No title

OD

REDAKÈNÍHO

„ KRÝGLU“

(ÚVODNÍK)

25. výroèí založení ÈSS 25. výroèí vzniku Èeské speleologické spoleènosti je dobrým dùvodem k zamyšlení nad tím, co všechno toto dobrovolné sdružení jeskyòáøù za dobu své existence dokázalo. Když se ohlížíme, nesmíme zapomenout na to, že ÈSS nevyrostla na zelené louce, ale vyšla z dlouholeté tradice speleologie v naší zemi. Naši jeskyòáøi zkoumali jeskynì desítky let pøed vznikem ÈSS, takže v tomto smìru se nejednalo o ten hlavní pøínos. Vznik ÈSS ale umožnil lepší výmìnu zkušeností mezi èleny, usnadnil komunikaci se zahranièím, vznikla partnerská organizace pro vyjednávání s úøady. Na kontì Spoleènosti jsou stovky domácích a zahranièních akcí. Jejich podrobný výèet ponechejme dìjepravcùm, kteøí budou jednou historii ÈSS hodnotit. Vzpomeòme jen nìkteré. Nìkolik mezinárodních setkání jeskyòáøù u nás, národní speleologické kongresy, rùzná sympozia a semináøe. Nemìli bychom také zapomenout na jednu z nejoblíbenìjších akcí, Speleofórum, která je od roku 1981 pravidelnou souèástí života Spoleènosti.

Spoleènosti. Mapy desítek kilometrù jeskynních prostor, fotodokumentace, zprávy o prùzkumech u nás i v zahranièí jsou postupnì shromažïovány v archivu ÈSS, kde jsou k dispozici èlenùm i rùzným vìdeckým institucím a to nejen pro dnešek, ale i pro budoucnost. Hlavní tíha èinnosti Spoleènosti však leží na jejích èlenech, kteøí svou prací, prùzkumem a výzkumem krasových jevù u nás i v zahranièí naplòují poslání ÈSS. Jsou to právì výsledky jejich práce, které se pak objevují v publikacích, jsou prezentovány na kongresech a ukládají se v archivu Spoleènosti. Bez nich by ÈSS nemìla žádný význam. Pøi bilancování úspìchù nesmíme zapomenout ani na rizika, která speleologie pøináší. Èlenové Spoleènosti si vytvoøili pravidla pro zajištìní maximální bezpeènosti. Pro pøípad krizových situací byla ze èlenù ÈSS vytvoøena dobøe organizovaná a akceschopná Speleologická záchranná služba ÈSS. Pøesto všechno za dobu existence zahynulo pøi èinnosti v jeskyních 12 èlenù. Nìkteøí z  nich zahynuli pøi plnìní svých profesionálních povinností, protože øada našich èlenù vykonává profese, které úzce souvisejí s jeskynìmi. Jako pøi všech èinnostech, které pøinášejí urèitá rizika, jsou tyto obìti nejen dùvodem k zamyšlení, ale i výzvou k pokraèování.

Èlenové ÈSS pùsobili a dodnes pùsobí v orgánech Mezinárodní speleologické unie UIS, aktivnì se úèastní na svìtových kongresech UIS. Velmi dùležitá je publikaèní èinnost. Pro informování èlenské základny vydávala ÈSS od roku 1979 informaèní buletin Stalagmit. Od roku 1990 vyšlo 37 èísel buletinu Speleo, který nahradil Stalagmit. V edièní øadì knihovny ÈSS vyšlo 38 titulù, které pokrývají široké spektrum zájmù jeskyòáøù od výcviku pøes dokumentaci až po vìdecké výzkumy. Mimo to vyšla øada publikací vydávaných pøímo základními organizacemi ÈSS nebo jejich èleny.

Pøeji všem èlenùm a celé Èeské speleologické spoleènosti, aby i dalších 25 let bylo naplnìno èinorodou aktivitou, aby se jim daøilo pøi výzkumech a prùzkumech, aby jim práce v podzemí pøinesla mnoho nového poznání a uspokojení. A aby si svoji organizaci utváøeli a dotváøeli tak, aby jim v této práci pomáhala a byla pro nì užiteèná.

Dùležitou úlohu plní ÈSS rovnìž v oblasti dokumentace práce a výzkumù realizovaných èleny

Ing. Michal Piškula, pøedseda ÈSS

1

AKTUÁLNÍ INFORMACE

Informace z pøedsednictva filozofie fungování SZS se nijak nemìní, stále platí, že jeskyòáøi v nouzi dokáže pomoci zase jenom jeskyòáø a to jeskyòáø s patøiènými znalostmi, zkušenostmi a dovednostmi.Vznik jakýchkoliv profesionálních záchranáøù na tom zatím nic nemìní. Odpovìï na druhou èást otázky, tedy, je-li efektivní, už tak jednoznaèná není. Je skuteènì optimální mít ètyøi stanice SZS, když èlenové nìkterých z nich se vidí jedenkrát za rok? Není pøidìlování èásti odvodu z èlenských pøíspìvkù na provoz SZS v pøípadì stanice, která funguje v regionu, kde nejsou jeskynì, neúèelné? Tyto a další otázky hodlá pøedsednictvo øešit v nejbližším období, tak aby fungování Speleologické záchranné služby bylo co nejefektivnìjší pro všechny èleny Spoleènosti a hlavnì aby vìdìli, že jejich dùvìra a prostøedky vložené do SZS budou opravdu úèelnì využity v pøípadì jejich vlastních nesnází.

Smutná bývají výroèí tragických smrtí našich kolegù a kamarádù a o to smutnìjší, když ve dnech, kdy si je pøipomínáme, zahyne další z nás. Nešastná událost v Zálužné je navíc o to absurdnìjší, že se tak stalo pøi cvièení Speleologické záchranné služby. Pøi cvièení, které mìlo zdokonalit a stmelit ty, kteøí mají pomáhat nám ostatním. Po každé takové pøíhodì se otevírá prostor pro spousty otázek – proè se tak stalo, co by se nestalo kdyby… apod. Odpovìdi na tyto otázky zajisté dodá vyšetøování celé události pøíslušnými subjekty. V tomto pøípadì se však kromì tìchto otázek otevøel prostor pro otázky další, spojené s fungováním a organizaèní strukturou Speleologické záchranné služby. A to navíc v dobì, kdy vznikají podnikatelské subjekty nabízející záchranáøské služby. Je tedy vùbec souèasné fungování Speleologické záchranné služby pro ÈSS potøebné a efektivní? Odpovìï na první èást otázky, tedy je-li potøebné, je dle názoru pøedsednictva jednoznaènì ano, nebo

Zdenìk Motyèka

Pozor, pozor, pozor! Speleologické záchranná služba, stanice è. 1 Èeský kras, zve všechny zájemce o jednolanovou techniku v sobotu 19. èervna 2004 do lomu na Chlumu u Srbska v Èeském krasu. Na lomové stìnì bude vystrojený trenažér a traverz. Pøijïte si zalézt a pøípadnì se nauèit nìco nového. Tato akce se koná každoroènì ve stejném termínu, tj. tøetí sobotu v èervnu.

Šotkoviny Autor pøíspìvku z minulého èísla Radko Tásler se omlouvá za mylné uvedení roku v názvu. Jeho správné znìní na str. 15 je: Julské Alpy 2002.

2

D OMÁCÍ LOKALITY

Nová Rasovna v Moravském krasu opìt delší Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holštejnská)

Propadání Bílé vody - Nová Rasovna u Holštejna – pøitahuje pozornost speleologù již nìkolik století a že se jedná o pozornost zcela zaslouženou, svìdèí i následující zpráva. Výzkum systému Nové Rasovny je obtížný právì z dùvodu tak dlouholetého a intenzivního zájmu o tuto lokalitu. Možné smìry pokraèování jsou sice jasné, ale jen velmi obtížnì øešitelné. Dosažené koncové body se pro svoji nepøístupnost stávají takøka definitivnì neprùchozí na mnoho desetiletí, dokud se vlivem technologického pokroku neposune trochu dále kupøedu používaná technika nebo výstroj. Protože se naše skupina po skoro sedmileté nucené pauze, kdy zde výzkum provádìla Osvìtová beseda Holštejn, v roce 1998 pøejmenovaná na Moravský speleologický klub, do Nové Rasovny v závìru roku 2002 vrátila, rozhodli jsme se øešit dvì velmi nadìjná, ale zároveò obtížnì pøístupná místa. Shodou okolností obì patøí k tìm, kde se bádat zaèalo již v 19., resp. na poèátku 20. století. Z hlediska objevù se dnes již ménì významnou jeví Komínová chodba, která ústí do Dómu II. V jejím pokraèování jsme oèekávali nadìji na nalezení cesty, která by umožòovala obejít nevyzpytatelný sifon Koleno, který po svém naplnìní vodou na dlouhý èas prakticky znemožòuje pøístup do vìtšiny chodeb Nové Rasovny. Na výzkum, pøerušený v roce 1995, jsme navázali v létì 2003. Podaøilo se vylézt až k místu dosaženému v roce 1999 èleny MSK, pro které se zúžení chodby skalním bøitem stalo bodem koncovým. Pomocí vrtaèky a patronek jsme neprùlezné místo rozšíøili a postoupili o nìkolik metrù, kde chodba bifurkuje. Pokraèování v hlavním smìru je neprùstupnì uzavøeno, nebo výrazný erozní

profil chodby zde pøechází do úzké pukliny, která dále pokraèuje nìkolika tlakovými kanálky o prùmìru do 0,10 m. Do tohoto prostoru ústí ještì druhá tlaková chodba, kterou po cca 3 m skoro v celém profilu uzavírá sintrová zátka. Možnost dalšího prùstupného pokraèování Komínové chodby je velice malá. Druhým místem, kam naše pozornost smìøuje již øadu let, je zcela pøirozenì konec Lipovecké chodby. Mimoøádnì obtížnì pøístupné místo bylo sice dosaženo již v roce 1935 Rudolfem Vaòousem –  mlynáøem z Holštejna, ale na nìkolik desetiletí zùstalo místem nepøekonatelným. Kromì velké vzdálenosti, kterou je nutno absolvovat v bohatì

Obr. 1. Nová Rasovna, Jeskynì pravìkých symbolù – výzdoba v Dómu sloních uší (foto Z. Parák). Fig. 1. Nová Rasovna Cave, Cave of Prehistoric Symbols – decoration in the Chamber of Elephant Ears (Photo Z. Parák).

3

a svými rozmìry neoèekávaných objevù. Po prvotní exploraci jsme nebyli z nových prostor – nazvaných Jeskynì pravìkých symbolù – pøíliš moudøí. Když jsme se do objevù následujícího dne vydali zhotovit alespoò základní fotografickou dokumentaci, zaèalo deštivé období a s tím spojené stoupání Bílé vody. Po návratu z Lipovecké chodby jsme byli svìdky zajímavého jevu, jak dochází k zaplòování sifonu Koleno vodou. Nevšední úkaz, jak se nám uzavírá cesta pro návrat z jeskynì, jsme nevydrželi pozorovat až do konce a naopak urychlenì Novou Rasovnu opustili. Bohužel, zvýšený vodní stav panuje dosud a Koleno je stále plné. Protože naše znalosti o Jeskyni pravìkých symbolù jsou v tuto chvíli prakticky nulové a poèasí se do uzávìrky sborníku Speleofóra nejspíše výraznìji nezlepší, rozhodli jsme se v jednom z novì objevených dómù uspoøádat v týdnu mezi Vánocemi a Silvestrem podzemní tábor, bìhem kterého se pokusíme vylézt èetné komíny a vyhotovit dokumentaci. V tuto chvíli je možné pouze konstatovat, že se podaøilo objevit kolem 300 m nových chodeb, 3 vìtší dómy (cca 15x5x7 m), dosud nespoèítané množství komínù a jednu propástku (14 m hlubokou). V celém systému jsme prozatím neobjevili aktivní tok, rovnìž chybí i nìjaké jezírko nebo sifon a samozøejmì nemáme další pokraèování.

Obr. 2. Nová Rasovna, Jeskynì pravìkých symbolù – výzdoba v Øíceném dómu è. 18 (foto R. Zatloukal). Fig. 2. Nová Rasovna Cave, Cave of Prehistoric Symbols – decoration in Colapsed Chamber No. 18 (Photo R. Zatloukal).

Summary: The Nová Rasovna Cave in the Moravian Karst becomes longer again. Cavers of the Holštejn Group have discovered new galleries in the Lipovec Corridor of the Nová Rasovna Cave. High water levels have prevented further explorations and documentation, but it is supposed that this can be accomplished during several days of underground camping in December 2003. The length of the new galleries has been assessed at 300 m.

provlhèených plazivkách, to byl paradoxnì velký prùvan vanoucí z koncového závalu, který dokázal spolehlivì odvát i poslední zbytky tìlesného tepla. Na „Pracovišti“ na konci Vaòousova øeèištì se nedalo vydržet déle než hodinu. Pøesto jsme za pomoci vrtaèky a patronek postupnì rozebírali balvanitý zával, až se 4.10.2003 podaøilo proniknout do nových

Tìsnì pøed uzávìrkou Využili jsme maximálnì nepøíznivého prosincového poèasí a zvýšených vodních stavù, kdy bylo z vìtší èásti zatopeno nejen Koleno, ale rovnìž nìkteré èásti Lipovecké chodby a ve dnech 26. – 30.12.2003 uspoøádali v Dómu bez výzdoby podzemní tábor nazvaný Indoor Camp 2003. Bìhem tìchto dnù ètyøi holštejnští jeskyòáøi s podporou tøí transportních týmù zmapovali a nafotografovali nové prostory. Polygon je pevnì fixován hliníkovými nýty s èísly bodù a napojen na mìøièské body MSK v Lipovecké chodbì. Celková namìøená délka tak èiní necelých 400 m. Podaøilo se vylézt také nìkolik komínù, ale zde ještì dokumentace vyhotovena nebyla. Výzkum komínù pøece jenom odložíme na dobu s pøíznivìjšími klimatickými podmínkami, i když pøedpokládáme, že na jejich prospekci opìt využijeme novì nabytých zkušeností z podzemního tábora.

4

Z AHRANIÈNÍ

AKCE

Priebeh sondovacích prác v Camberovej sonde pri Liskovskej jaskyni Eduard Piovarèi (JS Adama Vallu) Miroslav Jureèka (OS Ružomberok)

V tomto èlánku sa budeme venova objavnému prieniku v Camberovej sonde neïaleko Liskovskej jaskyne, ktorá zaujíma pozíciu 10. najdlhšej jaskyne v Slovenskej republike. Za pomoci pyropatrónovej metódy sa tu podarilo úspešne „vystrie¾a“ 14 m hlbokú šachtu a prekopa sa do nových priestorov jaskynného systému. Vráme sa ale do neïalekej minulosti, kde nás

poèas jednej z našich akcií v Moravskom krase v roku 2001 zoznámil nᚠhostite¾ Igor Audy s Filipom Doležalom z Tartarosu, uznávaným špecialistom na strie¾anie pyropatrónami. Po názornej praktickej ukážke sme sa napokon dohodli a èlenovia z Tartarosu pre nás vyrobili kompletnú streleckú súpravu. Na spoloènej jesennej akcii v Malej Fatre sme si zastrie¾ali v pracovnej sonde

5

pokusy o prienik za pomoci primitívnych nástrojov sme považovali za nerealizovate¾né. Situácia sa však dramaticky zmenila na jar roku 2002, keï do Liskovej prichádza poèetný objavuchtivý team z Jaskyniarskej skupiny Adama Vallu. Po tom, ako nám predstavili techniku strie¾ania pyropatrónmi sme okamžite vedeli, kde by sa dala aplikova. Oboznámili sme ich teda so situáciou a práce v sonde takmer okamžite zaèali. Hneï na prvej akcii sa postúpilo o povzbudivý jeden meter dopredu. Bolo hneï jasné, že toto je tá správna metóda. Preto sme celé práce dôkladne naplánovali. Pri spoloèných konzultáciách priamo v teréne sa razenie šachty zefektívnilo a bolo zárukou rýchleho napredovania. Vážne skúsenosti na nás ešte iba èakali. Ak by nám niekto zadal zákazku vystrie¾a za pomoci pyropatrónov do tektonikou narušeného masívu 14 m hlbokú studòu, asi by sme sa do takej práce nikdy nepustili. Camberova sonda v nás naopak budila dojem rýchleho objavu nielen kvôli ve¾mi intenzívnym prievanom, ale i tesnou blízkosou

Junácka pasovaèka pod Vencovou vo Vrátnej doline. Môžeme teda poveda, že sme sa priúèali u majstrov z Moravského krasu. Priatelia z Moravy nám nechali na zaèiatok aj slušnú zásobu „munície“. Krátko nato sme pod¾a inštrukcií skúsených borcov nakúpili za sponzorské peniaze akumulátorovú vàtaèku Bosch a mohli sme zaèa realizova naše plány. Medzi tým objavili èlenovia Oblastnej speleologickej skupiny Ružomberok v masíve Mnícha neïaleko Liskovskej jaskyne nenápadnú sondu. V zime z nej stúpala para, ktorá následne kondenzovala a vytvárala na konároch pompéznych borovíc slieòovité útvary. Sonda ružomberských jaskyniarov okamžite zaujala a  práce sa zaèali hneï na jar. Najprv sme s pomocou lopát a krompáèa nadšene kopali v druhej vetve. Práve tu vial najsilnejší prievan. Vyažili sme tu ve¾ké množstvo materiálu, ktoré vzniklo rútením a kopaním prvej vetvy predchádzajúcimi prieskumníkmi. Postupne sme sa dostali na takmer kompaktné dno, ktoré sme zaèali rozbíja sekáèmi. Práca však aj napriek ve¾kému úsiliu napredovala ve¾mi pomaly a ïalšie

6

a s plným nasadením. Preto som chápal nedoèkavos domácich borcov, ktorí nad nami èasto lamentovali, že takto dlho im to v Liskovskej jaskyni pri prienikových prácach ešte nikdy netrvalo. Ako malofatranci sme už však boli zvyknutí na dlhé a èasto bezvýsledné sondovacie práce u nás na domácej pôde a cítili sme sa v tejto naoko nekoneènej robote ako ryby vo vode. Pracovné podmienky v sonde boli dobré. Ve¾mi silný prievan v zime i v lete nás nielen motivoval, ale ve¾mi dobre a rýchlo odvetrával splodiny a prach po odpaloch. Èastokrát bol prievan taký silný, že okamžite po expanzii plynov a prachu bol tento oblak skôr ako dosiahol strelcovu tvár bleskovo vtiahnutý do nasávajúcej poruchy. Strie¾anie ma ako strelca - uèòa fascinovalo a desilo zároveò. Bola to priam výzva k prekonaniu hlboko zakoreneného existencionálneho strachu i strachu z expandujúcej sily, ktorú sa treba nauèi správne nasmerova a priam predvídavo a intuitívne ovládnu. Èlovek si na èelbe èasto pripadal tak trochu

monumentálneho 4 km dlhého jaskynného bludiska Liskovskej jaskyne. Motivácia bola skutoène silná, pretože medzi sondou a priestormi Liskovskej jaskyne bola v mape relatívne ve¾ká neznáma biela plocha. Oèakávania boli teda ve¾ké. Prekonanie 14 m hlbokej prerážky v Camberovej sonde pri Liskovskej jaskyni nám za pomoci pyropatrónov zabralo od 9. 2. 2002 do 15. 2. 2003 celkom 20 ¾ahkých spoloèných akcií. O ¾ahkých akciách píšem preto, že akcie zväèša - až na nieko¾ko málo výnimiek - nikdy netrvali dlhšie ako pol dòa, èo bolo dané špecifickým èasovým obmedzením strelca è. 1. Joža Harániho. Ten ako podnikate¾ a sponzor viacerých našich akcií mal z objektívnych príèin neustále naponáhlo a vždy nás vyháòal zo sondy, aby mohol uteka za neodkladnými povinnosami nedostatkom èasu stíhaného podnikate¾a. Prielom do Harániho pekelného meandra pod Camberovou sondou sa preto mohol uskutoèni už ove¾a skôr, ak by sa na sonde pracovalo sústredene

7

ako na frontovej línii, kde bolo treba dobre zvláda techniky krytia. Dôležité boli ochranné pomôcky. Základom ochrany bolo prižované gumené krytie s priemerom 50 cm plus dotesòujúci malý prižový krúžok na vytesnenie malých úlomkov mosadze z nábojnièiek, ktoré majú èasto snahu pod tlakom prenika okolo tàòa smerom k dlani strelca. Pri práci som osobne najradšej používal protirezonanèné vystielané kožené pilèícke rukavice, ktoré zaruèovali dokonalú pohodu tak pri samotných mikroodpaloch ako aj pri manipulácii s odstrelenými kusmi horniny. Šachty s malými etážami, hlboké zhruba 2,5 m sme spoèiatku kvôli prístupu a pohode na pracovisku riešili ve¾mi ve¾koryso, a to tak, že hneï na II. etáži vznikol pohodlný malý dómovitý priestor s nepravidelným profilom 1,5 x 2 m vysoký 3,5 m. Tu sme postupovali do håbky pozdåž dvoch paralelných porúch smerujúcich do masívu v smere na SZ. Tretia etáž, hlboká 2,5 m, má trojuholníkový profil a bola tesaná v kompaktnej hornine, aby sme predišli destabilizovaniu vo¾ných platní a blokov na zvislých poruchách, ktoré tu križuje prieèna tektonika. Na dne tejto šachty sa už objavovali prvé hlinité sedimenty a tiež už bolo odtia¾ vidie prvý tesný priestor. Domáci tu medzièasom spravili ve¾ké upratovanie, vyažili vo¾nú sutinu a íly a pred nami bol naznaèený úzky priestor IV. medzietáže. Poèas jeho rozširovania nám zaèínalo by jasné, že vo¾nejšie priestory už nie sú ïaleko. Na blokoch ažených zo sedimentov bolo už vidie krásnu rieènu modeláciu, typickú pre meandrové chodby. Okrem toho gravitaèné sondovanie prezrádzalo, že pod nami sa nachádza vo¾nejší priestor - pravdepodobne priepasovitého charakteru. Na akcii 15. 2. 2003 teda zaèalo ís skutoène do tuhého. Na prieniku sa pracovalo už v VI. etáži, ktorá bola zatia¾ ve¾mi stiesnená. Po celodennej lopote bolo už vidie do tesného, ale prielezného meandra pod nami. V ceste stál posledný zaklinený blok, ku ktorému bol zlý prístup a tak po zdanlivo daromnom mordovaní sme my - cezpo¾ní o 17.00 akciu ukonèili. Domácim však na fajront prišli èerstvé posily a tak sa im blok z poruchy predsa len podarilo vydriapa. O 19:00 Peter Sliaèan, Pavol Jureèka a Miroslav Jureèka prenikli do nových priestorov pod Malofatranským prielomom.

Obr. 1. 15. 2. 2003 – deò prieniku v Camberovej sonde (Peter Sliaèan, Pavol Jureèka, Peter Kozoò, Peter Jadroò, Jozef Haráni, Eduard Piovarèi). dåžku 105 m s prevýšením 23,5 m. V Malofatranskom prielome bolo uskutoènených celkom 311 mikroodpa¾ov, prièom sa spotrebovalo viac ako 1800 pyropatrónov v celkovej hodnote 6000 Sk. Pri streleckých prácach okrem nieko¾kých modrín na nohách a kolenách, ktoré nám spôsobili odrazené skalné úlomky, nedošlo k žiadnemu vážnejšiemu úrazu, alebo poraneniu. I keï raz som pri rámovaní steny len tak-tak neprišiel o chodidlo. ažká skalná žiletka sa zrútila tesne ved¾a mojej vibramy tak neèakane, že som nemal najmenšiu šancu reagova. Dostal som dôležitú lekciu – nikdy nema nohy v zóne dopadu úlomkov èi už pri samotnej stre¾be, alebo èistení steny po odstrele. Osobitné poïakovanie patrí Jozefovi Haránimu, ktorý materiálne podporil OSS Ružomberok a sponzoroval väèšinu pyropatrónov použitých pri prácach v sonde. Zo sondy sa vylámalo, vyažilo a vo vedre v živej reazi na povrch vynieslo viac ako 10 kubíkov materiálu. Bilancia strelcov: Rado Petroviè 4 akcie a 26 mikroodpa¾ov. Jozef Haráni 9 akcií a 95 mikroodpa¾ov. E. Piovarèi 18 akcií a 190 mikroodpa¾ov. Za jaskyniarsku skupinu Adama Vallu sa na prácach zúèastòovali èlenovia Peter Kozoò (8 akcií), Zdeno Puškᚠ(4 akcie), Jozef Haráni ml. (6 akcií), TomᚠHulla (5 akcií), Peter Krièko (4 akcie), Peter Janèiak (2 akcie), Peter Kopecký (2 akcie). Èlenovia OSS Ružomberok neraz odvádzali samostatné nároèné práce súvisiace s èistením dna

Závereèná štatistika: Doterajším prieskumom v sonde sme dosiahli

8

Obr. 2. Strelci vo vybudovanom diele nad III. etážou.

Obr. 3. Rado Petroviè pri vrtaní v II. etáži.

vo vertikálnej  håbke viac ako 10 m. Na náhodných poobednajších akciách, keï sme neraz volali aj zlezených horolezcov, sa zúèastòovali: Miroslav Jureèka, Pavol Jureèka, Peter Sliaèan, Marek Lakoštík, Marián Hrnèiar, Peter Jadroò, Július Stanèok, Michal Camber, Gabriel Galas, Martin Pálenèík a mnohí ïalší ochotníci, ktorí sa tiež prièinili o prienik a chceme im touto cestou poïakova.

z lesa na jednu ve¾kú sústredenú kopu. Tá sa napokon zmestila do desiatich vleèiek, z ktorých si nᚠpriate¾ postavil základy domu v Liptovskej Teplej. Literatura: Dropa A. (1971): Geomorfologický výskum Liskovskej jaskyne v Liptovskej kotline. – Èeskoslovenský kras, 20, 75 – 84, Praha. Jureèka M. (2002): Výsledky prieskumnej èinnosti v Liskovskej jaskyni (2.). – Spravodaj SSS, 33, 1, 30 – 35, Liptovský Mikuláš.

