10/08
zpravodaj ks hradec králové
www.kshk.cz
říjen 2008
684 slova na říjen
TAK TUDY NE, MARUŠKO! Na můj život má (povětšinou) dobrý vliv hned několik žen: Karolínka - moje žena; Eliška - moje dcera; Jiřinka - čili maminka a v neposlední řadě Marie - moje oblíbená biblická postava. Vlastně oblíbené postavy. Těch Marií je v Bibli víc. Tentokrát bych chtěl upozornit na Ježíšovu mámu a na to, jak jí Bůh třikrát napomenul. Jsou to totiž důležité lekce pro nás všechny… Když si přečtete Lukášovo evangelium 2,41-49, najdete tam příběh o „ztraceném“ Ježíši. Zkuste se vžít do kůže mámy, jejíž syn se ztratil a ona ho hledá tři dny! Mně se jednou Eliška zatoulala v Tescu a zažil jsem si perných pět minut, než jsem ji našel. Ale tři dny?! Když rodiče svého syna konečně objeví, je to Marie, kdo se chápe iniciativy a rozčiluje se: „Synu, co jsi nám to udělal? Podívej se, jak jsme s tátou vystrašení.“ A co na to Ježíš? Ten se diví: „Jak to, že jste mě hledali? To jste nevěděli, kde budu?“ Za jeho slovy se ale skrývá víc. Já jsem, mami, na správném místě. To vy jste vyrazili moc brzo. Já jsem tu dobře. A neříkej, že jsem se vám ztratil z dohledu. To vy jste mě spustili z očí; ztratili jste mě a věci mého Otce ze zřetele. Marie dostala od Boha lekci… My se někdy ptáme podobně: „Bože, kde jsi? Jak to, že tu nejsi se mnou? Kam ses mi ztratil?“ A Bůh odpovídá: „To je jinak. Já jsem dobře, to ty jsi se zatoulal/a ode mě. To ty jsi mě ztratil/a z očí. Já na tebe čekám na správném místě. Budeš se muset vydat tam, kde jsme se viděli naposledy.“ V Janově evangeliu 2,1-4 najdete můj hodně oblíbený příběh o svatbě v Káně Galilejské. Často o něm mluvím jako o „průšvihu
v Káně Galilejské“. Ženich špatně zabezpečil přípravy na svatební hostinu a dopustil se jednoho z největších faux pas, jaké se na židovské svatbě může přihodit. Ježíšova matka Marie na to hned reaguje. „Už nemají víno,“ šeptá Ježíši. Jinými slovy - nastal problém, udělej s tím něco, Ježíši! Vzhledem k Ježíšově reakci lze mezi řádky Mariiny prosby číst: Udělej s tím něco, a to hned! Ale Ježíš Marii napomíná: „Jsou chvíle, kdy se tvoje a Boží hodinky rozcházejí. Co to po mě chceš? Ještě nepřišel ten správný čas.“ Na svatbě v Káně měli starosti. Problém, který vyžadoval Ježíšův zásah. Kolikrát máte ve svých starostech podobný pocit jako Marie: Bože, zasáhni teď hned! Kolikrát Boha přesvědčujete, že by si měl přeřídit hodinky podle vás? Může to znít jako laciná fráze či prázdné utěšování. Ale on to bude nakonec fakt: Boží načasování je vždycky perfektní. Boží hodinky se ani nepředbíhají, ani nezpožďují… Dostáváme se ke třetímu napomenutí, které uslyšela Marie z Ježíšových úst. Pročtěte si Markovo evangelium, třetí kapitolu od desátého verše dál. Marek nám tu líčí scénu, jak Ježíš uzdravuje a vymítá. Není to nic tichého. Žádná klidná spořádaná
bohoslužba. Mnoho lidí zarazilo, že by se takhle projevoval Mesiáš. Ježíšovi příbuzní si dokonce myslí, že se zbláznil. Chtějí mu zabránit, aby tímhle svým stylem pokračoval. Ani Ježíšova máma tomu nerozumí. Chce svého syna přemluvit, aby toho nechal. Respektive, aby svůj styl změnil, uklidnil se a svoji mesiášskou službu pojal jinak. Je přece jeho starostlivá máma, má svoje představy, jak by to mohlo vypadat. Třeba se jí podaří dodat Ježíši dostatečné argumenty, aby přehodil výhybku. Reakce Ježíše Krista je však jednoznačná. „Kdo je má matka, kdo ke mně patří do rodiny? Ten, kdo přijímá ten Boží styl a je s ním spokojený; ten, kdo přijímá a činí Boží vůli a nesnaží se prosazovat tu svoji.“ Žádné „udělej to jinak, Bože. Udělej to po mém.“ Kéž si vezmeme k srdci to, co slyšela Marie. Kéž nikdy nespustíme z Ježíše a z věcí Jeho Otce ani na vteřinku oči. Ať se nám Ježíš neztratí! Když ve svých starostech voláš o pomoc, nedívej se netrpělivě na hodinky. Jen si je seřiď podle těch Jeho. Neboj se, Ježíš nebude mít zpoždění! A když se nám něco nezdá na Božím jednání? Kéž je z církve slyšet: ne má vůle, ale Tvá vůle se staň! V Kristu váš Jakub Limr
zpověď
BLANKA NOVOTNÁ ZPOVÍDÁ JITKU BAJTALONOVOU
Máš nějaký zážitek s Bohem, o který by ses s námi podělila? Jaký? Určitě to nebyla náhoda, ale Boží záměr, když jsem dostala Bibli v okamžiku, kdy jsem ji nejvíce potřebovala. Byl už čas, abych se podívala na sebe do zrcadla a na chyby, které jsem v životě dělala. Díky Bohu za poznání. K čemu se cítíš Bohem povolaná? Asi bych lhala, kdybych teď řekla, že cítím být Bohem povolána. Časem budu ráda, když ucítím, k čemu jsem povolána. Zatím se snažím pracovat sama na sobě, abych se Bohu líbila. Často zakolísám, ale uvědomím si, že jsem to měla udělat nebo říct jinak, pak mě to mrzí. Existuje v současné době nějaký problém, který tě hodně trápí? Nejvíce mě trápí nynější rodinný stav, za který si zčásti můžu sama. Kdybych mohla Boha poznat dřív, nemuselo to zajít tak daleko. Rozvod beru jako svoji největší životní prohru. Udělala bych nevím co, kdyby to šlo vzít zpět. Je něco ve sboru čeho si vážíš a líbí se ti a naopak, kde bys uvítala změnu? Vážím si, že vůbec sbor existuje a že na světě jsou lidé, kteří ten sbor vedou. Volný čas tráví pro dobro druhých lidí a to si myslím, že je nádherný. Zároveň musím poděkovat Jakubovi za přednášky, které dělá. Myslím, že ne jenom mě se dotýkají a nutí k zamyšlení. Velice důležitou součástí je i kapela a chvály, které si také moc vážím. Opravdu mě vždy jejich CD dokázalo pohladit na duši, i když mi nebylo nejlépe. Prostě nádhera. Díky Bohu.
