BLAHOPŘÁNÍ
ČERVEN 2016
ROČNÍK XV. ČÍSLO 5.
NAŠE DĚDINY Zpravodaj obcí Březnice - Bohuslavice - Salaš
NAŠE DĚDINY - zpravodaj obcí Bohuslavice, Březnice a Salaš. * Vydává Římskokatolická farnost Březnice, Březnice 14, 760 01 Zlín. * Své příspěvky můžete vložit do poštovní schránky farního úřadu v Březnici, poslat elektronickou poštou na adresu:
[email protected] nebo předat členům redakční rady. * Redakce si vyhrazuje právo na úpravu a krácení rukopisů, při výběru dává přednost textům stručným. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. * Zpravodaj je vydáván za podpory Obce Březnice a Obce Bohuslavice. * Určeno pro vnitřní potřebu farnosti.* Uzávěrka čísla: 22.6.2016.
Ilustrace: J. Švajdová
PĚKNÉ PRÁZDNINY
Prázdninové přání
ZPRÁVY Z NAŠICH DĚDIN
Kukačka už zakukala dudek z pouzdra dudy vzal by všem dětem na prázdniny pěkně zadudal.
Pro nemocné a starší, kteří se nemohou dostat na nedělní bohoslužbu, dobrovolníci z farnosti nabízejí zajištění dopravy do kostela a zpět. V případě zájmu se obraťte na faru na tel. 739 154 251.
Noty ladí lesy, louky větry vlnky čechrají déšť už omyl všechny stromy loďky s pádly u vod čekají…
V sobotu 30. července se uskuteční celodenní farní výlet do Ivanovic na Hané, kde působí P. Jaroslav Špargl, dřívější duchovní správce farnosti. Plánovaná je také návštěva poutního místa Křtiny. Přihlašujte se na faře do 20. července. Cena zájezdu je 300,- Kč.
Jindřiška Švajdová
Farní pouť na Svatý Hostýn bude ve čtvrtek, 11. srpna. Přihlašujte se na faře. Příspěvek na dopravu činí 100,- Kč. Odjezd ze Salaše v 7:00 hod., následně z Bohuslavic od obecního úřadu a z Březnice od pálenice a od kostela. Návrat kolem 15:00 hod.
Ilustrace: J. Švajdová
Redakce zpravodaje Naše dědiny přeje všem školákům pěkné prázdniny. Odpočiňte si od školních povinností a načerpejte nové síly v krásné přírodě, která na vás již čeká. Pedagogickým pracovníkům děkujeme za výuku, trpělivost a pestrou škálu činností pro děti po celý školní rok. Pěkné dny volna a odpočinku přejeme taktéž kuchařkám a správním zaměstnancům. Také našim čtenářům přejeme ničím a nikým nerušené letní měsíce a šťastné návraty z dovolených.
V týdnu od pondělí 18. do pátku 22. července jsou děti naší farnosti zvány na faru, kde pro ně každý den bude připraven program různých her, aktivit a modlitby. Společný program bude vždy od 9:00 do 15:00 hod. Přihlašujte se na faře nebo Lence Plevové.
Příprava na svátost biřmování začne od nového školního roku. Přihlášky jsou k dispozici v kostele a kaplích. Požadovaný věk 15 let. Tato příprava je určena i pro dospělé, kteří dosud nebyli pokřtěni nebo byli pouze pokřtěni.
Na konci prázdnin - 28. srpna 2016 jste všichni srdečně zváni na pouť ke sv. Bartoloměji v Březnici. Pouťová mše svatá bude v 8:00 hod. a v 10:00 hod. ve farním kostele sv. Bartoloměje, v 15:00 hodin svátostné požehnání.
Uzávěrka dalšího čísla Našich dědin bude 17.8.2016
E DĚ
2
NY DI
N AŠ
V Březnici jste na zpravodaj Naše dědiny darovali 350,- Kč. Děkujeme.
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
27
Soutěž o nejpěknější rozkvetlé zahrádky a parapety
E DĚ
NY DI
N AŠ
V pátek, 17. června 2016, proběhlo v Březnici hodnocení soutěže „O nejpěknější rozkvetlé zahrádky a parapety“. Hodnotící komise z velkého množství krásných zahrádek a předzahrádek vybrala a ocenění dostali: Henzlovi st. - č.p.283, Ohnůtovi - č.p. 486 a Vavrušovi -. č.p. 35. Blahopřejeme!
Na přelomu června a července vychází letošní páté číslo Našich dědin a otevírá nám prázdninový čas. Děti a mládež po dlouhém školním roce uklízejí na dva měsíce někam do nedohledna své aktovky a školní tašky a místo nich si připravují cestovní kufříky, krosničky a chlebníčky. Začíná čas výletů, dovolených, letních táborů, odpočinku. Vědomosti, které žáci a studenti nabyli přes rok, mohou uplatnit během prázdnin. Prvňáčci mohou přečíst první knížky, spočítat si vrácené drobné při nákupu zmrzliny, při zahraniční dovolené využít znalosti prvních anglických slov „yes- no“, apod. Také všichni ti, kdo již dávno, dávníčko opustili školy, stále z nabytých vědomostí čerpají. Je to čtení, psaní počítání, ale také i to, co od učitelů (nejen těch školských), ale i jiných, si osvojili pro život. Dnes jsem se dověděl, že zemřel jezuitský kněz, P. Karel Říha ve věku 93 let, mnohým znám ze Svatého Hostýnu, kde od roku 2002 působil. Až do svého odchodu na Svatý Hostýn, vyučoval filosofii na teologické fakultě v Olomouci. Ale i když odešel z univerzitního prostředí, zůstal „učitelem“, řekl bych, až do posledního vydechnutí. Vzpomněl jsem si na snídaně, kterých jsem se během prázdninové praxe v letech bohosloveckých studií účastnil v jídelně na faře na Hostýnu právě spolu s tímto knězem. Vzpomínám si na jeho naslouchání a zájem o mladého seminaristu, na jeho tichá a citlivá slova, žádné nářky a planá řeč, vzpomínám si, jak rychle po snídani uschovával máslo do lednice, aby se snad nezkazilo. Na jeho úmrtním oznámení jsem se dočetl to, co jej zcela vystihovalo: Byl představitelem starobylého učitelského stavu, vůči kterému žáci chovají úctu, lásku a nehynoucí vzpomínku. Bohu díky, že máme kolem sebe „učitele“, kteří nás učí, někdy aniž to mají v úmyslu. Učitelé života, ve velkých i drobných věcech. V naslouchání, tichosti, uschování másla do lednice. Jen musíme být poučitelní. P. Václav Fojtík
26
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
3
První svaté přijímání
E DĚ
4
NY DI
N AŠ
Pátý červen 2016 byl svátečním dnem pro sedm dětí z naší farnosti. Děti přijaly v kostele sv. Bartoloměje poprvé Krista do svého srdce. Za přípravu dětí v hodinách náboženství patří poděkování našemu otci Václavovi. Také rodičům, kteří se nemalou měrou podíleli na přípravě této slavnosti. Nádherně ustrojené, za doprovodu provodovské dechovky, varhan i místní scholy, prožily děti mši svatou, jejímž vrcholem bylo jejich první svaté přijímání. Přejeme dětem, aby je radost z toho dne provázela celý život a aby se k Pánu Bohu rády vracely - ať už v radostech či starostech.
