No title

aneb Kde konèí svìt? Almanach vítìzných prací literární soutìže dìtských autorù Zlínského kraje 2011/2012

aneb Kde konèí svìt? Almanach vítìzných prací literární soutìže dìtských autorù Zlínského kraje 2011/2012

Masarykova veøejná knihovna Vsetín Spolufinancováno Zlínským krajem a Ministerstvem kultury ÈR

Vsetín 2012

© Masarykova veøejná knihovna Vsetín, 2012 ISBN 978-80-904967-0-5

Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 O ztracených semínkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 1. apríl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Otloukej se p횝alièko aneb moje Velikonoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Apríl, toaletní papír . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Takový obyèejný apríl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Duben u nás doma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Jak to chodí na apríla / Zlá Morana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Zlatý d隝 kvete v dubnu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Koneènì zajímavé Velikonoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Mohlo to tak dopadnout… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Po roce plave jaro v potoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Velikonoèní pøekvapení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 29. duben – Robert . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Dùvod proè mám rád duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 18. duben. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Jarní záhon, Jarní voda, Jaro, Duben, Velikonoèní zajíèek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Jaro, Pomlázka, Popletený duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Jak to chodí na apríla, Apríl, Slepièí pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 „Bezchybný aprílový plán“, Apríl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 Sbohem snìhy, Proutek vrbový, Jaro je tu , Duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Velikonoce, Pestrobarevný duben . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Apríl. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Ferdùv velikonoèní pøíbìh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Záchrana vajíèka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Honba za pokladem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 Komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Velikonoce u mravencù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Kniha pokladù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Velikonoce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Skoøápka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Dubínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Vítìzové krajského kola dìtské literární soutìže Èeský rok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

3

Úvod Vážené a milé ètenáøky, vážení a milí ètenáøi, sborník vítìzných prací literární soutìže dìtských autorù Zlínského kraje vám byl pøedstaven poprvé v roce 2000 a vydala ho Knihovna Kromìøížska. Soutìž je od roku 2001 souèástí celostátního projektu Klubu dìtských knihoven pøi Svazu knihovníkù a informaèních pracovníkù ÈR Kde konèí svìt. Cílem tohoto projektu je podporovat literární i výtvarné aktivity dìtí. Dìti z jednotlivých regionálních klubek dìtských knihoven ÈR pro tento roèník zpracovávaly téma Èeský rok. Dìti z okresù Kromìøíž, Uherské Hradištì, Vsetín a Zlín inspirativnì v próze, poezii a v oblíbené kategorii komiks ztvárnily dubnovou tématiku – jaro, zvyky, obyèeje, apríl, hledání pokladù… Své práce pojaly neobyèejnì hravì a s humorem. Soutìž organizovaná v rámci Zlínského kraje nyní už vstoupila do dvanáctého roèníku. Celkem se zúèastnilo ve Zlínském kraji literární soutìže 655 dìtí. Na hodnocení prací se podílely odborné poroty v Knihovnì Kromìøížska, v knihovnì Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti, v Masarykovì veøejné knihovnì ve Vsetínì a v Krajské knihovnì Františka Bartoše ve Zlínì. Do krajského kola postoupily vítìzné práce z jednotlivých okresních kol. Soutìžící byli rozdìleni do vìkových kategorií (1. - 3. tøída, 4. - 5. tøída, 6. – 7. tøída, 8. - 9. tøída, speciální školy 1. stupnì a speciální školy 2. stupnì), pøièemž próza, poezie a komiks se hodnotí oddìlenì. V øadì prací, které najdete v tomto sborníku, se mùžete setkat s krásnými, poetickými obraty napø. turèinka, kokarda, krásnooèko, 1. apríl, zlá Morana. Mùžete se potìšit slovíèky, která voní jarem a valašskými zvyky: Po roce plave jaro po potoce, Otloukej se p횝alièko aneb Moje Velikonoce… Sluší se podìkovat všem dìtem za to, že napsaly svou báseò, prózu nebo komiks a soutìže se zúèastnily. Masarykova veøejná knihovna Vsetín dìkuje za finanèní podporu Zlínskému kraji (vydání sborníku) a MK ÈR. Jako krédo sborníku Èeský rok – Duben si vypùjèím slova Jana Amose Komenského: „Poznej sám sebe, abys mohl poznat nové lidi…“ Marie Pokorná zástupkynì øeditelky Masarykovy veøejné knihovny Vsetín

4

Václav Hrabinec 3. tøída, ZŠ Velehrad

O ztracených semínkách Byla jednou ètyøi malá semínka - turèinka, kokarda, krásnooèko a gazánie. A ta se rozhodla, že si vyjdou do svìta. "Ale kam?" napadlo malou kokardu. "Neboj se. Na svìtì je hroznì moc hlíny, kde mùžeme vyrùst a být pìknými kvìtinami." Tak šla a šla, až došla do jedné zahrádky, ale zahrádka byla už plná jiných kytièek. "Nic pro nás, je tu plno," øekla gazánie. Tak šla semínka dál a po nìkolika dnech uvidìla v dálce prázdnou zahrádku. Ale že byla moc malá, tak než tam došla, paní, co tam bydlela, osadila zahrádku už svými semeny. Naše parta zesmutnìla. Nejmladší semínko si stìžovalo: "Proè není na svìtì nìjaká zahrádka, kde bychom mohly vyrùst?" Putovala dál. Pøišla do mìsta. Dívala se po celém mìstì, ale nikde žádná zahrádka. Tu semínka uvidìla, že ve výloze kvìtináøství mají spoustu druhù hlíny a kvìtinek. Ale byla noc, takže se nemohla dostat dovnitø a èekat se jim nechtìlo. Nakonec usoudila, že pùjdou dál. Ale než došla k dalšímu námìstí, byl den a malá semínka spatøila, že jednomu pánovi vypadla velká bankovka. "Kupme si autíèko!" napadlo krásnooèko. "Mám dobré oèko, mùžu øídit." Tak šla semínka do hraèkáøství, koupila si tam autíèko Ferrari na ovládaèku a to už pak byla jiná sranda, než se pachtit po ulicích pìšky. Potom si semínka zaèala projíždìt celé mìsto. Nebolely je nohy a popadla je radost, že projedou svìt. Úplnì zapomnìla na to, že to jejich autíèko je na baterie. A tak jednou, když jeli kolem malého obchodu, zjistili, že jim dochází baterie. Nikdo nevìdìl, co dìlat dál. Autíèko tam nechat? Všichni si mysleli, že nechat ho tam nechtìjí. Tak co? "Na cedulce je napsáno, že baterie stojí jen patnáct korun," øekla turèinka. "A tolik nám právì zbývá." A tak si semínka koupila baterii a odjela pøenocovat pod stromy. A když spala, brzo ráno, je našel jeden kluk pøi cestì do školy. A samozøejmì si vzal semínka do kapsy. Zapomnìl je doma z kapsy vydìlat a maminka se rozhodla kalhoty oprat. A tak se semínka dostala do praèky. Jeho maminka chtìla mít vždy vše èisté. A tak tam dávala rùzné prací prášky. Cvak cvak a praèka byla zapnutá. A najednou praèka zaèala vsávat prací prášek a naše semínka tou vodou a tím práškem najednou jako kdyby byla trošku vìtší a stalo se to. Zaèaly vylézat klíèky z kapes od kalhot a semínka náhle v praèce vyrostla. A když maminka vydìlávala prádlo z praèky, všimla si, že jsou tam nìjaké malé rostlinky. Tak je pøesadila z kapsy do své zahrádky. Starala se o nì a zjistila, že tím pracím práškem ještì zkrásnìly. A mìla z nich velkou radost až do podzimu.

5

Jakub Žák ZŠ Mikoláše Alše Zlín

1. apríl

V jednom mìstì, na jedné ulici, v jednom domì bydlel kouzelník Peterson a dva skøítci Janek a Kubišta. Tito skøítci byli velicí lumpíci a neustále si z kouzelníka Petersona dìlali legraci. Ten se ale jednou tak rozzlobil, že skøítky Janka a Kubištu zaklel do hlubokého spánku. Mohli se probudit jen na jeden jediný den v roce a tím dnem byl 1. duben, apríl. A apríl je den plný legrace, utahování si z ostatních kolem, vtipkù, žertíkù a zábavy. Skøítkové si ho taky hezky dokázali užít. Chystali na kouzelníka Petersona takové vtípky a žertíky až pøecházel zrak. Taky se tìšil, až pøijde pùlnoc a skøítkové znovu usnou na celý rok. Takovým žertíkem byl i ten, kdy mu malou kouzelnickou hùlku ukryli na jeho vlastním kouzelnickém klobouku a pøedstírali, že se nìkam ztratila. Kouzelník hledal, kde mohl, ale hùlku najít nemohl. Až skøítkové vidìli, že je Peterson opravdu nešastný a bez kouzelnické hùlky špatný kouzelník, bylo jim ho líto. Skøítkové pøivedli Petersona k zrcadlu, aby vidìl, že ji mìl po celou hledání na klobouku. Pak se Janek s Kubištou strašlivì smáli, jak ho zase pìknì napálili. Takových vtípkù bylo za celý den spoustu a jeden lepší než druhý. Skøítkové Janek a Kubišta se vždycky tìšili, že si tento den užijí až do pùlnoci a kouzelník Peterson až budou skøítkové znovu na dlouho spát. Jaroslav Hynèica 3. tøída, ZŠ Neubuz

Otloukej se p횝alièko aneb moje Velikonoce ,,Otloukej se p횝alièko, nebudeš-li se otloukati, budu na tì žalovati …“ básnièkou, pøi které mi dìdeèek vytloukal p횝alku z vrbové ,,halúzky“, zaèíná nejen jaro, ale pro mì vždy zaèínají velké pøípravy na Velikonoce. Jako první je klabání. S kamarády chodíme po tøi dny po vesnici s øehtaèkami a klabaèkami. Poslední den na Bílou sobotu dostaneme výslužku. S dìdou pleteme tatar neboli pomlázku z vrbových proutkù a hned ho vyzkouším na mamince. Maminka mi pro parádu uváže první mašli. Na velikonoèní nedìli pomáhám mamince barvit vajíèka. Moje barva je zelená, a tak vajíèka nazeleno barvím já. Nejlepší je pondìlí, protože chodím pøed obìdem i po obìdì mrskat holky z naší školy. Mrskání je bezva, protože i když tatarem mrskám holky pøes zadek, tak za to nedostanu pohlavek ani kopanec. A když jim k tomu øeknu pìknou básnièku, dají mi do košíku nejen barevné vajíèko, na tatar mašlièku, ale i nìjakou dobrotu. Rád chodím po mrskaèce s kamarádem Prokopem a Cyrilem, protože je vìtší sranda. Veèer bývám pìknì ucapkaný, ale vždy se zase s kluky domluvíme, že další Velikonoce budeme chodit zase spolu a ještì vymrskáme více holek.

