No title

Filozofický bulletin Nová Akropolis

Page 1 of 6

Myšlenka na tento měsíc: „Kde jsou oni nádherní lidé ze starých časů? Kde jinde by byli než v nás!” Jorge Angel Livraga

MINULÁ ČÍSLA BULLETINU

NOVINKA!

Úvodník Milí čtenáři, pocítili jste někdy dotek posvátného? Nedávno jsme společně s dalšími Akropolitány strávili nezapomenutelný víkend v přírodě a tak trochu jsme si „hráli”. Jedna hra-úkol spočívala v tom, že skupina lidí měla v lese postavit v omezeném časovém limitu a s použitím především přírodních materiálů malý chrám. Nejprve zavládl velký zmatek a legrace, pak si rozdělili role a práce, nastal velký ruch a úsilí a nakonec přišlo ztišení. Jako před zjevením stála každá skupinka před svým hotovým dílem, někteří se neubránili dojetí, spontánním drobným gestům úcty nebo dokonce přinesli květinovou oběť či stylizovanou sošku. Obyčejné návrší v lese se tak proměnilo v malou Akropolis, kam v tichosti někteří chodili i další den, dokud jsme z tohoto místa neodjeli zpět do „civilizace”. V těch chvílích z nás, lidí 21. století, vystoupil onen prastarý člověk, který dokázal vidět bohy všude kolem sebe. Ten, který přitahuje posvátné do zvláštní trojice stromů, který z prostého kamene nápadně vyčnívajícího učiní oltář, který dokáže z obyčejných lučních květů vytvořit umělecké dílo, jež je nejen krásné napohled, ale obsahuje duši.

Kniha sepsaná poutavou formou otázek a odpovědí, jež poprvé vyšla v roce 1889. Provede nás záhadnými oblastmi esoterní filozofie přibližující člověka k poznání již od úsvitu dějin. KDE HLEDAT INSPIRACI?

Hluboko v nás tento smysl pro posvátné je. Jen ho někdy skrýváme pod „moderního člověka”, pro něhož se nehodí věřit v něco nadpřirozeného, vnímat neviditelné, pocítit dotek boha nebo ho dokonce ctít, když není možné ho prokázat, změřit, zvážit, popsat… V létě navštívíte určitě různá místa. Ale ať se vydáte do měst za památkami nebo do hor či do té nejmenší vesničky, nevyhnete se kontaktu s posvátným; po staletí všude lidé budovali nejrůznější svatyně, od honosného kostela ve městě po malá boží muka ztracená v lese, ale dosud vždy ozdobená čerstvým věnečkem z kvítí. Nepočítejte ve městech památky a v přírodě kilometry. Na chvíli se taky zastavte, ničemu se nevysmívejte, rozbijte krunýř kolem srdce, ztište se před mystériem. A pokud jste si na mou první otázku odpověděli ne, tak se to může změnit. Mgr. Ivana Hurytová

Podobenství: Kdo se nemodlí? Během trhu se jeden vesničan zastavil na jídlo v přeplněné hospodě, kde se obvykle scházel „výkvět města”. Vesničan si našel místo u stolu, u kterého už seděli jiní hosté. Objednal si jídlo, a když mu jej hospodský donesl, pokřižoval se a nahlas se pomodlil. Jeho spolustolovníci ho posměšně pozorovali a jeden z nich se zeptal: „U vás doma to takhle děláte? U vás se fakt všichni modlí?”

Dáma z Knóssu Tato slavná freska pochází ze stěny paláce v Knóssu a byla vytvořena asi ve 13. st. př. n. l. Zachycuje proslulou krásu a eleganci krétských žen. Nyní je uložena v Archeologickém muzeu v Héraklionu. PROGRAM AKTIVIT: OD 15. ČERVENCE DO 14. ZÁŘÍ

http://www.akropolis.cz/bulletin/047/bulletin_Nova_Akropolis.html

13.7.2013


Page 2 of 6

Vesničan mu klidně odpověděl: „Ne, u nás se taky všichni nemodlí.” Mladík se ušklíbl: „Ach ták! A kdo se nemodlí?” „No,” pokračoval vesničan, „tak například moje krávy, můj osel, moje prasata…”