Jednu noc byl měsíček v úplňku a Juráš nemohl zaspat. Pěkně svítí měsíčekLojzíček, povídá si náš zbojnický hejtman, zajdu na Budačinu a pohlédnu na ty svoje ogary, jak se jim vede. Jaj, ale to neměl dělat. Ledva se potichučky z okna vysoukal, už za ním mazali dva drábi, eště potišeji našlapovali a cestu si dobře značili. Takové fáborky, mašličky na stromy uvazovali. Tak je Juráš nevědomky zavedl až k jeskyni, kde se zbojníci ukrývali. Druhý den ráno byl Juráš zas zpátky na zámku. Drábi nemeškali a pověděli hraběti, co bylo v noci. Hrabě hned zavolal vojáky z Hradiště a ti šli podle fáborků pěkně až na Budačinu. Tam zbojníky přepadli, svázali a odvedli na zámek. Když zvonilo poledne, na zámku sedali k obědu. Hrabě zacinkal vidličkou o sklenici, vstal a povídá: „Na dnešek jsem uchystal překvapení pro pana rytíře, našeho vzácného hosta. Račte se podívat z okna.“ Juráš vyhlédne, na nádvoří stojí všeci zbojníci, jeho kamarádi, svázaní provazy a řetězy. Krvi by se v něm nedořezal. „Tak toto je ta vaše rodina, vzácný pane, ha, ha“, zasmál se hrabě a na ten šup přiskočili dva drábi k Jurášovi. Spoutali ho a odvedli na nádvoří k ostatním zbojníkům. A tu Alenka klekla na kolena a prosila hraběte, aby zbojníky propustil. Hrabě řekl: „Jednoho jediného propustím, Juráše. I když si to ani trochu nezaslouží. Ale je to jenom kvůli tobě, Alenko.“ Jak to Juráš uslyšel, vykřikl: „Nechci té milosti pro sebe, pane hrabě. Buď dostanou milost všeci moji kamarádi a já s nimi, nebo nikdo.“ Hrabě se rozhněval ještě víc: „Tak půjdete na smrt jeden vedle druhého bez výjimky!“ Alenka začala plakat: „Tatínku, jestli je necháte pověsit, tak napřed zavolejte faráře.“ „Na co by zbojníci potřebovali faráře?“ optal se hrabě. „Aby mne s Jurášem oddal“, pověděla Alenka, „chci být jeho žena, než umře. A tímto vás prosím o požehnání.“ Hrabě zbledl, hraběnka omdlela. Alenka znovu řekla pevným hlasem: „Když chcete zbojníky popravit, tak ať se předtím Juráš stane navždycky mým manželem a já budu nadosmrti vdova po zbojnickém hejtmanovi.“ Co měl hrabě dělat? Alenka byla jeho poklad, miloval ji nejvíc na celém světě. Nechtěl, aby z ní byla navždycky smutná vdova. A tak svoje rozhodnutí změnil: „Propustím je. Ale nesmí už dál zbojničit. Každý z nich dostane kus pole, aby si mohl postavit chalupu a poctivě hospodařit. A až bude Juráš dobrým hospodářem, tak může přijít poprosit o tvoji ruku, Alenko. Jenom pro tebe to dělám, abys byla šťastná.“ Hned zavolali písaře a sepsali to. Na památku toho, že pro zbojníky vyprosila milost Alenka, tu jejich dědinku pojmenovali Alenkovice. Z toho později vznikly Halenkovice. A když si Juráš postavil pěknou chalupu a obdělával svoje polnosti, jak patří na poctivého hospodáře, pak byla i svatba. A žili s Alenkou spokojeně až do smrti. Příště: Čertovy skály u Lidečka
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
25
Směr Maleniska V měsíci květnu se v březnické kabelové televizi objevila pozvánka na červnový výlet. Cíl autobusového zájezdu zněl - Maleniska a Mohyla na Kříbech. Mnozí z nás - i někteří staří rodáci, přemýšleli, kde se zmíněná Maleniska nacházejí. No a nakonec vyšlo najevo, že známé poutní místo v Provodově, ležící skoro „za humny“, má tento název. Ve čtvrtek, 9. června, posbíral zájezdový autobus na všech místních zastávkách účastníky výletu a strmou Lánovkou se vydal směrem k Provodovu. Začínal slunečný a teplý den a cestou mezi lesy a loukami jsme znovu a znovu obdivovali krajinu, ve které žijeme. Na Maleniskách nás autobus přivezl až ke kostelu, který jsme mohli navštívit, napít se vody z léčivého pramene, rozhlédnout se a pozdravit spoluúčastníky výletu. Obdivovali jsme rozhled po krajině, čisté lesy a hlavně zvláštní klid a ticho daného místa. Jenom ptáky bylo slyšet. A člověku se kdesi vynořila myšlenka na to, že procestoval skoro celou Evropu a takové místo plné pokoje a čistoty má skoro za rohem. Musím ještě zmínit, že někteří z výletníků byli na Maleniskách poprvé v životě a to procestovali celou republiku! K pohodě výletu přispělo i to, že bylo otevřeno místní pohostinství a my se mohli občerstvit a pobesedovat v tak krásném prostředí. Další zastávkou našeho putování bylo posezení u Mohyly. Překvapením pro nás byly připravené stoly a lavice s pohoštěním od grilu. My „čaganoví“ nemůžeme už tancovat ani cestovat na moc daleko. Proto je nám moc milé, když se formou vyjížďky můžeme podívat na krajinu, kterou jsme dříve prochodili. Závěrem vyřizuji od všech 46 účastníků zájezdu velké poděkování vedení obce za pěkný výlet a vše ostatní, co k němu patřilo. Vážíme si všeho, co pro nás děláte! Jindřiška Švajdová
E DĚ
NY DI
N AŠ