A kde sa podelo také množstvo vyaženého materiálu ? Celú haldu sme na ve¾kej brigáde premiestnili

Mìsto duchù Waiuta Jiøina a Miloš Novotní

Bývalé mìsteèko Waiuta leží u též bývalého nejbohatšího zlatodolu Jižního ostrova Nového Zélandu ve Victoria Forest Parku. Z hlavní silnice vedoucí po západním pobøeží Jižního ostrova odboèuje mezi mìsty Reefton a Greymouth prašná cesta do mìsteèka Blackwater, z kterého zùstalo jen pár obydlených domkù v rùzném stupni rozpadu a

pro turisty udržovaná škola z dob, kdy v ní bylo ještì koho uèit. Z Blackwateru cesta stoupá a klikatí se lesem na pláò, na které pozvolna zarùstají do zelenì pozùstatky døíve prosperujícího hornického mìsta Waiuta. (Waiuta je pravdìpodobnì nejbližším maorským pøekladem názvu Blackwater). Waiutì dal vzniknout poslední nejvìtší objev

9

zlata na západním pobøeží. Aèkoliv oblast byla zkoumána dlouhou dobu, nejbohatší ložisko zùstalo neobjeveno až do poèátku 20. století. Na den narozenin Krále Edwarda VII. – 9.11.1905 – toto nalezištì objevili ètyøi prospektoøi. Pojmenovali ho Narozeninový útes a za 2.000 liber ho prodali spekulantovi. Poté, co byl zjištìn potenciál nalezištì, odkoupila ho za 30.000 liber londýnská Consolidated Goldfields Company. Bìhem roku 1908 již plnì pracoval dùl Blackwater a v jeho tìsné blízkosti vyrùstalo mìsto Waiuta. Uprostøed 30. let zde žilo kolem 600 obyvatel. Mìli k dispozici rùzná zaøízení, bez kterých se musela obejít mnohá vìtší mìsta – kostel, školu, poštu, nemocnici, pekárnu, obchody, policejní stanici, ubytovnu pro svobodné muže ètyømístné Red Huts – stravování jim poskytoval místní penzion – bazén a jiné. Po vìtšinu doby, kdy se tìžilo v dole Blackwater, byla vytìžená hornina dopravována tunelem (èásteènì koòskou dráhou) z vertikální šachty dolu na bøeh Snowy River do úpravny – tzv. Snowy Battery. Zde se z horniny získávalo zlato. Horninu drtily železné buchary a vzniklá kaše byla hnána pøes mìdìné desky potažené rtutí, které zachycovaly jemné zlatinky. K zachycení zlata uniklého pøi tomto procesu bylo používáno velkého množství kyanidu. Do dneška se zde zachovala rozlehlá podzemní místnost, ve které bývala umístìna Peltonova turbína. V roce 1936 Spoleènost soustøedila tìžbu do Prohibition shaft novì otevøené na kopci nad mìstem. Tato šachta dosáhla hloubky 879 m a stala se nejhlubší na Novém Zélandu. Více než tøetina šachty leží pod úrovní moøe. Horninu ke zpracování do Snowy Battery dopravovala lanovka. V roce 1938 bylo v blízkosti Prohibition shaft postaveno zaøízení

Obr. 1. Situaèní plánek Waiuty a okolí. na získávání zlata, nejmodernìjší na Novém Zélandì. Vytìžený køemen mlely kulové mlýny a jemné zlato bylo zachycováno olejovou flotací. Zaøízení mìlo 2x vìtší kapacitu než pùvodní Snowy Battery a bylo také podstatnì výkonnìjší – jeho výtìžnost byla 98 %. Horníci pracovali v sedmihodinových smìnách v horké, vlhké atmosféøe, zhoršované slabým osvìtlením, výpary z trhavin a puchem hnijící výdøevy. Nejvìtším nebezpeèím byl køemenný prach, který zpùsoboval vážné plicní onemocnìní – silikózu. Ve 20. letech bylo zavádìno mokré vrtání a další opatøení, která mìla redukovat množství prachu, ale horníci je èasto ignorovali, protože byli placeni za množství vytìžené horniny. Konec tìžby nastal uprostøed roku 1951. Tehdy se zøítila èást Blackwater shaft používaná pro ventilaci a odvádìní vody. Voda a jedovaté plyny pronikly do dolu Prohibition. Spoleènost, které v té dobì bojovala proti klesající produkci, fixní cenì zlata, nedostatku pracovních sil a zvyšování mezd, prohlásila rekonstrukci dolu za neekonomickou a rozhodla se dùl uzavøít. To znamenalo ztrátu zamìstnání pro vìtšinu obyvatel a konec Waiuty. Lidé odešli hledat práci jinam, vìtšina domù byla rozebrána a odvezena, australské spoleènosti koupily nejlepší èásti dùlního vybavení, zbytek byl sešrotován nebo zanechán na pospas pøírodì a nahodilým hledaèùm „pokladù“.

Obr.2. Mìsto duchu Waiuta - z nìkterých budov zùstaly alespoò komíny.

10

jsme našli jednu, v pravém dvì, ale to neznamená, že jich v trní není utajeno víc. Štoly jsou vysoké tak na pøikrèeného èlovìka, èásteènì øícené a hojnì obývané jeskynními kobylkami weta, které reagují na vyrušení skoky do všech svìtových stran a nejèastìji do oblièeje a na hlavu vyrušitele. Navíc zpomalují postup vpøed, protože sedí i na zemi a komu by se v nich chtìlo šlapat. Zlato jsme neobjevili, vlající pavuèinky svítících èervù ano. Opustili jsme mìsteèko a po prašné cestì stoupající lesem jsme vyjeli na temeno kopce, k bývalé šachtì Prohibition. I zde civilizace zaútoèila. Traverzami zamøížované ústí Prohibition shaft bylo obehnáno drátìným plotem a tráva kolem vysekána. Nadzvedli jsme pletivo, aby Tomᚠmohl prolézt k traverzám a hodit si kámen do nìkolikasetmetrové hloubky. Základním technickým problémem bylo nalezení vhodnì velkého kamene, co možná nejvìtšího, ale prohoditelného asi patnácticentimetrovými ètverci mezi traverzami. Povedlo se, ale neozvalo se naprosto nic – ani náraz, ani šplouchnutí, jako by kámen neexistoval. Nocovali jsme hned vedle plotu a doufali jsme, že u díry vedoucí do nejhlubšího a po katastrofì opuštìného dolu by mohlo v noci drobátko strašit. Po ránu jsme obešli trosky úpravny rudy – zachoval se pomìrnì kompletní betonový tlustostìnný trezor, zdìný komín od pece, betonové základy budov a všude se povalující kusy rezivìjících plátù železa spojované masivními nýty. Od nejvyššího bodu transportní lanovky lze pøehlédnout celé mìsteèko ležící pod kopcem - zachovalo se z nìj asi pìt stojících budov (nìkteré jsou využívané jako chaty) a záplava zelenì expandující z bývalých zahrad. Cestou dolù z kopce jsme vyhledali ústí tunelu, kterým vedla koòská dráha dopravující vytìženou horninu k Snowy River. V prùvodci stálo, ze tunel je „colapsed and dangerous“. Byl. Dno se krabatilo hromadami materiálu opadaného ze stropu a ze všech stran trèela shnilá a rozdrcená výdøeva. Ani se nám moc dovnitø nechtìlo. A závìrem citace z prùvodce: Nìkteré cesty ve Waiutì byly zpevnìny hlušinou, která obsahovala kousky køemene ještì s èásteèkami zlata. Je tedy možno øíci, že silnice ve Waiutì byly dláždìny zlatem.

Obr. 1. Pozùstatky úpravny v blízkosti dolu Blackwater. Poprvé jsme Waiutu navštívili pøed tøemi lety – nalákali nás ti „duchové“ v názvu. Letos jsme se sem vypravili zámìrnì, abychom staré dùlní mìsteèko ukázali Tomášovi. Když se èlovìk vrátí na místo, které ho nìèím upoutalo, hrozí mu riziko, že ho další návštìva téhož mùže ponìkud zklamat. Inu, stalo se. Bylo vidìt, že za ty tøi roky Waiuta zøejmì poposkoèila na žebøíèku turistických atrakcí. Poblíž oploceného ústí Blackwater shaft vyrostly fungl nové záchodky s tekoucí vodou a kolem informaèních tabulí na místì bývalé pošty právì procházel zájezd dùchodcù. Svírajíce v ruce plánek mìsta, vydali jsme se hledat místo prvního nálezu zlata, které na mapì oznaèoval køížek. V pomìrnì mìlkém údolíèku, v bøezích tvoøených alluviálními nánosy, se za rùznì trnitou vegatací ukrývají vchody do starých prospektorských štolek. V levém bøehu

11

PSEUDOKRAS

A

HISTORICKÉ

PODZEMÍ

Støedovìké lochy v Holasicích u Brna Petr Kos – Lucie Melišová

Nejstarší vesnice na j. Moravì jsou na úrodných sprašových pùdách nedílnì spjaty s budováním podzemních prostor – tzv. lochù. Na území celé Moravy je jich v souèasné dobì evidováno více než 100, nicménì pøístupných je jich pouze nìkolik. Vìtšina tohoto historického podzemí na moravském venkovì již nenávratnì zanikla, proto jsou každé, i kusé, informace o objevu lochù nesmírnì dùležité. Klasickou „lochovou“ oblastí je prostor Dyjskosvrateckého úvalu, kde se v prùbìhu kvartéru usadily na polohy terciérních sedimentù mocné polohy spraší. Na spraších se v prùbìhu vìkù vytvoøily úrodné polohy èernozemì, které sem pøilákaly v neolitu èlovìka – zemìdìlce, který si zde zaèal budovat doèasná zemìdìlská sídlištì a za lepší pùdou migroval kolem vodních tokù dále k severu. Velká zmìna nastává poèátkem vrcholného støedovìku, kdy jsou budována sídlištì vesnického charakteru trvalejšího rázu. V nejstarších dobách si lidé budovali ve spraši drobné zahloubené zásobní jámy, kam si shromažïovali pøedevším obilí a jiné potraviny. U nejstarších Slovanù se poprvé setkáváme s mohutnými obilnicemi vakovitého profilu s velice úzkým hrdlem. Tento jev se posléze udržuje až do 16. stol., kdy jsou tato podzemní obilná sila vystøídána nadzemními sýpkami – tzv. špíchary. S lochy jako takovými se poprvé setkáváme na pøelomu 12. a 13. stol., kdy u nás dochází k tzv. vnìjší kolonizaci nìmeckým obyvatelstvem. Je otázkou, zda-li si tito pøíchozí lidé sebou pøináší také znalost budování podzemních chodeb, nebo zda-li se jedná o starší domácí prvek. Napø. výzkumy na ZSO Mstìnice u Hrotovic (Nekuda 2000) dokládají budování lochù na našem území již na konci 12. stol. Sám autor archeologického výzkumu však uvažuje o stáøí podstatnì vìtším (snad již v 9. stol.), což nebylo zatím patøiènì doloženo nálezy z jiných moravských lokalit. Náznaky budování lochù lze snad spatøovat v 11. stol. v obci Køižanovice u Buèovic, kde byly pracovníky ÚAPP Brno prozkoumány celkem 3 fragmenty podzemních chodeb kopaných ve spraši (Kos a Matìjíèková 2002). Další nedávno zkoumané lochy se však hlásí

svým založením spíše do poè. 13. stol. (napø. Lipùvka – srv. Kos 1996, Brno-Zelný trh – sdìlení P. Kováèika ze spol. Archaia Brno, ul. Zámeènická, Panenská a ul. Josefská – srv. Merta,Peška,Procházka a Sadílek 2000). Velmi pøínosným je objev lochu v obci Holasice v letošním roce 2003. Loch byl objeven propadem zatravnìného dvorku domu è.p. 27 na ulici Václavská (majitel p. R. Ungr). Na místo byli pøivoláni zamìstnanci ÚAPP Brno, kteøí provedli okamžitý prùzkum místa i podzemních prostor, vázaných na mohutnou propadlinu. Celkem bylo zamìøeno cca 30 m polygonu a vyhotoven orientaèní plán podzemního objektu a také objektù nadzemních. Co se týèe historie místa, v roce 1974 byl pøi hloubení jámy pro septik MNV v Holasicích objeven otvor do lochu (Peškaø 1975). V jámì se objevil propad do místnùstky, která byla spojena chodbami s dalšími. Podlaha chodeb ležela asi 5 m pod povrchem. Významný byl objev komory, jejíž èelo bylo opatøeno ètyønásobnì èlenìnými ústupky (oblouny). Ve styku vrcholnice a klenby s èelní stìnou byl na stropì z hlíny vymodelován 20 cm vysoký kužel. Protilehlá stìna byla lomená bez výstupkù. Podzemní chodby byly v komorách propojeny s povrchem nìkolika vzdušníky o prùmìru 12 – 15 cm. Na stìnách lochu byly patrné vodní èáry po zaplavování až do výše 80 cm od úrovnì podlahy chodeb. V lochu byly nalezeny celkem 3 místnùstky propojené tìsnými chodbièkami s náznakem zavaleného nižšího patra. Stìna jedné z komùrek byla pokryta svislými, pøíènì pøekøíženými rýhami. Na nìkolika místech se našly i osvìtlovací niky pro instalaci kahánkù. I když nebylo v tomto lochu nic zajímavého nalezeno, klasifikoval I. Peškaø loch v souvislosti s blízkým klášterem v Rajhradì do støedovìkého období. Loch, zjištìný v roce 2003 pod domem p. R. Ungra, se nachází jen o jeden dùm na J od budovy dnešního OÚ (bývalého MNV). Mezi obìmi staveními probíhá v souèasnosti výstavba dvojdomku na místì, kde byla donedávna prázdná parcela po zboøeném domku. I zde lze oèekávat pøítomnost

12

Obr. 1. Plán lokality Holasice 2 (okr. Brno-venkov) – støedovìký loch v ulici Václavské pod domem è. p. 27 (majitel domu: R. Ungr). Mapovali: P. Kos, L. Melišová. Rok: 2003. Pomùcky: geologický kompas a pásmo. lochù. Zdá se tedy, že se mohlo jednat o soustavu vzájemnì propojených podzemních chodeb. Pro lepší pøedstavu o charakteru chodeb uvádím popis lochu, objeveného pod domem è.p. 27. Prùzkumem místa propadu na dvorku domu byl zjištìn pomìrnì rozlehlý systém chodeb a komor vykopaných umìle do sprašového podloží. Komplex

podzemních prostor sestával ze ètyø komor opatøených valenou klenbou, spojovacích chodeb o prùøezu ve tvaru plného a eliptického oblouku, vìtracího komínku (vzdušníku) kruhového prùøezu, osvìtlovacího výklenku ve tvaru pøímého oblouku se zaoblenými rohy, závorových kapes parabolického prùøezu a stropní stìžejky pro uchycení dveøí.

13

Celkový stav podzemních prostor byl znaènì narušen natékáním vody z povrchu, z prostoru vlastního propadu, ale i z jedné zdánlivì zavalené chodbièky, která stoupala jv. smìrem z centrální komory. Natékání vod zapøíèinilo nekontrolovatelné kavernování stropù a tvorbu sufozních jevù, které z velké èásti pozmìnily ráz celého objektu. Nejlépe patrné to bylo v komoøe S3, kde nezùstalo zachováno z pùvodních stìn a stropu témìø nic a vlastní komora dostala spíše ráz pøírodní sufozní jeskynì s náznakem trativodu, který by mohl signalizovat existenci dalších podzemních prostor vedoucích ssv. smìrem pod sousední parcelu. Vlivem vodní eroze došlo též k podmáèení a k odnosu materiálu ze stìn chodeb a jeho rozplavení po celém objektu v mocnosti rámcovì až kolem 1 m. Na povrchu náplav byly patrny zlomky cihel, døevìné uhlíky a vìtší hrudky pøepálené hlíny (pravdìpod. požárový horizont). Zdrojem náplav byl evidentnì prostor propadem narušené komory S1, a pravdìpodobnì zavalená chodbièka Ch4. Ze dna propadu (destrukèního kužele) pocházejí drobné zlomky keramiky, cihel a fragment zelenì glazovaného kachle ze 16. - 17. stol. Vlastní stáøí lochu bude ale zøejmì vyšší. Dataci lochu neupøesòují ani epigrafické nálezy, které pøedstavuje nìkolik vyrytých køížkù nad vstupní chodbièkou do komory S4. Nejvíce ohrožena je nyní hlavnì souèasná zástavba na povrchu, kde hrozí narušení statiky novì opraveného domu. To nyní pøedstavuje opravdový problém pro majitele domu. Když si shrneme dosavadní poznatky o holasickém podzemí, shledáme mnoho podobností ve stavebních prvcích zdejších lochù s lochy známými také z jiných oblastí Moravy i blízkého pohranièí Rakouska. Novìji prozkoumaný loch, oznaèený jako lokalita Holasice 2, se øadí mezi lochy defenzivního typu. Dùvodem je existence tzv. pomocné stavební šachty, která sloužila zároveò jako pùvodní vstup do lochu. Tímto místem probíhal též transport vytìženého materiálu na povrch pøi budování podzemních prostor. Šachta mìla pravdìpodobnì oválný prùøez o prùmìru cca 1,5 až 2 m a v hloubce 2,5-3 m ústila do první komory S1, která byla opatøena døevìnými dveømi zasazenými panty ve stìžejkách. Za dveømi pokraèovala spojovací chodbièka Ch1, která byla po 1 m uzavøena dalšími pøenosnými døevìnými dveømi, opatøenými otoènou závorou. Po transportu (nebo z výroby) tìchto dveøí se ve stropì chodbièky zachovala

Obr. 2. Holasice 2 – místo prùniku do volných podzemních prostor na dnì propadu (foto P. Kos). pøerušovaná rýha, což je dokladem toho, že závorové dveøe byly nejspíše zhotovovány na míru, nebo zde nebylo zjištìno zahloubené ostìní pro usazení dveøí. Za závorovými dveømi byla stìna nad chodbièkou pokryta drobnými rytými køížky, které snad mìly ukrývající se lidi ochránit pøed vetøelci – mohlo se tedy jednat o napodobeninu jakési podzemní kaple, obdobnì, jako tomu bylo v pøípadì zvláštnì upravené komory na lokalitì Holasice 1. Nálezy podzemních chodeb v Holasicích dokládají budování lochù defenzivního typu (srv. Kos 2002) již v pol. 13. stol. (I. – II. fáze) a jejich teoretické využívání až do konce 17. stol. (III. – IV. fáze), kdy byla vìtšina starších domù v obci postižena požárem (1690). Tehdy zøejmì vyhoøela také èást zástavby na zadní parcele domu è.p. 27, kde musela existovat nìjaká døevìná stavba (stodola, mlat, atd.), ve které byl nejspíše ukryt vchod do lochu. Nálezy z požárového horizontu lochu (uhlíky, keramika, zlomek kachle atd.) by tomu mohly nasvìdèovat (srv. Duchoò 1999). Z hlediska typologického by se mohlo jednat o pokroèilou variantu III/B lochù typu III, kde však postrádáme kruhové formace chodeb (tzv. záskoky) se støedovým pilíøem, které jsou u tohoto typu na Moravì bìžné. Vzhledem k existenci neznámého pokraèování chodeb ve smìru pod sousední parcely lze pøedpokládat systém propojených lochù také pod ostatními domy v obci. Význam lochù je dán skuteèností, že vìtšina lochù byla pozdìji použita a upravena na klasické sklepy, které slouží dodnes.

14

Literatura: Duchoò B. (1999): Obec Holasice (1349-1999). Holasice. Kos P., Matìjíèková A. (2002): Køižanovice (okr. Vyškov). - PV 2001: 262-265. Brno. Kos P. (1996): Výzkum støedovìkého lochu v obci Lipùvka (okr. Blansko). - Speleo (Praha), 22: 41-44. Kos P. (2002): Výzkum lochù na Moravì. – MS, Diplomová práce. FFMU Brno, Ústav

archeologie a muzeologie. Brno. Merta D., Peška M., Procházka R., Sadílek J. (2000): Pøedbìžné výsledky záchranných archeologických výzkumù v Brnì v roce 1999. - Pøehled výzkumù, 41 (1999): 35-62. Brno. Nekuda V. (2000): Mstìnice 3. Zaniklá støedovìká ves. Brno. Peškaø I. (1975): Støedovìké „lochy“ v Holasicích (okr. Brno-venkov). - PV 1974: 73-74. Brno. Svoboda A. (2001): Brnìnské podzemí. Brno.

Štola pod konírnou ve Svobodì nad Úpou Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)

lichobìžníkového profilu do 1 m šíøky a prùmìrné výšky 170 cm. Štola bìží subhorizontálnì zhruba jv. smìrem a na jejím konci se lomí do j. smìru. Zde je velmi mìlké hloubení. Za ohybem však štola konèí. Celková délka je 10,5 m. Štola je ražena v chloritsericitických fylitech ve smìru foliaèních ploch 70/ 140°. Ve stropì jsou pecky sekreèních køemenù

Okolí Svobody nad Úpou bylo studováno velice podrobnì z hlediska montanistiky hned pøi nìkolika geologických úkolech (napø. Tásler 1989). I naše ZO již nìkolik let systematicky zpracovává tuto problematiku v Krkonoších jak ve své dobrovolné, tak i pøi profesionální èinnosti. Pøesto níže popsaná krátká štola unikala pozornosti odborné veøejnosti. Na existenci „nìjakého otvoru“ na pravém bøehu Úpy jsme sice byli pøed lety upozornìni nìkolika pamìtníky, nikdy jsme však žádný otvor nenašli. Ústí štoly bylo pravdìpodobnì pøekryto zvìtralinou napadanou ze skalnatého svahu a teprve povodòové stavy na Úpì v posledních letech obnažily skalní masiv a s ním i zmínìné ústí. Ústí štoly se nalézá cca 1-1,5 m nad úrovní hladiny Úpy na jejím pravém bøehu ve Svobodì nad Úpou (k.ú. Svoboda nad Úpou) asi 50 m proti proudu od mostu pøes Úpu vedoucího ke konírnì. Poloha ústí je znázornìna na mapì 1 : 5 000, list Žacléø 4-8. Ústí štoly je èásteènì zasypáno a za mírným svahem z nasypaného materiálu se otvírá štola

Obr. 2. Èelba štoly – z tvaru stropu je dobøe patrná ruèní tìžba.

Obr. 1. Pohled ze štoly do polozavaleného vchodu.

15

obklopené èernošedými fylity pravdìpodobnì s pøímìsí grafitu. V závìru štoly a na jižní stìnì v zadní èásti štoly jsou železité povlaky. Ve štole nejsou nikde patrné vývrty ani stopy po želízku. Ty se však vzhledem k navìtralým stìnám nemusely zachovat. Dno je pokryto jílovitopísèitou zvìtralinou a v zadní èásti je nìkolik drobných kamenù. Asi dvacet metrù proti proudu je možné na stejném bøehu nalézt malou skalní dutinu, která je však pravdìpodobnì pøírodního pùvodu. V øeèišti je nedokonale vyvinutý obøí hrnec o prùmìru asi 50 cm. Zdokumentovaná štola je skromným pøíspìvkem do „sbírky“ historického podzemí Krkonoš. Její význam je v tom, že vzhledem k absenci vývrtù bude

TROCHA

znaènì stará. Takových v souèasnosti pøístupných štol je v Krkonoších poskrovnu. V dostupných literárních pramenech jsme o štole nenašli žádnou zmínku. V okolí Svobody probíhala tìžba zlata a pøímo do Svobody umisuje Kratochvíl haldu po tìžbì grafitu, ovšem na protilehlém bøehu Úpy. Literatura : Kratochvíl J. (1963): Topografická mineralogie Èech -VI-311. - Nakl. Èeskosl. Akademie vìd. Praha. Tásler R. a kol. (1989): Èeský masiv-ovìøování prognóz Au. – MS, Dílèí úkol : Rýchorské hory. Geofond Praha.

HISTORIE

Jak jsem do jeskyní pøišel – aneb vzpomínky jednoho dìdka Josef Pokorný (ZO 6-11 Královopolská)

Dostal jsem od pøedsednictva ÈSS dopis. Bylo v nìm krásné blahopøání k mým sedmdesátinám. Vždycky mne potìší, když si na mne nìkdo vzpomene. Pøi té pøíležitosti jsem zavzpomínal, jak jsem v jeskyních zaèínal a øekl jsem si, že by nebylo od vìci hodit to na papír a poslat to do Spelea. Nebyl jsem už tehdy pøíliš mlád. Bylo mi devìtaètyøicet, když jsem s tím zaèal. O objeviteli Ochozské jeskynì píší souèasníci, že byl pomatenec. Mùžete si øíct, že i já jsem nìco podobného. Snad. Ale myslím si, že ti, kteøí mají k jeskyním a jejich kráse citový vztah, mne pochopí. Øadu let pøed tím jsem si „hrál“ s dìtmi. Vždycky jsem zastával názor, že hlavním smyslem lidského

života je výchova mladé generace. Tak jsem to realizoval. V Pionýru – jinde to nešlo. Aby bylo od zaèátku jasno – dobrovolnì, ve volném èase a bez jakékoliv odmìny. Výsledky, kterých jsem dosahoval, mne uspokojovaly a tuto èinnost jsem považoval za své životní poslání. Nìkdy v roce 1980 pøišel na obvod Brno IV nový funkcionáø a zdálo se mu, že to, co dìlám, je málo ideologické. Nìkolikrát jsme se støetli a výsledek byl ten, že jsem musel pøedat vedení pionýrské skupiny, nebo èlovìk jako já prý nemùže vychovávat mládež. Byla to ztráta životní motivace a já jsem hledal novou. Moji tøi synové tehdy navázali kontakt s mladými èleny ZO 6-11, byli pøizváni ke spolupráci

16

a zaèali plnit pro tuto organizaci rùzné úkoly. Tak jsem se jednou vydal s nimi, abych poznal, co je to za partu. Tehdy mi ještì nenapadlo, že bych mohl být nìkdy jeskyòáøem. Ale dostal jsem se do míst, kde jsem pøed tím nikdy nebyl, práce party mi pøipadala potøebná a smysluplná, tak jsem šel pøíštì zas a pak zas. Zlomová situace v mém vztahu k jeskyním nastala pøi mé ètvrté výpravì do jeskynì. Na ten den nikdy v životì nezapomenu. Byla sobota, ètvrtého února. U jeskynì jsme se sešli nìco po osmé. Bylo deset stupòù mrazu. V té dobì byl zèásti vyschlý Nouackhùv sifon, dal se pøekonat a vedení ZO pøipravovalo prùnik do Sifonové chodby, která konèí dvìmi mìlkými sifony a tøetím, hlubokým a køivolakým, který se dodnes nepodaøilo pøekonat. První prùnik do komory pøed tøetím sifonem uèinili nìmeètí jeskyòáøi z Verrein Deutsche Turisten – Sekcion für Höhlenforschung v prosinci 1932.

voda stéká ze všech stran po zmrzlém snìhu do propadání. Dr. Himmel naøídil okamžitý ústup pracovních skupin v Nové Ochozské chodbì až do Velkých dómù, což bylo co nejrychleji vykonáno. Bylo jasné, že plánovanou akci nelze uskuteènit. Bylo rozhodnuto, že jako náhradní program bude lezecký výcvik v propasti „Pìtadvacítce“. Protože mìla v pùl jedné pøijít k jeskyni ještì jedna skupina, dostal jsem za úkol èekat na tuto skupinu pøed jeskyní a až tito další úèastníci pøijdou, informovat je o zmìnì programu a pøijít s nimi do Labyrintu. Jeskyni jsem ještì moc neznal. Vìdìl jsem jen, že Labyrint leží za Nìmeckým sifonem a u jeho ústí jsem už byl. Pøedpokládalo se ale, že ti, co mají pøijít, jsou samí zkušení jeskyòáøi a já jsem mìl pak jít do Labyrintu s nimi. Venku lilo, jako když konev obrátí. Pøedtím jsem si vzal z výstroje u stolu gumák, tak mi to moc nevadilo. Èekal jsem venku do tøi ètvrtì na dvì, ale nikdo nepøišel. Bylo jasné, že náhlá zmìna poèasí pøivedla ty, co mìli pøijít, nejspíš k názoru, že za tohoto poèasí se akce uskuteènit nedá, a tak nejeli nikam. Zamkl jsem tedy jeskyni a vracel se dovnitø. Když jsem vystoupil z chodby Hadice do Pøedsínì Velkých dómù, udivil mne zvláštní šum, který jsem zde nikdy pøedtím neslyšel. Èelovka na pøilbì nestaèila osvìtlit prostor. V  té dobì jsem ještì nosil na kšandì na krku motocyklový reflektor a v chlebníku pøes rameno motocyklový akumulátor, kterým jsem si pøedtím osvìtloval a prohlížel velké prostory jeskynì. Rozsvítil jsem tedy reflektor a zjistil jsem, že se po dnì jeskynì ke mnì blíží jakási vodní vlna, vysoká tak deset èi patnáct centimetrù. Ta pùsobila ten šum. Z pøedchozího textu vyplývá, že jsem byl naprostý zaèáteèník bez zkušeností a pøedstav, co vùbec mùže následovat. Nicménì jsem byl fotr témìø padesátiletý, v životì jsem už leccos zažil, takže jsem považoval za nejefektivnìjší najít rychle ostatní úèastníky v Labyrintu, informovat vedoucího akce o situaci a zaøídit se podle jeho rozhodnutí. Vydal jsem se tedy rychle k Nìmeckému sifonu. Vìdìl jsem, že za ním musím prostoupit Pochvou (Pochva je úzký, asi 4 m vysoký komín, který je jedinou pøístupovou cestou do Labyrintu. Jeskyòáøi, kteøí to tam znají, øíkají, že projít Pochvou je porod, no a já to mohu potvrdit). Prostì jsem nedokázal Pochvu pøekonat, ani když jsem se svlékl. Vždycky budu velký do té úzké díry. (Pro obveselení ètenáøù mohu sdìlit, že zdola