Ze života filozofů: Antisthenés Antisthenés se narodil kolem roku 455 př. n. l. v Athénách. Jeho otec byl Athéňan, matka však pocházela z Thrákie; proto Antisthenés nebyl plnoprávným athénským občanem – tím mohl být podle zákonů pouze ten, jehož oba rodiče byli svobodnými Athéňany. Když se Antisthenés rozhodl věnovat filozofii, stal se nejprve žákem sofisty Gorgia. Později se však setkal se Sokratem a toto setkání na něj hluboce zapůsobilo – nejen, že přestal být Gorgiovým žákem a své vlastní žáky nabádal, aby se obrátili k Sokratovi, ale sám každý den putoval několik kilometrů do Athén (bydlel v Pireu, přístavu vzdáleném od Athén přibližně osm kilometrů), aby mu mohl naslouchat. Byl také jedním z těch, kteří byli přítomni Sokratově smrti. Antisthenovým ideálem byla autarkie, naprostá soběstačnost člověka. Moudrý člověk má být naprosto nezávislý na vnějších vlivech a nemá se jimi nechat znepokojovat. Autarkie lze dosáhnout skrze ctnost a jen člověk, který ji dosáhne, je šťastný; pouze ctnost tedy vede ke štěstí. Ctnost není vrozená, ale lze se jí naučit. Často poukazoval na nedokonalé fungování obce. Z její správy by podle něj měli být vyloučeni všichni špatní lidé a spravovat by ji měli lidé moudří, a to ne podle psaných zákonů, ale podle zákonů ctnosti. Jednou vyzval Athéňany, aby hlasováním prohlásili osly za koně. Když to Athéňané prohlásili za nesmysl, namítl: „Vždyť u vás lidé, kteří se ničemu nenaučili, zdají se býti vojevůdci, a to jen proto, že se jimi stali zdvižením rukou.”

IMMANUEL KANT Přednáška • Život a dílo velkého filozofa • Čistý a praktický rozum: dva póly lidské mysli • Mravní zákon v člověku

ZÁKLADNÍ SEMINÁŘ BACHOVY KVĚTOVÉ ESENCE Seminář • Bachovy esence nám pomáhají zvládat naše stresy, napětí a nepříjemné nálady. Jedná se o přírodní metodu, jejímž autorem je uznávaný anglický lékař, dr. Edward Bach. • V ceně kurzu jsou učební materiály včetně papírů na poznámky, knížka ´12 léčitelů´ a užívací lahvička pro každého studenta. Po absolvování obdrží účastníci český certifikát od registrovaného praktika a anglický certifikát vydaný Bachovým centrem, které tento kurz schválilo. • Lektor: Mgr. Lenka Samková, BFRP praktik registrovaný v Nadaci dr. Bacha v Anglii

Škola, kterou Antisthenés založil, se nazývá kynická. Původ tohoto názvu se odvozuje buď od gymnasia Kynosarges, kde se Antisthenés scházel se svými žáky, nebo od řeckého slova kyón – pes, protože prostý život bez majetku a bez jakékoli závislosti na okolním světě, který Antisthenés prosazoval, se podle některých podobá životu psa. Během svého života sepsal Antisthenés deset spisů, které dohromady obsahují 63 pojednání. Z jeho díla se však zachovaly pouze zlomky. Datum Antisthenovy smrti není známo, stejně jako přesný rok jeho narození. Pravděpodobně zemřel stářím kolem roku 365 př. n. l. Jeho úmrtí byl přítomen jeho nejslavnější žák – Diogenés ze Sinópy. Jiřina Dvořáková

S úsměvem jde všechno lépe... aneb jak vidí svět děti.

FILOZOFIE A PSYCHOLOGIE VÝCHODU A ZÁPADU Filozofie pro život - kurz přednášek • Kurz zahrnuje 14 přednášek, které budou probíhat jednou týdně.

Přinášíme několik jejich „perel”… - Strašně jsem se vylekal, když mamka onemocněla: myslel jsem si, že bude vařit taťka. - U nás se mohou muži oženit pouze s jednou ženou. To se jmenuje monotonie.


13.7.2013


Page 3 of 6

- Babička nám odešla na onen svět. Nyní máme někoho i v cizině. - Motýl je hmyz z rodiny vrtulníků.

