No title

5^3

'^

BODÍ

PRAŽANÉ.

SEBRANÝCH SPISU

IGNÁTA HERRMANNA ^^; VYDÁNY POSUD SVAZKY: I.

BLEDNOUCÍ lOBRÁZKY. Vzpomínky a drobné episody z malomstské kroniky. druhé, 325 stran

II.

/'<'

nejstarší

— Vydání K

3-40

K

5-20

K

5*50

K

4-80

K STAÍ MLÁDENCL - Humorné obrázky ze života ,,pespoetných<'. — 225 stran K U SNDENÉHO KRÁMU. - Líení z pražského života. Vydání tetí. ást a II. 284 stran. K

2-20

OTEC KONDELÍfC A ŽENICH VEJVARA. Drobné píbhy ze života spoádané pražské rodiny. Vydání šesté, 487 stran

III.

TCHÁN KONDELÍK A

ZE

VEJVARA. Drobné

píbhy

ze života spoádané rodiny pražské. Vydruhé, 536 stran Z CHUDÉHO KALAMÁE. Drobné nárty. Vy-

dání IV.

dání tetí.

PRAŽSKÉ FIGURKY. Rázové

obrázky ze života.

Vydání tetí.

PAN MELICHAR.

Obrázek z „tiché" pražské domácnosti. Vydání druhé, 453 stran

V. Z PRAŽSKÝCH ZÁKOUTÍ. Humoristické a rázové kresby ze života. Vydání druhé, 213 stran. .

VI.

VII.

I.

VIII.

IX.

.

U SNDENÉHO KRÁMU. ást III. a IV.,

BODÍ a uUc.

PRAŽANÉ. Postaviky z Vydání druhé, 300 stran

SVAZKY V PVODNÍ

.

346

str.

2-40

3-—

K

3-60

K

3-20

pražských zdí

VAZB O

K 140 DRAŽŠÍ.

SEBRANÉ SPISY

IGNÁTA HERRMANNA SEP 8

^^

_|j

ODRÍ PRAŽANÉ.

5'03Q

V PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPi 1.909

KNIHKUPEC

BODRl PRAŽANÉ POSTAVIKY

Z PRAŽSKÝCH ZDÍ A ULIC.

IGNAT HERRMANN. vydaní druhf.

v PRAZE. NAKLADATEL

F.

TOPI t90.a

KNIHKUPEC

Právo pekladu do všech jazyk a všechna práva vyhrazuje

si

autor.

Tiskem »Unie« v

Praze.

vbec

Bratrskému píteli a svaku

Albrechtu Chválovi za všechno pátelství ke

0893.)

mn

a k

mé

rodin.

/.

H.

úvodu k prvému vydání

(Z Jsou

kteí

lidé,

žijí

r.

1898.)

v Praze od narození do smrti, což

nkdy hodn dlouho, ale hrub života, který kolem

trvá

za celou tu dobu nepovšimnou

si

nich šumí, se valí,

kdo a co vše

nerozeznávají, se,

nemže

že

,,tou

A

jinak býti, než jest.

celý svt pipadá jim kabát a v kalhotách,

stejným. Vidí-li koho v klobouku, v

vdí, že to mužský.

—

hmotí

Prahou hýbe". Jim zdá

Potkají-li figurku

v

plášti,

malou

s

zahrádkou nebo s .vycpanou ptaí rodinou na klobouku divných tvar, v sukních a se sluneníkem neb vjíem, hádají

nepochybn,

že

to

ženština.

významu pro spolenost nelámou. Kdo žije život spoádaný, povolání a

svQJe pivo jen

doma, kdo chodí

Jaký,

— vším

jakého

jaká,

tím hlavu

si

pravidelný, kdo vypíjí

se slepicemi spát a

každého

rána jenom na vlastní posteli se probouzí, nespatí a nepozná

do nejdelší smrti život a

význané

mnohého

ze

svých spoluoban,

jeho

vlastnosti.

Pírodopis velikého

msta

.

jest obšírný,

ješt nikomu se nepovedlo napsati

jej

nekoaený

úplný.

O

,

—

tvorech

dvounohých a tvernojiých ví se tak skoro o všech a všechno a ze všech pti díl svta pírodopis velikého msta jest promnlivý. Pispsobuje se sice nmá tvá, modernímu životu, kde jím je dotknuta, ale v celku je tvernohý osel

—

i

skofo všady šedivý ,

zpvakou. Jinak Podi

Pražané.

a husa nebude

jakživa

koloraturni

ve vtších a velikých mraveništích

^

lidí,

10

tchto spoleenských shromáždiš pispúsobují denním požadavkm a mní se dle schopností vlastních a neschopností jiných. Dnes ho máte" za lovka zcela rozumného a svdomitého zítra se z nho vyklube Píslušníci

se

stále

—

spekulant

a podnikatel

Pes noc vám

staveb.

rozryje

njaké postranní okno z vašeho potchou léta nahlíželi, vykácí staleté

a znií zahradu, do níž vedlo

bytu a do které

jste s

stromy, rozkope trávníky, smete šavnaté houštiny, rozseká stinná stromoadí

kasárních zdí

s

na palivo a v náhradu za to navalí vám

adami nespoetných

osazených nespoetnými,

oken, spoustu stech,

vn adícími komíny.

s nkým, koho jste od jakživa pokládali rovna a kdo ve vzácném souzvuku s vámi pocioval tíse mnohých nesrovnalostí a neshod v život a v spoleném hospodáství. A žasnete, jak se na vás dnes podíval,

Setkáte se ráno

za

sob

vás odbyl. Teprv te vzpomínáte, že je od verejška obecním radou, a jako takový že naprosto pestal cítit s tou „luzou", která poád na nco stžuje, poád nco

jak svrchu

chce.

Od

verejška,

Obcovali

svdeni,

že

má

pes noc

druhdy

jste

s

to dovedl

lovkem,

naprostý soucit

s

o

nmž

bližním,

jste byli

cit

pe-

pro právo

a spravedlnost, jak je vložen v srdce lovka skoro každého, s tím veškerenstvem, jež ho obklopuje, a

že je za jedno

bouila

se

mu

krev,

vidl-li,

že

nkdo

snaží se stsnati

rozum i srdce všechnch v jedinou svrací kazajku zkopmlé kázn, spoleenské i ouadní. Ale setkáváte se s ním po letech a nechápete, jaká

neht

promna

nohou do ídnoucích

se stala.

vlas

Je ztopoen, od

nasáklý nesíslnými

mu biblí pro všechen život vkol; mrtvými literami, v jejichž záplav se duch jeho utopil a které umí vykládati rozumem pojednou tak obmezeným a bez citu a porozumní pro hnutí a výraz jednotlivých samostatných hlav a hnutí duševních. Jediným vodítkem jest paragrafy, jež jsou

mu pání "nebo

byrokratický rozkaz vyšších,

pro vlastní osobu kariéra^ kariéra, kariéra

!

vdí

hvzdou

Pro tu dovedl

11

potlaiti v sob vše, zápal mládí, nkdejší ideály, úctu k názoru a pesvdení jiných, touhu po volnosti, ba zape v sob hlas krve a zjevn rodný jazyk a píslušenství k lidu, z nhož vzešel. S tím vším setkáte se snad všady jinde také, ale nejbohatším skladem podobného materiálu i

je

pece

i

velké

msto.

Naproti tomu však setkáte se s

i

ve vrstvách nejnižších

tklivými zjevy oddanosti a sebezapení, proniklými citem

nesoucími

povinnosti, jícími

bez povšimnutí.

Tušíte, že v nich bije

bemeno

A

života bez reptání,

tyto zjevy

srdce

umíra-

psobí na vás hojiv.

a že v nich

vlastnosti spoleenské a všelidské, vzdorující

žijí

dále dobré

vlivm

tvrdého

života.

V

této knize

nemohl jsem vystihnouti

vše, co

bych byl

mn

Jsou to pokusy kreseb rzných postaviek, jak man pipadaly na mysl, bez uritého seadní a pochodu, rád.

jak jsem se

s

nimi náhodou setkával.

okolností, že z nejvtší ásti byly

Zavinno

psány

to snad také

pvodn

pro asopis.

Jenom tvrtina lánek, ale skoro polovina knihy psána nov, a tím vysvtliž si tená nesoumrný rozsah statí.

V

knize nebyl jsem prostorem tak omezen jako v asopise.

Ostatn

i

vci díve tištné

podrobil

rázné oprav, doplnní a rozšíení.

jsem skoro

Kde

se

znané, oznail jsem dvojím letopotem, na p.:

nábeží, Figurky švejdu Václava a

s

z

šmahem

tak stalo v

míe

tenáe

kavárny. Starého

j.

Ješt

slovo.

Kde naneseno

stínu,

nedlo

se tak

zúmysla

Líeno, jak odkoukáno. Shledá-li tená ve skutenosti vše jinak, padá vina ovšem na spisovatele. a stj co stj.

V

Praze, v únoru 1893,

12

Ke druhému

vydání

BODRÝCH PRAŽAN.

Upravuje tento svazek pro souborné vydání knih vylouil jsem z nho S t a r é h o mládence (Antonína Balšána), kterýž svým rázem náleží v gallerii ,, Starých mládenc", jichž prvou adu jsem uložil v šestý svazek Sebraných spis. Pozdji uspoádám další díl Starých mládenc, do nhož pojaty budou píslušné tam rty, potroušené v nkterých mých knížkách dívjších, na p. ve knize „Páté pes deváté", „Mezi dtmi" a jinde. Náležel by tam povahovou stránkou svou Pražský svých,

i

bratr vem že

z

tohoto svazku, avšak ten

je

tak rázovitým zje-

naturalisovaného Pražana (teba že

mu plným právem

_y

lednu 1909.

již

vymírajícího),

písluší místo v této sbírce.

Pražský prorok povtrnosti. (Psáno pro „Švandu Dudáka"

r.

1885.)

Zahajme adu bodrých Pražan panem Antonínem Fialou! Uiníme tak z dobrého dvodu.

píroda poátkem a koncem minut rznými hnutím, má tohk vHvu na všechno naše poínání a pan Fiala jest v pímém styku s ní, ujišuje .nás o tom. Jest jako žulovým patníkem a milníkem doby, chtjte podniknout cokoli, co s pírodou souvisí, k nmu se musíte obrátit. Dovede snad povdti na rozhraní let, jaká bude povtrnost v celém roce, a vte, nezklame vás nezniýlí-li se sám. Pijal do svého štítu staré heslo: Nebuide-li pršet, nezmoknem a tato maJest

všeho, jeví se liám v každé

—

—

—

liká,

moudrá vta

mže

den, ale na padesát

Máme

s

ním

nám

vystaiti ne na je-

rok.

jen

jednu

malinkou

Není on vlastn Pražanem rodem

nehodu.

a ^vychováním,

není jím také dlouho pobytem svým' v první obci Bodí

Pražané.

3

14

let. Udomácnil se však do roka veleznámým, teba že ne osobn. Kdo ítal noviny a kdož by jich nyní

Ani ne deset

království.

brzy a

stal

neetl!

—

se

—

setkával se již pfeid lety s jeho proro-

tém

ctvími

Ovšem

že

dání

pán

ušel

kritice

jaksi

ného

s

nosti.

nebo dokonce zlomyslnosti?

osobnost pán

Snad že prý

njací taškái,

kteí pod firmou

Bylo

,,

za

se

/

Fialová na po-

Ml nco

záhadná.

tajuplná,

Homerem, pochybovalo

skrývají

listech.

novinái pipojovali ku pedpoví-

Fialovu zlomyslné poznámky. Ale kdo

Jinak byla

átku

pražských denních

ve všech

jízliví

podob-

o jeho

se

tles-

vypjenými jménem

štvanci,

dobré kopy,

lidé,

proroka" mají svt za blázny*

bezdvodné podezení.

to

Pan Fiala málokdo pojímá úkol svj životní

on jest, vážn, jako on. Že se neobjevil veejnosti souasn se svými zprávami a kovanými proroctvími, kotvilo jen v je-' ho pirozené skromnosti. není Pan Fiala jest velice skromný muž, a

byl,

tak

a

'

ani

doktorem, ani profesorem

pan Fiala dar od docela

vbec

nestudoval

Pánaboha, že

bezpen,

ne, jaké

bude

se

a léta

uení

škol,

má

ale

On

vl

jaké poasí* bylo vera, a uhod^

zítra,

je v

—

mnoho

vyzná na nebi.

když

se nezmýlí.

pan Antonín Fiala jen svoje oi. Pan Fiala od malikosti

Bá

na universit.

K tomu má

oi, ale zdravé

pírod doma,

je totiž

strávil

dv

on:

ji

kopal

již

zahradníkem. Mládí svoje

ve Síaném á tám '

i

ml

také

15

chalupu a kousek políka, ale pišel o vše jen pro

Všude si ho hospodái nemohli si ho dosti oceniti, nebo jim dlal povtí". Ml-li hospoposeené dá seno nebo obilí, a bylo-li v nedli krásn a hospodá tedy spoléhaje, že bude zítra také tak, zamíil do hospody, aby si hodil cviká, zakroil mu vrný pomocník Antonín Fiala cestu a ekl: své dobré srdce. Pak šel do služby. vážili,

kde

a

byl,

,,

—

„Pantáto

necht

—

vítr

se

takhle toí,

pijde déš,

svážet."

Pantáta podrbal se sice za uchem, že se

má

ješt v nedli dít, ale svolal chasu a vybral se na pole, vázal a nakládal, a jedva že to

stechou, poal

Tohle ekl pan a

bít

hrom

Fiala

mli pod

a pršelo., až se prášilo.

dvakrát,

ptkrát,

desetkrát,

pak bylo jeho slovo svaté a sláva jeho rostla

a šíila se ineodolateln.

Ále

malá,

venkovská ddina nepostaila na-

šemu prorokovi. Pana Fialu pudilo to do velikého msta> odkud mže býti užiteným širému kraji, pomocí novin. Pan Fiala se sebraly celé zemi šel do Prahy a stal se tu žurnalistou, novináem. Totiž jen tak mimoádným novináem, více novináem z ochoty. Nesedl celý den v redakci, alebrž poklízel ve své hvzdárn meškal po celý den na dvoe, ve stáji nebo ve formance zájezdného hostince ,,u Štok" a když umetl dvoreek a složil košt do kouta, otel ruce o zástru a vydával se na cestu po redakcích.

—

—

—

.

16

To

byly první poátky jeho vystupování na

veejnost a tak iní

podnes. Jeví jistou tklivou

i

píchylnost k novinám a

—

,,svetoznámos'

Nebo

sláva

novinám;

Dkujef žurnálm

kus vdnosti.

ovšem

jen jako

jeho vzela v

umu,

v jeho vede.

dakcí

—

A

v tom'

je

svoji slávu, svoji

prostedníkm.

nem samém,

v jeho

pichází tedy podnes do

smru mu

na politickém

nezáleží.

re-

íká-

vá! mistr Fiala:

povtrnost, to

„Politika a

Je

zas jedna taková

to

nž

pravdivých vt, o jeti

Je

hlavu.

si

celé

dvojí

je

vc!"

nezvratných,

jeho

z

vky mohou

rozbí-

vc.

to dvojí

Otel peliv boty ve prjezde, na schodech o rohoži pede dvemi a zaklepal, naež vstupoval s obnaženou hlavou a s hlubokou poklonou do redakce. Vždy a všady ta skromnost pravého uence a zasvcence v taje pírodní. Kde koho napadl prvního, zastavil se u nho a oznamoval

i

zdvoile: kdybyste

jdu

„Prosím,

mli kousíek

stran

té

papíru, já

povtrnosti

bych

—

to napsal."

S úctou a vážností podáván pírodozpytci papír a péro, a

on

sedl ke stolu

tak na

jen

„pl

kola",

židli píliš nepomakal. Každý svj rukopis poíná temi kížky ttt, jako by íkal: Ve jménu a pak píše dále: Ducha Boha Otce, Syna „Než uplyne 33 hodin, bude promnliv teplo a studeno, místy sluneno a déš, nkde bude padat

aby

i

sníh,

nkde

vítr

nikdy mnoho,

—

nebo

ticho."

má

to váhu.

ale

Pan

Fiala

Dosud

nenapíše

ani jednou

17

se nezmýlil.

nkde

svítí

onde na

Nkde

ticho

je

je dojista teplo, jinde

— —

slunce, jinde prší

nebo vtrno

studeno,

padá sníh a

tu

pan

hádá

Fiala

vlas.

Potom vstane, odloží péro, podívá se na kolnovináe a povídá: „Co pak by ono tento, ale já musím všechno tmahle svýma oima vypozorovat. Kdybych já ml ty inštrmenty, co je maj' na hvzdárn, to bych ekl ješt jiné vci. legu

mn

pak v Praze mejlí ten kou a pára. Já bych tady poteboval na Koském trhu vysoký to by se vidly kopec, abych byl nad párou

A

—

vci!"

Tak bývalo na poátku jeho prorocké dráhy.

ponvadž pokrok

Ale

v

ve všem,

Dnes nepichází

Fiala.

redakcích

—

aby

již,

pokroil

pan

i

psal svoje proroctví

pináší „rukopisy"

hotové.

Jsou

struný, na malých tvrtekách papíru, psané tuž-

ervenou. Modrou

kou

modrou

muje

déš, zimu

ne

n

jeho

proroctví

jím

modrá

a v

í

stálé poasí.

o,

bezpen, že

a

je

byl oklamán.

tužka; Fiala

ozna-

ervenou teplo,

Vc

výborná,

že

s

je-li

je

Nikdo Je-li

teplo

mu nemže zima

—

—

však

1

u-

každé

modroervené. Aby

jak se íká.

ervená.

t r,

šel

vytýkati,

na

'lístku

je

tam

je

.také

neomylný.

Zmocnila se mne kdysi nepopsatelná touha, abych spatil toho muže, jehož proroctví oeká-

váno

denn

milLiony

lidí.

Í3

,:

..VydaJ jsem se tedy na cestu,

pítel

malí

sestrojil svoje

ležitou cestu se

ne však sám;

zavazadla a podnikl

d-

mnou.

Jak eeno, pyšným, hrdým nebyl pan Fiala. Nebyl také parádníkem a chodil do redakcí v modré záste. Uenci a vdátoi bývají takovými po-

pírody jsou nkdy prosounkými až pohnutliv. O tom pesvdili jsme se návštvou u nho. Pan Fiala, jako muž pošlý z lidu a vyšinuvší se na vrchol lidského bádání vlastním piinním, nezná .nádhery a nebaží po ní. Nepijal nás v njakém vyleštném, vykládaném salone, vycpaném tygími kožemi a podobnými trety. Nikoli pijal nás zcela prost a po sousedsku divíny a zpytovatelé

;

na dvoreku zájezdného hostince kdež,

jak

hvzdárnu rouej '

jsem

—

již

podotkl,

a otázal se

,,u

Štok"

ml pvodn

-^

svou

pívtiv: „Co pak

po-

píinu návštvy,

ne-

pani 9"

Nepovli

jsme pravou

ekli jsme, že nás tam

pouhá zvdavost; byl by snad býval piveden do rozpak. ekli jsme, že ehceme podniknouti delší výlet a že se osmlujeme ptáti, jaké as bude poasí v nejbližších dnech. „Inu bude, bude nebude, nebude," odvtil dosti rychle pan Fiala. „To se uhlídá, až pudila

—

to

pijde."

—

Užasli jsme nad

uritostí,

s

jakou

nám události v pírod na dlouhou dobu naped. Toho jsme neoekávali. Ponvadž bylo na dvoreku trochu chladnoamy se obávalLo zdraví naznail

Ift

vzácného muže, jímž nám nahrazen nebožtík Sejek, osmliH jsme se vyzvati pana Fialu, zda by nezasedí na sklenici piva do jídelny. A pozhovu jsme se obdivovaH nesmírné skromnosti jeho. „I to bychom mohli do formanky je to jedao, kde sedíme." Takovéto muže rodil jenom starovk! Jemu dvoreek za salon, formanka za sál jídelní! To si dopeje pražský purkmistr vtšího

—

pohodlí,

A

neprorokuje povtí.

a

mnoho. Svil nám, že vynašel, prtrž mraen zavésti na libovolná

a

lépe,

kde

písitá krajina";

je

na to padání

—

jak

dlouho

se

mže

místa,

ekl,

a že vysvtlí,

hvzd",;'

Fiala

..L

:

,

nám pan

pak tedy mluvil k

že

již

,,

nej-

pišel

odkud pochází

a není snad nešetrností, prozradím-li, že

to

je

tení hvzd nahoe, naež ty špiky dol; povdl nám, že se dají povodn hrav zameziti a že již o tom podal spis

vlastn padají zcela

zemdlské rad

—

ského o

a místodržitelství království

zkrátka,

jsme do

nichž

osmlil

jsem

zmnu

poasí

se

bu

povdl nám té

chvíle

otázky,

množství

nemli

tušeni.

pro pedpovídá

evcív

Pak vždy

ve tiaticeti, ptapadesáti nebo

Na jakém nezvratném výpoet? v té píin' dot-

sedmasedmdesáti hodinách.

zákon stalo

zakládá tento

nám odpovdi

se

ekl pan

z bible," se

I

uspokojivé.

Fiala prostoduše,

,,a

,,To

raárrii

ješt;

jsem

neomýlil. Tiaticet je stáí Krista Pána, peta^

padesát

vk

pstouna

Panny Marie a sed masedmdesát

Josefa."

—

léta

20

Mile a užil

utšen

nám

uplynula

hodina,

malí, aby vážný obliej

pítel

jeho postavu nartl na papír.

a celou

jíž

po-

pán

Fialv Ježto pak

po hodin byl pan Fiala kýmsi velmi zdvoile a uctiv požádán, aby napumpoval vody a vymetl trochu slepicím kurník, pokládali jsme za vhodné, abychom se poroueli. Rozlouili jsme se s by-

mužem,

strým tím

vku zeli

který ítal

srden

svého, velice

tehdy padesát

upímn,

a

let

a odchá-

jsme dokonale uspokojeni a poueni ze zá-

jezdného hostince

Štok", jemuž

,,u

se asi nikdy

nezazdálo, že bude kdysi hostiti ve svých zdech

lovka, jenž nastádá ríost i

si

tolik

zásluh

o

povetr^

asem

a o zábavu širokého, nevšímavého a

nevdného obecenstva. Od návštvy té uplynula

léta. Pan Fiala odenádvoí „u Štok", pešed na „Košík", ale ani tam nesetrval, jak se zdá. Dvoreky byly mu píliš úzkým psobištm, pan Fiala toužil výš a šíe. Nejsem zasvcen v nynjší jeho soukromé pomry, ale na veejnosti shledá-

šel

ase

po

váte se

tém

trnosti.

Sedíte

z

všady

s

proslulým prorokem

„u Flek"

—

pov-

náhle mihne se za-

hradou a stane u vašeho stolu skromná postava v obnošeném klobouk.

kroji,

na hlav obstárlý, ctihodný

plná popsaných

Levice

lístk,

z

nichž

,

vám pravice jeden podává. Ti kížky, modrá a jaservená tužka, „zima, vtrno, pošmourno

—

no,

sluneno,

Ejhle,

pan

teplo."

Fiala.

Však

Takový bývá text lístk* je také podepsán a pod

21

jeho

jménem

ský

prorok

nedal,

žádný

mocí,

vlastní

osvojil.

jsou ti

sloužený název v

Sedíte

kdo za nj rudou mdí, dík

mu

tak

názvu

—

vlastní

nepotvrdil

a zásluhou

ho

si

praž-

toho pan

Fiala

historie propjuje mu

za-

ten.

jsou

ale

vstoupí

A

pijme, co

mu

obyejný

odmuje

ho

lístky.

lovk

dá.

—

noní kavárn

kterési

svj kovem

mecenáši, kteí projevují

i

bílým.

Vstoupíte do

bíku

Což znamená:

Nikdo

povdomými

s

p.

p.

úad ho silou

Spravedlivá

pan Fiala

p.

povtrnosti.

oné

té,

trafiky

—

hle,

na he-

najdete vlípané cedulky z posledního tého-

—

dne a teba msíce. Jdete na maso k uzenái tam hebík s podobným bemenem. To jsou i

—

hebíky Fialový" asu. Peuje tak o

jenom na jeho pedpovídání veejnost ochotn, bezplatn vždy nemže za každým: do každé hospody, a všichni lidé také nechodí do hospod. ,,

širší

—

A k ránu

jdete

konen

halíte

již,

se

kdysi

z

noního

flámu,

v pláš neb havelok, kríte

—

pod deštníkem kolkolem crkotá hustý, studený déš. Pospícháte dom, do teplé postele.

se

Tu na rohu

vás

zastaví

temná

postava

a

láskypln, jakb otcovsky promlouvá: ,,Vašnosti, pozor,

dlá

se

nám vlhké

po-

así..." Slova neklamná,

pana Fialu Podi

—

Pražané.

ryzí,

vštecká

—

a vy byste

zlíbali.

4

22

Takový

je

tedy pan

Fiala,

nynjší náš pro-

rok povtrnosti. Pohlížím' rád v jeho milou, nou,

vrásitou,

popelavou tvá.

—

A

peji

klid-

mu

aby nám byl dlouho ve zdraví zachován. Kdož ví, jaký prorok pijde po nm. Bu-

z

plna

srldce,

de-li stejné spiolehlivý!

Pražské

poup.

(„švanda Dudák" 1887.)

Vlastn

dkladným

není dosud celým,

Praža-

nem, nýbrž jehb zárodkem, kuklou, zaáte-

ným písmenkem Pražana

nmž

na z

lpí

nho miže

—

malým Pražánkem,

ješt kousek skoápky. Ale co vše býti!

Jakou pýchou, jakými

nad-

napluje rodie své, kteí se na sebe pokaždé blažen usmjí, když pohlednou na tohoto ddice jména, živnosti, domu nebo dokonce dojemi

mu

poup

honosívá se krásným

jménem Antonín,

Alois, Rudolf, Matyáš,

Naše roslav,

Bohuslav nebo Vladimír

—

menutá jména staroeská pipadají

kestnými

ideji

Ja-

takováto zapotoliko

tným otcm, kteí užívají nesmysln ného obadu ktu, aby svoje vlastenectví

i

pemršptosvátdali

na

jevo. iTiesou malého Pražana ke ktu, musí pamatováno na vše, na každý pípad v ži-

Když býti

24

vot, tedy také na firmu, a tu Rudolf, Alois i

—

nmeku.

po

dv

míti

je

nejšikovnjší

nebo Již

se to te stejn po esku' Toníek nebo Matyášek mus

ádky: Antonín Anton

KROPÁ, '

SSkEN.

Mathias

A

mu pak nkdo peloží Jaroslava nebo Vladimíra do nminy Náš Pražan ek se

tak tatínek,

se také tak jmenovat.

nem vypekl dmi, mlýn

—

—

Ddeek

tatínek

náš Matyášek

nebo aspo na

panství

nen

jmenuje Matyáš. Jmenoval' jeho první syn bude

se

ddeek

si

si

k

pod svým patrotomu pikoupil

zmže se snad nkdy pl pražské ulice, což

na ko.-

také staí- na živobytí.

našemu Pražánkovi dostane vychon mu málokdo vyrovná. Ješt se h'oupá v kolébce a již dostává první hraku, krásn malovaného, drtinami vycpaného, zlatem: polepeného ostrostelce nebo granátníka, aby se Však

se

vání pro život, že se

v

nm

budila láska ke

sborm,

jejichž

lenem n-

kdy bude, u nichž mže to dotáhnouti na oicíra, dokonce snad na komandanta. Tím velebným,

vážným kontrfektem nejvyššího

mšana

ideálu

pražského

probouzí se v Matyáškovi vojanská krev.

Objímá malitkýma rukama panáka, cucá zlaté tepení, pohrává si stapcem u šavle, a konen se probouzí touha, aby vidl, co je uvnit. v Po njakém namáhání podaí se mu rozebrati pa-

nm

25

—

náka

rukama

sypou se z

—

nho

drtiny.

Matyášek tleská

jednou také pivede

tak daleko to

.

.

Když je trochu starší, kladou se mu nové a nové hraky do klína. Dostane velocipéd, loku s

vesly,

konen

lepotvárnou baletku v organtý-

nových šatekách. i

smysl pro

Vždy

se v

nm

musí vyvíjet

umní.

zaíná choditi do školy. Je ovšem veliký svízel, že musí také do školy, že musí svou malou, roztomilou hlaviku namáhati, že tam musí depti tyi hodiny denn, ale je to zákon, jaká pomoc! Vidíte na jeho duchaplné tvái, že dávno ví, co mu pan uitel povídá, a že poslouchá uitele jenom s nechutí, ponvadž ví z domova, že je to lovk, který má mizerných pár stovek ron, žádný dm, žádný mlýn, a jest ustanoven jen (k tomu, aby týral malé, nevysplé Matyášek

roste, roste a

mozeky, aby do nich vrážel, co se beztoho pozdji zapomene a co není k niemu na svt. Kdo jednou dostane dijm nebo nkolik

tebuje

ddeek

se

nic

uit niemu. Tatínek

—

dom,

nepo-

neuml mnoho,

a jaká je po nich památka a

ma-

A uitel toho ví a napovídá tolik — a pece nemže nikam. Matyášek roste a dospívá s tmito myšlenkami, a když vychodil školu, piiuje se

jetek!

co

nejsvdomitji, aby se zbavil nepíjemné pí-

tže školského vychování. Na štstí nemá mnoho práce. Za rok vykrauje pyšn v prvotní své rajské nevdomosti a studuje te život praktický. Nebudeme dále Matyáška obtžovati svým

26

prvodem. Znáte ho

a potkáváte

ho denn. Mívá

bezvadné prádlo, anglické rukavice, novjších látek a vybroušený vkus

odv

—

z

,nej-

hlavn po-

se týe baletek. Tatínek pee doma a mele, maminka zkoumá rodiny, aby našla njakou vhodnou nevstu, která by si Matyáška zasloužila

kud

—

nebo

jen tak

di

do

—

ho jedináka

neho

ledabylého neposadí své-

a pak pomocí svých drahých ro-

dne. Uplyne pate pkného domu rozléhá se kik nového malikého Matyáška, mohli bychom zaíti se životopisem od repetice. Ale pochopíte, že by to bylo ,zbytené. Žije jedokud poslední se den Matyášek jako druhý pekárnu a mlýn nepustil do nepostará, aby povtí, emuž se v pražské mluv íká: rožš m e c o v a t tatínka. Ano, Matyáškové ,,šmel-

ožení

krátký

as

Matyášek

se

—

nkde

jednoho

v prvním

—

dm

i

1

cují",

tak

a

to

jest

jejich

jediná

zásluha.

Zjednávají

majetkovou rovnováhu a provádjí prakticky

písloví: jednou

já,

jednou

ty.

Poslední ze všech

Matyášk pichází na sklonku života k Bartolomji nebo na Karlov — to je také poslední kapitola.

—

Zábavní výbor. („švanda Dudák" 1886, upraveno 1892.)

matice Praze nikoho, kdo by neznal Vlastimíra Svatoslava Bambulu, zábavního výbora spolku „Rachejtle", kterýžto spolek má úel velice rozsáhlý a prospšný. Uinila si „Rachejtle" úkolem psobiti na zemi, na

Myslím,

vod,

že není v

ve vzduchu, v literatue,

neposlední úlohou a

její

nouzi trpícího lidstva

jest,

—

osoba lidská pedstavitelem

mže-li

celý spolek a

vd

a

umní,

a

aby umírovala bídu a mže-li býti jediná

tolika šlechetných snah,

innost jeho zosobnny

v jediné postav, jest Vlastimír Svatoslav

býti

Bambula

tímto praporem nejvznešenjších myšlenek, kande-

lábrem daleko dozaujícím, stožárem z daleka ditelným, jen a

níkem

mramorovou deskou, na

jedin zásluhy „Rachejtle", .

—

níž

vi-

napsány

žulovým

pat-

.

ím

Bambula jest, nikdy Zdá se, že nemá žádného

Vlastimír Svatoslav

jsem nemohl vypátrati.

28

mu

uritého povolání, jež by steneckých

povinností

pohodlné, jež

lání velmi

mu

vnoval povinnostem, jimž ítáno do

V

u vykonávání vla-

aspo

nebo

vadilo,

povo-

dovoluje, aby se cele

svj

se pro život

(po-

ticeti let) naprosto byl zasvtil.

lét

vidíte

Bambulu

Vlastimíra Svatoslava

na ece, vládnoucího mistrné veslem, kormidlem, plachtou, která poádá závody veslaské. Jest on pedsedou veslaského klubu Škeble". Ví, že mu ,,

bavlnná,

velice

sluší

od

kazajka,

bíle

a

erven

pruhovaná

výrazn krk

níž odráží se

a obliej,

zvtralý a opálený, jako bronzový. Podniknete-li setkáte

se

kdesi na

silnici,

Není pekážky, jeti

na kus cesty od Prahy,

výlet

Bambulou

Vlastimírem Svatoslavem

s

stádo husí

an se tepetá ladn na velocipédu. jež

by ho

práv

odstrašila,

obratn

tak

a

umí

dumaného chodce, kráejícího beze všeho

ped

roze-

jako pejeti zatušení

ním.

Na

podzim, když na polích po bohaté

úrod

Bambula draka, a to jen proto, že u nás není dosud sportu balonového. Ovšem, až dosud n e n Jubilejní výstavou zmnila se vc, jubilejní výstava objevila,

zbude jen

strništ, pouští Vlastimír

í.

že taky u nás dosti

Víme, jak se

balonem darda

i

—

lítalo

je

v

pro

balon

po zemi.

A

umní a

jak

aeronautické. se

po odchodu

Surcoufa zaražen byl

konen

lítalo

pán i

za Go-

v Praze

Pan Vlastimír Svatoslav Bamjeho lenem, ale ponvadž klub dosud ne-

klub aeronautický. bula

pdy

29

Bambula draky, ovšem ohromné, „spedraky, jak on íká. A\ snad nepotrvá dlouse Vlastimír Svatoslav Bambula vznese do

pouští

lítá,

ciální"

ho, že

závratné výše a odtud že

nkomu

—

spadne na

hlavu.

V

lét jsou také kuželky. Žádná koule není

Bambuloví dosti tžká, žádný valoun pan Bambula hází jako hrom a umí vymovat ,,rohy", jakoby byl inženýr nebo

Vlastimíru

dlouhý

dosti

geometr.

Vlastimír

v karty, bije

he

k

i

r

—

i

-

ka

f

i 1

r

i

k

y,

Bambula

pímo

hraje

mistrn

i

o k y a ve krásné znamenit poráží své od-

licituje

t

a

r

prce.

Než Vlastimír Svatoslav Bambula pstuje umní. Jest nadšeným ctitelem hudby a mimiky — pražští zpváci od Buck", od „moi

krásné

,,

dré štiky", od ,,Koul" a ,,Nedvídk" nemají

vd-

njšího posluchae a zárove fedrovatele. Kdekoli se vyskytne nový, krásný kuplet, jako

,,Adelaida",

Bambula pochopí a pochytí jej jemným sluchem svým a roznáší jej za erstva po hospodách a kavárnách. Však sám provozuje hudbu a citera jest oním nástrojem, v jehož struny zasahuje cvienými prsty a koncertuje ped vybraným obecenstvem, kdykoli „Turecká muzika"

atd., Vlastimír

—

i

vyzván.

Když hostinc

nastává zima, když se zahrady

pražských

promní

pan Bambula dsledné íká, chaného,

modrého

jak

fialu

ve již

letních

kluzišata, jak ho spatíte udý-

spchati

pes

ulice

30

s

párem „halifaxek". tam gnam, kde práv

rozbil

svj bruslaský klub „Mejdlo", jehož jest pedsedou, aby uvádl zevlující omladinu v údiv stánek

umlým

kroužením osmiek, paragrafv a spirál. Není delších' nohou, není hladších želízek, než ja-

kými

se

honosí Vlastimír Bambula. doba, nejzávažnjší innost mu, jakmile zapone masopust! Ach

Ale 'nejkrásnjší nastává

—

mní obtavjšího

zvaeího

výbora,

není

lovka,

by tolik fiakr naploval zápachem, „opoponaxu" nebo „jokey-klubu", jako Vlastimír Svatoslav Bambula. Tu stopí apí nohy do erných nohavic nejnovjšího stihu, oblekne amaru nejnovjšího tvaru, k nmuž mistrná ruka vlasteneckých krej mla vzorem premovaný lokajský .kabát s kulatými šosy, obloží ruce skvlými manjenž

po nehty, obemkne krk vytuhým límcem, jako obojkem, že sotva vecpe chodidla do úzkých ,,zob" s nedo-

šetami, sahajícími až

sokým, dýše,

zírnými špikami, upraví

modern

jedné kapsy subskripní

listinu,

vlasy, strí do do druh^ vstu-

—

jak se nejnopenky ,,dámské" a ,,pánské" krásn a libozvun íká dle mluvnické tvor-

vji,

by neznámého jazykozpytce, jenž jest, tušíme-li a dobe, nejspíše vyvolavaem ped menažerií

—

jede, jede, jede

U

koho

—

vlastn

jezdí.

tenái, nezastavil se pan Vlastimír Svatoslav Bambula! Kdo nehledl na jeho rajsky naivní tvá s vypoulenýma oima, kdož z vás, milí

neusmál se rozkoší, pohlížeje na rozmilou ofinu,

31

olizující

elo

jeho, na ofinu, sahajíd k obrví,

na-

máznutou, že se leskne jako nová, erstv cídná bota

telecí

závodí jen

se

—

a na

ty

pekrásné

šístky,

s

nimiž

bezvadný úes nádražních sklepník

f

Pan Vlastimír Bambula umí se uklánti, umí duchapln na vás podívati, umí se usmáti

—

pak vytáhne

listinu,

Pijme od do jede

listiny,

dále,

Bh

lístek

—

pokloní jede^

se,

jede,

vyleze

jede

a

kdo odolá!

pt

vás dva, ti,

.

zlatých,

zadkem

vloži

je

-z pokoje a

.

vás pozdrav, pane Vlastini íre Svatoslave

Bambulo, a zacbovej vás dlouho ve zdraví a pi síle

Vy

sice netete, vy jste knihy nevidl ode kdy vám ped lety pan uitel poslední ítanku o hlavu rozbil, ale snad vám nkdo poví, že jste znám, uznán a ocenn.

chvíle,

Bute

zdráv,

pan-e

Bambulo

»

Tžká

váha.«

(„švanda Dudák" 1886.)

spolenost „vyšší", vznešenjší, tší se

Jako ona

mu

nízká,

vlastn

hluboká

i

vrstva lidí své-

svému výkvtu. Najdeme všude tyto výstelky, tyto bubliny, vyskakující ze dna spolenosti, a íká se jim leckde lecjak. Nejplnjším poupatm pražského nárdku flámského íká se „Pepíci". Pedvádím tenám svým postavu škraloupu,

tžkost Pepíka, jenž se nazývá váha. Dosud žádný pírodoz'pytec nekdy a kým byl objeven pražský Pepík!

takovéhoto

i

— tžká zjistil,

—

ponejprv. Vlastí jeho jest celá Praha letní

ských

i

blízké

okolí

svdí mu

krásnjší,

—

podnebí všech-

jiejzdailejší

Židovském

páchnoucích

dob praž-

a jeho vývoj podporuje, ale nej-

exempláe vyrstají pece,

jen v paeništi pražského pepictva, v

v

v

mst

mst.

ulicích

strašidelných domech,

této

V

páté

úzkých,

ásti

v jejichž

Prahy,

tvrti.

špinavých,

v

onch

pízemcích kynou

33

flámm

všeho druhu hostinné

odchovává kolením; do bahnité várniky,

djné odnože

se

krmy

zdejší

dusné ka-

a

Pepík

pokolení

pdy

za

po-

zasazují se

na-

odtud vycházejí na svtlo exem^ pláe již docela hotové. Dokonalý Pepík zná také svoji pvodní vlast a nezapomíná na ni. A kdyŽ mu pipadne, aby chraptivým hrdlem zapl, sp'ust vždy nejdíve: a

Já jsem Pepík, ze

každá cihla

Pepík

Pražský trochu

asem

i

Žid

fláma,

mi tam známa

dít pírody,

je

kiklavé

veliké,

prolhané,

je

a

.

.

.

ovšem

zanedbané,

dít

nevázané,

,,nenechavé".

Pražský Pepík nemiluje ,,vdu" a sotva vyjde ze školy, snaží

aby zapomnl všecky zbyr

se,

mu

do hlavy nacpávali. Není tak ctižádostivým, a byv dán do uení, nesnaží se„ aby vynikl ve krejovin i v rukavikaství nebo tenosti, jež

bu

v jiném emesle, kteréž

mu mlo

býti

zdrojem vý-

živy na další pouti. Jedva že dostal za

— a

a

nkdy

i

díve

houkne opovržliv

— :

,,

hodí hlavou,

vyuenou

odplivne

Práce nás neživí

—

si

na tu

nejsem štnice."

Tento nedostatek chuti k uení ve k

následek, káznice,

že byl

Mám

škole

a

již u mnohého Pepíka za dán do školy opakovai, do -— za to, že by nebylo ukivdno ani

uení v „uení" m,l

34

kdyby

jedinému, z

tam

Pepíky

všecky

poslali

Prahy.

Spatn by

by chtl zjed-

potázal, kdokoli

se

návati

pravého Pepíka na práci jakoukoli.

dospl

a ve

nikdo

jím

svém

povolání" se

,,

utužil,

Kidyž

nepohne

více.

odhoukne na

,,Dlaj' sám," že jsem na

svt

vyzvání, ,,myslej',

proto, abych se rachotou

udel?

Tuhle!"

A

toto

,,

provází velmi

tuhle"

líbezným

po-

sunkem, obraceje na ruby nozdry nosu. Ne, prací se Pepík neude.

Sama sebe považuje Pepík patrn za nevy^ hnutelnou souást a ozdobu všech veejných, hlu-

s

viržinkou

prvody pohební, kráeje msta s hlavou svislou,

Zdobí

výjev.

ných

ped hudbou

na rozhraní

Truchlivá

vyhaslou.

uvádí ho ve smutný rozmar,

když

se

banda

vrací

Pepík ve svém

z úst

vyzývav

jakoby

ky,

aspo

zdánliv,.

udil.

a z

Ale

pochodem' veselým, tu je tžká váha" pedtu tvoí

s

,,

jehož nohami trhá rtu. Viržinka vynívá

voj,

pík

živlu,

hudba pohební

koutk

vyrážejí oblaky

mu

dýmu,

Není taky manévru, jehož by se Pepochodu posád-

nesúastnil, není cviebného

aby Pepík chybl. Pražský

Pepík

pro parádu.

Kdyby

žije

pro

turecká

vojsko,

pro

hudbu,

hudba nebyla už dáv-

no vynalezena, Pepík by ji vynalezl. Kde zahmí tam také již objeví se tlupa turecký buben

—

„tžké váhy"; první zainení puklic pivábí Pe-

35

píka

na místo,

by

i

A

byl sebe vzdálenjší.

ja-

obor umiií, jako ctí umnu hudby, Polyhymniu, tak také ctí a vzývá družku

kož

miluje

její,

Terpsichoru,

živým

tento

umnu

taneníkem

,,pepického",

jejž

tance.

a \'ynálezce'm

provozuje

tak,

Pepík

jest

náru-

zvláštního

tance

pravou

že

ru-

kou obejme tanenici v pasu, levou položí si za krk, jakoby chtl poškrabovati za pravým se uchem. Ladný tento tanec pozorovati možno ,,u

chytrého zvíete" (jak pezdívá Pepík hostinci

Janském námstí), u Buck, u Lajbl, Petrák a jinde. A ješt na jednu tanení zvláštnost se vzmohl: tanívá totiž náruživ rád za zvuk pohebních pochod. ,,u

lišky" na

u Podušku,

u

i

Ke

smuteným

tm tónm

druh smuteního valíku, pi tlo jako vývrtku na zátky.

podoteno,

Jak

vdy

vymyslil

nmž

i

zvláštní

zkrucuje celé

Pepík nemiluje, ale

je-

vd

pece vnuje zvláštní pozornost: právnické. Obral si ovšem jen právo trestní, jehož diné

za nejprospšnjší pro život. Vejdte kdykoli do sín porotní není-li práv líení tajné a spatíte vždy za prkennou ohradou, v i zv. „stáji", -zástup napjatého posluchastva, jež z devíti desetin sestává z tžké váhy". Poznáte ji po chorobných, vyžilých tváích, po pimáznuté ofin a bezvadných šístkách, po bledém, jako voskovém nose se špikou tverznalost

uznal

—

—

,,

hrannou.

Zde

sleduje

Pepík co

nejpozornji

pochod

36

podaí

líení a jeví nezbednou radost, kdykoli se

darebáku njakému vyklouznouti rozhnvané Spra-

vsí

vedlnosti z rukou; nevrle však a sklíen

Bží

když zazní rozsudek odsuzující.

vu,

hla-

zaasté

o jeho „kollegy". 2e se živí Pepík jídlem a pitím, jest nepochybné, ale jak na živobytí vydlává, bývá vt-

šin povrchních pozorovatel neproniknutelnou záhadou. Dotknu se té vci jindy na jiné stránce obšírnji; z

,,

tuto

—

lásky",

jen

podotknu,

z lásky,

pice"

vnuje na

lásku

Pepík

krátké

nežárlí,

že

je

zhusta

živí

družka

,,

Na

jiným.

chvíle

pe-

tuto

nýbrž bývá sám jejím zpro-

stedkovatelem a vykoisovatelem Pepík

se

jeho

kterou

— —

náruživým kuákem. Má-li

,,

prachy",

dává sám výdlek tabáníkovi a kouí se zálibou Není-li

viržinka.

,,monajsu"

(penz),

obrací

víky".

se

obecné, hledá totiž po dláždní .slaV tom pípad íká, že kouí nizozem-

k trafice

,

,,

když oko jeho utkví na zachovalém", hezky velikém, ale jak naslavíku dává, musí-li zvednouti oharek po kuáku šetrské".

Jak se zaraduje, ,,

ném, jedva že Pepík

humoristou v této již

je

jej

také

pysky udrží!

do

jisté

míry humoristou a

suchým. innost

to

jeho vztahuje se

vci hlavn k výrazu slovesnému,

ale

tu

nestaí místo vymezené, abych uvádl všechny

aneb

aspo vtšinu

jazykových

jeho

zvláštností.

Má-h Pepík nco rád, íká, že „je na to štnice". Zejména „je štnice na hmotu" (maso). Práci

37

rachotou, líbí-li se mu cosi, tedy to „štkne". C káro nestrká do úst, ale do „fy-

nazývá

i

siognomie", a ,,

pes

praští

slibuje-li

že

Potká-li

si

u

že

ho

Nohám íká „jedenáctky", svuje se dvrnému kama-

nho nkdo

známou

amoletko? Atd.

V

facku, íká,

karakter".

dostane-H pohlavek, rádu,

nkomu

lásce

k

holku,

,,vesksloval

táže

Kam

se:

ptku". se

vineš,

atd.

doasné družce

své

je

Pepík vt-

humor a sparzným vnována bude která kapitolu, dá v jinou ádTmito ,,karakteru". odrdám tohoto pražského ším dílem hrubým, ale to ovšem není

ky podán jenom povšechný, povrchní nártek praž-

ského Pepíka vbec. Zmíníme

št to

v

rt, vnované

ženského pohlaví.

Bodí

Pražané.

pražské

se ,,

snad o

Pepici"

—

nm

je-

Pepíku

Paní domovnice. {, švanda

Kdykoli

se

blíží

Dudák"

1886.)

poslední duben, noc filipoja-

kubská, kdy po celém království starého

obyeje

lítají

eském

dle

chvaln známé „arodjnipozemských,

ce",

myslívám

zcela

pirozených zjev tlesných

na jeden

z

—

na

zdánliv

paní do-

movnici. Podívejte

se

na

podobný

živý,

plnokrevný

exemplá, a myslím, že nebude nikoho, jehož by neovanula ona tajemná hrza, již pociujeme vždy, kdykoli v duchu doprovázíme bájené, píšerné jezdkyn, spchající na koštti k valné schzi na pekelný vrch. Mám za to, že všechny ,,paní domovnice", podobající se vzezením svým naší figue,

leny onoho hrzoplodného cechu, jehož odje erný kocour s blýsknavýma oima, se zježeným, jiskry sršícím hbetem.

jsou

znakem

—

abych se vyhnul všem Podotýkám ovšem notáským opranepíjemnostem a po pípad i

39

\ám nynjších

—

nic

ze

že

erta

rozené, že

mi,

Že

kus.

tyká

kdo

a

pisvdí

pražské, zelo

mé

h'€ní

dob,

starších

jemnomravých domov-

líbezných,

se

to

znal

byly

arodjnice jsou vševdoucí, princ,

šlenky

princezny.

každá,

co

nich

z

pohádek,

uhádající

byly

i

i

my-

zakleté

ty staré

do-

vaí

nájemník

který

v-

nadpi-

osvobodit

picházejících

A vševdoucími

vdla

movnice:

fortnýky

z

bytosti

Víme,

nepopiratelné.

je

mnohé

v

že

dom

strážkyní tehdejší

obdu, vdla dobe, kdo je komu co dlužen, vdly s kým se sleinky z domu slézají za vraty, s kým chodí v nedli na procházku, kolik k

ba

i,

dostaveníek mají za týden. Bystré oko paní domovnice postehlo každý nový cár, každou novou podrážku,

každou

všechny tyto tice

její.

dlužen a

erstvou

pes

nájemník, a

podléhaly písné, zdrcující

trety

Bda

pentli

kri-

tomu, kdo byl na nájemné krejcar to

opovážil

cerbulát nebo kus uzeniny.

se

koupiti

Bda

si

veei

k;*

nájemníku, kte-

husu díve, než byly po kdo sndl hlávku nového salátu díve, než paní domovnice sama. Na takovém nešastníku nenechala domovnice ze starého sekulum dobrého vlasu, a bylo vždy dosti uší, naslouchajících ochotoušklebným a jízlivým jejím poznámkám. A o kom ani domovnice nic zlého nevdla a nevy-

rýž odvážil se koupiti zlatce,

n

zvdla,

ným

a

ten

byl

zajisté

lovkem

istým,

nevin-

bohumilým.

Picházel-li

do domu nový nájemník, spoí-

40

nm

na

tála

mu do

Vdla

domovnice všechna

žaludku,

na

vlas,

pronikla s

ím

nosti její neušly ani

ani

klec

vdla,

i

nahlédla

žebra,

hlubiny

jeho

kapes.

kdo pisthoval,

se

podnožka, ani

vál

pozor-

na nudle,

kanárem. Spoítala každému peiny

s

jsou-li

v kanapi

dovala, jak je nábytek starý a co asi

hotov i

dala také, byl-li zaplacen

stál,

a

Odha-

cucky nebo žín.

ba uhá-

vzat na dluh.

Domovnice kontrolovala bedliv, kdo koho naobyejn díve píinu návštvy, nežli nájemník v pate. Domovnice vdla urit,

vštvuje, a zvídala

mnoho-li cikorie do kávy dávají v prvním

pate,

mnoho-li ve druhém a ve tetím, a jakou bryndu

vaí

,,ta

pakáž" v pate tvrtém.

Ve knihách gruntovních

dm

byl sice

zapsán

jako majetek pana N. N., paní Y. Y., ale ve skutenosti

zdálo,

se

Nebyla-li

s

jakoby

patil

domovnici".

,,paní

nkterým nájemníkem spokojena,

bezpen

vy-

domu, kdežto jiného zase milostiv protžovala. Po Sylvestru pišla si zcela neomalen pro novoroní dárek a od nižších" partají pijímala gratulace a dárky o svj svátek. Nekousala ho

z

,,

i

návidla nájemníky, kteí tou, ale

vinný šesták

—

Domovnice

—

desá-

plat ovšem po-

hospodá". starého vydání mla na míst

byl ze

doma ped

byli

kdo picházel pozdji

u ní fláma a

,,

krve utrých v žilách a místo jazyku žahadlo.

V

je-

znaku byl drak se strašlivou tlamou a bodavým jazykem. Nebyly ídké pípady, kdy paní

jím

domovnice vynadala

nkomu

z

nájemník, až

se

41

okna

odvolání.

se

sthoval

jiné.

soudu nebylo obyejuinil nejlépe, když padl do rukou arodjnici

tásla, a proti jejimu

n

Kdo

—

se

ovšem

jí

nelíbil,

—

'

Rekl jsem, že líení moje

opraviti

vaných ším

netýe

se

domov-

onch vymelých. Musím se — je pece ješt nkolik dobe .zachoexemplá v Praze a to ve kvtu nejlep-

nynjších, alebrž

nic

;

kdo

se

umí

dívat a hledat, najde a

pozná

je.

Ptáe

nebeské.

(„švanda Dudák" 1886.)

Pohlete na ptactvo nebeské,

že

neseje ani žne, ani shromaž-

uje do

stodol; a otec váš ne-

beský krmí

dražší

ano,

ty

i

naše stálé okrasy

Ej Ferdinandovy ptactvu

jich

krmí

stodol?"

je

a šatí

—

I

,,sejí,

Píkop

VI., 26.

a

Tídy

biblickému

žnou

A pece

toto!

Zdali vy nejste

ono? Matouš

onomu

podobají se

nebeskému. Zdaliž

mažují do

je.

nežli

i

shro-

otcové

je-

a ujišuji vás, že tato naše

ptáata bez kídel pijdou

mnohem

dráže, než

ono ptactvo polní a nebeské Vybírám jednu jedinou figurku takovou z onoho zástupu, jenž voní kolínskou vodikou a pižmem tu jest, tu kráí. Malou hlavu její netíží nijaká starost, co bude jísti dnes a co zítra; nepemýšlí, za se koupí, ím ona se nasytí, neuvažuje, jakým zpsobem vydlávají se potebné k to.

.

—

mu

peníze

—

nebo

,,otec

nebeský krmí.

ji".

43

Šustí v atlasu a

tom.

zde

tolik

sametu a nezáleží

krámu,

aby

Jf

smli

a dokonale

pranic na

Vždy

je

hedvábu a aksamitu,

a

plných

ženských krejích

tolik

jí

metr desetník nebo ptku.

stojí-li

nový odv,

ušit

Nebo

umící.

Probouzí

se

eká dychtiv

nebeský

,,otec

pozdji než

paprskm

inu, a trvá dlouho, než se

šatí

ji". ji-

na blostnou pe-

svítí

již

rozkaz,

ona pak klidn

jejž

o nkolik hodin

tenka. Slunéko dávno

na

jeho

po-

víka pevn zavená, ržovým snem obestená. Pak zívne, až se vrchní ret dotkne malého nosíku a bradika krku, a slézá pomalu s postele. Než se odhodlá, aby smoila tváinku ve

daí

otevíti

studené vod, posnídá; žaludek,

Potom

kem.

se

meje

tak

je

když kuchaka

^ábi

píjemno

eká

již

opatiti se

šále-

namoeným runíkem.

~

úboru svého kousek po kousku a ovšuje své rozmilé tlo všemi tmi vymoženostmi

Pak

sbírá

mody,

krásné, užitené, laciné

Ach co dnes? Ah

slíbila,

Lauru nebo Rženu,

kyni

má

ano,

s

nimi dležité jednání.

konci, nastává jiná

—

mody. že

Emmu

Jest hotova.

navštíví

pítel-

nebo Jindiši;

Saisona chýlí

se

ke

jakých tu starostí, aby ptáe

naše bylo pipraveno, aby nebylo

novým obdobím

pekvapeno. Jde tedy. Vznáší se lehce po hladké, šamotové dlažb, hledí na právo, hledí ^na levo, aby ani jeden pozdrav nepropásla. Co ^tu známých tváí ženských, co hlubokých úklon pán, jak je všecky oblažuje vlídným, rozmilým

úsmvem

44

opatila vše,

Poídila,

Jak ona

a jX

jí!

bylo tak nutné, a

zpsobn,

Jak

podívat se na

ta

v plné

A nžným

práci.

co

Pisedá ku pipravenému

navrací se domii.

ržová

rozkošná,

jejím

ústa,

když jsou

mozekem

neurité tušení, že vše to poskytuje

stolu

jaká radost

mile,

pda

táhne

zemská,

aby ona se nasytila. Jak milá to pée! A ptáe naše krouhá, krouhá drobnými zoubky vd-

jen

n,

co

se

po

pipra-

dopoledne y kuchyni

celé

vovalo.

opt Tídy opojn adami dru-

Nadejde hodina odpolední, kdy ,,musí" ven. Vychází v úboru jiném na Píkopy, do

Ferdinandovy, a žek a živou

ulicí

šustí, šustí tak

obdivovatel, a když se smráká,

dom,

do své komnaty, vypravuje matince o všem, co vidla, a když proste kuchaka nebo panská na stl, pijde, aby posilnila tílko po namáhavé denní práci ... vrací se

uspokojena

Snesl se veer, blíží se noc. Ješt snad usedne

ptáe

naše k pianu a rozvlní

vzduch dumnými

akordy, zapje písniku falešným hláskem, zamyslí

—

a pak se uchyluje do své Pomalu skládá se sebe odv; židle a stoly, almary a pohovky plní se drahými šaty, plyšem, atlasem, šnrovakami, živtky, tunikami, turnýrou, hned zítra mohla by náprsenkami, nákrníky s tím modistka otevíti krám. A ptáe naše uléhá. se,

vzdychne snad

ložnice.

—

Pkná

svítilna leje

stkví se

svtlo po

blostná garnitura

komnat ložní.

a v

její

zái

45

Skípne zásuvka noního

nžná ruka nco ísti. Cte

stolku a

vytáhne ze tmy román. Musí také

o dvou zamilovaných, krásný román, v stupují osoby, které nežijí nikde jinde nosti

nmž

vy-

než v obraz-

spisovatel a takovýchto tenáek.

Cte líe-

vždy lépe a uritji: vždy ona sama A .když unavena odje to ona kládá knihu á zavírá víka, vypádá v polosnní vlastní její fantasie pokraování románu. Hrdinkou ní

hrdinky a poznává

ji

—

kdo bude hrdinou? Kdo bude smrtelníkem, jenž ji odvede domu otcovského pod vlastní svou stechu? Bude ona

jest

oním z

—

!

ach,

šastným

jist

krásný,

hatý

—

to

vznešený jest

vc

ptáe naše nebeské, a ila k novému,

Vám

a

bohatý, .

.

