No title

oo

ílT)

"CO

PG 5038 M28 2863

Tato kniha, jižZ.

vyzdobila

BRA UNEROVA,

byla tištna v dilnách

PRAŽSKÉ AKC. TISKÁRNY a

knihovn UMLECKÉ SNAHY

vy dána v v

únoru roku

MCMXVI

Psáno v letech

MCMX

P

až

MCMXVI

In

memoriam

Karla Hynka Máchy

v

utrpni života a tvorby bývají minuty ne snad bezmezné tesknoty, nevdomého

zoufalství, ale

puzeni nejistoty, pochybnosti a zárove

mocn

minulé,

a

zanikšího lidstva.

V

a

vyléváme

zanechala

nám na

asto všechen

stesk

které

vné

se

žizn života a

stvoila

ddictví,

pítomnosti ne

z bezmoci proti vlastnímu životu, ale z ohnivé

pro

tomto zanícení (byronském,

jak je jmenujeme) ideály krásy,

minulost

lítosti

vznešen vyvrcholené osudy

z touhy po ideálu,

naopak k nmuž

trmácíme v bolestech.

DOSTOJEVSKY

^EPÍŠI

Máchova jména na

okraj

sevšednvší podobizny romantikovy. Beru do ruky teskný zlomek jeho díla, abych pemýšlel,

jakým kouzlem dosud tak intenzdánliv celým vznisivn žije, kem smyslem Ipatí minulosti, vyerpané, více než pešlé našeho duminulosti pekonané chovního dtství. Bylo t.-íba odhaliti temnou pravdu Máchova života, aby padla groteskní škraboška „rozervancova", která zakrývala jeho tvá; jeho poesie vždy ješt se

a

i

—

definuje

adou

negací, jimiž se zatemiíuje otázka básní-

kova urení. I kdyby byl jen vyjádil svj nejosobnjší vznt a byl by

u

nho

nám Mácha drahým básníkem. smutek, ale

i

Nalézali

stesk,

bychom

krásu dítte-psance Baudelaireova

v dramatu „kletého básníka", kterému osud zvrhl slávu v posmch, jako

mu

zvrhl lásku v karrikaturu lásky, jejíž

nejironitjší grimassy

aspo

nedožil.

vzpouru ducha, který se vyrval šedi a se

cítil

cizincem, aby proti tomuto

Zjevoval by

nám

mdlob svta, v nmž svtu

i

proti

samému

životu zrealisoval horenost, sladkost a tesknotu svého

mládí v jednu z nejryzejších básní

by nám v

ím

eské

poesie.

Máj

byl

nám v pítomnosti Mstivá |a pece hudebným, bolestným a pece opojeným výkikem po kráse, ne výkikem krásy samé, vášniv se uvolíující v lidské bytosti. Ale Máchova poesie jest více, než vyzpívaný básníkv osud a sen: v ni slyšíme šumti prameny eské lyriky, pominulosti,

jest

Kantiléna Karla Hlaváka: divokým

—

první tryskající, jsme úastni prudkého probuzení

tvrích

pud rasy. Mácha

se objevuje na rozhraní

teratury.

Ped

stejným,

mimo

dvou dob nové eské

li-

ním se považovala poesie za užitkovou vc, na které krása byla podružná, a spoleenský neb uenecký úel hlavní. Vyrábla se studeným mozkem, se srdcem lhoduši a

mimo

život.

Máj

jest první

eská

báse, vytvoená ze žhavé pny ducha, jenž všechen se pelévá v sen, jenž chce a dává pouze krásu, ale v kráse celý obsah, celé naptí života." Umní slova zde nabylo žhavého lidského zájmu, stalo se odrazem vnitního dramatu.

eská

poesie prožila v této jediné knize a v tomto je-

diném básníku svj duchovní slunovrat. Proto se vracely pozdjší generace, proto se vracíme vždy zase k Máchovi, abychom obnovili magnetismus onoho rozhodujícího okamžiku.

fó:^^ Dílo Karla

Hynka Máchy

je troska,

chaos zlomk, ná-

rt, pouhých nápovdí, nad njž toliko Má/ vyrstá zcelenou linií. A pece nestavím Máchy mezi básníky, kteí se vyzpívají melodií mládí. V jeho zaátcích se projevují základy široké smlé tvrci touhy. Od tlumené drobnokresby Márinky k freskovému rozptí Kata, od elegického akkordu Noci k dramatické fuze Bratí možno sledovati i

koncepci tvorby, myšlené v mocných obrysech. Mácha

mnoho

chtl, a nelze

mu

dáti tesknjší

vzpomínky, než

když pemýšlíme o formacích, které oekávaly ony mlho-

viny, náhle zhašené. Lze si pedstaviti básníka Máje, vyvinuvšího motiv své citové vzpoury v propastný žal Leopardiho nebo pekonavšího daemona smutku v sob a od-

daného, jako Keats, slastné závrati zem. Ale nutno také vytušiti z rozptýlených rudiment básní, dramat, román, mnohdy docela neuritých, vtšinu hlavních motiv, skoro

všecky

smr,

vkv

cíle

romantické poesie, a pedevším dvojí ideový djinný sen legendy

který sledovala po celé století, i

psychologický zájem o charakterové a sociální po-

znání soudobého života.

.

Živý niterní zájem zachrauje

tíš Máchovy pozstalosti

tam, kde sotva naznail svou myšlenku, ano i kde jí zejm nedostaoval. Tvoil píliš horce, píliš celým já úasten z vroucí problému, který jej zaujal, aby ho neprožehl podstaty své subjektivity. Vracíme se k jeho fragmentm,

i

ním

abychom pozorovali jako prlomy innost lyrického vzntu, který v

n

vložil.

Nejosobnjšími zvuky hraje jeho sensibilita na dvou strunách básnického pathosu, na strun trpné citovosti a

vybouené vášnivé emoce. Je stídav

sensitiv, který se

poddává pocitm tesknoty, neklidu, marnosti, nebo náruživec, jenž úpí v trýzni pozemského Inferna. Slaví prudká zloinná gesta, keovité vznty vzpoury, kletby, obti a v záptí žaluje táhlou, tesoucí se melodií stesk snivce,

—

jenž s jakýmsi platónským nihilismem „miluje kvtinu, že

ponvadž pojde; lovka, že zeme ponvadž cítí, že zhyne navždy ..."

uvadne, zvíe, bude,

a ne-

kdyby Mácha negace tchto slov hned sám nevyvamnohem kladnjším: „ já miluju, ba více než miluju, já se koím. Bohu. Každý lovk by mi' I

žoval vyznáním,

.

.

.

kdyby mu rozuml, kdyby v nj mohl nauvili bychom bez výhrady oné stiHsaci, hlédnouti" patrn jednostranné, v jejíž obrysech se kreslil v Obrazech ze života mého? Vzdával se píliš náruživ citm, aby je mohl loval druhého,

—

i

pronikati a souditi; a

mnoho náladové

i

v jeho dennících jest málo analyse

podlehlosti; tím více chybí v jeho díle

odstup, kterého je teba, aby básník vybavil své myšlenky z

pásma

zažití,

pevahou pocitových

a pomíjivých. Žil jist

klamy, vyjadoval s intentrýze svého nitra; neptal se po jejich pvodu a smyslu, po míe a podstat životního naptí v nich. Jeho smutek se ssaje jak vn, obestírá jej jako mlha; psobí nejhloubji, kde se jím vydychuje báze mládí, ona báze, kterou jsme se zachvívali všichni, nežli jsme vztáhli ruku po první velké koisti života. Básník v ní s

pravdivostí, s níž mládí žije

i

sitou ryzího poety úzkost a

nalézá první a snad jediný zcela volný, zcela istý

muž

mže se vzdáti, takka první a snad

cit, je-

jediné právo svého

srdce; a v unissonu své tesknoty s bolestí všeho, co

poznává tajemné píbuzenství v sob. Tak, tuším,

popení

jest

i

Máchov

melancholii

jest

náhradou za všecka

trpí,

vnosti

tvorstvem, tep

života, ale jako kultu nejostejšího

kterému smutek

ducha

rozumti

s

ne jako

:

vzntu

mládí,

silná opojení

svta.

Mácha ekl trýze touhy, která jej spalovala jest na nás, abychom vycítili její mocnost, vli krásy, jasu, vy;

rovnání, sálající z jeho snu.

Ze dvou živl Máchovy inspirace dramatický pathos, vyžadující citové myšlenkové zralosti básníkovy, zstal latentní silou jeho tvorby. Djový obsah Máje

pirozen

i

Cikán

i

uka2uje, jak hledal tragiky v nejprimitivnjší

údsnosti, v excessu stetších se vášní, v zevním, násilném zlu. Katastrofy u nho nezdvoduje vnitní život hrdi-

umle

aby svírala citový proud, v nmž všecek intellektuálný zájem se soustea stravuje. Hrdinové a hrdinky Máchovi žijí oduje

nv,

jest

kombinace

sestrojená,

—

leskem básníkova vzntu, ne vlastní sudbou jsou kehké nástroje, na nichž hraje melodie své citovosti proto tvoí gesta tak zídka psychologický soujejich horená slova ;

:

i

pirozeným duševním stavem. Je v tom lyrická krása, ne dramatická pravda, zazní-li na píklad náz dialogu vzdor snu a stesk zmaru hle motiv Máje zvuk

s jejich

—

—

oslepených knížat v Bratrech

:

BOLESLAV:

Te však jsem Ten

žije

Nímž na

ve

sám

si

stvoil jiný svt,

mn — kdo

tento

mj

mi vezme

vlastní hledím

zrak,

svt?

JAROMÍR: Nic, než smrt.

Torso Kata pipomíná romány

z

mládí Shelleyova,

v nichž stejn se kíží rytíská romantika rázu Waltera Scota s realismem postehu, a vášnivý pathos s filoso-

Zde tam zápasí lyrik s psychologií dynamikou románu a ruší ji, aniž jí pemáhá. Methoda, kterou je ešena postava králova nebo katova, fickou fantastikou.

i

i

jest necelistvá, tuicí

zmatená, primitivní,

v záhadu uritých vniterních

a

vniká ostrou in-

dj, jež marn se Máj

v mravní problém.

práv

obtoval všechen dramatický zájem

tím, že

ckému.

V nm

W

zachránil

snaží

Mácha

dramatisovati

lyri-

se rozluuje djství, odlehlé a zevní, cele

;

v dvrných motivech citové zpovdi. Náladovým doprovodem spial básník své já s osudem romantického zloince a jeho milenky, jako vsunul své jméno mezi jejich jména posledním dechem svého verše. Je to on, jenž pro sebe, z poti^eby žíznícího srdce, vysnil onu ženu „co amalásku, prosycenou zoufalstvím ranth na jaro švadly" i

on, jenž vzdoruje, žaluje, pochybuje, zmírá, co okolo

zem

nho

hraje a zpívá plavou sladkostí jara. Jeho jest krutý

rozpor mezi božskou orgií pírody a

ernou

smrtí lid-

ského nitra, a tajemství, zmrazivší rty vzbouencovy, jest jeho nevyslovené tajemství stejn, jako jímají jeho nejvyšší opojení slova, kterými „les pán" apostrofuje oblaka s

Keatsovou zbožností: Vy, jenž dalekosáhlým

bhem svým

Co ramenem tajemným zemi objímáte, Vy hvzdy rozplynulé, stíny modra nebe, Vy

V

truchlenci,

jenž rozsmutnivše sebe,

tiché se slzy celí rozplýváte.

Vás já jsem posly volil mezi všemi. plynete u dlouhém, dálném bhu,

Kudy

I tam, kde svého naleznete

Tam na

Ach zemi Zlomila-li se

behu.

své pouti pozdravujte zemi. krásnou, zemi milovanou

.

.

.

Máchova koncepce na dráze typické a dra-

matické synthese (a bylo psychologicky nutno, aby se

—

vítzn druhý živel jeho nepekáželo mládí, aby všecka se uvolnila hned v zaátcích jeho díla. Smutek mládí jest orgán touhy, píliš mocné, aby se spokojila dostupnou všedností života, píliš neujasnné, aby všednost života si podmanila a vydobyla z ní jeho podstatu. Píroda, slad-

zlomila)

vyvinul se naopak

inspirace, síla, které

n

kost a tesknota hmoty, jež rozncuje se vzdávati, abyste se

ženské lásky

—

cítili

dobyvateli

jest nejbližší

i

utšuje,

její

staí

jíž

prchavé,

vn

duchovní koist mládí, nco,

co smí uchvátiti, než doroste k vyšším formám rozkoše* bolesti, myšlenky, inu. V opojení zem pelil Mácha svou

potebu

životní vli, dáti se, jež

vášní.

by

mu

božstva, jež by pijalo srdce,

dalo, pro co bíti

Tedy ne pantheismus, který Rousseauovský

jináské lyrice, ani

lané

vroucnjší nadosobní se hledal v jeho kra-

útk k pírod,

byf

pretaci

dobový akcent místy v Sabinov interMáchových myšlenek ale prost klad ducha, pi-

rozen

milujícího život, instinktivn

se ozýval jeho

;

monii, šastného, že

vrném

vícího v jeho harmohl zapomínati jeho dissonancí v d-

tichu hor a les.

básn jest úel hlavní

májovou pírody krásu: k tím snadnjšímu dosažení úelu tohoto postavena jest doba májová pírody proti rozdílným dobám „Následující

slaviti

Mácha o Máji. Byl si vdom, že komposiní myšlenku touto suchou vtou, snil ve skutenosti o jednom z nejjemnjších problém lyrického impressionismu? Zevní paralelismus se trhá od prvních verš proudem náladového opojení. Zpsob, jak zde si odpovídají lidská duše a píroda, jak rythmicky pejímají citový motiv básn, jak každému hlasu vášn, žalu, soucitu se dostává bezprostední ozvny vod a par, trav života lidského" napsal

vysloviv svou

a

kvt,

patí mezi zcela

ryzí jevy lyrické krásy.

Ale také mezi radostná vítzství básnického umní. Náladová poesie není tak bezzákonná, tak náhodn osobní, jak se tvrdívá.

sahuje sama v

12

sob

A

prýští z rozpoutané citovosti, ob-

korrektiv

— v tom,

že

pedpokládá

prvotný soulad vnitního vzntu se smyslovým postehem, že vyžaduje básníka s duší svrchovan citlivou, všemi nervy ssající barvy, s

zvuky,

vn,

varem myšlenek a cit,

ale také slaující jejich

jež

ji

rozchvívají.

harmonisující sílu sensibility. Byl jemný

dojm, msíných

Mácha

píval

ml

tuto

malí krajinných

nokturn, chvjících se éthern,

mkkých

nad horami, dálek, svteln se prohlubujících za obzor. Jeho zasnné oko zahalovalo mlhami a pološery nebo prozaovalo nadechnutými svtly intimní vidiny pathos romantické scenerie, kterou mu vnutila dobová konvence. A jeho básnická malba dociluje nezídka lehkosti a niternosti, které o plstoletí pozdji se staly pýchou svítání

i

kouzlem krajináského

nazírání je

umní

pedpovdno

impressionist, jejichž celé

v nkterých hovorech Mácho-

vých, jak je zaznamenal Sabina.

Smyslný zdroj Máchovy

lyriky vysvtluje,

pro její

nej-

živjší kouzlo jest hudebnost. Lze íci, že stvoil rythmus

eského verše ve strofách Máje, toho kouzelného concerta, plynoucího stídav v rozchvných výškách náladové elegie a v

písných kadencích dramatického

recitativu, jejichž

vlny tak lehce se pelévají v sebe, tryskají v nervosních

crescendech vášn, rozplývají se v mollových tónech zadumání, tichnou a zas procitají akkordy

v

nm

ryzí

napovzeny nejjemnjší útvary

horené nhy. Jsou

sám lyrismus poslední básnické generace jen vybavil me-

lodické motivy, které jsou v

tensit

eské

Hlavákov

zstal

naší poetiky, a

nm utajeny. V houslové in-

Máchv

verš vlastním nástrojem

poesie, jako se jeví v impressionismu

podstatným živlem citový

kult

Sovov

zem, dvrný,

jejím

horoucí, až

mysticky niterní vztah k pírod, který vyvel Májem.

13

Aby horeka i

mládí, které

Mácha

se vzdal s

prudkostí pravého básníka, stala se zdrojem tak

lyrického vznícení, bylo

odvahou mocného

teba vášnivého citového

a myš-

lenkového otesu, vzboueného, neklidného a rozrytého srdce romantikova.

Hypothesi byronismu, kterou se zodpovídá otázka romantických živl v Máchovi,

lze

pochopiti historicky, ale

psychologpické analyse nesnese. Lord Byron psobil více

dojmem exotické díla,

osobnosti, nežli myšlenkovou potencí

a nejromantitjší prvek

Máchova

cítní, morbidezza

pedstavy zmaru, liší se elegickou passivností podstatn od titanského pathosu byronského pessimismu. je pravda, že jeho ohlas pronikl k Máchovi ro-

stále se vracející

A

nmeckou a polskou, tedy zeslaben, pece je zejmý povahový, bytostný rozdíl v tomto odstínu. A docela chybí u Máchy základní byronský rys pesycenosti, který má ze slovanských romantik jediný Puškin. Z citové revolty Byronovy zní ponurá, hoká, a ponkud mantikou

znavená pýcha ducha, který všecko

ml

a zná |chuf každé

rozkoše, který pocítil strašnou jednotvárnost vášní a schlad-

nuv na adrech všech lásek, zemdlev jení,

marn

hledá daemona,

jejž

vnmi všech

by vyzval k

opo-

nebo dít s o-

boji

posmšným rtem. Mácha je ima otevenýma žádostiv, muené neuritými touhami,

k orgii rouhavým,

pociující bolest jako dissonanci

monie, pro kterou

.... jaké tušené har„Marn se snažím

bylo zrozeno?

onoho souzvuku v lidstvu se dopíditi, který se mi ve všech zjevech pírody odhaluje. Protivy jsoucnosti naší jsou tak nápadné a tak hluboko v koeny bytosti naší zasahují, že již ani v zídlech pokažené vle naší spojujícího pásma

14

— tedy

hledal, a nepotebujeme ani svabychom si uvdomili, že „negací byla jen pechodní myšlenkou Máchovou". Tušil více nežli vidl

nenalézám" ekl

dectví Sabinova,

zlo v mlhách, které

a nevyznával v

mu zastíraly všechen život;

nm principu,

nepoznával

podstaty bytí. Jist pocho-

poval tragiku Beatrice Cenci nebo Lilly

Wenedy, protože

obsahuje násilný rozvrat života; nemyslím, že by byl procítil

osudnosti

Dona

Juana,

pi

které zlo není tak zevní

vina, jako vnitní porušení lidské bytosti.

Snad mu tanulo

na mysli toto byronské zlo lovka-daemona, když

postavu hrabte Lomeckého (v Cikánech)', a spokojil chvatným, jeví

pevaha

Kata

neuritým obrysem, v

práv zde

nmž

grimassa ducha,

cího po klidu a souladu, vášní, kterou trpí

Naopak v hrdinech pirozen dobrého, touží-

sám

by

nepemožiteln strhovaného

Byronv

nejvíce.

„ideální zloinec"

mu obtí a místo rouhavé pýchy nosí v duši rvoucí

stesk po ztracených rájích.

Byf v tom, co Mácha vyjádil tmito postavami co v

n

domého,

se

hned se

literární reminiscence.

jest zlo

stává se

kreslil

— nebo

nevpece zde

vniklo z jeho citu života a osudu, snad

—

nebylo mocnosti všelidského typu,

zbarvuje jeho imaginaci odstín, který bych nazval slovan-

ským,

nco

citu, jíž je

tury, jež

píbuzného mystice svdomí

a sou-

provanuto charakteristické ovzduší ruské

litera-

z hloubi

v polské poesii

je

zhuštna v tragický pathos

Siowackého. Víme, jak drahý

mu

byl básník Balladyny,

toho až anticky absolutného dramatu viny; a hledal-li vysvtlení životní dissonance „v zídlech pokažené vle naší," nebyl dalek dráhy, kterou došel Dostojevský sající

mravní

záhad Zloinu a

trestu. Jist,

k otá-

Máchovo J5

dílo

nepipouští více nežli dohady o tchto vnitních možnostech jeho myšlenky. Když Oldich (\ Bratrech) umírá se stonem „Vnos* a Boleslav (w Bratrovrahovi) ne-

—

jakoq pijímá kesanství, protože se dsí nesmrtelnosti mrou jest jejich problém Máchv? Co ze své mravní koncepce vložil do katova „boje srdce dobrého s hlavou i

V

zlou ?"

Máji

i

v Cikánech vina se vyrovnává, posledn í

tam smír psycholo-

g-esto

vinníkovo je smír, ale zde

g^icky

nezdvodnný, ideov neprohloubený. Jen v tom,

i

že motiv mravního vyrovnání stále se vrací, že básník

všecky pathetické živly svádí v ethický problém, v tom a v širokém soucitu

nmž

Máchova vztahu k

životu se

tají živel,

neodpoutanou, neujasnnou podstatu mystické touhy Zeyerovy a všelidské vidiny Bezinovy.

v

lze tušiti

Uvíme

Sabinovi, že

„Mácha v

konal mystické stanovišt, k a že o bezpodstatnosti

sob

dosti brzo

nmuž mimovoln se kloníval, romantiky pesvden

nmecké

docela se odpoutal od modré kvtiny Novalisovy

dlouho riáše

jej

pe-

i

od

znepokojujících poblouzení a blouznní Zacha-

Wernera." Ale v

pesvduje, smovala k

že se

díle ani

Máchov

nic ne-

odekl vrozené vle, kterou jeho mysl

vlastní podstatné

transcendentnímu

v život

cíli

záhad

bytí a k

onomu

tvoení, který kdysi vyslovil podivu-

„Snažil bych se ukázati, kterak umni ducha nad pírodou a kterak psobení poesie se v poznenáhlém odpoutání otrok, od hmoty osvduje. Otrokové jsme my lidé ..."

hodnou

intuicí:

jest vítzstvím

16

Tento básník, pišedší snad v okamžiku, kdy se rozi nebytí eské poesie, nenašel, nemohl najíti okolo sebe svého svta. Vidí se v jeho zápiscích* jak napiat hledal souzvuku své bytosti v cizích literahodovalo o bytí

turách, v polské nejvíce, protože

v

vášnivé snivosti.

její

Juliusza

jej svírala,

nmuž

tehdejší

citové píbuzenství

okouzlovati milence

Slowackého rýmování Chmelenského? Duchovní

poušt, která vot, k

cítil

Cím mohlo

Prahy.

Jeho doba v

nm

hned, neomylným

pudem prosted-

poznala cizince, který mohl ohrožovati

nosti,

ži-

odsuzoval nevyvinutý spoleenský stav

jej

eské

byla osudnjší, nežli bezbarvý

její

úzkost-

vody, tak blaze stojaté. Jak umli neChmelenští a Tomíkové, kteí neumli básniti návidti livý klid a zvíiti

I

Ale jak povoln se sklonily ped jejich anathematy liRehabilitace Sabinova byla obrana psance terární djiny psancem, a Mácha jest vlastn náš básník, protože jej vždy ješt nalézáme v šerých koutech mezi poety „druhého ádu", tak trochu trpnými. .

.

.

Aby oste se pocítil Máchv asový problém, staí ísti ped prvním veršem básn její dedikaci zde jest, eho od básníka se požadovalo, tam, eho požadoval sám, v Máji

:

nitra, touhy po kráse, kterou Tato výluná, vášnivá touha musela býti pociována jako dissonance Máchovým prostedím, a jako dissonance byla odmítána veškerou kasuistikou literární úelnosti. V Denníku spisovatelov rozpitval Dostojevský

poslušen živelného imperativu a pro kterou

žil.

lež této kasuistiky,

Také

proti

nmu,

dopadší tak tžce na Máchovo

dílo.

jako proti Puškinovi, se stavl smyšlený

„prostonárodní" básník, jehož modlu roztíštil velký psy-

17

cholog' národního mystéria, jenž

by pijal za normu okolní

skutenost, za ideál dobovou formu národního ideálu, a protože „forma národních ideál asto odporuje tomu,

k

emu

národ

cílí", jest

odsouzen „skrývati

se,

vyznávati

pedsudky, cítiti lživ". Ujasniv vnitní pravdu vysokou úelnost lyrického nadšení, by sebe více se odpoutalo od hmotné skutenosti a od bezprostedního zájmu života; i

vysloviv

rozhodn a jasn,

jest krásou,

že „krása jest užitená, protože

protože v lidstvu jest

— poteba

krásy a jejího

vyššího ideálu", neobhájil Dostojevský jen Puškina, ale

neznámého básníka skoro neznámé zem, jemuž se zdá vnováno nkolik jemných stran Denníku, laskav analysujících „byronské" cítní. Ano, bylo v Máchovi nco hluboce, podstatn eského, nedefinovatelný citový živel, i

který první vyjádil a jímž neustává psobiti na poesii své rasy.

Proto jest jeho iniciativný význam o tolik hlubší vlivu

romantikova. Bezprostední ohlas jeho lyriky v Básních Karla Sabiny nebo v Protichdcích V. B. Nebeského mizí

v citové a myšlenkové kontinuit, kterou tvoí urité tóny

Máchovy, vždy zase se ozývající v dílech pozdjších generací, u Hálka a Nerudy, u Vrchlického a Zeyera, ješt dnes živé v citové revolt renaissanního snu Sovova a tlumen zaznvší v prvních, subjektivn lyrických akkordech poesie Bezinovy. A ovšem se upírala eskost onm prvním hlasm národní psychy jako se jim upírala pravda, ryzost, nha síla. Máchov dob (ale jen jí?) byl básníkem, kdo tsnal rozšafné prpovídky v pedlohy „ei vázané", co nejtžkopádnjší národním básníkem, kdo míchal pseudoidylický i

—

i

;

folklór se sentimentálností

18

uliního popvku. Necítilo se

anonymní

(ale cítí se dnes?), že podstaty

lyriky, které

í-

káme národní píse, nikdo se nezmocnil a nezmocní chtnou prostotou, jíž v ní ostatn není, nebo jako hudebník v

jejích archaických melodiích, najde básník

složité poetice

se

i

mnoho

v

její

raffinementu. Jako každá, obnovuje

tato tradice jen rozšíením své klaviatury

— a v tomto

smyslu znamená mnohá básnická passáž Máchova pe-

hodnocení lyrického

umní

lidového analogficky, jak vy-

hudební prvky Smetana, Fibich, Dvoák. Ne, kde Mácha podlehl pedsudku a napodobil ten i onen vzor

tžili její

národní písn, ale tam, kde poznal pravou sensibility v

sob, v proudech vášn

a

sílu

nhy,

národní

radosti a

smutku, jež bouily jeho srdce, a nechav je tryskati stejn voln, stejn živeln, jako anonymové lidové lyriky, našel v nich její prvotné kouzlo. i

Proto

eské

je

mn

Mácha uvolnitelem lyrických pramen pod kamennou korou pseudo-

poesie. Vytušil je

klassicismu, v citové vroucnosti, národní, protože jeho.

A otevel jim nová eišt myšlenky a snu,

která dnes ješt

urují dráhy našeho básnického tvoení.

Smutek

mládí, vášnivý pathos, trýzeií životní dishar-

—

všechen lidský obsah Máchovy krásy byl jeho monie dob „Hegelianismem", otroením „té nejšpatnjší stránce anglického barda" nebo drastitji pitvoením po „kivonohém malkontentu anglickém": odmítal se v sv-

nm

umlecký názor, romantismus. Víme, jak estn Mácha v sob zápasil s romantismem (pesnji: s jeho ne-

tový a

gativními složkami a formami),

i

že jeho intellektuální život

naprosto se nevyerpával byronismem. Ale ovšem byla

romantická revolta

podntem

jeho

tvrího

úsilí

a tím také

19

podstatným initelem jeho básnického poslání. Jako ruská a polská, obrodila se letí,

i

eská

poesie krisí zaínajícího sto-

a jest pochybno, byla-Ii by se obrodila jinak.

Romantismus, jenž pojat jako evropský zjev byl reakcí duchovní ztrnulosti, vyvrcholivší v osmnáctém století, prvním hnutím návratu k vyšším a prvotnjším ideelným proti

hodnotám minulosti, ml zcela zvláštní význam v intellektuálním život národ, u nichž byla perušena vnitní souvislost s onou minulostí. Osvícenství bylo negací národnosti, jako náboženství, v tom smyslu, že jako v náboženství ani v národnosti neuznávalo bezprostedního, tvo-

ícího živlu duchovního života. Právo národa na vlastní a volný myšlenkový rozvoj, na pímou a innou úast v du-

ševním

tov

úsilí lidstva,

byla jedna z ne zcela jasných, ješt

ci-

zmatených, obnovených pravd romantického chaosu

a nejhlubší

koen romantismu Puškinova a Lermontovova,

Mickiewiczova a Stowackého

—

také romantismu Máchova, Byronova smrt zodpovídá posmšné „co nám do Byrona?" kterým hodil po Máji Chmelenský. Odpor proti Máchovi (jak nejpíznanji se jeví v námitkách Tylových) byl odpor národní nesvobody. Pedpokládá, že národnost omezuje a poutá, že vyluuje z uritých pásem života myšlenky. Ze urité otázky, touhy, vznty jsou nežádoucí, protože pesahují okamžitý intellektuální a sociální stav národního života. Toto sebezapení, sebesnížení bylo, co pedevším muselo býti pekonáno a co Mácha, teba instinktivn, pekonával prudkým ideovým rozptím, jehož dobový výraz našel v romantismu. V onom pekotném ale mocném, temném ale žhavém požadování krásy vyvel pud duchovní volnosti, pravle i

—

70

všeho nadšení a všeho umní, která v tžkomyslném básníku-dítti odpovídá naší nejistot a bázni: ne ím kroteji budou vaši básníci lpti na domnlé skutenosti, na asovaší existence, ale ím odvážnji budou mysleti, obsáhnou z tuh a nadjí, úzkostí a muk lovkových, tím uritji se vytvoí a tím mocnji se rozvine vaše

vém zájmu

ím

více

národní bytost.

