Konrec
hry
Poznánky k varíantán
epí).ogu hry Ze žívota hnyzu
Čapkrlvyvola1o svého ěasu
Zakoněení hry bratří ostré dískuse. J.Honzl
v úvaze příznaěně nazvané 0d kotro
pochází zakončení hry Ze Života lrnyzu k tomu uvádí 3 ||nevfo, jak je možné,Že jíž před pmiérou a při ly se tak ěetné dotazy, b9 i protesty, ..i.
Bebo napsal '":.
nový.pávér
.,;
pro hru brat,ří li
"
.xalo obécenstvo, ale protdstovali
1't,
,;
.i{
bý v arý ředit el
.;
.
;
Čapků. Neprotesto:
::
:.;
a .spisovate}
zakoněením, význanní žurnglisti
i
:
i
,-'
:
...:.
kultury; s l4ý B l
nesouhlasil
referentí
"{ivadelní s v ů j P9 d iv nebo.nesouhlag s cizín
pro jev Íli ).
proě jsen zněni].
někteřÍ nistři
:a
dívadla
ní objevi-
z akoněenÍ m v t
:
jínýni protegty byl pí' také mbzí 1eťerátbch, ', '1-; '.ttii:
doručen d'o-
.,.,,ě^žse dotazovali.lidé
s Qásníky gnaroí, od {oho pochází nový závěr hry ,Ze života |r,nyzu' 1 patrně proto' ii',
:'.
|by néní,tty proti'neznámému právQ. o o oěekávaI .tou ' i,
..i
;
jse4
..::
pachateli
byly
uplatněr1y C€ S -
- a lreVírtt, nedoěkán-].i ':
se' toho
; každou:"chvíli i. soudnÍ ža].obuproti neznénýropůvodeům :.. noveno 4gveru hrtrl ,Ze života hqyzu'. Bratři čapkové budou
.,
! .
qe pak a s i
před s oudem z odpovídat q toho,
něk t erý c h zna lc ů ,
kteř í
t o lŽ iv o t
se opo.'áž iti
hm y zu',
bit t a k ěe1 o u hr[ .
ž e pr oti
vědí. 1épe, než ou.] uá",,íci,
vůl i co1 : !e
napsat nový. konec a z h an o-
D o té doby, než se oba básnícú' dos taví a
k] soud'ní Fřir
budu asi
. pro t o že něk t eří čapkovénapsali
činěn zodpovědným za nový konec já
naši uistři
kultur y
nevědí,
konce dva|. /ottázYy divadla
že br atři
a filnu
II,
4e
1947, é.2' str .w-gL/ . S úv aha ro i o epílogu hr y Z e Života k á v á nre iíž dřÍ v e.
hnyz u se však s6 t-
Na někter é náz or y r eagovali v odpovědi /názevz
ča pk o v és a m í. Kupř .
Ž ív o t a |wy zu/ na článek 0.D avise
svého ě asu
o pesimismu h r y Z e the I n se ct
Natur alizing
PIay /z r,L923/
se nejen snaží vysvětlit
po ro zum ění hře,
a1e poukaz ujÍ již na další var iantu
T Bl k t ero u
přips ali
vot postoje,
z ávé-
s výtkar ni o |'pesí mi smu
v souvislosti
.,pesimisnus.. vyvolalo
hry , . . Již s am o s lovo
možnosti
Jisté
poz děj i
v Ži -
v n i c h ž b y l v d u c h u p ř í r n o č a r éa s o c i a c e
ps á n no v é m u zá lt ětu ''optimismus'.,
př ičemž však toto
přir oz l j.-
š ení není plně motivováno aní smyslem obou závěr ů, an i p ojneno v á ním , k t eré dr uhé var iantě
čapkové dávají
/zde se
hovoří o |'smírnémkonci.',/. Připo neň ne ho v o řit
si,
o kter é
ne o dv o u, a1e v podstatě
v ěru /po čít á ne-li
jde.
závěr y
i kvantitativně
P ředesílfu,
Že Lz e
o čtyřech var iantác h
z á-
menšÍ výz namové změ n y z a'
samostatné vará ant'y/. ,ď/ v původnÍ verzi
Tulák
uroírá v okamžiku, kdy chce zoufa-
le žíL, k dy s e domnívá, že ví pr oč žít a odmítá se se on r tí snířit.