.

probu

inuplnému

a

Spi se

<

zítra

úelnému

bo-

velice

dobe,

blaze,

zdráva

a

životu.

pak, otcové takovýchto ptáat nebeských,

dopej osud li

a—

hlavní

štstí ve všech vašich spekulacích, jste-

obchodníky. Akcie vaše vycházejí

s

a

hlavními výhrami

musíte obložiti zlatem, až

je

neklesají,

—

nebo

nkomu

rukou, aby nezahynulo hladem,

losy vaše toto

ptáe

vložíte

ponvadž by

do se

samo neuživilo. A jste-li úadníky, otcové zlatí, teba vysokými, dej vám osud zdraví, abyste nikdy nemusili jíti do pense, a dejž vám také dosti úvru, aspo do té doby, dokud nkdo neuvedl ptáe vaše do své klícky; nebo peíko jeho hraje skvlými barvami jenom, dokud trvá kvt mládí jeho, pak pohasíná, bledne — ptáe pozbývá lesku

.

4r>

i

hlásku,

otcové

pelichá...

milí,

musí

sám otec nebeský

A

vru .

.

zavete-li

oi ped asem,

ptáata vaše krmiti jenom

Paní Sibylla Hovorná. („švanda Dudák" 1886

Myslím,

že

není

lovka

)

v Praze,

aby neznal

má

paní Sibylin Hovornou. Tato panika

bydlišt velmi rozsáhlé. Zdržuje se na Starém

Novém mst.

Je

domovem

na Menším

mst

i

na

Praž-

ském na Pohoelci, v Páté tvrti práv tak jako ve všech Pražna Vyšehrad, a udomácnila se ských pedmstích. Bydlí v dom nad vámi, pod vámi nebo vedle vás a vysthovala-li se snad i

i

—

o posledním kvartále, uhostila se jist v všechen

dlejším,

na

ve vaší

ulici.

zpsob

však

dom

aspo

ve-

zstala

Paní Sibylla Hovorná objevuje se v rozliných postavách. zavalitá;

Nkdy

nkdy

klobouk nebo

bývá

hubená, vytáhlá, jindy malá,

aspo

pes

je

hlavu šátek, jindy mívá

kapižon. Jsou sice

ponkud mrzutá

videln lostí

je

nosívá

a trochu

vlídná a zdvoilá

nejdál dojde.

—

ch\'íle,

že

drsná, avšak praví,

že

se

zdvoi-

4S

Paní Sibylla Hovorná ale

kronikou své doby;

je

—

co pravím, kronikou

to

by vycházela v

del-

lhtách, a tak dlouho by ona nevydržela. Paní

ších

Sibylla je

asopisem, který vychází nkolikráte denn. A jak

živým

denn, ale peuje o své tenáe, jimž dává

jen

svdomit

ísti

ne-

ona

ve -svých

o svj obsah! paní Sibylla Hovorná asn Jako noviny, vychází z rána, v zim na píklad ješt docela za tmy na roráte. To je první její vycházka. Nejsvdomiútrobách,

jak

stará

se

i

tjší lokálká

nemá

—

oí, tak tenkých

tak bystrých

oima

ušiMrská cestou la stíhá ma na všecky strany, mrská a stíhá jima také v kostele a vrací se pak s první zásobou novin, sojtva že ji unese. A jak spolehlivé mívá zprávy, poátkem. Což jak úplné a obšírné, s koncem uší,

jako ona.

,

i

noviny! Oznamují na píklad nejvýše, že se

kdo

n-

nebo obsil a dodávají k tomu, že z omrzelosti, nebo pro dluhy, nebo z lásky. Je to njaká zpráva? Za to platí lovk tolik penz za noviny? To paní Sibylla ví a poví vám, zastelil

bu

pro

toho

sebevraha život

omrzel,

komu

byl

loval.

o h o a jak dlouho nešastn mibezpeZakládají si noviny sice na svých

ných

pramenech",

nkdo

pramen, má je jenom paní SiOna vám poví s vykulenýma oima a dole dýchajíc, pro byla vera u Jahod

dlužen

bylla.

sotva

a k

,,

ale

to

je

vc smšná.

\Má-li

takových

taková

pinesla

mrzutost. si

Ponvadž ona

dom dv

—

Jahodka koata a ponvadž on

— —

!

49

—

nechtl to trpt, nebo nemže koky Jahoda ani vidt a vbhne-li mu nkdy nkterá pod nohy

ped polednem, nemže již Jahoda obdvat. Ano, má dobe, že jí to netrpí, té de, své žen.

a

A

ona se stará o s\é dti, ne o koata. Je to poádek, bhá-H nejvtší hoch poád bos? A nosíH dít prostední touž strakatou koših dv nedle? A dává-H nejmenší žábu vždy na opatrování domovnici, aby mohla sama hodn dlouho chodit po trhu? A beztoho tam nic nekoupí, vždy chodí práv tak s prázdným košem dom, jako byla vyšla. A pak si pinese dv koata hnedle dv aby ne! A bude pro ukrádat muži mléka od snídan! ,,A to ne abych pomlouvala!" koní svou zprávu paní Sibylla Hovorná, když vám vypovdla vše, co o Jahodových vdla. Kdož by myslil, že pomlouvá Ostatn paní radová nahoe, to je také nóbl panika! Prodává ona starý odv židm a židov-

—

—

n

.

.

kám, taková paní!

.

Nemže

novi

jsou

rada,

ale

rému

ševci více

da.

,, perka

zbude

— od

A konen se poád tam

nestaí;

taky

to

nkomu

vždy tomu

kde by mohla, chudák,

jen

akorát".

zdá,

nežli

že

mu

mí,

taky

by tam

ani

ty

chodí takový divný

ml

—

pá-

pan

nkte-

radovm od ob-

co by tam dlal? Nejspíše upomíná.

ne ouadník, ale kdyby

on

Je

soudí paní Sibylla

veee

dát? Ale

jejímu

dva

tisíce

lovk, a se ek-

Ono

u kabátu o

dv

ješt všecko schoval,

kapsy

co

mu

50

zbude, když na prvního zaplatí na knížku u kupce

ezníka a kdo ví, kde ješt! ,,A to ne abych pomlouvala," dodává

a u

paní Sibylla, když jste

ji

nebo vám

musili,

ji

jste

opt

vyslechli, a vyslechnouti

zastoupila cestu na scho-

dech nebo ve prjezde a chytila

si

k

vás

tomu

za ruku.

Paní v

obvodu a

se,

Sibylla

zná

devíti

ulic,

bezpen vám poví, Zná bezpen den

mel, je

na

ví,

kdo kdo

soused

svých

stn z

,,se

a vystn-li

toho

již

ne-

kdy kdo zezemel, a doprovází ho ke hrobu,

vylíže".

a

životopisy ví,

a hodinu,

funus ráno nebo odpoledne.

Ale ona

ví

také,

má kdo

kde se

a

narodit,

posloucháte-li trpliv, poví vám, co toho nebožáka

na

moc

svt a

eká.

„Nebo

takových

moc na svt," dodává

padlo to just

Konen

tak,

jak jsem

pád

bylo

pravideln,

,,a

již

do-

ekla!"

nemá, koho by nebo na schodech, usedá doma u blikavé lampiky a rozkládá ped sebou njaký krejcarový plátek a vyítá z nho, co se kde pihodilo, 2L obrazotvornost její pevauje a pepa-

chytila

uje jim

na

ty

u veer,

když už

ulici

novinky a

zítra

se

podívají sousedé,

co

poví!

Pojednou vypadne jí pletení z rukou, paní Hovorná zívne z hluboká, podívá se na hodiny a chystá se k odpoinku. Složí se sebe zá-

Sibylla

sobu sukní a vatýrek, stáhne jedny punochy

druhých

—

paní Sibylla nosí ti páry,

.po

nebo má

51

nohy už ponkud

citlivé

—

pemítá,

a ukládá se

na lž-

povdla-li dnes

vše, Ješt chvilku co vdla, a pak usíná pomalouku. Ale ve snu ji obletují sousedky z vedlejška a z protjška a

ko.

ona

k

nim mluví

cky tak chají ...

a jest blažena

pozorn prorockým

vdomím, slovm

jejím

že vše-

naslou-

Pan domovník Kapika. („švanda Dudák"

1887.)

práv pan domovník Kapika? Pro snad nkterý tená. Pro se

pozastaví

ne pražský do-

movník vbec? Ale J>ráv

se

rate

dovolit,

ek o u

ctný tenái,

vy,

kterýž

domovníkem Kapi-

nad panem

pkn

pozastavujete dostal bych se do kdybych cech pražských domovník chtl odbyti tak najednou, jedním vrzem. O tchto zasloužilých mužích nemže se mluviti šmahem, vše:

pytle,

obecn, jako o mnohém jiném píslušníku obce. Jako snad o pražském kaštanái,

naší vele-

noním

uze-

odrda pražského lorzných stup, tolik od-

nái, lampái. Nikoli. Tato

venstva vykazuje

tolik

by bylo teba celé galerie postaviek, abych zobrazil jen druhy nejhlavnjší, nejdležitjší, a bojím se, že takové znázornní by bylo stín,

že

velice

kusé a nedostatené.

i

Cítím, a

ncmýlím-li se -- postžoval jsem

si

píin mnohých

ve

že

kd>'sij

již

zjev

v rubrice bodrých

závažných

Pražan nechává

nás ve-

smru bápímo nepocho-

da žalostn na hoHkách, že v tomto dání pírodopisné vykazuje mezery pitelné.

Ale

takovou slepotou, aneb

s

—

—

což

je-

híšnou nevšímavostí pírodozpytc, jak se jeví vzhledem k rozšíenému rodu pražských domovník, nesetkali jsme se dosud v žádném jiném odvtví ueneckého zkoumání. Každý brouek, každá blecha na svt byla podrobena sterému pozorování a pitvání, hvzdái vdí navlas, kudy a kam která kometa lítá, brati Fricové hotoví momentní podobizny šklebivé tváe msíce a jeho nejbližšího okolí", akoli to pro

št

horší

s

takou

,,

pražské výletníky

vbec

a pro spolek turist zvlá-

št pražádného významu nemá tan

ví

zázran

jist,

co do ní tee, ale

n

podrobn

—

inženýr

kde jaká stoka na

táži se:

vznik, život,

prozpytoval

plemenní

svt

nkdo

se a

Kafa

stej-

význam

pražského domovníka? Bohužel, na tuto otázku mu-

odpovdti nikoli! eská vda mlí. nauný mlí, statistika mlí a eská akademie? Nu doufejme, že snad eská akademie

síme

si

:

Slovník

jednou

...

Ale prozatím, kdy není pražádného vdecké-

budiž dovoleno laiku nkohk slov. smutných tch okolností prosím za shovívavé posouzení a odpuštní, bude-li pokus laikv nalezen kusým a dravým. Vím ostatn, že o mnohém a mnohému uenci se eklo, že ni-

ho

vodítka,

Ovšem

za

i

Bodí Pražané.

6

54

emu

mn cosi

také

—

nerozumí

Ovšem nemohu pedností. Vídáme

bezpené

—

zamleti,

sice

ale jsou za

mížemi

nkud

jiný život než na

žeme samo

tyto

hyeny,

museum

naše

—

a

jistou

je

ne-

jisté

medvdy,

vlky

v klecích, vedou tak po-

svobod; ješt astji

dravce

a jiné

což

ve zvincích také

tvory, lvy, tygry,

exemplá

se

o domovní-

co

že

exemplá,

vím, vím ze živých

cích

odevzdan, ekne-li

snesu

podobného.

vycpané

pozorovati

chová

nkolik

m-

—

zdailých

pi tom nehrozí nikomu

nijaké

nebezpeí. Avšak vycpaného domovníka dosud

ni-

kdo nevidl, ani u pana Václava Frice, obchodníka s pírodninami v ulici Vladislavov, mívá ve výkladní skíni vycpané lenochody, tulen a žraloky. Možno, že se dosud nikdy ne-

a

i

—

zdailo njakého domovníka chytit pan Fric by ho ml jist, to vím'. Ze všeho, co jsem povdl, vysvítá, že není-li

vdeckého zkoumání, není skoro ratury o

domovníku. Jsou

pokusy o domovnících, ty

ale

projevy byly nanejvýš

strannické,

njaká zmínka o domovníku vždycky jen vali

se

mu

se

o

nm

zostuditi.

—

ah,

zmiovali

utrhan. Domovník vlídnost,

neslušnost!

co

je

se stala,

Vtipkovali

ubozí

také nijaké

lite-

nkteré literární nutno íci, že všecky

sice

o

že

kdekoli

mlo ho to nm, posmí-

posmvákové! Anebo nejzlomyslnji,

nkdy

prý vtlená hrubost, ne-

Roztahuje prý se více než

sám domácí pán; eká na pozdravení nájemní-

k

a

je-li

pozdraven, sotva pný podkuje; poštívá

prý domácí pány na nájemníky; doporuuje prý

domácímu hlížení

umí

jen takové partaje,

prázdných

prý

stále

byt

které

mu pi

pro-

sHbují nejvtší zpropitné;

v prjezde nebo u svého okénka

a kontroluje, co kdo pináší

dom

k

obdu

;

po-

aby mohl o tvrt hodiny díve vrata zavít, a tak prý ždímá z ubohých opozdilc šestáky; je prý nejvtším a úhlavním nepítelem onch partají, kteréž mají klí od

strkuje prý rafije na hodinách,

domu, atd. atd. Nu, myslím, kdo jen jedenkráte teba jen jednoho domovníka si blíže povšiml, že prohlásí všecka podobná tvrzení o domovnících za pouhý klep, ne-li dokonce za utrhaství bezpíkladn zlomyslné. Má snad domovník každému mizernému nájemníku na potkání líbat ruku? Má státi ped domem poád s epicí v ruce, aby si nastudil ctihodnou lysinu na hlav? Má snad pro pohodlí lumpáckých a flámujících partají nechávat oteveno do rána a státi u vrat, aby do domu nevpadli zlodji? Má domácímu pánu chváliti nájemníky, o nichž sám se dosud nepesvdil? Atd. atd.

Mám

jiné zkušenosti o zástupcích

ctihodného

stavu domovnického. Jsou to lidé mírumilovní, istotní,

chvilní,

ochotní a pívtiví.

nebo

a zná káze.

cky

stízliví.

opilého, ale

Jsou zpsobní

skoro každý z nich byl na

Pi tom

a

do-

vojn

jsou velice stídmí a vždy-

Ješt nikdy jsem nevidl domovníka nadávku z jeho úst již dokonce jsem

5«

A

neslyšel.

ekne-li

konen nkdy

o njaké par-

—

4e je pakáž nebo holota mj bože, patrn jeho nejsvtjším pesvdením. Je taková upímnost proti mysli? Páli byste taji,

.

aby krytcem?

dji,^

farizejsky

se

petvaoval? aby

A

je

to

vám ra-

si

po~

byl

ostatn nezapomeme, že y takopípad zachovává domovník velikou míru

vémto

i

neekne

že

slušnosti,

nám

jsme pakáž nebo holota, že

p to

m o d o oí, že ekne jenom o nás í

vždy zas njaké po

dom

tak

Nemá

reku.

dvoreku, co

O

mu

líbí

a nelíbí?

domovníku svobodu

i

Domovník vyskytne

tého.

Bume

jen sná-

slova.

rodiích domovníkových neví se nic uri-

soký, s

se

tyi

obyejn

už jako do-

plsedmé stopy vyvyvinutým chrupem, v nmž mnohdy n-

vysplý

rostlý,

ník

"

se

pejme

šelivi,

kolik

jiné partaji, nebo to vykikne do neuritá, v prjezde, na dvoon práva mluviti v prjezde a na

zub

už

s

tvor,

chybí.

celou

až

Nejobyejnji

rodinou,

s

domov-

se objeví

družkou

a domácí pán chová ho v doupti

as mláaty,

pízemním

ane-

bo také podzemním. Aby se k nmu nikdo neopatrn nepiblížil, bývá pro výstrahu nad jeho dvemi napsáno Domovník. Nejastji se hovoívá s domovníkem skrze okénko, které je tak :

nemže

malé,, že

na vás

obyejná

lidská strava, a

lépe

bydlí

vyrazit.

než partaje ve tvrtém

málo

moude

co

uvažuje.

Jeho potrava

mnohý domovník

poádného,

pate, jak

kde

je

se živí

beztoho

domovník

zcela

57:

Pro

za poínáme s

dnešek

d o

movn

í

že

by

chtl

m

panem

-

Kapikauj^.

p o t k e m, kterýž náleží k nei-: mírnjším svého druhu. Živlem tohoto "tvora jest politika, vysoká politika, ímž však není eeno, se

ke

-

1

i

ministrem nebo

státi

Jeho denním chlebem kusuje

i

poslancem.

—

krom onoho, jehož piuzenému masu nebo k syreku jest

—

k

ob^ejn

Pražský denník.

Pedn^ proto,

že

je

Denník za krejcar, za druhé pak, že s ním je lovk nejdíve hotov a mže potom tím déle a více pemítati samostatn o politické situaci. Nej-

—

vdomostí v politice zahranin domovník o Prajzích, nebo prošel vojaniny hezký kus Pruska, když táhl na více

náš

a

pak se

ho

s

Prajzy setkal v roce

sice neokouzlili, ale

n,

že

bylo

mu

od

nemu

,,Býzmark

té

—

má

za

své

Šlesvik,

Tenkráte

1866.

doby uznával ochot-

rozumí". Toto

mínní

trochu popleteno událostí Bismarkova od-

Nechápe do dneška, pro Bismark šel do pense, když ml tak pkné postavení, a ješt mén chápe, že by ho byli do pense dali, když

stoupení.

v

Nmecku

jim

to

více

ho mrzí, že

privim, o

si

,,tak

pkn

zavedl".

musí lámat hlavu

nmž ped

s

tím nikdy neslyšel

A

nej-

panem Caa o

nmž

podnes nemá uritého svého mínní, zdali to takový chlapík, ,,aby to byl mohl po Býzmarkovi pevzít",

O tam ,,s

Rusku

vládne

nohilisty".

má pontí

cár,

že

Cte-li

velmi

nejasné.

Ví,

že

nedorozumní však pan Kapika nebo slyší: tam

je

jakési

!

58

Rusko do

—

má

hlavy, že

na mysli

vede uhodnouti, od v

eho

a nejde

„Siberii"

o takové panství

nkdo

tamní

lidé

stojí;

žijí,

mu

nedo-

ponvadž

Siberii nic neroste

O

ví pan Kapika, že je to zem na vod, což je trochu podivné; že vyhnali z Francie všechny prince, ví pan Kapika, ale pak nechápe, kdo toho francouzského presidenta platí,

Englianech

protože ka na

je

pevn pesvden,

svt nemá

couzská není

uí

—

s

mu

peníze".

nikterak milá.

bídou nauí!

—

nistr tak ponkud, aby

liných

sýr

—

že

bác,

„žádná republi-

Ostatn republika

fran-

Sotva že se na-

jména francouzských misi

je nepletl s

pes noc pijde

názvy roz-

ministerstvo

pan Kapika aby se uil znova. Však to Nmecko poíná se kazit, jak svrchu povdno. Co se pan Kapika poal politikou obírat, panoval tam Bismark. A kde ho te konec? Na vojnu pan Kapika neví. Je politikem mírumilovným a prorokuje, že „z toho všeho nebude nic". A tu ovšem prorokuje nejvíce v zájmu vlastní své osoby: je totiž veteránem a nkdo mu povdl, že pi nejbližší vojn dojde na veterány. A když pan Kapika pomyslí, že by ml ješt jednou vytáhnouti do pole, bží mu nco jako mráz po zádech. Jedna je doba v roce, kdy pan Kapika nechává politiku politikou a kdy se v probudí duch ist domovnický. Je to v témdni vánoním a novoroním. Tu nesedí celý den ve svém ku-

jiné a

i

i

nm

59

tlochu nad novinami, nýbrž stále šuká po

dom,

oprašuje, otírá, spravuje, mete a pozdravuje zdvo-

nájemníky, ovšem

zetelem na poschodí, kteréž obývají. Listonoše, posluhy s ba-

ile

líky, sluhy a

podomky

se

zvláštním

ze

závod,

pinášející na-

koupené vci, neodbývá jako jindy v roce: „No koukaj' se po tabulkách dveí, však ho najdou!" nýbrž chytá posly a poslice totiž nájemníka všeho druhu hned u vrat, ve prjezde, ptá se, kterého že milostpána v dom hledají, kráí pak

—

—

ochotn ped nimi, ukazuje pede dvemi toho kterého

epiku eká

smekaje

mu

nejmilejší,

jim cestu, zastaví se adresáta,

zazvoní

trpliv, až se oteve.

objeví-li se

a Je

ve dveích místo služ-

ky pán anebo paní a pak uklánje

se,

strká hlavu

do otvoru a bruí pokorn: „Prosím,

nco

jim

Ví lá.

ní

dobe

Blíží

milostpane (milostpaní), tuhle

nemže

nese a

se

diškreci

nkdo

jich najít..."

politik Kapika, pro to drok a s ním nadje na výropan Kapika se iní, aby diškre-

náš

Nový

—

a

ce dopadla co nejskvleji.

Po svatých Tech Králích zapadne zase do te pokojn až do Štdrého veera. Po celou tu dobu nestojí mu nikdo za to, aby

svých novin a

se

k vli

nmu

štrapicíroval.

A

„správu"

domu

obstarává pak jeho drahá polovice, jeho „choj", jak pan

Kapika

íká.

p^

»Elektrický« muž, „3

:.

(„švanda Dudák"

:

Pražské

hostince

1887.)

mají vlastn obecenstvo

dvo-

jí: jedno pichází, aby od sedmé do jedekliddo dvou s plnoci nácté po pípad posedlo pi obvyklém potu sklenic piva a aby vykouilo obvyklý poet doutník. Máte jisté hostince, v nichž vidíte denn tytéž tváe na týchž místech, jež jsou vyhrazena denním hostm, jako by byla pojištna knihovn. Opovažte se a sednte nkdy ke stolu, který jest obsazen nkolikaletou spoleností a pi nmž náhodou ješt

—

—

i

n

svého pravé-

jedna židle prázdna, oekávající

ho

n

a

jediného usedlíka:

vás pivítá

dky

vnikli, a

uzavený jak vás

uvidíte, jak chlad-

kruh, do

konen

nhož

jste

bodavé zraky

bezsto-

lovník vypudí s místa v okamžiku, kdy se dostaví onen jediný a oprávnný držitel židle, kterýž ope se tázavým, opovržlivým pohledem smlce, jenž nezván a nevolán uchvátil jeho o

!

61

keslo. se,

jakoby vás pes kousl, omluvíte

Vstanete,

že jste vytrhovali, a chopiyše se nedopité skle-

nebo zahradou

nice táhnete dále sálem

hledajíce

místeka, jež není tak vytrvale steženo a bránno.

Takové

první

to

je

pohlížející jaksi

kmenové

obecenstvo,

pansky pes rameno na ubožáky,

kteí navštvují hostince jednou za as.

mén

chovají se

níci

vým ptákm, mi sklepnice,

sklep-

nejnemilostivji však nakládají

íci:

Chudáku,

msíc

ty

pak tedy

máme

obecenstvo, národ k o

v Praze

ovn

c k ý,

i

jiné

hospodské

jehož lenové

neusedají nikde, aby pojedli a popili, alebrž se

s ni-

pohrdavý pohled jakoby chtl máš na hospodu jednou za uher-

jejichž

ský

A

I

uctiv k takovýmto peleta-

klátí

hospody do hospody, uritým smrem, ne-

z

únavn

dál

a dále.

Picházejí

hodinou a putují mezi oslovují

vás

bu m

1

stoly,

k

denn

tém

neotevírajíce

y,

touž

od hosta k hostu, a ani

úst,

ale za to pohledem nejvýmluvnjším, aneb skuhrají chraptivým hlasem denn touž prpovídku,

Tento koovný náženských, z prodavamužských naleštidla a sirek, z etkvikáek, z g r á n strkujících vám pod nos koše jižního ovoce a chevákem s kulikami, na nichž íslice od stících prosbu, totéž vyzvání.

touž

rdek

sestává z

i

prvniky do devadesátky. Vybízejí vás ke he lotem v nichž hlavní výhrou krabika puškvorce, vtrových pokroutek, okolády i jiných pamlsk, a nutí do vás ta.k vytrvale špinavé, ohmatané listí,

62

s

adou

staré

ženy

ky

dojemn

Po

íslic, že neodoláte.

voavkami,

s

s

poinek, že

za

nich picházejí

nákrníky, a prosí tak

konen

ustrnete

se

a

nco, by jste toho nepotebovali. Rada tchto návštvník jest nevyerpatelná, nekonena. Marn se zahloubáváte v hovor se soukoupíte

sedem, ste

i

marn

mli

ovník

usedáte v nejodlehlejší kouty, aby-

Vždy a všude vyenichá vás konáruním krámkem svým a vykládá ped pokoj.

s

vámi poklady všeho druhu ze z

hovzí „slonoviny",

ponkud mkího,

železa,

z mosazi,

z falešné želviny. Jste-li srdce

odnášíte

z

si

hospody plnou

kapsu pamlsk, mýdel, krabiek se sirkami a

nákrníky a kšandami na

zásobeni

—

Konen

obyejn

a to

celý

jste

rok.

v hodinách

již

po-

zdjších

—

pichází do hostince muž, jenž neza-

dává

se

sprostým zbožím, jehož všady

si

statek;

jenž nevnucuje

s

do-

do vás vci k sndku a muž, kte-

—

bezcenné padlky galanterního zboží

vdy. Má

ji zavenou tomu elektrika. Zachrastí vám za hlavou dvma mosaznými rukojemi, postaví truhlík na stl, oteve víko, za-

pináší vymoženost

rýž

v

truhlici,

vdu,

tu

míchá svou

a íká se

a volá:

„batterií"

„Kousek

elektriky,

pánové,

elektriky!"

„Ale jdte," pokusí se kdos, aby ho odbyl,

„už jich tu bylo

„Dobe, elektrický

zem

jejich

muž, a

zapustiti

s

elektrikou vašnosti,

staví se k

koeny.

deset

." .

.

dobe,"

odpovídá

vám, jakoby chtl do

Nebo

vás

m á,

jakmile

jste

63

nj

na

promluvili, chytil vás.

Jen ten

nj

pro

je

nm

mu

neznamená, kdo se po ani neohlédne, kdo ani hlavou nepohodí. Do takové-

ztracen a nic

marn

by mluvil. Ale vy jste promluním zahájili spojení, hlavn zapomnli-li jste se tak, že jste se pi tom usmáli, že jste neokázali zuivou tvá. V tom ostatn jsou si všichni tito koující obchodníci, umlci" a uenci" podobni. Ani zlostné odbytí jich tak hoto hosta

ví

1

a tím jste s

i

,,

,,

nezahání,

naprostá

jako

Ale na elektrikáe

nevšímavost.

jste

promluvili a

te

po-

si

kdo bude mít poslední slovo! ,,No, dobe, jejich vašnosti," povídá tedy muž

káte,

„že

elektrický,

—

skaný truhlík

—

deset,

vašnosti,

jejich

,,to

bylo

tu

jich

výmhle aparátem?"

a

ukáže na svj otí-

pochybuji! ale

Ale s tako-

deset!

hrd

Teba

elettrika

dvacet,

když

a elettrika

je

rozdíl!"

Vyslovuje muž

elektrický svoji ,,elettriku" tak

oste, jakoby do vás už jiskry

„To já to

mám

—

„Zavete

eným

lítaly.

jejich

vašnosti, jaké

hrom!" k ertu!" napomíná

to je jako to,

nkdo

s

lí-

strachem, ,,a z toho neuhodí!"

„Ó to

pesvdit,

se ráej'

prosím," konejší elektrický muž,

držím, nestane se

nic.

Ale

sílu

to

,,

dokud

má, rate

zkusit!"

Marn byste

to

se

bráníte,

nevydrželi.

nervy, to sesiluje!

A

že

Ah

máte slabé nervy, to

je

elektrický

že

práv pro slabé muž ví hned po-

Gl

moc.

Je-li

vám proud

do rukou, chopí

silný

njaké nedopité

ihned

sklenice

se

vám

naleje

piva,

pod každou botu trochu moku, vloží do kalužin mosazné rukojeti, pitiskne vám na mosaz boty a ujišuje:

. ^

„Tak,

te

milostpane,

jakoby blechy

jemné,

bude

to

pí-

krásné,

když komár

jako

lehtaly,

bzuí, a jde to od paty až k hlav!" Dlejte, co chcete,

unikli-li

jiným

dvacíti

jste

neodbytným hausírm, tomuto muži neuniknete. Již vás má, tiskne vás do louží piva a spustí aparát. Polehounku vytahuje váleek a z truhlíku ozývá se lehké chestní a syení ,,el€ktrisu-

—

je"

vás.

ani

to

bleší

chvaluje

lehtání,

to

to si

je

gusto,

málokdo vydrží

Dali jste

mem

mu

co,

to

moje

—

mám

sto

dva,

ve škatulce vás

nkomu

Z obchzky noci,

pranic,

po-

stále

uloží

to

proniká píjem-

elektrika

ti krejcary, a

ujistí,

je

erstvá,

nejlepší v Praze

.

.

.

grád!"

muž

s hro-

že po této produkci ne-

budete do smrti stonat a jde v uchu

sice

muž

elektrický

ale

myslím,

vždycky jak od ledu téhle

necítíte

:

„No,

n —

dobré boty,

Máte-li

dále,

aby zachestil

jinému. vrací

se

dom

svého „hroma" pod

dávno po

lavici

pl-

u kamen a

usíná s blahým vdomím, že dnes opt mnoha dem vyhnal rozliné tžké nemoci z tla.

li-

Pan

trakter.

(„švanda Dudák" 18S6.)

Vlastn te

r

jsem snad e

m

ml

díve než

pijíti s s

e ek 1

t

panem trakr c k ý m mui

žem, ale doufám, že mi nezazlí nižádný z tchto dárc posily tlesné — a také duševní — kteí panují tém výhradn jen v našich pivovarech.

V

jiných hostincích

peuje o

tekuté

i

jedlé požitky

jediná osoba, pan hostinský, v pivovarech dlí se

o hosta

dva initelové

:

bu

sám pan

sládek

aneb jeho podsudní, kteí vládnou mokem, uložev dkladných sudech pod zemí,, a vedle nho trakter, jemuž svena pée o hrnce i pekáe, v nichž pipravuje se základ pro pijácké

ným

žaludky.

Pan

To

je

v Praze starým

zavedením.

—

jaká to nebo paní trakterka dležitá osoba v pražském pivovae! je pivo co do všesebe lepší, a je to hotový malvaz ho, nenajíte-li se ped ním ádn. A pan trakter liší se znan od obyejného hostinského^ jemuž trakter

—

A

66

na tom, aby vás co nejlépe obsloužil tekutým hutným požitkem. Pan trakter erta stará se o pivo, je mu lhostejno, kolik jich chcete vypít, a skoro jakoby nkdy na podsudního žárHl. nepetrhnou", že Jsou nkteí traktei, že se

záleží

i

,,

hodn

trvá

št

pohlíží

kde

najíst,

zvlá-

hosty ídkými, picházíte-li málokdy.

jste-li

takové

—

dlouho, než se jich dovoláte

trakter

jdte

Na se

vera!

se najedli

jste

—

s patra

jaksi

Všímavjším je k hostm denním, ale rovnž Nkteré z nich protžuje zcela nápadn, vybírá jim lepší kousky, pospíchá si s obsluhou. Tak se chová k onm, kteí si dovedli ne ke všem.

získati

ské

co

dvry.

jeho

dvry

Této

získáte

jeho a náklonnosti jaksi otcov-

když vám pravideln chutná

si,

vše,

vám bylo podáno; když nikdy „nenadáváte";

když nevracíte talíe

s

polovinou

nedojedenou, nýbrž vytete

vše,

okázale

porce,

až se

porcelán

zaskvje v prvotní své blosti; zkrátka, když pana traktera

Tak

a jeho

získáte

svoji.

A

to

spokojen

si

má

protivn

personál

nesekýrujete.

dvry

jeho a on

velikou

pro

vás

vám

vnuje

cenu, chcete-li

nmž

—

Chodíte

astji

on pan trakter panuje. Umí on panovat A takto liší se pan trakter od obyejného hostinského, takto je osobou dležitjší a jaksi povýšenjší, v ohledu živnostenském stojí o hodný stupe popíjeti

pivo

pivovaru,

—

v

a

níže.

Dali

jste

si

husu

se

zelím.

67

do „pivovaru pán trakterova" a máte již jeho dvru. Ani netušíte, jak vás pan trakter od nkterého stromu v zahrad nebo sloupu v jídeln pozoruje. Jíte-li tu husu s chutí, co jí íkáte.

mlky, jste náhodou sami, nemžete se ale pan traknikomu svovati se svými pocity Jíte

—

ter

te

—

sousta

A

te

ve vaší tvái,

Dojedli a

—

jste

ve vaší duši.

pojednou

stojí

—

usmvav táže se medov

hledí na vás

—

zálud

„No

a

jak,

chutnala

chutnala

„I

—

On

to umí.

na své štstí do posledního pan

trakter.

tom

ani netušíte, že v

a pátelsky:

husika,

vždy

—

u vás

vidíte,

chutnala

snd

.

.

jsem

.?" ." ji

.

.

„No tak vida," mluví dále pan trakter a v jeho oích dosud se leskne smích, ale náhle jimi kmitne záblesk hnvu, který se rozloží po celém „No

oblieji.

prve

si

ji

tak

vida!

Mn

také

chutnala!

Ale

—

(uka-

také dal tamhle takový šnofoun

zováek pán trakterv bodne kterýmsi smrem

—

a poloviku jí nechal a vzkázal do vzduchu) do kuchyn, že chtl dnešní, ne verejší, že doma to žere, co nechtl ohívanou! Šnofouni má teba ohívané! A tady za tyry šestáky

—

—

dlá namakaného

A dojedli.

!" .

.

.

vy oddechujete voln a spokojen, že O vás neekne, že jste šnofouny.

Ale nejsou všichni takovými. který

mže

platit

A

jste

jednoho znám,

za vzor svého stavu.

Kdo navštvoval astji zahradu nebo

zimní

f).^

místnosti vyhlášeného pivovaru u svatého

mst

na Menším

Tomáše

Pražském, poznal milou a pí-

vtivou tvá pana Marvana, „traktyra vejborného a kuchmistra znamenitého". O panu Marvanovi nedá se napsati mnoho, což jest dkazem, že se o hlavn nedá napsati nic zlého. Den ode dne, rok od roku a již po celou adu let peuje stále stejn a neúnav-

nm

né o hladové žaludky svých

hostí,

a v

íši

jeho

hned v právo od vchodu, pipravují se stejn dobe mladé, nezkušené husiky jarní jako pozdji dosplé již husy martinské, špevlády, v kuchyni

kov

knedlíky

práv

tak

dobe

jako guláš a

pa-

prika a jiné skvosty a okrasy jídelního lístku. Malá

pán Marvanova pes

postava

tu

chvíh

ob-

chází zahradou a kypré vzezení jeho, ty ervené, lesklé

tváe

a

pímo

zují

pán trakterovo vzbuchu k jídlu v každém,

objemné bíško

zjevem svým

kdo zasedl ke sklenici tomášského „samce". Pan Marvan je úsluha a ochota vtlená. N^dostává-li se

komu

po

židle,

zahrad

již

pachtí kulatá

se

a hledá,

hledá,

prázdné keslo a pibatolí se

ho teba. Jakmile

se

sešeí,

postava jeho

dopadne njaké s ním na místo, kde obchází s voskovým až

sloupkem v ruce a natahuje se vzhru ke sloupm plynových svítilen, aby šíil „osvtu" po zahrad. Jest pak zvláštním vyznamenáním malým obán-

km,

kteí navštvují

když jim pan

aby

si

sv.

Marvan

,^foukli".

Tomáše

s

rodii svými,

nastrí hoící ješt sloupek,

09

tumal," mluví

,,Tumal, ,,

pan

pívtivQ,

trakter

fouknul si!"

Kdyby ho

to

stálo

tuhle

cokoli,

radost

pan

Marvan drobným hostm svým neodepe. Je to ostatn diplomatické od nho! Ta omladina roste, roste, za nkolik let již bude chodit do hospody sama, bez rodi, a kam jinam by chodila než na místa, k nimž nesou se milé, píjemné vzpomínky z mládí! Pak ovšem již nebudou mladí pánové foukat" do sloupku, ale troubit" z pllitru a koistit z jídelního lístku pán M ar vai

,,

nová A

,,

na vlastní úet.

vyznamenává pan Marvan pejednom oboru pece vyniká nade všechny a tu promluví vždy slovo, proti nmuž nemže nikdo initi námitek. To v oboru karbanu, ovšem slušného karbanu, pstovaného pro zábavu. hrái vznikne mezi hosty jakkoli se

velikou skromností, v

A

—

—

nedorozumní jakékoli, a ob strany hájí rzné mínní své sebe houževnatji, a bží o hrubou chybu i o njaký jemný a choulostivý odstín ve he — vždy jest rozhodím pan Marvan, promluví slovo, ekne: tak odvolání,

jaké

on uinil. Pan

zasloužené

je

—

to!

této

Marvan

úcty

a

nezstal

Uíílechtilém

v karty Bodí

již

ani

o

pí

s

za

rozhodnutím,

však také

v

vážnosti

v karty. Nezahálel v život a hrál

aby

a z jeho soudu

každý spokojí se

není

i

požívá

oboru

pokrokem

tomto

v

umní. Myslím, kdyby nebyla na svt, pan Marvan byl by ji

Pražané.

hry

hraje stále dál,

7

hra vy-

70

nalezl,

a byl-li

kdy kdo na zemkouli, jenž

ml

právo na estnou profesuru v oboru jakémkoli

pan

Marvan

zajisté

první by,

jí

ml

—

dosáhnouti.

pochyby dostalo by se mu pi plebiscitu hrá v karty hlas všech bulká, maxlá, taroká, šístká a ostatních pstitel „listového" umní. A až bude jednou všecko zízení svtské zdokonaleno a doplnno, náš pan trakter stane se zajisté „písežným znalcem" v tomto odvtví „heBeze

vší

reckém".

Pan Marvan tedy vypluje zdárn své místo o tom pouí nás jediný pohled na jeho milou, objemnou postavu a pejme mu, aby je vyploval dál a co nejdéle. ve spolenosti

—

—

Pražský synek. (Psáno pro knihové vydání Bodr.

Pánbh

by ho byl

Jako

Pr. 1892.)

na dstojný

stvoil

protjšek ptáeti nebeskému, našeho pražské-

ho

synka.

Tak

veselý

v oích, na celém oblieji. vati

za

zadem

uši,

usmíval by se

tak.

—

spokojený, 5 milým,

je,

úsmvem

sebevdomým

hlavy,

Jak se

na

A

na

rtech,

tváích,

mohl usmíkrkem, celým tlem mu ten svt vydail, a kdyby

se

—

—

on což je dležitjší a vzácnjší se vydail svtu! Ovšem, nesmje se tak vždy. Nkdy pokrývá se jeho tvá výrazem vážným, je vidt, kterak se snaží, aby do nho vložil celou svoji duši. Netuší ovšem, jak marné to namáhání. Dal mu Pán-

jak

bh

všecko,

umlce ševe

mu

nedal.

bounkou na celý

ix)stavu,

Jen

takovou

dušiku. život.

dost

a trplivého

vlas,

krejího malou,

pkné

—

vousy,

ale

zakrnlou,

duši dro-

Avšak náš hrdina vystaí s ní Ostatn: zeptal se ho kdy nkdo

72

na duši? Musí ji

ukazovat? Chtli na

ji

nm,

piložil jako doklad k žádosti za místo?

se

o jeho duši

Ovšem ho.

Protivil

mu

se

jí

nepoteboval.

studoval.

Ale ne mno-

Nikdy

nestaral.

že také

nco

aby Nikdo

prach knihový,

odjakživa ten

mu ty nauky. Nemohl hlavn „venkováky", jak

protivily se

cítit

ony

studenty,

jim

posmšn

kteí se domáhali jádra každé vty. Hrdina

íkal,

vydel ve školách práv aby nepropadl.

tento r>il,

pilné

ponejvíce

žana,

úadnickým". slední

mu-

co vydíti

pravé pražské dít, syn usedlého Pra-

to

Je

tolik,

štaci

V

mšana. Nkdy

je

také

,,

díttem

Praze byl otec úedník na

služebné,

než pišel do

ímž

pense,

ddí

nabyl píslušenství pražského. Synek

'po-

píslu-

po otci. Je Pražákem. Takových je ovšem mén. Hlavn jsou synkové" dtmi usedlých, dávno udomácnlých, rodových Pražan. Sahá-li toto usedlictví do nšenství

,

,,

kolikátého

kolena zpt,

pokládá se synek skoro

V tomto pípad má jisté pontí o ddekovi, o praddekovi, dokonce snad vždy olejové jejich podoo prapraddekovi

za jakousi šlechtu.

—

bizny visely v parádním pokoji, synek o nich slýchal

pi

nostech,

dm

jistých

koupili,

zovali,

píležitostech,

vzpomínávalo se

pi

jaký

i

pi rodinných asem, kdy

pražský

slav-

který

obchod nebo živnost provo-

jakých píležitostech nkolik

nou vydlali. Tchto svých sem

jich

synek

—

pedk ne

snad

tisíc

najed-

vzpomíná as

obzvláštní

mnohdy nadut. Zdává se jeho zásluhou.

pýchou,

úctou,

ale

s

mu, že

tito

otcové a ddicové jsou

rodiny a majetek teprv jeho

kdysi

pivandroval do Prahy

polobos, v cajkových

tovaryš,

v epici

štítkem,

se

se sice tatík

pedcích,

sláva

celá

otcem, který

žebrák

synek o svých

mluví

nerad

Ale poíná-li

s

u mistra

jako

kalhotách,

ranekem na zádech. Del ševe nebo krejího, u ko-

nebo koželuha, snad nkde na pivovae, si od úst utrhuje, nahospodail nkolik set, pojal za ženu služku také s nkolika sty, udlal se pro sebe, del se dále; vydlával a ukládal, koupil domek, pak druhý, tekonen mu snad patilo pl ulice; propjtí, ili mu domovské právo, pozdji zaplatil nkolik nových dukát za mšanství, vstoupil do nžešníka

ukládal groš ke groši, sám'

sboru

kterého nanta,

,,

mád>^, i

mšanského,

postupoval"

dostal se

ím

a

níkem,

ševcem

nhož

v kterési

synek jeho nerad

se

dostal!

Je

to

ar-

ba slyší

pkné

Ddeek!

Byl

Byla to

Lhot,

umela, že dlat nynjší jeho vážené rodin ostudu. snad podruhyn, hokynáka jaká ne-

bohu,

nemže hoda,

ale

starších,

lajt-

nkdy jenom nádennejvýše v kterémsi neznámém msteku nebo hokynáem. A babika? Synek d-

domkáem

brat,

—

za

mšanské

odkud byl ddeek.

píbuzenstvo, do

kuje

zvolen

do sboru obecních

do mstské rady

otázku,

byl

v hodnostech

že

že

ji

neznal,

že

dávno

—

si

nemže lovk ped

do jaké rodiny by chtl

narozením

vstoupit.

vy-

Takovéto

.

!

74

pvody

„nekalé" otci

svému

pro

nj

jen

piinil, aby

„starý"

Zdá

co nejvíc nastádal a jemu odkázal.

mu, synkovi, že

se ale

bodrý synek pražský

odpouští

proto, že se

konen

budiž

to

zásluha tak

není

veliká,

.

.

Poátky pražského synka

jsme v praž-

vylíili

skémpoupti. Synek tedy vychodí obecnou školu. Pak ho dá tatínek na gymnasium nebo do reálky. Chce-li

aby syn byl

totiž,

,,

ním

lepším".

Ale synkovi jsou studie dlouhý. Jaká neko-

nenost, takové gymnasium! Jaká dina na

dokonce na technice!

ce a

když doma

tolik

penz!

K emu

A

se

tak s nouzí

má

reál-

moit,

promrská

nkolika roníky, dohánje pronedbané, prolelkované školní hodiny „priváty" a domácími in-

se

A

formátory.

dobe,

Cítí

v polovici

má

studií

práv

tak dost.

že se pro vynálezy nenarodil, apošto-

lem lidstva nebude, nepišel na svt, aby se

dou del. Tatík má k

emu má

tatínka

peníze, syn

v-

s

chce „místo"

mšana, kdyby ho njak

—

jie-

zaopatil

Tak tedy snad ješt njaký po

školy,

pípad

akademie

—

ten rok

lovk". Po jeho názoru

tový

A

neml kam

emu

K emu

schovat? Pražský synek

tekci

pojištnu

tem,

pak

—

njakým

a za

je

„ho-

tu

bylo

se

hoch

totiž.

by magistrátu, kdyby

nyní operuje tatínek.

spoitelen, bank, k

obchodní

a ze synka

má ovšem

pro-

krátko je tedy praktikan-

asistentem,

akcesistou,

pozdji

;

úetním, pokladníkem. Vše to ovšem v pípadech, když se mu neuzdá, aby pejal kdysi živnost po otci, aneb když tu starší bratr, který je za nástupce firmy uren. Mnohdy však nechce se pražskému synku vbec, aby byl mydláem nebo pekaem jako tatík. Touží, aby z toho páchnoucího, dusného, protivného ovzduší dílny nebo krámu vyvázl. Byl proto tak peliv vychován, aby se hádal s tovaryši? Má sedti také v upoceném,

ušpinném

prádle

a

umaštném odvu

a celý život za pultem?

Má

mi odpornými odbrateli o krejcary, jako lával tatínek? Ani ho nenapadne! Slýchal synek

již

rok

celý

handrkovat

se

za chlapeckých

let

s

t-

d-

to

svt

o

jiném, o život v „byró", kde sedí pánové v po-

hodlných keslech. Snilo se

mu o

Pozdji, když pišel do

kdy nebyl díttem

ale

také

let,

takovém život.

ješt ne mladíkem, jinochem,

neohrabaným výrostkem, klackem,

vžil

kanceláský uritji a nalézal

obraz ,,chu".

Kterýsi bratranec

u banky,

tikoval

vyprávl

divy.

Tam

nebo

asekurace,

jiný

v

kdy se

v

že picházejí páni

ten

nm

svoji

známý

prak-

spoitelny,

u

již,

byl

a ten

teprvoosmé,

dokonce nkde o deváté; picházejí tam v elegantním svém odvu, v jakém chodí po ulici, a ne-

umažou

se

pranic;

úadu otel peliv páni

nan^ejvýš

mnili jinými, proti

již

z rána sluha

závodu

neb

prach na sedadlech a stolcích

svléknou

jen ;kabáty,

kanceláskými;

sob, v bezvadném svém

a

aby

pak prádle,

je

tedy

za-

sedí

voavka-

napuštném, na pkných ohýbaných židlích, ve fotelech; hned nezaíná práce nejdíve poví jeden druhému, kde vera byh, jak se baviH, kterou slenu doprovázeli, kam jsou na zítek neb na nedli pozváni; pi tom je smíchu dost a vtip" také; pak pichází pan editel kanceláe, pan sekretá neb rada, a tu teprv poíná práce; otevrou se knihy a archy, do nichž zvolna se zapisuje; pan editel je nóbl pán, hodný mi

ba

nkde

—

i

,,

pán,

neude

synky,

nikoho;

že to

z nouze,

z

hladu

je-li

že

má

v kancelái pražské

pan editel byl dokonce sám^

;

pražským synkem,

sob;

ví,

nejsou žebráci, kteí musí pracovat

ví,

jak

má

jednati

kdy jaká dina, dostane

nuzák venkovák, který

se

náhodou

ji

s

rovnými

njaký

také dostal

ten

do

pkného

toho úadu; ten ovšem nepostoupí tak

Imed,

postaráno,

je

aby neužíral nejlepších míst

pražským; dost velkým štstím pro nj, že

se ve-

tel tak mezi pány.

Pak o desáté nebo pl jedenácté je snídan; opatuje sluha se stíbrnými prýmy na límci a na epici; pináší párky, šunku, housky a pivo; mile tak ubhne plhodinka, páni si umyjí ruce, navleknou znova prsteny, opráší náprsníky, znova sedají ku psaní; vše jde voln, odmen, úadník se nedá partajemi uhnat a ukiet; a ticet minut ped udeením úadní hodiny poíná oprašování, kartáování, mytí rukou, navlékání manšet, pevlékání kabát, a pak jdou páni z ,,byró". Po dvouhodinné pestávce nastává práce odtu

—

polední

—

pak

dokonce jen jednoduchá

není-li

—

kvence denní

pak

je

ta

do pti, do

trvá

šesti

fre-

—

a

pán svoboden, ostatek dne náleží

jemu a jeho zábav. Se starostmi kanceláskými se

nenosí

se

pone

není

—

ty

tam, kde se dnes pestalo.

vády,

není

—

zstaly v psacím stolku špinní,

zítra

Není kiku,

pée o

chasu.

Je

letech praktikantství je avanž,

po

není

úad!

to

Po nkolika

—

synek nkolika letech zase avanž cíl stává úetním, likvidátorem, pokladníkem dalších

vota

dosažen ... Takovýto bájený život

tkví

celé

se

—

ži-

ad

praž-

ských synk ped oima, a když tedy dostal poslední svoje vysvdení z obchodního uilišt, snad z

akademie, nastupuje synek v toto eldorádo.

Tam

neude, nezahyne v prachu dílny, nespotí se nad mydláskými kotly a kádmi, ,,nezesprostaí" jak se sám tší v hádkách s dlníky, není odsouzen, aby lítal celé dny po závod, od sklepu do pdy, aby dohlížel, mil, poítal, pebíral, rov-

se

—

nal,

—

naizoval, ve skladech se mícil.

S tím vším tší.

a

se

de

,,

starý",

dokud ho

úctou o svých roditelích!) „starého"

s

A

jakousi útrpností,

kem. Nasbíral mezi

sob

synek hledí na toho

mnohdy

i

s

úsmš-

rovnými po hostincích a

na Píkopech, pochytil z novin a v divadlech co frází a floskulí, jimiž se pozdji ve svém

vot do

odpornosti

a

to

znanou

(Pražský synek mluvívá druhdy se

do zhnusení ohání, a

nži-

má

78

sob

O

klamné mínní, že nabyl vzdlání, poítá

k intelligenci a hledí na své piinlivé, pilné,

se

pra-

covité a stádající „staré" jako na sprosáky, jako

na nevzdlance ze starého sekulum. Ješt dobe, nestydí-li se za ty své staré.

Dorostl,

odbyl

si

po

pípad jednoroní

jenskou službu, jeho „starý" a rozliní

pátelé a protektoi „posadili" v praktikantství

— synek

je

jej

vo-

strýcové,

na místo, v úad,

„udlán". Osluje

svojí

praktikantskou existencí mladší bratry a sestry,

doma

zvláštní

pokoj,

chodí do

„spolenosti"

má

—

—

do hospod as obzvláštní zálibou vybírá si za spoleníky starší pražské synky, starší téhož rodu a pvodu. Pedplatí si tvrt nebo pl setotiž

dadla v divadle, kde se stává za kratiko písným,

neomaleným posuzovatelem, akoli známé úlohy v inohrách a

totiž

jednotlivé

si

plete

proslulé,

vyzpívané partie v operách. Pak je takovémuto pražskému synku všecko „pes" a „hovadina". Slyšíte ho tu tam v divadle, slyšíte ho tu tam v hostinci, zarazí vám jeho hlas a znalecký úsudek o ucho v tlaenici na tíd. Mluví beze všeho ostychu, jsa pesvden o neomylnosti svých „náhled". Tyto „své náhledy" slyšel vera v hospod od jiného hlubokého ducha svého druhu, ale dnes by se za

g

i

c k

n

pral.

ý výraz

On

pokládá své chvástání za e n

—

vám

tane

na mysli

e r-

jiné

slovo.

zná

praž-

Otevhuba.

Z

literatury,

ský synek

—

z

potištného

papíru

ten pravý, nefalšovaný

—

jenom

n-

!

79

který

politický

a jejž

také

denník, jejž

synek

zvolil

odebírá jeho

za

,,

tlesný svj

starý"

žurnál.

Knih nete, krom njakých krvák nebo pikantních nmeckých knížek, které se po pípad prodávají zalepené. Z asopis zábavných zná jediný „Kaviár", ale ten zná

kniha dlouhá, nudná

dobe.

—

Jinak je

pro sebe nenajde. Nevnikl nikdy v íst.

mu

nic v ní nevidí,

Nad takovou nudnou prózou

umní: jeví

každá

nic v ní

knihu

naprostou

nechu, nad sbírkou básní pímo opojemu poví nco nového Ale najdete ho všude, kde se schází „pna" spolenosti. Oživuje hlavní tídy msta, krášlí svojí osobou a bezvýrazným obliejem Stromovku Žofín, je dochvilným hostem na koských dostizích na Královské louce, sleduje závody velocipedist a vesla v tom; je znalec. Chodí pyšn se svým lhostejnost a

vržení.

Kdož

i

—

„plakem" na prsou, znamenajícím, že

si

zaplatil

všechny dny závod, tvoí se svými páteli kor-

don okolo závodních koní nebo jezdc, znalecky prohlíží bicykly a tricykly, odhaduje jejich cenu a rychlost, je šasten, mže-li se dotknout nejznamenitjších závodník, mže-li sáhnout na jejich svalovité rám nebo lýtko. Protžuje zjevn a se zálibou toho onoho jezdce nebo veslae, s nadšením ve svoje „hip, hip!" vyráží-li jeho oblíbenec z ady v ped a má-li áku na vítzství. Vše to je mu v chudém jeho duševním život píjemným rozilením a látkou k hovoru a úvahám na dlouhý as. A nadává Praze, že tu takových vcí málo,

!

80

nj

Že tu pro

cko

není vlastn žádný život. Je to vše-

npes"

ídnou

Léta plynou, bicha pibývá, vlasy

—

nadchází ticítka, snad už peskoila. Pražský sy-

nek se

tebu u

,,

pone

nho

Mže

To znamená,

ohlížet".

je

Pražský synek

života jakž takž nasytil.

lidé

cítí

po-

se.

udlat, když se toho pedcházejícího

se to

stavu manželském

nní, o

že

Vlastn nemá takové poteby; ženitba nco, co se ,,také mže udlat".

oženiti

Jemu

ostatní.

ženitba

je

Z

programu.

životního

zcela

lásky

jiné

také

má

jen

„íslem"

pražský

se

o že-

názory než synek,

jak jsem jej vylíil, žení málokdy, ale skoro nikdy

nezmejlí

se

s

chudou,

neokradu

,,To se

nemajetnou

!"

jest

nevstou.

jeho perutým slovem.

Ne, on se neokrade! Nemyslí na domácnost, na domácí krb jako tak

aby k a

nmu

šumem

zanesl

a

mnohý poetický hlupák, ped zvdavými zraky

tam

všedního života ukryl svoji lásku, svoje

touhy, svoje mladé štstí. Vše to jsou

mu

hesla

Jemu znamená domácí krb tyi nebo pt pokoj, dobe zaízených, s tlustými koberci

neznámá.

na parketách,

s

elegantními garniturami v ložnici,

v jídeln, v salon.

Na stnách nejmodernjší

pa-

trony nebo tapety, v pokoji staronmecká kamna, trymó,

kredence,

pohovky.

A

ho dosáhl, pinést k

tm

je

nežli

tžké skín, plyšové

fotely

jediným prostedkem, aby všeho skoro jen ženitba.

žena?

garniturám, k

I

Kdo

jiný

má

se

tedy,

že

rozhodne

tm kamnm

a kredencím

a to-

to si

—

81

vezme ženu. Bohatou, rozumí se. Na chudou nebude se dít. „Neokrade se!" A mladou, ovšem, a také hezkou. A nedá se lacino. Lásku má málokdy, jenom známost. Vzpomíná ovšem, že jako chlapec cítil kdysi nco jako k dcerce sousedního domácího,

lásku

nemohl s ním.

by

to

se

ješt

Te

je

jí

okrad! Pozdji také míval

lásky",

,,

ne k ženní. Pro zábavu, pro ukrácení dlouhé

ale

chvíle a

ba

aby

baletka,

ale užil

se

ml

s

ím

pochlubit. Byla to te-

teba švadlenka,

stála

ho dost penz,

pi tom. Závidli mu dost kamarádi, když

zpsobem vyprávl schzkách a dobrodružstvích, ktezažil nebo také nezažil; když se chvá-

plnými ústy a cynickým

jim

o

byl

se

tehdáž

ale

A byla v stejném 'Vku ticet, má ,,tyry káata" -—

ženit.

pikantních

bu

rých stal,

veee

co ho stála

s ní

ve Stromovce nebo

Karlv Týn, „šambr separé" u Pecolda nebo u Meningrá. Triumfem nejvtším bylo mu ovšem, když jí mohl platit byt nkde v Karlíne nebo na Vinohradech, dovážeti tam vybrané studené veee a „žampusy", cukroví a zmrzlinu. výlet na

Ale všechno pejde a omrzí. dost nepohodlí,

asem

i

Ml

s

tím

trochu mrzutosti,

pece

mnohdy

—

neoklamaným manželem na paniky, a pi svobodných jistým zákonným potkalo jej, že musil dostáti povinnostem. Za adu let omrzí podobné nepíjemnosti" konen není té bývalé pruž no-

boulivý výstup

bo

,,

s

zapadal" rád

i

i

,,

—

i

.

s

t

i

—

vyšší

chc€-li

oženit a založit rodinu, je

se

as.

nej-

\

Ale ani tuto pražský synek

dležitou

vždy sám.

by

mu

záležitost

Poví

,,

nevyídí

starému"

si

riebo

ona dcerka líbila, poví nebo tet a tito prostedníci vykonají svj úkol. Vyhlédnutá je obyejn také dcerkou nkterého mšana, bohatého sládka nebo hodináe, kupce nebo mlynáe, nkdy „staré",

se

i

to

že

se

nkterému

ta

—

strýci

statkáe z blízkého venkova. Seznámil se

na

s ní

nebo v zábav „Kytice", „Hortensie" nebo „Pelargonie", což jsou shromaždišt plese

žofínském

pražské

a

elity

umlé

na ženichy a

školky

ne-

vsty. [

Nu

konen, když

a

zjištno, kolik

tisíc

vše vyjednáno,

když

šastná nevsta dostane,

je

když

najat byt a vybrány garnitury

do ložnice, jídelny, do salonu a do komnaty nastávající mladé paniky, rozlétnou se po Praze po známých a spíbuznných rodinách, krom toho po pražských redakcích povdomé lístky nejmodernjší fasony, se zlai

tou oízkou,

nogramy

s

raženými,

Tmi

umle

se splétajícími

mo-

oznamuje pan Kapika, Vodika nebo Houžvika, že toho onoho dne slaviti bude se slenou ... v tom onom chrám atd. Nkdy oznamují to jen šastní rodiové šastných snoubencv po píklad šlechtických rodin. Vyžádá si dovolenou z úadu, nastoupí cestu do kostela, naež podniká svatební cestu. A po trnácti dnech, po tech nedlích vrací se praž.