Ale se zbojníkama na Budačině byla jedna ženská, matka jednoho zbojníka. Vařila jim, prala, obvazovala bolačky a rány, které utržili. A té babě byl Juráš trnem v oku, neměla ho ráda. Protože by na jeho místě nejradši viděla svého syna, ten měl být podle jejího mínění zbojnickým hejtmanem. Tož baba přemýšlela, jak se Juráša zbavit. A tak se k němu jednou přitočila a začala mu pochlebovat: „Ty si Jurášu mocný člověk, široko daleko není takového, aby se ho všeci páni báli. Ale cosi ti chybí.“ „Mlč, babo, já sám vím, co potřebuju a co ne“, řekl jí na to Juráš. „Ó nevíš“, mlela dál baba, „nevíš, že ti frajerka chybí, každý pořádný zbojnický hejtman musí mět frajerku. A náš hrabě má komtesku pěknú jak obrázek. Na tu by ses měl jít podívat do zámku, ta by se k tobě hodila“. Tak baba Juráša hodnou chvíli naváděla a pokoušela, až se dal nahuškat a sám přemýšlel o tom, že se do zámku vypraví. Baba hned vyhrabala z nakradených truhlic krásné oblečení, aby se Juráš mohl přestrojit za šlechtice a jít na zámek. Ten večer byla u hraběte z Rotálu veliká hostina. Juráš přijel na koni, odsedlal a hned šel do veliké hodovní komnaty. Tam už seděli hosti v krajkách, všeci jedli a pili. Ale pravá zábava nastala, až když se Juráš představil jako rytíř ze vzdáleného panství. Celý večer pak bavil společnost, vypravoval jim veselé příběhy a historky, ukazoval, jak se zápasí. A nejvíc ze všeho tančil s komteskou. Alence se urostlý rytíř líbil, a proto ho hned pozvala na příští hostinu. Juráš slíbil, že přijde. A také přišel. A zase s ním byla dobrá zábava. Alenka ho pak prosila, aby je znovu navštívil, aby s ní tančil na plese, aby ji doprovázel na honu, aby s ní jezdil na projížďky, aby ji vozil na lodičce po řece. Pokaždé, když byli spolu, Alenka vždycky navrhla další společnou zábavu. Po krátké době byl Juráš víc s komteskou, než se svými zbojníky. Alenka chtěla, aby u nich zůstal na návštěvě a Juráš jí to neodmítl. Hrabě a hraběnka už se začali vyptávat, ze kterého rodu vlastně pan rytíř pochází a kdo jsou jeho příbuzní a jaké kde mají statky. Juráš se z toho pokaždé jaksi vymluvil, co jiného mu také zbývalo. Zamilovaný byl až po uši, tož se mu aj dobře lhalo. Ale cosi horšího se zatím stalo mezi zbojníky na Budačině. Syn té baby chtěl být zbojnickým hejtmanem. Říkal, že prý Juráš už stejně ostane na zámku a tak. A babizna ukula plán, jak se zbavit Juráše nadobro. Oblekla se za žebračku a šla jakože prosit na zámek o trochu jídla. Služka jí přinesla uzlík a baba začala prosit, ať ji pustí k panu hraběti, že mu bude věštit z ruky. Tož přivedli babu do komnaty k pánovi. Baba se podívala hraběti do dlaně a pošeptala mu: „Pane hrabě, váš host není žádný pán, ale zbojník. A všecky vás chce okrast a zamordovat. Nechte ho hned pověsit, než vás obere a zabije.“ Jak to řekla, pelášila pryč z hradu jak stará lasica. Pán z Rotálu nad tím rozmýšlel. Je-li ten rytíř doopravdy zbojník, tož nebude sám. Jistotně má kamarády zbojníky. Tož hrabě si zavolal všecky komorníky, sluhy a dráby, a nařídil jim, aby rytíře tajně, ale bedlivě sledovali.
24
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
5
ZOO Lešná
Z publikace „POVĚSTI A VYPRÁVĚNKY ZE ZLÍNSKA“ Autorka Eva Eliášová O založení Halenkovic Hrabě z Rotálu, který sídlil na zámku v Napajedlích, byl opravdu bohatý pán. Tři panství držel: zlínské, kvasické a napajedelské. Měl všecko, co hrdlo ráčí. A všeho vrchovatě, do forotu, jídla a pití plné komory a sklepy, hedvábí a brokátů plné skříně, zlata a stříbra plné šperkovnice. Ale jak byl bohatý, tak byl aj chudobný - Bůh mu žádných dětí nepožehnal. Mrzelo ho to velice a jeho hraběnku eště víc. Když to trvalo dlouhé roky a oni viděli, že vlastní děťátko mít nebudou, vzali si k sobě neteř Alenku. Vyrůstala u nich od malička a byla z ní sličná komteska. Hrabě svoje bohatství uměl dobře užívat, pořádal hostiny a plesy, štědře obdarovával svoje příbuzné i ostatní panstvo. Zato na poddané byl jak pes, neodpustil jim ani groš z daní a z tvrdé roboty také nikdy neulevil. Poddaní viděli, kam jdou jejich peníze, a to se jim nelíbilo. Tož z panství utěkali, jak mohli. Ale přísný hrabě je pokaždé nechal pochytat, zavřít do vězení a tam je drábi trestali bitím. Tehdy si také hrabě zavolal na zámek fojty z dědin, které držel. Fojt byl něco jak starosta, první chlap každé dědiny, měl na starosti obecní záležitosti. Ale nevolili si ho lidé, vybírala ho vrchnost, proto, aby pilně dohlédal na robotování a placení daní. A teď chtěl hrabě od poddaných víc peněz a přidat jim roboty, tož fojty nutil, aby podepsali lejstro, že jsou s tím srozumění. Že to poddaní budou dodržovat. Však že to bude jenom na tři roky. Krútili se fojti všelijak, ale nakonec museli chťa nechťa podepsat. A teprve až podepsali a vrátili se dom, teprve potom to vyšlo najevo. Že ne na tři roky, ale navždycky se upsali! Fojti viděli, že hrabě jim cigánil a velice se na něho rozkatili. Oni cítili s lidmi, viděli, jak nuzně poddaní živoří a nechtěli, aby se jim dělo ještě větší bezpráví. Tož se milí fojti domluvili, že se hraběti pomstí. Že dají vědět zbojníkom, aby panstvu trochu pustili žilou. Zbojníci se schovávali kúsek od dnešních Halenkovic, na Budačině. Jsou tam takové skaliska a v nich díry a jeskyně, dobrý úkryt tam měli. Byli to zbojníci od Liptála, ale že je vojáci pronásledovali, tož si u Halenkovic našli nové útočiště. Fojti dobře věděli, kde mají hledat zbojnického hejtmana Juráša a jak se s ním domluvit. Juráš slíbil, že zbojníci pana hraběte a ostatní panstvo trochu postraší. A brzy nato začali zbojníci řádit jak nikdy předtím. Přepadávali boháče na cestách, v lesích i na jejich dvorech. Většinu toho, co naloupili, rozdali chudým lidem. Hrabě z Rotálu zuřil, tož si povolal vojáky, aby chránili jeho majetek. Ale na zbojníky stejně nevyzráli. Číhali na ně, číhali, chytit je nemohli. Když se ptali lidí, či některého ze zbojníků znají, každý tvrdil, že ne. No baže.
