yj?
TIT
ZVONY DOMOVA
ARNE NOVÁK
DOMOVA
ZVO NY
Kniha studii
Nakladatel
Fr.
2
a podobizen.
Borový
9
16
v
Praze.
„Ltittinski zvony slyitt valné hony,
pes
pol§ a háje zni ten svatý hlas,
hlaholí tak jasn, hlaholí tak krásni'
Leielinské zoony rád bych slyšel
Soatoplak
zas!**
ech
Drahé památce mého šlechetného poctivého
a
otce.
skromného zvoníka
na rodném
eském
lané
TVERO POSELSTVÍ JANA AMOSE KOMENSKÉHO •Maxi BtOM Ui ttevitclé trého ckráora. Ti i«diai ze vUck poxaávali tc zaimenini. Jako tHb jtnfch ncbct a zemi vidéli
hrzu
a nádheru vid.
V
plDosti ocstísloých forem
duli pnrotsí aap«ti tvého tvriiho dccha«
id
jako Eliáioto svitlo
nad krajinami oUnky
m vitch ocjryiiich
Hk
linii
krásy se iiaki
uUienými
a ranami blesk ochroml ztemaloo roku odvállivébo.
Vykoupením taicmné viny byla jim Ol,
napétim,
jež
bolest a práce.*
Bttina: Staviteli chrémm. jest
rozkoší,
s
mamou
touhou,
hledáváme za chrámovými díly, rozpiatými do nekonena a do neosobná, lidskou bytost jejich tvrc. Vznešený chlad písných kleneb a nadlidských kopulí, jenž, unikaje žalm i radostem této zemé, sahá až na pomezi oblaných svét, nezabrauje nám, abychom nepátrali po teplém a dvérném lovenství, které stavitelé katedrál dali nadobro pohltiti konstruktivní myšlenkou. Což nespí, zazdéno kdesi ve vzdušném svorníku odvážného žebroví, plamenné srdce nepNstupného architekta se všemi zkušenostmi lásky a zklamání, bolesti a vítzství, snu a skutenosti? Což neudefí po létech pokorného studia a pronikavého chápání pece hodina, kdy srdce se rozbuší, aby potomkterá jest povzbuzením,
n
kove t dédici porozuroili jeho pravdé nciotobnéjái? A nejinak itávimc nad knihami bohoalovcú a mynáboženských, nejistota nali zvidavottí jest •litclú tím
hlubif,
(m
jejich
myilenf pohrouženo |ett do
tmavších vod minulosti. Vie tu bývá abstrakcí, obecným zákonem, nadosobni zkuieností, rozum jejich usiloval,
aby vytvoil
mravní
jejich
zástupy
vle
— kde
toužila,
a
vybudovati etickou cestu pro
tu sled individuálního
Duchm skutené notlivý lovk sotva teba
vérouné zásady pro viecky,
náboženským
jest
eiení života? empirický, jed-
více než plale míjející stín, jehož
nedbáti; skutenost náleží vyiiímu, odtažitému
odpoutanému od místa, od plemene, od asu: tynu boiimu, a sledujíce tohoto, pohbili náboženití myslitelé v hrobkách zapomenutí úmyslné své fá. A my pece znali bychom pravé je tak rádii Podobáme se véícím, kteí hledají ostatky svtc, kosti a roucha jejich, akoliv védí, že vše záleží jen na píklade a pravidle života: uschováváme v kiSfálných skínkách lidsky dvrné dopisy hlasatel slova božího, zasadili bychom mezi šperky ochotn útržky z upímných osobních konfesí vyznava hodnot mimoosobních, a jak drahý by nám byl hranol vety, v níž zkamenéla bezprostední slza, neb v níž zableskl neovládnutý smích toho, kdo se chtl povznésti nad plá i nad ratypu,
lovenství! Zstanou nám skuten navždy zasteny mlhou lidské postavy našich náboženských obnovitel? Nebo bode nám popáno pece nkdy vyísti z tklivé vlídného úsmvu Mistra Jana Husi více než matný pablesk neuritých hnutí obtavé pokory, néžné vddost prostého
nosti a
písného vdomí zodpovdnosti, které nechce
znáti osobního blaha?
Podaí 12
se
jednou nkterému
ptycholo^ déjinnému rozhrnouti divokou houitinu hrdých a ostiutých vétvi Petra Chelického do té yynoHla zamraená selská tvá radikálmáry, aby
m
i aby z hlubokých vrásek vyoraBých myilcnkou Tslétla jako poplalcné ptáe citová xknicooat ocúprotného horlitclc? vslétne-li jednou ped námi, zakvili písni zklamání idealistova i hrAzou naprosté samoty srdce stvoeného pro družnost? Pod rozvétvenými enickými zdobami uence a theologa skrývá se pohrobeno bohaté a jasné lidství Jana Blahoslava, v némž tuSíme zda správné? oddanou a jarou lásku k zemi a k jejím zvuným daTÚmt k hudbé a k slovu, k moudrosti výmluvné a k été, která dobývá mezi lidmi shody, k verši otevírajícímu jako klí srdce otupélá a k okídlené period kazatelové, jež letí až k prahu království božího. Zdá se na pohled, jakoby Jan Amos Komenský byl v dílech svých zanechal nám nad jiné vrný a štdrý dopisy, otisk dvrného s\-ého lidství. Zstaly po které jsou pímo zpovdi; jinotaje jeho kesanských a mudeckých knih mají silnou a trpkou píchut osobního prožitku: žrvotopisné poznámky tak hojné v dedikacích, pedmluvách i vsuvkách jeho prací odborných i asových podávají vedle zevního rámce též nitní pib^ duše; spisky obranné neútují pouze s protivníky, nýbrž i se sebou samým: Komenský byl písný a otevený génij upímnosti. Životního jeho obsahu nevyerpal, kdo pojal do duše ti hlavní proudy jeho innosti: úsilí pedagogické, jež lidstvo stupovit vychovává, snahy pansofické, které uvádjí národy k svatebním hodm vážného kesanství s kvetoucí skuteností a horování irenidcé smiující znepátelené lovenství to(
ního zjednoduiovatele,
A
—
—
nm
—
13
pouze Komcatký veejný, tvétooban a organisátor, úpbé itráci ve tvé dovik obtcného potlánl, jenž •vroptké úloM. Do liroka« zrcadlíc v plných a klidných vlnách nckoiMaoet, tehdy sotva tulenou, plyne toto trojtíí, jel, pHjavii pftoky z kvetoucích Ivlii v^édecké renaissance i se strmých hor nauk rtformafnich. vtéká do mofe encyklopedického oevfocnstvi;
m
bdí ptáci ryzcjii lidskosti vznááejl se touieboé nad témito valnými vodami, na jejichž dné jako báchorka spf
obrazy biblického kesanství.
fteiitém
pená
mnohem
tésnéjiím, jež
skaliska, prodírá se
obas
zúží nebez-
tvrtý proud; naráží divoce
na slapy, tvoi záludné víry, huí a kvílí, le chvílemi zvoní stíbrem o tvrdý kámen. Jest to onen hlas pemýšlení a utrpení, který k nám mluví z KommihÉho dél osobních, a( myslíme na alegorie b^sniclcé, aí na' rozflfoání náboženská, a( na zpovédi srdce i na odkazy kesfanského syntetika. Slavné dvé knihy stoji
v ele: •Labyrint wita a lusthauš srdce*, kde z gulliverské trpkosti postehu neúprosného ve své správnosti vykupuje posvécení pímo dantovské, a oratorium opouštjící zemi s posvátným úsmvem opravdového znovuzrozeni •Hlubina bezpenosti*. Stejné památný spis uzavírá adu: rukovt soustední vnitních sil, která pede jímá v podivuhodné zkratce praktický idealism zámoský, •Unam necessarium*. Není mnoho dl Komenského, vyplujících tuto skupinu; aviak mezi nimi jsou Amosovy knihy a traktáty nejtra gitéjif, pi nichž pestává býti nadsázkou, di-li se, že jsou psán y sl zami a krví: vedle chmurného a chvílemi až válnivého dialogu •Truchlivý* f*to jest smutné a tesklivé
lovka kesfana nad
cirkve bidami
nankánh)
žalostnými
vlasti
a
dvojí slovo na rozlouenou
14
bratfm a rodákm » Kšaft umira/ici Matky Jednoty Bratrské* a •Smutný hlas zaplašeného hnvem božím poMtýe k rozplaienému hynoucímu stádu*. Jsou viak tato dila osobni* tak podstatné odliiná
od pf«dmétných knih Komenského, v pravém slova smyslu tim, co nazýváme dúvémými konfesemi? Odhodlal se Jan Amos v nich skutené zrcadliti lidskou svou tvá, jak ji rozleptaly as, vyhnansví, zklamáni a bolest, tvá, která se odvraci od zevnéjiiho svéta, aby soustedila ve svém pohledu toliko odlesk znepokolliého vnitra? ftadi se snad tmito nkolika knihami k oném velkým a píkrým svéhlavcm upímkteí jakožto da za okázalé sebeodhalováni vymáhají na tenái, aby byl shovívav k jejich krajniora sobectví? Vede též v této vci jakási skrytá stezka od Komenského k Rousseauovi? Pravý opak jest pravdou: i zde, kde mluví ze srdce petékajícího, Komenský, muž kázné a sebevýchovy, drží své já v otžích. Strádaje píliš, odvažuje se prudké a dramaticky vystupované pe s rozumem, vede vlastn svj vášnivý s vérou a s Kristem; le spor? O vlastní utrpení, o rodinné ztráty, o poplenni veškerých životních nadjí? Nikoliv, pravým pedmtem jeho námitek, stesk a protest jest obecné strádáni Jednoty a národa. Tikráte v kmetství se odnosti,
o
dn
svj odkaz; ne pouze proto, že jeho na mále, nýbrž spíše, že lidu eskému se pipozdívá, a že církev bratrská se ocitla na sklonku dni. V podání Komenského jeví se všecko osobní utrpení, hodlal podati jest již
i když trhá srdce a ledví a vyvrací celou bytost z koeh, jako souástka hromadné bolesti, jíž jeden musil
dáti výraz za všecky: co zde zoufá, co zde kvílí, co
zde viak opét vzpíná nadje k Bohu a z toho 15
erpá
nových
til
k Eáf>aiu •
hrzami otudu
— tof neni vdký
fMiaollhrtc tám, j«iBiii žal a umfránf rozvázaly \MXjkt
národ caký v zápasu smrtelném. Kd« odcávámc samomltmirzaduíe k nám chór, v nénvž iumf na tisíc* hlas a bije na tisioa zkormoucených srdci. 21amysleme se nad tímto paradoxem: díla, jciichž tof calé bratrství
pvodní
v
agónii, tof
inspirací byla nezadržitelná plnost vlastního
hoFe, pepodstatnila se
pH organickém rftn
pro-
jevy utrpení hromadného, které zvolna pohHflo viaeek
pouhý paradox složitého rozumu a jeho výbojných sil? Nikoliv: tof paradox mravního hrdinství.
osobní
Jest
pro
žal?
jeité
Jest
to snad
jiná, talunéf
slovesné
odborná
dúvémé
pfíina.
pravdé Komenského. Jazykový výraz Komenského není naprosto tím, co nazýváme zpravidla slohem osobním. Spisovatelská individuálnost ukryta jest tu pod obéma mocnými živly, které myšlenkové výrazové urují smér jeho literárnímu psobeni; Komenský, jenž se vyhýbá nestilované ei mluvené, píie vždy jazykem humanistické védy a biblického kesfansví. V jeho iiroce a umle rozpfedených periodách, stavených dle architektonického zákona písné soumémotti a mfffcích k tak téžko proniknouti
k
lidské
i
ustrnulé
kráse
tžkopádné monumentality, stýká
zdobná výmluvnost uencova
drazem
s
se
pádným a úinným
kazatelovým.
vta, která se prodírá z hloubky srdce a jež porosena jest studenými kapkami boulivých srážek žiI
16
Komenského procházi teiefelou uencovou pevleena jest do dstojného kroje
votnich, u
studovnou, kde
ech
boBiaBittické latinity, a to stejné, mluvi-li
svou
mattfitfnou, jako vyjadhije-li se svétooban jazykem
mezinárodnim.
Slohový ideál
XVII.
není
století
již
rozumová jasnost a bfitká pHléhavott výrazu, ke kterému tíhli humanisté veku Erasmova: vie se rozvíjí do iíe, vsuvky a ozdoby petéžuji pfehlednou konvétnou, pemíra synonym a epitet dusí dramatický život slovesa; vzneSená a patetická dignita zavádí ke strnulosti. Takto psal Komenský latinsky, strukci
esky. V proslulém místé >Kiaftu<, kde odkazii|« národu jazyk otcovský, naznauje nékolika slovy vAdóf své zásady v kultue ei: jazyk má býti •pulérooán, vyiifován a vzdláván*, má býti psáno pérem takto
i
»vybrouSei>ým«, i
mluvncst
pi
vedle
formalné.
—
péstování jazyka, jež jest
má
moudrosti
tedy ideál
ei
zavládati
vcné
také vý-
stavné, stilisované, kon-
struované.
Le ve slohu jako v myšlení není Komenský ani ciceronovcem ani erasmovcem, jeho smrem jest kesanský humanism, v jazyku pistupují k prvkm ueneckým
silné živly biblické.
Nejsou
u
Komenského
vzácností odstavce, jež se podobají pouhé mosaice vý-
raz
a citát z Písma: umným, ano rafinovaným ovládnutím dorozumívacího jazyka bohoslovc bratrských dociluje mocných úin netoliko u tch, kdož védi, které
z
nové odstíny
bžných obrat
kteH otce.
slyší,
Le
i
jak
i
i
významy dovedl vylouditi u nezasvcenc,
metafor, ale
mohutn
i
eí
mluví syn boží
tím, že svou literární osobnost
dobro slovní a slohové autorit
menský možnotti vyjadovati 17
se
svého
podídil na-
bible, zbavil
dvrn
se
Ko-
a bezpro-
ttcdné: vety obltteaé v Ulár a barel uencv vystupuji • |t«sty kazatelovými, Icterý klade ruku na bibli a stále pomýili na ohlas v zbožném posluchastvu. A pfece nejde tu nikterak o pouhou reícrmani konvenci. Pravé v dilech, kde odhaluje své já, íltcíí spiáe já
národní a bratrské než osobni. Komenský pHkláni
se k urité skupiné biblických knih. Jsou to vedle žal-
m
starozákonní proroci a pede viemi Jeremiái. Rozhodlo tu nesporné silné spfi2néní vnitfni. Komenský
nemohl
necítiti,
že osud obklíil
jej
hrzou cbdcbné
si-
tuace životní, z níž se politití lyrikové a náboženití
fenici hebrejští prosekávali oceli své mravní
sily a
výbuchy hromadného svého patosu: Bh, nelítostný pán nebe zataženého a blesk zurážejlclch nejvyftál vrcholky, uril jej jako kdysi prorcky za mluvího lidu vyvoleného. Ale z hnévu Hospodina písné trestajícího a pronásledujícího bez milosrdi, dlužno scuditi, že národ pedevším jest vyvolen ke zkouškám a k utrpení; naléhavé a neúnavné musí hlásati vyslanec boží a tluoistou neb zkumoník lidu, že všecky muky jscu šebním kamenem pravého synovství božího. I mluv! sám má své rány a strážné, jako je méli tragití básnici starožidovští, avšak jak by mohl mysliti na né. kdyžté rána národa pravé kvasí za kruté bolesti, a kdyžté stráze církve boží méní se ve výkik zoufalství? Jak
bu
by mohl neobétovati svého hoe hromadnému strádáni zástupu? Jest to zpsob Davidv, Izaiášv a Jeremiáiv, pro néjž se rozhodl Komenský. Mohl volati k Bohu z osamélosti hrdinského mudectví Jobova nebo z jedinenosti trpké elegie Kazatelovy, ale jeho duái
naplnéné písným védomím zodpovédnosti. jevila se jedinenost pýchou a osamélost pohodlím, a tak rozbil
svj
stan na horách prorok, nad nimiž se valí
18
mrana
a vichry tragedie národní.
Pro tuto hlubokou duievni shodu psobi též dikce ttarozákonni u Komenského tak úchvatné, a( jsou to
doslovné uvádéné výroky ialmistovy
i
prorok,
tí
obraty a obrazy ryté v jeiich momiroentálnim slohu
Komenský
se dotrpél
—
práva vyjadovati se starozá-
konné. Zde se bible jen necituje na odiv jako tradiní skvost, zde se neplení jako
úinná pomcka
hcmileti-
Komenský ji prožívá jako désné pravdivou skutenost a jako neodbytné naléhavou pítomnost; jsa jí proniknut do dené svých kosti, mysli v jejím duchu, ská:
mluví iejim slovníkem, vétcslovím a rytmem
— eská
kultura biblická, zahájená v husitství se selským primi-
tívinnem, dcspívá
v
Komenském promyšleného
vy-
vrcholení.
Jediné
kdo se vetl až na dno podivuhodné sloKomenského, vycítí tu vedle široké dignity
ten,
žitého slohu
humanistické živel tetí,
a tragického patosu biblického jeát ukrytý a nejvzácnéjií. >Kiaft« se zmiuje
skorém jen mimodék o ^ušlechtilé spanilosti v ei*, nazývá jazyk otcovský >milostným« a zachycuje tím pt'uiný let onoho tajemství nejslastnéjšího. Hunuii..^..^f.u pouta a biblická kázeA dovolují Komenskému oviem jen zídka, aby nakapal do svého obétniho kalichu trochu své nejosobnéjií esence výrazové; v zladéní epiteta nebo v koloritu obrazu nebo pak
bu
ve výbéru slovesa proniká teplý onen tón néžné lidské úasti, ržový pídech dúvémé vroucností, jejž i
máme
dobe z myšlenkové oblasti Komenského, eiení rozvádí do krajních dsledku praktických. Kde se mu to podaí a kde písná mluva jeho tomto jarním vánku náhle rozjihne, jsme pímo okoujež
tak
toto
zleni touto
2-
>uilechtilou spani1ostí«, touž, kterou po-
19
xdéjii vtlci tpitovatelé ilovanátl Mickiewicz,
Tolfloj dovedli plné harmoniaovati
PaUck%
sIovmbí, jakiníle odhodili viccky okovy literární konveaoe. Jako oni má jii Komeniký zvláitni dar, vzácný na jihu, na na západe: pojímá v objektívismu áirém a •cveru, í
i
skladném viecky jevy tehdejiiho liditvi. ale bez Iho•tejnotti a dokonce bez chladu; jeho srdce živi je z ne« vysychajícího zdroje své úasti. Filosoficky jest tato
mocná struna Komenského známa; soustedíme-lí viak svj sluch, zazvoní k nám její teplé stíbro ze slohového výrazu Jana Amose. Kde najdeme toto vie, co odemyká nám lusthaus srdce Kcmenského, obsaženo u vétií mífe než v onéch tyfech velkých poselstvích, která si vynutily situace i
v živote nejtragitéjii? Pfes to se zdá, že pro »Laby pílii se zapomíná na >TruchIivého«, na
rint svéta«
»Smutný hlas pastýfúv« a na > Jediné potebné*. Ochuzujeme se tím vždy, v pítomnosti viak >Kiaft«, na
nejbolestnéji.
V^ v
temné stráné
pedhoí
zachmuených
lesu
jehlinatých
orlickém, které v zimé, v lété sestupujete
týmž vážným žalem k šumícím vodám prudké by•tiny, pospíchající nedokavé do volných a klidných prostor rovinných! Zdaž mlžný opar stroucí se za jiter a soumrak teskné nad vámi, není týž, v který zhoustly ped temi veky vzdechy a úzkosti osamélce bran dýského? Sedí a pemýilí za téžkého roku 1622 pod Klopoty, ztrativ ženu a déti, láme z nejistého chleba doaanébo pohostinství a ochutnává v ném pekrmi neodvratného s
ao
den ze dne
vidí i v pohortkém závéti lerotinboulivého asu stahuji se netoliko nad jeho hlavou, ale i nad osudy celé Jednoty. Dokud stely hnévu Hospodinova zasáhly pouze jeho rodinu, dovedl se ukonejšiti rozumná a mirná resignace kesfanaká klene se v promyšleném traktáte >0 sirobi* jako bledé neb* vyjasnéné po boui nad smutky a ztrátami oaobnimi Le stedc trpici duše ménf se v di\.okou vichici pi pohledu na události veejné: nepátelé slova božího a národu eského sešikovali se v Ligu, dobe ozbrojenou a nešetící lidskosti, jejich déla a cxilia;
ikém* jak
mrana
—
jezdci obklíili se všech stran naši zemi, petékající ni-
koliv
név
mlékem a i
strdí,
me
nýbrž slzami a krvi; žoldse svorné proti dtem eského
katv rozzuily
Betléma; válené
úspéchy sledující s prudBabylon tehdy vášnivé vyráží Komenský \'ýknk zoufalé otázky: Což by mél opravdu dojíti vTchu a panováni Gog s Magogem? V památném dopise Montanovi zachytil Komenský nezapomenutelné situaci z let 1622 a 1623, kdy »zdálo se, že nižádné nepozstává nadéje o lidské pomoci neb radé«: beze snu zmítá se v nevvsiovných úzkostech a pokušeních, o pl nod vytrhuje se z lože a soustedí ducha v horoucí modlitbu; prudce chápe se bible a otevírá proroka Isaiáše, aby v ném etl s úpéním; odevzdává se pak ostatním prorokm a v ustai
politické
—
kostí vetru provázely vítézící
i
viném rozmlouváni
s Bohem nachází východišté ze svého zoufalství. Tak vznikl dvojdílný dialog *Tru ch-
livý to jest
smutné a
tesklivé
lovka kesana nad
ža-
lostnými vlasti a církve bídami naíkáni*, snad nejdra-
matitjší
muže
z
dl Komenského. Prudký
ticetiletého, v
n, vzdoru
a nejistot,
nmž
jest
bouí knihou; 21
životní
pocit
nastádáno mnoho vášani biblické podání
pn^nlho
dilu,
ani
humanittické
vyjlperkováni
dáati
druhé, která te tétné pichyluje k holandskému
uend
nedovedou udusiti této pfekypuíicf váim vosti. I forma jest ryze dramatická. Nelze Hci, že Komenský sáhl k dialogu pcuze proto, ic byl nejoblíbcnéjiim útvarem humanistických rétor XVI. a XVII. veku; pozdéfi zpracoval svá nejosobnéjli dila vesmét monologicky, nékdy jako samomluvy kazatelovy, jindy jako kšafty odcházejiciho. Ale zde rodf se celá skladba z napétf a sporu: pobouená dufte kfesfanská odmftá nejprve s temnou úpcmostí viecky chladné záruky Rozumu, vzpirá se pak usmtfovacim pokusm klidné Viry, nevzdává se posléze ani Kristu na ráz, nýbrž teprve v tuhém a krvavém zápase jest odzbrojena jeho svrchovanosti. Jen velký mistr vzruiené sily myilenky slova mohl napsati mohutný výjev, kde Kristus se náhle zjevi a zahrne Truchlivého výitkami pro ná mitky všeteného zoufalství; podobá se to bleskurychlému vodotrysku svétla a záe, jimi na Gninewaldové oltái kolmarském vzkíšený Vykupitel k zemi poráif a cslepuje malomocné žoldnée. Drama, jež se v dialogu tom odehrává, jest drama nábožensko-národní. Jde o bytí a nebytí ústední ideje Komenského, zda národ náš, nositel pravdy boží, jest opravdu lidem vyvoleným. Triumf vojska babylonského a doasné oslavení jeho po celém okriku svéta nasvdují, jakoby chtél Hospodin odejmouti navždy berlu od Judy a obrátiti se k národm jiným; duch unaven jest ekáním, míra zkouáek jest dovriena, vody nadéjí opadly. VSe se vzpirá v Truchlivém, aby uvéil Liptiovi,
i
témto
mou
hlasm
pokušení, které chtéjí v
ném
otásti sa
vérou v mravní zákon na svété a v patosu Jere-
miáicvé sténá: »Ó steva má, bolest trpím, ó osrdf mé.
22
kormouU
mné srdce mé, že poteni lidu tomuU Avšak Kristus,
te ve
provolává se
za
potením
spíie staro*
zákonnJ Mesiái národních nadej i hebrejských než tichý a pokojný král z evangelii, vede Truchlivého k mou-
statené a nepochybující nepecenásilníkova; nezapomíná, že úspéchu uje okamžitého Hospodin v jeho vlastních vitézstvích dává zráti ke konenému zhubení: chápe, že pád s húry, ke kterému drosti vy&ii. Srdce
dochovává trestající Búh vítéze, jest pádem nejbolestnéjiim. Nezdolné mravní pesvédení o koneném v(tézstvi pravdy boží spojeno jest tu nerozluné s poli»proti drátickou dúvérou eského protestanta, že dédictví svého, kteí se veselí a pleší, pivede shromáidéni národ velikých z zemí plnoních*; etická sila pesahující veky vystupuje v šupinatém pancéi války ticetileté. Ale zdaž nedovedeme pochopiti i my,
Bh
m
jaké peruté lidu svému,
nadjí a útéchy pipínal mladý Komenský když Kristu vložil do st slova prorocká?
^By( pak vstoupil Babylon na nebe a ohradil vysoko pevnost svou. ode mne vsak na nj vyjdou zhoubcové, i padne ten. kterýž zapeefuje. plný moudrosti a nejkrásnjši a drahým kamenim se piodivajici. a nástrojové
bubn
a piifal
vkol nho.
— Protož vyhladím ho
zem ped obliejem král, na nj. Což vidouce národové dji: Toliž jest ten maž, kterýž nepokojil zemi a pohyboval královstvími? Pnsáhl Hospodin zástup jist, že. jak jsem myslil, tak bude. a jakž jsem uložil, stane se. že potru toho pyšného a odejmu jho jeho z šije národ. To jest z hory bozi a porazim ho na
aby se
divali
ta rada, kteráž
stup
íká ale
zavnna
jest,
a ponvadž Hospodin zá-
tak usoudil, kdo to zrusi, ruku jeho kdo odvrátí?
Babylon: Sedim královna a pláe neuzím: pijdou v jeden den rány jeji, smrt a hlad a plá, sic
23
ohnm
ipálena bude; n#6o iilný />t/ Pán. klerýi
soudil,
i
plakati
zdaleka ttojice
bude nebe
i
fi
od-
budou uiickni kupci jeho po krajinách, i pomoci nemohouce: ale radovati še
iuati apoiiolé
i
proroci
i
cirkev na tomi
JL/véra stateného kesfana, že Bohem vyvolený nAeský uren jest v budoucnosti k velkým vécem,
rod
neochabovala v Komenském ani za nejtéiilch zkouiek mužná léta; aviak nábožensko-ni-
vyplAujicich jeho
rodnf nadéje, pokud se živily z politické a
válené pedivo sn pod plným závanem chladné stfizlivého dne. Rok 1648 ranil krutým rozarováním všecky eské exulanty, jimž zemé byla dána ne za »vlast a píbytek, ale za místo vyhnanstvi a pohostinství*. Ve Vestfálském mim, od néhož echové ekali bezpené záruku návratu do vlasti konstelace, rozplývaly se jako
a svobodu ve vffe, opustili posléze véc Jednoty pravé oni národové z zemí
plnoních, od kterých
se
Bratí
nadali osvobození z poroby a pod jejichž prapory bojovali po dvacet let. echy navždy zstaly uzavfeny exulantm, vyhnanství pipadlo jim za véný podíl jako plesnivý chléb. Ješté díve než kormutlivá rozhodnuti míru byla zpeeténa, vyzpovídal se Komenský za rodáky a souvére ze všech úzkostí v hoekujícím
kancléi Oxenstjemovi. Jest to teskná žaloba véHclho idealisty, který se nechce vzdáti nadej í, jež vidí, že byly to udržovaly po léta jeho životní silu, listé
a
pouhé iluse; nesmélý podzimní paprsek bázlivého doufání kmitá se pece mezi ádky dopisu. I tento mihotavý pablesk zhasl: »jiní v fíii národové sobe pokoj jednajíce, nás opustili a z téhož pokoje s celou vlastí 24
•
vyputUvie, v hrdle Antikristu chali.*
Tehdy Komenský
Matky Jednoty
píie
r.
vénými asy 1650
Bratrské, kterými (o národu
obzvláitnotti své dokonávajíc)
zane-
» Kšaft Umirajici
svené
tvém a
sobe od Boha
poklady mezi syny a ddice své rozdlaje. Zádunitvost stái rozestiri své listopadové mlhy nad knihou: celý lidský vék leží za spisovatelem dramatické vzrušeni >Truchlivého«. Dokud byl Komenský mlád, vracíval se rád k pomyslu nepetržitého kolotáni, tedf
stva,
oddává se
idei stálé pomijejícnosti
všeho tvor-
zahloubává se do pedstavy vadnuti a odumírání,
dumá nad melancholickým zákcnem odvéké promény, kde organism ustupuje organismu, forma formé. Mrazivým zdrojem této elegické inspirace novovéké rozjimavé lyriky kténa jest knížka Komenského, v které se zetelné hlásí starectví, a ovzduší smrti a louení se vane nad každou z vét >Kšaftu«. Ústední obraz Jednoty hotovící se ke skonu jest pesné v celé osnové zachován; dédicové a synové stojí kolem smrtelného lože
slovm jejího odkazu, který resignovaného prýiti z poznání, že Jednota naplnila
Matky
as
tvé a naslouchají
s\'új. Básník elegik staví se tu však záhy do služeb representaního bohoslovce: jest to hlavné poslední biskup eských bratí, kdož se tu ujímá sfova, aby vdén a~íásTávé stanovil církve
a úkol
zcela
ddiky Jednoty. Ni na okamžik nedoléhá k nám nesnášenlivý hlas urputného sektáe, kter>- v malé a doasné pravdé své církviky vidí jediné blaženstvi. Vstupuje v šlépje Budovcovy a podávaje si družn ruku s ireniky holandskými a anglickými, Komenský chce smír mezi skupinami reformaními a v dobé jízlivých polemik protestantských hlásá »roztoužen{ se po jednomyslnosti a smíení se a
evangelické za náboženské
25
Zde teba
spojeni v vífe a látce k jednoté ducha.*
pro Komenský
dovede sám pipustiti bolestnou skutenost, ie Jednota bratrská dokonala svou dráhu a ie odcházf »do místa mleni véného«: když obeah jest pelit a odevzdán jiným k hledati vyklad,
lepšímu opatrování,
mže
si
zmaena
býti rozbita a
doba, jež byla v ruce boží toliko
doasnou
a
ná-
pechod-
ncu formou. Pi tom nevzdává se Komenský pece náboženskonárodní myšlenky mesiášské, kterou vyznával od let mladosti.
V
dialogu »Truchlivém«,
kam
doléhají bez-
prostední ohlasy Bílé hory, sdružoval ohnivý politik nerozluné ešstvi s bratrstvím a bezpeil se spojeným drávítézstvím obou; nyní vjnonolp^ickém žejicim nálady celé poslání n> cliodnc
I
''rnky Vcstfálskéhi) míru. r
na národ.
u formou, která
Ten není
mže
i.
jen
cnášf
pc-
pominouti a
véným
vykonavatelem úradku Hospodinova. Projde hrzami, ale budou to pro ného pouze zkoušky; bude vydán v pohoršení, avšak vyjde vítézem z pokušení téch; omýlí se na cestách svých, le
býti nahrazena, nýbrž
konené najde
zase stezku k pravdé. Komenský, roz-
pomínaje se na Mistra Jana Husa, ukládá vlasti své ped jinými národy milcst k pravdé boží isté: nikoliv panování nad jinými, nikoliv mcc mee a zlata, nýbrž duchovní poslání iní Komenskému národ eský lidem vyvoleným. A proto pi ^dokonalém louení* odkazuje Jednota národu eskému a moravskému viecky své statky: od poklad bohoslovných až po péi o mateský jazyk a po reformy vychovalelské, »slovem viecky své pozstalosti jako popel po svém shoenf.«
A
zde náhlý proud vznešené výmluvnosti, jaká po-
jednou chvátfvá jazyk umírajících,
26
zmocuje
se
Jana
Amose Komenského. Viecky fenické pízdoby a uené chrie, v nichž liboval si humanism, padaji; samostatné a sméle básni ech v duchu a jazyku biblickém, obrazy stídmé, ale úinné vložené mezi apostrofy, rostou z prožité nutnosti; kde zazni otázka, odpovídají
pímo
nebesa k jejímu naléhavému vzrušení. Tak psal
kdysi Mistr Jan nického, i
Hus vérným
tebaže mnohem
echm
ze žaláe kost-
a
skromnéji, ale
prcstéji
tenkráte blízkost osobního zniení byla
veným do
oknem
ote-
národní budoucnosti. Všecka stisnénost, jež
/.ahalovata první kapitoly »K$aftu«, mizí v tomto jar-
ním vichru posvátných nade jí; tam ped zrakem sestárlým vie pomíjelo a bralo proménu, zde náhle z pustiny /.oufání zelená se pedstava »ratolesti rostoucí, ratolesti rostoucí podlé studnic, ratolesti rostoucí nad ze«. Vyjímajíc vznešenou písnost Dantovu a okídlené nadšeni Petrarcovo, není ped romantickou dobou v literaturách evropských odstavce, jenž by se mohutnou velebnosti národního cíténi a náboženským patosem mesiášské nadéje mohl vyrovnati závéru »Kšaftu«, avšak psali-li oba Vlachové své apotheosy na úsvit nového asu slibného pro národ, vštil Komenský, usedaje mezi blínem a bodláím na zíceninách vlasti. Byl (o pták poslaný s nebe, jenž mu pinášel chléb dvry, a jehož peruti slyšíme šumti nad tmito vtami: »Živ bud. národe posvcený Bohu: neumírej! Muži tvoji a( jsou bez potu. Poiehneji, o Hospodine, rytrováni jeho a v práci rukou jeho zalib se tob! Zlomuj ledvi nepátel jeho a tch, kteii ho nenávidí, aby nepovstali! Pijdu as tvj, aby íkali národové: Blahoslavený jsi, Izraeli: kdo jest podobný tob, lide vysvobozený skrze Hospodina, jenž jest pavéza spomoženi tvého a dstojnosti tvé? Tvoji zajisté nepátelé
me
27
poniieni budou, ale ty po povýšenostech jejich
budek!*
V
nábožciitko>národnim chorálu »Kftaftu Umfrajfcf zanikly nadobro vleky tóny
Matky Jednoty Bratrské*
osobní; ani tónem nezminil se tu
Komenský o svých
útrapách a ztrátách. Rok 1648 neuinil jim konec, naopak, na hlavu starcovu mely pikvaiti rány téiif. To, co stihlo muže tHoetiletého v Brandýse, opakovalo se,
když dovršil šedesátku v Leiné: podruhé ovdovélý Komenský pozbyl v plamenech leienských nCkoUkaletého drahého útulku, domku knihovny, rukopis i nártk, a chladná cesta nového vyhnanstvi kynula unavenému poutniku. Osobní vzrušení hrozné této doby klikatí se zsinalými blesky v nových projevech Komenského; i ti, kdož se jindy zbožn obdivují uenci a filosofu, pokládají za vhodné omlouvati šetrné mystika a chiliastu, i
který tenkráte odevzdal své poplašené srdce píleži-
tostným prorokm.
Na lavici žalobc a odprc Komenského zasedli pedáci osvícenského rozumáství. Descartes, Baylc, Maresius, Adelung;
zvolíme
si
jejich
stanovisko,
budeme praví okídlené odhodlanosti náboženského nadšení Komenského? Mladistvý Palacký roél odvahu rozhodnouti se pro Komenského proti nevée, duii a city vysušujícf, ale
zstal osamocen
—
s jak zasnra-
tváí litují životopise! Komenského jeho spojení s Drabíkem, Poniatowskou a s Kotterem a jak by rádi vyškrtli z ady jeho publikací osudný spisek *Imx in ienebrisU Nepochopil viak Komenského úplné ten, kdo v omluvném determinismu vysvtluje jeho pilnuti k Silou
28
visionátkým prorokm z nekott>iiébo utrpni životniho, které pohnulo jej v dravých proudech chytati te •tébla a bfitvy; nikoliv zevni nouze, nýbrž vnitní nut-
aby vidél svtlo v teninotách tam, kde stízlivý pohled osvícenc pozoroval toliko zrádné nost pudila
jej.
bludidc Komenský patil k rodu duch dramaticky nábožen-
kmitání
ských, jejichž
Bh
jest bytost
neúnavná v innosti ne-
moc véné obnovovaným divadlem stvoeni, tak odhaluje stále svott vli nikdy nedokoneným zjevením; netoliko v Plmcch z posvátné starodávnosti hebrejské a kesfantkéf ale i v hlasech vyvolených prorok a véitc naiich ustávající: jako projevuje nepetržité svou
dn
proniká tajemné vnuknutí Prozetelnosti. Proto
Komenský
vele Kottera. Poniatowskou
uvítal
bika. z jichž tuch a
pedpovdi kynula mu
i
Dra-
záruka, že
pece Gog a Magog nezvítzí nad pravdou boží. Nedovedl ukládati hlavy k odpoinku u védomí, že by za jeho života
pe
dítek božích prohrála nadobro proti
Babylonu.
Viecky projevy, psané »u západního moe< v Amstercdam, prosyceny jsou touto staeckou náladou nedalekého odchodu; v »Kšaftu« louila se odumírající Jednota, nyní loui se poslední její biskup, odstrojený k vénému spaní. Nikde tklivéji než v •Smutném hlasu
hnvem
bozim pastýe h rozpTasenemu fíynoucimu stádu z r. 1660. Tón jest všecek mékký, pohnutý, elegický, napomenuti duchovního vdce jihnou ve stesk; pobídky kazatelovy méní se v tichý náek. Kmet touží po odpoinku a vidi otevírající se hrob v nedaleku. ale písné védomí zodpovdnosti pobízí jej, aby ped odchodem ekl nkolik slov povzbuzení. zaplašeného
Zrak
jest zakalen,
takže minulost tratí se v mlhách, a
29
tm
by pouoval pohled tyicetiletého oplakáváoi •Siónu eského, vydaného sousedm v poélapáAi7« Jen o tom, že viecko doufání v pomoc a v osvobozeni se vidy ukázalo peludem, a že by bylo marno klamati
o
se
novými nadéjemi. Nedovede
nic zadržeti
konce Jed-
noty a rozptýleni lidu eského: sotva zavfe
zmaeno bude
slední pastý,
stádo.
oi
Komenský
po-
sotva
se odvažuje tentokráte vyslovovati nadej i mesiáiských.
Ale tra{{ická krása spisku, který se sám hlási za pokraováni »Kiaftu« a podobá se mu celou skladbou myšlenek, nespoívá v jeho zádumivé eleginosti, s niž •poslední vrátný po sobe dvee zavírá*, ani v icho žíznivé touze po odpoinutí. Komenský ani zde není uitelem stýskání, nýbrž vdcem ke stateností. Silný duch rozhodnosti etické vane novou závétí hrdinského kmeta. Jeho Hospodin není Bohem shovívavosti, strpení, odpuiténí, nýbrž stále
starozákonním
Sabaothem scudu a trestu, jenž na spravedlivých vážkách rozhoduje o vin a pokuté syn svých; ježto hešili, musí zemíti. Takový nepodplatné písný rozsudek vynáší tu Komenský nad lidem svým, když byl pohleživotní tragedie Jednoty jest dl do jeho svdomí
—
dramatem mravním;
optn
—
a tentokráte se zetel-
ným drazem — pihlašuje se Komenský k Jeremiášovu národn náboženskému úadu soudcovskému. •
Avšak
i
kdož jsou neodvratn zasvceni smrti, radu a povzbuzení: hotovu býti vždy, se ochotn na cestu za žehnání a posléze umípro
ty,
má Komenský strojiti
rati 8
potienim
viiézné!
hodin rozlouení! Jaká
Jak chrabrá, mužná slova v velkolepá synthesa
osud
a
neúnavného poutníka a bojovníka! Jaký božský úder zvonu, rozléhající se po krajin, než zmlkne vše ve spánku smrtelném zkušeností
I
30
.
Pak Komenský jeité vstupuje, podoben Mojiliovi, n« vrchol hcry Nebo, aby umel, nevkroiv do zcmé zaslíbené. I krck ten pHnáit mu nový ial: nenechává po sobe Jozuy, jenž by lid vedl. V nezdolné své dée v Boha jisti se viak. že Hospcdin bude sloupem
vdcem
..
lidu
eskému.
N.a
samém závéru »HIasu pastýe« poznamenává se dobe, pátelé milil A po mné již nejinak než jakobyste mne do hrobu položili, hledejte. Neb a dýchání mé ješté jest pi mné dnes, I
Komenský: »Méjtež L>
.
itra
nechf jeni:
A
néco dnu pidal Pán« k odpoinuti, a na vénou cestu se stroa( se jeité pooberstvím, dív než se odsud vy-
však bude-li. nevím. je
byf
i
mám
hostím!* Knihou tohoto oberstvení, posledním proje-
Nem myilenkové koncentrace tésné ped skonem, jest latinské díle, vydané v sedmdesátém šestém roce života, proslulý brevir kesanského mudectví »Unum necessariam*
Komenský
— a v tom
ást
mokvapné specialisaci práce, extensi>^imu tkání po obvodu innosti lidské; akoliv duše jeho prahla vždy po jednot ivctního díla a po soustední tvtírích sil v bezpeném centru, pece podoben pelivé Mart z Písma, peda^og a panscfik, bohoslovný vdce Jednoty a irenický smicvatel rozvadného protestantství, jazykovdec a djepisec bratrský, -rmoutil se pi mnohých vcech*.
derních
již
cesl
kletby nás
— neušel rozptylování duchovních
Trpl sám doasnou
lidí
sil,
jednostranností, která rušila rov-
nováhu duievních mohutností a vytýkal si, že nedovede vzdorovati bludu svta, který pro shon po marnostech 31
schopnoft
ztrácí
toho,
na
em
zmocniti se
vic záleží.
A
v mravní rozhodnosti
tak v
hodin potledniho
vschopeni iivotnl energie volal slova evangelia »Alc jednoho jest potfebll Mariaf dobrou stránkii
nebude odjata od nl.« Kdyby byl jen kazatelem a karatelem, byl by volal k pobloudilému svétu, ale jako mudec volal je pfedeviim k sobe sa-
vyvolila, kteráž
mému. Podivuhodné souvisí ského
s ostatními
toto synthetické dílko
Komen
projevy jeho nejvniternéjilho
životni
Není to jen humanistická píkrasa, zachycuje^li kolo táni a lopocenl lidské trojím hutným obrazem antickým, Mincovým bludiitém, balvanem Sisyfovým a m nasytným pohybem vždy laného Tantala: dávná ped stava svtového labyrintu, jež jej inspirovala v mhi dosti ke skladbé ilfe všelidské, vrad se na mysl stár covu, aby kruh byl uzavfen: což i on sám znovu a znovu bez spasné niti Ariadniny nedával se zlákati k bloudní v labyrintu? Nyní prohledá bludiité svéta znovu a zobrazuje je dle trojího zetele, hranolem filosofie, politiky a náboženství, jimž procházelo po desetiletí jeho myšlení vlastní. Zase zí viude sebeklam a honbu za stínem, zatím co vniterná pravda a duchovní
—
udychtnému lidstvu a pece není teba, než ponoiti se v sebe sama, býti vren svému duchovnímu já, které jest odleskem božství. Odkaz Komenského, provázený posvátným kynem
podstata unikají
lovku nieho
pozdravu na rozlcuenou, není niím jiným než Pascalova chmurná samomluva neb melodická duma Rous-
—
výkikem po itsti, jež jest dosaiitelno jen seauova za plnou cenu velkého mravního uvolnní, uvolnní intelektuální, uvolod pedsudk rozkoše smyslové nní k hrdinství duchové pokory, která otevírá pistup i
32
k Bohu. Slova eckého intclektualismu, jak je formnloval Plato s Demokritm, stoji napsána v brán knihy, spirítualisUcká pHrovnáni a hesla biblická provázejí ji od zaátku do konce, ale co vane z dila silné jiim proudem než duch východni mystiky, která klade lovéku na srdce hlubokou moudrost 'Odhazuj, abyt neztrácel? m Neni to náhodou, že se Komenský v závéru spisu rozpomíná na pekrásnou parabolu, naplnnou duchem Arábie, o lovéku kupci, který prodal viecko, co mél, aby koupil jedinou drahou perlu Tento soustedný zápas o vnitní dokonalost skytá Komenskému posléze pravé méfítko, když jeité jedenkráte, ve velikých obrysech, pehlíží vlastní
svj
život.
Ocitnuv se na vrcholu hory Nebo, nalezl odstup od pozemské minulosti, na kterou mže se dívati takka neosobné, ano
s objektivností djepiscovou nepozoruje v perspektiv politické, ani v zrcadleni církevji již ním, neváží si v ní pílii ani úspch pedagogových, :
ani nelituje irenikova ztroskotání, ptá se jen,
pokud
ho dráha vedla k bezpenému centru, k oné vnitní dokonalosti, která slov Bohem. Stanul výie než kde tkvl, píie >Kšaft« neb »Hlas pastýv*: neteskní, netnichlí, neobává se dkuje Bohu a žehná za osud
—
svj, v jehož zkouškách se mu konen zalíbilo. Docílil toho, co odporouel v >Smutném hlasu«: umirá vesele, v plném potšeni božím, s plesáním a triumfem. Mísí se snad do posledního šepotu Komenského, který splývá se šumním oblak, stesk do toho, že mu bylo souzeno býti synem malého národa, bezmocného a rozplaieného a nésti tíhu jeho krutých
v tchto tichých a vznešených zvucích,
dj? pi
Nikoliv,
nichž nelze
nevzpomenout! modlitby Pascalovy, sten Miltonova Samsona a plesného vzletu Comeillova Polyeucta« 3
33
chvje
•« d(k
nebesm
noty sroél iivotem,
za
to,
že potledni biskup Jed-
pemýllenim
kladné svému lidu k vnitní dokonalosti
strmou
—
í
cestu,
tnein ukázati
pfi*
která se prodfrá
vftemu na vzdory!
(1915)
CESTOU K MISTRU JANU HUSOVI L
Jan Kollár
o
Janu Husovi.
uencm naieho národního obrozeni zstala eská reformace ve vrcholných svých zjevech hnutim cizini« ba nepochopitelným. S vétii nebo s menií znalosti a jen s prostedním zdarem védeckým pokouieji se déjepisci od Voigta po Dobrovského a Pelcla obhájiti husitství a bratrství proti .^v svicenským )
i
jí
zakoenéným pedsudkm
jesuitské protireformace, z
nichi se sami vždy nedovedli vyzouti, a jestliže se jejich stízlivé a studené duše vzpruži k rozhodnéjiim slo-
vm
o Mistru Janu Husovi, jsou to projevy nábožensko-obranné tendence, která touží smýti s osobnosti Mistro>'y staletou výtku prolicírkevní vzpoury a ne-
bezpeného
kacíství. Snažíce se postihnouti mravní
Husovu, velebí jeho charakter a obdivují se pod apologetickou tou horlivostí není nesnadno uvédomiti si spodní tón: naše doba potebuje charakter jiných a povznesla se nad stedovekou formu husovského muednictví. V dobé rozkvétajícího zájmu filologického neschází oviem obdivovatel Husovy reformy jazykové a literární, a byl to pravé Josef Dobrovský, kdo ocenil Mistrv význam s tohoto hlediska. Ani Josef Jungmann nepronikl hloub, ba pravé v jeho zmínkách o Husovi a o husit-líkost
jeho muednictví, ale
ství
hlásí se
píznané
zpsobem
velmi rozhodným stanovisko
osvícenské.
Celé toto období nebylo nieho více vzdáleno než
uvédomélého návratu k eské reformaci. NcpociUlo an ncjskromnéjii (uchou, že myšlenka reformani {•» iivým statkem duchovni a mravni pfitonuotU £eski ie Mistr Jan Hus stile se úastni kulturnfch snah svéh národa, a ie viickni múieme a máme pokraovati v jeho dile. Jak by byli ostatné mohli dobrati se této ryze náboženské koncepce pravé naii osvícenci, jejichi duic živily okoralým chlebem náboženské negace, a kte v samolibém kultu své doby shlíželi jen se shovívavým
M
odmítáním na minulé veky, neozáfené všemocným jasem svrchovaného rozumu? Pevrat v nazíráni na Mistra Jana i na husitst\ vbec datuje se cd chvíle, kdy v poped! slovesného myšlenkového života eského vstoupili protcttanttti i píslušnici východní vétve eskoslovanské, v nichž od détstvl žilo tradiní i
povédoml
bratrstvím: uherský Slovák
n
souvislosti % h
Jan Kollár a
lUw.u.aiiý
Valach František Palacký, ktefi již na základe náboženské výchovy domova pihlašuji se rozhodné za di dice a pokraovatele naši minulosti reformaní.' Není to však Jan Kollár básník, v jehož projevech shledáváme tento opravdový návrat k eskému hn sitstvl. Nikoliv nadšený pévec »Slávy dcery«, odkojený národnostními a humanitními názory némecké romantiky, nýbrž sestárlý a trpkou školou života
i
vy-
hnanstvi prošedši bohcslovec nalézá cestu k Mistru
—
Janu Husovi a tak nepojí se ke Kotláovu kultu Husa in básnický, nýbrž hlubokomyslná úvaha kazatelova, kdežto vše, co Kollár píležitostné a nahodile
povédél o Husovi a husitství ve »Slávy dcetí«, jest málo výrazný projev staršího pojetí naši reformace.
V
první básnické koncepci Kollárovy filosofie di
jinné, jíž jest
Pedzpév ke »Slávy dcei*
z
r.
1824,
pro reformaní drama kfctfantké Evropy; nejinak než Palacký v prvotním zpracování Déiin. zakládá Kollár své pojetí historie slovanské na neni vAbcc mftia
hluboké a zásadní protivé slovanství a némectví, naie
náboicnské hnuti
stojí
zcela stranou tohoto velkého
déjstva, jehož bolestnou elegii Kollárova disticha opévují.
Také
tfi
znélky ^Slávy dcer
y
z
r.
1 824,
kde
se
poutník v koninách labských a dunajských dotýká
eské
reformace, nesvédí o zvláitnim pochopení hu-
V patetickém sonetu, v némž pH vstupu do eské zemé odsuzuje svár, který již »hrob vlasti vyryU (II., 99), adí Husa do trojice velkých náboženských osobností, po bok Cyrilovi a Janu z Nepomuku
sitství.
neuvédomuje si, že dlužno se rózlíódnoutr Jen pro jednoho z nich, chceme-li prožívati náboženství jako ddednoufíitotu vm'lního pesv?dCenI, Kotláv a
—
známý, ryze osvícenský odpor proti nesnášenlivosti ve vífe doSel zde charakteristického až pepiatého výrazu. Mohutný sonet naplnný dsem a temnotou Bílé hory (II, Í09| má vytržení národnostní a nikoliv ná^ženské; svdí o tom ostatn i pozdji psaný odstavec Výkladu, dovolávající se Balbína a zdrazující národní ztráty po bitv blohorské. Ponkud hlubší pemýšlení o husitství prokmitá z proslulého sonetu nevdnosti v djinách, pro kterou Kollár nalezl vý..uamnou metaforu dtí, jež házejí do studnice, z níž se napily,
kameny
a smetí:
Kollár napovídá
mavé
tu,
co i>ozdji zají-
rozvedl v »fteích a kázníchc a co formuloval
fasné také ve
uitele Ludena
»VýkIadé«, pHpomínaje výrok svého
—
»Hus poal, Luther po prokleštné 37
Tyto tH znélky o Husovi • eské
cctté dokonal.*
(omiAci z
šlenkový. Básnicky vynikají mohutnou silou,
tk
i
my-
jii
pak
1824 máji jednotný ráz umélecký
r.
Kollár krok za krokem pozbýval: rozhorleni národnúio
peda^ga
leti tu
na kovových kfidlech poetického teiprudkým zrakovým do-
néni a inspiruje se nejednou
jmem. Ideové ovládá národnostní pesvédéenf celoti oblast myšlenkovou a dává podnét k naléhavé didaktice:
soustfedénost myilenky, jasné provedeni tématu,
prudký spád výrazu svédi o tvúrim ohni mladého poety.
Mezi novými pfispévky k >Slávy dceH«, které Kollár otiskl r^830 v »asopise eského musea*, tou se dv znélky, pojaté pak do nového, neifastného IV. zpévu »Lethe«; jsou to dalii doklady pro Kollárovo nekritické a svomostenské sdružováni zjevte zcela protilehlých k vétii zvelebé Slavie a v duchu naprosté smiflivosti; v prvni (IV, 8) Boleslav podává si ruku 8 Husem, v druhé (IV, 15) brati se Žižka s Duianem, hromadénl s Želislavem a Boleslavem Chrabrým jev ubiji tu správnost názoru, hromadéni jmen viecku pcesii. Tento sestup vyznauje pak úhrnné vydáni •Slávy dcery « z r.^^^it do néhož pibyla ada bátnf
—
vztahujících se k
eské
refonnaci a dosvédujfcfch,
že se Kollár zvlažte zahloubal do studia Jednoty bratrské.
ten nepinesl vSak valného básnického
Zájem
ovoce; sonet, jimž pozdravuje Králice se souhvézdim
pekladatel
biblických
(II,
133).
má
pravé tak málo
názorné obrazné krásy jako apoteosa Jednoty v nebi
slovanském (IV, Zvláštní
11).
smsi opravdového básnického
stízlivého suchopáru knižního jsou sonety Kostnici ve
II.
zpvu nového 38
vydáni
(II,
vidéni
a
vnované
90—92). Pout
po bezích Severního mofe t Mflkem zavádí básníka také do Amsterodamu a Naardcnu, kde t náruím holandských tulipánk Tykonát KoIIár vdénou poboinott u hrobu Komenského, ale náhle pH vtoku Rýna do mofe upoutá pohled jeho neobyejný zfev: krvavý popel barví celé Némecké moe, o emž vykládá holandský rybá poutníkm, ie od té doby, kdy vržen Husv prach do Rýna, planou jeho vody od Kostnice ai po ústi ervcem. Nyní vypraví se Mílek s básníkem na lodi proti proudu Rýna až do samé Kostnice, kde jiskry a plameny sriící od Husovy hranice zažihají neúhasitlné celý obzor a pálí télo poutníkm, kteí odtud prchají do ftezna, vezení to Rostislavova. Není nesnadno rozpoznati básnickou konstrukci tohoto malého cyklu znélek. Obsahové máji dosti dležité místo ve z(>évu druhém, nadepsaném nyní »Labe, Rén, Vltava*, pevádéjíce slovanské poutníky od vod severonémeckých, jeviité to zhouby PobaKan, pes Kostnici, ftezno a Norimberk do ech; podivnou klikatinu této cesty, kterou v 30. letech znal pouze z knih, vykládá KoUár dosti násilnou dialektikou. Pomáhá si Hus pi tom isté uenými asociacemi, Komenský Kostnice na Rýne, a neietí valné logiky ústí Rýna názorové (cestu s Mílkem koná dílem na lodi, dílem i
—
—
ve vzduchu). Nezná je naprosto míst, která opévujc
(Naardenu, Kostnice, ftezna), musí se spokojiti pouhými historickými narážkami a nedovede vzbuditi jak namáhavá, uenecká, pedstavy mést líených
—
neživá poesie, spíše repetitorium vlasteneckých déjin
než básné vznícené ohném skutené inspirace! Pes to zde chvílemi proniká Kollárovo básnické posvécení: oba désivé mohutné obrazy, moe do krvavá i
zbarveného >jako ranní
zoe rumenec když 39
kryje
e-
avý«, a métta planoucího v požáru jeho neobyejné vytpélou Khopnott v bátnich
i
{iikcr,
otvédují
visuálnf, kterou
v cestopisech opétovné projevil klasickým
lienim sluneního východu a ledovc, jitního nsofc a vlaiské péiténé pflrcdy. Aviak, co dovedl Kollár tentokráte povédéti o podstaté Husovy osobnosti, co o jeho významu historickém, co o jeho vztahu k el* štvi a slovanství pfitomnému? Nic, pranic význaného neb osobné rázovitého Hus a husitství zstali básníku »Slávy dcery« pouhými historickými íakty^ jichi nedovedl proméniti v plodné motivy lyrického tvofenf. A tak v déjinách eské poesie o husitství má Jan Kollár sotva významnéjii místo než Antonín Jaroslav Puchmajer, skladatel »Pí8né na Jana Žižku z Troc* nova« neb František Ladislav elakovský, auktor balady »Prokop Holý«. Teprve r. 1844, kd y básnická innost Kollárova již trvale byla uzavfena, shlédl básník cestou do švýcar
—
—
a dojtalie Kostnici, kterou byl
ped
12 roky
opvoval
Zluienosti své zachytil po tech letech v zlomkovitém •Cestopise druhém*.
