No title

Projekt „Podpora rozvoje emočního vývoje, předčtenářských dovedností a moderních metod vzdělávání v MŠ“ reg. č.: CZ.1.07/1.3.50/02.0011

Barevné září Zuzana Musilová Cíl: podporovat předčtenářské dovednosti, sluchové rozlišování (písmeno na začátku jména), uvolňovat ramenní i zápěstní kloub pro přípravu na psaní, dát dětem najevo příslušnost ke skupině, podporovat dětské sebevědomí a sebereflexi, umět dokončit činnost. Věk: 4-6 let Pomůcky: magnetická tabule, značky dětí a jejich jména s nalepenými magnety,vlhká houbička a krabička na mýdlo na odložení, igelitový ubrus, temperové barvy, štětce, čtvrtky s předkreslenými značkami (pastelkou, fixa by se rozmazala), laminovačka, pomůcky k třídění barev – barevná víčka, pracovní listy k procvičení barev Postup: 1. Při příchodu do MŠ se učitelka přivítá s dítětem a vyzve ho, ať si najde svou značku. Dá-li ji na magnetickou tabuli, budou všichni vědět, že dnes přišel do školky. Poté společně s učitelkou hledá své jméno. 2. „Ty jsi holčička a holčičky mají jména napsaná červeně. Kluci mají jména napsaná modře, tak přemýšlej, kde budeš hledat.“ Neví-li, které jméno je její, napíše učitelka počáteční písmeno na magnetickou tabuli vlhkou houbičkou a pomalým opakováním jména přijdou společně na to, že Kačenka začíná na „K“. „Můžeš si ho nakreslit také houbičkou, chceš?“(Dítě kreslí podle vzoru učitelky, může písmeno přesně obtáhnout nebo namalovat vedle své písmenko.) Učitelka spolu s dítětem pozorují, čemu se písmenko podobá: „To je „K“ (Nakreslíme čárku a zobáček ptáčka.), nebo „S“ (Nepřipomíná ti hada?) Písmenko „B“ (čárka a jedno bříško, druhé bříško), nebo „T“(Vypadá jako stoleček.) atd. 3. Učitelka nechá volné jen písmeno na začátku slova, ostatní zakryje prstem a děti podle tvaru a popisu najdou své jméno. Umístí ho na tabuli vedle své hračky a odcházejí si hrát. 4. Na stolku s igelitovým ubrusem jsou pro děti nachystané barvy v kelímcích s vloženými štětci, děti dle svého zájmu mohou malovat značku, nakreslenou na jedné straně čtvrtky, či na druhou stranu, co chtějí.


5. V malování pokračujeme i v dalších dnech a hotové značky dětem zalaminujeme. Vzniknou tak velmi krásné a vkusné oboustranné prostírky, které děti denně využívají při svačinkách a obědě. 6. Učitelka připraví dětem aktivity určené k poznávání, opakování a třídění barev. Při této spontánní aktivitě i během her dětí vhodnými otázkami zjistí, které barvy děti znají. Využívá pravidlo: „Kamarád ti pomůže.“, dětem sama neradí, snaží se využít situace, která dětem umožňuje komunikovat s vrstevníky a vede je k ohleduplnosti a toleranci. Všímá si, které děti jsou schopny pracovat samostatně a zda dokončí svou činnost, jak zvládají třídění a uspořádání – o tom všem si dělá poznámky, které využije k rozvíjení kompetencí u jednotlivých dětí. 7. K procvičení znalosti barev využije hru „Duha“. Za zvuků svižné melodie si děti samy berou z košíčku šátky všech barev, jdou v kruhu, a kdo si vzal šátek, tak mává. Nakonec si sednou v kruhu a učitelka říká: „Za potokem duha vstala, sedm barev malovala. A vzala si bílou!“ Děti s bílými šátky malují velký půlkruh se šátky nad hlavou. Postupně si procvičí všechny barvy šátečků. 8. Po domluvě s dítětem i rodičem nabídneme s procvičováním barev, které děti ještě neznají.

domů

pracovní

listy

Pro červenou: „Jabloň“ – dítě má pečlivě vybarvit jablíčka červenou pastelkou a naučit se říkanku: „Ta červená barvička, jak na stromě jablíčka, tu červenou barvičku, tu já mám moc rád(a).“ Na druhou stranu si s pomocí rodiče nalepí obrázky červené barvy, které doma vystřihnou. Obrázky pojmenují, rodič dbá na formulaci: červené auto, červený svetr… Poté vytleskají, spočítají, kolikrát tleskli, mohou i zkusit na co slovo začíná či končí. Pro žlutou : „Sluníčko“ – opět vybarvit správnou pastelkou a naučit se:


