No title

-

1

2

3

4

Poděkování: Tímto bych rád poděkoval vedoucímu mé diplomové práce PhDr. Janu Sochůrkovi, Ph.D., za velmi přínosné vedení, poskytnutí cenných informací a připomínek ke zpracování mé diplomové práce. Velké poděkování také patří všem respondentům, kteří se do mého výzkumu zapojili a pomohli ke vzniku této diplomové práce.

5

Název diplomové práce: Příčiny sociálního vyloučení z pohledu bezdomovce Jméno a příjmení autora: Bc. Jan Ujka Akademický rok odevzdání diplomové práce: 2013/2014 Vedoucí diplomové práce: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.

Anotace Diplomová práce pojednává o problematice bezdomovectví. Cílem diplomové práce bylo zjistit názory bezdomovců na příčiny jejich sociálního vyloučení a možnosti sociální práce s nimi. Práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. Teoretická část vymezuje základní pojmosloví, popisuje formy, hlavní příčiny a důsledky bezdomovectví. Charakterizuje problematiku bezdomovectví v České republice a závěrečné kapitoly jsou věnovány sociální práci se samotnými klienty. Empirická část byla provedena pomocí metody polostrukturovaného interview, na základě kterého byla získána analytická data. Tato byla přehledně převedena do tabulek a grafů a byly popsány konkrétní výsledky jednotlivých zjištění. Diplomová práce byla obohacena o přímé citace jednotlivých respondentů. V závěrečné kapitole byly navrženy preventivní opatření, které by měly zabránit narůstajícímu počtu bezdomovců v České republice a návrhy opatření, které by napomohly osobám již sociálně vyloučeným k jejich reintegraci.

Klíčová slova: bezdomovectví, sociální vyloučení, nezaměstnanost, bydlení, závislost, sociální práce, institucionální sociální práce, reintegrace

6

The title od diploma paper: The causes of social exclusion from the perspective of the homeless First name and Suriname: Bc. Jan Ujka Academic year: 2013/2014 Leader of the thesis: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.

Annotation The diploma paper is focused on issues of homeless. The aim was fading the opinions of homeless on the cause social exclusion and opportunities of social work with them. The thesis is divided up the theoretical and empirical part. The theoretical part defines terminology, describes forms, main causes and consequences of homeless. It characterizes the problems of homeless in the Czech Republic and the final chapters are focused on social work with clients. The empirical part was made by the semi structured interview, which was the basis for the analytical dates. This information was transferred into tables and graphs which described the concrete results of individual findings. The diploma paper is enriched with the direct quotes from the respondents. In the final part were proposed preventive actions which should prevent the increasing amount of homeless in the Czech Republic and suggestions of steps which could help social exclusion people with their reintegration.

Keywords: homeless, social exclusion, unemployment, habitation, addiction, social work, institutional social work, reintegration.

7

Name der Diplomarbeit: Die Ursachen der Sozialeliminationaus der Sicht der Obdachlosen Name des Autors: Bc. Jan Ujka Jahr der Abgebung: 2013/2014 Leiter der Diplomarbeit: PhDr. Jan Sochůrek, Ph.D.

Annotation: Die Diplomarbeitbeschäftigtsichmit der Problematik der Obdachlosen. DasZieldieserArbeitwardieMeinungen

der

ObdachlosenaufdieUrsachenihrerSozialeliminationzuermittelnundMöglichkeiten derSozialarbeitmitihnenzufinden. Die

ArbeithatzweiTeilen

–

theoretischenundempirischen.

theoretischeTeilbeschäftigtsichmitHautbegriffen,

Der

beschreibtdieFormen,

UrsachenundFolgen der Obdachlosigkeit. Er charakterisiertdie Problematik der Obdachlosen in der Tschechischen Republik uncie Schlusskapitelnsind der eigenen Sozialarbeitmit den Klientengewidmet. Der

empirisme

Teil

(dieForschung)

warmitHilfe

der

Methode

„halbstruktuiertes Interview“ durchgeführt. Auf Grund dieserForschunghat man analytisme

Datengewonnen.

Die

waren

in

dieTabellenundGrafenbearbeitetunddannwarendiekonkreteResultatebeschrieben. Die Diplomarbeitist um diedirekteZitationen von Befragtenerweitert. ImSchlusskapitelsindVorschläge der Präventivmassnahmen, die der wachsen den Menge der Obdachlosen in der Tschechischen Republik verhindernund man findethieraucheinigeVorschläge, die den Personen (schon sosal ausgeschliessenden) zu Iber Reintegrationhelfen.

Schlüsselwörter: Die Obdachlosigkeit, dieSozialausschliessung, dieArbeitslosigkeit, das Wohnen, dieSucht, dieSozialarbeit, institutionelleSozialarbeit, dieReintegration

8

Obsah Úvod ................................................................................................................ 12 1

Základní pojmosloví ................................................................................... 14 1.1 Pojem a charakteristika bezdomovectví ........................................ 14 1.2 1.2.1

Bezdomovectví zjevné............................................................. 16

1.2.2

Bezdomovectví skryté ............................................................. 17

1.2.3

Bezdomovectví potenciální ..................................................... 18

1.3 2

Bezdomovectví v České republice .................................................. 19

Hlavní příčiny vyvolávající bezdomovectví .................................................. 22 2.1 Objektivní příčiny bezdomovectví .................................................. 23 2.1.1

Nezaměstnanost ..................................................................... 23

2.1.2

Bytová problematika ............................................................... 26

2.1.3

Migrační politika...................................................................... 26

2.2

3

Formy bezdomovectví .................................................................... 16

Subjektivní příčiny bezdomovectví ................................................. 27

2.2.1

Osobnost bezdomovce............................................................ 27

2.2.2

Rodina ..................................................................................... 29

2.2.3

Škola a vzdělávání ................................................................... 30

2.2.4

Zneužívání a závislosti na psychoaktivních látkách a hře ....... 31

2.2.4.1

Alkoholová závislost ................................................................ 32

2.2.4.2

Drogová závislost .................................................................... 34

2.2.4.3

Patologické hráčství ................................................................ 35

Nejčastější důsledky bezdomovectví .......................................................... 37 3.1 Zdravotní problémy ........................................................................ 37 3.2

Změna osobnosti ............................................................................ 37

3.3

Vnímání veřejnosti.......................................................................... 38

3.4

Kriminalita ...................................................................................... 38

4

Sociální práce s bezdomovci ....................................................................... 39

5

Řešení bezdomovectví z pohledu sociální práce .......................................... 42 5.1 Řešení bezdomovectví z hlediska sociální služby ........................... 43 5.2

Řešení bezdomovectví z hlediska státu .......................................... 45

9

6

7

5.2.1

Trh práce ................................................................................. 45

5.2.2

Podpora bydlení ...................................................................... 45

5.2.3

Funkční rodina ......................................................................... 46

5.2.4

Osvěta ..................................................................................... 46

5.2.5

Systémové řešení bezdomovectví........................................... 47

Přístupy a druhy sociální práce ................................................................... 48 6.1 Současné přístupy sociální práce s bezdomovci ............................ 49 6.1.1

Úkolově orientovaný přístup .................................................. 49

6.1.2

Systemický přístup .................................................................. 50

6.1.3

Komplexní model práce s bezdomovcem ............................... 51

Druhy sociální práce s bezdomovci ............................................................. 53 7.1 Terénní sociální práce..................................................................... 53 7.2

8

9

Institucionální sociální práce .......................................................... 54

7.2.1

Typy azylové péče v České republice ...................................... 54

7.2.2

Organizace provozující azylovou péči ..................................... 56

Úvod k výzkumu ........................................................................................ 58 8.1 Popis prostředí výzkumu ................................................................ 58 8.2

Popis výzkumného vzorku .............................................................. 59

8.3

Metodologie vědeckého výzkumu ................................................. 59

8.4

Etické principy výzkumu ................................................................. 60

8.5

Cíl výzkumu diplomové práce......................................................... 61

8.6

Hypotézy ......................................................................................... 61

8.7

Časový harmonogram výzkumu diplomové práce ......................... 61

Interpretace získaných dat ......................................................................... 62 9.1 Osobní život a rodina ...................................................................... 62 9.2

Příčiny bezdomovectví z pohledu respondenta ............................. 68

9.2.1

Vzdělání a zaměstnání............................................................. 73

9.2.2

Závislosti respondentů ............................................................ 76

9.3

Důsledky bezdomovectví respondentů .......................................... 79

9.4

Povědomí a zkušenosti se službou pro bezdomovce ..................... 81

9.5

Náhled na osobní situaci a následná prognóza do budoucna ........ 84

10

10 Analýza a shrnutí respondentů ................................................................... 88 11 Vyhodnocení hypotéz ................................................................................ 98 12 Navrhovaná opatření ............................................................................... 102 Závěr .............................................................................................................. 105 Seznam použité literatury ............................................................................... 107 Seznam tabulek .............................................................................................. 111 Seznam grafů .................................................................................................. 111 Seznam obrázků ............................................................................................. 112

11

Úvod Problematika bezdomovectví se týká téměř každého z nás, a proto je důležité se tímto fenoménem často zabývat, abychom dokázali pochopit, proč v 21. století, jsou mezi námi lidé, kteří žijí v absolutní chudobě a nemohou si dovolit přístřeší. Jedná se o závažný humanitární problém, který je však často podceňován. Informací k této problematice není mnoho, často jsou také neúplné nebo zkreslené. Společnost vnímá bezdomovce jako sociální skupinu, která se svým problémem nic dělat nechce a vyhovuje jí způsob jejího života. Negativismus, který společnost vůči bezdomovcům vysílá, pak nemotivuje sociálně vyloučené jedince ke změně, a tito se spíše uzavírají do svého vnitřního světa. Odsoudit jedince je lehké, důležité však je si uvědomit, že i my ostatní, kteří nejsme sociálně vyloučeni, se můžeme jednoho dne bezdomovci stát, a poté budeme rovněž očekávat, že nám ostatní členové společnosti pomohou. V České republice do roku 1989 vlastně bezdomovectví neexistovalo, vše bylo skrýváno z řad politických důvodů. Od roku 1990, se problematika bezdomovectví stala téměř každodenním chlebem, a začaly se vytvářet různé programy pro boj s tímto patologickým jevem.

Diplomová práce, se týká bezdomovectví a hledání hlavních příčin, proč se jedinec bezdomovcem stane. Vzhledem k tomu, že je bezdomovectví multifaktorový problém, je třeba pro jeho úspěšné řešení prozkoumat etiologii, vývoji, podmínkám vzniku, typologii a v neposlední řadě prevenci. Je nutno uvést, že se jedná o polyetiologický jev, jelikož se v plné míře prolínají ostatní patologické jevy, jako kriminalita, závislost, chudoba a jiné. Z tohoto vyplývá, že i samotné příčiny bezdomovectví, nelze přesně charakterizovat jako homogenní jev, ale jako jev heterogenní. Teoretická část diplomové práce vysvětluje a charakterizuje problematiku bezdomovectví. Uvádí hlavní definice bezdomovectví, nejčastější formy a příčiny, které ovlivnily bezdomovce před jeho sociálním vyloučením, a také se zabývá 12

důsledky, které s sebou bezdomovectví přináší. Nedílnou součástí teoretické části je řešení bezdomovectví z pohledu sociální práce, které popisuje, jak lze proti tomuto patologickému jevu bojovat. Empirická část byla vytvořena pomocí kvalitativního výzkumu. K získání dat byl použit metodologický nástroj polostrukturované interview, které přineslo mnoho zajímavých informací. Tyto byly následně zanalyzovány, statisticky seřazeny a přepsány do samotného textu. Diplomová práce rovněž specifikuje řešení, která mohou pomoci k zabránění růstu počtu bezdomovců v České republice a pomoci osobám sociálně vyloučením k jejich reintegraci.

13

1

Základní pojmosloví

1.1 Pojem a charakteristika bezdomovectví V každé společnosti jsou lidé, kteří z nejrůznějších ať již objektivních nebo subjektivních příčin nemají prostředky k tomu, aby si obstarali bydlení a následně si toto udrželi. Bezdomovectví lze charakterizovat a je vlastně synonymem pro extrémní sociální vyloučení.1 Přesné počátky bezdomovectví lze jen těžko určit. Od samotné existence člověka, vznikalo mnoho vzájemných problémů mezi jedinci, důsledkem takovýchto problémů bylo opuštění nebo vyhnání člena tlupy z jeskyně. Na počátky bezdomovectví však můžeme také pohlížet z hlediska náboženství. Vždyť i samotný Bůh vyhnal Adama a Evu z ráje. V Bibli jsou ale i jiné odstavce týkající bezdomovectví. Např. Kniha Mojžíšova První, kapitola 4, odstavec 12, kde se praví,…“tulákem a běhounem budeš na zemi.“ V případě problematiky a řešení bezdomovectví, se v České republice ale i v celé Evropské unii do současné doby nepodařilo ujednotit přesnou terminologii. Na tuto skutečnost reagovala Evropská federace národních organizací, která má název FEANTSA a vytvořila tuto definici. Podle FEANTSA jsou „osobami bez přístřeší“: 

„Lidé, kteří nemají střechu nad hlavou.



Lidé, kteří žijí v institucích, protože nemají kam jít.



Lidé žijící v nejistém ubytování.



Lidé žijící v nevhodném standardu neodpovídajícím ubytování“ (Janebková,

Franta, 2010, s. 90). 1

Sociální vyloučení je proces, během kterého jsou jedinci či celé skupiny vytěsňovány na okraj

společnosti a je jim ztížen či omezen přístup ke zdrojům a příležitostem, které jsou dostupné ostatním členům společnosti. (viz. Dlouhodobá vize resortu práce a sociálních věcí v oblasti sociálního

začleňování

schválená

MPSV

dne

http://www.mpsv.cz/files/clanky/13031/vize_SZ.pdf.)

14

31.

Května

2012,

dostupná

na

http://

Definic bezdomovectví a bezdomovců je celá řada a každý z odborníků zabývajících se problematikou bezdomovectví charakterizuje tento fenomén odlišně. Podstatný základ definic je však prakticky stejný. Z tohoto důvodu je zde uvedeno několik definic. Z těchto je třeba ujednotit si jednotlivé pojmy, které z uvedených definic vychází. Dle Vágnerové (2002, s. 411) je bezdomovství výsledek generalizovaného psychosociálního selhání spojeného se ztrátou komplexu běžných rolí. Takovým způsobem bývají obyčejně postiženi lidé s dysfunkční osobností, s nedostatečnými kompetencemi a s rozvinutými negativními návyky. Schopnosti bezdomovců bývají snížené, chybí jim základní kompetence, které jsou nezbytným předpokladem k přijatelné sociální adaptaci. Nedovedou účelněji jednat, potřebují pomoc jiného člověka. Rovněž nemívají rozvinuté volní vlastnosti, nejsou schopni přiměřené autoregulace. Nedonutí se k účelnějšímu projevu, nejsou dostatečně odolní ani vytrvalí, nedovedou se ovládat. Přijatelnější způsob života je pro ně příliš náročným úkolem, který nezvládnou. Další definici vytvořili zakladatelé Azylového bydlení v České republice, manželé Hradečtí „Jak definovat bezdomovectví a jak vlastně nazvat ty vyřazené nepřijatelně vykloubené bytosti, všude nechtěné, vyloučené a zraněné, pohybující se sem a tam, připomínající tkalcovský člunek, který se pohybuje mezi ulicí, nádražím a ubytovnou, útěkem a zadržením. Jak nalézt adekvátní termín, který by vystihl ten ping-pong, posílaný z jednoho koutu nádraží do jiného, z jednoho veřejného prostranství do druhého, z jedné humanitní organizace do jiné.“ (Hradecký, Hradecká, 1996, s. 35) Ve svém souhrnném materiálu pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020 dodávají, že „bezdomovectví je komplexní, dynamický a diferencovaný proces, v jehož rámci různí jednotlivci i supiny procházejí různými vstupními a výstupními body“ (Hradečtí et al. 2012). Bezdomovectví jako sociální problém definuje také Varga (2005, s. 100104)jako „stav extrémní sociální izolace bez možnosti nebo dovednosti či ochoty jednotlivce tento stav změnit“.

15

Pro pochopení problematiky je důležité položit si otázku, co je to vlastně bezdomovectví? Bezdomovectví je vnitřním konfliktem samotného jedince, na kterého velmi silně působí vnější konflikty neboli sociální prostředí. Nejzávažnější důsledky, které samotné bezdomovectví pro jedince přináší, jsou zdravotní problémy, disharmonie se vztahovým prostředím, kriminalita, ztráta hmotných statků nebo ztráta sociálního statusu. Dále se jedná o nesoulad a nerovnost mezi sociálními vrstvami a neschopnost státu nebo společnosti řešit adekvátním způsobem krizovou životní situaci každého sociálně vyloučeného jedince. V neposlední řadě autorka Kotýnková (2003) uvádí, že bezdomovec je ten: „kdo postrádá pravidelný a trvalý nocleh, anebo ten, kdo jím disponuje, ale jde buď o dočasné ubytování ve veřejném nebo soukromém zařízení (azylové domy, noclehárny apod.), nebo o veřejná či soukromá místa, která nejsou určena k ubytování (opuštěné stavby, nádraží apod.).“

1.2 Formy bezdomovectví I přesto, že životních příběhů bezdomovců je celá řada a nelze je tedy zahrnout do několika určitých forem, tak v odborných publikacích lze rozdělit bezdomovectví na tři základní formy. Novotný, Průdková, (2008, s. 13) nebo Hradečtí, (1996, s. 36) rozdělují formy bezdomovectví na: 

bezdomovectví zjevné,



bezdomovectví skryté,



bezdomovectví potenciální.

1.2.1 Bezdomovectví zjevné Jedná se o nejviditelnější a nejredukovanější části bezdomovecké populace. Nejčastěji se jedná o osoby žijící na ulici, na autobusových a vlakových nádražích, v odlehlých místech nebo jeskyních. Dále lze do této formy bezdomovectví zahrnout jedince, kteří občas využijí noclehárny nebo azylové domy, například v zimním období. „Být bez přístřeší, mít fiktivní trvalé bydliště a být živ na ulici souvisí

16

s extrémním nedostatkem peněz, prostředků i vhodných příležitostí. Pro jedince může být tato situace determinující na celý zbývající život.“ (Hradečtí, 1996, s. 38). Zjevní bezdomovci tvoří z hlediska četnosti menší podskupinu, ale oproti skrytým a potenciálním bezdomovcům, jsou více viditelní. Často vzbuzují svým zevnějškem negativní emoce v ostatních členech populace. Vyvolávají strach, odpor, avšak u někoho třeba i lítost a porozumění. Zjevného bezdomovce nejčastěji poznáme podle zanedbaného zevnějšku, značného zápachu, špinavého nebo roztrhaného oblečení. Nedílnou součástí jeho života na ulici je žebrání, obtěžování ostatních lidí a užívání alkoholu nebo omamných a psychotropních látek. Podle sociologa SerdgejiPaugama (1994) lze rozpoznat a charakterizovat tři typy nežádoucích jedinců: 

Oslabení - méně odolní, kteří přicházejí na nádraží poprvé, jsou tzv. nový

bezdomovci, kteří po prvním nezdaru ve svém životě začínají kariéru bloudícího člověka. 

Navyklí - pobyt delšího trvání, jejichž život je již spojen se sociálním

vyloučením a životem na ulici. 

Marginální - velmi nesourodá vrstva, která zahrnuje podivné novoměstské

postavy punků, skinheadů, ale i bezdomovců.

1.2.2 Bezdomovectví skryté Skrytí neboli latentní bezdomovci reprezentují velmi rozsáhlou skupinu bezdomovecké populace. Jedná se o jedince, kteří jsou na první pohled k nerozeznání od ostatních lidí. Velmi často se snaží své špatné sociální zázemí skrývat, aby nebyli diskriminováni nebo zesměšňováni okolím. Přesný počet latentních neboli skrytých bezdomovců není znám a asi ani nikdy nebude zjištěn, jelikož se jedná o osoby, které se za své postavení ve společnosti stydí a je pro ně obtížné se ke své současné životní situaci doznat. Větší zastoupení mezi skrytými bezdomovci mají ženy než muži. Skrytého bezdomovce lze definovat jako osobu, která využívá dočasných forem bydlení u kamarádů, příbuzných ale také v neobydlených domech, sklepech,

17

garážích nebo stanech. Sociální služby jako azylové domy, domy na půl cesty, noclehárny nebo jiné charitativní služby, které jsou v dané lokalitě k dispozici, nejsou ze strany jedince téměř využívány. Navíc ne všechny ubytovny jsou zřízeny pro všechny skryté bezdomovce. Některé ubytovny nepřijímají toxikomany nebo bezdomovce, kteří mají zdravotní problémy, další třeba uprchlíky z cizích zemí. Jiné ubytovny poskytují ubytování mužům nebo ženám, ale ne ženám s dětmi. Velmi často provozovatel ubytovny stojí před nelehkým rozhodnutím, koho ubytovat, kdo vlastně potřebuje jejich pomoc nejvíce.

1.2.3 Bezdomovectví potenciální Nejméně řešenou a zkoumanou skupinou, jsou bezdomovci potenciální, kteří sice nežijí na ulicích, ale jejich sociální status, je na velmi nízké úrovni. Většinou se jedná o osoby, které mají zaměstnání, mají střechu nad hlavou, ale žijí ve velmi obtížných sociálních podmínkách. Hovoříme o občanech, kteří žijí na hranici životního minima a kterým jejich finanční příjmy nestačí na uspokojení základních životních potřeb. Hradečtí (1996, s. 41) do této skupiny zahrnují jedince „žijící v různých životně těžkých podmínkách, denních rodinných problémech, v potížích osobního charakteru, v potížích udržet si byt a v riziku jej ztratit“. Dále dodávají, že dle statistik se zemí Evropské unie tato situace postihuje až 10 % populace. K potencionálním bezdomovcům můžeme také zařadit jedince propuštěné z dlouhodobého výkonu trestu odnětí svobody, ze zabezpečovací detence, kteří prošli ústavní výchovou, jedince závislé na alkoholu, omamných nebo psychotropních látkách ale také dlouhodobé neplatiče nájemného, jedince silně zadlužené, kteří mají na plat nebo majetek nařízenou exekuci, kterou nedovedou vlastními finančními prostředky uhradit.

18

1.3 Bezdomovectví v České republice Tak jako bylo a je bezdomovectví v Evropě ale i v celém světě, tak bylo a je i v České republice. Pouze v době komunismu, se o této problematice nemohlo vůbec mluvit a jednalo se o společenské tabu. M. Horáková (1997, s. 25) uvádí, že bezdomovství se stalo v ČR viditelným v 90. letech. Skryté bezdomovství však v naší zemi bylo již v době plánované ekonomiky. Po převratu v 90. letech 20. století se o problematice bezdomovectví opět začalo adekvátně diskutovat a tento sociální problém se přestal brát na lehkou váhu. Významnými odborníky v boji s bezdomovectvím jsou určitě manželé Hradečtí, kteří byli zakladateli pobytové instituce pro bezdomovce s názvem Naděje, která i v současné době a poskytuje lidem bez přístřeší mnoho pomoci. Avšak fenomén bezdomovectví v českém prostředí není příliš prozkoumanou oblastí. Převážná většina občanů viditelně nechápe příčiny společenského vyloučení v jeho nejtvrdší podobě. Ve veřejném mínění převládá negativní mínění o bezdomovcích, a proto je důležité se o problematiku bezdomovectví zajímat a snažit se najít společný soulad mezi společností a bezdomovci (Hradečtí, 1996, s. 4). Aby se mohla problematika bezdomovectví na území České republiky dostatečně řešit, Český statistický úřad (ČSÚ) se ve spolupráci se Sdružením azylových domů v ČR a s Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR pokusil v rámci sčítání lidu v celé zemi zmapovat život lidí bez domova. Poprvé v historii tak získala Česká republika ucelené informace, o tom, kolik je lidí, kteří využívají služeb azylových domů, domů na půli cesty a dalších sociálních zařízení. Další šetření do současné doby nebylo provedeno, a tudíž se vychází z dat z roku 2011. Samozřejmě je zřejmé, že lidí bez domova je daleko více. V níže uvedené tabulce jsou uvedeni pouze oficiální bezdomovci, kteří se ke svému sociálnímu statusu přiznali.