Horená

krása mládí je básnická

skutenost Máchova romantismu; jeho životní symbol jest temný hlas duševní svobody.

Julius Zeyer

(FVOT Julia Zeyera neposkytuje na pohled

první

psychologického

klíe k jeho umlecké osobnosti. Nebyl z básník, v jejichž verši se rytmuje životní drama, vzpou-

bludného uchvatitele rá?u Lorda Byrona, horená nha erotického psance, jímž byl Percy

ra

Bysshe Shelley. inspirace

i

U

nich u

obou

osobní sudba vyrstají z téhož viditelného ko-

ene. Childe Harold, Don Juan, Manfred jsou hrdinové Byronova; odkrýváme tvoa obti identického osudu

—

ící a niící

Pi

síly

jeho

nitra, analysujeme-li jejich tragiku.

—

která je pouze svrchovanou nehmotné kráse androgynní postavy Shelmalby lyrické hudebností leyovy vydychují každým zachvním melancholickou sílu vší

lásky, jejíž etherný

ohe

vlny formovaly jeho

—

pronikal jeho krev a

bytost.

jejíž

John Keats byl

opojné

nejsladší,

Charles Baudelaire nejbolestnjší básník lyrického zrcadlení, které poetovi

iní sen hladinou Narkissovou a po-

esii zduchovlou skuteností jeho existence, pi nmž každému otesu sensibility odpovídá rozvlnní imaginace,

o

tžko

níž je tak

pln

života nebo

kterým pro

rozhodnouti, tvoí-li z pekypující ná-

je-li

ni zrají

naopak život jen tajemný proces,

šávy zem.

Zeyerovi poesie pohlcovala, vyssávala život, ponechávajíc

toliko

„biografii

dobrodružství

abych

užil

Gautiera a

24

tiše se

lovka,

odehrávají

jehož

nejdramatitjší

pod klenbou jeho mozku",

obrazu, jímž Baudelaire kdysi charakterisoval s

ním celý rod

umlc,

kteí zapomínají

žíti,

aby

tvoili,

nebo pesnji

kteí život podrobují myšlence

:

a snu, aby planuly všemi barvami, veškerou intensitou,

mže

kterou

V jejich

vydati jejich nitro.

všecko vnjší a osobní, události jako pouhé složky ovzduší, v tvorby, v

nmž

i

existenci se jeví

vztahy, boje

nmž

klidy,

i

že

vyzrává

jejich

zbarvována do

imagfinace, byf jím byla

nejintimnjších odstín, je vším a realita niím. Život Le-

conta de

patrn

anonym, nosti,

Gautierv, Mallarmév souvisí tak ne-

Lisle,

s jejich

že

dílem, že lze ísti jejich knihy jako práce

pi

nich tím

ím dvrnji

mén vzpomínáme lidské

osob-

poznáváme umleckou vli. Shelley-

ovi bylo potkati Emilii Viviani,

aby vzniklo Epipsychi-

dion; která žena by byla mohla inspirovati Herodiadu?

Naprostá niternost Zeyerovy bytosti

je

tím nápadnjší,

Ale sama barvitost, sama bohatá methoda jeho existence pipadá vlastn prože jeho život byl nejvýše barvitý.

mítnutou,

zeskutennou

imaginací básníkovou.

Co

jej

vodilo cizinou, z Paíže do Petrohradu, do Švédska, do Itálie,

na Východ, do Španlska, byl vskutku jen jeho

duch, jatý dálkou, pitahovaný neznámým, byla sensibilita,

laná dojm,

a cele vnitní

V

bloudící

vle

po stopách krásy

byla to zase

:

básníkova, ne osudnost

intervalech mezi

lovkova.

cestami byl Zeyer poustevníkem

paradoxní Thebaidy, ve které bibelot nahrazuje krucifix a kniha

plnoní

pobožnost. Ješt v studeném, smutném

vraku, který z jeho cítí

samoty zbývá v pražském museu,

se sklenníková atmosféra, v níž jako tropická rost-

lina se

pstovala básnická

sensibilita,

byly nevídaných, žhavých odstínv a

aby její

její

barvy na-

vn

se staly

tžkými, omamujícími. Jeho nejintimnjší dopisy jsou psány

•

25

kýmsi zcela pohrouženým do svého díla. Nikde urité stopy, výraznjšího rysu osobního dramatu, všude jen dojmy, myšlenky, sny. Jeho vztahy k jiným konen byly tak volné, tak nevyjádené, že nepoteboval ani petrhávati

tchto vláken, když chtl

se osamotiti.

Tajily jeho cesty cosi jiného, nežli dobrodružství po-

zorovatele, nejvýše

jemného a

citlivého,

ale

zaujatého

mst, Zeyerov za-

ryze umlecky, jiné záchvvy, nežli dojmy krajin, basilik a palácv ? Existovala v minulosti

svtitelka vášn, jako existovala v jeho dtství initiatorka

báje? fikcí

Chva

Plojharova je

tém skutená.

Byla pouhou

paní Dragopulová?

Je v tom kouzlo, neoekávati

Nebo

odpovdi na

tyto otázky.

ml

podivuhodné umní skrývati. Jisto je, že dovedl prožitému dodávati nádechu fikce stejn, jako fikci nádechu skutenosti. Bylo postehnuto, že kreslí Zeyer,

žil-li

ve svých knihách skutené scenerie, Prahu, Paíž, Petrohrad, touž methodou, v téže perspektiv, jako merovin-

ské tvrze a ínská msta. Uriti, kolik subjektivní pravdivosti jest

obsaženo veValeriovi

v Graciánovi tyto masky.

z

A

Veera u snad

je

Idalie,

z

Bájí Sošaniných nebo

neumožuje vidti pod zpsobu

výstrahou rozkošný, po

Gautierov stilisovaný ironik básnického klamu, Umbriani Blaha v zahrad kvetoucích broskví, — výstrahou naší zvdavosti, schopné vymniti pravdu klamu za lež skuz

tenosti

.

.

.

Byla doba,

kdy se pojímal Jan Maria Plojhar jako

Zeyerova vlastní podobizna, ne bez intence, uiniti malíe, tvrce typu a šlo o „dekadentní" typus ped-

—

—

stavitelem typu. Jist, Plojhar, Choráz a anonymní vy-

26

pravovatel z

Domu „U tonoucí hvzdy"

jsou nejsubjek-

po nejedné stránce tivnjší postavy Zeyerovy jsou zpovdí. Ale zase jak se zdá, mnohem mén vnjliteratury a

:

šími osudy, nežli tím, že vyjadují urité intimnjší odstíny myšlenek, cit,

Poznává-li

se,

otesv

na píklad, v

a pochybností básníkových.

malb

Plojharova dtství

ovzduší Zeyerova mládí, nesmí uniknouti, jak se

prom-

methoda románové skladby práv ve býti románem mužovým na tomto míst ustává dosavadní klidná šíe, mkká vzpomínková lyrika autobiografie, a zaíná se drama, které rychle pozbývá rázu subjektivní upímnosti a stává se ryzí umleckou stavbou. chvíli,

iíuje

íná

Je

kdy za-

:

pravda, že

Plojhar vždy, všude myslí jako Zeyer.

Avšak

žije (nebo umírá, chcete-li) také jako Zeyer ? Podkde Zeyer nepodlehl, má v srdci jedy únavy a mdloby, kterých nebylo, v takové míe aspo, v srdci Zeyerov.

léhá,

A naopak by nemohl Plojhar vyjadovati více, nežli složku Zeyerovy osobnosti, kterousi fasi citového života, kterousi možnost vnitního osudu. Naznail jsem, že subjektivní pojetí Plojharovo mlo zdvodniti „úpadkový" smysl Zeyerova zjevu. eknu pozdji, pro v Plojharovi nevidím úpadkovosti a pro mi je prost jen „krásným umírajícím", tak drahým ro-

když pipustíme, že tento román mnoho jsou dvrných hloubek Zeyerova cítní

mantické poesii. obnažuje z

I

—

slabostí vnitní zápasy, vzpoury, krise, které odhaluje?

Najdete stejn bolestn zjitené, stejn

osudn

rozryté

rány ve všech dokumentech dnešní (a nejen dnešní)

um-

lecké sensibility, která jako by brala nejlepší sílu z ko-

en,

zapuštných nejhloubji do erných vod úzkosti a 27

muky. Odmítám tedy

úsilí,

gesto slabocha, prchavšího

závtí

se v

které v díle

ped

Zeyerov hledá

životem, zatarasivšího

estetického rozkošnictví. Neprchá

votem, kdo byl tak hluboce

ped

ži-

proniknut jeho sladkgstí

hrzou. Nestojí mimo život ten, jehož bytost se sousteuje do vnitra, aby žila intensivnji. Aby se mi rozumlo: kdyby byl Plojhar úpadkový zjev (eho popírám), nedokazovalo by to nieho o Zeyerovi. Nenazveme pece dekadentem Stendhala, protože vylíil Sorela, nebo Sainte-Beuvea, protože studoval Amauryho? Naopak: bylo by projevem zvláštní síly Zeyerovy, že první v Cechách vypozoroval onen typus a zmocnil se nejinak nežli pozdji nihilismu ho jako umlecké látky „U tonoucí hvzdy'^ Rojkova v i

i

—

Dom

Z

pološera, v

nmž

Zeyerových, prozauje

se ztrácejí obrysy vnjších

osud

pece oste

profil.

jeho duchovní

Nevíme jeho životního dramatu; vnitní uniká mén analysám psychologovým, methodám dnes tak zjemnným, z forem umleckého které vybavují prvek Hdského já i

díla,

V a

nejvýše neosobních. Juliu Zeyerovi

pekvapoval nejživji velký

umlecký pepych jeho

poesie.

Ona

kulturní

imaginace, blou-

voln, jak ruka hudebníkova po klávesách, svty a stoletími, dnes sklonná ped menhirem druidské pradící

vlasti

a

zítra

kleící na stupních bretonské kalvárie;

hned sálající vášnivým španlským sluncem, hned zase zešeená nordickými mlhami, rodícími pízraky; malující stídav horoucnou nhou stedovké fresky, pýchou renaissanního rozkošnictví, pestilisovanými arabeskami

Cíny nebo barbarskými nádherami Indie

28

— ona úžasná.

bohatá,

tkavá

imaginace, která všecko vidla, vším se

opojila, všecko oživovala, byla jeho dob a jeho prostedí záhadou ješt více, než exotická sms ženské nhy a vášnivé vle, severní melancholie a východní smyslnosti,

Z

vroucí v

pyšné íši.

její

této záhady se tvoila legenda o

kurejci minulosti a dálky, který stál lidstev jako

ped zánou

psychickém Epi-

vkv a

uprosted

fatamorganou uprosted žhavých

závjí poušt, jehož radostí byl barevný sen djin

i

bájí,

jenž jako vínem, skrytým v stoletých amforách, se spíjel

svt, smutkv

melancholií a krásou dávných gest,

duší pešlých

myšlenek,

V

duši

Zeyerov

i

se

vášní ... tajil

A

legenda nelhala zcela.

vskutku pud kulturního epiku-

reismu, dobrodružnosti a nostalgie, tak

píznaných pro

poslední generace anglických básník.

Ml

ného

s

Walterem Paterem

má mkce

;

cosi

spole-

nejeden „obnovený obraz"

leptanou kresbu sensitivních analys jemného

vykladae srdcí dávno vychladlých. Liší se citovým zladním, niterností, prozáenou laskavým klidem myslitevášnivým naptím, varem krve a ducha lovým u Patera u Zeyera. Oba však stejn se pohrouželi do minulosti a stejn v ní kísili kehký, složitý sen platónského spi-

—

oba stejn hledali souladu smyslné lásky s opojením mystického pološera ducha srdce. „Vnímavost touha po fysické kráse a zvláštní biblická hrza, která zpsobovala, že všecky vztahy k nerituaiismu, a

k jasu a barv i

—

—

vidnému úinkovaly na

n jako slavnostní hudba", tyto

ti složky vnitního rozkošnictví Páterova Dítte v

zhušují také Zeyerovo

umlecké

dom

cítní.

Ale Zeyer byl ješt ímsi jiným, a to

je bod,

v

nmž

29

le-

genda mu se zpronevila a v nmž jeho lyrická sensibilita se zbarvuje zcela novým, vlastním odstínem. Vedle okouzleného okouzlujícího rozkošníka forem a barev žil v jeho srdci asketa hlubokých náboženských sklon, muivého filosofického neklidu a temných mravních pochybností. Hned v jeho zaátcích pekvapují tóny soucitu a odíkání, i

píbuzné motivm ruské prosy, které se piblížil v Dariji formou. Uritá období jeho tvorby znamenají skoro krise i

cisketického ideálu, jenž

ped smrtí se vyhraiíuje definitivn

kesansky, kesansky ve slovanském smyslu krása znamená lásku a síla obt.

Tak vzniká

dvojitost,

v

slova,

kde

vidím základní rys lidské

níž

i

básnické fysionomie Julia Zeyera. Spojuje latinský idealismus

nhy

prosté rytíství ducha, které tak

turou první renaissance, s

a

síly,

s živly severní,

pochmurným mysticismem,

vášnivé, jasné a

nádhern

se rozvilo kul-

slovanské tesknoty,

který se obrací do vnitra a

iní lidskou duši sídlem daemonovým, exaltuje soucit a obt, miluje temné a záhadné hloubky bytí. Vnitní život

Zeyerv

poskytuje neobyejného divadla provengalského

náboženským blouznním Chelického. ostatn jediný duševní paradox Zeyerv: v urité

trouvéra, jímaného

Není to

dob

byl Spinoza filosofem tohoto srdce, proniknutého

pobožnou nhou sv. Františka z Assisi Lze se ptáti, nebyl-li slovanský asketa v jeho duši pí.

inou Zeyerova ešství ských s

krisí

tak, jako byl

jeho stáí? Kdežto duch,

.

.

píinou náboženspiatý koeny krve

vyvinutými, rozvtvenými a hotovými kulturami, nadaný

sklony a potebami bohatých ovzduší, ovzduší, v

30

nmž

civilisací,

by se

hledal v dáli svého

rozvíjela

voln

jeho dife-

rencovaná

sensibilita

— vracel se

asketický Slovan vždy

zase k truchlivému dnešku národa, na více tragickou kusil

skutenost

naptím všech

sil

mládí vytvoiti

minulost, grandiosní, mlhavý zhostiti pocitu, že

nmž

jeho ponížení. i

pro

svt pýchy

miloval nej-

Nebo

a se po-

nj heroickou

a nadje, nelze se

ešství bral na sebe jako žínné roucho

kajícníkovo a že zakoušel

muivé

hokou

rozkoše, ssaje

mdloby a bídy, kterou nalézal ve vín chtl se opojiti. Krystallisaci jeho ešství pedstavuje dráha od Lumíra k Inultovi, od básníka k obti, vydychující tžce báje, jímž

ssedlinu

poslední

ke národní agónie.

Rozkošník ducha a asketa srdce Jak tyto

mují

se

dv bytosti na sebe psobí, prolínají se, provzájemným vlivem; jak z jejich antagonismu

vzniká tryskající

svt

fantasie a citu,

zhudebující

vratných všelidských myšlenek; jak telný

tolik zá-

konen sladký sv-

pelud se trhá, aby odhalil zvíenou, zmuenou úzkost

a touhu ducha, v

mi

.

.

.

jejich

zápas se odehrál

—

to,

zdá

vnitní problém poesie Zeyerovy a smysl jeho

se, je

zjevu v

nmž

eské

Splývá

s

literatue.

otázkou Zeyerova romantismu, dnes tak za-

temnnou. Jist, ped Zeyerem se tyil romantický problém s

veškerou záhadou své dvojí tváe, zoufalosti a touhy,

pessimismu a idealismu. Neznám v posledním

století bá-

by nebyl pohlédl do jeho záludných oí. Shelley a Slowacký jako Alfred de Vigny a Leconte de Lisle, sníka, jenž

Balzac jako Dostojevský pociovali a ekli, jak nepravi-

deln

bije

je stále

tepna lidstva, jak život se stává

mén

ním,

v

em

místa pro velkou myšlenku, velkou váše,

velký in, a stále více ne bolesti

—

nebo

není poesie

31

;

proti bolesti

— ale slabosti, lhostejnosti, zmatku.

Muivá

dissonance vnitních hodnot a vnjších forem života rythmuje pathos století odtud jeho citová intensita a vášnivý :

chaos. Ale zapouští-li romantismus volty doby,

smuje

koeny do

citové re-

zároveí veškerou silou svého snu

k renaissanci vyššího a kladnjšího životního typu. Tvoí nové imperativy velkosti, hledá nových forem lidského mystéria

—

odvkého

a stává se variantou

lyrismu, té

hmící vznešené závrati, pro niž zase se skláníme ped temnou velkostí Indie a Stedovku a milujeme znovu zapomenuté vášnivce ducha srdce, Aischyla, Danta, Shakesi

peara,

V tomto smyslu je mi romantikem v

nm pouze

pepychové

i

Julius Zeyer. Nemiluji

bytosti, která

v šedi našeho žipelud, nýbrž

vota rozežíhala tak ohnivé duhy barevných

pedevším palivou žíze ducha, vášeií a rytíství myšlenky, lásky a hnvu smlce, jenž prošel drahou, vedoucí od naší horené vzpoury k svrchované mystické nadji. Jen jednou ped Zeyerem vytryskl v eské poesii stejn prudký pramen lyrického zápalu, a žel! zanikl píliš rychle po jediném melodickém výkiku. Nevíme, ke kterým nejvyšším metám míilo zlomené dílo Karla Hynka Máchy ale je jisto, že Zeyer zachytil kvt ohn, vypadší z neklidné ruky tohoto sladkého zranného. Lyrismus Máje byl ryze :

subjektivný lyrismus vnitních losti

krisí,

touhy a tesknoty, zoufa-

Zeyerv vyrostl ádu. Obsáhnuv velké

a vzpoury byl a zstal chaosem mládí. :

v koncepci lidského bytí a jeho hodnoty a síly srdce, ducha, života, proniknuv k podstat a osudovosti lásky, rozkoše, bolesti, hrzy nadje, vyi

zrál

ve

visi

32

heroismu a tragiky, zároveí

žhav

niterní

i

všelidsky vznešenou. První romantický otes naší sensi-

bility,

Mácha, byl prvním záchvvem eské poesie, jejím a sladkým probuzením s druhým

keovitým, horeným vešly

do

ní

nuly

s

;

nejpathetitjší živly lidské myšlenky a splymelodickou, hudbou rasovní citovosti.

INIE Zeyerova díla se o vrném, pátelství

Románem

ustálila

Amise a Amila.

Do té doby byly jeho práce g^esta ducha, naznauje

jenž se hledá, koná pokusy,

vytžuje své možnosti. Je to Duhový pták, studie spoleenského románu rázu Gustava Pfleg-ra Ondej Cernyšev, vášnivá troska stavby, pojaté s podivuhodnou odvahou, zalovíce,

nežli

;

žené na písku vnjší dobrodružnosti; Xaver a

mezí tené

cizích

svt,

pekvapující

Na

citovosti a nejasných metafysických perspektiv

chaos, ve kterém vrou

po-

slitiny fantastiky, rozji-

mnohé prvky

definitivní

—

koncepce

básníkovy, v nmž však není vdomé umlecké síly, v nmž chybí krystallisaní osy tvoící vle. V Amisu a Amilovi se našel

Zeyer tak náhle a

voje

spisovatelova nebylo

že by vnitní zralost kdyby za pti lety vý-

cele,

této knihy byla nevysvtlitelná, lze

pedpokládati

desítiletí

vnitního vývoje básníkova, dlouhého, hlubokého zasvcování, projevivšího se rázem po

nkolika nejistých po-

kusech.

Pipadá, jako by v prvním „obnoveném obríizu" 33

—

nebo

tím

jest

Amis a Amil

— byl naznail všecky motivy

nm

latinský stedovk Karolinské Epopeje své epiky. Je v Soumrak, boh, keltický mythus Cermystika i pohanská

nunnv

nm

v

se

kíží s biblickou legendou mystéru

Rimonina a irská gotika episody mrtvé antiky v

píbhu

sv. Patricka se

Belisantinu.

A jako

stínem

by byl dotek

hned na poprvé všecky tvarné síly básje tu všecek Zeyer-malí velkých zidealisovaných obrys, mkkých, záících barev, poeta svtelného snu a melodik nejvyšších akkord vášn a nhy. V heraldickém alounu, v njž tak harmonicky se spojila zmt barev, postav, perspektiv a vznt, je vyjádena stilová individualita, jejíž rysy od té doby podstatn se nezmnily. Až na Plojhara a ,, U tonoucí hvzdy" Zeyer nadále sice rzn kombinuje složky svého umní, zesiluje epický nebo zvyšuje lyrický živel své imag-inace, moduluje svou myšlenku v rytmech dekorativního recitativu nebo v akkordech citového dramatu, obohacuje svj kolorit pepychem Cíny, Indie, Eg-ypta, prohlubuje nkteré vnitní prvky své myšlenky ale nálada a ovzduší, sensibilita methoda minulosti vybavil

i

níkovy obraznosti,

Dm

—

i

jeho tvorby zstávají tytéž.

Velkolepá jednotvárnost celku, tak složit barevného, výraznou vlastnost osobnosti Zeyerovy. Jeho vztah k umleckým formám byl naskrze citový, pudový takka.

tají

vdom

úeln

—

pizpžádné z nich psychickému proudu, ovládavšímu jeho obraznost. Lze íci, že je zniteroval ve smyslu niternosti ryze lyrické a pathetické, ke které

Nekultivoval

soboval všecky

smují

u

34

nho

a

nemnnému

všecky výrazové prostedky poesie.

I

Nikde se Mezi

nejeví zlyritní formy tak jasn, jako v dramatu.

Doou Sanou

a Gabrielem de Espinoza není

rozdílu v psychologické

vbec

stavb. Týž osud, padající tajemn

na lidská srdce, aby je rozdrtil

— táž hra vášní, bez míry,

bez zákona, naprostá; tytéž chimaerické bytosti nadlidsky cítící,

proviující

vztahv.

se, trpící

A také táž e,

— stejné konflikty cit, náhod,

sladce rozvlnná, duhovitá, odsti-

ující do nejvyšší jemnosti náladu a uvádjící city na neurité, všelidské pratvary lásky, zášti, touhy a zoufalství.

Každý

Letopis lásky bylo lze zdramatisovati methodou, kterou jest utvoena Legenda z Erínu. A naopak dojem, kterým psobí Libušin hnv, je vyvolán týmiž prostedky, jichž užívá epika Vyšehradu. To neznamená, že je nám pijmouti bez námitky výitku nedramatinosti, která se iní scénické tvorb Julia Zeyera. Jak Shelleyv Cenci nebo Stowackého Lilia Weneda, jest Zeyerv Nekla z onch dl, kterými poesie minulého století usilovala obnoviti vášnivou dynamiku Shakespearovu, dramatickou mocnost vnitních, myšlenkových a citových otes lidské bytosti. Ne snad, že by list z

zde chybl osud, ale z

djov

ovšem

rozvinutý, scénicky

tryskají tvoící a

hlubokých duševních zdroj,

a tušení.

Tím práv

hybné

z

se piblížilo

vášn

ulenný síly

životní

tohoto osudu

a poznání, touhy

drama doby Zeyerovy vysokému mravnímu temného náboženského

vlastnímu principu scénické poesie, smyslu, který ji ovládá, af fatalitou a národního

urení v ecké

trag-oedii,

af

silou

osobní

passionelní sudby v dramatu renaissanním. I

když jsme pochopili a pijali lyrické pedpodstatnní

dramatických forem v poesii Zeyerov,

je

nám 35

hledati

— nejosobnjších akcent tam, kde proudí

jejích

její

citové

vlny bezprostedn, kde se poddává tyranické pravli srdce. Cenci je dílo je

podivuhodné

ryzosti

i

síly

— a pece

nám Shelley pedevším básníkem Královny Mab, AlaTriumfu

stora,

života-,

protože v nich jeho duše záí váš-

nivou nahostí svých nejtajnjších hnutí, sálá

njším opojením se zrodila.

vn

V

nejdvr-

a bledne nejosudnjší trýzní, pro kterou

poesii Julia Zeyera zhušfuje žhavé osobní

ty

do knih Z letopis Pie de ToGhismondy, Olgerda Gejštora, lásky. Z verš lomei vane nejsladší nejstrastnjší chvní sensibility, jež horké barvy Sulamity jako pízrané páry Vlasty nadechla šerem vášnivé nhy a jež zde krystalluje v przraných erotický sen, jejž promítal

i

hranolech své essence. Psal

je

pení, štstí

i

smutku, krásy

básník erotické marnosti,

magnetismu, opojení a

ale spolu sensitiv erotického i

utr-

viny vášn. Melancholické

epitafy srdcí, která zmírají, dozravše k lásce

.

.

,

k lásce,

jež

na okna milenc zavšuje jedovatý kvt, zazáivší

osudn

do ložnice Ghismondiny! Vím, že Zeyer zstavil

díla ry-

zejšího

umní

i

díla hlubších perspektiv.

Ne však dl,

prožehnutých citovým teplem, tak rozvlnných dechem

tak ly-

rické hudby. Jak se omamuje severní tesknotou Gejštorovou a vášnivým jihem polibk Ghismondiných, v jaké

souzvuky rozkoše a zmaru zlauje osud Pie de Tolomei! Omamuje se jimi, jako by vdechoval vni své vlastní krve a jsou to vskutku žíravé plameny jeho krve, šlehající tímto

pedivem nhy,

tak

jemným, že jeho pavuí co

se petrhati. Bludná, nostalgická nálada,

chvíli hrozí

horená žádost a

bolestná trpnost snu, láska k šerému, nejistému, nedosažitelnému jsou nejvlastnjší tóny Zeyerova lyrismu.

36

Jímá-li lehký blankvers

Letopis hudebné, citové pudy

Zeyerovy inspirace, utvoil si z jejích plastických prvk zvláštní formu v prose „obnovených obraz"*. V Letopisech se poddával, byl unášen proudy vášn, nhy, touhy a smutku; zde je cele umlcem, dobrodruhem krásy, hle-

dané ve všech pásmech djin bájí, na všech cestách lidské myšlenky všude, kde vtiskl lovk horenou stopu i

—

do rozžhaveného písku poušt, nazývané vností, všude, kde napsal na skálu nebo na pergamen zaklinadlo života, žíze štstí a tušení tajemství, kvasící v jeho duši. A Zeyer byl tu

stídav

graciosní vypravovatel z

Veera

u Idalie,

který tvoí dramata slz smíchu z hrsti porculánových hraek, poeta Písn za vlahé noci, kísící dávné rytmy, ponurý kroniká Ampary, jemný ryjec Gdoule, miniaturista i

dom

Zrady v

Han. Se slepým knížetem Kunálou a

s plavým po šest let s králem Menkerou u zlaté krávy, tající tlo Isemino, a s Halgjerdou rozncoval krvavé boje, maje v srdci tmu daemonické vášn.

bílou

Pradžapaty bloudil indickými pralesy,

Jubalem vidl umírati pramatku

lidí,

zoufal

umní vám picházejí na pepychovou prosu „obnovených na sacerdotální nádhery byzantské mo-

Nejvzácnjší a nejobtížnjší mysl, chcete-li definovati

obraz". Myslíte

saiky a na naivní, ale tak bohaté barvy niatury; na

kehké kouzlo ezeb

stedovké

mi-

ze slonové kosti a na

duhovou prsvitnost benátského skla; na japonské bronzy, na íše z vytepávaného •

zlata,

na brokáty, protkávané heral-

Mluvím o prosách, kterých Zeyer pímo neoznaoval tmito i

slovy.

Stratonika nebo Inultus jsou „obnovené obrazy" stilovou methodou,

byf ne dle jména.

37

kvty nevídaných tvar

—

na všecko jemné a oslující, neobyejné a rozkošné, co kdy stvoila dickými dravci a

váše

Místo této prosy je vedle dekorativních

krásy.

novel Théophila Gautiera, archaeolog-ických mosaik Flaubertových, hieratických

Ale

obraz

Villiersa

de TIsle-Adam.

Gautier s kulturn-historickými detaily jako

hraje-li

sbratel, zaujatý hmotnou krásou, procházející se minulostí

jako museem, Zeyer magnetisuje minulost prudkými proudy idejí a vášní,

kísí

její duši,

vroucí myšlenkami a

city.

nebo pesnji: dává

jí

duši,

Flaubert evokuje vysoce uritou

djinnou skutenost; touce Salammbo nevdechujete jen ostrého ovzduší krutosti, lsti, barbarských mravv a úpadkových rit dotýkáte se zdí, vlhkých krví, žijete ve vilném pepychu punských palác, dusíte se v animálním paeništi žoldnéského tábora. Zeyer tvoí lamboyantní vidinu pešlých vk, ne mén pravdivou historicky, ale

—

idealisovanou velkými freskovými tahy snu. Sdílí

s Villier-

sem smysl mystické perspektivy, prohlubující záný dekor jeho malby; ale interpretuje tajemství mrtvých eji, laskavji, a hledá krásy, ne

stránky, na nichž

Ejcistují

trhá psychologickou nejistší,

kde

její

tká

hrzy

nápl

svt mk-

minulosti.

dekorativních detail

prosy Zeyerovy.

