V strašnénahotě a prostotě, v konsekventni stŤízlivostia pŤímosti jsou tu ohledávány a šetŤenyrány dušejako nikde pŤedtímještě. Uměním měkkj.m, plnfm, pruŽnym, pŤitomsvětelně jasnj'm * tím stŤízliv1im světlem velik1ichoken operačních sá]ri* je odkrj'vána tato dušezáhyb po záhybu, nit po niti, vlákno po vláknu. A Ťešení? Léčení? TurgeněvneŤeší. Naznačujejen a hlubocenapovídá. Oproslili se. Ale Neždanovuse nepodaŤilo.A snad ani nesnaŽilse o to opravdově. Každ1fmzprlsobemnedává mu k tomu Turgeněv ani dosti času. Když věc počínábj.ti nejzajímavější, když bychom musili vidět, kam se hne dušeNeŽdanova' po krisi, kam by jej vedla ryze vnitŤníjeho dynamika, je lapen sběhem okolnostív slepou uličku,z niŽ neni vychodu nežsebevražda. oprostiti se. A]e zde navazují na něho jiŽ Tolstoj a Dostojevskj.. Sem ná]ežíjiž Levin z Anny Kareniny a jeho hovor s mužíkep,jeho osvícenímuŽíkem.A víceještěnežTolstoj, jenž,,podcenillid ruskjl.., jak praví Dostojevskj., jehož pán zristává prj'stále pánem, at si pňistrojujei kočára oŤe,on sá1n,autor nejdúslednějšího a nejpŤímějšíhobezosobenísebe. . ' Tam ovšemTurgeněv není,tomu je daleko. Mnoho racionalistického pesimismu, mnoho západního individualismu, rnnoho positivismu je v něm. Proto smrt Neždanovazdá se rni bÝ't spíšeŤádupŤi rodníhonežmravního.Je to jev v prvnÍŤaděpŤírodní a osudnj.jako skon zrridnéhoexempláŤe.A není zde ještějinéhoklíčeke snrti té, než tento pŤírodnífatalismus.
Renesancg
-
ěeho?
Renesance.. . obrození.Renesance.. . to slovo zní,zpívá a šumí v plavésvéhudbě stále víc kolem našichutjtanj.ch a unavenj.chhlav. Jsou jiŽ i u nás mezi mladšíminebo nejmladšími,kdo vyslovují je s tajnou a radostnoujistotou, jako zaklínadlo,jako talispan, v němŽ je skryta divotvorná síla.Co si pŤitom myslí? Zďá se mi, žene mnoho Kdo je pŤekládáa parafrazuje,Ťekne:Mám dost tmy, a nic určitého. bídy, nemoci, strachu, hrťrzy,děsu, mlhy, vlhka a šerav literatuŤe. Clrci slunce, chci jasno, chci zdraví, chci sílu.A snad je si i vědom trochu takovj.pŤekladatel svéhopostavenív světovésituaci a konstelaci velikj'ch ideovj'ch problémťr.Snad si vzpomíná pŤi tom na Hauptmannouamistra JindŤichaz Potopenéhozvonu' jenŽ syt služby ridolíchce stoupat vysoko na hory a tam tvoŤit díla novéhoráza, ze síly jasna a světla vlnícíhose a kypícíhotam jako ambrosie hodri, z velikévolnosti a síly uovéhoživota nad zavrženj'mstarfm stísněnj.m, vychladlj.m a plnj'm kazťr.Snad jako on sni o zvonech,kteréby zněly vysoko na horách a hlásaly ,,do světa světla novéztozeni,,, Snad jako on srrío chrámech,kteréby objaly ďo vzdušn1ilch, šíŤe rozstoupl ch ramen svjlch celéomlazenéa obštastněné lidstvo. Snad jsou jiní, kterj.m visí v duši obraz Nietzschehostojícihoo po. lednách dušena čistj.chnadlidskj.ch horách. Snad sni o lidech silnějších,tvrdou sebekáznína tvrdj.ch pŤíkazechvychovanj'ch, kteŤí by dovecllisklenoutharmonii i tam, kam nedovedoustarévíry a kulty nadechnoutani duhu naděje.Snad pŤemítají o uměníživota,které by učilobrát každjrživot jalro materiál širokéhry, odehrát jej s heroismem experimentu,kterj, se pŤijímápro radost kuriosity a opouštíbez bolesti po nezdaru. Snad sní umění o zra|éa vonnékrásv. která má
svou morálku v sobě'která vykvétá ze sily a tisku, která je na nich pod ně. hrady na skalách podloženj.ch nutně vystavěnajakonejvyšší A snad proto - z estetickéraÍinovanosti- vylučují'chtějívylučovat nemoc' bolest, utrpení... chudokrevnoumelancholii... lítostné Snad chtějí formovat svéreky podle teskno a sensitivnírozruŠenost. typu silnévrile, snad vracejí se k typu staréhoaristokrata, mužného vrldcesvéhorodu, jemužslabost,kleslost,depreseje plebejská.Snad bojí se citovosti i proto, Že je to ferrnentmasy,hromadya davu, jeŽ proniká, jimiŽ se prolíná,ježzaplavuje v endernickénákaze. A snad jsou jiní,kteŤívzpomínajína Goetha,na něho,,,posledního člověka..,na něho, kterf dovedl ozdravět z romantic. renesančního kj'ch chorob hypersensitivismu i z barbarsk ch nehoráznostía nevkusnostítitanismu, kterf došelk Ťádua harmonii, Ťeckéeurytmii ne pedantickfm schemateln,ale