Co děláš opravdu ráda a co vůbec nemusíš? Ráda trávím čas s dětmi, ráda se o ně starám. Ráda vařím, peču i jím. Nebaví mě mytí oken. Co tě potěší ze všeho nejvíc? Když jsou děti spokojené, zdravé. Společně posedíme u čaje a zahrajeme si třeba karty. Máš nějaké větší přání do budoucna? Poznat víc Boha, jít jeho cestou. Čím tě kdo naposled nejvíc rozesmál? Často mě rozesmějí děti. Jaký je tvůj největší dosavadní životní úspěch? Vlastníma silama jsme si postavili dům. Samozřejmě větší zásluhou manžela, pomáhala jsem mu občas zdít a házet do míchačky. Kolik členů má tvoje domácnost? Čtyři.
(Foto: M. Vlk)
Prozraď nám, kdy a kde jsi uvěřila. Uvěřila jsem v listopadu v roce 2007 díky své dobré kamarádce Hance Taláckové z Hlinska, která je dlouholetou křesťankou. To ona mi prvně podala Bibli a doporučila tento sbor. Za to jsem jí moc vděčná.
Oblíbené jídlo? Jelikož ráda jím, nevím, co mám napsat nejdříve.
Kde v současnosti pracuješ, co tam děláš a líbí se ti tam? Pracuji v soukromé firmě Milpex - Piletice. Je to sklad značkového prádla. Práce to není špatná, ale co nás dali do úkolu, dá nám dost úsilí si vydělat. Kolektiv je dobrý.
Oblíbená kniha? Právě čtu knihu Maxe Lucada „On i dnes odvaluje kameny“.
Řekla bys nám, kde se ti zatím nejvíc líbilo (dovolená, výlet, hrad, zámek)? Nejvíce se mi líbilo na svatební cestě v Tatrách. Je tam krásná příroda.
Oblíbená hudba? Mám ráda muzikály. Nejvíc ale poslouchám Citadelu – tu řadím na první místo.
Máš nějaký oblíbený příběh z Bible, který tě zatím v životě hodně oslovoval? Příběh o marnotratném synovi. V tomto příběhu je vidět velká láska otce a odpuštění. Myslím, že odpuštění je nejdůležitější v životě, aby člověk mohl jít dál. Oblíbené barvy? Různé.
Oblíbený film? Želary, Cesta z města, Václav.
Oblíbená biblická postava? Ježíš – obětoval se za hříchy všech lidí. Oblíbený verš? Nedělej druhému, co nechceš, aby dělal tobě. Věřit Bohu znamená… být si jisti tím, co nevidíme.
střípky
CO ŘEKLI SLAVNÍ... Henri Nouwen se prý jednou zeptal Matky Terezy, zda pro něj nemá nějakou duchovní radu. Údajně mu odpověděla: „Každý den hodinu přemýšlejte o tom, jak je Kristus úžasný, a nikdy neudělejte nic, o čem víte, že je to špatné nebo o čem jste na pochybách.“ (Zdroj: http://dan.drapal.org ).
Charles Spurgeon o vyučování dětí: „Při sázení fazolí bylo starou praxí vložit do každé jamky tři fazole: jednu pro červa, druhou pro vránu a jednu, která má žít a vyprodukovat úrodu. Ve vyučování dětí musíme dávat řádek na řádek a poučku na poučku, opakovat pravdu, abychom ji vštěpovali tak dlouho, až by bylo nemožné, že
by ji dítě zapomnělo. Můžeme dát lekci jednou a očekávat, že dětská křehká paměť ji ztratí; dvakrát a odhadovat, že ďábel, stejně jako ten zlý pták ji ukradne; třikrát a doufat, že zapustí kořeny a přinese ovoce k Boží slávě.“ (Z knihy úvah „Feathers For Arrows“ přeložil Tomáš Kurfüst)
pastýřský list
JAKO JELEN DYCHTÍ Jako dychtí jelen po vodních tocích, tak dychtí má duše po tobě, ó Bože! Má duše žízní po Bohu – po živém Bohu! Kdy předstoupím, abych se ukázal před Boží tváří? (Žalm 42,2-3). Pán Ježíš řekl, že kdo by okusil té vody, kterou on mu dá pít, nebude už nikdy žíznit. (srovnej Jan 4,14). Nad 42. žalmem mě napadá myšlenka zdánlivě opačná: Kdo už okusil Boha, ten bude žíznit stále. Věřím tomu, že jednou, na druhé straně nebes, už nebudeme žíznit. Zde však Bůh probouzí naši žízeň – tedy pokud se probudit dáme. Mnohdy nám dojde až zpětně, že jsme se setkali s Bohem. Rádi bychom se vrátili na ta místa – či do toho času – kde jsme se s ním setkali, protože bychom si přáli lépe jej poznat. A zdá se nám, že pokud se znovu s Bohem nesetkáme, zůstane náš život prázdný. Pokud uděláme podobných zkušeností více, naše žízeň se jen prohlubuje.
Kdo se to Davida ptá na Boha? Z tohoto verše to není zřejmé – stejná otázka se ovšem vrací ve verši 11, s tím upřesněním, že jsou to Davidovi nepřátelé. Mohou to být konkrétní lidé, mohou to být i myšlenky z pekla. Dnešní věřící – pokud ovšem o své víře mluví – to zpravidla zná také: „Kde je ten tvůj Bůh?! Tak mi ho ukaž!“ Někdy v takových situacích podléháme pokušení tvářit se, jako že Bůh je pro nás přece hned za rohem, a vytasíme se třeba s nějakým svědectvím o Božím uzdravení či jiné zázračné pomoci. Jenže ouha! Nefunguje nám to vždycky. Nepodléhejme svodu a posměšnou otázkou „Kde je ten tvůj Bůh“ se nenechme vyprovokovat k tomu, abychom Boha nějak dokazovali. Pokud nás pokouší přímo satan, je docela dobře možné, že ví lépe než my sami, kde ten náš Bůh je.
Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha – vždyť budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho tváře (v. 6). Někdy potřebujeme své duši připomenout, co vírou víme. Emocionálně si David připadal opuštěný; vírou však věděl, že Bůh ho jistě neopustil navěky. Chodit ve víře znamená mnohdy spolehnout se na předchozí zkušenosti s Bohem a s jeho slovem – tedy na to, co už jsme jednou poznali – a nenechat se ovládnout zdivočelými emocemi. A je-li nám těžko, je dobré si opakovat Boží zaslíbení, jako to činí David. David své duši připomíná, co jediné má v dané chvíli smysl („na Boha čekej“), a co určitě nastane, když nepodlehne nepřátelským svodům a nepřestane ve svého Boha doufat. „Vždyť budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho tváře, za svého Boha“.
Obraz dychtícího jelena má asi v Izraeli větší naléhavost než v dobře zavlažované české a moravské zemi. I když klima bylo před třemi tisíci lety v Izraeli patrně o něco vlhčí, přesto byly vodní toky vzácnější než u nás. Jelen dychtil po něčem, co se nerozumělo jen tak samo sebou, a stejně je tomu s člověkem, který dychtí po Bohu. Ví, že setkání s Bohem jsou svým způsobem vzácná, a ví, že bez těchto setkání dozajista zahyne. Slzy jsou mi chlebem ve dne i v noci, když mi říkají každého dne: Kde je ten tvůj Bůh? (v. 4).
nebudu se tvářit jako velký hrdina, který na něj může kdykoli zavolat a požádat ho, aby se projevil. Jen pokud jsem upřímný, mám naději, že někdy zakusím něco podobného jako Eliáš na Karmelu, který zavolal a Bůh mu před zraky všech skutečně odpověděl.
Víte, jak to dopadlo? Jistěže víte. Jen si přečtěte jiné žalmy: David opět vzdával Bohu chválu za spásu jeho tváře. (Ill. foto: Gabriel Currie )
David na tuto otázku kupodivu odpovídá pláčem, ne dokazováním, že Bůh je určitě blízko. Mnohokrát už jsem v různých souvislostech říkal, že Bůh touží především po naší upřímnosti. Když Boha právě necítím,
Dan Drápal (Redakčně kráceno. Převzato s laskavým svolením z autorova webu http:// dan.drapal.org, kde můžete článek najít celý. Autor je emeritním seniorem KS v ČR).
humor
Jsem si docela jistý, že se měl vejít velbloud do jehly, a ne jehla do velblouda.
Dejte si dvě kapitoly z Jana a ráno mi zase zavolejte.
jak jsem to prožil
JEDEN ČTVRTEK VE STUDIU RADIA 7 Ve čtvrtek jsme se vydali s reverendem (pro nezasvěcené: s Kubou Limrem, pozn. red.) do Brna, abychom v pořadu Pohovka vyprávěli o festivalech a hlavně o Freakfestu. Cesta probíhala trochu zdlouhavě (samá zácpa a objížďky), ale v autě byla fakt sranda... až náš reverend vyprskával smíchy. Jo, takže cestou jsme si připravovali odpovědi na otázky, a tak sumírovali, o čem že budem mluvit. Dorazili jsme do Brna a hned se vydali do studia Radia7 (www.twr.cz). Tam nás přivítala Gina (čili Jiřka Markovová), která pořad Pohovka uvádí a musim přiznat, že jsme na ni možná trochu té naší dobrý nálady přehodili, protože jak nám sama přiznala, taky měla trochu trému. Pořad trval jednu hodinku, a jak to dopadlo, to jste možná někteří slyšeli. I když jsem byl ve studiu trochu outsider (Gina i reverend už mají s živým vysíláním zkušenosti), snad to nebylo zas až tak moc poznat. Potěšil mě taky email kámoše Páji (http:// pseudofotograf.blog.cz), který do studia napsal, že poslouchá :-) Pohovka utekla hodně rychle a ani jsme skoro všechno nestihli, ale to nevadí... Po vysílání jsme ještě pokračovali v pokecu o Freakfestu a okolo desátý jsme chtěli vyrazit domů. Jenže jsme ještě měli hlad, a tak jsme cestou sháněli nějakej ten Mack nebo KFC. Nakonec se to povedlo. Jenže já
potřeboval na záchod, a to byste neřekli, jak těžký je najít v nočním Brně nějakej funkční záchod. McDonald i KFC měly záchody zavřený (fakt nechápu!), a tak jsem nakonec dorazil až na hlavák. To byla úleva :-)
Bylo to tak příjemný, až jsem z toho začal usínat :-)
Cestou zpátky už jsme tak komunikativní nebyli, a tak Kuba hodil do přehrávače písničky Svěráka a Uhlíře a přitom zpíval.
Patrik Soukup Převzato s laskavým svolením z http:// patrisuv.blog.cz. Redakčně kráceno.
