No title

��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������

����������������������������������

prof. Jaro Køivohlavý PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI Kudy vede cesta k pøátelství Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3009. publikaci Odpovìdné redaktorky Mgr. Alena Herbergová, Zuzana Koutná Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 120 Vydání 1., 2007 Vytiskla tiskárna PB tisk Prokopská 8, Pøíbram 6 © Grada Publishing, a.s., 2007 Obrázek na obálce © doc. MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D. ISBN 978-80-247-1838-5 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-6559-4 (elektronická verze ve formátu PDF) © Grada Publishing, a.s. 2011

prof. Jaro Køivohlavý PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI Kudy vede cesta k pøátelství Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400 www.grada.cz jako svou 3009. publikaci Odpovìdné redaktorky Mgr. Alena Herbergová, Zuzana Koutná Sazba a zlom Milan Vokál Poèet stran 120 Vydání 1., 2007 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod © Grada Publishing, a.s., 2007 Obrázek na obálce © doc. MUDr. Pavel Žáèek, Ph.D. ISBN 978-80-247-1838-5

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1. Proè se zajímat o psychologii vdìènosti?. . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1.1 Vliv vdìènosti na celkový fyzický i psychický stav lidí . . . . . . . 11 1.2 Osobnostní charakteristika zvaná „vdìènost“ – možnosti mìøení dispozice vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 2. Co se rozumí slovem „vdìènost“? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2.1 Vdìènost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 2.2 Tøi momenty v projevu vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2.3 Nevdìènost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 2.4 Definice vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 3. Psychologické pojetí vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 3.1 Podìkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 3.2 Citová a myšlenková stránka vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.3 Vdìènost jako životní postoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 3.4 Vdìènost jako zpùsob života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 3.5 Vdìènost jako vrcholový zážitek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 3.6 Druhy vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 3.7 Zamìøení vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 4. Historie pojetí vdìènosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4.1 Seneca. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 4.2 Adam Smith. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 4.3 Martin Buber . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 5. Vdìènost jako emoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 5.1 Vdìènost jako emoce a vdìènost jako osobnostní charakteristika . . 59 5.2 Vdìènost jako pozitivní emoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6. Osobnost vdìèného a nevdìèného èlovìka . . . . . . . . . . . . . . . . 71 6.1 Èím se liší vdìèný èlovìk od èlovìka nevdìèného? . . . . . . . . . 71 6.2 Pøístupy k mìøení a diagnostikování vdìènosti . . . . . . . . . . . . 73 6.3 Mìøení vdìènosti metodou GQ-6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 6.4 Pohled do psychologických výzkumù vdìènosti . . . . . . . . . . . 76

6.5 6.6 6.7

7.

8. 9. 10.

Vztah vdìènosti k jiným charakteristikám osobnosti. . . . . . . . . 78 Druhá sonda do osobnostní charakteristiky vdìènosti . . . . . . . . 78 Tøetí pohled do tajù vztahù vdìènosti – postoj k materiálním hodnotám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 6.8 Je vdìènost relativnì samostatným osobnostním rysem? . . . . . . 82 6.9 Osobnostní rys vdìènosti a vdìèná nálada . . . . . . . . . . . . . . 82 Vliv vdìènosti na to, jak nám je dobøe – na naši celkovou pohodu . . . 85 7.1 Empirický pøístup ke zjišování vlivu vdìènosti na život lidí . . . . 86 7.2 Co v naší psychice zvyšuje a co snižuje vdìènost?. . . . . . . . . . 91 7.3 Prohlubování poznatkù o vlivu vdìènosti na to, jak nám je . . . . . 91 Prosociální a morální stránka vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 8.1 Psychologie vdìènosti a etika ctností . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 8.2 Prohlubování morálního pojetí vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . 102 Narcizmus jako pøekážka vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 9.1 Poznávání vztahu mezi narcizmem a nevdìèností . . . . . . . . . 103 9.2 Co dnes víme o narcizmu a jeho pùsobení? . . . . . . . . . . . . . 104 Kultivace vdìènosti. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 10.1 Metoda Naikan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 10.2 Psychologická metoda kultivace vdìènosti . . . . . . . . . . . . . 110 10.3 Metoda morálních investic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 10.4 Deník vdìènosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

ÚVOD

/

7

ÚVOD

„Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.“ Perské úsloví Oè zde jde? V nejjednodušší formì je možno øíci: Nejde zde o soustøedìní pozornosti na negativní cti v naší psychice. Jde zde v prvé øadì o soustøedìní pozornosti na pozitivní, kladné vìci, a to jak v mezilidských vztazích, tak v našem osobním vztahu ke svìtu a životu vùbec.

