KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Miller, Neil Z. Co možná nevíte o očkování / Neil Z. Miller; [z anglického originálu přeložil Tomáš Hakr ]. V nakl. ELFA vyd. 1. - Praha: ELFA, 2010. Název originálu: Vaccines - Are they really safe and effective? ISBN 978-80-86439-11-2 (brož.) 614.47 * 615.371 * 616-01/-03 - očkováni - vakcíny - zdravotní rizika - populárně-naučné publikace 614 - Veřejné zdraví a hygiena [14] …pozri aj iné knihy na:
http://truthbooks.blogspot.com/ - v papierovej verzii tejto knihy sú z veľkej časti nefunkčné internetové odkazy, tieto boli upravené – opravené a nahradené inými funkčnými, ak sa dali vyhľadať na inom mieste. Plus ďalšie chyby v textoch. - Tymto by som sa chcel poďakovať vydavateľovi, že si vždy po sebe skontroluje svoju prácu Ďalšie info ohľadom očkovania na: - http://rizikaockovania.sk/ - http://www.slobodavockovani.sk/ - http://ockovanie.org/ Podporte vydavateľa kúpou tejto knihy, za svoju prácu si zaslúži finančnú odmenu na rozdiel od farmaceutickej mafie, ktorá ničí zdravie našich detí toxickými vakcínami. Odmietajte očkovanie, zabíja imunitu našich detí aj tvoju… © 2002,2008 by Neil Z. Miller © Obrázky a grafy Neil Z. Miller © Český překlad ELFA Praha. ISBN 978-80-86439-11-2
Tato kniha je věnována rodičům a dětem kdekoliv na světě. OBSAH Předmluva I 6 Předmluva II 7 Úvod 9 Očkování dětí 11 DĚTSKÁ OBRNA 11 Vakcíny proti dětské obrně a rakovina 19 Vakcíny proti dětské obrně a AIDS 24 Dnešní vakcína 26 TETANUS 26 SPALNIČKY 31 PŘÍUŠNICE 37 ZARDĚNKY 40 ZÁŠKRT 47 ČERNÝ KAŠEL 49 Syndrom náhlého úmrtí dítěte (SIDS) 52 ACELULÁRNÍ VAKCÍNA PROTI ČERNÉMU KAŠLI (DTaP) 56 HEPATITIDA B 59 PLANÉ NEŠTOVICE 63 HAEMOPHILUS INFLUENZAE TYPU B (HIB) 68 PMEUMOKOKOVÉ ONEMOCNĚNÍ 74 MENÍNGOKOKOVÉ ONEMOCNĚNÍ 77 HEPATITIDA A 80 RESPIRAČNÍ SYNCYTIÁLNÍ VIRUS (RSV) 81 Další očkování 84 HPV („rakovina děložního čípku") 85 ROTAVIRUS 90 PÁSOVÝ OPAR 92 ANTRAX 93 PRAVÉ NEŠTOVICE 93 CHŘIPKA 106 SOUČASNÉ PODÁVÁNÍ NĚKOLIKA VAKCÍN 114 Dlouhodobé účinky 115 Imunitní systém 116 Genové mutace 117 Poruchy vývoje 118 Autismus 120
Hyperaktivita / lehká mozková dysfunkce 123 Násilné trestné činy 125 Zneužívání drog 126 Další informace 127 Ohlašování reakcí na očkování 128 V zájmu bezpečnosti vakcín 131 Nároky na odškodnění 133 Je očkování povinné? 134 Teorie choroboplodných zárodků 135 Přirozená imunita 136 Shrnutí a závěr 137
Poděkování Moje poděkováni za odvážnou a průkopnickou práci týkající se očkování patří autorům: Hannah Allenové, Haroldu Buttramovi, Harrisi Coulterovi, Barbaře Loe Fisherové, Walene Jamesové, Eleanoře McBeanové, Robertu S. Mendelsohnovi a Richardu Moskowitzovi. Chtěl bych rovněž vyjádřit uznání mnoha dalším nestranným vědcům v oboru očkování, kteří zde nejsou uvedeni. Díky, jménem všech našich dětí. Odmítnutí odpovědnosti Rozhodnutí, zda očkovat či nikoli, je rozhodnutím čistě osobním. Autor není zdravotníkem ani právním poradcem a v tomto ohledu si nečiní žádné ambice. Stejně tak autor nedává žádná doporučení pro nebo proti očkování. Informace v této knize jsou převzaty z různých zdrojů a odkazy na ně najdete v Poznámkách. Máte-li otázky, pochybnosti nebo obavy týkající se jakýchkoli informací v této knize, nahlédněte do původního zdroje. Prozkoumejte dané téma natolik, abyste mohli učinit rozumnou a kvalifikovanou volbu.
Předmluva I Ke knize Neila Millera „Co možná nevíte o očkování“ jsem přistupoval s určitým strachem, protože jsem se bál, že půjde o lehkomyslný útok proti očkování. Pracuji v tradičním zdravotním systému a obhajoval jsem očkování v souladu s pokyny Centra pro kontrolu nemocí (Centers for Disease Control CDC). Všechny moje děti byly preventivně očkovány. Avšak věděl jsem o rostoucím hnutí v mé zemi a v dalších částech světa, které směřuje ke zpochybnění „rutinního" očkování. Výrazem „rutinní" zde myslím obvyklé injekce pro děti a nikoli vakcíny pro specifické vysoce rizikové skupiny nebo pro zvláštní povolání či cesty. Příkladem rutinního očkování, s kterým se nakonec přestalo, když morbidita (výskyt nemoci) způsobená očkováním převýšila jeho přínos, je vakcína proti pravým neštovicím. Do diskuse a handrkování se rozhodl vstoupit pan Miller. Jeho hlas je naléhavý a jasný - nelze jej nechat bez povšimnutí. Důkladně tuto oblast zkoumal, a ačkoli nesouhlasím s některými jeho závěry, uznávám, že na scénu vstoupil hlas nový a inteligentní. Pan Miller použil stovky literárních odkazů a jejich zdroje uvádí v této knize. Ačkoli tón knihy je občas extrémní, je jasné, pokud se na věc podíváme z širšího pohledu, že pan Miller jednoduše chce pro svoje děti a pro děti vůbec to nejlepší. Ve své knize zpochybňuje rutinní očkování. Jeho literární odkazy tudíž směřují spíše k úlomkům celkového obrazu nežli k podpůrnému typu zdravotnické literatury. Každopádně jeho kniha není pokusem ospravedlnit současnou praxi, spíše se výrazně staví do odpůrců očkování. Proč bych měl tedy já - lékař, který v zásadě obhajuje standardní očkování, s výjimkou specifických případů, kdy očkování nelze doporučit ze zdravotních důvodů - psát tuto předmluvu? Domnívám se, že toto téma je stále kontroverznější, a je potřeba, aby byl hlas pana Millera slyšet. Nemusím souhlasit se všemi jeho závěry k tomu, abych uznal jeho upřímnou snahu umožnit veřejnosti přístup k novým informacím (a v některých případech upozornit na informace starší). Kromě toho vidím, že je potřeba, aby ti odborníci, kteří jsou zastánci rutinního očkování, vysvětlili nové a zřejmě o něco zvídavější generaci svoje stanoviska. Musejí odpovědět panu Millerovi prostřednictvím médií a diskusí s veřejností - doposud debata probíhá spíše v populárním tisku a v rádiu a televizi než v odborných kruzích. Kniha pana Millera Co možná nevíte o očkování je hlasem, který volá po dialogu a který potřebuje kontrapunkt. MUDr. George R. Schwartz - lékař a toxikolog, Santa Fe, Nové Mexiko
Předmluva II V současné době v Americe sledujeme hrozivý vývoj ve zhoršujícím se zdravotnímu stavu dětí a mladých dospělých. Tento sklon je dobře doložen vědeckými statistickými zprávami. Alergie jako astma a ekzém rychle nabývají jak na četnosti, tak na závažnosti. U autoimunitních onemocnění (nemocí, při nichž protilátky nebo imunitní buňky napadají tkáně vlastního těla) došlo v průběhu několika minulých generací k mnohonásobnému nárůstu. Snad ze všeho nejzlověstnější je nárůst poruch chování u dětí, včetně hyperaktivity a poruch učení. Dětí s poruchami učení je nyní asi 15 procent. Nemalé části dnešních dětí jsou často předepisována antibiotika na léčení recidivujících ušních infekcí anebo onemocnění dýchacích cest, což svědčí o vzrůstajícím rozšíření narušené imunity ve srovnání s dřívějšími generacemi. Mezi dnešními mladými dospělými se nově objevuje málo prozkoumaný syndrom přecitlivělosti na chemické látky a chronický únavový syndrom. Tyto nemoci mrzačí miliony mladých lidí vstupujících do nejlepšího období svého života. Je nesporné, že tento nepříznivý zdravotní vývoj má řadu příčin. Důležitou roli jistě hrají nezdravé stravovací návyky a působení toxických chemikálií v životním prostředí. Nicméně, zde se zabýváme možnou rolí, kterou může při nárůstu různých typů narušení imunity hrát rutinní hromadné očkování dětí. Musíme hledat odpověď na následující otázku: brzdí nebo narušuji, očkovací programy nějakým způsobem normální vývoj imunitního systému dětí? Jak dokládá obdivuhodný přehled v této knize, existují vážné důvody domnívat se, že na tuto otázku můžeme odpovědět kladně. Na podkladě vědecké literatury autor ukazuje, že výskyt mnoha běžných infekcí se v důsledku lepších hygienických podmínek snižoval již před zavedením očkování a že tento pokles byl očkováním uspíšen pouze nepatrně, pokud vůbec. Autor rovněž dokládá, že může být přímý vztah mezi očkováním a moderními epidemiemi chronické únavy, autoimunitních onemocnění, AIDS, poruch učení a dalších zdravotních problémů. Abychom lépe porozuměli výše uvedeným obavám, bylo by dobré připomenout si, jak probíhá vývoj imunitního systému po narození. Novorozenec přichází na svět s relativně nevyvinutým imunitním systémem. Přináší si od své matky protilátky, které si udrží po dobu přibližně šesti měsíců, ale mízní uzliny jsou malé a ne plně vyvinuté, plazmatické buňky v kostní dřeni a mízních uzlinách jsou řídké a syntéza imunoglobulinů je nízká. Normálně začne dítě krátce po narození reagovat na četné antigenní podněty od bakteriální flóry, která rychle osídlí jeho pokožku, horní cesty dýchací a střeva, jakož i na mikrobiální a parazitární infekce (odhaduje se, že k nějaké dochází každých šest týdnů) získané z okolního prostředí. Tato imunologická
zkušenost se odráží v postupné hyperplazii (zbytnění) mízních uzlinek, pozvolném nárůstu plazmatických buněk a ve zvyšování syntézy imunoglobulinů. Jinými slovy, nezralý imunitní systém musí projít cestou infekčních napadení, aby se stal silným a odolným. Tento proces za normálních podmínek trvá 10 až 12 let. V dřívějších dobách mohly hlavní roli v normálním vývoji a posilování imunitního systému dětí hrát takzvané mírnější dětské nemoci - spalničky, příušnice a zarděnky. Nepřipravili jsme tím, že jsme tento proces změnili očkováním, pole pro vážné chronické nemoci, které se nyní vyskytují se zvyšující se četností? A opět - nebyl celkový efekt takový, že byl zbrzděn vývoj imunitního systému dětí? Jsou dobré důvody domnívat se, že tomu tak je. V New York Times byl 1. prosince 1988 zveřejněn článek o poznatcích dr. Johna Walker-Smithe z Nemocnice sv. Bartoloměje v Londýně, odborníka na střevní nemoci dětí. V tomto článku dr. Walker-Smith uvádí, že došlo k prudkému nárůstu Crohnovy nemoci (napadající tenké střevo) u dětí východoindického původu, které vyrůstaly ve Velké Británii, zatímco v Indii je tato nemoc „opravdu velmi, velmi vzácná". Dr. Walker-Smith se domnívá, že ústup mnoha dětských infekcí může dětem na Západě umožnit, aby vyrůstaly bez aktivního ovlivňování jejich imunitního systému, který by takové infekce měly normálně podporovat. Dalším důkazem podporujícím tuto hypotézu je starší zpráva z Afghánistánu nazvaná „Nepříznivé účinky antipyretik u spalniček" (Indian Pediatrics, leden 1981: 49-52). V této zprávě je uvedeno, že u těch dětí se spalničkami, které byly za účelem snížení horečky a potlačení typické vyrážky léčeny antipyretiky, jako je aspirin nebo Tylenol, trvala nemoc podstatně déle a byl u nich zaznamenán zvýšený výskyt respiračních komplikací a průjmu. Překvapivé bylo zjištění, že děti s nejprudší vysoce horečnatou formou nemoci a výraznou kožní vyrážkou měly ve skutečnosti nejlepší výhled na zotavení. Ačkoli autoři zprávy byli ve vyvozování závěrů opatrní, bylo by možné usoudit, že zasahování do přirozeného průběhu nemocí významně snížilo imunitní odpověď dětí. Pokud je to pravda, pak lze předpokládat, že srovnatelný účinek má i očkování proti spalničkám a možná i další očkování. Z těchto a dalších důvodů jasně a důkladně vyjádřených v hlavním textu této knihy může být zpochybněný jak bezpečnost, tak účinnost současných programů očkování dětí. Již dávno měly být tyto postupy zcela přehodnoceny. Jako všem lidským záležitostem se i vědě nejlépe daří v atmosféře svobody. A protože povinné očkování dětí je pravým opakem svobody, bude následkem pokračování těchto programů zmražení pokroků vědy v této oblasti. Je nepochybné, že úplné přezkoumání nynějších postupů bude vyžadovat čas, poněvadž zákonné postupy vědy jsou obvykle pomalé.
Mezitím, jak radí autor, by měla být všem rodičům dána plná svoboda k tomu, aby přijali nebo odmítli očkování svých dětí. Mělo by jim být přiznáno právo kvalifikovaného souhlasu, stejné, jaké máme u kteréhokoli jiného léčebného postupu, u kterého může dojít k nepříznivým reakcím. MUDr. Harold E. Buttram - rodinný lékař Quakertown, Pensylvánie
Úvod Kniha, kterou držíte v ruce, je sbírkou rešerší vzniklých na mé cestě za pravdou o očkování. Tato otázka pro mě začala být důležitá, když se narodil můj syn. Začal jsem tím, že jsem hromadil haldy informací z místních, státních, univerzitních a lékařských knihoven. Hodně těchto informací pocházelo přímo z odborných časopisů. Studoval jsem jedno po druhém každé z „povinných" očkování. Jaké jsou symptomy nemoci, proti které má toto očkování chránit? Pokud někdo touto nemocí onemocní, jak nebezpečná může být? A také jsem hledal: - pádný důkaz, že očkování bylo odpovědné za všeobecný pokles výskytu dané nemoci, - důkazy, že vakcína je účinná (poskytuje skutečnou imunitu?), - informace o vedlejších účincích a bezpečnosti. Jednotlivé kousky skládanky do sebe pomalu začaly zapadat. U mnohých vakcín nebylo možné prokázat, že by se za pokles výskytu nemoci zasloužily. Některé grafy v této knize tuto skutečnost dokládají tím, že znázorňují, jak četnost a závažnost mnohé z nemocí klesala sama od sebe předtím, než bylo zavedeno očkování. U mnohých vakcín rovněž nebylo možné prokázat, že jsou schopny poskytovat imunitu. Ve skutečnosti některé studie svědčí o tom, že danou nemocí s vyšší pravděpodobností spíše onemocní ti, kteří proti ní byli očkováni než lidé neočkovaní. A konečně, mnohé z vakcín jsou nebezpečné. Poškodily tisíce dětí. Křeče, retardace a úmrtí, to jsou jen některé z mnoha potenciálních „vedlejších účinků". Přes tato zjištění jsem byl ještě více šokován, když jsem zjistil, že mnohé vlivné osoby v rámci organizované lékařské profese medicínsko-průmyslového komplexu - včetně významných členů Světové zdravotnické organizace (WHO), Americké lékařské asociace (AMA), Americké akademie pediatrů (AAP), Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), Úřadu pro dozor nad potravinami a léky (FDA), významných lékařských časopisů, nemocnic, profesorů lékařství, vědců, patologů a výrobců vakcín – rovněž ví o mnoha těchto informacích, zdá se ale, že mají nepsanou dohodu o
tom, že budou skrývat fakta, bagatelizovat pravdu a klamat veřejnost. Po mnoho let - již od počátku 20. století, kdy byl organizované lékařské profesí dán zákonný monopol na zdravotní péči - byli umlčováni jedinci jiného názoru uvnitř profese i mimo ni, aby se o jejich varováních nikdo nedozvěděl. Ale i lékaři jsou jen lidé: jejich jednotná fronta je pouze fasádou, která zakrývá jejich mnohé odlišnosti a obavy. Někteří doktoři například upozorňují rodiče na potenciální nebezpečí související s očkováním. Několik z nich dokonce od rodičů požaduje, aby podepsali formulář, který doktora zprošťuje odpovědnosti, pokud by dítě bylo očkováním poškozeno. Jasnou zprávu dávají rovněž zdravotní odbornicí, kteří odmítají očkovat svoje vlastní děti, stejně jako osoby určující zdravotní politiku, které se: hrbí před obchodními zájmy, nebo které se rozhodnou přehlížet relevantní údaje, zejména, když celá země chce věřit jejich částečným závěrům a nevinné děti svěřuje do jejich péče. Na druhou stranu jen velmi málo rodičů je připraveno dopracovat se, co se týče rozhodování o očkování, ke svým vlastním závěrům. Urputně, téměř nábožně věří svým doktorům a pediatrům. Bojí se klást otázky nebo dokonce zvažovat všechny možnosti, které mají. Mnozí rodiče prostě nechtějí převzít odpovědnost za rozhodnutí týkající se zdraví. Nicméně, jsou to hlavě oni, kdo je odpovědný za své vlastní zdraví a za zdraví svých dětí. Napsal jsem tuto knihu, aby rodiče, jako jste vy, mohli činit kvalifikovanější rozhodnutí týkající se očkování. Nikomu nedělám advokáta, ani se nedomnívám, že vím, co je pro vás a vaši rodinu nejlepší. Pouze se snažím jasným a zřetelným způsobem předkládat fakta. Pokud tedy po přečtení této knihy budete mít další otázky a zájem, doporučuji vám, abyste prostudovali číselné odkazy uvedené pod textem a rovněž jakékoli další relevantní informace, které budete moci nalézt. Doporučuji, abyste pokračovali ve vlastním hledání pravdy až do té doby, kdy dojdete ke správnému řešení vašeho očkovacího dilematu. Neil Z. Miller novinář v oboru lékařského výzkumu
Očkování dětí Vakcíny jsou injekce, které obsahují oslabené původce chorob, proti kterým mají chránit. Obecně se tvrdí, že fungují tak, že stimulují tělo k vytváření protilátek - proteinů, které chrání tělo před invazí škodlivých choroboplodných zárodků. Výraz „vakcína" je odvozen od slova „vacca", latinského výrazu pro krávu. Vznik slova pochází z faktu, že lidem byl injekčně podán materiál z kravských neštovic (nemoci, která napadá vemena krav), aby je chránil proti napadení pravými neštovicemi. (1 Myšlenka o očkování, které by sloužilo k prevenci nemocí, pochází z roku 1796. Toho roku dospěl britský lékař Edward Jenner k poznatku, že dojičky, které se nakazily kravskými neštovicemi (méně nebezpečnou nemocí), se pak už nemohly nakazit pravými neštovicemi (smrtelnou nemocí). E. Jenner pak vyjmul nemocnou tkáň z ruky Sarah Nelmes, místní dojičky, která onemocněla kravskými neštovicemi, a vpravil tento materiál do naříznutého ramene Jamese Phippse, zdravého osmiletého chlapce. Chlapec poté rovněž onemocněl kravskými neštovicemi. O čtyřicet osm dnů později vpravil E. Jenner do chlapce materiál z pravých neštovic. Nemělo to žádny účinek. Je to první zaznamenané očkování. (2 Dnes existují různé vakcíny. V mnoha zemích je jejich podávání všeobecně rozšířené - v některých dokonce povinné. Většina lidí věří, že vakcíny jsou bezpečné a účinné. Nicméně, zjištění týkající se několika běžně podávaných vakcín tento závěr nepotvrzují. DĚTSKÁ OBRNA - http://www.thinktwice.com/Polio.pdf Dětská obrna je nakažlivá nemoc způsobovaná střevním virem, který může napadat nervové buňky mozku a míchy. Mezi její symptomy patli horečka, bolest hlavy, bolest v krku a zvracení. U některých nemocných dojde k neurologickým komplikacím, včetně ztuhnutí šíje a zad, slabosti svalů, bolesti v kloubech a ochrnutí jedné nebo více končetin nebo dýchacích svalů. V těžkých případech může být tato nemoc smrtelná, právě v důsledku ochrnutí dýchacích svalů. Léčba spočívá v uložení pacienta do postele, jeho postižené končetiny se nechají zcela uvolněné. Je-li zasaženo dýchání, může být použit dýchací přístroj. Může vyvstat nutnost fyzicky cvičit. V roce 1955 americký lékař a vědec Dr. Jonas Salk vyvinul vakcínu proti dětské obrně obsahující usmrcený virus (inaktivovanou vakcínu). _____ 1. Thomson, William A. R., Black's Medical Dictionary (Totawa, NJ: Barnes & Noble Books, 1987), p. 716. 2. The World Book Encyclopedia, Volume 11 (1994), p. 91.
Krátce poté dr. Albert Sabin, rovněž americký lékař a vědec, vyvinul vakcínu proti dětské obrně obsahující živý virus (orální vakcínu). O obou těchto vakcínách se tvrdí, že jsou v prevenci tohoto onemocnění bezpečné a účinné. Obrázek 1 Počet případů dětské obrny se prudce zvýšil po zavedení očkování proti záškrtu a černému kašli
Několik studií dokládá, že injekce zvyšují citlivost vůči dětské obrně. Když bylo ve 40. letech 20. století zavedeno očkování proti záškrtu a černému kašli, počet případů paralytické obrny se prudce zvýšil. Graf znázorňuje průměrný počet případů dětské obrny na 100 000 obyvatel během pětiletých období před zavedením tohoto očkování a po něm. Zdroj: národní zprávy o nemocnosti (National Morbidity Reports) převzaté ze zpráv o sledování veřejného zdraví v USA (U.S. Public Health surveillance reports); Lancet (18. dubna 1950), str. 659 - 63.
Obrázek 2 Úmrtnost na dětskou obrnu se před zavedením očkování sama snižovala
Od roku 1923 do roku 1953, před zavedením vakcíny na bázi usmrceného viru, kterou vyvinul J. Salk, se úmrtnost na dětskou obrnu v USA sama snížila o 47%, ve Velké Británii pak o 55 %. Zdroj: Michael Alderson, Mezinárodni statistiky mortality (International Mortality Statistics) (1981).
Výsledky zkoumání Mnozí lidé se mylně domnívají, že každý, kdo onemocní dětskou obrnou, ochrne nebo zemře. Nicméně, u většiny infekcí způsobených dětskou obrnou se projeví jen málo typických symptomů. (3 Ve skutečnosti se u 95 procent všech lidí vystavených přirozenému viru dětské obrny neprojeví žádné symptomy, a to ani v podmínkách epidemie. (4,5 Přibližně u pěti procent infikovaných lidí se projeví mírné symptomy, jako je bolest v krku, ztuhnutí šíje, bolest hlavy a horečka - nemoc je často diagnostikována jako nachlazení nebo chřipka. (6,7 _____
3. Volk, W. A., et al. Basic Microbiology, 4th edition. (Philadelphia, PA: J. B. Lippincott Co., 1980), p. 455. 4. Physician's Desk Reference (PDR); 55th edition. (Montvale, NJ: Medical Economics, 2001), p. 778. 5. Burnet, M., et al. The Natural History of Infectious Disease (New York, NY: Cambridge University Press, 1972), p. 16. 6. See Note 4. 7. Neustaedter, R. The Vaccine Guide. (Berkeley, CA: North Atlantic Books, 1996), pp. 107-108.
Odhaduje se, že ke svalovému ochrnutí dojde u přibližně jednoho z tisíce lidí, kteří touto nemocí onemocní. (8,9 To některé vědecké pracovníky vedlo k závěru, že ta malá část lidí, u kterých se vyvine paralytická obrna, může být na tuto nemoc anatomicky citlivá. Rozsáhlý zbytek populace může být vůči choroboplodným zárodkům dětské obrny přirozeně imunní. (10 Několik studií dokládá, že injekce náchylnost k dětské obrně zvyšují. Vědečtí pracovníci již od počátku 20. století věděli, že paralytická obrna často začíná v místě injekce." (11,12 Když bylo ve 40. letech 20. století zavedeno očkování proti záškrtu a černému kašli, počet případů paralytické obrny se prudce zvýšil (obrázek 1). (13 To bylo zdokumentováno v časopise Lancet a dalších lékařských publikacích. (14-17 Například v roce 1995 byla v časopise New England Journal of Medicine zveřejněna studie dokládající, že u dětí, které dostaly jedinou injekci, během jednoho měsíce po podání vakcíny proti dětské obrně vzrostla pravděpodobnost, že dostanou obrnu osmkrát, oproti dětem, které žádnou injekci nedostaly. (18 Dětská obrna se dnes v USA prakticky nevyskytuje. Nicméně, podle dr. Roberta Mendelsohna, vědeckého pracovníka v oboru lékařství a pediatra, neexistuje žádný spolehlivý vědecký důkaz, že vymizení dětské obrny bylo způsobeno očkováním. (19 _____
8. See Note 4. 9. Baby Center. „The Polio Vaccine (0-12 months)." Pozn.: Už to zmenili na 1 : 200. http://www.babycenter.com/0_the-polio-vaccine_1566.bc 10. Moskowitz, Richard, MD. immunizations: The Other Side." Mothering (Spr. 1984), p. 36. 11. Houchaus. „Ueber Poliomyelitis acuta." Munch Med Wochenschr 1909; 56: 353-55. 12. Lambert, S. M. „A yaws campaign and an epidemic of poliomyelitis in Western Samoa." J Trop Med Hyg 1936; 39:41-46. 13. Lindsay, K. W., et al. Neurology and Neurosurgery Illustrated. (Edinburgh/ London/New York: Churchill Livingston, 1986), pp. 100, Figure 15.2. Polio incidence rates obtained from National Morbidity Reports. 14. McCloskey, B. P. „The relation of prophylactic inoculations to the onset of poliomyletis." Lancet (April 18, 1950), pp. 659-63. 15. Geffen, D. H. „The incidence of paralysis occurring in London children within four weeks after immunization." Med Officer 1950; 83:137-40. 16. Martin, J. K. „Local paralysis in children after Injections." Arch Dis Child 1950;25:1-14. 17. Sutter, Roland W., et al. „Attributable risk of DTP (Diphtheria and Tetanus Toxoids and Pertussis Vaccine) injection in provoking paralytic poliomyelitis during a large outbreak in Oman." Journal of Infectious Diseases 1992; 165: 444-449. 18. Strebel, Peter M., et al. „Intramuscular injections within 30 days of immunization with oral poliovirus vaccine - a risk factor for vaccine-associated paralytic poliomyelitis." New England J of Med (February 23, 1995), pp. 500+. 19. Mendelsohn, Robert. How to Raise a Healthy Child ...In Spite of Your Doctor. (Ballantine Books, 1984), pp. 231 and 251.
Od roku 1923 do roku 1953, před zavedením vakcíny na bázi usmrceného viru, kterou vyvinul J. Salk, se úmrtnost na dětskou obrnu v USA sama snížila o 47 %, ve Velké Británii pak o 55 % (obrázek 2). (20 Ze statistik vyplývá, že k podobnému poklesu docházelo i v jiných evropských zemích. (21 A když začala být k dispozici vakcína, mnohé evropské země pochybovaly o její účinnosti a odmítly systematicky očkovat svoje občany. Přesto i v těchto zemích epidemie dětské obrny ustaly. (22 Počet hlášených případů dětské obrny po zavedení hromadného očkování vakcínou na bázi usmrceného viru byl podstatně vyšší než před jeho zavedením, a v USA jako celku se tento počet možná více než zdvojnásobil. Například Vermont hlásil 15 případů dětské obrny během jednoletého ohlašovacího období končícího 30. srpna 1954 (před zavedením hromadného očkování). Obrázek 3 Počet případů dětské obrny se v USA po zavedení hromadného očkování zvýšil
Po zahájení národních očkovacích kampaní v 50. letech 20. století byl počet hlášených případů dětské obrny po hromadném očkování vakcínou na bázi usmrceného viru podstatně vyšší než před ním, a v USA jako celku se tento počet možná více než zdvojnásobil. Zdroj: vládní statistiky USA. _____ 20. Alderson, Michael. International Mortality Statistics (Washington, DC: Facts on File, 1981), pp. 177-78. 21. Ibid. 22. See Note 19.
Ve srovnání s 55 případy dětské obrny během jednoletého ohlašovacího období končícího 30. srpna 1955 (po zavedení hromadného očkování) to je nárůst o 266%. Stát Rhode Island hlásil 22 případů během období před zavedením očkování, ve srovnání se 122 případy během období po zavedení očkování to je zvýšení o 454 %. Ve státě New Hampshire byla tato čísla 38 a 129, v Connecticutu 144 a 276 a v Massachusetts 273 a 2027 - to je nárůst o obrovských 642 % (obrázek 3). (23-24 Lékaři a vědci zaměstnaní v Národních zdravotních ústavech (National Institutes of Health) v 50. letech 20. století dobře věděli, že vakcína vyvinutá J. Salkem způsobuje dětskou obrnu. Někteří z nich na rovinu řekli, že tato vakcína „je v prevenci bezcenná a její používání je nebezpečné" (25 a odmítli očkovat svoje vlastní děti. (26 Některé zdravotní orgány toto očkování zakázaly. (27 Hlavní hygienik státu Idaho rozhořčeně prohlásil: „Činím vakcínu, kterou vyvinul J. Salk, a jejího výrobce odpovědnými" za propuknutí dětské obrny, která zabila několik občanů státu Idaho, a desítky dalších kvůli ní musely být hospitalizovány. (28 I samotný J. Salk řekl: „Když naočkujete svoje děti vakcínou proti dětské obrně, tak dva nebo tři týdny dobře nespíte." (29 Ale Národní nadace pro dětskou paralýzu (National Foundation for Infantile Paralysis) a farmaceutické firmy, které do vakcíny investovaly velké množství prostředků, přinutily Hygienickou službu USA (U.S. Public Health Service), aby vakcínu nepravdivě prohlásila za bezpečnou a účinnou. (30 Po zavedení vakcíny proti dětské obrně na bázi živého viru byly standardy pro definování dětské obrny změněny. Podle nové definice je pro „epidemii dětské obrny" nutné nahlášení většího počtu případů. Změněna byla rovněž definice paralytické obrny, v důsledku čehož je obtížnější potvrdit a spočítat její případy. Před zavedením vakcíny musel pacient pouze vykazovat symptomy ochrnutí po dobu 24 hodin. Nebylo nutné laboratorní potvrzení a testy pro stanovení reziduálního (dlouhotrvajícího) ochrnutí. _____ 23. McBean, Eleanor. The Poisoned Needle. (Mokelumne Hill, California: Health Research, 1974), p. 140. Data taken from government statistics, as reported in an Associated Press dispatch from Boston (August 30, 1955). 24. Allen, Hannah. Don't Get Stuck: The Case Against Vaccinations. (Oldsmar, Florida: Natural Hygiene Press, 1975), p. 146. 25. See Note 23, p. 142. 26. Ibid. 27. Ibid, p. 140. 28. Ibid. 29. See Note 23, p. 144. As reported by Saul Pett in an Associated Press dispatch from Pittsburgh (October 11,1954). 30. See Note 23, pp. 142-45.
Obrázek 4 Dětská obrna nebo aseptická meningitida? Měsíc (vzorek)
Nahlášené případy dětské obrny
Červenec 1955 (před zavedením nové definice dětské obrny) Červenec 1961 (po zavedení nové definice dětské obrny) Září 1966 (po zavedení nové definice dětské obrny)
Nahlášené případy aseptické meningitidy
273
50
65
161
5
256
Případy dětské obrny byly po zavedení očkování častěji hlášeny jako aseptická meningitida, čímž byla zkreslena udávaná účinnost. Zdroj: Morbidita a mortalita, nemoci podléhající ohlašování; The Los Angels Country Health Index.
Podle nové definice je nutné, aby pacient vykazoval symptomy ochrnutí alespoň po dobu 60 dnů, a v průběhu nemoci musí být dvakrát potvrzeno reziduální ochrnutí. Po zavedení vakcíny byly rovněž jako samostatné nemoci odlišné od dětské obrny hlášeny aseptická meningitida (infekční nemoc, kterou lze obtížně odlišit od dětské obrny) a infekce Coxsackie viry. Tyto případy ale byly před zavedením očkování počítány jako dětská obrna. Uváděná účinnost očkování tudíž byla zkreslena (obrázky 4 a 5). (31,32 (Praxe předefinování nemoci tak, aby to podporovalo oficiální cíle očkování přesto, že je to sporné z etického hlediska - byla uplatňovanou taktikou i u pravých neštovic. Například ve Velké Británii ministerstvo zdravotnictví připustilo, že faktorem sloužícím jako vodítko pro diagnózu je to, jaká očkování pacient dostal. Jinými slovy, pokud očkovaná osoba onemocní právě onou nemocí, je tato nemoc jednoduše ohlášena pod jiným jménem.) (33 V roce 1976 dr. Jonas Salk, autor vakcíny na bázi usmrceného viru používané v 50. letech 20. století, prohlásil, že vakcína na bázi živého viru (používaná v USA téměř výlučně od začátku 60. let 20. století do roku 2000) byla „hlavní, pokud ne jedinou, příčinou" všech nahlášených případů dětské obrny v USA od roku 1961. (34 _____ 31. Hearings Before the Committee on Interstate and Foreign Commerce, House of Representatives, 87th Congress, 2nd Session on HR 10541. May 1962, pp. 94-112. 32. Los Angeles County Health Index: Morbidity and Mortality, Reportable Diseases. 33. Bayly, M. Beddow, The Case Against Vaccination (York Road, London: William H. Taylor & Sons, Ltd., Printers, June 1936), p. 4. 34. Washington Post (September 24,1976).
(Virus zůstává v krku po dobu jednoho až dvou týdnů a ve stolici až po dobu dvou měsíců. Příjemci vakcíny tak mohou být ohroženi, a mohou potenciálně sířit tuto nemoc tak dlouho, dokud je virus vylučován ve stolici.) (35 V roce 1992 federální Centrum pro kontrolu nemocí (Centers for Disease Control - CDC) zveřejnilo zprávu přiznávající, že vakcína na bázi živého viru se stala dominantní příčinou dětské obrny v USA. (36 Obrázek 5 Počet případů dětské obrny musel poklesnout, když byla změněna lékařská definice dětské obrny
Zdroj: slyšení před Kongresem, květen 1962; národní zprávy o nemocnosti (National Morbidity Reports) převzaté ze zpráv o sledování veřejného zdraví v USA (U.S. Public Health surveillance reports).
_____
35. American Academy of Pediatrics, Report of the Committee on Infectious Diseases: 1986 (Elk Grove Village, Illinois: AAP), pp. 284-85. 36. Strebel, Peter M., et al. „Epidemiology of poliomyelitis in U. S. one decade after the last reported case of indigenous wild virus associated disease", Clinical Infectious Diseases (CDC, February 1992), pp. 568-79.
Ve skutečnosti, podle údajů CDC, všechny případy dětské obrny v USA od roku 1979 byly způsobeny orální vakcínou proti dětské obrně. (37 Úřady uvádějí, že tato vakcína byla odpovědná za přibližně osm případů dětské obrny ročně. (38 Nicméně, nezávislá studie, která analyzovala vládní databázi očkování z nedávné doby, z období necelých pěti let, odhalila 13 641 hlášení nepříznivých následků po užití orální vakcíny proti dětské obrně. Tato hlášení zahrnovala 6364 návštěv na pohotovosti a 540 úmrtí. (39,40 Veřejné pobouření z těchto tragédií se stalo popudem pro vyškrtnutí orální vakcíny proti dětské obrně z očkovacích kalendářů. (41-43 Soupis údajů o dětské obrně, který zveřejnilo Ministerstvo zdravotnictví a sociálních věcí USA, varuje rodiče, že inaktivovaná vakcína proti dětské obrně (IPV) může způsobit „vážné problémy nebo dokonce úmrtí…(44 Výrobce vakcíny upozorňuje, že Guillainův-Barrého syndrom, což je vysilující onemocnění, které se vyznačuje oslabením svalů a poškozením nervového systému, „bylo přechodně dáno do souvislosti s podáváním jiné inaktivované vakcíny proti viru dětské obrny". (45 A ačkoli tato firma prohlašuje, že „nebyl prokázán žádný příčinný vztah", připouští rovněž, že po očkování dětí IPV „došlo k úmrtím". (46 Nicméně, jako za starých časů, přes tato „varování před nebezpečím" lékařské autority nadále ujišťují rodiče, že inaktivovaná vakcína proti dětské obrně, která je v současné době k dispozici, je jak bezpečná, tak účinná. Vakcíny proti dětské obrně a rakovina V roce 1959 Bernice Eddy objevil, že vakcíny proti dětské obrně podávané po celém světě obsahují infekční agens schopné způsobit rakovinu. (47,48 _____
37. Ibid. 38. Institute of Medicine. „An evaluation of poliomyelitis vaccine policy options." IOMPublication 88-04 (Washington DC: National Academy of Sciences, 1988). 39. Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS), Rockville, MD. 40. „The Polio vaccine cover up - OPV Vaccine Report: Document #14." http://www.vaclib.org/sites/harpub/poliov6.html 41. See Note 36, p. 568. 42. Gomnan, Christine. „When the vaccine causes polio." Time (October 30, 1995), p. 83. 43. Shaw, D. „Unintended casualties in war on polio." Philadelphia Inquirer (June 6,1993):A1. 44. U. S. Department of Health and Human Services. „Polio: What You Need to Know," (Atlanta, GA: CDC, October 15,1991), p. 3. 45. See Note 4, p. 780. 46. Ibid. 47. O'Hern, E. M. Profiles: Pioneer Women Scientists. (Bethesda, MD: National Institutes of Health.) 48. Curtis, Tom, et al. „Scientist's Polio Fear Unheeded: How U. S. Researcher's Warning Was Silenced." The Houston Post 1992, pp. Al and A12.
Obrázek 6 Vakcíny proti dětské obrně a opičí virus č. 40
V roce 1960 byl dr. Ben Sweetovi a dr. M. R. Hillemanovi z Merck institutu pro terapeutický výzkum připsán objev tohoto infekčního agens - SV-40, opičího viru, kterým byly infikovány téměř všechny opice, jejichž ledviny byly použity na výrobu vakcín proti dětské obrně.
Hilleman a Sweet našli virus SV-40 ve všech třech typech živé orální vakcíny proti dětské obrně Alberta Sabina a poznamenávají, že by mohla způsobovat rakovinu, „zejména, pokud bude podávána dětem". (49,50 Dalším výzkumem viru SV-40 byly zjištěny ještě znepokojivější informace. Tento virus způsobující rakovinu lidé nejen polykali se Sabinovou kontaminovanou orální vakcínou podávanou na kostce cukru, ale byl rovněž injekčně podáván přímo do krevního oběhu lidí. Je zjevné, že SV-40 přežil ošetření formaldehydem, který J. Salk použil k usmrcení mikrobů kontaminujících jeho vakcínu pro injekční aplikaci. (51,52 Odborníci odhadují, že mezi lety 1954 a 1963 bylo viru SV-40 prostřednictvím špatně naplánované kampaně na vymýcení dětské obrny vystaveno 30 milionů až 100 milionů Američanů a dalších nejméně 100 milionů lidí na celém světě (obrázek 6). (53,54 Studie ve významných odborných časopisech z celého světa, jak se zdá, potvrzují, že virus SV-40 je katalyzátorem mnoha typů rakoviny. (55-74 _____
49. Sweet, B. H. and Hilleman M. R. „The Vacuolating Virus: SV-40." As cited in „The polio vaccine and simian virus 40" by Moriarty, T. J. www.chronicillnet.org/online/bensweet.html 50. See Note 48. 51. Shah, K. and Nathanson, N. „Human exposure to SV40." American Journal of Epidemiology, 1976; 103:1-12. 52. Curtis, Tom. „The origin of AIDS: A startling new theory attempts to answer the question 'Was it an act of God or an act of man'." Rolling Stone (March 19,1992), p. 57. 53. Bookchin, D. and Schumaker, J. „Tainted Polio Vaccine Still Carries Its Threat 40 Years Later." The Boston Globe (January 26, 1997). 54. See Notes 51 and 52. 55. Innis, M. D. „Oncogenesis and poliomyelitis vaccine." Nature, 1968; 219: 972-73. 56. Soriano, F., et al. „Simian virus 40 in a human cancer." Nature, 1974; 249: 421-24. 57. Weiss, A. F„ et al. „ Simian virus 40-related antigens in three human meningiomas with defined chromosome lOss." Proceedings of the National Academy of Science 1975; 72(2):609-13. 58. Scherneck, S., et al. „Isolation of a SV-40-like papovavirus from a human glioblastoma." International Journal of Cancer 1979; 24:523-31. 59. Stoian, M., et al. „Possible relation between viruses and oromaxillofacial tumors. II. Research on the presence of SV40 antigen and specific antibodies in patients with oromaxillofacial tumors." Virologie, 1987; 38:35-40. 60. Stoian, M., et al. „Possible relation between viruses and oromaxillofacial tumors. II. Detection of SV40 antigen and of anti-SV40 antibodies inpatients with parotid gland tumors." Virologie, 1987;38:41-46. 61. Bravo, M. P., et al. „Association between the occurrence of antibodies to simian vacuolating virus 40 and bladder cancer in male smokers." Neoplasma, 1988; 35:285-88. 62. O'Connell, K.. et al. „Endothelial cells transformed by SV40 T-antigen cause Kaposi's sarcoma-like tumors in nude mice." American Journal of Pathology, 1991; 139(4):743-49. 63. Weiner, L. P., et al. „Isolation of virus related to SV40 from patients with progressive multifocal leukoencephalopathy." New England Journal of Medicine, 1972; 286:385-90. 64. Tabuchi, K. ,,Screening of human brain tumors for SV-40-related T-antigen." International Journal of Cancer 1978; 21:12-17.
65. Meinke, W., et al. „Simian virus 40-related DNA sequences in a human brain tumor." Neurology 1979; 29:1590-94. 66. Krieg, P., et al. „Episomal simian virus 40 genomes in human brain tumors." Proceedings of the National Academy of Sciences 1981; 78(10):6446-50. 67. Krieg, P., et al. „Cloning of SV40 genomes from human brain tumors." Virology 1984; 138:336-40. 68. Geissler, E. „SV40 in human intracranial tumors: passenger virus or oncogenic 'hit-and-run' agent7" Z Klin Med, 1986;-41:493-95. 69. Geissler, E. „SV 40 and Human Brain Tumors." Progress in Medical Virology, 1990; 37:211-222. 70. Bergsagel, D. J., et al. „DNA sequences similar to those of simian virus 40 in ependymomas and choroid plexus tumors of childhood." New England Journal of Medicine, 1992; 326:988-93. 71. Martini, M., et al. „Human Brain Tumors and Simian Virus 40." Journal of the National Cancer Institute, 1995; 87(17):1331. 72. Lednicky, J. A., et al. „Natural Simian Virus 40 Strains are Present in Human Choroid Plexus and Ependymoma Tumors." Virology, 1995; 212(2): 710-17. 73. Tognon, M., et al. „Large T Antigen Coding Sequence of Two DNA Tumor Viruses, BK and SV-40 and Nonrandom Chromosome Changes in Two Gioblastoma Cell Lines." Cancer Genetics and Cytogenics, 1996; 90(l):17-23. 74. Journal of the National Cancer Institute, 1999; 91(2):169-175.
Byl nalezen v mozkových nádorech a u pacientů s leukémií. (75 V roce 1996 nalezla Michele Carbone, molekulární patoložka z chicagského Loyola University Medical Center, virus SV-40 u 38 % pacientů, kteří trpěli rakovinou kostí, a u 58 % těch, kteří trpěli mezoteliomem, což je smrtelný typ rakoviny plic. (76-78 Z výzkumu M. Carbone vyplývá, že SV-40 blokuje důležitý protein, který normálně chrání buňky před tím, aby se staly maligními. (79 V roce 1998 byla analyzována národní databáze rakoviny: u lidí, kteří byli očkováni vakcínami proti dětské obrně znečištěnými SV-40, bylo o 17 % více rakoviny kostí, o 20 % více rakoviny mozku a o 178 % více případů mezoteliomu.(80 Snad nejvíce znepokojujícím aspektem tohoto debaklu s opičím virem, jehož následky trvají dosud, je skutečnost zjištěná jinými studiemi, které svědčí o tom, že SV-40, který se dostal do lidí prostřednictvím vakcíny proti dětské obrně, může být přenášen z člověka na člověka a z matky na dítě. _____
75. See Notes 63-74. 76. Carbone, M., et al. „SV-40 Like Sequences in Human Bone Tumors." Oncogene, 1996,13:527-35. 77. Pass, H. I., Carbone, M.. et al. ..Evidence For and Implications of SV-40 Like Sequences tO Human Mesotheliomas." Important Advances in Oncology, 1996, pp. 89-108. 78. Rock, Andrea. „The Lethal Dangers of the Billion Dollar Vaccine Business." Money (December 1996), p. 161. 79. Ibid. 80. Carlsen, William. ..Rogue virus in the vaccine: Early polio vaccine harbored virus now feared to cause cancer in humans." San Francisco Chronicle (July 15,2001), p. 7. Research by Susan Fisher, epidemiologist, Loyola University Medical Center.