vyžitímživota a jemuŽ nebylo nakonec Iozporu mezi subjektem a objektem, vlastní dušía vesmírovou,jenž dovedl odlišit,.zestupĎovat,odstínit a zapjat ten spornf chaos jako se do každéhoosudu a každéhocharaknikdo druhj. po něm,pŤetvoŤit se v druhfch a cizích.Snad pŤemítají' radovat a hledat teru, hovoŤit, jalr pťekonatianalytick1findividualism subjektivníhosebehledání,secelou tu rozryvnou činnostpod rlzkou bepoznávání a sebemučení, klenbou jednoho malinkéhoŽivritka, pouhéjiskry, pouhéhasnoucí a ]idskéhocelku. Snad snío uměvlny v požárua hladině vesmírového a snad si pŤipoširším, ní lidštějším, ,,objektivnějším.. ,,obecnějším.., jako zprisobu. Snad četli typ tohoto nejdokonalejší mínajíGoetha jen sulch ně. nebo čtoujeho napomenuti: ,,Pokud básník vyslovuje kolik mrilosubjektivnj'ch pocitrl, nesmíse jím ještězváti; teprve když doverlesi suěl pŤisvojita vyslovit, je básníkem;a pak je nevyčerpatelnj'a mriŽebjlti stále novj.m, kdežtosubjektivnípovalra svou vnitŤni trochu brzy vypověděla a naposledy hyne v manjlÍe...Snad chtějí toto širši,životu bližšíumění, neodkrojenéod něho scholastickj.m ceremonáŤemnejsubjektivnějšía nahé dojmovosti ďekadentní' . . a snad pŤité svéSnaze'snad pŤitom citu svémvzpomínajísi na slovo: renesance. Ale snad jsou jiní, kteŤínejdou tak hluboko a tak daleko. Snad
Y
ť'
chytili větry svétouhy blíže,snad ze sousednívsi, za humny ' . . nešli si jich snad poslechnout do dalekjlch tmavj'ch lesú.Snad jsotr, kdo slyšeli,že v cizinéprostě tytéŽ a podobnésnahy berou vrch. Snad slyšelio nich, nebo potkali sami v PaŤíži nějakéhozástupcet, zv. školg romrinské, která hlásá vá]ku na n žmlžnémua chaotickémupry SevernímusymbolisÍnu,která v něm vidí poslednívj'honek shniléhokrnene, romantismu a naturalismu' jejž je nutno již jednou vytít z koŤene. Musi se prjl jiŽ jednou bojovat proti barbarskémustylu, vyvrácené, násilné'rozp|izlénefrancouzskéa nečlenité skladbě,perversitě myšle. nek a citri, nezdravéchorobě,exotisnu a roztŤíštěné vznětlivosti, jež jen jednotné, jasně učle. dovede stvoŤit zlomkovité vj'kŤiky, ale ne něné,promyšleněvystavenéa vystupíovanédílo,proti tupému,vlám. skému,ryze krevnímu a hmotnémumysticismu a pesimismu (škola tato točíneobyčejněprudce hlavně proti naturalistovi-dekadentovi musí prf se z podvě. i u nás známémuJ. K. Hugsmansoui),I']mění dom1ich,subjektivně temnjlch a chaotickych bažindostati na povrch, na zdravjl suchj, vzduch do světla racionalismu'Dílo uměleckémá podávat, jak tomu chtěli již klasikoaé,ne rizkj' subjekt jedince,nj'brž liďstvo, a to v rysech nejvšeobecnějších' nejzdravějších, nejvykvašejejížkolo. . A všecko se . tu dokládá Helladou, tou Helladou, nějších jihu francouzskémazajejiž dědice pokládaji se tito nie stály kdysi na básnícivětšinoujiŽníhoprlvodu. Tedy renesanceklasicismu? . . . A jak je tomu dávno, kdy se hovoŤiloa články psaly a tiskly o renesanci romantismu proti naturalismu, kdy se rozkládalo o novoromantismu, o novoromantickéreakci? A dnes nouoklasicismus?Zdá se již,Že je tomu tak. A všimnětesi, žeku všemmotivrim a ku všemhlasrlm.ježvolají po jeho obrození,pÍistupujíjiné' snad nejupŤímnější a pŤitomnejprimi tivnější.Jsou to věčněživía věčněneobyčejněčetníctiteléuměnílehkého,veselého,čiperného,měrného. . . zástupcovémládežea obecenstva, které snad na chvíli podrobovalo se mÓdě' právě vládnoucímu směru, na chvili snad tváiilo se z konvence a slušnosti,žegutiruje uměnísložité,problematické,bolestné,tmavéa zrazené,pňitorn
však v jádfe dušecítilo stále, to že mu nevyhovuje, to že nenÍteq pravj' jeho živel,v kterémby se pu dobfe Žilo a tylo. Tedy posledni skupina těch, kdožvolají po renesanci,nemyslísi pod ní nic nežto, eo Ťíkástará trias ,,vÍno,zpěv a žena,,.. . docela primitivnÍ a animální požitkáŤstvi. A tyto hlasy mísíse, matou a spljlvají. Jaké zajímavédivadlot Jak, pťesněvzato, t7zcea blízko se pťece jen sešliaspiranti nejvyšších uměIeck1ch vrcholrl s nejprimitivnějšími potŤebamia pudy nejběžnějšího obecenstvalNení v tom něco podivného,něco, co má hlubšívfznam? Uvažte,jak dlouho se zápasilo o to, aby nic z toho, co