Její linie je

motivy samy harmonisují imaginaci a

kde kísí doby, v nichž splývala barvivost pudv a vášní, nebo tajila jemnou, odstínnou citovost, vyznívají „obnovené obrazy" bohatými, plnými akkordy. Mezi vášnivým dramatem a sensibilltu: tam,

životních forem s živelností

hieratickou scenerií Krále jí

Menkery

není dissonance, jako

není v capricciu Zeyerových japonerií,

hedváb, vyšívaných sladkými 38

tch rozkošných

lyrickými stilisacemi. Na-

pes mnohost daemonoúdaj nezhuštným, nezceleným nártkem.

)pak zstala Sestra Paskalína

ogických

/ poslední velké prosové práci

básníkov, v Mariánské

Zahrad, chybí vnitní dramatický moment úpln, a celá kladba se rozluuje vtok obrazv, isolujících adu episod ako scény z písma na okrajích starých oltáních obraz. Intensita lyrického živlu proniká epos Zeyerovo. Piovnává-li se jeho nejobjektivnjší báse, Karolinská i

ilpopeja, ;e

ke starofrancouzským vzorm, nelze pehlédnouti,

nahradil všude prostou, jasnou epickou skutenost zvý-

enou a prohloubenou citovou fikcí. Pes to, že látku >rvotných chansons de geste zhustil, zmnožil v nich pece

lesmírn obsah pathetické )ohatší vroucností

síly,

prosytil je

vášn, nhy, muky,

snu.

nekonen

Vedle naivních

Ievoryt takového Huona de Villeneuve klade Julius [eyer svrchovan odstínnou psychickou illuminaci. Tam, nebo citovou )odstatu; kde konstatoval suše vztah osob a rod, kom)onuje drama lásky, viny i vzdoru. Tak se stalo, že )rvky, v originálu pouze episodické, Zeyerovi vyrostly :de originál slavil in, hledá jeho ideovou

'

pilíe epické klenby. Jeho epopeja se rozvíjí

etzem

vdích

motiv, lásky, oman, ríry, rytíství. Jako epická skladba mu se promnily postavy básn. Karel Veliký, Roland, Renald nabyli luchovní krásy rytí Kristových z gotických oltá, mdlv, odných ocelí. S nezemských výší k nim se iklánjí etherné milenky s kehkýma rukama Madon a spojovaných tkaní tí

ozncují v eria.

I

jejich srdcích závrati lásky, jež

má vni mys-

nhy a pudy svta tryskají voln a prudce, je to zase pede-

když se zvedne sladká mlha pobožné

jrimitivního

39

boue

vším vnitní

a pak teprve vnjší, je to vzdor a

hnv

a pak teprve in. lyrická sensibilita mythické vi-

Ješt hloubji prolnula

diny Vyšehradu. Zde, kde Zeyer tvoil

oích sotva

své obraznosti, maje na

dj,

obrys osob,

voln

z náplni

velký, rozplývavý

prostedí bájeného svta, kísil poeta

podobné oblakm, plovoucím v neohromnými a tajemnými, schopnými pijmouti tvá každé, nejintimnjší myšlenky, nejjemnjším svtlem snu. Jeho zbarviti se každým, básn mají kouzlo mlhy, prozaované sluncem, jehož neryze vnitní peludy,

skutené

dáli,

která je iní

i

i

vidti, vláné, stíbrné mlhy, hrající duhami. Heroické soužití lidí a

živl dodává národnímu symbolu kosmické

mocnosti, spojuje

Stejn linií

díly

jej

s

tajemstvím pírody a vnosti.

echv píchod, nedocenná báseií ryzích, písných

—

takový chladný, záící mramor, který mezi všemi Zeyerovými byl tesán s nejsoustednjší umleckou

vlí a

s

nejvtší noblessou

tvrího

gesta.

Není to mocná

mravní symbolika Oresteie, ale cosi prvotnjšího, tajemného, jako

chaos

svt,

jež

vznikají:

kus Hesiodské

theogonie, promíšené transcendentní hloubkou druidských triad a

vášnivou krvácející

nhou

nejistších lidských

Písn

o Rolandovi jakkoli

vznt. Avšak

a

„vyrudlá freska"

nabyla „vlastního, snad sem tam trochu vení", o

nmž

citovost

básníkovy

mkkého

zbar-

mluví Zeyer a které není nic jiného, než epiky,

lyrismus

vysvtluje

pouze

komposiního principu tchto skladeb. Zbývá otázka, v em jest jejich epický koen, idea a podnt, jichž bylo teba, aby vznikla tžká románská architektura ovzduší, ne

40

Karolinské Epopeje a soumraná rhapsodická polyfonie

Vyšehradu. Myslím, že je tismu, ideje „legendy

ozvnou

vk",

cyklické ideje roman-

jak se jeví v poesii Victora

Huga a Leconta de Lisle, u Tennysova a u Longfellowa. Vlivem Hugovým vyvolala „zlomky epopeje" Jaroslava Vrchlického, ale mocnji a vítznji zúrodnila v Cechách hudbu, davši epické rozptí symfonice Smetanov a Fibichov. Její smysl jest vytvoiti velkou symbolickou linii minulosti, synthesi, jež by obsahovala ducha djin, vnit^ní souvislost

vk,

katastrof

lidstva.

epika,

podstatu myšlenek, vášní, heroismv a

Sem smovala

všecka

romantická

a už humanitárním pathosem Hugovým, filosofickou

rhapsodií rázu Antických Básní Leconta de Lisle, nebo

zasmušilou moudrostí Knihy Mystické v poesii Alfreda

—

nm

a po de Vigny. Epos tchto básníkv epické zlomky Vrchlického pojímá dje a postavy minulosti

—

i

Zeyer, který svým hudebním interpretm cyklické ideje, obnovuje minulost prost plasticky a psychicky. Kesanský motiv Epopeje národní symbol Vyšehradu jsou estetické

jako metafory

lyrismem byl

všelidského osudu.

bližší

i

kategorie více nežli filosofické

:

tyto

básn

kísí historii

nebo mythus pro krásu barev, linii gest, pro tajemnou sílu velkosti, ne aby z nich vybavily djinný zákon. Proto nesestárly tak rychle jako na píklad vágní ideologie

Hugovy: nalézáme v

nich dnes barvité

fikce, vlastní praeraffaelistické poesii, živé

umní

epické

magnetismem

snu, citu a krásy.

Jak jemný stilista „obnovených obrazv" a symfonický malí epických cykl se stal nervosním analytikem román Jan Maria Plojhar a „U tonoucí hvzdy".

Dm

41

ducha hlubokými osobními krisemi života pokusech prvních nejistých po Zeyerova. Zdálo se, že novel navždy se odtrhl od moderní reality; v tchto knihách se vrátil, aby z ní vytrhl dv episody bolesti, souvisí s

i

lásky a smrti, v nichž psychologická pravda je první

vcí

osudnou illusí, jakýmsi daemonickým zmaru. Píbh Plojharv asporí lyrismem svých souzvukem motiv se kryje s náladou ostatního díla Zeyerova. Chápu, a krása jakousi

že byl pojímán jako zrcadlo básníkova života:

v

nm

dvrnjšími

hlasy týž

hovoí

duch, jenž v Letopisech

/as^/ vyzaoval kvintessencisvévášnivosti a v „obnovených

MeDm

„U toobrazech" promítal absolutno svého snu. Zeyerovy. poesie noucí hvzdy" se nedá miti niím z dnes k nejintensivnjším v eské Tato kniha patí literatue. Je psána prosou, ve které hallucinace, ješt horká, se kíží s úpornou pravdou bídy a zla, v níž sny i

závratného idealismu se sesouvají do gace.

Román Rojkv

nuté

jako

základ.

most

pouhá složka

je

nad

muivých vír

ne-

této stavby, skle-

tém bez hmotných do svého vypravování horen

propastí,

Cítíte, jak autor

promítal pochybnost za pochybností, úzkost za úzkostí, aniž

se staral,

unesou-li

jeho

lehké vazby

tolik

tíže.

—

román se A myslím peklad nezítil. Až na jedinou disproporci z Quinceye, vepiatý bez pomru do djové tkán divem, který

asem odmríuje smlce

—

—

tvoí celek krásného, dramatického toku. V psychopathickém ovzduší Domu se hledal vliv Poev. Myslím, že Zeyera inspiroval mnohem více Thomas de Quincey, rudý odlesk jehož nepipomíná jediné Levana, nýbrž Suspirií ve visi zem na zaátku knihy, myšlenka „vraždy. i

42

pozorované jako umní", ve zpovdi Rojkov, všecka kosmolog-ická a všelidská fantastika, šílící na tchto roz-

víených

listech.

nejosudnji

Pes

to je tento

osobní dílo

román nejosobnjší,

Zeyera.

Julia

—

Vyvely v

nm

a je rytmován erné, spodní proudy poetova nitra podle jejich sopených otes. Jako jsou seteny v Zeyerov díle statické rozdíly literárních forem, stejn málo se differencuje tvorba tohoto básníka stilov. Od Amise a Amila po Trojí pamti, v bohaté mosaice „obnoveného obrazu" v epickém toku kroniky, je to táž vzácná sms pebujelé obraznosti i

citové intensity, zvláštní,

zduchovlé smyslnosti

—

e

podobná tžkému koberci bohatou a vybranou nádhernou dekorativních motivv, ale zárove svrchovan odstínná a vášniv tryskající, plná dramatického naptí stejn jako sálající

barvami.

podstatnými

promnami

umlecké koncepce. Jeho básnické skladby

neuvoliíují

Verš sám u Zeyera nesouvisí

s

mkká

hudba jeho prosy. Olgerd Gejštor Inultus jsou díla identicky cítná a Trojí pamti vyrostly z téhož duševního koene, který živl, jichž by nejímala horoucná a i

lze

vysledovati v Plojharovi.

Verš zde jen zmnožuje

vnjší prostedky lyrické sug-gesce, aniž se zvýšilo nebo

zmnilo

její

vnitní zladní.

hledíc k nkolika

íslm

V

Zeyerových básních

Poesie

—

— ne-

najde se jediný ryt-

mický problém: rozpoutaný, chorálový verš

echova Pí-

chodu, znjící jako hieratické zaklinadlo nebo jako sbor

ecké trag-oedie. Lehký blankvers Karolinsk epopeje nebo Letopis

je naproti

tomu

jakýsi hudební ornament jazyka,

plynoucího zcela pirozenými vlnami, tvoícího jambické

43

—

kadence zcela bezprostedn nj pechází prosa Zeyerova

v

i

a nechybí jaksi

píklad, že

bezpen, pouhým

pathetickým zvlnním nkteré passáže.

V podstat není problém Zeyerova stilu vbec rhytmický, nýbrž plastický. Jeho hudebnost tkví v nálad, v citovém a snivém nádechu myšlenek

i

vidin, jež evokuje: jeho

výrazová mocnost vzniká z nevyerpané tvoivosti imaginace, jejímž zdrojem jest

barvy,

linie,

pedevším

jejímž nejbližším a

cit

a smysl formy,

nejdvrnjším

živlem je

zrakové opojení.

Neznám básníka, jehož methody jsou vtší mrou methodami malíovými. Odmyslíte-li všecky vnitní složky dojmu, který vzbuzují práce Zeyerovy, stlumíte-li nebo zapomenete-li zcela jejich

matické citovosti

ideového obsahu, náladové nhy, dra-

—

ve vzpomínce, jež nám

asem

vyba-

umleckého díla jako nejasnou pedstavu tváe, jejíchž rys nerozeznáváme a již pes to ped sebou cítíme záhadn živ a pronikav zbývá z knih Julia Zeyera rozlité, tisícetvaré moe obraz vevuje zcela mlhavý obrys

—

:

smír tvar, barev, svtel a stín, nesmírnost tváí a gest,

vcí

a míst. Vzkísil

v nichž

nov mu

kamenné mrtvoly chrámv a palác,

zazáily hedváby vlasv

i

zlata zbrojí,

probudil šera staletých zahrad se sladkými stíny milencv i

horenými postavami

kreslil

trpících. Jako na listech Hirošigeho hemžení východních slavností v sadech, zavátých

blostí kvetoucích

sliv,

jako mlhou vidných, loval vášnivými

a zase nadechl

mkkým

dvrné

tiše krajin,

šttcem Corotovým. Ma-

barvami Delacroixovými zbsilost bitev,

hrzu, šílenost, a štíhlou modlící se linií Puvise de Chavennes stilisoval gesta meditace a snní. Byl básníkkrev,

44

malí, jako byl Burne Jones malí-básník, „spojiti

a cítní,

z

tch,

již

chtjí

výrazové prostedky básnictví, kouzlo vypravování s

kouzlem barev a

linií, s

výrazovými prostedky

abstraktního malíství." Ložisko, z

nhož

jeho ducha. Zeyer který se sibility,

hatil

zmocuje

ml

umní

k

vztah subtilného egoisty,

krásy jako vzácné ingredience své sen-

který se poddává

umleckým dojmm, aby obo-

svou obraznost, jako se mísilo zlato do roztavené zvo-

noviny, aby se zjemnil

—

eské poesie umlecká kultura

tento nejvtší imaginativ

tžil nejvíce a nejradostnji, byla velká

a velkým básníkem

její

—

zvuk. Nutno býti básníkem aby se napsal verš:

nad hlavou mu

a

plálo poledne

jak žhavou vášni rozjaený

bh.

Ale jen poeta, v jehož imaginaci se zrcadlí formy, vy-

tvoené umními všech dob kuje tyto formy, splynuvší

s

a ras, a jenž

dvrn

nejhlubšími obrazy jeho

evo-

sn,

mohl vidti kathedrálu „kamennou Jak lilii" nebo prvod, jenž „valí se z vrat, zejících jako ústa vzácné vázy" postehy, jakými se hemží Zeyerv stil a jež jsou tak píznané pro jeho umleckou methodu. Ze Zeyerova nadbytkem umleckých reminiscencí neztrnula v archaeologickou studenost, zpsobuje sen-

—

e

sitivní

nádech, který obestírá všecky jeho evokace. Jeho

obrazy mají pi vší pesnosti kresby rys neskutenosti.

Pipadá, jako by byly ješt zasteny parami snu, jenž ped vnitním zrakem básníkovým, který (zdá

je vybavil

se) nikdy jich

lysujete

nevidl ve skutenosti. Ale když ana-

pesnji

tento dojem, postehnete, že prýští na-

45

opak

mli

hloubky a

z

za mlhy

že to, co jste

síly sensitivního prožití,

pevaha

snu, je

subjektivní nálady nad

— cosi vlastního básníkovi, jenž

konkrétním pozorováním

krásu procifuje píliš oste, aby neúastné zjišoval složky.

její

U Jaroslava Vrchlického jest obraz výtvorem vysoké

stilistické

erudice;

Zeyerv dýchá horkou osobní vní,

rozechvná

lidská duše a sladké pítmí emoce: magnetismus nevysloveného, necosloveného. Zde pramení smyslný ar Zeyerovy poesie, ono rozpalukteré vám z ní šlehá do tváe a jící, omanující vedro, iní její první dojmy podobnými úinkm vní, zmocuje cítí

se za ním

její

se rozkošnických

pud

vaší bytosti jako tropické slunce.

Proto také je barva nejživjší prvek Zeyerovy obrazností. Miloval barvu veškerou smyslností, ale

zárove

z hloubi

S jakou rozkošnickou

nejistšího spiritualismu své bytosti.

purpury

láskou spájí antické emaily Stratoniky, roztírá a zlata v

Amisua Amilovi, spádá bledá svtla v

Gejštorovi

v El Cristo de la Luz! Je nejsvtelné nálady, a je nejprudší

a rozežhavuje jižní okry citlivjší impressionista

kolorista hrdinské scény

vty i

jsou slity z barev.

nejtlumenjší

stránky,

a myslí barvami,

duševní stavy s

—

:

když

je

jakýsi

Benátan

Touha po které

slova, jehož

proniká

barvitosti

napsal,

a

nejednou

mu vyjadovati zvlášt

vzpomete na apokalyptický

cítí

složité

sen Plojharv

andante kvetoucích slunenic na zaátku a se smíchem

šíleného

boha místo

finále.

Obraz, vytvoený pro krásu

linie,

barvy, malebného sou-

ladu, je základem Zeyerovy umlecké formy.Není symbolem,

neopisuje skrytých nebo zjevných

o

sob umleckým 46

dílem a v

vztah jevv

a

idejí.

sob svým úelem.

Jest

A pece

pouhý opojný hod imaginace. Vane

není tato poesie

bílý transcendentální

ohe, proniká

ji

síla

žhavého

jí

spiri-

tualismu.

Dotýkám

se rysu, jenž byl definován jako praeraffae-

lismus a v

nmž

de Tolomei

má

vskutku se cítí „sen stedovku", jak bledými vypuel stvoly v duši Danta Gabriela Rossettiho a uzrál v tžké zlaté ovoce umní Burne-Jonesova. Pia choroblivou krásu

rtech Rossettiových knihy,

jejichž

vášn, žhnoucí na

Amis a Amil patí mezi bychom chtli ísti podložené

Beatricí,

stránky

bohatým ornamentem, jejž ke stedovkým legendám komponoval William Morris. Jako pravý len League of Zeyer o mystériích, hraných v zákoutí pedmluv ke Karolinské epopeji psal o gotice, jak o ní mluvíval Ruskin, s takovou oistnou tesknotou nkoho, jenž se vrací do bolestné malosti svého Sincerity jižních

snil

Cech, a v

století ze

svta svtla

Mnohem

díve,

silicí víry, byli

posvcené

V

a

nežli

síly.

zaal pemáhati muky svého srdce

mu Giotto a Fra Angelico symboly pobožné,

krásy,

po

níž toužil.

povídce Sníh ve Florencii ztrácí Orfeus, kterého

mladý Michelangelo na rozkaz Piera Medicejského vymodeloval ze snhu a který taje v jitním slunci, chladnou krásu dokonalého tvaru, ale jeho hroutící se obrysy nabývají nové krásy ducha, jenž deformuje, aby oživoval, jenž ruší nehybný soulad hmoty, aby jej nahradil vnitním, rozechvlým kouzlem myšlenky a citu. Nad troskou svého díla poznává Michelangelo, „jak zvítziti nad hmotou, jak ji prodchnouti, aby v ní by/o, co vnému jejímu vzdoru schází: bušení tepen a dech". Nelze vysloviti krásnji ideje

47

praeraffaelismu, nežli parabolou télo povídky, která je zá-

rove

metaforou Zeyerovy umlecké touhy. Je v

smoval

krásy, k níž Zeyer Botticelli

—

krásy, obtížené duší jak oblak

zakrytého slunce zapadajícího,

koist otázek vznešených

i

i

odpovdí jaksi

klí

rudou záí

umní, nesoucího žhavou

lidského srdce

záhadných, rozncujících

Ale spolu krásy

ní

jako Rossetti, a Rossetti jako

i

:

krásy a

umní

znepokojujících.

rozdvojené podstaty,

tající

v

sob

antagonismus hmoty a ducha, jejichž paprsky v ní se kíží. Básník stojí v ohnisku dvou protivných svtelných proud,

uchvacován stídav transcendentní harmonií ideje zem, útoící na jeho žádostivé smysly ševelem vní, echy polibk, závratí vášn, slasti a bolesti.

jest

a palivou sladkostí

Cím

bohatší je smyslová pralátka jeho

pocity rozkoše, hrzy, opojení,

nhy

tím pronikavjší a tajemnjší je vidinách. Krása

mu

sn,

ím

ostejší

smutku v nich kvasí, prozaování duše v jeho a

se stává chimaerickou,

tají

cosi jak

pohled spoutaného daemona, svatost, hích nebo obé zá-

rove.

ekl

jsem, že

má

poesie Julia Zeyera vznešenou

linii

Puvisovy fresky. Jsou v ní stránky, kde ryze vnitní živly citu pohlcují smyslné látky básníkovy obraznosti a zdušev-

ují

je

tajemn, obrazy,

jediné k duši a ne ke (z

jejichž vybledlá

smyslm. Scéna v

povídky El Crisio de

la

stíbra mluví

dom Meribálov

Luz), kde Rispa v chóru židov-

ských dívek zpívá chvalozpv nového Siónu, nebo obraz

zahrad pipomínají prvody muedníkv a panen, pinášejících Kristu své vnce na stnách Nového Sv. Apollináe v Ravenn: je zde essenských starc v Mariánské

všecka hieratická abstrakce a mystická netlesnost by-

48

zantského umní, nejtranscendentnjší krystallisace velké

eckolatinské tradice.

Sluujíc se

s

lyrickými

pudy básníkova

nitra, pohlcujíc

smyslné prvky jeho snu, petvouje se tato tvarná abstrakce v stilový spiritualismus, jejž by nazýval Péladan

platónským a v

nmž

se projevuje Zeyerovo renaissanní

cítní zcela po smyslu anglického novoidealismu

istou

linií

duchovního zrcadlení, kontrastující

s

velkou

:

rozjitenou

hudbou, vybavující nedefinovatelnou náladu naptí a tesknoty, které vznikají všude, kde v umní sen a skusensitivní

tenost, duch a hmota zápasí, aniž se pemohou. Všecky

formy této poesie se vznášejí (zdá se) nerozhodn mezi nebem a zemí, v jakémsi stedním pásmu mezi sférou ryzí ideality a

zoufale jej

opojné

svj

vní, barev, vášní a lásky; trhají zemský koen a pece znovu a znovu

reality,

silný

zapouštjí do vlhké

prsti, z níž ssají

své horké, radostné

barvy.

Tak

bral,

tak

petvooval

literatur, z nichž je

tvarný idealismus

Julius

Zeyer motivy starých

setkána velká ást jeho

—

díla.

Práv

a onen požadavek veškeré ideali-

stické estetiky, který vyslovil Racine v

—

pedmluv

k Ba/a-

uinil ho poetou minupožadavek „vzdálenosti" losti a tím také obnovovatelem daných básnických látek, po kterém bylo hozeno slovem „parafrázista".*) I kdyby nebylo knih invence naprosto bezprostední, zetoviy

*)

Nezatajím, že je mi trapDO vyvraceti tuto námitku. Ukazuje tak

neporozumní psychologie tvorby, že by o ní bylo mleti, kdyby znovu a znovu dotrn neputovala literární historií. Nutno vysvtlovati po sté, ím je látka v umleckém díle, a že tvrí síla je základni

zcela jinde, než v látce?

49

jako Flojhar,

Dm „U tonoucí hvzdy

'\ Trojí

pamti,

ani

dl, v nichž daná látka poskytovala básníkovi sotva nejak nové uritý obrys jeho skladby, jako Vyšehrad motivy v Zeyepojetí pevzaté nabyly a osobní hodnoty

—

rov Kdo etl I

cantefable o Aucassinovi a Nicolett, n^jde

ve Zvsti lásky z Provence novou vni její nhy, a starofrancouzská povídka LMmíV/ez de /ImíeMm/Ve obsahuje sotva vdí motiv rozvtvené skladby, v níž Zeyer vzkísil celý barevný sen rytíského

stedovku

a

již

prohloubil

tragickým pozadím daemonického píbhu Thorgjerdina. Mluvil jsem o zlyritní Karolinské epopeje ; zde jako všude

všecko citové ovzduší, všecka vnitní perspektiva dje psychologická kresba postav je vlastním výtvorem básníi

kovým.

A tvrím

inem

je

zde a všude také komposiní

nímž jsou vybudovány velké cyklické celky látek, až dosud djov episodických. Ale nej intensivnji se projevuje tvrí potence Zeyerova tam, kde lyrický obraz ingenium,

minulosti

s

mu vyrstá v symbol jejího ducha a její myšlenky. Románu o vrném pátelství, vy-

Episoda Belisantina v pravující o

záhadné lásce k antické soše,

parabola prvních, nejasných

záchvv

je

kišálová

rinascimenta, slad-

kého a zmateného svítání zemské krásy, pohbené s mramory starých boh. A nejkrásnjší passáž Epopeje, finále Románu o tyech synech Ajmonových, kde Renald se mní v stavitele kathedrály a vysílá k nebi stelnou modlitbu prvního gotického oblouku, obsahuje tak mocnou básni-

ckou myšlenku, pehodnocuje epickou látku tak

umleckým

smlým

gestem, že se rozzáí netušenou krásou své

nejskrytjší pravdy.

Vidti takto znamená 50

tvoiti.

U

Zeyera

je zcela jasná

kde pestává rozkošnická podlehlost minulosti zaíná se tvrí gesto, uchvacující minulost, zmocríující se jí jako látky vlastní umlecké vle. Af byl utvoen hranice,

a

z

ehokoli,

je

svt forem v jeho

díle

svtem

osobní

lidské pravdy básníkovy, tvoící jeho vnitní íši a jeho vnitní osud.

'SEKY

formy myšlení a cítní

smují

u Zeyera k intensit, jsou tak utvoeny,

vyzaovaly duševní naptí, pásmech nadje, muky, rozkoše a hrzy. Jsouc pozorováno v pyšné jednot své vnitní hudby,

aby jímaly

i

víící v nejethernjších

jeví se dílo Julia

Zeyera lyrickou rhapsodií, v

širokým

níž

tokem proudí osudy lidstev srdcí, rozrývaných víry vášní, myšlenek a vr, pitahovaných ernými msíci lásky, touhy, poznání, pohlcovaných tajemnou propastí vnosti. Jeho nadšení prýští tém výlun ze dvou zdroj vášn a nhy, i

:

rozpalujících stíbrná zrcadla imag-inace, v nichž ukazuje život.

Z tchto dvou

živl,

zárove nejprvotnjších

složitých, nejprchavjších

i

i

nesmírn

fatáln stálých, vzniká všecka

psychologická polarita Zeyerovy poesie. Život v ní je náhlé vzplanutí, probuzení a výbuch duše,

vzaté sudbou, ped

níž šla

še, podobná

žití

ped

na-

rozením, za níž jde smrt se svou temnou, nesmírnou a ne-

odlišenou záhadou.

Ped úderem, vyrazivším ze skály jejich 51

bytosti divoký

nové Zeyerovi

pramen osudového dobrodružství, hrdinebo žili-li, tedy jen proto, aby

nežili

—

erného

z minulosti vystoupili jak z tíženi

na

oblaku, jsouce za-

stínem výitek, vzpomínek, hoe, který

olovným

n vrhá. Symbolem lidského bytí, jak je vidl, jest Isema Menkerovi, kterou první slunení paprsek

v povídce o

králi

oslepuje

Letopisy lásky,

.

.

.

Obnovené obrazy, Ti legendy

o krucifixu slaví jediné vrcholné trysknutí, zašílení srdce, jež svým náhlým ohnm se stravuje, jediné gesto, kterým

vyve všecka

podstata našeho

nitra.

osudn souvisí rozkoš se zmarem, hrzou, vzlet s pádem, a proto zde naplnní života znamená tak osudn vyerpání jeho možností: úblová nádoba, kterou je nám rozbíti, aby se vylil nard, uvznný v jejích bocích. Pia de Tolomei, Ghismonda, Proto zde všude tak

krása

s

Flavia poznávají v tomtéž roznícení lásku

vot Plojharov

jako rudá a

erná

nit tkají

i

smrt, jež v

ži-

tmavý koberec

marnosti.

Z

intensity

vášn

rého u Zeyera

osud znamená

a

nhy

se tvoí tragický pathos, kte-

xidhývá. citovost.

Jest osudností,

kdyžt

závrat duše, citový exces, poznamenávající

boha, básníka, dobyvatele, myslitele pro palivjší trýze

omamnjší slast, pro mocnjší a vznešenjší, ale také horený a pekotný rythmus života. Zeyerv hrdina své urení procifuje svrchovan jemným nervem a prožívá je a

prudkou, bolestnou tepnou. Hrdinství

je láska, která

sobuje, že se umírá polibky, nenávist tch,

aby

niili: teskná trpnost Inultova, snivost

již

zp-

se zniují,

Gejštorova nebo

pokora krále Kofetuy stejn, jako Rolandova síla, a Renaldv odboj stejn, jako jeho pokání. Djiny se zhušfují

52

v dlouhý

sled vášnivých gest, zviujících vždy znovu

zm

illo-

lásky, pomsty, obti, násilí, stoupajících

od paroxysmu k paroxysmu, od horeky k horece a od muky k muce. Váše je velkost a vina zárove, drama je passig-ickou

onelní konflikt.

Zeyerova koncepce

trag-iky je zcela niterní.

Tragedie

Gabriela de Espinoza neznamená popravišt, nýbrž pýcha

dony Anny, pochopivší své srdce píliš pozd; tragika Halgjerdina (v Soumraku boh), tof zášf tající lásku, jako je

tragikou

Ampainou

polibek, vtisknutý na krvácející

ránu dona Manuela. Sousteujíc se všecka k

tmto

ci-

tovým akkordm, djová skladba Zeyerových prací bývá tém lhostejná jediným dynamickým živlem v nich je sudba ducha, pemoženého svým vlastním rozptím. Láska Piina, nebo pokora Kunálova, pomsta Meritmina nebo záš Abisainova vyerpávají srdce, jímají v sebe život, naplují osud a smysl jejich bytosti. Všecko ostatní, konflikty a katastrofy, náhody a vztahy, mizí a stravuje se ve výhni tyranického vznícení, jež žijí. Ani v Sulamit, ani v Don Sani ;

se nerozhoduje dramatický konflikt vnjší konkrétnou nutností

dj

:

smrt zraje v duši hrdin jak ovoce, lámající

vtve stromu svou sladkou

Do

nace potebovala, i

tíží.

— jehož jeho imagiaby hntla své sny — pohroužil Zeyer

tohoto passionelního ovzduší

ryze symbolické vidiny, jež vytvoil.

