PodČkování
Tímto dČkuji vedoucí své bakaláĜské práce, paní PhDr. HelenČ Kalábové, Ph.D. za její odborné vedení a vstĜícnost, které mi pĜi zpracování mé bakaláĜské práce poskytovala. PodČkování patĜí také mé rodinČ, která mne bČhem studia podporovala.
Název bakaláĜské práce: Finanþní gramotnost dospČlých mentálnČ postižených osob Jméno a pĜíjmení autora: Helena Wágnerová Akademický rok odevzdání bakaláĜské práce: 2012/2013 Vedoucí bakaláĜské práce: PhDr. Helena Kalábová, Ph.D.
Anotace: BakaláĜská práce se zabývala problematikou finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením, které v souþasné dobČ žijí v pobytových zaĜízeních sociálních služeb. Hlavním cílem bakaláĜské práce bylo zjistit, zda má individuální výcvik sociálních dovedností vliv na zvýšení finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením žijících v chránČném bydlení. Dílþím cílem bylo zjistit úroveĖ finanþní gramotnosti uživatelĤ v domovČ pro osoby se zdravotním postižením. Práci tvoĜily dvČ stČžejní oblasti. Teoretická þást objasĖovala a popisovala základní pojmy z oblasti mentálního postižení a péþe o osoby s tímto postižením, transformaci sociálních
služeb
a
základy
finanþní
gramotnosti.
Praktická
þást
zjišĢovala
pomocí
polostrukturovaného rozhovoru úroveĖ finanþní gramotnosti respondentĤ a vliv sociální práce na zvýšení úrovnČ finanþní gramotnosti tČchto respondentĤ. Výsledky byly vyhodnoceny a ukazovaly, že úroveĖ finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením je nízká a úþinek výcviku sociálních dovedností v oblasti finanþní gramotnosti je nepatrný. ZjištČní vyústila v konkrétní navrhovaná opatĜení v závČru práce. Za nejvČtší pĜínos práce vzhledem k Ĝešené problematice bylo zjištČní potĜeby intenzivního individuálního výcviku pro uživatele chránČného bydlení vzhledem k právČ probíhající transformaci sociálních služeb a možnostem samostatného plnohodnotného života osob s mentálním postižením.
Klíþová slova: mentální postižení, zpĤsobilost k právním úkonĤm, chránČné bydlení, výcvik sociálních dovedností, transformace sociálních služeb, finanþní gramotnost
Title of Bachelor Thesis: Financial literacy of adults with mental disabilities Author: Helena Wágnerová Academic year of the bachelor of thesis submission: 2012/2013 Thesis Supervisor: PhDr. Helena Kalábová, Ph. D.
Abstract: The theme of the thesis was a financial literacy of adult mentally disabled people, who at present time live in the staying institutions of social services. The main aim of the thesis was to find out whether the individual education of social skills has an influence to an increase of financial literacy of adult mentally disabled people living in sheltered housing. Partial aim was to find out the grade of financial literacy of the occupants of Home for people with a health disability. Two main fields make the thesis. The theoretical part clarified and described the main terms of mentally disabilities and the health care about people with these disabilities, transformation of social services and the basics of financial literacy. The practical part tried to find out by using a half-structured interview the level of respondents and the influence of social work to level of financial literacy increase. The results were evaluated and they showed that the financial literacy of mentally disabled people is very low and the effect of the education of social skills in the field of financial literacy is insignificant. The findings led to specific suggested measures which are in the conclusion of the thesis. The greatest benefit with regard to arranged issue was the detection of necessity for intensive individual education for the people living in the sheltered housing with due to transformation of social services which is just in progress and the possibilities of mentally disabled people to live independent and adequate life.
Key words: mentally disabilities, competence to legal acts, sheltered housing, education of social skills, transformation of social services, financial literacy
OBSAH ÚVOD............................................................................................................................. 10 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ......................................................... 12 1
Mentální retardace ........................................................................................................ 12 1.1
Vymezení pojmu mentální retardace....................................................................... 12
1.2
Etiologie mentální retardace ................................................................................... 13
1.2.1
Prenatální pĜíþiny ............................................................................................ 14
1.2.2
Perinatální pĜíþiny ........................................................................................... 14
1.2.3
Postnatální pĜíþiny........................................................................................... 15
1.3
2
Klasifikace mentální retardace ................................................................................ 15
1.3.1
Lehká mentální retardace ................................................................................ 16
1.3.2
StĜednČ tČžká mentální retardace..................................................................... 17
1.3.3
TČžká mentální retardace ................................................................................ 18
1.3.4
Hluboká mentální retardace ............................................................................ 18
1.3.5
Jiná mentální retardace .................................................................................... 18
1.3.6
Nespecifikovaná mentální retardace ............................................................... 19
1.4
Psychologické aspekty osob s mentálním postižením............................................. 19
1.5
O duši a jinakosti..................................................................................................... 22
1.6
Socializace osob s mentálním postižením ............................................................... 25
1.7
Etické aspekty sociální práce s lidmi s mentálním postižením ............................... 27
Systém péþe o osoby s mentální retardací ................................................................... 28 2.1
Lidská práva ............................................................................................................ 29
2.2
Sociální stát (welfare state) ..................................................................................... 31
2.3
Institut zpĤsobilosti k právním úkonĤm .................................................................. 32
2.3.1
Úplná zpĤsobilost k právním úkonĤm ............................................................ 32
2.3.2
Omezená zpĤsobilost k právním úkonĤm ....................................................... 32
2.3.3
NezpĤsobilost k právním úkonĤm................................................................... 33
2.3.4
Opatrovnictví................................................................................................... 33
2.4
Formy bydlení a možnosti zamČstnávání osob s mentálním postižením ................ 34
2.4.1
Domovy pro osoby se zdravotním postižením ................................................ 35
2.4.2
ChránČné bydlení ............................................................................................ 35 ϴ
2.4.3
Podpora samostatného bydlení ........................................................................ 36
2.4.4
SociálnČ terapeutické dílny ............................................................................. 37
2.4.5
ChránČné pracovní místo................................................................................ 37
2.5 3
Transformace sociálních služeb .............................................................................. 38
Finanþní gramotnost ..................................................................................................... 40 3.1
Vymezení pojmu finanþní gramotnost a její východiska ........................................ 40
3.2
Finanþní gramotnost u osob s mentální retardací .................................................... 41
EMPIRICKÁ ýÁST ..................................................................................................... 43 4
Cíl empirické þásti ......................................................................................................... 43 4.1
Stanovení pĜedpokladĤ ............................................................................................ 43
5
Použité prĤzkumné metody .......................................................................................... 44
6
Realizace prĤzkumu...................................................................................................... 45
7
Charakteristika vzorku respondentĤ DOZP .............................................................. 46
8
Charakteristika vzorku respondentĤ CHB................................................................. 48
9
Výsledky a jejich interpretace...................................................................................... 50 9.1
Komparace jednotlivých skupin respondentĤ dle stanovených pĜedpokladĤ.......... 54
9.2
OvČĜení platnosti pĜedpokladĤ ................................................................................ 57
ZÁVċR .......................................................................................................................... 59 NÁVRH OPATěENÍ.................................................................................................... 62 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJģ............................................................................. 63 SEZNAM PěÍLOH ...................................................................................................... 66 ϵ
l
„Kvalita spoleþnosti se mĤže mČĜit podle zpĤsobu, jak se stará o své nejzranitelnČjší a nejzávislejší þleny. Spoleþnost, která se o nČ stará nedostateþnČ, je pochybená.“ Adria D. Ward S rozvojem spoleþnosti ve spojitosti s osvČtou se zaþínají rozvíjet a mČnit postoje a názory, jak lidem s postižením umožnit kvalitnČ a plnohodnotnČ prožít spokojený život. V ýeské republice se po roce 1989 zaþínají pomalu rozvíjet nové tendence a trendy v péþi o lidi s postižením s cílem plnohodnotnČ je zaþlenit do spoleþnosti. Tématem pĜedložené bakaláĜské práce je oblast finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením, které v souþasné dobČ žijí v pobytové sociální službČ domov pro osoby se zdravotním postižením a ve službČ chránČné bydlení pro osoby s mentálním postižením. Téma bylo zvoleno s ohledem na mou práci asistentky v chránČném bydlení, kde otázka hospodaĜení a financí je každodenní záležitostí uživatelĤ této služby. Cílem bakaláĜské práce bylo zjistit, jaká je úroveĖ finanþní gramotnosti uživatelĤ v domovČ pro osoby se zdravotním postižením v porovnání s uživateli sociální služby chránČné bydlení a zda je možné ovlivnit individuálním výcvikem sociálních dovedností úroveĖ þi zvýšení finanþní gramotnosti uživatelĤ chránČného bydlení. V teoretické þásti bakaláĜské práce je uvedena charakteristika, etiologie, klasifikace a možnosti socializace cílové skupiny, kterou tvoĜí lidé s mentálním postižením. Dále jsou zmínČny možnosti þi formy bydlení, péþe, zamČstnání tČchto osob aj. Souþástí této þásti bakaláĜské práce je též zmínka o transformaci sociálních služeb a oblasti finanþní gramotnosti. Praktická
þást
práce
je
kvalitativnČ
realizována
prostĜednictvím
polostrukturovaného rozhovoru s respondenty, kdy je zjišĢována úroveĖ znalostí ϭϬ
z oblasti finanþní gramotnosti dospČlých osob s mentálním postižením. V práci jsou použity následující metody: analýza odborné literatury, polostrukturovaný dotazník þi rozhovor, komparace. Smyslem a úþelem pĜedložené bakaláĜské práce je poukázat na úroveĖ a možnosti sociální práce v oblasti financí u osob s mentálním postižením s ohledem na právČ probíhající transformaci sociálních služeb.
ϭϭ
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU 1 Mentální retardace 1.1 Vymezení pojmu mentální retardace
Každý þlovČk je považován za lidskou bytost se svou vlastní autonomií a integritou. Za stejnČ svébytný subjekt s charakteristickými osobnostními rysy je považován i þlovČk s mentálním postižením. Jedinci s mentální retardací pĜedstavují mezi zdravotnČ postiženými obþany nejpoþetnČjší skupinu, neboĢ rozsah a škála jejich možného postižení jsou velice široké od rĤzných kategorií mentální retardace pĜes kombinovaná þi pĜidružená postižení až po rĤzné genetické odchylky. Mentální retardace je „vrozené a trvalé postižení projevující se nízkou úrovní rozumových schopností, nízkou kontrolou emocionality, vysokou potĜebou akceptace, nízkou schopností odhadovat vlastní možnosti, vysokou sugestibilitou, omezenou schopností rozumČt Ĝeþi a Ĝeþ používat, tendencí ke stereotypnímu chování, konkrétním myšlením bez schopnosti zobecĖovat a dalšími pĜíznaky.“(Matoušek, 2008, s. 99). Mentální retardaci lze také definovat jako vývojovou duševní poruchu se sníženou inteligencí demonstrující se pĜedevším snížením kognitivních, pohybových, Ĝeþových a sociálních schopností a dovedností s prenatální, perinatální a postnatální etiologií (Valenta, 2007, s. 16). PĜíþinou mentální retardace je organické poškození mozku, které mĤže vzniknout ve všech vývojových obdobích þlovČka, postižení mĤže být vrozené i získané. Rozlišujeme oligofrenii (již ménČ užívaný termín), pĜi které se poškození mozku váže k prenatálnímu, perinatálnímu a þasnČ postnatálnímu období, v tomto pĜípadČ se jedná o postižení vrozené a demenci, jež se chápe jako dĤsledek poškození mozku v prĤbČhu života, zejména po dovršení druhého roku vČku, v tomto pĜípadČ hovoĜíme o postižení získaném. Dochází-li k zaostávání vývoje rozumových schopností z jiných dĤvodĤ, než je poškození mozku, tzv. sociální poškození vývoje rozumových ϭϮ
schopností (napĜ. zanedbávané dČti z nepodnČtného prostĜedí, nerozpoznané smyslové postižení), jsou tyto stavy pĜipomínající mentální retardaci oznaþovány jako pseudooligofrenie (Švarcová, 2011, s. 28-29). Hlavní znaky þi kritéria pro stanovení mentální retardace: •
trvalé snížení rozumových schopností (IQ nižší než 70-75)
•
poruchy þi omezení v adaptaþních schopnostech potĜebných v každodenním životČ
•
stav je trvalý, se zaþátkem pĜed 18. rokem života (Michalová, 2012, s. 9). Z hlediska etického pĜístupu se nedoporuþuje užívat oznaþení „mentálnČ
postižený þi retardovaný þlovČk“, naopak se preferuje oznaþení þlovČk s mentální retardací þi postižením (Švarcová, 2011, s. 30). StejnČ jako jedinci s jiným druhem postižení (smyslové, tČlesné aj.), tak i jedinci s mentálním postižením mají specializovaný obor, jehož jsou cílovou skupinou. Psychopedie je jeden z oborĤ speciální pedagogiky, jež se zabývá rozvojem, vzdČláváním a výchovou jedincĤ s mentální retardací. Cílem je maximálnČ možný individuální rozvoj osobnosti, dosažení co možná nejvyššího stupnČ socializace a vytvoĜení všestranných podmínek pro prožití kvalitního života tČchto jedincĤ (ýerná, 2008, s. 9). 1.2
Etiologie mentální retardace
PĜíþinou mentální retardace je poškození centrálního nervového systému, které mĤže vzniknout rĤzným zpĤsobem a v rĤzném vývojovém stupni jedince. Jde o multifaktoriálnČ podmínČné postižení. Mentální opoždČní vývoje jedince mĤže být zpĤsobeno jak pĜíþinami endogenními (vnitĜními), tak i pĜíþinami exogenními (vnČjšími). Mezi endogenní pĜíþiny jsou zaĜazeny pĜíþiny genetické a dČdiþné. Exogenní þinitelé pĤsobí na jednotlivce od poþetí až do období raného dČtství (Fischer, 2008, s. 92). ϭϯ
1.2.1
Prenatální pĜíþiny
Jednou z pĜíþin vzniku mentální retardace v období prenatálního vývoje (bČhem nitrodČložního vývoje) jsou vlivy dČdiþné – hereditární. PatĜí sem po pĜedcích zdČdČné nemoci, zejména metabolické poruchy vedoucí k mentálnímu postižení. Další možností je situace, kdy dítČ zdČdí po rodiþích nedostatek vloh k urþité þinnosti. Další prenatální pĜíþinou vzniku mentálního postižení jsou genetické pĜíþiny. Mezi tyto pĜíþiny bychom zaĜadili rĤzné genomové mutace, aberace chromozomĤ, syndromy zpĤsobené zmČnou poþtu chromozomĤ, zvláštČ pak tzv. trizomie (pĜ. DownĤv syndrom) aj. NeménČ závažné jsou v prenatálním období vlivy enviromentálních faktorĤ a onemocnČní matky v dobČ tČhotenství. Jedná se zejména o infekþní onemocnČní jako zardČnky, pásový opar, záĜení, otravy (napĜ. olovem), vliv kouĜení, alkoholu a lékĤ þi jiných psychoaktivních látek, nedostatek plodové vody, nedostateþná výživa matky v dobČ tČhotenství apod. 1.2.2
Perinatální pĜíþiny
Mezi pĜíþiny vzniklé pĜed, bČhem þi tČsnČ po porodu se Ĝadí organické poškození mozku (perinatální encefalopatie), které mĤže vyústit ve vznik tzv. lehké mozkové dysfunkce pĜi drobném poškození mozku, popĜ. pĜi rozsáhlejší lézi ke vzniku dČtské mozkové obrny. K dalším perinatálním faktorĤm mĤžeme pĜiĜadit nedostatek kyslíku, tzv. hypoxie až asfyxie, mechanické poškození hlavy s následným krvácením do mozku, nedonošenost þi pĜedþasný porod, tČžká novorozenecká žloutenka a jiné porodní þi poporodní komplikace.