Ale vrame se k té sobotì 4. února. Vedoucí akce, Dr. Jan Himmel, tehdy prozíravì vyslal jednoho úèastníka akce, aby hlídal povodí Hostìnického potoka, zejména propadání, nebo dle jeho názoru prostoupení Nouackhova sifonu pøedstavuje vždy urèité nebezpeèí, které mùže být pøi rychlém vzedmutí vod i smrtelné. Jak prozíravé toto rozhodnutí bylo, to se doètete za chvíli. V té dobì jsme se vždy pøevlékali „U stolu“ v Pøedsíni Velkých dómù, a také jsme zde nechávali svoje vìci. Po pøevleèení do overalù rozdìlil Dr. Himmel úkoly. Mým úkolem bylo pronést pøes všechny plazivky až do Nouackhova sifonu velký starý hrnec. Tento hrnec jsem mìl zakopat v náplavì, v nejnižším místì pukliny pøed Nouackhovým sifonem, kam smìøuje spád celého sifonu. Plánovalo se, že do tohoto hrnce se usadí dálkovì ovládané kalové èerpadlo, kterým by se v pøípadì potøeby snižovala hladina vody v sifonu. Když jsem dorazil s hrncem pøed sifon, vytipoval jsem si místo, které bylo nejnižší a zaèal jsem kopat jámu. Po chvíli jsem musel ustoupit, nebo k sifonu dorazila èelní útoèná skupina vedená Dr. Himmelem, která transportovala èerpadla a náøadí do Sifonové chodby. V dobì, kdy tato skupina vstupovala do sifonu, dobìhl k nám udýchaný Jirka Hruška, který byl hlídkou v povodí nad propadáním, s tím, že v prùbìhu posledních dvou hodin stoupla venku teplota o 20 °C (z -10° na +10°), zaèalo silnì pršet a

17

nahoru se mi nepodaøilo pøekonat Pochvu nikdy. Shora dolù asi pìtkrát. - To se ovšem musí vstoupit do jeskynì horním vchodem – z Kamenného žlíbku – ale vrame se k prostupu. - Musím levou ruku zvednout nad hlavu, pravou pøitisknout k tìlu a pak do té díry prostì skoèím. Zarazím se v úžinì v takové poloze, že vršek mé pøilby je v jedné rovinì se dnem komory nad Pochvou. Pak musí nastoupit dostateènì hmotný kolega, postaví se mi na pøilbu a pérováním v kolenou se mne snaží prošlápnout. Po chvíli to udìlá „hvízd“ a oba vypadneme dole do chodby pøed Pochvou. Bývaly to docela zajímavé hrátky). Ale vrame se do Labyrintu v onu osudnou sobotu. Škrábal jsem se nahoru, ale sklouzl jsem vždycky zase zpìt. Jak už jsem sdìlil, zkusil jsem se svléknout, ale jediným výsledkem bylo, že jsem dostal do komory nad Pochvou jednu ruku a hlavu. Øval jsem jako pavián, abych na sebe kamarády aspoò upozornil. Jediným efektem bylo, že mi zaèali lítat kolem hlavy jacísi netopýøi. Asi jsem je svým øevem probudil. Pak jsem zase sklouzl zpátky. Tak jsem se zase oblékl a šel se podívat, co dìlá voda. Ve Velkých dómech to nebylo nic moc. Horší to bylo v Hadici. Mìl jsem rybáøské holínky až po stehna. U Líšeòského trativodu už mi do nich teklo vrchem Došel jsem k názoru, že musím co nejrychleji ven. Pokud voda zatopí vchod, ty, co jsou uvnitø, zaène nìkdo hledat nejdøív zítra. A já jsem mìl ve dvanáctièlenné skupinì v Labyrintu syna, který byl na vojnì, byl na dovolence a pozítøí se mìl vrátit k útvaru. Dost jsem si nedovedl pøedstavit, že bych pøišel na vojenské velitelství a sdìlil tìm pánùm, že syn je nìkde v zatopené jeskyni a vojáci musí poèkat až voda opadne. Navíc, pokud se veèer nevrátím se synem, tak bude moje žena v tìžkém šoku a budou další problémy. Vìdìl jsem, že nìkde v Kamenném žlíbku je horní vchod do Labyrintu. Vìdìl jsem také, že pro nìkolikeré poškození vstupních dvíøek tohoto vchodu a následné nežádoucí vniknutí cizích osob do Labyrintu nechalo vedení ZO na kovovou zárubeò dvíøek pøivaøit tabuli 5 mm silného podestového plechu. Slyšel jsem pøed tím, jak si o tom vykládali. Budu muset ta dvíøka najít! Pak nìkde v dìdinì, nejspíš v Hostìnicích, vypùjèit u kováøe nebo v JZD autogen, tj. ocelové lahve s kyslíkem a plynem a øezák, dotáhnout to do Kamenného žlíbku k hornímu vchodu – možná požádám o pomoc místní hasièe – pak budu muset odøezat ten podesák a pak tam budu muset vlézt seshora a najít je! Zatím, co jsem takto pøemýšlel, došel jsem až

k Pochvì. Z bláta jsem uplácal placku, pøilepil ji na skalní stìnu a vyryl do ní nožem: „Voda stoupá – jdu pro pomoc!“ Pak jsem se vrátil do pøedsínì Velkých dómù, ke stolu na galerii a pøebalil batoh. Úplnì dolù jsem ukládal vìci, o kterých jsem pøedpokládal, že je bezprostøednì nebudu potøebovat. Úplnì nahoru jsem uložil bundu, kalhoty a boty. Vytáhl jsem ještì nùž a do desky stolu jsem vyøezal: „Jdu pro pomoc!“ To, aby mne kamarádi nehledali a vìdìli, kam jsem zmizel. Pak jsem hodil batoh na záda a vydal se do Hadice. U „Zkamenìlého srdce“ jsem se pod sníženým stropem ještì protáhl a tak jsem doufal, že se mi podaøí vylézt. U „Líšeòského trativodu“ mi voda sahala už po pás. Jak pozdìji kolegové zjistili, voda mìla teplotu +4 °C, ale já jsem chlad necítil. Asi jsem nemìl èas ten chlad vnímat. Stejný stav vody byl v „Puklinové chodbì“. „U hada“ jsem vylezl na mùstek a za ním sestoupil zase do vody. Šel jsem chodbou a svítil si na proudící vodu. Ta se náhle zatoèila doleva a s hukotem mizela v jakémsi jícnu. Jak jsem už zdùraznil, já tu jeskyni ještì moc neznal a nevìdìl jsem, že tudy se voda propadá do povodòového kanálu. Držel jsem se stojanu elektrického rozvádìèe, který v tom místì je, aby mne proud nestrhl do jícnu a snažil jsem se pøedstavit si, jak chodba dál pokraèuje, zda mám vùbec šanci, ještì k tomu s batohem na zádech, proplavat. Mám se vrátit? To také nechci! Jak tedy dál? Snažil jsem si v duchu pøedstavit, jak ta chodba vypadala, když v ní netekla voda. Uvìdomil jsem si, že tady se pøece chodba musí lomit doprava a ne doleva! Proè tedy teï voda teèe chodbou doleva? Že bych si døíve, ve tmì nevšiml odboèky? Podíval jsem se na hodinky. Bylo za deset minut ètyøi (tj. 15,50 hod.). Otoèil jsem se o 180° a ejhle! Za mými zády zela chodba, která vystupovala z vody a dál byla suchá. Tak jsem se vydal po ní. Teï už jsem vìdìl, že jsem na správné cestì. O kus dál jsem došel ke schodùm, pod kterými zase proudila voda. Byl to výtok z  povodòového kanálu. Sestoupil jsem tedy do vody a ta mi tady sahala po krk. Ale mezi hlavou a stropem zùstávalo ještì asi 30 cm, takže to poøád ještì šlo. Za zákrutem se strop ještì zvedl a já jsem vìdìl, že už jsem blízko vchodu. Ještì pár krokù k  „Trativodu za vchodem“, chodba se lomila doleva a já už jsem vidìl pøes møíže obou bran denní svìtlo. O møížoví vnitøní brány se opírala bariéra všelijakých klackù, kùlù a døev, které sem voda splavila z jeskynì. Tato bariéra zvyšovala

18

hladinu v Hadici. Když se mi podaøilo otevøít obì brány a voda døíví odnesla, hladina ještì trochu poklesla a já jsem si s úlevou uvìdomil, že pøi souèasném prùtoku se dá Hadicí projít, by i za cenu vykoupání. Nemusím tedy hledat horní vchod, ani shánìt další pomoc. Teï šlo o to, pøíliš neprostydnout, zahøát se. Rozbalil jsem batoh. Suché byly jen vìci, které byly v batohu úplnì nahoøe. Byla to jen bunda, kalhoty a boty. Naštìstí! Ostatní vìci, tj. rezervní prádlo a další výstroj – všechno mokré. To, co jsem mìl na sobì, bylo taky mokré. Oblékl jsem si aspoò to suché, tj. kalhoty a bundu na holé tìlo, boty bez ponožek. Snažil jsem se najít suché chrastí, abych mohl rozdìlat oheò pro ty, co teprve vylezou z jeskynì. Ale všechno døevo, co bylo v lese, bylo po pøedchozím lijavci tak mokré, že se mi nepodaøilo oheò rozdìlat ani se  zápalkami vypùjèenými od kolemjdoucích turistù. Jako první vyšel z jeskynì Tonda Tùma. Kamsi pospíchal. Pøemluvil jsem ho, aby se, dokud je mokrý, ještì vrátil a vyvedl ostatní. Dal jsem mu i svoje svìtlo, které mu ale v jeskyni selhalo, ale to už se naštìstí spojil s ostatními a spoleènì vyšli ven. Když jsme pøijeli domù, pøibìhla mì vstøíc moje žena, celá ustaraná, objala mne a øekla, že mne do jeskynì víckrát nepustí, protože za deset minut ètyøi (když jsem stál nad jícnem povodòového kanálu) prý mìla velice nepøíjemný stísòující pocit, že jsem v  nebezpeèí, nebo že se mi nìco stalo a od té chvíle prý nemá stání a je zoufalá. Já jsem jí ale nechtìl slíbit, že už do jeskynì nepùjdu. Ani jsem nemohl, protože po tom, co jsem tam prožil, jsem mìl k té díøe jakýsi podivný citový vztah. A nejenom k téhle díøe. Jenom jsem si uvìdomoval, že tato èinnost vyžaduje rozvahu. A také vyžaduje, aby èlovìk, který tam je, nepodceòoval žádnou okolnost, která mùže nastat, byl na ni pøipraven a umìl ji øešit. A to bylo právì to, co mne do jeskyní táhlo! Jenom nevím, co si mám myslet o tehdejším pocitu mé ženy. Jako ateista nevìøím na duchovno. Kdybych prožíval v tu chvíli nìjaké prudké hnutí mysli, tak bych øekl, že šlo o telepatii. Ale já jsem tam jenom stál a pøemýšlel, co udìlám, aby to nemìlo chybu! Proè zrovna ve stejnou dobu ona prožívala strach o mne, to opravdu nevím. Rozhodl jsem se tedy, že budu jeskyòáøem. Zaøadil jsem se mezi mladé adepty zaèínající v tomto oboru. Pro nì poøádalo vedení ZO 6-11 tehdy kurs speleologického minima. Kromì pøednášek o

karsologii a hydrografii krasu a získávání dalších teoretických znalostí jsem se uèil na Øíèkách pod vedením Dr. Himmela a na Stránské skále pod vedením Ing. Petra Homoly základùm jednolanové techniky. Abychom v kurzu získané znalosti umìli používat i v praxi, sjednával Dr. Himmel exkurze do jednotlivých jeskyní v krasu. Díky tomu jsem poznal Holštejnskou jeskyni, Rasovnu, Spirálku a Pikovou dámu, jeskyni C 13, Rudoleckého jeskyni, Starou Amatérku i Novou Amatérku, spodní patra Sloupských jeskyní, Ostrovskou vodní a další jeskynì. Když jsem slezl a vylezl Kvìtnickou propast, to už byl z Dr. Himmela kamarád Honza. V ZO 6-11, do které jsem se tehdy vetøel jako „Alpa“, se mi moc líbilo, jak se tam snaží vychovávat mladé. Protože jsem to pøed tím dìlal øadu let jinde, jak jsem již uvedl, pøipadalo mi to hezké a velmi úèelné. V té dobì požádal vedení ZO o vstup jistý P. H. se svojí družkou, kteøí odcházeli ze ZO 6-08 Dagmar. Hugo Havel nás tehdy varoval, abychom si na nì dali pozor, nebo, jak doslova uvedl, prý jim tato dvojice málem rozbila základní organizaci. My jsme ale byli vstøícní a tak dvojice zaèala pracovat v naší ZO. Protože jsem absolvoval výcvik spolu s mladými èleny, pohyboval jsem se v jejich partì. P. H. se docela dobøe zapojil do kolektivu a zdálo se, že bude vše v poøádku. Nicménì, po nìjakém èase získával na mladé vliv. Ani já jsem v tom zprvu nevidìl nic špatného. Kolektiv zpravidla vede a ovlivòuje nìkdo dominantní. Pokud je to ku prospìchu organizace, je všechno v poøádku. Ale parta mladých trávila víkendy na chatì ZO a tam se zaèalo pít. A objevily se rùzné podnìty, jejichž smysl ani význam jsem zprvu nepochopil ani já. (Napø. P.H. rozpoutal kampaò kolem toho, že prý èlen, který pøijel odebrat vzorky, nepozdravil skupinu mladých, když kolem jejich pracovištì procházel. Problém byl ten – proè by padesátiletý, dávný èlen mìl zdravit kluky o tøicet let mladší?) A tak zaèal ovlivòovat mládež. V týdnu se scházeli v Brnì, v rùzných lokálech. Asi dvakrát jsem se toho zúèastnil, protože jsem k  tomu kolektivu mladých mìl vztah. Ale nelíbilo se mi to tam, tak jsem tam pøestal chodit. Mìl jsem z toho sice nepøíjemný pocit, ale pøesto jsem považoval za absurdní podezírat P. H. z toho, že chce na sebe strhnout vedení ZO. Nicménì – bylo tomu tak! Vyvrcholilo to tím, že tito èlenové pøišli na pøedem plánovanou akci o hodinu pozdìji, nevyspalí a napití jak houby. Vedoucímu akce Honzovi

19

Himmelovi nezbylo nic jiného, než akci odvolat, pochopitelnì s kázáním viníkùm a pohrùžkou, že bude-li se situace opakovat, nemùže s nimi ZO do budoucna poèítat. A to byla voda na mlýn P. H. Zaèal otevøenì vystupovat proti Dr. Himmelovi a požadoval jeho rezignaci. A tak se sešla celá ZO a dopadlo to tak, že dvanáct mladých èlenù vèetnì P.H. a jeho družky B.Š. odešlo ze ZO. Asi za rok jsem je potkal v Lipovci na Speleofóru. Byli nalití jak dìla, ale s jeskynìmi už skonèili. Pøi rùzných srazech a besedách, kterých jsem se v krasu zúèastnil, jsem se vyptával mladých jeskyòáøù, jak u nich probíhá výcvik, pøípadnì exkurze do jiných lokalit, jak jsou ke své èinnosti motivováni. Názory jsou v celém spektru zleva doprava. Za krajní považuji výrok: “Já z jeskyní odcházím! Tøi roky se døu a nevidìl jsem nic jiného než konec té jedné a té stejné díry! A slávu a návštìvy jiných lokalit vyžírají druzí!“ I takové pomìry nìkde mohou být! (Tento výrok jsem slyšel nìkdy pøed osmi èi desíti léty! I tak je pozoruhodný!) Já však považuji za vrcholnì tragický dnešní názor Dr. Himmela. Když jsem s ním nedávno na toto téma mluvil, prohlásil: „Moje snaha, vychovat mladé, pouèené jeskyòáøe s urèitou úrovní byla v tomto pøípadì nevhodná a zbyteèná, byla jen ztrátou sil a mne jen odvádìla od vìdecké práce! Nevadilo mi, když jeskyòáøi, kteøí u nás a s námi vyrostli, pøešli do jiné základní organizace, jako tøeba bratøi Šlechtové do Plániv. To, co se u nás nauèili, zúroèili

T ECHNIKA

jinde a svoje zkušenosti pøedali dalším. To bylo v poøádku. Ale jednání téhle party bylo nakonec, za to, co jsme pro nì udìlali, pøinejmenším nevhodné.“ Tolik Dr. Himmel. Nemohu si pomoci. Ale já si poøád myslím, že tak docela zbyteèná nebyla. Nìkteøí z tìch hochù si po létech uvìdomují, že šlápli vedle. Ale cesta zpátky pro nì není a v tom je také tragika. Bratr Dr. Jana Himmela, pedagog Mgr. Petr Himmel, se po léta snaží vychovávat jeskyòáøský potìr. Je to sysifovská práce, nebo vìtšina tìch žáèkù s pøicházejícími léty získává jiné zájmy a zpravidla jeskynì opouští. Ale Petr se nevzdává a bojuje s tím. A tak mu obèas jdu pomoci. Jednou jsem se ho zeptal, zda ho nemrzí, že velká vìtšina jeho odchovancù ve vyšším vìku odchází. Tu on mi na to øekl doslova: „Jestliže jsme dokázali do jejich duší vložit cit, úctu a lásku k pøírodì, budou je mít v krvi, budou v prùbìhu života umìt o živou i neživou pøírodu peèovat a chránit ji. To, co jsme do tìch dìtí vložili, bude vždycky pozitivní a nikdy to nebude ztracené!“ Uvìdomil jsem si, že tak uvažuje pedagog. Rozdíl názorù mezi bratry je možná dán i jejich profesemi. A jak to vypadá u vás, na vaší ZO, s jeskyòáøským dorostem?

A

ZPRÁVY

SZS

Rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek

Petr Nakládal a kol. ve složení: Kocour (moravský), Knak, rodina Gumákù, Wikky, J. Stankoviè, Z. Jánì a J. Dohnal Úvod Jako starý, vìkem sešlý kmet pozoruji, jak se do jeskyní infiltruje nejen skapová voda, ale i nová generace jeskyòáøù. Jak už to tak bývá, mladá generace pøi svých prùzkumech obèas pro nedostatek informací opakuje chyby svých pøedchùdcù. To jsem

si uvìdomil na jedné z výprav na Slovensko pøi slovní rozepøi s Knakem o rozpojování hornin s použitím speciálních nábojek. Tento zpùsob je všeobecnì známý, avšak vzhledem k choulostivosti problematiky se stal jakýmsi èeským jeskyòáøským tabu. S ohledem na možné problémy s orgány státní

20

správy nebyly zkušenosti s tímto druhem prací døíve veøejnì ventilovány. Protože se chci vyhnout možnému osoèení z vykrádání cizích nápadù, považuji za potøebné seznámit laskavého ètenáøe s postupným vývojem technologie rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek, v jehož prùbìhu a potom dále v textu budu uvádìt pøezdívky nebo jména osob, které byly autory nebo zdrojem nových informací o podstatných úpravách ve zpùsobu použití popisované technologie. Doufám, že mi bude odpuštìn jednostranný pohled na tyto práce z hlediska jednotlivce, obèas operujícího v Èechách, na Moravì èi na Slovensku. Je možné, že v jiných oblastech se vývoj technologie tìchto prací mùže jevit jinak. Na závìr úvodu bych rád pøipomenul, že tento elaborát je urèen hlavnì pro jeskyòáøskou veøejnost. Proto jsem si dovolil v dalších kapitolách hojnì používat názvù (vývrt, naražeè, selhávka, støelmistr), které jsou v zákonech definovány trochu odlišnì (napø. zákon o hornické èinnosti a výbušninách).

vložení nastøelovací nábojky od firmy Hilti pomocí nabijáku byl do otvoru zasunut naražeè. Práce s odpálením nábojky se ujal Mojmír. Opatrnì se pøikradl k naražeèi, kilogramovým kladivem do nìj vší silou udeøil a hbitì odskoèil. Poslední fáze jeho èinnosti se ukázala jako opodstatnìná. Po nìkolikátém úderu následovala tlumená rána a z balvanu se odloupl “drobeèek” pronásledující prchajícího Mojmíra. Poté, co jsme drobeèka ve tøech odklidili ponìkud stranou, pokraèovaly v lomu další pokusy s formátováním kamenù. Jen na okraj, s tím suákem na Chlumu nemáme nic spoleèného, ten už tam byl. Vzhledem ke zpùsobu zatloukání pádnými údery byl po nìkolika pokusech naražeè tak zprohýbaný, že bylo nutné ho kladivem opìt srovnat. Správný nápad mìl tenkrát Paján. Naražeè obložil speleovaky a roznìt realizoval lehkým zatloukáním. Jeho metoda odpalu se s ohledem na životnost naražeèe osvìdèila a používá se dodnes. Úspìšnì se též vyzkoušelo nabití vývrtu nìkolika nastøelovacími nábojkami. Úèinnost tìchto odstøelù byla v daných podmínkách až obdivuhodná. Pokusy byly ukonèeny rozlomením naražeèe v závitu u závaží. V hospodì v Srbsku pak bylo, vzhledem k situaci, kdy policie šla po trhavinách jako ohaø, dohodnuto nabyté vìdomosti o technologii rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek nepublikovat, ale pøedávat je pouze ústním podáním.

Trochu historie z vývoje technologie Píše se rok 1994. Pøi jednom zimním pobytu v Moravském krasu u Plánivákù pozoruji Kobliha, jak se souká z jeskynì Rudoleckého. Za ním vylézá i moravskej Kocour a vytahuje jakési podivné náøadí, z nìhož rozeznávám pouze vrtaèku, vidiový vrták Æ 8 a nastøelovací nábojky. Na dotaz, k èemu že ty nástroje jsou, je mi s potutelným úsmìvem odpovìzeno “na rozklínování kamenù”. Jak by s tìmi osmimilimetrovými tyèkami mohli rozklínovat šutr, to mi bylo záhadou. Na jaøe téhož roku pøichází Standa Bílek na cvièení speleozáchranky na Chlumu s novinkou, kterou prý publikovali v jednom èasopise francouzští jeskyòáøi. Údajnì jde docela dobøe lámat kameny pomocí nastøelovacích nábojek a nástrojù, v nichž se dalo poznat Kocourovo náøadí. Standa neváhal a na cvièení také donesl vlastní náøadí, zkusmo vyrobené podle návodu v èasopise. Jednalo se o tzv. nabiják, zhotovený z ocelové kulatiny Æ 7 mm, urèený k nabíjení vývrtu nastøelovacími nábojkami Æ 8 mm, a naražeè ze stejného materiálu o prùmìru Æ 8 mm k jejich odpálení. Nabiják i naražeè byly opatøeny závitem k našroubování závaží z ocelové kulatiny Æ 40 mm, sloužícího jako retardér zpìtného rázu. Pro první otestování jsme si vybrali kámen o velikosti kanceláøského stolu. Po navrtání otvoru a

Technologii prací jsme si tedy vyzkoušeli a získané poznatky bylo dále nutné ovìøit praxí. Po prvních pokusech bylo jasné, že nejvìtším problémem pøi práci bude zvládnout rozlet kamene. Podcenìní nebezpeèí rozletu bývá i v souèasnosti dùvodem vìtšiny jak drobných tak už i vážných zranìní. Jako pøíklad mohu uvést Síákùv knockout direktem do žaludku pøi pracích v jeskyni nad Kaèákem a Wikkiho zásah pøesnì mezi oèi pøi odbìru vzorku ve štole na Mokrsku. Od té doby oba jmenovaní dodržují bezpeèný odstup od rozpojovaného kamene, jako kdyby se používaly standardní trhaviny. Jako první zpùsob ochrany byl použit plexisklový štít na oblièej, overal z tuhé látky, s pøípadným použitím zábrany z pevného materiálu. Pøi následných ovìøovacích pokusech v lomu Homolák, kde jsme za 8 hodin nalámali a odtìžili cca 8 m3 horniny, mi jeden zbloudilý kámen lehce pochroumal holenní kost (ten hrbol tam cítím

21

dodnes). Pøi prezentaci na Speleofóru mi zase drobný odštìpek provrtal overal, svetr, triko a zarazil se pod kùži do ramene. To byl dosti výrazný signál, abychom zmìnili zpùsob ochrany proti rozletu.

aspoò jeden naražeè navíc, takže se opìt tahá víc železa, než je nezbytnì nutné. Øešení spatøujeme v návratu k vhodnì vyrobenému šroubení ve formì využívané v souèasné dobì Knakem. Používat naražeèe bez závaží pùsobícího jako retardér zpìtného rázu považuji za vysoce riskantní. Jednou pøi odbìrech vzorkù ve Vlastìjovicích, kdy s ohledem na rychlost tìžby Wikki nestaèil s geigrem vyhledávat v odtìženém materiálu nìjaké minerály obsahující thorium, došlo pøi odpalu k ulomení naražeèe z hlazenky v místì lisovaného spoje. Byl to poslední funkèní naražeè a mì bylo líto nechat ve skále sedm nepoužitých nábojek. Proto jsem pokraèoval v zatloukání zbytku naražeèe do nabitého vývrtu. Pøi následné detonaci nábojek byly sice kameny zastaveny linem a speleovaky, ale zbytek naražeèe odlétl za svistu charakteristického pro projektily palných zbraní a zastavil se až o protilehlou stìnu rozsáhlé dobývky. Hledat zbytek naražeèe nemìlo cenu a bylo jasné, že opakovat podobný pokus v budoucnosti by nebylo pøíliš vhodné.

Pøi dalších pracích, hlavnì na prolongaci Lopaèe, jsme pro zamezení rozletu použili kus linolea nebo tuhého filcu s dírkou pro naražeè. Filc a linoleum úèinnì zabraòovaly rozletu drobných èástic. K zamezení rozletu vìtších kusù jsme používali speleovaky, které tak dostávaly poøádnì zabrat. Na Lopaèi se též testovalo použití levnìjších jateèních patron. Jejich nevýhodou však je støedové umístìní zápalky a typ náplnì. Støelného prachu je v nich sice více, ale jeho rychlost hoøení je pravdìpodobnì menší než u nastøelovacích nábojek. Pomocníci pøi prolongaci Lopaèe Pizíz a Ondra Dufek mohou dosvìdèit, jakým fofrem je dokázal letící naražeè prohnat po jeskyni. S ohledem na nedobré zkušenosti jsme se pokornì vrátili k nastøelovacím nábojkám firmy Hilti. Pokrok ve zvládnutí rozletu znamenaly práce pøi odbìru vzorkù v lomu v Žulové na Jesenicku. Tehdy jsme s Wikkim zapomnìli na Rejvízu linoleum. Proto jsme jako zábranu použili kus starého koberce, nalezeného na blízkém smetišti. Tímto poèinem se bezpeènost prací znaènì zvýšila. Pøi použití linolea totiž obèas došlo k jeho mechanickému poškození a odletu naražeèe. Koberec nejenže úèinnìji zabraòoval rozletu, ale též dokázal naražeè výraznì pøibrzdit. Naprosto revoluèní však byl nápad tartarosáckého Kuby, který mì obdaroval kolem vyøíznutým z gumy pásového dopravníku s vyvrtanými otvory pro naražeè. Guma nejenže úèinnì zabraòuje rozletu kamene, ale také významnì zamezuje odletu naražeèe.