Na
rozdíl od první své pouti
horní Itálie za pírodními utéšenými dojmy,
do
umle-
ckými památkami a pochybnými slovanskými ttarožitnostmi, vystupuje tu Jan Kollár jako typický pastor, cestující s dvojctihodnou
panikou
a ctnostné vycho-
vanou dcerkou, ovzduší spoleenské dstojnosti a rodinné kázné provází jej vytrvale a ustupuje pouze tehdy pravé náladé básnické, když Jan Kollár lám se hrouzf do úchvatné velebnosti alpské pírody, kterou teprve nyní pochopil »jako samorostlý nebetyný oltá
A
Kollár cestuje vyzbrojen dokladnými znalostmi historickými, a stále jej provází boží všemohoucnosti*.
dobrý výtvarný vkus,
libující si
40
hlavn
v dílech vrchol-
né
i
pozdni renaissance, stejné jako tvéif zájem národo-
pisný, tíebaže
prvodc
mu
vétiinou se dostalo
roistnich,
zvláitni názornosti.
dobe
obeznalých
pece jeho popisy mést nemajf Pod nahromadénými detaily ztrácí
na néž klade se draz, to, co jmenujeme duií irésta, zstává némo. To platí i o velmi zevrubném popisu Kostnice, postaveném takka v elo cestovní kro* se jednotný obraz; déjinné výjevy,
nevystupuji
životné;
Jan Kollár hledá viude v Kostnici Mistra Jana
niky.
a seznamuje nás s
mnohými místními
i
starožitnickými
muednictví, pes to viak ani neani nebloudíme Kostnicí XV. století. Jen jednou procitáme ze stízlivého naladénl, v néž nás suchý výet jednotlivostí uvedl, není to viak Kollár básník, kdo nás z ného vytrhuje Kollár kazatel pedstupuje ped nás. Ped deveným Husovým žaláem v pítomnosti nékolika Anglian stopami jeho pobytu
i
Husovy pítomnosti
cítíme
—
^
siTXoTlár postoupí doprosted siné a s pohnutým
srdcem ekne veejné: »>Hle, na tomto miste
kdy
stál né-
ten nejištéjši a nejpevnéjŠÍ charakter slavjan-
Projev ten
^ký.««
má
platnost
skoro symbolickou:
kdežto Kollár poeta dovedl o Mistru Janu Husovi po-
vdti
pouuje nás o ném vele a obsažné Kollár jako duchovní eník. Kollárovy peitské »ei k napomožení pobožné nátak málo,
Jílem hlubokého náboženského mysliúpornou dslednosti zápasí o svého Boha a svou pesnou duchovní pravdu a jenž zdvoduje si osobním pemyilením zásady své církve neb v boroJiiostí« nefsou
tele,
který
s
bu
lestném
individualismu
ocitá
se
mimo tradiní
znání.* Kollár jakožto kazatel chýlí se ke
sm
mezi racionalismem osvícenského bohosloví
tovou potebou véícího
vy-
kompromitt ci-
kesana, mezi pesvdením -41
protttUnUkýin a
kra}iil
snál«nlÍvofU intcrkonfttijnr
m«zi ob«cným ideálem humanttnim a pisnou morálkou kfctfantkou, konené mezi rcformanim védomim pro-
myšlenkou zbarvenou tlovantky Aviak vroucnoaC tónu kazatelova, jenž stále zstává v dvéraém vztahu • duiemi zbožných poslucha. vxaHtiié vidomf mravniho posláni slovanského knézc uprosted maarského nepátelského svéia, hlavné pak plnost a opravdovost osobnosti, která neflepif stránky svého lidství vkládá též do innosti kazatelské to vie pojf ve vyiii, pfesvédujici jednotu Kotláovy tcatanta a národnostni
—
projevy.
V
nich velmi
asto vrad
se
eník
k oblibenéom tvé*
mu
tématu, které v mládf naznail slovy:
dali
Uhrm
nika«:
Zrinyho,
némecká
i
'my fame
Némcm Husa a Vlachm Koper-
ivýcarská reformace jsou dcerami
náboženského hnutí eského, které razilo dráhu a usnadnilo cesty následovníkm. Nyní r. 1843 nachází pro svj názor velmi výmluvnou formulaci: »Nejen Hus a Jeroným, nýbrž celý národ eský obétoval se s nimi na velikém oltái reformace. Slovem nejprvnéjií, nejhojnéjií, nejpodstatnéjií jak télesný tak du-
chovní podíl na reformaci mél nái národ- (II, 699) Kdežto pak Kollár nedoceuje yýxnmmu Viklefova pro
náboženské hnutí a jeho vlivu na husitství eské, opakuje asto tvrzení, že Luther témé témuž uil, emu v domnéní o souvislosti jeho pedchdce Hus; zde, i
východní církve, dédiky Methodéjovy, Kcllár nestojí na pevné
pdé
s
husitstvím
historického poznán.
Též v nejdeliím svém kázání o Husovi, prosloveném pi památce reformace, jsou Kollárovy védomotti <
Husovi velmi kusé a nesou stopy zlomkovilého a ne jistého poznání naiich déjin reformaních ped Pa
lackým:
obraz života a piobenf Husova
má matné
obryty a nevtiskujc se do mysli; z Husových dél vlastních zná Kollár nuiliéko, snad jen jeho dopisy vydané Lutherero, takže celý výklad jest jen jakýmsi kointn-
táem znovu
Husem a Lutherem zpsobem ponékud násilným zdrazo-
životopiso; aouvislcst mezi jest
vána.'
Ale význam Kollárova kázání zakládá se na nééem zcela jiném než na historickém prcmiknati caobootti Husovy. Bylo by naožno ici, že Kollár se vdomé po* stavil na stanovisko opané: vyav Mistra Jana z £a> sové souvislosti, pfifkl mu úkol pHtomného pomocníka jednoho každého z nás pfi stále se uskuteAujícim díle vnitního zdokonalování. Nenít Kollárovi refor* mace uzaveným zjevem déjinným, nýbrž živým pro« gramem mravního snažení, nepetržitým posvécováníro duie k vénosti, etickou nikdy nedovršenou výchovou k synovství božímu. A pravé v tom Hus a do jisté míry jeho pomocník Jeroným, mají nám býti rádci a uiteli; kazatelovým úkolem jest, aby položil véícím na srdce, v reformátoi jsou »živou školou k milování a následování dobrého*. Kollár erpá z jejich osudu a snažení netoliko povzbuzení k lásce k národu, ale í výstrahu ped náboženskou nesnášenlivostí; nejen poueni o tom, jak peuje stále o mravní dobro lovéenstva, ale i napomenutí, aby každý dbal o duchovní osvícení a vzdélání; nejen píklad vrného pátelství, ale píkaz podnikavosti a stálosti v dobrém pedsevzetí. Jest okamžité jasno, kterak Jan Kollár, pilnuv k Mistru Janu Husovi, ba stotožniv se s ním^ našel v ném vše, co stavl nejvýše na stupnici hodnot i
em
Bh
i
ideálních: osvícenskou tolerancí
i
romantickou národ\
inoat v duchu humanitním, kult jazyka
43
*
ni
charakter
—
Hua
náboženskou opravdovost a mrav* v tomto ntonumentaltiujfclm po-
jeti pestává býti osobnosti podminénou historicky a mtol se v ideálni typ reformaního echa vbec. Kollár Husa neomlouvá, neobhajuje, nevykládá, nýbrž uxývá jej a to slovy hodnými vzneieného pera Komcntkéhc (II,
646).
•To my edníku: i
uime
i
ty nejti
o tobi. ty prvni evangelický muani zhanoben, ale zuinin
znien
a oslaven, odebrav »e tam ke Kristu a štipánu, Sokraa Senekovi. Václavovi a Ludmile a viem moudrým a ctnostným, pobožným a nevinným muednikúm viech tvou zmužilost, i národúv. Tvé jméno a ueni, vrnost a následky tvé úinlivosti nechal jsi zemi co tovi
asv
svaté ddictvi, ale ty
sám
jsi
peletl do vyssiho svta, t tam tvoji pá-
v bílém rouchu nesmrtelnosti mají
i
nepátelé spatili, poznati a slavili, takže smyslu splní na tob ona zámluva v nejvznesenjiim se Pán u Izaiáie (43, 2): Neboj se, jsi ty! pjdei-li pes ohe, nespálíš se, aniž plamen chytí fv /W6«/« Od tohoto Husa Kollárova vede p ak dHip^ *^*^« k Husovi Palackého. V »Djinách národu etkého« Kollárv mravné plPHcIadný Mistr, který v podáni ka* zatelové jest zjevem absolutním, dostává hluboké pozadí historické a z píkladného pomocníka obce evangelkké ménl se ve vdce celého národa na cesté svobody duchovni. (1916.) telé
i
tvoji
mj
IL
Mistr Jan Hus v dilt
I'|
a
ttká rtformac*
Máchové.
j^osledni velký náboženský výkik eského ducha
r^ v
dobé reformani zni jako bolestný a lámajici >^ se sten umira jící bytosti: jest to ICoroenského odkaz Jedncie a národu. Více než púl druhého veku
U~
míi
ív^-'
^ní náboženské; ani osvicenci ani první
neuvédomuji si ho. Teprve v lyrice Rarla Hynka Máfiy žaBouf po pestávce tak tragické váinivý a bolestný vztah lovéka k Bohu aviak jaká propast zeje mezi Máchovou temnou, divokou, ano romantika. ^
..a.ii
—
chvílemi
klidným,
i
a mezi bezpeným, kesfanstvim reformace
zoufalou náboženskosti
ba kvietistickým
eské! Pro Máchu
jako by nebylo onoho myilenkového vytvoeno bylo od Husa až po Komenského, a jako by naie zemé ani nebyla dotena varem a vývojem protestantstvi: zde poíná náboženský primitiv vle radikálné od poátku, zde zmítá se duch zjednoduiujici mezi krajnostmi nábožné píchylností k Bolíu a bezútéšnéTío ateismu. eský typ reformaní zosobdíla, jež
nný
již
Mistrem Janem Husem a moderní typ bás-
níka náboženského a filosofického, který u nás po prvé
vystupuje v Karlu
Hynku Máchovi,
—
to(
protiklady, jež spojuje pouze opravdovost
Bohu a snad
i
to,
dva úplné
poméru
k
že oba vycházejí v prazákladech
svého myilení z idealismu platónského. Mistr Jan Hus, jehož uitelské a spisovatelské po-
45
átky
spadají do doby, kdy
cakou
pdu
poal
zapla-
smér mystický, byl scholastik a rtalista; to znaí: f«iil si náboženskou otázku rozumem a nikoliv citem, opiral svou víru o védu a nikoliv o tajemné nad> icni srdce, smyslný svét konkretni podizoval idei a pojmu. V tom ve viem byl vémý, ano pravovémý syn vovati
cirkve a jejího bohosloví; rozeftel se s ní teprve tehdy,
když ve stopách Viklefových svj »realismus> vnesl do uení o podstaté církve. Ale Husv déjinný a ná* rodní význam nespoívá nikterak v tomto úsilí myslitelském a v této teorii bohovédné. nýbrž v dsledné rozhodnosti životni prakse: chce, aby náboženské pojetí svéta a života peilo viude v opravdový in mravní, a na své odliiné koncepcí církve buduje opravdovou kritiku jejího zízeni. Od Husa po Cheltckého a Koavní zetel menského vyznauje tento praktick
eskou
reformaci a
le od Husa
perstá úplné
zajiny spekulativní;
až po bohoslovce období bélohorskéhc
proniká také intelektualismus eského myilení náboženského,
ímž s^
vysvétluje patrné též,
pro
naie
reformace nevytvoila opravdu velké poesie. Karel Hynek
znamená
již
Mácha
byl celou bytostí básník, a to
samo, že z náboženského života dsledné
míjel pravé oblast praktickou, pro niž nemel a nemohl
Bh,
míti podstatného zájmu.
bouili v dobách víry
as
i
v pozdéjších
sofický nihilism
hutnou
silu
—
—
vénost, nesmrtelnost
touhou vracel se do nich ob-
kdy pevládal u ného filoMáchv prudký cit a Máchovu moletech,
poznávací, která byla spiáe intuitivná než
spekulativní; jeho touha po splynuti
lehla útoku skepse, byla podstatnou
46
Bohem a po
na kidjež tak záhy pod-
spatném návratu k »pravzoru krásy« lech nadiení a zasvécení; jeho víra,
s
letéla
souástkou
bás-
nkkého ovládání tvéU. Pokud Mácha nepozbyl tvé »vé£né vlasti* ili pokud byl zakotven na pevném behu viry v Boha osobniho, trantcendentniho, kesfan•kého, byl mytUtelem spíie mystickým nei scholasti* ,
—
ckým« stál bliie Platonovi než Aristotelovi, sedel u nohou sv. Bernarda a nikoli sv mluveno obrazné souvisel spiie s katolictvim než s proteano, Tomááe, stantismem. Nebylo to pouze véd názoru, nýbrž dsledkem Máchovy duievni organisace. I pozdéji, když
—
se
Mácha vzdal viech spasných
jistot
názoru krestan-
ského a spirítualistického a když se s hrdinnou zoufalosti »vrhl vénému Nic v klln«, zstal prese viecko véren tomuto typu. Jeho
hrza
z
vééného a marného
kolobéhu hmoty vždy se perozujíci jest pouze rubem jeho nékdejii touhy po platónských ideálech. Jeho nevyléitelný stesk nad tim, »co se nic nazývá«, zrodil se pravé ze zrazené lásky k Bohu, jenž byl kdysi viím.
Jeho dés z »noci temné « sám si zoufá, že bezpro* stedné musil nahraditi rozpéti po »noci jasné«, »po hvézdách ve vý$ich«, »po stanech svétla*. U náboženského myslitele toho rodu nebylo naprosto misia pro i zor HusftV á Cilkyh rcformílór. Ctéte ttavný" mosnad vás napadne, že na nOlOg Vilémv v žalái hlavu »strašného les pána« dolehly mlhy novodobé spekulace idealistické, že zranila jeho srdce chiméra pírodovédeckého materialismu, že propadl jeho mo-
—
zek
svodm
kdo
si
básnických pessimist romantických; niVilém jest syn zemé, v niž
dojista neuvédomí, že
se zrodila hus itská reformace. 1 Icdyby byl Káirel
Mácha
eho pejmouti
—
Husovo a víme zcela bezpené, nebyl by mohl z ného ninieho
znal myileni
že z ného neznal
Hynek
a osvojiti
—
si;
tak protilehlé typy nábo-
ženského života tyí se tu v nesmiitelném rozporu.
47
Ne«etkal-li ic Karel
žensky, ocmohl se
mu
Hynek Mácha
•
Husem
nábti
zcela vyhnouti na cesté jim
básnik, jenž se snažil tak usilovné a pronikavé vystihnouti minulost
eskou
zvláité v jejich vztazích k ptímohutného citu, jenž neustále h\ vznécován rozporem zailé slávy a chabé aouanottí, vyprávé déjinných i romanesknich pHbéhA z doby Václava IV. muail se pece zamysliti nad historickou
tomnosti,
elegik
postavou Mistrovou. Nelze viak tvrditi toho bez v\ hrad. Mácha byl od hlavy až k páté tynrai rmnan tické generace, která kladla iéžisko ^Éfcf g^bi d c dávného pravéku, do doby hrdinské, do králov Kdykoli v patetické své lyrice vlastenecké ských. (»Hrobka král a knižat eských*, »V chrámé«, »Sen o Praze*, »Na píchod krále*) vyvolává v temných barvácb zašlého freska velkých rys obraz Prahy, tyi se nad báchorkovou Vltavou heroický Vyiehrad, neb chmui se obrysy opuiténého hradu královského, neb padá mésini svétlo do chrámu svatého Vita. I ve velkém eschatologickém vidéní »Sen o Praze*, kde zrak kesanského \isionáe snáii se na sestárlé zemi k Praze od lidí opušténé, vraci se >v hrúzoslavném tichu* vznešené elegický obraz mésta královského, knžského a feudálního. Ped témito romantickými djišti, tak mohutnými ve svém zjednodušeni, Mácha prožíval celou stupnici vznešených cit: touhu po slaví: minulosti i stesk po ní, bolestný rozpor mezi djinnou >%likostí mezi mdlobou nešastných souasník vi dcmí pohany, hrzu metafysickou nad prázdnem vc
as
i
i
nosti
i
sociální vzdor proti nespravedlivému
ádu.
Bylo správné idcázáno*. že Mácha hledaje básnick výraz jak pro osobní své cítni, stupující se od nosti
elegik
po tra gické buiství, tak pro hromadnou nálad
48
spoutané beznadéjné doby, pfichýlil se ke vzoru cizimu,
k esko némeckému
spisovateli Karlu Herloiovi, jenž
na
prtbBaaé struny ucieHI r. 18J3 v almaniSú >Mefistofeles«; ale zásadní rozdíl mezi obénui nebyl, tuiim, postehnut. V Herloiovi sváil se s romantidtým elegikem, jenž ku Praze pohlížel od
hrob
bélc^orských,
pokrokový liberál, souvisici se snahami Mladého Néa pedejimajici v lecems revoluní usilováni
mta
roku 1848; ten pojimal již v ticátých letech eskou refoflBia jakotlo útjÉtyí xit všeobecné lidricýK zá-
pas
za svotx>du.
He rlošovi
onim miitem , »odkud
byla
~vylftla
Hut«: že toto nazfránr nabylo éa|e celá
ada
Praíiá
svíticí lí
jeho husitských
bilá
"pedevším labuC. Jan
néKo vrchu, dosvécT"
román.
M||dia,zik|tap
naopak pavžd ve Ic^ickÝm romantikem. Též u néiío k^meae dvalcfáte moHv bélohorský. Po prvé skromnou zmínkou v temné visi >Návrat«, piléhající dosti tésn k Herlošcvé apostrof^Tpo^ruhé v prologu^Jenž zbyl
kromé jediného výjevu
rícn«.^^Ssník^ nechápe
nžodotahu
z
Jragéd ie »K rIl Fnd«
naprosto
nábožensIu^-^nlroH^
bitvy bélohcrské a vidi v ni pouze výjev
nesvcmosti národní, z níž dlužno se vzchopiti: konvenf jsou verie, jimiž v prcslovu romantický pévec s harfou na Bílé hoe vyjaduje toto pojetí; konvennéjší jest koncepce sama:- jak daleko jsme tu od Herloicva védcmí husitské velikosti národní, jež pozdéji ve variacích umélecky významnéjiích se ozvalo u Meissnera a Hartmanna, u Frice a u Nerudy! K Máchovi mluvily eské déjiny vždycky jazykem teskné dumy a tragické marnosti, nikdy draznou eí národní energie; ostatné jeho kronikáské pomcky, zvláité Hájek, zatemovaly znané obraz pravé velikosti v déjinách eských. i
1
I
Pojcti
toto
proniká
cyklu historických
t«ké v
román
z
Máchové slonkovitém veku XV.. nazvaném
»Kat«. Velmi píznané pKfkl melancholický antflnrá, jcnFve dne v noci navitévoval ttaré hrady a kreslil je do tvého nártnfku, tyfem památným hrad&m ttedo Mkým. Kivoklátu. Valdeku, Vyiehradu a Karlovu Týnu, úkol opírati pilifovité smélé a složité klenutí défové, které melo svými lomenými oblouky obsahati vc soukromé události vlády Václavovy a jejich ejné dozvuk. Toliko román »KHvoklát«, zahajující cyklus, byl zhruba propracován, kdežto z ostatních ásti zú* staly nám pouze trosky a skizzy. Pokud mžeme z téohio zlomk souditi o celku, zamýilel Mácha vybudovati svj románový cykhis na anlithesi, nikoliv viak. jak bychom oekávali, na nékterém z dialek tických protiklad myšlenkových, prostupujících eské déjiny XV. století, na p. na rozporu ideje královdcé a církevní auktoríty neb na boji tradice katolické s my* Slenkou reformaní. Nic z toho: Mácha staví svj kon trast, tak teoretický a odtažitý, tak zcela podmfnéný potebou myslitelovou a tak naprosto neovládnutý intuiním zením básnickým,^ výluné na základ individu álné duieslovný. Cyklus má dva hrdiny, ktei jeví se oba jsou váinivýml oBovnými antagonisty, druhy kolísajícími mezi vznešeností a nízkosti a od poátku pedurenými ke zmaru: »kata roznícená ke viemu jednáni pudila obrazotvornost, která rozliné v duchu jeho vábivii peludy, pro náraomou živost i
a
svoji dala
považovati,
mu
takovéto sny za jistotu a opravdovost
kdežto král
Václav spíie rozumem se
ídil..*
dokladem pvodní invence Máchovy, že dovedl do této kontrastní osnovy vepísti postavu Mistra Jana Jest
5Ó
HuaL
tom ode viech naiich historických vy> Tyla po Jiráska. Jejich fabulani úsilí nese te vždycky k tomu, aby dovodili, kterak Mistr vysokého ueni pražského se krok za krokem bliži k otobé králové; nékdy veselé kruhy studentské, jindy vážný zájem královny Žofie zprostedkuji styk, jehož prvním významným ovocem jest dekret Kutnohorský. U Máchy souvisi viak Mistr Jan Hus nikoliv s po* stavou královou, nýbrž s figurou jeho protichúdce, Lili se v
právMút
kata;
<xl
ryze psychologická motivace tohoto sepéti až
pekvapuje svou hloubkou v této prose zaátenické. V potlednim výjevu románu >KTvoklát« eká na
Vyichradé, yi^clava
v
III.,
síni královské, stulen u nohou sochy kaf zdrcený smrtí své milenky a vykupP"
telky Milady, na Mistra Jana Husa, jemuž se touži
Vyš^ad
pibude také král Vác> lav IV. Zpové katova, do niž Mácha vložil významný kus konfese vlastní, jest zárove životopisem nešfatt"tkovým, který se vyzná, že jest synem levoboka krále vyzpovídati, než na
áclava
III.
a tudíž neplatným dédicem rodu
Pe*
inyslovcú; kat vypráví dále o samotáském a zoufalém svém mládí, o touze po zemi eské, kam pi^I z uher-
ského svého domova, o
mocném
dojeti
hledu na Vyšehrad, >na kterém ádli v{ce.«
Tehdy
ujal se
již
mladého
pi prvním
po*
otcové jeho ne-
cizince Mistr Jan,
na \'ysoké ikoly, stal se mu nejen uitelem, Le kat nežehná Mistru, nýbrž naopak dbvíAuie jej zpsobem tragickým: »Ty jsi byl mistrem mým, ty jsi mne uil mysliti, a byl-li jsem divé nespokojený, tedy te nespokojenost má nejvyUiho stupné dosáhla: rozum mftf zbloudil s pravé stezky, jak již díve pro povahu mou bylo lze se nadíti; já tpustiv se náboženství, nevéil jsem v Boha, v nepijal ale
4-
i
jej
pítelem.
51
smrtelnost, svét se mi protivil,
li v
býti
jsem nemohl a
jsem nechtéll*'^ Takto stal se Hus mimodk spolupracovníkem na rozvratu katové, jehož dalii umfiti
trázné stupné kat v divokém dialo({u se svým uitclen v sebetrýznivém mrskastvi analysuje.
Hus ncni
tu ani
náboženským myslitelem, ani reformátorem mravA:
Mácha
ueném
a pfisném profesoru neúprosné otfásá bezprofilosofické poznání, které stední naivnostf prostého ducha, a pisoudil mu takto
zosobnil v ném,
obdobnou vinu, kterou o ticet let díve piítal rozervaný Jindich Kleist »»vdci« Kantovi. Ale Jan Hus v podání
Máchové
jest
pímoarý,
phVii schematický,
abstraktní, aby pochopil, že
takto jeho chránénec
jej
a žák volá k zodpovédnosti, neb dokonce aby pocHil •ám kus viny; s písnou strohostí karatelskou prohla iuje viecky snahy katovy po »vý80sti, po slávé otcú«
za marné a vrhá tím kata do propasti zoufalství. Sám pak >nad padlým v modlení rozprostev ruce, oblic jem k boulivému nebi obrácen* vykne ortel nad neš(a5tníkem: »Marné( namáhání tvé; boj srdce dobrého 8 hlavou zlou nepomine nikdy, nevolný klesnei nazpct vezdy v náruživost starou, a jen chladný hrob vrat pokoj svedenému, vSak velkému srdci tvému; bohdej, že brzo!.«
Mácha postavy Husovy, slouené zpsobem
tak ra
ústední figurou románovou, neprokreslil v ei obecným schématem bi' zstalaf v postoji oaobního života duševního. Piknuv jí v osnové ro manu »Kivoklátu« místo pouze epitodické, Mácha nemínil snad vbec vniknouti pod povrch ieif a osvétliU zovitým
s
i
ji
ve vztazích náboženských, národních
ale jetf
pi svém
i
mravních,
sklonu k malebnému a výtvarnému p<
zevního svéta
neodepel 53
si
pece, aby zachytil
údnným slovem podobu Husovu
v romanesknim
osvé
situaním: patilo! k zvláitnostem Máchova bát* nického postupu, že asto ped zkloubením déjové kcstry si vypracoval do jemných podrobnosti slohových líení déjiif se vSím krajinným svérázem, s celou souhrou svétla a vzduchu. Výjev mezi katem a Husem v královské síni Vyiehradu koná se za temné boulivé ncci, pouze ervenavý odlesk doutnajícího ohne neb náhlý bledý blesk ozauje »temné rozlehlou* síA a vhá »rudou zá na obliej katv a Husv*. Z této lení
zoufalé,
hrzami nasycené temnoty vystupuje klidná er zjevu Husova; zálibný mali tragických
a vznesená
noktum dovedl podivuhodné temna.
»emá,
vyvážiti valeury dvojího
vyseká, §tíhlá postava.
—
Byl to v
erné roucho cdéný knéz; erné vlasy kroužily se pc vysokém, velebném ele a erná brada zdobila vážný obliej, kterýž podlouhlý, orientálský nos a erné, plamenné, dobrotu srdce jevící oi velmi krásným a pi tom velebným a vážným inily.*^ Tento protiklad temné noci jasné noci, známý dobe z Máchovy lyriky, kdež má dno metaíysické, postaven jest tuto do služeb kontrastu povahy Husovy a katovy. Ukazuje k tomu sugestivní poátek rozhovoru mezi zoufalým žákem a velebným Mistrem. Kat, syn tmy a vézeA pikovaný k zemi, pohlíží do iré noci a praví: > Žádná hvézda nesvítí na zamraeném nebi; jednotlivá jen svétýlka sem a tam se míhají a hasnou, pamatujíce svét na spaní. « Ale Hus, obrácený celou bytostí ke •stanm svétla«, odpovídá v jasném idealismu: »2ádná hvézda nezhasne; jen mrak kvapí pes ni; až pejde, bude opét hvézda záiti jasné.«" Jaká ikoda, že Mácha nedal se rozlíti v iirií proud svétla a tepla tomuto paprsku, který tak ojedinéle proráží temný a studený
— i
53
laUliím >Kivoklátu«f Sotva napovédéno, al« ptccv
napovédéno jett tu cicni nevicdnl: kdt oImi protiiiold • pi tom bllienci. kat a Václav IV.. iti se neodvratné do marnosti nicoty a noci, stoupá Hus do jasu. k vifc, ie mrak a zoufalství jsou pouhém peludem, záe hfvézd viak a vira v svétlo 2e jsou trvalou sktitenosti,
nebo mluveno po máchovsku » jestotou^ Mácfaa k poi tavé Husové mínil se vraiiii. Jsou zachována v po^iu dosti vydatném hesla k tetímu ro-
manu
»Kat« jakožto plán »Vyiehradu«*i kdež osudy eské zemé od odchodu Husova na venkov až po smrt a poheb krále Václava IV. Dle struného tohoto nártku se mél románový déj neobyejné rozvéviti: Hus vystupuje vedle krále Václava v popedí, hromadné výjevy lidové v Praze stídají se s královskými scénami na venkovských hradech, nové groteskní postava áileného ftepanského zastupuje týž živel, jimž v »KHvoklátu« byl Honza Nebojimse; episodicky hlásí se Jan Žižka. Zamýilel-li Mácha hned v prvních hlavách »Vy§ehradu« zosnovati setkání kata s Husem na Krakovci, hledal patrné tpojttoat a posledním výjevem »KivokIátu«; ale v prúbéhu románu, jenž chtél vylíiti Husovu kostnickou pout, vazbu a smrt ohlas toho vieho v eském lidu, byl by vyrostl dojista Mistr Jan z pouhé episodní postavy ve významného protagonistu déjového. Byl by se pak Mácha zahloubal do náboženské osobnosti Huaovy? Byl by jeho román sestoupil k myšlenkovým a národním koenm eské reformace? Nelze vysloviti ani dohad. Sám hovorný Karel Sa-
M
z cyklu
sledují
i
bina, jenž
—
bohužel bez poznámky chronologické
nám
—
zachoval skizzy k dalším dílm románu »Kat«, zdržuje se tu úsudku.'^ tak zstává paradoxní sku-
A
54
naieho vývoje slovesného, že první eský básnfk, u néhož zaznéla opétné náboženská struna, a který pedvedl v osvtleni obdivu postavu Mistra Jana Husí, neprojevil ani slovem pochopeni pro duchovni smysl reformace eské.'* (1915.) tenotti
III.
Mittr Jan Hus
Jana Nerudy.
u
vnitním zmatkem pi stupovalo pokolení Hálkovo a Nerudovo k pro blému 6eské reformace. Staí nahlédnouti do stu dných a zmatených iinotaj v »Dédicích Bílé Hory nebo zabrati se do spleti deisticIS^mystiky a Kusttakéh blouznní v polohistorických románech Karoliny Svétkaby rázem vysvitlo, jak namáhavé a bezúspéiné zá kolísavou nejistotou a
polili básnici
s
této generace s živlem naprosto
jejich vlastnímu životnímu
cizir:
názoru. Nepronikli nikds
k jádru. Spokojili se prosté tím, když náboženskou náeského hnuti reformaního zaménili ímsi jiným nékdy myšlenkou národnostní, jindy neuritými sna hami o emancipaci spoleenskou, po tetí dokonce piludným slovanským demokratismem. Nejlepií duchovc
plA
této bohaté
skupiny byli nenáboženští, ba protinábo-
ženatí synové této
a vySiího zákona:
zem, nad nž neznali vyiáí nkteí tonuli sebevdom v
ralismu, jenž zamítal všecko transcendentno,
jiní,
krásv natu kter
vyspli k evangeliu mravního hrdinství, usilovali po staviti všecku etiku na základ mimobožský. ím mohla, ím nnisila býti postava Mistrova i s myšlenkovým svým ovzduším píslušníkm tohoto období^ Vznešenou a odlehlou záhadou, kterou dlužno piblížiti a zlidštiti, aby naplnila se krví života. První pokusy o to uinili již spisovatelé a mysliteK
tyicátých let, pipravující ideový politický peKarlu Havlíkovi byl Hus hlavn liberálním od púrcem despccie a rozhodným zastáncem myšlenk\
ze
i
vrat.
56
národné lidové; JotelK^itlia Tyl pojal jej pHmo jako mluviho konstuunf lidovlády a revoluniho rozumu; Auguvtinu Smetanovi zaiehá hranice kostnicka prvni záblesky protiauktoritativniho boje novo-
vékého. Jeité uritéji nei spisovatelé eiti formulovali ped re kem 1848 toto liberalistické pojetí Husa a h u-
nmetí básníci z ech; po Herloiovi a Hart* mannoví zvláité Alfred Meissner, jehož »2ižka« 1846 jest ne|8ilné iší pr ojev revoluní myžlen KyT Epik Meissner jest žák Lenauv a k> nejen po stránce formálni: ve shcdé s pévcem »Savonaroly« i »AlbiMtštvT
mJ
^nských« chce zobrazovati v epopeji složené z krátkých romanci velký déjinný výjev z odvéného boje lcvéenstva za osvcbození. Z déjin doléhá k básníku »Žižky« »sténání chudých, utlaených chvéní, jež ze žaláf volá v tichou noc, bohám, ifastným káravé to znéní, kik o chleba, o poznání, o moc«; kacíství jest jincu, prúpravncu formou revoluce; dílo Husovo a Lutherovo stejn jako vzdor Spartakv neb myšlenkový odkaz Rousseauv jsou pípravou velkého koneného zápasu lidstva o svtlo, o volnost, o bratrství; kalich husitský jest kalich svtla a života pro všecky; echy byly prvním krbem svatého ohn. Meissner, jenž psobil na naši poesii mocn až po Svatopluka echa', vytvoil pedpoklady, na nichž básnicky budovala ve svých politických zpvech družina Májová, nejhorlivji ze všech J. V. Fric a Jan Neruda. Pekypující básník krásného inu a pádného slova, Josef Václav Fric, hlásil se k husitství vebni záhy s dle slov prologu
olcvfeQou~švou rozhodností a
již r.
1858 v
» Mistrovi*
a v >Kalichu« vypél své liberálné husitské nadšení kovovými tóny. Pro skladatele »Václava IV. « a »Ulrika
57
Huttena* nebylo prosté rozdílu
rozporu mezi révo-
lunhn bratrstvim nové doby a Ubortkým radika> Utmcm XV. veku, a tebaže dle zákona osobni spHzné* BOttí lnul
spiée k
»tméléinu, ohnivému, ano dobro-
družnému* Jeronýmovi než k >mfrnému, rozvážnému, ponékud zádumtívému« Husovi', pfece pehlasoval s naléhavým drazem Mistra za véné heslo národnf pítomnosti. Pi tem naprosto netajil se pímý Fric úplným nedostatkem smyslu pro náboženskou náplA husitského
hnuti,
ba
zdúrazAoval svj
velmi dtklivé: »pravdy, jež
Hus
a
liberalismus
Jeroným
a pro néž trapnou smrt podstoupili, jsou
nám
hlásali
nyní
již
dávno pekonaným stanoviskem.* Jinými slovy: aby písniká z bašty mohl se pihlásiti za vyznavae Huso* va, pebásAuje si jej ve svém zjednoduiujícím zpsobe na abstraktní schéma, jež nemá s historickým Mistrem
mnohem
spoleného než jméno a legendu s.urti. Pro takovou naivní pímoarcst nebylo v Nerudové povaze ovSem místa. Zdá se, že Nerudovi chybély nadobro veškeré disposice, jež mohly jej sblížiti s náboženským hnutím eským. Myšlenkové vyznával již více
záhy védecký naturalismus, jehož svét jest odbožštén; smyslové pinesl si z rodiny i z prostedí détských svých let spíše sklony katolické: citové stál bliže re-
nasssannímu požitkáství než mravnfnai rígorísmu reformace; snad jen dsledný, vrozený i promyilený demokratism mohl roznécovati v ném sympatie pro Euáitství. Není dolomeno, že Inladlslvý^ Neruda z obáÓbU »Knih verš« by si byl uvédomoval tyto zásadní rozpory. Když psal památné vyznání »Z asu za živa pohbených*, zaujal nejslavnéjší dobé národní odmítavé stanovisko z dvodu jiného, k némuž dovedl fcj radikální protihistorism ze školy mladonémeckého
vi
58
— myslitele Ludolía Wienbarga: bezcenná jest minulost,
která nevytvoila píznivých
podminek pro pítomnou
dobu:
zapt! Mám pt otc slávu, mám o sláv pedk zazpívat? o dobách, v nichž lid nái ješt uml pro svobodu krev svou prolivat?
•Co
mám
Netmim
myslit na ty boje slávy,
nesmím myslit na svoboda,
již
tu velkou dobu,
národm jsme
bidn pivedla nás národ
Le
dali,
k hrobu!*
Neruda krok za krokem upouiti od tohoto
kraj-
ního odporu k minulosti a k déjinám a dospívá zvolna
by bylo možno s Nietzschem vymeziti monumentálního významu historie: déjiny rozncují nás, abýcliom se stáli minulosti hodnými a abychom estné poTtraBovalí v tradici svých pedlc. Zde Neruda mladonmecký protihistorisir pekonává jinou zásadou téže školy, kultem krásného veejného inu. Jii z_pozdé[šího dozp^vu k oné mladisJ^i^ básni programní vyslechne pozorné uchotcno nový tón; proti >naší luze zmalátnélé« staví Neruda
k názoru,
jejž
jakožto ocenéní
charakterní obraz
hrdin
velké minulosti a to v bar-
vách, jež nepipouštjí pochybnosti, že básníkovi ta-
nuly na mysli doby husitské:
mužv mysl smlá, myšlenku svt sám zboit chtla,
»ó slavná druhdy fez pro
jez slabou zenu silou rozjaila,
že hrdinami muže obdaila a dcery dala, jimžto doba skvlá i krvi pobarvila bila tla!*
59
«
Zde
ocitá
pak
z nfž
XXXII.,
M
r.
Neruda po prvé na púdé Meiisnerové,
1862 vyrAalá báaeft »Žitkova tmrt« (SS
ttTSS—60Í
*:
M
2iikou kletá národ, jenž
umueni te obétoval pro svobodu národ zailých stráž mrtvých;
«1 k
lidstva a nastu-
celý národ jest Sirotkem po Žiikovi; aviak v dobé nové, kdy dorstá svého mužství, a kdy chystá se znovu postavit v elo
puje u
národ
kráejících za svobodou, dojista najde žižku
nového. Spor minulosti a pítomnosti
jest
pekonán,
velké déjiny husitské, poiaté v duchu Itberálniro, jsou
zárukou vétii budoucnosti; básník s úvérou mAlc se k nim USríOeU vidy; kdykoliv hledá píklad inorodé vle, charakterní ryzosti; Hus a Husité stávají se vzory pi národní výchove. Po desetiletí jest to nikoliv Neruda básník, nýbrž
Neruda národní pedagog kdo zabývá se studiem Hu,
sovy osobnosti a jeho významu.
Mineme-li rozmarný žertík zábavného satirika z roku 1862,
kde v málo vkusné úpravé »beseóního tení
paroduje, tuším, Hóílerovo
výluné národnostní po-
setkáváme se u Nerudy s Husovou postavou po prvé v souvislosti pekvapující ve výtvarném referáte. Soubéžné s nmeckým básnictvím, které v liberálním období opévovalo rádo hluné a pohnuté události z djin za národnJ, spoleenskou a náboženskou svol>odu, pokoušelo se také malíství nmecké o podobný cíl: v honosných, hromadnýdi výjetí husitství,^
—
jevech
úinn
spoádaných a duchapln pointovaných
zobrazovalo proslulé hrdiny zápasu o uvolnní stva, horujíc a
lid-
povzbuzujíc tam, kde malíi romantití
pokoe a u vytržení. Z tchto umlc, soustedných hlavn ve škole dússeldorfské,
koili a modlili se v
jest
pro nás Karel Bedich Lessing nejpamátnji!; jeho
60
uený
a
dkladný
itétec
vyprávél rád na obrazech
velkých rozniérú a pehledné,
a
stfizlivé
komposice
chladnými barvami o Mistru Janovi. R. 1842 vznikl oHus pfed sborem kostnickým*, v padesátých lotech následoval »Hus na hranici*, v šedesátých pak »Jan Hus kazateU; poslední oba obraxy byly vystaveny v
Neniovi podnt do iiroka se rozepsati. Neruda mluvíval o výtvarném uméní spíie z plnosti bezprostedního dojmu a z naivního, instinktivního i^raze a daly
pcchcpeni než z hloubky poznáni odborného; jeho tiky
obraz
a soch vétšinou
byly
frasemi, nikoliv výtvarnými rozbory:
kri-
literárními para-
do otázek obra-
zové stavby a svtelného neb barevného ustrojení pou-
zídka a to jen poznámkami letmými. Tak pistupoval také v íjnu 1863 k Lessingovu »Janu Husovi na hranici* (Kr. Sp. VHI, sir. 127 131):
itél se
—
o koloritu a vzdušnosti obrazu zmínil se zcela
strun
v závérku referátu, kdeito hlavní zetel obrátil k ray-
šlenkovému
pojetí
postavy
Husovy.
X2 v
ceHcu
hlavn pro psychologický výklad obou skupin kolem hranice, pece v základní chválí Lessingovo dílo,
vci
nmeckému malíi. Lessing zpodobil oddán do vle boží a naplnn tichou po-
staví se proti
Husa, kterak
korou koná svou poslední modlitbu klee nedaleko hranice.
Neruda odmítá tohoto Husa resignovaného,
uklidnného, na jehož churavé tvái pohrává paprsek smílivého ticha záhrobndio; zdáf se eskému novinái, že se tu » zrcadlí opt duch nmecký, sahající vždy po tom, co jest nejabstraktnjšího*. Neruda, hlasatel inu, hrdinství, vle, pál by si Husa heroického. silného hrdinu, jenž, oddán v soud boží, sleduje mužným zrakem celé své okolí a vyrovnává se s ním; slcvem: nestaí mu Hus náboženský, nýbrž trpícího,
a
61
Když po dvanácti letech n« žoíiné vystaven byl LesstngAv ^Jan Hus kazatcU, kde vyvolil si dsseldorfský nústr jedinou postavu Mistrovu ve zjednoduiená. soustedné kompotid. soudil Neruda, 2e nyní dosáhl K. B. Lessing toho, co na velkém platné berlínském mu zstalo odepeno: tam muednický sen, zde tvá duievního bojovníka: *Výraz plný ducha, tvá svédici o bohatosti mysli Rozhodnost vle, živá náruživost, mékký cit i srdce. nadieni až poetické, vie má sváj harmonický výraz i ve tvái té. Je to obraz ze žhoucí myilenky vyrostlý, volá po Husovi výboittém.
v némi
mužné pesvédeni
plastického výrazu.-
(Kr. S.
i
citu doily stejné
žár
VHI,
str.
301).
Jan Hus, k némuž Jan Neruda takto dospívá, není to( onen individuálním výtvorem ducha básníkova liberální typ, který si postupem zjednodufujlcfm z Husa upravilo politicko-svobodomyslné hnuti na konci 60. let; tento Hus byl oslavován na poutích d o Kostn ice pi obaleni desky na rodném domku husinedkém i tomuto Husovi vzdával svým pádným, demagogickým
—
;
ale chvílemi frasovitým
zpsobem
r.
1869
est Karel
Sladkovs ký jakožto ^muedníku pesvédenf, jakožtc osvoboditeli národa svého z okov nevolnictví du* ievního, jakožto jednomu z nejpednéjiich a nej* vznešené jších bojovník za všeobecnou svobodu lidskou«; tohoto Husa zpopularísoval v písních i v láncích Karel
Do
Tma.
tohoto mnohohlasého sboru liberálních a demo*
kratikých velebitel Husových vpadl Neruda žurnai§ t^h« dn e lista nadšeným projevem v ^Národn''-'^ '
24.
srpiTíBSS u
píležitosti
incskéTio v Brandýse (SS.
ruda pojímá Komenského 62
odhaK aiam KoXXVI. str. 71—74). Nejakožto Husova dovrio*
pod jehož rukama plamen kostnický, hrozici ie lidstvo jen popáli a oslni, poal hát a osvcovat; obé postavy stojici na poátk u a na konci naii ncj yéUf doby déjinné, se dóplAuji: »Hua zemel pro svoa pro svobodu osobního pesvdeni; bodu m\ Komenský /u a trpél pro všeobecnou osvétu, z niž se rodí rovnost a bratrství viech. Hus dal nám myšlenek vzboueni, Komenský dal nám myšlenek vitézstvi.« vatelc,
V
horoucí
stati,
metafor ihned prozrazuje ve velikých a
smlých a pvodních básníka, ale pi tom tone
která bohatstvím
asto nepesných slovech tehdejšího
li-
berálního novináství eského, není nejmenší zmínky
o tom, že a v
em
Hus
žensky reformaními,
i
i
Komenský jejich
jsou duchy nábo-
národní význam píliš
v abstraktním, svobodomyslném všelidství. Hus pestal takto býti osobností, djinným zjevem, organickou ástkou národního života a klesl na pouhé se ztrácí
schéma, ideologický pojem, heslo agitaní.^
Nepomrn pronikavji a bysteji dotkl se Neruda husovského problému, když k nmu v 70. letech pistoupil v kritice literami, zabývaje se Husovou postavou na jevišti, po prvé pi Gerstenbergo tragédii
v
»Jan Hus«
r.
dramatické
1874 po druhé v rozboru Leythauserovy ,
trilogie
»Husitendramen«
drama Husovo zahajufe básník bezvýznamných nadšení pro
cyklus.
ObS
zrodila se
reformaci, z poctivé
z
1876,
kde
scénická
díla
r.
myšlenkovéhc
sympatie k národu
eskému,
z úctyhodného studia djinného, ale ani svobodomyslný Karel Gerstenberg ani nábožný Max
Leytháuser nebyli
tvrími
poety, natož dramatiky,
tebaže hra Gerstenbergova mla na divadle v Bernu pkný úspch. Neruda, dobrý znalec dramatických í
divadelních
požadavk, podrobil ve svých blaho63
volných kritikách (K. S. VII. ttr. 464—468 a 494—499) oba kuty rosboru velmi zevrubnému, kde oceAoval dle
ceny básnické
i
dle údnnotti scénické výjev za vy-
tom pokusil se eiiti tvou analytoi otázku obecné jit: pokud Hus a Kristus jsou vhodnými dramatickými hrdinami, pH emž pfihlfži k italské he o Jeiiiovi a Ma^dalené cd Felixe Goveana. Nenáruda rozhodné popirá, 2e by všelidský Spasitel rodní Mistr se hodili k zpracováni dramattckénui* Jsou mu oba postavami nedramaticky klidnými, povzneicnými úplné nad mraky osobních váini, ponoenými pouze do poznáni myšlenkového. Oba jtou »vtélená pravda, ryzá upimncit, nepekonatelné uvédoméni, úplné podizeni sebe pod myílenku.« A s velmi bystrým pochopenim dramatických zákon, nikoli viak v úplné shcdé s našimi historickými védomctlmi o Hutovi, zddrazAuje Neruda, pro te Hut hlavné vzpirá dramatickému zpracováni: nemá prý ani vývoje, ani vnitních boj, vystupuje prý zcela hotov a nevykazuje tudíž charakterového postupu. »Hus bojuje jen slovem, jen myšlenkou, jen uením svým a obétcvánim se za ueni to, na divadelní drama, nemá-li se osoba htttvni stát vedlejší, jest potebí néeho jiného. « Jak znamenité rozumí zde Neruda podstaté trajjédie, jak málo rozumí oscbnosti Husové! Není sporu, že figura Husova není pravé dramatická: hry Tylova,** Jiráskova, Vobomikcva, Dvoákova daly Nerudovu názoru v podjeven,
ale ptí
i
i
staté za pravdu, ale lze
Husv
pece
tvrditi apodikticky, že
vývoj, vnitní boj, zráni, kolísání a zdokona-
lování by neobsahovaly
prvk
dramatických?
že velký básník je odkryje a využije
Véíme
jich.
Rozbcr Gerstenbergovy hry jest význanuiý také Neruda v ném zdraznil po prvé národní prvek
tím, že
64
Husové osobnosti
Htu
mu
lovélu echa, jenž po esku, cestou národni ytdl pHvriencf $vé k poznáni pravdy*. Pi kritice truchlohcy serovy naznail ^e dramatický básnik by mohl tyto prvky rozvésti jakožto plodné politické mo* tivy, jimiž by vnikl do nedramatické, epidcé látky husovské hyb a vzruch pece viak varuje, aby tento živel národni nezatlail snad pilii do pozadi vie* obecnou, mravni, lidskou podstatu Husova zjevu a významu. Ani v kuse Gerstenbergové ani v »dramav
i
dile:
jest
>i
—
tisované elegii« Leytháuserové neni viak téchto poli*
ticko-národnicb zetel.
Hlunou
—
svobodomyslného nadšeni pro reformace zahajuje Neruda r. 187! cttopisný obrázek z H usince, který vložil dc \o\né ady svých jihoeských >ek1og« vétšinou rozmarn a vyrovnané nálady (S. S. VIT, str. 253 256); fanfárou
význam
naii
do beskných
tón
všelidský
—
ale
husitské tirády zaléhá iHned
elegických housli. Povznesené a hrd sestupuje Neruda od šumavských výšin k ^•eskému Betlému* a rozhlížeje se po krajiné, deklamuje u vytrženi: »0dtud vylitla hvézda k nebesm, ozáila celou oblohu,
plá
její
lesk zachvél
chem
lži,
svtem
—
kdykoliv vichr djin
zastírejte celé nebe rouje
cdeste,
slávy tpytí se tam a záiti bude
již
hvzda eské pro vnost!«
Zase po zpsobu svého pitele Karla Sladkovského
prkopnický in Husv liberálními hesly, znovu, jako ped pti lety v Brandýse, adí k Husovi Ko-
velebí
menského. Husovy,
Takto pekrauje práh rodné svtniky její nedstojná bída a zanedbanost zra-
—a
uje se
jej
citil
až v hlubinách srdce, jako
již
ped
desetiletími
zahanben František Turínský, jeden
z
prvních
básnických pcutník na tomto posvátném míst. Bo-
65
IVOU nad zncsvéccnfm památného mitta a nad obecnou ncvlfmavcfti k nému vyjadhifc Neruda dvoj* icftt
mo.
V úvodu
lotu:
• \»9m
toho národa,
ícuillcionu
lyntm
—
{tou to slova téžkého pa*
mued nického,
a bolft
itáii
chudého, milého prsa
jako roi*
ftavtný núi, ostrá, ncvýilovné paktvA.€
Moliutnéii
le
v
vlak pAsobi úse^ný a hutný závér >eklogy«. nad niž rozestfcn jest smutek pozdní Nerudovy básné »Ve
Ivtttogé*
:
»Zirch víTI'^ |ir sidloM yé áviai put óll I
ujíždíme k naihn starotlavným
Prachaticm. Na deveném motté loui se
s
námi {ité
socha svatého Jana z Nepomuku. Jíž jsme vy)elS na silnici. Sedíme mlky, a nikdo nemá odvahy, aby se ohlédl k Husinci zpét.«
—
Neruda básník viak ani za nového svého tvrího omlazeni nepiblížil se k oaobé Husové a k nali ná> bcženské reformaci. Možno dckcnce Hci, že odstoupil od jejího nazírání co nejdále. V » Písních kosmických* vítzl jeho nenáboženský titanism zaležený na poznání pírcdovédeckém: renaissance, nikoliv reformace, poTianství opojené zemi a vesmírem, nikoliv písné kesfanstvl obrácené k vnému spasení, estetická roz* koé z bytí, nikoliv mravní zákon transcendentní docházejí tu výrazu. »Ballady a romance« jtou dokonce
dtmi
katolické traiTce, katolické sensSbíliiy, katoli-
ckého prímiUvTsmu: Bh, s nimž dúvérni a radostné básník hovoi, proéel mediem církevné lidových lejest to gend a katolicky chrámového uménl xKditélý. zdétžtélý, zdrobnélý, bez onoho mravnihc patosu, jimi svou pedstavu božství prosytila reformace. Pouze v »Romanci italské* hledá Neruda svého Boha a Ježiic mimo církev a proti ní. ale jak poznává isté liberalisticky a rcvotvého »niistra ctného* 7 .
66
.
.
Bh
lu^né:
>podle lidstva
rek kolem
niho, praporu dle
nad nim erveného.* Poslední básnické slovo Nerudovo •Zoiy pátení* navazuji primo tam. kde pfestala mladstrá lyrika poitická >Knihy veriú«, aWak na jeji skeptické zápory
odpovídá Neruda na prahu hrobu nadéjnými klady. Kdežto druhdy vinil nái zápas za všelidskou svobodu, že bídné pfivedla národ k hrobu, vcIá nyní naopak ta myšlenka, která nás ve hrob smetla, zas k sláv >'znese nás!« Mcissnerovská idea, že národ nái obé-
»Ve východní záH«, nabyla nyní nezapomenutelného výrazu v tklivém messianisniu zádumivé skladby »y zemi katcval se za lidaCvo celé, jež pronikala básní
'i-: jen v zemi trpké, jižto "tvrdý
'
hem by
kol
truchle krásná báj.
kámen hor jako
mohla vzniknouti že >pán Kristus denné sebe znovu
dokola
vroiá>í«
Smime, jak déje se pravidelné, pokládati báseA za projev Nerudova uvédcmélého pochopeni reformace husitské, kališnictví táborského? Poch>'buii a lem. Messiáiské éciství Nerudovo, k némuž vyapél z všelidského liberalismu, mohlo by stejným
cbétuje-. tuto
právem
býti
pojímáno jako pfiklona k mystice kato-
jakou shledáváme na pf. u polských básník. Kdesi hluboko, na dné bytosti dimc u Nerudy instin k-
lické,
fivni
pfichylnost k naši náboženské minulosti, nikde
ettává však rozhodným, nim.
Mimodék kmitne
uvéJomélým pesvédekdy Neruda chce
se ve chvíli,
charakterisovati povahu
eského
lidu,
husovský rys:
•Dnes jasný uitel, jenž lidstvo k nebi zvedá a zilra muedník zas luze ve psi daný.*
Mimodék
v
v
památném lyrickém 67
reliéfu
—
»Ye
Ivf
•topé« duni pod neuritými tóny
hymnu o národní
\otti akordy husitského chorálu, který zaznívá
velíi
z
básn« >Jen dáliPro Nerudu básníka nebyl Hus nikdy naléhavým Kdežto Neruda-národní vyproblémem osobním. chovatel nepestával k Mistru Janovi obraceti pojako mravní pHklad hled a pfípomlnati jej v duchu historie monumentální, nezastavil se u ného
echm
Neruda pceta. Jest viak v zác
mane u uuv...u Neruda prorazil obas tradi
husitské myilenky, že
{ako
tiyl
Iickélío
á
em inUn sity ^'.,>.^^^a:.\,..
i
cítní a myšlenkového liberalismu. Nebylo I
v ecliách po prvé: se zjevem obdobným setkáváme se u Nerudova uitele a miláka, Karla Havlíka Borovského.