Studie provedená na skupině téměř 59 000 žen zjistila, že u dětí matek, které byly mezi lety 1959 a 1965 očkovány vakcínou vyvinutou J. Salkem, byl třináctkrát vyšší výskyt nádorů mozku než u dětí matek, které toto očkování proti dětské obrně nedostaly. (81-83 V další studii, zveřejněné v americkém lékařském časopise Cancer Research, bylo zjištěno, že SV-40 byl přítomen ve 23 % vzorků krve a ve 45 % vzorků spermatu odebraných od zdravých lidí. (84,85 Je zjevné, že virus je přenášen sexuálně a z matky na dítě v děloze. Podle profesora biologie a genetiky Mauro Tognona, jednoho z autorů této studie, to vysvětluje, proč se zvyšuje počet případů rakoviny mozku, kostí a plic - v průběhu posledních 25 let došlo jen u mozkových nádorů v USA ke 30% nárůstu - a proč byl virus SV-40 nalezen v mozkových nádorech dětí narozených po roce 1965, u nichž se předpokládá, že nebyly očkovány vakcínami proti dětské obrně obsahujícími tento virus. (86,87 I přesto, že oficiální místa odmítají jakoukoli korelaci mezi vakcínami proti dětské obrně, virem SV-40 a zvýšeným výskytem rakoviny, (88 do dubna 2001 bylo v 62 článcích ze 30 laboratoří z celého světa uvedeno, že virus SV-40 byl nalezen v lidských tkáních a nádorech. (89 Tento virus byl rovněž nalezen v nádorech hypofýzy a štítné žlázy a u pacientů s onemocněním ledvin. (90
_____
81. Rosa, F. W., et al. .Absence of antibody response to simian virus 40 after inoculation with killed-poliovirus vaccine of mothers offspring with neurological tumors." New England Journal of Medicine, 1988; 318:1469. 82. Rosa, F. W., et al. Response to: ..Neurological tumors in offspring after inoculation of mothers with killed poliovirus vaccine." New England Journal of Medicine, 1988; 319:1226. 83. See Note 52, p. 58. 84. Martini, F., et al. „SV-40 Early Region and Large T Antigen in Human Brain Tumors, Peripheral Blood Cells and Sperm Fluids from Healthy Individuals." Cancer Research, 1996, 56(20):4820-4825. 85. See Note 78, p. 163. 86. Ibid. 87. See Note 84. 88. Fisher, Barbara. „Vaccine safety consumer group cites conflict of interest in government report on cancer and contaminated polio vaccine link." National Vaccine Information Center (NVIC); Press Release (January 27,1998). 89. See Note 80, p. 10. 90. Ibid, pp. 10 and 13.
Vakcíny proti dětské obrně a AIDS Virus SV-40, opičí virus způsobující rakovinu, který byl obsažen ve vakcínách proti dětské obrně a byl naočkován milionům nic netušících lidí na celém světě, byl pouze jedním z celé řady opičích virů, o kterých je známo, že kontaminovaly vakcíny proti dětské obrně. (91-93 „Jelikož na tkáňových kulturách opičích ledvin roste bezpočet opičích virů, a počet virů, které jsou v nich nacházeny, se mění v závislosti na množství práce vynaložené na jejich nalezení, je problém, který stojí před výrobcem, značný, pokud ne nepřekonatelný," napsal jeden z vědců, studujících vakcíny v počátcích jejich výzkumu, kongresovému panelu zkoumajícímu, zda je bezpečné pěstovat živou vakcínu proti dětské obrně na opičích ledvinách. (94 „Jak se budou zlepšovat naše technické metody, je možné, že budeme nacházet stále méně a méně šarží vakcíny, které bude možné označit za vakcíny bez opičích virů." (95 Podle Ronalda Desrosiera, profesora na Harvard Medical School, je praxe pěstování vakcín proti dětské obrně na opičích ledvinách „časovanou bombou".(96 Je evidentní, že některé viry mohou žít v opicích, aniž by jim škodily. Ale pokud tyto viry nějak překročí druh a dostanou se do lidské populace, mohou se vyskytnout nové nemoci. Desrosier pokračuje: „Nebezpečí používání opičích tkání na výrobu vakcín pro očkování lidí spočívá v tom, že některé opičí viry mohou být očkováním přeneseny na lidi, což může mít velmi zlé zdravotní následky." (97 Desrosier rovněž upozorňuje, že testy mohou být prováděny jen na známé viry, a že známe přibližně pouhá „dvě procenta existujících opičích virů". (98 V 50., 60. a 70. letech 20. století, v počátcích výroby a distribuce vakcín proti dětské obrně, byly postupy detekce virů nedostatečně propracované a nespolehlivé. _____ 91. See Note 43, pp. 57-58. 92. Koprowski, H. „Tin anniversary of the development of live virus vaccine." Journal of the American Medical Association 1960; 174:972-76. 93. Hayflick, L., Koprowski, H., et al. preparation of poliovirus vaccines in a human fetal diploid cell strain." American J Hyg 1962; 75:240-258. 94. Koprowski, Hilary. In a letter sent to the Congressional Health and Safety Subcommittee, April 14,1961. 95. Ibid. 96. See Note 78, p. 159. 97. Ibid. 98. Ibid.
Až v polovině 80. let 20. století byly vyvinuty nové a propracovanější testovací postupy. (99,100 V té době vědci zjistili, že přibližně 50 % všech kočkodanů obecných - primátů přednostně využívaných pro výrobu vakcín proti dětské obrně - je infikováno virem opičí imunodeficience (SIV), což je virus blízce příbuzný viru lidské imunodeficience (HIV), infekčnímu agens, o kterém se předpokládá, že způsobuje AIDS. (101-104 V důsledku toho se někteří vědci ptají, zda virus HIV nemůže být jednoduše virem SIV „sídlícím v lidském hostiteli a adaptujícím se na něj". (105 Jiní mají podezření, že virus SIV mohl zmutovat na HIV, když se dostal do lidské populace prostřednictvím kontaminovaných vakcín proti dětské obrně. (106-110
Ve skutečnosti, podle Roberta Galloa, odborníka na virus způsobující AIDS, některé varianty opičího viru SIV prakticky nelze odlišit od některých variant lidského viru HIV: „Tento opičí virus je lidským virem. Existují opičí viry, které jsou tak blízké izolátům HIV-2, jako jsou si blízké izoláty HIV-2 navzájem." (111
_____ 99. Curtis, Tom. „Expert says test vaccine: backs check of polio stocks for AIDS virus." The Houston Post (March 22, 1992), p. A-21. 100. See Note 80, p. 5. 101. Essex, M., et al. „The origin of the AIDS virus." Scientific American, 1988;259:64-71. 102. Karpas, A. „Origin and Spread of AIDS." Nature, 1990; 348:578. 103. Kyle, W. S. „Simian retroviruses, poliovaccine and origin of AIDS." Lancet, 1992; 339:600-601. 104. Elswood, B. F. and Strieker, R. B. „Polio vaccines and the origin of AIDS." Medical Hypothesis, vol. 42, 1994, pp. 347-354. 105. Myers, G., et al. „The emergence of simian/human immunodeficiency viruses." AIDS Res Human Retro 1992:8:373-86. 106. Workshop on Simian Virus-40 (SV-40): A Possible Human Polyomavirus. (National Vaccine Information Center, January 27-28,1997.) http://www.fda.gov/downloads/biologicsbloodvaccines/newsevents/workshopsmeetingsconferences/tr anscriptsminutes/ucm059144.pdf (Includes a summary of evidence presented at the Eighth Annual Houston Conference on AIDS.) 107. Martin, Brian. „Polio vaccines and the origin of AIDS: The carem of a threatening idea." Townsend Letter for Doctors (January 1994), pp. 97-100. 108. Curtis, Tom.„Did a polio vaccine experiment unleash AIDS in Africa?" The Washington Post (April 5, 1992), pp. C3+. 109. See Note 52, pp. 54+. 110. See Notes 99 and 101-104. 111. See Note 52, pp. 106+.
Dnešní vakcína Přes dlouhou historii kontaminace vakcín proti dětské obrně živočišnými viry je dnešní inaktivovaná vakcína vyráběna skoro stejným způsobem jako její dřívější verze: „Viry jsou pěstovány na kulturách kontinuálních linií buněk opičích ledvin ...s přídavkem séra novorozených telat ...Vakcína rovněž obsahuje dvě antibiotika (neomycin a streptomycin) a formaldehyd.“ (112 V Kanadě je inaktivovaná vakcína proti dětské obrně vyráběna na lidské fetální tkáni. (113 V ostatních částech světa vyvolávají nové vysoce virulentní kmeny dětské obrny - způsobené mutacemi a „rekombinacemi" uvnitř orální vakcíny proti dětské obrně - bezprecedentní vzplanutí obrn a úmrtí. (114-117 TETANUS Tetanus je nenakažlivé bakteriální onemocnění, které způsobuje těžké svalové kontrakce. Toto onemocnění je označováno rovněž jako křeč žvýkacího svalu, protože některé jeho oběti nejsou schopné otevřít pusu nebo polykat. Mezi další symptomy patří deprese, bolesti hlavy a křeče, které narušují dýchání. (118,119 Tetanus je způsoben toxiny, které vytváří bakterie nazývaná Clostridium tetani. Latentní choroboplodné zárodky (spory) žijí v půdě, prachu a hnoji. Mohou se dostat do těla řeznými a bodnými ranami, množí se ale pouze v anaerobním prostředí (za nepřítomnosti kyslíku). Inkubační doba, tedy doba od okamžiku, kdy dojde ke zranění, do objevení prvních symptomů se pohybuje od několika dnů do tří týdnů. Nicméně ve většině případů pečlivá pozornost hygieně po zranění možnost tetanu vyloučí. Hluboké bodné rány a rány, ve kterých je velké množství mrtvé tkáně, by se měly důkladně vyčistit a neměly by se nechat uzavřít, dokud nedojde k hojení pod kůží. (120 _____ 112. See Note 4. 113. See Note 78, p. 163. 114. Reuters Health. „Polio outbreak in Hispaniola blamed on vaccine-derived poliovirus." Reuters Medical News (March 15,2002). www.medscape.com/viewarticle/430159 or http://jid.oxfordjournals.org/content/189/7/1168.full.pdf 115. „Problems with eradicating polio." Science News (November 25,2000), p. 348. 116. Yoshida, H., et al. Lancet (October 28,2000). 117. Crainic, R., et al. „Polio virus with natural recombinant genomes isolated from vaccine associated paralytic poliomyelitis." Virology 1993; 196:199-208. 118. See Note 2, Volume 19, p. 182. 119. Frick, L. „Tetanus." Gale Encyclopedia of Alternative Medicine (2001). www.findarticles.com/cf_dls/g2603/0007/2603000702/print.jhtml 120. Skudder, P. A., et al. „Current status of tetanus control: importance of human tetanus-immune globulin." Journal of the American Medical Association 1964; 188:625-627.
Vakcína obsahující tetanický toxoid je k dispozici od roku 1933. K dispozici jsou rovněž injekce antitetanického imunoglobulinu (TIG) - antitoxinu - které mohou být podány osobám s nízkými hladinami protilátek proti tetanu (včetně neočkovaných jedinců) krátce poté, co se vážně zraní. Touto injekcí se zavádějí protilátky bojující proti tetanu přímo do těla. Hladiny protilátek dosažené pomocí TIG často k obraně proti nemoci stačí. (121,122 Výsledky zkoumání V polovině 19. století bylo mezi vojáky USA 205 případů tetanu na 100 000 zranění. Do začátku 20. století se tato hodnota snížila na 16 případů na 100 000 zranění, což je o 92 % méně. V polovině 40. let 20. století se výskyt tetanu snížil až na 0,44 případů na 100 000 zranění. (123 Někteří vědci tento pokles připisují tomu, že se po zranění zvýšila pozornost hygieně. (124,125 Dnes úřady tvrdí, že tetanus v celosvětovém měřítku infikuje 500 000 lidí ročně, převážně v rozvojových zemích. (126 Nicméně v USA bylo od roku 1990 do roku 1999 (za desetileté období) celkem 473 případů tetanu - průměrně 47 případů ročně. Z toho 70 lidí zemřelo - zhruba 7 lidí ročně. Úmrtnost činila 15 % z počtu případů (obrázek 7). (127
V Austrálii je přibližně 10 případů tetanu ročně, a z tohoto počtu úmrtnost činí 10 %. (128 V Kanadě bylo v minulých letech přibližně pět případů tetanu ročně a od roku 1991 nebylo zaznamenáno žádné úmrtí. (129 V průběhu 70. a 80. let 20. století bylo přibližně 70 % všech případů tetanu v USA a 80 % všech případů v Austrálii u dospělých lidí ve věku přes 50 let. (130-133 _____
121. See Note 4, pp. 878-879. 122. McComb, J. A., et al. passive-active immunization with tetanus immune globulin (human)." New England Journal of Medicine 1963; 268:857-862. 123. Mortimer, E. immunization against infectious disease." Science, Volume 200 (May 26,1978), p. 905. 124. See Note 10, p. 36. 125. See Note 7, p. 100. 126. Dunavan, C. P. „Blindsided by tetanus." Discover/The Gale Group and LookSmart, January 2000. http://www.immunize.org/reports/report059.pdf 127. CDC. ..Summary of notifiable diseases, United States, 1999." MMWR 1999 (Published April 6,2001), 48 (No. 53):84-90. 128. Mackay, I. „Tetanus." Virology Down Under, 2001. 129. National Advisory Committee on Immunization. Canadian Immunization Guide (Ottawa: Canada Communication Group Publishing, 1993), p. 116. 130. CDC. Tetanus: United States, 1985-1986. MMWR 1987; 36:477-481. 131. CDC. Tetanus: United States, 1987-1988. MMWR 1990; 39:37-41. 132. Oxygen Media. „Drugs: tetanus antitoxin (systemic)." ThriveOnline, 2001. 133. See Note 128.
V této věkové skupině došlo k přibližně 95 % všech úmrtí na tetanus. Pouze k 5% případům tetanu v USA došlo u osob mladších než 20 let a tyto případy byly zřídka smrtelné. (134 V průběhu 90. let 20. století se zvýšilo procento případů mezí osobami ve věku 25 - 59 let. Například v roce 1990 bylo zaznamenáno 40 případů tetanu. K pěti případům (12,5 %) došlo u osob mladších než 25 let, ke 13 případům (32,5 %) u osob starších než 59 let a 22 případů (55 %) bylo u osob ve věku 25 - 59 let. K sedmi z 22 případů v této věkové skupině došlo u osob nitrožilně užívajících drogy, dva z nich pak byly smrtelné. (135 Četné studie a zprávy o případech spojují očkování proti tetanu s vážnými a dokonce smrtelnými reakcemi, včetně neurologických a paralytických poruch, jako je Guillainův-Barrého syndrom (GBS), demyelinizačních onemocnění, artritidy, zánětů kloubů, anafylaktického šoku a jiných alergických reakcí ohrožujících život. (136-161
______ 134. CDC. Figures extracted from several Morbidity and Mortality Weekly Reports. 135. See Note 127, p. xv. 136. Blumstein, G. I., et al. „Peripheral neuropathy following tetanus toxoid administration." Journal on the American Medical Association 1966; 198: 1030-1031. 137. Wilson, G. S., Allergic manifestations: post-vaccinal neuritis." The Hazards of Immunization (1967), pp. 153-156. 138. Tsairis, P., et al. ..Natural history of brachial plexus neuropathy." Archives of Neurology 1972; 27:109-117. 139. Schlenska, G. K „Unusual neurological complications following tetanus toxoid administration." Journal of Neurology 1977; 215:299-302. 140. Pollard, J. D., et al. „Relapsing neuropathy due to tetanus toxoid." Journal of Neurological Science 1978; 37:113-125. 141. Quast, U., et al. „Mono- and polyneuritis after tetanus vaccination." Devel Bio Stand 1979; 43:25-32. 142. Eibl, M., et al. ..Abnormal T-lymphocyte subpopulations in healthy subjects after tetanus booster immunizations," New England Journal of Medicine (November 26, 1981): 1307-1313. 143. Buttram, H. E. and Hoffman, J. C. ..Bringing Vaccines Into Perspective." Mothering (Winter 1985). p. 30. 144. Reinstein, L., et al. ..Peripheral neuropathy after multiple tetanus toxoid injections." Archives Phys Med Rehabilitation 1982; 63:332-334. 145. Fenichel, G. M. ..Neurological complications of tetanus toxoid." Archives of Neurology 1983; 40:390. 146. Holliday, P. L., et al. ..Polyradiculoneuritis secondary to immunization with tetanus and diphtheria toxoids." Archives of Neurology 1983; 40:390. 147. Rutledge, S. L., et al. „Neurologic complications of immunizations. Journal of Pediatrics 1986; 109:917-924. 148. CDC. .Adverse events following immunization." MMWR 1985; 34(3): 43-47. 149. CDC. ..Recommendations of the immunization practices advisory committee (ACIP): diphtheria, tetanus and pertussis: guidelines for vaccine prophylaxis and other preventive measures." MMWR 1985, 34:405-426. 150. CDC. „Update: vaccine side effects, adverse reactions, contraindications and precautions." MMWR 1996; 45:22-31. 151. Kroger, G., et al. „Tetanusimpfung: Vertraglichkeit und Vermeidung von Nebenreaktionen." (Tetanus vaccination: tolerance and avoidance of adverse reactions.) Klinische Wochenschrift 1986,64:767-775.
152. Newton, N., et al. „Guillain-Barre syndrome after vaccination with purified tetanus toxoid." S Med J1987; 80:1053-1054. 153. Schwartz, G., et al.,Acute midbrain syndrome as an adverse reaction to tetanus immunization." Intensive Care Medicine 1988; 15:53-54. 154. Jawad, A. S., et al. ..Immunization triggering rheumatoid arthritis?" Annals of Rheumatic Disease 1989; 48:174. 155. Read, S. J., et al. .Acute transverse myelitis after tetanus toxoid vaccination." Lancet 1992; 339:1111-1112. 156. Topaloglu, H., et al. „Optic neuritis and myelitis after booster tetanus toxoid vaccination." Lancet 1992; 339:178-179. 157. Institute of Medicine. Adverse Events Associated with Childhood Vaccines: Evidence Bearing on Causality. (Washington, DC: National Academy Press, 1994). 158. Regamey, R. H. Die Tetanus-Schutzimpfung. (Tetanus Immunization in Handbook of Immunization.) In Herrlick, A., ed. Handbuch Schutzimpfungen. (Berlin: Springer, 1965). 159. Staak, M., et al. Zur problematik anaphylaktischer Reaktionen nach aktiver Tetanus Immunisierung. (Anaphylactic reaction following active tetanus immunization.) Deutsche Medizinische Wochenschrift 1973; 98:110-111. 160. Kemp, T., et al. „Is infant immunization a risk factor for childhood asthma or allergy?" Epidemiology 1997; 8(6):678-680. 161. Hurwitz, E. L., et ar. „Effects of diphtheria-tetanus-pertussis or tetanus vaccination on allergies and allergy-related respiratory symptoms among children and adolescents in the United States." Journal of Manipulative and Physiological Therapeutics 2000; 23:1-10.
Obrázek 7 Případy tetanu a úmrtí na něj, USA 1990 -1999
V USA bylo od roku 1990 do roku 1999 (za desetileté období) celkem 473 případů tetanu průměrně 47 případů ročně. Z toho 70 lidí zemřelo - zhruba 7 lidi ročně. Úmrtnost činila 15 % z počtu případů. Zdroj: CDC. MMWR 1999; 48 (č. 53): 84 – 90
Časopis New England Journal of Medicine zveřejnil studii, z níž vyplývá, že posilovací dávky očkováni proti tetanu způsobují pokles hladiny T-lymfocytů v krvi pod normální hodnotu. K největšímu poklesu dochází až dva týdny po očkování. Autoři studie poznamenávají, že tyto změněné hladiny jsou podobné těm, jaké se zjišťují u obětí HIV/AIDS. (162 I krátkodobé potlačení normálních hladin T-lymfocytů je nežádoucí a může být příčinou nejméně jedné z imunologických poruch, ke kterým u dětí dochází. (163 V roce 1994 americký Lékařský institut (Institute of Medicine, IOM) potvrdil příčinný vztah mezi tetanickým toxoidem, brachiální neuritidou a Guillainovým-Barrého syndromem. (164 IOM rovněž uvedl několik případů anafylaktických reakcí - těžkých, život ohrožujících alergických reakcí, které mají za následek otok úst, neschopnost dýchat, šok, kolaps nebo úmrtí - během čtyř hodin od aplikace vakcíny proti tetanu. (165 V roce 1997 časopis Epidemiology zveřejnil studii, která srovnává výskyt astmatu a alergií u neočkovaných dětí v porovnání s dětmi, které byly očkovány vakcínou obsahující tetanus. U žádného z neočkovaných dětí nebyly zaznamenány záchvaty astmatu nebo návštěvy lékaře z důvodů astmatu nebo jiných alergických onemocnění před dosažením věku 10 let. Z očkovaných dětí mělo 23 % záchvaty astmatu a navštěvovalo kvůli nim lékaře a 30 % navštěvovalo lékaře kvůli jiným alergickým onemocněním. Podobné rozdíly byly zjištěny ve věku 5 a 16 let. (166 V roce 2000 potvrdila nová studie zveřejněná v časopise Journal of Manipulative and Physiological Therapeutics dřívější zjištění, že u dětí, které byly očkovány vakcínou DTP nebo vakcínou proti tetanu, je významně pravděpodobnější, že se u nich později „v anamnéze objeví astma" nebo jiné „respirační symptomy související s alergiemi" než u dětí, které zůstaly neočkovány. Studie byla prováděna od roku 1988 do roku 1994 a zahrnovala údaje o téměř 14 000 kojenců, dětí a dospívajících ve věku od 2 měsíců do 16 let. U dětí, které byly očkovány vakcínou DTP nebo vakcínou proti tetanu, je o 50 % pravděpodobnější, že budou trpět těžkými alergickými reakcemi, o 80 % pravděpodobnější, že budou trpět sinusitidou a dvakrát pravděpodobnější, že se u nich vyvine astma. _____ 162. See Note 142. 163. See Note 143. 164. See Note 157. 165. Ibid. 166. See Note 160.
Autoři studie vypočítali, že „pokud by se neprovádělo očkování vakcínou DTP nebo vakcínou proti tetanu, zabránilo by se v USA 50 % diagnostikovaných případů astmatu (2,93 milionů) u dětí a dospívajících. Podobně by se po ukončení tohoto očkování zabránilo 45 % případů sinusitidy (4,94 milionů) a 54 % případů nosních a očních symptomů souvisejících s alergiemi (10,54 milionů) za 12 měsíců". (167 SPALNIČKY Spalničky jsou nakažlivé onemocnění způsobované virem, který ovlivňuje dýchací soustavu, kůži a oči. Mezi symptomy tohoto onemocnění patří vysoká horečka, kašel, rýma, bolavé, červené a citlivé oči. V ústech se vytvoří malé růžové skvrny s šedobílými středy. Na obličeji se objeví svědící růžové skvrny, které se šíří po těle. Symptomy obvykle po jednom až dvou týdnech zmizí. Léčba spočívá hlavně v tom, že se onemocnění nechá proběhnout. Do 60. let 20. století spalničkami onemocněla v USA a Kanadě většina dětí. Komplikace tohoto onemocnění byly nepravděpodobné. Děti, které byly před onemocněním spalničkami zdravé, se obvykle bez problémů zotavily. (168 Spalničky mohou být nicméně nebezpečné v případě populací nově vystavených tomuto viru169 a u podvyživených dětí žijících v rozvojových zemích. (170,171 V rozvinutých zemích mohou mít spalničky těžký průběh v chudých komunitách se špatnou výživou, špatnými hygienickými podmínkami a nedostatečnou zdravotní péčí. (172 Komplikace jsou rovněž pravděpodobnější, pokud touto nemocí onemocní kojenci, dospělí lidé a osoby s oslabeným imunitním systémem. (173
_____
167. See Note 161. 168. Fisher, B. L. The Consumer's Guide to Childhood Vaccines. (Vienna, VA: National Vaccine Information Center, 1997), p. 18. 169. See Note 10, p. 34. 170. See Note 2, Volume 13, p. 345. 171. Krishnamurthy, K. A., et al. „Measles a dangerous disease: a study of 1000 cases in Madurai." Indian Pediatrics, 1974:267-71. 172. See Note 168, pp. 17-18. 173. Ibid.
(Několik studií svědčí o tom, že pokud je pacientům se spalničkami podáván vitamín A, významně se u nich snižuje výskyt komplikací a pravděpodobnost úmrtí.) (174-179 Lékaři a zdravotní orgány se často snaží vystrašit rodiče tím, že zveličují rizika. Například v letácích o očkování vydaných CDC se uvádí, že 1 z 1000 dětí, které chytí spalničky, onemocní encefalitidou, infekcí mozku. (180 Nicméně dr. Robert Mendelsohn, renomovaný pediatr a vědec zkoumající vakcíny, říká, že „poměr 1 : 1000 může platit u dětí, které žijí v podmínkách chudoby a podvýživy", ale v téměř všech ostatních případech „se skutečná encefalitida pravděpodobně vyskytne spíše poměru 1 : 10 000 nebo 1 : 100 000". (181 Kromě toho, u přibližně 75 % těchto případů nedojde k poškození mozku. (182 Do 60. let 20. století měla spalničky většina amerických dětí. V roce 1963 vytvořil tým vědců v čele s americkým vědcem Johnem Endersem vakcínu proti nim. Hromadné očkování následovalo brzy potom. Výsledky zkoumání Významný ústup spalniček začal dlouho před zavedením očkování. Od roku 1958 do roku 1962 se počet případů snížil o 38 %. (183 Úmrtnost sama klesla ještě více. V roce 1990 bylo v USA 13,3 úmrtí na spalničky na 100 000 obyvatel. Do roku 1955, což bylo osm let před prvním očkováním proti spalničkám, se úmrtnost sama snížila o 97,7 %, na 0,03 úmrtí na 100 000 obyvatel. (184 Čísla zveřejněná v Mezinárodních statistikách mortality (International Mortality Statistics) toto snížení potvrzují: od roku 1915 do roku 1958 úmrtnost na spalničky v USA a Velké Británii klesla o 98 % (obrázek 8). (185 _____
174. Sommer, A., et al. „Increased risk of respiratory disease and diarrhea in children with pre-existing mild vitamin A deficiency." American Journal of Clinical Nutrition 1984; 40:1090-95. 175. Sommer, A., et al. „Impact of vitamin A supplementation on childhood mortality: a randomized clinical trial." Lancet 1986; 1:1169-73. 176. Barclay, A. J. G., et al. „Vitamin A supplements and mortality related to measles: a randomized clinical trial." British Medical Journal (January 31, 1987), pp. 294-96. 177. Keusch, G. T. „Vitamin A supplements - too good to be true." New England Journal of Medicine (October 4, 1990), p. 986. 178. Frieden, T. R., et al. „Vitamin A levels and severity of measles: New York City." Am JDis Child 1992; 146:182-86. 179. Pediatric Nursing (September/October 1996). 180. U. S. Department of Health and Human Services. „Measles, Mumps and Rubella: What You Need to Know." (Atlanta, GA: CDC, October 15,1991), p. 1. 181. See Note 19, pp. 236-37. 182. See Note 7, p. 142. 183. See Note 181, p. 237. 184. Ibid. 185. See Note 20, pp. 182-183.
Obrázek 8 Úmrtnost na spalničky se sama snižovala před zavedením očkování
Od roku 1915 do roku 1958, před zavedením očkování proti spalničkám, se úmrtnost na spalničky v USA a Velké Británii sama snížila o 98 %. Zdroj: Mezinárodní statistiky mortality (International Mortality Statistics), 1981.
Očkování proti spalničkám neposkytuje imunitu trvale. U očkovaných populací pravidelně dochází k epidemiím. Dr. William Atkinson, vedoucí epidemiolog z CDC, připustil, že „mezi očkovanými osobami byl jasně doložen přenos spalniček. U některých rozsáhlých rozšíření této nemoci ... bylo přes 95 % pacientů očkováno." (186 Ve skutečnosti je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) u osob, které byly očkovány proti spalničkám, přibližně patnáctkrát vyšší pravděpodobnost, že touto nemocí onemocní než u osob, které očkovány nebyly. (187 Zdravotnická literatura je plná zdokumentovaných selhání očkování. Například v roce 1988 bylo 69 % všech dětí ve školním věku, které USA onemocněly spalničkami, proti tomuto onemocnění očkováno. (188 ______ 186. FDA. „FDA workshop to review warnings, use instructions and precautionary information (of vaccines)." (Rockland, Maryland: FDA, September 18, 1992), p. 27. 187. See Note 19, p. 238. 188. CDC. „Measles." MMWR 1989; 38:329-330.
Obrázek 9 Vypuknutí spalniček v očkovaných populacích
Zdroj: Infect Med 1997; 14(4): 297 - 300, 310. Řada Týdenních zpráv o morbiditě a mortalitě (Morbidity and Mortality Weekly Reports) vydávaných CDC.
V roce 1989 bylo 89 % všech obětí spalniček ve školním věku v USA očkováno. (189 V roce 1995 došlo k 56 % všech případů spalniček v USA u osob, které byly v minulosti očkovány (obrázek 9). (190 V roce 1996 tato situace pokračovala: spalničky vypukly zejména mezi dětmi, které byly očkovány. (191 A v roce 1999 CDC stále dokumentovalo řadu případů spalniček u osob, které byly v minulosti očkovány. (192 Vakcína proti spalničkám má dlouhou historii vážných nepříznivých reakcí. Farmaceutická firma odpovědná za výrobu vakcíny proti spalničkám zveřejnila rozsáhlý seznam onemocnění, o kterých je známo, že k nim po tomto očkování dochází. S tímto „ochranným" očkováním jsou spojovány závažné poruchy ovlivňující téměř všechny tělesné systémy - krevní, lymfatický, trávicí, kardiovaskulární, imunitní, nervový, dýchací a smyslový. _____ 189. Resnick, S. K. „Should you vaccinated against measles?" Natural Health (Jan/Feb 1992):30. 190. Gold, E. „Current progress in measles eradication in the United States." Infect Med 1997; 14(4):297-300, 310. 191. CDC. „U. S. Childhood Immunization Update: Measles." (March 1997). 192. CDC. „Measles - United States, 1999." MMWR 2000; 49(25):557-560.
Mezi tyto poruchy patří: encefalitida, subakutní sklerotizující panencefalitida, Guillainův-Barrého syndrom, febrilní a afebrilní křeče, epileptické záchvaty, ataxie, zraková ochrnutí, anafylaxie, angioneurotický edém, bronchiální křeče, panikulitida, vaskulitida, atypické spalničky, trombocytopenie, lymfadenopatie, leukocytóza, pneumonitida, Stevensův-Johnsonův syndrom, multiformní erytém, kopřivka, hluchota, zánět středního ucha, retinitida, zánět zrakového nervu, vyrážka, horečka, závratě, bolesti hlavy a úmrtí. (193 Nedávná studie zveřejněná v časopise Lancet nalezla souvislost mezi tímto očkováním a střevními onemocněními. Ve srovnání s neočkovanými kontrolními osobami bylo u lidí, kteří byli očkováni proti spalničkám, 2,5 x pravděpodobnější, že se u nich rozvine ulcerózní kolitida, a třikrát pravděpodobnější, že se u nich rozvine Crohnova nemoc (obrázek 10). (194 Obrázek 10 Očkování proti spalničkám a zánětlivé nemoci střev
Ve srovnání s neočkovanými kontrolními osobami bylo u lidí, kteří byli očkováni proti spalničkám, 2,5-krát pravděpodobnější, že se u nich rozvine ulcerózní kolitida, a třikrát pravděpodobnější, že se u nich rozvine Crohnova nemoc. Zdroj: Lancet 1995; 345: 1071 -1074.
_____
193. See Note 4, p. 1884. 194. Thompson, N. R Wakefield, A. J., et al. „Is measles vaccination a risk factor for inflammatory bowel disease?" Lancet 1995; 345:1071-1074.
Očkování proti spalničkám dramaticky změnilo rozložení výskytu spalniček v populaci. Přesunulo jeho výskyt z věkových skupin, u kterých je nepravděpodobné, že onemocnění s sebou ponese problémy (děti ve věku 5 až 9 let) do věkových skupin, u kterých je nejpravděpodobnější, že budou trpět závažnými komplikacemi (kojenci, teenageři a dospělí lidé). Před zavedením vakcíny bylo zcela výjimečné, aby kojenec onemocněl spalničkami. V 90. letech 20. století však k více než 25 % všech případů spalniček docházelo u dětí do jednoho roku věku. Pracovníci CDC připouštějí, že tato situace se pravděpodobně bude zhoršovat a připisují to skutečnosti, že přibývá matek, které byly v 60., 70. a 80. letech 20. století očkovány. (Když nedojde k vytvoření přirozené imunity, matky již nemohou předávat ochranné mateřské protilátky svým dětem.) (195 V roce 1999 časopis Pediatrics potvrdil, že u kojenců matek narozených po roce 1963 je 7,5 x pravděpodobnější, že onemocní spalničkami, než je tomu u kojenců matek narozených dříve. (196 Riziko zápalu plic a abnormalit jater související se spalničkami je větší ve věkových skupinách dospívajících a mladých dospělých. Podle studie zveřejněné v časopise Journal of Infectious Diseases se četnost takovýchto komplikací zvýšila o celých 20 %. (197 Rovněž riziko úmrtí na spalničky je mnohem vyšší u kojenců a dospělých lidí než u dětí. (198 Následující výňatek je z výpovědi matky, která svědčila před Kongresem (slyšení před podvýborem pro zdravotnictví a životni prostředí - Hearing Before the Subcomittee on Health and the Environment) ve věci odškodněni za poškození zdraví v důsledku očkování: Jmenuji se Wendy School. Žiji na Floridě se svým manželem Garym a třemi dcerami, Stacy, Holly a Jackie. Dovolte mi, abych zdůraznila, že všechny tři dcery se narodily jako zdravé, normální děti. Jsem zde abych vypovídala ohledně reakce mé dcery Stacy na očkování proti spalničkám ... podle tvrzení lékařů všechny neurologické následné reakce, epileptické záchvaty a poškození mozku mezi 7. až 10. dnem po očkování odpovídají spalničkové reakci... „Stacy byla očkována proti spalničkám ve věku 16 měsíců. Bylo to šťastné, zdravé, normální dítě. Byla zvědavá a hravá až do 10. dne po očkování, kdy jsem přišla do jejího pokoje a našla ji ležet v postýlce na břiše s hlavou zkroucenou do strany. Měla skelný a upřený zrak. _____
195. CDC. Cited in Haney, D. Q. „Wave of infant measles stems from '60s vaccinations." Albuquerque Journal (November 23, 1992), p. B3. 196. CDC. „Babies of vaccinated moms more susceptible to measles." Pediatrics (Nov. 1999). 197. Rizetto, M., et al. Journal of Infectious Diseases (January 1982), pp. 18-22. 198. National Coalition for Adult Immunization. „Facts about measles for adults." (November 8,2000). www.nfid.org/factsheets/measlesadult.html
Těžce oddychovala a lapala po dechu. Její hlavička ležela v kaluži krve, která jí vytekla z úst. Byl to otřesný pohled, nicméně v té chvíli jsem ještě netušila, že moje šťastné a skotačivé dítě už nikdy nebude jako dřív. Když jsme přijeli na pohotovost, její teplota se vyšplhala nad 41 °C. První čtyři dny pobytu v nemocnici Stacy zápasila o život. Byla v komatu a selhaly jí ledviny. Plíce měla zaplněné tekutinou a neustále měla epileptické záchvaty. Diagnóza zněla „postvakcinační encefalitida" a její stav byl velmi vážný. Měla ochrnutou levou stranu těla, byla náchylná k epileptickým záchvatům a měla problémy se zrakem. Lékaři nám nicméně tvrdili, ž jsme měli obrovské štěstí. Já jsem si ale šťastná nepřipadala. Byli jsme otřeseni tím, že očkování, které mělo pouze zajistit, aby naše dcera měla bezpečnější dětství, ji téměř zabilo. Nevěděla jsem, že možnost takovéhoto typu reakce po očkování vůbec existuje. Ale nyní je to pro nás realita." (199 PŘÍUŠNICE Příušnice jsou nakažlivé virové onemocnění. Začínají horečkou, bolestmi hlavy, bolestmi ve svalech a únavou. Zduří slinné žlázy pod ušima podél čelistí. V některých případech mohou zduřet rovněž varlata, vaječníky a u žen prsa. Léčba spočívá hlavně v tom, že se onemocnění nechá proběhnout. Lékařský zásah je nutný zřídka. Symptomy obvykle zmizí během týdne. Onemocnění poskytuje trvalou imunitu - osoba, která se touto nemocí jednou nakazila, jí již znovu neonemocní. (200,201 Výsledky zkoumání Pokud příušnice proběhnou v dětství, jde o relativně neškodné onemocnění.
(202
Komplikace nejsou běžné, ale mohou být i velmi závažné, pokud k onemocnění dojde u teenagerů a dospělých lidí. (203-205 ______
199. Vaccine Injury Compensation. Hearing Before the Subcommittee on Health and the Environment; 98th Congress, 2nd Session, (December 19,1984), p. 110. 200. See Note 2, Volume 13, pp. 925-926. 201. See Note 19, pp. 234-236. 202. Ibid. 203. Ibid. 204. See Note 168, pp. 18-19. 205. U. S. Department of Health and Human Services. „Measles, Mumps and Rubella: What You Need to Know." (Atlanta, GA: CDC, October 15,1991), p. 1.
Například u mužů po pubertě dochází u přibližně 20 % případů příušnic k orchitidě (zánětu varlat). (206 V důsledku toho někteří odborníci prohlašují, že příušnice mužům brání mít děti. Orchitida však obvykle postihne pouze jedno varle, a je zcela výjimečné, že toto onemocnění zapříčiní sterilitu. (207-208 Příušnice jsou rovněž spojovány s přechodnou meningitidou, dočasnou ztrátou sluchu a zánětem vaječníků. (209 Během několika dnů obvykle dojde k úplnému zotavení bez následků. (210 Trvalé následky, včetně úmrtí na příušnice, se vyskytují velmi zřídka. (211 V roce 1991 bylo například hlášeno jen jedno úmrtí související s příušnicemi. (212 Na začátku 80. let 20. století docházelo k přibližně 4 000 případů ročně. (213 V roce 1995 bylo v USA méně než 1000 zdokumentovaných případů. (214 Umělá imunita poskytovaná očkováním proti příušnicím však není trvalá. Ze studií vyplývá, že mezi osobami, které byly očkovány proti příušnicím, dochází k významnému počtu případů tohoto onemocnění. V roce 1987 například propukly příušnice na školách ve státě Minnesota a k 632 ze 769 případů (82%) k němu došlo u žáků, kteří na ně byli v minulosti očkováni. (215 Ve stejném roce onemocnělo příušnicemi 119 makléřů na Chicagské komoditní burze „po zesíleném tlaku na očkování proti příušnicím". (216,217 A v roce 1991 propukly příušnice na školách ve státě Tennessee a k 67 ze 68 případů (99 %) k tomu došlo u žáků, kteří na ně byli v minulosti očkováni. (218 _____
206. McKinley Health Center. „Mumps vaccine." University of Illinois (October 5, 1998). www.mckinley.uiuc.edu/health-info/dis-cond/vacimmun/mumpsvac.html (link momentálne nefunkčný) 207. CDC Fact Sheet. „Facts about mumps for adults." National Coalition for Adult Immunization (April 2000). http://www.nfid.org/pdf/factsheets/mumpsadult.pdf 208. See Notes 200, 201, 204,205 and 206. 209. Diodati, Catherine. Immunization: History, Etrhics, Law and Health. (Windsor, Ontario, Canada: Integral Aspects Inc., 1999), p. 113. 210. Scheibner, Viera. Vaccination: 100 Years of Orthodox Research Shows that Vaccines Represent a Medical Assault on the Immune System. (Blackheath, NSW, Australia: Scheibner Publications, 1993), p.98. 211. See Notes 209 and 210. 212. See Note 168, p. 19. 213. CDC. „Summary of notifiable diseases, United States, 1993." MMWR 1994; 42: No. 53. 214. See Note 4, p. 1976. 215. Minnesota Department of Health. Figures cited by Christina Abel, of the Minnesota Vaccine Support Group, in a February 10,2001 email. 216. Kaplan, K. M., et al. further evidence of the changing epidemiology of a childhood vaccinepreventable disease." Journal of the American Medical Association 1988; 260(10): 1434-1438. 217. See Note 210, p. 106. 218. Briss, P. A., et al. ..Sustained transmission of mumps in a highly vaccinated population: assessment of vaccine failure and waning vaccine-induced immunity." J of Infectious Diseases 1994; 169:77-82.
Před zavedením očkování proti příušnicím většina dětí touto nemocí onemocněla do 10 let věku. (219 Očkování proti příušnicím nicméně přesunulo výskyt tohoto onemocnění z malých dětí na teenagery a dospělé. U malých dětí jsou příušnice mírným onemocněním s lehkým průběhem. Pokud se touto nemocí nakazí lidé ze starších věkových skupin, je průběh onemocnění vážnější. (220 Mezi lety 1967 a 1971, předtím, než se začalo proti příušnicím všeobecně očkovat, docházelo v 92 % všech případů tohoto onemocnění u osob do 14 let věku. Pouze k 8 % případů docházelo u teenagerů ve věku 15 a více let. (221 V roce 1987, několik let poté, co se v USA začalo v celostátním měřítku očkovat, došlo v této starší věkové skupině k 38 % všech případů. (222 Farmaceutická firma, která vyrábí vakcínu proti příušnicím, zveřejnila rozsáhlý seznam onemocnění, o kterých je známo, že k nim dochází po očkování proti příušnicím nebo po očkování vakcínou MMR (vakcínou proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám). Mezi tyto poruchy patří aseptická meningitida, encefalitida, orchitida, diabetes mellitus, parotitida (technický název pro příušnice), anafylaxe a úmrtí. (223 V roce 1986 vědci zveřejnili údaje o několika dětech, u kterých se 2 až 4 týdny po očkování proti příušnicím rozvinula cukrovka. (224 Do roku 1990 bylo hlášeno několik nových případů cukrovky, ke kterým došlo během 30 dnů po očkování. (225 V roce 1991 vědci zveřejnili případ diabetu typu I, ke kterému došlo pět měsíců po očkování proti příušnicím. (226 Ve stejném roce jiní vědci zdokumentovali několik případů diabetu a pankreatitidy po očkování proti příušnicím. (227
_____
219. See Notes 4, p. 1976 and 168, pp. 18-19. 220. See Note 19, pp. 234-236; Note 168; Note 206 221. CDC. „Mumps – United States, 1985-1988.“ MMWR 1989; 38:101-05. 222. Ibid 223. See Note 4, pp. 1954 and 1977. 224. Helmke, K., et al. „Islet cell antibodies and the development of diabetes mellitus in relation to mumps infection and mumps vaccination." Diabetologia 1986; 29:30-33. 225. Fescharek, R., et al. „Measles-mumps vaccination in the FRG: an empirical analysis after 14 years of use. II. Tolerability and analysis of spontaneously reported side effects." Vaccine 1990; 8:446-456. 226. Pawlowski, B., et al. „Mumps vaccination and type-I diabetes." Deutsche Medizinische Wochenschrift 1991; 116:635. 227. Adler, J. B., et al. „Pancreatitis caused by measles, mumps and rubella vaccine." Pancreas 1991; 6:489-490.