Celá
scéna je velni
působivě vybudována: je to v
podstatě krátké monodrama, jehož počátek je z jedné strany v y zna čen prudkýn děj ovýň z vr atem /smr t dpříclr ázejí cÍ.. pro T ulá k a
, 'v s t o u pí'' dopr ostř ed
k dy T u1 á k ho v o ří k mr tvé jepici,/ v á n /í pro lo žen/ t v o ří ro zho v o r
j eho r epliky,
v oka mži ku ,
a z dr uhé str any
lin i to-
..z lehčuj ícím', diaIogem šn6ků. Z ávěr p ak
dřevor ubce
s tetkou,
v němž je podtr že n ÍI é-
r5
u9 t á 1 ý k c lo běh
ž ivota
a smr ti.
b/ Izv.smÍrný konec ,/uvedený v pozd'ějších }rrižních vydáních jako Doplněk pro režiséra,/ rná zač,ít po odchod'u s].iná lc ů, / přičem ž bez povšimnutí j e ponecháno dvoj í pr oci tn u tÍ Tuláka/.
V rozmluvě
životě, práci
s drvoštěpy
je exponována úvaha o
,/to vše podtrženo hIasem
a sounáležitosti
,'postavy.' Celý svět,
v íc ené ně lit erá rní zdů razň uje pro c it ánÍ
do nového dne/.
e/ za t řet í
/ó i
v a ria n tu
chcete- li
žo v a t zt o t o žněnÍ fyzické v sanrémzávěru
svýn e ch e m
subvar íant,u/ Lz a P ova-
podoby P outníka ,/kter ý vstu p u je
hry - v prvnÍ.varianté/
no žno s t na v rhují
kter á
s Tuláken.
čapkové v úvodu D op1ňku pr o r ežísér a. J e
nasnad'ě, Že jde o tendenci k vyvážení ,,reálnosti.l no s t í předc ho zíc h
Tuto
scén sněřováním k synbolické
ěi
funkc i l
zes laben em o t ív ní výz nam umÍr ání a podepř en snysl
životje
n e u stá-
lého ko1oběhu a výněrrJ. d,/ koneěně za čtr,Llg'tou variantu
- byř
torzovitou-Ize
pova-
"Žovat Josefem čapken provedený náčrt úvociníb'omonologu Tu, ] . á k a v e s m írné m konci,
kter ý
nénkonci v tÍštěné verzí. rak t er s nu'
o s lo v ení
Tato varianta
Zde je zřetelněji
zdůrazněn chajaxož i e vo-
,/diváka; na tento pr oblém u p o-
po ukaz uje H onal ve studií obsahuje více patosu,
š ena k filo zo fic k é
od Lé]nožve smí r -
člověka ,/lidského světa,/,
k a c e pro bIé m u po zor ovatele s t av y T ulá k a
se odlišuje
P r oněny doby a d í l a,/.
je vzletnější
a pový-
úvaz e ,/poj er n ..pr avdy.',/. V tíštěné ve r z i
je prv ní T u1 á k ů v monolog v epilogu
pr ostší
a j e soustře d ě n
předevšímna pojern ,'životal'. Náčrt Josofa čapka je apelativnějš í a v íc e v y užÍvá r oviny
konfr ontace
světá
hmyzu a l i d í .
lto
Režijní interpretace nou pozici
ná proti
literárněvědné
v tom, že jí nestačí pouze ana}ýza hry,
nus Í na jejín
zá kladě
po v á lečné ins c enace
koncepce ,/sílně m oti vo-
z hlediska
tj.
v době své
Že sr nír ný konoc vyp 1 ý vá
z důr az ňoval,
hry s a m é
a1e
závér ná být í n -
kter ý
r ozhodnout,
scenován. Dá se celkem pochopít, proě J.Honzl
z lo gik y
ztÍ.že-
v a né do bo u ins c enace,/ pr 'oměny tu1áka
od poz or ovatela
a
' ' s n í v c e ' | v ' | d ě l n é h o ú č a s t n í k a s p o 1 e č e n s k é L r od ě n í ' ' . S e t k á Be ge a Ie í s ná zor y
jednak jsou to tJl
odlišnými:
s n i mi ž
Honz1 polemizuje
a které poukazujÍ na si1hou tendenčnost
inscenace, vedle
toho však také tý,
zují na - z c harakter u
výstavby
které oprávněně pouka. ce l -
dr amatu vyplývaj ící
k en v o lno u v azbu z ávěr u. Je tedy otázka' hry a k t erý c h
jakÉ je závisIost
prostředků
závěru na vývoji
je k tomu zapotř etsí.