ϭϰ
1.2.3
Postnatální pĜíþiny
Mezi pĜíþiny vzniklé po porodu, jejichž následkem je mentální retardace, patĜí mechanické poškození mozku (traumata, úraz), infekþní zánČty mozku (klíšĢová encefalitida, meningitida), mozkové léze pĜi nádorech mozku aj. (Valenta, 2007, s. 58- 60). Velmi þastou pĜíþinou bývají také tzv. febrilní kĜeþe, vyskytující se u malých dČtí ve vČku od 3 – 6 mČsícĤ do 6 let. Jsou to pĜíležitostné poruchy vČdomí nebo kĜeþe, které se obvykle vyskytují v poþáteþní fázi infekþního onemocnČní pĜi horeþce. 1.3 Klasifikace mentální retardace
PĜi klasifikaci mentální retardace se v souþasné dobČ užívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, zpracovaná SvČtovou zdravotnickou organizací v ŽenevČ, která vstoupila v platnost od roku 1992. Podle ní se mentální retardace dČlí do šesti základních kategorií podle stupnČ postižení: •
lehká mentální retardace IQ 69-50
•
stĜednČ tČžká mentální retardace IQ 49-35
•
tČžká mentální retardace IQ 34-20
•
hluboká mentální retardace IQ 20 a níže
•
jiná mentální retardace (nesnadné stanovení IQ vzhledem k pĜidruženému postižení)
•
nespecifikovaná mentální retardace (prokázaná MR, ale vzhledem k nedostatku informací nelze pĜiĜadit k urþitému stupni)
Mentální retardaci lze také dČlit dle druhu chování: •
eretický typ – dráždivý, instabilní, nepokojný ϭϱ
•
torpidní typ – neteþný, strnulý, apatický
•
nevyhranČný typ – na rozhraní mezi dvČma pĜedchozími, relativnČ vyvážený, popĜ. jeden z nich mírnČ pĜevládá (Pipeková, 1998, s. 173).
1.3.1
Lehká mentální retardace
Do této kategorie spadá pĜevážná vČtšina osob, u kterých je diagnostikována mentální retardace. V pĜedškolním vČku se projevuje opoždČný vývoj Ĝeþi a komunikativních dovedností, malá slovní zásoba, obsahová chudost vyjadĜování, rĤzné vady Ĝeþi. V dospČlosti tyto osoby vČtšinou dosáhnou schopnosti užívat Ĝeþ úþelnČ v každodenním životČ, jsou schopny udržovat konverzaci a verbálnČ komunikovat. VČtšina z nich dosáhne samostatnosti v osobní péþi, popĜípadČ s minimální podporou (hygienické návyky, strava, oblékání aj.) a v praktických a domácích dovednostech. Vývoj schopnosti sebeobsluhy a rozvoj sociálních dovedností je zpomalen. NejvČtší obtíže se projevují v období školní docházky. VzdČlávací program bČžných základních škol nejsou osoby s lehkou mentální retardací schopny plnČ zvládnout, jejich vzdČlávání probíhá na speciálních základních školách. Velké potíže mají pĜi teoretické práci ve škole, zvládají pouze konkrétní mechanické myšlení, mají omezenou schopnost logického myšlení, slabší pamČĢ, vázne u nich analýza a syntéza. Objevuje se porucha pohybové koordinace, jemná a hrubá motorika jsou lehce opoždČny. U vČtšiny z nich se objevují specifické problémy se þtením a psaním (Švarcová, 2011, s. 37-38). Jsou schopni se vyuþit v jednoduchých uþebních oborech. V dospČlosti se mohou pracovnČ zaþlenit v nekvalifikovaných nebo málo kvalifikovaných manuálních zamČstnáních, potĜebují pouze dohled a oporu. V oblasti sociokulturních vztahĤ, kde se klade malý dĤraz na teoretické znalosti, nemívají vČtší problémy, ale pokud se u postiženého objevují odchylky v emocionální a volní oblasti (afektivní labilita, ϭϲ
impulzivnost, úzkostnost, zvýšená sugestibilita), obtížnČ se pĜizpĤsobuje kulturním tradicím, normám a oþekáváním (Pipeková, 1998, s. 174). Velký vliv pĜi rozvoji osobnosti má rodinné prostĜedí, výchovné pĤsobení a vzdČlávání, které je zamČĜené na rozvíjení dovedností a kompenzování nedostatkĤ tČchto osob. Toto vše má velký význam pĜi socializaci jedincĤ s mentální retardací, pĜiþemž jí dosahují zejména na úrovni adaptace. 1.3.2
StĜednČ tČžká mentální retardace
U osob se stĜednČ tČžkou mentální retardací je rozvoj myšlení a Ĝeþi výraznČ opoždČn, Ĝeþ je velmi jednoduchá, slovník obsahovČ chudý, objevují se þasté agramatismy, komunikují prostĜednictvím jednoduchých slovních spojení, u nČkterých pĜetrvává pouze nonverbální komunikace. Tyto osoby jsou schopny si osvojit bČžné návyky a jednoduché dovednosti pĜedevším v oblasti sebeobsluhy, i když jejich samostatnost je mnohdy pouze þásteþná. VČtšinou potĜebují dohled po celý život. Bývá u nich zpomalen vývoj jemné a hrubé motoriky, vyskytuje se celková neobratnost, nekoordinovanost pohybĤ a neschopnost jemných úkonĤ. Bývají zpravidla plnČ mobilní. Vyskytují se u nich þasté afektivní nepĜimČĜené reakce, bývají to emocionálnČ labilní a nevyrovnaní jedinci. NČkteĜí z tČchto jedincĤ jsou schopni se vzdČlávat v omezené míĜe ve speciálních školách a jsou schopni si osvojit základy þtení, psaní a poþítání. V dospČlosti jsou nČkteĜí schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod trvalým odborným dohledem. Tento stupeĖ mentální retardace bývá již doprovázen pĜidruženým postižením napĜ. epilepsie, neurologické, tČlesné a další duševní poruchy (Pipeková, 1998, s. 174).
ϭϳ
1.3.3
TČžká mentální retardace
U jedincĤ s tČžkou mentální retardací dochází k minimálnímu rozvoji komunikaþních dovedností, Ĝeþ je primitivní, omezená na jednoduchá slova, nauþí se nanejvýš nČkolik špatnČ artikulovaných slovních výrazĤ, které navíc používají nepĜesnČ. PĜípadnČ Ĝeþ není vĤbec vytvoĜena. Psychomotorický vývoj tČchto osob bývá opoždČn již v pĜedškolním vČku, trpí znaþným stupnČm poruchy motoriky, vyskytuje se pohybová neobratnost a nekoordinovanost pohybĤ. V oblasti vzdČlávání nejsou schopni zvládnout ani základy þtení, psaní a poþítání. Nezvládají osvojení základních hygienických návykĤ, popĜ. plnČní nČkolika pokynĤ. Dochází u nich k znaþnému omezení psychických procesĤ, k porušení afektivní sféry, vyskytuje se nestálost nálad, impulzivita. ýasto se u nich jedná o kombinované postižení. Jsou závislí na celoživotní péþi jiných lidí (Pipeková, 1998, s. 174). 1.3.4
Hluboká mentální retardace
Jedinci v pásmu hluboké mentální retardace nejsou schopni sebeobsluhy, nemají žádnou schopnost peþovat o své základní potĜeby a vyžadují stálou péþi a dohled. Bývají plnČ inkontinentní. ěeþ není rozvinuta, nonverbální komunikace bývá bez smyslu. VČtšina osob je motoricky tČžce omezena, þi jsou úplnČ imobilní. Poznávací schopnosti nejsou témČĜ vyvinuty. ýastým doprovodným jevem bývá sebepoškozování. Hluboká mentální retardace se ve vČtšinČ pĜípadech vyskytuje v kombinaci s tČžkým postižením sluchu, zraku, s tČžkými neurologickými poruchami (Pipeková, 1998, s. 174). 1.3.5
Jiná mentální retardace
Tato kategorie se stanoví ve chvíli, kdy vzhledem k pĜidruženému senzorickému nebo somatickému poškození, napĜ. u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedincĤ ϭϴ
s tČžkými poruchami chování, osob s autismem þi u tČžce tČlesnČ postižených osob, je nesnadné þi nemožné stanovit stupeĖ intelektové retardace pomocí obvyklých metod.
1.3.6
Nespecifikovaná mentální retardace
Tato kategorie se stanoví v situaci, kdy je mentální retardace prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možné zaĜadit jedince do jedné z pĜedchozích kategorií (Švarcová, 2011, s. 40-41). 1.4 Psychologické aspekty osob s mentálním postižením
Mentální postižení se klinicky projevuje zejména sníženou mechanickou a pĜevážnČ logickou pamČtí, tČkavostí pozornosti, neobratností ve vyjadĜování a nedostateþnou slovní zásobou, zpomalenou chápavostí, jednoduchostí a konkrétností úsudkĤ, sníženou schopností až neschopností komparace a vyvozování logických vztahĤ, impulzivností, hyperaktivitou nebo celkovou zpomaleností chování, poruchami vizuomotoriky a pohybové koordinace, nedostateþným rozvojem volních vlastností a sebereflexe, citovou vzrušivostí, nedostatky v osobní identifikaci, sugestibilitou a rigiditou chování, opoždČným psychosexuálním vývojem, zvýšenou potĜebou uspokojení
a
bezpeþí,
poruchami
v
interpersonálních
skupinových
vztazích
a v komunikaci apod. Základní podmínkou úspČšného psychického vývoje je uþení, což je psychický proces, pĜi kterém koreluje stimulace z vnČjšího prostĜedí s praktickou þinností jedince v kontaktu s jeho okolím, pĜiþemž se navozují, tvoĜí a podporují zmČny a pokroky ve vývoji a chování jednotlivce. Zejména u osob s mentálním postižením toto platí nejen v období dČtství a školního vČku, ale v prĤbČhu celého života (Švarcová, 2011, s. 47-48).