E DĚ
6
NY DI
N AŠ
Dne 18. května 2016 jsme s dětmi jeli autobusem na výlet do ZOO Lešná ve Zlíně. Děti se na tento výlet těšily už dlouho dopředu. V zoologické zahradě jsme strávili celé dopoledne, kdy jsme po vstupu bočním sezónním vchodem začali prohlídku u žiraf, poté jsme scházeli do spodní části zahrady, kde děti viděly surikaty, lvy, slony, nosorožce, různé opice a další zvířata. Poté jsme přešli řeku po lanovém mostě, což pro některé děti byla velká výzva, ale statečně to zvládly úplně všechny děti a měly velkou radost z toho, že to zvládly. U výběhu tygrů jsme si dali svačinku a pokračovali v prohlídce ve volně přístupné voliéře klokanů, kde jsme viděli malé klokánky u maminek ve vacích. Poté jsme došli na nástupní místo vláčku, kterým jsme vyjeli zpět do horní části zahrady, prohlédli si lachtany a tučňáky a zamířili do autobusu, který nás odvezl zpátky do mateřské školy na oběd. Pro děti byl tento den velmi náročný a tak plny zážitků některé děti usnuly v autobuse. Dětem se výlet moc líbil, byli nadšení jak ze zvířat, tak z jízdy vláčkem a ve školce si tento den často připomínáme. Velké poděkování patří SRPŠ při ZŠ a MŠ Březnice, které nám poskytlo finance na uspořádání celého našeho výletu. Bc.Veronika Křemečková
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
23
SPORTOVNÍ DEN PRO DĚTI I DOSPĚLÉ V BOHUSLAVICÍCH Na sobotu, 11. 6. 2016, se Sportovní výbor při OÚ rozhodl uspořádat Sportovní den. Přípravy probíhaly naprosto hladce, jen to počasí se na poslední chvíli rozhodlo, že nás trošku poškádlí. Celé dopoledne jsme vše chystali během vydatného deště, ale nakonec se na nás usmálo štěstí v podobě nesměle vykukujícího sluníčka. Naši nejmladší fotbalisté už byli pár týdnů natěšení, jak to „nandají“ soupeři z Hřivínova Újezdu. Celý zápas byl tedy provázen obrovským sportovním nasazením obou mužstev. Také fanoušci se nenechali zahanbit a po celou dobu tvořili tu pravou fotbalovou atmosféru. Po odpískání konce zápasu jsme se dočkali nerozhodného stavu 1:1. Přišly na řadu penalty, které po vystřídání všech hráčů opět nerozhodly. Nakonec tedy vyhráli všichni a spokojenost vládla na obou stranách. Nejlepším hráčem našeho týmu se stal Tomáš Lhotský, který si díky své bojovnosti a krásným fotbalovým momentům zasloužil sladké ocenění. Po zápase začal turnaj ve fotbale pro všechny přítomné zájemce. Přihlásilo se nám asi 25 hráčů včetně žen i dětí. Nakonec jsme tedy zvolili 4 náhodné týmy a každý si své spoluhráče vylosoval. Během turnaje si děti změřily své síly ve sportovním čtyřboji, který se skládal z těchto disciplín: běh, kop na bránu, házení na přesnost a hod na koš. Jelikož se nám přihlásilo opravdu hodně dětí, museli jsme přizpůsobit tyto soutěže mladším i starším. A tady je konečné pořadí vítězů: Za starší účastníky: 1. Šimon Večerka 2. Tomáš Knedla 3. Tereza Portischová
za mladší účastníky: 1. Vojta Vítek 2. Miky Portisch 3. David Červinka
V pátek 3. června jsme navštívili mysliveckou chatu v Bohuslavicích. Přivítali nás myslivci z mysliveckého sdružení Křiby. A protože je červen měsícem myslivosti, již tradičně nás chtěli upozornit na správné chování v lese právě v tomto měsíci. Po slavnostním zahájení nás čekalo s outěžní dopoledne s opékáním lahodných špekáčků. Žáci soutěžili ve dvou skupinách - mladší házeli míčky na plechovky a starší stříleli ze vzduchovky do terče. Nejlepší střelci se potom utkali ve vědomostní (poznávací) soutěži o konečné umístění. Současně si pan Trčka připravil pro děti ukázku dravců a obrázky lesních zvířat a pexeso, ve kterém musely děti poznat stromy a lesní živočichy. Na závěr jsme si všichni odnesli pamětní medaile a nejlepší střelci diplomy a malé ocenění. Celé dopoledne se příjemně vydařilo. Už se těšíme na další setkání. Mgr. Eva Mihalová
E DĚ
NY DI
N AŠ
Nezbývá než poděkovat všem sponzorům a dobrovolníkům, díky kterým mohla akce vůbec proběhnout. Také jsme moc rádi, že jste přišli a užili si s námi toto vydařené odpoledne. Už nyní můžeme slíbit, že si sportovní den v příštím roce opět zopakujeme. Za sportovní výbor Světlana Bilavčíková, Tomáš Minařík, Martin Trčka
Červen - měsíc myslivosti
22
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
7
Z historie obce Bohuslavice u Zlína
Dětský filmový festival
Pamětní kniha obce Bohuslavice u Zlína, svazek druhý (citace)
E DĚ
8
NY DI
N AŠ
Jako každoročně i letos se všichni žáci naší školy těšili n dětský filmový festival. Letos se konal již po šestapadesáté. Protože sál Velkého kina byl z technických důvodů uzavřen, bylo trochu složitější z kapacitních důvodů dostat se na vytoužené filmy. Nicméně podařilo se. První ročník naší školy navštívil filmovou projekci hned dvakrát. Žáci shlédli film Partička. Protože tento festival byl zaměřen na francouzskou kinematografii, shlédli jsme tedy francouzský film. Přesto, že byl film hraný, nebylo použito v tomto filmu žádných slov. Žáci byli velmi překvapeni, ale celý film sledovali s velkým napětím. Celá škola se zúčastnila 1. června soutěžní projekce animovaných filmů. Protože v tento den se slaví Den dětí, zůstali jsme ve Zlíně déle, zašli jsme si na zmrzlinu, prošli jsme se v parku pod zlínským zámkem, kde bylo pro děti připraveno hodně atrakcí. Už se všichni těšíme na příští rok. Mgr. Jana Vojtková
ČERVEN 2016