Ž e k o nec hry by v á většínou silně
Je známo,
významově exponován a to
i u her s po něrně vo1ným Í.az ením, iež kladou většÍ d ů r az na děnÍ, neŽ na děj. Pro pochopení význarnové výstavby
dané hry a hodnoty
jejího závěru jsou důIežíté předevšÍn tyto
okolnosti:
je to ťakt , ž e dr ar na je koncipováno z n ě kolika re1ativnš oddě1ených ceIků - ''gcén.'y':.'autoři jsou
I/ v prv ní řadě
si vědomi, že jejich se sluší a patříi
komed'ie Ze zivtta
jsou to tři
by nohlo být čtyřicet'
hmyzu není hra jak
nebo čtyři
aktovky,
jakých
jakžtakž spojené postavou Tu1áka a
jakousi myšIenkovou stavbou. NenÍ to drama, jsou to scér1y., /Poznánky k Životu hmyzu, Jeviště 2/ d'áLe je to přijetí
jistých
lg22/.
postupů spojených s morali-
/rt
v úvahách o hře připonínají
tou a bajkou;
- mystérium ,/.'nenínili
tu i - nepřesně
čapkové morali-
psáti
drama' nýbrž V této gou-
qysterium ve sn1yslu doce].a starém a naivním,,/. v is ] . o s t i
je dů ] . eŽi- tévyužití
tendencí.
a1egor icWch
- ten půso-
3/ Dalšín závažným momentem je funkee bí jako postava, ..svorník'', íflybol. ..
Tuláka
ěního je jeho funkce
porněrně zřetelná
- je zěásti
ho no po zit nnÍ |.po zicí
/svét lidí
Z hlbdiska
úlo hou: ař uŽ v př edehř e
ho rá nc ujíc í
k c i rezo né ra . S jed r r ocující k é o s o by , o d po zo rovatele
funkci přes
hr yzu/,
x svět
a epilogu
má i vývoj
konentátor a
jeho dr a mati c-
až k inten z í vn í část hry
mez i postavou r ez onér a ,/někdy dokon ce s
je d nes por něr ně mnohoznaěný ter mÍn, eož je
o v Iiv něno k upř. principy,
či ve f u n -
.,chóru.,/ a protago,,i"iy.
náznaky funkce Alego rie
dána je.
a kr om ě to-
nu zapojení do akce i zaiímavé je - po urěitou jeho ba lanc o v á ní
konstruk.
jejín
spoj ovánÍm s jistýni
jistý
změnami povědoní unožňujícími
k o nv enc io nalizac i'
a alegor ické
někter ých
jak známo, se alegorie
upJ.atňovala
zcela
,/svět
v la s t no s t i
a t . d, . / . Alegor iekou
znejisřují
takové faktory
jakož i zvíŤat, platnost
jako např.
do ní a v něm úlo ha a}egor ie,
a
textů , Ít€ atd.
B r atři
a bajky, zřetelně.
v n i ch ž, V textu
žánr ových signáJ.ů obj evila
interpretaci'
fungovat jako alegorie
inter pr etace
postupů r r or alíty
s e t ak m j. pro s t řed nictvím val|k alegorické
konsensus
mír ou fr eknr ence alegor ických
. go uběžno s t í a Iego r ie ča pk o v év y užili
estetic$ni
,,vý z -
znaky, které něly
koncentrace
na jisté
hqlz ích
scén ovše m
uvolněné žánrové pově-
dá1e živost
dialogů a akcí
4t
uv nit ř
t.hmyzích scén|, , ieŽ podpořila
jedno t liv ý c h
jednání;
denc i k zrea lis t ičtění
ba dokonce i kříženÍ r ů z -
ný c h t y pů a3 . ego rie nodifikuj e
celkovou
íliterární',
s postavou
alegorii
spojenou
ten -
tendenci
/viz
Felixe,/.
n ap ř.
Nicnéně
/zčástí i v1iven
žánrové konvence,/ sí řrnyzÍ scérry uchovaly
vcelku alegorícké
význarny a s tínr spojenoů poměrně jednoal
na ěno u int erpret ac i .
Z ávér ečné vyústění je u někter ých
podepřeno konettářen
Tu].áka /"epinrythion,,/,
c harak t er ] -ibo v o lně připoj eného stá1e více zapojuje
ž.ád,ájisté
v dramatech
k o čas t á s o uěá s t
.j elr ir kož Tul ák
bajky.
konvence epíIogu,
různého typ[..l známá však také jaEpi1og hr y Z e ž ivota hnyzu, p oku d i
by něJ. být pouze vysvětlenÍm tečně není nutný z hlediska
významu předchozílno děnír utvářenÍ
smyslu a něl
k o v é t o po do bě před eÚším význam konstr ukění, ní /o s t enze
se
r ár ncovánt /í k d yž je
dáno tématen,/ - tomu vyhovuje
uplatňovaná
jenž však nemá
do děje.
Vo 1 né s po jení scén si už zčásti
výkladu,
scén
div a delností
Sku-
by v ta-
P říp.divad e ].-
v postavě r ez onér a v j istých
V ý vo-
,jových obdobích atď./. Volná
návaznost
T u1 á k zů s t al biv a lent nÍ :
po uze v poz ici
r ez onér a.
momentech vystu p u je
jednak aIe - nejen z hlediska
jeho funkce
synr bolieká.
a s ymbol není sice
h r an i ce výz n amů ,
al-e Léž na pozadí hr nyzí alegor ičnosti
puje do po předí
kdyby
j e v šak am-
Jeho r oIe
r ez onér a /s nož nostmi překr aěovat
živ o t a a div adla / ,
v a t a lego rii
by byIa průkazná např.
jedna k skutečně v j ístýci:
předev š ím v ro li
k t eré nes e,
závěru
- w stu -
./Tendence r oz l i šo-
ter minologicky
z cela
p ře s.
ltzs
unění poněrně výraznou
trá, ná však v dějinách z hledis k a
t ax o no nického systénu je pr oblenatická,
ji však použít operativně na př. c o ae t ý ěe spoj ení s t ředk o bano s t i,
s konvencí,
na t o ,
víceznačnosti,
j ejich
nařčení z pesinismu,poukl'Zohr y není r edukován
a le je v y v á žen s v ě tem člověka. Avšak to, k é úo rrn. ulac íc elk em jasně,
nenÍ ve hře
na jd'ene ir onickou
j en na h n yz í '
co zní v te or e ti c-
jed'noznačné: n ap ř.
hr u s vyáanem
s}ova .' ě 1 o-
je někdy ubÍr ána jeho |tvzneše n ost||ď d .
v ek '', s y m bo Iu lids tví Synboličnost
Z p řo.
v ýznamové ne j ůsto$p atd,./ .
že s v ět
už v předehře
lze
aspektů -
jistých
k rozlišenÍ
Když se Čapkové bránili v a li
tradici;íl
je podpořena voB.bou p:rávě r;ostavy tuIáka,
k ro ně t o ho je reIativně
vymez ena odlišnostÍ
s v ět a člo v ěk a1 nicnéně uŽ zur Íněná živost něn akcentuje
ěasto iluzi
i tendence k alegoriěnosti
reálného jednání,
/díváka/,
zapojuje
což nodifikuje
.Iak už jse m oe
do děje:
hl.ll
VBTi&ř r ty a/.Y
dramatu je tedy poz or ovatelem,
a v edIe t o ho reprezentanten
lidstvÍ,
z děšenÍ z ač n e
člověka. čapkové nenabíz ejí
zidea}ízo v a ný k o ntr apunkt zpo ěá t k u neza uja t ého, a uv ědo m ujíc ího si
konentátor e m
v počát,ku shovÍvavéh o
po hledu na s v ět h myzu, v něnž k vlastnímu o bjev o v at v la s t no s ti
od Pro1o-
z ásahy do děj e a děn í h q y-
zí říš e, á Ž k přín é účasti ,/v epilogu, prů běhu v ý v o je
vý -
i synboličností.
výrazněji
8 B' přes po zo ro v a teIe
světc. hq yz u a
dialogických
A le 'v rařm e s e j eště k postavě Tuláka. zníni1, ten se stále
a
nějal ý
světa hnyz u, předvádějÍ
avšak postupně si
kladoucího
ěl ově ka o táz $
ape1 pozor ovaného děnÍ. Synbolické
vý z -
tz?
j ai
na qy s po jené s T u láken
t upují v ý ra zně do popředí a explicitně pozdě z hIediska
je s y nho lic k ý
o k anžik u zro zení znovlzrození v o t t | s ro v .
s postavou Kukly:jepice,
v souvislosti
v ý zn am motivu j epice
.'život,,, j enž je gr adová n v
a kter ý
a ko1oběhu života
sněř uje a snrti
v ý k Ia d K.čapka v i$itice
Fa k t je'
k.závěr ěné
průběžně připravuje
chází smrt přílÍš
náhle
na to,
tt2!-
sIov,/.
je r oz ehr áno
že dr ama Tuláka
scén ě
/k významu slova
p1oše, Že motív .,života,, je prudce osvětlen /í když jej
É ost
To, co je postupně rozvíjeno
vývoje hry.
/í když zastřeně/
j sou r ozehr ány
na poměr n ě n r al é až v závěru hry
Kukla,/ a Že pro Tuláka aby nohla
intenzÍvně
Ěů*-
vys-
t o upi ů o po předí konkr étní povaha symbolíckého akcen tu . Zdá se tedy,
že postupné zapojovánÍ Tu]-áka do děje a náhlé
vyvrcholení hrajícÍ na pokraji
osobní tragédie,
k o nfro nt a c i
s dů sledky poz nání hayzí alegor ie,
ti ovlivnit
ostré vý-tky o pesimistíckém závěru.
č"pk o v é za po jili středkování: alegorii, s e pro jev uje
mohlo z ě ás-
do hr y r ůzné dr uhy sér oiotickéh o Z p tOsyn'bol, reálné jednání1 ved1e toho
|é ž n apětí nr ezi r ůznými synr bolickýni
i nírou je jich v epilo gu,
to vše v
rozvinutosti.
k t erý
K největší koncentrací .xochází
- jak to často bývá
shrnutí a výkladu,
filozofťckého
by nohl nít p ovah u
komentáře. Nernyslím, Že
varianta a ,/přÍp. í c/ je vysIoveně pesimistická dě s rny s lu hry , je epilog
na zákla-
nícméně tak nůže působit z hlediska
dranaticky
poznání bezprostředně
mo ti vy
konstruován.
Kupř.
to,
t oh o,
jak
že po okamŽiku
náslecluje snrt1 nebo to,
že monodra
lzr
m unírání je vybudováno
jako zoufalý
je znásobena v ránci
tá působivost
lickou
že em o t ivní působivost
atd.
je,
Paradoxní
k alegor iěností
s e v š a k do ro zpo ru závěru vybudována.
Že tyto
varianty kter á
syu b o-
konkrétnÍ scéna vývoje
epilogu
vytváří
ř r nyzÍch událostí,
Odtud patrně
b j e sice
postavy
alegor ickýn
představa
přibližuje
k t erý po zo ruje1 . fiyslín ale,
smys-
tendenbín předcho z ílno d ě je .
o logickén
důsledku vývoje
hry.
posunutÍm hranic
vývoj Ttr J.ákovy postavy více k svě tu ,
zjer nr r ěna je emotivní působivost
Že je zvětšena 'tdigtance', závěru,
snr tí .
jeŽ je poó-
pořena jeho zúženín a jednoznačnou apelativností rl.0pelÍka/.
Závér nabízí
v ý c hidis ek .
Je nasnadě,
kde je třeba
jako
t,éžvystavěn
nabízí však tlprů-
Tuláka,
Nastíněné vyznéní je zdůrazněno ještě gnu' iq'z
z ají -
d ostává
hledné o řeš ení jeh o pr ob1ému a poměr ná jednoz naěnost přibližuje
ví-
se způsobem, ja}ýn j e konkr étní scén a .
S nírný k o nec ve var iantě.
lu jej
dia.
snahu ji
c nacházíue
o bs ahují v ět š í s y mbo1ickou ''ne j istotu,', na v ý k o nt rapunk t
jej Í
scér r y z astír á
hodnotu ,/i když ve variantě
ce zdůraznit/
monologu uzavřenou
je,.nepřítomnou postavou ' l ;
lo gíza c í s po ru s e sr nr tí' kter á nebo t o ,
boj ' jehož dramatic-
/tetmín
,.řešení'' a přímo jedno z několi}a ž e tato var ianta
pak vyhovuje
co nejnenších.pochybností o tendenci
tq mr
sděle-
nÍ. . Je š k o da, Ž e nevíme nic budo v at dialo gíc k é tolik
prostoru,
o př ed'stavě J.čapka,
scény epilogu'
kolík
r esp.
zda jin
ja k
popř át
ho najÍ v předchozích varíantách.
4It
.I.čaptE využívá toi-íž /ve zníněnémfragmentu - torzo-variantlp d,/ jedné možnékonvence epilogu: snyslu předehozího děje, přesněji
být ref].exí o
řečeno v tomto případě
jde o úvahu o synbolické hodnotě hry. V Tu1ákově mono]'ogu je jednak zdůrazněna opozíce č].ověk x hmyz' jednaF narušena jak iJ.uze reality1
tak skutečnost alegorie
.
a to vyuŽj.tía /í ostenzí/ divadeIní konvence sněřujÍcí k příménukontaktu s divákem formou oslovení. a
Míros1av
Procház
ka
4tr