Pøi používání technologie rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek jsme naráželi nejen na problémy technického rázu, ale i na nejistotu v oblasti legislativních vztahù v rámci zákonù ÈR. Na jedné z mnoha cest na Slovensko mì Síák informoval o tom, že nový, velmi aktivní èlen skupiny Zlatý kùò jménem Škramlík nabízí zadarmo urèité množství rozbušek a trhavin neznámého pùvodu, a to, prosím, nezištnì a zcela zadarmo. Nabízené zboží jsme sice nevidìli, protože ale v té dobì jsme pracovali na získání støelmistrovského prùkazu, bylo nám jasné, že s tou nezištností nebude nìco v poøádku. Síákovi bylo také známo údajné napojení Škramlíka na kruhy blízké policii. Protože krátce pøedtím byl schválen zákon umožòující policejní provokace trestných èinù, tušili jsme, odkud vane vítr. Nìkterým policistùm totiž nedá spát v teple jejich kanceláøí skuteènost, že po celý rok se v Èechách pohybují skupiny nadšencù, hrabající se pod zemí a svìte div se, dokonce zadarmo. V tom urèitì vidí podhoubí bující trestné èinnosti. Jako dùkaz policejních snah o získání informací lze uvést utajené nelegální ofotografování neoficiální nástìnky zabývající se problematikou historického podzemí, visící na akademické pùdì pøírodovìdecké fakulty, nebo policejní vyšetøování nìkterých mých spolužákù. Abychom snad nìkomu neublížili, rozhodli jsme se se Síákem Škramlíka vyzkoušet.

Urèitým vývojem prošel i naražeè. Nepøíjemnou vlastností naražeèù jsou deformace pøi zatloukání kladivem a zpìtným rázem zpùsobeným detonací nábojek. Zprvu se zdálo, že problém praskání závitù na spoji mezi naražeèem a závažím lze vyøešit lisováním za tepla. Protože však takový naražeè není rozebíratelný, bylo nutné tahat k pracím pomìrnì dost železa. Na jednu akci bylo zapotøebí v prùmìru 3 až 4 naražeèe z hlazenky. Pøevrat nastal používáním naražeèù z houževnatìjšího, avšak dražšího materiálu, a to kulatiny z nerezové oceli. Takové naražeèe vydrží již více akcí. Nevýhodou je, že vzhledem k možným selhávkám je dobré vždy mít

22

Øekli jsme mu, aby inkriminovaný materiál odnesl na boudu, uschoval jej tam a dál se o nìj nestaral. Tento postup byl však pro Škramlíka neakceptovatelný. Chtìl pøedat rozbušky a trhaviny konkrétní osobì z ruky do ruky. Protože jsme rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek aplikovali na kdejaké lokalitì, prùšvih na sebe nenechal dlouho èekat. Zmlsáni pomìry na Slovensku, kde rozšíøení neprùlezné pukliny je pokládáno za chvályhodný poèin a tamní skupiny mají vymezené pracovní lokality ve velikosti Èeského krasu, jsme se s Petrem Olišarem pustili do prací v jedné puklinì v lomu Na kobyle. Co èert nechtìl, hned druhý den jakýsi Škramlík referoval na ochranì pøírody v Karlštejnì, že Olišar ze skupiny Zlatý kùò realizoval v lomu Na kobyle rozbuškami trhací práce. Odnìkud urèitì vìdìl, že podobný prùmìr vývrtù je mimo jiné možné použít na rozpojování hornin pomocí bleskovice nebo elektrických rozbušek k prùmyslovým trhavinám. S ohledem na vývrty Æ 8 mm bylo službu konajícímu správci Ondrovi Jägrovi vše hned jasné a místo na policii volal Petrovi. Osobnì jsem si také od Ondry vyslechl nìco o volech a pitomcích s vysvìtlením, že v Krasu èeském to chodí trochu jinak než na Slovensku. Závìr a si laskavý ètenáø udìlá sám.

vysvìtlil, o co šlo a jaké pøedpisy se na tuto èinnost vztahují. Svým zpùsobem jde o trhací práci, nebo k rozpojení horniny zde bylo užito chemické výbuchové energie (definice trhací práce), avšak nejde o trhací práce ve smyslu zákona è. 61/1988 Sb. Tímto precedentem byla dána zelená dalšímu používání popisované techniky rozpojování hornin i tomuto sepsání dosavadních zkušeností s ní. Technický popis používaných nástrojù Nástroje, které používáme k rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek, byly pro úèel jejich popisu seøazeny podle toho, jak je postupnì budeme brát do ruky, a to následovnì: 1. vrtaèka, 2. vrták, 3. nastøelovací nábojka, 4. nabiják, 5. krytí odstøelu, 6. naražeè a 7. kladivo. 1. Vrtaèka Jako vrtaèku k vrtání otvorù pro nábojky lze použít jak vrtací kladivo, tak i dle zkušeností vrtaèky s pøíklepem. Rozdíl mezi vrtacím kladivem a vrtaèkou s pøíklepem je ve zpùsobu pùsobení nástroje na vrták. Vrtací kladivo vìtšinu energie vloží do úderu pístu zezadu na vrták, který má v podélném smìru definovanou vùli, a po podrcení materiálu a odskoèení vrtáku jej pootoèí a opìt pøitlaèí na èelbu a udeøí. Vrtaèka s pøíklepem vrtákem pouze otáèí a pomocí pøíklepu (napø. rohatkou) s ním chvìje. Úèinnost vrtacího kladiva je ve srovnání s pøíklepovou vrtaèkou o stejném pøíkonu nesrovnatelnì vìtší. Proto se k tomuto úèelu nejlépe hodí profesionální vrtací kladiva s pneumatickým, pøípadnì pružinovým pøíklepem a upnutím nástroje systémem SDS plus. Hlavní nevýhodou tohoto vrtacího kladiva je pomìrnì znaèná cena, jež je však vyvážena vysokým výkonem a spolehlivostí. Je nutno varovat pøed výrobky tzv. “Hobby” tøídy, které jsou sice levnìjší, ale mají nižší výkon a pøedevším jsou stavìny pouze pro pøíležitostné použití v domácnosti. Pøi nasazení v jeskyni obvykle nevydrží požadované pracovní zatížení a zejména vlhko, pøi akci èasto selhávají a náklady na opravy pak pohltí to, co jsme ušetøili nižší nákupní cenou.

Po této události jsme ohlednì rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek dostali trochu strach, co na to zákon. Proto jsme v prùbìhu støelmistrovského kurzu požádali pracovníky Báòského úøadu o názor na tento zpùsob rozpojování kamene. Dozvìdìli jsme se, že je tento druh prací ze zákona nezajímá. Tuto informaci nám potvrdil i jeden ze známých potápìèù, státní zástupce a amatérský blázen do pøírodních vìd a všeho možného, JUDr. Kamil Švec. Po tìchto ujištìních jsme se opìt s klidným srdcem pustili do dalších prací. Zbyteènost našich obav potvrdila a zbytky strachu rozptýlila událost z Moravského krasu. Na jaøe roku 2000 došlo k uvíznutí nejeskyòáøe v jeskyni Kostelík u obce Køtiny. Bìhem akce Speleologické záchranné služby byl mladý jinoch uvolnìn pomocí nastøelovacích nábojek ze sevøení, do kterého se dostal vlastním pøièinìním. Obvodní báòský úøad v Brnì se o této akci dozvìdìl ze sdìlovacích prostøedkù a zaèal prošetøovat, zda SZS neporušila platné pøedpisy o trhacích pracích a použití výbušnin. Kocour, jako náèelník obvinìné SZS, zareagoval na tuto úøední iniciativu oficiálním dopisem, ve kterém

Je-li dostupná elektrorozvodná sí, je možné použít produkty s pøipojením do sítì, samozøejmì za dodržení pøíslušných zásad bezpeèného použití el. proudu v podzemí, jinak je nutné používat výrobky akumulátorové. Pøi použití akumulátorových vrtaèek a vrtacích kladiv je nejvìtší problém se zásobou

23

Obr. 1. Typy vrtákù: a) plochý, b) køížový, c) vícebøitý. 2. Vrták Samozøejmì, že vrtáky k vrtání otvorù musejí být vidiové, uzpùsobené k vrtání do kamene a s úchytem do pøíslušného typu vrtaèky. Nejèastìji používanými vrtáky jsou dle tvaru vidiové hlavy vrtáky ploché, køížové, pøípadnì i vícebøité (viz obr.1). Na trhu jsou dostupnìjší vrtáky ploché. Jejich nevýhodou pro popisovanou technologii rozpojování kamene je rychlejší opotøebení, projevující se mimo jiné i zmenšením prùmìru vrtaného otvoru a významným poklesem produktivity vrtání (až na jednu desetinu výkonu), což je zvláštì podstatné u akumulátorových vrtacích kladiv. Zmenšení prùmìru vrtaného otvoru pak zpùsobuje problémy se zasouváním nábojek a zatloukáním naražeèe. Bývá to také jedna z èastých pøíèin selhávek. V takovém pøípadì lze prùmìr otvoru trochu zvìtšit opakovaným vytažením vrtáku za chodu až k ústí otvoru a opìtným zatlaèením zpìt až na dno vývrtu. Stopka vrtákù mùže být válcová pro upnutí do sklíèidla (pøíklepové vrtaèky). Pro vrtací kladiva se nejèastìji používá upínací mechanizmus typu SDS+.

energie, nutnou pro vyvrtání požadovaného poètu dìr. Akumulátory dodávané firmami k vrtaèkám svou kapacitou umožòují vyvrtat pouze omezený poèet dìr. Pro práce vìtšího rozsahu je tedy nutné si vytvoøit vìtší zásobu energie v podobì externí akumulátorové baterie. Protože pracuji s vrtacím kladivem firmy Hilti, typ TE5A na napìtí 24 V s odbìrem cca 12 A, používám pro vrtání vìtšího poètu otvorù olovìné gelové akumulátory v sestavì buï 2 × 12 V / 12 Ah, nebo 2 × 12 V / 17 Ah. Sestavy jsou zabudovány do kanystrù opatøených zásuvkou (3 × 380 V / 16 A) a jsou vzhledem k váze a objemu transportovatelné ve speleovacích po jeskyních. Zajímavý nápad mìli Gumáci pøi práci v jeskyni nad Kaèákem, kde vrtací kladivo Black & Decker na 220 V napájeli stejnosmìrným proudem z akumulátorové baterie, sestavené z 16. kusù gelových akumulátorù 12 V / 7 Ah spojených do série po ètyøech kusech do ètyø celkù. V této sestavì akumulátorù je podle zkušeností dost energie na celodenní akci, je transportovatelná a navíc umožòuje použití i klasické prodlužovací šòùry. Zkušenost s tímto cenovì dostupným zpùsobem vrtání je vcelku uspokojivá.

3. Nastøelovací nábojka Na základì dlouhodobých testù se jako nejvhodnìjší ukázaly nábojky o vnìjším Æ 8 mm,

24

délky 18 mm s okrajovým zápalem. Nábojky se støedovým odpalem a nábojky do jateèních pistolí nejsou pro popisované úèely vhodné. Schematický øez nejèastìji používanou nábojkou øady 6,8 / 18M vyrábìnou firmou Hilti je na obr. 2. Nábojka se skládá z kovového pláštì, roznìtné vrstvy a pracovní náplnì z bezdýmného støelného prachu. Kovový pl᚝ nábojky bývá zpravidla z mosazi. Nelze vylouèit, že nìkteré firmy mohou vyrábìt pláštì z jiných materiálù (plasty, ocel). Hlava nábojky je nevodotìsnì slisovaná do špièky a opatøena barevným nátìrem podle síly prachové náplnì. Špièku lze zvodotìsnit použitím jakéhokoliv vodotìsného tmelu nebo lepidla, pøilnavého ke kovu (napøíklad silikonové tmely). Pata nábojky je opatøena prolisem, vyplnìným roznìtnou chemikálií (nevím, o co se jedná, ale je to žlutý homogenní materiál). Pozor – nábojky èasem stárnou a jejich schopnost rozpojovat materiál se zmenšuje. Po úderu do nábojky v místì roznìtné chemikálie dojde k explozivnímu hoøení roznìtné slože, které se pøenese na prachovou pracovní náplò. Odhadovaná rychlost explozivního hoøení prachové náplnì by se mìla pohybovat v rozmezí 500 ÷ 900 m.s–1. Podrobnìjší popis práce prachové náplnì bude rozveden v kapitole 6.

Obr. 2. Øez nábojkou s okrajovým zápalem. nábojky v prùbìhu nabíjení (úprava podle J. Stankovièe). Nejèastìjší délka celého nabijáku se mùže pohybovat v intervalu 0,25 ÷ 0,4 m podle zpùsobu použití. 5. Krytí odstøelu Krytí odstøelu je možné rozdìlit na hlavní a pomocné. Hlavní krytí chrání pracovníky hlavnì pøed rozletem drobných èástic po trhající se horninì a kovových støepin vytržených z pláštì nábojek z otvorù kolem naražeèe. Tyto drobné èástice letící vysokými rychlostmi èasto rotují a jsou pøíèinou èastých a vážných úrazù. Zèásti pak hlavní krytí chrání i pøed vlastním rozletem rozpojovaných hornin. Jako hlavní krytí je nutné použít silnostìnný gumový materiál o prùmìru minimálnì 10 cm s vyvrtaným støedovým otvorem o prùmìru menším než prùmìr naražeèe. Používá se napøíklad guma z pásového dopravníku nebo seøíznutý zvon k uvolòování zanesených odpadù. Vhodné je také podpoøit hlavní krytí kovovou deskou pevnì a hlavnì tìsnì pøichycenou k naražeèi. Úprava (podle

4. Nabiják Nabiják slouží k ládování vývrtù pøíslušným poètem nábojek. Skládá se z obrobené ocelové tyèe a závaží (viz obr. 3). Obecnì lze øíci, že pro snadnou manipulaci s nabijákem ve vývrtu je vhodné použít tyèoviny s prùmìrem o 1 ÷ 2 mm menším, než je svìtlost vývrtu. Protože používáme nábojky s prùmìrem 8 mm, jsou naše nabijáky vyhotoveny z tyèoviny o Æ 8 mm, odsoustružené na Æ 7 mm. S ohledem na okrajový odpal nábojky jsou nabijáky na jednom konci opatøeny rovnou ploškou, na druhém konci závitem pro uchycení do závaží, nebo jsou do závaží zalisovány. Závaží o hmotnosti minimálnì 0,5 kg slouží pro preventivní zachycení rázu pøi možném roznìtu nábojky v prùbìhu nabíjení (hojné napøíklad u nábojek èeské výroby). Závaží lze napøíklad vyrobit z ocelové kulatiny o Æ 40 mm a délce 70 mm. Samozøejmì lze za podmínky stejného závitového spoje použít totožné závaží jak k nabíjení tak i k odpalu. Vhodné je také osadit nabiják kovovou deskou pevnì a hlavnì tìsnì pøichycenou k naražeèi jako stínìní drobných úlomkù hornin a kovových støepin vystøelujících z vývrtu pøi náhodném roznìtu

Obr. 3. Nabiják.

25

J. Stankovièe) byla realizována na základì zkušenosti, kdy kovová støepina prošla mezi hlavním krytím a naražeèem, vnikla do ruky pod zápìstím a zastavila se pod loktem (odpal 14. nábojek!). (Praxe ukázala, že je vhodnìjší umístit ochrannou protiprùšlehovou kovovou podložku pøed krycí gumu, tj. tìsnì na skálu.) Pokud je støelmistr vhodnì chránìn pøed rozletem hornin, napøíklad dostateènì dimenzovanou zábranou (podlážka), není nezbytnì nutné použít pomocné krytí. K pomocnému krytí odstøelu je nejvhodnìjší použít desky o minimálním rozmìru 0,5 ÷ 0,5 m ze silnostìnného gumového materiálu s textilní vložkou (pás z dopravníku) s vyvrtanými otvory pro naražeè. Poèet otvorù o prùmìru 1 ÷ 2 mm menším než je prùmìr naražeèe je omezen pouze pevností použitého materiálu a ztrátou funkènosti zábrany (je jasné, že guma provrtaná v síti 1 x 1 cm bude k nièemu). Optimální poèet dìr je tak do deseti. Jako pomocné krytí je možné také použít obložení hlavního krytí pevnými tuhými materiály, napøíklad koberci, pytli, mokrými hadry nebo v nouzi speleovaky. Používání speleovakù jako krytí však velmi výraznì snižuje jejich životnost. V pøípadì použití pomocného krytí spoèívajícího v obložení hlavního krytí je nezbytnì nutné zvážit mechanické úèinky odpalu a rozletu hornin, aby nedošlo k odhození nebo významné mechanické destrukci krytí a ke zranìní pracovníka letící horninou. Je samozøejmé, že mùžeme vhodnì spojit funkci hlavního a pomocného krytí. Jako optimální se jeví kolo o prùmìru minimálnì 0,5 m (R = 0,25 m) nebo obdélník 0,5 × 0,7 m (varianta od moravského Kocoura) vyøíznutý z gumového dopravníkového pásu o tloušce 10 mm opatøený ètyømi otvory o prùmìru 7 mm (viz obr.4). Hlavní otvor je umístìn uprostøed a druhý ve vzdálenosti 1/2 R od støedu a zbylé dva jsou umístìny 1/3 R a 1/6 R od obvodu (v pøípadì Kocourovy varianty v rozích). Jeden z otvorù na obvodu nebo v rohu slouží k možnému uchycení krytí, zbylé otvory se používají pro odpal nebo pro likvidaci selhávek. Pøesto, že vlastním popisovanou pomùcku, darovanou tatrarosáckým Kubou, pøi použití vìtších dávek nábojek pro jistotu i tuto gumu obkládám jedním nebo dvìma speleovaky.

Obr. 4. Krytí podle návrhu „tartarosáckého Kuby“. náplò pokud možno do co nejmenšího prostoru a poté iniciovat roznìtnou náplò. S ohledem na okrajový roznìt používaných nábojek bývá naražeè na jednom konci nejèastìji obroben do ètyøbokého jehlanu. Hrot jehlanu je otupen do plošky, jenž zatlaèuje nábojky. Používá se také hrot v podobì otupeného plochého sekáèe (viz obr. 5). Protože síly vzniklé pøi detonaci nábojek na naražeè pùsobí velmi intenzivnì, bývá naražeè pracemi znaènì deformován. Je proto vhodné použít na rozdíl od nabijáku kvalitnìjších ocelí. Jako plnì vyhovující se ukázaly naražeèe vyrobené z nerez nebo z kvalitní pérové oceli. V pøípadì použití nábojek o vnìjším Æ 8 mm používáme naražeèe vyrobené z kulatiny Æ 8 mm. Zde je zdánlivý paradox, kdy do otvoru po vrtáku o Æ 8 mm vkládáme naražeè také o Æ 8 mm. Používané, na trhu dostupné vrtáky totiž vytváøejí otvor o nìco málo vìtší než je jmenovitý prùmìr vrtáku (8,4 ÷ 8,5 mm). S ohledem na fyzikální jevy v prùbìhu odpalu považuji za nevhodné realizovat otvory pro popisovaný typ technologie rozpojování hornin vrtákem s jmenovitým prùmìrem o 1 mm vìtším než je prùmìr naražeèe. Tak jako u nabijáku je možné pro menší odpaly zmenšit prùmìr alespoò èásti naražeèe, maximálnì však do vzdálenosti 5 cm od jeho hrotu. Druhý konec naražeèe je nutné opatøit závažím - retardérem zpìtného rázu, jehož hmotnost by nemìla být nižší než 0,7 kg. Závaží, tak jako u nabijáku, se mùže s naražeèem spojovat šroubením

6. Naražeè Hlavní funkcí naražeèe je stlaèit nábojky a jejich

26

nebo lisováním za tepla. Vhodným materiálem k výrobì závaží je kulatina z bìžné konstrukèní oceli o prùmìru 50 ÷ 70 mm patøièné délky.

Nic však není jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Podle mého názoru bude tedy vhodné na realizaci jednotlivých bodù se podívat trochu podrobnìji.

7. Kladivo Kladiva používaná pro práci není nutné blíže popisovat. Jako nejvhodnìjší se ukázala ta s hmotností minimálnì 800 g. Pøi použití lehèích kladiv vznikají potíže s odpalem.

ad 1. Vhodné navrtání horniny je prakticky ta nejdùležitìjší èinnost výraznì ovlivòující produktivitu a bezpeènost naší práce. Jak horninu navrtat, aby nedošlo k pøecenìní úèinnosti vložených nábojek, výraznì závisí na zkušenosti støelmistra. Jako urèitý pøibližný návod k situování vývrtù slouží kapitola 6. ad 2. Jako návod k dávkování nábojek do vývrtu slouží opìt kapitola 6. Vlastní nábojky zasouváme pomocí nabijáku do vývrtu vždy po jedné, orientované špièkou ke dnu vývrtu nebo k nábojce již zasunuté. Pokud nábojka volnì neklouže vývrtem, mùžeme jí pomoci poklepáním na nabiják. Pøestože se k nábojkám od firmy Hilti chovám v tomto smìru velmi neohleduplnì, bìhem cca 6 let používání nikdy nedošlo k odpalu nábojek bìhem ládování vývrtu. Pøesto je vhodné, hlavnì u nábojek èeské výroby, s touto eventualitou poèítat a pro jistotu mít nabiják o prùmìru minimálnì o 1 mm menším než je nabíjený otvor, opatøený závažím k pohlcení energie zpìtného rázu. Z tohoto dùvodu není také vhodné stát pøi nabíjení pøímo ve smìru podélné osy návrtu. Bìhem ládování je nutné prùbìžnì kontrolovat hloubku zasunutí nábojek. Stává se totiž, že pøi nevhodnì vyèištìných vývrtech se nábojka ve vývrtu vzpøíèí, což má za následek selhávku. Ke stejné situaci mùže dojít pokud vrtáme otvor starým vrtákem s plochým ostøím, kdy vrtaný otvor bývá u èelby menšího prùmìru než prùmìr nábojky. V takovém vývrtu nemùže dojít k úplnému stlaèení nábojek do co nejmenšího prostoru a vzniklé vzduchové mezery významným zpùsobem snižují úèinky odpalu. ad 3. Vhodné krytí odpalu bylo již obšírnì popsáno v kapitole 3. Jen pro úplnost by bylo vhodné pøipomenout, že v souèasné dobì je systém krytí pomìrnì dobøe propracován. Proto si mùžeme dovolit vývrty sloužící pouze k rozpojení hornin, nikoliv ale pro záchranu zaklínìných osob, mírnì pøeládovat. Zvýší se sice potenciální rozlet hornin, avšak sníží se tím pravdìpodobnost nedostateèného rozpojení hornin z dùvodù pøecenìní úèinnosti nábojek. Vhodné zakrytí odpalu si musí každý støelmistr rozmyslet dle vlastních zkušeností a místních podmínek sám. Obecnì však lze doporuèit, aby

Metodika práce Metodika práce je pomìrnì jednoduchá 1. horninu vhodnì navrtáme a vývrt vyèistíme 2. zasuneme potøebný poèet nábojek a za pomoci mírného poklepávání kladivem do nabijáku je dopravíme po jedné na dno vývrtu 3. zakryjeme místo odpalu 4. nasadíme naražeè a za mírného poklepávání kladivem jej zaklepáváme do vývrtu 5. zdrháme pøed letícími kameny nebo naražeèem

Obr. 5. Naražeè.

27

nejvíce pomocného krytí bylo instalováno smìrem do místa pobytu støelmistra v dobì odpalu. ad 4. Naražeè je vhodné pøed zasunutím do otvoru nejdøíve namazat olejem nebo vazelínou. Naražeè nejprve zasuneme do otvoru volnì rukou a mírným pootáèením zkusíme, zda jej bude možné zasunout hloubìji nebo již dosednul na nábojky, pøípadnì se v otvoru vzpøíèil. Poté mírným klepáním na závaží naražeè zatloukáme hloubìji do vývrtu. Je vhodné pøitom sledovat rychlost posunu naražeèe v otvoru. Pokud naražeè nevniká dále do otvoru a každý úder kladiva do závaží je provázen charakteristickým zvonivým zvukem, jedná se s nejvìtší pravdìpodobností opìt o selhávku z technických pøíèin. V pøípadì, že se z naražeèe odlomí v prùbìhu odpalu závaží, považuji za vhodné v zatloukání narážeèe nepokraèovat a odpal považovat za selhávku. ad 5. Útìk nebo uhnutí pøed letícími kameny nepovažuji za zbabìlost. Mít pro všechny pøípady rozmyšlenou ústupovou cestu z místa odpalu lze považovat za prozøetelné. Nikdy totiž nelze s naprostou jistotou stanovit, co se bìhem nebo po odpalu stane. Èasto se však tento manévr nepodaøí celý úspìšnì realizovat. Proto je lépe takové situaci pøedcházet. Stejnì jako krytí odpalu je dùležitá z bezpeènostních hledisek i pozice støelmistra bìhem odpalu. Nejnebezpeènìjší pozice je pøímo v ose vývrtu, kde je støelmistr pøímo ohrožen letícím naražeèem. Další nebezpeènou pozicí je nacházet se v blízkosti odpalu opøen o skálu. Je ménì nebezpeèné a bolestivé, když nás zbloudilý kámen odhodí, než když nás pøirazí ke skále. Vhodná pozice hlavy støelmistra je zhruba v úhlu 45o od osy vývrtu minimálnì ve vzdálenosti 0,6 m vlevo, vpravo nebo nad, ale nikdy ne pod závažím naražeèe. Tìlo støelmistra nech je dle vlastního uvážení situováno kdekoliv, jen ne v místì pøedpokládaného dopadu rozpojených hornin. Pøi odpalu v úzkých prostorách je lépe použít “prodlužovací” tyèe. Jde o ocelovou tyè o délce 1 – 1,5 m a prùmìru kolem 20 mm, která je na jednom konci opatøena ocelovým nástavcem, jenž lze nasadit na závaží naražeèe a úderem kladiva na opaèný konec tyèe provést odpal z bezpeèné vzdálenosti. Tou bývá obvykle místo pøed úžinou, kde je více prostoru a støelmistr tak není nucen být pøi odpalu v úžinì, kde nemùže zaujmout prakticky jinou pozici, než pøímo pøed naražeèem.

