No title

Vydává občanské sdružení Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica za přispění The UK Department for International Development a Svazu obcí - Region Poodří 2002

1977–2002 Ondřejnica Vydává občanské sdružení Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica za přispění e UK Department for International Development a Svazu obcí - Region Poodří Fotografie: Vladimír Černošek a archiv V roce 2002 Sazba a tisk: JK & JK Brušperk

Úvodem Životní cestu si volíme sami, ale její základ je nám dán místem a časem, ve kterém jsme se narodili. Měli jsme štěstí, že jsme se narodili ve zpěvném, malebném kraji, v rodinách s muzikantskými, pěveckými, ochotnickými tradicemi a vzory. Dalším naším štěstím byl ten správný čas – doba, v níž Eliška Krejčíčková soustředila ve staroveské škole veškeré síly na vybudování základu své myšlenky – začít oživovat téměř zapomenuté písně, tance, zvyky a obyčeje rodného kraje. Od myšlenky k realizaci je však třeba delšího času, více zapálených lidí pro věc, mnoho trpělivé práce, pochopení a podporu okolí. Ve staroveském zámku v souboru Ondřejnica jsme se tedy mnozí sešli. Přicházeli jsme každý v jinou dobu, s různými vklady, lidé různých věkových kategorií. Za čím jsme šli? Za prožitkem, radostí, poetickým kouzlem, atmosférou zkoušek, vystoupení, za veselím na cestách, v šatnách, o přestávkách v amfiteátrech, malých i velkých sálech, na zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Sdělení ukrytá v písních, tancích, hudbě otvírala nová poznání. Občas jsme se také přistihovali na vážkách: Má vůbec smysl vytahovat na světlo dávnou minulost? Bude se náš folklór lidem líbit? Má naše úsilí smysl? A tak přišla na řadu také Janáčkova slova: „Nepřeceňuj, nepodceňuj, ale poznej!“ Prošla naší myslí v určitém stadiu životního zrání každému z nás. Lašská lidová poezie nás oslovila každého jinou měrou. Někoho natolik hluboko, že přes veškeré životní překážky a změny „nevypadl z kola“, některé osud z našeho středu zavál jinam, někteří nás opustili, aniž by chtěli. Časem se vytvořilo společenství lidí, které za 25 let trvání národopisného souboru Ondřejnica přispělo k utváření, modelování této pulzující, živé bytosti. Společenství neobyčejně různorodé a proměnlivé. Umělecké vedení, choreografové, organizátoři, muzikanti, tanečníci, zpěváci, technické zázemí, posluchači, instituce, správa obce, škola atd. Chceme tímto malým sborníkem připomenout uplynulých 25 let existence souboru, povědět stručně, jak šla léta, nabídnout pár zamyšlení a názorů odborníků, vzpomínek členů souboru, fakta o těch, kteří zůstanou navždy v našich srdcích. A to vše proto, abychom si mohli utvořit představu, kam bude směřovat cesta současného mládí Ondřejnice. Marie Matějová

Úvodem

3

Charakteristika souboru Na chválu rodného Lašska, v pokoře k písním a tancům našich předků, v úctě k lidovým hudcům, tanečníkům a zpěvákům vznikl v roce 1977 ve Staré Vsi nad Ondřejnicí lašský soubor písní a tanců „Ondřejnica“. Neměl možnost navázat na tradice vytvořené lašským souborem – předchůdcem. Od svého počátku se snaží nalézat a oživovat téměř zapomenuté písně a tance svého regionu na jihozápadním okraji Ostravy. Do širšího folklórního povědomí soubor vstoupil v roce 1989, když na národní přehlídce v Třinci uvedl program „Moje Lašsko“, jímž chtěl poukázat, jak Leoše Janáčka ovlivnila lašská lidová píseň, tance i nápěvky lašské mluvy. Úspěch na národní přehlídce otevřel souboru cesty na tuzemské i zahraniční festivaly (Anglie, Dánsko, Francie, Nizozemsko, Polsko, Sicílie, Turecko). Soubor se podílel na projektu Tance z Čech, Moravy a Slezska. Ve spolupráci s vlastivědným muzeem ve Frýdku-Místku v roce 1986 vydal zpěvníček „Hraje a zpívá Ondřejnica“. K vydání jej připravila Marie Matějová. Od roku 1982 muzika a zpěváci Ondřejnice spolupracují s Čs. rozhlasem v Ostravě, kde zásluhou primáše Kamila Šperlína, uměleckého vedení Václava Hlosty a hudební režie Jana Rokyty, vznikly nahrávky, které jsou na zvukových nosičích: Už zmy se dosť nazpivali, Moje Lašsko a Lašské Vánoce. V roce 1993 byla v ostravském studiu Čs. televize natočena jedna z posledních televizních Voniček z domova „o Ondřejnici“. Soubor má také svou dětskou část „Malá Ondřejnica“, která se úspěšně zúčastňuje folklorních přehlídek dětských souborů. Spolu s dospělými se podílí na slavnostech „Staroveské zámecké léto a Staroveská podzimní slavnost” a ostatních akcích souboru. Vystoupení souboru doprovází cimbálová muzika Ondřejnica s primášem Kamilem Šperlínem. Vedoucí taneční skupiny je Yvona Voráčová. Uměleckou vedoucí souboru je od jeho založení paní Eliška Krejčíčková.

4 Charakteristika souboru

Hodně štěstí Ondřejnico! Dovolte mi, abych na malém příkladu jednoho folklórního souboru severovýchodní Moravy ukázala, že i dnes existují lidi, pro které folklór a vše s ním spojené, není lhostejné, ale pro které znamená práci i potěšení. Současně můj příspěvek berte jako upřímnou gratulaci a obdiv všem, kdo se na práci souboru sebeméně podílejí a podíleli.

Zakládající členové souboru Yvona a Roman Úspěch souboru nezáleží jen na výkonu tanečníků a muzikantů, ale hlavně na dramaturgii a režii. To znamená, že výběr a následné zpracování materiálu je základní kostrou celého repertoáru, který se dotváří přesným a věrohodným předvedením jednotlivými členy souboru. Ondřejnica se opírá o písňové prameny Františka Sušila, Františka Lýska, Františka Palkovského a mnoha dalších. Díky této rozmanitosti podkladů je repertoár souboru pestrou přehlídkou písňové a taneční tvořivosti lašského kraje, která nepostrádá originalitu, důraznost, veselost, ale v největší míře jemnou a prostou lyriku. Ta je původním prvkem v celém tanci tak typickém pro Lašsko – ve Starodávném. Spolupráce s odborníky, Františkem Bonušem, Zdenou Kyselou, Janem Rokytou, Václavem Stuchlým, Věrou Šejvlovou, Věrou Šimkovou a dalšími, dává souboru jistotu věrohodné prezentace lašských lidových písní a tanců (Pilky, Dymak, Kožuch, Trojak, Zvrtky, Hulan, Kalamajka a další). S činností Věry Šejvlové je mimo jiné spojeno studium starého mužského tance zvaného „Skok“. Svoje bohaté zkušenosti, šarm a um předala sólovému tanečníkovi Ondřejnice. Soubor tak získal vzácný a živý pramen a Skok byl natočen jako instruktážní film k výuce tohoto starého salašnického tance. Souběžně s tanečním souborem se postupně vytvářela i muzika. Postupem času Hodně štěstí Ondřejnico!

5

Ondřejnica rozšiřuje svůj repertoár a naštěstí spolu s ním roste hráčská úroveň jednotlivců i muziky jako celku. Muzika hraje ve složení: housle (prim), housle (terc), viola, klarinet, kontrabas, cimbál. V roce 1979 vzniklo při souboru i pěvecké trio. Tvoří je Jaroslava Hrabovská, Marie Matějová a Věra Závidčáková. Smyslem práce souboru Ondřejnica není jen prezentace folklóru spojená se sběrem, vyhledáváním a zpracováním „zapomenutéto“, ale především udržení a předání tradice generacím mladším, které se ve škole i běžném životě s touto složkou společenské kultury často nesetkají. Proto soubor uchovejme, podporujme a oceňme kritikou, která jej bude neustále popohánět k hlubšímu a dokonalejšímu poznání pramenů lidové tvořivosti. Hodně štěstí, Ondřejnico! Helena Titlbachová, etnoložka. Vybráno z článku k 15. výročí souboru z časopisu Folklór.

6 Hodně štěstí Ondřejnico!

Jak šel čas Rok 1977 byl ve znamení prvních soutěží a seznámení veřejnosti se souborem  26. 2. okresní soutěž dětských folklórních souborů (okr. Frýdek-Místek), postup do krajského kola  23. 4. Hlučín – krajská soutěž dětských folklórních souborů, vznik názvu Ondřejnica  první členové souboru se zapisují do kroniky  1. 5. první máj – účast v průvodu  květen – školní akademie k MDD – Motorest ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, spoluúčast ZDŠ a LŠU Brušperk, ZDŠ Stará Bělá  prosinec – 6. krajská přehlídka dětských souborů z vesnic, KD Staříč, (hodnocení v novinách – vystoupení Anny Zjavkové a Romana Šperlína s Ruskou polkou)

23. 4. 1977 – Hlučín, Krajská soutěž dětských folklórních souborů – první soutěž Rok 1978 soubor rozšiřuje teritorium svého působení  vystoupení pro patronátní závod ZDŠ Stará Ves – Hutní montáže  vernisáž výstavy na zámku ve Frýdku  Den tisku – Černá louka Ostrava (v muzice přibývá Marcel Hýl, zpíval Zdeněk Lýsek a Věra Závidčáková)  přehlídka amatérských filmů Beskydsky ještěr v Dobré  1. 12. – 7. přehlídka ve Staříči Rok 1979 velmi příznivý pro soubor, přibývají úspěchy v soutěžích, veřejnost vnímá Ondřejnicu jako hodnotného reprezentanta Lašska Jak šel čas

7

březen – MDŽ v Motorestu, Stará Ves nad Ondř. – pásmo „Za humnami“ a „Když narodí se maličký“  březen – postup děvčat III. kategorie do krajského kola  24. 3. krajská přehlídka Ostrava – DK NHKG (Když narodí se maličký, Dratenik, Řeznik), ze 7 souborů 3. místo v III. kategorii  20. 4. koncert k Mezinárodnímu roku dítěte – DK Vítkovice (režie Ilja Racek)  27. 5. první samoYvona, Jolana, Alenka, Dáša a Iva – pásmo „Když statný pořad „Leť, naše holubičko narodí se maličký“ bílá“, Ondřejnica poprvé uvedena jako soubor JZD Odra Krmelín při OB Stará Ves nad Ondř., významná organizační pomoc Radka a Leoše Plačkových, prof. Jiřího Jemelky a paní Zdeňky Vijačkové. Vystoupení hosta pořadu – paní Boženy Peterkové – zpěv  10. 6. Janovice, Ondrášovské slavnosti (v muzice Luděk Kobližka, Pavla Bystřičanová)  16. 6. vystoupení v Olomouci (v časopisu Vlasta obrázek – Iva Vidličková, Jana Kaločová, Yvona Černošková, Jirka a Radek Hrabovští, Lea Maluchová)  17. 6. Staroveské arkády  1. 7. uvítáLegendární „Dráteník“ – 1979, Dalibor Plaček, Jolana Šperlínová, Alena Chvostková ní ministra kultury M. Klusáka na Hukvaldech (125. výročí narození L. Janáčka)  2. 9. 90´ program, okresní dožínky Frýdek-Místek Staré Město  16. 9. Dolní Lomná, pořad Dr. Ivo Stolaříka „Hudební odkaz a příslib.“  17. 11. – 75. výročí založení školy v Proskovicích Rok 1980 je posvěcen vzácnou návštěvou umělců ND v Praze ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, rovněž návštěvou arménských umělců a naším vystoupením v Praze  20. 4. vystoupení Ondřejnice v Motorestu ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, 70. narozeniny Eduarda Hakena, vystoupení Eduarda Hakena, Václava Zítka, Milady Šubrtové, Lubomíra Havláka (rodáka z Fryčovic), za klavírního doprovodu Jana Husa Tichého, recitovala Jiřina Petrovická. Všichni byli přáteli Boženy Peterkové. (úspěch Jirky Hrabovského s písní Dostal sem konička)  květen – vítání arménských umělců

8 Jak šel čas

v myslivně (družný večer na umělecké úrovni)  červen – Ondrášovské slavnosti – pořad „Přešel Ondraš přes dědinu.“  17. 10. primáška muziky Marcela Konečná  21. 11. pan Radko Pastor – generální ředitel masného průmyslu ČSR, se zapsal do kroniky souboru, rodák z Krmelína, stal se přítelem, velkým příznivcem, sponzorem a morální oporou činnosti Ondřejnice Rok 1981

1980 – oslava 70. narozenin Eduarda Hakena, v popředí 1. primáš Dalibor Plaček

první natáčení v rozhlase, změny v muzice.  28. 3. okresní soutěž dětských souborů, program s názvem Strašák v zelu, FrýdekMístek  4. 4. okresní přehlídka dospělých souborů, Kozlovice (Taněc z Košatky, svatební písničky, Ondrašuv skok)  květen – vystoupení k životnímu jubileu paní Boženy Peterkové v Bašce (účast jejich přátel z ND v Praze – Eduard Haken aj.)  19. 9. naposled primášuje Dalibor Plaček, odchod na vojnu, primášem muziky se stává Kamil Šperlín  září – natáčení v Čs. rozhlase v Ostravě (Dratenik, Ej, rano, rano, Lavečka, Taněc z Košatky) Rok 1982 probíhá ve znamení pětiletého výročí  29. 1. výročí souboru, setkání členů, slavnostní koncert „Klíč od domova“ (pětiletá činnost Yvony Černoškové, Romana Šperlína, Dalibora Plačka, Kamila Šperlína, Rosti Plačka)  3. 4. okresní soutěž v Jablunkově, zařazení do kategorie pokročilých (u Taňca z Košatky muzika přestala hrát – primáš prof. J. Jemelka), Ondřejnica tančí a zpívá – zprávy z tisku, ohlas na program Klíč od domova (článek R. Folty), během roku významná pomoc paní Londinové, M. Nyklové – šití, manželů Štětkových a paní M. Paličkové)  3. 9. dožínky – vystoupení pro členy družstva a ostatní veřejnost Rok 1983 od začátku roku drží JZD Odra nad souborem ochrannou ruku, velmi dobrá spolupráce s předsedou družstva panem Vl. Majerem, členem představenstva panem Aloisem Hynečkem a výtvarnicí paní Hanou Sýkorovou (propagace družstva), Ondřejnica má 85 členů  24. 2. výroční schůze JZD – vystoupení  duben – okresní soutěž dětských souborů – II. kategorie – 2. místo, III. kategorie – 1. místo  28. 5. vystoupení ke Kácení máje – účast pana Miroslava Petrovského (výborný tanečník, krmelínský rodák)  červen – okresní konference SPOZ (v novinách napsáno – „dlouhotrJak šel čas

