344
A to všecko nejsou náhodné lapsy vkusu. Pan TauÍer má Íráze smetené pŤímo s Ťečnickétribuny mladočeské nebo se sloupcri denního tisku. ,,Co v slunci kvetlo laškujíc,se v plody mění.. (U studánky str.5) _ ,,KlaněI ses brlžkrim z mralnoru a cetkdmladngm,, (tamžestr. 49). _ ,,Chcem neochuějně žítitam, kdes padl, a se vzpomínkou na tebe sué dílopracoiati,,(tamže str. 61). - ,,Má p1se neochuějnězazni v zmatku jeho.., to všecko jest triviální rétorická tráze, hotové klišé všedního dne, ale ne odlišen;17 básnickf vjrraz vnitŤní lyrické melodie duševní. Pan Taufer nejenženení básnick duch, p. TauÍer není ani poctiv a opravdovy dělník uerše.NenÍ snad jediné básně v jeho dvou sešitech, která by byla ryt,micky dokonalá. Do básní jambick;.fchvkládá p. TauÍer klidně veršezcela jasně trochejské, verše počínajícídvojslabičn;'imi nebo čtyŤslabičn;imipodstatn mi jmény, slovesy atd. ,,K dilu,bychzvit,ězil,nežzažni moje hrany.. (U studánky str. 5). ,,Tehdg den nov1;ipozdravím a život dlouh .. (tamže str. 6). ,,Teplg jas vzpomínání v duši se mi vloudil.. (tamžestr. 7). ,,Vězte,že hlídám zd'e,že hlÍdám po vás ža|,,.,,Věčnése tvoŤícíjak touhy muka.. (tamžestr. 9). ,i,,lbgctl byl s nimi ještě dnes až v ráji (tamžestr. 10). ,,S jiiín.í.zorou a rosou duhovou, jak sladképokušeni..(tamžestr. 1lj _ to isou podle p. TauÍra verše jambické a cituji je stránku zá stránÍ
i z našl t
-KaždJrprostf dělník má ke svémunástroji většírictu než takovjl básník.
II. P. Ber|age: Grundlagen der ArchiÚekÚur
und EnÚwieklung
Holanďan H. P. Berlage, tv rce nové bursy amsterdamské, jest jeden z mála opravdu tuofiugchumělc -architektri moderních a jeden z nejlepších.Jeho díla jsou cele prodchnuta konstruktivnou zákonností a jednotností jako málokoho z moderních; nerozptylují se v líbivém dekoru, nekoketují se zajímav1fmi rlskoky malebnosti. H. P. Berlage toužípo Íormě zákonně nutné, snaží se po opravdové pÍísnévázanosti, podává umění ryzí a domyšlenéÍormy, uměnÍ opravdu monumentální. KnížIra, jejiŽ název nadepsal jsem těmto Íádkrim, jest zpracování čt,yŤpŤednášek konan;fch v umělecko prrimyslovém museu curyšskémroku 1907. Málokdy byla Íečenao umění, a zvláště o stavitelství, slova vroucnější a sprdunější,málokdy šlo se tak hluboko ke koŤenrimumění a málokdy postupovalo se odtud tak logicky a drlsledně jako zde. DnešnÍarchitekto. nickou bídu a ubohost naši cítí a vykŤikuje dnes hlasiťě již leckdo, ale málokdy b;tvají cesty obrody stanoveny tak jasně a drislednějako zďe: nemluví tu o umění ,,schÓnheitsproÍessor.., jemuž bJrvá pravidlem uměníjen pňedmětem rozjímavého kvie. tismu katedrového, n;fbrž umělec-tvrirce, jemuž vyplĎuje celou bytost a celjl svět, kter;f vidí v něm nejvyššíopravdovost hodnot životnícha sám bolestn kulturní problém dneška. Neboénení jistě lhostejno pro zdraví společnosti,koŤí-lise drzym naparÍumovanym lžíma slátaninárri, žije-li odmocněn;Íma zeslaben;fm životem z desátéa dvacáté ruky, tone-li v kultu surovévytvarné Íráze a jeJi obklopena vždy a všude, od kolébky aŽ do hrobu,
34Ó