- Nejsem pokřtěn, ale jsem očkován. - S bratrem jsme dnes snědli celou sklenici marmelády. Večer dostaneme buď průjem, nebo na zadek… - Co je dieta? Dieta je, když nesmíš jíst nic jiného než to, co smíš. - Co je fakulta? To je, když se učíš a nikdy se nenaučíš. - Co je bohatství? Bohatství je, když nakupuješ, nakupuješ, nakupuješ, a nakonec se stejně nudíš. - Co je Aerobik? Na to věří jen ošklivé tetičky!

SAMURAJ - CESTA BOJOVNÍKA Přednáška s videoprojekcí • Kodexy cti japonských samurajů • Boj na život a na smrt nebo objevování smyslu života a smrti?

- Kde je Amerika? Tam žili kovbojové a indiáni, ale oni se navzájem pozabíjeli a nyní tam žijí jen herci.

Příběh hrdinství: Gaius Mucius zvaný Scaevola Tento příběh hrdinství se odehrál v době, kdy v Římě skončila epocha království vyhnáním posledního etruského krále Tarquinia Superba pro jeho nemravnost. Tarquinius se obrátil na jiného vládce – etruského krále Porsenu – s žádostí o vojenskou podporu svého nároku a ten souhlasil. Roku 507 před naším letopočtem vytáhl na Řím s několikatisícovým vojskem, a když se mu ho nepodařilo dobýt útokem, oblehl ho. Zásoby jídla se tenčily, a pro Římany to bylo velmi nedůstojné postavení.

„Tu si však umínil urozený mladík Gaius Mucius, že tuto nedůstojnost pomstí velikým a odvážným činem. Pokládal totiž za nedůstojné, že takový národ jako římský, který ani v otroctví pod vládou králů nebyl v žádné válce žádným nepřítelem obléhán, je nyní jako svobodný obléhán týmiž Etrusky, jejichž vojska zahnal často na útěk.” Tak píše římský historik Titus Livius.

RÉTORIKA JAKO UMĚNÍ VYJADŘOVÁNÍ 1. přednáška kurzu „Umění komunikace“ • Původ a smysl rétoriky • Dobrý řečník dle klasické filozofie • Kvality a nedostatky mluveného projevu • Workshop se cvičením

Tento odvážný mladík se rozhodl, že sám s několika pomocníky pronikne do tábora krále a zabije ho, a tím bez dalšího krveprolití ukončí válečný spor a ukrátí tak utrpení jiných. Ale spletl se, protože neznal podobu krále, a místo něj zabil jeho úředníka, který byl lépe oblečený nežli král. Ač se nám to dnes může zdát podivné, králové starověku byli králi ne kvůli oblečení či odznakům moci, ale pro svou autoritu a lásku ke svému lidu, a tak se taková záměna snadno mohla přihodit. Omyl znamenal zajetí. Římský mladík byl chycen a vyslýchán. Řekl, že jediným jeho přáním je zabít krále.

„Chtěl jsem jako nepřítel zabít nepřítele a nemám méně odvahy k vlastní smrti, než jsem měl k tvému zavraždění. Je v římské povaze jednat i trpět jako hrdina. A


TEMPLÁŘI Přednáška s videoprojekcí

13.7.2013


Page 4 of 6

nechoval jsem takový úmysl vůči tobě jen sám. Po mně je dlouhá řada těch, kteří usilují o stejnou slávu a čest. Proto, chceš-li, připrav se na toto nebezpečí, abys mohl kdykoli bojovat o svůj život, jakmile se v předsíni tvého stanu objeví nepřítel se zbraní. My, mládež římská, ti vypovídáme válku! Nemusíš se bát žádného vojska a žádné bitvy. Ty jediný budeš mít co dělat vždy s jediným mužem!”

• Dějiny a legendy • Učení a kodexy • Mystika templářů: zasvěcení a symboly • Strážci ctností a stavitelé chrámu kultury a vzdělanosti