6

Klára Machù ZŠ Uherský Brod

Apríl, toaletní papír Mùj pradìda, který vloni zemøel skoro v 90 letech, byl èlovìk, který v životì prožil i hodnì tìžkých a zlých zkoušek, ale nikdy neztratil smysl pro humor a velice rád vymýšlel rùzné lumpárny, ale všechny byly pøitom takové, aby jimi nikomu neublížil. Neztrácel smysl pro legraci ani v dobì, kdy už byl upoutaný na lùžko a i tady, když už vìdìl, že tu dlouho nebude, bavil nás svými vtípky a mìl radost, že se smìjeme! Byl to opravdu zvláštní èlovìk. Jak jsem poznala a taky jak vím z vyprávìní své babièky a maminky, bìhem svého života pradìdeèek provedl opravdu hodnì aprílových kouskù a možná by to bylo i na knihu. Pradìdeèek byl nápaditý tøeba s dárky. Krabièka vypadající jako originální krém Nivea nakonec po otevøení obsahovala povidla a pìknì zabalená bonboniéra nabídla po otevøení místo bonbonù kaštany z lesa … A pradìdeèkovi vùbec nevadilo dát takový dárek jako jediný na oslavì. A protože i mnì, která mám narozeniny na konci bøezna, dal v úhledné krabièce pastièku na myši, a to myši v paneláku nemáme, rozhodla jsem se i se svými bratranci, že si z nìho 1. dubna tak trochu udìláme srandu. Protože pradìda miloval letáky a rùzné slevy a když ho nìjaká sleva upoutala, kupoval si i to, co vùbec nepotøeboval, napadlo nás øíct mu právì na apríla, že se bude moc zdražovat toaletní papír, že jsme to èetli na internetu. Bylo vidìt, že se „chytl“, rychle studoval poslední letáky a zjišoval, kde je v akci nejlevnìjší záchodový papír. Ovšem žádný hypermarket u nìho v malém mìsteèku nebyl a pradìda vozil vìtšinu nákupù na kole anebo vlakem asi z 20 kilometrù vzdáleného mìsta, a tak dal 200 korun mé mamince, aby mu papír nakoupila. Ta ale nevìdìla o tom, co jsme dìdovi napovídali za nesmysly o cenì toaletního papíru a zøejmì si jen myslela, že si to její dìda tak pøeje, aby ve svých 86-letech nemusel vozit toaleák na kole a tak se ho ani neptala, proè chce papír za 200 korun. Pradìda bydlel v domì sám, jen se psem, a tak nikdo z rodiny nemohl èekat, co se bude dít. Pradìda hned po našem odjezdu sedl na kolo a objel všechny veèerky v okolí, kde skoupil témìø všechen toaleák. Nìkolikrát za den vyjíždìl na svém staøièkém oblíbeném kole po okolí a domù navážel papír. Když se ho sousedka ptala, co s tím bude dìlat, øekl jí, že je to dobré na zateplení baráku… Tady uplatnil svùj smysl pro humor. Pradìdovi jezdívala jeho další dcera o víkendu vyprat prádlo a pouklízet. Když pøišla do domu po nìkolika dnech navážení toaletního papíru, byla z toho v šoku. Toaletní papír nebyl jenom ve velké pøedsíni, ale také na gauèi v kuchyni. A vlastnì od ní se pradìda dozvìdìl, jaká je pravda… A jak to všechno dopadlo? My jsme se pøiznali a museli jsme s bratranci uhradit ze svých pokladnièek škody, protože pradìdeèek do nákupu toaletního papíru investoval opravdu hodnì i z odložených penìz. A od toho dne nám dával ke všem svátkùm, narozeninám, Vánocùm balík toaleáku, a ani tak ho nestihl všechen rozdat. 7

Je mi líto, že pradìdeèek již zemøel, protože jeho smysl pro humor nám v rodinì docela chybí. Klára Machù ZŠ Uherský Brod

Takový obyèejný apríl

Je první duben a to znamená apríl. A protože je všední den, musím vyskoèit z vyhøátého pelíšku. Sotva se po ránu rozkoukám, upozoròuje mì babièka, abych si dávala pozor, že je apríl a aby si ze mì nìkdo nevystøelil. No co, vystøelím si já z babièky, napadlo mì bleskovì. Když si umývám zoubky, volám na babièku, že mi došla pasta a že mi má ze skøínì donést novou. Když babièka otevírá skøíò, vysype se na ni lékárnièka a já musím jít pomoci babièce posbírat vìci na podlaze. Ovšem jdu s pastou v ruce a tak od babièky dostanu malý pohlavek, takový opravdu malinký… Z babièky se sranda pøece nedìlá! Babièka mi chystá svaèinu a pak už vybíhám za kamarádkou, která na mì hned vyhrkne, že mám naopak kalhoty! Pohroma, podívám se na sebe, kalhoty mám obleèené dobøe a kamarádka se mi smìje: „Apríl, apríl…“ Jdeme spolu na autobus a pøemýšlím, jak bych jí to vrátila, že si ze mì udìlala takovou srandu, ale nic mì nenapadá. Když vysedneme z autobusu u školy, upozorní mì druhá kamarádka, že mám rozepnutou aktovku. Protože mám na mysli, že je apríl, nevìøím tomu a pokraèuji v chùzi. Za chvíli na mì volá další spolužaèka: „Klárko, ztrácíš vìci …“ Bohužel, toto nebyl apríl. Sbírám vìci, které mi z aktovky vypadly a zavírám aktovku. To je tedy den a to ještì nebylo ani osm hodin! Zaèíná vyuèování a nᚠpan uèitel si dnes dává pozor, abychom mu nìco neprovedli. Ubíhá první hodina a tu znièehonic nìkomu zaène vyzvánìt mobil a na to je nᚠpan uèitel velmi alergický. Nikdo ani nedutá a každý naslouchá, èí je to mobil, nakonec zjišuji, že je to mùj telefon a vùbec nechápu, proè zvoní, když zvuk mám neustále vypnutý. Hrabu v kapse v tašce a vytahuji mobil, ale ne mùj! Je to mobil mé babièky! Jsem z toho zmatená, jak se mi dostal do aktovky. Že by to byl taky apríl? A co babièka bez mobilu? Co když ho bude hledat? Nakonec jsem radìji vytáhla baterku z mobilu a bylo ticho. Uèitel mì ani nijak nekáral, protože vidìl, že jsem z toho zmatená. Když skonèilo vyuèování, spolužák na mì volal, že mì venku èeká babièka. A tak jsem se rychle oblékla, protože jsem si myslela, že babièka hledá mobil, ale pøed školou nikdo nebyl a z okna na šatnì se na mì tento spolužák šklebil a volal: „Apríl, apríl!“ Když jsem pøišla domù, byla jsem ze všeho tak unavená, že jsem si musela jít lehnout. Podaøilo se mi usnout a když jsem se probudila, myslela jsem, že je druhý den ráno a zaèala se vypravovat do školy, a tak ze mì byli všichni udiveni. Mám ráda humor, srandu, legraci a zábavu, ale tento aprílový den mi dal docela zabrat! 8

Martin Tomšíèek 5. tøída, ZŠ Neubuz

Duben u nás doma Vstávám do studeného, ale sluneèného jarního rána. Je sobota a tatínek už zase není doma. Je èas rození jehòátek, a proto vím, že mu musím jít pomoct. Vyèistím si zuby a posnídám rohlík s máslem. Ještì na mamku zavolám, že jedu za takou na ovèín. Beru si helmu a kolo a za chvíli se øítím po silnici. Když pøijedu, tatínek ještì poklízí a já jdu za ním. Beru seno do náruèe a dávám ho do jeslí. Taka mi øekl, abych napustil vodu do žlabu. Voda tekla pomalu a já musel poèkat, až se všechny žlaby naplní až po okraj. Musím ještì pøidat oveèkám seno, protože už všechno sežraly. Malá jehòátka kolem mì skáèou, bìhají a velmi skotaèí. Asi si s nimi pùjdu hrát. Hladím je, bìhám s nimi a dovádím. Najednou vidím oveèku bokem, zatím co ostatní žerou seno. Zdálo se mi to divné, a tak jsem zavolal na taku, že asi oveèka rodí. A opravdu, bylo to tak. Chvíli jsme poèkali a oveèka zaèala rodit. Taka pomáhal jehòátku ven. Nejdøíve šla kopýtka, pak celé pøední nožky, na nich položená hlavièka, potom tìlíèko a zadní nožièky. Porod se šastnì zdaøil! Taka mne poslal pro sprej a zastøíkal jehòátku konec utržené pupeèní šòùry. Narozené jehòátko zatím pije mléko od maminky. Na konci dubna nás ještì èeká vyhánìní oveèek na pastvu. Na ovèín jsme pøijeli traktorem. Taka mi øekl, abych si stoupl k malému lesu, aby se tam oveèky nezabìhly. Pak si vzal plechový kbelík a ruèkou zatøískal, aby za ním ovce šly. Všechny se hned rozebìhly. Nìkteré šly po polní cestì, jiné bìžely k lesu, ale tam jsem stál já a roztáhl ruce, abych jim zabránil jít dál do lesa. Potom už to bylo snadné. Ale ještì jsem musel zabìhnout k druhému konci ohrady, abych zadìlal dráty na bránì. Potom jsme jeli ovcím pro vodu. Za traktor jsme pøipojili velkou nádrž. Dojeli jsme domù a napustili ji až po okraj. Zavezli jsme ji zpìt k ovèínu, zapojili elektøinu a jeli domù. Myslím, že máme dost pestrý duben. Monika Slezáèková 4. tøída, ZŠ Emila Zátopka Zlín

Jak to chodí na apríla / Zlá Morana A bylo jaro. Sníh už zmizel, na louce se všechno zelenalo, už vykoukly z trávy první sedmikrásky a žlutá sluníèka pampelišek. Z vesnice vycházel prùvod lidí a míøil k potoku. To lidé vynášeli Smrtku zvanou také Morana od svých domovù pryè z vesnice, šli jí utopit v potoce. Morana pøedstavovala zimu a nemoci, utopení Morany v potoce symbolizovalo odchod zimy a pøíchod jara. Když lidé utopili Moranu v potoce, vraceli se v prùvodu zpìt do vesnice. Pøi cestì si lidé prozpìvovali, ukali na døívka a na bubínek. Nesli líteèko, ozdobený stromeèek, který symbolizoval jaro. 9

Co se však mezitím dìlo v potoce? Tìlo Morany se spojilo s duší zimy a Morana obživla. Zaèala sílit její moc a ona postupnì svolávala své pomocníky, sníh, mráz a vichøici a pøikázala jim: „Probuïte se ze svého spánku a udìlejte poøádkou, ale poøádnou zumu!!!“ A sníh, mráz a vichøice se do toho dali. Za chvíli bylo všude bílo. Mezitím co zlá Morana konala své dílo, se holèièce Markétce zabìhl její milovaný mourek Camfourek. Markétka mìla o Camfourka strach a tak se za ním vydala. Nevadilo jí, že je všude sníh a mráz, šla stále dál od vesnice. Nakonec došla až k potoku. Lidi ve vesnici byli celí nešastní, že se zase vrátila ukrutná zima. Malý Filípek, nejvìtší Markétèin kamarád si všiml, že se Markétka ztratila a vydal se jí hledat. Šel po jejích stopách, sil mu ubývalo, celé tìlo ho záblo. Celý utrmácený, prokøehlý a vyhladovìlý si sedl pod strom. Málem by pod stromem usnul navždy, když najednou nad sebou uslyšel: „uk, uk, uky, uk.“ To datel zrovna léèil strom. Filípek se zeptal: “Datle, nevidìl jsi náhodou moji nejlepší kamarádku?“ Datel odpovìdìl: „Vidìl, Filípku, když Markétka hledala svého kocourka, zlá Morana jí usnesla na svùj ledový zámek.“ „A jak ji mohu osvobodit?“ Zeptal se celý nešastný Filípek. „Sám by si na ledový zámek nikdy nedošel, poèkej chvíli, zavolám ti své pøátele“. Za chvíli se nad stromem objevil èerný mrak, to na datlovo zavolání pøiletìl orel. Mìl èerné peøí, obrovské drápy a jiskøivé oèi. „Lete spolu zachránit Markétu od zlé Morany“, øekl datel. Filípek se posadil orlovi na záda a letìli. Letìli pøes øeky a moøe, jezera a údolí až doletìli k vysoké skále, na které stál mohutný ledový zámek. Orel vysadil Filípka na vysoké vìži se slovy: „Dál si musíš poradit sám. Budu na tebe èekat na tom vysokém smrku. Tady mᚠjedno moje peøíèko. Až mnì budeš potøebovat, upus ho na zem.“ Sotva se Filípek rozlouèil s orlem, zahlédl Markétku. Promluvil na ni, ale Markétka jej vùbec nepoznávala. Zoufalý Filípek upustil peøíèko a pøivolal orla. Øekl mu, co vidìl a prosil orla o pomoc. Orel zanesl Filípka na køišálové jezero za jezerní vílou. Moudrá jezerní víla se podívala do jezera, které ji ukázalo pravdu: „Morana dala Markétce vypít nápoj zapomnìní, proto si Markétka nic nepamatuje.“ Pøipravíme jí kouzelný nápoj z bylinek a ten jí vrátí pamì. ¨ Jezerní víla se podívala podruhé do jezera a to jí odhalilo další tajemství: „Moc zlé Morany je ukryta ve støíbrném proutku na nádvoøí hradu. Kdo zlomí proutek, zlomí i moc a sílu zlé Morany.“ Filípek nemeškal, jezerní víla mu pøipravila zázraèný nápoj pro Markétku a orel odnesl Filípka zpìt na vìž. Filípek dal Markétce vypít zázraèný nápoj. Markétka ihned Filípka poznala a ptala se ho, co tady dìlá. Filípek odpovìdìl: „pøišel jsem tì zachránit. Ale nejdøíve se musíme zbavit zlé Morany. Musíme najít støíbrný proutek, ve kterém je ukryta její síla“. Markétka chvíli pøemýšlela, a pak si vzpomnìla, kde vidìla støíbrný proutek. Filípek pøivolal orla, oba se usadili orlovi na záda a potichu vyletìli ze zámku. Letìli až na samý konec zahrady. Tam rostl strom, v jehož korunì byl støíbrný proutek. Orel 10

donesl dìti až ke stromu, Filípek rychle utrhl proutek a pøelomil ho. Ozval se strašlivý výkøik a celý zámek zaèal tát. Orel na nic neèekal, vznesl se do vzduchu a vracel se s Markétkou a Filípkem do vesnice. Z výšky vidìli, jak všude na zemi tál sníh a údolí a louky se zaèaly zelenat. Zima odcházela a pøicházelo jaro. A bylo jaro. To bylo ve vesnici radosti, že se ztracená Markétka s Filípkem vrátili. Ve vesnici hned vystrojili velkou oslavu a dìti musely povídat celý neuvìøitelný pøíbìh. Josef Mocòák 7. tøída, ZŠ Šafaøíkova Valašské Meziøíèí