Selhávky a komplikace pøi odpalu Pokud pøi odpalu nedojde k výbuchu nábojky, jedná se o selhávku. 1. Selhávky bývají nejèastìji zpùsobené selháním nebo vzpøíèením nábojky, menším prùmìrem vývrtu, rozlomením naražeèe atd. Jejich spoleèným jmenovatelem je vysoká nebezpeènost pøi následné likvidaci. Ponechat selhávku svému osudu považuji za hazard se zdravím cizích osob. V rámci prací pøi jejich odstraòování mùže dojít k dodateènému odpálení nábojek s negativním dopadem na zdraví a psychiku, pøípadnì odìv okolo srocených pracovníkù. Je samozøejmé, že s uvízlým naražeèem radìji nemanipulujeme. Evidentnì tak máme zablokované hlavní, èasto i pomocné krytí odpalu. Bezpeèná likvidace selhávky spoèívá v navrtání nového vývrtu v ose a ve vzdálenosti minimálnì 0,1 m od vývrtu pùvodního tak, aby úèinky nového odpalu spolehlivì odstranily horninu i se selhávkou. Pro tyto úèely je vhodné nálož v novém vývrtu pøedimenzovat a ve vìtší míøe se pak chránit proti rozletu rozpojované horniny. Pro odstraòování selhávek je velmi dobøe použitelné již døíve vychvalované gumové kolo vystøižené z dopravníkového pásu opatøeného více otvory. V pøípadì, že v jednom z otvorù uvízne vlivem selhávky naražeè, mùžeme bez problému realizovat s tímto krytím, ale s jiným naražeèem další odpal k odstranìní selhávky. Použijeme pøi tom pouze nìkterý jiný vhodný otvor. Nalezené poškozené neodpálené nábojky ze selhávek je nutné odbornì zlikvidovat, nejlépe utopením ve vodì pøípadnì zahrabáním pod zem. Likvidace spálením je nepøípustná. 2. Nedostateèný úèinek odpalu Tyto komplikace, nepøedstavující nebezpeèí pro další práce, bývají nejèastìji zpùsobeny podcenìním pevnosti rozpojované horniny, pøecenìním úèinnosti nábojek nebo existencí neoèekávaných nehomogenit v horninì (puklina, kaverna). Pøítomnost nehomogenit v horninì však lze odhadnout už v prùbìhu vrtání. Jedinou nepøíjemnou vlastností nedostateèného úèinku odpalu bývá èasto uvíznutí naražeèe ve vývrtu a zablokování hlavního krytí k dalšímu použití. Problém lze pøekonat pouhým vyjmutím naražeèe z vývrtu, nejèastìji kroutivými pohyby nebo opatrným vyklepáváním. Pokud naražeè nelze takto vyjmout, je nutné dále postupovat jako pøi likvidaci selhávky. Vývrt po nedostateènì úèinném odstøelu bývá èasto narušený, proto je nevhodné ho opìt

28

naládovat a pokusit se o opìtovný odpal. Tlak nutný k porušení horniny totiž velmi rychle uniká puklinami po pøedchozím odpalu. Pokud není zbytí a je nutné realizovat druhý odpal ve stejném vývrtu, je nutné vývrt vyèištit od zbytkù nábojek, pøípadnì je natlaèit až na dno. Pro tento pøípad je nutno zvýšit výkon nálože až dvakrát. Dá se to realizovat buïto použitím dvojnásobného množství nábojek nebo nábojky o vyšší úèinnosti.

rozrušovaného horninového masivu není schopen udržet tlak plynù, jsou horniny vymeteny smìrem od vývrtu do volného prostoru. Tím je práce trhaviny ukonèena. Rozpojování pomocí nastøelovacích nábojek pùsobí na horninu naprosto odlišnì. Opìt tedy pøedpokládejme ideální stav, kdy nábojka je umístìna na èelbì vývrtu v homogenní isotropní horninì a pùsobí pouze proti jedné volné stìnì (viz obr.7). Nábojka stlaèovaná hrotem naražeèe na minimální objem utìsòuje naražeè ve vývrtu. Po úplném stlaèení nábojky je teprve zažehnuta zápalka na jejím obvodì. Vliv explozivního hoøení støelného prachu uvnitø nábojky však vzhledem k nepomìru mezi rychlostí hoøení støelného prachu a rychlostí zvuku v horninì vymizí v oblasti vývrtu. Má to však za následek drobné podrcení hornin v jeho tìsném okolí. V malém prostoru omezeném stìnami vývrtu a naražeèem vzniká obrovský tlak, jenž vytlaèuje naražeè z otvoru. Proti této síle však pùsobí síla setrvaèná vyvolaná pohybem závaží po úderu kladiva. V tomto okamžiku je døík naražeèe intenzivnì namáhán, což zpùsobuje jeho charakteristické zprohýbání pøi jeho dlouhodobém používání. Vyvolaný tlak v malém prostoru okamžitì namáhá horninu mezi vývrtem a volnou plochou na tah. Hornina zaèíná smìrem od vývrtu praskat. Pøitom využívá drobné diskontinuity vlastní stavby (krystalické plochy, zkamenìliny, drobné trhlinky). V tomto okamžiku povoluje sevøení naražeèe a uvolnìným prostorem mezi jím a stìnou vývrtu dochází k unikání tlaku plynù vzniklých po hoøení støelného prachu, vytlaèování naražeèe a vymetení drobné horninové drtì, vèetnì drobných støepin odtržených z pláštì nábojky, vysokou rychlostí ven z vývrtu. Tlakové trhliny pak prostupují celou horninou od vývrtu až dosáhnou volné stìny. Zbytkový tlak plynù proniklý z vývrtu do puklin pak vymete rozrušenou horninu smìrem od vývrtu do volného prostoru. Tím je práce nábojek ukonèena.

Teorie rozpojování hornin (ke ètení jen pro otrlé teoretiky) Rozpojování hornin pomocí nastøelovacích nábojek je svými úèinky na rozrušovanou horninu diametrálnì odlišné od úèinku trhacích prací klasickými trhavinami. Pro zvýraznìní rozdílu považuji za vhodné nejprve ètenáøe seznámit s úèinky detonace trhavin na horninový masiv. Pøedpokládáme ideální stav, kdy trhavina je umístìna na èelbì vývrtu v homogenní isotropní horninì, pùsobí pouze proti jedné volné stìnì a je dobøe utìsnìna ideální ucpávkou chovající se jako horninový masiv (viz obr.6). Detonací trhaviny vznikne rázová vlna pøecházející z prostoru vývrtu do horniny. Pro nejúèinìjší pøenos energie rázové vlny do horniny je nutné, aby rychlost detonace trhaviny byla pøibližnì stejná jako rychlost zvuku v horninì. Rázová vlna se horninou smìrem od vývrtu šíøí všemi smìry rovnomìrnì hlavnì jako vlna podélná. Pøíèné vlnìní vyvolané detonací je nyní proti vlnì podélné zcela zanedbatelné. Hornina je v tomto okamžiku namáhána hlavnì na tlak. Tlaková pevnost hornin je však vysoká, a proto se s horninou ještì nic nedìje. Když rázová vlna dorazí k volné stìnì, dojde k jejímu rozštìpení na tøi komponenty. Jedná se o vlnu podélnou a pøíènou odraženou zpìt do horniny a o vlnu podélnou procházející do vzduchu. Protože energie jednotlivých komponent závisí na zpùsobu šíøení vln a pomìru akustických vodivostí prostøedí, lze pøedpokládat, že se smìrem zpìt do horniny odrazí vìtší èást energie ve formì vln pøíèné a podélné, jenž zaènou namáhat horninu i na tah. Jen menší èást energie je odvedena vzduchem jako vlna podélná (pøíèné vlnìní se vzduchem nešíøí). Pevnost hornin v tahu je pomìrnì malá, proto dochází ke vzniku trhlin smìrem od volné plochy k vývrtu. Hornina je tak smìrem od volné plochy rozrušována a smìrem od vývrtu namáhána tlakem plynù po detonaci trhaviny. V okamžiku, kdy zbytek

Jak je z popisu patrné, na rozdíl od trhavin, kdy úèinek detonace prostupuje celou horninou, je vliv rozpojování pomocí nastøelovacích patron pro horninu šetrnìjší. Proto se ho èasto používá pøi odbìru vzorkù hornin, minerálù a zkamenìlin. Dále je zøejmé, že s ohledem na rozdílnost fungování výše uvedených dvou principù rozpojování hornin nebude možné dostateènì úèinnì razit v homogenní horninì pomocí speciálních nábojek štolu nebo šachtu.

29

Obr. 6. Postup výlomu trhavinou. V kolonce tabulky oznaèené “bezpeèný kontakt s:” jsou zaznamenány subjektivní pocity osoby (Knaka), který pøes tenkou podložku z mìkèeného PVC zkoumal úèinky odpalù na lidský organismus. Je zøejmé, že tabulka byla vyhotovena na základì empirického mìøení za pøesnì definovaných podmínek. Tìmi jsou použití pouze jedné nábojky a trhání bloku vápence s orientaèní hustotou 2.58 kg.m3 oproti dvìma volným plochám. Tyto údaje lze však velmi jednoduše pøepoèítat na další pøípady nejèastìji používaných odpalù.

Vyhotovit zálom potøebný pro další postup prací je metodou rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek obtížnì realizovatelné. Vytvoøená teorie rozpojování také osvìtluje konstrukci používaných pøípravkù a umožòuje pøepoèítávat základní parametry odpalu jako je geometrie vývrtu, množství použitých nábojek a jejich síla. Na základì empirických zkušeností byla vytvoøena tabulka dávkování nábojek používaných v nastøelovacích pistolí od firmy HILTI vèetnì geometrie optimálního vývrtu (obr. 8) a úèinku vyjádøeného v hmotnosti vylomené horniny. V tabulce jsou uvedeny také poznámky k úèinnosti odpalu na èlovìka pro pøípadné použití pøi záchranných pracích. V prvních tøech kolonkách jsou uvedena identifikaèní oznaèení nábojek dle dostupného katalogu firmy Hilti. Ve sloupci oznaèeném „šíøka odlomu“ uvádíme doporuèenou vzdálenost vývrtu od nejbližší volné stìny, paralelní s podélnou osou vývrtu tak, aby pøi vyvrtání otvoru o doporuèené délce (hloubka vývrtu) došlo po odpalu pøíslušné nábojky k vylomení testované horniny pøibližnì o hmotnosti uvedené v pøedposledním sloupci.

Nejdøíve by bylo vhodné definovat pojem volná plocha horninového bloku. Opíšeme-li rozstøelovanému kusu horniny kvádr, pak volnou plochou rozumíme ty strany kvádru, jenž splývají s povrchem horniny. Napøíklad hladký povrch skalního masivu má jen jednu volnou plochu, zatímco volnì ložený balvan šest. Další úvahy o dávkování nábojek se odvíjejí také od linearity vztahu mezi množstvím trhaviny a hmotností vylomené horniny. Pøedpokládáme tedy, že za stejných podmínek vylomí dvojnásobné množství trhaviny dvojnásobné váhové množství horniny atd. Jak tedy pøi výpoètech postupovat?

30

Obr. 7. Postup výlomu nastøelovacími nábojkami. Napøíklad nábojka 6.8/18M èerná (v.è. 50604/ 8) pøi vrtání 12 cm od stìny bloku vápence (kolonka „šíøka odlomu” v tabulce) do hloubky také 12 cm (kolonka „hloubka vývrtu” ) a dvou volných plochách vylomila 10 kg horniny (pøedposlední sloupec tabulky). Je otázka, jak velký volnì ložený kámen stejného materiálu by byla schopna rozlomit. Volnì ložený kámen má šest volných ploch. Maximální hmotnost kamene by tedy nemìla pøevyšovat

pøípadì je to o 3Ö 2 ×, tedy 3Ö 2 × 12 @ 1,26 × 12 @ 15 [cm]. Je evidentní, že další poèítání je jenom vhodnou kombinací výše uvedených dvou pøípadù. Tabulka i výpoèty jsou ale platné pouze pro rozpojování vápence, v našem pøípadì o orientaèní hustotì 2.58 kg.m-3. Pøi pokusech o rozpojování jiných druhù hornin bude hmotnost výlomu úmìrná pomìru pevností v tahu rozpojované a testované horniny. Je však nutné si uvìdomit, že uvedené teorie jsou pouze prvním pokusem kvantifikovat jevy související s technologií trhání hornin pomocí speciálních nábojek. Budu tedy nesmírnì rád, když se najde podobný blázen, který se bude snažit zde nastínìné teorie a výpoèty zdokonalit a upøesnit. Osobnì si však myslím, že nad všechny výpoèty a teorie je rozum a uvážlivost zkušeného støelmistra.

Jiný pøípad nastane, když místo jedné nábojky použijeme dvì. Otázkou je, jak máme navrtat vývrt v pøípadì podle pøedposledního sloupce tabulky a dvou volných ploch. Vyjdeme z úvahy, že dvojnásobné množství trhaviny vylomí dvojnásobné množství horniny. Vylomenou horninu si lze pro zjednodušení pøedstavit jako krychli o objemu a3, kde “a” je délka hrany. Protože pro krychli platí, že objem V = a3, lze pøedpokládat, že délku a hloubku vývrtu zvýšíme 3Ö n krát kde “n” je poèet použitých nábojek. V našem

Nástin bezpeènostních pøedpisù a legislativní otázky Dodržování bezpeènostních pøedpisù nepatøí mezi silnou stránku obyvatel naší republiky, a proto bych radìji apeloval v rámci rozpojování hornin pomocí nábojek na zdravý rozum a rozvahu. Mimo

31

obecnì platné a pochopitelné ustanovení jako napøíklad nevìnovat pozornost pøi odpalu milostným hrátkám se sleènami atd. bych jen zmínil nìkolik bodù, vyplývajících z dlouhodobých zkušeností, kterými by bylo vhodné se pøi pracích øídit.

výbuchu hoølavých plynù a prachu. (Aèkoliv to není postøehnutelné, pøi odpalu dochází k prošlehnutí žhavých plynù a vylétávání drobných žhavých úlomkù z vývrtu okolo naražeèe.) h/ Stát vùèi odpalu ve vhodné pozici. (Je jisté, že když budu stát pod odpalem, bací mì nìjakej šutr do hlavy.) i/ Vìnovat pozornost obsahu CO a NO x ve vzduchu v místì prací. (Už byl registrován smrtelný úraz zpùsobený kumulací zplodin hoøení v malém prostoru pøi rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek.)

a/ Pøed zapoèetím vlastní práce si dobøe rozmyslet, co vlastnì odpalem zpùsobíme a co se mùže stát. (Je jasné, že vyklízení suového komínu ze spodu rozstøelováním jednotlivých balvanù se rovná sebevraždì). b/ Pøi práci s vrtaèkou je nutné dodržet návod a bezpeènostní pøedpisy dané výrobcem. (Chtìl bych vidìt nìkoho, kdo leze s vrtaèkou na 220 V do sifonu ve snaze ho rozšíøit.) c/ Dobøe zvážit geometrii a nabití vývrtu. (Je nesmyslem použít na 70 kg šutr vápence 7 nábojek nebo se snažit jednou nábojkou vylomit naráz 100 kg blok.) d/ Chránit se pøed rozletem hornin. e/ Nestát pøi odpalu ve smìru osy vývrtu. (Hrozí úraz letícím naražeèem) f/ V prùbìhu odpalu používat vhodné ochranné pomùcky (rukavice, pøilba). g/ Nepoužívat popisovanou technologii v nevhodném prostøedí, zvláštì s nebezpeèím

A na závìr trochu toho nezbytného pouèení o souvisejících zákonech získané od moravského Kocoura: “Používání této technologie má jednu velkou výhodu – nepotøebujeme pro ni povolení trhacích prací – což je jinak znaèná úøední pøekážka. Zde však žádný zdlouhavý a složitý souboj s byrokracií podstupovat nemusíme. Zákon è. 61/1988 Sb. o hornické èinnosti, výbušninách a státní báòské správì v § 21, odst. 2, totiž øíká, že pøedpisy o výbušninách se nevztahují na støelivo, a naše nábojky jsou jednoznaènì støelivem do jednoúèelových nastøelovacích pistolí, takže jsme se tím dostali mimo 

+PRWQRVW









2]QDþHQtQiERMN\

6tODQiERMN\

ýtVOR

ât ND

YL]NDWDORJ+LOWL 

YL]NDWDORJ+LOWL 

YêURENX

RGORPX

YêYUWX

KRUQLQ\



FP 

FP 

NJ 

+ORXEND Y\ORPHQp

 %H]SHþQê NRQWDNWV

0EtOi

YHOPLVODEi









W OHP

0]HOHQi

VODEi









W OHP

0]HOHQi

VODEi









W OHP

0åOXWi

VW HGQt









W OHP

0åOXWi

VW HGQt









W OHP

0PRGUi

VLOQi









UXNRX

0þHUYHQi

YHOPLVLOQi









UXNRX

0þHUYHQi

YHOPLVLOQi











0þHUQi

QHMVLOQ Mãt











0þHUQi

QHMVLOQ Mãt











3R]QiPND3URQHSDWUQ Y WãtYQ MãtSU P UMHQDEtMHQtQiERMHN DG\0REWtåQ Mãt

32

pùsobnost báòských pøedpisù. Zákon è. 49/1990 Sb. o zbraních a støelivech sice upravuje podmínky prodeje a skladování støeliva, ale na naši èinnost se nevztahuje.” Od napsání tohoto èlánku už ubìhl nìjaký èas a tak pravdìpodobnì již mnozí vyzkoušeli tuto techniku. Novým adeptùm doporuèujeme nechat si ukázat použití výše popsané metody v praxi od nìkoho zkušeného. Pøejeme všem mnoho úspìchù a stálé zdraví! Obr. 8. Geometrie optimálního vývrtu (a – šíøka odlomu, b – hloubka vývrtu).

Informace o nábojkách používaných pro mikrotrhací práce ve speleologii Michael Kryštof [email protected]

1. Úvodní slovo Informace vychází z pøednášky uskuteènìné na Speleofóru ve dnech 4. až 6. dubna v Rudici (Moravský kras). S tím korespondují i v informaci ponechané místopisné souvislosti. Nábojky pro mikrotrhací práce, jako téma této informace, pro mne zaèaly existovat na podzim 2001 v prodejnì zbraní vedle kostela sv. Jakuba v Brnì. Do té doby jsem nemìl tušení, že by nábojky do expanzních pøístrojù užívaných ve stavebnictví mìly nìjaký význam pro speleology. Do prodejny si šel mùj syn koupit nùž a koupil, protože nože mìly. Muž stojící ve frontì pøed ním chtìl nábojky ráže 6,8/18 a nekoupil, protože nábojky nemìly. Tím mužem byl pan Straka z Lomnice u Tišnova, který jeskyòaøí na Kvìtnici. Pro nábojky si ke mnì pøijel za nìjaký týden poté, co mu dal syn na mne spojení. Pan Straka mi tak znovu pøiblížil svìt jeskyní, ve kterém jsem pøed cca 42 roky, nìjakých sto metrù pod touto místností, poznával jejich krásy, jako nyní i vy. Nábojky, které používáte pro mikrotrhací práce, vyrábí ve svìtì více výrobcù. Mají rùznou kvalitu, vìtšinou srovnatelné stupnì energie a rùzné ceny. Hovoøit budu zejména o èeských nábojkách firmy Sellier & Bellot z Vlašimi, dále jen S&B, a jejichž jsem prodejcem. Pøipomínám, že nábojky užívané pro mikrotrhací práce jsou pùvodnì urèené pro vstøelování høebù expanzními pøístroji ve stavebnictví, a to za zcela jiných podmínek práce

s nimi. Dnes už také vím, že nábojky pro mikrotrhací práce se poprvé zaèaly používat v ITÁLII, a to v roce 1992. 2. Historie vzniku výroby nábojek v ÈR Sellier a Bellot jsou jména zakladatelù firmy. Do Èech pøišli tito pánové z Francie. Pan Sellier byl obchodník, pan Bellot chemik a vynálezce.Výroba se datuje od roku 1825, kdy tito pánové získali od císaøe Františka I. privilegium k tovární výrobì kapslí na území tehdejšího Rakouska. 3. Rozlišení nábojek podle místa jejich odpalování, nabíjení a zpùsobu balení Bude hovoøeno o nábojkách, které se pro mikrotrhací práce již používají a také o nábojkách, které by se pro tento úèel mohly používat. A/ Rozlišení nábojek podle místa jejich odpalování a) nábojky s okrajovým zápalem Tyto nábojky mají na dnì nábojnice uloženou vrstvièku zážehové slože. Nárazem úderníku do okraje dna nábojky se uvnitø nábojnice odpálí zážehová slož, od které se pak zapálí hnací náplò tvoøená støelným prachem. Protože odpálení zážehové slože se uskuteèòuje na okraji dna nábojnice, øíká se tìmto nábojkám nábojky s okrajovým zápalem. Zážehová slož je sice rozmístìna po celé ploše dna nábojnice, avšak na

33

vìtšinì kruhové plochy dna nábojnice je jen v minimální vrstvì. Maximální vrstva zážehové slože je sevøena v prostoru relativnì nízké dutiny lemu hlavy nábojnice s šíøkou odpovídající šíøce mezikruhového pùdorysu tohoto lemu. Po zasunutí nábojky do nábojové komory se nábojka o komoru tímto lemem „tvrdì“ opírá. Místo opory lemu hlavy nábojky se tak chová jako kovadlinka u kapslí nábojek se støedovým zápalem (viz dále). Úder zápalníku do lemu hlavy nábojky v tomto místì je pak natolik „tvrdý“, že dojde k odpálení zápalné slože. V ostatní podstatné ploše dna nábojnice nelze zápalnou slož standardním nárazem odpálit, protože prostor nad ní je vyplnìn jen mìkkým støelným prachem nevytváøejícím dostateènì „tvrdou“ oporu pro úder zápalníku. Jak se docílí rozvrstvení zápalné slože na dnu nábojnice je vysvìtleno v odstavci 6. b) nábojky se støedovým zápalem U tìchto nábojek je zápalná slož v kovové kapsli, která je nalisována do prohloubení v ose dna nábojnice. Uprostøed prohloubení je výrazný výstupek zvaný kovadlinka, vytváøející „tvrdou“ oporu pro prach zážehové slože. Nárazem úderníku do kapsle se na její kovadlince odpálí zážehová slož, plamínky prošlehnou skrz nejménì jednu zátravku, tj. malý otvor prostupující skrz dno, do nábojnice, kde zapálí hnací náplò - støelný prach. Protože odpálení zážehové slože se uskuteèòuje ve støedu dna nábojnice, øíká se tìmto nábojkám nábojky se støedovým zápalem.

Tyto nábojky jsou umístìné v zásobnících po 10 ks. Dodávají se v kartonech s 10 kusy naplnìných zásobníkù. Pro tyto nábojky je v této informaci dále používáno oznaèení - NÁBOJKY ZÁSOBNÍKOVÉ. Zahranièní i èeská verze tìchto nábojek má shodnou štíhlou špièku. Štíhlý tvar špièky byl podøízen potøebì automatického navádìní nábojek umístìných v zásobnících do nábojových komor vstøelovacích pøístrojù. Pozn: Zahranièní výrobce dodával a dodává zásobníkové nábojky ráže 6,8/18 také sypané v krabièkách, zatímco nábojky ráže 6,8/11 jen v zásobnících. Èeský výrobce dodával zásobníkové nábojky ráže 6,8/18 jen sypané v krabièkách, zásobníkové nábojky ráže 6,8/11 jen v zásobnících. Firma S&B sice zásobníkové nábojky z konkurenèních dùvodù vyvinula, krátce vyrábìla, ale pro malý odbìr jejich výrobu zastavila. 4. Zjišování energie nábojek pøi jejich zkoušení u výrobce Nábojky výrobce zkouší. Zkouší se expanzní tlak v místì nábojové komory a energie hnací náplnì. Expanzní tlak se zkouší vždy jen u nejsilnìjší nábojky dané ráže. S ohledem na podmínky této zkoušky nejsou výstupní hodnoty zkoušky expanzního tlaku pro jeskyòáøe použitelné. Energie se zkouší pomocí balistické zbranì a zkušební støely. Rychlost se mìøí pomocí infraèervených hradel (závor) a elektronických èítaèù. Hradla jsou v páru, tj. vždy je jeden vysílaè IFÈ záøení a proti nìmu pøijímaè. Na pøijímaèi se indukuje konstantní napìtí. Prùletem støely mezi 1. párem hradel se zèásti toto napìtí zastíní. To je signál k poèátku mìøení èasu. Støela pak letí k 2. páru hradel, ten je o 2 metry dále a funguje jako stop pro mìøení èasu. Je tedy zmìøen èas prùletu støely na dráze dva metry. Protože støed této vzdálenosti je 5 m od ústí hlavnì balistické zbranì, oznaèuje se zmìøená rychlost jako v5. Protože známe u náhradní støely její hmotnost, ta èiní 3,66g, lze ze vzorce E = ½mv² vypoèíst kinetickou energii støely v joulech (J). Tato energie je energií hnací náplnì a tedy i nábojky. Energie nábojek každé ráže je odstupòována. Stupnì energie lze sdìlit jejich uživatelùm pìti zpùsoby, a to: èíslem, barevným oznaèením, hmotností støelného prachu hnací náplnì, rychlostí zkušební støely a údajem o energii nábojek v jaulech. Nejvìtší vypovídací schopnost má hodnota energie v joulech. Pro uživatele nábojek, pøi vstøelování høebù expanzními pøístroji ve

B/ Rozlišení nábojek podle zpùsobu jejich nabíjení a balení Nábojky, kromì ráží a stupòù jejich energie vyznaèených na nábojkách èi obalech, se odlišují také podle toho, jak se vkládají do nábojové komory vstøelovacích pøístrojù. Odlišnost vkládání pak urèuje zpùsob jejich balení pro uživatele. a) nábojky urèené pro individuální vkládání do nábojových komor pøístrojù. Tyto nábojky se dodávají volnì sypané v krabièkách po 50 až 100 ks. Pro tyto nábojky je v této informaci dále používáno oznaèení NÁBOJKY SYPANÉ. Èeská verze tìchto nábojek má tupou špièku a do prázdných zásobníkù si je pøíležitostnì ruènì vkládali jejich uživatelé, když chtìli ušetøit, protože zahranièní nábojky jsou dražší než èeské. b) nábojky urèené pro automatické podávání do nábojových komor pøístrojù.

34

stavebnictví, se používá pro oznaèení stupnì jejich energie: -èíslo, -barva a slovní oznaèení. Hodnoty v J nemají pro tyto uživatele význam, a to proto, že v montážních pøíruèkách je vazba mezi druhem provádìných prací, použitým pøístrojem a stupnìm energie nábojek, jednoznaènì pøedepsána.

stupeò její energie. Pøi máèení špièek v laku jsou nábojky po 100 ks zavìšeny hlavovým lemem v pyrotechnických lžících. Po zaschnutí laku je nábojka pøipravena k balení a expedici. Nábojky se balí do plastových krabièek po 100 ks. Na barevném víèku krabièky, s barvou dle stupnì energie, jsou nezbytné údaje o nábojkách a výrobci. Krabièky se dodávají ve válcových papírových paketech vzniklých zabalením pìti krabièek. Paket tedy obsahuje 500 ks nábojek. Obì èela paketu jsou opatøena pøelepkami se shodnou barvou i údaji jako na víèkách krabièek. Skladování nábojek má probíhat v prostoru s teplotou -5 až +35 oC, pøi relativní vlhkosti 65% max.