Čistky a prohlídky. Naší obcí projíždělo mnoho aut vojenských, policejních a gestapáckých a nikdo nevěděl, jedou-li dále či jedou domů. V dřívější kapitole byli uvedeni občané, u nichž bylo gestapo a kriminálka pro zbraně a odboj. Jiný důvod nevítaných návštěv byla pracovní povinnost a útěky z říše. A jednou se stalo, že přijela kriminálka s udavačským dopisem, fingovaně podepsaným, na čtyři hospodyně, že šmelinaří s máslem a vejci. Dopadlo to šťastně a měl jsem dojem,- jako určený tlumočník - že by byli Fricové rádi ledacos vzali. Do čís. 27 vkročili s ultimátem: „Šliovic, oder Dachau!“ Rozuměj: Buď dáte slivovice, nebo Vás pošleme do Dachau - /tam byl pověstný koncentrák/. Nebylo však ani jedno ani druhé. Kromě hostinců byly 3 domy, kde se policie častěji zastavila: radnice; domek Scheibingerové na horním konci, kde bydlela rodina „Werkšucáka“ Bubly. Hospodářská kontrola ovšem naráz obrátila dědinu vzhůru nohama. Byla jenom jednou rekvisiční pochůzka na několika sýpkách. Strašlivé vzrušení připravil obci v červenci 1941 Josef Rosík, zv. „Job“. Když se vrátil z pracovního nasazení v Německu, přivedl si družku z Vážan. V noci z neděle 13.července na pondělí zavraždil ji dvěma ranami sekerou ve světnici. Po činu se dostavil i s příbuznými ke starostovi obce, prohlásil, že se zabije a žádal o sepsání poslední vůle. Po podpisu svědků vyběhl do noci oběsit se na hrušce v Rosíkově humně. První pokus se mu nezdařil, provaz se s ním utrhl. Při novém vědomí a s úsměvem si vypůjčil nový provaz, odmítal opětovné domluvy, co dělá i prosby, aby se vzpamatoval, a kolem půl druhé v noci se na téže hrušce oběsil. Jeho tělo odřízli četníci s obecním strážníkem, uložili ho v hasičské zbrojnici a podle přání z poslední vůle pohřbili v Březnici. Jeho oběť pochovali její otec a bratr. Motiv Jobova činu není jasný. Půl hodiny před vraždou besedovali oba mrtví v hostinci. Působilo tu jistě několik neznámých příčin. /Jako by Job před něčím nevyhnutelným utíkal./ Co však otřáslo všemi svědky a celou obcí, byla strašlivá rozvaha do poslední chvíle - otrlost, skoro řemeslnost celého činu. Podle hlasu lidu byl to však logický závěr celého Jobova života. Způsob smrti u Jos. Rosíka: Mors per straungulationem (suicidum in raplucholerico) = sebevražda oběšením (v pominutí smyslů). Jeho oběť Štěpánka Jánská, 27-letá z Poštorné, bytem ve Vážanech: Vulnerasectacapitis et colli (sečné rány na hlavě a na krku.) Rasová persekuce. Cikáni. - V Bohuslavicích žila početná rodina Danielova, říkalo se Zelinkova, přistěhovaná z Louk- s domovským právem. Měli chaloupku a vůz na kraji lesa na Dražkách nad pilou. Na Salaši byly dvě jejich příbuzné rodiny pod osadou v lese už na lhotském katastru, asi naproti čís.62. Celkem žili všichni dost pořádně a šetrně, proti jiným „móre“, jak se cikánům přezdívalo, ani nekradli, ani nežebrali. V březnu r. 1943 je četníci posbírali a Němci je odtransportovali neznámo kam. Věřili, že se vrátí, o tom svědčí, že si u některých lidí v obci nechali své úspory, až se vrátí. Nevrátil se z nich ani jediný. Zmizely i jejich chaloupky, bylo nařízeno je strhnout hned po jejich odvezení. Persekuce Židů byla stejně krutá. V naší obci však, pokud paměť sahá, nebyl nikdy usedlý žádný Žid. Eva Machů
ČERVEN 2016
21
BÚSLAVSKÝ DRVAŘ 2016
SPANÍ VE ŠKOLE
V sobotu, 4. června 2016, se v Bohuslavicích u Zlína konal 2. ročník zajímavé akce s názvem Búslavský drvař. Je to soutěž v zacházení s motorovou pilou a skládá se z různých disciplín, jako např. „rozborka a sborka“ pily, řez zápichem, řezy shora a zespod kmene, kde se měří kolmost řezu, řez na podložce, kdy nesmíte zaříznout do spodní desky, nejzajímavější disciplínou je pak „odvětvování“, kdy se musí „větev“ uříznout pokud možno přesně u „kmene“. Tentokrát se sešlo 19 soutěžících, z toho 13 profíků, škoda jen, že v kategorii „hobby“, tedy těch, kteří se prací v lese neživí, bylo tak málo a navíc jen 2 soutěžící z naší obce. Celá akce se vydařila nejen díky krásnému počasí, ale také zásluhou těch, kteří připravili výborné občerstvení a po celou dobu se obětavě starali o to, aby nikomu nic k jídlu ani pití nechybělo. Proto byli spokojeni nejen vítězové obou kategorií, kteří obdrželi krásné a praktické ceny od sponzorů, ale také všichni, kteří se na jejich umění přišli podívat, povzbuzovat a spolu s ostatními se pobavit.
E DĚ
NY DI
N AŠ
Ing. Jana Puškáčová
V pátek, 17. 6. 2016, proběhla ve škole akce Noc ve škole na téma Z pohádky do pohádky. Akce se zúčastnilo 40 žáků ze 48 žáků školy. Někteří žáci totiž odjížděli s rodiči na dovolenou. Přípravy na akci začaly již dva týdny před plánovaným datem. Žáci pátého ročníku si vytvořili družstva po 8 žácích - království. Společně dostali všichni úkol: vymyslet si erb vlajku, kostýmy, humorné povídání o svém království. Všichni žáci pracovali naplno a úkolu se zhostili na výbornou. Den před akcí vytvářeli podle svých nákresů vlajku z vršků od PET lahví. V pátek, v 18:00 hodin, se žáci sešli ve škole. Odložili si své spací pytle do tříd, převlékli se do kostýmů a v 18:20 hodin jsme zahájili na hřišti představováním jednotlivých královských říší. Poté následoval rytířský turnaj a opékání špekáčků se zpěvem písní při kytaře a spoustu dalších aktivit na hřišti a ve škole. Vyvrcholením celého projektu byla noční stezka odvahy, kterou absolvovali téměř všichni žáci. Kolem půlnoci jsme byli všichni unaveni a ulehli jsme do připravených spacích pytlů a při poslechu pohádky všichni usnuli. Ráno po snídani jsme celou akci zhodnotili a rozešli se do svých domovů. Velké poděkování patří paní Šopíkové, která nám přinesla krabici koláčků, paní Faldíkové, která poskytla reklamní předměty a oplatky a paní Klapilové za svítící náramky. Děkuji všem pracovnicím základní školy a paní kuchařce za přípravu celé akce. Mgr. Jana Vojtková
20
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
9
Dopravní hřiště Malenovice
Pouťové odpoledne v Bohuslavicích
V pátek, 17. června 2016, jsme vyrazili na dopravní hřiště. Naším cílem bylo především získat cyklistický průkaz. To je výsada žáků 4. ročníku. Po příchodu na dopravní hřiště nás přivítal pan Dřevojánek. Nejprve se všemi dětmi prošel dopravní hřiště, kde si povídali o dopravních situacích, které je zde mohou potkat a současně si opakovali dopravní značky. Potom jsme se rozdělili na dvě skupiny. Mladší žáci - 1. a 2. ročník si mohli vyzkoušet jízdu na kolech, koloběžkách, ale především na oblíbených motokárách. Starší žáci si zatím opakovali své vědomosti a potom psali dopravní test.