ϭϵ
Elementárním specifikem mentálního postižení, jež má rozhodující vliv na kvalitativní i kvantitativní stránku osobnosti, je postižení psychických funkcí, které jsou nezbytné pro poznávací procesy. Mezi kognitivní funkce Ĝadíme vnímání, myšlení, Ĝeþ, pamČĢ, pĜedstavy a pozornost. Vnímání Obsahem bezprostĜedního vnímání jsou poþitky, vjemy þi pĜedstavy, které zabezpeþuje soustava analyzátorĤ, jež jsou obsahem první signální soustavy. U osob s mentálním postižením je proces utváĜení zkušeností pomalý a probíhá s urþitými odchylkami. Jsou charakteristické tyto zvláštnosti percepce osob s mentálním postižením: snížený rozsah zrakového vnímání a jeho zpomalenost, nediferencovanost poþitkĤ a vjemĤ, inaktivita vnímání, nedostateþné prostorové vnímání, snížená citlivost hmatových vjemĤ, opoždČná diferenciace fonémĤ, nedokonalé vnímání þasu a další (Valenta, 2007, s. 36). Myšlení Myšlení je v psychologii vymezeno jako zprostĜedkované a zobecĖující poznání skuteþnosti, pĜedevším jejích podstatných znakĤ a vztahĤ, pĜiþemž nástrojem tohoto procesu je Ĝeþ. Mezi základní myšlenkové operace Ĝadíme rozlišování, tĜídČní, komparaci, analýzu (syntézu) a zobecnČní (tj. generalizaci prostĜednictvím abstrakce). Pro myšlení osob s mentálním postižením je charakteristická nadmČrná konkrétnost, neschopnost vyšší abstrakce, tudíž i generalizace, nepĜesnost a chyby v analýze a syntéze. Myšlení je nedĤsledné, vyznaþuje se slabou Ĝídící funkcí a zjevnČ patrnou nekritiþností. Tito jedinci tČžkopádnČ tvoĜí pojmy potažmo soudy, z þehož vyplývá i velká nepĜesnost úsudkĤ. ěeþ ProstĜednictvím Ĝeþi jedinec pĜemýšlí a vyjadĜuje myšlenky. ěeþ je nástrojem komunikace a slouží k vzájemnému styku (komunikaci), pĤsobení (prosbou, výzvou, pĜíkazem, zákazem), dorozumČní, sdČlování a pĜedávání zkušeností. ěeþ u osob ϮϬ
s mentálním postižením bývá þasto deformována, což je zpĤsobeno nedostatky v korových þástech analyzátorĤ. Objevují se u nich nedostatky v rozvoji fonematického sluchu (jedinec sice hlásky slyší, ale nerozlišuje, þi rozlišuje nedostateþnČ). Další pĜíþinou narušené komunikaþní schopnosti bývají nedostatky v artikulaci a poruchy mluvidel (Valenta, 2007, s. 37). Z filosofického hlediska slovo, Ĝeþ, myšlenka, Ĝád, rozum, pojem, aktivní princip, pomČr, þíslo, smysl lze shrnout pod Ĝecké slovo logos. Lidská mysl sbírá, shromažćuje a tĜídí nehmatatelné skuteþnosti široké škály významĤ slova logos. Lidský rozum shrnuje jednotlivé zkušenosti a hledá jejich spoleþný smysl. ýlovČk myšlením pouze odhaluje a odkrývá spoleþný Ĝád vesmíru, Ĝeþ obdarovává þlovČka v Ĝádu svČta. Schopnost dorozumČt se je pro þlovČka s mentálním postižením nejzákladnČjším a nejvýznamnČjším hlediskem v celém socializaþním procesu. PamČĢ PamČĢ mĤžeme struþnČ charakterizovat jako schopnost ukládat, uchovávat a vybavovat si informace v mozku. Na základČ pamČti si uchováváme minulou zkušenost, získáváme vČdomosti a dovednosti, vytváĜíme si vztahy k ostatním lidem a formujeme urþité zpĤsoby svého chování. PĜíznaþným znakem pamČti u osob s mentálním postižením je pomalé tempo osvojování nových poznatkĤ (potĜeba mnohoþetného opakování) a nestálost jejich uchování spojená s nepĜesností vybavování. Tyto osoby mají spíše mechanickou pamČĢ, nauþené poznatky rychle zapomínají, pamČĢové stopy si vybavují nepĜesnČ, popĜ. tyto stopy nekvalitnČ tĜídí, vČdomosti neumČjí vþas uplatnit v praxi (Švarcová, 2011, s. 55). PĜedstavivost PĜedstavivost lze charakterizovat jako psychický poznávací proces tvorby pĜedstav, pĜiþemž tento proces tvoĜí pĜechod mezi poznáváním smyslovým (názorným) a abstraktním (rozumovým). PĜedstavy osob s mentálním postižením jsou neucelené,
Ϯϭ
útržkovité, nejasné, nejsou zachované v pĜíslušných souvislostech a jejich množství bývá mnohem nižší než u osob bČžné populace. Pozornost Pozornost lze vystihnout jako zamČĜenost a soustĜedČnost duševní þinnosti na urþitý objekt nebo dČj a je podstatnou podmínkou pro vznik, prĤbČh a efektivitu ostatních psychických procesĤ. Lze ji dČlit na bezdČþnou a zámČrnou, která je nejdĤležitČjší z hlediska vyuþovacího procesu. Osoba s mentálním postižením je schopna udržet zámČrnou pozornost jen krátkou dobu s nízkým rozsahem sledovaného pole. Pozornost u tČchto osob je nestálá, jsou snadno unavitelní, mají sníženou schopnost rozdČlit pozornost na více þinností. Pro zámČrnou pozornost je charakteristické, že s nárĤstem kvantity výkonu narĤstá i poþet chyb (Valenta, 2007, s. 38). 1.5 O duši a jinakosti
„ýlovČk je na své cestČ vyvoláván nČþím zpĜedu, Ĝíkáme tomu telos, smysl, úþel. Je nutné toto vyvolávání nechat dojít až k sobČ, k þemuž je tĜeba ponechavosti. Je nutné mít trpČlivost na pĜicházející, protože na to, co pĜichází, je nutné se nalaćovat, což není práce rozumu, ale emocí.“(Kalábová, 2011, s. 24). „Educatio – vyvádČní þlovČka z pĜílišné ponoĜenosti k tomu nejpĤvodnČjšímu a nejpodstatnČjšímu. Péþe o duši – Epimeléia a péþe o tČlo – Technai jsou dvČ stránky procesu, vedoucí k dokonalosti, tj. k nČþemu, co je v podstatČ božské“ (Kalábová, 2011, s. 8). Co musí þlovČk udČlat, aby se prokázal jako „dobrý“ þlovČk? PĜi zdaĜilém životČ jde pĜedevším o to aktivovat dovednosti a schopnosti, protože je rozdíl v tom, zda tyto schopnosti pouze máme, nebo je skuteþnČ používáme. Rozdíl vyjadĜuje Aristoteles pojmovými páry „možnost/skuteþnost“, popĜ. „potencialita/aktualitaaktivita“, Ĝecky: dynamis – energeia. Hledaný ergon (výkon) je pak aktivizace ϮϮ
(energeia) rozumové schopnosti, tedy aktivita rozumové a rozumu naslouchající þásti duše. Areté (zdatnost) þlovČka jako þlovČka je dána tím, že vykonává rozumovou aktivitu duše a to nikoli jakýmkoli zpĤsobem, ale dobĜe. Rozumnost je vlastnost, která definuje þlovČka. Rozumný je ten, kdo dokáže rozpoznat a nasazovat prostĜedky nutné k dosažení cíle. Život je tedy þinnost, která mĤže být jednotlivcem konána dobĜe nebo špatnČ a to prostĜednictvím duše a to podle toho, zda a jak moc uskuteþĖuje jemu vlastní schopnosti. Jaký je ergon þlovČka? Otázka znČla, nikoli co þiní þlovČka þlovČkem, nýbrž co jej þiní dobrým þlovČkem - jaká zdatnost? PĜedpokládá-li se urþení, že existuje specifický výkon (ergon) þlovČka, areté (zdatnost) nČjakého þlovČka je posuzována dle provedení výkonu. Existují dvČ þásti lidské duše, které jsou spojeny se specifickými rozumovými schopnostmi þlovČka, takže existují také dva druhy ctnosti (areté). „Na cestČ se pohybujeme smČrem k vnČjšímu telos. Areté (zdatnost) vzniká, když vnitĜní úþel (en-telecheiá) a vnČjší úþel (telos) jsou navzájem prostoupeny“(Hogenová in Kalábová, 2011, s. 24). Patoþka chápe lidský život jako trojí pohyb: pohyb zakotvení þi pĜijetí, pohyb práce a boje a koneþnČ pohyb prĤlomu þi pravdy. Lidské bytí neodmyslitelnČ patĜí k lidskému tČlu. Bytí þlovČka je bytí v urþitých možnostech. Celostné pohyby jsou vlastnČ vztahem nebo pohybem vĤþi tzv. referentĤm, nehybným stálicím, jež pohyb umožĖují, zakládají a orientují. Referentem prvního pohybu zakotvení je domov, referentem druhého pohybu sebeprosazení je zemČ a referentem tĜetího pohybu transcedence je pravda sama. V prvotním životním pohybu zakotvení se dČje pĜijetí do svČta a domova. SvČt nás však nepĜijímá ve své nezmČrné podobČ, ale ve svých lidských exponentech – rodiþích, pČstounech. „SvČt sklenul v lidském malospoleþenství, v lidském sblížení cosi jako vnČjší nitro,...tímto sklenutím je obsah nitra chránČn pĜed vnČjškem.“ (Patoþka, 1992).
Ϯϯ
Teprve takto pĜijati mĤžeme rozvíjet své vlastní možnosti. PĜijetí znamená ochranu naší existence odkázané na péþi a starost druhých. PĜijetí však také znamená nejen strpČní (dynamis tu paschein), ale i aktivní pĤsobení (dynamis tu poiein). Vnímáme pĜijetí v pohledu, pláþi, úsmČvu, natažené ruce, v blažené slasti se pĜimykáme k reprezentantĤm svČta. „Obliþej blízké bytosti, její výraz se stává obliþejem svČta...“ (Patoþka, 1992, s. 234). Druhým pohybem je projekce, jinak také sebeprosazení nebo pohyb práce a boje. V nČm þlovČk usiluje o vlastní podobu, je postaven pĜed úkol obstarávat prostĜedky k životu, budovat kariéru, usilovat o prosazení mezi jinými (redukce existence na sociální roli), zpĜedmČtĖovat a vystavovat se nebezpeþí zvČcnČní. Práce a boj pĜedstavují protikladné principy. Práce obrací þlovČka k vČcem a boj obrací þlovČka k lidem (þlovČk uchvácený a uchvatitel). V tomto pohybu usilujeme o sebeurþení, o uznání, v nČm se nejvíce vydáváme nebezpeþí sebeztráty a odcizení. TĜetí pohyb je pohybem prĤlomu nebo také pohybem v pravdČ a k pravdČ, jinak pohybem transcedence. V tomto pohybu nejde o setkání s cizím jsoucnem, ale s vlastním. „V posledním z pohybĤ, vlastním pohybu existence bČží o to, abych se vidČl v nejvlastnČjší lidské podstatČ a možnosti – ve svém pozemšĢanství, které je zároveĖ vztah k bytí a k univerzu.“ (Patoþka, 1992, s. 245). TĜetí životní pohyb objevuje podstatnou dimenzi pĜirozeného svČta. Tu, která není dána, uniká vjemu i vzpomínce, uniká vČcné identifikaci, a pĜece tento svČt podstatnČ podmiĖuje. Dává mu smysl. „Pohyb našeho tČla i duše v jednotČ je výrazem našeho života – život je pak pohybem po cestČ od zrození k horizontu naší cesty, která se filosoficky nazývá telos.“ (Patoþka in Kalábová, 2011, s. 101). „Životní pohyb je smČĜování k nČjakému intentu, což je podobné þlovČku i stromu, v tomto je zranitelnost obou, tedy zranitelnost celé fysis. Pokud pĜi pochopení pohybu postupujeme analytickou tj. karteziánskou metodou, nemĤžeme dospČt k cíli, neboĢ ve hĜe je mnoho okolností – poþátek, cíl, situace a možnosti“. (Hogenová in Kalábová, 2011, s. 46). Ϯϰ
Jinakost nelze považovat za patologický jev þekající na vyléþení þi charitativní pomoc, nýbrž jako spoleþenský vztah, který otevírá možnost pro kritickou reflexi spoleþnosti, spoleþenských nerovností, kulturních pĜedstav a metafor tČlesné a mentální odlišnosti. Každý þlovČk má svĤj daný pohyb, a i pohyb jiný je ve své podstatČ jinaký pohyb daného þlovČka. Nemoc je chápána jako neschopnost realizace v pĜirozenosti pohybu daného þlovČka. Každý je ve své originální a jedineþné existenci nenahraditelný. Pokud by se þlovČk nemohl pohybovat na životní cestČ, znamená to ztrátu možnosti pĜirozenosti, tudíž i ztrátu zdraví. MĤže-li þlovČk svobodnČ žít, mĤže se pohybovat po cestČ života (Kalábová, 2011, s. 91). 1.6 Socializace osob s mentálním postižením
V souþasné dobČ socializaci chápeme jako proces zaþleĖování, vĜazování þi vþleĖování jedince do spoleþnosti, pĜiþemž v prĤbČhu tohoto procesu se jedinec nauþí poznávat sám sebe a své prostĜedí, snaží se osvojit si pravidla spoleþného soužití, a možné i pĜedpokládané zpĤsoby chování a jednání sebe i ostatních pĜíslušníkĤ spoleþnosti. PĜirozeným vývojem se z jedince stává þlovČk jako kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské spoleþnosti a aktivnČ se úþastnit spoleþenského života. ProstĜednictvím vlivu celé spoleþnosti a autoregulace se þlovČk stává spoleþenským tvorem. Socializaci lze považovat za druh aktivního i pasivního sociálního uþení, k jehož základním aspektĤm patĜí: •
osvojení si základních kulturních návykĤ (napĜ. stolování, slušné chování aj.)