19

Počet bezdomovců 2011 11 496 2 574 1 254 1 154 1 033 1 010 954 757 537 529 467 367 340 262 256

Česká republika (kraj) Moravskoslezský Hl. m. Praha Jihomoravský Olomoucký Ústecký Středočeský Zlínský Pardubický Jihočeský Královéhradecký Vysočina Plzeňský Liberecký Karlovarský

Tabulka 1: Počet bezdomovců v České republice dle ČSÚ

http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu

Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že nejvíce bezdomovců se nachází ve velkých městech jako je Ostrava, Praha nebo Brno, které jsou hlavními aglomeracemi uvedených krajů a kam se i samotní bezdomovci často uchylují. Celkový počet 11 496 jedinců není nijak vysoký, ale jak již bylo uvedeno, jedná se pouze o bezdomovce, kteří se ke svému sociálnímu statusu přiznali. Celkové počty dle odborníků dosahují až k 30 000 tisícům a zahrneme-li i potenciální bezdomovce, tak to dostáváme až k hodnotám okolo 100 000. Z tabulky je také patrné, že velkou roli v počtu bezdomovců může hrát nezaměstnanost, což dokladuje tabulka nezaměstnanosti v České republice, která se nachází na straně 25 diplomové práce. Jedinou výjimkou je Hlavní město Praha, které má sice mnoho bezdomovců, ale nezaměstnanost m na druhou stranu nejmenší v České republice. Roli zde hrají i další příčiny, jako je například velikost města, ale také možnost přístupu k drogám a alkoholu či patologické hráčství.

20

Možní bezdomovci v České republice Sochůrek (2009, s. 141) ve své odborné publikaci rozděluje dále bezdomovce na klasické tuláky, kteří jsou nejviditelnější, žijí převážně na ulicích, na málo frekventovaných nebo opuštěných místech, jako jsou skladiště, periférie měst, les, parky nebo jeskyně. Dalším typem bezdomovců bývají squateři, kteří obsazují opuštěné domy, někdy i určené k demolici. Velké množství bezdomovců patří do kategorie drogově závislých, a jsou to právě ve větší míře squateři, ale mohou se vlastně zařadit do kterékoliv uvedené skupiny. Nádražní bezdomovci jsou charakterističtí převážně pocitem sounáležitosti, jelikož se zde vyskytují i ostatní bezdomovci a nádraží jim poskytuje pocit bezpečí a ukrytu. Jako poslední skupina jsou jiní bezdomovci, mezi které lze zařadit osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí

svobody,

z psychiatrických

léčeben,

protialkoholních

nebo

protitoxikomanických zařízení, anebo ilegální imigranti, kteří nezískali přístřeší nebo práci.

21

2

Hlavní příčiny vyvolávající bezdomovectví Příčin bezdomovectví je celá řada. Mezi příčiny, které nejsou příliš obvyklé,

patří například hrdost nebo stud. Často si lidé, kteří se ocitnou ve složité situaci, nechtějí svůj nezdar přiznat, stydí se za něj a pokládají si následující otázku: „ Přece se nebudu doprošovat svých rodičů, dětí nebo sociálních pracovníků.“ Raději tedy odcházejí na ulici, aby nikoho neobtěžovali a nemuseli svůj problém ventilovat. Občas se rovněž stává, že velmi mladé dívky nechtěně otěhotní, nejsou doma vítány a jsou vyhnány na ulici. Jedná se tedy o problematiku, která je charakteristická svojí multifaktoriální příčinností. Manželé Hradečtí (1996, s. 43-44) rozdělují příčiny bezdomovectví do těchto 4 skupin. 1) Faktory materiální – tedy ztráta bydlení, ztráta zaměstnání, dlouhodobá nezaměstnanost, nedostačující příjmy, zadluženost apod. 2) Faktory vztahové – porušené vztahy mezi partnery, rodiči a dětmi, rozvod, násilí v rodině sexuální zneužívání apod. 3) Faktory osobní – mentální retardace, duševní nebo tělesné choroby, osamělost, invalidita, závislosti nebo sociální nezralost. 4) Faktory institucionální – propuštěný z ústavu, výkonu trestu odnětí svobody nebo z dětského domova. V obecné rovině lze příčiny bezdomovectví rozdělit na dvě základní skupiny, tedy objektivní a subjektivní. Obě příčiny ovlivňují bezdomovectví v různých kombinacích a různou silou. Jejich působení na jedince je ovlivněno mnoha faktory, které sebou přináší různé kultury, různá doba, různé politické nebo náboženské přesvědčení a jiné. Ve všech zákoutích světa a za všech situacích však zůstává konstantní skutečnost, a to že všichni bezdomovci, ať se jedná o muže, ženy ale i děti, žijí v chudobě, mají často zdravotní problémy a nemají dostatečné sociální vyžití.

22

2.1 Objektivní příčiny bezdomovectví Objektivní příčiny bezdomovectví se jinak nazývají vnější, neboli ty, které jedince ovlivňují bez jeho vnitřních projevů. Často se jedná o interakci mezi politicko-ekonomickou situací země v komparaci s celkovým klimatem společnosti. V České republice nastala velká změna po listopadové revoluci v roce 1989. Mnoho výhod bylo v určitém aspektu zastíněno problematikou prohlubování rozdílu mezi chudými a bohatými, tedy rozevírání tzv. pomyslných nůžek. V době komunismu měl povinnost pracovat každý, a tak každý získával měsíční příjem. Současné demokratické pojetí s sebou přineslo velmi důležitý pojem, a tím je nezaměstnanost, od které je jen malý krůček k následné chudobě. Mezi nejčastější objektivní příčinu bezdomovectví tedy patří nezaměstnanost, ale také bytová problematika, migrační politika, problematika sociálního systému, ekonomika státu, zdravotní politika a celý právní systém atd. Z obecného hlediska jsou však nejčastějšími a nejzávažnějšími příčinami první tři z výše uvedených.

2.1.1 Nezaměstnanost Nezaměstnanost není pouze ekonomickým problémem, jde také o problém sociální, který ve společnosti vyvolává sociální napětí a sociální krize. Tyto krize s sebou přinášejí zhoršení veřejného zdraví, nárůst chudoby, krizi rodinného života, růst kriminality a další sociálně patologické jevy. Jedná se o jeden z nejzávažnějších problému moderní společnosti. Freud (1963, s. 318) je toho názoru, „že práce je pouto, které náš váže k realitě. Jestliže nemáme povinnost ráno vstát a jít do práce, pak se ocitáme v nebezpečí, že nás ovládnou fantazie a emoce.“ Zamyslíme-li se nad touto charakteristikou, máme zde nezaměstnaného jedince, který nemá co dělat. Jedná-li se ale o slabšího jedince, nemusí si s volným časem vůbec vědět rady, může svůj volný čas trávit například v restauračních zařízeních, která s sebou přináší další patologické jevy jako je alkoholismus, drogy nebo gambling. Nezaměstnanost má několik druhů a každý z nich působí na nezaměstnaného jedince odlišněji. Jsou druhy nezaměstnanosti, které nejsou vůbec nebezpečné, člověk je s tímto druhem srozuměn, ví jak se na něj připravit a nedělá mu to žádné

23

problémy. Na druhé straně existují druhy nezaměstnanosti, které vážně působí na psychiku jedince, který bez kvalitní pomoci sociálních pracovníků nedokáže svůj vzniklý problém vyřešit.

Nejčastější druhy nezaměstnanosti 

Frikční nezaměstnanost Jedná se o nezaměstnanost, která souvisí s běžnou změnou zaměstnání. Pro

jedince neznamená žádný negativní následek, jelikož je krátkodobá. Nijak rovněž neovlivňuje psychiku ani zdravotní stav jedince. 

Strukturální nezaměstnanost Dalším druhem je nezaměstnanost strukturální, Strukturální nezaměstnanost

souvisí s rozpadem neefektivních podniků a institucí. Tento druh nezaměstnanosti již může být pro jedince značným problémem, jelikož zasahuje lidi v určitém věku, s určitou kvalifikací, dovednostmi a zkušenostmi. „Paradoxem strukturální nezaměstnanosti je, že do ní mohou (dlouhodobě) upadnout i vysoce kvalifikovaní pracovníci, jejichž kvalifikace v důsledku zněm výroby, ztrácí na trhu práce smysl a není nadále potřeba“ (Mareš, 1998. s. 21). 

Cyklická nezaměstnanost Tento druh nezaměstnanosti vzniká nejčastěji v období hospodářské krize a je

zapříčiněn útlumem národního hospodaření. Cyklická nezaměstnanost je nejčastěji vídána u sezónních prací, kdy má jedinec smlouvu pouze na určité období, a zbytek roku je veden na úřadu práce, jelikož o jeho profesi není zájem. V souvislosti

s bezdomovectvím

se

jedná

o

nejzákeřnější

druh

nezaměstnanosti.

Dalšími druhy je nezaměstnanost sezónní a skrytá. Tyto druhy však nejsou pro jedince nijak negativní ve smyslu určité patologie.

Nezaměstnanost se lze dále dělit podle délky doby bez zaměstnání na krátkodobou, která není pro jedince nijak nebezpečná, jelikož na jeho bio-psycho-

24

sociální stránce nezanechává vážných následků. Druhým typem je nezaměstnanost dlouhodobá, která může mít několik základních příčin a důsledků. Mezi hlavní příčiny lze zahrnout dlouhotrvající hospodářskou krizi, neoživení ekonomiky, nevytváření nových pracovních míst nebo neochotu jedince zapojit se do pracovního procesu a nechuť se svým problémem něco dělat. Důsledkem mohou být negativní myšlenky na vlastní bití na tomto světě, rozmýšlení o nepotřebnosti, závislost na alkoholu, omamných a psychotropních látkách nebo nedostatek finančních zdrojů. (Brožová, 2003, s. 87). Důležité je, aby byly ze strany státu, úřadů práce nebo společností vytvářeny programy pro aktivní boj s nezaměstnaností a v případě dlouhodobě nezaměstnaných, aby se uplatňovaly nové způsoby pomoci při vyhledávání pracovních míst na základě rekvalifikace nebo poradenství. V listopadu 2013 byla míra nezaměstnanosti v České republice na úrovni 7,7 %, což je 565 313 obyvatel. Jelikož v době sepisování diplomové práce nebyly ještě zveřejněny veškeré údaje za rok 2013, jsou uvedeny poslední údaje z roku 2012. Pracovní síly – celkem 1. čtvrtletí Česká republika 7,1 (kraje) Ústecký 10,6 Karlovarský 11,0 Moravskoslezský 9,8 Liberecký 9,1 Jihomoravský 8,8 Pardubický 7,8 Olomoucký 7,2 Zlínský 7,2 Královéhradecký 7,4 Vysočina 6,3 Jihočeský 6,5 Plzeňský 5,3 Středočeský 4,4 Hl. m. Praha 3,1

2. čtvrtletí

Období 2012 3. čtvrtletí 4. čtvrtletí

průměr

6,7

7,0

7,2

7,0

11,0 10,6 8,9 9,7 7,6 6,9 7,0 7,3 5,8 6,0 5,9 4,7 4,8 2,8

11,4 9,7 9,4 8,6 8,0 7,8 8,2 7,7 6,9 6,2 5,1 5,0 4,4 3,3

10,0 10,6 10,0 9,9 8,0 8,5 8,5 7,2 8,3 7,0 5,4 4,3 4,9 3,3

10,8 10,5 9,5 9,3 8,1 7,7 7,7 7,4 7,1 6,4 5,7 4,8 4,6 3,1

Tabulka 2: Míra nezaměstnanosti v roce 2012

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/publ/3115-13-r_2013

25

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že v Libereckém kraji je nezaměstnanost o něco vyšší něž je průměr celé České republiky. Rozdíl 2,3 % může být zapříčiněn ukončením, pozastavením nebo přesunem velkých společností, které působily v daném regionu. Jedná se například o společnosti Textilana, Kolara, Crystalex, Delphi Packard nebo omezení výroby bižuterie na Liberecku a Jablonecku.

2.1.2 Bytová problematika Velkou roli sehrál opět rok 1989, jelikož po tomto roce rozjel stát politiku orientující se na podporu bydlení svých obyvatel, prostřednictvím finančních dotací v rozsahu státní sociální podpory, státní dotace při stavebním spoření nebo dotace obcím a městům. Problematikou však je právní ukotvení pojmu bydlení, jelikož vlastně neexistuje žádný právní předpis, který by toto stanovil. Z výše uvedeného vyplývá, že v současnosti se vyskytují případy ztráty bytu nebo domu například z důvodu podvodného jednání nesolidních realitních kanceláří, různých podvodníků. V těchto případech je vždy působeno na špatně právně vzdělané lidi, seniory nebo zdravotně nebo jinak postižené spoluobčany. Nepodaří-li se těmto obětem získat alespoň nouzové bydlení, končí často na ulicích nebo v lepším případě v Azylových domech nebo jiném typu institucionálního bydlení. Negativem může být české právní prostředí, které nepřináší státu povinnost zabezpečit svému občanovi standardní bydlení.

2.1.3 Migrační politika Otevření hranic výraznou měrou přispělo k počtu bezdomovectví v České republice. Primární příčinou budou samotné počty migrantů, kteří do republiky přicházejí, nikde nepracují a zůstávají poblíž vlakových a autobusových nádraží. Ve většině případů se jedná o jedince z východní Evropy nebo Asie. Tito jedinci nemají zájem pracovat, nemají zájem rozvíjet v České republice nějakou zvolenou koncepci, ale pouze s sebou přinášejí negativa jako organizovaný zločin, drogovou problematiku nebo zatížení sociálního systému. Sekundární příčinou je pak zvýšení konkurence na trhu práce vzhledem k našim kvalifikovaným jedincům, a rovněž ve většině případů nekvalifikovaných jedincům. 26

2.2 Subjektivní příčiny bezdomovectví Subjektivní faktory, které se jinak nazývají vnitřní, jsou velmi důležitou složkou, jelikož ovlivňují člověka po celý jeho život a často rozhodují o úspěchu nebo neúspěchu každého. Jedná se jak o jedince, tak o jeho celou rodinu, kterou musíme posuzovat jako celek. U bezdomovce, který žije v prostředí, které neuspokojuje jeho základní životní potřeby, lze jen těžko očekávat motivaci k zlepšení jeho současné situace a schopnost seberealizace. Své vzniklé problémy často řeší únikem z reality pomocí alkoholu, drog nebo jiných látek, což jsou právě možné subjektivní příčiny bezdomovectví.

2.2.1 Osobnost bezdomovce Osobnost člověka se často popisuje jako soubor trvalých způsobů, jimiž jedinec přemýšlí, vnímá a vztahuje se jak k okolí, tak i k sobě samému. Tyto způsoby přemýšlení a vnímání jsou v širokém rozsahu významných osobních a sociálních souvislostí. Některé ze základních rysů jedince jsou podmíněny dědičností, jiné zase prostředím. Spor o vztah dědičností a prostředí, tedy učení, zkušenosti a lidské osobnosti nebo charakteru, je stejně starý jako tyto pojmy samotné. Většina psychologů v současné době tvrdí, že dědičnost i získané zkušenosti vlastním bitím, hrají významnou roli ve vývoji každého jedince, a jedná se o vzájemnou interakci mezi oběma činiteli. G. W. Allport (1937) definoval osobnost způsobem, který se užívá dodnes: „Osobnost je niterná organizace těch psychofyzických soustav jedince, které určují jeho jedinečné přizpůsobování (proměnám) prostředí“ (Koukolík, Drtilová, 1996. s. 85). Velmi důležitou složkou osobnosti člověka jsou jeho potřeby, které se u každého lehce odlišují. Potřeby lze dělit na základní, do kterých patří fyziologické a psychologické potřeby. Nejvyšší potřebou na Maslowově pyramidě je potom seberealizace, která se nazývá metapotřeba. A právě rozdíl v těchto potřebách hraje velkou roli v osobnosti bezdomovce. Jejich potřeby jsou často odlišné a z důvodu

27

nepříznivých zkušeností na některé rezignují. Obvykle nic nechtějí, na nic nečekají a o nic se nesnaží. Například potřeba stimulace je velmi snížena, potřeba citového vztahu nebývá uspokojena, potřeba seberealizace nebo otevřené budoucnosti zcela schází nebo je alespoň potlačena.

Obrázek 1: Maslowa pyramida potřeb, dle (Hradečtí, 1996)

Obrázek 2: Upravená Maslowa pyramida potřeb podle Pascala Pichona, dle (Konečková, 2010)

Rozdíl mezi obrázky je patrný a přesně deklaruje výše uvedená slova. U bezdomovců je typické, že jim chybí potřeba uznání, sebeúcty a seberealizace. Ve

28

většině případů nemají finance, zaměstnání a nemají chuť se svým problémem cokoliv dělat.

2.2.2 Rodina Jedná se o základní a nejstarší sociální jednotku, která je státem podporována opatřeními právními, ekonomickými a sociálními. V moderních společnostech je za rodinu považován souhrn společně bydlících manželů, partnerů s dítětem nebo bez dětí. K důležitým cílům rodinné politiky patří posilování vážnosti rodin a manželství a zlepšování životních podmínek celé rodiny. Krebs (2007, s. 352) uvádí, že „hlavním cílem rodinné politiky v moderních státech je zmírňování narůstajících nákladů rodin při zaopatření mladé generace realizací principu především sociální solidarity, principů sociální spravedlnosti a principů sociální garance“. Rozpad rodiny je velmi citlivou záležitostí v psychice každého jedince. Někdo se s takovýmto psychickým náporem dokáže vypořádat sám, někdo potřebuje odbornou pomoc a jsou tu i tací, pro které je rozpad rodiny velmi tragický. Nedokážou-li jedinci svými obrannými mechanismy ega s danou skutečností bojovat, nejsou tak sociálně vyspělí na to, aby si požádali o pomoc, a jsou v této stresující situaci na vše sami. Samota a myšlenky z neúspěšného manželství mohou u jedince vyvolat chuť na vše zapomenout, dát si trochu alkoholu nebo drogu. Stane-li se tak opakovaně a jde-li o denní rituál, může rozvod manželství jedince dohnat až k alkoholismu nebo užívání drog, což může plně souviset s následným bezdomovectvím. Hradečtí (1996, s. 50) uvádí tento přehled rizikových rodin, u nichž je velká pravděpodobnost upadnutí jejich členů do bezdomovectví: 

rodiny s dospělým alkoholikem,



rodiny se závislým na drogách,



rodiny s dospělými či mladistvými delikventy,



rodiny s členy s psychickou poruchou,



rodiny se zneužívanou nebo týranou ženou,



rodiny se zanedbávanými dětmi,

29



rodiny s týranými dětmi,



rodiny se sexuálně či emočně zneužívanými dětmi,



rodiny svobodných matek,



rodiny rekonstruované,



rodiny romské,



rodiny migrantů a rodiny hledající exil.

2.2.3 Škola a vzdělávání Vzdělávání je v životě jedince jednou z nejdůležitějších etap. Bez kvalitního vzdělání, se ve většině případů nedostane jedinci kvalitního zaměstnání, což sebou přináší špatné ekonomické zázemí, nízké sociální postavení a nízkou společenskou úroveň. Vzdělání je člověku poskytováno nejvíce v rodinném prostředí a ve školských institucích. Škola je tedy jedním z determinantů psychosociálního vývoje a ve velké míře ovlivňuje kvalitu života. Čím vyššího vzdělání jedinec dosáhne, tím je jeho uplatnění ve společnosti vyšší. Toto tvrzení plně koresponduje s faktem, kdy většina bezdomovců, kteří jsou vlastně vzorem psychosociálního selhání, má pouze základní vzdělání nebo jsou vyučení. Hradečtí (1996, s. 90) ve své publikaci uvedli výsledky vlastního výzkumu provedeného na území Hlavni města Prahy v roce 1994. VZDĚLÁNÍ Nedokončené Základní Vyučen Střední bez maturity Střední s maturitou Vyšší než středoškolské Nezjištěno

ZASTOUPENÍ v % 1 30 34 6 7 1 21

Tabulka 3: Vzdělání bezdomovců

Analýzou jejich výzkumu vyplynulo, že nejvíce bezdomovců má vzdělání středoškolské ukončené výučním listem a vzdělání základní. Celkem se jedná o 64 %, tedy o většinu. Z tabulky je dále vidět, že i mezi bezdomovci se nacházeli vzdělanější

30

jedinci. Výzkum byl sice proveden v devadesátých letech 20. století, ale i v současné době se dá předpokládat výše vzdělání bezdomovců na stejné úrovni. Závěrem lze tedy shrnout, že nástup dítěte do školského zařízení je první krizí identity, jelikož se poprvé ve svém životě dostává z rodinného prostředí. Funkce školy tedy neplní pouze funkci informační, ale také působí na morální a osobní vývoj jedince, kterým si buduje svoji hierarchii hodnot. Vzdělání a zkušenosti získané v průběhu celého života ovlivňují kvalitu života každého jedince, a proto je důležité dbát na zvyšování vzdělání každého jedince.

2.2.4 Zneužívání a závislosti na psychoaktivních látkách a hře Vágnerová (2002, s. 289) definuje syndrom závislosti jako „soubor psychických (emočních, kognitivních a behaviorálních) a somatických změn, které se vytvoří jako důsledek opakovaného užívání psychoaktivní látky.“ Závislost na drogách, alkoholu a jiné závislosti jako je gamblerství, se podílejí významnou měrou na vzniku bezdomovectví. Závislý jedinec nemá motivaci pro smysluplnou činnost, jediné co ho zajímá je sehnat peníze k následnému získání drog, alkoholu nebo na hru. Jeho pracovní morálka je na velmi špatné úrovni, nedochází včas do zaměstnání, má slabou pracovní výkonnost a často dělá zásadní chyby. Tyto negace mohou vést až ke ztrátě zaměstnání. Následný nedostatek finančních prostředků vede jedince k propadnutí se na samotné dno společnosti a někdy až na ulici. Sochůrek (2001, s. 22) charakterizuje závislost jako: 

silnou touhu látku užívat a pokračovat v jejím užívání za každou cenu,



tendence zvyšovat dávky, aby se dosáhlo účinku, který původně vyvolala dávka menší,



existence psychické nebo fyzické závislosti včetně abstinenčního syndromu.

Vztah mezi bezdomovectvím a závislostmi je oboustranný. Lidé, kteří jsou závislí, končí snáze na ulici a naopak, bezdomovecký styl života posiluje nutkání vzít si drogu, napít se alkoholu nebo zahrát si hru. K zajímavému závěru přišla americká

31

doktorka Katherine Helen Shelton společně se spolupracovníky (2009. s. 265-472), podle jejich zjištění je bezdomovectví, přinejmenším v USA, více spojené s užíváním drog než alkoholu. Výzkumem u českých bezdomovců bylo toto zjištění potvrzeno, i když jsou zde bezdomovci, kteří konzumují jak drogy, tak alkohol.