v domácnostii na ulici, soustavoupadělkúa Iží:člověk,kterf proživátakto svr1jživot,kterf uvykl cítiti zvráceně a hodnotiti kŤivěa zwhle, nemrlžežiLiživot čestn a pravdiv;f; jeho cÍtěnÍ musí byt,i porušenoa otupeno, jeho karakter rozpoltěn a poskvrněn. Kniha Berlagova má krásnéa v;iznamnémotto z anglického uměleckéhoŤemeslníkaxvIII. století Sheratona:,,Časmění mÓdy. . . ale co jest založenona geometriia opravdovévědě, bude nezměněno... To jest,i kredo Berlagovoa vridčímotiv celé knihy jeho a dodávám ihned také:jedna z pevn;i'chmaxim každé opravdovénauky umělecké.Jako Viollet-le-Duc, jako Hegel (jehožvelmi častoa s velikou rictou se dovolává), jako Ruskin, jako Henry Van de Velde vidí i BerlagepŤíčinu dnešního ripadku uměleckéhov tom, že prlvodní stylová jednota se roztÍíštila: z uměn adzangchstaly se dnes uměny suobodné; malíŤství, které v dobách umělecky organisovan;fchsloužiloarchitektonickému celku, tyranisuje dnes veškeréumění;plastika a architektura podléhajísvod m líbivosti, toužípo malichernézajÍmavosti, zňíkajíse sv;ÍchpŤísnfchvnitŤnlch zákonri a ničíse touhou po malebnosti.Umělecká libovrlle, anarchie,individualism nastoupily tu za uměleckoukázeĎ, oddanost,službu;subjektivní,náladov1y'rozmar znásilnil věčnépožadavkyuěcné, vědomí zákona, jednotnédrlslednostia organickénutnosti. odtud jev, že kdo umělecká díla velik ch epoch, Íeckéa gotické,prisobíklidem, uzavŤenounevtíravoukrásou zákonnou, díla dnešnÍhoní se za líbivou zajÍmavostía podléhajÍ,poněvadŽ sama podtínajísi koÍeny,jimižvězív rodnéprlděa jimižsouvisíse silou a velikostÍ. Potud neŤíkáBerlage nic v podstatě nového:moderni stylistikovéa tektonikovéod Ruskina a Semperado ScheÍÍlera a Muthesia pravili a opakovali v podstatě tot,éŽ. V čemjest novum v1tkladriBerlagovych,jest velik1fv57znam, ja\i pŤikládápro styl matematicea geometrii.Berlagedokazuje dokumenty historickfmi i rozborem jednotliv;i'chslavn;;ichbudov, žearchitektovérománštíi gotičtÍ pracovalipŤísnou metodou geometrickou,aby dosáhli jednotnosti stylové;k určovánípo-
pŮdorysrl, později 34| měrů používaligeometrie,nejprve k ťešenÍ i k určovánínárysrl. Všecky veliké architektonicképomníky jsou triangulovány a kvadrai renesanční a část,ečně stňedověké továny. Řecké umění stálo na podkladě aritmetickém,gotické ale obojívelikéobdobívědělo, uměnína podkladěgeometrickém, pŤísnosti bez vědecké organismu a žeposlední že nen|stylového jsou matematického. Krása opravdové monurázu zákony krásy jako jest krása kŤišéálové druzy, téhožrázu mentální stavby která jest takévytváŤenazákony užitégeometrie.,,Na Ťeckém po podivuhodnéharmonii, chrámě vidímevnějšíÍád, rozvržen1f poměrová. Vo stŤedo. vnitiní škála vyvoditi nedá z nížvšak se jest zajistévelká vymoženosttohoto umění,dochází věku, a to plné platnosti ňímská zásada, že vnějšívzhled nemá bfti nic jinéhoneŽ obal vnitŤnihoskladu a žetedy vnitŤnípoměry jsou totožnés poměry vnějšími.Prostor má bfti učleněna ukazovati svéučleněnína vnějšek.Neboéarchitektura má ričelemvytváŤetiprostory a má tudížvycházeti z prostoru. A každf záměr vytvoÍiti nejprve krásnou fasádu a potom teprve pňikompono(str. 46)' vati za ni budovu, jest naprosto zavrženíhodn;Í.. zásady lze užítii pňi A Berlageukazujedále, jak geometrické rozvrhovánínábytku a jinfch pŤedmětrldekoračněiemeslnfch. Styl jest v díle architektonickémjen