•
osvojení si mateĜského jazyka þi dalších forem komunikace
•
úþelné používání pĜedmČtĤ denní potĜeby
•
vzdČlání
•
základní sociální role Ϯϱ
•
orientace v základních spoleþenských normách a hodnotách
•
postupný vývoj sebekontroly
•
utváĜení lidské individuality, autonomie, autenticity
•
a další. SvČt lidí s mentálním postižením je pro bČžného þlovČka bez postižení obtížnČ
dostupný a málo srozumitelný, ale pĜesto je snahou pracovníku, kteĜí s tČmito lidmi pracují, pokusit se do nČj nahlédnout. Znalost problematiky a chuĢ proniknout do svČta tČchto lidí je základní podmínkou sociální práce s lidmi s mentálním postižením. PĜi praktické práci s lidmi s mentálním postižením není žádoucí zdĤrazĖovat nesamostatnost, ovlivnitelnost, pasivitu, pomalost þili negativní charakteristiky, podstatou dobré praxe je uznání stejných práv a povinností tČchto lidí jako u vČtšinového obyvatelstva. Úkolem sociální práce je pomáhat lidem s mentálním postižením na jejich cestČ k tak bČžnému zpĤsobu života, jak je to jen vzhledem k jejich individuálním schopnostem možné (Mahrová, 2008, s. 116-118). Celý socializaþní proces jedince s mentálním postižením je výraznČ ovlivnČn jeho deficitem kognitivních schopností, které jsou silnČ nerovnomČrné a manifestují se pĜedevším výraznČjším opožćováním vývoje Ĝeþi a verbální inteligencí oproti ostatním dovednostem. Základním kritériem rozvoje osobnosti každého þlovČka je úroveĖ zaþlenČní se do spoleþnosti, pĜiþemž socializace osob bez postižení je primárnČ odlišná od socializace osob s mentálním postižením. Proces socializace osob s mentálním postižením bývá opoždČn již v raném vČku. VnitĜním faktorem, na kterém socializace tČchto osob závisí, je primární deficit kognitivních funkcí ve spojitosti s negativním ovlivnČním sebepojetí a sebehodnocení. V prvé ĜadČ bývá opoždČno základní porozumČní Ĝeþi a schopnosti samostatného vyjadĜování v sociální interakci. VnČjšími faktory, které mohou napomoci socializaci jedincĤ s mentálním postižením, jsou možnosti poskytnuté podpory, jež umožní mnoha lidem s mentálním Ϯϲ
postižením vést témČĜ samostatný život v bČžné spoleþnosti. Tato podpora spoþívá v dostupné rané péþi, v odpovídajícím a vyhovujícím vzdČlání, asistenci, pĜípravČ na zamČstnání apod. (ěíþan, 2006, s. 196). Dalším faktorem, který výraznČ ovlivĖuje socializaþní proces osob s mentálním postižením, je postoj majoritní spoleþnosti. Stále se v naší spoleþnosti objevují pĜedsudky a stereotypy týkající se osob s jakýmkoli zdravotním postižením, které mohou neblaze ovlivnit þi ohrozit vývoj identity tČchto lidí s postižením. Dlouhodobá a cílená osvČta v tomto smČru je pĜedpokladem ke zmČnČ všeobecného názoru spoleþnosti ve prospČch lidí s postižením. ýlovČk se v procesu humanizace a socializace vytváĜí v rámci lidské spoleþnosti, ale i naopak spoleþnost by nemohla existovat bez jedincĤ, kteĜí svou individualitou ovlivĖují i kvalitu složení té spoleþnosti (Janovský, 2003, s. 77). 1.7 Etické aspekty sociální práce s lidmi s mentálním postižením
Etika jako filosofická disciplína zabývající se zkoumáním morálky, hodnot a norem lidského jednání, se zaobírá situacemi v životČ þlovČka, kdy je nezbytné, aby se þlovČk rozhodoval a nesl za svá rozhodnutí zodpovČdnost. Tato skuteþnost je u osob s mentálním postižením velice problematická vzhledem k faktu, že pĜevážná vČtšina osob s mentálním postižením je zbavena þi omezena ve zpĤsobilosti k právním úkonĤm. VČtšina majoritní spoleþnosti ze své nevČdomosti je proto pĜesvČdþena, že tito lidé nemají právo se jakkoli a o þemkoli rozhodovat. PĜitom tito lidé si rozhodují sami o sobČ stejnČ tak jako ostatní lidé naší spoleþnosti. Podstatou sociální práce s lidmi s mentálním postižením je za všech okolností je podporovat v jejich rozhodování a umožnit jim svá dilemata za podpory pracovníka zvládnout. Pracovníci v pomáhajících profesích tedy i lidé, kteĜí pracují s lidmi s mentálním postižením, ale zejména sami lidé s mentálním postižením se dennČ dostávají do svízelných dilematických situací, které je potĜeba Ĝešit, i když není k dispozici dostatek þasu a prostoru pro filosofování. PĜítomnost tČchto skuteþností by umožnila Ϯϳ
racionální uvažování o celku osobnosti jedince s postižením v jeho celkové situaci vþetnČ situace spoleþenské. Oblast profesní etiky a etického chování v sociální práci je velice zásadní pro samotného klienta, pracovníka, celou organizaci a potažmo celou spoleþnost. V takovém množství úþastníkĤ, pĜiþemž každý má jinou hodnotovou orientaci, je velmi obtížné rozlišit, co a za jakých okolností lze a nelze považovat za etické. Vodítkem v tČchto nároþných situací lze považovat etické teorie, hodnotové orientace a etické kodexy. K základním principĤm sociální práce, do jejichž koncepce se hodnoty promítají, patĜí úcta ke klientovi, pĜesvČdþení o sociální povaze lidí a víra v to, že každý jedinec je schopen zmČny, rĤstu a sebezdokonalování. V oblasti sociální práce byl pĜijat Etický kodex sociálních pracovníkĤ, v nČmž jsou formulovány srozumitelné zásady práce v pomáhajících profesích. Snahou je o proniknutí etických zásad do bČžné praxe, pĜiþemž je potĜeba kontroly dodržování etických norem a hodnot v sociální práci (Sýkorová, 2008, s. 65-77).
2
Systém péþe o osoby s mentální retardací Nový vstĜícnČjší pĜístup k lidem s mentálním þi jiným postižením vychází
z pĜedpokladu, že všichni jsme nČjací, odlišní, jeden þlovČk se liší od druhého bez ohledu na to, zda má nČkdo nČjaké postižení þi nikoli. Každý þlovČk je neopakovatelný a jedineþný. Také lidé s mentálním postižením se liší jeden od druhého, každý z nich má jiné zájmy, schopnosti, pĜání þi potĜeby. Žít normálním, bČžným zpĤsobem, to znamená mít možnost se vzdČlávat, svĤj volný þas vyplĖovat zájmovou, kulturní a sportovní þinností, pĜipravovat se na urþité profesní uplatnČní a v dospČlém vČku mít odpovídající zamČstnání, ve kterém je možné spoluvytváĜet urþité hodnoty potĜebné pro spoleþnost nebo pro vlastní uspokojení.
Ϯϴ
2.1 Lidská práva
Lidská práva lidem umožĖují rozvíjet a využívat jejich dovednosti a schopnosti a dovolují jim uspokojovat své základní spirituální i materiální požitky. Od pĜírody je každý þlovČk obdaĜen jiným vzezĜením, talentem, rozumem, proto si lidé nemohou být v tomto smyslu rovni. Je ovšem možné dát všem lidem stejná práva. Proto i na lidi s mentálním postižením se vztahují veškerá lidská práva stejná pro všechny lidské bytosti. Lidé s mentálním postižením þi handicapem mají stejná lidská práva jako jiné skupiny lidí a platí tak, jak jsou deklarována v ListinČ základních práv a svobod ýR z roku 1993. V roce 1924 byla Valným shromáždČním Spoleþnosti národĤ pĜijata deklarace práv dítČte – Ženevská deklarace. Po 2. svČtové válce byla pĜijata Organizací spojených národĤ Všeobecná deklarace lidských práv se základní myšlenkou „uznání základní dĤstojnosti, rovnosti a nezadatelných práv všech þlenĤ lidské rodiny“ (Švarcová, 2011, s. 17). V 60. letech 20. století byla ustanovena Evropská liga spoleþností mentálnČ handicapovaných. Jejím hlavním cílem bylo hájit zájmy osob s mentálním handicapem bez ohledu na národnost, rasu þi pĜesvČdþení, dále snaha o pĜimČĜenou a zejména dostateþnou péþi v oblasti léþebné, bytové, vzdČlávací pĜípravy na povolání, zamČstnání a v oblasti sociálních služeb. Hlavní požadavek Ligy spoþíval v požadavku, aby spoleþnost poskytovala lidem s mentální retardací potĜebné služby ne na bázi dobroþinnosti, ale na základČ jejich práv (Švarcová, 2011, s. 18). V roce 1961 byla pĜijata Evropská sociální charta, která výslovnČ zmiĖovala osoby s postižením jako nositele lidských práv. Dle tohoto dokumentu se dostává do povČdomí veĜejnosti fakt, že osoby s postižením potĜebují pĜedevším péþi a pomoc svých nepostižených spoluobþanĤ a na základČ toho vzniká požadavek budování speciálních zaĜízení pro lidi s postižením.
Ϯϵ
Tento dokument byl i kritizován a to z toho dĤvodu, že jeho podstata vychází z pĜedstavy, že lidé s mentálním postižením nejsou schopni samostatného a nezávislého života. Názory, že speciální potĜeby osob s postižením mají být naplĖovány v rámci tradiþních veĜejných služeb a lidé s postižením nemají být žádným zpĤsobem segregováni, vyústily v roce 1971 k pĜijetí Deklarace práv mentálnČ postižených osob Valným shromáždČním OSN (Švarcová, 2011, s. 18). Dalším dokumentem, který mohou organizace zdravotnČ postižených osob využít v hájení práv a v boji za rovnoprávnost, jsou Standardní pravidla pro vyrovnání pĜíležitostí pro osoby se zdravotním postižením, která byla schválena Valným shromáždČním OSN v roce 1993. Tato pravidla byla v ýeské republice vydána v roce 1997 Sdružením zdravotnČ postižených v ýR (Švarcová, 2011, s. 18). V roce 2006 schválilo Valné shromáždČní Organizace spojených národĤ Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením a ýeská republika tuto úmluvu ratifikovala v roce 2009. Úmluva akcentuje zajištČní pĜístupu zdravotnČ postižených obþanĤ k fyzickému, sociálnímu a kulturnímu prostĜedí, ke vzdČlání, k rehabilitaci, k informacím a komunikaci. DĤležitým dokumentem z hlediska uplatĖování práv lidí s mentálním postižením v ýeské republice je Zákon þ. 108/2006, o sociálních službách. PĜínos zákona spoþívá v rozšíĜení kompetencí a práv uživatelĤ sociálních služeb (Švarcová, 2011, s. 20). S moderními trendy v sociální práci a s transformací sociálních služeb pĜímo souvisí i dĤraz na naplĖování práv lidí s mentálním postižením. ýlovČk s mentálním postižením musí být respektován jako obþan a jako dospČlá osoba. Sociální služba musí tČmto lidem umožnit žít zpĤsobem, který je ve spoleþnosti považován za bČžný. Lidé s mentálním postižením jsou extrémnČ riziková skupina z hlediska možného porušování práv, proto mají garantována svá základní práva a svobody ve stejném rozsahu jako bČžný obþan bez postižení (Sobek, 2010, s. 7-10).
ϯϬ
2.2 Sociální stát (welfare state)
Sociální politika je v souþasné dobČ neoddČlitelnou a nepĜehlédnutelnou souþástí moderní spoleþnosti, pĜiþemž její veškerou náplní je cílené zamČĜení na jedince, jeho individuální osobnostní rozvoj, zlepšování jeho životních podmínek a prosazování jeho sociálních práv. Matoušek definuje sociální politiku jako: „soustavné a cílevČdomé úsilí jednotlivých sociálních subjektĤ o zmČnu nebo udržení a fungování sociálního systému“ (Matoušek, 2008, s. 199). V souþasnosti stále roste význam role státu v sociální politice, kdy se v praxi bČžnČ používají pojmy typu „welfare state“, „sociální stát“, „stát blahobytu“, „stát veĜejných sociálních služeb“. Tyto pojmy lze používat jako synonyma. V odborné literatuĜe je pojem welfare state charakterizován jako „ideál sociálního státu, k nČmuž má podle nČkterých teoretikĤ a politikĤ smČĜovat politika státu i þinnost státních a rovnČž nestátních subjektĤ. Všechny tyto subjekty by mČly v nejvČtší možné míĜe podporovat uspokojování potĜeb obþanĤ, pokud pro nČ jiné spoleþenské instituce(jako
rodina,
sousedé,
zamČstnavatel,
právo
nebo
tržní
ekonomika)
nepĜedstavují dostateþnou podporu.“ (Matoušek, 2008, s. 193). Sociální politika nabývá postupnČ a cílevČdomČ nových kvalit, které jsou spojovány se vznikem tzv. moderní sociální politiky, jež se koncepþnČ opírá o tĜi klíþové aspekty: dobré zdraví, dobré vzdČlání a zajištČní obyvatelstva dĤstojnou životní úrovní. Filozofické základy konceptu welfare state se pĜipisují anglickému lordu siru W. H. Beveridgemu, který v roce 1942 vypracoval první komplexní systém sociálního zabezpeþení (Krebs, 2010, s. 78). StČžejní myšlenkou pojetí welfare state je pĜerozdČlování, redistribuce s cílem vyrovnávat šance obþanĤ pĜi vstupu do života a vytváĜet pomocí sociální politiky podmínky k zajištČní jejich životního standardu (blahobytu) a zabezpeþovat pĜedpoklady pro dlouhodobou stabilitu a prosperitu spoleþnosti jako celku (Krebs, 2010, s. 78). ϯϭ
2.3 Institut zpĤsobilosti k právním úkonĤm
ZpĤsobilost k právním úkonĤm je nabývání práv a povinností v souladu s objektivním právem. Je to zpĤsobilost svým vlastním konáním a jednáním, které je v souladu s právními normami, zakládat, pozmČĖovat a rušit právní vztahy. U fyzických osob je zpĤsobilost k právním úkonĤm závislá na stupni jejich duševní vyspČlosti, jež je podmínČna vČkem a duševním zdravím. ZpĤsobilost k právním úkonĤm vzniká v platném rozsahu zletilostí. Obþanský zákoník rozlišuje u fyzických osob úplnou zpĤsobilost, omezenou zpĤsobilost a nezpĤsobilost k právním úkonĤm (v dĜívČjší terminologii svéprávnost a nesvéprávnost). VČtšina osob s mentálním postižením je omezena ve zpĤsobilosti nebo zbavena zpĤsobilosti k právním úkonĤm, to však neznamená, že jsou tito lidé zbaveni zpĤsobilosti mít práva. Cílem je zejména ochrana daného þlovČka a jeho práv pĜed pĜípadným zneužitím jinou osobou (Sobek, 2010, s. 15-21). 2.3.1
Úplná zpĤsobilost k právním úkonĤm
Úplná zpĤsobilost k právním úkonĤm náleží fyzické osobČ, která je s ohledem na svou duševní zpĤsobilost schopná þinit veškeré právní úkony pĜedpokládané u zletilé fyzické osoby. 2.3.2
Omezená zpĤsobilost k právním úkonĤm
Omezená zpĤsobilost k právním úkonĤm náleží fyzické osobČ, jež pro duševní poruchu, která není jen pĜechodná, anebo pro nadmČrné požívání alkoholických nápojĤ, omamných prostĜedkĤ þi jedĤ, je schopna þinit jen nČkteré právní úkony. Toto omezení je v kompetenci soudu a rozsah omezení je urþen soudním rozhodnutím.
ϯϮ
2.3.3
NezpĤsobilost k právním úkonĤm
NezpĤsobilost k právním úkonĤm náleží fyzické osobČ, jež pro duševní poruchu, která není jen pĜechodná, není vĤbec schopna þinit právní úkony. Tato fyzická osoba je soudem zcela zbavena zpĤsobilosti k právním úkonĤm (OZ, Zákon þ. 40/1964 Sb.). Pominou-li dĤvody, kvĤli kterým došlo ke zbavení þi omezení zpĤsobilosti k právním úkonĤm, soud toto zbavení þi omezení zmČní nebo zruší. ěízení o zpĤsobilosti k právním úkonĤm se procesnČ Ĝídí ustanoveními § 186 - § 191 Obþanského soudního Ĝádu. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení zpĤsobilosti k právním úkonĤm je rozhodnutí o osobním stavu fyzické osoby a každý je povinen takové rozhodnutí respektovat. V Ĝízení o zpĤsobilosti k právním úkonĤm se rozhoduje rozsudkem. Tento rozsudek by mČl jasnČ stanovit rozsah omezení. K tomuto úþelu se nejþastČji používá negativního výþtu, tj. vyjmenování právních úkonĤ, ke kterým dotyþný není zpĤsobilý, pĜípadnČ je urþena finanþní þástka, se kterou je oprávnČn disponovat. Fyzickým osobám, které jsou omezeny nebo zcela zbaveny zpĤsobilosti k právním úkonĤm, soud ustanoví opatrovníka (OSě, Zákon þ. 99/ 1963 Sb.). 2.3.4
Opatrovnictví
Opatrovnictví dospČlých osob je zákonné zastoupení zletilého obþana, který byl omezen ve zpĤsobilosti k právním úkonĤm, pĜípadnČ zcela zbaven této zpĤsobilosti. K ustanovení opatrovníka dochází na základČ rozhodnutí soudu, a to po pĜedchozím rozsudku o výši omezení dotyþného. Podle obþanského zákoníku bývá opatrovníkem zpravidla ustanovena pĜíbuzná osoba, popĜ. obecní úĜad.