Zlatý d隝 kvete v dubnu Ležím tady, už ani nevím odkdy. Jak jsem se sem dostal, si pøesnì nepamatuji. Tentokrát bylo teplo, svítilo sluníèko a všechno bylo voòavé. Letìl jsem vzduchem a nejednou jsem pøistál na tomto místì. Je nás kolem plno. Nejdøíve jsme všichni leželi v trávì, ale postupnì jsme se propadli dolù. Není to zase tak špatné. Je tady pøíjemnì teplo, plno kamarádù a taky pár starších a zkušenìjších kolegù. Teï mì napadlo, že jsem se vám zapomnìl pøedstavit. Jmenuji se asi Taraxacum officinale, ale nevím to urèitì. Povídal jeden starší, a si nedìlám starosti, že své jméno urèitì taky nezná. Jsme totiž semínka a svoje jména poznáme, až vyrosteme. Doteï tady bylo pøíjemnì, pìknì jsem si hovìl na svém místeèku a nic moc se nedìlo. Teï se to ale mìní. Zaèíná tu být pìknì horko a vlhko. Taky kabátek, ve kterém jsem schovaný, mi zaèíná být malý a celý se jaksi nafukuju. Všichni jsou na tom podobnì. Jeden starý koøen øíkal, že je duben a to je nᚠèas. Nevím sice na co, ale celkem se tìším. Právì ze mne zaèíná nìco lézt ven. Jedna èást jde nahoru a druhá dolù. A já se nemùžu doèkat, co se stane. Zaèínám se nìjak zvìtšovat a každý den jsem silnìjší a blíž k tomu teplu, co jde shora. Každou chvíli musím do nìèeho narazit a zlomit se. Teï se to stane. Uf, kde to jsem? První uvidím svìtlo, které si pamatuji ze své cesty sem. Rozhlížím se kolem a vidím kamarády Primulu veris, Violu arvensis, Tussilago farfara a všechny ostatní. Je tady krásnì. Všechno má úžasné barvy – zelenou, žlutou, èervenou. Slyším plno zvukù. Zaèínám se taky zelenat a na hlavì se mi nìco dìje. Èím je vìtší teplo, tak se mi hlava kulatí a já mám na hlavì už pìkný klobouk. Teï jsem pìknì veliký a mohu se poøádnì rozhlédnout. Jsem asi na zahradì. Moje hlava mi pomalu praská a klube se z nìco žlutého. Už vím, to je kvìt a já jsem opravdu Taraxacum officinale – pampeliška neboli smetánka lékaøská.

11

Andrea Ovèáèková 7. tøída, ZŠ Zubøí

Koneènì zajímavé Velikonoce Ráno je krásné. Sluníèko svítí a na nebi ani jeden mráèek. „Zuzko, už je èas vstávat, venku je teplo a mimo to, máme dneska spoustu práce. Zítra jsou Velikonoce! Šup, šup, a už jsi v kuchyni na snídani!“ probouzí natìšená maminka svou dceru a roztahuje pøi tom okenní závìs. „Mami, nechápu, jak mùžeš hned po ránu tak nadšenì mluvit o práci,“ vrèí rozespalá Zuzka. „Zase Velikonoce. Nesnáším tenhle svátek. Celou sobotu se bude uklízet a péct... Jééé, tolik práce jenom proto, aby se barákem pøehnala horda klukù, co holce napráskají pomlázkou a sežerou, na co pøijdou. A ještì dostanou malovaná vajíèka a èokoládky a nevím, co ještì...!!!“ „Nestìžuj si a vstávej,“ neodpustil si pøipomínku její starší bratr Ondra. „Velikonoce jsou náhodou super svátky! Kdy jindy v roce mùžu holce beztrestnì naflákat?“ „No, nìco takového jsem opravdu potøebovala slyšet...“ mumlá si Zuzka a neochotnì vstává. Ondra se má - celý ten svátkový uklízecí den je mu úplnì ukradený. On si jen smotá z proutí pomlázku a má vystaráno... „Až se pøíštì narodím, budu kluk!“ Celou sobotu se uklízelo. Samozøejmì bez Ondry. Prý jede za nìjakým kamarádem z výšky a vrátí se až v pondìlí. „No jasnì - zase je všechno na mnì.“ Zuzka se z té špatné nálady ne a ne dostat... Ale veèer, když ji maminka pochválila za krásnì uklizený dùm, øekla si, že to zase nebyl až tak ztracený den. Všechno svítilo jako nové a na mamince bylo vidìt, jak je ráda, že je Zuzka tak šikovná a že všechno spolu tak dobøe zvládly. Velikonoèní nedìle. Zuzka dnes moc brzy vstávat nemusí. Vèera se uklidilo, dnes maminka napeèe koláèe a budou se barvit vajíèka. Zuzka sice z Velikonoc moc nadšená není, ale vajíèka barví ráda a umí je krásnì zdobit. Nalepuje na nì ornamenty ze slámy, lepí na nì rùzné obrázky a moooc se jí to povedlo! Crrrrrrrrrrrrrrrrr,crrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!! A je to tady! Velikonoèní pondìlí! „Hody, hody, doplovody...“ køièí malý soused Péa a už se hrne k Zuzce, aby splnil svoji povinnost a každou holku v domì pìknì pomlázkou polechtal. „To ploto, teto, abys byla celý lok zdlavá!“ Tohle Zuzku rozesmálo. Ještì nedávno tohohle malého škvora vozili v koèárku a dnes tu stojí s pomlázkou jako velký chlap! „Tak to moc dìkuju, že se starᚠo moje zdravíèko. A teï si za to, zlatíèko, vyber hezké vajíèko!“ nabídla Zuzka svá krásná vajíèka. „Ale já mám ladši èokoládu...“ nakukuje Péa do ošatky s èokoládovými zajíci, a tak Zuzka vytáhne toho nejvìtšího: „Tady máš. Jsi mùj první koledník, zasloužíš si nejvìtšího!“ Bìhem dopoledne zmizeli z ošatky všichni èokoládoví zajíèci, kuøátka i oveèky. Pøišli i Zuzèini kamarádi ze školy, strejdové, i dìda pøijel, a Zuzku moc potìšilo, že si na rozdíl od malých mlsalù, všimli jejích krásnì zdobených vajíèek. 12

„Kdepak se nám zasekl ten Ondra?“ maminka už skoro chystá obìd a brácha nikde... „Už jsme tadýýý - hody, hody, už jsme tady - kde jste holky schovaný? Hodíme vás do vany!“ Ondra, a s ním jeho banda kamarádù. A všichni v úžasné náladì! Zuzku polilo horko. „Cože? Do vany?? Pomóóóc!!!“ A už ji mají a všichni se hrnou do koupelny. A voda z kohoutku už teèe. „No to si pøece nenechám líbit!“ bleskovým pohybem pøepnula páèku. Dlouhá sprchová hadice sebou mrskla a voda zaèala støíkat na všechny strany! „Pomóóc!“ „Vodaaa!“ „Bacha!“ „Uhni!“ Najednou byli mokøí úplnì všichni. „Teda, ségra, tys nás dostala,“ øekl Ondra, když se všichni sušili v altánku na zahradì. „No, èekali jsme všechno, ale takovou rychlou akci fakt ne,“ ocenili Zuzèinu pohotovost Ondrovi kamarádi. „To jsem zvìdavá, kdo dá tu koupelnu do poøádku,“ ozvala se za nimi maminka. Pøinesla koláèe a kávu. Kluci se vydìšenì otoèili. „Jejda, prùšvih, mamèa je naštvaná, že jsme udìlali binec...“ „No kdo, já a kluci,“ øekl pokornì Ondra. „Vy jste uklízely v sobotu, já uklidím dneska...“ „Jasnì, jasnì,“ smála se maminka. „Umím si pøedstavit ten vᚠchlapský úklid! Ale klidnì se do toho puste, já vám za to udìlám prima pizzu.“ „Jé, mami, to já ti ráda pomùžu a kluci a se snaží,“ pronesla škodolibì Zuzka a spìchala za maminkou do kuchynì. A jak to všechno dopadlo? Koupelna sice nebyla uklizená jako pøed akcí, ale maminka kluky pøesto pochválila a ta pizza, ta byla výborná!!! A veèer v posteli si Zuzka øekla: „Velikonoce moc nemusím, ale dneska to byla sranda...“ LukᚠBill 7. tøída, ZŠ Zubøí

Mohlo to tak dopadnout… „Néé! Zase ty Velikonoce!! Zase budu mít nohy jak vánoèní stromeèek. Já nechápu, proè si kluci alespoò jeden rok nemùžou ty tatary a jalovce odpustit?!“ mrèela Míša, když jí do oèí zasvítilo sluneèní svìtlo odražené ze zrcadla špinavého od rtìnky a oèních stínù, povìšeného na protìjší stìnì. Sluneèní svìtlo se odráželo i od okolních narùžovìlých zdí, osvìcovalo malou televizi v rohu na polièce. Høejivé sluneèní svìtlo záøilo i na blýskavé pøebaly holèièích románù naskládaných v malé knihovnièce. Nad šuplíky s obleèením se vyjímaly pomuchlané plakáty popových hvìzd i ame13

rických chlapeckých rockových skupin. „Míšo, pojï už dolù, za chvilku pøijdou koledníci!“ volala mamèa pod schody. Znìlo to dost hlasitì, protože Míša mìla pokoj hned nad schody, takže slyšela všechno, co se po domì šustlo. „Ne, mami! Já z tý postele nevylezu! Dneska z pokoje nevyjdu!“ postavila si hlavu. „Ale neplácej hlouposti a šup šup dolù!“ „Ne! Já se zamknu a basta!“ oponovala dál. „To ani nezkoušej,“ odvìtila mamèa a na tváøi se jí zcela urèitì rozzáøil její kouzelný úsmìv. „Jinak bys taky mohla dostat zaracha,“ domluvila a šla namazat další tácek chlebíèkù sýrovou pomazánkou. „Kašlu na kluky i na Velikonoce, jdu si ještì lehnout. Však mì mamka pak vzbudí,“ zamumlala si Míša a zavøela oèi… „Kde to jsem? „Míííšo, Mííšo!“ „Hhh, co je? Kdo to je?“ dívka se zaèala otáèet na všechny strany. „Mííšo!“ „Kdo to volá?!“ „To jsem jáá!“ ozval se znovu hlas. „Kdo? Kdo jsi?“ „Pøece já!“ Pøed Míšou se objevil malý lišácky koukající skøítek. A až teï si uvìdomila, že je v nìjakém zvláštním lese. Všude kolem jen vrby a jalovce, staré i mladé malé výhonky. Nikde žádná borovice, buk nebo alespoò malý smrèek. Místo hub tu na zemi ležela jenom vajíèka a kolem pobíhali zajíci. Vesele barevní jako nazdobený vánoèní stromek. Byl to nìjaký jiný svìt. „Kdo jsi? Odkud mì znáš?“ „Já jsem pøece Pomlázek!“ „P - Po – Pomlázek? A co jsi zaè? Odkud mì znáš?“ „Já znám všechny lidi slavící Velikonoce! To já pøináším kouzlo tìchto svátkù,“ skøítek byl asi rád, že Míšu vidí, ale ona nebyla moc nadšená – nikdy ho nevidìla ani neslyšela, bála se mu vìøit. „Takže ty mùžeš za to, že jsou každý rok Velikonoce?!“ odhodlala se Míša k otázce. „Ano, já.“ „A ty teda mùžeš zaøídit, aby nebyly?“ „Ano, to taky umím!“ „Hmm, myslím, že bychom mohli být kamarádi, ne?“ Míši se v hlavì zaèal rýsovat její „šikovný“ plán. Plán na zrušení Velikonoc. Sbohem mé bolavé nohy! „Proè ne, já jsem se všemi kamarád, když chtìjí být oni kamarádi se mnou…“ „Super!“ pousmála se lišácky na Pomlázka. „Tak jo! Jsem rád, že jsme kamarádi!“ „Já taky, já taky …“ odvìtila Míša. Nejdùležitìjší bude pøesvìdèit Pomlázka, aby byl na mé stranì a myslel si, že jsem jeho kamarádka, aby pro mì udìlal cokoliv, potom to už bude hraèka. 14

