Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
11 2010
Proč být aktivní? /A nejenom v politice/ Křesťané se snaží pochybujícím a nevěřícím sdělit dobrou zprávu. Evangelium. Kromě tohoto cíle je všude kolem nás standardní lidský život se všemi jeho pozitivy a negativy. V současném systému demokracie, všichni bez výjimky platíme vysoké daně (vzpomeňme DPH…) na provoz institucí a státu, ve kterém žijeme. Institucí, které se svým fungováním (či nefungováním) tak či onak ovlivňují život náš, našich dětí, našich vnuků … Bylo by z naší strany lehkovážné býti lhostejnými ke státu a jeho institucím? O tom asi nebude sporu. Mnoho z nás však vidí problém v míře „angažovanosti“ v té části lidského činění, která může reálně ovlivnit personální obsazování oněch institucí. Píši v první řadě o tomto problému (tj. kdo bude v jaké funkci), protože od morálního zázemí (chcete-li „morální integrity“) toho či onoho funkcionáře se prioritně odvíjí, zda bude konat ve prospěch komunity, anebo spíše ve prospěch své vlastní kapsy. Míníme-li však zájem o dobro lidí kolem nás vážně, nebyl by aktivnější zájem o reálné fungování sféry věcí veřejných na místě? Co vlastně každý z nás při mši vyjadřuje, když podá sousedovi svoji ruku a prohlásí: „Pokoj s Tebou…“? Pouze tu nejosobnější sféru tohoto přání? Nemají tato slova, nemá toto naše přání, mít v reálném životě širší rozměr? Rád bych v této souvislosti připomněl encykliku papeže Lva XIII. z 15. 5. 1891 nazvanou „Rerum novarum“. / http://www.kebrle.cz/ katdocs/soc_enc/RerumNovarum.htm /. Lev XIII. se v tomto textu zabýval především problémem řešení sociální problematiky dělníků, což je dodnes palčivý problém v zemích třetího světa. Kromě tohoto jednoznačně a důrazně vyzval křesťany k aktivnímu zapojení do veřejného, a tedy i „politického“ života.
2 Tato encyklika odstartovala vznik politických stran zakládaných s cílem prosazovat ve veřejném životě řešení sociálních problémů vycházející ze sociálního učení církve. (V modernější podobě navazujícími encyklikami byla Quadragesimo Anno (1931) papeže Pia XI a encyklika Centesimus Annus (1991) papeže Jana Pavla II. Vviz: „Sociální encykliky 1891-1991, České katolické nakladatelství, Praha, 1996“.) Takže, kdo si chcete moje slova vzít více k srdci, vítejte mezi námi. Tomáš Velík /
[email protected]/
Slovo šéfredaktora Jsme sice kolektiv autorů, ale nezapomínejte, že do Natanaela můžete přispívat i vy sami a to do všech rubrik! Zvláště bychom měli zájem o větší prezentaci dění v Oáze. Doprovodné materiály – fotky a kresby – jsou vítány. Jen si Na naší první schůzce na začátku říjpohlídejte uzávěrku, která je vždy oznána jsme dali hlavy dohromady a pře- mena v tiráži. mýšleli o budoucí podobě Natanaela. Na tomto místě bych zde chtěla též Vzhledem k vaší spokojenosti budou dosavadní rubriky zachovány, maxi- poděkovat za více jak pětiletou práci málně pozměněny v názvu. Přibude Blanky Ocovské (nejen) pro rubriku Duokénko Farní charita a dá-li Bůh, tak i chovní stránka, která byla na svou žáSlovo od našeho otce Edwarda. Duchov- dost uvolněna. Blanko, díky moc! ní stránku nahradí Spiritualita, neboť by měla prohlubovat náš vztah k Bohu. Reflexe bude místem pro různá témata, o kterých přemýšlíme a rádi bychom se o ně chtěli podělit s ostatními, může zahrnovat i souhrn informací ze zajímavé přednášky mimo farnost, vaše otázky Všem autorům pak přeji notnou k ostatním ohledně výchovy svých rato- dávku elánu a trpělivosti, zvláště nolestí a jiných oblastí, kdy si občas nevíte vým, a vám, čtenářům, hezké počtení. rady, atd. Novinkou je vkládaný list se Marta Höferová seznamem aktivit naší farnosti na daný měsíc.