tehdy, jsou-li toužesoustavou a metodou vytváŤenynejen masy stavební,ale i detail, i dekorace. A tu právě geometrická metoda jest modernÍmu architektovi cestou k této stylovéjednotě. Byl-li posud nucen' aby vtisknul jednotnost svémuqy'tvoru, poutat a po píípadě i znásilrlovatarmádu spolupracovníkrluměleckfch, dekoračních, iemesln ch, nyní mohou tito pomocnícitvoŤit sami volně po principu geometrickém,jÍmžspravuje se stavitel. Geometrick;f princip nemá b1ftstaviteli tyranem, n;fbržpomocníkem..nic není odpornějšího Berlagovi nežpedantism a Berlage ví velmi dobŤe a zdrirazriujeněkolikrát ve svéknize, ženeumělecnesvedegeometrickou metr]dounic, žejeho metoda má podmÍnkousine qua non: bohatéhoducha uměleckého,ducha tvoŤivéhoa int,uitivního.PÍipouští z ní takévfiimky, když toho žádá celkov1iduch
348
umělecky.Umělecnenídogmatik, trmělecjest pragmatik, tr,Ůrce noq1ichčinrl;ale tvoŤiti ne|zebez pevnéa určitémetody, jinak se ztroskotá. ,,Neni nebezpečÍ, že bys se stal, použivájetéto metody, pŤÍliš dogmatick;1t. Naopak: neboé''..'-BI.. nepÍivede to touto soustavoupťecek ničemu,a v rukou umělcov;fcLstává se vzpruhou,neboéumí ovládati geometrickouÍormu,nechává ji b}'tiprostŤedkem a dovedena pravémmístěji opustiti.Praqil umělecstará se již o to, aby se zásadounezahynufsvě|. ostatně i u starych jsou odchylky, které dají se vysvětliti jednak jen z pravédťrslednosti soustavy,a proto jsou drikaz*., i. soustava sama zachraĎujejiž od suchopárn;1ich drisledkri;jednak z toho, žestaŤídovedliji obětovat,kdyžhrozila státi se školometstvÍm.. (str.100). Druhou podrnínkouarchitektury opravdu organickéa tvrirčÍ jest'Berlagovi požadavek,aby stavi[el nekopírávalkarakteristickéformy stylri historick;ich. KopÍrovánímrižebft, nanejv;v.š činnostučenecká,ale nikdy ne tvrirčíčinnostuměllcká' neboé činnosttryská z lásky k životupňítomnému, k jeho potňebám a nutnostem,jimž právě tvoňÍorgány. Berlage posilá ovšem nr]adéarchitekty do školy ke gotice _ k tomuio stylu nej_ ale ne aby jej padělali, n;Íbržaby vnikii konstrukt,ivnějšímu v jeho ducha pňÍsné zákonnémetodickétvorby iacne, Jáko pti. roda vyvádí celésvébohatstvitvarovéz někoiika pratvarri,tak i umčlecmusípťetváŤet prlvodníumělecké tvary. ,,-PňetváŤei své uměleckéformy, t. j. nekopírujjich; neboékopírováníjest za. vrženíhodné, poněvadžulpíšpak jen na vnějštu a nepŤivedeš to pak dál, než žepodášbledou odliku o.iginálu! Kopí.ované f9rmy nejsoutvé,nevznikly z tvélásky! Ale veď si, jako si vede pňíroda_ bádej po duchu, kber1fbydlí v clÍlechminul;icbdob a z stává věčnětyž, ale pŤetváťej formálné,t. j. vol jine uměIeckéformy,neboéjen ony budoustvoňcnyz tvélásky!.; 1.t".9t;. TŤetípňedpokladmoderníhoarchitektonickéhostytu j|st nerIagovipožadavek,aby i architektonickéÍormylyty vocnea rovněŽ geometrické, aby celá budova - i ve svémdekoru - měIa tfž princip geometrickéjednot,nosti.Všecka zv le. všeckaná-