je v žiaoÍě, v jeho plné nekonečnosti,nebylo vylučováno z uměnt.Jaké dlouhé, dlouhéboje vedly se o to, aby všecko,co je v objektivnédanérealitě, mohlo b ti podáno, zpracováno také v umění.Jak dlouho trval ten boj' kterjl měl zjednat rovné občansképrávo v umění všemjevrim života, buďteŽ si jevy ty sebe odpornější'sebe ťidšía vfjimečnější, sebe bizarnějšía hnusnější,sebe děsivějšía chorobnější.Jak dlouho bojovalo se o to, aby uměnínebylo obmezováno na exempláťezdravé, dokonalé,normáIní,stejnoměrnévyvinuté. Aby neměIy do něho pťístupupouze jevy krásné, rlměrné, dokonalé, ušlechtilé. . . ale i všeckomrzáctví,všeckachoroba,všeckanemoc' všechennedostatek a všechnabídasvěta a lidstva . . . všechno,co hyne a klesá, co je zrazeno a rozleptáno, co rlpí a sténá,co uhnÍváz nitra a boŤíse od zá. k]ad . Kdo zná postup tohoto procesu' dovede jedin změŤit jeho v1iznaÍn,vjlznam snah celj'ch generací,kterévšecky byly neseny jed. nou, myslím,v podstatě demokratickou,socidlnouideou: rozšiÍouaÍ stále okres, obzor, obor umění,jeho ťišia panství.RozšíŤitji tak, aby ob. ja|acelélidství, jeho koÍengnejdŤíve,jeho nejnižšía nejrozlehlejši vrstvy spodnt,všeckotemné,lidové,bezvědomé,chaotickéa bolestné. Romantí.smusbyl první rltok v tomto směru proti uzavŤenébílé, rizké,v ztrnulfch mramorovj'ch zrcadlech ušlechtilérozumovosti se zrcadlícíAkropoli uměníklasického.PŤišIiromantikovéa žádali pro šered'nost stejnéprávo v městě uměIeckémjako pro krásu. Vedle harmonickéhoklasicismu malujícíholidstvo v rysech jeho nejvšeobec.
stavíromantismuspožadavekuměníper. nějšícha nejabstraktnějších rozutieitcíhose. Romantické sonelního,indiuidudlného,pohgbliuého, rozhárané,m|Žné,nesouměrhybné, malebné, drlsledně byly v]itvory její prrihlednosti,logicsvětelné timěrnosti, klasické né protivou ke po vj.tce racionalistick!. byl rltvar kému seŤetězení.Klasicismus K slovu měly pŤijítv klasickémuměníosoby hlavně vyspěléhoa nadprrlměrnéholozumu' rozumovéschopnosti,tedy vesměsprvky jasné, vědoucí,co chtí,abstrakce schopné.Bylo to uměníjasně organisovan ch vrstev vyšších;lid, všeckonevědomé,pudové,temnéa poduěsmyslu pŤišlotu zkrátka. Kla. ilomévpsychologickémi sociologickém sicismusjevil se romantikrim jako suchá titěrnost a uhlazená povrch. nost, normální logika dobŤedresovanétradice. Proti rlzkému kruhu pŤedstav,dojmri, citri, pomyslri, idejí, jimiž vládne romantismus a jejž charakterisuje všude normální stÍedntrozumnd. poloha, stavi klaviaturu: zachmuŤenou romantismus daleko širšía rozbouŤenější titánskou nehoráznost' rozervanouvelikolepost, pravdu hrťtzy,děsu, choroby, rozkladu. Romantismus zahloubává se rád také do člověka jedince, odloučeného od společnosti,postavenéhomimo ni a proti ní, Protivou ke do člověkanepravidelného,vfjimečného,strašidelného. klasikrim' kteŤimilují pravid'elnost,poutá romantiky Tozpor,vj'jimka' zr .dnost a beztvarost nebo mnohotvarost života. Klasicismus zual lidi, právě jako pŤírodu,jen kultivované, vypěstovanéve společenskémskleníku.Proti němu má romantismus poslání rozhodně širší. Chce, aby umění místo skleníku a parkri stalo se celou krajinou _ ovšemdivokou, horskou, bizarně stylisovanoukrajinou. Má driležitou sociálnímisi, které si ne dost dnes nebo docela nic neuvědomujeme: zjednat v umění práva všemu nenormálnímu,podvědomému,temnému,osudnému,protilogickému.Nemoc, choroba, vnitŤnírozvrat vstupujís nim současnědo uměníjako lid, vrstvy širokéa neučleněné, spodníkoŤenyspolečnostia národa. Romantismus tedy de facto velice rozšiňujeumění, víc než je v praxi svévlastní z h$etim, žeztrne skoro vj'lučněna krajnostech a monstrositácha obcházisezasesám riplně skoro bez.polohstŤedních. Naturalismus,jenžpŤejaldědictvíromantismu, nestá! k uěmu, jak