Takže takový byl čtvrtek - myslim, že se to, díky Bohu, povedlo a že jsme si to všichni včetně Giny užili...
ze života církve
HRADEC MÁ NOVOU CÍRKEV V sobotu 20. září 2008 byl oficiálně založen sbor Církve adventistů sedmého dne Hradec Králové - Trinity. Jeho členskou základnu tvoří patnáct lidí a v jeho čele stojí Jindra Černohorský. Základ tohoto společenství vznikl roku 2003, kdy se několik členů z několika sborů Církve adventistů sedmého dne rozhodlo, že chtějí více sloužit potřebám lidí v našem městě, zejména pak na jeho největším sídlišti Moravské Předměstí a založit tam komunitní centrum. Dnes na Benešově třídě již pátým rokem funguje centrum Bé plus (www.hledani-hk.cz), které nabízí všem zájemcům vzdělávací a volnočasové aktivity. Ti z pracovníků, dobrovolníků a příznivců centra Bé plus, kteří věří v Boha,
se pak v jeho prostorách scházejí k pravidelným sobotním bohoslužbám a říkají si společenství křesťanů Trinity. Více jak dvouhodinová ustanovující bohoslužba se nesla v slavnostní atmosféře a na programu kromě chval či kázání předsedy Českého sdružení církve adventistů Pavla Zvolánka měla i takové věci jako čtení vyznání sboru Trinity či pantomimu „Kým jsem já“. Na shromáždění přijali pozvání zástupci několika hradeckých církví. Dita Targoszová (AC Element) a Jakub Limr (KS Mozaika) se dotkli několika biblických míst, skrze něž požehnali vznikajícímu adventistickému sboru. Denis Doksanský (KC Sion) se nakonec nemohl zúčast-
nit, tak alespoň přítomné pozdravil dopisem. Sobotní program pokračoval neformální odpolední slavností v Bé plus centru na Benešově třídě. Kromě spousty jídla se objevilo velké množství fotografií, které doprovázely vzpomínání na první akce a vůbec první myšlenky na vznik nového sboru. = red= Fotografie ze slavnostní bohoslužby a ze života nového adventistického společenství najdete na webových stránkách http:// trinityhk.cz.
ze života sboru
DĚTI V BOŽÍM DOMĚ
Na začátku všeho byla vlastně potřeba. Ačkoli jsme jako sbor měli ještě před pár lety velkou a fungující dětskou službu, která dokonce expandovala za hranice sboru (služba v Azylovém domě), na jaře letošního roku z ní nezbylo vůbec nic. Ďábel dokázal ničit a působit na dvou frontách: útočil na jednotlivé vedoucí a zároveň jednal v postojích jednotlivců vůči dětem. Jak umíral náš zájem, umírala služba jako taková. Nakonec nezbylo vůbec nic. Děti bezcílně pobíhaly po chodbách. Letos na jaře to vypadalo, jako by si Bůh, stojící zatím potichu vedle nás, tiše ale důrazně odkašlal. Je smutné, že Duch svatý musí občas udělat „Ehm“, aby si křesťané všimli, kde On je a kde není. Toto byla jedna z věcí, ze kterých jsme jako sbor činili pokání. Naši pozornost si ale Bůh získal úžasným způsobem: nenápadně a bez velkého humbuku k sobě přivedl řadu předškolních děti z našeho sboru a mnohým z nich dal také dar Ducha svatého. Je fantastické, že v době, kdy jsme jako sbor dětem nesloužili, přišel On a jasně ukázal, že je Pánem a Králem našich životů. Ukázal, že my potřebujeme Jeho. Zároveň nám také položil otázku: „Co s tím teď uděláte?“ Najednou jsme nestáli před úkolem přivést děti ke Kristu, ale blíže je seznámit s Tím, kterého už pozvaly do svých životů. Tam také směřovaly naše modlitby a hledání způsobu vedení dětí. Od začátku jsme toužili po jedné věci a také se ji snažíme naplňovat: Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. (Ž 127,1). Jako vedoucí se maximálně snažíme hledat konkrétní vedení do konkrétních věcí v dětské službě. Snažíme se nenechat mluvit své zkušenosti a pochybnosti, ale Ducha svatého. Je to
velmi obtížné. Jako lidé máme ve zvyku hledat Boží vůli až ve chvíli, když něco přestane fungovat. Bůh nás ale chce naučit nejdříve hledat Jeho a potom se teprve pustit do práce. Co vymyslel On, to také požehná.
vstupovala trochu s nejistotou, jestli to je právě ten čas, který Bůh připravil a jestli to jako rodina prakticky a časově zvládneme. Přece jen Kuba je ještě malý a já osobně bych asi ještě chvíli čekala. Ale okolnosti tomu chtěly jinak... nebo Bůh? Druhou neděli, kdy jsem měla službu s Miládkou Mádrovou mě Bůh mile překvapil, a dal mi na začátek dáreček v podobě šikovných, hodných a nadšených dětiček, které jsou zvědavé na každé vaše slovo a k tomu několik zapálených pomocnic, (Miládka + mamky malých holčiček Lenka a Monika) se kterýma byla super spolupráce. Z minulých let besídek, kdy jsem byla většinou u velkých dětí, jsem tak trochu očekávala „krocení dravé zvěře“ (obzvlášť po prázdninách je to znát, že jsou děti rozdováděné), ale bylo to úplně jinak. Tento čas s malými dětmi mi připadal jako relax :-))) Takže super!!! Foto: M. Vlk
Se začátkem školního roku začala v rámci našeho sboru opět fungovat služba pro předškolní a školní děti. Jejímu vzniku předcházelo několik měsíců modliteb a hledání Boží vůle. Řada z vás se účastnila celosborových modlitebních setkání a nebo jste se připojili alespoň modlitbami doma.
Jak tedy proběhl první měsíc? (Teď budu psát o skupince malých dětí, kde sloužím). Měli jsme příležitost zjistit, že děti jsou opravdu otevřené a přístupné jednání Božího Ducha. Také jsou ochotné naslouchat a nechat se tvarovat námi. Jinými slovy: co do nich budeme vkládat, to má velkou šanci v nich zůstat. Duch svatý jejich srdce připravil. Cítím, že je potřeba odložit nezdravou opatrnost a zbytečně nefiltrovat a neředit pravdy Božího slova. Našim záměrem je děti naučit chodit Duchem, obstávat v každodenních bojích a radostně sloužit svými obdarováními. Nová koncepce také počítá s tím, že jim v tom budou pomáhat větší kamarádi ze skupinky školních dětí. K tomu budou sloužit shromáždění dětské církve, která budou probíhat každou čtvrtou neděli, paralelně s „dospěláckým“ shromážděním. Děti můžeme ale naučit jen to, co sami umíme a známe. Učí se tedy nejen děti. I my dospělí musíme zůstávat ve škole Božího Ducha. Být citliví a pružní, abychom našim dětem přinášeli jen to nejčerstvější a nejvýživnější. Pokud my budeme znát a milovat Ježíše, máme velkou šanci to předat dětem.