(1915.)
HAVLÍKOVA KRITICKÁ MEZIHRA svazeek klkého tisku obsáhne snadno dvojroni že Havlíka kritika. Pevni pružná ruka iestadvacetiletého bouliváka oddciud rKla se navždy od této slibné úrody hutného, ~ dopola vyzrálého žitného zrní a bodavé osinatých \ch klas, jakmile plnost a vážnost asu povolaly cj k veejnému boji. Karel Havlíek opustil s lehkým srdcem a bez nejmenší vnitní námitky kritiku, sotva leveHcý
>l
'celou
a
pcznal, že novináství a politika nabízejí závažnéjií i
dúsainéjší mtsto \ni pak, když
jeho
erná
schopnosti soudci
a
vdí.
vlna reakniho scumraku srazila
estné a vzdorné výspy národní žurse Havlíek mezi knihy a ped pult literámiho soudce; odciziK se navždy slovesné kritice. Havlíek neralézal nikdy svého duševnrtio domova v ublasti knižní, kudy jen procházel s nedokavým chvatem, touže dospéti blíže k životu a k akci. Staí peistí jeho cbsáhlou a otevenou korespondenci, kde v stízlivé a jadrné vécnosti vyerpává celý obsah svých rozvétvených zájmu, aby vysvitlo, jak Havlílej
nadcbrc
s
nalisty, nevrátil
kovi na knihách a na literátech vlastné pramálo záleží:
biíkem svého posméchii,
Slehne po nich nékdy letmo
avšak nekarakterisuje
vypcádává
— pravý
jich,
ani se
s
nimi kriticky ne-
elakovského, jinak Havlíkovi nezcela rznorodého ducha, jenž v pátelských dopisech nemilosrdn a pi tom s napiatým zaujetím útuje s veškerou slovesností papírové své doby. I tenkráte, když Havlíek po prvé prožíval prudký to protiklad
69
perod duchovni
tvé bytotti, za pevratného pobytu
urité základni ncdon Gogola, owiem •pito jako bezproftedniho zpodcbovatele kypivé reality ruské než jako umélce, avéak, sveden brýlemi slavjanofilského mámení Sevyrevova a Pogodinova
nctkevtkého, pro)evíl
velmi
flUtak polarity literami. Zamiloval
nedocenil, ba ukvapené snižil celou poesii petrohrad-
skou s Puikinem a Lermontovem v ele, ano pehlédl v samcstaném daltonismu onu oacbnott, v niž se i
pravé tehdy nejdokonaleji ztélesAovala literami myilenka nové Rusi, kritika a myslitele Bélinského. Za* jfmaje se dychtivé o ruského lovka v jcbo zvykové barvitosti a národopisné živcati, nepopál si asu, aby studoval také ruského spisovatele a zvláité kritiku na
—
když
dom
do Cech, bylo nejinak. Proto kritické dvouletí Havlíkovo zstalo pouhot* mezihrou v jeho živote. Neupadejme viak do Havli« kovy chyby: nepodceikujme tohoto intermezza! Struné nahozené jeho vety maijí kepkou vervu kypivého rozmaru, v némž iumi a vzpíná se bezstarostná svévole nevybité a marnotratné mladosti, a když v úderech
Rusi
a
vrátil se
nékterých fortissim náhle a útoné se ozve ocelové
mužnost procitá jkrího hrdiny, naslouchejme porány mee, jenž zorné a tiišivé do budoucna teprv kuje a zkouéí, budou záhy rozvedeny v symfoi oistné boufe odvahy a síly. A pfece zase vitézí v
znéjící
.
tické
mezihe Havlíkové
.
.
jaré a zvonivé capriccio.
\^pustiv pilii záhy a pílii mlád innost slovesnél Havlíek nemohl zstaviti toho, co by byU lze nazvati kritickým dilem. Máme od ného poua
soudce,
10
oékolik referát, které }eou improvtiovány,
avUk
ne-
domyšleny a nerorvedeny; mutime te z jeho pera spokojiti nectnými nábéhy ke skutené soustavné formulaci: najdeme bystré jiskérky jeho polemického ducha a jeho kritického nadáni v drobné a viednf tfiiti redakních poznámek, nahodilých invektiv a podráždététc ale zárove inspiraci ných replik. Kletbou kritiky jest jeji pfileiitostnost. Denní náhoda dodá-
—
—
vala
ard
zcela libovolné recensentovi
>eské Vely*
nékdy divadelní pedstavení k posudku a k rozboru. Havlíek viak pracoval o svých kritických láncích sám metodou pNiežitostnou: edda v se chvilkové náladé a okamžitému rozmaru, napsal knihy, asopisy,
i
nejednu staC pl«t noc; jindy viak odložil na týdny, na mésíce rozepsanou úvahu, aby se k ní vrátil, odcizen tématu a zbaven inspirace: proto leckterý z Havlíkových referát psobí nastavované a zlomkovité.
Musa jmenovaka «e Chvíle a objetí. Jako v celém krátkých pouze I>opávaIa jeho živ-otním dile, jeví se také zde zetelný sklon k soustedéné drobné prád, která jen zídka adí Havlíkova
kritická
mu
krátké
lánky
jakožto organické letiy v jednotný
e-
tézec: nikoliv kritický myslitel, nýbrž kritický žurna-
mluví tu k nám. Jsa neodolatelný tam, kde hutnou a argumentací v nejstrunéjiím rámci, spádnou vyjádí útoný svj soud, Havlíek nedolista
eí
vede se v delších statích ubrániti, aby mu nedošel dech. Proto povédél své nejíznéjší úsudky o spisovatelích a své nejpronikavéjli glosy k eské vlastenecké romantke ne snad ve formé kritickou referátu, nýbrž ve dvou, tyech ádcích epigramu: na této úzké slezice mezi dvéma hlohovými kei líbá se s Mu71
•ou svou nejftUttnéji a nejdravéji.
Potom
pouiti uzdu
i
své jizlivé zlomytlnotU, kivruu
v kritikách vla»tnich snažil se ovládnouti. Neodsuzuje
pouze, nýbrž hned karikuje; neútoi toliko na dtíOf ale t na oacbnost jeho spisovatele; vyjimá z plnosti
auktorova zjevu jediný rys a to nejubožejii i ncjpitvoméjii. Nechce vtd<éti celého Achilla, tpcAojil
—
se ovftem
asto
nimi Thersity
také levnéiii
—
a nechybuje se
ptkou
s
pouhými
Irterár-
nýbrž miti jen a jen na jeho patu jí
nikdy.
Havlíkova
—
saíirm Rteráinl,
panenské písemnictví z dosa* vadni zdrženlivé anonymnostá a ohleduplné typinosti Langrovy a Koubkovy, stojí nepopené nad jeho kritickou praksi: má-li zde úctyhodné obanské ctnosti Boernovy, pibližuje se tam rozpustilé geniálnosti jež vysvobodila nale
Heinové. Píležitostná nahodilost, která ídila kritickou praksi
Havlíkovu, zavinila, že Havliek zméfil dostel svého scudu pouze na prúmérných a prostedních dílech epigcnských. Ni jedenkráte nebylo
velkým
mu páno
vyrov-
tvrím inem
básnickým neb myslitelským. V té véci dostalo se mu nevdénéjšího údlu než kritikovi jeho rodu, Ludviku Boernovi; ten vyplýtval sice svj soud i svj hnév v zápase s Claurenem a Houwaldem, ale pece smél stetnouti se kriticky nejednou se samým Goethem. Le kdo byli nati se s
^fedmétem Havlíkových rozbor a útok? Ti odvození dédici eslcé sentimentáini romantiky, Tyl, Vocel
a Kapper; dva eští nohsledové némeoké filosofie )eité ped plnou krystalisací svého myšlení a své povahy, Augustin Smetana a František upr; chlební pisálkové
Jakub Malý et hoc genus omne. S jediným velkým básníkem zkížily se Havlíkovy kritické cesty: s bés* 72
nikem srdce, života
i
slohu, s
Boženou Némcovou.
o ni psal Havlíek pfed vlastním rozpukem •'^o uméní. A proto má kritika Havlídcova nanmoze
Než,
i
hu ne^tivai.
iVarel HavlMck patil celou bytosti k paradoxnímu rcdu tch rozkciných a neodoWtel ných lidi, kteH provede jí \še, 6ehckoliv se. tfeba na okamžik dotknou, hlubokou a opravdovou vážnosti a pece stále hrají rozmarem, žertem, veselfm. I do svých recensi nasel Médrou rukou plno zlomyslných vtipu a pfiostených prostoekostí. že by povrchní a pedantický tená mohl pochybovati o jeho
s
a árii
opravdovosti a rozvaze.
A
nastojte, jest
pravé Havlí-
kovi kritika velmi závažnou funkci kulturního svédomí a naprosto
nezbytným initelem v literatue!
Starcvlasteneti jeho souasníci, budoucí neunava v •Kvétech« vzájerpné uznalou a zdvoilou chválu, pokládali kritiku za jakousi
pomcku
blahovolného spo-
leendBého mravu a péstovali to. co Havlíek jízlivé a trefné pezval »krítikou omašténou«. Ti. kdož v Havlíkcvé dcbé penášeli literární rozbor do bezpenéjSÍ oblasti
genetického výk!adti a
evropské souvislosti,
držovali se rádi rozhodného a závazného soudu a
ukrývali pohodlnou bojácnost svých povah za hradby
Hterámí uenosti a výmluvných paralel: V. B. Nebeský jemné odstinéným badatelem. K. Sabina
byl mezi nimi
vé
duchaplným diletantem. Havlíek adil viak
RHiiku jinam:
ctil
v ní projev karakternosti,
poslání národné literární hygieniky, obvénil
pikl ji
fí
vžemi
astmi zbroje Palladiny, Mitem bezohlednosti, pilbici
73
mravni jUloty, kopím povahowébo
vftézstvl; ht«,
pravá
dctim Dioval
Mámt od kritiky, ta
nou ódu
Havliika fotva népoHói o OMlodé ftbo prudkou látku a ocpodvrat-
to pro jeho
Icc kritice
ada.
jest
jeho aatentkkých ivédectvi
a profev z valné ásti nazvati apologii, ale též af>otbeoaou celá
>
Kapitola o kritice* dala by ae kriti*
ckého umfni; slavný rozbor >Posledniho echa« zaha)U)e výzva k estnému a útonému kriticismu: • dvornou néhou psaný referát o pohádlcách Boieny Nmcové se rovnéž neobeiel bez vstupni obrany kritického posláni. Ped Josefem Durdikem. jenž se stejnou pe•védenosti, aviak s vyiáím stupném do^oMitinosti soudil a mluvil o sociálni hodnoté kritiky, nezastal se v echách nikdo tak rozhodné desáté Musy jako Haviníval to nékdy apodiktickými soudy, jindy Ifdt.
drazncu argumentaci, nejmocnéji viak vyznéla chvála kritiky, když pHpiala levu.
V
si
jeho
kidla vzruéeoého vý-
replice Tylovi oslovuje svého citlivého a roz-
pece horoucfmt slovy: piMhyni, Vaie milenka, 8 Vámi nejupimnfi tmýili. ta pH Vds Mtrvá td do konce, neoputti Vát. kdyby Vos celé tenáwtuo
bolcatnéného soka ironickými a
•Kritika ta /e Vaie nejvirnifii
i
iádný nechtl isti, ona je bude isti, jednou dvakrát, s olvkem o ruce, » icim se okem mateské lásky. Vy uiné feji, ona uini na mnohá léta, do Vaie, Vy oba svoji vné, oputtilo,
kdyby Vaie spisy
jii
z
vn,
skonáni svta!* Vety, myšlené jako sarkastická hrozba vriená v potou se dnes jako vyznáni viry kritikovy. Pole-
lemice,
mický tcmpcrament, jimi Havlíek byl od hlavy kpati, namohl ntnalézti v kritice nejvlastnéjií formy výrazové, aviak hrdina karaktemi opravdovosti nedo74
vedl
ncf>fenétU do mrtvni sféry vnitních nutncttí.
ji
—
na téchto zlomcích Zni to snad paradoxné: a pece « nibézlch kmitá se záblesk kritické geniality.
^dá
tc, ie vrstevnici Havlíkovi cosi takového vyhned po peteni výbojné recense Tylova »Posledního echa « v ervencové »eské Vele* reku 1845, kde Havlíek dobyl si v prudkém a hliiném klání svých ostruh kritických; rozhcdný scuhlas a rozhcdnéjši jetuiili
Hé
nesouhlas, jež se ozvaly v zápétl tohoto rozboru,
svédl
c
tom
»Poalednl
dosti
výmluvn.
ech« Tylúv
vfce než plytký zábavný
sám o scbé mnohem románek z chvatné ruky
není
obratného emeslníka: chatrnou a zborcenou stavbu ve zvulgarisc váném slohu romantickém zastírají kvétnaté úponky vlasteneckého horováni a eAovánl v
onom nesnesitelném pesládlém eufuismu,
který brání
nniži, aby tuto rozbedlou knihu proetl až do kc«)ce; teprve Karolina Svétlá dovedla z podobných námétú a v píbuzném rámci vytvoiti básnická díla
pravénau
stupn a psychologického zájmu. Aviak Havlíek nevidl v >Poslednlm echu«,
vyiéflio
který
hned uslzenou eleginosti svého názvu podráždil, pouze jednu z tuctových prací epigonského Tyla. Kmha a v tom již hlásí se lví spár HavllAovy kritiky byla mu znakem, byla mu symptomem. A jako na chorobný píznak vlastenecké literatury a vlastenecké spolenosti vrhl se na ni mladý a bezpený diagnostik. jej
—
—
Kritika nosti a
> Posledního
echa«
jest
pi
vší nescustav-
pi veškerém improvisanfm postupu skvlá;
co chvíli jejími odstavci, plnými rozmarného humoru
75
ilchnc
blýdnvkw
gniálnoctí. Havlitek iádá tice
d-
razné novost • pAvodni invenci násnétu, ale brzy od látkových hledifk tcttupujc hloub. Chce OTfjjuáckou jednotu stavby: nepromiji, jeatlíie spisovatel opouétf si byl sám vytknul; pronásleduje je) bez mi-
nneze, jež
pro neústrojné pfidavky. zbytené viuvky a prázdné nálepky. I pozdéji, kdykoliv posuzoval báslotrdi
nické dflo, jež bylo sloiitéji staveno, tázal se
pedeviim, zda
jest
Havlíek
staveno zákonné a dsledné
správné kritika méHla tu untélecký výtvor na jeho
—
sti-
love ortfanisad.
Jakoby mímodék formuloval Havliek hned v prvnf recensi
nékolik
osvícených
scudu. Jak osvobodivé
zásad svého Itierámiho
psobi úsené pronesený pro-
nedbalé a libovolné nedslednosti a nepirozenosti obraz a trop, tmi heiil nejen Tyl, ale celá jeho ikola: a zase ozývá se požaidlBvdc ústrojného test proti
rstu, klidné pvcdnosti! Kolik duAevnf zralosti a mravniho zdrávi prozrazuje letmá poznámka, již Havliek zaútoil na pošetilého a nechutného hrdinu Tylova Pedrazzihc-Petráka: »K humoru by nedostávalo se jen trochu velkodušnosti a srdenosti !• Tu promluvil asi
jeáté
Gogolv
žák,
i
spíSe duievni syn, jeni by
dnes se neuspokojené odvrátil
od
eAého
humoru!
Havlíkova kritika jest celým založením isté mužského temperamentu. Že v dilc slovesném zdrazAuje toliko rysy konstruktivní na úkor
Mohlo by
se zdáti, že
živl dekoraních. Že roztm^í linii, nikoliv viak barvé. jest práva povaze a rozumu, nikoliv srdci, že cháf>e sílu, nikdy viak néhu. Nelze toho tvrdM bez výhrady.
že
Slova, jimiž
Havlíek
Boženy Némcové,
ocenil milostné ovzduii báchorek
vety, kterými snad
76
i
pecenil serafin-
•ké scbema Vocelovy hrdinky Ludmily, ano apotheosa lásky
pH
téže pHlelitotti, dokazuji, 2e ani druhá pola-
nebyla Havlku-kriHkovi zcela odepena. Vždyf v iivoté byl to muž, který v bojidi vle a rozumu ne-
rita i
pozbyl nieho z povahové a citové vroucnosti.
J\
plece historický význam Havlíkovy kritiky spo-
ívá mnohem méné v pírala:
tom, co tvrdila, než v tom, co po-
tento slovesný soudce zastával
ideji úlohu
obhájce než poslání žalobce.
Havlíkovy nejprudeji a nejjistji mifeoé rány plaa uméní romantickému. V Tylovi pronásle-
tily cíténí
doval romantického sentimentalika, jenž
si
hoví v
ci-
daných již pouhou konvencí a rozvodnéných zpsobem epigonským; že byl Tyl nejenom obétí, ale svdcem vkusu svého tenástva, vypadla Havlíkova recense tak kruté a nelítostné. Druhý protiromantický úder Havlíkv sméoval a plncu váhou dopadl na zádumivou hlavu lyrika Siegfrieda Kapp>era, némuž neznal kritik ani míry ani spravedltech a pomyslech
i
vi
mu píila romantická elegincst obrácená do minulosti a do dálky a vyhýbající se v citlivkovitém narcisismu všem drsným skutenostem žinosti: tak se
vota.
Ani v líbivém vyprávéi
» Posledního
echa «,
ani
zachmueném
básníku »eských list« neilo Havlíkovi o romantické osobnosti, nýbrž o romantické typy, v
nadto rozsuzovala jeho kritika se stanoviska národní otázky eské; spoleenská hygiena zatlaila svými zeteli isté estetické hodnocení. které
Nuže, co postavil Havlíek proti životnímu ideálu romantickému, proti kultu citu, proti náboženství 77
•AiDolibého já?
Na
to
odpovidá ftám v rozboru Voc«-
lov* »Labyrintu flávy«, jcttlUe jako »zdravou, pruž-
nou filosofii* te viim drazem velebí •cit muiiko* obantký*, který byl pfedem rozhodné a urité odliéil od veškerého humanitního kvietiímu. Krásný in zrojBCOý z védomí aolidaríty stojí tnezi Havlíkovými hod• umteé biMÍ ccttou k nému! Proto ACtami nejvýie Havlíek jett zastáncem poeisic tendenní, ba didaktické, v které vidi fen mravní a spoleenské klady.
—
i
Pokládal-li romantickou sobeckou citovost za ne-
bezpený svod od
cesty ke krásnému,
inu, nechával se o
nic
méné
abstraktní spelculace ro«
mantické, ztrácející se v oblacích poimú a cpouitéjící pevnou zemi. lova
i
proti
némuž osvétásky
hromadnému
Némecká
i
mu školáckým
Herbartova byla
stavél
v
dýmu
filosofie a(
slov
Hej-
roudrctvím,
svj >zdravý rozum«;
Augustin Smetana stejné jako František upr zdáli se mu lehkomyslnými lovci prázdných formulí a neživých pedstav. Osvícenský positivism Havlíkv elí netoliko proti metafysice, nýbrž proti spekulaci
vbec;
jpodezírá nejen závratné bloudéní abf.traktní myšlenky ale
i
každý
její
vzlet;
ideu pouze jako
ctí
vdkyní
k životu praktickému. Ješté z Brixenu, v srpnu roku 1852, napsal zralý a
zocelený Havlíek Palackému charakteristiky:
»Každý dobrý
píznaná
slova tebe*
belletristický plod vy-
chází z klidné a pckojné mysli.« Lze strunéji a pádnéji vymeziti inspiraci protircmanlickou?
/\.však Havlíkova kritika hlásí se ješté néim |inym rceVa dfklivé do tábora protiromantického. Dva oste
78
ohraniené typy
kritiky vracejí te stále v slovesných
déjinich. Jedni kritikové hledarji vidy pevná, trvalá
pravidla, iimž se
tvoení;
i
kdyi
má podíditi
neménnébo, závazného,
Véí
umé-
tvrdí, že své principy vyvodili z
lecké empirie, pokládají
oíiti.
kypivá plnost básnického
je
ím
pece za
hotového,
cosi
se musi fditi také tvorba
netoliko v objektivnost svých dbjcnú, ale
v obecncu platnost estetických
dogmatikové. DuSevnfm jejich
soud
domovem
.
.
.
jsou to
jsou století
raciona lištika, vkus jejich piklání se ke klasinosti,
pevahu mezi
nimi mají Francouzi neb alespo rozhodní iáci kultury francouzské: Boileau, Lessing, La Harpe. Druzi kritikové táží se pedevším po déjinných podmínkách, z nichž výtvor básnický vznikl; zákony vývoje a determinace, které erpají z pokorného
a trpélivého poznání nepetržitého kultumiho déjství jeví se jim jako cosi véné živ^o a ménného jsou .
to
hUtoriti
relativisté. Hlásí se
.
.
za syny romantiky a
pyiof se jejich tušivou zvídavostí a zjitenou sensibilítou; mezi jejich duševními pedky jsou germánští duchové: Hcrder, paní ze Staelú, bratí Schleglové. Havlíek jest rozhodný píslušník prvního typu: ne/.hližel
nadarmo k Lessingovi jako ke svrchované
auktorité kritické. jhlásil
d;
V
zásadní »Kapitole o kritice* pro-
se pro obecnost a objektivitu krasovédných sou-
vymezil
•veliké,
ie dogmaticky
svobodu v uméní, jakožto
neskonené množství rozliných pravideU;
pikl
kritikovi úkol bdíti nad pravidly témito. Stál rozhodné blíže Dobrovskému a elakovskému, jejichž sondy byly apriorní a normalisující, než mladší skupin
zastoupené Sabinou a Nebeským, kteí po ceslách brati Schle^úv hledali podmínky, za kterých
kritické,
/nika z plnosti kultury básnický in.
19
^
—
a v iMpotlednl ade jeho vlast v dobé, kdy u ná* tkomiral romantický ideál, postavil nim púsobenim tc Havlick literárné na atanovisko pedromantické Obdivovatel Letain^úv a žák Voltairv vrátil se v kr; tJce k hodnolám XVIII. veku. Pfipad jeho jest para doxnf, není viak ojedinélý: opakuje tc jíro kulturni drama Ludvika Boerna.
—
Xvapitola >Boernie a Havlíek* musi býti teprve na pílí byly tam sneseny motivické ohlasy a slohové paralely, mezi nimiž zatykai výjev z -Tyrolských elegii> pffUvapuje
ptána, nestaí viak« aby te Školskou
a uclrvacuje nejvíce.
Oba
Ludvik Boerr Havlíek, pokládali se sami za žáky Lessin i Karel j^vy, ale literatura, jei byla uenému tvrci »Laokoonta* životním osudem, znamenala pro oba \fho dédice zprvu záminku, pak prostedek, posléze pH* též. Dokud némecký filistr v restauraní dobé hledá velikost jen v divadle, akci pcuze na prknech, plno^ života jenom v podání scénickém, byl Boeme válnivým a bezohledným kritikem dramaturgickýiD. A stejné Havlíek provádél kritiku slovesnou ve stísn* siízliví myslitelé a jasní stilisté,
ném období pedbeznovém, kdy
sméli jeho rodá«~
nalézati výraz svého ešstvi jediné u
povídká a 1\ Ha vlk
rak. Odmítavá a prudká zápomost Boernovy
i
kovy kritiky neni než výrazem palvé bolesti z malt duché doby a pokusem osvobození se z její neinné sentimentální kletby. Jakmile jen vzeiel první úsvit
nového, svobodné) iiho, obatiitéjáího
Boeme kukátko
veku,
odhodil
divadelního referenta a Havlíek ost
80
piiznutý brk slovesného zpravodaje, a vrhli se do politiky, do veejné výchcvy národního mhiénf, aby, iak jen možno, ztélesAovali pravé krásný irt.
Oba peskoili v karakterním anachronismu
celý vý<-
od osvicenatvi a vrátili se k hodnoUm A\11I. veku: k praktickému utilitástvi a k výchovné tendenci, k dúslc^é vládé zdravého rozumu a ke kultu živl uvédomélých i úelných v poesii, k chvále mužné vyrovnaného zdrávi a karaklemi kázné. V zaátcích svých souvisel jak tiapodobitel Jean Paulova citové rozechvélého slohu Lak drsný virtuos je délil
v
ohlasech lidové pisné s romantikou; za
útoného
p-
sobení kritického po&tavili se oba na rozhodné stánoviáté
pro ti romantické; v hloubi duií viak
patfili
ke
kultue pedromantidcé. V Boemovi i v Havlíkovi ožilo naposled ped rokem 1848 západoevropské osvícenství, arcif nosti
pomBeno
s
liberalismem nové spole-
obanské.
Co véak
délilo
Havlíka od Boema, byla rzno-
rodost jejich založení a mravního nadání. Boerne
z>
podlamovanou nitfními rozpory: byl ve všem všudy židem a pece nám odízl se od své rasy a její tradice; miloval horcucné némecký národ a pece cítil sám, že jeho tem-
stal
vždy povahou
problematickou,
.
perament, jeho sloh, jeho vtip jsou
bližší Francii
než
Némecku; hlásal stále solidaritu a soudržnost všech a hynul v smutné aamoté chladného vyhnanství. Havlíek byl
karater
z
jednoho kusu ocele bez
kaz
a
sám v sobe jist, záhy vyzrálý a dospélý, vžidy \-édom cíle, «Je zárove bezpeen resonancí, neoblomný v inu a aihiý v utrpení. Jan Neruda nazval Havlidca krásn >véným mazem*, a národ vidí v nénoedeviím novovké ztéíesnéni hrdiny.
puklin,
81
llavlikovt, který tvoi tám bohatýrskou kapitolu naiich déjin modernfch, nebude inad pílíi ublíženo,
zapomenc-li •• na jeho krátkou kritickou mezihru, v celkové per ipdrti vé historické ponkud mizi. Ter f ei vlak, kdo dvémé pochopil smysl a mravni cil Havlikovy osobnosti, nechtl by ani tohoto intermezza pohfcéovati v životním jeho dramaté: pravé zde skrvvaif
ae prakofeny daléi akce Havlíkovy.
Také Havlíek politik a noviná byl prudký a bezRakousko za pedbeznové ohledný prctiromantik. reakce a za porevoluního absolutismu, jež Havlíek potíral krok za krokem, omamovalo se v tíživém* ba horeném svém spánku romantickými sny. Nahrazovalo si skutený život \úW a inu malátným a konvenním kultem rekonvalescentské citovosti; ježto mu byla úedné zakázána co nejpísnji pítomnost a realita, konejiilo se zádtimivou elegiností; neodvažujíc se pfmébo pohledu na vci, kouzlilo si neorganické obrazy a žilo z vyumlkovaných trop. Co v echách Tyl, VoceU Kapper podávali v malém mítku, to bylo náplní netoliko vídeAské poesie
nýbrž
i
s
Grillparzerem v ele
Vídn samé
Havlíkovo zásadní odmítnuti neinného a cdtaiitého kvietismu v kterémsi literárním posudku bylo íznou odpovdí na monotónní radu reaknich vlád v Rakousku, jimiž vychovávali viecky národy a stavy: »klid jest pední povinností obanskou* ... do vody mrtvé a hnijící vržen byl kámen, kolem nhož Síily se vždy Sirií a zdravjší kruhy. A Havlíek sám, stoje na behu, neustával bouiti stojatou vodu.
Tehdy vSak nebyl
již
kritikem slovesným.
82
Ruka
ztu-
žcná v útoku na literáty « pisálky, odvážila te téiiiho a závažnéjiiho boje. Zápas ten posud neni dobojován, ale bijeme se v ném statené ji a nadej né ji, vime-li. že douglasovské srdce Havlíkovo nás provází.' (1915)
DOJMY
MFDTTACE
A
NAD LYRIKOU HEYDUKOVOU \|\^
yjexi Nerudovými ztmnimi motivy, kde tvrdou a pevnou rukou váži Samot« a Nemoc girlandy z erných maceiek, a kde te zkamenlým úimé-
vem Zima a Smrt
viji bilé
kytice z narcitk, kvili v tro-
jím lyrickém výkfiku bolestné poznáni o rozdílu mezi pisAovým výtryskem kypivého mladého srdce a mezi unavenou melodii »tarcovou. Nejkratii a nejmén stilisovaná z tchto tff básní volá pímo k osudu, aby
uietil
pvce
kletby stárnutí: není, praví resignovaný
padesátník, smutnjiího
vdomí, než musí-li poslucha,
ník z útrpného pohledu svých
ísti bás-
že ztrácí
hlas a že navždy pozbyl itstí resonance.
Podobá se, že na Nerudov pokolení byla pfflii vrchovat naplnna tato prosba, temenící z trpkého odevzdání churavcova a z nelítostné, ba nespravedlivé (žaloby písného autokrítika. Melodický básník temných nocí a jasného soucitu, Rudolf Mayer, odeiel pfed vlastním rozpukem svého bohatého
Prudký Václav
šolc,
i jemného nadáni. v jehož nevelké knížce jest na-
shromáždno tolik mladého mistrovství, zmail sám svj vývoj práv tehdy, kdy nesl se za novými možnostmi eské lyriky t epiky. Nkolik krok ped dubovým prahem zralé mužnosti umírají také Gustav Pfleger a Vítzslav Hálek, a knihy »V pírod*, na »Panl fabrikantové* lze
práv na
nejlepSich kusech
ad
Málkových povídek na zmiti dosah pedasného jich odchodu: ím mohli se oba státi naiemu umni, až by byli zcela ovládli kární skutenosti formy mlhu i
i
84
citovosti a
neurovnanou improvitad!
sám? Dostalo voje
—
se
mu
sice složité
A
Jan Neruda
a vzestupné cesty vý-
nebyla to vlak dojista ona >cesta dlouhá,
o niž mlmri otmý motiv zimní. Vzdálil se znané od mladistvého tvého východiska, ale poslední jeho díla slibují pece postup dalií: nikdo z nás nedovede oželeti, že »Zpévy pátení« zstaly zlomkem tak skrovným a leckdo mezi námi zatoužil po pátém cyklu »Prostých motiv «, v némž pes propasti zastené parami záporného pesimismu by zklenula pravá Nerudovská moudrost a dobrota lyrické mosty kladu a viry. dlotihá«,
Jediný básník této generace byl vidla
pedasného odchodu
—
vyat
z
krutého pra-
Adolf Heyduk. Smél
vypéti vše, co život dává: citový vzruch mladosti, mír-
nou & slunnou pohodu mužných rok i kehnoucí melancholii stái. Smél zméiti plnost svého osudu dvéma zpsoby, jichž zídka jest popáno užiti jednomu a témuž lovéku, v samé intensité prožitku z moudrého odstupu let. Smél vydati v písních celou svou duši a nastlati n^olika pokolením na cestu ržových a bílých lístk se stále kvetoucího šipkového kee své lyriky. Ale údél jeho požehnaného stáí znamená více než ctihodnou adu rok a desetiletí. Adolf Heyduk našel svou i
osobitou strunu a svou životní melodii
pomémé
pozdé:
mezi tyicítkou a padesátkou byl rozhodné vétším
básníkem než na prahu svých ticátých let, a ješté v lyrice šedesátiletého poety ozývá se velmi asto jiskrná svéžest junáckého vztahu k životu. Ani ztráty pátel a détí, jež z ného na as uinily elegika, ani zmény vkus a smér, které porušily leckdy rovnováhu jeho klidného primitivismu, nedovedly Heyduka pinutiti aby sestaral. Zachoval si mladost smysl a svéžest postehu tím, že se vždy znovu vracel do pírody, kde
85
neni itárnuti a kde n«Uc poitati rok, a tam nad zuricim zdrojem pod rozkvetlou kalinou vždy byl hotov odhoditi raneek kultury, pod nimi se iije umdleoé a staecky shýbi. Rozbéhl se pak bez tlumoku, bez hole. jako díté kvetouci luinou a po okraji háj, a zavýskl jako pták; což jemu do toho, že se nadobro minul kamenité a obtížné cesty vývoje, která žádá po každém poutniku, aby kráel klidné a odíkavé za pevným cílem, naklánéje se trpélivé pod bemenem kulturnihn poznáni? A pece, ušel Adolf Heyduk nadobro osudu, jejž
pikl Jan Neruda
v jasnovidné své misantropii sestár-
lému básníkovi? Bylo mu až do konce nasloucháno v pozdní své poesii téiití 8 pozorností, a mohl se z ozvuku, jakého se dostalo dvéma i tem knihám jeho nejifastnéjžich let? Nevycítili snad ti, kduž mu provždy zstali vérni, z nejednoho jeho díla únavu hlasu, jednotvárnost melodie, opakováni motiv? Obklopovala jej v dobé, kdy úhrnné útoval se svou životní prací, táž obec pátel, která jásala, když udeil v »Cymbál a husle«, když trhal »Hoec a srdeník«, když vyprávél báchorku o »Dédové odkazu «? Zdá se, že Heyduk by k této ade bolestných otázek nemohl odpovédéti než zádumivými verši nejvétiího mezi oami
i
desátiletými poety:
»V dau i
cizi
inou
se
mých ial zdroje
potlesk jeho v hrud mi wypá
ti,
kterým druhdy
ti,
fsou-li iivi, v
zpv
svt
iel.
mj býval milý,
se rozptýlili.
Co zovu svým, to zim jak v dálce co zmizelo, mni skutenosti kyne. 86
stinné,
v
prvnich knihách básní z padesátých a icdesátých
Heyduk blíže pokolení svých souasník než samému; nenaiel se jeité. Chvílemi zaútoí pKmo na sluch povdomá kadence milostného popévku Málkova neb drsný akord Nerudových hbitovních motiv zaostených sociáln; mezi roztouženou erotiku plnou citových i výrazových nadsázek zalehnou ony let stoji
sobe
temné a hluboké tóny nedvéry a smutku, jaké adre* soval tehdy Heydukúv druh Anné Holinové; nechybí ani názvuk na samotrýznivou citlivost Pflegrovu. Heyduk neosvobodil se posud také od zahraniních vzoru své generace: Byron jest mu prvodcem po Be> nátkách a nebezpené sugestivním mistrem ve veriované povídce; Lenau ukazuje mu cestu po uherské pusté mezi cikány a uí jej obrážeti žal srdce v žalu pírody: asté ji viak než tito básníci smutku patetického ozývá se z mladistvé lyriky Heydukovy lyrik smutku ironického Heine. Až bude promyšlena a napsána dležitá kapitola Heyduk a Heine, jejíž pouhý název zni dnes jako protismysl, pochopíme, které pekážky rousil Heyduk pemáhati cestou ke své lyrické
—
osobitosti.
Hledal píse a nacházel prozatím jen bás-
nický íeuilleton; prožíval
mnohdy lehkým
mocný
cit
a maskoval
jej
vtipem; maloval obraz z pírody a
genrovým výjevem; vil mylné, že i náladová báse musí býti vyvrcholena a osvojil si zvyk vyhrocovati ji žertovnou pointou, duchaplným zeugmatem. Nepekonal vlastn nikdy úpln tohoto heinovského nazírání na lyriku, jemuž podlehl cele i Háporušil jej
lek a které
Neruda odhodil teprve v >Pro8tých moti-
vech*. Jaké zlomyslné rozmary urují cesty básnických filiaci!
Heyduk ve shod
hledá inspiraci v
se svými literárními
nmecké
lyrice
87
soudruhy
pogoethovské a dá sp
zapfitti v tlté
Heinem. ieni
od jtho A zathn zstává ocpoviimnut v téže lyrice básník* jehož vroucí néha, pHrodnl oddanost, melodická prostota mohly býti pravé Heydukovi osvobozením. Povahoví blíženci Edvard .M6rikc a Adolf Heyduk nesetkali se nikdy bohužel Vedle rys, které Heyduka spínají t ostatní skupinou »Májovou«, nelze pehlédnouti onéch, jež jej v jej
tpiie odvádi
vlastni tvéráznotti básnické.
—
prvních sbírkách staví v tésnou blízkost stariího
I
c-
ského básnéní; mezi svými soudruhy jest Heyduk od poátku tradicionalistou. Lne dvérné k lidové písni a pokouií se nékdy i o její nápodobu; sedá stejné vémé jako Hálek neb Neruda u nohou Erbenových; pokrauje drobnými déjepravnými romancemi bezprostedné v sméru našich vlasteneckých verSovc. Horlí s mladonéraeckými epigony pro rozhodný pítomný in, aviak liií se od nich velým, ba až sentimentálním zájmem o národní minulost, obrací zraky k Slovensku, které již tehdy se mu zjevuje v mékce jihnoucícb obrysech zpévné selanky. Hledá se formáln, hledá se myšlenkové, hledá se látkové. V »Cikánských melodiích« jest pévcem svobo« domyslného, pudového a spoleenského odboje, v némž si libovali básníci liberální éry; v »Jižních zvucích* viak nedovede odložiti nadobro romantické draperíe roztoužených a starožitnických poutník vlaiských; oddává se pece vedle toho he espritu a rozmaru. Vrhá v nkolika verSích lehké ohlasy prostonárodních popvk, ale krouží jindy umné znlky a stance. Není posud naprosto sebou samým. Zdá se, že neimprovisuje pouze básné, ale život. Nepotýká se jako Neruda 8 veršem, až skípají rázovité násilnosti: nerve i
se však jako
Neruda
ani s životem, až lítají jiskry a
tryská krev: pod tehdejii cit,
le úplné
Heydukovcu lyrikou plyne Oba opévovali s citovou
bez váinivosti.
opravdovosti v prvních svých knihách otce, oba matku: ale z jakých
temných hloubek a jakým kamením ne-
dúvéry, dere se dt u Nerudy a v jaké mírné melodii zpívá u Heydukal Neruda, skládaje matce veer hlavu
do
klína, cítí se
s\'étové bolesti,
Dédem Vievédem unaveným
Heyduk
tíhou
navrátiv se do materského ná-
ruí, roní isté a prosté slzy dítéte.
riloubéji íji než uhodne letmý pohled, tkví první básin Heydukúv, »Cigánské melodie«, ve vyprahlé
nický
a kamenité púdé své doby. Mladistvé výbojnosti a dravé verve téchto písní neporozumé! ten, kdo by rád jejich motivy svedl výhradn na cikánskou módu v západoevropské lyrice, vyvrcholenou Lenauem. V téchto útoné melodických a pH tom až k epigramatické
zhuštných popvcích o prudkých vodách a širých stepích, o vtru a plamenech, o tanci a vín, o svobod a dzot, o lásce a hnvu tryská Heydukúv osobitý protest a vzdor proti dusnému asu »za živa pohbených*. Heyduk si tu našel úinnou a prudkou formu, v níž se s celou silou svého naivního citu a své kypivé pudovosti mohl vzepíti všemu útlaku, vší nesvobod, všemu pokrytectví. Uprosted sestárlých srdcí a opatrných mozku chce žíti po junácku na svou pst pod volnou oblohou a chce býti poslušen pouze dvou hlas: vlastního neklamného instinktu a svobodné neomylné pírody. Ironisuje s chloubou a ruší uvdomle zákony psané, touže uskuteovati vždy a všude fíznosti
pirozené právo. Jest pyšen na
89
to,
že se
mravokárcm
• zákoníkm jevi barbarem, kdyité vzdélanott pHnáii bezpráví a lež. Kdežto Heydukovi druhové revoltovali proti titni
umovou
reakni doby a spoleenské konvence
kritikou, revoltoval
roz-
Heyduk citem a smysly
Jeho lyrický naturalism nacházel povždy svou plnost v pudové a citové prostoté a vyhýbal se oném ná<;ilným konceptm myšlenkovým, jimiž Hálek zknvt! svj naivni obraz svéta. Proto ztroskotal Heyduk, kdykoliv opustil tento svj duževni domov, touže býti myslitelem, soudcem neb malifem. Viecka poesie vzniku u nho z autonomie citové a ze spontánnosti pudu. To zrcadlí se i v jeho pojetí pfírody. Nepatí pfes veškeru intensitu a svéžest vždy mladistvého pottcbimezi básníky, jejichž nadání jest v podstaté maldné i
a jejichž nejvtší mohutnosti jest síla pedstavivá. Ne-
po pírodé obraz, u nichž by trvale prodlel jí vdéen, že vznécuje v ném bohatou intensivnost cit a že pHsvéduje ke všem hnutím jeho pudového života. Proto jsou »Cigánské melodie«, kde proniká již tento názor, tak píznaným prologem vší Heydukovy lyriky. Heydukovo Slovensko neleží pouze zemépisné v sousedství uherského Podunají, kde šumly melodie cižádá
si
jeho zrak, nýbrž jest
kánské. Citový naturalista našel v této zaslíbené zemi
slovanského mládí jednotu mezi pírodou a lidem, souzvuk lesní hudby a prostonárodní písn, shody mezi
pohádkovými reji rusalek u jezera a mezi kepkým tancem pvabných venkovanek pi cymbálu a fujae. Kde není toho souzvuku, tam vnáší jej stj co stj Heydukova snaha zmelodisovati všecky projevy života a pírody. Knihu »Cymbál a husle«, jíž doatalo se prvního obecného úspchu, nese dvojí básnická tendence: testilisovati vše do prostých a jarých tvar národní
99
pitné slcvenské a
zdvémiti vic v mékkém
idylitmu.
PHvtev usilovné zraky pfede vicmi zjevy, které by ruáily iluti,
otevel Heyduk na Slovensku srdce do-
kofán. aby vyzpíval ve sterých variacích slastnou víru, r
ie svét posud nesestarai a že lid v pfírodé uchovává pel jeho mladosti
—
Némcová v »Chyii Heyduk do Tater prosto-
jako Božena
pod horami« lokalisuje též myslnou a útéinou víru v dobrotu lidského srdce a v dobrotu pírody. Kdežto viak u Boženy Némcové, básníky výpravné a zpovédnke icnikých osud, jest nejvyiiím tvi
obadem
tohoto rousseauovakého nábožen-
bratící a vyrovnávající láska, nezná lyrik
nad píse:
Heyduk
na jeho Slovensku akékoliv rozpory a rozkoly a jeho optimísm snaží e jich vidéti co nejméné dává Heyduk pes né na nejlehích kidélkách peletéti písni, spasnému živlu melcdickéipu. Pisni zrozené za posvátného úsvitu jitního z nevinného objeti prostého lovéka a netknuté yiií
liturgie
jsou-li
—
—
pírody pisuzuje Heyduk poslání skoro mystické: má dvémým dotekem zaceliti rány, má lehkou néhou vykoupiti z pochybností, iho budoucna.
má om laditi
duii tuchou lep-
Ale pravé v >Cymbálu a huslích* má
Heyd uková píse neveliké rozpétí: její srdená dúvérnost zatížena jest asto zdrobující titérností; její kmenový svéráz placen jest asto vnéjškovým provincialismem; líbezná a mékká díví néha není úmémé proázena plnou silou jadrného junáctví.
V >Cymbálu
a huslích* nechybí arcif, pravé jako
»Cigánských melodiích* písní, které prudce a rozhodné protestují proti útlaku nepátel a mdlobé krajan, vedle Václava šolce a
ped
Svatoplukem 91
echem
se tu
Adolí Heyduk stává tvrcem politické chiinsony esk* jii ve své dobé samojediný usnubuje co nejdvérn^i 8 pfsnl národní. Ale o tom nemže ani mezi ctiteh Heydukovými býti sporu zde óin kulturní a národní jejž Neruda byste nazval >nejlepii eskou invaai od dob Jiskrových na Slovensko*, daleko pevyšuje i: mnélecký. Politická chansona a to platí ve zvýien míe o pozdéfii tendenní sbírce Heydukové »Síp a paprsky* nežádá si pouze prudké inspirace citovt ušlechtilého rozhorlení, bitkého šlehu a vtipného sar není v >Cymbálu a huslích* nouze, ale ped kasmu, pokládá též rozvitou a or^anisovanou politickou m\ ilenku, ano i kus pevného programu, který vedle in vektivy zná i veejný in. Ale žádati toho po Heydt kovi, znamenalo by naprosto nepochopiti hranic, v nic!i žije svým svébytným životem jeho lyrismus.
—
—
—
i
—
o
w
Mol
)hl-Ii Adolf Heyduk kde projeviti plné a bez hrad svj lyrismus, který jest poesií irého citu o:
šténého od idei a nezasteného ani živly smyslové
ma
lebnými, bylo to v oblasti básnictví intimního. Zde
n\
jeho inspirace nejhlubší zdroj a jeho uméní své nei vyšší polohy. Heyduk, jenž jindy chytá do verš pou
hou pénu rozmarného nápadu neb chvilkové nálad> rozdává tu své celé srdce, a zajikne-li se básník, jest to jen proto, že slzy lidského
vzpomínek
škrtí
mu
Heydukové intimní
hlas.
lyrice,
hoe
Tomuto
a úzkost osof^ citu,
jenž zpr^u
byla zazlívána neveliká ro/
loha jeho psychické íše, a byl odbýván jako neasow pežitek ve svété moderního lovéka, jenž mezi strm> mi nebesy a srázným pcdsvétím má na tisíce možnost.
92
—
neprávem, tvrdím, nebof Heyduk vitézstvi pádu sám nemínil nikdy býti více než lyrikem prostého srdce, naklonéného zbožné a vdé^né nad pravidelný rytmus životního toku. Není to srdce bojovníka, který zápasí s otudcm o itésti a i vlattnim rozumem o rovnováhu: není to srdce samotáe, jenž s trpkostí vidí, jak •c odpoutal ode vicho, co život iní žádoucím a jak zstal v nelítostném prostoru, zasnouben na vždy se zádumivou sk Uenosti; není to konené ani srdce myslitele, jemuž individuální rysy skutenosti ochutnané i prožité ztrácej! se za abstrakcí nadosobních zákon. Nic z toho vieho, ani Sládek, ani Neruda, ani Mácha; klima vlažné jif a mírné jií; laskavá a pece ponékud zádumivá pohoda letního veera v údolí pod horami; nikoliv výkik neb zpovécT, nýbrž eklo^a a elegie. Jest teba obdob literárních? Pibližné asi Tomái Moore, Bedich Rckert a snad i pozdní Viktor Hugo z »Uménf i
býti
dédekem«.
Le
veikeré analogie svádéjí s cesty;
bude snad lépe nartnouti životní a duševní pedpoklady této Hcydukovy lyriky dvémé. ) domové a rodiích povédél Heyduk mnoho, nej-
vzpomínkové dálky v zapadlé knize nade vším jako ervánky vznáší se vlídné lásky plnost, mírný pvab, starodávná dobrota. V jeho selankovitém podání méknou drsná návrší a vyrovnávají se prudká údolí eskomoravské pahorkatiny, kde se narodil; Rychmburk se zvedá na rozhraní více z resignované
>Rosa a
jíní«
—
zasmušilého, lesnatého
pohoH a klidné zvlnéné náhomí
do kraje; sem, nikoliv do hor zdá se býti zcela obrácen zrak Heydukv. V domové zvuely zpév ptactva, hudba houslí, zurení potok, klepot mlýn, modlitba zvon pravé pozadí roviny, která sestupuje pozvolné
—
pro vzrst povahy melodické.
93
Jaká zemé, taký
iid:
Heyduk ivé pfedky « pfibuzné z tuhého kmene východoeského, vyrostlé namnoze ve vzdomýdi nábotentkých tradicich. zpodobu)e bez vnitnich rozpor a bez krvavého zápasu
s
pdou
o chléb. Ctí v nich vie
sám od nich: dvémý vztah k lidovému podáni, odevzdaný pomér k pirodé a k eskou minulost, bodré sebezemi, pýchu na selskou patriarchální a
pejímá
to
i
védomí rodiny mlynáfiké, která vodami a obas zatouží pospiéiti
si
tyká s pohorskýmí
s
nimi do svéta. Na-
s rodii a sourozenci; zádumivý odchod rodného domku a obasný návrat bez odcizeni a bez trpkosti; konené ele^ie nad ztracenou mladosti, nad domovem srovnaným se zemi, nad hrobem otcovým matiným. Nikde ani stínu tra({ického rozporu miotci a détmi; naopak v ^Pohádkách duée« vyvolá n
prostý soulad z
•>
si
Heyduk
milostné vztahy svých
tónech, jimiž z
básník
zvuí jeho
rodi
erotika vlastni
pojal s klidem tak
ve zcela
—
týc'
málokte:
samozejmým svj osud rodiv.
jako prosté pokraováni osudu svých
Heydukova erotika zazni plným tónem teprve, \iá\ pebolely krise mladistvé citovosti, jež v prvních ki: hách lyriky vyjadoval duieslovným i stilovým zpi sobem bžným v tehdejší naSI poesii. Na vlastní a s\' ráznou milostnou strunu udeil Heyduk v knihách >i' sné« a
»V
Zpodobuje
méné
zátiií*, z
které dýil selankou patriarcháln
dramatu lásky déjstvl prostedni a ne
napiaté, jemuž se lyrika tragická zpravidla v\
itésti odevzdanosti, dvéru v irvvt okem oteveným do volné pírod kde se schyluje k jeseni. Heyduk v téchto motivech napsal nejedno íslo vzácné grácie a posvcené životní pohody, jakou podmiuje cit stejné hluboký jako /
hýbá: klid naplnéní, lou shodu, vie s
votem ztužený: na obloze prosté
94
mrak
leží
klidné p
slední cdlesky slunce, ale nad lesem vzchází
již
mésíc
v úplAku a hází do kapek rosy v travinách své první svity.
A
opét zaznívá z hloubek
píse pokraováni.
»V zátiiU ozývá se poesie dítéte, kterou filigránské a rozmarné drobnokresby povznésti místy až k plnodeché melodii zbožné lásky. Uprosted zdétinitélých genr zasazených ne> jednou do rámce pírodní selanky zamává chvílemi silnými kídly píse, jež z moe lásky letí k horám touhy, aby ztratila se v oblacích vdénosti. Leckdy hlas jest ztlumen, jako by se básník bál, že jím vyplaií své itéstí, a jindy sleduje otec sklonéný nad drobnou Již v knize
Heyduk dovedl od
Liduikcu s úzkostí plachý mráek táhnoucí pes slunce. Ale ten houstne, až zakryje celý obzor básníkv. Kniha '>Zaváté listy « má dva oddíly: v jednom kmitá se Heydukova Lila pvabn mezi hrakami, v druhém hledá ji již zaslzený zrak otcv, jak »andélík pi muzice hraje si na Helice<. Pohební písné, jež Heyduk poslal za tyletou dcerkou, mohou se méfiti s détskými elegiemi Rúckertovými a dokají se snad svého Mahlera: malá, až titémá fakta unáší silný proud citu duše nžné a ušlechtilé, který z kvetoucích luin pravidelného života lest,
spchá
až k
moi
Tajemství. Nacházíme tu bo-
která nechce býti ukonejšena a která
pece
není
zoufalstvím; obestírá nás smutek, velmi hustý, pro-
pouštjící však paprsky slunce, jsme stále hrobu, aniž ztrácíme smysl pro dary
zem.
vodni k pro
zpv
pták, pro kvtiny, pro pvaby domova. Cit tak intensivní pozbývá asto ve zkoušce let své pronikavé síly: u Heyduka nikoliv. V »Pohádkách duše« a v »Ptaích motivech*, jež jsou psány dcbrých patnácte let po >Zavátých listech*, má žal nad ztrátou dítte palivou píchut pítomnosti; motiv ptáka kvílí-
ciho nad hnízdem vybraným, vrací ac opétovné; zá-
kyne stárnoucímu básníkovi bílým zjevem Liduliným. Nékdy v seieených knihách pozdních let (•V samotách*, »Cemé rie«) pokouil se Heyduk po> chopiti Smrt jako vykupitelku a smiovatelku. ale hned zas propukne starý stesk do nelítostné lupínky a vražednice, která nepála písni pokraováni a poplenila dúvémé itéstl domova. Jak by mohl Heyduk, zapedený do teplých kouzel drobných zjev, péti chválu její, která jest studeným a pfisným zákonem? Jeho domovem jest zemé, kvetoucí zahrada, kde pokolení za pokolením oddává se pirozenému životu. Nechtél proniknouti k tajm ukrytým za ernými ekami obeplouvá jicimi zahradu. Toužil jen vynésti v prudké a plesné písni skivanové sladkou pravidelnost dvérných radosti žal k obloze. A nejedná z téch melodii dlouho jej pežije. svétl
i
clsa z hloubi duáe
omylnosti
citu,
pesvéden
Heyduk
se
o posvátnosU a ne-
mu oddává
cele a bezpod-
mínené, plie, ježto jest citem nutkán, básni z poteby srdce. Oddává se však citu každému, ba nepatrnému i
a chvilkovému záchvévu života emotivního: vidíme
jej
vzméena nad ranou vedenou pímo k životni tepné jako nad bezvýznamným podnétem zevního svéta. Úlevu je petékající své duii innotU lyrickou a
stejné
nedbá naprosto toho, aby veri bezvadný a propracovaný zachycoval inouci se obsah citový do pevné a hutné formy. Byl vždy plnokrevným báanikem, ale povrhl slávou pipojiti k hodnosti básnfka, jež jest milosti,
hodnost umélce, která
%
jest
zásluhou. Plsné se
k
nému
Hcyduk necvii, sám v pcntliiém jich
hustých houfech, ale
slétají v
neopravuje, nefidi
jich: ztrácí se
úkon tvrdi jest improvisace l«hká, zpévná, bezprostední; jen zHdka dopluje ji
Heyduk
jeho
Vlastni
zástupu.
trpélivou a téikou práci slovesného
délnika.
Srovnejte teksty, jež v sebraných spisech oznail sám najdete jakožto revidované, s pvodnim znénim:
zmény v celku nepatrné. Heyduk, jehož ucho jest velmi citlivo pro melodinost, opravil tu a tam vadný veršoý spád. nepesný rým, nápadný zlozvuk, le málokde seškrtal opakování, zdlouhavé délky, lyrické tautologie, ani
nepfepracoval nepfiléha jících
Vée naivn
dbalých epithet.
obraz
a ne-
v posvcující milost in-
si hmoždni s íormou, jež si písné umlecké svdomí Nerudovo vždycky ukládalo: jsou-li
spirace, prominul
n^eré z jeho básni dokonalé, jest to dar boží a nikoliv vdomé dílo umlcovo. Básnický sloh Heydukv ízen jest zásadou melodie a
nemá
takm
zetel
ornamentálních: útvary jako
pouhými výjimkami, jež vysvtluje Heydukova schopnost snadné píklony k cizím vzorm, kdežto nejvlastnjším jeho výrazovým prostedkem od mladosti do pozdních let zstává písed. I psychologicky jsou Heydukovi nedostupný ony oblasti, do nichž lehký rytmus a iumný rým písn nemohou dolétnouti, tím šfastnji se cítí v obvodu neStance, ritornel, sonet jsou to
složitého života citového,
eho
vrná uitelka
kam
již
prostonárodní poesie,
a pítelkyn, obracela
svj
let.