Milí čtenáři,
držíte v rukách první číslo, do kterého, na základě pobídky v letošní červnové anketě, přiložili ruku k dílu noví nadšenci.
2
3 Reportáže z farních akcí Stará Boleslav aneb jak jsme opět putovali… všichni jsme pak vzali zavděk možnost „nacpat“ se do vyhřátého doprovodného farního busu. Ani nám tedy nevadilo, že čas, který jsme cestou nabrali, jsme nyní trávili čekáním – stálo to za to. Namísto penalizace za předčasný příchod se nám dostalo příjemného povzbuzení v podobě horké kávy a čaje…Tento rok zajišťovali doprovodná vozidla Petr Brychta a Martin Baitler, Viktor Mach catering. V Jenštejně při první zastávce a občerstvení se nám při pohledu ven z okna vozu chtělo spolu s legendou českého filmu Josefem Kemrem suše opakovat známé rčení z filmu Na samotě u lesa o stále padajícím dešti. Skřehlí poutníci, kteří zrovna nerelaxovali v doprovodných vozidlech, do sebe lili teplý čaj a kávu, ani kobyliským mladým již nebylo tolik do smíchu, ale i tak byla nálada dobrá. Protože bylo počítáno se zhruba desetinásobnou účastí, bylo teplých nápojů poměrně dost… Poutní výprava, která se zde rozrostla o několik dalších účastníků, kteří se před putováním přeci jen posilnili nějakou tou hodinkou spánku, nato pokračovala nezlomena dále. Povzbuzeni kávou, teplem a odlehčením kalhot (případně jiného šatstva, které se podařilo trošku vysušit) tak o dvě kila, jsme byli znovu plni energie. Radost z částečně suchého oblečení však trvala jen chvíli – do té doby, než kolem nás prosvištělo auto v plné rychlosti a „ohodilo“ nás od hlavy až k patě. Ti, na něž se ne-
Bylo před námi úterý 28. 9. 2010, venku hustě pršelo a my byli plni očekávání před každoroční poutí do Staré Boleslavi. Poutní program započal nešporami a adorací v kostele sv. Bartoloměje v Kyjích, kde se sešlo asi dvacet věřících. Poté pozval O. Edward všechny do farního sálu, abychom podebatovali o možném dalším průběhu pouti. Domácích farníků bylo asi pět, zbytek tvořili mladí věřící z kobyliské farnosti. Je pravda, že místní menšina navrhovala rozchod a sraz poutníků až k ránu, „hosté“ byli však již naladěni na delší noční putování a s díky odmítli i možnost krátkého odpočinku vleže ve farním hostelu. Proto jsme kolem jedné hodiny ranní, po úvodní modlitbě a požehnání, vyrazili směr Stará Boleslav. Venku stále hustě pršelo a foukal vítr, takže počasí nevybízelo zrovna k výletům – však se nás na cestu nakonec vydala jen hrstka statečných. (Za naši farnost společně s Otcem byly jen dvě ženy – škoda.) Počasí ale nakonec nebylo zase až tak hrozné, jak se na první pohled zdálo. Šlo se nám pěkně, cestou jsme povídali, pomodlili jsme se modlitbu růžence… Vlastně se nám šlo až moc dobře, takže do cíle první „etapy“jsme dorazili zhruba o hodinu dřív. To už byla většina z nás celkem slušně promočená. I když jsme se všichni prostor pro dopad dešťových kapek na naše oblečení snažili co nejvíce eliminovat, vzlínání kapaliny látkou kalhot udělalo své. Téměř
3
4 probíhaly ranní chvály a poutníci se rozcházeli k individuálnímu programu, který byl velice pestrý. Mše svatá, vždy s jiným předsedajícím, byla slavena od sedmi, osmi a devíti hodin a vrcholem dne byla hlavní mše za účasti arcibiskupa pražského Mons. Dominika Duky. Po snídani se většina z nás ale odebrala na latinskou mši o sedmé. Někteří pak již vyrazili nazpět do svých domovů. Teprve nyní na nás pomalu začínala dopadat únava a ani teplo nám příliš nebylo. Horká káva a stále teplý hrnec bramboračky, ke kterému jsme se tulili v našem zázemí, nám přišly vhod. A nejen nám. Rádi jsme se o bramboračku podělili s dalšími poutníky, kterým talíř teplé polévky udělal nemalou radost. Společně s nimi jsme pak využili času před slavnostní mší svatou, pro modlitbu růžence (mimo jiné také za to, aby do začátku mše přestalo pršet – a zabralo to! ) Na Mariánském náměstí se nás sešlo celkem asi 2000 poutníků…Mše svatá jako každoročně „nezklamala“, byla pro nás velkým duchovním i společenským zážitkem a příští rok určitě půjdeme zase!