Iadová Íantastičnostmusí byt' co nejvíce obmezována, neboé v ní jest právě pramen malosti a rozkladu. Náladová libovťrle jest vpravdě krátkodechá, naproti tomu v met,oděgeometrické a vědecké, dovedeJi se jí použít,jest nesmírné,nepŤebratelné bohatství a rozmanitost tvarťr.Berlage chce míti pokud možno i ornament geometrick neboli bezpňedmětn;i, jak Ííká Henry Van de Velde (kterf se tu shoduje v terminologii s našímmyslitelem estetick1fm, proÍ. Host'insk1fm) _ ale není netolerantní a mriže uznává, žei volnf ornament rostlinn1fa po pÍípaděizvíŤecí a mriže posvěceného pŤipouštěn bfti vfznamnf rukou i v bfti umělce, a|e zdkonnd krása a drisažnost'bude mu ovšemscházeti. Avšak naplní-li se i všecky tyto podmínky pňísnéneosobní zákonnosti, nedojde se ještě, míní Berlage, uelkéhostylu, jako byla gotika. Shodnou-li se i umělci na této formálné kráse, není tím ještě dosaženovelkého stylu, neboévelik;f styl není možny jednotg, bez tradice, bez veliké jednotící duchové bez společenské hodnoty. ,,Schází cosi, co v posledníinstanci činístyl velkfm stylem, láska k ideálu... UměnÍ konec konc není než odraz duchov1fch hodnot, velikfch jednotících konvencí. Formálni konvencí jest možno dojíti sice daleko, ,,jest možno dovésti umění k téveliké životnl radosti, jížpotŤebujelidstvo, a umění upokojí ji také do jisté míry jako v renesanci, ale posledníhovelkého upokojení, uspokojení duše, dáti nemriže, nebyla-li uzavňena i smlouva duchovní.. (str. 110).V tom byla právě jedinečnásíla a velikost stňedověku, gotiky, že v kŤeséanské světové ideji měla toto jednotícíduchovépouto, toto poslednía nejvyššíposvěcení. Dnes však je kŤesťanstvímrtvé, rozt,Ťíšt,ěné; i v dnešníbohoslužbě,ňíkejkdo chceš,co chceš,schází vlastní duch a zbyla jen krása formálná, vnějšíÍorma.Době našÍnedostává se právě lruJtury velik1icn jednotícíchhodnot duševních.Dnešníumělec nemá všeobecněsrozumitelnych symbolri,jako je měl umělec Ťeckynebo gotickf, jeho cit,y musí si vyt,váňet nová podobenství: proto neb1ivá mu rozuměno; není duchovéhojednotícíhosvazumezi nÍm a obcí; není společného duchovéhojazyka, v němž by mohli obcovati spolu, není společnéveliké duchové lásky.
850
Jest jen náboženskátouha,která projevujese dnesnejryzeji v opravdové,pŤísné, oddané,nelíbivéa nekoketnetvorb8 umělecké.BudeJi pracovati moderníhnutí konstruktivně, věcně, jasně,,,pracujetalrés náboženskou tendencí, s náboženskou touhou, ažposlézestane se touha skutkem a zrodí se nová světová idea.. (str. 114).Berlagevidí obdobumezi bojem proti starému historickémueklekt,icismuv architektuÍea "bojem Juni.ty^ proti kapitalismu. Snahu po hospodáŤské rovnosti všech lidÍ pojímáBerlage ovšemjako snahu iti,ko,; jest,mu totožná s tou. hou osamostatnit,iduševněvšeckolidstvi a umožniti tím, aby všechnyduševnÍ sÍlylidskérozvinuly se po svfch vnitŤníchnutnostecha co nejriplněji.,,Nov)i světovyld.áli, ne zásvětně náboženskf,ale ideál tétozemě,ideál rovnostivšechlidí rfsuje se již temně na obzoru. Nové uměIeckéhnut,ímriže napomáhati k jeho uskutečnění, neboéi ono jest bojem o vnitňni pravdu, o zákonnou prostotu a celost,i ono vyjadiuje bytostn1fkarakter novéhočIověka,očištěného od klamťra lží.Piíchodu tétonové kulturnl doby, tohoto novéhosvětovéhocitu ovšemse nedožijeme, ale radost,Íjest jiŽ žiti a pňipravovati její pÍíští. Autor mínÍ,žeXX. stoletínáležíarchitektuňe,ovšemarchiiekture obro. zené,uměníne tvoňenémujednotlivcem pro jednotlivce, nfbrŽ uměnÍ,na němž se ričastnía v němŽ o-lcuje spolu uměIecky i