„Pomlázku, a kde to vlastnì jsem?“ „Jsi ve Kraslicovì, v domovì Velikonoc – tady nabírám celý rok sílu, abych je mohl zase vyèarovat!“ On umí i èarovat! „Takže tohle je tvùj domov? A neprovedl bys mì tu, prosím?!“ „Ale beze všeho. Tak už pojï!“ Pomlázek se rozutíkal a bìžel pøes celý les a utíkal, utíkal a utíkal. Míša samozøejmì pádila za ním. Míjeli stromy, keøe, vajíèka, potùèky… Po chvilce bìhu dobìhli pøed komplex mnoha továren rùzných barev a tvarù. Tam byla èervená kulatá továrna, tady zase modrá štíhlá a vysoká budova. „Tady se vyrábìjí kraslice, aby mìli chlapci co dostat za koledu,“ øekl trpaslík a ukazoval na velikou fialovou vejcovitou továrnu. Opravdu Míši pøipomínala vajíèko. „To ještì existuje? Vždy dneska už se dávají èokoládová vajíèka, ne?“ „A co myslíš, že dává koledníkùm tøeba tvoje babièka, he?“ No, je pravda, že taka si vždycky od babièky donese malované vajíèko! „Vlastnì mᚠpravdu, babièky poøád rozdávají malované kraslice. A co se vyrábí tady?“ „Tady za pomoci Rychlorùstu, který jsme tu vynalezli, rostou vrby a jalovce – k Velikonocùm pøece patøí pomlázka nebo jalovec, ne?“ Míša chtìla rychle od téhle továrny pryè. Velikonoce by totiž nebyly tak hrozné, ale jediné, co jí vadilo, byly právì tatary a jalovce. „A co se vyrábí tady?“ Míša mrkla a ukázala na malou zelenou továrnu ve tvaru oveèky. „No pøece beránci!“ „Beránci, jací beránci?“ koukla dívka tázavì na skøeta. „No pøece velikonoèní! Peèení! Tvoje máma nepeèe na Velikonoce beránka?“ „No, peèe. I babièka ho peèe, ale kam se dostávají tihle?“ „To jsou speciální, nevyrábí se jich nijak moc. Ty jsou pro Ježíška a pro takovou tu elitu!“ „Takže jednoho tohohle beránka bude jíst Ježíšek? A jak se k nìmu dostane?“ „Normálnì! Dobìhne na nebe sám!“ Pøedstavit si peèeného beránka, jak skáèe po obláècích a pak mu malinký Ježíšek ukousne ucho, byla pro Míšu nadmíru legraèní, proto se trošièku zahihòala, aby to nebylo vidìt: „Peèení beránci neumí bìhat! Nebuï trdlo!“ Pomlázek na nic neèekal, zapískal. Otevøela se velká vrata a odtamtud vyskákal malý roztomilý peèený beránek. Na krku mìl pìknou rolnièku pøivázanou na mašli a hopsal si to pøímo ke skøítkovi. Ten mu jenom nìco zašeptal do ouška a beránek si to už skákal do nebe. „Ten byl pro Ježíška?“ otázala se Míša s jiskrami v oèích. „Ále, to je jeden z moc nepovedených – ten je pro Jidáše.“ „Jidᚠje v nebi?“ „Samo, kde by mìl být?“ „No, v pekle, ne? Když Ježíškovi tak ublížil, ne?“ 15

„To pùvodnì mìl být – ale hodný Ježíšek se ho zastal.“ Mezitím došli k další a snad i nejvìtší továrnì. „Páni, to je ale velká továrna! Co se tady vyrábí?“ „Tady se tatary a jalovce napouštìjí Jarním zdravím a Svìžestí.“ „A proè?“ „No, protože Velikonoce jsou mimo jiné od toho, aby chlapci dìvèata vyšlehali.“ „To je mi jasné, ale proè?“ „Protože kdyby to kluci neudìlali, dìvèata by uschla, tos nevìdìla?“ „Ne, nevìdìla… Takže kdybych náhodou tøeba já Velikonoce ráda nemìla a nenechala se vyšlehat…“ „… tak by se z tebe do roka stala suchá vìtvièka!“ varoval Míšu velmi vážným hlasem døíve veselý a zatím i pøátelský skøítek. „Hhh, a nelžeš mi?“ znejistìla Míša a radši se ujišovala. „Ne, chceš vidìt, jak dopadly holky, které se na Velikonoce nenechaly zmrskat?“ „Nó…. Tak dobøe! A kde jsou??“ „Chy se mì za ruku, já ti to ukážu,“ dívka se nedùvìøivì skøítka vzala za ruku a on zaèal mumlat: „Èáry, máry, všemi tøemi! A jsme pøed nezbednicemi!“ Najednou se zaèal víøit prach, modrý záblesk! A stáli jsme pøed øadou zvadlých a starých stromù. „No, ale já žádné holky nevidím? Ony se schovaly?“ koukala se do všech stran. „Tady, jsou pøímo pøed tebou!“ „Ty myslíš tyhle stromy?“ Míša mìla takový divný pocit. Jako by na ni dýchlo nìco zlého, jako by ty stromy na ni mluvily – v její hlavì. „Vidíš ta jména? Káèa Mrzutá, Jíøa Nafintìná, Agáta Protivnᅓ ukazoval skøítek na jmenovky pod tìmi nejohyzdnìjšími stromy. Ten byl uschlý a malý, se zamotanými vìtvemi, tenhle mìl jenom pahýlky. Míša se necítila dobøe – to šero, ty stíny onìch stromù, ten smutek… „Mᚠštìstí, že jsi mì potkala, jinak bys dopadla jak tyto nezbednice.“ „A jak víš, že bych tak dopadla i já?“ „Copak ses nechtìla zamknout v pokoji? Copak jsi mì nechtìla využít, abych zrušil Velikonoce?“ „A jak to víš?“ „Øíkal jsem ti, že znám všechny slavící Velikonoce! Kdybych dal na tebe a Velikonoce zrušil, tak by uschly všechny holky – i tvoje maminka!“ „Prosím, odpus mi! Byla jsem hloupá, že jsem neznala zvyky Velikonoc! Odpustíš mi?“ klekla Míša pøed skøítka na kolena. „Já ti nemám co odpouštìt. Jsem pøece tvùj kamarád, nebo ne?“ usmál se a podal Míšu ruku. „Dìkuju… Au!“ „Co se dìje?“ „Nìjak mì chladí, bolí a píchají nohy!“ Míši to pøipadalo, jako kdyby upadla na podlahu s vysypanými špendlíky. „Ajáj, je to tady!“ 16

„Co je - Au! – tady?“ „Zapomnìla ses zamknout, jak jsi chtìla, tak se probuï!“ „Co?!!!!“ „Hezké Velikonoce, Míííšo!“ mával skøítek ztráceje se dívce pøed nosem. „Au, au! Já se zrovna vzbudila! Nechte mì!“ „Hody, hody, doprovody…!“ „Kluci!!!“ Ondøej Mertlík tercie, Gymnázium Otrokovice

Po roce plave jaro v potoce Probudili mì ptáci. Každé ráno øvou jako zbìsilí, tak proè by to dnes mìlo být jinak? Je první máj a já mám první schùzku s Bárou. Chodí o rok níž – do osmièky - a myslím, že tentokrát by to mohlo vyjít. Má dlouhé vlasy – rezavé – a v pihaté tváøi velkou pusu. Poøád se nìèemu smìje, ale jinak je docela chytrá. Skoro jako já. Pùjdeme nìkam ven. Pøíroda prý s holkama dìlá divy. Kdyby aspoò bylo teplo. Ale dnešní první kvìten je zatažený a zdá se, že každou chvíli zaène pršet. Dali jsme si sraz u potoka. Tam nikdo nechodí. Jdeme proti proudu. Tráva je zelená, tlusté blatouchy kvetou a vèely bzuèí, i když je pod mrakem. Voda pøeskakuje pøes kameny. Nᚠpotok vlastnì není potok, spíš menší øíèka. Voda je vysoko, už týden støídavì prší a leje. Kecáme o škole. Minuli jsme poslední domy. Tøeba bych ji mohl vzít za ruku. A sakra. Na nìco jsem pøece zapomnìl. Na bøehu potoka, pod splavem, leží hromádka úhlednì poskládaného obleèení a vedle ní sportovní boty ADIDAS. Je prvního kvìtna. A na prvního kvìtna se sportovec, sokol a svìtobìžník Jaroslav Húšèava vždycky koupe v potoce. Jaro je odnìkud ze Slovenska. Má mìkký pøízvuk, dobrý metr pìtaosmdesát a ve svých dvaasedmdesáti ani gram zbyteèného špeku. Vypadá na padesát a je stále v pohybu. Trénuje mladé fotbalisty, vede cvièení mužù v místní sokolovnì a po veèerech hraje kuleèník nebo kuželky v naší hospodì. Dokonce se prý letos v létì chystá na poznávací cestu do Indie. Zkrátka èupr dìdek – takový bych chtìl v dùchodu být. Jen doufám, že zase nebude mít nìjaké øeèi o tom, jak jsou meze ještì studené. Došli jsme blíž. Jaro se vždycky koupe pod splavem – je tam malá tùòka. Jenomže ho tam nìjak není vidìt. Jaro je nepøehlédnutelný. Když se na prvního kvìtna koupe, zpívá si u toho Hore háj dole háj hore hájom chodník a dìlá takové ty sokolské pohyby rukama. Teï však bylo ticho. A v tùni pod splavem se nìco bìlalo. Tohle vùbec nevypadalo dobøe. Rychle jsem se zul a rozbìhl se k vodì. To bílé ve vodì byl Jaro. A nejspíš byl mrtvý. 17

Než pøijela záchranka, vytáhli jsme ho z vody a zkoušeli umìlé dýchání, ale Jaro se ani nepohnul. Doktor si jej poslechnul, zkusil puls a chvíli ještì se saniákem oživovali. Pak nás pochválil a øekl, že si z toho nemáme nic dìlat – zøejmì to byla srdeèní zástava. Naložili tìlo do sanitky a jeli do špitálu. Prý se bude muset udìlat soudní pitva. Zaèalo pršet. Otoèili jsme se a vraceli se zpátky kolem potoka. Líp už moje první rande opravdu dopadnout nemohlo. V sanitce se zatím doktor pohodlnì usadil a vytáhl placatici s rumem. Sloužil celou noc a trocha odpoèinku nezaškodila, zvl᚝ když jej èeká dvacet kilometrù po okreskách mezi poli ve spoleènosti mrtvého. „Tak na zdraví,“ øekl a zvedl pleskaèku k ústùm. Najednou mrtvý zakašlal a posadil se. „Na tvoje, synku,“ øekl a znovu si odkašlal. „Mᚠtam… ještì trochu? Je mi… hrozná zimmmma.“ „To urèitì není jen tak,“ øekla Bára. Sedìla na lavièce pøed školou a mìla svetr s takovými rùžièkami, který jí skvìle tvaroval už tak dobøe tvarovanou postavu. „Jaro je sportovec. Jakápak srdeèní slabost?“ Zvìst o slavném zmrtvýchvstání Jaroslava Húšèavy už obešla po dìdinì a nevyhnula se ani naší škole. Lidi byli vesmìs rádi. Jaro byl velice oblíbený. Nechybìl na žádné zábavì, na žádném setkání a všichni vìdìli, že bez nìj by to nebylo ono. Pár dní si poleží ve špitále a zase bude jako rybièka. I já jsem byl rád, že to tak dopadlo. A taky jsem byl rád, že jsem nedával umìlé dýchání mrtvole. „Ty, Jožine, poslouchej,“ povídá zas Bára. „To opravdu není jen tak. Máma øíkala, že mu dìlali testy a objevili v krvi nìjaké divné cizí látky.“ Máma Báry dìlá sestru na místním støedisku a ví o všem, co se kde šustne. „A co s tím chceš dìlat?“ na to já. Bára se ke mnì naklonila a zašeptala: „Myslím, že se ho nìkdo chtìl zbavit. A my musíme zjistit, kdo to byl.“ A tak jsme se znovu sešli u potoka. Bylo už trochu tepleji a dokonce sem tam vykouklo slunce. Bylo to fajn. Bára sedìla na pokácené olši hned vedle mì a vedla detektivní øeèi. „Tøicátého dubna se pálily èarodìjnice. Dìlal se oheò, pilo se, a kdyby nìkdo chtìl, mohl dìdkovi klidnì nìco dát. Proto musíme zjistit, komu by mohlo prospìt, kdyby dìda umøel. Moc lidí mì nenapadlo, ale co tøeba Tonka Obadalová – s tou jsou na nože už dlouho.“ Tonka má v dìdinì malou samoobsluhu a Jaro na jejím krámu nenechá chlup suchý – prý prodává draho a obèas i s prošlou zárukou. „A co ten jeho soused, ten Langr,“ vzpomnìl jsem si já. „Dohadují se o hranice zahrady. Nebo otec Vojtìch,“ napadlo mì další jméno. Jaro dotáhl nedávno z mìsta nìjaké knížky o buddhismu a alternativní medicínì a rozdával je v nedìli lidem pøed kostelem. 18