Tehdy se ho ptali, kolik je těch, kteří si přejí zabít krále, a jaký je jejich tajný plán, a hrozili mu mučením, pokud jim to neprozradí. Dokonce rozdělali oheň na důkaz toho, že to myslí vážně. Tu přistoupil Gaius Mucius k ohni, sám do něj vložil svou pravou ruku a držel ji tam, dokud z ní nezbyl jen zuhelnatělý pahýl. Král, ohromen mladíkovou statečností, se rozhodl ho propustit, když viděl, že mučením už ničeho nedosáhne. Mladík mu řekl: „Protože dokážeš prokázat poctu statečnosti, dosáhneš u mne za své dobrodiní, čeho jsi nemohl dosáhnout hrozbou. Je nás tři sta mladých římských urozených mužů, kteří jsme se zapřisáhli jako spiklenci, že budeme proti tobě takto postupovat. Já byl vylosován jako první. Ostatní přijdou, ať to s prvním dopadne jakkoli, v určený čas, dokud nám tě bude vydávat napospas osud.” Král po chvíli v úžasu odpověděl: „Přišli jsme, abychom bojovali s lidmi, a ne s bohy. Jestli jsou takových jako ty stovky, pak bychom měli raději odejít.” A vyslal do Říma posly, aby byl uzavřen mír. Mucius byl propuštěn, a od té doby byl láskyplně zván Scaevola – Levoruký. Přestože se možná historie ubírala jinými cestami a my přesně nevíme, zda etruský král nakrátko Řím dobyl, jisté je, že později se zrodil Řím velký, silný a plný ideálů, které zanechaly svou historickou stopu v celém Středomoří. Ať už je příběh pravdivý, či ne, existence této a jiných legend svědčí o velikosti představ Římanů o morální síle jediného člověka, která je schopna zastavit i válku. O jaké mládeži to snil Řím, kde vzal důvěru v takové schopnosti člověka? A jak velký musí být národ zrozený ze svornosti takových vysněných jedinců? Ano, jsou to „jen” legendy, ale jimi to vždy začíná. Vyprávění příběhu inspirovalo mnoho generací a pro nás se po dvou a půl tisíciletích stal rčením „nedat za to ruku do ohně”, když si něčím nejsme jisti. Avšak pro nás všechny, a hlavně pro naši mládež, by bylo lépe, kdybychom chtěli mít něco, za co bychom mohli svou ruku do ohně dát.

PRAKTICKÁ RÉTORIKA 2. přednáška kurzu „Umění komunikace“ • Technika projevu: praktické rady, cvičení • Nonverbální komunikace • Využití příkladů a humoru • Workshop se cvičením

Martina Flaitingrová Použité citáty byly převzaty z knihy: Zamarovský, V.: Dějiny psané Římem, Mladá fronta, Praha 1967.

Věděli jste, že... …podle mnohých historiků žádná jiná oblast naší planety neměla pro civilizaci (a nejen evropskou) takový význam jako Středomoří. Ohromuje nejen památkami, ale především tím, že tady leží kořeny naší kultury. Tři světová náboženství, literatura, divadlo, filozofie, věda, zákonodárství… Proč právě tady se udály tak úžasné věci? A mají pravdu učebnice, které tvrdí, že šlo o přímočarý, zákonitý a dnes již naprosto objasněný vývoj od jednoduššího ke složitému? Mnohé nasvědčuje tomu, že ledacos bylo jinak. Středomořské civilizace nejspíš čerpaly z kořenů, jejichž hloubka nám stále uniká.

STARODÁVNÉ UMĚNÍ DIALOGU 3. přednáška kurzu „Umění komunikace“ • Jak vést dialog • Schopnost argumentace • Asertivita a diplomacie • Workshop se cvičením

Kdo byli první obyvatelé Středomoří? Zdá se, že tato oblast měla mimořádný civilizační význam už dávno předtím, než vznikly všechny velké kultury. Jedním z největších tajemství je mýtus o ztracené pevnině Atlantis, který dnes známe díky antické civilizaci. Někteří odborníci soudí, že tuto pevninu nebo její části musíme hledat právě ve středomořské kolébce evropské kultury, kde na ni máme nejkonkrétnější památky. Nejčastěji se v této souvislosti uvádí minojská Kréta a především její kolonie na vulkanickém ostrově Théra. Dalším místem může být dnešní Tunisko, v oblasti zálivu Malá Syrta (tzv. dávné jezero Tritonů). Další záhadou jsou megalitické stavby, na které je středomořská oblast stejně bohatá jako třeba Velká Británie nebo severní Francie. Příslušníci dávných kultur měli, zatím pro nás z neznámých důvodů, potřebu vztyčovat mnohatunové kameny, přestože se to dle našich dnešních představ vymyká jejich možnostem. Na středomořském ostrově