Co se zde myslí tìmito negativními vìcmi? Na rovinì mezilidských vztahù je to napøíklad to, co nás zabolí, potrápí, zamrzí, urazí až i psychicky zraní. n Mohou to být projevy nepøátelství, nelásky, nenávisti, zášti, pomsty atp. n Mùže to být zklamání dùvìry, rozèarování, které se objeví tam, kde zjistíme, že nás nìkdo využil, zneužil, podvedl… n Mùže to být šikanování, ostrakismus, projevy diktátorského poruèníkování… n

A co se zde myslí tìmi pozitivními vìcmi? n n n n n n n n

To, že nìkdo nìkomu udìlá nìco, co mu dìlá radost, že nìkdo je nìkomu pøíjemný, že nìkdo je nìkomu za nìco vdìèný, že mu projeví vdìk, že mu podìkuje, že se nìkdo na nìkoho pøíjemnì usmìje, že nìkdo nìkoho pochválí, že nìkdo dodrží slovo,

8

/

n n n n n

že se projeví jako dùvìryhodný, že se nìkdo zachová jako pøítel, že nìkdo nìkoho má rád, že ho miluje, že nìkdo nìkomu dùvìøuje, že nìkdo nìkomu odpustí to, co mu ten zlého udìlal (a chtìnì nebo nechtìnì), že nìkdo nìkomu projeví pøízeò, laskavost, milost, že nìkdo nìkoho potìší – obraznì: pøiloží mu chladný šátek na rozpálené èelo, že nìkdo nìkoho pøátelsky pozdraví a podá mu ruku, že nìkdo nìkomu projeví úctu, že nìkdo je k nìkomu milý, laskavý, vítaný, vdìèný, pøíjemný, že nìkdo nìkoho uklidní, ukonejší, zmírní jeho bolest, že se nìkdo nìkomu odvdìèí (zpùsobem dobrým za dobré) za to, co ten mu dobrého udìlal, ba dokonce i to, že nìkdo nìkomu udìlá nìco dobrého „jen tak“ – aniž by za to nìco èekal nebo ten mu udìlal nìco kladného (pro nìho hodnotného), že nìkdo nìkomu udìlá tak èi onak radost…

n n n n n n n

n

PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI

Stranou pøitom zatím ponecháváme situace, kdy takovýto kladný èin, projev èi skutek je èinìn z vypoèítavosti, kdy není pravý – autentický, ale hraný, kdy jde o vypoèítavost, fintu, oklamání druhého atp.

Jak je z uvedeného pøehledu vidìt, je tìchto – jak negativních, tak i pozitivních – jevù hodnì. Nebudeme se vìnovat všem. Zvolíme jinou cestu: Vezmeme z každé skupiny – pozitivních a negativních – jevù jeden jev jako „model“, který by reprezentoval danou, všelijak rùznorodou skupinu. Pro vìci negativní bude tímto modelem „nevdìènost“ a pro vìci pozitivní „vdìènost“. Protože nám zde jde v prvé øadì o vìci pozitivní, budeme zde vìnovat nepomìrnì více pozornosti vdìènosti. Obdobnì tomu bylo a je v øadì psychologických výzkumných prací. I když se vìnují jak nevdìènosti, tak i vdìènosti, pøece jen vdìènosti je vìnováno pozornosti nepomìrnì ménì. Proè to jsou právì kladné vìci v mezilidském styku, kterým se zde vìnuje pozornost? Dùvodù je nìkolik: Je-li kus pravdy na starém latinském pøísloví „homo homini lupus“ – èlovìk èlovìku vlkem (nepøítelem) – i na aplikaci teorie realismu v politice na mezilidské vztahy, pøece jen je možno podpoøit opaèný postoj.

ÚVOD

/

9

Tato teorie tvrdí, že to je nerovnost sil, která je základním faktorem dynamiky vzájemných vztahù.

Èlovìk není a nemusí být jen vlkem (nepøítelem) druhého èlovìka, ale mùže být i jeho pøítelem. Neexistuje jen nepøátelství. Existuje i pøátelství mezi lidmi. Neexistuje jen závist. Existuje i vdìènost.

Druhý dùvod pramení z oblasti psychologie. Ta dosud vìnovala velkou pozornost negativním vìcem v mezilidských vztazích. Mnohé z nich soustavnì studovala. Vìnovala více pozornosti studiu zážitkù nespravedlnosti nežli spravedlnosti, psychickým zranìním, nežli tomu, kdy je èlovìku dobøe, nemoci více nežli zdraví, rozvratùm manželství více nežli dobrým vztahùm v manželství, negativním dopadùm stresu nežli pøedcházení stresu, studiu negativních dopadù mezilidských konfliktù nežli jejich tvoøivému øešení atp. Je tedy možno øíci: Tato publikace, která vìnuje pozornost kladným projevùm v mezilidských vztazích, je dílèí splátkou toho (dluhu), že dosud bylo v psychologii vìnováno ménì pozornosti kladným psychickým jevùm.