Tvrí rozkoš

boha

bohyn Ištar do pekel mu se zmnily v motivy legend, prosycených nhou a smutkem zcela lidské vn. By bylo v rhapsodiích Vyšehradu sebe více prvk Izanagi a cesta

,sluneního mythu*, zstanou sentimentu.

Psobí

pes

to

pedevším básnmi

nejživji naprostým anthropomorfis-

S3

:

mem

symbolu

—

a zase: je to anthropomorfismus ryze

psychický, proud lidské citovosti, oživující giganteskní stíny povsti.

Ale ovšem

:

Zeyerov smyslu

lidské v

slova,

zmocnné,

rozechvlé, horen zanícené. Tento básník nevytvoil

veli-

kého potu psychologických typv, ale ty, jež vytvoil, nuancují do nekonena mkkou duhu jeho lyrismu. Jako v obrazech Burne-Jonesových tvar a barva uritých oí, záhadn hlubokých a znepokojiv sladkých, vrací se u Zeyera stále tytéž vášn, smutky, touhy láska, která je stídav šílenou žádostí nebo chimaerickou oddaností, pýcha silných a nha slabých, melancholický sen a závra obti. Není-li bohyní nebo sibyllou nadpirozenou stilisací, jako Libuše a Vlasta je žena v díle Zeyerov vždy variací jednoho ze dvou archityp, jejichž pedstavitelkami jsou v Plojharovi Caterina a paní Dragopulová, mezi imaginárními postavami Jolanta a Thorgjerda v Románu o vrném pátelství, Levóna a Lilitha v Sulamit. kreslí ve vší jeho nze nebo vášnivosti jeden z tchto profil Piu de Tolomei i Annu Jagejlovnu nebo staví proti sob tyto dv protivy vášn, jako v Don Sani, Sulamit, v Azizovi a Azize, jejich linie je vždy naprostá. :

—

—

A

—

—

S jedné

strany omamující síla, žhavost, tvrdost a pýcha, druhé bledá Hana obti, žena, jež se vzdává, žena, jež zmírá nhou. Kundry, smyslnost, neschopná rozežhaviti s

chlad srdce, daemonicky temného, váše, která

rozkoš

s krutostí a

odpovídá touze,

již

úsmvem Vz,

ze jsem

ta,

ta která srdce

54

jež led a plamen

vrhá milenc

smšuje

roznítila,

jest,

zlým

!

na uhlí

eavé

a

smje

.

se

Jsemt jako skála tvrdá, zhoubná jsem.

— nebo ale

umluje smysly, jejíž ruce do vír nehmotného štstí, podobného snu

Beatrice, jejíž pohled

unášejí srdce

.

v obou táž chimaerická erotika bolestné

horené, nejasné,

závrati,

stravující

slasti,

.

vnitní

rozkoše spojení, „jež

smrti blízké, života jest zdroj".

Pes

to, že

není

možno

uriti, který z

tchto dvou typ

pedstavuje promítnutou skutenost poetova života a který je imaginárním kontrastem, fikcí, jíž básnický duch si obohacuje

i

zárove

korrig-uje život, jisto jest, že jejich proti-

klad obsahuje základní akkord Zeyerovy erotiky. Mezi

mito póly kroužila, tyto nepátelské stedy tahovaly a odpuzovaly.

Tady

stídav

ji

t-

pi-

se projevil nejhloubji anta-

gonismus hmoty a ducha, smyslnosti a transcendence, psobivší tak intensivn na Zeyera-umlce. Jeho pekonáním, takka erotickým vykoupením byl kult Panny, obnovený v idealismu Mariánské Zahrady s asketickou istotou Primitivovou. Sensitivní podstatou své inspirace byl Zeyer peduren, aby byl mnohem více básníkem ženiným, než mužovým. Rythmus života, jak jej pocioval, koncepce tragiky, kterou uctíval, sama forma jeho idealismu a mysti-

cismu odpovídala dvrnji citovým silám nitra ženina. vždy Cesty vle a inu, moci a vzdoru jsou mu cestami zla, viny, zmaru. Nieho není v jeho poesii tak

tém

málo, jako rozkoše odvahy, vznešenosti vzpoury, opojení

božského askese

násilí.

Která acta sanctorum vyhnala trpnost

na stupe, který symbolisuje Inultus a

Pták? Olgerd Gejštor není o

nic

mén

Samko

typem passiv55

,

Skoro všude v Zeyerov díle hrdina, který nepadá vzruchem vášn, vysiluje se podlehlým, snivým pološerem atonického života. Pipadá, jakoby píliš vyvinutá citovost vypíjela jeho energ-ie, jako by nosti nežli Kunála.

jeho krev vystebával paradoxní upír jeho duše. Je to bledý, do sebe zapadlý fanatik snu, malovaný Gustavem

ob

Chimaeina, roztoužený po prostorech, kterých nedobude. vsáhl Zeyer v Karolinské Epopeji Jen jednou do nápln vlastní, inné heroické emoce. Je náhodou, že to se stalo v jakémsi rozhodujícím okamžiku jeho

Moreauem jako bezmocná

—

—

vnitního života,

tsn ped

bolestným,

hledem, kterým básník sondoval své

I

zkoumavým po-

já,

napsav Ploj-

hara? Pi všem zjemnní, jímž pehodnocuje Epopeja látky

,

i

epického cyklu, je básní horké, jasné, proudící postava, Renald, typisuje hrdin-

krve. Její nejkrásnjší

nadbytku života, utvoenou z mužných ctností, ovládanou vlí k moci. Jaká nevy erpat elnost pyšného vroucího síly se tají ješt v pokání tohoto vzbouence, jenž vztyuje k nebi kathedrálu, kamennou nost, prýštící z

modlitbu gigantickou,

—a

umírá jako hrdina myšlenky,

pestav býti hrdinou inu! Jsa poetou velkých, osudových otes života, Zeyer je zároveií malíem ideáln všeobecnosti lidského nitra. Methoda, kterou evokuje postavy své vidiny, byla nazvána primitivismem v dob, kdy psychologem se myslil výlun analytik, kdy v umní exaktní poznání vniti

ních

jev

bylo hlavní, a mravní

i

citová jednota vnit-

niím. Bude kdysi se uvádti jako nevysvtlitelné paradoxon, že v urité chvíli ního života vedlejší vcí,

56

,

ne-li

,

iterárního

vývoje se nechápala tragická nebo lyrická

synthese lidského

aebo Richard cterési

sudby

stavy, zcela

III.,

lovkovy

typické

horekou

pravd

Pak také nebude

všelidského akkordu duše,

lásky Piiny, sebeobtování Inul-

tova a zášti Halg-jerdiny. Ano, je

vášn,

v prostý, všeobecný obrys posymbolické.

a

sporu o psycholog-ické vyznívajícího

nutná, aby vznikl Prométheus

nitra,

shrnující jev a otázku kterési

linie

zde svrchovan zjednodušena

psychologické kresby

—

je

však istá a živá,

odstínná a citlivá: jímá a vyjaduje všecku složitou hudbu citového motivu, z osobní slasti a trýzn vybavuje všelidský tón. Je pravda, že zde lovk pipadá

skuteným.

více

nežli

dem

Beatrice

Cenci

Marzio se tese „jako severního

U

—

pouhým pohlele bolestným"

Shelleye pod „ztrnulým,

podzimní pod ostrým vanem

list

vtru jasného"

—

pece

a

:

Beatrice

lže.

Ale

Beatrice není vinnice, která chce uniknouti trestu, je to život, mládí, krása, bránící se smrti,

tesoucí se o opoj-

nou setbu svého bytí, jehož zánik ruší harmonii svta: svdí pravdiv. Stejn je a proto se tese Marzio, Doa Sana irá váše a Levóna irá láska, Abisain drama mystické revolty a Gejštor melancholie touhy co

a

;

prožívá v nich

žijí,

veškeré

lidstvo,

tajemn souste-

svj duchový osud v ona srdce, jež se lámou jeho snad. Ale ze svta, netíží. Nejsou z tohoto svta mén lovkova, kde Hamlet sténá pochybností, Nero divší

—

se

svíjí

hrzou

zla,

klíícího

mu

v duši, Polyeucte pe-

konává smrt odvahou víry. Jest ješt jiná forma psychologické pravdy, lytická

exaktnost

—

jest

intuice,

nežli ana-

zjemnná v bezpro57

stední zrcadlení duševního mag-netismu, v závratné prociování nahé podstaty vášn, myšlenky, snu. Básník, jehož imag-inace má tato jemná tykadla, ponechává z

vnjšího života svých postav pouhý obrys, ne více linii, svírající citovou vlnu, píliš prchavou, aby byla

než

promítnuta

absolutností své essence.

s

Jak citlivého psycholog^ického poznání, hujícího a hluboko

do

lidské bytosti se

urit postepohruzujícího,

Jan Maria Plojhar „U tonoucí hvzdy". Vzpomete, jak obnažil a zupalivou žíze života v nkom, kdo cítí smrt, zmrazu byl schopen Julius Zeyer, ukazuje

Dm

zvolna jeho krev

se

hraje

které

—

nebo zdrcujícího dramatu, ježá ;m,l temnou vlí žhavé niitelky a srdcem, zmámilo usmrcují jící! jednou se ješt aby

jící

mezi

svádí,

rozkoší, než zestydne.

pi

Ve zpovdi Rojkov

nichž ustáváme ísti,

abychom

vanské trpnosti, Dostojevského. nitro

okem

myslili

Nkdo,

jsou místa,

na tragika slo-

jenž

tak pronikavým a tak bolestn

vidl lidské

pesným,

ne-

mohl kombinovati schémat duše, neprolnutých fermenty života: psycholog dramatu Plojharova a Rojkova necítil vnitní dynamiky mén živ, tvoiv Renalda nebo Annu Jagejlovnu.

Ale ovšem:

stilisoval tyto

postavy

umním,

které p

vnitní stránce vedlo k téže freskové velkosti a k též trecentistické transcendenci, k nimž

smuje

tvarné

cí-

tní Zeyerovo. Parallelismem osobního osudu s národní tragikou, kontrastem trpnosti a vle, pokory a .pýchy, ostrou rozkoší

muž

obti

a utrpení se stává Inultus

je se vraceti stále,

— k n-

protože je hrdinou podle srdce

Zeyerova, postavou, utvoenou z vlastní substance jeho

58

ducha

—

monettin

donna

i

apokryfní legrandou, jako se stával profil Si-

stídav Madonnou Venuše

—

a Venuší

Botticelliovy mají

ob

a jako

Ma-

týž pohled „po-

hanské tesknoty", žhne kolem hlavy Inultovy rudé pítmí

tžkomyslné

bolestné,

každý

prozaující

erotiky,

Zeyerv sen. Rodovým rysem všech postav Zeyerovy

poesie je vzní-

nebo skrytá básnická sensibiAmparo v paroxysmu vášn, královna Anna v ide-

cenost a snivost, zjevná lita.

i

áln istot nhy,

Inultus-trpitel, Geištor-snivec,

a

hrdina jsou básníci života,

nebo

již

Renald-

snu nebo inu, dobra

Rojko Choráz, protože všichni jsou zrcadlené Zeyerovo nitro, promítnutá Zeyerova osobnost. V nich snil, v nich žil steré možnosti svého bytí, city, vášn, osudy, jež se rodily v bozla,

a básníky jsou Plojhar,

haté náplni jeho

ducha.

bludnou touhu své

své lanosti

V nm

já.

všecky niterní prvky

poesie,

dojm, pes

Zeyer nikdy ze za-

fantasie, nevyšel

arovaného kruhu svého bral

Pi

i

nalézal

do

a z

nho

nho

svádl a

nm

roztavoval látky, jež do ní vnikly z vnjšku. podstat byl Zeyer nejvýlunjší, nejuzavenjší lyrický samotá, a všechen víící svt trpících, toužících, zápasících, obtovaných, milenc, vinník, svtc, který

v

V

vytvoil, splývá jako

zmt tón

hudebníkov

v sluchu

v melodii jediného srdce, nesmírn složitého a

prom-

nivého, differencovaného a identického ve všech svých

metamorfosách.

Toto srdce,

šílivší

v nejnebezpenjších výškách vášn,

omdlévavší hrzou, bolestí a zoufalstvím, zmíravší tesk-

notou a závratí,

obas

záilo a smálo

se.

Tentýž citový

S9

fond, který se zhušuje v tragiku Pie de Tolomei nebo

se rozplývá v melancholii Griseldy,

promuje se

v hra-

vý a smavý živel rozkošných proverb, jako Lásky div, olympských žert, jako Gdoule, smyšlených pro „veery

A

u Idalie".

radost

má zde kouzelnou vni úsmvu na

smích

jsme píliš zídka vidli se smáti a jejichž práv proto snad tak opojuje. Kehké umní

onch

graciosních

rtech, jež

híek

je tak

dokonale hudebné, že

abychom snili o nemožném spojení, které se nalezne v nkterých porculánových fig^urách staré Míšn, o jakémsi atticismu Mozartov a o tanagerských soškách, láká,

tanících menuet ...

Teprve zde se chápe, jak z

nhož vyvrá

je

pathos

tragický

možno, že lyrismus, Zeyerova

díla,

pece

zase nad ním rozestírá takové podveerní, smírné ovzduší,

mkký hlížíte

a jasný nádech, který tolik pekvapuje, když

pe-

dráhy bolesti a smutku, jimiž krouží jeho myšlenka.

Ale lyrismus neznamená jen uvolnných vášnivých

sil

imaginace a sensibility; jeho krása je v tom, že je zá-

rovei

krotí, zjemiíuje a

napsal Zeyer

—

zhudebuje. „Harmonie konejší",

a vskutku, utišující nálada, kterou vy-

znívá jeho poesie, kterou v ní se vyrovnávají propastné konflikty srdce

s

osudem

a pekonávají se kruté disso-

nance života, tato nálada oddanosti

v citové harmonii, kterou

Vící. Jsou

pes všecko

básníci, jejichž vášnivost

salstvím velké,

písné

koeny Zeyerovy

60

si

se

zachoval tento

pemáhá

ideje; harmonisující síla

ducha však byla potebou mužské intelligence. Ideové

a smíru pramení

citu,

va-

Zeyerova

ženské sensibility, ne

tvorby jsou velmi spletité a

vnikavé. Projevuje se v ní duch nejširších myšlenkových

obzor, nejvtší touhy poznání a odvahy otázek v eské poesii;

není však dílem básníka-myslitele, který klene

žulovou stavbu filosofického

vdomí.

Jedna ze základních složek svtového názoru Zeyerova, náboženská idea, neustále se mní. Obsahá celou všecky stupnici metafysických vznt, vystídává

tém

formule

vyznání, jímá

nesíslné odstíny

i

protivy

vr.

Jako tkala jeho imag-inace v nejodlehlejších dálkách dob a zemí, stejn bloudila jeho intelligence nejrznjšími konstellacemi myšlenek. S toutéž neukojenou žízní se noil

svt)

zích

vdy {Na

do žhavé mlhy okkultní

pomezí

obnovoval vidiny dávnovkých

ci-

theogonií

{Píse za vlahé noci), hledal identity prorocké pravdy {Opálová miska), sklánl se k asketickým naukám Východu {Kunálovy oi), a konen, když v sob byl zvíil žíravý prach pochybnosti a zoufalství, spalujících ni-

moderního lovka, vydechl

tro

zbožností

mtí

mystiku

Tí

s

poslední

legend o krucifixu, Trojích pa-

Víta Choráze, Zahradí/ Mariánské.

jednoduché vnitní zstal dobrodruhem

zimninou

linie,

idejí:

jako je

I

v básni tak

Karolinská Epopeja^

smrt Bajardova

mu

se stává

motivem meditace o metempsychose, z Ariostova ernoknžníka iní východního mudrce, adepta bílé magie. A tyto rznorodé filosofické prvky se vyrovnávají dlouho jakýmsi vágním idealismem myšlenky a snu, kultem vroucnosti a istoty ducha,

by

byla jeho pravda jaká-

pi stejné vznešenosti srdce není rozdílu mezi Kristem a Buddhou a gesto indického askety jest identické s gestem kesanského vyznavae. koli

:

61

v

jeho lyrice se nenajde kovových akcent metafyhoké tesknoty Mojžíše Alfreda de Vig-ny,

sické revolty,

ledového vzdoru Kaina Leconta de Lisle. Ze znly v jeho duši, že ji rozrývaly a bolestn rozncovaly, doka-

Dm

zuje

„

U

tonoucí

hvzdy" ;

ale

i

pouhou látkou, nevyzrály v hotový útvar filosofického

Goethv

symbolu. Zeyer nevytvoil

postavy, jako

váše

a filosofický pud se

hvzdou života. Jeho jediný faustovský jako pozdji Choráz Ramondo Lullo, jde

stává osudovou hrdina,

život

—

—

ženou k Bohu. Kdežto Faust

i

Paracelsus chápou a

pedevším jako metafysickou

peripetie, lásku

i

cítí

entitu, a

jeho

vinu, jako složky této entity a

formy

záhady, Lullo myslí teprve, když se lomí

její

zstaly

Faust nebo Browning^v Paracelsus, kde

poznání vyrstá v tragickou vinu

svj

zde

umleckého a

linie

jeho

by života se zmocnil, myslí, jako by jednal Nehledá elixíru života, by pemohl záhadu smrti, nýbrž aby byl spojen se ženou, kterou miluje. A by s ní byl spojen, vrací se k zemi, matce smrti, a vyku-

života. Myslí, .

puje

.

.

si

osvobození ze zakletí života.

Ramondo

stránka z Letopis lásky, kde erotická sudba

metafysickou

K

—

problémm,

drama

srdce, ne

Lullo je

pohlcuje

mozku.

které zvlášt zaujaly intelektuálného tu-

láka, ztajeného v Juliovi Zeyerovi,

patí motiv, naznaený

V soumraku bohv a vystiliTyrv v Neklanoví. V obou

na konci pochmurné kroniky

sovaný v tragický konflikt dílech

drama vášn, krve a lásky se kíží

s

dramatem vnit-

ních rozpor, vznikších stetnutím starého a nového svta,

kesanské ethiky a krevných pud pohanské pradoby: wagnerské thema, drahé básníkm neklidné, pechodní 62

doby. Leconte de Lisle je rozvinul v Básních barbarských velkorysými obrazy zanikajícího prasvta, Henriku Ibsenovi dalo jeden z nejmocnjších

akkord jeho

historických

dramat, otásající finále Norskévýpravy. Je zajímavo, že toto

thema vniklo do eské literatury v dtských dobách naší roa více: že v této mantiky Lindovou Záí nad pohanstvem naivní a nevyrovnané knize, podcenné literární historií, je pojato stejn citov, náladov nábožensky, jako u Zeyera Runoja Leconta de Lisle obsahuje konflikt kesanství s pohanstvím s veškerou nevyrovnanou protivou

—

.

.

.

vznikajícího a ítícího se životního

ádu;

slaví hrdinství

zániku, vyznívá kletbou pomíjivosti vrženou

zícímu bohu-dítti.

V

kronice

pasu vr. Nový ethos v

uje dávné mravní

ní

cítní.

Zeyerov

do tváe vít-

není vnjšího zá-

sotva znateln proniká, petvo-

Kesanství klíí pod korou staji pokrylo neznámou vege-

rého svta, by kteréhosi dne tací

myšlenek a cit. Rodí tajemný zmatek, tíse, nejistotu

by se rozdvojovala. lovk, zpola barbar, omamovaný zápachem krve, zpola kdosi nový, ovládaný nepochopitelnými záchvvy soucitu a pokory

v srdcích,

jež jako

—

Sharpedyn,

Koe — oekává

nmý

hodne

s

nejasnou úzkostí, až se roz-

souboj dvou bytostí, které

Na Soumraku boh tžce

stídav

jej

pudí

opravdu soumrak, smyslem a ádem, dosud niter, thotných mravním soumrak nevžitým. V Norské výprav {jednom z hrdinských dramat, která po Ibsenovi zstanou, až Podpory spolenosti vyblednou, jako Dáma s kameliemí) dovídá se Hjordis ve a urují.

chvíli,

leží

kdy usmrcuje Sigurda, by s ním se spojila ve smrti, kesan: a kesanství vyrstá v kletbu vné rozje hlasem propasti, která neviditeln se rozevela

že jest luky,

63

mezi dušemi, aby je rozdlila. Zeyer, který cítil dramatickou sílu tohoto motivu, zmírnil jej v A^e/:/anoz// píznan v tesknou jest

útchu odpuštní a soucitu. Jeho Tyr z Chýnova kesan, který se odíká a obtuje, kesan

apoštolský

blahovsti, kolem

nhož se šíí smírná nha

lásky. Klimbá,

vraždící Vlastislava a podávající Tyrovi korunu, je kajíc-

nice skrytá v mstitelce. Jako Halgjerda v

Soumraku boh,

Klimbá v Neklanoví vtluje vlastní tragiku pechodu ob jsou obtí idee a ádu, kterých neznají, které bez nich rozhodují o jejich osudu; a ob nabjrvají daemonické velkosti :

v dusném pítmí,

umní

píinou niícího nedoroz-

které je

jejich srdcí.

hlubokým kdy lidský duch v záhadné nejistot všeho nebo v horece touhy se pohruzoval do Básník, jenž napsal tyto knihy, jist miloval s

porozumním pološero

vk,

sebe sama, sousteoval se a rozncoval, zvyšuje vnitní

Nevysvtluj e-liž to dosti jemu, jenž pece byl s ní

a odmítaje zevní potence života. faktu, že

mu

byla

cizí

antika

—

spojen renaissanním kultem krásy a jehož idealismus by byl našel v ní

svj

pravzor,

Platona?

V

povídce Sníh

ve Florencií ]est Angelo Poliziano initiátorem Michelange-

lovým a v Opálové misce vypíjí Sokrates bolehlav z drahokamu, v nmž uschla krpj rosy z Buddhova lotosu

—

ale

Seleukos (ve Stratoníce)

jest indický asketa,

jako Ku-

nála a král Kofetua.

Naopak

byl

stedovk svt, v nmž Zeyerova sensibilita

se zrcadlila nejúplnji a nejryzeji.

Egypt a Indie mu pro lásku k

barv

a k fantastické

sycoval ryze vlastní citovostí,

64

Kdežto

ína

znamenaly ložiska obraz,

a Japon,

z nichž tžil

nádhee, které však pro-

ml

ke

stedovku

vztah

duchovní pokrevnosti, který tvorby.

Zeyerv

je z

podstatných živl jeho nebyl jen umlecký.

praeraffaelismus

Našel-li u Giotta a Fra Ang^elica archityp

k níž víra,

smovala

zduchovlé krásy,

jeho imaginace, pedstavovala vroucná

mystická hloubka,

citu, vlastní gotice,

sms nhy a síly — vášnivá mladost

nž, zdálo

stav duše a tepnu života, pro

se, byl zrozen.

A

ovšem není jeho stedovk dobou, v

níž

Leconte de

„Ohyzdné vky víry, moru, hladu". Jako by se vyhýbal pochmurné knize daemon, jíž je plí své symboliky gotická kathedrála a v níž Huysmans tak zaujat Lisle proklel

etl, nezná endemických šílenství, náboženských vraždní,

kacístev a bsností, zrozených

niených, a ras.

vášní,

vypuevších

Zeyerv stedovk

je

z

peptí duch,

z píliš syté

ez-

svt kathedrál, zjemujících své

pn

gigantské massy v kamenné krajkoví a štíhlé

stedovk missálv

píliš

krve mladých

vží,

a oken, záících svtly, fresk a mosaik,

rytíství a mariánského kultu.

Písn o Rolandovi

a

Kvítk

tomto svt, v nmž každá idea byla zároveí živý, velký cit, a všecky city se promítaly závratn do transcendentních dálek, hledal Zeyer svého snu oprotoho, k emu všecko štní: illuse, chimaery svého ducha Sv. Františka.

V

—

ostatní bylo jen

prostedkem a

imaginace a vzeptí myšlenky

chodné

tvary.

eho

krása, láska, opojení

mu znamenaly pouhé pe-

Nerealisoval tohoto snu nikdy zcela. Byl

a zstal duší píliš differencovanou, píliš

zmuenou, aby mohl více,

nežli sníti

komplikovan

o velké prostot

lásky,

v níž by byl chtl utonouti.

—

ale nikdy žádný básník horoucZeyer nebyl mystik nji netoužil po mystickém zasvcení, nežli Zeyer. V žád-

65

ném období jeho života nesmovala jeho myšlenka k uritému konkrétnímu poznání, nýbrž k pobožnému, vznícenému a opojenému uctívání záhady, otázky a skryté pravdy jev, k

intuici

zasvcencov a k mystag-ogickému

pathosu.

V nkterých partiích Vyšehraclu,']ešté více však v echovu píchodu vyrstá Zeyerovo epos v soumranou vidinu ne

již

bájeslovné a heroické fikce, nýbrž mystické záhady

zem, hmoty

a bytí

— nco

co pozdji znovu se ozvalo

v metafysických rhapsodiích Otokara Beziny. Z verš Já ohromnou mluvu nmoty chápal.

Co kámen svou tíží, co hvzda svým leskem, Co hora svým strmením hlásá, já chápal .

.

.

vyzauje dech prvotného úžasu a pralidské hrzy, dech antické, pohanské mystiky, která tesala Sfingu v egyptské poušti a modlila se Triadami v dubových hájích Gallie. echv píchod vede místy až na práh metafysické lyriky Williama Blakea ... V ekstasi Etnéin se stává básní živlv a hmot, temného dní v hloubi jev, podstaty samé a samého smyslu bytí. Zem, kterou Zeyer maloval s radostnou dvrností lyrikovou, tyí se ped ním jako záhadná Bytost, Síla a Božstvo

— a básník

vyslovuje

jako zaklinadlo, tajemné slovo, kterým

žije

.

.

s

chvním,

.

Keltský motiv, vyznvší v echovu píchodu tak mocnými rythmy pohanské ekstase, byl z prvních forem my-

V povídce Na pomezí cizích svt spl)?vá s okkultismem, v nmž hledal úkoje transcendentních pud svého ducha a v nmž je dovoleno vidti nevystické

touhy Zeyerovy.

hranný roztok jeho náboženského

cítní, roztok, kterému

bylo ješt dlouho se ustalovati, než se stal vrou, vyrovnavší lidské a mystické

66

vznty básníkovy. Okkultismus

u Zeyera nikdy zcela se neprolnul

teba

imag-inace, jako

mezi

cizích

svt

s

ostatními živly jeho

Adam. Na popíbhy, Chiomáin a stilový celek. Nebof Zeyerv spi-

u Villiersa de Tlsle

jsou vlastn dva

Floin, ne psychický ani ritualismus

smoval jinam; passionelní živel byl u nho

njší

mentální a vyžadoval lidštjší, citové a mravní

nežli

sil-

synthese.

Hned v Opálové misce rozvinul Zeyer tuto druhou, bezprostednjší možnost svého spiritualismu. Zde je smysl života soucit a obt, ne filosofická myšlenka. Identita proto, co mísí na dn opálové misky krpj rocké pravdy rosy z lotosu Buddhova, Sokratv bolehlav, krev Kristovu, tkví v síle jiskru z Husovy hranice a slzu Jeany srdce a ne v mocnosti idejí. Od Opálové misky vede pímá linie ke Tem^ legendám o krucifixu. Po deset let, ležících mezi tmito dvma martyrologii, zrál v Zeyerovi ideál, který jej nesl ke katolicismu, nebo pesnji: po deset let se vyhraiíoval v jeho duši katolicismus, jenž byl od zaátku

—

Arc —

gravitaním stedem jeho spiritualismu. Nebo ani v díle, ani v život Zeyerov nebylo násilného pevratu, jakým bylo vrženo ke kíži tolik Durtal posledního

ženských

století.

krisí:

To neznamená,

bude mi

mluviti

že v nich nebylo nábo-

ješt o vnitním dramatu,

pamti

Vita Choráze. Ale hodnoty života, jež slaví Mariánská zahrada, jsou v podstat tytéž, jež uctívá Amis a Amil, a vící z Pichodu Ženichova cítí, jako cítil autor Opálové misky. Cítí uritji, je vyznavaem víry, kterou díve miloval básnickým

kterým prošel básník Trojich

vzntem: obsah

a smysl jeho cítní, lyrická podstata jeho

víry však se nezmnily.

67

Zeyerv

katolicismus byl zprvu sotva více než podiv,

vzbuzovaný grandiosní architekturou katolické minulosti, jež poetu rozncovala, jako jej rozncovaly náboženské sny Egyptu, Indie, Cíny, mystéria Druidv a pochmurná velikost Starého zákona, a v níž ovšem nalézal nad to dvrnou a vášnivou poesii latinské rasy, onu vysokou míru lidského citu a životního ethosu, jež iní katolicismus sladkou vrou zranných, toužících a chvjících se, vrou útchy, odpuštní a smíru. Barbey Aurevilly definoval

vtou pedmluvy

ke Staré milence stav podivu, v

uctívá velkorysá jednota církve, aniž se pijímá

nmž

její

se

ehole*

s rozechvním se pohlíží na kíž, aniž ped ním se Tento vnitní stav nepedpokládá víry, nevyžaduje dokonce ani schopnosti viti. Lze si jej mysliti na stupni nevry, který vlastn je nejvyšší, na stupni, kde se jeví všecka náboženství formami téže myšlenky a téže poteby lidského ducha, z nichž žádná se nepijímá, ani neodmítá zcela. Nevím, stanul-li Zeyer ve svém nitru na tomto stupni (vlastním prmrné mentalit doby). Jisto jest, že jej znal, a je stejn jisto, že katolická idea Amise a Amila není intensivnjší, než indická askese Kunálových oí nebo japonská mythologie Písn za vlahé noci. Jako mravní exaltace buddhismu a kosmická symbolika staré východní legendy, také katolicismus tehdy psobil pedevším na imaginaci Zeyerovu, byl románsky dekorativní a lyrický. Ale s tímto katolicismem bojovalo slovanské kesanství

v

nmž

kleká.

soucitu,

obti a pokory, mravní idea

a utrpení v Griseld.

