Rodina a vztahy podle nových paragrafů CZ.1.07/3.1.00/50.0078 Mgr. Gabriela Šťastná Algoritmus individuálního vzdělávání
Základní pojmy Osoba blízká je příbuzná osoba v řadě přímé (potomci a předci), sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí. Příbuzenství je vztah osob založený na pokrevním poutu nebo vzniklý osvojením. Švagrovstvi je vztah mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela. Rodinný závod je takový závod, kde společně pracují manželé či jiní příbuzní a který je ve vlastnictví některé z těchto osob.
Manželství ●
Podmínky pro uzavření manželství se nemění
●
Připojované příjmení
●
Větši prostor pro práva a povinosti manželů
●
Právo na informace
●
Povinnost brát ohled na zájem rodiny
Právo zastupovat manžela v běžných záležitostech ●
●
Vzájemná vyživovací povinnost
Rodinná domácnost ●
●
Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů a členek; přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich. K nakládání s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, potřebuje manžel souhlas druhého manžela/ky; to neplatí, jednáli se o věc zanedbatelné hodnoty. Má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit
Opuštění rodinné domácnosti ●
●
●
Nemají-li manželé rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti; to je nezbavuje povinnosti navzájem si pomáhat a podporovat se. Žije-li s jedním z manželů společné dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost, popřípadě nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a které je svěřeno do péče manželů nebo jednoho z nich, a druhý manžel opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný a odmítá se vrátit, je tento manžel povinen přispívat i na náklady rodinné domácnosti. Nežijí-li manželé ve společné domácnosti, nemá jeden manžel právo zastupovat druhého manžela v běžných záležitostech. Opustí-li manžel rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel vydal to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. To však neplatí, potřebuje-li druhý manžel věc, která patří k obvyklému vybavení domácnosti, zejména také pro společné nezletilé dítě manželů, vůči kterému mají oba vyživovací povinnost a které v domácnosti zůstalo.
Domácí násilí Stane-li se další společné bydlení manželů v domě nebo bytě, v němž se nachází rodinná domácnost manželů, pro jednoho z nich nesnesitelné z důvodu tělesného nebo duševního násilí vůči manželovi nebo jinému, kdo v rodinné domácnosti manželů žije, může soud na návrh dotčeného manžela omezit, popřípadě i vyloučit na určenou dobu právo druhého manžela v domě nebo bytě bydlet. Stejně lze postupovat v případě, že se jedná o manžele rozvedené, jakož i v případě, kdy manželé nebo rozvedení manželé bydlí společně jinde než v rodinné domácnosti. Omezení, popřípadě vyloučení práva manžela v domě nebo bytě bydlet, určí soud nejdéle na dobu 6 měsíců. Soud na návrh rozhodne znovu, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. Právo domáhat se ochrany proti domácímu násilí má také každá jiná osoba, která žije spolu s manžely nebo rozvedenými manžely v rodinné domácnosti.
Rozvod ●
Podmínky smluveného rozvodu
Manželství trvalo déle než rok
●
Manželé spolu déle než 6 měsíců nežijí
●
Soud schválil dohodu manželů ohledně nezletilých dětí
●
Manželé se dohodli na vypořádání majetku a bydlení
●
●
Výživné rozvedeného manžela
Nárok má ten, kdo není schopen sám se živit z důvodů pocházejících z manželství ●
S ohledem na délku manželství, dobu od rozvodu a podíl na péči o domácnost za manželství ●
Výživné lze řešit dohodou a odbytným
●
Nárok na výživné manžela, který rozvrat převážně nezapříčinil (max. 3 roky) ●
Zdánlivé a neplatné manželství ●
●
●
Manželství se považuje za platné, dokud není prohlášeno za neplatné. Bylo-li manželství prohlášeno za neplatné, považuje se za neuzavřené, tedy jako by nevzniklo, tím se liší od rozvedeného manželství. Neplatné může být manželství kvůli zákonné překážce (věk, jiné manželství....) nebo proto, že jeden z manželů uzavřel sňatek pod nátlakem.
Zdánlivé manželství je takové, které nikdy nevzniklo, a to proto, že při uzavírání sňatku nebyly splněny některé důležité náležitosti – projev snoubence nebyl jednoznačný, oddávající nebyl způsobilý oddávat, atd...
Společné jmění manželů (SJM) ●
●
Součástí společného jmění manželů je to, čeho nabyli manželé společně nebo jeden z manželů za trvání manželství. Výjimkou ze společného jmění manželů je to, co:
slouží osobní potřebě jednoho z manželů, ●nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ●nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, ●nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. ●
●
Součástí společného jmění je i zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Pokud se za manželství stal jeden z manželů společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, je součástí SJM také podíl v obchodní společnosti nebo v družstvu.
Dluhy v SJM Součástí společného jmění jsou také dluhy převzaté za trvání manželství. Výjimkou jsou: a) dluhy týkající se majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, b) nebo dluhy, které převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.