V usnesení soud uvede
i rozsah opatrovnických práv a povinností. Opatrovnické Ĝízení je procesnČ ukotveno v § 192 - § 193 Obþanského soudního Ĝádu. Opatrovnictví nesvéprávných osob neznamená pĜebírat zodpovČdnost za život, zdraví þi jednání opatrovaného.
ϯϯ
Opatrovník je zde proto, aby za opatrovaného jednal v situacích a oblastech právních úkonĤ, ve kterých toho opatrovaný není sám schopen a pouze v rozsahu, jaký urþil soud. Opatrovník by mČl pĜi výkonu své funkce vycházet ze zájmĤ a individuality svého opatrovance, mČl by znát a respektovat jeho potĜeby a názory (Sobek, 2010, s. 23-25). V pĜípadČ, že je opatrovaný pĜíjemcem dĤchodu, jiných sociálních dávek poskytovaných státem nebo má jiné pĜíjmy, se o tyto finanþní prostĜedky stará opatrovník. Z tČchto finanþních prostĜedkĤ je tĜeba zajistit veškeré platby nutné k bČžnému životu (nájemné, inkaso, splátky apod.). Dále se tyto prostĜedky používají k zajištČní nákupĤ potravin, lékĤ, ošacení, jízdného, poplatkĤ v lékaĜských zaĜízeních a dalších pĜání a potĜeb opatrovaného, pokud to jeho finanþní situace dovoluje. Opatrovník je povinen pĜedložit na vyžádání soudu hospodaĜení s finanþními prostĜedky opatrovaného. ýeská republika ratifikovala Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, kde je v ýlánku 12 s názvem Rovnost pĜed zákonem zmínČno hledisko práva na vlastní rozhodnutí a s tím spojené možnosti využití tzv. podporovaného rozhodování. Tímto þlánkem úmluvy je osobám se zdravotním postižením uznáno, že mají zpĤsobilost k právním úkonĤm a mohou svá práva uplatĖovat ve všech oblastech života. ýlánek 12 tudíž podporuje i dodržování práv lidí s mentální retardací (Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, 2009, þlánek 12). Dodržení všech hledisek, která jsou zmínČna v této ÚmluvČ je proces velice dlouhodobý, nesmírnČ nároþný, v praxi obtížnČ vykonatelný, pĜesto bychom se jako obþané zemČ, která tuto Úmluvu podepsala, mČli snažit o naplĖování a dodržování jednotlivých þlánkĤ. 2.4 Formy bydlení a možnosti zamČstnávání osob s mentálním postižením
V souvislosti s osvČtou života lidí s postižením a s vývojem postojĤ spoleþnosti k osobám s mentálním postižením se postupnČ mČní podstata posuzování kvality života tČchto lidí. Na základČ zákona o sociálních službách vznikly nové služby, jejichž ϯϰ
základním posláním je umožnit lidem s postižením v co nejvČtší možné míĜe prožít plnohodnotný život srovnatelný se životem ostatních lidí majoritní spoleþnosti. DospČlý þlovČk s mentálním postižením má v souþasné dobČ na výbČr pĜimČĜený poþet služeb, které mĤže využívat sám, s podporou asistentĤ, rodinných pĜíslušníkĤ, opatrovníkĤ i dalších pĜátel (viz níže). Sám si mĤže regulovat míru podpory na základČ svých individuálních potĜeb. 2.4.1
Domovy pro osoby se zdravotním postižením
(1) V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou sobČstaþnost z dĤvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti: a) poskytnutí ubytování, b) poskytnutí stravy, c) pomoc pĜi zvládání bČžných úkonĤ péþe o vlastní osobu, d) pomoc pĜi osobní hygienČ nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, e) výchovné, vzdČlávací a aktivizaþní þinnosti, f) zprostĜedkování kontaktu se spoleþenským prostĜedím, g) sociálnČ terapeutické þinnosti, h) pomoc pĜi uplatĖování práv, oprávnČných zájmĤ a pĜi obstarávání osobních záležitostí (Zákon þ.108/2006 Sb.). 2.4.2
ChránČné bydlení
(1) ChránČné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou sobČstaþnost z dĤvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnČní, vþetnČ ϯϱ
duševního onemocnČní, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. ChránČné bydlení má formu skupinového, popĜípadČ individuálního bydlení. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc pĜi zajištČní stravy, b) poskytnutí ubytování, c) pomoc pĜi zajištČní chodu domácnosti, d) výchovné, vzdČlávací a aktivizaþní þinnosti, e) zprostĜedkování kontaktu se spoleþenským prostĜedím, f) sociálnČ terapeutické þinnosti, g) pomoc pĜi uplatĖování práv, oprávnČných zájmĤ a pĜi obstarávání osobních záležitostí (Zákon þ. 108/2006 Sb.). 2.4.3
Podpora samostatného bydlení
(1) Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou sobČstaþnost z dĤvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnČní, vþetnČ duševního onemocnČní, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti: a) pomoc pĜi zajištČní chodu domácnosti, b) výchovné, vzdČlávací a aktivizaþní þinnosti, c) zprostĜedkování kontaktu se spoleþenským prostĜedím, d) sociálnČ terapeutické þinnosti, e) pomoc pĜi uplatĖování práv, oprávnČných zájmĤ a pĜi obstarávání osobních záležitostí (Zákon þ. 108/2006 Sb.). ϯϲ
2.4.4
SociálnČ terapeutické dílny
(1) SociálnČ terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou sobČstaþností z dĤvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto dĤvodu umístitelné na otevĜeném ani chránČném trhu práce. Jejich úþelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návykĤ a dovedností prostĜednictvím sociálnČ pracovní terapie. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní þinnosti: a) pomoc pĜi osobní hygienČ nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, b) poskytnutí stravy nebo pomoc pĜi zajištČní stravy, c) nácvik dovedností pro zvládání péþe o vlastní osobu, sobČstaþnosti a dalších þinností vedoucích k sociálnímu zaþlenČní, d) podpora vytváĜení a zdokonalování základních pracovních návykĤ a dovedností (Zákon þ. 108/2006 Sb.). 2.4.5
ChránČné pracovní místo
(1) ChránČné pracovní místo je pracovní místo zĜízené zamČstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základČ písemné dohody s ÚĜadem práce. Na zĜízení chránČného pracovního místa poskytuje ÚĜad práce zamČstnavateli pĜíspČvek. ChránČné pracovní místo musí být obsazeno po dobu 3 let. ChránČným pracovním místem mĤže být i pracovní místo, které je obsazeno osobou se zdravotním postižením, pokud je vymezeno v písemné dohodČ mezi zamČstnavatelem a ÚĜadem práce. Dohoda se uzavírá na dobu 3 let (Zákon þ. 435/2004 Sb.).
ϯϳ
2.5 Transformace sociálních služeb
Transformace sociálních služeb je souhrn procesĤ zmČny Ĝízení, financování, vzdČlávání, místa a formy poskytování služeb tak, aby výsledným stavem byla péþe v bČžných životních podmínkách. Kritéria transformace, humanizace, decentralizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péþe jsou základní indicie procesu transformace a humanizace zaĜízení sociálních služeb. Jsou také závaznými podmínkami pro þerpání investiþních prostĜedkĤ z Integrovaného operaþního programu pro vybraná zaĜízení sociálních služeb. Podpora transformace pobytových sociálních služeb v ýeské republice vychází z hlavních priorit Národního rozvojového plánu pro období 2007-2013 a Národního strategického referenþního rámce 2007-2013. Na výše uvedené strategické dokumenty a Lisabonskou strategii, která je oznaþována za program zásadních reforem, úzce navazuje Integrovaný operaþní program pro programovací období 2007-2013. Hlavním zámČrem aktivit v rámci procesu „Podpora transformace sociálních služeb“ a Integrovaného operaþního programu je podpoĜit a pilotnČ ovČĜit transformaci služeb sociální péþe na základČ individuálnČ urþených potĜeb uživatelĤ sociálních služeb, umožnit jejich aktivní uplatnČní na trhu práce i ve spoleþnosti a pĜispČt k realizaci deinstitucionalizace pobytových zaĜízení sociálních služeb v ýeské republice. Projekt „Podpora transformace sociálních služeb“ je individuální projekt Odboru sociálních služeb a sociálního zaþleĖování MPSV hrazený z prostĜedkĤ Evropského sociálního fondu, Operaþního programu Lidské zdroje a zamČstnanost a ze státního rozpoþtu ýeské republiky. Cílem projektu je zajistit komplexní systém podpory transformace služeb sociální péþe pro osoby se zdravotním postižením a rozvojové plány vycházející z problematiky transformaþního procesu, zvýšit informovanost o procesu transformace, vytvoĜit systém vertikální a horizontální spolupráce mezi všemi dotþenými subjekty procesu, podpoĜit proces zkvalitĖování ϯϴ
životních podmínek uživatelĤ stávajících pobytových zaĜízení sociální péþe a podpoĜit naplĖování lidských práv uživatelĤ pobytových sociálních služeb a jejich práva na plnohodnotný život srovnatelný s vrstevníky žijícími v pĜirozeném prostĜedí. ProstĜedkem k tČmto cílĤm budou mimo jiné podrobné analýzy, zmapování souþasné situace v oblasti služeb sociální péþe a ovČĜení procesu transformace ve vybraných zaĜízeních. Humanizace je proces, který vede k promČnČ systému péþe a prostĜedí tak, aby naplĖoval práva a potĜeby uživatelĤ. Pojem deinstitucionalizace oznaþuje jeden z komponentĤ humanizace. Pro potĜeby zlepšení podmínek ve stávajících zaĜízeních se pracuje s pojmem humanizace – investice do zmČny v pĤvodních velkokapacitních zaĜízeních. Deinstitucionalizaci charakterizuje proces, ve kterém dochází k promČnČ instituce jak ve smyslu formalizované struktury pravidel, Ĝádu a filosofie služby, tak ve smyslu sídla (umístČní v objektu a komunitČ) tak, aby výsledná struktura a provozování služby byly primárnČ orientovány na potĜeby uživatelĤ a ne na potĜeby formalizované organizace-instituce. Je jí dosahováno promČnou institucionální péþe v péþi v „komunitČ“ (MPSV, 2010). V souþasné dobČ od ledna 2013 realizuje Odbor implementace fondĤ EU a Odbor sociálních služeb a sociální práce Ministerstva práce a sociálních vČcí individuální projekt „Transformace sociálních služeb“, který je podpoĜen v rámci Operaþního programu Lidské zdroje a zamČstnanost. Transformace je nyní pojímána jako dĤsledné prosazování a naplĖování lidských práv osob se zdravotním postižením a zpĤsob, jak dosáhnout nastavení sociálních služeb a jejich poskytování tak, aby byly založeny na individualitČ a z toho vyplývajícího individuálního pĜístupu a vytvoĜily síĢ, která bude pĤsobit jako prevence vstupu do ústavu (MPSV, 2013). PĜíkladem z praxe o dlouhodobou transformaci sociálních služeb mĤže být poþin Milana Chába, který byl v letech 1981 – 2001 Ĝeditelem Ústavu sociální péþe v Horní PoustevnČ. ϯϵ
Již v roce 1994 žádal o zmČnu hlavního pĜedmČtu þinnosti ústavu, aby ústav mohl provozovat agenturu služeb pro podporu života obþanĤ s mentální retardací v obci þi komunitČ. ěíkal „Ústav je zloþinná instituce“.( Cháb, 2004, s. 22-23). Plánovaný pĜechod ze života v instituci do života ve spoleþnosti se musí zakládat na individuálních potĜebách, možnostech a schopnostech jednotlivých osob. Plánování pĜechodu by mČlo zaþít již v pĤvodní instituci, aby mČl jedinec dostatek þasu se vše nauþit a osvojit, aby se dokázal rozhodovat v otázkách bydlení a zamČstnání a zapojit se do okolního života ve spoleþnosti. Na plánovaném pĜechodu do bČžného života se podílí kromČ samotného jedince Ĝada osob tzv. tým, do kterého patĜí zejména rodina, pĜátelé, sociální pracovníci, pracovníci sociální péþe pĤvodních institucí þi asistenti pĤsobící v budoucích chránČných þi podporovaných bydleních a další (ýadilová, 2007, s. 173-179).
3
Finanþní gramotnost Téma finanþní gramotnosti patĜí v souþasné dobČ k þasto zmiĖovaným tématĤm
v celé spoleþnosti. Jsme svČdky rychlého rozvoje finanþních služeb, ovšem soubČžnČ s tím zažíváme významnou zmČnu chování þeské populace. PostupnČ se mČní konzervativní postoj k úsporám a zadlužování a zvyšují se tendence k rychlé spotĜebČ i ochota obþanĤ k zadlužování. Z dĤvodu možných rizik je nezbytná alespoĖ základní informovanost obþanĤ o svČtČ financí. 3.1
Vymezení pojmu finanþní gramotnost a její východiska
„Finanþní gramotnost je soubor znalostí, dovedností a hodnotových postojĤ obþana nezbytných k tomu, aby finanþnČ zabezpeþil sebe a svou rodinu v souþasné spoleþnosti a aktivnČ vystupoval na trhu finanþních produktĤ a služeb. FinanþnČ gramotný obþan se orientuje v problematice penČz a cen a je schopen odpovČdnČ ϰϬ
spravovat osobní/rodinný rozpoþet, vþetnČ správy finanþních aktiv a finanþních závazkĤ s ohledem na mČnící se životní situace“ (Ministerstvo financí ýR, 2010). O zvyšování úrovnČ gramotnosti obþanĤ všech vČkových kategorií v oblasti financí se zasazují Ministerstvo financí ýR, Ministerstvo školství, mládeže a tČlovýchovy ýR a další, popĜ. ýeská národní banka, které ve vzájemné spolupráci vytváĜejí systém budování finanþní gramotnosti na základních a stĜedních školách a podporují celoživotní vzdČlávání v této oblasti. StČžejním dokumentem v oblasti finanþní gramotnosti je Národní strategie finanþního vzdČlávání z roku 2010, pod nímž je podepsáno Ministerstvo financí ýeské republiky. Základním schématem finanþní gramotnosti je její rozdČlení do tĜí okruhĤ: •
penČžní gramotnost – mČna, banka, typy úþtĤ, nástroje platebního styku
•
cenová gramotnost – cena penČz v þase, úrokové sazby, ceny finanþních nástrojĤ, nominální a reálný výnos
•
rozpoþtová gramotnost – správa finanþních závazkĤ, správa finanþních aktiv (Škvára, 2011. s. 14).