2.2.4.1 Alkoholová závislost Tento sociálně patologický jev má negativní dopad na samotného jedince, ale také na jeho rodinu, kamarády i celou společnost. Přesto, že se jedná o velmi rozšířený negativní jev, společnost i samotný stát jsou k alkoholismu poměrně tolerantní. Důvodem může být výše spotřební daně a výše daně z přidané hodnoty, které pro stát přináší velký obnos finančních prostředků. Na úvod je důležité položit si otázku, kdo je vlastně alkoholik?„Alkoholik je ten, kdo nadměrně užívá alkoholických nápojů a stává se na jejich pravidelné nebo občasné konzumaci závislý“ (Hosek, 1998, s. 10). Při zkoumání alkoholismu, je třeba rozlišovat mezi běžným uživatelem alkoholu a mezi chronickým alkoholikem. Někteří lidé totiž pijí alkohol pouze při společenských událostech nebo oslavách. Jsou zde i jiní, kteří jsou velmi silnými pijáky a život bez alkoholového opojení si nedovedou představit. Takový nonstop alkoholik se vyznačuje permanentním popíjením alkoholických nápojů, které bývá přerušeno pouze nechtěnými překážkami, jako je hospitalizace v nemocničním zařízení, nedostatek finančních prostředků, odnětí svobody ve výkonu trestu nebo na vazbě. Vývoj alkoholismu prochází několika fázemi. Nejznámější je Jellinkova stupnice: Fáze I. – počáteční (iniciální) – člověk začíná pít alkohol většinou k potlačení nepříjemných psychických stavů a zároveň stoupá jak frekvence pití, tak dávky. Zvyšuje se tolerance (více snese). Fáze II. – varovná (prodromální) – člověk začíná vyloženě vyhledávat alkohol, tedy příležitost k napití. Objevuje se častěji i velmi silná opilost. Zároveň si uvědomuje, že jeho pití je jiné než u ostatních lidí.

32

Fáze III. – rozhodná (kruciální) – je charakterizována ztrátou kontroly nad pitím, alkohol začíná postiženého zcela ovládat. Fáze IV. - konečná (terminální) – tolerance k alkoholu se snižuje, objevují se ranní doušky, pití je prakticky celodenní. Postižený opouští zaměstnání, často se mu rozpadá rodina. Někdy se tato fáze charakterizuje, že s alkoholem to nejde a bez něj také ne (Sochůrek, 2001. s. 23-24). Akutní intoxikace alkoholem zvyšuje přítomnost asociálního a antisociálního chování, jelikož ve velké míře narušuje schopnost orientace v situaci, posouzení možných rizik negativního reagování, odbourává zábrany, vyvolává určité afektivní ladění a zvyšuje tak agresivitu. Člověk pod vlivem alkoholu neuvažuje o budoucích možných následcích svého jednání, ale žije pouze přítomností. Po vystřízlivění často lituje svých činů v době intoxikace alkoholem a vyčítá si své chování. Otázkou je však, jak z toho ven? Důležitým krokem k abstinenci u závislého alkoholika je osvojení si zásad dodržování abstinence. Jedná se o naprosté odmítání alkoholu u nepříjemných nebo dramatických situací, nenavštěvování zařízení s prodejem alkoholu, nepřipustit si myšlenku sebezničujícího klamného úmyslu, vyzkoušet si, že dokážu pít s mírou a dokázat říct rezolutně slovo NE, i když je ze strany okolí nabádán k požití alkoholu. Protože, jak uvádíHosek (1998, s. 79) „Alkoholik vlastně ani nemůže být nikdy vyléčen do té míry, aby opět konzumoval alkohol stejným způsobem, jako tehdy, kdy pil bezproblémově.“ Závěrem lze tedy uvést, že časté užívání alkoholu vede jedince k negativnímu chování, k častým absencím v zaměstnání nebo k agresivitě, což muže vést i k problémům s Policií České republiky nebo ke ztrátě pracovního místa. Vyústěním výše uvedených důsledků následuje období, kdy jedinec nemá dostatek finančních prostředků na živobytí a poslední finance je ochoten investovat pouze do alkoholu. Nedostatek financí s sebou také může přinést nemožnost placení nákladů na bydlení, rozpad rodiny a následné extrémní sociální vyloučení. Návrat do normálu je pak velmi těžký a u určitých asociálů vlastně nemožný.

33

2.2.4.2 Drogová závislost Definic drogové závislosti je celá řada. Drogou je syntetická nebo přírodní látka, která nějakým způsobem ovlivňuje naše prožívání, mění naše vnitřní naladění, tedy působí na psychiku s možností vyvolání závislosti. Základ definice drogové závislosti tvoří a tvořilo několik základních bodů. 

Nezvladatelná touha po okapovaném užití drogy,



Zvyšování dávek drogy,



Negativní důsledky pro jedince a společnost,



Psychická a fyzická závislost na určité droze.

Druhy závislosti na grogách: Psychická závislost – je stav jedince, který vznikne častým užíváním drogy a nutkáním v užívání pokračovat. Fyzická závislost – je stav jedince, jehož organismus si na látku z drogy již navykl a zahrnul jí do své látkové výměny. Při nízké hladině drogy v organismu a při přerušení abúzu dojde k abstinenčnímu příznaku.

Na vzniku drogové závislosti spolupůsobí čtyři základní faktory: 1) Typ, charakter a dostupnost drogy - vedle preference účinku drog nebo jejich skupin se jako ještě důležitější jeví dostupnost drogy, zejména dostupnost ekonomická 2) Struktura osobnosti - Jedná se o velmi širokou škálu. Většinou se ale k užívání drogy uchýlí lidé úzkostní a lidé s různými anomáliemi psychiky 3) Působení sociálního prostředí - velký vliv na má parta a příznivé klima pro zneužívání drog ve společnosti 4) Podnět, spouštěcí či provokující faktor – je tíživá situace, stres nebo pocit jedince, že nedovede vyřešit svůj aktuální problém (Sochůrek, 2001, s. 22).

Drogová závislost má příčiny velmi podobné závislosti na alkoholu. Příčina je vždy kombinací mnoha vnitřních a vnějších vlivů. Rozdílem je však rychlost závislosti

34

na drogách nebo na alkoholu, která je u užívání drog daleko rychlejší. Nejvíce rizikovou skupinou a také nejčastějšími uživateli drog jsou mladí lidé. Vágnerová a spol. (2013, s. 194) uvádějí, že se jedná o jednu z hlavních příčin, které vedou mladého člověka na ulici. Není to sice jedinou primární příčinou, ale součástí širokého spektra aspektů, jejichž důsledkem jedinec nedokončí vzdělání, tedy přípravu na budoucí profesi.

2.2.4.3 Patologické hráčství Patologické hráčství se mezi bezdomovci poměrně často vyskytuje v kombinaci s jinými závislostmi, jako je alkohol, drogy a jiné. I když se nejedná o typickou závislost, ale spíše o návykovou a impulzivní poruchu. Závislost zde spočívá v častých opakovaných epizodách hráčství, které převládají na úkor sociálních, materiálních, rodinných a pracovních hodnot a závazků. Samotné zaujetí k hazardu se vyskytuje častěji v období, kdy je jedinec ve stresu z jakékoliv pohnutky. Lze tedy shrnout, že patologické hráčství, ačkoli není závislostí v pravém slova smyslu, má se závislostmi mnoho společných rysů. (Nešpor, 2007, s. 30) Lidé trpící touto poruchou často riskují ztrátu zaměstnání, rozpad rodiny, ztrátu sociálního statusu, což muže vyústit až v ztrátu bydlení, tedy bezdomovectví. Jediným důvodem proč jedinci opakovaně hrají, je snadný zisk peněz, kterým se často snaží uniknout z dluhové pasti, ve které se většinou nacházejí. Osoba, která propadla patologickému hráčství, ztrácí kontrolu sama nad sebou, nad časem, penězi. Na vzniku chorobné závislosti na hře se mohou podílet zejména následující faktory: 

Stresová situace, která zvyšuje riziko únikové aktivity (v tomto případě hraní).



Nabídka hry jako spouštěcí podnět, např. ve formě hracích automatů, hráčské party. Takovým způsobem může fungovat i sociální učení (znalost hráčů, kteří byli v jeho rodině apod.)



Osobnostní vlastnosti, které představují jakousi obecnou predispozici k hráčství: extroverze, menší zábrany, narcistické rysy, nedostatek spolehlivého vztahu, nedostatek empatie a nedůvěra (Smolík, 1996, s. 185).

35

Gambler při svém hraní prochází několika stádii, která jej vždy nějak ovlivňují. Ze začátku se jedná o stádium výher, které jedince motivuje, povzbuzuje a stimuluje jeho pozitivní emoce. Následuje stádium prohrávání, které již vtáhne jedince do hry, a tento nemá sílu s hraním přestat. Jelikož se dostává do dluhů, snaží se hrou vydělat prohrané peníze. Třetí stádium je zoufalství. V této fázi je již jedinec plně nezodpovědný, ve většině případů ztratil již kamarády, zaměstnání, rozpadla se mu rodina a často se uchyluje k trestné činnosti. Stále trvají sny o velké výhře, která jeho problém vyřeší, ale tato se nedostavuje. V této stádiu je již jedinec plně závislý na hře, sám si nedokáže poradit, nedokáže ovládat své jednání, chce stále hrát a hrát.

36

3

Nejčastější důsledky bezdomovectví Důsledků bezdomovectví je celá řada, a proto budou popsány pouze některé

základní z nich, které ovlivňují samotného jedince a veřejnost.

3.1 Zdravotní problémy Asi nejzávažnějším důsledkem bezdomovectví je zdravotní stav bezdomovců, který se velmi zhoršuje s délkou života na ulici. Většina bezdomovců nedodržuje základní hygienu, nedochází ke svým lékařům, nedodržují životosprávu a žijí v neadekvátních životních podmínkách. Vágnerová (2008, s. 754) ve své publikaci ještě dodává, že se bezdomovci o sebe vlastně nestarají, jedí velmi nepravidelně a nekvalitní zboží, které může zapříčinit zažívací problémy. Riziko předčasného úmrtí je velmi značné, především díky důsledkům dlouholetého pití alkoholu, užívání drog, podchlazení, v důsledku úrazu, celkového vyčerpání organismu, apod. Autorka dále uvádí, že 90 % českých bezdomovců trpí nějakou chorobou či postižením.

3.2 Změna osobnosti Jelikož bezdomovectví je velkým zásahem do osobnosti jedince, jsou samotní bezdomovci delším pobytem na ulici silně poznamenáni a jejich osobnost se ve většině případů citelně změní. Citové prožívání bývá velmi často otupělé, mají nízké sebevědomí, sebehodnocení a jsou zaměřeni pouze na nejzákladnější životní potřeby. Jejich snaha na změnu vlastního života není často vyvíjena. Pouze čekají, co jim společnost nabídne a sami se nesnaží svůj problém vyřešit. Jak uvádí Vágnerová (2008, s. 751): „bezdomovectví je výsledkem generalizovaného psychosociálního selhání spojeného se ztrátou většiny běžných rolí a úpadkem společenské prestiže. Tak

zásadním

způsobem

obvykle

selhávají

lidé

s nedostatečnými kompetencemi a negativními návyky.“

37

s dysfunkční

osobností,

3.3 Vnímání veřejnosti Bezdomovectví je veřejností vnímáno velmi negativně. Lidé se sociálně vyloučených osob často bojí, štítí a jsou jim odporní. Velmi často jsou vidět případy, na autobusových nebo vlakových nádražích, kde na lavičce sedí bezdomovec a ostatní lidé se k němu ani nepřiblíží a raději stojí opodál. Bezdomovectví s sebou také přináší další negativní jevy jako je ničení nebo znečišťování veřejného prostranství, žebrání nebo zvýšenou kriminalitu. Veřejností je také negativně výše finančních prostředků, která je na reintegraci bezdomovců investována. Často se totiž návrat do společnosti nepodaří, a bezdomovci, kteří využijí nějaký druh sociálních služeb, dotovaný státem, se rozhodnou, že jim vlastně na ulici nic nechybělo, neměli žádné povinnosti a s radostí se vracejí nazpět.

3.4 Kriminalita Jelikož příčinou bezdomovectví bývá často ztráta zaměstnání, tedy nedostatečný finanční příjem, hraje kriminalita v životě bezdomovce značkou roli, a je tedy na denním programu. Důvodem je uspokojení základní životní potřeby, obživa a přežití, což souvisí s finančním ziskem. Mezi nejčastější protiprávní jednání, kterého se bezdomovci dopouštějí, jsou drobné krádeže železného materiálu nebo krádeže v obchodech. Častěji se kriminality dopouští mladší bezdomovci ve věku do od 18 do 30 let, kteří se zapojují do organizovaného zločinu a mají na svědomí jinou závažnou trestnou činnost, především podvody, krádeže jízdních kol a aut (Novotný, Průdková, 2008, s. 22). Kriminalita však může být také páchána opačně, tedy na osobách sociálně vyloučených. Často je v médiích slýcháno, že pachatelé bezdomovce zapálili nebo fyzicky napadli. Důvodem může být strach a odpor, který mohou někteří jedinci vůči bezdomovci cítit. Důsledků bezdomovectví je samozřejmě daleko více a jsou stejně závažné jako všechny výše uvedené. Mezi další důsledky lze třeba zahrnout sociální vyloučení, sklon k závislostem na různých psychoaktivních látkách, a jiné. 38

4

Sociální práce s bezdomovci Sociální práce je vědecká disciplína, která v obecné rovině zajišťuje

profesionální péči o jednotlivce, rodinu, skupinu nebo komunitu. Jde o cílevědomou činnost, která řeší vzniklé problémy v mezilidských vztazích a snaží se pomoci člověku v sociálních, ekonomických nebo kulturních úskalích života. Definic sociální práce je celá řada, například Navrátil (2000, s. 184) doslovně uvádí, že „cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vytvářena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislostech s výkonem sociálních rolí.“ V odborné publikaci Základy sociální práce od Matoušek a kol. (2001), je sociální práce definována následovně. Jedná se o společenskovědní disciplínu, ale i oblast praktické činnosti, jejímžcílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů (např. chudoby, zanedbávání výchovy dětí, diskriminace určitých skupin, delikvence mládeže, nezaměstnanosti). Sociální práce se opírá jednak o rámec společenské solidarity a také o ideál naplňování individuálního lidského potenciálu. Odlišně popisuje sociální práci Mühlpachr (2004), který vymezuje Sociální práci v užším smyslu. Touto se rozumí přímý a záměrný kontakt sociálního pracovníka se sociálním klientem. Účelem je stanovení sociální diagnózy a následné provedení sociální terapie. Cílem sociální práce je usměrnit postoje klienta a výsledkem bude změna jeho sociální situace. Naopak Sociální práce v širším smyslu se zabývá také legislativou, poskytováním sociálních služeb a dávek potřebným občanům. Zahrnuje spolupráci s úřady, institucemi a dalšími odborníky. Sociální práce se zajímá o poznatky z jiných vědních oborů, které analyzuje a aplikuje na vlastní metody a postupy. Vyhodnocuje dosavadní výsledky a navrhuje řešení sociálních problémů. Výzkumem se snaží nacházet nové přístupy a východiska. Jak již bylo uvedeno výše, sociální práce pracuje s celou řadou problémových situací, do kterých se dostane jednotlivec, rodina, skupina nebo komunita. Z pohledu cílové skupiny rozdělil Matoušek (2003, s. 14) sociální práci na tři základní úrovně. 39



Mikroúroveň Jedná se o formu případové práce. Jedná se o individuální podporu klientovy schopnosti vyrovnat se s problémy. Zahrnuje poradenství, koordinační a mediační činnost.



Střední úroveň Jde o práci se skupinou lidí bez domova, nezaměstnaných, zdravotně znevýhodněných. Dostává se jí zpětné vazby od ostatních a potřebného náhledu.



Makroúroveň Jde o vytváření koncepcí, ve kterých sociální pracovník analyzuje konkrétní problém, navrhne akci, zkoordinuje a zhodnotí postup.

Počátky sociální práce sahají až do středověku, vychází z dobrovolnictví a jsou propojeny s chudobou. Byla to církev, která zakládala ústavy pro skupiny postiženým chudobou, hladomorem nebo různými epidemiemi. V roce 1863 byl vydán tzv. domovský zákon, který nařizoval obcím povinnost postarat se o své obyvatele formou peněžních a naturálních příspěvků. Sociální práce za první republiky byla zabezpečována hlavně veřejnoprávními organizacemi, ale jisté místo na obzoru měly i organizace soukromoprávní. Největší pokrok v oblasti sociální práce ale nastal v České republice po roce 1989, tedy po převratu komunistického režimu. Do této doby byly sociálně patologické jevy často uměle potlačovány. „Po politickém převratu v roce 1989 se do popředí zájmu sociální práce dostaly sociální problémy, ať už v minulé době skryté (prostituce, bezdomovectví) nebo zjevné (např. potřeba integrace vězňů propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody)” (Janoušková, 2007, s. 349). V devadesátých letech dvacátého století byla sociální práce zaměřována pouze na pomoc osobám se zdravotním postižením a na problematiku stáří. Vznikem nových patologických jevů u mládeže jako je závislost na alkoholu, drogách nebo patologické hráčství, byly vytvořeny nové programy sociální práce na ulici. Asi nejvýznamnějším rokem v oblasti sociální práce v České republice je rok 2007, ve

40

kterém byly zavedeny jednotlivé zákony. V tomto roce se zvýšilo povědomí o sociální práci.

Legislativa sociální práce s bezdomovci V roce 2007 nabyly účinnosti nové právní normy v sociální oblasti. Za nejdůležitější lze považovat: 

zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů,



zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů,



zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.

K těmto zákonům byly vydány prováděcí vyhlášky: 

vyhláška č. 504/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o pomoci v hmotné nouzi,



vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Zákonem o sociálních službách se jednotlivé druhy sociálních služeb

kodifikovaly, byly stanoveny jednotlivé standardy kvality a také způsob financování.

41

5

Řešení bezdomovectví z pohledu sociální práce Řešení bezdomovectví je velmi problematické. Ze strany mocenské elity je

zájem o udržení současného stavu mít bezdomovce pod kontrolou a označovat je za problémové a patologické osoby. Bezdomovci jsou tak často v patové situaci, jelikož ať udělají, co udělají, tak nikdy nedosáhnou pozitivní změny. Zůstanou-li nepřizpůsobivými, bude na ně vyvíjen tlak, aby se ukáznili a neobtěžovali ostatní členy populace. Pokusí-li se svůj život změnit a začlenit se do společnosti, často je společnost nepřijme a oni opět selžou a rezignují. Současný stav společnosti nepřispívá ani sociálním poskytovatelům, jelikož i na ně je vyvíjen velký tlak, aby s problémem bezdomovectví něco dělali, ale jsou jim házeny pomyslné „klacky pod nohy“. Aby sociální pracovníci a klienti, tedy sociálně vyloučené osoby nerezignovaly, je třeba neustále na sobě pracovat, hledat co nejlepší způsoby poskytování sociálních služeb, které budou pro bezdomovce co nejužitečnější. Zatloukal (2006, s. 92) uvádí možné řešení bezdomovectví z pohledu sociálního pracovníka, aby nedocházelo k rezignaci: 

Přistupování k bezdomovcům s respektem, jelikož sociální pracovníci jsou mnohdy jediní, kteří projevují vůči bezdomovcovi zájem.



Dokázat ocenit to, co si zaslouží zájem.



Pracovat se změnami před setkáním a stavět na tom, co funguje.



Oprostit se od nařizování a mentorování, jelikož tyto prvky zvyšují odpor.



Přizpůsobit sociální služby potřebám a přáním bezdomovců a ne potřebám a přáním společnosti.



Získat průběžnou zpětnou vazbu od bezdomovců, tedy nestanovovat dlouhodobé cíle, ale mnoho dílčích cílů, které může klient splnit a může se svým úspěchem pochlubit.



Důležitost neustálého reflektování.

42

Dále ještě dodává, že při nápravě bezdomovců hrají poskytovatelé sociálních služeb pro bezdomovce zásadní roli. Uvádí, že instituce poskytující sociální službu bezdomovcům, mají ve společnosti manifestní i latentní funkci. Manifestní funkce je definována jako snaha o začlenění jedince do společnosti tak, aby nevybočoval a hlavně aby fungoval a uplatnil se. Nikdo se však samotného jedince neptá, zda má vůbec o začlenění zájem a je mu přínosem. Latentní funkce pak „motivuje k polapení do pasti těch správných potřeb bezdomovců, označení za jiné lidi, odstraněním lidem z očí a ochočení, vytvoření pracovních míst pro celou řadu úředníků a odborníků na zacházení s nimi“ (Zatloukal, 2006 s. 92).

5.1 Řešení bezdomovectví z hlediska sociální služby Problematika bezdomovectví se v České republice řeší formou sociálních služeb, které lze dle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, rozdělit na sociální prevenci, sociální péči a sociální poradenství.

Z hlediska sociální práce je důležité uvědomit si, že prevence má velkou roli v řešení problému bezdomovectví. Služby sociální prevence ve velké míře napomáhá zbránit sociálnímu vyloučení jedinců, kteří jsou ohroženi sociální situací, způsobem života nebo životními návyky. Hlavním cílem je tedy napomoci osobám k překonáním jejich nepříznivé sociální situace a chránění celé společnosti před vznikem negativních společenských jevů. Mezi nejznámější služby sociální prevence tedy patří raná péče, telefonická krizová pomoc, azylové domy, noclehárny, domy na půl cesty, intervenční centra a jiné. K prevenci lze tedy zahrnout opatření, která se budou zabývat rizikovou mládeží, problémovou rodinou, osobami propuštěnými z výkonu trestu odnětí svobody, alkoholiky, narkomany nebo gamblery a jinými. Nesmíme ale zapomínat také na podporu bydlení a osvětu, neboli seznámení veřejnosti s problémem bezdomovectví a snažit se odstranit zažité předsudky, které si mnozí z nás s tímto fenoménem nesou.

43

Služby sociální péče se snaží pomoci osobám, zajistit jejich psychickou a fyzickou soběstačnost. Cílem je tedy umožnit jejich nejvyšší možné zapojení do běžného života a do společnosti. Do sociální péče lze dle zákona o sociálních službách zahrnout osobní asistenci, pečovatelské, odlehčovací, průvodcovské a předčitatelské služby, podporu samostatného bydlení, centra denních služeb, denní a týdenní stacionáře, domovy pro osoby zdravotně postižené, se zvláštním režimem a pro seniory nebo chráněné bydlení. Sociální poradenství máme základní a odborné. Základní sociální poradenství, poskytuje osobám potřebné informace přispívající k řešení jejich sociální situace. Odborné sociální poradenství, se zaměřuje na potřeby jednotlivých okruhů sociálních skupin v občanských, rodinných, manželských poradnách, poradnách pro seniory nebo dalších institucích. V neposlední řádě je důležité, aby na své osobě pracovali sociální pracovníci a dodržovali předem stanovené zákony, nařízení a také etický kodex, který je pro daný obor velmi důležitý. Etický kodex sociálních pracovníků České republiky ukládá sociálnímu pracovníkovi povinnost zlepšovat sociální spravedlnost tím, že bude dávat podklady pro změny v zákonech nebo ve státní i mezinárodní politice. Je třeba, aby se sociální pracovníci za svůj obor nestyděli, docházeli na brífinky, zasedání a další společenské akce, kde budou svou činnost plně prosazovat. Musí se snažit vyvíjet tlak na státní i nestátní instituce, které rozhodují o nezaměstnanosti v regionech, aby byla vytvářena nová pracovní místa, vytvářely se nové rekvalifikační kurzy. Velmi důležité je také snaha o začleňování sociálně vyloučených jedinců do společnosti, což je v některých případech ale velmi obtížný jev. Důvodem je pojem stigmatizace, který hraje v neintegraci bezdomovce, tedy návratu k běžné populaci, značnou roli, a je tedy důležité se oprostit od prvního dojmu a pohlížet na každého jedince jako na bezproblémového.

44

5.2 Řešení bezdomovectví z hlediska státu Tato kapitola je věnována aktivní činnosti státu, která souvisí s problematikou bezdomovectví. Popisuje pouze některé možnosti řešení této problematiky, jako je například trh práce, podpora bydlení, zlepšení vztahů v rodině nebo osvěta, která hraje velkou roli v preventivním porozumění u problematiky bezdomovectví.

5.2.1 Trh práce Jedním z důležitých preventivních programů sociální práce, státu a společnosti, které pomáhají předcházet vzniku bezdomovectví, je uspokojování životním potřeb všech členů společnosti. K uspokojením základní potřeby patří např. samotná práce. Stát musí aktivní politikou zaměstnanosti, vytvářet nová pracovní místa, zvyšovat produktivitu práce, pokusit se zamezit práci na černo a začleňovat zdravotně nebo mentálně postižené do pracovního procesu. Důležité je také zvyšování kvalifikace uchazečů o zaměstnání, poskytování rekvalifikačních programů nebo příspěvky pro osoby samostatně výdělečně činné. Bez adekvátní pomoci státu se často může stát, že lidé bez cílevědomé práce, mohou brzy zkrachovat a končí často na ulici.