Oba

legendách o krucifixu^ jež

ponkud horenou 68

Darije, kult slabosti

Tech práv odtud mají svou napiatou, tyto živly se kíží ješt ve

atmosféru. Alexej,

lovk boží a n-

Chorázovy (episoda tonoucího do smrti v sob nepekonal negativního kesanství Jihoechova. Jako by s ešstvím vešlo do jeho které bolestné akcenty

psa) dokazují, že

krve eskobratrství

.

.

.

Proto také se nestal katolicismus u Zeyera žulovým

dogmatismem Paula Claudela na píklad, ba

ani

rytíským

vasalstvím církve, jímž byl u Barbeye Aurevilly. Vyústil

v katolicismu,jakk nmu

— ne myšlenkou,

smoval:

která v Trojích

klidná, tíštivá a prchavá, jako na

Je patrno: Zeyerovi

chybla

lze definovati jako silný smysl

citov, touhou, srdcem,

pamtech

je

stejn ne-

zaátku jeho tvorby.

myslitelská vle, kterou

kladu a záporu.

Chybla mu

stejn jako napíklad skepse, analyse a vlastn všecky pudy ideologovy. Také myšlenky pojímal a hodnotil pedevším

nebo chudší zdroje vroucnosti a nhy, nebo slabší stimulantia lásky a obti. Velké ideje lidstva vstávají v jeho díle jako mocná gesta hledajícího a zápasícího Ducha, planou a hasnou jako rudé hvzdy jakéhosi druhého, vnitního vesmíru. Mysliti znamená zde míti kult duchovního hrdinství, náboženství myšlenky, v nmž podiv a sen 'sou povýšeny na orgány polyricky, jako bohatší

silnjší

znání.

Mohl o sob íci, co o sob napsal Keats, že „kolísal dlouho mezi vypiatým smyslem rozkoše a láskou k filosofii"

— between

an

exquisite sens of the luxurious

a love of philosophy — a byl by

muivou

sms

tím projádil

a rozncující, úrodnou a stravující

nadšení, pochybnosti, neklidu

a touhy, která v

nm kvasila.

/^ 69

and

NÁM

'E

hledati

v Keatsových dopisech,

abychom poznali, jak rozhodl lyrický pud tohoto básníka dilemma, které

sob postehl tak ostrou intuicí. Najde

v

se

v

rozkošnické

nich

vlastního

vychutnávání

pijímajícího se smyslnou

já,

tesknotu posledního vzntu, který je jemný egoismus, okouzlovaný sám sebou a milující náladové zrcadlení svta duší totéž, co tvoí ovzduší a pízvuk Endymiona nebo Hyperiona. S nepirovnatelnou g^racií paradoxu nazval Keats kdysi poetu „vcí, ze všech nejmén poetickou": snad aby neprozradil, že sám sob byl vcí nejvíce, jedin poetickou, nejživjším pramenem, neustálým podntem lyrické emoce? Hledl na svt lanýma oima dítte, jemuž se jeví Májin závoj píliš krásným, aby roztrhl jeho mámivou duhu otázkou, trpností slastnost

i

zvíil,

—

píliš pronikavou. ideí,

jako

dojm.

Jeho snivá smyslnost se zmocovala Myslil náladami, krása znamenala

mu

formu pravdy. Vyssával tajemství života jako vonnou

mlhu vcí, omamoval se jím jako vlasem ženiným.

A

proto se vyzpíval zcela bakchickou melodií sensitivovou.

Jeho poesie a jeho bytost splývají nerozeznateln. Všecko,

eho

se dotýkal,

iíovala všecko,

promíoval v

eho

Zeyer, vášnivjší a proto

njší a proto

mén

poesii

;

a poesie

prom-

se dotýkal.

mén

podlehlý, dobrodruž-

na sebe odkázaný duch, patil k bá-

sníkm osudn rozdvojeným, kteí

sníce opouštjí své aby nezatžovalo kídel jejich chimaery a kteí v urité hodin života, procitlí, náhle vidí toto srdce srdce,

jako nerozpuštnou perlu na

70

dn

—

své íše Kleopatiny!

Co

jeho imag^inace jímala

duší, v jeho

duši

vlastní

touhy a smutky nesíslných rašily

a

ernaly se touhy a

smutky, pochybnosti a úzkosti, píliš zapomínané. Bylo

aby pohledl také svému osudu a pemohl jej, tvoiv jaksi

teba, aby se poddal

do oí

jejich

Tak

zpovdi

dílo ži-

a vnitního dramatu.

Jan

vznikl

hvzdy"

síle,

osobnjší a rozrytjší

vedle svého díla druhé, votní

utajené

a poslední

Maria Plojhar,

Dm

„U

lásky"

Troje

pamti

„letopis

tonoucí Víta

Choráze.

Také toto jsou

více stilisace vnitního života Zeyerova, evokace jeho vnjších osud, Byf bylo sebe více osobních podrobností na uritých stránkách Plojhara a Trojích pamtí, to, co odhalují, co sdlují z poetova tanežli

pedevším

jemství, jsou

noucí myšlenky,

jisté

lyrické,

osudné vznty a

jisté

vlád-

ne životopisné vyznání básní-

nebo Choráz jsou stejn vysnnými postavami, jako Amis a Amil. Ale sny, z jejichž látky byly utvoeny, jsou prosyceny horenou potebou sdílnosti, ožehnuty vášnivým neklidem sebepoznání. Zeyerova biog^rafie spojuje tato ti díla s tžkými otesy jeho nitra. kovo. Plojhar

Dovídáme

se,

že zamýšlel se

kdy

vznikal

že byl blízek sebevraždy, psav Plojhara, a státi

ošetovatelem nemocných v dob,

Dm: dv

pokušení, která ukazují, jak

in-

tensivn Zeyer prožíval drama svého ducha, stravovaného touhou po harmonii, oscillujícího mezi asketickým obti a renaissanním kultem krásy ideálem soucitu vášn, zimnin se vzpínajícího po smyslu života, tui

i

šeném v daleké perspektiv. Troje pamti konen proonen poslední zauje vznícení srdce, dotknutého smrtí

—

71

pohled jak bledý blesk nad naším životem a jako píval, trhající hráze naší bytosti, jež po prvé mže rozlíti všecku svou bolest a nadji! Choroblivý zájem o vlastní posledního

sebepoznání se nezabýval

svého

ovládavší cizí,

výlun sám

literaturu

že ani v krisích

sebou a analysí

osamoceného a vytrženého ze všech sou-

nitra,

—

já,

byl Zeyerovi tak

století,

pyšné nízké jedinnosti, která se stala smyslem a neestí poesie v naší dob. Ani ve svých nejosobnjších dílech nechtl a nemohl vidti svého osudu jinak, nežli jako souást velké tragedie Rasy, jejíž heroický symbol stvoil, napsav Vyšehrad a echv píchod, a jejíž ted odhaloval osudnost a pád. Vyhnanství Plojharovo, rozvrat Rojkv, vykoupení Chorázovo jsou ti vislostí

té

i

etapy Zeyerova ešství stejn, jako ti fase jeho vlastní citovosti.

V tch

bolestných stídách kletby a nadje,

pokleslosti a touhy, utrpení a víry splývá

covo

vroucným

akkordem

s

všeobecností

urení, stává se symbolem jako kora

Samka

Poesie

drama

umuení

jedin-

národního

Inultovo a po-

Ptáka.

smrti,

rozestená nad románem Jan

Mana

Plojhar byla záminkou, aby se vpálilo této knize stigma

nemužné

—

slabosti. Její hrdina

— ve kterém se vidl Zeyer

„eský typus dekadtských snech Jana Marie o budouc-

byl a bývá ješt prohlašován za

dentní". Nuže, v nosti

hrdiny-básníka,

v

nze

i

vzdoru jeho

citového

ve vášnivém otesu jeho mužství ani v melancholickém západu jeho skonu nic neukazuje úpadkové šlechtictví,

sensibility.

ných

V

jeho nepokojích a touhách není podstat-

prvk myšlenkové 72

roztíštnosti, mravního rozvratu,

scestnosti,

životní století

adou typ

v nichž se poznává moral insanity

francouzského románu, v Adolfovi Ben-

jamina Constanta, v Sorelovi Stendhalovu, v

Amaurym

Mussetovu Octaveovi. Sny iny Plojharovy zjevují bohaté a vroucí lidské já, já sensitivovo, arci, vysoce zjemnné a proto bolestn zraované dissonancemi života, ale zárove žádostiv otevené Sainte-Benveovu, v

jeho

hudbám

a

i

vzncované

nostmi. Je pravda, že

pece

z

eroticky jeho velkými mož-

podléhá,

Plojhar

neschopnosti, aby

žil,

ale

nýbrž vnjší

nepodléhá zlým

silou,

osudem, který jej láme ve chvíli, kdy jeho srdce zraje k nové žni rozkoše a bolesti. Více: umírá inem, kterému nepomr mezi vášnivostí jedincovou a malostí doby bere hrdinskou

šené vzpoury a

linii,

který však

má všecku

pes

to je g^estem vzne-

krásu tragiky. Zbarviv drama

Plojharovo motivem smrti, zvýšil Zeyer citovou intensitu

svého

díla

a dodal

mu

daleké perspektivy, rozechvlé

nálady, hluboké vážnosti, bez nichž není lyrické krásy.

Ale smrt není jediný ani hlavní tragický motiv Plojhara. Tím jest kletba pyšného a istého snu, zrazovaného skuteností, která není stvoena pro

pepych velkého

srdce,

Villiersovský osud tch, „kteí v duši nosí vyhnanství".

Plojhar je kniha touhy, ne slabosti. Touhy, vyžíti

pln

nejvyšší možnosti své bytosti, formovati život podle velkosti

svého snu. Jakým mladým, žádostivým výkikem

krve pozdravuje Jan Maria první velké štstí, které je

zárove prvním velkým zlem jeho osudu Jak pyšn se obnovuje jeho srdce po katastrof vášn, která je rozryla! Zachrauje s bolestnou láskou poslední koist své touhy, je do poslední chvíle umlcem života, tím, jenž !

73

života požaduje, jenž život donucuje, aby vydal svou

od

nejopojnjší sladkost! Pro toto napiaté

úsilí,

pemáhati

osud a následovati neúchyln vnitní imperativ srdce, je Plojhar jednou z nejsvobodnjších knih v eské litera-

tue: nikdy tak

bohat

ped

tím v ní se neozval tak intensivn a

nebyl rozvinut motiv duchovní svobody,

—

vle

Oscar Wilde nazval, vle» kterou Zeyerv román projaduje s veškerou vášnivou sebe,

realisovati

krásou a

ím

s

jak to

veškerou krutou marností hrdinství.

Nebo

ím

padá Plojhar? Tím, že si tvoí vznešenou a záící pedstavu života v dob, kdy lidé naopak trpn se poddávají životním formám, v nichž pro jejich vlastní trpí a

bytost není obsahu.

pedstav

—

A

tím,

nezpronevuje této urení aby

že se

—

která jest imperativem jeho

zachránil trosku, tísku štstí, která je jedinou vcí, zbývající

dnes

vtšin

lidí.

Není-li

vyhnanství, samoty uprosted

toto

lidí,

smysl Plojharova

která tvoí

ást jeho

smutku?

Do

jakých jemných odstín Zeyer procítil thema du-

chovní svobody

—

které je v

a harmonie lidské bytosti

od k

civilisace,

podstat

idejí

integrity

dokazuje myšlenka úniku

promítnutá v episod Konstantinov, Patí

ídkým pekvapením,

ratura, že

—

která

mže

pipraviti

eská

lite-

nalézáme v knize, psané v roku 1890, motiv

obrazu Gauguinova: „Vedle mne, pokryta kvty, sama více kvtu, temném kvtu, než nemu jinému podobná, sedí žena, moje žena. Hledím jejíma oima, tmi dvma temnými otvory do nekonena se prohlubujícími a až po kraj naplnnými paprsky, hledím jimi až na dno její duše, a shlížeje se v tomto nebeském tahitského

74

zrcadle, opakuji Ti, nyní že žiju

harv

pítel dopovídá mnohé,

pravým životem."

PIoj-

ped ím

myšlenky Plojharovy se zastavují. Je to Plojharv problém, domyšlený ale zárove znegativnný, klesající do do krajnosti

—

Dm

nihilismu, jehož analysí a kritikou je

hvzdy". Konstantin, místo aby je

sebe sám

realisoval

psychologicky

Rimbauda

„U

tonoucí

nepátelské formy života, pemáhal, opouštjící civilisaci, místo aby popírající

uprosted

intensivnjším,

ní

a

proti

ní, jeví

se

vzpomínáme-li Gauguina

Plojharv zápas a pád je kladnjší a hlubší tragiky, protože vyrstá všechen z možností a hodnot své pdy a dobývá jich pro íši svého snu. Klamu se, hledaje v idei duchovní svobody koenu národního pessimismu, kterým je prosycen Plojhar? Zeyer, který první v Cechách požadoval plnosti a vola

;

chtl pro svou rasu a zamítal ohyzdného ábla poníženosti, eského ábla, který uí se odíkati a cítiti se cizím bonosti života, byl také první, jenž tuto plnost

hatství a

pepychu

kultury, protože

zapovze-

se zdají

nými v této zemi, stejn laskané sluncem jako ostatní! eský problém ... V Plojharovi je to vzpoura pýchy, spiatc 5 malostí, odsouzené, losti,

a trpící tím, že

jí

ptických peludech, v jejichž Plojhar

eskou

by vzala na sebe vinu ma-

nemže

vykoupiti.

V

apokaly-

gigantních obrysech vidí

tragedii, se vysílila úzkost velkého roz-

ncovatele touhy, jenž poznává marnost svého kouzla, kohosi, k

nmuž

vášnivé imperativy hrdinnosti, hrdosti

a nadje, vykiknuté do soumraku naší pítomnosti, se

prázdnými echy, odraženy o srdce, píliš pustá. Plojharv souboj je snad ono gesto Zeyerovo, kterému

vrátily

75

nejvíce, naprosto se

neporozumlo. Stendhal by

byl je

jednoduše: jediný Plojhar, padající s rozbitou hrudí, je snad smutná, marná obt; deset tisíc Plojhar by znamenalo historický den národa ... Jsa

vyložil velmi

nadán nesmírn jemným smyslem plemenného mystéria, pronikl Zeyer k podstat národní kletby. Tkví v tom, a hlavn, že se že se necítí všemi, že jí se netrpí

—

nevidí a nechce vidti, že rasy rostou

i

padají dle toho,

jak živá je v nich citlivost pro vítzství a ponížení, pýcha a vzdor, vložil

—

neúchylná

pravda rasovního svdomí. Tedy celý národ toto svdomí

do duše Plojharovy za

as

ním

zoufalství,

hnv

a

hrzu národního

O pt let pozdji symbolisoval Inultem tuto

ponížení.

kletbu s bez-

meznou tesknotou resig-nace Je zejmo, jak hluboko do vlastního nitra vsáhl JuHus Zeyer, aby vznikl Jan Maria Plojhar. Horká lyrika lásky .

.

.

rozechvlá melodie touhy, ideje krásy, osudu, zhnten tento román, odhalují zdroje Zeyerovy poesie. Mnohé je zde definitivním výrazem poetova nitra. Zeyerovu citovost zrcadlí Plojhar tak lze studovati všecky tóny, ozýpln a ist, že v vající se v Letopisech lásky, Vyšehradu v Obnovených a

smrti,

vzdoru, z nichž je

nm

i

obrazech. Ale dají

pi tom obsahuje

stránky, které napoví-

myšlenky, neprojádené v této knize. Stránky, jako

vise šíleného boha, který se zjevuje Plojharovi v ag-onii,

jako scéna Plojharovy zpovdi, sahují tolik vnitních záhad.

jejíž

touce

tžké akkordy obje,

uvdomujeme

si,

že Plojharem Zeyer se vyslovil jen zpola. Jeho myšlen-

kový svt zstal

„U

tonoucí

76

utajen,

hvzdy".

aby vyzrál v kruté analysy

Doma

Dm v

nejsložitjší

je

dílo

nm motivy jeho prvních

Darije, Cernyševa,

Z

Julia

Zeyera.

Vracejí se

Na pomezí cizích svt,

prací,

papíru na kornouty. Mísí se v

nm

metafysické sny se stony všelidského soucitu, rouhání s

modlitbou, genius se šíleností.

a ideje, zlo a

obt

Svty

a lidstva,

se kíží jako blesky

vné

umní

záhady,

do propasti toho, jenž se odvážil sníti o nich. román ducha, jemuž nebyla cizí žádná odvaha a

srážející

Je to

žádná úzkost lidského

ds

Pascalv

z

lodie lásky, jež

nek.

Na tomto

pouze

Není nadje

ani

inu, krásy ani radosti:

se spojují živly

A

psychologické plastiky.

slovanského

rasovní a typický

nihilismu,

obrys:

zotroilého národa,

cítit

kletbou"

narodit

ozvna

se

s

románu s ídkým Rojko je ped-

zase

:

má mocný lenem podrobeného, ponížení, je tak nco,

jeho tragika

„Být

jako jak

cítí

bsnící, tíštící se proud otázek, try-

postav Rojkov

stavitel

je,

bezdna lidského nevdomí.

skajících z

umním

promysliv

a jenž,

stupni metafysické bolesti srdce je schopno

zoufalství.

jest jen ítící se,

V

nitra,

mlení nekonených prostor. Není meby harmonisovala chaos tchto myšle-

to jeho

—

nezní-li

z

tchto

slov

starého rodového fáta tragik ? Plojhar byl

divákem národního fáta, cítil je a trpl jím, ale nejistší jeho nitra zstaly jím nedoteny stál nad ním, bral

síly

je

;

na sebe jako

z jakéhosi

cizí

pepychu

vinu, z jakési rytíské šlechetnosti,

soucitu a vzdoru.

v osobní, vlastní vinu slabosti. je

V

Rojkovi vyrstá

Vyerpává

se nenávistí,

sám bezmocný odpor, zlomená vle, rozhlodaná, ne-

soustedná

a popírající intelligence. Jeho vlastenectví,

jeho atheismus, vtšina ieho myšlenek jsou pouhé ne-

77

—

nesprávn, tuším. muedník nežli glorifikací mén, slabosti, román není niím Zeyerv ovšem velký soucit a ona jejíž obtí je Rojko, Je v gace. Byl pochopen jako

nm

sympathie, která pudila básníka Inulta a

Samka

by u slabých hledal skryté krásy srdce, snu a

Pes

to považuji

Dm

„U tonoucí hvzdy"

za ne]tvrdš{,

práv

za odsuzující dílo Zeyerovo. Nezatajím, že je mi drahý. Slovanský nihilismus je v

Ptáka,

utrpení.

nm

proto

pojat a sou-

zen jako vina proti duchu a proti životu, jako nectnost

lovk,

.

.

.

jehož duch je schopen tak mocných koncepcí,

jehož obraznost stoupá tak vysoko a tak

— ale jehož

po tajemství vesmíru

odvážn sahá

vli ochromuje krevní,

vrozená zotroilost a jenž padá ze slabosti

Zeyerova románu patí k nejsmlejším

:

tato idea

postehm

rasovní

fatality.

Nebýti grandiosních, všelidských obzor Domu, byl by dnes píbh Rojkv románem roztíštné duše, jakých se objevilo tolik v severních literaturách na konci století.

Takto vyrstá nad

cepce.

Podmauje

tyrium negace,

n

intensitou a šíí ideové kon-

prudkostí, s níž v níž

s

nm se prožívá mar-

vidíme jeho hrdinu, jak se ítí do

temnot metafysické úzkosti, zloinu a zmaru, promovaných v pízraky jeho horeným jasnozením. Cele tragickým však se stává teprve tím, že osobní trýze jednotlivcovu

zmocuje

rysy gigantské všeobecnosti.

touce,

zapomínáte na Rojka, a jeho zmuený, strávený duch se

zkušebným kamenem lidského ideálu, Vstup Zeyerovy knihy se otvírá inkantací vesmírové Záhady, vnou otázkou Cíle, kterou se zaíná koní bloudní naší myšlenky. Mrou, jíž se vyhrauje tento motiv. stává ve vaší ruce

i

78

se

rozvíjí

román ve vznícený dialog

osvtlujících a zatemujících

poznání a tušení, jících

v jevech

váše

a krásu,

skepse,

nadji a ds, obnažušílenosti v transi

úsmvu

djích, v

i

illuse a

svými stídavými proudy

i

zloinu prvky naší prabytosti a známky našeho urení. Rojkova pochybnost vyznívá píšerným smíchem posledního rouhání: pekelný pízrak ag-onie, jenž

mu

ukazuje

vnou

bezútšnost bytí a nekonenost utrpení v nepetržitém kruhu svtv a duší, zdá se odleskem nejzoufalejšího kacíství pessimistického východu. Ale negace není posledním poznáním básníkovým. Je to daemon, který jej navštvuje jako osudná možnost, jako pokušení a nebezpeenství jeho ducha, jemuž však nepodléhá, by jej zkoušel sebe krutjšími pochybnostmi. Cosi jako záhadná, tichá otázka zstává stále nad touto knihou Zeyerovy úzkosti prlom otevený, neznámo zda do noci nicoty nebo k východu nové nadje.

—

Odpovdí na tuto Nazval jsem

je

otázku jsou Troje pamtiVíta Choráze.

posledním „letopisem lásky", protože

v nich poeta podává ruku

stínm

Pie de' Tolomei, Ol-

—

a pojav do svého gerda Gejštora, Gabriela de Espinoza srdce žhavý a sladký kvt jejich muky, vdechuje jeho nejprudší opojnou a usmrcující vni. Je to chvalozpv, jako pohyb ruky umírajícího na klávesách, zviující ješt jednou nejvášnivjší akkordy života snu a s úžasem nai

lézající

nmž

vysoký, tesoucí

toužil tak

tekem naposled

se,

vítzný

dlouho zoufale a proti

asketa srdce, kteí se

sob

se

tón, jehož hledal,

marn Pod !

po

tímto do-

tyí rozkošník ducha a

dlili o básníkovo nitro a jejich

svrchovaný zápas uvoluje nejistší

síly

jeho bytosti.

79

v

Trojích

pamtech

se rozhoduje spor renaissanního

Zeyerova. Zaínají se temnou pochybností lásky, hledané a pijímané jako marný lék proti a g^otického ideálu

prázdnu srdce, záludný

šáva

bolesti a zmaru.

lék,

milenc, zatíženého touto

ze, trýze vnitní pud zniení tlu

je

hloub,

A

se

tají

usmrcující

nedvrou!

zprahlosti,

Jejich láska je ží-

smrt, stajená v rozkoši;

a shlcení ne pouze

vlastni,

nkde

pece

nmž

v

Jaká melancholie vane ze setkám

vzí nkde

jinde,

hloub v neznámých pásmech jástvi

.

.

.

není neznámá, podávající Chorázovi smutek

této lásky, niitelkou, s níž tolikrát jsme se setkali v Zeye-

rov

poesii.

Není daemonem, nýbrž obtí, vyhnankou smutek smyslného rozarování. Kao Messalin a Kleopate, prchající k Bohu,

lásky, která poznala jícnice, snící

aby nepodlehla své divoké lané krvi. Tato otrávená a zlomená váše je zaátkem zasvcení Chorázova. Jí vstupuje na dráhu, na které se sesuje sloup za sloupem z jeho pozemské touhy. Bh, který mu bere srdce ženino, sahá na jeho srdce, nemocné touhou. Od té chvíle ženoucí i

silou jeho nitra

tené v

se stává slovo,

knize,

kterou

kdysi našel v rukou mileniných:

Bh Žije

zniil

petvoování

Rozkoš, ctižádost, já mizí,

m,

by pravý dal mi

život.

lásky, které je zrozením

umní

mystikovým.

se rozplývají jako peludy, vlastní

pohlceno oceánem

se stává stavitelem chrámu.

Renaldv „hymnus vítzný",

víry.

Ale

Jako Renald, Choráz kostel, který staví, není

který obrací k nebi srdce

hmoty a „píše žulou" knihu stvoení. Je mezníkem na 80

cest pokory a

která

a odíkání, která

vede k Bohu Chorázovu

vyžaduje obti umní, jako vyžadovala obti

lásky:

nevidl jsem, jak nechápav hledím na kesanství, když pouze jeho krása, poesie,

m

unáší

.

.

.

Chorázv kostel se tyí v zamlklé tiši jižních Cech, zkad po staletí pramení mystické touhy rasy a odkud snu Chorázovu odpovdlo hluboce ryzí a mocné gesto našeho dnešního umní. Zeyerv Choráz a Golgota Františka Bílka vyrostly ze

spoleného koene eské

aby vydaly svdectví o

zdroji

sil,

gotiky,

který je v ní skryt.

Jak padají v nitru Chorázov božstva pozemského

zmocuje

ži-

nm

nový sen: kesanský sen lásky k bližnímu a utonutí v Bohu. Choráz, navota, stoupá a

se v

pro tonoucího psa a obracející se k poníženým jako k bratrm, a Choráz, poznávající klid

sazující život

naprosté oddanosti do vle, hntoucí jeho život, trýznící a prozaující jeho duši, dovršuje

Gotický ideál

pemáhá

Ješt jednou tryskne

Zeyerv

sen oproštní.

renaissanní. jejich

antagonismus, a passáž, kte-

rou inspiruje, je nejkrásnjší stránkou Trojích pamti. Je to nmž Choráz vidí Krista, teskn zvoucího, a Mi-

sen, v

lenku, lajíc

lijící

z plné

íše rozkoš do orgiastického davu vo-

heslo prchavé radosti. Renaissanní

se vzepial, než docela zapadl

se svou

lovk naposled pýchou tla

Klid lahodný je v duši. Zekl jsem se už

vle

vlastní zcela.

ped bohem

Dovedu už

mlet.

81

.

.

.

z

Aby

zstala „letopisem lásky" tato báse, zrozená

pny

vášnivé touhy, poznává Vít Choráz hlas milenin

zpvu Karmelitin

v horském kostele, který byl povzpomínkou jeho osudného štstí. V rozkoši piystického smíru nalézá znovu omamné zachvní, probu-

ve

slední

divší jeho duši, a

stonm

sv.

vratn hudbu lásky, Julia

jeho svrchovaný výkik, odpovídající

Terezie a vzývání sv. Augustina, promítá zákterá jako žíravý proud se nesla životem

Zeyera, jednoho z nejžhavjších básník-milenc.

Troje

pamti

Víta Choráze uzavírají vlastn život

i

dílo

ukonuje cyklus jeho myšlenky a Není, na se tázati díla z dvou let, leží-

Julia Zeyera. Jimi se

krystalisace jeho snu.

cích mezi touto básní a smrtí Zeyerovou. Je to dílo kohosi,

jenž

cítí

život za sebou a jen

skonu. Byly

si

klene asyl laskavjšího

vnm ještjiné možnosti? Mohlo zfinaleTVoyYcA

—

pamti vypueti nco mohutného, hmícího vodopád mystické záe, zícený do naší tmy? Nebo mohla opt se roztíštiti harmonie, dosažená tak tžce? Zapumež tyto dohady, rušící nesmírný dech noci. Gesto smíru, s nímž jí

se odevzdal tento duch, ješt rozežhavený vášnivými

proudy touhy, ješt zmuený žíravým prachem života, jest hodno jejího mocného ticha.

PERO NON

MI DESTAR, DEHI

PARLA BASSOI

Otokar Bezina

[K, JEHOŽ

poslední

keovité

záchvje ješt žijeme, bude kdysi vepsán v djiny prudkým vnitním rozporem. Byla jeho pýcha, že

vdomío

svdomím se odpoutal od nadpirozeného a vskutku, nikdy myšlenka tak nelpla na hmotné skutenosti, na bezprostední úelAle nikdy také netrhal duch i

nosti poznání

i

života.

boulivji tímto poutem, netoužil horenji po vyšších pásmech myšlení a cítní. Jako by mrou, jíž lovk se tiskl k zemi, všecek se jí dával a všeho požadoval od ní jediné,

napínala se v jeho nitru struna, které nic po-

zemského nerozechvje,

jež však musí zníti, nemá-li býti

ochuzen o nejistší radost a nadji, si

— jeho

úsilí,

vyrvati

duše nadpozemské, zlomilo se v úzkost nejistoty a

z

prázdna všeho, a odboji proti duchu, v

nmž

obtoval

velké ideové hodnoty lidstva, vzepela se vášnivá

ducha, jenž nechce býti

bednou

plísní

vle

na kroužící bu-

blin hmoty, ale žíti v souladu s pvodem a ádem bytí mocí tisíciletého snu, vrytého v lidské srdce. Myšlenkový vývoj naší doby jest hluboce prostoupen tímto rozporem.

Pijímala slep negaci a skepsi osmnáctého

mu

století,

odkázalo pomysly a rozmary svého staectví,

které

— a od

hnvu

Josepha de Maistre, jenž strhl masku se strávené tváe „osvícenství", po vášnivou žalobu Ernerytíského

sta Helloa, který rozpitval jeho otrávené nitro, byla nu-

cena

zíti, jak se

84

obnažovala

lež ddictví,

na

nž

byla

tak hrdá.

Naopak

km

moru, hladu,"

víry,

Ruskina otvírala se

—

ped

Aby

odvrátila zraky

i

ale

ní

vku, kamenné písmo, ješt tiky.