13.7.2013


Page 5 of 6

Malta se například nacházejí megalitické chrámy, které jsou údajně starší než egyptské pyramidy. Existují i netypické stavby. Na španělských středomořských ostrovech Baleárách jsou podivné kamenné kovadliny, které vytvářejí jakési gigantické písmeno „T”. Podle posledních výzkumů se nejstarší megalitické památky v Evropě objevily na jihu a západě Španělska a jsou staré přibližně 6 tisíc let. To by zhruba odpovídalo i poslední dataci maltských chrámů. Zajímavé je, že s megality se setkáváme téměř po celém světě. Jsou mnohdy podobné těm evropským a jejich tvůrci zůstávají obestřeni tajemstvím. Místo, které je považováno za významnou archeologickou lokalitu objevenou v posledních letech, je Göbeckli Tepe na jihovýchodě Turecka. Objev tohoto naleziště šokoval akademický svět a může značně ovlivnit pohled na historii, zejména pokud jde o vývoj lidské společnosti. Může být důkazem, že vyspělé kultury existovaly daleko dříve, než jsme si dosud připouštěli. Zkoumání této lokality bylo započato v roce 1994. Bylo prokázáno, že se jedná o člověkem vytvořené posvátné stavby, pocházející z 9. a 10. tisíciletí př. n. l.

„Turecké Stonehenge”, jak je toto místo také nazýváno, je tvořeno masívními kamennými pilíři velikosti 3 až 6m vytvářejícími písmeno „T”. Tyto pilíře váží 20 až 60 tun, jsou vztyčeny kolmo a sestaveny do několika kruhů. Na některých megalitech jsou zobrazeny různé druhy zvířat, hvězdné konstelace, lidské bytosti. Jiné kameny zdobí vytesané obrazy a reliéfy, které byly prováděny zvláštní technikou a jsou podobné sochám, nacházejícím se na Velikonočním ostrově. Asi v 8. století př. n. l. bylo místo z neznámých důvodů opuštěno a zasypáno. V této lokalitě nebyly nalezeny žádné hroby, ale dosud bylo prozkoumáno pouze asi 5% tohoto komplexu. Göbeckli Tepe přináší zatím archeologům a historikům více otázek než odpovědí. Je počátkem přehodnocování historického schématu? Kolik takových míst je ještě neobjeveno? Jsme potomky jiných kultur, které mohly být na lepší technologické a duchovní úrovni? Každopádně toto místo patří k těm nejstarším, která kdy byla odkryta lidskou rukou a je senzací posledních let. Podle některých vědců je i nejdůležitější archeologickou lokalitou na světě, která může změnit vše…

Nejtěžší rozhodnutí Často se setkáváme s lidmi, pro něž volba mezi tím či oním řešením představuje nejenom potíž, nýbrž téměř muka. Život, dokonce i v těch nejjednodušších a nejvšednějších událostech, zřídka nabízí příležitost svobodné volby, a proto se tato typicky lidská a mnoha lidmi málo používaná schopnost stále více vytrácí. I když se zdá, že civilizovaná společnost vymezila koleje chování, které zahrnují všechny možnosti, život je tak rozmanitý a plný překvapení, že nutí člověka, aby se zastavil, uvažoval a volil.

Pochybnost týkající se volby mezi dvěma možnostmi vzniká už při výběru značky či kvality potravin pro domácnost, barvy šatů, množství peněz, které chceme utratit na to, co se nám líbí… Musíme se rozhodnout pro tu či onu školu. Musíme se rozhodnout, jak strávíme čas. Není snadné zvolit si ideálního partnera, ať už je člověk sebevíc zamilován. A pak: kde žít, kde pracovat, pokud lze práci najít, kam jet na příští dovolenou, pokud ji vůbec máme? Seznam by se protáhl donekonečna, kdyby každý přidal své vlastní otázky. Proč je tak těžké se rozhodnout? Je mnoho důvodů, které bychom mohli uvést, od osobních a vnitřních až po ty vnější, které též působí na psychické a mentální postoje toho, kdo se musí


13.7.2013


Page 6 of 6

rozhodnout. více >>> Prof. Delia Steinberg Guzmán Elektronický bulletin naleznete také na www.akropolis.cz. Pokud již nechcete dostávat tento bulletin, odepište prosím na tento e-mail a v předmětu uveďte "STOPINFO".


13.7.2013

No title

Recommend Documents