V roce 1992 prohlásilo společně 180 evropských lékařů, že očkování proti příušnicím „může vyvolat cukrovku, která se projeví až měsíce po očkování". (228
Ve stejném roce časopis New England Journal of Medicine zveřejnil údaje potvrzující, že cukrovku mohou vyvolat viry. (229 I dnes státní orgány v USA stále dostávají hlášení o cukrovce po očkování vakcínou MMR. (230 V roce 1993 časopis Lancet zveřejnil údaje potvrzující, že aseptická meningitida je dobře prozkoumanou komplikací očkování proti příušnicím a k jejímu nástupu obvykle dochází 15 až 35 dnů po očkování. (231 Ve stejném roce Japonsko stáhlo vakcínu MMR z trhu, protože způsobovala u jednoho z 1044 očkovaných lidí encefalitidu. (232 A v roce 1994 americký Lékařský institut (Institute of Medicine) potvrdil, že u pacientů neurologicky postižených po očkování izoloval a identifikoval kmen viru, který je obsažen ve vakcíně proti příušnicím. Oficiálně se uznává, že aseptická meningitida je následkem očkování proti příušnicím. (233 ZARDĚNKY Zarděnky jsou virové nakažlivé onemocnění. Mezi jeho symptomy patří zvýšená teplota, vyrážka, bolest v krku a rýma. Dále mohou bolet mízní uzliny na zadní straně hlavy, za ušima a po stranách krku. V některých případech mohou bolet a otékat klouby. Léčba spočívá hlavně v tom, že se onemocnění nechá proběhnout. Lékařský zásah je nutný zřídka. Symptomy obvykle zmizí během několika dnů. Onemocnění ve většině případů poskytuje trvalou imunitu - tatáž osoba zarděnkami jen výjimečně onemocní dvakrát. (234 Výsledky zkoumání Pokud zarděnkami onemocní dítě, jde v zásadě o neškodné onemocnění. Obvykle je jeho průběh tak mírný, že onemocnění unikne pozornosti nebo je považováno za nachlazení. _____
228. Albonico, H., Klein, P., et al. „The immunization campaign against measles, mumps and rubella coercion leading to a realm of uncertainty: medical objections to a continued MMR immunization campaign in Switzerland." JAM 1992; 9(1). 229. Maclaren, N., et al. „Is insulin-dependent diabetes mellitus environmentally induced?" New England Journal of Medicine 1992; 327:348-349. 230. See Note 39. 231. Miller, E., et al. „Risk of aseptic meningitis after measles, mumps and rubella vaccine in U. K. children." Lancet 1993; 341:979. 232. Sawada, et al. Lancet 1993; 342:371. 233. See Note 157. 234. See Note 2, Volume 16, p. 506.
Avšak pokud se nemoc rozvine u těhotné ženy během prvního trimestru, může se její dítě narodit s vrozenými vadami. (235 V roce 1969 byla v USA povolena proti zarděnkám první vakcína obsahující živý virus. Zhruba ve stejné době bylo očkování proti zarděnkám zavedeno rovněž v některých evropských zemích, Kanadě a Japonsku. V roce 1979 začali výrobci vakcín vyrábět a distribuovat kmen živého viru zarděnek označený Wistar RA27/3, který byl „přizpůsoben lidským diploidním plicním fibroblastům WI-38 a byl na nich množen". (236 Srozumitelněji řečeno, tato vakcína pochází z buněčné linie získané z tkáně potracených lidských plodů. (237-241 Tato vakcína se používá dodnes. Farmaceutická firma, která vakcínu proti zarděnkám vyrábí, zveřejnila rozsáhlý seznam onemocnění, o kterých je známo, že k nim po očkování proti zarděnkám nebo po očkování vakcínou MMR dochází. Mezi tyto poruchy patří artritida, artralgie, myalgie, Guillainův-Barrého syndrom, polyneuritida, polyneuropatie, anafylaxe a úmrtí. (242 Výskyt těchto a dalších poruch po očkování proti zarděnkám je zdokumentován několika studiemi. Artritidu související se zarděnkami a chronickou artritidu u žen po očkování proti zarděnkám například zdokumentovaly samostatné studie zveřejněné v časopisech Lancet a Journal of Infectious Diseases. (241-245
_____
235. Ibid. 236. See Note 4, p. 1966 237. Plotkin, S. A. „Development of RA 27/3 attenuated rubella virus grown in WI-38 cells." Wistar Institute of Anatomy and Biology. Cited in International Symposium on Rubella Vaccines, London 1968; Symposium Series on Immunobiol. Standards (Karger, Basel/New York, 1969); 11:249-260. 238. Hayflick, L., et al. „The serial cultivation of human diploid cell strains." Exp. Cell Res. 1961; 25:585-621. 239. Plotkin, S. A., et al. „Studies of immunization with living rubella virus. Trials in children with a strain cultured from an aborted foetus." Amer. J. Dis. Child. 1965; 110:381-389. 240. Hoskins, J. M., et al. „Behavior of rubella virus in human diploid cell strains. I. Growth of virus. II. Studies of infected cells." Arch. ges. Virusforsch 1967;21:283-296. 241. Hayflick, L. „The limited in vitro lifetime of human diploid cell strains." Exp. Cell Res. 1965,37:614-636. 242. See Note 4, p. 1966. 243. Chantler, J. K., et al. „Persistent rubella infection and rubella-associated arthritis." Lancet (June 12,1982): 1323-1325. 244. Tingle, A. J., et al. ..Prolonged arthritis, viraemia, hypogamma- globulinaemia and failed seroconversion following rubella immunization." Lancet 1984; 1:1475-1476. 245. Tingle, A. J., et al. postpartum rubella immunization: association with development of prolonged arthritis, neurological sequelae and chronic rubella viremia." Journal of Infectious Diseases 1985; 152:606-612.
Z jiné studie zveřejněné v časopise Annals of the Rheumatic Diseases vyplývá, že u 55 % žen očkovaných proti zarděnkám se během čtyř týdnů po očkování rozvinula artritida nebo bolesti kloubů (obrázek 11). (246 Obrázek 11 Očkování proti zarděnkám a artritida
Podle studie zkoumající dospělé ženy, které byly očkovány proti zarděnkám, se v průběhu čtyř týdnů po očkování u 55 % žen rozvinula artritida nebo bolesti kloubů. Zdroj: Annals of the Rheumatic Diseases 1986; 45:110 -114.
Řada vědců zdokumentovala vztah mezi očkováním proti zarděnkám a neurologickými poruchami. (247-252 _____
246. Tingle, A. J., et al. „Rubella-associated arthritis. Comparative study of joint manifestations associated with natural rubella infection and RA 27/3 rubella immunization." Annals of the Rheumatic Diseases 1986; 45:110-114. 247. Kilroy, A. W., et al. „Two syndromes following rubella immunization." Journal of the American Medical Association 1970; 214:2287-2292. 248. Gilmarten, R. C., et al. „Rubella vaccine myeloradiculoneuritis." Journal of Pediatrics 1972; 80:406-412. 249. Schaflher, W., et al. ..Polyneuropathy following rubella immunization: a follow-up study and review of the problem." American Journal of Diseases of Children 1974; 127:684-688. 250. Institute of Medicine. Adverse Effects of Pertussis and Rubella Vaccines. (Washington, DC: National Academy Press, 1991). 251. Muhlebach-Sponer, M., et al. ..Intrathecal rubella antibodies in an adolescent with Guillain-Baire syndrome after mumps-measles-rubella vaccination." European Journal of Pediatrics 1994; 154:166. 252. See Note 39.
Jiní našli souvislost s cukrovkou. (253-256 Další studie spojují očkování proti zarděnkám s chronickým únavovým syndromem, což je vysilující porucha imunitního systému. (257,258 Podle autora jedné ze studií platí, že „v zemích, které rutinně očkují děti novou vakcínou (proti zarděnkám), mohou být dospělí lidé opakovaně vystavováni stále provokativnějším antigenům obsaženým v této vakcíně a vylučovaným dýcháním ..." (259 Jinými slovy, zarděnkový virus se udržuje v dětech, které byly v nedávné době očkovány, a může se šířit na hypersenzitivní dospělé. V důsledku reinfekcí jsou produkovány četné protilátky proti viru, které mají za následek „charakteristické symptomy u dospělých žen, které jsou mezi pacienty vysoce zastoupeny". (260 Takže „případná role očkování proti zarděnkám v etiologii chronického únavového syndromu si zaslouží další výzkum". (261 Jako typické příklady možných negativních účinků je možné uvést následující citáty: „Studuji zdravotnickou školu. Během tří týdnů po očkování vakcínou MMR jsem se začala cítit slabá, unavená a netečná. Vedlo to k necitlivosti rukou i nohou. Rozvinul se u mě Guillainův-Barrého syndrom a byla jsem dva měsíce v nemocnici. Nemohla jsem chodit, obtížně jsem pohybovala horními končetinami, trpěla jsem močovými a břišními potížemi, částečným ochrnutím obličeje a výrazně jsem zhubla. Předtím jsem byla aktivní a zdravá žena. Moji lékaři nevědí, proč se u mě tento syndrom rozvinul." „Moje dítě onemocnělo zarděnkami dva týdny poté, co bylo očkováno vakcínou MMR." _____
253. Coulter, Harris. „Childhood vaccinations and Juvenile-Onset (Type- 1) diabetes." Congressional Testimony. Committee on Appropriations, Subcommittee on Labor, Health and Human Services, Education and Related Agencies. (April 16, 1997). 254. Numazaki, K., et al. „Infection of cultured human fetal, pancreatic islet cells by rubella virus." American Journal of Clinical Pathology 1989; 91:446-451. 255. Rayfield, E. J., et al. „Rubella virus-induced diabetes in the hamster." Diabetes (December 1986); 35:1278-1281. 256. Coyle, P. K., et al. „Rubella-specific immune complexes after congenital infection and vaccination." Infection and Immunity (May 1982); 36(2):498-503. 257. Lieberman, A. D. „The role of the rubella virus in the chronic fatigue syndrome." Clinical Ecology 1991; 7(3):51 -54. 258. Allen, AD. „15 RA27/3 rubella immunization a cause of Chronic Fatigue?" Medical Hypotheses 1988; 27:219. 259. Ibid, p. 220. 260. Ibid. 261. Ibid, p. 217
„Po narození mé dcery mi porodník doporučil očkování vakcínou MMR, jelikož jsem neměla protilátky. Týden po očkování se mi na celém těle objevila vyrážka. O dva týdny později jsem začala trpět bolestmi kloubů, které přecházely z kolen na komiky a zápěstí. Bolesti kloubů trvaly sedm dnů a pak následovala velká únava. Můj lékař ihned řekl, že to s očkováním nesouvisí." „Jsem sedmapadesátiletá zdravotní sestra a musela jsem se nechat očkovat vakcínou MMR, protože to požadoval můj zaměstnavatel. Zhruba za 14 dní poté se u mě rozvinula vyrážka s poškozením pravého oka, horečkou a bolestmi kloubů. Bolesti kloubů neodezněly, ale přešly do chronického stavu a někdy jsou nesnesitelné. Užívala jsem různé léky, na které jsem měla hrozné reakce, a byla jsem dokonce v nemocnici. Nemohla jsem pracovat. Podala jsem jako zaměstnankyně žádost o náhradu, kterou se ale oni snaží odmítnout." (262 Před zavedením očkování proti zarděnkám v roce 1969 se ve společnosti opakovaly tisíce případů zarděnek. Většina dětí touto nemocí onemocněla a vyvinula se u nich trvalá ochrana. V důsledku toho bylo zhruba 85 % dospělé populace přirozeně imunní. (263-265 Po zavedení očkování si vědci začali všímat, že k výskytu tohoto onemocnění dochází i v očkovaných populacích. Sérologické výzkumy potvrdily, že přibližně 15 % dospělé populace, včetně žen v plodném věku, stále není proti této nemoci chráněno - tedy stejné procento jako před zavedením očkování. (266-268
Mezi lety 1966 a 1968, předtím, než byla schválena vakcína proti zarděnkám, docházelo k 77 % všech případů u osob do 14 let věku. Pouze k 23 % všech případů docházelo u osob nad 15 let. (269 Avšak v roce 1990 došlo k 81 % všech případů zarděnek ve věkové skupině nad 15 let, přičemž největší nárůst byl zaznamenán u osob ve věku 15 až 29 let – což jsou hlavní plodné roky. (270 _____
262. These personal stories are typical of the unsolicited emails received by the Thinktwice Global Vaccine Institute, www.thinktwice.com 263. Cherry, J. D. „The 'new' epidemiology of measles and rubella." Hospital Prac. (July 1980):56. 264. Spika, J. S., et al. „Rubella vaccination: a course becomes clear." Canadian Medical Association Journal (My 15, 1983); 129(2): 106-110. 265. See Note 19, p. 240. 266. See Note 263, p. 55. 267. Bart, K. J., et al. Universal immunization to interrupt rubella." Review of Infectious Diseases 1985; 7(1):S177-184. 268. Crowder, M., et al. „Rubella susceptibility in young women of rural East Texas: 1980 and 1985." Texas Medicine 1987; 83:43-47. 269. CDC. „Rubella and congenital rubella syndrome - United States, 1985- 1988. MMWR 1989; 38:173-178. 270. CDC. „Current trends increase in rubella and congenital rubella syndrome -United States, 1988-1990." MMWR Weekly (February 15, 1991); 40(6):93-99.
Mezi lety 1994 a 1997 tento trend pokračoval a u osob nad 15 let docházelo k 85 % všech případů zarděnek. (271 Od roku 1969, kdy bylo zavedeno očkování proti zarděnkám, počet případů zarděnek trvale klesal. Například v roce 1970 bylo v USA zaznamenáno více než 56 000 případů, v roce 1980 to bylo 3904 případů, v roce 1990 pak 1125 případů a v roce 2000 pouze 152 případů. (272,273 Úřady to používají jako důkaz toho, že očkování je účinné a přínosné pro společnost. Nicméně schopnost očkování snížit počet případů zarděnek není důležitá, pokud není schopná chránit nenarozené děti proti vrozeným vadám. (274 Ve skutečnosti z analýzy údajů vyplývá, že pravý opak je pravdou. Špatně naplánované strategie očkování, které přesunuly výskyt případů zarděnek do rizikovějších věkových skupin, evidentně způsobily zvýšení počtu vrozených vad souvisejících s vrozeným zarděnkovým syndromem (congenital rubella syndrome, CRS). (275 V roce 1966, což je rok, od kterého státní orgány USA začaly vést statistiky o vrozeném zarděnkovém syndromu, bylo v USA nahlášeno 11 případů. V roce 1967 bylo těchto případů pouze 10 a v následujícím roce jich bylo hlášeno 14. V roce 1969 pak bylo zavedeno očkování proti zarděnkám a CDC zaznamenalo 31 případů CRS. V roce 1970 se počet případů CRS prudce zvýšil na 77, což je ve srovnání s údaji před zavedením očkování více než 600% nárůst. V roce 1971 bylo těchto případů 68. I v následujících letech zůstala tato čísla vysoká (obrázek 12). (276 Pokud údaje upravíme podle ročních změn populace, výsledky se nezmění. (277
V roce 1991 došlo pouze k 1401 případům zarděnek, ale CDC zaznamenalo 47 případů CRS. V roce 1992 se počet případů zarděnek snížil na 160 a bylo zaznamenáno pouze 11 případů CRS - tedy stejný počet, jaký CDC zaznamenalo o více než 25 let dříve, v roce 1996, před zavedením očkování. (278
_____
271. Baker, B. „Rubella ready for possible worldwide eradication." Pediatric News 2000; 34(1): 18. 272. CDC. „Summary of notifiable diseases, United States, 1995." MMWR Weekly (October 25, 1996); 44(53): 1-87. 273. CDC. „Notifiable diseases/deaths in selected cities weekly information." MMWR Weekly (January 5,2001); 49(51): 1167-1174. 274. See Note 263, p. 55. 275. See Note 272. 276. Ibid. 277. „Rubella - Public Health Information Sheet." March of Dimes Birth Defects Foundation (White Plains, NY: October 1984). CDC data. 278. See Note 272.
Obrázek 12 Vrozený zarděnkový syndrom (celkový počet případů)
Počet případů vrozeného zarděnkového syndrom (CRS) se po zavedení očkování proti zarděnkám zvýšil. Zdroj: CDC. MMWR (25. října 1996).
Časopis New England Journal of Medicine uvedl, že třetina všech zaměstnanců nemocnic odmítla očkování proti zarděnkám. Očkování odmítlo 81 % lékařů, přičemž u lékařů na vedoucích místech byla účast na očkování ještě nižší. (279 Krátce poté časopis Journal of the American Medical Association uvedl, že se 47 % všech zaměstnanců University of Southern California Medical Center nepodrobí očkovací kampani proti zarděnkám; s očkováním nesouhlasí 78 % lékařů a zúčastnit se odmítlo 91 % porodníků a gynekologů (kteří denně pracují s těhotnými ženami). (Obrázek 13.) (280, 281 Tato nechuť k očkování na straně lékařů vedla dr. Roberta Mendelsohna k tomu, aby položil následující etickou otázku: „Pokud se samotní lékaři tohoto očkování obávají, proč by, proboha, měl zákon požadovat, abyste vy a ostatní rodiče nechali očkovat svoje děti?" (282 _____
279. Polk, B. F., et al. „An outbreak of rubella among hospital personnel." New England Journal of Medicine 1980; 303:541-545. 280. Orenstein, W. A., et al. „Rubella vaccine and susceptible hospital employees: poor physician participation." Journal of the American Medical Association (February 20,1981); 245(7):711-713. 281. Sacks, J. J., et al. „Employee rubella screening program." Journal of the American Medical Association 1983; 249:2675-2678. 282. See Note 19, p. 241.
Obrázek 13 Lékaři odmítají očkování proti zarděnkám
V jedné studii 78 % lékařů a 91 % porodníků a gynekologů (kteří denně pracují s těhotnými ženami) odmítlo nechat se očkovat proti zarděnkám. Zdroj: Journal of the American Medical Association; 245 (7): 711 - 13.
ZÁŠKRT Záškrt je nakažlivé bakteriální onemocnění horních cest dýchacích. Šíří se hlavně tím, jak infikované osoby kašlou a kýchají. První symptomy se objeví dva až pět dnů po infekci. Patří mezi ně bolest v krku, bolest hlavy, kašel, horečka a oteklé mízní uzliny na krku. Jak onemocnění postupuje, vytvoří se na povrchu mandlí a krku silná blána, která se může šířit do průdušnice a plic. Tato blána může být na překážku dýchání a polykání. V těžkých případech může zcela zablokovat dýchací cesty a způsobit úmrtí, pokud se onemocnění neléčí. Mezi další komplikace patří zánět srdečního svalu a ochrnutí dýchání. (283
V případě záškrtu je nutné lékařské ošetření. Lze jej léčit běžnými antibiotiky, jako je penicilin. Srdeční selhání se léčí medikamentózně a pro usnadnění dýchání se používá respirátor. (284 Antitoxin proti záškrtu je k dispozici od roku 1890 a používá se dodnes. Lze jej podat osobám s nízkými hladinami protilátek proti záškrtu nebo bezprostředně po vystavení tomuto onemocnění. (285 Očkování proti záškrtu bylo zavedeno ve 20. letech 20. století. Tento modifikovaný toxoid se začal ve velkém měřítku používat ve 40. letech 20. století, kdy byl zkombinován s očkováním proti tetanu a černému kašli (vakcína DTP). (286,287 _____ 283. See Note 2, Volume 5 (1994), pp. 215-216. 284. Ibid. 285. Mackay, I. „Diphtheria: antitoxin." http://nursing-resource.com/diphtheria/ 286. Mortimer, E. A., et al. immunization against infectious disease." Science 1978; 200:902. 287. See Note 4, pp. 785-787.
Výsledky zkoumání Záškrt byl na konci 19. století běžnou nemocí. Například mezi lety 1891 a 1895 bylo v New Yorku průměrně 7200 případů záškrtu ročně. (288,289 Úmrtnost činila přibližně 5 % z počtu případů. (290,291 Ve 40. letech 20. století se počet případů záškrtu v USA pohyboval mezi 15 000 a 30 000 případy ročně. (292 V roce 1980 se objevil nový charakter záškrtu, s pouze několika případy ročně. (293 Od roku 1990 do roku 2000 (v jedenáctiletém období) bylo zaznamenáno 25 případů záškrtu. Tři z nich byly smrtelné. (294,295 Úmrtnost na záškrt prudce klesala dlouho před tím, než bylo zavedeno očkování. V USA klesla úmrtnost na záškrt od roku 1900 do roku 1930 o více než 85%. (296 Úmrtnost na toto onemocnění se snížila ze 7,2 úmrtí na 10 000 obyvatel v roce 1911 na 0,9 úmrtí na 10 000 obyvatel v roce 1935, což je snížení o 88 %. (297 V roce 1975 Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) dospěl k závěru, že difterický toxoid „není tak účinným imunizačním činidlem, jak by se dalo předpokládat". Úřad uznal, že u očkovaných jedinců může docházet k záškrtu, a uvedl, že „je otázkou ... jak dlouhé trvání má imunita vyvolaná toxoidem". (298 V roce 1979 úřady změnily lékařskou definici záškrtu. Před touto změnou se počítaly „kožní" i „inhalační" případy tohoto onemocnění. Po změně byly za skutečný záškrt označovány pouze inhalační případy. V důsledku toho oficiální statistiky vykázaly v následujícím roce okamžitý 95% pokles počtu případů (a 99,3% snížení od roku 1970 do roku 1980). Ve všech následujících letech zůstal počet případů záškrtu nízký. (299 _____
288. Elben. Vaccination Condemned, (Los Angeles: Better Life Research, 1981), p. 57. Data taken from government statistics in New York. 289. New York Health Bulletin (February 1924). 290. Dublin, L., et al. Twenty-Five Years of Health Progress (New York: Metropolitan Life Insurance Company, 1937), p. 60. 291. See Note 4, p. 787. 292. CDC. Data published in several Morbidity and Mortality Weekly Reports. 293. CDC. ..Summary of notifiable diseases, 1992." MMWR 1993; 41(55). 294. CDC. ..Summary of notifiable diseases, 1999." MMWR (April 6,2001); 48(53):84-90. 295. CDC. „Notifiable diseases/deaths in selected cities weekly Information." MMWR Weekly (January 5,2001); 49(51): 1167-1174. 296. See Note 20, pp. 161-162. 297. See Note 290, p. 56. 298. Bureau of Biologies. „Minutes of the 15th meeting of the panel of review of bacterial vaccines and toxoids with standards and potency." Food and Drug Administration (November 20-21, 1975). 299. See Note 4, p. 787 and Note 294.
V polovině 90. let 20. století docházelo k propuknutí záškrtu ve východní Evropě a v nově nezávislých státech bývalého Sovětského svazu. K mnoha z těchto případů došlo u osob, které byly náležitě očkovány. V důsledku toho úřady zpochybnily úspěšnost programů očkování proti záškrtu. (300-301 V roce 1999 FDA oznámil, že vakcíny proti záškrtu, kterými byly očkovány děti v minulém roce, byly „příliš slabé na to, aby proti záškrtu chránily". (302 Avšak, poněvadž je záškrt v USA a dalších rozvinutých zemích velmi výjimečným onemocněním, úřady nedoporučily nové očkování dětí, které byly bezcennými vakcínami očkovány. (303 ČERNÝ KAŠEL Černý kašel je nakažlivé onemocnění způsobované bakterií napadající dýchací systém. Toto onemocnění je někdy nazýváno též dávivý kašel (v angličtině whooping cough). Toto jméno nemoc dostala podle vysokého sípavého zvuku, který oběti nemoci vydávají, když se snaží lapat dech za krutých záchvatů kašle. Symptomy postupují ve třech stádiích. V prvním stadiu, které obvykle trvá jeden až dva týdny, oběti nemoci obtížně dýchají a může se u nich rozvinout kašel a horečka. Ve druhém stadiu, obvykle trvajícím dva až tři týdny, dochází k těžkým záchvatům kašle, nejprve v noci a později ve dne i v noci. Tyto záchvaty mohou vést k nedostatečnému zásobování kyslíkem, což může způsobit křeče. V tomto stadiu může dojít k úmrtí. V závěrečném stadiu se kašel zmírňuje a pacient se začíná zotavovat. Plné zotavení může trvat dva až tři měsíce. Toto onemocnění je smrtelné jen výjimečně. (304 Pokud však černým kašlem onemocní kojenec mladší šesti měsíců, může být onemocnění vážné a může ohrožovat jeho život. Specifická metoda léčení černého kašle neexistuje. Byla při něm používána antibiotika a léky potlačující kašel, ale s malým efektem, a obecně se jejich používání nedoporučuje. Očkování proti černému kašli je k dispozici od roku 1936 (a všeobecně se začalo používat ve 40. letech 20. století). _____
300. Hardy, I. R., et al. ..Current situation and control strategies for resurgence of diphtheria in newly independent states of the former Soviet Union." Lancet 1996; 347:1739-1744. 301. Prospero, E., et al. ..Diphtheria: epidemiological update and review of prevention and control strategies." European Journal of Epidemiology 1997; 13:527-34. 302. Associated Press and Reuters. „FDA recalls diphtheria vaccine found to be too weak." CNN Interactive (January 29, 1999). www.cnn.com/health/9901/29/diphtheria.recall - link nefunkčný Podobný - http://edition.cnn.com/2002/HEALTH/parenting/02/18/vaccine.shortages/index.html 303. Ibid. 304. See Note 10.
Výsledky zkoumání Počet případů černého kašle a jejich závažnost začala klesat dlouho před zavedením očkování proti černému kašli. (305 Od roku 1900 do roku 1935 klesla úmrtnost na černý kašel v USA sama od sebe o 79 % a ve Velké Británii o 82 % (obrázek 14). (306 Obrázek 14 Úmrtnost na černý kašel se před zavedením očkování sama snižovala
Od roku 1900 do roku 1935, před zavedením vakcíny proti černému kašli, se úmrtnost na černý kašel v USA sama snížila o 79 %, ve Velké Británii pak o 82 %. Zdroj: Michael Alderson, Mezinárodní statistiky mortality (International Mortality Statistics) (1981).
Ze studie zveřejněné v časopise Journal of Pediatrics vyplývá, že očkování proti černému kašli může mít účinnost pouze ve 40 - 45 %. (307 Další důkazy svědčí o tom, že imunita není trvalá. Citlivost na černý kašel 12 let po plném očkování může činit až 95 %. (308 Například v roce 1984 bylo CDC nahlášeno 2187 případů černého kašle. Z 560 pacientů ve věku od sedmi měsíců do šesti let, u kterých bylo známo, zda byli očkováni, skoro polovina (46 %) očkována byla. (309 V roce 1986 bylo v Kansasu hlášeno 1300 případů černého kašle. Z pacientů, u kterých bylo známo, zda byli očkováni, bylo „adekvátně" očkováno 90 %. (310 _____
305. Ibid. 306. See Note 20, pp. 164-165. 307. Halperin, et al. ..Persistence of Pertussis in an Immunized Population: Results of the Nova Scotia Enhanced Pertussis Surveillance Program," J of Pediatrics (Nov. 1989), pp. 686-693. 308. Pichichero, M. E., et al. „Diphtheria-Pertussis-Tetanus vaccine: reactogenicity of commercial products," Pediatrics (Feb. 1979), pp. 256-260. 309. U. S. Department of Health and Human Services. 20,h Immunization Conference Proceedings, Dallas, Texas, May 6-9 1985 (October 1985), pp.83-84. 310. Vaccine Bulletin (February 1987), p. 11 .
A v roce 1993, kdy propukl černý kašel ve státě Ohio, bylo řádnými dávkami vakcíny očkováno 82 % mladších dětí, které touto nemocí onemocněly (obrázek 15). (311 Obrázek 15 Propuknutí černého kašle: 82 % nakažených bylo očkováno
Při propuknutí černého kašle ve státě Ohio bylo řádnými dávkami vakcíny očkováno 82% mladších dětí, které touto nemocí onemocněly. Zdroj: New England Journal of Medicine (7. července 1994): 16 - 20.
Vakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli jsou obvykle smíchány v jediné injekci (DTP nebo DTaP). Současná vakcína DTaP pro děti ve věku od 6 týdnů do 7 let - používaná i nyní, v roce 2008 - obsahuje antigeny proti černému kašli, difterický toxoid a kultury C. tetani „pěstované na médiu na peptonové bázi obsahující hovězí extrakt". (312 Obsahuje rovněž hliník, „stopové množství thiomersalu" (derivátu rtuti), želatinu, polysorbát 80 a „zbytkový formaldehyd". (313 USA nikdy neprováděly vlastní klinické testy, které by určily, zdaje vakcína proti černému kašli bezpečná a účinná. Místo toho se USA spoléhají na údaje shromážděné v 50. letech 20. století ve Velké Británii na dětech ve věku mezi šesti měsíci a rokem a půl. Přestože 42 z těchto dětí mělo v průběhu 28 dnů křeče, 80 % dětí bylo nejméně 14 měsíců starých a testy byly sestaveny tak, aby měřily účinnost (nikoli bezpečnost) vakcíny, používají zdravotní orgány USA tyto výsledky jako důkaz toho, že je bezpečné očkovat touto vakcínou děti již ve věku šesti týdnů. Takže dva měsíce staré dítě o hmotnosti méně než 5 kg dostane vlastně stejnou dávku vakcíny proti černému kašli, jako dítě o hmotnosti 25 kg, nastupující do školky. (314 _____
311. Christie, D. C., et al. „The 1993 epidemic of pertussis in Cincinnati: resurgence of disease in a highly immunized population of children," New England Journal of Medicine (July 7,1994), pp. 16-20. 312. Aventis Pasteur, Inc. „Diphtheria and tetanus toxoids and acellular pertussis vaccine adsorbed Tripedia." Product insert from the vaccine manufacturer. Product Information as of December 2003. 313. Ibid. 314. Coulter, H. L. and Fisher, B. L. A Shot in the Dark: Why the P in DPT Vaccination May be Hazardous to Your Child's Health, (NY: Avery Publishing Group, 1991), pp. 13-14.
Vakcína proti černému kašli byla používána v pokusech na zvířatech, kde měla pomoci vyvolat anafylaktický šok a způsobit akutní autoimunitní encefalomyelitidu (alergickou encefalitidu). (315 Postvakcinační encefalitida může být dnes v USA nejvýznamnějším faktorem způsobujícím vývojové poruchy a poruchy učení. (316 Vědci rovněž vyvinuli nepřímý test pro stanovení účinnosti a bezpečnosti vakcíny proti černému kašli. Když vakcína způsobovala imunitu u myší, byla považována za účinnou i u dětí. Pokud myši nehubly, vyvodilo se z toho, že vakcína je netoxická. (317 V roce 1994 zveřejnil časopis Journal of the American Medical Association údaje dokládající, že u dětí, které byly očkovány proti černému kašli, bylo pětkrát častěji diagnostikováno astma, než u dětí, které očkovány nebyly. (322 V roce 2000 nová studie potvrdila dřívější zjištění, že u dětí, které byly očkovány vakcínou DTP nebo vakcínou proti tetanu, je podstatně pravděpodobnější, že se u nich „objeví astma" nebo jiné „dýchací symptomy související s alergiemi", než u těch, které zůstanou neočkované. (323 Syndrom náhlého úmrtí dítěte (SIDS) V průběhu tří dnů po očkování proti černému kašli je úmrtnost dětí oproti běžným hodnotám sedmkrát vyšší. (324,325 _____
315. Cherry, Brunell, et al, „Report on the task force on pertussis and pertussis immunization." Pediatrics, 81:6, pt. 2 (June 1988), p. 943. 316. Coulter, H. L. Vaccination, Social Violence and Criminality: The Medical Assault on the American Brain, (Berkeley, CA: North Atlantic Books, 1990), p. xiv. 317. See Note 314, p.ll. 318. Ibid, pp. 32-34. 319. Whooping Cough, the DPT Vaccine and Reducing Vaccine Reactions (Vienna, VA., National Vaccine Information Center 1989), pp. 10-16. 320. Immunization: Survey of Recent Research, (United States Department of Health and Human Services, April 1983), p. 76. 321. ..Nature and the Rates of Adverse Reactions Associated with DTP and DT Immunizations in Infants and Children," Pediatrics, Volume 68, No. 5 (November 1981). 322. Odent, M., et al. ..Pertussis vaccination and asthma: is there a link?" Journal of the American Medical Association (August 24/31, 1994), pp. 592- 593. 323. See Note 161. 324. Walker, A. M. „Does pertussis vaccine cause sudden infant death?" Presentation for Institute of Medicine Workshop on Possible Adverse Consequences of Pertussis and Rubella Vaccines (Washington, DC, May 14, 1990). Unpublished. 325. Fine and Chen. ..Confounding in studies of adverse reactions to vaccines." American Journal of Epidemiology, 136, (1992); pp. 121-35.
Tři základní dávky očkování proti Černému kašli jsou dětem podávány ve věku dvou, čtyř a šesti měsíců. Přibližně k 85 % případů SIDS dochází v období od jednoho do šesti měsíců věku, přičemž k největšímu počtu případů dochází ve věku dvou až čtyř měsíců. (326 V jedné nedávné vědecké studii zabývající se SIDS byly měřeny případy apnoe (zastavení dechu) a hypopnoe (abnormálně mělké dýchání) před očkováním proti černému kašli a po něm. Byl použit přístroj Cotwatch (důmyslný mikroprocesor umístěný pod matrací dítěte, který přesně měří dýchání) a byly analyzovány tištěné výstupy z počítače, které přístroj vytvářel (data „posuzované hustoty apnoe - hypopnoe"). Získané údaje jasně svědčí o tom, že očkování způsobilo mimořádné zvýšení počtu epizod, kdy se dýchání téměř nebo úplně zastavilo (obrázek 16). Tyto epizody pokračovaly měsíce po očkování. Dr. Viera Scheibner, autorka studie, dospěla k závěru, že „očkování je nejběžnější příčinou úmrtí dětí, kterému lze zároveň nejsnáze předejít". (327-329
Obrázek 16 Očkováni proti černému kašli a stresem vyvolávaný charakter dýchání: vazba na SIDS?
Graf znázorňuje sedmnáctidenní záznam charakteru dýcháni jednoho dítěte před tím, než bylo očkováno proti černému kašli, a potom. Hodnoty nad 1000 svědčí o akutním, stresem vyvolaném dýcháni. Autorka této studie došla k závěru, že „očkování je nejběžnější příčinou úmrtí dětí, které lze zároveň nejsnáze předejít." Zdroj: Dr. Vtera Scheibner, Očkováni: 100 let ortodoxního výzkumu ... (Vaccination: 100 Years of Orthodox Research...) (Blackheath, Austrálie, 1993): 59 - 70, 225 - 235.
_____
326. See Note 314, p. 51. 327. Scheibnerova, V. Cot Death as Due to Exposure to Non-Specific Stress and General Adaption Syndrome: Its Mechanisms and Prevention (New South Wales, Australia: Association for Prevention of Cot Death, October 1990). 328. Scheibnerova, V. and Karlsson, L. Association Between Non-specific Stress Syndrome, DPT Injections and Cot Death (2nd Immunization Conf., Canberra, Australia, May 27-29, 1991). 329. See Note 210, pp. 59-70; 225-235.
V jiné studii zabývající se 103 dětmi, které zemřely na SIDS, zjistil dr. William Torch, že jich před smrtí byly více než dvě třetiny očkovány proti černému kašli. K 6,5 % úmrtí došlo během 12 hodin po očkování, k 13 % během 24 hodin, 26 % během tří dnů, 37 % během jednoho týdne, 61 % během dvou týdnů a 70 % během tří týdnů (obrázek 17). Dr. Torch rovněž zjistil, že křivka četnosti výskytu SIDS má dva vrcholy, ve věku dvou a čtyř měsíců - tedy ve stejném věku, ve kterém jsou děti očkovány prvními dávkami vakcíny proti černému kašli. (330 Obrázek 17 Očkování proti černému kašli a syndrom náhlého úmrtí dítěte
Ve studii zabývající se 103 dětmi, které zemřely na SIDS, jich před smrti více než dvě třetiny byly očkovány proti černému kašli. K 6,5 % úmrtí došlo během 12 hodin po očkování, k 13% během 24 hodin, 26 % během tři dnů, 37 % během jednoho týdne, 61 % během dvou týdnů a 70 % během tři týdnů. Zdroj: American Academy of Neurology, 34. výroční zasedáni: Neurology 32 (4).
Tento výňatek je z výpovědi rozrušené babičky, která svědčila před Kongresem ve věci odškodnění za poškození zdraví v důsledku očkování: „Jmenuji se Donna Gary. Naše rodina měla minulý měsíc slavit první narozeniny naší první vnučky. Místo toho si budeme na konci tohoto měsíce připomínat výročí její smrti. Naší vnučce, Lee Ann, bylo pouhých osm týdnů, když ji její matka vzala k lékaři na rutinní prohlídku. Ta samozřejmě zahrnovala i první očkování vakcínou DTP a orální vakcínou proti dětské obrně. _____
330. Torch, W. C. „Diphtheria-pertussis-tetanus (DPT) immunization: A potential cause of the sudden infant death syndrome (SIDS)," (American Academy of Neurology, 34th Annual Meeting, Apr 25 - May 1, 1982), Neurology 32(4), pt. 2.
Za celých osm týdnů svého života toto roztomilé a výjimečně živé dítě nevydalo takový křik, při kterém v žilách tuhne krev, jako v okamžiku, kdy dostalo tuto injekci. Její matka ji nikdy předtím neviděla zaklánět se do oblouku, tak jako při tomto křiku. Byla k neutišení. Ani tatínek nechápal netypický křik a pláč Lee Ann. O čtyři hodiny později byla Lee Ann mrtvá. „Náhlé úmrtí,“ řekl lékař, „SIDS“. „Mohlo by to souviset s očkováním?“ ptali se úpěnlivě rodiče. „Ne“. „Ale ona byla právě dnes odpoledne poprvé očkována vakcínou DTP. Mohla by zde být jakákoli souvislost?“ „Ne, není zde vůbec žádná souvislost,“ řekl rezolutně lékař na pohotovosti. Můj manžel a já jsme následující ráno po smrti Lee Ann pospíchali do nemocnice, abychom hovořili s patologem před ohledáním mrtvolky. Chtěli jsme zajistit, aby byl upozorněn na to, že holčička byla očkována vakcínou DTP tak krátce před smrtí - to pro případ, že by nalezl něco dalšího, aby si to mohl dát do souvislosti. Neměl čas s námi mluvit. Čekali jsme dvě a půl hodiny. Nakonec jsme hovořili s jiným lékařem, poté, co bylo ohledání mrtvolky dokončeno. Lékař řekl, že šlo o SIDS. V měsících před narozením Lee Ann jsem se pravidelně scházela l přítelkyní a hovořila s ní o stavu jejího vnuka. Je téměř o rok a půl Starší než Lee Ann. Po prvním očkování vakcínou DTP měl 15 minut zimnici přímo v ordinaci dětského lékaře. Lékař rodiče ujistil, že je to u některých dětí normální reakce. Byli vystrašení, ale věděli, že mají dobrého lékaře. Věřili jeho úsudku. Když byl čas na druhé očkování, ptali se ho: „Jste si jist, že je to v pořádku? Je to skutečně nutné?“ Jejich dětský lékař je znovu uklidnil. Řekl jim, jak hrozné je zažít to, co zažil on, když jeden z jeho pacientů v kojeneckém věku zápasil s dávivým kašlem. To dítě tehdy zemřelo. Ten den dostal vnuk mé přítelkyně druhou injekci vakcíny DTP. Utrpěl poškození mozku. Minulý týden jsem si přečetla přepisy slyšení tohoto výboru. Jsem ohromená zjištěním, že stejné rozhovory jako je tento probíhají již po léta a dosud nedošlo k žádným krokům, které se zdají být tak zřejmé a nutné, aby se zabránilo ničení životů dalších dětí a aby byli finančně kompenzováni ti, kteří byli na celý život poškozeni. Jak přesné jsou naše statistiky o nepříznivých reakcích na očkování, když se rodičům říkalo a stále říká, že není žádná souvislost s očkováním, naprosto žádná souvislost?
A co matka, se kterou jsem nedávno mluvila, která má čtyřletého syna s poškozením mozku? Při všech třech očkováních vakcínou DTP měl její syn křeče v přítomnosti dětského lékaře. „Žádná souvislost,“ ujistil je lékař. Hovořila jsem s otcem ze sousedního města, jehož syn zemřel ve věku devíti týdnů, několik měsíců před smrtí naší vnučky. Bylo to den po tom, co byl očkován vakcínou DTP. Na úmrtním listu je uvedeno, že šlo o „SIDS“. Jsou statistiky, které lékařský svět tak rád cituje, aby řekl, že „není žádná souvislost“, skutečně přesné, nebo jsou založeny na špatných diagnózách, na špatném vedení záznamů? Co se dělá pro to, aby byla získána bezpečnější vakcína? Kdo na to dohlíží? Budou to titíž vědci a lékaři, kteří na vakcínu dohlíželi v minulosti? Jak budou lékaři a nemocnice odpovědní za informovanost rodičů o možných reakcích? A jak mají být identifikovány děti, které by neměly být vakcínou očkovány, dříve, než budou poškozené - anebo mrtvé? Dnešek je celostátním dnem modliteb. Modlím se za to, aby tento výbor pomohl udělat to, co se udělat musí - a to brzy. Kéž již neuplyne další rok, ve kterém budou postiženy další děti a některé z nich umřou, protože ti, kteří to mohou udělat, odmítají uvést věci do správných souvislostí'. (331 ACELULÁRNÍ VAKCÍNA PROTI ČERNÉMU KAŠLI (DTaP) V roce 1981 začali v Japonsku očkovat děti novou „acelulární" vakcínou proti černému kašli. Tvrdilo se o ní, že je méně toxická a účinnější než standardní „celobuněčná" vakcína používaná v USA. Mnohé úřady v USA souhlasily, ale prohlásily, že vyšší náklady na výrobu a zásobování touto vakcínou změně vakcíny nepřejí. (332 Výsledky zkoumání Japonsko uvádí, že po zahájení používání acelulární vakcíny došlo k významnému poklesu závažných reakcí. Jenže v roce 1975, několik let před zavedením této nové vakcíny proti černému kašli, zvýšily japonské úřady věk, ve kterém se očkování provádí, na dva roky. V USA se s očkováním proti černému kašli začíná ve věku dvou měsíců a pokračuje se v něm v časných měsících věku dítěte, které jsou vysoce rizikové. Bylo tudíž obtížné zjistit, jestli je acelulární vakcína skutečně bezpečnější. (333 _____
331. Vaccine Injury Compensation. Hearing Before the Committee on Labor and Human Resources; 98th Congress, 2nd Session, (May 3,1984), pp. 63-67. 332. See Note 314, pp. 208-210. 333. Cherry, J. D. „The future use of acellular pertussis vaccines in the U. S." Vaccine Bulletin (January 1987), p. 2.
V roce 1987 získalo 66 obětí japonské vakcíny proti černému kašli od státu vysoká odškodnění. Soud uznal, že úřady popíraly reakce na očkování a že poškození žalobci byli obětováni, aby nebyl narušen „veřejný zájem na prevenci nakažlivých onemocnění". (334 V roce 1988 testovaly USA acelulární vakcínu proti černému kašli na švédských dětech. Účinnost při očkování dvěma dávkami byla 69 %. V průběhu studie několik dětí zemřelo. Je ironií, že americké zdravotní úřady - kterým bylo lhostejné, zda najdou alternativy ke své nedokonalé celobuněčné vakcíně - si hrály na opatrné a požadovaly další výzkum těchto úmrtí, i když k některým došlo až pět měsíců po očkování, a mezi jejich příčiny patřila i otrava heroinem a švédské úřady došly k závěru, že úmrtí s očkováním nijak nesouvisejí. Úmrtími, ke kterým v USA dojde během několika hodin nebo dnů po očkování celobuněčnou vakcínou, se však úřady rychle odmítnou zabývat, a tyto případy zřídkakdy někdo zkoumá. (335,336 V roce 1989 zveřejnil časopis Pediatrics studii, ze které vyplývá, že acelulární vakcína způsobovala méně mírných reakcí než standardní vakcína DTP. Nicméně výskyt vážných reakcí, jako je encefalitida, byl vyšší než v případě standardního očkování celobuněčnou vakcínou. Zánět mozku postihl jedno ze 106 očkovaných dětí. (337 V roce 1992 Americká akademie pediatrů (AAP) doporučila nahradit standardní celobuněčnou vakcínu proti černému kašli (DTP) acelulární vakcínou (DTaP) pouze pokud jde o 4. a 5. dávku. (338 V roce 1996 americké úřady nahradily všech pět dávek vakcíny DTP vakcínou DTaP - i přes tvrzení některých vědců, že „většina mírných i vážných reakcí, které jsou uváděny po očkování vakcínou DTP, byla uváděna rovněž po očkování vakcínou DTaP ..." (339 V e-mailech, které dostává Thinktwice Global Vaccine Institute, lidé uvádějí následující nepříznivé reakce. (Více informací viz www.thinktwice.com.) _____
334. Tompson, M. In But Doctor, About That Shot... The Risks of Immunizations and How to Avoid Them, by Mendelsohn, R. S. (Evanston, IL: The People's Doctor Newsletter, Inc., 1988):96. 335. See Note 314, pp. 210-212. 336. Storsaeter, J., et al. „Mortality and morbidity from invasive bacterial infections during a clinical trial of acellular pertussis vaccines in Sweden." Pediatric Infect Dis Journal 1988; 7:637-645. 337. Blennow, M.. et al. „Adverse reactions and serologic response to a booster dose of acellular pertussis vaccine in children immunized with acellular or whole-cell vaccine as infants." Pediatrics 1989; 84, pp. 62-67. 338. AAP News Release (April 15,1992). 339. See Note 168, p. 37.