„ohyzdným vod Chateaubrianda po grandiosní kniha Stedo-

byla plna opovržení k

vydychující žhavé jaro

k životu, ke skutenosti, k pítomnosti livší

g^o-

srdce od vnosti, odkazovala

Balzac, vyvrchov ledovcovou mystiku Serafity stavbu Lidské Ko;

medie, Dostojevský, který dal kieti z nejnižších pásem lovenství náboženské žízni duchové, kteí nejmocnji, nejpravdivji procítili skutenost a pítomnost,

—

ukázali oba, že nelze se skloniti k životu, aniž

vám

vy-

šlehnou v tvá tyto propastné plameny. Ulisná mlkost

Rcnanova nebo horená malomoc Nietzscheova vyjadují kletbu neplodnosti, ležící na rozumové pove století; žíravý neklid

Huysmansv, bolestné

procitání Strindber-

kdyby nevyznívaly smírem víry, byly by zjevy touhy, zrozené v muivém „soumraku boh", metafysické vzpoury, smující k reintegraci vysokých ideových citových hodnot, náboženského poznání a ádu nad troskami oné povry, konen pekonané. g"OVO,

i

i

Poesie, podstatou nejcitlivjší orgán našeho vnitního

osudu, jala tento zápas motivem vášnivé touhy, jenž pronikl.

Af pímo

vala stesk a

ds

ji

nebo vyznásrdce, zbaveného tohoto svtelného stedu, cílila

kde byla prvotná a

k náboženské

ryzí,

ideji

všude jásala a sténala,

a vstila svítající jitro ducha, jeho nadji ve

vnost,

šílila

jeho

právo na absolutno.

Ješt omámena otesy, z nichž se rodilo nové století, vky, lidstvy, prostory a ptala se jich horen

bloudila

opojením Shelleyovým, melancholií Siowackého, silnou

85

myšlenkou Alfreda de Vig^ny. Otázka, kterou kladla, neuzrála ješt, vle, již uvolovala, byla dosud sama sob nejasná tedy se tíštila v klatby a vštby, plné rozpor, pochybovala z touhy po jistot, popírala z poteby viti. Ale tím, že prožívala pln a prudce ideje chvíle, že zkoušela skuteností, srdcem a duchem, jejich obsah

—

i

hodnotu, vedla k poznání, co jest v nich tvoící a co

ící

A

síly života.

to

práv,

tato

zkouška

ohnm,

ni-

jest

smysl romantismu, jak jej pronikli velcí psychologové ruští i

tvrdý soudce

století,

Barbey Aurevilly. Romantický

chaos byl výbuch oistné touhy, jejíž cíl

nabýval uritosti.

val cit života. Rozplývá se

jejíž

ím více

boue již

neutichla,

v poesii se zjemo-

pelud ideálného vzbouence,

Prométheus, Kain, Satan, ale pichází Baudelaire a

ným lidským

úžéis-

básnickým dramatem vyrve nejpronikavjšímu pozorovateli doby temné dilemma „bucf si proi

nebo se státi kesanem," pichází Verhíchem, prožehnut pokorou, oisuje choré soujá rozkošníkovo v léivých vodách modlitby. dob básník, jenž o dvacet let díve byl z tvrc praeraffaelského bratrstva, Coventry Patmore, slil v temných a žhavých ódách Neznámého Erota vášnivou sladkost lásky s vroucností víry, jasné a vdomé, jak v starých chrámových zpvech, hluboké a odvážné, jak v meditacích stedovkých mystik. Mallarmév sen absolutna, zmrazený v nebeskou irost, dtství Rimbaudovo, sežehnuté všteckým zápalem, rozdrcené šíleným útokem na kovové vže tajemství, jsou protuberance téhož varu, steliti lebku

.

.

.

laine a vyssát

Tém

konen, na rozhraní vk, vyve u Paula Claudela v nový útvar náboženské poesie, zárove prvotné lidkterý

86

skými

i

vkové mravními živly svého

nový hymnus, ukazující v dobu,

tragedii a

chaos a obnovující v

V

obsahu, tvoící novou

sob ád

již

perostší

bytí.

Cechách, tom podivném srdci Evropy, které choroby

posledního

století

ochromily tím hloubji, že je zasáhly

ješt zeslabené djinnými krisemi, rozžehl tento oistný oheí básník, který po dlouhé dob první zde tvoil srdcem

pod nánosem

a životem. Byf se dusil

jimiž mládí, doba, prostedí, zatížily

doutnal v

ní a nelze

nejistot a

klam,

myšlenku K. H. Máchy,

ho nepoznati v

citu,

jehož silou „les

pán" v Máji na popravišti v pírody pate íš v modlitb tiché

Ped Bohem pokoen Rozumování v Katovi

je

dobová konvence, kalná

dená; tento verš jest vyznání, unikl — jako bezdky

skoro tušil,

i

práv

z nitra

jak vysoce jím vyznívá

hrdiny

stál.

a stu-

proto, že vyšel

—

básníkova, který ne-

boue

poslední noci jeho

jeho vlastní citová boue, náhle smíená mysti-

ckým zábleskem v

Vdom

tichu

zem

a smrti.

pojal teprve Julius Zeyer problém, který byl

srdcem dílem. Jest zdramatisován v Trojích pamtech Víta Choráze jako sudba ducha, téhož, jenž s Rojkem šílil úzkostí jásal blahem obrození s Renaldem, vínegace a skepse

u

Máchy instinktivním zachvním,

a prožil

jej

cele,

i

i

tzem nad hmotou, vykvetší v „kamennou lilii" chrámu, více však vítzem nad sebou, nad pýchou síly, zjemnné, aby bojovala a umírala novým hrdinstvím sebezapení, lásky, obti.

Renald

jest vítz,

Rojko poražený téhož boje, od ženy k Bohu,

téže vzpoury, která vede Víta Choráze

«7

a kterou Zeyer penesl v básnické poslání, uchvátivší jeho

sen na silných kídlech náboženského vzntu.

V díle Zeyerov již se ozvaly hlasy velké ideové a visionáské skladby, jejíž básník jest Otokar Bezina. Metafysická vzpoura Zeyerova byla citové drama bá.

sníka,

narozeného pro nejsladší opojení

a snivce, jenž by byl chtl svtel, a

ped

projíti

zem,

rozkošníka

životem jako zahradou

nímž náhle, tajemným pokynem osudu vzty-

ila se záhada

bytí,

aby

jej

podmanila svou krásou a hr-

zou. Poesie Otokara Beziny,

tém neosobní, vypiatá nad

básníkovo já v majestátní ticho ryzí myšlenky,

rozvíjí

jako

pti vtami symfonie pti velkými lyrickými skladbami

pímo

nejvyšší motivy poznání, které Zeyer

tušil,

o kterém

pobožným úžasem. Transcendentní vznt, hledal básník echova píchodu v minulosti, jehož krásu jest v Tajemných dálkách, Svítání na Západ, Vtrech od Pól, Stavitelech chrámu, Rukách živá, bezprostední Zeyer

snil s

skutenost tvrího ducha, jenž živelným hnutím se obrací k odvkým otázkám lidstva a v poznání nalézá vlastní, žhavý obsah svého díla života. i

Tak udává Bezina motiv svého

díla melodií

Královny

nadjí: Odpovídala jsem

výkikm,

jež

nad hlavami

spících

národ

letí,

modlitby Velkých,

oblaky

vného

a nesou vláhu

slunce, jež

od

vk do vk houstnou a táhnou nad

budoucím neznámým

kvtm a západm

osením duší, purpurné záe.

Poesie jako nástroj myšlenky, orgán ducha a jeho tvoícího naptí, které uvoluje silou vidní a vzntu: to jest

88

i

:

klí k

Bezinov tvorb,

sklenuté na pilíích

mocné ideové

koncepce, vyvrcholené v úchvatný mystický sen.

Hned

základními pedpoklady odpovídá tato koncepce

nejstarším a nejstálejším metafysickým

pedstavám lidstva.

Opírá se všecka o víru w jednotu života a o poznání jednoty v nesíslných jeho možnostech. Nic není osamoceno, ne-

podmiuje a vyskladb jev a dj.

vzniká a netrvá jen sebou, všecko souvisí,

rovnává se v nekonené a

vné

Nelze se dotknouti struny v

pírod i

se

nerozeznly

v duši lidské, aby

napiatých prostory a

tisíce strun,

vky,

tajemným stedem, v nmž dje, bytosti tvary, co jich

spojujících bytosti a tvary s

se sbíhají. Protože jevy jest a bylo,

podstatou v

i

i

co jich bude, jsou možnosti

nmé

nehybnosti kamene

vašeho srdce ve vlnobití mická jednota, jak ji zí a stálé

v

bytí,

jediného

sopené boui,

kvtech hvzdách, v sevení dav a proudní lidstev. A kos-

která vyvrací celé ostrovy, v i

i

i

cítí

Bezina, je stálý pohyb,

dní Oblaky vci

vný vítr v nesíslné formy pelívá,

a místa jednoho se netkl nikdo rukou ani myšlenkou (Stráž nad mrtvými)

dvakráte.

Dní i

síly

vysoce zákonné ádem, který života

etzem zmn

je

ovládá a žene látky

k uritému

chovní v podstat, protože ono urení

cíli.

jest

A

dní

du-

nadpiroze-

—

ne hmotná, ale vnitní moc touhy, kterou ného ádu hmota sama nabývá úasti ve vném poslání bytí. Ctte báse Zem? s touto smavou hrou vidiny:

Svt za

rozkládá se za svtem,

hvzdou hvzda, když plnoc

se tmí.

89

:

a mezi nimi je jeden, krouží kolem bílého slunce, a

let

jeho hudbou tajemné radosti

zní,

a duše tch, kteí nejvíce trpli,

do

— tte hvzdy

nho

vejiti smí.

Dithyramb svt, Zpívaly vody, Zpívaly hoící a kosmický akkord

verš

Každou vteinou vždy na svém míst v mystickém tanci svt kroužíme kosmem. V záící sféry duch sáláme svdné krásou.

Zde všude a v

celé

Bezinov

poesii krása

vcí jest du-

n

padá z nadpozemského urení, chový odlesk, který v jejich mocnost jest vztah, který mají k duši a k jejím osudm. Jsou básn, v nichž Bezina nechce než slaviti tuto transcendentní hodnotu hmoty, na píklad Píse o slunci, zemi, vodách a tajemství ohn, Empedokleovská oda živl, zduchovných skoro týmž (jen prohloubeným a ujasnným) citem, kterým zbožoval pohan pírodní síly okolo sebe. Básník zde vskutku pehodnocuje skutenost vidinou, která jest poznáním a zjevením její vné podstaty. Stejn život lidský: Bezina ukazuje lovka, tíštícího vzení tla, vzepiatého nad zemi a pijímajícího z neznáma ohe duchovního osudu, který jeho síly, slabosti, bolesti, touhy užívá k nadpirozeným úelm, sledovaným vky. Proto není pro Bezinu smrti ve smyslu zániku, jest jen perod, zmna v toku zmn, který unáší tvary a tvory, aniž ruší jejich bytosti. Smírným obrazem Ranní modlitby zí klidn Stan erný smrti, jejž rozpíná duše na cest

90

své,

aby odpoinula,

:

:

ale pozdravuje v ní osvoboditelku radostnou

vrou Krá-

lovny nadjí: Tak mluvila ke

mn má duše,

a tvái jí letla zpomínka na posvátnou chvíli,

až šat

a až

zem spadne jía étherných úd a zazvoní paprsky pelomenými,

ped

otcovským, pohledem Nejvyššího, zardlá vonnou krví své nesmrtelnosti,

bude pro

Nebo

vky

odpovídati.

Život sám, vteina našeho

pechodný

pozemského

života, jest

stav, který nejistší silou své bytosti

toužíme

pekonati, íká básník zemi, která nás poutá Lodi, zakletá v jediném kruhu plavíš se

vky,

a hodiny, záhadní lodníci mlenliví, steží tvé cizince nesíslné, z paluby

toužebn do dálek

zrádn dumající (Píse o

se dívající,

o vysvobození slunci, zemi,

.

.

.

vodách a tajemství ohn)

A jako hmota v nesíslných tvarech žije kosmický, ohromný a záhadný život živl,

vkova jest

lidstvo,

svt, dj,

hrdinou posláni lo-

národy a pokolení se svým hromadným

osudem, v nmž nesíslná úsilí, obti, vítzství, utrpení Tato sudba se dramatisuje Bezinovi vidinou všelidského proudu, hnaného touhou, vytryskujícího vlnami lásky, muky, nadje v srdcích, vyvolených, aby sousteovala tep tisícerých srdcí. To jest symbol Rukou, v njž splývají.

básník svedl své poznání života

A

ruce naše, zapiaté v magický etz rukou nesíslných, chvjí se proudem bratrské síly, jenž do nich naráží z dálek, stále mocnjší tlakem vtr. Nepetržité vlny bolesti, odvahy, šílenství, rozkoše, oslnní a lásky,

91

:

probíhají cítíme,

nám tlem.

A

v úderu vtru

jejich,

smysly zhasínajícím,

etz náš, zachycen rukama bytostí vyšších, etz se zapíná do všech prostor hvzdných

jak

v nový

a objímá svty.

Nejen že úžasné rozptí této vidiny rozvíjí s odvahou Bezinovu myšlenku hierarchie duch, která se nezastavuje na zemi, ale vyrstá v neznámá pásma básník v ní zmocuje svou koncepci vesmírové života indické mystiky

—

jednoty ideou duchovní souirinosti tvorstva, práce všech a všeho o a

ko,

vném

díle bytí.

Ne mechanický

vždy uritou

ale úsilí

mrou vdomé

hlavn však jednotné, úelné, organické, chór vojsk, poslušných silné, utajené

sled

osud

a volní,

lidstev jako

vle, jež jako paprsky se život a proniká

rozptyluje v osudové touhy duší, srdcí, je

proudem spolené touhy, všelidské a vné. V tom tkví smírné poznání Modlitby za nepátele

Mystické svtlo, jež

rozsvítils

zrakm, jinak

se zlomilo

do jejich

niter

a evangelický sen o „stínu" v

nmž my i

duše svých nepátel proniknem jednou v

kterou jsme zapeli s

„mimo dobro

vysoké,

v níž

pláem

.

.

lítosti lásky,

.

a zlo"

— nad dobro a zlo — lásky,

chvalozpv ve Vtrech od Pól sílu, zmnožující podivem a soucitem, odvahou a tesknotou vnitního

slaví

život

bratrství / rozšíí se pohled váš jako

v

úsmvu vašem

tisíce

tisíce

as

úsmv

plný svtla a obejme zemi, zasvítí z tisíce duši,

smrtí budete potkávat najednou v

tisíci

cestách bez

bázn

a uzíte zástupy nesíslných život vcházeti v jediný život.

V

Bezinových chórech 92

bytí

znjí hluboké hlasy an-

tické

myšlenky náboženské a

tušením vesmírové jednoty

i

stejn uchvácené záhadou vného dní.

filosofické,

jaté

Tím, jak zodpovídá poslední otázky tohoto tušení, vyrstá vysoko nad hylozoismus starých Rek nad indický pani

theismus,

pekonává

které zatžují

i

jejich vždy ješt hmotné koncepce, pronikavý metafysický smysl Schopen-

hauerv. Jako mlhavé pedstavy Starovku, vle Schopenhauerova zstává mechanickou, pouhou silou, by sebe éthernjší. Bezinova nadpirozená

vle

jest akt

poznání

a tvoení, mravní akt, který bytí ovládá a ídí zcela

dom,

v-

spravedlivostí a moudrostí.

Ideou

vle stoupá Bezina pímo

On, Nejvyšší,

k pojmu Bytosti, jeho

Vný jest vskutku,

modlí introitem

cele

Bh,

k

nmuž

se

Vtr od Pól:

Vládnoucí, jenž rozkazem svtla, vyslal jsi nesetné dni a nesetné' noci,

zamyšlené tajemstvími, jako služebníky své

ped

by pijaly duše tvé v a vedly je k

—

nejinak,

jitním

nežli

sebou,

tisíci

svtech

Tob !

se modlí latinský hymnista k

Tvrci

zpvem: Aeterne rerum Conditor

Noctem diemque qui regis Et temporum das tempora Ut alleves fastidium.

románm)

(Breviaríum

Když „odpovídá obdivem

vnému Mistru"

,

chvje

se

„ped otcovským pohledem Nejvyššího" slyší s úzkostí „slova Rozhnvaného" slavn se pokouje „Byla tvá vle, ,

,

93

1

Vný"

nebo se táže ekstaticky „ale snesla by zem tato Bezina zpítomuje „docelé bohatství smíeni tvého ? konalou bytost, v níž všecka moc jest in, nedostupnou

ó

—

našim smyslm, a o které není".

A

sní

mžeme jistiti jen,

že jest, a co

o závratné jednot bytí:

Hmi ve všem žiravé tvé proudy propastné, ve jimi

kámen, krev

i

myšleni

.

.

•

nebo zaplétá nadpirozenou vli v nekonené djství života ohnivým poutem myšlenky, hodné „cherubínského poutníka":

Vný

Nhot

a Tikráte Svatý, i ty, o v propastech svého nitra kde tisice vesmír mrtvých a budoucich dimá,

chováš a k

svj

nmu

sen

se blížíš s úzkostí lásky,

tajemstvím

vk

není to pustý deistický

pelud tch, kteí nemají

Bh,

ani síly

viti, ani smlosti neviti. Ale František z Assisi Zpvem Slunce a sv. Terezie volala žhavostí Výkik do svého srdce, rerum Deus tenax vigor, kterého

Bezinv kosmický

nice slunce:

sted

i

kterého chválil sv.

sen pedpokládá, jako

dvod ádu,

Týmž mocným pohledem,

kterým

jest

jímž objímá

—

obž-

svtv

vení

a

otázkou

Bezina v temna bolesti a skutenost života. Ani na této dráze neopouští víry v kosmickou jednotu a dynamickou spojitost všeho. Souvislosti tvar a sil v pízla, a jejich

a lidstev, zírá

se navrací v propastnou

rod

odpovídá tajemný vztah Nejen hmotný, g^enetický

—

94

osud to,

v sledu

lidí

a lidstev.

co bylo nazváno

ddi-

:

:

nosti a co jest

vyjádeno tak intensivn apostrofou básn

Moje matka: V mých žilách zahívá se teplo tvého tla, tvých zrak tmavý lesk se do mých oi pelil, žeh víry mystický, jímž duše tvá se chvla,

v

mé

duši v

ohe

žíhavý a krvavý se vtlil,

— ale

také a hlavn mravní souvislost viny, jejíž záhada Legendou tajemné viny a Mythem duše vstupuje v Bezinovo dílo jako stálý, rozvtvený motiv transcendentního poznání jeho. S etzem vesmírového vývoje jespiat etz vin,

obmn jediné

praviny, prvotného híchu, poranivšího

lovkovu. Z

bytost

silou, bolest

nemže

ní

klíí bolest, bolest hmoty, trýznné

duše jak koen, kterým vrostla v zemi a jehož

Jí vzniká zlo, výron porušené vle šastného jen, pokud svou vli pivádí v soulad s nadpirozenou vlí, v které pramení. Jeho formou jest kletba zápasu, zmatení bytostného vztahu a souladu tvor, obrácených proti sob, místo aby spolupracovali, niících, místo aby tvoili

petrhnouti.

tvorstva,

.

.

i

.

Víme, že všecko zasáhla kletba. Ptáci výší

plazové

zem

vedou národy je

chvjí

hmyz.

ped

se

I

zápas a chadnutí, v

v

nmž

podléhá nárazu barbarské

tyto verše

porušením

A

smrtí

nejistším

síly

vonná .

.

svt

msíní

jemnost

.

hovoí

spící parafrázují slova

Scimus enim quod omnis creatura ingemiscit temného Rozsudku vepsaného v samu bytost pírody

Apoštolova i

básn Se

mocnjšími. Staletou válku

rostlin

:

vného ádu

posledním tajemstvím tla Všemi prameny krve se valí,

a souladu je bolest, tíže

kosmu, cítná

tisícem smrtících

vní,

95

duší.

:

Všechny mlýny života žene a etherné jemná i

snní vtrné mlýny na

To

nejvyšších horách.

jest zdroj širokého soucitu, jenž uinil

—

Bezinu bá-

sníkem davu a básníkem ženy dva nejhlubší pohledy, které vrhl v temné víry života. Davu, záhadné a temné bytosti, slité z tisícerých bytostí,

hntené osudem,

uchvacuje jeho fantomatickou duši, slitou

jenž

z tisícerých

duší Ale nejposlednjší ze všech {jak jsme zakvíleli láskou) miliony vyddných, mravenci, kteí vyhrnuli se z lomu,

kteí plíží se žitím jak sady zapovzenými, kolem nás mlky. Umdlená jejich duše nemla sn. Jen v zajiskení oí pi úderu rány neoekávané vidli nad sebou klenutí nebes, zernalé soumrakem vk, jako strop ponuré dílny, zaazené prací tisíciletou otroci,

táhli

.

.

.

(Stavitelé chrámu)

A

ženy, o níž dlouho mlel, jak by se lekal této sestry

a nepítelkyn, trpící s námi a zvyšující naše utrpení, milující zlo,

které

i

a žena, zbledlá náhle

ji

stravuje

pi

mstiv:

zavolání svého skrytého jména,

jako po stupních, kluzkých

krví,

sestupuje k zakletým

vk

agóniemi

pramenm

žití

a

úpní do kruhu hnaných, v žárlivé vení bytostí neviditelných, 5 výkikem hrzy zpt letí, siná, a bolestnými plameny rukou

k

prsm

v

tiskne svou koist: život kvílící

v potkání tohoto slunce. (Ruce)

Mueníci

a Šastní

— Smutek hmoty — Vedra a Ruce,

zvlášt však šarlatová elegie Se smrtí hovoí spící iímají

pízrak

zla,

rozesteného ohnivými oblaky nad životem,

jehož setby nií žíravým stínem.

A

pece 96

básník, jenž tak

horen

procítil kletbu bytí.

nepoddal se

jí

bezmocn,

ani nebyl stržen zoufalým vzdo-

rem, který z bolesti tvoí božstvo rouhavé pýchy. zina bolest

nejen

stenu trpícího tvorstva u

nho

Be-

pekonává. Každému odpovídá slovo žhavé na-

poznává, ale

i

dje, každé podlehnutí odvké viny se vyvažuje inem smíení a vykoupení. Vrchol poznání jest radost a víra v radost, takka rozkaz radosti, jásavé „Sladko je žíti /" v

nž

vyznívá „kolozpv srdci".

Vane v opojení

chvil,

kdy duch, rozžhavený ekstasemi, ohlíží se na zahrady zea v jejich nádherách postehuje svit podnebeské záe, v intermezzech omamného ticha, které zhudebuje Letní slunovrat, Píroda, Zem ? ale rozpoutává se chvalozpvy Nad všemi ohni a vodami, Hvzd hasnou tisíce, Dithyramb svt v pekypující Mag-nificat duše, zaplavené ohnivým deštm blaha, uchvácené nadjí a touhou, jejichž proud všecky úzkosti a nejistoty stravuje jak slunce stíny, jejichž závra šeptá horen:

m

—

Svtlo umírá jenom píchodem ješt vtšího svtla ješt vtšího, vtšího svtla. Bolest sama jest kladný, tvoící živel bytí, výron jeho

immanentní vle nebof bolest a svtlo jsou formami jediné vibrace tajemství tvého.

Práv

Z ní prýští a stále se

obnovuje touha po vy-

Nmá

touha hmoty vrcholí v možnosti „nového zpívá Dithyramb svt. Touha po nánmž o kosmu",

koupení.

ád, z nhož se vyšinulo, nese lidstvo tajemným tisíciletým vzrstem za mystickým cílem, který transpo-

vratu v

nuje básník tušením

97

^

;

o

sliti

ve

smru

a novou

kvty

lovka

všech milion v Jediného

zem, jenž k

kormidelníka duchové

vtr

svatých tvých

ei, mocnou, jako

vykoupeného,

behm

tvých tajemství pluje

pne plachty, pedené

e andl,

tisíciletí,

istou, jako

e

dti,

tvých zahrad neviditelných pojmenuje. (Sflenci)

Nový lovk. Ne nadlovk

lovk

chiliastického blouznní,

do pomyslných zítk obludnou

které promítá

vykoupený, navrácený urení, pro

nž

en, a podrobený zase vli,

ale

—

proti níž se vzbouil ne mocí a inem této vle samy, ne osumilostí. Vykoupení jest smysl, milost jest tvokosmického vývoje, trplivého zrání hmoty i

svou

silou, ale

dem,

ale

ící živel

fikci,

byl stvo-

tajemného znovuzrozování lovkova.

O

moci

Vného

Slova!

Vysvo b ozující!

Soumraky v

sladkost rozpouštjící

druhým, svtlem!

Modlitb nové nás

nau

v bolestech našich

nad snním bratí! Modlitb

úzkosti smrti a krve utišující,

úzkosti lásky a vzrstu

sesilující,

ovládající bytosti neviditelné

od

loží

bratí zaklínající

upíry

A

snní!

až promníš v jediný požár

okamžiky naše, svým vichrem

slehni

v do

jejich jiskící chaos

ty

pól je rozvj v hlubinách noci mil od sebe nechej je záit. tajemných

a

na

98

sta

erném

jak v blankytu systémy

hvzd

a závratný prostor vesmíru tvého

pronikat vroucností svtla spojené jednotou

zákon

hasnout a znova

tvých,

se nítit,

kroužit a lett a hrát

do svaté tvé

vle

po vky!

Jako tato žhavá vta Vigilií, vyznívá veškeré Bezinovo dílo prosbou o milost, nadjí a vírou v milost, v jejíž

ideji

mu

se

stování

slil

vle bytí se kesanské zv-

jednotí poznání vesmírové

snem všelidského

díla a

urení, v

jejíž

dnes poslední tóny své písn:

Zdrceni nesmirnosti tvé slávy,

na sladké usmání smíení zchladnutí

ekáme

tvého,

stále,

skonení

teskni a

tiši,

dní,

snní rozžhaveného, na asu zjasnni

vyšií,

zlomení mystické vazby, odpuštní, a naše slzy, déš vný, do srdcí žhoucích kanou,

v krpjích

ohn

a touhy tam pálí, vzlykotem lásky tam zní.

(as)

.NTICKÝ

duch, vanoucí v divadlech

sil

prostor a staletí, jejichž diiní Bezinova poesie, pipovás váky míná kosmické vidiny Shelleyova Odpoutaného Prométhea, drama nadlida hmot,

bojující a trpící

ských bytostí, zosobujících tvoící, moci ducha, svta, života. 99

Vidina Shelleyova koení v citovém roznícení, co nejživji

cítil

z

vk,

byly vášnivé lidské hlasy lásky,

touhy:

vle Prométheova, láska Asiina, svt lyrického anthropomorfismu,

vení

bolesti, vzdoru,

—

tžkomyslnost Gaina v jehož nadživotních postavách poesie zHdšfuje, svádí na zemi nadpirozené živly bytí, aby je uinila dostupný na-

šemu vdomí.

Imag^inární

svt Bezinv

dobrodružství metafysika, který

boue cítí

jest

duchovní

stejné výše na

shlíží se

lidského srdce jako na víry sluncí a v obou stejn

závratný

dj

života, jeho

záhadu a jeho urení. Proto

Bezina individualisovaných, heroických nebo mythických typ, jako Shelley. Jeho hrdina, jediný a stálý, jest duch sám uprosted jev, poznávající jejich (tuším) netvoí

ád

;

drama, jež snuje,

jest úsilí,

naptí, utrpení a vítzství

tohoto ducha, dobývajícího neznámého; jeho dílo zstává ryze lyrické, niterní a bezprostední.

jejíž

báse

ecké

poesii tra-

útvar jest vymodelována, pratvar

Bezinovy

Ukazuje-li nejvyšší gické, v

Shelleyova k

lyriky jest antická oda, skladba

náboženské a filosofické otes našeho vdomí,

poesie, zrozené z prvních prudkých

poranného tajemstvím, rozníceného možností poznání. Tedy není pouhou formou pontifikální gesto, které rythmuje nejmocnjší básn Bezinovy smíšený cit pokory a vznešenosti, s nímž podává pímo Bohu svj zpv prvním

—

veršem Poledního zráni Nejvyšší/

Ote

—

nezrozeného I Pijmi hymnus zpívajícího o polednách I

na vrcholu vytržení náhlé ticho, oddané skížení rukou na prsou a jako návrat, procitání v pozemském vzduchu na konci eposu duše Kde jsem už slyšel:

100

:

Noc erná usnula v zrajících polích. Dvrné m výií mi záily hvizdy. O svítání šeptaly vn, známý hlas pijalo ticho, o slunci jablon snily, o istém potkáni duší poupata rží, má duše, teskná a šfastná, o domov.

— introitus Rukou, rozhrnula opona

jako by velebným

pohybem ruky

se

svatyn

V oslující blosti svtla ležela zem, jako otevená ped našimi zraky. A takto jsme

kniha

písní,

pli:

Je v tom lyrické soustední, vsebepohroužení modlitby, hymnus Bezinv, jako jeho dávné pravzory, jež stí-

jíž jest

dav se vydychuje melodiemi zbožné radosti, šíí se v tichou vážnost meditace, tryská v ekstase chvály, prosby, vidní.

Jako v staré hymnické poesii, jejíž inspiraci obnovují, v básních Otokara Beziny jest obraz formou myšlenky, prvotného poznání, vyrvaného životu, hudba orgánem touhy, úzkosti, závrati, štstí, které rozncuje toto poznání i

a jeho koist.