5.2.2 Podpora bydlení Každý jedinec pro optimální vývoj potřebuje funkční rodinné prostředí, které je velmi často charakterizováno dostupným bydlením v odpovídajících podmínkách. Z toho tedy vyplývá, že stát nesmí otázku bydlení brát na lehkou váhu. Je třeba, aby pro chudé jedince ve společnosti, kteří si nedovedou bydlení obstarat sami, vytvářel podporované bydlení společně s potřebnými službami, které pro uvedené jedince přinášejí pokrok. Preventivním krokem ze strany státu je vytvoření systému sociálního bydlení pro potenciální bezdomovce, tedy pro osoby nebo celé domácnosti ohrožené sociálním vyloučením (Kopoldová a spol. s. 100-101).

45

5.2.3 Funkční rodina Jak již bylo v kapitole škola a vzdělání uvedeno, rodina je velmi důležitým prvkem ve vzdělávání dětí, ale také v ostatních úskalích života. Pevná soudržná rodina vytváří dětem pozitivní zázemí, což je prvním preventivním opatřením proti sociálnímu vyloučení a vytváří zdravou generaci. Naopak slabé rodinné zázemí s sebou přináší negativní vzory, které si s sebou jedinec může nést do konce svého života. Z tohoto důvodu je důležitě pomocí sociální práce, osvěty, školy a celého státu působit na vnitřní chod rodiny, aby byla její asociálnost navrácena do normy. Kontraproduktivní však může být působení různých médií, které na společnost, tedy i na samotnou rodinu působí negativně. Hradečtí (1996, s. 68-69) doslova uvádějí, že „zhoubně se šířící filosofie egoismu a egocentrismu, konzumace, užívání a hromadění, umocněná u nás po dvě generace je propagovaným materialismem.“ Materialismus v samotném důsledku není nic negativního, ale pokud se náš životní styl změnil nebo změní k pouze materiálním věcem, zapomeneme na pozitiva rodinného soužití, přestaneme si dávat rodinnou lásku, pozornost a porozumění, směřujeme k životu v samotě, což nemůže v konečném bití nikoho nedchnout. Je tedy důležité se pokusit životní tempo malinko pozastavit a snažit se pracovat i na soudržnosti rodiny.

5.2.4 Osvěta Jedná se o velmi důležitý krok státu v boji s problematikou bezdomovectví. Hlavním nástrojem jsou v tomto případě přednášky a besedy na školách, vylepování letáků po městech, reklama v mediích, apod. Jedná se o velmi pozitivní a preventivní řešením bezdomovectví, které silnou měrou působí na potenciální bezdomovce. Kvalitní a rozšířenou osvětou může stát zapůsobit na veřejnost, a tak i samotné viditelné a skryté bezdomovce, tzv. je „přiblížit“ k ostatním členům společnosti. Jelikož v současné době vše závisí na materiální stránce věci, je důležité do osvěty zapojit co nejvíce dobrovolníků, jelikož svým nasazením a snahou dovedou ovlivnit chování a myšlení mnoha potřebných lidí.

46

5.2.5 Systémové řešení bezdomovectví V současné době si s problematikou bezdomovectví stát neví rady. V první řadě řeší pouze aktuální problémy, které působí na bezdomovce. Např. v zimním období, když začnou vysoké mrazy, začne stát najednou přemýšlet, aby lidé na ulici neumrzli. Finanční prostředky se tedy začnou posílat do nocleháren, které ale řeší pouze primární problém, tedy přespání a vůbec se nezabývají snížením samotného bezdomovectví. Kopoldová a spol. (2008, s. 101-102) uvádí, že systém boje s bezdomovectvím by měl být vícestupňový a finanční prostředky by měly být přerozděleny rovnoměrněji. Na noclehárny by měly být okamžitě navázány zařízení pro denní pobyt, azylové domy nebo domy na půl cesty. Smyslem této sociální politiky by měl být plán ke zmírnění sociálního vyloučení a transformace neboli začlenění bezdomovce mezi běžnou populaci. Sociálně vyloučený jedinec by měl projít každým stupněm, aby si uvědomil svůj současný stav a chtěl se svým problémem něco udělat. Neméně důležité je, aby si jak samotní klienti, tak i společnost uvědomila, že příčin bezdomovectví je celá řada a je důležité nejdříve diagnostikovat příčinu toho, proč se jedinec dostal na ulici a až podle kvalitní analýzy problému zvolit nejvhodnější formu sociální pomoci.

47

6

Přístupy a druhy sociální práce Během 20. století vznikly tři odlišné přístupy sociálních pracovníků ke

klientovi, které Payne (1997) označuje jako tzv. malá paradigmata. Tyto se odlišují filozofickými východisky a praktickým využitím. Navrátil (2000) označil a rozdělil malá paradigmata na terapeutickou pomoc, která je charakterizována intervencí klienta a klade si za cíl pomoc jednotlivcům, skupinám i komunitám zlepšit psychosociální pohodu. Za hlavní faktor sociálního fungování je považováno duševní zdraví a pohoda jedince. Druhé paradigma autor označil jako úskalí o reformu společenského prostředí. U tohoto přístupu se sociální fungování pojí s představou společenské rovnosti v různých dimenzích společenského života. Poslední paradigma bylo označeno jako sociálně-právní pomoc, která je závislé na schopnosti klienta zvládat vzniklé problémy, tedy na jeho sociální inteligenci. Při sociální práci s bezdomovci je třeba, aby se každý sociální pracovník rozhodl, jakou teorii sociální práce užije. Kritériem volby jednotlivé teorie sociální práce je co nejpřesnější analyzování klientova problému a celé jeho životní situace. V tomto případě je důležité uvědomit si, v jakých pracovních podmínkách sociální pracovník pracuje a jaké je jeho vlastní osobnost. Sociální pracovník by měl vždy vycházet ze snahy pomoci klientovi s využitím a mobilizací zdrojů, silných stránek klienta a jeho prostředí. Sociální pracovník po určení teorie sociální práce, musí také určit úroveň, na jaké budou s klientem pracovat. Zda se bude jednat o individuální práci, či i práci s jeho rodinou, skupinou, komunitou nebo kombinací některé z úrovní. Mezi nejznámější teorie, které se v sociální práci s bezdomovci užívaly a nějaké pojmy i v současné době užívají, patří psychodynamické směry, kognitivněbehaviorální, humanistické nebo komunikační směry. Současným trendem jsou však jiné směry, přístupy a metody boje s bezdomovectvím, které se nazývají úkolově orientovaný přístup, systemický přístup nebo komplexní model práce s bezdomovci.

48

6.1 Současné přístupy sociální práce s bezdomovci Jak již bylo výše uvedeno, jsou zde popsány pouze některé nejznámější přístupy sociální práce, které se zabývají problematikou bezdomovectví. V následující kapitole ale budou podrobněji popsány dva nové přístupy, které jsou užívány v současné době, a na jejich výsledky je z řad odborníků slýchána samá chvála. Kapitola taky vymezuje komplexní model práce s bezdomovcem, jelikož se jedná o úplnou novinku, která by mohla mít velký vliv na snížení počtu bezdomovců v České republice.

6.1.1 Úkolově orientovaný přístup Tento přístup klade důraz na jedinečnost každého klienta a na autonomii klientova rozhodování. Nehledí na žádné příčiny sociálního selhání, ale vše je plně orientované k současnosti a k vyřešení problému sociálního vyloučení. Vždy je důležité, aby si sám klient uvědomil svůj problém a řešení problémové situace. V úvodu práce s klientem je důležité sestavit jasné cíle, které mu pomohou v rozpoznání, v jaké etapě přístupu se v zrovna v dané chvíli nachází. Cíl by měl být vždy konkrétní, aby odpovídal možnostem samotného klienta. Důležité je motivovat klienta, aby dokázal předem stanovený cíl naplnit, a jelikož by cíl měl být přímo zaměřený na jednotlivého klienta, je možno tento pozměnit nebo přeformulovat ve vztahu k měnící se situaci. Důležitou součástí úkolově orientovaného přístupu je písemná nebo ústní dohoda, která vzniká vyjednáváním mezi sociálním pracovníkem a klientem. „Dohoda by měla zahrnovat: 

Účastníky,



Problém (maximálně tři), cíle a úkoly,



Vzájemná práva a povinnosti,



Dohodu o nakládání s informacemi, které se týkají klienta a jeho problému,



Kdy, kde a jak často se budou scházet,



Kdy bude spolupráce ukončena“ (Janebová, Franta, 2010 s. 54).

49

I když se to možná na první pohled nezdá, poslední fáze ukončení je velmi důležitá. Je potřeba zhodnotit plnění úkolů, vyzdvihnout nové dovednosti klienta a případně se pokusit sestavit individuální plán pro následující aktivity, na kterých bude samostatně klient pracovat. Výstupem by měla být skutečnost, že klient ví, co má dělat jestliže se znovu objeví.

6.1.2 Systemický přístup Jedná se o jeden z novodobých přístupů sociálních pracovníků ke klientovi. Základním východiskem je tzv. konstruktivismus, který vychází z předpokladu, že jedinci konstruují svoji verzi skutečnosti a porovnávají jí se svým osudem, který se jim v jejich prostředí nabízí. Základem systemického přístupu je objednávka klienta, která musí korespondovat s nabídkou sociálního pracovníka. Důležitá je komunikace neboli rozhovor mezi klientem a sociálním pracovníkem, který vždy musí směřovat ke konsensu. Mezi dva nejdůležitější pojmy systemické přístupu patří kontrola a pomoc. Kontrolou se zde rozumí např. opatrování, přesvědčování, vyjasňování nebo dozor. Kontrola je postavena na vlastních zájmech klientů a tímto je o klienta řádně postaráno. Pomocí se rozumí vzdělávání, doprovázení, poradenství nebo terapie. Tato je poskytována klientovi, který o ní požádá a přeje si jí. Vyjasnění toho, co si klient od sociálního pracovníka přeje, je zjišťováno u společného rozhovoru, který je jednou z nejdůležitějších etap spolupráce a rozděluje se na několik základních fází. Ulehla (2007, s. 70-71) ve své publikaci jednotlivé fáze rozhovoru s klientem nazývá: „1. příprava, 2 otevření, 3. dojednání, 4 průběh, 5 ukončení, 6 příprava.“ Příprava, je nastudování spisové dokumentace klienta sociálním pracovníkem před prvním kontaktem s klientem. Pomáhá sociálnímu pracovníkovi vytvořit si první dojem o klientovi. Otevření, je sjednání schůzky s klientem a vlastní první rozhovor o jeho problematice.

50

Dojednáním je v systemickém přístupu myšleno, dojednání pozice sociálního pracovníka a objednávky klienta. Je to tzv. konsensus mezi nabídkou pracovníka a poptávkou klienta. Průběhem je plnění předem stanovených cílů a následně vyřešení problému klienta. Ukončení je fáze, ve které se musí v klientovi podnítit změna po něčem novém a lepším tak, aby chtěl nadále na své identitě pracovat. Příprava znamená pro sociálního pracovníka další vzdělávání, sebehodnocení, seberealizace a supervizi.

6.1.3 Komplexní model práce s bezdomovcem Komplexní model práce s bezdomovci byl zpracován v Koncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020, který vypracovali přední odborníci zabývající se problematikou bezdomovectví v České republice v čele s Iljou Hradeckým (MPSV, 2013). Tato koncepce byla schválena vládou České republiky dne 28. srpna 2013 a byl zde uložen úkol s názvem „návrh komplexního řešení sociálního bydlení s využitím institutu tzv. bytové nouze.“ Dále je zde uvedeno, že většina veřejných politik v celé Evropě chápe problematiku bezdomovectví jako určitý stav. Koncepce však na fenomén bezdomovectví pohlíží jako na „dlouhodobý a složitý proces od ohrožení vyloučením z bydlení nebo ztráty bydlení (tj. od ohrožení sociálním vyloučením přes extrémní vyloučení) až po návrat do obvyklého životního stylu, tedy po bydlení“ (MPSV, 2013. s. 9). Hlavním cílem komplexního modelu práce s bezdomovci je: 

Podpora prevence a začlenění bezdomovců, kteří mají snahu a chuť se nazpět začlenit do společnosti.



Ustálení a doplnění služeb.



Rozšíření podoby sociální práce s bezdomovci o koncept zaměřený na bydlení (Housingfirt)2(MPSV, 2013. s. 11).

2

Model zaměření na bydlení – Housingfirt. Umístění jedinců a rodin do stabilního, trvalého bydlení

jako prvotní strategie pro ukončení bezdomovectví, s podporou sociálních služeb (MPSV, 2014 Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020. s. 11).

51

Komplexní model se snaží prosadit o širší, procesuální pohled na problematiku bezdomovectví a nutnost tento negativní jev preventivně řešit systémově a koordinačně. Koncepce sice nevyčerpala všechna možná témata a problémy, které jsou s řešením bezdomovectví spojeny, ale snaží se preventivně působit na potenciální bezdomovce, aby i oni sociálně nevyloučili.

52

7

Druhy sociální práce s bezdomovci Sociální práce je velmi důležitou činností k pomoci, péči nebo poradenství

osoby bezdomovce. Důležité je kvalitně diagnostikovat problém klienta, dokázat určit jeho sociální inteligenci a poté navrhnout nejlepší druh sociální práce, který bude klientovi tzv. šit na míru. Klienti mohou být aktivní, jedná se tedy o ty, kteří chtějí svůj současný problém vyřešit, ale také mohou být velmi pasivní anebo vlastně nevědí, kde svoji sociální práci nalézt. Z tohoto důvodu jsou poskytovány dva nejčastější druhy sociální práce, tedy terénní sociální práce a institucionální sociální práce.

7.1 Terénní sociální práce Jedná se zřejmě o nejdůležitější, ale ne tak často užívaný druh sociální práce, jelikož bezdomovci jsou často uzavřeni do sebe, nevědí jak se svým problémem pracovat a ani neví, kam si přijít pro radu nebo péči. Důležité je sociální šetření terénního pracovníka, který je chápán jako soubor veškerých aktivit vně instituci, směřující ke klientovi v jeho osobním prostředí. Usnadňuje tedy pro bezdomovce ten první, pro něj nepřekonatelný, krok ke společnosti a vlastně „ přináší“ samotnou sociální práci za ním. „V rámci terénní sociální práce sociální pracovník zprostředkovává kontakt se společenským prostředím a podporuje klienta, pomáhá klientovi při uplatnění jeho práv, oprávněných zájmů a při obstarávání jeho osobních záležitostí, pomáhá při vyřizování běžných záležitostí, pomáhá při sociálním začleňování, obnovení či upevnění kontaktu s rodinou, podílí se na sociálně terapeutické činnosti nebo poskytuje informace o rizicích spojených se současným způsobem života a snižování těchto rizik“ (Janebová, Franta, 2010 s. 56).

Nejčastějším problémem terénní sociální práce je však špatná podpora sociálních pracovníků ze strany státu, a proto nejčastějším druhem sociální práce je

53

institucionální sociální práce, která ale většinou neřeší předcházení bezdomovectví, ale až následné důsledky. Této problematice je věnována následující kapitola.

7.2 Institucionální sociální práce V České republice má pomoc chudým dlouhodobou tradici. Asi k největšímu rozmachu došlo ve středověku, byly otevírány hospice, ve kterých bylo postaráno o nemocné, chudé, sirotky nebo staré osoby, o které se již neměl kdo postarat. Velký problém s sebou přinesl konec druhé světové války a nástup komunismu. V této době byly hospice přeplněny, jelikož s sebou hospodářská krize přinesla velkou nezaměstnanost a chudobu. Po válce s nástupem komunismu, byla velká řada ústavů pro chudé zrušena, jelikož v této době musel pracovat každý, a tudíž i každý se mohl živit sám. Bezdomovectví bylo ze strany politického přesvědčení skrýváno, aby stát vypadal v očích veřejnosti v lepším světle. Vše se změnilo až po pádu komunismu v roce 1989. V současné době je nejčastějším typem sociálních služeb zabývajících se bezdomovci azylová péče, která je součástí systému sociální pomoci a spadá jak pod resort Ministerstva sociálních věci České republiky a resortu Ministerstva zdravotnictví České republiky.

7.2.1 Typy azylové péče v České republice Mezi nejčastější typy azylové péče v České republice lze zahrnout azylové domy, noclehárny, denní pobyt pro bezdomovce, domy na půl cesty nebo ubytovny pro matky s dítětem.

Azylové domy Jedná se o nejvíce využívané instituce, které dnešní doba pro osoby sociálně vyloučené nabízí. Jak již ze samotného názvu vyplývá, azylové domy jsou poskytovány osobám bez domova nebo těm, které se ocitly v obtížné situaci a nejsou schopny svými vlastními prostředky svůj problém vyřešit. Azylové domy poskytují resocializační nebo reintegrační koncepce, které poskytují klientům různé

54

sociální služby. Povinností je zařazení se do pracovního procesu uvnitř organizace nebo vně ústavu. Azylové domy často poskytují pobyt na první tři dny zdarma a poté požadují po klientovi určitý podíl na nákladech na ubytování, které jsou hrazeny z příjmu, důchodu nebo sociálních dávek, které bezdomovci dostávají.

Noclehárny Jedná se typ zařízení, které slouží pouze k přespání klienta, který ráno noclehárnu opouští. Sociální práce je zde poskytována pouze k uspokojení základních potřeb, jako je obživa, základní hygiena nebo ošacení. Od klienta nejsou očekávány žádné aktivity, pouze musí za pobyt zaplatit symbolickou hodnotu.

Denní pobyt pro bezdomovce Jedná se o velmi podobné sociální služby, jako jsou noclehárny, rozdíl je ale v délce pobytu, kterou může organizace klientovi poskytnout. Bezdomovci často užívají denní pobyt v návaznosti na noclehárnu. Do sociálních služeb, které instituce poskytuje, patří obživa, ošacení nebo základní hygiena. Bezdomovci mohou zmocnit organizaci k tomu, aby byla příjemcem jejich sociálních dávek a aby s tímto příjmem i řádně hospodařila. Klientovi následně organizace poskytuje pouze kapesné.

Domy na půl cesty Jedná se o preventivní sociální zařízení, které je určeno mladým lidem, většinou do věku 26 let, kteří ukončili školní docházku, ústavní nebo ochrannou výchovu, byly propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody, vazby nebo ochranné léčby. Ubytování v domu na půl cesty je dlouhodobější, a to v rozmezí od šesti měsíců do jednoho roku. Cílem organizace je naučit mladé adolescenty, adekvátnímu sociálnímu chování a jednání. Klienti těchto zařízení jsou podněcováni k samostatnosti. Sociální pracovník s nimi přichází do kontaktu pouze v případě závažnějšího problému.

55

Ubytovny pro matky s dítětem Cílem organizace je poskytnout matkám s dětmi, které se ocitly ve stavu hmotné nouze a nemají nijak zajištěné bydlení, dlouhodobé ubytování.

7.2.2 Organizace provozující azylovou péči Mezi nejčastější členy Sdružení azylových domů lze zahrnout Armádu spásy, organizaci Naděje, nebo organizaci Feantsa a další méně rozšířené organizace jako sdružení Společnou cestou, sdružení Emauzy ČR, České katolické charity, sdružení Nový prostor a jiné. V současné době je v České republice několik desítek organizací, které se problematikou bezdomovectví zabývají.

Armáda spásy Jedná se o nejznámější mezinárodní organizaci zabývající se bezdomovci, která je zastoupena ve více jak 100 zemích světa. Hlavním cílem je šíření křesťanství, odstraňováním chudoby a řešení charitativních akcí, které jsou prospěšné pro společnost. V České republice jsou první počátky organizace datovány k roku 1919. Následně ale v době komunismu byla zakázána a znovuotevřena byla až roku 1990. Samotná organizace se ale nezaměřuje pouze na bezdomovce, poskytuje také okamžitou pomoc seniorům a dětem, převážně v denních centrech.

Naděje Středisko pomoci Naděje je občanské sdružení založené v roce 1990. Bezdomovcům je poskytována okamžitá pomoc v akutní tísni a dlouhodobá pomoc při reintegraci bezdomovce do běžné populace. Mezi nejdůležitější cíle občanského sdružení lze zahrnout hmotnou pomoc, tedy ubytování, stravování, ošacení, dále pomoc morální, zdravotní nebo poradenskou.

Feantsa Jedná se o mezinárodní nevládní organizace působící v přibližně 20 evropských státech, a to nejen v členských státech Evropské unie. Feantsa je jednou

56

z největších mezinárodních organizací zabývající se problematikou bezdomovectví. Posláním organizace je aktivní politikou napomoci odstranit chudobu a sociální vyloučení v Evropě a zvýšit povědomost veřejnosti o uvedené problematice.

Hlavní cíle organizace: 

Podporovat politiku k eliminaci fenoménu bezdomovectví v členských zemích EU,



Předkládat specifické návrhy Evropskému parlamentu a evropské komise pro zastavení tohoto fenoménu a sledovat vývoj v Parlamentu a Komisi v této oblasti,



Koordinovat národní organizace pracující s bezdomovci, pomáhat jim a podporovat je v jejich zápase za eliminaci fenoménu bezdomovectví,



Podporovat výměnu zkušeností a poznatků mezi nestátními organizacemi s ohledem na bezdomovce,



Rozvíjet studium a výzkum problému bezdomovectví v členských zemích,



Burcovat veřejné mínění (Hradecký, Nedélková, 1998, s. 33).

Organizací, které poskytují pomoc bezdomovcům, je celá řada a sociální služby které nabízejí, jsou si ve větší míře podobné. Jediné rozdíly jsou například u sociálních služeb, které jsou poskytovány samotnou obcí, které mezi své klienty mohou zahrnout pouze obyvatele dané obce nebo města.

57

8

Úvod k výzkumu Každý výzkum, který má podat určitou zprávu a jeho výsledek se realizuje kvůli

člověku, musí podat určitá základní fakta, která charakterizují životní situaci. Realizací výzkumu se sleduje snaha zlepšit lidské žití a posunout kvality člověka a jeho životní spokojenost opět o něco výše. U problematiky bezdomovectví nás zajímá, jakými osobnostmi bezdomovci jsou, co bezdomovectví přináší jejich nositelům z hlediska adaptace v prostředí a jaké negativní nebo pozitivní vlivy takovouto osobnost utvářejí. Především nás zajímají bezdomovci odlišní od normálu, a to takovým způsobem, že chování těchto osob je maladaptivní. Pod pojmem maladaptivní pak rozumíme chování, které svému nositeli přináší nějakou újmu, něčím ho omezuje nebo škodí okolí, tj. má na jedince či společnost nepříznivý vliv. Samotná empirická část navazuje na část teoretickou. V úvodu je popsáno výzkumné prostředí, ve kterém v současné době dotazovaní respondenti žijí. Jsou zde popsáni i samotní respondenti a také zvolená metodologie výzkumu. Nedílnou součástí je kapitola zabývající se etickými principy výzkumu, cílem výzkumu a také jsou zde popsány předem stanovené hypotézy diplomové práce a časový harmonogram.

8.1 Popis prostředí výzkumu Samotný výzkum byl proveden v okrese Česká Lípa, který se nachází v Libereckém kraji na severu České republiky. Dle počtu obyvatel se jedná o druhý nejmenší kraj České republiky s celkovým počtem 438 594 obyvatel. K 31. 12. 2012 se v okrese Česká Lípa nacházelo 57 obcí (z toho 11 měst) a žilo zde 103 037 obyvatel. Středisky osídlení jsou především město Česká Lípa (36 957 obyvatel) a Nový Bor (12 004 obyvatel).