dostalo hned, to schytali v druhém kole, kdy ti první již poučeni stihli uskočit (alespoň jsme měli zpestření). Cesta ubíhala nečekaně rychle… Někteří si povídali, někteří jen sem tam prohodili pár slov. Někteří si, hledíce na dopadající, lesknoucí se kapky deště, potichounku pro sebe pobrukovali, někteří šli docela mlčky, zahloubáni do svých myšlenek. Marně se nás Otec snažil co chvíli brzdit, marně se snažil vysvětlovat, že přijdeme příliš brzy k ještě zavřeným dveřím…Ač jsme oproti začátku značně zpomalili, pokračovali jsme neúprosným tempem dále…Počasí bylo stále nepříliš vstřícné, a tak nebylo dostatečnému množství lidí právě do zpěvu, přesto jsme společně zapěli alespoň Litanie ke svatým. Kolem půl šesté hodiny ranní došla naše skupina šťastně do Staré Boleslavi. Naše kroky směřovaly nejprve na místo umučení sv. Václava, do krypty sv. Kosmy a Damiána. Pak už následovala výborná bramboračka z restaurace U Eriky v Kyjích, chléb a dojídání zbytků z vlastních zásob. Zjistili jsme, že i ostatní poutníci vypadají jako zmoklé slepice. Spřátelená týnská farnost nám poskytla přístřeší na faře, mezitím již
Podle svých vzpomínek sepsali Lucie Zemanová a Viktor Mach
Spiritualita MODLITBA Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se 2 modlit a neochabovat: „V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a 3 na lidi nedal. Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 4 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. 5 Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se
4
5 té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně 6 7 trápit.'“ A Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a 8 nechal je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“ (Lk 18,1-8) Tématem nedělní mše ze 17.října byla právě modlitba. Které otázky byly probírány? P. Edward: O čem bylo dnešní kázání? Děti: O jednom Boháči, který se nebál Boha a nemodlil se. P. Edward: Kolikrát se modlíte vy? Všechny děti odpověděly postupně stejně: Jedenkrát denně. P. Edward: Kolik minut trvá se pomodlit? Následuje pokrčení ramen. P. Edward: Co třebas taková modlitba Zdrávas Maria? Nevíte? Tak to změříme. Jedno z dětí spustilo: Zdrávas Maria, tys mezi ženami… P. Edward: Ty znáš nějakou kratší verzi? Jiné z dětí ovšem velmi plynule a zřetelně spustilo: „Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého, Ježíš, Svatá Maria,Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.“ 12 vteřin byl konečný výsledek jednoho dítka. Ano, 12 vteřin! Tak dlouho trvalo se pomodlit jednu modlitbu. Kolik času věnujete modlitbě denně vy? Děti opravdu nevědí.