Ochrana práv třetích osob Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání společného jmění, může se věřitel při výkonu rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění.
Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů proti vůli druhého manžela, který nesouhlas projevil vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděl, může být společné jmění postiženo jen do výše, již by představoval podíl dlužníka, kdyby bylo společné jmění zrušeno a vypořádáno rozhodnutím soudu, tedy obvykle do poloviny.
Totéž platí i v případě povinnosti manžela plnit výživné nebo jde-li o dluh z protiprávního činu jen jednoho z manželů nebo v případě, že dluh jen jednoho z manželů vznikl ještě před uzavřením manželství.
Je-li smlouvou manželů nebo rozhodnutím soudu, kterým byl zákonný majetkový režim změněn nebo vyloučen, dotčeno právo třetí osoby, zejména věřitele, může tato osoba své právo uplatnit u příležitosti vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, stejně, jako by ke smlouvě manželů nebo k rozhodnutí soudu nedošlo.
Režimy SJM ●
●
●
Společné jmění podléhá zákonnému režimu, nebo smluvenému režimu, anebo režimu založenému rozhodnutím soudu. Nově oproti staré právní úpravě může být rozhodnutím soudu SJM i zrušeno. Snoubenci a manželé si mohou ujednat manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu. Ujednají-li si smluvený režim manželé, upraví zpravidla své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Smlouva nemůže mít zpětný účinek. Smlouva o manželském majetkovém režimu vyžaduje formu veřejné listiny, musí být tedy sepsána u notáře. Je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela společné jmění zruší nebo zúží jeho stávající rozsah. Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu přesahujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného, jakož i to, že manžel soustavně nebo opakovaně podstupuje nepřiměřená rizika. Jako závažný důvod může být shledáno také to, že manžel začal podnikat nebo že se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby.
Vypořádání SJM a úprava bydlení SJM se může vypořádat: ●dohodou, a to před rozvodem i po něm ●
●
rozhodnutím soudu
●
podle zákonné domněnky po uplynutí 3 let
●
Vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely.
●
Nedohodnou-li se rozvedení manželé, může soud na návrh vypořádat i práva k bydlení, zejména práva z nájemní smlouvy, členství v bytovém družstvu, apod.
Určení rodičovství ●
Matkou je žena, která dítě porodila
●
Pokud se neprokáže opak, je otcem manžel matky
●
Souhlasné prohlášení rodičů
●
Souhlas s umělým oplodněním
●
Soudní řízení o určení otcovství
Popření otcovství ●
●
●
●
Manžel může popřít otcovství do 6 měsíců ode dne, kdy se dozvěděl o skutečnostech zakládajících důvodnou pochybnost, že je otcem dítěte, které se narodilo jeho manželce, nejpozději však do 6 let od narození dítěte. Matka může do šesti měsíců od narození dítěte podat návrh na popření otcovství jejího manžela. Popřít lze i otcovství, které bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, a to do šesti měsíců ode dne, kdy bylo prohlášení učiněno, případně do šesti měsíců od narození dítěte, pokud k prohlášení došlo již před narozením dítěte. Takto lze popřít ovšem pouze otcovství k dítěti jen tehy, je-li vyloučeno, že by mohl muž být otcem dítěte. Uplynutí popěrných lhůt může soud prominout a to tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte a veřejný pořádek.
Úprava poměrů dítěte ●
●
●
Pokud rodiče dítěte mají v úmyslu se rozvést, musí nejprve proběhnout soudní řízení, v němž soud určí, kdo bude o dítě nadále pečovat, případně upraví střídavou péči, a stanoví vyživovací povinnost. Obdobně se ustanovení o svěření do péče a určení výživného použijí i pro úpravu poměrů dítěte z nesezdaného soužití, jehož rodiče se rozešli a nedohodli se o výchově dítěte.
Rozhodnutí může být soudem změněno, pokud to změna poměrů odůvodňuje. Soudní řízení o úpravě styku není povinné, naopak soud k řešení této otázky přistoupí až tehdy, nejsou-li rodiče schopni se v této záležitosti dohodnout, na návrh jednoho z rodičů. Podle konkrétních poměrů může soud určit místo a další podmínky styku s dítětem, tento styk omezit či dokonce zakázat.
Rodičovská odpovědnost ●
●
●
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Rodičovská odpovědnost lze pozastavit, omezit či jí může být rodič zbaven. Ve všech případech rozhoduje soud a to v souladu se zájmy dítěte, pokud je takového kroku třeba.
Rozhodnutí o omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti nemá vliv na vyživovací povinnost k dítěti.