9

vající potlesk Ondřejnici...“)  19. 8. dožínky v Krmelíně  3. 9. dožínky v Třinci  září – vernisáž obrazů Vl. Neuwirtha v Ostravě-Porubě  25. 11. přehlídka (koledy, Mařena, Služebny chlebiček), rozhodnutí poroty – Ondřejnica byla nejlepší Rok 1984 tradiční vystoupení v našem regionu, máme nové kroje, poprvé na výstavě Země živitelka  24. 2. pochovávání basy ve Staré Vsi – pořadatel SPOZ  2. 3. pochovávání basy pro JZD Odra  3. 3. ples Dolu Paskov (muzikanti se sami vhodně přistrojili, fotografie – L. Vymětal, Lukša, J. Jarolím)  15. 3. oslava padesátých narozenin pana Ing. Vl. Majera – JZD  březen – výstava Vl. Neuwirtha – Dílo Opava (muzika)  28. 6. Rok české hudby – amfiteátr DK Ostrava-Vítkovice (70 účinkujících souborů)  8. 7. Ondrašovské slavnosti v Janovicích  nové kroje šila Divadelní služba Praha, paní Zdenka Fojtíková a Miluška Nyklová  29. 8.–30. 8. Země živitelka – zemědělská výstava v Českých Budějovicích, podpora pana Radko Pastora, setkání s M. Jakešem – významným politikem  srpen – dožínkové pásmo pro JZD Odra s verši paní L. Kelnerové  září – Mezinárodní konference ARS 84 – vystoupení zajistila Československá vědeckotechnická společnost Ostrava

Ondřejnica v Českých Budějovicích, rok 1984

10 Jak šel čas

Rok 1985 objevují se ve větší míře besedy u cimbálu, opět na výstavě Země živitelka, návštěva Polska, vystoupení pro hosty z Kazašské republiky, soubor má 105 členů  23. 2. pochovávání basy, Stará Ves nad Ondřejnicí  23. 3. okresní soutěž dětských souborů, Frýdek-Místek  30. 3. okresní soutěž dospělých souborů, Třinec  26. 4. akademie ZŠ ke 40. výročí osvobození  27. 4. krajská soutěž dětských souborů  28. 4. beseda u cimbálu, Brušperk  3. 5. beseda u cimbálu, Ostrava  5. 6. vernisáž výstavy v Díle Ostrava  28. 6. beseda u cimbálu, Brušperk  29. 8. Země živitelka, České Budějovice  7.9. dožínky JZD Odra, Stará Ves nad Ondřejnicí  21. 9. Czechowice – Důl Silesia (PLR)  22. 9. Dziedzice – Slavnosti léta (PLR)  28. 9. beseda u cimbálu  9. 10. vystoupení v Motorestu pro hosty JZD z Kazašské republiky  22. 11. krajská přehlídka dětských souborů  8. 12. krajská soutěž dospělých v Českém Těšíně  31. 12. beseda u cimbálu Rok 1986 poprvé na Moravském bále v Praze, vystoupení v Čechách a na Slovensku hodnocení z krajské přehlídky v Českém Těšíně – nejlepší soubory jsou Ondřejnica a Jackové („Služebny chlebiček“)  8. 2. Moravský bál v Praze – Obecní dům (Moravská beseda), vystoupení „ Na rychtě“ pro rodáky z Lašska a pana Radko Pastora (Václavské náměstí), autobus řídí pan Milan Kvak  22. 3. „Přišlo jaro do vsi”, program a beseda u cimbálu ve Staré Vsi nad Ondřejnicí  18. 4. 75 let paní Peterkové, program s Ostravicí, Lučinou, Ondráškem a Lašským pěveckým sborem, uváděl Stanislav Šárský, Baška  2. 5. oslava padesátin Elišky Krejčíčkové v myslivně ve Staré Vsi nad Ondřejnicí (bylo to po výbuchu Černobylu), vyšel článek v novinách JZD „Život spojený s folklórem“  29. 6. Podještědské slavnosti v Hlavici u Českého Dubu, program uváděl sportovní komentátor Jaroslav Suchánek  16.–17. 8. Beskydské slavnosti v Turzovce (přátelské vztahy se souborem Magura z Kežmaroku)  27.–28. 8. Země živitelka v Českých Budějovicích, autobus řídí pan Milan Kvak  14. 9. – 17. ročník Dolní Lomné  14. 11. – 15. přehlídka souborů ve Staříči Rok 1987 probíhá v duchu 10. výročí souboru, rok bohatý na souborové svatby  30. 1. Řeznický ples – Praha – Vinohrady  31. 1. Moravský bál – Park kultury a oddechu J. Fučíka, Moravská beseda se tančila v levém křídle paláce, vystoupení Ondřejnice proběhlo v pravém křídle od 23.30 do 23.45 hod.  12. 3. okresní přehlídka dětských souborů  28. 3. krajská přehlídka dětí ve FrýdkuMístku  duben – beseda u cimbálu s paní Pituchovou, restaurace U Mostu ve Staré Vsi nad Ondřejnicí  24. 5. zemědělská výstava v Přerově  6. 6. Písně Jak šel čas

11

našeho domova, natáčení Čs. rozhlasu Ostrava k výročí souboru, nádvoří staroveského zámku (článek v Nové Svobodě 3. 8. 1987)  červen – vydán zpěvník Hraje a zpívá Ondřejnica, výběr připravila Marie Matějová  20. 6. Ondrašovské slavnosti  21. 6. výlet do Vranova a Mutěnic, foto pan Vladimír Černošek  28. 8.–30. 8. Země 10. výročí souboru – mužský sbor na zámživitelka, ubytování v Třeboni, 12 ku. Zleva Radek Hrabovský, Zdeněk Lýsek, vystoupení!  11. 9. natáčení Jiří Viteker, Lumír Ševčík, Jirka Lýsek, Roman v Čs. rozhlase Ostrava  30. 10. Šperlín, Martin Lyčka, Tomáš Lipovský, Ivo další natáčení v Čs. rozhlase OstraAdamus, Tomáš Vojtek va  21. 11. – Slavnostní koncert k 10. výročí Ondřejnice – Motorest Stará Ves nad Ondřejnicí, (článek Kamila Šperlína v Oderském zpravodaji, pozvání do Japonska na rok 1988)

21. 6. 1987 – výlet do Vranova

12 Jak šel čas

Rok 1988 byl ve znamení 60. výročí úmrtí Leoše Janáčka  20. 2. Lašský bál v Proskovicích  2. 4. okresní soutěž dospělých souborů, postup do krajského kola s programem Moje Lašsko  22. 5. krajská soutěž, opět 1. místo, postup do oblastní přehlídky Morava 1  3. 7. Moje Lašsko – samostatný pořad na pódiu Dřevěného městečka  2. 9.–4. 9. Země živitelka  říjen – článek v novinách, paní Eva Šrámková, kreslířka, jejíž logo používá soubor na propagačních materiálech a tiskovinách  8. 10.–9. 10. oblastní přehlídka v Třinci, zápisy v kronice pan J. Štika a paní E. Rejšková  4. 11. krajská přehlídka ve Staříči  5. 11. – II. setkání cimbálových muzik v Porubě  10. 12. Vánoční beseda u cimbálu ve Staré Vsi nad Ondřejnicí  17. 12. koledy v Rožnově pod Radhoštěm  28. 12. beseda u cimbálu za účasti zástupců JZD, MNV, OKS, ZS, byly pořízeny videozáznamy Rok 1989 významný, úspěšný rok, Ondřejnica získává uznání účastí na národní přehlídce s programem „Moje Lašsko“, festival ve Francii (Nice)  28. 1. Lašský bál v Bašce  11. 2. bál ve Frýdku-Místku (muzika)  17. 2. bál v Orlové (muzika)  19. 2. soustředění na Gruni  24. 2.–26. 2. Praha, akce pro spolek Bezručův kraj, Moravský bál v Paláci kultury  18. 3. okresní soutěž dětí, postup na krajskou přehlídku  22. 4. krajská soutěž dětských souborů – Třinec  19. 5.–21. 5. národní přehlídka Třinec, „Moje Lašsko“  28. 5. účast na Janáčkově hudebním Lašsku, Hukvaldy  24. 6. Mírová slavnost, Hukvaldy  1. 7. účast na pořadu Z čistých vod v Rožnově  18. 7.–4. 8. festival ve Francii (Nice)  13. 8. slavnost PZKO v Jablunkově v rámci Týdne beskydské kultury v Polsku  28. 8.–30. 8. Země živitelka (České Budějovice)  9. 9. Mezinárodní družstevní den, výstaviště Praha  17. 9. slavnosti v Dolní Lomné (foto barevná příloha)  25. 11. okresní přehlídka cimbálových muzik  9. 12. vánoční program a beseda u cimbálu  15. 12. vánoční setkání souborů – DK Slezan Frýdek-Místek Rok 1990 festival v Turecku – Ankara, zrání členů souboru – 7 svateb, samostatná vystoupení muziky  leden – muzika v Rožnově, Třinci  únor – muzika v Rožnově, Ostravě-Porubě, Frýdku-Místku, Rožnově, beseda u cimbálu Stará Ves nad Ondřejnicí.  21. 3. koncert muzik v Ostravě-Porubě  30. 3. natáčení ve studiu Čs. rozhlasu Ostrava  15. 4. velikonoční pořad ve Staré Bělé  15. 5.– 30. 5. účast souboru na festivalu v Turecku (Ankara)  22. 6.–24. 6. zájezd na Jižní Moravu  19. 8. Beskydské slavnosti, Turzovka  21. 9.–23. 9. národní přeJak šel čas

13

hlídka „Lidový rok”, Velká Bystřice (pásmo „Služebny chlebiček“)  6. 10. „Prameny života“, host – Jarmila Šuláková, koncert v hale TJ Stará Ves  17. 10. seminář – Zvrtky – Frýdek-Místek  2. 12. Mikuláš pro děti souboru  8. 12. Zvyky a obyčeje zimního času, Brušperk  26. 12. Zvyky a obyčeje zimního času, Stará Ves nad Ondřejnicí

Děti na všeobecné výstavě v Praze 1991 Rok 1991 zaměřený na vánoční, velikonoční koledy, několik natáčení Čs. rozhlasu Ostrava  6. 1. Tříkrálový pořad – Husův sbor ve Staré Bělé  únor – samostatný zájezd muziky do Francie (spolupráce Pavla a Renaty Vaňkových)  30. 3. Velikonoce, Brušperk  31. 3. Šmigrust v Rožnově (celý soubor včetně dětí)  6. 4. okresní soutěž dětí ve Frýdku-Místku  19. 4. 80 let paní Boženy Peterkové, oslava ve frýdeckém zámku  4. 6.–7.6. Všeobecná výstava Praha – zájezd dětí s vystoupeními  8. 6. natáčení Čs. rozhlasu ve staroveském zámku  31. 8. natáčení Čs. rozhlasu v zámku  15. 9. Dolní Lomná, celý soubor  16. 9. studio Čs. rozhlasu Ostrava – natáčení  16. 11. oslava 50 let Vladimíra Černoška – kvalitní fotografie souboru jsou převážně jeho zásluhou (U Mostu, Stará Ves nad Ondřejnicí)  5. 12. dětská přehlídka ve Frýdku-Místku  7. 12. Mikuláš pro soubor  13. 12. Vánoční program ve Frýdku-Místku  14. 12. Vánoční program v Krmelíně  26. 12. Vánoce ve skanzenu v Rožnově, program 2×1 hod.