se častomylně soudÍ,v zásadnémodporu. Naopak: v tomto principí.elnimsměru sociologickém,o nějžnám zde jde, je jen jeho pokračovatelem a pracuje dťrs]edně v prvotních intencÍchopuštěnfch záhy romantiky nebo nedodržen;ch jimi v celé drisledkovéšíŤi.Člověk Žasnednes nad blízkostía pojmovou totožnostírevolučních program Hugov ch a Zolovj.ch ku pŤíkladu.Slovník je jin ' pravda, kritická a estetická frazeologietaké,ale postuláty a principy pro toho, kdo je dovedevyjmouti a svéstiv abstraktni složkypojmové,tytéž.Záktadni motiv všechpťedmluv,programťra manifestrlromantickj.ch i natura. Iistick] ch, aÍ, již otevÍen:ch nebo zakuklen; ch do rivah a studií literárně historick1 ch a kritickj.ch, motiv, kterjl tvoŤíideov stÍed všech snah a bojri Hugoqich, Gautierov1ilcha Baudelairov ch na jedné,Flaubertovj.ch, Goncourtov1icha Zolovjlch na druhéstraně,je myšlenka o ind.iferentnosti,Ihostejnostildtkg a uměnt. Je to nesčíslná variace této jednéhlavní ideje: nesmíteobmezovat umělce ve volbě látky, ve volbě osob, věci, pŤedmětri,kruhri společensk; ch, pocitti, pŤedstav,snah,idejí,náklonnostílLátka, d'ěj,námět, ristŤedí, světfysick1i, společenskjli mravní v jeho díle jsou docela a vflučně věcí jeho. Smí si je volit docela neobmezeně,smí je zpracova.t docela volně, užítk estetick m činkúm,jež chce vyvolat, všechprostťed. k , všechlátkovj'ch pťedpokladria podmínek.V tomto směru mrižeme mezi romantismus a naturalismus poloŽit logické rovnítko. oběma jde podstatně o to, aby oboruměnt bgl rozštÍen, aby celá Ťada pŤedstav,pomyslri, osob,kruhrl špolečenskj'ch, věcí,sensací,ježdosud byly dány v klatbu a z uměnívyloučenyjako ohyzdné,surové,směšné,necudné,každjlm zprisobemned stojné_ aby to všeckobylo do uměnívpuštěno,aby smělo a mohlo b t uměIeckyformováno a tra. dováno, aby všeckoeo ipso,žeto eristuje,prostj'm faktem svéjsouc. nosti mělo právo již na pŤístupdo ideálníhosvěta a životauměleckého a básnického. Řisi umění a Ťíšipoesie chtěji stoupenci těchto dvou směrúrozšíŤitprincipielně stejnfm zp sobep, o stejnou oblast. Říše ušechieuit, všeho erÍsluiícihojejim co ďo objemujiŽ Ťíší umění. Říši uměnírozšiŤují na Ťíšijevri životníchvrlbec. RomantikovépŤeskakujíužší klaviaturu staréhokrásna klasického
velebného, a klasicistického,krásna uměrného,klidného, ušlechtile stary klavír rozšiŤuji logického, a světle aristokratickélro společensky t'a'y o nové oktávy pocitové a pŤedstavové,o dojm} nehorázné síly,rozháranéchorobnéexaltace,bizarnosti' hrrizy, děsu a ošklivosti, Všecko, co si člověk n"iadu fysického,mravního a společenského' klasicistickjl, člověk osmnáctéhověku, hnusil' čehose bál a děsil, a co by se neodvážilŽádn! básnik a umělec rehabilitovat a stylisovat umělecky,všeckoto uvádí romantislnus do umění,posvěcujenovj'm stylem, uživá za prostŤedkyzvláštních,novfch, nezvykl1ich posud sensací,dojmri a nálad uměleckjlch.Uměníromantickéje celéstavěno na širokfch disonancích,rozervanj'ch kontradikcích,jimiž by se byl neodvážilpracovat klasik staréhostylu. Romantikové volají stejně po ,,pravdě života..jako později naturalisté,a ,,pravdou..je jim právě to, co později naturalistrim: šíÍea rozvíŤenostživotaieaouého, a neobmezenostlátková v umění'volnost mísenívšechprvkri rozšíŤení a složekživota,naprostá látková indiferentnost,neutrálnost, objektivismus. Umělec m žemalovati a podávati ve svémumění,co chce, chorobné,zvrhléza jednou podmínkou: všeckyjevy: ošklivé,šeredné, kďyž z nich dovede vykouzliti, vyssáti, vystylisovati nové dojmy jak a ',zdravé.., estetické' novésensaceumělecké...ne již,,krásné.. žádaliklasikové,ale ,,silné.., ,,drtivé... . . To jest uměleckj' objektivismus nebo indiferentismus,absolutni I,artpour l'arl, umění,proumění.Estetickédojmy, uměleckésensace. . . nové. . . nol'é.. . stále a nekonečně.. . odtud nutnost naprostého rozšíťení Všecka lrriteria nejen látkového,rlplnévolnosti pŤedmětné. ethická, hygienická, ',utilitární..,jak se Ťíkalo,ale i ideová, rozumová, synthetická jsou tu pojmově a v jádŤe popírána. Každ! jev Života má právo na uměleckou realisaci, na uměleckou ťormaci,nesmíbyt zanedbán, potlačen,[utopen] ve vyššímsvém pojmovém obraze a ideové synthesi. Naopak: umě]ec ho musí studovat ne navně, s všemožnou láskou a pílía učitse ho vystihovat v ce]éjevovéplnosti, složitosti,rozlitémroztŤíštění ... Romantismus v praxi ovšembrzy zradil tyto postuláty programové,nepodaltu jevovou šíŤi a látkovou objektivitu a indiferentnost,