„Jenomže faráø na èarodìjnicích nebyl,“ pøemýšlela Bára. „A Langer už v osm veèer nevìdìl, èí je. Ale Tonka byla ve stánku s obèerstvením. Kdyby mu dala nìco do piva, nikdo by to nepoznal.“ „Dìda nepije pivo, to ví pøece každý. Nosí vždycky malou støíbrnou pleskaèku na slivovicu.“ „Ale ráno ji sebou nemìl.“ „Nemìl. Co kdybychom nejdøív zašli k nim a zkusili ji najít?“ „Dobrý nápad. Babièka Húšèavová bude jistotnì na poli a urèitì nebude mít zamknuté.“ Plížili jsme se k Jarovì domu jako dva agenti. Byl to velký dùm s obrovskou zahradou. Dìda mìl rád biozeleninu a bioovoce a èasto mluvil o tom, jak je dobré jíst jídlo, které si èlovìk sám vypìstuje. Mìli i králíky, slepice a kaèeny a každou zimu zabíjeli prase. Na dvoøe bylo ticho. Po babièce ani stopy. Opatrnì jsme pøebìhli dvùr. Dveøe byly zavøené a zamèené na klíè, který trèel ze zámku. Logika starých lidí je pro mì nìkdy nepochopitelná. Opatrnì jsem otoèil klíèem a vešli jsme dovnitø. Byl to typický dùm starších lidí – velká kuchyò s kamny, obývák s vystaveným sklem a velkou televizí a ložnice s nastlanými peøinami, která vonìla mýdlem a zatuchlinou. Bylo vidìt, že v peøinách už pár dní nikdo nespal. Okno bylo otevøené, pod svìtlem se honily mouchy – a na jednom noèním stolku stála dìdova støíbrná pleskaèka. „Vezmi ji do igeliáku, a nesmažeš otisky,“ zašeptala Bára, která se asi èas od èasu dívá na Expozituru. „Dobøe,“ øekl jsem stejnì tiše a popošel ke stolku. Pak za mnou vrzly dveøe. „Dobrý den, dìcka,“ øekla babièka Húšèavová. „Pøišli jste si pro mì?“ „Brali jsme se dobøe pøed padesáti lety,“ zaèala babièka své vyprávìní a ztìžka usedla za stùl. Mìla èervené, oteklé ruce a oèi, které pøipomínaly starého udøeného konì. „Potkali jsme se na spartakiádì. On byl veselý jako ptáèek, pìknì zpíval a toèil se kolem mì, jako bych byla jediná na svìtì. Jenomže pak jsme se vzali, pøišly dìti – a on poøád jenom po zábavách, poøád veselý, poøád by jezdil po svìtì. Já jsem obstarala dìcka, udìlala všechno kolem baráku, chodila pracovat do kravína – a on byl poøád volný jako ten pták. Já jsem pracovala, on se bavil. I za cizíma ženskýma chodil. Mìla jsem ho poøád ráda, ale postupem èasu už to nešlo vydržet. Chtìla jsem, abychom to tady trochu omezili, protože už na všechnu práci nestaèím, ale on že ne, že musíme mít pole a zvíøata – a pøitom na nic ani nesáhl. A teï ještì chtìl vzít naše úspory na tu cestu do Indie, prý se tam chce podívat – ale za co koupíme uhlí na zimu nebo co bych chtìla nebo potøebovala já, to mu bylo jedno. Já jsem nechtìla, aby to takhle dopadlo. Víte, on má nízký tlak a já zase vysoký a oba na to bereme léky. Øíkala jsem si, že když mu dám ty moje, tøeba ho to trochu zabrzdí, že bude muset k doktorovi a dá koneènì pokoj s nìjakou Indií. Dala jsem mu to do té jeho flaštièky. 19

Ale byla to hloupost. Mohlo ho to zabít. A kdyby ne, nic by se nezmìnilo. On už jiný nebude.“ „My… my nikomu nic neøekneme,“ øekla Bára a podívala se na mì. „Že ne, Jožine?“ „Ne, neøekneme,“ slíbil jsem. „Nikomu ani slovo. Ale vy byste to mìla.. nìjak vyøešit.‘ „Tak dobøe,“ usmála se babièka a její tváø jako by v tu chvíli omládla. „A o mì se neboj. Já už to nìjak vymyslím.“ Slunce svítilo a nebe bylo modré jako babièèina zástìra. Jo, máj, lásky èas… A jaká je to láska, když se mùže zmìnit ve zvyk, nebo dokonce v nenávist? Pak mì Bára vzala za ruku a øekla: „Pojï, prosím tì. Nám se tohle nestane.“ Mìla pravdu. Uplynul rok. Byl tady znovu první máj a já byl sám. Bára se v létì zamilovala do nìjakého instruktora na táboøe a dala mi košem. Jo. Lepší, než kdyby se mì po padesáti letech pokusila otrávit. Babièka Húšèavová, zdá se, vzala svùj život koneènì do svých rukou. Jakmile se dìda vrátil z nemocnice, odstìhovala se do Domovinky ve mìstì. Mìla tam svùj pokojík, chodila každý den na procházky a s ostatníma babkama na kafíèko a byla spokojená. Zato dìda za ten rok zkusil jako pes – poprvé v životì se o sebe musel starat a dìlat nìjakou tu práci. Bylo pìknì a tak jsem vzal kolo a rozjel se proti proudu potoka. Kdo ví, možná uvidím, jak po roce plave Jaro zase v potoce. Ale nejspíš ne – Jaro na podobné hlouposti nemá èas. Musí obstarat zvíøata, zasadit zemáky a… Najednou jsem je uvidìl. Šli po úzké pìšince. Babièka nesla v ruce kytici rùží a dìda kolem ní obletoval jako motýl Emanuel. Slušnì jsem pozdravil a fièel dál. Zdálo se mi, že na mì babièka spiklenecky mrkla, ale kdo ví, možná to bylo jen zdání. Asi pøece jen zítra pozvu Janu na rande. Je z naší tøídy, poøád se nìèemu smìje, ale jinak je docela chytrá. Jo, láska je skvìlá vìc. Jenom to èlovìk nesmí vzdát. Lucie Hùtová 9. tøída, ZŠ Kunovice U Pálenice

Duben

Podle Pøedstavy jaro kvete – stromy jsou obtìžkány nìžnými bìlostnými a rùžovými kvítky, první petrklíè a bledule se zubí na svìt, jiskøivì zelená tráva roste a roste. Slunce svítí lidem do tváøí jako teplé vlídné pohlazení po chladné zimì. Ale ve Skuteènosti vše vypadá jinak – stromy se neprohýbají pod kvìty jara, jenom na nich sem tam uvidíte bílý flíèek, prvosenky se skrývají pod snìhem èi blátem, tráva se jen velmi pomalu a unavenì zvedá. Slunce obèas vysvitne, ale za chvíli se opìt schová za mraky. Všude ještì pøetrvávají chladné vánky. Není proto divu, že se Pøedstava a Skuteènost nìkdy pohádají, a pak kolem sebe chodí jako dva cizí lidé na ulici. A v pøípadì jara se tyto dvì dámy hádají èasto. 20

Nejèastìji? V dubnu. A podle toho, která sleèna zrovna vítìzí, bývá také poèasí. Sluneèné, zamraèené, deštivé, suché, tropické, zimní až arktické. Kdo by se mu pak dubnu divil, že je považován za vtipálka mezi mìsíci? Proti jeho žertùm existuje jediná obrana – pranostika. Takové zastaralé výsledky sporù z minulých let. Je jich mnoho. Jedna taková se vztahuje i k Markovi a Jiøímu. To to tenkrát vypadalo…. Pøedstava, krásná mladistvá zlatovláska, se vyšplhala do koruny stromu, který skoro záøil svou èerstvostí, zelení, jež se už nìjakou dobu neukrývala pod nánosy tìžkého snìhu. Rozpustile se chytla vìtve nad hlavou a zaèala pohupovat nohama ve vzduchu. Podívala se kolem sebe, spokojená se svou prací. Všechny krásy dubnového poèasí vynikly pøesnì tak, jak mìly. „Co tady dìláš, nemùžeš si tohle praktikovat nìkde jinde?!“ zasyèel jí najednou u ucha stín. Pøedstava sebou polekanì trhla. Málem spadla. Otoèila se na Skuteènost, která si pøisedla, a sjela ji rozzlobeným pohledem. Starší ženu to však nijak nevykolejilo. „Ne, nemùžu! Nemyslíš, že by si lidé zasloužili jaro, jaké si pøedstavují? Já jim aspoò dìlám radost,“ vyplázla na ni jazyk Pøedstava. „To tedy nedìláš. Jsi jenom iluze. Lidé by se spíš mìli nauèit vidìt vìci tak, jak vypadají doopravdy! Vždy je duben, a ne léto!“ odfrkla Skuteènost a zamraèila se na kvetoucí krajinu. V momentì nìkolik stromù pøišlo o èást svých listù, tráva trošku poklesla, na nebi se zaèaly prohánìt jemnì šedivé mraky. Pøedstava jen nešastnì zaskuèela. Tolik pìkného krutá Skuteènost znièila! „Mám toho akorát tak dost! Copak nevidíš, co jsi zpùsobila?!“ strèila zuøivì zlatovláska do brunetky vedle. Ta se zakymácela, a protože se nedržela žádné vìtve, letìla støemhlavým pádem dolù. Dopadla pøímo na zadek. Okolí se v tu ránu zmìnilo zpátky na takové, jaké ho vytvoøila Pøedstava. Jenže druhá žena to prostì nemohla skousnout. Natáhla se, chytila dívku za kotníky a stáhla jí pøímo za sebou. Vztekle na sebe syèely a ukazovaly prsty. „Když neumíš bojovat férovì, bude nás muset nìkdo rozsoudit. Vidíš tu døevìnici u lesa? Pùjdeme tam a zeptáme se statkáøe, který tam žije, jak má podle nìj duben vypadat,“ vztyèila se nad Pøedstavou triumfálnì Skuteènost s rukama založenýma v bok. Mladší dívka souhlasnì kývla. Chudák Marek zrovna štípal døíví, netušíc, co všechno ho èeká. Byl to docela urostlý mladý muž žijící si v klidu daleko od mìsta. Práce mu šla dobøe, jen obèas mu chybìla lidská spoleènost. Rodièe už nežili, se sousedy se nikdy nijak zvl᚝ nepøátelil, ženu si ještì nehledal. A tak když mu o chvíli pozdìji na dveøe zaklepala hezky vypadající starší žena s havraními vlasy a chlapeckým vzhledem, byl víc než pøekvapený. Ještì víc ho udivilo, když po jejím boku spatøil drobnou bezchybnì upravenou zlatovlásku s tváøí patøící snad dávným bohyním. Nepokrytì na tu rozdílnou dvojici zíral. „Dobrý den, víte, s pøítelkyní se trochu hádáme. Vidìly jsme Vás na dvoøe a napadlo nás, jestli byste nám mohl pomoci a rozsoudil nᚠspor. Jaké je podle vás lepší poèasí?“ 21