5
6 A tady následuje promluva kněze o tom, proč se modlit, jak dlouho a jakým způsobem promlouvat k Bohu. Srdcem, ne jen odříkat verše. V první větě Lukáš představuje důvod podobenství – je třeba se stále modlit a neochabovat. O starostlivosti Hospodina v takovém případě hovoří ve Starém zákoně v podobě text: Hospodin nenechá bez povšimnutí úpěnlivou prosbu sirotka ani vdovu, když v nářku vylévá své srdce. Kdo slouží Hospodinu se zalíbením, bude od něho přijat a jeho modlitba se dotkne samých oblaků. Modlitba poníženého proniká oblaky, a neutiší se, dokud nedosáhne cíle. Když nastane soužení, jeho slitování přijde včas jako dešťové mraky v době sucha (Sir 35,14.16-17.24). Modlitba je životně důležitá, stejně jako dýchání a tlukot srdce. V katechismu najdeme odstrašující slova jednoho velkého světce, člověka plného dobroty a lásky: Kdo se modlí, jistě se spasí; kdo se nemodlí, jistě se zahubí, řekl Alfons z Liguori. Znamená-li modlitba vztah s Bohem, pak je jasné, že člověk bez tohoto vztahu nemůže žít, protože v Něm žijeme, pohybujeme se a jsme. Stejně jako člověk duševně i tělesně strádá bez lidských vztahů, tak hyne i tehdy, nemá-li vztah k Bohu. Modlitba je život, dech duše a tlukot srdce pravého života. Základem modlitby má být setrvávat před Bohem, a to setrvávat v něm srdcem a ustavičně, dnem i nocí... až do konce života, jak říká pravoslavný svatý, biskup Teofan (1815-1894). Naše mysl je vždy činná. Rozebíráme, rozvažujeme, stavíme vzdušné zámky a sníme. Ve dne ani v noci neexistuje chvíle, kdy přestáváme myslet. Můžeme klidně říci, že naše myšlení nikdy nepřestává a neutuchá. Někdy si přejeme alespoň na chvíli zastavit věčný proud myšlenek; ušetřilo by nás to mnoha starostí, provinilých pocitů a obav. Schopnost myslet je naším největším darem, ale též zdrojem naší největší bolesti. Musíme se stávat obětí stále se valících myšlenek? Ne, nemusíme. Můžeme nepřetržité myšlení změnit na nepřetržitou modlitbu tím, že změníme svůj vnitřní monolog na dialog s Bohem, který je zdrojem vší lásky. Vymaňme se z izolace a uvědomme si, že Někdo, kdo přebývá ve středu naší bytosti, chce s láskou naslouchat všemu tomu, co naši mysl zaměstnává. Henri J. M. Nouwen – Chléb na cestu MOTTO: “Podle mého mínění vnitřní modlitba není nic jiného než prodlévání u přítele, s nímž se setkáváme často a rádi sami. Jsme s ním, protože víme, že nás má rád.” (sv. Terezie z Avily)
6
7
Kroky k hlubší modlitbě: Ve svém bytě si vyhledej tiché sobě" to, co tam Ježíš říká a koná. místo, kde by ses mohl modlit ne- Nenech se přitom odvést k přílišnému vzletu ducha, myšlenkové výkorušeně alespoň 15 min. ny tu nejsou rozhodující. Nech ve Zvol si dobu nejlépe vždy stejsvém srdci působit Pána. Nalezneš nou, která je vhodná pro tichou tam pokoj a sílu, která vyvěrá z jeho modlitbu. přítomnosti. Snaž se zcela uvolnit jak tělesně Modlitba může prostě začít roztak duševně. Odlož starosti všedhovorem s Ježíšem (nebo s Otcem). ního dne, nebo jestliže tě sužují, Snad by bylo dobré i připojit několik odevzdej je Pánu, aby se on sám o přímluv za rodinu, za své kolegy, za ně staral a tys byl od nich oproštěn. církev, za kněze, za členy společen Snaž se koncentrovat zcela na ství, za farnost apod. to, že jsi nyní v přítomnosti Otce, v Na závěr připoj "Otče náš" nebo přítomnosti Ježíšově, v přítomnosti "Sláva Otci", nebo prostě kříž. sv. Ducha. Přitom ti může pomoci to, že zavřeš oči a představíš si např. V průběhu dne si připomínej slooheň, který viděl Mojžíš v hořícím va Písma, o nichž jsi posledně rozjíkeři. Nebo si pokus představit si mal a čerpej z nich sílu a radost. Ježíše (např. při uzdravování nemocných nebo na kříži, na jeho pouti Někomu pomáhá i to, že si vede janebo na