Tøetím dùvodem je celkové zamìøení publikace. Pravdou je, že tam, kde je èlovìk zranìn, je tøeba mu na prvním místì pomoci. Léèit ho, vyléèit a uzdravit. Na druhé stranì je kus pravdy i na tom, že lépe je zranìním pøedcházet nežli prevenci podcenit a poté zjišovat, jaké zlé vìci se v mezilidských vztazích dìjí. Toto zamìøení se v psychologii nazývá salutogeneze – doslova: „kde a jak se rodí zdraví“. I když se tato salutogeneticky orientovaná pozornost vìnovala v prvních fázích svého vývoje pøevážnì prevenci tìlesných zranìní, nemocí a dlouhodobì se vlekoucích chorob, pøece jen u toho nezùstala. Právì zde probírané téma patøí do oblasti duševní hygieny – tzv. salutogenetických studií. Jde v ní o to: Vytváøet kladné, pozitivní pøedpoklady k nadìjným mezilidským vztahùm, a tak pøedcházet tìžkostem, kterých máme až dost.

Jedna charakteristika této práce mùže být pro nìkoho pøekvapením. O vztazích mezi lidmi jsme zvyklí hovoøit obvykle jazykem beletrie (novel

10

/

PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI

a románù). I tam, kde o vztazích mezi lidmi hovoøí psychologové, volí nìkdy takovouto formu do urèité míry nezávazného „povídání“. V této publikaci se však na více místech setkáváme s výsledky experimentálních prací – psychologických pokusù. Tento odklon od románového pojetí k øeèi, kterou jsme zvyklí nacházet spíše v pøírodovìdeckých pracích, není náhodný. Proè jej autor volí? Na urèitou vìc mohu mít já jiný názor nežli mᚠty. Tento rozpor je možno øešit rùzným zpùsobem. Mám-li já vyšší moc (napø. jsem-li uèitelem) a ty jsi „bezbranným žáèkem-školáèkem“, tak mi prostì musíš vìøit, souhlasit se mnou a pøijmout mùj názor (z moci úøední). Jiný zpùsob se uchyluje k pokusùm. Vytvoøí se modelová situace – obdobnì jako se zjišoval napøíklad zákon zemské pøitažlivosti – provede se pokus. Jeho výsledky mají urèitou, tìžko vyvratitelnou výpovìdní hodnotu. Ta má vyšší platnost nežli mùj nebo tvùj názor. Proto by autor rád poprosil o laskavou shovívavost ty ètenáøe, které by uvedené pokusy urážely. Není to autorova schválnost, ale jeho víra, že se øeèí pokusù mùžeme lépe domluvit i v oblasti mezilidských vztahù a sjednotit se v nìkdy odlišných názorech, nežli tam, kde hovoøíme øeèí výrokù, kterým se musí bezpodmíneènì vìøit (jenom proto, že to øíká autor èi autorita). Vzdor tomu, že je zde na více místech použito øeèi psychologických pokusù, tato práce by nemìla být považována – pøísnými mìøítky kladenými na vìdecké práce – za „vìdeckou studii sui generis“. V takové práci by bylo tøeba uvádìt výsledky s pøesnou citací, detailním popisem použitých metod a statistickým aparátem a jím zhodnocených výsledkù. To zde není. Kdo by o takové práce mìl zájem, toho autor odkazuje na prameny uvádìné na konci knihy. Zde jde v prvé øadì o pomoc psychologùm i nepsychologùm nahlédnout do dílny psychologie zabývající se vdìèností. Uvádìní jmen psychologù, kteøí uvedené pokusy provádìli, není náhodné. Chce jen naznaèit, že autor není vševìd, že si vše sám nevymyslel (že není tak chytrý a neví vše), ale že na poznávání daného tématu (problému, sociálního jednání) pracuje vìtší množství psychologù – i když zdaleka všechny není možno v takovémto pojednání uvést.

PROÈ SE ZAJÍMAT O PSYCHOLOGII VDÌÈNOSTI? /

11

1. PROÈ SE ZAJÍMAT O PSYCHOLOGII VDÌÈNOSTI?

Robert E. Emmons – University of California, Davis a Michael E. McCullough – University of Miami zveøejnili v roce 2005 pøehled výsledkù experimentálních prací, které se týkají jevu „vdìènosti“ a byly provedeny v jejich laboratoøích. K tomuto pøehledu zveøejnili i pøesnou citaci celkem 15 èlánkù o psychologických pokusech, kde základní promìnnou byla vdìènost. Šlo o èlánky, které byly publikovány v poslední dobì v renomovaných odborných psychologických èasopisech. Jde o souhrnný pøehled výsledkù souboru výzkumù nazvaný Highlights from Research Projects on Gratitude and Thankfulness, pøiložený ke zprávì o plnìní grantu (autor této publikace získal tento materiál osobnì od profesora Emmonse v roce 2005).