.

.

lístky

.

—

.

83

Ne již pražský synek, nýbrž pán, mido nového bytu svého, do nového domova, kam vnáší kus nové zkušenosti. Mladá pa-

ský synek. lostpán,

nika také. Takový je

ada

z nich.

jest

jeden

ješt jiných

—

typ pražského synka. Ale

setkáme se snad

s

nkterým

Pražský centaur. („švanda Dudák" 1886.)

Osvduje lovk dosáhnouti

do nekonena

se

již

tém

nemže,

pravda, že

stará

nemá

touží vždy po tom, co

a že neváží

si

a

eho

toho,

co

—

ba pod nohy, eho je dost že toho ani nevidí. Toužíme po starých, zlatých asech, a za padesát let budou po nich toužit zase a budou tím vyrozumívat naši dobu z ehož se

mu

plete

—

my

plyne nad slunce jasnji, že vlastn

jeme ve starých, zlatých aseqh^

také

ži-

~' ;

Náš vk má jednu velikou bolest: v návalech nemocného romantismu vzdycháme do minulosti a závidíme svým praprapratatíkm jejich bohatýry, hrdiny, kteí pobíjeli celá stáda 'nepátel jedi-

ným k

prstem, kteí hýbali svtem,

nebi,

vládli

umli bhati

povtím

i

a

lítati

s

spoustami vod.

drtili skály,

vtrem

A

rostli

o závod,

nevidíme ne-

bo nechceme vidti, že naše doba plodí takové hrdiny a bude musit uplynouti do vnosti aspo i

85

sto

aby potomci

let,

hatýi

jasn

vidli,

jací

bo-

vkové s pravým porozumním podovedou správn miti jejich obrovitost hrdinm pibývá na velikosti, ím ,více se

teprve

píští

hlížejí,

že

a že

naši

dnešního dne. Je známo, že na velikány

žili

od nás oddalují.

Nemáme a

teprve

píštích

plemeno matiky Prahy,

ani správného pontí, jaké

bájené, hrdinské,

sídlí

djepisci,

stoletá

ím

ve zdech

pírodozpytci a

budou

otvírati

jiní

badatelé

oi

a vyklá-

lidem

Pak teprv zaskvjí se v plném lesku postavy nynjších naneohrožených to krotitel šich regatist, a ješt vod, píbuzných nkdejším Tritonm dati

jasn,

se

tento .vk

honosil.

—

—

zazáí skálopevné

skvleji

výteníkv na

kole,

hrdinské

zjevy

našich

velocipedistv, pražských

b

i-

cyklistv. Jsme nevdní. Noíce se v bájesloví Rekv obdivujeme a zárove závidíme jim centaury jejich, a básníci píší hluboké zpvy o tchto bynapolo mužích, napolo koních. Nepodobá

tostech, se jim tost

nás bicyklista? Není to

bájená,

pestá\'á

na níž

lovk v

bicyklista

a

rovnž

kde poíná mašina?

nem

taková by-

nerozeznáváme dobe,

A

kde

zadá náš

takovému starobylému, tžko-

tynohému centaurovi? Není on zjevem mnohem pvabnjším, lehím a vzdušnjším? pádnému,

Pedstavte si jen stádo, nebo kumpanii, nebo švanevím, v jakém zízení se obdronu centaur když úprkem ujíždli po silnici: to jevovali

—

—

Bodí

Pražané.

8

86

bylo

asi

A pohlete na etu mihnou stelou kolem vás,

prachu a dusotu

našich bicyklist, jak se

bez hluku, jako

!

jako duchové. Nejsou veleb-

vítr,

tajemnjší?

njší,

Ohledn pvodu,

vývoje,

výživy a jiných

ži-

votních podmínek pražského bicyklisty neukonili

pírodozpytci svoje badání, ale nkteré vci jsou

pece

již

docela

,,na

postaveny", jak

jisto

uen

íkáme. Nejzajímavjším v té píin jest dvojaký vývoj bicyklisty. Kdežto lidská jeho polovice rodí se zcela po lidsku z poestných rodiv a se všemi píznaky pvodu ostatního lovenstva, probouzí se spodek jeho k životu na míst zcela jiném, v Cechách hlavn v továrn bratí Kohout '

na Smíchov, a trvá

mnoho

Náš

bicyklista

hlavn

jest

plemene indoevropského k o

1

let,

ob

než se

polo-

v jedno spojí.

vice

výhradn

a skoro

a pichází

na svt

bez

a a bez koleek, což je nade vši pochybnost

zjištno. První potravou jeho jest

nkdy

také

a piškoty. a v té

V

dob

klonnost

ke

Nestlova šesti již

letech

poíná probouzeti

drožkám,

dvoukolým vozíkm

urit

jakési

v pozdjších

mateské mléko,

mouka pro vstupuje mlád do

výživná

fiakrm,

a k obrui,

píbuzenství letech

cítí

se

nejvíce

nebo

mluvili správnji

na kolo.

V

první

dob

škol

nm

ná-

však

tmito vcmi. Teprve

s

—

ke

tuší již ne-

neúplnost své bytosti

i

brzy poíná pod ním vyrstati kolo,

chom

v

dti,

bicyklista

jest

ovšem

—

a

aby-

sám pirstá asi

tak obrat-

87

nose, na hlav,

—

poprvé vylétá z hnízda

ptáe, jež

jako

ný,

na zemi než na kole, a na jeho

bicyklista je více

na kolenách

na loktech

i

emuž

po-

lze

pírodopisn íká: otloukání nešikovného masa. Pomalu však

zorovati rozliné odeniny,

se

nabývá byciklista jistoty vždy vtší, balancuje na svém kole jako motýl a odluuje se od svého spodku velmi nerad, ba nkteí pírodozpytci se domnívají,

jsou

že

lem, že je berou

housenka a

V

v

ko-

s

srostlí

drobné

postele, jako

dti své zamilované hraky. se bicyklista jako

tak

bicyklisté

i

sebou do

s

tom ase zapádá

vyletí

pojednou v úpra-

od zevnjšku ostatnašem podnebí moních lidí. Nosí bicyklista v dré punochy, krátké, šedé spodky jen -ke kozcela

jiné,

zcela

lenm, stávkovou mívá

nose

rukavice. se

rozdílné

kazajku a epici se štítkem

obyejn

skipec,

Pokud tlesného

bicyklista

práv

tak

na rukou se

ústrojí

jako

,,

jen

nkdy ohromných rozmr a napomáhá tu asem pírod vatou.

jeho nabývají sta

lýtka

bicykli-

i

Bicyklista totiž

je

tvor

pináší

fabrikantm velocipéd, kteí je projinak prospíval, není na splátky. Že by

užitek

dávají

i

i

vypádá hedvábí jako bourec. svým psobí bicyklista

nm však

—

užitený

velmi

ješt prokázáno. Nesbírat' ani

již

na

týe, vyvíjí

lidé,

jiní

;

zvíecí"

úhlavním

pi

výletech

Bicyklistovi

nepítelem

med

jako vela, aniž

Rodim velikou

hus

a

a pstou-

radost,

jiné

je

drbeže,

na venkov nemilosrdn pejíždí.

svdí hlavn

krajiny ploché, hlad-

88

ké,

suché, zejména

dobe pstné

silnice.

V

kra-

píkopech bere zkázu, k odpoinku na hromádkách štrku odhodlává se jen z nejvtší nutnosti když na jinách moálovitých, blátivých a v

—

s

kola

n

spadne.

Kterak se bicyklista dále rozplozuje, bylo do nedávná nevysvtlenou záhadou pírodní nebyly známy a dokonce již ne prozkoumány exempláe ženského pohlaví co velocipedista, byl

—

—

samec. Teprve v poslednjší dob setkali se neúnavní pírodozkumc s nkterými zjevy na kolech, které se podobaly samikám velocipedist, soudíc aspo dle sukní, klobouk s kvtinami a závoj.

A

jako píroda v

obmýšlí samiky vtšími

krná vtší mléníka,

mnohých druzích tvor rozmry tla, jako je ji-

jako to

mžeme

motýlech a na mrách, a jako hlaví jinak je v

vbec

sledovati na

ženské

po-

organismu svém utvoeno než muž-

ské, tak také velocipedistka liší se od velocipedisty. Tento o dvou, ona prayideln o tech kolech jezdí. Její spodní ástí je t r c y k 1. Ješt ideji i

najdete velocipedist a -pedistku v hotovém, zdán-

liv nerozluném párku

demu. šlápne-li

Samika se

však

—

pak sedí oba na tannaped, sameek vzadu. Pe-

nkdo

z nich,

pod kolo kámen, rozdluje oba,

mnohdy hezky

nco

železné a

je-li

párek

daleko od sebe.

kauukové

locipedista a -pedistka

vagón,

se

nachomýtne-li se

A

jejich souásti,

dom

na blízku

—

spadnou stalo-li

pšky nebo jedou

železnice.

se

jdou veve

89

V muž

dobách roních nastává

jistých

íká: závody bicyklistv.

se

vod

ti

nemají

však

nic

jména

spíše se

;

— že do

nazývají se

pak

spoleného* podobají

s

houbám moským

ostatní

i

žampiony. A

—

hlavn pivo bicyklisté, teba ne-

kdežto z žampionu-houby se

vaí výtené polévky a omáky,

podotknouti,

sluší

žampiona-bicyklisty ani omáka vaiti se nemže — aspo

že z

píin inny tuje se

ho

jak

—

pražských ulicích

nám

stvoil

—

rozebraný ob ;

vedou

dle sebe a

—

bohužel

té

nenasky-

vidti našeho centaura

píležitost

pánbh

polévka, ani

nebyly v

žádné pokusy.

na

kole.

ízení slavné policie smí bicyklista jen

exempláe

žampiony — houbami téhož

sebe vpíjejí vlhkost, u nás

ale tu vlastnost mají

V

e-

rojení,

takových zá-

vycházejí zvlášt silné a obratné

jako vítzi a

byli

Z

tak,

Následkem napo Praze chodit

polovice kráejí totiž ve-

se za ruce.

Ale tím zjev jeho nikterak netratí na své bájenosti, vznešenosti a dstojnosti. Sledujte ho za

bránu, na hranice policejního zákazu, a uvidíte, jak

vyšvihnuv se na kolo zmizí vám v pti minutách s

oí.

Nkdy

vyskytne se v novinách

oznámka,

dobe zachovaný

že

bicykl".

To

neznamená, že by byl pražský centaur zemel,

ale

se

,,

prodá

že toho

ojetý, ale

má

již

dost.

Noní

apoštol.

(Psáno pro knihové vydáxií Bodr. Pr. 1892.)

Tisícm

pražských

oban —

mají nic rozumnjšího

bavou vnovati

kteí

na práci

denn njakou

práv

ne-

—

zá-

je

hodinu obhh'dce

pražských nároží, polepených ohláškami nejrznjšího

zpsobu; stm

a snad

tisícm jiných

je

to

denní potebou.

Program pražských nároží, této nejveejnjší „veejné hovorny", vypadá na pohled co den stejn, nezmnn; ale jenom na pohled. Jen pozorovateli zcela povrchnímu, jenom chodci, kvapícímu rov-

nou cestou za denním povoláním. Zraky tohoto bezdky, man, náhodou dotýkají se nkdy polepených nároží a vidí, co vidly vera: záplavu

jen

bílého

potištného papíru, záplavu

rozlévající

se

od chodníku až nkam k oknm prvého patra, a táhnoucí se do šíe, pokud staí „slepá" plocha nároží, pokud není ve zdi okna nebo dveí. A na té bílé záplav Ipjí jako záplaty kusy pa-

skoro

již

91

píru modrého, erveného, zeleného, fialového, nkde uprosted náhle plachta papíru pomorano-

vého nebo pivokového, jako rudé moe. A vše potištno písmem nejYznjšrm. Tu litery drobné jako blechy, tam na té velké placht písmeny jako z kvádr, jako by ten plakát byl uren pro obyvatele

vjší,

A

msíce.

tu

tam vyobrazení co nejkikla-

Zde

nejlákavjší.

neoznamuje vám

slon,

nikterak, že

veliký jako tele,

by

se

ale

v Praze byla

pouhou tosvtoznámého" škrobu. Tu obrovské poprsí njakého Cerkesa nebo í v huaté epici, prsa poseta ostrými patronami, pohled bodavý a žahavý, jakoby se hnal nový Atilla na svt. Nezkušený divák dle té palice by soudil, že zavítal do Prahy hamburský pan Hágnbek s njakou karavanou". Ne. Je to obchodní etiketa pán Zacherlova prášku na hmyz „všeho druhu". A jste-li tak šastni, že také pod vaší stechou sídlí ten „všechen druh" však již poznáváte povdomá ta hovádka. Pod oním poprsím rojí se dobrý, pítulný ten hmyz: tarakáni, usídHla menažerie, nikoli; ten slon je

vární

známkou njakého

,,

proslulého,

—

,,

—

stínky,

sviky, mšice, moli, škvoi, a co ješt více!

Jindy v

kon,

krále

té

koloto, velocipéd

aby se v

a

tu

—

že

lidská

pamt

je

slabá,

co kdy bylo na rozích.

nároží vypadá dnes jako bude vypadati zítra. Chyba

že takové

stejn

parolo, lokomotivu, tam

ah,

ní udrželo vše,

Soudíte,

vera

zátop zíte vyobrazení

plakátové

Gambrina,

92

Jako vše na

lávky!

repertoár

týdenní,

svt, má toto nároží svj msíný, svoje roní období, i

sezóny. Pedevším denn se mní cedule pražských divadel. Rozumí se samo sebou, že kaž-

své

dému

divadlu staí jediný

plakát

dopává

naše Národní divadlo

si

denn. Jenom pepychu a mi-

lému obecenstvu rozmanitosti, že nalepí nkdy za jediný den plakáty teba ti. Nco jiného hraje ,,

ráno, ale

se"

co jiného.

již

v poledne

Což znamená,

umlec i pvec, ravla. Ale po

se"

hraje

že ten

onen dramatický

nco

plakát,

že

ochu-

ochuraví ješt jiný nebo

ná a k veeru oznamuje vám nový vadelním

n-

zase

umlkyn i pvkyn

ona

ta

obd

,,

veer

se

docela jiného, než

,,se

na

flastr

hraje

ji-

di-

na Nábeží

hrálo" ráno a v po-

ímž ovšem není vylouena možnost, že, veer pijdete k divadlu, najdete ve vestibulu

ledne.

až

další

pásek barevného

papíru,

hlásající,

sledkem ochuravní pana nebo paní

nco obyejn

že

,,

ná-

i sleny N. Co se napo-

N." provozuje se ješt

jiného.

sledy vybralo, bývá

nejlepší a nejnovjší;

poznáváte to dle zloeení

abonent

a

nkdy

i

nž-

ných abonentek.

V zim

ozdobena jsou nároží pražská pladvou stálých divadel, našeho Národního nmeckého. Jen v nedli nebo v njaký svátek

káty jen a

pibudou

dva,

ti

plakáty

ejn

již

žuje se

y polovici

ada

jiné,

divadel

ochotni-

tená

nejmén. Ale obynebo koncem dubna rozmno-

ckých. Tyto však mají

divadelních návští cedulemi arény

vi-

93

nmecké

smíchovské,

nohradské,

arény

v

Hei-

ády

Praž-

novce.

Tou dobou

vyskytují se také jízdné

poádky

ské paroplavebné spolenosti,

prvních zá-

bavných vlak, a do veejnosti troufají si též letní lákadla výv pražském okolí, jakož letních míst. Šárka, údolí Prokopské, Hvzda, Seno-

restaurace

Všenory,

posílají

j.

O

vám

roží"

ale jen

Karlv Týn

a

j.

svoje pozdravy. jste

zváni na

koské

do-

V

ob-

peíst

ná-

veslaské a velocipedistské.

—

dobí svatojanském nestaíte

—

ertv

Kunratice,

háje,

Dobichovice,

malounko pozdji na závody

stihy,

Krské

Podbaba,

hraby,

mlýn, a

i

neku

zrakem pelétnouti

,,

vše,

co se na

slavnost, samé .výborné, dobe vysamé ,,chvaln známé" kapely osobním ízením kapelník Yx, Ypsilon a Zet, všade je postaráno o znamenitou kuchy". Což, o tu

nich

rojí.

Samá

,

pivo",

leželé

,,

—

snad

V žete je

si

jich

ale

té

jídlem

dob

se

také

pak leckde napálíte!

anebo za malou

„pkný

vybrat na nárožích

tam

dost a vaše žena jist

stn. Za nkolik

dn

láká

vás

chvíli

na

m-

byt"

letní

letní

—

byt

pozvání na má-

jové slavnosti na pražské hbitovy a

souasn

do-

vídáte se s nároží, kde se hotoví a prodávají nej-

krásnjší,

nejvkusnjší

a

nejlacinjší

vnce

hrobn. Již

také vás vybízí kterési

,,

obyejn vídeské nebo pešské st po

Itálii

cestovní byró"

—

ná-

—

k okružní ce-

neb Orientu; poloupeeným,

unave-

94

ným Pražanm, zejména dobný rým do

onm,

však

kteí na po-

penz, a ktenebude dopáno, slévá se v ústech marnými laskominami. laskominami Pražské plovárny vábí vás do chladivých vln Vltaviných, pan Zelenka na Žofín, na plzeské a nemají ani asu, ani

výlet

smrti ho

—

na koncerty, restauratéi, kteí nemají zahrad, vysvoje

chvalují

Atd.

chladné

,,

uzavené

místnosti".

atd.

Léto poskoilo

znan.

,,Kde strávíme prázd-

niny?" táže se njaký plakát. Ta otázka

uitelm

dujícím,

plakát na chají se

mén již

i

—

—

na

as

plakáty na nárožích

kií

platí stu-

dvacet jiných

odpovídá.

ni

nejvyšší vedro

Je

A

a profesorm.

sice

také

patrno, kterak jim

dosud

prázdnin

pražských. z plných

sesýJe

jich

plic,

ale

pi tropických parnech dech

dochází. Je to poslední

vykoisování

,,

psích

dn".

Pešly prázdniny a noví initelé zmocnili se nárožní literatury. editelstva škol již po trnáct vyuovadní oznamovala zahájení nových cích, nyní picházejí knihkupci s oznamy školních knih. Jeden pedstihuje druhého. Co tu pojednou

bh

uenosti na nárožích! Jakých výhod, jakých nabídek.

A

hned vedle toho pospíchají ohlašováním laciných

traktei

s

student

nemže

Dovídáte laná

se,

hostinští

to

se

a ví,

chodit na Žofín nebo k Pecoldovi.

která

rodina pijme

teba nkolik na

obd;

zachovalá,

spoádaná

a

vzd-

do bytu studentíky a dívky,

celé zaopatení,

nejpísnjší dozor

95

zaruen.

„A klavír k vo In

upímná

hlásá dále

cedule.

nco. Zapamatujte

mm, te-li

kde

je

si

u

po užití!"

toho tedy také do-

k volnému použití, chce-

déle se

s krátícími

z

adresy a vyhýbejte se

klavír

rok

o deset Pak,

ten

ém

Máte

žíti.

dny,

s

nastávajícím

pod-

svými dryánickými plakáty, attrakcemi pedmstský podnevídanými svými se Danzrova „Orfea", oznavídenského nik po zpsobu

zimkem vyítí

se

se

muje nepemožitelné siláky, královny vzduchu, zlaté mouchy, hadí muže, bichomluvce, cviená prasata a husy, zázrané psy, ticet vlk na svobod cviených, mluvící želvy a jiné a jiné divy svta, nichž každý má na své visitce „Non plus z ultra".

A

pak picházejí na denní poádek výtené

špekové knedlíky, které „u pa'^

slona",

v úterý

ve tvrtek u

oznamují

,,

„u

—

mžete páva",

no

pojídat v

ve stedu

pette

si

to.

pondlí „u

á-

Uzenái

pravé" jaternice, traktei jaternicové ho-

drškové polévky ráno, v poledne a veer, všemožní živnostníci a obchodníci „poátek nové saisony", hrakái vítají sv. Mikuláše, domácnostem dy,

vašim doporuují se „martinské husy", o

nco

po-

zdji pichází celý svt se štdroveerními a novoroními dárky, železníci zaplavují trh bruslemi, od

Vánoc máte co dlat, abyste kde

chcete strávit sv.

Mimo

to asi

si

vybrali na nároží,

Sylvestra.

tyikráte do roka ítáte neset-

né plakáty nejrznjších záložen a zastaváren praž-

.

96

bude

ských, kdy že

kdo

—

ztratil

komu

na zastavené a propadlé

licitace

pedmty, pes

cenné

tu

chvíli

a jaký pes se

dovídáte

nkdo nco

málokdy, že

—

zabhl

se,

nalezl

co

—

atd. atd. atd.

Jak malounko dovedl jsem vyvážiti ze své pa-

mti, jak malounko toho jsem uvedl, co lpí dena pes rok na pražských nárožích! A chodím kolem nich dvacet pt let a tolik dobrého a krásného jsem odtud získal. Znásobte si ty pabrky,

n

jak

man

to

produkt

jsem

je shledal, tisícem,

novými

tisíci

násobte pak ten-

máte

a

mazy nasáklého

a ulepeného nároží

ku do Sylvestra, jak vypadalo vypadati na

Na

pes

pontí

slabé

o pestré tvánosti takového zaplácaného,

rznými

od nového robude

loni, letos, jak

rok.

kráí mimo, na tisíce lidí studuje z tohoto nejveejnjšího tisku, kam veer do hospody, kam zítra v nedli odpoledne na výlet, do kterého divadla nebo arény, tisícové lidu kupí se

ped

tisíce

vyhláškami magistrátskými o vojenském od-

vodu, o demiích, bytost, roží

lidí

povodni, item o blížících se epimálo kdo myslí na tajemnou onu která nám den co den povdomá ta náblížící se

ale

pestrým tím šatem piodívá, na neúnavný ten

pár rukou, který po celý lepí,

ješt

lepí,

lepí

.

Kdo, kdo provádí tuto ped slunce východem,

poslednjší, vracející se tání

svj

z té

oné

den co den

život,

.

hospody,

práci?

Kdo

ji

koní

lámové nejnejistým krokem za svítak že

mohou

se

f

doísti -zcela

97

bezpen

—

dovedou-li chvileku klidn postáti

mohou

kde že

paiti zase zítra

—

veer ? Málo kdo vzpomene sob, njšími plakáty, onoho pilného vka,

kterého

zývá

lepiem

živnostenský

vlastn už

cedul. Málo kdo, kráeje nkte-

neumle

minulosti

všiml

si

psané, oprýskané, nyní skoro

již

pražské náležející,

ulicí,

která

hlásala:

,,

tonín Nosek (nebo Václav Kazbunda, bo Josef Ptifous atd.), oprávnný

pi

lo-

jazyk lidu na-

i

rou zastrenou, úzkou, kivolakou tabulky

nad nejrz-

stoje

a spolehlivého

ád

—

dnes

Annele-

cedul". Bylo

jich

do

nedávná

takovýchto

nkolik,

oprávnných lepi plakát, samostatných

živnost-

ník. Ale jako do všeho zasahuje vtší kapitál, tak tyto štítky drobných lepi znenáhla mizejí a od nkolika let stkví se na vykázaných tomuto i

nalepování místech

„Vysokým

:

c.

dy samostatní stali tohoto návštného iti

z

se,

A

lepii druh-

vtšinou pouhými zízenci ústavu", pokud nechtli živo-

se ,,

odpadk.

ekl svj

místodržitel-

k.

stvím koncessovaný ústav návštný".

jsem svrchu

:

Ten pár rukou,

den co den lepí, lepí nebo musím íci: noc co noc! život,

.

.

který celý .

Opravuji

Muž, který

peuje o pražská nároží, jest ve dne neviditelný. Za denního svtla málokdo ho spatil a spatil-li, tedy nepoznal. Sám jsem žádného lepie ve dne nevidl. Ano v noci v noci jsem ho pozoroval

—

98

Ne

astji.

že

bych byl flámou, o jakých

jsem

svrchu mluvil, ne že bych se z rána potácel z kte-

hospody;

rékoli

známo,

je

k ránu

že

jsou

ho-

zaveny. Ale vdecká dychtivost vedla mne za noci po jeho stopách. Jdete ze zábavy odnkud z rodiny, kam jste

spody

již

pozváni na dobrou

veei

—

nu a jdete kohospody kolem plnoci nebo po plnoci. Tu ped vámi kráí neznámá postava, malá, drobná, vychrtlá, v lehkých, siln obnošených šatech, které noní vtík dokonale profukuje. Tesete se sami ve svém svrchníku, ta postava ped vámi tese se také snad již ne zimou, snad z pouhého byli

nen

z

—

Má

štítkem, je opásána režnou nebo zelenou hrubou zástrou, pod jedním pažím nese balík njakých papír, v druhé ruce lehouký, tenouký, nevysoký žebík. Pedhote chodce toho a shledáte, že má na biše povšenu jakousi plechovou vaniku, v jejímž víku je znaný otvor.

zvyku.

Z

epici se

toho vynívá kus deva, rukoje

jakási.

mužík? pemítáte. Kam se ubírá v noci s podivným tím nákladem? Netažte se, jdte jen voln za ním, brzy

Kdo

ten

Stane na nejbližším nároží,

uvidíte.

žebíek Blízko

je

o

svítí

ze, pak

složí

ope

nejdíve

na dlažbu balík papír.

plynová lucerna

—

vidíte,

že

ty

pa-

píry jsou bílé, žluté, modré, zelené, ervené. Tro-

chu zadul

vítr,

odchlípl

první vrstvu papíru stou

již

potkal

—

nkolik cíp, rozechral

vidíte,

že to potištno. Ce-

neznámý njakou

policejní hlídku,

!

99

—

jednoho

—

mý

dva ponocné, pozdravil jako starý zná-

mu

páni

které povinnost

lidé,

i

zdravují se navzájem. selují

ponkud

se

Muž to

Krátí

si

L

e

p

kam

má

klidu,

Již

chápete,

i

mí

plochu, ix)kry-

veerem pozbyly

ve svém svitku,

rozmuje

vrazí plachty nejvtší, jak

plat-

které plakáty jsou dležitjší,

ví,

a

od-

okolo tch-

Po dlouholeté innosti

skupí menší.

a zkuše-

které patí

ránu", aby neušly pozornosti obecenstva. Všim-

,,na

nte

si

stálé,

urité místo.

na píklad, že divadelní cedule mívají své

Ohromné

„národních" slavností neztratí.

A

atd.

když okem

dává se do práce. Rozbalí pír,

a obve-

Pichází, aby prostor ten polepil znova. Ví,

haduje,

se

chvíli

stanul u polepeného nároží.

jest.

jaké plakáty

nosti

ulici

tak

vyhání, po-

ponurém noním

v tom

Ano, lepi. Poodstoupil a

to

tito

v noci na

tou plakáty, které verejším nosti.

po-

to

pustot.

v panující

kdo

muž

innosti. Všichni

podkovali. Vidíte, že

vdomý, muž njaké veejné

naež

se chopí

plakáty jiných

mže

pemil svitek,

podnik,

dát leckam,

ty

svoje „pole",

vyjme

deva, vynívajícího

kterýsi paz

plechové

vaniky na biše. Vytáhl ohromný šttec. Kape z nho jakási pihoustlá tekutina. Vypadá to jako

„getl",

servírují se,

jejž

vám na

bálech a na

hodin

o tvrté, o páté

není to getl,

Lepi maže

je

až

Sibinkách

Neklamte ídký.

škrob nesmírn

to

a maže,

na všecky strany,

ranní.

ídký škrob kape a stíká

je

chodník dole skropen.

100

jakoby okap petékal. Potom klade na mokré místo plakáty vždy v pli peložené což je

—

zvláštní

jeho,

velice

mákne, podmaže

úelný

cvik

—

hmat

a

pi-

místo na druhou pli, pehrne,

piplácne, pejede nyní šttkou také plakát na povrchu, aby lépe na to

ze

—

pilnul

cedule

vykonal, než byste napoítali do

obyejnou rejška

obratností pracuje dále

znenáhla vašim

ztrácí se

—

Vše

lpí.

S ne-

desíti.

program ve-

—

oím

nm

na

—

vyrstá program a repertoár zítka vlastn již dneška, nebo je po plnoci. Je-li plakát mnoho a nestaí-li šíe návštné plochy a nestaí-li už také ruce vychrtlého lepie, pistavuje si žebík a nalepuje druhé, tetí Práci tu koná sebe,

ano zdá

se,

,,

patro" plakát.

mlky, nevšímaje si nieho kol že neznamená ani vás, kterýž

jeho poínání sledujete. Ale ho,

tuší-li,

že je

za ním dlou-

stojíte-li

ním

vám innost jeho

novým,

obrátí se náhle a osloví vás:

„Kousek doutníka by nemli?"

íká dsledn bodrých Pražan li,

hned

a lepi

tak svoji

si

jako

doutníka,

této vrstvy.

a bafí

zapálí

matlavou noní

Rádi

množství

celé

mu

dáte, máte-

koen

s chutí,

Ale nemáte-li, tne

práci.

vás lepi za to zevlování:

„To lik

je

škoda, že nemaj'.

koupit doutníka do kafírny šel

Kdybych

asu, že bych tu moh' jen spát a nekoukal bych,

do

.

.

.

stát, !

eho

to

Nebo

mn

já

ml

bych

to-

set

si

leda že bych nic není

!" .

.

.

101

Dostali

—

jste

druhu nemají

A

dlá-li jim trému.'

mu.

nezazlíte

ale

rádi, kouká-li jim

nkdo

toho

J^idé ,,do

rukou",

kusá srdce a soucitu

máte-li

ubohým lepiem, ohlédnete se po nejbližší kavárn nebo výepu, jdete, koupíte tam doutníka

s

a podáte jej lepii.

doutník

dostane

a z

koupit,

—

kus

On

je

vdný;

dražší,

lepší,

že pravideln si

mže

sám

vdnosti vám ukáže mistrovský svj

jak se lepí obrovský plakát o

rených metrech aneb

z

nkolika tve-

nkolika kus.

Nemyslete, že práce jeho

Za

ví,

než

je

tak nejsnadnjší.

vtérek nepohne, nalepili byste to snad sami, ovšem za dobu ptinásobnou a zítra byste zajisté ulehli s dokonalým „houserem" od toho natahování, shýbání a roztahování tla. Ale pražský lepi musí vykonat práci svoji tiché

když

noci,

se

i

i

nocí boulivých,

za

hod, kdy

za dešt a vichru,

v nepo-

ani

vám nezdaí otevít nebo peložit íslo Pražského denníku. Prudký déš sráží

mu

archy kehkého, devnatého papíru

vichr

o

mu

n —

svj ty ní,

kát

se

je

ale

svitek

rve z ruky,

maká, chumlá,

vítzem vždy

na zemi, aby

nerozmetala

—

šttcem, mydlí za plakátem.

mu

je

lepi.

nároží

Vytapetoval

tam

vítr

Šlápne

na

svojí zbra-

a pleská tam

pla-

nároží jedno,

pro-

nkde

aby

hlédne pozorn, neodchlipuje-li se se

zemi,

pere se

vichice papírové plach-

mává neodolatelnou

ze

k

cíp,

nevedral a erstvou, nepischlou ceduli

pete posledn a štde povrch plakát do výše vztažených rukou, aby se o jich utrže-

neutrhl,

BodH

Pražané.

9

102

žádný noní tašká nepokusil, a rychle, neúnavn spchá s bah'kem svým k nároží jinému.

ní ani

V

lét

práce lepiova snesitelná,

je

píjemná,

píliš

ale

he

mnohem

a

nikdy

za nocí zim-

je

kdy teskutý mráz drtí jeho tlo, kdy mu prsty, stále škrobem mokré, tuhnou na roubíky, kdy mu ídký škrob na šttci na zdi mrzne, než tam plakát položí, nebo kdy mu vlhký sníh máí papíry na kaši. Pak lepii jinak trplivému splyne lecjaké zaklení se rt, ale pes to statn se pere s živly, kteréž se proti nmu spikly. Uvykl ních,

i

—

—

za léta

tmto nepohodám

zápasm

a

s nimi,

ni-

kdy se ho nezmocní beznadjnost, neopouští svoje stanovisko, neprchá, aniž by byl díve povinnost vykonal.

svoji

Jen se

nkdy

rozbublá, rozhádá.

Když do nho vítr nejzuivji zalehne a když ho metelice nejkousavji biuje, rozkikne se le-

pi na

své nepátele, jakoby

dává vtru

A

jako

se

vánici,

i

kapitán

vlnám soudkem i

mli rozum,

a

na-

mohl zakiknouti. zmítané lodi brání zuícím

jakoby

oleje,

jejž

lepi chvílemi v zápasu

je

na

s živly

n

vychrstne,

tak

namoí syt svj

šttec a chlejstne plnou silou dávku ídkého, mo-

drého Postihl

lepidla

vtru

i

vánici

vyjádil nezbednému živlu

—

pímo

„do

jsem ho kdysi, když takovým

nejvyšší

A pece

svj

tváe".

zpsobem

vztek a opovržení

opovržení.

vyskytne se asem, kdo

i

tomuto ubo-

103

hému nonímu

dtinské bezmyšlenkovosti

prosté,

Sel jsem

—

kdysi

pede mnou

plesu,

nyní do svých

—

lety

z žofínského

dv dvátka

v gázo-

gardedáma, maminka ve svém

Na

led-

ubohá

kráela

tžkým krokem, chv-

jejich,

Bylo ke tetí ráno.

plášti.

Spálené

vdnou

byla sychravá

,,labutk",

obma dvátky

nová noc. Mezi se

ovsem v na-

závidí.

dvátka, která jsem ješt ped minutami vidl v tanením reji. Choulila

patnácti

jíc

ped

capala

—

vých šatekách se

—

závidí

,,nestálci"

ulici,

Trinitár,

blíže

do

svoji práci lepi, zabalený

konal

ne-

jakési sbír-

ky hadr, ohánje se svojí šttkou.

Jedno

dvátek

z

práv nalepených,

mrsklo okem po plakátech

lesknoucích

mazánkou, a zahlédlo pi

se

škrobovou po-

svitu vzdálenjší lucerny

tanení zábava

tuný nápis: ,,Dnes elitní Konvikte."

v

,,

Koukej,

tanenice

k

."

A

vikte.

ný

.

sestice,

lovk —

dále cupaly elastické,

obrátila

rozjaená dosud

se

,,zejtra

zábava

je

ten

—

cedulá

jaká

jen

ví

šast-

vždy A

kde bude zábava..."

nožky jako strunky

že jen

on

Kon-

v

cupajíc dále dodávala: ,,To je

den naped,

o

a

Finy,"

kmitaly

—

nožky pevné,

pruhované, ervené

erné punošky nad hlazenými stevíky, pokud

cudn

vykasané

sukénky

a

závistivé

m hourání

plynové lucerny dovolovalo.

Práv jsem kráel mimo ale

cítil

lepie; nevidl jsem,

jsem, že „netopýr" po

tch

slovech spu-

lu4

stil

Šttku a že

obrátil za

se

dvátkem,

tak bož-

naivn promluvivším. Obával jsem se njakého neuctivého výbuchu jeho, stanul jsem jako ochranná ze mezi ním a kuátky v pruhovaných punoškách, a zapaloval jsem si doutník. Lepi kou-

sky

i

když se svtlé šateky bálenic

koukal, a teprv

kal,

ztrácely v dáli ve vlhké mlze, vzpamatoval se k od-

povdi. ,,Ty

bo u

— ty

tance!

já

žábo zelená," vrel podráždn, „ty žájsem rád, když se dostanu do zábavy

sloup

Poj

si

Dovrel a

On ovšem

(do postele)

—

mazal

lepí

na rohy po celý

—

klajstrovat

to

ta

život,

já

—

ti

ty

stojím o

tvé

žabako!"

dále.

divadla, koncerty a zábavy ale

kolika

sám

jich

užil,

spoítal by snad na prstech jedné ruky. Zná vše-

cky ty rozkoše pražského života jen ze svých pla-

kát

—

a kdo ví, te-li je. Ideálem jeho po vykonané práci je v lét sklenice piva, v zim sklenice aje nebo erné kávy. A na tu zaleze si

do njaké noní kavárniky, s prázdnou, vymazanou putynkou na biše. Ke Kaisrovi, do Stoleté", k „staré paní". A v tchto proslulých závodech jsem s ním astji pobesedoval ... k ránu

,,

tenái

s

nábeží.

(„švanda Dudák" 1886; rozšíeno 1892.)

koniny Rzné figurkami.

V

pražské vyznaují se

Praze vlastn nikde a nikam není daleko,

poád

Praha

tlivými ástmi,

z jedné tvrti

—

sedmé.

pešel do druhé a teba až do

pipoítáte-li

kovým bludištm potkáváme,

to,

vy,

pedmstí

její,

není

ta-

a babylonem. Stále se tu všichni

známe tom pesvdíte, poku-

promícháváme, prostupujeme,

se navzájem. Nejlépe se o se o

jaksi

aby naprosto mohl zapadnouti, kdo

by

I

mstem, aby hradby mezi jedno-

ješt není velikánským

svými vzdálenostmi tvoilo

síte-li

rznými

njaký sebe menší

—

skandálek. Zkuste

kdož bydlíte na nejzazším konci Smíchova,

a uchylte se s

njakým

pikantním dobrodružstvím

na nejzazší konec Královských Vinohrad nebo Karlina.

V

první

tvrthodin potká vás tam deset sto a nebudou to Uvidíte, že krok za krokem bu-

známých, v první hodin ani

smíchovští.

—

106

dete se potkávati s lidmi,

lovk,

co

ale

kdesi,

hovoili

jste spolu,

nese do cesty, když

si

jména neznáte,

jejichž

známý. Sedli

to

spolu kdysi

jste

vám

rarach piho nejmén žádáte, kdy a tu

jej

tma pede mnou, tma za mnou. dokonce již dnes je toho Vinohrady, že jste byl viplná Praha, Smíchov dn tam a tam, s dámikou tou a tou. A vstoupíte-li veer do obvyklé své hospody a teba

si

v duchu pejete

A

—

zítra

:

—

ne-li

i

—

Strahov

zas byla až na

lenost

kamarád

dnes chodil?

to

—

zahrne vás celá spo-

jedinou otázkou

A

s

:

,,

kým pak?" A

Kujóne, kdes ta

otázka zní

sama odpovídá; všichni vdí dobe, kde jste byl a s kým, a pece z tchto lidí nepotkal vás ani jediný. Ale již to bží Prahou tak,

že

již

—

se

již

jim

doneslo.

to

Taková

je

Praha posud a bude ješt dlouho

takovou.

se

Ale pes to rzné koniny pražské vyznaují rznými figurkami, které aspo zdánliv pohy-

bují se v

témž okruhu svém. Jiné jest obecenstvo mstském pod nádražím Fran-

ve „velikém" parku

tiška Josefa, jiné oživuje

jiné

na Mariánské hradby, jímají

lavice,

Vltavou,

mstu.

jiné

sad

malostranských a

konen

postaviky zau-

rozestavené na velikém

Nábeží nad

mezi šikmými akáty, které se odchylují

od chladné k

sady na Karlov námstí,

chodí do Chotkových

eky

a piklánjí se

korunami

svými

107

Jakmile první jarní slunko se ukáže,

ným krokem míí sem

rzných

z

již

vol-

ulic suché,

váž-

né postavy, vtšinou v erných, otelých odvech, na hlavách cylindry, které dávno vyšly z mody a dávno již nebyly žehleny, s holemi neb deštníky v kostnatých rukou, a tyto postavy zpytavými zraky

lávky

prelétají

pohodlnjší a

pi

nej-

je

nejistší.

Podívejte se na naté prsty

která z nich

zábradlí,

nkterou

noí do bezedného

z nich, kterak kloub-

šosu, vytahuje

modrý

nebo ervený šátek, oprašuje kousek lavice, a jak potom usedá na lávku zvolna, zvolouka, peopatrn, jakoby mla zadek z porcelánu. Nikoli

—

jen aby jí v kíži podezele nechruplo. Ovšem, tom vku musí na sebe lovk dávat pozor. Všecky šávy a mízy vysýchají, kosti jsou na dobro

v

zkostnatly, skoro

natrouchnivly

již

—

opatrnosti

nezbývá. usedl;

Již

a opradle,

ope

až

uvelebuje

najde

konen

se

tlo

z

—

vit — vyndá pomalu pouzdra okuláry, ote

tenký nos, suchý jako a

—

prkn

tvrdém

polohu,

svoji

nebo dosud

skla jsou

není jaru

z náprsní kapsy pouzdro, je

list

obezele, nasadí

je

na

kaštanový v podzimku,

mdlé zraky prohlédnou skly

Dobrá

na

pravou

na pevno, pikryje kolena šosy

kabátu, aby nenastydly

co

se

zkumn

kolkolem.

istá.

Optn tud

íslo

ale

snad

sahá ruka v záprsí a vynoí tam odnjakého asopisu. Snad je to dnešní,

také

verejší

nebo

pedverejší.

Jemu.

108

starému pánu,

svtem,

ím co

to

je

nezáleží'

mu

na tom, aby

déle trvá dnešek,

mže

lovk

zítra

pijít.

Nespchá

jedno.

tím

už zítek.

Vždy

lépe.

V tch

letech

tak se

již

žil

kdož

ví,

zadržoval by

hodiny, kdyby mohl.

Pomalu rozvírá papír, hledá, kde vera veer nebo ráno u snídan pestal, rozloží a najde ko-

nen,

a zase

trvá

chvileku,

než najde pravou

vzdálenost písma od oí, a pak te.

Pipadá vám

to

na pohled komicky,

pece

ale

na vaší tvái neusedne rouhavý úsmch, ústa vaše zadrží pohrdlivou poznámku.

Tato lidská zícenina to

muž prosedl

—

vratký,

život v kancelái. Sloužil plných celé plstoletí, a

jehož hlavou bylo

let,

svj snad

osud nepostavil ho na místo vypodízeným úadníkem, nad

stále

kanceláe,

mu

a psáti,

tyicet

ten-

Byl malým,

nikající.

chefa

neohebný

celou svoji minulost, celý

státi

psáti,

hmlo

pedstaveného,

velení

Od

veera neb sedti u ervotoivého stolu pana rady.

psáti.

nepetrhl; budiž

—

eknete

rána do

snad,

že se

psaním

byly okamžiky, kqly mohl pra-

kdy bylo mén ísel do roka, avšak pece bez oddechu psal. I dom nosil si náruí psaní vynášelo to nkolik desetník krom služného a ten život trval po tyicet, padesát let. Za ten as zmizel mu svt pod nohama. Znal dva body na zemkouli: podlahu své kanceláe a pocovati volnji,

— —

dlahu

svého bytu,

a konal

jen

onu

cestu,

spojovala tyto dva body. Vše ostatní uniklo

mu

jež

za

:

109

ta

na vyšší úadníky, jak vždy v lenoškách, když za-

Hledíval závistiv

léta.

pohodln

rozkládali se

ráno do úadu, jak roztahovali ped sebou všemožné noviny a etli, až vše. vyetli. Uinil z poátku sám nesmlý pokus, aby zvdl nco o jiných vítali

vcech na svt,

lidech a o jiných

a pinesl

kanceláe noviny. Než uinil tak jen dovatá poznámka

pán

radova,

aby kradl

státu

as",

za

to,

„že

si

do

jednou. Jenení

placen

dkladn úadníka. Od té

potlaila

podobné výstednosti našeho jenom psal a nkdy poslouchal, když páni „nad ním-' byli rozmaru neobyejn dobrého a

chvíle

vyprávli, co kde nového. Tyto noviny pipadaly

mu

vždy jako zvsti z jiného svta a neml jiného pání, než aby mohl jednou vše to vidti sám, aby ,,nco vdl ..." aneb aby aspo mohl ísti.

—

Dokal se toho. Pekal šastn svých tyicet

let

a usmál se

do vnit, když mu pan rada pi odchodu úadu podával blahosklonn ruku a žertovn"

kysele z

,,

pronášel

„No, let

oni

te budou

druhých tyicet

jeŠt

brát pensi, jak vypadaj'!"

Ano,

by

ji

bral

za kídla krásný ten

i

padesát

let

—

již

nechytí

mu dávno ulehonb za ním, co mu

život,

který

navždy unikl. K této po celý život bylo jen vidinou a tušením, jsou údy jeho již spuchely, zraky mdlé, v celém tle tl,

jako tíže olova.

Na chzi

nestaí

mu

plíce a no-

110

lázn

hy, na dívání oi, na jídlo a pití žaludek, na

—

nestaí výslužné nkolika stovek tení,

i

eeno,

te. Odebírá že

mu

z

list

zbývá

druhé ruky

lhostejno, ts-li noviny

—

—

mu

práv

jen

bylo

již

dneš-

doškrábe se s ním na nebo pedverejší nábeží, usedne na lávku a te. Byl uvyklý poslouchat po tyicet let, nyní mu nemá kdo co porouet, nyní te sám. Tu sedí, se rty pevn zaatými, kteréž otevírají se jen nkdy, aby opakovaly si njaké neznámé slovíko vzniklo jich ní

—

—

mnoho

tak

mu

se

za ten as, co vyšel ze studií.

zdává,

ho

že

ty

A

novinky nezajímají

jen tak,

ho zajímávaly díve, že jsou njak chabjší, svt nic neobyejného nedje. Ovšem,

jak

že se na

pán

starý

vše na

ml

není

si

svt,

jak

vdom, jak ped dvacíti,

pozbyl smyslu pro

hodí, že na

ped desíti A nkdy se

ba

pro všechno zájem živjší.

lety

pi-

okamžik usne. Pak probudí ho zvon-

ky nejbližšího vozu tramvaje, starý pán promne si

oi,

diví se,

že usnul, složí

list

a šourá se po-

malu dom, k obdu, co noha nohu mine. Tak vídáte ho denn za pkné' pohody na té ,,jeho" lávce na Nábeží, a ím 'dále do léta, tím patrnji jeho vyschlé tlo pookívá hejícím sluníkem. Ale dlouhý, šosatý svj kabát nesvlekne po celé léto, by bylo sebe parnji. Chatrné zdraví uinilo ho pro zbývající kousek života nedvivým neví tak docela ani tomu slunéku. Ostatn on tak horkem netrpí. Když se všady

—

jen

slévá,

když

z nás

mladších a statnjších

jen

111

—

tee

Z vní paprsk

staík náš nepotí opírá se

o

se,

horkem

nedusí.

se

slunce celou tíhou palivých

svých, ale uvnit toho starého tla jakoby projíždl lehký, tenký mrazík. Zvlášt jeho kostmi. Tak vídáte ho, že za nejparnjších dn ervencových a srpnových sotva svj piléhavý, na i

tlo jak pirostlý kabát rozeve, ale upíná se ihned dlouhými šosy pikrývá kolena, jakmile žár slu-

a

nený

trochu ochabne.

Jsou

okamžiky u starého

pána,

s

Nábeží. Rád hledí

an,

bo ností

miluje vidí

—

již

sice

nj

pohlíží

Hrad-

krásnou tu silhuetu jen

silhuetu,

kdy zatouží

na velebný zjev

spatit vtší kousek svta, než jak na

na

obzoru, ne-

nerozeznávaje

podrob-

okamžicích zavane celou

ale v jistých

je-

ho duší touha po šírém. Pak se uchystá doma jako na velikou, dlouhou výpravu. Ováže krk istým šátkem, vstrí do šosu erstvý kapesník, uvažuje, má-li se vydat s deštníkem nebo jen spolehnout na hl a konen vydává se na cestu. i

—

Mine svoji lávku na Nábeží s pohledem, jakoby ji odprošoval a udoboval, že ji dnes opouští, kráí zvolna podle eky, spoí dechem, kjdyž vystupuje ke Kamennému mostu kráí dále, dále, zvolna, ale trpliv. Za hodinu, za pldruhé ocituje se v Chotkových sadech, odtud míí na Mariánské hradby. Zde nevíí divoce nový ten život pražský, zde není závratného toho ruchu a kiku, zde mu volno. Sem vycházejí z Menšího

—

.

112

msta Pražského

staí pánové jako on,

pensisté,

vysloužilí dstojníci, staré matrony, stárnoucí panny.

Udá

mu nkdy, že potká cestou njakého asem bývalého kolegu z úa-

se

známého, dokonce

du, nyní také na pensi. Je to již

není tak ztopoený,

zastavuje

jako

pan rada, tiskne

mu svému podízenému,

teba pan býval.

rada, ale

Pátelsky se

pívtiv ruku

bývalé-

nebo oficiálu, ptá se po jeho zdraví, jeví úastenství. Ovsem, ped panem radou dávno již se netese svta kus, jako druhdy, nemá na koho hromovat je sám invalidou, je rád, když nalézá zde onde kus pívtivé tváe, vlídného slova. Dosloužil také, pro úad nic již neznamená. dosloužil kancelistovi

—

—

Našeho staíka pekvapuje, tší ta náhlá vlídlahodí mu, rád promluví s panem radou

—

nost,

mj

bože, jindy tak velký pán

A ným

když se ,,na

pustili,

shledanou",

otázka hraje

mu

.

.

když se rozlouili se slibkráí staík dále a jakási

zdaleka myšlenkami:

pro nemohlo

kousek takového pátelství, takové

býti

vlídnosti,

takového milého srozumní díve? dávno? odjakživa?

Vždy mli

stejn staí, Jak jinak

byli

mohl

se

skoro stejné školy, byli

skoro

oba muži, mli stejný rozum! celý život utváiti!

Jak vesele,

klidn mohl uplynouti.

A nkam

dol, do vyschlého toho

stova jakoby hrdlem skanula

teprve

te

našli se v

nitra pensi-

pehoká krpj,

bývalých dvou úadnících

že

—

.

.

.

113

lidé... Teprv te,

pj pelyku

.

nad hrobem!

kr-

Jaká

.

Došel na Mariánské hradby, pookál v stromovychází na okraj val, pokud

naež

adí,

hnátm schdná,

starým jeho

—

jinu dejvickou, ke skalám šáreckým,

mu

na

kopeku

kostelík sv.

cesta

je

dol

a shlíží

v kra-

kyne

z dáli

Matje.

Staroch zná tu krajinu, kdysi v mladších tech

také

—

tam chodíval

lovával se na Žežulce a na Floriance. vše!

Jací

vtrové

to

dech jeho jako z vína

Tu tam

vznáší tetí

.

to

vzduch istý jako kišál, je odpldne pozdního

papírový

výše

je

—

tpytí se nitky babího

do

se

Kde

zaváli!

Je krásné odpoledne,

léta.

le-

ba jako mladík zami-

léta

drak

—

—

v dáli

druhý

—

.

Pensista pohlíží jako

—

jiny

dkuje

vydal, že

v

vykonal, a je

ji

jednou na svt

zase

zamženým okem do

duchu Bohu, že

vden

podíval.

Je

kra-

se na tu cestu

sám sob, že se mu nevýslovn

volno, ale zase jakási chladivá, táhlá, vlnivá bolest

chvje celým jeho kterak se podzim i

nitrem. blíží;

Cítí,

kterak se léto louí,

doká-li se všeho

toho

pes rok?

A stará

proto vždy se sklonem

hru

léta

dme

se

jeho

tichou, ale vábivou, neodolatelnou tou-

hou do šírého Nadíval

se,

.

.

nadýchal se opojného vzduchu

—

po hodin zvolna se otáí a nastupuje cestu k domovu, pomalu pomalouku. Jde se mu tžko do

.

114

kopce, ale ješt

he

s

kopce.

Keovit

mu

nevypadla.

natými prsty hl, aby

svírá kloub-

Slunce sklání se za Petín, když pekroil práh

svého skrovného bytu. Chytil kus z toho.

uzíte

Chytil

jej

kus života

...

A

léta,

zítra

zase na lávce na Nábeží,

raduje se poledni

k

nehybn

se-

upen

zadívaného do novin. Jen chvílemi pozvedne se hlava a zraky zalétnou na západ na dícího,

krásnou, velebnou silhuetu Hradan, s tím vznešeným dómem Svatovítským uprosted. Pak nastane zima, lávky jsou opuštny, zasnženy, drobounkým ledem pokryty. A mine zima,

nastane nové jaro, ale starého pána nespatíte

na ,,jeho" lavice. Nepišel, a

mimo

již

vás nikdo snad

ho nepoheší. Jeho místo zaujme mladá, kypící kojná s nemluvntem, které se v té zim narodilo, nebo chva s ržolícím dckem, nebo ko-

nen

mladý, silný vojín,

ekající

há, tuhá, a

podzimek. na,

kdysi

pedcházel

Obma za

ji

na milou.

Zima byla dlounekonený, mlhavý, žravý

Starý pán nepijde nikdy

již.

podailo se udolati starého pá-

plískavého

dne únorového vydechl

posledn.

Doetl, dopolitisoval, domyslil

—

odnesli

do vné výslužby, kde se nete, nemluví, kde neporouí a neposlouchá, ale klidn spí .

.

jej

se

Noní

uzenká.

(.švanda Dudák-

Clen i

ádu živoich

pražský

cedulá.

1887.)

noních, Ale

k

kdežto

níž

náleží

lepi

cedul

tvorem naprosto mírumilovným a užiteným, lze noního uzenkáe poítati spíše k šelmám. Cteme

je

výborném na onen as „Vypsání živoichv" od

ve

hyen

(1849) o hltavosti

v

doupti na

svdí

Dra

,prouhované

A

ili

Josefa

Peírky

žíhané':

,,Aby

loudá

se v noci, strávivši, do mst a

své zadost uinila,

vesnic..." jít

a tehdy tak oblíbeném

celý den dále: „Ve dne se neopováží

lidi, ale že to v následující

noci inívá, o tom

píklad ..."

Nuže, také noní uzenká, aby hltavosti (í?) loudá se v noci, v doupti

zadost uinil,

celý den stráviv...

jenom na místo: do mst a vesnic do pražských ulic a máte ho, netvora noního, jako vyfotografovaného. A jisto jest, že se „ve dne neopováží jít

—

—

Položte

11()

na o

lidi,

ale že to v

—"

nociinívá...

kolik

tom chcete píklad?

Jako o pražském lepii plakát, tak ani o noním uzenkái není vyzkoumáno, jak tráví den. Nebo uzenkái, kteí za d n e chodí se svým zbožím do budovy zemského soudu v Celetné ulici, do hlavní celnice v Hyberácké ulici, do jiných úad a rozsáhlých závod, do nkterých velkých tiskáren,

do nákladnických

jak

se

a

ani jejich ostatní

dom

atd.

—

tito

uzenkái,

—

rodu a druhu života není posud do-

k jinému

náležejí

zdá,

zpsob

staten prozkoumán.

Noní

opouští doup svoje prau zen ká pozd u veer, o desáté neb jedenácté hoobyejn však, když lampái zhášejí první

videln din,

plameny plynové. Potichu, beze šustu usazuje ponejvíce

po domácku.

A

jako

který

lev,

„žije

v

nmž

výhradn provozuje

v horkých

znaný

okrs-

lov, tak také

uzen-

krajinách" a ovládá samojediný vždy lek,

se

na kižovatkách a zaizuje se tu zcela

ká

netrpí v rayonu svém jiného svého druhu, uzenkáe konkurenta. Pravideln pináší s sebou malou podnožku, aby nemusil dept pímo na studené dlažb. Neomylným píznakem jeho jsou

malá, plechová kamínka s kotlíkem, v

nmž

bublá

N-

tajemná, neuritá a neprozpytovaná tekutina.

kteí povrchní pozorovatelé domnívají

se,

že

to

voda. Ale mezi uenci

je

vc

ta

sporná.

Je-li

to

a odborníky

však voda,

pak

je

to

jist

voda

117

moská, nebo

pekeln

je

slaná,

V

si

lízl.

hndé, nahokle slané válcovité, nabubelé ped-

mastné,

husté,

této

pi n-

jak jsem

zkouškách seznal, když jsem

kolika

tekutin plavou krátké,

pvodu

a neuri-

tého obsahu vnitního, jimž dáno jméno

uzenky

mty,

jakási

dvojata nejasného

(pesn vdecky:

Jsou

viklata).

známých, anonymních uzenáii,

to

výrobky ne-

nemající

ani

to-

várního znaku, ani ochranné známky.

Tyto uzenky mají chodce,

vnadidlem pro noní

býti

žaludky

jejichž

dávno

strávily

veei

la

kteí po nemírném požitku piva dostali nový hlad

nebo aspo chu.

Že

hladu, pochopuji mi zcela jasno. z

se

noní uzenky

že by byly pro

;

požívají

chu,

není

Šelma noní uzenká, na pohled tvor prostý, mírný a nevšímavý, dobromyslný, nadán je ád-

nou porcí

lsti,

již

užívá,

nat potácejícího se

,,

aby vlákal do svých teptáka". Jako sumec

noního

dlouhými vousy, aby pivábil menší naíká krokodil lid-

hraje svými

ryby na dochapnutí, jako

ským hlasem, aby ubohého vandrovníka k sob pilákal a pak v pli pekousl, tak také uzenká dopouští se uskoku, nevím, zdali z pirozeného pu-

du nebo

A

z

nauení.

teme o lvu ve zmínném již „Vyživoichv" Peírkov: ,,Aby ji ale (zv) pone strašliv z doupte jejího vyloudil, váti, a když se mu zvíe piblíží, udlá strašlivý jako

psání

skok a zatne se Bodí

Pražané.

mu

silnými zuby a drápy

do tlO

:

.

118

—

la..."

Lizenká, strašliv

tak

anebo trochu

když zvtí to by ho sebral blížící

—

—

udlá onen hrozný skok na nohy chatrný, a drápy již

—

podobn poíná si obt. Neve -sice

se

—

policajt

také

bývá pravideln

ani se nezatne silnými

—

do tla zvíeti

zvíe

jakési to

rozsekáno v jeho uzenkách. Ale

je

blíží-li

nejiž

zuby dávno

se

ne-

krokem nešastník, kterýž se zapomnl pes plnoc v hospod, nadzvedne noní uzenká pokliku, z tajemného koth'ku vyrazí oblak bílé páry a noní temnotou ozve se nco jako úpní a zase lákání, nco, co vypadá jako úpnlivá pros-

jistým

ba a zase jako výhržka: „Tepléé

A

—

,,Friše

A

obt

aby svou

noní uzenká popvek

teplééé

!" .