DOJMY
VEDOUCÍCH MALÝCH DĚTÍ PO PRVNÍM MĚSÍCI
Jana Halbrštátová: Do této služby jsem
A ještě něco ke společnému dětskému shromáždění. Je to něco nového, co se rodí, nevíme přesně jak to má vypadat, ale chceme, aby se děti mohly setkávat s živým Bohem... A tak jsem byla lehce nervózní jak to dopadne, obzvlášť po těch všech útocích, které v týdnu před tím přicházely. Musím říci, že i přes všechny „mouchy“, jsem z toho měla dobrý pocit. Určitě je hodně věcí, které by mohly nebo měly být jinak, ale to je právě ve výstavbě... :-))) Tak se za nás prosím modlete, ať naplníme Boží vůli pro děti v našem sboru. Znovu jsem si uvědomila jak Bůh děti miluje a má pro ně speciální plány, ve kterých nechci chybět. Jo a abych nezapomněla: Leni, díky za spolupráci při chvalách. Moc dobře se mi s tebou chválilo. Martin Rak: Byl jsem mile překvapen reakcemi dětí na znovuobnovení dětské služby. Jejich touha po Boží přítomnosti mi říká, že jdeme dobře. Karolina Limrová
jak to vidím
DARWIN BY MĚ NEMĚL RÁD Šla jsem tento týden ve čtvrtek po Masarykově náměstí. Už, když jsem přicházela postranní ulicí, zaslechla jsem vzdáleně mužský hlas, nadšeně něco hlásající. Až když jsem přišla blíž, slyšela jsem slova o Bohu, o tom, že na nás čeká, ať neváháme jít za ním. Nevím, čí to byla akce, ale nadšení těch mladých lidí, kteří se postavili doprostřed náměstí i s malými varhánky a hráli a evangelizovali, mě dojalo. Kolem mě procházela elegantní postarší paní a utrousila poznámku asi v tom smyslu, že nejsou normální. Zeptala jsem se, proč si to myslí. Neodpověděla mi. Vešly jsme do stejného obchodu. Uvnitř se paní chovala jako vedoucí nebo spolumajitelka. Aspoň se tak tvářila. Ona jako obchodnice nabízí své zboží a přitom jí přišlo divné, že křesťané evangelizují. V podstatě i oni nabízejí to své, i když to u nich není ob-
chod. Tak jsem si říkala, že jsme si ještě nezvykli na to stát uprostřed davu a ozvat se; nezvykli jsme si projevit naplno svůj názor. Pokud jsme mezi křesťany, mluvíme o Bohu klidně a se samozřejmostí, ale jakmile jsme „v jiných vodách“, jsme zticha, protože se bojíme reakce okolí. Ne proto, že bychom se obávali potrestání, ale stále u nás není zvykem tolerovat odlišné názory. Rychle jsme si zvykli na nové obchody, spoustu zboží, volnou cestu do zahraničí za krásnou dovolenou, ale změna režimu je změna dostupnosti toho dříve zakázaného, ať už je to zboží, dovolená v západní zemi a nebo i názorová volnost a svoboda. A tím i svoboda víry.
někdo mluvit o Bohu, připadá to spoustě lidem podivné. Ptám se tedy proč? Jsem vděčná svému nebeskému Otci za život, lásku a milosrdenství. A názor těch, kdo si myslí, že se vyvinuli z lidoopů podle britského přírodovědce Darwina, naprosto respektuji. Mají na to právo. Pro mě je daleko přijatelnější být dcerou Boží. Zrovna tak, jako by ta paní za minulého režimu mohla těžko podnikat, zrovna tak by s velkou těžkostí mohli ti statečnější evangelizovat veřejně. Tak, to jsem měla na srdci. Jolana Vavřinová Převzato s laskavým svolením z http:// jolany.blog.cz.
Na ulicích se stali samozřejmostí dealeři,kteří nabízejí různé zboží, ale když začne
jak jsem to prožil
DO ANGLIE NEJEZDÍM KVŮLI HRANOLKÁM S OCTEM KS Mozaika má tu výsadu být jedinou zahraniční partnerskou církví britské sítě sborů Ground Level (GL). Naše spojení s křesťany z Anglie není o tom, že by GL nad námi chtělo přebírat autoritu. Je o vzájemných vztazích (již více jak šest let kamarádíme s Dennisem Bavisterem), o tom, že se můžeme doplnit a být si požehnáním (několikrát do roka pastoři GL káží u nás ve sboru; Jakub Limr kázal v Anglii během své poslední návštěvy již potřetí) a také se jako KSHK můžeme radit se služebníky, kteří mají víc zkušeností a cestu za Bohem mají prošlapanější. Jakub se na konci září zúčastnil další pastorálky Ground Level a také - jak už bylo řečeno - sloužil v jedné z GL církví - v Pennistone Community Church, kterou vede Dyfrig Hughes. Jakub si na cestě psal deníček, z jehož stránek jsme vybrali i něco pro vás. Kuriózní je, že jej ťukal do anglické klávesnice, která nezná českou diakritiku...