„Mému synovi je jeden rok. Na prohlídce v devíti měsících byl očkován vakcínou DTaP. Následující dva dny měl zvláštní trhavé pohyby v obličeji, které jsem u něj nikdy předtím neviděla. Vypadalo to jaké malé epileptické záchvaty. Když k nim docházelo, napínalo se mu tělo. Nyní se bojím dát mu další očkování vakcínou DTaP." „Moje nejmladší dcera měla „mírnou" reakci na vakcínu DTP. Měla tři až čtyři dny horečku a po dobu několika týdnů byla mrzutá. Můj lékař navrhnul, že jí příště dá poloviční dávku. Neměla pak žádnou reakci. Potom jsme se přestěhovali a náš nový dětský lékař nám řekl, že poloviční dávky nejsou považovány za platné očkování, navrhl však vakcínu DTaP. Během několika hodin dostala dcera vysokou horečku, černý průjem a zvracela. Okamžitě jsem volala lékaři, který řekl, že je to normální reakce. Nicméně během měsíce ji začaly vypadávat vlasy. Šla jsem s ní k lékaři, který mi řekl, že jí mám přestat svazovat vlasy do culíků, že ji příliš tahám za vlasy. Od té doby uběhly dva roky a vlasy jí konečně znovu dorostly tak, abych jí mohla udělat maličké culíčky. Podruhé ji už očkovat nenechám." „Moji dceru očkovali vakcínou DTaP ve věku tří měsíců. Předtím mi řekli, že nejsou známé žádné vedlejší účinky. Protestovala jsem proti tomu, aby ji očkovali, řekli mi ale, že pokud očkování odmítnu, zavolají Úřad na ochranu dětí. Jelikož jsem ji měla již jako teenager, měla jsem 24 hodin denně strach, že o ni přijdu, a nechtěla jsem, aby se to opravdu stalo. Souhlasila jsem tedy, aby ji naočkovali. Během několika minut po návratu domů začala křičet tak, jak jsem to nikdy neslyšela. Vyděsilo mě to. Křičela bez přestávky 16 hodin. Lékař tvrdil, že je v pořádku a pouze „trpí kolikou". Po 16 hodinách křičení začala být letargická. Dokonce se na mě ani nepodívala, když jsem řekla její jméno, což předtím vždycky dělala. Dostala epileptický záchvat a skončily jsme na pohotovosti. Nechávám nyní svoji dceru očkovat pouze vakcínou DT, a ačkoli to sestry mého dětského lékaře rozčiluje, trvám na tom, aby mi předtím, než jí dají jakoukoli injekci, ukázaly štítek nádoby, ze které berou očkovací látku." (340
_____
340. See Note 262.
HEPATITIDA B Hepatitida B je virová infekce. Její symptomy mohou být podobné chřipce, zahrnují slabost, ztrátu chuti k jídlu, průjem, bolestí v pravé horní části břicha a žloutenku (zežloutnutí očí a kůže). V některých případech mohou jedinci nakažení touto nemocí být přenašeči viru, avšak sami přitom mohou vykazovat málo z těchto symptomů nebo žádný. Akutní hepatitida B obvykle proběhne během jednoho roku. Dlouhodobé nebo chronické infekce mohou vést k selhání jater, kómatu a smrti. V roce 1981 Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) povolil vakcínu proti hepatitidě B získanou z plazmy. Obsahovala antigeny hepatitidy B (materiál z viru způsobujícího nemoc) extrahované z krve pacientů infikovaných tímto onemocněním. Tato vakcína byla později stažena z trhu, protože se vakcínami získanými z lidské krve mohou přenášet nepředvídané a potenciálně nebezpečné viry. (Několik studií zkoumalo pravděpodobnou možnost, že osoby očkované vakcínou proti hepatitidě B získanou z plazmy mohly být očkovány vakcínou kontaminovanou HIV, prekurzorem AIDS.) (341- 342 V roce 1986 byla pro všeobecné použití schválena první z řady vakcín získaných prostřednictvím genového inženýrství (syntetických rekombinantních vakcín). Výsledky zkoumání Skupinami, u kterých je nejvyšší riziko, že se nakazí hepatitidou B, jsou narkomani, prostitutky a pohlavně aktivní homosexuální muži. U kojenců a dětí se toto onemocnění rozvine zřídka. Ve skutečnosti u dětí mladších 15 let dochází k méně než 1 % všech případů. (343 V Severní Americe, Evropě a Austrálii tvoří skuteční přenašeči viru pouhou desetinu procenta populace. (344 U dětí, které se narodí matkám infikovaným hepatitidou B, je vyšší pravděpodobnost, že se touto nemocí nakazí. Je nicméně velmi nepravděpodobné, že by se hepatitidou B nakazily děti, jejichž matka infikovaná není. U těhotných žen mohou být provedeny testy na toto onemocnění, pokud o to mají zájem. (345 _____
341. Jacobson, I.. M., Dienstag, J. L., et al. „Lack of effect of hepatitis B vaccine of T-cell phenotypes." New England Journal of Medicine 1984; 311 (16): 1030-1032. 342. See Note 157. 343. Alter, M. J., Hadler, S. C., et al. „The changing epidemiology of hepatitis B in the United States." Journal of the American Medical Association 1990; 263:1218-1222. 344. See Note 210, p. 3. 345. See Note 7, p. 171.
Studie tvrdí, že vakcína proti hepatitidě B poskytuje imunitu proti této nemoci na pět až deset let, tento závěr je však v rozporu s daty. Například ve studii zveřejněné časopisem New England Journal of Medicine u 42 % osob, které byly očkovány, po pěti letech ostře klesla hladina protilátek (o kterých se předpokládá, že korelují s imunitou) nebo u nich tyto protilátky již vůbec nebyly přítomny. Kromě toho bylo virem infikováno 34 ze 773 očkovaných (4,4 %!). (346-347 V jiné studii vykazovalo po pěti letech hladinu protilátek dostatečnou k ochraně proti onemocnění méně než 40 % očkovaných osob. (348 Z podobné studie vyplývá, že 48 % očkovaných osob nemělo odpovídající hladiny protilátek již po pouhých čtyřech letech. (349 Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) až „60 % dospělých lidi ztratí veškeré detekovatelné protilátky proti hepatitidě B během 6 až 10 let od očkování". (350 Zdravotnická literatura obsahuje i další studie případů dokumentujících selhání očkování. (351,352 V roce 1991 doporučilo Centrum pro kontrolu nemocí (Centers for Di- sease Control - CDC), aby byli všichni kojenci očkováni proti hepatitidě B. Průzkumy zveřejněné v lékařských časopisech přitom svědčí o tom, že až 87 % dětských a rodinných lékařů se nedomnívá, že by toto očkování bylo pro jejich nově narozené pacienty nutné (obrázek 18). (353,354 K vysoce rizikovým skupinám je však těžké se dostat, lidé z těchto skupin často i očkování odmítají, a jelikož děti jsou „dosažitelné", mnohé z nich jsou nyní očkovány již od narození kompletní sadou vakcín. Kvůli slábnoucí účinnosti nebo jen částečné imunity jsou starší děti nucené ještě k dalším, posilovacím dávkám. _____
346. Stevens, C. E., et al. „Prospects for control of hepatitis B virus infection: implications of childhood vaccination and long-term protection." Pediatrics 1992; 90:170-173. 347. New England Journal of Medicine, July 24, 1986. 348. Street, A. C., et al. ..Persistence of antibody in healthcare workers vaccinated against hepatitis B." Infection Control and Hospital Epidemiology 1990; 11:525-530. 349. Pasko, M. T., Beam, T. R. persistence of anti-HBs among health care personnel immunized with hepatitis B vaccine." American Journal of Public Health 1990; 80:590-593. 350. World Health Organization. „Hepatitis B vaccines: immunogenicity reappraised." WHO Drug Information 1994; 8(2). 351. Goffin, E., et al.,Acute hepatitis B infection after vaccination." Lancet 1995; 345:263. 352. Ballinger, A. B., Clark, M. L. „Severe acute hepatitis B infection after vaccination." Lancet 1994; 344:1292-1293. 353. Freed, G. L., et al. „Reactions of pediatricians to a new Centers for Disease Control recommendation for universal immunization of infants with hepatitis B vaccine." Pediatrics 1993; 91:699-702. 354. Freed, G. L., et al. „Family physician acceptance of universal hepatitis B immunization of infants." Journal of Family Practice 1993; 36:153-157.
Úřady často prohlašují, že u zaměstnanců nemocnic je pravděpodobné, že se nakazí hepatitidou B a budou ji šířit. Používají to jako zdůvodnění pro jejich povinné očkování. Nicméně podle studie provedené na 624 zdravotnických pracovnících souviselo riziko, že se nakazí hepatitidou B, s tím, jak často přicházejí do styku s krví, nekorelovalo však s tím, jak často byli v kontaktu s pacienty. Autoři studie došli k závěru, že zdravotničtí pracovníci se mohou v důsledku trvalé expozice nízkým hladinám hepatitidy B spíše přirozeně imunizovat než infikovat. (355 Ve vědecké literatuře jsou uváděny nepříznivé reakce po očkování jak vakcínou proti hepatitidě B získanou z plazmy, tak syntetickou rekombinantní vakcínou. Mezi tyto reakce patří diabetes, roztroušená skleróza, Guillainův-Barrého syndrom, Bellova paréza, Rolfova paréza, neuropatie okulárního a brachiálního plexu, optická neuritida, demyelinizace centrálního nervového systému, lumbální retikulopatie, transverzní myelitida, autoimunitní reakce, trombocytopenická purpura, anafylaxe, artritida, horečka, bolesti hlavy, bolesti, zvracení, závrať, pásový opar a křeče. K mnoha z těchto reakcí docházelo již po jediné dávce vakcíny. (356-371 _____
355. Dienstag, J. L. and Ryan, D. M. ..Occupational exposure to hepatitis B virus in hospital personnel: infection or immunization?" American Journal of Epidemiology 1982; 115(l):26-39. 356. Classen, John Barthelow. „The Diabetes Epidemic and the Hepatitis B Vaccine." New Zealand Medical Journal. May 24, 1996, p. 366. 357. Classen, John Barthelow. „Childhood Immunization and Diabetes Mellitus," New Zealand Medical Journal. May 24, 1996, p. 195. 358. Gross, K., et al., Arthritis after hepatitis vaccination: report of three cases." Scandinavian Journal of Rheumatology 1995; 24:50-52. 359. Vautier, G.. Carter, J. E. .Acute sero-positive rheumatoid arthritis occurring after hepatitis vaccination." British Journal of Rheumatology 1994; 33:991. 360. Lilic, D., Ghosh, S. K. ..Liver dysfunction and DNA antibodies after hepatitis B vaccination." Lancet 1994; 344: pp. 1292-1293. 361. Poullin, P., Gabriel, B. ..Thrombocytopenic purpura after recombinant hepatitis B vaccine." Lancet 1994; 334:1293. 362. Trevisani, F., et al. ..Transverse myelitis following hepatitis B vaccination." Journal of Hepatology 1993; 19:317-318. 363. Morris, K., et al. „Nature and frequency of adverse reactions following hepatitis B vaccine injection in children in New Zealand, 1985-1988." Presented at the Vaccine Safety Committee, Institute of Medicine, Washington, DC, May 4,1992. 364. Martinez, E., Domingo, P. „Evans's syndrome triggered by recombinant hepatitis B vaccine." Clinical Infectious Diseases 1992; 15:1051. 365. Herroelen, L., et al. „Central nervous system demyelination after immunization with recombinant hepatitis B vaccine." Lancet November 9, 1991;338:1174-1175. 366. Hachulla, E., et al. „Reactive arthritis after hepatitis B vaccination." Journal of Rheumatology 1990; 17:1250-1251. 367. Australian Adverse Drug Reactions Bulletin, August 1990. 368. Shaw, F. E., Graham, D. J., et al. postmarketing surveillance for neurologic adverse events reported after hepatitis B vaccination." American Journal of Epidemiology 1988; 127(2):337-352.
369. Ribera, E. F., Dutka, A. J. ..Polyneuropathy associated with administration of hepatitis B vaccine." New England Journal of Medicine 1983; 309:614-615. 370. See Notes 39 and 157. 371. Read the manufacturer's warnings on the hepatitis B vaccine package inserts.
Obrázek 18 Očkování proti hepatitidě B: myslí si lékaři, že je nutné?
Průzkumy zveřejněné v lékařských časopisech svědčí o tom, že až 87 % dětských a rodinných lékařů se nedomnívá, že by očkováni proti hepatitidě B bylo nutné pro jejich nově narozené pacienty. Zdroj: Pediatrics 1993; 91: 699 - 702. Journal of Family Practice 1993; 36:153 - 57.
V následujícím textu uvádíme zprávy o nepříznivých reakcích souvisejících s očkováním proti hepatitidě B. Jsou to typické zprávy obsažené v každodenních e-mailech, které dostává institut Thinktwice Global Vaccine Institute. „Naše dcera byla po narození zdravá, nechali jsme ji však očkovat proti hepatitidě B a ve věku tří dnů začala mít epileptické záchvaty. Po týdnu na dětském oddělení místní nemocnice, v péči nejlepších lékařů a zdravotních sester, nám bylo řečeno, že prodělala mrtvici." „Jsem matkou tří chlapců ve věku šesti let, čtyř let a necelých sedmi měsíců. Problém naší rodiny je ale v tom, že naše sedmiměsíční děťátko už nemáme. O našeho drahého chlapečka jsme přišli, když mu byly necelé dva měsíce. Zemřel poté, co byl očkován jen jedinou dávkou vakcíny proti hepatitidě B." „Můj syn byl očkován proti hepatitidě B. Během několika dnů nastydl a měl symptomy podobné chřipce. Onemocnění se rychle stupňovalo do vysoké horečky se svědící červenou kopřivkou po celém těle, s velkými bolestmi kloubů a otoky. Byl hospitalizován během 10 dnů po očkování. Jeho diagnóza nyní zní juvenilní revmatoidní artritida a užívá několik léků. Před očkováním to byl velmi zdravý aktivní chlapec, který sportoval." „Poté, co sestřička dala mé jedenáctileté dceři druhou injekci proti hepatitidě B, se má dcera zvedla, odvrávorala do vedlejší místnosti a svalila se na zem. Nechápala jsem, co se stalo, a šla jsem ji zvednout. Když jsem to udělala, má dcera byla jako bez života a poté se její tělo začalo třást.
Bylo to velmi děsivé. Omdlela a spadla na podlahu. Začala jí krvácet brada a museli ji zašít šesti stehy. Lékař řekl, že prostě omdlela, jsem ale znepokojená tím, proč se tak třásla. Velmi se bojím dát jí třetí dávku očkování." „Má čtrnáctiletá dcera měla toxickou reakci na očkování proti hepatitidě B. Před tímto očkováním se má dcera zúčastňovala národní juniorské olympiády a byla vždy výbornou žákyní. To se změnilo. V současné době trpí chronickou únavou, závratěmi, ztrátou paměti a bolestmi kloubů. Podrobili jsme ji řadě lékařských testů, které svědčí o tom, že má autoimunitní onemocnění. Lékaři doporučují, abychom ji léčili imunosupresivy nebo intravenózně gamaglobulinem. Tohle je teď její život. Jsem velmi znepokojená. Rve mi to srdce. Píši to se slzami v očích. Pomozte mi, prosím." „Od té doby, co jsem byl očkován proti hepatitidě B, mám, mezi jinými symptomy, slabé a těžké nohy. Navštívil jsem řadu lékařů a podrobil se řadě testů, které měly určit, co mi je. Mé symptomy spadají do kategorie symptomů podobných roztroušené skleróze." „Byl jsem donucen k očkování proti hepatitidě B, protože jsem kvůli svému zaměstnání patřil do skupiny s vysokým rizikem. Nejprve jsem měl podivné symptomy, poté se u mě rozvinula roztroušená skleróza." (372 PLANÉ NEŠTOVICE Plané neštovice, neboli varicella, je nakažlivé virové onemocnění. Technické označení tohoto viru je varicella-zoster a je to jeden z virů ze skupiny herpesvirů. Mnozí odborníci považují plané neštovice za relativně neškodnou dětskou nemoc. (373 Mezi jejich symptomy patří horečka, rýma, bolest v krku a svědící vyrážka na kůži, která se může objevit kdekoli na těle. Vyrážka i celkové onemocnění obvykle zmizí po jednom nebo dvou týdnech. Onemocnění způsobuje trvalou imunitu - dítě se jím už znovu nenakazí. Vakcína proti planým neštovicím je k dispozici od 70. let 20. století, ale úřady se zdráhaly ji povolit a propagovat, protože onemocnění je zřídkakdy nebezpečné a způsobuje imunitu na celý život. Přesto byla vakcína proti planým neštovicím v roce 1995 v USA schválena a v některých státech USA byla přidána do seznamu „povinných" očkování.
_____
372. See Note 262. 373. See Note 19, p. 246.
Výsledky zkoumání Plané neštovice mohou svědit a být nepříjemné po dobu několika dnů. Vážné problémy se vyskytují zřídka. Před zavedením očkování proti planým neštovicím lékaři obvykle doporučovali vystavit dítě viru a rodiče organizovali „neštovicové dýchánky", protože pravděpodobnost komplikací se zvyšuje, pokud nemocí onemocní teenageři nebo dospělí lidé. (374 Každý rok zemře na komplikace související s touto nemocí přibližně 50 z milionů lidí, kteří jí onemocní. (375 Většinou jsou to dospělí lidé, kteří tuto nemoc v dětství neměli, nebo jsou to děti, které před onemocněním planými neštovicemi nebyly zdravé a měly již imunitní systém oslabený jinými nemocemi, jako je AIDS, leukémie nebo rakovina. (376 Před schválením vakcíny proti planým neštovicím dospěla významná studie k závěru, že celostátní očkovací kampaň posune věkové rozložení případů planých neštovic od dětí, u kterých není pravděpodobné, že by s tímto onemocněním měly problémy, směrem k teenagerům a dospělým lidem, u kterých je výskyt komplikací častější. (377 To však úřadům nezabránilo tuto vakcínu schválit a zařadit ji mezi povinné, protože „USA mohou ušetřit pětkrát víc, než kolik utratí" za toto očkování, a to tak, že ušetří náklady vynaložené na matky a otce, kteří zůstanou doma, aby se starali o svoje nemocné děti. (378 Účinnost očkování proti planým neštovicím nebyla spolehlivě stanovena. Očkování není účinné u dětí do 12 měsíců a ve všech pokusech předcházejících povolení vakcíny se některé z očkovaných dětí planými neštovicemi nakazily. (379,380
_____
374. National Foundation for Infectious Diseases. „What Parents Need to Know About Chickenpox," (informational pamphlet). Bethesda, MD. 375. Preblud, S. R. „Varicella: complications and costs." Pediatrics 1986; 78: 728-735. 376. See Note 7, p. 180. Also see Notes 374 and 375. 377. Halloran, M. E., et al. American J of Epidemiology, 1994; 140:81-104. As cited in Medical Sciences Bulletin, „Chickenpox vaccine approved." (April 1995), p. 2. http://findarticles.com/p/articles/mi_m0815/is_n193_v20/ai_17111630/ 378. Lieu, T. A., et al. Journal of the American Medical Association, 1994; 271: 375-381. As cited in Time, „Chicken Pox conundrum." (July 19,1993), p. 53. 379. Watson, B. M., et al. Modified chickenpox in children immunized with Oka-Merck varicella vaccine." Pediatrics, 1993; 91:17-22. 380. Naruse, H., et al. „VaricelIa infection complicated with meningitis after immunization." Acta Paediatrica Japonica 1993; 35:345-47.
Důvodem mnoha ze zdokumentovaných (i nezdokumentovaných) stížností souvisejících s tímto očkováním je „selhání vakcíny" a/nebo vytvoření vyrážky prakticky neodlišitelné od planých neštovic. (381-383 Podle zprávy Úřadu pro dozor nad potravinami a léky (FDA) se přibližně u 1 z 10 očkovaných dětí rozvine po vystavení planým neštovicím mírná forma tohoto onemocnění („breakthrough disease"). (384 Skutečná čísla jsou ale ještě horší, protože někteří lidé svoje reakce nenahlásí a protože očkované dětí, které v důsledku očkování onemocní pásovým oparem nebo nějakou jinou nemocí, nejsou uváděny jako osoby očkované neúčinnou vakcínou nebo vakcínou, která selhala. Když byla vakcína proti planým neštovicím poprvé povolena, obsahoval příbalový leták od jejího výrobce upozornění, že očkovaní jedinci „mohou" virus obsažený ve vakcíně přenášet v případě těsného kontaktu. Osoby očkované vakcínou „by se měly vyhnout těsnému kontaktu s citlivými, vysoce rizikovými jedinci" jako jsou novorozenci, těhotné ženy a lidé s oslabeným imunitním systémem. (385 Nedávná studie zveřejněná v časopise Journal of Pediatrics potvrdila, že očkované děti mohou toto onemocnění šířit. (386 V poslední době zveřejněné údaje za celé USA zahrnují řadu případů těchto „neúmyslných expozic". V důsledku toho musely CDC a FDA připustit, že „může dojít k sekundárnímu přenosu viru". (387 Dnes je na příbalovém letáku vakcíny proti planým neštovicím uveden „sekundární přenos" viru obsaženého ve vakcíně jako známý nežádoucí vedlejší účinek. (388,389 Jinými slovy, děti očkované proti planým neštovicím jsou mobilními přenašeči tohoto viru a mohou šířit toto vysoce nakažlivé onemocnění na všechny citlivé osoby, se kterými přijdou do styku. _____
381. American Academy of Pediatrics. „The chickenpox vaccine: What parents need to know" (public education brochure), p. 3. Reprinted online: www.aap.org/family/chckpox.htm 382. Wise, Robert P., et al. „Postlicensure safety surveillance for varicella vaccine." Journal of the American Medical Association (JAMA), 284:10 (September 13, 2000), pp. 1271-79. 383. See Note 39. 384. See Note 382, p. 1278 385. See Note 168, p. 45 386. Salzman, M. B., et al. transmission of varicella-vaccine virus from a healthy 12-month-old child to his pregnant mother." Journal of Pediatrics (July 1997); 131(1 Pt l):151-54. 387. See Note 382, p. 1277. 388. As noted on the chickenpox vaccine manufacturer's product labels. 389. As reported in an NVIC press release on the chickenpox vaccine. http://www.nvic.org/vaccines-and-diseases/Chickenpox/chickenpoxfacts.aspx
FDA a CDC v nedávné době prostudovaly 6574 hlášení nepříznivých reakcí na očkování proti planým neštovicím a zveřejnily svoje zjištění v časopise Journal of the American Medical Association. (390 Shrnutí jejich zjištění je následující: k nepříznivým reakcím u osob očkovaných proti planým neštovicím došlo u 67,5 hlášení na 100 000 prodaných dávek vakcíny. Přibližně 4 % hlášení popisovala „vážné" nepříznivé reakce. Podle definice FDA se za „vážné" reakce označuje úmrtí, život ohrožující stavy, hospitalizace, trvalá nebo významná invalidita a další události medicínského významu. Údaje analyzované v tomto přehledu například zahrnovaly řadu případů neurologických poruch, poškození imunitního systému, poruch krevního obrazu, zánětů mozku, epileptických záchvatů a úmrtí. (391 Vyjdeme-li ze zprávy FDA, vážné reakce na vakcínu proti planým neštovicím činí 4 % z hlášených nepříznivých reakcí. Oběti byly ve všech věkových skupinách. Nicméně u dětí do čtyř let věku činily vážné reakce 6,3 % hlášení, u dětí do dvou let činily 9,2 % a u dětí, které byly (omylem) očkovány ve věku od narození do jednoho roku, činily vážné reakce ohromujících 14 %! (Obrázek 19). (392
Obrázek 19 Vážné nepříznivé reakce na očkování proti planým neštovicím
Procento vážných nepříznivých reakci (včetně řady případů neurologických poruch, poškození imunitního systému, poruch krevního obrazu, zánětů mozku, záchvatů a úmrtí) se po očkování proti planým neštovicím dramaticky zvyšuje u mladších věkových skupin. Zdroj: JAMA, 13. září 2000.
_____
390. See Note 382. 391. Ibid. 392. Ibid, p. 1273: Table 1
Zpráva FDA a CDC zahrnovala popisy jednotlivých případů. Například zdravý osmnáctiměsíční chlapeček, který předtím, než byl očkován proti planým neštovicím (a proti dalším nemocem) „neměl v anamnéze alergii ani žádné předchozí nepříznivé reakce na očkování", byl o čtyři dny později přijat na jednotku intenzivní péče s nízkou hladinou krevních destiček. „Začal krvácet z úst... a zemřel o dva dny později na krvácení do mozku." „Jiné dítě, které „předtím nemělo křeče" mělo tři dny po očkování proti planým neštovicím epileptický záchvat. Na druhou dávku tohoto očkování o měsíc později dítě reagovalo dvěma záchvaty tonicko-klonických křečí. Vědci dospěli k závěru, že „opakované pozitivní podnícení křečí u tohoto pacienta zvyšuje podezření, že očkování proti planým neštovicím může být něčím více než pouhým náhodným faktorem při výskytu křečí po očkování". (393 Zpráva FDA a CDC rovněž zahrnovala řadu hlášení, kdy očkované osoby onemocněly pásovým oparem (herpes zoster), což je bolestivá vyrážka na kůži, která může přetrvávat několik týdnů. Tato nemoc se může opakovat znovu a znovu, měsíce a roky po očkování. Jakmile je do těla injekčně vpraven virus planých neštovic, zůstává tam stále a může se reaktivovat kdykoli, když se sníží imunita. Podle dr. Dennise Klinmana z Centra FDA pro biologické hodnocení a výzkum a autora studie z roku 2000 zveřejněné v časopise Nature Medicine může po očkování živým oslabeným virem varicella-zoster (vakcínou proti planým neštovicím) dojít k reaktivaci této latentní infekce. „Jakmile se sníží imunita, latentní virus se probudí." (394,395 Na tuto souvislost mezi očkováním proti planým neštovicím a pásovým oparem poukázaly již dřívější studie, včetně jedné zveřejněné v časopise New England Journal ofMedicine. (396,397 Další potvrzení toho, že očkování proti planým neštovicím vyvolává pásový opar, lze nalézt v následujících osobních příbězích z typických e-mailů, které dostává institut Thinktwice Global Vaccine Institute:
_____
393. Ibid, pp. 1274 and 1278. 394. Klinman, D., et al. Nature Medicine 2000; 6:381-82,451-54. 395. McKinney, M. „Varicella zoster vaccine reactivates when immunity declines." Reuters Health, http://www.vaccinationnews.com/DailyNews/August2001/ChixReactImmDecline.htm 396. Plotkin, S. „Hell's fire and varicella-vaccine safety." New England Journal of Medicine 1988; 318:573-75. 397. Kohl, S., et al. „Natural varicella-zoster virus reactivation shortly after varicella immunization in a child." Pediatric Infectious Disease Journal 1999; 18:1112-1113.
„Učinila jsem hloupé rozhodnutí, že svoji dcerku nechám očkovat proti planým neštovicím. Během několika dnů se osypala neštovicemi. Nyní, o rok později, se jimi osypala znovu, nemohu ale přesvědčit lékaře, jelikož ten předpokládá, že je moje dcera v důsledku očkování imunní." „Nechala jsem svoje dvojčata očkovat proti planým neštovicím. Od té doby, co byly děti očkovány, se u nich opakovaně objevuje vyrážka, která vypadá jako plané neštovice. Poprvé se objevila tři dny po očkování. Při léčení vyrážky nic nepomáhá. Vyrážka se soustředí na jednom místě, což je typické pro pásový opar. Náš lékař to popírá, takže se s tím musíme v zásadě vypořádat sami. Kéž bych své děti nikdy nenechala očkovat proti planým neštovicím. Moje ostatní děti se planými neštovicemi nakazily přirozenou cestou a žádnému z nich to neublížilo. Dejte prosím můj dopis na vědomí lidem, kteří uvažují o tomto očkování, aby se mohli lépe rozhodnout." (398 HAEMOPHILUS INFLUENZAE TYPU B (HIB) Haemophilus influenzae typu b, neboli Hib (není zde žádná souvislost s chřipkou) je závažná bakteriální infekce, která může způsobit meningitidu, zápal plic, zduření krku a další komplikace. Hib šíří infikovaná osoba kýcháním, kašláním a vyměšováním. Léčba spočívá hlavně v intravenózním podávání antibiotik. Může být nutná rovněž kyslíková terapie a další lékařské postupy. V roce 1985 byla pro používání v USA povolena první z několika vakcín proti Hib. Tato vakcína byla neúčinná u dětí do věku dvou let, takže byla rychle doporučena pro všechny děti ve věku dvou let nebo starší - přestože k 75 % všech případů Hib dochází před dovršením dvou let věku. (399-403 Mezi lety 1987 a 1990 bylo povoleno několik nových „konjugovaných" vakcín proti Hib. V roce 1991 bylo očkování proti Hib doporučováno již u dětí ve věku dvou měsíců. (404-406 _____
398. See Note 262. 399. Gellis, S. ..Pediatric notes: The weekly commentary," Vol. 11:2 (January 15,1987). 400. Broome, C. V. ..Epidemiology of Haemophilus influenzae type b infection in the United States." Pediatric Infectious Disease Journal 1987; 6:779-82. 401. Mendelsohn, Robert S. „New vaccine to combat day care infections," The People 's Doctor Newsletter, Vol. 9:11, p. 5. Figures reported by dr. Stephen L. Coeni of the CDC. 402. Eskola, J. ..Combined vaccination of Haemophilus influenzae type b conjugate and diphtheriatetanus-pertussis containing acellular pertussis." The Lancet Interactive, Dec 11,1999. www.findarticles.com/cf0/m0833/9195354/58184139/pl/article.jhtml 403. National Institutes of Health. „The haemophilus influenzae type b (Hib) vaccine - long-term research pays off." www.niaid.nih.gov/publications/economic/vaccine.htm 404. Ibid. 405. „Updates: Vaccine Use Extended to Infants," FDA Consumer, Jan.- February 1991; p. 2. 406. Centers for Disease Control and Prevention. ..Frequently asked questions about Haemophilus influenzae type b (Hib) and Hib vaccine." www.cdc.gov/nip/Q&A/clinqa/hib.htm
Výsledky zkoumání Odhaduje se, že během 70. a 80. let 20. století bylo v USA 16 000 až 20 000 infekcí Hib ročně. (407,408 Přibližně v polovině případů došlo k meningitidě (zánětu plen, které obklopují mozek a míchu). (409 Přibližně 25 % všech infekci Hib způsobilo ztrátu sluchu, neurologické problémy nebo zápal plic. (410-412 Zánět mandlí činil téměř 15 % případů. (413 Úmrtnost byla kolem 4 %. (414-415 V průběhu 40. a 50. let 20. století bylo infekcí Hib mnohem méně. Výskyt Hib vyskočil od roku 1946 do roku 1986 o 400 % (416-418 - jde o období, které se kryje s masovým používáním vakcíny DTP. Pro skutečnost, že tato vysoce reaktivní kombinovaná vakcína podmiňovala zvýšený výskyt Hib, svědčí několik faktorů. (419-423 Na začátku 90. let 20. století výskyt Hib prudce poklesl. V roce 1994 došlo v USA u dětí do 5 let věku pouze k 329 případům Hib, v roce 1995 k 259 případům a v letech 1996 a 1997 dohromady ke 144 případům. (424-426 _____
407. Ibid. 408. See Note 403. 409. See Note 406. 410. Ibid. 411. Adams, W. G., et al. „Decline of childhood haemophilus influenzae type b (Hib) disease." Journal of the American Medical Association, 1993; 269:221- 226. 412. Kaplan, S. L., et al. „Update on bacterial meningitis." Journal of Child Neurology, 1988; 3:82-93. 413. See Note 406. 414. Sell, S. H. „Haemophilus influenzae type b meningitis: manifestations and long-term sequelae." Pediatric Infectious Disease Journal 1987; 6:775-778. 415. See Notes 406 and 411. 416. Smith, E., et al. „Changing incidence of haemophilus influenzae meningitis." Pediatrics, 1972; 50(5):723-727. 417. Bjune, G., et al. „Effect of outer membrane vesicle vaccine against group b meningococcal disease in Norway." Lancet, 1991; 338(8775): 1093-1096. 418. See Note 168, p. 20. 419. Craighead, J. E. „Report of a workshop: disease accentuation after immunization with inactivated microbial vaccines." Journal of Infectious Diseases, 1975; 1312(6):749-54. 420. See Note 17. Authors of this study concluded that DPT injections are an important cause of „provocative disease". 421. Hinman, A., et al. „Immunization practices in developed countries." Lancet, 1990; 335:707-710. 422. Kimura, M., et al. „Acellular pertussis vaccines and fatal infections." Lancet, (April 16,1988):881-882. 423. See Note 210, pp. 132-133. 424. See Note 168, p. 21. 425. See Note 406. 426. Zwillich, Todd. „Hib rates in U. S. children higher among minorities than whites." Reuters Medical News, (August 18,2000) www.id.medscape.com/reuters/prof/2000/08/08.18/20000818epid003 .html Link je momentálne nefunkčný
K 60 % případů Hib dochází u dětí mladších 12 měsíců a k 90 % případů u dětí do 5 let věku. (427 Zvýšené riziko, že se nakazí Hib, mají původní američtí Indiáni, Eskymáci, američtí občané černé pleti a děti z rodin z nižších socioekonomických vrstev.
(428-429
U dětí černé pleti je v USA čtyřikrát pravděpodobnější, že se nakazí Hib, než u dětí bílých. (430 U dětí existuje riziko, že po očkování proti Hib onemocní Hib. CDC varuje lékaře, že po očkování se mohou vyskytnout případy Hib „než naběhnou ochranné účinky očkování". (431 Studie upozorňují na „zvýšenou citlivost" k tomuto onemocnění během prvních sedmi dnů po očkování. (432 Americká akademie pediatrů vyzývá lékaře, aby po očkování sledovali, zda se u dětí neobjeví známky onemocnění. (433 V několika studiích bylo skutečně zjištěno, že během prvního týdne po očkování je u dětí očkovaných proti Hib šestkrát vyšší pravděpodobnost, že onemocní Hib, než u dětí neočkovaných proti Hib. (434-438 V jedné studii, která se zabývala dětmi, jež onemocněly Hib nejméně tři týdny po očkování, se u více než 70 % z nich rozvinula meningitida. (439
_____
427. See Note 406. 428. Physician's Desk Reference (PDR); 53rd Edition. Medical Economics, 1999, p. 3072. 429. See Note 426. 430. Ibid. 431. Mendelsohn, Robert. But Doctor, About That Shot... The Risks of Immunizations and How to Avoid Them, (Evanston, IL: The People's Doctor Newsletter, Inc., 1988), p. 88. 432. Weiss, R. „Meningitis Vaccine Stirs Controversy," Science News, Vol. 132; October 24,1987, p. 260. 433. American Academy of Pediatrics. „Policy Statement: Haemophilus b polysaccharide vaccine (HbPV)," AAP News, (November 1987); p. 7. 434. Black, S., et al. „Efficacy of Haemophilus influenzae type b capsular polysaccharide vaccine," Pediatric Infectious Disease Journal, 1988; 7:149-156. 435. Harnson, L. H., et al. „A day care-based study of the efficacy of Haemophilus influenzae type b polysaccharide vaccine." Journal of the American Medical Association, 1988; 260:1413-1418. 436. Osterholm, M. T„ et al. „Lack of efficacy of Haemophilus b polysaccharide vaccine in Minnesota." Journal of the American Medical Association, 1988; 260:1423-1428. 437. Shapiro, E. D., et al. „The protective efficacy of Haemophilus influenzae polysaccharide vaccine." Journal of the American Medical Association, 1988; 260:1419-1422. 438. Hiner, E. E., et al. „Spectrum of disease due to Haemophilus influenzae type b occurring in vaccinated children." Journal of Infectious Disease, 1988; 158(2):343-48. 439. Gellis, S. S. „Pediatric Notes: The Weekly Pediatric Commentary," Vol. 11:2 (Jan. 15, 1987).
Další výzkum potvrdil, že se hladiny protilátek po očkování proti Hib snižují a nikoli zvyšují (440,441 - a to i v případě novějších konjugovaných vakcín proti Hib (442 - a v důsledku toho je u očkovaného dítěte vyšší riziko invazívního onemocnění. Níže uvádíme dopis od rozrušené matky potvrzující zvýšenou citlivost na toto onemocnění po očkování: „Moje dcera se narodila zdravá a dělala velké pokroky. Pak jsem dostala upozornění, že se máme dostavit k očkování. Dohodla jsem si s lékařem termín návštěvy, nechala jsem ji naočkovat a o týden později byla moje dcera mrtvá. Ve zprávě o ohledání mrtvoly je uvedeno: „Haemophilus influenzae". Moje dcera nebyla nijak nemocná a teď je mrtvá. Pořád říkají, že se to nemůže stát, ale jaký další důkaz potřebují? Moje dítě zemřelo na onemocnění, proti němuž mělo být imunní." (443 Vakcínou proti Hib se často očkuje současně s jinými vakcínami. Některé farmaceutické firmy kombinují vakcínu proti Hib s vakcínou DTaP. Pokud má tedy dítě nepříznivou reakci na očkování, je často obtížné zjistit, která složka vakcíny (z několika současně podaných vakcín) je za ni zodpovědná. Ve zdravotnické literatuře je nicméně řada zpráv, které potvrzují pravděpodobnou korelaci mezi očkováním proti Hib a závažnými onemocněními, včetně Guillainova-Barrého syndromu, transverzní myelitidy (ochrnutí míchy), aseptické meningitidy, invazivního pneumokokového onemocnění, trombocytopenie (snížení hladiny krevních destiček, které vede k vnitřnímu krvácení), multiformního eiytému, horečky, vyrážky, kopřivky, zvracení, průjmu, epileptických záchvatů, křečí a syndromu náhlého úmrtí dítěte. (444-451 _____
440. Daum, R. S. et al. „Decline in serum antibody to the capsule of Haemophilus influenzae type b in the immediate postimmunization period." Journal of Pediatrics, 1989; 1114:742-47. 441. Marchant, D. D., et al. „Depression of anticapsular antibody after immunization with Haemophilus influenzae type b polysaccharide-diphtheria conjugate vaccine." Pediatric Infectious Disease Journal, 1989,320:75-8. 442. Sood, S. K.. et al. „Disease caused by Haemophilus influenzae type b in the immediate period after homologous immunization: immunologic investigation." Pediatrics, 1990; 85 (4 Pt 2):698-704. 443. See Note 262. 444. See Notes 39 and 157. 445. See Note 428, pp. 1521. 446. Gervaix, M., et al. „Guillain-Barre syndrome following immunization with Haemophilus influenzae type b conjugate vaccine." European Journal of Pediatrics, 1993; 152:613-14. 447. D'Cruz, O. F., et al.,Acute inflammatory demyelinating polyradiculoneuropathy (Guillain-Barre syndrome) after immunization with Haemophilus influenzae type b conjugate vaccine." Journal of Pediatrics, 1989; 115:743-46. 448. Vadheim, C. M., et al. „Effectiveness and safety of an Haemophilus influenzae type b conjugate vaccine (PRP-T) in young infants." Pediatrics, 1993; 92:272-79.
449. Ward, J., et al. „Efficacy of a Haemophilus influenzae type b conjugate vaccine in Alaska, native infants." New England Journal of Medicine, 1990; 323(2): 1393-1401. 450. Milstien, J. B., et al. „Adverse reactions reported following rcceipt of Haemophilus influenzae type b vaccine: an analysis after one year of marketing." Pediatrics, 1987; 80:270-74. 451. Granoff, D. M., et al. „Response to immunization with Haemophilus influenzae type t polysaccharide-pertussis vaccine and risk of haemophilus meningitis in children with the km(l) Immunoglobulin allotype." Journal of Clinical Investigation, 1984; 74:1708-14.
Očkování proti Hib může mít rovněž souvislost s novými epidemiemi cukrovky. V USA, Velké Británii i dalších evropských zemích bylo po hromadných očkovacích kampaních proti Hib zaznamenáno, že se výrazně zvýšil výskyt inzulin-dependentního diabetu mellitus. (452, 453 Obrázek 20 Očkování proti Hib a zvyšující se výskyt cukrovky
Bylo porovnáváno 200 000 dětí, které buď byly očkovány proti Hib nebo ne. Jedna skupina nebyla očkována vůbec, druhá skupina jednou dávkou a třetí skupina čtyřmi dávkami vakcíny proti Hib. Ve věku 7 a 10 let byl spočítán počet případů diabetu I. typu ve všech třech skupinách. Ve věku 7 let bylo u děti ve skupině, která byla očkována čtyřmi dávkami vakcíny proti Hib, ve srovnání se skupinou, která nebyla očkována ani jednou dávkou, o 54 případů diabetu na 100 000 děti více — to je zvýšení o 26%. Ve věku 10 let bylo u děti ve skupině, která byla očkována čtyřmi dávkami vakcíny proti Hib, ve srovnání se skupinou, která nebyla očkována ani jednou dávkou, o 58 případů diabetu na 100 000 dětí více. Podle některých odborníků „potenciální riziko očkování převyšuje potenciální užitek." Zdroj: British Medical Journal, 23. října 1999.
_____
452. Dokheel, T. M. „An epidemic of childhood diabetes in the United States." Diabetes Care, 1993; 16:1601-1611. 453. Gardner, S., et al. „Rising incidence of insulin dependent diabetes in children under 5 year in Oxford region: time trend analysis." British Medical Journal, 1997;315:713-716.
Ve významné studii, která byla zveřejněna v časopise British Medical Journal, bylo více než 200 000 finských dětí rozděleno do tří skupin. (454,455 První skupina nebyla očkována ani jednou dávkou vakcíny proti Hib. Druhá skupina byla očkována jednou dávkou vakcíny proti Hib (ve věku 24 měsíců). Třetí skupina pak byla očkována čtyřmi dávkami vakcíny proti Hib (ve věku 3, 4, 6 a 18 měsíců). Ve věku 7 a 10 let byl spočítán počet případů diabetu typu I ve všech třech skupinách. Výsledky byly následující: ve věku 7 let bylo u dětí ve skupině, která byla očkována čtyřmi dávkami vakcíny proti Hib, ve srovnání se skupinou, která nebyla očkována vůbec, o 54 případů diabetu na 100 000 dětí více - to je zvýšení o 26 %! (456,457 Ve věku 10 let bylo u dětí ve skupině, která byla očkována čtyřmi dávkami vakcíny proti Hib, ve srovnání se skupinou, která nebyla očkována vůbec, o 58 případů diabetu na 100 000 dětí více (obrázek 20). (458 Uvážíme-li, že roční porodnost v USA je přibližně 4 miliony dětí, znamená to v samotných USA každoročně 2300 případů diabetu navíc (kterým je přitom možné se vyhnout). (459 (Odhaduje se, že náklady na zdravotní péči a náklady související se sníženou produktivitou činí na každý případ inzulin-dependentní diabetes mellitus více než 1 milion dolarů.) (460 Naproti tomu se předpokládá, že očkování proti Hib zabrání mnohem menšímu počtů případů závažné invalidity. (461 Tato čísla představují statisticky významné rozdíly, a podle některých odborníků, kteří údaje analyzovali, podporují myšlenku o kauzálním vztahu mezi očkováním vakcínou proti Hib a diabetem I. typu. (462
_____
454. Karvonen, M., et al. „Association between type 1 diabetes and Haemophilus influenzae (type b vaccination: birth cohort study." British Medical Journal, 1999;318:1169-1172. 455. Classen, J. B., et al. „Haemophilus vaccine study in Finland supports a relationship between vaccines and diabetes." www.vaccines.net/newpage16.htm 456. Classen, J. B., et al. „Association between type I diabetes and Hib vaccine." British Medical Journal, 1999; 319:1133. 457. PR Newswire. „Hemophilus meningitis vaccine linked to diabetes increase; many diabetics may be eligible for compensation." May 7.1999. www.islet.org/forum011/messages/7958.htm 458. See Note 456. 459. See Note 457. 460. Ibid. 461. See Notes 456 and 457. 462. See Note 456.