loďce). Nebo niterně pro- kýsi duchovní deník, v němž si krátžívej, jak se nad tebou vznáší Duch ce zaznamenává, jaké měl prožitky sv. Podstatné je ztišit se a uvědomit při rozjímání. si: nyní jsem v Boží přítomnosti. Když jsi naplněn vědomím Boží přítomnosti, začni Boha chválit, vzdávat mu díky a prosit. Nech do sebe proudit Boží lásku a daruj mu svou lásku jako nepatrnou protihodnotu. Pak čti slova z Písma, která *) jsou určena pro dnešní den . Čti je třeba několikrát tak, aby slova do tebe pronikla a zapustila kořeny ve tvém srdci. Chápej slova tak, jakoby je k tobě nyní zcela osobně mluvil Bůh. Rozvažuj tato slova ve svém srdci jako Maria (Lk 2,19). Jestliže daný text je vzat z evangelia, představ si scénu, která je tam líčena, vstup do této scény a "zažij sám na
Podle příručky "Obnova Božím slovem", Pastorační středisko, Praha, 1996 a následující. připravila Štěpánka Vondrášková
7
8 Zábava Citáty o smíchu a úsměvu Bát se smíchu znamená nesnášet pravdu. I.S. Turgeněv
Šťastný ten člověk, který se dokáže smát sám sobě! Bude mít vždycky něco na obveselení. H. Burgiba
Úsměv nestojí nic, ale znamená mnoho. Obohatí každého, komu je určen, aniž ubere těm, kteří jej dávají. Je odpočinkem unavenému, denním světlem pro sklíčeného, sluneční září pro smutného a přirozenou protilátkou na potíže života. D. Carnegie Soutěž OVEČKA (o lahev Modrého Portugala)
Kdo je vtipný, nemusí být veselý. Kdo je veselý, nemusí být vtipný. Kdo je veselý, ten se směje. Kdo se směje, nemusí být veselý. Ani každý veselý se nesměje. V. Vondráček
Když přivážeme ovci k jednomu kolíku provazem, tak vyžere z trávy kruh. Pokud protáhneme kroužkem u krku provaz, jehož konce přivážeme ke dvěma kolíkům, ovečka vyžere elipsu. Budeme-li chtít ovál, tak napneme provaz mezi dva kolíky, na něj navlečeme kroužek a na ten přivážeme provaz, na jehož druhém konci je ovce. Jak přivázat ovci, aby nám vyžrala v trávě čtverec? Máte k dispozici v libovolném množství provazy, kroužky, kůly a pouze jednu ovečku.
Správné odpovědi od vás očekáváme do 20.11.2010. Pro zaslání odpovědi napište na emailovou adresu
[email protected] . Připravil Tomáš Barczi
8
9 Reflexe
POSTEL U OKNA - DUCHOVNÍ THRILLER Máte-li rádi napětí, ale přitom vám vadí odtažitá a povrchní témata většiny detektivek, doporučuji vám knihu Morgana Scotta Pecka s českým názvem Postel u okna, kterou vydal v roce 2006 v překladu Silvie Vlkové Portál. Anglický originál se jmenuje A Bed by the Window a je snadno k dostání v internetových obchodech. Už prostředí, v němž se celý příběh odehrává, je vzrušující – je jím na první pohled průměrný americký „ústav s rozšířenou péčí“, česky zjednodušeně domov důchodců. Hlavními hrdiny jsou obyvatelé domova, jeho ředitelka, ošetřující personál a jeden na první pohled velmi průměrný policejní úředník. Prostředí domova pro staré lidi má pro nás, kteří se s ním běžně nesetkáváme, silný nádech exotiky, ačkoli se nachází v mnoha tajemných domech, kolem nichž denně bez povšimnutí procházíme. A aby byla exotika a atraktivita maximálně okořeněna, je v domově ubytován i jediný mladý pacient – jakýsi Stephen, mladý muž, který v podstatě nemá tělo, který má „jen“ hlubokou duši a vysoce inteligentní mozek, což ovšem v podstatě není vidět, protože neumí používat ani zbytky svých svalů a nemůže tedy téměř nijak komunikovat. A v tomto prostředí skýtajícím neuvěřitelné situace a vztahy se odvíjí příběh mnohem cizokrajnější, než kdyby se odehrával v kosmickém prostoru. M. S. Peck, velmi současný americký autor, byl celý život psychiatrem. Intenzivně se zabýval léčením psychóz a neuróz, tedy nemocí slavících ve společnosti blahobytu mimořádný úspěch. Postupně došel k tomu, že velká část lehčích „moderních“ psychických problémů je způsobena neschopností pacientů uspět v několika zdánlivě jednoduchých „životních disciplínách“, například: - odkládání uspokojení neboli obětování aktuálního pohodlí pro budoucí prospěch - přijímání odpovědnosti neboli pochopení, že musíme neustále činit rozhodnutí a nést za ně odpovědnost, ačkoli často nemáme pro rozhodnutí dostatek informací a často nemůžeme rozhodovat na základě jednoduché logiky