Vzhledem k tématu této bakaláĜské práce se budeme pohybovat v rámci prvního okruhu, tj. penČžní gramotnost. 3.2 Finanþní gramotnost u osob s mentální retardací
Již dítČ v pĜedškolním vČku a zejména v mladším školním vČku na 1. stupni základní školy je prostĜednictvím sociálního uþení od rodiþĤ a uþitelĤ seznamováno s penČzi, hospodaĜením v rodinČ, nakupováním v obchodČ apod. DČti se uþí základním pojmĤm, kde se peníze berou, že „bez práce nejsou koláþe“, jaká je mČna, co si lze koupit v obchodČ, co vše musí rodiþe zaplatit, aby si mohli rozsvítit þi se vykoupat, kam
ϰϭ
si peníze mohou uložit, jakým zpĤsobem mohou zaplatit, dostávají své kapesné a uþí se s ním hospodaĜit apod. (SkoĜepová, 2010, s. 3). DospČlé osoby s mentálním postižením, které v souþasné dobČ žijí v ústavech sociální péþe, byly v mládí osvobozeny od povinné školní docházky, rodina se ve vČtšinČ pĜípadĤ na výchovČ jedince nepodílela, tudíž tito jedinci nemČli možnost seznamovat se s funkcí penČz. Pro život dĤležité sociální dovednosti a znalosti, které si vČtšina z nás pĜirozenČ osvojí v dČtství, se tito lidé musejí pracnČ uþit až za prahem dospČlosti a zpravidla to konþí neúspČchem. VČtšina tČchto jedincĤ žijících v zaĜízeních ústavní péþe je zcela zbavena þi þásteþnČ omezena ve zpĤsobilosti k právním úkonĤm, tudíž z rozhodnutí soudu ani nemohou se svými penČzi disponovat, pokud ano, tak pouze s nČjakou minimální mČsíþní þástkou urþenou soudem. Ve spojitosti s transformací sociálních služeb by mČlo dojít k eliminaci velkokapacitních
zaĜízení
a
k
vytvoĜení
komunitních,
popĜ.
chránČných
þi podporovaných bydlení pro jedince, kteĜí jsou schopni relativnČ samostatného života za minimální podpory asistentĤ. Tito jedinci by se mČli na základČ výcviku sociálních dovedností, jenž by mČl obsahovat také výcvik finanþní gramotnosti, nauþit, buć již sami þi za pomoci asistenta, dojít si nakoupit potraviny, obleþení, drogistické zboží a další vybavení potĜebné pro domácnost. MČli by vČdČt, jaké položky obsahuje zaplacení nájmu a energií, mČli by být schopni spoþítat si cenu nákupu a pĜepoþítat vrácené peníze, mČli by mít pĜehled o svých pĜíjmech a výdajích jako bČžný þlovČk majoritní spoleþnosti.
ϰϮ
EMPIRICKÁ ýÁST Zpracování empirické þásti je zamČĜeno na prĤzkumové kvalitativní šetĜení realizované v pobytových zaĜízeních, která poskytují sociální služby v Ústeckém kraji. PrĤzkumové šetĜení vychází z reálných a stávajících podmínek bČžné praxe ohlednČ finanþních prostĜedkĤ uživatelĤ, které se uskuteþĖují v pobytových zaĜízeních sociálních služeb.
4
Cíl empirické þásti Cílem bakaláĜské práce je zjistit, jaká je úroveĖ finanþní gramotnosti dospČlých
osob s lehkým mentálním postižením žijících v pobytových sociálních službách a zda na základČ intenzivního kontinuálního výcviku sociálních dovedností v této oblasti lze tuto gramotnost zvýšit. K prĤzkumu byla použita kvalitativní metoda a jak Ĝíká Disman „ Cílem kvalitativního výzkumu je vytváĜení nových hypotéz, nového porozumČní, vytváĜení teorie.“ (Disman, 2007, s. 286). PrĤzkumné šetĜení bylo realizováno ve dvou typech pobytových zaĜízeních, která poskytují sociální služby: a) Domov pro osoby se zdravotním postižením (dále již DOZP) b) ChránČné bydlení (dále již CHB) 4.1
Stanovení pĜedpokladĤ
P1: Lze pĜedpokládat, že úroveĖ finanþní gramotnosti dospČlých osob s lehkým mentálním postižením žijících v chránČném bydlení je vyšší než u osob žijících v domovČ pro osoby se zdravotním postižením. PĜevážná vČtšina osob žijících v domovČ pro osoby se zdravotním postižením je zbavena þi omezena ve zpĤsobilosti k právním úkonĤm a z rozhodnutí soudu nesmí ϰϯ
hospodaĜit s penČzi. S finanþními prostĜedky disponuje ve prospČch uživatelĤ sociální pracovnice daného zaĜízení. Vzhledem k deinstitucionalizaci sociálních služeb by i tito uživatelé mČli následnČ žít relativnČ samostatný život za pomoci a podpory asistentĤ mimo ústavní zaĜízení. Posláním chránČného bydlení je umožnit osobám s postižením žít pokud možno samostatný život. Uživatelé se musí o sebe starat sami za menší þi vČtší podpory asistentĤ, s hospodaĜením s finanþními prostĜedky jim asistenti pomáhají. P2: Lze pĜedpokládat, že na základČ intenzivního kontinuálního individuálního výcviku sociálních dovedností došlo u osob s lehkým mentálním postižením žijících v chránČném bydlení ke zvýšení finanþní gramotnosti. Intenzivní individuální výcvik sociálních dovedností je u osob s lehkým mentálním postižením nezbytný a nevyhnutelný vzhledem k jejich dlouhodobému pobytu v ústavní péþi a nutnosti a potĜebnosti pĜi procesu osamostatĖování se.
5
Použité prĤzkumné metody Vzhledem k cílové skupinČ, kterou tvoĜí osoby s lehkým mentálním postižením,
bylo nutné zvážit použití vhodné prĤzkumné metody k získání požadovaných výsledkĤ. Mohl být použit klasický dotazník, ale pro absenci základních dovedností uživatelĤ, jako je þtení a psaní a potĜebu dovysvČtlení urþitých záležitostí, byla zvolena dotazovací metoda a to polostrukturovaný rozhovor. Tazatelka mČla pĜedem pĜipravené otázky, kdy postupnČ pokládala otázku za otázkou a respondent odpovídal. Pokud respondent nerozumČl položené otázce, tazatelka ji vysvČtlovala a rozvíjela, dokud respondent smyslu dotazu neporozumČl, a pak na danou otázku odpovČdČl. OdpovČdi byly písemnČ zaznamenány do pĜedem pĜipravených záznamových archĤ (Miovský, 2006, s. 199). PĜi rozhovorech s uživateli byla pĜítomna sociální pracovnice, klíþový pracovník nebo asistentka. Všichni zúþastnČní byli upozornČni, že tazatelka nepotĜebuje znát pĜesné finanþní þástky, které jsou pĜi rozhovoru zmiĖovány, pouze potĜebuje vČdČt ϰϰ
skuteþnost, zda tyto þástky zná uživatel. Opatrovníci uživatelĤ byli seznámeni s úþastí svých opatrovancĤ pĜi prĤzkumu a souhlasili. Otázky vztahující se k dané problematice byly vytvoĜeny autorkou této bakaláĜské práce na základČ zkušeností z bČžné praxe, prostých znalostí dospČlého þlovČka ohlednČ pĜíjmĤ, výdajĤ a hospodaĜení s finanþními prostĜedky a z uþebnice finanþní gramotnosti pro 1. - 3. tĜídu ZŠ. Polostrukturovaný rozhovor byl rozþlenČn do þtyĜ souvisejících oblastí, které jsou následnČ vzájemnČ komparovány. Rozhovor vztahující se k danému tématu byl proveden s obČma skupinami (uživatelé DOZP a CHB). Po þasovém odstupu 6-ti mČsícĤ byl rozhovor se skupinou uživatelĤ CHB proveden znovu, abychom tak mohli ovČĜit, zda na základČ intenzivního sociálního výcviku došlo k posunu v oblasti finanþní gramotnosti (Miovský, 2006, s. 159-161).
6
Realizace prĤzkumu PrĤzkumné rozhovory se uskuteþnily v prĤbČhu mČsíce listopadu 2012
s vybranými uživateli Domova pro osoby se zdravotním postižením v DomovČ Na Pustaji KĜešice. PrĤzkumné rozhovory se uskuteþnily v prĤbČhu mČsíce Ĝíjna 2012 v ChránČném bydlení LitomČĜice ( DOZP Skalice), ChránČném bydlení Šluknov (DOZP Lobendava) a ChránČném bydlení VšeboĜice (DOZP VšeboĜice). Tito respondenti byli v dobČ prĤzkumu po tzv. adaptaþní fázi, což je doba zhruba 3 mČsíce od pĜechodu z DOZP do CHB. PrĤzkumné rozhovory se uskuteþnily v prĤbČhu mČsíce kvČtna 2013 v ChránČném bydlení LitomČĜice ( DOZP Skalice), ChránČném bydlení Šluknov (DOZP Lobendava) a ChránČném bydlení VšeboĜice (DOZP VšeboĜice) po 6 mČsících, kdy probíhal výcvik sociálních dovedností v oblasti sociálních dovedností.
ϰϱ
7
Charakteristika vzorku respondentĤ DOZP PrĤzkumného rozhovoru se úþastnilo 21 uživatelĤ sociální služby Domov
Na Pustaji KĜešice. Domov pro osoby se zdravotním postižením poskytuje sociální služby osobám, které mají z dĤvodu mentálního postižení sníženou sobČstaþnost a jsou tak závislé na úplné pomoci þi dopomoci jiné fyzické osoby. Tabulka þ. 1. Vzorek respondentĤ DOZP
Charakteristika respondentĤ 21 respondentĤ - osoby s lehkou mentální retardací vČk vČkový prĤmČr pohlaví znalosti
vzdČlání
30 - 65 let 44,1 muži - 17 þtení
ženy - 4 Psaní
poþítání
5
5
8
bez vzdČlání 15
ZŠ nebo ZŠ praktická 6
zpĤsobilost k právním nezpĤsobilý 19 úkonĤm opatrovník
omezený ve zpĤsobilosti 1 ano 20
ostatní bez znalostí
zpĤsobilý 1 ne 1
Uživatelé sociální služby Domov pro osoby se zdravotním postižením Domov Na Pustaji ze svých finanþních prostĜedkĤ hradí náklady na celodenní stravu a za ubytování. MČsíþní platba je stanovena z maximální denní výše úhrady dle zákona þ. 108/2006 Sb. a vyhlášky þ. 505/2006 Sb. ve znČní pozdČjších pĜedpisĤ.
ϰϲ
Uživateli musí zĤstat 15 % z pĜíjmu (dané zákonem) po uhrazení nákladĤ na bydlení a stravu. Je-li uživateli pĜiznán pĜíspČvek na péþi, hradí uživatel za kalendáĜní mČsíc þástku ve výši pĜiznaného pĜíspČvku na péþi zaĜízení. Poskytovatel sociální služby žádá obec, kde má uživatel trvalé bydlištČ, o ustanovení zvláštního pĜíjemce dĤchodu a zpravidla bývá zmocnČn k pĜijímání a hospodaĜení s financemi oprávnČného pĜíjemce. ZároveĖ žádá opatrovníka o možnost pĜevodu financí z ýSSZ formou hromadného seznamu na úþet poskytovatele. S tČmito finanþními prostĜedky následnČ hospodaĜí sociální pracovnice daného zaĜízení formou depozitních a bankovních úþtĤ uživatele. Pokud je potĜeba koupit uživateli vČci potĜebné v každodenním životČ, není potĜeba souhlas opatrovníka. Záležitosti nad 1000,- Kþ je vždy nutné konzultovat s opatrovníkem. Tyto situace jsou vždy individuální a každý opatrovník má jiné podmínky a požadavky. Tabulka þ. 2. MČsíþní náklady uživatelĤ v DOZP Ubytování
160,-
Celodenní strava
150,-
Celkem dennČ
310,-
MČsíþnČ – 30 dnĤ (požadovaný náklad)
9. 300,-
Tabulka þ. 3. Finanþní analýza uživatelĤ v DOZP DĤchod pro invaliditu 3. stupnČ
9371,-
Zákonný zĤstatek 15%
1406,-
Skuteþné náklady v DOZP
7965,-
Rozdíl mezi požadovanými a skuteþnými náklady (dotuje
1335,-
DOZP)
ϰϳ
Z pĜedchozí tabulky vyplývá, že uživatelĤm v DOZP zĤstává mČsíþnČ k dispozici zákonem podložená þástka 1406,- Kþ, ze které jim sociální pracovnice ještČ hradí potĜebné léky, obleþení, drogistické zboží, cigarety, kávu aj. Tato skuteþnost vede ke zjištČní, že uživatelĤm zĤstává pro osobní potĜebu þi manipulaci s penČzi minimální þi nulová þástka z jejich finanþních prostĜedkĤ.
8
Charakteristika vzorku respondentĤ CHB PrĤzkumného rozhovoru se úþastnilo 21 uživatelĤ sociální služby chránČné
bydlení. Z CHB Skalice to byli 3 uživatelé, z CHB Šluknov 12 uživatelĤ a z CHB VšeboĜice se prĤzkumu zúþastnilo 6 uživatelĤ. Tito respondenti odešli bydlet do chránČného bydlení z domova pro osoby se zdravotním postižením. Sociální služba chránČné bydlení umožĖuje uživatelĤm, kteĜí mají sníženou sobČstaþnost z dĤvodu mentálního postižení, za pomoci a podpory jiné fyzické osoby, s ohledem na individuální potĜeby tČchto lidí zachovávat a rozvíjet jejich schopnosti a snižovat tím závislost na poskytované službČ. Cílem je vytvoĜit tČmto lidem takové prostĜedí, ve kterém by se cítili rovnocennými þleny spoleþnosti, žili v kontaktu s ostatními lidmi a zapojovali se do bČžného života.