Tyto práce se týkají dvou oblastí: Vlivu vdìènosti na celkový fyzický a psychický stav lidí – zvláštì na tzv. duševní pohodu (well-being). n Možnosti mìøení a hodnocení osobnostní charakteristiky vdìènosti – dispozice jednat vdìènì. n

Co se zkoumalo a k èemu se došlo? Pøehled výsledkù zveøejnìných experimentálních prací najdete v následujících dvou kapitolách.

1.1 VLIV VDÌÈNOSTI NA CELKOVÝ FYZICKÝ I PSYCHICKÝ STAV LIDÍ Prokázalo se, že ti lidé, kteøí si vedli pravidelnì deník, v nìmž si po dobu dvou mìsícù každý týden peèlivì zaznamenávali to, za co mohou být vdìèni, mìli ménì pøíznakù fyzických potíží, celkovì se lépe cítili, pravidelnìji cvièili (pro zdraví) a byli optimistiètìjší v pohledu na to, co

12

/

PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI

budou v pøíštím týdnu dìlat – v porovnání s lidmi (jinými skupinami pokusných osob), kteøí obdobným zpùsobem zaznamenávali neutrální události nebo vìci, které je uvádìjí do úzkých (své životní problémy, tìžkosti). Obdobnou tendenci bylo možno zjistit tam, kde šlo o dosahování cílù vlastního snažení. Lidé, kteøí si vedli tento deník, spìli s vyšší mírou úspìchu k realizaci svých dùležitých životních cílù – a tímto cílem bylo zlepšování zdravotního stavu, úspìšnost studia nebo zlepšování mezilidských vztahù. V pokusech, kde mladí lidé každý den veèer provádìli systematicky øízené cvièení v diagnostice toho, za co by mohli èi mìli být ten den vdìèni, se ukázalo, že dosahovali vyšší úrovnì pozornosti, zamìøenosti, soustøedìní na cíl svého snažení (determinace), bdìlosti, nadšení a životní energie v porovnání s lidmi (druhými skupinami pokusných osob), kteøí se v obdobném každodenním cvièení zamìøovali na to, v èem byli ten den lepší nežli druzí lidé nebo prostì jen zaznamenávali své životní problémy. V tìchto pokusech s každodenním cvièením ve „vidìní“ toho, za co by daný jedinec mohl èi mìl být vdìèný, se též zjistilo, že ti, kteøí toto cvièení provádìli, prokazovali vyšší míru sociální opory druhým lidem a hlásili i více vlastních prosociálních projevù typu osobní pomoci druhým lidem v jejich problémech – v porovnání s lidmi (druhými skupinami pokusných osob), kteøí se v obdobném každodenním cvièení zamìøovali na to, v èem byli ten den lepší nežli druzí lidé nebo prostì jen zaznamenávali, co je trápí. Tam, kde pokusnými osobami byli pacienti s neuromuskulárním onemocnìním, se po tøítýdenním cvièení obdobného druhu jako v pøedcházejícím pøípadì zjistilo, že tito lidé dosahovali vyšší míry pozitivních nálad a životní energie, vyšších hodnot pocitu sociální sounáležitosti s druhými lidmi, delší prùmìrné doby spánku i kvality spánku a vyšších hodnot ve zvažování svého optimistického pohledu na život v porovnání s tìmi, kteøí mìli obdobné alternativní úkoly jako v pøedešlém pokusu.

PROÈ SE ZAJÍMAT O PSYCHOLOGII VDÌÈNOSTI? /

13

1.2 OSOBNOSTNÍ CHARAKTERISTIKA ZVANÁ „VDÌÈNOST“ – MOŽNOSTI MÌØENÍ DISPOZICE VDÌÈNOSTI Slovo dispozice je latinského pùvodu. Jeho základem je sloveso „poser“ – „umístiti“. Pøedpona „dis“ znamená „oddìlenì“. K nám se dostalo mimo jiné pøes angliètinu, kde sloveso „to dispose“ znamená „nìèím volnì nakládat – disponovat, mít nìco pøidìleno a s tím hospodaøit“; dispozice znamená i rozmístìní nìèeho v lidské povaze, co vyvolává urèitý sklon a náchylnost k nìèemu. Podstatné jméno „disposition“ znamenalo pùvodnì: s nìèím urèitým zpùsobem nakládat – napøíklad rozestavit urèitým zpùsobem nábytek v bytì; dispozice znamená i kapitál, který má èlovìk k volnému použití a má právo podle vlastní vùle s ním nakládat – volnì jím disponovat. V psychologii pak „dispozice“ znamená: sklon (napø. k hraní riskantních her) nebo náklonnost èi náchylnost (napø. k nachlazení), povaha, letora, temperament, nálada, rozpoložení atp. Psychologický slovník (Hartl, Hartlová, 2000) upozoròuje, že dispozicí se pùvodnì (u Allporta) rozumìla konfigurace osobnostních rysù jedince (napø. odpovìdnosti èi neodpovìdnosti), urèitá trvalá vlastnost èlovìka nebo trvalý sklon (rys) projevovat se urèitým zpùsobem, nezávisle na dané situaci, tj. nedeterminovaný okolnostmi. V takto chápané dispozici se projevuje životní zamìøenost a hlavní zájmy daného èlovìka. Dispozicí se rozumí v psychologii i snaha smìøující k urèitému nakládání s nìèím – napøíklad mít ve svých vìcech poøádek (viz napø. dispozièní resilience – sklon nedat se a urputnì bojovat s tìžkými pøekážkami na cestì k cíli). V tomto smyslu hovoøí o vdìènosti skupina amerických psychologù McCullough, Tsang a Emmons (2004): „Dispozice vdìènosti mùže snižovat práh vnímání lidí pro zážitky citu vdìènosti, životní spokojenosti a kladných citù – napøíklad štìstí, živosti (vitality) a nadìje.“ (s. 295) Kardinální dispozice – výrazná a pøevládající, danou osobnost charakterizující vlastnost èi sklon osobnosti, který se stává hlavním rysem osobnosti – napøíklad altruismus MUDr. Alberta Schweitzera, matky Terezy atp. Sekundární dispozice jsou drobné, velmi specifické charakteristiky – napøíklad styl oblékání èi dìlání urèité vìci (napø. jízdy autem).