Jsou urité melodické prvky, které se u Heyduka vracejí znovu a znovu: uspoádání slok, stupnice rým,
lenní verš perývkami sobují
jakousi
jdou z knihy do knihy a zprozkošnou jednotvárnost. Niemu le
Heydukova melodie nepodobá ^
91
více než
hudb
pramene
uprosted
omtené
teta:
chumáe
luijneny a kypré
vod*
nich rostlin pcrývafi pravidelné lep této živé tily pNcháxajicí z hlubin
zemských a znásobuji
jcji
kouzle
rytmické. Jest v tom kus osvobozeni a ozdraveni naaloochati, iak tu skanduje
sama zcmé svj istý a
ne-
omdlévajici hlas, jak klidná a jasná piscA zdroje, tichá
na prvni poslech, pehluiuje ium strom zpév ptactva. I^rtacdáte, naklánite se nad zurici vodu, oddáváte se ji. A nevité, ani jak: melodie zpivajiciho pramene vás i
ukolébala v dfimotu.
U
básnika typu Heydukova
jest
svrchované nesnadno
mluviti o etapách vnití'niho a uméleckého vzrstu, a
néktefi pozorovatelé popirali dokonce, že by u ného
vbec
byl jakýkoliv vývoj
jeho odprci.
Rst lovéka
—
nebyli to naprosto jen
a umélce neni nikterak pou-
hou spontánnosti, k niž dlužno pHhližeti neinné: namentality jest opak: védomá spolupráce karakteru podmínkou nepromijitelnou. Heyduk pfijimal život a osud, ale nepracoval o ném; improvisoval poesii, aviak i
naroskazoval
nikdy
ji
— jeho nejvétii ctnosti byla odevle
vxdanost do rukou božich a do
A
vyiii inspirace.
Heydukové dile zjevy, jimž nemožno porozuméli, popeme-Ii vývojový zákon v jeho živote pfece, jsou v
a tvofeni.
Heydukv lidtký mu stále
vztah k pirodé nezménil se nikdy:
zstávala
posledním útoiitém, neochvéjnou pravdou, stupAovatelkou radosti útéchou v hoH, ztéIctaéafm božské dobroty a pitakáním ke vlcni zá* kladnim pudm bytosti lidské. Nemusel se k ni proi
trpéti a probojovati jako
Neruda, ani vyjimati
98
si
jej i
barevnou a tvarovou plnost z matné idealistických koncepcí rozumových jako Hálek; byla mu samozfejma. A( ve východních Cechách, a( na Slovensku, a( v Po* iumavi a Pootavi zachoval si bezprostední styk s ní; žíti znamenalo mu obcovati se stromy, kvétinami, ptáky
zmény ovzduií do volné krajiny pfes pole
a vodami, sledovati krok za krokem
a
reních asu.
a
dívati se
nivy k lesnatým
kopcm
er každodenné
znovu, jak by to bylo po prvé. Tato
vémost a néha, v
a pozdravovati hvézdnatý ve-
d-
níž jest kus velmi prostoduchého
pantheismu a kus starobylé patríarchálnosti, poskytla Heydukové pNrodní lyrice její vroucnost a její srdené teplo: v tom jsou viecky knihy Heydukovy zajedno. Ale jeho básnický pomér k pírodé byl podízen ade pevrat; nemyslím pouze na zmény rázu spíše vnéj^iho. z nichž nejvýznanéjší jest ten, že první lesní interieury
Heydukovy nemají krajinné uritého
»Hoce
zbar-
srdeníku« vystupuje pesný kolorit místní, obrysy Šumavy, atmosféra Pootavi. melancholie jižních ech, a to tam, kde se veni a že teprve od
a
i
básník obešel bez nomenklatury.
Na samém zaátku
—
snad ne píznané ji v opoždéné vydaném sešitku »0ddech v lese« Heyduk podával místo lyrické písné a lyrické krajinomalby jen jakousi lyrickou causerii: byly to drobné pírodní obrázky peplnéné zosobAovánim a provedené zpsobem genrovým; básník pišel se s pírodou pobavit a zažertovat; hra rozmaru nedovolila, aby vytryskl silný proud lyrického soucíténi s pírodou, a vtipné arabesky odnímaly možnost zachytiti totalitu pírodního dojmu s jeho vzduchem a j
svétlem, ale vézí v
•Hoci
T
ném
—
i
s
jeho citovými valeury. Toto stadium
cele
i
sbírka »Lesn{ kvití«
a srdeníku«
zvolna
99
—
pekonává;
—
Heyduk v v knihách
»V
polich« a
srdce nedává
kem
»Na potuIkách« jest jii bátnikem, jchoi li niím tlumiti tvj tep zrychlený ity*
pHrodou, nenf-li tnad pravé malffem ifavnalých barev a vkusu idylického. Nevím, zda která jiná kniha Heydukova povi tolik s
o jeho lidském
i
uméleckém vztahu k
pfirodé, jako ne«
napsané již za pokroilé docenéné jcsené životni; snad si najdou k ní tenái cestu, až ani » Lesní kvítí «, ani »Hofec a 8rdenik« jích neuspo*
»Ptai motivy*
kojí.
,
Kdyby bylo možno vedle sbírky nejúsenéiftích epigram položiti knihu ptanoa na-
a nejúspornéjiich
mnoze v amplifikanfm slohu a vyerpávající bámické druhy od idyly až po hymnus, pirovnal bych »Ptaí motivy* k elakovského »Kvítí«: s poetou, jenž pírodu do nejnepatrnéjžích zjev miluje láskou velmi
dvémou,
jde ruku v ruce znalec, který odborné pH> rode rozumí a uprosted cesty potkává tuto dvojici populární mudec, jenž neustále odhaluje nové obdoby
mezi déním v pírodé a mezi lidským životem. >Ptai motivy« jsou kniha zalitá teplem a pohodou pímo klasickou, najde se v nich vedle pohodlné a zálibné se* dobrý kus zralé didakse, vedle iirokých a nc> popis jiter, polední, sluneních západ a soumrak nejeden kus plnodechého dithyrambu, jett v ní néha žert, détský úsmév vdénost starcova, try* lek díví i modlitba. Stín rozšafné pedantinosti, který lanky
i
umdlévajících
i
tu provází ryzí lyriku,
dkladné vyerpávání
i
má svj pvab, tebaže
pHliá
látky chvílemi unavuje. JcnoiD
hrubé neporozuméni smélo by viniti básníka, že zdofan vykrouženým veršem a slovem ponékud petíženým popisuje, ba katalogisuje ptaí zjev za zjevem s vytrvalosti vlastní neoaobfií a suie tématické poesii. Zde naopak není nic ntotobního: v každém ptáku vézí kus 100
básníka sama, kut jeho pudové pfftluinosU ke kvetoucí pfírodé. k radostné domoviné, k této vidy znovu mládnoucí zemi. Není tu ornithologické museum, nýbrž cyklus vroucích zpovédí a vyznání poety, jenž nebyl Nezapomenutelným nikdy niím spiie než ptákem. akordem trysklo to poznání v klasické básni >SkH«
vánek «:
•Zel za tebou jsem v azurové svty, ai náhlý
pipomnl
že jsme se ondy
mn srdce ruch,
ped
tisici
lety
fiz nikde potkávali s druhem druh; že k slunci létali jsme skrze mraky, i náš kvil, brázd jsem vzlétl taky, že skivánkem jsem byl.*
že stejný byl náš jásot
zem
že z rodné
Ovét, jehož
Heyduk zmocoval svým neochabu-
se
jícím citem, nebyl
vždycky pln jasu a harmonie. Stesk
za uprchlou mladostí, který zprvu znél jako klidná melancholie, stupoval se pozdéji v tuchu stárnutí bezútéiiiého; ztráta
druh
a
détí, již
pijímal druhdy s hrozného
bolestí bez zoufalství, nítila posléze úzkost z
osaméní; v cyklu
chodné o
— zdá
pírod
se,
»Znlky« ozvalo
se
dokonce pe-
že spíše pejaté než prožité
— pojetí
necitelné k našim útrapám. Nejsou to však
myšlenkové koncepce, odvodnné poznáním intuitivním nebo ideovým; jsou to prost nálady srdce píNenašly ani organického zapti do liš vzntlivého. životní jednoty básníkovy ani hutné formulace
lecké: knihy
um-
»£)umy a dojmy « a »Z deníku toulavého 101
zpéváka«.
kam Hcyduk
toustfcdil tvou ialnou lyriku,
odvracejfcí tc zatrpkle od iivota. ftoji nizko na ttup* nict
básníkových
senilil
dél.
Le
í
mlhami téchto doasných
proráží osvobozující paprsek. Srdce, odhodlané
chmurami, aby poháru svétla a se rty mladistvé žíznivými napilo z životni viry. Tato odvaha nepoddati se a nesestámouti nadobro hlásí se navzdory vftemu a nejvíce navzdory pemltavému rozumu, který u Heyduka byl vždy podruhem a nikoliv rozhodujícím pánem. Konec konc nabývá v Heydukovi vrchu pece optimista, jímž byl vlastné vždycky od dob mladosti. Jeho
vždycky k výboji, chce se pfece
probiti
optimismus srdce milujícího a véficiho netemenil nikdy z ideového pfesvédení, nýbrž byl úhrnem životní jistoty a projevem citové nutnosti. Spoléhal vždy na souhlas básníkova nitra s pírodou, na radostný a samozejmý pomér lidské osobnosti k milované rodné púdé, na pantheism stejné naivní jako opravdový: jak Nepoteboval záruk
slastné a jednoduché to opory! filosofických, ani se netrudil
protidkazy. které nablzI
optimistm píroda pozorovaná vécným a nedojatým pohledem z pílišné blízkosti. Byl opojením jako vyznáni lásky, byl vytržením jako modlitba prlmiti\'nf
duše k Bohu. Nabýval nové mízy, jakmile první slunce pohrálo zlatem jehnéd, jakmile zazurel potok osvobozený od ledu, jakmile vykikl skivan v modravé dálavé. Jest to
optimism duší nejprostších, nejistších a Heyduk, jediný ze svého pochy-
nejštastnéjšlch. Adolf
bovaného a zachmueného pokolení dovedl takovou duši zstati až do svého roku osmdesátého.
(1915)
102
4
J
JAN GEBAUER I.
OtobnoMt.
den skonu Jana Gebauera, kdy noviny mluvily o filologických pracích, universitních
d-
a úedních kdo slyií rytmus kulturního eského života, bezprostedné krutý dojem, že odchází zde kus naií nej vzácné jií souasné historie, a že náhle eské jméní itelektuální bylo umenšeno a zkráceno. Nebof pro náá duievní život byl v posledním tvrtstoletí Jan Gebauer rozhodné a representative man: typický ukazatel naii védecké mohutnosti, kritický vdce písné a pesné naukové abstrakce, kterou se dá méiti síla a odvaha myšlení v národe, bohatý a štédrý tvrce a poctách,
stojnostech
prožívali
šickni,
dárce, jenž tvoil z vlastního zdroje poznáni a roz-
dával z
dar
svého osobního
a jednotný karakter, jehož
úsilí, ale
vle
hlavné celistvý
a jehož rozhodnuti
byly pravé tak obdivuhodný jako jeho výtvory védecké.
Snad bylo by nejsprávnéjií méiti védeckou terní velikost Mistra
—
i
karak-
nebof jím byl v celé vroucí
zákonné kráse tohoto slova, z néhožto vyzauje lesk oním nesporným a vzácným zjevem, že vou védu, odbornou, samosprávnou, odtažitou a školskou, odklonénou od života a propadlou kleti)é hluché samottanosti, dovedl povznésti vysoko nad oblast ryze naukovou. Že uinil ji pímo orgánem národního svédomí, nepodplatným a neodvislým tribunálem a
sugesce
—
103
mravní poctivosti, pfitným loudciii déjUmým, pfcd náé celý ideový vývoj XI X« veku. On.
m
který ttavi
filolog celou bytosti,
zdrženlivý a pfisný v
kaidém
projevu, nesmélý a plachý ve všem, co leželo iiroký okruh
mimo
jeho odborného poznáni, neústupný a
neúchylný ve sporných otázkách naukových, netuiíl sám, že jeho význam daleko
perstá
jazykozpyt a
mluvníctvi, tekstovou kritiku a literami déjiny a nebyl by, af v cudné a ryži skromnosti svého vzácného srdce,
nedvéfe k vtoobccným závrm, jevývody nejsou zcela evidentní, nikdy uvéfil, že budou se mu obdivovati a budou ho milovati i ti, kdož jsou lhostejni k problémm jeho odborné védy, a prc néž jazykový vývoj staré eitiny jest pouze cizím a a( ve své krásné jichž
mrtvým poznatkem. Jan Gebauer byl v mnohém ohledu dédicem a zádovršitelem našeho národního a védeckého obrození. I pro ného byla ústedním bodem viehc zájmu a úsilí, e, jež ne jisté ji zachovává tradici a
rove
e j
souvislost národní,
e.
nejspolehlivjšími
jsou
jejíž déjiny, ryzost
kriterii
a bohatost
duševního
života
a
rozkvetu v národe. Miloval jazyk zvláitní temnou a téžkou láskou, která se nedá naprosto vyložiti jen oddaností odborníka k védeckému zaméstnání a k nauko-
vému
objektu; byl vzruéen
zcela rozhodné jejími
Ano, bylo
pímo
škdci
jejími
a
osudy a pohrdal
zbytenými
erové zálibe pro staré a nejstarší fáze cítil
více než
veku byla
mu
oprávci.
trochu védecké romantiky v Gebau-
ei,
pro néž
zájem metodikv: eština XIII. a XIV. jaksi dvérné a pátelsky milá, obracel
k rádkyní ve sporných otázkách, snažil se usilovné, aby uvedl její zákony v soustavu nejpesnéjií. Výsledek tohoto naukového kultu »normálnf« staré se k ní jako
104
eštiny byl patrný hlavné ve dvou tmérech: uinil definitivní konec zastaralé povée o normativní a napodobeni hodné ei veletlavintké a odmítl rozhodné pNliiiié ústupky, které jiní gramatikové, studující po-
vahu
ei
pedeviim na
dialektech, nejastéji východ-
náeí
ních, inili vlivu jednctliN-ých
na spisovný
ja-
zyk eský. S buditelským pokolením sdílel se Jan Gebauer také o velkolepou smélost souborných koncepci, objímajících a
vyerpávajících celý pfedroét naukový v rámci
národním. Obé jeho velká životní
díla,
* Historická
mluvnice faxyka eského* a ^Staroeský slovník*, rovnají se plánem a založením podnikm Jungmannovým,
ŠafaHkovým a Palackého:
odvážný a svétlý sen syntetikúv, který pedem nebyl naiel ani prpravných prací analytických a monografických, nýbrž musil je teprve všecky sám vykonati. Jako védetí pracovníci našeho národního obrození byl ve své védé ztélesAují
universalistou: objímal nejen hláskosloví a tvarosloví,
nýbrž též skladbu a slovnikárstvi; pracoval v tekstové i v literárním déjepisu; zabýval
kritice a exegetice, ale
se otázkami z ysiologie
ei
i
z psychologie jazyka;
podával v dílech svých vedle historického výkladu a popisného obrazu také všeobecné zákony a ešení prona podklade srovnávací mluvnice. Než, kolem téchto krystalisaních bod, pijatých fako odkazem z národního našeho obrození, vyhranil
blém
se duch ryze moderní, jehož nauková metoda a védecký rozhled pedstavovaly témé vždy poslední fáze novodobého zkoumání. Akoliv mistr a umélec detailu, propracovávající podrobné otázky až do posledních odstín a probírající pedmét ve viech možných pípadech, pravidelných i odchylných, neztratil
105
Gcbaucr nikdy celkového zfeni vdeckého. Mluvnice
eská byla mu nejen stálou souástkou s pHpadem srovnávací a vieobecné mluvnice
zvláitnia slovanské,
nýbrž stála u ného vidy na pevných základech srovnávací mluvnice indoevropské, opených posledními
védeckými poznatky. Jeho pfisná, úzkostlivá, podrobná pracovní metoda, v nfi se pedanterie stávala ctností, jeho stálý zfctcl k pvodním pramenm, jeho chladný a prkazný objektivism,
konené
vytrvalost a železná pile, v níž vy-
rovnal se Gebauerovi jediný snad
Tomek
— ostatné ve
vdeckém
snažení a pojetí spíže Gebauerúv protichdce, byly vždy jistou zárukou, že ani syntetism vdeckých plán, ani stálá tendence srovnávací nepo> vedou k ukvapeným závrm a nedoloženým dcnménkám. Pfed mluvnickým rozborem staré eitiny ped-
—
pesná
staroeských tekst; pedeslal Gebauer etné zvláštní monografie; pro každý gramatický zjev snesl
cházela
kritická vydání
velkému celkovému
pedem
dílu
píklad;
spoustu starých
historický slovník
zbudován byl z nesetných doklad. Vždy pracoval Gebauer induktivn: iel vrn za pesn hledanými a pesn stanovenými speciálními poznatky a vyvozoval z nich trpliv svoje teorie, které nejednou popely pvodní východisko naukové. S neoblomnou láskou k poznané pravd vyznal Gebauer vždy oteven a jasn, že pro lepší poznání vzdal se poznání stariiho, snad pohodlnjšího. Jan Gebauer šel takto kamenitými a pustými cestami filologie v echách v mlení a samot, šel klidn, staten a bezpen. Kdosi kráel však vždy xa tímto osamlým chodcem; byl to písný Seraf kritidsmu s
plamenným meem. Celá
inspirace životního díla Gc-
106
bauerova seskupiti
byU
v jádfe kritická
kolem sebe
ník, pravé proto vyilo
deky
— práv proto dovedl
mladých védeckých pracov-
tolik
ad
z
jeho
žák
moderní, vé-
kritické hnuti, jei podrobilo základy
eského
duievniho života revisi a soudu. Od niiif kritiky teks> tové a mluvnické, kterou provádél ve svých píkladné pelivých a píkladné pouných vydáních a láncích,
Gebauer dospél v píinné zákonnosti ke
kritice vyiši,
pedevším naie velké padélky rukoKlidné, jako pednášel svoje poznatky z kmeno-
které podrobil pisné. tloví
nebo z fonetiky, vyslovil Gebauer svoje námitky
o pravosti Rukopis; snesl doklady, uinil pesné logické závéry a véil, že poznatky naukové budou pijaty s klidem, jenž jim náleží nosti, které uinili za
a A. Vašek.
V
del, a viickni
tom
— prese
viecky zkuše-
týchž okolnosti A. V. šembera
se zmýlil: nastalo veliké
národní ptakopravci dali
šeení mo-
mu
cítiti,
co
znamená v echách ve védé i v živote býti vedenu inspiraci kritickou. Ale pravé v této zlé dobé, jejíž déje jsou píliš známy, rozvila se védecká jeho osobnost plné: poznal
daleký dosah své védy, pochopil
celou téžkou zodpovédnost svého
úadu
a uslyšel hlas
tvého genia. A šel, neodrazen a nezvrácen niím, statené za ním. Tato zmužilá a téžká cesta do strmého, skalnatého vrchu, na niž zloduchové vrhali pekážky, patí k nejkrásnéjším výjevm naší védecké minulosti. Mela do sebe píliš karaktemí krásy, aby nevábila duch mladých neb odvážných k napodobení. Gebauer záhy shromáždil kolem sebe školu, jejíž vztah k nému patí do kapitoly o uctívání hrdin; vtiskl ráz obnovené université, byl
pisu
ve slovanské
filologii
magnuš párem. Nedal
i
se zlákati
107
v literárním déje-
pokušením aukto-
9
rítáttvi, nýbrž
zúsUl véren tobé a hlasu tvého ^nia.
Úmorná práce, neblahé polemiky, bédné véd«cké poméry v Cechách spalovaly dále jeho organinmu a skonily neblahou svou dnnost dfivc, než Gcbauer mohl dovršiti svoje obé životni díla. Pece vftak neodeicl Jan Gebauer než dokonil práci jinou: jeho karakter, o jehož propracováni usiloval po celý iivot« byl v hodiné skonu dokoneným uméleckým dilem: bez puklin a bez trhlin, celistvý a hotový.
II.
D ilo literárné
déj
pišné.
úvodním svém proslovu k prvnímu svazku »List filologických a pedagogických «, kdež s nadšeným drazem a s pesvdující rozhodností stanoví
se,
pravé v jubilejním roce stých zro-
ženin Jungmannových, celý iiroký a rozsáhlý program
eské práce
Jan Gebauer, stejnomémé a rovu-
filologické, vyložil profesor
jak studium jazykové
i
literární
cenné skládají obor védy filologické, a prohlásil spo odhodlané skromné, že všecky svoje síly chce vén váti dvojí této innosti, jejíž meze moderní védy etnopsychologické vždy rozšiují. i
Tehdy
v dobé,
kdy eská véda akademická pracovala
o první výzbroji pro samostatné vysoké uení, náležel pétaticetiietý
uenec, pravé
se habilitovavší, na-
prosto rovným dílem studiím jazykovédným
i
sloves*
ným. Jeho zaátky literární zabývaly te pedevším slovanskými literaturami a lidovou poesií; jeho vé106
; i
decká erudice, jež se projevila iivým úastenstvim v prvni eské encyklopedii. Rie^rova »Slovnika na-
uného«, obsáhala vedle podrobné
znalosti srovnávací
mluvnice indoevropské také dkladné poznání pisemnictvi slovanského i némeckého; jeho osobni zájem rozvijel se stále v
duchu tehdejiiho pokolení, které
dovedlo spojiti s nadienými sympatiemi pro Slovanstvo myilenkové vlivy evropského západu a kult vlastenecké itiinulosti s mužnou oddanosti dobé nové.
A
toto tésné sdruženi studii literárné historických s vé-
deckými pracemi filologickými zstalo pro celý život Gebauerúv rozhodným a smérodatným; i ona z jeho dél, která nesou v základním svém ústroji znak odborné védy jazykozpytné, vykazují ptí zevrubnéjšlm prohlédnutí stopy tohoto karakterístického spojení. Arcit nelze upHti, že postupné soustedéní práce,
pináší každé skutené metodické a úelné studium védecké, pizpsobilo toto naukové spojení. jež
Kdežto poátkem sedmdesátých literárné
historické
gramatickými, pesunuje se letí
minulého veku
zykozpytu,
a(
let jsou
u Gebauera
práce v rovnováze se studiemi téžiité
již
koncem sedmého
deseti-
Gebauerovy innosti do
hledajícího
zákony,
af
ja-
popisujícího
pehledné doklady, až pak v osmdesátých a devadesátých letech jazykovda pohlcuje veikeré síly a veškerý as Gebauerúv, užívajíc namnoze kritických i>oznatk literárné historických pro sebe za pouhé pomcky, by( velmi dležité a vítané. Le obdobné pizpsobení dje se i jiným smérem: slovanské literatury zvolna ustupují do pozadí, kdežto staroeské písemnictví sousteuje na sebe hlavní zázjevy, a( sestavujícího
jem; vývo jesloví lidového básnictví a srovnávací jiny literární
viak znovu a znovu hlásí se o
109
d-
znaný
etných inonogr«fiÍch zabývajících m staro (cskými památkami a dávají jim iiroký historicky pctvédtívou prkaznoit ideové souvialoati. podklad Nei ani staroeské písemnictví v celém svém rozsahu
podil v
i
a v celé útržkové pestrosti svých rázných vzor a jednotlivých svých druh, v celém svém pfikrém ro/ dvojeni mezi literaturu náboženskou a rytifskou,
m
zajímalo Gebauera jakožto literárního historika vžci stejné: podléhaje i v literárné déjepisných svých pra-
mocné vlivu svého úsili gramatického, vymezil prúbéhem doby uritou dobovou oblast staroeské sh vesnosti, dal se konené zaujmouti jistými význanými *'*
cích
do služeb nékolika dležitých památek. Vymeziti viak pesné tento rámec lze pouze cestou gramatickou a jazykovou; tato díla, tito auktoH. jejími
zjevy, vstoupil
toto obdob! pedstavující v krajní ryzosti a v naprosté
správnosti klasický jazyk staroeský, jsou
i
rozhod-
nými vrcholy staroeského literárního stilu, jsou n* slovesného uménl naií minulosti: z východisek jazykozpytných dospívá tu Gebauer mimodék k hic
siteli
diskm Bylo
kritiky stilové a formální. již
struné naznaeno, že pizpsobení
literárné
historických studií Gebauerových innosti jazykovéd-
nou postoupilo tak daleko, že posléze déjiny slovesnf sti staly se pomckou dl gramatických: obé Gebaui rova stéžejnl díla »Historícká mluvnice jazyka eského i
»Slovnlk staroeský « berou se touto metodou. Nižil
vyiif kritika tekstová
i
i
literárné historická, jejíž skvélé
ukázky podával Gebauer v sedmdesátých letech obas v »Listech filologických*, pedem prozkoumaly, ovily, rozebraly, asové zaadily slovesný materiál, z néhož tato velkolepá díla erpala doklady: hojnost Jazykových, a( lexikálních, a( tvaroslovných, a( syn-
110
I
.
Uktických ukázek
zjevu staroeského pitemnktvi.
soudem o oékterém soudem gramatickým,
sUlové
uvedeni
jest iridy tpolu
íormálnim.
literárnim;
pravidelné latinské paralely k tomu
mnoze znamená
cizojazyné,
onomu
místu, na-
pvodnosti památky po stránce slohové tvarové: naopak úplné opomenuti nékterého staroeského tekstu jest souznané zaasté • jeho odmitnutim, pro néi lze najiti pak doklad i v souvislých literárné déjepisných výkladech Gebauerových Tak jen dá se vysvétliti, ie v posledním desetiletí, které vykazuje celkem velmi skrovný poet Gebauerových publikaci z déjin staroeské literatury, zasáhlo jeho minéni rozhodné do velké sporné otázky o chronologii našich nejstarších památek básnických, jež rozdvojila vlastní Gebauerovu školu: Gebauerova jazyková empirie vidéla v staroeském jazyku z pocelý úsudek o
i
takka staroeštinu kano-
slední tvrtiny XIII. veku
nickou, ale tato empirie zakládala se na literárním
rozboru nékterých význaných dél, dreidy.
Slouením
Gebauerv epiky
závér,
pedem
Alexan-
téchto dvou hledisek vznikl onen
který
kladl
ped vymení Pemyslovc,
poátky staroeské závér, jehož auktor
nehodlal nikdy zméniti, ani obmeziti. Tento ojedinélý
má rozhodné
detail
lou s
souvislost
jeho
studiemi
sílu názorného dokladu pro stáGebauerových prací jazykovédných
literárné
historickými,
rovnéž jasné, jak obé védy, jichž
pomér vždy línaly,
Po
ale
ukazuje
dúvémý vzájemný
vice ochládá a se kalí, u
Gebauera se pro-
determinovaly, vzájemné podmiovaly. téchto
pedbéžných nékolika poznámkách
jest
možno, bez výtky jednostranného odbomictví, sledovati a studovati tyto práce samy o sobe a stopovati, jak všecky jsou neseny uritou, pevné promyšlenou a 111
•védomité prohloubenou metodou, jež jednak pfed-
•Uvovala sama v naAtm litcrirnim déjcpÍMchri YUttni údobí rocvojové, ftdnak v dtlcdcicb a nápovdách tvých ukazovala pro budoucnost k novým drahám novým cílm. Jako literami historik psobil Gebauer dvojím smrem: etné monografie, edice, posudky, skoro vesmés i
v »Listech filologických* obsažené, podávají hojné do-
klady jeho innosti literární; souvislé akademické pednáiky universitní, jež, nebyvie ani tiskem ani litograíicky vydány, dají se pehlédnouti v obsahové vémé, ala stilové a výrazové sanMstatné reprodukci stedoikolských ttebnic a naukových píruek z per Gebauerových iák, ukazují nám metodu a postup Gebauerových výklad literárné historických na katede vysokého uení. Dvojí tato soubžná vdecká innost dává teprve celistvou jednotu zjevu Jana Gebauera jakožto djepisce stariího písemnictví eského; jestliže jeho stati z oboru eských djin literárních podány jsou vesmés zpsobem monografickým, poskytuji universitní teni souvislost, soustavnost a cyklinost ieho
djepisné slovesného badání. První, ím pekvapí literárn historické stati Gebauerovy, a( zabývají se lidovou poesii i staroeským písemnictvím, to( dsledn provedená metoda srovnávací, která snaží se dílo ideov, genrov, tvarov stilov vaditi do píslušných skupin literárnich a kulturních. Hned první dv podrobné studie Gebauerovy z praktické poetiky, otiitné v raných ronících »List filologických*, »0 metaforických obrazech básnictví národního, zvláit slovanského* (1874) a »0 zaátcích, v jakých si libuji národní písn, ivláit slovanské* (1875), roziifujf svoje detailní poi
112
zorováni
z
lidového
bátnictvi
naicho na veikerou
oblast národní poesie slovanské a snáieif pro vétii
názornost
i
obdoby
némcdcých
z pfsni
i
Htcvtkých;
než, vie to vede k vyietfeni psychologického dna,
na
némi zapuitény jsou koeny této poesie, dna, spoleného viem národm indoevropským. Záhy uživá Gebauer této metody literárné srovnávací i pfi rozboru starožitných paniátek slovesných: co v onéch statích
týkalo se pedeviím stránky formální i stilové, stopuje Gebauer nyní v básnické látce, na jednotlivých motivech, v déjovém obsahu.
Kdežto naie
starii literární historie obrozenaká, vý-
znané pedstavovaná romanticky založenými uenci Jungroannem, Šafaíkem a Palackým, pravidelné vyhýbala se takovému studiu, které píilo se jejich isté romantickému pojetí národní pvodnosti, svébytnosti a irožitnosti, užíval
již
Václav Nebeský,
a uitel mladé generace literární, této návací, neomeikávaje nikdy hledati
pedchdce
metody
srov-
píinných vztah
památek slovesných k cizí literatue západoropské, pedevším po stránce ideové a kulturní. Geoauer pejímá v polovici sedmdesátých let tuto me''kých
todu V. B. Nebeského, jenž
ji
nejzdaileji užil v
ade
napsaných mezi rokem tyicátým a iedesátým minulého veku; dopluje ji viak jeité pesnou a odbornou erudici filologickou, jíž se Nebeskému, vyiediímu z básnické tvorby, vétiinou nedostávalo. Staf o »Ludviku Tkadlekovi« (1875) jest prpravou k celé ade studií tohoto druhu: látková filiace posud se neeší, pomér k cizí pedloze zstává celkem nepomnut, za to viak jednotlivé motivy jsou vybrány a seazeny tak pípadné a pehledné, že dkladná erustudií
dice srovnávacího literárního déjepisce vyzirá z kaž-
113
dého odiUvce stati. Ale jit studie •Moravská národoi piieA o tech dcerách« (1875) zpracována jeit na základe rooderni teorie o stálé migraci básnických motiv v literaturách evropských a to z umélých dél lite* rárnich do písemnictví
lidového;
sotva
badatel po-
od formálního studia národní pfsné ke zkouobsahové pvodnosti, ocitl se uprosted sloiité a zajímavé spleti srovnávacích otázek seskupených kolem Gest Romanorum. Podobné dúleiité památky mezinárodní literatury západoevropské, od
stoupil
máni
jej i
nichž ve valných kruzích iíf se slovesné vlivy, moti-
po té vždy v popedí literárné histozaasté bývá starotaká Gebauerových: rických statí památka, slovesné a výrazové chatrná a bezvýznamiiá, pouhým pcdnétem k obsažné zevrubné kapitole o tom onom stedovékém genru literárním, jehož osudy v západních literaturách pelivé se stopují. Vieobecný úvod k lánku B. Spíesse o >Walteru a Griseldévové
filiace, stoji
(1877) pou^je názorné o iíeni se látek Dekameronu prostednictvím Stcinhóvelovým. Rozsáhlá sta( »Fysiologus, symbolická báje o zvíatech* (1877) kisí celou mrtvou vétev tendenního písemnictví stedo-
vékého. která z
kmene Iživédy vyrstajíc, zasahuje
až do koruny morálky a bohosloví. Monografií z církevní hagiografie a písemnictví legendárního poíná
práce »Legendámí píbéh
sv.
Doroty v literatue
e-
píse ku sv. Doroté« (1877 a 1878), která jen^né upozoruje na zmény téže látky pH rzné fcrmé literární. Když v úvaze o -Jiíkové vidéní v souské a staroeská
povéstmi mystiky kes(anské« (1879) do hlubokých temnot veikeré stedovéké literatury eschatologické, sleduje Gebauer v stati, k níž dal podnét staroeský >Trístram« (1879), bludné osudy
vislosti s jinými
sestoupil
114
pes némecké eskou, kde nékolik cispojuje se v jedinou, íormálné tak ubohou
krásné erotické báje od irského domova
rytíské básnictví až na zích versi
Poslední
skladbu.
vétii
pdu
studií
tohoto
zpsobu
jest
o desetiletí mladSÍ monografie o »Marko Pólové MiHonu a jeho pekladu staroeském* (1887), v níž po
nových
stopách
práci
francouzských,
anglických
a
italských stanoví Gebauer nejen pesné a pehledné osudy a cesty velkého cestovatele stedovékého, nýbrž oceAuje hodnotu jeho výzkum a spolehlivost jeho zpráv ve svétle moderního badání zemépisného.' Všecky tyto stati, jež dopluje nékolik struné referujicich, neobyejné vécných a informativních posudk, hlavné o literárné historických neb národopisných publikacích jinoslovanských, neseny jsou týmž déjinným názorem a provedeny touže kritickou metoi
dou.
Hlavní
idea,
jež spojuje
jejich
empirické po-
znatky, jest názor nepetržité souvislosti veškerého pi-
senmictví stedovékého, o stálé migraci a transformaci literárních
motiv u nejrznjších národ stedovéké blízké píbuznosti slovesných forem a genr
Evropy, o ve veškerém písemnictví kultury feudální. S ideou tou co nejtésnéji souvisí druhá základní myšlenka literárné historického badání Gebauerova: hodnocení
stedovékého písemnictví mže se týkati jediné stilového uméní, slovesného výrazu, obratnosti formální, nikoliv snad pvodnosti látkové; v poslední píiné zasedají stedovéké literatury vesmés u téhož bohatého stolu a poadem berou si z jeho štdrých mis. Toto pojetí staroeské slcvesnosti, jež, jak eeno, již V. Nebeský u nás propagoval, slouilo se v mladším pokolení vdeckém s názorem o tsném píbuzenství našich politických, kulturních i správních djin s dé«•
115
národ západocvroptkých,
iinami
pfedcviiro národa
néflMckého a jeho osvity feudáln cirkevni, a znamenalo pak rozhodný obrat od slavjanofilské romantiky
k reálnéjAimu nazíráni na déjiny eského stcdovtini. Ale jeité v jednom smru setkaly se Gebauerovy studie literárné déjepisné s nejlepilmi snahami moder* niho eského déjezpytu ikoiy Gollovy; položily zvláitni draz na kulturné historickou hodnotu staro-
eské
literatury,
z niž
erpaly nepebrané bohatstvi
podrobností a detail starožitnických, etnografických,
zvykoslovných, takže studium nékteré literami mAlo
cenné památky staroeské ménilo se postupné v kultídéní a vykládáni turné historické shledávání,
vzácných doklad života, stedovéku. Z uvedených
názor
mrav
a
v naicm
studií vyznauje se spezájmem kulturné historickým sta( o stedovkých »fysiolozich«; ale pedevším byla to dfla Tomáie ze štítného, která Gebauer probíral v tomto
ciálním
duchu a touto metodou, chtéje arcif dáti spiie podnét k daUf práci, než veškeru látku vyerpati. Viecky tyto védecké snahy Gebauerovy naSly své vyznavae, napodobitele a konené dovriitele: za svtlým vzorem Gebauerovým kráí dnes literární djezpyt eský po cest srovnávacího studia slovesného, hledaje stále vnitní souvislost našeho písemnictví s vývojem ostatní literatury na evropském západ; po Gebauerové píklad piklánívá se k djinám kulturním, které samy v odborné své práci za velmi mnohé vdf podncujícím jeho pokynm. Soubžn s Gebauerovými studiemi z oboru staroeské literatury uveejována byla jeho pelivá vydání ntícierých dležitých památek naší staré slovesnosti. Gebauerovi gramatiku náleží zpsob jejich tranikrípi
116
ce,
jejich
úprava tekstová.
kritika
jejich
emendani
a kon jek tui lni: Gebauer lexikograf a exeget pfiinil glosáe a nékdy i ilovniky s vytvétlivkami; Gebauer literami déjepisec pfedeslal obsáhlé
výhledy, projevil se
znái novou
fázi
diplomaticky
ano
i
adou
úvody
s
dalekými
bystrých poznámek. Celek
eského uméní vydavatelského, kde
vémé pidrženi
se dochovaného tekstu
karakterístických zvláitnosti pisaských pHcházi
Telmi vhod
památkám jazykové
i
ortograficky vzor-
ným, ba kanonickým. To lze ici pravé o vétiích Gebauerových edicich v »Památkách staré literatury eské*, zejména Flaškový »Nové rady« (1876) a »Žal-
táe Wittenberského«
(1880), pravé jako o vydáních menších památek, pro néž stvoil Gebauer v »Listech filologických* zvláštní rubriku »Klasobraní po rukopisich*, mimo niž stojí však tamže uveejnéný otisk Nová tato fáze védy •Knihy Rožmberské* (1880). vydavatelské byla spolu reformní: nedokonalým, neúplným a libovolným edicím jeho pedchdc, které G^Muer sám nucen byl odmítnouti nékdy s polemickým ostím, pináší tu Gebauer práce plné pesnosti,
vi
kritiky a širokého rozhledu.
Témito cestami nabyté a literárné publikované poznatky z déjin našeho starého písemnictví tradoval profesor Gebauer dlouhá léta na katede vysokého uení, kde pravidelné tení mluvnická stídala se
rovnomémé s výklady literárné historickými, a dílem v cvieních slovanského semináe eské imiversity, i
kde vedle tekstové exegese a gramatického výkladu také poznámky a exkursy literárné déjepisné usnadovaly zevrubné proniknutí k dležitému staroeskému tekstu. S umírnéným a objektivním klidem, s vécnou a trpélivou zevrubností, s pístupnou prostotou, která 117
nepedpokládala u poaluchaú
nic vfc«
než xáfcm, po-
lornott a povédoroí aouviilotti, skládal tu vcrtitnlm posluchaitvem z drobných,
ped
namnoze
uni* i
po-
druiných detail tvoje mosaikové a pece celistvé obrazy jednotlivých slovesných genrú v déjinném jejich
vývoji.
Shodné
s
Jungmannovou
ratury eské*, která v té
»Historil
píiné opétné pipíná
lite-
se ke
vzoru Dobrovského, vzal Gebauer za metodické své délftko praktickou
poetiku a rozvrh
literatury
dle
obor; v tomto velkém rámci, v némž viak namnoze ztráci se duievni svéráznost jednotlivých period lite-
rárního vývoje, dovedl nalézti Gebauer soulad mezi
knihopienou
zevrubnosti
rem, do ného veily se
a
mu
karakteristickým
výbé-
údaje životopisné pravé
jako detaily kulturné déjepisné.
I
probiral
Gebauer
osamocené déjepisectví vedle epiky duchovní, epiku tvétskou vedle lyriky, literaturu náboženskou vedle poesie tendenní, cestopisectví vedle památek mluvnických a slovnikáských atd. Novým shrnutím eské slovesnosti až do národního obrození, pfesnými knihopisnými údaji, strunými skizzami obsahu, pehledností výkladu vynikají tyto Gebauerovy akademické pednáiky všecky; ty pak z nich, jež bud zabývají se pedméty Gebauerovu zájmu zvláité milými, jako Alexandreidou a Tomášem ze štítného, neb jež máji široký podklad ze srovnávacího déjepisu literárního, jako na p. úvahy o zvíecí báji a bajce, o rytíských kruzích epických, stojí hodnotou nejvýše. Celá sta poslucha Gebauerových dekují témto universitním výkladm za
pehled a
orientaci v složitém bludišti našeho starého
písemnictví.
Úvahu o Gebauerové významu v eské historii literami dlužno doplniti nékolika vétami o mocném vlivu. 118
jejii
a
krásný, klidný a pevný karakter Gebauerúv mél
jisté
i
v budoucnosti
ném edda erové
ii
se tomuto
bude miti na všecky, kdož po védeckému studiu. V Gebau-
stýkala
osobnosti
se kritická
úchylná pravdymilovnost Dobrovského covitostí a krajní pílí
bystrost
a ne-
s úsilnou
Jungmannovou, jako v jeho
pradíle
k velkolepým koncepcím po zpsobe šafaikové družila se neobyejná oduievnélost každého detailu ve slohu Palackého.
bauer
adou rys,
Tuto krásnou syntesu dovršil Gejimž v jeho bytosti dal se rozvíti
téžký životni boj s pekážkami, s pedsudky,
kými odprci, zjevil se
s
povrchnosti
veejného
s
níz-
roínéní:
tu
v tomto tichém a klidném pracovníku také
neoblomný bojovník za svobodu védeckého poznání,
dsledný vyznava poznané pravdy, vémý obhájce velkých ideových základ, jež sám položil a na jejichž podstaté chtél vybudovati velké své dílo životni. Dokud eská literární historie bude spoléhati na tyto vlastnosti karaktemí, bude se právem hlásili ke Gebauerovu praporu védeckému.
(1907.)
JIRÁSKOVO .TEMNO. Ul Ijrvni
^1-r^ obraz
dojem,
kterým nový roztáhlý
dé)iiiný
Jirájkúv mocné zaútoi na tenáfe, jest
bohatství a klidná jistota nashromáidéných poznatk a zpracovaných posteh, jež na listech své knihy rozložil a uspoádal pelivý a k jádru iiré
i-^
jev
pronikající historik kulturní. Prostudoval s odbor-
nou dkladnosti mravy XVIII. veku, proiel pomalými a pozornými kroky venkovská i méstaká icviité i«lio nepolitických déjú, zahledél se naukové oibroftuým okem zasvéceného starožitníka do jeho zUmnélých interieur a tim \iim vzbuzuje v tenái podt naprosté dvéry, že bude mu bezpeným vdcem krajinou soumranou a málo probadanou. Jest viak teba u Aloise Jiráska zvlá$té vytýkati toto neúnavné úsilí ueného a láskyplného sbératele dokument? Není ta poznávací, nauková a zdvérující snaha témé souznana s jeho jménem? V Temnu byly podízeny tyto intelektuální sklony
a
všestranné
dobrých
déjepiscovy schopnosti jiné a \yiii, která v mnoho-
—
svazkovém díle Jiráskové nebyla vždy pravidlem prudké mohutnosti intuini. i v nékterých kapito-
A
lách tohoto dila prorážejí kamenité vrstvy suchých de-
tail pevzatých pHlii vérné z pomcek a z výpisk, místy studený výet a mrtvá nomenklatura pi-
a
pomenou, že nebylo tvoeno isté básnicky, nýbrž cestou naukové mosaiky, pece vlastním kouzlem nové Jiráskovy skladby jest její zpítomujíci a bezprostední zení. Zapomínáme bohudíky, že spisovatel vybavoval si své postavy, obrazy, výjevy pAvodné v prachu knihovny a v stínu musea a že duie eské 120
protireformace na jejim vrcholu se dobral
—
pomalým
úhrn rozlehlého díla podmauje svou iivou názornosti, teplým tónem své dúvémé evokace, jakoby byl tvrce pHmo ssál hustý a téiký dech oné odumelé doby, jakoby byl se témé napil její temné, pomalé krve. A tená cftf v nozdrách týž dusivý vzduch a stírá se rt stejnou nasládlou a podivnou píchut. Ale co znamená umélecky mnohem vice: barevná tiit autentických a teplých detail dobových neroxsoová se v pouhou kulturní drobnokresbu, a kniha jest proto skuteným celkem a ne pouze umele seskupenou adou genrových obrázk jako tak mnohé
postupem analytickým
z proslulých a nejproslulejších Jiráskových dél; tento-
kráte vzrstá bohatá a svéží vegetace rušných
výjev
a životných postav z
pevného ideového podkladu. Valná vétšina hlavních osob z nepehledného skoro zástupu Temna má pesnou funkci v myšlenkových tendencích celku a v obmezeném okruhu nepatrného svého bytí hnána jest nékterou kulturné déjinnou idef hlavné náboženskou ponurá tónina, do níž Jirásek naladil svou skladbu, chtéla, aby skoro všecky postavy byly témito asovými, nadosobními silami strženy do viru zkázy, hozeny na skalisko znieni, vyplaveny na mrtvou písinu existence marné a bezútéiné. Tím získalo Tenmo nejen celistvý pehled, ale i vnitní jednotu, kterou Jirásek, epik volného tempa a pohodlné Sie, nahradil jaksi úmémou zákonnost komposiní pi imposantní stavbé svého la-
—
—
byrintu
s tolika
klikatými chodbikami a slepými
uli-
cemi nezapomnél tentokráte na nit Ariadninu. Ideje, kolem kterých Alois Jirásek zosnoval svj historický obraz, nejsou projevem filosofické kritiky 121
itvoU a déjin. Nezrodily •« ani z naptatého útíli apekulaniho, které neúnavnou lilou badavé abatrakce touil proniknouti hluboko pod události a odhaliti za nepetržitým postupem jev a déj obecné platný zákon historického vývoje, ani nejsou vyvozeny z ústfedodraz a obménu shledávají viem osudu lovéenstva od pra*
ni zkuieností osobni, jejii
básnici-myslitelé ve
—
Aloise Jiráska jest stejné veku až do pfitomnosti vzdálen typ Tolstého jako typ Flaubertv, v nichž tak oste se vyhranilo za minulého veku básnicko-filoso> fické pojetí déjin, pokud jest vyjádeno formou historického románu. eský vyprávé nemini se na osu*
vyvolaných z fiie stinú a na piklade století pedešlých pesvéditi, že správné a spravedlivé pojímá život dle vnitní pravdy své myilenky, neb svého srdce; jsa úplné bez filosofického zájmu, nepokouií
dech
lidí
se rozpeetiti vlastní tajemství cíl
daleko skromnéjií, ano
vztyuje
vdí
ideje:
lidského osudu.
ekneme
Má
odbornéjii, když
jako pravý historický aposte-
chce z rozptýlených a drobných fakt složité empirie déjinné s objektivní jistotou a mimo viecky riorista
zetele osobni vyjmouti základní tendence, jež ovlá* daly kulturné i politicky uzavená období naií minu* losti.
Nebojme
se,
že spekulaní vzlet smélého
filo-
sofa déjin nás unese do závratných výiek odtažitého poznáni! Nastává nám jiná, bezpená a pouná pout: ruku v ruce s ueným, ale zárove básnicky živým
déjepiscem
eské národní
kultury
tok a smér hlavních duievních
budeme
sledovati
proud vék
dávno
peiumiviích!
Ústedním tématem Temna protireformace v
echách
jest
z první
vítézatvi a triumf
tetiny
století
osm-
náctého. Výbojná myálenka tridentského koncilu jest
122
na eské púdé, v Praze i na venkove, svétským knéžstvem i jesuitakými miaionáH na prahu vlády cisac Karla VI. proménéna v plnou skutenost: vzdomi provincie kacíská pfivtélena byla pevné ke katoli-
ckému
svétu, a
mohutná, jednotná organisace církevní
zasáhla • ocelovou jistotou do celého života eského; vlašský kult individualistické moci a ipanélská ideologie ovládly zemi nékdy husitskou a bratrskou, po nii
po
století
roztahovala své
síti
náboženská spe-
eský, poped* neinné kud jej v zemi politicky spoutané a stavují stavové, jest již proniknut nadobro ímsko*
kulace
i
citovost néraecká. Oficiální svét
Vyiží ilechta, ipanélským a barokním katolictvím. pimykající se vždy více ke kultue dvorské a vyšinující se tím z koleji domácích tradic, drobné zemanstvo po eském venkove, bohatí méšfané a jejich píživníci z vrstev emeslnických, nové vzkvétající stav úednický ti všichni dávají se s ochotou, ba s nadšením vésti Tovaryšstvem Ježíšovým, které v ošemetné dvojité he dobývá jejich smysl slavnostním barokem a jejich srdcí temným asketismem. Není jen obratným užitím dokument, ale i mohutnou symbolisací všeho duševního života eského v dobé proti-
—
elbrmaní, jestliže Alois Jirásek vyvrcholil Temno svatoeení Jana Nepomuckého. Svétec, jehož legenda a kult jsou samy polemikou proti eskému slavnosti
husitství, vábil jako muedník k sobe asketická srdce, kterým bylo potebí silných cit soustrázné s utrpením
odméoval zárove divák tím, že volal
a dojeti z ran, z krve, z násilí, ale
rafinovanou smyslnost ctitel a fe
k svétsky honosným slavnostem zlata a barev, dra-
hých rouch a lesklých odznak, rušného pohybu a hlasné hudbv. Tam, kde nad temnou ekou se tyila 123
pcstava zamlklého zpovédnika divadelné ozáfeného svitem patera hvézd a obklopeného jásotem privilegovaných ttavú v honosných krojich, aviak v
chmurná
nebylo, tam nemohlo býti místa pro svétlý a klidný zjev výmlmrného kazatele, jenž v ierém iaté pod iirým nebem eského venkova soustedil kolem sebe vdéné mleni
pfUném roztídní kastovním, tam
lidového zástupu spiatého v bratrství prostou silou slova božího,
eského
slova božího.
Katolická církev Jiráskova Temna, pedstavovaná
hlavné
adou oste
odliiených
ln^Tovaryisva
Ježí>
iova, není jen ecclesia triumphans v ornátech zlatem
vyiivaných, nýbrž
nem
jest
pedevším
ecclesia militans,
Jejím nejvlastnéjiím úkoinnost misionáská mezi rozptýleným stád-
cem, jež zbylo z nékdejií slavné církve eské a jež bucf vémo domácí púdé se skrývá se svými drahými
knihami a tajnými obady v stínu horských les a pod záititou noci, neb podporováno stálým stykem se souvrci za hranicemi pokrauje v osudném díle emi-
graním. Alois Jirásek roziíil Temnem znamenit naie vdomosti o tragické agónii es ké reíomuíct Te vku osmnáctém, a to ncfcn cíctaiTy nov shledanými, neale i bystrým rozborem ideového života vrných vrných ddic Jednoty bratrské. Ukázal, jak »ukryté semeno* tajilo se netoliko v horských vesnicích ei
ského pohranií, ale zemí, ba též zvlášt
i
v zapadlých samotách vnitro-
hojn na obvodu Prahy v
jejích
dvorcích a vinicích; jak vira Beránkova vábila k
vedle selského lidu také pražské emeslnictvo a
sob
úed-
dobrého domácího pvodu a pesvdení: jak rozvtvena a dmyslná byla organisace potulných predikant, kteí krom slova božího nesli dtklivé níky
124
.
poselství útéku ze
zemé >EgypUké« mezi spoluvérce
—
hojností téchto nových popes hranice, odbornou studií monograTemno takméf jest znatk
do
Sas,
k déjináxn náboženského hnutí eského ped patentem toleranním. A pod témi historickými jednotlivostmi promítnutými sledem psobivých výjev a zástupem odliiených postav proniká zajímavé ideové fickou
pojetí,
oviem
posledních opájejí
spfie
naznaené než domyšlené až do
dsledk:
pozdní stoupenci bible a kalicha naléhavými vzpo-
a posiluji se sice vášnivé
mínkami na eskou minulost, na
tradice husitské a
Pismo a zpévník, myšlenkového obsahu pozdní
bratrské, které v nich rozdmychují
v podstaté žijí z reformace nmecké, v níž posléze úplné se ztrácejí ale
.
.
Takto Temno Jiráskovo pedvádí dvojí zápas o eskou duši, jejíž životní samobytnost zdá se nadobro ztracenou: z pravá útoí na ni španlsko-italské katolictví, z leva usiluje némecký protestantism; tam propadá ech žhavému vichru nové smyslnosti, zde mrzne v ledu krutého rozumáství. Smrt zde, zkáza onde právem zvolil spisovatel za motto své knihy verš Isaiáše proroka: •nebude f jim jitního svtla^.
—
Protiklad jesuitského katolictví a
eského
protestan-
tismu zaostil Alois Jirásek v dualism, jenž roztíná za doby protireformaní ve dvé ne-
celý náš národ
—
pátelské poloviny není dorozuméní, není smíru; kde který ech musí se bezohledn rozhodnouti. Zcela
védcmé zamítl
spisovatel své nékdejší zprostedkující
stanovisko ze »Sousedú« a z »Emigranta«, kde v tra-
diním
vlastenectví pokoušel se slouiti
domov
a víru;
dnes zná jeho zjednodušující radikalism pouze krutou rozluku: bud anebo. Pokroili bychom o mnoho dále než Jirásek, seveli-li bychom ji v nebezpenou formuli
—
125
im i
Žiiaua? Ale život, nepitel vieho radikálního
timplismu, neuznává tak krajních antithesf a v nekonené plodné tvé vynalézavosti vytváH závratné ti* tuace, v nichž lovék, hnán pudem po itéstí neb touhou plné a opravdové vyžíti tvj osud, mutí te, ttúj
co ttj,
klad
vzepfíti
pímoaré
logice základních
proti*
tpoleentkých a mravních a vynutiti ti viemu na vzdory eiení vlattní. Tof konflikty nejvlattnéji tragické, a básník, jenž v živote i djinách cítí se neodolatelné pitahován takovými tpory, jett opravdovou povahou dramatickou, by( nikdy netáhl po útvaru scénickém. Alois Jirásek pes tolik nábéh a úspch na jeviiti, nebyl dramatikem nikdy; na tc jest jeho intelekt založen pilii jednoznané a jeho cit ladn píliš kvietisticky. Ani Temno není dílem tragikcvým. Z okruhu ideových srážek, daných historickou látkou, vylouilo práv ty, jež rytmoval živel drama* tický: naptí mezi cizím cítním a vrozenou eskostí u katolík, zápas lásky k domovu a dslednosti emigraní na stran protestantské, spor západoevropských novot a mód se starodávnými mravy domácími ve v mštanstvu, skrytý boj svtského duchošlecht venstva a ádových knží, útonou nedvru usedlých patríci k mohutnící vrstv byrokratické. A pece: na konfliktu podobného rodu osnovaná jest hlavní romaneskní zápletka Temna, na mamém milování dcerky eského kacíe a syna písn katolické mšanské rodiny praské, jenž jest peduren ke knžství a snad i ke vstupu do Tovaryšstva Ježíšova. Arcif, ideov historická váha ústedního tohoto motivu jest znan oslabena tím, že spisovatel pipojil k nmu co nejtsnji motiv jiný, dosti konvenni a pro djinn ideové ešení neplodný: lásce Jiíkov kulturních,
i
126
k Helence stoji v cesté také rozdíl stavovský; poddaná divka nemže býti zasnoubena s pisluiníkem méifanské ilechty. Nic nedotvrzuje pádnéji. že Jirásek vyhýbá se úzkostlivé pravé tragice a ie se na život divá zjednoduiujicimi skly krajniho dualismu, než pravé
Oba sentimentálni románu. milenci, Jiík Bezina a Helenka Machovcová, kteH znaji z lásky jako vétiina milenc u Jiráska pouze prvopoátené tóniny néžných sympatií a citové touhy nedovedou si vytvoiti životních podmínek, které by ruiily onu osudnou rozluku; neuméji z plnosti vnitní sily vybudovati pro své spasení svéta, kde dobro a tato podstatná složka
povinnost a právo, blaženost zemská a zatracení duie by byly položeny jinak než v dogmatických zásadách jejich církevních vychovatel. Jsou viím spíše než hrdiny plnými mravního scbcurcní, kteí by pracovali o svém osudu. Ani stopy toho, že by uprosted tolika velkých váiní náboženských a muednických mohl uzráti erotický vztah muže a ženy také v grande zlo,
Jako trpnými loutkami z poddajné hmoty vládnou polodétinskými milenci erní fanatikové obou tábor: Jiík Bezina dá se obléci do písné kleriky zádumivého, ale poslušného alumna, a Helenka Machovcová jako reptající, le konec konc povolná dcera, nechá se unésti mezi bratrské emigranty za hrapassion
nice.