ϰϴ
Tabulka þ. 4. Vzorek respondentĤ CHB
Charakteristika respondentĤ 21 respondentĤ - osoby s lehkou mentální retardací vČk vČkový prĤmČr pohlaví znalosti
vzdČlání
19-68 let 43,5 muži - 14 þtení
ženy – 7 Psaní
poþítání
11
12
13
bez vzdČlání
ZŠ speciální þi praktická
ZŠ
2
16
3
omezený ve zpĤsobilosti
zpĤsobilý
4
1 ne 1
zpĤsobilost k právním nezpĤsobilý úkonĤm opatrovník
16 ano 20
ostatní bez znalostí
Uživatelé chránČných bydlení, kterých se prĤzkum týkal, bydlí v pronajatých bytech v bČžné mČstské zástavbČ. VČtšinou jsou to byty na panelákových sídlištích, ve starších bytových domech nebo v mČstských bytech. Vlastníky tČchto bytĤ jsou soukromí majitelé þi obec. Bydlí spolu vždy 2 až 4 uživatelé v bytČ, kde má každý svĤj pokoj a sdílejí spoleþnou kuchyĖ a hygienické zaĜízení. SpoleþnČ se dČlí o náklady na nájem a spotĜebované energie, tak jako bČžný þlovČk majoritní spoleþnosti. I tČmto uživatelĤm se o finanþní prostĜedky stará sociální pracovnice z pĤvodního DOZP, která zaplatí požadované mČsíþní náklady a se zbytkem penČz již hospodaĜí pĜevážnČ asistentka spolu s uživatelem. Náklady na stravu si každý hradí sám dle svých možností a individuálních potĜeb. NČkteĜí uživatelé si sami þi za pomoci asistentky vaĜí, nČkteĜí si platí obČdy ϰϵ
a donáškovou službu, nČkteĜí mohou využívat mČstských jídelen þi rĤzných bufetĤ apod. Uživatelé, kteĜí mají tu možnost získat vhodné a pĜimČĜené zamČstnání a pracují, jsou na tom po finanþní stránce lépe, než uživatelé bez zamČstnání, neboĢ mají vČtší objem finanþních prostĜedkĤ a více možnosti s tČmito financemi hospodaĜit. Lidé bez zamČstnání jsou odkázáni pouze na výši svého invalidního dĤchodu.
9 Výsledky a jejich interpretace Otázky z dotazníku byly rozþlenČny do þtyĜ souvisejících oblastí, které byly následnČ vzájemnČ porovnány. K jednotlivým oblastem byla vytvoĜena hodnotící škála odpovČdí. OdpovČdi respondentĤ byly dle pĜíslušné škály zaznamenány do tabulek. Oblast první: Bankovnictví
Oblast tĜetí: Výdaje
dle dotazníku otázky þ. 2, 3, 13, 14, 15, 16 dle dotazníku otázky þ. 8, 9, 17, 18, 19, 20 škála odpovČdí: 2.........zná
škála odpovČdí: 2..........zná
1.........zná þásteþnČ
1..........zná þásteþnČ
0.........nezná
0..........nezná
Oblast druhá: PĜíjmy
Oblast þtvrtá: HospodaĜení
dle dotazníku otázky þ. 1, 4, 5, 6, 7, 25
dle dotazníku otázky þ. 10, 11, 12, 21, 22,
škála odpovČdí: 2.........zná 1.........zná þásteþnČ
23, 24, 26 škála odpovČdí: 2.........orientuje se
0.........nezná
1.........orientuje se þásteþnČ 0.........neorientuje se
ϱϬ
Tabulka þ. 5 OdpovČdi respondentĤ DOZP
ý. 2 3 13 14 15 16
ý. 1 4 5 6 7 25
ý. 8 9 17 18 19 20
ý. 10 11 12 21 22 23 24 26
1 2 0 2 0 1 0
1 2 0 1 1 1 2
1 2 0 2 0 0 0
1 0 1 0 0 2 2 1 0
2 2 1 1 1 1 0
2 2 0 0 1 0 2
2 2 0 2 0 1 0
2 0 0 0 1 2 2 0 0
3 2 2 1 0 1 0
3 2 2 2 1 2 1
3 2 2 2 0 1 0
3 1 2 2 0 2 0 0 1
4 2 2 2 2 1 2
4 2 2 2 1 2 2
4 2 2 2 1 2 0
4 2 1 2 1 1 1 1 2
5 0 1 1 0 1 0
5 1 1 2 1 0 0
5 1 0 2 0 1 0
5 0 0 0 0 2 2 1 0
6 0 2 2 1 1 0
OTÁZKY Z OBLASTI BANKOVNICTVÍ 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 0 2 2 0 2 2 0 2 1 0 2 2 2 2 0 2 1 1 1 1 2 2 1 2 1 2 2 2 2 1 2 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 1 1 0 0 1 0 0 0 2 1 1 1 0 0 0 0 2 0 1 1 1 1 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
6 1 2 0 1 1 0
OTÁZKY Z OBLASTI PěÍJMģ 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 2 2 2 2 2 2 0 2 2 2 2 0 2 2 2 1 1 1 1 0 0 0 0 0 2 1 2 2 2 1 0 0 1 0 0 0 1 0 0 1 1 2 2 2 2 1 1 1 1 1 1 1 0 1 1 1 0 1 0 1 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 1 0 2 2 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2 2 0 0 1 2 0
6 2 2 2 0 0 0
OTÁZKY Z OBLASTI VÝDAJģ 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 2 1 1 0 1 2 1 2 2 0 1 1 2 2 2 0 0 0 0 0 0 0 0 2 1 0 0 2 2 0 2 2 2 2 0 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 1 1 0 1 2 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0
6 0 1 0 0 2 2 1 1
OTÁZKY Z OBLASTI HOSPODAěENÍ 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1 0 1 2 2 1 1 0 0 0 0 0 0 0 1 1 0 1 1 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 1 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 2 2 2 2 2 2 0 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 1 0 0 1 0 2 1 0 0 1 0 0 0 1 1 1 1 0 1 1 1 0 0 0 1 0 0 0 2 2 1 1 0 0 2 1
ýÍSLO OTÁZKY RESPONDENTI ϱϭ
Celkem 27 31 26 8 18 2 112
Celkem 36 21 19 18 12 16 122
Celkem 31 13 40 1 13 0 98
Celkem 11 12 6 6 29 30 13 14 121
Tabulka þ. 6 OdpovČdi respondentĤ CHB pĜed sociálním výcvikem
ý. 2 3 13 14 15 16
ý. 1 4 5 6 7 25
ý. 8 9 17 18 19 20
ý. 10 11 12 21 22 23 24 26
1 2 2 1 2 1 0
1 2 1 0 1 0 1
1 2 0 2 1 1 0
1 2 2 0 2 2 2 2 1
2 2 2 2 2 1 2
2 2 2 2 2 0 0
2 2 0 2 1 2 0
2 2 2 0 2 2 2 2 2
3 2 2 2 2 1 0
3 2 2 0 2 1 2
3 1 0 2 1 2 0
3 1 1 1 2 2 2 0 2
4 0 0 0 0 0 0
4 2 1 0 0 0 0
4 0 0 2 1 0 0
4 1 0 0 0 0 0 0 0
5 2 2 2 2 2 2
5 2 1 1 1 1 0
5 2 0 2 1 1 0
5 0 0 0 2 2 2 1 1
6 0 2 2 2 2 2
OTÁZKY Z OBLASTI BANKOVNICTVÍ 7 8 9 10 11 0 2 0 2 2 0 2 0 2 2 0 2 0 1 2 0 2 0 2 2 0 2 0 2 2 0 2 0 2 0
6 2 2 0 2 2 2
OTÁZKY Z OBLASTI PěÍJMģ 7 8 9 10 11 2 2 2 2 2 1 2 1 1 1 0 2 0 0 0 0 2 0 1 0 0 2 0 1 1 0 1 0 0 0
6 1 2 2 1 1 0
OTÁZKY Z OBLASTI VÝDAJģ 7 8 9 10 11 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2 2 2 2 1 2 1 1 1 0 2 0 0 1 0 0 0 0 0
6 2 1 0 2 0 0 1 1
OTÁZKY Z OBLASTI HOSPODAěENÍ 7 8 9 10 11 1 2 0 0 1 1 1 0 0 1 0 1 0 1 1 0 2 1 2 2 2 0 2 2 2 2 0 2 2 0 0 1 0 2 1 0 1 0 1 0
ýÍSLO OTÁZKY RESPONDENTI ϱϮ
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 2 0 2 2 2 2 2 2 2 2 32 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 35 2 2 2 1 1 1 2 2 2 1 30 2 2 2 2 2 0 0 2 2 0 30 2 0 0 0 0 0 1 2 2 0 20 2 0 0 0 0 0 2 2 2 0 18 165
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 42 1 1 1 1 0 1 1 1 1 2 25 2 2 2 0 0 0 0 0 2 0 13 1 0 2 1 1 0 2 2 2 2 24 2 1 2 0 0 0 2 2 2 1 20 2 0 2 2 0 0 0 2 2 2 18 142
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 2 1 2 1 0 1 1 2 2 2 24 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 4 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 42 1 1 1 1 1 1 1 2 2 1 24 2 0 2 0 0 2 2 2 2 2 24 2 0 2 0 0 0 0 0 2 0 6 124
12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 25 1 1 1 1 1 1 1 2 2 2 22 0 1 1 1 1 1 0 2 2 2 15 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 37 2 0 2 2 2 2 2 2 0 2 32 2 0 2 2 2 2 2 0 0 2 28 21 2 0 2 1 0 1 0 2 1 2 2 1 2 1 0 1 1 1 1 2 21 201
Tabulka þ. 7 OdpovČdi respondentĤ CHB po sociální výcviku OTÁZKY Z OBLASTI BANKOVNICTVÍ ý. 2 3 13 14 15 16
1 2 2 2 2 1 0
2 2 2 2 2 1 2
ý. 1 4 5 6 7 25
1 2 1 0 1 0 2
2 2 2 2 2 0 0
ý. 8 9 17 18 19 20
1 2 0 2 1 2 0
2 2 0 2 1 1 0
ý. 10 11 12 21 22 23 24 26
1 2 2 0 2 2 2 2 1
2 2 2 0 0 2 2 1 2
3 2 2 2 2 1 0
4 0 1 1 0 0 0
5 2 2 2 2 2 2
6 0 2 2 2 2 2
7 0 1 1 0 0 0
8 2 2 2 2 2 2
9 0 1 1 0 0 0
10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 2 2 2 0 2 2 0 0 2 2 2 2 28 2 2 2 1 2 2 1 2 2 2 2 2 37 1 1 2 1 2 2 2 1 1 2 2 1 33 0 0 2 2 2 2 2 2 0 2 2 2 30 0 1 2 0 0 2 2 0 1 2 2 2 23 0 0 2 0 0 2 0 0 0 2 2 0 16 167 OTÁZKY Z OBLASTI PěÍJMģ 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 42 1 1 1 2 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 2 1 2 26 2 0 0 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 1 1 1 1 2 1 15 2 1 1 2 1 2 1 2 0 1 0 1 1 1 2 2 2 2 2 29 0 0 0 2 1 2 0 2 0 2 0 0 0 0 0 0 2 0 0 11 2 0 2 2 0 2 1 0 0 2 0 0 2 0 0 0 2 2 2 21 144 OTÁZKY Z OBLASTI VÝDAJģ 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 2 0 2 2 0 2 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 2 2 2 29 1 0 0 2 0 0 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 5 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 42 1 0 1 1 1 2 0 1 1 1 1 2 1 1 1 1 2 1 1 22 2 0 2 2 0 2 0 0 2 2 0 2 1 0 2 2 2 0 2 26 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 2 126 OTÁZKY Z OBLASTI HOSPODAěENÍ 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 Celkem 1 0 1 1 0 1 1 0 0 1 1 1 1 1 2 2 2 1 2 23 1 0 0 0 0 1 0 0 0 2 2 1 0 1 2 1 2 1 2 20 1 0 0 0 0 0 0 1 1 2 2 1 1 1 0 2 2 2 2 18 2 0 0 1 0 2 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 32 2 2 2 0 2 0 2 2 2 0 1 2 2 2 2 2 0 0 2 31 2 2 2 0 2 0 2 2 2 1 2 2 2 2 2 2 0 0 2 33 19 0 0 1 1 0 1 0 0 2 2 0 2 2 0 0 1 2 2 0 1 0 1 1 0 1 0 0 1 1 0 1 2 0 1 1 0 2 0 16 192 ýÍSLO OTÁZKY RESPONDENTI ϱϯ
Z odpovČdí uživatelĤ dle pĜiĜazených škál, které byly zapsány do tabulek, byla vypoþítána data, která byla následnČ zpracována do grafĤ, aby bylo možné provést následnou komparaci výsledkĤ. ͻǤͳ
ý
õý
âõ Graf
þ. 1 Komparace výsledkĤ odpovČdí respondentĤ DOZP a CHB
Dle zobrazeného grafu je patrné, že ve všech zmínČných oblastech je úroveĖ finanþní gramotnosti uživatel chránČného bydlení vyšší než úroveĖ uživatel domova pro osoby se zdravotním postižením. Je patrný vyšší rozdíl v oblasti bankovnictví, což je zpĤsobeno možností klientĤ CHB samostatnČ se pohybovat po mČstČ, chodit do práce. Také mají více možností orientovat se v okolí svého bydlištČ, používají MHD. Toto vČtšinou zvládají bez asistentky. Sami þi s asistentkou si chodí nakupovat potraviny a mají více pĜíležitostí seznámit se tĜeba s tím, jak vypadá bankomat þi k þemu slouží. Uživatelé DOZP ϱϰ