Ukazuje se, že vìtšina lidí prohlašuje, že mají urèitou míru dispozice zvané „vdìènost“. V bìžnì používané sedmistupòové škále vdìènosti se zaøazují na pøedposlední – druhý nejvyšší stupeò míry vdìènosti. Duševní pohoda: lidé s vyšší mírou vdìènosti vyjadøují (v subjektivním sebehodnocení) vyšší míru kladných emocí, životní spokojenosti, vitality,

14

/

PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI

optimismu. Vykazují i nižší míru stresu a deprese. Na základì psychologických šetøení se ukazuje, že vdìènost spíše povzbuzuje potìšující emocionální stav a tím ovlivòuje nᚠživot, nežli by likvidovala negativní emoce. Vdìèní lidé neignorují negativní stránky života ani je nepopírají. Vidí je dosti zøetelnì – realisticky. Prosociální postoje: lidé s výraznou dispozicí vdìènosti mají i výraznìjší schopnost vciovat se do emocionálního stavu druhých lidí – tzv. empatii a schopnost chápat životní cíle a perspektivy druhých lidí. V subjektivním sebehodnocení hodnotí sami sebe jako štìdøejší, velkorysejší, šlechetnìjší i velkomyslnìjší a intenzivnìji se snažící pomáhat druhým lidem v jejich sociálním okolí. Spiritualita: lidé, kteøí mají vyšší míru vdìènosti, se pravidelnìji úèastní bohoslužeb a angažují se v aktivitách organizovaných náboženskými organizacemi (jako napø. v charitì, diakonii, v organizacích typu ADRA, Èlovìk v tísni, Charita atp.). Èastìji uvádìjí, že je jim blízká vzájemná propojenost všeho živého. Domnívají se, že se více úèastní sociálního života – více jim jde o to, aby lidé spolu byli v interakci – nežli jiní lidé a nesou za svùj sociální život vyšší míru odpovìdnosti. Materialismus: lidé s vyšší mírou vdìènosti kladou menší dùraz na materiální vìci a hodnoty v životì. Neposuzují tak vysoko svùj vlastní životní úspìch (svou kariéru) nebo úspìchy druhých lidí v termínech nahromadìných materiálních èi finanèních hodnot a nekladou tak vysoký dùraz v životì na vlastnictví. Jsou ménì závistiví a èastìji sdílejí své hmotné statky s druhými lidmi – v porovnání s lidmi s nižší úrovní dispozice vdìènosti.

CO SE ROZUMÍ SLOVEM „VDÌÈNOST“?

/

15

2. CO SE ROZUMÍ SLOVEM „VDÌÈNOST“?

2.1 VDÌÈNOST Slovo vdìènost existuje v rùzné podobì v mnoha jazycích. Význam èeských výrazù: vdìèný znamená „pociující potøebu podìkovat, vyjadøující vdìk, uznalý, poskytující uspokojení“, n vdìk – uznání, pocit vázanosti za prokázané dobro, vdìènost napøíklad pacienta (viz výraz „nedoèkat se vdìènosti“, nevdìk), n slovo vdìènost je v èeštinì odvozeno od slova dík. Jde tedy o vyjadøování èi vyjádøení díku – o dìkování. n