.
.
.
Nesmíen
i
nadále zeje základní protiklad. Bás-
ník nedal za pravdu prostému lovéenství, nýbrž kon-
fesijnímu
radikalismu, tebaže jeho tklivý povzdech
tuiil, kde jest pravda lidská. Tragický nábéh skonil takto v písku. Zdá se nespomo, že pi tomto ešeni jest historik v plném právu; le nedvivé našeptává nám hlas srdce, a s ním hlas intuice kritické: pro, pro bh, nehájil úpornéji proti histo-
prozrazuje, že
127
rikovi tvého
Vi
práva bášnik?
náboženským problémm ustupuji v Temnu
do pozadi zejmé
ostatní ideové zetele.
na niž Alois
tetelivé zaznívá struna vlastenecká,
rásek hrává zpravidla
smycem
Z hloubky
a
Ji-
velmi rozhodným, ale
obavé ped starou podáni jeho mocných úin
uložil tentokráte v
újma, kterou
si
patetiností,
nezbavila
S eským duchem a dt_énim hyne poá tkeni XVIIL veku eský jazyk: venkované, kterým jadrné bratrské slovo bible a kancionálu bylo nejen prostedkem do« rozumívacím, ale pímo duchovním chlebem, uchazeji do Sas a Prus, aby se v druhé, tetí generaci odnáronili. Vláda uvádí do úadu néminu a nachází v pražském méifanstvu horlivé nohsledy; rok za rokem mizí zásoba eských knih, povédomf jazykové i
správnosti, smysl pro souvislost s národními déjinami.
Velmi jemni a duchapln vypracoval v této
spojitosti
Alois Jirásek motiv jeden, kterak v Tovaryistvu Jeii-
iové zvolna vymírá vrstva národné
i
jazykové uvédo-
mélých vyznava svatého Václava, jsouc nahrazována církevními svétoobany lhostejnými k rodné zemi a k jejím déjinám; kterak v ádu a v koleji vyvždy více církevní latina a panská tlauje eskou némina; kterak jazyk svatého Václava a svatého Vojtcha klesá zvolna na sprostou mluvu opovržené
e
luzy. Ztlesnil to vie nezapomenuteln jednou episodou v triumfu svatojanském, kterým román vrcholí a takka koní. Blovlasý P. Daniel, jenž v knize ped-
stavuje
balbínovské
a
iteyerovské
vlastenectví
je-
suit, stojí po slavných bohoslužbách na ostrohu ped hradem nad ulicí Ostruhovou: ti proslulí misionái*
oba bratí Mateovitf a P. Koniái jsou
Zálibn
vzhlížejí se jesuité v
128
mu spoleníky
panoramat msta,
jež
Janu Nepomuckému
pravé ozahiie poledni sKince pletajici metropoli. Ale P. Da> niel jest zamyilcii t tklien: pro sprostný lid bylo útrpné ureno tAé kázáni jen ped chrámem; studenti tisicihlasé iásá
vttilc;
provozovati budou v koleji pouze divadlo latinské a
némecké; také nápisy na dekoraci byly toliko latinské a némecké. ani slova eského. »Kdo by to tak vykla* dal,« odbyl ho P. Mateovský. »Hlavní je oslava eského sv. Jana a ty nápisy jsou fortelné, co na tom« v jaké jsou
ei,
a je to
pedevším pro panstvo
a pro
Ale zármutek, který se zmocni staikého jesuity vlastence po téchto slovech, nemá trváni. P. Koniái, jenž jest rozzáen výsledky svého životního díla, unese ctihodného dúvéivého kmeta svým nadienim nad tím, že Praha jest méstem bezvýjimené úcty k svatému Janu a k církvi. V takové jednoté viecb cizince.*
ech
vidí P. Daniel návrat zlatých
as
Karlových a
ieptá u vytržení: civitas devotissima!
Jen
tená
nejpozomjií
nalezne v
Temnu
ješté
jeden motiv kulturní, jehož však Alois Jirásek nevložil ani
do hovor ani do volních akt jednajících
postav, nýbrž kterým podbarvil nékteré výjevy osvétlující dobovou psychologii. Míním utajený a delikátní proces pozvolného vznikání kultury rokokové z baroka. Jako vzdušný motýlek lehkého pvabu ženského vzlétá
nový vkus a nové cíténí z tžké kukle honosného a pathetického životního slohu; kouzlo hudby, hned ta-
ne^f, hned zádumivé provází ten povzlet, který pi9
129
náil
neznámý dotud vzUh k pffrodé a dHvc nepomužova f icnamL Alois
chopitelné projeronéní styku
dvérné
Jirásek znal vždycky velmi
taje
rokckovébo
obdobi a zvláité rokokového flirtu a milováni, jimíi citová hladina jest pouze lehounce óefena, a odkudž
nadobro
jest
vylouena každá velká váicA
—
toC
stidmé, nehluboké erotiky. V Temnu stavi tenáe teprve nad kolébku tohoto kulturního hnutí mezinárodního, které západoevropdié vlny peplavu jí na eskou pdu, pipravenou hmotným vzestupem ilechty i méifanstva. Jedna bytost pináii do starosvétských zátiif a chlubných slavnostních výjev v pražském patricijském svété Temna rokokové ovzduii s sebou jako osobní parfum: paní Antonie Monika Bezinová rodem Vyiinová z Klarenburku, jejíž satek s pražským sládkem a miifanem Johanesem Bezinou jsou jakési zásnuby rokokové grácie s dstojností baroka. V mladé, trochu pobledlé maceše Jiíka Beziny díme starší sestra Wertherova v jejím melancholickém poméru k hudbé, v její sentimentální lásce k pírodé, v jejím vnitním osamoceni uprosted spolenosti mšfanské jihne cosi jako první vlastni oblast jeho hravé,
—
bolestný úsmév romantiky.
na
vinici
ped
A
do
jejích tichých
dum
branou zaléhá jará fanfára lesního rohu
Tomáše Machovce, hudba tak pfznaná pozdéji tak drahá romantikm. Kulturní déje-
junáckého
rokoku a
pisec se spojil s básníkem, aby z hustých temnot protireformace a baroka vykouzlili tyto jasné výhledy, nad nimiž lehounce se houpá stíbitá mlha kulturního jitra.
Alois Jirásek minii v
Temnu
sledovati dulevni tivot
eského národa v osmnáctém veku až po ótamiik, kdy rozkladný proces dostoupil vrcholu, a kdy se podo130
I
bálo, že
hcdina smrti odbila:
pes
to
viak nemohl
úpbié pominouti onéch myilenkových prvk, v nichž t«)ily se možnosti národního obrozeni. Dotkl se jich
pouze letmými zmínkami a
ni
jediného z nich nepromitl
celistvou postavou názorné piblíženou
tenái. V ne-
ped námi hrabe špork se svou pouhými tituly zstávají názvy dél Baylových, Lockeových a Tolandových, jichž se hrozí ve své cele jesuita Mateovský jako nového nebezpeí katolické véci v echách; nejisté tušíme jen, že mladý Jií Bezina si nekoupil nadarmo z knihovny deklamatora Svobody spisy Balbínovy a Stránského Respublicu; v pochybnostech zstavil nás spisovatel, zda seliti vyznavai Beránkovi na eském severovýchode, pokud neodeili za hranice, vedle tradic náboženských zachovávali také vémé povédomí národní snad osobní dálce rýsuje se
zednáskou
loži;
—
cbtél pravé jen napovédéti a nic více. šlo tu
zejm
jen
o zásadu historické zaokrouhlenosti, nikoliy o problém básnické komposice. A proto možno na tomto místé pronésti námitku s hlediska kritiky déjepisné, která se nedotýká Jiráska romanopisce. Mezi myšlenkovými a veejnými initeli národní obrody eské, jež v Temnu jsou perspektivicky naznaeny, na dobro pominut zstal jeden a dojista nikoliv nejmén dležitý: vlastenecky státoprávní uvéjdomní eské šlechty stavovské, která sice cizím jazykem a v západoevropské kulturní stilisaci
k
eskému
vyznávala pece lásku k eské
státnímu zízení, k
eské
minulosti,
pd, pokud
byla nábožensky nezávadná; na tuto hrdou baštu narazily centralismus a germanisace
doby bezprostedné
následující, odtud vyšla vlastenecká reakce za osud-
ného veku Josefova, zde našlo oporu jazykové, literární i myšlenkové úsílf buditel. Není nahodilé, že 9-
131
Jiráick potlail pravé tuto iloiku: v Temnu, pravé
jako v etných jeho jiných dílech, ustupují naprosto do pozadí velké ideje politické, nad néi kulturního genrittu zajímají myšlenkové proudy doby, její drobné
a teplé životní zájmy, itarožitnotti soukromé, vojenské a církevní. A pak: vysoká ilechta jest jediným stavem,
jemuž v zástupu vyplujícím déje Temna nepHeno zde Jiráack místa; stavovsky i citové hledá pod velkými národními a kulturními událostmi nejradji lidství stední polohy. V tom jest protinožcem barokní doby, již tak znamenité zná; barokní estetikové XVII. veku nedovedli si pedstaviti traginoat
vbec
jinak
i
než ve veejných záležitostech, milostných a
osudech
rodinných zmatcích,
krvavých
král. Aristokratické
století nailo
xem vykladae v
ilechtiú a
zvláitnim parado>
básníku krajné demokratickém.
Není zcela snadno pehlédnouti mnohohlavý dav, jehož holandsky pesné a životné postavy hemží se v kapitolách Temna. Zprvu se podobá, jakoby starodávné zemanstvo eské na odlehlém venkove se svými selskými poddanými melo nésti hlavní tíhu déje. Uprosted vlažných a šedých interieurú dýšících pohodou stáí a chutnou vní selanky rýsují se dva originály drobné venkovské i^Iechty, Karel Henrych Lhotský ze Ptení a slena Polexina Lidmila Mladotovna ze Sólopisk, a v mistrné exposici dozvídá se tená, jak vlny asu a djin doléhají i do klidného zátiií na Skalce u Dobrušky. Jen zbžn zmiuje se iiroce rozpádající vypráv o nových proudech spoleenských, o pronikání cizáckého honosného aristokratismu mezi eské panstvo a rytístvo, o tuhnutí pomru poddanského psobením mladifho úednictva patrimoniálního, dobrácké a staromódní zemanstvo na Skalce vzdoruje 132
setrvané viem podobným novotám. Jiné zájmy tlai •e v popedi, a t nimi dvoj i stav pejímá vúdi funkci v románe. Na prostou, snáielivou zbožnost urozených staHk zaútoí katolictví protireformaní vedené jesuity: církev vítézná vznítí v nudících se srdcích zájem o svatoeení Jana z Nepomuka, církev bojující zneftokoU je misionáským úsilím o jich kacíské poddané: zápas Tovaryšstva JežíSova
s
tajnými evangelíky
stává se déjovou osou.
Jirásek neosamotAuje tohoto boje na život a na
Dobrulky pevádí obvod vininý, nýbrž sytým a trpélivým itétcem maluje dopodrobna jeho spoleenské pozadí. Skalku vystídá Praha a venkovské zemany pražské méifanstvo a úednictvo i se svými píživníky; jako na zaátku románu slena Mladotovna s panem regentem, tak v dalším prúbéhu vypravování rodina pražského sládka Jana Beziny tvoí stedisko, kolem néhož se kupí netragické události, provázející ústední déj náboženský a protireformaní. Jako jadrný chvaloeník starozemanských idyl po tvrzích a zámecích jest Alois Jirásek dávno znám a posud nedostižen; iiroká a šavnatá malba méšfanského svta v Praze za doby Karla VI. jest v jeho díle novinkou a estnou soutéží s obdobnými, v objektivním svém mistrovství nedocennými partiemi Karoliny Svtlé, hlavn v »První eice« a »erném Petíkovi*. Oba misti staropražského mšanského genni vyvolávají napadlý ten svt uzavené a nepístupné kasty s hutnou vcnosti a s klidným psychologickým proniknutím; ale u obou, stejné u mistryné velkých obrysu jako u \-irtuosa historické drobnokresby, pod písnou objektivitou se skrývá chmurná kritika staré pražské buržoasmrt, jejž z hor Orlických a z mésta
do Prahy a na
její
133
•ic
(ilnitené
tUré?): hmotná kultura poniiiU
jen
vétiinou ryzost srdce, touha vyrovnati se ilechté cd*
méifany národu, marná ctižádost spolccodU
cizila
est mravnf; každému pánu a hrbiti
otupila smysl pro
tito patrícíové,
sloužiti
se
ped
dou, pestali ze viech stavu nejdive
esky
-
-
zasloužila by Praha,
ochotni
kdekterou vlá
cítiti
a smýileli
pedstavována pouze
jimi, aby slula srdcem ech? Alois Jirásek seskupuje kolem téchto hrdých sládk, nákladnfkú a konieló
lidovéjSf a jadrnéjif vrstvy pražské; jsou to pátelé,
Bezinova domu
hosté a píživnici
a pivovaru,
stu
denti a malíi, emeslníci a pomocná chasa, úednici a písai, vojáci z
emesla
a jich žvatlavé ženy, celé tn
neklidné hejno rázovitých, sméiných a pitvorných gurek, z nichž preceptor
Jiíkv
fi
a hudebník Hubátius
oba »blíženci«-komornici Ignác Fileek a Filip Sa meek prokresleni jsou se zvlažte rozkolnou názorností detailu. V evokaci staropražského lidu ukázal vlastné spoívá svéráz a úspéch Jirásek na novo, v jeho povahokresby. Není nikde ifastnéjií než múže-li
i
em
provádéti drobné to uméni
dúvémé
srdeného ^nrísty; tyká
si
se svými postavami a postavikami, prová/
je po úzké hranici mezi komikou a vážností, odhaluje dobroduiné pod krojem kasty a povolání prostiké a tklivé lidství; oplývá velým a nevinným humorem. Nechce vSak, aby zde bylo téžisko Temna; román nemel býti ani studií mrav staropražských ani idylou dávných hnízd zemanských po venkove toto \he tvoí spíie jen ornamentální arabesky, asovou deko
—
raci,
prvodní
jesuit
s
detail.
Jádrem knihy
jest vítézný boi
kacíi: z téchto dvou tábor vyvolil své tra-
gické protagonisty.
Hluboce temné, jakoby zakouené barvy tžkého ná 134
notu, jimiž Alois Jirásek zpodobil
vdce
protirefor*
mace eské, nemaji nieho spoleného s konvennim podáním jesuitu v béiných historických románech. Pronikavá vcnost jeho psychologie noi se nejen pod povrch frasf a slov, kterými jesuiUtf misionái konají dílo hnévu a soudu, ale i pod samy myilenky duchovních agent, detektiv a inkvisitor a sestupuje až na dno jejich divokého života smyslového a jejich váinivé citovosti
— erné sutany padají a oimažující po-
hled historického duiezpytce proniká srdce
Co dovede
i
ledví.
v oblasti déjinné introspekce, pekonavií
na dobro viecku prpravu dokumentární, ukázal Jirásek nadživotní figurou P. Antonína Koniáie, jež
Jako chmurné gigantické postavy kláitemík a svétc stvoené itétv jeho životním díle hledá sobe rovných.
cem
geniálního mistra ze Sevilly, Francisca Zurbarana,
rýsuje se divé a
sama
útoné na temném
pozadí, pohížena
do zoufalé noci. Vyhublé télo a pobledlá
tvá
prozrazují asketu, prudké, neklidné, aviak velmi roz-
hodné pohyby vychrtlých úd ukazují bojovníka, ale tmavé horené zraky napovídají mnohem více: šlehá z nich písný rozum nerozluné zasnoubený s neoblomnou vlí; svtélkuje v nich horká váinivost a zvrácená rozkoi z utrpení a z hrzy: zasípá v nich chvílemi i churavá smyslnost, nezcela zkrocená kázní odíkání. Kdekoliv se v Temnu zjevi Koniáiova spíie španlská než eská postava, ovane tenáe studené jedovatý vzduch krypty v jesuitském chrám; tak sugestivn
postihl
Jirásek duchovní
tajemství
vrcholné
proti-
reformace. Pekvapí, že též této veliké figury zmocnil se
metodou genrovou; jsou
to drobné,
skorém anek-
dotické výjevy, které osvtlují nejsilnjším
proudem
pochopenf složitou a málem tragickou duší krutého
135
obae eských kaciú:
nocleh
Koniáiúv
u smrduté
zdechliny pti za humny, asketické otíifováni vlastni pilil rozkoinické loinice, chmurný vjezd na bfdném
xiMiiiténém voze do triumfálni Prahy svatojanské, zde vindc postavil Jirásek ]{enrovou kresbu do služeb jasnovidné intuice. Aviak jako ipanéliti svétci barokní doby u Ribery, Greca neb Zurbarana náhle isou z nepatrných asketických realit kláiternich vytrženi a
peneseni do samého stfedu
velikých,
slavnostnich
scén vise, muednictvi, neb sligmatisace, kde malíova
davem umele komponovaným, tak Koniáž v podání Jiráskové: misionáské kázání na namésti v Dobruice, kde pod nízkou klenbou hrozivých mraen a za teskotu hromu i v osvétlení bleslni k extasi rozplamenéný a k mdlobé vysílený jesuita zpitomuje lidu katolickému i kacískému hrzy pekelné, provedeno jest v románe slohem, který se zcela odpoutal ode všeho uméni genrového; sem do kápitoly XXIV. zhustil Jirásek v úsporné a uchvacující synthese tragické živly náboženského a kulturního života v echách v století osmnáctém. Ke Koniáiovi tis* néji neb volnéji pidružil spisovatel celou skupinu jesuitských horlitel, z kterých jediné J. Malobický na Kopidlné nakreslen jest všeobecnými obrysy; oba Mateovžtí z Mateova, P. Firmus z koleje hradecké a zvláité knz vlastenec Daniel Suk vystupují se vil teplotou a názorností osobitého života z tžkého rámce Tovaryšstva Ježíšova. invence je obklopuje i
Jistota
a bohatství individualisace,
knžským podobiznám,
vlastní
tmto
opustily Aloise Jiráska, když
zobrazoval rozptýlené stádce vyznava Beránkových na severovýchod ech v Praze. Osvdila se pH tom pouze stará zkušenost psychologická, že známe své
136
nepátele lépe než ty. kdož jsou nám sympatití, a že podezíravá nedvéra k nebezpeným vlastnostem odprcovým vede zrak pozorovatelv daleko jistéji než tichý obdiv
ina
k pednostem pítelovým?
i
spoívá pí*
hloub, v tanié povaze dvojího protilehlého tá-
bora? Jesuité jsou hrdiny útoné vle, neochabující dramatického napétí. Bratí nacházejí velikost v pasivnosti, v sebeobtavém utrpení, v útéku ze aktivity,
—
svta, kde dlužno zápasiti t bludem a pokuiením jejich osud vyznívá ve velebné oratorium, kdežto cnosti, viny a skutky len Tovaryistva skládají jakási
peplnná namnoze hrubými
autos sacramentales,
rytmovaná silným živlem dramatickým. Temnu jest iiroce rozvtvena: v první ásti knihy kupí se kolem rodiny myslivce Machovce na Skalce, kolem rázovitých a zachovalých venkovan v Mezeií a kolem nkolika tajných vyznava kalicha mezi méifany v Dobrušce; v druhém oddílu stáefekty,
ale
Bratrská obec v
krom pražských oba bratí Svobodové, pražský deklamator a zemských desk a kopidlanský myslivec ve službách hrabte Šlika; nkolik potulných kazatel uceluje obraz. Až na starce, pipoutané kmetstvím pevn k jež záhy již nabídne jim klid hrobu, jsou takvají se jejími hlavními pedstaviteli
vina
mpd,
viickni tajní Bratí v pojetí Jiráskov znepokojedním a týmž rozporem ústedním: dlužno setrvati v >zemi Egyptské*, uprosted lži, pokrytectví a petváky, ale zárove v tichém pohodlí bezpeného pojeni
i nutno jíti za hlasem dsledného svdomí a svobodn vyznané víry za hranice, sviti se cizozemcm, podstoupiti zkoušky nejistoty* volání a životni tradice,
strádání, opuštnosti?
eší tuto typickou
Kdežto myslivec Machovec rozeských bratí v dob proti-
krisi
137
reformace ve smyilu cxulantikém a strhne prudkou svého rozhodnuti i své obé déti Tomiie a Helen* ku, hynou oba bratí Svobodové bfdnou smrti v nikách silou
svých jesuitských stihatel, jako odstraiujlcl pflklad
—
své domy a kdož nulovali »zemi Egyptskou* vlast laskavou vfce než fanatický požadavek evangelia téch,
tlumoeného protestantskými
kazateli z povoláni.
My-
Machovec, který s chladnou mysli obétuje osobni jistotu a Stéstl svých détí strohé myšlence emigrantské, stuhl v knize v neživé, odtažité schéma: idea nebyla uinna živým télem, a to platí, tuilm, o vétiinc slivec
postav
z
bratrského zástupu v Temnu.
Kritická spravedlnost viak žádá, aby z této výtky
vyata jedna
tvrtin knihy skuteného hrdinu, deklamator u zemských desk Jan Svoboda. Skromný a plabyla
vyrstá chý,
figura, jež v poslední
z episodni šarže v
nedvivý
a opatrný, tklivý a néžný
muž
bez
sobectví, bez náruživosti, bez vzdoru zdá se skoro typickým pedstavitelem zakiknutého a pokoeného, ale stále estného ešství. Zaátkem devatenáctého vku byl by se tento útlocitný milovník eských knih a eské minulosti stal jedním z tichých buditel národních, byl by psal sentimentálni veršíky vlastenecké a téiil se ve své mlelivé samot nadjemi v priiti slovanské velikosti. Zaátkem osmnáctého století musí viak býti vyštván z chleba a posléze zhynouti žalostn. Jeho sudba jest z tch, které spisovatele vyruiily z objektivního klidu epického vypravování. Jako epitafem
provází Jirásek deklamatorv slovy,
která
bdný
spíše než kterékoliv
skon elegickými
jiné
místo knihy
symbolicky zhušfují obsah doby:
»V hlubokém temnu iil, v hlubokém temnu odeiet. Ani tucha jitního suitla. Temno, temno.* 138
Pouze velHcÝ mitlr pfftné roménové architektury dovedl by zklcnouti v celistvou jednotu tolik rzných onid. které jtou rozptýleny po viech stavech a zabírají tak valnou dást zemé a národa. Snad jeho konstruktivnímu dmyslu bylo by se podailo najíti tektonickou osu rozlehlé stavby, kolem niž by se zákonit a pehledné kupily hlavní souástky díla i s bohatstvím dekorativních jednotlivosti. Aviak Alois Jirásek není nikterak z tohoto vzácného rodu logických sta-
pevná osnova nad nejvdénéjií nad její vyerpáni. Nenazval sám Temno ani románem, nýbrž historickým obrazem, snad jeité pesnéji dalo by se tu mluviti o románové kronice. Epické ingenium Jiráskovo miluje nade vie volný, pohodlný tok vypravování s pítoky a oklikami, se zelenými ostrvky, ale naprosto ne bez mélin, leckde rozbíhající se nékolika nestejné silnými proudy. Hojnost výpravné látky a výpravné chuti jest
vitel, kterým
jest
detail a jednotné zvládnuti látky
u ného stále tak mocná a pohotová, že dovádí až k úplné bezohlednosti k jednoté déjové a že se neohlíží naJirásek neovládá prosto na rznost epického tempa
—
tuhou rukou rozvoje svého pibéhu, nýbrž jako štastní
vyprávéi primitivní dává se jím rád unášeti. Obraz širokého mocného proudu, který pohodlné sbírá své vody a nijak nepospíchá k moi, vtírá se do mysli opétovné; sotva tušíme, že ten onen pítok, jehož vlnkám vyprávé na as svéuje lunek naší pozornosti, vleje se do veletoku, temeníciho v úplné odchylné soustavé vrstev a hor, naopak se divíme, že vody obou ek, když se slily, plynou v témže eišti vedle sebe lišice se barvou; s úžasem uvdomujeme si, že jsme se ocitli na chvili v mrtvém ramen, kde neni vzruchu ani naptí; a pak optn unášejí nás valné i
139
.
vlny hlavního proudu
Déj Temna }t2
jsou
vznikl z
.
.
nkolika rznorodých souástek,
jen pibližné ztmeleny,
ne
viak organicky
sloueny. Není pílii nesnadno zjistiti, že spisovatel do svého rozsáhlého dila vpracoval dvoj i úplné samostatné pásmo déjové, a že úplné spojení jeho se mu vlastné nezdailo: jedním jsou zemanské, selské a malomstské události na Skalce a Dobruice seskupené kolem Machovcových, druhým píbhy pražského méifanstva s rodinou Bezinovou v popedí; ony jsou novou estnou splátkou rodnému kraji, tyto bohatým výsledkem dlouholetého pobytu a studia v Praze. Pechod Machovcových dti ze Skalky do Prahy není násilný pouze ve smyslu mravním, ale i s hlediska romanové komposice; usnadnil sice Jiráskovi sepedení romaneskní zápletky milostné mezi Helenkou Machovcovou a Jiíkem Bezinou, jež se pak stává jakousi spojující nití v román, ale uvedl jej v nepekonané nesnáze, jak vyrovnati se s panstvem skaleckým. Podobných násilných uzl jest ve vypravování více: deklamator Svoboda vpraven jest do souvislosti se skupinou Bezinovou náhodou velmi naivní; bylo teba motivace bžné toliko v povídkách detektivních, aby útk Tomáše Machovce z Prahy pivodil vyšetování a pád myslivce kopid lánského, a nejinak inscenováno i prozrazení tajných schzek Bratí v Praze. Dj Temna neplyne takm nikde z nitra a z volného rozhodnutí jednajících postav, nýbrž ze sterých zevních nahodilostí, z neoekávaných setkání, z podivných
—
pravdnepodobných známostí nevyvíjí se pirozen, nýbrž jest dovedn vykombinován a vykalkulován na základ umných sestav rznorodých prvk motivických. A tomu hovla velmi úeln meshod, z
140
toda
genrová.
kam
figury,
která v osvétleni drobných scén ttavi
spisovatel pravé potebuje.
Niéim neni nová Jiráskova kronika méné než skladbou freskovou, jak nazval ji a píbuzná dila auktorova óastéji nerozum povrchních chvaloenikú. Fresko nciádá si pouze mohutné iie, mnohosti postav, velkých postoj utrpení a muednictvi; podstata jeho jest jinde: v písné komposici podízené pedevším zámérúm architektonickým, v potlaení vieho podadného, v rytmu linií, které zhuifují, krátí, typisují lidský osud. Kouzlo Temna jest opaného zpsobu. Vítézí v ném nikoliv stavitel, ale malí; nikoliv umélec velkorysé kresby rozvržené pesné v prostoru, ale teplý,
dvémý,
detailní mistr koloritu a temnosvitu;
nikoliv tvrce, jehož výtvor chce býti pozorován z da-
lekého odstupu, ale intimista holandské povahy, který od diváka žádá zasvécenf citového, úasti oka
si i
srdce,
ano kusu osobního
zaujetí.
A
neeká
toho
vieho, tuiím, nadarmo.
Temno
vyvrací každou stránkou domnénku, jakoby
Alois Jirásek byl z
umélc, ktei
lety pozbývají zra>
kove svéžesti, naopak vzácné kvality malíské jeho historického obrazu dosvédují, že bystrost pozorovatelovu dopluje ve vzrstající tura výtvarného zení.
hodném
míe neobyejná
Nad celým dílem
kul-
v podivu-
atmosférickém klene se hluboký a dusný soumrak zvýšený písným a hrozivým pikrovem erných mraen; jako temné stíny rýsují se v tomto chmurném ovzduší postavy, a nejinak než na malbách Ruisdaelových zahaleny jsou veškeré obrysy krajinné chumái mlhavých temnot tato zamraená nálada pozdního beznadjného veera spíná v mocném úinu symbolickém celou knihu v jednotu. Na místech ladénf
—
141
houstne soumrak
ve vin»iemHi neb v ^mém mleni lesa i splavu setká se u židovského hbitúvka skalecký myslivec Machovec s bratrem Vostrým a pHjme prvni jiskérku rozhodnuti emigraniho; tak za tichého jiskení hvézd iMjpohnutéiilch
straiidelnou noc:
Uk
na vysokém nehybném nebi pospíchají déti myslivcovy Helenka a Tomái nekonenými lukami k tajné boho>
služb
kaliinické,
oslnény
dobrodružným
kouzlem
mysteriosní výpravy; tak v stínech noních zahalují-
kee
cích loubí,
a letohrádek Bezinovské vinice He-
lenka Machovcová prožije zápas mezi klíící láskou
mezi védomím rodinného pH* i odolá na as hlasu bratra zvoucího ji k otci do exilu; tak odehrává se za teskných hodin duch pronásledování pražských vinav, odchod k
mladému
patriciovi a
sluienství k bratrské
Helenin
z
Prahy,
»ukrytého semena« u
vfe
pepadnutí
Vorlík
chudé
modlitebny
jesuitskými inkvisitory,
smrt deklamatora Svobody. Aviak Alois Jirásek zná a postihuje jeité jiná kouzla veera a nod, netragická, smyslná, barokní,
kdy temné hry stín tvoi
pozadí svtelným efektm, v nichž
po oslnní, žízeA radosti, záliba v to( scéna svatebního
mumraje v
srií
umlém
dom
jen
a tryská touha
osvtleni:
Brezinovském
prvodu hudby, kdy vážná melanJiíkova po prvé pohlédne hluboko do zrak
za svitu voskovic a cholie
mladistvé graciosní maceše; to( veerní koncert na lodích na
poest svatého Jana, kdy po setmlé Vltav,
pod oblouky Karlova mostu a mezi košatými stromy na behu line se kvartet lesních roh ízených šimooem Janem Josefem Bríxím; to( posléze báchorkové osvtleni Prahy na závr svatojanského triumfu, na nž se Jif Bezina, již alumnus, dívá s rodii a s preceptorem.
142
Souhrou úinu tvételných a živlu hudebního vy> vrcholuje Jirásek isté v duchu baroka svá iiroká, teplá, vznosná líeni hromadných slavností a veej-
ných pomp, jež v útoném protikladu se zvedají na ^OTiitém pozadí knihy: román zaíná korunovaci Karla VI. a koní se svatoeením Jana Nepomuckého v Praze, takže náboženské události jsou uzaveny téžce zlaceným a zdobné ezaným rámcem chlubné nádhery. Není to viak pouze výtvarná záliba v rozlehlých, barvitých a detailních popisech, co po-
hnulo Jiráska, aby rozpedl, snad až na úkor epického tempa, tyto slavnosti: vidí pravé jimi do barokní duie hlavné v
její
oblasti smyslové.
Byste
postihl, kolik
smyslového oarováni obsahuje zbožnost barokní, jak v jejím lisavém psobení skrývají se prvky erotické, jak zvlášté má namíeno na citlivé ivy mládeže; co tu pesné vypozoroval psycholog, tomu dal zdobnou formu náladový básník. Kolik dtské poesie dovedl shrnouti do odstavce, kde Ifi, kterak Jiik za pacholectvi korunuje ržemi sošku mariánskou a opíjí se v chráme vní kadidlového dýmu a hudbou varhan! Jaký pohled do opuiténé duie staropanenské, potebujicf mazlivé néhy, otevel, když uvedl tenáe ped domácí oltáík urozené Polexiny Mladotovéf
O
úinnji než dlouhé psychologické rozbory odha-
náboženské rozrušeni v duii kacíské dcerky výjev v Betlémské kapli, ana Helenka dává se rozkošnicky unášeti slavnostním proudem nadšené hymny »0 Maria, nebes císaovno!* Vedle téchto líení a výjev, v nž Alois Jirásek luje
podmínná pronikavým studiem dobových dokument silnou intuicí, oživují kapitoly Temno ješt scény jiného rodu a pzahalil kulturné historická aper^us,
i
143
vodu. Myilim ony, do kterých ipitovatcl vložil leckterou živou vxpomliiku osobni,
mocný dojem
z dét-
bezprostední kus vlastního vnitního života: jen básnik uml obiektivnou látku déjepisnou protepliti takto živly intimními; kde takové prvky v Temnu mizl, ustupujíce pouhé mosaice pevzaté pímo z dobových pomcek, stává se kniha suchopárnou. Zvlažte jará a prudká postava milého jinoilka Tomáie Ma* chovce, tato svéží výjimka ve ztrnulém táboe Brati, •tví,
otoena
podobnými vzpomínkovými motivy, až se zdá, jakoby byl Jirásek vložil do figury rockoiiiého trubae drahý kus svého chlapectvi a jinoittvt Ne{tUnéji proniká to ve výjevu, v némž Tomái, prchající s bratrem Vostrým z ech do Žitavy, loui se s tenáem: v hlubokých lesích nad pravékým hradiitim u Kopidlna, t. zv. Žižkových iancich, za slunenflio úsvitu
jest
omáml chlapce
taj
zícenin a starodávnosti; pa-
soucí se srny probudí v hochu mysliveckou krev; ne-
odolatelná síla pudí Tomše, aby lesním rohem pozdravil jitro, aby oslavil itéstí z návratu do volné pírody, aby vyzpíval všecku svéžest a rozkoi mládí Možno snad íci, že tato scéna prosycená hudební a lesní romantikou - spisovatel jí poteboval ostatné jako motivické pomcky k zauzlení osudu myslivce
Svobody
—
psobí ponékud anachronisticky
v déjstvu z doby barokní a protireformaní; literár-
nímu psychologovi povídá vlak velmi mnoho: potvrzuje innou úast citového života auktorova pi tvoení románového. tom spoívá neposlední pednost Temna. Jako vécné, naukové poznáni doplováno bylo intuitivním díla
V
názorem, jako bohatstvf a rozmanitost postav byly ovládány hojným živlem ideovým, jako epického iiro* 144
kého yypráyétt provázel náladový malí dúvérnýcb a linMiiadBých tcén, tak pedmétný klid badají-
zátili
dho
a
zájmem
oživujícího historika se snoubí
lidsky teplého
lovka
— tvrí
se
srdeným
síly, z jejichž
souzvuku se rodí historická kronika románová, byly vzniku
pti
Jiráskova
Temna
v
ifastné rovnováze.
Alois Jirásek nechtl se nikdy spokojiti tmito slož-
dl vložiti jeSt nco hlubokou a vfelou sympatii, která se pfímo obrací k tenáov vli a jest schopna urovati jf dráhu a smr. 7á národn výchovnou tendenci, jiŽ uložil svým knihám, vždy platil spisovatel ochotn a radostn vysokou mnou láskyplného úastenství s osudy a zklamáními, s touhami i s bludy viech vdích hrdin. kami, nýbrž snažil se do svých více:
V
Temnu, podzimním
zvlášt rozvážného historika a klidná spravedlnost básnická nemají pranic spoleného s bezzájmovou lhostejností bedlivý tená nejasn, že
díle zralých let, ukázal
vcná pedmtnost
.
mže
.
.
na rozpacích, které stran patí auktorovy Arcif dlužno dodati: toliko tená eský. Le práv jen na nho pomýšlel Alois Jirásek, vda, že vycítí, která brachylogie a zámlka znaí zajiknutí vypravovatele, jenž pro dojetí nemohl mluviti dále a že najde, kde pod struností úryvkovitých vt jsou zadrženy slzy. ft^-li se a jist právem, že tebýti
sympatie.
—
ná
teprve
dobásuje knihu,
—
mže
býti Alois Jirásek
tentokráte bez obav.
Jeho románu dostalo se viak ješt spolupracovníka na nhož nemohl pi tvoení Temna pomysliti a nad njž se nemohl nadíti souinitele mocnjšího a úinnjšího: pevratné a hrozivé události dívají se pes rameno toucímu do knihy, jež vyšla roku 1915. Jsou píchodem hlubokého temna, jsou mrany a stíny jiného,
»0
145
ped
panováním iitfniho tvétla? Jest }wto, it obdoby • poátkem veku osmnáctého m neodbytné vtiraff. Jedno jest nepochyboo: udcfíU bodina, v níi také ten, kdo Jiráska iako umélce a básn&a pfiitmal vždy poozc a výhradami,
pimyká
se k
nému vdéné
národni energie a národni viry.
A
jako k uiteli jim
v Temnu; zvláitním paradoxem kniha, Jsou vétiinou trpní, volá
jest
jejii
také
rekové
k inu a ui stránkami, na
nichž se ftef zánik eistvf, véfiti v mravní sílu a lepii
budoucnost národa vyvoleného
I
(1^15)
TI
STUDIE
O JAROSLAVU VRCHLICKÉM L
Z
literárních
%
est
zaátk
Jaroslava Vrchlického.
nesnadno naznaiti,
ím
by védecký déjepis
literami mél zahájiti soustavné studium díla Ja-
I
I
J^^ roslava
Vrchlického: chybi nám k tomu základní prpravné, knihopisné a vydavatelské, tekstové práce a pramenné, látkové a metrické. Zdá se viak, že jeden úkol volá k neodkladnému eieni odborné pracovndcy a( kritiky, a( literami déjepisce, a( filology: prozkou-
máni literámfch zaátk Jaroslava Vrchlického. Kdo jen ponékud se pohHžil do studia vývoje básníkova, ví dobe, že vlastni kosmopolitické a renaissannf tvo« fení Vrchlického má zvláštní pedehru, kterou pferuiuji
se
i
zevní události poetova života. Naprosté oddáni
modernímu básnictví francouzskému, jmenovité Vicroní pobyt v Itálii s dojmy uméleckými,
toru Hugovi,
krajinnými a déjinnými, procitnutí smyslné radostné
—
po prvé zvuí ve »Snech o štésti« to vie obraci rozvoj Vrchlického zcela jiným smrem, než jakým se potud bral, a jaký poznáváme zvlášt v knize »Z hlubin*. Z básníka, neseného domácí tradicí skupiny Nerudovy, Hálkovy a Mayerovy, stává se západoevropský svtooban. Z nejistého zaáteníka, který se pokouií o písové, nejednou prostonárodn zvuící improvisace v slohu drsné bezprostednosti a erotiky, která
hutné koncisnotti, vyriístá lo*
umlec
147
iirokého verie
pe-
Ktenébo rétorickými umélottmi a obrazorými pHxdoPímé a prožité vztahy k ncttilitované tkubami. tenotti ustupuji umélým tentacim vzbuzovaným itu* diem défin, literatury, uméni. Smyslová plnost nahrazuje citovou prudkost, barvitá obraznost ujafmuje tensitu
prožití,
enicky vyzdobená duma
in-
zahaluje
nádherným a honosným svým pláitém velost myilenkového vznétu, rozsvíceného váinivou srážkou s realitou. Již na nkolika místech první sbírky básníkovy »Z hlubin* hlásí se toto nové pojetí, aviak jeité v pozdéjiích knihách doznívají akordy z oné mladistvé a píliš záhy perušené pedehry; teprve trpélivé a podrobné studium bude moci zjistiti vnitní historii této první vývojové fáse Vrchlického: jaký to dležitý a vábný pedmét pro naie literární djepisce! Vysoce zajímavý a cenný píspvek k poznání to-
tvrího období Jaroslava Vrchlického eské Poiumaví, onen kraj, kde básník prožil valnou ást jinoSských let a kam odeiel, sražen chohoto prvního poslalo
Žiti. Klatovský asopis »šumavan« právem pyšn k tomu, že byl z prvých útulk poesie Jaroslava Vrchlického, a vyznamenává se zbožností, s jakou majitelé starých zámk vsazují do svých zdí pamtní desky k hrdé vzpomínce, že tam noclehoval nkterý mladý bohatýr na zaátku své cesty, která jej pozdji vedla k vítzstvím, v djinách nezapomemitelným. Redakce klatovského »šumavanac vydala totiž v úpravném svazeku povídku ^Prodava bibli', kterou tam v roce 1873 sotva dvacetiletý Jaroslav Vrchlický oUakl a které nepojal pak do žádné ze svých knih. Povídka ta zasluhuje zvláštní pozomottr z nkolika píin. Pedevším zajímá jako každá práce hledajícího se a tápajícího mladého básníka z dob, kdy
robou, dotrpti své
hlásí se
148
Jako pokus po> mnohonáaobný: dosud jsme mohli clc^mntniho mistra duchaplné pointované prosy, jeni v »Bar«vných stepech* >PoTidkách inMiických a tentimcntálnkh* provedl pekvapajid nnit ftnilletoiitt a novelistiky, stopovati ai k roku 1878, kdy kniha »Rok na jihu« pinesla dvé povidky »FIétnu« a >Dceni Kimonovu« nyní lze sledovati Vrchlického povídkáe od roku 1873. Naprostou novinkou jest ovzduii, které Prodava bibl(« UH; pozdéji se jii nikdy nevrátil k povídce ze života venkovského a k realisticky mravoliné studii lidových postav naif vesnice. Aviak poac chytUl k prvni tvé knize lyrické.
idkorý má
interea
i
—
drobnéjii rozbor ukáie, že padesát stránek »Proda-
ráe
biblí* poskytuje i pro hlubií poznáni mladistvého tvoení Jaroslava Vrchlického cennou koist. Básník lyrické knihy »Z hlubin* závisel celým názorem i unfténím na »Májové« ikole poetické: kresbé pHrody uil se od Hálka, písové sevené zpovédi subfektivních a hrdých bol od Nerudy, náladové a krajinné dumé od Mayera. Také Vrchlický povídká z roku 1873 hlásí se za píslušníka této slavné sku-
Poznáváme mocný vliv Fialkových povídek vesnických, když mladý zaáteník se pokouií narýsovati piny.
co nejostejšími tahy rázovité postaviky z poiumavské dédiny, rozvážného výminkáe, hovorného a hbitého kostelníka, prohnaného intrikána-koAae, doha>
zovae a tlampae. Jestliže viak pod rukama nezkušeného vyprávée vyrstají rodinné tragédie vesnické do désivých rozmérú osudových, iojf te divoké
blesky
jestliže
pleraenných
v nich ki-
kleteb,
jestliže
T tchto hrzných výjevech rozhodují se otázky kosmického ádu a božské spravedlnosti, pak není nesnadno uhodnouti, že Jaroslav Vrchlický poddal se na
149
as
tik )ti(édtkých román ICaroUn> ¥itmi pNdaottmi vadami icjich imélé konSvétlé cepce. Veden tmito vzory, které v sedmdeaátých letech zcela zatlaily atarii tradici eaké povfdky vesnické, vytvoenou Bolenou Némcovou a Františkem Pravdou, snažil se mladý Vrchlický obsáhnouti celou skutenost pohorského venkova západoeského, živé prudc«
tirlnijicl
M
i
sousteuji vMoiany a inf tenáe úastmísf do ruchu sedlák, vesnického pohbu a se níkem vracejících se z trhu, pedvádí selské námluvy, pH nichž není ei o lásce a vniká do hospody za hluných scén dohodovacich. Chce proniknouti pod povrch bžného dní a vedle rodinných píbh umí vyprávti kresli typické výjevy, které
odhaluji
kolektivní
jejich
duii:
i
o konfliktech katolík otázce,
píznané
s
evangelíky
jihozápadu
i
o vystbovalecké
ech; vedle romantiky
paiíských uvádí ped tenáe i osovýjevy prostého prodavae bibli. vypozorované bitji jiskficich episod
Arcif, hlubií psychologická kresba a
djová
logiku
{sou zcela nedostupný mladistvému vypravovateli: po-
vahy nejsou promyileny a proto ani názorný; složitji! konflikty jako spor obou kesanských vyznání zstávají ideové neprovedeny; bezprostední pozorování skutenosti musí pílii asto ustoupiti literárn romantické konvenci. Klidný postup realistického li eni venkova jest mnohokráte petržen velmi smlou fabulací, která
si
libuje v
divokých výjevech zbáané-
ných mocnou obrazností a planoucích v prudkých bar vách. Nad erstv nasypaným rovem semknou dva
m
milenci v náhlé váinivosti, a zlaté vlasy díviny, spadající až k
erné hlín
cem ozáený
hrobu, zahalují
je
jako slun-
oblak, klesající na temné lesy.
piatém sporu rozvadných mladých
150
manžel
V
na-
náhle vy»
tryskne blesk vzájcBiBé shody, a
muž žene
déko a blaženost. Boue
jasnni duéevnim k tené,
kojící
se v roz-
líbá
ji
jako
nad neoekávané nalezenou osamélÝm mlýnem je zdvojnásobena požárem, v némž vaH se voda v náhone, v némž méni se samota v plamenný ostrov odeviad od zemé odHznutý, v némž vie zufící
Mésíc protrhává mlhy, aby otvfii) zsinalou tváf zasteleného paiffe, nad nímž se v pívalu erného vlasu a vousu sklání jeho doži-
$ytí, praská,
láme
se.
Na téchto votní sok, nyní pln odpuiténf a smíru. dramaticky podtržených scénách ukazuje básník též svj mocný smysl pro krajinnou náladu, jako vbec jest itnnavská píroda neposledním úastníkem déje •Prodavae biblí* upozorftují alespo na dvé místa, kde isté máchovsky vyciuje Vrchlický souzvuk dé;
jové náplné a krajinného ladéní:
míním umele
roz-
vedený efekt ozvuku hrdinova rozhodnutí v lesní šamote, podruhé pak delikátní závér povídky, obetkaný
mékkou neuritostí rozplývající se ranní páry. Mladý spisovatel, kolísající nepetržité mezi reali-
cele
stickým pozorováním jednotlivostí a romaneskní stavbou výjev, mezi naivní prostotou vesnického figur-
kástvf a náladovým uméním pointované malby pírodní,
osnoval déj
krajní napinavosti.
Na
hrdinovi
knihy dovriuje se kletba, pronásledující jeho rod
do
zaplacené konvertitstvím, pravé jako estné pokusy o majetkovou a stavovskou rehabilitaci; otec a déd spiknou
tí
pokolení;
ztroskotá se
se proti
nému
manželství
mu
stejné jako tchán a $vakr; živly dovršují
—
ochuzen, oklamán, pezhoubné dílo zloby lidské svéden o nesAatelné kletbé, koní Štépán Šícha jako pokorné kesanský prodava bibli bez domova, bez ženy, bez dítéte. Ale závér práce dává této tragédií 151
kUtby rodinné zcela itnou ptnpikthru: ¥ podtUté neilo ani o treiUjicí prst Hotpodiaftv, ani o nctfproa-
nou spravedlnost Osudu, nýbrž pouze o dsledné
zlo-
volnou mstu niemného intrikána. Le. mladý Jaroslav Vrchlický nemel nikterak v úmyslu vykoupiti se z romantické tragiky stízlivým feftenim ractonalistickým:
na
to byl pHlii poetou.
nebyl by
citoval
duch
Pro takový úzkoprsý
dkaz
a blesk, nebyl by volal hro*
bových kleteb ani živelných hrz. Odvážil bych se domnénky. že >Prodava£ biblí* ne>-znikl z pouhé poteby fabulanl, nýbrž že se za jeho déjovou romantikou skrývá cosi z vážných zážitk básníkových, jenž snad zachytil v osudech Stepána Šichy kus tragiky svého otce. rovnéž bludného muže. stihaného Eirnienidami, rovnéž neuspokojeného konvertity, rovnéž neifastného podnikatele t oborv mlynáském. Je-li tomu tak, potom má hlobif flBytl smírný závér »Prodavae bíbl(«, kde Vrchlický pravi asi: *Není nesmiitelného a tvrdého Boha, který stihá až do tetího a tvrtého pokolení: jest jen dobrotivý evangelia. Za hroby nesahá kletba a odpouitéjící a msta, nýbrž toliko slitováni a láska. Pedkové, ktef véili v prokletí zcela neproniknutelné, bloudili; pro každého jednotlivce svítá v hlubiim mravnim ádu
Bh
možnost individuálního vykoupení.* Tldc v umélecky nehotové a slohové roztíiténé prvotin prosy Jaroslava Vrchlického, kde kíži se vlivy domácích vzor s propukajícími, ale posud ne-
vyhrannými sklony kovy, vysloven jest
obraznosti a náladovosti básníjiž
onen smírný a moudrý huma-
nismus, který nachází pak dokonalý výraz v zralýdi
knihách »Život a smrt*, »Písné poutníka* neb »2am* berské zvony*. (1912) 152
I
n.
Jaroslav Vrchlický
brány peplných
IH
a
a
Ciuieppt Parini.
mistrovských
peklad
Jaroslava Vrchlického z drahé jemu poesie
I I
zachmueného a temného Giacoma Leopardiho, jejž déjepisci nazývají posledním velkým básníkem italského obrozeni; jiný klasidsta, písný a posméiný Giuseppe Parini, který patí k prvním literárním prkopníkm tohoto proslulého vlaiského národního »rísorgimenta«, tyí
V^:^^
vlašské stojí postava
klasicisty
ac na
samém
konci pekladatelské innosti Jaroslava
Vrchlického. Pétaticet
peklady, pineslo nám
má význam
let,
ležících
mezi témi dvéma
vie, co v italském básnictví
svétový: jsou tu oba dédicové stedo veku
a praotcové moderního lovéka, Dante i Petrarca; jsou tu oba sladcí a okouzlující básníci vítézného rinascimenta, Aríosto a Tasso a za nimi divoký velduch pechodní doby Michelangelo; jsou tu veškeí moderní poetové vlaští, s hrdým obroditelem antických ideí a forem Carduccim v ele, a ani na poslední velké zjevy, na Pascoliho, Annunzia, Adu Negrí, není zapomenuto. A tak provedeno bylo v devatenáctém veku eským básníkem to, ve trnáctém století marné se u Karla IV. pokoušel ímský tribun a vlaš^cý humanista: získáno bylo na sever od Alp vroucí porozuméní pro národné kulturní snahy oné Itálie, jež védomé a s nadšením staví na základech
o
staroklasických.
Nepekvapí, ekneme-li, že tiadvacetiletý básník, pdé pekládal klasického pesimistu
jenž na vlašské
153
Lcopardiho, a padesátiletý poeta, který
ph
univerait-
pevod rokokového satirika takmé dvé rzné otobootti: Vrchlický podstatou genius protoovtký. Nad Leo-
ních tenich improviioval Paríniho, byly
byl celou tvou
pardim mladý lyrik prožíval viecky viinivé a bolcttné hrdého srdce a pochybované myilenky, které bottfí v prvních jeho knihách; nacházel tu ozvuk oáboienského svého nihilismu a erného svého svétobolu; obdivoval a uil se filosofické dumé ve verii, ale krise
i
klasické tradinosti u výrazu a umélosti strofických
útvar. Na Paríniho hledél uklidnéným intelektem lovéka, který
mnoho
prožil a
mnoho
odpustil: ien tak
dovedl chápati zvláitní smés rokokové néhy ncsti v
drobnomaibé
mrav
i
a stoické písnosti
koketi
roz-
horlenosti v jejich posuzování; jen tak umel poroz-
uméti Paríniho složité satie, jejímiž zbranémi )90ú vtip, parodie, burleska; jen tak, na rozdíl od Carducciho, pišel na chut Pariniho bodavé ironii, jež >pc
strané šeptá a syí«; jen tak osvojil si svéráznost tormy oríginálu, která pojí bezprostednost causeríe 8 opravdovými hodnotami básnickými. Giuseppe Parini nebyl Vrchlickému pouze nahodilým pfedmétem literárního studia a pekladatelské virtuosnosti, nýbrž zjevem kulturné spíznéným: není nezajímavo vyietiti tato vlákna píbuzenství, zvlášté proto, že milánský abbé zaujav našeho poetu již v mladostí, zaméttnával jej vydatn teprve práv v posledním období jeho tvoivosti.
Z básnických dl Giuseppa Paríniho, nesporn nejvtšího vlašského básníka v neplodném XVIII. vku, žije v pamti svtové literatury pouze velký tydílný zlomek »I1 Giomo«, onen »Den«, který Vrchlický peložil pro »Sbornik svtové poesie«. Jen znalci vdí 154
I
i
o jeho drobnéjil
lyrice, která nejradéji
užívá formy
tUrovéké ódy a obdivuji tc tu nejen tkladbé hutné a péáaét nejen Ytrmsu vxnrieBému a pece vždy jadrné-
om, nejen ifastnénni vyttiieni klasických vzor, ale pedeviím osobnosti básníkové, jež jest obansky hrdá uprosted q>olenosti nicotných aristokrat, mužné otevená v« veku ochablých sil, národné uvédomélá za nadvlády cizácké. Vrchlický peložil z lyriky Paríniho ve >Tfech knihách vlažaké lyriky« dvé skulpturálznélky a jednu rokokovou pfseA plnou prchavého vdéku; i pro néj byl Parini pfedeviim básníkem »Dne«. ní
milánské akademie Brery churavý a mladistvým bojem o chléb
Ze starodávných oken hledí
její sestárlý,
seilý editel, profesor a abbé Giuseppe Parini
do své-
táckého víru elegantní vzneiené spolenosti, pro niž zstal vždy plebejcem a chuasem. A zatím co jeho
po hrdinských dobách antické prostaroímské ctnosti, pozoruje jeho bystrý zrak módní shon pidimužíkv, kterým patí svét. Kruh denních starostí a radostí takového urozeného a bohatého hejska milánského vyerpává satirickou básní ''II Giorno«: jest to velmi podrobná a výmluvná kroselské srdce touží
stoty a
nika jeho ranní toilety a snídané, jeho polední hostiny
u zbožované dámy, jejímž jest cicisbeem, jeho odpoledních her a veerních promenád i návštév, ko-
nené
jeho
ností;
pi tom vénuje
noních spoleenských a hráských povinepický kroniká stejnou péí postehu a ifi popisu svétu dámskému jako pánskému. Jsme zcela v ovzduit rokoka, nejinak než teme-li
básné Popeovy, Zacharíaeovy, nebo povídky Crébillonovy; jen rozkoinická nevázanost u vécech lásky chybf u Pariniho úplné. Elegance a dekoranost, hravost a nicotnost, záliba pro mytologické vložky a lži
—
155
klasické pHkraiy,
—
to( vlastnosti
samé
látky, jichž
ictfi Partni zcela soustavné.
vi«
Ale jeho názor na život jest naprosto jiny: arrnt co JMt vážnoat životni, co jest muiná dstojnost,
co
jest
obanská
povinnost; proto ironisuje itiplavé
a bodavé své naparfumované a napudrované kavalíry
a milostenky, proto v rafinovaném
protiklade
užfvá
k líení nejnicotnéjiích malicherností básnických pro-
stedk
z hrdinské a rétorické poesie renaissanní a
tfm je sesméšAuje; proto klade v obdivuhodném protikladu proti tém salonním miniaturám souasným struné, ale vznešené obrazy hrdinské prostoty a asté
venkova.
pirozenosti
Literární kouzlo >Dne«,
jenž
bohužel nebyl dokonen, spoívá v tomto stálém zápase hravé a pvabné látky s písným a mravním názorem: kulturní jeho význam viak hledati jest jinde:
zde uprosted spolenosti aristokratické hlásí se reformní a obrodný duch obanské spravedlnosti; pod rokokovou formou vrou ideje revoluní: ze salon, budoirk a heren pudí tenáe neuvédomélý rouš* seauovec do pírody a klidu; klasický starovk doporouí se tu jako škola mravní ryzosti -- nekoní zde jen stará vyžilá a zdétinžtélá doba, nýbrž vzchází tu též
vék nový
laci,
když
—
Vrchlický našel proto skvélou formuv ^Posledních sonetech samotáe* apo-
strofoval Pariniho:
*Ty nelítáš, jdei obanským jen krokem, ty nehimái, fen v iertu mrkneš okem:
Svt
starý stejné stoji v plamenech!*
Jako komentár k pekladu
*Dne«
te
se
studie
Vrchlického »Giuseppe Parini a satirická íeho báseA
156
I
»Dcn«, která z »C«>opitu edcého musea« pfeila r. 1906 do prvniho svazku >Rozprav litcrámk:h«. Vznikla z universitnlch výklad a pvodu svého nczapfe: pehledné zbytenou obifrnosti podává bás« a názorné, mitty nlIcAv ihrotopit, vécný obuh a vdci tendence »Dne«, kdežto o technice básné zmiAuje se jen letmo. Jako
m
ve Tétátné pozdních literámfch studií Vrchlického propedeviim zámér informaní; nékdejií okouzlu-
niká
pednosti jeho essayí, zhuiténá karakteristika, pekvapující bohatství slovesných analogií, pronikavé poznámky o básnické formé, ustupují nadobro dc jící
pozadí.