58

8.2 Popis výzkumného vzorku K výzkumu bylo záměrně vybráno celkem 15 osob z řad bezdomovců, kteří žijí na ulici nebo v Azylovém domě v České Lípě. Vzhledem ke skutečnosti, že u třech respondentů se nepodařilo navázat kvalitní kontakt a nechtěli o sobě uvést žádné osobní informace, nebyli do výzkumu zařazeni. U dvou bezdomovců se sice kontakt navázat podařilo, ale z důvodu častého požívání alkoholických nápojů byl tento kontakt po chvilce přerušen a rozhovor musel být ukončen. Výsledkem je tudíž celkový počet respondentů v počtu 10, což byl dostatečný počet k provedení kvalitativního výzkumu. Je zřejmé, že tento výzkum nemůže podat obecné svědectví, které by se dalo aplikovat na všechny bezdomovce žijící v okrese Česká Lípa, ale jelikož bylo rozhodnuto o kvalitativním šetření, které má vždy velmi vysokou vypovídající hodnotu a výsledky výzkumu zaručují velmi přesná data, je možno předpokládat, že ukazují obraz bezdomovců jak v okrese Česká Lípa, tak i v celé České republice.

8.3 Metodologie vědeckého výzkumu Metodologie výzkumu je nauka, která se zabývá vědeckým zkoumáním, navrhováním strategií a metod samotného výzkumu. Dobrá znalost metodologie vědeckého výzkumu pomáhá výzkumníkovi dobře se orientovat ve výzkumné práci, umět kvalitně získat anamnestická data respondentů, a tyto výsledky následně kvalitně roztřídit a zanalyzovat. Pro kvalitní sběr dat, tedy získání co nejvíce objektivních informací, je důležité si v počátku výzkumu dobře určit výzkumné metody. Aby k tomuto došlo, je v metodologie pojem validita, neboli schopnost výzkumného nástroje zjišťovat, co zjišťovat má a pojem reliabilita, tedy spolehlivost testovacího nástroje (Sochůrek, Sluková, 2013, s. 34). Jak již bylo dříve uvedeno, pro zpracování diplomové práce byl použit kvalitativní přístup, který klade neobyčejně vysoké nároky na výzkumníka, ale přináší nejpřesnější data. Kvalitativní výzkum zahrnuje popis a interpretaci sociálních nebo individuálních lidských problémů a jeho podstatou je vytvoření komplexního, holistického obrazu o zkoumaném problému. Důraz se klade na 59

způsob, jakým lidé interpretují jevy sociálního světa a svoji osobní zkušenost. Bývá to výzkum týkající se života lidí, jejich životních příběhů, problémů, chování apod. Výzkum pracuje s tzv. měkkými daty, majícími podobu slov, tedy něčeho neměřitelného. Slovy se snaží hlouběji pochopit konkrétní případy a získat tak o jevu více přesných informací. Gavora, (2010, s. 261) nebo Ondrejkovič, (2006, s. 229) uvádějí jako nejčastější výzkumné metody sběru empirických dat, pozorování, dotazník, rozhovor neboli interview, studium dokumentů, analýzu textu, experiment a expertní odhad. Vždy je třeba, aby výzkumník, který provádí samotný výzkum, se rozhodl o některé z výše uvedených metod, které budou pro jeho práci nejvýhodnější. Výběrem výše uvedených výzkumných metod bylo rozhodnuto o metodě interview. Základní a hlavní technikou výzkumu bylo stanoveno kvalitativně polostrukturované interview. Předem byla sestavena struktura interview, tedy základní otázky, které byly položeny všem respondentům. V případech, kdy nebylo řádně odpovězeno na nějakou otázku nebo bylo odpovězeno nejasně, byly položeny doplňující

otázky,

které

odpověď

vyjasnily.

Realizované

rozhovory

byly

zaznamenávány na diktafon a následně byly doslovně převedeny do písemné podoby. Každý rozhovor s respondenty trval přibližně 30 minut a více.

8.4 Etické principy výzkumu Při samotné práci s respondenty je velmi důležité navázání pozitivního prvního kontaktu. Nesmí se tedy zapomenout na slušné etické chování. K etickým principům výzkumu patří skutečnost, že výzkumní pracovníci musí dodržovat uznané etické postupy, musí s respondentem jednat tak, aby nebyla porušena jeho práva, která mu dává Listina základních práv a svobod a ostatní zákony, vyhlášky nebo nařízení. Důležité je, aby respondent nebyl ze strany výzkumníka nijak diskriminován na základě jeho barvy pleti, národnosti, etické příslušnosti, náboženství, věku nebo třeba pohlaví a ostatních odlišností. Špatné neetické chování výzkumníka může vést pouze k jednomu závěru, a to, že respondent již s výzkumníkem nebude chtít dále pracovat a neposkytne mu důležité informace.

60

Při samotné práci s respondentem je velmi důležité držet se následujících zásad: "Vysvětlit respondentům, kdo jsme a co je cílem našeho výzkumu. Ujistit je, že získaná data budou sloužit výhradně pro potřeby výzkumu. Popsat trpělivě a co nejvíce vyčerpávajícím způsobem způsob zpracování dat atd." (Sochůrek, Sluková, 2013, s. 18).

8.5 Cíl výzkumu diplomové práce Hlavním cílem diplomové práce je zjistit názory bezdomovců na příčiny jejich sociálního vyloučení a možnosti sociální práce s nimi. Byly stanoveny hypotézy a z těchto vznikly dílčí cíle diplomové práce.

8.6 Hypotézy Sochůrek, Sluková, (2013, s. 29) uvádějí, že „hypotéza je vědecký předpoklad. Je to tvrzení, podmíněný výrok. Je to odpověď na výzkumnou otázku a obsahuje v sobě, platí – neplatí.“

Před samotným provedením výzkumu na téma

Bezdomovectví jako forma sociálního vyloučení byly stanoveny tři hlavní hypotézy. Hypotéza I: Z pohledu osoby sociálně vyloučené jsou častější příčiny bezdomovectví subjektivní příčiny než objektivní příčiny. Hypotéza II: Čím déle jsou bezdomovci sociálně vyloučeni, tím je pro ně návrat do běžného života (reintegrace) z jejich pohledu obtížnější. Hypotéza č. III: Bezdomovci, kteří mají zkušenost s institucionální sociální prací, jsou z vlastního pohledu lépe připraveni na návrat do společnosti než ti, kteří nikdy nevyužili institucionální sociální práce.

8.7 Časový harmonogram výzkumu diplomové práce leden - květen 2013

Vytvoření projektu diplomové práce

duben – květen 2013

Příprava výzkumu, Vytvoření polostrukturovaného interview

červenec - listopad 2013

Sběr dat

leden – březen 2014

Zpracování a interpretace výzkumu 61

9

Interpretace získaných dat Tato část diplomové práce se věnuje výsledkům analýzy získaných rozhovorů

od respondentů. Jsou vytvořeny kategorie otázek, které se zaměřují na téma bezdomovectví.

9.1 Osobní život a rodina První kategorie otázek byla zaměřena na osobní život respondentů, tedy na jejich věk, rodinný život a stav, ve kterém žili a v současné době žijí, počet vlastních dětí a dobu strávenou na ulici.

Jméno

Pohlaví

Věk

Rodinné

Rodinný

Děti

zázemí3

stav

počet

Doba na ulici

Petr

Muž

21

Úplná rodina

Svobodný

Ne

½ roku

Jiří

Muž

27

U matky

Svobodný

Ne

3 roky

Michal

Muž

33

Úplná rodina

Rozvedený

3

1 rok

Vítězslav

Muž

38

Dětský domov

Rozvedený

1

10 let

František

Muž

41

U otce

Ženatý

2

8 let

Pavel

Muž

45

U matky

Vdovec

Ne

1 rok

Miroslav

Muž

53

Úplná rodina

Vdovec

Ne

25 let

Václav

Muž

64

Dětský domov

Rozvedený

1

2 roky

Helena

Žena

25

U matky

Svobodná

1

¼ roku

Monika

Žena

39

Úplná rodina

Vdaná

2

6 let

Tabulka 4: Základní informace o respondentovi

Pohlaví respondentů: Jak již bylo v kapitole popis výzkumného vzorku uvedeno, kvalitativního výzkumu se zúčastnilo deset respondentů. Z tohoto celkového počtu je osm mužského a dva ženského pohlaví. Rozdíl mezi pohlavím je celých 80 %, což plně koresponduje se současnou situací v celé České republice. Z výzkumu však 3

Autorem je zkoumáno rodinné zázemí respondentů v dětství a dospívání.

62

nelze určit přesný počet bezdomovců v České republice a ani v okrese Česká Lípa, jelikož respondenti byli vybrání výzkumníkem, a nejedná se tedy o náhodný výběr nebo o všechny bezdomovce v České republice.

Věk: Průměrný věk respondentů je na hodnotě 38,3 let. Nejmladšímu respondentovi je 21 let a nejstaršímu 64 let. Rozdělíme-li věk na mužské a ženské pohlaví, tak ženám je v průměru 32 let a jsou tedy oproti mužům v průměru mladší o 7,8 let. Data dále ukazují jednu zajímavost a to, že problematika bezdomovectví se netýká pouze nějakého vývojového stádia, ale je rozvrstveno ve všech věkových kategoriích. Nevyskytují se zde žádné děti a mladiství do 18 let, ale tato skutečnost je zapříčiněna tím, že vzorek respondentů byl pouze v rozmezí 18 let a více.

Rodinné zázemí: Z výše uvedené tabulky je patrné, že 40 % respondentů vyrůstalo v úplné rodině, tedy s vlastní matkou a vlastním otcem. Dalších 40 % pochází z rozpadlého manželství rodičů, které se dá ještě rozdělit na soudem vydané rozhodnutí, kterému rodiči byli respondenti svěřeni. Tři ze čtyř byli svěřeni matce a pouze jeden respondent byl svěřen otci. Zbylých 20 % respondentů vyrůstalo v dětském domově.

Rodinné zázemí v dětství a dospívání Úplná rodina

20%

Rozvedení

40%

Dětský domov

40%

Graf 1: Rodinné zázemí v dětství a dospívání

63

Z grafu je tedy patrné, že jednou z příčin bezdomovectví je určitě i rodinné zázemí, které na klienta v mládí působilo. Celých 60 % respondentů pochází z neúplné rodiny, a tudíž nemusí mít osvojeny optimální vzorce rodinného chování. Vzhledem ke skutečnosti, že někteří respondenti byli svěřeni do péče matek nebo do dětských domovů, kde opět pracují ve většině případů pouze ženy je možné, že jim v jejich osobním růstu chyběl mužský element a možná i v současné době chybí. Opakem je zbylých 40 % respondentů. Mužské i ženské vzorce chování měli k dispozici, ale i přesto jsou v současné době na ulici. Tímto jsou potvrzeny definice některých odborníků na problematiku bezdomovectví (Hradečtí, Horáková, Vágnerová, Kotýnková a jiní), kteří tvrdí, že bezdomovectví je multifaktorová problematika, která nemá pouze jednu příčinu, ale seskupení několika faktorů, které určitou formou působí na jedince.

Doma bylo vše krásné a bezproblémové, rodiče se měli velmi rádi a starali se o mě s láskou. Nikdy doma nebyly hádky nebo problémy s financemi. Ach ty drogy. (Petr, 21 let) Na mé dětství a hlavně otce bych ráda zapomněla. Otec mě od dvanácti let pohlavně zneužíval a matka tomu na počátku nechtěla věřit. Jednoho dne ale na vše přišla a podala na otce trestní oznámení a následně se s ním i rozvedla. Otec je v současné době ve vězení a doufám, že ho nikdy do konce života neuvidím. Matka své osobní selhání neunesla a v mých 19 letech spáchala sebevraždu. (Helena, 25 let) Na ten den snad nikdy nezapomenu. Když mi bylo deset let, tak jsme jeli všichni na výlet a měli jsme autonehodu. Naši při ní umřeli a já s bratrem Pavlem šel do děcáku. Pavel ale už taky umřel na rakovinu. (Václav, 64 let)

Rodinný stav: Z tabulky č. 3 a grafu č. 2 je vidět, že největší zastoupení mají respondenti rozvedení a svobodní, v průměru u obou 30 %. Následujících 40 % si rozdělili stejným dílem vdovci a osoby v manželství. Zajímavostí je skutečnost, že paní Monika a pan František jsou ve společném manželství, k jehož uzavření došlo až po poznání se na ulici.

64

Rodinný stav 20%

V manželství

20%

Rozvedený/á

30%

30%

Svobodný/á Vdovec

Graf 2: Rodinný stav

Františka jsem potkala v Azylovém domu asi před pěti lety a od té doby jsme stále spolu. Nakonec jsme se rozhodli se vzít, což se stalo loňské léto. Pocházím z úplné rodiny, a tak i můj život jsem chtěla prožít s někým, koho mám ráda. (Monika, 39 let) Život v manželství pro mě není tak důležitý, ale s Monikou mě to baví, tak jsem se nechal ukecat. Zatím je to dobrý, ale hádky občas nějaký jsou. O rozvodu ale nepřemýšlím, hlavně to neříkejte manželce. (František, 41 let) Jsem rozvedený 10 let a mám dceru, která o mě nemá zájem. Nevím, proč bývalá manželka požádala o rozvod, sice jsem dost pil a občas jsem jí domluvil, ale nebyl jsem tak hrozný. Po rozvodu mi ale nic nezůstalo, všechno jsem jí a dceři nechal. (Vítězslav, 38 let) Manželku Andreu jsem moc miloval, byla vším, co mě drželo při životě. Před dvěma lety ale zemřela na infarkt a vše se pokazilo. Do současné doby jsem se s tím nevyrovnal, začal jsem pít alkohol, hrát automaty a přišel jsem o vše. Bez manželky mi to ale je jedno. (Pavel, 45 let)

65

Počet dětí: Analýzou výsledků vyplynulo, že 40 % respondentů je bezdětných, 30 % respondentů má jednoho potomka, 20 % respondentů dvě děti a 10 % respondentů má tři děti.

Počet dětí Žádné 10% 20%

1 dítě

40%

2 děti 3 děti

30%

Graf 3: Počet dětí

Výsledek empirického šetření přinesl důležitá data o styku bezdomovců s vlastními potomky. Téměř všichni respondenti, kteří mají alespoň jedno dítě, uvedlo, že vlastně žádný kontakt se svými potomky nemá, a to ve většině případů z vůle samotných dětí. Důvodem může být stud za sociální vyloučení svého rodiče. Negativní skutečností je fakt, že respondenti vlastně nepodnikají žádné kroky, aby tuto skutečnost napravili. Jsem jedináček, otec od matky odešel a matka mě nezajímá. Našel jsem si přítelkyni, která užívá tvrdé drogy, tak jsem do toho padnul taky a odešel od matky. Jestli mám někde nějaké dítě nevím, možná, ale je mi to jedno. Život není o dětech ale o fetu. (Jiří, 27 let) Mám tři děti, dva kluky a jednu holku. Po rozvodu děti zůstaly s matkou, občas po městě vídám nejstaršího syna Michala, ale moc si nepovídáme. O Lucii a Ondrovi nic nevím, slyšel jsem, že jsou někde v ústavu, ale nevím přesně. (Michal, 33 let) Bohužel jsem neplodný a nikdy nebudu mít děti. Když jsem byl ještě s manželkou v bytě, tak jsme se hodně snažili o dítě a dali do toho hodně peněz, ale nevyšlo to. Potom jsme šli na ulici, protože jsme neměli peníze na nájem, přišel jsem

66

o zaměstnání a manželka byla invalidní důchodce. Před asi 20 lety zemřela na ulici, umrzla. (Miroslav, 53 let)

Doba strávená na ulici: Výsledkem kvalitativního šetření bylo zjištěno, že nejdéle je na ulici Miroslav, a to 25 let. Vítězslav, František a Monika jsou na ulici také poměrně dlouho (6 – 10 let). Nejkratší dobu na ulici tráví Helena, která je nováčkem s pouhými třemi měsíci a Petr s půl rokem. Zbylý respondenti jsou bezdomovci od 1 do 3 let. Analýzou všech délek pobytu na ulici u respondentů bylo zjištěno, že průměr doby strávené na ulici je 5,68 let, tedy dlouhodobé bezdomovectví.

Doba strávená na ulici v letech 25

25

20

15 10 10

8 6

5

3

0,5

1

2

1

0,3

0

Graf 4: Doba strávená na ulici v letech

Vzhledem k předem stanovené hypotéze, která se bude problematikou délky strávené doby na ulici zabývat, byli respondenti rozděleni do dvou základních skupin. Do první skupiny byli zahrnutí respondenti, kteří jsou na ulici déle jak tři kalendářní roky, tedy Miroslav (25 let), Vítězslav (10 let), František (8 let), Monika (6 let) a Jiří (3 roky). Do druhé skupiny patří Václav (2 roky), Michal a Pavel (1 rok), Petr (0,5 roku) a Helena (0,3 roku). 67

Zajímavostí, která byla šetřením zjištěna, je určitě pan Miroslav. Tento je na ulici s krátkými měsíčními přestávkami již celých 25 let. Pozitivem je skutečnost, že se v současné době opět nachází v lepším období, tedy že se podle jeho slov z ulice nejspíš opět dostane. Z rozhovorů také vyplynulo, že většina respondentů se s rodinou nestýká. Nemají zájem podniknout vstřícné kroky k navázání vztahů s příbuznými, buď mají vztahy tak rozvráceny, že se dle jejich názoru již kontakt nedá dát dohromady, anebo se jim pouze nechce jiné členy rodiny obtěžovat. Otázkou však je, zda se do své problémové situace nedostali třeba právě přetrháním vztahů s rodinou a možná reintegrace bude záležet právě na tomto prvním kroku. Tento je však v určitých situacích velmi obtížný a někdy i nemožný, jako například u pana Pavla, který po úmrtí manželky nemá již žádného člena rodiny.

9.2 Příčiny bezdomovectví z pohledu respondenta Další kategorie otázek se zaměřila na příčiny sociálního vyloučení respondentů z jejich vlastního pohledu. Byly vytvořeny dvě základní tabulky, rozdělené na objektivní příčiny, tedy nezaměstnanost, bytovou problematiku a migrační politiku. Druhá tabulka zjišťuje subjektivní příčiny, tedy osobnost, rodinu, školu a vzdělávání a závislosti na alkoholu, omamných a psychoaktivních látkách nebo gamblingu. Výběr objektivních a subjektivních příčin plně korespondoval s teoretickou částí diplomové práce, kde jsou tyto základní pojmy důkladně charakterizovány. Respondenti byli požádáni, aby uvedli primární příčinu, která dle jejich vlastního názoru nejvíce zapůsobila na jejich současné sociální vyloučení. Důležité je uvědomit si, že bezdomovectví má ve většině případů více příčin, tedy k sociálnímu vyloučení jedince ve většině případů nestačí pouze jeden stimul. I přesto byla snaha hledat tu primární příčinu, která mohla vyvolat ty ostatní.

68

Jméno

Nezaměstnanost

Bytová politika

Migrační politika

Petr Jiří Michal Vítězslav František

X

Pavel Miroslav

X

Václav Helena Monika

X X

Tabulka 5: Pohled respondenta na objektivní příčinu jeho bezdomovectví

Jméno

Osobnost

Rozpad

Škola

a Alkohol Drogy

rodiny

vzdělání

hráčství

Petr

X

Jiří

X

Michal Vítězslav

X X

František Pavel

X

Miroslav Václav

X

Helena Monika Tabulka 6: Pohled respondenta na subjektivní příčinu jeho bezdomovectví

69

Patologické

Z uvedených tabulek je patrné, že jak objektivní tak subjektivní příčiny, hrají velkou roli v sociálním vyloučení respondentů. Z výše uvedených příčin označili čtyři respondenti objektivní příčiny, a to nezaměstnanost a bytovou problematiku. Ostatních šest respondentů důvod svého bezdomovectví přisuzuje subjektivním příčinám. Dva respondenti vidí jako hlavní problém rozpad rodiny, dva respondenti uvedli jako primární příčinu alkohol a dva respondenti vidí svůj největší problém v užívání drog. Zajímavostí dle mého názoru je, že i přes nízké vzdělání respondentů, které následně koresponduje s nezaměstnaností, nikdo z těchto neuvedl příčinu jejich bezdomovectví právě školu a vzdělání. Je možné, že si respondenti nedovedou tuto posloupnost propojit a pouze čekají, že jim stát nebo společnost pracovní příležitosti přinesou tzv. pod nos. Samotné výsledky ale nepřinesly téměř nic nového, jelikož v roce 2009 provedli někteří odborníci na problematiku bezdomovectví, společně s Českým statistickým úřadem výzkum mezi bezdomovci, a i zde byla nejčastější příčina bezdomovectví uvedena nezaměstnanost (34 %), tedy nemožnost si vydělat finanční prostředky. Následoval rozpad rodiny (30 %) a další sociálně patologické jevy jako je alkoholismus nebo drogy. František uvedl jako primární příčinu nezaměstnanost a dodal, že již mnoho let nepracuje. Před odchodem na ulici pracoval pouze v jedné továrně, ale byl propuštěn, jelikož jej mistr obvinil z krádeže několika součástek. Od té doby stále cítí křivdu a nikdy si už zaměstnání nenašel. Když přišel o zaměstnání, tak neměl snahu dále nic dělat, což vyústilo ve ztrátu bydlení a neměl na nájem. Ani se nezaevidoval na Úřadu práce a hodně pil alkohol. Zde je přesně vidět, že jeho odchod na ulici vyvolala ztráta zaměstnání v kombinaci s jeho lenosti se svým problémem něco dělat a také alkohol. „To že mě propustili ze zaměstnání, mě silně ranilo, myslím si, že jsem byl dobrý zaměstnanec a tato křivda mě velmi štve. Nikdy už nikomu z vedoucích nebudu věřit.“ Miroslav je na ulici již celých 25 let s přestávkami, a tudíž na přesnou příčinu, proč vlastně přišel na ulici, neví. Velký problém však vidí v jeho podnikatelské

70

činnost, jelikož si vzal půjčku od soukromého subjektu a tento podnikatelský záměr se mu nevydařil. Musel peníze vrátit v čas, jelikož na něj věřitel neustále tlačil. Velké peníze také společně se svou manželkou investovali do početí potomka, což se ale také nevydařilo. Následně museli společně s manželkou odejít z bytu, jelikož neměli peníze. Monika ve svém životě téměř vůbec nepracovala, má dvě děti a s těmito byla na mateřské dovolené. Byla ještě dvakrát těhotná, ale potratila. I když zkušenosti se zaměstnáním vlastně nemá, vidí svůj hlavní problém v jeho sehnání. Také uvedla, že měla problém s užíváním pervitinu, ale primární příčinou jejího selhání je nezaměstnanost. „Brala jsem drogy a možná jsem na nich byla i závislá, problém u mě ale byl s tím, že jsem měla volný čas a neměla stále zaměstnání. Kdybych pracovala, tak bych se nikdy nedostala do té feťácké party.“ Helena je na ulici pouze 3 měsíce. U ní bylo vše jednoznačné, jelikož bydlela v bytě rodičů, na který byla nařízena exekuce. V nedávné době byla z bytu vystěhována a nyní si hledá nové bydlení. V současné době bydlí a pracuje v azylovém domě a je pouze otázkou času, kdy se z této situace dostane. „Všechno je kvůli mému otci, nasekal dluhy, nic neplatil, ale stále měl trvalé bydliště u mě doma. Jednoho dne přišli exekutoři a všechno mi vzali. Kdyby se toto nestalo, tak nikdy v azylovém domě neskončím. Nevidím to ale nijak drasticky, do dvou měsíců si najdu nové bydlení a lepší zaměstnání, s tímto problém nemám.“ Vítězslav je silně závislý na alkoholu, který jej provází vlastně celým životem a za dobu trvání manželství jej užíval. Ovšem jako příčinu jeho bezdomovectví uvedl rozpad rodiny a vysvětlil to tím, že po rozvodu nechal společný byt manželce a dceři, jelikož tuto má velmi rád. „Vím, že jsem alkoholik, ale nevím, proč mě manželka vyhodila z bytu. Můj největší problém před 10 lety byl rozvod v kombinaci se ztrátou styku s dcerou. Zůstal jsem na ulici, žádné jiné bydlení jsem neměl a dcera za mnou nechodí. V současné době se jí ani nedivím.“ Pavel taktéž uvedl jako příčinu svého bezdomovectví v rodině. U něj však došlo k úmrtí jeho milované manželky a on se z této tragédie do současné doby nedostal. „Byla pro mě vším, bez ní si ani nedovedu život představit a možná tady

71

ani nechci být.“ Pozitivem u Pavla je skutečnost, že stále ještě pracuje, sice přišel o střechu nad hlavou, ale smyslem jeho života je snad zaměstnání. Michal si byl v rozhodnutí o primární příčině úplně jistý, jediné co jej dovedlo na ulici je a bude alkohol. Všude, kde pracoval, dostal výpověď, jelikož v důsledku alkoholického opojení nedocházel včas a řádně na schůzky, zapomínal na povinnosti a neměl vůbec úctu k nadřízeným. Václav je již v důchodu, nemá rodiče ani manželku. S dcerou se vůbec nestýká, a i když v současné době prochází nepříjemným obdobím, nikdy by si o pomoc neřekl. I on vidí alkoholové opojení jako důvod proč je na ulici. Bydlel na ubytovně, ale nerespektoval vnitřní řád, a tak byl vyhozen a zatím žádné jiné bydlení nemá. Občas přespal v noclehárně nebo v azylovém domě, ale před měsícem odešel. „Nějaké peníze dostávám za důchod, ale není toho moc a vlastně všechno propiju, což mě provází již několik let. Možná kdybych dostal nějaký nový byt, tak by se vše zlepšilo, ale nájemné bych stejně neplatil.“ Jiří vidí jednoznačnou příčinu v pervitinu, tedy drogách, které několik let užívá. Začal na marihuaně, ale tato mu moc nechutnala, tak ihned přešel na pervitin, který užívá i v současné době. O bydlení přišel pouze svým zaviněním, jelikož nevycházel se svojí matkou, kterou i několikrát okradl. „Život na ulici mi vyhovuje, nikdo mi neříká, co mám dělat a bydlím kde se dát. Vždy si nějaké útočiště najdu. Je mi jasné, že kdybych nefetoval, tak bych možná z domu neodešel, ale možná že taky.“ I Petr má problémy s užíváním drog, což jej přivedlo na ulici, jelikož si doma nerozuměl s rodiči. Ovšem jeho pobyt na ulici by nemusel být až tak dlouhý, protože pomalu hledá cestu nazpět.