Poslední květnová neděle byla u nás, v Bohuslavicích, pouťová. Kdo nechtěl strávit odpoledne doma, mohl přijít mezi nás za hasičskou zbrojnici na Pouťové odpoledne s oslavou Dne dětí. Deštivé ráno nám nedávalo mnoho nadějí na úspěch této akce, během dne se však počasí umoudřilo. Prožili jsme tak krásné, slunné odpoledne s velmi příjemným hudebním doprovodem manželů Pivodových, zpestřeným o zpěv žákyně místní ZŠ Sašenky Bártkové. Pro děti bylo připraveno několik stanovišť s úkoly i odměnami. Líbila se štěstíčka z pouti, tvarování zvířátek z nafukovacích balonků, lov rybiček, petang či házení na cíl. Rozhodně nebylo překvapením, že největší zájem byl o střelnici, kde bylo neustále plno, dokud děti nevystřílely všech 120 papírových růží. K tomu pivo, víno, palačinky a jiné občerstvení. Všichni, kteří přišli, nás svou účastí potěšili a doufám, že o jejich spokojenosti svědčí, že se většinou zdrželi celé odpoledne. Za pomoc děkuji všem zúčastněným členům našeho SDH a také ochotným rodičům našich mladých hasičů - Lidě Višenkové, Leoně Hanáčkové a Martinu Trčkovi. Romana Husková
E DĚ
NY DI
N AŠ
Potom již mladší vyrazili zpátky na cestu do školy a starší pro změnu jezdili na kolech po dopravním hřišti. Na závěr žákům 4. ročníku pan Dřevojánek obodoval jízdu a všem rozdal cyklistický průkaz, protože všichni zvládli testy i jízdu na jedničku. Mgr. Eva Mihalová
10
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
19
Družina poslechla Janovy pokyny, a tak Karla, poraněného, leč „udatně bojujícího, přes jeho odpor a proti jeho vůli z této bitvy vyvedli a zavedli na bezpečné místo. Po dvanácti letech podivného dvojvládí usedá Karel na český trůn, který pro něj byl velkou příležitostí. Z úředních dokumentů, které jako čerstvý panovník vydával, je patrné jeho radostné zaujetí královstvím. Uměl také mistrně využít svůj mezinárodní politický rozhled, rozsáhlé vzdělání a strategické umění, které vysledoval od otce. Za středobod své evropské vlády si vybral Prahu, a začal ihned pracovat na tom, aby její potenciál rostl nejen krátkodobě, ale i dlouhodobě. Úcta ke vzdělání provázela Karla celým jeho životem. Byl to ve své době jeden z mála panovníků, který uměl číst a psát. Jeho spisy navíc nejsou pouhým výčtem událostí, ale i snahou vysvětlit životní úlohu člověka v kontextu biblických pasáží a současné filosofie. Řadu velkých rozhodnutí učinil Karel již v roce 1348. Nebylo to jen založení Pražské univerzity, ale také založení Nového Města pražského. Vznosná, leč velice konkrétní Zakládající listina ukazuje na promyšlenost Karlových plánů. Od začátku byl načrtnut plán ulic, a stavitelé museli pod hrozbou pokut a zboření respektovat stavební čáry. Obyvatelé Nového Města získali úlevu od daní na dobu dvanácti let, zatímco obyvatelé Starého Města dostali záruku, že se mohou po Novém Městě bez omezení pohybovat a mají pod kontrolou dvě ze čtyř bran. Základy půdorysu tvořila tři velká náměstí, která známe pod odlišnými názvy dodnes: Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí). Karel byl evidentně do plánování intenzivně zapojen a postaral se o architektonicky pestré panorama, především umístěním kostelů a klášterů. Do sedmi let od založení vyrostlo v Novém Městě na 650 domů. Pak se růst poněkud zpomalil, Karel totiž velkoryse předsunul opevnění města daleko od jeho centra. Praze tak trvalo téměř pět set let, než přerostla mantinely, které jí král Karel vytyčil. Na druhé straně Vltavy pak Karel rozšířil Malou stranu. Během několika let se Praha díky Karlovým pobídkám a plánům stala sedmým nejlidnatějším městem Evropy, a po Římu a Konstantinopoli třetím největším co do rozlohy opevněného území.
OCHUTNÁVKA OVOCE A ZELENINY V rámci projektu Ovoce do škol jsme si objednali doprovodné opatření ochutnávkové koše ovoce a zeleniny. Celkem 45 žáků se sešlo v úterý, 21.6. 2016, v 9 hodin v jídelně školy a zde si povídali o významu ovoce a zeleniny. Prostřednictvím hádanek poznávali jednotlivé druhy ovoce a zeleniny. Poté byly pro žáky připraveny úkoly do skupin. První skupina měla za úkol roztřídit mix na ovoce a zeleninu. Druhá skupina měla jednotlivé druhy pojmenovat. Na třetí skupinu čekaly obrázky ovoce a zeleniny a lístečky s názvem, které přiřazovali k obrázkům. Čtvrtá skupina psala názvy druhů ovoce a zeleniny, které si zapamatovala. Pátá skupina ochutnávala se zavřenýma očima ovoce a zeleninu a hádala, co ochutnala a toto si nakonec vyzkoušeli i všichni ostatní žáci. Následně žáci malovali ve svých třídách talíře s ovocem či zeleninou, které je nejvíce zaujalo. Na závěr se žáci opět sešli v jídelně školy, kde pro ně paní učitelky připravily opravdovou ochutnávku všech druhů z ochutnávkových košů. Kromě 4 žáků, všichni žáci ochutnávali a byli nadšeni, že mohli zkusit ovoce, které nikdy předtím neviděli. Některé děti dokonce poděkovaly paní učitelce za přípravu této akce. Ze zbytků zeleniny jsme si uvařili společně zeleninovou polévku, kterou všichni žáci postupně ochutnali. Mgr. Jana Vojtková
Ing.MiloslavMikeštík
E DĚ
NY DI
N AŠ
Je-li červen deštivý, krásný červenec nás navštíví.
18
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
11
Podařený víkend v Březnici
E DĚ
NY DI
N AŠ
Všichni, kdo přijali pozvání v sobotu, 18. 6. 2016, na Dětský den v Březnici, nemohli litovat. Krásné počasí přilákalo do areálu Sportovního klubu nejen děti všech věkových kategorií, ale i rodiče, babičky a dědečky, přátele školy a hosty. SRPŠ Březnice ve spolupráci s místní firmou ZAKO připravilo pro děti krásnou oslavu jejich svátku. Pestrý program nabízel projížďku na koních, skákací trampolínu, sjezd na laně, dětský kolotoč, představení složek městské policie, ukázku zásahu profesionálních hasičů, nafukovací skluzavku, malování na obličej, procházku pohádkovou stezkou, kde děti měly možnost za prokázání svých znalostí získat spoustu pěkných dárků. Nechybělo bohaté občerstvení, dobroty na grilu, výborné palačinky, zmrzlina, cukrová vata… Příprava takovéto akce a její bezchybný průběh představuje spoustu práce všech organizátorů, zainteresovaných rodičů a přátel školy. Vám všem patří velké poděkovaní za nápady, za obětavost a práci pro naše děti. Současně na velkém hřišti probíhal fotbalový turnaj, který byl vyvrcholením oslav 20. výročí založení firmy ZAKO Turčín.
12
ČERVEN 2016
Když se mladý Karel v roce 1333 na otcovu žádost vrací do království českého, nečeká jej zrovna příjemné přivítání. Pražský hrad - královské sídlo - je pobořený a Karel musí se svou družinou spoléhat na pohostinnost měšťanů. Karla navíc čeká bolestné zjištění: jeho matka je již tři roky pochována. Naposledy ji zřejmě viděl ve svých sedmi letech. Otec Jan Lucemburský byl samozřejmě stále českým králem, a protože byl neustále v cizině, obával se, že by se česká šlechta mohla Karla zmocnit. Preventivně tedy Karla obdařil tradičním titulem markraběte moravského. Nechtěl být totiž ve svých osmatřiceti letech nositelem titulu „starý král“, a zároveň tak upevnil i Karlovu pozici v rámci českých struktur - dřív, než se o to pokusili čeští páni. Roku 1333 se vrací Karel do Čech, ale česky už neuměl, musel se znovu naučit český jazyk. Jeho otec Jan Lucemburský nedal Karlovi při jeho odjezdu do Čech žádné pravomoci, až následujícího roku v lednu 1334 udělil král Jan osmnáctiletému Karlovi titul moravského markraběte s tím, že je současně zástupcem krále za jeho nepřítomnosti v Čechách. Mladý princ tak mohl uplatnit své zkušenosti z italského tažení. Karel se hned pustil do oprav a budování - vzorem mu byl dvůr francouzského krále. Však také v Praze chtěl co nejdříve uvítat svou manželku. Ta ale nečekala, až bude rekonstrukce Pražského hradu dokončena, a dorazila za Karlem už v roce 1334, po tříletém odloučení. Mladý Karel se ukázal jako schopný diplomat: uměl poznat, kterým přáním české šlechty vyhovět a kde naopak přitlačit. Postupně se mu dařilo oddlužovat královský majetek a získávat vliv. Ve svém životopise si pak stěžuje, že jej tyto úspěchy nejspíš poškodily: česká šlechta žalovala jeho otci, že mladý Karel získá velký vliv a bude moci „starého krále“ vyhnat, kdykoli bude chtít. Šlechtě sázka na osvědčenou taktiku - vrazit klín mezi otce a syna - vyšla. Jan Lucemburský si vzal zpátky titul markraběte moravského a Karel se musel zase podepisovat jen „prvorozený syn českého krále Jana“. Dal si ale pozor, aby rozkoly s otcem nepřerostly mez společenské únosnosti. Při Janově údajné výbušné povaze to jistě nebylo jednoduché, ale právě schopnost trpělivého sebeovládání se Karlovi hodila v jeho budoucích plánech. Jakkoli byl Karel s otcem v rozporu, v zásadních otázkách museli táhnout za jeden provaz. A sám Jan se po téměř desetiletí rozporů a politikaření zasadil v roce 1341 za to, aby jeho syn získal nástupnické právo na český trůn, což uvítala česká šlechta a samozřejmě i Karel. Poslední roky tak Karel a Jan strávili mnohem častěji bok po boku, ať už při slavnostech, nebo v bitvách. Z té nejslavnější bitvy u severofrancouzského Kresčaku v srpnu 1346 se nám dochovala i památná poslední slova padnuvšího Jana Lucemburského. Když sluhové oznámili slepému Janovi, že jeho francouzští spojenci se dali před anglickými vojsky na útěk, pronesl památnou větu: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ Kronikář zaznamenal i méně známý dovětek: „Ale zaveďte mne tam, kde zuří největší válečná vřava. Pán buď s námi, ničeho se nebojme, jenom pečlivě střežte mého syna!“
ČERVEN 2016
17
700 let od narození Karla IV. - 2. část
Nedělní odpoledne ale ještě zdaleka nekončilo. Podvečer patřil v Březnici fotbalu. Velké množství fanoušků a příznivců kopané přihlíženo poslednímu zápasu sezóny 2015/2016. Jako každý domácí zápas jsme byli o poločase svědky vyhlašování slosovatelných programů, kde si vylosovaní šťastlivci odnášeli své výhry. Letos poprvé byla vyhlášena soutěž o nejlepšího fanouška SK Březnice a vedení sportovního klubu ocenilo za věrnost, povzbuzování a účast na fotbalových utkáních pět diváků: pana Ladislava Bednaříka, pana Zdeňka Švajdu, paní Zdeňku Poláškovou, pana Jaromíra Mičáka st. a paní. Evu Děrkovou - maminku našeho fotbalisty Luboše Hamerníka. I když zápas neskončil vítězstvím domácích, našim fotbalistům patří poděkování za reprezentaci obce Březnice, za pěkné sportovní zážitky po celou uplynulou sezónu. Poděkování patří také všem představitelům Sportovního klubu Březnice, trenérům, sponzorům a dobrovolníkům, kteří pomáhají při zabezpečení fotbalových zápasů. Marie Burdelová
E DĚ
NY DI
N AŠ