eticky všeceknárod. Na několika posledníchstránkách shrnuje Berlage karakte. ristiku opravdovémodernÍarchitektury. Poněvadži u nás jest nadevšedriležité, aby lidéji dovedlipoznatia odlišitiod pseudo. uměnÍ,pŤekládámhlavnÍbody jejÍ. ,,UměnÍstavitelovo zá|eživ tom, aby t,voŤilprostory a ne navrhoval fasády. Prostor se uzavírázdmi; protá projevuje se prostor nebo rriznéprostory na vnějšekjako soubor.zd],-vice méněsouvislf. Zdi náležÍv tomto smyslu zase hodnota, aby zrlstalapo svépŤirozenostiplochd,neboépŤíliš členěnázeď zLráci sv j ráz jako zeď. PracÍvěcnějasnourozumÍm,aby architektura zdi byla dekoraci plošnou,.abv vyčnívajíciarchitektníčástibyly omezeny na ty, kt,erépňikazujekonstrukce, jako jsou podpory
jednotlivéÍímsyaLd,.Z tétot. zv. architek. 351 oken, chrličevody, samo sebouodpadá,plyne dále, i,,"',"di. pŤinížkolméčlenění hlavic, i. prip"a"e podpěryjako pilíňea sloupynemajívyčněl ch ploš. zdivé. Vlastní uvaitň-plochy vyvÍjejí se pŤechody Ás|,i že jen kde tam, ovšem se kladou která náu a.to."ci tvoŤíokna, jich jest tŤeba,a pak v rrizn1/chvelikostech. " PracívěcnějasnourozumÍmtalrovou,pŤinížneovládajítvárné ozdobya pÍi nižjsou postavenyjen na tom místě,kteréposléze uě. vyplynulo jako správné,Ve uš.ech šetÍení po nejpečlivějším pŤe. Všecka ltrdse.,, prosté cecnuiau, ukdzdnaholdzed'z,se uesaé plněnost,všechenparasitnídetail jest hnusnf! Všechnobudiž sloŽitost,ia. nejasnosti pracováno jasně a prostě, nepŤirozené vyh11ibáno! budiž se všude Co zde podává Berlage,neníovšemnaprosténovum. Náboženskéa sociálníideály, po nichž touŽí,stesk do nedostatku doby, soumračné vlastní duchovékultury, lítost z pŤechodné jed. velikého nedostatek zlomkovosti, dnešní bídu žijeme, v níž ideovéhoa organisacepráce duchovéi hmotné, notícíhoposvěcení to všeckocítili a vyslovili pŤedním st,ejněnaléhavě,byť s menšÍmiodchylkami, Ruskin, Richard Wagner, William Morris, lrrajan Berlagriv Henry Van de Velde, ScheÍfler,Morice _ toť společnfhoŤkJ'riděl doby, jímžjsme trpěli a k jehožpoznánl clošlijsme z moderníchumělcrivšichni,kdožnejsmedosti samo. aby nám stačilapouhá negativnost.Že libí,marnivía zaslepení, jsou ve velikém altruistnímusilovánío obrodu společenskou _ jinÍ prvky náboŽenské, cítili pŤedBerlagema vyslovili také a poznáníto vnuti se snad nakoneci socialistrimsamfm. Ale jednak bylo to Ťečeno pÍestojest dobŤe,žeto bylo zde Ťečeno: z hlubin ducha nad jiné s naléhavm drirazemvěru nevšedním, vyznání jednak skládá tím svéveÍejné uměleckyopravdového, víry jeden z největšíchumělcťrdnešnícha osvětlujemyšlenkové i citovézdroje, z nichžžije jeho tvorba. A nikde nemělo by bfti pozorněji naslouchánoslovu Berlagovu nežu nás, neboénikde neníarchitekturaa nedilněs ní sou. než u nás. visíci veŤejnámravnost a veŤejnézdraví pokleslejšÍ