ím
mohl
býti,
ím
pechodní zjev na-
byl tento
mu
oddal jako
literárné
historický
iemu Jaroslavu Vrchlickému, který pekladatel,
jako
básník,
jako
se
vyklada? Vrchlický
XVIII.
mél
živý
jeho
století:
jemný smysl pro rokoko
a
smyslnost
erotická,
jeho sklon
k maskování a kostýmování, jeho dar, pojímati život
jako estetickou hru, nisaci
eského
dobe
odpovfdaly duševní orga-
básníka; pevlékal rád starovéké myty
do rokokových kroj, bavil se pohledem na bohy a nymfy v pósách galantních abbév a ielmovských pastýek; s vdékem míšeského porculánu maloval výjevy z park a pavilon doby Ludvíka XVI. Proto látka »Dne« byla mu blízka; mél vždy rád véci lehké, šumivé, pénivé. Avšak ani duch Paríniho, posklebná a trestající ironie, bitký a pece úsmévný sarkasmus satirikv nebyly kladateli tirik,
Danta
mu i
nikterak
cizí.
Huga, Giustiho
V i
milovníku a Barbiera
žil
pesa-
o némž jednou kritika bude musiti napsati mono-
Kdekoliv Vrchlický dotýká se asových a zejména politických otázek, kde se vyrovnává se svou
grafii.
157
dobou
a
tobéttaným
\*)iin
horli proti materialismu
plnoatrunné harfy bátnikovy jett
i
uiivá vedle
praku Mtiríkoira, af
v trpkých dumách ukáznéné formy
to
i
v pouiti«,
a
kdekoliv
trpaslictviin,
a Ihottejnotti,
»Bodlái
z
Parnassu«.
zpanitélou chasu jich zábav,
»HUsA
v drsném patosu »Dédictvi Tantalova*
kvas
zvd
Satirik Paríni,
satiry své
bi
kttrý »imi
a Uil prázdnotu
a ilehal zbujný chti«, byl
s
Vrch-
lickým bytost spffznéná.
A pfedevSim byl Giuseppe Paríni velkou postavou v dramaté déjin, kterou Vrchlický miloval pro lidské pednosti více než pro veSkeré pednosti umjej i
Dal o tom sám svédectvi nezapomenutelné. »Nových zlomcfch epopeje« te te báse > Oban
lecké.
V
Kristus*.
Revoluce,
»rovna
lvici,
jde
svétem
pes
trosky a ruiny, jde s Marseillaisy písní vítézící a v pa«
nad Milánem do svého kruhu celou méstskou správu; jediného muže nikoliv abbého Giuseppa Paríniho. Vážný a písný kmet s trikolorou na prsou vstoupí na tách za ni zloiny.* Její požár vzeplá
i
a strhne
—
radnici,
kde kypí revoluní kvas a
»A po radnice jak tu tikal svým zrakem, jeni se tml, nad stolem Kristv kiž, feji
rej.
stn vidal
denn,
dnes poprvé on nevidl. Stál chvili k slzám dojat o srdci istém, a ústa se mu zachvla:
*Co udlali jste s obanem Kristem, kam jeho tvá se podla?*
A záe,
pak, v oné prudké rétorice básnkké, plné svtla a jatkou
po Victoru Hugovi dovedl rozpoutati pravé 158
ien Vrchlický. Hti ic Parmího obžaloba revoluce, jež xapomnéla na lidskost a vrcholi zbožnénim »obaiia
tvrce svrchované humanity: líberalistické iemui rovnéž pod maskou italskou v statené romanci o Ugovi Bassim, výraz dal Neruda
Kritta«,
pojeti kt««fanstvi«
>nmichu republikánu «. dochází tu grandiosního ztélesnéni. Paríni v posledním odstavci básné zmlká; ieho obdivovatel, pekladatel, dédic. eský básník
pejímá slovo a pronáií hluboce významnou adu výitek svému století* které nezstalo vémo ideálm Pariniho, nýbrž zabedlo do chyb jeho revoluních protichdcv. V mocných strofách téch satirik Vrchlický
a rétor podávají gickou silou
»ó
si
ruce, až posléze vytryskne s tra-
výkik meditaního
Parini!
Tvj oban
lyrika:
Kristus vlídný
ran sterých znova krvácí, co Briareus storuký. vsak bídný, z
se lidstvo ve tmách potácí!*
Jako dozvuk mohutné této skladby zaznívá v se»Já nechal svét jít kolem« báse »Smrt Pariniho*, lnoucí k historické události tésnéji než u Vrchlického zvykem. V posledních okamžicích ped skonem jest Parinimu popáno za náhlého vzplanutí životních sil opojiti se nejen kouzlem nádherného sluneního západu, ale procítiti a promysliti soustedéné stárlé knize
viecek velký a trpký obsah vlastního života. Báse roztržena jest ve dví: první polovice jest jakousi orgií zrakovou, kde oko, vyzbrojené nebývalou vnímavostí, stává se opilým vézném v planoucí klenotnici posá-
ást hntné m obuiné, s hoa odevzdáním, resumuje Potopit Paiiidho. Kaž-
zené drahokamy: druhá kostí
159
dý oddil má své bétnícké hodnoty, ale pevné zkloubcni epické té krctbé chybí. Výpravný proud, {«bol nelení ani sloky, ani rýmy, te^ volné a nepéai pod návalem rétoriky. Akoliv Vrchlický se pHdriel ve své básni velmi vémé fakt doložených od iivotopisc Pariniho, pece propuká zde mocné struna osobni:
m
výkikem prosby k Bohu, aby dopál poetovi na sklonku dní toho, co vyzlatilo skon
citfme, jak báseA jest
satirika vlašského
—
kéž by se
i
jemu v hodiné roz-
louení » vrátilo vie ekou svétla v zrak zpitý, jenž by se nemohl odvrátiti od feerie nebesl« Ale pání zstalo cslyieno. Osobnost Pariniho zanechala takto v naií poesii hlubokou a svétlou stopu. (1912)
III.
Damoklv me. fa sta
antických báji a helénských povésti proilo
[obraznosti a poesií Jaroslava Vrchlického: tu
v klidné zálibe naivního epika vystihoval svéži déjovou
nápl
a lemoval
ji
jejich
rozicoinými arabe-
pHbéh v výmluvnou ivoa dumu; jindy odíval sladkou Heladu mladých boh a skami; tu ménil náboženský neb hrdinský
hutný symbol, kterému
posvécoval
královských milenek v pvabný a lehkomyslný rokokového rozmaru, nacházeje všude hru, rej, mAikarádu; nejednou zalidnil po sniélém píkladu Goethové antické hihy Peloponesu fantasií romantickou a plesal, když z objeti starovéké Heleny s rooderjejich
iat
160
nim Faustem zrodila
se výbo)ná
myilenka,
pádid
k slunci, do vzduchu, za nemožnosti. pak náhle pobledl, svadí a settárl viecek tento
A
vmTHny a tamaryiky stály ptd otíma básníka rázem scttárlého temné a nahé;
hclénaký
tvét:
olivy,
pepo
i pozemiti bohové se zachmuili a v charé, prázdné stíny; hrdinové, zápasníci a kentaui pestali zajímati zatrpklého poetu, který se s tváí zahalenou odvrátil od Homerovy, Hesiodovy a Aischylovy iše: velký soumrak božstev a bájí na-
olympitJ statnili
deiel.
V
této hodiné désivébo
icení a tragické roz-
luky nalezl Jaroslav Vrchlický váinivý vztah k tem-
ným
píiemým
stránkám eckého bájesloví. Jehc obraznost tékala v horeném kroužení po proklatých luzích Erebu a Tartaru, vidéla stále hnusná hejna Harpyjí, cítila neodvratné zarývání se vampyrských zkrvácených elistí, slyiela vražedné údery zuivých kídel jedovaté sáné, lekala se unikajícího ovoce Tantalova. Rekové inu, Theseus, Herakles a Achilles zmizeli, ale místo nich znovu a znovu strašil básníka ukrutný íantóm krále Damokla, nad jehož zoufalou a vinami obtíženou hlavou nepetržité se na tenounké vlasiné chvje proradný me: a
»A pede mnou se znova zvedá, já citim, jak mé srdce hledá, af v snni noním, shonu dne, a já se ptám: kdy dopadne?*
V mužných
letech básnického
i
uméleckého svého do konin pod-
rozvoje Jaroslav Vrchlický pohlížel
svétných valící se
li
klidem a bez hrzy. Temnou nutnost osudu, na hlavu lidstva jako balvan Sisyfv, pe-
s
161
konával umélcckou rozkoif a védomim, ic pravé lid•ké itéttí nosíme ve vlastni hrudi (-Ananké* v •Sonetech samotáe*): z hustých mrákot záhrobí* odkud zaznívají kletby a stony,
zel retignované vystupovati
nové životy (»Hymna Persefoné«); velkou a némou královnu podzemní Hie vítal vdéné a toužebné jako poslední lásku lidstva, v jejímž náruí se spí sladce a bez únavy (»Quies« a >Zahrada Persefony«); pouze údél Ixiona, jenž s osudného svého kola vidí a slyií toliko boj a sten lovéenstva, naploval jej melancholií
(»Plá Ixionúv*).
Pozdéji v dobé citové krise básníkovy na rozhráni století
zaútoily na Vrchlického po prvé
odbytností fatalistické píiery,
kladem smés r.
jest
prudkou ncdo-
kniha *tamherské zvony*, vzniknuvší ve-
1900.
te
s
ehož výmluvným
Vedle vénce
elegíí,
který dal sbírce
tam nová fada »Písní poutníka* a bohat\ oddíl meditaní »Stopy dn a noci«. Onde probouzí se filosofický a odevzdaný poutník v katovné. maje obnažený me hostitelv pfímo nad hlavou a uvédorauje si, že podobný me svédoml stále visí nad srdcem nás viech; tuto nadepsána jest jedna z básni pfímo »Me Damoklv*: akoliv osudná zbra visi na tenounké vlasin, dodává si poeta pece mysli: jméno,
se
•A nechf bez v
sjede
bázn
me
o 9 tim se
Temný
— drži posud — nmu —
znm, já k to zakuklený Osud, fii
usmi^im.*
vystupován
pak ve tech nadepsaných »Ananké€, které podmauji stejné reliefností vidéní, jako drsnou plattiten fatalism
stáncích téhož cyklu,
162
jest
.
kou výrazu: skalnatým bludiitém, které stupovité zaviji se do spirály, krátil l>ásnfk, stihán výsméchem Osudovosti, jež mu svítí kahancem na cestu temnotou a vzdechy, aby v kaidé zátotíné vysykla mu nenávistné do tváe jistotu svého koneného vitézstvi. Mlky odevzdává se básnflc do její kruté vle, »jak hmyz, jenž obffm rozdrcen jest nehtem, jak vozu kolem hlemýž malý, slizký* Tak bylo za doby naprostého duievního i télesného básníkova,
zdraví
hnala temná
kdy
se
pes
slunce,
pekroivií
mrana
zádumivosti a stesku. Ale daleko mocnéjí do okruhu téchto pedstav, v nichž se mísí chorobné stavy propukajícího stihomamu s dantovským visionástvím, a v nichž béžné symboly, pijaté z bájesloví, se proplétají s fantomy stísnné úsoby, zakleta jest ona z posledních knih Jaroslava Vrchlického, jež náleží vétšnou neblahému létu 1908, a kterou poeta pojmenoval píznané »Me Damoklv*. Jejím jádrem jsou básn z posledních týdn jeho tlesného i duševního zdraví, kdy tuchami, úzkostmi, depresemi se hlásilo píští ehosi strašného a osudného, jakoby básník ješt bloudil na tomto behu temných vod Stygu, avšak slyšel již údery vesel Charonových, lkavé iumtoí vln pods vtních, chraplavý štkot Kerzenit,
berv
.
,
Chronologicky lyrická sbírka »Me Damoklv*, s níž se v básnické pozstalosti Vrchlického mže miti toliko svazek meditativní epiky námt vétSinou antických »Panthea«, náleží bezprostedn za knihu •Strom života « nemže býti dvou dél bytostn roz.
.
.
dílnjších. »Strom života* jest tmiéle lenná a složité instnmientovaná hymna životních klad, velká píse
vesmrné
jistoty a radosti,
kde
široce
rozkídlený pan-
thcism ruif evoluním optimismem a vitálni hromadnofti veikeré individuální rozpory a osobni krise; báa>
monism zachrauje
tu do teplého svého klina »Meée Damoklova* • to v básních, které nejsou inspirovány onémi hrozivými halucinacemi a temnými depresemi chorobného jest ada zoufalých a záporných výkHkú rásti nika, jenž se cltl ve svém hoi, zmatku, kolísáni zcela osamélým, odíznutým od spolenosti, nedvéujlclm viemu tvorstvu. Jeho citovým zdrojem pi tvoeni jest erný dualism lovéka a vesmíru, myilenky a hmoty,
nicky
básníka
i
—
celý svét. Jádro
i
—
bá
touhy a reality. Pemmiatické rozpory zrazeného idealisty derou se korou pýchy prudce na povrch. Jestliže Vrchlický ve »Stromu života* se na nejedné stránce vrátil k širokému zvunému verií rétorickému, jaký péstoval mezi svou ticítkou a tyicítkou, zpívá v »Mei Damoklové* spíše onim dúvérným, protepleným, trochu šedivým a trochu ležernfm slohem, jehož
rzné
fáze se daji sledovati od »Pl8ni poutníka*: vedle lehce
improvisovaných a osvobodivé volných písní, jež jsou sám dech, rosa, jiskeni hvézd, tou se tu ponékud stízlivé rické
sloky
životní
feuilletony,
moudrosti a zase
které
nepohrdají
jakési
rením
ly-
triviál-
obrazem nebásnickým, rýmem ledabylým, ale mocné sugestivní, v nichž obraz, ba spád rytmu zdá se býti zrozen z nejhlubiího ním,
vedle nich znovu písné i
prožitku.
K emu
užívá
tentokráte
astéji tohoto lyrického
stilu,
Jaroslav Vrchlický nejkterý jest
takka uren
k oslavé rodinné intimnosti, pátelského semknutí, milostné néhy? Reprodukuje jim básnicky samomluvu, v níž zarývá obrácený hrot do svého nitra pro rozpor mezi nevyslovitelnosti véna a marností básnického 164
tónu. Zachycuje fim náhlé setkáni,
pH némž
starý, še-
divý a zklamaný poeta lie mladé, krásné a výbojné
pítelkyni o svém stavu, ai stisk ruky pfí rozchodu oba zrádné demaskuje. Maluje jím v néžné technice pastelové miniaturni podobiznu krásné ženy, která obnaženou svou vnadou plenila klid jeho mladosti. Zpfvá jim mékce melodickou elegii o hodinách, které jdouce »za sebou bez promny, promén nesou celý klín« a pece zi lovéka vždycky osamlým. Neb konené zhuituje tento stil v hluboký obraz o vábicim stinu viech laskavých stromu, pod nimiž sedává bledá dívka, nazvaná Samotou a lákajíci neodbytné:
*Jen své se ji a zahrne t celá, dnes Láska, zítra Smrt se bude zvát: tiif jabloových kvt na t schvla a šeptá mdle: Pojd, hochu, as je spát, jsem stin jii poslední ó, chtj se vzdát!*
—
Pouze výjimkou zazní v knize i jaejii tóny mužného rozhorleni, bojovného útoku, lyrické polnice; není bez významu, že v nich jde o boj obranný, nikde o ofensivu smysl, mySlenky básnik jest životem umdlen a vyerpán. Jaksi cizorodé zacinká v této popelcové knize svými rolnikami poetv rozmar, využitý též tentokráte za princip formální; jakoby náhodou intonuje Ecclesiastes villonskou rozkošnou baladu >pro domo sua« s paradoxním a nezcela doloženým refrainem: >Jsem vždycky týž, nechf stokrát ménim maskuf« Zcela samostatnou skupinu skládají v »Mei Damoklové* lyrická isla, jimiž dovršuje se v díle Vrch-
—
—
165
lického obrat a
perod
pak astéii. Snad za vlivu báa-
•bfrca »TÍché kroky« a
nfk
slohový, patrný po prvé v«
anglických a némcckých, jež tenkráte horlivéji
pfekládal, pftchýlil te k
onomu proudu moderní
ly-
riky, který prýité z pftAové tradice
germánaké, ncjplnéji vytryskl u Goetha a pak prostednictvim roman-
tik pelil
do Francie, aby ovlaiíl pudu zprahlou myslimc nejednou pH bAtnlch z tohoto období Vrchlického na Goetha neb Shclleyc, Moerika neb Verlaina a ne již na Huga nebo Leconta de Lisle. Kdežto dotud zmocoval se svéta smyslovým popisem a diskursivním poznáním, chce ho nyní dobýti intuici a nabádavou zkratkou. Barevné feerie a svételné kontrasty stariích knih ustupují stíbrným odstínm $edi a náladovým valeurm polosvétla. Kolorista uhasíná, a melodický lyrik se osvobozuje z jeho podruí; eník ohromující a umlující odchází, aby mohla zazníti píse, istá jako zvuk stíbra, svéží jako tok horského potoka. Vrchlický mél odvahu a silu odevzdat svou lyru do služeb nové kráse. Nyní, v knihách »Tiché kroky «, >Svlace na úhoru«, »Západy« a v lyrické trilogii »Korálové ostrovy*, »Skryté zdroje* a »Zaváté stezky* |>ohfíchu musíme se
i
latinskou rétorikou
.
.
.
—
hledati taková
písová
a citová ísla vedle strusek d
ilak
—
tivy:
motiv bolesti, která oiifuje a motiv nalezení
vracejí se vždycky znovu dva ústední mo-
trvalejší a spirituálnéjií krásy.
ecká
Není
to nikterak sta-
resignace, jež bére za vdék pouze vychladlými
dary zimomivého podzimu a spokojuje se živlem odmocnéným, pírodou zaklopenou mlhami, nebem bez slunce a bez pták nikoliv, pro Vrchlického nenastává jese, nýbrž obrodil se k nové vesné. Perod života citového a duchového déje se ve smyslu néhy .
.
.
166
Kde díve
a istoty, zbožnosti a grácie.
smyslná, ste se
te
vládla láska
nad ženinou hlavou oddaná pie>
ta;
kde druhdy vzpínal se uchvatitelský výboj, skláni
se
nyní klidná dvéra; zlatá koupel plného slunce
mlze souzvuného soumraku; a touhy se uložily ke spaní.
ustupuje stíbrné
krve ustal,
V >Mei Damoklové* pipadá zvláitní
mravné vykupitelské
var
této intimní lyrice
tvrí
poslání:
volné
rytmické síly básnické podstupují zápas s chaotickým mechanickým a nehybným tlakem osudu. Staí para*
etné mékké a vzduiné pie^y. nadepsané •Hodinám budoucím*, >Klid«, »Sen«, >Veer«, »Rá-
frasovati ty
no«,
aby vysvitlo viecko teplé kouzlo citové písné,
vné, grácie a néhy, pro niž rétorická pízdoba niím a životní
celá lyrínost plná rosy a
není barevná
pravdivost
i
a
i
psychická syntesa viim?
poví více ale-
spo
jedna z básni téch, citovaná tu v plném znéní? Básník ji nasýrá »Sansomluvou«:
*Ách. mohu ici tak málo a mohu ici tak moc!
Den vyzni a všechno
viim, co se stah, zhlti zas noc.
Den mnohým
tak lihezné lákat,
dá se jen v snech,
co
tušiti
ie
veer bych hoce
tou pisni
ó
jitro!
vyznlých
ó
noci!
já plakal
ech.
vy póly,
kterými omezen den!
Kdo
pochopi, jitro jak holi,
kdyi nesplnn zstal nám 167
sen':
Ách, mohu ici tak málo: fen chtil bych ukoj a chlad
a vdomi, ie za to
pro
chtét Jgem o
ttáto,
nco
»lál.
—
Bubliny, piliny, snahy
ó práce zbytených dn, ó iiti, ó vnosti prahy,
k nimi celou svou duši já lnu!
ó chtl kýs
bych vyžit se krátce,
andl by
v stopách
mých
sel,
v klín noci stanouti sladce, tón zachytit, v posled jeni znl.*
Zde
ped samým
odchodem, slyiime tep básnického
srdce Jaroslava Vrchlického, jeni piiel mezi nás, aby zachránil píse. Nebyl to lehký úkol, jejž takto bovložili na nj: v dobé politické maloduchosti a hospodáského materialismu nechtl být než básniIcem. Neusnadnil si sám cesty k tomu: kulisami dekoranosti, vodopády rétoriky, liánami Ižiíilosofie zastavil si sám na dlouhé roky stezku k volným oblastem ryzí písn. Hrozilo mu leckdy nebezpeí mechanismu,
hové
úskalí opakování, lest a pohodlí se
pímo
spiklo proti písni.
bžných schémat:
Sám Osud pepadl
krát poetu na výprav za vzneieným chtl
jej rozdrtiti
vic
n^oli-
cilem; jednou
divokou ranou do tváe, podruhé za-
skoiti ze zadu zradou banálností. Jaroslav Vrchlický, odolával.
Orfeem,
Jeit v jcnŽ
a
obas
klesal,
pece
posléze
knize na rozlouenou chce býti
vyvádí píse Eurydiku z
vých.
168
luh Hado-
—
Neohlédne «e pece Eurydike? Vrcholem knihy, jli ovicm chybí ono virtuosnf uspoádáni. kterým Vrchlický asem nahrazoval a zastíral nedostatek organického elenéni, zstávají pes to na konec nikoliv výtrysky osvobozených a oiiténých sil nýbrž
rytmických,
zachmuená ísla mocné
visuální
nálada tuhne v obraz, deprese méní se v iníerhrzné tušení pechází v divokou visi blakeovskou. Z nejtemnéjiího pesimismu roste obraz síly: tu
nální fresko,
lidstva jako
nekoneného prvodu spoutaných
c i Šílenc ve zdraném šatu a
s
trestan-
koulemi na nohou:
•Sia katan, fichz nevidí, je žene, a šlehá dtkami a ikorpiony
a knutami, jež sluji Trud a Starost a Bida, Zlata chti. Alkohol, Lítost a Zoufalství v neznámou pekla Sibi, kde není úkoje a slitováni, kde Jahve kamsi do výšin jim unik', kde podle cest na kíži Kristus mlí,
kde tupé dví Fátum poloslepé, co klikatý blesk v snžný oblak pise .« na jejich Ibi své dsné Anathema .
.
Život lidský se zjevuje sestaralému obdivovateli a pekladateli E. A. Poea jako kyvadlo pohybující se v hluboké studni Prostoru a temnot asu, zatím co kdesi venku zpívají a taní radost, nadj a vznt. A
prudkých hymnách na hudbu tou u Vrchlického v nejrznjších fázích jeho rozvoje, nachází poeta pro vody padající do hluboké propasti tyto obrazy blízké Dantovu líení Infema: po
tolika
živých
mocných
proud
a
a jásavých tok, které se
169
.
•ó, byl to
ium a huk a
vir
a
bouný
du90t
jak fen »to hladových by z psince uyUtilo,
o náhle zlomen jak vzdálených
o
kluMot,
pod kotl rachotem jak
zápasici cello,
zde všecko v propletu,
vir.
epád. trysk, dno, tkal
kružba a kletby, sténáni a jásot, výskot, tužba, to vie se v miliardách drobných kapek tUli v tm, nad nii svitla se jak tygi oi blyití
.
.•
Divoká groteska vniká do bá^nikových motivu a jakc by iklebem umrlci masky cení tc viude do nejviednéjifho života, jehož rozmarné ukrutnou pekotnost nebo causeríi. V hromadé poloshnilých umrlích prken na iiunavském rozcestí nachází básník rozbité a pokalené desky z harfy: neznaí to viak pro ného snad otvobodivý Vrchlický
chce
napodobiti
výkik hudby, který
rapsodii
se dere z trudné a trapné oblasti
zmaru, nýbrž hoké svédectví, jak život vie znesvécuje, uvádí v nízkost a oiuméní. Listopad klepe na dvee básníkovy a bére na sebe podivnou podobu žebravého mnicha s nší na zádech, naplnénou barevnými a bezcennými dary pozdního podzimu, jeabinami, pestrým listím, svadlými kvéty, babim létem. které vrhá ped práh poetv; ale fantastický host chce vie
výménou odnésti ve své nii všecky marné a pohodlné lse básníkovy a ten si s nim potléze pii
pijí:
—
obraznost snu, divoký
mysli, rozmar, tucha a
ds
let
pedatav, rozniiené
proplétají se v paradoxní
té básni.
Ve
viech téchto skladbách bije do
oí
zvláitni kar>
aktér slohový. Jsou to spíie grandiosní
nárty než
vyhranéné, definitivní básné; spíie prudké a bezpro-
170
stední záznamy z deniku poetova než formové vyválené kusy zralého a trpélivého uméni. Nestai fici: improvisacc; ty nejsou od zaátku u Vrchlického vzácnosti.
dáni
pekotném stíobrazc prožitek tak útoný
Ale zde. ve tméti
rytm
i
strofických
[{enhj, v
pimo brání, aby básník oddal se zasvécenému kouzlu tvoení a aby podídil své kypivé já a bezohledný
—
cosi vymrštilo jej z kozákonu umélecké rovnováhy lejí a zmátlo smér jeho dráhy. To vyvrcholeno jest ve tveru básni s bájeslovnými symboly, v trojdílné skladbé titulní a ve tech lyrických baladách o vlkodlaku, harpyjích a sani. BáseA
•Me Damoklv*
jest
lyrické
tríptychon nestejného
rozméni s tragickým námétem: boj s fatalitou. Básník zprvu cítí dosti sil, aby zápolil s osudovým peludem náhlého zmaru, který otravuje mu dlouhé roky odmítá jej jako prázdnou pedstavu bolestných iv, vychovává se pro resignaci, chce trpét, chce pranejsme daleko ešení ze >2amberských zvocovat «. Náhle vtrhne jakási horená síla zoufalství do monologu básníkova. Ne již odevzdáni se výsméšnému osudu, nýbrž vzteklé kížkování s ním; splet úd a mlhy, ramen 'a stín; co veri to výkik, co rým to rána.
—
n
—
»Jsi Btará
Smrt?
Jsi nutný všeho konec?
Jsem zvé? Jsi chrt? Jsem lup? A jsi ty honec?
Na úder ekáš
jen,
na
pohbu mého zvonec?*
Posléze sarkasmus jako jediný
sudby:
Shakespearv
vým iaikem, aby
elil
král
splynul
Moie. 171
kruný se
proti zlobé
Shakespearo-
•Nui
Uéy
viz,
jak lobé
fii
Jii zmiz
i
já dál tvou tu
m šmifU vis,
pišt
pifi,
hroznou úzkotti a détu epop^iU*
Také tH balady jsou jakýmsi nezcela soumémýni triptychem: troje pHiery zatfnaji
tvj kalný dráp
bás-
níkovi do duie, Vlkodlak-úzkost, Harpyje-výitky.
SaA-temná smyslná váieft, ale vidy jejich ohavný útok vzbouí mravní síly v duii, a tak pece svitá osvobození. Kdežto viak temné ony zjevy samy zaklínají prudkou su^sci tenáe ihned ve svj kruh, nenabýváme o procMU vykupitelském plného pfcavid6tiii: tyto úsené vcric, projevené namnoze fen aionanfí. pouze napovídají, kde by bylo teba rozvésti celý proces duievní.
Na
to síly básníkovy patrné již nestaily.
Báse
pestala
mu
býti
mžicích duievni rovnováhy se
v téchto posledních oka-
tvrí
rozkoši a zménila
v pouhé uleheni z náhlé deprese, v pouhý výkik
úlevy uprosted
muivé
eckým: básník
není
již
úzkosti. r.oví,riii,
Mluveno názvoslovím nýbrž
tiatvó|uvo(
—
neosnuje klidného díla umélecké rozvahy, nýbrž zpfvá
ezniení Bohem i démonem. tom mluví také poslední jeho verie, napsané ped srpnovou katastrofou a uzavírající sbírku. Jmenují se »0samni«. Motiv není zvláité nový. Uprosted lidského iumu a víru básník pocítí pojednou hrzu naprostého osamocení, ztráceje nadobro smysl své dráhv a jistotu svého cíle; vic volá k nému: prchni, unikni ztrát sel Pouhá kletba vteiny, pouhý zmatek okamžení, a pece otes celé bytosti. Byl to dotek smrti? z bétného
O
172
Byl to pfelud smysl? Byl to stín, pHchizeiicí z hlubin vénotti? Ani když se pak básník zas naiel a proied davem, vrátil do domova, nedovede se zhostiti
hrz
pochybnosti, a volá rozrušen:
—
o $amoté doma •Profdei pro ti záchvév pohne rtoma? Slabost chvilky
co chtil
vna
— viak ten stin
ze hlubin?*
Poslední dvé slova básníkova jsou citátem z vlastni vitézné mladosti: z hlabin Vrchlického poesie vyila,
do hltdnn
se opét vrací.
Ncfen kniha sama, ale celé básnické dílo Jaroslava Vrchlického koní se takto váinivé a temné rozeklanou otázkou, jež se záhadné noí z plnoních stín Faustova titanského zoufalství. Nebylo a nemohlo na ni býti pro básníka již odpovédi.
Kniha nechává nezodpovédén je$té problém jiný, hrzný fantom Damoklova mee kulturou, uméním, láskou, filosofickou vérou. Jaroslav pesimismu, Vrchlický, nad nimž se Damoklv jak pekonati
me
erného
dualismu, beznadjné fatality nevznášel tento-
kráte po prvé, byl by, kdyby byl zstal zdráv, jist napial lidské
i
básnické
síly,
aby byl problému práv.
Avšak práv hrzný osud, který šenim, iní knihu
»Me
Damoklv*,
jej
srazil
ped
fe-
jinak nejednotnou
a rznorodou, opravdu dílem tragickým.
(1912 a 1916.)
VILÉM MRStIK a jeho
»ZUMftl«
l|| jjohrobni zlomky básnické nujl podivné kouxlo, u:i-r^které vábí a svádí: oejen filology cítící, ie jest >-v tu pro né povolná kofist a sluiný obchdek, ale vedoucí, že uprosted veee budou odi tenáe nesena jídla, zhaieny lampy, zotvírána okna do némé noci a tmavé prázdnoty. Láká k tém posmrtným fragmentúm tenáe snad jen možnost, že jejich vlastni kombinaní um bude sméti dokresliti nartnutý déj volné po svém a ze svého domysliti rozvoj figur sotva exponovaných dle osobní znalosti lidí a života? Zdá
.
i
se,
že poutá a
podmauje
tu jeité cosi jiného:
na stránoka umí-
ky nedopsané knihy padá poslední svétlo z rajícího; vétami cuká rytmus srdce, které již již ochabuje a vypovídá službu; na nártcích, nahrazujících nedostatené závér díla, leží rozesten nedosnéný sen tvrí vle a komposiní snahy básníka pedasné udolaného. Ve viem tom jest psychologická sensace, která píjemné vzrušuje, jako ode dávna blízkost smrti dává prožívati život plnéji a sytéji.
Filologové obklopili
zlomky mrtvých básník pímo modláským kultem, z néhož živým jest nékdy až úzko, ale tená-milovník a požitká není lhostejný k staršímu Demetriovi, Donu Juanu, Bouvardu a Pécuchetu. Aviak není snad vhodno voliti obdoby z cizích literatur pro výklad spii
sovatele, jehož kritický smysl se udusil ve fanaticky
ýlnném
tradicionalismu národním; opravdové pro-
Viléma Mrštika a jeho »Zumry« méiti a ubíjeti zahraniními klasiky a jejich výtvory: naic stará dobrá literární tradice skutené staí aby skladatel »Zumr« byl zvážen a nalezen lehkým. hlašuji, že nechci
—
174
Jeité ped Nerudou, od néhož zhruba správné odvozujeme vlastni eskou literaturu rooderni, máme ti
pohrobni zlomky, jež ítáme
s
rozkoší požitku a se
smutkem ztráty; Mácha, Havlíek, Némcová jsou tragickými pvodci jejich. Jaká síla elegického stesku a romantické nálady proudí z kusých kapitol roztiiténého a nedomyšleného Máchova »Kata«, v némž za
románovou archeologií tyí se ponurou hrzou celý marný a promarnéný osud hrdiny sourodého básníkovi! Jaká oste ledová a zdravé erstvá metelice geniálné pepiaté persifláže církevní i politické vane z kutých deseti zpévú »Ktu svatého Vladimíra*, od nichž Havlíkovi odtrhly ruku, ješté pevnou a tvrdou, persekuce, nemoc, veejná beznadéj! Jak voní a heje, blaží a laská hutná a bezprostední epika »Cesty s pouti*
,
peškrtnuté smrtí ze sonáty ženské
této vety
štédré lásky a dívího vykupujícího úsmévu, jakou do-
vedla napsati jen Božena Némcová! Tyto fragmenty jsou naši radostí, ale zárove žalem, drahými dluhy v naší literatue, na néž jsme pece pyšni. eknou to pozdéjší generace také o »Zumrech« Mrštikových?
nám nebrání, abychom se již sami nepona stanovisko budoucích pokolení a nikterak se nedali másti a podpláceti tím, že i my jsme si slibovali kdysi od ohlášených »Zumr« mnoho, jako vbec byl Vilém Mrštík po léU naší literární nadéjí. To vše bylo Nic, pranic
stavili
bludem optimist.
Ovými »Zumry« a
—
již toto množné íslo jest falešné zbytené v knize Mrštíkové, ježto starší Zumr nemá
na všech sedmi stech stránkách ani psychologického 175
t
;
nutnosti
obrysu, ani architektonické
—
Vilém
chtél
vzcstupovati Chtél po-
Mrltik nejen pokra6ovati, ale i kraovati: napsal svj tfetf monografický román studentský, tetí historii mladé duie pfetékaifci mízou a pfissáté váinivé k životu, teti pfibéh barbarského ju\iiáctvi. Chtél vzestupovati:
proti
dojmovému
a smy-
slovému Jordánovi, jehož osud jest vyfeien zoufalstvím smrti, proti citovému a náladovému Riiovi, jehož životni obsah koni svatbou, chtél v Enúlu Zumrovi stvoHti intelektuálního debatéra.
jenž
zmoudi, v nepatrném a
uzraje,
pochopiv istou lidskost viedním pípade prostoduchého svého okoli. Emil Zumr mél býti jarým a pružným mozkem ve službách každodenního lovenství, kde byl Jordán kutálejícím se klubkem napiatých nerv a laných sroyslúv, a kde byl Rí&a prúmémým exempláem krevnaté a svalnaté mladosti. Nejsem snad daleko pravdy, ekusadí se,
nu-li, že
vojovou
MrŠtík promítal fázi,
v níž
Zumrem svou
literární
poslední vý-
žurnalista ubil
umélce,
mluvka sensitiva, radikál výrazu a oportunista myilenky kritického pozorovatele kultury. Oba, Emil Vilém, i
stále se prou, polemisují, divoce gestikuluji,
proti
oba horlí
programm, hloupým modlám, ubožáckým
dám, ale
tak, že v mysli utkvívá z celé té
prav-
debaty pouze
hluk slov, hrubost epitet, pádnost gestikulace.
Pro nový stupe svojí psychologie mládí hledal Vilém Mrštík novou formu výrazovou. »S^t2_Lucía« jest prudce barevná ada popisných a malebnýcii patáži •Pohádka máje« volné lenéná báse s nekonenými slokami Hyncké apotheosy; tu i onde pracuje Vilém MrStík pastosné nanáiejícím itétcem prudkých úder a iiroké techniky. V »Zumrech« chce kreslit s ostrou uritosti a tvrdou pesností kontur své figury; ale. 176
-
pesné
vzato, zapirá a
zanedbává svou visuálni schop-
aby poslouchal celou bytosti a hledal pitoresknost v arabesce hovoru, v zákrutu epiteta, v ifavnaté trívialité zakleni. Popis ustupuje dialogu: sítnice naturalistického malíe jest nahrazena deskou fonografu, nost,
postaveného do hospod, prjezd, dílen, kde se nepracuje, nýbrž žvaní. Spisovatel nutí tenáe, aby Prahu slyiel a neuietí ho pi tom nejbanálnéjších podrobnosti. Kdežto v »Santé Lucii« se ztrácely lidské
postavy v brutálné velkolepém
mésta polo>Zumrech« pozadí prudkého
obraze
elegického, polosmyslného, stlauje se v
Praha na lhostejné a zcela neúmémé emeslnického a živnostenského svéta, který by Mritík rád oslavil a zbožnil a jejž na veky znechucuje. Mezi »Santou Lucií« a •Pohádkou máje« na jedné a >Zumry« na druhé strané leil propast ... a na jejím dné ubitá a zmaená schopnost pudového básníka naturalisty.
viru nemírné zvétiených figurek
»/^umi«
mela se tu v osudné napiatém souboji stetnouti dvé hromadná prostedí pražská, cizorodé studentské a pvodní ebyli
osnováni
jako
román;
meslnické; méli se tu v groteskním zápase zálib,
in
a slov skížiti do krajnosti vyhnaní zástupcové obou
Zumr s krejovským mistrem CyHavlíkem, moravský radikál s pražským starousedlíkem, mládí se stáím ... a Havlíkv konec, jakýsi pád kamene do žpinavé louže uprosted hrbolaté tíd, medik Emil rilem
pražské dlažby, mél býti obrozením a zliditénfm jeho soka.
Pes nepomémou 12
a únavnou
177
délku knihy nebylo
utkutenéno nic z této koncepce, snadno vyhmatAti i bez velkoúttého
nebylo by ne-
již
nezodpovédného
doslovu vydavatelova. Vilém Mritik nedovedl ani vyvolati ani
románové zhodnotiti ttaropraiského emeslPedvádí z ného, dle tvé známé
nictva a živnostnictva.
záliby pro vie staecké, nikoliv plné typy životné silné
a pracovné plodné, nýbrž
jen
marastické odpadky, jak
shledal v
je
odumfrajfcf a
jakési
koui a banalité
levém behu vltavském. Z celé životní oblasti pražských živnostník vybírá jen veerní žvast a klep pi pivé a dýmce; staropražských
hospdek na pravém
vlastních vitálních
A
sil
i
pomíjí s tvrdoiíjnou zatvrzelostí.
stejné plytce a prázdné pojímá
i
studentstvo,
a te
v nékolika diskusních výjevech pokusil o pedvedení pestré a rušné ady typických hlav studentských, na néž se bohužel dívá jen a jen fonograficky. Tedy místo hroflMdného prostedí pitvomé a titémé figurky, místo stavu dobrodušné karikatury, místo životního ruchu tídy hospodský tlach, kik, váda. A zde jsem u základního a osudného kazu knihy, která není vbec románem: její obé hlavní postavy, nesoucí déjový konflikt, jsou takové figurky, vystaujíci snad pro strunou kresbu genrové povidky, ale nikdy pro román. Opravdovému umélci, byf by miloval všední skutenost láskou sebe vášnivéjšf a pokorou sebe trpélivéjší, bylo by okamžité jasno, že postavy, jakými jsou Emil Zumr a Cyril Havlíek, staí na episodu, ale nikdy na celistvou stavbu románovou: jen nepesný a laxní Vilém Mrštík mohl je pokládati za typ, kdežto jsou pouze genrovými figurkami, jejichž nahodilé píbéhy nemají pranic hloubej i lidského, pranic obecné platného, pranic tragického. Vilém Mrštík zotnoval svou knihu tak, že místo skuteného románoi
178
vého déje, jaký plyne z povahy typických postav izených prostfedim, vymytlil pouhou triviální anekdotu, již podmiuje a inspiruje pertpcktÍTa íonnanky. Anekdota o konfliktu icakýfe a denního hosta a anekdota o konfliktu Istného kvartýrtkého a prodluženého stu-
denta, zadrhnuty v uzel, musí nahraditi románovou akci a proto jsou rozilapány,
petásány, parafraso-
vány do nekonena. Mritik nemá ve své knize
vbec
míry. Jeho
genrov
kretiiftká technika vyžadovala, aby nezvelioval ob-
aby ietil pesné rozmérú, aby pracoval úzkostmodel, které se jinak snadno zvrhají v zrdnou a pasivné smeknou karikaturu. Ale kdež pak! Kniha jest složena z nehorázných hyperbol, které ryaA«
livé dle
dráždí k protestu, z rozpfažených gest, která jsou ozvukem triviálné romantické etby a nikoliv výsled-
kem pozorovatelského
úsilí,
stilistických
pestelk,
maskovati výrazovou sílu. A zde kladu proti »Zumrm« dílo, které pravé Vilém Mritik prohlašoval neúnavné za klasický vzor: »Povídky malostranské*. Totéž prostedí, podobný okruh jež chtéjt
rámec pitoreskní. Ale Neruda ví, že jeho oste vykrojené a groteskné síznuté, staí pravé jen na zhušténou, strunou, uzavenou povídku. 2e déj, jehož osou jest pouhá anekdota, netající hlubfigur, stejný
figury,
sil a tragitjších zájm, nesmí se rozpádati románové. Že v tomto ovzduší jest vyloueno všecko psychologické zveliování a honosné pestelování. A proto každá z » Povídek malostranských* nemá než nékolik úsených. hospodárných, krátících stran, a každá z nich jest arcidílo uméní líenrového.
ších životních
i nchledfme-lí ke kompotinim vadám a konccpaJm trhlinám >Zuinrú<, strádáme nemálo pH etbé této i«dtvé,
kalné,
lumu
a
nekulturní knihy, v níž jest stále plno
hmotu, kiku
a
nepoádku
jako ve
dvoe
sta-
rého pražského domu. Ani episody, jei až na jednu nobo dvé zstávají v oblasti formanek a prjezd, neodikodAuji:
jsou>li
idylické,
trpf
nasládlosti,
jsou-li
burleskni, upadají v sprostotu. Vilém Mritik ku po-
divu
zhrubl
otmul
a
mluvi-li o nesnázích a
méiování, libuje ipínu, stává se
si
proti svým stariim knihám: nepíjemnostech zažívání a vy-
v trapné povídavosti; líí-lt kal a
dkladným;
má-li zachytiti oiklivé po>
hyby a poiklebky, nezná konce; pražské argot studuje hlavné s hlediska nadávek, pezdívek, banálních rení. Nezná zámlky, zkratky, výbéru;
reprodukuje
monomanií tésnopisce; a jeité rozmnožuje hrubost dokumentární hrubostí pirovnáni a metafor Z nepopérných pedností stariích svých pros zachoval si Vilém Mrštik jedinou: váinivou zálibu pro malebný popis. I v »Zumrech«, v této zbloudilé a zmaené knize, kde Praha vystupuje skoro jen jako métto hospod u Voechovských, v Renthause a u Karabinských, najdou se výmluvné a nadšené, lyricky vzduté a barevné syté deskripce: Karlova mostu v noci, Malé Strany pod prvním snéhem, Karmelitské ulice v poledním víení. A to jest starý, dobrý, hmotný a smyslný Mritik který i v tomto vzhledu skonil uméleckou sebevraždou. Oviem, soudíme-li tyto episody s hlediska románové komposice, shledáme, že svou technikou nevyhoví nikterak lineární a hranaté kretbé s
—
celku a že naprosto se nepimykaji k déjovému uméiténi
neb psychologické náladé postav, k nimž jsou pistoupíme-li k témto plátnm blíže, ne-
pi ¥
180
nám Uké,
krasoenické a f rázovité nejedná pohodlná a konvenní hyperbola nahrazují nový, útoný, pvodní posteh. Ale to jsou též jediné umélecké stránky, jež za-
ujde
že nejedno
epiteton,
sloužily by býti vytrženy x rooiánu. Vedle nich snad
dvé ti episodky, kde Mritík s pvabnou naivnosti líí sensace hudební, a pak nade vie výborná hlava sedmnáctá »Bál<, s dvojím rejem, reálním a fantastickým, v níž spisovatel rozpoutal svou nejsilnjší imiéleckou notu, jsa na chvíli tak malíem malebného a pudového pohybu. Co by zbylo po vytržení téchto stran? Hromádka jelté
triviálního smetí, kterou vydavatel E. Sokol neostýchal
se
postaviti
> vedle
nejvétiích
prací
Gogolových
a
Dickensových*.
>^umi<,
z nichž
známe
asi
dvé tetiny ve vypraconártk z pozsta-
vání auktorové, ostatek pak jen dle losti
a dle sdéleni vydavatelova, jsou
patením. Jsou
více: jsou
osudným nedo-
tragickým omylem.
Jejich spisovatel mél jednu strunu, jednu jedinou:
strunu
široké,
naturalistické
malby smyslového po-
hybu, pro niž byl lovék jen bytostí pudovou, dojmovou, náladovou; na této struné hrálo vášnivé Mritíkovo
mládí barbarsky beskné melodie naturalistické (budeme je jeité dlouho slyšeti). Ale když pešlo mládí, a když již jaro nezpívalo za poetu, natáhl Mrštík strunu jinou, jejíž tón pokládal za významnéjší a jejíž ovládání mél za hodnjší zralého umlce. Ale struna skípala, vzpírala se, plnila vzduch kolem zlou disonancí. Vilém Mrštík, divoký v
181
hnvu
a neznající sebe-
kázné,
tám zpetrhal strunu
a odhodil housle svého
iívota.
A
proto zstanou
nýbri
»ZumH«
nikoliv tragicky krásným,
trapné neblahým zlomkem uprosted drahých
fragment naií literatury. doucnosti nemohou se dojista nadíti. téch pohrobnfch
Jiné bu(1912)
SLOVESNÝ ODKAZ MALlE NATURALISTY roku 1869 bývalo hluno v Probstové kavámé u Karlovy brány v Mnichové. Mladi ma* lété
líi a
uméleti nadienci
kupili se dychtivé
kolem
hmotného a nehorázného obra, který v tlustém a volném iaté francouzského sedláka, s dýmkou v ústech prudce ^stikuloval, rozhorloval se, tloukl rukou do stolu, kiel, vyrážeje vždy znovu ze silného hrdla a ze smyslných rt vášnivé slovo »la naturel la nature! la nature !« Mnozí z bodrých Mnichovanú nechápali z francouzštiny svého hosta mnohem vice než toto válené heslo; le pravé jim roznécovalo se plamenné nadiení umélecké družiny mnichovské: vždyf pronášel je sám neohrožený mistr z Omans, genius a oban Gustav Courbet, jehož »Seno8e«, »Smci u bystiny* a jmenovité >štérkái« bouily v »Sklenéném paláci* malískou svou smélosti jako ryné zvuky válené polnice. Byl to opravdu vpád naturalismu do mnichovské výtvamické selanky; nejnadšenéjšim obdivovatelem Courbetovým byl tehdy pétadvacetiletý Vilém Leibl, pozdéjši klasik némeckého realistického malíství. Zcela podobný výjev kreslí také déjiny našeho výtvarného uméní z nedaleké minulosti. Za podzimních veer roku 1905, když temné mraky táhly nizounko nad krajinou, a pohorské vétry skuely nad stechami, sedával v polotemné vesnické hospodé v Kamenikách na Hlinecku uprosted malíských i vesnických pátel
krevnatý a svalnatý
muž energických pohyb
a ne-
spoutané výmluvnosti a vrhal, nesnášeje odporu ani las
souttavnéjil ditkusc, do dýmu a par hostince tvoji prudké a pcsvédivé úsudky o pNrodé, o lidu, o uméni Víc, co za dlouhých téch veer, které se nékdy z pit ky ménily v temperamentní bitku, Antonin Slavíek jeni tehdy zvolna se blfžil vrcholm svého umént samorcstlým a sanguinickým svým zpsobem vykládal, byl rovnéi irý malíský naturalismus jako
kdysi ve slovech Courbetových. Také
eský
krajiná,
jeni na eskomoravské vysoin skoro pudové naiel vytoužený domov pro svoje uméni, neznal vyiii ctižádosti než zachytiti materíálnf pravdu kraje a jeho lidu a nejinak než veristický Francouz spoléhal i Slavíek na hlas svého instinktu a citu, že jej bezpené povede
k této pravdé. Se stejnou váinivosti, která u Courbeia budila úctu cílem:
i
našeho Nerudy,
nedúvéuje
iel
Slavíek za svým
pílii, jako vétiina naturalist v>
tvarné tradici, petékaje vérou v objektivnost zevního
prudký Antonin Slavíek rozdával itéde ze svého jadrného a krevnatého naturalismu jak na svých mužných obrazech tak ve svých výbušných nmohoslovných a pesvdivých eech. Dnes náleží eské Worpswede, jak se íkávalo Kasvéta, pracovitý a
menikám
beze stínu lehkého posmchu,
nikoliv
již
historii; malíská družina, jež se tam shromažovala jest rozptýlena. Slavíek sám již nkolik let v zemi
Výtvarné jeho dílo viak volá dnes, akoliv není nikde soustavn a pehledn pístupno, tím silným, skoro i
fanatickým hlasem, *la naturel
la
naturel la naturel*
Slavíkovi pátelé z »Manesa« pokusili se zachytiti, pokud bylo možno, slovní projevy a slovesné výbuchy svého temperamentního druha a vydali jeho dopisy. Po prvé dostává se nám obsáhlejší korespondence eského malíe; moderní doba. slídící asto až i
184
k Utérnostem a nechutnostem po otolmich a dvémých dokumentech. pHkla Slavíkovi právo na to, thc posud BtptíioiucBO uá JomIu ManeMnrif ani Jaro* 6cniiáko¥Í, ani AsIobíbu Chittuasiiiiu« od mchi bychom mohli rozhodné oekávati písemné památky
tlavu
kultumiho zoru a pronikavé jiiho pohledu v pro> blémy a metodu malistvi. Slavíkova korespondence, vydaná trochu na rychlo, má daleko vétii cenu osobní a kulturní než uméleckou. Kdo by v ní hledal pouná a významná STédectvi o malíském tvoeni, jaká nabíráme plnýma rukama pi etbé list Mil letových, Delacroixových neb van Goghových, odloží dopisy Slavíkovy zklamán; estetik necht nesahá po tchto samorostlých improvisacíchl iiriiho
Kdo
viak miluje svérázné osobnosti pro jejich indivi-
duální plnost, kdo
si dokresluje rád podobiznu umelcovu teplými a dúvérnými rysy, kdo touží po zachyceni svérázného gesta a po vzkiiení uhaslého hlasu umél-
cova, prožije nad svazkem umí-li takový
tená
mnoho
nakresliti
si
radostí.
Zejména
jako životní pozadí
jednotlivcova zjevu kulturní ovzduií jeho doby. ocení
dvojnásobné dokumentární cenu Slavíkových list. Celá kniha, tak krajné upímná, tak nepokrytá v sebeobžalobách, tak výmluvná beze sebechválách i
stínu apologie, vypra>'uje totiž o zápasu, jenž se v
um-
leckém svété eském odehrával mezi dsledným a objektivním naturalismem a mezi citovými i myilenkovými tradicemi, vstebanými výchovou, etbou, stranickou ideologií. Antonín Slavíek, prudce vyvinutý lovk smyslového života, obdaený viak zcela prmrnou schopností myšlenkovou, byl celým založením
irým
peduren
k tomu, aby se
turalistou.
Jeho statená a pevná ruka
stal
185
a
dsledným
mla
na-
prosté a
bezpené zpodobovali výtek pírody za
výMktiii« iak
je) maliK podávaly jeho zdravé a zralé imytly; vtockc úsili Slavíkovo melo tméfovati jen a jen k tomuto cflL Kde Slavíek zstal véren takovému naturalismu, byl dopisy viak nám vypravují, ie znovu a mistrem znovu hnal se po néem jiném. Chtél opfíti svoje pojetí pírody a lidu jakousi filosofií náboženskou a ja kouši djinnou ideologii, která na rozhraní XIX. a XX veku stala se u nás béžnou, zvláité vlivem ikoly Masa rykovy. Díval se na »historické« krajiny pod dojmem
—
etby
starých letopis a historických
povídká
a vidél
v tomto naivním peludu zvláité hlubokou mystiku, on pudový positivista a svalnatý lovék zevního svéta Nebyl spokojen, když uzavel do svých poctivých a jadrných pláten stízlivé zádumivou krásu eského podhoí, nýbrž nutil se, aby tam vtlil jakýsi bolestný sociální stesk, jejž vnímal ze ifastnéji cítných, než napsaných knih naieho venkovského realisty. Bohudíky, o tchto literárních bludech naturalistického malíe vyprávjí více jeho dopisy než jeho obra zy; v jiném smyslu než Slavíek sám chtl, vyplnila slova psaná v lét r. 1906 profesoru Gollovi se na rozvažování nic do Paíže: » Rozum logika leda že vede na scestí. Nikdy se lovk nemá není skoro ani nemže do nieho nutit. Bylo by to stejn faleš, jako všechno umlkované a nasugerované bez mocných popud skutených.* V korespondenci viak znovu a znovu ozývají se motivy, které se píily vlast-
nm
—
—
—
—
—
umlecké bytosti Slavíkov: kolikrát zaleskne se v jejich vtách lehce zeená hladina rybníka u Chelic, kde Petr Chelický s Mikulááem Biskupcem eiili ni
spory táborství a bratrství: kolikráte zafiká se Slavíže maluje starou Prahu s dkladnou prpravou
ek,
186
mistopisné historickou; kolikrát dovolává se svédectvi spisovatele Karla V. Raise, ie Hlinecko v
podáni Slavíkové
jest totéž
malíském
jako v romáiiovém vý-
kladu vypravovatele >Západu«! Slavíek, podléhající
mocné ji než kterýkoliv z eských výtvarník vlivu etby a pfátel. nebyl oaamocwi v této prostoduché ideologii, která tak asto poniiovala poctivý smysl pro skutenost, která snažila se z uméni realistického udéuméni tendenní pravé proto pokládám Slavi>
—
lati
kovu
korespondenci za zvláité cenný pispévek ke kulturní psychologii n&ii doby.