14 Jak šel čas

Rok 1992 je ve znamení příprav na bohaté Zámecké léto, opět natáčení v Čs. rozhlase Ostrava, 15. výročí souboru  5. 1. účast na koncertě v Husově sboru ve Staré Bělé (koledy)  11. 1. koncert v kostele v Brušperku (koledy)  31. 1. 15´ vystoupení v Divadle Petra Bezruče v Ostravě  19. 3. vystoupení pro cestovní kanceláře  11. 4. Jarní program – Brušperk  19. 4. Jarní program – Proskovice  16. 5. natáčení v rozhlase (vyplynulo z přehlídky souborů FOSO)  23. 5. natáčení v rozhlase  24. 5. vystoupení na Obětavý fotograf a dlouholetý spoluoslavě 600 let Nové Bělé  31. 5. dětská pracovník - Vladimír Černošek – jepřehlídka v Porubě  11. 6. vystoupení ho mluvené slovo obohatilo posluFOSO, Kuří rynek v Ostravě  19. 6.–21. 6. chače mnoha programů Ondřejnice nultý ročník festivalu v Pardubicích a Hradci Králové  4. 7. Zámecké léto – vystoupení s programem Y. Voráčové  11. 7. Zámecké léto, hosté – Valašský vojvoda, Grunik  červenec – muzika na zájezdu v Řecku  srpen – seminář učitelů – dirigentů na Bělotínském týdnu zpěvu v Hranicích (Marie Matějová a muzika)  29. 8. Zámecké léto, hosté – Ostravica a Jan Rokyta ml.  5. 9. Zámecké léto s Jasénkou  13. 9. pořad v Dolní Lomné  4. 10. koncert Jana Rokyty ml. a pana Prauseho (cimbál a violoncello) na nádvoří zámku ve Staré Vsi nad Ondřejnicí  19. 10. natáčení v Čs. rozhlase Ostrava  24. 10. beseda u cimbálu v Proskovicích  14. 11. natáčení v Čs. rozhlase Ostrava  18. 11. koncert v Divadle hudby  28. 11. koncert k 15. výročí souboru v Brušperku  6. 12. souborový Mikuláš  8. 12. koncert v kostele sv. Václava v Ostravě – koledy  12. 12. Jarmark v Rožnově  18. 12. koledování s Ostravicí ve Frýdku-Místku Rok 1993 Festival kvetoucích mandloní na Sicílii, natáčení pro videoprogram Strážnice, natáčení ČST Ostrava – Vonička z domova  3. 1. koledy v kostele v Brušperku  2. 2.–17. 2. Agricento, Sicílie – účast na Festivalu kvetoucích mandloní (Řím, Etna, Florencie a Benátky)  25. 2. porada pro přípravu videoprogramu „Tance z Čech, Moravy a Slezska“ (projekt Ústavu lidové kultury Strážnice)  31. 3. dětská přehlídka ve Staříči  9. 5. – natáčení pro videoprogram Strážnice v Rožnově  13. 6. Janáčkovo hudební Lašsko, Hukvaldy, program 30´  3. 7. Zámecké léto – soubor Calata a Ondřejnica  10.7. ZáJak šel čas

15

mecké léto – soubory Haná z Velké Bystřice, Sedmikvítek, cimbálová muzika Lipta  29. 8. Zámecké léto – soubor Ostravička, cimbálová muzika Gajdušek  31. 8. vystoupení souboru na Kuřím rynku v Ostravě  4. 9. Zámecké léto – soubor Mostar z Brezna  11. 9.–12. 9. Dolní Lomná – pořad Rok na vsi (autorský pořad Elišky Krejčíčkové)  16. 9.–17. 9. natáčení ČST Ostrava na Hukvaldech, pořad Vonička z domova, „O Ondřejnici“, dramaturgie a scénář Naďa Urbášková, režie Petr Šamánek  18. 9. koncert na zámku – Jan Rokyta mladší s kolegou flétnistou  9. 10. přehlídka dětských souborů v Třinci  13. 12. Rada souboru – rozhodnutí o registraci Ondřejnice u Ministerstva vnitra jako samostatného občanského sdružení  15. 12. pořad v Divadle hudby „Vinšujem vam ščesti, zdravi“  30. 12. vysílání pořadu „O Ondřejnici“ v ČT Rok 1994

Eliška Krejčíčková a Miroslav Petrovský, rok 1993

oslavy nedožitých 90. narozenin Dr. Františka Lýska a 140. výročí narození L. Janáčka  16. 1. reprezentace okresu Frýdek-Místek, Regiontour GÓ 94 Brno – vystoupení souboru  17. 1. jednání na Obecním úřadě ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, spor o cimbál  19. 1. opakování pořadu „O Ondřejnici“ v ČT  12. 2. Lašský bál ve Frýdlantu nad Ostravicí  3. 4. Velikonoce ve skanzenu v Rožnově (2 pořady i s dětmi)  29. 4. – 90. narozeniny Dr. Františka Lýska – koncert v Brně  24. 5. pohřeb paní Zdeňky Fojtíkové, která se zasloužila o krojové vybavení souboru  28. 5. přehlídka dětských souborů – Hukvaldy  4. 6. přehlídka dětských souborů – Poruba  19. 6. přehlídka souborů – Hukvaldy Leoši Janáčkovi  25. 6.–26. 6. Strážnice – vystoupení v rámci souborů FOS ČR  2. 7. Zámecké léto – Ondřejnica i s dětmi  3. 7. oslava 725 let Brušperka  9. 7. Zámecké léto – Hlubina a Gajdušek  16. 7.– 17. 7. zájezd za souborem Mostar Zámecké léto s dětmi z Malé Ondřejnice, rok do Brezna  3. 9.–4. 9. festival 1994 v Chrudimi  10. 9. vystoupení

16 Jak šel čas

Na schodech Národního muzea v Praze 1995 na folkovém večeru ve dvoře na Hukvaldech  11. 9. samostatný pořad v Rožnově k 140. výročí narození L. Janáčka (foto barevná příloha)  17. 9.–18. 9. festival dětských souborů zemí střední Evropy v Luhačovicích  12. 11. koncert věnovaný L. Janáčkovi v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě, vernisáž obrázků Evy Šrámkové  30. 11. koledování Malá Ondřejnica, Frýdek-Místek  4. 12. souborový Mikuláš  9. 12. natáčení v Čs. rozhlase Ostrava  10. 12. vystoupení v Ostravě-Porubě – pořad SHS „Slezský rok“  15. 12. natáčení v Čs. rozhlase Ostrava Rok 1995 je ve znamení 100. výročí Národopisné výstavy v Praze, krizový rok hledání, zájezd na festival do Anglie. Co dál?  14. 1. GO 95 Brno  18. 2. beseda u cimbálu v Brušperku  22. 4. přehlídka dětských souborů  7. 5. – 50. výročí osvobození (konec 2. sv. války) ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, program Ondřejnice  17. 5. Praha – Žofín, 100. výročí národopisné výstavy, vystoupení Marie Matějová – sólová zpěvač- v sále na Žofíně a na schodech Národního muka souboru zea  28. 5. Hukvaldy – Janáčkovo hudebJak šel čas

17

ní Lašsko  1. 7. Zámecké léto  8. 7. Zámecké léto  22. 7. několik párů – Janáčkovy Lašské tance, vstupy pro pořad společnosti Bohemia – art Praha  25. 7.–7. 8. zájezd na festival v Middelsbrough v Anglii  26. 8. Zámecké léto se souborem Heleny Salichové  9. 9.–10. 9. úspěšné vystoupení v Dolní Lomné  11. 9. negativní projevy tanečníků vůči vedení zkoušek, způsobu nácviku  4. 11. Prameny FOSO bez Ondřejnice  19. 11. opakování programu pro Žofín v divadle v Českém Těšíně  27. 11. valná hromada souboru – nezájem řešit situaci  2. 12. program v Jistebníku – bez Elišky Krejčíčkové  3. 12. Divadlo Jiřího Myrona – opakování žofínského programu  9. 12. beseda u cimbálu v Porubě, muzika a mladší děvčata  16. 12. vánoční program ve Štramberku (před tím zkouška jen 4 hoši, muzika čekala od 18. hod.) Co dál? Rok 1996 významný křtem CD „Moje Lašsko“, 65. nedožitými narozeninami Dr. Jar. Gelnara, účastí na Sochových slavnostech ve Lhotce, Zámecké léto.  6. 3. vystoupení v Proskovicích (akce ODS s předsedou parlamentu Milanem Uhdem)  7. 4. Velikonoce v Rožnově pod Radhoštěm  4. 5. vystoupení souboru z Makedonie  7. 5. – 60. výročí narození E. Krejčíčkové v hasičské zbrojnici  15. a 16. 6. natáčení v Čs. rozhlase v Ostravě  22. 6. Zámecké léto  30. 6. vystoupení v Rožnově pod Radhoštěm  6. 7. zámecké léto, hostuje soubor Poĺana z Brna  11. 7. natáčení v Čs. rozhlase v Ostravě  24. 8. Zámecké léto - děti Sochovy slavnosti ve Lhotce  31. 8. Zámecké léto  27. 9. vystoupení na Vlčině pro NH Trans  30. 11. koncert k nedožitým 65. narozeninám Dr. Jar. Gelnara v Ostravě  1. 12. Mikulášské vystoupení pro soubor  7. 12. Zvyky a obyčeje zimního času – Rožnov pod Radhoštěm  8. 12. Zvyky a obyčeje zimního času – Klimkovice  21. 12. Zvyky a obyčeje zimního času – Krmelín  27. 12. křest CD „Moje Lašsko“ v Brušperku Rok 1997 významný natáčením a křtem CD „Lašské Vánoce“, zájezdem do Holandska, oslava-

18 Jak šel čas

mi 550 let Krmelína a 725 let Staré Bělé, rok ničivých povodní, 20. výročí souboru.  10. 1. – 1. lašský bál v Ostravě-Proskovicích, hostem je CM Gajdušek  15. 3. veletrh cestovního ruchu EXPOTOUR v Žilině (organizuje odbor regionálního rozvoje Frýdek-Místek)  6. 4. Jarní zvyky v Klimkovicích  25. 4. Zámecké léto, rok 1997 regionální přehlídka dětských souborů  3. a 4. 5. natáčení koled pro CD v Čs. rozhlasu Ostrava  25.–31. 5. zájezd do Holandska – festival  7. 6. vystoupení dětí na Hukvaldech  8. 6. vystoupení dospělých na Hukvaldech  14. 6. vystoupení v Krmelíně – 550 výročí Krmelína  21. 6. Zámecké léto, hostem je soubor z Ankary, zároveň byla otevřena nová škola – slavnostní akt otevření s vystoupením souboru  5. 7. Zámecké léto, hosty jsou dvě pěvecké skupiny z Wisly  6. 7. začíná strašná povodeň!  13. a 14. 9. festival v Luhačovicích  15. 9. natáčení ČT na Hukvaldech (video Hukvaldské studánky)  7. 10. vystoupení na Mezinárodní vědecké konferenci – katedra rusistiky (Doc. Lepilová)  17. 10. děti a muzika v hotelu Imperial pro hosty setkání (raut u příležitosti tenisového turnaje v Ostravě)  9. 11. „U nás na Lašsku” v Klimkovicích  14. 11. oslavy 725 let Staré Bělé  22. 11. koncert k 20. výročí souboru v Brušperku  4. 12. Zvyky zimního času – Stará Bělá  7. 12. Zvyky zimního času – Klimkovice  12. 12. Zvyky zimního času – aula PF Ostrava  13. 12. Zvyky zimního času – Kašava  18. 12.

20. výročí souboru – blahopřání starosty obce Václava Sedláčka Jak šel čas

19

Zvyky zimního času – radnice Ostrava  27. 12. křest CD „Lašské Vánoce“ v Brušperku Rok 1998 začal družebními zájezdy v Polsku, úspěchy zpěváčků v soutěži, účast na Sochových slavnostech, festivalu ve Francii – Angers, festivalu v Dolní Lomné, 150 let by se dožil František Palacký  31. 1. – 2. lašský bál v ProskoChoreografové Yvona Voráčová a Pavel vicích  únor – zájezd do Wisly, Vaněk, Francie 1998 vystoupení v KD při vyhodnocování pracovníků kultury  8. 3. vystoupení souboru s vyprávěním paní R. Forgačové (lašské nářečí), Klimkovice  21. 3. Wodzislav Śl. – vítání jara, děti a muzika  30. 3. regionální soutěž dětských zpěváčků, postup A. Kobližky do Velkých Losin  18. 4. jarní zvyky ve Staré Bělé  13. 6. Hodslavice, 150 let od narození Františka Palackého – vystoupení ve škole  14. 6. Zámecké léto – děti a Vonička z Havířova  20. 6. Zámecké léto – hostem je soubor z Itálie  22. 8. Sochovy slavnosti ve Lhotce, dospělí i děti (foto barevná příloha)  29. 8.–6. 9. festival ve Francii – Angers (M. Zbořil se seznamuje s Benedictou – budoucí man-

Dolní Lomná

20 Jak šel čas

Milan Bosák a Yvona Voráčová, Žofín, 100. výročí národopisné výstavy želkou)  12. 9. úspěšné vystoupení v Dolní Lomné  20. 9. zemřel Milan Bosák – zpěvák, muzikant, tanečník, moderátor – významná osobnost kultury našeho regionu  24. 10. Staroveská podzimní slavnost – hostuje soubor z Wodzislawi  28. 10. vystoupení v Kateřinicích  15. 11. Prameny FOSO, náš program „U suseda syneček“ – choreografie Yvona Voráčová  5. 12. Zvyky zimního času s paní R. Forgačovou ve Staré Bělé Rok 1999

Zámecké léto

je rokem družebním, účast na festivalu v Pescaře, Beskydy 99 – 36. týden beskydské kultury, Turzovka – 28. beskydské folklorní slavnosti, festival v Červeném Kostelci, rok úspěšný pro Malou Ondřejnici  30. 1. 3. lašský bál v Proskovicích, hostem je muzika z Krumvíře  12. 2. bál ve Staříči  19. 2. bál ve Frýdlantě  4. 4. Jarní zvyky  23. 4. dětská přehlídka a postup Malé Ondřejnice s programem „Synci a děvčata“ na zemskou přehlídku  8. 5. vystoupení v Oprechticích – výročí obce  15. a 16. 5. Zpěváčci Velké Losiny – postup Gabky Tomečkové  30. 5. Sokolské dny – Ostrava-Mariánské Hory, dospělí Jak šel čas

21

a děti  6. 6. přehlídka dětských souborů v Ostravě-Porubě  12. 6. Zámecké léto, vystupuje Malá Ondřejnica  13. 6. Zemská přehlídka Kroměříž – dětské soubory  19. 6. Zámecké léto – hosty jsou Řekové  25.–27. 6. Strážnice – dospělé soubory – vystoupení s vojenským pásmem  3. 7. Zámecké léto, hostem je Slezan z ČesVáclav Krejčíček, Věra Závidčáková – Lašský bál kého Těšína  3. a 4. 7. v Proskovicích rok 2000 Mezinárodní festival dětských souborů v Břeclavi (úspěch: 1. místo v párovém tanci – Pavlína Šperlínová a Vojtěch Kobližka, 1. místo ve zpěvu – duo Gabka Tomečková a Barča Novobilská, 2. místo v sólovém zpěvu E. Mertová)  22. a 25. 7. Mezinárodní festival v italské Pescaře  31. 7.–8. 8. 36. týden beskydské kultury v Polsku – Beskydy 99 (účast 55 polských souborů a 21 souborů ze 17 cizích zemí, perfektní organizace – region Bialsko-Biala)  14. a 15. 8. 28. Beskydské folklórní slavnosti – účast 3 souborů z Moravy, 1 ze Slovenska a 1 z Polska  18.–22. 8. „U nás na Náchodsku“, mezinárodní folklórní festival v Červeném Kostelci, v pořadí 45. (účast 16 souborů, z toho 4 domácí, gala večer probíhal v divadle J. K. Tyla)  18. 9. děti a muzika vystoupily v Libhošti u příležitosti Spanilé jízdy  25. 9. jednodenní zájezd do Polska na slavnost Babiogórska jeseň ve významném turistickém centru Zawoja (svatomichalský redyg – uhasínání ohňů na salaších, návrat ovcí do údolí)  29. 9. koncert na konzervatoři v Ostravě  16. 10. vystoupení v Žabni, vystoupení pro seniory  22. a 23. 10. Frýdek-Místek, Stará Ves – koncert s Ostravičkou a Podjavoříčanem z Telče  12. 11. Stará Bělá, vystoupení pro seniory  17. 11. Brušperk, vystoupení pro seniory  26. 11. Sviadnov, vystoupení pro pracovníky okresního úřadu  4. 12. Zvyky zimního času, Ostrava-Proskovice  12. 12. Zvyky zimního času v Klimkovicích Rok 2000 rok běžné přípravy na mnohá vystoupení, poznamenaný smutkem z úmrtí několika blízkých přátel  22. 1. 4. lašský bál v Ostravě-Proskovicích, hostem je muzika Soláň  28. 3. regionální kolo soutěže ve zpěvu – Zpěváčci 2000 – Lidová konzervatoř Ostrava  8. 4. vystoupení v Porubě (Soubor Heleny Salichové, Rusava)  24. 4. beseda U tří lip  26. 4. valná hromada souboru  1. 5.