352 Město, kde milionov m nákladem postaven byl ten hnusnf slepenec vší pošetilosti,směšíosti,ohyzdnosti, opičáctví a slabošství, nemyslivosti a tuposti citové,jímžjest Representačnídrim u Prašné brány,l jest zamoŤeno neŤestívšeho druhu. A tato všeckaneiest postavila si zde pomník,pomník autentick a spontánní: bude hlásat, co mělo byt skryt,o'deset,iletí a staletí;cizinci již dnes vyčítajíz tohoto pomníku naši hanbu a roznášejíji po světě! Prriměrná a běžná architektura pražská jest o dvacet až tňicetlet opožděnaza Vídní.Jest to jakďs modely kloboukri nebo jinfch mÓdních artiklrl: teprve až doslouží v hlavním městě, dostávají se na venek. Bráníme se politicky proti názvu prouincie, ale 7sme provincií ve věcech duchovď ď uměIecké Éultury bezesporně. Nyní ke všemu naši architekti, kteňí dlouho kopirovali renesančnía jiné Íasády, lepí na své slátaniny t. zv. secesnÍ delror, kt'erf dosloužilve Vídni! A to činÍlidé, kt;Ťí viseli a visÍ na historickém epigonství a stáli na n ž prot,i oprav du luťtrčímu hnutí modernÍmu:nestydí se žíti z odpadkrt, kieré vyvrhlo ne moderni hnutí, ale jeho zvrhlá odnož, nebo lépe jeho mÓdní a nepochopená lrauestie.Jest možnopŤedstavitsi bídy umě. "ctji lecké,většíbídy mravní, menšíhonázoru na čestnost a karakt'ernost uměleckou? První d slednf moderně umělecky velkoměst,sk1rdrlm v Praze postavil Němec, architekt Zasche na PŤíkopech. Není již v tomto prostém Íaktu pro nás stigma kulturní nevyspělosti nebo alespori opozdilost,i?Neznamená sama tato prostá skutečnost, víc pokoŤenÍpro nás neŽ prohraná politická kampaĎ? Necítíme-li to tak, jest to jen následek toho, že nemáme posud pro to vyvinutf dostatečnějemn;1ia vnímavy orgán. ete nuatei jisti: necítíte-li to vy. cít,íto objektivní po"o.o'at.l, host, vláda, kult,urní cizínec a tvoňí si sv j soud, kt,erf vyvrátiti mu není pak snadno' ...V Praze bylo nedávno postaveno nové náarazi. Nádraží má. modernívnějšek,ostentativně modernívnějšek, i soudil bys, Že bylo opravdu tvoŤenomoderní metodou u.ělu.kou. že archi-
tekt studoval dlouho a pečlivěvšeckysložitépotŤebytakového jako jest'nádraží,žese radil s riŤedníky železničními orEanismu, -vnitŤních železniční v takové služby, o cirkulaci potiebách o podle jejích potŤebách nutnostech, že a těchtopotŤeb budově,o je prost,ěna vnějšek. rozvrhl a učlenilprostory a promítl pak jen, pňesněmluveno, má moderní nádraží Naše lávky! chyba Ale jest pod ní ukryta bezmyšmoderní náprsenku: Íasádu, mod.erní zŤizenci stěžujísi ve šlendriánu. i Úiednici lenkovitost starého jim jak zde slouží, sv;ich časopisech, obtížněa nesnesitelněse jak jest,jim zde život ztrpčován,jak nic nedbalstavitel potŤeb toho organismu,pro kter1fměl tvoŤit! služby,rázu a zvláštností jest, pseudomodernosti, to jest modernostzvrhlá, zpa. doklad To rodovaná,obrácenána hlavu: vyznávanárlstya popíranáskutky. estetikyv Praze' A ve všíté ...Takové jsou poměry veŤejné i jiné jalovosti, šlendriánu,Írázovitosti,lži, banálnostižiješa ona se ti vtíráa vnucujeneustálea všudejako dfšešod narození, pak nemítvlivu v ráz a ducha největšívětšiny mriže vzduch. Jak jak jich mriženeproniknout,nepokazit,nenaučitÍriobyvatel, volnosti, bezduchosti,nemyslivosti,polovičatosti,frazérství? Kdyby jen tisíclidí pochopilo,žetu jde o samo duševnízdraví národní,znemožnili by, trvám, obecnípolitiku,která se pošpinila jako jest t' zv. Representační drim: takovou uměleckounízkostí, jest ani den nesnesliby nikoho,kdo spoluvinenna tétonárodní i uměleckéostudě.ovšem:kdyby. . . Toto ,,kdyby.. naplníse snaclaž za druhou nebo tŤetíEeneraci.
I - [Viz zde str 438] 23 KŤ'ticrcéproleua ?