Ale turní
to jest
takka
memento,
její
záporný výsledek,
její životní tragika.
Tím
její kul-
plnéji, sytéji
mluví z korespondence malíský naturalista, nadšený a neúnavný pozorovatel pírody, smyslný a prudký piják dojm hlavné barevných, horoucí a zamilovaný epik eského kraje. Všecky tyto slovní nárty a živéji
barvité dojmy, chvilkové postehy a krajináské zlomky podány jsou v Slavíkových dopisech s krajní bezprostedností, slovem drsným a šfavnatým, bez sloho\-ých retuší a literárních úprav. Lze pímo íci, že Slavíek penáší dojem naze na papír: nestará se ani za mák o interpunkci, nýbrž spokojuje se pomlkami místo jiných rozdélovacích znamének (co pomlka, to máchnutí rukou!); nevyhýbá se trívialismm a podeí ateliérovému; dává se unášeti pekypující svou buršikosnosti; i v téch dopisech gestikuluje, kií, nepipouští k odporu, tak jako za rozprav v hospodé v Kamenikách. Oblast, kterou ovládá pozorovací dar Slavíkv plné a bezpené, není píliš rozsáhlá; v ciziné Slavíek ztrácí dle vlastního doznání pdu úplné pod nohama: jeho dlouhý dopis z Paíže z jara 1907 jest pes všecku tvou výmluvnost bezvýznamný; staré Praa
187
«
ic Slavíek
pi vcikcrých vážných pokusech nepronikl etké podhorské krajiny Slavíek vy«
k jádru. Za to X vážil
fadu pozorováni, nejen trefných, nýbrž
ných, která chvílemi uprosted
rzných
i
jem-
neboráxiKMti
myilenkových a výrazových až pekvapí. Alespo dva doklady tohoto vzácného uméni pózo* rovatelského: >Neznám buky z jara, a dráždi nuM pedstava, jak že asi mohou psobit. Nevím, fm lo je, ale pro lovék má tak rád bélokoré stromy Jsou žihané jako bízy, ale mohutnéjií a proti téroto Néco kokovitého je v bízách jsou jako pardalové jsou jako anglické nebo skotské dogy - Bízy znám, ale bukového lesa jsem nevidél v jae, kdy raií a kdy v ném viechno zpívá.« Anebo harmonie v erveni z Oldichovce na Voticku: >Linecká silnice je obrostlá jeáby, už jsou na mnohých stromech jako rubíny na ostatních rychle ervenají. To je krásné, ani se a ZvIáSté když je východní vítr a nebe vypsat nedá bez mrák Jsou to bájené barvy je nazelenalé divoké a harmonické na nejvyiií stupe možnosti Co jsou proti tomu korsa kvétinová; to jsem ti dnes myslil, když jsme ili silnicí v povee, když i slunce pipadávalo Byla pece ta iarlatová barva právem. césarská I v dopisech Antonín Slavíek byl pedevším kraji-
—
—
—
—
— —
— —
—
—
—
náem.
—
Kde
pokusil se karakterisovati nékterou po-
mu pero: bu pod erstvým osobním dojmem, nebo pod vlivem stranických informaci, neb stavu, selhalo
i
z
povrchnosti pozorování pravidelné chybil se
Bylo by
lze
íci, že
cíle.
jeho duievní vlohy, mezi nimiž
schopnost dojmová byla nejsilnéji vyvimita, nestaily na tak složitou úlohu, jakou jest proniknutí postavy a povahy lidské.
A pece
si
188
z
korespondence SlaV
I
Jcovy odnáiime nékolik podobizen: mytlim na mcdA* liony sedmi pHjemc dopis. Slavíek se jim mimodék
pizpsobil; proto se tón v knize wéai tolikráte. Akoliv odpovédi pátel nejsou otiltény, miciiie si snadno zpHtonmiti nejeden óin, nejedno gesto, nejedno minéni técblo ttdnti pátel malie-naturalisty.
Oba výtvarné umélce, K. Hilberta a M. Jiránka, dlužno arcit pro skrovnost tuto otiiténých dokument vyjmouti z potu. Tím vice zajimá pomér
Slavíkv ke
K. V. Raisovi, jenž byl zasvétil malíe do poznáni eskonooravské vysoiny: vdéný Slavíek nepestává uznávati Raisovy pevahy v chápání hlineckého lidu a kraje i za cenu vlastní individuálnosti. Vedle dvou
vrných osobních pátel,
v nejkrásnéjiím smyslu, Lad.
Janíka a Aug. Švagrovského, fcmf, Jan Herben. Nelze
stojí
Slavíkv
pítel du-
v souasném pokolení pomysliti ducha, který by Slavíkovi v pednostech
J v bludech
stál
si
tak blízko jako pravé on;
nadarmo
lepipomínají dopisy Slavíkovy na tak mnohých místech Herbenv >Hostiiov«: oba mužové, v podstat krevnatí, prudcí a naivní naturalísté. bloudí po mlha-
vých a tendenních cestách djinné [odcizuje vlastnímu, ryzímu já.
ideologie, která je
Posléze nejzajímavjší duieslovná kombinace: pro-
pítelem Slavíkovým. Sotva kdy dva póly protilehlejii: profesor Goll naskrze duch intelektuální, kulturn pro-
fesor Jaroslav Goll
itáhly se v duševní oblasti
šlý,
losti,
nžný
a kehký až k zmikilosti a nerozzakotvený cele v evropdiém svtoobanství
jen a jen instinkt, prudký a nhovázaný a podmínný výhradn eprostedím krajinným a životním. A pece vyml se mezi uencem a umlcem krásný pomr pá-
malí Slavíek
izný
primitiv,
189
tcUký. Rozhodla tu
GoUova vidy
tvéži ochota vni-
máti kaidý opravdový zjev kulturní, i udivátil tilný a pekypujíc! temperanMiit tvou takméf živelní moci
k zajímavé vfenou
již
i
oira
odpové
té otázce, pocítíme tichou radott
nad uza-
zdrženlivého
uence? A( dáme
kapitolou z
eských
tu
déjtn kulturních. (1911)
BÁSNICKÁ ETIKA ANTONlNA SOVY ^loá vétiina téch, kdož lnou k Antoninu So« vovi s obdivem a s láskou, miluje jej jako absolutního umélce, virtuosa
dojm,
jako citového a citlivého
jako barevného mistra
smyslového
smyslné hudby, která spoutává a svádi kouzelnictvim melodických rytm, dAvémou prolínavostí záludné sladéných slov, celým tím naléhavým šepotem, dotýkajícím se nejen sluchu, ale i iv a pleti. Pro tyto tenáe a uctívatele Sovovy pati oblast velkého naieho lyrika soudobého opojeni,
jako
marnotratného dárce
k mlžné a neklidné
provincii básnictvi sensitivního a
impresionistického; zdá se jim býti zrozena jen a jen s barvou z horkého a okaskuteností, z horeky lásky zraku se mžitého objetí
z feerícké svatby svétla
mezi roztouženým srdcem a kvetoucí zemí. Dojista postihuje tento zor obdivu a oddání podstatný kus osobnosti Antonína Sovy: jeho jedinenou krajino-
malbu veršovou, jeho rozechvélou a rozbouenou erok méstu, k lesm tiku, jeho zjitený vztah k pírodé i k moím, slovem vše, ím se vyerpává obsah ieho i
básnických
poátkv.
Ale Antonín Sova pekonal s odhodlanou rozhod[nostf pravé tyto poátky. Zachrániv istotu a citlivost tvých smysl, nechtél zstati pouhým sensitivem tvrdý a závazný svét voluntarismu zavolal jej kovovým svým hlasem k sobe. Neztrativ nieho ze vnímavé a roznicené své dojmovosti, pohrdl pece výsadou slouti jen a jen impresionistou a hluboko pod mo-
—
—
191
drýni mlhami nálad, pod ttibrným deitém vznétú, pod fládnoucimi papriky jevového okouzleni dobyl ti nové, pitné a mužné ffie, fiác etiky.
/\ntonin Sova jeit véUi mérou než kdokoliv jiný z jeho vrstevník duch •cvcnlcý: bylo to daleko vice než pouhý tribut skandinávské móde devadesátých let, když ve »Vyboufených smutcích* naslouchal napiaté a nábožné z pechodních mlh zpévu Houslí Severních, na nichž k zemim sklonén hrál a tvofil obrovitý a zápasící duch. Sám Sovúv zrak miluje nade vic scenerie severu, jež pak zachycovány jsou úspornou technikou syntetického verie: temné vrcholy rozvichených sosen, pod kterými zdéiený racek kií po jitru; ledové moe plné tížticích se ker, pod n:
pohbeno
jest bohatství zrcadlících se
mést; ostibrt-
nou chatr nad rybníkem pi studené zroseném palouku; vyítavé srázy hor v snéhu a orly kroužící v irém vzduchu nad nimi. Tak rozpomíná se oko na duševní domov, do néhož uprosted devadesátých let, mezi 'Soucitem a vzdorem* a •Zlomenou duií«, Sovova myšlenka pevné zapustila svou kotvu, na domov obou až po zuby ozbrojených Mus, které sloužily dlouho v družiné Pallady Athény než peily do prvodu Apollinova, na domov Etiky a Kritiky. U opravdových severských duch, a( slují Kierkegaard i Ibsen, Hebbel i Nietzsche, platí kritika vždy za nerozluitelnou sestru a družku etiky. Tak i u Sovy. Po díle kritické bezohlednosti, jež sluje »Zlomená duie«. a po díle kritické revolty, pojmenovaném »Vybouené smutky*, následuje u ného dílo nejvyiiírh etických 192
nadéji, ttedni oddil knihy »Jeité iednoo se vráUinc«,
nadepsaný »Údoli nového královttvÍ«, a v myilenkovi nejnapiatéjli koncepci Sovové, v »Dobrodruistvich odvahy*,
vbec
neustává dialog soctálnt etiky se somá zde zvláitní, velmi
dálnS kritikou. Slovo sociální
nieho vzdálenéjlí jest synem se-
restríngovaný význam: Sova není
v tom
než socialismu a kolektivismu; veru: zná mravnost pouze individualistickou, i
vidí
hromadném pokroku toliko nutnou odboku, aby mohla se zrodit estná a hrdá, pravdivá a vémá srdce myslících a tvrích jednotlivcv.
v
Oovova
Etika: vžichni bohové zemeli, viecky vlídné
iluse vzaly za své,
písná némota záhrobí a prázdnota
vesmíru obkliují lovéka, avšak ten chová v prsou zákon vy$ší starých božstev a jistit dávných vér, zá-
kon
to
vlastní
zodpovédnosti, mravního sebeurení,
svéprávného osudu. Bu, lovée, jemuž píroda vložila v hlavu odvahu k myšlení a do svalstva možnost zápasu, poslulen toho samoprávného zákona, a budeš svoboden, šfasten, staneš se otcem nového života a tvrcem vyšší svobody! Ale kritický nerv Sovv zadržuje individualistického myslitele
ped béžným
blu-
dem této autonomní morálky — Sova, jenž našel hym-
nický vzlet a visionáskou linii pro budoucnost vystavenou na Brandové pikázání: »Bu
éren!«, ironisoval slovem bodavým a veršem kámým nesíslnékráte požadavek Peera Gynta: »Dosta vždy
Sovv
—
sám
sobé!«
fest
na hony vzdálen od Stimerova destruktivního miluje na lovéku pedevším schopnosti
solipsismu
rU
konstruktivní
—
193
individualismus
.
moznoit rozaavau a oblaiovaU, dar IdHaiti a podpírati pi pochodu, uméni raziti cesty a zázranou moc méniti kameny v chleby. Ze souhrnu téchto požadavk rodi se Sovova slastná utopie, Hie, kde kraluje DuAe, a kde perli se Studny Nadéif, slovem kladné a
tvuréi,
jeho Odoli
Ale
Nového
království.
tu probouzí se
Sovova Kritika a klade své
tor
pédo pod koráb rozjetý do optimistických moí Bu doucnosti. Kritika ta jest dsledný výraz jeho indivi
hromadným
dualismu; obrací se podvratné proti
gramm,
pro-
neúprosné lichost spoleenských reform a davových útvar, stíhá sarkastickými poznám soudí
kami hospodáský a státní meliorism, pokud není v> Kritika ta za koupen perodem mravního védomí chránila Sovu ped tím, že se nestal pévcem socia.
lismu a tak zachoval
.
svj dramatický
.
postoj k životu.
Plesný a jasný chiliasmus »tJdoli nového království* mohl leckomu se zdáti socialistickým proroctvim, tebaže individualistické koeny téchto hojné rozkoiatélých nadej i jsou nepopérny. Antonín Sova postaral se viak sám o kritický korektiv, jfani jsou »Dobrodruiství odvahy*, kde
tou
se
písné verSe výstižné sebeobžaloby
jsme se po boui jctrni a setmlé noci 2 tch svt, kam hnala nás mladosti vichice neapoutanc T^My
vrátili
Á
vesla isme sloiili na behu, majíce ihaoijii touhy po marném hledáni svt, jež nikdy se nezjevUy .« .
má také Sovova lyrika vlasteneck\ Jako jeho tvoení vbec jest cele odklonéno
i-«tickou inspiraci politická.
194
od historie a minulosti a pipoutáno mravními svazky k moderní dobé, tak jest [>evné zakotveno v eské pAdé, a i tam, kde jeho Musa výjimené bloudí po cizích metropolích a pluje vzdálenými vodami, hledá vždy uvédoméle domov a vlast v mlhách obzoru. Najdou se v tvoení Sovové básnické kusy, které nedávají pouze výraz dobovým tužbám a snahám, spoleenským požadavkm pokrokového hnutí a obrodným tendencim délnické a ženské otázky ze sklonku století, nýbrž pfímo soudem neohroženým & slovem jedno-
znaným
dotýkají se politických skuteností: jsou to
hrdé bolestná invektiva >Theodoru Mommsenovi« a trpce ironisující a kárající »Ti zpévy dneikú a zítkú«. V nich a všude jinde, kdekoliv Sovovo srdce se vznécuje úzkostmi a problémy národnostními, zmocAuje se naší sympatie a našeho souhlasu plamenný eník Tálnivé
síly,
rozbouené
citovosti,
útoné pekotnosti,
který o pýše a o poníženi svého plemene nemíní, nechce, nedovede uvažovati v klidu a v rozvaze politi-
ckého myslitele. Ale pežene-li se boue rozhorleni, sesednou-li te zpénéné vlny otásající výmluvnosti, pak vysvitne, že Sova eší si otázku svého národa docela jinak než inívali vlastenetí básníci staršího pokolení: ne historicky, ne tradiné, ne pouze jazykové neb právné, nýbrž v podstaté sociálné a mravné. Až sem proniká jeho etický požadavek; národnost jest Sovovi jednotou rasové a jazykové souhlasných individuí, která zavazuje k vérnosti témuž ideálu pravdy a poctivosti, zaruujíc jedinci osobní svobodu a chráníc jej ped kletbou otroctví. Tak prolnul osobnost Sovovu myslící a zápasící duch Severu, Že každý životní vztah se mu zjevuje jako dramaticky napiatá jednota volnosti a 195
závaznotti. indivtdualumu a etiky, vúie a osudu.
Jak
pfitný to uitel energie národní, jak nepfUtupný pohodlným kompromisúni, jak obrnéný proti krutovládé
tvodúm
fráze a proti
citlivúttkástvll
Mýlil by se kaidý, kdo by v patriotické lyrice Sovové, která od meditace povznáif se ai k enické íuze
a od invektivy rozkfidluje se ai k prorockému vidéni, hledal pouhou ku,
již
mu
vzbouená
odpové
vzntlivého sensitiva na otáz-
nahodile, ale naléhavé klade plynoucí
chvile; daleko, daleko hloube ji skryty jsoo
koeny Sovovy poesie o národu a Již v asných knihách Sovových zorné a
i
citlivé
pro národ. zaslechne ucho po>
dvojí dialog básníkv, rozhodující o
jeho života. V hodinách soustedéné samoty a citového posvcení mluví Jihoech Sova se svým rodným krajem, mimonáboženský básník se zemi Husovou a Chelického, sensitiv horoucího srdce s kolébkou reformaní myšlenky, moderní hlasatel inorode vle s mrtvou pdou ponoenou v tvrdý spánek. Jest možný návrat k domovu, do údolí viech údoli, k teplé hlín, kde tkvly jeho první koeny rodu a mladosti? A s bolestí odpovídá si Antonín Sova: bez
samém smyslu
sebeoklamání není návratu.
Tu však intimních
zaat v »Kvélecb nedoznl jist »2Uipasy a osudy «,
snuje se dialog druhý, jenž
nálad*
dialog s Prahou, kam vypial básník korunu svého ii* slova bitkého touda vota a svého díla, dialog, v a písné bolesti pecházejí ve vyznání lásky a v iepot
nmž
nadéie v odboj a vývoj, v píchod lepších zástup, které pejmou pochodn z našich rukou, aby je poPrahar, kde odehrálo se básníkové dávali vnosti •Vzbouené Mužství a Poznání, Láika a nmé Po. .
kání*, roste
.
ve vistonáský symbol národní
196
dvéry
pocty.
Kdo
k tomuto velkému tymbolu se protrpél a
promiloval, kdo paladium to zachránil v praskajicicb
plamenech zoufalých zkouiek a na studených vlnách hrozivé pochybovanosti. kdo tám se obrodil chrabrou vérou ve véné hodnoty kmenové a plemenné, to( nesporné veliký a statený básník národní.
i^eklamným znakem etikovým
není program, nýbrž
zmocovati se svéta zbranémi mravními, osudové urení péstiti v sobe hodnoty a síly etické, >Thati denné do viru života svou napiatou vli. Nebylo pravé snadno Antonínu Sovovi postaviti se vniterná nutnost
takto ke skutenosti. Psychické ústrojenství urilo
jevy a klamy
aby chytal
jej,
svou pfejemnou organisací
smyslovou, aby díval se na kolobéh svéta jako na strašné složitou a strašné napínavou hru dojmovou a barevnou.
Mohl zstati
estétem.
Slovesná tradice,
z které vyiel a která dosti dlouho zatéžovala jeho vý-
aby ukrýval svou osobnost za studenou a vécnou metodu, aby popisoval a pisvédoval v soucitu a v lidském chápání. Mohl ustrnouti na genvoj, svádéla
jej,
rovem realismu. Dobová nálada soumraného století svádéla jej, aby se s resignací odvracel od lovéka v úpadku, od spoleností v rozkladu, od kultury odumírající, aby -myšlenky pustil do pohoí sn, na pastvy zelené af veer jdou neznámých stelc tichou kra1|inou«. Mohl se státi dekadentem. který z hnusu života obrací se k ilustonismu. Antonín Sova probral se a probojoval všemi témito stadií, z nichž každé upoutalo navždy nékolik jeho druhv. Ale pak pojal život jako problém etický. Pestává 197
zapádá se skutenosti opétné dramatický dialog, v némi jde o pH srdce, o práva vle, o konflikty, kolise, katastrofy. Vidy na prosté obicklivné pozorovati a
as
uchyluje se opét do ústraní samotáova, vede tvé
zádumivé samomluvy, jakoby
s
protéjiího
hled i na život
pes rameno
behu, vkládá do svého
a
díla za-
•néné, leptané, v barevných mlhách držené episody.
Pouze na as, jen prozatimné. Od »Zlomené duie kde se naposled isté monologicky vyzpovídal, vstupuje do Sovova díla napiaté a ozbrojené gesto bojovnikovo. jenž váli se svou dobou, s jejími pedsudky a pežitky za vnitní pravdu a za vyiii nadéje. Již ovzduií naplnného asu vyslovuje obrazv pevratných
bitev.
•Vyiel jsem v pitmi
.
.
.
Válený as
byl.
A zem
vonla boui a spláchnuta deštm bujela všady. Prolnuta námi se ernala ped jarem piitich vk.
V
mlhách jsme pes
Msta
táhli
za
zpvu
budoucích
žalm."
A
zde zárove nartnut druhý typický postoj Sovúv, píznaný tomuto naptí vle, která bojovné se stavi
proti
mravnosti
prospch kdo vydává se na
starým, pežilým hodnotám ve vyiií
cesty, opouští
.
.
.
postoj
domov a jeho
toho,
drahé, odmítá jejich Ipéni
mí
jich schopnost k odvážným na sladkých klamech, jisdám, postoj, promítnutý s tak obdivuhodným bohatstvím variací v básních »Bizami sen« A >Sny dobyvatelv«. Oviem, již na nkolika místech >Dobrodruistvi odvahy« a velmi asto v »Lyrice ládry a života*, v tomto svazku poesie ist dvrné a krajn nedvivé v zkrváceaém tvéai peaiwismu, kreslí Sova
198
^to
v •ebcironii toto fota:
>Já
jako nicotný pohyb dona Qui-
se... Viak
vrátil
tak jsem oputtil.«
ztratil
Mi jely louky den se roxicfil »
.
.
.
duie. jež zrádné
Moi
nespatil
. .
•
.« Dech les vyvál, Co pehluiilo hlas posledního reka Ibsenova? La-
vina.
Co
.
.
zabránilo Nietzschovi dopéti dityramby Za>
rathustrovy? šílenství. Zoufalství a zápor hrozí viem
•everským etikm na cesté k Absolutnu. Také Antonín Sova zná tuto íhající Sfingu« která mu klade hádanky na kižovatce, kde se sbíhají cesty jeho Etiky a jeho Kritiky.
Ale zde jsme u posledního tajemství osobnosti So> vovy, které snad souvisí co nejtésnéji
ným pvodem. Germán
—
padni co padni
s jeho plemendomyslí záhadu ai na konec,
Ibsenova misantropická negace,
Nietzachcvo tragické sebezbožnéní jsou dvé propasti,
kde
ped
rozdrcené obéti Sfingy. Slovan viak prchá
leží
prahne po stisknutí lidské ruky, po teploté živé krve, po dechu bližních, káyi se sám a sám ocitl tváí v tvá necitelnému prostoru a sfingovitému problému. Díve než ve smrti vySfingou v poslední
znává toho, qui
A
jihne, objímá.
k
Deus
est
chvíli,
caritatis,
záporu, k sebevražednému samotáství, ke
irému
provedenému až po ukrutenství. »Údoli nového krásmutcích« statené •Záživotalásky »Lyrice a po
kríticismu
—
Po »Vybouených lovství* ,
sestupuje k lidem,
proto dílo Sovovo nikdy nedospívá
—
pasy a osudy«, plné kooperativní a solidární lásky, i
klidné >2né«.
*N€má
smíené
se životem.
ráj lidský konce, neni o
nim zániku
slunce,
neni ho bez tvor, které jsme zplodili, mladí, sUni
v
bouném
sil
fara
.
.
.«
199
Etika severská vyznává jeité cos vyiliho lud své-
právnost jednotlivcovy osobnosti. Jest to vývoj,
nui
jen instittice a formy životni, ale cit,
)«•
podléhaji nejen lidská díla a jejich technika, ne*
sama mravnost, sám
sama myilenka.
Chválu a slávu vývoje zpfvá Sovovo básnické dílo
na ntsislných stránkách, ba co ztélesAuje
ji
vice:
dílo to
samo
v celé své rytmisaci. Antonín Sova ne-
k jedinému útvaru myilenkovému a slohovému, který by sám pokládal za konený: kaidý mu byl stupném k útvarm vyiiim. Nestanul jako pravý dobyvatel nikdy u dosaženého, byt dosaženi samc bylo vftézným inem a získání nové provincie; co se mu zdálo hotovým, to vyzývalo spfie, aby bylo opusnad na as, snad na vždycky. Jsou dojista iténo na této vzestupné cesté intermezza lásky, p<^du, únavy; jsou na ni odboky, vylákané dobrodnižností smysl a rozmarem srdce; neschází tam oklik, které nebyly ziskem. Ale celek ízen jest krásnou vývojovou zákonností, jež vedla Sovu od realistického genru k impresionistické lyrice, od duievédné zlomkové analysy k pevnému dobovému symbolu, od jemného intimismu až k patosu nadosobnímu, od utopie vyspél
.
k
.
.
tragické syntesi.
Krásná vývojová zákonnost, vnitní nutná jednota, organická plnost osobnosti sluují životní dílo Sovovo
ve vyšií celek, jehož konený závr, jehož úhrnného vyvrcholení nemžeme ješté dnes dohlédnouti. Každý z nás ped tímto dílem mže opakovati slova z »Rhapsodie o lípé«:
»A
stojím a
dumám
zvratné vítzství všeho, v rst,
ibyU....
a véím dnes kvty dalií i
v nezrání
(1914)
200
F. X.
SALDA JAKO KRITIK L
feklamu-li
se
pfilii,
proiel
kritický
vzestup
ftaldv doposud tfemi pásy leiicimi chronologicky a stupovité nad sebou. Nedlouho ped rozhraním století skonil a doznél první akt šaldova vývojového dramatu; byl to prudký otes, zai fysické koeny jeho byloati, co náhle a skoro paradoxné strhlo železnou oponu po vzruSené
chvátivií
a kypící exposici,
již
Šaldovu kritickému dílu dávala
jeho bohatá mladost.
Mladý Salda vychvátil se velmi záhy z opojného a malátného objetí rozkoinické a rafinované Musy parnassistské ke kritickým
útokm
a
výbojm. A(
vou otevenosti podnikal v devadesátých létech
s
krva-
imiéle-
ckou revisi naší starší slovesnosti, a( stál pi poátcích nového básnictví eského, povzbuzuje, varuje, odmitaje, a( vyrovnával se dmyslné s myilenkovými i slohovými hodnotami západoevropského uméní ponaturalistického a protinaturalistického, vždycky byl jeho postup strategickým inem. Listujme v obou orgánech tehdejšího myšlenkového hnutí eského, v >Literámích listech* a v »Rozhledech« a prožijeme jisté nad šaldovými lánky a posudky náladu válenou: hned tepetá te vzduchem kovový zvuk polnice, volající k útoku proti auktoritám nebezpeným vývoji; hned v jakémsi opojení krví a rykem kmitá se obnažený palai nad ztracenou hlavou protivníka pecenivšího síly: hned tpytí se zdobné pracovaná pilba mladistvého jezdce v plném proudu vítézného slunce. Ironisoval-li 201
salda tenkráte
—
k tarkasmu
perlil se jeho
a pravé tehdy
asto
irooitoval a/
posinéch kapkami divo-
kého a jarého humoru: vedMi polemiky
—a
jii
tehdy
asto a rád pro geniální rozkol z ukrutenstvi pekypoval v povýftené pfevaze vtipem a rozmarem;
vedl je
—
vyvracel-li námitky svých
mo
liboval v tom, jak
rát v
si
odprc
a vime, že
si
proménil vétlinu eských
pHlite-
nenávistníky neb alespoA závistnúry -r inil tak samozejmou bravurou.
f jakousi
A
pece
tento mladistvé jarý výbojce, vidy poho-
tový k útoku a vždy v plné zbroji, nebyl naprosto jas-
ným, vyrovnaným, hotovým duchem: lesklý kruný véznil srdce ranéné chimérou a halucinované tajemstvím. První vetší šaldova studie >Syntetism v
novém
uméní«, kde uinéný smélý pokus povýSiti symbolism
na
vdí
princip nového uméní
atmosféru
píznanými
mraky tmy,
na lidstvo
A
slovy:
pekonav
vbec, naznauje svou
>Strom Neznámého hází
které
nerozední se nikdy.^
toto období, mluví šalda výslovné o jeho
záporném mysticismu. Prožil-li kdo 8 tragickou opravdovostí chmurné ieeni veku, byl to šalda. Jako myslitel, jako etik, jako umélec cítil nezadržitelnou krisi onéch positivistických hodnot, v nichž se zalíbilo dobé protiromantické. Nenávidé viak od poátku kompromis, nemínil ani pro okamžik zadržeti pádu pežilých a vyžilých hodnot neb oberstviti je dokonce drobnými melioristickými opravanú;
S
již
tehdy
mu
platilo rozhodné: budT
trpélivou obzírá vostí
— anebo.
mozku vysoce kultivovaného
a te zaníceným nadiením srdce pístupného nadéjím stopoval viecky soudobé pokusy o tvoeni nových hodnot uméleckých i ideových, které by vytrobodily náa z moderního atomismu, v néjž se zvrhl védecký
202
positivism a naturalistická analysa notu, touiil po Syntese.
Le,
.
.
béda,
.
usiloval o to
úsilí
Je*
nemohlo
býti vitéznél
V uméni svých eských souasnicú marné se ohliiel, •i na dvé ti estné výjimky, po uskutenéní téchto obrodných snah, které se mohly jmenovati stejné symboUtiDem jako novoidealismem
— a co váil
Salda
vice,
v první períodé sám nestail k vltéznému vztyeni plné
obrodných princip. Tihl k Jednoté a byl jednostranné vyvinutou osobnosti estetickou. Žádal Syntesy a musil
po dkladné a kruté vnitní perkusi zjistiti, že trpí sám nemoci Analysy. Snil v poesii o pekonáni védeckých prvku organickou silou tvrího uméní a zajíkal mluve, terminy odbornými,
se, jii
žar^nem psycho-
logické laboratoe, mezinárodni smésicí tvrdých definicí a
vzdušných obraz. Podivné zkížený a výstedné
nelogický
pe
sloh
jeho
uencem,
kritických
zaátk,
v
némž
se
psychologem a rétor s pisatelem komentáe, prozrazuje plné tuto dobu bolestných nejistot. Šalda znal již tehdy nejen mechanismus, ale t organismus eské ei až drobnohledné a pece psal neeskou, kroucenou, absurdní mluvou; umel postaviti obvétí absolutní, které má stejné pevnou klenbu myšlenkovou jako bezpené žebroví stilistické poeta
a
pece
s
lyrik s
volil radéji rozvleklé
stvry medusovité,
ilo-li
o odstín, polotón, dialektickou jemnost; vyrovnal se kterémukoliv umélci eského slova a byl jen manýrístou.
Sám
sám nmohdy
karakterísoval to v povídkové
nadepsané píznané »AnalyBa« •lovy až krutými ve své upínmosti: >Ye vétách protrhaných a nesouvislých, nékdy i nejasných . obalených chiframi matematiky a chemie . . . násilných rudé kolorovaných, do védeckých trop stoených sIoibftrvené
zpovédi,
.
203
.
byla tu nemocni jeho duic ... ne liená nebo studovaná, ale celá, živá, zjitená jako pod tiloýaú
vtch
. . .
ikly správného drobnohledu.*
A
zde se vrif zdánlivé paradox na paradox. Jii tehdejif fanatik slohového individualismu, jenž skladbu
mluvnickou peanost byl hotov obétovati osobni a osobité výrazností, vytvobo* zoval se z rozpor imiéleckých, ba i iivotnich kultem i
metriku, národni konvenci
i
a heroismem dokonalé a definitivní formy, absolutniho slohu, písného flaubertcvstvi. Nic nedovedlo nikdy pozdéji pehluiiti tohoto hlasu, deroucího se odkudsi z nejhlubších propastí duševních jistot a prozrazujícího vnitní prazkušenost kohosi, kdo vsadil celé bytí
odvážné a sebezapíravé na jednu kartu, kde krví jest napsáno heslo: vémost slovesnému uméní. Tento motiv zvuí a zpívá u saldy dnes pravé jako ped pétadvaceti lety: na konci »Duše a díla« \idíme jej sklonéna v obdivu ped týmž Flaubcrtem, který byl uméleckým bohem jeho mládí a zaméstnána zbožnou analysou molivických
i
psychologických
koen
téže
»Výchovy sentimentálni*, již vždy miloval jako kus živého osudu a vždy prohlašoval za uskutenéní svých
požadavk na román. se v »Duši a díle« ješté jiná vlákna, soumotivy prvního tvrího období Šaldova. Tehdy upoután rozkladem francouzského naturalismu
Najdou visící s
byl
prvky duchovéjšími, živly hrdinštéjšími, potebami etitéjšími a odtud temeni patos, s nimž i ted hodnotí Zolu a jeho odpadlíka Huysmanse, dva básníky, kteí dnes mu íkají jen zcela málo, a kteí ped lety se mu jevili zlými mrami, vssátými do unikající krve evropského lovéka. Sem náleží svými prakoeny snad ne-
—
i
krolog Viléma Mritíka, tónem nejodmítavéjší studie
204
z celé knihy: tpiie
než naieho naivné pudového natu-
ralUtu, v néjž kdysi kladl nadéje jako v oberstvitele
a
odsuzuje tu salda smér pedstavující vpád zolovství k nám. rozhojAovatele
stilového,
celý
Vývojová inspirace, která na samém poátku nového století pfenáií stejné šaldovo lidství jako jeho kritické uméní do vyiiího a svobodnéjiího pásu, má v podstaté ráz etický. Nechci tím snad fíci, že by byl Salda vbec kdy pehlížel a pomíjel mravní hodnoty v uméní; naprosto ne: již v samých zaátcích byl odprcem poesie jakožto hry života, jakožto bezúelného mechanismu; nyní viak staví boj o fíii mravní svobody a o volnost duie v samo ohnisko svého usilováni. Odklání se na as od románského básnictví, jež bývalo druhdy takka výlunou oblastí jeho zálib, a vstupuje do chladné a obrodné lázné myšlení i tvoení germánského, kde mu ode dávna byl etický dialektik Ibsen zasvétitelem. Povrhne uiteli své kritické mladosti Tainem a Hennequinem, aby vyrostl pi studiu Carlyla a Ruskina; vedle Balzaca a Flauberta pijme za vychovatele v kázni umélecké i Dostojevského. Domyslí téžký problém uméní jakožto úkonu spoleenského, který mu byl díve jen postulátem. Vyeší si krvavou otázku národnosti v uméní, jejíž tíhu peloží z oblasti látkové do sféry formové a již uiní závislou od míry karaktemich ctností národních. Zahloubá se vdéné a kladné nad úastí ženinou v díle kulturním a uméleckém a na rozdíl od souasník postaví ženu inspirátorku nad ženu tvúrkyni. Pijme pro svou krasovédu z moderní etiky vše, co mže jej obohatiti a oistiti: patos a sílu. istotu a prostotu, smy«l pro novou hromadnou krásu a pochopení inspirace kmenové. Jeho v této palaiste nabude sval a kovového lesku a
e
205
pak
i
mohutné rytmiónotti. Jeho
kritický
posteh pro-
paluje te nyní až k mravnimu pratajemstvi bytosti a dél
a proto uachopAuje se
matu. Jeho
jistota
ziskaná
hlavné k hodnoceni dra-
pi
luiténi
problému národ-
nosti opravAuje jej k vystopování bytostných tcndtnci
naii domáci literatury a odtud k tuie jejich budoucfch
možnosti.
Ale Salda cítil zcela dobfe tiskali plavby po hlubokých a chladných vodách etiky ... a v pudu sebezáchovy hledal korektiv. Proto pHmyká se v této dob< tak váinivé k Nietzschovi, který ho nevede k anarchii, i
nýbrž k nové, tužií a závažnéjší discipliné. Proto
zd-
razuje opétovné hrdinství geniovo proti klidnému pohybu mas. Proto podtrhuje tvrí in umélcv na od pravidelné práce prostedního lovéka. Proto staví intuitivní poznání vždy znovu nad empirii naukovou. F. X. salda uvédomoval si s úctyhodnou oteveností, že etika, k níž v mužných letech, vykoupených nemocí, se protrpél, piblížila jej vytoužené Jednoté daleko více než temná a mystická estetika útoné mladosti; ale stejné dobe védél, že k Jednoté té nemže ho dovésti etika sama (a odtud jeho bytostný a nepeklenutelný rozpor s naiím realismem). A v as rozdíl
zachránil v sobe umélce.
—
Soubéžné a v tomto paralelismu shledávám cosi obdivuhodného s obrodou etickou roziíHl F. X. salda i svou uméleckou íši o celou novou provincii: o citéní, pochopení a poznáni výtvarné. Lze téžko íci, zda tento dobyvatelský tah znail více pro Saldu sama i pro naii kulturu; jisto je, že pro oba mél dosah daleký. Saldova psobnost ve »Volných Smérech*, kam uchýlil se po nedlouhé mezihe v »Lumini«, nepíniSi nic meniího než samo zrození eské kritiky výtvarné.
—
206
která odtud nezakládá se ani na krasovédném dogmatismu, ani na hittcrícké naukovosti, nýbrž pedeviim na mocné výtvarné tmyslnotti, na jemnosti a jistoté zraku vzdélaného starým i novým malifstvim a hledícibo pod obraz a za oaobu malíovu až kamsi na dne
samé kultury dobové. To byl tetí šaldv in prkopnický. Prvním bylo stvoení moderní eské mluvy kritické v mladistvém období, kdy salda musil raziti pesné odborné terminy a zárove vymáhati slohu lyrickému domovské právo v rozboru krasovédném. Druhým takovým inem bylo o néco pozdéji uvedeni essaye k nám, útvaru to složitého a pece lehkého na pohled, kde uméní slovní zcela pekonává látku na vždy pístupnou, formy to zdo-
mácnlé pouze u národ
s
vyspélou kulturou; salda
odvážil se získati essay pro naii slovesnost teprve ve chvíli,
kdy v jeho
zliditná satek
ím
bylo šaldovi
•ýtramé?
ím
duši oslavila myilenka se
ím
samému ponoení
se
do
oblasti
léta ztrávená ve ikole impresionismu?
podrobné až
couzské?
oproštná a
slohem zoceleným a zjasnným.
uené studium moderní malby
Niím mén
fran-
než velkou a spasnou renaissancí
smysl, jimi v období etickém hlas srdce a vle hroutlumením, salda, pronikaje k formovému jazyku
zily
absolutních sensualist. jakými na rozdíl od soudobých
literát jsou malíi a sochai, oberstvoval a ozdra-
voval své
umlecké pudy,
jemnil a tíbil svou smyslo-
—
vou popularitu, pstil a vychovával svj instinkt a nebojme se slova, jež nemá dnes nejlepšího zvuku a v nmž pece ukryt jest podstatný rozdíl mezi kritikem posvceným a kritikem z emesla, zdokonaloval spolehlivost svého vkusu. A že výsledky byly opravdu kladné a hodnotné, dosvduje i to, že v této dob se 207
znovuzrozuje salda báinik, konstruktér poitav, symbolik a vyklada krajin, dramatik oiudú; zdá se maé.
p. povídka o >Frau Land. má dobrý kus maliské inspirace.
že na
hfiinici a kajicoici
2atvu druhé periody šaldova vývoje obsahuji 'Boíe o zítfek«, kde
podává v bratrském dorozuméni niku
si
hodnotitel kladných a mravních
sil
života s rozkoi-
nickým poživatelem a analytikem uméleckých esencí.
Bezinovy »Hudby pramen*
Jest to vedle
klasický
—
vzor essaystické knihy u nás: imiéleckou empirii a jisté není náhodou, že zkuienost básnická udržuje tu
rovnováhu se zkušeností výtvarnou
estetik a
etik,
— zvládl úplné
který nepopisuje ani nevykládá, ne-
pedevším dobývá si vnitživotních jistot, odtud název díla kulturních nadjí, poctivých cest k Jednot, jež zjetídí ani nezaazuje, nýbrž
ním zápasem vuje se
mu
—
—
sice stále mysticky, ale, jak
sám
dí,
nyní
v mysticismu kladnjšínk. Jest to dílo naléhavé a patetické, rozhorlené a pesvdivé, kde krok za krokem hrozily rétorika
a krasoenictvi;
le
plnost
tmyil«
bohatství zkušenosti, rozvaha intelektu zachránily tu
všude saldu ped onmi bahnitými mlinami. •Boje o zítek* z r. 1905 jsou skladba naprosto jiného rázu a smru než »Duše a dílo* z r. 1913: zde osobnosti, tam problémy, zde architektonika djinná tam stavba estetická; zde úsilí o jedinenost individuality, tam pokus o zjištní obecných zákon; slovem, dílo literárního djepisce proti dílu krasovdného myslitele. »Boje o zítek« zasvceny jsou typm, kdež >Duše a dílo« slouží nejpokornjší mši (a( zádušní i pontifikální) pi oltái individualit. Jednalo se tehdy Šaldovi o typy velice široké a složité: vedle dialogo, jejž tam vede pisatel s budoucností a jejími kulturními 206
I
nadéjemi, zaznívá a nese déj jeité rozhovor
jiný, dia-
log hrdinného umélce s národem. Kdyby estný titul knihy vlastenecké byl u nát po právu pisuzován i výtvorm umélecky hodnotným a ne pouze Uterámim pa-
tvarm,
které se látkou neb tendencí vlichocuji
do
obecné záliby, nazval bych tak »Boie o zitfek«; jest to dramatisovaný výkik touhy po oavobozeni z naif malosti národní a naii malosti tunélecké, výkik, jejž podivuhodná akustika díla vrací v konené ozvéné jako
výkik nadéje. A v tom souvisí
o zítek* šaldova knížeka eská*, tolik kaceovaná a tak málo pochopená. Nezdail se v ní šaldovi sice odvážný plán pvodní, totiž uvésti v soulad filosofii národní literatury s vývojovou mapou nalí slovesné minulosti
*Mod*mi
s >Boji
literatura
a podíditi freskovou kresbu podobizen architektue
—
ostatn, na to je knížka pouhým náproblémové rtem. Je-li viak stavba djinná místy zbrocena, a pedpoklady perspektivy namnoze zcela nahodilé a roznumié, nepadá tím význam oné pednáiky, kde promkavji než kdekoliv jinde formulovány problémy národní poesie, a kde teplým šttcem nahozen nejeden
by v zkratce velmi
smélé
—
opakuji, nikoliv k historické knize »Duéi a dilu«, nýbrž k problémovým »Bojm o zítek*. I druhé stadium vývojové leží dnes pekonáno za portrét,
se§it radí se,
šaldou. Jeho etické hodnocení pestalo být
arým
pímo-
a otupilo svj radikalism ve žkole psycholo-
gických zkušeností. Jeho patos jest tlumen a ovládán; jeho generalisace jsou odloženy: F. X. salda za-
mítá dnes jakékoliv hromadné eiení
jev umleckých
a zdrazuje znovu a znovu jedinenost šaldovy essaye mluví nyní eí klidnéjH a tiiií; eho viak po-
M
209
zbyly na naléhavosti, to získaly na barvité názornosti,
amatérský sklon k pHkladm a po nejedná oklice shledal Salda, ie jeho matef itinou jest kritika slovesná, v nfž mže stejné zevrubné soudit techniku jako stavbu ideovou, jsa nad to v poesii sám výkonným
na teplé
iivotnosti.
obdobám malíským
I
utuchl; znovu
umélcem.
Výrazem dosažené rovnováhy
jest
pfedeviim krásný,
samostatný essay •Umni a náboienstuim, vydaný až po >Duii a dile«: mužná jistota ste se po jeho neetných, sporých stránkách. Ale zralá mužnost neznai u saldy nikterak onen klid, jemuž se oddávají duchové umírnéní pravé pi eienl otázek náboženských: dramatický zápas o Boha a o vénost kižuje svými prudkými blesky nad jedenácti zhuiténými kapitolkami této osvobozující konfese. Nebot essay jest v podstaté zpovédl o cestách, po nichž Salda dospél mystiky naprosto kladné a stojící v službách života; bohatá výzbroj
kulturné
psychologická
a
pronikavá analysa
pouhými pomckami, aby kritik-myslitel došel bezpenéji k vnitní své pravdé. Akoliv salda již za kritických svých poátk zdraz-
estetická jsou tu
oval bytostnou spojitost, ba bratrský svazek mezi uméním a náboženstvím, a náboženskou inspiraci opétovné oznaoval za jeden z nejhlubších zdroj velké lyriky, v rzných oblastech kultu i kultury
a
sledoval se zasvéceným pochopením
tvrí
schopnost
náboženského citu a uméleckého chténl, pece byl dlouho muen jakýmsi dualismem téchto duchovních spojenc, které by béžná liberálnost ráda zménila v soky. Nikde neprodrala se tato bolestná úzkost prudeji než na onom místé »Moderní literatury eské«, kde se salda táže. pro eská reformace byla tak 210
málo píznivá uméleckému tvoeni; zde ttavi v pikrý protiklad kesfanstvi oddané a pokorné, trpné a kvietistické, a uméní a poesii, jež »mohou vzniknout jen tam, kde život je citén jako nejkypivéjií radost, jako sílené itésti a zázraný dar milostný, nad néjž nelze pedstavit
si
nic vzácnéjiiho«.
Tento spor viak v »UménÍ a nábcženství* jest staSalda, pouen Pascalem a ruskými mysliteli ze ikoly Dostojevského, chápe nyní, že také pravé náboženství jest sama tragika a sám heroický boj o vnitní svobodu a nejosobnéjSí jistotu, a že i lovék náboženský »hledá radost, vénou radost véného
tené peklenut.
individuálního
života
a
její
setkala se náboženskost s
pomezném území,
véné
uménim a
které salda hájí
Takto pravé na
opojení*. s poesií
zbranmi
nejsta-
tenjšími, v oblasti dramatinosti a vle, mravního naptí a vášnivého oprajení to, po em kdysi mladý boulivák prahnul v studii o »Syntetismu v novém iminí«, jest naplnno; pouze vda, jíž druhdy pisu-
—
zoval podíl ve
louena
z
výprav
trígy pádící
za Absolutjiem, jest nyní vy-
sluneným letem k Tajemství,
salda hlásí se v této hluboké studii za uvdomlého theistu, ano za kesfana, ale promyslíme-li zpsob, ja«
kým
rzné formy náboženské poesie a jakým pojímá rozliné druhy konflikt mezi vrou a umním, hodnotí
pochopíme, že jeho kesanství není nieho dále než umleckého katolictví Chateaubriandova, jež v osobitých obmnách poddil stejn Verlaine jako Huyszde podniká tedy Salda kritiku romantismu a to draznjší a rozhodnjší než kdykoliv jindy, nebof jde o hodnoty, na nichž závisí vie, zdar, ale i zmar duie, vykoupení okamžiku, aviak spolu záruka mans.
I
v-
nosti
w
.
.
.
211
Jeité v knize »Duic a dllo« nacházfme však nejeden
Pímo asové patí tam obé dramatické studie »Henrik Ibten« a »Hana Kvaptlová* vnitrné úzce píbuzné: v obou jde v jáde o principy
ohlas druhého období.
etické,
o dva eiitele
mravní obrody,
oiiténi,
vy-
koupení, o dva zhodnotitele pravdivosti a celosti kar-
aktemí. Oba, urputné mlfciho velmistra
líbezné in-
i
terpretující žaku, postihuje salda pravé v tomta etickém ohnisku, z néhož u jednosmérné traj^édky vychází oistný jas a u rafinovaného tragika nazelenalý, náhle osvétlujíci, ale pak vražedný blesk: pro obé studie, pro stíbitý pastel o Hané Kvapilové pro temny lept ibsenovský, zrál salda nad Carlylem, Kierkegaardem, Ellencu Keyovcu. Nejen pro né: tam, kde dotýká se s obdivem výchovného významu román Ri
i
ženy Svobodové, nebo její kladné etiky, jež •nezakazuje nic, za to viak pikazuje posvécení a vykoupen vfteho«, nebo kde proti Zolovi zdrazuje úsilí mladé Francie pekonati »povrchovou realitu jev a opraviti a vzdélati tento nedostatený, ubohý, podvedený a
oklamaný svét v skutenou íži
—
života, pravdy, síly a
všude stojí Salda na pdé, jíž si dobyl v druhém svém vývojovém stadiu. Mýlil by se arcif, domníval-li by se kdo, že šaldo\i postaí již sama tato mravné karaktemí kriteria: v uménf stávají se mu hodnotami teprve tenkráte, když jest jich užito také a zejména na zákon formový a sti> lovy, jejž vyznává Salda i tentokráte jako Absolutno. Hana Kvapilová nejeví se mu naií jedinou ibsenistkou snad jen pro sourodost mravní inspirace s Mistremr nýbrž »ponévadž byla více herekou, silnéjií a ryzejií herekou než její vrstevnice*. A na Ibsenovi samém obdivuje se Salda na konec pece jen stilové lásky«
tu
212
^toté, formové velikosti, básnické logice. >Ibsen jest •z téch velikých skeptik a nihilistú. kteH, jako ve verii Leopardi a Leconte de Ušle nebo v prose Scbopenhauer a Flaubert. milovali dokonalou a definitivnou formu podivnou váinivou láskou, o nii nedá se dosti pemýilet. jim byla jim, jimi byl život a svét tak málo? Náhradou za néj? Nedobytným hradem, zbroji, chránii od jeho zrady a nízkosti? Poslední ilusf? Nebo cítili se ji povinováni svým zoufalým pravdám? Nebo jde tu prosté o vrozenou istotu a noblesu duie, která ve viem, co mohla ovládnout,
ím
—
chtéla a musila dostoupit nejvySi{ho?«
Hle. opétné ona šaldova bytostná prazkuienost, jeho
nejtragitjší zážitek, jeho ústední pramotiv, které se neméni v rzných stadiích vývoje. Formulace jest vždy jiná, složitéjší. uritéjši, bezpenjší, ale též na-
pojena bolestnjší zkušeností, tmavší krvi, hlubším
pesimismem.
V
»Duši a díle« stala se pak
samým
základem knižní archi tektoniky.
II.
[eznám v naší slovesností mnoho knih, v nichž by individualismus byl prožit a domyšlen s takovou dsledností jako v šaldov »Duši a dílec; jest tam pHmo vyhnán do tragické krajnosti. Hned v úvodním šlové stoji na význaném míst vta: >Koneným cílem literární historie musí býti, vystihnouti to, co ustavuje jedinenost zjevu literárn djinného, a ne toho, co jej váže s jeho pedchdci a vrstevníky a co jej jim pipodobuje.« I nepíše salda 213
proud,
ani déjin literárnich
ani ^ncalo|tie slovesných
skupin; nepodává psychologie a krasovédy básnických ikol ani syntesy jednotlivých obdobi. Kresli podobizny
a modeluje roedaliony. Jestliie
pece pH
popisu a soudu zjev jedinených, cestou
aposteriomi,
s
mu psychologické rysy oviem, nýbrž sleduje je
jich
aby konené se odvážil
zdrželivou bázní,
jakousi
vyftií
zjiifováni,
miroodék a
zjeví se
píbuzenské, neopomíjí zjiifovati
jaksi
jednotu mezi individualitami
rodými.
Na tom
v tomto
dile, pojetí
rzno-
zakládá se šaldovo pojetí romantismu
aviak podniknuté
dmyslné
a kriticky velmi plodné,
jakýmsi vnitním studem,
s
s osty-
chem teoretikovým, že se tu ruií vysoké božstvo jedinenosti. Ale zase privatissimum šaldovo: zákon, dle nhož druží salda jednotlivce v hromadný útvar, jest princip slohový; romantismus
mu
není ani zjevem so-
ciálním, ani hnutím kulturním, nýbrž
pedevifm útva-
rem stilotvorným. I
zbéžný
tená
postehne snadno, že podobizny
v šaldové knize jsou dvojího druhu. Jedny jsou meniiho rozméru, nártové techniky, vržené na papír bez
ady prpravných
a
pomocných
skiz; jeden,
dva mo-
tivy jsou tu rozvedeny; podrobnosti potlail spisovatel
pedpoklady zmizely Druhé vyznaují
úplné; analytické
vedení syntetickém.
zcela v prose
již
iiriím
propracováním detailu, analytickou výzbrojí; jsou založeny na zevrubném badáni stilovém, které se místy stupuje až k filologickému vyrozsahem,
erpání
látky.
První vznikly
mnohdy
z
popudu píležitostného, a
pi smrti umlce, který mu mnoho, a( kladn i záporn znamenal, soustedným zrakem do jeho tvrího úhrnu, klada si otázku krutou
asto zahledl
se
kritik
214
zárove: Co zstane po mrtvém pro bu-
a nutnou
Tak
doucnost?
vlastné nekrologického
láskyplné studie o Tereze Novákové a
pvodu
jsou
Hané Kvapi-
love, které úmyslné pfedmétu ne vyerpávají, nýbrž naznauji: nad sotva zavfeným hrobem zhodnotil Salda osobnost a dilo Svatopluka echa i Jaroslava Vrchlického a zhustil svj soud o významu Mritíkové
a nad totalitou zjevu ti velkých cizinc, Ibsena, Zoly, Huyviuuuc, zamyslil se v hodiné exekvii. Pes tento píležitostný podnét a tento namnoze improvisani vzrst nehonosí se Salda neprávem, že obsáhl viecko i
podstatné
a
zachytil
vnitní
typický
postoj
téchto
zjev; ale tyto nekrology, které nejsou nieho vzdánež eloží, mají vedle toho jeité jiné kouzlo: figury nesou ješté nervní a vzrušnou bezprostednost lenéjší
života a
pece
jakousi historickou perspektivu dálkyt
kritik
dává dojem, že
boval,
pel
jak
postavami
s
se, nesouhlasil, ale
budou na
n
žil,
pece
véil, pochy-
již je
kreslí tak,
hledti naši nástupci a potomci po
padesáti letech. Píležitostná jest
i
teplá, až milostná
o Božen Nmcové, kterou vyvolalo padesáté jubileum její smrti r. 1912; pvabná tato báse v prose sta(
jest
velmi
coval
dle
píznaná
pro ony studie šaldovy, kde pra-
jednoho rozhodujícího, ale soustedného grísaillí a bez optovného trmácení mo-
pohledu, bez
delu: na patnácti stranách tekstu velice hutného rozvádi a se viech stran osvtluje Salda jediný, velmi bohatý a žfastný motiv, jak životni a básnickou pra-
zkui^ností B.