„A ta žlutá barvička, to je barva sluníčka, a tu žlutou barvičku, tu já mám moc rád(a).“ Ke stejným úkolům jako u červené si mohou zazpívat píseň: „Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko“. Pro modrou: „A ta modrá barvička, jako v moři vodička, a tu modrou barvičku, tu já mám moc rád(a).“ Navíc si procvičí grafomotoriku kreslením vln na moři. Pro zelenou: „Ta zelená barvička, jak na louce travička, tu zelenou barvičku, tu já mám moc rád(a)“. Dokreslením travičky krátkými čárkami opět procvičí grafomotoriku. Mohou si u toho zazpívat píseň: „Travička zelená“ nebo pro kluky „Zelená je tráva, fotbal to je hra“ Pro hnědou: „A ta hnědá barvička, to je barva políčka, a tu hnědou barvičku, tu já mám moc rád(a).“ Dokreslením brázd na poli cvičí grafomotoriku. Místo písně mohou děti napodobovat, jak jede velký traktor „ttttt“, malý traktůrek „ ddddd“ a jak jedou dohromady: TdTdTdTd. (Toto rozkmitání jazyka se jim bude hodit k písmenku R.) Pro černou: „A ta černá barvička, jak z komína sazička, a tu černou barvičku, tu já mám moc rád(a).“ Dokreslením kouře procvičí kroužení zápěstím – opět grafomotorika. Na doplnění mohou postavit komín z toho, co doma najdou a určovat, který je vyšší, nižší nebo zda jsou oba stejně vysoké. Pro bílou: „A ta bílá barvička, jak sněhuláka hlavička, a tu bílou barvičku, tu já mám moc rád(a).“


Mohou si zazpívat píseň včelích medvídků: „Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila“. Pro oranžovou: „Ta oranžová barvička, jak z pomeranče slupička, tu oranžovou barvičku, tu já mám moc rád(a). Nalepí oranžové obrázky, pojmenují, vytleskají, určí první poslední hlásku. Pro fialovou: „Ta fialová barvička, jak fialka maličká, tu fialovou barvičku, tu já mám moc rád(a).“ Nalepí fialové obrázky, pojmenuje je, vytleská, určí, který je vpravo, vlevo. Pro šedou: „A ta šedá barvička, jako myška maličká, a tu šedou barvičku, tu já mám moc ráda(a). Nalepí obrázky, a postup stejný jako u jiných barev. Pro růžovou: „Ta růžová barvička, jak v zahrádce růžička, tu růžovou barvičku, tu já mám moc rád(a).“ Nalepí obrázky růžové barvy, pojmenuje, vytleská, určí, který je nahoře, dole, uprostřed. 9. Podle zájmu dětí – při hrách, před obědem nebo odpoledne, zpíváme píseň o jednotlivých barvičkách. Melodie je stále stejná, takže je dobré ji párkrát přetransponovat do jiné, vyšší tóniny: Ta červená barvička, jak na stromě jablíčka, G c-c-d c-B-B

G-d-d-e

d-c-c

Tu červenou barvičku, tu já mám moc rád(a). G-e-e-e d-e-f g-f-e-d-c.

Zkušenosti s realizací: V tomto školním roce, hned na začátku, učíme děti znát a vyhledat svou značku mezi jinými. Protože projevily zájem i o psanou podobu svého jména, (někteří se již umí samy podepsat), vyrobily jsme jim značky a jména s magnety.


Děti si již zvykly po příchodu do MŠ pozdravit a umístit svou značku se jménem k nápisu: „Dnes jsou ve školce“. Navlhčenou houbičkou si zkouší samy nebo s paní učtelkou nakreslit své počáteční písmeno. Děti jsou s učitelkou v těsném kontaktu a zapojí se nenásilně do her ve třídě. U bojácných a plačtivých dětí se nám toto velmi osvědčilo. Děti odcházejí postupně svačit a značku si dají na magnetickou tabuli v jídelně. Paní učitelky tak mají kontrolu, zda se všechny děti nasvačily. Malování značek děti moc bavilo. Měly připraveny i jiné výtvarné potřeby – fixy, pastelky, voskovky, ale všechny preferovaly malbu štětcem. Hotové prostírky jsou předmětem obdivu každé návštěvy v naší třídě a děti jsou na ně patřičně hrdé. V neposlední řadě jsou také velmi praktické a přispívají k lepší kultuře stolování. Pracovní listy k poznávání barev dáváme dětem dle potřeby, po dohodě s rodiči. Na jejich dokončení na rodiče nespěcháme, chceme, aby to pro ně byly příjemně strávené chvíle s dítětem, při kterých se nenásilně učí určitou barvu. Hotové pracovní listy si děti založí do svého „deníčku“ (portfolia) a mohou se k nim během školního roku vracet. Při prohlížení s paní učitelkou či s kamarádem opět opakují jednotlivé barvy. Zdroje: Vlastní zkušenosti a nápady Píseň k barvičkám i inspirace k pracovním listům z více různých materiálů Kafometu. (viz fotografe níže)






No title

Recommend Documents