22 Jak šel čas

festival v Plesné  15. – 16. 5. Zpěváčci 2000, B. Novobilská – postup  20. 5. beseda u cimbálu V zámeckém sklepě  2. a 3. 6. účast na Dětské Strážnici (foto barevná příloha)  10. 6. vystoupení na Staroveské obecní slavnosti, kde byl pokřtěn prapor a znak obce  17. 6. Zámecké léto, host – soubor z Bulharska  30. 6.–2. 7. 13. všesokolský slet v Praze  16. a 17. 8. festival v Ostravě  26. 8. Sochovy slavnosti ve Lhotce  21. 10. Staroveská podzimní slavnost (Lipta, Soubor Heleny Salichové)  11. 11. a 15. 11. smutná data úmrtí a posledního rozloučení s Pavlem Vaňkem – vynikajícím tanečníkem, choreografem, dobrým organizátorem, kamarádem)  17. 11. zemřel profesor Jiří Jemelka, asistent katedry hudební výchovy PF Ostrava, který se v letech 1977–1987 obětavě věnoval naší mladé cimbálové muzice.  4. 12. souborový Mikuláš  15. 12. koledování v Ostravě  20. 12. besídka pro děti, koledování před zámkem  23. 12. zemřel profesor Václav Stuchlý, rodák z Košatky, asistent katedry hudební výchovy PF Ostrava, dlouholetý přítel a spolupracovník pana Jiřího Jemelky, svým odborným přístupem, původním provedením instrumentace lašských tanců – především „tańca“ – se stal odborným poradcem Ondřejnice Rok 2001 rok ve znamení příprav na přehlídky dětí, festival v Dánsku a Prameny 2001  27. 1. – 5. lašský bál v Ostravě-Proskovicích, hostem je muzika z Kašavy  27. 3. regionální soutěž „Zpěváčci 2001“, postup Vojtěcha Kobližky do Velkých Losin  4. 4. vystoupení v Přerově nad Labem (jako hosté souboru

Sochovy slavnosti – Lhotka pod Ondřejníkem Jak šel čas

23

První mezinárodní souborová svatba – Martin a Benedicta Dykyta)  duben – první „mezinárodní“ souborová svatba – Martin Zbořil a Benedicta  16. 4. velikonoční program v Brušperku v restauraci U tří lip  21. 4. přehlídka dětských souborů ve Frýdku-Místku (postup na zemskou přehlídku)  4. 5. koncert nejúspěšnějších zpěváčků v Divadle loutek v Ostravě (Vojtěch Kobližka, Kristýna Plačková, Michaela Krpcová)  12. a 13. 5. Zpěváčci – Velké Losiny – V. Kobližka  3. 6. Staroveská obecní slavnost – „Jízda kole obila“  17. 6. – zemská přehlídka v Kroměříži, starší děti s programem „V tym fojtovym dvoře“  22. 6. Zámecké léto – hostem je soubor z Egypta  23. 6. mezinárodní festival ve Frýdku-Místku, malé a větší děti  27. 6. vystoupení na konferenci OU v Ostravě  15. 7. celodenní soustředění v zámku  20.–30. 7. tábor pro děti v Kunčicích pod Ondřejníkem  30. 7.–5. 8. zájezd souboru do Dánska – Borris, účast na festivalu  25. a 26. 8. Liptálské slavnosti s mezinárodní účastí  1. 9. Frenštátské slavnosti – vystoupení dětí  15. 9. Velká Bystřice – vystoupení dětí, Stará Ves nad Ondřejnicí – vystoupení při předávání titulu vesnice roku Moravskoslezského kraje  28. 9. Brušperk, vystoupení pro katedru rusistiky  3. 11. soutěž pro choreografy „Inspirace“ – Janáčkova konzervatoř Ostrava (Yvona Voráčová sklidila uznání za nápaditou choreografii „čepení“)  1. 12. koledování v Novém Jičíně  11. 12. koledování dětí v Ostravě-Zábřehu  15. 12. koledování v Brušperku  19. 12. koledování před zámkem ve Staré Vsi nad Ondřejnicí

24 Jak šel čas

Rok 2002 příprava na prameny 2002, 25. výročí souboru, zájezd do Francie  26. 1. Lašský bál v Proskovicích s cimbálovou muzikou Jasénka  9. 2. – 31. valašský bál v Lukově  19. 3. „Zpěváčci“ - regionální 1. kolo (Jakub Hranický, Martina Fialová, Kristýna Plačková, Michaela Krpcová, Vojtěch Kobližka)  24. 3. Bolatice – vítání jara  27. 3. valná hromada souboru  6. 4. koncert „Zpěváčci“ 2. kolo v divadle loutek Ostrava – účast všech výše uvedených dětí, výběr pro národní přehlídku s postupem Michaely Krpcové  13. 4. soustředění Stará Ves nad Ondřejnicí  20. 4. Prameny – DK NH Ostrava-Zábřeh  26. 4. benefiční koncert D. Skály (Dům kultury Vítkovice) – „Cimbál jak ho neznáme“  1. 5. Plesná – folklórní slavnost  18. 5. „Jizda kole obila“ - Stará Ves nad Ondřejnicí  30. 5. Klimkovice „U nás na Lašsku“  31. 5.–1. 6. Dětská Strážnice - mladší děti s pásmem „Konici“  7. 6. Třiceti minutové vystoupení dospělých a dětí na 10. výročí Severomoravských vodovodů a kanalizací  21. 6. Zámecké léto s hostem mezinárodního festivalu ve Frýdku-Místku,

Zemská přehlídka v Kroměříži, 2001 srbským souborem Vila z Nového Sadu  6.–13. 7. festival v Chateau – Gombert – Francie  31. 7.–10. 8. letní tábor v Kunčicích pod Ondřejníkem  24. 8. Sochovy slavnosti Lhotka – medailon k 25. výročí souboru, autorský pořad Yvony Voráčové  13.–15. – 9. mezinárodní festival dětských souborů v Luhačovicích (děti s cimbálovou muzikou Galán a Michaela Krpcová)  12. 10. Podzimní slavnost ve Stará Vsi nad Ondřejnicí – hlavní program k 25. výročí založení souboru  9. 11. Inspirace Ostrava – 2. ročník přehlídky nových choreografií  16. 11. setkání bývalých a současných členů souboru Ondřejnica a koncert Jak šel čas

25

k 25. výročí založení souboru  23. 11. Jihlava – nultý ročník národní přehlídky nových choreografií  prosinec – zvyky a obyčeje zimního času.

Pásmo „Koníci“

26 Jak šel čas

Vyznání Elišky Krejčíčkové Můj domov je tady u nás – na Lašsku. Tady jsem se narodila a vyrůstala v rodinném prostředí, které určitě ovlivnilo můj vztah k tradicím, poznávání života předků, jejich písní a tanců a všeho ostatního, co jejich život naplňovalo a utvářelo. Vedle rodiny každého z nás modeluje škola, přesněji učitelé, kteým jsme ochotni naslouchat. To vše jen shrnuje mé dílčí vzpomínky na písničky, které jsem doma nebo ve škole zpívala, na mé první otázky, jak se kdysi u nás tancovalo. Svůj zájem o folklorní dědictví našeho regionu jsem se rozhodla zúročit vedením souborů. Zvolila jsem si obtížnou cestu a ráda využívám této příležitosti, abych poděkovala všem, kteří mě po ní vedli, pomáhali mi svými radami, kritickými připomínkami nebo svou přímou činností. Nejdříve to bylo v mé rodné Staré Bělé a od sedmdesátých let v sousední Staré Vsi nad Ondřejnicí. A za rok oslaví naše Ondřejnica pětadvacáté narozeniny. Už ani nespočítám, kolik dětí a mladých lidí jsem za ta léta blíže poznala, kolik písní a tanců, říkánek jsem je naučila, kolik času jsem tomu věnovala. Ale nebyl to čas promarněný. Byla jsem obohacena. To bohatství není na kontech bankovních domů. To naše folklórní bohatství je i v setkáních s dobrými a moudrými lidmi, v nových přátelstvích, ale především v tom, co rádi a pro radost rozdáváme druhým. Přemýšlím, jestli se mi podařilo naplnit aspoň něco z odkazu Leoše Janáčka. Z vlastního nitra jsem rostla. Bylo však mnoho těch, kteří mi v tom růstu pomáhali. Plahočila, nebo neplahočila jsem se za uznáním? Uznání přece každého potěší. Jenže k tomu člověk potřebuje, aby ho občas někdo praštil přes prsty. Ta rána bolí, ale očišťuje. Člověk se zvedá a zase se lopotí. Za uznáním? Za svým cílem?…? Za tím co má rád. uveřejněno v časopise Folklór č. 2, 2001

Vyznání Elišky Krejčíčkové

27

Pozdravy a vzpomínky Vážení přátelé, oslava 25. výročí z pohledu společnosti není výročím nijak významným. Z hlediska jednotlivce nebo skupiny je to však výročí velmi významné. Vytrvat na stejných názorech, zájmech, oblíbeném zaměstnání, na milovaném místě, je skutečností velice významnou, zasluhující si ocenění. Domnívám se, že obdobné je to i s výročím Vašeho souboru „Ondřejnica“. Vždyť první členové mají zajisté v souboru již nejenom své děti, ale i své vnuky a vnoučata. Proč máme rádi folklór v dnešní přetechnizované době? Co nám po celé generace folklór dává? Myslím, že je to právě to, na co není v současné uspěchané a zmaterializované společnosti čas. Lidové umění se stává takovým čistým pramenem uměleckého vyjádření citů, nálad i starostí prostých lidí. Toto umění vždy vycházelo ze života a tedy k životu i bezpochyby patří. K tomu závěru již před lety dospěl náš významný rodák Leoš Janáček, jehož hudba má své kořeny právě v hudbě lidové, když řekl: „Národní píseň je lékem na nemoce. Je útěchou, nepřekáží nikde, tanec národní šlechtí pohyb, postavu i mysl.“ Viděla jsem již několik Vašich vystoupení a vždy na mne zapůsobilo kouzlo poezie v textech i v nádherných melodiích. V těchto vystoupeních jsem cítila lásku, pokoru, radost, žal i dobrotu lidu, který je vytvořil. Proto také věřím, že naše národní lidové umění nevyhyne. Jsem si vědoma, že úspěchy souboru netvoří jen ti, kteří jsou vidět na jevišti, ale je to výsledek práce širokého týmu, který pracuje v zákulisí i mimo soubor, a to jsou nejčastěji maminky, babičky a další blízcí a známí hlavních aktérů. Osobně jich mnoho neznám. Znám ale paní Elišku Krejčíčkovou a myslím si, že je to takový dlouholetý dobrý duch celého souboru. Proto bych chtěla právě prostřednictvím paní Krejčíčkové poděkovat celému souboru za jeho úspěšnou a hlavně společensky velmi prospěšnou práci. Rovněž bych chtěla poděkovat obecnímu úřadu, ředitelství základní školy a všem ostatním organizacím, bez kterých by provoz souboru byl podstatně obtížnější. Tam, kde se takto starají o ušlechtilé využití volného času, ať už dětí, nebo dospělých, pak nemusí řešit školní problémy s kázní a špatným postojem mládeže ke společnosti, nebo dokonce problémy s drogami. Proto přeji všem lidem, aby jejich lidové zvyky a umění všeho druhu nadále žilo a vzkvétalo, neboť lidová kultura je významnou součástí našeho národního bohatství. S pozdravem Věra Vašínková, senátorka.