72

9.2.1 Vzdělání a zaměstnání Tato kategorie otázek se týkala vzdělání a zaměstnání respondentů, které během svého dosavadního života získali a kde v současné době pracují.

Jméno

Vzdělání

Petr

Základní

Bez zaměstnání - neveden na úřadu práce

Jiří

Výuční list

Bez zaměstnání - neveden na úřadu práce

Michal

Zaměstnání

Základní

Bez zaměstnání - veden na úřadu práce

Vítězslav

Výuční list

Bez zaměstnání - veden na úřadu práce

František

Základní

Bez zaměstnání - veden na úřadu práce

Pavel

Maturita

Miroslav

Základní

Zaměstnán Bez zaměstnání - veden na úřadu práce

Václav

Výuční list

Důchodce

Helena

Výuční list

Zaměstnána

Monika

Základní

Bez zaměstnání - veden na úřadu práce

Tabulka 7: Vzdělání a zaměstnání respondentů

Vzdělání: Výsledek kvalitativního šetření ukázal, že 50 % respondentů má vzdělání základní a dokončili pouze první stupeň vzdělávacího procesu. Následných 40 % respondentů má vzdělání středoškolské ukončené výučním listem a pouze 10 %, tedy jeden respondent, dosáhl středoškolského vzdělání ukončeného maturitní zkouškou. Jedná se o Pavla, který vystudoval střední průmyslovou školu stavební a poměrně dlouhou dobu se i touto profesí živil.

73

Vzdělání 10%

Základní

50%

40%

Výuční list

Maturita

Graf 5: Vzdělání

Tento

graf

plně

koresponduje

s výzkumem

manželů

Hradeckých

z devadesátých let 20. století, kteří zjistili, že mezi bezdomovci je nejvíce těch s výučním listem nebo pouze se základním vzděláním. Vystudoval jsem průmyslovku a škola mě bavila, myslím si, že se jednalo o nejlepší dobu mého života, protože jsem na škole poznal mojí manželku. (Pavel, 45 let) Škola mě moc nebavila, i přesto jsem se vyučil na kuchaře. Jednou jsem propadl na základce a jednou na učilišti, ale myslím si, že to není důležitý. Ve škole jsem se nic důležitého nenaučil. (Jiří, 27 let) Se školou jsem měl problémy a tak jsem dokončil pouze základní školu. Chvilku jsem pracoval, ale nebylo to moc zábavné. Začal jsem i podnikat ve stavebnictví, ale toto také nevyšlo. U mě to je jako na spirále, chvilku jsem nahoře a chvilku zase dole. Možná se ale svítá na lepší zítřek, našel jsem si přítelkyni, která má byt, tak snad se zase z ulice dostanu. (Miroslav, 53 let)

Zaměstnání: Šetřením bylo zjištěno, že sedm respondentů, je v současné době bez zaměstnání. Z těchto sedmi respondentů je pět vedeno na úřadu práce a dva nepracují a ani nejsou vedeni na úřadu práce. Další dva respondenti jsou zaměstnáni a jeden respondent je již ve starobním důchodu.

74

Zaměstnání 10% 20%

Bez zaměstnání Úřad práce

20% 50%

Zaměstnaný Důchodce

Graf 6: Zaměstnání

K otázce týkající se doby trvání nezaměstnanosti bylo zjištěno, že nejdéle je nezaměstnaný Miroslav, který již s menšími přestávkami nepracuje celých 25 let. Tato skutečnost určitě souvisí i s délkou doby pobytu na ulici, která je rovněž 25 let a ztráta zaměstnání, tedy v jeho případě, byla hlavní příčinou toho, že se stal bezdomovcem. Dlouhou dobu bez zaměstnání je také Vítězslav, František a Monika, kteří již nepracují okolo 10 let. Zajímavostí je, že nejmladší respondenti, tedy Petr a Jiří se nezaevidovali na úřadu práce. U obou je ale stejný patologický problém, a to jsou drogy. Rozdíl je pouze v chuti s tímto negativním jevem pracovat. Jiří je se svojí situací spokojen a nic řešit nechce. Jeho smysl je pouze v užívání drog a nějaké instituce jej nezajímají. Naopak Petr by rád chtěl s drogou přestat, ale neví si rady jak z toho ven. Důvod, proč není zaevidovaný na úřadu práce, je pouze administrativní. Své osobní dokumenty, které potřebuje při jednání s úřady, má doma u své matky, se kterou ale nechce být v žádném kontaktu. Pavel je zaměstnaný po celou dobu pobytu na ulici. Pracuje v jedné společnosti jako pomocná síla s měsíčním platem okolo 10 000,- Kč. Jedná se o poměrně slušný výdělek, ale Pavel má na svůj plat nařízeno několik exekucí, které mu jsou z něho strhávány, a k tomu často navštěvuje herny, kde hraje automaty a má rád ruletu. Druhým zaměstnaným respondentem je Helena, která pracuje v azylovém domě, tedy v místě svého pobytu. Zajímavostí je určitě pan Václav, který již pobírá starobní důchod.

75

Vyučil jsem se a dlouhou dobu taky pracoval, ale výdělky jsem měl velmi malé a nyní mám i malý důchod, který mi nevystačí ani na základní životní potřeby. (Václav 64 let)

Dostávám dávky od úřadu práce a možná bych dostal i peníze na bydlení ale je mi to jedno, já stejně na tomhle světě dlouho nebudu. Pracovat bych nikdy nešel, dělal jsem u kolotočů, ale to nejde pořád. Pět let hodně piju a mám zdravotní problémy.(Michal, 33 let)

Vyučil jsem se horníkem a taky po škole jsem se 8 let touto prací živil. Podnik potom propouštěl, všechny nás vyhodili a od té doby už jsem nikdy nic nedělal. Chvilku jsem pracoval pro město, ale to mi smlouvu neobnovilo. Teď dostávám peníze od úřadu, ale dávají mi je každý den, abych prý neměl hodně peněz u sebe, jelikož je všechny hned utratím. (Vítězslav, 38 let)

9.2.2 Závislosti respondentů V otázkách týkající se závislosti, respondenti uvedli pouze alkohol, drogy a gambling. Toto přesně koresponduje i s teoretickou části, ve které jsou uvedené závislosti důkladně vymezeny. Respondenti byli požádáni, aby při závislosti na více látkách, které jsou příčinou jejich sociálního vyloučení, uvedli primární látku, tedy tu, na které jsou dle jejich povědomí závislejší a byla příčinou jejich sociálního vyloučení. Závislost nebyla nijak zkoumána, nebylo řešeno, zda mají závislost přímo diagnostikovanou nebo se jedná pouze o časté uživatele. Vše záleželo pouze na vlastním pocitu respondenta.

76

Jméno

Alkohol

Drogy

Patologické

Žádná

hráčství Petr

X

Jiří

X

Michal

X

Vítězslav

X

Pavel

X

František

X

Miroslav

X

Václav

X

Helena

X

Monika

X

Tabulka 8: Závislost respondentů

Jak bylo předpokládáno, nejčastěji respondenti užívají alkoholické nápoje, v celkovém počtu 40 %. Užívání drog uvedlo 20 % respondentů, a to Petr a Jiří, tedy nejmladší respondenti. Jako problematiku svého života vidí respondent Pavel, tedy 10 % respondentů, patologické hráčství. Manželé Monika a František a paní Helena uvedli, že problémy nemají, závislí nejsou a tyto negativní jevy nebyly ani příčinou jejich sociálního vyloučení.

Závislost respondentů Žádná

10% 30%

20%

Alkohol

Grogy

40%

Gambling

Graf 7: Závislost respondentů

77

Občas si spolu dáme víno, ale to pro svůj život nepotřebujeme, určitě nejsme na alkoholu závislí. Chvilku jsem užívala pervitin, ale rychle jsem přestala a nikdy už nebudu, nejsem přece nějaký feťák. Automaty nehraju, vždyť nemáme peníze pořádně ani na jídlo, tak proč bych to hrála. (Monika, 39 let)Monika má pravdu, jen jsem před několika lety také bral pervitin, ale to je už zamnou. Manželka to ví a hlídáme se navzájem. (František, 41 let) Po smrti matky jsem asi rok brala utlumující léky. Když jsem ale začala pracovat v azylovém domě, tak jsem přestala brát i tyto, ani jsem je nepotřebovala. Závislá na ničem nejsem, automaty nehraju, drogy neberu a na pivo si občas skočím, ale moc nemůžu, nemám peníze. (Helena, 25 let) K závislosti na alkoholu se přiznalo pět respondentů, tedy Michal, Vítězslav, Pavel, Miroslav a Václav. Pavel a Václav však také uvedli, že mají problém s hraním na výherních automatech. Pro Pavla je to primární příčina jeho sociálního vyloučení, pro Václava je to pouze zpestření chvíle u piva. Michal uvedl, že je každodenním uživatelem. Pil a pije pouze víno, jelikož na nic jiného nemá finance. Každý den si dám dvě až tři petky a potom si jdu lehnout, kde se dá. Bydlel jsem chvilku s Vítězslavem v jeskyni, ale pohádali jsme se, tak jsem odešel. Pavel má také problémy s alkoholem, ale vše si uvědomuje a kdyby chtěl, tak okamžitě může přestat. Větší problém však vidí v hraní na automatech. Prohrál jsem úplně vše auto, veškeré úspory, ale jednou se to snad musí otočit. Je pravdou, že ze začátku se mi velmi dařilo, ale vše se potom úplně otočilo. Někdy vyhraju, ale veškeré vyhrané nebo vydělané peníze následující dny vrátím do rulety. (Pavel 45, let) Na otázku ohledně závislosti uvedl Petr a Jiří, že drogy je oba velmi ovlivňují. Jiří doslova uvedl. „Život bez pořádné dávky si ani nedovedu představit, když mám absťák, tak nemůžu nic dělat. Nic jiného nepotřebuju, chtěl bych ale vyzkoušet heroin, problém je, že se tady nedá sehnat.“ (Jiří, 27 let) Z jeho slov je patrné, že s problematikou drogové závislosti vlastně nic dělat nechce a vyhovuje mu současný stav. Pozitivem je respondent Petr, který má na pervitinu také závislost, ale sám si

78

tento problém uvědomuje a chtěl by jej vyřešit. V současné době si dokonce vyjednává pobyt v protidrogové instituci, čímž by rád vše vyřešil. Drogy mě dostaly na samotné dno. V jednu chvíli jsem bral každý den, ale potom jsem měl představu, že jsem umřel, musím to nějak vyřešit, Bohnice mi snad pomůžou. Chci se z tohoto dostat, a když budu spolupracovat, tak to musí vyjít.

9.3 Důsledky bezdomovectví respondentů Otázky týkající se důsledků bezdomovectví jsou opět zahrnuty do přehledné tabulky a následně převedeny do grafu. Respondentům byla položena otázka ve znění. Jak na Vás zapůsobilo bezdomovectví? Na tuto otázku odpověděli všichni respondenti a svojí výpověď rozvinuli na další analytická data. Byli požádáni, aby uvedli pouze jeden primární důsledek, který je nejvíce ovlivňuje a zanechal na jejich osobě značných stop.

Jméno

Zdravotní

Změna

Vnímání

problémy

osobnosti

veřejnosti

Petr

Kriminalita

X

Jiří

X

Michal

X

Vítězslav Pavel

X X

František

X

Miroslav

X

Václav

X

Helena

X

Monika

X

Tabulka 9: Důsledky bezdomovectví

Nejčastějším důsledkem bezdomovectví je špatný zdravotní stav, což uvedli čtyři respondenti. Výsledek šetření potvrdil tvrzení odbornice M. Vagnerové, která

79

ve své publikaci Psychopatologie pro pomáhající profese uvádí, že nejčastějším důsledkem bezdomovectví je právě špatný zdravotní stav.

Důsledky bezdomovectví 30% 20%

Zdravotní problémy Změna osobnosti

40%

Vnímání veřejnosti

10%

Kriminalita

Graf 8: Důsledky bezdomovectví

Michal ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je na tom velmi špatně, má velké křeče v břiše, ale k doktorovi nechodí. Jednou si zavolal na 155, ale nic nebylo vyřešeno. Respondent Pavel nevěděl, jak na tuto otázku odpovědět, důsledek bezdomovectví na sobě žádný necítí. Nikdy nic neodcizil a ani v důsledku žití na ulici mu nic odcizeno nebylo. Myslí si, že veřejnost na něj nepohlíží negativně, jelikož moc lidí ani neví, že je na ulici. Jeho osobnost se pobytem na ulici také nezměnila, změna nastala při úmrtí milované manželky před 2 lety. Jediné, co jej napadlo, je možná zdravotní stav, jelikož poslední dobou jej začala silně bolet záda a neví, čím to může být. Miroslav uvedl jako nejzávažnější důsledek života na ulici také zdravotní stav, a k tomuto dodal, že 25 let života na ulici se na něj silně projevilo. Před deseti lety přišel o prsty na ruce, jelikož mu byly amputovány v nemocnici. Důvodem byl neléčený zánět dvou prstů, který vyústil až ve zmiňovanou amputaci. Změnu osobnosti uvedl pouze respondent Petr, který vidí svůj problém v odchodu na ulici a užívání drog, což jej podstatně změnilo. V současné době má

80

problém s navázáním kontaktu s okolím, je více uzavřený a cítí uvnitř sebe nějaké strachy, ale nedokáže popsat čeho se týkají. Vítězslav a Helena uvedli jako hlavní důsledek bezdomovectví vnímání veřejnosti. Vítězslav doslova uvedl, "Ta omladina mě pěkně štve, jednou mi zapálili přístřeší, málem jsem tam uhořel a nikdo mi nepomohl a nevěřil. Každý na mě kouká skrz prsty a jenom se mi smějí nebo se mě štítí. Nechápu proč, nikomu jsem nic neudělal."

Kriminalitu jako důsledek sociálního vyloučení uvedli 3 respondenti, a z toho se 2 respondenti stali obětí trestného činu, tedy byli okradeni o své osobní věci. Jedná se o Františka a Moniku, kteří společně uvedli. "Bydleli jsme ve stanu poblíž obchoďáku, jednoho dne jsme se vrátili z úřadu a zjistili jsme, že nám všechno vzali, nic nám nezbylo."

Jeden respondent se přiznal ke svému protiprávnímu jednání, které podstupuje k získání finančních prostředků na nákup omamných a psychotropních látek. V současné době nemám peníze, nikdo mě neživí, nedostávám ani žádné dávky a nic jiného mi nezbývá, než něco ukrást. Zatím mě ale nikdo nechytil, tak je to v pohodě. (Jiří, 27 let)

9.4 Povědomí a zkušenosti se službou pro bezdomovce Poslední kategorie otázek, byla zaměřena na povědomí o sociálních službách poskytující sociální pomoc, péče nebo poradenství osobám sociálně vyloučeným. Další otázkou byla snaha zjistit, zda respondenti někdy ve svém životě využili nějakou sociální službu a mají tedy s řešením bezdomovectví zkušenosti.

81

Jméno

Azylový dům

Noclehárna

Terénní

Bílý

pracovník

bezpečí

kruh

Pověd

Zkuše

Pověd

Zkuše

Povědo

Zkuše

Povědo

Zkuše

omí

nost

omí

nost

mí

nost

mí

nost

X

X

Petr

X

Jiří

X

Michal

X

Vítězslav

X

Pavel

X

František

X

X

X

Miroslav

X

X

X

X

Václav

X

X

X

X

Helena

X

X

Monika

X

X

X X

X

X

X

X

X

Tabulka 10: Povědomí a zkušenosti se službou pro bezdomovce

Z interview vyplynulo, že všichni respondenti znají úřad práce, který poskytuje podporu v nezaměstnanosti, dávky státní sociální podpory a dávky v hmotné nouzi. Všichni respondenti až na Petra, taky ve svém životě alespoň jednou tuto instituci navštívili. Taktéž bylo zjištěno, že okresní správu sociálního zabezpečení, která poskytuje dávky nemocenské, důchodové a jiné, respondenti znají. Zde je ale zkušenost z institucí pouze 50 %. Do výše uvedené tabulky ale tyto dvě nejrozšířenější instituce nejsou zahrnuty, jelikož řeší problematiku pouze pasivně, tedy vyplacením dávky. Důležitější je ovšem přímý kontakt s klientem, který je zaměřen na sociální péči, pomoc nebo poradenství.

Jak již bylo v teoretické části uvedeno, nejčastější organizací, zabývající se bezdomovectvím, jsou azylové domy. Toto bylo i potvrzeno výsledkem kvalitativního šetření, jelikož všech 10 respondentů, tedy 100 %, mělo o uvedené instituci povědomí. Ovšem pouze šest z těchto respondentů ve svém životě alespoň

82

jednou uvedenou instituci navštívilo a přespalo v ní. Zbylí čtyři respondenti v azylovém domě nikdy nebyli a tuto možnost institucionální sociální práce nevyužili. Nejčastějším uživatelem této organizace je paní Helena, která je zde od samého počátku bezdomovectví, tedy celé tři měsíce. Monika s Františkem žili v azylovém domě asi měsíc v roce 2008, poté spolu odešli na ulici a žijí, kde se dá. Vítězslav byl v azylovém domě ubytovaný pouze jeden den a mluví o tom s malým nadšením Do azyláku už asi nikdy nepůjdu, nebylo tam špatně, ale jsou tam cikáni, pořád jenom řvou a dělají bordel. V jeskyni mi je dobře, mohu přijít kdykoliv a nikdo mi do života nekecá, ale zimy jsou dost složité. (Vítězslav, 38 let) Ihned, jak jsem se ocitala na ulici, zašla jsem do azylového domu, kde mě přijali. Jelikož se znám i s vedoucím, tak jsem pro azylový dům i začala pracovat a pracuji dodnes. Jsou zde dobré vztahy a vlastně mi ani nic nechybí. (Helena 25 let) Dále ještě uvedla, že má povědomí o bílém kruhu bezpečí, který musela také jednou využít. Jednalo se o konflikt se svým bývalým přítelem, který jí velmi brutálně fyzicky a slovně napadl. Jednoho dne přišel přítel domu v značně podnapilém stavu a bylo zle, velmi žárlil a myslel si, že mu jsem nevěrná. Zmlátil mě tak surově, že jsem byla týden v nemocnici. Všechno to ale bylo ještě před pobytem na ulici, tedy v Azylovém domě. V azylovém domě jsme chvilku žili s Františkem v roce 2008, ale potom jsme se vrátili na ulici, jelikož se nám nechtělo dodržovat vnitřní pravidla.(Monika, 39 let) Noclehárnu využili ze všech deseti respondentů pouze tři, a to Jiří, který zde přespal pouze v jednom případě. Miroslav a Václav, tuto instituci využili častěji a vlastně ani přesně neví kolikrát. Když jsem přišel na ulici, tak jsem si řekl, že nikdy nikam mezi ty bezdomovce nepůjdu. Problém ale nastal loňskou zimu. V tom mraze se nedalo venku zůstat, žádný kamarád mě domů nevzal, tak jsem tam zašel. Sice jsem tam přespal, ale bylo to hrozné a už nikdy tam nepůjdu. (Jiří 27 let) Jelikož jsem na ulici velmi dlouho, vyzkoušel jsem si jak azylový dům, tak i noclehárnu a nemám s tím žádný problém. Oba domy jsou v pohodě, líbilo se mi

83

tam. Osobně znám Víťu a nechápu, proč tam nechce jít, nikdy jsem tam vlastně žádné problémy s nikým neměl. (Miroslav, 53 let) Velmi negativní výsledek byl zjištěn empirickým šetřením. Pomoc ze strany terénního sociálního pracovníka byla použita pouze v jednom případě, a to u respondenta Pavla. I Helena ví, že existují terénní sociální pracovníci, ale jelikož si v rámci možností dokázala se svým problémem pomoci, a zajistila si sama pobyt v azylovém domě a nemusela o pomoc žádat. Majitel společnosti, kde jsem zaměstnán zjistil, že mám velké problémy s hraním automatů, a jelikož se jedná o velmi hodného a pozorného člověka, sjednal mi na pracovišti schůzku s jeho kamarádem. Ten právě pracuje jako sociální pracovník a v současné době spolu řešíme můj problém s hraním ale i s alkoholem. (Pavel, 45 let)

9.5 Náhled na osobní situaci a následná prognóza do budoucna Velmi důležitý okruh otázek se zabýval náhledem na osobní situaci a prognózou respondentů do budoucna.

