Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Analýza stresových faktorů na pracovišti Bakalářská práce
Vedoucí práce: Mgr. Lucie Strachotová
Monika Lysáková
Brno 2011
Děkuji mé vedoucí práce za odborné připomínky a rady, které jsem použila při zpracování bakalářské práce. Velké díky patří také mému příteli a ostatním, kteří mi pomáhali.
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Analýza stresových faktorů na pracovišti“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne 23. května 2011
__________________
Abstract Lysáková, M., Analysis of the stress factors in the workplace. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2011. The Bachelor thesis on the theme of “Analysis of the stress factors in the workplace” approaches the problem of stress in the exercise of profession of teacher and evokes the existence, the recurrence and the intensity of the stress factors in the primary school Merhautova, Brno. The first part approaches the theory of the stress, its particular factors, the assertivity, the question of the mental health and above all, the stress of the teacher. In the second part we mention the data on the concrete existence of stress in this school. The research is made with a quantitative method and all the useful information was obtained through a questionnaire. In conclusion of the practical part, we present some propositions and recommendations to eliminate the stress, at the same time for the school management and for the teachers. Keywords Stress, stress factors, stress in the workplace, mental health, assertivity, manage stress.
Abstrakt Lysáková, M. Analýza stresových faktorů na pracovišti. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. Bakalářská práce na téma Analýza stresových faktorů na pracovišti přibližuje problematiku stresu v oblasti výkonu pedagogické profese a zabývá se výskytem, četností a intenzitou stresových faktorů na konkrétní ZŠ Merhautova. První část je zaměřena na teorii stresu, jednotlivé stresové faktory, asertivitu, otázku duševního zdraví a především na stres u pedagoga. Teoretická část je uzavřena popisem možných technik ke zvládnutí stresu. Ve druhé části uvádíme míru výskytu stresu v dané základní škole. Výzkum je proveden kvantitativní metodou a všechny potřebné informace jsou získány prostřednictvím dotazníku. V závěru praktické části uvádíme návrhy a doporučení k eliminaci stresu jak pro vedení školy, tak pro pedagogy. Klíčová slova Stres, stresové faktory, stres na pracovišti, duševní zdraví, asertivita, zvládnutí stresu.
Obsah
5
Obsah 1
2
Úvod a cíl práce
11
1.1
Úvod ......................................................................................................... 11
1.2
Cíl práce ...................................................................................................12
1.3
Metodika ..................................................................................................12
Teoretická část
13
2.1
Co je to stres? ...........................................................................................13
2.2
Druhy stresů.............................................................................................13
2.2.1
Pozitivní stres...................................................................................13
2.2.2
Negativní stres .................................................................................14
2.3
Všeobecný adaptační syndrom (GAS) .....................................................15
2.4
Dělení stresových faktorů ........................................................................16
2.5
Příznaky stresu......................................................................................... 17
2.5.1
Chování a jednání (behaviorální) .................................................... 17
2.5.2
Psychika – psychologické příznaky ................................................. 17
2.5.3
Fyziologické příznaky.......................................................................18
2.5.4
Psychosomatické nemoci .................................................................18
2.6
Příčiny stresu ...........................................................................................19
2.6.1
Vnější................................................................................................19
2.6.2
Vnitřní ..............................................................................................19
2.7
Časový tlak .............................................................................................. 20
2.8
Stres na pracovišti................................................................................... 20
2.9
Možnosti omezení stresu na pracovišti .................................................. 22
2.10 Vztahy na pracovišti................................................................................ 23 2.11 Asertivita a stres ..................................................................................... 24 2.12 Duševní hygiena...................................................................................... 26 2.13 Stres u pedagoga ..................................................................................... 26 2.13.1
Zdroje stresu u pedagoga................................................................ 27
2.14 Jak zvládat stres...................................................................................... 28
Obsah
3
4
6
2.14.1
Relaxace .......................................................................................... 29
2.14.2
Jóga ................................................................................................. 30
2.14.3
Meditace...........................................................................................31
2.14.4
Autogenní trénink (AT) ...................................................................31
Praktická část
33
3.1
Empirický výzkum .................................................................................. 33
3.2
Charakteristika objektu zkoumání ......................................................... 33
3.3
Dotazníkové šetření ................................................................................ 34
3.4
Výzkumné otázky a hypotézy.................................................................. 35
3.5
Zkoumaný vzorek.................................................................................... 35
Výsledky
39
4.1
Subjektivní pociťovaná míra stresu ........................................................ 39
4.2
Následky působení stresu ....................................................................... 45
4.3
Zjišťování postojů a vztahů k vykonávanému povolání ......................... 52
4.4
Vztah mezi podřízeným a nadřízeným ................................................... 58
4.5
Vyhodnocení výzkumných otázek a hypotéz .......................................... 63
5
Diskuze
64
6
Návrhy a doporučení
67
6.1
Vedení školy ............................................................................................ 67
6.2
Pedagogové ............................................................................................. 67
6.3
Konkrétní návrhy.................................................................................... 68
6.3.1
Kurz asertivity ................................................................................. 68
6.3.2
Kurz jógy ......................................................................................... 68
6.3.3
Smlouvy mezi učiteli a rodiči .......................................................... 69
7
Závěr
71
8
Literatura
72
Přílohy
75
A
76
Dotazník
Seznam obrázků
7
Seznam obrázků Obr. 1
Rozhodování o povaze stresu
15
Obr. 2
Jak často pociťujete stres v pracovním procesu?
39
Obr. 3
Jaký faktor stresu Vás nejvíce ovlivňuje?
40
Obr. 4
Vyhovuje Vám pracovní prostředí?
41
Obr. 5
Cítíte se být přepracován/a?
42
Obr. 6
Cítíte se být dostatečně finančně odměněni za svou práci?
43
Obr. 7
Tvoříte společně s dalšími spolupracovníky na pracovišti tzv. „dobrý tým“? 44
Obr. 8
Máte žáka/y, který/kteří Vás stresuje/í?
Obr. 9
Pociťujete často nějaké zdravotní nebo tělesné potíže, které přičítáte práci? 46
Obr. 10
Nejčastější potíže při práci
46
Obr. 11
Způsobují Vám pracovní starosti potíže se spánkem?
47
Obr. 12
Stravujete se zdravě a pravidelně?
48
Obr. 13
Považujete současný systém stravování a občerstvení ve škole za vyhovující?
49
45
Obr. 14
Máte čas věnovat se činnostem, které by Vám pomohly snížit pocity stresu? 50
Obr. 15
Umožňují Vám časové nároky práce dobře skloubit soukromý a rodinný život?
51
Potýkáte se v současnosti i s nějakými závažnými soukromými problémy?
52
Obr. 17
Máte svoji práci rád/a?
53
Obr. 18
Jeví se Vám být Vaše práce zajímavou a pestrou?
54
Obr. 19
Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete?
55
Obr. 16
Seznam obrázků
8
Obr. 20
Máte k plnění pracovních úkolů vždy a včas potřebné informace? 56
Obr. 21
Práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem přijmu. 57
Obr. 22
Dělá, podle Vašeho názoru, zaměstnavatel nějaká opatření proti stresu a pro kompenzaci neúměrné pracovní zátěže?
59
Obr. 23
Jak byste ohodnotil/a přístup vedení k Vám jako podřízeným?
60
Obr. 24
Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit?
61
Obr. 25
Cítíte nátlak z vedení?
62
Obr. 26
Do jaké míry jste spokojená/ý s vedením školy?
63
Seznam tabulek
9
Seznam tabulek Tab. 1
Pohlaví
36
Tab. 2
Věk
36
Tab. 3
Povolání
37
Tab. 4
Vzdělání
37
Tab. 5
Délka zaměstnání na pracovišti
38
Tab. 6
Jak často pociťujete stres v pracovním procesu?
39
Tab. 7
Jaký faktor stresu Vás nejvíce ovlivňuje?
40
Tab. 8
Vyhovuje Vám pracovní prostředí?
41
Tab. 9
Cítíte se být přepracován/a?
42
Tab. 10
Cítíte se být dostatečně finančně odměněni za svou práci?
43
Tab. 11
Tvoříte společně s dalšími spolupracovníky na pracovišti tzv. „dobrý tým“? 44
Tab. 12
Máte žáka/y, který/kteří Vás stresuje/í?
Tab. 13
Pociťujete často nějaké zdravotní nebo tělesné potíže, které přičítáte práci? 46
Tab. 14
Způsobují Vám pracovní starosti potíže se spánkem?
47
Tab. 15
Stravujete se zdravě a pravidelně?
48
Tab. 16
Považujete současný systém stravování a občerstvení ve škole za vyhovující?
49
45
Tab. 17
Máte čas věnovat se činnostem, které by Vám pomohly snížit pocity stresu? 50
Tab. 18
Umožňují Vám časové nároky práce dobře skloubit soukromý a rodinný život?
51
Potýkáte se v současnosti i s nějakými závažnými soukromými problémy?
52
Tab. 19
Seznam tabulek
10
Tab. 20
Máte svoji práci rád/a?
53
Tab. 21
Jeví se Vám být Vaše práce zajímavou a pestrou?
54
Tab. 22
Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete?
55
Tab. 23
Máte k plnění pracovních úkolů vždy a včas potřebné informace? 56
Tab. 24
Práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem příjmu. 57
Tab. 25
Dělá, podle Vašeho názoru, zaměstnavatel nějaká opatření proti stresu a pro kompenzaci neúměrné pracovní zátěže?
58
Tab. 26
Jak byste ohodnotil/a přístup vedení k Vám jako podřízeným?
59
Tab. 27
Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit?
60
Tab. 28
Cítíte nátlak z vedení?
61
Tab. 29
Do jaké míry jste spokojená s vedením školy?
62
Tab. 30
Asertivita I – informace o kurzu
68
Tab. 31
Plán jógy
69
Tab. 32
Plán jógy 2
69
Úvod a cíl práce
11
1 Úvod a cíl práce 1.1
Úvod
V dnešní moderní a uspěchané době, je stres stále diskutovanějším tématem. Tento pojem se skloňuje ve všech pádech a je dnes již nedílnou součástí snad každé oblasti lidského bytí. O stresu se hovoří a píše jako o civilizační chorobě. Přesto však mnoho lidí netuší, co přesně stres znamená a nakolik se dotýká jejich každodenního života. Jedni neví, co si pod tímto pojmem představit, druzí pak, přestože jsou o stresu dostatečně informováni, si často nepřipouštějí, že by se mohl týkat také jich. Lidé zlehčují nebo naprosto ignorují průvodní příznaky stresu, na řešení neustávajících obtíží pak nemají čas a odtud je již jen krůček k závažným problémům či poruchám. Dnešní doba je velmi hektická, vše se dělá rychle a bez rozmyslu. Aby člověk udržel krok, není pro skutečný odpočinek prostor. Takto rychle uvažujeme, nicméně si již neuvědomujeme, jak zásadně se tento nesprávný a zrychlený způsob života odráží na našem zdraví a jak výrazně nás často může ohrozit na životě. Přesto však nemůžeme stres brát pouze jako špatný. Přestože jeho nadmíra škodí, mohou v životě nastat situace, kdy nám naopak stres pomáhá přežít. Přinutí nás k útěku z hořící budovy či před jiným útokem, vyburcuje nás k výkonům, kterých bychom běžně nebyli schopni. Bez stresu by nebyly žádné touhy, starosti ani zájmy, které člověk k životu bezpodmínečně potřebuje. Celkově je otázka stresu poměrně komplikovaná a zorientovat se v ní vyžaduje určité úsilí. Především realizace poznatků v běžném životě je pak velmi obtížná a často kritická část celého boje se stresem. Někdo stres nepociťuje tak často, jiný ho však prožívá více než by měl. Příčin stresu je nespočet a často se s nimi setkáváme, aniž bychom je výrazněji pocítili. Přesto jsou oblasti, kde je nadmíra stresu nežádoucím, mnohdy ovšem velmi běžným jevem. Víme také, že kdo trpí častým stresem, je vystaven značnému riziku a snižují se mimo jiné i jeho pracovní schopnosti A protože v zaměstnání stráví člověk značnou část svého života, budeme se zabývat především stresem na pracovišti. Identifikace problému, zjištění příčin, popis reakcí a možných důsledků jsou hlavními cíly práce, spolu s nalezením možností řešení a návrhy, jak stres na pracovišti eliminovat. K pozorování stresu byla vybrána Základní a Mateřská škola Merhautova v Brně, mimo jiné také proto, že pedagogové jsou uváděni na 7. místě, co se týká výskytu stresu. Na práci pedagogů je obzvláště dnes často směřována kritika z důvodu poklesu morálky dětí a mládeže. Je proto na místě předpokládat, že také na tomto pracovišti bude značná míra stresu. Zabývat se tedy budeme prostředím školy, vztahy na pracovišti a zjišťovat nejčastější příčiny stresu pedagogů. Cílem práce tedy bude zjistit, jaké konkrétní stresové faktory ovlivňují právě toto pracoviště, určit jejich míru a navrhnout možná řešení ke zmírnění stresu pedagogů.
Úvod a cíl práce
12
1.2 Cíl práce Jak již bylo zmíněno, cílem práce je zjistit, zda a v jaké míře se vyskytuje stres u pedagogů na Základní škole Merhautova v Brně. Míra výskytu stresu bude sledována pomocí kvantitativní metody formou dotazníků, které budou předloženy jednotlivým pedagogům. Z vyhodnocených odpovědí určíme nejvýraznější stresové faktory na daném pracovišti a navrhneme vhodná opatření k eliminaci stresu. Spolu s nimi doporučíme možnosti, jak předcházet samotnému vzniku stresových situací a to jak pro vedení dané školy, tak i pro samotné pedagogy.
1.3 Metodika Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se zabývá stresem obecně. Přibližuje samotný pojem stres, jednotlivé druhy stresových faktorů spolu s konkrétními druhy stresů. Věnuje se však také přímo stresu na pracovišti, zabývá se stresem pedagogů, asertivitou či duševním zdravím. Uvedeny jsou zde také všeobecné návrhy a doporučení k eliminaci stresu. V praktické části pak zjišťujeme, v jak velké míře se objevuje stres na konkrétní základní škole a s jakými stresovými faktory se pedagogové nejčastěji potýkají. V rámci výzkumu využijeme kvantitativní metodu a prostřednictvím dotazníků zjistíme potřebné informace, jež budou následně zpracovány a využity pro další návrhy a doporučení. Dotazník obsahuje části jako jsou pociťovaná míra stresu, následky působení stresu, postoje a vztahy k vykonávanému povolání, vztahy mezi podřízenými a nadřízenými. Snahou je tak nalézt vhodná opatření ke zmírnění případného stresu. Vyhodnocení dotazníků spolu s rozborem získaných informací bude uvedeno v diskuzi a samotném závěru práce. Praktickou část pak uzavírají jednotlivé návrhy a doporučení pro pedagogy i vedení školy. U konkrétních návrhů pak bude provedena kalkulace nákladů na jejich realizaci.
Teoretická část
13
2 Teoretická část V této části bakalářské práce se věnujeme stresu obecně. Pro uvedení do problematiky je zde přiblížen pojem stres jako takový, co rozumíme jednotlivými stresovými faktory a jaké jsou nejčastější příčiny stresu. Popsány jsou zde také možnosti, jak stresu čelit a předcházet. V souvislosti s tématem práce je přiblížena problematika stresu na pracovišti spolu s největšími stresovými faktory, které ovlivňují pracovní život, zvláště pak co se týče stresu u pedagoga. Zmíněno je také téma asertivity či duševní hygieny. Závěr kapitoly je pak věnován otázkám, jak nejlépe zvládnout stres.
2.1 Co je to stres? Pod tímto pojmem si každý člověk představuje něco jiného a na každého působí individuálně. Plamínek (2008, s. 124) ve své knize píše, že slovo stres můžeme definovat jako určitý „stav napětí, kterým lidský organismus reaguje na podněty (stresory).“ Podle Melgosy (2001) je stres reakcí organismu na jeho potřeby a požadavky či stav určitého fyziologického nebo psychologického napětí. Stres chápe také jako určitou přípravu na útok nebo útěk, stejně tak však může být počátkem mnoha onemocnění. Často je lidmi stres zaměňován s úzkostí nebo strachem, což bývá mnohdy předpokladem špatného chápání podstaty stresu, jeho příčin a tedy také chybně volených opatření pro jeho zvládání. Selye (1966) označuje stres jako stav, který se projevuje ve formě specifického syndromu. Tento syndrom představuje souhrn všech nespecificky vyvolaných změn. Tyto změny jsou následkem působení mnoha faktorů a jsou v rámci daného biologického systému.
2.2 Druhy stresů V této podkapitole se budeme zabývat dělením stresů. Existuje hodně druhů. Podle Mikuláštíka (2007) můžeme stres rozdělit na pozitivní a negativní, situační (zátěž v daném okamžiku) a chronický (přetrvávající delší dobu), anticipační (obavy z budoucnosti) a reziduální (neschopnost se vyrovnat s minulostí), fyzický (způsobený úrazem, velkou tělesnou zátěží, nemocí) či psychický (pocit zodpovědnosti, nemohoucnosti). Mezi nejznámější stresy patří pozitivní a negativní, proto se jimi budeme více zabývat. 2.2.1
Pozitivní stres
Pozitivní stres můžeme nazvat cizím slovem eustres. Je to stres, který se nám snaží vyvolat příjemné pocity, pomáhá nám nalézt rovnováhu a stabilitu. Je důležité ho aktivně vyhledávat (Plamínek, 2008).