28 Pozdravy a vzpomínky

Blahopřeji souboru „ Ondřejnica“ a jsem jako krajan hrdý na to, že na písně, tance a zvyky mého kraje se nezapomnělo. Přeji souboru, aby ještě dlouho zpíval na význačných jevištích, ale také na obyčejných dědinách, i doma v chalupách. Radko Pastor Vážení a milí přátelé, Přijměte srdečné blahopřání k Vašemu čtvrtstoletému výročí založení Ondřejnice, krásného to lašského souboru svérázného výrazu! Jasně si pamatuji chvíli, kdy mi Eliška Krejčíčková s jiskrou v oku sdělovala, že založila dětský folklórní soubor na škole, kde učí, tj. na Základní škole ve Staré Vsi nad Ondřejnicí. Vlastně mě to moc nepřekvapilo, protože jsem Elišku poznala v době našeho mládí, kdy už vedla soubor Bělan ve Staré Bělé. Tento účinkoval také na folklórní slavnosti pořádané z iniciativy pana Vincence Sochy (zemřel v roce 1970) a profesora Františka Bonuše (zemřel v roce 1999 ) ve MVDr. Radko Pastor – dlouholetý pří- Lhotce pod Ondřejníkem v roce 1964. Pak zmizela z mého dohledu. Správně jsem tuznivce a podporovatel souboru – na šila, že mateřství, rodina, studium a práce ji Lašském bále v Proskovicích na čas pohltily. Setkání s Eliškou po jedenácti letech – bylo to na Okresním kulturním středisku ve Frýdku-Místku – mělo i ten klad, že se s chutí přidala k práci v okresním poradním sboru pro soubory lidových písní a tanců dětských i dospělých. Děti Ondřejnice se brzy staly známými i v okresním městě, kde účinkovaly na zámeckých výstavách Klubu přátel výtvarného umění při vernisážích řadu let; mám dojem, že až do doby, kdy se ta drobotina proměnila v dívky a jinochy. Utkvělo mi v paměti pár jmen: Yvona Černošková, Dalibor Plaček, Roman Šperlín, Pavel Vaněk (zemřel v roce 2000 ) – srdce zabolí při vzpomínce. Tváře věrných nadšenců, pánů Jiřího Jemelky a Václava Stuchlého, mám v mysli rovněž ve spojení s Ondřejnicí. Vidím i milou, pečlivou paní „krojovou“, obětavého pana Černoška, jakož i s Ondřejnicí všude přítomného manžela Elišky pana Václava Krejčíčka. Na každoročních krajských přehlídkách dětských folklórních souborů ve Staříči bylo vidět, jak se Ondřejnica rozrůstá, jakoby zpívala, hrála a tancovala celá škola. Rostla Pozdravy a vzpomínky

29

do krásy a vyrůstala z dětských střevíčků, vydala se též na cesty za hranice naší vlasti. Uvědomuji si to krásné zvláštní mrazení po těle, když jsem poprvé slyšela zpívat ženské trio. A později totéž, když se Ondřejnica zaskvěla na Národní přehlídce v Třinci s pásmem Moje Lašsko, což vyšlo z niterného popudu Elišky s cílem uctít památku hukvaldského hudebního skladatele světového významu Leoše Janáčka. Dobré dílo se podařilo, daří – přeji souboru Ondřejnica, aby se dařilo stejně krásně i v dalších letech. Zdravím všechny! Věra Šimková Milí přátelé z Ondřejnice, narodila jsem se v Ostravě-Mariánských Horách a Proskovice i zámek ve Staré Vsi nad Ondřejnicí si pamatuji z útlého dětství. Vaše přání, abych přispěla jednou stránkou na počest vašeho výročí, mne potěšilo. Vy jste ti, kdo našemu Lýskovu nadačnímu fondu v Brně připomněli nejen čtvrtstoletí od odchodu Františka Lýska, ale současně i jeho věčný odkaz pro folkloristiku: vždyť sebral 1250 lašských písní, čekajících nyní na vydání. Právě Vy udržujete kontinuitu lašské lidové hudební kultury, Vám jako prvním patří zásluha o oživení lašských písní, uschovaných v Akademii věd v Brně, Vás jsem nejednou vyhledala, když jsem chtěla zahraničním hostům mezinárodních konferencí na Filozofické fakultě Ostravské univerzity předvést skvost lidové pokladnice regionu! Můj první kontakt s Vámi vznikl na staroveském zámku díky hodinovému programu ostravského rozhlasu. Byl slunečný jarní den a přečetla jsem tehdy na nádvoří vzpomínky Františka Lýska na jeho hudební a sběratelské zážitky. Toto téma se nepřímo váže i k Vám: „Bratrovy housle v dřevěném pouzdře. Jak bylo možné neotevřít je a nevdechnout podivnou vůni kalafuny a laku. Sáhnout na ně, vytáhnout z pouzdra, rozdrnkat struny, zatočit kolíčky a táhnout smyčcem po strunách! Bylo možné zahrát na ně písně a melodie, které jsem slyšel od muzikantů, na kůru, na návsi, od rodičů, ve škole. Když se Václav po čtyřech letech vojny vrátil domů, ustrnul nad samorostlou technikou, vrcholem amatérství podporovaným mou účastí v „štrajchu“ místní kapely, hrající o muzikách – bez not… …Za války o prázdninách jsem zapsal 45 nápěvů lašských tanců, sháněl jsem je u starých muzikantů, kteří ještě hrávali zpaměti. Podařilo se mi sehnat 31 lidových písní a 70 nápěvů ke starým špalíčkům, po nichž jsem pátral, protože se v kraji velmi zpívaly a jejich melodie převzali muzikanti i k tanečním melodiím. Nyní se podívám na Kopanice, snad se mi něco podaří ulovit. Je to teď svízelná práce, lidé se bojí a staří vymírají. Zažil jsem mnoho trapných i veselých příhod, ve dvou


případech jsem musel pracovat i na poli, sekat žito… Čas spotřebovaný sběrem, opisováním a srovnáváním písní, to je věc vnitřní potěchy a lásky k písni a hudbě vůbec, a proto na něj ani nemyslím.“ (Úryvek z knihy Františka Lýska: Život s dětským zpěvem, Ostrava 1990) Nejsem si jistá, zda ještě v chaosu přelomu tisíciletí a boomu multimédií opravdu doceňujeme sběratelství hudební a taneční činnosti folklórních skupin, zvláště když vím, že s radostí z této práce je spojeno hodně sebeobětování. Ale stále věřím, že právě Vaše úporná, nadšená, i doslova mravenčí a přitom úchvatná práce folklórní přispívá k povznesení ducha a k podmanění všelidské krásy měrou neobyčejnou. S přáním všeho dobrého Květuše Lepilová-Lýsková

Dr. Květuše Lepilová – dcera Františka Lýska na staroveském zámku v roce 1987. (10. výročí souboru a současně 10. výročí úmrtí jejího otce).

„Svaty Juři na koničku jedě a tu sanuti už z jazera leze svaty Juři vytahnul kopiju a prohnal jí hlavu na druhu stranu. (František Sušil: „Moravské národní písně, 1832 Legenda o svatém Jiří, od Příbora ), (foto barevná příloha)

Moji milí z Ondřejnice, opět uplynulo pár let od našeho společného díla, zde v „Obrázcích na skle“ jste společně malí a velcí ztvárnili jako jediní dva oblíbené lidové světce – svatého Jiřího a Valentýna. Malá Ondřejnica jako naivní lidovou hru, při níž pracovala dětská fantazie. Mladý rytíř Jiří na koni s výzbrojí pevně držel zbraň a nic se nebál „sanuti“, vytvořené z krabice, která strašlivě klapala ozubenými čelistmi. Bezbranná princezna na břehu jezera byla překrásná, ale u diváků největší ohlas vzbudil sbor dívek, které „buchaly“ prázdnými nafouklými papírovými pytlíky, aby zvukově napodobily pukající zdi brány i okolních obranných zdí, když byla „sanuť“ probodnuta. Ondřejnica překrásně zpívala o Valentinkovi, který podle legendy „…lidi ozdravoval“. K tomu ještě vytvářela „živé opony“ k oddělení jednotlivých obrazů. Řeknete si, proč jsme byli vybráni právě my? Lašský soubor písní a tanců „Ondřejnica“ a jeho mladší výborná „Malá Ondřejnica“ ze Staré Vsi nad Ondřejnicí v rodném Janáčkově kraji pro mne patří k nejlepším folklorním souborům, které přistupují k lidovému odkazu s úctou, láskou a plným uvědoměním jeho nadčasovosti. Pozdravy a vzpomínky

31

Ke všem číslům svého repertoáru přidávají umělecký přínos nejen po stránce taneční, herní, ale také vše umocní pěvecky a hudebně. Pečlivě dodržují stylovost svého projevu a jsou vždy pravdiví. Svůj krásný, ale prostý kroj nosí hrdě a s noblesou. Udivují příkladnou úpravou vlasů, pečlivým barevným sladěním doplňků i programu odpovídajících rekvizit. Ondřejnica všude rozdává radost a dobrou pohodu. K dvacátým pátým narozeninám blahopřeji a vinšuji mnoho krásných vystoupení, velký ohlas u všech diváků nejen u nás, ale též při reprezentaci naší republiky v zahraničí. Ráda bych poděkovala všem vedoucím a hlavně Elišce Krejčíčkové, se kterou vždy spolupracuji. Přeji jí velkou trpělivost s „živým stříbrem“, mnoho pochopení a vstřícnosti ze strany „učitelů“ – starých pamětníků, stálou tvůrčí fantazii, plno dobrých nápadů s uplatněním zvykoslovného pokladu a stále dobrou náladu. A nakonec zdraví a opět zdraví. Tisknu Vám všem ruce Věra Haluzová Milí přátelé, Především přijměte moji upřímnou gratulaci ke krásnému výročí Ondřejnice a současně i přání, abyste i v dalších letech zůstali sví, čistě lašští, jak jste dnes. Upřímně řečeno, překvapuje mne, že máte teprve čtvrt století. Mám pocit, že jste tady odjakživa, folklórní dění severní Moravy si bez Vás prostě neumím představit. Hluboce obdivuji Elišku Krejčíčkovou, jak se vcítila do toho, co znamená vlastní

Zdena Kyselá a Věra Šejvlová významné folkloristky lašského regionu, jejich odborné rady a zkušenosti přispívají k uměleckému růstu souboru


Lašsko. Lyrika s nádechem melancholie – nikoliv sentiment, zpěvnost, prostá poetičnost i veselost jemně kultivovaná – to jsou charakteristické znaky tohoto kraje i repertoáru Ondřejnice od malých až po ty velké členy. Když jsem byla pozvaná na zkoušku souboru, nechodila jsem k vám ani tak pomáhat, jak spíš poučit se. A chodila jsem k vám opravdu ráda, za vším, co děláte i za milými lidmi. Muzika, tanec i zpěv – to všecko je u vás s láskou a pečlivostí dotaženo do čisté dokonalé podoby. Dneska je Ondřejnica pojem, ze kterého vystupují mnohé výrazné osobnosti – Eliška Krejčíčková, Marie Matějová, Kamil Šperlín, Pavel Vaněk a ještě mnoho dalších, starších i mladších, kteří v souboru vyrostli a vyrůstají. Mějte se všichni radostně a těšte se ze společného díla i v dalších letech. Věra Šejvlová Mnoho štěstí, zdraví stálé, klid, slunečko, a tak dále … Přeji Ondřejnici do dalšího čtvrtstoletí veršem Petra Bezruče. Aby ji i nadále potkávalo takové štěstí, jaké měla už při svém narození, kdy ji pevně do mateřského náručí uchopila Eliška Krejčíčková. Aby všem tanečníkům, zpěvákům a muzikantům zdraví opravdu sloužilo, aby mohli plnými hrstmi stále rozdávat radost, pohodu a své úsměvy. Klid do další tvůrčí práce při hledání nových motivů a rozvíjení dalších nápadů. (Moc vzpomínám např. na janáčkovské „Moje Lašsko“, ve kterém se Elišce přečistou „jednoduchostí a prostotou“, dokonalostí obsahu a formy podařilo dosáhnout k samotným kořenům lašského folklóru.) A tak dále … - to abychom se stále potkávali a při nově vznikajícím mohli zavzpomínat na vydařenou „pětadvacítku“. Zdena Kyselá Jak jsem přišla k folklóru To bylo někdy na jaře roku 1982, kdy jsem tehdy ještě ve slavném Motorestu ve Staré Vsi potkala slečnu, která mě ve svém pestrobarevném obepnutém tričku s širokým úsměvem, přirozeným elánem a nadšením sobě vlastním lákala do souboru. Tehdy jsem opravdu ještě netušila, jakou lavinu zážitků během dalších let na mě Yvona Voráčová strhne. Lavinu kouzla lidové písně, tanců, zábavy, ale i cestování, poznávání, práce i zodpovědnosti – a to vše proto, abych během dalších let svého života pochopila, co znamená v praxi pojem folklór. Lidé kolem Ondřejnice a folklóru vůbec to nemají nikterak snadné – naopak. Ale vypisovat, co všechno se musí stát, aby vzniklo krásné folklórní vystoupení (od výběru tématu, dramaturgie, výběru písní, tanců, jejich úprav, šití krojů, pořizování rekvizit, Pozdravy a vzpomínky