5. Definice pojmu nábojka Nábojka je oznaèení pro plechovou, na èele uzavøenou nábojnici, bez støely, s funkèním obsahem, tvoøeným hnací náplní a zážehovou složí. Dle celního sazebníku patøí nábojky do skupiny zboží 9306. 6. Výroba, balení a skladování nábojek s okrajovým zápalem Vlastní nábojnice se vyrábí opakovaným tažením a lisováním z mosazného plechu (viz dále). Pøitom se do dna nábojnice vyrazí èíselná znaèka energetického stupnì nábojky a znaèka výrobce. Nábojnici tedy tvoøí jediný kovový dílec zhotovený pouze tváøením. Tažením se vyrobí nábojnice, která má tvar hladkého válce na jedné stranì uzavøeného dnem. V této fázi výroby nemá ještì nábojnice hlavové rozšíøení – lem. Pak následuje plnìní nábojnice funkèními látkami a dokonèení jejího tvarování lisováním. Nábojnice pøitom stojí na spodním lisovníku. Do válcové nábojnice, zatím bez hlavového lemu, se nasype zážehová slož ve formì prachu. Pak se do nábojnice zasune horní opìrný trn a z vnìjšku se na nábojnici nasune z èásti odpružené vodící pouzdro s tvarovým vybráním, ve spodní èásti, pro budoucí hlavový lem nábojnice. Pak je, pøi spøaženém pohybu spodního lisovníku proti opìrnému trnu, pøetvoøeno dno nábojnice tak, že stìna nábojnice „vybìhne“ do stran - do tvarového vybrání vodícího pouzdra a vytvoøí se tak hlavový lem nábojnice. Pøitom je do dutiny lemu lisovníkem ze støedové oblasti dna nábojnice vytlaèena prachová substance zážehové slože. Lisování nemá úderový prùbìh, proto pøi nìm nemùže dojít k odpálení zážehové slože. Pak následuje plnìní nábojnice støelným prachem. Hmotnost obou náplní se odvažuje s pøesností ± 0,007 g. To se dìje podle pøíslušné TN a støelnièního výkresu. Pak následuje uzavøení èela nábojnice charakteristickým hvìzdicovým prolisem, který mechanicky uzavøe nábojnici. Tím se brání vysypání zrn prachu standardních rozmìrù pøi manipulaci s nábojkou. Následuje máèení špièek nábojek do barevného laku. Tím se nábojka uzavøe proti vnikání vlhkosti a souèasnì se barevnì oznaèí

7. Charakteristická vlastnost starších nábojek Zrnka støelného prachu hnací náplnì se pøi výrobì pokryjí látkou, která snižuje rychlost hoøení a tím i rychlost expanze nábojky. To se provádí s ohledem na dostupné pevnosti materiálu nábojových komor expanzních pøístrojù i zbraní s cílem zvýšit jejich životnost pøi minimální hmotnosti. Látka se nazývá pro její úèinek flegmatizátor. Jedná se o difenylaminy nebo etyl- a fenyl- ové deriváty moèoviny. Bìhem èasu flegmatizátory sublimují, což má u starších nábojek za následek zvýšení expanzního tlaku pøi expanzi, jako dùsledek vyšší rychlosti hoøení hnací náplnì. To zvyšuje energii nábojky a zvyšuje namáhání materiálu nábojových komor expanzních pøístrojù. U mikrotrhacích prací je ovšem nábojovou komorou vývrt ve vápenci, a protože o roztržení této “nábojové komory“ právì jde, lze se domnívat, že sublimace flegmatizátorù pro mikrotrhací práce je vlastností pøíznivou. S ohledem na potøebu mikrotrhacích prací se tedy nábojky chovají jako víno. Èím jsou starší, tím jsou lepší. Pøi jejich skladování v potoce to ovšem neplatí. 8. Použití nábojek dle výrobce Podniková norma výrobce øíká, že nábojky nesmí být použity k jinému úèelu, než pro vstøelování høebù ve stavebnictví. Toto tvrzení PN výrobce nemá ovšem oporu v legislativì, a protože nábojky lze koupit bez zbrojního prùkazu, nic nebrání jejich používání pøi objevování podzemních krás. Rezervovanost v publicitì mikrotrhacích prací ve speleologii je ovšem na místì, protože žádný úøad není prozíravé dráždit.

35

9. Ráže neboli rozmìry nábojek s okrajovým zápalem Charakteristický rozmìr nábojek se udává jejich ráží. Ráže a k nim pøíslušné detailní rozmìry nábojek urèuje mezinárodní norma C.I.P. ze 14.6.1984. U nábojek s okrajovým zápalem jsou to ráže 6,3/10, 6,8/ 11 a 6,8/18. První èíslo ráže udává Ø tìla nábojnice /dodrženo vždy/, druhé èíslo pak maximální délku nábojnice po jejím uzavøení hvìzdicovým prolisem, který vytváøí špièku nábojky. Protože rozmìr prolisu není závaznì pøedepsán, mohou být nábojky téže ráže od jednoho èi rùzných výrobcù také kratší, než je max. délka. Nezávaznost tvaru špièky je pro mikrotrhací práce využitelná. Èím je špièka nábojky tupìjší, tím je mezi nábojkami ve vývrtu vzduchový prostor menší. Ze srovnání zásobníkových a sypaných nábojek /èeských/ je patrné, že èeské nábojky mají špièku tupou, zatímco zahranièní nábojky mají špièku štíhlou. Z tohoto pohledu mají tedy èeské nábojky jistou výhodu. Podle C.I.P. je u ráže 6,8/11 a 6,8/18: Ø tìla nábojnice shodnì 6,8 / pøesnì 6,86/ mm, délka nábojnice uzavøená/pøed uzavøením 11,00/11,80mm pro ráži 6,8/11 a 18,00/ 18,70mm pro ráži 6,8/18, - Ø hlavového lemu dna nábojnice shodnì 8,4 mm a výška hlavového lemu shodnì 1,45 mm. Nejdùležitìjší rozmìr je Ø dna nábojnice, který urèuje Ø vrtáku ke zhotovení vývrtu. Je zøejmé, že vrták s jmenovitým Ø 8 mm je pøi srovnání s Ø hlavového lemu dna nábojnice menší a je tøeba poèítat s rozhozením Ø vývrtu, aby do nìj po vyèistìní od vrtné mouèky šla nábojka zasunout. Kromì toho je ovšem možné vždy v prodejnì vybrat vrták se skuteèným Ø vìtším než jmenovitý tedy bìžnì 8,5 mm. Podle C.I.P je u ráže 6,3/10: Ø tìla nábojnice 6,3 /pøesnì 6,32/mm, délka nábojnice uzavøená/pøed uzavøením 10,30/10,80mm, Ø hlavového lemu nábojnice 7,6 mm a výška hlavového lemu nábojnice 1,25 mm a tìmto nábojkám jmenovitý Ø 8 vrtáku postaèuje. Pøehled rozmìrù nábojek a pøíslušných vrtákù je tøetí pøílohou této informace.

do závaží na konci úderníku. Úderník pøístroje pak odpálí nábojku v nábojové komoøe stejnì tak, jako odpalovák odpálí nábojku èi nábojky ve vývrtu. Princip tohoto pøístroje je patrný na obr. è. 4 prospektu (viz dále). Jedná se o nepøímý princip vstøelování, který je nejbezpeènìjší, ale nejménì výkonný. Pøístroj se sice ještì užívá, ale jeho výroba byla na podzim roku 2002 zastavena. Byl to jediný vstøelovací pøístroj èeské výroby. 11. Stupnì energie nábojek s okrajovým zápalem a jejich oznaèování a) Pro nábojky sypané se šesti stupòovou stupnicí energie Nábojky sypané mají ráže 6,3/10, 6,8/11 a 6,8/ 18. Tyto nábojky mají šesti stupòovou škálu stupòù energie, a to: 1-bílá-nejslabší, 2-zelená-slabá, 3žlutá-støední, 4-modrá-silná, 5-èervená-velmi silná a 6-èerná nejsilnìjší. b) Pro nábojky zásobníkové se sedmi stupòovou stupnicí energie Nábojky zásobníkové mají ráže 6,8/11M a 6,8/ 18 M. Tyto nábojky mají sedmi stupòovou škálu stupòù energie, a to: 1-bílá /šedá-ès/-nejslabší, 2hnìdá-slabší, 3-zelená-slabá, 4-žlutá-støední, 5modrá-silná, 6-èervená-velmi silná a 7-èernánejsilnìjší. Písmeno M je prvním písmenem anglického slova MAGAZIN tj. sklad a také zásobník. Pozn.: V Èeské republice se krátce vyrábìly a plnily do zásobníkù jen zásobníkové nábojky ráže 6,8/11 M, a to stup.energie è.6-èervená s urèením do pøístroje s regulovatelnou expanzí HILTI - DX 450. U mikrotrhacích prací se èasto používá souèasný odpal vìtšího poètu nábojek v jednom vývrtu. Optimální poèet nábojek urèují jeskyòáøi ve vazbì na podmínky odpalu, druh vápence, zkušenost a bezpeènost. Pro usnadnìní rozhodování které a kolik nábojek použít bude jistì výhodnìjší exaktní znalost energetického obsahu nábojek v jaulech než jen jeho slovní oznaèení jako dosud. Pro hodnoty stupòù energií jednotlivých ráží nábojek zásobníkových, lze vždy nalézt ekvivalent z nábojek sypaných a obrácenì. Nábojky od èeského a zahranièních výrobcù mají u shodných ráží, podle jejich stupòù, také i shodnou energii.

10. Vstøelovací pøístroj s odpalováním nábojek jako u mikrotrhacích prací Z nábojek rùzných ráží je energeticky nejnižší ráže 6,3/10. Tyto nábojky jsou urèeny do vstøelovacího pøístroje Vz.72-S, urèeného pro stavební úèely a pøístroje Vz.72-H, urèeného pro hutní úèely. U tohoto vstøelovacího pøístroje se používá k odpálení nábojky kladivo, kterým se udeøí

12. Nábojky se støedovým zápalem Pro úplnost se uvádí též zmínka o nábojkách se støedovým zápalem. Tyto nábojky již byly pro potøebu

36

mikrotrhacích prací testovány. K testování bylo použito nábojek 9-JAT ráže 9x19,5 /pøesnì 9,63x19,50/, které se vyrábí jen v jednom energetickém stupni a to èervená-360 J /è.2-již není uvádìno/ a jsou urèeny pro porážku hovìzího a podobného dobytka. Stupeò energie è.1-žlutá-280 J, pro porážku vepøù a jiného dobytka, se v souèasnosti již nevyrábí. Nízká energie, 360 J, vysvìtluje, proè jeskyòáøi, kteøí ji zkoušeli, od dalších zkoušek ustoupili. Nábojka mìla energii menší, než pøíkladnì nábojka 6,8/18 stupeò energie è.3-žlutá-400 J. Dalšími pøedstaviteli tìchto nábojek jsou nábojky 9-TEMPO, ráže 9x27 /pøesnì 9,63x27/ se šesti stupni energie, kdy energie šestého stupnì je 1029 J. Ø dna jejich nábojnice je 11,00 mm, takže vrták pro zhotovení vývrtu má Ø 12 mm. Tyto nábojky jsou urèeny do palných lisù užívaných v energetice pro pøipevòování kabelových ok. Stupnì a hodnoty energií jsou uvedeny v pøíloze 2.

odpovídajícího støelného prachu bylo dosaženo u èeských zásobníkových nábojek stejného obsahu pevných zplodin jako u nábojek zahranièních. Rozborem zážehové slože zahranièních nábojek bylo dále zjištìno, že žádný z konkurenèních výrobcù nepoužívá pro výrobu zážehové slože látku na bázi bezolovnatého DDNP tj. diazodinitrofenolu. To je tøaskavá látka pro zážehové smìsi, která neobsahuje olovo, a pak tedy ani její plynné zplodiny neobsahují jedovaté kyslièníky olova. Látka je ale drahá a její použití pro nábojky do vstøelovacích pøístrojù zbyteèné.Vstøelování se totiž provádí v relativnì dobøe vìtratelných prostorách. Ze zde uvedeného vyplývá, že jedovatost plynných zplodin hoøení èeských sypaných nábojek je shodná s jedovatostí zahranièních zásobníkových nábojek. Pouze se liší obsahem pevných zplodin, které ovšem pøi mikrotrhacích pracích nemohou vadit. Expanzní zplodiny jsou pestrou smìsí rùzných plynù i pevných látek, jejíž složení závisí na øadì faktorù, a to složení prachu, tlaku pøi výbuchu, majíli zplodiny možnost dále reagovat se vzdušným kyslíkem atd. Co se týká toxicity, dominuje kyanovodík HCN, jeho množství je však jen stopové. Nejvìtší zátìží pro organismus je kyslièník uhelnatý CO, který je stejnì jako HCN krevní jed, protože se váže na hemoglobin pøednostnì pøed kyslíkem a blokuje tím jeho pøenos v lidském organismu. S ohledem na obvyklé rychlosti hoøení a „konkurenci“ prvkù „chtivých“ sluèování s kyslíkem pøi jejich hoøení, se pøíkladnì na olovo vázané v NEROXINu již spíše kyslík nedostane a olovo „vypadne“ z expanzního cyklu jako pevná látka bez toxických úèinkù.

13. Informace o podstatì zážehové slože a hnací náplnì nábojek urèujících jedovatost plynných zplodin jejich hoøení a) nábojky sypané -mají zážehovou slož na bázi trinitrorezorcinátu olovnatého zv. NEROXIN.Tato látka je bez tøaskavé rtuti i bez chloreènanu draselného. Složení èi název hnacího prachu NP 38.85 z roku 1992 neuvádí. Po SPELEOFÓRU 2003 bylo u výrobce S&B ovìøeno, že u nábojek s okrajovým èi støedovým zápalem nebyla v minulosti nikdy používána zážehová slož na bázi tøaskavé rtuti. b) nábojky zásobníkové - èeské -mají resp. mìly zážehovou slož rovnìž na bázi NEROXINu. Jako hnací náplò užívají resp. užívaly støelný prach LOVEX 023 pro 1. až 5. stupeò energie a LOVEX D 010 pro 6. až 7. stupeò energie. c) nábojky zásobníkové - zahranièní - mají zážehovou slož chemicky shodnou s trinitrorezorcinátem olovnatým. Poznámky: Dùvodem k vývoji èeských zásobníkových nábojek (6,8/11 a 18) M byl vìtší obsah pevných zplodin z hoøení hnací náplnì u nábojek sypaných. Pevnou zplodinou je vlastnì zpeèený popel ze spálené hnací náplnì. Pøi použití èeských nábojek se musely hlavnì expanzních pøístrojù èastìji èistit. Toho využívali dodavatelé zahranièních nábojek pøi jejich prosazování u uživatelù. Rozborem hnací náplnì zahranièních nábojek a použitím

14. Možnost zlepšení odvìtrání zplodin hoøení nábojek Použití nábojek pøi mikrotrhacích pracích by mìlo probíhat  alespoò s minimálním odvìtráním. Ve slepých plazivkách, kde pøirozený tah vzduchu nelze oèekávat, by snad pomohla nucená ventilace. Možná to nìkterá skupina jeskyòáøù dìlá. Mám tím na mysli to, aby si jeskyòáø na èelo ražby dovlekl mimo ostatní pomùcky též hadici s Ø min 1“ a jeho pomocník, pobývající mimo tuto zónu, by hadicí k nìmu vhánìl ventilátorem alespoò relativnì èerstvý vzduch ze svého místa. K tomu by použil ventilátor s pohonem AKU èi na kliku, a to alespoò po odpalu nábojek ve vývrtu. Zmínku o takové možnosti

37

kdy mne uèil na prùmyslovce v Jedovnicích, v sousedství Rudice s jejím propadáním, zkonstruoval pro obèanské atomové kryty ventilátor s pohonem pomocí jízdního kola na stojanu. To by šlo prakticky a možná i s úsmìvem komerènì využít. V jeskyních by za mírný poplatek zájemci - astmatici vdechovali èistý chladný a vlhký vzduch, posilovali jako na rotopedu a dodávali èistý vzduch do místa odpalu vývrtù s nábojkami. Jeskyòáøi by zøídili koordinaèní centrum, a to by rozmisovalo astmatiky do té jeskynì, ve které by se právì provádìly mikrotrhací práce.

uvádím proto, že v citovaných zdrojích o mikrotrhacích pracích, na konci této informace, je zmiòován pøípad úmrtí jeskyòáøe na následky otravy zplodin expanze nábojek. Ventilátor na AKU pohon není dnes žádný problém. Jako inspiraci uvádím i pøíklad ventilátoru na kliku. Je (nebo to spíš byl) profi výrobek ze slitin Al urèený pro kryty CO v 60. letech. V 90. letech se to vyhazovalo. Sám jsem si jeden v r.1992 koupil ze šrotu. Má pøevodovku do rychla. Provozní otáèky, jak kdo zvládne. Vzduchový výkon tohoto ventilátoru pøi el.pohonu a 2800 ot/min je 0,66 m3 /sec. Urèitì se v nìjakém krytu ještì povalují. Že se nejedná o fikci ukazuje to, že když jsem skonèil informaci o nábojkách na SPELEOFÓRU, pøišel za mnou jeden z jeskyòáøù, který pùsobí na Býèí skále a øekl, že tento ventilátor mají a úspìšnì používají. Protože ale pøi instalaci vzduchového systému museli šetøit, nepoužili hadici s vnitøním povrchem hladkým, ale hadici na zpùsob husího krku. Dùsledkem toho je, že pøi vyšším množství, a tím i rychlosti dopravovaného vzduchu, hadice huèí jako siréna. Jako druhou inspiraci uvádím poèin mého nezapomenutelného profesora a také plochodrážního jezdec Ing. Františka Volavého, který v 60. letech,

Závìrem uvádím zdroje výše uvedených informací: jedná se o podnikovou normu S&B - NP 38.85 z roku 1992, firemní prospekty, rozhovory a korespondenci s pracovníky firmy S&B, vlastní zkušenosti z jejich prodeje a kontakty v branži. Také èetba dvou informací o mikrotrhacích pracích. První informací byl pøeklad z francouzštiny èlánku Roberta Leveqe z Belgické speleologické školy z r.1996 a kterou mì vìnoval pan J. Straka z Lomnice. V èlánku se uvádí, že užívají sice také hlavnì nábojky 6,8/18, ale vývrty provádí vrtáky s Ø 10 mm. Druhou

Pøíloha 1. Cenová úspora docílená užitím nábojek ráže 6,8/18 s nestandardní zn. stup. energ. è. 3 - modrá, proti nábojkám se standardní znaè. stup. energ. è. 6 - èerná. 1iERMN\UiåH 1HVWDQGDUGQt]QDþHQt

6WDQGDUGQt]QDþHQt

6WXSHQHUJþPRGUi

6WXSHQHUJþþHUQi

(QHUJLH-NV

(QHUJLH-NV

SRþHW

&HQD.þNV

&HQD.þNV

QiERMHN

6RXþDVQêRGSDOYtFHQiERMHNYHYêYUWX

QiERMHN

YHYêYUWX

&HONHQHUJ

YHYêYUWX

&HONRYê

&HONFHQD

&HONFHQD

&HONHQHUJ

&HONRYê SRþHW





































































































































ÒVSRUDFHQ\MHXNi]iQDQDS tNODGXQiERMHNYWDE]YêUD]Q QêFKWXþQ  NVQiERMHNVQHVWDQGDUG]QDþþPRGUiPiHQHUJLL-DFHQX.þ NVQiERMHNVHVWDQGDUGQtP]QDþþþHUQiPiHQHUJ-DFHQX.þ 3RXåLWtPQiERMHNVQHVWDQGDUG]QDþHQtPXYêYUW

WHG\S LSRXåLWtNV

QiERMHNVWXSHQHUJLHþPRGUiSURWLNVQiERMHNVHVWDQGDUGQtP]QDþHQtP VWXSH HQHUJLHþþHUQiVHXãHW t.þD]tVNiR-QDYtF 

38

informaci, kterou mi vìnoval P.  Nováèek z Brna, sestavil kolektiv autorù: moravský Kocour, Knak, rodina Gumákù, Wikky, J. Stankoviè, Z. Jane a J. Dohnal, abych nikoho nevynechal.

stupeò energie è.6-èerná. Cenová úspora je první pøílohou této informace. Pro potøebu výbìru druhu a ráží nábojek, dle stupòù jejich energie, cen, místa a zpùsobu jejich zakoupení je uveden pøehled nábojek. Nábojky lze koupit na uvedené adrese pøípadnì i zaslat na dobírku. Nelze je zaslat do zahranièí /Slovensko/, prodej do zahranièí je licencován. Lze si i ze Slovenska pro nì pøijet, vyplatí se to. Pøehled nábojek je druhou pøílohou této informace.

Poznámka k pøílohám. Pro potøebu ekonomické rozvahy pøed uskuteènìním mikrotrhacích prací vìtšího rozsahu je uvedena cenová úspora, pøi použití nábojek 6,8/ 18 stupeò energie è.3-modrá proti nábojkám 6,8/18

Pøíloha 2. Energie a ceny nábojek do expanzních pøístrojù. 3

(+/('1È%2-(.YêUREN\ILUP\6(//,(5 %(//279ODãLP

-HGQiVHRQiERMN\SURYVW HORYDFtS tVWURMHYHVWDYEHQLFWYtSDOQpOLV\YHQHUJHWL FHMDWHþQpS tVWURMHS LSRUiåNiFKGRE\WNDDPLNURWUKDFtSUiFHYHVSHOHRORJLL &HQ\SODWtSURSRO ,1È%2-.<62.5$-29é0=È3$/(0 =QDþHQtVWXS

9NUDELþNiFKSRNV (QHUJLH

HQHUJLHSRGOHUiåt

5iåHVWDQGDUG]QDþ

%DUYDYtþNDNU

þ]HOHQi

]HOHQi

VODEi

- 

&HQD.þNV EH]'3+

V'3+





þåOXWi

VW HGQt

åOXWi







þþHUYHQi

YHOPLVLOQi

þHUYHQi







þþHUQi

QHMVLOQ Mãt

þHUQi







5iåHQHVWDQGDUG]QDþ%DUYDYtþNDNUDELþN\ þPRGUi

VW HGQt

PRGUi







þPRGUi

YHOPLVLOQi

þHUYHQi







5iåH

6ORYQt]QDþHQt

þ]HOHQi

VODEi

]HOHQi







þåOXWi

VW HGQt

åOXWi







þþHUYHQi

YHOPLVLOQi

þHUYHQi







QHMVOLQ Mãt

þHUQi







VODEi

]HOHQi





þþHUQi 5iåH þ]HOHQi



þåOXWi

VW HGQt

åOXWi







þþHUYHQi

YHOPLVLOQi

þHUYHQi







þþHUQi

QHMVLOQ Mãt

þHUQi







PLVWXS

RYp DG\QiERMHNYSODVW]iVREQtFtFKSRWLNXVHFKEH]FHQ

5iåH

0

-

0

þEtOiãHGi

0



0

þKQ Gi

QHMVODEãt VODEãt

0



0

þ]HOHQi

VODEi

0



0

þåOXWi

VW HGQt

0



0

þPRGUi



0

VLOQi

0

þþHUYHQi

YHOPLVLOQi

0



0

þþHUQi

QHMVLOQ Mãt

0



0

-

9ý5VHY\UiE O\QiERN\0Uiå H0VWXSHQHUJþþHUYHQiMHQY]iVRE UiåH0RGYãHFKVWXSHQHUJMHQYROQ V\SDQp9êUREDMHDOH]DVWDYHQD

=iVREQtN\SODVWWLPtVWSURQiERMD&HQD.þNVEH]'3+

,,1È%2-.<6(67

('29é0=È3$/(09NUDELþNiFKSRNV

5iåH7(032[

%DUYDQDYtþNX

-

EH]'3+

V'3+

þEtOi

VODEi

EtOi







þ]HOHQi

VW HGQt

]HOHQi







þåOXWi

VLOQi

åOXWi







þPRGUi

YHOPLVLOQi

PRGUi







þþHUYHQi

]YOiãW VLOQi þHUYHQi







þþHUQi

QHMVLOQ Mãt













þHUQi

5iåH-$7[ þþHUYHQi

þHUYHQi

1iERMN\O]H]DNRXSLWXILUP\QDQtåHXYHGHQpDGUHVH ,QJ0LFKDHO.5<â72)%RKXVODYD0$57,1

%UQRWHO]i]QDP

ID[þ PRELOHPDLOPNU\VWRI#FHQWUXPF] 1iERMN\O]HWDNp]DVODWQDGREtUNXDYãDNMHQSURRGE UDWHOH]ý5

39

Pøíloha 3. Pøehled rozmìrù nábojek a pøíslušných vrtákù. 5R]P U\QiERMHN







7(032

-$7

P UQiERMQLFH











'pORWHY QiERMQLFH











'pOX]DY QiERMQLFH





















3U

3U

P UKODYOHPX

7ORXã NDKODYOHPX 3RXåLWHOSU

PYUWiNX





















VÝROÈÍ

A

VZPOMÍNKY

Dne 3.1.2004 se dožívá v rakouském ústraní 50 let bývalý dlouholetý pøedseda ÚOK technické Ferdinand Šmikmátor zvaný Pupas. S Pupasem jsem strávil v komisi asi 10 bujarých let a pojí mì s ním dlouholeté pøátelství. Pod Pupasovým vedením vyvíjela komise plodnou èinnost, aè to obèas nìkteøí jeskyòáøi popírali a komisi napadali. Pupas totiž obèas nìkoho nasral. Když si vzpomenu, jaký materiál nìkteøí lezci používali, byla èinnost komise velmi záslužná. Bylo to období bolševismu a veøejnost musela být seznamována s technickými novinkami. To se vìtšinou odehrávalo na školeních technikù v hotelu Zlatá lípa v Lipovci. Byly to bujaøivé akce. A si dnešní mlaïoši øíkají, co chtìjí, byl to zlatý vìk èeské speleologie. Nemožnost se jinak realizovat vedla k velkému nadšenectví. Tak jsme s Pupasem v roce 87 vyrazili na komisní akci do Rakous k Herrmannovi Kirchmayrovi. Od té doby v Höhlengebirge zeje na pustém srázu Pupasschacht. Pøi zpáteèní cestì jsme v Pupasovì škodovìnce vezli množství materiálu a byli jsme proto napadeni celníky, kde jsme na to vzali, když jsme jeli na pozvání. Pupas bez uzardìní opáèil, že nám to

vìnovala jedna dáma. Na otázku, proè má více, odvìtil, že k nìmu má vøelejší vztah. Pupasa sral bolševismus èím dál více a na podzim 88 se rozhodl opustit rodnou otèinu a poklonkovat pøed pozlátkem kapitalismu. Na tajném zasedání komise ve Štramberku pøedal komisi Matesovi a rozžehnal se s námi. Netušili jsme tenkráte, jak rychle bolševismus zcepení a Pupas si proto chlapsky pobreèel. Po pádu bolševismu jsem Pupasa nìkolikrát navštívil v jeho novém pùsobišti, kde jsme se zpili a i nìjaký jeskynní sukces spáchali. Pupas si tam celkem žije jak vepø v družstevním žitì. Pod dojmem tamních prožitkù se ale dal k jakési sektì, která zapovídá pojídání masa a též chlast. Je vìru smutný pohled na Pupasa, jak v krèmì kvìták zapíjí minerálkou. Zvláštì pøi vzpomínkách, co konzumovával u Nìmcovky a jak jsem ho podroušeného vodíval na základnu Tartarosu. V poslední dobì však Pupas dostal rozum a už to je skoro zas ten starý Pupas. Tož Pupasi, a i v dalších letech jsou ocelové traverzy vrbovým proutím proti Tvému pøirození. Jiøí Urban - Ancha V.