SETKANI
PASTYRU Moc se tesim, az se Elisky ve skolce zeptaji, co dela jeji tatinek. Elinka na takovou otazku odpovida, ze jsem pastyr. Pastor pro ni bylo tak nejak slozity a pastyr se ji libi. Mne ostatne taky. A tak jsem poslední zarijovy ctvrtek vyrazil do hotelu Charnwood na setkani pastyru. Stuart Bell - vedouci GL - ocenil, ze jsem
dorazil a vubec to, jak KSHK investuje do tohodle mezinardniho pratelstvi. Nacez mi zaridil ovace ve stoje (tedy, stal jsem ja ostatni tleskali a sedeli :) Konference pastoru zacala v 10 hodin, a to Stuartovym kazanim. Mluvil na tema, s nimz jsem se za poslednich tydnu setkal uz nekolikrat. Vubec mi to ale nevadilo, protoze Stuart uchopil Elijasuv pribeh z 19. kapitoly 1. Kralovske jinak, nez jsem zvykly. Vic vam ale neprozradim, protoze to, co jsem nacerpal, poslu dal nekterou z listopadovych nedeli... Rozhodne to bylo prvni z duchovnich osvezeni, kvuli kterym mimo jine v Britanii jsem. Po nezbytne pauze na kavu a kapku caje vzal mikrofon do ruky Paul Mulligen,
texassky businessman a starsi v cirkvi. Take velmi dobry kazatel s jednoduchym a pritom hlubokym vhledem do Bible. Jeho tematem byl „pokoj“ v ruznych podobach. Hodne mluvil o Jezisi a jeho pristupu k nebeskemu Otci. Jezis se srdcem ditete, ktere na 100% spoleha na sveho Tatu. Zadny strachy, Tata to zvladne! Tohle kazani ke mne mluvilo moc. Pokoj, ktery potrebuji; pokoj, ktery muzu sirit kolem sebe - hlavne v rodince (mam pocit, ze si ho se mnou v posledni dobe moc neuzili). Obed v podobe obrich hranolku a ruznych sandwichu (k memu zklamani nebyly hranolky s octem - coz je moje milovana mistni specialita - ale s kecupem a tatarkou), obed nas prekulil do zaverecne casti konference. Paul Mulligan v klidu - jak jinak :) dokoncil sve kazani o pokoji. Pak zaznelo jeste par oznameni o chystanych akcich a nekolik svedectvi. Jedno me fakt dostalo… (Pokračování na následující straně)
Jeden z pastoru vypravel o divce z jejich cirkve, ktera v poslednich mesicich ztratila vice jak 60% zraku. Tydny se za ni modlili a nic. Jednu nedeli bylo kazani o tom, jak Jezis uzdravil oci slepeho tim, ze mu potrel oci blatem (prestoze jde o potirani, jako lecebna metoda mi to prijde dost neotrele :) Kazatel mel pripravenou misku s blatem, archy papiru a papirove rucniky. Lide meli prstem namocenym v blate psat na papir, za co se chteji modlit. Na konci ale nekdo vstal s tim, ze si mysli, ze by se meli vedouci sboru modlit za onu spatne vidici divku presne jako Jezis v Bibli. Po chvili rozmysleni se pastor s chvejicim, od blata umazanym prstem modlil za divciny oci. Kratce po modlitbe uz byla schopna cist drobne pismo. Radost velika! Ti, kdo u toho byli, to chteli hned rict ostatnim. Pastor ale rekl: "Vydrzte tyden. Az na pristim shromazdeni." Chtel pockat, az se uzdraveni potvrdi, a overit, ze zlepseni nepochazi jen z aktualniho nadseni. V nasledujicim tydnu byla divka u sveho ocniho lekare, ktery ji pred tim castecnou ztratu zraku diagnostikoval. Pro tentokrat se zdrahal verit svym ocim. Jeho vysetreni potvrdilo, ze divciny oci jsou zdrave na 100%! Jezis je proste fantastickej!
„NE,
NEZLOBTE SE, CAJ SI OPRAVDU NEDAM,“ statecne jsem na ruznych setka-
nich. Navstevy rodin z penistonske církve byly totiz nejcastejsi naplni programu mych dalsich dni. A k anglicke navsteve nezbytne patri jidlo a predevsim caj. Toho jsem byl ale uz druhy den znacne prepity. Cim dal tim vic chapu, jak prisel J. R. R. Tolkien (autor Pana prstenu) na ruzolici bodre hobity, kteri stale jedi a porad, ale opravdu porad piji caj. Popularni anglicky spisovatel se proste jen rozhledl kolem sebe. Dyfrig je nervozni, kdyz nedrzim v ruce hrnek nebo aspon sklenicku. Divi se, ze nic nechci a ze je mi porad fajn. Vzdyt k tomu, aby mi bylo fajn mi musi chybet caj. (Ne, fakt ne!). Kdyz se vratime z obeda (predkrm, hlavni chod) neustale se omlouvaji, ze jsme nemeli cas na dezert a zjistuji, kdy bych si asi tak dal svacinu. Pul hodinu po svacine, zahlasi „Tea time“ a k salku caje s mlekem mi nabizeji buchticku. Proc ja se, blahovy, pred cestou schanel po nejakem pasku, aby mi tu nepadaly kalhoty?!
SHEFFIELDSKE
V sobotu jsem se tesil na navstevu v sheffieldskem muzeu. Na to, ze uvidim obri mraveniste a obri vceli spolecenstvi, vse snimano kamerami. V Sheffieldu (vice o meste se muzete docist napr. zde) bylo moc prima, ale protoze jsme se dost zdrzeli na obede :)) muzeum uz jsme nestihali. Mozna se mi to podaMRAVENISTE
takova anglicky kulturacek (o dost hezci nez Medium :) Shromazdeni a chvaly vede Dyfrig. V tymu jsou s jeho klavesami jeste dva nastroje: housle a mandolina. Shromazdeni probiha v takove rodinne atmosfere. Myslim, ze mi se do ni s kazanim podarilo trefit, a kdyz si po nem ohmatavam dusi a nasloucham Typický obrázek ze Sheffieldu reakcim, mam pocit, ze se mi povedlo nejlip, jak to slo. To nepisu proto, abych se chlubil; ri dohnat v pondeli, nez mi pojede vlak. Co ale proto, ze vim, ze zasluhu na tom maji i jsem ale v Shefieldu videl, byla (pry) kaskadoma - vsichni ti, co se za me modlili. derska show. Ehm, chlapek z Francie stal na bagru a tocil se s nim dokola. Od divaku Bylo to moc fajn videt se zas s temi, sklidil nadseny potlesk. Asi jim pripominal s nimiz se znam. Porad se vyptavali na zdejsi nejoblibenejsi TV hvezdu: Borka rodinku, na hradecky sbor. Pripadal jsem stavitele. Hm, ten dela na bagru podobny jako na rodinne oslave, ktera se kona jedkousky… Shefield by byl rajem pro nasi nou za cas, a tak si vsichni sdeluji novinky. Elinku. Spousta vodotrysku! Zmrzlinu jsme Neprestava me fascinovat, jakym Bozim si pak dali v hodne zajimavy obrovitansky vynalezem cirkev je. Vsichni penistonsti zimni zahrade. Potom uz byl cas vyrazit. s Dyfrigem v cele vas moc a moc pozdraPrede mnou byla totiz dalsi navsteva vuji. tentokrat v rodine Nicka a Joe. A po ni? Po ni jsme se pripravoval na svou nedelni Nedelni odpoledne a vecer byl prvni a zasluzbu. Moje treti kazani v anglictine v roven posledni opravdu odpocinkovy cas zivote! v Anglii. Hodne jsem si cetl, v TV shledl klasiku z viktorianske Anglie (a protoze to byl serial, musel jsem pozdeji v HK navstiNEDELE V PENISTONU vit knihovnu, abych se dozvedel, jak to s hlavni hrdinkou dopadlo). Take jsme si s Karolinkou zavolali, za co se budeme modlit, abychom si pak dali modlitebni rande před Bozi tvari – ona doma, ja ve svem prechodnem domove u Hughsovych.