vČtšinou sami zaĜízení neopouštČjí, pokud ano, tak jen na procházky po okolí zaĜízení. Je-li naplánována cesta do mČsta, jede s uživateli vždy doprovod, který se o vše postará. Uživatelé nemají mnoho pĜíležitostí seznámit se s vymoženostmi moderního svČta. Dále je patrný vyšší rozdíl v oblasti hospodaĜení, což vyplývá ze situace, kdy uživatelé CHB mají více možností hospodaĜit si se svými financemi, neboĢ se to v CHB uþí a musejí se starat sami o sebe. UživatelĤm DOZP z jejich finanþních prostĜedkĤ zbývá minimální þástka, se kterou by mohli hospodaĜit, ale jelikož mají v zaĜízení o vše postaráno, nemají dĤvod s tČmito penČzi nČjak hospodaĜit. VČtšinou celou þástku utratí za cigarety a kávu. Rozdíly v oblastech pĜíjmĤ a výdajĤ jsou zhruba stejné, neboĢ v obou zaĜízeních je primárním hospodáĜem s finanþními prostĜedky uživatelĤ sociální pracovnice, která hlídá, aby byly vždy ĜádnČ zaplaceny všechny mČsíþní úhrady a zálohy na energie. Placení tČchto výdajĤ probíhá v obou zaĜízeních na stejném principu. Graf þ. 2 Komparace výsledkĤ odpovČdí respondentĤ CHB pĜed a po výcviku ŚƌĄŶĢŶĠďLJĚůĞŶşƉŽĂĚĂƉƚĂēŶşĚŽďĢ
ŚƌĄŶĢŶĠďLJĚůĞŶşƉŽƐŽĐŝĄůŶşŵǀljĐǀŝŬƵ
ϮϬϭ ϭϲϱϭϲϳ
ϭϵϮ
ϭϰϮ ϭϰϰ ϭϮϰ ϭϮϲ
K>^d E
^dW\1:Dp
K>^ds|:p K>^d ,K^WK\ E1
ϱϱ
Dle zobrazeného grafu je patrné minimální zlepšení u uživatelĤ CHB po výcviku sociálních dovedností v oblastech bankovnictví, pĜíjmĤ a výdajĤ. Naopak došlo k poklesu úrovnČ finanþní gramotnosti v oblasti hospodaĜení. Tabulka þ. 8 Strategie výcviku sociálních dovedností v oblasti finanþní gramotnosti <ĚĞƐĞďĞƌŽƵƉĞŶşnjĞ͍ njĂŵĢƐƚŶĄŶş͕ƉŽĚŶŝŬĄŶş ƐƚĄƚŶşĚĄǀŬLJ WƌŽēŵĄŶĢŬĚŽǀşĐĞƉĞŶĢnj͍ ƉƌŽĨĞƐŶşnjĂŵĢƎĞŶş ǀnjĚĢůĄŶş EĂĐŽƉŽƚƎĞďƵũĞŵĞƉĞŶşnjĞ͍ ŽďĐŚŽĚLJ͕njďŽǎş͕ƐůƵǎďLJ ĚŽŵĄĐŶŽƐƚ͕ƐƉŽƚƎĞďŶşnjďŽǎş ǀljĚĂũĞĚŽŵĄĐŶŽƐƚŝ͕ǀŽĚŶĠ͕ƐƚŽēŶĠ͕ĞŶĞƌŐŝĞ ĚŽƉƌĂǀĂ͕ƚĞůĞĨŽŶŶşŬƌĞĚŝƚ :ĂŬŵƽǎĞŵĞƉůĂƚŝƚ͍ ŚŽƚŽǀŽƐƚŶşƉůĂƚĞďŶşƐƚLJŬ ďĞnjŚŽƚŽǀŽƐƚŶşƉůĂƚĞďŶşƐƚLJŬ :ĂŬĠŵĄŵĞĚƌƵŚLJƉůĂƚĞďǀďĞnjŚŽƚŽǀŽƐƚŶşŵƐƚLJŬƵ͍ ďĂŶŬĂ ƉƎĞǀŽĚƉĞŶĢnjnjƷēƚƵŶĂƷēĞƚ ƉůĂƚďĂŬƌĞĚŝƚŶşŬĂƌƚŽƵ ďĂŶŬŽŵĂƚ hŵşƚĞŚŽƐƉŽĚĂƎŝƚƐƉĞŶĢnjŝ͍ ŬĂƉĞƐŶĠ ƉƎşũŵLJũĞĚŶŽƚůŝǀĐĞ ǀljĚĂũĞĚŽŵĄĐŶŽƐƚŝ ƐƉŽƎĞŶş :ĂŬŬŽŵƵŶŝŬƵũĞƚĞƐďĂŶŬŽƵ͍ ŽƐŽďŶĢ ƚĞůĞĨŽŶŝĐŬLJ ĞͲŵĂŝůĞŵ &ŝŶĂŶēŶşƉƌŽĚƵŬƚLJ͍ ƷƐƉŽƌLJ ƉƽũēŬLJ ϱϲ
PĜíþinu v minimálním posunu spatĜuji v tom, že se uživatelé základní znalosti v oblasti financí nauþí v tzv. adaptaþní fázi pobytu v CHB, což je doba pĜibližnČ 3 mČsíce po nástupu do nové služby. Jedinci s lehkým mentálním postižením mají urþité hranice, co se mohou nauþit a co mohou zvládnout. Intenzivní výcvik sociálních dovedností je dĤležitý zejména pro déletrvající udržení stávajících znalostí a dovedností. DĤvody poklesu úrovnČ v oblasti hospodaĜení pĜisuzuji situaci uživatele CHB VšeboĜice, který se uchýlil ke hĜe na hracích automatech, proto sociální pracovnice pĜistoupily na snížení tzv. kapesného a uživatel proto nemohl s penČzi hospodaĜit. Situaci stále Ĝeší. Dále se vyskytl problém u dvou uživatel CHB Šluknov, kteĜí byli propuštČni ze zamČstnání (provádČli sezónní práce, v zimČ nepracují). Vzhledem k tomu mČli nižší pĜíjmy, nemohli sami hospodaĜit s vČtší finanþní þástkou. Situace bude bČhem pracovní sezóny opČt urovnaná.
ͻǤʹ ³âÀâõ
P1: Lze pĜedpokládat, že úroveĖ finanþní gramotnosti dospČlých osob s lehkým mentálním postižením žijících v chránČném bydlení je vyšší než u osob žijících v domovČ pro osoby se zdravotním postižením. OvČĜení pĜedpokladu: PĜedpoklad byl ovČĜen jako platný. Dle výsledku komparace vyplývá, že ve všech zkoumaných oblastech finanþní gramotnosti je úroveĖ znalostí uživatelĤ chránČných bydlení vyšší než u uživatelĤ Domova pro osoby se zdravotním postižením. P2: Lze pĜedpokládat, že na základČ intenzivního kontinuálního individuálního výcviku sociálních dovedností došlo u osob s lehkým mentálním postižením žijících v chránČném bydlení ke zvýšení finanþní gramotnosti. ϱϳ
OvČĜení pĜedpokladu: PĜedpoklad byl ovČĜen jako neplatný. Dle výsledkĤ komparace sice vyplývá, že v oblastech bankovnictví, pĜíjmĤ a výdajĤ došlo k mírnému zvýšení úrovnČ znalostí, ovšem v oblasti hospodaĜení nastal stav, kdy zmČnou životní situace došlo ke snížení znalostí a možností hospodaĜit s penČzi. V celkovém pomČru tedy nedošlo ke zvýšení úrovnČ finanþní gramotnosti uživatelĤ v chránČném bydlení po individuálním výcviku sociálních dovedností.
ϱϴ
ZÁVċR BakaláĜská práce Finanþní gramotnost dospČlých mentálnČ postižených osob se zabývala oblastí finanþní gramotnosti osob s lehkým mentálním postižením, které v souþasné dobČ bydlí v pobytových sociálních službách domov pro osoby se zdravotním postižením a v chránČném bydlení. Dále se zabývala souvislostmi, které s sebou pĜinášejí soudní rozhodnutí o zbavení zpĤsobilosti k právním úkonĤm a co tato situace znamená pro dotyþné osoby. Cílem teoretické þásti bylo popsat charakteristiku a základní pojmy týkající se oblasti mentální retardace, její pĜíþiny, rozdČlení, psychologické zvláštnosti a rysy, které jsou typické pro osoby s mentálním postižením. Další souþástí byl oddíl o lidských právech a jejich dodržování v kontextu s právČ probíhající transformací sociálních služeb. Poslední úsek byl vČnován oblasti finanþní gramotnosti a vysvČtlení tohoto pojmu. K naplnČní stanoveného cíle empirické þásti této bakaláĜské práce byla použita metoda kvalitativního prĤzkumu za pomoci polostrukturovaného rozhovoru. Byly provedeny rozhovory s respondenty z pobytových zaĜízení sociálních služeb, výsledné odpovČdi byly vyhodnoceny. Respondenti odpovídali na otázky v oblasti bankovnictví, pĜíjmĤ, výdajĤ a v oblasti hospodaĜení s finanþními prostĜedky. NáslednČ byly komparovány výsledky dle stanovených pĜedpokladĤ. U prvního pĜedpokladu byly porovnávány odpovČdi uživatelĤ DOZP a CHB, u druhého pĜedpokladu stejný vzorek respondentĤ CHB pĜed a po 6-ti mČsíþním výcviku sociálních dovedností v oblasti finanþní gramotnosti. Tímto prĤzkumným šetĜením bylo zjištČno nČkolik stČžejních informací. Vzhledem k situaci, kdy je vČtšina uživatel DOZP zbavena zpĤsobilosti k právním úkonĤm a vzhledem k pravidelným režimovým zvyklostem, které jsou ustálené v tČchto
ϱϵ
zaĜízeních (5x dennČ strava v urþitý þas, daný þas hygieny apod.), tito uživatelé nemají možnost jakékoli manipulace s penČzi ani možnost se to nauþit. Autorka se domnívá, že i z personálních dĤvodĤ, kdy je na smČnČ v zaĜízení pĜítomno 5 pracovníkĤ (3 pĜímé péþe a 2 aktivizaþní pracovníci) na 50 uživatel, je ménČ reálné zaĜadit do denních programĤ uživatel ještČ sociální výcvik v oblasti financí, i když z dĤvodu probíhající transformace sociálních služeb by to byl za strany personálu úctyhodný poþin. Ve službČ chránČné bydlení je tato situace pro uživatele mnohem výhodnČjší, neboĢ zde již žádná pravidelná režimová opatĜení nejsou a tito lidé mají vČtší možnosti rozhodovat sami o sobČ, jsou respektována jejich práva. Sociální pracovnice pĤvodního DOZP zaplatí za uživatele potĜebné mČsíþní zálohy a se zbytkem financí mĤže již uživatel hospodaĜit sám za pomoci asistentky. Tento fakt potvrdil i první stanovený pĜedpoklad, kdy uživatelé služby chránČné bydlení jsou na tom v oblasti finanþní gramotnosti lépe než uživatelé v DomovČ pro osoby se zdravotním postižením. Je patrné, že nejvČtší vČdomosti, zkušenosti a dovednosti z oblasti financí získají uživatelé v období krátce po pĜechodu z DOZP do CHB v tzv. adaptaþní fázi, což je þasový úsek zhruba 3 mČsíce po pĜechodu do jiné služby. Mají jiné možnosti, otevírá se jim jiný svČt a jsou plni elánu a nadšení uþit se nové vČci. Soustavný individuální výcvik sociálních dovedností je dĤležitý z hlediska udržení stávajících vČdomostí a znalostí. Druhý stanovený pĜedpoklad se nepotvrdil. Jednou z pĜíþin nízké úrovnČ finanþní gramotnosti lidí s mentálním postižením je také fakt, že vČtšina tČchto osob je zbavena þi omezena ve zpĤsobilosti k právním úkonĤm, tudíž nemĤže se svými financemi jakkoli nakládat. V této bakaláĜské práci byl stanoven cíl zjistit úroveĖ finanþní gramotnosti osob s lehkým mentálním postižením a odpovČdČt na stanovené pĜedpoklady. Cíl byl splnČn. PĜínosem této bakaláĜské práce lze považovat zjištČní, jak vlastnČ život osob s lehkým mentálním postižením v pobytových službách probíhá, co mohou a nemohou, ϲϬ
byĢ to jsou svobodní lidé. Tato problematika je velmi složitá, uživatelé se mají dobĜe, po materiální stránce je o nČ dobĜe postaráno. Nahradit rodinný, partnerský, svobodný život ovšem nelze.
ϲϭ
NÁVRH OPATěENÍ
Na základČ výše shrnutých zjištČných poznatkĤ a souvislostí lze navrhnout následující opatĜení, která se týkají sociální práce s lidmi s mentálním postižením, kteĜí žijí v pobytových zaĜízeních poskytujících sociální služby. Další opatĜení spadají do oblasti legislativy a zamČstnávání osob se zdravotním postižením. Sociální práce s lidmi s mentálním postižením je velice nároþná a celoživotní. V rámci transformace sociálních služeb by mČli všichni lidé s jakýmkoli postižením žít plnohodnotný život jako vČtšina majoritní spoleþnosti. VČtšina osob žijících celý život v pobytovém zaĜízení není schopna samostatného života, proto by mČl výcvik základních sociálních dovedností, aĢ už se jedná o výcvik finanþní gramotnosti nebo nácvik jízdy MHD þi schopnosti orientace v supermarketu pĜi nákupu potravin, zaþít již v pĤvodních zaĜízeních, což je Domov pro osoby se zdravotním postižením þi jiná sociální služba. DĤležité je zaþít s výcvikem vþas a nenechat jej na poslední chvíli, až když se blíží doba pĜechodu do jiné služby. S tímto souvisí i dostateþné personální zabezpeþení sociální služby, aby sociální práce s uživatelem byla opravdu individuální, byl na ni dostatek þasu, personál mČl odpovídající a potĜebné vzdČlání. Dalším opatĜením, které by uživatelĤm ulehþilo možnost hospodaĜit se svými finanþními prostĜedky, by mohl být již zmínČný systém tzv. podporovaného rozhodování, kdy osoby nejsou zbavovány zpĤsobilosti k právním úkonĤm, ale jednají samy za sebe, pĜiþemž mají k dispozici poradce tzv. podpĤrné osoby, které jim pĜi rozhodování pomáhají. Toto by mohlo být podnČtem k reformČ právní úpravy i stávající praxe na základČ principu inkluzivního pĜístupu k právní zpĤsobilosti. Jedno z dalších opatĜení je umožnit osobám se zdravotním postižením dostatek pracovních míst, aby mČly formou mzdy za odvedenou práci dostatek finanþních prostