ŤeJana Marhoula a Polí ornÝch a v lečnjch- spojenas vykoupeníma milostí, radostn;im jasem, rozevÍením hlubšíchdimenzískutečnosti. PŤedznamenává tak několik dalšíchscénsmrti ve Vančurovětvorbě,kterépatŤík vrcholrimjeho díla, popravuloupežníkťr v MarkétěLrlzarové(l93l )' nemoc a umíránípaníMyslbekovév Útěku do Budína (l933), smrt staréhovozky Damianav Rodině Horvatově(l938) a další.
Literatura APOKALYPSE 1986Apokalvpse. Weltuntergangvisionenin der Literatur des 20. Jahrhunderts, ed. G. E. Grimm, W. Faulstich a P. Kuon (Frankf'urta. M.: Suhrkamp) FUČÍK' Bedňich 1992 Čtrnrjctero zastavení (Praha:Melantrich) HANSEN-LOWE, Aage A. 1996,,Diskursapokalypsen:Endtexteund Textenden",inPoetik und HermeneuÍik XVI. Das Ende, ed. K. Stierle, R. Warning (Miinchen: Fink Verlag), str.
183-24s
KoŽMÍN, Zdeněk (Brno:UniverzitaJ. E. Purkyně) 1968Sry/Vančurovy pru54, STRIEDTER, Jurij l97l ,,Poesie als ,neuerMythos'derRevolution in am BeispielMajakovskijs", PoetikundHenneneutikIV. Terrorund Spiel.Problemeder Mythenrezeption, ed.M. Fuhrmann(MÚnchen:Wilhe|mFink Verlag),str.409_34 VANČURA,V|adislav |929Poslednísoud(Praha:odeon) (Praha:Svoboda) 19,72 Řád novétvorby,ed.M. Blahynka,Š'V|ašín ed. J. Víšková(Praha:Čs.spi1984PekaŤJan Marhoul.Pole ornd a vdlečnd, sovatel) |985PrvníprÓzy a prvnípokusy,ed.M. Pohorsk;i(Praha:Čs.spisovatel)
524
Wei|rjvZivot s hvězdou tradice a evropská|iterární URS HEFTRICH
Život s hvězdouje sice Íiktivní,avšakznačnouměrou osobně podloŽen;/pŤíběh. I ten, kdo zná jen vnějšífbkta Weilova životníhodramatu,najde v osudu Josefa rys . Právě poukazem na aumnoŽstvíautobiograÍick]/ch Roubíčkadostatečné jara pokus se pražského tentičnostpodnikl Jan Grossman v ovzdušíblížícího vyšel z literapro cenzuru. ,'Wei| o to, aby novévydání románu bylo pňijate|né dos|ovu v novém Grossman z literatury Í.aktu,..napsal tury dokumentaristické, k vydání zroku |964 (Grossman l99l: 360). Zaíadi| ho tím do sovětskéliterárnítradice dvacát;/chlet - obratn! manévrpro jeho rehabi|itaci.Taková nálepka ovšem snadno zastÍe,Že f'aktajsou pro zkušenéhonovináňeWeila sice vŽdy dri|ežitymv]ichodiskem,avšak proměĎujíse v jeho románech v pouh:/ materiál ovládan1/suverénníhrou uměleckéinteligence. Že chce byt Život s hvězdou něčímjin]/m nežotÍesnlm svědectvím,prokazujeužsrovnánís dokumentárnimŽalozpěvemza,77297 obětí'kter! |íčízčás. to všakdove stylizaci' PŤedevším je všakda|eko zdrŽenlivější ti ÍyÍéŽepizody' davšechny téměÍ kazuje historie vzniku románu. Během práce na textu byly nenahrazeny nebo je, kteréděj pŤesnějisituovaly do prostorua času,škrtnuty z z se stalo ,,pevnostníměsto.., ,'Němcri..,,oni.., ,,konurčitfmi: z ,,Terezína,, Uplně Wei| tabuizoči ,,maškaráda... centračního tábora.,,,cirkus..,,,menažerie.. jedenkrát, a to pouze val klíčov./pojem ce|éhodíla slovo ,,Žid,,se objevuje Se mŮŽešjen vystěhovat s cí|emšokovat:,,Já ti dám aff.idavit,ty Židovsk! prase, jen pokud jsou tehdy, uvedeny horizontálně..(Weil 1990:73). Konkrétnínázvy registrační. sídlaristŤedního mohou _ jako v pŤípaděpražskéčtvrtiStŤešovice, organizaceVlajka - vyvolat ho míStapro Žiay, nebo v pĚípaděčeskéÍ'ašistické alespoř rzasvěcenych historickékonotace.Život s hvězdouse tak odehrávája. koby na rizemínikoho. Toto zemí nikoho má všakjméno:světová literatura.Když se drobnj bankovní zaměstnanecSejménemz pražsk;ichžidovsk]/chanekdot,Roubíček'vydává na dlouhou cestu ze svémansardydo podzemí,nastupujevpravdě pouťpo vrcholcíchzápadníchcluchovních dějin: od ShakespearapŤesKomenského,Kanta' Dostojevského,Kafku aŽ po Thomase Manna. Kdo ho chce na tétocestě sle-
szs
dovat,musíovšemz faktúrozpt;/|ench v dějovérovině vystoupitdo onév;íše, kde se jednotlivostispojujíve většívzory. Jest|ižepozorujememateriál,na němž je Zivot s hvězclou(cit.jen číSlemStfany)postaven,nejprve zb|izkaa potéz kupo|e románovébudovy, ukáže se, že mnohem d ležitějšínež historická Í-akta o sobějsou pro Weila |iterárnívazby, kteréjimi lze ustavit.Zastavmese u tŤítakov1ichreá|ií,jež v textu hrajíristŤední ro|i: hvězdy,cibule a cirkusu. Hvěz da V desátékapito|edostává Roubíčekžlutouhvězdu a pokoušíse vyloŽit si sám pro sebe tuto pohanujako vyznamenání- v onédobě krutě každodennízkušenost. o kapitolu dŤíveje pňidělenk nočnípohotovostia poprvése tak dostává do hovoru s druhy v utrpení.Zdáse, Že se mezi nimi nacházíinte|ektuál.,,Chybí nám vŮ|e,ale máme ještědost vrjle,abyohompod|éhaliv |i jin1/ch.A jestliže Kant...,.,ňíkáčlověks br;ilemi' kter;i sedína pelesti. '.Piestařte s Kantem'.. pŤeruší ho blval;Íobchodnícestující,,,nevím,kdo to je.. (62)' Ani slrjvkemWeil neprozradí'zda Josef Roubíčekví, kdo je Kant' ba zda snad dokonce nezná ťtlozoÍťrv slavn náhrobnínápis:,,Dvě věci naplřujírnys|stále nov m a rostoucím obdivema ctou, čímčastějia usilovnějise jimi myšlenízabyvá:hvězdné nebe nade mnou a morální zákon ve mně...Avšak vzápětíposíIásvéhohrdinu na balkon, aby o samotěpozoroval nočníhvězdnénebe:,,Musímse dívatjen na [hvězdy][...].PatŤírni a vŽdy mi patŤily,nikdo mi je nemrižeodejmout..(63)' Úplně na konci Roubíčekpochopí,Že mu nikdo nem že vzítanivŮli. odmítne nadále ,,pod|éhat vrjli jin;1ich.. (62). Sotva vypověděl poslušnost,jejich.. zákon m a opět v sobě obnovil platnost morá|níhozákona, dokáŽese ,jim.. i smát. VnitŤnísvobodu vťrčitotálnímuovládnutíjin;imi získá však - tak tomu chce Wei| -, právě kdyŽ prohlédne'jak se sám podí|ína plánovitémomezovánívlastní svéprávnosti.Řídí se tak clo písmeneonou slavnou Kantovou radou' kterou osvícenstvípov!šilo na svéheslo:odvážíse ,,vystoupitz nesvéprávnosti, kterou si člověksám zavinil..' Tváií v tváĚ sadistickémuujaŤmovánia vraŽděnímilion musí taková zásada znít zprvu jako vfsměch. NepÍekvapujeproto, Že Život s hvězclounarazil v židovskéobci na nepochopení.PÍinášísnad kniha pose|ství,žeani sebestrašnějšíčiny |idskéduši neublíží, dokud si člověk z stane věren a směje se - l,a vita ě bella? Nikoli, JiŤíWei| neby| ani dost naivní,ani dost cynick1i,aby tvrdil něco takového.Měl jen bo|estněpronikav poh|ed pro pod|ost teroru, kter chce svéoběti pňipravitnejeno Život,nybrži o jejich morálnínevinu.StŤíz|ivě 526
jak se pronásledovanístá|e hlouběji vmyš|ejí sleduje autor pŤípadod piípadu, fázi tryznaději, Že tak ujdou pííští ao togity sv]Íchpronásledovatelri,v marné jež by|y vyzákonri' pŤejímají část vr]le tak do svévlastní nění.-Nevyhnutelně je Íeč jin]/ch.. (62), niŽ o vŮli podléhat na|ezenyk jejich zničení.Tak ona ,,vrile vkládá náZor tento v ŽeWei| v devátékapitole, pomáhá udržovatteror chodu. tu prodo rist muŽi s br]ilemi, má h|ubšídŮvod: on sám nosi| br]/|e.Zjevné Snad režimy' jen pŤežil totalitní dva s odňenoukŮŽí mlouvá autor autor,kter! oběťmezi hr znou symbiÓzu precizně onu proto mohl užroku l949 popsattak mi a pachateli'která od těch dob stále znovu zaměstnávámoderníviktimologii' pobouŤit. Ve svédobě tímWeil musel mnohéčtenáŤe jejich vinu, právě naopak.Nutí nás, abyPŤitomz ptivodcťrzla nijak nesnímá ričinkuteroristick ch systém : z'áměrchom pohlédlido očínejdábelštějšímu némuvtahováníobětído viny pachate|ri.Tam, kde každérukojmíručíza nrlče. nídruh]ich,ohroŽujeten' kdo jedná na vlastnípěst' zkázou i ostatní.Každ]/im. pu|s k uchování vlastní dristojnostise tak automaticky obrací ve vinu. Život s hvězdou to pŤedvádíve všechodstínech.Jejedno'jestli někdo hájí svrij život (ako továrníkFroehlich) nebojej sám ukončí(ako Robitschek)_ ortel druh;ich vŽdy zni..vinen. A právě proti tétodábe|skéuniverzalitěviny se vzepÍeRoubíček.Aby zachránil svrij vlastníživot,musíriskovat životytěch, kdo mu poskytvyužije,je pŤímouodpovědína osudovou Že a jak tépŤíležitosti nou pŤístŤeší' na sebe vědomě, nemožnostvymknout se vině: vezme tedy vinu za svépŤežití k životuŽene vŮli za čistou už zvo!í siji. Tím vystoupíze světa, kter1/člověka směrem krok tímto první si: do v]/čiteksvědomí,ven na svobodu.PŤipomeřme světlo pod jeho hvězdou, Žlutou stigmatizací ho zavedl, bezprostŤedněpŤed oběti ro|e tak symbo| počátku se hvězd tak obdivovanlch Kantem. od samého stává se hvězda neblahá stává symbolem hrdinova vzpurnéhopŤehodnocení, sanrému. hvězdou vŮdčí,která mu ukazuie cestu k sobě Cibu le Hlavní postavěDŤevěnélžícedá na cestu do vyhnanstvínajístsed|ák svjch cibulí.Tak prostégesto soucitu se jen tak nevynalezne,jistě je Weil zakusil na f.akt,žese neobávalje vlastnímvyhladovělémtěle. HovoŤípro to prinejmenšírn literárnězopakovat.Cibulí se pokoušíRoubíček,když sám prozatímtransportu jmenovce Robitscheka na cestu do strašliunikl, vyzbrojit svéhoponěmčeného je rozhodnutk sebevraŽděa nevénejistoty.Avšak Robitschek nic nepotŤebuje: odradího od ni ŽádnépŤem|ouvání. Roubíčeksní tedy cibuli sám'
52',7
dovat' musíovšemz faktúrozpt;/|en;ích v dějovérovině vystoupitdo onév]iše, kde se jednotlivostispojujíve většívzory. Jest|ižepozorujememateriál,na němž je Zivot s hvězclou(cit' jen číslemStfany)postaven,nejprve zb|izkaa potéz kupole románovébudovy, ukáže se, že mnohem d ležitějšínežhistorická fakta o sobějsou pro Weila literárnívazby,kteréjimi lze ustavit.Zastavmese u tňítakov1ichrcá|ií,jež v textu hrajíristŤední ro|i: hvězdy' cibule a cirkusu. Hvězda V desátékapito|edostává Roubíčekžlutouhvězdu a pokoušíse vyložit si sám pro sebe tuto pohanujako vyznamenání- v onédobě krutě kaŽdodennízkušenost. o kapitolu dŤíveje pňidělenk nočnípohotovostia poprvése tak dostává do hovoru s druhy v utrpení.Zdá se,žese mezi nimi nacházíintelektuál.,,Chybí nám vrj|e,ale máme ještědost v le, abyohompod|éhaliv |i jin1/ch.A jestliže Kant...,.,Ťíkáčlověks br1ilemi'kter;i sedína pelesti. ,.Pňestařtes Kantem,.. pÍeruší ho b!val1/obchodnícestující, kdo to je..(62)'Ani slrjvkemWeil ,,nevím, neprozradí'zda Josef Roubíčekví' kdo je Kant' ba zda snad <Jokoncenezná ÍilozoÍrjvslavn náhrobnínápis:,,Dvě věci naplřujímys| stále novlm a rostoucím obdivema ctou, čímčastějia usilovnějise jimi myšlenízab,lvá hvězdné nebe nade mnou a morální zákon ve mně...Avšak vzápětíposíIásvéhohrdinu na ba|kon,aby o samotěpozoroval nočníhvězdnénebe:,,Musímse dívatjen na [hvězdy][...].PatŤírni a vŽdy mi patŤily,nikdo mi je nemrižeodejmout..(63)' Úp|ně na konci Roubíčekpochopí,Že mu nikdo nem že vzítanivŮli. odmítne nadále,,pod|éhat vrjlijin;1ich.. (62). Sotva vypovědělposIušnost ,jejich..zákon m a opět v sobě obnovil platnost morá|níhozákona, dokáŽese ,jim.. i smát. Vnitňní svobodu vrjčitotálnímuovládnutíjin;Ími získá však - tak tomu chce Weil -, právě kdyŽ prohlédne'jak se sám podílína plánovitémomezovánívlastní svéprávnosti.Řídí se tak rlo písmeneonou slavnou Kantovou radou' kterou osvícenstvípoq/šilo na svéheslo:odvážíse ,,vystoupitz nesvéprávnosti, kterou si člověksám zavinil..' TváŤív tváÍ sadistickémuujaŤmování a vražděnímilionťrmusí taková zásada zníÍzprvu jako vfsměch. Nepňekvapujeproto, že Život s |tvězdounarazil v židovskéobci na nepochopení.PŤináší snad kniha pose|ství,žeani sebestrašnějšíčinylidskéduši neublíží, dokud si člověkz stanevěren a směje se - Ia vita ě bella? Niko|i' JiŤíWei| nebyl ani dost naivní'ani dost cynicky, aby tvrdil něco takového.Měl jen bolestně pronikavy poh|ed pro pod|ost teroru, kter chce svéoběti piipravit nejeno Život' nlbrŽi o jejich morálnínevinu.StŤíz|ivě 526
jak pronásledovanístále hlouběji vm1/š|ejí sleduje autor pŤípadod pňípadu, se fáZi tryznaději' Že tak ujdou pÍiští v marné do logiky sv ch pronásledovatelri, jež by|y vyzákonri' pŤejímají část vrile tak do svévlastní nění.-Nevyhnutelně je ňeč jin]/ch.. (62), niŽ o vrili podléhat na|ezenyk jejich zničení.Tak ona ,,vrile vkládá názor tento v ŽeWei| kapitole, pomáhá udržovatteror chodu. v devÍté tu prodo rlst muži s br]ilemi, má h|ubšídŮvod: on sám nosil br |e. Zjevné Snad režimy. jen pŤežil totalitní kŮŽí dva s odŤenou mlouvá autor autor,ktery oběťmezi hr znou symbiÓzu precizně onu proto mohl užroku l949 popsattak mi a pachateli'která od těch dob stále znovu zaměstnávámoderníviktimologii. pobouÍit. Ve svédobě tímWeil musel mnohéčtenáŤe jejich vinu, právě naopak.Nutí nás, aby. PŤitomz privodcťrzla nijak nesnímá tičinkuteroristicklch systém : z'áměrchom pohlédlido očínejdábelštějšímu némuvtahováníobětído viny pachate|ri.Tam, kde každérukojmíručíza nrlče. nídruh;ich,ohroŽujeten' kdo jedná na v|astnípěst, zkázou i ostatní.Každ]/im. pu|s k uchování vlastní dústojnostise tak automaticky obrací ve vinu. Život s hvězdouto pŤedvádíve všechodstínech.Je jedno, jestli někdo hájí svrij život (ako továrníkFroehlich) nebojej sám ukončí(ako Robitschek)_ ortel druh;Ích vždy zni..vinen. A právě proti tétodábe|skéuniverzalitěviny se vzepÍeRoubíček.Aby zachránil svrij vlastníživot,musíriskovat životytěch, kdo mu poskyr využije,je pĚímouodpovědína osudovou Že a jak tépŤíležitosti nou pŤístŤeší' na sebe vědonlě, nemožnostvymknout se vině: vezme tedy vinu za svépŤežití k životuŽene vŮli za čistou už zvolí siji. Tím vystoupíze světa, kter;/člověka směrem krok tímto první si: do q/čiteksvědomí,ven na svobodu.PŤipomeřme světlo pod jeho hvězdou, Žlutou stigmatizací ho zavedl, bezprostŤedněpŤed oběti ro|e tak symbo| počátku se hvězd tak obdivovanlch Kantem. od samého stává se hvězda neblahá stává symbolem hrdinova vzpurnéhopŤehodnocení' sanrému. hvězdou v dčí,která mu ukazuje cestu k sobě Cibu le Hlavní postavěDíevěnétžícedá na oestudo vyhnanstvínajístsed|ák sv;Íchcijistě je Wei| zakusil na bulí.Tak prostégesto soucitu se jen tak nevyna.lezne, Í.akt,žese neobávalje vlastnímvyhladovělémtěle. HovoŤípro to pŤinejmenším literárně zopakovat.Cibulí se pokoušíRoubíček,když sám prozatímtransportu jmenovce Robitscheka na cestu do strašliunikl, vyzbrojit svéhoponěmčeného je rozhodnutk sebevražděa nevénejistoty.Avšak Robitschek nic nepotŤebuje: odradího od ni ŽádnépŤem|ouvání. Roubíčeksní tedy cibuli sám'
52',7
Právě tak jako hvězda není pouhlm ,,kouskem|átky z uměléhohedvábí.. (64),neníani tato cibule jen potravinouz nouze.Wei| opět posunedo stŤedudění reálii s v razně symbolickou hodnotou a opět toho docílítak, Že ji obdaňí asociacemize světovéliteratury.Neboťcibule v Roubíčkověkapse (1l6) se pŤi bližšímpohledu ukážejako rostlina ruská. V Bratrech Karanruz,ovychvyptávi Dostojevskij pod titulem Cibulka tidovou pověst:zlá staňenadostanepo smrti od Boha za jediny dobr1ičinsvéhoživotapŤí|ežitost uniknout zaÍracení. Pomoji má anděl Strážn]ivytáhnoutz pecí cibulky, kterou kdysi darovala žebračce, ke|néhoohnivéhojezera.A stanese zázrak: cibu|ka drží!Avšak staŤenyse zachytí i ostatníhŤíšníci, aby byli takézachráněni.A tu je staŤenaod sebe nohama odstrčí:,,Mne vytahují,ne vás,je to moje cibulka, a ne vaše...Sotva to Ťekne, cibule se pietrhnea všichnise zÍítízpět do jezera.KŤesťan Dostojevskij,kter! vidí veškeÉlidstvo sjednocenov hňíchu,tím chce Ťíci:jen když si všichrri podajíruce a budouochotni néstuniverzálnívinu spolcčně,mŮŽeboží hŤíšníci dobrota pŤivoditzázrak vykoupení. Marxista Weil, jak jsme viděli, nevěŤína univerzálnostviny. Proto stavípro. ti Dostojevskéholegenděo cibuli legenduopačnou.Poselstvíjelrovariacena téma cibule zní:nikoli lidská snahao sebezáchovuje špatná,nybržbŮh, kteryji za špatnouprohlašuje.Názor, ,,Žebohovéjsou z|í..- jak se pravíu SoÍbkla-, uvedl Weil jako motto už v DŤevěnélžÍci.Ye světě,kde vládnou takovíbohové, se už ne|ze nadít,Že by člověkavykoupil ze z|a zázrak. Hned v rivodu patnácté kapitoly' v níždo děnívstupujecibule, vyhánítakéWeil sv1intčtenáŤm chuťna zázraky drjkladně z hlavy: zňejmě nejbrutálnějšíscénuce|éknihy _ stráŽník stŤe|í do ucha chromémučlověkuna pojízdnéžidli _ stylizuje jako novévydání Kristova uzdraveníchromého.Jak záměrně tím míňíproti Dostojevskému,se ukáŽe,kdyŽ svémuhrdinovi o kapitolu dále dovolí,aby syrovou oibuli obtíŽenou symbolikou ',nakrájelna tenkép|átky na chléb..(123) a o da|šíkapitolu později zvěstova|:,,Musímse naučitodvazepŤljmoutna sebe vinu, musímodrazitnataŽenéruce, kterése po mně vztahují..(l29). To nenížádnébezoh|edné,Zachrař se' kdo mŮžeš!... Kdo užby se tak dlouho jako Roubíčekmuči|rozhodováním'zda smí kvrj|iv|astníktižiriskovatkťrži druh;ch? A on pňeceprávě nechce ,,odráŽet,,rucetěch, kdo bojujío svou záchranu, on chce prav! opak: vymanit se z odevzdanostiutrpení.Když se Weil tohotorozhodnutíchápejako pŤíležitosti, aby podobenstvío cibuli vyprávěl no. vě a proti dosavadnímuv znamu, vyjadŤujetak vrj|i k rozchodu s Dostojevskym' Drsnéodmítnutíautora,ktery naléhavějineŽ kdo jin! hlásá smysl utrpes hvězdou,ještě nějaní,má svrij d vod: chtítpodsunoututrpení'jež|íčiŽivot k! srlys/, by znamenalo pohrdat člověkem.Pocit' že tu stojímepňeddimenzí 528
dodnes.Weiobvyklékategorie,nás neopouští hrrizy,která prolamuje všechny pojmem shrnout dění smys|em nad zouÍalství své ioul 'ouou'nici se pokusili na svět. pohledu jako vlraz absurdního čten s hvězdou byl ,pu'u.anu...I Život m ko|egou: praŽsk.i nejs|avnějším svlm se byl proto Weil srovnáván šiát" "nouu něco do sebe.Weil, kter;Íse s Kafkou í,u*,.^Kafkou. Na první pohled to nrá v jednépiípravnéverzi svéhoromázmiřuje u t'ait"nouJesenskouosobně znal. A neprisobísnad mnohév Životě vyslovně. ze Zdrukudokonce nu zeměměŤiče - od byrokratickéhosoukolí,ježroztáčiněkdo, kdo zr]stás hvězdoukaÍkovsky člověkav sou. vá zvo|nadrcen]/mobětent navždyneviditeln]i,až po proměnu částmenaŽerie,v cirkusovou atrakci? C irkus však Privodnípopud pŤirovnatdeportacik cestě do cirkusovéarényneposkyt|a _ děprÓza brutá|ní jako a cibule hvězdy už u Weilovi zŤejmě|iteratura'nybrž praŽské samy označovaly transportem s jin. Kvrili hlučnlm v;/jev m spojenlnr Weil oběti h.Ů"nou podívanoujako ,,cirkus..(Rothkirchenová l99 | : 43). A opět jednou' jen poje Katka literaturou pouti světovou povfšil reálii na počátek ShadŤívější: dvě navštivme krátce však PŤedtím ilední stanicítétoobchŮzky. kespearaa Komenského. V poslednímdějstvíHamleta pŤipravujídva hrobníci hrob sebevraŽedkyni smrti.Zvnějškuna nich dobrovolné otélii a mluvípŤitomo morálnípŤípustnosti je ,,dva hábitu šprymaŤri: do oděl jejich ňemeslonenívidět, neboťShakespeare Zivokapito]le jeviště. V sedmnácté je na posílá k|auny,s krumpáčia ryčl,,,tak Roubíčeka jeho kolegovéze hŤbitovasebevrahaRota s ivězdou pohŤbívají Narážkuna bitschekaa pŤouse pŤitom.zda je jeho činmravně ospravedlniteln]/. klauni? detail: nejdúležitější tu nechybí Avšak Shakespearanelze pŤeslechnout. neboť hrobaŤe: za pŤev|ékl špr:/maÍe aby jen to, Nikoli, Weil měl dost vkusu na sv1imi aby proto, jsou pŤece tu hÍbitově, na bez v1ijimky všichni' kdo pracují obveselovali_ v,,cirku..! ,,kozelcia pŤemety.. Paralela mezi Hamletem a Životem s hvězdou sahá všakještěmnohem dále; začínáuŽv pátékapito\e.Zatímcostrlc a teta lamentujínad prúběhemválky' hloubá Rouuirek v iichosti: ',MožnáŽejsem vinen, žeDánsko nechcebojovat... Absurdnídomněnka - na první pohled. Neboťna druh! pohled má princ dánsk1/,kter svou pomstu nu ná'i|né* uzurpátoroviClauditlvi odkládá tak dlouho' rozhodně cosi společného až se sám stane obětí jeho záludnéhosoupeŤení, Když svlm váhározhodnutím. s Weilov1im hrdinou: couvání pŤedkonečn]/m
529
Právě tak jako hvězda není pouh1im,,kouskem|átky z uměléhohedvábí.. (64),neníani tato cibu|ejen potravinouZ nouze'Weil opět posunedo stÍedudění reá|ii s v razně symbolickou hodnotou a opět toho docílítak, žeji obdďí asociacemize světovéliteratury.Neboťcibu|e v Roubíčkověkapse (l l6) se pňi b|iŽšímpohledu ukážejako rostlina ruská' V Bratrech Karuntazovych vyprávi Dostojevskij pod titulem Cibulka lidovou pověst:zlá staŤenadostanepo smrti od Boha za jedin! dobr1ičinsvéhoŽivotapŤíležitost uniknout zaÍracení. Pomocí cibulky, kterou kdysi darova|ažebračce, ji má anděl sÍrážnyvytáhnoutz peke|néhoohnivéhojezera.A stanese zázrak,,cibulka drží!Avšak staÍenyse zachytíi ostatníhŤíšníci, aby by|i takézachráněni.A tu je staňenaod sebe nohama odstrčí:,'Mne vytahují,ne vás, je to moje cibulka, a ne vaše...Sotva to Ťekne, cibu|ese pňetrhnea všichnise zŤítízpéLdojezera.KňesťanDostojevskij' kter1yvidí veškeré lidstvo sjednocenov hŤíchu, tím chce ňíci:jen kdyŽ si všichni hŤíšníci podajíruce a budou ochotni néstuniverzálnívinu spo|ečně'mrižeboŽí dobrotapňivodit zázrak vykoupení. Marxista Weil' jak jsme viděli, nevěŤína univerzálnostviny. Proto Stavíproti Dostojevskéholegenděo cibu|i legenduopačnou'Poselstvíjehovariacena téma cibule zní: nikoli lidská snaha o sebezáchovuje špatná,n;Íbrž bŮh, ktery ji za špatnouprohlašuje.Názor, ,,Žebohovéjsou zlí..- jak se pravíu Sofbkla -, uved|Weil jako motto uŽ v DŤevěnélžíci.Yesvětě' kde v|ádnoutakovíbohové, se uŽ nelze nadít,Že by člověkavykoupil ze z|a zázrak. Hned v rivodu patnácté kapitoly,v níždo děnívstupujecibu|e,vyhánítakéWeil sv m čtenáŤúm chuťna zázraky dtlkladně z h|avy: zŤejměnejbrutá|nější scénuce|éknihy - stráŽník stŤelído ucha chromémuč|ověkuna pojízdnéžidli _ stylizuje jako novévydá. ní Kristova uzdraveníchromého.Jak záměrně tím míÍíproti Dostojevskému,se ukáže,kdyŽ svémuhrdinovi o kapitolu dále dovo|í,aby syrovou cibuli obtíženou symbolikou ,,nakráje|na tenképlátky na chléb..(123) a o dalšíkapitolu ptlzději zvěstoval:,,Musímse naučitodvaze pŤijmoutna sebe vinu, musímod. raziLnataŽenéruce' kterése po mně vztahuji,, (|29). To neníŽádnébezoh|edné Kdo užby se tak dlou,ZachraĎ se, kdo mrjžeš!... ho jako Roubíčekrrruči|rozhodováním,zda smí kv |i vlastníkrižiriskovat krjŽi druh1ch?A on pÍeceprávě nechce ,,odráŽet., ruce těch, kdo bojujío svou záchranu, on chce prav! opak: vymanit se z odevzdanostiutrpení.Když se Weil tohotorozhodnutíchápejako pŤí|eŽitosti, aby podobenstvío cibuli vyprávěl nově a proti dosavadnímuv znamu' vyjadŤujetak vti|i k rozchodu s Dostojevsk1ím.Drsnéodmítnutíautora,kter! na|éhavéji neŽ kdo jiny hlásá smysl utrpejeŽ|íčí ní,má svrij drivod: chtítpodsunoututrpení, Zivot s hvězdou,ještěnějak;l snl.ys/,by znamena|opohrdat č|ověkem'Pocit, že tu stojímepŤeddimenzí 528
dodnes.Weiobvyklékategorie,nás neopouští hrrizy,která prolamuje všechny pojmem shrnout dění nad smyslem zouÍ.a|ství toui ,oueu'nici se pokusili své na svět. pohledu jako v1yraz absurdního I Zivot s hvězdou by| čten ,,absurdna... kolegou: pražsk1ym nejs|avnějším štáleznovu byl protoWei| srovnávánse sv!m sebe' Wei|, kter;/se s Kafkou F.un"",n Kafkou. Na prvnípohled to má něco do jedné verzi svéhoromá. pňípravné v u Mit"nou Jesenskouosobně znal, zmiřuje mnohév Životě snad neprisobí v A nu zeměměričeze Zánlku dokonce slovně. ježroztáči kdo zŮstáněkdo, souko|í, s hvězdoukafkovsky od byrokratického v souproměnu člověka po až yá zvo|nadrcen]/mobětenrnavždyneviditeln]/, částmenažerie,v cirkusovou atrakci? Cirkus popud pÍirovnatdeportacik cestě do cirkusovéarényneposkyt|avšak Pťrvodní Weilovi zňejmě|iteratura,nybrŽ - jako užu hvězdy a cibule brutálnípr za désamy pražské označovaly transportem jin. Kvrili Ňučnlm vljev m spojen;/nrs A opět Weil 43). l99l : (Rothkirchenová jako ,'cirkus.. oběti h..i'nou podívanou _ jednou' pojen je KaÍka Iiteraturou povfšil reálii na počátekpouti světovou ShadÍívější: dvě navštivme krátce však š|ednístanicítétoobchrjzky.PÍedtím kespearaa Komenského. V poslednímdějstvíHatnleta pŤipravujídva hrobníci hrob sebevražedkyni smrti'Zvnějškuna nich dobrovolné oÍéliia mluvípÍitomo morálnípŤípustnosti je hábitu špr;/rnaňťr: ,,dva do oděl jejich Íemeslonení vidět, neboťShakespeare Živo. kapito|e jeviště' je V sedmnácté tak posílá na klauny' s krumpáčia r;/či.., Roubíčeka jeho kolegovéze hŤbitovasebevrahaRota s hvězdou pohŤbívají Narážkuna bitschekaa pŤouse pŤitom,zda je jeho činmravně ospravedlniteln]/. klauni? detail: nejdriležitější tu nechybí Avšak Shakespearánelze pŤeslechnout. neboť hrobaŤe: za pŤevlékl aby špr]/maÍe Nikoli, Weil měl jen dost vkusu na to, aby svfmi proto, jsou pŤece tu hŤbitově, bez v1yjimkyvšichni,kdo pracují na obveselova|i- v',cirku..! ,,kozelcia pŤemety.. Paralela mezi Hamletem a Životem s lwězdou sahá všakještěmnohem dá|e; zač,ináuŽvpátékapito|e.Zarimco str c a teta lamentujínad prŮběhem vá|ky' hloubá Routlieet v tichosti: ,'Možnážejsem vinen, žeDánsko nechcebojovat'.. Absurdnídomněnka - na první pohted.Neboťna druh pohled má princ dánsk]f,kter.,Svou pomstu no ná'ilné. uzurpátoroviC|audiovi odkládá tak d|ouho, rozhodně cosi spo|ečného až se sám Staneobětíjeho záludnéhosoupeÍení, s Wei|ovfm hrdinou: couvání pÍedkonečnlm rozhodnutínr.Když sv]/m váhá-
529
il
ním promeškápiíležitostk ritěku do Shakespearovy vlasti, je Roubíčekv postavěherce Porgese konfrontováns osudem Hamletovfm. loiges musínynívytouŽenoutragickou roli sehrát místona jevišti ve skuiečném iivotě, a nakonec kvŮ|i tomu zemŤe.Roubíček,kter na počátkurománu jen stŤídástavy hladu a Únavy, kter; by nejraději ,,všechnozaspa'..(68) a touži ,,b!t zvíŤetem,. (32), tento Roubíčekby se mohl od Hamleta o sobě samém hodně dovědět:,,Co je člověk,l kdyŽ v,!pa|néa smys|jeho dnri / je jíst a spát? Dobytče,poune zuire.. (Hamlet,IV 4; Shakespearel98 | : l I5). Avšak Vzpouraproti pÍisouzenému mu zezviÍečténí je jen jednou z |ekcí,kterémá Hamlet p'o Rouuittu pŤipraveny. Nevysloven m poučenímmu musíb,!t i zvratdramatického uměnív dramatickou skutečnost,jakmujej v životěpňedvádíPorges(ostatně toto pňekročení hranice mezi fikcí a realitouje pŤichystánouž u Shakespeara: tam je urah Hamletova otce odkryt za pomoci vraždyna jevišti). Roubíčkovarozhodná rluševníproměna spočíváv tom, že tragickou skutečnost, která ho obklopuje,pňijme,místoaby se stáhl do myš|enkoi;ích her;1inak Ťečeno: ženepod|ehnesvo
kde ho pozoruje zdánlivě tak naivně,jako by netušil,jak se věci mají.Komensky, specialistana takovéozvláštřujícíef.ekty,dokázal popsatce|ou|oďjako povoz, od oje ažpo rozvoru.Weil to dě|á po něm, když líčíTerezínjako ,,druhmenaŽerie,,pro ,,tahouny,,'I skrytě autobiograficky charakterŽivota s hvězdou píipomíná Labyrint. Bez váháni by mohl Wei| podepsatr1vodnípoznámku Ko,,vyma|ovaljsem tu na většímdí|esvév|astnípŤíhody' menského,,ke čtenáŤi..: jsem v nemnohlch těch letech Životasvéhojiž potkal,některépak pŤi se s nimiž jinlch spatŤilaneb o nich sobě návěštídanéměl.. (Komenskf | 892: 5). Velká literaturaje vždyodpovědí- na |iteraturu.originalita autorase neměna jeho zdrojích,n;/bržtím,jak inteligentněsi s nimi hraje.Weilozávislostí Ťí jeho religiÓzního va odpověď Komenskémuspočíváv obratnémpŤehodnocení záměru.Pro Weila nenípraq/m poučenímz holocaustuani obrat do nitra, ani návrat k Bohu, kter;i pacifistick;i biskup česklch bratíídoporučovaljako |ék války' Jeho hrdina vystupuje právě naopak z vnitÍních proti hr zám tŤicetileté prostorduše,,,rájesrdce..' ven aza(azuje se do Ěadbojujícíholidstva. vedla k pochybnostemojeho exiA B h? Katastrofa,která dokonce i věŤící stenci,byla asi sotva zprisobilá, aby k němu obrátila autora S Weilovlm světoprotoje, jak v1irazně neseRoubíčkovononázorov;ímpozadírn.Tím nápadnější vé smyšlení rysy náboženskéhoprobuzení. Zarámováno je kÍtem vodou a ohněm: na počátku&vacátéprvní kapito|y se hrdina k
s30
53r
I
ním promeškápiíleŽitostk rltěku do Shakespearovy vlasti, je Roubíčekv postavěherce Porgese konfrontováns osudem Hamletov./m. ro.g", musínynívytouŽenoutragickou roli sehrát místona jevišti ve skuiečném iivotě, a nakonec kvŮ|i tomu zemŤe.Roubíček,kter na počátkurománu jen stŤídástavy hladu a Únavy,kter; by nejraději,,všechno zaspa'..(68)a touží,,bt zvíňetem,,(32), tento Roubíčekby se mohl od Hamleta o sobě samém hodně dovědět:,,Co je člověk,l když v,!pa|néa smysl jeho dnri / je jíst a spát? Dobytče,pouhézvíŤe.. (Hamlet,IV 4; Shakespearel98 | : l I5). Avšak vzpoura proti pŤisouzenému mu zezviÍečténí je jen jednou z |ekcí,kterémá Hamlet p'o nouuietu pŤipraveny. Nevysloven m poučenímmu musíb,!t i zvratdramatického uměnív dramatickou skutečnost,jakmujej v životěpňedvádíPorges(ostatně toto pŤekročení hranice mezi fikcí a realitouje pŤichystánouž u Shakespeara: nm je urah Hamletova otce odkryt za pomoci vraždyna jevišti). Roubíčkovarozhodná duševníproměna spočíváv tom, že tragickou skutečnost, která ho obklopuje,pňijme,místoaby se stáhl do myš|enko her;1inak ;ích Ťečeno: ženepod|ehnesvo
kde ho pozoruje zdánlivě tak naivně,jako by netušil,jak se věci mají.Komensk!, specialistana takovéozvláštřujícíef.ekty,dokázal popsatce|ouloďjako povoz, od oje aŽ po rozvoru.Weil to dě|á po něm, když líčíTerezínjako ,,druhmenaŽerie,,pro ,,tahouny.,'I skrytě autobiograficky charakterŽivota s hvězdou píipomíná Labyrint. Bez váháni by mohl Wei| podepsatr1vodnípoznámku Ko,,vyma|ovaljsem tu na většímdí|esvév|astnípŤíhody' menského,,ke čtenáŤi..: jsem v nemnohlch těch letech Životasvéhojiž potkal,některépak pŤi se s nimiž jinlch spatŤilaneb o nich sobě návěštídanéměl.. (Komensk1i|892: 5). Velká literaturaje vždyodpovědí- na |iteraturu.originalita autorase neměna jeho zdrojích,nlbrž tím,jak inteligentněsi s nimi hraje.Weilozávislostí Ťí jeho religiÓzního va odpověď Komenskémuspočíváv obratnémpŤehodnocení záměru.Pro Weila nenípraq/m poučenímz holocaustuani obrat do nitra, ani návrat k Bohu, kter;i pacifistick;i biskup česklch bratíídoporučovaljako |ék války' Jeho hrdina vystupuje právě naopak z vnitÍních proti hrrizám tŤicetileté prostorduše,,,rájesrdce..' ven aza(azuje se do Íadbojujícíholidstva. vedla k pochybnostemo jeho exiA Brih? Katastrofa'která dokonce i věŤící stenci,byla asi sotva zprisobilá, aby k němu obráti|aautora S Weilovlm světoprotoje, jak v1irazně neseRoubíčkovononázorov;ímpozadírn.Tím nápadnější vé smyšlení rysy náboženskéhoprobuzení. Zarámováno je kÍtem vodou a ohněm: na počátku&vacátéprvní kapitoly se hrdina koupe v ňece,na konci dvacátétŤetíspa|uje všechnyosobní dok|ady' Duchovní znovuzrozeni a Smrt dosavadníhojá symbolizují mezitím Roubíčkovynarozeniny a stÍepyjeho zrcad|a(l83). A pŤirozhodujícímotÍesu,amplionovézprávéo Rrjženiněpopravě na konci dvacátéprvníkapitoly,jako by se zastavil sám čas- základni rys veškerémystickézkušenosti.Ba ještě vyznamněji: JoseÍ.aRoubíčka,piesně jako hrdinu l^abyrintu, vo|á k obrácení hlas, jehoŽ privodce zrjstává neviditelny! U Komenskéhotento hlas mnohomluvně slibuje věčnyživot- u Wei|a ovládá vyos eněji už ani nemohl využjen jedno kovovés|ovo:,,ZastŤeleni!..Tvrději, jádňit,o čemho pouči|SoÍbk|esa diktátoŤi20. století:,,žebohovéjsou zlí... Josef v doupěti Proč potom Weil pokÍtil svého hrdinu jménem vysloveně božíhodítěte:Josef Roubíček?PŤipomeřme si: starozákonníhoJosefa zachráni Pán pŤedzkázou hned dvakát. Nejprve hodíbratŤisamotáŤedo jámy, dajípak ale pŤednosttomu, aby ho je nespraved|ivě uvězněn azázrakem za tučn1penízprodalido ciziny' Tam slouží, se osvobodí,aby nakonec cel;/ svrij kmen zachránil pňedhladem. Thomas Mann
530
53r
I
pŤevyprávělten krásny pŤíběhve tŤicátlcha čtyŤicát:/ch letechjako v vojov! román o cestěod egocentrismuk sociá|níodpouednost.i. Román io,seJ a'bratt ieno, polemiku proti nacistic.kémuzneužíváním tri, ohroženíČesi vaceno priiati a rychle pÍeložili.Wei|jistě onu |átku zna|v jeji biblické i moderníverzi. Sdílísnad mal;íbankovníriŤedník Josef Řoubíčeks ,,Josef.em živitelem..něco víc nežjen jméno? Rozhodně je tu podoba v základním pohybu je.,ichexistence.oba projdou pozoruhodnoumetamorf'Ózou: z pavučin,niué"o,u'o"". nosti, do nichžjsou zakuk|eni,vyjdou oba nakonecjaio Iidé'kteĚíse vědomě berou za věc |idstva. Tím to však nekončí:neJen egyptsky, ale i česk! Josef unikne smrti o vlásek hned dvakrát. V sedmékapitole mu hrozí - jako jeho pňedchridciv jámě _ vyhladovění;zachráního však.'. peníze.Je povolán do služby za věc cizincri, nejprve u takzvané ,,pohotovosti..,poté nu nrbitouě. V patnáctékapitole mu hrozíodeslánído pevnostního města,jemuž unikne prav,!.mzázrakem náhody. Znovuzrozen! Josef užívá svého riraau ;ato hŤbitovní zahradník,aby mezi hroby pěstoval zeleninu' Thk se stane, i káyž jen v ne1skrovnějšímrámci, Živitelem h|adovějícilh Židt:. Hlouběji než ke .společnému biblickému zdroji spňízněnostmezi strohym protokolemo pňeŽitíJiňíhoWeila a bezbŤehymeposem Thomase Manna protkan;im číselnoumystikou, zdá se nesahá.Nebo snad pŤece? YždyÍi u vzdá|en ch pŤíbuznych nás někdy pÍekvapíojediněI! rys' kter prozrazuiebytostnou SpŤíZněnost.U Weila a Manna se tato afinita nachází tam, kde bychom ji čeka|inejméně-:v pŤísné kompozici sledujícísystémsvatlch číse|.oněch dvacet tn kapito|Zivota s hvěalou sice na prvni pohIedp sobí,jako by byly ,'dostvolně Íazené..(Pohorsky l 990: 380), avšaktento dojem k|ame. Pravě joseÍbvskálátka sk tá klíčk Weitově románovéstavbě,která je zkonstruována áaleko raÍinovaněji' neŽ dává tušitpovrchnípohled. NeŽ si Josef Roubíčekumíní'žesvrij Životnevydábez boje,je mu dvakrátprodloužena životnÍlhrita, poprvév sedmékapito|e. o kapitoiu později vyhledává muŽe,kterémunakonecsvěňísvou záchranu:je to Materna, tosefMátería.Tb| o hr.dinrivjmenovec ztě|esřujeočividněmožnostjeho znovuzrozčni(ve slově Materna zaznivá latinskémater stejnějako staršíčesk]ivyraz pro děIohu, materník) _ tak jako druhy, Robitschek,už poněmčením svéhočeskéiojménasignalizuje, že se svou pÍizprisobivostí cizímu elementu vymaŽeze světa' V rozlioutrruse svym světlejším alter ego si RoubíčekzpÍítomřujenebezpečí duševnísmrti:,,Asi jsem již mrtev,Ťekljsem si [...]MoŽná žedovedu m|uvii jen s mrtvymi, protoŽe majíjinou ňečneŽ ostatnílidé..(58)'A jakoby na potvrzenítohoto orteluje Roubíčeko málo později pŤidělenk pohňební s|uŽbě,k práci v Ťíši mrtvych. Sedmkapitol poté,co udělal onu metaÍbrickoučáruza svym dosavadním žlvotem,obda532
zástavusvéŤujeosud Roubíčkadruhoulhrjtouz milosti.A on se rozhodujepŤedat jmenovci. pÍežití, cibuli, V kapito|ese svému druhému následující vlastního ho Robitschek volí Roubíček vfsledek: sebevraždu. hned nato cibu|i. dozvidáme je po. odloučí od svého temnějšího alter ego, sotva tento symbolicky se sotva A hÍben- proměřuje Roubíčekpole mrtv1ichv zeleninovouzahradu.od rozhodnurozhodnutínepoddávat tí,žesám cibuli sní,vede tedy pŤímácestake konečnému se pasivněosudu- cestaobsaženáopět pí.esněv sedn kapitolách! PouťJosefa RoubíčkaSe ploto dokonává ve tňechkrocíchpo sedmi kapito|ách, vsunutékapitopokaždé krátkym zastavením: 7-|-.7_|-7. Jednot|ivé pŤerušen1fch postavenímezi v slouží k určeníjeho JoseÍa dvakrát doupěti a Weilova ukazují ly ve|ké zrovna ze kapitol a žejsou celkem Žn bloky sestávaji sedmi a smrtí. životem pňíběh: hrají mimoŤádtrojka a sednrička tam kdo zná Josefův nikoho, neudiví tŤi, symbo|ikoudo moderního nou roli. Avšak nevk|ádámetakovoubiblickoučíse|nou si to: 3 x 7 dá2| _ a to je pňesněčísmnoho tajup|nosti?PÍezkoušejme textupÍíliš mocnostioznamujípopravuRoubíčkovymi|enky! lo kapitoly,v nížvyšší ,,Všechnobylo moŽno dokázat čísly,číslembylo možno proměnit slabého člověkav siláka nebo č|ověkave zviÍe v cirku,..( l 85) ňíkáJosef Roubíček,kterého učinil jeho tvrirce nikoli bez d vodu bankovním íedníkem,počtáňem z povolání.I JiňíWeil věděl' kotik toho lze dosáhnoutpomocíčise|:Život s hvězdou precizně vykalkuloval aŽ do číselného označeníkapitol - aby člověkuproměněnémuv čísloopět navráti|jeho |idskou tváí..
Literatura GROSSMAN, Jan |99| 11964],,Wei|rjv Čs.spisovatel) Život s hvězdou..,in J. G.: Analyry,(Praha: KOMENSKÝ, Jan Amos |892 Jana Amose KomenskéhoI'abyyi11rsvěta a rrij srdce (Praha)
PoHoRsKÝ Mi|oš
je Mendelssohn (Praha: l990 ,,Doslov..,in J. Wei|: Život s luězdou. Na stŤeše Čs.spisovatel)
RoTHKIRCHENoVÁ, Livie l99l ,,osud Židúv Čechácha na Moravě v |etech l938-1945..' in osud židtL v protektoratu1939-1945 (Praha)
533
pŤevyprávělten krásny pŤíběhve tŤicát1icha čtyŤicátch letechjako v1ivojov! román o cestěod egocentrismuk sociálníodpovědnosti.Román Josef a bratÍíjeho, polemiku proti nacistickémuzneužívánímytri, ohroŽeníČeši vděčně pĚijali a rychle pŤeložili. Weil jistě onu látku zna| v její biblickéi moderníverzi. Sdílísnad mal bankovníriŤedník Josef Roubíčeks ,,Josef.em živitelem..něco víc neŽjen jméno? Rozhodně je tu podoba v základním pohybu jejich exiStence.oba projdou pozoruhodnoumetamorÍÓzou:z pavučinsnivéosamocenosti' do nichžjsou zakukleni, vyjdou oba nakonecjako lidé,kteňíse vědomě berou za věc |idstva. Tím to však nekončí:nejen egyptsky, ale i česk117 Josef unikne smrti o vlásek hned dvakrát. V sedmékapitole mu hrozí - jako jeho pŤedchridciv jámě _ vyh|adovění;zachráního však.'. peníze,Je povo|án do s|uŽby za věc cizinc , nejprve u takzvané,,pohotovosti..,poté na hŤbitově' V patnáctékapitole mu hrozíodeslánído pevnostníhoměsta,jemužunikne pravym zázrakem náhody. Znovuzrozeny Josef užívásvéhorliadu jako hÍbitovní zahradník,aby mezi hroby pěstoval zeleninu' Tak se stane' i kdyŽ jen v nejskrovnějšímrámci, Živitelem hladovějícich Ži
pňedatzástavusvéŤujeosudRoubíčkadruhoulhťrtouz milosti.A on se rozhoduje jmenovci. kapitole se V následující cibuli' svémudruhému ho vlastniho pÍežiti, cibuli. nato hned Roubíček dozvidámevfsledek: Robitschek volí sebevraždu, je potento sotva ego' alter A sotvase symbolicky odloučíod svéhoternnějšího rozhodnuod zahradu. hŤben- proměřuje Roubíčekpole mrtvlch v zeleninovou rozhodnutínepoddávat tí,Že sám cibuli sní,vede tedy pÍímácesta ke konečnému kapitolách! se pasivněosudu cestaobsaženáopět pŤesněv sedmi PouťJosefa Roubíčkase ploto dokonává ve tŤechkrocíchpo sedmi kapitolách, vsunutékapito7_|-1_|_7. Jednot|ivé pokaŽdékrátkym zastavením: pŤerušen]ich jeho postavenímezi iv ukazuiíWeilova JoseÍadvakrát v doupěti a sloužík určení jsou celkem a áuot"1n u smrti.Ževe|kébloky sestávajízrovna ze sedmi kapitol Že mimoŤádhrají tam trojkaa sedmička tÍi,neudivínikoho,kdo zná JoseÍtivpŤíběh: moderního do symbolikou nou roli. Avšaknevkládámetakovoubiblickoučíselnou si to: 3 x 1 dázl - a to je pŤesněčísmnoho tajuplnosti?PŤezkoušejme textupŤíliš mocnostioznamujípopravuRoubíčkovymi|enky! lo kapitoly,v nížvyšší proměnit slabého ,,Ýšechnobylo možno dokázat čísly,číslembylo možno Roubíček,kte( Ťíká Josef 1 85) člověkav siláka nebo člověkave zvíŤev cirku,.. počtáÍem riŤedníkem, rého učinil jeho tv rce nikoli bez d vodu bankovním s hvěz. Život pomocí čise|: z povolání.iriri w"it věděl, kolik toho lze dosáhnout pro. člověku aby kapitol označení doupreciznévykalkuloval aŽ do číselného měněnémuv čísloopět nawátil jeho lidskou tváŤ. Literatura GROSSMAN, Jan |99t |1964],'WeilŮv Životshvězdou.., in J. G.: Analyzy (Praha:Čs.spisovatel) KOMENSKÍ Jan Amos |892 Jana Amose KotnenskéhoLab1,yinrsvěta a ráj srdce (Praha)
PoHoRsKÝ, Miloš l990 ,,Doslov.., in J. Čs.spisovatel)
,\Net|: je Mendelssohn (Praha: Život s hvězdou' Na stŤeše
ROTHKIRCHENOVÁ, Livie l991 ,,osud židúv Čechácha na Moravě v |etech 1938-1945,,,in osud židú v protektorátu 1939_l945 (Praha)
533
SHAKESPEARE, Wiltiam |98| Hamlet,krrÍIevic dánsk!,pňel.E. A. Saudek(Praha:Čs'spisovatel) WEIL' JiŤí 1990Život s hvězdou,Na stŤeše je Mendelssohn(Praha)
Genezedí|aJana Weissepo roce 1945 BOHUMIL FORT
díla Jana Weisse, autora TématemméhopÍíspěvkuje zmapovánípoválečného jsou spo1enys jeho koneč. po roce l945 právě ty z nichž v,lrazÍl' a tváíi mnoha n m pÍíklonemk ide.jímrodícíhose praktickéhosocia|ismua s vidinou komunismu. Zabgval jsem se zevrubněWeissov;/mdí|empŤedválečnlma domnívám rose od pozdějšíhoIišídosti diametrá|ně- a to v nejrriznějších se, žepŤestože jež po. se jakási body, -, pňemostění a styčné nimi najít mezi mrjžeme vinách kusímnačrtnout. jeho Schematickym žemerozdělit Weissovutvorbuz |et |921 (datumvydání první povídkovéknihy Baruik sntrti)aŽ |944 (Povídkyo lrjsce a nentivisti) do ÍÍi žánroq/cha tematicklch rysŮ:Ido skupiny první hlavníchskupin podle určit]/ch by patňily povídky se siln]/m protiválečnymapelem' inspiračněvycházejici z autorovy zkušenostize zajateckéholágru v době první světovéválky. Do skupiny druhébychom pak mohli za1aditpovídkya romány s motivy vědeckéfantastiky románDúm o tisícipatrech(|929). PrÓsem by mj. patŤili Weissrivnejs|avnější aŽ naturalistick;/m pestrouÍ'abulací, zy těchtodvou skupin se vyznačujípŤedevším smyslempro detail,svižnostíděje,použitímširokévrstvy slovnízásoby,peč|ivou jazykovlch prostŤedk. UŽití velkéhomnožstvíSynonymvolbou a diÍbrenciací a vo|bajednočlennch vět s|ouŽík navozenírychle se níchshodnlch pÍívlastkri podtrženaexpresivsnu a reality,tímje zŤete|ně stŤídající atmosféryhorečnatého pak vyplřují prÓní v stavba,konÍ.liktnost dialogťra gradaceděje. Skupinu tŤetí _ společnosti) v nichje neustálepÍítozy s v]/r.aznou sociálníkritikou (buržoazní obměnách' Je men velmi siln! sociálně mravníaspekt,a to v těch nejrťrznějších všaktňebadop|nit,žeprvky jakésimotivickéexkluzivity,potaŽmofantastiky,mrikteréautoŽemevysledovatve všechzmíněnlch skupinách-jsou to prostŤedky, irkčníhosvětvoÍíspeciÍicképozadi rovi sloužíke konstrukcidějovéhonapětí,jež protik|ad reata jednotliv]ich pŤíběhťr. Thkov]/rnprincipem je napŤ.už naznačen,! |iniev celéautorověpÍednepÍerušená lity a snu, kteryie pak objevujejako téměŤ zaměÍení. válečné tvorbě antimilitaristickéhoa antiimperialistického Ale abychom se vrátili k našemuzájmu: obecně |zeÍíci,žeWeissova poválečnátvorbaje žánrověi stylisticky nréněrozrnanitá,postrádá pŤedválečn!silPro podrobnějšícharakterístiku viz FoŤt l999
534
535