Kromě toho „zvýšené riziko diabetu v očkované skupině převyšuje očekávané snížené riziko komplikací meningitidy způsobované Hib". (463 Tito odborníci proto vydali upozornění pro veřejnost, že podle jejich názoru „potenciální riziko očkování převyšuje potenciální užitek". (464 Osobní příběhy znepokojených rodičů potvrzují, že toto očkování může způsobit mnohem více škody než užitku. „Mám syna, u kterého byla šest měsíců po prvním očkování proti Hib diagnostikována cukrovka. U dvou z jeho kamarádů byla rovněž diagnostikována šest měsíců po prvním očkováni proti Hib. Ani jedna z rodin nemá cukrovku v rodinné anamnéze." „U naší desetileté dcery byla diagnostikována cukrovka (několik měsíců poté, co byla očkována proti Hib)." „Moje dcera byla očkována proti Hib několik měsíců předtím, než u ní byla diagnostikována cukrovka I. typu." (465 PNEUMOKOKOVÉ ONEMOCNĚNÍ Onemocnění, které vyvolává Streptococcus pneumoniae, neboli pneumokokové onemocnění, je bakteriální onemocnění, které může způsobit meningitidu, zápal plic, ušní infekce, sinusitidu a bakterémii (infekci krve). Patogen Streptococcus pneumoniae tvoří přibližně 90 různých kmenů, včetně sérotypů 1,2,3,4, 5,6B, 7F, 8,9N, 9V, 10A, 11 A, 12F, 18C, 19A, 26, 51, 54, 68 atd. (466-467
Vakcína obsahující 23 kmenů Streptococcus pneumoniae je k dispozici již po mnoho let. Úřady ji doporučují seniorům a „vysoce rizikovým" dětem starším dvou let (468,469 - ačkoli studie dokládají, že toto očkování v prevenci pneumokokových infekcí není účinné. (470-472 _____
463. Classen, J. B. „Public should be told that vaccines may have long term adverse effects." British Medical Journal, 1999; 318:193. 464. See Note 456. 465. See Note 262. 466. As noted on the inserts from the vaccine manufacturer (clinical pharmacology). www.pneumo.com/vaccine/PI.html 467. See Note 428, pp. 1524 and 1861. 468. Ibid, p. 1534. 469. Iannelli, V. R. „Pneumococcus (Prevnar)." Keepkidshealthy.com (August 27,2000) www.keepkidshealthy.com/welcome/immunizations/pneumococcus.html 470. Florrester, H. L., et al. „Inefficacy of pneumococcal vaccine in a high-risk population." American Journal of Medicine, 1987; 83:425-30. 471. Simberkoff, M. S., et al. „Efficacy of pneumococcal vaccine in high-risk patients: results of a Veterans Administration cooperative study." New England 472. Journal of Medicine, 1986; 315:1318-27 472. „Pneumococcal vaccines ineffective." Utah Vaccine Awareness Coalition, December 2000 Vol. 2, No. 3., p. 6.
V roce 2000 Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) schválil novou vakcínu - Prevnar® nebo PCV7 (Pozn. překl.: v České republice je distribuována pod názvem Prevenar.) - pro děti ve věku 23 měsíců nebo mladší. (473 Tato vakcína obsahuje sedm ze zhruba 90 různých kmenů Streptococcus pneumoniae a podává se ve čtyřech dávkách počínaje dvěma měsíci věku (obrázek 21). (474,475 Výsledky zkoumání Většina zdravých dětí není tímto onemocněním ohrožena. Podle Červené knihy Výboru pro infekční onemocnění, kterou zveřejnila Americká akademie pediatrů, „k onemocnění (pneumokokovým infekcím u dětí) dojde pravděpodobněji, pokud pro to existují predispoziční podmínky, včetně nedostatečné hladiny imunoglobulinů, Hodgkinovy choroby, vrozené nebo získané imimodeficience (včetně HTV), nefirotického syndromu, některých virových infekcí horních cest dýchacích, dysfunkce sleziny, splenektomie a transplantací orgánů." (476 Účinnost 7-valentní konjugované vakcíny proti pneumokokovým nákazám (Prevnar®) byla posuzována na základě studie, ve které byly děti očkované touto novou vakcínou porovnávány s dětmi očkovanými jinými vakcínami. (477,478
Opravdová kontrolovaná studie porovnávající děti očkované vakcínou proti pneumokokovým nákazám s neočkovanými se nikdy neuskutečnila. V praxi je téměř nemožné říci, jak dobře očkování proti pneumokokovým nákazám skutečně funguje, protože jeho účinnost je dána tím, že chrání před bakteriálním onemocněním způsobovaným sedmi kmeny ve vakcíně obsaženými. Tato vakcína nechrání před pneumokokovými nákazami způsobovanými kterýmkoli z několika desítek dalších kmenů Streptococcus pneumoniae. _____
473. See Note 469. 474. See Note 466. 475. „AAP recommends pneumococcal vaccine for children younger than age 2." Medscape Wire (June 9, 2000). www.id.medscape.com/MedscapeWire/2000/0600/medwire.0609.AAP.html 476. Red Book Report of the Committee on Infectious Diseases, 23rd edition. American Academy of Pediatrics, 7994:371. 477. Black, S., Shinefield, H., et al. „Efficacy, safety and immunogenicity of heptavalent pneumococcal conjugate vaccine in children." Northern California Kaiser Permanente Vaccine Study Center Group Pediatric Infectious Disease Journal, March 2000; 19(3): 187 -95. 478. Black, S., Shinefield, H., et al. „Efficacy of heptavalent conjugate pneumococcal vaccine (Lederle Laboratories) in 37 000 infants and children." Results of the Northern California Kaiser Permanente Efficacy Trial. 36th ICAAC, San Diego, CA. September 24-27, 1998.
Stejně tak tato vakcína nechrání před bakteriálními infekcemi, které způsobuje Haemophilus influenzae typu b nebo meningococcus. (479 Tato konjugovaná vakcína proti pneumokokovým nákazám je relativně nová. Nikdo nebude s jistotou vědět jak bezpečná (nebo nebezpečná) je, dokud nebude „otestována" na milionech dětí. Podle Americké akademie pediatrů (AAP) „údaje, které jsou k dispozici, naznačují, že PCV7 (Prevnar") může patřit mezi nejvíce reaktogenní vakcíny ze všech, které se v současné době používají ..." (480 V příbalovém letáku od výrobce vakcíny je uvedeno několik nepřiznivých reakcí, ke kterým při testování vakcíny došlo. Ačkoli výrobce nepřipouští příčinný vztah mezi touto vakcínou a mnohými z uvedených reakcí, mohou rodiče, kteří o očkování uvažují, chtít zvážit jeho možné důsledky. Mezi tyto reakce patří: astma, epileptické záchvaty, zápal plic, cukrovka, autoimunitní onemocnění, ušní infekce, neutropenie, trombo-cytopenie, sípot, krup a syndrom náhlého úmrtí dítěte. (481 Obrázek 21 Pneumokokové onemocnění 90 kmenů Bylo identifikováno přibližně 90 kmenů, které jsou schopné způsobovat pneumokokové onemocnění. 7 kmenů Konjugovaná vakcína proti pneumokokovým nákazám obsahuje 7 z těchto 90 kmenů. Konjugovaná vakcína proti pneumokokovým nákazám obsahuje 7 z přibližně 90 kmenů Streptococcus pneumoniae schopných způsobovat pneumokokové onemocněni. Zdroj: příbalový leták od výrobce vakcíny.
_____
479. See Note 466 (warnings). www.pneumo.com/vaccine/PI.html 480. Overturf, G. „Technical report: prevention of pneumococcal infections, including the use of pneumococcal conjugate and polysaccharide vaccines and antibiotic prophylaxix (RE9960)." American Academy of Pediatrics and the Committee on Infectious Diseases. http://www.vaccinationnews.com/DailyNews/December2001/AAPTechRepPneumo.htm 481. See Note 466 (adverse reactions). www.pneumo.com/vaccine/PI.html
Osobní příběhy potvrzují možnou souvislost s nepříznivými reakcemi: „Moje šestiměsíční dcerka byla před dvěma dny očkována vakcínou Prevnar. Večer po očkování zvracela. Místo vpichu je silně zanícené. Vypadá jako spálenina (a) pod ním je tvrdá boule, která .. se šíří do strany jako nějaký prst." „Můj desetiměsíční syn byl před čtyřmi dny očkován vakcínou Prevnar. Od té doby zvrací a na těle se mu vytvořila vyrážka. Už ho nenechám víckrát očkovat." „Moje dvanáctiměsíční dcera byla před nedávnem očkována vakcínou Prevnar (a dalšími vakcínami). Tři hodiny zvracela a měla průjem. Byla přijata do nemocnice a byl u ní diagnostikován zápal plic." (482 MENINGOKOKOVÉ ONEMOCNĚNÍ Onemocněni, které vyvolává Neisseria meningitidis, neboli meningokokové onemocnění, je závažné bakteriální onemocnění, které může způsobit meningitidu a meningokokcémii nebo septikémii (otravu krve). Patogen Neisseria meningitidis tvoří nejméně 13 různých kmenů, včetně séroskupin A, B, C, Y, W-135, 29E a Z. (483 Za přibližně 20 % všech případů meningokokového onemocnění v USA a 40 % všech případů ve Velké Británii odpovídá séroskupina C (označovaná rovněž jako meningokok C, MenC nebo meningitida C). (484,485 V nedávné době byly vyvinuty nejméně tři nové vakcíny proti me- ningokokovým nákazám a jsou doporučovány pro děti již od věku dvou měsíců. Výsledky zkoumání Největší riziko, že onemocní meningokokem, je u dětí do jednoho roku věku. Další vysoce rizikovou skupinou jsou děti ve věku 1-5 let. Citlivější k tomuto onemocnění jsou rovněž teenageři ve věku 15-19 let. (486 V roce 1998 bylo v Austrálii hlášeno 421 případů tohoto onemocnění, v Kanadě pouze 126 případů a v Japonsku jen 6. (487 _____
482. See Note 262. 483. Department of Health and the Health Education Authority. „Meningococcal C vaccine (Meningitis C) factsheet." 1999, p. 1. British. 484. See Note 428, p. 2339. 485. Replacement chapter for „Immunization against infectious disease" 1996: Chapter 23 Meningococcal. [British] Department of Health. (Published by the NHSExecutive.) http://www.dh.gov.uk/prod_consum_dh/groups/dh_digitalassets/@dh/@en/documents/digitalasset/dh _4013636.pdf 486. Ibid. 487. Communicable Disease Surveillance and Response. Meningococcal Disease Update: 1998 Cases and Deaths of Meningococcal Disease, Reported to WHO. WHO/OMS, 1998. (Last updated July 11,2000). http://www.who.int/csr/resources/publications/surveillance/Meningitis.pdf
V USA bylo také hlášeno propuknutí meningitidy C. (488 Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) odhaduje, že „mezi vysokoškolskými studenty v USA dochází ročně ke 100 až 125 případům meningitidy, která způsobí 5 až 15 úmrtí". (489 CDC nicméně nezmiňuje, jaký konkrétní patogen (virus, Hib, pneumokokus nebo meningokokus) je odpovědný za tyto „odhadované" případy meningitidy, ani neuvádí dokumentaci, která by umožňovala ověřit metody použité u těchto odhadů. Britské Ministerstvo zdravotnictví připouští, že „meningokoková infekce je relativně vzácná a postihuje ve Velké Británii ročně zhruba 5 lidí ze 100 000". (490 Nikdo nemůže s jistotou vědět, jak bezpečná je vakcína proti meningokokovým nákazám, dokud nebude několik let na trhu. Informační materiál vypracovaný britským Ministerstvem zdravotnictví s rozhodností uvádí, že „nebyly pozorovány žádné nepříznivé účinky vakcíny". (491 Nicméně do 5. září 2000, tedy za méně než rok od zahájení celostátní očkovací kampaně proti meningitidě C, dostal britský Výbor pro bezpečnost léčiv (CSM) 7742 „žlutých karet" - hlášení o podezření na nepříznivé reakce po podání této vakcíny, včetně nejméně 12 úmrtí. (492 Britská vláda se snaží přesvědčit veřejnost, že většinu těchto úmrtí způsobil syndrom náhlého úmrtí dítěte. (493 Vakcína proti meningitidě C je vyrobená tak, aby chránila proti bakteriálním onemocněním způsobovaným kmenem C Neisseria meningitidis, což představuje pouze 20 % všech případů meningokokového onemocnění v USA a 40 % ve Velké Británii. (494 Vakcína neobsahuje kmen B Neisseria meningitidis - nejčastější příčinu tohoto onemocnění (obrázek 22). (495 _____
488. PR Newswire. „North American Vaccine accelerates timeline for seeking approval for meningitis vaccine." April 12, 1999. http://www.thefreelibrary.com/North+American+Vaccine+Accelerates+Timeline+For+Seeking+Approval +for...-a054341659 489. Varnell, M. „CDC recommends college students get meningococcal vaccine." Reuter's Medical News, July 3,2000. 490. See Note 483. 491. „The new Meningitis C vaccine." [British] Department of Health. (Published by the NHS Executive.) http://www.whale.to/v/meningc.html 492. Woodman, R. „Meningitis C vaccine not responsible for deaths." Reuters Medical News, September 5,2000. 493. Ibid. 494. See Note 428, p. 2339 and Note 485. 495. Frequently asked questions about meningitis." [British] Department of Health. (Published by Health Promotion England.) www.immunisation.org.uk/menfaqs.html link nefunkčný. Obdobný link - What can I do to protect myself and my family? http://www.meningitisuk.org/meningitis/disease/frequently-asked-questions.htm
Obrázek 22 Meningokokové onemocnění
80 % všech meningokokových onemocnění v USA je způsobováno jinými séroskupnami než kmenem C. Zdroj: Příručka lékaře (Physician 's Desk Reference), 53. vydání.
Stejně tak tato vakcína nemůže chránit před bakteriálním onemocněním způsobeným pneumokokem, bakterií Haemophilus influenzae typu b nebo nově se objevujícími atypickými kmeny. (496 To znamená, že pokud je určitá osoba očkovaná a přesto onemocní bakteriálním onemocněním, je obtížné určit, zda očkování selhalo nebo zda onemocnění bylo způsobeno očkováním, jiným kmenem nebo zcela odlišným bakteriálním patogenem. Následující zkušenost je typickým příkladem toho, co je možné. „Když jsem byl na střední škole, rodiče mě nechali očkovat proti meningitidě. Po očkování jsem skončil v nemocnici s vážnou infekcí, která napadla všechny části mého těla. Rodiče mi řekli, že první dva dny, kdy jsem byl hospitalizován, jsem je ani nepoznával. Lékaři mi udělali lumbální punkci. Tento postup zahrnoval zmražení střední části mého těla, aby mi mohli vsunout velkou jehlu do míchy pro odebrání tekutiny na provedení testů. Jejich diagnóza zněla: meningitida. Zůstal jsem v nemocnici tři týdny. Lékaři nechtěli ani připustit možnost, že by moje téměř smrtelné onemocnění mohlo být způsobeno očkováním proti meningitidě." (497 Stanovisko Americké akademie pediatrů zní, že „všeobecné očkování (proti meningokokovým nákazám) není nutné". (498,499 Federální Poradní výbor pro očkovací postupy (Advisory Committee on Immunization Practices) vypracoval finanční analýzu očkování pro všechny vysokoškolské studenty a dospěl k závěru, že není pravděpodobné, že by toto očkování bylo pro společnost jako celek efektivní vzhledem k vynaloženým nákladům, jelikož „celkové riziko meningokokového onemocnění mezi vysokoškolskými studenty je nízké" a u nových vysokoškolských studentů je _____
496. Ibid. 497. See Note 262. 498. Meningococcal disease and college students. MMWR, 2000; 49(RR-7): 13-20. 499. Steele, R. W. „Pediatric ID Update: The HUS-Antibiotic Connection and Vaccine News." (Meningococcal Vaccine for College Students.) Medscape Infectious Diseases, 2000.
pouze „mírně zvýšené riziko meningokokového onemocnění ve srovnání s jinými osobami v jejich věku". (500 HEPATITIDA A Hepatitida A je nakažlivé onemocnění jater, které se obvykle přenáší kontaminovanými potravinami nebo vodou. Symptomy mohou být podobné chřipce, s horečkou, zimnicí a únavou. Běžné je zežloutnutí. V roce 1995 byla v USA proti hepatitidě A schválena vakcína. Výsledky zkoumání Podle Centra pro kontrolu nemocí (CDC) „celkový výskyt hepatitidy A v USA v uplynulých několika desetiletích klesal, v prvé řadě v důsledku lepších hygienických a zdravotních podmínek". (501 Na počátku 90. let 20. století bylo v USA každoročně hlášeno zhruba 12 000 případů. (502 Příznaky obvykle trvají necelé dva měsíce. (503 Obvykle pak dojde k úplnému zotavení. (504 CDC nicméně odhaduje, že v USA každý rok na toto onemocnění zemře zhruba 100 lidí. (505 I tak činí úmrtnost pacientů s akutní hepatitidou A ve všech věkových kategoriích dohromady pouze 0,3 % (což je méně než třetinu procenta) z celkového počtu případů. (506 K více než 70 % úmrtí na hepatitidu A dochází u dospělých lidí nad 50 let věku. (507 Skupinami, u kterých je nejvyšší riziko, že onemocní hepatitidou A, jsou osoby cestující do těch částí světa, kde se toto onemocnění trvale vyskytuje, muži mající pohlavní styk s jinými muži a osoby užívající intravenózně drogy. Děti mezi skupinami s nejvyšším rizikem nejsou. (508 Nicméně úřady se domnívají, že „rutinní očkování dětí je nejúčinnějším způsobem jak omezit výskyt hepatitidy A v celých USA". (509 _____ 500. Ibid. 501. CDC. „Prevention of hepatitis A through active or passive immunization: recommendations of the Advisory Committee on Immunization Practices (ACIP)." MMWR Weekly (October 1, 1999); 48(RRI2):1-37. 502. Merck Data Sheet. „Hepatitis A." Merck & Co. www.merck.com/disease/preventable/hepa link nefunkčný, 2006 newer info p.9 - http://www.medsafe.govt.nz/profs/Datasheet/v/vaqtainj.pdf 503. See Note 501. 504. Department of Human Services, Australia. „Hepatitis A: the facts." http://www.health.vic.gov.au/ideas/diseases/hepa 505. See Note 501, 502 506. Ibid. 507. Winkler, D. „Hepatitis A facts." Concerned Parents for Vaccine Safety. www.accessl.net/via/vaccin e/hepafacts.htm - neexistuje 508. See Notes 501, 502 and 504. 509. See Note 501.
Jinak řečeno, děti budou vystaveny veškerým potenciálním rizikům sporného očkování, s malým přínosem pro ně samotné, budou součástí všeobecné očkovací strategie, která má chránit vysoce rizikové skupiny, k jejichž členům se lze těžko dostat anebo kteří se mohou rozhodnout, že očkování odmítnou. Vakcína proti hepatitidě A je množena v „lidských fibroblastech", které pocházejí z tkáně potracených lidských plodů. Obsahuje formaldehyd (o kterém je známo, že má karcinogenní účinky), hydroxid hlinitý a 2-fenoxyetanol, toxickou chemikálii podobnou přísadám do nemrznoucích směsí. (510 Očkování proti hepatitidě A není kryto Národním programem pro odškodnění za poškození zdraví v důsledku očkování (National Vaccine Injury Compensation Program). Přesto výrobce vakcíny dostává hlášení o mnoha závažných nepříznivých účincích souvisejících s tímto očkováním. Patří mezi ně anafylaxe, Guillainův-Barrého syndrom, neuropatie brachiálního plexu, multiformní erytém a roztroušená skleróza. (511 Kromě toho dostává Systém pro ohlašování nepříznivých reakcí na očkování (Vaccine Adverse Event Reporting System, VAERS), který provozuje CDC s FDA, řadu hlášení o „neurologických, hematologických a autoimunitních syndromech" souvisejících s tímto očkováním. (512 Doba trvání ochrany „v současné době není známá". (513 Navíc inkubační doba (čas mezi expozicí a objevením se symptomů) hepatitidy A může být až 50 dnů. Proto pokud dítě podstoupí očkování a onemocní touto nemocí krátce poté, nebude se mít za to, že očkování nefungovalo nebo že bylo příčinou onemocnění. Místo toho se bude předpokládat, že dítě v sobě tuto nemoc mělo již před očkováním. (514 RESPIRAČNÍ SYNCYTIÁLNÍ VIRUS (RSV) Respirační syncytiální virus (RSV) je nejběžnější příčinou bronchiolitidy a zápalu plic u kojenců a dětí do jednoho roku věku. (515 Způsobuje rovněž závažné dýchací onemocnění u starších lidí. (516 _____
510. See Notes 501 and 507. 511. SmithKline Beecham Biologicals, unpublished data, 1995. As cited in Note 501. 512. See Notes 39 and 501. 513. See Note 502. 514. See Note 501. 515. CDC. „Respiratory syncytial virus." National Center for Infectious Disease, 1999. http://www.cdc.gov/rsv/ 516. „Respiratory Syncytial Virus Infectionin Elderly and High-Risk Adults“ The New England Journal of Medicine (April 28,2005.) http://www.nejm.org/doi/pdf/10.1056/NEJMoa043951
RSV je velmi nakažlivý. Symptomy jsou nejprve podobné běžnému nachlazení a poté se zhoršují, jak se u nakažené osoby rozvine horečka, sípot a dýchací potíže. Většina jinak zdravých dětí se zotaví během jednoho nebo dvou týdnů. (517,518 Avšak během první infekce RSV je u přibližně 1 % kojenců nutná hospitalizace. (519 Někteří lidé na následky komplikací tohoto onemocnění zemřou. (520 Léčení závažných infekcí RSV je hlavně podpůrné: kyslíková terapie, hydratace a správná výživa. (521 Vakcína dosud neexistuje. Vědcům komplikuje práci proměnlivá povaha tohoto organismu a „první pokusy (vyvinout vakcínu) ve skutečnosti toto onemocnění při následných infekcích zhoršily". (522 Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) nicméně povolil dvě „preventivní látky". Od roku 1996 je k dispozici Respigam, imunoglobulin vyrobený z lidské plazmy. (523 V roce 1998 se na trh dostal přípravek Synagis®, „monoklonální protilátka" vyrobená s použitím lidských a myších genů. (524,525 Výsledky zkoumání Respirační syncytiální virus (RSV) byl objeven v roce 1956 u šimpanzů. (526 Podle dr. Viery Scheibner, která prostudovala více než 30 000 stran odborných lékařských prací týkajících se očkování, viry RSV „byly významnými kontaminanty ve vakcínách proti dětské obrně a brzy byly detekovány u dětí". (527 U kojenců a malých dětí očkovaných proti dětské obrně způsobovaly vážné symptomy podobné nachlazení. (528 _____
517. Baltimore, J. G. „RSV - a serious subject." The Triplet Connection, 2000. www.triplet.connection.com/rsv_new.html - link nefunkčný, podobné - http://www.dhpe.org/infect/rsv.html 518. See Note 515. 519. Ibid. 520. See Note 517. 521. Travel and Health. „Questions and answers on Synagis." www.travelandhealth.com/synagis.htm link nefunkčný, podobné - http://www.cdc.gov/rsv/about/symptoms.html 522. Applied Genetic News. „Eat your vaccine, dear." Business Communications Company (August 2000). http://findarticles.com/p/articles/mi_m0DED/is_1_21/ai_65016226 523. See Note 517. 524. FDA. „FDA licenses biotech product to prevent serious RSV disease." U. S. Department of Health and Human Services (June 19, 1998). http://www.highbeam.com/doc/1G1-50103229.html or http://www.medmk.com/mm/add/1043_ad3.htm 525. Package Inserts. „Synagis" (Palivizumab) for intramuscular administration." Medimmune, Inc., 1999. http://www.medimmune.com/assets/pdfs/synagis_pi.pdf 526. Morris, J. A., et al. „Recovery of cytopathogenic agent from chimpanzees with coryza (22538)." Proc Soc Exp Biol Med 1956; 92:544-49. 527. See Note 210, p. 153. 528. Ibid.
V roce 1961 zveřejnil časopis Journal of the American Medical Association dvě studie potvrzující příčinný vztah mezi RSV a „relativně vážným onemocněním dolních cest dýchacích". (529,530 Tento virus byl nalezen u 57 % kojenců s bronchiolitidou nebo zápalem plic a u 12 % malých dětí s mírnějším horečnatým onemocněním dýchacích cest. Infikované děti byly nemocné po dobu tří až pěti měsíců. (531 Bylo rovněž zjištěno, že RSV je nakažlivý a brzy se přenesl na dospělé lidi, u kterých je dáván do souvislosti s běžným nachlazením. (532 Dnes patří mezi děti, u kterých je nejvyšší riziko vážných komplikací v souvislosti s RSV, kojenci předčasně narození nebo s chronickým onemocněním plic, s problémy s imunitním systémem, neuromuskulárními poruchami, vrozeným onemocněním srdce a jinými už předtím existujícími poruchami. (533 Synagis se podává jako série pěti injekcí s odstupem měsíce, a to na začátku období, kdy se vyskytují infekce RSV, a během něho (obvykle listopad až duben). Tento přípravek je velmi drahý, každá injekce může stát přes 900 dolarů. (534 Jedna matka uvedla, že jí bylo za první dávku účtováno více než 7000 dolarů a za každou další dávku 2600 dolarů. Zdravotní pojišťovna jí to nezaplatila. (535 Synagis je indikován pro prevenci závažných infekcí dolních cest dýchacích způsobovaných RSV. Ze studií vyplývá, že tento přípravek nemění frekvenci výskytu a průměrné trvání hospitalizace v případě onemocnění dýchacích cest nezpůsobených RSV, ani není prevencí infekcí horních cest dýchacích. (536,537 Ve skutečnosti klinické studie svědčí o tom, že u dětí, které byly očkovány přípravkem Synagis, je vyšší pravděpodobnost, že budou trpět infekcemi horních cest dýchacích než u dětí, které jím očkovány nebyly. (538 _____
529. Parrot, R. H., et al. „II. Serological studies over a 34-month period in children with bronchiolitis, pneumonia and minor respiratory diseases." J of the American Medical Association 1961; 176(8):653-57. 530. Chanock, R. M., et al. „Respiratory syncytial virus." Journal of the American Medical Association 1961; 176(8):647-53. 531. Ibid. 532. Hamparian, V., et al. „Recovery of new viruses (coryza) from cases of common cold in human adults." Proc Soc Exp Med Biol 1961; 108:444-453. 533. Keep Kids Healthy. „Preventing RSV." http://www.keepkidshealthy.com/welcome/infectionsguide/preventing_rsv.html (2003.) 534. Ibid. 535. „More on cost of synagis ..." (Posted March 26,1999 on an internet forum.) http://home.vicnet.net.au/~garyh/preemie_forum/old-messages/4799.html 536. The Impact RSV Study Group. „Palivizumab, a humanized respiratory syncytial virus monoclonal antibody, reduces hospitalization from respiratory syncytial virus infection in high-risk infants." Pediatrics 1998; 102:531-537. 537. See Note 525. 538. See Notes 525 and 536.
Kromě toho se u některých dětí rozvine onemocnění RSV i přesto, že byly přípravkem Synagis očkovány. Dostupné údaje svědčí o tom, že jejich onemocnění není mírnější než u dětí, u kterých se rozvine RSV, aniž by byly očkovány přípravkem Synagis. (539 V kontrolované klinické studii bylo zjištěno, že Synagis zvyšuje pravděpodobnost zánětu středního ucha, rhinitidy, faryngitidy, vyrážky, bolestí a kýly. (540 Mezi další nepříznivé reakce hlášené u dětí, které dostaly tento „ochranný" biotechnologický produkt, patří horečka, kašel, sípot, bronchiolitida, zápal plic, bronchitida, astma, krup, dušnost, sinusitida, apnoe, průjem, zvracení, abnormality funkce jater, virové infekce, plísňová dermatitida, ekzém, seborea, zánět spojivek, anémie, chřipkové syndromy a poruchy růstu. (541 Další očkování Výše popsaná očkování dětí představují pouze některá z mnoha očkování, která existují nebo jsou ve stadiu vývoje. Lékařští vědci například pracují na očkování proti rakovině, AIDS, venerickým chorobám, jedům, toxinům obsaženým v životním prostředí a dokonce běžnému nachlazení. Vědci rovněž experimentují s očkováním proti otěhotnění, vakcínami genetickou manipulací vpravenými do našich potravin, a „supervakcínou" s postupným uvolňováním, která obsahuje původce řady nejrůznějších onemocnění. (542,543 Pokud jsou principy, na kterých stojí teorie očkování, chybné, jsou budoucí vakcíny pravděpodobně rovněž odsouzeny k selhání. Například podle dr. Richarda Moskowitze, mají lidé, kteří nejvíce potřebují očkování proti AIDS, již „vážně narušený imunitní systém". Pokud by se všichni podrobili očkování potlačujícímu imunitu, zvýšilo by to pravděpodobnost, že se u těch, kteří už tak mají vysoké riziko, rozvine AIDS. Oslabilo by to rovněž populaci jako celek. (544,545 Tato kapitola obsahuje informace o očkování proti HPV, rotaviru, pásovému oparu, antraxu, pravým neštovicím a chřipce. Zahrnuje rovněž část zabývající se současným podáním několika vakcín. _____ 539. Ibid. 540. Ibid. 541. Ibid. 542. Tant, Carl. Awesome Green (Angleton, TX: Biotech Publications, 1994), pp. 108-115. 543. See Congressional Bill, H. R 78,103" Congress, 1st Session (January 5,1993). 544. Moskowitz, R. „Vaccination: A Sacrament of Modem Medicine," Mothering (Spring 1992):53. 545. Leviton, R. „A Shot in the Dark," Yoga Journal (May/June. 1992), p. 128.
HPV („rakovina děložního čípku") Lidský papilloma virus (HPV) je relativně běžným pohlavně přenosným původcem onemocnění. Přenáší se kontaktem v genitální oblasti, obvykle pohlavním stykem. Existuje více než 100 subtypů HPV. Některé formy tohoto viru mohou způsobovat vznik bradavic (papilomů), které se mohou objevit na děložním čípku, ve vagíně nebo na rodidlech. Jiné formy viru mohou způsobovat abnormální růst buněk na výstelce děložního čípku - cervikální dy splazii - která se po letech může změnit v rakovinu. Nicméně ve více než 90 % případů jsou tyto infekce neškodné a pominou bez léčení. Obranný systém těla tento virus sám vypudí. Ženy často nevykazují žádné příznaky, symptomy nebo zdravotní problémy. (546,547 8. června 2006 americký Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) schválil novou vakcínu proti HPV - Gardasil® - pro dívky a ženy ve věku od 9 do 26 let. (548 O několik týdnů později Poradní výbor CDC pro očkovací postupy (Advisory Committee on Immunization Practices, ACIP) odhlasoval doporučení, aby všechny dívky ve věku 11 a 12 let byly očkovány touto novou vakcínou firmy Merck. (549 Gardasil je vyroben tak, aby chránil před čtyřmi z více než 100 různých kmenů HPV (obrázek 23) (550,551 podává se ve třech dávkách, z nichž každá stojí 120 dolarů, úplná série očkování tedy stojí 360 dolarů. (552
_____
546. National Cancer Institute. „Vaccine Protects Against Virus Linked to Half of All Cervical Cancers." U. S.. National Institutes ofHealth. November 26, 2002. http://www.cancer.gov/clinicaltrials/results/summary/2002/cervical-cancer-vaccine1102 547. FDA. „HPV (Human Papillomavirus)." Aug 2006. http://www.fda.gov/downloads/ForConsumers/ByAudience/ForWomen/FreePublications/UCM202962.p df 548. U. S. Food and Drug Administration. „FDA licenses New Vaccine for Prevention of Cervical Cancer and Other Diseases in Females Caused by Human Papillomavirus." June 8,2006. http://www.fda.gov/NewsEvents/Newsroom/PressAnnouncements/2006/ucm108666.htm 549. Medical News Today. „CDC Panel Recommends HPV Vaccine Gardasil for All Girls Ages 11, 12, Recommends Coverage by Federal Program." July 4, 2006. http://www.medicalnewstoday.com/articles/46391.php 550. Gardasil http://www.gardasil.com/ 551. Merck & Co., Inc. „Patient Information About Gardasil." http://www.merck.com/product/usa/pi_circulars/g/gardasil/gardasil_ppi.pdf 552. Merck & Co., Inc. „Product News: FDA Approves Merck's Gardasil, the World's Firstand Only Cervical Cancer Vaccine." Merck Press Release: June 8,2006 http://www.docguide.com/fda-approves-mercks-gardasil-worlds-first-and-only-cervical-cancer-vaccine
Obrázek 23 Lidský papilloma virus
Vakcína proti HPV, Gardasil® je vyrobena tak, aby chránila před čtyřmi z více než 100 různých kmenů schopných způsobit infekci HPV. Kmeny 6 a 11 jsou spojovány s genitálními bradavicemi, kmeny 16 a 18 pak s premaligními lézemi. Zdroj: příbalový leták výrobce vakcíny.
Výsledky zkoumání Výskyt rakoviny děložního čípku během uplynulých 30 let trvale klesal, stejně tak jako úmrtnost na ni. V roce 1975 touto nemocí onemocnělo 14,8 žen (na 100 000 obyvatel USA) a zemřelo na ni 5,6 (na 100 000). Do roku 2004 tato čísla klesla více než o polovinu: výskyt v tomto roce činil 7,0 a úmrtnost 2,4. (553,554 Tato čísla jsou ještě nižší u žen do 50 let věku: tam výskyt činí 5,4 a úmrtnost 1,3 na 100 000. (555 Někteří odborníci připisují tento pokles úmrtnosti rozšířenému používání Pap testu, kterým se abnormality děložního čípku odhalí v časné fázi. Pokud je invazivní karcinom děložního čípku odhalen včas, jde o jednu z nejúspěšněji léčených rakovin. (556-558 Střední věk žen, ve kterém je u nich poprvé diagnostikována rakovina děložního čípku, je 48 let. (559 _____
553. National Cancer Institute. „Cervix uteri cancer (invasive): Age adjusted SEER incidence rates by year, race and age, Table V-2." Surveillance Epidemiology and End Results (SEER) Cancer Statistics Review, 1975-2004. NIH. www.seer.cancer.gov (Last accessed: July 10,2007.) 554. Ibid, Table V-3. 555. See Notes 553 and 554. 556. American Cancer Society. „What are the key statistics about cervical cancer?" www.cancer.org (Last accessed: July 20,2007.) 557. American Cancer Society. Cancer Facts and Figures 2007, p. 21. 558. CDC. „Cancer - cervical cancer statistics."http://www.apps.need.cdc.gov 559. National Cancer Institute. „Median age of cancer patients at diagnosis, 2000-2004; Table 1-11. "SEER Cancer Stat. Review, 1975-2004. NIH. www.seer.cancer.gov (July 10, 2007.)
K přibližně 85 % všech nových případů dochází u žen ve věku 35 let a starších. K více než polovině všech úmrtí na rakovinu děložního čípku dochází u žen ve věku 55 let a starších. K novým případům a k úmrtím na rakovinu děložního čípku běžně nedochází u žen do 35 let a téměř vůbec k nim nedochází u žen do 20 let. (560,561 Rakovina děložního čípku není tak běžná jako jiné typy rakoviny. V roce 2003 došlo například v USA k 14,4 případům rakoviny kůže na 100 000 obyvatel, což je téměř dvojnásobek počtu případů rakoviny děložního čípku. Počty případů rakoviny tlustého střeva, rakoviny plic a rakoviny prsu byly ještě vyšší.. Ve skutečnosti je u žen téměř patnáctkrát pravděpodobnější, že onemocní rakovinou prsu než rakovinou děložního čípku (obrázek 24). (562 Obrázek 24 Počet případů rakoviny děložního čípku ve srovnání s jinými typy rakoviny
Zdroj: Centrum pro kontrolu nemocí (CDC) - Statistiky o rakovině v USA (U.S. Cancer Statistics).
Do 25. července 2007, během pouhých 13 měsíců od schválení vakcíny proti HPV v USA, bylo federální vládě podáno 2207 hlášení o nepříznivých reakcích týkajících se vakcíny Gardasil - to je průměrně více než 5 hlášení denně. Díky zákonu o svobodě informací byl obsah těchto hlášení zpřístupněn veřejnosti. (563,564
_____
560. National Cancer Institute. „Age distribution (%) of incidence cases by site, 2000-2004; Table 1-10." SEER Cancer Statistics Review, 1975-2004. NIH. www.seer.cancer.gov (July 10,2007.) 561. National Cancer Institute. „Age distribution (%) of deaths by site, 2000-2004; Table 1-12." SEER Cancer Stat. Review, 1975-2004. NIH. http://www.seer.cancer.gov(Last accessed: July 10,2007.) 562. CDC. „Age-adjusted invasive cancer incidence rates ... United States, Females 2003; Table 1.1.1.1F. United States Cancer Statistics: 2003 Incidence and Mortality. 563. FDA. „VAERS (Vaccine Adverse Event Reporting System) line list report - Vax Name: HPV (Gardasil)." FDA Freedom of Information Distribution. Report run on May 11,2007,03:14. 564. National Vaccine Information Center. „MedAlert: Online access to the U. S. government's Vaccine Adverse Event Reporting System (VAERS)." www.medalerts.org (July 25,2007.)
Podle Toma Fittona z organizace dozírající na vládní činnost nazvané Judicial Watch (Nestranný dozor) tato hlášení „zní jako katalog hrůz". (565 V hlášeních předložených FDA bylo popsáno pět úmrtí v důsledku krevních sraženin a onemocnění srdce. Kromě toho byly mnohé z očkovaných osob postiženy vážnými a život ohrožujícími poruchami, včetně Guillainova-Barrého syndromu, myalgie, parestézie, ztráty vědomí, záchvatů, křečí, otoků různých částí těla, bolestí na hrudi, nepravidelností srdeční činnosti, selhání ledvin, poruch zraku, artritidy, bolestí kloubů, dýchacích potíží, těžkých vyrážek, trvalého zvracení, potratů, menstruačních nepravidelností, potíží reprodukčního systému, genitálních bradavic, vaginálních lézí a infekce HPV tedy hlavního důvodu, proti kterému se očkování provádí (obrázek 25). (566 Obrázek 25 Nepříznivé reakce na očkování proti HPV
Zdroj: Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) - Systém pro ohlašováni nepříznivých reakcí na očkováni (Vaccine Adverse Event Reporting System, VAERS).
Stovky dívek od 10 do 20 let a mladých žen pospíchaly do nemocnice s vysilujícím onemocněním po očkování vakcínou Gardasil. (Nutno říci, že ačkoli se z hlášení zdá, že vakcína proti HPV má za následek různé nepříznivé reakce, nebylo s konečnou platností stanoveno, že je zde příčinný vztah. Na druhou stranu je nutno také říci, že z důvěrné studie, kterou provedl významný výrobce vakcín, vyplývá, že je pravděpodobné „padesátinásobné podhlášení nepříznivých reakcí". (567 Jinými slovy, najevo zřejmě vyjdou pouze 2 % všech nepříznivých reakcí. To znamená, že během třináctiměsíčního období od 8. června 2006 do 25. července 2007 mohlo být vakcínou Gardasil poškozeno více než 110 000 dívek od 10 do 20 let a mladých žen.) _____
565. Hall, R. „HPV vaccine distribution stalled by 'adverse reactions'." The Nation, CNC News, June 1, 2007. www.cnsnews.com 566. See Notes 563 and 564. 567. Institute of Medicine. „Vaccine safety committee proceedings." (National Academy of Sciences: Washington, DC, May 11, 1992), pp. 40-41.
Níže uvádíme několik hlášení převzatých přímo ze Systému pro ohlašování nepříznivých reakcí na očkování (Vaccine Adverse Event Reporting System, VAERS) provozovaného FDA: (568 Č. 277114: Šestnáctiletá dívka poté, co byla očkována vakcínou Gardasil, „zkolabovala, cítila se slabá, trpěla ztrátou citu v končetinách a nemohla chodit". Její nepříznivá reakce byla zařazena jako vážná, trvalá porucha a byl kvůli ní nutný delší pobyt v nemocnici. Č. 262242: Čtrnáctiletá dívka po očkování vakcínou Gardasil ztratila vědomí, upadla a uhodila se nosem o zásuvku. Byla převezena do nemocnice se zlomeným nosem. Č. 277167: Lékař nahlásil, že jeho pacientka ve věku do 20 let měla křeče téměř bezprostředně po očkování vakcínou Gardasil. Měla oči v sloup. Musela být ošetřena na pohotovosti. Č. 275250: Lékař nahlásil, že jeho osmnáctiletá dcera byla očkována vakcínou Gardasil. O tři dny později ji začaly bolet nohy, kolena a kotníky. Nebyla schopná navštěvovat školu, protože nemohla normálně chodit a „chodila jako stará paní" s bolavými končetinami. Její stav byl nahlášen jako vážná a trvalá porucha, která vyžadovala nemocniční péči. Č. 274718: Matka nahlásila, že poté, co byla její jedenáctiletá dcera očkována vakcínou Gardasil, její následující měsíčky byly delší než obvykle a trvaly šest dnů (místo tří dnů). Kromě toho byly „velmi silné a páchnoucí". Č. 274612: U dvanáctileté dívky se vytvořila cysta na vaječníku, která praskla deset dnů poté, co byla očkována první dávkou vakcíny Gardasil. Její stav byl nahlášen jako vážná a trvalá porucha. Č. 276147: U patnáctileté pohlavně neaktivní dívky se brzy poté, co byla očkována proti HPV, vytvořily „léze na stydkých pyscích". Č. 275705: Gynekolog nahlásil, že u jeho sedmnáctileté pacientky se po očkování vakcínou proti HPV rozvinul „těžký herpes simplex genitalis" a „superinfekce". Pacientka trpěla pustulami na rodidlech a vaginálním zánětem. Stav této mladé ženy byl považován za vážný a byla hospitalizována. Č. 276236: Čtyřiadvacetiletá žena byla očkována první dávkou vakcíny proti HPV. O deset dnů později sejí na vagině vytvořily léze diagnostikované jako genitální bradavice. Vakcína Gardasil je propagována jako „stoprocentně účinná". To ale je klamavé hodnocení její skutečné schopnosti chránit proti rakovině děložního čípku. _____ 568. See Note 563.
První studie jen prokázaly, že vakcína Gardasil je účinná pouze proti dvěma kmenům HPV způsobujícím rakovinu (těm, které jsou obsaženy ve vakcíně). (569 Vědci identifikovali nejméně 15 kmenů HPV způsobujících rakovinu. (570 Kromě toho je očkování proti těmto dvěma kmenům účinné pouze u žen, u kterých není doložena předchozí expozice těmto dvěma kmenům. (571 Vakcína nezabraňuje infekci těmi typy HPV způsobujícími rakovinu, které ve vakcíně nejsou. (572 Nevykazuje rovněž žádnou účinnost u žen, které již byly vystaveny dvěma kmenům způsobujícím rakovinu obsaženým ve vakcíně. (573 Ve skutečnosti může být u těchto žen vyšší riziko, že u nich k rakovině děložního čípku dojde. (574 ROTAVIRUS Rotavirus je běžnou příčinou průjmů a zvracení u dětí. Nejčastěji se vyskytuje v zimních měsících. Symptomy obvykle trvají 3 až 8 dnů a může mezi ně patřit horečka a bolesti břicha. Ve většině případů je infekce rotavirem natolik mírná, že se rodiče mohou starat o svoje děti doma. V těžkých případech nicméně může dojít k dehydrataci a úmrtí. K více než 85 % všech úmrtí na rotavirus dochází v chudých zemích, kde jsou děti podvyživené a kde je omezený přístup k vyspělé zdravotní péči. V USA se tomuto onemocnění připisuje přibližně 70 úmrtí ročně. (575-582 _____
569. Merck & Co., Inc. „Gardasil [Quadrivalent Human Papillomavirus (Types 6,11, 6,18) Recombinant Vaccine)]." Product insert from the vaccine manufacturer. Issued: June 2006. 570. FDA. „Gardasil™ HPV Quadrivalent Vaccine, May 18,2006 VRBPAC Meeting." Vaccines and Related Biological Products Advisory Committee Background Document. 571. See Notes 569 and 570. 572. Ibid. 573. Ibid. 574. See Note 570. 575. Iannelli, Vincent. „Rota Teq Rotavirus vaccine." About Pediatrics. http://pediatrics.about.com/od/immunizations/p/06_rotateq.htm(accessed September 11,2006). 576. Russell, Sabin. „FDA Oks safer vaccine for children: second treatment to fight rotavirus also in the works." San Francisco Chronicle, February 4,2006. www.sfgate.com 577. Rotavirus Vaccine Program: A PATH Affiliate. „Rotavirus Facts." PATH. http://www.rotavirusvaccine.org/rotavirus-facts.htm(accessed September 22,2006). 578. Centers for Disease Control and Prevention. „Rotavirus and drinking water from private wells." CDC Fact Sheet, Summer 2006. http://www.cdc.gov/healthywater/drinking/private/wells/disease/rotavirus.html 579. Mitchell, Ellen. „New rotavirus vaccine urged for babies: oral dose offers protection against diarrhea, vomiting." Newsday, September 5,2006. www.newsday.com 580. Tucker, A. W., et al. „Cost-effectiveness analysis of a rotavirus immunization program for the United States." Journal of the American Medical Association, 1998; 279:1371- 376. 581. Weijer, Charles. „The future of research into rotavirus vaccine." British Medical Journal, 2000; 321:525-526. 582. Greene, Alan. „Rotavirus vaccine and intussusception." Pediatric Update, September 16, 1999. http://www.drgreene.com
Léčení spočívá hlavně v prevenci dehydratace poskytováním tekutin do doby, než onemocnění poleví. Ve vážných případech je v důsledku častého zvracení hydratace orální cestou neúčinná. U dětí, které v sobě nemohou udržet tekutinu, existuje riziko úmrtí v důsledku dehydratace a je u nich nutné intravenózní podávání tekutin. (583 3. února 2006 americký Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) schválil novou orálně podávanou vakcínu proti rotaviru obsahující živý virus RotaTeq® - pro děti do 32 týdnů věku. (584 Výsledky zkoumání Ve třech klinických testech s placebem jako kontrolou, které byly použity jako základ pro povolení vakcíny, bylo hodnoceno více než 71 000 kojenců. Nepříznivými reakcemi, jejichž výskyt byl statisticky vyšší u dětí očkovaných vakcínou RotaTeq ve srovnání s dětmi, které dostaly placebo, byl průjem, zvracení, záněty středního ucha, bronchospasmy a nazofaryngitida. (585,586 U očkovaných dětí docházelo rovněž k většímu počtu záchvatů a „záchvatů hlášených jako vážné nepříznivé reakce". Například během sedmi dnů po dávce byl výskyt záchvatů dvakrát vyšší u dětí, které byly očkovány vakcínou RotaTeq, než u dětí, které dostaly placebo. (587 Výrobce vakcíny RotaTeq upozorňuje rodiče, aby u svých dětí po očkování touto vakcínou dávali pozor na možnost intususcepce (vážného zablokování střev): „Pokud se u vašeho dítěte objeví náhlá bolest břicha, zvracení, krev ve stolici nebo jiné změny stolice, může to být známkou vážného problému. Měli byste ihned zavolat lékaře." (588 Nová vakcína proti rotaviru je vyrobena tak, aby chránila jenom proti čtyřem kmenům rotaviru, kmenů však bylo identifikováno více. Dítě tudíž může být očkováno proti rotaviru a přesto může být rotavirem infikováno. V takových případech se mohou objevit všechny symptomy rotaviru, včetně těžkého průjmu a dehydratace. (589 _____
583. See Notes 577 and 579. 584. Gillis, Justin. „Rotavirus vaccine urged for babies." Washington Post, February 22,2006. www.washingtonpost.com 585. Merck & Co., Inc. „Rota Teq [Rotavirus Vaccine, Live, Oral, Pentavalent]." Product insert from the vaccine manufacturer. Issued: February 2006. 586. Barclay, Laurie and Murata, Penny. „New guidelines for pediatric use of rotavirus vaccine." Medscape Medical News, September 5,2006. www.medscape.com 587. See Note 585. 588. Merck & Co., Inc. „Patient Information: Rota Teq, rotavirus vaccine, live, oral, pentavalent." February 2006. 589. See Note 577.