Roku 1330 povolal Jan Lucemburský svého syna Karla i jeho ženu Blanku z Valois do Lucemburska, kde ho měl jeho syn v době jeho nepřítomnosti zastoupit při správě hrabství pod spolehlivým dohledem prastrýce Balduina Trevírského. Ten jej zřejmě zasvěcoval do tajů vysoké politiky a asi učil mladého kralevice základům italštiny. Závěr roku 1330 byl pro krále Jana ve znamení příprav na realizaci ambiciózního plánu na rozšíření lucemburského panství v horní Itálii. Využíval místních rozbrojů v městských republikách, které zklidňoval nastolením řádu a náprav pořádků. Vytvořená signorie z devíti měst se pochopitelně nelíbila ani římskému králi Ludvíkovi, ani papeži Janu XXII. Atentát na Karla, za kterým zřejmě stáli milánští Viscontiové, nevyšel, ale předznamenal princův divoký rok v Itálii. Karel se osvědčil a ze zákulisních bojů i první vřavy na bitevním poli vyšel vítězně. Svému otci pomohl udržet vliv v rozbouřené Itálii, ačkoli na pečeti, kterou listiny podepsal, se zatím nemohl titulovat jinak, než „Karel, z boží milosti prvorozený syn českého krále.“ Neobvyklé pozornosti historiků se těší Karlův sen z roku 1333, snad proto, že sám mu ve svém vlastním životopise přikládal velkou váhu. Mladý šlechtic viděl ve snu anděla Páně, který jej vzal na výlet nad bitevní pole. Tam Karel viděl, jak jiný anděl vzal meč a utnul muži pohlavní úd. Muž pak padl jako smrtelně zraněný k zemi. Karel se od anděla dozvídá: „Věz, že je to viennský vévoda, který byl pro hřích smilství od Boha takto raněn, nyní se tedy měj na pozoru a také otci svému můžeš říci, aby se varoval podobných hříchů, nebo vás postihnou ještě věci horší.“ Karel byl ve svém životopise překvapivě otevřený. Rozespalý Karel řekl hned o vidění svému komorníkovi, který se Karlově bázni vysmál: „Nevěř snům!“ Po několika dnech se ale Karel dozvěděl, že jeho příbuzný, vévoda viennský, skutečně zemřel. Karla tento sen zřejmě hluboce ovlivnil, vždyť se na jeho základě zavázal k odvržení nečistého způsobu života, čímž se také přiznal k tomu, že dosud si s tím takovou hlavu nedělal. Příběh také ukazuje Karla jako ideálního panovníka a tento obraz o sobě celý život systematicky budoval. Sen byl zapracován i do soudobých kronik, třeba Beneš Krabice do své čtvrté knihy napsal: „A není ani divné, ani neuvěřitelné, jestliže se říká, že se božím řízením ukázalo Karlovi toto vidění. Byl totiž sám v jinošských letech, měl vlastní ženu, od níž byl dlouho a po dlouhý čas vzdálen a náhodně i záměrně prováděl mladík mladické kousky a zpozdilý se zpozdilými scházel z cesty spásy.“ Je zajímavé, že kronikář vynechal onen výsměch od komorníka, ale explicitně sexuální význam snu naopak podtrhl odkazem na poněkud nemorální život Karla v Itálii. Tento sen je i u kronikářů v dalších staletích oblíbeným materiálem, a ukazuje tak různé přístupy autorů k ožehavému tématu vladařova nevázaného života a následného obrácení a pokání.
Druhý víkendový den, v neděli, 19. 6. 2016, jsme byli pozváni na tradiční pěší pouť k Majáku. Lesní cestou jsme se celkem 14x zastavili a rozjímali nad 14-ti zastaveními křížové cesty. U Boží muky Svaté rodiny byla sloužena mše svatá, za doprovodu březnické scholy. Při mši svaté jsme prosili za ochranu našich rodin. Velké poděkování patří rodině Hřibové, která si každoročně bere na starost přípravu a také výborné pohoštění pro všechny příchozí poutníky.
16
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
13
AKTIVITY MLADÝCH - hra na hudební nástroj Hra na hudební nástroj je velkým přínosem pro děti a to nejenom z hlediska hudebního a kulturního, ale také proto, že získávají nové kamarády, zkušenosti při vystoupeních a hlavně účelně využívají svůj volný čas. V Březnici je malých a mladých hudebníků několik a velmi rozmanité jsou hudební nástroje, které se snaží pokořit: Jakub Mudřík - sopránová a altová flétna Od malička se Kubík seznamoval s rytmikou v kroužku Robátka a Rytmické krůčky v hudební škole Yamaha ve Zlíně. Nyní navštěvuje jedenkrát za týden výuku hry na sopránovou a altovou flétnu, kde je ve skupině předškoláků a žáků prvních tříd. Během roku vystupuje na besídkách pro rodiče, např. letos v březnu v budově Alternativy ve Zlíně - viz foto. Představení jsem se osobně zúčastnila a u hry dětí jedné z Mozartových skladeb to byla krása nejen na poslech, ale sledování prstokladu při zrychlujícím se rytmu písničky byl úžasný zážitek. Kromě hraní na flétny Kubík rád plave.
Pro čtenáře připravila: Alena Pekařová
Společenská rubrika Rozloučení: Štěpán Bílý Zdeněk Klívar Marie Roubalíková Eliška Garguláková
Karolínka Menšíková - housle Nečekaným a o to více milým překvapením je žačka třetí třídy ZŠ Březnice Kája Menšíková se svou hrou na housle. Karolínka navštěvuje od první třídy ZUŠ ve Zlíně, jednou týdně hodinu nauky a hry na housle u paní MgA. Kateřiny Bělohlávkové. Několikrát ročně vystupuje pro MŠ či ZŠ na Malé scéně při výchovných koncertech a třídních besídkách. Trénink doma by měl být denně hodinu, ale jak říká Kája: To se nedá…. Od malička Karolínka ráda a velice hezky kreslí, navštěvuje výtvarný kroužek. Před dvěma lety vyhrála 1. místo v krajské výtvarné soutěži pro žáky prvního stupně.
14
z Březnice ze Salaše ze Sehradic z Březnice
Křest: Andrea Anna Sedlářová
E DĚ
NY DI
N AŠ
Eliška Žůrková - klavír Eliška nyní navštěvuje 6. třídu ZŠ v Březolupech, kde před dvěma lety začala u paní Provazníkové se hrou na klavír. Výuka se koná jedenkrát týdně a doma ještě trénuje denně minimálně půl hodiny. Každého půlroku se účastní vystoupení pro rodiče. Eliška také zpívá ve sboru v Březolupech a ve schole v Březnici.
ČERVEN 2016
ČERVEN 2016
z Březnice
15