40

Zemøel RNDr. Pøemysl Ryšavý

……Dne 7. dubna 1951 pøi fotografování Suchého žlebu z vrcholkù skal nad Rytíøskou jeskyní jsem pøišel k malé skalce, která se lomila a svírala tak pravý úhel. V rohu této skalky se nacházela trhlina, která se u úpatí rozšiøovala v jeskynní vchod……. ……Dne 15. dubna 1951, tedy o týden pozdìji jsem se (Irain – pozn. red.) vypravil se èleny ostrovské skupiny spel. klubu: Dobiášem, Novákem a Ryšavým k bližšímu prozkoumání této jeskynì, která dostala v rámci registrace jeskyní v Suchém žlebì èíslo 56A….. ……Po odstranìní nìkolika balvanù u jjv. stìny byl zjištìn slabý prùvan vycházející z malého vyerodovaného otvoru svislého vodního járu podél stìny dolù. Zapálený papír, který jsme hodili tímto otvorem, dopadl v hloubce dvou metrù na dno a osvìtlil prostoru asi 1m širokou. Pro úzkost otvoru nebylo možno vidìt vìtší kus neznámé prostory…… ……Dne 22. dubna 1951 jsem s kolegou Dobiášem a Bublou zamìøil jeskyni è.29 v Hložku…… ……Dne 10. kvìtna 1951 jsme nivelovali k jeskyni v Hložku (è.27,28,29), dále jsme nivelovali k jesk. V Pøepážce (è.30). Nakonec jsme nivelovali k jesk. Ovèí (è.34) a k jesk. Husím. Dobiáš, Musil, Ryšavý…… ……Dne 14. kvìtna 1951 jsme pokraèovali v nivelování. Nejdøíve k jesk è.35 a 35B. Dále k jeskyni 51A. Dobiáš, Musil, Kvasnièka….. ……Dne 19. kvìtna 1951. Pracoval jsem s kol. Dobiášem na odstraòování náplavy a jehlièí v jesk.è.30A. Vytìženo asi 10 kbelíkù náplavy a nìkolik balvanù….Vzduch v této jeskyòce páchne zatuchlinou a ztìžuje dýchání. Proto se stává práce namáhavou….. ……Dne 26. kvìtna 1951 jsem pracoval sám…. ……Dne 27. kvìtna 1951 jsem zamìøil s kolegou Ryšavým jesk. È. 44 – trnìného – pracovištì J.Baláka

a spol. Na konci se podaøilo kol. Ryšavému vniknouti po odloupnutí zvrstvené hlíny ve stropì do malé síòky, která je vyzdobena krápníkovými tvary porušenými korosí….. ……Dne 3. èervna 1951 …..pøi pracích odstranìno nìkolik šouflíkù náplavy a nìkolik balvanù…. ……Dne 10. èervna jsem pracoval s kol. Dobiášem na prùkopu v jeskyni èíslo 56A. Pøi snížení dna asi o 15 cm se nám jevilo jako nejpøíhodnìjší pokraèování ve smìru…..Konec chodbièky jsme nevidìli ani pøi osvìtlení baterkou, kterou jsme pøipevnili na hùl a prostrèili do otvoru…… ……Dne….barvení vod v Rudickém propadání…. ……Dne ….. ……Dne 19. – 24. èervna 1951 Slovensko. Musil, Ryšavý. 19.6. ráno 4.20 odjezd rychlíkem….. Šéfredaktorovi speleologického èasopisu SPELEO. Milý Honzo. Omlouvám se za netradièní zaèátek, ale jako navedení urèité atmosféry pøed padesáti lety plnì postaèuje. Chtìl bych Ti napsat pár øádek o skupinì kamarádù, kteøí za sebou nechali znaèný kus poctivé jeskyòaøiny. Jako malý i vìtší kluk jsem mìl tu èest je poznat. Skupina, která pracovala pøevážnì v Suchém žlebu a na Ostrovsku. Byl v ní mùj táta, Jindra Kvasnièka, Jan Balák, Bubla, Dobiᚠa Irain, z jehož deníku jsem sepsal první vìty. Vìtšina z nich zakládala Speleologický klub v Brnì. Jako poslední z nich 23.10.2003 zemøel RNDr. Pøemysl Ryšavý. Vynikající geolog, speleolog, autor mnoha publikací a èlánkù…. Myslím si, že by alespoò on mohl být vzpomenut ve Tvém, pardon, vašem èasopise. Nebo ta totální arogance ÈSS, nezájem a nevšímavost bude pokraèovat i nadále? Franci Musil

41

Sbohem (nashledanou) Roberte! Dne 18.10 2003 pøi centrální cvièné akci Speleologické záchranné služby pádem do šachty tragicky zahynul nᚠkamarád, jeskyòáø, záchranáø Robert Židlický.

Rozhodnì to nebyla pøítomnost pouze statická. Už pouhá myšlenka na další netušené možnosti ho dokázala nastartovat. Robert byl typický týmový hráè, ideální stavební kámen každé vyvážené spoleènosti, kde síla jednotlivcù posouvá i hranice ostatních dál a hloubìji. Mít za zády Roberta znamenalo jistotu, znamenalo tlaènou sílu, znamenalo být blíž k dosažení malých i velkých cílù. Jeho odhodlání a úsilí ho neomylnì zaøadilo mezi èleny Speleologické záchranné služby a se stejnou pøirozeností naskoèil do rozjetého vlaku Koty 1000 a stal se jedním z jejích hlavních motorù. Rovnomìrnì dìlil své speleologické srdce mezi jednotlivé aktivity. Kolikrát jsme odjíždìli na další expedici, kolikrát jsme se budili v bivaku hluboko pod zemí, kolikrát jsme si podali ruku po návratu na denní svìtlo, tolikrát se naše pøátelství stávalo samozøejmostí. Nikdo z nás netušil, že naše spoleèné dny se zaèínají krátit. Jako blesk z èistého nebe na nás dopadla tato bolestivá rána, která ještì dlouho zùstane nezahojena. Krutý osud Robertovy dny mezi námi nemilosrdnì seèetl, ale v nás zùstane navždy, protože opravdové pøátelství nikdy nekonèí.

Jestliže horolezci, jako osamocení bojovníci, mají možnost zdolávat nejvyšší vrcholy svìta, tak speleologové, jako jednotlivci, tuto možnost nemají. Ale rozhodnì se my, jeskyòáøi, nemusíme cítit dotèenì. Jsem pøesvìdèen, že každý úspìch je tím vìtší, èím víc nás ho prožívá. Neznám snad lepší pocit, než to intenzivní souznìní nìkolika vorvanejch èervenejch mužíkù na dnì proklatì hluboký jámy. Právì tehdy pøestává být kamarádství frází, ba naopak dostává témìø hmatatelnou podobu. Pro mnohé z nás jsou tyto chvíle novým impulsem a hnacím motorem do dalších životních bojù. NᚠRobert patøil mezi nì. Jeho nevyèerpatelné množství pozitivní energie ho øadilo mezi ty, s kterými byla radost sdílet snad cokoli. Umìl se radovat z každé malièkosti. Pìkný den, hezká baba, nová karabina a už záøil jako žárovka. Není lepšího týmu, než v kterém je pohodová atmosféra na denním poøádku. Robert byl ztìlesnìním návodu, jak si užívat život. S profesionálním nadhledem dokázal klièkovat mezi všedními starostmi a ušetøené síly bez váhání vrhal smìrem, který nás spojoval nejvíc, k jeskyním. Neznám èlovìka, který by dokázal mít tak rychle své pevné místo snad v jakémkoliv kolektivu. Jeho pøítomnost byla vždy k prospìchu dané vìci.

Za všechny Tvé opravdové pøátele SBOHEM (NASHLEDANOU) ROBERTE ! Michal Novák

42

vsem1.jpg - vstup do „podzem

LISTÁRNA A

KRÁTKÉ

ZPRÁVY

Rejpnutí do Zuzky Petr Nakládal

Ve Speleofóru z roku 2001 uveøejnila Zuzana Vaøilová spolu s Václavem Cílkem èlánek o pseudokrasové podzemní prostoøe v údolí øeky Kamenice (Cílek V., Vaøilová Z.: Jeskynì Peklo v údolí Kamenice v Národním parku Èeské Švýcarsko, Speleofórum 2001, roèník 20, pp. 31-33, ÈSS Praha). Protože v tomto kraji se pohybuji od roku 1967, inkriminované místo znám velmi dobøe. Jedná se vlastnì o „kousek“ zøíceného šutru do údolí

øeky Kamenice. Prostora tedy vznikla tak trochu nekrasovì. Pár kilometrù stranou v oblasti Všemil existuje øada sice ménì rozsáhlých „podzemních prostor“, ale vzniklých postupnou erozí uvnitø drcených pásem tektonických poruch. I když ty nejdelší mìøí je nìkolik prvních desítek metrù, i tak jsou rozmìry tìchto „jeskyní“ na místní pomìry slušné. V nìkterých vyvìrá voda, v nìkterých bychom mohli najít i náznaky výzdoby zatím

Obr. 1. Vstupní portál (foto P. Nakládal).

Obr. 2. Další „jeskynì“ vyvinutá na pokraèování totožné tektonické pukliny (foto P. Nakládal).

43

neznámého mineralogického složení. Prostory jsou obèas využívány tábornickými osadami, proto nezveøejòuji jejich pøesnou lokalizaci. Mohlo by se stát, že nìkteøí ochranáøi, kteøí chtìjí chránit pøírodu až do jejího úplného znièení, by tyto zajímavé lokality ihned otabulkovali a zaèali formou pokut vybírat vstupné.

Drobný dodatek: Podobná místa se hojnì nacházejí i v Teplických a Adršpašských skalách. Jsou zde vyvinuty jak opravdové jeskynì vzniklé erozí kompaktního pískovce, které procházejí skrz horninový masiv, prostorné dutiny po vyklízení drcených pásem tektonických poruch, tak i prùlezné prostory v balvanitých sutích. O tìchto prostorách nìkdy pøíštì (až tam zajedu a nafotím je).

37. speleologické sympozium Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika Jiøí Kopecký st. (ZO 5-03 Broumov)

Konalo se ve dnech 24. – 26. øíjna 2003 v obci Wojcieszów v Kaèavských horách v Dolním Slezku. Organizátory sympozia byly Sekcje Speleologiczna Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika, Instytut Geografii i Rozwoju Regionalnego Uniwersytetu Wroclawskiego, Speleoklub „Bobry“ agañ, Walbrzyski Klub Górski i Jaskiniowy a Instytut Nauk Geologicznych UJ. Sešlo se zde témìø 50 úèastníkù z celého Polska, jak významných profesionálních karsologù, geologù èi geomorfologù (napø. prof. J. Glazek z UAM Poznaò, Dr. M. Gradziñski z JU Krakow, Dr. W. Sliwiñski z ING Wroclaw, Dr. A. Tyc UŒ Sosnowiec, Dr. J. Urban z IOP Krakow, Dr. H. Zyzañska z IGUW Wroclaw a další), tak zástupcù øady amatérských speleologických skupin a klubù. Jediní zahranièní úèastníci na akci byli 2 èlenové ze ZO ÈSS 5-03 Broumov (O. Jenka a J. Kopecký st.), kteøí zastupovali i komisi pro pseudokras ÈSS. Témìø každoroènì konané setkání polských speleologù mìlo program tradiènì zamìøený na zpøehlednìní hlavních a nejdùležitìjších výsledkù speleologických a karsologických aktivit za poslední roky formou pøednesu referátù a realizací terénních exkurzí. Ty probìhly jako povrchové i podzemní, jednak v tìsném pøíhranièí s ÈR (Broumovskem) se zamìøením na novì evidované pseudokrasové a krasové jevy objevené v sedimentárních i vulkanických horninách permu a triasu Walbøišské vrchoviny a Køešovské kotliny, dále na krasové jevy v okolí obce Wojcieszów v prvohorních vápencích. V pátek a v sobotu odeznìlo celkem 22 referátù tematicky zamìøených na klasický i sádrovcový kras, paleokras, pseudokras i historické podzemí, rovnìž na hydrologii krasových vod, geochemii, geofyziku a biospeleologii. Ze speleologického hlediska byly významné referáty aktuálnì zpøesòující mìrná data

pseudokrasových jeskyní ve flyši polských Karpat, kde napø. prùzkumem novì objevených prostor a jejich dokumentací byla délka jeskynì „Jaskynia v Trzech Kopcach“ prodloužena z nedávných 942,5 m na 1228,0 m (viz Tab. 1). S trochou nadsázky se senzací pøednáškové i exkurzní èásti sympozia stala novì zkoumaná oblast v okolí obce Kochanów, kde se v plochém terénu východní èásti Køešovské kotliny mìlce pod povrchem v permských dolomitech, pøi uplatnìní krasových i pseudokrasových procesù, vytvoøily systémy subhorizontálních jeskyní, z nichž nejdelší – Jaskynia z Filarami – je 425 m dlouhá. Vchody do jeskyní se nacházejí v místech, kde pùvodní pøírodní erozní záøezy odhalující skalní výchozy byly v minulosti (v 18. a 19. století) antropogennì rozšíøeny do podoby i nìkolika set metrù dlouhých lomù, využívaných k tìžbì dolomitù pro pálení vápna. Èást jeskynních systémù je proto zcela odtìžena, i souèasné vchodové èásti jeskyní jsou s urèitostí tìžbou umìle rozšíøené. Dosavadních 16 evidovaných a zdokumentovaných jeskyní (viz Tab. 2) urèitì není koneèným stavem a pokraèující výzkum – provádí ho Walbrzyski Klub Górski i Jaskiniowy (A. Wojtoñ) a Instytut Geografii Uniwersitetu Wroclaw (Dr. W. Bogala) má v daném terénu ještì velkou perspektivu v poètu i délkách dalších jeskyní. Velkou zajímavostí této skupiny jeskyní je to, že jejich existence, která musela být známá již v dobì tìžby zdejší suroviny k pálení vápna, nikdy nebyla zaznamenána ve starší (pøedváleèné i pováleèné) nìmecké nebo polské literatuøe vìnované pøehledu jeskyní a krasu Dolního Slezka (Zotz, Kowalski, Pulina aj.). Další zajímavostí a výzvou pro èeskou stranu je, že geologická formace svrchního permu s výskytem tìchto jeskyní pokraèuje i na území ÈR v Broumovské kotlinì. K pøíležitosti sympozia byl také vydán sborník,

44

který obsahuje v prvé èásti popis tras a jednotlivých lokalit terénních exkurzí a v druhé èásti texty, pø. jen abstrakty pøednesených referátù vè. grafických a fotografických pøíloh (viz Literatura). Jedním ze závìrù úspìšného sympozia byla také dohoda polských partnerù s pøítomnými zástupci z ÈR ohlednì konkrétní následné spolupráce: - polská strana UW Wroclaw a KGJ Walbbrzych se budou podílet na programové èásti pracovního semináøe v roce 2004, zamìøeného na geologii a geomorfologii svrchního karbonu a triasu v Broumovské kotlinì, organizaènì pøipravovaného Správou CHKO Broumovsko a ZO ÈSS 5-03 Broumov; - ZO ÈSS 5-03 Broumov zajistí koordinaci potøebné širší úèasti èeských partnerù na pøíštím (38.) speleologickém sympoziu polských karsologù a

speleologù plánovaném s realizací v terénech pískovcového pseudokrasu NP Góry Stolowe, jeskyòáøi z Broumova pro tuto akci pøipraví i pøeshranièní terenní exkurzi za povrchovými i podzemními pseudokrasovými jevy v Broumovských stìnách. Literatura: Gradziñski M., Szelerewicz M., eds.(2003): Materiály 37. sympozjum Speleologicznego, Wojcieszów, 24.–26.10.2003.Sekcja Speleologiczna Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika. Popis terénních exkurzí str. 5 – 23, texty a abstrakta referátù str. 25 – 68, Krakow.

Tab. 1. Nejdelší jeskynì ve flyši Karpat na území Polska. SR þ 

Qi]HYMHVN\Q 









UHJLRQ 



GpONDYP





 ODVNL





-DVN\QLDZ7U]HFK.RSFDFK





%HVNLG





-DVN\QLD=EyMHFNDZ/RSLHQLX 



%HVNLG:\VSRZ\







'LDEOD']LXUDZ%XNRZFX





3RJyU]H5R QRZVNLH







-DVN\QLD1LHG ZLHG]LD 





%HVNLG6DGHFNL







0\VLRURZD-DPDZ=DJyU]X





%HVNLG0DNRZVNL







-DVN\QLD*OHERNDZ6WRORZLH





%HVNLG

ODVNL









-DVN\QLD0DOLQRZVND







%HVNLG

ODVNL









*DQJXVLRZDMDPD







%HVNLG1LVNL









-DVN\QLD0URF]QD







%HVNLG1LVNL









-DVN\QLD']LXUDZD







%HVNLG0DO\









-DVN\QLD=ORWQLD VND







%HVNLG6DGHFNL







&]DUFL'yO







%HVNLG:\VSRZ\







-DVN\QLD5R]WRF]D VND 





%HVNLG6DGHFNL







-DVN\QLDZ6WUDFRQFH







%HVNLG0DO\









-DVN\QLD&KORGQD







%HVNLG









-DVN\QLD&]DUQH']LDO\,,,





%HVNLG0DO\









-DVN\QLDZ.OLPF]RNX 





%HVNLG







ODVNL

ODVNL





-DVN\QLD6]NLHOHWRZD







3RJyU]H5R QRZVNLH







-DVN\QLD6DOPRSROVND







%HVNLG







6]F]HOLQD/LSRZLHFND







%HVNLG1LVNL





=ORWRSLH VND']LXUD







%HVNLG:\VSRZ\







-DVN\QLDZ6RSRWQL:LHONLHM





%HVNLG=LZLHFNL







ODVNL

 



  6HVWDYLO*.ODVVHND70OHF]HN;

Tab. 2 (na následující stranì). Jeskynì v okolí Kochanowa (Køešovská kotlina) – Polsko.

45

SR þ 

Qi]HYMHVN\Q 







GpONDYP

 



-DVN\QLD])LODUDPL











-DVN\QLD]5RQGDPL











-DVN\QLD5R]GUR D











-DVN\QLD3URVWD











-DVN\QLD=DZDOLVNRZD 









-DVN\QLD5RYQROHJOD











-DVN\QLD5R]NXWD











6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,









6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,,









6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,,, 







6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,9 







6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9









6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9, 







6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9,,







6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH9,,,







6FKURQLVNRZ.RFKDQRZLH,; 



  6HVWDYLO$:RMWR

;

Z APOMENUTÉ

A

VÝZKUMNÉ

NETRADIÈNÍ POSTUPY

Dobrodružství skupiny s Vilémem Hordou z Kutné Hory Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus)

… pokraèování ze Spelea è. 37

odpovìdìl, „to mi do petrolejky staèí.” A hned zaèal nadšenì líèit, co všechno má v plánu a èeho všeho se s ním skupina zúèastní. Potom pochválil skupinì klubovnu a odporouèel se. A zase pokraèovala korespondence, na kterou Jirka Prokop jednou odpovìdìl, èímž dodal Hordíkovi další elán pøi spøádání velkých akcí. Dopisy nepsal, zásadnì posílal hustì popsané pohlednice s fotografiemi Kutné Hory. Proto byla mezi jiným založena nová složka s názvem: Korespondence od Cicvárka. Text pohledù býval velmi zajímavý, napø.: Adresa : Kroužek geologù Orcus

Hordova korespondence A od té doby se stal Hordík, èi Cicvárek, jak kdo chce, významným spolupracovníkem skupiny. Našel v ní zalíbení a zaplavoval jí schránku pohledy s pozdravy a výzvami k novým spoleèným akcím. Ale když se nìjak nemohl doèkat odpovìdí, vyrazil osobnì do Jihlavy. Tak se stalo, že se pøi jedné schùzi otevøely dveøe a v nich stál Horda! „Tak jsem vás našel, pøátelé,” øekl vítìzoslavnì. „Využil jsem návštìvy u vás k nákupu petroleje,” oznámil a sedl si. „A kolik jste ho koupil?,” zeptal se Standa Teplý, budoucí skupinový jednatel s Hordou. „Malou lahvièku,”

46

Joštova ulice Jihlava Text: Kutná Hora 17. 9. 1984 Vážení pøátelé ! Pøi své poslední návštìvì jsem si zapomnìl ve vašem pøívìsném voze pøilbu. Buïte tak laskavi, až sem zase pøijedete, nezapomeòte mi ji vrátit Dozvìdìl jsem se, že ve dvou domech jsou sklepy, ve kterých jsou komíny z dùlních dìl. V jednom z nich je okresní podnik služeb a nemají od domu klíèe a do druhého mì nechce pustit MNV. Byl bych rád, když by jste s sebou vzali lana a v noci bychom se tam spustili. U obou domù jsou okénka do sklepù otevøena a dá se tam protáhnout. SNB v noci po mìstì nechodí a já budu mlèet. Napište, kdy pøijedete. Vilém Horda

na zèernalé angreštové stromky a smutnì mu øekl, že stromky jsou po mrtvici. Potom jsme popošli dál, až jsme uvidìli tøi veliké vany. Dvì vyhlížely na støedovìk a jedna mìla navíc veliké litinové opìrky. Vany utržily zasloužilý obdivný posmìch, ale Horda nám oznámil, že se máme van chopit a pøenést je k magnetovcovým dolùm u Malešova. „Vše mám promyšlené, pøátelé,” skøehotal nadšenì, „proplujeme s nimi magnetovcové doly.” A již nás hnal s vanami pøed dùm. Pøed domem dostal nápad Franta Eigel, který mìl v ruce kameru. „Natoèíme vanový prùvod po Kutné Hoøe, to bude nìco!” A tak si èlenové stoupli po ètyøech ke každé vanì, dopøedu byl postaven Horda a na konec shromáždil do dvojic Franta pøihlížející houf cikáòat. Potom pro vìtší malebnost ukecal Hordu, aby si do první vany sedl a vyrazilo se! Hordík na požádání kynul rukou z vany ven a Zemanova ulice se otøásala hlaholem. Lidi se zastavovali a zírali, co se to dìje, když v tom se otevøelo u Hordù okno a matka z nìj nadávala Hordovi, že ze sebe dìlá šaška. „Ale já chci pøátelùm udìlat radost,” odpovídal jí Horda, ale pøece jen z vany po chvíli vylezl. Potom skupina vany odnesla zpátky na dvùr do Hordovy lodìnice a nikdo si jich už ani nevšiml. Hordovo divení, že s nimi nepokraèujeme smìr Malešov, nikdo nebral vážnì. Potom Franta odjel za pøíbuznou do Pardubic a ostatní dostali chu na obìd a na pivo. „Pane Horda,” zaèal Pepí Janák, „kde je tady nìjaká rozumná hospoda?” „Já restaurace nenavštìvuji,” odpovìdìl Hordík, „ale nedaleko nás je restaurace ètvrtého øádu, tøeba se tam obejdete.” A tak všichni vyrazili. Nálada byla ohromná a èlenové skupiny bìhem chvilky radostnì zaplavili místní obèerstvovny. Jídlo i pivo bylo dobré a èlenové se dostávali do varu. Pepí

Jelikož se Horda nedoèkal brzké odpovìdi, dne 19. 10. 1984 posílá další pohled, ve kterém akci urguje, znovu dodává, že SNB v noci po mìstì nechodí a že skupina nesmí zapomenout lana a jeho zapomenutou pøilbu. V dalších pohledech Horda nepíše o sklepech ve mìstì, ale plánuje další akci do magnetovcových dolù u Malešova. Mezi pokyny se objevuje: Vzít lana, nafukovací èluny, nepromokavé odìvy atd... V té dobì bylo zrovna volnìji, a tak skupina startovala auta smìr Kutná Hora. Dne 20. – 21.7.1985 se uskuteènila další spoleèná akce skupiny do Kutné Hory, za naším smutnì proslulým Vilémem Hordou. Ani tentokrát Hordík nezklamal, ba minulé akce v mnohém pøedèil! Nocleh u Hordù Setkali jsme se tentokrát u štoly sv. Antonína z Paduy a po velikém pøivítání jsme štolu navštívili. Potom následovala ještì návštìva jedné krátké štolky, u které Horda neznal název a potom jsme jeli k nìmu domù. Hordík nás provedl i s matkou domem a usoudil, že pár nás mùže pohodlnì pøenocovat na pùdì v senì. Odpoledne jsme šli nejprve do muzea Hrádek, kde jsme jednali s øeditelem ohlednì povolení vstupu do dolu Oselského pásma. Øeditel pøislíbil, že se nám pokusí vyjít vstøíc a požádá o povolení na Ministerstvu kultury. Potom jsme se vrátili k Hordovi. Horda nás zavedl na dvùr. Nejprve ukázal Standovi Teplému

47

Janák si napøíklad zapálil tøi cigerety najednou, dvì hoøící si nacpal do uší a jednu do pusy a procházel se významnì po hospodì, což se všem náramnì líbilo. Když se pøiblížil veèer, skupina se spoøádanì vydala k Hordùm. „To je dobøe, že jste pøišli,” zaradoval se Hordík, „právì zaèíná velmi zajímavý pøírodovìdný seriál. S matkou jej pravidelnì sleduji.” Po tìch slovech napìchoval celou skupinu do kuchynì s bláhovou pøedstavou, že všichni budou potichu sledovat v televizi hemžení nìjakých hlodavcù. Ale skupina zaèala brzy vyrušovat a Horda byl nucen ji již po nìkolikáté napomínat. A zaèal být on i jeho matka nevrlý. Obdobnou návštìvu jejich tichý dùm zøejmì nepamatoval. A potom se všichni èlenové postupnì od televize zdejchli a v kuchyni zbyl pouze Hordík s matkou a Míra Lang. Míra totiž jako jediný ze skupiny poøad v televizi opravdu sledoval. Ostatní uèinili na chodbì krátkou poradu. Jirka Prokop s Ivetou Šimkovou, Markem Krutišem a Jirkou Trnkou využili šlechetnou Hordovu nabídku a ustlali si na pùdì. Ostatní se rozhodli, že v Hordovì domì nezùstanou, že radši pøespí v kempu v Malešovì a ráno sem pøijedou. Do toho pøibìhl Míra Lang, oèi navrch hlavy. „Sedím v kuchyni, koukám na televizi, vedle mì Horda s matkou. Všichni jsme byli úplnì potichu. Najednou Horda vyskoèil, probodl mì voèima a køièí: ´Vám se ten poøad snad nelíbí!?´ Ale líbí, líbí se mi pane Horda, chlácholil jsem ho, ale von se pak na mì tak divnì koukal, že sem šel radši pryè.“ A tak se pøevážná èást skupiny krátce rozlouèila s Hordovými a vyrazila hledat Malešov s autokempem. Franta Eigl odjel do Pardubic na návštìvu pøíbuzné a zbývající ètyøi, kteøí se rozhodli zùstat, se odebrali na pùdu. Ale nezùstali sami nadlouho. Pøipozdilo se a s pozdním veèerem pøišel poøádný slejvák, ve kterém se zbývající èlenové, s výjimkou Franty, vrátili vychutnat pohostinnosti Hordova domu. V samotáøském domì to huèelo jako v úle a Horda se netváøil zrovna pøívìtivì. Ale šel, i když zjevnì nerad, èleny ubytovat. „Budete nocovat v této místnosti vedle pùdy,” oznámil. „Nesmíte zde ale s nièím hýbat, od smrti otce je zde všechno netknuté. Proto ani nemùžete spát v postelích. Nechte je zastlány a pøenocujete na zemi ve vlastních spacích pytlích.” A s tìmi slovy Horda odešel. Èlenové se postupnì ubytovali na zemi a chvilku se potichu bavili. Kdo ví, jestli to napadlo Pepího,

nebo Zbyòu hodit po nìkom první polštáø, ale v té chvíli se jim to zdálo jako dobrá zábava. Ale ne tak Hordovi, který byl v mžiku v místnosti a øval. Potom odešel a všichni se rozhodli, že už dají pokoj a budou spát. Mohlo být snad již k pùlnoci, když Jirka Prokop cítil, jak s ním nìkdo tøese. „Špatnej, vstávej“, lomcovali s ním Zbyòa s Mírou. „Je zle! Dole v kuchyni je hrozná hádka. Poï si poslechnout.” A opravdu! Horda zrovna jeèel, až se stìny tøásly, že nìkoho zabije a že to matka urèitì øekla tìm nahoøe. „Tys jim to øíkala, že ho zabiju,” jeèel Horda, „tys jim to øekla!” „A nic sem jim neøekla,” bránila se matka, „nic neví.” „Ví,” jeèel dál Horda, „ví, že chci zabít èlovìka, tys jim to øekla!” „Nic neví,” odpovídala skøehotavì matka, „a buï ticho, nebo tì uslyší!” „Nic neuslyší, spí na pùdì,” jeèel dál Hordík, „já ho zabiju a bude!” „Buï rád, že nejsi v blázinci,” kárala ho matka. „No, tak a jsem v blázinci, nebo v Bohunicích, ale napøed ho zabiju,” jeèel dál Horda. Nahoøe na schodech u pùdy se nehnulo ani stýblo, všichni sedìli jako pøimražení a každý v duchu pøemýtal, koho asi Horda vybral za svou obì. Urèitì asi každý v duchu myslel na sebe, protože veèer Hordík významnì loupl okem na každého ze skupiny. „Co budeme dìlat,” lamentuje Míra. „Já tady nebudu, já du pryè, je to blázen,” povídá Pepí Janák. „Dy mì v noci podškrtne, já du taky pryè,” rozhoduje se rychle Zbyòa. A za chvíli se všichni èlenové shromáždili na schodišti a každý tøímal naprudko zmuchlaný balík se svými vìcmi. Míra Lang šel ještì naposled zjistit, jaká je v kuchyni situace, ale v mžiku byl zpátky a lomil rukama, že je Hordík úplnì nepøíèetnej. Dole opìt zuøila hádka, ve které Horda stále ujišoval matku, že nìkoho zabije. Skupina se definitivnì rozhodla, že uteèe. Musíme pryè, døív,

48

než se Hordík objeví se sekerou, lamentovali všichni a v zápìtí se jako duch plížil had èlenù po schodišti dolù kolem kuchynì. Ale hrùza! Domovní dveøe byly zamèeny. Stateèný Míra Lang se znovu obìtoval a jako myška vklouzl do kuchynì. Horda s matkou byli zády k nìmu a Míra nepozorovanì sundal z vìšáèku domovní klíèe. Jen odemkl, všechno pádilo ven. Zamèená branka již nemohla nikoho zastavit, všichni házeli své vìci ven pøes plot a potom hup na plot a pryè z Hordíkova domu. Když se na plot vyhoupl Zbyòa, zaváhal a pleskl se do èela: „Zapomnìl sem tam ty nový kecky, ale život je pøednìjší,” a s tìmi slovy jako ostatní skoèil dolù na ulici. Do toho se ve dveøích objevil Horda a volal: „Všichni jdete pryè, i ti co, spí na pùdì? Nìkteøí snad zùstanete u nás, ne?” Ale nezùstala ani noha, všichni pádili k autùm. V jednom autì chrápal podnapilý Pepa Frühauf, který si za volantem udìlal lùžkovou úpravu. Jako vìtšina ostatních mìl v sobì dobré tøi promile a rozhodnì v této situaci nepoèítal s další jízdou. Když se pøiøítila osádka jeho vozu, v mžiku mu odšroubovala opìradlo, které zvedla i se spícím Pepou, Libor Mareš mu strèil ruce na volant a zaøval: „Jeï!” U Langovic Trabanta byly krátké dohady. „Musíš øídit ty“, rozhodl Míra a ukázal na Pavlínu, „tys toho vypila míò než já, já øídit nemùžu.” Pavlína se vydìsila: „Já Trabanta øídit neumím, tam je divný øazení!” „Musíš, není èas,” rozhodl Míra a mìl pravdu. Horda už odemykal branku a vycházel k autùm. „Budu ti øadit,” zaøval ještì za divokého Pavlínina startování. A kupodivu Trabant se rozjel jako první ze ètyø aut a cukavì se vzdaloval od Hordù. Za ním postupnì vyjeli další, jenom auto Pepy Frühaufa zatím stálo. Pøestože mu Libor jako spolujezdec už nastartoval, Pepa teprve pomalu procital a divil se, co se to dìje. Ale to se už u okýnka objevil Horda a zaèal šátrat po dveøích. To už Pepa za køiku osádky, a hned jede, pochopil vážnost situace a bez dalších øeèí se rozjel. Skupina vyjela v prudkém slejváku, v noci, všichni podroušení, vèetnì øidièù, v cizím mìstì a nikdo nevìdìl, co dál. U jakéhosi parèíku Pavlína zastavila Traboše a ze všech aut vyskákalo nìkolik lidí k poradì. Rozhodl opilý Míra Lang: „Budeme jezdit v kolonì po Kutné Hoøe, my pojedem’ první a až nìkoho potkáme, zeptám se, kudy se dostaneme do kempu do Malešova.” A tak se taky stalo. Míra nastoupil do auta a podnapile pokynul bledé Pavlínì k další jízdì.

Pavlína èerstvì absolvovala autoškolu a její øidièská praxe po zkouškách mohla být asi 300 kilometrù a øízení Trabanta v noci za deštì, v cizím mìstì, po tøech pivech s opilou posádkou, to byl pro ní nìjaký zážitek! A jelo se! Bìhem bloumání nazdaøbùh po mìstì nebylo vidìt živáèka, ale stala se první kladná vìc dne, pøestalo pršet. A potom se stal další zázrak. V jedné ulici se objevil chodec. Vypadal slušnì a šel rovnì a v obleku. U Trabanta zaskøípìly brzdy, otevøely se dveøe u spolujezdce a pak osádky ostatních vozù vidìly, jak vypadl Míra Lang. Chodec jdoucí proti nìmu se viditelnì lekl a zùstal stát. Jára Okøina tiše tipoval, že než se ho staèí Míra nìco zeptat, tak uteèe. Ale Míra duchapøítomnì vykøikl: „Prosím vás, my potøebuje nutnì poradit!” A plazil se po ètyøech k nìmu. Když se Míra doplazil ztìžka až k nohám chodce a ze zemì se vyptával, kudy do kempu do Malešova, zaèaly osádky aut pøes vážnost situace øvát smíchy. Bylo krásné sledovat, jak se chodec sklání nad Mírou a nìco mu vysvìtluje. Trvalo to dlouho, ale nakonec Míra cestu nìjakým zázrakem pochopil a skupinu dovedl do Malešova. Ale u vjezdu do kempu byla závora a vzbuzený recepèní nerudnì oznámil, že døív jak ráno nikoho do kempu nepustí. A tak nezbylo nic jiného, než se utáboøit na cestì pøed kempem. Nìkteøí zùstali po zbytek noci v autech, ale vìtšina si postavila pøímo uprostøed cesty povìstný veliký stan Jirkovy sestøenky Renaty. Zbytek noci probìhl klidnì, až ráno ucítil Marek po tváøi závan teplého vzduchu. Když otevøel oèi, uvidìl vlèáka, jak zvìdavì nakukuje do stanu a v zápìtí pøíslušníka VB, jak mu prstem ukazuje, aby vylezl ven. „Spíte mimo kemp, zaplatíte sto korun pokuty,” sdìlil Markovi. A potom zkoprnìl, když se ze stanu postupnì vypotácelo osm lidí. Každý zaplatil nìco kolem dvanácti korun pokuty, vzbudili ostatní, co spali v autech a na pøání Zbyni Obdlíka jeli zpátky do Kutné Hory k Hordovi pro kecky. Po zazvonìní se Horda bìhem chvíle objevil u dveøí, usmíval se a oznamoval: „Pøátelé, vèera jste u nás nìkdo zapomnìl nové boty. To je dobøe, že jste se vrátili, pojedeme do magnetovcových dolù.” Nikdo ale již neví, jak se Horda tváøil, když Zbyòa popadl krabici s keckama a skupina bez øeèi vystartovala smìr Jihlava. Pokraèování pøíštì ….

49

Virtuální speleologie Libor Beny Beneš

S pøekotným rozvojem technických vymožeností pronikají nejrùznìjší nové trendy do všech oborù lidské èinnosti. Tak se nám i do speleologie dostávají nové objevné postupy, které v nás mohou pøi prvním seznámení vyvolávat rozpaky. Ty je však tøeba pøekonat, protože postup civilizace nelze zadržet. Jev zde dále popisovaný jsem pracovnì oznaèil jako „virtuální speleologii“. Jeho pùvodcem je masové nasazení poèítaèù do dosud „hmotného“ prùzkumu jeskyní a zmìny v chování jednotlivcù s tím spojené. Poèítaèe, kromì pomoci v dokumentaci, umožòují zmìnit i techniku výzkumu a prezentace. Jejich vliv na mnohé jeskyòáøe (a to i na døíve velmi aktivní) stojí za povšimnutí. Vezmìme si takového zastánce „hmotné“ èi klasické speleologie. Pokud je pøes týden nucen žít mimo krasové území, je èasto v myšlenkách ponoøen do øešení speleologických problémù. V pátek (co nejvíce pátkù v roce) pak se co nejrychleji pøemisuje do krasu, aby ovìøil pøes týden pracnì budovanou teorii v praxi. Noøí se nejrùznìjšími otvory do podzemí, kde tráví mnoho hodin pøemisováním sedimentù, vody nebo výdøevy. Po veèerech pak v kulturních støediscích probírá s ostatními, proè se tato teorie v praxi neosvìdèila (zda jeskynì vede jinudy, z jakého dùvodu a vede-li vùbec). V nedìli pak s tìžkým srdcem opouští krasové území a již cestou pøipravuje plán další práce a tìší se na pøíští víkend na jeskynì i kamarády. Pokud má takový èlovìk možnost žít v krasu i pøes týden (rentiér, výherce sportky, zamìstnání v místì, nezamìstnaný èi jiný šastný jedinec) vìnuje se dennì výzkumu podzemnímu i povrchovému, prohlubování kontaktù s místními sleènami a dalšímu budování zázemí pro speleologii. Opravdoví nadšenci, u kterých již dochází k závislosti na vdechování vzduchu mírnì obohaceného acetylenem, jsou schopni jedineèných èinù. Po dosažení krasového území již odmítají toto opustit a na živobytí si obstarávají prostøedky postupným rozprodáváním automobilu, kterým do krasu dojeli (autor toto spatøil 2.3.2003 pøed proslulou restaurací U Nìmcù v Moravském krasu). Jeskyòáø, koketující s „virtuální speleologií“, si oproti tomu poèíná jinak. Vìtšinou se u nìho projevují níže popsané pøíznaky. Èím více bodù splòuje, tím obtížnìjší je jeho návrat do reality: Vysvìtlení pojmù a zkratek:

h.s. – hmotný speleolog – speleolog v kyberprostoru se vyskytující ménì než v terénu, zastánce fyzické speleologie, milovník reálného bláta, atd. v.s. – virtuální speleolog – speleolog jeskyòaøící pøevážnì v kyberprostoru. - Základním rysem v.s. je minimální pøítomnost v krasu a snaha o maximální zviditelnìní na internetu (tj. vyjadøovat se obšírnì ke každému problému, je jedno jak). Èetností prezentace na internetu je mnohdy budován pocit vlastní dùležitosti. - Dalším klasickým rysem je záliba v sestavování monstrózních výzkumných projektù (nikdy ne plánù èinnosti, vždy projektù) založených na zcela iluzorních pøedstavách o dìní v jeskyních a krasu (napø. „Balák“ není cvièná lezecká lokalita ve Sloupu). - Zastánce v.s. zpravidla nevyniká pøílišným nadšením k (manuální) práci. Holduje pøedevším „opravdové speleologii“(viz pøedchozí body). Opovrhuje vším, co ruší jeho soustøedìní na objevy (údržba speleologických základen, péèe o jeskynì a uzávìry vchodù, úklid po sobì samém, atd.). - Na èlenských schùzích bývá pøíznivec v.s. nepøehlédnutelným diskutérem. Zpravidla je konsternován pøízemními úvahami ostatních (kde vzít peníze a èas na akce, jak zorganizovat exkurzi pro spøátelené jeskyòáøe, èi komu zadarmo pomoci s výzkumem). - Dùraz je také èasto kladen na demonstrování vlastní tíživé finanèní situace, která je údajnì jedním z dùvodù sporadických „hmotných“ dojezdù do krasu. - Pokud zastánce v.s. vypne poèítaè a odhodlá se k „hmotné“ návštìvì krasu, poznáme to podle zvýšeného nesouladu panujícího na základnì po jeho nedìlním odjezdu (pokud neodjede již v sobotu, protože musí neodkladnì dohrát jednu poèítaèovou hru). Zvýšený nesoulad natolik pøekraèuje všeobecnì dodržovaný standard, že se h.s. nezdráhají použít k oznaèení stavu vulgarismu „bordel“. Z naznaèeného je zøejmé, že mezi h.s. a v.s. mùže èasem dojít k vytvoøení drobných tøecích ploch. Proto zde dále nastiòuji projekt(!) poèítaèové hry, která by umožnila nevratnì postiženým zastáncùm v.s. se ještì více ponoøit do vysnìného svìta a nenarušovat

50

možnostech jeho PC sestavy). - Pak, pokud v.s. dobøe sladil projekt s pøedpokládaným objevem, dojde k objevu. - V.s. neprodlenì oslaví objev se svými virtuálními spolupracovníky v místnìpøíslušné virtuální krasové restauraci. - V.s. poté èeká namáhavé zdokumentování objevených prostor a jejich prezentace u virtuální veøejnosti. - Na závìr uspoøádá v.s. virtuální semináø o svém objevu, kde se poplácá na své virtuální rameno a šastnì znaven ukonèí pøipojení a vypne poèítaè. (Doporuèuje se nepokoušet zveøejòovat tyto objevy na každoroèním Speleofóru.)

výzkum h.s. Sám v krasu I. Pøedpokladem úspìšného dokonèení projektu je poèítaèový model krasového území, doplnìný obrazovými a jinými pøílohami (v souèasné dobì se intenzivnì pracuje na severní èásti Moravského krasu – èást již možno zakoupit na CD!). Kostra hry: - V.s. zkoumá zobrazené podzemní prostory, povrchové jevy, historické údaje, atd. Po dlouhých úvahách vybere na mapì nadìjné místo možného objevu. - V.s. pak vypracuje projekt (! nikoli plán èinnosti!) na ovìøení své domnìnky. Projekt by mìl obsahovat cíle výzkumu, èasové harmonogramy jednotlivých etap, poèty a složení jednotlivých skupin, seznamy vybavení na jednotlivé akce, seznamy spolupracujících skupin a jednotlivcù, u nároènìjších akcí pak zajištìní speleopotápìèù (zohlednit místnìpøíslušné skupiny!), potøebný software pro mapování a prezentaci, atd. - V.s. si poté vytvoøí tvar pøedpokládaného objevu (velikost a výzdoba závisí na fantazii tvùrce a

Pokud by nìkdo byl schopen naznaèenou hru dotáhnout do konce, jednalo by se rozhodnì o záslužný èin. Uvìdomuji si samozøejmì, že tato hra by pøíznivce v.s. nezabavila nadlouho. Snad by se ale alespoò vytvoøil èasový prostor pro úklid po jejich poslední „hmotné“ návštìvì. Pokud máte nìjaké další poznatky o pùsobení pøíznivcù v.s., neváhejte s jejich prezentací.

LITERATURA , RECENZE

Kolektiv (2003): Rudné a uranové hornictví Èeské republiky. 647 stran, 73 tabulek a 472 obr. Nakladatelství Anagram. Ostrava. ISBN-8086331-67-9. Na území ÈR leží asi 900 rudných a uranových

ložisek vìtšinou malých rozmìrù a celkem 1400 lokalit s nálezy zlata. V evropském mìøítku hrály èeské zemì dùležitou roli zejména ve 13. století pøi tìžbì støíbra a pak zejména v 16. století pøi tìžbì cínu. V letech 1400-1600 bylo vydobyto asi až 100 tisíc

51

tun cínu a kolem roku 1550 poskytovala naše ložiska asi 30% svìtové produkce. Až bude v roce 2005 odstavena uranová šachta v Rožínce, nastane situace, jaká nemá v èeském a moravském rudném hornictví za posledních tisíc let obdobu – poprvé po mnoha staletích utichnou všechny rudné šachty na našem území. Nerostné bohatství a hornictví silnì ovlivòovalo život a vývoj státních útvarù støedoevropského prostoru. Pravdìpodobnì nejstarší široce rozšíøenou hornickou èinností na našem území mohlo být rýžování cínu v Krušných horách a ve Slavkovském lese bìhem únìtické kultury starší doby bronzové (kolem roku 1800 pøed Kristem). Pøímé doklady zatím scházejí, ale vzhledem k tomu, že vìtší cínová ložiska jsou v Evropì koncentrována jen do dvou oblastí – do saských a èeských Krušných hor a do anglického Cornwallu, mùžeme oèekávat, že Èechami procházely trasy dálkového obchodu, které vedly do støedozemní oblasti a možná i na Blízký východ. Podobnì málo dokladù existuje o keltském dobývání zlata a železa, ale lokalizace hradiš nedaleko od rudních ložisek i obliba kovù mezi Kelty naznaèuje širokou hornickou èinnost. Slované sice vynikali pøi zpracování i velmi chudých železných rud, ale hlubinnému hornictví se nejvíc uèili od saských horníkù. Bez jihlavského a kutnohorského støíbra by bylo stìží možné provést v roce 1300 pod vedením italských bankéøù mìnovou a daòovou reformu založenou na obìhu kvalitní støíbrné mince. Bez rudného bohatství by èeská a moravská mìsta rostla pomaleji, kostely a katedrály by nejspíš byly menší a kdo ví, jak by dopadlo založení Nového mìsta pražského, Karlštejna a dalších stavebních podnikù konce 13. a v prùbìhu 14. století. Rudné bohatství pøivádìlo do Èech nìmecké horníky a podnikatele, kteøí zásobovali horní mìsta nejprve z nìmecké strany, ale postupnì rozšíøili obchodní sítì do èeského vnitrozemí, kde zakládali obchodní stanice a rozšiøovali sféru svých aktivit. Tím pøispìli k celkové germanizaci zemì. Další dùležitá etapa vývoje místního prùmyslu je spjatá zejména z brdských železáøstvím (Èecha jako „kovárna“ monarchie) a po roce 1945 i kontroverzním uranovým hornictvím. Obsáhlá kniha velkého formátu vybavená množstvím tabulek, historickými fotografiemi, archivními mapami, geologickými profily a úpravárenskými schématy pøedstavuje sice podle báòského historika L. Jangla „epitaf rudného

hornictví“, ale jedná se o první monografii, která shrnuje za minulého režimu tajné údaje o zásobách a vytìženém množství rud. Napøíklad uranu bylo v letech 1946-2000 vytìženo 107 tisíc tun a z toho asi polovinu poskytlo pøíbramské ložisko. Na území ÈR bylo zkoumáno 164 uranových ložisek a tìženo 66 ložisek. Uranové hornictví za sebou zanechalo 46 milionù m3 odvalù a 19 km2 odkališ. V letech 1965-1990 byly uranovému prùmyslu poskytnuty státní dotace ve výši 38 miliard Kè. V roce 1946 pracovala v uranovém hornictví tisíc pracovníkù, v roce 1955 již 46 tisíc (!) a v dalších letech byl dlouhodobý prùmìr kolem 30 tisíc lidí. Dlouhou dobu jsme v tìžbì uranu zaujímali šesté místo na svìtì. Další budoucnost rudného a uranového hornictví je neradostná, v mìøítku nejménì 20ti let nemùžeme oèekávat, že bychom se k našim rudným surovinám vrátili. Za to na odvalech zvìtrává obrovské množství rudních minerálù. Jen pøíbramské odvaly mohou obsahovat až 200 tisíc tun uranu – tedy dvakrát víc, než bylo vytìženo v celém pováleèném období. Hrozivì pùsobí tabulky výtìžnosti. Napø. výtìžnost silnì toxického kadmia byla v Kutné Hoøe v letech 1985-1991 pouhých 0,23%. Zbytek leží na haldách a odkalištích, pomalu se uvolòuje ze ZnS a váže se do málo pevných vazeb v hydroxidech železa. V dobrém i ve špatném zùstalo po rudném a uranovém hornictví obrovské dìdictví. Problém je v tom, že tím dobrým jsme již prošli a teï zùstávají hlavnì problémy s placením úètù. Ale vrame se ke knize. Podobný pøehled u nás nikdy nevyšel. Kniha je cenná tím, že èasto èerpá z nepublikovaných materiálù a zpráv, které se tak snadno beze stopy ztrácejí. O metalogenezi èeského masivu máme celou øadu publikací, ale scházejí informace o moderní historii šachet, zpùsobu tìžby a hlavnì úpravì surovin. Ty budou mít klíèový význam pøi budoucích sanacích kontaminovaných oblastí. Tím kniha dostává nový rozmìr – není jenom vzpomínkou tìch, kteøí „u toho byli“, pomùckou geologù, montanistù a sbìratelù minerálù, ale také zdrojem informací pro referáty životního prostøedí (obsahuje napø. schémata loužení uranových rud). Milovníky hornictví potìší archivní fotografie starých šachet, dùlní plány a barevné fotografie minerálù. Z formálního hlediska mám jednu závažnou výhradu. Kniha obsahuje seznam 79 autorù, hlavní editor Jan Kafka je uveden jen v tiráži. Není zcela jasné, kdo napsal jaké kapitoly a kdo jsou editoøi jednotlivých oddílù celého díla. Knihu jsem zatím nevidìl

52

v prodeji, takže pro pøípadné zájemce opisuji adresu vydavatelství: Anagram, Pøemyslovcù 832/50. Ostrava. Václav Cílek

papíøe doprovázená celou øadou obrazové dokumentace – vìtšinou reprodukcí perokreseb rùzné kvality. Kniha obsahuje známá, ménì známá, ale i zcela novì publikovaná fakta o výzkumu jeskyní do 1. svìtové války. Knihy je pøehlednì èlenìna do jednotlivých kapitol podle osobností a badatelských období. Zajímavými kapitolami jsou pøehledy používání místních lidových názvù jeskyní a jejich èástí u jednotlivých badatelù, podobnì jako i další, která se v tomtéž ohledu vìnuje místním názvùm krasových jevù. -jv-

Musil R. (2002): Sloupsko-šošùvské jeskynì, jeskynní bludištì pod Bradinami jeho historie a význam. 178 stran. Gloria pro AOPK ÈR a Správu jeskyní Moravského krasu. ISBN 8086200-74-4. Kniha formátu A4 tištìná na kvalitním køídovém

K èlánkùm uvnitø èísla. Nedoporuèený zpùsob odpalu nastøelovacích nábojek.

53

Pokyny pro autory aneb jak nám pomoci (1-bit black and white !!) na 200 dpi, menší pak na 300 dpi. Ukládejte ve formátu *.tif nebo *.bmp. Fotografie bìžné velikosti skenujte v odstínech šedé (8-bit grayscale), tedy ne barevnì, a to s rozlišením 200 dpi. Diapozitivy pak s rozlišením 1200 dpi. Ukládejte ve formátu *.jpg. Takto zpracované podklady pak pošlete elektronickou poštou Vaší nebo Vašich pøátel na emailovou adresu: [email protected] nebo v nejhorším poštou na adresu: Jan Vít, Mathonova 38, 613 00 Brno (radìji nedoporuèenì – vznikají zbyteèné složitosti s pøevzetím). Pøípadné dotazy spojené s pøípravou je možné konzultovat tamtéž. Dùležité je i uvedení kontaktní adresy nebo tel. èísla autora, kde je možné konzultovat pøípadné problémy. Dùležitou vìcí je i pøípadný nesouhlas s uveøejnìním pøíspìvku na webových stránkách. Pøíspìvky jsou vítané celoroènì a budou zaøazené hned v nejbližším možném termínu. Obzvláštì vítané jsou vtipné nebo i vážné perokresby z jeskyòáøského dìní a fotografie „na výšku“ na èelní stranu èasopisu.

Jako již tradiènì si dovolujeme pøipomenout, jak postupovat v pøípadì, že budete mít zájem poslat nám svùj pøíspìvek. Pøeètení tìchto øádkù a postupování podle nich je totiž jediný zpùsob, jak nám úèinnì pomoci v naší mnohdy nelehké práci. Texty se pøijímají výhradnì digitální formì. Používejte, prosím, nìkterý z bìžnìjších textových editorù. Jako první nech je v textu uveden název pøíspìvku a hned pod ním jméno autora(ù), popø. skupinová pøíslušnost, adresa, e-mailová adresa. U pøíspìvkù zásadnìjšího významu by mìlo být na závìr uvedeno shrnutí (summary) v anglickém nebo alespoò èeském jazyce. Pod vlastním textem uveïte i popisy k pøílohám, které však dodávejte samostatných souborech. Pokud máte nìjaké obrazové pøílohy (perokresby, mapy), mìjte na pamìti, že budou zmenšeny vìtšinou do formátu A5 (výjimeènì na dvì strany A5, tedy A4), a proto použijte radìji vìtší písmo. Podle potøeby by na pøílohách nemìly chybìt: oznaèení severu, mìøítko, lokalizace a legenda. Perokresby formátu A4 skenujte èernobíle!!

Èeská speleologická spoleènost si Vás dovoluje pozvat na

3. NÁRODNÍ SPELEOLOGICKÝ KONGRES

Datum konání: 7.-9. 10. 2004 (Místo konání: Sloup v Moravském krasu)

Téma: Èeská speleologie na prahu nového tisíciletí (upøesòující informace naleznete v obìžnících a dalším èísle Spelea)

54

OBSAH OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................... 1 25. výroèí založení ÈSS ............................................................................................. 1

AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................... 2 Informace z pøedsednictva .......................................................................................... 2

DOMÁCÍ LOKALITY .................................................... 3 Nová Rasovna v Moravském krasu opìt delší /The Nová Rasovna Cave in the Moravian Karst becomes longer again/

Richard Zatloukal (ZO 6-15 Holštejnská) .................................................................................................... 3

ZAHRANIÈNÍ AKCE ..................................................... 5 Priebeh sondovacích prác v Camberovej sonde pri Liskovskej jaskyni

Eduard Piovarèi (JS Adama Vallu) – Miroslav Jureèka (OS Ružomberok) ................................................. 5

Mìsto duchù Waiuta

Jiøina a Miloš Novotní .................................................................................................................................. 9

PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................... 12 Støedovìké lochy v Holasicích u Brna

Petr Kos – Lucie Melišová ......................................................................................................................... 12

Štola pod konírnou ve Svobodì nad Úpou

Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 15

TROCHA HISTORIE ................................................... 16 Jak jsem do jeskyní pøišel – aneb vzpomínky jednoho dìdka

Josef Pokorný (ZO 6-11 Královopolská) .................................................................................................... 16

TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................... 20 Rozpojování hornin pomocí speciálních nábojek

Petr Nakládal a kol. ve složení: Kocour (moravský), Knak, rodina Gumákù, Wikky, J. Stankoviè, Z. Jánì a J. Dohnal .................................................................................................................................................... 20

Informace o nábojkách používaných pro mikrotrhací práce ve speleologii

Michael Kryštof .......................................................................................................................................... 33

55

VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY .............................................. 40 Pupas ........................................................................................................................ 40 Zemøel RNDr. Pøemysl Ryšavý ................................................................................ 41 Sbohem (nashledanou) Roberte! .............................................................................. 42

LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................... 43 Rejpnutí do Zuzky

Petr Nakládal ............................................................................................................................................. 43

37. speleologické sympozium Polskiego Towarzystwa Przyrodników im. Kopernika

Jiøí Kopecký st. (ZO 5-03 Broumov) .......................................................................................................... 44

ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..... 46 Dobrodružství skupiny s VilémemHordou z Kutné Hory

Jiøí Prokop (ZO 6-18 Cunicunulus) ............................................................................................................ 46

Virtuální speleologie

Libor Beny Beneš ........................................................................................................................................ 50

LITERATURA, RECENZE ............................................ 51

56