9
10 - oddanost pravdě neboli odvaha říkat a dělat věci, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou správné. Je příznačné, pro někoho snad až podezřele příznačné, že tyto „disciplíny“, jejichž dobré zvládnutí je podle Peckových zkušeností lékaře předpokladem psychického zdraví, vykreslují také jakési základní obrysy nejrůznějších desater včetně toho našeho. Dalo by se zjednodušeně říci, že Peck došel k zásadnímu závěru: máme velkou šanci být psychicky zdrávi, pokud budeme dodržovat běžné morální zásady. Peck popsal své zkušenosti a hypotézy v několika vědecko-populárních knihách, které vyšly i v češtině. Své hledání postupně prohluboval a domýšlel a ve 43 letech se stal z člověka bez vyznání křesťanem. Podle mého názoru neúprosně logicky. Petr Macháček *******************************************************************
CO MÉDIA IGNOROVALA V RTA Monitor vyšel nedávno komentář Tomáše Karabele ohledně toho, jak evidentně úmyslně vynechávají v hlavních zpravodajských relacích zásadní projevy, které by se nemusely některým líbit: Arcibiskup pražský Dominik Duka v úterý 28.9.2010 ve Staré Boleslavi mimo jiné řekl: "Důchodová reforma, která je nutná, vyjádřená zákonem a předpisy, nevyřeší problém šťastného stáří bez opravdové vnitřní a duchovní obnovy rodinného života. Prarodiče asi nebudou mít možnost finančně podporovat své vnuky a pravnuky, ale především po vzoru sv. Ludmily a Bořivoje budou moci pomáhat s výchovou nových generací a být jim morální oporou. A to je mnohem víc! Úctu k člověku deklarovanou v základní listině lidských práv a svobod můžeme chybným zákonem vážně ohrozit, ale žádným předpisem ji nemůžeme uskutečnit. Úcta ke člověku totiž zahrnuje celý lidský život od počátku až k důstojnému zakončení, kterým je bezbranné stáří, smrt i pohřeb, opravdové rozloučení se zesnulým. Tak jako Bůh nemůže být pouhé „něco“, ani člověk není pouhá věc, která se odkládá, ale je někdo, jak nás učí kříž! Nebylo tam přibito něco, ale Boží Syn, který to podstoupil, aby ukázal, že život člověka má smysl překračující jeho biologicky omezené trvání. Nevyhýbejme se otázce, zda sv. Václava potřebujeme ještě i dnes. Odpovídám jednoznačně ano. Pro náš vstup do evropského společenství je
10
11 poučný obraz ze svatováclavské kaple na Pražském Hradě. Vidíme na něm, jak císař Jindřich s úctou vítá českého knížete – světce. Ne válečníka ani násilníka, který přichází něco získat či ukradnout, ale přichází s ideou, kterou nabízí k obohacení druhých lidí a přijímá nás takto Evropa?" Veřejnoprávní Česká televize, komerční TV Nova a TV Prima z tohoto arcibisupova prohlášení ve svém hlavním zpravodajství nezveřejnily ani slovo ... T. Karabelo ještě ve svém komentáři ke Staré Boleslavi dodával toto: Krátce před Boleslaví byla Muklovská pouť. Vystoupil tam i pan doktor Petr Nečas, leč marně budete prohlížet reportáž třeba veřejnoprávní televize. Nejenom, že neuslyšíte ani slovo z řeči předsedy vlády, nezaslechnete ani parafrázi jediné jeho myšlenky v médiích. A co je úplně nejšílenější: Redaktor veřejnoprávní ČT Filip Zdražil tu reportáž sestříhal nakonec tak, že ani v jednom (sic!) záběru není vidět, že by se Muklovské pouti premiér zúčastnil. S veřejnoprávním rozhlasem (ČRo) to bylo podobné. Tomáš Velík *******************************************************************