425
naopak zabŤedlv krajní a tlzkou vflučnost jist ch velice a a vj'jimečnfch sensacÍ.Podával místo širéobjektivity jevové specielněpointovanjl a vykrojen v sek života:sensacehr zy, níchchorob,děsuazvědavosti,tmy a zrťrdnosti,dobrodružné a monotonníhovisionáfstvÍ. Zradil brzy sám svépostuláty a princi a scvrkl se v šablonovitf exklusivismus a vj.lučnou apartnost. celéjevovéa hutnéplnosti a tísně počalpodávati vypočtené šablonovitěbizarnía kontradikčnístavby. Místo celéhomoťebij mezi dvěma nekonečnmi pÓly pouhé dva krajní vj.lučné obojího,kladnéhoi trpného,zámezi. A odtud počínáproti němu boj naturalísmu, boj, kterf v byl bojován pod odložen mi principovj'mi prapory roma Naturalismus je vlastně jen vynesl z historickéharaburdny, a nanejqfše jen sešila vyspravil. Naturalismus musil se do proti romantismu - vlastníjeho minulosti,jeho programri,ma postulátrl. Naturalismus chtěl v jádŤea principu uměleckémtotéž,ce romantismus; kterj pouze nedodrželv praxi své ideovépostuláty' Naturalismus musil mu dokázati, že se vzdálil de facto té životnÍ a jevovéobjektivity, Že zttnu| v šabloněapartnosti, že dostal strach pŤedpravj'm stÍedem(a prostÍedtm)žíuota,píed'pr mérnlm lid.stutm, hloupfmi a malfmi a srdečnmi a kolísavědobrfmi i kolísavěz|fmi šosáky a stŤedocestníky.Honil se za bizarni, nezvyklou, násilnou a siláckou krajnostía odstňedností a bál se prrlměrnénicotnosti a šedé stňízlivosti,prosténormálnosti a počestné malosti. Ale to je, dokazoval naturalismus, ne nelidskénebo nerozumné,njlbrž prostě ne. ' uměIecké, neboťz uměnínemá bjti nic vyloučeno,látka je naprosto lhostejna, a nicotnost myšlenková a mravní je vlastně pro umělce velmi krut oŤíšek. Neví, jak se jich zmocnit, bojí se triviality; tako. vému chudáku, běžnémuprriměrnémubásníčkovisvědčíprj' ovšem mnohemlépesujety básnické,,,poetické..; jsou pro něho pohodlnější. Pravj' umělec neleká se prj' prduě takovÝch nepŤístupnj'chlátek, takowjlch vzdorn ch a nepoddajn]icha beztvarjlch látek. . . nfbrž právě na ně podniká ritok . . . právě ie bere za terč,své umělecké snahy . . . právě ie bude hledět umělecky formovat a stylisovat'
to s tou hlásanou objektivitou Naturalisté žáďaji slovem, aby se a zak|áďaji na tom novou doslova, vzalo a indiferentnostíuměleckou bezideovj.ch' nerozumpustj'ch, ooetiku, tim, že i z |átek nicotn]ilch, jimŽ i tito se ov.t' rozbŤedlj'ch,opomíjen ch dosud i romantiky, _ " ,.ynyr"n, s nimiž ani tito nedovedli nic počít z lidi roztÍíštěnjch, ctrorobnfctr,zvrhl1ich, prrlměrnj'ch a maličkj'ch v hŤíchui ctnosti, _ beztvare šedj.cha prúměrnj'ch dovedou vystylisovati nové,zvláštnÍ, silnéa jímavéefekty umělecké,sensacepoetické,novf druh básnické sugestivnostia náladovosti,novj' typ t. zv. , ,poetickéhokrásna... Jak vidět, není prťncípíelnthostťedovéhorozdílu mezi romantis. mem a naturalismem.obě jsou charakterisoványv poslednípťíčině: indiferentismema objektivismem látkovj'm. . . Běžíjim oběma jen pružnou,volnou a novou sensaciuměleckou,dojem pod. o nekonečně statně a vflučně estetickj'. Jsou to typické a v krajnost vyhnané naziráni na umění,právě pasivnéa vj'lučnésensace pŤípadystatického požitkouě umělecké.Jde tu jen o novédojmovéa pocitové umělecké, elementy' o získání noqich teritorií a oblastí na pevnině rozkoše moŽnérozmnoženía vystupůovánísvěta smyslú a poŽitku,o nejvyšší a čití,postŤehua pozoru. Naturalismus jako romantismusje pojmově trpn!, pasíunf.Nesmí nás klamat dobrodruŽnosta dějová pohnutost romantismu. Je jen zdánlivá, vnější. Psychologicky znamená to všecko jen nejvyššíexpansi za poŽitkem, právě smyslovou plnost a novost pocitú a sensací.Rekové jsou sensitivní a sentimentální subjekty, jež odrážejía zaŽivaji jen plnost a hutnost objektu, jeho pružnosta sílu, jeho temnou chaotickou beztvarost, která je nese a v nížtonou. Jejich dobrodružnostje právě chorobná sensitivnost, je nejvj'š stupřovaná smyslovost a pasivnost. objekt podává si je jako míčz ruky do ruky, jev zajevem je houpe a odráŽi, nesea utápí ve svéplnosti. Psychologicky vzat,o,je to pouze rub sensitivnípasi. vity, bezvolná a bezplánovitá hazardnost, jaká bj'vá vlastní právě častotrpnj'm exaltovanjlm typrlm otrávenj.m vnitŤníhorečkou. IdeouésynÍlresi,což je právě v umění duševní aktiunost ufiběru, tÍtd.ěnta hoilnotnémucenění'látky jsou oba tyto směry, obě tyto formy nazíráníestetickéhopojmově nepŤátelské. Jsou ryzí uměnt pro
