NÁRtlnNÍ onnoz"ENÍ
.
. kulturní a společenskéhnutí, jehož cílem byla obnova českékuhry, jazyka,literatury
a
ziskáni národní svobody. Tento proces vznikáv 70.1etech 18.stol. a završuie se na konci +0.iet 19. stol.(revoluční rok 1 848).
Príčinyvznilc'r: spočívajíve společenskémvp,1oji, protože docházi ke spclečenskémurozpadu feudalismu arozrto1i průmyslové vyroby. Přispěly reformy Marie Terezie (všeobecná školská reforma, kteráuzákonila povinnou škoinídochazku 1774) a Joseťatr}. Ten roku 1781 vydai patent o zrušenínevolnictví(stěhování obyvatel z venkova do měst pcsílilo zde znovu vliv češtiny)a toleranční patent (povoloval náboženskou svobodu Bro některá nekatolická vyznáni, zlomena nadvláda katolické církve nad literaturou, }a možnéSe hlásit i k evangelílnim), 1773 zrušení jezuitského řádu'uvolnění politické (kcrrec18.stol.) neexistuje čestina jako úředni jazyk _ germanizace. Na obrození mělo vliv i osvícenstvi a navazováni na pokrokové tradice minulosti (husitství) No bylo velké společenskéa kulturní hnutí, v jehož průběfu se vytvářel novodobý český národ a česká kultura.Literatura byla jediným mluvčímnár*clního úsilí.lvtvářela myšlenkovou náplň národního hnutí. Nepodílela se na něm šlechta' ani bohaté měšťanstvo, myĚienky obrození šířily především spisovatelé, vědečtípracovníci, nová inteligence, která se vytvářela z dětí b1ývylých nevolníků, někteři měšťané.
Národní obrození rozdělujeme do 4 období:
1.No - poslední čtvrtina 18.stol. - rontije|a se především věda.Za zátiadní znak národa byl povůován juyk Protože spisovná češtinanebyla ustáiená, byio lotřeba uzákonit její pravidla. obrozenci se tedy věnovali především jazykovědě, dále hlst.Jrii a literární historii. Vůdčíosobnosti byl JOSEF DoBRovsKý.
_ pravidla spisovné češtiry.byla uzákoněna, tato generace uŽ psaia svá vědecká di|a česky. Chtěla dokázat, že češtinaje riatolik vyspělý ja,yk, že v ni mohou vzn1kat i díla umělecky náročná. Hlavním přui:;tavitelem je JOSEF JUNGMANN,dáIe FRANTIŠEK PALACI.ý a PAVEL JOSEF ŠÁÍ:AŘÍK. 2.No _hlavní fáze I}.a 20.1eta
19.sto1.
3.No _ 30.a 40téta 19.sto1.
- národní obrození přerustá do oblastí společenské,hlavní osobností je JOSEF KAJETÁN TYL, kteý zdůrazňuje výchovné zaměření literatury. V tomto období se k nám dostává ,novy umělecký směr romantismus, hlavním představitelem je KAREL HYNEK MACHA. Pod vlivem romantismu se zvyšuie záiem o lidovou slovesnost - FRANTIŠEKr,nolsl'Av Čnr,axovsKý.
4.No - 50léta - 1848 _ v literatuře -se odráži i problematika po1itická _ KAREL nau,ÍČrKBoR.ovSKÝ, BoŽENA nnvrcovÁ, KAREL JARGr-,{ÍR ERBEN. OBRANY JAZYKA ČpsrÉHo_ vydal FRANTIŠEK MATĚJ PťICL _ BALBÍNovA OBRANA _ oBRANA JAZYKA Čn,sxÉHo vÁcrev THÁM _dalšíobranv _ wsvětluievýznamčeštinv. bohatos
Rozvíjela se především věda. V roce I774 by|a zaloŽena Soukromá spolejlas!_lauk, ve které se soustředilo vědecké a badatelské úsilí.Vyšlo několik prací o českéhistorii, vycháze|y také obrany českéhojazyka. Důležitýmúkolem bylo vytvoření pevných ja4'i16y'ch pravidel. o to se zasloužil J0SEF DoBRovSKY (i753.I829). Předstawje typ osvícenského vědce, kterému šlo vždy o pravdu bez ohiedu na to zda je příjemná nebo ne. Snažil se hledat
souvislosti faktů, objasnit jejich zákonitosti. Vyjádřil sice pochybnosti o zdaru národního hnutí, přesto však jeho práce měly pro toto hnutí zásadni ýznam. Po studiích teologie se stal vychovatelem v šlechtických rodinách a později soukromým vědc:m. Psal něrnecky a latinsk]i. ale cítil česky. Yýznam pro ustálení spisovné češtinyměla jeho německy psaná Zevrubná mluvnice jazyka českého.V knize Dějiny českéhojazyka a literatury (německy) se zabýva| ,o.,bězně vyvojem literatury i jazyka a nejvýše hodnotil dobu veleslavínskou" Dobrovský se zabýval také studiem slovanských jazyků. Latinsky psaným spisem Zá|<|ady juyka staros|ověnského se stal zakladate|em nového vědního obóru _ slavistiky Yýznam D. - napomohl k ustálení českéhojazyka a měl také hlavní podíi ná vybudování základů pro obrozeneckou literaturu' Německo.česlrý slovn ík (2 dily) Próza v 1. období No V oblasti pÍóZy si obrozenci nekladli vyššíumělecké cíle. Literaturu pokládali za prostředek qfchovy a osvěty. Vydávali jednak díla starších spisovatelů' jednak pšali a upravovali knihy, ve kteých propagovali osvícenské myšlenky, reformy a dávali také růarépraktické radv. (napřjak hospodařit na venkově). Yychtnela i zábavná četba, např. cestoiisy, rytířské a strašidelnépříběhy apod. Tyto knihy však nic nepřinášely pro dalšíiozvoj umělecky náročné literatury. Hlavním představitelem těchto snah byl vÁcrav MATĚJ KRAMERIUS. Za|oži:vPraze
vydavatelství Česká expedice.To se zároveň stalo prvním literárním a společenským střediskem, ve kterém se scházeli vlastenci zPrahy i z domova.K. také vydal první české noviny _ Pražsképoštovské novin]z...
..
'
Divadlo v 1.období No obrozenci si uvědomova|i, že mluvené slovo je působivějšínež čtené,proto si dali za úkol zajistit pravidelná česká divadelní představení a vytvořit hry pro lidové obecenstvo. Prvním českým divadlem byla Bouda(Vlastenecké divadlo),_ko1em něho se soustředila skupina autoru a divadelniki, Yudčíosobností těchto snah byl vÁcrav rnÁvr - herec, reiisér, autor viasteneckých her z českých dějin. (Břetislav a Jitka, oldřich a Božena' Vlasta a Šárka atd.) a frašky (např. Prokop 3edi{ý je autor her Mastné krámy, Pražštísládci). Počátlqy novočesképoezie
obrozenci rozvíjeli také poezii, první almanach vydal
básně staršíchčeských autorů i autoru současných
vÁcr,av ruÁnn.
Zařadi| do něho
Na něho naváza| ANTONÍN JAROSLAV PUCHMAJER. Jeho almanach usiloval sblíženíčesképoezie s poezií evropskou.
o
No
přestalo bý zá|ežitosti několika nadšených vlastenců, ale stalo se silou, kterou představuje hlavně činnost uvědomělé inteligence. obrozenci se zamýšlejínad definicí národa, za jeho zÍkladni znak povaŽtlj národní jazyk a kulturu. Vůdčíosobností 2. období byl JoSEF JUNGMANN (1773-1847) Po filozofických studiích působil na gymnáziu v Litoměřicích a v Praze.Ve spise Rozmlouvání o jazyku českémpovaŽuje za zák|adni znak národa juyk, vystupuje proti
poněmčování škol a úřadů. J. sice začina|jako básník, ale mnohem významnější je jeho činnost překladatelská a vědecká. Překládal především umělecky hodnotná a jazykově náročná díla, překiady chtěl dokázat vyspělost českéhojazyka, Ve spise Eistorie literatury českése pokusil o zachycení jejího vyvoje Současně pracoval na svém největšímdíle, kterym je Slovník česko.němeclcý. V něm výrazně obohatil slovní zásobu češtiny- přejal slova z jiných slovanských jazylď, zlídovéřeči, některá slova sám vytvořil.
Pro potřeby r,yučováníčeštiny:r;;.,ii.i,slr'llá.ei{'a;h.napsa} s.ř.cvesnc}st -byla to teorie literatury a zároveň slohová čítarrka. Zatimao EeneÍace Dobrovsltého přistupovaia ke stúdiu českóho jazyka a cějin nezaujatě, pro generaci Jungmannovu to by|a zá|ežitost srdce. Na současníky i dalšígenerace j. půscuii příkladem obětavé práce pro národ. Překlady: z němčiny (básně Goethovy), z ang|Ičtiny (J.Milton epos Ztracený ťáň, z ťrancc'uštiny (René Chateubriand _ Atala) ',. : ,; ,. . ,,:: . ,. ).,, J. je zakiadatelem tzv. básnické školy ..l selružovai i
Rukopisné podvrhv Na počátku 19.stol. docbív;ípod vlivem romantismu k veliké oblibě epických hrdinshi.ch písní(Němci _ Písně o Nibeluzích, Francouzi - Píseri o Rolandovi. Rusové _ Bvlinv). V českéhistorické literatuře taková hudba neexistovala' češtíobrozenečtí vědci seÍomnivaii, že pravděpodobně existovat musela, ale že se ztratila. Vletech 1817 _ 1818 se objevily 2 rukopisné zlomky většíchbásnických skladeb, jstlu pojmenovány podle místníchnálezu. Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský (RKZ) - padělky, které naplnily dobovou touhu po veliké národní poezii. Vznikly ze snahy posílit národní sebevědomí,vydávaly se za staročesi.'é, inspirovaly řadu umělců (K H.Máchu, Zeyera, ve ývarnictví M.Alše, Jos. Mánese. J.V.Myslbeka' v hudebnictví B,Smetanu).
RK - přijat celou českou veřejností (i
ze 12.stol., obsahoval 6 skladeb epických, 6 lyrických' 2 lyrickoepické RZ _ obsahovalzlomek Staročeskéhosněmu a Libušin soud, má byt asi z lo.stol. Dobrovským),údajn ě
V obou rukopisech je svět starych Slovanů líčenvelmi idealizovaně, RZ vzbudil pochybncsti u J.Dobrovského. V 80.1etech 19.stol. shromáždili češtívědci z čes. Univerzity důka4,' o podvrzích fiazykovědec JAN GEBAIIE& filozof _ T.G.MASARYK. historik JAROSLAV GOLL, estetik - OTAKAR HOSTINSKÝ). Pravděpodobně autory byly _ vÁcr-ev HANKA (knihař - archivář), JOSEF LINDrt (spisovatel, novinář).
FRANTIŠEK PALACKÝ 1tzos -
1886)
českéhokulturního života, politik (organizátor Slovanského sjezdu roku 1848, zastánce liberalismu), rodák zvalašských Hudslavic. Spolupracoval sJungmannera (Počátlqy) a Dobrovským. Yýznamjeho působení je zejména v 3.No. Po zhodnocení staršíhočeskéhodějepisectví a prozkoumání domácích i zahranlčních archír.ů zaěiná psát své životnídílo Dějiny národa českéhov Čechách a na Moravě (5 dílů)popisuje naše dějiny od nejstaršíchdob do r, 1526 (nástup Habsburlď na český trun).Jako Jungmann a Kollár idealizuje slovanský pravěk, husitství podle něj spočíváv protifeudálníin odboji av zápase o svobodu myšlení.Zaujímá protigermánské postavení. V politice - veřej*ě začiná vystupovat v roce 1848 jako stoupenec konstitučního liberalismu.spolu s Havlíčkem stal v táboře tzv. austroslavistů. Později bojuje za českéústavníprávo _ označován ,,otec národď.. - vrcholné dílo českéhoobrozeneckého děiepisectví - národní buditelské poslání. ovlivniiy historickou orózu. - historik,organizátor
PájElJosEFŠaraŘÍx0795-186I)l].:..:,],l]l...::' ;.Slovák..(evangelík, psal tzv.bibličtinou _ jazyk Bible kra1ické:čeština),.působi1
Jako univerzitní knihovník vPraže, přítel Palackého,.mězinárodně uznávaný I přesto, že žj| v bídě a strádání, odmítl 'l;;i.t. s1s: na- moskevské univeáitě a |ozoěji gabízené místo ve Vratislavi ve prospěch Čelakovského. pronesl památnou řeč na Slovanském s}ovanské -i- *obodě pro glvYqrrJ.
***Y.,:-.'"91' narooy raKouske nŠe.
'.i.'du
.:.'Nej.tnýznamnějši
ťrv
dílo: Slovanské starožitnosti'- nejst3rší dějiny.slovanskýČh národu až ďo . konce prvního tisíciletí.Slované patří vedle Řetu, Ri'nunů a. Germánů ke spolutvůrcům ewopské kultury.
JAN Kol-r,Án 1t zl:- 1 852) - Slovák,básník (evangelík, psal česky-bibličtinou),jeho slovanské uvědomění se rozvinulo během studií v Iené. Zde se zamiloval do dcery evangelického pastora Vilemíny Schmidtové, k1erou nazýval Mínou. Setkal se zde s rušným živoiem studentské mládeže a přitahují ho i přírodní krásy aronitý kulturní život.I přes iohle všechno se vrátil do své vlasti, kde se
sblížil
sJungmannem, Palackým a Šafaříkem.Vr 1819 odchžr:i do Pešti, kam si ůpo lGti letech odvádí i Mínu, už se ale jako stárnoucí básník začiná vzd,alovat ideáiům svého rrrtádí. Na Peš1"má špatnévzpomínky _ bojoval za jazyková právamenšiny,vzdálen od Prahy a vystaven podeziráni úřadů_ nachiai smysl svého životau _].lá'ce k Míně, 2.v lásce k v1asti .ovlivnily ovlivnily dalšíjeho tvorbu. Nejvýznamnějšídílo: Slávy dcera - skladbu tvoři Předzpěv a 5 zpěvů (ty obsahuj i znělky, tj. sonety s tematikou milostnou, viasteneckou a naučnou) Předzpěv je složen časomírou (ve verši se pravidelně střídají krátké a d1ouhé slabiky - typ verše obvyklý v latině), autor srovnává slavnou slovanskou minulost se soudobým útlakem Slovanů, končívyjádřením naděje v lepšíbudoucnost aýzvouk činu. 5 zpěw _ skladba je sjednocena motivem putování básníka po zemích ýznamných pro dějiny Slovanů (l.SáIa _ souvisí s pobytem v Sasku, 2.Labe _'pouvt u č..ťa.n,3.Dunaj _ touha po vzdálené milence, rodném Slovensku) a po slovan.Éé*nebi (4.Lethé) a pekle (S.Acheron) Básník je provinen Mílkem (bůžektasb) a Mínou (idealizovaný obraz jeho miIenky), která symbolizuje štastnou budoucnost Slovanů Dílo je za\oŽeno na myšlence slovanské vzájemnosti _panslavismu.
FRANTIŠEK LADISLAV Čnr-.q.xovsKÝ 07
gg - I 8
52\
. básník, sběratel lidové slovesnosti, jazykovědec (předstávitel slavistiky), velký propagátor
myšlenky slovanské vzájemnosti. Narodil se ve Strakonicích, začal studovat filozofi i v Praze, ale studia nedokončil a stal se vychovatelem. od roku 1834 redaktorem Pražských novin a jejich pří1ohy Česká včela.Brzy ovšem o své místo přišel a ž1l ve stísněných existenčních poměréch ,^až zaě,átkem4g'let se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi a několik let před smrtí přešel do Prahy. Zabyva| se studiem slovanských jazyku a slovanikou lidovóu slovesností. Sběratelská činnost: Slovanské národní písně, Múdrosloví národu slovanského v příslovích _ slovanská lidová poezie _ přísloví, pořekadla. Poznini našíslovesnosti i jiných národů, ho přivedlo k myšlence využitji jako inspřaci pro vlastní tvorbu. Básnické dílo: píšetzv. ohlasovou poezii (tvorba v duchu a stylu lidové poezie) ohlas písníruslqých (1829) - převažují epické skladby, inspiraóe rus(ými bylinami (hrdinské zpěvy). {Jkazuje sílu a mohutnost ruského národa, hrdiny jsou fidbví boíatýri i účastnícinovějšíchbojů (s Napoleonem, s Turky). Prostředky navozující dojem ruské lidové slovesnosti: 1'rusismy (sobaka' mládec-moloděc), 2.stálé přívlastky (meč ocelový, střela kalená, šírépole, svatá Rus), 3.opakování slov na začát.ku a konci veršů'4. častétsživáni osobních zájmen a sloves.
'}.{ejzná1a$jší. báqrli:: Ilja siř'vria*]i.:'á mrtvé . požár
}luromec, Čurila Pienkovič, i]-ja Volžanín,Velká panychid* _.t.1829 (pcráŽka Tr-riků) {oslc;y r. 1812), Rusové na Dunaji
{.
ohlas písníčes\ýeh (1839) Převahu má lyrika' hlavně milostná, žertovná, satirická, vy'jádřil zde ržu českéholidského života, obraz venkovského lidu z konce 30.let, z epiky nejvýznamnější balada Toman a lesní panna.(lyrickoepická báseň, děj je líčenzhuštěně v tzv. baladických skocích, využíváse přírná řeč; kcnec je iragický). Tonrana zradílajeho milá, v citovém rozrušeníZapomene na sestrinu
radu, aby nejezdil Doubravou. V houštině jej svádí lesní panna a on spadne z koně a zabije se..
.
Další:Český sďlák a politická tendgrce
-
typizuje lidské postavy, Cigánova píšťalka- alegorická báseň-sociální
Divadlo ve 20.Ictech Živejsi divadelní ruch ve 20.letech souvisel s promyšlenějšíorganizací čes. Představeni na scéně něm. Stavovského divadla. Někdejšíochotnický sbor (Václav Thám) českéhodivadla se proměnil během 20.|et vsoubor převážně profesionální, vedl, jej zkušený, ale rnálo snášenlivý JAN NEPOMUK STEPANEK _ dramaturg -veselohra Čech a Němec. Vyspělejšítyp divadelní worby představují hry VACLAVA KLIMENTA KLICPERY _ psal hry historické a rýířské, zpracovával motivy pohádkové a ze současnosti. Dílo: Divotvorný i