TESIM
Sheila se připravuje na službu mezi dětmi
Mam trochu tremu, priznavam. Hodne moc me bavi kazat, ale kazat v anglictine, z toho jsem porad jeste dost nejistej. Tentokrat jsem se ale maximalne venoval priprave anglickeho zneni. Bohosluzba zacina v 10 hodin, tak si kazani tak trikrat ctyrikrat prochazim, nez se ocitnu mezi asi tricitkou krestanu, ktera se na shromazdeni schazi v St. John Penistone Community Center –
SE DOMU …a to de facto celou dobu, co jsem v Anglii. Ale nejintenzivneji to prozivam posledni den. Nakoupit par darecku v Sheffieldu, pak na vlak (sehnat misto k sezeni bez mistenky – nemozne), pak jeste pul hodinky autobusem na letiste, kde pak sedim a sedim… A sedim… protoze letadlo ma vic jak hodinu zpozdeni (ve vzduchu nabere dalsi minuty, takze do hradecke postylky se dostavam kolem pul druhe v noci). Diky zpozdenemu letu aspiruji na zapis do Guinessovy knihy rekordu za snezeni nejvetsiho poctu muffinu na letisti. Mnam!
Jakub Limr
ze života sboru
CAFÉ 3:16 BEZ TALÁRU V pátek 19. září proběhla již třetí kavárna na jeden večer, jejíž název odkazuje do třetí kapitoly Janova evangelia. Café 3:16 nemá ambice prvoplánově evangelizovat. Spíše vytváří prostor pro setkání s věřícími i nevěřícími přáteli, při čemž ke stolu a k povídání je pozvaný také Ježíš. Další „porci“ Jeho přítomnosti by měli přivézt také hosté, kteří jsou do kavárny pozvaní, aby něco zahráli, ale také aby vyprávěli o svém setkání a setkávání s Bohem, vítězstvích i prohrách. Těmito hosty se v září staly folková zpěvačka a multiinstrumentalistka Katka Šarközi a její velmi dobrá kamarádka a vynikající houslistka Klára Valentová. Autorské písně prokládaly obě protagonistky povídáním ze svého života. Moderátorského mikrofonu se chopil Jakub Limr, a tak se Klára Valentová, mimo jiné nymburská soudkyně, musela hned na začátku poprat s otázkou, proč nepřijela v taláru. Kromě historek ze světa právníků (například o hudebním setkání se známým zpívajícím právníkem Ivo Jahelkou) nebo umělců, zazněly příběhy o tom, jak barevný je život s Bohem.
Podle ohlasů „publika“ to bylo nejvydařenější Café 3:16. Škoda jen, že ho zažilo méně lidí než obvykle.
Další Café 3:16 se chystá na prosinec tentokrát bude zabalené do vánočního papíru...
Velký dík patří všem obsluhujícím a pomáhajícím! O nápoje i něco k zakousnutí se staral vícegenerační tým pod vedením Renaty Špačkové. Všichni odvedli skvělou práci!
= red = (Foto: Martin Vlk; obrázek byl pořízen na úplně prvním Café 3:16)
ze života sboru
KONCEPCE DĚTSKÉ SLUŽBY O dětské službě už jste si v tomto vydání jeden článek přečetli. V tom následujícím, bychom vás rádi seznámili s tím, jakou podobu budou mít „dětské“ neděle...
MENŠÍ DĚTI V této dětské skupince počítáme s dětmi v rozmezí od tří do šesti let včetně. Není ale výjimkou, že se přijdou podívat i maminky s mladšími dětmi, které třetí narozeniny oslaví až za rok. Pro děti je každou neděli připraven program, ve kterém se snažíme vyvážit kvalitní biblické vyučování a čas na zdravé dětské vyřádění. Při vyučování se klade důraz na praktičnost a využitelnost v osobním vztahu s Bohem. Čtvrtá neděle je věnována velkému dětskému shromáždění. Toho se velké i malé děti účastní společně. Jeho náplní je jednak srozumitelné předávání Božího slova (např. for-
mou maňáskového divadla), modlitby a chvály a také soutěže, které nějakým způsobem vycházejí z aktuálně probíraného tématu. Do budoucna chceme více klást důraz na budování vzájemných vztahů dětí.
VĚTŠÍ DĚTI Tato skupina je určena dětem od sedmi do asi čtrnácti let. Nová koncepce počítá s postupným zapojováním větších dětí do života sboru. Chceme jim pomoci hledat jejich obdarování a dát jim možnost uplatňovat je. Každou první neděli v měsíci počítáme s tím, že větší děti budou součástí „dospěláckého“ shromáždění a že se do něj postupně aktivně zapojí. Druhá neděle je určena pro biblické vyučování, které bude letos zaměřeno právě na osobu Ducha svatého a duchovní dary. Třetí neděli jsem naplánovali jako čas příprav na velké dětské shromáždění. Děti připravují rekvizity, secvičují divadlo a přemýšlejí, čím osloví své mladší kamarády. Čtvrtá neděle je věnována právě společnému shromáždění dětí.