Respondenti byli dotazováni na jejich

současný postoj ke své situaci a na fakt, zda jim tato situace vyhovuje nebo nikoliv. Dále bylo výzkumem zjišťováno, jaké mají plány do budoucna, jak by oni sami chtěli svoji negativní životní situaci řešit. Petr při svém rozhovoru několikrát uvedl, že si je svého problému vědom. V současné době není se svým životem nikterak spokojen a chce se navrátit do normálu. Dokonce si vyjednává protidrogové léčení v psychiatrickém ústavu. Jednou i v jeho slovech zaznělo, že lituje toho, že si nerozumí se svou matkou a i na tomto by rád pracoval. Jiří má stejný problém, ale negativní je, že se svou situací smířil, ba dokonce mu vyhovuje. Na ulici je v současné době již 3 roky, ale nikdy neprojevil snahu o návrat mezi běžnou populaci. „Nikdy drog nenechám, proč bych to dělal. Na otázku o mé budoucnosti říkám, že jí vůbec neřeším. Vždy nějak bylo a bude.“

84

Michal uvedl, že svoji situaci vidí velmi kriticky. Sice je bezdomovcem kratší dobu, ale jeho způsob života nikdy nebyl v normálu. Když odešel z domova, tak několik let jezdil s kolotočem. Tento způsob života může vypadat zajímavě, podíval se i do ciziny, ale opět se nejedná o optimální způsob života. Již v této době často popíjel alkoholické nápoje, což jej provází až do současné doby. Doslova řekl, tuhle zimu nezvládnu, mám zdravotní problémy, jsem alkoholik a je mi jasný, že umřu, vlastně tady ani nechci být. Tato skutečnost koresponduje i s tvrzením Marie Vagnerové, která ve své publikaci Psychopatologie pro pomáhající profese z roku 2008 uvádí, že riziko předčasného úmrtí je velmi značné, především díky důsledkům dlouholetého pití alkoholu, užívání drog, podchlazení, v důsledku úrazu, celkového vyčerpání organismu, apod. Vítězslav vidí svůj současný stav v normálu. Žije na ulici poměrně dlouhou dobu a již si zvykl. Jediné problémy mu nastávají v zimním období, jelikož jeho přístřeším je v současné době jeskyně, a bývá mu často zima. Následně ale uvedl, že se mu rýsuje opětovně možnost bydlení v Azylovém domu v České Lípě, kde je ale v současné době plno. Reflexí na to je ale skutečnost, že takto hovoří několik měsíců a nebylo zjištěno, zda opravdu chce do uvedené institucionální sociální služby nastoupit, anebo zda o této problematice pouze hovoří. Možná to bude i zkušeností, kterou v azylovém domě měl. V úvodu našeho rozhovoru dokonce řekl, že se do azylového domu nikdy nevrátí, ale na závěr rozhovoru vlastně uvedl opak. Pavel je sice v současné době také bez bydliště, ale nevidí ve svém extrémním sociálním vyloučení větších problémů. Má zaměstnání, tedy vydělává peníze a na ulici je pouze 1 rok. Sice je velmi závislý na automatech a často navštěvuje restaurační zařízení nebo herny, ale stále svůj problém nevidí až tak hrozivě. Horší je jeho smutek po zesnulé manželce, který v něm vyvolává i sebevražedné myšlenky. „Často hraji automaty a téměř vždy prohraji, ale mám i lepší dny. Dám si k tomu pár piv a většinou na problémy zapomenu. Do budoucna vlastně nic měnit nechci, jen bych se rád srovnal se smrtí Andrejky. Myslím si, že na ulici dlouho nebudu, když bych chtěl, tak můžu jít na ubytovnu, ale zatím jsem se k tomu nedostal.“

85

František vidí svoji situaci poměrně dobře, na ulici si našel svou nynější manželku Moniku, není na ničem závislí a život na ulici mu nevadí. Je společně s manželkou v každodenním kontaktu, a to mu přesně vyhovuje. V současné době dostávají sociální dávky od úřadu práce a jelikož nemají vlastně žádné náklady, tak se jim žije dobře. Slova Františka potvrdila jeho současná manželka Monika a jen dodala, že se pokusí sehnat ubytování v Novém Boru na místní ubytovně, ale zatím je tam příliš mnoho lidí a tudíž jsou na tzv. čekací listině. „Františka mám ráda, je nám spolu dobře a i na ulici si rozumíme. Sice nějaký byt by se nám hodil, ale dostáváme pouze sociální dávky, tak si ho nemůžeme dovolit.“ I když Miroslav je nejdelší dobu na ulici, tedy celých 25 let, tak by mohl všem ostatním respondentům ukázat, jak se dá s tímto fenoménem bojovat. Opět se u něj schyluje na lepší časy, jelikož si našel přítelkyni, která bydlí v pronajatém bytě a sehnala mu dokonce zaměstnání. „Už je to opět v pohodě, žil jsem dlouhou dobu na ulici, mám zdravotní problémy, ale Romana je anděl, který mě dostal ze všeho ven. Snad jí nezklamu a doufám, že se dokážu i ovládat v požívání alkoholických nápojů.“ Václav vidí svoji současnou situaci ne moc optimisticky. Sice dostává důchod, ale jelikož nikdy neměl velké příjmy, tak i tento důchod je velmi nízký a nestačí mu na uspokojení základních potřeb. Ve svém životě na ulici vyzkoušel několikrát bydlení v azylovém domě nebo na noclehárně a vlastně mu tam ani nic nechybělo. Šetřením bylo zjištěno, že se nejedná o jedince s chutí něco měnit, časté požívání alkoholických nápojů jej v jeho nechuti ještě více přesvědčuje. Ohledně prognózy do budoucna, tak vlastně žádnou nemá, a nic si neplánuje. Žije současností a vlastně říká, že je již starý a možná na světě dlouho nebude. „Nikdy nevíte, kdy umřete, tak je třeba žít každým dnem. Já už mám svoje odžito, v životě jsem udělal mnoho dobrých ale i špatných věcí. Jsem sám, tak je úplně jedno, jestli tu nebudu.“ Helena je na ulici pouhé 3 měsíce, a to vlastně ani ne přímo na ulici ale v azylovém domě. Zde si sehnala i zaměstnání a pracuje v této organizaci jako pomocná síla. Svoji současnou situaci vidí poměrně dobře, sice díky exekutorům (vlastně svému otci) přišla o bydlení, ale je vyučena v oboru kuchařka, a zaměstnání mimo azylový dům se jí snad co nejdříve získat. Z tohoto vyplývá i její prognóza do

86

budoucnosti, stanovila si přesný termín, do kdy chce z azylového domu odejít. Dále v rozhovoru uvedla, že si i v současné době shání bydlení, a má rozjednanou jednu ubytovnu v Novém Boru. „U mě je to otázkou času, kdy si seženu pořádné zaměstnání a nové bydlení, sice jsem o vše přišla, ale nevidím to jako svoji prohru. V létě už bude všechno v pořádku.“

87

10 Analýza a shrnutí respondentů V této kapitole bude shrnut život každého respondenta a popsány nejdůležitější poznatky a možnost reintegrace jedince do společnosti.

Petr 21 let

Šetřením bylo zjištěno, že Petr pochází z úplné dle jeho názoru harmonické rodiny. Nikdy vlastně ani nezjistil, proč již jako mladý začal experimentovat s omamnými nebo psychotropními látkami, které zapříčinily jeho odchod z domova. U Petra je dalším problémem jeho vzdělání, ukončil pouze základní školu a před odchodem na ulici byl závislý pouze na svých rodičích. Vzhledem ke skutečnosti, že je na ulici pouze půl roku, je z jeho slov patrné, že si svůj problém s drogou uvědomuje a chtěl by jej vyřešit. V současné době si dle jeho slov vyjednává i protidrogovou léčebnu, která by mu měla pomoci v reintegraci do společnosti a hlavně k rodičům. K Petrovi bych rád uvedl, že se s tímto a hlavně s jeho rodiči velmi dobře znám, jelikož jsme bydleli společně na jednom sídlišti. S Petrovými rodiči často hovořím a snažím se jim zprostředkovat společné sezení, které by mohlo pomoci Petrovi s jeho problémem bojovat. V tomto případě vidím jeho návrat velmi pozitivně, jelikož jeho otec, který před několika měsíci rezolutně říkal, že nepřekročí práh jeho dveří, je v současné době shovívavější a chtěl by svého syna vidět.

88

Jiří 27 let

U tohoto respondenta jsou v současné době tzv. dveře do společnosti téměř uzavřené. Pochází z rozvedeného manželství, s matkou má velmi negativní vztah a vlastně se vůbec nestýkají. O otci nic neví a není s ním v žádném kontaktu. Jeho největším problémem jsou také drogy, ale na rozdíl od Petra mu jeho současný stav zcela vyhovuje. Jiří vystudoval střední školu obor kuchař, číšník ale nikdy tuto profesi nevykonával. Je již několik let nezaměstnaný a nikdy ani nebyl veden na úřadu práce. Hlavní příčinou jeho sociálního vyloučení je dlouholeté užívání drog a jeho neochota s tímto negativním jevem cokoliv dělat. Jedná se o jedince, který má problémy i s kriminalitou, jelikož pro obstarávání finančních prostředků často porušuje zákon. Prognóza do budoucna v jeho pojetí v současné době žádná není, žije přítomností a budoucnost jej vůbec nezajímá. Tři roky na ulici a užívání tvrdých drog se na jeho osobě výrazně projevilo, má zdravotní a sociální problémy. Jednou v životě vyzkoušel pomoc institucionální sociální práce, která ale v jeho povědomí zanechala pouze negativní zkušenosti a od této doby se již o pomoc sociálních pracovníků nezajímá.

89

Michal 33 let

Michal žil po celou dobu svého dětství s rodiči, ale často se stěhovali. V 17 letech ale od své rodiny odešel a našel si manželku. S touto se ale po dvou letech rozvedl, jelikož byl velmi často v restauračních zařízeních a požíval alkoholické nápoje. Ze společného soužití s manželkou se jim narodily tři děti, ale v kontaktu s ním není ani jedno. Od 20 let pracoval u kolotočů a jezdíval po celé republice, ale toto také skončilo, jelikož jej vyhodili proto, že byl nezodpovědný a stále pod vlivem alkoholu. Od této doby již nikdy nic nedělal, své rodiče nekontaktoval a zůstal na ulici. Pobyt na ulici zanechal na Michalovi řadu velkých následků, měl velké zdravotní problémy, často přespával bez přístřeší v zimním období a každodenní požívání alkoholických nápojů zanechalo na jeho vnitřnostech také mnoho negativního. Ohledně své současné situace a prognózy do budoucna měl Michal poměrně jasno, jelikož říkal, že tuto zimu nepřežije a vlastně ani nemá chuť na tomto světě být. Tragické je, že Michalova prognóza se naplnila. Michal v únoru roku 2014 zemřel opuštěn na schodech za prodejnou potravin v Novém Boru. Hlavní příčinou jeho úmrtí bylo umrznutí, které bylo zapříčiněno požitím velkého množství alkoholického nápoje a pádem s následným úderem do hlavy. Dále bylo zjištěno, že Michal byl ve velmi špatném zdravotním stavu, jeho ledviny téměř nepracovaly a bylo pouze otázkou času, kdyby i tato příčina sehrála svou roli v životě Michala. K Michalovi by se dalo ještě uvést, že jeho depresivní myšlenky jej ani nemotivovaly ke změně jeho současného života. Nebýt kamaráda Vítězslava, se kterým chvilku bydlel v jeskyni, nedokázal by si ani zařídit evidenci na úřadu práce, nedostával by žádné sociální dávky a konec jeho života by mohl být ještě horší, než ten který prožil.

90

Vítězslav 38 let

Jedná se o dlouholetého bezdomovce, který je na ulici celých 10 let. Během těchto let ale i před touto dobou, často požíval alkoholické nápoje a v současné době pije víno, které dle jeho názoru je nejlevnější. Sice měl a má velké problémy s alkoholem, ale jako primární příčinu svého extrémního sociálního vyloučení vidí v rozpadu jeho manželství, které jej silně citově zasáhlo. Je však pochopitelné, že se s rozpadem manželství vyskytly i další negativní příčiny, jako je ztráta bydlení, chudoba nebo výše uvedený alkohol. S prognózou do budoucna je to s Vítězslavem dosti nejisté. Sice si dokázal zajistit nějaké sociální dávky, které dostává od úřadu práce, ale nic jiného se svým životem vlastně nedělá. Na jeho postojích není ani vidět snaha změnit svůj život, občas uvede nebo udělá jistá gesta směřující k reintegraci do společnosti, ale tyto většinou zůstanou pouze u slov. Vítězslav své rodiče nikdy neviděl, jelikož byl odložen venku u popelnic a měl pouze štěstí, že byl nalezen, jelikož by zřejmě umřel. Našel si již bývalou manželku, se kterou má jednu dceru, ale společné soužití jim nevydrželo a nyní se vlastně nestýká ani s dcerou. Vyučil se horníkem a touto činností se sice živil i poté, ale byl propuštěn a od této doby již nikde nepracoval. V současné době je veden na úřadu práce a dostává dávky v hmotné nouzi. Vítězslava znám celých 10 let, po které žije na ulici, téměř každý den spolu hovoříme a hodnotíme jeho dosavadní život. Dále se snažíme pracovat na jeho osobnosti a občas mu vypomůžu. Myslím si, že se Vítězslav nikdy z ulice nedostane, jelikož měl poměrně dost šancí, kterých však nikdy nevyužil.

91

František 41 let

Asi největší zajímavostí na životě respondenta Františka je svatba s nynější manželkou Monikou, se kterou žijí v současné době ve stanu v Novém Boru. František pochází z rozvedené rodiny, má 2 děti z dřívějších vztahů. Děti o Františka nemají žádný zájem a ani František jejich přítomnost nevyhledává. Společně s Monikou je již několik let, ale své vlastní děti si do současné doby nepořídili. Nevýhodou je pouze základní vzdělání Františka, ale i přesto získal zaměstnání. Před několika lety ale i o toto přišel a v současné době on osobně shledává právě ztrátu zaměstnání jako hlavní příčinu jeho odchodu na ulici, jelikož neměl finance na hrazení nájemného a musel svůj byt opustit. Na ulici je celých osm let a někdy před šesti lety v azylovém domě potkal Moniku, kterou si posléze vzal za manželku a jsou spolu i v současné době. Reintegrace Františka do společnosti by nemusela být velkým problémem. Společně s manželkou Monikou čekají na místa v ubytovně v Novém Boru a je pouze otázkou času, kdy se z ulice dostanou. Jsou oba vedeni na úřadu práce, kde dostávají i dávky v hmotné nouzi, a tudíž mají i příjem. Život František vidí v naprostém pořádku, společné soužití s Monikou mu naprosto vyhovuje a možná si i začne shánět nějaké zaměstnání. František pravidelně dochází na sjednané schůzky na sociálním odboru, kde mu sociální pracovnice důkladně podávají veškeré informace o možnostech začlenění se do společnosti.

92

Pavel 45 let

Pavel od svých 10 let žil pouze s matkou, jelikož se jeho rodiče rozvedli. Vystudoval střední průmyslovou školu a i zde si nalezl svou manželku. Dobu strávenou na škole popisuje jako jednu z nejlepších chvil ve svém životě. V 25 letech se s manželkou oženil, ale neměli žádné děti, jelikož Andrea dvakrát potratila a poté se již o další dítě nepokusili. Manželka ale před dvěma lety zemřela a od této doby má Pavel velké problémy s automaty a alkoholem. Jako primární příčinu jeho pobytu na ulici, vidí Pavel právě v úmrtí své manželky. Po smrti milované manželky žil ještě jeden rok v jejich bytě, ale trýzeň a následné hraní automatů a požívání alkoholu jej dohnalo až na ulici. Sice je zaměstnán v jedné společnosti, kde pracuje jako pomocná síla, ale jeho měsíční plat, který je snížen o nařízené exekuce a časté návštěvy v hernách, mu nevystačí na placení nájemného. Před rokem musel byt opustit a uchýlit se na ulici. V současné době bydlí, kde se dá. Občas přespí u nějakého kamaráda a někdy venku na ulici. Pavel nevidí v jeho současné situaci velký problém. Nyní je sice na ulici a má sice malý ale příjem, ale jeho zaměstnavatel se mu snaží v jeho problémové situaci pomoci a v současné době je v kontaktu s terénním sociálním pracovníkem, se kterým se snaží vymyslet, jak skončit s jeho hraním na automatech a alkoholem. Do budoucnosti je mu jasné, že se z ulice musí dostat co nejdříve, obstarat si nové bydlení, pokusit se rozloučit se zemřelou, milovanou manželkou a začít na sobě opětovně pracovat.

93

Miroslav 53 let

Rozhovorem s panem Miroslavem bylo zjištěno, že pochází z úplné rodiny, byl ženatý, ale před několika lety mu jeho manželka zemřela. Je bezdětný a tudíž nemá nikoho z příbuzných. Jedná se o respondenta, který se s pobytem potýká celých 25 let. Příčinou jeho sociálního vyloučení je nezaměstnanost, která jej provází po celou dobu pobytu na ulici. Sice opakovaně pracoval, ale nikdy to nebylo na delší dobu a vždy byl ze zaměstnání vyhozen. Velkým problémem u Miroslava je také časté a opakované požívání alkoholických nápojů, které jej provází celým životem. Miroslav si dokázal i přes dlouhou dobu pobytu na ulici opakovaně najít bydlení a dostat se z ulice. Problémem u něj je také jeho věk, jelikož se v očích potencionálního zaměstnavatele jedná o neperspektivního jedince, a tudíž má velké problémy se sehnáním nového zaměstnání. Pozitivem je jeho komunikativnost, jelikož v současné době má plnohodnotný vztah s novou přítelkyní, které je ochotná si jej vzít k sobě domů. Dokonce mu sehnala i zaměstnání a záleží pouze na samotném Miroslavovi, zda toto příjme.

94

Václav 64 let

Václav je na světě také zcela sám, když byl mladý, tam mu při autonehodě zemřeli rodiče a společně s bratrem byli vychováni v dětském domově. Jeho bratr již nežije a jeho dcera o něj nemá žádný zájem, vlastně Václav ani neví, kde žije, ale údajně by měla být někde v cizině. Václav je již důchodcem, který dlouhou dobu pracoval, ale s nízkým příjmem, jelikož byl pouze vyučen a dělal podřadné pomocné práce. Na ulici je dva roky a za tuto dobu vyzkoušel institucionální sociální práce jako je azylový dům nebo noclehárna. Jeho zkušenost s těmito institucemi byla poměrně dobrá, ale jelikož má problém s požíváním alkoholických nápojů, tak byl nejdříve z noclehárny a poté i z azylového domu vyhozen. Dokonce i pití alkoholických nápojů uvedl jako příčinu jeho sociálního vyloučení a odchodu na ulici. U Václava bude reintegrace do společnosti obtížná, jelikož byl v průběhu rozhovoru dosti odevzdaný. Důvodem může být skutečnost, že již nemá pro koho by žil. Protipólem je jeho časté ubytování v azylovém domě, tedy snaha o bydlení v lepších podmínkách než na ulici. Je tedy důležité pracovat na odstranění jeho negativních myšlenek, začít velmi intenzivně pracovat na jeho pozitivním vztahu k alkoholickým nápojům, který jej dostal až na samotné dno společnosti.

95

Helena 25 let

Helena pochází z neúplné rodiny, jelikož se její rodiče rozvedli, když byla ještě malá. Jedním z důvodů rozchodu bylo určitě sexuální zneužívání jejím otcem, které matka skrývala. V současné době není v kontaktu s otcem, jelikož je uvězněn ve výkonu trestu odnětí svobody. Matka svůj život neunesla a spáchala sebevraždu. Helena má dceru Kristýnu, která jí byla odejmuta a umístěna do dětského domova. Ovšem jsou spolu v kontaktu a s pracovnicí orgánu sociálně-právní ochrany dětí má vyjednáno, že až se dostane z azylového domu, sežene zaměstnání a bydlení, bude jednáno o navrácení dcery do její péče. Helena po celou dobu, tj. 3 měsíce, žije v azylovém domě, kde i pracuje a má příjem. Její vzdělání je ukončené výučním listem v oboru kuchař a i v této době si snaží zajistit nové zaměstnání. Příčinu jejího sociálního vyloučení vidí v exekuci, která byla uvalena na jejich společný byt s otcem, kterou ovšem zavinil právě on a ona tak o vše přišla. Reintegrace do běžného života u Heleny by neměla být žádný problém. Ona o své situaci hovoří optimisticky, sice je v současné době v azylovém domě, ale stanovila si termín, do kterého chce tuto sociální instituci opustit. Hledá si zaměstnání, shání bydlení a je i v kontaktu s vlastní dcerou, což jí může být velkou motivací. Důležité je, že není na ničem závislá, nenašla zalíbení v alkoholu, drogách nebo v hazardu. Určitě i důsledek, který je spojen s bezdomovectvím, tedy vnímání veřejnosti, bude hrát velkou roli v její aktivitě opět se začlenit do běžného života.

96

Monika 39 let

Monika pochází z úplné rodiny, a jelikož ve svém dětství viděla soudržnost mužského a ženského pohlaví, chtěla být i ona ve svém životě vdaná. Měla několik vážných vztahů, ale nikdy nedospěly k manželství. Má dvě děti, Aničku a Tomáška. Obě děti jsou umístěny v dětském domově, jelikož jejich otec je drogově závislým a v současné době je ve výkonu trestu odnětí svobody. I Monika dříve brala drogy, a proto soud rozhodl o umístění jejich dětí do dětského domova. Hlavní příčinu jejího pobytu na ulici, nevidí v užívání drog, ale v tom, že nesehnala dobré zaměstnání, které by jí přineslo i vysoký příjem. Vzdělání však jako problém neuvedla, i když má pouze ukončenou základní školou. Pozitivní na Monice je, že si dokázala problém s užíváním pervitinu uvědomit, přestala ho brát a v současné době není na ničem závislá. Sice je již na ulici poměrně dlouho, tedy celých 6 let, ale sehnala si zde nynějšího manžela Františka, se kterým jsou stále spolu a navzájem si pomáhají. Krátkou dobu spolu žili v azylovém domě, ale poté odešli přímo na ulici, jelikož se jim nechtěl dodržovat vnitřní řád domu. Monika je vedena na úřadu práce, kam pravidelně dochází a dostává i sociální dávky. V současné době jim život na ulici vyhovuje, ale mají snahu sehnat si ubytování na místní ubytovně a je pouze otázkou času, kdy se zde vytvoří nějaké volné místo. Důvodem pro odchod z ulice je i skutečnost, že když žili ve stanu za obchodním domem, tak je neznámý pachatel vykradl a vlastně vše, co si dokázali naspořit a najít jim odcizil. Reintegrace by v očích Moniky neměla být velkým problémem, pouze stačí udělat první krok k návratu mezi běžnou populaci, což dle jejich slov dělá dostatečně.

97

11 Vyhodnocení hypotéz Diplomová práce se zabývala zjištěním příčin sociálního vyloučení z pohledu bezdomovce a hlavním cílem práce bylo zjistit názory bezdomovců na příčiny jejich sociálního vyloučení a možnosti sociální práce s nimi.

Hypotéza I: Z pohledu osoby sociálně vyloučené jsou častější příčiny bezdomovectví subjektivní příčiny než objektivní příčiny. Jméno

Objektivní příčiny

Subjektivní příčiny

Petr

X

Jiří

X

Michal

X

Vítězslav

X

František

X

Pavel Miroslav

X X

Václav

X

Helena

X

Monika

X

Tabulka 11: Příčiny bezdomovectví z pohledu respondenta

Graf 9: Příčiny bezdomovectví z pohledu respondenta

98

Z provedeného výzkumu vyplynulo, že hypotéza číslo I. byla potvrzena a platí. Příčiny subjektivní, jako je například osobnost bezdomovce, rozpad rodiny, vzdělání bezdomovce, alkohol, drogy nebo patologické hráčství (60 %), jsou z pohledu samotného respondenta častější příčinou, než objektivní příčiny, mezi které například patří nezaměstnanost, bytová nebo migrační politika (40%). Ovšem i přes potvrzení této hypotézy bylo zjištěno, že nejčastější příčinou bezdomovectví z pohledu respondenta je nezaměstnanost, která ale patří mezi příčiny objektivní. Tímto se také potvrdila mnohá teoretická tvrzení, jelikož nezaměstnanost je po dlouhou dobu právě primární příčinou bezdomovectví. Uvedené argumenty jsou například statisticky zaznamenány v roce 2009 Českým statistickým úřadem, který zjistil, že 34 % respondentů uvedlo jako příčinu jejich sociálního vyloučení právě nezaměstnanost. Závěrem lze tedy uvést, že příčin bezdomovectví je celá řada, vždy jsou na sobě nějak závislé a v určité míře se ovlivňují. Jak již bylo několikrát v teoretické části uvedeno, jedná se multipříčinový jev a je třeba na příčiny bezdomovectví pohlížet celostně.

Hypotéza II. Čím déle jsou bezdomovci sociálně vyloučeni, tím je pro ně návrat do běžného života (reintegrace) z jejich pohledu obtížnější.