umění,pocit pro pocit, v jádňe trpné a dojmové (impresionistní). Zajimavo a pro nás svrchovaně vj'znamno jest uvědomiti si, že mezi naturalismem a romantismem není ani podstatnéhorozdÍlu, pokud jde o vystiženía podáni akolt a unějštchaz,tahtl,do nichž je postavena figura a jimiž je určována.To, co naturalismus zahrnuje pňírodopisněa positivisticky zabarvenym postulátem věrně, sytě a pečlivě vyšetŤeného prostÍedt(milieu), zná a podaného t|stÍeclí, v jádŤe a podstatě již romantismus, jehoŽ pÍednímpŤíkazembylo podati mtstnt barau a malebnoubaruu (couleur local a couleur pittoresque)scény,na kterése hraje děj. Již romantikovéžádali,abyfigura, rek, osoba dramatu nebo románu byla pevně zakotvena do púdyzcela určitéa konkretné,aby byla postavena do vztahri a poměrri určitě a pŤesněstudovanfch a podrobně malíňskymalovanjlch a vystiho. vanfch, aby v jednom náladovémakordu splynuly určitj'tÓn, vrině a barva kraje, okolÍ, scény i psychické disposice člověka do nich postaveného. Požadavek tento stavěIi zcela vědomě a uče]něproti k|asícismu, kterj' podával člověka jen v liniích nejhrubštch,neiušeobecněištch, - jako bytost pouze rodouou'a ne jako individuum nejabstraktněištch a konkretum. Klasicismus byl v podstatě své ideou! a abstraktnÍ. Pracoval logikou, zevšeobecĎováním, zákony, typy. Nešlo mu o člo. věka určitého,obmezeného, pobitéhoa roztŤíštěného Životem' samou tŤíšť a trhlinu, samou ránu a saméstigma určitj,ch,tvrd1 ch a surovj'ch sráŽeka nárazri na určitáostrá a surová fakta, názory, instituce, lidi a okolnosti té které určitéďoby a toho kteréhourčitéhotitvaru společenského. Neznal člověkaopravdu a skutečněreálného,t. j. Neznal čIověkanestáléhoa pfemetného,bytost zr dnou, ieaouého. utištěnou a pŤechodnou,jejížTozum kolísá a hasne každou chvíli v nárazech proudri vykypělj'ch z podvědopého a beztvaréhofysio. . logickéhodna lidské bytosti, v těžkj'ch mračnechpudovéhoa pŤed. stavovéhoŽivota' Klasicismus nepracovalpudy a pŤedstavami,nlbrž pŤevahoujen pojmg. Logická abstrakce, typické zjednodušení, ope. race abstraktnía jednotné- to jest jeho umě]eckámethoda.Z nekonečněměnné a pŤemetnésměsi těch prvkri, jež ustavují bytost
vykrystalisovanf' ztrnulj. a pevnj. styl ilověka, podává klasicismus tedy po vftce rozumovj. a synthetickj', .,,oi" á']"'akce, rltvar Lidé klasicismu jsou lidství v liniích nejvšeobecil ,' ; id.eovj.. ne |akt a iev lidství, ale jeho postultita idedl. ;',íffi a nejideovějších, ne reálnj. jeu, a|e pomgsl mgslitele.Ne člověk, r.i",i"i'*o je -b!ti il:il md. Z toho plyne podstatnj. charakter klasi. jakf **i'"i.í "'e tendenčnípojmově jiŽ to u*eni v nejvyššímiŤetendenčnl, ;ilJ;l; své tvorby. samou "--j1; methodou pŤecházelovšecku tím holfm faktem, že opomíjeloa mtčky a pŤevratkost, roztŤíštěnost n.*o., chorobu, slabost, kolísavost' pouze tvorby své do z něho Životaa podávalo a pŤipouštělo *"i'"" prost již mi těmito harmonickouvylovnanost a typickou dokonalost, nehlásalo, tŤeba jest uměníklasicképo vj.tce.tend.enční, skutečnostrni divák neviděl nebo Čten፠nic. otevŤeně nekázalo, nepŤedpisovalo a abstraktní zladěnou a vyrovnanost, a neslyšelnic, neŽ dokonalost si podmaniti mohlg jen polze ty rodovást,jen ty zaujaly a podmanily, umění pokud tak jeho pŤedstavivosta obraznost a determinovati múŽedeterminovati - jeho cítění,chtěnía snažení. ",iu.. NeŠtěstíbylovtom,Žetatologická,ideová,generalisačníčinnost klasicismuby|alednosftanněuzktiascholastickri,Žegenetalisacejejí byla vedena stále tj,mŽ uzoučkj.ma jednostrannj.m,pŤedzjednanfm plánem. Tak stihl jej neobyčejněbrzy osud, ktery hrozí ostatně typy zvrhly se v šab. každémutypismu, t