Vdìènost se øekne nìmecky Dankbarkeit, viz Dankbarkeitbezeugung – projev vdìènosti, Dankbarkeit beweisen – projevit vdìènost. Tyto výrazy jsou odvozeny ze staronìmeckého „denken“ – myslit, viz podstatné jméno „der Dank“ – dík. Ve francouzštinì se setkáváme s výrazem je suis reconnaissant – jsem vdìèný, doslova „rozpoznávám tvou dobrou vùli“, podobnì reconnaisance – uznání, avoir la reconnaisance – být vdìèný za nìco, podobnì témoigner la reconnaisance – projevit vdìènost. Soudobý význam (sémantika) slova vdìènost je výraznì ovlivnìn latinským významem „gratia“ – vdìènost. Tímto slovem se rozumìlo: vdìk, dík, pøízeò, pøátelství, láska, laskavost, milost a krása, viz i lat. gratiam agere – odvdìèit se nìkomu za prokázané dobro, lat. gratus – milý, laskavý, pøíjemný, pøípadnì lat. gratis – zadarmo. Od tohoto latinského koøene se zrodilo i anglické gratitude – vdìk, vdìènost nìkomu za nìco. Proè zde uvádíme angliètinu? Protože ta má pro vdìènost dva rùzné výrazy. Vedle vdìènosti, vyjádøené slovem gratitude, kterým se vyjadøuje vdìèný projev, zde existuje i slovo gratefulness –

16

/

PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI

vdìènost jako obecný postoj jak k druhým lidem, tak k životu a svìtu vùbec – jakási plnost vdìènosti, zavzatost do kladného vztahu ke svìtu i k lidem, v psychologické øeèi: vdìènost jako osobnostní postoj, který má svou nejen kognitivní, myšlenkovou, ale i emocionální, citovou stránku. Dík a dìkování Díkem se rozumí projev vdìènosti. Dìkováním pak projevování díkù. Dìkovat znamená (v konotaci) být vdìèný. I zde je v nìmèinì odkaz na Dank a etymologicky na denken – myslit, podobnì jako v angliètinì „thank“ – dík, thankful – vdìèný, zasluhující dík, thankfulness – vdìènost a thanklessness – nevdìènost; vše odvozené etymologicky od think – myslet. Chvála a chváliti Chválit znamená vyjadøovat uznání, vzdávat nìkomu díky a chválu za dobrý projev (napø. výkon), nìco pochvalovat a schvalovat. Chválou se pak rozumí projev kladného zhodnocení toho, co kdo udìlal. Opakem chvály je „hana“, hanìní a pohanìní. Pochvalou se rozumí projev uznání. I zde je v pozadí latinské laus, laudis – chvála, a laurus – vavøín (s odkazem na vavøínový vìnec dávaný vítìzùm ve sportovních kláních). Laudatio – pochvala, projev uznání; odtud anglické laudation. Anglický termín pro chválení je „praise“ – vyjádøení vysoké hodnoty a vdìènosti za ni, appreciation – uznání a vdìènost, appraisal – ocenìní a zhodnocení; z latinského pretium – cena.

Na vdìènost se mùžeme dívat rùznì Podìkování za dar mùžeme chápat jako formalitu. Nìkomu nìco upadne a druhý mu to podá. Poté slyšíme „díky!“ a jde se dál. Mùžeme se divit, jak nìkdo mùže v takovémto pøípadì hovoøit o vdìènosti a domnívat se, že to je „nìco, èemu stojí za to vìnovat pozornost“. Na vdìènost se však mùžeme podívat i jinak. Mùžeme sledovat napøíklad lékaøe, který se vìnuje pacientovi, který je v kritickém stavu. Využívá všech svých znalostí a zkušeností, žádá kolegy o konzultace, hledá informace po celém svìtì, zkouší rùzné postupy léèby. Snaží se seè je s to mu pomoci. Po urèité dobì se pacientova krize obrátí k dobrému. I v takovém pøípadì se zrodí vdìènost pacienta, jeho rodiny a pacientových známých k lékaøi i lékaøe k tomu, co pomohlo.

CO SE ROZUMÍ SLOVEM „VDÌÈNOST“?