.

.

pidává šelma svému provolání jakýsi

jistji zadávil,

k prvnímu

frišéé

slova ta

—

tepléé

— a

jsou

v bišééé

.

.

."

rozplývají se pak v podivné, dlou-

hé vrení, že až krev v tle stydne

.

.

Není známo, zdali noního, nevinného, nic netušícího chodce zbavuje smyslu a rozvahy ona horká, koenitá, perná, v nozdry zarážející a šimrající pára, i je-li zmámen omraujícím zvukem hlasu uzenkáova, ale bývá ztracen. Neodolatelný hlas

noní šelmy vábí ho blíže, nejistými kroky — ješt jako v zápase s neznámou silou — pistupuje s

ke

kotlíku,

námahou

nešastníkova otevrou se a

a ústa

blábolí:

„Tak tedy jeden

!" .

.

.

119

Uzenká ponoí zamíchá

chyn,

vyloví párek,

vku

a táže se,

uzenká

sedm

platí

citem

z

sladce

i

obyejn

jej

ku-

svedenému

lo-

dovede:

jen

hned hned

mosazného

záhadné

jíst?"

prodá

Jí-li,

jí.

k párku ješt za krejcar chleba

noní

žemle,

podává

jak

„Do papírku? Svedený

háek

v kotlík

dkladn obsahem

drátu,

host

v útrobách,

te

spolkne po

krejcar a jde s

tm

dále,

nebo

mu pl

vnadidlo, za-

podivným po-

s

palivostí v hrdle.

Ach, kdy-

moku, od nhož se ped nkolika okamžiky zvedl! To by chutnalo! A nalezne-li cestou otevenou hospodu nebo aspo výep, vrazí tam na tu sklenici, možno, že na dv. Zatím noní uzenká zachumelí se do by

tak

byla ješt sklenice

límce kabátu, pikryje stydnoucí kolena šosy a zá-

strou, vyhlíží

nad

horkou

poklikou a

tichem

noním

zaznívá dále

pidržuje ruce

nové obti.

A

chraplavé volání jeho: ,,Tepléé

—

tepléé!

Porou-

porouej'?"

ej',

Octl a jen

jsem se také nejednou v jeho tenatech

pezdravému žaludku jsem dkoval,

že jsem

zstal živ a zdráv. V prvním okamžiku zdálo se mi ovšem vždycky, že jsem si pochutnal. Ale ani uzenkáe neušetila píroda nepátel

škdník. Je vbec dostaten známo — (abychom mluvili obvyklou vtou a nikoho z tená neurazili domnnkou, že mu je nco neznámo!) —

a

je

známo, kterak píroda

moude

ži\^oichové a živokové navzájem

zaídila, že se

rzní

pronásledují,

:

120

a požírají,

potírají

nebo aspo znepokojují.

housenka úrodu, housenku

žere

,,sknnká"

následuje policajt,

do nekonena,

—

uzenkái teba

tak také

rzné

nkolikráte za noc hrozí

znepokojení a zboží

mnohdy znaná pohroma.

jeho

Jsou

uzenkáe

skotácky ,,ííí

Napodobují halo-li ,,

a

jsou

to

zvláštní

ádu flamendr, noních

A

nezbed.

tito,

jakmile spo-

hlas,

rozií

se

tichem

hihihi

pehívané

k

a zaslechnou jeho

noním

—

—

uzenkáovu

volání

noata, náležející kumpán, tašká zorují

kteí nikdy nepodlehnou

tvorové,

jistí

svdnému

na

zase

a tyto

noviny a novináe konfiskace

policajty

a tak dále

nebo „vjíká"

Jako

ptáka pro-

pták,

hihihihihihi!"

tak

iení koovo

zboží

a je to narážka

uzenkáovo v

kotlíku,

ncíta-

snad za živa drožku nebo rumaskou káru.

Lumpové,

darebáci,

flamendi!" soptí uzen-

ká, jinak bezbranný proti pesile svých nepátel. Však neutopíte-li se, jist umete na šibenici!"

ehot hem

zaznívá znova a ztrácí se teprv za ro-

uzenká praská na své podnožce vzteprázdna. Umlkne však, jakmile se blíží nový osamlý chodec, a hlasem <;;d nadávek osvženým, vyištným a zvunjším provolává zaky

se

ulice, a

a

nadává do

lákavé svoje:

„Tepléé

Nkdy

—

— —

tepléé

osud dopouští pohromu

dv

friše

frišééé!"

však také usne na chvíli a tu na

šelmy psovité, bez

vtší.

pán

Pihnaly

a bez

nj

se odkudsi

náhubk,

a

pi

121

msíku \o'

vného

vyvine se kus toho

pírod. Jak

v

„boje o

ži-

srdcelomné procitnutí

strašHvé,

pro uzenkáe!

Každý

pírodozpytec

-pisec

a

uvádí

místa,

v nichž nebezpení tvorové se zdržují a ohrožují

mimojdoucího, který

nic

iním také Noní uzenkái

netuší.

pokud zkušenost moje sahá! zují

se

u bývalé Oujezdské brány na

tak,

usa-

Smíchov,

na Pohoelci u Strahovské brány, u Staromstské

mostecké vže, na Staromstském námstí, u ŠHkova paláce ve Ferdinandov tíd, u Prašné brány,

Mstku

na Václavském námstí u

dikovy Žitné jich

ulice,

ulici,

ješt

jenom

na

a na

rohu Vo-

na poátku Vinohrad v prodloužené

blíže více,

akcisu.

ale

tchto

sám

Jsem jedl

místech.

pesvden,

Nemusím

že byly všude stejn výborné.

že

je

jsem 'noní uzenky podotýkati,

Figurky z kavárny. („švanda Dudák"

Tch

1886;

rozšíeno

1892.)

kavárních figurek jest ovšem velmi

mno-

by nám staily na nkoHk svazk, a mah' nestail by malovat. Ostatn všecky za malování nestojí, by mnohá z nich rozhodn mla býti ,,mal ována". A tu mám na mysli ho,

že

a

kavárnu jen jedinou, tu naši

—

a kolik je jich

v ostatní Praze a kolik v nich figurek stálých, hezr

kých

i

milých

ošklivých,

k líbání a jiných na jsou na

svt

—

i

odporných,

facky.

Nebo

nkterých

—

vte —

postavy a tváe, které jakoby k facko-

vání jen jen vybízely, jimž jakoby nic jiného patilo.

Znám

takové „visáže",

znám zejména

nejed-

z tená se s podobnou tváností v život setkal. Lituji nkdy, že již minuly asy, kdy mohl nkdo býti nadán vlastností, jako onen hrdina v báchorce, který uml rozdávati rány do dálky a neviditeln. Jen pl dne míti takovou moc. Bohužel, je to pání tak ne-

nu,

a myslím, že

i

mnohý

123

ono druhé všeobecn známé a asto projevované: aby mohl býti lovk na hodiny hromem.

splnitelné,

tak

pl

jako

mnou do naší

Vstupte se

nte

kavárny, poohléd-

trochu.

se

Mohli bychom zaíti hned u dveí s tím straštenáem, který nesedí na židli, ale na

livým

stohu novin, a když ho íšník o njaké žádá, oboí

nj pokaždé zuiv:

na

se

Kdo pak dnes

„Prasakra!

Vždy

žere!

A ped

já

noviny zas tak

ty

ješt všechno nepeet!"

íšník bojácn odtáhne, jako

již

desetkráte

tím.

Pravím, kou, ale

bychom

mohli

nechme

ji,

zaíti

nezaínejme

s

touto

figur-

s ní pranic, je to

hrubián, tento žralok novin.

Mohli bychom

si

také sednouti na chvilku za

te jen obrázky a upadá rozmar vždy horší a horší: žádný asopis na celém svt nemá kreslíe, který by mu vyhovoonoho

litografa,

který

v

val.

Tuhle postavu by on

semhle,

—

ten

tohoto panáka tamhle;

být obrácen na levo, tamhle ten strom

—

k? Vždy má

ný

stín

je

tvrtá, u všech

a ten

ert,

zas

by

mu

ml

dal

má

má

faleš-

jen ti nohy, kde

kde!

Proklatý reptal; a kdyby

—

voják

litograf

tenhle

ten

k pt

noh,

nebyl vhod.

Mohl bych

vás zavésti

dále,

kde sedí spolenost, jež se velice

k onomu stolu, skromn pojme-

!

124

Bohatýry ducha.

novala

Spolenost malá,

ale

vybraná Jeden

šastn

nich

z

Mužík

zajisté

hercem,

divadelním

byl

ale

svému klobounictví.

se nalezl a vrátil se ke

vkusu velmi vytíbeného

—

jeho ne-

nadchl a neunesl žádný dramatický umlec. Zkusil u nkolika spoleností, ale ani jediná nehonp-

to

se dstojným k nmu okolím. Ješt nejspíše by ,,vzal angažmá" v Národním divadle, kdyby ho pozvali ale po ertech by tam ty lidi pe-

sila

—

by

bral a vymustroval, než

všeho jest

vidíte,

vedle

nho

všechna rigorosa

že

Ze

nimi -mohl hrát.

s

nemu

lovk

rozumí!

Sám

pesvden.

o tom

Hned

že ten

který vypadl na to,

jurista,

na

svt

jsou

prazbytena,

duch a že by se vda nemla tak obmezovat. Pipravuje on se totiž k prvnímu pt let co už za tu dobu mohl vykonat

že se jimi vlastn ubíjí

—

užitenjšího.

jiného,

Vedle zovkách

,,

doktora" v Praze

je

—

takovýchto

který se zvláštní zálibou

novely ješt nevydal a na

on

theoretik,

je

Hledejte ret,

z

v

nm

nho

ale

hustý,

—

množství

doktor sedí

v uvo-

novelista,

pstuje hvzdáství. Své

hvzdárn

nikdy nebyl

—

jaký theoretik!

mrak dýmu

žlutavý

z ciga-

sedí náš theoretický novelista a vysílá

své vtipy,

známé

sice,

pešívané, obracené

a pištipkované, ale z jeho úst vždy psobivé, však

,,Bohatýi" dnes,

emu

nepojímají se smáli

vc

vera

tak

a

písn.

Smjí

ped týdnem

—

se

no-

velista

úspch umí

ten

si

pišlápnutím

Krom

na

pedálu

svých

dobe

pohledem

zvláštním

pointu

a

vynutit.

zachovaných, vyleželých a

pro všecky pípady a píležitosti vypstovaných musejních anekdot hlásá tento bohatýr ducha, že se

lovk má

pomalu

podobn

žíti

vybírav,

jako

pirozen

že

má

živoichové, skromn,

ne-

vraceti jiní

v prvotní stav,

—

a zaíná u sebe. Žije jako hromádka kostkového kavárního cukru na pl dne, sílí si cukrem kosti. Ku pomu pi tomto pirozeném" spsobu ži-

—

ptáek staí

mu

divu,

že

,,

vota vypadaly skoro všecky zuby. Je

ženichem v

theorii,

je

v theorii manželem,

otcem a hospodáem, a v obraznosti své vává rodinu, které nemá.

Krásnou

svých novel, které prý jsou v

tisku,

vycho-

o vydání

báji

vypravuje ostat-

ním bohatýrm ducha poátkem každé nové rární sezóny. Poítám-li

dobe,

tato

slavila

lite-

nesmr-

telná báj letos desítileté svoje jubileum. Titul

sbírku ,,V

má

dávno,

pkný, lákavý

propastech a v oblacích".

titul.

Tšíme

se

na

Pvodní. na knihu

dávno jako dti.

O

dále! Vizte jiného

židli

lena Bohatýrstva,

nohatého a nosatého zaáteníka v kriminálního

referenta.

Theoretik

Sedí celý den a týden v soudní o

darebácích

„psychologické

Bodej ne

psychologické.

žhá nebo

zlodj, co

si

Poví

žurnalistice

jiného

druhu.

budov

a píše pak

studie"

do novin.

mu

takový

myslil a myslí, co

zloinu svedlo a tak dále!

—

vrah,

ho ke

126

Jinak tento mladík pokroilého

myšlenkou,

strašlivou

domnnku

utkvlou

na

aspo

neb

sob

okolnost

nm

je

trýznn

utváí

na

kdysi ne-

nkoho

neb olou-

—

vypálil

a "náš

než se k tomu

zabil

referent

bedliv

konci

—

Jak by

si

dostane.

Jediná

—

pi tom mrzí: že pak jako obžanebude moci o sob napsati referátpochutnal! Jak neklamn pravdivým by

jej

lovaný

byl!

referát

O

vku

studuje myšlenkový pochod, jakým se pro-

pracovává,

ten

v

zloinc donutí ho

odolatelnou silou, aby také pil

se

píklad a ovzduší krimi-

že

:

nální a stálá blízkost

která

Zde sedí vychovatel mládeže, lovíek dobrácké tváe, jemuž by k úplné spokojenosti nechyblo pranic, kdyby ho netrápilo práv to tunní a záhada: pro tak židli

malý,

tlustý

tuní?

Je

ti

dále.

denn

jen šest hodin ve škole, pak sedí

hodiny v kavárn, ti hodiny u Tomáše nebo

doma sedí dv hodiny nad úlohami žák asu prospí. Kde se toho tuku nabée?

kde jinde, a ostatek Radili

mu

na koni.

má

na koni,

Na Oeler,

židli

o

by snad,

píliš šesté

nmž

mých

krátké

jezdil

vypravuje

Benk

temná povst, že

Nkteí

malé postavy,

trochu

nohy.

íkají dokonce, že je to Je

aby

chudák, ale neudrží se

sedává mezi „Bohatýry"

akademickým malíem. malí.

upímn,

asto pátelé Jezdil

má

jest

z jeho bližších zná-

velmi

talentovaný

krátce stižené, štti-

naté vlasy, hlavu kulatou jako meloun, mezi pichla-

výma oima

sedí nos jako

homolika,

ale

pod ním

127

výbojn

trí nkolik

ádek erných, na dva

metry vynikajících tvrdých chloupk

mili-

— jakási ped-

zvst knír.

njaké obrazy, vyváží je patrn ješt do Austrálie v Praze a v dalekém širošírém okolí dosud nikdo jich nespatil. Má neobyejné množství látek a umí dopodrobna vyprávti o jejich provedení. Naznauje celé skupiny Maluje-li

—

nkam

erstvé

postav na svých dílech, vyliuje efektní jejich po-

njaké svoje nové „dílo", tváe ostatních naslouchajících bohatýr a jako by již zítra chtl sthovat obraz do umlecké výstavy v Rudolfin nebo aspo do salonu Mikuláše Lehmanna, pronáší v umlecké pýše své: stoje,

a když

popsal

pelétá zrakoma

,,

sebevdom

Budete koukat, panstvo,

to

zas

vás jednou

chytne!"

Rozumí se, že každý takovýto obraz", vyrobený až dosud jen v obraznosti svého tvrce, má také svoje jméno. A když ,,Bohatýi" rozhovoí ,,

se

nkdy

a

dotknou

kdysi

umlecké innosti tohoto svého lena njaké podrobnosti, o které se sám zmínil, upe malí Celer úmysln hloubavý, o

se

jako zamyšlený pohled na své spoleníky a otáže se

s jistou ,,

Který z

a Jitku'

Má svých

nedbalostí:

mých obraz

to

myslíte?

,

Betislava

nebo ,Holoferna'?" dlouhou, nekonenou

domnlých dl,

a

adu

takových

názv

kdyby každý ten název

:

:

12S

pod obrazem

visel

hotovým, byla by

již

pkná

to

galerie.

Pt hodné

A pt

atelier"

nkde

atelier

Jsou

pro sebe

hledá

let

neúnavný výtvarník pí-

hledá tento

let

,,

—

stavitele,

ve

dvoe

chvíle,

kdy

nemže který

divinaci

však nalézti.

mu

takové

postavil.

výtvarník

,,Bohatýry" a v jakémsi rozilení, lecké

by

mezi

pichází v

um-

jakési

vyzrazuje na sebe, sotva že se na

svém kesle ulebedil „Hoši, zaal jsem vám zase pknou vc to vás chytne! Plachta dva metry vysoká, ti metry dlouhá to bude kousek! Všecko hotovo, roze!" staveno no do detailu vypracováno ,,Bohatýn" ovšem znají zpsob tohoto Celerová vypracování, ale náhodou pisedla k nim dnes njaká ,,kavka", ídký host v tomto kroužku, picházející v neuritých lhtách. A nezkušená

—

— —

.

.

.

kavka vyhrkne: ,,A

kde to máte? Kde to pracujete, miste?"

Nebo

tolik

aspo

,,

kavka"

ví,

že mistr Celer

ješt nedávno hledal tu svoji touženou dílnu.

Bohatýr umlec podívá se na nezasvcence pohledem znevažujícím, tém opovržlivým, a pak pozvednuv pravici, poklepává si tymi ztopoenými prsty na elo (a znamená to, že by je nejradji otloukl o hlavu hloupé, zelené kavky) a pronáší svým nejtunjším písmem

—

,,T je

uhle

všecko

se

hotovo

—

to

—

pracuje,

tuhle

Františku,

do poslední árky

." .

.

:

129

A

kavka František se stydí do duše za svoji

nechápavost.

Takový v

v

je

ten

kroužek

,,Bohatýr

ducha"

naší kavárn, tch ,,stálc" u onoho stolu širokém okn, do nhož každou chvíh hodí

pozdrav

nkdo

pohlížejí

tito

Nebo

z uhce.

etní známí a

chodí

jako na

ctitelé

svj

venku, na trotoáru,

,,Bohatýr", materiál,

bu

bu

jejž

na

nž

zpracují

mimicky na jevišti, literárn ve nebo konen na plátn nesmrtelným šttcem mistra Beka Celera.

kdysi

sbírce novel,

—

— ti stolky dále, sedávala — skutená „figurka", malý, drobný lovíek — býval dost outlý — slýchám v posledním ase, že nápadn tloustne. Pan — — — pan ale teba pan Šváb! Nejmenuje se to jméno vymyšlené — a ostatn a se Jdme

tam zas

tak,

o

dva

jiná figurka

je

jmenuje jak chce. Povídám, maliký, outlouký lovíek

to

byl,

maso všechno. Vzal také asem njaké ty noviny do ruky, ale k žralokm" kavárním .nenáležel. ítal víc ušima a oima, etl dobrák od

kosti a

,,

kolem sebe než noviny. A tak si to njak skládal do své kulaté, k pravému rameni

sp'š

ty

lidi

naklonné šprýmovné když

palice,

a ve volných chvílích,

obchodní starosti", objevil se pojednou tu v Besed, onde ve spolku, který se zmohl na pódium, a na tom pódiu byl vlastn doma pan Šváb. Hrál, deklamoval, rznou komedii se

sebe setásl

,,

provozoval, a posluchai

slzíce

smíchem

volávali

130

„Ach,

mrcha podšitá

týkám

tu

optn,

že

—

(Podo-

Šváb!"

tenhle

Šváb

jméno docela vy-

je

myšlené.)

Kavárna byla tedy jen jeho studovnou, místem, kde lidem a odkoukal

nco

odkoukával

—

ale

u piva koukal

také.

Náš Šváb (mj bože, jen aby nikdo nemyslil, opravdu njaký Šváb) vnoval se pvodn literatue, vyuil se knihkupectví. Z poátku prodával knihy a asotrvalo to asi patnáct let že je

—

—

pozdji

toho

pisy.

Ale

poád

málo, že to našemu hladovému obecenstvu

•nestaí,

bílým

zaídil

i

pišel

si

na

papírem,

k poznání,

obchod

njž

se

s

že je

papírem,

také

s

istým,

nco

dá ješt

napsat.

Ml

ovšem jednu velikou vadu,

možno piísti na vrub vážnosti psal na svj :

nkdy

i

njší

dob

bylo

tu

Sluší

pouhým amatérem. A

térem,

ale

jeho mladické neroz-

papír sám básn a písn, ovšem k jeho cti poznaza spisovatele nepokládal. Byl ama-

novely.

menati, že se

jen

nedivte se

mu

v ny-

sportu a amatérství všeho druhu.

velocipéd byl maliký, na veslaství

ponvadž neumí

plavat,

—

— bál

Na

se vody,

spolek filatelist ho

—

sám prodává známky a ví, za to stojí, ezba lupenkou ho netšila; na zatápní neteba díví vyezávat. Tak tedy se stal amatérem v literatue, ale nikdy neupadl v nebezpený slavomam, aby se hledal v Nauném slovníku. Tšilo nelákal

ho,

co

napsal,

jako

tší

žaku

vyšší

díví školy

131

památník, který v

proklamaci

,,

Aby

vyplní kamarádky.

jí

bezdvodném podezení, sám

nebyl

o tom vydal jednou

Zaslaném", jímž oznamoval, že

dobnými vcmi nemá

po-

s

spoleného.

nic

Tak ve své skromnosti a vzorné ochot milým spoleníkem a dobrým bavitelem svých

je

bližních.

Mrknte

Tam v

se

ta

onomu

lovk

hranatý

stranách

vypadá

k

stolku u kamen.

pi

kanapátku

dnech

jistých

všech

okem

nyní

plyšovém

na

stn

a rohatý,

skupina jeho

hnát

povaluje

na

kolohnát,

veliký,

že

když

sedí,

njaká kon-

jako

zkoušku v netvárný, neladný celek. Jeho nohy stále jsou rozházeny po zemi, jako stavební klády, shozené na kvap s vozu

strukce, slepená zatím na

a

nesrovnané,

kolem nho. se

neuhne

dv

visí

by

jej

s

hezkém krku

V asi

byl

širokém, zhotovil

musí

—

on tverhranném njaký truhlá,

neohebná ramena, konící v šineomalenými prsty. Jako drtidla vy-

Na

padají ty ruce.

které

Na

kdo lidé

dlouhá,

roké ruce

marn

heben

se

nikomu.

jako

trupu,

každému, musí vyhýbati

závadu

na

Jemu

sedí

bývají

vzdálí,

silném,

hlava

jako vytaženém,

sesávány do zadu. Sotva se všechny zase ku pedu,

sbíhají se

nich se nikdy neudrží cestika, také zápolí vlásenkáské želízko.

poddajny, jako

ne-

pokrytá tvrdými vlasy,

je

tlo kolohnátovo.

marn

s

nimi

Jsou tak ne-

neohebné, nepispsobivé celé

132

Podíváte se na chlapisko, ale hned odvracíte zraky.

Nevydržíte

tch

jedna z

o nichž jsem

elem

na poprvé

se

pohled.

ten

Je to

skoro odporných

protivných,

tváí,

na poátku. Pod nízkým

zmínil

hlubokých žlab hledí na vás vyzývav,

z

domýšliv dvé šedivých oí. Jsou na svt oi, které jako by svým pohledem nadávaly. Tento host u kamen je obdaen takovými zraky. Mezi drze,

oima

ohrnutý nos, jehož nozdry

sedí tupý, trochu

Oba

široko a vysoko se vzdouvají.

tm ústm

která celým

nic naplat, již

slvkem

:

si

dodává

všechno

—

zvláštní

rýha,

jest

zvláštní

musím pomoci vypjeným

zvláštní impertinence.

—

Toto chlapisko nemluví

slušn a

opo-

rty jsou

vržliv vychlípeny, uprosted svrchního

jako

pravideln huláká,

tiše;

okolí.

Neubráníte

jiní

—

lidé

bez ohledu na

musíte ho chvílemi

se,

poslouchati. ,,No,

Franto, copak není nic ke tení?"

Zahoukl

to

jak

Tím Frantou

na vorech.

je

íšník.

mu eský

Pinesl

nj

na stl. „Hovadství! Jdte

A

s

k ertu!"

tím

smýkl jím prudce se

jen jen zachytil, list

ped

denní asopis a položil

že

stolu,

íšník

jej

aby nepadl na zem. Pinesl

mu

jiné politické barvy.

„Co mi

Tžko

tu

blbost strkáte!

opakovat,

kam

s

Jdte tím

má

s

tím

." .

.

íšník

jít.

133

Tžkomyslný íšník pináší nové

íslo

praž-

ského obrázkového týdenníku,

„Na

mne

to

To

kašpare!

nechytíte,

pro

je

dti!"

Neúnavný íšník podává

za okamžik jiný tý-

denník obrázkový. „Béžte

utopit

se

tím

s

cancem

Nemáte

!

Kaviár?" ,,Tak

sypte

se

dva

nemáte

.

•.

na skálu,

slone!

Pro

pak

Kaviáry?"

nadávají

,,Páni

odpovdít

Franta

."

prosím

„Je v ruce,

na ten

osmluje

jeden,"

nevlídnému hostu,

se

je

,,že

to

svinstvo ..."

„Lepší než ty naše

aspo nco

A

s

!"

huláká chlapisko. „V tom

je!"

protivným ušklíbáním chápe se kolohnát

njakého vídeského „humoristického" asopisu, jsou krom Kaviáru patrn nejvhodnjším krmivem duševním pro takové božídary. Nkdy má spoleníka tento pívtivý muž a pak slyšíte zase jiný utšený hovor jeho. Nebo

jaké

náhle vynikne jeho hlas: „Víte,

nmecky.

to

Já

m nebude

si

je

mn

jdu do

docela jedno,

esky nebo

nmeckého kdy

chci a nikdo

honit do Národního.

Za svoje peníze

vlastenectví fuk!

V si

tomhle

je

mn

nedám od

ni-

koho porouet ." Zdá se, že ho chce pivést spoleník na jinou kolej; ekl mu nco polohlasn, ale marn. .

Bodí

Pražané.

.

H

.

134

,,

Prosím

chvástá

vás/'

kolohnát

dále

beze

,,já nekoukám, je-h ta zlatka eská nebo nmecká. Každá má sto krejcar. Já prodám Nmci jako Cechu a Nmci radš. Ten ode mne nekupuje žádné vlastenectví. A to špehování v tch našich novinách také musí pestat! To nás nejvíc tejrá. Já chci nejdív prodat! Chce-li nkdo,

všeho ostychu,

—

tak jsem

moje že

Cech, a

zásada

Nové hraná

šeptání spoleníkovo píliš kií, že

,,No

plnými

teprv

to

ústy.

budeme

Nmec. To

tak jsem

chce-li,

je.

."

.

,,Já

takhle

mže

ne!"

— snad

upozornní,

být slyšen.

mluví

karakter

dále

vím svoje a vím, co dlám. Až

jednat všichni,

M

pjdou

pak teprv

obchody a bude dobe. nepeplašíte!" Spoleník už mlí, aby nelil oleje do ohn.

A neumlený ných

,,

vítz

tím

chtl

na

mluvím

—

drzým, vyzývavým co

vše,

ekl,

z

onch nespoet-

rozhlíží se

po svém

pohledem, jako by

pitisknouti

pee:

,,Tak

já!"

Slyšíte

ho,

jsou opravdu na

s

jeden

agent obchodních"

okolí

facky.

—

Sedí

podobnou

ped i

díváte

svt

na

nj

a chápete,

že

tvánosti jako stvoené

na

se

vámi jedna z nich a potkáte se

jinde na své pouti.

—

mšanka.

Pražská

Paní-panovnice.

Duše domu, závodu... (Psáno pro knihové vydání Bodr.

jsem dlouho jeden

Vybíral nic

všechny

naplat:

ti,

z

Pr. 1892.)

tch tí názv

ale

jediný nestaí. Stjtež zde tedy

všechny

patí stejným právem. Po-

jí

hešujete snad oznaení ješt jednoho: duše ro-

dijiy? Pokejte! Nezapomnl jsem na neteba každé pražské rodin duše. zcela se obejde bez

Snad

jste

hoto nártku,

vzpomenete. rého z

jistých

se

snad

si

jste

modelem

v život s

nebo ve

spatili

obstárlou

zvláštní paní,

to-

na nj pi .tchto ádcích vstoupili kdysi do nkte-

pražských závod, kde

pultem

Mnohá

ní.

setkali

Snad

ale

to,

kleci,

ana

,,v

bu

bu

jste

stolici",

kupce

za

v kase

vítá,

jej

obsluhuje nebo peníze pijímá.

Rate prominouti: nemyslím nebo placenou k

skutenou paní

as

í

r

k u.

domu,

tuto

Mám závodu.

na

stolinou mysli

paní,

136

ekl

jsem:

bu

kupce pemrštn

vítá. Ale toto uví-

zdvoilé. Zná ona cenu svého „domu", své firmy, hlavn však zná cenu svou vlastní. Málokdy slyšíte od velmožky nikterak není

tání

porouíte?"

této:

,,Co

nese

kvám: „Co

znan

strun:

zdvoilá, pro-

mnohem a-

Ale

dobrého?" Jako picházeli pro výdlek.

stji ptává se zcela

byste v y

Je-li

pejete?"

si

si

Setkáte se sice v

krám

,,Co

chefem,

se

i

s princi-

pálem, se zakladatelem a

jedin protokolovaným majetníkem firmy, s pánem, ale po nkolika minutách seznáte neklamn, že pravým pánem a ve

1

i

t

A

e

1

e

m

v

prostorách

tch

jest

ona,

jeho

ped vzorem uritého druhu pražské mšanky, paní -panovnice, duše dpmu. A vane na vás nco tajemného, nco žena.

stojíte

velikého z

té

dležité,

sebevdomé

osoby.

Poznamenávám pedem, že tato pražská figurka poíná náležeti minulosti". Abych pravdu ekl, sám ji kreslím spíše po pamti živoucích vzorij víc a více ubývá. Moderní doba do tch nej,,

—

i

šosátjších patricijských pražských

„dom" aspo

kusem erstvého

vzduchu

zavanula.

a povinnosti

jiné,

nestaí

jsou

již

na

Požadavky proslulost

modernjší obchodování ono prosté handrkování pokud se týe zákazníka ono ždímání a smlouvání na a krev pokud se týe malého, drobného doda-

a solidnost -firmy a na celé to

—

—

—

vatele, který

vlastn svojí úmornou lopotnou prací

.

137

býval strjcem blahobytu firmy, která jeho dobré, skromné výrobky umla prodati. Také se tyto ádky netýkají všech krám a prodejných místností vbec, kde paniky manželm svým vrn a úinliv napomáhají, nesouce polovici bemene tžkého života, aneb na nichž po smrti piinlivého manžela leží celá tíha starostí o rodinu a o závod. Nebo to je kus té pravé, ale dosud neporozumné ženské emancipace". Ped tmito hrdinkami smekáme všichni, teba nebyly spolkly latinskou mluvnici a nenauily se odíkávat sáhodlouhého Homera. Byly to paniky jiné, vysoko povznesené nad ty drobné ženy rukaviká, klobouník, kožešník, klempí a j., roztroušené po malých tch

—

,,

krámcích

pražských,

obsluhující

zákazníky své od rána do veera,

horkem,

tesoucí se v

co

nejhorlivji

zmoené

zim mrazem

nad uhelníky kdesi za pultem oznobeneruce

nabhlými a lesklými jako skleniky Poátky vznešených tch panovnic .

obyejn

také

malé,

mladším generacím strannjší lety

ulici

ostatním

tém

zaídil

ped

v lét

a ohívající s

prsty

.

bývaly

okolím nevšímané,

neznámé. tyiceti,

V

kterési po-

ped

padesáti

piinlivý živnostníek neb obchodníek dílnu

nebo krámek, mnohdy obé zárove. Dosud byl Nkolik set tovaryšem, pomocníkem, píruímúspor vnuklo mu myšlenku, aby zaal na vlastní vrub. Dalších nkolik set pinesla mu nevsta. Také její pvod býval skromný; byla to nkdy

.

138

známost

z

mšana

pražského,

celý

nkdy

venkova,

život;

nkdy

to

Jenom

kuchaka, která z

byla

nejbližší

nový krámek, nová

dílna.

v novinách, ješt se nepsávalo

odborník zaídil

nemajetného

neúnavn po

n-

punochu tolar a dvacetník. okolí vdlo, že se tu tam

koHka služeb pinášela vyskytl

dcera

mozoh'cího se

práv-.

.

Nebylo reklam

:,,Chvaln známý Nebyl znám chvaln

."

nechvaln. Vázal knihy, vail mýdlo, zaal skrovný

obchod teba

s

norimberským zbožím, míchal pe-

etní vosk v kuchyni na plotn, v hlinných ka-

Takový byl poátek. Prvním úastenstvím paniky v závod

strolech.

že

vaila

patriarchální.

bylo,

Byly jiné doby, tak zvané

pro chasu.

Chasa bytovala pod jednou stechou.

dvrnjší,

s

mistrem,

A

nebyla chasa vybravá. Kyselá polévka z mléka,

vše

bylo

kmínová, chlebová, knedlík s

mákem, vdolky, buchty

tak trvanlivé,

oka,

jenom v nedli. Tak

maso nebo peené

jídalo

všady, kde se vý-

;

držet na

náhla penesla svoje panství

žárliv nkolik svých stovek, jako

tovaryši

a

omákou, škubánky

—

dlek poítal na groše. Chasu umla panika

a

rodinné.

veliké jak cihly a skoro

hrách se

s

jako

i

korde a zne-

na manžela. Stežila

pinesených vnem',

odmovala mu, co sml

uni

znenáhla

svému muži. Vysázela v sobotu nebo v nedli utratit, ješt radji ho však provázela. Kupovala mu epice nebo klobouky, vybírala mu na šaty, vyjednávala a smlouvala s krejím i

.

.

139

Zatím závod zkvétal, dík piinlivosti mistrov,

A

kupcov. které.

adu

za

Spolu

živjší.

ulice

mohl

let

penesen do panika, do

býti

rozhodovala

již

poala znenáhla vyjednávati

Již

manželovými, pokud

míst, a

byli v

s

dodavateli

slavila triumfy,

když na nich krejcar usmlouvala. Vyceovala od-

bratelm

krám

zboží v

a další triumfy

slavila,

když se kupci nepodailo usmluviti, co by v nejhorším pípad byla slevila. Již se zdržovala skoro

výhradn v krám, vaení penechala

služce,,

ku-

chace.

koupen první dm, kdesi na ten, v nmž byl závod, ale teba vystrkov. Pokládala to panika za nejlepší uložení

Za

další

adu

byl

let

bu

i

O

kapitálu.

dm

nemohou pijít. Je zem. Ovšem,

patí jim to do stedu v

nmž

obchodovali a hospodaili,

to kus

pdy,

byl-li to

dm,

mlo

to veliký

význam.

dm

Ten se

spoleným. Postarala

byl majetkem

panika, aby v knihách

gruntovních byla za-

psána jako polovinice. Však také nájemníci brzy pocítili

nové panství nad sebou.

Zatím se byl manžel postaral o píslušenství pražské,

Stonal

a

na

polovice.

ml dm,

jakmile

n

sám,

A komu

brzy, že jsou

více

ale

s ní

také

na

o mšanství.

n

stonala

bylo potom jednati,

mšany.

Znamenalo

jí

to

jeho

zvdl nco,

jako šlechtici erb.

Závad

rostl,

šíil

se

po celém

dom,

pibý-

140

mšanu

valo práce, zakázek,

již

zajištny

rzné

dodávky pro obec. Personál

množil

vzrstal,

sluhovali kupce,

se.

Již

nebyli

to

aby smejili za pultem a ob-

jen pouzí pomocníci,

pijímáni také pracovníci pro

již

innost urit vytenou. Nkterý kout krámu, do nhož padalo svtlo plkou okna, nebo nkterý postranní výklenek

okénkem na špinavý dvorek

s

zízen byl za „pisárnu". Pažením polodevným,

polosklenným oddlen njaký ten kout od ostatního krámu a tam do tsné, polotemné prostory, k úzkým stolekm a pultíkm usazeni byli vyšší zízenci závodu: pan a se

osbka,

tetí

mla

úetní, pan korespondent

které

se

dotazy, se vzkazy

sedli

sáhlejší,

v

té

a pan saldokontista.

druhého,

nen

psáti

která

obchodní

a listonoš stále byla

Prahou od jednoho konce na

lítala

druhý, se vzorky, pro vzorky, s

praktikant,

knih,

bhoun

dopisy, ale která jako

na nohou a

íkalo

do

uit vpisovati

—

—

atd.

atd-

pisárnice

Sedli tam

bu soumrn

ely

úty,

s

i

pan

bu

proti

s

dopisy,

závod roz-

Byl-li

pokladník

jeden vedle

sob, nebo ko-

v uzounké ulice, na stolikách se šroubem,

zády k

sob

obráceni, dotýkajíce se

hbety jeden

druhého. Svtlo denní zapadalo tam jen jako

ta-

jemný pozdrav z jiného, krásnjšího svta, úzkým pruhem osleplými okny, skrze husté, pevné míženi stále se musilo ,,dosvcova' lampou, v níž ervenal epkový olej, pozdji petrolejkou, se

—

konen

plynem.

Vypadala

ta

kobka

,,pisárna"

141

jako moderní muírna. Trápili se tam lidé po léta

pirozenou barvu oblieje, zmizel

a znenáhla ztráceli

rumnec, na jehož míst hndožlutá,

popelavá,

Za

picházeli o zrak.

se rozlila barva neuritá,

usýchaly

rty

—

nešastníci

chefv v prvém pate pokoj bylo naplnno pk-

to byt

se šíil, tvero, patero

ným, dkladným nábytkem, jehož dobrá polovika

nla

podlahy byly

pro parádu,

tu jen

postlány

—

šedým plátnem noha nezasvcence nesmla sem vkroit. Do nejlepšího pokoje, do salonu, picházel sám principál jen nkolikráte do roka. Netrpla paní domu, aby

potaženy

garnitury

koberci,

tam našlapalo.

se

Ale

pes

to,

že

krám

i

pisárna byly

naplnny

personálem, lidmi odborníky, vyuenci novjší doby,

pes

to

vše

nevzdávala se

paní-panovnice svého

prvního velitelského místa, a

trávila celé

dny dole

Do taj

perznou

obchodní

v

závod.

výroby, v

manipulaci, v rozsáhlé obchodní spojení nevnikla

nikdy, o útování nemla pontí, vdomí mnoodalo jí pvodní zdvoilost a pívtivost k odbratelm ale pece jí bylo všady plno. Ve své horlivosti a ženské všetenosti dovedla všude krásn pekážeti, rozkazovala páté pes deváté, v záptí odvolávajíc, co te požícího se bohatství a blahobytu

—

ruila,

a naizujíc

nco

nového.

—

kdybych ekl, že vždy jí, v^lmi asto mlo toto její neobmezené úaKivdil bych

ale

stenství

a

vládnutí

v

Vyžadovala pro sebe

krám pocty,

vliv

znemravující.

jaké se

principálm

142

mužm

nikdy

já

ale

Ty mne

neprokazují.

platíš

sice,

celým tlem a duší pracuji. Toto pa-

s

ti

nice nedostailo. Nebyly zídký zjevy, že zízenci závodní, picházejíce ráno do obchodu, líbali milostivé paní ruku od sluhy až do úetního. Povdl bych vám o pražském ,,velkodom", kde

—

se

na

nový pomocník,

vystihl

a nastávalo

podívat. A když veer V prvních pti minutách kdo tu vlastn pánem,

mžete

ješt dnes

to

odcházeli, inili tak zase.

lichocení,

otrocké

podlézání a nadbí-

odporné donášení a nasazování v závodech. Paní domu mla smysl pro všechny tyto vci, kterým byl principál nepístupen. Za takových hání, nastalo

okolností docházeli

mnohdy

niemové a

karakterové,

bídní

obliby paniny nejvtší

kdežto

lidé

pilní,

svdomití, ale nepodlízaví a slušní byli neoblíbeni,

mnohdy nenávidni.

Hnv

—

píiny

principálv

usmíí

— zavdá-li

k

nmu podízený

se za den, za dva. Nelibost pa-

nina vzrstala, živena jsouc vrozenou ženskou mar-

konený osud neoblíbeného aneb nenávidného pomocníka býval vždy stejný. Mus'l z domu. Kdo na sebe uvalil hnv panin, málokdy

nivostí, a

získal

znova

její

pízn.

Již

se

jí

píilo

a proti-

aby jeho jméno vyslovila. Mluvíc o nm, oznaovala ho jen vlastnostmi tlesnými. ,,Ten ryzatej ten hlavaté ten ernej

vilo,

ten

—

—

blikávej

—"

Za

respektem mluvila paní

to

s

íkávala o

j

—

nm.

rodin, hlavn o svých dtech.

domu

o své

143

tázala se služky, která již slena?" Vstal do krámu o peníze do trhu.

„Snídala

picházela jíž

vila

,,

mladý pán?" Pes tuto nžnost

a zdvoilost,

s

jakou mlu-

o svých potomcích, nebývalo vychování dtí

jejích

vždy vzorné. Výsledkem rodinného života

dom

kovýchto

pražská poupata

bývala

pražští synkové, se s mládí

svou

obírala.

a

na pedešlých

jak jsem je

stránkách vylíil. Paní-panovnice

ta-

nemla asu, aby

Prvními vychovatelkami

bývaly služky a kuchaky, pozdji nastoupily na jejich místa ženštiny lepšího

druhu,

nkdy

i

guver-

V

tchto rodinách býval jiný poádek než v domácnostech malých, skrovnjších. Málokdy sedala rodina k jídlu spolenému, snad jen o svátcích. Pravideln každý len rodiny snídal, obdval veeel v jinou dobu a na jiném míst. Aby nantky.

i

nepostrádal závod jejího dozoru, dávala

obd

si

paní nosit

sleny snídávaly se do krámu služkami v kuchyni, mladý pán ve své posteli, pan manžel v „pisárn" nebo v nkterém kout

snídaní

i

obchodu. S

;

obdem

bylo

podobn

a

u

veee

lenové rodiny nesešli se nikdy. Starý shltnuv, co mu bylo pipraveno pán spchal do „své" hospody nebo do Besedy, mladí pánové veeeli vbec po restauracích. Penz k tomu mli dost. Dávalf jim tatínek nco do kapsy, dámaminka a ta víc. Shlížela se maminka vala ve svých synech, mladých pánech, vidla vinich

mužští

—

—

i

docela jinou

—

budoucnost, jinou

,,

slávu".

Toužila,

144

aby mli se

jiné

celý

svt

postavení ve

nemusili tak špinit, život s ,,tou

aby

se

aby nemusili lidem za

pakáží",

každý krejcar komplimenty byla

bu V

v díln,

chasa

než tatínek, aby

nemusili zlobit po

Tou

,,

pakáží"

personál

v

krám.

sekat.

bu

vci rozcházela se paní-panovnice obyejn se svým manželem. Kdežto principál si pál, aby obchod zstal v rukou syn, nadjných ddic jména a firmy, toužila paní vidti mladé pány v njakých úadech, jako doktory, jako profesory, jako obršty a jenerály. Toto její pání málokdy se vyplnilo. Mén pokazila duše domu na dcerách. Netéto

starala se sice také

o vzorné vychování jejich, ale

dcery nezstávaly dlouho pod jejíma kídloma. Byly z velikého ,,domu",

O

další

jejich

jejich, byli-li s to,

slastmi

mly vno, asn

vychování

se vyvdávaly.

peovali pak

anebo sám

manželé

život se všemi

svými

a strastmi.

Pobožná byla také tato naše pražská mšanka. Nerozumjíc skoro nikdy své dob, nechápajíc rostoucí život spolenosti, jeho poteb a požadavk, šíící se styky obchodní, nedovedouc také oceniti správn piinlivost, podnikavost a prozíravost svého muže, neumla rozkvt svého domu a vzrst bohatství piísti jinému než požehnání nebes,

po

Nebývala tilá

cit

pípad

to však

zásluze

své

svaté

patronky.

vždycky pravá, hluboká, ušlech-

aušlechující nábožnost, v jaké klíívá pravý a soucit,

milosrdenství a úastenství

s

každvm

14;

bez rozdílu kabátu a epice. Bývalo to modláství a svíko vání v kostele, vypoítané na efekt veejný, rozplývání v okázalé kajicnosti. Ale do krámu vracela se tvrdá paní. bližním,

i

Rozdlovala

žebrákm po popelavými

když

Ale

si

ruku

schadlá ruka

prosícího

padesáti

padesáti svadlými,

padesátkrát

den

hlas

almužnu,

pátek

zaež

dala

rty

jiný

huhavý

a

každý

trojníku,

políbit.

stiskla

žebronil

kliku

almužnu,

a

houkla ze své kožešinové kazajky: ,,

Zavete dvee! Dáváme v pátek!"

A

nikdy

nedovedl manžel

drobným

svým

dodavatelem

její

hrdliti

jako ona.

se

se

Pinášel

zboží svoje cvoka, etízká, pastiká, pasí, klempí,

nm

zámeník, truhlá. Pracoval o celý týden^ denn ode tmy do tmy a pi blikavém svtle mnohdy do

noci.

tovil,

Pinášel v sobotu nebo- v pondlí, co zho-

nco penz

aby

teriálu

Bývala cena

vdl

smluvena, za

tucet

aby pak nového mamohl.

se díti

za takovéto dodávky malý emeslníek, co

dom

práci oceniti, neznaje

probdlé

noci,

jedl

s

cenu

asu

se

více,

zboží,

A neumje

pinese.

mnl

o nkolik desetník

Pi tom

—

nebo za kopu svého

trojník, co zas

i

dostal,

nakoupil a dále

již

má

díve dostat

spoítal na vlastní svoji

a nedoveda zútovati

šastným,

když dostal

než vydal za surovinu.

rodinou zemáky a chodil

ošumle

jako svtobžník.

asem

pepjal

své síly

a

zhotovil

o

tucet

14G

obyejn

než

více,

Ale v jeho šastný

dodával.

rozpoet zasáhla vždy tvrdou rukou milostpaní:

„Kam

vás

Koukejte, tamhle toho

Nikdo jiné

,,

—

nechce

to

asy,

tatíku

!

—

nevede

to

nejde

nám dám vám to Zde

—

zbylo

se

to válí!

•

.

?"

se? Nosíte

jste

Vemte

si,

nám

co

." .

.

v krvavém

posmchu

duše nebožákova chvla.

„No

To

a co chcete?

jaké

letování?

potm!"

„No,

slevíte-li

tam na neste

pánbh

kde vám

to,

Ale

!

ne, to víte

!

jen

hrdlila

chuas konen

pt nebo cházel,

Po

1

celé

k vli vašim

mu

~

chách o padesát, šedesát

,,dm"

kvétal, šíil se,

solidní

pibýval

pak

—

.

dostal a od-

A

to

po celých Ce-

o sto procent dráže,

rostl,

dm

." .

zpitomlý

nabízeno,

samých krejcarech když milostpamamince ruku políbil. se

to

Praze

dtem

deset zlatých v

vy hrdlené zboží rozesílalo pražský

hote

Požehnej vám to

víc.

co

To

Nechcete-H, od-

smlouvala

pijal,

—

šesták

prodal

dlám

—

n-

politura?

je

nemžu-

daj'

abyste

Jen že to

Hrdlila,

To

na tuctu

Nutit vás

pult.

si

mizérii

koukejte, je tohle

práce?

to

Je

dlal

pi takové

víte,

A

nedostanete jako jindy!

jste

.

za poloviku

Pi takových nabídkách se

jako chodívalo. Jsou

to,

Kolik toho nesete

Deset tuct? Tatíku, zbláznil

jindy pt.

harampátí!

tolik

fra ješt od pedešle.

visí

vzmáhal

kdomu,

se,

roz-

a ten žebrák

emeslník pojídal dále svoje brambory.

147

Toto

hrdlení,

smlouvání

toto

na krev, toto

nekesanské dení bylo asto jediným obchodním umním této pražské mšanky, panípanovnice, duše domu, závodu. Nebo vydaí-li se žena, tato schránka a nádoba citu, vydaí se

bezcitné,

.

znamenit.

A

když umela, stávalo v posmrtných zprá-

vách o ní:

„Rozžehnala

se

.

.

.

vzorná

žena,

matka

a

hospodyn, útoišt chudých a trpících, která mla soucit s každým nešastníkem etná rodina, kteréž všechnu svoji péi vnovala, oplakává use.

dav

.

.

nezapomenutelnou, šlechetnou

paní

." .

Cituplná zesnulá však zanechala krom

.

zna-

jmní také hromadu šperk a skvost, a ponvadž se plaící pozstalí nemohou shodnouti, jak se o koist podlit, volá se do domu smutku zlatník, který musí drahocenné vci svdomit odhadnouti a rozdlit na hromádky, aby z ddic, hlubokým žalem sklíených, nebyl nikdo o ptku ného

zkrácen

...

starý švejda Václav. (švanda Dudák

Cítím ži,

a jehož

neklamn,

vzpomínku mu-

že jsem dlužen

kterýž náleží k pátelství

1887.)

mým

velice

nejstarším

vážím.

si

pátelm

Poznal jsem

ho jako malý chlapec, pi prvním setkání jsem k nmu neskonalou úctu a zachoval

mu

ji

až do dneška,

Starý

mj

nebo

Václav

píznivec není

sice

jí

pocítil

jsem

zasluhuje.

žádným umlcem,

není také spisovatelem, ale innost skoro celého jeho

vnována

života

jest literatue,

švejda Václav v úzkém

s ní

ode tyiceti let jest Tehdáž vstoupil

spojení.

do jedné z prvních nyní tiskáren pražských, byl spolupracovníkem starého majitele, byl pozdji pevzat s ostatním náadím novým majitelem závodu a myslím, že na dosavadním míst svém zeme. Nebyl a není faktorem tiskárny,

vrným

i

njakého podniku, pispvatelem jakéhokoli asopisu. Jeho místo jest za dvoukolovým vozíkem anebo pod tžani korektorem, ani redaktorem

ba

ani

!

149

kým uzlem

hrubého zeleného

z

Na

plátna.

vozíku

v uzlu složeny bývají nejnovjší zjevy literární

i

a Václav je

rozváží a roznáší po Praze, do rozliných sklad knihkupeckých a komisionáských,

odkud

do

putují dále

moravského.

krabství

eského a mar-

království

Jedním

Václav

slovem,

je

zasloužilým sluhou tiskárny. Pamatuji-li

se

má

dobe,

krom

Václav

—

hoto jména svého ješt jedno, rodové že

ížek

sluje

nikdo nedoptal.

—

avšak

On

je

na

nho

a nazýván jen

svým

takto

znám

by

se

—

kestným jménem, jako vladaové úpln; a ekne-li se: Byl tu Václav ví

všecky spisovatele,

a oni

kartáové otisky spis

jeho.

znají

mu

staí

z tiskárny

Zná

který Václav a z které tiskárny.

se,

to-

tuším,

—

tém

Pináší jim

ke korektue, odnáší

jejich

nebo pozejtí zase dom, pozdji dodává spisovatelm revise, ješt pozdji pináší „vývsné je

zítra

archy", totiž archy spisu naisto

konen

po druhém, a

neb

novelisty

níka,

dodává

mu od

již

u

vdeckého

a

sešitý výtisk

v isté obálce, díla páchnoucího ješt erní

díla

návštv

ti-

rozkládá

na tvái Václavov jakýsi slavnostní výraz.

„Už jsme pi tchto zní

spisovatele

„pana faktora" hotový,

skaskou, a pi takovéto poslední se

vytištné, jeden

jednoho dne zaklepe u bás-

Ví Bodí

—

a

pece slavn,

ale jaký

Václav,

Pražané.

vašnosti,"

íká Václav

píležitostech spisovatelm, a tato

dvrn

šepten^

to dokonili,

co

má draz toto

jeho

je

a

vta

pronášena skoro

význam

poselství

znamená. 1^

150

Pináší hotovou knihu a

zítra

nebo pozejtí bude

honorá od nakladatele — nebyl-li vybrán anebo dokonce pebrán již díve. Václav ví, následovati

že v takovýchto okamžicích bývá srdce spisovatelské

mkké od

on doufá v tuto mkkost, on

jak máslo, a

nco oekává

ní

obyejn

a

vzdává knihu, pomeškává v

se nezklame.

komnat

autorov upokojení

pase se na

plodu jeho,

a

nebo novelista

když myslí,

z istého

vzezení

šastný básník

že se

pokochal,

dosti

Ode-

spisovatelov,

otáže se potichu,

jako by nechtl rušiti posvátnost chvíle:

„Prosím,

Ví

sice

ale o to

V

mu

mám nco

vyídit?"

dobe, že není teba vyízení žádného, také nebží a šastný autor rozumí.

—

den, kdy pijímá hotovou knihu z ruky tiskár-

Ponvadž však nebo má také jedno — — odmní ho autor jinak,

ního posla, rozdlil by srdce své.

Václav o srdce o

emž

nestojí,

snad ani neví

zpropitným, diškrecí. lidskou

by

si

nemá eština

ho

pro tuto uznalost

že

ušlechtilejšího

Pijímá

zasloužil.

mnu — obyejn s

Lituji,

tedy

desetník,

vštvuje

s

jeho,

píin.

si

Václav

—

a

pk-

Nejradostnji na-

dotištnými spisy spisovatele zaáteníky,

nejradji dodává vatel,

této

Václav

dvoudesetník

pívtivým zamruením odchází. Za dlouhou adu let nastádal

ných zkušeností v

slova,

královskou od-

první

knihu.

Ví

on, že spiso-

prvorozen duševní práce bývá erstvou erní tiskaskou opojen více

v jehož rukou

než omamující

vní

leží

žaponské

lilie,

a v takovém

151

okamžika že se sám

ml

necítí,

veei, vtom

okamžiku zapomíná na poteby tlesné

vrného

sahá do kapsy a udluje Václavovi

—

odmnu"

stalo se také, že

odmuje

a

Rozechvn

co nejskvleji.

posla tiskárny

By

že se nepamatuje.

v kapse poslední groš na dnešní

,,

královskou

Václav dostal

celou

i

Takovýto autor stává se v oích Václavo-

zlatku.

vých velikánem

—a

je

v knize cokoli,

je zajisté

výtená.

I

má

mínní

Jiné

Václav

boha-

duševních

o

k nimž nepichází poprvé a ne také sám.

týrech,

konen

spisovatel otuží se

návštvy

Václavovy

proti jistým

všedními

se

stávají

dojmm, a

za-

sloužily posel

pociuje co nejbolestnji tyto rozdíly.

Dostává vždy

mén

Jinak

má

néh^

se týe.

i

a

mén — nkdy

dokonce

nic.

svou stupnici, pokud prosaického zpropit-

mén

Nejštdejšími bývají k nmu básníci, štdrými novelisté, hodn upjatými romano-

pisci,

ale

—

vždy zklamán spiso-

býval

nejtrapnji

náramní potái a pamti jenom nkolik špindírové a Václav má v

vdeckými

vateli

jsou

ti

skvlých výjimek.

Co

obsahují knihy,

kteréž

Václav jakživ

vozíku rozvezl a v uzlu roznesl, nestaral.

o

to

se

na

nikdy

Nemíval nikdy asu ke tení, byl rád, zmoené tlo do vzdáleného bytu svého

když dotáhl

a když ulehl:

zbyla-li

posedl radji pi píjeje

staila

darované šestáky,

práv

tak,

mu

sklenici

aby

však njaká chvilka, ve výepu,

pro-

pravidelná jeho

mzda

piva

nebo

uhájil živobytí.

:

152

Kdykoli kniha odvádl

knihy do skladu

sešité

závodu, pohlížel Václav pipitomle na ty hromady

svazk bouzel

pak prohodil,

a

by

jako

ze

se

sna pro-

:

„To

knih,

je

to

je

knih!

Kam

pak se

to

všecko dá!"

„Nu knihkupcm

I"

odpovdl mu teba

kdosi,

kdo neznal ješt jeho názory. co

,,A

„Nu

A

s

ti

tím

budou dlat?"

prodávat!"

tu

se

podíval se na

zkivenými

Václav

vždycky

toho

Az

usmál,

a odpovídal

rty

„Prodávat! MuseH by a mají

pohrdliv

mluvího pes rameno

poád

pec nkdy vyprodat —

plné regály, nic jim neubývá!"

toho -O svého názoru nevyvlekl se za celých

tyicet let a je pesvden, že má pravdu. Když po novém roce nastává knihkupecká ,,remittura" ili vracení neprodaných knih nakladatelm a vydavatelm, když sluhové knihkupetí vozí a nosí do knihoskladu tiskárny balík za balíkem, tu se Václav dívá

vdom

vítzn kolem do

kola a pronáší sebe-

:

„Vždy íkám,

že se

to

rozváží

nadarmo!"

A jindy, když mu nastane okamžik oddechu, když se vyhne pozornosti faktora knihtiskárny, který

nkam

nemže za

lis,

nikoho vidt zahálet, a když zaleze sleduje modrými, vodnatými zraky

nekonené otáení

válce rychlolisu,

poítá bezdky

153

potištné archy,

které

Ah il,

—

zapomnl na by

Václavovy. Bylo mi, jako

nmž

malé postavy, a

nižší

jako

tak pokro-

již

vylíení osoby

každý

Mj

mluvím.

mumlá

a

ho potiskne!"

tolik se

ano, nyní, když jsem

pozoruji, že jsem

lovka, o

odhazuje,

stroj

do sebe: „Škoda toho papíru

musil

Václav

znáti

mužík

je

pihrbený, jedno jeho rameno všichni

chodí šourem, vyšším

ramenem ku pedu. Zubo-

žená postava jeho vypadá jako vybrakovaná,

by

ji

Stvoitel

byl

lichých

úd. Malá

tavými,

neesanými

na vyboulené elo.

z rozliných

zhotovil

které

vlasy,

Tvá

jeho

je

se

rozlézají

hndožlutá,

až lícní

pod krátkým, špiatým nosem

žluté kníry, ústa jsou

ponkud

zkivena. Je to

nohy sotva od zem, jako by nosily tžké olo-

skoro kus tatarského typu. že se zvedají

jako

zbylých,

hlava je pokryta ídkými, žlu-

kosti vystupují oste, visí

je

tlesné

takové stavby

lidé

Šouravé

vné

boty.

živení.

Avšak srdce tohoto nepatrného mužíka je mysl nezkažená, poctivost neocenitelná. Hro-

zlaté,

To

je

následek

staroby

a

špatného

mady nepoítaných diamant mohl by mu

sviti,

—

do neváženého zlata mohl by ho posaditi Václav pes nuzné svoje bytí nezpronevil by padrtky a nedal by se svésti k nepoctivému skutku. Ale o této své vzácné vlastnosti

domí

a

nemá Václav v-

pokládá se za nejbídnjšího tvora pod

sluncem.

ím

se Václav odívá, nebylo nikdy šito na jeho

154

Od

tlo.

klobouk nosí

bot až po

nj

krejí na

darované vci,

nikdy nepoložil míry. Ale co dostane,

spokojen po jiných a vždy

trhá

mu podaí

se

darované veteše dvojí oblek: jeden pro

z

sestaviti

všední dny, druhý na nedli.

Re

Václavova

huhavá, což

je

a

sledkem bezzubých dásní,

snad ná-

je

huhal

myslím, že

již

dokud zuby ml. Rád pije, ale nesnese mnoho, nebo žaludek jeho nemívá dosti hmotného, tuného základu. Je náruživým kuákem a kouí

díve,

i

vše, co

ovšem

Toho nalezeného

dostane a co najde.

mj

Tak vypadá hrdina mj, luji

a z jehož lásky se tším.

nkolik

er

jest

více.

let

v

závod,

pítel,

jejž mi-

jsem

Strávil

s

ním

jsme za mnohých ve-

sedali

pospolu a znova a znova jsme uzavírali pá-

telství,

zajisté,

pi piv dobrém špatném. zvuji tmito ádky.

I

i

odpustí mi

že ho

(Pipsáno pro knih. vydání Bodr.

Psal

ádky

jsem pedcházející

dovi Václavu

ped

pti

Pr. 1892.)

lety.

o starém švej-

Tehdy

žil

ješt svj

bezradostný život a šoural se po Praze šáravým,

šeplavým krokem,

chtl

zlomit

v

všecek rozviklaný,

kolenách,

pravým

jako

by

ramenem

se

ku

pedu, jako vždy. Chodil tak Václav „na štorc", íkáme, a ne ,,na válec". Zná-li z vás kdo

jak

155

kupeckou hantýrku, porozumí a snadno si ho pedMožno, že bez ní. A díve ješt, než jsem se k tomu dostal,

staví.

abych

i

mu

pedložil íslo „Švandy dudáka", v

chab

jsem nakreslil

jeho

nmž

potkal

kontrfekt,

švejda Václav a zastavil:

„Mco pak dali'm

mpane Herrmann,

to,

pej

že

mne

m

do novin!"

Onikal ze starého zvyku, ale jen lidem, k nimž

ml i

zvláštní úctu a

dvru. Ke

mn

ji

ml. Jinak zpsob

vykal a íkal ,,Vašnosti", ale to byl jeho

obadný.

nejsiavnostnjší,

A

„m" pokouším se naznaiti jeho milé huhání. Nkdy huhal Václav na poátku slova,

nkdy

tím

na konci.

Již

mu

nkdo

byl

„Hnváte

se

„Mo —

ekl, že

je

„sepsán".

na mne, Václave?" mdostanu ale

nehnvám,

za

to

mnco?" Rozdlil jsem se tak, že

jemu jsem

dal

ním o honorá. Rozdlil mrzký kov a sob ponechal

s

„slávu".

mn

ješt mnco psát?" „A'm budou o Všiml si byste, že láneek byl oznaen ímskou jednikou, že tedy má nco následovati.

Odpovdl vbec hnvat. souhlasu a hlavou

s

jsem,

Václav

že

hodlám,

kývl

jistým lišáctvím

patrn myšlenka na

honorái.

nebude-li

na

hlavou

na tvái. Bleskla další ,

se

znamení

mu

úastenství na .

156

—

Rozešli jsme se a

Pišel jsem

jsme se nevidli.

již

as do ekl mi:

pak za njaký nedlouhý

mne

tiskárny, a kdosi, kterýž

první potkal,

„Tak vera jsme pochovali Václava

." .

.

Vera! Tedy ped temi dny vypustil dobrou, ubohou duši svoji. Hoká bolest sevela mi srdce. Zapadl malý, nepatrný lovíek ale skutený pítel. lovk jejž jsem poznal pi prvním svém

—

vstupu do Prahy, kterýž mi kdysi prokázal službu samaritánskou,

hrou osudu skoro po celých dvacet

nhož

vedle strávil,

i.

vati

o starém

sklo,

sluhou,

.

let

se stýkal,

let

v jednom

závod

mým dvrníkem i

—

ho nedoprovodil ke hrobu,

já

jsem jeho skon

do v

nm

nkolik

mým pochovali. A

Zstalo

o

i

který byl

vera ho netušil

jsem

znanou

nímž jsem pak podivnou

s

.

pak pi ímské jednice

ve

Švan-

Pokusil jsem se sice nkolikráte pokraošvejdovi

Václavu,

zamyslil, byl papír tvrdý,

a péro mi selhávalo.

ale

jak

jsem se

nepoddajný jako

Nemohl jsem

psáti dále.

as otupuje vše. Minulo nkolik let, ponkdy na jeho podobiznu a uznávám, že

Ale hlížím

smrt vykonala na

nm

skutek milosrdenství. Zemel,

než zchroml a ochroml docela, byl vykoupen. „Jen

pod zem, jen pod zem V bylo jeho poekadlem ode kdy jsem ho poznal. A cítil jsem, že chvílemi bylo toto obvyklé jeho pání nejpravdivjším, nejvroucnjším výrazem jeho politováníhodné bytosti. Je pod ní a spí již kolikátý rok ten tžký,

chvíle,

mrtvý, studený spánek beze

sn,

setlelo

to

jeho

157

dobré, vychudlé tlo, rozpadává se jeho slabá, ne-

soumrná,

Ubohý

za

jako

hnát

lichých

z

starý švejda Václav

.

.

.

složená

kostra.

!

Uplynulo skoro tvrtstoletí ode dne, kdy jsem veera z malého venkovského

listopadového

msta

abych vstoupil do uení.

pijel do Prahy,

Škola mi nelahodila, osud kupectví

s

Jak mi bylo

mne

povdl

byl rozhodnut.

pi prvém vstupu do Prahy,

padalo veliké msto,

zastavil

mj

Na

klukem!

jsem na jiném

mnou

se se

hrozíc

míst.

bratr,

mne

jak na

zalehnouti,

Ješt toho veera mne na nádraží

který

oekával, v knihkupectví strýcov, aby požádal sluhu

závodu strýcova, by

zejtra

mj

ráno pivezl z nádraží

Tím starý švejda Václav. Zdál se mi prastarým lovkem; mládí nemá mítka

obsahující první

kufr,

skrovný majetek.

sluhou byl tehdy

pro

již

léta

—

pes tyicet život

vrýval

kostnatou

,,

staec" Václav byl snad

let.

mu

nco

málo

Ale ovšem tžká práce a nuzácký léta

dvojnásobn ve

vychrtlou,

tván

Prozatím

ubytoval

jsem se

u

bratra,

kam

Václav hned druhý den dovezl truhlu moji z nádraží. Chvíle, které

bylo teba, aby

složil

bemeno

do kteréhosi kouta svtnice je uložil, použil starý švejda ku pátelskému výslechu, prvnímu to „interviewu", jemuž jsem byl podroben. Vyptal se

své a

158

na moje stáí, jak dlouho jsem nás je doma, kde. se za to

bude

budu

platit, atd.

A

jel

do Prahy,

me moji slabou,

krevnou postavu, prohodil

kolik

uit, jak dlouho, co se

man,

že

chudo-

mne

„vozík

sesílí".

Zachvl

jsem

slyšel a tušil, co

se

tehdáž

trochu.

Již

jsem

mi nastává. Veliké, neznámé msto,

bludišt spletitých

ulic

a uliek, nikde známé tváe

—

a vším tím budeš po léta vláet vozík od rána do

veera

.

.

.

Zdálo

se,

že

Václav

skleslost duševní a pronesl

postehl

nkolik

moji slov,

náhlou

aby mne

utšil.

„Žádné strachy, pane Ignác," dodával. ,,Však také už natahal té drožky. Všecko na svt ." konec a pak z nich bude pán

já se

má

.

.

Každé pátelské, pívtivé slovo bylo balšámem mé rozesmutnlé duši, a ponvadž byl Václav skoro prvním, který ke na poátku nového života soucitn promluvil, pilnul jsem k nmu veškerou píchylností mladé, poddajné dtské mysli. Spatil jsem ho ješt dvakráte, tikráte v onch prvních dnech pražských a posledních mé chlapecké svobody a byl jsem odveden k principálu kupci, kterýž se svými pomocníky a staršími uedníky ml ze mne uiniti lovka pro život. Tehdáž ohlašovala se zima tvrdým, studeným, sychravým podzimkem. První dny mého uení byl mi prvodcem nepovdomými koninami pražskými starší uedník, a když jsem nabyl jakéhosi chabého

mn

—

159

pontí, kterými k

smry

nutno

ubírati se k nádražím,

velkokupcm, do nkterých továren

vod,

s

a jiných zá-

nimiž jsme byli v obchodních stycích, na-

stupoval jsem další cesty

—

sám

s

vozíkem ped.

sebou.

;

Z

Byl nevlídný den prosincový. se

rána leskly

na dlažb zmrazky, pozdji poletoval šedivým

vzduchem ídký, suchý kousavý

vítr.

ulicemi fiel ostrý,

sníh,

Celý ten den byl jediným soumrakem.

obd

vyslali mne, abych odkudsi z Unnebo z Dlouhé tídy pivezl sud petroleje. S prázdným vozíkem jelo se lehce, ale zpátená Tlail jsem vozík cesta byla jediným utrpením. s tžkým bemenem, hled úzkostliv vstíc každému

Po

geltu

povozu, který moji dráhu kižoval, zajet,

abych nebyl

poátek vykoupán

a vytáhl jsem tak dvoukolák až na

Žitnobranské

Byl

ulice.

jsem

v

a kouilo se ze mne, když jsem

S vynaložením posledních

sil

potu

dospl v

ta místa.

rozejel jsem se,

abych

pekonal kopeek, ale údy vypovdly službu. Kolena se pode mnou tásla, kola vozíku byla jako pimražena. Již jsem jen zápasil, aby mne tžký náklad nesrazil zpt, aby

mi

nkam

po svahu

mne

—

vozík nestrhl anesjel

kam

až,

nedovedl jsem

usoudit. Stál

veškeré

jsem bez rady a pomoci a chápalo se mne jakému jen mže propadzoufalství,

nouti trnáctiletý chlapec.

hým pepínáním, zelo

na vozík,

ruce se

jejž

jsem

Každý sval tásl se dlouchvly a to chvní pechás

nejvtším namáháíiím

160

udržoval na hrbolaté, stoupající dlažb- Tyto ruce již ode dvou nedl první kupeckou nemoc. Byly nabhly, erveny až do fialová, prsty jako skleniky, ikže na kloubech pukala a bolavla.

prostonávaly

Zabodával jsem nohy do štrbin dlažby, aby mne viiz nesrazil, ale nohy mi ujíždly. Bylo zatím napadlo snhu na prst, dlažba byla okluzka.

Nikdo nedbal malého kupeckého nádenníka. Dosplí kráeli nevšímav dále, výrostkové pak,

mnou

kteí se nade

astovali

zastavili,

mne

jízli-

vými úšklebky. „Hyjé! balíku jezdilo

samo

Vítr

fiel,

jsem všecek

já

si

však

již

zlosti

zaplavovaly mi zraky. Již

,,

v

tísni

mne

lítosti

a

ochaboval jsem

.

.

nejvtší zaznl vedle mne

ísi

ruka dotkla se

píného emenu,

Jen jako a vozík jiné

horké slzy

Již již

hlas:

Pozor! Zabrat, pane Ignác!"

A se

postavy;

jsem vidl, kterak klesám a kterak

se vozík ítí prese

Tu

hoel

šleh;

a studem nad svojí

kolem, ale nerozeznával

rojili

jednotlivé

jeho

necítil

tžkým zápolením

malomocí. Lidé se

tak

to

na to mohl sednout!"

jsem

k padnutí.

Vi! Kdyby

kupecký!

a ty

dv

pravice,

chápajíc

pudem zabral jsem, opel se posledn, vzhru ulicí. Se mnou zárove zabraly

jel

nohy, zatlaily jiné

švejdy Václava. Kráel zápasu,

mé

jímž byl spjat žebík vozíku.

poznal

mne

a

dv

ruce

— starého

cestou, všiml

pispl na pomoc.

si

mého

A

jeho

161

pispním ke

Byl

.

bych

štlé ruce a

konen

jsem

vytlail

kupeckému krámu

mu

zlíbal

umioval jsem

k

vozík až

Krakovské

proti

v

té

si,

že nikdy

chvíli

cíli,

ulici.

svra-

staré,

nezapomenu

na tento jeho samaritánský skutek.

O

týden pozdji

opt mne tam

jsem se

octl

pokojíku svého bratra. Pivezli

v

malém

v drožce,

obaleného peinami a hounmi, a pólo vyvedli, pólo vynesli nahoru. Roznemohl jsem se tyfem.

Nepamatuji

mne

kterak

už, jak

dlouho jsem

švejda Václav.

starý

den sám,

celý

stonal, ale pamatuji,

v prázdných svých chvílích ošetoval

jsem

Ležel

musil

bratr

doma

sedti

skoro

po

advokátní

v

kancelái.

A

v tchto truchlivých dnech, kdy jsem stonal

vzdálen matky

upímné se

zbaven

a

pátelství

se.

švejdou Václavem,

nulo

.

její

pée,

uzavíral

jsem

starým knihkupeckým sluhou, a

naše nepomi-

pátelství

.

Vzpomínám pítele

svého,

rád

v

na starého

nmž

na nešastného toho,

jiní

švejdu

vidli

jen

Václava,

otroka;

spátraného a sešmajdaného

ale nad zlato poctivého a falešné myšlenky neschopného mužíka. Nemluvím o lovku naprosto

sice,

neznámém, znám.

Prahy.

nebásním jeho dobré

polovici

Prahy,

totiž

vlastnosti.

polovici

Byl

literární

162

Znali

pis, znali a

revise

starší

jej

páni z redakcí

páni z Musea,

jej

kam

eského

„asopisu

památek archaeologických"

eských asokorektury

nosil

„eských

musea", znali

atd.,

ho nejped-

njší básníci. „Byl tu Václav, pinesl korekturu ..."

A vdlo

3e,

Jaroslava Pospíšila

Mohl bych

že

byl

to

—

Václav

tiskárny

z

pozdji Jána Otty. adu jmen muž nejped-

uvésti

njších, pracovník nejváženjších,

mn

kteí by

dosvdili, jaký byl Václav. že to

Snad jeho zrdná postavika byla píinou, ho všichni povšimli a zapamatovali, a byla píkladná jeho skromnost, že ho tak mnozí

si

mli

rádi.

Povdl v

pamti a

A

vditi.

jsem,

abych

naskytla se mi k

Uplynulo nkolik za

vyuenou

a

stal

jsem

Nosil

prokázal.

toužil

mn

kesanskou službu

jsem, jakou

Václav

švejda

let,

se

tomu

vdn

ji

mu mohl

od-

píležitost.

vyrostl jsem,

ml

jsem

„pánem",

jak

mn

jsem se

druhdy Václav pedpovídal. A podivnou hrou osudu stal jsem nebylo mi ani dvacet let se zízencem závodu, jehož sluhou byl Václav. Zaujal jsem místo v pisárn a expedici knihoskladu. Stal jsem se jaksi „pedstaveným" Václavovým. ;Ale pátelský náš pomr neutrpl tím

—

—

nikterak. Již

tehdy pocioval jsem neklamn, že

Praha novým

domovem

a že jím

zstane

je

mi

asi

na

163

mj

celý

život.

vnoval jsem každou

I

hodinu a den, abych se Byl

nedle,

veer.

volnou

co nejlépe seznámil.

od již tolikátý pochmurná listopadová

podzimek,

kalný

zase

mého vstupu do

s ní

Prahy,

jsem

Toulal

se

v

Karlova

okolí

a kdysi k deváté

hodin jsem

zabloudil na

Nevím,

dosud,

tehdáž byl tam malý

trvá-li

hostinec

k

,,

A

hoe".

Zelené

,,na

ale

,,

Bojišt".

jak jsem

se blížil

Zelené hoe", spozoroval jsem uprosted ulice

houfec

lidí

smšn

se vyjadujících.

hovoících,

soucitn,

tu

vala vysoká postava s

na klobouku žínný chochol. Tehdáž chocholy žínné,

policajti

Nedalo mi, abych

Na

slizké

Byl

opilý.

ale

dlažb starý

nemohl. Byl

„No do

sáhl

tak

,,

nepodíval,

co se dje.

a ulekl

— mj

jsem

se.

pítel Václav.

ho napomínal policajt, aby by byl poslechl, nevdl, co se s ním dje.

švejda rád

zpit,

ekl chladn policajt, vyal cínovou píšalku a pronikav

píšalce byl

té

nosili pražští

pro truhlu!"

záprsí,

V

hvízdl.

se

ležel

Marn

Ubožák

vstal.

po-

koské ohony".

jsem se zástupem

Protlail

zas

tu

Celou tu smsici penítuhým kloboukem na hlav,

olovný

hrášek

— vrkotavý

zvuk projel vzduchem. Ale nejen vzduchem,

i

celým

mým

tlem. Václava ponesou v truhle! Na komisaství, pak na direkci, tam zstane pes noc

bude

a snad

mže

státi.

trestán.

Nevdl

jsem,

co

vše

se

Ale zelená truhla mi byla strašným

zjevem. I

prodral jsem se až k policajtu

pln

zdšení

164

jakoby bželo o nejbližšího píbuz-

a odhodlání,

ho za ruku, až jsem perušil

ného, chopil jsem

jeho hvízdání, a mluvil jsem chvatn:

„Neberte ho, pane strážníku

—

znám ho neudlal

dovedu ho

—

—

necht ho

—

sám

vždy

nic

." .

.

Neml ragrafy,

jsem tehdáž ani pontí, že jsou

které

zakazují

výkon" a co znamená

,,

úzkost,

vmšování

jejich

Ale policajt byl také

šenou tvá, s

dom

se

pa-

úadní

v

porušení.

lovk. A mnou

která

vida moji ustra-

lomcovala,

ekl

jakousi dobromyslností

„Tak vy ho znáte?" „Znám." „A dovedete ho dom?" „Dovedu." „A nebude dlat skandál?" „Nebude." „A kdo jste vy?" ,

Povdl

jsem

mu

svoje jméno,

i

byt,

firmu,

i

u níž jsem zamstnán.

„A kdo „Je

to

Policajt

je

on?"

náš Václav odstoupil,

—

náš

zastril

starý

Václav!"

píšalku,

a

ekl

velitelsky

„Tak

si

ho zvednte."

Tím povelem objevila se mi Zvednte mrtvolu! A Václav byl Ale v zoufalých

okamžicích

bývá

obtíž

jako

lovk

situace.

mrtvola.

ducha-

165

Ml

pítomným.

jsem takovou myšlenku. Sklonil

jsem se k starému, zmoženému píteli a zvolal jsem: „Václave,

pan faktor...!"

jde

Faktor tiskárny byl osobou,

svt

na

které

Rozhodoval

bál nejvíce.

se

Václav

faktor o jeho

bytí a nebytí.

Slovo úinkovalo.

„Mpan

faktor?

— —

Václav, vzpamatovávaje ,,

Abyste

Nu

„Nu

stál,

—a

ním jdte

tak s

—

ramena

za

eknu-li

a

Václav

pepínám

trochu.

Kolísal, potácel se, plaval vlastn.

velel

huel

chce?"

tiskárny ..."

ho

jsem

na nohou.

stál

do

šel

Uchopil

Mco

se.

Ale byl vzhru.

se to tu rozejde!"

policajt.

A my Šli!

šli.

Jaké to

smlé

slovo. Sli!

chze

Nezažil jsem hroznjší Snažil jsem

se,

abych za sebou

a nejdále „Zelenou horu"

snaze bojovalo

této

nco

i

ve svém život.

ml

co nejdíve

celé Bojišt, ale proti

hrozného,

neznámého,

neodolatelného, co vlezlo do malé postavy starého

Václava že

by

ji

—

do

hybnost žuly, Bylo

postavy,

té

odnesli v epici. ale

níž se

vždy zdálo,

nyní váhu a ne-

chvílemi zase pohyblivost

znaným umleckým

znova k zemi

o

Mla

neklesla.

kouskem,

Nebyl bych

rtuti.

aby podruhé

zabrániti, ji

vyzvedl.

Ale když bylo Bodri Pražané.

mé

tlesné

síly

na mále, po13

16U

máhal jsem

slovem, v tom okamžiku" skoro kou-

si

zelným.

„Pan faktor! Václave! Rychle, pojte!" Pro vše byly smysly jeho otupeny; tlo jeho kterých

necítilo ran,

na dlažbu,

utržil,

když na poátku

inoucí se

krev,

necítil

mu

klesl

ze spánku

po tvái, zrak jeho nevidl zástup skoták malých velkých, obklopujících nás, ucho neslyšelo jejich posmšných výkik. Ale kdykoli jsem zvolal: Pan

i

—

tupým obalem celé jeho bytosti a Václav pokusil se o nco, co mlo být krokem, ale vždy bylo pádem, jemuž jsem zabránil tu pažemi, tu prsoma, tu hbetem.

faktor!

V

proniklo slovo to

docloumal jsem se

potu

znoji

ním ke

s

Jenou ulicí, na zda bh, nebo jsem jasn nevdl, kde Václav

Slepé brán, odtud zamíil jsem

snách mi pipadalo, že chodívá

bydlí. Jen jako ve

ke

Kamennému „Kde

mostu.

Václave?"

bydlíte,

Stokrát jsem opakoval tu otázku, ale nedostal

jsem na ni odpovdi. této

píhody,

pamti každý

ale

—

ubhlo od

let

ml

v živé

boku bezspsobily ti

krok, jejž jsem uinil po

vládného tla Václavova. snad nejvýše

Dvacet

zdá se mi, jakobych

tyi

A

vše to

sklenice

piva,

—

nebo

Václav

nikdy více nesnesl.

Uícen

a jako vymáchán

stanul

jsem

s

ním

po hodin šlapání a motání u Karlova mostu.

„Kde zoufale,

bydlíte,

nebo

Václave?"

opakoval

nebylo potuchy, kam nyní

jsem s

ním.

již

167

A

tu

mj

starý

zraky,

konen

—

—

bohudíky!

probral

se

upel na mne zkalené máchl rukou pes most a zahuel: pítel z mrákot,

„Tammm!" Tedy pes most.

A

nová otázka:

,,Kde

bydlíte?"

„Tammm!" A máchl rukou Tedy Mosteckou „A nyní?"

ku pedu.

ulicí.

„Tammm !" A pi pes námstí Radeckého. „Tammm !" A vzhru ulicí — Ostruhovou! ,,

Tammm \"

vzhru Hlubokou cestou. A pak na právo pes Pohoelec, pes Loretánské námstí, do úzké ulice, nazvané Nový Svt, a na nejzazším

A

dále

konci' tohoto Nového Svta, v malém domku, podobném chatri tam bydlel pítel mj, starý

—

švejda Václav.

Dva body na obvodu Prahy Slepou branou

aNový Svt

:

Bojišt

nad

u brány Strahovské,

dva body, znaící snad nejvtší pražskou vzdálenost

—

dovedete

si

pedstaviti naši

pou?

Odbíjela jedenáctá hodina, když jsem zmože-

ného Václava odevzdával rukoum jeho ženy, a bylo pl jedné, když jsem se octl ve svém byt na Vinohradech, všecek ustydlý

foukaným odvem,

kloub

vyvrácené.

promoeným

a pro-

ze

všech

tlo jako Ale v nitru

sbité

a

hálo

mne

milé

168

vdomí,

že

mi naskytla

se

abych se

píležitost,

Václavovi odsloužil za pomoc, kterouž se

Stál

jsem druhý den ráno

písaského pultu se

v

kancelái

chvíli

již

okem

ke

šeplavým,

nejistým.

dveím, kdo

u svého

a

vchází,

již

když

krokem

jsem

Jen

ujal

života.

knihtiskárny,

všoural do dvéí starý švejda Václav,

bojácným,

mne

dnech mého uednického

kdysi v prvních

hodil

zase odvrátiv

bych ho nepozoroval. Jeho oko tkalo plaše po podlaze a upelo se na mne chvílemi jako šedé oko vrného, práv spráskaného psa. Nechtl jsem ho ani slovem uvésti do rozpak. Ale pojednou cítil jsem se uchopena za rameno a než jsem mohl zabránit, otely se o moji ruku tupé svislé kníry Václavovy. „Pane Ignác, oni jsou mj nejvtší dobro-

se tváil jsem se, jako

dinec!" skytal Václav. veli, se

jít

mne pan

byl by utopit

,,

Kdyby

m

vera zamoh' jsem

byli

faktor vyhnal a

!" .

.

.

xA starý Václav

plakal

jako

dít.

jinou vzpomínku mám na švejdu Vávzpomínku na chvíle, kdy se nám obma dailo dobe, vesele.

Však

i

clava,

Zapamatoval jsem

Svt bídl

si

byt

Václavv na Novém

a za nedlouho po vylíené kížové cest vy-

jsem

pítele

Simona

— druhého

to

zízence

169

pisárny i

oddaného spoludlníka abychom navští-

a

knihtiskárny

vrného druha mého mládí

viH

—

ížka.

starého

Bylo zase nedlní odpldne, zimávé, ale jasné, i

jsme se na cestu. Tšili jsme

vydali

kterak

se,

Václava pekvapíme, a pekvapili jsme ho opravdu

radostn. Cestou sebrali jsme dalšího pítele Václav skoro se „Ježíš

dám?

A

—

Starám,

ulekl,

va

radostn

ale

—

mpánové!

Marjá,

stará

Bouka

k Václavovi celá trojice.

a tak zavítala

ulekl.

A mco

pak jim

kafe!"

dobrouká jeho žena

již

chápala

se

njaké krabiky a mlýnku. „Ne tak, paní ížková, jsme po káv. smíme-li u vás chvíli posedti, pineste

trochu

A

sob

i

Ale

nám

piva."

kdosi z nás podal

ížková

peníze.

jí

chopila se džbánu a chvátala ke „Zlaté

hrušce", nedaleké to

Zatím jsme se

hospod

ohlíželi

v

v novosvtské

domácnosti

vov, prachudiké domácnstce. Jediná nika, spíše jako pro loutky než pro

do které

ulici.

Václa-

nízká svtlidi

zízená,

po strmých, úzkých schodech, jako do kurníku. Vtšina byt na Novém Svt vypadá tak. U dveí plotýnka na ti hrneky, jako na dtské vaení, nad plotýnkou po stn a na peínce malouko nádobí, oprýskaného, otískaného, se

lezlo

Kdy ach

zdrátovaného. postel

erná

u okna, truhla,

jediný

bylo nové! Jediná nuzná bílý

stl,

malá almárka na

šaty.

lavice,

A

ti

židle,

podlaha jako

170

—

njaké pohoí tak vyšlapaná. Vzdorn jen vypínaly se do výše nepoddajné, do kulatá ochozené suky,

jako

bílá jako

na

piky

msíné map.

Ale podlaha

kída.

Václav podal

nám

všecky své ti

usedl na truhlu, ale teprv když jsme k

tomu

veliteli,

pobídli. Stál

poád

jako sluha

nechápal dobe, že zde

jest

sám

židle, jej

drazn

ped

svými

on pánem a

domácím.

Žena jeho svých

vrátila se

ty sklenic nám

i

puncláku. Nebylo páté z jiného

s

pivem, nalila do všech

muži, sama sklenice.

sob do hrneku A ty tyi každá

tuctu.

Brzy vyerpali jsme v hovoru domácí tosti

co

Václavovy,

platí

zvdli

jsme,

komu domek

záleži-

patí,

nájmu, jak dlouho zde bydlí, kdo pod

ním atd. Bylo nutno chopiti se njaké další dvrnjší zábavy, abychom sprostili Václava jeho nesmlosti, od našeho píchodu na nm lpící. O literatue nemožno s ním hovoit, také ne o obecných záležitostech, o nichž jsme tehdy sami málo vdli, on pranic. Pro nj byly na celém svt jen dva body: tiskárna na Václavském námstí a Nový Svt, kde bydlel. Vše ostatní, co na svt stálo a kolkolem se dlo, bylo mu nesrozumitelným snem, ním, o neml žádného úsudku a mínní. Marný by byly bývaly všechny pokusy, vzbudit v zájem pro nco.

em

nm

Ale piva bylo mnoho,

Myšlenka!

nco

se musilo dít.

171

„Václave,

máte karty?"

„Mkarty?

Mmám!"

Vyhrabal ze zásuvky stolu

karty, jakých

jsem

do té chvíle a pozdji nikdy už nevidl. Jakés pedpotopní trapulírky, špády, hodné objevení Václavem Hankou, erné, že bylo stží rozeznat na nich kresbu znaek a panák, s rohy obroušenými, skoro kulaté a nabubelé, tlusté jako vdolky.

„A

hrajete?"

„Mo

Vždycky na Štdrý veer!"

jo!

Opotebily-li se tyto karty jen hraním ŠtdroveernÍTn, hrálo se jimi nejspíš po nkolik ,,Co

„Mnejradši

století.

Václave?"

hrajete,

šestadvacet!"

„A co ješt?" hru

„Jinou Hráli

neumím."

jsme tedy šestadvacet.

Znenáhla padala s Václava dívjší jeho nesmlost a ostýchavost; oi nabývaly lesku, kolem rt kroužil se mu stále rozmarný, dobromyslný

úsmv, ba na Ale málo

žluté jeho líce vkrádala se

„Václave, nepijete.

Václav

i

erve.

pil.

pohlédl

ostychu, tváe jeho

Nalejte si!"

mne pojednou zas pln pln se zapálily. Rozuml jsem na

tomu pohledu. Vzpomínal jím onehdejší naší setkané na Bojišti, a jako by chtl íci: To se mi vždycky nestane

„Dnes jí

trefí

a

pije

málokdy."

žena!" dodával nahlas. „To se

172

Odpldne

bylo krátké, brzy se smrákalo. Paní

petrolejku. Ve he nastala peTé chvíle použili jsme ke krátkému, jednomyslnému dorozumní, a jeden z nás, pod zámin-

ížková rozsvcela

stávka.

kou,

že

jde

pro

vrátil.

V

konin

té

odskoil,

doutníky,

njakou veei. Trvalo

znanou

chvíli,

uzená

není

aby sehnal než se na-

a trakter

na

snad. Konen však vrátil se s velikou kostí šunkovou a salámem. Pozvali jsme manžele ížkovy k veei. Starý švejda nevycházel z rozpak. Potom hrálo se dále.

Ode

co se rozsvítilo,

chvíle,

že Václav odvrací

naež

povstával,

pikroil

nebo

v pološeru,

asem stinidlo

pozoroval jsem,

roztržit zraky ode hry,

tam ke stn, tonoucí lampy bránilo rozlévání

tu

svtla plnou záí, plácl dlaní na ze, v polokruhu

„Mtak

koneky

stn

po

mužem

všech

vrátil

se

rukou

sjel

ke stolu.

dál!" promlouval horliv,

prst

rychle vynášel. Byla v vrátil

a

pravice a chápal se

slinil

karet a

tom zjevná snaha, aby od-

pozornost naši od svých

odboek

ke

stn.

po tetí nebo po tvrté, sledoval jsem piln, kterým smrem se ubírá, a pedbhl jsem ho oima na stnu. Chápal jsem nyní. Od podlahy vzhru plížil se po bílené zdi nmý

Když

povstal

již

tvor s dlouhými dvma vousy, nedaleko za ním druhý. A hned ozvalo se dvojnásobné plácnutí Václavovo a následoval vylíený již obloukový

erný

pohyb jeho ruky.

173

Kamarádi moji hledli již se mnou na poínání starého švejdy a všichni ti neubránili jsme

hlunému

se

„Vy

smíchu.

máte podnájemníky, Václave?" V ukrutných rozpacích, pi byl dopaden, a zárove s komickým vztekem pronášel Václav, tu

em

te huhal: „My tu máme všude isto — tihle neádi sem lezou od soused!"

aniž

Silou zdvojenou jsme vypukli v

Václav v nesmírném zmatku

již

slinil

ehot a zatím koneky prst

na karty a sedaje huhal:

,,Mo Jen

ano, na chudého

pod zem,

jen

lovka

vleze všecko

.

.

pod zem!"

Když druhý den po roznesení rzných

ba-

lík si

po Praze Václav se navrátil do pisárny, aby trochu odpoinul, pitoil se ke a lichotiv

mn

mluvil:

„Veej

mn, mpane

krásnjší den

mého

Ignác, to byl

života,

—

veram

mže nás

nej-

poctili

." .

.

Pipravili jsme starému švejdovi ješt nkolik

takových

„nejkrásnjších

dn"

a Václav

pi tch

besedách záil radostí.

Ubohý cel se

a spí

starý švejda Václav dosloužil, dotrmájiž

adu

let

nekonený

olšanském, „pod zemí, pod zemí", v neradostném

povšimnutí,

svém život

pochovali

jej

sen na

kam

toužíval.

hbitov tak

Zmizel

asto bez

bez nekrolog, a sotva

174

nkdo

najde jeho hrob

—

není na

Ale mysh'm, že všem, jimž

nm

neúnavn

pomníku. sloužil,

za

kdy umlká kolkolem hlomozný ruch hmivého života a kdy lovk vchází do nejtajnjších hlubin srdce a duše své, a kdy jako ble-

jistých tichých chvílí,

skem ozaují

se dávné, zašlé události, zaváté oka-

mžiky a zmizelé postavy, že všem ve vzpomínkách se

asem

i

tm

objeví se

nuzná, zkrušená a krící

nesoumrná postavika jednoho

z nejpoctivj-

nejvrnjších sluh, kleslých v zápase o suchou postavika starého švejdy Václava. skývu chleba ších,

—

Pražský

pan Jidášek.*)

cestující,

z doby Zemské

jubilejní výstavy.

(Psáno v srp au 1891 pro

dávno

Byli

ped

jich dost

psobit, rozliní

Vašku podaí

najít

Listy".)

výstavou, byli po výstav a zbylo

po výstav. ti

, Národ.

A budou

ješt dlouho

eskému

páni Jidáškové, než se

dkladné pometlo, jímž by

ádn

vymetl vše, co život náš se všech stran podezírá, co sice z nás

žije

a

tyje,

mohutní a bohatne,

ale

na obrat dobré jméno eské sliní a tísní, co kde eského, cynickým posmškem zneuctívá. Nepopíratelno, že jsme píliš

toto

—

šlechetn shovívaví.

nkdy nad míru, pes A snad bychom pro

dobráctví našli jiný, pípadnjší výraz.

Jméno pana

Jidáška vyniklo na

o zemské Jubilejní výstav. Tehdáž vyniklo na veejnost.

A

širší

veejnost

vbec

ledacos

byly to vci, že stály za

zapamatování. *)

se roku 1891 osoby zcela urité, s nepatrnou jména. Jinak je tento cestující ramenár typem.

Týkalo

pozmnou

176

Jubilejní výstava tak v

oi.

Pedevším jsme

otevela sílu,

Byly vci, kterých jsme nedovedli oce-

svoji práci. niti,

mnohém nám

poznali sami sebe, svoji

doceniti

—

o

mnohých jsme nemli pravého

pontí, o jiných ani tušení. Nastala výstava a ote-

vela nám oi.

Nevdli

jsme

o

dále

svých a roztroušených ve

mnohých

svt

pátelích

sympatiích. Nebylo

vhodné píležitosti, abychom se o tom pesvdili. Tu nastala výstava a s ní objevili se mnozí pátelé naši, netušení, a stáli tu jak ze zem tak

brzo

vydupáni.

A

k

emu v mnohém smru

století,

vyídila

sících.

A

jediná

všechen

,,

korybantský

nestailo celé

v nkolika

jubilejní"

pokik

m-

známých

píznivc" vyzníval na prázdno a vrchu domáhalo pravé, nefalšované, mínní o eském království a eském lidu. Ale bylo teba výstavy, aby cizina pišla podívat se na nás a aby nás našich

,,

se

poznala.

Krom ,,

zovky

Tak jako bychom a

mnoho

toho však poznali jsme také

jiných

— takové pátele vkládáme vždy v uvo— což bylo poznáním nemén dležitým.

pátel"

tím

byli s

výstavou našli veliké ešeto

jsme tak ledacos prosáli a spolenost svoji

trochu vyistili. Vzal as, co propadlo! Není

eho

litovat.

A

jednoho

dne tedy

„náš" pan Jidášek Jidášek.

A jak

již

—

nkdy

eská povaha, bylo

s

octl

svrchu

se

v

eený

ešet tom cestující

pan

se jeví naše nevyzpytatelná

„našincem"

tím

naloženo

177

mimochodem

velmi, velmi shovívav. Jen tak.

onch dnech

v

se

pražské

jisté

cestách

—

stíbrnické

hranicemi

za

A

Jubilejní výstavu.

eských

v nkterých

'zprávika, že ten pán

pan Jidášek

—

listech

cestující

na svých

ostouzí

firmy,

octla

vydaenou

království

naši

o nkolik dní pozdji vyskytla

—

se zprávika ješt menší a ostýchavjší, že ten pán ekl jsem již, že pan Jidášek? je cestujícím

—

tohoto stíbrnického závodu, nýbrž

nikoli

stíbrnického závodu. ta

pravá

A náhodou

jiného

ten jiný závod,

firma na Jubilejní výstav také

—

vy-

stavovala.

Tím byla

vc

odbyta.

Ale nebyla. Osmlil jsem se pak vnovati panu

podrobnjší láneek. Oceujmež každého

Jidáškovi

po

zásluze.

Zapadly však lokálky o panu Jidáškovi, padla

i

,,

erná

Ponvadž v iré

figurka", napsaná

zapomenutí

—

pana Jidáška v tuto

nebo

vycházejí

galerii.

A

Nenamítejte, že nestojí za

V

listu.

však ani takové zjevy nemají upadnouti

kraj v nekoneném pokraování

Není pan

do denního

za-

do našich

— zavšuji

obrázek

visí!

e

a za

„zvnní".

Jidášek jedinkým zjevem svého druhu.

zrcadle staré zkušenosti,

potvrzené

mnoha

za-

svcenci, jeví se tento jinak bezvýznamný mužík jako typ. Cestuje

eském,

s

kufrem

vzorek

po krá-

moravském a dále za hranicemi, a je sám význaným „vzorekem" celé ady výteník podobných, jemu rovných. lovství

markrabství

178

—

Náhoda

ho výborn poktila, jinak nepoktn. Pan Jidášek! Víte z biblické djepravy, z Nového Zákona, ím byl Jidáš. Jeho

—

zstal

prapotomci, „naši" Jidáškové, mají v sob kapku krve možno, že kapek nepoítaných.

—

té

Pedvádím vám jednoho z pán Jidášk, onch erných figurek, které se z Prahy od rzných ne-

ktných

firem

rozjíždjí

po všech

nichž se venkovští naši obchodníci

krajích

—

a od

bohužel

—

dosud nedovedli emancipovati. Cestuje v

„všem". Dnes v

ve

„galanterním",

také

v

,,

za týden

jednou

Svým

stíbrném a granátovém zboží".

plemenným pvodem

zykm. A

zejtra

„leštidle",

ve „šmolce",

má

již

tak pan Jidášek

nadání k

krom

své

rzným

mateské

ja-

nm-

iny, snad frantiny a anglitiny, vládne v hovoru

eštino

výborn

i

cestující

pro království

A

Je skoro pirozeno, že jako

eské

náš pan Jidášek mluví

mnohého pijede,

musí umti esky. výborn esky a tím tak

omejlí.

svj

Spakoval

u

u.

kufr

se

vzorky a jede.

Kam

ho plno. Obejde msto a všady zákazník dlá výborné obchody. Je

všady

eských

výtený spoleník. Znáte to „spoleenské" nadání. Nev\ erpatelná zásoba anekdot nových starých tch starých více klep a klípk z velkého msta. Rozesmje celou hospodu. Náš Jidášek jde

—

i

—

dále.

Je také

eskamotér.

Pichází kamsi, kde

je

zábava toho onoho spolku. Pan Jidášek hned se úastní.

Jsou

pi

ruce

kaníy,

skleniky,

etízky,

179

prsteny

—

tak celé

shromáždní.

Boskovo

a pedstavení

A

zaíná.

Baví

když vyerpal kouzelné

kousky, provádí jiné vci. Pedstavuje spolenosti smažící se

jelito,

dobe

však

— vná

svých

ze

,,

tyto

sláva!

jelito,

huí

—

prodtrkce líí

Malostranských

bu

jim

Smaží se tady

mistrn

jak

znáte,

Neruda v jedné dek"

bzuící mouchu, kvakot žáby

poví-

vzdálený vlak, ske-

hotá a škrouká žába, tlue slavík, chrochtá vep.

Všecko je

to

pan

Jidášek

veliký vlastenec

—

dlá hubou. A pi tom

také

hubou.

Ale bohužel! zákazníci jeho vlastencem, a v

tom

je

nejvtší

ví

síla

mu,

že je

pán Jidáškova.

Jeho zápisník je plný zakázek; jeho firma dlá výborné obchody a pan Jidášek pan Jidášek se v taji svého hotelního pokoje na celé kolo vy-

—

tm

smje

obulíko

.

.

.

eským zákazníkm, které tak šikovn „ovlastenil". Co jim toho napovídal,

jak ta jubilejní výstava je krásná, velkolepá, kterak jí

našinec vašinec vzdává všechnu chválu, kterak

sám

v ní denním

je

kterak

a kterak

kém

hostem,

není-li

na cestách,

podobn pkného a zdailého nevidl nco takového dovede v ase úžasn krát-

nic

jedin ech, eský Ud, eský národ. vždy ho to nic nestálo. Ale pak jednou zavane vítr pana Jidáška teba do Lince. Pichází také se svým kufrem vzorek chce dlat obchody a —dlá je. Budiž mu páno, a dlá. Avšak pojednou se vám jeví provésti

Povídal až do únavy,

—

v jiném svtle. Pichází z Prahy, páni

Nmci

chtjí

180

slyšet

nco

slyšet.

Je

—

o výstav

pan Jidášek ví, co chtjí od domova, od tch vlastenc

daleko

mu

eských, kteí

jindy

zápisník zakázkový,

plní

bezpeen, že za ním nestojí žádný eský noviná, který by ho postavil na praný, dokonce pak že už za ním nestojí nikdo, kdo by ho pokáral dle zásluhy na míst. A te mluví o té pan Jidášek

výstav

krásné

že je

cítí,

jinak.

„Jak to bylo

s

milionem?" táže se zv-

tím

davý zákazník linecký.

A

pan Jidášek zaíná: „Ah, gén's veg! Millionl Švindl, lautr švindl! Glauben's dý kšicht net! 'Ne million!"

A s

nyní

slyší chtivý

Nmec,

jak to vlastn bylo

tím milionem. Výstavní komité rozházelo neset-

ných vstupenek! Po ulicích dávaly se zdarma kom, posluhm, nádenníkm, podomkm, uedníkm

—

jinak

by

a znova

k

nebylo milionu dosáhlo.

se

turnyketem

vešli,

jim

dávali

— —

turnyketm

A

sotva že

východem a znova byli pohánni

vyhánli

je

lístky

nejbližším

atd.

„So war's mit der million! Gét ja ka anštendýgr men net hinajn! Und dýzr „milliontý"

—

švindl.

War

ajn Sokol

A

—

ja

—

abgemacht

jedovaté oušklebky

rozpoltný, hadí jazyk

—

pán

nekoneným proudem na obsah, na

hat

myssn bekomen

gét net andrs!"

její

Jidáškv

—

schopen chrlí

tu naši výstavu, na

navštvovatele

ného hrdla „vlasteneckého"

jak jich jen

—

chrlí se z

se její

ochot-

cestujícího. Ale setkejte

l.Sl

ním

se s

níkm

bude

zas

Píbrami, až tam bude obchod-

zejtra v

nabízet svatoborské stíbrné penízky, jakým, ,,

vlastencem", jak bude ta výstava krásna,

velikolepa, jak jen

Tak vypadá

—

ji

dovede eský národ

pan

doma

Jidášek

a

...

1

za

hrai-

ho trplivá zem kraj ist eských a zase ocitne-H se teba tam na senicemi

veru, kde

A za

tak vypadá, nosí-li

mu neteba

vlasteniti.

úsmšky tchto pán Jidášk nevzaly ukonením a uzavením Zemské jubilejní

jízlivé

své

výstavy, kterou mohli znectívati jen po jedno léto.

eská spoleeský život, do nekonena svj drzý,

Zbylo jim eské divadlo, eské

—

nost

na

nmž

podlý,

zbyl

jim

mohou

svj

zkrátka

brousiti

„cestující"

eský Vašek Jidáška a všechny

eskou vc. eský

je

plesy,

celý

ten

vtip.

u velikém

omylu,

že

získá

druhy jeho plemene pro svoji Vašek již tolikráte zapomnl, co

znamenalo políbení Jidáše z Nového Zákona.

Bodí

Pražané.

14

Roznaše

novin.

(„švanda Dudák"

Veliká ada abonent

a

tená

nespatí tohoto vyslance celý život na vlastní oi.

1886.)

,,

denních

list

sedmé velmoci" po

Hovíte

si

pravideln

je-

št v teplých, mkkoukých peinách, když on tichým krokem pichází ke dveím vašeho bytu,

skromn

zaklepá a ospalé, rozcuchané služce podá-

vá denní vaši duševní potravu, si

snad na pohovce po

list

ranní; a hovíte

obd, když

pichází po dru-

hé, aby do pootevených dveí kuchyn nebo pedsín vmetl íslo odpolední. Ostatn všady se mu

ani

neotvírá.

dlí,

dopaluje

dvée, hodnutí

Také služka má ráda kousek pohostále vyzvánní nebo klepání na ji

uinila

i

s

roznašeem

novin

krátké

do-

:

„Hote to, ddku, pod rohožku !" A ddek hází tedy ísla pod rohožku, nebo za štoudev, nebo za katr anebo ších

partají

do

zvláštní

konen

u noblej-

schránky plechové,

zav-

183

jemu je milejší, že se nemusí dozvánt nebo doklepávat. Má kratší poízení a spchá dále. tvero dob do roka je dležito pro všecky asopisy svta. Poslední dny prosince, bezna, er\ na a záí. Tu veškeré listy, veliké malé, polišené na dveích.

I

i

tické

i

zábavné,

obrázky

s

i

bez

nich

nejpívtivjšími zvou na

lákavjšími,

možné

a slibujíce

nej-

kvar-

tenáe ui-

poukazujíce na vše, co pro svého

tál,

nily,

slovy další

nemožné, co dále uinit

i

hodlají.

V tch

dobách také vjíždí nový, ilejší život do onch posl sedmé velmoci a apoštol osvty, kteí den ode dne šíí psané a tištné slovo v obecenstv. za kterouž zásluhu

msín

vají

—

a

dvma

šestáky,

šestákem nebo

Netímají alebrž tisknou

sice

od domu, aby Picházejí

odpoledník;

také

za každého abonenta.

tito

Merkui hoící pochode,

pod paždím balíky asopis všech

smr

a spchají

,,

letem"

a protahujícím se

zívajícím

denn

nejdelší

Skromná rána,

bý-

dm

pozem-

poskytli duševní snídani.

do smrti z

odmováni

donáška jen ranní

je-li

pinášejí-li

dvma

politických barev a

šanm

—

šestákem

v

postava

zim

pece

a

okem

jich

mnohý tená

nespatí. ,,

novináova"

kluše

vždy ješt v iré tm,

asn ulicemi

dosud pustými nebo znenáhla se probouzejícími, tetelí se ranním chladem a mrazem v chatrných svršcích svých a slézá

dychavin

patro za patrem,

184

aby

odevzdala

ubírá se stejn

Krom a

tolik

huby nedostane nikdo

,,Kde zas chodíte,

našee kuchta,

chuas

lostpán

ptal

kdo

kde

ví

bude

nou,

schod

v život

to-

noviná,

jako

jako noviná, když

tolik

o chvíli opozdí.

se jen

dnes

naež

žurnálu,

a tiše dále.

listonoše nezvroubí nikdo

dom, nepekroí

lik

íslo

pedplatiteli

tajemn

o

ddku!" oboí

se

na roz-

ometající se kolem plotny, pijde-li

pt

se již

minut pozdji než vera. „Mipo desáté na noviny a vy

—

snmujete! psát

Stane-li

do

milostpán

se

to

jeŠt jed-

redakce a dosta-

nete vejpuc!"

Chuas ddek noviná! Zná on ty ,,vejpán chef administrací, zná to vyhubovápán expeditor, emuž se íká v pražské mlu,,herynk". A dostane-Ii noviná takového ,,he-

pucy" ní

v

rynka" dvakráte, tikráte, a nemže-li do svých starých, zchatrnlých hnát naliti elektiny, aby rychleji

de

utíkaly, ,to

dostává ultimatum

nosit

jiný,

Milostpán

si

když totiž

jste

:

,,

Jdte

k ertu, bu-

takový šnek!"

skuten

stžoval,

že

do-

stává noviny dvakráte, tikráte v

msíci až o tvrt na osmou místo o sedmé hodin, a to jest ubohému roznášecí osudným. Ovšem, milostpán pisel o jedenácté od Donáta nebo od Ježíška, vyspal se do sedmi výborn a probudiv se nemže se dokati, co se

snmu, kde koho

vera mluvilo zabili,

kolik

v íšské rad, let

kriminálu

^ina

do-

185

jak

Stégr,

stal

veliká

—

milostpánovi

na

záleží

musí vstávati o tvrté z

voda,

je

\Taha ',Hippmanové

tom,

hodin

že z

toho

už

mají-li

nejde.

Co pak

takový

noviná

noviná

a

rána a šlapati teba

Hradan, z nejzazšího konce Smíchova, z Koší, nebo až z Michle do tiskárny a do ex-

z Karlina

by

pedice,

i

naše nemá

sídla padala; co

ísla celému stu

nésti

—

více

mu

do toho, fee rozmusí roz-

jen jeho na starosti, ale že

—

odbratel

milostpán chce íst a vzteká

a snad se,

že

ješt novin

dosud není. Nic nedá milostpán na skromnou omluvu novináovu, ,,že musí nkam díve dora-

tu

zit

nkam

a

pozdji,

nemže

že

být všude

na-

jednou." mít

,,Chci

lenochu

noviny,

stará,

hnte

sebou!"

!'

A

roznaše vyhubován, s první ,,drškovou" sob, napíná staré hnáty, by pišel k nejbližším dveím co nejdíve, aby nedostal nový ,,vejpuc". Marno, neunikne mu. Uvítá ho teba

snídaní v

zase paní

podobn nebo

od

milostpána instrukci.

to

vetší

Kde meslníky,

ím

tito

mesla,

se

která dostala

roznášecí

vetché ženy.

Ti

krejími, knihai, snad

ješt! Nedostali se

jejich stali

^e rekrutují starci,

služka,

novin? Jsou

starci i

bývali

hodinái

na zlaté dno svého

zchromly jim pi práci

prsty,

již

dlné

/e-

—

a

^eruce

vypuzeny z práce rychlejšími stroji, nu a mnohý invalidy následkem nemocí

byly

—

186

Z nich

vbec

nebyl za mladších

dokud

živovali se kdesi,

to

musili se chopiti ehokoli,

K dobe

k

let

šlo,

niemu. Pi-

až pak

osamvše

aby nezahynuli hladem

a zimou.

tžší práci nebyli, zrak seslábl

znají

Prahu, každou

kový živý adresá

A s

vetché

a praním, snad

nám. jim

Ale

—

-

poctiví

msíné

tch

i

jdou

využitkují;

jsou

všichni.

—

pedplatné

ta-

pravideln vdovy dne posluhováním

za

Ale ješt jim zbývají

šitím.

i

se

ale

hodí za roznašee.i

se

živící

—

uliku a kout, a

ženy bývají

ty

nkolika dtmi,

hodiny ranní

dobe

její

Abonenti svují

poslové

administrací na sta zlatých, a

asné

k novi-

již

ti

pinášejí do

doma

sami

za-

desetníky a dvacetníky v kotoue, po ptkách a desítkách. A snad ješt žádný roznaše nevinují

stal se

defraudantem

—

žádný dosud neutekl

s

pe-

nzi svenými. Jsou

vetší,

tito

starci

Mladého

a ženy.

na^ee ráno nikdy nevidt, mladé

asn

vstává s teplého lžka. Ale

asem

krvi s

roz-

nerado se

odpoledníkem

mladé nohy, hlavn dvata již pomáhají matkám a tatíkm. Stará obhne si pízemky, holce dá ísla do pater. Vždy stará sama

bhají

cítí

také

ješt to ranní šplhání v celém tle. Zažil snad

ších dob.

a

si

mnohý

z

pražských

roznaše

Byly kdysi asy, kdy také dlouho

hovl, ba kdy

všemu tomu „Tak dávno,

je tak

si

sám

dal

lep-

fepával

novin/ pinášeti. Ale

dávno, že tomu ani isám neví.

že to ^ni není pravda!" jak

íká

ta-

187

kový ubohý pamtník lepších jeho poslední

jest

ubhá

štací

as.

v život

—

Bartolomj nebo Karlov, že „patí do Prahy".

sten,

pi fom

zbytek nohou do zmrzaení, zbývá

svatý

jen

Roznašeství a až

Nkomu

vyhýbá

se

plášti,

íslem na biše

s

již

ša-

roznaše jako ert

Policajtovi. Neví nikdy, nenese-li práv bylo zkonfiskováno a po kterém není jist, aby ho za prvníím rohem postava v

mu tak

je-li

kíži.

íslo, které

shon,

již je

nezastavila

chocholem

a s

na klobouku ,,

Dejte

sem

,

Národní',

sebrány!"

jsou

Kolem takových nebezpených míst krade se noviná jako kuna, a doslechl-LÍ nkdy v adminisebráno", zachází straci, že by mohlo být íslo ,,

zem,

kusy

si

jen

náleží.

'i

To bývá dostal

zas

píinou jeho zpoždní. Jindy zdržely pozdji ve výpravn

také

ísla

—

se noviny ve stroji. Ale

dinou

a

ped

expe-

ho-

šestou

do

nejbližších

zaven, roznaše musí

zvonit.

Domovník

jako drak, ale vida, že ho nevzbouil

lítne

ádný" njaký se

rojí se roznášecí z

dom svého — asn pánmdomovníkm.

picházejí

okrsku až píliš

Dm

pece

svými balíky pravideln

se

dic

mu

aby abonentovi dodal, co

nájemník, nýbrž noviná,

,

vy,,

po-

osopuje

na chudáka: ,,

erti vás už zase nesou! Abyste

z.meškal,

svo!"

s

tím

ne-

188

Tak

a

pijde noviná

liubování ho

eká

vždy.

asn nebo pozd, vyKonen však otupl a

trpliv a neúnavn, jako dromedár pouští, zahuí zde onde pozdravení poslednímu ponocnému nebo mlékace, dodá list, a když odbyl poslední íslo, spchá dom, aby se ohál a posnídal. asto si po té honb nastavuje perušený spiánek a zdímne si. A sotva promnul oi a skrovn poobdval, míí optn k expedici pro šmatlá se ulicemi

odpolední.

listy

hlavn o

Jen okolo prvního v msíci a tálech jakoby juje

mu

nalil

trochu

do

rtuti

pak svoje kroky, aby všade byl co nejdíve,

nadje

nastává vybírání pedplatného a tu tam je

na desetník lejší

ky".

kvar-

Zdvo-

žil.

mimoádné odmny,

což dávají uzna-

soucitnjší odbratelé krom obvyklé

Nkdy

pánbh

za

dá abonent

n. Roztrhá

staré

i

jich

boty

roznaše

,,

donáš-

— nco

zapla

—

^

málokdy trhá nové.

A konen nastane Vánoní týden a období novoroní. V té dob nebývá žádných stížností z obecenstva.

naše

až

O

duši

pustit,

Vánocích, o

štve se

roz-

Novém

roce

—

se lidem srdce kapsy, a teba že svt na konsumenta útoí svými úty a gra-

otvírají

celý

By ml

do padu.

i

—

na roznašee zbývá a dostává se. i nejskromnjší gratulant podává své pání novoroní skoro stydliv nkdy je šetrn za-

tulacemi

—

Je to

—

strí

do ísla

a rychle se vzdaluje,

aby jinde ui-

189

nil

podobn. Doká

Doufá ,,

a

ví,

že zítra

Tohle vám

tu

odpovdi, zná své

se

mu

podá

nechal

milostpán

celou

dobrodinc není mnoho

z .

.

milostpán

!"

oi oznašeovy,

Jakou vdností zazáí chal-li

1

lidi.

služka dar:

a

t

k u

!

ne-

Ale takových

Nový pan domácí. (Psáno pro knihové vydání Bodr. Pr. 1892.)

pedstaví vám Osud nového pana domácího na Královských Vinohradech. Oznazmny držebnosti" mují se ovšem dosti zhusta ve staré Praze, ale jak eeno, Vinohrady jsou eldorádem nových domácích. Pan stavitel postavil

Nejastji

,,

i

dm, mu

ješt se v jeho rukou ani

je

teba aspo dvou, tí

nájemníky, a jednoho dne

jste

,,

neohál"

zim,

—

prodáni

— k to-

naplnil jej i

s

domem.

jste si byt v takovém novém dom, vám domácí a prvním domácím na Vinohradech nebo teba v Karlin a na Smíchov

Najali

o

—

nmž

je

pravideln

stavitel

sám

uspokojení a sebevdomí

—

s

jistým

povdl,

že

nádechem „si

ho vy-

stavl pro sebe". Zdá se vám, že uinil snesitelné

podmínky.

na jazyku:

Nekoukám, vydel o desítku o dv víc rád bych kolem sebe píjemné sousedstvo!"

,,Já

abych

ml

Vždy ml poád

chci

jen

solidní

nájemníky!

—

191

Skoro vám

lichotí,

že vás pokládá za solidní

píjemné sousedstvo, vždy to ekl tak jako mimochodem, jakoby na vc ani nemyslil, nepostihujete pražádný úmysl, dokonce již netunájemníky

šíte

a

uskok. Najali

pisthovali

byt,

jste

cem

—

se.

dm

Byl zapoat na jae ten

dodlán kon-

a

ho za krásného dne srpnového, vše se blýští novotou, nátry dveí a oken páchnou lakem, frýzková podlaha vypauje pod paprsky slunenými erstvou, jako koenitou vni deva. Okna zotvírána, každá prostora naplnna vyhátým letním vzduchem. Líbí se vám tu a léta

najímáte

tážete se jen ,,Jen ,,

nesmle:

jaksi

^ude-li

v

tu

zim

Teplo? Sucho?" Pan

teplo, stavitel

sucho...?"

usmje

se

kovým zpsobem, jakoby pochybnost o suchu náležela v íši nemožností a

ta-

teple

šílenství.

—

,

a

.Su-

Te

ty jsou jako troud cho ? Je to z c h e jinak ne z opuky až ke steše, jauž se staví ne ze syrového. jsou cihly jako ko jindy i

1

!

—

—

zvon. to

Te

Horko

povídám!

stavil!

vám Vím, jsem

Postavil

Tolik stavitele

slov a

rn ušilo

vás

bude

tu z

eho si

—

horko!

jsem

ten

domovníkem

veli jste

je

a

vám po-

ho pro sebe!"

takových pesvdit

a z

—

úst

vzali

A jednoho mlhavého dne listopadového nho vesthovali. Okna jeho byla posud

n

Já

dm

otevírána

po prvé v

—

samého jste

do

každoden-

byt se vtral.

novém

byt.

jste se

zatopili.

A

Zatšili

192

jste jste

vám bude horko.

jak

se,

k

Již

Ale když v kamnech vyhaslo,

padn

brzy vychládati a když

stýlek

dti

a uspali

je

a než

zavenými okny

poal byt

jste

lžko

sami na

mlhy

ty listopadové

vtahovaly dovnit,

se

ná-

do po-

uložili

jste

vám, jakoby

se uložili, zdálo se i

dtem

vli

se tšili, mli-Ji jste jakých.

a náhle

na vás padl neuritý strach, studený a vlhký

ko

ta ,,

pan

Mluvil

a sucho

A

.

.

stavitel

pravdu? Bude

teplo

tu

.?"

ráno vás probouzel

>jste

se

pocit,

jakoby vám na

sedla žába, studená,

oblieji a na rukách

Dotkli

ja-

mlha:

peiny,

byla

jako

slizká.

jinovatkou

po-

kryta.

Vlhky byly vaše šaty na židli, zvlhly a slepý veer do horka a zrcadlová vyleštné, zvlhlý byl runík, jímž jste se chtli utíti, a když jste sáhli do prádelníku pro erstvou košili, bylo tam všechno prádlo vera tuhé jako prkno nyní plihé jako hadr. Pokojem jakoby táhla šedivina, nozdry vdychují vzduch tžký, pavý, jsou podráždny jako pi rým. byly botky,

—

—

Na bytek

je

sáhnete, zakalený,

vše

vlhce

studené,

leštný ná-

zadýchaný, na zrcadlech

drobounké krpje. První vaše pomyšlení)

malým dtem

a skoro

se

vám

ny, neštovice, záškrt vystupují

ná

strašidla.

ježí

ped

vlasy.

stojí

platí

Osuti-

vámi jako hroz-

193

pán

Vzpomínáte na slova

pana

stavitelova,

domácího, pronesená za horkého dne srpnového:

Horko vám

vám

Je

tu

horko!

bude,

píin

horko, ale z

pi

Zastavuje vás domácí ptá

se

docela jiných. nejbližší

lidumilným, dobráckým

s

,,Nu,

jak

se

spalo

Vypravujete mu, co

setkané a

úsmvem:

pod novou stechou?'* jste

zpozorovali za

jitra,

poátku ostýchav sice, abyste ho neurazili, ale znenáhla picházíte do ohn a konec ei vaší vyznívá již jako výitka. Pro vám sliboval horko? z

V

nové

stav-

vždycky. Prosím vás, do malty se naleje

nco

ano, pane, topit se musí!

,,Inu

b

—

vody a cihly se také musí polévat ty by vy!" pily vápna Ale za týden to máte dole !

A

.

vám

.

.

neekl tak milostn sladce jak již se ve zvuku jeho hlasu ozýval jenom váš domácí". již

to

se-vás ptal na první vyspání, ,,

Nebylo

to ,,dole" za týden. Topiji jste

celou

zimu jako v pekárn, a nebyla vám dosud nikdy tak dlouhá, jako

A

s radostí

jste

vítali

první zábesky

první hející paprsky slunce beznového.

jara, šili

v tomto novém, syrovém byt.

nesmírnou

jste

se

na

léto,

které

vám

vysuší

zdi

Tbytu

píjemného. Vzpomínali jste, že jste kdysi slýchali: První rok nechá domácí v novém dom bydlet nepítele, druhý rok pítele, tetí rok uby-

jinak

tuje se v

nm

sám.

194

Ješt nikdo

vroucn dkovali bohu,

jste

Nemli

nerozstonal.

vám

že se

o jiného

starosti,

pekáno

nejhorší

jste

než o tu drobotinu.

—

Tou dobou a

když

ním asto

jste

—

—

když bylo

hledíce vstíc teplým

volnji oddychali, setkávali

panem domácím, jehož

s

nebylo

Zaskoil vás

vidt.

v prjezde, utkal se

—

vedl

náhodou

jako

pedmtu

s vámji

na

—

byty", na

,,své

msícm

let-

nápadn

jste se

v zimních msících

ped domem,

tu

tu

hovoru a vždy doodboiti s pvodního v

,,své

nájemníky", po-

znamenávaje, jak prý se pi stanovení nájemného

pepoítal, jak

mu

skoro celý výnos

dan

—

(stavl

a 'banka

domu

ovšem na dluh

dm

piplácet. pomalu že bude na no Stavl jsem moc solidn

—

,,

pohltí

—

!)

a

stavl

jo,

jsem to pro sebe!"

Vše

mu

by

Hádali

to

to

povídal vždy jako

man

jste,

pipadalo, ale

není-li to

duchu strojili hodné slovo padne.

šení, a v

Ani jste s

jste

si

plánem.

jste

k

njakému

zvý-

jste se již

k

obran, až

roz-

v prjezde nebo

Ne

jako

úmyslnost.

pedmluva

nepovšimli, že touž

se nkolikráte

cizím

mimochodem, cítili

docela cizím.

dobou

setkali

ped domem Znali

jste

ho

nevdouce kdo to, ím je. Nkdy nebyl sám. Provázel ho njaký jiný, mnohem ošumlejší muž. Toho jste znali také z ulice jako falešný groš, ale nevdli jste, že je to „agent v realitách" po esku dohazova. A nkdy se vám z

ulice,

—

195

pán kmitl

fen první

se

jste

ním

s

,,Ráej

by

za

Tuhle milostpán

pak? Což pak jsem dal vý-

„Prosím, milostpán prohlíží celý

ho kupuje

dále.

.

—

A

a

si

,,

nastávající

,,

mi-

.

stavl pro sebe".

zcela

dm —

." .

ho kupuje!

A^ilostpán stavitel

pán.

cizí

udiveni.

tážete se

lostpán

ním

na byt ..."

Pro

byt?

,,Na

opa-

lezl

jednoho dne zazvonno

milostpane!

dovolit,

domu,

útrobách

Na prahu domovník,

se rád podíval

pov?"

samých

A konen

sklepa.

u vašich dveí.

v

chodb, ba jednou

na schodech nebo v

trn do

vaším domácím. Pozdji

ulicí s

setkali

Ten

Nu

dm,

jejž

domácí pán" prolízá vám

dobe mohl

pan

prosím tedy, rate

vybrat prvé patro

byt,

nebo

—

jsou tam práv takové byty. Ale v prvním ipate bydlí njaký hejtman, mrzutý seká,

druhé v

druhém njaký ouadník

má si

„plechový" límec.

když

je

v parád,

noblejším partajím

kupující netroufal. Prolézá, prolézá,

na

—

K tmto

stny

a na

dupe vám na podlahu, klepe

pažení

dveí,

dívá

se

na

okna,

ohmatává kamna, promuchává kuchyni, všoupne se do špižírny a do jiné dvrné místnosti, vrací se do pokoje a obchází, jakoby se tu chtl ubytovat, málem že vám neekne, abyste mu odsouvli almary a pohovky ode zdi, aby

spouští

si

roletu,

i

se také za

n

na

ze

podíval.

196

,,

stn

Tohle malování na

když

dané,

se

jste

by!o

již

sem pisthovali?"

tak

se

ml

po-

_mu náhle otázka. A kouká se na vás pronikav, jakoby dezení, že

jste

opa-

uráí

malování ve volných svých chví-

odlupovali.

lích

,,Ne,

opadalo

to

mu drazn. ,,Ale te

je

zim vlhkem,"

v

povíte

zde sucho, co?"

bude ješt sušeji, až to slunce vypálí a až budeme píští zimu zas tak do dchodu topit, ,,A

letos ..."

jako

Dozírá vás pomalu ,,Co

ta

inkvisice.

pak tu platíte?" ptá se milostpán dále.

Reknetci

obnos nájemného.

,,No to je málo na tak hezký byt..."

Ale už byste ho vyhodili! Zaíná se teprv do své nové hodnosti oblékat a již by pirážel. Taiíé cí"

se

tak

jednou ke

teprv domácí

pán.

mn

promluvil

Nemohl jsem

oidpove ,,Do

víme

isi

,,

pekou-

potlaiti '

toho vám o tom,

až

prozatím koupííte-li

nic

dm

není.

Promlu-

!"

Konen se vám dstojný ten muž porouel. po malé konferenci s domovníkem o hodinu pozdji vdli jste vše. smlouvá pan Líbal, dosud krejí nkde na Starém mst v okolí Dominikán. A vzpomínáte si pojednou, kterak jste ho vídali již ped lety bhat ulicemi, tu s rozeA

šitým kabátem, tu

Dm

s

kalhotami

pes

ruku, vyfint-

197

ného

po krejovsku,

sic

spodkách nebo na

Má

mnoho domovník — vždy to

stavitel

uiní

a

domek

to

je

všecko

—

to

A

o dva

pkn

jsou

na

v díln.

dm —

povídá

jako klícka, jak

však

udlail;

juž

blízko,

již

Ale snad že pan

tisíce.

—

móc hodný" si nemohou

povídal

lituje

rozcházejí jen

jeden

s.leví

pan

je

domovník. Lepší-

nájemníci pát.

ho domácího

Domovníka patrn

se

stavitel

,,Moc hodný

pan Ubal jeden pidá...

Líbal,

nitmi leckde

stavl ho pro sebe, ale ho prodává panu Líbalovi k vli, je to starý jeho

dost, že

známý.

s

chuti na ten

prý

pan

ale

šose, jak je sebral

již

získal

pan

n-

Líbal

jakým desetníkem nebo doutníkem, pan domovník veškerou svojí výmluvností pipravuje novému ,,

vladai" cestu.

Nu

a jist že se

dohodli.

O

trnáct dní po-

a-

zdji, za hezkého jarního dopoledne, zvoní se

dou u všech nájemník, pede dvemi Líbal a dosavadní váš domácí,

který

pan

stojí

nejlahodnj-

šími slovy pedstavuje svého prvodce: ,,Tak

paní

—

je

Koupil ode

Pan hloupým

—

prosím, vašnosti to

tak

prosím, milost-

nový pan domácí,

mne

Líbal se uklání v rozpacích,

úsmvem

pan

Líbal.

dm ..." kolem

úst.

nm,

Chystal se

asi

s

pra-

dlou-

ho dost k tomuto obadu, snad se uil posunnového svého stavu ped zrcadlem, a pece vidíte ze všeho, že v tom dosud neumí chodit.

km

Boili Pražané.

i

-jg

198

Snaha po vznešenosti, po noblesse, ovšem je zjevná. Ale komu není s hry dáno Ale necht ho jen, pana Líbala, nesmjte se. Žádný pozemský tvor není tak nepatrný a bídný, aby nemohl býti panem domácím. A jen co svého nového dkladnji poznáte, zajde vám smích dost .

.

brzy.

ní

Za krátko se pesvdíte, dnové pokojného bydlení,.

v

novinách ve

,,

tam jsou kliddruhý den tete Již zmnách držebností" jméno pán že

ti

veejným prohlášením je zmpln dokonána a jako posvcena. A již

Líbalovo, a tímto

na vlády"

,,

také ten druhý den pichvátal nový pan domácí do svého domu a pojednou je ho tu plno. Od pízemku do tetího patra putuje ode dveí ke dveím, zvoní a vstupuje do všech byt — a již na

nm a

není ostýchavosti ani za nehet.

mnohem dkladnji Pišel

A

nyní znova

svj majetek. dopoledne. Návštva jeho však

asn

oekávána rých dveí marn. nebyla

a

prohlíží

domácí pán zvonil u nkte-

—

je v úad, milostpaní šla do oznamuje mu služka na prahu. Nový pan domácí neví, sluší-li se, aby pro-

,,Milostpán

trhu,"

hlížel jít

byt

za

po svých.

hled na dvée Ale služka již

nepítomnosti nájemník i má-li Pešlapuje v rozpacích na prahu, z

pedsín do pokoj.

tuŠí

nco o všem tom

konec

jeho

zápas duševní.

a není dnešní.

rozpakm nového

domácího.

Slyšela

Rázem

iní

199

„Pokoje jsou zaveny, milostpane, tam

se ne-

mže." „Tak

tch

pijdu pozdji/' ekl pan

já

nájemníkm na

Ale pak pišel

obd,

poledne, po

o

po

;ozývá

jeho

se

pekot na sebe

však

již

a

umí

Prohlíží,

hlas,

nájemník vyskakuje a

neekaje na

odpoinku v ped-

Drní zvoneek,

Nový pan domácí

hází župan.

zaklepal

krk hned od-

sotva se najedli a k

trochu na pohovku natáhli. síni

A

Líbal.

slovech táhne po svých.

pobídnutí

vešel.

jakoby byl

nábytek,

exe-

kuním odhadcem, nájemm'ku ty hrozn pekážejí. Nový pan domácí kouká

enichavé pohledy

strop,

pi

elo

vraští

pohledu

na

na

bolavá

jeho

místa.

„Ale

pouchlin

vašnosti," je

tady

povídá

k

nájemníku,

te ák

víc,

nadržen

už od

,,tch

než když jsem tu

ipedešle?"

byl

Nájemník

Má

je

prvé

vztek na stavitele, který „stavl

návštvy.

dm

pro se-

jej prodal, má vztek na nového pana domácího, který by si te pál, aby spravit. Nájemník je ospalý mu nájemníci dali

be" a horempádem

dm

po obd, dímota mu klíží víka, as plyne, co nevidt musí po svém zamstnání, pan Líbal ho pipravil o odpoinek. A nájemník tedy odpovídá

novopeenému domácímu: ,/No je jich víc! To já

a ty

tak

v nedli

odpoledne si vypjím od malíe pouchliny odlupuju ..."

svátek

,,

a

ve

štafle"

200

Pan Líbal upel na nájemnika pohled jako Zdá se mu, jakoby si ho nájemník dobíale tvá tohoto je vážná jako noc. Tak co tím

hroch. ral,

myslí?

kamnm.

Pan Líbal pikroil ke jeden kachel

váek ,,

Pozoruje, že

Položí na trhlinu ukazo-

prasklý.

je

a táže se:

Tohle už bylo?"

,,Ne,

odpovídá nájemník.

nebylo,"

to

,,T'0

prasklo." jak to

,,A ,,

mohlo prasknout?"

Takhle, jak to

de prstem

pes

odpovídá nájemník a

je,""

Nový pan domácí se

frýzky

viklají

pysky mezi zuby a

vtáhl

U

zamíil do druhého pokoje. že

samého prahu Byly

podlahy.

cítí,

pvodn

ne-

te

leží

dbale zasazeny, za zimu se prošlapaly a jako na

je-

trhlinu.

vod.

n

Pan Líbal Šlape na

se všech

stran,

kroutí

hlavou a nkoHkráte zahuí:

„Hm, hm

hm,

A konen ,,

Prosím,

vzhlédne

.

„Ne, to

mi

já

mám

co

',vašnosti,

dubové frýzy od pouhého chození

jsou to

je

fexír,"

.

.

.

."

hm

.

.

mrzut pak

k nájemníku

tuhle

Tohle ani

to? Vždy nemže bejt

." .

mluví nájemník. „Pod t-

zakopané dukáty

." .

.

Nový pan domácí konen pochopil. ,,Ale, vašnosti," kouká mrzut na nájemníka,

201

„to :jako

—

tento

dobrý den

jako

byste

si

mne dlal

ze

." .

.

Nájemník, jakoby byl peslechl poznámku pá-

n

Líbalo vu,

„Vy

vy

Líbale,

praví

jste si

stejn mrzutým tonem

neml

jste si

ho

kupovat hotový

ml

postavit

—

dm,

to byste

pane

ml

docela nový ..."

Pan Líbal

se

porouí

a jde.

A pes

lekci,

kte-

rou dostal u tohoto nájemníka, prolízá ostatní byty a kouše svými poznámkami také ostatní nájemníky, jakoby za to mohli, že oprýskal

erstvý vlhkem odpadala, zernala nebo zchlupatla malba na stnách, že popraskaly kachle kamen, která pan stavitel beztoho sestrojil z vybrakovaných souástí a tak dále a tak dále. Uplynul kvartál, bývalý domácí pan stavitel se vysthoval a jeho byt zaujal pan Líže

strop,

—

—

—

Krejovinu na Starém mst prosvému dosavadnímu pistihai sám bude

bal se svojí chotí.

—

dal

privatisovat.

Manželé Líbalovi jsou bezdtní. Jaký div, že nyní s domem jako s hrakou, a že vše, co dosud bylo starou zavedeností, zaizují jinak.

si

hrají

Nejdíve

naídili

domovníku, že se plyn na

schodech bude shášet už o deváté místo o desáté. Všichni (nájemníci mruí, ale nikdo neodváží se ke zjevné revoluci. Nájemník z druhého patra po-

vsil

si

videln

na schody petrolejku,

dom

nebo

pichází pra-

ve ti tvrti na deset a nechce

polámat na tmavých

schodech

nohy.

si

202

Již druhý den pišel domovník s vyízením od paní domácí, ,,žt jí petrolína smrdí" a že má rozkaz, aby lampiku odstranil. „Jak na ni sáhnete, poženu vás na policii!"

strun

ho

odbyl

mácího,

nájemník.

lampa

ale

,,Dm

pana

je

do-

moje."

je

Domovník vyídil vzkaz a pan Líbal jej spolkl. potom obcházel domovník nkolik partají, kterým bývalý domácí propjil klí od domu. Brzy

Ze se pan domácí porouí, aby klíe odevzdali. Že má spolehnutí jenom na domovníka.

Náhodou hého

jsem

odevzdám Již

tepla

nejdíve k nájemníku do dru-

porouím novému panu domácímu byt s klíem!. Až se odsthuji,

se

,,Že

a že

Šel

patra.

najal klí,

v

se

zvdli,

díve

dom jak

Moje právo nepominulo."

ne.

vše

kvasilo

odpovdl

nájemníci

a

nájemník

,,ve

za

dru-

hém". Zachovali se po jeho píkladu.

Nová která

paní domácí nebyla spokojena

náležela k jejímu

bytu,

a

si

ji

s

pdou,

byl stavitel

tomu bytu díve sám vybral a s ním také novým domácím odevzdal. Paní Líbalová chtla mít pdu s vikýem a pokoušela se o zmnu u nkolika nájemník, kteí mli ty vikýe. Ale pokoušela se práv oním hloupým zpsobem povznešence. k

,,2e

se

paní domácí porouí,

prázdnit ';pdu zoval

—

ona

domovník jedné

ji

chce

partaji

že

si

mají vy-

pro sebe,"

po druhé.

vyi-

203

Nikdo

nepovolil.

Již

ve všech

koeny znaná nechu

stila

kteí pevracejí

„starý

stav"

neznají ani slušné manýry, jak

Po dobrém

je

domem

nému

by

to

mU

udlat.

vyhovl každý. A naopak že píinou této všeobecné

cítí,

okolnost, že oni jsou ,,noví domácí".

Že v tom neumjí že s

zapu-

byl by jim

manželé Líbalovi nevážnosti

bytech

novým domácím, vzhru nohama a

k

chodit, neuznávají.

koupili

si

Zdá

se jim,

také nájemníky k libovol-

nakládání.

Dalším výronem zpupnosti nového panstva by-

mli

ná-

jemníci pístup. „Že je to jediná radost paní

do-

že

lo,

uzaveli zahrádku, do níž díve

mácí a že

si

ji

nedá od tch fakan rozšlapat,"

mluvila vznešená paní ústy svého domovníka.

Pak jednoho dne vzkázala paní domácí nápate, že zakazuje, aby se kuchyni všelo prádlo, v že se to ze zahrady dobe nevyjímá a že se na to nebude koukat.

jemníku ve druhém ,

Nájemník ml dít, všely se v kuchyni na motouze plenky, aby rychle schly. Nemohlo se s každým hadíkem bhat na pdu. ,,Že se dávám domácí paní porouet a aby se dívala na druhou stranu. Tam je nebe!" odpovdl inájemník. „A pilebVli mi ješt nkdo do bytu s takovým vzkazem, vyhodím každého! bydlím!" Byt je mj, dokud v tmi drobnými docílili všemi „Noví domácí"

nm

sekaturami,

co chtli.

výpov tyi

O

nájemníci,

nejbližším

o

druhém

kvartále ti.

Zbyl

dali je-

204

dm

den jediný. Za pl léta byl pak celý rok, než se

a trvalo se,

že

konen

nebyl on

již

,,

v

dm

nestará se o

a

ale

,,

starým", a

to, si

nájem-

napinit, musil zase dát

mu$il

na schodech,

pdu pdu

hlédnutou

zase naplnil nájemníky,

Avšak opravy, které zavedl, nevy-

dm

klíe domovní,

prjezde Jen

se

novým" domácím,

toužil.

trvaly. Chtl-li

níkm

Ale zdálo

pan Líbal neželel ztráty nájemného. Ne-

bo, když po tom

skoro prázdný

naplnil.

nechat

nelze

již

hoet do

plyn

byt

a

kdo pleny v kuchyni. ,,nová" paní domácí vybrala, vys vikýem.

rozvsí-li

si

Billetá na („švanda Dudák"

Billetá, jak

rozšíeno

mu

náležejí

1893.)

—

jmenujte ho,

všechny

osob. Ovšem

nejvíce

názvy.

ty

peuje o

,,

šat-

Úslužn pipevuje sleinkám brusle pinesené", nebo jim pj-

svých

hostíu

mladým pánm uje svoje režijní" i

,,

ticet krejcar za

cet,

1887;

garderobier, rekvisitá

chcete,

Je vším v jedné

nu"

kluzišti.

,,

pimený

za

pl mu

hodiny.

poplatek.

A

pak

Dva-

svdomit

poítá minuty, aby nikdo nejezdil déle než pl hodiny nebo hodinu, jak vyjednáno. Hodn nazlobí se

s

pány výrostky, kteí

rádi

ho šulíopt,

o deset minut, a zajíždjí v nejhustší klubko bru-

sli, když plhodina billetá a kadrobér fu

a shání svoje

kají

náš šlaj-

vypršela.

nástroje,

na které netrpliv

e-

už noví navštvovatelé. Rádný brusli, pravý

amatér,

pesn ním

Milý

pak zlostn po celém

jejich

bhá

pináší

si

o\'šem

brusle

na vlastní nohu, a k

pátelm

pohlíží

vlastní,

naízené

tmto svým obchod-

billetá

s

úctou a vážností.

206

Kdo má

brusle,

mívá také v kapse na ádnou,

velkomyslnou diškreci. Kdo brusle vypjuje, usmlouvává to na krejcar a krom poplatku nedává zi^ropitného,.

Nejpednjší, nejhlavnjší letáe jest ovšem, aby byl tím,

ím

sedláku hojná úroda;

našeho

starostí

Led

led.

jest

jeho polem,

je

bil-

jemu je-

—

ho stodolou, sýpkou zkrátka, led je mu božím požehnáním. Jak by se bruslilo bez ledu! S prvním ostejším zavanutím vtru v pozdním podzimu a pi prvním poprašku hledí toužebn k nebi a namodralé jeho rty

„Ach, kéž jen

jakoby šeptaly:

mrzne, kéž mrzne!"

ledového muže", a neho nyní, v pokroilejším vku, však ipovdom z dob šastného, blaženého

Znáte ho, pražského všímáte-li je

vám

,,

si

mládí. ví dobe, kde jaké kluzišt, byste postihuje, kdy ledoví muži po prvé táhnou za svým povoláním a novým, zimním

Pražská omladina

,,šlajf",

a

—

chlebem. Již

dlouho

ped

Vánocemi,

ba

svatým Mikulášem vídáme postavy obcházejí

njaké prázdné stavební

nkdy ped jejich,

místo,

kterak kotliny

pod hradbami pražskými, prostranství na Vltavských ostrovech, vyhlížejíce rovnou, vhodnou placinu, (kde

by se dalo

zíditi kluzišt.

Jsou to obyvatelé podskalští, kteí poslední

starají

se

nebo když odplaveny prameny vor dol po vod, když vy-

takto o svoji výživu zimní,

207

vleena

i

eky

7.

složeno

„jehly" z

v,

prkna a lat

poslední

pražských

v

eišt,

a vše

když

ohradách,

to

vytahány

utichá plavecký život na Vlta-

práce skonena, zavena, a nadjí Podska-

letní

lákovou

jest

pak jen

výživa,

když

a další

výdlek

jej

kvete

nm

Na

led.

zapoíná nová

a nakládají

sekají

z kluziš;

pro

tento

pivovary,

vod

pohodlnjší, než brodní v ledové

o

je

nco

po kole-

na od rána do veera, a sekání a tahání ker na

behy

náplavek.

A\'šak

i

jiným

dlníkm

práce

zavírá se

tesam. A

zimou: zedníkm,

s

na-

mnozí z tchto hledí toužebn k nebi a prosí Pánaboha o mráz. Bude led, bude práce, výdlek. Místa pro kluzišt vyhlédnuta. Však nejsou stávající

zadarmo. najímají

I

jejich majetníci používají

tak

sezóny a pro-

prázdná prostranství „ledovým

Smlouva uzavena

Obyejn

mužm".

kluzišt

a podnikatel

i

zahajuje

njakým

sou-

sám by nutnou nepodlal. Rychle, než zem nadobro utuhne kost zmrzne, picházejí s lopatami a kopái

práci

práci.

druhem, nebo

vchází ve spolek

nkolika

s

s

—

a na

i

bmi,

urovnávají

hazují kameny, a s

na

urovnané

vodou,

pdu

hrábmi takto

staví a plní

na plocho, vyrypují a odurovnávají zem a pchují, rejdišt

pivlékají

A zišt a

už této noci

ledoví muži dlouho

zkoumav

voznice

kád.

Pojednou hvízdne kousavý Snad, snad

hrá-

vítr

Prahou.

uhodí mráz!

do noci polévají

pozorují, jak

pda

pije.

Fií

kluvítr,

208

kouše chodce do

Ba

zima.

nho

všechnu

Smutn

pak

spchá do-

kouí,

vodu,

z

skoro teplý, zem vypila

vítr

nikde

rána

škraloupku.

ani

ernou vlhkou pdu,

hledí podnikatelé na

vera vodu,

které vtiskují se stopy bot. Vylili

co

A

aby se na zítek vyspal. Zítra to zane, doufá. Ale žel! Žádoucí mráz nepišel, o plnoci pe-

skoilo poasí, zavál

do

se tak lépe ohánti.

uícen, až se z

spocen,

podnikateli není

dlouhý šedivý kabát a polévá

— mže

jen v kazajce

m,

i

našemu

ale

uší,

odložil

bylo

jí

v kádích,

a

Neví

den, aby navozili erstvé.

dnes pes

se

tahají

celý

pírod, nechtjí

Musí mrznout! A z veera polévají zas a v následujících dnech znova se dát oklamat, pekvapit.

Tak v

poád marn.

Ale

a znova.

teba

mijí

ních

za

jitra

.

v

nejistot,

.

Nový

Peklopil se

nen! Rtu mu je

prosinec

celý

trapném oekávání, v nadjích veer a zklamá-

teplomru

muži neteba

klesá,

se dívati

teplomrem vlastní spchá na

pituhovati,

—

rok

nos,

konen,

a

ale

ko-

našemu ledové-

na thermometr. Jemu

zaíná

a jakmile

uši,

svoje stanovisko, které

již

neopouští od rána do veera. S novou chutí dává se

do

práce,

vyskakuje

znova polévá

tolik

bublin

kaluž a nevpíjí se prostranství.

A

již

—

a

a

—

již

hl-e,

již

do rána

mrzne, že vše

ráno druhé a kluzišt

muž

—

z vody,

tu

mu

tam

leskne se praští.

nestoji

celé

Nadchází

uzrálo. Již se také ledový

zaizuje. Kluzišt dávno ohradil plotem,

n-

209

kolik lavic

du vztyen níž chvje

pevn pimrzlo k zemi. Již také stožár — a nkdy jen prostá Na

praporeek.

plakáty,

katel

nejbližších nárožích nalepil podni-

samodíln poízené,

že tu nedaleko,

v právo, v levo za rohem, zízeno jest kluzišt". Však

liké

plakáty

si

A

,,

Pomáhá mu v tom žena

jeho spoleník. Hrnec

pár

cet

bruslí,

snhu,

sídlo

kladivo, klešt a

—

zaít.

s

všech

nm ky

nich

z

stran,

aby nebyli

ujíti,

emen,

jiných tret

vera

i

netrpliv již

devným

na dirky do

nco

led roste, a sotva

flašinetu,

se

i

—

který

drají

mu

kže

šroubovák, a

mže

to

Obcházeli

bruslii.

se

hledli,

pomalu

na

jak

dnes zaznly vískavé zvu-

blíží

amatéi,

která

si

nedají

první.

jako

produkce.

roubíky,

nej-

kluzišt

eeného

fla-

po ichu vyšourává kluzišt

sebe zastrenjší a zahajuje na kální

po pí-

uhlím, tu-

pedevírem

Nejprvnjší ovšem byl majetník šinetu,

celou svo-

dti,

poteb, košt na sme-

Stejn nedokaví bývají

nkteí

i

skoupených v Židech a co

skvleji upravených k nové tání

dávají

tisknouti.

li

když tyto vci opateny, pináší billetá na

„režii".

pad

První ve-

modernjší ledoví muži

kluzišt nutný inventá, své rekvisity, ji

na

la,

vzduchu bloervený

v mrazivém

se

u vcho-

Prsty

jeho

na kloubech

nm

jsou

mu

svoje

sice

muzi-

tuhy jako

puká, ruce se

mo-

oddán jedin svéumní, toí neúnavn klikou a vábí mládež jako

fialy,

ale

flašinetá,

210

ím

k zimní zábav.

A

krejcárk.

k — '

šastní

ach,

rech,

nkdy

hráti

má: valík

to

i

po pti krejca-

dávají

lidé

ti

po desetníku, a flašinetá

i

—

jak se

bruslí,

lidí tam bude, tím více nkolik zamilovaných pár-

více

pijde-li

ví,

valík a zase valík.

co jim Jak

sklouzá po hladké ploše

to

se

pi

valíku

Pro

vci má

tyto

ne billetá na ziku

sice

Jemu

smysl

dva,

tžil,

co

ti zlaté

brusle a aby

na živobytí.

Nebo

—

máme

je

denn. Má

zítra

led

hodn

ale

mu-

lidí,

aby

co dlat, aby vy-

do svého podniku

již

vyplatily

flašinetá,

jedno, jakou

je

kdo porouí, jen když

si

stržil

ho

kluzišti.

zstalo

mu nco

nejistá.

Dnes

aby

vrazil,

mu konen je vc hrozn

se

plave.

První veselá písnika flašinetu tepotá se vzdu-

—

chem

a vyjímá se dost

bem pi

na

hvízdá

kivky bují

desíti

—

za

podivn pod širým

—

stupních mrazu

hladké

ploše

a ryje

ne-

první pár bruslí

do

ni

perzné

a dva tyto zjevy jako volaví ptáci piva-

sebou

tlum

jiných.

Dostavují

se

starší,

zkušenjší bruslii, kteí pinášejí vlastní brusle sami

si

je

pipevují; ne aby

vání, ale proto,

emeny,

že jen sami

si

a

od šnrodovedou utáhnout ušetili

dovedou pipnout aby ,,mla rovnováhu". Pak se staví na paty a tepají zadky želízek do ledu, aby je lépe do podešv vmakali. Nebo viklati se nesmjí. Pijak je nutno, jen sami

želízka,

cházejí sleinky, s bruslemi

od loského

inky, které sport svj

loni zahájily.

již

Ježíška, sle-

Picházejí

211

sebevdomé chzi jeumlivyn na led. Picházejí konen d\'átka žabky jako putiky, nesmle, ostýchav, s bruslemi jako ze stíbra, s emevtší sleinky, a poznáte na hotové

jich,

že jsou

ním

z

ty

letos

pují

na kluzkou tu plochu a

tetelí

již

brusu novým. Ach,

oekáváním, vazuje jim

jak

mnoho budou

ochotn

padat. Billetá pi-

tmi

brusle, zmítá

kami, bera je za patiky a

nkdy

inka vstává jeho pomocí

a stoudný

paluje

jí

tváe.

po prvé vstuse úzkostným

za

útlými nož-

A rumnec

ktky.

Tyto sleinky tesou

se

kama, aby byl fundament co

píjemné padání! Jen aby

be

se

rozložily, jak se sluší a

za-

na vrat-

kých želízkách jako nedostydlá huspenina. jácn, opatrn šinou se na led

sle-

a

bo-

roztaženýma nož-

s

Ach, to ne-

nejširší.

sukénky pokaždé do-

patí

— starost nejvtší.

A konen tedy se hrne do improvisované ohrady mládež nejdrobnjší, mužská ženská, kurážn, beze strachu. Bude také padat, ale co na i

tom. 'Ta mládež

duše zase

železného

'a

podobna panáku z bezové cvoku. Sotva se pekotí, už

je

stojí.

A

,,

obchod" ledových

pd,

muž

umlém

tedy zaíná.

Na

ovšem vždycky mnohem díve než na ece. Na eku musí ulehnouti dkladný mráz a dodržeti, aby se ,,voda zastavila" a kra ledová aby unesla sta osob. Ale jsou nkdy zimy ošidné. Pojednou pedasn jihne, na kluzišti objeví se mokravá kola, po chvíli pda již tu a tam stojí kaluž, kterou pevné

na

kluzišti

212

vypíjí

—

a

smutn

Kapitál se

led.

mu

díve, než vynesl

hledí

„billetá"

—

rozpouští

ádné

nu, než svého pstitele

na potící

procento za všechnu di-

odmnil. Tu

— bruslii —

sedí

te

smut-

ná postava podnikatelova

truchliv sleduje

stalé tání. Zmizeli

i

umlkl a zmizel také zmizí

i

opuštn

—

se

smutkem

na-

nejhouževnatjší a za

flašinet,

poslední zbytky

se

nkdy mnohem

nedlouho snad

Sedí

ledu.

v duši.

slední svoje svršky a zavazadla,

—

billetá

Brzy sebere

sám, po-

odveze a odnese

inventá, odejde s tžkým srdcem dom. Dal Pánbh led, ale brzy si jej zase vzal. Jediná útcha mu zbývá: že bude pes rok zima lepší,

svj sice

solidnjší.

doufejme s ním, že ta letošní, nastávabude ádná, dokonalá, trvanlivá. Vyplatí se lépe zima tuhá každému tomu chuasu Ale

jící,

—

a tvrdá,

—

i

než nijaká,

blátivá

a deštivá.

Strávník od svatého Bartolomje. („švanda Dudák" 1887; rozšíeno 1892.)

Uvedli

jsme v této

bodrých Pražan

galierii

—

—

nadjné poup nerozumné mlád, kteréž v rozevírající se ped ním život hledí nevdom, pipitomle, jako myš 2 komisárku, jak íkáme. Pravé mlád, vyklouzlé ped nedávném ze skoápky, nemající potuchy, jak jím život zatoí a jak bude po pípad milými bližními svými na pozemské pouti otesáváno. Mlád, které zná dva pojmy síly a statenosti, moudrosti a všemohoucnosti tatínek maminka. V tchto sousteuje se dle jeho po-

samém poátku

skoro na

pražské,

—

:

—

—

myslu znající

hou

veškerá svtská

ohled

mu

knížata

vše.

moc

a dležitost,

ne-

maminka zmo-

a pekážek. Tatínek a

Jsou nad purkmistry a biskupy, nad

a krále

—

ba jsou

mu

Šastný, blažený vk, kdy

je

i

nad

tatínek

policajty.

nejvyšší

svtskou! Jak hoce se louíme s tímto nejvtším klamem dvivého dtství. Jaké moe instancí

Bodí

Pražané.

16

214

bol

trudu a zklamání,

zkušeností,

a trpkostí

leží

mezi oním pouptem, chovaném jako ve sklenníku, a

shrbeným strávníkem od

dole ve Vyšehradské

Za tímto stínem

Bartolomje,

sv.

tíd ... lovka

tam

!

je

už celý život se

vám skoro každý ten vetchý staík vyprávti dlouhou, pedlouhou historii lovka, kdyby mu dobe sloužila pamt, všemi svými bouemi. Mohl by

kdyby ml dosti trplivosti a kdyby starou, šedivou nebo zcela lysou tu hlavu netížila záplava myšlenek na vci záhrobn.

—

Plouží

když

ulicí,

íse

vyjde

ského chudobince, jako skutený

nepipadá, s

vtrem

byl

že

také

kdysi

za

as

stín.

mlád,

že

mst-

z

Ani vám

bhával

o závod, že vesele výskal, že byl uspá-

ván polibky matinými, že vyrstal v bujného

nocha a

štl v zápas

životem, založil a vychoval rodinu,

blahobytu

konen

doufal, že

kterou

s

základ

položil

vlastní

si

ji-

milostné písahy, srdnat se pou-

šeptal

celé

ady potomk

a

zave klidn oi pod stechou,

pílí

nad hlavou zbudoval

.

.

Jak to vše jinak dopadlo!

Tu

plouží,

se

opuštn,

osamocen,

tesavým

krokem, jakoby hledal nejkratší cestu ke hrobu. Stín bývalé

tolomje Osmdesátka .

mužné

o

dlouhou

strávník svatého Bar-

schýlila jeho

staten podnik svj

železný, jenž dinu,

síly,

.

adu

jar a

hbet, jindy pímý,

nesl celou tíhu starostí

—

o ro-

co vŠe ho potkalo za tu

zim? Ústa jeho jsou mleliva

215

a

pohybují se jen

—

dlitbu jak

mu

se

nm

by v

nm,

vedlo, nebo každá otázka probudila adu vzpomínek velice trudných. Jisto

že se k

jen,

mo-

jakoby šeptala

chvílemi,

není nijak radostno, vyzvídati na

be, nebo

nmu

Osud

konen

nezachoval do-

zbytek života z cizího milosrdí

žije

—

a

se podává jakkoli, vždy má Snad ho stíhalo neštstí za neštstím, až konen zmizel mu pod nohama poslední kousek pevné pdy a on musil poprositi

a takový

chléb,

chut zahoklou.

u obce za písteší.

píslušníkem

nekynul by

Jinak

Snad

Ach, jaké ješt

celý

mu

život

tento

ani

v živnosti, kteréž vnoval mládí

rána

do veera,

náhlá

pohroma

—

a

pracoval

vzdorn

a

—

zbyla jen cesta k

práci,

mužný vk, od

i

stádal

a

mu

vyrvala

útulek.

—

ale

pak

pojednou celou koist

nebylo v starých tch rukách

již

se chopily díla

A

mšanem.

neúnavné

v

prožil

že byl

štstí,

pražským nebo dokonce

vítzn

síly,

aby

jako na poátku.

Bartolomji.

Snad na nj dopadala ruku Osudu znenáhla, ale

tím jistji a

bolestnji.

val starou družku, co ly

nemoce

slední,

átku,

'Stál

ale

jen ten

a

Pomíraly dti, pocho-

uspoil za celý vk, pohlti-

pohby, a když tu sám a sám,

vysílen

a uštván

rány po-

se zotavil z

jako

druhdy na po-

a nahý.

A

zbyl

zase

poslední útulek. Jaké štstí!

Ale podnicích,

snad

žil

radostnji,

štde mu Osud

štstí a spokojenosti

šastný ve svých nadlil.

zapomnl na

A

starou

v

tom

pravdu

21G

,,

Dovedou rodie rukama

—

deset dtí

uživiti

ale

."

rodi

deset dtí neuživí svých

.

.

Snad rozdlil jmní svoje dtem kteréž lakotiv shrábly svoje podíly, rozešly se, provdaly a oženily, obehnaly nové domácnosti své neprostupnou hradbou ledové sobeckosti a nevdku, za-

pomnly

na starého otce a dobrodince

„A

stará! Vsak mohl nahospodanám také tomu asu dost však se mohl uskrovovat

o sebe

se

— ml

víc

iti

— —

—

k

—

mohl zanechat víc ale dokud se vedlo, bylo jen hej a juchej jde k obci, vždy k a nyní my abychom ... má právo na Bartolomje ." patí

—

A

—

Má

.

právo na Bartolomje!

A

vo. Ale štstí, že je má. telé, vali,

ne krevní, vychodili

to,

tedy

pá-

jiní

a zadá-

žádali

pispním konen uveden pod

a jejich

chu dobroinného ústavu, v

nmž

ste-

prodíme po-

ped

slední dny, obklopen lidmi cizími, jichž nikdy

tím nevidl, starými jako on,

nkdy

vlídnými.

A

ní

.

Jaké truchlivé prá-

našli se

mu

—

mrzutými, ne-

I

snad

zatím

v blahobytu,

mácí pán,

je

jeho

synové

Praze,

v

žijí

snad nkterý z nich je bohá, pedákem, sloupem spolenosti,

dopro-

kazuje laciná dobrodiní jiným, aby byl v novinách, platí

za

íza

Vždy

jeho

la

dobrodince,

lidumila,

jemuž

vŠe

dkuje,

tatík je

obec peovati,

píslušníkem.

ne-li

o

a starost

ponechává obci

O

.

.

.

otce,

snad.

koho by

o své píslušníky?

m-

217

Jeho bh'zko,

synové, jeho

pece

a

Dobe

— —

se na

nj

dcery

v Praze,

žijí

tak

od nho.

tak daleko

podívejte, na toho strávníka

svatého Bartolomje, kterak se

tesavým

plíží

kro-

kem, jakoby hledal nejkratší cestu ke hrobu Tato

hlava

dlouho

peovala o

jiné,

.

.

oi

je-

ho vidly mnoho radosti a zármutku, nynjší jeho život podobá se mrtvé hladin stojaté vodní t-

n,

která

kdy

zídka kdy

volávaly,

jeden ten

den

jest

rozeí. Na jeho tvái málodruhdy vy-

svaly, kteréž jej

službu skoro nadobro.

v roce,

kdy

vážný,

se

obliej povyjasní, kdy snad

úsmvu jej ubožákm i

se

úsmv; vypovdly

se objeví

pelítne

—

to o

i

lehký

posvícení,

u Bartolomje co

Jen

ustaraný

obláek obec

jež

rok vystrojuje.

Ale

tenkráte vás výraz jeho tak bolestn tkliv

do-

jímá.

Jako

když vás

prskem za dne,

líbá

jejž jste

slunce

šastn

posledním

pa-

prožili.

Za jasných, teplých dn vychází po poledni do sadu na Karlov námstí, vysedí tu dv, ti hodiny, pohlíží na rej a šum kolem sebe, jakoby mu již nerozuml, a k veeru ubírá se dom netuše, že snad vyšel dnes posledn ... Tichý, mlelivý sklon života, jako mrtvá hladina stojaté tn. Nezvíte nikdy, co díme, co spí v hlubinách

tn — nezvíte

staré

ve starém,

této

duši,

také,

co

opuštném

díme srdci

.

.

ve

„upr!'' Vnováno

píteli K.

uprovi.

(Psáno pro knihové vydání Bodr.

Pr. 1892.)

Tmito

ádky, s tímto nadpisem, nechci nic jiného než pokusiti se o výklad malého, dvounení tomu dávno slabiného slvka, které hýbalo Prahou, které zaznívalo od Strahovské brány až k Vyšehradské, od konce Smíchova na konec Karlina, které ochotnými apoštoly studenty kolporvýletníky, herci zpváky, cestujícími bylo rozneseno z matiky téry, kesany židy Prahy po celé vlasti, do všech kraj, po Šumavu a Krkonoše, které peskoilo hornatinu eskomoravskou a rozbhlo se po markrabství, s kterým jsem

—

—

i

i

i

—

i

se

konen

—

ach, libý zvuku!

lín, v

Hamburku

celo

s (Jíažjdým

^se

rodné

obce,

do

Prahy.

Ach,

upr!

a

v

tém

—

setkal

i

v Ber-

Paíži, a které zase

vra-

krajanem hostem do své

svého

domova,

do

matiky

219

ekl pravdu, rodnou obcí slvka jsou družné, bratrské Královské

Vlastn, abych tohoto

mnohém

Vinohrady, které v phledu tak

vydatn

zájpolí

zdárn\ s Prahou. Pravím s hrdostí, že vlastn tam odtud rozlétlo se slovo Uo a že je tedy jaksi mým krajanem, nebo si pokládám za

est

a

píslušníkem tohoto nového, jako zázra-

býti

kem vyrostlého

píslušníkem.

budu

míti

a

dm. Kdo

vc

dm —

je

by

stanu

a

mšana

pro-

tam

A

své,

mi daruje

domeek, ovšem

—

stavu

dstojn

podívá,' jak

Praha 'má svého

:

až

zave oi

než

nad pomyšlení lehká.

y dobrém

se,

toho nemohl dokat

se

sebe menší, teba jen

dluh

mne

Mšanem

mne vidl mšanem,

irád

nuže,

bez

msta. Pravím

a kvetoucího

zatím

a

a

pak

hodnost

tu

se na

ponesu.

a

mají

sbírky

filo-

Šimanovského,

Královské Vinohrady mne.

Bylo by to

Zdálo by logický

nebo

upr!

se,

že nepatí

do

itéto

— tomu!) —

etymologický výklad

(odpuste,

nerozumím <že nemá bodrými Pražany. Ale pece. Nebo krom toho, že chci mluvit o slovíku „upr" o Cuprovi s malým , musím se nutn zmínil s velkým C.,' S je to pouhé slovo a s C^je to já

co

nevím, initi

jaký,

s

i

osoba.

Nevím let,

;o^pravdu,

je-li

tomu už pt nebo

ale najednou letlo Prahou:

Všechno bylo

upr. Bylo upr,

doutníky, ikalhoty byly

šest

upr!

upr

pivo,

upr

hodinky, klobouk,

220

hl.

upr,

tchyn

která

—

brusle

'paraple,

lovník (byl

upr. upr. Ano

všecko bylo

holka byla

i

MiIn-

upr.

byla

upr! upr] Slyšel

ale

jsem

Františku

upr!

názvem

resky s

pvkem upr! z\

na

to

na Píkopech a na bále.

i

Ply

Psaly se

i

v Podskalí,

a

Psaly se

humo-.

kuplety s

do-

divadelní kusy s

Jiá-

se

em upr. Co se tajilo

v tom slvku? Pokud jsem vyrozuml, bylo pravým opakem slova fór, fórový. Toto je nco špatného, nepravého, falešného.

upr

nco

bylo

hezkého, dobrého, chy-

trého, 'úhledného, zdárného, dokonalého.

„Koukej, to

A

Ibyla

„Kam

holka!"

je

A

,,Cupr!"

prsty zaluskly.

to dívka

k pomilování, k 'nakousnutí.

veer?"

jdeš

„Dnes? K Montágm. Tam „Dobrý?" ,,Cupr!" zátka z láhve

upr! chodil to

že s

jsem

upr?

A

slova fór, slova

chmel!"

jazyk zamlaskl, jako když vyletí

šampaského. Uvázlo mi to v uchu a v hlav a

pak

Kde

s

se

musím pvod jinými

je

otázkami.

odkud

je

umínil jsem

si,

jedinou otá2íkOu: to

vzalo?

o(b jevit.

Luštil

A

Chodil jsem

jsem

vznik

fórový, dohadoval jsem

se

a

?tak

již

pvod pvodu

brajgl. Toto bylo mi brzy vysvtleno, ono

221

zstalo

mi nerozluštno do

pibylo

upr!

iperný význam

uprný

a

upr bylo

a

nemá. Taky

ono

Však

tomu

k

jsem do „Jungmanna". Poítal jsem,

Šel

to

A

dneška.

není

to

Nemá

Nu

Kott.

Nemá

ve Špatném.

to také

to

Celakovský ve svých

datcích" k Jungmannovi.

Vzpomnl

—

Ale kde pak

fesora Oebauera.

dál jsem nešel.

v Šumavském, ani

ani

jist

nkde

v iRankovi, ani tersberg.

by zkratkem. Ale Jungmann.

nemá

to

ža

mohlo by mít obdobný,

Rit,,

jsem na

istaí

Do-

pro-

Cechové.

Nezní to staroesky. Chtl jsem se rozbhnouti k profesoru Hattalovi, ale vzpomnl jsem 'v as, že

pracuje svoji

,,

Obranu" a

obírá nejmodernjší filologií

„Obrany"

'na

Bože,

Jediný

do pojednou mi

lovk,

Ach, tu

se

nemá krom

byl,

—

„Píteli, z

pítel

pipadl

který

by mne mohl vysvobodit.

jako

na zavolanou.

Kráel vážn tídou Ferdinandovou, ani potuchy, s ím ho pepadnu. /Ale ho utkal a upel na nj tázavé zraky. nouti

ne-

taky asi

a že

jiného asu.

upr, upr! Hrom

Mj upr!

že

—

snad vy jediný

nemaje již

mne mžete

pochybností, z nejistoty, a

jsem

vytrh-

navrátit

mi

duševní khd! Chcete?"

„Mluvte! Je

ekl

to

mým

ideálem zachraovat

vážni a stanul.

lidi!"

222

—

ale jen jak! Abych jej neAno, mluvte pohnval, dokonce snad neurazil. Ale mluvit jsem

musil.

Hledl jsem dobrých oí, a

jisté

do jeho milých, prostých,

chvíli

konen

tedy jsem zaal:

„Snad vám není ;známof vážený píteli, že od ídoby chvje celou Prahou jediné slovo, kte-

—

réž ;—

promite

[Totiž,

není to prostá

píteli,

zvdavost, která mi klade tuto otázku a

(jak

bží o vcný

na jazyk,

pesvden,

vás znám, budete jist

výklad záhady, která

— —

že

mi

Pardon,

pokládám k^ás za jediného kompetentního muže, by mi mohl vysvtliti, kterak se stalo, že slovo, 'které je znan píbuzno, ba na vlas ponebudete se hnvat, že ne?" dobno Vašemu který

——

mne

upr. „Obyejn

ípítel

K

vými oklikami ,,Nuže,

6ylo

—

píteli,

to

píteli, s

malým

co

je

to

upr?"

^tak

a

já

jeho pohled o-

na sebe

chvíli.

Konen

„Ale dovolte,

velkým C!"

velkým

C

jste

to vy.

Ale co

?"

Hledl na mne s

tako-

odhodlal k novému dotazu.

„Ano, s

s

vci!"

upen

ptoval. Koukali jsme

je 'to

perušil

nemluvíváte

jsem já!"

Hledl na mne ise

—"

venku.

„upr? To

jsem

pane ote

k vci, k vci,

,,Ale

chvilku

vždy

udiven, naež ekl:

já se

podepisuji

jenom

223

„ZceJa (Správn, „ale

drahý/'

píteli

odvtil jsem,

jehož význam se

na

|slv'ko,

píše

táži,

se

malým . Na píklad: tato mladá panika, která nás práv minula, je Velice upr. Ostatn píteli ^milý nes.

malým ,

zcela

rozhodn

s

—

mže

—

vás býti tajno, že v tchto dnech

—

celým svtem

— —

a vy jediný

C,

mžete

nu a

(já

se

bije

Milý pítel

dopátrávám jeho vzniku,

pvodu

—

velikým

—

zajisté

upr

jako

povdomost pimhouil nyní oi,

líci

.

rozhostil se

upr

s ."

.

zakroutil

—

úsmv

snad ;nkdo, jak se milý pítel

—

upr

nás se všech stran do uší

míti jakousi

kníry, na jeho

letí

si

nu znáte

umí usmívat

ekl pak:

a

—

ote (íká mi obyejn: pane ote!) osvdte svj dvtip! Lituji, že vám to nemohu íci, sám to nevím. Až to budete mít, povzte mi to. Au revoir!" ,,Pane

—

A

kráel

dále, stisknuv

jemn

díve

moji pra-

vici.

Nevil jsem mu, že to neví. ^Byl jsem pesvden, že ví, ale že nechce povdti. Snad mi to nechce íci z vrozené skromnosti. Snad mne chce

vzíti

na skipec. Snad

vbec

nechce dopustit,

pípad

aby se tomu pišlo na koen. Ale v tom

by páchal hích. Co by filologové

bude

a slovníkái

*nikoho,

si

za

s

tím

padesát

slvkem poali let,

až

tu

ne-

kdo by jim dal vysvtlení?

Nuže,

;nechce-li

mluviti pítel,

nepátelé!

Domakat

se

musím!

A

a

mluví teba

pídil

jsem se

224

neúnavn

do

dále,

do rozilenosti, a

neklidu,

—

dopídil jsem se.

„upr," ekl mi jednou kdosi. „upr? Náš domovník to pinesl z Kravíma, z arény

— —

dm!

Slovo jako

Kravín,

Poal jsem ehodit do

Kravína, do arény

pod verandou hostinného bohužel, odsouzeného podniku pán

—

vymizení

k

—

—

sedal jsem že

Aréna!

Trunekova, a za msíc zvdl jsem, jak vznikT pojem u p A tuto pedkládám svoji koist eskému obepokud je to zajímá censtvu vbec, a uené eských obci filolog zvláš. iT.

—

Bylo

—

krásné

nebo 1886 brém,

—

roku

nevím, zda

Plno bylo tam 'vždy, po pedstavení divadelní spolenosti

Umlci

Pištkovy.

—

dramatití

u dvou, tí stol, veeeli,

Tam

Isedal

pan

pan

Lier,

Poláek, pan Gabriel, pan Stocký všecky pamatuji!

od

páni

inovin,

mezi herci

A

ílo

mj

je

Tu tam

býti:

této spolenosti

milý pítel

i

jsem se o

vyprávli.

— >a

kdež

je

nim nkteí

staroeských

veselo,

—

bezstarostno.

velmi asto

chodíval tedy

upr.

Znáte pana Cupra? Spoleník Již

sesedli

bodrý komik

pisedli k

mladoeských'

dobe

pvci, a

—

^popíjeli,

Ryšavý,

^

i

u Pištka bylo to všechno pomícháno se

1885

v Kravín se mile sedalo pi do-

ízném plzeském.

inejplnji však

pán

—

léto

nm

svrchu

nkolika rtami jeho zjev v

rovnž výborný.

zmínil,

ale

hlavních

doplním obrysech.

22;

Pkného, doporuujfóího

Mladý, svobodný muž.

Vzor panumody, ale vždy ve form umírnné, ne kiklavé. Nenese se s onou módností bezmyšlenkových gigrlat pražských, ale s jinou, jaksi promyšlenou, oduševnlou, solidní módností. Muž mladý, úhledný, zámožný, rozumjící užívati všech rozkoší

zevnjšku. Elegán

hlavy po paty.

'od

jící

života s rozmyslem! a úelností, bonvivant v nej-

lepším slova smyslu. Ví o všem, co se v Praze

nkdy, co

a ví

dnes,

stalo

stane

se

pedpovdní,

intuice,

tušení,

Mám

zítra.

Muž

zkušenost, že to dovedl íci na vlas.

zvláštní

domyslu spoleen-

ského. Trochu nervosní, rychlého hovoru, trochu

má

rád se pe, vždy

ten. Trochu

skuten. Srdce veleopatrný.

pravdu a asto

dob!r,é a

ví,

kdo

ví

kterak se jich

už vám

pointou.

asem

doty a bonmoty

z

v

penžných záležitostech úhrnem znamenité.

nejnovjší anekdota. zmocuje. Dnes| ráno

vznikla

vypravuje s nejvypracovanjší

ji

velice

zdaile pepracovává anek-

Vždy

starší.

ním déle, stáváte nenapadne celý rok

obcujete-li s

vými.

sku-

na kterém konci Prahy, potkáte ho za ho-

dinu, a

A

má

tedy

Vlastnosti

Hlavní jeho píznak:

Bh

ji

blaseovaný, ale spíše pro efekt než

Vám

rukávu.

Mám

jej

v

pekvapuje.

vás se

pímo

nic,

on

závisti-

to

sype

podezení, že nejvtš;!

a

díl

onch anekdot je jeho duševním skromn popírá. „Povídá se" —

íkává. Vystihuje

znamenit asovost. Setkáte

ním po provozo-

vání nešastného dramatu:

se s

majetkem,

to

226

mezi Národním divadlem

„Víte, jaký rozdíl je

a

Vlkem?" Rozumí

že

se,

nevíte.

„Národní divadlo po povodni zaveli a Vlka po

,

nezaveli ..."

Povodni'

Potká vás jindy. „Je zde telegram sili

do

dát,

,,Co

A

blázince.

mu

sie

z Berlína

Ten

—

stalo?"

„Ale

trpí

slavomamem.

nikdo

mu

to

nemže

Myslí, že je Riegrem!

vymluvit."

Vysvtili opravený Karliv most že

už

Bismarka mu-

dopracoval!"

to

nemusí chodit

pes

,,

—

Praha

míchaný".

jásá,

Potkáte

pana Cupra. ,,No,

dnes primátor Šolc dodal pendant ke své

ei

holešovické

„Co! Zas „Ovšem

neska

!

pronesl

." .

.

mluvil

Tenkrát

nmecky?" ekl

—

halte Gott! To

jest pítel

mj

pan upr.;

dil

tedy do spolenosti

se,

že jim pinesl každý den tolik

Gott

das

lepší."

toho

das walte

most:

na

je

Nuže, takový

:

herc do

nco

vždy

a tak dobrého,

Kravína.

nového.

A

cho-

Rozumí

A

bylo

z první ruky,

že

se spolenost pana Cupra nikdy nemohla dokat.

A

když vidli, kterak se

„upr, upr! To jde!"

zas

z

dáli

blíží,

bude

nco

volali:

— upr —

22'

A

pozdji íkali už jen

A

— upr

nco nového

,,Jde

sob mlo pee

.

se

všichni

pán upco

smáli,

novoty a dobroty, volalo

To

dost!