KNIHA ZLATÉ RUCE A POVOLEBNÍ ZAMYŠLENÍ Původně jsem zamýšlel tento článek napsat na Velikonoce. No, je to trochu opožděné. Četl jsem knihu, víceméně omylem. Myslel jsem, že je oddychová. Ale kniha mě pohltila a věřím, že jako já ji přečtete jedním dechem. Proto, prosím, vyberte si vhodný začátek, ať neponocujete. Kniha se jmenuje Zlaté ruce, má asi 200 stránek. Autor Dr. Benjamin Carson se narodil v roce1951 v podivné americké rodině. Hlavní hrdina je můj vrstevník, stejně jako Bil Gates nebo Stave Jobs. Jistě každý z Vás ví, kdo je B. Gates nebo S. Jobs, ale Benjamin Carson - kdo to je? Je to americký černoch, který zažil bídu, kterou si asi nikdo v České republice neumí ani představit; přesto vystudoval střední i vysokou školu a stal se významným lékařem. Je to první lékař, který úspěšně provedl operaci siamských dvojčat. A provedl řadu dalších významných operací. Kniha – autobiografie - sleduje jeho život od dětství, přes studium střední i vysoké školy, až po začátky v nemocnici a první úspěšné operace. Pro mě bylo zajímavé porovnat jeho krušný život na univerzitě a lehkost, s jakou B. Gates nebo S. Jobs vstupo-
11
12 vali do světa byznysu. Veselé jsou také jeho vzpomínky na jeho dívku a později manželku. Historka o několikahodinovém telefonátu je fantastická. Popis práce a přijetí v Austrálii je jako sen a myslím, pro mládež inspirativní. To, co dělá knihu neobyčejně čtivou, je však především ukázka víry a oddanosti v Boží vůli. Je již po volbách, přesto si myslím, že je zajímavé zamyslet se. Je smutné, že ČSL v podstatě paběrkuje a zvláště v českých krajích pomalu vyklízí pozice. Vím, že hodně lidí popudím, ale bohužel není jiná strana, která by hájila základní morální postuláty. Vždyť již dvacet let žijeme ve svobodné společnosti a řečeno slovy Jiřího Šlitra, není to znát. Bývalý předvoj lidstva změnil stranickou knížku a spolu s justicí vytvořil prostředí, nad kterým zůstává rozum stát. Stačí si občas pustit televizi nebo rádio. Křesťané dávají přednost tvořivé spolupráci, nebo nazveme-li věci pravým jménem, kolaboraci, místo aby věnovali úsilí prosazování zásad křesťanských myšlenek. Místo aktivního prosazování pozitivních prvků, vyhledávají nedostatky v křesťanské společnosti a ochotně se přidávají ke kritice až denunciaci křesťanství. Samozřejmě, že dnešní doba naštěstí již nemá s dobou minulou po stránce lidské svobody nic společného. Utahování opasků mělo v dobách komunizmu pravidelný dvouletý cyklus. Po sametové revoluci opět všichni s jásotem přivítali utahování opasků, jiní v tichosti zhasnutých lamp se zmocňovali majetku a budovali pevné sítě. Dnes opět je potřeba utáhnout opasky? No jistě, jak taky jinak. Dovolím si připomenout, že předvoj lidstva má důchody slušné, které odpovídají jejich předchozím příjmům, zatímco ta utiskovaná část chudáků je dále na tom stejně bídně jako byli v dobách aktivní práce. Dokud se řádně nevypořádá český stát s tímto stavem, nezbývá než čekat dalších čtyřicet let, než vyrostou nové generace. Věřím, že knížka „Zlaté ruce“ vás povzbudí a dodá životní optimismus. A málem jsem zapomněl. V naší farnosti se díky iniciativě, myslím hlavně pana Jiřího Tomsy, úspěšně začala činnost „Putovní svatyňka“ č. 439. Vojtěch Januš **************************************************************************************
Na shledanou v prosinci ************************************************************************************** Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 80ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail
[email protected] do 28.11.2010. Technicky zajišťují: p.Fiala a rodina Janušova. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.