Stejně tak toto očkování nechrání před průjmem, který je způsoben astroviry, caliciviry nebo mnoha dalšími možnými příčinami. (590-591 PÁSOVÝ OPAR Herpes zoster, běžně známý jako pásový opar, je reaktivací viru planých neštovic (varicella-zoster). Pásový opar se může vyskytnout pouze u lidí, kteří byli dříve infikováni planými neštovicemi. Ačkoli se většina lidí po onemocnění planými neštovicemi plně uzdraví, virus, který toto onemocnění způsobil, zůstává stále v jejich těle. Jak lidé stárnou, může se virus reaktivovat a znovu objevit jako pásový opar. (592,593 Pásový opar se objevuje jako vyrážka nebo shluk puchýřků na jednom místě těla. Vyrážka svědí, pálí, dochází v ní k mravenčení a je bolestivá. Obvykle vydrží dva až čtyři týdny. Nicméně poté, co proběhne tato počáteční fáze, některé lidi postihne postherpetická neuralgie - vážná a vysilující bolest nervů, která může trvat týdny, měsíce nebo roky. (594,595 V roce 2006 Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA) schválil vakcínu proti pásovému oparu – Zostavax® - pro použití, u lidí ve věku 60 let a starších. (596 Výsledky zkoumání V hlavní klinické studii použité jako podklad pro povolení vakcíny proti pásovému oparu docházelo k nepříznivým reakcím a vážným nepříznivým reakcím podstatně častěji u osob, které byly očkovány vakcínou než u těch, které dostaly placebo. (597 _____
590. „Diarrhoea viruses: astroviruses; caliciviruses; reoviruses (rotaviruses)." Department of Molecular and Cell Biology, University of Cape Town http://www.mcb.uct.ac.za/cann/335/Diarrhoea.html 591. Vesikari, T., Matson, D., Offit, P., Clark, R. F„ et al. „Safety and efficacy of a pentavalent human-bovine (WC3) reassortment rotavirus vaccine." New England J of Medicine, Vol. 354:23-33 (Jan. 5,2006). 592. Moon, James E., et al. „Herpes Zoster." eMedicine. http://emedicine.medscape.com/article/218683-overview#showall Last updated: Mar 29, 2011. 593. U. S. Department of Health and Human Services. „Shingles vaccine: what you need to know." CDC. (September 11,2006). 594. Zwillich, Todd. „FDA approves first shingles vaccine - but some experts express concerns over cost of vaccine called Zostavax." WebMD Medical News, May 25,2006. http://www.whale.to/vaccines/nvic44.html 595. U. S. Department of Health and Human Services. „Shingles (Herpes Zoster)." CDC. http://www.cdc.gov/shingles/about/overview.html Last modified: January 10, 2011. 596. Merck & Co., Inc. „Patient Information about Zostavax." Issued: May 2006. 597. Oxman, M. N., et al. „A vaccine to prevent herpes zoster and postherpetic neuralgia in older adults." New England Journal of Medicine, June 2,2005; Vol. 352, No. 22:2271-2284.
U očkovaných osob bylo například více případů „kardiovaskulárních příhod", včetně městnavého srdečního selhání, a plicního edému. (598 U očkované skupiny docházelo častěji rovněž k infekcím dýchacích cest, poruchám dýchání, kožním potížím, chřipkovým syndromům, rhinitidě, astenii a průjmu. (599 Podle výrobce vakcíny vykazuje Zostavax ve srovnání s placebem 51% účinnost při snižování rizika, že se u o očkovaných osob rozvine pásový opar. Mezi seniory ve věku 70 až 79 let se nicméně účinnost snižuje na 41 %. U seniorů nad 80 let pak účinnost prudce klesá na 18 %. (600 ANTRAX Antrax je těžké bakteriální onemocnění, které postihuje v prvé řadě teplokrevné živočichy, zejména dobytek. Lidé jím mohou onemocnět také. Toto onemocnění způsobuje bakterie Bacillus anthracis vytvářející spóry, které mohou po léta přežívat v klidové fázi v půdě nebo živočišných produktech, jako jsou kůže, vlna, srst nebo kostí. (601 Antrax je vzácným onemocněním. Od roku 1900 do roku 1976 bylo v USA hlášeno pouze 18 případů inhalačního antraxu. (602 Přesto byli vojáci nuceni nechat se očkovat vakcínou proti antraxu. U nového očkování proti antraxu je „nepravděpodobné, že by poskytovalo pevnou ochranu proti známým biologickým choroboplodným zárodkům a ještě méně pravděpodobné, že by poskytovaly ochranu proti novým geneticky modifikovaným choroboplodným zárodkům". (603 PRAVÉ NEŠTOVICE Pravé neštovice jsou vysoce nakažlivé onemocnění, které způsobuje virus variola. Obvykle se šíří vdechováním kapiček, které se uvolňují z nosu a úst infikované osoby. (604 Pravé neštovice se mohou přenášet rovněž infikovanými přikrývkami, ložním prádlem a oděvem. (605 _____
598. Merck & Co., Inc. „Zostavax [Zoster vaccine live (Oka/Merck)]." Product insert from the vaccine manufacturer. Issued: May 2006. [Also see Note 597.] 599. See Notes 597 and 598. 600. See Note 598. 601. Turkington, C. A., Anthrax." Gale Encyclopedia of Medicine 1999. http://findarticles.com/p/articles/mi_g2601/is_0000/ai_2601000086/ 602. Ritter, M. „Precautions on ranches and in factories have helped keep the disease rare in the U. S" Albuquerque Journal (October 21,2001), p. B8. 603. Testimony in a Congressional hearing on Anthrax Vaccine Safety (April 29,1999). 604. See Note 2, Volume 17, p. 513. 605. „What is smallpox?" http://www.a2zworldnews.co.cc/2010/11/what-is-smallpox.html
Symptomy se objeví 12 dnů po vystavení viru: horečka, nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, bolesti zad a bolesti svalů. Na celém těle se vytvoří vyrážka. Když se pacient začne zotavovat, horečka a další symptomy ustupují. Na pustulách se vytvoří strupy a po mnohých zůstanou jizvy. Onemocnění obvykle způsobuje trvalou imunitu - infikovaná osoba touto nemocí znovu neonemocní. (606 Antivirové léky a jiná léčiva nezkracují dobu trvání nemoci ani nezmírňují symptomy pravých neštovic. Léčení se zaměřuje na poskytování výživy, zvýšení pohodlí a omezení sekundárních infekcí. Kromě toho je pacient obvykle izolován od veřejnosti, aby se zabránilo šíření viru. (607 Vakcína proti pravým neštovicím - často propagovaná jako „čistá lymfa z telete" - je k dispozici od začátku 19. století. (608 Kongres v nedávné době uvolnil finanční prostředky pro výrobce na vývoj a výrobu nové vakcíny proti pravým neštovicím. Je pravděpodobné, že bude tato vakcína vyráběna na „diploidním buněčném substrátu" (lidských embryích) nebo na živočišných tkáňových kulturách. (609-612 Výsledky zkoumání V 18. století byly pravé neštovice běžné v celé Evropě. Mezi lety 1774 a 1798 se výskyt tohoto onemocnění ve Švédsku pohyboval mezi 3 a 10 případy na 1000 obyvatel ročně (přibližně půl až jedno procento obyvatel). V Londýně se počet případů pravých neštovic mezi lety 1685 a 1801 pohyboval od 3 do 24 na 1000 obyvatel (přibližně půl až téměř dvě a půl procenta obyvatel). V Kodani se počet případů pravých neštovic mezi lety 1750 a 1800 pohyboval od 9 do 18 na 1000 obyvatel (přibližně 1 až 2 procenta obyvatel). Počet úmrtí na pravé neštovice se v tomto období pohyboval od 1 z 5000 případů onemocnění do 4 z 1000 případů (obrázek 26). (613-614 _____
606. Microsoft Encarta Online Encyclopedia, „Smallpox." (Oct. 26, 2001). www.encarta.msn.com 607. „Smallpox: Treatment." http://www.webmd.com/a-to-z-guides/smallpox-treatment-overview 608. White, W. The Story of a Great Delusion. (London: E. W. Allen, 1885), p. xviii. 609. Cohen, J., et al. „Vaccines for biodefense: a system in distress," Science (Oct. 19, 2001):499. 610. Rosenthal, S. R., et al. „Developing new smallpox vaccines." Emerging Infectious Diseases, CDC; 7(6), Nov-Dec, 2001. 611. Stolberg, S. G. „Immunization: vast uncertainty on smallpox vaccine." New York Times (October 19,2001). http://www.nytimes.com/2001/10/19/national/19SMAL.html 612. Orent, W. „The smallpox wars: biowarfare vs. public health." Amer. Prospect 1999; 10(44). 613. Barquet, N., et al. „Smallpox: The triumph over the most terrible of the ministers of death." Annals of Internal Medicine (October 15,1997); 127:635-642. 614. Edwardes, E. J. A Concise History of Small-pox and Vaccination in Europe. (London: H. K. Lewis, 1902).
Obrázek 26 Roční výskyt pravých neštovic v 18. století v Evropě
V průběhu druhé poloviny 18. století v Evropě každý rok onemocnělo pravými neštovicemi 3 až 24 lidí z 1000 (méně než půl procenta až téměř dva a půl procenta obyvatel). Počet úmrtí na pravé neštovice se pohyboval od 1 úmrtí na 5000 případů do 4 úmrtí na 1000 případů. Zdroj: Anály vnitřního lékařství (Annals oflnternal Medicine) (15. října 1997).
Když Světová zdravotnická organizace (WHO) zahájila v roce 1967 celosvětovou očkovací kampaň proti pravým neštovicím, pravé neštovice se již v celosvětovém měřítku ve více než 8 z 10 zemí nevyskytovaly. (615 V té době bylo hlášeno pouze 131 000 případů. (616 Úřady nicméně eliminaci tohoto onemocnění připisují své globální iniciativě. Někteří historici lékařství pravdivost tohoto tvrzení zpochybňují. Spála a mor rovněž infikovaly miliony lidí. Proti těmto nemocem nebyly nikdy vyrobeny vakcíny a přesto rovněž vymizely. (617 Mnozí uznávaní historici přičítají zásluhy za snížení výskytu a závažnosti dříve problematických onemocnění, včetně pravých neštovic, moru, dysentérie, spály, tyfu a cholery řadě aktivit v oblasti veřejného zdraví - reformám v oblasti hygieny a výživy. Na konci 18. a počátku 19. století byla „etiologie onemocnění do velké míry neznámá, a místa, ze kterých se onemocnění šíří, zůstávala neobjevená". (618 _____
615. Fenner, F. „Nature, nurture and my experience with smallpox eradication." eMJA 1999; 171:638+. http://www.mja.com.au/public/issues/171_11_061299/fenner/fenner.html 616. WHO. „Fifty Years of the World Health Organization in the Western Pacific Region - Report of the Regional Director to the Regional Committee for the Western Pacific: Chapter 27, Smallpox." http://www.wpro.who.int/NR/rdonlyres/04CC351A-FC5D-4DA4-AF21-9A4A96906E3D/0/chapter27.pdf 617. As documented by the CDC and World Health Organization. 618. Tandy, E. C. „The regulation of nuisances in the American Colonies." American Journal of Public Health (October 1923); 13(10):810-813.
S nástupem průmyslové revoluce lidé masově odcházeli z venkova, aby hledali zaměstnání ve městech. Nakupení velkého množství lidí v nehygienických životních podmínkách přispělo k šíření onemocnění. (619 Opatření na ochranu proti nim byla uplatňována nedůsledně až do doby, kdy zdravotnické orgány zkoordinovaly úsilí obcí, aby byly: 1. vyčištěny ulice, dvory a stáje, 2. odvážen odpad, vybudována kanalizace a vhodným způsobem likvidovány lidské výkaly a moč, 3. vysušeny močály, bažiny a rybníky se stojatou vodou, 4. vyčištěna voda, kterou lidé používali, 5. vylepšeny silnice, aby mohly být potraviny rychle přiváženy do měst a distribuovány, dokud jsou čerstvé a výživné. (620-621 V průběhu 19. století některé země schválily zákony o povinném očkování. V roce 1807 bylo očkování prohlášeno za povinné v Bavorsku a od roku 1810 bylo povinné v Dánsku. (622 Anglie zavedla povinné očkování proti pravým neštovicím v roce 1853. (623 Před zavedením zákonů o povinném očkování propukaly pravé neštovice regionálně a spontánně zase mizely. K největším epidemiím došlo po zavedení povinného očkování. V Anglii mezi lety 1870 a 1872, po více než 15 letech povinného očkování - a proočkovanosti 98 % (624 - vypukla největší epidemie pravých neštovic, jaká kdy byla zaznamenána, která zohavila a zabila tisíce lidí. Většina populace byla očkována a přeočkována. (625 Podle dr. Williama Farra shromažďujícího statistiky pro hlavního matrikáře v Londýně „úmrtnost na pravé neštovice dosáhla maxima po zavedení očkování. Průměrná roční úmrtnost na 10 000 obyvatel od roku 1850 do roku 1869 činila 2,04, zatímco v roce 1871 byla úmrtnost 10,24 a v roce 1872 pak 8,33, a to po velmi chvályhodné snaze rozšířit očkování pomocí legislativních nařízení." (626 _____
619. Chase, A. Magic Shots: A Human and Scientific Account of the Long and Continuing Struggle to Eradicate Infectious Diseases by Vaccination. (NY: William Morrow and Co., 1982). 620. Bayne-Jones, S. The Evolution of Preventive Medicine in the United States Army, 1607-1939 (Washington, DC: Office of the Surgeon General, Dept. of the Army, 1968), p. 21. 621. See Note 23, p. 12. 622. Parish, H. J. A History of Immunization, (Edinburgh: E & S Livingstone, 1965). 623. See Note 23, p. 33. 624. Shelton, H. M. Vaccine and Serum Evils (San Antonio, Texas: Health Research, 1966), p. 23. Citing official statistics from England. 625. See Note 24, p. 32. 626. See Note 23, p. 27.
Selhání očkování dále potvrzuje též sir Thomas Chambers, londýnský hygienik: „Ze 155 osob přijatých do nemocnice pro pacienty s pravými neštovicemi ve čtvrti St. James, Piccadilly, bylo 145 očkováno." Záznamy z nemocnice Marylevore Hospital dokládají, že 92 % pacientů s pravými neštovicemi bylo očkováno. Funkcionář nemocnice Highgate Hospital přiznal: „Z 950 pacientů s pravými neštovicemi [v roce 1871] bylo očkováno 870 (92%)." A ze záznamů z nemocnice Hemstead Hospital vyplývá, že do 13. května 1884 bylo z 2965 pacientů hospitalizovaných s pravými neštovicemi očkováno 2347 (79%). (627 V mnoha dalších zemích, kde byly schváleny zákony o povinném očkování, byla tato čísla podobná. Například v letech 1870 a 1871 onemocněl pravými neštovicemi milion Němců poté, co bylo v Německu uzákoněno povinné očkování. Tisíce lidí tehdy zemřely. 96 % obětí bylo očkovaných. (628,629 Podle německého kancléře „se ukázalo, že naděje vkládané do účinnosti viru kravských neštovic jako prevence pravých neštovic byly zcela klamné". (630 Od roku 1887 do roku 1889 se pravými neštovicemi nakazil bezpočet italských občanů poté, co Itálie uzákonila povinné očkování. Tisíce lidí tehdy zemřely. (631,632 Podle dr. Charlese Rauta, profesora hygieny a farmacie na univerzitě v Perguii, „Itálie je jednou z nejlépe proočkovaných zemí na světě ... Po dobu 20 let před rokem 1885 bylo očkováno 98,5 % našich obyvatel ... Epidemie pravých neštovic, které u nás byly [v letech 1887 — 1889], byly tak hrozné, že se jim nic před vynalezením očkování nemůže vyrovnat." (633 Od roku 1886 do roku 1908 stovky tisíc japonských občanů onemocněly pravými neštovicemi poté, co Japonsko uzákonilo povinné očkování opakované každých pět let. Tisíce lidí tehdy zemřely. (634 A v letech 1918 a 1919 došlo na Filipínách k nejhorší epidemii pravých neštovic, jaká tam kdy byla zaznamenána, poté, co USA převzaly kontrolu nad tímto ostrovem a zavedly povinné očkování. Veškeré obyvatelstvo bylo plně očkováno, tisíce lidí však zemřely. (635,636 _____ 627. Ibid, p. 13. 628. Ibid. 629. Koren, T. „Tedd Koren 's 2nd Nov. 2001 newsletter," Koren Publications. Inc. (Nov. 9,2001). 630. Ibid. 631. See Note 23, p. 16. 632. „Vaccination in Italy," New York Medical Journal (July 22,1899). 633. Ibid. 634. See Note 624, pp. 20-21. 635. Ibid, pp. 21-22. 636. See Note 24, p. 36.
Ve zprávě Filipínské zdravotní služby z roku 1920 se uvádí: „Epidemie, ke které roku 1918 došlo, na první pohled vypadá jako nápadné selhání klasického očkování." (637 Je jasné, že existuje nepřímá úměra mezi procentem očkovaných dětí a počtem úmrtí na pravé neštovice: čím vyšší je počet očkovaných dětí, tím vyšší jsou ztráty. Počet úmrtí na pravé neštovice prudce poklesl poté, co lidé začali očkování odmítat (obrázek 27). (638 Obrázek 27 Počet úmrtí na pravé neštovice prudce poklesl poté, co lidé odmítli očkování
Zdroj: oficiální statistiky Anglie a Walesu.
Některé země očkování zakázaly a/nebo schválily nové zákony, které zrušily předpisy o povinném očkování. Například podle vládního sekretáře v Dublinu v Irsku „virus pravých neštovic z telete by toto onemocnění přenášel na lidské pacienty a byl by tudíž silným zdrojem šíření tohoto onemocnění, a kromě toho by se osoba, která by tento zákrok prováděla, vystavovala stíhání podle zákona zakazujícího očkování pravými neštovicemi". (639 Na konci 19. století zrušila povinné očkování Austrálie a měla pak nahlášené pouze tři případy pravých neštovic za 15 let. (640 Během historie očkování proti pravým neštovicím se inteligentní lidé různého společenského postavení vyjadřovali proti tomuto nevědeckému a nebezpečnému očkovacímu podniku. Například velký duchovní vůdce Mahátma Gándhí jednou řekl: „Jsem již po mnoho let přesvědčeným odpůrcem očkování… Nemám nejmenší pochybnost, že očkování je nečistý proces, který je v konečných důsledcích škodlivý." (641 _____ 637. Ibid, p. 22. 638. Ibid, pp. 23-24. Citing official statistics from England and Wales. 639. See Note 608, p. xxi. 640. See Note 24, pp. 36-37. 641. See Note 629.
Řada lékařů a hygieniků se na konci 19. a počátku 20. století hlasitě vyjadřovala proti povinnému očkování: (642-645 „Jsem lékařem řádně působícím v Bostonu už 33 let. Otázku očkování pečlivě studuji 45 let. Neexistuje sebemenší důkaz, který by potvrzoval, že očkování chrání před onemocněním. Injekce viru do čisté krve lidí před pravými neštovicemi neochrání. Naopak má sklon zvyšovat jejich epidemické šíření a v důsledku toho způsobuje, že onemocnění je více smrtelné. Máme pro to nevyvratitelný důkaz. V naší zemi (USA) se úmrtnost na rakovinu v uplynulých 50 letech zvýšila z 9 na 100 000 obyvatel na 80 na 100 000, což je 900% nárůst. Není možné si představit, že by toto zvýšení mohlo způsobit cokoli jiného než všeobecné otravování krve, ke kterému nyní dochází." Dr. Charles E. Page, bostonský lékař „Očkování nezastavuje šíření pravých neštovic, ani je nemodifikuje u osob, které jimi po očkování onemocní. Zavádí do tělního systému kontaminaci a přispívá tudíž k šíření tuberkulózy, rakoviny a dokonce lepry. Má sklon vyvolávat virulentnější a rozsáhlejší epidemie. Dělá prostě to, co očkování dělá - způsobuje šíření onemocnění." Dr. Walter M. James, lékař ve Filadelfii „Do té doby, než začalo být zaváděno očkování kravskými neštovicemi, byla rakovina prakticky neznámá. Přišel jsem do styku s 200 případy rakoviny a nikdy jsem se nesetkal s rakovinou u neočkované osoby." Dr. W. B. Clark, lékař v New Yorku „Jsem přesvědčen, že nějakých 80 % úmrtí na rakovinu je způsobeno očkováním [proti pravým neštovicím], které pacienti podstoupili. Je dohře známo, že toto očkování způsobuje rovněž vážné a trvalé onemocnění srdce." Dr. Herbert Snow, chirurg, Londýnská nemocnice pro rakovinu „Zrušte očkování a snížíte úmrtnost na rakovinu o polovinu." Dr. F. P. Miliard, lékař v Torontu _____
642. New York Press (January 26,1909). 643. See Note 23, pp. 21-24; 42, 72. 644. Garrow, R. P. „Fatality rates of small-pox in the vaccinated and unvaccinated," British Medical Journal (January 14,1928), p. 74. 645. Parry, L. A. „Fatality rates of small-pox in the vaccinated and unvaccinated," British Medical Journal (January 21, 1928), p. 116.
„Za nárůst výskytu dvou skutečně nebezpečných onemocnění, a to rakoviny a onemocnění srdce, je odpovědné v prvé řadě očkování." Dr. Benchetrit, lékař „Jsem přesvědčen o tom, že nárůst výskytu rakoviny je způsoben očkováním." Dr. Forbes Laurie, vedoucí lékař Městské nemocnice pro rakovinu v Londýně „Jsem pevně přesvědčen o tom, že očkování bylo pro lidstvo prokletím a nikoli požehnáním. Každý lékař ví, že četnost výskytu, závažnost a různorodost kožních onemocnění (včetně rakoviny) se znepokojivě zvýšila. Žádné jiné přenosné medium nemá tak obrovský vztah k šíření tohoto onemocnění, jako má očkování." MUDr. B. F. Cornell, lékař „Odstraňoval jsem rakovinu z rukou očkovaných lidí přesně v místech, kam dostali injekci tohoto jedu." Dr. E. J. Post, michiganský lékař „Neváhám říci, že podle mého názoru se nejčastější faktor způsobující rozvinutí rakoviny dostává do krve očkováním a přeočkováváním." Dr. Dennis Tumbull, vědec zkoumající 30 let rakovinu „Nikdy v historii medicíny nebyla vytvořena tak nesprávná teorie, nevycházelo se z tak falešných předpokladů a nedosahovalo se takových katastrofálních a průkazných následků, jako tomu je v případě očkování. Je to extrémní případ učeného šarlatánství, který postrádá, a vždycky postrádal, i ten nejmenší náznak vědeckého základu. Popisování nebezpečí pravých neštovic a slibování zaručené prevence pomocí očkování hrálo tak dlouho na strach lidí, až byl téměř celý civilizovaný svět touto praxí fyzicky narušen." Dr, E. Ripley, connecticutský lékař „Velmi málo nyní důvěřuji očkování, i pokud jde o pouhou modifikaci onemocnění, a už vůbec mu nevěřím, pokud jde o jeho působení jako ochrany v případě prudkých epidemií. Já osobně jsem onemocněl pravými neštovicemi za méně než šest měsíců po nejpřísnějším očkování." Dr. R. Hall Bakewell, hlavní lékař odpovědný za očkování v Trinidadu
„Očkování je infuzí kontaminujících prvků do tělesného systému, a po takové kontaminaci si nikdy nemůžete být jisti, že se obnoví dřívější čistota těla. Souchotě (tuberkulóza) jde v patách očkování právě tak jisto jako následek následuje příčinu." Dr. Alexander Wilder, profesor patologie na U. S. Medical College v NY „Při pročítání historie očkování proti pravým neštovicím jsem ohromen, když se dozvídám o hrozných úmrtích způsobených očkováním, o nutných amputacích rukou a nohou, o tetanu, slintavce a kulhavce, septikémii (otrava krve) a cerebrospinální meningitidě vyvolaných očkováním." Dr. R. C. Carter, lékař Několik studií a oficiálních prohlášení potvrzuje, že očkování proti pravým neštovicím bylo nebezpečné a neúčinné. V roce 1915 například Ministerstvo zemědělství USA zjistilo, že několik epidemií slintavky a kulhavky mělo původ v očkování proti pravým neštovicím. (646,647 V červenci 1926 časopis Journal of the American Medical Association našel vztahy mezi očkováním proti pravým neštovicím a neurologickými poruchami. Autoři poznamenávají: „V oblastech, kde neprobíhá organizované očkování obyvatelstva, dochází k celkové paralýze vzácně. Pacienti s celkovou paralýzou ... měli vždy jizvy po očkování." (648 V září 1926 časopis Lancet zveřejnil údaje potvrzující případy encefalomyelitidy po očkování proti pravým neštovicím. Autoři prohlásili: „Není pochybností o tom, že očkování bylo jednoznačným příčinným faktorem." (649 V říjnu 1926 Lancet znovu zveřejnil zprávu o řadě případů encefalitidy po očkování proti pravým neštovicím. Mnozí z postižených lidí zemřeli. Autoři dospěli k následujícímu závěru: „Očkování bylo jednoznačným příčinným faktorem a nešlo zde o náhodnou shodu okolností." (650 A v roce 1928 British Medical Journal uznal, že u lidí očkovaných proti pravým neštovicím bylo ve srovnání s neočkovanými lidmi pětkrát pravděpodobnější, že na toto onemocnění zemřou. (651,652 _____
646. In a congressional statement by Senator Dolliver, United States Senate (February 25,1909). 647. United States Department of Agriculture. Farmer's Bulletin (April 22, 1915), p. 15. 648. Journal or the American Medical Association (July 1926). 649. Lancet (September 4,1926). 650. Lancet (October 9,1926). 651. Garrow, R. P. „Fatality rates of small-pox in the vaccinated and unvaccinated," British Medical Journal (January 14, 1928), p. 74. 652. See Note 645.
Na konci 50. let a v průběhu 60. let 20. století byla v několika lékařských a vědeckých časopisech, včetně časopisů British Medical Journal a Pediatrics, zdokumentována řada případů postvakcinační encefalomyelitidy po očkování proti pravým neštovicím. Neurologické reakce se pohybovaly od encefalitidy po epilepsii, polyneuritidu, roztroušenou sklerózu a úmrtí. V některých oblastech světa byl očkováním poškozen jeden ze 63 očkovaných lidí. (653-659 V roce 1987 časopis New England Journal of Medicine popsal případ vojína, který dostal AIDS poté, co byl očkován proti pravým neštovicím. Lékaři, kteří se případem zabývali, napsali: „Primární očkování proti pravým neštovicím u osob se subklinickým onemocněním HIV s sebou nese riziko onemocnění vyvolaného očkováním, [a] větší počet očkování může urychlit postup onemocnění HIV. Tento případ budí obavy ohledně celkové bezpečnosti vakcíny na bázi kravských neštovic v rozvojových zemích, kde je infekce HIV na vzestupu." (660 O dva měsíce později deník London Times zveřejnil přesvědčivou zprávu svědčící o tom, že „epidemie AIDS mohla být vyvolána hromadnou očkovací kampaní" proti pravým neštovicím. (661 Tento článek pro deník Times byl napsán v reakci na podnět od poradce Světové zdravotnické organizace, kterého WHO pověřila, aby prošetřil podezření, že její ambiciózní program očkování v Africe způsobil epidemii AIDS. Tento poradce WHO tedy studii udělal a dospěl k závěru, že očkování proti pravým neštovicím bylo spouštěčem AIDS, a svoji zprávu předložil WHO. Když byla tato zpráva tajena, kontaktoval deník Times. (662 _____
653. DeVries, E. Postvaccinal Perivenous Encephalitis (Amsterdam: Elsevier Pub. Co., 1959). 654. Dick, G. W. A. „Scientific Proceedings; Symposium on Virus Diseases. 13th Annual Meeting of the British Medical Association, Belfast." British Medical Journal, 1962; 2:319. 655. Dixon, C. W. Smallpox, London (J & A Churchill, Ltd., 1962). 656. Spillane, J. D., et al. „The neurology of Jennerian vaccinations a clinical account of the neurological complications which occurred during the smallpox epidemic in South Wales in 1962." Brain, 1964, 87:1-44. 657. Miller, H., et al. „Multiple sclerosis and vaccination." British Medical Journal, (April 22,1967), pp. 210-213. 658. Neff, J. M., et al. Complications of smallpox vaccination, United States, 1963. II. Results obtained by four statewide surveys." Pediatrics, 1967; 39: 916-923. 659. Lane, M. J. „Complications of smallpox vaccination," New England Journal of Medicine, 1968; 281(22):1201-1208. 660. Redfiefd, R.. et al. „Disseminated vaccinia in a military recruit with human immunodeficiency virus (HIV) disease." New England Journal of Medicine (March 12, 1987), p. 673. 661. Wright, P. „Smallpox vaccine 'triggered AIDS virus'." London Times, (May 11, 1987). 662. Rappoport, J. „Smallpox vaccine as AIDS trigger." L. A. Weekly, (June 5-11,1987), p. 8.
Oblasti s největším výskytem AIDS se shodují s oblastmi, kde byly programy očkování proti pravým neštovicím nejintenzivnější - to je Zair, Zambie, Tanzanie, Uganda, Malawi, Rwanda a Burundi. Jedinou zemí Jižní Ameriky, která byla zahrnuta do očkovací kampaně, byla Brazílie. Výskyt AIDS v ní byl nejvyšší na celém kontinentu. Vysoký výskyt AIDS je rovněž na Haiti. Několik tisíc haitských občanů bylo v misi OSN ve střední Africe v době, kdy zde WHO prováděla svou očkovací kampaň, rovněž proti pravým neštovicím očkováno. (663,664 Zmíněný poradce WHO řekl deníku Times: „Myslel jsem, že šlo o pouhou shodu okolností, dokud jsme neprostudovali nejnovější poznatky o reakcích, které mohou být způsobeny kravskými neštovicemi. Nyní se domnívám, že teorie očkování proti pravým neštovicím vysvětluje AIDS." (665 Dr. Robert Gallo, renomovaný odborník na AIDS, rovněž uznává, že to je možné: „Již několik let říkám, že používání živých vakcín, jako je vakcína používaná proti pravým neštovicím, může aktivovat latentní infekci, jako je HIV." (666 To některé odborníky vedlo k obavám, že pokus dostat pod kontrolu jedno onemocnění, pravé neštovice, přeměnil jiné onemocnění, AIDS, „z nevýznamného endemického onemocnění třetího světa v dnešní pandemii". (667
11. září 2001 devatenáct teroristů uneslo čtyři americká civilní letadla a narazilo s nimi do budov plných lidí. Zabili tím přibližně 3000 lidí. * (*Pro lepší informace ohledem 9/11 - http://911.yweb.sk/) O několik týdnů později bioteroristé zaslali poštou americkým politikům a pracovníkům médií smrtelný antrax. Choroboplodným zárodkům byly vystaveny stovky lidí a několik jich zemřelo. (668-670
_____
663. See Note 661. 664. Franks, G. AIDS and Vaccinations: The London Times Reports. (Denton, TX: Pure Water Products, 1988), pp. 21-23. 665. See Note 661. 666. Ibid. 667. Ibid. 668. Bazell, R., et al. „Anthrax fears close Senate offices." MSNBC (October 16.2001). 669. Associated Press. „Congress closes for anthrax sweep." The Santa Fe New Mexican (October 18.2001), p. Al. 670. Bazell, R, et al. „Anthrax strains in 3 attacks linked." MSNBC (October 19,2001). http://www.zkea.com/archives/archive01004.html
Tyto akce zvedly okamžitou vlnou zájmu o to, jak chránit nevinné lidi před biologickými hrozbami. Přestože vládní zdravotníci identifikovali několik onemocnění, která by způsobila pohromu, pokud by se teroristům podařilo rozšířit jejich choroboplodné zárodky, včetně botulismu, eboly, tularémie a moru, (671 úřady se rozhodly, že svoje zdroje zaměří na vývoj „nové a zlepšené" vakcíny proti pravým neštovicím. V červnu 2001, pouhé tři měsíce před útokem teroristů, provedl tým specialistů na bioterorismus, vedený Centrem pro studia civilní obrany proti biologickým nebezpečím (Center for Civilian Biodefense Studios) při Johns Hopkins University, cvičení s krycím jménem Dark Winter (temná zima), které simulovalo propuknutí pravých neštovic v USA. Během dvou měsíců od začátku hypotetické epidemie byly infikovány tři miliony lidí. Simulace Dark Winter skončila kolapsem vnitrostátního obchodu, bouřícími se davy v ulicích a směřováním státu ke stannému právu. (672 Nicméně, jak je tomu u každého teoretického cvičení, závěry jsou předurčeny tím, z jakých předpokladů se vychází. Jedním z klíčových předpokladů bylo, že by každá osoba s pravými neštovicemi infikovala nejméně 10 dalších lidí a že každý z těchto 10 lidí by infikoval nejméně 10 dalších lidí a tak dále. (673 Nedávná studie Centra pro kontrolu nemocí (CDC) zveřejněná v časopise Emerging Infectious Diseases tuto míru šíření infekce ale vidí jako hrubě nerealistickou. Autoři studie provedené CDC prozkoumali údaje z řady propuknutí pravých neštovic a uvedli, že v průměru každá infikovaná osoba nakazila méně než jednu další osobu. Některé infikované osoby nepřenesly pravé neštovice na nikoho dalšího. Vědci dokonce citovali případ 12 neočkovaných lidí, kteří byli v osobním styku s infikovanou osobou - žádný z těchto dvanácti lidí neonemocněl klinickými příznaky pravých neštovic. Vědci CDC dospěli k závěru, že „nelze prokázat, že by bylo pravděpodobné, že průměrná míra přenosu onemocnění bude vyšší než dva ..." (674,675 _____
671. Check, E., et al. „Bioterrorism: bracing for the worst." Newsweek (October 29, 2001):41. 672. Center for Strategic and International Studies. „Dark Winter: A Bioterrorism Exercise." Johns Hopkins Center for Civilian Biodefense Studies; Anser Institute for Homeland Security, (June 2001). www.hopkins-biodefense.org 673. Ibid. 674. Meltzer, M. I., et al. „Modeling potential responses to smallpox as a bioterrorist weapon Appendix I: A mathematical review of the transmission of smallpox." Emerging Infectious Diseases, CDC; 7(6), Nov- Dec, 2001. 675. Milloy, S. „Smallpox attack exaggerated." Fox News (October 5, 2001). http://www.foxnews.com/story/0,2933,35758,00.html
To znamená, že simulace Dark Winter byla vážně zkreslená. Šéfové týmu, který simulaci provedl, přesto naléhali na úřady, aby podpořily okamžité zvýšení výroby a distribuce vakcíny proti pravým neštovicím. (676 Vědci nemají žádné důkazy o tom, že by nová vakcína proti pravým neštovicím způsobovala méně nepříznivých reakcí než vakcína stará. Podle Franklina Topa, odborníka na biotechnologie, který drive sloužil jako velitel Vojenského výzkumného ústavu Waltera Reeda (Walter Reed Army Institute of Research), „problémem bude" reaktogenita. (677 Podle dr. Franka Fennera, jednoho z největších světových odborníků na pravé neštovice, „riziko z očkování běžnou vakcínou proti pravým neštovicím [v zemích s vysokým výskytem HIV] by bylo vysoké". (678 Nedomnívá se, že by znovuzavedení očkování představovalo jednoduché řešení. Dr. Mark Buller, virolog, který zkoumá bezpečnější léčení pravých neštovic na St. Louis University, je ještě otevřenější: „Vůbec bych neuvažoval o tom, že bych svoji rodinu nechal očkovat. Je pravděpodobnější, že mě někdo porazí, když jedu do práce na kole, než že mě v mém životě zasáhne případ pravých neštovic." (679 A vědci nikdy nebudou schopni vytvořit vakcínu, která by mohla chránit proti zmutovaným kmenům viru. Již dnes jich existují desítky. (680 Bioteroristé by mohli vytvářet nové modifikace původce pravých neštovic, proti kterým by byla nová vakcína bezcenná. V důsledku toho by osoby, které by byly očkovány, byly vystaveny riziku vážných nepříznivých reakcí souvisejících s očkováním, aniž by to mělo očekávaný přínos. (681 23. října 2001 CDC zveřejnila nově navrhovaný zákon - Modelový zákon o pravomocech státu v oblasti zdravotnictví při mimořádných situacích. (682 Tento zákon by dával hygienikům a guvernérům států pravomoc zadržet, očkovat, léčit nebo umístit do karantény jakoukoli osobu, která podle nich bude nechráněná proti infekčnímu onemocnění, nebo u níž bude hrozit, že by mohla infekční onemocnění šířit. (683 _____
676. Miller, J., et al. „September 11 attacks led to push for more smallpox vaccine." The New York Times (October 22,2001). 677. See Note 609. 678. Radio National. „The Health Report: Monkeypox." Australian Broadcasting Corporation (September 1, 1997). 679. Stolberg, S. G. ,,Immunization: Vast Uncertainty on smallpox vaccine." New York Times (October 19,2001). http://www.nytimes.com/2001/10/19/national/19SMAL.html 680. See Note 609, p. 500. 681. Miller, J. „U. S. set to retain smallpox stocks." The New York Times (November 16,2001). 682. Gostin, L. O. „The Model State Emergency Health Powers Act." Prepared by The Center for Law and the Public's Health at Georgetown and Johns Hopkins Universities for the Centers for Disease Control and Prevention. (As of October 23,2001), pp. 1-40. www.publichealthlaw.net 683. Ibid, pp. 28-29.
Dodržování zákona by bylo vymáháno místní policií a armádou USA prostřednictvím Národní gardy. (684,685 Dřívější zákony umožňující zdravotní, náboženské nebo filozofické výjimky z očkování by byly zrušeny. (686 Navrhovaný zákon rovněž hrozí tím, že bude zabavován soukromý majetek pro využití státem, bude kontrolován přístup ke komunikacím a bude omezena možnost odvolání k soudu. Pokud by byla vyhlášena „mimořádná situace v oblasti veřejného zdraví", přestala by dočasně platit Ústava USA, Listina práv a občanských svobod. Kromě toho tento „modelový zákon" snímá ze státu, policie, armády a zdravotních orgánů jakoukoli odpovědnost za jejich akce. Pokud se někdo bude bránit očkování a bude naočkován násilím a pak zemře, nebude možné pachatele stíhat. (687 CHŘIPKA Chřipka je nakažlivé virové onemocnění dýchacích cest. Vyskytuje se hlavně v zimě. Mezi její symptomy patří horečka, zimnice, rýma, bolesti v krku, kašel, bolesti hlavy, bolesti kloubů, únava a snížená chuť k jídlu. Stav se obvykle zlepší během dvou až tří dnů. Léčení spočívá hlavně v tom, že se onemocnění nechá proběhnout. Antibiotika na chřipkový virus nepůsobí. Často se doporučuje klid na lůžku a pití velkého množství tekutin. Chřipka může u vysoce rizikových skupin - hlavně u starších lidí a lidí s dysfunkcemi srdce, plic nebo ledvin, cukrovkou, anémií nebo oslabeným imunitním systémem - vést ke komplikacím, jako je zápal plic. V některých případech mohou závažné komplikace u osob z vysoce rizikových skupin vést k úmrtí. Existují tři hlavní typy chřipkového viru. Každý z těchto typu může z roku na rok mutovat, neboli se měnit. A proto je těžké vytvořit na tato onemocnění imunitu. (688 Každý rok tudíž zdravotníci vyrábějí novou vakcínu proti chřipce, která obsahuje tři zmíněné typy chřipkového viru. Například vakcína proti chřipce připravená pro sezónu 1999 - 2000 obsahovala antigeny sydneyského, pekingského a shandongského kmenu. (689 _____ 684. Ibid, pp. 16-18; Sections 303: Effect of Declaration and 304: Enforcement. 685. Knight Ridder Newspapers. „Health agency proposes quarantine plan for states." The Santa Fe New Mexican, p. A1+. 686. See Note 682, p. 39; Section 807: Repeals. 687. See Note 682. 688. Keep Kids Healthy. Influenza, http://www.keepkidshealthy.com/schoolage/schoolageproblems/influenza.html p.1 689. Centers for Disease Control and Prevention (CDC). „Vaccine Information: Influenza Vaccine." http://www.cdc.gov/neidod/diseases/flu/fluvac.htm pp. 3-4. - Link nefunkčný, podobný http://www.lancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736%2805%2976096-7/fulltext
Vakcína proti chřipce pro sezónu 2000 - 2001 obsahovala moskevský, pekingský a novokaledonský kmen viru. (690 Výsledky zkoumání Pro výrobu vakcíny proti chřipce jsou kuřecí embrya inokulována chřipkovými viry. Tato směs se kultivuje po dobu několika týdnů. Každý z kmenů chřipky je poté inaktivován formaldehydem a konzervován thiomersalem, derivátem rtuti. (691,692 Tři uvedené virové kmeny jsou pak smíchány do jediné vakcíny, kterou schválí Úřad pro dozor nad potravinami a léky (FDA), a výrobci vakcíny ji potom distribuují. Vědecké testování bezpečnosti a účinnosti s využitím kontrolních skupin není požadováno. (693 Mezi běžné reakce na očkování proti chřipce patří symptomy podobné chřipce, které mohou trvat několik dnů: horečka, zimnice, bolesti hlavy, bolesti svalů a únava. (694,695 Lékaři tvrdí, že z vakcíny proti chřipce není možné nakazit se chřipkou. To je však v rozporu s životními zkušenostmi mnoha lidí. Kromě toho, vakcíny jsou vyrobeny tak, aby stimulovaly imunitní systém pomocí napodobování onemocnění. Mezi vážné reakce na vakcínu proti chřipce patří život ohrožující alergie na složky vakcíny a Guillainův-Barrého syndrom (GBS), těžké paralytické onemocnění. (696-699 GBS se může objevit několik týdnů po očkování proti chřipce a u přibližně 1 z 20 postižených vede k úmrtí. (700 _____
690. World Health Organization (WHO) Press Release. „Experts decide content of 1999-2000 Northern Hemisphere influenza vaccine." February 17.1999. 691. See Note 428, pp. 2324 and 3315. 692. Connaught Laboratories. „The Making of a Flu Vaccine." Los Angeles Times (Reprinted in the Kansas City Star), February 24,1993. 693. Ibid. 694. National Vaccine Information Center (NVIC). „The Flu and the Flu Vaccine." http://www.vaccineinfo.net/immunization/vaccine/influenza/flu_vaccine_facts.shtml 695. See Note 689, p. 2. 696. Hurwitz, E. S., et al. „Guillain-Barre syndrome and the 1978-79 influenza vaccine." New England J of Med. 1981; 304:1557-61. 697. Kaplan, J. EL et al. „Guillain-Barre syndrome in the United States, 1978-1981: Additional observation from the national surveillance system." Neurology. 33:633-37. 698. Scheibner, V. „Flu vaccination: Is it safe?" Natural Health (June/July 1993), pp. 19-21. 699. See Note 689, pp. 2-3 and Note 694. 700. See Note 694.
Kromě GBS řada studií zkoumala a/nebo zdokumentovala další vážné nepříznivé reakce na očkování proti chřipce, včetně encefalopatie, encefalitidy mozkového kmene, polyneuritidy, artritidy a trombocytopenie (vážné poruchy krve). (701-736 _____
701. Lohse, A., et al. „Vascular purpura and cryoglobulinemia after influenza vaccination. Case-report and literature review." Rev Rhum Engl Ed. 1999 June; 66(6):359-60. 702. Schmutz, J. L.. et al. „Does influenza vaccination induce bullous pemphigoid?" Ann Dermatol Vernereol. 1999 0ct;126(10):765. [French] 703. Cummins, D., et al. „Haematological changes associated with influenza vaccination in people aged over 65: ease report and prospective study." Clin Lab Haematol. 1998 Oct; 20(5):285-7. 704. Downs, A. M., et al. „Does influenza vaccination induce bullous pemphigoid? A report of four eases." Br J Dermatol. 1998 Feb; 138(2):363. 705. Kawasaki, A., et al. „Bilateral anterior ischemic optic neuropathy following influenza vaccination." J Neuroophthalmol. 1998 March; 18(l):56-9. 706. Lasky, T., et al. „The Guillain-Barre syndrome and the 1992-1993 and 1993-1994 influenza vaccines." N Engl J Med. 1998 Dec 17; 339(25): 1797- 802. 707. Park, CL., et al. „Does influenza vaccination exacerbate asthma?" Drug Saf 1998 Aug; 19:83-88. 708. Ramakrishnan, N., et al. „Thrombotic thrombocytopenic purpura following influenza vaccination brief case report." Conn Med. 1998 Oct; 62(10):587-8. 709. Selvaraj, N., et al. „Hemiparesis following influenza vaccination." Postgrad Med J. 1998 Oct; 74(876):633-5. 710. Conflno, I, et al. „Erythromelalgia following influenza vaccine in a child." Clin Exp Rheumatol. 1997 Jan-Feb; 15(1):111-3. 711. Desson, J. F. et al. „Acute benign pericarditis after anti-influenza vaccination." Presse Med. 1997 Mar 22; 26(9):415. [French] 712. Hull, T. P., et al. „Optic neuritis after influenza vaccination." Am J Ophthalmol. 1997 Nov; 124(5):703-4. 713. Kelsall, J. T., et al. Microscopic polyangiitis after influenza vaccination." J Rheumatol. 1997 Jun; 24(6): 1198-202. 714. Owensby J. E., et al. „Cellulitis and myositis caused by agrobacterium radiobacter and Haemophilus parainfluenzae after influenza virus vaccination." South Med J. 1997 Jul; 90(7):752-4. 715. Bemad Valles, M., et al. ..Adverse reaetions to different types of influenza vaccines." Med Clin (Bare). 1996 Jan 13; 106(l):ll-4. [Spanish] 716. Fournier, B., et al. ^Bullous pemphigoid induced by vaccination." Br J Dermatol. 1996 Jul; 135(l):153-4. 717. Honkanen, P. O., et al. ..Reactions following administration of influenza vaccine along or with pneumococcal vaccine to the elderly." Arch Intern Med. 1996 Jan 22; 156(2):205-8. 718. Lear, J. T., et al. „Bullous pemphigoid following influenza vaccination." Clin Exp Dermatol. 1996 Sep; 21(5):392. 719. Ray, C L., et al. „Bilateral optic neuropathy associated with influenza vaccination." J Neuroophthalmol. 1996 Sep; 16(3): 182-4. 720. Antony, S. J., et al. „Postvaccinial (influenza) disseminated encephalopathy (Brown-Sequard syndrome)." J Natl Med Assoc. 1995 Sep; 87(9):705-8. 721. Cambiaghi. S., et al. „Gianotti-Crosti syndrome in an adult after influenza virus vaccination." Dermatology. 1995; 191(4):340-1. 722. Herdersehee, D., et al. „Myelopathy following influenza vaccination." Ned Tijdschr Geneeskd. 1995 Oct 21; 139(42):2152-4. [Dutch] 723. Biasi, D., et al. „A ease of reactive arthritis after influenza after influenza vaccination." Clin Rheumatol. 1994 Dec;13(4)645.
724. Blanche, P., et al. „Development of uveitis following vaccination for influenza." Clin Infect Dis. 1994 Nov;19(5):979. 725. Bodokh, 1., et al. „Reaetivation of bullous pemphigoid after influenza vaccination." Therapie. 1994 Mar-Apr; 49(2): 154. (French] 726. Brown, M. A., et al. „Rheumatie complications of influenza vaccination." AustNZJMed. 1994 Ott; 24(5):572-3. 727. Beijer, W. E., et al. polymyalgia rheumatica and influenza vaccination." DeutschMed Wochenschr. 1993 Feb 5; 118(5):164-5. [German] 728. Boutros, N., et al. „Delirium following influenza vaccination." Am J Psychiatry. 1993 Dec; 150(12):1899 729. Mader, R., et al. „Systemic vasculitis following influenza vaccination - report of 3 eases and literature review." J Rheumatol. 1993 Aug; 20(8): 1429- 31. Review. 730. Robinson, T., et al. „Side effects of influenza vaccination." Br J Gen Pract. 1992 Nov; 42(364):489-90. 731. Ward, D. L., Re: „Guillian-Barre syndrome and influenza vaccination in the US Army, 1980-1988." Am J Epidemiol. 1992 Aug 1; 136(3):374-6. 732. Young, G . „Side effects of influenza immunization." Br J Gen Pract. 1992 Mar; 42(356): 131. 733. Roscelli, J. D., et al. „Guillain-Barre syndrome and influenza vaccination in the US Army, 1980-1988." Am J Epidemiol. 1991 May 1; 133(9):952-5. 734. Molina, M., etaJ. „Leukocytoelastic vasculitis secondary to flu vaccination." Med Clin (Bare). 1990 Jun 9; 95(2):78. [Spanish] 735. Pelosio, A., et al. „Influenza vaccination and polyradiculoneuritis of the Guillain-Barre type." Medicina (Firenze). 1990 Apr-Jun; 10(2): 169. [Italian] 736. Buchner, H., et al. polyneuritis cranialis? Brain stem encephalitis and myelitis following preventive influenza vaccination." Nervenarzt. 1988 Nov; 59(ll):679-82. [German]
Institut Thinktwice Global Vaccine Institute dostává například takovéto zprávy o nepříznivých reakcích na očkování proti chřipce: „V listopadu jsem byl očkován proti chřipce a v lednu se mi na těle objevila vyrážka. Bolí mě paže (ta, do které jsem dostal očkování) a krk. Domnívám se, že moje potíže mohly být způsobeny očkováním." „U mé ženy byl po očkování proti chřipce diagnostikován subkutánni T-lymfom." „Moje přítelkyně byla v pondělí očkována proti chřipce a už v úterý jí bylo velmi špatně. Po provedení mnoha testů lékaři řekli, že to nebyla reakce na očkování. Jejich diagnóza zněla neaktivovaná mononukleóza", a to i přesto, že mononukleózu nikdy neměla. Slyšela jsem mnoho lidí přísahat, že už se nikdy nenechají proti chřipce očkovat. Teď už jim rozumím." „Sestra mé známé předminulou noc náhle zemřela. Bylo jí něco přes 40 let a byla celkem zdravá. Byla toho dne očkována proti chřipce. Když přišla domů, stěžovala si, že se necítí dobře, a v noci zemřela. Zemřela doma, dosti náhle a bez výstrahy. Je to podle vašich informací neobvyklá shoda okolností nebo k takovýmto situacím dochází častěji?" „Potřebuji informace, jak vyléčit přítele, který byl před pěti týdny očkován proti chřipce a trpí velkými bolestmi rukou, nohou a krku, s ochrnutím. Lékaři mu neumí pomoci."
„Moje babička byla očkována proti chřipce a bezprostředně poté onemocněla nejhorším zápalem plic, jaký kdy měla. Byla tak nemocná, že téměř zemřela. Nyní trpí těžkými bolestmi kloubů, které má od té doby, co byla očkována." „Teta mého manžela, která byla velmi zdravá do té doby, než se nechala očkovat proti chřipce, po očkování onemocněla. Byla nemocná asi čtyři týdny, její stav se nelepšil a nakonec zemřela." „Před dvěma týdny jedna z našich pacientek zemřela tři dny po očkování proti chřipce. Den po očkování ji její dcera přišla k nám do nemocnice omluvit, že nemůže přijít na sjednanou kontrolu, a vysvětlovala, že měla špatnou reakci na očkování. To se stalo v pátek. Následující pondělí jsme četli parte této milé dámy. Její úmrtí nebylo hlášeno jako reakce na očkování proti chřipce." (737 Přesnou účinnost očkování proti chřipce lze stanovit jen obtížně a uváděná účinnost je nespolehlivá, protože kmeny chřipky se neustále mění. Podle Centra pro kontrolu nemocí (CDC) se „celková účinnost očkování rok od roku mění, v závislosti na tom, do jaké míry jsou kmeny chřipkového viru obsažené ve vakcíně podobné kmenu nebo kmenům, které se během chřipkového období šíří". (738 Kromě toho, ačkoli mnozí lékaři a různé zdravotní orgány tvrdí, že očkování proti chřipce nemůže způsobit chřipku, CDC uznává, že „lidé, kteří byli očkováni [proti chřipce] mohou skutečně být chřipkou infikováni". (739 Pro pochopení, proč je očkování proti chřipce tak problematické, je důležité vědět, jak se úřady snaží tento virus s nepředvídatelným chováním kontrolovat. Výroba každé nové vakcíny proti chřipce, která má být distribuována na podzim, obvykle začíná v lednu. Zdravotníci tedy musí rok dopředu uhádnout, jaké mutované kmeny chřipkového viru se budou mezi lidmi šířit. (740 Pokud to uhádnou, předpokládá se, že účinnost očkování při dočasné prevenci chřipky u starších lidí je v daném roce přibližně 35 %. (741,742 _____
737. See Note 262. 738. See Note 689, p. 1. 739. Ibid. 740. Ibid. 741. Advisory Committee on Immunization Practices. Prevention and Control of Influenza, Pt. I: Vaccine Recommendations of the ACIP. MMWR Morb Mortal Wkly Rep, 1993 ;42 (RR-6):1-13. 742. Brammer, T. L. „Surveillance for Influenza - United States: 1994-95, 1995-96 and 1996-97 Seasons." Morbidity and Mortality Weekly Report: CDC. April 28,2000. Also See Note 9.
Pokud to neuhádnou, což se stává často, nebo pokud kmeny, které jsou v oběhu, od ledna do konce roku znovu zmutují, což je pravděpodobné, může být vakcína bezcenná. (743,744 V roce 1994 například „odborníci" na chřipku předpověděli, že v daném roce bude převažovat shandongský, texaský a panamský kmen, miliony lidí tak byly očkovány proti chřipce vakcínami, které tyto kmeny obsahovaly. Ale když pak přišla zima, šířil se johanesburgský a pekingský kmen. V roce 1995 zdravotníci změnili svoje předpovědi a vyrobili vakcínu proti chřipce, která obsahovala texaský, johanesburgský a pekingský kmen. Očkovány byly znovu miliony lidí. A pak když přišla zima, převládal wuhanský kmen. (745 Během chřipkového období 1997 - 1998 museli úředníci znovu připustit, že „očkování proti chřipce se na případech chřipky ani v nejmenším neprojevilo, protože kmeny obsažené ve vakcíně neodpovídaly kmenům, které se v tomto roce ve skutečnosti šířily". (746 Účinnost očkování byla 0 % (obrázek 28). Obrázek 28 Účinnost očkování u starších lidí
Zdravotníci musí každý rok odhadovat, jaké chřipkové kmeny se budou mezi lidmi šířit. Pokud to uhádnou a vakcína obsahuje chřipkové kmeny, které odpovídají kmenům, jež se v daném roce šíří, je účinnost očkováni při prevenci chřipky u starších lidí v daném roce přibližně 35 %. Pokud to neuhádnou, neposkytuje očkování ŽÁDNOU ochranu proti chřipce. Zdroj: několik zpráv MMWR vydávaných CDC.
Pokud jde o novější dobu, vakcína proti chřipce pro období 2003 - 2004 byla vyrobena tak, aby chránila proti panamskému kmenu. _____ 743. See Note 689, pp. 1-2 and Note 694. 744. Fox, Maggie „Study: Giving Flu Vaccine Doesn't Save Money." Reuters. http://www.vaccineinfo.net/immunization/vaccine/influenza/flu_vaccine_facts.shtml 745. See Note 742. 746. Norton, Amy „Flu shots cuts misery, but not costs." Reuters. http://www.vaccineinfo.net/immunization/vaccine/influenza/flu_vaccine_facts.shtml
V chřipkovém období toho roku však převládal fujianský kmen. Studie CDC dospěla k závěru, že „účinnost očkování byla nízká nebo nulová". (747 Ve skutečnosti úřady věděly několik měsíců dopředu, že je nejpravděpodobnější, že v daném roce se bude šířit fujianský kmen a že jejich „panamská" vakcína proti chřipce proti němu nebude chránit, přesto však děsily veřejnost předpovídáním těžkého chřipkového období a poté těžily z mas lidí prostřednictvím své bezcenné vakcíny. (748 I pokud virové kmeny obsažené ve vakcíně proti chřipce správně odpovídají tomu, jaké kmeny chřipkového viru se v daném roce šíří, je imunita způsobená očkováním krátkodobá, protože hladiny protilátek začnou klesat během několika měsíců, a rok po očkování jsou často nízké. (749 Trvalá imunita proti konkrétními chřipkovému kmenu se muže vytvořit pouze když se daná osoba onemocněním nakazí přirozenou cestou. Další důkazy o špatné účinnosti očkování proti chřipce u starších lidí lze nalézt v různých jiných studiích. (750-752 Například při jednom propuknutí chřipky v domově pro seniory v Minnesotě bylo 95 % obyvatel domova a 72 % zaměstnanců, kteří přicházeli do přímého styku s obyvateli, očkováno 4 až 8 týdnů před propuknutím chřipky. Úřady byly zmateny, když se dozvěděly, že virový kmen izolovaný z krve pacientů byl „antigenově identický" s kmenem obsaženým ve vakcíně. Jinými slovy, vakcína „dokonale" odpovídala chřipkovému viru, který se v tom roce šířil, přesto očkování naprosto selhalo. Autoři studie dospěli k závěru, že „přes široce rozšířené očkování... neustále dochází k propuknutím chřipky ..." (753 Každoroční očkování proti chřipce neovlivňuje ostatní onemocnění dýchacích cest, trávicí potíže a ušní infekce způsobované bakteriemi, onemocnění způsobovaná chřipkovými viry neobsaženými ve vakcíně nebo mikroorganismy dávanými do souvislosti s jinými onemocněními, jako je nachlazení. Každá vakcína proti chřipce je vyrobena pouze tak, aby chránila proti třem virovým kmenům obsaženým ve vakcíně proti chřipce pro daný rok. _____
747. Morbidity and Mortality Weekly Report: CDC. 2004; 53:8-11. 748. Stein, R. „Flu season may be severe." Washingtonpost.com. Nov. 18, 2003. http://www.highbeam.com/doc/1P2-304073.html Also see NVIC Press Release, Dec. 10,2003. 749. See Note 689, pp. 3 and 7. 750. Ailing, D. W., et al. „A study of excess mortality during influenza epidemics in the US: 1968-1976." Am J Epidemiol, 1981; 113:30-43. 751. Eickhoff; T. C., et al. „Observations of excess mortality associated with epidemic influenza." JAMA, 1961; 176:776-782. 752. See Note 741. 753. Kuhle, C. L., et al. „An Influenza Outbreak in an Immunized Nursing Home Population: Inadequate Host Response or Vaccine Failure?" Annals of Long-Term Care, 1998; 6[3]:72.
V červnu 2003 byla schválena vakcína proti chřipce FluMist, která se vstřikuje do nosu, pro lidi ve věku 5 až 49 let, ačkoli nejvíce ohroženými osobami jsou malé děti a starší lidé. Předpokládají se roční tržby až jednu miliardu dolarů. (754
Od září 2004 doporučuje CDC injekční očkování proti chřipce pro všechny děti od 6 měsíců věku. (755 V uplynulých letech CDC důrazně doporučovalo starším lidem, aby se každoročně nechávali očkovat proti chřipce. V nedávné době Poradní výbor pro očkovací postupy (Advisory Committee on Immunization Practices, ACIP) „doporučil", aby byli všichni obyvatelé a zaměstnanci domovů pro seniory každoročně očkováni proti chřipce. (756 Doporučeni ACIP mají obecně za následek nátlak lékařů a povinné očkování. Jeden pracovník ve zdravotnictví například uvedl: „Nemocnice, ve které pracuji už 15 let, nyní nutí všechny zaměstnance, aby se nechali očkovat proti chřipce. Nemáme jinou možnost než se nechat očkovat, jinak nás propustí. S touto situací velmi nesouhlasím. Jsou pošlapávána moje práva a svobody." (757 Ačkoli jsou zdravotničtí pracovníci nuceni nechat se každoročně očkovat proti chřipce, neboť jinak přijdou o zaměstnání, ze studií vyplývá, že po hromadném očkování obyvatelů a zaměstnanců domovů pro seniory u všech těchto osob nadále přetrvává riziko, že touto chorobou onemocní. (758 Starší lidé rovněž nechtějí, aby je někdo nutil nechat se očkovat. Ale to je právě to, co úřady dělají. Mnozí dlouhodobí obyvatelé domovů pro seniory si nyní musí vybrat mezi tím, zda sc nechají očkovat proti chřipce, anebo si budou muset najít jiné místo, kde budou žít a kde bude o ně pečováno. Přesto, podle jednoho nedávného výzkumu, téměř 4 miliony starších lidí bezplatné očkování proti chřipce odmítly. (759 A ačkoli lékaři chtějí po vás, abyste se každý rok nechali očkovat proti chřipce, z průzkumů vyplývá, že lékaři a zdravotní sestry patří mezi nejméně očkované osoby. Více než dvě třetiny (přibližně 70 %) lékařů a zdravotních sester se NENECHÁVAJÍ každý rok očkovat proti chřipce (obrázek 29). (760 _____
754. Clarke, T. „Nasal flu vaccine approved." MMCAP. June 18,2003. 755. Tucker, M. „Flu shot backed for ages 6-23 months." Family Practice News. Nov. 15,2003. 756. Advisory Committee on Immunization Practices. Prevention and Control of Influenza: Recommendations of the ACIP. MMWR Morb Mortal Wkly Rep, 1996;45:1-24. 757. See Note 262. 758. See Notes 741,750,751 and 753. 759. Woodman, Richard. „UK offers free flu vaccinations to elderly, but millions might not take advantage." Reuters Medical News, September 26, 2000. 760. Recer, Paul. „Study: health workers major sources of flu in old-age homes." Associated Press, October 9,1997. http://www.southcoasttoday.com/apps/pbcs.dll/article?AID=/19971009/NEWS/310099981
Obrázek 29 Každoroční očkování proti chřipce: dostávají je také lékaři a zdravotní sestry?
Ačkoli lékaři chtějí po vás, abyste se každý rok nechali očkovat proti chřipce, z průzkumů vyplývá, že oni sami a zdravotní sestry patři mezi nejméně očkované osoby. Přibližně 70 % lékařů a zdravotních sester se NENECHÁVÁ každý rok očkovat proti chřipce. Zdroj: Associated Press (9. října 1997).
SOUČASNÉ PODÁVÁNÍ NĚKOLIKA VAKCÍN Dnešní kalendář „doporučených" očkování už je natolik přeplněný, že lékaři dávají svým pacientům během jedné návštěvy v ordinaci několik očkování, často s katastrofálními následky. Níže uvádíme zprávy o nepříznivých reakcích po současném podání několika vakcín. Jsou to typické zprávy obsažené v každodenních e-mailech, které institut Thinktwice Global Vaccine Institute dostává. „Můj syn byl očkován vakcínami DTaP a Prevnar. Druhý den ráno měl sedm záchvatů. Byl bílý jako stěna a rozhazoval rukama. Ty byly strnulé a třásly se mu. Zíral před sebe a nedýchal. [Už před očkováním] říkal máma a táta. Teď jenom žvatlá. Je hodně pozadu ve všech oblastech, ve kterých jsme ho testovali." „Můj syn měl od posledního očkování (DTaP, Hib a MMR) pět záchvatů. V době očkování byl nastydlý. Řekli mi, že to nevadí, a naočkovali ho stejně. Co mám dělat?" „Poté, co byl můj syn očkován vakcínou DTP, vakcínami proti Hib, dětské obrně a hepatitidě B, rozvinul se u něj úporný kašel, pak zápal plic a ušní infekce. Tato ušní infekce trvala téměř šest týdnů." „Moje dcera byla v pořádku, dokud nedostala druhou dávku očkování proti Hib a vakcíny DT. Po nich onemocněla a ničemu nebyla schopná porozumět. Ve věku pěti měsíců to bylo velmi hlasitě se projevující a společenské dítě a do sedmi měsíců se změnila v nespoločenskou, tichou holčičku, která při kontrole nestačila na žádný vývojový test." „Než jsem odcestoval do ciziny, prodělal jsem velmi akutní reakci na několik vakcín, které jsem dostal (vakcína MMR, vakcíny proli hepatitidě A, hepatitidě B a žluté zimnici). Nadále každý den trpím těmilo chorobnými příznaky: únavou, bolestí kloubů, neklidem a kognitivní dysfunkcí."
„Poté, co byla moje dcera na očkování v šesti měsících (vakcína DTaP, orální vakcína proti dětské obrně a vakcína proti Hib), došlo u ní ke stavu, který lékař na pohotovosti označil za febrilní křeče. Do té doby byla v pořádku. O tři dny později lékař řekl, že má streptokokový zápal plic. Když nespí, kroutí se a pláče, jako by měla bolesti." „Můj syn se narodil předčasně a při porodu vážil pouze 1,45 kg. Při kontrole ve dvou měsících sestřička řekla, že musí být očkován. Hádala jsem se s ní, ale dala mu čtyři injekce. Nikdy nezapomenu, jak u toho křičel. Za necelých 24 hodin potom zemřel - a z jeho smrti vinili mě!" „Moje normální zdravá dvanáctiměsíční dcera byla očkována proti hepatitidě B, dětské obrně a planým neštovicím. Následujícího dne začala zvracet a trvalo to dvě hodiny. Byla úplně letargická a skončili jsme na pohotovosti, kde jí intravenózně dávali tekutiny, aby ji udrželi naživu. Všichni zdravotníci mi říkali, že to nemohla být reakce na očkování. Co si o tom myslíte?" (761 Dlouhodobé účinky Bylo uskutečněno jen málo seriózních pokusů zjistit, jaké dlouhodobé účinky má injekční vpravování cizích proteinů a toxických lálek do zdravých těl nevinných dětí. Výzkum zaměřený na možné korelace mezi očkováním, autoimunitními onemocněními a poruchami na neurologickém základě (tj. roztroušenou sklerózou, mozkovou obrnou, Guillainovým-Barrého syndromem, rakovinou a AIDS) je ve skutečnosti teprve v začátcích. Například jeden z vědců, dr. Richard Moskowitz, dospěl k závěru, že nepřirozený proces očkování může vést k pomalému rozvoji virů v těle. Mohou pak vyvolávat „dnešní mnohem hůře léčitelná chronická onemocnění". (762 Poznamenává rovněž, že „tyto nemoci mohou být daleko závažnější než původní onemocnění, protože ovlivňují hlubší struktury [a] orgány důležitější pro život". (763 Další vědci odhalili „snížení tělesné odolnosti v důsledku očkování". Varují nás před tím, že jsou „pravděpodobná rozsáhlá a neznámá selhání imunitního systému vyvolaná očkováním". Uvádějí rovněž, že k tomuto účinku často dochází s velkým časovým odstupem, je nepřímý a maskovaný a jeho skutečná povaha je málokdy rozpoznána. (764 _____
761. See Note 262. 762. Moskowitz, R. „Immunizations: A Dissenting View," In Dissent in Medicine - Nine Doctors Speak Out (Contemporary Books, 1985), pp. 133- 166. 763. See Note 10, pp. 33-34. 764. Buttram, H. E. and Hoffman, J. C. Vaccinations and Immune Malfunctions, (Humanitaria Publishing Co., 1982), p. 47.
Imunitní systém Řada vědců uvádí, že očkování pouze „svádí" tělo k tomu, aby se zaměřilo na jediný aspekt (na tvorbu protilátek) z mnoha komplexních a integrovaných strategií, které imunitní systém normálně využívá. Onemocnění, kterými se člověk nakazí přirozenou cestou, jsou filtrována řadou obranných mechanismů imunitního systému. Ale pokud je virus obsažený ve vakcíně injekcí vpraven přímo do krve dítěte, dostane se ke všem významným tkáním a orgánům těla, které přišlo o obvyklou výhodu celkové imunitní reakce. (765 Protilátky (T-lymfocyty), které reagují na útočící choroboplodné zárodky z vakcíny, se zaměří na tyto choroboplodné zárodky a nejsou schopné reagovat na jiná nebezpečí ohrožující zdraví dítěte. (766,767 Výzkum svědčí o tom, že nezralý imunitní systém dítěte je stimulován a posilován a zraje tím, jak reaguje na přirozené výzvy. Pokud je malé dítě vystaveno virům a bakteriím z prostředí, je pravděpodobné, že dojde k normálnímu vývoji imunitního systému. Když však je nezralý imunitní systém nucen reagovat na příval očkování, která jsou injekčně vpravována přímo do těla, čímž obcházejí vnější obrany imunitního systému, může se stát, že ochranné manévry vnitřního imunitního systému budou ochromeny. Pokud je omezena přirozená imunita a imunitní systém je donucen fungovat nepřirozenými způsoby, vynořují se otázky týkající se jeho schopnosti chránit dítě po celou dobu života. (768 Imunitní systém je uzpůsoben k tomu, aby organismu pomáhal odlišovat „sebe sama" od všeho ostatního, co je cizí a potenciálně nebezpečné. V přirozených podmínkách jsou nepřátelské choroboplodné zárodky napadány a oslabovány imunitním systémem. Ale nepřátelské viry injekčně vpravené do těla pronikají do zdravých buněk a společně s těmito buňkami se množí. (769 Je pravděpodobné, že to může zmást imunitní systém, který již není schopen rozlišovat, co je v těle škodlivé a co neškodné. Za těchto okolností je pravděpodobné, že imunitní systém buďto napadne svoje vlastní buňky (rakovina), nebo bude signály o nebezpečí zcela ignorovat, čímž způsobí, že organismus bude náchylný na řadu autoimunitních onemocnění. (770 _____
765. James, W. Immunization: The Reality Behind the Myth, (Bergin & Garvey, 1988), pp. 14-15. 766. Kalokerinos, A. and Dettman., A Supportive Submission," The Dangers of Immunisation, (Warburton, Victoria, Australia: Biological Research Institute, 1979), p. 49. 767. See Note 143, p. 32. 768. Ibid. 769. Moskowitz, R. The Case Against Immunizations, (Washington, DC: The National Center for Homeopathy, 1983), p. 15. 770. See Note 765, pp. 15-16.
Byly provedeny pitvy porovnávající brzlík (odpovědný za tvorbu ochranných T-buněk) dospělých lidí ze zemí, kde se provádí málo očkování, s brzlíkem dospělých lidí z USA. Vědci zjistili, že v USA po pubertě začne brzlík atrofovat. U dospělých lidí ze zemí, kde se provádí málo očkování, bylo zjištěno, že se stav brzlíku zhoršoval minimálně. Abnormality brzlíku souvisí s řadou autoimunitních a nádorových onemocnění (například s mnoha různými typy rakoviny, leukémií, lupusem erythematodes a revmatoidní artritidou). Někteří vědci z této situace viní rozsáhlé programy povinného očkování dětí. (771 Genové mutace Vakcína proti dětské obrně obsahuje buněčnou kulturu opičích ledvin a telecí sérum. Další vakcíny jsou vyráběny na kuřecích embryích. Opičí ledviny, telecí sérum a kuřecí embrya - to všechno jsou cizí proteiny, biologický materiál složený z živočišných buněk. Protože je tento materiál injekčně vpravován přímo do krve, je schopný měnit naši genetickou strukturu. (772-773 Viry (a virové vakcíny) jsou činitelé přenášející genetické informace z jednoho svého hostitele na druhého. Obsahují čistý genetický materiál (DNA a RNA) cizího organismu, a jsou-li injekčně vpraveny do člověka, je tento nový genetický materiál zabudován do napadených buněk. (774 V odborné literatuře lze nalézt řadu potvrzení skutečnosti, že viry způsobují genetické změny u nepříbuzných organismů. (775,776 Již v 50. letech 20. století popsala Barbara McClintock, americká genetička, mobilní genetické prvky - „skákající geny". (777 V 60. letech 20. století Joshua Lederberg z Katedry genetiky na Stanfordské univerzitě upozornil vědecký svět, že „živé viry jsou ... genetické zprávy používané pro účely programování lidských buněk". Byl rovněž pozoruhodně upřímný, když řekl, že „již v současné době provádíme biologické inženýrství v dosti velkém rozsahu tím, že používáme živé viry v hromadných očkovacích kampaních". (778 _____
771. Ibid, pp. 16-17. 772. Worl Medicine, (London: Clareville House, September 22, 1971), pp. 69- 72. 773. See Note 765, p. 10. 774. Buttram, H. „Live Virus Vaccines and Genetic Mutation," Hlth. Consc., (Apr 1990):44-45. 775. Blanck, G., et al. „Multiple Insertions and Tandem Repeats of Origin- Mins Simian Virus 40 DNA in Transformed Rat and Mouse Cells," Journal of Virology, (May 1988), pp. 1520-1523. 776. Kumar, S., et al. „Effects of Serial Passage of Autographa Californiica Nuclear Polyhedrosis Virus in Cell Culture," Virus Research, 7 (1987), pp. 335- 349. 777. See Note 774, p. 44. 778. Lederberg, J. Science, (October 20, 1967), p. 313.
Nikdo neví, jaké jsou dlouhodobé účinky zasahování do genetického kódu a křehké struktury lidského organismu. Okamžitým účinkem fyzické invaze cizího genetického materiálu do lidského těla může být nicméně trvalé oslabení imunitního systému, které uvádí do pohybu novou éru autoimunitních onemocnění. (779 Výzkum například svědčí o tom, že psychotické poruchy mohou být způsobeny virovými infekcemi. (780-782 Výskyt schizofrenie se ve srovnání s minulostí zvyšuje (783 a ze studií vyplývá, že přibližně třetina všech případů je autoimunitní povahy. (784 Někteří odborníci se domnívají, že na tom mají podíl programy očkování dětí. (785
Poruchy vývoje Podle historika lékařství Harrise L. Coultera, Ph.D., „jak rodina, tak společnost jsou oběťmi očkovacích programů, které jsou jim vnuceny státní legislativou, horlivě reagující na názory zdravotníků a zdravotních organizací". Celá poválečná americká generace trpí tím, co nazývá „postencefalitickým syndromem" - tento název používá k definování řady poruch vyvolaných očkováním. (786 Na podporu svých tvrzení uvádí H. L. Coulter důkazy prokazující, že dlouhodobé účinky očkování mohou být dalekosáhlejší, než se předpokládá. Poruchy způsobované očkováním jsou nicméně často „skryty" pod jinými názvy, z nichž můžeme uvést například autismus, dyslexii, poruchy učení, epilepsii, mentální retardaci, hyperaktivitu a lehkou mozkovou dysfunkci. Očkování je možné připsat rovněž delikvenci mladistvých, nebývalý nárůst násilných trestných činů, zneužívání drog a kolaps amerického systému školství, který není schopný vypořádat se s přibližně 20 až 25 % žáků, kteří jsou mentálně nebo emocionálně zaostalí. (787 _____
779. See Note 774, p. 44. 780. Crow, TJ. „Is Schizophrenia an Infectious Disease?" Lancet, (1983), I: 8317, pp. 173-175. 781. Halonen, et al. „Antibody Levels to HSV-1, Measles and Rubella Virus in Psychiatric Patients," British Journal or Psychiatry, 125 (1974), pp. 461- 465. 782. Steinberg, D. et al., „Influenza Infection Causing Manic Psychosis," British Journal of Psychiatry, 120 (1972), pp. 531-535. 783. Morozov, P. V. ed., „Research on the Viral Hypothesis of Mental Disorders," Advances in Biological Psychiatry, Volume 12, (New York: S. Karger, 1983), pp. 52-75. 784. McGuire, R. 'Brain Autoantibodies in 33 % of Schizophrenics," Medical Tribune, (July 14,1988), p. 6. 785. See Note 774, p. 44. 786. Leviton, R. „A Shot in the Dark," Yoga Journal, (May/June, 1992), pp. 112-114. 787. Bannister, R. Brain's Clinical Neurology, 5th Ed., (Oxford: University Press, 1978):409.
Poruchy vývoje a další výše uvedené poruchy jsou často způsobeny encefalitidou, neboli zánětem mozku. Lékaři vědí, že encefalitida může být způsobena vážným úrazem hlavy, těžkými popáleninami, infekčním onemocněními nebo očkováními proti těmto onemocněním - v tomto případě jde o postvakcinační encefalitidu. (788 Hlavní příčinou encefalitidy jsou dnes v USA a v dalších industrializovaných zemích programy očkování dětí. (789 Symptomy postvakcinační encefalitidy jsou shodné se symptomy encefalitidy vyvolané jakoukoli jinou příčinou. (790 Jelikož může být ovlivněna kterákoli část nervového systému, může dojít k jakékoli fyzické či intelektuální odchylce nebo odchylce osobnosti, či k jejich kombinaci. (791,792 Pitvy po postvakcinační encefalitidě svědčí o úbytku a narušení myelinu v mozkovém kmeni a míše. Myelin obaluje a chrání nervy podobně jako izolace na elektrických kabelech. Bez myelinu dochází ke zkratům nervových vzruchů a nervový systém zůstává nevyvinutý a nezralý. (793 Pro potvrzení skutečnosti, že poškození centrálního nervového systému bylo způsobeno postvakcinační encefalitidou, není nutná zjevná reakce na očkování. Ve skutečnosti není korelace mezi stupněm poškození mozku, ke kterému může později dojít, a závažností stavu, který na začátku k encefalitidě vedl. (794-798 Jinými slovy, slabé a často přehlížené reakce na očkování (tj. mírně zvýšená teplota, podrážděnost, ospalost) mohou být, a často jsou, případem encefalitidy, která může po měsících nebo letech způsobovat těžké neurologické komplikace. (799 Nyní se podívejme na některé konkrétní poruchy, které je možné připsat post vakcinační encefalitidě. _____ 788. See Note 316, pp. xiii-xiv; Chapters 1-5. 789. See Note 316. 790. Ibid, p. 103. 791. Merritt, H. H. Textbook of Neurology, 6th Ed., (Philadelphia, PA:Lea and Febiger, 1979): 104. 792. Neal, J. B. Encephalitis: A Clinical Study, (New York: Gruneand Stratton, 1942), pp. 378-379. 793. See Note 791, pp. 102-103. 794. Ford, F. R. Diseases of the Nervous System in Infancy, Childhood and Adolescence, (Springfield: C. C. Thomas, 1937), p. 349. 795. Lurie, et al. „Late Results Noted in Children Presenting Post-Encephalitic Behavior," American Journal of Psychiatry, 104, (1947), p. 178. 796. Baker, A. B. „The Central Nervous System in Infectious Diseases of Childhood,“ Postgraduate Medicine, 5, (1949), p. 11. 797. Annell, A. L. „Pertussis in Infancy - A Cause of Behavioral Disorders in Children," Acta Societatis Medicorum Upsaliensis, XVIII, Supplement 1, (1953), pp. 17, 33. 798. See Notes 791 and 792. 799. See Note 316. pp. 120-121.
Autismus V roce 1943 oznámil známý dětský psychiatr Leo Kanner, že objevil jedenáct případů nové mentální poruchy. Uvedl, že se „tato porucha výrazně a charakteristicky odlišuje od všeho, co bylo dosud popsáno…“ (800 Porucha začala být brzy známá pod označením autismus. (Autismus je určitým druhem poruchy mozku. Děti s touto poruchou jsou často retardované, nemluví a nereagují při styku s lidmi.) Tyto první případy autismu v USA se objevily v době, kdy začala být ve zvyšující se míře dostupná vakcína proti černému kašli. V 50. a 60. letech 20. století už hledali pomoc pro svoje autistické děti rodiče z celých USA. K nárůstu počtu dětí trpících tímto novým onemocněním došlo přesně v těch letech, kdy rostla popularita programů povinného očkování. Na konci 80. let 20. století se v samotných USA už objevovalo více než 4500 nových případů autismu ročně. (801 Stejnou korelaci mezi autismem a programy očkování dětí lze nalézt rovněž v jiných zemích. Když USA ukončily válku a okupovaly Japonsko, byl zde zaveden program povinného očkování. První autistické japonské dítě se narodilo v roce 1945. (802 Dnes jsou mezi japonskými dětmi každoročně diagnostikovány stovky nových případů autismu. (803 Do Evropy se očkování proti černému kašli dostalo v 50. letech 20. století. První případy autismu se zde začaly objevovat ve stejném desetiletí. Ve Velké Británii nebylo očkování proti černému kašli ve velkém měřítku prosazováno až do konce 50. let 20. století. Krátce poté byla v roce 1962 založena Národní společnost pro autistické děti v Británii. (804 Když se začaly objevovat první případy autismu, byli vědci překvapeni tím, že se velký počet autistických dětí rodí ve vzdělaných rodinách. Více než 90 % rodičů autistických dětí dokončilo střední školu, vysokoškolské vzdělání pak měly téměř tři čtvrtiny jejich otců a polovina matek. Mnozí z rodičů měli vysoce odborné zaměstnání. Vědci se tudíž snažili nalézt souvislost autismu s genetickými faktory ve vyšších vrstvách společnosti. (805 _____
800. Kanner, L. „Autistic Disturbances of Affective Content," The Nervous Child II, (1942-1943), pp. 250. 801. American Psychiatric Association. Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Third Edition, Revised, (Washington, DC, 1987), pp. 36-37. 802. Wakabayashi, S. „The Present Status of an Early Infantile Autism First Reported in Japan 30 Years Ago," Nagoya Journal of Medical Science, 1984; 46:35-39. 803. See Note 316, p. 50. 804. Ibid. 805. Kanner, L. „To What Extent is Early Infantile Autism Determined by Constitutional Inadequacies?" Genetics and Inheritance of Integrated Neurological and Psychiatric Patterns, (Baltimore: Williams and Wilkins, 1954), p. 382.
Mezitím psychiatři, kteří nevěděli o neurologickém základu tohoto onemocnění, hledali psychologická vysvětlení. Obviňovali matky z potlačování emocí. (806,807 V 70. letech 20. století začaly tyto socioekonomické rozdíly mizet. (808 To vědce znovu překvapilo. Mnozí z toho jednoduše vyvodili, že dřívější studie byly zkreslené. Existuje zde však vysvětlení. Když bylo zaváděno očkování proti černému kašli, byli pouze bohatí a vzdělaní rodiče, kteří hledali pro svoje děti to nejlepší a kteří si mohli dovolit soukromého lékaře, v situaci, že si mohli tyto nejnovější zdravotní vymoženosti dovolit. Bezplatné očkování na veřejných klinikách dosud neexistovalo. Programy povinného očkování byly ještě budoucností. Ale jak se programy očkování rozšiřovaly, získali k nim stejný přístup rodiče z celého socioekonomického spektra. Autistické děti se tudíž začaly objevovat ve všech typech rodin a v děsivě větším počtu, než si předtím kdokoli představoval. (809 80. a 90. letech 20. století se počet případů autismu znovu výrazně zvýšil. Například v Kalifornii jejich nárůst od roku 1988 činí 273%. (810 Podle Ministerstva školství USA zvýšení od roku 1991 do roku 1997 činí 556%. (811
V roce 2007 nová analýza Centra pro kontrolu nemocí (CDC) potvrdila, že autismus je rozšířenější než se odhadovalo kdykoli předtím, a je jím postiženo přibližně 1 ze 150 dětí v USA. (812 Mnozí vědci s tím dávají do souvislosti vakcínu MMR, která byla v tomto období zavedena a agresivně uváděna na trh. V roce 1998 časopis Lancet zveřejnil zásadní studii dr. Andrewa Wakefielda, která dává do souvislosti nástup autistických symptomů s vakcínou MMR. (813
_____
806. Kanner, L., et al. „Early Infantile Autism: 1943-1955," Psychiatric Research Reports, 7 (1957):62. 807. Kanner, L., „Early Infantile Autism," Journal of Pediatrics, 1944; 25:217. 808. Gillberg, C. and Schaumann, „Social Class and Infantile Autism," Journal of Autism 1982; 12(3), p. 223. 809. See Note 316, pp. 52-53. 810. „Autism: Present Challenges, Future Needs - Why the Increased Rates?" Gov. Reform Committee Hearing, Washington, DC. (April 6,2000.) As cited in Chairman Dan Burton's opening statement. 811. Ibid. As cited in the testimony of Coleen Boyle, PhD. 812. Rice, C., et al. „Prevalence of autism spectrum disorders - autism and developmental disabilities monitoring network, 14 sites, United States, 2002." MMWR CDC Surveillance Summaries, February 9,2007, Vol. 56, No. SS-1. 813. Wakefield, A. J., et al. „IleaI-lymphoid-nodular hyperplasia, non-specific colitis and pervasive developmental disorder in children." Lancet 1998; 351: 637-641.
Studie, které uskutečnil dr. F. Edward Yazbak, rovněž svědčí o výrazné korelaci mezi vakcínou MMR a autismem, zejména když k očkování dojde v době těhotenství. (814-816 6. dubna 2000 Kongres shromáždil několik odborníků a rodičů dětí poškozených vakcínou MMR, aby prostudoval souvislost mezi vakcínou MMR a autismem. Vakcína MMR byla označena za příčinný faktor. (817 O několik měsíců později dr. Walter Schilling zveřejnil nezávislou studii, ze které vyplývá, že u dětí, které jsou očkovány všemi doporučenými vakcínami, je ve srovnání s dětmi, které nebyly očkovány vůbec, „přibližně čtrnáctkrát pravděpodobnější, že budou trpět poruchami učení a osmkrát pravděpodobnější, že budou autistické". (818 Kromě toho mezi lety 2003 a 2007 dr. Mark Geier zveřejnil několik studií dokládajících souvislost mezi autismem a vakcínami obsahujícími thiomersal. (Tyto studie a mnohé další jsou důkladně rozebrány v knize Manuál bezpečnosti očkování pro znepokojené rodiče a zdravotníky (Vaccine Safety Manual for Concerned Families and Health Practitioners.) (819 Institut Thinktwice Global Vaccine Institute dostává řadu zpráv o souvislosti mezi vakcínou MMR a autismem. Zde uvádíme několik z těchto zpráv: „Když bylo našemu krásnému a zdravému jedinému synovi 15 měsíců, byl rutinně očkován vakcínou MMR. Během čtyř dnů bojoval o život kvůli meningitidě. Nemohl mluvit, chodit, jíst, ani neviděl. Jeho chování by se mohlo nejlíp popsat jako autistické." „Předtím než byl můj syn očkován vakcínou MMR, říkal mnoho slov. Nyní mluví velmi málo a je mírně autistický. Pokud bych mohla vrátit čas, udělala bych to. Teď ale musím žít s vědomím, že jsme ho nechránili, ale nechali jsme jej nenapravitelně poškodit." _____
814. Yazbak, F. E. „Autism: Is there a vaccine connection? Part I. Vaccination after delivery," 1999. http://www.whale.to/vaccine/yazbak.html „Part II. Vaccination around pregnancy," 1999. http://www.whale.to/vaccine/yazbak2.html „Part III. Vaccination around pregnancy, the sequel," 2000. http://www.whale.to/vaccine/yazbak3.html 815. Yazbak, F. E., et al. „Adverse outcomes associated with postpartum rubella or MMR vaccine." Medical Sentinel 2001; 6(3):95-99,108. 816. Yazbak, F. E., et al. „Live virus vaccination near a pregnancy: flawed policies, tragic results." Medical Hypotheses (September 2002); 59(3):283-288. 817. See Note 810. 818. Schilling, W. „VOSI research report RR8-V50.2." Voices of Safety International (VOSI), October 27,2000. Research conclusions are based upon survey data analysis by Don Meserlian, VOSI chairman. www.voiceofsafety.com/tl-ph-v50-2-research-addendum.htm 819. Published by New Atlantean Press (Copyright © 2008; ISBN: 978- 188121735-0).