,,Dost!

A

.

vyprávl-li pak za nepítomnosti

nkdo nco, emu

rovy

!" .

pojednou

upr!"

není tvoje, to je

neho

pojem

k smíchu,

ného, záhadného, pekvapujícího,

ina

se:

stoly,

vtip-

hýbajícího

vždy naprosto dobrého pedstavou pana Cupra, osoba zamnna byla za pojem a náhle když kdokoli rozehtal celé shromáždní, volalo se unisono: a bránicí otásajícího, ale

splynulo

s

—

upr —

„Tohle je Ejhle,

Jako

etta

na

již

se

erný

upr

perného,

je

upr

se to vyslovovalo s

!" .

.

.

malým .

jméno ministra S h o uvbec, jako znamená

peneslo

echáka

Vaisek

víko

to

1

i

obrázek a Michl

souznaným

raffinovaného,

Nmce, tak pro nco

stalo se slo-

veselého,

i-

hlavn

vykutáleného, ale

dobrého.

Dobrá! volá naplnil se

Zcela z

:

jakým

zpsobem

prost:

pamatuje se snad tená, jak

veselohry

višt do obecenstva pusty

ale

náhle všechen život?

anglické

muž

tená,

tu

slvkem

Tuhle

a tolik

,

Nápad' peneslo

se

s

poekadlo

je-

Bartolomje Katohle? Jak z operety Žádný uvízlo na dlouhá léta: A co

dva

tomu íká pán?

,

—

atd.

2B

Nuže,

u p

vzesfoupílo do obecenstva a ve-

r

ejnosti také s jevišt. Již

nevím, jaká se hrála veselohra nebo fraška

ml

v Kravíni, v níž jednu z hlavních úloh

pan

rozmarný jako vždy, humoru plný, kterýž, hovoe na jevišti, s pedstavitelem jiné úlohy, za-

Lier,

extemporoval „Ale

si

náhle:

pokej!

Te

—

nco eknu

ti

To je ti upr! A pak povdl svému sou herci

to

se

nasmjeíŠ.

znamenitý

vtip,

rozesmálo.

To

nad nímž bylo

výborný, nový,

bouliv

obecenstvo

se

upr!

Stíhali ušima v pízemí, rázem a zmocnila se slova.

ale galerie

pochopila

upr! upr!

A

když se pak vyítilo galerijní obecenstvo z arény, mlo nco z brusu nového pro svoji denní potebu,

upr

kousek!" „To byl hned po posledním aktu.

A z

a

to

nahoe

pak rozbhlo se toto vnímavé obecenstvo

posledního místa po celé Praze, do všech uliek,

pilo

tu

hmlo

hospdek

a ikavárniek,

upr pivo, hoely upr tam upr panny, hrál se

se

a

všechno, všecinko bylo

tempore na

A

té

doutníky, byly

up

r

valík

—

dík nevinnému ex-

jevišti.

ráno byla

ke konci,

upr,

a ješt

ulic

noci

„upra"

plná Praha, od konce

slvko uvázlo v každém uchu,

splývalo

22d

s

vdl, odkud pišlo, vdl, co znamená,

rt, aniž kdo

tisíc

každý

ale

zrodilo,

již

kde se co se

upr, upr, upr! A zatím pvodce jeho, nemající ovšem tušení, kterak se stal pes noc otcem dítka, které s tná> vyjaduje.

jím

ruí

tak otevenou všady pijato, procházel se klidn Píkopy tídou Ferdinandovou, pozdravoval známé vlídným svým zpsobem, optoval jei

úsmvy,

jejichž pravý zdroj dosud neznal, a hledl v ilou promenádu bystrým, pronika-

jich

zase

vým,

mhouivým svým

Stal

ústy

se

pán

zrakem.

opak toho, co v písm psáno; nebo Lierovými „tlo slovem uinno bylo".

Ovšem, slovo výborn se hodilo. Nebyla by nikdy v nikom vznikla myšlenka použiti ho, Icdyby se byl výborný spoleník z kroužku kravíjnského jmenoval Novotný, Novák nebo Václavík. Nebylo by se mohlo íkat: To je novotný dít, Václavík panna To zní jinak. panna Ale dít Svým plným, divným zvukem, svým tvarem a výslovností jako zvlášt k tomu vymyšleno, hodilo se znamenit. Jen vzpomete, jak svého asu po-

upr

!

!

upr

dobným zpsobem vyletlo

!

z

malíské akademie

slvko brajgl. A jaik^ i itohoto slvka se zmocnil a význam jeho dobe chápal nejposlednjší Pražák, nemající jinak sani pontí o slavném malíi B r u e g-

helu pekelném. Nuže?

Povdl

jsem, co jsem vyzkoumal, a

že mi to dalo dost práce. Bodí

Pražané.

ujišuji,

Ale zavdím-li

si

17

tím

230

jen deset

tená,

jsem

odmnn. A

je-íi

tu^

am

pijmu

njaká vcná chybika, nedopatení, s díky (dokám-li opravu a v druhém vydání knihy této doplnní. podám se ho?) s radostí

A mu mne

milý pítel

tyto

upr

ádky. Náležejí

potší, ekne-li, až

„No, pane ote

—

mi snad, vnuji-li

nezazlí

mu

plnou

dote:

upr!"

mrou.

Jak

Obt

svého povolání.

(Psáno k portrétu Viktora Clivy od

I

.

Marolda do Švandy Dudáka 1888.

^ vj

ím kdo zachází, tím schází!" Osvdilo-li se kdy toto prastaré, chvaln známé, po otcích zddné poekadlo, osvduje se tuto na novo a zpsobem tak zdrcujícím, že ne,,

bude tenáe, jehož oko by po petení tchto mizerných ádk zstalo suché leda by žádných oí neml.

—

Jisto

jest,

že

ctihodné stáí ješt

nikdy ne-

práv

tentokráte,

bylo tak zneuctno, jako se stává

ano

mžeme

zkrotitelným,

íci

v

tomto

nému požeráku tiskaského se

okamžiku,

mrzkým chtím sazee rychlolisu

pedhazuje

desítiletí, která by nemla scházeti v jedné vlastenecké domácnosti eské!

Je

snad povdomo=

eskému od

kdy nenenasyt-

na pospas jedna z nejšlechetnjších osobností

posledního ani

a

a zejména

delší již

i

slušnjšímu obecenstvu

tenám

doby vydává

ale

této knihy, že v Praze

se jistý

pokoutní hano-

232

Švanda dudák", o jehož redaktoru Ignátu Herrmannovi je v zasvcených kruzích pražsikých zinámo, že po nékolik rok| a nepetržit má co dlat s kriminálem^ a že není tém jediného líení trestního, aby se neobjevil v soudní inázvem

pis s

,,

nezmrnou

Tento lovk, puzen

síni.

zmínný asopis

ctižádostí,

Švandu dudáka" a neobyejné prohnanosti a ziskuchtivosti jeho podailo pkných se, že (za nkolik málo let nasekal si dluh. Osmlek a pobádán tímto pkným pozaložil

si

átkem a

yida,

že

se

,,

skandál

literární

neobyejnou

vyplácí,

nkterých vzácných osobností pražských, které poal pedvádti svedeným svým tenám. První jeho obtí se

pustil

byl

s

proslulý

zuivostí

do

prorok povtrnosti pan

Antonín

Fiala, muž všeobecn vážený a na slovo braný, z

jehož meteorologických vdomostí a dlouhole-

tých zkušeností tropil lené

si

eený

„literát"

úsmšky. Potom následovaly

jiné

nedovo-

vážené o-

Aby byla senzace dokonalá, pezmínného škalírování nkolik ma-

sobnosti pražské. mluvil

pisatel

lí, kteí

nepkné

se dali v dobromyslnosti své získati pro

jeho úelq a

kontrfekty

onch

lidí,

Jíreslili

jež

k pojednáním jeho

uvádl u veejný po-

smch. K |malím tm náleží v první adchvaln známý a osvdený illustrátor Viktor Oliva, kmet bujarého dosud vzezení a umleckého, kterýž vytvoil pro jmenovaného redaktora celou adu tak zvaných „bodrých" Pražan. Šlechetný tento umlec nešestadvacetiletý

pkného

talentu

233

nevdkem

nadál se ovšem, jakým

jednohlo dne redaktor, až nebude

do „Švandy"

Co

se

se mn odmní vdt, koho by

vrazil.

mezi

dvma

tmito páteli udalo,

z-

do nejdelší smrti zahaleno neproniknutelnou rouškou tajemství, kterážto povdomá

stane snad

,,

rouška

tajemství"

Ale

prkno.

je

je

neprhledná jako dubové

zjištno, že jednoho dne podailo

nevymáchaným ústm autora „Bodrých Pražan" svésti jiného talentovaného malíe, Luka Marolda, aby pod jakoukoli záminkou namaloval šlechetného Viktora Olivu. Marold — se

jak

nvadž se s

umlci lehkomyslní

jsou

—

a po-

poslechl,

úhlavním nepítelem Olivovým, oddal chutí a láskou úkolu svému. Namaloval rivála je

svého, pinesl ho do redakce „Švandy", redaktor dal

ubohého Olivu

tu tedy

(stojí

vyezat do deva

—

a

v celé postav své nkdejší spolupra-

covník „Švandv", který se

zajisté

nenadal podobné

zrady.

Jak

iký, síle

vk.

již

svrchu

dvaceti šesti

Pes

povdno,

je

umlec, kterýž

zasloužilý

let,

což

Viktor Oliva sta-

nyní v plné

stojí

je ikrásný,

závidní hodný

dosud ani ano nepokusily se o nj dosud ani šediny, které bývají nejdstojnjší ozdobou pozdního vku. Viktor Oliva tší se také vysoké

jediného vlasu

neobyejnému

s

stáí toto neztratil

hlavy,

zdraví, což dle

nejvlastnjší jeho zásluhou,

v každé

píin.

našeho mínní

nebo

žije velice

Nepožívaje nijakých

jest

stídm

nápoj

lího-

234

vých, tak

obzvlášt nepítelem

je

samce,

zvaného

erného

a mezi tmito

piva,

ernými

pivy

hlavn nenávidí výrobek pivovaru svatotomášského na Menším Mst Pražském. Noe se hloubavou, poetickou duší svou v šedou dávnovkost eskou a jsa nadšeným ctitelem a obdivovatelem památek starého stavitelství, bydlel první as umleckého tvoení svého v

kout nebylo v

iSerlinské ulice, ve starobylém to

Prahy, jejž málokdo zná.

mu

ehož

tiché dosti,

Než ;zátiší toto píina vzela

ihlavní

zámenické díln pod jeho pracovnou, kde od

rána do veera

neúnavn

zvonila kovadlina,.

I

lebné Vinohrady, kde žitných

staveb,

bylo bušeno perlíky a

pesídlil jej

odtud Oliva na ma-

unášela velebnost staro-

jikterých

až

desítiletých,

slohu

dávno zaniklého. Ale ani toto okolí ho neuspokoa spíše snad domácí pomry, nebo jovalo

—

spolubydlitel

videln

z

Olivv

dom

a picházel

byl

mravení hodin ranní,

žurnalista

až o tvrté

píle

pra-

hospody, což poádkuí a íílidumilovnému

malíi nebylo píjemno. Uchýlil se tedy na Malou

do starého omšeného domu, do klenuté komnaty s vyhlídkou do tiché ulice Mostecké, kudy drní od sedmé hodiny ranní až do desáté

Stranu,

veerní jen

Do z

asi

stodvacet

voz

útulných místností pivováru

bytu jeho sotva

—

pt

pražské

tramvaje.

Tomášského

—

neužívá nikdy. jak podoteno Cmnost Olivová jest známa. Zofínský

hody

zdoben

je

je

minut, kteréžto však vý-

sál

vy-

nástropními malbami jeho šttce a ro-

235

niky „Sv€tozora"

Prahy" honosí

,(ZIaté

i

jeho kreseb pérem:

i

—

tuší

il

se

adou

lustracemi ve ,,Svan-

dovi dudáku" pak postavil siVlosti vysokýj a trvan-

hvý pominík v srdcích všech již

—

a

—

bohužel

dosud

tená

jmenovaného

existujícího

asopisu.

neobyejný samotá* a chce-li práci odpoinku, vyhledává se zálibou tichá, osamlá, opuštná místa, kde se oddává dumání. Tak zachází nkdy do tetího saViktor Oliva

,

je

dopáti po úmorné

si

kavárny „Slavie",

lonku hladinu

s

vyhlídkou na širokou

a osvžuje se tu

Vltavy,

stvým vzduchem, jaký zde

vonným, er-

panu'je. a kterýž je

chu-

ravjícím plícními neduhy skoro tak prospšný jako

podnebí

italské

nebo kahyrské.

Olivu málokdy, v Je

jeho

hospod

známo, kterak

marn

Na

ulici

vidti lze

nikdy.

nesetní

se namáhají zapísti

pátelé a

ctitelé

dvrnjší

styky

malíem naším, vysoce nadanými, kterýž je všemu svtu nepístupen. Zejména je povdomo, kterak básník Bohdan Kaminský po dlouhou již dobu s

marn

usiluje seznámiti se s Olivouf a že

spchu

vynaložil veliké

služebnictva

Olivová,

lecké jeho dílny,

'

a v

aspo jednou

mohl. z blízka

tvá mistrovu. Nezdailo se tom snad má pvod pochmurný

popatiti ve

—

aby

bez ú-

sumy penz na podplacení aby byl vpuštn do ;um-

mu

nikdy

ráz poesie

Kaminského. a

Za to však jest Oliva náruživým cestovatelem nemine ani rok, aby nestrávil nkolik jmsíc

na dalekých cestách za Prahou. Sotva že se

u-

236

smje

jarní

skládá své

slunko na zastuzenou a ukašlanou zemi,

vci

a kvapí

do

cizích

krajin,

kam ho

vnitní

pu

zpamt

zná celou Evropu. Nejradji jezdí do Pa-

a ;neodoIatelná touha vábí. Skoro na-

do svtového msta nad Sekvanou. Doufejme, že se tam odtud vrátí živ a zdráv, jako vždy, a s hojnou koistí. íže a také

letos chystá se zas

"^p

Pražský

bratr.

(Psáno pro knihové vydání Bodr. Pr.

S

r.

1893.)

každými nastalými velkými prázdninami školními lze pozorovati

pouliního.

života

opuštny, na

znané ochabnutí pražského budovy

Školní

jejich

okna klade

stojí

se

uzaveny,

hustá vrstva

prachu, jejž prudké letní dešt nesmyjí dokonale,

nýbrž rozmazávají ve špinavé rýhy a ukládá se prach nový, z

ehož

kola,

na

nž

všeho nové dešt

udlají teniký blátivý povlak. Není ve svtnicích

teba plného svtla, nikdo tam nesedá. Zmizely ulic ty denní proudy drobného žactva, zástupy studujících, tlupy universitán. Kdož jsou z venkova, rozjeli se nedokav do svých domov, a také mnoho pražské mládeže mizí odtud na as docela. Rodiové drobných školák netrpliv hledí

z

vstíc poslednímu dni školnímu, aby pak nacpali

ven,

tlumoky nejnutnjšími

na obvyklé

ové, kteí páti.

si

letní

byty.

podobného

pedmty

honnu

a vyrazili

Rozumí se, že rodipepychu mohou do-

238

Tak uplynou

msíce

dva

celé

pak

a

náhle

pozorujete mocný, píboj. Vracejí se rodie, uitelé a

profesoi,

jako ze

ped oima znamy

hlavn

ale

zem

vyrojí

jako

se

Ikouzlem,

žák'

vydupáno, množství

žáky,

a

vám samé knihkupecké seuebnic a pomcek, pedepsaných

kmitají se

školních

v píslušných školách a ústavech, ervené, modré,

ped školními buped ^esny oul, co

zelené, na ulicích šum^. a ruch,

dovami

je

na letácích

jako

chvíle klopýtáte

pes malé lovíky,

nesoucí náruí

mluvnic, ítanek a poetnic, doprovázené starostli-

vými

—

maminkami

tatíky a

zaíná nový školní

rok.

Na

vysokých školách, na technice a

zapoíná

versit,

nový

zeteln

uni-

posluchai vysokého uení.

píliv. Sjíždjí se

V;šimnete-li

:na

se nejpozdji, a tu nastává Praze

bedlivji,

jich

si

dvojí druh

rozeznáte zcela

tchto zasvcenc vd. Vracejí

se tlupy universitán,

kteí poslouchali

loni

již

a

pedloním, a ti picházejí do Prahy jako dom. Chodí rychle, nerozhlížejí se po nápisech ulic,

vdí dobe, kudy kam, starého

jako

tu

známého

i

tam pozdravují leckoho

z

loska

Zkrátka,

jsou

to

hotoví

vnjšek,

odv

to

prozrazuje.

as

Pražáci. Již

pedloska.

a

Také na

n

'jejich

šije

zedelší

pražský krejí.

Vedle tchto postav

si

všimnte

jiných,

krá-

ejících Prahou voln, nejist, zastavujících se na nárožích,

smry

ta

toucích

názvy

zase vracejících

se,

ulic,

míících

jistými

k*dyž zbloudily.

239

To

msíci podepisovali tito dopis, na každý korespondenní

pyšn

slovo a b

odrostli

Ped

erstvý pírstek z venkova.

je zcela

dvma

i

t

ur en i

na

jinoši

každý

lístek, jejž zasílali,

aby bylo zejmo, že

t,

kázni gymnasia, že opouštjí ústav a že

áku na brzké volné obanství akademické. Nkteí si honem dali vytisknout visitky s tím mají

i

svým novým,

dlouho zdaným karakterem. Abiturient! Konec! Je po supernaci! K ertu letí zákazy hospod, piva, kouení, návštvy divadla, a ach, styku s dvaty! Však hned po maturit chodili ped dosavadními profesory svými s douttak

a

níky v ústech a dýmali jim

pod

nos, vstupovali

bez obavy a skoro vzdorovit do hospod za

jas-

ného dne a procházeli se s dvaty. Pozdji, lo prázdninách, provedH páni abiturienti nkolik zábav

výtžkem jejich povinný svj píspvek Národnímu divadlu. Ústední matici školské, pomníku Husovu, spolku eských žurnalist, spolku a pinesli

spisovatel Máji atd. atd. se

práv

tšil

nejvtším

—

vbec

úelu, který

jejich sympatiím.

Nyní jsou v Praze, obeznamují

se s

ní,

jsou

zapsáni na universit, nastává rozkošný, volný život

—

prostý šosáckého

sor

dohledu kaprálských profe-

stedních škol (kde takoví

jsou!),

prostý do-

A v duchu y ržové zái snáší doktora. Nu, v kavárnách

zoru písného tatínka nebo kvartýrského. vidí,

jak se

k nim níž a

vábný, toužený

titul

jiíže

a trafikách jim tak buídou íkat

již

za týden, jen

co vytuší, že mladí pánové chodí na universitu.

240

Ale než se snes2 na jejich skrán od pana pro-

motora v promoní

—

lateln

o

utee

je,

zcela

síni,

to

zákonn

a neodvo-

ješt vody!

Ale pohlednte jeŠt pozornji na tento erstvý materiál universitní a žíznivci

po

vd

dvojí

rozeznáte

druh

i

mezi tmito

existencí.

dobe živené, erdobe odné — teba s tro-

Vidíte pružné, ilé postavy,

vených, plných tváí,

—

a sebechou elegance nepopirateln venkovské má koen sebevdomí vdomého pohledu. Toto v náprsní tobolce, rýsující se pod látkou kabátu,

dobe naplnné štdrým

tatínkem.

To

jsou syn-

kové bohatých, zámožných otc, jimž na nkolika

kone-

nezáleží

a kteí

dlouhé studie

s

ným doktorským

titulem

draze

Nkdy

stovkách

bez toho

A

zaplatí.

i

titulu.

vedle nich spatujete postaviky^ jiného rázu.

Skromné,

bu

nedorostlé nebo vytáhlé

—

^

a

ale

nepekypují. Kráejí také poprvé po pražské dlažb však se natoužili po matice eských mst na Vltav. Rozhlížejí se ostýchav, skoro bojácn po tom rušném život, ;náhle je obklopujícím, a na mnohé té tvái leží teskná otázka: jak bude dále? je

tlesná fasona jakákoli

Tato otázka

U a

je

tukem

zdvodnna

celým

jnikdy

—

jejich zjevem.

tchto mladík shledáte tváe nejoduševnlejší. se blíží teprv prahu opravdového života, oi

a

jejich

vám

šenosti.

prozrazují,

Z tchto oí

venkov eský.

že

mají také

hledí

již

na vás ten

své zkuc h u

,d

ý

241

Mívají vyrudlé, obnošené kabáty

divných, staromodních

stih

a

rzných, po-

tsné,

látelí,

spravované; úzké, nakrené kalhoty z

mnohdy

látek,

kterých

žádný pražský krejí nemá ve svých nejnovéjšíích vzorkových deskách, ani v loských; ty spodky

mnohdy nedosahují k botám, které sice zhotovil venkovský mistr ^vec co nejdkladnji do vody i

do mraz,

ale

kterých

pi

vší

snaze ani za

mák

nedovedl obdaiti onou elegancí, jaká by jim dodávala

,,

schopnosti spoleenské". Tyto boty dusají

jako vojanské komisní, pedbíhajíce hlukem nositele

svého na

pl

kilometru. Ale

na nich pot pi-

lpí

inlivých tatík, na tchto botách.

A

vynikne-li je-

podobnou houževnatostí a nepovolve svých studiích pražských,, pedhoní mnoho

majetník

jich

ností

kolleg v život.

Z tchto nesmlých, ostýchavých, skoro teskmladík vybírám model, pro svého

liv vzhlížejících

Pražskéhobratra. Narodil se kdesi v malém venkovském

v

msteku,

na

v rodné obci

—

vesnici; s

vychodil

výborným prospchem

dán na gymnasium v nejbližším okresním mst.

Od statek,

mládí obklopovala

nkdy

jej

—

krajském

chudoba

nedostatek nejtrpí.

mst,

obecnou školu

a

a byl

nebo

nedo-

Bylo zápoleno

o každé sousto chleba, otec v potu tváí a do úpadu pracoval na poli, emesloval nebo se plahoil jako drobný úedníek v kancelái. Avšak

242

má

pan uitel ekl, že

na

Rodie

studie.

chlapec tíadání,

utrhovali

od

si

í

ust,

byl dán

aby

jen

bylo na výživu synovu na gymnasiu a na školní

Každé pespoetné vajíko, každá uškub-

knihy.

nutá liberka másla zanášena kvartýrským! do 'msta,

na zimu posílány brambory,

peí.

husí! sádlo, pytlík

Tak pólo penzi, pólo naturaliemi vydržován byl synek celých osm

až se piblížila vytoužená

let,

rovnž

maturita, kterou student

prospchem

s

nej-

lepším vykonal.

Co fesor

íkal

domácí

uitel

školy, opakjoval

pro-

—

bylo

má

na gymnasiu. Chlapec

nadání

by škoda strhnouti jej s poloviních universitu s ním, do Prahy, mže-li

Co by rodie neobtovali ve co

vku mužném je

potu.

stál

dovede málokdy.

Ale zlé

pružnost

—

tyi

ocenit

Nuže,

roky

povoluje,

la

starati.

co zbývá než

emeslo

již

!

a

a

jenom chápat,

odmnit

pípad pt i

dti

obchodu

let.

matka, jejich

vydlávají se ty

—

rovnž o

Do semináe oktaván universita? Kam jíti s

perostl, k

na

tedy jde na tu uni-

he

ostatní

—

být.

za vše se

Sestárli otec

h

Dorstají také

dlužno se

—

Pln

to

pro syna! Ah, teprve

chálpat, ale

Jsou to už jen tyi, po

versitu.

zlatky.

dovede

studií

nechce

ty jíti

maturitou?

se nehodí.

Tedy

universita.

Pelivá matka vypraví ho dle možnosti. Sbírá peí, aby

ml

synek dobré peiny. Spravuje prádlo

vetché a poizuje

i

kusy nového, a když nadchází

243

odjezdu do temi ptkami.

den louení, s

dvma, „To

s ti

mohu

ješt

Prahy, vytasí se otec

—

synu

dát,

nepoítej. Musíš také sám o sebe se hledej

si

njaké kondice, však tam

kterým teba informátor

dost,

abys dostal njaké stipendium

ale

|starat

na

víc

— vy-

bude chlapc

asi

— studuj dobe, — bývá jich také

v novinách plno; když se budeš statn držet, ne-

ujde

njaké.

ti

Na

nás už ^nepoítej

—

— nm

pamatuj,

máš bratry, sestry, jsou Imladší jtaké ty musíme njak do svta vypravit, aby v obstáli a nám hanby neinili. Studuj, chlape, pracuj musíš se

—

uživit."

:

;

Tuší synek, že

dobe

není

tatíikovi

nepoznává, co potu

volno, ale ješt

na tchto posledních

lpí

na vysoké školy. Ale naznaen, není jiné volby. Odjíždí

zlatkách, s nimiž jej vysílají

smr

cesty je

tedy do Prahy.

Kondice, stipendia! Kolik takových jinoch na eká! Jaké to trudné chze po Praze, nekonené, nové a nové, než najde njakou tu kondici. Ale konen pece nalézá. Je ba patrno, že nejmilejším spoleníkem je mu kniha; Iná tak

n

nm

vážné vzezení, zdá se studentem vzorným, dokonalým,

—v

jeho rukou bude. malý neposeda

opaten.

Snad zalíbil

;

mu

dal

doporuení

i

se svojí skromností otci

první kondici.

Pt

zlatých

dobe

^

i

—

nkterý profesor má nebo matce

msín!

—

To

již

je

na

244

rodin

byt! Doporuili ho jiné

Tou

—

'druhá kondice.

snídan. Radostn oznamuje svoje štstí

platí

dom —

a odtud picházejí dopisy otcovy,

astji

však matiny, a v nich tolik lásky, pée, starosti,

dobrých napomenutí a povzbuzování. Jsou kivolaky, tyto ádky z domova, písmo nerovné, taslavé

—

ale

nm

písmo nejdražší, nejvzácnjší. Co v

tklivosti,

vzdáleného domova.

kráí ke svému ítá milé ty

pražského syna vzduch

ovanuje

kterak

cíli,

ádky

Natoužil se ale

sice

po Praze,

když znova a znova perozletl by

z ruky mateské,

dom, aby je všecky zulíbal, s nimi se Není však penz na takové výlety, musí ekat až na prázdniny. Líbá v duchu ty drahé, upracované, upímné ruce, a hovoí po celý rok tam

se

potšil.

jen

vzájemnými dopisy se svým domovem. Získal

již

tetí

kondici,

hle,

je

výdleki

i

na

veee. Obdvat? Obdvati neteba denn. Dostalo se

a

mu dvou, tí obd podprným spolkem,

v témdni kdesi v rodinách

v ostatní dny staí hrneek

kávy s kusem chleba, v lét hrst ovoce

ovšem není Ah,

sledujte

z venkova,

suje

—

nkdy

pranic.

takového

jak živobytí

u advokáta,

opisuje

chudého

vytlouká. divadelní

studenta

Vyuuje úlohy

a opii

noty,

opisuje neitelné rukopisy svých profesor pro skárny,

korriguje

pro nakladatele, opisuje

nášky zámožnjším kollegm, vynalézá sterý

—

ti-

ped-

sp-

a pi by nkolik desetník vydlal všem tom piln studuje. Je konen tak bohat,

sob,

jak

245

mladším svým

že

bratím

a

matce posílá malý dáreek

z

šasten u vdomí, že také

již

vždy

dom

dát

aby

práce,

jiné

— tší se

university, jinoch

—a

na prázdniny

nebo

dice

nco mže

—

to vydlal.

Tak minul první rok se

sestrám, otci nebo Prahy k svátku, a je

vrací

nevážou-li ho kon-

setrval

V Praze

i

pes

pýchou a hrdostí, a po prázdninách odjíždí do Prahy veseleji a odhodlan^ji než loni. Není mu neznáma, již se v ní vakace

v rodin, jejíž je

uchytil.

Jeho zevnjšek však

nkud ošumlý, chodí v D otrhává kabáty s otce

odv

dostává obnošený šího píbuzného, a

nemní

Je

se.

mody. nebo po kterémsi strýci, od nkterého zámožnj-

vdn

to v Praze utahá.

pvodní jeho tžké boty dokonaly skou pou, a našel

již

inei)ylo

míjí

plaše,

Jen

pozem-

pro píštipek místa,

rok od roku, dávno

mu

aby se

hodn Stal se

nikdo

již

íkají

mu

emž ohlíží se vždy nevysmál. Má na doktorát

na potkání ,,pane doktore",

ješt

svoji

v Praze laciného ševe.

si

Tak

na nich

vždy po-

šatech nkolikaleté

pi

daleko.

koncipientem v advokátní kancelái. Je

tam první a odchází poslední, pracuje neúnavn

—

de, takovíto koncipienti jsou

nejvíce využitko-

váváni. Ví se o nich, že existence jejich závisí je-

din

na

té

mozolné mzd, proto

mosti,

Bodi

ale

za

Pražané.

to

více

eí

mén

se jim platí

než jiným, fešákm, kteí mají teba

mén

a domýšlivosti

vdoa jsou

18

246

„elegantními zjevy". Avšak náš jurista nese a táhne trpliv svoje bemeno jako soumar, je spokojen s osudem, zanechává v zaprášené kancelái nejlepší

a šávy,

síily

pro tak zvanou

Sedá zase

skonena denní dina

a když

pro živobytí, nastává

jiná,

pro

,,

vává pandekty, souká do sebe

soudní

ád

—

budoucnost". Ach,

budoucnost. a de celé veery

doma, zopako-

smnené

právo,

pipravuje se k rigorosm.

ba vychrtlejší^yní, posledními velkými, namáhavýnK kroky

Je vychrtlý, jako byl vždy,

kdy k

Sie

cílí.

siluje je

blíží

Dvojí

to násilné

Již

to 'nejsou

pemáhání ducha a

umle

vzbuzuje

kanceláská a soukromá, vy-

ta práce,

ho a vyssává.

nikoli si,

studie,

k ilosti a vytrvalosti. Spánek

do pekonal erné kávy, aby dále ísti. Jegt tchto pt, dává dlouho pes plnoc a pepadá,

pouhé

tla, kteréž po-

ale jurista

jej

sebe za nocí spousty

leje

ospalost a aby

deset

arch

mohl

dnes. Se-

ráno povstává

s

lžka

posilnn, nýbrž ochablý, zemdlený. Pál by

aby noc byla dvojnásob

idlouhá,

ale

blíží

se

hodina, kdy musí býti v kancelái. Vstává do stu-

netopeného pokojíku, naplnného pavým,

dena

vystydlým

kouem

v noci dráždil ivy.

A

doutník, jimiž

personál kanceláe a mnozí

pozorujíce ztýraného a znaveného ju-

kollegové, ristu,

nejlacinjších

potásají hlavou a íkají:

„Trochu mnoho v noci flámuje Šetit

—

nemá

souchotiny

—

také té síly

mnoho

,

— ml by se — vypadá na

247

A

náš

skuten zaíná podezele

kandidát

pokašlávat ...

A zatím doma, v zátiší venkovského msteka, odkud pišel do Prahy, ve skromném píbytku pod trámovým stropem, není ei o niem a nikom, než o o pražském synu, o pražském bratru.

nm —

Stále

nj

na

nepijel

stále

myislí,

na

nj

vzpomínají.

—

na poslední prázdniny

,hemohl,

Již

aby

o místo v kancelái. Vždy tam má cetyicet zlatých. tyicet zlatých! A jeho otec plahoí se adu let a vydlá ^msín dvacet zlatých a z toho musí živit rodinu. Pracuje také v .kancelái, v obecní, ídí celý ten úad, musí mít

nepišel lých

rozumu

za pana starostu a za

msín. A

dvacet zlatých ani

nemže

utratit

stádá, ukládá.

klobne

nkdy

pány radní

má

myslí rodina

Nebo

vého pontí, jak co šaty, obuv

—

syn

—

tyicet!

—z

za

To

toho patrn

prostá rodinka ta

nemá praobdy,

se v Praze žije, co stojí byt,

—

'

a

a

v hlav

snad pražský syn mohl

se to nikdy nevysloví, za-

otcov

myšlenka, že by

dom ním

pispt, teba

ptkou msín. Ubožák syn a ubožák otec! Neví otec, že si ^pražský syn pes nejskromnjší život a nejmenší poteby svoje nastádal" jenom

,,

v pohledních letech syn, že

asem

hrady,

že

nco dloužk.

Nepochlubil se

pozbyl kondice a nenašel za

ni ná-

pak nezbylo než na dluh obdvat a

veeet, ale že také asto, peasto neveeel vbec. Také u ševe uvázl konen, u krejího, a nyní uplácí ty dluhy a krom toho asem uškubne tu

^48

i

tam

aby

zlatku,

njaký

dárek.

matka nikdy syna nepodezívá, ona

Jen

dvuje

zcela

dom

bratím, sestrám

poslal

Ostatn

a itší

jak

se,

,si

ani v tatíkovi nevyzraje

syn

mu

polepšuje.

ona myšlenka na

zjevnou trpkost, na slova. Jen :mu

to tak chvílemi

pipadne.

nco vdí

Ale studoval,

„tžkým o tom

že

jinak

dobe

urit. Že syn

tm

absolvoval a že se chystá k

již

zkoušikám". i

všichni

Psává o tom syn,

zprávy.

A

dostávají

jediná veliká,

šastná,

napluje celou rodinu. Syn bude doktorem, pak advokátem, bude mít vlastní kan-pak odmní se celá, bude bohatnout a pak za vše, co na nj bylo obtováno, pak je zaopatí blaživá myšlenka

—

Však se tší otec, jak si oddychne, až bude syn docela hotov; bude otec práv tak stár, všechny.

aby zanechal klopotné práce u obce, pjde na od^poinek a pesthuje se s matkou k synovi do Prahy.

Však tam 'bude mít

A pomže uchytily. A ped

jist ostatním dtem, aby se

zase

budou

žít

n. njak

pro

taky

všichni pospolu, jako

lety.

A již

kus místa

ješt než k tomu všemu dochází, dorostl

mladší bratr juristv a

má

jít

na uení.

Kam

ho dát? Zase do krajského msta? K emu by mli v Praze uchyceného" syna? A bez dlouhých okolk píše otec juristovi do .Prahy, že toho a ,,

toho dne pijede bratík do Prahy, aby ho kával.

!

oe-

24 í)

Pišla

ta

zpráva pražskému bratru do nejhorší

doby, neoekávan, nepedvídan, ale ani okamžik

aby tedy bratr

se nerozpakuje a odpovídá,

pijel.

Vybhal bratrovi míisto, uvedl jej tam, oddechl si, ale pes to, že bratík bydlí a tráví u mistra, spadá na juristu znaná starost. Když dotrhány boty chlapcovy z domova a když s nho padá

odv

po

kus

—

kuse

pražský

|on,

bratr

je

to,

kterýž musí opatovati nové.

Ale nereptaje trpliv to nese a studuje dále.

A

jako závodní

druhé,

—

k

peskakuje pekážky, jednu po

tak chvátá pražský bratr a podstupuje

v nejkratších lhtách rigorosa.

kdy bylo rigoros tvero poslední za sebou.

—

Studoval v

jkonen jakoby

Kvapil,

ml

cítil,

i

dob, tvrté,

musí

že

dokud naptí trvá, a že by snad na vždy, kdyby ^na Ichvíli polevil.

vše dokonati, klesl

A pojednou rozlétly se poštou v malém msteku tuhé lístky z Prahy, oznamující, že Václav X., podstoupiv tvero písných zkoušek, povýšen bude na doktora veškerých práv. Dostali je známí a píbuzní, to

dostaly je všechny

první rodiny obce.

Je

den nevýslovného štstí pro celou rodinu Václa-

vovu,

tomu

je to již

však

i

den skvlého ^zadostuinní.

celých šest

steka do Prahy

—

let,

fco

v posledních dvou

na prázdninách se neobjevil. celá

Vždy

Václav odešel z

m-

letech ani

A ponvadž ovšem

jeho domo\^ká obec nemohla sledovati po-

kroky studentovy a

ponvadž doba

jeho nepítom.-

250

nekonenou, vyskakovaly, asem

nosti zdála se již

—

poznámky, že Václav X vlastn nestuduje, že toho dávno zanechal, že to je vný,

jízlivé

nhož

student, z

pipravil

A

nehlásí.

z

je

nikdy nic nebude. Utahal rodie,

o vše, co mli '^— již se k nim ani nechyblo ani škodolibých lidí, kteí se

domnlého toho neúspchu

rému

Bodej, doktora! Na ševcovinu ho ml

lovk

Je-li

v

tomu

to

Praze, a

aby dát,

kteí to

sta-

nechtl

taky

na provaznictvíí

nemá hledt výše Ano, plmistrv sy^iek na to

taková žebrotina,

než mže a mže myslit; i

tšili,

páli.

tatíkovi

smí.

má ma

vyšel z lepšího a

—

dá práce dost

poád

je

to!

Avšak

tam už devt

není doktorem. Jak tedy

ta

let,

cham-

radina

A

tu

náhle

bude doktorem kousal

se

až

!

—

z Prahy: Václav

Již za týden

k tomu

vody hodil všechny

mli

pece chuas, proA pojednou jako by do minulé jízlivosti a kdo

lístek

!

ty

!

iVida,

—

jazyk nejjedovatjší, náhle obraceli a byli prv-

ními chvaloeníky. Vždycky to íkali, že z

nco

pracovitý. je

u

nho

bude. Odjakživa byl hodný hoch, piinlivý,

Nevytruboval o

sob

do svta

—

a už

Práv proto, že tak chud, pracn stu-Neml penz na hospody a kavárny, sedl

cíle.

doval.

doma, uil se

nm

—

a už

je

doktorem. Zasloužil

si

odmna za všechno jeho strádání. Nemusí být lovk plmistrem, aby ml syna doktorem. Ba ím více penz za tmi mladíky se posíiá, tím he.

toho na

starý

tatík,

je to

251

A kudy 'nyní chodí šastný otec a matka mladého doktoranda, tu jim vstíc picházejí postavy s

úsmvnými

tváemi, podávají ruce, potásají, gra-

Vždy vdli, že to tak dokdy že oteve vlastní kancelá? A to že mže být i pražským plmistrem, když je doktorem, není-liž pravda? Rodie záí radostí-, stále se jim oi kalí, ústa tulují,

ze srdce pejí.

padne.

A

se chvjí, nestaí ani odpovídati

na všechna

ta

pání

a všechny otázky. Ach, jaké to štstí, jaké štstí!

Syn dlá doktorát.

A

musí rodie viskrovným úsporání a den ped promocí vypravují se do Prahy, aby vidli syna, jak mu pan rektor nebo kdo zavsí

dti na

to stojí cokoli, tuto slávu

vlastní

oi.

I

sahají ke

na hrdlo zlatý etz, navlékne na prst doktorský prsten

—

jsly§eli,

že

se

nco

takového pi tom

dje. Bylo to v dob, kdy se promoce vykonávala

mnohem

slavnostnji než nyní. Pijeh a pekvapili syna ve skrovném jeho mládeneckém píbytku, v kterési zastrené ulici pražské, ve tetím pate tmavého domu. ZobjímaH,

zlíbali

jej,

rozplesali se radostí na jeho

Otec nevidl v synovi a na než doktora,

hotového

zraky jsou bystejší.

již

nm

doktora.

prsou.

nic

jiného

Ale matiny

Po prvním výbuchu

radostí,

a když vytela slzy z oí, zahledla se náhle v jeho ubledlou, vyhublou tvá, v jeho vpadlé, unavené, jako nevyspalé oi, pojala ruce, a otázala se:

jej

za hubené, navlhlé

252

,,Co

je

Václave? Ty

ti,

Ah

ne,

)

usmívá se syn, nestonal,

ovšem, rigorosa

mnoho

trochu

si

mu

není;

K

jej.

odpoine. Bylo

najednou, ale

každému, kdo piln studuje. celé

nic

ho trochu, uhnala

unavila

Ale nic to není, vše pejde, nyní

toho

nemocný!

jako

jsi

Stonal jsi?"

dje

tak se

posledu prosedl

noci, ale je zdráv.

A

jak to tak

mírn

a chlácholiv povídá, aby

matku upokojil, pokašlává suše. A matka dobe cítí, že syn zatajuje polovici, znova a znova hledí na jeho vychrtlé kol

do

líce,

na vystupujíd ohryzek, ohlíží se

chudobu studentského

kola, vidí celou tu

opt

píbytku,

úzká, vpadlá

prohlíží milovaného syna,

prsa

—

pipadá

ani

do

ství

jeho úspchu, úmorných

jí,

mí

jeho

že se syn snad

sytá nenajedl, proniká náhle celé to tajem-

tch

studií

—

as

lí-

tostným zaštkáním vine syna k prsoum ,,Šet

Syn

ina

synáku

se,

boha — ty nás — pro je

jsi

se ztýral,

zmoil

—

—

pro pána

šet

se,

náhle její

prsou

—

pemožen lásky, cosi cítí

tímto

výbuchem mat-

nevýslovného zabouí

pojednou,

jak

mu ubhlo

mládí bez radosti, bez otavy, v samé krušné

v boji o sousto, o písteší jej

pro

sebe ..."

poznání,

v jeho

drahý, šet se

—

a

pece

práci,

zase plní

nevypsatelná radost, že se dokali rodie dne,

péi mže odmniti. Došel budou svdky slavného toho ví-

kdy

se jim za lásku a

cíle

—

tzství.

irodie

253

Provedl zavedl

je

po Praze, prohovoif

je

ídce hostem,

—

s

nimi den,

dosud sám býval

mladšího synka,

navštívili

—

veer pi plzeském nevyasto\'al syna,

nmž

v

divadla,

d|0

'nedal

si

ta tik

svého doktora,

a ulehli pak všichni v

posedli

aby pýchu

vziti,

svoji

tom skrovném byt

dentském, kde kvartýrská pipravila nocleh

stu-

i

ro-

dim. A

pak nastal den slávy, krásné to poledne,

kdy v

sále

etné návštvy,

Karolina ze

nostních latinských

eí

za slav-

pán

jakýchsi vznešených

etzy na hrdlech, za asistence ervených pedel, za zvuk hudby, vyhrávající intrády — vložen byl

s

na hrdlo Václavovo

rovnž

zlatý

etz

—

prohlášen za doktora. Stál tam na pódiu, v

odvu, bledý ským pánm zraky na

v tvái, odpovídal stísnn a zahledl se

(Staré

množiství cizích

pokaždé

tm

latin-

zarosenými

rodie, chvjící se a plaící v tom lidí

—

a prsa dmula se

dostí, že jim pipravil tento veliký,

Co

syn

a

erném

mu

blažený den

vše letlo starými jejich hlavami a co

Nebo pi

tlo pi tom hlavou jeho! a všemi pocity tohoto

vší

ra.

.

le-

sláv

té

okamžiku pronikala na po-

muže naplovala cele jediná myneopouštjící ho ani pi tom obadu Bu-

vrch a mladého šlenka,

:

doucnost! Budoucnost!

—

Ach budoucnost! tchy a nadjí slovo,

—

.

.

.

Jaké slovo, plné ú-

nímž na rtech prožijeme celý život! Budoucnost! Sen, který se nevyplnil, kdy nás již do hrobu vkládají. Budoui

s

254

cnost

Kolik

.

.

.

pro tu neznámou, divnou a

lidí

nedostavující „budoucnost" nemá žádpíného mládí, neví o své minulosti a nežije

nikdy se

—

tomnost!

Ukonen obad setné

a mladý doktor,

gratulace, stisknuv tolik a

pijav nerukou, vy-

tolik

knuv mnohonásobn nkolik slov dík, odvádí staré rodie, kteí pyšn kráejí po boku sy-

si

nové.

Wde

Ba skoro

Svt

nny.

jej,

jim

je

Co

krásnjší,

jsou spl-

kdy

slunnjší, než

nové mladosti

íkus

myšlenka, to mocné hnutí a vlnní

do

srdcí!

—

co slovo, to radostný plá.

Nikomu

nadje

dlouholeté

jakoby se jim vkrádalo

jindy,

jinak,

doktorem! Je tam,

se potácejí. Je

páli vidti

si

z nich

není do

otec nedá

ale

jídla,

vyptává se na ,dobrý hostinec' a vede tam

matku

i

syna a znova astuje. Však netuší, ubo-

žák starý, že v kapse syna jeho, toho mladého

ped

doktora, jemuž

jemuž vyhrávali sali

Je

rukou,

—

jemuž

dluh u svého

odpracovávati. roch,

velcí

na hrdlo,

páni potá-

že v té kapse je žalostn prázdno.

vyerpán nadobro a na

uiniti

etz

chvílí vložili

intrády,

šéfa,

taxy jejž

promoní

mu

Nemá pontí dobrý

co ta sláva stojí nejen

musil

bude dlouho venkovský

šávy

životní,

sta-

ale

i

penz. Vrátili

doktor

se

osaml

—

rodie

do

malé;ho

msteka, syn

v Praze, nadšení slavnostníjho dne

pominulo a v jeho život pranic se nezmnilo. Ta skvlá budocnost poád ješt nenastává. A je

255

do

— je

Vždy

daleko.

ní

musí pekati ješt plných

rozbhne na poslední skok na advokátní zkoušku. A v tch sedmi letech

sedm

praxe, než se

let

rok praxe soudní,

mu

bez platu. Je

jejž

musí vysloužit zadarmo,

úzko pi tom pomyšlení. Tísní

ho nedostatek nyní se všech stran, nové poteby, dluhy jak bude, až po celých dvanáct

—

staré

msíc

nedostane krejcaru gáže! Který rok vnuje

soudní praxi?

této bezplatné

A

pemítá a uvažuje o

jak

proniknut

cnosti,

i

je

páním jediným

pi starém; kéž

zijstane vše

aspo

celá rodina

je

:

kéž jen

zdráv otec

osudu,

svých

však

doma matka,

i

tak dlouho ješt, než se ocítí

na vlastních pevných nohou. Udeí-li rána

budou-

své

té

ji

pak njaká

zachytí a odrazí

ze

všech

sil.

Nebyla

to

sice

rána osudu,

co

na mladého

mu to v první krpj pelyku

doktora nejdíve pikvailo, ale káplo

po doktorátu jako

života

chvíle

v doušek vína.

Maje

pípad

stále

na mysli budoucnost

by založil, lena society právnické, mající za úel podporu vdov a sirotk po doktorech a adpo

svoji a

pihlásil

se

rodiny, kterou snad

za

vokátech. Žádost jeho byla zamítnuta, Václav nepijat. dali

Zvdl,

nm

o

že lékai, kteí

jej

vyšetovali, po-

velmi povážlivý úsudek.

Má

— nekyne

prý tu-

prý mu dlouhý život. Jeho piby spolek na se zcela jist bemeno pro nejbližší dobu .... A tak naze, beze všech okolk mu to povdli.

berkule jetím

uvázal

'

256

byl

Ovšem, Václav vypadal zmoený po zkouškách, vyhublý na kost, jeho vpadlé oi zimnin

plály,

nos jeho se

otrávilo

tak

zahrotil. Jak

svdomit

mu

eho

radost ze všeho,

pracoval a úkol

toto odmítnutí

dosáhl! Za

to,

že

svj dokonal, že to vylouen z vý-

pi tom schvátil do nemoci,. za hod nového stavu. Nepijali ho! Oženil by se jim snad, umel by jim a societa aby platila na ženu a na dti! Jak mu bylo hoko, když na to

se

—

vše

myslil!

když

je

Co mu

byl

pláten

všechen ten hon,

pro svt mrzákem. Tuberkule!

Buto se mýlili tehdáž lékai, nebo se zkázonosný ten pochod v jeho organismu zastavil. Václav nezemel jej po celý rok trápily pochybnosti o jeho zdraví. Vzpomínal na toto odmítnutí ješt po dvaceti létech a íkával s úsmvem

—a

,,Vida,

mne

nepijali

tenkráte

pro tuberkule,

ml

nebo neml. A juž jich umelo padesát pede mnou, které pijali a v nichž ne-

které

jsem

vyenichali tuberkule Ale rok života pršel,

nadešel

skuten

s

mu

." .

.

mu

—

byl otráven

a než vy-

v cestu osud, tentokráte však

ranou drtivou.

Neuplynul ani rok po doktorátu a

z

domova

pichází strašná zpráva. Otci není dobe. Churaví, ale

posud neznámo, jaká se

to klube

nemoc. Tší

klame se. Za krátko nová zpráva, dsivjší. Mluví matka o srdení vad otcov, a zmiuje se ustrašena, že se

mu

syn, že churavost je

opuchají také nohy.

pomíjející,

Synem

ale

otásají tyto po-

257

Má známé lékae, okazuje dopisy domova, známí usuzují z píznak, že se vyklubává brajtická nemoc. plašné zprávy.

z

Jaké

strašidlo,

hrozná

dává se na cestu, odváží aby otce vyšetil. Ano, je

sebou pražského lékae,

s

Ledviny nepracují;

to tak.

— —

nemoc

vodnatelnost; brajtická

nemoc! Syn vy-

tato

do Prahy. Co dosud zdálo se být pevn spojeno a zajištno na dlouhá léta, celé to klidné soužití skromné rodiny ve zdraví, vše se otásá a praská v základech. Nemoc, spoZdrcen

vrací se syn

hrozným utrpením, vlee

jená s

pt rok

šedeisát

stár,

Otec

se dále.

je

mnohdy

nepohodlného,

nuzného života hlodalo na tle, které nemá dosti aby pemohlo rdousivou, vražednou nemoc.

síly.

Trvá rok a pak sklíen, otce.

voják,

který

i

druhý,

šikovatel. krejcar,

„Máme

—

v níž

té

pocho-

Kde

matku.

Dv

dcery

pletou

—

—

pun-

výdlek!

jen vás, synové," stká matka, ,,ve vás

nadje

!

Jinak

Jako v kleštích

do

zoufalou

ten

—

doktorv

a vyšívají a

šijí

má

kráí za rakví otcovou. ili

bolestí vy-

.

pohltila.

je

kam staí ženský

ale

naše

Nalézají

.

.

bratr

nejstarší

nemoc

panny

stárnoucí

ochy,

ho ani nespatil

Již

Pijel

je

nezmrnou

syn z Prahy, k domovu, aby tam

jíždí

val

s

jsme žebráky

!" .

.

.

srdce pražský bratr, když

A

když

jej

zasypali a vkro-

malé, pusté, chladné, nuzné domácnosti,

chybí

ta

kulatá,

šedinami

pokrytá

hlava,

:í58

mu

jakoby

Tak

srdce na kusy trhal.

tedy zaíná

ta slibná budoucnost!

Uplynul

zase rok

znova

a

ernou rakví, v níž Zemel za nkolik nedl potom, když

rodina nad stojník.

Uhnal

povýšen. pivezli

shromažuje se odpoívá syn d-

jej

nastuzení

si

chtl zemít mezi

umírajícího rodin,

svými. Sklátil

jej plicní

byl

na manévru,

kdesi

neduh.

Zbývají synové dva. Pražský bratr, doktor, a

vyuenec emeslník, kterému jenská.

Doktor

cítí,

že

mu

nastává

služba

vo-

nadchází povinnost, aby;

byl otcem té osielé rodin.

Nemluví

matka o niem, nezmiují se

sice

sestry, ale bratr

cítí,

pohledy tchto

tí

strachu plná otázka: ta

jak na

nm

ženštin,

Co bude

ulpívají úzkostlivé

v nichž s

leži

veliká,

námi? Jaká bude

naše budoucnost?

Nikdo nemluví, ale syn rozumí srdcem a než svému psacímu stolu do Prahy, pro-

se navrací ke

náší k matce prostá slova: ,,V!Ím,

co mi

A se mé

nastává.

uiním." Žádný zákon, žádná kládá

mu

svtská

tu povinnost, ale jeho

síly

vrchnost

jsou,

neu-

svdomí, synov-

ská a bratrská láska velí mu, co jest initi.

iní

v tom okamžiku, že obtuje tak celý svj život celý Když uspoádal jakž takž pomry svoje vlastní a domohl se místa v kancelái, kde mu platí o desítku msín více, posestry. matku volává do Prahy svoji rodinu tak,

aniž

tuší

—

.

.

.

—

i

259

lšíval sice

kdysi,

že

dosti trudné

to

se

založí

jaro

rodinu

vlastní:

bylo

jeho života, to mládí

práce v kanceláském prachu, ale neminulo ho tak naprosto, aby mu nebylo v cestu upustilo nkolik vonných kvt kvt lásky, sladkých

plné

—

nj

Tu

milován.

Miloval a byl

tužeb.

v

dob

pro

nejosudnjší vzniklo mezi ním a dívkou ne-

dorozumní. Za jiných okolností bylo by nkolik vroucích slov pehlušilo a umlelo tento ^lozvuk v písni života, ale pražský bratr byl v tžké dob rann v míst jnejcitlivjším. V hrdosti své odmítal každou myšlenku na smíení a v okolnostech,

—

i

za jakých padlo bolestné slovo, pokládal roztržku

on

za prst osudu. Nikoli

—

štstím

šastna

má

má

se

pachtit za vlastním

být jeho rodina, pedevším

'eho matka. Již

a žije

jsou u

nho, v

Praze.

Najal skrovný byt

nyní a vydlává jen, aby

,,jeho ženské".

varujících jej

Nechyblo

ped

tímto

sice

bezstarostn-

žily.

hlas pátel a rádc,

bemenem.

„Uvazuješ na sebe mnoho, kamaráde. Lehko uvážeš, ale jsi

je

jakou

tžko

se

budeš

nechat, kde byly

podporu. Takto

— si

nkdy

zbavovat.

Ml

radji posílat jim

n-

bemeno

pro

nakládáš

celý život ..."

Zasmušil se pokaždé, zatrudil, slyše podobné výstrahy.

Pipadalo

mu

to

nesrdeným. Ah, myjste dávno již se

vždy o tchto rádcích, vy odcizili rodinám svým, ve vás

slíval

jiskry

té

Ivy hasly

nejkrásnjší, dtinné lásky.

My

poslední žili

vždy

260

jinak

co

.

.

My

.

jsme

se

získali

neopouštíme ... To z

tvrdé

chudoby

náklonnost a obtování až do

Teprv kdysi po

mu

.

jest jediné,

Vzájemná

.

.

konce

.

.

.

když pozoroval, jak

letech,

na skráních prokmitají stíbrné

znenáhla blají vousy, a když se

nitky, i

mu

jak

v tomto ro-

dinném kroužku ozval asem nesouzvuk, vzpomínával

onch

slov pátel, která se

nesrdenými, a pemítal o

mu nkdy

zdála

nich.

—

Chýlila se ke konci jeho doktorská praxe nastával

mnou

osudný 21

;rok praxe soudní, bezplatné, s

msín

krejcar

od-

na péra a papír

— —

nebo na. Nikdy nepijal tento žebrácký halí ponechával jej soudnímu sluhovi. Ale v tomto posledním roce napjal pozlnovu všechny síly své. a když se navrátil veer z úadu, sedal k nové práci, ke 'korekturám tiskárny a ku pekladm rzných povídek a novel, jejichž hubenými honoráry vytloukal živobytí-^ Veery a noci pinášel tak v

mnohdy do

rodin. Psával

do

nhož

mené

svítání v

obt

pokojíku svém,

sousední svtnice zalétalo klidné, od-

z'e

oddychování spících

Konen

minul

j

sester a matky.

—

tento rok nedstojného, ne-

oprávnného vykoisování, pražský

bratr posled-

ním nábhemi^ podnikl a pekonal poslední zkoušku v život, advokátnfi, a otevel vlastní kancelá. Rozeslal o

tom na

v novinách, že dr.

,,

sta

oznámení, etl o

sob

lokálku

osvdený, chvaln známý právník

X. Y." zahájil vlastní advokacii, a ekal na '

klienty.

'

261

Pišla

ponvadž

covat, lepší,

ada, ovšem, a první

jich

už v žádné

kterým

práv jenom na

ale vše to stailo

íkalo

se sice o

našem

juristovi, že je

borný, ale íkalo se také, že

pijímal vše, co

em

v

mu

zrazoval s

cházely

s

se ,,

i

jiní,

živobytí.

právník vý-

úzkostlivý.

Rozhodn

pinášeno.

oni,

pra-

Ne-

odmítal,

záležitost,

dobro-

pi-

procesování strany, které

Vcmi nepochybn

ztracenými.

Píilo

mu,

aby je nadobro vyssál a vykoijstil. nesute," radil svdomit, kde vidl pedem nezdar. Odešli od nho a rovn

Smite

již

jest

neistou, neestnou

tušil

mysln

konen

picházeli

neplatili,

byli

kancelái nechtli

jiné

se a

—

—

zamíili k

jiným, k ,,šóflistm" a k

vezmou

a

nezdar.

Chce-li se

provádjí

a

vše,

židm.

toho kyne zdar

z

a

Ti

i

Tak bratr jiných nezachránil a sebe sama íkali o jedni, že je výborný, sv-

pražský zkracoval.

domitý advokát

—

kdo

soudit,

se

soudi.

nm

a íkali zase

jiní,

že se za ad-

vokáta nehodí. Ta otázka zstala nerozluštna.

Nikdy

mu

nepadl v

pi

nmž

by na

kurs,

a

uložil;

výnosný kon-

a desettisíce vydlal

nikdy o jeho kancelá nezavadil kavalír,

jehož klientela a skoro

klín veliký, tisíce

je

mnohdy zaopatením

doživotním'

zdrojem bohatství.

Mezi jeho kanceláí a kanceláemi jiných byl traktem" a hoteliérem.

rozdíl jako mezi držitelem

,,

Bylo to takové domácí vaení

Dobe

se vede,

zavel

oi.

Bodí

Co

Frnžané.

dokud

žije

—

rodina? Stála

—

domácí kuchyn.

ale nedej osud, sic

v jeho

aby

pokoji I"

262

ohnivzdorná pokladna, níze

svené,

cizí,

jemu

byly snad jen pe-

té

kauce,

by odnesl v

byl

náleželo,

ale v

záruky,

deposita

—

co

Padl

hrsti.

již

v dobu, kdy se množili advokáti jako houby po

kdy neznamenala advokacie sama sebou nepíliv penz, kdy výtžek z hubených proces uhrazoval tém jen denní spotebu, ale

dešti,

konený

kdy

trvalý blahobyt a

—

zdroj

bohatství prýštilo z jinýchl

penžných,

z manipulací

pjek, ba

opatování

z

advokátova lichvaení.

z vlastního

i

Václavovi píila se podobná innost.

nebylo také teba

tolik

úmorných

staí agentství bankovní, to

studií,

K tomu tomu

k

mže

podnikati každý

nm,

že

žid.