Nmcové
jest
až pohádkový, optimistický
lovenstva v lepAle kolik svtla a po-
sen citu o láskyplném sjednocení
iím
svt, kde
není
vbec
rozimní dovedl salda
zla.
touto cestou zrychleného in-
tuitivního poznání vrhnouti
na své postavy! Jak oste
215
vynikly bytostné kofcny osobnosti
echovy! Jak nové
a zajimavé vyloteny literami zaátky Terezy Novákovél Jak vyvolán z mlh a par podsvéti apolinský zjev
Hany
Kvapilové,
hlasu« vidime
že
pímo
mékký pohyb
Zcela jiného vané, analyticky
slyiimc jeji
melodii
karakteru jsou podrobné,
opené
jcjiho
ruky!
studie druhé
propraco-
ady, mezi nimiž
o Rousseauovi, o Máchovi, o Bezinovi, stoji nesporné nejvýie, a ježto navzájem nejednim rysem sotrvisi, nrahou býti pokládány za typické píklady iti stati,
Máchu a Bezinu, v nichž salda vidí dva bratry rzného veku, dva tragické dualisty, nápovdce problém a roz-
posledního stadia šaldova vývoje. Jmenovité
ešitele
jich,
studuje
takm stejnými prostedky. Ana-
lytická výzbroj šaldova jest zásadné jiná než ta, s niž literární djepiscové vycházejí k výbojm a porážkám, saldu hrubé nezajímá ani filiace látek, moiiv, idei, ani analogie a závislosti od pedchdc neb vrstevník; salda jest lhostejný k umlcovu pomru pedevším k dobovým ideím a kulturním proudm a skoro jediné analysuje jeho myilenkové pojetí života a stilový projev této koncepce. V programní, i fiaii
—
snad pesnji eeno, v zpovdní své stati z >Boj o zítek «, nadepsané »Kritika patosem a inspirací*, ekl Salda: »Opravdový kritik hodný tohoto titulu kritisuje
emu
nejprve
to,
emu
takto
íká,
jest
se
auktorovy
A
tvrí
tak setkáme te
potence:
u saldy
se
íká forma, nebof
výrazem jeat s
to,
a dílem vlastni
dílem jeho smysl.*
úzkostlivé
pesným
roz-
borem Máchových obraz, jeho metafor, epitet, sloves a te stejn dmyslným rozborem Bezinovy metafory, jeho oxymora, jeho pedstavových paradox, t odbornou analysou jazykových 216
prvk
verbalismu Anto-
-nina
Sovy
nebo
s
ciením psycholo-
tématickým
Rženy
—
a na prahu knihy stoji trpéltvá a zevrubná sta( o genetických podmínkách >Nové Heloisy« Rousseauovy, vesmés partie tak bohaté ve snúice a tak dmyslné ve výkladu materiálu, že by byly sebe pesnéjiimu filologu ke cti. Ale pozor: analysa neni šaldovi nikdy sama úelem, nýbrž jen prostedkem, pomckou, ba gických ženských postav
dcmt pfmo
Svobodové
jen a jen kontrolou intuice, tohoto pra-
orgánu kritického tvoeni. A tak, hloubji pojat, jevi se mi rozdíl naznaené dvojí kategorie lánk Šaldových asi v tomto zpsobe: v struných, syntetických statích spolehl se šalda jen a jen na svou intuici, na svj vnitní hlas, rozpoznávající okamžité pravdu a podstatu zjevu; v studiích iíe založených ovéil intuici poznadcy ana* lytickými, ozbrojil pronikavé dobyvatelský zrak oste brouienými skly badáni detailnfho, pezkoumal geniální odhad pelivou heuristikou. Opét potvrzuje se zde významné slovo citované již konfese: >Krítická osobnost tvoí si metodu a ne jednu, ale adu jich od pípadu k pípadu, dle chvilkových pikaz své citovosti, svého cíle, své nálady, svého patosu, a po pía metoda není kritikovi nipade i svého rozmaru
—
ím, než výrazem
jeho sensibility, trochu koloritem a
trochu vyzývavou zbroji, která se nosí z koketnosti a se volný z bravury, aby se dokázalo, že i pod ní
mže
svévolné, skáduch pohybovat voln a po pípade kat a tanit volnéji než dovede nékdo. kdo se jí vbec i
neobtížil.* Intuice, která jest takto poslední instancí
kriticismu,
zbéžným a
nemá viak ledabyle
Oldova
pranic spoleného s nahodile
chvilkovým
217
postehem, který
uini o tom onom jevu, o Ihoticíném o knize lobé úplné cizi. salda zmocAuje ac intuiné podstaty a základu jen téch osobnottl uméleckých, s nimiž dlouho a intensivn Žil, s nimiž se vyrovnával jako odprce neb jako obdivovatel, které pro néj znamenaly kus osudu, vývojový vzestup neb konené umlecké úskalí. Sám romantism, který v knize rozebírá a hodnotí, nebyl mu nikterak chladným jevem djinným, nýbrž problémem nejvnitfnéjiím, tragickým zážitkem, nkdy holubicí Svatého Ducha a pfileiitottný kritik
•pisovateli,
jindy upírem.
A
jak napiaty byly Šaldovy vztahy k osoboottem,
které v knize portrétuje! Hledím-li pouze k
eským
hlavám,
tomný, pozoruji
dv
generaním. Jedny Vrchlický,
Tereza
skupiny odlišné pfísluienstvím
z hlav, Svatopluk
Nováková,
zjevy onoho pokolení, proti kritický
vdce
duchov
a
soudobým pí-
jejichž plakety skládají svazek
mluví
jsou
nmuž
ech, Jaroslav representaními
F. X. šalda jako
kriticky reagoval, od
nhož
vi
kterému hlásal otenutnost dalšího, odchylného, odstedivého vývoje. Proto stojí krajn kriticky, obrann a výbojn, nejednou i s píkrým chladem, proti tmto jevm. Dekoraního a harmonického rétora Svatopluka echa le, zdaž opravdu vyerpána jest podstata osobnosti echovy touto karakteristikou, jež odsuzuje? nazývá v jeho typinosti pHmo kulturním a imileckým nebezpeím. Odklon svj od básnického slohu Jaroslava Vrchlického definuje jako akt sebezáchrany od zhoubné cesty eské poesie, aviak, což znamenal Vrchlický pro naie básnictví pedevším jen vpád západnického Slova, které vlee ke svému tmeni pivázanou racionalistickou ideu, obleenou v pestrý se
osvobozoval,
ven
—
—
218
vyhublou a zplenénou, jak šaldúv tvrdý a vkládá? Dospivá>li k obdivu ásti bás* nického dila Terezy Novákové, iní tak proto, že básníka od razeni jednotlivin, jež kritik pokládá za nedokonalý stupe uméni, postoupila k obecné a zákonné komposici románové a tak vysoko pedstihla své dekroj, ale
pfitný essay
tailní
a popisné vrstevníky; než, nezjednoduiuje salda
zjevu Terezy Novákové ponékud, zdúrazAuje-li v
skoro
výluné onu schopnost,
istého živého* 7
V
ném
která vyvrcholila »Détmi
téchto studiích, kde salda pro-
vádí kritiku s krajní písností, podmínéna jest intuice
mra>'né
estetickou snahou osvoboditi se
od auktora,
pekonati ho, vyspéti v jeho ikole k vyiii volnosti názoru životního a uméleckého.
Pét z podobizen vénováno
jest
té
generaci mladií,
salda sám náleží; myslím studie o Antonínu Sovovi, Otakaru Bezinovi, Svobodové, Hané jíž
Ržen
Kvapilové a Vilému Mrštíkovi. Intuice tu prýští ne-li z lásky a z jistoty, tedy dojista z nadje a dvry, že ideje, za nimiž kritik stoji celým životem, naily v díle traiélc pravý a plný výraz.
Nco
z této
nadje a
ji-
ržovým leskem jitních ervánk na stranách analysy: nejednou úmysl jest vzat za dílo, nábéh za realisaci, touha za jistotu; písná a historická sonda statí o Vrchlickém a echovi musí ustoupiti nástrojm shovívavjším; námitky jsou leckdy potlaeny neb loženy do vedlejších vt a dvojsmyslných epitet. Tvrci nového patosu Antonínu Sovovi, jehož vdí místo v nové poesii eské vymezil tak pesn vedle Otakara Beziny, prominul salda dialektické a enické stoty hrá
hry, které
právem vytkl
posledního období
poesii
Rženy
oprávnném obdivu
echové. Pi rozboru
Svobodové zatajen
jest
pi
jejímu bohatství psychologických
219
typ
leckterý nedostatek, jehož Salda zpravidla oepro-
pfediUvitelm pokolení tUriiho. Akoliv
míjel
poivétil
tu dilu
Rženy
které petahuji
•teti,
kritik
Svobodové dvé prohloubené
tvým rozmrem
itudie o
echovi
a Vrchlickém dohromady, nenaiel pfece místa, aby
naznail, že románovým skladbám básniiným chybí namnoxe dramatická objektivace a soustcdéní; že Ipiiifm na modelech a pf ílii podrobnou malbou ovzduii hlásí se uprosted básnické syntese naturalismus dosti
ada
primitivní; že
vtiina povah
karakterových
typ
—
mezi nimi
píznané mužných
—
inspirována láskou
a nenávisti,
zstává nedodušeslovnému stupná jejímu uméní. Zde uvédomujemc že intuice,
si,
dvojsenou
býti zbraní
mie
a cítíme, jak kritik, chce-Ii se
vyhnouti témto Skyllám a Charybdám, musí se leckdy ozbrojiti nejen proti své
auktoru, ale
i
proti sobe
Nemíním stavti
rátm
tika
studií
vnovaných mladým
hloub, než stojí podobizny
básník vaná
dobé a proti analysovanému samému.
umlc
lite-
cizích neb
Naopak, šaldova propracoBezinovi a jeho prudká a pronikavá krizjevu Mrštíkova jsou pravými skvosty literární starších generací.
stát o
Bezinu portrétovaly pochopení, obdiv všude mezi ádky chvje se pyšná radost,
analysy. láska;
a
že
generace, k níž kritik se poítá, našla tak abeolutniho
mluvího svých kladných hodnot Tento essay pován
jest
úpln
pretací myšlenkovou, rozborem slohovým, ale strukcí
konci-
dramaticky: salda pokouší se inter-
etickou dovoditi,
kterak O. Bezina
i
rekon-
krok za
krokem pekonává máchovský dualismus životního pocitu
a
vdomí
marnosti,
dualismus,
který
pímo
do
duše poety vkládá nutnost dialogisace. Stupovit jde básníkem za jeho úsilím objektivace. konící
kritik s
220
prvopoátené
tóniny néiných sympatií a citové touhy, kladem, heroismem, vytržením a nadienim z hromadné4)o objektu, a ježto salda jest pedeviim kritik uroé« lecké formy, dovozuje posléze, že
jpct nejnesmiitelnji
Bezina peklenul
zejici propasti života
a vesmiru
duhový mott metafory. Tu velká láska ídila velké pochopení, velká oddanost inspirovala velkou jistotu
postehu, velký klad duše kritikovy postail letu kladných kídel poetových. Studie o Mrštíkovi vyznívá negací, ba odmítnutím díla eského naturalisty, které bylo dle šaldova soudu pouze »možným, ale pcmíjivým stupnm k útvarm píštím a provisorní oklikou ke krásným tvrím ibudoucím*; ale tato negace, ven a ven chrabrá a mužná, vnitn nezbytná a esteticky osvobodivá, zrodila se u saldy z onch bolestných zápas duše kritikovy, o nichž teme v »Bojích o zítek « pregnantní diagnosu: »Ke kritice, pesn mluveno, má právo jen ten, kdo se narodil k obdivu a k uctívání a byl v nich zklamán a zrazen.« Vilém Mrštík byl kdysi práv tak literární nadjí a dvrou Šaldovou jako jiní spisovatelé jeho generace, jako Sova, Bezina neb Svobodová, byt v obmezenjší oblasti, jakou jest výrazová •chopnost eského slova, ale kdežto jeho souasníci
nm
rostli
vru
a mohutnli a
živili
svými umleckými
a oddanost kritikovu, Mrštík
kml
iny d-
a planl, okla-
mal všechny nadje v svj vývoj, zradil veškeré možnosti svého rstu a proto, když jej salda hodnotí
—
(a
nadje Viléma Mrštíka k zodpovdnosti jménem mož-
dje
a volá ností
se to asi s vnitní bolestí), msti tyto
nenaplnných.
Šaldovo kritické umní, jež spoléhá pedevším na tntttici a nikterak nepohrdá inspirací osobn životní, 221
M
nejednou v pimý kontrast k védeckým mesUvi todám historickým. Pokud se itmt mysli cesty po* znání a výkladu déjinných jev hromadných, právem: akoliv nen( nemožno si pedstaviti, ie by zpsobem, kterým salda zhodnotil na pf. Emila Zolu neb Svatopluka echa, kritik jeho nadáni a uméni mohl vyložiti
a posouditi celý jejich smér, jejich ikolu, jejich
dobu
.
.
.
stejné plodné, živé, osobné, jak ostatné v této
knize dokazuje iiroce rozvedená studie o Rousseauovi,
v které Salda, dle myšlenkových
koen
mystik,
útuje s celou periodou rozumáství: zde je most mezi Šaldovým individualismem a historickou kritikou hromadnou. Ale postup, jimž Salda analysuje, váil a soudí jednotlivce, shoduje se v
mnohém
s
nejmoder-
néjiimi metodami véd duchových a psychologie
Nemohu zde zdrojm dnešních Šaldových metod
arcif ukázati ke
rární.
lite-
viem virtuálním
kritických, ale na
dvojí inspiraci nerad bych neupozornil: jde( o mistry, s
nimiž styk
pímo
nobilisuje.
Vedle nauky B. Croceho
o naprosté jedinenosti, singularité, protiperiodinosti historického déní, které
mže
proto vystihnouti jen a
jen umélec a nikdy védec, hlásí se tu plodná a u nás již pemyslil tvoení jest v podstaté V. Dilthey: všecko básnické odrazem vnitních zážitk poetových, uméleckým rozvedením jeho prazkuienosti, individuálnou syntctou a obménou daných forem a osobního obsahu. F. X. Salda viak ty mistry nepejal, nýbrž prožil a jejich zásady organicky slcuil se svou nejosobnéjií filosofií i metodou literatury: podstatou a jádrem a tedy nejvlastnéjiim tajemstvím a nejspolehlivéjiím kriteriem básnického díla jest jeho slohové ustrojení, jeho vnitní i zevní forma tu studuje kritik tedy nejusilov-néji.
sotva tuSená psychologie básnického díla,
—
222
A
proto ústedním problémem knihy »Dule a dílo*
analysa a hodnoceni
jest
stilu
romantického.
III.
v prvních kritických statích Saldových vrací se vždy znovu zvláštní paradox: kritik, jenž rafíiž
I
^nnvaným J[7
slohem, plným
umných odstín
dmyslných
gradaci a
rozvíjel estetické abstrakce, stavél se
co nejrozhodnéji proti veškerému
ie
artistnímu me-
chanismu, žádal uméní zrozené z istého a plného instinktu, hlásal organickou jednotu života a poesie, kterou moderní specialisovaní porušilo. Tento ryze gce-
thovtký požadavek, jímž se Salda vyzbrojil proti studené a neplodné virtuosnosti a napodobivému postupu
novoromantických formalist eských, vyslovován byl vždy s vetší dúrazností. V etickém svém období, kdy jeho myšlenky se dvrné stýkaly s hlasateli goethovské renaissance,
s
Carlylem, Emersonem a Ruskmem,
prohlašoval takový organický monismus
pímo
za krí-
umním novým, života schopným, umním starým, epigonským, vyžilým.
terínm rozdílu mezi
tvrím
a mezi
•Každé nové uméní je hluboce a podstatné monistické: véí v jednotu sil životných a svtových, je neseno vášnivou touhou a snahou, sceliti všecko posud roztržené a roztíštné, sceliti staré rozeklané rány, všecky kontrasty, jež
ponvadž
umle
šíilo a udržovalo staré uméní,
Umlecké dílo. a( drama nebo román, obraz i socha, musí býti šaldovi pedevším organismem: jakmile vyšší zákonná jednota neudržuje
ústrojných
z nich žilo.«
prvk
díla v životním rytmu, jakmile sou-
223
látkových dáttic dAna jest toliko i mechanickým, pak nelze již mluYÍti o umfazením leckém dile. A organickou jednotu vymáhá &alda stejné dsledné i od knihy eetayú, tfebaie vznikla perývané, ze lánk napsaných v rzných dobách, z pfilelítostných podnt: i ona musi býti ústrojným celkem, neseným jednotnými zákony rytmickými. Tak komponoval salda ped osmi roky své »Boje o zítek*, kam do úvodního slova smél plným právem napsati patsus: »To zde jest vnitní drama, a proto kniha. Kniha |ett mné architektonickým problémem: zaíná niné otázkou po tajemné vnitní harmonii, pevné klenutém rytmu myšlenkového a citového dramatu, i>o spolupracovnictví myšlenky a asu na rstu osobnosti.* A vnitním dramatem a proto knihcu jest i svazek »Duše a dílo*. Výbér z uméleckých hlav, jejichž analysou si tu salda zodpovídá ústední problém podstaty romantismu, pekvapí na první pohled, a nejeden tená ne* bude moci nepotlaiti otázky, na jejímž dné díme kut výitky: Pro (až na jedinou výjimku, kterou jest Ibsen) eší si F. X. šalda problém romantismu pouze na osobnostech eských a francouzských? Nebylo by vétiího bludu, než domníval-li by se kdo, že šalda vi tragédii romantismu pouze ve Francii; pravý opa V drinott tvarových
jest
pravdou. Staí otevíti jen sešitek jeho
literatury
drazností
eské* místa,
a
»Modem:
udeí pímo do oí hutnou svou kde
šalda
vlastní
zhodnotitcle
a pehodnotitele, soudce, ba niitele romantismtr hledá
v Anglii a v Némecku, ale hlavn na Rusi, v osobi Shelleyové a Goethov, Puikinov a Dostojevského. Jest vbec naprosto nesprávno, uvádí-li se oblast šaldových umleckých ideí a básnických lásdc ve vý-
224
lunou
souvisloct • Francii, kdež arcif nassály kofeny
Hned v zaátpsobeni pilnul Salda oddáni
jeho kritického vzdélánl nejvíce vláhy. cich tvého literámiho
k velké lyrice anglické, a Shelley s KeaUem mu neznamenají doposud méné než Vi^y oím Vcrlalne. A komu vyznal salda astéji a vroucnéji vdé> nost žáka a duchovního syna než starému Goethovi? U koho hledal, jeité dlouho ped dobou hromadného hebbelovstvi, básnické
poueni o podstaté pravé
trm-
ginotti, než pravé u tvrce >Gygova prstenu«? Kdy zpátobam váinivéjiim a nervnéjiim glosoval v dvojím reliéfu, kritickém
i
lyrickém, bolestný úžas z odchodu
básnického obdarovatele než ce,
pi
smrti moderního
Ném-
Detleva z Liliencronv?
emu
íká západJeho vztah k ruské literatue jest hluboký a velý, tebaže jest imsi v podstat jiným než hromadným, zaslepeným obdivem. Šalda se k moderním Rusm stavi isté dramaticky, vidí-li v nich dsledné a krajné opravdové ešitele našich mravních a kulturních krisf, uctivá-li mezi nimi prudce rozhodné a temné kypící útovatele s Evropou: jenom proto vyleptal nkolikráie tak pesné miniatumí podobiznu Lermontova, jenom proto staví opétované Dostojevského na nejelnéjšf místo ve velkém výpravném uméní moderním, hned vedle Balzaca a Flauberta; jen proto dává se mysliteli, vyšedšími z pravoslaví, Solovjevem a Berajevem, vésti na cesty nového, s\'obodného a radostného pojetí náboženskosti, k nimi nedovedl mu jednoznané ukázati ani [{enius Pascalv. Nebylo to tedy naprosto pouhé pretium affectionis, pro šalda zvolil ke své pravé francouzské analyse romantismu vedle šalda není vlastné ani tím,
nik.
ech
Tpistry.
15
225
se u nás
Pro Francouze, plémé jemné formové kultury a dávné formové tradice, byl romantismus istéji a ptfnéji než pro kterýkoliv národ iíný pcdtviiai problémem uméleckého tvaru, principem slohovomým. kdežto na pf. pro
Rusy
pedmtem
Némce
byl otázkou citovosti a pro
kritiky mravní, salda, jenž
roman>
tiamus vykládá a hodnoti v prvni fadé stilové, musil
áhnouti k témto slohovým prototypm romantismu, jakými jsou arciotec moderni romantiky Rousseau i její marnotratný syn Flaubert, její malebný levobo^ek Zola i náboženský pastorek Huysmans nebylo lze voliti typitéjiich. Zdá mné, pipadú se že byla to též mo-
—
derní kritika francouzská, znepokojená romantikou ja-
ko životni otázkou národní, kdo saldu v poslední dobé znovu se vrátiti k tmto krvavým a bolestným motivm moderního vývoje umleckého. Úton duchaplné invektivy Lemaitrovy na Rousseaua a pronikavá polohistorická polemika Lasserrova proti romantismu francouzskému zmocnily se svou nakažlivou, v podstat studenou a pohodlnou skepsí na nkterý as ducha šaldova; jeit v tvrté a páté kapitole »Modemí literatury eské« soudí a odsuzuje salda romantiku s tohoto odmítavého hlediska, pod jehož tradicionalismem a klasiností iklebí se aristokratická maska stízlivého rozumu. Avšak tento zápor, obsažený v úhrnném soudu »romantická revoluce nebyla positivním ziskem, ale byla nutnosti*, nemohl Šaldovi trvale vyfiovti, jako vbec symptomatický význam pro jeho duševní vývoj má úsilí probojovati se od pojetí záporného ke kladným hodnotám. Kniha »Duie a dílo« hledá práv tuto kladnou hodnotu umní ropodnítil
i
mantického.
V úvod
zavírá F. X. salda vlastní jádro knihy do
226
»V absolutnim
vety:
stilu
romantickém« v obraze, který
neopisuje, ani neptípominá skutenosti jevové, nýbrž
nahrazuje
ji
a znovu vytváfi vlastními prostedky idea> a melodicky harmonické jako samo-
lisace rytmické
statný svét, svéprávný a svézákonný, nalezl jsem naplnéni nutí
vdí
samého jeho tvrího
postulátu,
tvrí pekle-
jeho základního dramatického rozporu.*
Hle,
motiv, dle néhož kniha jednotné komponována.
Motiv ten instnimentuje salda ve svých podobiznách a medailonech dvojnásobné: jednou jako kritik estetický, který pelivou a pronikavou analysou slohu svých básník zjišuje, pokud pispli k uskutenéní tohoto ideáhi romantického; po druhé jako psycholog, jeni bud intuiné nebo na základe doklad dvtipné interpretovaných hledá individuální podstatu a píinu onoho základního rozporu duši romantických estetik koná spíše dílo statické, psycholog však promítá svár a spor dynamický. Rousseau, jehož dva nejvzácnjší nálezy jsou hudební rytmus v prose a nové pojetí pírody, protrpl se k témto dvma léivým, omlazujícím a jednotícím jistotám teprve tehdy, když podšen byl »nepochopitelnou prázdnotou svého srdce, nkdy neukojeného a jindy pesyceného a rozdráždného halucinacemi a chimérami štstí*. Pro tuto rozeklanost, pro tuto anarchii nitra bohatého a hrdého našel Rousseau jediný lék: ne skutenost samu, ne empirickou pírodu, nýbrž její hudební transposici, jednotící kouzlo rytmu. A tajemný tento nález Rousseau odkazuje vší poesii romantické pro celé století. Ješt Flaubert, který vrhl v životní sázku celou pýchu romantiky a prohrál ji« jest obdobou Rousseaua, jak salda sugestivn dovozuje v studii o prvních fázích jeho tvoení. I on strádá
—
W
227
a hyne chorobou romantickou jako kdysi Jan Jakub* IcUlnéjii jsou její pffznakyl Romantický daia* ak
o
beznadjný atomism, romantický sen o uroélct jako o váinivéro tvrci hodnot pedpodstatnil se u Flauberta v nihtlistickou jistotu lovka teoretického, vidouciho viude jen iluse, stín, páru; smutek srdce neukojeného životem pechází zde lism proménil se u ného v
v hnus mozku, který životem pohrdá. A hle, tyto hrozivé disonance pfece budou peklenuty po romanticku,
po rousseauovsku: jedinené a konkrétní lutní
stil,
slovo, abso-
který neopisuje skutenosti, nýbrž nahrazuje
zachrauje Flauberta, uvoluje jeho tvrí pudy, iní život jeho nejen snesitelným, ale hrdinsky velkým. Aviak dílo, které odtud vzniká, není již romantické. ji,
Než, nevidím vlastni velikosti kritikovy v tom, jak
umí
se
postaviti
turní a
k
vdím
zjevm
byt se to délo
literární,
cizí inspirace kuls
takovým bystro-
zrakem, jímž šalda se zmocnil samého tragického tajemství Rousseauova i Flaubertova a v menií rozloze Ibfenova i Zolova. Kulturní a mravní sílu kritikovu
méil bych vždy
dle
stupn porozumní,
dle intensiv-
nosti odvahy, dle patosu soudu, jimiž hodnotí
své
zem
umlce
a své doby: tu jest intuice stejn v sázce jako
jeho mravní integrita, jeho schopnost perspektivy stej-
n jako jeho
smysl pro karakteristinost. Nebo mlu-
veno konkrétn: architektonické umní knihy »Duie a dílo« projevuje se vlastn tím, jak dovedl šalda svj ústední problém vyložit a ežit na zjevech domácích. '
A
tu
pouuje každé nové ponoení
se
do essay
Saldových, že ani jedna z portrétovaných hlav eských není bez vztahu k estetické
i
vdí
otázce knihy, af se stránky
psychnlogicky-dynamické.
228
Na Božen
Némcové nic nezajimá Šaldu více než statený pokilk, peklenouti rcmantickou rozervanost srdce »imai, co jest sice
prvkv
stvofeno z látky
a živlúv, ale
skuteného
života, z jeho
k jeho podobenství*. Pokusy
pe-
konati romantický dualismus jakousi dekoraní harmo-
ninosti vysledoval šalda stejné u Sv.
echa
jako u
Jar. Vrchlického, ale shledal správné, že jest to na-
mnoze pouhá harmoninost rétor a dialektik, kteí i
jako umélci leckdy místo
a dekoraci
stilu
podávají jen renictví
— rozuméj v dílech, která pres zevní úspéch
znaí nejslabší ást jejich tvoení. A prázdnotu srdce neukojeného neb rozdráždéného nosily ve své hrudi dle šaldovy bystré intuice dvé básníky, jichž pravidelný soud neadivá k romantikm. Kdežto však u Terezy Novákové méní se tato ironická a pesimistická koncepce v prudce vášnivý protest, jenž pateticky rozbuuje a k lidské velké skladby,
sladká a jasná
mní
velikosti
vzpíná
její
poslední
zprvu trpká a temná a posléze
Ržena Svobodová
tento romantický
odboj v tvrci kritiku spoleenskou, »jež
nemže
sta-
nouti na slovech, nýbrž musí pokusiti se o opravu ži-
píkazu snu a ideje«. Mohl bych takto naznait umelou instrumentaci základního motivu knihy i na ostatních studiích, ale pomíjeje nékolik menších, chci ukázati pouze k cbéma chloubám svazku, k láno Máchovi a Bezinovi. Tyto nejrozsáhlejší a nejbohatéji doložené stati patN vota podle
km
tésné k sobe: nejhlubší básník naší minulosti klade
pítomný odpovídá, svým, o více než o ti tvrtiny století zralejším uméním. Karel Hynek Mácha prokreslen jest u šaldy
otázky, na néž nejhlubší básník arcif
jako typická figura romantická,
i
pesnéji
eeno,
jako sama romantická tragika. Jeho disonance osobní
229
pfiznanou nemoc romantickou: v dualitmus platónský, v tváfici se dvoji dés, dés marné vzpomínky a déi z pffiti nicoty, v tolipsismus nihili sttcký a pesimistický. Ve chvi li, kdy Máchovi kynv fltupnu|i se v
možnost vykoupiti se z téchto hrz i mravné, nadosobní . ale inláskou k trpicim spolutvonim, Mácha hyne tuitivnímu blesku Saldovu jest moino osvítiti i ooo vteHnové vykoupení romantickou filosofií soucitu, známou z Vignyho neb z Leopardiho. Méné ziomkovité . .
provedl dílo osvoboditelské
Mácha umélec,
jeji jako
irého romantika uruje stejné záliba pro disonancí vznešenosti a ({rotesky jako bojovné jeho zaujetí proti
pevným
genriím: nejkrajnéjii rozpory tmifiije
Mácha
slohem hudebné su^stivním a obrazem svéprávným hle, romantický stil jako vzduiný, oblaný most nad pekelnými propastmi. teme-li za studii o Máchovi bezprostedné sta( o Otakaru Bezinovi, máme pímo dojem »kolobéhu stejnosti*: tak paralelné komponoval F. X. salda
—
vnitní drama obou lyrických metafysikú. Oviem, co bylo u Máchy strunou nápovédí, jest u Beziny roz-
vedenou symfonií; kde Mácha tušil a dohadoval S tam Bezina ví a prohlubuje: jestliže se Mácha zajikal podává Bezina pleno básnických varhan, salda uká zal krásné, jak ona láslca k trpícím spolutvorm, kti rou oba básníci pemohli temný soUpsismus, méni s u Beziny v svétlou víru >v lovéka vyiifho, vykoti pence a vykupitele svých meniích bratí, ne vzboi: ence proti Bohu, jako tomu bylo u tolika romantHcú. nýbrž posla jeho a naplnitele jeho vle«. A velmi po*
drobnou
i
láskyplnou analysou doložil dále, kterak
Bezina dovádí až na samý kraj možnosti stilový abto luiism, v némž obraz jest sám sobe úelem, jako tamo* 230
\
•utni. tvét
. .
.
tvéprávná a tvéúelná nihradm za vnéjil Metoda obrazivé melodická, jež jde od Rous-
seaua pfes Máchu, jest do\Tšena. Sloh romantický jest doiit a vyžít, aby ustoupil uméni novému, nadosobnímu a chorickému. Kruh jest naplnén a uzaven. Studie o Bezinovi stoji na nejkrajnéjif výspé knihy Šaldovy, odkud se otevírají daleké výhledy nejen do vlnícího se nooe uméní, ale i do zelených
luin a les života a do modrých horizont vénostL Suméní roztoužených perutí rytmuje její poslední odstavce. Zdá se, jako by i kritik ve shodé s nejdražšími figurami své knihy chtél nadobro opustiti oblast ro-
mantismu, kde vyrostlo jeho mládí. Podají píští jeho mapu téchto let do zemí budoucnosti i další
díla
zútování
s
romantickými zkušenostmi života a
osud?
(1913)
ARTUŠ DRTIL y\
/^ýrazné modelovaná hlava krásného mladého
Vi^/r
muie pozdravuje tenáe na prahu statené
a
v
smutné knihy, nadepsané »Výbor práci Artuic Drtila« (1913): vysoké a uilechtile utváené elo. stinéné hustou hradbou temného vlasu, mluví o prudkém živote myšlenkovém; rty energicky sevené vezni skoro násilné vetu deroucí se na povrch, aviak celá, nejvlastnéjši bytost této myslivé a rozhodné tváe shrnuta jest v oích, téch okouzlujících tmavých zracích, nad nimiž se v dokonalé soumémosti klene silné nanesené oboí. Až do hloubek srdce propaluje se ta mužná jasnost pohledu, který se otevené, dvéivé a zmužile upírá ped sebe, do budoucnosti, k zítejiímu dílu, který okamžité dobývá si sympatií, který nemže klamati,
nemže
jinoisky
svéží
obelhávati.
a
A pes
celý
ten obliej,
mužné opravdový, pehozena
jest
lehounká sífka radostného úsmévu, jejž si Artui Drtil sám vykládal jako japonskou stilisaci, jako zdailý
pckus maskovati fysiogncmií vnitrní déní, ale o némž nelze nevéiti, že by byl naopak prozrazením duševního tajemství: Artuš Drtil, tebaže horlíval až ke škarohlidství, tebaže zápasil s poméry a s bídou až do zoufalství, tebaže vystupoval ve vétšiné svých prací jako karatel, soudce, útoník, pece pohlížel do života s
úsmévem
víry, s
úsmévem
oddání.
Nelze zamleti paradoxu této podobizny, jediné podobizny Drtilovy; rozhodný a nadšený vyznava hod-
dsledný až prosaický dezapísáhlý pacifista a odprce militarismu, obleen jest v stejnokroj voicnskv. jakoby na ironi-
not a ideál obanských,
mokrat,
232
ckou pHpcminku, že osud ukrátil jemu tkoupé vyméfenou dobu rstu a vývoje jeité episodou v armádé. Osud byl vbec podivné vynalézavý v tom. jak Artulc DrtiU dsledné odvidél s cesty, )iž mu vykazoval hUs karaktemi nutnosti. Miloval knihy a nauky, poznáni a zkoumáni vii silou své nadané a vnímavé mysli a smél vystudovati iest tid venkovského gymnasia. Ne* návidél skoro pudové vieho kanceláského mechanismu a zapadl na as mezi zaprášená koleka úadu poitovnfho. Byl bystrý a vždy pohotový noviná, jakých jest u nás poidku, a zatím co prázdné hlavy a líné neb neobratné ruce obsadily vétiinu vlivných a výnosných míst ve velkých žurnálech, plýtval Drtil silami v efemerních redakcích venkovských asopis. Morava, které byl oddán na život a na smrt, nemela dávno nikoho, kdo by byl jí dovedl býti zárove buditelem a kritikem, vychovatelem a soudcem jako Artuš Drtil, a ovšem Morava nejen že neuživila svého rodáka a žurnalistu, ale ani nesnesla jeho hlasu, jenž byl sice
mnohdy bezohledný
a
krutý,
ale
vždy poctivý a
Ocelová síla mravního karakteru Drtilova vyvzdorovala všem lékám a uskokm sudby. Artuš opravdový.
mohl se usmívat. On, jehož pétadvacetiletý život dovedl by býti výstrahou všem, kdož chtjí vsaditi vše na kartu svobodného literátstvi, neodvislého žurna-
Drtil
lismu.
Pak stailo malé zdravotní nedopatení,
jež pivonemoc, a dubnového nedlního odpoledne v nemocnici ztratil Drtil v okamžení vie: splnéni dvrných sn o zené a novém domové, které ješt v horekách ped agónií jej blažily a šá-
—
dilo krátkou a zavilou
lily;
ztratil
adu estných boj
233
jež
by
adu estných
zá-
ducha a péra,
byl dojista vybojoval jako vybojoval
pat
tvrdým otudem; ztratil dovricnl vývoje tvé mužnosti, po které práhl a pro kterou byl p^eduren Ale pece my ztratili tehdy jako ocel pro kaleni vicc: nebyl to jen apitovatel a kritik, duch bystré aiuiilyty a mluví bitkého slova, ale borouci a vémý, potivý a nadiený délnfk kulturního zítka, naiich sp
. . .
lovi žurnalistovi.
Artuš
Drtil, jenž
v 17
— 18
letech byl
hotovým
spi-
sovatelem, pihlásil se do literatury jako kritický žurnalista.
Miloval knihy velkou, ale neklidnou,
témé
nervosní láskou, která touží spíie po mocných vzrušeních a živých podnétech než po vérném a tichém od-
dání se; dovedl se rychle a prudce zaísti do knihy,
vyal
z ní
okamžité
její
podstatné rysy, rozešil
snadno pomr k ní a odkládal zbavenou medu, aby se k ní více
ji
si
zase jako plástev
nevrátil. Neetl viak povrchn a nesoudil o nich mlce: asto pekvapil pesnou a soustavnou rekonstrukci myšlenkové
knih
nejednou
uhodl
stavby románu,
povídky,
jasnovidn ukryté
zámry auktorovy; mnohdy obnažil
esaaye;
dvtipn
churavé a vadné koeny díla líbivého nevšední dar kritického obeznáa populárního. mení se: tebaže nestudoval soustavnji cizích literatur, nebyl nižádným, byf dosti odlehlým zjevem
velmi
Ml
uveden v nesnáze a v nejkratší dobé rozuml mu dkladn; jak šfastné se orientoval sám, tak Sfastn dovedl orientovati i tenáe. Nestailo mu, aby psal informaní zprávy, v každé sebe kratší jeho literami poznámce jest kus rozboru a kus soudu; v ifaatnéfifdi 234
I
chvílích rtával
i
syntetické podobizny posuzovaných
spisovatel.
Nikdy viak nesledoval v kritických svých
úntických
storíckých cíl a
statích hi-
konstrukcí, ani tam ne,
vtii úseky literární nebo o celé uzavené zjevy. Kdežto filologicky skolení adepti kritiky stivaji se po ase déjepisnými kvietisty, kteí vše spolehlivé vyloží a viemu moude piknou oprávnnost, pojímal samouk Drtil, jenž nemel akademické prpravy, celé písemnictví stále jen ve vztazích k pítomnosti, k jejím bolestem, k jejím touhám, k jejím nadéjim. Proto stu-
kde
ilo o
doval na rozebíraných dílech slovesných pedevším jejich ideje, životní tendence, kulturní
ad
hodnoty a
te-
umleckou formu, tebaže obas pH odsudku, zvlášt zaátenického veršování prve v druhé
jejich
mladých ochotník,
projevil
dobrý
cit
pro zákony
stavby a pro odstíny slohu. Nikdy nebyla tura absolutním
umním
mu
litera-
odepiatým od ostatního
ži-
vota, nikdy nedovedl uctívati ryzího ideálu estetického.
Jako sám po léta oddan a neúnavn sloužil uritým kladným zájmm spoleenského obrození, národní pravdivosti, prohloubení mravního, tak oekával to od veškeré literatury: byl( v podstat práv tak tendenní kritik jako velký V. G. Blinský na Rusi nebo H. G. Schauer u nás, a tam, kde pro své mravní patos, pro svj junácký idealism, pro svou horoucí víru v istií a jasnjší zítek našel pilehlý slovesný výraz,
dstojným jich ddicem. Snad práv proto stál Drtil noviná nad Drtilem
byl
kritikem.
Zaujat ve své duši
široce
n
založené všemi
rád a horlivé. otázkami veejnými, odpovídal na V tom, že dovedl se rozohniti pro každý problém dne a hodiny: v tom, jak rychle a byste uml svj názor
235
formulovati a popularitovati; hlavné viak v tom, ic ttál
za svým minénim cele a statené, bez výhrad a
ohled
— byla
troj i legitimace
jeho jako žurnalisty.
Byl hotov a schopen psáti novinásky o viem; nic mu nebylo pfiliS malicherným a viude umel tc povznésti k vfteobecným hlediskm.
Jeho lánky o studentské otázce, které prozrazuji velmi jasné jeho spoleenskou pisluinost, máji
iirii
dosah. Jeho zprávy o ochotnických pfedstavenich a
krajinských výstavách, z nichž mluvi k
venkovského tiky
nám
redaktor
usiluji o stanoviska skutené kriHlavné však jeho studie o ženské
listu,
umélecké.
když vycházejí z události a podnét efemerdaleko vice než pouhá služba dni a chvili. Rigorístickému hlasateli pravdivosti ve vztazích obou pohlaví, pozornému sledovateli celého hnutí feminiotázce,
i
nich, jsou
stického byla ženská otázka nejdražii a nejpevnéjii
opravdovou vérou životni, podstatným kusem osobního náboženství. Artui Drtil byl z téch estných, ídkých muž, pro néž neminul jeité ryti> ský vék, kladoucí si za pýchu a radost zápasiti za ženu; pravé jeho význaná mužnost cítila v sobe i po> laritu ženskou ... a tak jeho statená kláni za ženu Nad jiné byly zápasy o vlastní, nejdražší statky. krvavé a bolestné cítil Drtil, rodák severní Moravy, naši národnostní otázku; menšinový boj cukal celou jeho bytosti; Bezru škoda, že nebyl mu mnohem vioe než básníkem projevil se tu néjakou rozsáhlejší stati! Ovšem, novináské lánky Drtilovy psány jsou tak> ka bez prpravy: jeho politické védomosti nemély skuteností,
.
.
.
ani historického pozadí, ani právnického prohloubeni:
národohospodáský a sociologický podklad chybí ve236
troés jeho
projevm
otázce: a neznalost
vádí nejednou k
o ženské, dlnické a mravnostní lidí,
irým
veejných útvar, zemí. do-
naivnostem
... ale
komu
platí
výtka, že Artui Drtil vždy zstal diletantem? Sotva
jemu samému, jenž etl, studoval, pracoval celé noci, jenž si osvojil veškerou eskou novináskou beletristickou produkci od let devadesátých, jenž snažil se informovati vidy znovu ke každému tématu? V pozstalých spisech najde se též samostatný oddíl prací Drtilových, jenž jest nadepaán »Morálka vefejná i
V ném
jest Drtil ne rázovité jil, a( mluví o reform krajinského tisku, a( podává zdrcující kritiku pohlavního života v mládeži, af biuje pomry
a žurnalistika*.
j
na vojné, a( zabývá se otázkou honoráovou. Zde plie o pomrech, jež ho sama hntly a trýznily, zde erpá z plnosti pravdivého a podrobného poznáni, zde horli
ped
a buráci, ironisuje a sarkasticky vytýká, zde vrhá
tenáe
nejen kus bezprostední skutenosti, ale
krvácej ícihc, uraženého a poranného,
tivého srdce.
A
dlužno dodati: tu
jest
i
kus
le vždy
po>
i
sloh Drtilv
nejživjší a nejpravdivjší; odhodil nucenou a mnoh-
dy nezvládnutou
terminologii
odbornou; oprostil se
od násiln sledovaných a pece úpln nenázorných metafor; piznal se k lidové drsnosti, k pádnému
drazu. Tyto vyiel a
stati
kam
ukazují též jasn, odkud Drtil noviná se organicky adil. Jest nejmladší z
onch
novináských »patolog< naší spolenosti*, které vychoval eský realismus; cesta k nmu vede pímo od Herbena pes Machara a Horkého. Artuš Drtil hlásil se ke
soud
svým uitelm oteven; neváhal pejímati jejich a teba i blud; psal o nich s obdivem, by( ne
v superlativech; pokládal literární a
237
novináské spo-
jení s
Karlem Horkým sa jednu
z nejlepiich a ntj-
pravdivéjiich formaci tvého osudu. Ti, ktefí itoji jinde, rádi pfiznaji tuto pHtltiinott. Ba, vidi v ni jakousi
onen stiž* a Slovák, z
hlubii nutnost: Drtil nosil v hlavé a v srdci
Hvý a poestný racionalism
Moravan
eský realism; byl oddán obanským a ideálm bez složitéjiich kulturních tradic;
néhož vyrostl utilitárnim
spoleenských, zdravých a pímoarých, jimž jest lehko bourati to, co vybudovali píslušníci tíd, nadaných menií resistenci a vétií piiel z dolních
jemností.
vrstev
—
Po karakterní istot, po mužné otevenosti, po pímé rozhodnosti Drtilov zastesklo se asto nám v litev kritice, jef v naiem mladém ratue, v novinástvi i
pokolení málo tak estných a bezelstných spisovatel,
jako byl Artui Drtil. Jeho lidská osobnost, kterou tak
písn ukrýval, byla vySSího typu než jeho Artuš Drtil lovk znamenal více než Artui Drtil noviná, Artui Drtil spisovatel. O platí slova drahého mu básníka, jež šumí k nám z chudiké trávy na jeho opuštném hrob olšanském: cudn
a
dílo.
nm
*Kdo misto mne na
stráž,
kdo zdvihne
mj
itii?'
(1910 a 1913)
^
POZNÁMKY
CESTOU
MISTRU JANU HUSOVI.
K
Tyto ttudk vxaikly v jubileioim roc« Hotovi.
Jan Kollár
o
Janu Hu»o»L
* Na tuto tradiní sourislost £e«ko>lovenfkých prottstaotA • domácí minulosti reformaní upozornil jii T. G. Masaryk ve spisku
Jan Hus. Naic obrozeni a naic r«ionBao«. V Praš* 1996. ttr. 20. Studie Masarykova feii velmi laiimavé a Babádavi. oviem jen v rysech obecných, problém Hus a Kollár: klade pHpadný dAraa aa ftei a kizn. jich! dotud badáni o Kotláovi valn nedbalo a vrdMll v zajimavé, historicky ponékud nahodilé paralele OMii osobou kazatele v Betléme a kazatele v Peftti. DAkladaýa a aochým svým zpsobem dotýká se témata téi Josef Hanvi v dde Mistr Jan Hm v památkách tíám t^^^o- V Praze 1915; v ténsie sborníku na str. 105 nsiftaia •• o KoUirovi také studia &aldoia M. Jan Hu« a doba iaho t odanrf pomB ské.
a
e
Rozbor KoUárových >Nedélnich. sváteních a píležitostných kázal a ttiU z r. 1831 a 1844 podali T. G. Masaryk v studU •Jana Kollára slovanská vzáiemnost* v Nall dobé 1893, Jar. Janoika v lánku > Kollár kAaz a kazatel* ve vldcAském sborníku »Jan Kollár* 1893 a Jan Jakubec v >Literatue eské dara'
laaActého století*,
dli
II. 2.
vyd. 1912. hlavni to práci literatury
o Kollárovi vAbec. *
»Val(l
a Vtklef isoo
koeny reformace
jeité v
zemi skryté
a BCvidoBsé: Hus je peA a strom. Luther kvét a ovoce. Hus, vlastaé mlwé, reformaci poal, Luther ii dokonal. Hus cestu asozolné klestil, po niž Luther
reformaci otec,
i«
cboraU
svj
život
Luther
jeho
i
(II.
i
duchovni syn,
v
Jaaem V oborníkem
1907. str. S4 a '
ttr
pohodlné kráel. Hus obétoval jejž
onen zplodil a vy-
640).
Mis Ir Jan Ha$
'
již
svou smrt, Luther toliko svj život; Hus
aká rtformaet Máchové.
a i9
v cenné monografii Karel
Hynek Mácha
oáaL
.Král Fridrich, (ve
216—218):
dilt
Vlkové vydáni Máchových spis
sv.
tl.,
•ByU
htaná, bo) byl
bitva
tlralof.
C«cb tam tlál naproti bratni Cccbu, oba pro ivébo bili krált. potokta at valila krev hory.
m
Bitá bóra co
Mtdaa druhdy
byla ditak avých tbanrena krvi.
A
kdy poutník v lamné nod krá£f po Icnanu iiréro Bilé hory, t hrázou tpatfi míhati m ttin nad tvým hrobem; temnou noci zazni brzo •Tábor«, iasain zas
Vystavéli
•Mariala
kapK na temenu hiátá zvonu
Bilé hory:
hlat
jitnim krajiné vAkolnf ze tna probuzeni, u oltáe v obéti ie kniz bude vzdávati tichem
Bohu diky, ketfanttvo ie vitéz piapivánim jeho vyllo z boj«.«
K prostednímu
oddilu tato citovanému vztahuj* a* aai tél
zápisek z Máchova deniku z
hoe
>Bitva na Bilé boii bofovnici-;
—
r.
1833
Maria.; Tábor;
(téhot rydání
—
ttr.
319).
PiseA •Pojdtc
(sícf)
pak >Svatý Václave, vojvodo icské s«aé«. Roz>
umim-li správné tomuto zápisku, mela kaidá z piaal karaktari* sovati jednu stranu bojujici, zpév mariánský katolíky, piscA
*Ktol jcji
v
jsú boii bojovnici*
otiltén
jii
r.
(Mácha pisné patrné nazaal. ai tckst .lleené C^hii* a r. 1815
1806 v Rulikové
Hroaédkovfch »Prvotinách<) podobné jako hlas zvonu
clava*,
protestanty: chorál »Svatt Váv prologu tragédie, mél pivésti
vyrovnáni roaporu a záruku jednoty národní. *
Takto pronikavé
ftalda v studii
vyloiil kompoaiéni organisaci
románu
>Karel Hynek Mácha a jeho dédictvi« na
knihy •Duic a dilo« 1913. * Uvad. vydáni dil str. I. »
Taoiia
str.
*
Tamie
str. 54.
51 a 52.
17.
(>KKvoklát<. kap.
II.)
F. X. str.
65
*
Tasí* Ta»i«
*
Tuiie.
'
'*
str.
48 a 49.
sU. 49. dil II
ttr.
Sabina olUkl
díl z
r.
1862 oa
2S1 a 2S2.
je v ÚvoiJhi ttr.
povahopi«n«m vydáni Máchových
LXXVII-LXXX.
" Také naAcbo tématu dotýká w F. X. ftalda na ttr. 106 a 115 >M. Jan Hus v moderní poesii <eské«. soudi viak o románu .Kivoklát, podstatné Mnak nel naie poznámky. citované studie
tiiMtr Vliv
Jan Hat
Meisanerv na
a
Jáma Nerady.
nali poesii zasloulil by
si
rozboru zvláiti
podrobného a peéltvého. Jan Neruda p ejal odMdwtv yadni WTtlwiky^ které po prvé xazniva^ v tfttte od\. postéte docháaejl velkoUpé a
»«rl«i«
m ystické obmény
h v
víF pálcgnícTi*: P*rod éeaký ^to^a Tse^ ^elé ^védcii^-. *vlký zápas, iiml nálVnrVipoIeéensCy^procíZilne, jesTop^ sl«|^%,^ojem^ nehol vzejde Kastná a dokonalá obroda z%é: hllvai mradtffvé skladby Nerudovy .Ve východní záH« a >Karlu Havlidiu Borovskému* (zvi. na konci) sonviai tiané s pedzpévem a
doipévem >2ižky«. Nékdy ozývá se podohnoat pNmo slovná. Neruda >a brzy budw v záh poledni »v4 Bvatodaini
Praví-Ii sittoil
lidttoo svátky*
(S.
z proloKu »žiiky« »uf*nn
slavnáNemdova Ty MiJd*
S.
I,
257). nelze
dint Erdt
nevzpomenouti verie PHng$lh$t hitr;
tintt ihr
*do$i v xtmí itUza na dobré mtit. \kS\ json parairaal odatavce téhol J^^^j pyedtpévu: mmd dit da irmmem, ao//— micht 0trg :á Ei9tn aach fíll Bhrt ér MimiCMn rotil'. Wesprávno it.>i ^»*k pNitali Nerudovi peklad ásti epilogu •Žiiky«. jejž Neruda citoval ve feuilletonu >Nár. List, ze 7. ervna 1873 (S. S XXII. 293 a 294). jak iní vydavatel XXXII. sv. S. S. na str. 488; peklad ten pevzat jest doslovné ze Spinerova pebásnénl >2ižky«. vydaného r. 1864. V souvialost s Meissnerem a jeho skupinou uvádi Nerudovu asovou poesii také F. X. Salda na str. 107 citované studie o Husovi v novém básnictví eském. * J. V. Fric vykládá tyto jiné názory o husitství, o nichi se zda zmiAujeme, v pHieiilostné brolurce >Mistr Jeroným Pražský* z r. 1883. která jest zajímavým výkladem k Fricové lyrice dramatice reformaní. * Závér t éto básn é, dlouho zapadlé, p edeilmá v lecems my slova
18.
fS.
11.
>
i
i
ilenky slavni 6ij >J«á Ul«. tilu|t átespoó técklo pél vcri:
•Nul mutol krá<«iin« pNd odaiolmi ku vtntlraému. pNkrátBéniu dli. oddeimt nyilénct m velké cele vlak mlslo oal« jeti ien druhých v telt,
—
nttniine vzadu být. ba ani
oimi.«
'Struený d4iepi« Cech. v II. dilu •BcMdnlku. a SS. XXVIU 333 a 334: Neruda i jindy volil ti Husa a jeho odpdrc* ta
«
•Ir.
prcdmlt feuilleionitlického vtipkováni. ob«tuie vzneiraoat pf*d> tnitu pochybné zábave nedélniho etenANtva: neiobifni*|i ve feutlletonu .Národních
Liet. 14. duboa 1889 (SS. XIV.. sir. 95 kde Huaa a jeho soudce Po^ia a žižku zaplétá do burieskniho hovoru telefonního. Ve své studii nepihlllintic ovi«a
al
101).
ani k témio causerífm ani k úryirkAa {inýcb frailletoná. v nich! Neruda pile vtipné a Nzné posaánky k rsvým pNhodáin pN
oslavách Husových. *
Zcela podobné také v posledním (euilletoné. jcji
kdyi
vénoval.
února
1890
mu Nemda
beaobMiiné vybizcl k úasti ve sbirce na pomnik Husóv (SS. XIV., str. 196—200). * O lídové-propa^aénf he Tylové soudit Neruda na tomto mftté
divé
i
vadle
12.
9.
u
Jar.
48
—57)
III..
nei soudcové z
Vlek (.Nové pokusil se
pilil kritický, aby
ale
provozováni
pNieiitosti
srpna 1866 (Kr. S.
néji a odmitavéji
horlivé,
Novométtditei dimaobra pNsdoby poslední, z nich na
str.
v
169 a 170)
p
kapitoly z déjin literatury écské«. 1912.
str.
pimo o rehabilitaci kusu. Neruda byl duch pi rozboru básnického dila pro ušlechtilou
tendenci a hutnou náplA myšlenkovou pehlédl ncdmiaikv for
mátni
—
a téch hra Tylova
má
pilil mnoho.
HAVLÍKOVA KRITICKÁ '
Havlíkovy
svazku
kritické stati
Quisova
vydáni
tou
se
MEZIHRA.
nejpchtcdnéji v telim
nepolitických
spis
Havlíkových
v Laichirové sbirce .Cclti spiaovatelé XIX. véku<: bobuicl, aai
uspoádáni, ani poznámky, ani úvod ncoprsvAuji edice, aby slula kritickou, nalož definitivnf. Jan Jakubec podal v >Ceské literatue XIX. stoIctU pouný pehled Havlíkovy kritické tanoati i i«ho estetických zásad; Emanuel Chalupný ve svém .obrazu sociologickém a psychologickém- postihl a zdraznil duchaplné a oríHinálné Havlíkovu vlohu polemickou ieho uiéai invektivDi: JiH Polívka tiali .Havlíek a Rusko*, otiltiaou v Sbori
niku Maurykovt. vrhl Dové tvétlo nm («aMÍ Havlíkova Mmciu o Ruska a SlovaMtw a pispil tiai i k vfklada vývoi* Havliikova krilicisoia.
DOJMY A MEDITACE NAD LYRIKOU HEYDUKOVOU. nw d OTálj i sroMaiiiáa báMfkorým dM 7. tervaa
Ptáao k
1915.
JAN GEBAUER. Paáao pN tímii ui«ncové da« *
V
25.
kvélna 1907.
itefcb slatich obsahu vlastné gramatického
Ccb«u«r
roi-
svj vfklad adou struiných poznámek literárné historických, tak v nabádavém lánku o •Jazyku ltitenském> (L. F. 1874). tak v studii ze Staroeské metriky >0 vcrii a rýma* >Nové ady* (L. F. 1876). tak v polemicky zastené rozpravé o .Staroteakéa Mastikái a páaé A. V. Sembcrových námitkách hoiAujc
proti icko
Tftl
pravo«U«
(L. F. 1880).
STUDIE O JAROSLAVU VRCHLICKÉM.
Psány v prvnim roce po smrti básnikové; studie teti, o »Mci Damoklové*, zcela pepracována r. 1916.
BÁSNICKÁ ETIKA ANTONÍNA SOVY. Sta( k abrahámovinám
F.X.
Sovovým dne
Salda jako
23.
února 1914.
kritik.
úvaha vycházi hlavaé z II. svazku Spis ftaldových »Daic a dilo«, po iehoi vydáni na fae 1913 napsána.
ARTUŠ V lánku spojeny dvé skon
r.
1910,
DRTIL.
karakteriBtiky.
prvni vyvolal
druhou vydáni výboru jeho prad
r.
Drtilún 1913.
1
OBSAH tvero
potdthrf Jana
Amose Komenského
1
Cestou k Mistru Janu Husovi: 1)
Jan Kollár o Janu Husovi
2)
M. Jan Hus a eská reformace v
3)
M. Jan Hus u Jana Nerudy
35 díle
Máchové
45
Arnt Nová
f-
ZVONY DOMo%A vydal nakladatel Fr.
Borový v V.
Praxt
úpravé
Brunnera
H. t
J.
o
isk
tm
S k ala ka
a g pol.
V Praza
1916
PG 500b
NoTÍky Amm ZroBj doaoTA
N6
PlEASE CXD
NOT REMOVE
CAROS OR SUPS PROM UNIVERSITY
THiS
POCKET
OF TORONTO UBRARY