Příloha 1
Milí farníci, už asi máte jisté tušení, že Farní charita nějakým způsobem již funguje a má své aktivity... Počínaje tímto vydáním se právě na jedné straně Natanaela (krom webových stránek - přes odkaz na stránkách farních, Listů P 14, letáků, ohlášek,...) budete vždy moci dozvědět aktuální informace... Není toho úplně málo, co máme v brzké době naplánováno, takže zahoďte podzimní “deprese” a podobné výmysly a přijďte se přesvědčit osobně! A máte-li někdo energie o trochu více, nebojte se nabídnout jakoukoliv pomoc -je jí potřeba opravdu hooodně!! Máte-li jakékoliv dotazy, připomínky, nápady, ...vše je vítáno! (- “smskujte”, mailujte, volejte, kontaktujte mě, či mou kolegyni - Andreu Konečnou... )
S díky, Lucie Zemanová 20. 11. od 19:30 v KD Kyje Pop-rockový benefiční koncert! - Kapela Feeling a MP Band (-kapela městské policie), vstup dobrovolně vysoký... :-) - Koncert zahájí arcibiskup Mons. Dominik Duka! 17. 11. Předběžně od 17h. v Oáze Tříkrálová dílna - přijďtě s námi posedět při dobré kávě a čaji a zároveň pomoci s přípravou Tříkrálové sbírky 27. 11. od 15h. v Oáze Výroba adventních věnců! – inspirace, ukázky výroby, nutno se přihlásit předem! Pozor! Farní charita pro vás na objednávku vyrobí originální adventní věnec - můžete tak podpořit naší činnost... 2.- 9. 1. 2011 Tříkrálová sbírka - nebojte se jakkoliv zapojit! Prosím hlaste se! Z našich aktivit... : Dětský koutek - hlídání dětí (s programem) Vždy Po a St 9-12 hod., 130Kč/dopoledne) Dramaťáček - od 5 do 12 let - čtvrtek od 16 do 17 hod. – volná místa ! ! !
...na webové adrese najdete více, vč. rozvrhu aktivit v Oáze! +420 739 203 254
[email protected] www.charita-kyje-cm.wz.cz “Žijeme z toho, co jsme dostali, ale život vytváříme tím, co dáváme.” Příloha 1
Příloha 2
Seznam aktivit a akcí v naší farnosti na měsíc listopad 2010 ne 7. Začínáme se modlit za rodinu Bokočových st 10. Výlet mládeže na Pražský hrad, (Projekt charity - Integrace cizinců - zdarma), cca 5 volných ne 21. míst - hlaste se! (739 203 254) pá 12. Setkání žen, 18.00 fara Kyje so 13. Úklid kyjské fary a zahrady od 9.30, můžete přijít pomoci
Benefiční koncert Farní Charity Praha 14, 19:30 KD Kyje, zahájí Mons. Dominik Duka
Začínáme se modlit za rodinu Zemanových; Vzpomínky z Afriky – svědectví manželů Eitlerových o letní návštěvě Mishikishi Mission a dalších míst v Africe – po mši sv. v Kyjích so 27. Pletení adventních věnců, od 15hod. v Oáze, hlaste se předem! (739 203 254)
ne 14. Začínáme se modlit za rodinu J.P. Sivákové st 17. Tříkrálová dílna – (viz příloha charity) – od 15hod. v Oáze pá 19. Setkání mužů, 18.00 fara Kyje; 20.00 Setkání manželských párů ne 28. 1. adventní neděle; začínáme u nového Beaujolais se modlit za rodinu Urbanovu a so 20. 17.00 Biřmování při mši sv. u Rumlovu sv. Bartoloměje, svátost so 4. prosince: Mikuláš, 16.00 fara křesťanské dospělosti uděluje Kyje Mons. Dominik Duka;
Pravidelné týdenní aktivity: Výuka náboženství: úterý 16.00 starší školní děti (10 – 11 let), Oáza středa 16. 30 pro nejmladší (7 – 8 let) na faře v Kyjích čtvrtek 15.15 mladší školní děti, Oáza pátek 16.00 mladší mládež, Kyje Pátek: po mši sv. v Kyjích – úklid kostela, můžete přijít pomoci Neděle: po mši svaté u sv. Bartoloměje setkání farníků na faře u kávy a čaje (Můžete přinést něco na společný stůl či pomoci s úklidem) A zarezervujte si v diáři termín Farního plesu Kyjské farnosti: sobota 5.2. 2011, tradičně již v Hotelu Svornost v Dolních Počernicích. Stanovení data nebylo jednoduché a zčásti se kryje s počátkem jarních prázdnin Prahy 9, ale nebylo možné s ohledem na volné termíny ve Svornosti a kapely tyto věci příliš ovlivnit. Organizuje Viktor Mach Více informací na www.farnostkyje.cz
Příloha 2