/

17

A co teprve vdìènost babièky za to, že má dìdeèka, a vdìènost dìdeèka za to, že má babièku! Za to, že mají hodné dìti a vnouèata a ty je navštìvují a starají se o nì, když již oni nemohou! A to nemluvíme o situacích, kdy se èlovìk „ztratí“ – nejen v neznámé krajinì na této planetì, ale v bludišti hodnot a sociálních vztahù – a najednou se mu otevøou oèi a nachází smysl svého života. Vdìènost zde mùže dosáhnout svého vrcholu. Pojetí vdìènosti jako vzájemnosti Podle toho, jak chápeme vdìènost, vypadá i naše pojetí vdìènosti. Nìkteré je velice strohé. Je možno se setkat s pojetím, které hovoøí o vzájemnosti (reciprocitì) mezi dvìma lidmi: jeden dá druhému dar v oèekávání, že obdarovaný mu obdobnou hodnotu ve formì daru dá na oplátku. Jde o pojetí do urèité míry podobné tomu, kdy prodávající dává kupujícímu zboží v nadìji, že ten mu zaplacením poskytne protihodnotu. Ohled na psychiku Nìkterá pojetí vdìènosti jdou dále. Respektují to, že projevení vdìènosti má dopad mimo jiné i na nᚠemocionální život, na naši radost ze života. Berou ohled na psychiku – jak dárce, tak i obdarovaného. Pøíkladem mùže být definice vdìènosti tak, jak ji nacházíme ve Slovníku spisovné èeštiny (1978): „Vdìk je uznání, pocit vázanosti za prokázané dobro.“ Podobnì vdìènost definuje Oxford English Dictionary (1989): „Vdìènost je kvalita (zážitku) pøi podìkování; je vyhodnocením náklonnosti v situaci, kdy dárci vracíme laskavost.“ Vyjadøuje to i definice vdìènosti z pera Thomase Browna: „Vdìènost je nádhernou emocí lásky, kterou projevuje dárci ten, jemuž dárce prokázal urèitou laskavost.“ Nosné hlubší a širší pojetí vdìènosti Stále èastìji se v psychologii setkáváme s širším a hlubším pojetím vdìènosti. To bylo již po staletí vytipováváno jako jeden z nejdùležitìjších cílù lidského snažení vùbec. Známe je napøíklad v Aristotelovì pojetí hluboké vdìènosti za život jako jedné z hlavních lidských snah. Pøed sto lety (1902) tento cíl lidského snažení vyjádøil výstižnì W. James v knize Druhy lidské zkušenosti (Varieties of Human Experience). Ta je èasto považována za základní orientaèní bod moderní psychologie. Napsal: „To, jak získat, udržet si a znovu nabýt radost je ve skuteènosti tajným motivem všeho toho, co

* 18

/

PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI

vìtšina lidí dìlá.“ Nejhlubšímu pojetí vdìènosti jde právì o toto spojení vdìènosti s radostí a pocitem štìstí – na obou stranách – u obdarovaného i darujícího. Pøíkladem takovéhoto pojetí nám mùže být to, které zveøejnil anglický spisovatel Lewis (1958). Ten chápe vdìènost v souvislosti s událostí, do níž je vdìènost organicky zaèlenìna – jako jednu èást celého událostního „aktu“. Lewis vidí celou dyadickou interakci – to, co se v urèité chvíli dìje mezi dvìma lidmi – jako základní jev (v divadelním pojetí jako jeden ucelený akt) a chápe místo vdìènosti v tomto celku (kontextu). Znamená to, že jeden èlovìk udìlá nìco, co druhému je „dobrem“. Ten se z toho raduje. Ale teprve tehdy, když tato jeho radost z daru najde výraz ve vdìènosti a projevu vdìènosti smìøovanému k dárci, je celý cyklus zdárnì ukonèen. Tam, kde tato vdìènost chybí, tam nìco podstatného z daného cyklu sociální dyadické interakce vypadlo. Lewis (1958) nezaèíná u vdìènosti, ale u popisu èi vylíèení celé události. Píše napøíklad: „Všude na svìtì se ozývá chvála. Milenci obdivují své milenky, ètenáøi chválí svého oblíbeného básníka, turisté obdivují krajinu, hráèi chválí svou oblíbenou hru – svìt zvuèí chválou poèasí, rùzných druhù vína…“ A dodává: „Všechno potìšení spontánnì vrcholí chválou.“ (s. 81) Oè jde, to upøesòuje: „Milenci si neøíkají vzájemnì jak jsou krásní proto, že si chtìjí skládat poklony. Jejich radost je neskonalá, pokud není vyjádøena. Je trýznivé najít nového autora a nemít možnost povìdìt každému èlovìku, jak je tento autor dobrý; spatøit náhle za ohybem cesty horské údolí nevídané velebnosti a krásy a pak muset mlèet, protože lidem, kteøí jdou za vámi, na tomto pohledu nezáleží o nic víc než na prázdné plechovce pohozené v pøíkopì. Kdyby èlovìk dokázal opravdu a plnì vyjádøit chválu tìchto vìcí, pak by byl dotyèný pøedmìt plnì ocenìn. Naše potìšení by dosáhlo svého vrcholu. Èím cennìjší by byl tento pøedmìt, tím intenzivnìjší by bylo naše potìšení. Vdìènost je tak v tomto pojetí vyvrcholením celého dìje. Je vyjádøením radosti z jeho vyústìní. Lidé spontánnì chválí to, co jim pøipadá hodnotné. Rádi chválíme to, co nás potìší, protože chvála nejenom vyjadøuje, ale rovnìž dovršuje potìšení, je to jeho vyjádøený vrchol.“ (s. 82–83) „Kromì pøípadu, kdy zasáhnou nesnesitelné negativní okolnosti, èlovìku témìø pøipadá, že chvála je vnitøní zdraví, jemuž je propùjèen hlas.“ (s. 81) Z výroku Lewise (1958) vyplývá, že naše radost z daru není úplná, nemáme-li možnost za dar podìkovat, tj. projevit svou vdìènost dárci. To znamená, že vdìènost (a její projev) zvyšuje míru naší radosti z daru. V podobném smìru interpretuje Lewis i Aristotela: „Aristoteles nás uèil, že pocit

CO SE ROZUMÍ SLOVEM „VDÌÈNOST“?