usmála se na nìj vlídnì Skuteènost a skoro koketnì zamrkala. „Ehm. Aha. Jistì. Jo. No. Teï by bylo lepší, kdyby trochu zapršelo, pak by zase mohlo být sluneèno. Prostì tak, aby se daøilo úrodì, chápete?“ poškrábal se na hlavì rozpaèitì muž. Situace, do které se dostal, mu pøipadala prazvláštní. Co teprve, když se obì ženy zavrtìly a zamraèily se na sebe, jako by s jeho odpovìdí nebyly spokojeny. „Ale poèasí se pøece nemùže náhle a prudce mìnit!“ vyhrkly obì naráz. Marek se na nì pobavenì zadíval: „A proè by nemohlo? Podle mì je nejlepší promìnlivé poèasí.“ Pøedstava chytla svoji spoleènici za ruku a odvedla ji o kousek dál. „Myslím, že ten chlap tomu nerozumí. Ale je to èlovìk. Co budeme dìlat?!“ rozhodila popuzenì rukama. Najednou nebyla ani tak naštvaná na Skuteènost, jako spíš na toho hloupého èlovíèka. Uvìdomila si, že pokud Markovy názory sdílí vícero lidí, ona – Pøedstava, hlavní osobnost jejich fantazie, naprosto selhává! „Já nevím. Taky se mi to nezdá. Možná je jenom pomatený. Snad bychom mìly jít za nìkým jiným. O kousek dál bydlí Jiøí a jeho žena…“ doplnila Skuteènost, která chtìla zùstat nestranná. „Ale to bude zbyteèné, jsou to sousedi, urèitì budou mít stejný názor na vìc,“ namítla Pøedstava. Obì dámy mìly své pochybnosti a nemohly si pøiznat, že by snad ony ve svých názorech mohly mít pár drobných chyb. Jejich vzájemný vztek se obrátil proti ubohému Markovi i celému jeho okolí. „Dìkujeme,“ rozlouèily se ženy, stále ještì vykolejené, a odešly od jeho domu. Vrátily se ke stromu. Mladý statkáø ještì chvíli postával ve dveøích naprosto ohromen tou zvláštní návštìvou. „Tak jaké bude poèasí? Podle mì, nebo podle tebe?“ mraèila se na Skuteènost Pøedstava. „A co kdybychom se nehádaly? Lidé stejnì žádné naše poèasí neocení. Zkusme vytvoøit nìjaké spoleènì. Mír, sestøièko?“ natáhla ruku k zlatovlásce Skuteènost. Ta se zadívala na svoji dlouholetou spoleènici, odpùrkyni i sestru v jednom. „Dobøe,“ stiskla ruku Skuteènosti Pøedstava. Spoleènì se pak zadívaly na krajinu, zpátky na sebe a zase na krajinu. Napøed jim zaèaly cukat koutky, ozývalo se drobné frkání. Pak se rozesmály naplno a celé okolí se pokrylo ledem a snìhem. Vždy co je pár lidí na zemi, ony dvì jsou pøece Pøedstava a Skuteènost! (24.4., 25.4.) Jiøí a Marek – mrazem nás zlek. Dominika Ovèáèková 9. tøída, ZŠ Zubøí

Velikonoèní pøekvapení Po nádherné zimì se zase zaèaly ukazovat první známky toho, že tahle mocná panovnice ztrácí moc a pøichází další èást roku – jaro. Mezi ty nejvìtší a nejbližší svátky patøí samozøejmì Velikonoce. Já osobnì tenhle svátek moc nemusím, protože jako holka z toho nevyváznu bez šrámù po pomlázkách neboli tatarech, v tom horším pøípadì po 'opravdu' oblíbe22

ném jalovci. Ale musím pøiznat, že každoroèní malování kraslic, peèení velikonoèních beránkù a zdobení domu a zahrady mì moc baví. Minulý rok mé Velikonoce byly velmi 'divoké'. Sjela se k nám celá velká rodina, a protože bydlíme v malé malebné vesnièce, pøišli na koledu skoro všichni sousedé. A zrovna tentokrát kluci objevili nový hit, jak 'oživit' každoroèní velikonoèní probouzení... Nejen, že chodí nepøirozenì brzy ráno a zvoní na zvonky, jako kdyby hoøelo, ale vymysleli nìco, z èeho my holky nemáme vùbec radost – polévání studenou vodou. Rozhodla jsem se, že se nenechám napálit a vymyslím nìco, èím ty kluky pøevezu. Díky tomu, že si moje kamarádka tímhle už prošla nìkolikrát, vìdìla jsem, co mám èekat. „Ahoj Kláro! Jdou na to takhle: ráno zazvoní u vašich dveøí, ty jim otevøeš a oni se na tebe vrhnou s jalovci a pomlázkami. A až budeš úplnì vyøízená tím, jak se budeš bránit, popadnou tì za nohy, za ruce, odnesou do koupelny, hodí do vany a pustí na tebe studenou vodu! No øeknu ti, není to nic pøíjemného! A oni se tím náramnì baví. Takový výbuch smíchu jsem snad ještì neslyšela,“ popisovala mi Linda pøes Skype svùj zážitek z loòských Velikonoc. „No, to si dìlᚠsrandu!“ nechtìla jsem vìøit. „Tohle si kluci vážnì dovolí? A já jim za to ještì budu muset nìco dávat???“ „Pìkná nespravedlnost, co? Ale loni jsem se smála i já, protože, když mì potom z té vany vytáhli, Radimovi uklouzly nohy na mokré podlaze a zahuèel tam místo mì,“ hihòala se Linda a já jsem vyprskla smíchy pøi pøedstavì, jak se asi Radim tváøil. Linda bydlí také na vesnici, ale nìkde Brna. Víska je to malièká, tudíž tam nebydlí moc lidí a klukù je tam docela málo. Zato jsou ale vynalézavìjší a mají o to víc ztøeštìných nápadù, takže nevím, která z nás to má horší... Celé dny jsem dumala, jak to vymyslet a kluky pøechytraèit. Šla jsem se projít – chtìla jsem mít na pøemýšlení klid, který u nás doma nenajdu ani ve sklepì. Byl nádherný, úplnì jarní den! Slunce svítilo ostrými paprsky, pod nohama mi køupala stále ještì zmrzlá tráva a na stromech se tøpytil poslední zbylý sníh. Prošla jsem skoro celou vesnici i celý les. Když jsem procházela kolem rybníka, napadlo mì skvìlé øešení! „Zastavím vodu! Ano, pøesnì takhle jim zkøížím plány. Proè mì to nenapadlo døív?!“ zajásala jsem. „Budou hodnì pøekvapeni, když jim voda nepoteèe.“ Velikonoèní pondìlí se kvapem blížilo. S babièkou a mamkou jsme malovaly kraslice. Já nejradši zdobím voskem, babièka nalepuje všelijaké nálepky a mamka vyškrabuje. Teta upekla tøi krásné beránky a každému uvázala okolo krku barevnou mašli. Bratránek s tátou vyklouzli, aby naøezali proutí na tatary, a urèitì si zašli i pro jalovec. Nejspíš byli celí rádi, že nemusí utírat prach nebo umývat nádobí, maminka totiž v tom velikonoèním shonu umí zamìstnat úplnì každého. „Klárko, pøines mi, prosím, vajíèka!“ volala na mì maminka. „Klárko, kde mám...takové to... No, s takovým tím...?“ ptala se nejistì babièka. „Nálepky, babi? Ty jsou v druhém šuplíku,“ odpovìdìla jsem. Babièka pøesnì vìdìla, že vím, co chce. 23

„Klárko, zajdi do komory pro mouku!“ ozvalo se zase z kuchynì. Všichni jsme se èinili, aby svátky byly dokonalé. A pøišel veèer pøed Velikonoèním pondìlím. Dávala jsem si pozor, abych se neproøekla o svém plánu pøed bratránkem, takou, nebo jiným klukem, protože potom už by moje královská lest nebyla k nièemu. Poèkala jsem, až budou všichni spát. „Dobrou noc, Klári. Hezky se na zítøek vyspi,“ popøála mi mamka a odešla do ložnice. Bylo asi pùl desáté, celý dùm už spal a pøišla moje chvíle! Vyklouzla jsem z pokoje odhodlaná uskuteènit svùj ïábelský plán. První velká pøekážka na nebezpeèné cestì k uzávìru vody èíhá hned vedle - máme totiž papouška, který když se nìco podezøelého hne, zaène vøískat na celé kolo - probudil by i mrtvého - ale zase na druhou stranu, dá se velmi lehce podplatit. Miluje ovoce a já jsem na to pøipravená! „Potvùrka jedna chytrá. Uplatit se nechá jen mangem. Ještì štìstí, že máme ty supermarket,“ pochválila jsem sama sebe, došla ke dveøím pøes neskuteènì rozvrzané parkety a pomalinku, potichounku jsem je otevøela. Nakoukla jsem do chodby a rychle pøebìhla ke klícce s papouškem. „Pépikù, to jsem já, Klára. Podívej, co jsem ti pøinesl,“ chlácholila jsem ho šeptem a nabídla mu ovoce. Papoušek hned zareagoval. Chvíli jsem mìla strach, že zaène skøehotat, ale když jsem mu podala mango blíž, pøiapkal k møížce a nedoèkavì se vrhnul na nabízenou dobrùtku. Zatímco si Pepèa pochutnával, došla jsem do koupelny a nahmatala skøíòku s uzávìry vody. Naštìstí jsem si vzala baterku, abych nemusela rozsvìcovat. Když jsem se ale podívala do skøíòky, zarazil mì pohled na dvì páky. Bohužel, každá mìla jinou barvu – èervenou a modrou. Øekla jsem si, že to není bomba a že je vcelku jedno, za kterou páèku zatáhnu. A tak jsem zatáhla za obì a zavøela dvíøka. Spìchala jsem z koupelny a málem jsem zakopla o kobereèek u vany – uff - skoro jsem se natáhla jak široká, tak dlouhá... Probìhla jsem kolem klece papoušek se naštìstí ještì ládoval posledními zbytky ovoce a mnì si snad ani nevšiml. „Doufám, že to zítra vyjde. Uvidíme, kdo se bude smát naposledy!“ S dobrým pocitem jsem zalezla zpátky do peøin a v úplném klidu usnula. „Crrrrrrrrrrrrrrrrrr! Crrrrrrrrrrrrr!“ ozvalo se u dveøí v pìt hodin ráno. Trhla jsem sebou a slyšela, jak nìkdo buší na dveøe. „Tak a je to tady, dámy a pánové. Další Velikonoce. Uvidíme, kluci, jak se vám bude líbit mé pøekvapení,“ radovala jsem se sama pro sebe. Ještì tìsnì pøed tím, než jsem vyšla z pokoje, jsem zapátrala v pamìti, jestli jsem tu vodu opravdu vypnula. Ano, vypnula. „Mami, jdu otevøít!“ oznámila jsem a šla jsem ke dveøím, na které bouchali kluci snad z celé vesnice. Trochu jsem se divila, jak to ty dveøe mohou vydržet. Už jsem držela kliku a otevírala. Byla jsem zvìdavá, jak to dopadne. Jak se budou tváøit na to, jak jsem s nimi vybìhla. Otevøela jsem dveøe a... Èvááách! Èváách!!! Byla jsem celá mokrá! Od hlavy až k patì! Nevìøila jsem svým oèím! Kluci si s sebou vzali dvì velká vìdra vody… „Hody, hody, doprovody..,.“ vrhlo se na mì s pomlázkami asi pìt klukù a další dva 24

s jalovcem. Skoro mì svalili na zem. A pøesnì jak øíkala Linda – takový výbuch smíchu jsem u nich ještì nevidìla. „To si vypijete. Jen poèkejte!“ køièela jsem na nì v tom zmatku, v tom vzteku a máchala rukama. Po chvíli mi to došlo – vždy to nemá cenu, jsou pøece svátky a tohle všechno k nim vlastnì patøí!!! Zaèala jsem se smát na celé kolo. Když se na mì dostateènì vyøádili, sebìhli se kolem mamky. Na mamku už voda nezbyla – jistì ji to mrzelo.... Kluci dostali krásnou výslužku – vybrali si kraslice, dostali vdolky a nìjakou tu penìžní odmìnu a ode mì ještì pøi odchodu pohlavek – samozøejmì ze srandy – a pár výhrùžek, že si to s nimi vyøídím, ale poøád jsme se smáli jako pominutí. „Pøíští rok s námi zase poèítej! Pøinesem i vodu, tak se nemusíš mý!.“ zažertovali a odešli ze dveøí. Ještì dlouho mávali a vidìla jsem je, jak spìchají k místní studni pro další várku vody. Zavøela jsem dveøe a chystala se jít do koupelny pro ruèník, abych se trochu usušila a pøevlékla, ale taka mì pøedbìhl. „Kdo, sakra, vypnul vodu?! Kláro?!?“ zakøièel táta z koupelny. Já se radši nenápadnì vytratila do pokoje a øíkala si, že sice mi ten 'dokonalý' plán nevyšel, ale prožila jsem Velikonoce, na které budu hodnì dlouho – minimálnì rok vzpomínat. Pavel Roman 8. tøída, ZŠ Praktická a speciální Kromìøíž