i uměleckjlch dějin a rozvojovjlch peripetií znal! pozorovatel musí Ťici,že ničemunenívzdálenějšíneŽ principrim a postulát m natura. lismu a romantismu. Umění toto, které se etiketuje obyěejně idealis. tickou renesanci a k němuŽ náběhy postavil jsem v čelo tohoto článku, zavrhuje docela jasně nepŤebranoua chaotickou jevovoq plnost Života, protiví se zcela rozhodně ztotožfiováníŤíšeumění beze všeho dalšíhos Ťíší života, odpírá pouhé pasivné dojmovosti a ryze smyslovému sensitivismu, jimž byly vedeny i roinantism i naturalism. Znova volá se po ulbětu, t\id.ěnt,hod.nocení. jevrl života, znova toužíse po íd.eouosti, po sgntheselinií, po tom, aby jevy byly vyluštěny ve sYou esenciideoaou,rozumoaé abstraktum.Znova lznává se nutnost generalisace,nutuost zjednodušenía zevšeobecnění, nutnost podstatného,pojmového zákonnéhov uměnÍ.Ne za konkretností,ale za tgpičnostÍ ženese novérenesančniumění'Ne za fenomenálnou, jevovou statikou, ale za ideououdgnamikou.Ne za pocitovou a dojmovou trpností,za pŤekypující náhodnou hutnostía chaotickou pŤemetností jevri, nj.bržza napjatou archilekturnt stglisaci,za aktivnostía boioaností, za napětíp novéhooďkrjlvání a hodnoceníživota. Znova živě se citi, žepodávati v umění život zmrzačenÝ,rozvrácenjr, chorobnÝ,nízcepudovjl znamená ochuzouati. umění,znamená odcizovati ho vlastnímu rlčelujeho, jenžje: povzntišeti.Znova se chce' aby umění bylo zachováno jen Životu krásnému,zdravému,vypjatému, silnému,jen takov m jeho jevťrm,kteréjsou krystalisací,typickou representací ostatních nedokonalj.ch a chat4njlch, jen takoq m jev m, jeŽ znamenaji urcholglidstut,Jen krásné,dokonaléa vybrané exempláŤelidství mají míti nadále občansképrávo v uměnÍ.Jak patrno, leŽí v tomto momentu onen orťsloltrutismus novéhoumění, o němŽ se tolik mnoho a tolik nesprávnéhoa nepochopeného napsalo a stáIeještěpíše.Je skutečněa chce bj.ti toto novérenesančniumění po této stránce protivou starého rornantismu a natura]ismu, jež pojmově |:y|y demokrati.clté, poněvadŽ pracovaly v posledrrípŤíčině k rozšíŤení objemu Ťíše uměrrí.Dílo Viktora Huga celéskoro směŤuje i vědomě k těmto cílr.im;napsal-li ,,rehabilitoval jsem nevěstku, galejníka,Iokaje, šaška,všecky zatracence]idské..,není to pouhá
re|ormnost, již romantismus nebyl Íráze, je to sama socitilně-politickti soudí. Aristokratismu nového umění 'ii"r. p'"'', jak se často mylně jako zpupnému opovrhování lidem jinak, neŽ rozumět *.''r * ovŠem podstatně a pojmově o to, aby prijde právě a d.avern. Jemu naopak a lepšímu životu, aby je vyššímu k aby je ugchoadualo ie pouzndšeto, ,zapaloualo a rozuroucťtoualona těchto povj.šen1ich exempláŤích nejjež reprodukuje a staví mu pŤed oči. a ryzejšího nejplnějšího lidství, bude tedy ne aristokratismus umění nového AristokratÍsmus cíle, dynamickf, aristoaristokratisnus njlbrž absolutrrí, statickj., postultÍt. kratismus jako socirilni idedl a ethicky Ano, nové umění, renesančníumění roste, které chce bjlt množiteIem a stupítouatelemŽívota a které chce prisobit kladnou a pÍtmou sugescísvé obsahové hodnoty. Chce bj.t dynanrickou sloŽkou života, chce pomáhat stavět z dnešníhochaosu a bažin bídy, nemoci a smrti novj., vyšší,slunnější a lepší svět. . . a proto nechce tento chaos a tuto bídu, tuto tmu a tento alogismus, tento pouze jevovf, ale ne hodnotn;jl a rozumnj svět množit' . . ani ne pouhou reprodukct, nebot ta je jen zdán]ivě marná, de facto je posíIením,poněvadŽ piiietím bídnéhostavu dnešníhosvěta. Nové umění chce bj.ti, je to zcela jasné, v podstatě peďagogickéa tenďenční.Nelekej se nikdo starjlch slov. Znamenají-li starjlm lidem věc špatnou, pohou novjm znamenat věc novou a dobrou. Mohou znamenati a zde mají znarnenati vj.chovu čIověka pro život a svět novjl a lepší. Ne kázánim, ne sermony' ne mravokárnj'mi pŤíběhy _ žádnou takovou prázdnou ubohou námahou, která znamená pojmově smrt všeho umění - nj.brŽ sarnou mlčeliuou existenct vysokého, slavného, silného a krásného díla, pouhou prostou sugescí této existence' Nebot vj.ška lr sobě povznáší, sláva k sobě láká, sítasvádí k napodobení,krása se sděluje, a všecky, tŤebapodány ve fikci, stupĎují, množí,zalidĎují' dobj.vají již opravdu a vskutku - jako krdsn! čin tu rce - novou zemi, vlast našítouhy, suchou, slunnou a čistou zemi Budoucnosti. Toto nové umění scmo, již pouhou koncepcí svou,pouhou stavbouaexistencí svou, je jiŽ kus nové Ťíšesvatého ducha, tŤetílepší Ťíše,o níž snili všichni visionáŤi