Obraznost,

pvodní

a vlastní síla všeho poznání, nese

celou tvorbu Bezinovu. Jest z „s//encii", kteí „sluncem

své lásky jak oblak pozdvihli v azur duch, jenž v

illusi,

illusi

v niterním, myšleném a

vesmír celý"

snném,

—

nalézá

teprve pravdu a krásu, tajemství a podstatu všeho. Kde píroda, život, vlastní bytost na vás psobí skutenost

—

— pouhým

jevem nebo soustavou jev, sevena mezemi prostoru a asu, zatemnna klamy a náhodami smysl, bere básník látku vidiny, kterou oišuje, pehodnocuje nej-

jemnjšími

silami poznání

i

Proto psobí Bezinovy

opojení.

básn

v prvním

dojmu jako

lOl

:

proud obraz, jako vytvoených o sob a pro sebe, setzených svévolí umlce, opojeného svým bohatstvím, hrajícího nenasytn tvary a barvami, tvoícího si pro radost oslující, nevyerpatelný

svt pelud. Af vypravuje

bájn Oblaky

s

drápy ohnivými vyhnal z vod,

moi záii hnizda)

(schoulené v

nebo definuje mocným postehem rozkoš.

Alchymista otrávený parami svého marného varu,

af rozkládá v blesky Illuse

visi,

jak z jiného

svta

v žáru, jak hallucinace umírajicich žiznil

Zem. jako pezralá puká.

vyvely, parasitni, mezi

Kvty plamen neviditelných, jako befany do výše

lilijemi a

plápolajici

pissávají se k nehybným stromm. Sinavé blesky tišti se

v svtle; v ironickém nárazu iší slavi svou hostinu knížata noci

nebo

—

podobenství, které rozvtvuje v nejdalší od-

rozvíjí

nože ideový motiv velkého rozptí obrazovým vodopá-

dem Rukou huje

— vždy

uchvacuje závratnou imag-inací,

str-

bezoddyšným letem sn, jak oblak neustále se pe-

lévajících z tvaru v tvar, otvírajících perspektivu za per-

spektivou.

A

se spokojuje

vpravd

nejsou to náhodné metafory

dvma, temi

stilisty,

který

rysy hmotné analogie,

ale

nová jakási skutenost, úplná, uritá, empirii básníkova poživá: vidiny, které vyerpávají stehu myšlenku, kterou v nj promítá, vytžující celou zrcadelní mocnost jev a dj. Práv že jest myšlenkovou koncepcí, liší se zde obraz vidiny,

i

i

J02

podstatn od náladového

reflexu, jehož

kouzlem psobí,

jehož náhodností bývá zrazen lyrický impressionismus.

Kde jímá

sensitiv

— Keats nebo

Verlaine

— ostrou

smy-

slovou vrností, dojmovou intensitou a citovou mlhou

postehu, kterým sug-geruje svj duševní

stav,

mauje visioná rodu Bezinova evokaní ností a tvárností obrazu,

které

tam podskute-

silou,

zeného v plném, tichém svtle,

ozauje se všech stran a prozauje v samé krystruktue, v nmž se nerozplývá, nýbrž ješt uri-

jej

stalické

By znlo paradoxn Bezinovy imag^inace v tom smyslu, že jeho obrazy se differencují jak sama skutenost, z níž jsou vytženy, a že jejich symbolinost tji vystupuje

podobou

i

podstatou.

—

toto slovo, lze mluviti o realismu

vždy práv v dynamické, djové a životní, složce této skutenosti, proniknuté a ovládnuté schopností, o niž tkví skoro

prosí básník strofou Modlitby veerní:

A

mj

zvýšenou obda lidský sluch, v resonanní nástroj se mi promní, jímž pelévání šfáv a vzrstu skrytý ruch, jak hudby tajemné zázrané slyším vlnní; at cítím rostlin puls i hudbu hvzdných drah, paprsk svtla lom a v duší hlubinách myšlenek tajný vznik a zánik, vír a tlum. silou

at

Tak vniká do nejjemnjších cév básníkova díla pírodovdecká váše doby, která psobila hluboce na jeho i

metafysickou koncepci. Proto, že ve všem jest jeho tvorba akt poznání,

a

myšlenkou nebo snem, vidním nebo

tušením.

Proto také jsou obrazy, jimiž myslí a mluví (jako myslí a mluví zvuky hudebník) symboly, nejen objevy krásy,

103

vcech, ale hlasy, vyrvané z šepotu živých pilí chrámu, který vidl Baudelaire v pírod, jímž jest

stajené ve

i

všecka skutenost života básníku, jatému myšlenkou. Bá-

tvar

sník barev a

je

své zjevení, užívající

pojm,

jejichž

zde básník-myslitel,

píšící

obrazy

obraz jako znamení pedstav

a

mocnosti nestaí pouhé slovo, které vy-

nm

nového jazyka, jak o snil Arthur Rimbaud, „bude z duše v duši, všecko shrne, vn, zvuky, barvy, myšlenkou zachytí myšlenku a pitáhne." U Beziny vskutku samo slovo se pehodnocuje obrazn výrazov. Významy hmotné skutenosti, blízké a urité žadují

jazyka, který

i

— veni, zrání, poledne^ úroda — opisují psychické a kos-

silou analog-ie, vycítné básníkem v nejdvrnjším naptí poznání. Skíženy podle ztajených affinit jev a dj, nebo spiaty s pojmy, které pohlcují jejich hmotný obsah a prozaují je duchovým svitem jiného pedstavového pásma, tvoí ony dvojzvuky, kterými Bezina tak intensivn psobí, vedle tón zvláštní citové síly jako výkik Chci plakati svtlem! symbolické novotvary jako rozkaz svtla, osení duší, zrající hlubiny, tmy vodopády, nová slova pro nové postehy života v nás mimo

mické zjevy

—

—

i

nás, a v nich

A

prvky

i

možnost celé nové soustavy vyjado-

methoda není tak umlá ani složitá, jak se pirovnávána vysílené ei bžných rení, všedních obrat, ztrnulých slov a associací: práv jí si vytvoil prvotný jazyk starých dob a tvoí si dosud naivní lidový jazyk ony smlé, živé výrazy, které nalézá, když je mu vysloviti myšlenku nebo cit píliš odtažitý, záhadný nebo

vací.

tato

myslí, jak se jeví,

niterní.

Bezinv

jazyk „vrací nádheru slovu"

uvoluje jeho prameny, rozpoutává jeho tvoící

104

— tím, síly,

že

které

nejsou jiné, nežli

Staí

lidské.

samy

síly

poznání a obraznosti v duši

se vžíti v duchovní podstatu jeho

sliti

jeho obrazy, jako jimi myslil sám, aby

býti

temným básníkem, abyste

nejen

chápali výrazovou mocnost chóru

cítili

symbol,

ei, myvám pestal

krásu, ale také

jenž zpívá jeho

hymnus.

Ale

arci:

v poznání, které

vždy ješt tajemství

svuje tomuto

— tajemství

chóru, zbývá

rozkoše a hrzy, které

vzncuje, tajemství tušení, jež se odvažuje ješt dále, v záhadná pásma nevdomého: nesmírn jemný, prchavý a

mlhavý jaduje.

živel

Oda

vnitního života, který jen hudba poutá a vynení jen

rozumový akt poznání, nýbrž

i

za-

kterým poznáním se pibližujeme. Hymnus nerozvíjí nauky o Bohu, ale hlásá lásku a touhu po nm: klínání mocí,

tím jest báse, „mluvená hudba", která nese myšlenku

jako na vlnách, když ostatní

síly

slova selhávají, která smy-

slovou mocnost vidiny rozluuje v nejlehí záchvje citu a snu.

Neznám

básníka, jenž hloubji ovládl

hudbu verše,

nežli

Otokar Bezina. Skandujte vtu .... hlubokými údery padalo

ticho

nebo zpívající daktyly verše, kterému smlé perušení a zvolnní rythmu dodává tolik suggestivnosti, zrcadla temnla, touha se zachvla, a hudby vítzný hlas

.

.

.

— jsou to takty, v nichž myšlenka se petvouje v hudební thema a slova v tóny melodie, zpívané potichu. V básni Když nebe vaše okna ozáí je preludující akkord verš s koneným udeením rýmu jak plektra: ros

.... jara minulá

s

koisti svojí odplula

prplavy žhoucích západ, pes erné vlny moi; pres erné vlny moí, kde louky, na

V

kantilenu

dn zkvetlé

barvami, v

arovném

tichu hoi.

Jsem Jako strom v kvtu zase vsunuje

roz-

košnický rozmar, jako Mozartv, houslovou melodii jiskícího kouzla: Pro ty je dráždivá krutost mé lásky, umdlení hrobový mír, hloubka mých zrak, v nichž sálá osudných souhvzdí vír, vtein mých íše, kde vnosti svtlo do krve zlomeno plá, a polibk závrat sladká a zlá.

Nic není píliš odvážného pro tento nástroj, rozehrávaný mistrem, poslušný nejen ruky, ale srdce, které se vydechuje v jeho struny, zvonící šeptající melodiemi Letního i

i

Úsmvu Života, jásající v nejvyšších polohách závratnou árií Vigilii, prožehující zvukovými blesky, orkestrální proudy Poledního zrání, Stavitel chrámUy

Slunovratu a

Rukou. Silou hudebního smyslu zjemnil Otokar Bezina hluboce dané útvary verše, kterým zstal vren zvlášt v starších pracích. Tajemné dálky a pevahou Svítání na Západ, kde básn jsou setkány z dojm, nálad, zpomínek, a kde sensitiv v básníkovi ješt není pemožen visionáem, poui

tají

citové roznícení, z

nhož

prýští,

venou v tradiní schéma rythmu

formou

písn

uza-

a rýmu. Jakoby básní-

kova imaginace teprve se rozpínala k mocným vidinám, vlnní sensací.

jimiž se nechá uchvátiti pozdji, zde sleduje

106

:

roztírá

barvy a hledá tóny, jak

je

vnímá

pímým dotekem

života, a protože již v tciito reflexech vyšlehuje transcen-

dentní svit jeho budoucích vidin,

pointuje ekstatickým

výzvukem touhy, tušení, úžasu. Zapomenutí \e vzor pointované rveríe, jejíž lehké, mkké rythmy sledují rozechvní básníkovy sensibiHty

Den modravý zardl

se lichotným smíchem a vzplál, hra jisker se radostn tásla a stíkala v snhu, dech sladký jak prchavý olej ve vzduchu vonl a tál,

a v krvi mi hoel a víil. Po tváích bolesti rozlil se úsmv a mír, chór pohebních písní se roztál v milostnou a házel jásavá echa, jak plesáním

zvon

nhu

a lyr

by svátek svtily dálky

Byl jiného jak dávný

žití to rejlex

a v duši

mi

šleh,

ped staletími jenž svítil? Ci procitla rozkoš v mé krvi a onoho veera ped svatební nocí mé matky? To z beh Mlení vítr mým osením táh, azur,

v

nm

a

andl mé

tesení neviditelných kídel jsem

dech,

cítil,

Gethseman na modlitbách íš tajemné útchy nalil.

myšlence, jak v

Cítíte, jak lehké

akkordy tyverší zde se

ladové fluktuace v tvrdší

intonaci

zesilují z ná-

ideovou,

jíž

takka

tuhnou ke konci básn, již naznaující jasné, krystaln pevné przrané melodie básní jako Úsmv života a Magické plnoci ve Vtrech od Pól, Apotheosa klas a Milost ve Stavitelích chrámu, Bolest lovka. Tichý oceán, Místa harmonie a smíení v Rukou: kde spád i

verše poutá a

tiší

vení myšlenky

lyrická intermezza v jejich

Nebo

zde

již

si

a

snu a tvoí jako

bouící symfonii.

vytvoil Bezina nový, svj nástroj,

707

staící rozptí

Volný

mocných ideových motiv jeho

verš, rozlitý,

inspirace.

mnohotvárný, nesoucí všecku

visio-

náskou koist, jímající rozvtvení ideového obsahu jeho snu. Hned v Tajemných dálkách, v básních Tichá bolest a Lítost, kde ideový živel pemáhal sensitivní, svazy tradiního verše se rozpoutávaly, jeho

tok,

ješt pravidelný,

zrychloval a zvoloval, dloužil a krátil se pulsem emoce, se volná, zcela vnitern rythmovaná skladba, od Ranní modlitby ve Svítání na Západe uvoluje hymnickou podstatu Bezinovy lyriky. Ve Vtrech od Pól, Stavitelích chrámu, Rukách nesou

tvoila která

všecku tíhu básníkova tvoení orkestrální komposice, v nichž gig-antské vidiny se stídají

s

ekstatickými chvalo-

pathosem zaklínání, melodie sladkého opojení s jásoty zasvcení: všecky tóniny prosby, lásky, zjevení a tušení, všecky formy poznání, cítní, nejistoty, víry, rozlité jak v proudy lávy uprosted

zpvy, šepot meditace

s

kvetoucích zahrad. je zde bez pouta, ne však bez zákona. Jeho ád v myšlence, kterou sdluje, v duchu, který se jím

Verš je

sdluje.

A

celou

zhustí

slovo jak vytryskší

potenci,

jíž

psobí, v jediné

ohe záící Vzniteli,

Uvznný

a

napíná

v krajnost

sílu

!

hlasu,

kovovým crescendem

Pokolení táhnou za pokoleními v jeho vítzné

hudb

jak pochody vojsk

nebo tichne v pianissimo vzdechu zapadlo slunce, zapadlo v studených lesích stalaktitových

108

.

.

.

!

—

v hieratické vážnosti

Mueník

jako v hymnickém

vzntu Poledního zrání, v horeném víení Vigilii v rozvlnné tesknot rhapsodie Se smrtí hovoí spící, v meditaci Veder, visi Rukou, v dithyrambech Kolozpvu srdci má žhavost a istotu rythmu, který jest sám tvoivý pohyb myšlenky, vnitní akkord, odražený zvukovým, hudba, jíž slovo se stává vlí, vyronnou z vroucí podi

staty

ducha a srdce.

Jako v jasnosti a pravd imaginace, která karakteriBezinovy vidiny, jest v hudebné ryzosti jeho verše

suje

nco

klassického, ovládnutý klid, uritost a lehkost, pi-

pomínající

nkdy zvunou

melodinost Racinova síla,

nkdy

stavbu antických chór,

verše, zvonícího

stíbrem. Tato

která básníka nezrazuje ani v nejsmlejším rozptí

snu, drží

práv ony

skladby, v nichž

nesmírn

složité

motivy ideové uchvacují katarakty obraz jak oblaky hnané vzdušnou bouí, rozpoutávají chóry hlas, splý-

moe výkik,

šepot, vzdech: kde myšlenka šílení uvoluje živelný lyrický chaos, hudba tvoí harmonii, která jeho vení pemáhá

vajících v

poetova v prorockém a organisuje.

A práv rythmus

iní Bezinovu báse cele

tím,

k

emu

smuje všemi vnitními živly své inspirace. Hymnem, zpvem mystéria, který sv. eho nazývá „zpívaným lékem duše" a

sv. Basil

„dílem andlským",

ureným aby „posky-

tovalo nejvtšího dobra: lásky". Nejen ideov, ale

i

ne-

síslnými ryze lyrickými tóny odpovídá Bezinova poesie

stedovkému hymnu, z jehož zdroj prýští, jehož hudbu obnovuje. Ctte Vigilie, jednu z nejkrásnjších básní Bezinových, jednu

z

nejkrásnjších

básní,

napsaných

109

:

eštinou, a

lam

zpomete

na církevní

hymny

O

sol salutis,

Aurora iam spargit polum: tytéž motivy svtla a spásy zvoní melodií hluboce píbuznou lucis orto sidere,

v oslující nového hymnu, tvoeného

v prosté intensit staré latiny vokalisaci z

i

nejjemnjších živl slova.

AZVAL jsem Bezinovo dílo neosobním jest

neosobní mocností myšlenky a snu,

psobí, že básník a jeho život mizí voslnní propastného duchovního svta, který tvoí. Ale by byl sebe éthernjší,

jež

tento

pevraty a boue, v jím a v jejž i

nm.

nž

svt

se vyvíjí, roste a zraje,

má

strhuje básníkova ducha, žijícího

Dráha, kterou opisuje, jest také dráha života,

absorbuje jeho sudba, uvolující nejživelnjší

síly

srdce

krve.

Sudba ryze

niterní,

proto však

nemén prvotná, nemén

osudy hmotného žití. Jako v nm, jest i v duševním život pohyb, vznik a zánik, jas a tma, dj, a otesy a rozvraty nebo tichý vzrst jako drahokamu pod zemí, který má jitra a plnoci, jara a mrazy, stejn sladké kruté jak ony, jejichž dechem se chvjí dny dobyvatel a noci milenc. Tak žije mnich v soumraku celly boje víry, vznty mocná,

nežli

i

touhy, úzkosti pokušení, hrdinství

obti

—

život dobrodružství, síly, slabosti, úzkosti, jící

a klesající život, v

110

nmž jsou

plnýi vroucí

nhy, stoupa-

vítzství jako ekstase^sv.

Františka na Alvernu,

boue

jako noci, kdy Pascal poprvní

zárove jméno Boží „v úplném a sladkém odeknutí", závrati jako mystické chvíle Newtonovy a boje

sténal a jásal

jako sebepoznání Strindbergovo.

Vidno

tímto zorným úhlem, jest každé básnické dílo

odraz lidského osudu, jenž jím se

vybíjí.

A tvoí

kouzlo

Bezinovy poesie, že vyrstá podivuhodn rythmickým vývojovým souladem života snu. Neetzí se jen výtvarn jako v pt vt symfonie, ale také psychicky jako pt djství, pt dn ducha, prožitých každý svým naptím téhož vnitního urení, rozvíjejících toto urení nelomenou a pei

ce dramatickou

linií.

Jest vnitní dvojitost a spor v

sník stojí mezi

dvma

svty,

odrážejí v jeho nitru, kižují a interferencí.

Koeny

Tajemných dálkách. Bá-

jejich

paprsky

souasn

se

zatemují se nebezpenou

své sensibility je spiat se zemí,

žije

dojmy, vznty, smutky zcela lidskými. Ale zárove zasahuje jej vibracemi touhy a tušení nadpirozené svtlo, které

v pozemské ovzduší vrhá znepokojující svity a zjemuje, ale také odbarvuje jeho záení. Tajemství jak éthernáruka bloudí po klaviaturách srdce a nerv, a uprosted jejich

hudeb udeí

nkdy

tichý zvuk, jako z velké dáli.

Touha,

úzkost a opojení touhy, jest básníkova dominanta: láká do záhadných prostor, kde bloudí zmatena, v polosnu,

zkad se navrací prožehnuta bolestnou rozkoší (Návrat) rozncuje pocit temných vztah a vliv v duši (Z vných

;

dálek); rozežhavuje se pedstavou smrti

(Snad potom),

pelévá se v tesknotu, vášniv volající do dálek svou pedzahrad mé duše) Ale ješt jsou píliš tuchu a otázku silný hlasy života, zem je píliš sladká a srdce vášniv

(Vn

.

///

Zpov

bije lidskou láskou. básn O silo ekstasí a sny vroucná melancholie Mojí matky, zastené nápovdi Pátelství

pece bo-

duši vyroují stesk zakiknutého mládí,

lestn se ohlížejícího po zahradách, jejichž kouzlo vdechuje v smyslném rozechvní Podzimního veera, Apostrofy,

Bezna.

Proto obsahují Tajemné dálky tolik smutku. Smutek

pedevším, nutn zranivšího ducha píliš jemného, aby nezvyšoval ješt utrpení té sensitive plant, jíž jest mládí srdce a jejíž vzdech vane veršem Máchovy tesknoty života

hez

vn den

je

mj,

bez barev,

kvt, jasu (Moje matka)

A smutek, který prýští pímo z pocitu rozdvojení, slabosti duše, podléhající tížné

síle

hmoty:

Mám

v duši lítost spoutaného v když vítzné volání zvon tese

loži,

se s nejvyšší

vže

— která však pece zase se chvje o království zem a radost života, ztraceného snad

marn:

Hodiny mé minulosti odešly ode mne a já jim nenatrhal dni picházely

dvrn,

a já je neozdobil

ržemi

a

kvítí,

nenažal jim

zrajících

soumrak, vítr Neznámého se zdvihá v a ani jedna veselá píse nezní mi z dálky nastala doba

paprsk,

alejích

(Lítost)

Lyrika Tajemných dálek jest sensitivní a analytická,

cit,

dojem, nálada. Bezina zde maluje lehké svtelné krajiny,

jakoby vidiny, promítané mlhu, zavšovaly se na

vn, jež vnímá. 112

z velké dálky, rozplynulé

pedmty

Pohlíží

si

v jiskící

a vypíjely barvy, zvuky,

v srdce, naslouchá

mu

melíin-

:

:

cholicky a ptá se

zaduman po

impressionismus, který cího

století, jest

nho

u

jeho tajemství. Ale lyrický

veškerou poesií odumírajíproniknut ideovými živly, jimiž se

sdílí s

pekonává, mystickými vznty, které

Pro-

jej spiritualisují.

cessem skoro týmž, jímž zrál Verlaine od Básní saturnských k Moudrosti^ touha a tesknota Tajemných dálek „žal Minulosti a úzkost Nepoznaného" kristalisují se v motivy nové písn, které se ujasují již ve Svítáni na Západe.

—

—

V

Tajemných dálkách vyjádila Modlitba veerní

nej-

vyšší klad touhy, z níž vyprýštly

Af všechno co vidím sil

živých

obsáhnu, všech a

žít

mít

a

rst a

cíle

drah a

cest,

kvést a zrát,

vný kruh, jenž konstellace hvzd

v své sít navléká a ídí z>zlet a pád, Jenž trpí v duši nám a voní v Uliji a

modrým plamenem nad bažinou

se stkví:

af douškem jediným já žizniv opiji

na bezích vnosti

se

vínem Tajemství.

Byl silný osobní prvek v této touze své

já,

stedem

bytí,

—

vle, uiniti sebe, ohniskem jeho poznání. Ranní mod-

ve Svítání na Západe roziawu']e tento subjektivismus novém vdomí, v nové neosobní, vštecké vli

litba

v

„Zpívati budu tvé djiny, jež v duších mrtvých

národ jásaly záením dneška,

a v duších živých

V epickém

neznámým jazykem budoucna

toku všech barev, v

v prostoru smrtelných

tiších,

tisících

ton, v

mluví.

bizarrních rozkvtech

hmoty, v nichž buší kladiva skrytých tvých dílen,

kde formuješ budoucí slunce, pod klenbami naernalými, až jiskrami z kovadlin tvých do závratných výši tíšti se svty I

113

:

v lyrismech v notách

dle

klí

šílenství hrzy, v sinovém tesení záí, pedznamenání smrti.

v

tušení,

a

Ne již sebezmocnní mimo

poznáním, ale poslání,

cíl

nad sebou,

sebe:

Dej, af v paprscích

úsmvu mého

pel s polí

mých padá na

sousední líchy,

a dech

bolesti

mé

af se sráží v krystaly

lék tm, kteí hledáním onemocnli I

Nejen touha, všecky citové motivy básníkovy se obve Svítání na Západ. Bolest, prve

jektivují, spiritualisují

pepodstatuje se v cit všelidské tragiky Legendou tajemné viny, láska, která žehla v smyslné hudb Motivu z Beethovena, vyrstá v sen slasti, závratn unikající parám krve osobní,

V, my

se to líbáme tisíci ret, objetím tisíc paží,

ve vnosti bolestné nhy, jež od

vk

do

vk

prýští

(Tys nešla)

Vteiny, Slyším v duši, Tajemství

bolesti.

Nmé setkání,

Mé ddictví položils básn, kterými Svítání na západ souvisí s Tajemnými dálkami a rozvíjí jejich mo.

tivy

.

.,

v poslední hasnoucí akkordy,

zjevují

všecky týž

proces vnitní krystalisace lyrismu sensitivního v transcendentní,

impressionistické sebemalby v ideovou a visio-

náskou rhapsodii ducha, v niž se rozlévají Ranní modlitba. Vladai sn, Mythus duše, Vítzná píse. Víno Silných

;

první

mystické hudby

básn

Vtr od Pól,

Vtry od Pól i

zralého díla Bezinova, preludia

Stavitel chrámu. Rukou.

jsou kniha dosaženého

obsahem chvalozpv ducha, vyrostšího

tušení v opojnou

114

skutenost poznání.

skladbou mlh touhy a

cíle,

z

:

Také zde podal Bezina za vroucnou vstupní modlitbou

—

a je to zpv Královny nadjí, volné a planoucí, sebenalezení, prudkého

synthesi své minulosti

duše,

konen

rozkvtu, jehož

aby

vn vane celým dílem. Není v nm básn,

vrou

nešílila

a láskou, ve všech básník se vrací

z dálek, kdysi tajemných, obtížen koistí

svých výprav,

roznícen opojením, silným jako smrt.

Od pokorného introitu Vládnoucí, jenž rozkazem svtla po jásot exodu Když z lásky tvé vyšlehnou jsou Vtry od Pól již celé hymnus, horoucná oda života, vesmíru. Boha. Ti centrální skladby knihy. Polední zrání, Píse o slunci, zemi, vodách a tajemství ohn, Láska, rozvíjejí

ti nejvyšší motivy modlitby poetovy: mystické sebe-

nalezení, rhapsodii stvoení, spojení duší.

Sebenalezení: výši a slavn jako

cit

nitra,

pravlasti,

v nž poznání vstupuje mírn konen nalezené, sílu srdce,

jehož nejímá závrat, ale radost v posledních pásmech

myšlenky Hudba noních

tvých vichr a moí, jež slabého

v úzkostech pro-

bouzí do tmy, v žhavý sen silných padá jak chladivá rosa ohlasem svítáni jitních.

vení živl a toužení tvor, odraženo v resonanci vidoucího, vdoucího ducha, prozauje se vlnami vnosti a nekonenosti, cit zem, který v Tajemných dálkách se chvl opojenou tesknotou MáRhapsodie stvoení

chovou,

je

zmocnn

:

v kosmické vidní, jež v meditaci

Kde jsem už

slyšel s

indickou moudrostí zodpovídá otázku

prabytí a v

Pírod

zpívá velkou víru v svtlo a vítz-

ství

A

svtla. všelidské spojení duší

:

v Muenících chór psychic-

115

: .

kých rod, každý se svou sudbou viny a obti, v Modlitb za nepítele sen širého smíení, v Bratrství vících planoucí jistota lásky,

údly vnosti

dnotící

K

a jejímu

tém

bezprostední,

zmnný

sbližující,

vyrovnávající, je-

srdcí.

staletími",

ádu má dvrný,

zde básník vztah a

Bh

sám,

již

zcela

„Úsmv

ne-

„Zpívající tepot tisíc srdcí", pro-

zauje mu bytí proudy milosti jak sladkého, silného svtla, v nmž všechen smutek a všecka slabost lovkova se spaluje. Neexistuje jinak, nežli kosmickou resonancí svého poznání ekstasí

bytí,

opojením „zraku vcností sesílenho"

Ale v poznání samém prýští pramen nové bolesti, jak ono kosmické, jak ono svtlem, zaplavující stínem svty. Proráží jen místy dithyrambem Vtr od Pól, jejichž dominanta jest radost, mladá, silná radost „vladae sn" opojeného mocí své vidiny. V hloubi však vyvrá stále

chrámu proudí již voln a uchvacuje Bezinovu píse propastnými víry soucitu a hrzy, záa ve Stavitelích

vrati,

nejistoty, tesknoty.

Stedem

Vtr

od Pól

chvalozpv víry a nadje Stavitelích chrámu tvoí sted horený žalm Se smrtí hovoí spící, žalm tžkého procitnutí ducha, který náhle si uvdomuje temnou pravdu života,jeho nebezpeí, ztráty a záhady. Jako by dávný vzdech Lítosti, ješt zmocnn, zase se uvolnil v duši básníkov Polední zrání

— ve

byl

Uprosted bohatství života k nasyceni všech

žizní,

byla záící blost koisti naši jak fantomy oblak, illusi klamnými hloubkami zrcadel vodních. pedené, aby lovily v nekonenosti, uvízly na dn, v tlejicím nánose tisíce jar. ,-

táhnoucí v

A

sít,

116

:

Ješt zmocnn, protože smrtelná pochybnost, kterou se chvje nedvra ke snu a vzntu, jíž je prožehnut, zasahuje stonásobnou trýzní ducha, jenž v snu a nalezl

A

vzntu

všecek obsah života:

žádá-li utrpení našeho tajemná spravedlnost,

pro

nemluví zeteln k našim duším ? Kdo

a vyezal znamení do

kry strom

ped námi kráel

pralesa tvého,

A vlí jámy pokryl vtvemi prorok zní jako hallucinace

jimž nerozumíme?

Pro

alova

kvt?