33

atd.), by samo o sobě vydalo na knihu. Každá taková „maličkost“, za kterou stojí především člověk, je neodmyslitelnou součástí celku. A když – byť jen jediná ona maličkost chybí – celek není celkem a jednoduše nefunguje. Nerada bych na někoho zapomněla, proto ani nechci vyjmenovávat všechny, bez kterých by Ondřejnica a já v ní nebyly a nestaly se tím, čím jsme. Chci ale ještě poděkovat Blance Tylečkové-Kubincové, která mě de facto do souboru přivedla a které tím vděčím za první poznání „společenství Ondřejnica“. Nezapomenu na všechny mé kamarádky a kamarády, se kterými jsem prožila a naštěstí ještě občas prožívám pěkné chvíle, ani na ostatní, kteří měli vždy Ondřejnici a folklóru vůbec co říci. Eliška Krejčíčková je pro mne pojem – osobnost, která nikdy nic z toho, co souboru ze sebe dala, nedělala ve svůj prospěch, pro svoji osobní popularitu. Veškeré úsilí a snaha, aby výsledek byl co nejpřesvědčivější, byly plně v područí folklóru. A to je snad právě ono, co z člověka, který má koníčka jako práci a naopak, tvoří při mravenčí píli a zodpovědnosti osobnost. Obávám se, že z řady těch, kteří mě ovlivnili, bych na někoho nechtěně zapomněla. Proto mi stačí a je pro mě zároveň důležité, že si na mě občas někdo z nich vzpomene. Vzpomínám na všechny ty, kteří mě byť jen svým postřehem, kritikou, či vlastní životní zkušeností dali do života alespoň dobBlanka Kubincová a Helena Ondrejičková rou myšlenku. Dovolím si zde hlavně poděkovat své rodině, která mě vždy ve folklóru podporovala a bez níž bych nebyla tím, čím jsem, ani tou, kterou jsem, ani tam, kde nyní jsem. Veselá historka z vystoupení: Představte si – veliké pódium ve francouzském Nice a vám zrovinka při tanci Kameňorka „rupne“ na sukni knoflík (podotýkám, že vám bylo několikrát důrazně řečeno, abychom si sukně pojistili šňůrkami). Místo toho, abyste se nenápadně dostali tanečními kroky z jeviště, číslo s padající sukní k pobavení všech diváků dokončíte. V zákulisí poté strhnete doslova zmatek a nesmyslně pošlete jinou tanečnici (snad už mi to Reňa odpustila) na své taneční místo. Tím samozřejmě odrovnáte už druhý taneční pár (vy jste ta polovina páru prvého). Váš tanečník – nevěda, co se děje, bezradně chvíli hopská po pódiu, aby pak po chvíli sóla stejně bezradně odhopskal do zákulisí. Nastává dokonalý chaos, a to nejen na jevišti. Nedivte se proto, že vás Eliška honí po celém zákulisí mezi dvaceti dalšími soubory a chce vás propíchnout tím, co jí zrovna přijde pod ruku (v tomto případě to byla státní vlajka upevněná na tyči s legračním


bodcem na jejím konci). Já bych nejednala jinak, divím se, že to nemám dodnes při každém našem setkání s Eliškou „na talíři“. Na svoji obhajobu mohu jen citovat, že: „I mistr tesař se někdy utne“, že se to všechno přežije a že to snad pro štěstí zůstane v myslích některých jako „veselá historka z vystoupení“. Co mi soubor dal? Myslím si, že když někdo projde tím, čím jsem prošla já, když prožije všechno to, co se s folklórem prožít dá, když pozná, jak jej lidová kultura v celé své šíři obohatila i ovlivnila, paradoxně není schopen pár slovy všechny své pocity a postřehy napsat. Snad jde spíš o osobní pocity a o víru, že mnohým z vás mluvím z duše. Co mi soubor vzal? Spoustu času. Času dobrého, kterého jsem s ním prožila. Mám veliké štěstí – mám na co vzpomínat. Helena Titelbachová-Ondrejičková Jak to bylo s muzikou Když mi bylo asi 13 let, přišel za mnou Dalibor Plaček, jestli se nechci učit hrát na cimbál a potom s bráchou Kamilem hrát v cimbálovce Ondřejnici. Proč ne? A tak to všechno začalo. Přišla jsem do muziky jako poslední. Primášoval Dalibor Plaček, terc Marcel Hýl, Pavla Bystřičanová, kontry Rosťa a Petr Plačkovi, basa Kamil Plaček a klarinet Petr Palička. Zkoušky jsme tehdy mívali u Daliborových rodičů doma v Krmelíně v obýváku. V koutě stál cimbál a kluci seděli jeden vedle druhého na gauči a v křesle, před sebou každý balík not, a zkoušelo se. Začátky byly dlouhé a těžké. A tak jsme pod vedením pana profesora Jemelky začali hrát první lašské písničky (Pasla barany, Volky, Řeznik, Lavečka, Dratenik). Trvalo to dlouho, než jsme se jakžtakž sehráli, ale folklórními nadšenci na půdě, kde nikdy cimbálová muzika nebyla, jsme se stali záhy. Sháněli jsme tenkrát (v 80. letech) LP desky, tehdy již hodně známých souborů (Jasénka, Ostravica, Břeclavan, Hradišťan, Kunovjan,…). A chtěli hrát stejně dobře jako oni. Byli jsme pyšní na to, když jsme kromě lašských písní zahráli i nejznámější čardáše, verbuňky, táhlé písně. Postupem času jsme začali hrát i na souborových oslavách a soukromých oslavách známých v Krmelíně, Staré Bělé, Proskovicích, ve Staré Vsi a jěště mnohem později na besedách u cimbálu, bálech, velkých společenských akcích. A jak šel čas, vyměňovali se i muzikanti. Bratři Plačkovi odešli na Vysoké školy, přišla Renáta Šperlínová – Galásková, bratři Kopičkovi, Ivan Šperlín, Honza Chudík a Petrův bratr Kamil Palička a Pavel Malucha. Dalibor odešel na vojnu do Jánošíku, my jsme začali zkoušet v Krmelínské škole a dlouho přemlouvali mého stydlivého bráchu Kamila Šperlína, aby zkusil primášovat. Nakonec se mu to podařilo. K nejvýraznějším oporám naší muziky patřil v počátcích prof. Jiří Jemelka, ing. Jiří Šmíd, později s námi začal spolupracovat i náš kamarád a muzikant Václav Hlosta, Pozdravy a vzpomínky

35

přišel se na nás podívat i náš folklórní taťka Jan Rokyta. Všichni jmenovaní přispěli k našemu prvnímu hledání…. Mezi muzikanty se následně objevil i Pavel Rokyta náš dlouholetý přítel a externí hráč. A to už byl rok 1989, kdy jsme postoupili na národní přehlídku s pásmem Moje Lašsko. Máme vydanou 1. audiokazetu, CD Moje Lašsko a později CD Lašské vánoce. Muzika již v té době měla následnou podobu: primáš Kamil Šperlín I. terc Kamil Palička II. terc Pavel Malucha, později Veronika Zezulková kontry Marcel Hýl basa Ivan Šperlín klarinet Petr Palička cimbál Jana Paličková-Šperlínová Myslím, že jsme byli vždycky dobrá parta mladých lidí, že jsme si vždycky měli co říct, i když se občas přehnaly i bouřky. Jak to už v životě chodí, někteří z nás si našli v souboru, i v muzice své životní lásky, partnery. Týden před 10. výročím souboru v listopadu 1987 jsme se s Petrem vzali. Dnes už máme za sebou 23 let společného muzikantského života. A protože v současné době máme téměř všichni v muzice děti, těšíme se, že jim jednou své žezlo předáme. Závěrem chci poděkovat našim rodičům, že nám vytvořili příznivé zázemí pro naše muzicírování a zdravím všechny muzikanty, kteří s námi kdy v muzice hráli, všechny naše přátele, příznivce, nadšence a spolupracovníky. cimbalistka Jana Paličková-Šperlínová s podporou svého manžela klarinetisty Petra Paličky.

Krajská soutěž DZUČ 1977 Hlučín, shora zleva Rosťa a Petr Plačkovi, Ota Robenek, Dalibor Plaček, Jana Hýlová, Kateřina Leoš a Radomír Pchálkovi, rok 1979 – otcové našich prvních muzikantů, první organizátoři, přátelé Stolinská, Radana Pchálková


Prof. Jiří Jemelka, Kamil Šperlín, Pavla Bystřičanová, Renáta ŠperlínováGalásková, Petr Palička, Jana PaličkováŠperlínová, Ivan Šperlín, Petr Kopička Václav Hlosta na zkoušce s muzikou v Krmelíně

Muzika – primáš Kamil Šperlín v pozadí Jiří Jemelka Jan Chudík, Renáta Šperlínová-Galásková, Kamil a Petr Paličkovi, Jana Paličková-Šperlínová, Ivan Šperlín, Pavel Kopička, Marcel Hýl – Hukvaldy Pozdravy a vzpomínky

37

Divadlo Jiřího Myrona 12.11.1994 – Kamil Šperlín, Kamil Palička, Pavel Malucha,Petr Palička, Jana Paličková, Ivan Šperlín, Marcel Hýl

Lašský bál v Proskovicích

….Snadno si teď vysvětliti, proč hudci tak pečlivě se vybírají do sdružení. Harmonizují současně a společně nápěv, jenž jim tane na mysli; třeba jim tudiž, aby hra jejich vyzněla jedním duchem a lahodně stejnorodou vyspělostí hudební ….. Leoš Janáček to věděl; věděl to tak dobře, že jeho slova mají kromě síly autentického svědectví také až neuvěřitelně přesnou prognostickou jasnozřivost. Hudci se dodnes dávají dohromady s chutí dobře si zahrát, s úmyslem být dobří - a jejich vlastní radost z vytvořeného je pro ně tím prvým, nejvyšším, ničím nezastupitelným cílem. Ondřejnica je právě taková; není bez zajímavosti, že prvá rozhlasová zmínka deklaruje cimbálovku jako „dětskou“ – dává tušit, že ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, Krmelíně, či Proskovicích to začalo ve školách. Však tu také musím uvést paní učitelky Elišku Krejčíčkovou a Marii Matějovou – obě u toho byly celou duší i bytostí, oběma patří po právu dík, obě si plně zasluhují označení „kantorka“ od „canto, cantare“ – zpívati. Hudební folklór moravského Lašska nacházíme na našem kompaktním disku v pře-


pestré paletě podob; od nepostradatelného strodávného přes figurální tance a milostné písně až ke žňovému zpívání; doslova vzácná je pak rovina křesťansko – filosofická a na opačném pólu popěvky zábavného, až krásně rozpustilého charakteru. Zvrtky; poctivá a důsledná snaha o rekonstrukci „profilového“ dvoudobého točivého tance našeho regionu přinesla do spektra projevů novou rovinu pohledu, novou kvalitu – pohybovou, pěveckou i muzikantskou. Naše obecné potěšení je o to výraznější, uvědomíme-li si, že jsme ještě před dejme tomu třiceti léty nic podobného nemohli slyšet, ani vidět. Portrét regionu je tu ve výrazných barvách, hloubka obrazu je navýsost poctivá; to že ryze hudební úroveň – i ty nejvýhodnější podmínky a předpoklady, získané na hudebních školách, musejí najít obětavého člověka; až on je oživí, coby jejich nositel. Takových lidí je v Ondřejnici – chvála bohu dost. Jména všech, kdo se zasloužili o výslednou podobu nového CD „Moje lašsko“ najdete na jiné stránce doprovodné brožury. Nedá se ovšem nepochválit oba sestavovatele - Kamila Šperlína a Pavla Rokytu – prvý z nich vyniká jako primáš, upravovatel a výrazný pěvecký interpret, druhý se na nahrávce podílí jako violista, cimbalista a šikovný hudební realizátor - jak komorních písňových podob, tak především zlomku legendy o „Paně Marii opatřitelkyni“ ze Sušilovy sbírky. Václav Hlosta – primáš a autor třetiny hudebních úprav – patří ke stálicím života Ondřejnice; a věřte, že i my, ostatní členové ostravského muziky Technik sledujeme tento život od počátku se zájmem a uznáním. O pěveckém umění Marie Matějové už jsem psal i mluvil vícekrát – stala se dnes už klasickou představitelkou, ba symbolem zpívání čistého, procítěného, přitom kultivovaného a stylového; Petr a Kamil Paličkovi a výborný dívčí sbor tvoří podstatnou část již zmíněné nové kvality, mezi jejichž představitele počítáme Ondřejnici na předním místě. Úvodní text k CD Moje Lašsko od Jana Rokyty Jan Rokyta Naše trio Bylo mi 28 let, pozvala mě Eliška Krejčíčková, abych si zazpívala známou, krásnou píseň V kolaji voda. Zpívala jsem ji za doprovodu mladičké cimbálovky, s 18letým tenoristou Vladimírem Zdráhalem ze Staré Bělé. Připadala jsem si příšerně stará mezi tak mladým osazenstvem. Ale tóny cimbálu mi učarovaly už dávno, už v dětství, takže jsem nezavřela vrátka. Pak jsme s kamarádkami učitelkami Věrou Závidčákovou a Jarkou Hrabovskou vytvořily lidové trio. Znaly jsme se už ze školních let, všechny jsme chodily do staroveské Pozdravy a vzpomínky

39

školy. Jediná Věra byla místní, Jarka z Košatky a já z Proskovic. Zpívaly jsme předtím ve sborech a můj soprán, Jarčin mezzosoprán a Věřin alt spolu krásně ladily. Takže jsme s úspěchem začaly zpívat tria – lidové písně z pod Beskyd, pastevecké, taneční, milostné. Některé patřily paní Boženě Peterkové, její sestře Anně Dřevjané, pak v úpravách profesora Jiřího Jemelky lašské písně ze sbírek Františka Bartoše, Františka Sušila, později v úpravách pana Vladimíra Studničky písně ze sběrů Františka Lýska. V době výstavy Země živitelka v Českých Budějovicích jsme zpívaly také jihočeské písně v trojhlasých úpravách, a ty jsme si odvážně upravily samy. Jako zcela samostatná jednotka jsme se na vystoupení pro nedostatek času připravovaly o přestávkách na jiných vystoupeních, v autobusech, v šatnách. Nejhůře naše „rychlovky“ nesla Jarka. Důsledná, přesná a vždy pečlivě připravená. Mívala jsem často černé svědomí, ale to mě přivádělo k maximálnímu soustředění. Věra nám všechno krásně přepisovala do not, nezapřela své výtvarné nadání. Při zpěvu jsem si uvědomovala její pevný, sytý alt. Tím, že Jarka s Věrou učily ve staroveské škole, znaly dobře souborové děti, věděly, co je během vystoupení třeba – dělaly všechno – česaly děti, oblékaly, myslely na rekvizity, pomáhaly Elišce s organizací. Tyto záležitosti mne obcházely, byla jsem z jiné školy. Mám ráda svůj druhý a třetí hlas. Bez doprovodu muziky je průhledný každý tón, je třeba zodpovědnosti, jistoty. Proto bylo pro mne velkou radostí zpívat s Věrou a Jarkou. Navíc strýc Jarky Hrabovské – pan profesor Václav Stuchlý byl mým učitelem na PF v Ostravě, a ten mi otevřel cestu k lidovému umění. Maminka Věry Závidčákové – paní Libuše Kelnerová, velmi dobrá zpěvačka, mě překvapovala svou schopností psát verše, volně překládat a jazykově upravovat písně jiných národů. Souvislosti, vazby spolupráce, myšlenkové sepjetí – v tom je to. Proto jsme se našli. A dále – pokračuje láska ke zpěvu, lidem, hudbě, přírodě. Všechno tvoří základní podmínku našeho života. Marie Matějová (foto příloha)