Foto: M. Vlk
Karolina Limrová
mozaikové neděle Neděle 12. října 2008 DAR, O KTERÝ MNOHO LIDÍ NESTOJÍ Dokázali byste rozšifrovat jméno Nátan, které najdeme v Bibli? Znamená to „Boží dar“. A právě Nátan bude hlavní postavou dnešního kázání. Byl to člověk, který uměl říct druhým pravdu nekompromisním, přesto laskavým způsobem. I my potřebujeme kolem sebe takové lidi, i když – upřímně – ne vždy o tenhle dar od Boha stojíme. Neděle 19. října 2008 HOST V KSHK Emeritní senior Křesťanských společenství Dan Drápal s námi nestihl oslavit zářijové Mozaikové narozeniny. O to víc se na něj a na jeho kázání můžeme těšit v polovině října. Neděle 26. října 2008 CO CHCE BŮH VĚDĚT Bůh si s námi chce povídat. Někdy mlčí a dává prostor nám. Jindy mluví a chce, abychom mu naslouchali. Můžeme za ním přijít se svými otázkami a čekat na jeho odpověď. Jindy se nás na něco přijde zeptat On. Tentokrát o Božích otaznících… Neděle 2. listopadu 2008 V BOŽÍM DOMĚ: ZVONEK U DVEŘÍ Seriál volně inspirovaný knihou Maxe Lucada „The Great House of God“ vás zve k Bohu domů. Bereme si s sebou modlitbu Páně jako mapu a nahlížíme do každého kouta nejúžasnějšího domu, který kdy byl. Na zvonku u Božích dveří vidíme jméno majitele domu… Neděle 9. listopadu 2008 HOST V KSHK Radní KS Marek Prosner, kterého jsme před časem požádali o nadsborovou službu s námi stráví druhý listopadový víkend. Mimo jiné bude také kázat na nedělní bohoslužbě.
ze života církve
JAK SE DAŘÍ BETELU V ČR V každé Mozaice se snažíme prezentovat zpravodajské střípky z církví či organizací, s nimiž máme něco společného. Jednou z nich je i Křesťanská misijní společnost (náš sbor je členem KMS), pod jejíž hlavičkou misionaří rodina Tichých ve středisku pro narkomany Betel v Kralupech nad Vltavou. Právě od nich jsme dostali následující dopis… Naši milí, je to přesně tři roky, co jsme se s dětmi přestěhovali do Kralup nad Vltavou. Těžko se nám věří, že místo zahrady jsme měli zaneřáděnou džungli, byli jsme bez elektriky, topení, teplé vody a splachovacího záchodu. Dnes máme veškerý „luxus“, fungující podnikání a středisko, kde se alkoholici a narkomani uzdravují ze závislosti a poznávají Ježíše Krista. Děkujeme našemu Pánu za to, že je věrný a přes všechny překážky nás dovedl až sem. Asi největší novinkou je, že už nejsme na všechno sami, ale přidali se k nám James a Míša Wrightovi. James je bývalý narkoman z Betelu v Anglii a Míša je Češka z Křesťanského společenství Praha. Vzali se v Anglii letos v dubnu a měli vizi nám přijet do Kralup pomáhat. Bylo ale nutné jim zajistit ubytování. Začali jsme s vestavbou do stodoly, kde měli mít byt 2+KK. Přijeli dva týmy z Ameriky, které se stavbou začaly. Bohužel v průběhu došly peníze a stavbu jsme museli pozastavit. Modlili jsme se, aby Pán dal peníze, protože jsme opravdu zoufale potřebovali pomoc Jamese a Míši. Pán Bůh nás překvapil úplně jiným řešením. Místní katolický farář nám nabídl pronájem katolické fary ve Velvarech (10 min od nás), kde je zre-
konstruovaný pěkný byt 3+1. Podmínky, které stanovil, jsou více než výhodné. K bytu patří ještě malý dvorek a další prostory, které chce pan farář také zrekonstruovat a my je případně budeme moci využívat pro kontaktní centrum apod. Pán má vždycky připravené zázračné řešení. James a Míša přijeli minulý týden a zabydlují se. Modlete se za ně, aby si brzy zvykli a rychle převzali všechny své povinnosti. Doufáme, že jejich pomoc nám zajistí více času na oblasti služby, na které nebyl čas. Jedna z věcí, které bychom rádi podnikli, jsou návštěvy v církvích. Rádi bychom představili Betel i ve vaší církvi. Rádi bychom také zopakovali „Den otevřených dveří“, na který minule přijelo asi deset lidí. Pokud byste měli zájem Betel navštívit a prohlédnout si středisko, je to po předchozí domluvě možné. Když bude více zájemců, navrhneme různé termíny. Úspěšně jsme dokončili rekonstrukci střechy stodoly a teď pracujeme na nové betonové podlaze v našem dobročinném obchodě. Obchod se díky ní zvětší i zkvalitní. Jako rodina se máme moc dobře. Jakub v září oslavil osmé narozeniny a Hance bude teď v říjnu šest. V Kralupech jsou zvyklí a mají to tu rádi. Děkujeme za váš zájem o naší službu. Pište, mailujte, volejte, ptejte se! Nově můžete také navštívit naše webové stránky, kde se o nás dočtete všechny důležité informace na www.betel.org/cz. S láskou Petr, Veronika, Jakub a Hana Tiší
nechte se pozvat Pátek 17. října 2008 VEČER CHVAL ...s Citadelou 365.
• Kde: Pardubice (9:00–15:15, sbor CB – Archa)
• Kde: KD Médium, HK (19:30 hod.)
• Stránky věnované akci: www.cb.cz/ deti/konf_rodice
Sobota 18. října 2008 DUCHOVNÍ ŽIVOT RODINY Setkání pro všechny, kteří chtějí duchovně vychovávat své děti, hledají inspiraci a povzbuzení, ať jsou pokročilí či začátečníci. Hlavní řečníci: Ken Pitcher, Hana Pinknerová. Témata: Rozvoj manželství; Aby z nich nerostli spratci…; Nenahraditelná role otce v rodině (seminář pro muže); Hlavně se nezbláznit! (seminář pro ženy).
22. - 23. října 2008 STUDENTSKÉ FÓRUM 2008 ...a jako host významný evangelista a apologeta, evropský ředitel organizace RAVI ZACHARIA TRUST Michael Ramsden z Oxfordu. Vystoupí s dvěmi přednáškami: • 22.10. Dobrý Bůh, svět plný utrpení? 18:30 konferenční sál SVK, 5.patro
• 23.10. Mohu vědět, že Bůh existuje? 18:00 aula Univerzity HK, Nová budova, ul. Hradecká Neděle 16. listopadu BESÍDKA - BONUS - BRAUN B1: starší děcka z KSHK a spol. B2: třikrát do roka si užijeme pět nedělí v měsíci. První nás čeká 16. listopadu. V tuto „přestupnou neděli“ podnikneme výpravu. B3: ...na Kuks Soutěže, foto, GPS, sport, záhady, Bůh...