A

v noc naší bázn, v houštinách lesních, oi i hvzdy? Nemocni píliš, tušíme nemoc v ekstatickém promnní tváí, v záící bledosti svatých, i v slovech píliš hýících svtlem. A k naší smrti nemocí stala se pravda. k našemu sluchu ?

jiskí se stejn fosforné

Zamysliti se nad

tmito

nejvtší pokušení, jemuž

básníkem vydán lidský duch

verši jest prožíti s

mže

býti

ve svém boji o poznání. Kacíství vku, jenž svj odboj proti

duchu vyvrcholil v sofisma „duch a

vážil

mozky, aby zlehil myšlenky, zmámivší srdce, které bilo a

nivší,

šílenství", jenž

— toto kacíství porabije jen

pro poslání

ducha a jeho nejvyšší mety, to jest trag-ika, jíž na chvíli se zdá otesen v základech básníkv vnitní osud. Na chvíli

— nebo není pád,

živší se

i

odvánezstalo utajeno nic

ale jen závrat myšlenky,

v tyto propasti, aby

jí

aby se stotožnila s touto kletbou a pekonala ji prudkým úderem kídel, kterým se navrací do svých výší v posledním akkordu básn z kletby bytí,

Vzrstala svtelná vojska od vku k první zachytil z božského Slova a mezi zástupy zapl, a která ze rt na rty se šíi

vku

jak píse,

již

117

:

až zachvátí všechny miliony duší

v plamenech jednoho rythmul

Poznání ložilo

bolesti, jež

vyvelo touto mocnou básní a pro-

vjíem stín Bezinv kosmický

sen, trhá sice ví-

tznou harmonii, jíž podmaovaly Ke//7/ od Pól, ale zárove rozncuje vášnivým živlem citovým a dodávají lidského zájmu, hluboce dramatického. Jak myšlenka básníkova se potápí ze svta do tmy, jak z vysokého opojení básní Jsem jako strom v kvtu. Když nebe vaše okna ozáil vítz sestupuje v soumraná vidní Smutku hmoty nebo Svta rostlin, tyto stídavé proudy radosti a tesknoty iní Stavitele chrámu hudebn nejbohatší, nitern nejintensivnjší knihou v Bezinov díle. V nich našel irý, rozvlnný, duhov hrající lyrismus Vigilií, nebeskou lehkost zpvu Nad všemi ohni a vodami jako závratný vodotrysk ohnivého dechu. Ale v nich také a v životním vzntu, který tají, v mravním citu metafysického urení lovkova, ujasuje se mu prorocké poslání sna, nové vdomí sebe a svého duchovního rodu. Básnická úast v díle ji

Zem

vykoupení, jehož epopejí jsou stžejní vitelé

chrámu a

básn

knihy, ^ía-

Proroci, messianismus sna, jehož

údl

jest

poznání a vsebepojetí života, jehož poslání jest blahozvst

duchové budoucnosti Všechny duše rozjait vínem, které jim dalo tak slavnou bolest a opojení,

a které z jednoho pramene prýští ukrytého,

a do celého vesmíru voní ze šastné

jen k jejím

nadarmo I

118

dtem po

celá staletí

zem,

ješt

Touha, která se stupuje posledním tónem básn Hvizd hasnou tisíce ve výkik radostné nadje:

A

donutíme zem, by rozkvetla, jak ješt nekvetla, ržemi vstíc pújdem nesmrtelnosti.

až mezi

— a kterou

chrámu

Stavitelé

již otvírají

prorockou per-

spektivu Rukou.

Všecky

vdí

motivy Bezinovy lyriky se ozývají v této

jeho knize, dnes poslední, a spádají ekstatickou rhapsodii bytí,

V

hodnoty, krásy

i

mocnosti života,

jíž

jest.

hallucinaci Veder, která rozviuje v ohnivou smršf tvo-

ící

i

niící živly

nitra,

pehledného davu,

v apokalypsi Rukou, gesta ne-

vlnícího se

vky, štvaného

nadjí, bolestí a slávou jednoho

praúsilí, v

úzkostí,

chvalozpvu

hmoty, zpívaném vodami a hoícími hvzdami, Kolozpvem srdcí a

Dithyrambem

propastných

zaátk

svt

vichí ohromný

dj

žití

od

k posledním nadpirozeným metám

své dráhy. Jeho krása a hrza, jeho bolest a rozkoš, jeho vina a vykoupení

si

odpovídají vášnivými hlasy bytostí,

jako tonoucích v dravé svtelné ece,

která je unáší.

pohybu ticho, sladké jak V hudba, vane z dalekých obzor: Tichý oceán. isté jitro. mír tchto chvil jest Místa harmonie a smíení; ale peripetie kosmického dramatu, hybná síla, ženoucí jeho vývin magnetismem poznání a touhy. intervalech jeho ítícího se

i

Idejí

mystické souinnosti tvorstva, kterou vyjadují

symbolem svého názvu, a vidinou nového lovka, v niž svádjí básníkv vývojový sen dva akkordy Šílenc a Kolozpvu srdcí, rozšiují Ruce na celou metafysickou koncepci Bezinovu onen lidský zájem, který motivy soucitu a milosti vnesly do Stavitel chrámu. 119

Není to

již

píse y,osamlého'\

který se modlil

hymnem

Vtr od Pól IcBohu, vidnému vekstasi; ale chór tvorstva, jehož tisícihlasý jásot a

nhou

plá

básník rythmuje žhavostí a

srdce jak živoucím nástrojem duchové hudby: ná-

vrat ducha, jejž touha

jemných dálek"

po poznání uchvátila vichrem ,;tasamo zase svádí k zemi a lid-

a poznání

stvu, protože v nich

a v

novém

spojení s nimi teprve

napluje své poslání a údlem v jejich urení vyžívá

vlastní

osud.

Práv v

této živé, osudové úasti na všelidském úsilí

Bezina poslední pravdu básnického sebepoznání, a kivdu tvrího ducha, jež vyjaduje dvma nejmocnjších obraz své symboliky, Hudbou slepcv

nalézá bolest z

a Šílenci. Nevlastní dti tvoje, o

zem,

jsme

byli

bolesti

mlékem,

jako na prsou svedených matek svých odkojeni;

kde naši brati pili z tvých drobných a sladkých pramenu slanými vodami oceán my stáli, žízniví a

vdn,

vn,

ped

jenom

tragická

hudba

jich

bouí

dala

nám

opojení:

dramatem ducha, jenž vnitní nutností se odpoutává od hmoty a trpí dvojmocn, tím, že ji ztrácí, tím, že s ní zstává spiat, dramatem, jehož stín vydechuje Baudelaireovo dilemma spleen a ideál, hokost Mallarméova Azuru, horeka Rimbaudovy Komedie žízn — shrnuje Bezina svou „šílenost" (chceme-li zachovati vysokou ironii básníkovu), jejíž nadji slaví finále básn: i

A

tehdy

ped

našimi zraky uzavenými nový kosmos se mihl:

jako sloup rudý vedla nás k a z

eavého poháru

žízniví

vn,

nmu

touhy, kde

poslední víno jsme

pili,

nesmrtelnosti nápoj, zniení tvar,

120

sluncí všech dráha

snní

mléná

zdroj magický vysech,

na našich tlaené

zmámení nekonena.

lisech,

Tak

resonuje v nejosobnjších záchvjích Bezinovy lyriky jeho metafysická vzpoura motivem žízn, touhy,

nj

lidsky osudové, rythmující jeho dny, jako jeho Jak mystická touha se zrozuje z úzkosti a tesknoty srdce, které se cítí na zemi cizí a jako k slunci, píliš dalekému, obrací se k tajemnému svtu nadpirozenému

pro

i

dílo.

—

jak

prvotné tušení se

stává se s

zesiluje,

omamné

poznáním, jistotou, skuteností

touto koistí se vrací k životu, aby po

otevevší jeho oi: to díle

dj

jest

— básník sám

s

a strhující,

—

jak básník

nm

života, stajený v

tragickou sebeobtí,

vykoupena jeho duchová

rozlil jas,

Bezinov

jíž

jsou

vítzství.

NEJHLUBŠÍHO

ideového obsahu své Olokar Bezina své potvorby vyvažuje

jetí

básnického poslání, které

pluje. Jeden ze stálých poesie

jest

tvrího Všichni viditelní ale

rachot tvých

—

rozjímal v

i

motiv

na-

jí

motiv

jeho

prorockého údlu

ducha.

neviditelní služebníci vyšli

na souvrati

tvé,

voz, naplnných úrodou, zahmí jen do snní básník

Ranní modlitb, a jako jsou Vtry od Pól irý hymnus vyznavav, jsou Stavitelé chrámu epopej jeho sudby, která v Rukách splývá s mystickým dílem lidstva

a vyvrcholuje

toto dílo knžstvím, zvstovatel-

121

snu. ským a zprostedkovatelským urením myšlenky rhapsodii ducha, v niž vyrstá Bezinova lyrika, rozvíjí se v tento motiv ve chvalozpv duchovního inu i

V

poznání. Básník uchvacuje myslitele, jeho vítzství, ne-

bezpeí a

ztráty jsou

mu

látkou nadlidské vidiny, kterou

Ale jsou chvíle, kdy myslitel pemáhá básníka a visi samu látkou svého poznání. Jako se tázal svt a vk, ptá se svého snu po jeho píin, oprávnní, úelu, po silách, které jej tvoí, po možnostech, jež uskuteují. A vzniká Hudba pramen, cyklus meslaví.

iní jeho

ditací, jimiž

pehlíží básník ješt jednou, ve zkratce ryze

ideové, úhelné

kameny své

stavby.

Mluví o tvoivé mocnosti snu úvahou Tajemné v umni, o vyrovnání všeho v božské Jednot glossou Nejvyšší Spravedlnost. Vypravuje o rozkoši, závrati a síle poznání v Rozhodujících okamžicích,

v

Úsmvech asu, o hrdinnosti

v Perspektivách. o Kráse svta,

Uí

o daru nadje a touhy

„duše stoupajícího k svtlu" a život rozjímáním

milovati zemi

pesvduje

v Zástupech o tajemné sou-

asu, v Zasvceni mezi svty viditel„mostu života rozjímá o obraznosti, nými a neviditelnými", v Nebezpeí sklizn o stravujícím úsilí tvorby a obtech, jimiž se vykupuje její že. Pod obraz nové dramatis personae lidstva, zástup, vtrhujících v život jak proudy, které vyrazily z podzemních e-

vislosti

duch pes meze

prostoru

i

iš

do svtlých údolí, dosud uzavených, píše vštecký touze sleduje drahou tisíciletí pozdrav Cíle. A ve chvní „žízn po jednot", která v zápasech vr a ja-

Vné

zyk paliv nosti

požaduje celé

zem,

samé a stupn poznání, na

122

celého vesmíru,

nmž

„vle

již

v-

nezná

.

:

ani nenávisti ani boje" a „jemným

záením

soucitu roz-

jasuje zraky" Všecky tyto idee již se vyslovily v Bezinových básních. Ale vyloueny z jejich visionáské skladby, ujasnny tišším, oproštným rythmem myšlení, který je vlastní meditaci, ukazují zdroje inspirace básníkovy v novém svtle. Je to zpov myslitele, plán duchovního úsilí, vidného s výše vítzného klidu, s vážností a jistotou dokonaného díla.

A

také

zpov

básníkova, protože nejtžší otázku

zde klade sob: otázku umlecké tvorby a jejího vnitního zákona, krásy a její hodnoty v život lidském.

Hned Tajemné v umni a život.

svádí v jedinou záhadu krásu

Jest obranou sna — ne protikladu,

ani zeslabení

života, ale jeho zmocnní, síly, která pracuje o jeho

vzrstu „Všechno velké, co potkalo zemi, bylo naped oznámeno snem". Tedy není umní bez života a vroucného vztahu k životu: „Jako láska, elnjši

umni

uznává

i

umni miluje

vdn,

zemi. I nejspiritu-

že do jejiho svtla opíralo

svá kídla, než mohlo vzlétnouti do výší, kde vznáší se rychlostí extatických

k

nmuž se vrací

pohled.

Zem zstane vždy behem,

ze svých výprav." Ale ovšem jest tvo-

ení innost nejjemnjších jen jeho. „Všechna

sil

lovkových, údl ducha

umní podmínna

a

jsou zkušenostmi

— zraku duše, jediné toucí

v symbolech písmo poznání, jediné vidoucí v soumraku hmoty. Protože jen v ní jsou síly, pemáhající tento soumrak, síly bolesti, opojení lásky, ekstase a vise, o jejichž moci mluví Rozhodující okamžiky, jejichž práci hodnotí Perspektivy. Krása jest poznání, ekstase a vise dárci poznání a tím prameny umní: „Vidti mocn a tvoiti jest jedno a totéž."

druhého zraku"

123

básníkovi dílo umlecké tvorby ve všezduchovní, vykoupení. Život ztratil svá svtla, jeho soulad jest porušen, jeho krása zatemnna. Vraceti nádheru vcem, zj evovati j ejich ád jest vlastní tžká sladká povinnost umlcova. ^^Ten, kdo nám dovedl ukázati n^ékterou novou linii, nkterou netušenou perspektivu z krásy vcí a svta, je naším dobrodincem, jediným a nezapomenutelným" A tím jest umní prací, tajemn spojenou se všemi formami lidského úsilí: dlník a básník stojí vedle sebe bratrsky ve vidin Nebezpeí sklizn: „Nebot i práce hmotná má svj cíl ve vnosti. I z jejích kolejí, 7jy rytých do erné zem, pijí první ptáci duchového jara." Prací nejvyšší, ale proto práv možnou jen posledním gestem dlouhé pokorné práce v nižších pásmech žití, která ji pipravovala: „Hle, ruka, jejíž všemohoucnosti se obdivujete, ped jejíž dílem rostete v nadlidská vztýení, v bratrství vyšších bytostí, tato ruka v pokoe prošla tisíciletími metamorfos: po vky uila se zápasiti s pdou, kamenem, devem a kovy a tisknouti je velitelsky v jich podstat, nežli se vyvinula její úžasná stavba a sformovalo její svalstvo'^ Ale ješt jinak, nežli zatmním krásy, jeví se kletba života, a ješt jedna jest mystická povinnost tvrcova. Zemi tíží zlo rozdlení duší, bolest, kterou teskn vydechl verš

Tak

se

vleuje

lidské dílo

i

.

—

básn

Nmé setkání: Nepoznány

každá svou rozžatou

svítilnu

pi

Umní

samou podstatou pracuje

teuje

„í///o í/ucAoveAos/^q/en/',

potkání cloní

se míjejí duše,

nedvivá

proti této kletb.

.

.

.

Usku-

smysl krásy", vzncujíc

jedním slovem, tvarem, zvukem sta srdcí, jež by jinak nepoznala hlubokého vztahu, který

J24

je spojuje,

pro

nž

je

zkušebním kamenem lásky, utajené v chaosu života. „Nad stránkou Mistra nesíslné neviditelné ruce podávají se vám

k stisknutí. viti

nmá

Nebo podstatou umníje láska,

ústa a

která

uí mlu-

dodává smlosti píliš nesmlým." Není

jedné krásy pro

ty, již nejsou jednoho duchovního rodu, jednoho nedosáhli stupn v „hierarchii duch": „Každý trhá z rozkošného ovoce krásy na tch vtvích, k nimž dorostl svým, duchovým vzrstem nad sebou ležící sv;

telné galerie její odpovídají hierarchii

A

duch."

protože celou touhou, z níž prýští, jest obrácena

do budoucnosti, do nových pásem, k novým možnostem bytí, není krásy

bez nadje, nutnosti života a

vné ge-

nese, kterou trvá a roste. „Nejsilnjší život je život nejvt-

šího množství nadjí" a

nenarozené, ekající.

„.

šeho zraku" píše básník v

umní s onou

.

.

ze všeho nejsilnji milujeme

Nedokavost naše vzrstá

silou na-

Úsmvech asu — a tak

spojuje

koncepcí vle, vnižsestedil svou moudrost

života a sen bytí stoupajícího, vždy výše rozvíjejícího své veg-etace: lené".

„V umní ohlašují se tvary

Svtelnou stopou

vtdospl v Zástu-

života posmrtné

této myšlenky

pech k poznání Minulosti vrostší v duchovou pítomnost, již pipravovala, v Cílech k vidin tajemného procitnutí

opovržených pro nový údl v život dob, které se rodí. Ale hlavn jí vtiskl kráse znamení prorockého kladu, víry a radosti z víry, jíž „pijeme novou sílu ze zdroj

asu", která rozpaluje naše poznání vdomím, „že život náš není sám v sobe ukonen a že žijeme k vli tajemné nadji duše"

—

Zákonem

práce, kterým souvisí s všelidským dílem a

závazkem svta, zákonem lásky,

jíž

vykupuje kletbu roz-

J25

dlení a zápasu, znávající

i

drtící

sesilující

tvorstvo,

zákonem

vzrostnou vlí

—

bytí

nadje, vy-

v sledu jeho

a v tchto tech paprscích jedním, stup, úsilí ústedním zákonem života umní, jak je vidí a chce Otokar Bezina, stává se hodnotou hluboce mravní. V tom tkví nebezpeí a zodpovdnost krásy ale také její vnitní oprávnní, vážnost a naptí v hloubi

forem,

—

svévolné hry,

jíž

se zdá. Jako v antickém chóru „dít,

jež honí letícího ptáka, spojuje s celou obcí kletbu ne-

porušitelnou"

básník ve zvonní slov, malí v jiskení

barev, hudebník v

tryskání touhy

hraje o kus všelid-

—

ského osudu. Nejen že sen tvoí život, jako in, mže jej také niiti, jako in, a nií jej vždy, když nepracuje proti chaosu, když neslouží vli, ale záporu, rozkladu, I bolest, velká vzncovatelka tvorby, jest podrobena tomuto zákonu. Jsou bolesti, „které nemly býti vyvolány z temných doupat viny"; ani odvaha, které vyžadují, aby byly snášeny, nevyvažuje duchovní ztráty, o niž usiluje život: „Ale jíž porušují dílo harmonie, jakmile se vci ped našimi zraky ponou rozpadávati v chaos bez zákona a rythmu (byf i byl sebe tragitjší v duších, jimž spravedlností jest pedurená dráha bolesti), je to znamením, že jsme zbloudili s cesty a že jdeme v bažinatá místa rozkladu, která budou tisíciletí ekati na svou vegetaci a snad se jí ani nedokají v trvání této zem". Je to jediná písnost, jediný hnv soud nad jedinou viv evang^elické nze Bezinovy ethiky nou, kterou cítí, že nesmí zahrnouti v šíi svého smíení. Vinou proti kráse proti životu, protože krása život, aby existovaly, vyžadují ádu, víry v ád, vdomí a vle ádu.

smrti.

—

i

126

i

Krása jest

eí citu vyjádený pojem spravedlnosti. Tedy jen

vyznává spravedlnost, která uštduje a vznécuje poznání spravedlnosti, jest krásou, tvoí krásu. Jako jest bolest, která

životem a tvoí život jen

to,

co

pemáhá

jeho kletby, vítzí

nad chaosem, usiluje o vyšší, istší, zákonnjší rythmus. To jest nauení, v nž Bezina svádí Hudbou pramen svou moudrost života. Tato kniha, v níž dýchá místy sladká vážnost velkých

uitel

lidstva a znjí

zastené hlasy

hlu-

bokých náboženských pravd, uzavírá Bezinovo dílo celou tíží „otázky, která eavla na rtech prorok : Jak žíti." A zodpovídá tuto otázku grandiosní vidinou vesmírového vývoje, úsilí o dokonalost, poteby absolutna v duši lidské, toutéž vidinou, kterou básníkv sen rozežhavil žárem všech pracujících sil ducha hmoty, kterou básníkova myšlenka snáší do nížin života jako silnou a jemnou i

pravdu jeho urení.

Rozníceným spiritualismem poznáni je Bezinova poesie s ideovými prameny metafysické revolty doby, do jejíhož soumraku vyšlehly tiché, bílé blesky básníkovy imaginace. Mravní smysl, který dává onomu poznání, iní ji úastnu lidských, životních cíl této revolty, perodu spojena

vdomí a svdomí, k nmuž usiluje. O léta díve, nežli básník Hudby pramen pemýšlel varovn o vin „chaosu bez zákona a rythmu", jiný básník, který vyrval ne bludnou tanící víry, lásky, radosti,

dilexi! ducha,

hvzdu,

z

vír

Coventry Patmore, volal Legem tuam

pemohšího v sob ohe vzpoury,

sražen

století

ale velké záící slunce

zpt zdvojnásobenou

silou

násiln trhá své meze, a je to erv.

127

který

:

:

sob poznává

Spravedlivý vsak v

hranice Boži a v nich radost,

Svobodu a právo.

A

souasn, co

skoro

Bezina kráse otázku Jak

kladl

žíti?, básník náboženského znovuzrození, Paul Claudel, v orchestrální boui Pti velkých Od slavil nový smysl krásy a její poslání, zase poznané Zpívati budu o tverci velikých Mus, o

tyech

hlavních Ctnostech^

rozestavených nebesky pravidelné,

O O O

tch, které stehou

mé tyi

brány, Moudrosti,

Síle, Mírnosti, která jest tato

mezi temi,

Spravedlnosti.

Ve tech

intonacích je to

pijetí zákona, vyznání mravního

krásou v život.

A

je to

v

duchovní kázn,

týž hlas

ádu

dob,

v kráse

i

v život,

kterou žijeme, proti-

pól rouhavého vzdoru, jehož kletbu odhalil Dostojevský s

úžasnou odvahou v Bsech, jehož poslední Ihavá apo-

theosa byl Nietzschev Zarathusíra.

ádu, posedlý chaosem,

vící v

„nadlovk" od Manfreda po

lovk

vyrvavší se

chaos, milující chaos

Zarathustru

— a proti nmu

duch, poznavší, že není života, než když a pokud chaos

pekonáváme, když a pokud uskuteujeme ád, závazek, vli bytí, duch tušený Dostojevským, požadovaný Clauhle citové, ethické drama století, jehož zboudelem ených zaátk nás chtl uiniti úastný mladý g-enius Máchv, jehož vysoké rozuzlení nám sdluje myšlenka Otokara Beziny. .

.

Nám:

.

tímto slovem kladu otázku národních

Bezinova

dech ideové

728

i

koen

Shoduje se s Claudelem v stžejných bomravní koncepce, ale citové živly, kterými

díla.

.

prozauje tuto koncepci, jsou podstatn rzné. Je všecka latinská tvrdost a jasnost v mravním cítní básníka Od. V Poledním údlu Mesa a Ysé chápou vyrovnání své viny neúprosn, smrt za smrt, a teprve po smrti smír, k n-

muž nebylo I

dosti

pozemských muk, sžehších

jejich srdce.

svatost, excess dobra, lásky, obti, jaksi porušuje

ád

života a vyžaduje vykoupení, jest krutá myšlenka, která

Panny

proniká mystérium Zvstování

v Rukojmí

A

Marie.

Syg^ne

vskutku krvácející pod strašným

jest žertva,

nožem, který se vbodává v její duši a obrací se v ní neúprosn, v zdlouhavém niení celé lidské podstaty její bytosti. Ctnost jako rozkaz, vina rázem, nenapravitelné uvoliíující jakési

erné

matické „ano, ano

síly,

nost, cosi až nelidského, jest éthos

které ruší

dj

života,

dog-

— ne, ne" domyšlené v antickou osudmeno

naší

kehkostí

.

.

.

takový

francouzského básníka: jasný a tvrdý. Mravní

vážnost Bezinova díla je provanuta všelidskou

nhou,

plna pochopeni a soucitu, jež by chtly zlo samo zdvihnouti na kídlech, dosti silných, aby

v étherný

oheii, který

by

je

vynesly do výše,

jeho tmu, ješt lidskou

strávil

.

.

a proto ješt milovanou srdcem, tak milujícím, že se dsí

Všecko pochopiti a byf byla nebezpena

souditi.

zek,

.

.

.

všemu

býti

vášniv

blí-

tato blízkost, jako jest ne-

nad peklo Nkdy pipadá až slabostí toto široké soucítní, bojíte se, aby proudem lásky nebylo strženo v propasti, nad nimiž se zastavuje s bolestnou ekstasí. Ale zpomínáte vel-

bezpeno

andlm

snésti se píliš nízko

!

kého orodovníka viny a zla, jenž nikdy se nepohroužil stemtak hluboko v jejich víry, (a pohružoval se v s kusem oištné lidské hlav) aby nevystoupil zase

—

n

129

bytosti jak vyrvanou perlou!

tak celí se poznáváme. síly

Latincovy, jest v

— Dostojevského,

nm jiná

síla,

nmž

tajemn velká ve své

mkkosti. Síla rasy, zjevená práv Dostojevským, veršem Šílenc

A

v

A cítíte, že není-li v tomto soucitu

tam, kde bratí odvrátili se

s

hrzou,

my

zpívající

ješt milovali.

Mystická lidskost, která vane dílem Otokara Beziny^ prozauje vzníceným soucitem ideje viny a kletby, v nž

mu

vyznívá pravda života, a sousteuje v

ideji

vykou-

Vtr

od Pól, Stavitel chrámu, Rukou, týž živel, který u Gogola a Dostojevského jako u Mickiewicze a Síowackého jímá mocnost slovanství. Hudba pramen niterní podstatu pení dílo bytí, uvoluje v kosmickém snu

i

zdrazuje

dech tohoto živlu u Beziny, dech eský, kterým jeho meditace v hloubi visionáské nádhery obnovují nezapomenutelné hlasy naší duzvláštní

specificky

chovní minulosti. Jejich mravní vážnost, rozjímavý, skoro rozumový karakter v nich, pipomínají ducha eské go-

Chelického, prak' kesanství Komenského. Zarytým pedsudkem se pojímá tento duch skoro naskrze popírav, zpola jako

tiky a renaissance, ethický mysticismus

tické

askese, zpola jako revolta

— proto

asi,

podlehl protestantské negaci a zanikl v

že zlým ní,

žel,

osudem s mno-

hými kladnými možnostmi národní bytosti. Jist byla silná renaissanní vitalita v onom konkrétním, až positivním smyslu pro lidskou a životní úelnost náboženské pravdy. Vitalita

sobí, že

pirozen

nmecká

cizí

spekulativní dobrodružnosti, jež

padá v dogmatický rozpor, co eský mystik

130

p-

mystika pri každém prudším rozmachu touží ne

po

theologické novot, ale po realisaci víry životem, zmoc-

nní

—

vrou. Snad se odvažuji paradoxa ale Chels takovou svobodou svdomí se odvrací od chiliastické horeky a uí víe v milost a zásluhu, je bliiii sv. Františkovi z Assisi nežli Kalvínovi, Komenský, který uprosted náboženského a politického kataklysmu si života

ický, jenž

zachovává

i

therova.

a zla,

Djiny

má

sob

i

jasný zrak pro lidskou sku-

více ducha Pascalova, nežli Lu-

pro tento duch se nerozpro tak dlouho zstal nejasný

zjeví kdysi,

svou potencí

pial celou

sám

nhu

velkou

tenost dobra

i

nám. Ješt Zeyer zosobiíoval jej mlhavým kvietistickým typem, který v Inultovi zbarvil vášnivým lyrickým nádechem, aniž ho prohloubil a seskutenil. Ale i

Bezina jest první básník, v jehož srdci dávný národní duch ožil, ne pouhým peludem bolestné a vznešené minulosti, ale tvoící silou, dechem, rythmem myšlenky. Zde práv nejtsnji se dotýká dráha Bezinova Zeyerovy. Troje pamti Víta Choráze jsou preludium Vtr od Pól. Jako básník Tajemných dálek prožil Choráz „žal Minulosti a úzkost Nepoznaného", a velké otevení duše, které pocítil nad knihou paní de Guyon, je zdramatisované transcendentní sebepoznání Svítání na západ. Kostel Chorázv udává motiv Stavitel chrámu stejn, jako episoda nemocného dlníka se rozpíná v pathetický

obraz

pedzpvu

k

Rukám:

na všechnu slávu svého snu, nádheru noci plamenn, zapomenul Jsem pi pohledu na hrati svých ruce zemdlené,

A

krvavé,

hnvem

perážené údery

ím

jest

sei'f-ené.

vesel,

a v smíchu

kdyi

moe

se chytaly

metafysické poznání

Vtr

rozx^lnéného

lunu peplnného.

od Pól, pirovná131

;:

LuUovu nebo Chorázovu, Rukou v pomru Ic odpoutané mravní koncepce

váte-li je

tím jest

passionelnímu osudu

Trojích pamtí a Tí legend o krucifixu: po úzkostném výkiku srdce, pijímajícího viaticum smíru, vysoká, neosobní idea, Úmluva, tžce vykoupeného, uzavená výsostným aktem básníka-myslitele. Lze íci, že Bezinovým messianismem se pekonává mravní indilidskostí

—

vidualismus, v

nmž

renaissanní kultura udržovala Julia

Zeyera, s nímž v Zeyerovi zápasil gotický sen, rozžha-

vený slovanskými

živly

zina napluje, co Zeyer

jeho

nitra.

tušil,

V tomto

smyslu

Be-

hodnotí ideov, co citov

prožíval.

Odpovídají-li

práv v

si

myšlenky dvou básník tak

tom, co u každého z nich znamená hlas krve,

není to marná shoda osobností, ale jádili velkou a podstatnou ideji, vota,

dvrn

sudby svého národa. Mravní

oprostilo ešství Zeyerovo; sen

dkaz, že oba

nco

vy-

z hloubi duše, ži-

krisí

Bezinv

Chorázovou se

rozplamenil toto

ešství v závratný životní klad ducha, zcela

již

volného,

vdomého, vítzného svým poznáním svou touhou v chóru i

vk —

ne už tesknícího nad minulostí, váhanad pítomností, chvjícího se ped budoucností, ale odpovídajícího na nejtžší otázku bytí s jasným okem „Národ je spoleenství živých, mrtvých a nenarozených v hlubinách jeho leží ddictví staletých úsmv, polibk, vroucnosti, neznámých heroism, sepjetí rukou, odkaz kletby a krve. Po zemi, šarlatov staletými boji, blíží se svteln postavy svatých šílenc, kteí i k nám z skrze dým nad spálenými msty dovedli vidti jinou, slavnjší zemi a hlásati k jejímu dobytí kížovou výpravu lidstev a

jícího

vk

132

Otvírám knihu, v niž se vyronil kdysi dravý smutek svrchovaného utrpení národa, tu poslední vty Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské a slyším v nich týž hlas, kterým \ Hudbé pramen odpovídá. lásky.**

—

dávné úzkosti nadji po staletích nová síla téhož národa, naše nová síla v šeru dob, jež se tvoí. i

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 M28Z863

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

Sebe sta, Miloš Akkord

POCKET

LIBRARY