29. duben – Robert

Když jsme se s bratrem Petrem, mým dvojèetem narodili, bylo našemu bratrovi Robertovi už šest let. Napøed nás vozil v koèárku, a když jsme povyrostli, chodili jsme spolu ven. Døív jsme bydleli v Bezmìrovì a lítali po venku s našimi psy Lajkou a Míšou a o prázdninách stanovali pøed naším domem. Pak jsme se pøestìhovali do Kromìøíže. Na Zachar. Robert byl už velký a odstìhoval se od nás, ale èasto za námi jezdí. Koupil si auto. A vozí nás v nìm. Má hezkou holku. Jmenuje se Renata a plánují na øíjen svatbu a taky dítì, ale naše mamka øíká, že je to ještì brzy. Ale Robert si myslí, že ne. Renata tanèí ve folklorním souboru. Je šikovná. Líbí se mi. Její maminka nám slíbila, že si v létì mùžeme u nich na zahradì opíkat buøty. Už se tìším. S bratrem Robertem máme hodnì spoleèných zážitkù. Minulý rok jsme spolu závodili na ètyøkolkách a tehdy nám slíbil, že od nìj dostaneme k patnácitnám babety. A doopravdy jsme je 5. ledna dostali. Ten den jsme oslavovali s bratrem Petrem, dvojèetem, naše patnácté narozeniny a Robert nám je dovezl. Podìkoval jsem mu. Musím si co nejdøív udìlat øidièák, ten zatím nemám, ale svou babetu jsem si už vyzkoušel. Jezdí dobøe. A taky nás pozval do Zlína do cukrárny a do restaurace. Jen jednou mì bratr Robert naštval, a to tehdy, když mi dal za krk opravdického živého hada. Neèekal jsem to a lekl jsem se. 29. dubna oslavíme jeho svátek. 25

Kristián Novotný 6. tøída, ZŠ Praktická a speciální Kromìøíž

Dùvod proè mám rád duben Protože mám narozeniny a je jaro a Velikonoce a jdeme tatarovat holky s tatary a jalovcem. A taky klepaèkami jdeme vyklepat peníze a sladkosti. Jednou v dubnu, když jsem mìl narozeniny, tak k nám pøijel strých z Nìmecka. Øíkáme mu onkl a mamka a taka mu øíkají Walter. Pøivezl nám plno sladkostí, dort a šampáòo. Když jsme to všechno snìdli, tak jsme jeli do Brna do Bonga. Tam byla horolezecká stìna, autodrom, trampolíny, klouzaèka, skákací hrady, stolní hokej, tak jsme se tam vyøádili a pak jsme jeli do IKEI. Tam nám mamka koupila všem hranolky se sýrem a keèupem. Dostali jsme kelímky na pití a mohli si brát pití kolik jsme chtìli. To se nám moc líbilo. Pití jsme si napouštìli sami z velkých automatù. Na druhý den jsme jeli na krytý bazén do Vyškova. Byl tam tobogán malý, který vedl dovnitø do bazénu a velký vedl ven do bazénu. Ve velkém bazénu byl vodní proud. Ve Vyškovì jsme se byli podívat v Dinoparku. Byli tam všelijací dinosauøi a hýbali hlavami a ocasy. Nejvíce se mi líbil triceratops, protože mrkal oèima a znázoròoval, že jí. Domù jsme pøijeli až veèer a k veèeøi jsme si dali párek v rohlíku. To byl bezvadný den a vše se stalo v mìsíci dubnu. Petra Vávrová ZŠ Praktická a speciální Kromìøíž

18. duben

18. dubna 2011 byl smutný den. Moje babièka mìla pohøeb. Zemøela dvanáctého dubna a mìla jsem ji moc ráda. Po ukonèení školy pùjdu studovat do Holešova na peèovatelku, budu bydlet na internátì a dojíždìt domù na víkend a v nedìli pojedu zase zpátky do Holešova. Protože mì bavilo babièce pomáhat a starat se o ni, budu moct pomáhat ostatním lidem. 18. dubna 2012 budu mít patnáct let. Narodila jsem se v Kromìøíži a bydlím v Sulimovì. Ráda bruslím, hraji na høišti s klukama fotbal, s holkama vybíjenou. Umím taky nohejbal. Ráda tanèím, poslouchám písnièky a hraju na flétnu. Ráda si hraju se sestøenicí a bratrancem. Mají ètyøi roky. A taky ráda venèím psy. Máme tøi. Báru, Èárlího a Bada. Chodím s nimi na pole a hážu jim klacky. Nosí mi je zpátky. Když jsem se narodila, složila mi moje maminka krásnou písnièku. Každé mé narozeniny oslavujeme tak, že maminka upeèe dort. Nejradìji mám èokoládový. Postavíme dva stoly k sobì, abychom se všichni vešli. Dáme na nì brambùrky, oplatky, køupky, oøíšky a pro mì a mé sourozence otevøeme dìtské šampaòské a pro mámu, tátu a starší sourozence dospìlácký šampus. Popøát mi pøijde dìdeèek a všichni mí sourozenci. Nejmladší je Martin, má sedm let, Erika dvanáct, Vlastík devatenáct a nejstarší Renata dvacet dva let. Ta už má své vlastní dìti, takže jsem i teta. Letos si k narozeninám pøeju dotykový mobil a nové kolo. Až budu mít 20. narozeniny, chci je oslavit v naší vesnici v kulturním domì. 26

Petr Raszka 3. tøída, ZŠ Mikoláše Alše Zlín

Radek Vacula 3. tøída, ZŠ Velehrad

Jarní záhon

Jaro

Jaro je roèní období, záhonek už je hotový.

Už je jaro, to vím pøesnì, rozkvetly i první tøešnì. Vèelky bzuèí vesele písnièku na rozkvetlou kytièku.

Do dùlku vložím fazoli, musí se však pnout po holi. Zasadím rùzná semena, jen a se zahrádka zelená.

Narcisy i tulipány, záøí na všechny strany. Šeøík také rozkvétá, provoní nás do léta.

Co to však vidím, kde je má zahrádka, na místì záhonku je krtèí hromádka.

Duben

Hromádka tady, hromádka tam, však já ti ukážu, kdo je tu pán!

Už tu máme mìsíc duben, za kamny už nebudem. Jaro je tu opìt zpátky, zajdeme si do zahrádky.

V pastièce lákavá žížala voní, jak krtka znám, vyjede po ní. Pak rychle zanesu krteèka k lesíku, úrodu jistou sklidím do košíku.

Rozkvétá tam plno kvítí, sluníèko tu na nì svítí. Travièka se zelená, bez èepky se chodit dá.

Jarní voda Vidím téci vodu po stráních, znamená to snad, že taje sníh?

Uložíme rukavice, a hurá do ulice. Jaro už je tu!!!

Je to tak, v potoce zvedá se hladina, mám radost z toho, že jaro už zaèíná. Na dvorku hrají si nová koátka, ve chlívku meèí mladièká kùzlátka.

Erika Ševcù 3. tøída, ZŠ Neubuz

Na vìtvích èerstvé pupeny puèí, vèelky se z kvìtù pyl smetávat uèí.

Velikonoèní zajíèek Velikonoèní zajíèek má košíèek plný malovaných vajíèek. Pøišla za ním slepièka, chtìla po nìm vajíèka. Zajíèek jí nechtìl dát a slepièka na nìj kokodák. Slepièko, snes si svoje vajíèko.

A potom na vìtvích uzraje ovoce, spadnou listy, zas nastanou Vánoce. Ještì že po roce vše se zas otoèí, zima odejde, jaro k nám zaskoèí.

27

Adéla Zábojníková 5. tøída, ZŠ Velký Oøechov

Jaro

Jak to chodí na apríla

Je po zimì, co se stalo? No pøece pøišlo jaro. Stromy kvetou a voní, v kvìtech se vèely honí. Snìženky zahrádky zdobí, zvíøátka mláïátka rodí.

Na apríla – to je prima, hned je teplo, hned je zima, Nic špatného na tom není, poèasí se poøád mìní. Nachytáme maminku na rozbitém talíøku. Potom zase tatínka, že mu prase utíká.

Pomlázka Kluci si pletou pomlázky a holky si chystají barevné provázky. Vyplatí je malièko, než dostanou vajíèko. Vajíèko pìknì barevné do košíèku šoupneme.

Apríl Jak to chodí na apríla? Nìkdy je to vážnì síla! Šprýmaøi se vyøádí a nás vždycky napálí.

David Habáò 5. tøída, ZŠ Zlechov

Popletený duben

Jinak je to prima den, svítí slunce, jdeme ven.

Na stromì rostou rajèata, rozkvetla nám lopata.

Za chvíli se ženem domù apríl øádí, vìøíš tomu?

Vrána kráká v holubníku, prase sedí na truhlíku.

Johana Kovaøíková 4. tøída, ZŠ a MŠ Vysoké Pole

Koèka štìká pøed vraty, velbloud pije s koaty.

Slepièí pøíbìh

Už je duben, padá sníh, pojedeme na saních.

Jednoho dne v roce, bylo to právì na Velikonoce. Narodila se kuøecí holèièka, dostala jméno Anèièka.

Podjedeme Lysou horu, pojedeme z kopce dolù. Pøedjedeme horu ledu, nabouráme pyramidu.

Kuøièka to byla milá a byla ona celá bílá. S maminkou žila na dvorku, kde mìli i svou komùrku.

Kdo mi vìøil, ten se chytil, je to pravda nemilá. Máme pøece APRÍLA!

28

Ostatní byli rádi, že Anèièka s nimi kamarádí. Pozdì chodila spát a ráno musela brzo vstát.

Ve škole hned u dveøí pøivítal mì kamarád, kterého mám celkem rád. On øíká mi i nìkdy bratøe. Já snad oèím nevìøím. Hrùza. On má pravou ruku v sádøe?!

Na dvorku se dobøe mìla, zrního se pøejídala. Vyrostla z ní velká kráska, našla si kohouta, byla to láska.

Zeptal jsem se:“Co se stalo?“ „Nic. To by tak hrálo.“ „APRÍL“,øek s úsmìvem kámoš Luky a sundal tu sádru z ruky.

Z Anièky je dobrá máma, na kuøátka si pozor dává. Kohout jenom pyšnì stojí a všichni kolem se ho bojí.

Pak nás dostal uèitel s aprílovým testem, odpoledne – já trpitel propad jsem tátovým lestem. Veèer ještì nakonec napálil mì bratranec.

Denis Palát 6. tøída, ZŠ Køížná, Valašské Meziøíèí

„Bezchybný aprílový plán“

A co mùj bezchybný aprílový plán? Mìl fakt jednu chybu, že jsem na nìj nenachytal letos ani rybu! Vlastnì na nìj nezbyl vùbec èas. Nevadí... Vždy za rok bude apríl zas!

Už se tìším jako blázen na první dubnový den. A urèitì nejsem sám. Snad zùstane nevyzrazen mùj bezchybný aprílový plán.

Milan Šimek 6. tøída, ZŠ Emila Zátopka Zlín

Apríl už se blíží a co já? Nechodím teï skoro ven a vymýšlím stále více aprílové žerty jen na rodièe, kamarády, strýce.

Apríl

Aprílové výmysly na ty kdekdo nemyslí. Dobìhne Tì ten i ta nejsi žádný filuta.

„CRRR“ - budík øinèí a je tady v dubnu první den. Máma volá:“Zaspali jsme, a to frèí!“ Škoda. Zrovna jsem mìl krásný sen.

Aprílové žertování mᚠi Ty snad nìco k mání? Sem s tím, už jsem zvìdavý èím a co nás pobaví.