„Můj nyní desetiletý syn byl zdravý až do doby devíti dní po tom, co byl ve věku 16 měsíců očkován vakcínou MMR. Měl dva záchvaty febrilních křečí a vyrážku jako při spalničkách. V průběhu příštího týdne pak přestal říkat svých několik slov." „Přesně 14 dnů poté, co byl můj syn očkován vakcínou MMR, měl reakci typu spalniček a příušnic. Nyní je diagnostikován jako autistický. Má rovněž syndrom propustného střeva (leaky gut syndrome) a astma. Můj syn byl ZCELA zdráv až do dne, kdy u něj došlo k této reakci. Toho dne ztratil všechny své schopnosti mluvit a už nikdy se mu nevrátily." „Poté, co byl můj syn ve věku 12 měsíců očkován vakcínou MMR, změnil se jeho vývoj i osobnost. Zíral a nic nevnímal, dokonce ani když jsem mu rukou mávala před obličejem. Jeho osobnost zcela zmizela - přestal říkat všechna svoje slova a nemluví dosud. Je tak těžké, když vidím, že můj jediný syn ztratil osobnost a život kvůli injekci." (820 Hyperaktivita / lehká mozková dysfunkce V 50. letech 20. století se mezi školními dětmi rychle rozšířila jiná porucha, která se dostala do popředí zájmu lékařské vědy a zdravotnické literatury: hyperaktivita (porucha pozornosti s hyperaktivitou - ADHD). V roce 1963 Hygienická služba USA (U.S. Public Health Service) vytvořila seznam desítek symptomů souvisejících s hyperaktivitou a oficiálně změnila označení této poruchy na „lehkou mozkovou dysfunkci" (LMD). V 70. letech 20. století někteří uznávání odborníci uváděli, že to vypadá, jako by tato porucha byla základem téměř všech typů problémů chování dětí, a stalo se z ní onemocnění nejčastěji diagnostikované v (821 pedagogicko-psychologických poradnách. V roce 1988 časopis Journal of the American Medical Association uznal, že lehká mozková dystfunkce se stala hlavní poruchou oznamovanou základními školami a „jedním z nejběžnějších problémů, pro který děti ambulantně navštěvují dětskou psychiatrii". (822 V některých oblastech je dnes až 13 % dětí zařazeno do „speciálních tříd". (823 _____
820. See Note 262. 821. Ross, D. M., et al. Hyperactivity: Research, Theory and Action, (NY: John Wiley, 1982). 822. Cowart, V. S. „Attention-Deficit Hyperactivity Disorder: Physicians Helping Parents Pay More Heed," Journal of American Medical Association, 259:18, (May 13,1988), p. 2647. 823. Long, K. and Queen. „Detection and Treatment of Emotionally Disturbed Children in Public Schools: Problems and Theoretical Perspectives," J of Clinical Psy, 40:1, (January 1984), p. 378.
Lehká mozková dysfunkce však u dětí často není diagnostikována a někteří vědci se domnívají, že skutečné počty dětí s touto poruchou se blíží 15 až 20%. (824
Ačkoli u mnohých dětí není porucha učení nebo lehká mozková dysfunkce diagnostikována, učitelé si stěžují, že kognitivní charakteristiky téměř všech jejich žáků jsou stále horší, a téměř všichni jsou schopni udržet pozornost po kratší dobu než děti, které učili v 60. letech 20. století. (825 Jedna z učitelek uvedla, že když dá dětem pokyny, mnohé z nich je téměř okamžitě zapomenou, a to i pokud je několikrát zopakuje. „Koukají okolo, vrtí se a čmárají si." (826 Jiný učitel si stěžuje, že „mozky dnešních dětí jsou nějak jiné". (827 Od roku 1964 se neustále zhoršují výsledky standardizovaných testů SAT ve verbální oblasti a v matematice. (828 Ve snaze uklidnit ředitele škol (kteří jsou ze zhoršování těchto výsledků často obviňováni) a zastřít pravdu, autoři testů své testy od 60. let 20. století „zjednodušují". Naše děti dnes dělají mnohem jednodušší testy, než jaké se používaly ještě před několika desetiletími. (829 Podobně jako v případě autismu se i u lehké mozkové dysfunkce původně myslelo, že je psychologického původu. Postižené děti však obvykle vykazují symptomy související s neurologickým poškozením: záchvaty, tiky, třes, dětské křeče, abnormality EEG, zhoršené motorické schopnosti, špatnou vizuálně-motorickou koordinaci a paralýzu hlavových nervů (která může způsobovat poruchy zraku, oční vady, sluchové potíže a vady řeči). (830 Níže uvádíme několik stručných příkladů dokládajících neurologický základ lehké mozkové dysfunkce: - Harold reagoval na druhé očkování vakcínou DTP vysokým křikem („cri encephalique"). Nyní je slepý. (831 - Když byla Kate očkována vakcínou DTP, byly jí čtyři měsíce. Potom 72 hodin křičela bolestí. Dodnes má epileptické záchvaty a nemůže mluvit. (832 _____
824. See Note 822. 825. Healy, J. M. Endangered Minds: Why Dur Children Don't Think, (New York: Simon & Schuster, Inc., 1990), pp. 13-15. 826. Ibid. 827. Ibid. 828. Ibid, pp. 17-18. 829. Ibid, pp. 27-35. 830. See Note 316, pp. 61-62. 831. Ibid, p. 112. 832. „Vaccine Fund Needs Booster Shot," Common Cause Magazine, (May/ June, 1991), p 10.
- Wesley na druhé očkování vakcínou DTP reagoval tak, že měl strnulý zrak a epileptické záchvaty. Dnes má stále až 30 záchvatů denně a bylo u něj diagnostikováno trvalé poškození mozku. (833 - Judy měla první velký epileptický záchvat sedm dnů po druhém očkování vakcínou DTP. Dnes je sotva schopná soustředit pozornost a má sklon psát obráceně písmena a psát zprava doleva. (834 - Ralph reagoval na první tři očkování vakcínou DTP neutuchajícím pláčem a horečkou 40 °C. Dnes má problémy se zrakem a není schopen správně číst a psát. (835 - Čtvrtého dne poté, co byla šestiletá Cassidy očkována proti spalničkám, smrtelně onemocněla a zkolabovala po epileptickém záchvatu. Dnes je vývojově opožděná. (836 Násilné trestné činy Lidé s neurologickým poškozením páchají nepoměrně více násilných trestných činů. (837 Například již ve 20. letech 20. století vědci věděli, že u dětí, které se „zotavily" z encefalitidy, je pravděpodobnější, že budou mít hrubé, kruté a destruktivní chování. Tyto děti byly označovány za „apače". (838,839 Dnes tyto děti označujeme jako mladistvé delikventy (trpící hyperaktivitou nebo poruchami chování), jejich počet ale nyní dosahuje epidemických rozměrů a jejich činy jsou stále násilnější. (840 U téměř 90 % delikventů byla nalezena dyslexie nebo jiné poruchy učení. (841 Mladiství delikventi s těmito poruchami jsou po dosažení dospělosti často zařazeni mezi sociopaty. (842 Studie potvrzují, že děti s neurologicky podmíněnými poruchami v dospívání a dospělosti často vykazují násilné kriminální chování. Podle jedné studie je u hyperaktivních dětí dvacetkrát pravděpodobnější než u zbytku populace, že skončí v polepšovně. (843 _____
833. „Congress Votes Help to Youngster Hurt by Vaccine," Tucson Citizen, (May 9, 1990): 1-2A. 834. See Note 316, p. 113. 835. Ibid, p. 112. 836. „Vaccine-injured Girl Gets $ 2.4 Million," Tampa Tribune, (May 16, 1990), p. IB. 837. See Note 316, pp. 179-181. 838. Bond, E. D. and Appel. The Treatment of Behavior Disorders Following Encephalitis, (New York: The Commonwealth Fund, 1931), p. 14-15. 839. Elliott, F. A. ..Biological Roots of Violence," Proceedings of the American Philosophical Society, 127:2 (1983), pp. 84-93. 840. The New York Times, (December 5, 1987), p. Bl. 841. Rimland, B. and Larson, „The Manpower Quality Decline: An Ecological Perspective," Armed Forces and Society, 8:1, (Fall 1981), p. 56. 842. See Note 316, pp. 186-187. 843. Lewis, D. ed., Vulnerabilities to Delinquency, (New York: SP Medical and Scientific Books, 1981), p. 28.
Podle jiné studie má polovina uvězněných delikventů IQ nižší než 85. (844 Zpráva zveřejněná v časopise Journal of the American Medical Association potvrdila, že mimořádně vysoký počet zločinců trpěl v dřívějších letech hyperaktivitou (ADHD). (845 K epilepsii a záchvatům často dochází po postvakcinační encefalitidě. Ze studií vyplývá, že epileptici považují za podstatně obtížnější ovládat svoje impulsy a agresivitu. (846 V jedné studii bylo zjištěno, že procento vězňů, u kterých se v minulosti objevovaly epileptické záchvaty, bylo téměř desetkrát vyšší než v populaci jako celku. (847 V jiné studii zkoumající 321 převážně bílých extrémně násilně se chovajících osob ze středních vrstev jich více než 90 % vykazovalo známky poškození mozku, včetně anamnézy zahrnující epilepsii. (848 Zneužívání drog Psychiatři a dětští lékaři předepisují malým dětem řadu léků na hyperaktivitu a LMD. V jedné studii bylo odhadováno, že 6 procentům dětí v USA se podávají tyto látky, aby vůbec byly „zvládnutelné". V některých oblastech, kde se lékaři na tyto poruchy „specializují", je toto procento mnohem vyšší. (849
Mnohá z těchto léčiv mají nepříznivé vedlejší účinky, které někteří vědci považují za ještě horší, než byly původní symptomy. Tyto nové symptomy jsou často nevratné. Mnozí lidé, kteří studovali výše uvedené problémy, se domnívají, že léčebné zneužívání léčiv u školních dětí je předurčuje k tomu, aby později v životě zneužívaly „uliční drogy". (851 _____
844. Hollander, H. E. and Turner. ..Characteristics of Incarcerated Delinquents: Relationship Between Development Disorders, Environmental and Family Factors and Patterns of Offense and Recidivism," Journal of American Child Psychiatry, 24:1, (1985), p. 225. 845. See Note 822. 846. Moyer, K. E. The Psychobiology of Aggression, (New York: Harper and Row, 1976):36. 847. Plan for a Nationwide Action on Epilepsy, (Commission for the Control of Epilepsy, 1977), Volume 2, part 1, p. 822. (Unpublished material cited in Note 104, pp. 197-198.) 848. The New York Times, (September 17,1985), p. C1+. 849. See Note 825, p. 140. 850. Lidsky, T. I., et al. „Are Movement Disorders the Most Serious Side Effects of Maintenance Therapy with Antipsychotic Drugs?" Biological Psychiatry, 16:12, (1981), pp. 1189-1194. 851. Cowart, V. S. „The Ritalin Controversy: What's Made This Drug's Opponents Hyperactive? " Journal of the American Medical Association, 259: 17, (May 6. 1988), p. 2522.
Mladiství trpící lehkou mozkovou dysfunkcí jsou ohroženi tím, že začnou neobvykle brzy kouřit, pít alkohol a užívat drogy. (852 Dospělí lidé s touto poruchou jsou k alkoholismu a zneužívání drog rovněž obzvlášť náchylní. (853 Další informace V roce 1986 Kongres schválil Národní zákon o poškození zdraví v důsledku očkování v dětství. Tento federální zákon obsahuje dva hlavní prvky: ustanovení o bezpečnosti a federální program odškodnění za nezaviněná poškození. Část zákona týkající se bezpečnosti po lékařích vyžaduje, aby: a. rodičům poskytli informace o dětských nemocích a očkování před očkováním b. ohlašovali reakce na očkování federálním zdravotním orgánům, c. zaznamenávali reakce na očkování do zdravotních karet pacientů, d. u každého očkování zaznamenávali datum, ve kterém bylo provedeno, jméno výrobce a číslo šarže vakcíny, místo, kam byla vakcína podána a odborný titul osoby (MUDr., zdravotní sestra), která očkování provedla. Zákon rovněž přikazuje federální vládě, aby zlepšovala stávající vakcíny a vyvíjela bezpečnější. Část zákona týkající se odškodnění je alternativou k podání žaloby na výrobce nebo lékaře, pokud je dítě nebo dospělá osoba poškozena nebo zemře v důsledku reakce na povinné očkování. Odškodnění činí až 250 000 dolarů, pokud pacient zemře, další částky jsou pak stanoveny za způsobenou bolest a poškození dětí, které přežijí (ale mají poškozený mozek). (854 Ačkoli federální zákon od lékařů vyžaduje, aby rodiče informovali o rizicích očkování, málokterý z nich to skutečně dělá. Výrobci vakcín přitom na obaly vakcín píší varování ohledně toho, kdo by neměl být očkován. Zveřejňují rovněž seznam nepříznivých reakcí, ke kterým může dojít. Tyto informace můžete získat tak, že požádáte lékaře, aby Vám před očkováním ukázal tato varování na obalech vakcín nebo tak, že navštívíte knihovnu a podíváte se do Příručky lékaře (Physician's Desk Reference). _____
852. Workman-Daniels, et al. „Childhood Problem Behavior and Neuropsychological Functioning in Persons at Risk for Alcoholism," J of Studies on Alcoholism, Volume 48:3, (1987), pp. 187-193. 853. Sarason, I. G., et al. Abnormal Psychology, Sixth Edition, (Englewood Cliffs, NJ: Prentice Hall, 1989), p. 433. 854. The National Childhood Vaccine Injury Act of 1986, Public Law 99-660, The Compensation System and How it Works. (National Vaccine Information Center, Vienna, VA., 1990), pp. 1-7.
Autority v oboru očkování oficiálně nepřipouštějí, že řada onemocněni a stavů s sebou může nést vyšší riziko pro vaše dítě, a to navzdory mnoha neoficiálním důkazům i vědeckým pracem zveřejňovaným vědci z oboru očkování z celého světa. Zvýšená opatrnost je nutná například, když je dítě jakkoli nemocné, a to i u onemocnění jako je rýma, kašel, ušní infekce a průjem, nebo se v nedávné době zotavilo z nemoci nebo bylo předčasně narozené nebo s nízkou porodní hmotností. (855 Očkování může být rovněž kontraindikováno u některých lidí s dalšími onemocněními, která zde nejsou uvedena. Máte-li podezření, že u vás nebo u vašeho dítěte může být vysoké riziko reakce na očkování, zjišťujte si informace! Ohlašování reakcí na očkování Mnoho lékařů odmítá ohlašovat reakce na očkování, a to i přesto, že to zákon vyžaduje. Podle Barbary Loe Fisherové z Národního informačního centra o očkování (National Vaccine Information Center, NVIC), je podkopávána vůle a úmysl Kongresu, jak jsou vyjádřeny v Národním zákonu o poškození zdraví v důsledku očkování z roku 1986. A to tím, že je nahlašován děsivě nízký podíl reakcí na očkování a úmrtí v jeho důsledku ... [Jsou rovněž] nedostatečně vedeny záznamy a/nebo je na straně lékařů neochota prozradit jméno výrobce a číslo šarže, pokud k reakci dojde." (856 V průzkumu NVIC provedeném v sedmi státech USA pouze 28 ze 159 lékařů (18 %) uvedlo, že informují státní úřady, když dítě po očkování trpí vážnými zdravotními problémy (obrázek 30). (857 V New Yorku hlásil státním úřadům nepříznivé reakce po očkování pouze jeden lékař ze čtyřiceti. (858 Podle NVIC lékaři často odůvodňují svoje odmítnutí nahlašovat reakce na očkování pouze prohlášením, že očkování s poškozením nebo úmrtím dítěte nemá nic společného. Někteří dětští lékaři tomu mohou skutečně věřit, protože citují rozhodující osoby v oblasti očkování z Americké akademie pediatrů (AAP) a Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC), které jim říkají, že očkování je zcela bezpečné. (859 V úvahu nicméně muže přicházet i strach, že budou žalováni za to, že nevarovali rodiče o potenciálních nebezpečích a kontraindikacích. _____
855. See Note 319, pp. 7-10. 856. In a September 16, 1990 letter written by Barbara Loe Fisher to Donald A. Henderson, chairman of the National Vaccine Advisory Committee, p. 3. 857. As reported in a National Vaccine Information Center press release. (January 27,1999.) 858. Ibid. 859. NVIC Mini News. (Vienna, VA: National Vaccine Information Center, Nov. 1990):3.
Obrázek 30 Hlásí lékaři reakce na očkování?
V průzkumu provedeném v sedmi státech USA pouze 28 ze 159 lékařů (18 %) uvedlo, že státním úřadům hlásí, když dítě po očkování trpí vážnými zdravotními problémy. Zdroj: Národní informační centrum o očkování (National Vaccine Information Center, NVIC). Následující citace rodičů a příbuzných dětí, které byly poškozeny očkováním, ilustrují, jak snadno mohou lékaři odmítnout zjevné reakce na očkování a tak odůvodnit, že je nenahlásili: „Ztratili jsme našeho nádherného, drahého a milovaného čtyřměsíčního syna 26 hodin poté, co byl na pravidelné prohlídce u lékaře očkován vakcínou DTP a orální vakcínou proti dětské obrně ... Chování našeho syna se po očkování změnilo ... Upřeně se díval skelným pohledem, spal jenom po krátkých chvilkách, vyplivoval lahvičku s krmením ... Lékař trval na tom, že šlo o syndrom náhlého úmrtí dítěte." Tuto reakci lékař nenahlásil. Nedomníval se, že by souvisela s očkováním. „Můj vnuk byl poprvé očkován vakcínou DTP a orální vakcínou proti dětské obrně na pravidelné prohlídce ve dvou měsících. Za 21 hodin poté zemřel. Po očkování začal křičet vysokým hláskem ... Začal silně zvracet a stále plakal vysokým hláskem ... V sedm hodin ráno se moje dcera vzbudila a našla mého vnuka s fialovou jednou částí obličeje a zaťatými pěstičkami. Z jeho úst a nosu tekla krev a nedýchal. Byl mrtvý. Slíbila jsem své dceři, že jeho smrt nebude zbytečná a nezůstane jenom dalším statistickým záznamem s označením SIDS." Tuto reakci lékař nenahlásil. Nedomníval se, že by souvisela s očkováním. (860
(Poznámka: Pokud lékař odmítne nahlásit reakci na očkování, mohou rodiče reakci nahlásit v USA sami na telefonním čísle 1-800-822-7967.) _____
860. Vaccine Reaction Report. (National Vaccine Information Center, Nov. 25, 1991), pp. 23-24.
Co způsobuje reakci na očkování? Pokud je dítě očkováno vakcínou z „horké šarže" (nesprávně připravené a nebezpečné šarže vakcíny, která obešla bezpečnostní testovací systém), riziko, která s sebou každé očkování nese, je obzvláště vysoké. Několik studií však svědčí o tom, že dítě nemusí být očkováno vakcínou z „horké šarže", aby bylo ohrožené. Naopak se zdá, že některé děti jsou „anatomicky citlivé" nebo mají genetickou dispozici k tomu, aby měly reakci na očkování. (861,862 Mnozí rodiče rovněž nevědí, že vůbec existuje možnost nebezpečných reakcí, takže u svých dětí po očkování nesledují neurologické příznaky a další symptomy. Časopis Pediatrics tudíž zveřejnil studii, ve které rodiče konkrétně požádal, aby sledovali jakékoli změny v chování nebo tělesném stavu svého dítěte po očkování. Pouze sedm procent rodičů oznámilo, že nedošlo vůbec k žádným reakcím. (863 Jaký je postoj patologů? Když matka, jejíž syn zemřel čtyři dny po druhém očkování proti dětské obrně, četla jeho předběžnou pitevní zprávu, našla v ní, že byly zjištěny vážné nálezy myokarditidy a hepatitidy, a že z jeho nemocných orgánů byl izolován virus dětské obrny - což je stav, který není v nesouladu s reakcí na očkování.
(864
Když však zpochybnila původní závěr oddělení patologie - syndrom náhlého úmrtí dítěte - a požadovala provedení dalších testů, aby se zjistilo, jestli virus dětské obrny byl divoký kmen nebo kmen obsažený ve vakcíně, musela se pustit do devítiletého boje s Centrem pro kontrolu nemocí (CDC), aby získala výsledky. (865 Zdravotní orgány byly nakonec přinuceny k tomu, aby přiznaly pravdu. Na oficiálním úmrtním listu je jako příčina úmrtí uvedeno: „myokarditida následkem viru dětské obrny typu II po očkování Sabinovou orální vakcínou proti dětské obrně". (866 _____
861. See Note 624, p. 34. 862. See Note 319, pp. 8-10. 863. Barkin and Pichichero. „Diphtheria-pertussis-tetanus vaccine: Reactogenicity of commercial products," Pediatrics, 63:2, (February 2, 1979), pp. 256-260. 864. See Note 314, pp. 55-56. 865. See. Note 765, p. 19 866. Institute of Medicine. Vaccine Safety Committee Proceedings (National Academy of Sciences: Washington, DC, May 11, 1992), pp. 93-105.
V zájmu bezpečností vakcín Poté, co Kongres uložil Ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí (HHS), aby „vytvořilo a šířilo informační materiály o očkování pro distribuci prostřednictvím poskytovatelů zdravotní péče", založilo toto ministerstvo Národní poradní výbor pro očkování (National Vaccine Advisory Committee, NVAC). Materiály, o kterých se Kongres zmiňu je, mčly obsahovat informace o nepříznivých reakcích, kontraindikacích a dostupnosti federálního programu odškodnění za nezaviněná poškozeni pro osoby, které jsou poškozeny nebo zemřou následkem povinného očkování. Kongres se tehdy domníval, a domnívá se i teď, že rodiče mají právo nu takové informace dříve, než jejich děti podstoupí očkování. Tento zákonný požadavek byl přesto státními orgány v oblasti očkování po několik let ignorován, dokud Národní informační centrum o očkování (NVAC) ne- pohrozilo, že bude žalovat HHS jménem rodičů dětí, které jsou ve věku, kdy se provádí očkování. (867 Protože HHS požadované informace nezveřejnilo, mohlo u vysoce rizikových dětí, které neměly být očkovány jednou nebo více vakcínami, dojít k poškození mozku, trvalé invaliditě nebo úmrtí, přičemž těmto situacím bylo možné předejít. A rodiče, jejichž děti byly poškozeny nebo zemřely v tomto období následkem jednoho nebo několika očkování, se o svém právu požadovat odškodnění nemuseli dozvědět. Poradní výbor nakonec (po uplynutí lhůty stanovené Kongresem) předložil směrnice pro očkování, ty však NVAC odmítl, protože „nesplňovaly ani minimální standardy vědecké přesnosti, objektivity a nestrannosti." Rizika očkování byla systematicky popisována jako menší, než ve skutečnosti jsou, nebo byla ignorována. V navrhovaných směrnicích bylo například uvedeno, že „někteří lidé budou mít vážné problémy", nebylo tam však zmíněno, že „vážný problém" může znamenat trvalé poškození mozku nebo úmrtí. Ve směrnicích byly rovněž selektivně využívány vědecké údaje, podceňována procenta nepříznivých reakcí a byly tam uváděny rozporné, neúplné, nepřesné a potenciálně nebezpečné informace pokud jde o kontraindikace. (868 Podle Barbary Loe Fisherové, která byla předsedkyní podvýboru NVAC pro nepříznivé reakce, „ačkoli dal Kongres NVAC dvojí zadání: „dosáhnout optimální prevence infekčních onemocnění lidí prostřednictvím očkování" a „dosáhnout optimální prevence nepříznivých reakcí na očkování", všimla jsem si, že většinu času strávil NVAC diskusemi o tom, jak podporovat očkování. _____ 867. NVIC Mini News. (Vienna, VA: National Vaccine Information Center, March 1991):1. 868. In a February 25, 1991 letter written by Jeffrey H. Schwartz of NVIC, to Walter A. Orenstein, M. D., director of the Division of Immunization, CDC, with accompanying Comments on Proposed Vaccine Information Materials. In a March 13, 1991 letter to dr. Claire Broome of the CDC, with accompanying appendices.
Zdá se, že stejně důležitý úkol - nalézt cesty jak zabránit reakcím na očkování - je věcí, která mnoho členů výboru obtěžuje, považují ji za překážku podpory očkování a obecně jí věnují málo času a důkladných rozborů." (869 B. L. Fisherová rovněž uvedla, že „nejen, že se někteří členové výboru o otázku reakcí na očkování nezajímají, ale je zde záměrná snaha popírat realitu reakcí na očkování, úmrtí a poškození... [Členové výboru musí] strávit více času hledáním cest, jak vyřešit problémy související s prevencí reakcí na očkování, místo hledání cest, jak přeformulovat zprávy podvýboru, aby popřeli existenci [dětí, které byly poškozeny nebo zabity očkováním]." (870 Kromě toho byli dva význační lékaři, o kterých se mělo za to, že jsou nestrannými poradci HHS, obviněni, že neoznámili, že je u nich konflikt zájmů. Zjistilo se, že jim (a výzkumným programům, na nichž se podílejí) zaplatili výrobci vakcín více než 800 000 dolarů jako honoráře za znalecké posudky a poradenství a jako granty na výzkum. (871 15. června 2000 se pak před Kongresem konalo slyšení na téma Konflikty zájmit a vývoj vakcín. V tomto slyšení vyšlo najevo, že „politiku očkování, která ovlivňuje všechny děti v této zemi", vytváří dva poradenské výbory, a to při Úřadu pro dozor nad potravinami a léky (FDA) a při Centru pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). (872 Členové těchto výborů však vlastní akcie farmaceutických firem, které vakcíny vyrábějí. Jednoho z členů poradního výboru CDC pro očkování farmaceutický průmysl platil za to, aby „cestoval po zemi a učil lékaře, že očkování je bezpečné." (873 To on doporučil do národního očkovacího kalendáře přidat vakcínu proti rotaviru, na kterou měla zmíněná firma patent! (874 Tato vakcína byla rychle uvedena na trh a zase v tichosti stažena, když se zjistilo, že je mimořádně nebezpečná. (875 _____
869. See Note 856, p. 1. 870. Ibid, p. 2. 871. In a May 8,1991 letter written by Jeffrey H. Schwartz of NVIC, to Louis M. Sullivan, secretary of the Department of Health and Human Services. In a May 9, 1991 press release issued by NVIC. 872. „Conflicts of Interest and Vaccine Development: Preserving the Integrity of the Process." Government Reform Committee Hearing, Washington, DC. (June 15,2000.) As cited In Chairman Dan Burton's opening statement. 873. Ibid. 874. Ibid. 875. CDC. „Withdrawal of rotavirus vaccine recommendation." MMWR Wccklv (November 5, 1999); 48(43): 1007.
Předseda příslušného výboru Kongresu Dan Burton napsal dopis Ministryni zdravotnictví a sociálních věcí Donně Shalalové, ve kterém požadoval, aby HHS „implementovalo takovou politiku, která by bránila tomu, aby se členy poradních výborů FDA a CDC stávali lidé s konflikty zájmů". (876,877 Kongresový mluvčí řekl novinářům, že „existují zákony o konfliktu zájmů, podle kterých se ale nepostupuje. Pokud máte činit rozhodnutí, která ovlivňují veřejné zdraví, mělo by být známo, že vlastníte akcie ve firmě, která příslušný produkt vyrábí." (878 Ale FDA a HHS to smetly se stolu s tím, že nemají v úmyslu revidovat svou politiku týkající se prozrazování finančních informací. (879 Nároky na odškodnění Široká veřejnost v podstatě neví nic o tom, jaký je skutečný počet lidí (většinou dětí), kteří byli trvale poškozeni nebo zabiti jedním nebo více očkováními. Každý rok je Úřadu pro dozor nad potravinami a léky (FDA) podáno přibližně 12 000 hlášeni nepříznivých reakcí na očkování. (880 Tato čísla zahrnují naléhavé hospitalizace, nevratná poškození a úmrtí. Tato čísla mohou být nicméně hluboce podhodnocena, protože FDA odhaduje, že 90 % lékařů reakce prostě nehlásí. (881, 882 Z důvěrné studie, kterou provedla firma Connaught Laboratories, výrobce vakcín, vyplývá, že je pravděpodobné padesátinásobné podhlášení nepříznivých reakcí". (883 Přesto i toto číslo může být ještě podhodnocené. Podle dr. Davida Kesslera, dřívějšího ředitele FDA, „je hlášeno jen asi jedno procento vážných případů [nepříznivých reakcí na očkování]." (884 _____
876. Congressional Press Release. „Burton critical of vaccine approval process: staff report detail s FDA and CDC conflicts in approval of controversial rotavirus vaccine." Committee on Government Reform (August 23, 2000). 877. Mitchell, S. „Congressional report slams FDA, CDC policies on disclosing financial conflicts." Reuters Medical News (August 24,2000). 878. Ibid. 879. Ibid. 880. See Note 39. 881. „Why am I so sick?" 20-20 Newscast, (January 26, 1990). 882. „Concerned parents unfairly shut out of congressional hearings on vaccines," Dayton Daily News (May 28,1993), p. 15A. 883. See Note 866, pp. 40-41. 884. Kessler, D. A. „Introducing MED Watch: A New Approach to Reporting Medication and Device Adverse Effects and Product Problems," JAMA (June 2, 1993), p. 2765.
Široká veřejnost v podstatě rovněž neví nic o tom, jak velké částky jsou v těchto případech poskytovány jako odškodnění. V několika uplynulých letech již byla za tisíce poškození a úmrtí způsobených povinnými očkování vyplacena více než MILIARDA dolarů. (885 Spousta případů je ještě v řízení. Odškodnění byla poskytnuta za trvalá poškození, mezi která patří poruchy učení, záchvaty, mentální retardace, paralýza, a za řadu úmrtí, včetně těch, která byla původně nesprávně klasifikována jako syndrom náhlého úmrtí dítěte (SIDS). Kdo odškodnění platí? Kongres zavedl zvláštní daň na prodej povinně podávaných vakcín, ze které se platí za poškození nebo úmrtí v důsledku očkování. Poplatky za každou vakcínu odpovídají tomu, jaká je předpokládaná výše finančních prostředků, které budou nutné na platby odškodnění za poškození a úmrtí v důsledku dané vakcíny. Tyto poplatky se přenáší na spotřebitele. Jinými slovy, když matky a otcové platí lékaři za očkování, část ze zaplacených peněz jde do zvláštního fondu, který kryje možnost, že jejich dítě může prodělat vážnou nebo smrtelnou reakci na očkování. (886 Je očkování povinné? Zdravotníci a pracovníci škol často používají k tomu, aby váhající rodiče přiměli k očkování jejich dětí, taktiku zastrašování, zkreslené statistiky i vyložené lži. (Některé příklady těchto očkovacích triku jsou zdokumentovány na internetové stránce www.thinktwice.com/ploys.htm.) Kromě toho mnohé vysoké školy nyní jako podmínku přijetí nových studentů požadují, aby byli plně očkováni. Vláda může dokonce rodinám, které odmítnou očkování, upřít sociální a další dávky. (887, 888 Mnozí lékaři a pracovníci škol říkají rodičům, že zákony státu a stanovy škol požadují, aby jejich děti podstoupily povinná očkování. Nicméně všechny státy USA poskytují výjimky, které rodičům umožňují se povinnému očkování bránit. Další informace o předpisech týkajících se očkování získáte v knihovně obsahující zákony příslušného státu. Kopie příslušných zákonů jednotlivých států USA a vzorový dopis pro uplatnění výjimky z očkování můžete rovněž získat na internetové stránce www.thinktwice.com/laws.htm. Tento rozsáhlý zdroj obsahuje cenné informace týkající se očkování. _____ 885. National Vaccine Injury Compensation Program. „Monthly statistics report." (Awards paid through November 10, 1999.) 886. See Note 854. 887. Hilts, P. J. „U. S. vaccine plan uses welfare offices." New York Times (Mar 17,1991):26. 888. Dixon, J. „$ 25 in Welfare Rides on Children's Shots," Los Angeles Times (June 27,1993).
Někteří rodiče za to, že své děti nenechali očkovat, byli obviněni, přestože podepsali dopis odmítající očkování, z týrání dětí, a pohnáni před soud, který jim hrozil, že jim bude odebráno právo pečovat o ty, které milují. Zaměstnanci soudů, sociální pracovníci a dokonce pěstouni se snažili děti k očkování donutit. (889-890 Je ironické, že někteří rodiče, kteří svoje děti očkovat nechali, byli pak zbaveni péče o ně a obviněni z týrání dětí - „syndromu třeseného dítěte" když měly jejich děti po očkování záchvaty, upadly do kómatu nebo zemřely. (891-894
Úřady rovněž argumentují tím, že rodiče by měli nechat svoje děti očkovat, aby chránili společnost jako celek před epidemiemi. Kdyby očkování skutečně poskytovalo imunitu, onemocněli by pouze ti lidé, kteří nebyli očkováni. Rozhodnutí, která ovlivňují zdraví vašeho dítěte, by vám tudíž neměla být vnucována takzvanými odborníky, kteří nechtějí a ani nejsou schopni převzít odpovědnost za svoje činy. Teorie choroboplodných zárodků Někteří vědci se domnívají, že nemoci nejsou způsobovány choroboplodnými zárodky. Pokud je to pravda, pak jsou samotné základy teorie očkování chybné. (895 Podle Dr. Antoina Bechampa, známého vědce a bakteriologa, jsou choroboplodné zárodky integrální součástí živých buněk. Zůstávají v klidovém stadiu až do doby, kdy buňka dokončí svůj životní cyklus a začne se rozkládat. Choroboplodné zárodky pomáhají umírající buňku rozložit tak, aby mohla být odstraněna z těla. (896,897 Dr. Robert Koch, další oponent teorie choroboplodných zárodků, Bechampovo vysvětlení potvrzuje. Domnívá se, že pokud choroboplodné zárodky způsobují nemoci, potom se musí specifické choroboplodné zárodky: a. vyskytovat u každého případu dané nemoci, b. nikdy se nesmí vyskytovat u osob, které nemocné nejsou. _____ 889. As communicated to the author during several telephone conversations. 890. See Note 765, pp. 131-146. 891. Goodwin, Jan. „Murder or vaccine?" Redbook (September 2000), p. 159. 892. Hickman, Maureen. „Shaken baby syndrome or adverse vaccine reaction?" Nexus New Times (November-December, 2000), pp. 33+. 893. Scheibner, V. „Shaken baby syndrome - the vaccination link." Nexus (Aug-Sep, 998):35+. 894. Vaccine Reaction Report, (National Vaccine Information Center, Nov. 25, 1991), pp. 23-24. 895. Airola, Paavo. „Immunization: A New Look," Everywoman's Book, (Phoenix, AZ: Health Plus, 1979), pp. 271-285. 896. See Note 23, p. 142. 897. McBean, Eleanor Ph.D., Vaccinations Do Not Protect, (Manachaca, TX: Health Excellence Systems, 1991), pp. 13-14.
Choroboplodné zárodky však tyto podmínky nesplňují. (898 Podle německého bakteriologa Gunthera Enderleina, jehož léčebné postupy se v Evropě používají už přes padesát let, některé bakterie během svého životního cyklu přijímají různé formy (pleomorfismus). Některé formy mikrobů žijící v lidském těle souvisejí za určitých podmínek s řadou nejhorších chronických onemocnění, jaké lidstvo zná. Pokud je však daná osoba zdravá, tyto mikroby pomáhají imunitnímu systému těla a ži jí s ostatními buňkami v symbiotickém vztahu. Nicméně jakákoli závažná změna nebo zhoršení vnitřního prostředí těla - terénu - v důsledku špatné výživy nebo jiných faktorů, může způsobit, že se mikroby přeměn i do forem způsobujících nemoci, jak procházejí různými stádii svého životního cyklu. Jednoduše řečeno, „choroboplodný zárodek není nic, terén je všechno". (899 Louis Pasteur, francouzský chemik a bakteriolog, který měl největší vliv na to, jak se vyvíjelo lékařství, a na to, jak lékaři chápou onemocnění, se původně domníval, že všechna onemocnění jsou způsobována mikroby ve vnějším prostředí, kteří napadají tělo. Prohlašoval, že zdravé tkáně neobsahují choroboplodné zárodky. Před smrtí ale Pasteur od tohoto názoru ustoupil, připustil, že klíčové je vnitřní prostředí, avšak jeho dřívější myšlenky přetrvaly.
(900
Dokonce i Rudolph Virchow, německý patolog a zakladatel buněčné medicíny, řekl: „Pokud bych mohl znovu prožít svůj život, věnoval bych ho tomu, abych dokázal, že choroboplodné zárodky hledají svoje přirozené prostředí - nemocnou tkáň - avšak nejsou příčinou toho, že tkáň je nemocná." A Dr. George White poznamenal, že „kdyby byla teorie choroboplodných zárodků pravdivá, už by neexistovala žádná živá bytost, která by četla, co bylo napsáno". (901 Přirozená imunita Tito a mnozí další vědci se domnívají, že základem zdraví je správná strava. Znamená to, že lidé mají jíst potraviny, které jsou nerafinované, pocházejí z ekologického zemědělství a neobsahují konzervační látky. (902-904 _____
898. Hume, E. Douglas. Bechamp or Pasteur, (Mokelumne Hill, CA: Health Research, 1989). Abridged reprint by Health Research. 899. Sheehan, Michael. „Was Pasteur Wrong?" Natural Health (Jan/Feb 1992), pp. 41-44. 900. Ibid. 901. See Note 898. 902. Savage, Patricia.“A Mother's Research on Immunizations," Mothering (FaU 1979):79. 903. See Note 895, pp. 285-287. 904. See Note 765, pp. 195-197: Appendix A - Keys to a Healthy Immune System.
Nevhodná strava poškozuje systém a vede k onemocnění, protože nemoc je snaha těla o očištění. Tělo se jejím prostřednictvím snaží zbavit nadbytku toxinů a odpadního materiálu. (905 Nedílnou součástí zdraví je také přiměřený odpočinek a hygienické životní podmínky. Podle Dr. Harolda Buttrama, pokud jsou tyto požadavky splněny, „mnoho nemocí proběhne jako subklinické infekce bez akutního onemocnění, nebo když už k onemocnění dojde, bude relativně mírné". (906 Přirozené imunity lze tedy nejlépe dosáhnout správnou hygienou a zdravým životním stylem. Výzkumy rovněž svědčí o tom, že kojení novorozenci mají zdravější imunitní systém než děti krmené umělou mléčnou výživou. (907-909 Z dalších studií vyplývá, že nadměrná konzumace cukru může zvyšovat výskyt infekcí a snižovat schopnost těla bránit se nemocem. (910,911 A konečně, rodiče, kteří jsou rozčarováni alopatickým čili lékařským přístupem k onemocnění, se mohou poradit s naturopatickými, chiropraktickými a homeopatickými lékaři. Tyto vysoce kvalifikované a licencované zdravotníky můžete najít v telefonním seznamu. Shrnutí a závěr Pokud stručně zrekapitulujeme údaje obsažené v této knize, vyplývá z nich, že: 1. V mnoha případech očkování nebylo skutečnou příčinou toho, že se výskyt příslušného onemocnění snižoval. Převážně se o to zřejmě zasloužila zlepšená výživa a hygienická opatření. Některá onemocnění mohou rovněž mít své vlastní vývojové cykly: původně prudké onemocnění se postupně mění na onemocnění mírné, jak jsou mu jednotliví lidé v populaci vystavováni a získávají „skupinovou" imunitu. 2. Žádné očkování není schopno poskytnout naprostou imunitu. Často platí, že opak je pravdou: očkování zvyšuje pravděpodobnost onemocnění danou nemocí. Účinnost očkování může být zavádějící. Často je účinnost hodnocena prostřednictvím měření hladin protilátek - nikoli porovnáváním výskytu onemocnění mezi očkovanými a neočkovanými osobami. (912 _____ 905. See Note 23, p. 9. 906. See Note 143, p. 31. 907. Weiss, R. „Breastmilk may stimulate immunity," Science News (March 26, 1988), p. 196. 908. Grossman, Lindsey. „Breastfeeding healthier babies," USA Today (August 1988), p. 4. 909. Cunningham, Allan. „Breastfeeding and health," Compleat Mother (Summer 1987), p. 36. 910. See Note 334. 911. Manahan, William. Eat For Health (Tiburon, CA: H. J. Kramer, Inc., 1988), pp. 60-76. 912. See Note 186, pp. 54-55.
3. Všechny vakcíny mohou mít vedlejší účinky. Reakce se pohybují od bolestivosti v místě vpichu injekce až po poškození mozku a úmrtí. 4. Dlouhodobé účinky všech očkování jsou neznámé. Obzvláště děsivé jsou známky toho, že očkování může ničit nezralý imunitní systém malých dětí. Byly zveřejněny studie dokládající, že po očkování je oslabena ochrana proti onemocněním. Snížení obrany těla může být odpovědné za nové druhy autoimunitních onemocnění. Z dalších studií vyplývá poškození mozku a nervového systému po očkování - postvakcinační encefalitida. Ta pak způsobuje, že velký počet dětí vyrůstá s tělesným, mentálním či emočním postižením různého stupně. Všechny tyto poruchy ovlivňují jednotlivce, jeho rodinu i společnost. 5. Některé vakcíny mohou být obzvláště nebezpečné. Nicméně medicínsko-průmyslový komplex nadále pokračuje ve své ošidné praxi nevěnovat pozornost reakcím na očkování. Zdravotníci dokonce naznačili, že jsou oprávněni podávat nové a nevyzkoušené vakcíny, s tvrzením, že je neetické takové vakcíny neposkytnout! (913 Kreativní propaganda týkající se podstaty očkování mezitím zůstává lukrativní činností. Americká lékařská asociace (AMA) například přiznává, že „očkování dospělých potřebuje dobrý reklamní trik". Lékaři z Centra pro kontrolu nemocí (CDC) navrhli poutavý slogan, jako „Očkování není jen pro děti". (914 Najaty byly rovněž hollywoodské hvězdy jako Bill Cosby a Whoopi Goldbergová. Vystupují v televizi a v rádiu a upozorňují rodiče: „Očkujte, než bude příliš pozdě." (915 Ve Velké Británii platí Národní zdravotní služba (National Health Service) „bonus" lékařům, u nichž procento očkovaných pacientů přesahuje určité stanovené hodnoty. (916 V USA naproti tomu neformální tlak a motivování k poslušnosti vůči úřadům nestačí. Osoby určující zdravotní politiku v USA lobují pro zákony proti svobodě volby. Jejich způsoby nátlaku a popírání pravdy jsou poučeným členům společnosti, včetně rodičů zpochybňujících očkování, dobře známé, i když je, bohužel, jejich prozření mohlo stát hodně - často zdraví nebo život vlastního dítěte. _____
913. Ibid, pp. 163-165. 914. „Is a 'Gimmick' the Answer?" AMA News (Feb. 1, 1985), pp. 1+. 915. „Stars Say 'Get Your Shots!'" Weekly Reader (Feb. 21,1992), p. 1. 916. Moskowitz, Richard. „Vaccination: A Sacrament of Modern Medicine." Presented in a speech at the Annual Conference of the Society of Homeopaths, (Manchester, England, September 1991).
Očkování není jedinou příčinou smutných zdravotních problémů uváděných v této knize. Osobní neduhy a sociální choroby mají nejrůznější příčiny. Všichni členové zdravotního systému nejsou necitliví a lhostejní. Mnozí z nich prostě nevědí, jaký je skutečný rozsah poškození v důsledku očkování. Upřímně věří tomu, že injekce cizorodých choroboplodných zárodků a toxických látek mohou způsobovat jenom dobro. Ale ve svobodné zemi, jako jsou Spojené státy americké, by nikdo neměl být nucen podrobovat se proti své vůli nebezpečným zdravotním praktikám. Zdraví a nemoc jsou osobní věci, o nichž má právo rozhodovat každý sám. Nikdo jiný nemá právo diktovat, jak s nimi bude nakládat. Tato volba patří pouze člověku samotnému nebo zákonným zástupcům nezletilých dětí. Některé matky mají již dlouho podezření, že očkování nemusí být pro jejich děti vhodné, nevědí však, jestli se mohou rozhodnout neočkovat a zda budou dost silné na to, aby své rozhodnutí obhájily před svým dětským lékařem, rodinou a přáteli. Mnozí otcové se rovněž cítí nejisté, když vyslovují pochybnosti o společnosti a statutu quo. Nechtějí, aby je lidé ve věci očkování považovali za „měkké". Ale rozhodnutí o tom, jestli nechat děti očkovat nebo ne, je jenom na rodičích. Nesmí vycházet z neracionálních faktorů. Toto rozhodnutí by mělo být učiněno až po prozkoumání důvěryhodných důkazů z různých zdrojů. Kromě toho by se při interpretaci informací mělo používat kritické myšlení. Doporučuji rodičům, aby si prostudovali všechny odkazy uvedené v této knize, a pokud jim i potom bude ještě něco nejasné, aby toto téma zkoumali dále. Jako rodiče máte právo znát fakta o přínosech i rizicích očkování vašich dětí a nesete odpovědnost za to, že si tato fakta opatříte.
Neil Z. Miller Co možná nevíte o očkování Z anglického originálu Vaccines - Are They Realy Safe and Effective? přeložil Tomáš Hakr. Vydala ELFA, nakladatelství Jitky Studničné, Bínova 12 v Praze 8 v roce 2010 jako svou 22. publikaci. Vytiskla tiskárna Marten, s.r.o. v Praze. Vydání první.