Teoretická část
14
Tento druh stresu slouží jako stimulace nebo výzva, což je důležité pro akční připravenost při sportovním výkonu nebo sebeobraně. Může znamenat silný pozitivní zážitek, což může být například výhra v loterii (Mikuláštík, 2007). Plamínek (2008, s. 130) uvádí: „Lidé, kteří dokážou hledat a nalézat radost v běžných situacích života, případně i ve zvládání těžkostí, které život přináší, mají vysokou odolnost vůči stresu, a tedy předpoklady být stabilními osobnostmi.“ Pozitivní stres nevyvolává nebezpečí, ale je důležitý pro náš život (Geisselhart, Hofmann-Burkart, 2006). Negativní stres způsobují okolnosti, které se nazývají stresory, u pozitivního stresu jsou životní faktory označeny jako salutory, které posilují, povzbuzují a dodávají sílu (Křivohlavý, 2001). Také Matoušek (2003, s. 11) říká, jak nám stres může pomáhat v našem životě: „Každý člověk je více či méně vystaven životní událostem a okolnostem, které mohou být označeny jako stresující a nelze předpokládat, že by se jim mohl vždy vyhnout. V podstatě by to člověku nebylo ani prospěšné, protože stres je základní součástí života a jeho určitá míra může mít naopak příznivý účinek na životní a pracovní spokojenost člověka, podněcovat jej k větší výkonnosti, zvyšovat motivaci a posilovat jeho sebevědomí, sebedůvěru a schopnost adaptace.“ 2.2.2
Negativní stres
Negativní stres, neboli distres, vyvolává pocity nepříjemné a snaží se jedince upozorňovat na existující nebezpečí (Plamínek, 2008). Pod negativním stresem si dokážeme představit například neustálé zvonění telefonu, obtěžování kolegů, když šéf po nás chce, aby bylo všechno vyřízené (Geisselhart, Hofmann-Burkart, 2006). Distres se dělí na dvě skupiny. K akutnímu distresu dochází při zavážných dopravních nehodách, při těžkých pracovních úrazech, když nám umře milovaná osoba, zažijeme pracovní neúspěch, rozvádíme se. Tyto události trvají krátkou dobu, někdy jen okamžik. Naopak se s takovými silnými prožitky dlouze psychicky vyrovnáváme. Dlouhodobé ponižování nadřízeným, mobbing (šikana na pracovišti), špatná organizace, režim práce, dlouhodobé neshody v manželství nebo finanční potíže zahrnujeme do distresu, který se nazývá chronickým. Intenzita působení stresorů je mírnější a může kolísat, než u akutního distresu. Příznakem mohou být pocity úzkosti, únavy, napětí, vyčerpanosti. Působí nepříznivě na pracovní výkon (Matoušek, 2003; Mikuláštík, 2007). Jak uvádí Křivohlavý (2001, s. 171): „K distresu dochází tam, kde se domníváme, že nemáme dost sil a možností a kde nejsme s to – zvládnout to, co nás ohrožuje, a emocionálně nám není dobře.“ Záleží ovšem na postoji každého jednotlivce. Na každý podnět naše tělo reaguje v zásadě podle obrázku č.1 (Plamínek, 2008). Jestliže danou situaci vyhodnotíme negativně, dostáváme se přes útěk či útok do distresu. Pokud ale na situaci reagujeme pozitivně a akceptujeme ji, nastává eustres. Může se nám stát,
Teoretická část
15
že podnět vyhodnotíme jako pozitivní, ale blokujeme ho. Následkem této blokace je distres. Moderní teorie, která pochází z 90. let nám říká, že pokud sečteme stresor se stresovou reakcí, dostaneme ve výsledku stres. Stresorem, neboli stresovým faktorem, rozumíme veškeré okolnosti, které způsobují stres. Takový podnět, který působí na náš organismus, přitom může být jak vnitřní, tak vnější. Stresor vyvolává u každého jedince stresovou reakci, kterou rozumíme určitou odpověď člověka či jeho organismu na stresové faktory (Černý, 1999; Melgosa, 2001).
Obr. 1
Rozhodování o povaze stresu
Zdroj: Plamínek (2008, s. 129)
2.3 Všeobecný adaptační syndrom (GAS) Zatímco stresem jako takovým rozumíme souhrn jistých změn, které se v organismu objevují v určitém čase, všeobecný adaptační syndrom zahrnuje všechny tyto změny tak, jak se pod přetrvávajícím vlivem daného stresoru po určitou dobu vyvíjely. Zde pak hovoříme o třech stádiích, jimiž organismus v reakci na
Teoretická část
16
působení stresoru prochází. Jde o fázi poplachové reakce, rezistence a vyčerpání (Selye, 1966). Z výše zmíněného vychází také Míček, který o poplachové reakci hovoří jako o první odpovědi organismu na působení stresorů. Ty pak vytvářejí podobný typ příznaků, jimiž jsou např. bolesti hlavy, horečka, únava či pocit schvácenosti. Stádium rezistence je druhou fází, do které se jedinec dostává, je-li vystaven trvalejšímu působení stresoru. Organismus tak vyvíjí rezistenci, tedy určitou obranu, která jedinci pomáhá adaptovat se vůči stresu. Fyziologické procesy, jež byly rozrušeny během poplachové reakce, se nyní snaží obnovovat své normální funkce. Pokud je však působení zraňujícího stresoru příliš dlouhé a dosáhne bodu, kdy již organismus není schopen této zátěži odolávat, nastupuje fáze vyčerpání. Mnohé fyziologické dysfunkce vzniklé v poplachové fázi se vracejí a pokud působení stresoru trvá i po této době, dochází ke vzniku různých onemocnění, v nejhorších případech i smrti daného jedince (Míček, Zeman, 1992). Jak dále uvádí Selye, stres je přítomen v každém okamžiku těchto tří stádií, ovšem jeho projevy se v průběhu výrazně mění. Podotýká také, že mnohdy nemusí proběhnout všechny výše zmíněné fáze, abychom mohli hovořit o GAS. Většina stresorů v našem životě obyčejně způsobuje změny na úrovni prvního a druhého stádia. Těmito dvěma stádii si každý člověk projde nesčetněkrát a ve většině případů se nakonec dříve či později vzniklým změnám přizpůsobí. Takto utvářená odolnost je důležitá pro zvládání úkolů všedního dne a schopnost vyrovnat se s každodenním působením běžných stresorů. Pouze nejtěžší a trvalé stresy vedou až k případnému stavu vyčerpání, ne-li ke smrti (Selye, 1966).
2.4 Dělení stresových faktorů Existuje několik dělení stresových faktorů. Všechno na co si vzpomeneme, v nás může vyvolat stres. Příkladem může být propuštění z práce, autonehoda, ztráta blízkého, příchod návštěvy, ale i práce s počítačem a mezilidské vztahy. Autor Charly Cungi (2001) ve své knize popisuje několik druhů stresorů. Akutním stresorem se myslí, že člověk prožije nějakou traumatizující a jím neovlivnitelnou situaci jako například autonehoda, přepadení nebo znásilnění. Trauma do určité míry působí jen na osobnost jedince. Mezi další stresory patří chronické, které odpovídají opakujícím se a chronickým situacím, jakou je například pracovní přetížení, kdy člověk přijímá neúměrné množství informací, soutěživost, kdy se snaží podat co nejvyšší výkon, nebo nevyhovující pracovní prostředí. Reakce člověka se stává trvalou, případně často se opakující. Praško a Prašková (2001) uvádí 4 kategorie stresorů. Do první kategorie řadí vztahové stresory, které často souvisí s problémy v soukromém životě a vztahy mezi lidmi. Nejčastěji do nich řadíme neshody a společné bydlení s rodiči, rozvod, spory v partnerském vztahu, narození dítěte, problémy dětí ve škole. Další kategorií jsou pracovní a výkonové stresory. Do nich patří nízký příjem, ztráta práce, dluhy, konflikty na pracovišti, práce v těžkých zevních podmínkách, nuda nebo nesmyslnost pracovní činnosti, workoholismus. Předpo-
Teoretická část
17
slední kategorií jsou stresory související se životním stylem, do kterých můžeme zařadit nevyhovující bydlení, stereotypní život, chybění koníčků a zájmů, uzavřenost rodiny, nedostatek přátel. Poslední kategorií jsou nemoci, závislosti a handicapy. Jde především o závislostí na drogách, hazardu, alkoholu, ale také o tělesnou nebo psychickou nemoc vlastní nebo člena rodiny.
2.5 Příznaky stresu Obdobně jako u jiných zdravotních problémů se také u stresu setkáváme s určitou nejistotou. Člověk často cítí něco neznámého, má určitá podezření, jistý si však není a nedokáže přesně pojmenovat své stavy. Proto navštíví lékaře, jež zkoumá příznaky stavu, který jej trápí. Stejně tak je potřeba postupovat i v otázce stresu a pokusit se definovat jeho příznaky. Těch existuje velké množství, přesto je můžeme shrnout do tří základních druhů, jimiž jsou behaviorální, psychologické a fyziologické příznaky stresového stavu (Křivohlavý, 2010). Pokud člověk pociťuje některé z následujících příznaků pravidelně, měl by se nad nimi pozastavit a včas se zeptat sám sebe, zda s tím chce něco udělat. 2.5.1
Chování a jednání (behaviorální)
Jak uvádí Křivohlavý (2010) ve své knize, mezi příznaky stresového stavu, které se objevují v chování a jednání, patří především nerozhodnost, kdy má jedinec nejistotu v situacích s více možnostmi volby. V takovém případě dlouho přemýšlí, zda volit to či ono. Dalším častým příznakem je změněný denní rytmus, kdy má často člověk problémy s usínáním a spánkem samotným, dlouho bdí a probouzí se v noci. Typickým je také neustálé naříkání a bědování, pohled na svět pouze v šedých a černých barvách. Dalším projevem může být ztráta chuti k jídlu nebo naopak příjem stále většího množství jídla. Zvýšená nepozornost či snaha vyhnout se práci, úkolům nebo odpovědnosti. Ztráta chuti do práce pak často negativně ovlivňuje také kvalitu odvedené práce. Častým je také zvýšené množství vykouřených cigaret či rostoucí příjem alkoholu, objevovat se může také závislost na drogách. 2.5.2
Psychika – psychologické příznaky
K této skupině příznaků můžeme zařadit prudké a výrazné změny nálad, kdy člověk jednou prožívá velkou radost, podruhé naopak velký smutek. Častá je také zvýšená podrážděnost, popudlivost a úzkostnost. Člověk se také mnohdy zbytečně trápí s věcmi, které nejsou důležité a nepotřebuje je. Bývá hodně unavený a nadměrně se stará o vlastní zdravotní stav a fyzický zjev. Co se týká mezilidských vztahů, často člověk není schopen projevit emociální náklonnost a sympatii vůči druhým lidem. S tím také souvisí omezování kontaktu s druhými lidmi, stejně jako nadměrné snění.
Teoretická část
2.5.3
18
Fyziologické příznaky
Zde Křivohlavý zařazuje typické bušení srdce, bolesti hlavy a migrénu. Člověk ve stresu často pociťuje bolesti a svalové napětí v krční oblasti či v dolní části páteře. Stejně běžné je také svírání za hrudní kostí, nechuť k jídlu a plynatost v břišní oblasti, spojené s křečovou bolestí břicha, či výskyt průjmu. Dalším příznakem může být časté močení, ztráta sexuální touhy, případně změny v menstruačním cyklu. Běžná je také vyrážka v obličeji nebo nepříjemné pocity v krku. Stejně tak se může objevit také dvojité vidění spolu s neschopností soustředit se. Je zřejmé, že příznaků působení stresu je velké množství a s mnohými se jistě také značná část lidí denně setkává. Není však pravidlem, že každý, kdo prodělává větší dávky stresu, musí mít nutně všechny z výše uvedených příznaků. Někdy jich je více, jindy méně, ovšem i jeden z příznaků mnohdy stačí, aby jej člověk pociťoval jako určitou nemoc, která jej v životě výrazně omezuje (Mikuláštík, 2007). 2.5.4
Psychosomatické nemoci
Všechny reakce organismu na stres více či méně ovlivňují naše zdraví. V důsledku toho se pak stále častěji setkáváme se vznikem psychosomatických onemocnění, které mohou narušovat správné fungování nervového, oběhového, zažívacího, dýchacího či pohybového systému (Mikuláštík, 2007). Melgosa (2001) psychosomatické nemoci uvádí jako nemoci, které se sice projevují tělesně, jejich příčiny jsou však psychologického původu. Dále tyto nemoci dělí do skupin podle toho, jaké oblasti lidského organismu se dotýkají. Může tak jít o dermatologické obtíže spojené s padáním vlasů, akné, kopřivkou, nadměrným pocením či nejrůznějšími ekzémy, případně lupénkou. Svalové, neboli nemoci pohybového aparátu, se mohou projevovat bolestí zad, křečí nebo revmatismem. U dýchacího systému je častým problémem bronchiální astma, alergie, rýma či zánět průdušek. Psychosomatické nemoci se mohou dotýkat také pohlavního a močového traktu, kdy se objevuje zánět pochvy, premenstruální syndrom nebo problémy s udržením moči, u mužů pak např. impotence. Mezi endokrinní, neboli nemoci týkající se žláz s vnitřní sekrecí, spadá např. hypertyreóza, tedy onemocnění štítné žlázy, nebo obezita. Nemoci nervového systému se projevují úzkostí, slabostí, bolestí hlavy a svalů, tiky apod. Mikuláštík (2007) tento výčet psychosomatických nemocí doplňuje o mnohé další, např. vysoký krevní tlak, infarkt myokardu, zvýšená hladina cholesterolu, migréna, dyspepsie se sklonem k žaludečním vředům, cukrovka, chronická zácpa, zánět tlustého střeva, nadýmání, narušený imunitní systém a jiné. Ani tento seznam psychosomatických nemocí však jistě není úplný. Je také nutno podotknout, že i přes četnost, s níž se tyto nemoci v současné společnosti objevují, nemusí být jejich příčinou nutně pouze stres. Často může fungovat pouze jako určitý podpůrný faktor, který u daného člověka pomůže propuknutí nemoci, jindy je dokonce možné, že by se bez stresu tato nemoc vůbec neprojevila (Melgosa, 2001).
Teoretická část
19
S tím souhlasí také Křivohlavý (2010, s. 26), který ve své knize uvádí, že „jedno ze současných pojetí vlivu stresu na naše zdraví hovoří o tom, že stres působí jako startér či spouštěč téměř každé nemoci.“
2.6 Příčiny stresu Stresory jsou přítomné v mnoha oblastech lidské činnosti a působí na nás každým dnem. Stres samotný má pak dva základní zdroje, a to vnější, ovlivněné naším okolím, a vnitřní, spojené s naším vlastním přístupem k životu či řešením problémů. Z tohoto pohledu přiblížíme jednotlivé příčiny stresu tak, jak je uvádí Melgosa (2001). 2.6.1
Vnější
Nejčastěji jsou vnější příčiny stresu utvářeny naším zaměstnáním či studiem, nebo životem v rodině. Stejně tak se nás mohou dotýkat další okolnosti běžného života a sociální podmínky, jako např. nadměrný hluk či životní a osobní prostor. Mezi výrazné vnější příčiny patří traumatické zážitky, do kterých se řadí např. přírodní katastrofy nebo neštěstí způsobená lidmi, jako jsou dopravní nehody, války, jaderné katastrofy, pokusy o vraždu, přepadení či znásilnění. Jsou to velmi silné zážitky, které vyvolávají extrémní stres jak v průběhu dané události, tak i po ní a člověk se s nimi vyrovnává dlouhou dobu. Dalším vnějším faktorem jsou stresující události. Ty mohou být buď pozitivní (svatba, postup v zaměstnání – povýšení) nebo negativní (smrt partnera, ztráta zaměstnání). Vnější příčinou může být také každodenní frustrace, kdy hrají důležitou roli dispozice konkrétní osobnosti. Poslední příčinu označujeme jako vliv okolností života a sociální podmínky (nadměrný hluk, životní prostor, osobní prostor). 2.6.2
Vnitřní
Vnitřní příčiny stresu můžeme do jisté míry vytvářet sami, přičemž je tato skutečnost ovlivněna charakterem naší osobnosti, temperamentem či schopnosti sebeovládání. Do vnitřních příčin zahrnujeme protichůdnou volbu, kdy stres vzniká pokaždé, musíme-li se rozhodnout mezi dvěma nebo více možnostmi. Volba mezi podobnými možnostmi je pro člověka nesnadná a vyvolává pocit stresu. Obzvláště v dnešní době je výraznou vnitřní příčinou každodenní spěch a neschopnost člověka se s ním vyrovnat. Lidé mají mnoho práce a vše by chtěli stihnout v co možná nejkratším čase. A přestože pod vlivem stresu můžeme často dosahovat vynikajících výsledků, je pravděpodobné, že spěchem se nám může přihodit něco neočekávaného, cítíme-li před sebou naléhavost určitého úkolu. Určitou příčinou úzkosti může být také nejistota, ne-li přímo strach z budoucnosti. Pokud člověk neví, co se může přihodit, nejistota, kterou v sobě má, je pro něj stresující.
Teoretická část
20
Také touha po moci a majetku žene mnoho lidí do práce, i když často přesahuje jejich možnosti. Soutěží mezi spolupracovníky, aby byli nejlepší, což nevyhnutelně vede k tělesnému i duševnímu vyčerpání. Příčinou nadměrného stresu může být také pocit viny, který je ovšem v mnoha případech neopodstatněný. Člověk se v takovém případě trápí pro něco, v čem nenese žádnou vinu, v důsledku čehož pak může prožívat stres nebo dokonce upadnout do deprese.
2.7 Časový tlak Mezi další příčinu stresu patří nedostatek času a přetížení. Mnoho lidí jistě zažilo situaci, kdy se na ně řítily termíny a všechnu práci pak dělali a snažili se ji rychle dokončit na poslední chvíli. Najdou se však i tací, jimž časový tlak vyhovuje a zvládnou odvést kvalitněji práci, když se jim blíží termín odevzdání. Čas není objektivní faktor. Týká se pocitu každého jedince a způsobu, jak s časem zachází. Stresová situace spojená s přetížením může mít různé příčiny. Mezi nejčastější patří mnoho úkolů, málo času na zvládnutí těchto úkolů nebo malá zkušenost, jak přistupovat k těmto úkolům s danou jistotou (John, PetersKühlinger, 2006). Je důležité, abychom se naučili zacházet se svým časem a byli tak schopni vytvořit si plán práce. Měli bychom stihnout práci, rodinu, ale i odpočinek. Práce by měla být s volným časem v rovnováze. Pokud si dokážeme vyhradit čas na sebe sama a věnovat se např. cvičení, čtení, vaření nebo meditaci, získáme prostor a klid k uvolnění, probrání myšlenek a také odstup od různých problémů a situací v práci i doma (Kirsta, 1998). Jestliže budeme mít špatnou organizaci naší vlastní práce a špatně si rozvrhneme čas, může to vyústit v nespokojenost. Proto bychom se měli naučit efektivně využívat náš čas. To zahrnuje mimo jiné také schopnost odložit nedůležitou práci a taky se nebát a umět použít slovo ne. Je dobré umět také, pokud máme mnoho úkolů a máme tu možnost, delegovat a přenechat své, ne tak důležité úkoly, podřízeným. Můžeme se tak zaměřit na důležitou práci, kterou musíme udělat pouze my. Je samozřejmé, že máme strach nechat udělat naši práci podřízeným, ale jedině delegováním můžeme snížit naši pracovní zátěž. Pokud kolegovi řekneme všechny informace, které potřebuje k vykonání práce, nebudeme mít později žádný problém (Fritz, 2006).
2.8 Stres na pracovišti Otázka stresu na pracovišti je velmi významná, mimo jiné především proto, že člověk v zaměstnání stráví značnou část svého života a případným stresorům souvisejícím s pracovními povinnostmi čelí dnes a denně. Většina pracujících pravděpodobně zažila určitou formu stresu na pracovišti, a to z nejrůznějších příčin. Nemuseli svou práci zvládat, nebyli schopni vyřešit zadané úkoly v daném termínu, případně měli problémy se spolupracovníky, či dokonce se svým
Teoretická část
21
nadřízeným. Také nevhodné podmínky pro výkon práce dnes stále nejsou ničím neobvyklým. Je proto důležité dbát na vytvoření takových pracovních podmínek, které eliminují výskyt stresových faktorů na minimum, a to jak z pozice zaměstnavatele, tak mezi jednotlivými pracovníky. Přesto je nutné konstatovat, že dnešní doba evidentně nepřeje těmto ideálním podmínkám a otázka pracovního stresu zaměstnanců je často v pozadí priority maximálního výkonu a zisku. Jak již bylo zmíněno, každý jedinec se vyrovnává se stresem individuálně. Přesto dle Mayerové (1997) existují čtyři nejdůležitější faktory, které ovlivňují prožívání stresu u pracujících: • Vnímání situace pracovníkem – percepci pracovníků může ovlivňovat stres, se kterým se již dříve setkali. • Dřívější zkušenost, kterou pracovník získal – což má vliv na to, jak člověk danou situaci prožívá. Vztah mezi zkušeností a stresem je založen na posílení jednotlivce tedy na zvýšení jeho odolnosti vůči stresu. • Přítomnost a absence sociální podpory – velmi důležité je chování spolupracovníků, kteří by měli být přátelští a podporovat svého kolegu, spíše než aby byli kritičtí. • Individuální rozdíly v reakcích na stres – tyto rozdíly v potřebách, hodnotách, postojích často ovlivňují schopnost pracovníků získat zkušenosti ze stresu na pracovišti. Protože jsou mezi lidmi značné rozdíly, je pochopitelné, že stejnou situaci v organizaci prožívají někteří pracovníci jako vysoce stresovou, jiní ji však jen stěží postřehnou. Důležité je také zmínit, co vše patří mezi největší stresory na pracovišti. Mezilidské vztahy – příčinou špatných vztahů mohou být klienti, kolegové nebo nadřízení. Jednání s lidmi může vyvolat konflikty. Pokud mezi sebou necítí dostatečnou empatii, nebo možnost rozumné domluvy s druhou stranou, je samozřejmé, že se u člověka zvyšuje napětí. Kolegové – ti, co kritizují, odmítají spolupráci, pomlouvají, snaží se druhým zkomplikovat plnění jejich pracovních povinností. Obsah či rozsah práce – pokud jsou úkoly nové, krátce termínované, obsáhlé, náhlé, nebo se po jedinci chce, aby zpracoval velké množství informací či řešil více úkolů najednou (Monster, 2010). Monotónní práce – zatímco někomu stále se opakující práce vyhovuje, někomu rozhodně ne. Monotónní práce může mít za následek zdravotní potíže (poškození šlach, bolesti kloubů a svalů, zrakové potíže, poškození nervů). Směnová a noční práce – člověk má naučené, že se přes den pracuje a žije aktivně, zatímco přes noc se odpočívá. Pokud je však jedinec nucen pracovat opačně, mohou se dostavit problémy, než se tělo s tímto novým režimem zadaptuje. Jsou to např. poruchy spánku, celková únava nebo zažívací potíže (Matoušek, 2003). Nevhodné pracovní podmínky – je dokázáno, že pracovní výkonnost klesá, jestliže nejsou vytvořeny vhodné pracovní podmínky. Ty může ovlivňovat špatné
Teoretická část
22
osvětlení, hluk, nesprávná teplota, nedostatek kyslíku a špatná nebo žádná klimatizace vytvářející negativní stresory z prostředí (Mayerová, 1997). Jelikož je pracovní prostředí důležité pro pracovní výkon, je na místě zmínit také fyzikální podmínky práce. Těmi rozumíme takové podmínky, které lze zpravidla objektivně měřit a jejich žádoucí úroveň je upravována hygienickými předpisy v zájmu ochrany zdraví pracovníků. Fyzikální podmínky práce ovlivňují nejen pracovní výkon a jeho kvalitu, ale značný vliv mají především na zdravotní stav pracovníků, a to jak tělesný, tak i duševní. V tomto ohledu mohou působit také na zlepšení mezilidských vztahů na pracovišti. Pracovní ovzduší, do kterého zahrnujeme teplotu, vlhkost nebo čistotu vzduchu. Pro pracovníka je důležité, aby byla zajištěna také tepelná rovnováha. Dále je důležité kvalitní osvětlení, u kterého se pozoruje především rovnoměrnost, vznik oslnění a směr či barva světla. Hluk je nepříjemný, rušivý, škodlivý a napadá lidský organismus. Pokud se hluk kumuluje, může být příčinou únavy, podrážděnosti, nespavosti nebo bolestí hlavy. Proto bychom měli dávat pozor na intenzitu hluku na našem pracovišti a případně se jeho nadměrné míře chránit. Barevná úprava pracoviště slouží jako určitý nástroj signalizace a často také napomáhá zlepšovat světelné podmínky, stejně jako psychologicky ovlivňovat pracovníky nebo dosahovat estetických účinků. Často se bere v úvahu druh práce, tvar prostoru, příp. jeho osvětlenosti. Pokud se jedná o práci duševní, která vyžaduje klid a soustředěnost, doporučují se odstíny studených barev. U monotónních prací je pak vhodné volit na pracovišti raději teplé barvy (Koubek, 2007, Melgosa, 2001).
2.9 Možnosti omezení stresu na pracovišti Mary Richards (2006, s. 109) uvádí několik možností, jak výrazně snížit hladinu stresu na pracovišti. Důležité je podle ní především: • Přijmout zodpovědnost. Tam, kde je přesně rozdělená zodpovědnost, se lidé navzájem neobviňují. • Mluvit o stresu; nedělat ze stresu tabu • Vyvarovat se odvozování své sebeúcty od výše svého příjmu nebo chápání služebního postupu jako symbolu osobního úspěchu. • Dozvědět se o stresu co nejvíc a nové poznatky také dokázat uvést do praxe • Komunikovat s ostatními, vzájemně si předávat informace, naučit se ptát, pokud si nevíme rady. • Spolupracovat a pracovat v týmu • Vzájemně se podporovat • Naučit se adaptovat na změny
Teoretická část
23
Závažnost problematiky stresu na pracovišti si uvědomuje také Armstrong (2007), který ve své knize uvádí čtyři hlavní důvody, proč by měly organizace brát na vědomí stres a snažit se s jeho případným výskytem něco dělat. Prvním důvodem je skutečnost, že organizace mají společenskou odpovědnost zajišťovat dobrou kvalitu pracovního života. Druhým významným důvodem je fakt, že nadměrný stres způsobuje různá onemocnění. Stres také může vyústit do neschopnosti vyrovnávat se s požadavky práce, což mimo jiné samo o sobě vyvolává další stres. Jako poslední důvod Armstrong uvádí, že nadměrný stres může snížit efektivnost jednotlivých pracovníků a tím také ohrozit výkon celé organizace. Podniky by měly pečovat o své zaměstnance, jelikož jsou jejich pracovní silou. Možností, jak vytvořit vhodné pracovní podmínky, je velké množství. Kupříkladu by bylo vhodné zkrátit pracovní dobu nebo správně organizovat směny, aby lidé mohli více relaxovat po práci a mohli tím zvýšit výkonnost i kvalitu práce (Mayerová, 1997).
2.10 Vztahy na pracovišti Mezilidské vztahy jsou důležitou součástí našeho každodenního života a výrazným faktorem, který může do značné míry ovlivnit naši spokojenost jak se zaměstnáním, tak soukromým životem. Vztahy mezi lidmi mohou být povrchní či hluboké, formální a neformální, intimní, pozitivní nebo negativní, případně krátkodobé a dlouhodobé. Pokud chceme mít dobré vztahy se svým okolím, musíme na nich aktivně pracovat a prohlubovat je, přičemž je důležité především dodržováním závazků. Existují dva druhy. Nepodmíněnými závazky rozumíme takové, kdy se vůči druhým k něčemu zavazujeme, aniž bychom na oplátku něco požadovali. Tyto jsou běžné v rodině mezi příbuznými, partnery či přáteli. Podmíněné závazky jsou často vyjádřeny vztahem „něco za něco“ a převládají především v pracovních vztazích. V každém, ať už formálním, či neformálním vztahu, je důležité, aby byly uspokojeny obě dvě strany. Pokud ani přes aktivní snahu obou partnerů toto není možné, vždy by měli být schopni dohodnout se na kompromisním řešení. Přestože jsou pracovní vztahy ve větší míře formální, i zde můžeme zároveň nalézt neformální vztahy. Ani tyto však nelze srovnávat např. s neformálními vztahy s přáteli. Tyto pracovní se od nich liší především tím, že spolupracovníci jsou na pracovišti ve styku každý den a pracují na podobných úkolech. Lidé si v práci často navzájem oceňují svou pracovní výkonnost a dovednosti, což v přátelství jako takovém není běžné a toto oceňování zde nehraje tak důležitou roli. Ve vztazích na sebe lidé působí jako zdroj síly a energie, vzájemné podpory, sdílení a osobní spokojenosti. Pokud nám někdo poskytuje podporu, určitým způsobem nám pomáhá a hájí nás, označujeme tento vztah za pozitivní (evalvace). Pokud nás však někdo obviňuje či zneužívá, nazýváme tento vztah jako negativní (devalvace). Tyto nepřátelské projevy snižují naše sebevědomí a často způsobují problematickou komunikaci (Mikuláštík, 2010).
Teoretická část
24
Komunikace na pracovišti je ovšem značnou mírou ovlivněna stylem řízení vedení. Obecně se dá říci, že existují dva typy nadřízených, přičemž jedni na nás působí pozitivně, druzí naopak negativně. Pozitivní nadřízený, neboli dobrý šéf, nám důvěřuje, chválí a snaží se nás motivovat, podporuje naše nápady a názory, zajímá se o nás nejen z hlediska pracovních povinností, ale jde mu i o náš soukromý život. Negativní šéf nás naopak nemotivuje, nezajímá se o naše osobní problémy, nejsme dostatečně oceňováni a často o všem rozhoduje sám (Fritz, 2006). Je dáno, že své spolupracovníky a nadřízené si nevybíráme. I když na pohovoru může být vedoucí příjemný, po čase je schopný změnit své chování k nám jako podřízeným. Obdobné je to i u kolegů. Přesto je důležité nečekat projevy náklonnosti pouze od ostatních, ale aktivně se zapojit do budování dobrých vztahů. Společně s ostatními lze pak snáze vybudovat takové pracovní prostředí a kolektiv, který napomůže ke zvládání každodenních pracovních povinností, dosažení lepších výsledků a tím také omezí mnohé nepříznivé vlivy stresových faktorů na pracovišti.
2.11 Asertivita a stres Jak již bylo zmiňováno, většina z nás prožívá napětí v rodině, v zaměstnání, ale i ve sportovní či zájmové organizaci, ba dokonce v přátelských vztazích. Na vzniklé problémové situace každý jedinec reaguje jinak, často podle naučeného chování. Často se pak stává, že při střetu s jinými lidmi nenachází žádné řešení a neuvědomuje si, nebo si dokonce nechce přiznat, že chyba může být právě v něm samotném. Pro zvládání stresových situací je proto důležité, aby se člověk zaměřil také na vlastní chování a naučil se asertivitě. Přestože se tento pojem objevuje stále častěji, ne vždy si jej lidé dokáží správně vysvětlit. Je proto na místě přiblížit asertivitu tak, jak ji uvádějí mnozí autoři zabývající se otázkou stresu a jeho zvládání. Praško a Prašková (2001) spojují asertivitu se schopností jasně a přiměřeně vyjadřovat vlastní pocity, naučit se říkat ano nebo ne v souladu s tím, co doopravdy chceme. Dále zmiňují také schopnost požádat o to, co potřebujeme. Přijmout odmítnutí od druhého bez pocitu urážky, stejně jako kritiku bez vzdoru či sebeodsuzování. Dokázat konstruktivně kritizovat. Vyjádřit i přijmout kompliment nebo prosadit své požadavky. Asertivní člověk je schopen citlivě naslouchat druhému, uzavírat rozumné kompromisy, případně spolupracovat s druhými k oboustranné spokojenosti. Jak uvádí Melgosa (2001, s. 86): „Asertivita je způsob vyjádření našich pocitů. Toto vyjádření se přitom děje upřímně, spontánně a otevřeně, aniž bychom však ranili city druhého člověka.“ Neasertivní ale i agresivní jednání je zdrojem stresu nejen pro člověka, kterého se to týká, ale i pro jeho okolí. Existují tři typy jednání. Neasertivní jednání je jednání, kdy člověk dusí v sobě, že se mu něco nelíbí, ale neřekne nic. Jedná tak, jako by si příliš nevážil sám sebe, ani svých práv. Asertivní jednání je takové, kdy člověk klidně, otevře-
Teoretická část
25
ně a bez emocí řekne, co si myslí, co mu vadí a s čím není spokojen. Vše probíhá bez problémů a všechny strany jsou spokojené. Asertivní člověk si trvá na svých právech, dovede říct ano, kde souhlasí, a ne, kde nesouhlasí. Je sebejistý. O agresivním jednání pak hovoříme, pokud je člověk rozladěný, pohoršený a dává to jasně a hlučně najevo. Útočí na protivníka a chce dosáhnout svého. Snaží se získat nadvládu nad druhými lidmi a snížit stupeň jejich sebevědomí (Křivohlavý, 1994; Melgosa, 2001). Metoda asertivity se v běžné interakci projevuje jako aktivní naslouchání, tzn. že jsme uvolnění, máme klidný úsměv a rekapitulujeme to, co bylo řečeno. Základní myšlenka toho, co chceme říci, je jasná, jednoznačná, nemlžíme, neomlouváme se a nevymlouváme. Základním asertivním postojem je schopnost přiznat, že nejsme bez chyb, ale máme i kladné stránky, své zásady a nenecháme sebou manipulovat. Ústupovým manévrem je kompromis (Novák, Pokorná, 2003). Asertivita má několik druhů, proto si některé stručně uvedeme: • Základní asertivita – jasné, stručné sdělení o vlastních názorech, postojích a pocitech. („Mám radost.“, „Jsem smutný.“) • Empatická asertivita – asertivita s vcítěním se do druhého. („Chápu, oč ti jde, a nemám ti to za zlé.“, „Rozumím ti, tvé problémy jsou i moje.“) • Eskalující asertivita – je dán jasný požadavek. Pokud nebude splněn a požadovaná změna nenastane, nezbývá než situaci vyhrotit. („Už jsem tě několikrát žádala, abys na mne nekřičel. Toto je poslední prosba. Pokud ji nesplníš odejdu.“) • Konfrontační asertivita – rozdíl mezi sliby a realitou chování. Snažíme se zjistit, proč náš partner nedodržoval správný postup. („Máš sice mé knihy k dispozici ke studiu, ale to neznamená, že je můžeš prodávat do antikvariátu.“) • Sebeotvírací asertivita – poukazuje především na vlastní chyby. Mluvíme o svých kladech i záporech. Říkáme, jak jsme připraveni řešit naše problémy. („Mnoho věcí se mi nepovedlo a pár se jich ještě nepovede. Budu se ale snažit to zvládnout.“) • Záporná, negativní asertivita – souhlasíme s kritikou našich reálných nedostatků, nepopíráme je, projevujeme vlastní postoj k jejich kritice a kritikovi. („Vím, že nejsem svatý, a mám tě rád. Když mi ale před mou matkou vyčítáš, jak málo vydělávám, mám chuť tě roztrhnout jako hada.“) • Defenzivní asertivita – chování, kdy jsme ochotni změnit svůj názor s ohledem na argumenty, které jsou nám předkládány. • Ironizující a přehlížející asertivita – zlehčujeme a ironizujeme útoky člověka, který nás bezdůvodně napadá (Mikuláštík, 2010; Novák, 2010). Asertivita jako způsob zdravého sebeprosazování je velmi přínosná. Pokud budeme dodržovat zásady asertivity, zvýšíme si tím sebevědomí, uvědomíme si
Teoretická část
26
svou pravou cenu a nezávislost na druhých. Staneme se otevřenější, vyrovnanější a budeme mít pozitivnější přístup k sobě, ale i k okolí a svému životu. Než se rozhodneme použít asertivní jednání, uvědomme si, kdy a vůči komu asertivitu použijeme, jakou formou a jaké to bude mít následky (Podnikavá žena, 2011).
2.12 Duševní hygiena Velký vliv na vznik tzv. civilizačních chorob, jimiž rozumíme např. choroby srdeční, vysoký krevní tlak, neurózy, cukrovku a mnohé další, má nesprávný způsob života a stres. Duševní hygiena se zabývá naopak zdravým způsobem života, neboli upravuje životní podmínky člověka (Vašina, 1999). Míček (In Křivohlavý, 2001) definuje duševní hygienu jako: „Systém vědecky propracovaných pravidel a rad sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví, duševní rovnováhy“. Duševní hygiena zahrnuje zásady životosprávy, schopnost jednání s lidmi, řešení konfliktů v nejrůznějších životních situacích, zvládání emocionálního napětí či psychických zátěží (Vrtělová, 2007). Podle Křivohlavého (2001) je duševní hygiena zaměřena na vytváření optimálních podmínek pro duševní činnost, udržení duševního zdraví, upevnění duševní zdatnosti a posílení odolnosti vůči nejrůznějším vlivům, které negativně ovlivňují náš život. Vašina (1999, s. 14) ve své knize uvádí, jak vypadá duševní zdraví u člověka: „Duševní zdraví dospělého člověka souvisí s jeho rozumovou citovou a sociální zralostí. Duševnímu zdraví prospívají bohaté, hluboké a aktivní city a zájmy, zaměřené k hodnotným cílům. Duševně zdravý člověk nemarní svůj volný čas, nezná duševní prázdnotu, nudu. Netrpí zbytečnou úzkostí, dovede vyrovnaně dávat i přijímat, má kladné vztahy k lidem, věcem i dění, je k lidem trpělivý, taktní, vlídný a zdvořilý. Šetří sebe i jiné. Pomáhá těm, kteří jsou ohroženi ztrátou duševní rovnováhy.“ Co se týká stresu, je důležité si uvědomit, že schopnost zvládat stres je považována za jednu z nejvýraznějších známek duševního zdraví. Pro zdravý životní styl je vhodné střídání práce a odpočinku. Pokud člověk pociťuje nedostatek odpočinku, vede mnohdy tato nerovnováha ke vzniku chronické únavy. Volný čas by měl být vyplněn protikladem povolání, což je u pedagoga (duševního pracovníka), kterým se budeme zabývat v praktické části, především důležitý aktivní odpočinek (SOU Domažlice, 2011).
2.13 Stres u pedagoga Pod pojmem učitelský stres si můžeme představit situace, kdy se učitelé cítí rozzlobení, deprimovaní, nervózní a zklamaní, když cítí úzkost nebo napětí v důsledku nějaké skutečnosti, která souvisí s jejich pedagogickou prací. O stresu, který se týká pedagoga, se již mnoho let hodně mluví a zaměřují se
Teoretická část
27
na něj četné výzkumy. Většina učitelů občas určitý stres pociťuje a značný počet učitelů (asi jeden ze čtyř) prožívá velký stres poměrně často. 2.13.1
Zdroje stresu u pedagoga
Mezi nejčastější zdroje učitelského stresu patří příliš mnoho povinností a nedostatek času na jejich splnění, což má zpravidla za následek vznik značné únavy a přepracovanosti pedagogů. Stejně častým, a mnohdy snad i nejsilnějším stresorem, bývají pro učitele právě problémoví žáci spolu s všeobecnou nedisciplinovaností dnešních dětí ve třídách. Stresory, které souvisí se žáky, však mohou být dány také tím, že je ve třídě příliš mnoho žáků nebo žáci nejeví zájem o učení. Výrazným stresorem učitelů jsou často i rodiče žáků, kteří nemají zájem o své děti nebo naopak mají zájem velký a ovlivňují tím učitele a jejich práci. Určitým zdrojem stresu mohou být také časté změny vzdělávacích projektů a organizace školy, případně špatné pracovní podmínky (stav budov a vybavení tříd, financování provozu školy), včetně nejistých osobních vyhlídek na zlepšení postavení. Dalším důležitým stresorem učitele jsou také konflikty s kolegy, což pochopitelně není otázka pouze pedagogů. Můžeme do nich zařadit problémy mužských a ženských sborů, konflikty mezi nadřízenými a podřízenými, případně problémy ředitelů. Také pocit, že společnost dostatečně nedoceňuje práci učitele, může být pro některé pedagogy citelným zdrojem stresu (Míček, Zeman, 1992; Kyriacou, 1996). Za výrazný zdroj stresu se mnohdy považuje i pocit ohrožení sebedůvěry, pohody, popř. samotné existence. K tomu dochází tehdy, pokud na nás okolí klade náročné požadavky a my je nedokážeme splnit. Vezmeme-li v úvahu vliv stresu na výkon profese pedagogů, je samozřejmé, že stres může výrazně snižovat kvalitu jejich práce. Toto mnohdy značné a negativní ovlivňování se však může odrážet nejen v jejich zaměstnání, ale také v mnoha dalších oblastech. Těmi může být rodina, volný čas, zdravotní stav a mnohé další. Z toho vyplývá, že stresem tak může být pro učitele již samotné vyučování, které oslabí pocit uspokojení z práce a naruší zájem pedagoga dále vyučovat. Přesto by učitel, ani škola samotná, neměl dopustit, aby stres ovlivňoval jeho vztah s žáky ve třídě. Konkrétně Kyriacou (1996, s. 153) v této souvislosti píše, že: „Efektivní vyučování je velmi závislé na dobrém ovzduší třídy a zejména na dobrých vztazích mezi učitelem a žáky.“ Pedagog by si měl uvědomit, že pokud bude ve stresu, jeho podpora a povzbuzování žáků, které vytváří dobré klima ve třídě, může postupně vymizet. Není správné na problémy a potíže reagovat podrážděně či nepřátelsky, je lepší se naučit čelit stresu a udržovat tím vysokou kvalitu vyučování (Kyriacou, 1996).
Teoretická část
28
2.14 Jak zvládat stres Nicole Truckenbrodt (2006) uvádí ve své knize, že lidské tělo má neuvěřitelně mnoho kontrolek a varovných signálů, které se rozsvítí při nerovnováze (např. chybějící spánek, příliš velký tlak). Pokud si jich nebudeme všímat dostatečně vážně a včas již při mírných příznacích, může se stát, že se naše baterie jednoho dne vybije. Jestliže to nechceme nechat dojít tak daleko, je dobré včas udělat první krok ke zvládnutí stresu a to tak, že budeme pozorovat naše stresové reakce. S příznaky, které se objeví, je pak nutno se vypořádat. Každý člověk si klade jiné cíle, pokud stojí tváří v tvář stresu. Křivohlavý (2010) uvádí v přehledu ty, které jsou nejčastější. Prvním by měla být snaha snížit úroveň toho, co nás nejvíce zatěžuje (např. snížit určitý pracovní úkol). Důležité je také naučit se tolerovat druhé. Po určitou dobu být schopen unést i to, co není zrovna příjemné, s tím, že se vše časem může změnit. Zachovat si tvář a pozitivní obraz sama sebe, a to u sebe i v očích druhých lidí. Stejně významné je zachovat si emocionální klid (vnitřní pokoj a duševní rovnováhu) či zlepšit své životní podmínky, za kterých by bylo možno se po zážitku stresu zregenerovat. Platí také pravidlo, že je dobré vyzkoušet nejprve techniku přímé akce a zabývat se konkrétním zdrojem stresu, než hned používat uvolňující techniky. Příkladem přímé akce může být situace, kdy mezi daným jedincem a jeho kolegou vzniklo napětí, proto se dotyčný bude snažit být vůči svému kolegovi vstřícnější a více přátelský. Nebo pokud učitel nestíhá opravovat žákovské práce, měl by si lépe zorganizovat čas. Mezi uvolňovací techniky pak patří humor, schopnost sdílet své obavy a starosti s druhými, případně konverzace s kolegy u kávy, relaxace nebo odpočinek po práci. Další rady z hlediska pedagogického nám poskytuje Kyriacou (1996, s. 154): • Snažme se rozpoznat a řešit problémy, jak je to nejdříve možné • Rozvíjejme dovednosti, které nám pomáhají vyrovnávat se s úkoly, které jsou na nás kladeny, zejména dovednosti organizovat a řídit svou práci. • Přesvědčme se, zda se částečně sami nepodílíme na vzniku stresových situací (například spory se žáky nebo kolegy, kterým lze předejít, přijímání úkolů, které vás příliš zatěžují). • Neztrácejme vědomí širších souvislostí a pokusme se vytvářet realistická očekávání výkonů vlastních i vašeho okolí. • Své obavy a starosti sdílejme se svým okolím • Udržujme rovnováhu mezi prací a životem mimo školu (zdravý a plně prožívaný život mimo školní prostředí zvýší naši sebedůvěru a upevní vnitřní sílu, kterou potřebujeme pro úspěšné řešení problémů ve škole). V současné době má člověk velké množství způsobů a možností, jak provádět relaxaci. Namátkou mezi ně patří jóga, meditace, autogenní trénink, tai-chi nebo progresivní svalová relaxace. Lehce přiblížíme a zaměříme se pouze na ty, které jsou nejběžnější a lidé k nim stále častěji nacházejí cestu.
Teoretická část
2.14.1
29
Relaxace
Pokud chceme zvládnout stres, měli bychom si nejdříve nastudovat, jaké možnosti máme k dispozici. Nejčastějším a stále více propagovaným přístupem k eliminaci stresu je naučit se správně relaxovat. A přestože do běžné relaxace patří obyčejná procházka, správné dýchání nebo uvolnění svalů a různá relaxační cvičení, zdánlivě tedy obyčejné věci, i ty dnes mnohým lidem dělají obtíže a nejsou schopni si na ně najít čas. O cílech relaxace píše Míček, který za hlavní smysl relaxačního cvičení považuje získání určitého „vnitřního ticha“ i celkového duševního klidu, pomocí kterého se vymaníme, i když jen na krátký čas, z každodenních starostí (Míček In Křivohlavý, 2010). Relaxace je pro zvládnutí stresu velmi důležitá. Zpomaluje látkovou přeměnu (metabolismus), uklidňuje tep i dech, snižuje mozkovou aktivitu, čímž se celkově snaží odbourávat stres spolu s jeho negativními psychosomatickými účinky (Bedrnová a kol., 1999). Protože však není možné eliminovat všechny zdroje stresu, což by nám ani příliš neprospělo, potřebujeme si najít klidné a tiché místo, kde bychom mohli pravidelně relaxovat a tím si zajistit celkovou tělesnou i duševní rovnováhu (Melgosa, 2001). Křivohlavý (2010) rozděluje relaxaci do dvou základních skupin. Ke spontánní, neboli také samovolné relaxaci, dochází bez našeho přímého chtění, snah a bez jakéhokoliv úsilí, např. při spánku či odpočinku. Diferencovaná relaxace je naopak záměrná a člověk navozuje uvolnění vlastní vůlí. Dochází k ní v době bdění v každodenním životě (při práci, sportu). I dnes se však stále najdou lidé, kteří mají potíže s relaxací vůbec začít. Ne každý se totiž dokáže tělesně uvolnit, proto je vhodné věnovat schopnosti tělesné relaxace vždy dostatek času a přiměřenou pozornost (Bedrnová a kol., 1999). Relaxací dokážeme dostat stresovou reakci pod vlastní kontrolu. Dovedeme se koncentrovat na určitou představu. Je to dovednost, kterou je nezbytné se naučit, což ovšem bohužel není možné ze dne na den a pro zvládnutí všech relaxačních technik je nutná značná trpělivost a především pravidelné cvičení. Na pravidelnou relaxaci je potřebné vyhradit si určitý čas. Nesoustředit se na povinnosti a starosti, které nás čekají, ale uvolnit se, být v klidu a myslet pouze na sebe. Platí také pravidlo, že je lepší se relaxaci věnovat raději 15 minut denně než nárazově několik hodin týdně (Praško, Prašková, 2001). Mezi nejzákladnější a nejjednodušší způsob relaxace patří klidný a nerušený spánek. Pokud se ráno probouzíme vyspaní a odpočatí, jsme schopni snáze se vyrovnat se zátěží všedního dne a lépe zvládat každodenní povinnosti. Neméně důležitou formou relaxace je také pravidelný pohyb. Dnes již existuje nespočet možností, jak sportovat, přičemž si každý může najít to, co mu nejvíce vyhovuje. Přesto není nutností chodit denně do fitnesscentra a pro vyčištění hlavy a nabytí ztracené rovnováhy často stačí pouze půlhodinová svižná procházka každý den.
Teoretická část
30
Kraska-Lüdecke (2007) rozděluje relaxaci do tří oblastí, a to na metody duševního odpočinku, např. autogenní trénink, progresivní svalová relaxace nebo řízené představy, metody tělesného odpočinku, jimiž může být např. jóga, Feldenkreisova metoda, tělesná cvičení a dechová cvičení. Třetí oblastí jsou metody tvořivého odpočinku, čímž můžeme rozumět např. aromaterapii nebo terapii barvami. Jestliže se cítíme unavení či vyčerpaní, je vhodné vyzkoušet také následující rady. Po obědě místo kávy si udělejme krátkou svižnou procházku. Pokud jsme naštvaní a nedokážeme správně vnímat, zkusme se rychle proběhnout (10 – 15 minut). Doporučuje se také tančit na rychlou hudbu (10 – 15 minut) nebo skákat deset minut přes švihadlo. Nejde o nijak zvlášť těžké rady, které by nám zabíraly mnoho času, ovšem účinek mohou mít o to větší. Pokud tyto rady použijeme, zjistíme, že se budeme cítit mnohem lépe. Nastane rovnováha mezi tělem a duší a tím stres výrazně poleví. Pokud se spolu s výše zmíněným budeme také zdravě stravovat, naše tělo dostane vitamíny, živiny a stres nebude na naše zdraví působit tak rychle (Geisselhart a HofmannBurkart, 2006). 2.14.2 Jóga Jóga je moderní relaxační cvičení, jehož snahou je vést člověka k sebepoznání a pomoci mu osvobodit se od břemene tělesnosti. Slovo jóga znamená spojení. Ovlivňuje charakter, zdraví, citový život a společenské chování jedince. Jóga má zajistit pocit tělesného uvolnění a vnitřní uklidnění, což je nezbytné obzvláště v našem uspěchaném životě. Hlavním cílem jógy je všestranný rozvoj osobnosti, zdokonalení sociálního zdraví a vztahů s okolním prostředím (Rhyner, 2004). Pro cvičení jógy je důležité pravidelné trénování a správné duchovní naladění. Mezi učební cíle jógy patří (Rhyner, 2004, s. 8-9) „odstranění nemoci (ragacikitsa), dosažení pevného zdraví (arogja), imunita proti všem druhům nemocí (svatahvikaraksamata), biologická kontrola (dehsiddhi), vitalita (ciraju), rovnováha v emocionálním životě (nadisuddhi), společenské chování (jógachara) a meditace (samjama).“ V závorce je cíl přeložen do jazyka sanskrt. Pro zvládnutí jógy je také důležité, abychom dodržovali následujících pět principů (Huber, Bankhofer, Hewson, 2009, s. 91): 1. 2.
3.
4.
Správné uvolnění – Napjaté svaly se uvolňují a celé tělo se zklidňuje. Mizí neklid s úzkostí a vytváří se nová energie. Správná cvičení – Na základě jogínských pozic, zvaných „asány“, dochází k protahování a natahování svalů – které se tím trvale posilují. Páteř a klouby jsou stále pohyblivé, dochází ke stimulaci krevního oběhu. Správné dýchání – Jóga nás učí plně a rytmicky dýchat, takže do plic se dostává více vzduchu a tím se zvyšuje příjem kyslíku. Dechová cvičení mají při tom pomoci nabít tělo novou energií a kontrolovat ducha. Správná strava – Přirozené potraviny ve vyvážené skladbě udržují tělo uvolněné a ohebné, zklidňující psychiku a předcházejí nemocem.
Teoretická část
5.
31
Správné myšlení – Meditativní mentální nastavení během cvičení má pomoci zbavit se negativních myšlenek a uklidnit ducha.
2.14.3 Meditace Podle Melgosy (2001, s. 147) meditace vyjadřuje „duševní stav, který člověku umožňuje odpoutat se od běžných denních záležitostí a soustředit se na něco, co mu pomůže zbavit se stresu.“ Hlavním cílem je podle něj dosažení duševního klidu a snaha zmírnit či odstranit stres. Jinými slovy můžeme označit meditaci jako cvičení koncentrace, kdy se snažíme o zastavit tok našich myšlenek a navodit určitou vnitřní prázdnotu. Meditace podporuje vnitřní harmonii, duševně-duchovní zdraví a pomáhá odbourávat stres (Huber, Bankhofer, Hewson, 2009). Obdobně jako u relaxace, také meditovat není schopen každý člověk. Záleží na osobnosti daného jedince, zda se dokáže soustředit a ovládat své myšlenky. Meditace je dobrá pro ty, kteří chtějí snížit svou agresi či pocit úzkosti. Pro meditaci je důležité stanovit si čas a místo. Melgosa (2001) také radí, že bychom měli meditovat každý den, ideálně vždy ve stejnou dobu. Meditaci se můžeme věnovat jak ráno, tak i v pozdějších hodinách. Co se týče místa, je jedno, kde budeme meditovat, důležitý je však klid a pravidelnost. Samotné cvičení trvá zhruba 20 minut. Také meditace má několik druhů. Pro všechny je však společná koncentrace na obraz, na objekt, na dech či mantru1. Roli ve výběru daného druhu meditace hraje nejen osobní záliba, ale také např. kultura prostředí. Jádro všech meditačních postupů je pak ve zvýšení klidu, vnitřního pokoje, míru sama se sebou a se svým okolím (Křivohlavý, 1994). K uvolnění a klidu napomáhá prostředí bez rušivých momentů. Meditaci si můžeme představit jako určité cvičení, při kterém můžeme poslouchat zklidňující hudbu, používat vonné esence či pohled na uklidňující výtvarný objekt. Po uvolnění by mělo docházet k vyprázdnění mysli (Štěpaník, 2008). Základní polohou při meditaci je lotosový květ neboli sed vzpřímený, kdy nohy jsou kladeny přes sebe. Pro všechny polohy je důležité, aby páteř a hlava zůstaly vzpřímeně (Huber, Bankhofer, Hewson, 2009). 2.14.4 Autogenní trénink (AT) Pojem autogenní znamená „původní“ nebo také „samostatný“. Tento druh tréninku se považuje za úspěšnou relaxační metodu, která slouží k odstraňování dlouhodobého stresu, depresí a bezradnosti. Tento druh uvolnění je výjimečný tím, že pro jeho provozování nejsou dány žádné určité polohy ani techniky, vnější hodnoty či filosofie. Vše vychází z našeho nitra. V průběhu cvičení dochází k uvolnění organismu, je proto důležité, abychom se při něm dostatečně soustředili. Autogenní trénink neslouží pouze k uvolnění, ale zvyšuje také schopnost Mantra je rituální slovo nebo slovní spojení, které je známé pouze meditujícímu samému. Člověk ji při meditaci znovu a znovu opakuje, např. jedna, láska, mír (Křivohlavý, 1994).
1
Teoretická část
32
koncentrace a celkovou duševní výkonnost. Člověk, který autogenní trénink provádí, zpravidla prochází následujícími stupni uvolnění: • Uvolnění svalů (pocit tíhy) • Rozšíření krevních cév (pocit tepla) • Klidné dýchání • Pravidelný tlukot srdce • Vnímání tepla ve vnitřních orgánech • Vnímání chladu na hlavě (studené čelo) K těmto stavům nedochází vědomou vůlí, ale pouze naším soustředěním se na určité představy (Geisselhart, Hofmann-Burkart, 2006; Kenton, 1996). Ve cvičení AT se uplatňují tři mechanismy, bez kterých by toto cvičení nebylo možné. Konkrétně hovoříme o koncentraci, relaxaci a představách. Koncentrace se zaměřuje pouze na vlastní tělo, na uvolnění a klid, ke kterému v něm dochází. Aby se koncentrace posílila a rozvíjela, je důležité pravidelně cvičit. Při relaxaci jde o celkové uvolnění, nejdříve v tělesné oblasti, poté se šíří do vegetativní oblasti a nakonec i na oblast psychickou. Představy pak můžeme dělit na dva druhy. V prvním případě jde o představy úspěchu v cvičení AT, tedy že dosáhneme toho, čeho dosáhnout chceme. V případě druhém jsou to představy, jejichž účinek je založen na tvz. ideoplastickém principu. K pochopení tohoto principu je dán následující příklad. Máme velmi reálnou představu o tom, že si vymačkáme citrónovou šťávu a chceme se jí napít. I když je to jen představa, začne se nám tvořit množství slin, jako bychom tu šťávu skutečně vypili (Bedrnová a kol, 1999). Jestliže budeme pravidelně cvičit, dojde k obdobnému uvolnění jako u jógy. Touto metodou odstraňujeme psychické napětí. Je však důležité, abychom postupovali podle daných kroků. Pokud chceme začít provádět autogenní trénink, měli bychom ho také nejdříve prokonzultovat s odborníkem (Štěpaník, 2008).
Praktická část
33
3 Praktická část 3.1 Empirický výzkum V praktické části budeme vycházet z teorie, kterou jsme se zabývali v předešlých kapitolách. V souvislosti se samotným výzkumem zde nejdříve charakterizujeme konkrétní organizaci, ve které byl výzkum uskutečněn, spolu s přiblížením techniky sběru potřebných dat. Uvedeme také, jaká metoda byla použita pro získání těchto dat k následné analýze. Výsledná data jsou dále zpracována do tabulek a jednotlivé výsledky graficky znázorněny. Získané výstupy rozebereme v podkapitole diskuze a na jejich základě také doporučíme návrhy k eliminaci případného stresu na daném pracovišti. V samotném závěru pak stručně zhodnotíme celou práci, úroveň dosažení daných cílů a případná východiska, které práce přinesla. Cílem průzkumu je zjištění výskytu stresu na konkrétním pracovišti, jaké stresové faktory nejvíce ovlivňují zaměstnance a analýza výsledků z dotazníkového šetření. V souvislosti se všemi získanými informacemi a jejich následnou analýzou bude hlavním výstupem práce vyhotovený seznam doporučení a určitý plán jak pro zaměstnance, tak i vedení. Ten navrhne konkrétní možnosti, jakým způsobem mohou pracovníci školy eliminovat případný výskyt stresu na jejich pracovišti, jak zvládat a vyrovnat se s nejvýraznějšími stresory, případně zajistit ideální klima pro kvalitní a bezproblémovou výuku, a to především z hlediska vyrovnaných a co nejméně stresovaných učitelů. Pro průzkum byla zvolena Základní škola Merhautova v Brně, která vzdělává běžné žáky, ovšem zaměřuje se také na romské děti.
3.2 Charakteristika objektu zkoumání Základní škola a Mateřská škola Merhautova v Brně zaměstnává 80 pracovníků, mezi které řadíme ředitelku školy, její dvě zástupkyně, koordinátorku inkluzivního vzdělávání, výchovné poradce, pedagogy 1. i 2. stupně, asistenty pedagoga, vychovatelky školní družiny, učitelky mateřské školky, kuchařky, ekonomku, personalistku, školníky a uklízečky. Škola sestává ze dvou budov vzdálených přibližně 130 metrů přes ulici Merhautova a označuje se za Fakultní školu Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Žáky vzdělává podle vlastního školního vzdělávacího programu Dynamika (DY – znamená dyslektické třídy, N – němčina, A – angličtina, M – matematika, I – informatika, KA – každému). Za hlavní cíl tato škola pokládá poskytnout dětem základní vzdělání, které je založeno na rovném přístupu ke vzdělávání bez jakékoliv diskriminace, což je jedním z nejdůležitějších pilířů demokracie. Tuto školu navštěvují jak děti běžné, nadané, tak i děti se specifickými poruchami učení a poruchami chování. Vzdělává i děti ze sociálně znevýhodněné-
Praktická část
34
ho prostředí a děti romské. Několik let již usilují o to, aby se tyto děti integrovaly do běžných tříd. Jsou zde zaměstnáni také asistenti pedagoga, což není na školách až tak běžné, nicméně škola tak získává na výjimečnosti a zajišťuje určitý nadstandard v poskytovaných službách, díky kterému se může zaměřovat právě na výchovu a vzdělávání dětí ze sociálně slabších rodin. O to větší však může být i míra stresu spojená s prací pedagogů na této škole. Škola spolupracuje se školami s multikulturním zaměřením a neziskovými organizacemi. V rámci jejich kooperace se stali partnery v následujících projektech: • Se Základní školou a Mateřskou školou Brno, nám. 28. října 22 se podílí na projektu, které se nazývá „Inkluzivní vzdělávání žáků ve školách spádových sociálně vyloučených lokalitám – tzv. romských školách. Vlivem tohoto projektu vzniklo na ZŠ a MŠ Merhautova, Brno školní poradenské pracoviště, které poskytuje poradenské a konzultační služby. • S DROM Brno spolupracují na projektu Šanci dětem • S Juniorteam CZ na rekonstrukci učitelů a jejich vzdělávání, a další Tato škola je Tvořivou školou, Informačním centrem SIPVZ (Státní informační politika ve vzdělávání), využívají prvky daltonského školství (alternativní metoda výuky) a vlastní Evropský certifikát kvality v projektech e-Twinning2, udělený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Díky projektu Inkluzivní vzdělávání žáků ve školách spádových sociálně vyloučených lokalitám vzniklo školní poradenské pracoviště, které poskytuje poradenské a konzultační služby žákům, jejich zákonným zástupcům a pedagogům. Na pracovišti je možnost využití služeb psychologa. První vyučovací hodina začíná v 8 hod. (nulté hodiny začínají v 7 hod.) a poslední vyučovací hodina končí nejpozději v 16:15 hod. Škola má moderní jídelnu s rekonstruovanou kuchyní, kde si žáci, pedagogové, ale i cizí lidé mohou vybrat ze dvou jídel (Zsmerhautova, 2011).
3.3 Dotazníkové šetření Pro získání dat o stresových faktorech na pracovišti v ZŠ Merhautova, Brno byla vybrána kvantitativní metoda - dotazník. Samotnému výzkumu a formulaci výzkumných otázek předcházela orientace v problému a osobní setkání s ředitelkou a zástupkyní školy. Otázky byly položeny tak, aby odpověděly na naše výzkumné otázky, viz níže. Tvorba dotazníku byla inspirována podobnými výzkumy, které se týkaly stresu, spolu s dalšími vlastními zpracovány do formy potřebné pro sběr informací E-Twinning – v rámci toho projektu škola bude vytvářet pozitivní obraz, bude vytvořena prezentace školy, kdy jejich akce budou propagovat v tisku i v médiích, v povědomí zahraničních partnerů. 2
Praktická část
35
právě v naší konkrétní organizaci. Získané poznatky jsou uplatněny v práci pro zjištění stresových faktorů, které ovlivňují pedagogy. Celkový počet otázek v něm položených bylo 32. Je tvořen uzavřenými a otevřenými otázkami. U dvou otázek mohli respondenti zodpovědět více možností, případně dopsat vlastní komentáře. Dotazníkem se snažíme především zjistit, co vše ovlivňuje stres pedagogů na daném pracovišti, nakolik jsou učitelé spokojeni s prostředím školy a svým pracovním místem, případně jaké mají vztahy s kolegy a jak hodnotí vedení školy. Na konci dotazníku jsou otázky týkající se konkrétní osoby, čili základní demografické údaje. Dotazník byl administrován anonymně a získané informace slouží pouze jako podklad praktické části bakalářské práce. Celkem bylo rozdáno 42 dotazníků, z nichž se vrátilo 35 zodpovězených. Výsledky jsou zobrazeny v tabulkách, kde je uvedena absolutní četnost respondentů spolu s relativní četností v procentech. Následné grafické znázornění výsledků jednotlivých odpovědí je uváděno taktéž v procentech. Zdroj tabulek a grafů je vlastní.
3.4 Výzkumné otázky a hypotézy Výzkumné otázky 1.
Jaký stresový faktor respondenti vnímají jako nejvíce stresující?
2. 3. 4.
Jaké jsou následky působení stresu u pedagogů v tělesné oblasti? Mají pedagogové dobrý pracovní kolektiv a jsou spokojení s vedením školy? Jaké ochranné faktory pedagogové doposud využívají pro snižování pocitu stresu? Hypotézy 1. Předpokládáme, že více než 50 % z dotázaných zažívá na tomto pracovišti stres pravidelně. 2. Předpokládáme, že pro více než polovinu pedagogů jsou největším stresorem žáci.
3.5 Zkoumaný vzorek Výzkumu se účastnili učitelé 1. a 2. stupně ZŠ, celkem tedy 30 pedagogů spolu se čtyřmi vychovatelkami ve školní družině. V následujících tabulkách si více přiblížíme celkové složení výzkumného vzorku z hlediska pohlaví, věku, povolání, vzdělání a délky zaměstnání na daném pracovišti. 1. Pohlaví Výzkumu se účastnilo 89 % žen a 11 % mužů, což pouze potvrzuje stále platnou skutečnost, že v mnohých základních školách je zaměstnáno více žen než mužů.
Praktická část Tab. 1
Pohlaví
Pohlaví žena muž Celkem
2.
36
Absolutní četnost 4 31 35
Relativní četnost 11 89 100
Věk Na základě následující tabulky můžeme říct, že ve škole je zaměstnáno 51 % ve věku 20 – 35 let. Dále ve 23 % pracuje ve věku 36 – 45 let. Nalezneme zde však také starší učitele, a to ve věku 46 – 55 let. Ti tvoří 14 %. Věková skupina 56 a víc je zastoupena v 9 %. Jeden respondent na tuto otázku neodpověděl.
Tab. 2
Věk
Věk 20 – 35 let 36 – 45 let 46 – 55 let 56 a víc let bez odpovědi Celkem
3.
Absolutní četnost 18 8 5 3 1 35
Relativní četnost v % 51 23 14 9 3 100
Povolání Na tuto otázku, měli respondenti možnost více odpovědí. Z následující tabulky je zřejmé, že nejvíce učitelů je 2. stupně. Ti tvoří 43 %. Do kategorie učitelů 1. stupně spadá 37 %. Jeden respondent odpověděl, že je učitel jak na 1. tak i na 2. stupni. Do odpovědi Jiné jeden zaměstnanec napsal, že je asistentem pedagoga, což je v této škole běžné. Dotazník vyplňovaly také vychovatelky. Těch bylo 11 %. Jeden respondent opět na tuto otázku neodpověděl. Tři respondenti napsali, že jsou zaměstnáni na vedlejší pracovní úvazek u jiného zaměstnance. Jeden pedagog má dokonce dvě vedlejší zaměstnání. Mezi tato povolání patří logoped, uklizečka, finanční poradce a učitel na základní umělecké škole.
Praktická část Tab. 3
Povolání
Povolání učitel/ka 1. stupně učitel/ka 2. stupně učitel/ka 1. a 2. stupně vychovatel/ka jiné bez odpovědi Celkem
4.
37
Absolutní četnost 13 15 1 4 1 1 35
Relativní četnost v % 37 43 3 11 3 3 100
Vzdělání Jak se dalo předpokládat, nejvíce respondentů má vysokoškolské vzdělání pedagogické. Tvoří 81 %. Střední školu s maturitou dosáhlo 4 %. Mezi další odpovědí této otázky bylo, zda mají jiné vzdělání než pedagogické. Týkalo se to 2 respondentů. Jeden zaměstnanec má vystudovanou vysokou školu informačních technologií, ale i pedagogickou fakultu, a druhý zaměstnanec přírodovědeckou fakultu – obor učitelství. Opět jeden respondent nevyplnil.
Tab. 4
Vzdělání
Vzdělání SŠ s maturitou VŠ vzdělání pedagogické SŠ/VŠ vzdělání jiné než pedagogické bez odpovědi
5.
Absolutní četnost 4 29
Relativní četnost v % 11 83
2
6
1
3
Délka zaměstnání na pracovišti Z následujících údajů můžeme říct, že 29 % zaměstnanců pracuje na této škole 0 – 5 let. Stejný počet procent má kategorie 6 – 10 let a 21 a více let, kdy počet respondentů činí 26 %. Čtyři pracovníci jsou ve skupině 11 – 15 let, kteří mají 11 %. Jako poslední skupina, která dosáhla nejméně procent je 16 – 20 let. Ti tvoří 6 %. Jeden respondent opět nevyplnil tuto otázku.
Praktická část Tab. 5
38
Délka zaměstnání na pracovišti
Délka zaměstnání 0 – 5 let 6 – 10 let 11 – 15 let 16 – 20 let 21 a více let bez odpovědi Celkem
Absolutní četnost 10 9 4 2 9 1 35
Relativní četnost v % 29 26 11 6 26 3 100
V této části jsme si ukázali, jaký výzkumný soubor budeme zkoumat. Jeden respondent neuvedl své demografické údaje nejspíš proto, že chtěl zůstat úplně v anonymitě. V následující části provedeme analýzu jednotlivých otázek, které se týkaly stresu na pracovišti. Tyto otázky jsou rozděleny do kategorií subjektivní pociťovaná míra stresu, následky působení stresu, postoje a vztahy k vykonávanému povolání, vztahy mezi podřízeným a nadřízeným.
Výsledky
39
4 Výsledky Výsledky jsou rozděleny do čtyř kategorií. Tyto kategorie obsahují otázky z dotazníku. Ke každé otázce je zpracována tabulka s absolutní a relativní četností a graf, který ukazuje počet respondentů v procentech.
4.1 Subjektivní pociťovaná míra stresu 1.
otázka – Jak často pociťujete stres v pracovním procesu? Na základě této otázky jsme zjistili, že 43 % pedagogů na této škole prožívá stres občas. Výjimečně stres mívá 29 %. I když práce pedagoga je velmi stresující, možnost pravidelně zatrhlo pouze 20 %. Bylo překvapující, že 9 % respondentů zodpovědělo, že nemají stres.
Tab. 6
Jak často pociťujete stres v pracovním procesu?
Absolutní četnost 7 15 10 3 0 35
pravidelně občas výjimečně nemám stres nevím Celkem
Relativní četnost v % 20 43 29 9 0 100
počet respondentů v %
50% 40% 30% 20% 10% 0% pravidelně Obr. 2
občas
výjimečně
Jak často pociťujete stres v pracovním procesu?
nemám stres
nevím
Výsledky
2.
40
otázka – Jaký faktor stresu Vás nejvíce ovlivňuje? Na tuto otázku mohli respondenti odpovědět více možnostmi. Mezi největší faktor stresu byli uvedeni žáci. Tvoří ji větší polovina a to 57 %. Jako další faktor byl ve 26 % označen nedostatek financí. Vztahy na pracovišti zaujímají třetí místo s 23 %. Další faktor, který má 17 % a ovlivňuje stres pedagoga, je rodina. Velké množství práce zaujímá 14 % odpovědí. Do možnosti Jiné (17 %) napsali zaměstnanci tyto faktory stresu: • Zhoršený zdravotní stav rodinných příslušníků • Rodiče žáků - laxní přístup • Zdraví • Snaha o 100 % výkon • Hodně zodpovědnosti doma i na pracovišti
Tab. 7
Jaký faktor stresu Vás nejvíce ovlivňuje?
žáci rodina nedostatek financí velké množství práce vztahy na pracovišti jiné
Absolutní četnost 20 6 9 5 8 6
Relativní četnost v % 57 17 26 14 23 17
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% žáci
Obr. 3
rodina
nedostatek financí
Jaký faktor stresu Vás nejvíce ovlivňuje?
velké množství práce
vztahy na pracovišti
jiné
Výsledky
3.
41
otázka – Vyhovuje Vám pracovní prostředí? Na tuto otázku polovina respondentů odpověděla spíše ano. 40 % zodpověděno ano. Možnost ne a nevím zatrhlo pouze 6 % zaměstnanců. Nenašel se ani jeden dotazovaný, kterému by úplně nevyhovovalo pracovní prostředí. Můžeme říct, že většina zaměstnanců je s pracovním prostředím spokojená. Dalo by se taky povědět, že pracovní prostředí u pracovníků nevyvolává stres.
Tab. 8
Vyhovuje Vám pracovní prostředí?
Absolutní četnost 14 17 2 2 0 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 40 49 6 6 0 100
počet respondentů v %
50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00% ano Obr. 4
4.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Vyhovuje Vám pracovní prostředí?
otázka – Cítíte se být přepracován/a? Jak je zřejmé z tabulky, polovina respondentů zodpověděla spíše ne. 23 % zatrhlo možnost spíše ano. 11 % nevědělo, zda jsou přepracováni či nikoliv. Zaměstnanci, kteří si byli jisti tím, že nejsou přepracováni, patří do skupiny, která dosáhla 9 %. Přepracovaných lidí, kteří pracují v této škole, je 6 %.
Výsledky
42
Přepracovaní jsou především ti zaměstnanci, kteří jsou na této škole zaměstnáni čerstvě. Mají více povinností, více práce s přípravou, učí se, jak to na dané škole chodí. Starší zaměstnanci už vědí, co mají dělat, nemusí se tolik připravovat na výuku a mají více zkušeností, jak zvládnout učitelskou profesi. Tab. 9
Cítíte se být přepracován/a?
Absolutní četnost 2 8 4 18 3 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 6 23 11 51 9 100
počet respondentů v %
50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 5
5.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Cítíte se být přepracován/a?
Cítíte se být dostatečně finančně odměněni za svou práci? Na otázku, která se týkala stresových faktorů, se nedostatek financí dostalo na druhý největší faktor, který přináší stres. Proto není překvapením, že i v této otázce vyšlo, že skoro polovina (46 %) se cítí spíše nedostatečně finančně odměněna. Na druhou stranu je 29 % respondentů, kteří se cítí spíše dostatečně finančně odměněni. 11 % zaměstnanců odpovědělo, že nejsou dostatečně odměněni a 6 % pracujících, že jsou dostatečně odměněni. 9 % neví, jestli se cítí být dostatečně odměněni.
Výsledky
43
Je známo, že učitelská profese není dobře ohodnocena. Záleží hodně na délce praxe a zkušenostech. Proto mladí lidé, kteří odpromují na vysoké škole pedagogické, jdou raději na lépe placeného místo, než aby šli učit. Tab. 10
Cítíte se být dostatečně finančně odměněni za svou práci?
Absolutní četnost 2 10 3 16 4 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 6 29 9 46 11 100
počet respondentů v %
50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 6
6.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Cítíte se být dostatečně finančně odměněni za svou práci?
Tvoříte společně s dalšími spolupracovníky na pracovišti tzv. „dobrý tým“? Z tabulky je zřejmé, že větší polovina (54 %) zaměstnanců zodpověděla, že spíše tvoří na pracovišti dobrý tým. Ti, co odpověděli ano, tvoří 29 %. Do skupiny, kteří neví, jestli jsou dobrý tým, zapadá 11 % respondentů. Pouze 3 % zatrhlo odpověď spíše ne a ne. Vztahy na pracovišti, obzvlášť mezi spolupracovníky, jsou velmi důležité. Z hlediska toho, že dobré vztahy přináší lepší pracovní prostředí, rady, jak zvládnout děti, povinnosti, pomoc při nezvládání výuky. Souvisí i s tím, že se pracovníci těší do práce, popovídají si se spolupracovníky, postěžují.
Výsledky Tab. 11
44 Tvoříte společně s dalšími spolupracovníky na pracovišti tzv. „dobrý tým“?
Absolutní četnost 10 19 4 1 1 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 29 54 11 3 3 100
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 7
7.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Tvoříte společně s dalšími spolupracovníky na pracovišti tzv. „dobrý tým“?
Máte žáka/y, který/kteří Vás stresuje/í? Pokud ano, jaké má/mají vlastnosti? Uvedli jsme, že žáci jsou největším stresorem na tomto pracovišti. Proto není překvapením, že na tuto otázku odpovědělo 60 % ano. Možnost ne, zatrhlo 40 % respondentů. Dotazovaní, kteří odpověděli ano, měli napsat, jaké vlastnosti mají tito žáci, kteří je stresují. Mezi nejčastější byla vlastnost drzost, lenost, hlučnost, nadměrné vyrušování, agresivita spojená s vyhrožováním, náznakem napadení, podvádění, nevychovanost, dále nemají zájem o vzdělání, je jim vše jedno, jsou sociálně nepřizpůsobiví, drzí, vulgární, arogantní, neschopní vnímat, pohrdají učitelem a výukou.
Výsledky Tab. 12
45 Máte žáka/y, který/kteří Vás stresuje/í?
Absolutní četnost 21 14 35
ano ne Celkem
Relativní četnost v % 60 40 100
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 8
ne
Máte žáka/y, který/kteří Vás stresuje/í?
4.2 Následky působení stresu 1.
otázka – Pociťujete často nějaké zdravotní nebo tělesné potíže, které přičítáte práci (bolesti hlavy, zad, rukou, krku, zažívací potíže apod.)? Na tuto otázku, jak vidíme v tabulce, zodpovědělo 54 % ne a 46 % ano. Pokud respondent dal možnost ano, měl vypsat jaké potíže přičítají práci. Mezi nejvíce zmiňované patří bolest hlavy (63 %). Bolest v krku vypsalo 31 %. Další potíže, který přičítají práci, jsou zažívací. (19 %). Dále byly zmiňovány hlasivky, bolest očí, nevolnost a únava. Vše tvoří 6 %. Je patrné, že bolest hlavy je nejčastější potíží na daném pracovišti. Může to být z malého pitného režimu nebo bolest hlavy, která se označuje jako migréna, kterou mívají často ženy. Nebo přisuzují bolest hlavy k tomu, že žáci neustále vyrušují, nedávají pozor nebo jsou velmi hluční. To jsou pouze domněnky.
Výsledky Tab. 13
46 Pociťujete často nějaké zdravotní nebo tělesné potíže, které přičítáte práci?
Absolutní četnost 16 19 35
ano ne Celkem
Relativní četnost v % 46 54 100
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 9
ne
Pociťujete často nějaké zdravotní nebo tělesné potíže, které přičítáte práci?
počet respondentů v %
70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% bolest hlavy
Obr. 10
bolest zad
bolest krku
Nejčastější potíže při práci
zažívací hlasivky potíže
bolest očí
nevolnost
únava
Výsledky
2.
47
otázka – Způsobují Vám pracovní starosti potíže se spánkem? Když se podíváme do tabulky, je zřejmé, že převažuje možnost spíše ne (57 %). Čtvrtina dotazovaných vůbec nemá potíže se spánkem. Skupina respondentů, co zodpověděla spíše ano, je zastoupena 14 %. Možnost ano a nevím označil pouze jeden zaměstnanec (3%). U této otázky jeden pracující napsal, že má potíže se spánkem pouze někdy, když udělají děti průšvih. Zaměstnanci této školy, jak vyplývá z výzkumu, nemají problém se spánkem. Je to dané nejspíš tím, že mají stanovenou pracovní dobu, nemusí trávit v práci přesčasy a hlavně nemusí pracovat do noci. Samozřejmě se zde najdou i výjimky, kteří nemají kvalitní spánek.
Tab. 14
Způsobují Vám pracovní starosti potíže se spánkem?
Absolutní četnost 1 5 1 20 8 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 3 14 3 57 23 100
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 11
3.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Způsobují Vám pracovní starosti potíže se spánkem?
otázka – Stravujete se zdravě a pravidelně? Na tuto otázku větší polovina zodpověděla, že se stravují občas. 29 % respondentů se pravidelně stravuje. Do skupiny, kteří se stravují málokdy,
Výsledky
48
patří 11 % zaměstnanců. Na zdravé a pravidelné stravování nemá čas nebo nechtějí 6 % pracovníků. Ve škole je nově upravená školní jídelna. Zaměstnanci si mohou vybrat ze dvou nabízených jídel. Z výzkumu vyšlo, že ne všichni se stravují pravidelně, i když mají možnost jít na oběd. Možná je brzdí mnoho povinností, které se od této práce vyžaduje. Tab. 15
Stravujete se zdravě a pravidelně?
pravidelně občas málokdy nemám čas /nechci Celkem
Absolutní četnost 10 19 4 2 35
Relativní četnost v % 29 54 11 6 100
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% pravidelně
Obr. 12
4.
obč as
málokdy
nemám č as/nechci
Stravujete se zdravě a pravidelně?
otázka – Považujete současný systém stravování a občerstvení ve škole za vyhovující? S touto otázkou souvisí otázka předešlá, která se týkala pravidelného a zdravého stravování. Tato otázka se zaměřuje na školní jídelnu, která v této škole vydává jídlo, a bufet. Polovina respondentů považuje systém stravování a občerstvení spíše za vyhovující. 31 % zaměstnanců pokládá stravování za vyhovující. Našli se i takoví, kterým nevyhovuje tento systém. 11 % dotazovaných označilo sys-
Výsledky
49
tém za spíše nevyhovující a 6 % za nevyhovující. Pracovníci, kteří nevěděli, jestli tento systém je vyhovující, zodpověděli 3 %. Na škole je většina dotazovaných spokojena se systémem stravování a občerstvení. Ti, co se nestravují na pracovišti, buď nemají čas, nebo jim nevyhovuje jídlo, které se zde vaří či prodává. Tab. 16
Považujete současný systém stravování a občerstvení ve škole za vyhovující?
vyhovující spíše vyhovující nevím spíše nevyhovující nevyhovující Celkem
Absolutní četnost 11 17 1 4 2 35
Relativní četnost v % 31 49 3 11 6 100
počet respondentů v %
50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 13
5.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Považujete současný systém stravování a občerstvení ve škole za vyhovující?
otázka – Máte čas věnovat se činnostem, které by Vám pomohly snížit pocity stresu? Jak vidíme z tabulky, skoro stejně procent zaujímá odpověď spíše ano a spíše ne. I když spíše ne o dvě procenta převyšuje. Čas věnovat se činnostem má 23 % respondentů. Zato naopak, kdy zaměstnanci vůbec nemají čas se věnovat svým zájmům, či koníčkům, tvoří 9 %. Ti, co neví, zodpovědělo stejně jako možnost ne (9 %).
Výsledky
50
Dotazovaní měli ještě podotázky, kdy na možnost ano či spíše ano, měli vypsat jakým činnostem se věnují a pokud zodpověděli ne či spíše ne, měli napsat, co je příčinou, že se jim nevěnují. Mezi činnosti, kterým se pracující věnují, jsou například sport (brusle, kolo, posilovna, plavání), cizí jazyky, četba, výtvarné činnosti, filmy, vycházky do přírody, výlety, cukrárna, divadlo, zájezdy, cvičení, pohyb, relaxace, někteří rádi zahradničí, cvičí jógu, vedou zájmový kroužek Co se týká příčin, proč se zaměstnanci nevěnují činnostem ke snižování pocitu stresu jsou například nedostatek času a sil, finance, starost o rodinu, málo volného času, kdy někteří přicházejí pozdě z práce. Dále zaneprázdněnost, vytížení jinými činnostmi, povinnostmi mimo pracovní dobu, čerstvý pracovní poměr, kdy je potřeba delší přípravy na vyučování a kvůli tomu pozdější příjezdy domů. Tab. 17
Máte čas věnovat se činnostem, které by Vám pomohly snížit pocity stresu?
Absolutní četnost 8 10 3 11 3 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 23 29 9 31 9 100
počet respondentů v %
35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% ano Obr. 14
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Máte čas věnovat se činnostem, které by Vám pomohly snížit pocity stresu?
Výsledky
6.
51
otázka – Umožňují Vám časové nároky práce dobře skloubit soukromý a rodinný život? Jak je zřejmé z tabulky, většina respondentů nemá problém se skloubením soukromého a rodinného života. Nejvíce dotazovaných zodpovědělo spíše ano (46 %). Možnost ano zvolilo 43 %. Pouze dva respondenti nevědělo a dva zaměstnanci dali odpověď spíše ne. Možnost ne nezatrhl nikdo. Povolání učitele je výhodné v tom, že se dá skloubit s rodinným a soukromým životem. Proto si ho nejčastěji volí ženy, aby se mohli po práci věnovat domácnosti a dětem.
Tab. 18
Umožňují Vám časové nároky práce dobře skloubit soukromý a rodinný život?
Absolutní četnost 15 16 2 2 0 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 43 46 6 6 0 100
počet respondentů v %
50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 15
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Umožňují Vám časové nároky práce dobře skloubit soukromý a rodinný život?
Výsledky
7.
52
otázka – Potýkáte se v současnosti i s nějakými závažnými soukromými problémy (úmrtí v rodině, rozvod apod.) Tato otázka sice zabíhá příliš do soukromí, ale stresorem může být i rodina. Pokud v ní něco není v pořádku, přenáší se naše nálada, chování i do pracovního procesu a tím se naše výkonnost snižuje. V této škole 66 % zaměstnanců nemá rodinné problémy. Za to 14 % ano. Samozřejmě dotazovaní nemuseli odpovídat. Ti tvoří 20 %.
Tab. 19
Potýkáte se v současnosti i s nějakými závažnými soukromými problémy?
Absolutní četnost 5 23 7 35
ano ne nechci odpovídat Celkem
Relativní četnost v % 14 66 20 100
počet respondentů v %
70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
ano Obr. 16
ne
nechci odpovídat
Potýkáte se v současnosti i s nějakými závažnými soukromými problémy?
4.3 Zjišťování postojů a vztahů k vykonávanému povolání 1.
otázka – Máte svoji práci rád/a? V tomto výzkumu jsme zjistili, že polovina respondentů má svoji práci ráda. Tudíž jsou se svým zaměstnáním spokojeni. Spíše ano odpovědělo 40 % a spíše ne pouze jeden zaměstnance. Možnost nevím zvolilo 6 % zaměstnanců.
Výsledky
53
Většina dotazovaných je spokojena se svým zaměstnáním, což je dobře. Je důležité mít rád svou práci, abychom byli spokojeni a zbytečně netrpěli a nestresovali se. Tab. 20
Máte svoji práci rád/a?
Absolutní četnost 18 14 2 1 0 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 51 40 6 3 0 100
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 17
2.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Máte svoji práci rád/a?
otázka – Jeví se Vám být Vaše práce zajímavou a pestrou? Z předešlé otázky jsme zjistili, že většina má ráda svoji práci. Druhá otázka na ni navazuje. Polovina dotazovaných považuje svoji práci za spíše zajímavou a pestrou. 31 % zaměstnancům se jeví práce za zajímavou a pestrou. Za to odpověď spíše ne zatrhlo 11 %. Pouze jeden respondent odpověděl, že je pro něho práce nezajímavá a není pestrá. 6 % zaměstnanců nevědí, zda je jejich práce zajímavá a pestrá. Učitelská profese je pro většinu zajímavá a pestrá. Může to být z toho důvodu, že žáci se mění, pořádají různé akce a výlety, snaží se naučit děti něco nového, hrají různé hry atp.
Výsledky Tab. 21
54 Jeví se Vám být Vaše práce zajímavou a pestrou?
Absolutní četnost 11 17 2 4 1 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 31 49 6 11 3 100
počet respondentů v %
50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 18
3.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Jeví se Vám být Vaše práce zajímavou a pestrou?
otázka – Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete? Na tuto otázku jsem se ptala záměrně, jelikož žijeme v době, kdy se propouští, šetří se všude, kde se dá. Přijít o práci učitele může být i z důvodu, že k zápisu přijde málo dětí a nebude taková potřeba učitelů. Nejvíce respondentů (34 %) neví, jestli přijdou o práci. Možnost spíše ne zodpovědělo 31 % zaměstnanců. Našli se pouze tři (9 %) pracující, kteří se vůbec nebojí o práci. Do skupiny, kteří se spíše bojí o své pracovní místo, patří 20 % dotazovaných. Ti, kteří se jistě bojí o práci, tvoří 6 %. Můžeme říct, že třetina se nebojí o práci, ale taky třetina vůbec netuší, jestli přijdou o práci. Je to dáno tím, že nevíme, co se může přihodit.
Výsledky Tab. 22
55 Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete?
Absolutní četnost 2 7 12 11 3 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 6 20 34 31 9 100
počet respondentů v %
35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% ano Obr. 19
4.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete?
otázka – Máte k plnění pracovních úkolů vždy a včas potřebné informace? Na daném pracovišti mají ve většině případů vždy a včas potřebné informace. Říká to tabulka, ve které 63 % respondentů zodpovědělo spíše ano. 20 % dotazovaných označilo ano. Pouze 6 % si myslí, že spíše nemají vždy a včas potřebné informace. Možnost ne si nevybral nikdo a čtyři respondenti zvolili odpověď nevím. Jeden dotazovaný přidal poznámku, že někdy mají potřebné informace a někdy ne.
Výsledky Tab. 23
56 Máte k plnění pracovních úkolů vždy a včas potřebné informace?
Absolutní četnost 7 22 4 2 0 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 20 63 11 6 0 100
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 20
5.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Máte k plnění pracovních úkolů vždy a včas potřebné informace?
otázka – Práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem příjmu. Toto tvrzení zcela vyvrátilo 43 % respondentů. Odpověď spíše ne zvolilo 40 % dotazovaných. Pouze 11 % pedagogů si spíše myslí, že práce je zdrojem přijmu. 6 % respondentů neví, zda je jejich práce pouze zdroj příjmu. Nikdo nezvolil možnost ano.
Výsledky Tab. 24 příjmu.
57 Práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem
Absolutní četnost 0 4 2 14 15 35
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Relativní četnost v % 0 11 6 40 43 100
počet respondentů v %
45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% ano Obr. 21 přijmu.
6.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem
otázka – Co za změny byste přivítal/a na Vašem pracovišti? Odpověď na tuto otázku měli napsat všichni respondenti, kteří by chtěli změnu na jejich pracovišti. Bohužel 19 dotazovaných neodpovědělo na tuto otázku. Konkrétní změny, které by uvítala, vypsalo pouze 16 respondentů. Jsou to tyto: • Pevnější vedení, důslednost • Zlepšení prostředí – vybavení, pomůcky (závislé na dotacích) • Lepší materiální vybavení • Větší komunikace vedení a ostatních • Další možnosti sebevzdělávání v podobě kurzů, které by byly užitečné do výuky.
Výsledky
58
• Žáky s chutí a zájmem vzdělávat se • Méně pracovních povinností • Jednotné působení na žáky v oblasti dodržování domluvených pravidel • V prvé řadě zlepšit celkově finanční ohodnocení, nemám více jak 15 let praxe ani průměrný plat. • Důslednost k žákům podle přesně daných pravidel pro celou školu stejných • Možnost více si vzájemně popovídat, sdílet zkušenosti (např. i ze seminářů) • Modernější WC a koupelny pro děti i učitele, lepší vybavení tělocvičny – drobnější předměty ke cvičení, nebo kroužky, cvičení pro učitele. • Jistotu zaměstnání • Více finančních prostředků • Větší spolupráci a zapojení rodičů do výchovy žáků
4.4 Vztah mezi podřízeným a nadřízeným 1.
otázka – Dělá, podle Vašeho názoru, zaměstnavatel nějaká opatření proti stresu a pro kompenzaci neúměrné pracovní zátěže? Zaměstnanci této školy si spíše myslí (31 %) , že zaměstnavatel jim poskytuje opatření proti stresu. 29 % dotazovaných vůbec netuší, jestli tato opatření poskytuje. Sedm (20 %) respondentů označilo možnost spíše ne. Odpověď ne zatrhlo pouze 11 %. Jisté ano zvolilo pouze 9 %. Zaměstnavatel by měl poskytovat nějaká opatření proti stresu, aby si udržel kvalitní zaměstnance a aby efektivně pracovali.
Tab. 25 Dělá, podle Vašeho názoru, zaměstnavatel nějaká opatření proti stresu a pro kompenzaci neúměrné pracovní zátěže?
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Absolutní četnost 3 11 10 7 4 35
Relativní četnost v % 9 31 29 20 11 100
Výsledky
59
počet respondentů v %
35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% ano
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Obr. 22 Dělá, podle Vašeho názoru, zaměstnavatel nějaká opatření proti stresu a pro kompenzaci neúměrné pracovní zátěže?
2.
otázka – Jak byste ohodnotil/a přístup vedení k Vám jako podřízeným? Na tuto otázku měli respondenti ohodnotit přístup vedení známkou 1 – 5. Až 60 % dotazovaných ohodnotili vedení v dané škole známkou výborný. Dokonce jeden respondent dal jedničku s hvězdičkou. Známkou chvalitebný ohodnotilo vedení 29 % pracujících. Pouze 9 % napsalo známku dobrý a jeden respondent dal dokonce i dostatečnou známku. Z těch dat vyplývá, že zaměstnanci nemají problém s vedením školy, že spolu vychází a mají výborné vztahy na pracovišti.
Tab. 26
Jak byste ohodnotil/a přístup vedení k Vám jako podřízeným?
výborný chvalitebný dobrý dostatečný nedostatečný Celkem
Absolutní četnost 21 10 3 1 0 35
Relativní četnost v % 60 29 9 3 0 100
Výsledky
60
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% výborný Obr. 23
3.
chvalitebný
dobrý
dostateč ný nedostatečný
Jak byste ohodnotil/a přístup vedení k Vám jako podřízeným?
otázka – Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit? Možnost, která byla v této otázce nejčastěji zodpovězena, byla ano (60 %). Spíše ano zvolilo 36 % dotazovaných a spíše ne jen 11 %. Jeden respondent odpověděl, že neví. Pochvala v pracovním procesu je velmi důležitá. Dokáže motivovat člověka, aby se i nadále snažil práci vykonávat jako doteď nebo ještě lépe. Zvyšuje se mu tím sebevědomí a má pocit, že svoji práci zvládá.
Tab. 27
Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit?
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Absolutní četnost 21 9 1 4 0 35
Relativní četnost v % 60 26 3 11 0 100
Výsledky
61
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 24
4.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit?
otázka – Cítíte nátlak z vedení? Z předešlých otázek můžeme vyvodit, že na dané škole vztah mezi nadřízeným a podřízeným je velmi dobrý. Skoro polovina (46 %) respondentů označila, že necítí nátlak z vedení a 43 % respondentů odpovědělo, že spíše necítí nátlak z vedení.
Tab. 28
Cítíte nátlak z vedení?
ano spíše ano nevím spíše ne ne Celkem
Absolutní četnost 0 1 3 15 16 35
Relativní četnost v % 0 3 9 43 46 100
Výsledky
62
počet respondentů v %
50% 40% 30% 20% 10% 0% ano Obr. 25
5.
spíše ano
nevím
spíše ne
ne
Cítíte nátlak z vedení?
otázka – Do jaké míry jste spokojená s vedením školy? Na závěr této kategorie je dána otázka spojená s celkovou spokojeností s vedením školy. Z výzkumu vyšlo, že 60 % respondentů jsou velmi spokojení. 34 % dotazovaných jsou spíše spokojení a pouze 6 % pracujících jsou spíše nespokojení. Nikdo z pracovníků není velmi nespokojený.
Tab. 29
Do jaké míry jste spokojená s vedením školy?
jsem velmi spokojená/ý jsem spíše spokojená/ý jsem spíše nespokojená/ý jsem velmi nespokojená/ý Celkem
Absolutní četnost 21 12 2 0 35
Relativní četnost v % 60 34 6 0 100
Výsledky
63
počet respondentů v %
60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% jsem spokojená/ý Obr. 26
jsem spíše spokojená/ý
jsem spíše jsem nespokojená/ý nespokojená/ý
Do jaké míry jste spokojená/ý s vedením školy?
4.5 Vyhodnocení výzkumných otázek a hypotéz Odpověď na 1. výzkumnou otázku: Největším stresovým faktorem na daném pracovišti jsou žáci. Odpověď na 2. výzkumnou otázku: Mezi následky působení stresu u pedagogů v tělesné oblasti jsou nejvíce bolesti hlavy, zad a zažívací potíže. Odpověď na 3. výzkumnou otázku: Vztahy na tomto pracovišti jsou dobré. Se spolupracovníky tvoří dobrý tým. S vedením jsou víceméně všichni spokojení. 60 % pedagogů ho odhodnotilo na výbornou. Odpověď na 4. výzkumnou otázku: Doposud pedagogové využívají pro snižování pocitu nejvíce činnosti jako jsou sport, četba, výlety, procházky, výtvarné činnosti. 1. hypotéza: Hypotéza č. 1 se nepotvrdila. Na této škole pouze 20 % pedagogů zažívá stres pravidelně. 2. hypotéza: Hypotéza č. 2 se potvrdila. Celkem 57 % respondentů označilo za největší stresor žáky.
Diskuze
64
5 Diskuze Cílem práce bylo zjištění, v jaké míře se vyskytuje stres na daném pracovišti a jaké stresové faktory nejvíce ovlivňují zaměstnance dané organizace. To vše na základě analýzy a zpracování výsledků z dotazníkového šetření. Konkrétně jsme se zabývali výskytem stresu a stresových faktorů na pracovišti ZŠ Merhautova v Brně. Mezi nejčastějšími respondenty byly ženy v počtu 31 z celkových 35 vrácených dotazníků. Zde je možné pozastavit se nad tímto častým nepoměrem mužů a žen vyučujících na základních školách. Obzvláště na prvním stupni základních škol můžeme na učitelských pozicích nejčastěji nacházet ženy. S vyššími třídami se však mnohdy tento nepoměr značně srovnává. Důvodů, které vedou k této skutečnosti, může být hned několik. Ženy mohou jednak lépe skloubit soukromý život s pracovním. Jsou také v určitých ohledech dětem na prvním stupni bližší, obzvláště z psychologického hlediska. Mají jistě také mnohem větší trpělivost s malými dětmi a celkově je jim zřejmě dáno snáz s těmito dětmi pracovat oproti mužům. Na druhém stupni je však situace zcela jiná a obzvláště dnes mohou mít ženy v pozici vyučující autority často značné obtíže se zvládnutím problémových dětí. Je proto otázkou, zda by nebylo na místě motivovat a přivést do škol více kvalitních učitelů mužů. Nelze říci, že by muži byli ve vyhrocených situacích více odolní vůči stresu oproti ženám, nejsou však tak zranitelní a často si mohou snáz vybudovat autoritu a respekt žáků. Ani to však dnes není zárukou a stres tak mohou v pozici pedagogů zažívat jak muži, tak i ženy. Na vybrané škole pracuje polovina mladých učitelů ve věku 20 – 35 let. Všichni učitelé mají vystudovanou vysokou školu, jeden respondent dokonce dvě. Na pozici vychovatelky stačí mít vystudovanou střední školu s maturitou. Co se týká délky praxe na dané škole, nadpoloviční většina dotazovaných mají kratší dobu praxe (do 10 let). Jedna čtvrtina zkoumaných osob pracuje na daném pracovišti víc jak 21 let. Z toho také vycházela první hypotéza, ve které jsme předpokládali, že více než polovina dotázaných pedagogů pociťuje ve svém zaměstnání stres pravidelně. Tuto skutečnost však potvrdilo pouhých sedm respondentů z celkového počtu 35 dotazovaných. Většina oslovených učitelů uvedla, že stres pociťují pouze občas a tři dokonce stres na pracovišti netrápí vůbec, což je s ohledem na uvedené okolnosti poměrně překvapující. Nejčastějším faktorem stresu, jak se dalo přepokládat, jsou žáci. Za nimi nedostatek financí a třetí nejčastěji zodpovídanou možností byly vztahy na pracovišti. Zjistili jsme, že 49 % respondentů jsou spíše spokojeni s pracovním prostředím, spokojeni 40 %. Nicméně se často vyskytovalo v odpovědích na otázku, co by chtěli změnit na pracovišti, lepší prostředí a vybavení školy. Toto téma by zasloužilo další zkoumání. Polovina zaměstnanců se necítí být přepracována. Mladší pedagogové, kterých je na škole větší polovina, se na této škole necítí být přepracovaní, za to starší učitelé pocit přepracovanosti pociťují.
Diskuze
65
Očekávalo se, že necelá polovina bude nespokojena se svým platem. Bohužel ředitelka školy nemůže ovlivnit zvýšení platu, jelikož škola není soukromá, ale státní. Učitelé jsou pracovně hodně vytížení, měli by dostat přidáno. Díky nim máme vzdělání, které k životu potřebujeme. Od roku 2011 ministerstvo školství dostalo o 2,1 miliardy Kč více na platy. Výrazné zvýšení platu se týká pouze pedagogů, kteří mají vysokou školu pedagogickou a těm, co začínají učit. Nástupní plat se zvýší až od 3000 Kč. V průměru mají pedagogové 21000 Kč hrubého. Starší pedagogům se zvýší plat o pár stovek korun. Z toho vyplývá, že zvýšení nástupního platu by mohlo nalákat studenty a čerstvé absolventy pedagogických fakult. I když 8 z 35 dotazovaných zodpovědělo, že jsou jejich největším stresorem vztahy na pracovišti, na otázku zda tvoří dobrý tým, zvolilo možnost ano či spíše ano 83 %. Z tohoto se dá vyčíst, že na daném pracovišti mezi kolegy panuje přátelská atmosféra. Největším stresorem, jak vyplynulo z dotazníků, jsou žáci. 60 % respondentů odpovědělo, že mají nějakého žáka, který je stresuje. Doplňující otázkou bylo, jaké jsou jejich vlastnosti. Nejčastěji se objevovala vlastnost drzý, stále vyrušuje, agresivní, líný, podvádí a další. Na škole je možnost setkání s psychologem, který poskytuje individuální poradenství pro žáky, rodiče a učitele. Je dobré, když nás něco trápí, někomu se svěřit. Může to být rodina, či přátelé, ale ti nemají odborné zkušenosti. Proto bychom doporučili v krizových situacích tuto možnost využít. Je vhodné se taky zamyslet nad dohodami mezi rodiči a učiteli, které dávají učitelům volnou ruku u problémových dětí. V další části jsme se zabývali následky působení stresu. 46 % respondentů, kteří pociťují zdravotní či tělesné potíže, které přičítají práci, uvedlo nejvíce bolest hlavy, v krku a zažívací potíže. Spánek, který je důležitý, abychom lépe zvládali práci, nezpůsobuje ve většině případů (56 %) pedagogům potíže. Musíme brát na zřetel, že zaměstnanci školy mají danou pracovní dobu, nemusí být v práci přesčas. Za špatný spánek můžeme hledat příčinu ve stresových faktorech. Když žáci hodně zlobí nebo konflikt s kolegou. Na otázku, zda považují systém stravování a občerstvení na škole za vyhovující, většina respondentů zvolila možnost spíše vyhovující. Zdravá strava přispívá našemu životu. Pokud se pravidelně stravujeme a pijeme dostatek tekutin, posilujeme tím náš organismus proti stresu. Většina respondentů se občas stravuje zdravě a pravidelně, i když mají možnost jít na oběd do školní jídelny. Zajímalo nás, zda pracovníci mají čas se věnovat činnostem, které by snížily pocity stresu. Větší polovina zodpověděla ano či spíše ano, 40 % spíše ne či ne. Činnostem, kterým se nejčastěji věnují je sport, cizí jazyky, četba, filmy, procházky. Za příčiny, proč se těmto činnostem nevěnují, uvedli nedostatek času a sil, finance a starost o rodinu. 46 % zkoumaných osob dokáže spíše skloubit soukromý a rodinný život, 43 % bez potíží. Pro snížení pocitu stresu je velmi důležité, abychom si vyhradili čas na práci, rodinu, ale i na sebe a odpočinek.
Diskuze
66
Na osobní otázku, zda se potýkají s vážnými problémy v rodině nejvíce odpovědělo ne. Tento stav je pouze dočasný. Nemůžeme říct, že každý se s problémy lehce vyrovnává, proto je vhodné využít konzultace se školním psychologem. Toto setkání je zdarma a v rámci školy. Domluvit si schůzku mohou i ti, kteří nemají problémy, ale chtějí vědět, jak se mají zachovat, když do takové situace přijdou. V předposlední kategorii, která se zabývala zjišťováním postojů a vztahů k vykonávanému povolání, byla položena otázka, zda mají svoji práci rádi. Z výzkumu je zřejmé, že 51 % má ráda svoji práci a 40 % má spíše rádo svoji práci, což je velmi důležité pro jejich spokojenost. Pokud člověk má rád své zaměstnání a těší se do něj, můžeme tento pocit označit jako ochranný faktor stresu. Zaměstnanci považují svoji práci za zajímavou a pestrou. Může to být tím, že škola pořádá pro děti různé akce, podílí se na různých projektech, které nejsou každodenní rutinou. Tvrzení, práce mi neposkytuje dostatečný pocit uspokojení a seberealizace, je jen zdrojem příjmu, vyvrátilo 43 % respondentů. Je to dáno tím, že velká část zaměstnanců má svoji práci ráda a považují práci za zajímavou, tudíž jim poskytuje pocit uspokojení. Z výsledků nám vyšlo, že třetina neví, zda o místo přijde, menší třetina si myslí, že spíše o místo nepřijde. Jelikož jsme v období krize, propouští se, zvyšují se ceny, bylo vhodné se zeptat, zda mají zaměstnanci strach o své pracovní místo. V práci je důležité mít vždy a včas potřebné informace. Měli bychom vědět, zda naše práce je dobrá, zda ji děláme správně. Na tomto pracovišti mají zaměstnanci k plnění pracovních úkolů potřebné informace. Je to ochranný faktor, jelikož dobré vztahy na pracovišti jsou velmi důležité. Měly by se zlepšovat a podporovat. Z celkových 35 zkoumaných osob jen 16 odpovědělo, jaké změny by přivítali na pracovišti. Nejčastěji se objevovalo zlepšení prostředí, materiální vybavení, větší komunikace vedení a ostatních, sebevzdělávání v podobě kurzů pro pedagogy, méně pracovních povinností, finanční ohodnocení a další. V poslední kategorii se řešil vztah mezi nadřízeným a podřízeným. Zjišťovali jsme, jaké vztahy panují na tomto pracovišti. Co se týká opatření ke zmírnění stresu, které by měl zaměstnavatel obstarávat, na této škole vedení spíše poskytuje daná opatření. Třetina pracujících vůbec neví, zda něco takového zajišťuje. Zaměstnanci měli za úkol ohodnotit vedení školy známkou 1 – 5. Větší polovina dala známku výbornou, třetina chvalitebnou. Z tohoto se dá vyčíst, že vedení na této škole nemá problém se svými podřízenými ani zaměstnanci s vedením. Umí své pracovníky za dobře vykonanou práci pochválit, což je velmi důležité pro zaměstnance. Pochvalou zaměstnavatel zvyšuje svým pracovníkům sebevědomí a dopřává jim pocit dobře odvedené práce. Z předešlých odpovědí vyplývá, že nátlak z vedení 90 % respondentů necítí a s vedením školy jsou spokojeni skoro všichni zaměstnanci.
Návrhy a doporučení
67
6 Návrhy a doporučení Na základě analýzy výsledků, které jsme zjistili vyhodnocením dotazníku, navrhneme vedení školy a zaměstnancům dané školy doporučení, které by využili ke zmírnění stresu na pracovišti. Návrhy rozdělíme na dvě části. První část jsou doporučení pro vedení a druhou část obsahují návrhy pro zaměstnance. Jelikož některé doporučení závisí na dotacích, nemůžeme zajistit schválení konkrétních navržení.
6.1 Vedení školy 1.
Pokusit se zažádat o dotace na úpravu a vybavení tříd i tělocvičny
2.
Udržovat vztahy na pracovišti – zajímat se o učitele, jejich osobní problémy, potíže při práci.
3.
Navrhnout, aby pedagogové více pracovali společně, zlepší se tím komunikace na pracovišti.
4.
Zařídit pro pedagogy asertivní kurz
5. 6.
Zařídit pro pedagogy kurz cvičení – jógu Navrhnout školní jídelně, aby vařila zdravější jídla a v bufetu se prodávali zdravé výrobky a nápoje.
6.2 Pedagogové 1.
Změnit životní styl (pít hodně vody, jíst zdravě, cvičit)
2.
Pokud vedení školy nezařídí asertivní kurz nebo kurz jógy, zkusit si je zařídit sám a chodit na ně – důležité pro vykonávání práce. Ti, kteří nemají čas se věnovat činnostem pro snižování pocitu stresu, bychom doporučili, aby si rozvrhli den, co budou v daný den dělat a zahrnuli do něj i tyto činnosti.
3.
4.
Udržovat vztahy s kolegy – mohou nám v budoucnu pomoci, když budeme zažívat pocity stresu.
5. 6.
Promluvit si s rodiči o žácích, kvůli kterým zažíváte stres Pokusit se navrhnout vedení školy, pokud to samo neudělá, že by mělo navrhnout nějaká opatření proti stresu.
7.
Uspořádat společné akce, kde by se více sblížili, oddechli si od práce. Vzali by s sebou i rodinné příslušníky. Navrhujeme akci, která by byla taky pro děti pedagogů. Různé hry, soutěže. Využívat služeb školního psychologa i v rámci prevence
8.
Návrhy a doporučení
9.
68
Pro pedagogy bychom doporučili využít fondu kulturních a sociálních potřeb, kde zaměstnavatel přispívá na stravování, kulturu, sport. Umožňuje se také přispívat na vzdělávací kurzy.
6.3 Konkrétní návrhy 6.3.1
Kurz asertivity
Jak už jsme řešili v teoretické části, je důležité se naučit komunikovat asertivně. Přeci nechceme, aby s námi lidé manipulovali. Stojí za to, se naučit slovo ne, nebo říct svůj názor, říct nevím. To vše by člověk měl umět. Proto doporučujeme si udělat kurz asertivity. Tento kurz není nijak levný, ale určitě stojí za to si vyzkoušet různé asertivní techniky před odborníkem. Je pravděpodobné, že většina na něho nebude mít peníze. Proto je dobré, aby si člověk opatřil aspoň knihu, ze které by se naučil základy asertivity. Zde doporučíme pár kurzů, které se konají v Praze. Vzdělávací centrum ACZ (2007) poskytuje mnoho kurzů, ale my se zaměříme pouze na kurzy asertivity. Kurzy se pořádají sice v Praze, ale ACZ je ochotná pro skupiny zájemců domluvit termín i místo konání kurzu dle požadavků klienta. Tab. 30
Asertivita I – informace o kurzu
Termín konání
Cena bez DPH
Cena s DPH
13. 9. 2011 od 9 do 13:10.
1150 Kč
1380 Kč
11. 10. 2011 od 9 do 13:10
1150 Kč
1380 Kč
8. 11. 2011 od 9 do 13:10
1150 Kč
1380 Kč
7. 12. 2011 od 9 do 13:10
1150 Kč
1380 Kč
Zdroj: www.aczprace.cz/kurzy-rozvoje-osobnosti/kurz-asertivita + vlastní práce
Na kurz Asertivita I navazuje kurz Asertivita II. Ceny i časy výuky jsou stejné, uvedeme pouze termíny konání tohoto kurzu. Jsou to tyto dny: 27. 9., 25. 10., 22. 11. 2011. Uvedeme i další kurz, který se koná v Brně pod vedením psychologa. Kurz se nazývá Asertivita v praxi. Pořádá ho vzdělávací agentura TSM, spol. s. r. o. Kurz stojí 1500 Kč a proběhne 23. 8. 2011 od 9 do 13:30 hod. (Školení-kurzy, 2011). 6.3.2
Kurz jógy
Nejčastějším cvičením, které je vhodné ke snižování stresu a kterým jsme se zabývali v teoretické části, je jóga. Je vhodná pro všechny lidi, kteří netrpí vážnými nemocemi. Pomáhá při bolestech zad, udržuje rovnováhu, posiluje svaly. Jako
Návrhy a doporučení
69
u jiných sportů je také zde důležité pravidelné cvičení, aby si člověk přivykl a cvičení mu bylo přínosem. Pro pocit uvolnění a zbavení se bolesti zad stačí cvičit 1x týdně. Pro zpevnění svalů a pocit fyzické i psychické rovnováhy, doporučujeme chodit 2x týdně. Ti, kteří s jógou začínají, by se měli objednat na kurzy pro začátečníky. Je důležité, aby člověk chodil pravidelně cvičit a osvojil si správné techniky jednotlivých cviků. Po nějakém čase už může cvičení jógy věnovat i doma ve svém volném čase. Lektorka Mgr. Eva Filípková vypisuje nový termín cvičení jógy. Od 25. 5. 2011 v Brně Řečkovicích budou pravidelné lekce v čase 19-20 hod. v tanečním sále Základní umělecké školy Universum. Plánuje cvičit i o letních prázdninách, což doporučujeme z důvodu, že pedagogové mají volno. 1 lekce stojí 70 Kč, permanentka na 10 vstupů vyjde na 550 Kč (Jóga Eva, 2011). Vezmeme v potaz, že pedagog bude chodit pravidelně ve středu cvičit jógu. Termín cvičení bude od otevření kurzu do konce srpna. Bereme v úvahu, že min. 2x na cvičení nepůjde, protože pojede na dovolenou a jednou bude nemocný. Tab. 31
Plán jógy
Termín cvičení: Počet lekcí celkem: Počet reálných lekcí: Cena:
25. 5. 2011 – 31.8.2011 15 lekcí 12 lekcí 550 Kč + 2x70= 550 + 140 = 690 Kč
Zdroj: Vlastní práce
Další fitness centrum, které poskytuje cvičení jógy je Fitko Jana (2011). Najdeme ho taky v Brně v Řečkovicích. Pravidelně se zde cvičí ve čtvrtek a v neděli od 19:30 do 20:30. Lekce (1 hod) stojí 70 Kč. Permanentka na 10 vstupů vyjde na 650 Kč (1 lekce = 65 Kč). Permanentka na 20 vstupů stojí 1100 Kč (1 lekce = 55 Kč). Na jednu permanentku mohou jít 2 osoby. Cvičení lze hradit z FKSP. Tab. 32
Plán jógy 2
Termín cvičení: Počet lekcí celkem: Počet reálných lekcí: Cena:
25. 5. 2011 – 31.8.2011 15 lekcí 12 lekcí 650 Kč + 2x70= 650 + 140 = 790 Kč
Zdroj: Vlastní práce
6.3.3
Smlouvy mezi učiteli a rodiči
V dotazníkovém šetření jsme se ptali, který faktor stresu nejvíce ovlivňuje pedagogy. Více než polovina respondentů zodpověděla, že mezi největší stresor patří žáci. Vlastnosti, které mají tito žáci, jsou drzost, agresivita, vyrušování při hodi-
Návrhy a doporučení
70
ně, nevychovanost, vulgarita. Proto bychom doporučili podepsat smlouvu mezi učiteli a rodiči, kteří mají děti s těmito vlastnostmi. Tento projekt by měl odstartovat na podzim školního roku 2011-2012 a má ho na starost ministerstvo školství. Tyto smlouvy mají mít preventivní účinek a podepisovat by je měli jen rodiče problémových dětí, se kterými si neví rady. Uzavření těchto dohod je zcela dobrovolné. Ve smlouvě by si dohodli práva a povinnosti jak učitelé, rodiče, ale i žáci, které budou muset splnit. Ze stresového hlediska můžeme říct, že tyto dohody umožní učiteli jednat tak, jak za normálních okolností nesmí. Tím, že budou žáci vázání smlouvou, rodiče se budou více angažovat a učitelé budou moct zasáhnout a vypořádat se s problémovými žáky. Pokud tak smlouvy budou postaveny a žáci budou ignorovat výtky učitelů, odpovědnost bude přenesena na rodiče. Vlivem této dohody budou učitelé klidnější a vyrovnanější. Doteď učitelé při nekázni žáka nemohli nic udělat, jelikož by se dostali do sporu a mohli by být vyhozeni (První zprávy, 2011).
Závěr
71
7 Závěr Tato bakalářská práce se věnovala problematice stresu na pracovišti. Cílem práce bylo zjistit, zda a v jaké míře se vyskytuje stres na pracovišti a jaké konkrétní stresové faktory nejvíce ovlivňují práci pedagogů na vybrané Základní škole Merhautova, Brno. V úvodní teoretické části jsme přiblížili témata týkající se stresu. Obecně jsme definovali, co je stres, jaké mohou být stresové faktory, jaké jsou příznaky a co je nejčastější příčinou stresu. Spolu s tím byl objasněn pojem asertivity a duševní hygieny. Na konci kapitoly jsme se zabývali relaxací a konkrétními metodami, jak lze stres eliminovat. V praktické části jsme provedli analýzu na již zmíněné základní škole. Potřebné údaje pro zjištění o míře stresu a konkrétních stresových faktorech na daném pracovišti jsme sledovali a získali pomocí kvantitativní metody prostřednictvím formě dotazníků. Respondentů bylo celkem 35, přičemž z výsledků vyplynulo, že na škole stres působí občas a mezi největší stresové faktory patří žáci, nedostatek financí a vztahy na pracovišti. Bylo překvapující, že výskyt stresu na tomto pracovišti je nižší, než jsme očekávali, především proto, že práce pedagoga je dnes jistě velmi náročným povoláním, tím spíše, pokud se škola se zaměřuje na výchovu dětí ze sociálně slabých rodin, včetně romských dětí. Je to dáno tím, že většina respondentů má svoji práci ráda, jejich práce jim připadá zajímavá a pestrá, mají dobré vztahy mezi spolupracovníky, ale jsou také spokojení s vedením školy. Pokud má pedagog takové podmínky práce, je pochopitelné, že se stresem nemá výraznější problémy. Samozřejmě že ne všichni jsou vždycky spokojení, proto v závěru kapitoly praktické části jsou uvedeny konkrétní návrhy a doporučení pro vedení a zaměstnance školy. Byly zde navrhnuty tři doporučení. Kurz asertivity z důvodu, že je dobré si zlepšit své komunikační dovednosti a dokázat prosadit svůj názor. Kurz jógy pro pocit uvolnění a zbavení se bolesti zad. Dohoda mezi učiteli a rodiči problémových dětí, která může dát učitelům volnou ruku nad těmito dětmi. Všechny tyto návrhy jsou vhodné k prevenci stresu. Obecně lze říci, že stres na pracovišti pocítí každý. Jak manažer, advokát, či ředitel úspěšné firmy, tak i úředníci či prodavačky. Záleží na osobnosti člověka, jak se s ním popere a zda bude s ním chtít bojovat. Důležitá je i prevence stresu, kdy využijeme různé techniky a metody, abychom mu předcházeli. Ne vždy je to zadarmo, ale pokud to bude pro nás přínosem, v budoucnu to oceníme a nebudeme litovat peněz, co jsme do této investice vložili. Do budoucna doporučujeme další výzkumy, které se budou týkat stresu a jeho ochranných faktorů, které napomáhají k jeho eliminaci. Jelikož toto téma je velmi aktuální, informace o stresu jsou velkým přínosem pro každého z nás.
Literatura
72
8 Literatura ARMSTRONG, M.
Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy 10. vydání. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3.
BEDRNOVÁ, E. A KOL. Duševní
hygiena a sebeřízení pro vysokoškoláky a mladé manažery. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1999. 160 s. ISBN 80-7168-681-6.
CUNGI, CH. Jak
zvládat stres. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 208 s. ISBN 80-7178-
465-6. ČERNÝ, V.
Jak překonat stres : testy a cvičení. 1. vyd. Praha: Computer Press, 1999. 70 s. ISBN 8072262602.
FRITZ, H.
Spokojeně v zaměstnání. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 200 s. ISBN 807367-113-1.
GEISSELHART, R. R., HOFMANN-BURKART, CH.
Zvítězte nad stresem. 1.vyd. Praha: Grada, 2006. 112 s. ISBN 80-247-1518-X.
HUBER, J.; BANKHOFER, H.; HEWSON, E.
30 způsobů jak se zbavit stresu. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 117 s. ISBN 978-80-247-2486-7.
JOHN, F.; PETERS-KÜHLINGER, G.
Jak úspěšně zvládnout tlak a stres v práci. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 102 s. ISBN 80-247-1517-1
KENTON, L.; DVORSKÝ J.
Desetidenní plán proti stresu:Přimějte stres, aby pracoval pro vás. Olomouc: Votobia, 1996. 139 s. ISBN 80-7198-076-5
KOUBEK, J. Řízení
lidských zdrojů: základy moderní personalistiky. 4. rozš. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7261-1683.
KIRSTA, A.
Kniha o překonávání stresu: Jak se uvolnit a žít pozitivně. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 1998. 192 s. ISBN 80-7176-655-0.
KRASKA-LÜDECKE, K.; BREJLOVÁ, D.
Nejlepší techniky proti stresu. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 116 s. ISBN 9788024718330.
KŘIVOHLAVÝ, J.
Jak zvládat stres. Praha: Grada, 1994. 190 s. ISBN 80-7169-121-
6. KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie
zdraví. 2. vyd. Praha: Portál, 2001. 279 s. ISBN 80-
7178-774-4. KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra
a stres: příručka pro duševní pohodu. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 119 s. ISBN 978-80-247-3149-0.
KYRIACOU, CH.; DVOŘÁK, D., KOLDINSKÝ, M.
Klíčové dovednosti učitele: Cesty k lepšímu vyučování. 1. vyd. Praha: Portál, 1996. 153 s. ISBN 80-7178-0227.
Literatura
73
MATOUŠEK, O.
Bezpečný podnik: Pracovní stres a zdraví. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav bezpečnosti práce, 2003. 20 s.
MAYEROVÁ, M.
Stres, motivace a výkonnost. 1. vyd. Praha: Grada, 1997. 132 s. ISBN 80-7169-425-8.
MELGOSA, J.; HLOUCH, M. Zvládni
svůj stres. 2. vyd. Praha: Advent-Orion, 2001.
190 s. ISBN 80-7172-624-9. MÍČEK, L., ZEMAN, V.
Učitel a stres. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1992. 169 s. ISBN 80-210-0521-1.
MIKULÁŠTÍK, M. Manažerská
psychologie. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2007. 380 s. ISBN 978-80-247-1349-6.
MIKULÁŠTÍK, M. Komunikační
dovednosti v praxi. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2010. 325 s. ISBN 978-80-247-2339-6.
NOVÁK, T.; POKORNÁ, A. Asertivita
jako lék v profesních a mezilidských vztazích. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2003. 118 s. ISBN 80-7179-354-X.
NOVÁK, T. Sám
sobě psychologem 2. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 187 s. ISBN 97880-247-2956-5.
PLAMÍNEK, J.
Sebepoznání, sebeřízení a stres: praktický atlas sebezvládání. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2008. 178 s. ISBN 978-80-247-2593-2.
PRAŠKO, J.; PRAŠKOVÁ, H.
Proti stresu krok za krokem. 1. vyd. Praha: Grada, 2001. 188 s. ISBN 80-247-0068-9.
RHYNER, H. H.; ČESENKOVÁ, L. Jóga.
České Budějovice: Kopp, 2004. 127 s. ISBN
80-7232-224-9. RICHARDS, M. SELYE, H.
Stres. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 110 s. ISBN 80-7367-082-8.
Život a stres. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1966. 460 s. ISBN
ŠTĚPANÍK, J.
Umění jednat s lidmi 3: Stres, frustrace a konflikty. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 162 s. ISBN 978-80-247-1527-8.
TRUCKENBRODT, N.
Stres? Neznám! : jak si efektivně zorganizovat práci a nepodlehnout stresu. 1. vyd. Praha: Grada, 2006. 96 s. ISBN 80-247-1688-7.
VAŠINA, B.
Psychologie zdraví. Ostrava: OU, 1999. 92 s. ISBN 80-7042-546-6
Elektronické zdroje: ACZ VZDĚLÁVACÍ CENTRUM. Asertivita
I [online]. c2007 [cit. 15. 5. 2011]. Dostupné na www: <www.aczprace.cz/kurzy-rozvoje-osobnosti/kurz-asertivita>.
FITKO JANA. Ceník,
kde nás najdete [online]. c2011 [cit. 10. 5. 2011]. Dostupné na www:
.
Literatura
74
IDNES.
Učitelé se bouří proti snižování platů, mzdy jim přitom jako jediným stoupnou [online]. c1999 – 2011 [cit. 9. 5. 2011]. Dostupné na www: .
JÓGA EVA.
Aktuálně [online]. c2011 [cit. 10. 5. 2011]. Dostupné na www: .
MONSTER. Stres
na pracovišti [online]. c2010 [cit. 12. 3. 2011]. Dostupné na www: .
PODNIKAVÁ ŽENA. Asertivita
[online].[cit. 10. 4. 2011]. Dostupné na www: .
PRVNÍ ZPRÁVY. Dobeš odstartuje projekt smluv učitelů s rodiči [online]4. duben 2011 [cit. 14. 5. 2011]. Dostupné na www: . SOU DOMAŽLICE. Hygiena [online].[cit.
15. 4. 2011]. Dostupné na www: .
ŠKOLENÍ-KURZY. Kurz:
Asertivita v praxi [online]. c2007 – 2011 [cit. 15. 5. 2011]. Dostupné na www: .
VRTĚLOVÁ, K. Duševní
hygiena [online]. c2005 – 2007 [cit. 15. 4. 2011]. Dostupné na www: .
ZSMERHAUTOVA. Základní
škola a Mateřská škola, Merhautova 37 [online]. [cit. 11. 4. 2011]. Dostupné na www: .
Přílohy
75
Přílohy