/

19

blaha (delight) je kvítkem na stromu nièím nenarušeného prùbìhu urèité èinnosti (aktivity).“ Tím Lewis øíká: Prvoøadým motivem pochvaly, chvály, díkù a projevù vdìènosti je to, že doplòuje naši radost z toho, co jsme dostali – a to tím, jak tuto radost vyjádøí dárci.

Watkins (2004) k tomu poznamenává: „Domnívám se, že Lewisovo pojetí vdìènosti jako doplnìní celku – radosti z daru a projevu díkù dárci – je nejdokonalejším pojetím vdìènosti.“ (s. 182) V podobném duchu o vdìènosti hovoøí i Chesterton: „Nefalšované, upøímné vyjádøení vdìènosti je hodnovìrným testem našeho štìstí.“

To, oè jde, to je možno vyjádøit schématem: Na poèátku je autentický dárce, který obdarovanému poskytuje nezištný dar. Ten se z daru raduje a zpìtnì vyjadøuje svou radost dárci projevem své vdìènosti. Tak dárci vrací to „dobré“, co svým èinem uvedl v chod. Míra vdìènosti za projevený dar je rùzná. I k tomu míøí Lewisova poznámka: „Nejpokornìjší a zároveò nejvyváženìjší a nejschopnìjší mozky chválí nejvíce, zatímco mrzouti, ztracené existence, nespokojenci a rebelové chválí nejménì. Dobøí kritikové najdou v mnoha nedokonalých dílech nìco, co stojí za pochvalu. Ti špatní ustaviènì omezují seznam knih, které jsou vhodné pro ètení.“ Zdravý èlovìk, který rozumí dobøe vaøení, mùže pochválit i velice skromné jídlo. Pochmurný, nevrlý dyspeptik a snob najde nedostatek v každém jídle.“ (1958, s. 81)

2.2 TØI MOMENTY V PROJEVU VDÌÈNOSTI Hovoøíme-li o vdìènosti, soustøeïujeme se na tøi momenty: n n n

Dárce (benefactor) Dar (benefice) Obdarovaný (beneficiary)

20

/

PSYCHOLOGIE VDÌÈNOSTI A NEVDÌÈNOSTI

Psychologové se zajímají nejen o celý pøíbìh, do nìhož je projev vdìènosti zaøazen, ale i o tyto tøi momenty. DÁRCE Není dar jako dar a není dárce jako dárce. Podle toho by se mìla øídit i naše vdìènost za dar. Jinak mùžeme padnout za obì – „nalítnout“ podvodníkovi, který nás darem èi projevem pøíznì oklame! Èím se pøitom øídit? V literatuøe i v bìžném životì se setkáváme s výzvou typu: „Nebuï slepý – neber dárce a jeho projevy slepì! Na jedné stranì dùvìøuj dárci a jeho projevu, ale provìøuj jeho pravost (autenticitu). Existují i dárci, kteøí s ‚dobrem‘, které ti poskytují, chtìjí vypoèítavì ‚kšeftovat‘. Týká se to zvláštì naléhavì dárcù, kteøí ti svùj dar nabízejí èi dávají pøedtím, nežli ty nìco udìláš.“ Na místì je zde otázka: Jaké je kritérium dobrého projevu dárce? 1. Ne každý dar je automaticky plus – a vdìènost v odpovìdi na nìj není vždy na místì. 2. Projev dárce mùže být chápán jako dobrý, když dárce sám žije dobrým, morálnì kvalitním životem. 3. Projev dárce je možno považovat za dobrý, když skuteènì vyplývá z dobrého, spolehlivého, kvalitního morálního základu. Když vyplývá, tak vyrùstá zakoøenìn v dobrém morálním podhoubí osobnosti dárce.

Tyto odpovìdi nás však vedou k další otázce: Kdy je možno považovat život dárce za dobrý? Není marné vyslechnout, co nám k tomu øíká Shelton (2004, s. 270–276): 1. Dárce je možno považovat za „dobrého dárce“, když je jeho život v harmonii s urèitým standardem dobrého života, který je obecnì danou spoleèností pøijímán, když je jeho život takový, že o jeho dosažení se snaží hodnì „dobrých lidí“. Pøitom je však tøeba dávat pozor, o jakou skupinu lidí jde – do níž ho øadíme! (Upozornìní: skupinou mùže být