Odešli od nás V životě souboru, tak jako v životě člověka jsou chvíle veselé, smutné i ty nejsmutnější, kdy se musíme navždy rozloučit s tím, kdo nám byl velice blízký. Oznamujeme všem přátelům a příznivcům folklóru, že 11. listopadu 2000 tragicky zahynul náš Pavel Vaněk, vynikající taneč-

ník, choreograf, dobrý organizátor a kamarád, v 37 letech. Pavel Vaněk se stal členem souboru Ondřejnica v roce 1977 a od této doby v souboru nepřetržitě působil. Zasloužil se o rekonstrukci našeho zvrtku a nastavil vysokou laťku provedení lašského mužského tance – skoku. V osobě Pavla Vaňka ztrácíme člověka, kterého jsme si vážili nejen po stránce Renáta a Pavel Vaňkovi umělecké, ale také lidské. Zůstane navždy v našich srdcích a myslích.(z článku v časopise Kacabajka) Ještě neoschly slzy v našich očích, zasáhla nás další smutná zpráva o náhlém skonu profesora Jiřího Jemelky (zemřel 17. 11. 2000, v 71 letech). Členové souboru Ondřejnica se s ním často setkávali v letech 1977–1987, kdy se obětavě věnoval naší mladé cimbálové muzice. Jako zkušený muzikant a pedagog vedl cimbálovku k ušlechtilému hudebnímu projevu a souhře. Napsal pro Prof. Jiří Jemelka ni mnohé úpravy lašských lidových písní a tanOdešli od nás

41

ců, absolvoval se souborem bezpočet koncertů a vystoupení. Pan profesor Jemelka byl velice laskavý a citlivý člověk. Byl nejšťastnější, když se „hraní“ dařilo a lidé si rozuměli. Vážíme si práce, kterou pro nás vykonal. Budeme na něj s úctou vzpomínat.(z článku v časopise Kacabajka) Zdeňka Fojtíková (zemřela 24. 5. 1994, v 59 letech) – v počátcích existence souboru se věnovala šití a úpravám krojů, obětavě se zúčastňovala kratších zájezdů a v rámci svých zdravotních možností pomáhala natáčet záznamy folkórních pořadů z rozhlasu. Soubor jí byl náhradní rodinou, a proto jsme se také podíleli na důstojném rozloučení s ní. Vladimír Majer – předseda JZD Odra. Přispěl svým postojem a poIng. Vladimír Majer – předse- chopením k rozvoji da JZD Odra lidového umění v obcích, ke zdravému růstu souboru Ondřejnica. V době, kdy byl předsedou, se družstvo stalo spoluzřizovatelem souboru a finančně podporovalo jeho činnost. Josef Dlouhý - ředitel ZDŠ ve Staré Vsi nad Ondřejnicí v době, kdy soubor Ondřejnica začínal pracovat. Josef Dlouhý měl radost, že se ve škole ve Staré Vsi zpívá a tančí, podporoval tyto aktivity a umožnil souboru užívat prostory školy. Václav Stuchlý (zemřel 23. 12. 2000, v 86 letech) – rodák z Košatky, asis- Josef Dlouhý - ředitel ZDŠ ve tent na katedře HV PF Staré Vsi nad Ondřejnicí Ostrava, folklorista, po celý život se věnoval lidovým písním a muzicírování převážně na Těšínsku. Ondřejnici pomohl svým odborným vedením tvořit „Taněc z Košatky“, především s využitím původních zápisů a instrumentace. Stal se naším odborným poradcem a sledoval stále vývoj a činnost souboru. Dr. Jaromír Gelnar – redaktor hudební redakce Čs. rozhlasu v Ostravě. Od samotného počátku existence souboru sledoval jeho vývoj. K 10. výročí souboru v roce 1987 připravil veřejnou nahrávku rozhlasu ve Staroveském zámku. Etnograficky zařadil soubor na Dr. Jaromír Gelnar

42 Odešli od nás

„jihozápad Ostravy“ v rámci Moravského Lašska. Jeho zájem o naši činnost byl pro nás výraznou morální podporou. Vincenc Socha (zemřel v roce 1970, v 67 letech) – učitel, sběratel lidových písní v oblasti Lhotky a Kozlovic. Jeho zápisky písní a tanců se staly základem repertoáru souboru. V závěru života Vincence Sochy měla Eliška Krejčíčková příležitost setkat se s ním. Jeho rady a zkušenosti se pak snažila uplatnit v práci se souborem. Božena Peterková – patřila mezi obdivovatele souboru Ondřejnica, lidová básnířka, zpěvačka, lidová skladatelka písní z Janovic. Její písně s přírodní, milostnou tématiVincenc Socha kou se staly součástí repertoáru souboru. Božena Peterková znala velmi dobře L. Havláka – pěvce ND, původem z Fryčovic. Tak vznikly širší kontakty s významnými umělci ND (setkání ve Staré Vsi nad Ondřejnicí u příležitosti sedmdesátin Eduarda Hakena). Anna Dřevjaná – sestra Boženy Peterkové z Janovic, také zpěvačka, lidová skladatelka, autorka několika zpěvníků. Společně se sourozenci (paní Peterkovou a panem Kozlem) byli zakladateli Ondrášovských slavností v Janovicích, kterých se Ondřejnica pravidelně zúčastňovala. Jiřina Králová (zemřela 22. 6. 1998, v 86 Božena Peterková letech) - krojová znalkyně a odborná poradkyně z Českého Těšína. Bydlela v malém havířském domku, byla radost do něj vstoupit. Citlivý člověk se tu setkal s historií, s tím, jak kdysi žili a jak se oblékali naši předkové. Oceňujeme u ní především její vztah k souborům z regionu Těšínska a Lašska. Pro všechny, tedy i pro nás, si našla čas, aby ze zanikajících pramenů zrekonstruovala náš nížinný lašský kroj. Pan Milan Kvak (zemřel v roce 1997, v 51 letech) – řidič autobusu JZD Odra, věrný pomocník a přítel Milan Kvak – řidič autobusu Ondřejnice. JZD Odra

Odešli od nás

43

Seznamy členů Seznam členů v roce 1977 Irena Bystroňová, Yvona Černošková, Zbyněk Grochol, Táňa Hronová, Petr Jeniš, Milan Kanclíř, Milan Korpas, Eliška Krejčíčková, Vladimíra Kubíková, Jana Kučová, Markéta Lýsková, Marie Matějová, Táňa Novobilská, Radana Pchálková, Dalibor Plaček, Kamil Plaček, Leoš Plaček, Petr Plaček, Radomír Plaček, Rostislav Plaček, Vlasta Plačková, Eva Polášková, Ota Robenek, Roman Sedlář, Kateřina Stolinská, Jana Stuchlá, Roman Šperlín, Simona Venclíková, Zdeňka Vijačková, Dagmar Vychodilová, Věra Závidčáková, Anna Zjavková, fotograf Arnošt Polášek, kronikářka Alena Chvostková, zpěvák Zdeněk Lýsek. Členové souboru v letech 1978–2001 Děti: K. Balášová, J. Beránková, D. Bičanovská, P. Bartošková, B. Bernátová, M. Březinová, H. Černíková, M. Dlabačová, Š. Dostálová, M. Dobiasová, I. Drdová, V. Drdová, K. Duhanová, P. Filipcová, V. Filipcová, A. Foltová, T. Franková, K. Galásková, H. Hájíčková, M. Hanzelková, V. Hrušková, J. Havranová, K. Holaňová, B. Hlavková, M. Hlavková, L. Hýlová, Z. Hýlová, L. Hynečková, G. Janáčková, I. Janáčková, M. Janečková, K. Janošková, L. Javorková, M. Kantorová, S. Kantorová, R. Klímová, E. Koutníková, V. Kučerová, L. Kučová, G. Kudělková, H. Kuchařová, E. Kuklová, M. Londinová, R. Lyčková, A. Máchová, J. Máchová, M. Máchová, L. Maluchová, P. Maluchová, L. Markovová, J. Martenková, D. Matějová, B. Menšíková, P. Menšíková, E. Mertová, M. Nelhýblová, P. Nováková, A. Novobilská, B. Novobilská, K. Novobilská, R. Nyklová, L. Oplerová, K. Oplerová, L. Paličková, R. Paličková, L. Polášková, L. Procházková, I. Přečková, E. Ryšavíková, K. Sošková, S. Stabravová, E. Strnadlová, P. Šperlínová, K. Štětková, P. Šupíková, S. Šupíková, G. Tomečková, E. Tošenovská, J. Tylečková, S. Tylečková, D. Zekuciová, L. Zemánková, J. Holbein, J. Hrabovský, K. Kantor, T. Klečka, R. Komárek, M. Krivjanský, R. Lička, T. Lyčka, J. Merta, D. Novák, D. Markov, J. Plaček, P. Polášek, M. Ryšavík, J. Sýkora, M. Sýkora, R. Šebesta, D. Tyleček, M. Tyleček, P. Vaněk, J. Vidličková, S. Vašíčková, L. Zemánek. Taneční skupina: L. Balcarová, L. Baručáková, R. Benešová, R. Blinková, K. Černošková, S. Dostálová, Z. Foltová, P. Hanzelková, E. Harabišová, Z. Hložanková, K. Holaňová, A. Chvostková, D. Chvostová, E. Chvostková, J. Jančová, M. Javorková, P. Javorková, J. Kaločová, P. Kanclířová, B. Kubincová, J. Kučerová, D. Kučerová, S. Koutná, J. Krupová, J. Lazecká, H. Lednická, G. Lišková, A. Máchová, P. Máchová, J. Maralíková, K. Maralíková, L. Milatová, V. Novobilská, H. Ondrejičková, L. Oplerová, J. Paličková, L. Paličková, M. Peterová, S. Petreková, E. Polášková, J. Polášková, Z. Polášková, L. Ranochová, V. Rumianová, M. Stryková, R. Suchánková, S. Svobodová, P. Šebestová, K. Šebestová, K. Šichorová, Z. Šindelová, D. Škrdentová, R. Škudenková, Jolana Šperlínová, Milena Šperlínová, Martina Šperlínová, Š. Šprochová, E. Štalmachová, L. Tomečková, G. Tylečková, P. Tylečková, S. Valová, V. Valová, I. Vidličková, G. Vijačková, Y. Voráčová, J. Zapletalová, J. Zezulková, M. Zezulková, L. Zubalová, I. Adamus, J. Adamus,

44 Seznam členů

D. Dostál, J. Henčl, R. Hrabovský, J. Chmelíček, M. Chvostek, R. Javora, S. Kalousek, K. Kantor, O. Káňa, J. Klich, J. Kocián, J. Korpas, M. Korpas, I. Kopetschke, J. Krejčí, P. Kudělka, M. Laššo, P. Lička, T. Lipovský, V. Lukša, M. Lyčka, J. Lýsek, A. Novobilský, O. Mlčoch, F. Mravec, J. Polášek, K. Polášek, M. Polášek, R. Quitt, V. Ranocha, A. Smrkta, M. Staněk, L. Ševčík, P. Špaček, R. Šperlín, B. Tyleček, Z. Vala, P. Vaněk, R. Vidlička, T. Vijačka, J. Viteker, T. Vojtek, L. Vymětal, M. Zbořil, V. Zetek, P. Zezulka, M. Zezulka. Cimbálová muzika: P. Bystřičanová, J. Hýlová, J. Paličková, R. Pchálková, K. Stolinská, M. Šperlínová, R. Šperlínová, V. Zezulková, M. Drabina, V. Hlosta, M. Hýl, J. Chudík, P a P. Kopičkovi, J. Jemelka, P. Malucha, K. Palička, P. Palička, D. Plaček, P. Plaček, R. Plaček, O. Robenek, P. Rokyta, I. Šperlín, K. Šperlín, J. Vrtný. Zpěv: J. Hrabovská, M. Matějová, V. Závidčáková, E. Tošenovská, L. Paličková, M. Zezulková, P. Palička, K. Palička, K. Šperlín, J. a R. Hrabovští, E. Kuklová. Spolupracovníci: B. Bičanovská, D. Foltová, Z. Fojtíková, A. Galásková, K. Haas, M. Harabišová, O. Hofer, manželé Hrabovští, K. Hrubá, J. Hůlka, M. Hýl, manželé Hýlovi, H. Janošcová, V. Krejčíček, B. Londinová, manželé Máchovi, A. Novobilská, M. Nyklová, D. Markovová, manželé Oplerovi, K. Palička, E. Paličková, I. Palička, M. Paličková, J. Pěkniková, J. Sedláček, M. Sýkorová, J. Štětková, O. Štětka, E. Tylečková, Z. Vrbová, J. Žáková.

Dagmar Foltová a Eva Paličková – správkyně krojů a rekvizit Zvláštní poděkování patří paní Dagmar Foltové a Evě Paličkové, které obětavě pečují o kroje a rekvizity. Paní Dagmar Foltová vystupovala v programu s dětmi jako hospodyně, byla vždy přítomna všude, kde soubor vystupoval. Obě jmenované jsou nedílnou součástí souboru Ondřejnica. Zároveň děkujeme za dlouholetou práci s dětmi Jolaně Tomečkové-Šperlínové, oceňujeme její schopnost taneční a organizátorskou. Seznam členů v roce 2002 Přípravka: Iva Adamusová, Lucie Adamusová, Kristýna Daňková, Klára Hamalová, Seznam členů

45

Barča Hankusová, Tereza Hankusová, Vojtěch Hofírek, Daniela Hofírková, Patricie Hýlová, Klára Hynečková, Jakub Choleva, Veronika Jahodová, Karolína Kaová, Jana Kantorová, Kristýna Kučová, Tadeáš Koval, Hanka Kovalová, Patrik Lipovský, Vojtěch Matura, Tomáš Navařík, Adam Novobilský, Veronika Pindorová, Tonda Sedlář, Radim Sýkora, Martin Šubert, Katka Tomečková, Eva Tylečková, Romana Venglářová, Monika Vijačková, Tereza Záhorcová, Denisa Žatková, vedoucí Pavla Hranická a Lenka Adamusová. Děti: Tereza Beťáková, Soňa Bičanovská, Klára Doležílková, Markéta Fialová, Martina Fialová, Ivona Francová, Veronika Fukalová, Daniela Hamalová, Vladimír Harabiš, Radka Hermanová, Kamila Holaňová, Zuzana Holbeinová, Jakub Hranický, Klára Hranická, Martina Jagrová, Zuzana Jagrová, David Janečka, Martin Janečka, Jaroslav Jiříček, Adéla Judasová, Jolana Tomečková – bývalá taneč- Blanka Kopřivová, Kateřina Korpasová, Veronika nice, dlouholetá vedoucí nejmen- Koutná, Denisa Materová, Zita Mickertsová, ších dětí Adéla Paličková, Vanda Paličková, Kristýna Plačková, Lenka Sedláčková, Sýkorová Adéla, Stružka Jiří, Špačková Martina, Špačková Veronika, Šperlín David, Hana Šubertová, Jana Šuláková, Eva Tylečková, Barbora Vaňková, Tereza Voráčová, Dorota Voráčová, vedoucí Adéla Adamusová, Jana Paličková a Iva Plačková. Dospělí: Ivo Adamus, Jiří Adamus, Adéla Adamusová, Svatava Beťáková, Alena Čechová, Vladimír Černošek, Michal Franc, Jakub Henčl, Pavla Hranická, Lea Hýlová, Antonín Kobližka, Vojtěch Kobližka, Jaromír Konečný, Markéta Kovalová, Miloslav Kratochvíl, Eliška Krejčíčková, Tomáš Lipovský, Gabriela Lišková, Kateřina Nezhodová, Eva Paličková, Jana Paličková, Silvie Paličková, Jiří Polášek, Hana Sošková, Martin Staněk, Pavlína Sýkorová, Petr Špaček, Šárka Špačková, Elen Šperlínová, Renáta Vaňková, Tomáš Vojtek, Věra Závidčáková, Petr Zezulka, Marcela Zezulková, Ladislava Zubalová, vedoucí Yvona Voráčová. 25 let je dlouhá doba a naše záznamy během těchto let nejsou zcela přesné, je možné, že některá jména našim kronikářům vypadla. Proto se omlouváme. Jak šla léta, společně jsme prožívali svatby členů souboru, narození dětí, úspěšné ukončení studia a samozřejmě životní jubilea, bohužel také smutné chvíle rozloučení.

46 Seznam členů

Ondřejnica v současnosti z mého pohledu Ondřejnica? Malebná říčka protékající částí Lašska. Ondřejnica? Soubor lidových písní a tanců, který čerpá hudební písňovou a taneční inspiraci na březích výše jmenované řeky. Ondřejnica? Cimbálová muzika, bez níž by hledání, objevování, zpívání a tancování souboru Ondřejnica nebylo možné. Ondřejnica? Jedna z mých životních lásek. Před čtvrt stoletím se stala součástí mého života a já se stala součástí Ondřejnice. Ondřejnica? Eliška Krejčíčková, zakladatelka souboru. V kraji s narušenou folklórní tradicí rozdmýchala poslední jiskřičky lidové hudebnosti, zpěvnosti a tanečnosti. Ve mně probudila novou, do té doby nepoznanou, touhu po hledání a objevování pocitů ukrytých v textech, melodiích a pohybu u našich předků, ale i v současné generaci a ve mně samotné. Způsob její práce mne velice ovlivnil ve zpracování lidových materiálů. Stejně jako Eliška bych i já ráda zachovávala původnost a čistotu folklóru našeho regionu. Svět se však vyvíjí ve všech směrech. Tak je to také s lidovým uměním. Jde o to, že obsah zůstává zachován, ale mění se forma sdělení obsahu. Musím počítat s tím, že současný tanečník, či zpěvák chce vložit do interpretace svou osobnost. Nebráním tomu. Naopak, dělá mi to nesmírnou radost, že při vzniku nového díla se stáváme jednou duší, jedním tělem. A o to jde! Mít společné potěšení a příjemné pocity z procesu tvoření. To je současná Ondřejnica. Ondřejnica? Tanečníci, zpěváci, muzikanti ale především drazí přátelé a kamarádi. Těžko se vyjadřuje slovy …. Jdeme společnou cestou (tou folklorní) a snad v podvědomí každý cítí, proč tomu tak je. Snad nás spojuje podobné vnímání světa, hřejivé tóny písniček, pěkné vzpomínky, společné těšení na časy budoucí … Co si přát dál do dalších let? „Ať je veselo, ať je tu živo, ať se tancuje, ať se tu zpivo!“ (B. Peterková) S láskou Yvona Voráčová Yvona Voráčová – zakládající členka souboru a současná vedoucí taneční skupiny dospělých

Ondřejnica v současnosti z mého pohledu

47

Obec Stará Ves nad Ondřejnicí Existence obce Stará Ves nad Ondřejnicí je potvrzena roku 1267 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku. S osobou biskupovou je spojeno i tehdejší jméno Bruneswerde. Už v roce 1526 byl Staré Vsi olomouckým biskupem Stanislavem urzem udělen znak a právo pečetit černým voskem. Z této historické podoby vycházejí i moderní obecní symboly, které byly obci schváleny v roce 1999. Od poloviny 16. století do roku 1904 jsou osudy obce spojeny se šlechtickými rody Syrakovských a Podstatských. Od roku 1980 připadá k obci místní část Košatka, ležící v těsné blízkosti jistebnických rybníků. Košatkou protékají řeky Odra a Lubina, staroveská část se rozkládá po obou březích řeky Ondřejnice - pravobřežního přítoku Odry. Košatka přímo sousedí s hranicí CHKO Poodří a prochází jí cykloturistická trasa Poodřím. Starou Vsí vede značená turistická trasa Krásné Pole – Paskov. Malebná příroda okolí Košatky okouzlila básníka Petra Bezruče natolik, že patřil k jejím častým návštěvníkům a na památku vepsal roku 1947 několik řádků do košatecké kroniky. Dominantu obce Stará Ves nad Ondřejnicí tvoří zámek. Toto reprezentativní sídlo venkovské šlechty je vystavěno v renesančním stylu a svou slohovou čistotou i výjimečnou výzdobou se řadí k významným památkám Moravy a Slezska. Byl vystavěn v letech 1560–1570 zřejmě na místě původní tvrze rodem Syrakovských. Renesanční zámek je nápadně zdoben figurálními sgrafity. Výzdoba zachycuje výjevy ze Starého i Nového zákona, motivy tureckých válek i scény ze soudobého života. Arkádové nádvoří je využíváno pro koncerty. Severněji leží kostel svatého Jana Křtitele, který byl vystavěn v letech 1587–1589 stejným rodem. Zakladatele Ctibora Syrakovského připomínají erby a nápis na vstupním kamenném portálu. Historicky cenné jsou čtyři pískovcové reliéfy – náhrobní kameny zobrazující Jaroše a Ctibora Syrakovského s jejich manželkami. Přilehlá fara slouží jako středisko křesťanské mládeže. Obec má v současnosti 2450 obyvatel. Její katastrální území hraničí na severu, za kopci Sakrovcem (273 m) a o něco vyšším Klíncem (281 m), s obcí Proskovicemi, která se dnes již počítá k Ostravě. Oba kopce od sebe odděluje pravobřežní přítok Ondřejnice – Jarkovský potok, staroveský katastr sousedí kromě zmíněných Proskovic s Krmelínem, Brušperkem, Trnávkou a Petřvaldem. Pro úplnost pak ještě na severozápadě s jistebnickými rybníky a katastrem Jistebníku. Nepřehlédnutelnou moderní dominantou je budova ZŠ, zasazená mezi historické budovy zámku a kostela. Osobnost T. G. Masaryka připomíná socha, umístěná naproti průčelí zámku. Středem obce probíhá hlavní silnice 1/58 Ostrava – Rožnov pod Radhoštěm, s ní se kříží silnice spojující Ostravu s Brušperkem a vedoucí dále k Hukvaldům. Spojení s oběma důležitými centry, Ostravou i Frýdkem-Místkem, umožňuje také autobusová doprava. Základní občerstvení může poskytnout čerpací stanice u hlavní silnice, dále je možno navštívit cukrárnu U Dědoušků, restauraci Myslivna, Hrot, Sokolka,U Dvou babek

48 Obec Stará Ves nad Ondřejnicí

a také Odra v Košatce. V provozu je také lékařská ordinace a výdejna léků, své služby nabízí autoservis a cykloservis. Významným rysem obce je bohatý společenský život založený na mnohaletých tradicích. Popularitu si získalo Staroveské zámecké léto. Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica využívá stylových prostor zámku k přehlídkám folklórních souborů z domova i zahraničí. Obnovena byla stará selská tradice tzv. „jízdy kole obila“, kdy jsou na koních a povozech objížděny hranice obce. Patronu kostela je věnována místní pouť. Centrem sportovního dění je areál TJ s asfaltovým hřištěm, krytou halou, s restaurací a zázemím. Družstvo mužů patří k dlouholetým účastníkům 1. ligy v národní házené. Slovo starosty V názvu naší obce se objevuStarosta obce Stará Ves n/O je slovo Ondřejnice, pojmenování ing. Dalibor Dvořák říčky, která má Starou Ves odlišit od obcí se stejným názvem. Stejně tak se v životě obce zabydlelo slovo Ondřejnica, které naši obec odlišuje od ostatních tím, že je názvem folklórního souboru, který již 25 let přináší radost našim spoluobčanům. Když jakákoliv skupina začne pracovat na společném díle, většinou se jedná o vrstevníky. Dnes však můžeme říct, že činnost tohoto tělesa prochází napříč generacemi. Děti ze školky se ptají, kdy budou moci navštěvovat soubor, kdy budou moci zpívat a tančit a zároveň se předvést divákům, a ti starší již sbírají vavříny, nejen na národních přehlídkách, ale i na mezinárodních festivalech. Stará Ves je obec s bohatou kulturní historií a určitě je její pýchou to, že se našli obětaví lidé, kteří svůj volný čas věnují rozvíjení a připomínání lidových tradic. Nedovedeme si představit žádnou kulturní akci, kde by Ondřejnica chyběla, a „Zámecké léto“ se už dlouho řadí mezi to nejlepší na naší obecní kulturní scéně. Obec Stará Ves nad Ondřejnicí

49

Byl bych rád, kdyby elán, se kterým byl soubor založen, byl nakažlivý natolik, aby 25 let nyní oslavovaných, bylo jen dílčím úspěchem, který naši obec proslavuje po celém světě, a abychom mohli slavit další pěkná výročí. Pokud jsou oslavy doprovázeny písničkou a tancem, jsou o to příjemnější. Závěrem mi dovolte jeden citát: „Radost, kterou působíme druhému, má podivnou vlastnost: odrazem se neoslabuje, ale vrací se k nám košatější a zářivější“. Starosta obce, ing. Dalibor Dvořák Obecní úřad, 739 23 Stará Ves nad Ondřejnicí, telefon: 0658/669 201 e-mail: [email protected] http://www.staraves.cz

50 Závěrem

Závěrem Během uplynulých pětadvaceti let jsem v souboru poznala mnoho dobrých lidí – dětí i dospělých. Bylo nás třicet, padesát, někdy už více než sto. Ve venkovských podmínkách to není málo. Aby takový soubor mohl existovat, musí mít spolehlivé vedení. Chtěla bych proto vyslovit své poděkování za velkou obětavost všem svým nejbližším spolupracovníkům. Děkuji i těm, kteří se mnou začínali a vytvořili dobré základy našeho souboru. Děkuji také rodičům a známým, kteří nám ochotně pomáhají při zajišťování našich vystoupení a ostatních akcí. A za nás všechny chci také poděkovat našim rodinám za pochopení, které nám umožňuje věnovat se ušlechtilé činnosti, o které si myslíme, že není jen pouhým vyplněním volného času, ale že nesmírně obohacuje ty, kteří se jí věnují, že přináší potěšení a chvíle dobré pohody i těm, kteří jsou nám nakloněni a jsou našimi přáteli. Nelze v této chvíli díkůvzdání zapomenout na podporu našeho souboru ze strany obecního úřadu, vedení základní školy ve Staré Vsi a v Krmelíně a našich sponzorů. A co říci závěrem? Určitě bych chtěla vyslovit neskromné přání, aby staroveská „Ondřejnica“ neztratila důvěru všech, kteří ji mají rádi, aby měla málo nepřátel, aby se těšila stále větší přízni vás všech. Eliška Krejčíčková

51

Obsah Úvodem ......................................................................................................................... 3 Charakteristika souboru ............................................................................................... 4 Hodně štěstí, Ondřejnico! ............................................................................................. 5 Jak šel čas ....................................................................................................................... 7 Vyznání Elišky Krejčíčkové ........................................................................................ 27 Pozdravy a vzpomínky ............................................................................................... 28 Odešli od nás................................................................................................................ 41 Seznamy členů ............................................................................................................ 44 Ondřejnica v současnosti ........................................................................................... 47 Obec Stará Ves nad Ondřejnicí .................................................................................. 48 Závěrem ....................................................................................................................... 50

Zakládající členové souboru Yvona a Roman

Slavnosti v Dolní Lomné

Porada vedení souboru před vystoupením, rok 1994

22.8.1998 – Sochovy slavnosti

Trio

Umělecká vedoucí a zakladatelka souboru Eliška Krejčíčková

Svaty Juři na koničku jedě …

Dětská Strážnice

Název: 1977–2002 Ondřejnica Vydalo: Občanské sdružení Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica za přispění UK Department for International Development a Svazu obcí - Region Poodří Fotografie: Vladimír Černošek a archiv Stran: 58 Sazba a tisk: JK & JK, dr. Jaroslav Kunz, Brušperk Náklad: 500 ks V roce 2002

e

No title

Recommend Documents