Pes Nikdy

vše

to

—

chd

vlastn

A

si

domnlé

—

mitosti jeho

i

bohat.

bohatství

je

mohlo

v jeho osobu, v jeho závod.

kdo chce, že

myslí,

Ostatn snad

jest

Ostýchal se piznati, že

ostatn

dvru

jen zvyšovati

o

myslili

to pevyvracel.

jiné

zavinily,

jest

bohat.

píiny — krom svdože Štstna nezasypala ho

ze svého rohu hojnosti. Žil v

Praze

již

skoro celý

pece na nm lplo stále cosi venkovsky nesmlého, ostýchavého. Nebylo mu dáno, lidský

vk

aby zasáhl obecní

a

inn

nebo

v jakýkoli zápas politický nebo

spoleenský.

Ozkiostliv

dbal

do-

brého jména svého a skoro se chvl ped polemikou novináskou, ped rznými útoky, jimž by se vydal.

Byl

inným

v ústavech, v

denního zápasu, avšak

nž

pocioval

nezaléhala

vava

nepekonatelný

263

odpor

vka

k vystoupení na kolbišt veejnc'',

kde

i

tedy také kusy masa. Nezapel nikdy a bylo o

známo, jakého

pes

na kandidátní listin poslanecké,

i

upímn

to

oddechl, když propadl. Byl

si

zachránn jeho vnitní byl

pesvden.

nami

povst obanská,

i

vystupováním vlastním,

A pece

byl

mstském lem

klid

nho

jak

tymi stk sob obra-

Jeho práce byla mezi

— pozornost veejnosti nedovedl

ceti ni

nm

smýšlení politického, jméno jeho

je

kdysi vyskytlo se ale

lo-

s

nejpoctivjšího rvou cáry, a když ty strhány,

znám

ni

reklamou odjinud.

tom velko-

celé veejnosti. Ale v

ruchu, v

rzných tch

po celá

desítiletí

zápasech, jež ko-

hmly, uprosted

ho-

rené honby za hodnostmi, za bohatstvím, za mámivým a klamným uznáním zástup asto bezmyšlenkových a na povel soudcich dovedl noucí ten mládenec zachovati mysl

ped

rušené, jak s nimi byl

bodrým

pišel.

Byl

bodrý,

dvivý,

Byl

mstu

a

si

stár-

srdce nepo-

roky do Prahy

Pražanem, jímž

bezelstný, šlechetný

ástekou onoho

velkému

ticeti

i

prokukoval

venkovan

.

.

.

venkov dodává velkomstský život osv-

materiálu, jejž

jímž se

žuje a obrozuje. Sestárla matka, sestárly sestry, sestárl

bratr sám. Stále sice

ven

mnohými

i

hledl svže do svta,

starostmi,

ale

pece

pražský

a

v jistých

znati-

chých okamžicích, kdy nedoléhal k jeho sluchu ohlušující ten šum, vstupoval

do svého

nitra a tu

mnohdy ped ním vystoupilo pomyšlení, jím tšíval ped lety budoucnost! :

jako se

Ach, co

264

budoucnost? To, v em práv žije? Celá ta Ci pijde jiná budoucnost? Vždy již pekroil padesátku! Je njaká budoucnost? Ceká ho? V jaké pijde podob? Ržová njaká postava s úsmvným lícem milá hlava, obklopena hlavikami jinými? Ó, s tím již doútoval. Nebyl

je

ta

klopota?

—

aby se tomuto klamu ješt oddával. jako íkají staí íkával ,Je odtroubeno!"

tak malicherný,

—

—

njaká událost?

Ci nastane vzrušující

vojáci.

Še-

divl valem a šedivly všechny ti hlavy kolem

nho.

nimi

Žil s

již

dvacet

poád nenadchá-

a

let

em

by byl spatoval tu ržovou budoucnost. Naopak, vše pozbývalo svží barvy. Zdávalo se mu, že již není tak šavnaté zelo

nic

radostného,

zelená tráva

i

v

strom, jako za jeho mládí, že ne-

dýše kvtina touž silnou, opojnou vní, že neheje

týmž teplem.

slunce

zimy byly

stále

Léta prchala vždy rychleji,

delší a

Bylo

delší.

stále více šera

než jasu, více sychravého mlhava než oživujícího tepla. Cítil, že hlížel

nadchází

posavadní

svj

mu

stáí

V

život.

—

em

a

Dostavila se pojednou, ale v jiné ji

tušil,

a ml

pedstav

kolilk

smutn pe-

budoucnost

chtl.

.

.

?

podob, než Chytilo

ho

to kdysi za srdce.

Ovšem ne

z tnenadání

—

cítil

již

déle jistou

nevolfiost, stísnnost, chvílemi úzkost, v noci míjel

—

ho spánek a pak tedy konen nadešel okamžik, kdy cítil neklame, že vc týká se srdce. Trvalo dlouho, než se odhodlal k lékai, a když po jeho

návštv

dostal

z

lékárny

první

láhev

,digitalis',

265

krpj

když kapal první

a

mu

na cukr, zabzuel

v sluch verš písniky:

„Se srdcem Zpíval a slýchal

divno

hrát

rád v mládí, tehdáž, kdy

ji

znal srdce jen

z

vídek, to srdce,

nad ,nímž chvje

básní a písní,

z

A

ten verš,

román

te

Zachvíval s

se,

ním stejn

to

.

.

O

ta-

zcela patho-

mu

který

hlavou

zádumiv.

huel, znl neskonale smutn, ach, tak Se srdcem divno hrát

a po-

se plamen.

kovéto srdce nebželo nyní. Byla to logická záležitost.

."

.

.

.!

když vzpoml na

zaínalo, jak

mu

Také

otce.

matka

sestry

i

bez'potukráte vyprávly. Nevýslovná úzkost zmoc-

když myslil

ho,

nila se

doucnosti snad

dále.

Nebo

v

v bu-

dáli,

ped ním

nedaleké, vystupovala

píšera hrozné, útrapné, zákené nemoci brajtické.

Ah, takové jsou tedy konce!

—

zhynul tak

ddiné. Nebo že

to

srdce

otec, již

Nemže

zhyne tak on

vdl,

nemže

že

být

jinak

je to

patrn

rozšíením srdce;

„pumpovat", jako díve

jak se vyjadovali lékai; že

—

stn

—

mže

nastati

—

podružná

nemoc njaká v tomto pípad ledvinová; a smutnými, zkoumavými zraky hledl na pátele, o nichž se domníval, že vdí více než on. Ale nikdy se neosmlil k otázce, na niž by ovšem nebyl dostal

A

odpovdi.

byl pítel jeden, jeho nejlepší, milující

jej

láskou bratrskou, jemuž srdce krvácelo, když pohlédl

v

tázavé

oi Václavovy. Nebo

pišel

pro-

266

diagnostik,

sluly

a ten

mýlil,

mžete

vliv a

rzné

Vám

který

se

muž, máte doktora

„Jste

snad

léka,

snad

nikdy ne-

svil druhu Václavovu

záležitosti,

mohu

rád,

na

máte na

nj

aby byly vyízeny

se piinit,

nž má lovk

pamatovat.

dny života vašeho pítele jsou seteny. Nastává poátek konce. Snad ještQ ti, tyi roky to mže trvat, pi sebezapení a tedy

íci, že

živobytí nejpravidelnjším, skoro svatém. Ale jakýkoli i

exces životní

vc

urychlí

dva roky, za rok

za

Pak nadešel

.

.

—

mže

konec

být

."

rok, íkrátký rok a zase nesko:nale

dlouhý, na jehož vypsání by nestaila kniha, a po

tomto roce, za sychravého dne podzimního, odmlelo se posledními chabými údery srdce ve ztrý-

znném

tle

pražského bratra,

chetného Václava. Hodinu

ným okem

ped

tení

pate

šle-

kal-

na ustarané, ztrápené, žaluplné ti tváe

ženské, sklánjící se nad jeho

chem

dobrého,

smrtí,

lžkem, bloud du-

v koninách záhrobných, mluvil v zmaducha a pece bolestn pravdiv: již

„Je

as

na dráhu

—

vlak na

abych nezmeškal. Odjedu dnes

—

— —

mne eká t—

mám

stání

—

vy se rozdlte aby nebyla kontumace a vy ." o všechno a pak pijte za mnou lehké, snadné dlení. Skonal, Bylo po zašel, zmizel, byv každému a ze všeho práv a nedluh. Byl znám jeho skromný, zanechávaje

—

.

.

nm

—

nehluný život, prostý pepychu, a pl msta „vdlo" zcela urit, že zanechal znané jmní. Ba

2iV.

mnozí uhádali na

vlas

Jen ti ty ženštiny,

íslici.

zlomené, opuštné, kolem nichž ítilo se vše do

po dvacet

hloubi, co

jen ty se

snulý

nemohly

let

nashromáždil.

Nebo

bylo zesnulým budováno,

dopátrati

poklad, kterých

pražský bratr pišel

žalostn chudý

poskvrnná,

je

ze-

Nedopátraly a nedopátrají.

opustil.

—

chd

a chudý,

Jen památka jeho, ne-

památka

nedotknutelná

vzácného,

obtovavšího muže, v jehož rukou neulplo nikdy pochybného krejcaru a jehož láskyplného,

sebe

povsti neosmlilo se nikdy dotknouti žahadlo po-

mluvy nikým

—

jen toto vše jest jim pokladem, o

nebudou oloupeny

posledního

a který

A

dne života svého.

postavení svém, že tento poklad

byl on pouhý rodiny

.

.

.

bratr a

živitel,

je

njž

zachovají do cítí

nad

i

v trpkém zlato.

Ne-

byl to dobrý genius

HORYMÍR ELIASEK,

Horymír

Eliášek,

zdárné pražské kvílko.

Jako

je

poup —

Pražské

první stránky této knihy

pražské rodiny, tak

zaadné hned

na

— odnožem pední

Horymír Eliášek

je

vý-

stelkem nejnižší vrstvy pražské spolenosti. Na Václavském nebo na Karlov námstí ne-li dokonce na Ferdinandov tíd kolébka stála

—

—

Pražského poupte; Horymíra Eliáška zrodila Pátá

tvr. Mohl být umístn hned

rostencem „vznešeného" pražského zvláštní

zpsob, jakým

nujeme

mu

zvláštní

Horymír a semínko,

Pepík. v

nmž

z

se

zápisky.

svým

ale

pro

tenái pedstavuje, v-

odstavec knihy.

Eliášek je praprostý pražský ulinik

vyrstá

jakého

Nemže

za to sám.

dokonalý Jej

tvoí

pražský

celé okolí,

vyrstá.

Jediná figurka v této za sebe.

za

pvodu,

—

galerii, která

Nelííme ji ekne mnohý, že

Eliášek

mluví sama

pedvádí

kluci

je|mu

se

svými

podobní

272

Ale je to nejnepíší denníky. Snad že nepíší. vhodnjší zpsob, jakým se nahlédne do jeho duše. A duše takového mladého pobudy je mnohem

vyvinutjší

Poupte,

duše

než

vyrstajícího

v bavlnce. Tento drobný proletá myslí a vyjaduje se

mnohem

uritji.

eeno, že z Eliáška nemže dost poádný lovk. Vše závisí na tom, života na nj eká.

Jinak není

ješt škola

Ostatn

a

býti

jaká

mluví sám Horymír Eliášek, synek

kominíka z Páté tvrti.

Nkolik

stránek z denníku Horymíra Eliáška*

Jak pánbh den (švanda Dudák

dá.

1886.)

I.

Já nevstávám nikdy tak teplo jako v

protože

asn,

protože nikde není

peinách, ale dneska jsem

m maminka

vstal,

vyhodila z postele, aby mohla

pait štnice, než bude snídan. Sel jsem do ku-

chyn, aby maminka zapomnla,

Mana, Vidl je

jsem, že

vzal a

jsem. je

mi jí

že se

mám

mejt

nejstarší naše dít, sedmnáctiletá, spala ješt.

má punochy pes

namoil jsem

jí

je

židli,

tam zas povsil. Udlal jsem

Mana vera veer rozezal honzka a

dala

tak jsem

ve vanice a potom to proto, že

pohlavek, když jsem

moskou

trávu

z

nho

vy-

273

nacpal

tahal a

Mana

co bude až

budou

ji

Mane

ji

do botek. Jsem

íkat, až ty

Budu

studit.

na

se

žádostiv,

punochy oblékne

a

pokoje.

to dívat z

'

II.

Mana

se

probudila a natahuje

se.

Mám

na

mohla ješt pl hodiny ležet, protože budou se štnice pait zas až zejtra. Vlastn tam díve štnice nebyly, ale já jich jednou nkolik nachytal a nasadil jsem je do Maniny postele. vstává taky, když musím já. Ted vystrila Mana nohy a sahá po punoše. Ale to je divné, poznala hned, že je mokrá, a sahá po vyskoila a jde k mamince s náramdruhé. ným kikem. Já jdu honem pry, protože se mi zdá, že z toho bude mrzutost. Schovám se za ni zlost, že

v

posteli

její

A

Te

velkou almaru v

—

síni.

III.

Už kikem Jejé

—

tínkovi. je

m

že

stane,

zle.

hledají.

hledají

a nadal

To

hned

Mane,

je

že

už

m

To jsem vdl,

jak

už

m

Tatínek

našli,

je

Už

Tatínek se huláká.

probudil

He, máš

to!

vytahují a vedou k

m dovedou

ta-

nmu,

ik

ráno vždycky nejhorší, když se

pi tom Tatínek nemohl

náhle probudí, protože se

jsem dostal.

lekne najít

.

.

.

—

rákosku,

mi dal deštníkem. Já vím co, já u toho níku polámu péra, až tatínek odejde.

tak

nco

podivné, když se

m.

dešt-

274

Te

hubuje tatínek taky maminku, že se jí Bodej by se nepipálila, když pistril na kolo. mi dají podruhé -pokoj.

pipálila smetana.

jsem

A

ji

Maminka nadává Mane, bych ekl, že jsem

to

že

ji

tam pistrila. Bodej

udlal

Mana

já!

breí, že

maminka nechce vit, že to neudlala, a kouká na mne. Já dlám, jako bych nic nevdl.

jí

IV. Jejé,

m

te

tatínek odešel.

že

to,

jsi

Mana

vera veer

stála za

když

ucho,

za

chytila

udlám. Povím mandlem s Josefem*

Pokej, uhlMáš, co

ti

od hausmistr a že t poád nenechal. Na toho habána mám také zlost, protože mi hodil už dva

Špaky do kanálu na dvoe. Ale a.

Já za to roz-

u sklepa okno a nikdo to nevidl. Pak za to

bil

malý Francek hausmistrovic. To jsem

dostal

mu

se

vysmál! V.

Po bych

snídani

m

hnala

maminka do

vdl, pro tam vlastn chodím;

toho neposlouchám. Snad abych byl od pana uitele také.

To

v první

je

lavici,

všecko umí. íkat. a

divné,

bit,

enk

tam proto ale

jsem

doma

A

vždycky

bit.

povídají,

vdl. Však mám vstril

posílají,

co sedí

nikdy není ve škole

mu

to

Rád

Hlavák,

To mu snad doma

Jak by to

tuhle jsem

že

m

školy.

uitele bez-

do kapsy

na

nj

co

má

vztek,

švába, kterého

275

jsem

na schodecli

My máme

chytil.

šváby

také,

n

políila maa pod peínkou rusý. Tuhle na minka do lavóru pivo. A ráno pak povídala tapivo vychlastali a utekli tínkovi „To jsou neádi zas." Zatím jsem to pivo vypil já, už hned veer, než jsem šel spát. Když jsem ho šel pit podruhé, chytil tatínek a sek za ucho. Namazal jsem mu za to perka lojem a ten ml zlost, když se mu v nedli pi leštní nechtly a nechtly blejskat.

—

:

m

m

VI.

Když jsem šel hokyná se ženou nepozorovali z

ošatky

—

jabko.

dom

ze školy, hádal se dole

a nadával.

Kieli

tak,

že

nic

tak jsem se skril a vzal jsem

Když

u

si

hokyná

si

nadávají,

si nco vezmu, protože se nekoukají ven. Oni si nadávají každodenn a hokyná íká hokynáce: ty bestie! Já nevím, co to je, ale to kluci koukali, když jsem jim po škole zaal nadávat

vždycky

bestie!

Od hokyná A také

kolik nadávek.

pinesl jsem už

pkných n-

naproti nakladai u speditéra

krásn nadávají, a pak drožkái. Tuhle ekl jeden drožká druhému: ty prase neesané! Ani jsem nevdl, že se nkterá prasata ešou! Já ekl pak praštil! Však to samé Vénovi KHvorovi a on jsem mu za to zapích do lavice nožiku od péra

—

—

ten kiel,

se

mi tak

když

nco

si

sedl.

povede.

m

To mám

radost,

když

276

VIL Odpoledne steda.

nemli

jsme

protože

školu,

jsme pouštt draka a

Šli

já

peíz

je

Klivo-

—

drak mu uletl. Pak jsme u Vack okno a oni nám nadávali. Já na vyplaz jazyk, když jsme byli už daleko. Starý Vacek kiel Pokej, jak já t znám, ty jsi z druhé ulice!" To jsem se smál, nás je v druhé ulici mnoho. Klivora povídal, abych se nebál. Bodej bych se bál. To je chromý ddek, starý Vacek, ani by znal. Klivora povík nám nedošel, kdyby me dal, až vyroste, že perazí Vackovi také druhou rovi

nit

n

rozbili

,,

i

nohu. VIII.

•

m

Vacek pece znal. 'Byl u nás a zastih nešastnou náhodou tatínka doma, nežli šel do iiospody. ekl, že jsem rozbil okno a že jsem ješt na si

nj

vyplaz

jazyk.

nemohu

ješt

u šicího stroje, ale

a

do koleek popela, aby

Te

To jsem

sednout.

dostal

Mana

se

si

nehraje!

si

to polámala.

Já

—

poád

ušklebuje ji

nasypu

jsem se probudil. Tatínek pišel z ho-

spody

dom

divné,

když pijde tatínek z hospody, že nikdy

netrefí

do

byl

zas

tínek

až

u

a upad

postele, a

pes stoliku

u dveí.

maminka mu íká: ,,No, Rád bych vdl, kam

pijímání!"

chodí ku pijímání; chodil bych tam

budu

velký.

To

je

tys ta-

také,

277

O

prázdninách a po nich. (Národ. Listy v záí 1887.) I.

Tuze rád nevstávám, ale dneska jsem vstal když se mne maminka poprvé stáhla pe-

hned,

máme

inu, protože

poslední den školu a

radost, že je zas rok u

konce. Beztoho se

dokat, až budu mít Školu

poád

protože ty>

doma od

byt,

mám

známky

okno,

kam

Kdybych védl, kdo

mu

bych

tak

už nebude škola a

protože

Jsem pro ni od uitele,

s krku.

tatínka a ve škole

ze všeho ptky.

vynašel,

já mám nemžu

zejtra

vyrazil

neml by

jít

žalovat.

Klivora

nebej\'á

svdení, protože

si

doma to

bit,

když pinese vy-

pepíše a jeho

tatínek

je

skoro slepý. Já to loni zkusil taky, ale tatínek to poznal a^ namazal teprv, že jsem nemohl dva

mn

dni sedt.

mu

Já

pak taky namazal kliku lepem

na ptáky a byl jsem

m

Dnes vysvdení,

bit.

to

bit zase. Já

jsem

vbec poád

pinesu dom pod kalhoty nco

taky oekává, až

ale já vím, co! Já

si

strím. lí.

Mana, se

ráno a

jsem ho.

naše nejstarší dít, sedmnáctiletá, myla já

vytáh ze snídan škraloupy a

jí

Mana

to poznala a

tatínek probudil a skoil ale

perazil

si

perazil, protože

za

to Bodí

nalil

mn,

po

o stl hl.

snd

dlala rámus, až se aby

To jsem

m nebude moci

bít.

m

rád,

petáh, že

Mane

si

ji

jsem

do nedlních brynelek vody, aby se

Pražané.

20

278

^irazily. Ta bude mít do Šárky obouvat.

bude v nedli

vztek, až je

jí

III.

m

Mana

hlavkovala. Pokej, to

že

vera

zas

ji

nenechal.

vidla a

nejspíš si

mn

te

odneseš! Já na

ni

napopovím,

hausmistr za mandlem dostane od maminky a Josefovi

Josef od

Mana

Te

vynadá tatínek. mu mže vynadat, protože jsme zaplatili dlužnou inži. Tatínek má beztoho zlost, že se za tu tmavou díru musí tolik platit, a máme zde samé štnice, šváby a rusý. Jak pak bychom nemli, když já je vedle u Šišmas chy-

dom

tám a

mlo

toho již

nosím. Tatínek povídal, že by se bez-

celé židovské

msto

vypálit a že prý se

To

o to na magistráte jedná.

budou vypalovat

m

—

snad

Ale tu by nesmli

škola.

by

se

tším, až to také

chytila

hasit,

to

bych šláp

naše hasi-

na tu trubku z kuaperky. IV.

Když nám pan vídal

mn:

darebo

„No,

ty

uitel se

dával

tš,

co

vysvdení, po-

doma

Musel jsem

se smát, protože už jsem

nco pod kalhoty, a ostatn má hl. A pak povídal ješt pan uitel:

tatínek

o

prázdninách kouili, kluci!

z vás

dostaneš,

\"

s

doutníkem, tak

promluvíme!"

si

si

stril

peraženou

,,A

ne abyste

Uhlídám-Ii

nkoho

po prázdninách spolu

279

To je dobré, on deme po vagacch mít

pjde

hle

o tídu

nevíme,

že

myslí,

bu-

že

jiného uitele, protože tena

vejš

my budeme

repetý-

Já myslel, že je takový uitel chytejší.

rovat.

Ostatn já nebudu kouit doutníky, já budu z dýmky. Už jsem si jednu vzal, když se tuhle hukyná s hokynákbu hádali a nedávali na krám pozor. kouit

V.

To

byl kraval, když jsme

ze školy!

šli

Hned

Hlavákovic namlátili, protože má nejlepší vysvdení. Šel dom s brekem a bude prý to hned po vagacích ve škole žalovat. No pokej, ty dostaneš za ty dva msíce ješt nkolikrát, abys nás nepsal na tabuli, když jsme

s

dáváš jsou

a

Klivorou

Takoví

pozor.

kteí se

kluci,

dobe

uí,

nejprotivnjší.

Tabáník Pikola vidl, kiel na nás, že jsme

nás rozbhl. to

Vincenci

Utekli jsme,

Pikolovi nedaruje, že

firmu.

To jsem

pozor, aby

m

žádostiv! nechytili.

že

Hlaváka mlátíme,

uliníci ale

a

pak se na

Klivora povídal, že

mu veer Pjdu s

ním, ale

Klivora

silák.

hodí

je

nco

na

dám

Povídal,

až bude veliký, že natrhne Pikolovi ucho. Klivora to

udlá. VI.

To

mn

Tatínek už na

to

špatn

mne

dopadlo

s

vysvdením.

ekal, protože dnes nešel vy-

280

mtat, a koupil

si

vysvdení, hned

zatím

novou rákosku. Jak vidl

mne

chytil

a už

mn

sázel.

Ale pi první rán namák lepenku, kterou jsem si stril do kalhot, vyndal — a to jsem teprv dostal. Rád bych vdl,

ji

—

—

mn

pondlek tejden to Špatn zaíná. Mamince poruil tatínek, aby nedávala žádný obd. To je toho! Máme dnes jak to poznal?

Je

mn

beztoho hrách a

já

ho nerad.

VII.

Tatínek povídal, že bude bohu dkovat, až si vychodím školu to prý mu spadne kámen s krku. tam nemusil dávat Vždy já se o to neprosil. Ostatn myslím, že bych té školy moh mít už dost, chodím tam už ti roky. Francek ezník také nechodí do školy, protože v let nosí etkviku po hospodách a v zim sirky. A ten umí jiné vci než my, paneku. Já bych také radji chodil po hospodách než do školy. Francek ezník dostává od host pivo nebo zbytky veee

m

a

má

—

plné kapsy

—

„erv". Co

jsou

,,

ervi", to

my

nikomu nepovíme, aby nám na to nikdo nepišel. ervi jsou kousky doutník, které páni zahazují.

Když vyschnou, ežeme z nich turecký tabák a kouíme z dýmek. Francek ezník má dýmku z kaštanu s brkem a vykuuje svj turecký tabák v devníku. Já mám také takovou dýmku a ostatní kluci

také.

281

maminkou, co ze mne bude, Maminka povídala, aby vzal na kominictví. To by se líbilo, to bych natíral kluky na potkání sazemi. Tatínek ek, že by radš zabil, než dal na kominictví; to prý Tatínek mluvil

vychodím

až

s

m

školu.

mn

m

nic nenese.

pak by to neslo, když

,,Jak

k ,žáb'

ty

všecko zanášíš

povídala maminka.

I"

Když jsem vidl, protože na

mne

že je

doma

kik, útek jsem,

nedávali pozor. VIII.

Peme jšlím,

co bych

22 krejcar. Dostal jsem ze

které

školy,

si

je

koupil,

protože

mám

od antiškvára za knihy

je te nemchej na tabák, Mane ho neokážu, bych bit. Mám na Manu

jsem prodal, protože

budu potebovat. Koupím si protože mám dravou kapsu. by

ta

to prozradila a

protože

vztek,

jsem

jí

na

byl

mne poád

jen

žaluje.

Vera

za to rozpáral falešný cop na nedli.

bude koukat, kdo

jí

Ta

udlal.

to

IX. je

zle.

Tatínek se ptal po knihách ze školy,

abych prý opakoval. Já ale

m

Mana

vyzradila,

chytil a nabil

Jak jsem byl a

Mana

bit,

že

mn,

je

všude na oko hledal,

jsem

je

prodal.

že tam jsem celý

vypadl mi

mchej

s

Tatínek

modrý. tabákem

ho hnedle dala tatínkovi, který už chtl tom mcheji zaal znova. Já vím

pestat, ale po

282

já

budu

tabák ve fute epice.

nosit

Klivora ho

tam taky má. X.

Vera

našel tatínek psa. Tatínek najde ikaždou

psa,

protože za to dostane ptku, když ho

chvíli

poctiv

odevzdá.

protože

je

tuze

Ale

tohodle

prý

si

necháme,

hezký.

budeme mít psa, protože ho budu moci mazat, abych nebyl poád jen sám Já jsem rád, že

bit.

V

;nedli s ním

beder, uvážu jich

dostane

si

pjdu

na procházku na Bel-

ho tam na louce ke stromu a ten

——

Náš boží letošek. (Kár. Lisly 1891.) I.

Na chodím

nezapomenu do smrti. Pedn posledn do školy a o vagacích budu

letošní rok

mazat kluky, kteí

se uili lip než já a nic se

za to nestane, protože

nebudou mít kam

Zadruhé máme v Praze výstavu a víc zadarmo než jinde za peníze.

Co

to

je

výstava,

mn

žalovat.

tu užiju skoro

nevím, ješt jsem tam ne-

Myslím si, že jsou kolem dokola boudy a uprosted flašinet a ten celý den hraje. A v tch boudách že je poád tolik vcí jako ped Mikulášem na Staromstském nátnstí. Je tam poád mnoho lidí, kteí se na 'to dívají. Jsou prý tam byl.

283

také

policajti,

—

nebojím

dému.

já

aby

a

nic

nestalo.

m

,,

Že

policajt

já.

tam podívat a už jsem byl až

se

mostu u Elišiných lázní. Ale Lumír" pes most

ten

Já se

neumí bhat jako

Policajt

Chtl jsem u

se

bych jim útek. Ješt jsem utekl kaž-

neml

jsem krejcar

nepustil.

jmenujou ,,Lumín", co vybírají na most krejcary, vím od zpváka pana Šmída, když jsem vlez ondyno do pivováru u Celestýn v Dlouhé tíd, kde zpíval a deklamoval. se

Pak jsem šel na most pilotový, ale tam stál také jeden Lumír a ješt horší. Osopil se na mne, když jsem chtl bez krejcaru pes most. Kdybych ho ddka potkal v naší ulici, tak bych mu vynadal.

On by mne

nesmí

s

Ale

nechytil!

mostu, protože by

lidé

Lumír zadarmo

takový

chodili

na druhou stranu a obec by udlala pangrot jak

jednou povídal

Tuhle

náš

vedlejší

pangrot a zaveli

Moric povídal, že že

byl v

práv tískal

jel

jeden to

tatínek

žid

na ti

udlal

taky

nedle.

Jeho

do Vídn,

protože tam

taky. Ale náš tatínek

ale já vím,

náš tatínek byl

neudlal pangrot. VyKdyž ho

vedle v butyce skla ve dveích.

za to zaveli,

okna.

ho za

kriminále,

—

tatínek.

šel

Nechytili

jsem a vytískal jsem tam zase

m.

Bez toho krejcaru

Pokám

se

pes most nedostanu. Na led nejsou

tedy, až Vltava zamrzne.

žádní Lumíi. Jen bude-li pak ješt výstava!

284

11.

Nemusím ekat na Lumíi

stojí

zamrznutí.

Už mám

nazpt

druhý

tam,

Jeden

krejcary.

—

dva

protože

na obou stranách.

Dostal jsem ty dva krejcary od

Karlíka

do-

mácích. Pustil jsem ho do našeho ohništ v ku-

chyni a okázal mu, že

vidt komínem až do

je

nebe. Karlík to ješt nikdy nevidl, protože u nich

kamna

mají

dom

a v celém

není

jinde

ohništ

než u nás.

Taky chtl Karlík vidt, jak se vymetají komíny. Rek jsem, aby pokal na ohništi a šel jsem na pdu a na stechu. Tam jsem spustil kouli do '

komína a košt z chvoje. Koule praštila Karlíka do hlavy a zaal vát. Nešel jsem dol, abych nebyl bit. Taky na nj spadlo trochu sazí.

Doma

ho

naezali

svlékli,

dne ho koupali. Z takových to

mu

sazí je

odplsvinstva! Vím

a celé

podle tatínka, ale ten se meje jen jednou za

tejden.

Budu

až

nkomu vymáknu ptku

tak

mnou

a

si

Pokal utišil,

aby

nejspíš také kominíkem.

A tším

se,

obliej.

Se

pak nikdo nehraje! jsem na

m

pd,

až se rámus

trochu

Domácí je sprostý dti nájemník. Však mu

hned nepopadli.

lovk, pohlavkuje

také

beztoho neplatíme inži. Tatínek ek, že

dom. A

na

tatínek

by by

mu to

A

vyhodit nás

zacpal

udlal.

nemže.

komíny v celém

285

S pdy rovnou cestou jsem se vykrad z domu bžel jsem k mostu. Kdyby u mne našli ty dva krejcary, vzali by je. Lumír koukal, že už mám peníze. Však jich budu mít víc, až budu vtší. Ale pak mu dám houby. Porazím ho, až bude natahovat ruku. Je

a

mn

lovk

majstrátní

to

Udlám

vztek.

k

to

a

na ty všecky

vli

má

tatínek

tatínkovi.

III.

K

výstav jsem

Jsou tam taky

form,

a

se dostal, ale

do výstavy

Lumíi na suchu, v

ne.

invalidní

uni-

mn

mo-

pouštjí za cedulky. Chtli na

drou cedulku za dva šestáky. jsem

Povídal

ml

dva šestáky,

ácu, jako Než pišel

je

mu, tomu portýrovi, kdybych že bych si koupil takového pa-

on. Volal na

policajt,

Ale byla docela ji

je

mne

byl jsem jiná

ta

policajta.

zas

výstava,

než jsem

pedstavoval. Vypadá to jako msto,

vž

isi

Ale kde!

u Tivoli. si

uprosted

hodinami jako u svatého Petra. Dosta-

do výstavy, pjdu nejdív na tu vž a spustím hodiny, aby poád bily. Jednou jsem to udlal u sv. Petra a hodináe zaveli. Nazpátek jsem šel kolem Belbederu a pes míchaný most,* aby zbyl ten druhý krejcar. nu-li

se

mn

* ,, Míchaným" nazval vtip lidový most Karlv, jehož dva oblouky zboily se o veliké povodni v záí 1890. Než byly poboené oblouky znova postaveny, spojeny byly zdravé ásti mostu postranní konstrukcí a proto mu íkáno míchaný. Spis.

devnou,

286

Dom

Na

nespchal.

jsem

to

Bit loval,

jsem

mu

dom

se

a

mnou

si

dopadnu

Ostatn

Karlíka!

domácí nehraje! Kouí pašované

dm

A pes

doutníky.

ža-

Domácímu Tatínek nemá rád

Karlíka.

natlouk.

mrzutosti. Jen až

m

Domácí na

tatínka.

zamazal

mn

tatínek vynadal a

v

od

byl,

jsem

že

asu

bylo

bití

dost.

zstává

Tatínek

policajt.

by domácího dávno udal, kdyby mu nebyl dlužen. Udlá prý to, až bude dlužien ješt víc. povídal, že

Jak

k

si

tm dvma

šestákm pomohu,

vím, ale na výstavu se dostanu.

pan uitel íkal, aby

byla,

ne-

Naše škola tam

každý pinesl šesták

si

na vstupné, dva novy na most a dva novy na housku.

Chtl jsem

m

tam Tak jsem

sek za ucho. Prý stava

dobytka.

dostal. Ale

mu

hodinky.

je mít,

kterého

si

ten

ale

pošle, až zas

m

bude vý-

tam se školou

se

To ho bude ty

ne-

víc

stát

šesták.

nežli

dva šestáky nedostanu. Mohl

kdybych vybral ervené prasátko, do

maminka ukládá

Vánoce. Jen že tahá,

tatínka,

veer, když tatínek usnul, petáhl jsem

Po dobrém bych

od

šesták

je

když jde do

Maminka

hospody.

—

nedostainu.

je

že

vždycky vidlikou vy-

tatínek

bude malý kapr za malý, radši žádný Jen

krejcary na kapra na

tam zbyde.

co

to,

a

já

beztoho

íká,

No

nikdy rybu

nahoe na

prasátko

že

nežli

polici.

IV.

Mám dít,

vztek na

devatenáctiletá.

Manu! To

Mám

na

ni

je

naše

nejstarší

proto vztek, že

287

UŽ byla na

Mana

dív mluvila jí

Tatínek

chudou

šlechtu

který se

mže

rád a že

mu

je

A Mana,

ženit.

mandlem v prjezde

Na

Jozefa

ml

a

nemá takovou

že

povídal,

zefem hausmistrovic, byla by za

ne.

já

Mana

Josefem hausmistrovic, ale tatínek

s

petrh.

to

veejné výstav nkolikrát a se svým milovníkem.

té

tam chodí

milejší

policajt,

když mluvila s

Jo-

s

ním vystála dolík

nechávala

rukavic.

šití

jsem taky vztek, protože byl

holomek. Pohlavkoval

m

a hodil

mn

dva špaky

do kanálu. Za

to

ek

mu

jednou veír, že už zase

stojí

za mandlem. Tatínek šel a posadil

s

jsem

Josefem

mu

jsem

byl

s

tatínkem

alianc

mu

na hlavu obrácen putynku sazí a ek, že

ješt jednu,

chce-li.

Josef nechtl.

Tenkrát z toho sláva

tatínka vedli

a

byla

Bodej by

v celé

a

Mana dá

chtl.

náramná

ulici

na komisariát, odkud pišel

teprv druhý den.

Te

má Mana jednoho

od tch no-

frajtra

vých Mamula, co se jmenujou Katty. Ze zaátku

mu

tatínek

taky

nadával a

Mane

nechtl mít žádnou dceru vojandu, vojáka udobil, protože

mu

frajtr

protože

taky, ale

te

se na

nosí paklíky vo-

janského tabáku.

Vojanský tabák je dobrý. když není tatínek doma. Ale

šopek

Kouím je

v

ho

nm

taky,

mnoho

a špagátu.

V.

S tou výstavou

mám naháky.

Byl jsem

Haštalském plácku, tam byl náramný shon.

na

Nad

288

Prahou letl opravdický balón se

policajta,

m

ekl, že

sebere, chci-li. Utekl jsem kus a

Ten balón Kdybych j

z výstavy.

letl

m

Ostatn

tším, že se ten

se

za telefon. Tatínek povídal, že

tím balónem

peeného

neletl ani za

letl a vyplazoval na

Já bych

by

bych tam

á byl na výstav, zstal

nkde

balón chytí

kiel

sebral toho balóna.

si

a neletl bych nikam.

s

lidma. Ptal jsem

kde ten balón spadne, a on

neví-li,

jsem na nj, aby

by

s

lidi

žida.

jazyk a nikdo

nechytil.

VI.

Domácích Karel byl na výstav když se

vypravoval

vrátil,

nám

se

školou a co tam

ostatním,

tam prý jeden uzená Chmel, ten seká s pamašinou párky a cerbuláty a prodává je vidl.

Je

i

pírovými talíky. Pak

je

nografem, skrz který se

vera

slyší

jsou

njakým

fo-

ješt dnes, co kdo

je

erní jako kominíci a nepustí to

s

tam tramvaj pes kopeky Pak prý jsou tam njací lidé, skluzavka.

Pak

povídal.

bez koní,

tam bouda

ml

Karel

Když nám

to

z nich.

To

vím,

fíkové cikorie.

z

ti

také

tch talík od uzeneTí. vypovdl, vzali jsme mu

šest

všecko

to

talíky a namlátili jsme mu, že tam

byl.

VII.

Maminka sátka

dávala celý týden krejcary do pra-

a tatínek

Tak jsem

je

je

vybral

nevybral, já,

abych

protože

ml

ml

na výstavu.

práci.

289

Vylezl jsem v sobotu

jsem prasátko, udlal jsem vybral jsem krejcary.

Aby

veer na polici, sundal mu do bicha díru a to nikdo nepoznal, za-

jsem díru peírvoskem. Dostal jsem kus pe-

lepil

írvosku od Franty hokynáovic za jeden talíek z výstavy,

co jsem

Karlovi.

vzal

VIII.

Zpomnl

jsem

kdyby v prasátku když tatínek

by

že

si,

mu

uezal jsem

kalhoty tatínek

Maminka to

V

poznali,

nedli ráno,

od vetedo prasete. Ty beztoho nosí jenom na funusy.

spal,

ránských kalhot a naházel jsem

'knoflíky

je

to nevidla, byla pro mléko.

ne; dlala

taky

pece

to

nic nerachotilo.

si

Mana

kuchyni kulmou lokny. Tak

v

nikdo nepozná. IX.

Vera po

šel

v nedli jsem byl na výstav! Tatínek

obd

k

ském námstí, vádla prádlo.

Domácí na

tora

,,

chytrému zvíeti"

Mana

m

šla

poslali,

provázku.

s

a

se

já

Ped

jsem

protah

*

flíkalo

zboenému.

se tak

maminka od-

šel

neplatil.

mn

jsem na výstavu.

Byl tam veliký nával

omnibusem. jeden

povídal

bych byl hloupý, kdybych

již

frajtrem,

abych jim proved Hekjsem v druhé ulici

za jedním

výstavou

na vSvatojan-

Pivázal

Hektora ke kandelábru a

Na most

*

tamnímu

platil

za

hostinci

kluk,

modrý ,,u

že

lístek.

lišky",

nyní

Spis.

290

Že on také neplatí. Že

mn

za krejcar okáže,

tam chodí bez penz. Chodí se, od Holešovic od

se

jsou vysekané schody a bh'zko vaje

se

leze

tyech je

krejcarech,

ale

kaphky.

Tam

kopekové tram-

té

pes plaka. Tam

kudy

vybírá jen

po

ne biletá z vejstavy.

To

se

soukromý podnik.

Z (To

ti

Rusy u hlavního portugálu. velká brána naped.) Strážníci tam také

je

ta

nebyli

—

vítali

dlali

prý

Tak byl pes plaka na vejstav vždy více dal

práv mli

tam nebyl nikdo,

komitétu

páni jinde práci,

hostm u portugálu špalír. volný vstup. Proto je lidí

než v novinách, poví-

jeden lepi.

Než

pelezli

jeden

povídal

ti

první,

co

pede mnou, (ml ruce jako

pišli

barvíský uedník

stranou od

Stromovky mže docela zadarmo. Šel jsem tedy tam a bylo to pravda. Divná vc, pro dlali turnykety, když se tam mže bez nich. Až pijdu dom, povím to Frantovi hokynáovic a v nedli tam pjdeme pendrek),

že

se

druhou

spolu.

X. Vejstava je krásnjší, než jsem vtší, než celá naše

si

myslil, a je

tvr. Také tam bylo

víc

lidí.

Nejvíc jich bylo v ochutnávárnách.

Z a

toho prasátka jsem vzal ptadvacet krejcar

teprv jsem utratil krejcar.

párek

s

talíkem.

To

si

koupím takový

291

Ani ten jsem

Práv tam

nekoupil.

si

venkova

zas jednu školu z

vodili

—

každý chlapec mel

ji

zvd, pidlal jsem

na prsou pentliku.

Jeden si

kluk:

ztratil,

ji

na kabát a

ji

šel

já

jsem se školou.

Uitel nás vedl do tch ochutnáváren a

nám hodní pánové

Tam

darmo. lema se Ale

na

m

mn

Jeden pán

Pak

mn

vejstavu a

brej-

neopustil.

Pán

to

si

peetl,

šesták.

pentliku nechám a budu tam

ek

ten pán, abych

Prahu. Prahu!

Ale

pece jsem

jiný

pán ješt jeden šesták,

trochu

se

si

jednom

mácnost"

—

krám

jsemj

si

—

bál

kluci

lip

a

s

ní

prohlíd

než on.

když

vytratil

mn

jsem se

sám.

bylo tam napsáno „Do-

vzal se stolu

hedbávného papíru. To

To budou

dobe

Tu znám

ze školy a chodil jsem vejstavou

z

s

poád.

chodit

V

tam'

pivo docela za-

To jsem sám nevdl.

pentlice!"

a dal

tu

si

leknutí.

jsme.

strážný

to

m

To

dal

odkud

andlíek

pohladil

ml

jsem

ptal,

,,Mám

dávali párky a

z nich

nkolik servitk

budou balóny!

koukat!

XI.

Dnes už nemohu bit! Domácí ekal na se

nedokal,

dlejší

ulici

šel

nic

psát.

mne

s

To jsem byl

Hektorem a když

nás hledat. Našel Hektora ve ve-

u kandelábru

pólo

uškrceného.

Pak

292

ekal

lna tatínka

mn

prý

vc udlá

Takovou

dom

Pišel talíky

ped domem

mu

aby

a

které

aspo

Ale

to

(každému k vli.

tatínek

mn. Pi

a naezal

z vejstavy,

hotách.

a žaloval

nabil.

tak

mn

rozbil

v zadu

v kal-

tom

ml

jsem

nebolelo.

koupím Hektorovi kebuli a otrávím ho, psa neádného. Snad s ním nebudu chodit na výZejtra

stavu

!

XII.

Dnes v pondlí hned ráno jsem dostal povera všechno propil a chtl dnes poslat veteránské kalhoty do záložny. Hned poznal, Ž€ u nich nejsou knoflíky. To se ví, svedlo se to na mne. Dnes bylo bití víc než vera a víc druhé. Tatínek

—

neml

protože jsem už

bolelo,

to

dostanu

Nejspíš

prohlížet prasátko.

ješt

Nepomže-li

mn

Ale nepomže-li, povím na

veer

s

frajtrem

talíky.

jednou,

ni,

bude

až se

njak Mana! že šla vera

od Katty k muzice, když

tatínek

západ do hospody.

A

mu

málo tabáku; frajtr prodává aby ml na hospodu s Manou.

te

frajtr

každý druhý

nosí

paklíik,

tatínek

jí

to zakázal, protože

XIII.

Z

bití

ani nevycházím,

sednout po verejšku, jak jsem a

mu

ješt jsem

mé

tatínek

si

nemohl

zesekal,

že

uezal knoflíky od veteránských kalhot,

už jsem dostal od repetyce. Tatínek poslal

kal-

293

n

do zastavárny, kde na

hoty

mí

ponvadž nemly

než jindy, v

sloni,

té

—

zastáváme

pjili o zlatku knoflíky. Jsou to

za zlatku není knoflík

na jenerálských kalhotách

ani

Ale tatínek tu zlatku poteboval a ádil, když se

Mana

pro

jednou zlatkou a vyizovala,

vrátila jen s

Kam

nenese druhou.

prý jsem dal knoflíky!

Já neek, že do prasátka, tínek

———

popa

se

já

m

Tak

bál.

Ale tentokrát

ta-

pochutnal.

si

—

dostal jsem na živé Ješt jsem nebyl obleen maso. Víckrát nebudu s oblékáním tak otálet!

V

rodin aby

naší

samý mazov.

Je-li

mluví, tak jsem z

To

nosily to

dti

—

vychování, o kterém se

to

nejvychovanjší dít.

celé tvrti

Ostatn

tenhle výprask jsem nemusel dostat.

zavinila

Mana,

naše

na kalhoty njakých 'k^noflík

nesla

do zastavárny. Udlala

vím. Ale já frajtr

jí

to osladím

od Katty, políknu

náš domácí

myši

—

je

má

!

Mohla

nejstarší.

dra

—

kalhoty

troje

mn

Až za na nj

ve

schváln,

to

ní

také

než

našit,

pijde ten

a frajtr se do nich chytí!

pedpisu, pijde

bude bez

frajtra.

A

je,

já její

za mandl železa devníku na nmecké

To

tším,

se

až pijde se železama na nohách do kasáren to proti

je

za to

když

na pevnost a

!

Je

Mana

já byl bit.

Až se frajtr chytí, svolám na to kluky z celé ulice. Bude to podívaná, jakou jsme ješt nemli. Frajtr Bodí

v pasti! Pražané.

A

chytí se

bez masa!

Na „nm21

294

kyne" se musí dávat maso! Taková myš potvora.

U hokynáe

mu

ho

stejl

m. Devák

netrefil

se roz-

o dláždní.

Trochu jsem zase ve výstav.

a vmíchal

špendlil

m,

protože

vím,

To

kluci,

jsem u mostu, když vedli

s

Kdo

tou za

protože staré

tak jsem'

si

pi-

ji

nevidli,

jste

.

kola.

doma

takovou Vltavu jako

vzali

jsem

A Lumíi

nepoznali,

školou jsem

m ty

platil,

my

dostal

se

hned

O

to

prmyslovému

a na ní stojí:

že

neplatil

až

do výstavy.

já

nestojím.

paláci.

Tam

hned jsem

jsem

u vrat taková plechová

je

Rate

do respektývy na

odložiti doutník.

jsem a vidl, že tam páni dávají slavíky, ale hezky dlouhé. Tak jsem ekal a když tam vložil cigáro,

jsem

jsem z Prahy.

nevím. Ale pak jsem se utrh,

kluky vedli

jsem k

školou,

se

šel

hrnce a pohrabáe. Šel

pentliku,

tu

na Prahu kolem do

takový most

všim teprv dnes, že

líska

Mám

našel,

^

Protože krejcar.

školu.

jsem se mezi kluky. Nevšimli

umli

ho nemáte. Kde by v Praze!

udobil. Byl jsem dnes

tatínka

ouhal

do výstavy zas njakou kterou jsem ve výstav

si

m

navrtal, ten soudek,

pod sklem vytáh. Ale bil

A

soudku

od spodu. Koukal, kudy tam pišly! Já ponvadž chramopraštil jdevákem, když jsem' si jednu sardelku

sardelí,

si

chytrá

je

pl

vyžraly

tuhle

je

vybral.

Ml

Koukal

nkdy nkdo

jsem jich

295

Když jsem šel dom, sedm po krejcaru

za dopoledne celou trafiku.

na cest

prodal jsem jich a

dom

jsem

Koukal je

jsem

Tak

hned zaal

bot

v

si

pines ješt dvaaticet. na speciality, když jsem

jich

tatínek

A

vysypal.

udit.

Já

mne

trochu

udobil.

marjá, až pijde na ty knoflíky v

bude

to

nic

Mane, aby bych

polík

Nevím,

plátno.

mn jí

mu

mu

neek, že

nechal také ti nejdelší kousky.

na

se

asi

Ježíš-

—

praseti

mám-li

pomohla. Kdyby

na

Ale

ne-

svit

se

to udlala, ne-

frajtra.

Cím

dál, tím

h!

(Národ. Listy v únoru 1894.)

I.

Tenhle

titulek

nahoe jsem

si

pan uitel ve

škole, ale která se

tože tatínek vždycky íká: ta

bába povídala, když se spadla jednou jedna

ulici

Tak

já

mysHl, že se v

pravuje. Ale nebylo tam

tam

jedné

pjil

mn

nelíbila.

Pro-

„ím dál, tím h, jak schod padala". V naší bába se schod s pui

protože byla nadrátovaná, jak tatínek poví-

tnou, dal.

z

mn

opsal

knížky, na které byl vytištn a kterou

té

knížce o té

o ní docela

báb

nic.

vy-

Tatínek

bábu taky hledal, a když ji nenašel, pože je to podvod. Že by se takové knihy

tu

vídal,

nemly napsal

tisknout.

jsem

pod

—

Aby

ten

se nikdo

jiný

nenapálil,

ím

dál

tím

titulek

h;

296

„ale ne s tou bábou", jako tiskacím písmem. Ale nepovedlo se mi to jako tiskai, bylo to znát. Tak ze strachu, abych nebyl bit, slepil jsem první dva.

dohromady

listy

jsem knihu

a stril

na

A

ni se

a nic jsem

dívat,

na památku jsem

uiteli,

neml as

když u nás byl pan inspektor a když

za to slepení nedostal.

ten titulek napsal.

si

II.

Tímhle sešitem zaínám znova psát svoje paprotože maminka moje staré zápisky vy-

mátky,

potebovala na dolky. denníku", ale

je

pekla na „Pražském

povídal,

že

nebude

že takové svinstvo

hlavu, z

Dív

tatínek

hodí

je

jí

jíst,

na

protože se

toho denníku všecko písmo otiskovalo na dolky.

A mám darmo. pírník

je

domácích

Karlík

pro jeden

že

radost,

sešit,

já

si

tenhle sešit docela za-

m

poslal

vybíral,

nedával pozor, vytahal jsem

sešit ty malé ervené ceduliky. nese deset, dostane jeden

odbratel. Tak

jsem

já

sešit

k papírníkovi

vybíral,

A

když pa-

a

mu

ze

kdo

všech

jich

zadarmo, jako

pistálý

odebral jen ty cedulky a dostal

sešit.

>

.

III.

Od stavu,

té

doby, co

nemáme

nám

zaveli tu jubilejní vý-

v Praze žádnou legraci. Tatínek íká,

nikdy nebylo tak zle jako te. Lidi prý tam všecko v ochutnávárnách projedli a propili a že ješt

te

nedají nic vydlat.

Ani

ty

komíny prý nene-

2Í)7

chávají protahovat, zvláš v naší kolátue. Protože

budou provádt njakou

tam

prý

asanaci

a 'tak

jim to už za outratu nestojí.

nevím, co

Já že

prý se to

co

je,

to

povídala,

Že

šany,

aby se

si

tatínek

povídal,

bude bourat. Jericho vím, pátá tvrt. Ale maminka mu

naše

je

ješt nkolik

asanace, ale

je

Jericho

než

nestaral,

ta

asanace bude, že

plmistr pijde do pense na to

dlat

nechali

a na Vol-

nový pohební

omnibus. IV.

Já vím,

pro

lestýn, a když v

nm

To

byli,

jsou

zimníky,

ti,

Jericho.

ho

tam

To bylo dívejc rozbourali,

v Pa-

všichni,

co

pesthovali se do páté tvrt pražské. co prodávají staré kalhoty a kradené

flinty

kohoutk

bez

Tatínek vždycky íká, když se

a brejle

beze

nkde nco

skel.

ukradne,

v Jerichu že se to najde.

Ale ondyno k

nám

stril

jeden takový z Je-

nco starého na promou starou. — To mu

richa hlavu a kiel, máme-li dej.

Tatínek povídal

:

Leda

pak maminka vynadala. Tatínkovi, ne tomu

z Je-

richa.

V.

To pil

malé

zas

máme zábavu v dom. Domácí si koua má ho v devníku na petlici. Ta-

un

tínek povídal, že je na to zákaz,

majstrátská zdravotní komise.

že je na prasata

Kdyby

to

vdl

maj-

298

domácí pokutu. Maminka

strát,

že by

platil

dala:

Ty

o prase domácího nestarej a

že

nás

se

když

nedeložíruje,

se nalez, majstrát,

Nás

do každého devníku!

To jsem

už deložírovali dvakrát.

vždycky nám u toho

To

ukradlo.

rád,

To by

inži.

neplatíš

poví-,

bu

kluci z ulice

aby se

policajt,

stál

byl rád, nic ne-

oumovali!

VI.

To

A tch

je.

dostat tipec. našli

jitrnici

domácích

prase tu

mrtvé myši.

taky

žere

Ale tatínek povídal, že po nich

Teka

pro

vím,

myší ocásek, když

mže

jsme tuhle v jedné je

prasata jedí. Ale

tomu trakterovi zahrál! Musil mu trakter dv, aby s tím tatínek mlel, a hrnec polívky, a mli jsme doma vepové hody. Tatínek

tatínek

dát ješt

tenhle

povídal:

ocásek se

mn

s tím

vyplatí,

já

budu chodit po všech uzenáích a vejepech. To bude jitrnic. Ale maminka povídala, jen aby zas tatínka nezaveli.

VII.

Náš domácí

je

mam las.

Chodí po

dom

bamandlem v

já ho neslyšel, když jsem za dal dva prjezde vypaloval sopku, a on pohlavky. Ty mu pijdou draho. Já mám dost pohlavk ve škole, já nepotebuju žádné od domá-

korách a

mn

v

cího. šel

Kdybych vdl, kde

bych tam a udal

vdli.

Nco mu

to

je ta

prase,

udlám,

zdravotní komise,

aby

to vím.

mu Jen

ho zapoaž

m

to

290

napadne. Tatínek povídal, abych se nedal od

koho že

Co potebuj u,

otloukat, že nejsem za krejcar.

mn

ni-

naeže sám. VIII.

To u

se

máme

tašky,

To

do dvora jsem

vylezl

chrápali,

jsem

tším na nedli!

Mám

hebíky.

pokrejvai a spravovali stechu.

nás

šindele.

poledne,

vikýem do

tam hrst hebíkíi. Budu

si

V

a

žlabu

nkam

je

Na

Byli ulici

když vzal

zarážet.

náramná zábava. Dneska jsem ml hroznou radost. Už to má domácí z Prahy doma, ty pohlavky. Ve vedlejší ulici byl veteránský funus. Náš domácí je u nich je

taky a vedl kondukt. Celý

dm

byl prázdný. Šel

jsem ješt dív na dvoreek, kouk jsem se na devník a už jsem

vdl,

co

udlám. Vytáh jsem

z pe-

kolíek a pootevel jsem dvíka a útek jsem.

tlice

Nikdo

m

nevidl. Pak jsem

šel

na funus.

Když jsme šli s funusem naší ulicí, byl tam náramný poplach. Bhalo tam naše prase, všichni kouk, nechal kluci ho chytali. Domácí se na funus funusem a hnal se za ním až na František.

n

Takhle veterána ješt nikdo nevidl. Se šerpou a v bílých rukavikách. Tatínek povídal, že ho za to

vyženou ze spolku. když

si

z

futrálu

A.

Tatínka taky vypovdli,

na prápor udlal

kalhoty do

práce.

Domácího licajt

a všecko

i

si

s

vepem zapsal.

chytil

Te

to

u

Rudolfina po-

pijde na ma^i-

300

bude

a domácí

strát

A.

platit.

mii

Já

dám

po-

hlavkovat nájemnické dti! IX.

Vera

nco

zle

mi

to

Šnofoun,

spolku

vždycky, když se

byla nedle, ale

tším,

maminka odvádla

dopadne. Tatínek

protože

tam pedsedou,

je

Mana

prádlo,

na

do

šel

byla v divadle

„U

chytrého zvíete". Já byl doma sám, tak jsem se tšil na ty hebíky. Kladivo máme. Vzal jsem

hebíky a všecky jsem je zarážel do nábytku. Do do almary, do postele, Mane do

stolu v kuchyni,

hebík

Ale

kufru.

kleštma vytahoval

nemže

Ani

bylo a

málo,

být lepší

jsem

tak

zas

je

hned vedle. nedlní zábavy po tom dení

znova

zarážel

je

ve Škole.

Ale když jsem neslyšel,

Zapomnl

nek.

je

mn —

Vidl, co dlám, skoil po jsem zas jednou dostal. Jak tištno divil,

:

že

ím tak

dál,

tím

pokojn

h.

je to

To

bití

Však

já

hojí!

-

to

— —

paneku, té

to

knížce vy-

se dnes pan uitel

Rozum mám

dostávám, a to sebou si

na

ve škole sedím, a íkal,

snad pece dostávám rozum. ale

po tvrté, ani jsem

zarážel

dvée, a nevidl, že pišel tatídoma klí od domu, šel si pro nj.

jak vrzly

lovk

že

dávno,

nerad

vrtí.

vynahradím, až se mi to vzadu za-

OBSAH. Pražský prorok povtrnosti Pražské

poup

13

23

.

Zábavní výbor váha Paní domovnice

38

27

Tžká

32

Ptáe nebeské

42

Paní Sibyl la Hovorná

47

Pan domovník Kapika .^Elektrický" muž Pan trakter

60

52

65

Pražský synek Pražský centaur

71

84 90

Noní apoštol tenái s nábeží Noní uzenká Figurky Pražská

z

105 113

kavárny

mšanka.

závodu

.

.

122

— Paní .

panovnice.

,

Starý švejda Václav

Pražský

cestující

pan Jidášek

— Duše domu, 135

148 175

Roznaše novin Nový pan domácí

182

Billetá na kluzišti

205

Strávní k od svatého Bartolomje

213

190

upr!

Obt

218

svého povoláni

231

Pražský bratr

237 «

Horymír Eliášek. Nkolik stránek pražského kvítka

z denníku zdárného

269

^

O

SlNDiNG

Si^wT. NOV

PLEASE

CARDS OR

PG 5038 IU5 1905 dil 9

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

3 1972

FROM

THIS

OF TORONTO

Herrmann, Ignát Sebrané spisy

POCKET

LIBRARY