Vyživovací povinnost ●
●
●
●
Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu. Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
Výživné na zletilé dítě Ani v novém občanském zákoníku není přesněji upravena vyživovací povinnost ke zletilým dětem. Vyživovací povinnost nezaniká zletilostí, ale je vázána na schopnost dítěte se samostatně živit. S ohledem na ustálený výklad tohoto pojmu u dětí bude mít tedy i zletilé dítě právo na výživné po dobu řádného studia, které je přípravou na budoucí povolání. Při sporu o to, zda zletilému dítěti náleží právo na výživné či nikoli, bude rozhodující hledisko dobrých mravů.
Výživné ●
●
Vyživovací povinnost mezi předky a potomky je vzájemná. Pokud je tedy potomek schopen sám se živit a jeho rodič se dostane do situace, kdy toho naopak není schopen, je dítě povinno zajistit svému rodiči slušnou výživu. Není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.
Osvojení ●
●
●
●
●
Osvojením se rozumí přijetí cizí osoby za vlastní. Osvojení není náhradní péčí, ale formou rodičovství. Bylo-li osvojeno dítě, které je rodičem, vztahují se účinky osvojení i na jeho dítě. Dosáhlo-li osvojované dítě alespoň dvanácti let, je třeba jeho osobního souhlasu. Osvojované dítě může svůj souhlas s osvojením odvolat až do rozhodnutí o osvojení. Souhlasu rodiče osvojovaného dítěte není k osvojení třeba, pokud
rodič byl zbaven práva dát souhlas k osvojení, ●rodič není schopen projevit svou vůli nebo rozpoznat následky svého jednání nebo je ovládnout, ●rodič se zdržuje na neznámém místě, ●rodič zjevně nemá o dítě zájem. ●
Osvojení ●
●
●
Podá-li osoba, která tvrdí, že je blízkým příbuzným osvojovaného dítěte, návrh na svěření dítěte do péče, nelze o osvojení rozhodnout, dokud o tomto návrhu nebude rozhodnuto. Péče osvojitele o osvojované dítě před osvojením trvá po dobu dostatečnou pro přesvědčivé zjištění, že se mezi osvojitelem a dítětem vytvořil takový poměr, jaký je smyslem a cílem osvojení; tato péče neskončí dříve než uplynutím šesti měsíců. Po dobu, v níž je dítě v péči osvojitele, se pozastavuje dříve stanovená vyživovací povinnost jiné osoby k dítěti. Podá-li muž, který tvrdí, že je otcem osvojovaného dítěte, návrh na určení otcovství, nelze o osvojení rozhodnout, dokud o návrhu na určení otcovství nebude rozhodnuto.
Poručenství Není-li tu žádný z rodičů, který má a vůči svému dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka. Poručník má vůči dítěti zásadně všechny povinnosti a práva jako rodič, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. S ohledem na osobu poručníka nebo poměry dítěte, jakož i s ohledem na to, z jakého důvodu rodiče nemají všechny povinnosti a práva, může být výjimečně okruh povinností a práv poručníka vymezen jinak.
Pěstounská péče ●
●
●
●
Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi. Pěstounská péče má přednost před péčí o dítě v ústavní výchově. O pěstounské péči může soud rozhodnout na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě. Rodiče mají právo se s dítětem osobně a pravidelně stýkat i právo na informace o dítěti, ledaže soud z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodne jinak. Svěření dítěte do pěstounské péče nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti rodičů k dítěti. Soud stanoví rodičům rozsah výživného s ohledem na jejich možnosti, schopnosti a majetkové poměry a odůvodněné potřeby dítěte. Náleží-li dítěti příspěvek na úhradu jeho potřeb podle jiného zákona, je výživné rodiči placeno státu. Je-li výživné vyšší než tento příspěvek, náleží rozdíl dítěti. Soud rozhodne o způsobu platby a o hospodaření s výživným.
Ústavní výchova ●
●
●
●
Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či duševní stav, anebo jeho řádný vývoj vážně ohroženy nebo narušeny do té míry, že je to v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vážné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, může soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. V případě, že rodiče nemohou z vážných důvodů zabezpečit výchovu dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, a to na dobu nejdéle šest měsíců. Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově, jestliže jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění dalších povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti. Soud je povinen nejméně jednou za šest měsíců přezkoumat, zda trvají důvody ústavní výchovy a zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči.
Osvojení zletilého ●
●
●
Nový institut Osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého (ze zákonných důvodů)
Osvojení, které není obdobou osvojení nezletilého
Osvojenci a jeho potomkům nevzniká osvojením příbuzenský poměr vůči členům rodiny osvojitele a nenabývají vůči nim žádných majetkových práv. Osvojitel nenabývá osvojením žádných majetkových práv vůči osvojenci a jeho potomkům. ●
Osvojení má právní následky pro potomky osvojence, pokud se narodili po osvojení. Pro dříve narozené potomky osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas. ●
Osvojenec dědí po osvojiteli v první zákonné třídě dědiců, nevstupuje však v dědické právo osvojitele vůči jiným osobám. ●