432
a jejiŽ sen kŤísíse zase na a h]oubavci včerejškai pŤedvčerejška, večerdneška,v sklon dnešníhověku. Tak musíse rozuměti ideovosti' rozumovosti, tendenčnosti,peda. gogičnostinového umění. Stará slova, ale užita u nouém,rgztm, smyslu. Nové uměni chce bj't něčímvic, neŽ sensací,pociduchoaém tem, dojmem, náladou. Sní o tom bft činem,hodnotou,životem, užitkem. Toto novéumění nebude pasivnou reprodukcívšehojevo. vého, všeho existujícího,bude v první Ťadě tŤíděnim,vjlběrem, kritikou stávajícího- a již tím osvobozujícímčinema povznášející vfchovou. Je to v jádŤe stará koncepce poslední doby Goethovy tvorby, kdy snil o ideaci celéhosvěta, o vyzpívánívšítmy a pŤetvo. Ťenívšehojevovéhosvěta v symbolicképísmo vesmíru a věčnosti. Toto nové umění,nová jeho Renesance,které se tak málo a tak špatněrozumí dosud, souvisípodstatně a pojmově samj'mi principg, jakfmi zirá na rikol umění, a methoclou,jakou je tvoŤí,se starfrn, dávno zapomenut1íma mnoho posmívanymsměrem - klasicismem. Je to vlastně, at se komu líbínebo ne, renesance- klasicismu.ovšem ne klasicismu jako konkretního tltvaru v rozvoji literárních dějin' jeho idecilu,jeho posÍu/dlu.Klasicismus pouze jeho ulchodťsfta, n:í'brž se nenarodil posud, a doba, které se tak Ťíkáv literárních dějinách' jmenujese tak jen proto,jak již se ěastostává, Žeklasicismuszradila, dŤivenež se mohl narodit, dŤíveneŽ mohl bj't stvoŤena Žít. Klasi. cismus Žil snad jako idea v mozku něko]ika lidí. Světlo světa spatfil jen jako několik náběhŮ a pokusri - ostatní bylo nepochopení a zlepochopení.Místo typičnosti podávali šablonovitost,místo clokonalosti prriměrnost, [nísto zákonri pravidla a etiketu, drísto rozumovosti počestnoustŤízlivosta plochost, misto zdravi chudokrevnost, místo množitelea stupĎovatele života jeho ochuzovatele a rozŤeďovatele.Bude dnes, lenloltrdtelépe? To je právě problém našítouhy a její muka' Dnes nelze k tomu ještěmnoho odpovědět. Ale každjlm zprisobem charakterisuje to člověka, jenž umí myslit, naši dobu tisíckrát více, neŽ všechnoostatní,ŤekneJi se, že v ní jiŽ jsou dušea žedušety rostou,jeŽ snízasetyžveliky, pyšnÝ,natlevše odváŽnf a nebezpečnf, ale takénade všeslavn! sen.
oÚokar
BŤezina: VěÚry od P.6l
ZavŤeljsep se na několik dnri do samoty s novou knihou p. BŤezinovou.Svět hmoty, barev a tvar leželpŤedzďí,pod závojem mlhy. Jin1i, svět světla a hodnot, vstával, rostl, rozevíral se pŤed duší. Nejprve bylo mi, jako bych se octnul mezi mraky, mezi letícími, se jich oponami.Na chvílikus perspektivy, padajícímia rozevírajícími jasna, pohlceno ale hned kus novj'mi oblaky, novfmi, jimi utvoŤenj'mi perspektivami. Pozvolna vyzpívávala se mlha ve světlo. NeŤikám, Že se vyzpívala všecka.Zristala, zbyla mně svinutá její klubka' visí jako nerozpustnéstíny v rozplynulém, žhavén, světelném moŤi oblohy a s]unce.Ale nepŤekážejí mi, abych Ťekl pravdu. A víc ještě: jsou mi vítány. Pomáhaji mi pŤi diťerenciacisvětla, napomáhajími pťehledu,rozdělujími básně, jichŽ bych snad, pŤiznávámse k tomu, jinak neobsáhl. Jedno vidím jasně: p. BŤezinav nové knize více, myslím, neŽ v pňedešlj'chještě je básníkem světa rizce a těsně seŤetězeného, sepjatélro k jednomu Principu obráceného. vzájemně,stylisovaného, Ukazuje stále, jak nic není osamoceného, hotovéhove uzavÍeného, světě. Každá nejskrytějšímyšlenkanašeje pŤedánanám duchovjma rukama tisíci bytostí mrtvfch, a my vlastně nejsme nic jiného neŽ most, oka1nŽikovj'mostzklenut! zetmy do tmy a zklenutj' jen proto, aby ona jím pŤešla, aby ona jím projelajako vŮz, jejŽ čekajía dále si podajíjiné brány a ŤetězyDuší.Všeckove světě je vlastně minulost a budoucnost,nenípŤítomnosti. Hlasy našejsou jen echa prtvfch, a když šeptámesami k sobě o prllnoci, co je v nás nejčistšího a nej. hlubšíhoa nejdrivěrnějšího,nejvíce suého,zpivá k tomu duchovj' 28
Kritické
yrojevy
3