Rychle vstávám, všechno v spìchu, umýt, obléct, tašku pøes rameno hodím, sotva lapám po dechu. A v tom máma:„APRÍL. Vždy je teprve šest hodin. Vra se ještì do pelechu!“

29

Sbohem snìhy

Žlutavá housátka vesele štìbetají, èmeláci z krokusù nektar sají.

Lyže dávám do sklepa kolo beru ven, když se jaro rozvoní slunko koukne sem.

V dubnu je poèasí nestálé, slunce se rychle støídá s mraky. Obèas z nebe spadne vloèka, zimo jdi spát, zavøi oèka.

Sbohem snìhy, jdìte spát jaro chci teï pøivítat. Už Tì zimo nemám rád, v dubnu chci se s jarem smát.

Apríl je tu, bude sranda, žertík malý vyvedem. Napálíme kamarádky, pak se tomu zasmìjem.

Proutek vrbový

Konec dubna už se blíží, zapálíme košátka. Zimu celou vyženeme, máji otevøeme vrátka.

Duben venku zavoní jdem na proutek vrbový otloukej se p횝alièko zimy zbývá již malièko.

Duben

Pomlázka se pøipraví kraslice se obarví a až pøijde pondìlí beránkem nás odmìní.

Život v dubnu jenom bují, všichni si ho užívají. Svi sluníèko zlatým svìtlem, s láskou pohlaï zemi teplem.

Svátky jara oslavíme se zimou se rozlouèíme spoøádáme vajíèka co nám dala babièka.

Duben je ètvrtý mìsíc v kalendáøi, slunce na obloze záøí. Apríl je tu, bude sranda, napálí mì Petr, Standa.

Duben venku zavoní sbohem proutku vrbový èeká nás dnes písnièka od jarního sluníèka.

V dubnu si já dortík dám, vždy narozeniny mám. Pár dárkù dostanu, budu moc ráda, kámošky dojedou, to je paráda. Poslední duben je mi hej, to èarodìjnice mají rej. U ohnì budeme písnì pìt, èarodìjnice mají slet.

Lucie Bouchalová 7. tøída, ZŠ UNESCO Uherské Hradištì

Jaro je tu

Jaro už voní, šumí háj, vždy zítra zaèíná mìsíc máj.

Jaro je tu, slunce svítí, na louce rozkvetlo kvítí. A na malém rybníèku uvidíme kachnièku.

30

Velikonoce

vzít si deštník to nám radí televizní rozhlasy.

Hned slunce svítí jako v létì, hned taky deštík pøepadne tì. Studený vítr a taky chlad, ještì se zima nechce vzdát.

Velké svátky Velikonoc to jsou krásné tradice, dívky mají pøipravené malované kraslice.

Velikonoce už jsou tu zas, pomlázky, vajec a lásky èas. Tatínci proutí už nesou, kluci si pomlázky pletou. Maminky beránka cukrují, dìvèata vajíèka malují.

Chlapci chodí po vesnici pro vrbové proutky šmigrustovat dívkám nožky dostávají choutky. Hned jak ráno vyjde slunce, když už rosa opadá, vyjdou chlapci do vesnice, takhle se to dìlat má.

Zazelená se travièka, všude se barví vajíèka. Pomlázky se chystají, pentlièky se støíhají.

Dívka èeká ustrojená nejlépe však v sukýnce, v rukou drží vlastnoruènì malované kraslice.

Kùzlátko rùžky vystrèilo, všude je veselo, všechno se probudilo. Vyrostlo velikonoèní osení, mùže zaèít jarní slavení.

Chlapec jemnì vymrská ji aby zdravá byla dál, ona za to mašli z lásky do tataru zamotá.

Tereza Šrámková 9. tøída, ZŠ Zubøí

Velikonoce

Natálie Maléøová 9. tøída ZŠ Zubøí

Stejnì jako každým rokem bílé plachty snìžných krás, odešly svým ladným krokem za rok ovšem pøijdou zas.

Pestrobarevný duben Jurášùv poklad dnes mùžeš získat tím, že napíšeš o dubnu svùj vlastní rým, pohádku, scifi, èi drama i povídku, už teï mám z toho gulášovou polívku.

Èas, kdy brouèci vylézají ptáèci letí z dálných cest, vùnì jara dech nám tají všechno kolem zaène kvést.

Bylo to jednou o jarní nedìli, dala jsem na stùl své psací potøeby. V hlavì však nesvítil mùj nápad žádný, nevonìl inkoustem papír, byl prázdný.

Vìtšinou je tahle doba známá jarním poøádkem, peèlivì vše zameteme svým bøezovým košátkem.

Oknem se zaèal drát dubnový vánek, odfoukl z místnosti pryè zimní spánek. Tužka se rozbìhla na prázdné øádky,

Prvním dubnem zaèíná nám aprílové poèasí, 31

Sestru tu jsem lechtala, ta se tedy chechtala!

duben je tady, tak pojï do pohádky: Snìženka vykoukla ze žluté trávy ven, koneènì sníh je pryè, tak všichni pojïte ven. Snìhové vloèky teï ulehnou k spánku, nadvládu nechají paprskùm, vánku.

Další žerty pøipravuji, nìco v koutì tajnì kuji. Do boty dát vidlièku, seèkejte tu chvilièku.

Ten jarní vánek tak zavoní sladce, za to my vdìèíme pøírodì matce. Stromy svou mízou vìtve si naplní, sluneèní svit modrou oblohu oslní.

Mamce teïka schovám tašku, jdu poškádlit ještì brášku. K ponožkám do šuplíku, strèím mouchy v pytlíku.

Jaro se probouzí, doznívá jeho sen. Tìším se radostnì na každý nový den. Slimák se brouzdává studenou rosou, èmelák se potkal se sousedkou vosou.

Teï už musím do školy, plnit naše úkoly. Otázky mi v hlavì huèí, proè se dneska vlastnì uèí?

Berušce na louce svatba se chystá, bere si motýla, je to vìc jistá. Moucha se chichotá ve vonném ráji, spoleènì s komárem na „schovku“ hrají.

Vždy je svátek vtipu, žertu, pošlete ty knihy k èertu! Ve škole se tajnì plížím, ke kabinetu se blížím.

Pavouèí sleèna se pyšní svou sítí, èeká, až ženicha do ní si chytí. Potom ho omotá svou zlatou nití, láska jim vykvete jak jarní kvítí.

Když jsem dveøe otevøela, úèa letí jako støela. Co tu chceš ty darebnice? Ihned se vra do lavice!

Mravenci domeèek staví si do patra, malá miminka budou mít natotata. Vlaštovky od moøe z ,,dovèi“ se vrátily, vrabci si mysleli, že se jim ztratily.

Sklesle pádím do tøídy, vezmu zbytek od køídy. Rozdrtím ho na kousky, strèím jí ho do housky. Když si naše tøídní kousla, v oblièeji barva houstla. Jako krocan zrudla hned, už nemá hlas jako med.

Denisa Vlèková 9. tøída, ZŠ Komenského I Zlín

Apríl

Kdo to proved? Pøiznejte se! Každý se hned strachem tøese. Já pak místo dobré známky, dostanu hned tøi poznámky! Najednou tu zvoní konec, aprílu je štìstí konec.

Apríl to je vtipù èas, smìjeme se zas a zas. Žerty má pøec každý rád, pojïte se teï se mnou smát. Ráno èile vyskoèím, do ticha hned zakroèím. 32

Kryštof Valeš 2. tøída, ZŠ Jarošov

33

34

35

36

Marie Jankùjová 2. tøída, ZŠ Velehrad

37

38

39

40

41

42

43

Sarah Sabaková 4. tøída, ZŠ Vsetín, Trávníky

44

45

46

47

48

49

50

51

Jaroslav Trkovský 4. tøída, ZŠ Louny

52

Dorota Ingrová / Veronika Maria Kuèerová 4. tøída, ZŠ Velehrad

53

Jan Kováø 7. tøída, ZŠ Vsetín, Rokytnice

54

Kateøina Janeèková 6. tøída, ZŠ Vsetín, Rokytnice

55

56

Veronika Surá 7. tøída, Gymnázium Rožnov pod Radhoštìm

57

TomᚠCáb 8. tøída, ZŠ Zubøí

58

Adam Smetana, 8. tøída, ZŠ Zubøí 59

60

61

Stanislav Ondøej 8. tøída, ZŠ Zubøí

62

Noemi Koutná / Helena Hradílková 9. tøída, ZŠ TGM, Bystøice pod Hostýnem

63

64

Vítìzové krajského kola dìtské literární soutìže Èeský rok PRÓZA I. kategorie (1. - 3. tøída)

1. Václav Hrabinec, ZŠ Velehrad 2. Jakub Žák, ZŠ Mikoláše Alše Zlín 3. Jaroslav Hynèica, ZŠ Neubuz

II. kategorie (4. a 5. tøída)

1. Klára Machù, ZŠ Uherský Brod 2. Martin Tomšíèek, ZŠ Neubuz 3. Monika Slezáèková, ZŠ Emila Zátopka Zlín

III. kategorie (6. a 7. tøída)

1. Josef Mocòák, ZŠ Šafaøíkova Valašské Meziøíèí 2. Andrea Ovèáèková, ZŠ Zubøí 3. LukᚠBill, ZŠ Zubøí

IV. kategorie (8. a 9. tøída)

1. Ondøej Mertlík, ZŠ Gymnázium Otrokovice 2. Lucie Hùtová, ZŠ Kunovice U Pálenice 3. Dominika Ovèáèková, ZŠ Zubøí

V. kategorie (praktické a speciální školy)

1. Pavel Roman, ZŠ Praktická a speciální Kromìøíž 2. Kristián Novotný, ZŠ Praktická a speciální Kromìøíž 3. Petra Vávrová, ZŠ Praktická a speciální Kromìøíž

POEZIE I. kategorie (1. - 3. tøída)

1. Petr Raszka, ZŠ Mikoláše Alše Zlín 2. Radek Vacula, ZŠ Velehrad 3. Erika Ševcù, ZŠ Neubuz

II. kategorie (4. a 5. tøída)

1. David Habáò, ZŠ Zlechov 2. Adéla Zábojníková, ZŠ Velký Oøechov 3. Johana Kovaøíková, ZŠ a MŠ Vysoké Pole

65

III. kategorie (6. a 7. tøída)

1. Denis Palát, ZŠ Køížná, Valašské Meziøíèí 2. Milan Šimek, ZŠ Emila Zátopka Zlín 3. Lucie Bouchalová, ZŠ UNESCO Uherské Hradištì

IV. kategorie (8. a 9. tøída)

1. Tereza Šrámková, ZŠ Zubøí 2. Natálie Maléøová, ZŠ Zubøí 3. Denisa Vlèková, ZŠ Komenského I Zlín

KOMIKS I. kategorie (1. - 3. tøída)

1. Kryštof Valeš, ZŠ Jarošov 2. Marie Jankùjová, ZŠ Velehrad

II. kategorie (4. a 5. tøída)

1. Sarah Sabaková, ZŠ Vsetín, Trávníky 2. Jaroslav Trkovský, ZŠ Louny 3. Dorota Ingrová / Veronika Maria Kuèerová, ZŠ Velehrad

III. kategorie (6. a 7. tøída)

1. Jan Kováø, ZŠ Vsetín, Rokytnice 2. Kateøina Janeèková, ZŠ Vsetín, Rokytnice 3. Veronika Surá, Gymnázium Rožnov pod Radhoštìm

IV. kategorie (8. a 9. tøída)

1. TomᚠCáb, ZŠ Zubøí 2. Stanislav Ondøej, ZŠ Zubøí 3. Noemi Koutná / Helena Hradílková, ZŠ TGM, Bystøice pod Hostýnem

66

Èeský rok - Duben aneb Kde konèí svìt?

Almanach vítìzných prací literární soutìže dìtských autorù Zlínského kraje 2011/2012 Vsetín 2012 Vydáno v rámci projektu Klubu dìtských knihoven SKIP KDE KONÈÍ SVÌT? Spolufinancováno Zlínským krajem a Ministerstvem kultury ÈR Práce nebyly jazykovì ani stylisticky upravovány. Vydala Masarykova veøejná knihovna Vsetín v roce 2012 Dolní námìstí 1356, 755 01 Vsetín, tel.: 575 755 141 www.mvk.cz, [email protected] Sestavil Jaroslav Sochora Grafická úprava a tisk: Exodus, grafické studio Ilustrace TomᚠCáb Poèet stran 68 Náklad 150 Vydání první ISBN 978-80-904967-0-5