Dlouhodobý

Možnost reintegrace

Možnost reintegrace

bezdomovci

z pohledu

z pohledu

(3 – více let)

respondenta

respondenta

Miroslav, 25 let

ANO

NE

Václav, 2 roky

Vítězslav, 10 let

NE

NE

Michal, 1 rok

František, 8 let

ANO

ANO

Pavel, 1 rok

Monika, 6 let

ANO

ANO

Petr, 0,5 let

NE

ANO

Helena 0,3 let

Jiří, 3 roky

Krátkodobí bezdomovci (0 – 3 roky)

Tabulka 12: Souvislost mezi dobou strávenou na ulici a možností reintegrace respondentů

99

Tato hypotéza nebyla potvrzena. Před samotným výzkumem byly vytvořeny dvě základní skupiny, které rozdělily respondenty na krátkodobé bezdomovce do tří let bez přístřeší a na dlouhodobé bezdomovce, tedy tři roky a více. Šetřením byly zjištěny pozitivní data o možnosti reintegrace respondentů do běžného života, tedy že 60 % respondentů vidí možnost začlenit se mezi běžnou populaci. Zbylých 40 % respondentů svůj návrat do společnosti nevidí a ani o něm nepřemýšlí. Z výše uvedené tabulky je patrné, že celkem tři dlouhodobí respondenti (Miroslav, František a Monika), vidí svoji reintegraci možnou a i na této pracují. Například Miroslav, který je bezdomovcem celých 25 let, si našel přítelkyni, bude se k ní stěhovat, a tudíž se dostane z ulice. Naopak mezi krátkodobými bezdomovci, (Václav a Michal), kteří si se svým problémem nevědí rady, nechtějí nic měnit a možná jsou s jejich současnou situací i spokojeni. Závěrem lze tedy uvést, že odchod z ulice mezi běžnou populaci není u dotazovaných respondentů nijak ovlivněn dobou strávenou na ulici. Je jasné, že u některého jedince může delší doba bez přístřeší negativně působit na jeho psychosociální stránku osobnosti, jako je například Vítězslav. Ovšem jsou zde i bezdomovci, kteří si pouze po roku stráveném na ulici nevědí se svým sociálním vyloučením rady a je možné, že tam zůstanou do konce svého života. Musíme si uvědomit, že každý jedinec je úplně jiný, vnitřní a vnější vlivy na něj během jeho života stále působí a ovlivňují jej v jeho rozhodnutích.

100

Hypotéza III. Bezdomovci, kteří mají zkušenost s institucionální sociální prací, jsou z vlastního pohledu lépe připraveni na návrat do společnosti než ti, kteří nikdy nevyužili institucionální sociální práce. Zkušenost

Možnost reintegrace

Možnost reintegrace

z pohledu

z pohledu

respondenta

respondenta

Vítězslav

NE

ANO

Petr

František

ANO

NE

Jiří

Miroslav

ANO

NE

Michal

Václav

NE

ANO

Pavel

Helena

ANO

Monika

ANO

s institucionální sociální prací

Nezkušenost s institucionální sociální prací

Tabulka 13:Souvislost mezi zkušeností s institucionální sociální práce a možností reintegrace

Tato hypotéza se potvrdila. Z výše uvedené tabulky č. 13 je patrné, že mezi bezdomovci je více těch, kteří během svého pobytu na ulici využili alespoň v jednom případě institucionální sociální práci (azylový dům, noclehárna – 60 % všech respondentů) než těch, kteří nikdy nebyly v uvedených zařízení ubytováni (40 % respondentů). Ze stejné tabulky lze také zjistit, že když osoby sociálně vyloučené nevyužily institucionální sociální práci, tak jejich možnost reintegrace mezi běžnou populaci je v poměru pouze 1 : 1, ovšem u bezdomovců se zkušeností s institucionální sociální prací, se tento poměr zvyšuje v prospěch reintegrace na 2 : 1. Závěrem lze tedy shrnout, že institucionální sociální práce, jako jsou především azylové domy, hrají velkou roli v myšlení bezdomovců o vlastním návratu do společnosti. Toto tvrzení je přesně podloženo odpovědí respondentky Heleny, která si ihned po příchodu na ulici zajistila bydlení v azylovém domě a v současné době si hledá cestu z ulice.

101

12 Navrhovaná opatření Jak již bylo v teoretické části uvedeno, bezdomovectví s sebou přináší mnoho psychopatologických jevů, které následně ovlivňují bio-psycho-sociální a spirituální stránku jedince a negativně působí i na celou společnost, ve které se osoby bez domova vyskytují. Tyto negativní jevy působí ne ego jedince jak před odchodem na ulici, tak i v době sociálního vyloučení. Jedná se například o alkohol, drogy, kriminalitu, nezaměstnanost, chudobu, prostituci nebo gambling. Dalším důvodem, pro který se jedinec může dostat na ulici, je rozpad rodiny, politické rozhodnutí, katastrofy a jiné události, které nemůže jedinec ovlivnit. Jako příklad politického rozhodnutí, které vedlo k tomu, že se jedinci dostali na ulici, bych uvedl olympijské hry v Soči, které v roce 2014 pořádaloRusko. Politickým rozhodnutím bylo určeno, že obyvatelé, kteří žijí v místě konání tohoto sportovního aktu, se musí ihned odstěhovat. Nikdo nezkoumal, že tito starousedlíci zde žijí několik desítek let, své domy postavili svépomocí, tedy mají k těmto domům a samozřejmě i samotnému místu citový vztah. Doufám, že se tito obyvatelé s uvedenou skutečností dovedou vyrovnat, ale dle mého názoru, je to tak velký zásah do jejich práv, který může vyústit až v jejich psychopatologické jednání. Co se stalo v Rusku, se ale může za pár let klidně stát i u nás. Jako navrhované opatření bych například uvedl častější politické diskuse s obyvateli. Samotná společnost vnímá bezdomovce jako nositele sociálně patologických jevů, který pro společnost přináší pouze negace. Bezdomovci jsou často označováni za osoby společensky nepřizpůsobivé, ale nikdo ze společnosti nechce nahlas vyslovit fakt, že bezdomovectví je především obrazem sociální politiky státu. Stát místo toho, aby aktivně působil na potenciální bezdomovce, tedy praktikoval aktivní preventivní sociální politiku, rozhodl se řešit pouze samotné důsledky bezdomovectví. Jedná se o vyplácení sociálních dávek, budování azylových domů, chráněného bydlení nebo jiných institucionálních druhů sociálního bydlení. Samozřejmě, že je důležité se o osobu bez přístřeší postarat a pokusit se uspokojit její základní potřeby, ale dle mého názoru by bylo lepší, aktivně působit na obyvatele státu tak, aby k bezdomovectví vlastně vůbec nedocházelo. 102

Myslím si, že podpora a motivace lidí ke zvyšování jejich vzdělání, vytváření více pracovních příležitostí, nemůže být pro stát náročnou záležitostí. I když jestli se to nepodařilo do současné doby, tak jsem spíše skeptický.

Častou příčinou bezdomovectví je i rozpad rodiny. Myslím si, že zde stát pracuje poměrně dobře, ale dle mého názoru dosti pomalu. Psychologické nebo rodinné poradny jsou v dnešní době rozšířené, psychologové si s uvedeným problémem dle mého názoru také dovedou poradit, ale problém může být v administrativní činnosti soudů a dalších institucí. Doba, než soud rozvede manžele, se zkrátila, ale doba rozdělení společného jmění manželů, je neúměrně dlouhá. Často se stává, že než soud rozhodne, jeden z rozvedených manželů nemá kde bydlet, jelikož si nemůže pořídit nové bydlení. Jediné, co mu zbývá, je přenocování u kamarádů nebo známých, ale toto nejde dlouhodobě. Jako opatření, které by vylepšilo současný stav, spatřuji v rychlejším rozhodování soudů, zjednodušení administrativy a v upřesnění právního výkladu jednotlivých paragrafů tak, aby každý soudce nebo advokát nemohl na stejný případ pohlížet odlišně. Jak již bylo několikrát uvedeno, nejdůležitějším opatřením je samotná prevence, která by měla být komplexní, tedy zahrnovat veškerou sociální politiku státu. Počínaje zkvalitněním trhu práce a vytvářením nových pracovních možností, dobrou bytovou politikou, která s sebou přináší podporu bydlení, různé preventivní sociální byty. Důležité je klást důraz na tradiční hodnoty, jako je rodina, která v současné době velmi upadá. Určitě nesmíme zapomenout na osoby, které byly propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody, jelikož dlouhodobé uvěznění zanechává na osobnosti odsouzeného velmi negativní vliv, odborně nazvaný prizonizace. Pro osoby, které jsou dlouhodobě nebo opakovaně uvězněni, se stává normální pobyt ve vězení, tedy něco organizovaného a když jsou propuštěni na svobodu, neví, co mají dělat. Toto může vyústit v opětovnou kriminalitu, užívání návykových látek, což může opět vést k bezdomovectví. Jako poslední bych rád uvedl dle mého názoru tu nejdůležitější sociální politiku s názvem vzdělávací. Kvalitní vzdělání národa s sebou

103

přináší pouze pozitiva, občané mají větší možnosti uplatit se na trhu práce jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Kvalitní vzdělání dává jedinci větší všeobecný přehled, který mu pomůže v řešení jeho těžkých životních situacích. Problematika závislostí je velkým celosvětovým problémem, se kterým si nevědí rady daleko větší světové velmoci než je Česká republika. V případě, že člověk podlehne alkoholové, drogové nebo patologické tužbě, dají se pouze odstraňovat následky, které tyto negativně patologické jevy přináší. Je potřeba využívat pobytová zařízení, které dovedou s touto problematikou zcela jistě pracovat. Důležitější je ale předejít těmto závislostem pomocí přednášek a osvěty již na základních školách, jelikož jsou mladiství k této negaci nejvíce náchylní.

104

Závěr Diplomová práce byla rozdělena do dvou stěžejních oblastí, na teoretickou a empirickou. Teoretická část vycházela z odborných zdrojů a vlastních zkušeností s danou problematikou. Byly vymezeny základní pojmy, formy, hlavní příčiny a charakteristika problematiky bezdomovectví v České republice. Nedílnou součástí teoretické části byly věnovány sociální práci se samotnými klienty. Cílem diplomové práce bylo zjistit názory bezdomovců na příčiny jejich sociálního vyloučení a možnosti sociální práce s nimi. Provedený empirický výzkum v řadách bezdomovců nastínil pohledy samotných bezdomovců na svůj současný život, na příčiny jejich sociálního vyloučení a na možnou návratnost do běžného života. Do výzkumu bylo záměrně vybráno deset respondentů z řad bezdomovců žijících v České Lípě a Novém Boru, kteří byli ochotni o svém životě minulém, současném ale i budoucím vypovídat. Je jasné, že tento výzkum necharakterizuje všechny bezdomovce žijící v České republice, ale podal naprosto jasná data, která respondenti uvedli. Empirickým šetřením bylo zjištěno, že u všech bezdomovců není důležité, jak dlouho jsou bez přístřeší, ale spíše jakou mají osobnost, zda jsou závislí na psychoaktivních látkách nebo zda mají z rodiny nebo společnosti naučené pozitivní vzorce chování. Jsou zde samozřejmě i tací, kteří po delší době strávené na ulici přestávají aktivně bojovat se svým problémem a na vzniklou situaci často rezignují. Rovněž bylo zjištěno, že většina bezdomovců jako primární příčinu jejich sociálního vyloučení, uvedla subjektivní stránku věci, tedy že za jejich sociální vyloučení si mohou sami, ale že i stát a společnost hrají v jejich sociálním neúspěchu značnou roli. Toto zjištění bylo taktéž potvrzeno, jelikož nejčastější příčinou bezdomovectví, kterou respondenti uvedli, je nezaměstnanost. Je pochopitelné, že si za nezaměstnanost

mohou

jak

samotní

respondenti,

kteří

nemusí

aktivně

spolupracovat s úřady práce, nehledají si sami zaměstnání a pouze spoléhají na ostatní subjekty. Velký podíl na nezaměstnanosti ve společnosti má určitě i samotný stát, jelikož nevytváří mnoho pracovních míst, neposkytuje společnostem nebo

105

drobným živnostníkům výhody, aby měli zájem zaměstnat více spoluobčanů a tudíž snižovat nezaměstnanost celého státu. V souvislosti se sociální prací bezdomovci uvedli, že téměř nemají povědomí o terénní sociální práci a pouze jeden respondent tuto sociální službu využil a s terénním sociálním pracovníkem je stále v kontaktu. Toto je dle mého názoru velmi negativní jev, jelikož pouze terénní pracovník, který přijde mezi bezdomovce, může do značné míry pochopit vzniklý problém a pomoci jedinci k návratu do společnosti. Nejčastějším druhem sociální práce, kterou respondenti uvedli a také vyzkoušeli, jsou azylové domy, tedy institucionální řešení jejich problému. Sice tento druh sociální práce neřeší příčiny pobytu na ulici, ale v nepříznivé situaci, ve které se klienti nacházejí, se jedná o velmi kvalitní pomoc ze strany společnosti a státu. Azylové bydlení řeší pouze aktuální situaci a po ukončení pobytu v této instituci se většinou jedinci vrací zpět na ulici, což vlastně problém bezdomovectví vůbec neřeší. Pozitivním zjištěním samotného výzkumu je skutečnost, že respondenti jsou ve více případech s pobytem v azylovém domu spokojeni a jedná se o tzv. stupínek pro navrácení se do společnosti. Bezdomovectví je problém, který se vyskytuje v celé České republice, a proto jej nelze řešit individuálně, ale systémově. Je důležité každému bezdomovci v jeho aktuálním problému pomoci, ale důležitější je pokusit se eliminovat tento fenomén již v zárodku. Je třeba vytvářet více pracovních míst, tedy snížit nezaměstnanost celého státu, vyřešit nedostatek počtu bytů, které by mohly lidem v této životní situaci pomoci. Je také třeba investovat značné množství finančních prostředků na boj s různými závislostmi tak, aby se tento psychopatologický jev co nejvíce snížil, jelikož alkohol, drogy nebo gambling jsou poměrně častou příčinou bezdomovectví.

106

Seznam použité literatury BROŽOVÁ, D., 2003. Společenské souvislosti trhu práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-86429-16-4. Český statistický úřad. Zaměstnanost a nezaměstnanost podle VŠPS – roční průměry 2012.

[online].[cit.28.12.2013].

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/3115-13 Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Výsledek sčítání bezdomovců. [online]

[cit.

28.12.2013]

Dostupné

z:

http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu. FREUD, S., 1963. Civilisation and itsDiscontents. London: Hogarth. GAVORA, P., 2010. Úvod do pedagogického výzkumu. 2. vyd. Brno: Paido. 261 s. ISBN 978-80-7315-158-0. GOJOVÁ, A., a spol. 2009. Sborník studijních textů pro kurátory. 1. vyd. Ostrava: Grafico. ISBN 978-80-7368-627-7. HORÁKOVÁ, M., 1997. Současné podoby bezdomovství v České republice. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí. ISBN 80-238-0948-2. HOSEK, J., 1998. Sám proti alkoholu. 1. vyd. Praha: GradaPublishing. ISBN 80-7169624-2 HRADECKÝ, I., HRADECKÁ, V., 1996. Bezdomovství - extrémní vyloučení. 1. vyd. Praha: Naděje občanského sdružení. ISBN 80-902292-0-4. HRADECKÝ, I., HRADECKÁ, V., 2012. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020. Praha. HRADECKÝ, I., NEDÉLKOVÁ, M., 1998, Sborník ze semináře na téma Bezdomovectví v Evropě. Olomouc: Naděje. JANEBOVÁ, R., FRANTA, R., 2010. Metodická příručka pro sociální kurátory a metodiky sociální prevence. 1. vyd. Ostrava: Schenk. ISBN 978-80-7368-628-4. JANOUŠKOVÁ, K., 2007. Metodické a koordinační dovednosti v sociálních službách. Ostrava: Nakladatelství PITSTOPNEDIA. ISBN 978-80-7368-229-3.

107

KOBULEJOVÁ, A., 2012. Bezdomovectví. Liberec, Bakalářská práce (Bc.). TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI. Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická. KOPOLDOVÁ, B., LUPTÁKOVÁ, M., ŠTECHOVÁ, M., 2008. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie: závěrečná zpráva. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci. ISBN 978-80-7338-069-4. KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J., 1996. Vzpoura deprivantů. O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci. Praha: Makropulos. 1. vyd. ISBN 80-901776-8-9. KOTÝNKOVÁ, M., 2003. Trendy v prevenci bezdomovectví. In Příklady nejlepší praxe v boji proti bezdomovectví. Praha: FEANTSA, S. A. D., Naděje, Armáda spásy. KREBS, V. a kol. 2007. Sociální politika, 4. aktual. a přeprac. vyd. Praha: ASPI. ISBN 978-80-7357-276-1. MAREŠ, P., 1998. Nezaměstnanost jako sociální problém. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-901424-9-4. MATĚJČEK, Z., a kol., 1999. Náhradní rodinná péče. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 807178-304-8. MATOUŠEK, O., 2003. Rodina jako instituce a vztahová síť. 3. rozš. a přeprac vyd. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-86429-19-9. MATOUŠEK, O., 2003. Slovník sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178549-0. MPSV, 2014. Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020. 1. vyd. Praha: MPSV. ISBN: 978-80-7421-062-4. MÜHLPACHR, P., 2004. Sociální práce. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 80-2103323-1. NAVRÁTIL. P., 2000. Úvod do teorií a metod sociální práce. 1. vyd. Brno: Národní centrum pro rodinu. NEŠPOR, K., 2007. Návykové chování a závislost. 3 aktualiz. vyd. Praha: Portál. s. 30. ISBN 978-80-7367-267-6. NOVOTNÝ, P., PRŮDKOVÁ, T., 2008. Bezdomovectví. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 978– 80-7387-100-0.

108

ONDREJKOVIČ, P., 2006. Úvod do metodologie sociálnychvied. 2 vyd. Bratislava: Regent. ISBN 80-88904-44-7. SMOLÍK, P., 1996. Duševní a behaviorální poruchy. 1. vyd. Praha: Maxdorf. ISBN 8085800-33-0. SHELTON, K. H., TAYLOR, P. J., BONER, A., VAN DEN BREE, M., 2009. Risk factorsofhomelessness:

Evidence

from

a

population-based

study.

PsychiatricServices. SERGE, P., 1994. La disqualificationsociale, Essaisur la novellepauvrde. Paris. SOCHŮREK, J., SLUKOVÁ, K., 2013. Stručný úvod do základů metodologie. 1. vyd. Liberec: TU Liberec. ISBN 978-80-7372-943-1. SOCHŮREK, J., 2001. Vybrané kapitoly ze sociální patologie - I. díl. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 80-7083-494-3. SOCHŮREK, J., 2001. Vybrané kapitoly ze sociální patologie - II.díl. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN80-7083-495-1. SOCHŮREK, J., Úvod do sociální patologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita. ISBN 978-80+7372-448-1. STROMŠÍK, J., 1990. O člověku a kultuře. 1. vyd. Praha: Odeon. ISBN 80-207-0109-5. ULEHLA, I., 2007. Umění pomáhat. 2. vyd. Praha: Slon ISBN 978-80-86429-36-6. VÁGNEROVÁ, M., 2002. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha: Portál.ISBN 80-7178-678-0. VÁGNEROVÁ, M., 2008. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. rozšíř. a přeprac. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-414-4. VÁGNEROVÁ, M., CSEMY, L., MAREK, J., 2013. Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN: 978-80-246-2209-5. VARGA, L., 2005. Bezdomovectví z hlediska kvantifikovatelnosti získaných dat. In: Sborník příspěvků ze semináře sekce sociální patologie. Praha: MČSS. ISBN80903541-1-4. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů české republiky. 2006, částka 37, s. 1257–1289.

109

ZATLOUKAL, L., 2006. Sociální práce. Bezdomovci a poskytovatelé sociálních služeb v moderní společnosti. ročník 4. České Budějovice: Asociace vzdělavatelů v sociální práci. ISSN 1213-6204.

110

Seznam tabulek Tabulka 1: Počet bezdomovců v České republice dle ČSÚ ......................................... 20 Tabulka 2: Míra nezaměstnanosti v roce 2012 .......................................................... 25 Tabulka 3: Vzdělání bezdomovců............................................................................... 30 Tabulka 4: Základní informace o respondentovi........................................................ 62 Tabulka 5: Pohled respondenta na objektivní příčinu jeho bezdomovectví ............. 69 Tabulka 6: Pohled respondenta na subjektivní příčinu jeho bezdomovectví ............ 69 Tabulka 7: Vzdělání a zaměstnání respondentů ........................................................ 73 Tabulka 8: Závislost respondentů .............................................................................. 77 Tabulka 9: Důsledky bezdomovectví .......................................................................... 79 Tabulka 10: Povědomí a zkušenosti se službou pro bezdomovce ............................. 82 Tabulka 11: Příčiny bezdomovectví z pohledu respondenta ..................................... 98 Tabulka 12: Souvislost mezi dobou strávenou na ulici a možností reintegrace respondentů ............................................................................................................... 99 Tabulka 13:Souvislost mezi zkušeností s institucionální sociální práce a možností reintegrace ............................................................................................................... 101

Seznam grafů Graf 1: Rodinné zázemí v dětství a dospívání ............................................................ 63 Graf 2: Rodinný stav ................................................................................................... 65 Graf 3: Počet dětí ....................................................................................................... 66 Graf 4: Doba strávená na ulici v letech ...................................................................... 67 Graf 5: Vzdělání .......................................................................................................... 74 Graf 6: Zaměstnání ..................................................................................................... 75 Graf 7: Závislost respondentů .................................................................................... 77 Graf 8: Důsledky bezdomovectví ............................................................................... 80 Graf 9: Příčiny bezdomovectví z pohledu respondenta ............................................. 98

111

Seznam obrázků Obrázek 1: Maslowa pyramida potřeb ...................................................................... 28 Obrázek 2: Upravená Maslowa pyramida potřeb podle Pascala Pichona ................. 28

112

Otázky použité v rozhovoru

1.

Jak byste se představil?

2.

Kolik je vám let?

3.

Jaká byla vaše celková situace před ulicí?

4.

Z jakého rodinného prostředí jsem vyrostl?

5.

Byl nebo jste ženatý/vdaná? Máte děti?

6.

Jste-li rozvedený, jak to no vás zapůsobilo? Jak jste se po rozchodu cítil?

7.

Jak dlouho jste na ulici?

8.

Kvůli čemu (popř. komu) si myslíte, že jste se ocitl/a na ulici?

(škola a vzdělávání, nezaměstnanost, alkohol, drogy, patologické hráčství, kriminalita, osobnost a dědičnost, rodina,bytová problematika, jiné)

9.

Jaké máte nejvyšší dosažené vzdělání?

10.

Jste nebo byl jste někde zaměstnaný/á, popř. máte brigádu? Kde; jakou?

11.

Jste evidovaný/á na úřadu práce (pokud respondent nemá zaměstnání)? Jak

dlouho? Pobíráte nějaké příspěvky? 12.

Jak dlouho jste (ne) zaměstnaný/á?

13.

Jste na něčem závislý? Alkohol, drogy, patologické hráčství, jiné

14.

Setkal/a jste se někdy ve svém okolí, popř. na vlastní kůži s návykovými látkami? S

jakými, popř. jak často jste užíval/a a jak dlouho?

15.

Jaký je váš zdravotní stav – trpíte nějakou nemocí?

16.

Navštěvujete lékaře, popř. proč a proč ne?

17.

Jak momentálně hodnotíte svoji situaci (dobře, hodně dobře, uspokojivě, špatně,

hodně špatně)? 18.

Co si myslíte, že je momentálně váš největší problém?

113

19.

Jak vidíte svoji budoucnost za deset let?

20.

Myslíte si, že se vaše situace někdy zlepší? Proč?

21.

Zkusil/a jste někdy svou problémovou situaci řešit? Jak?

22.

Co si myslíte, že by vám nyní nejvíce pomohlo dostat se z vaší tíživé situace?

23.

Znáte nějaké služby, které pomáhají lidem bez domova? Máte s nějakou takovou

službou zkušenost, popř. jakou?

114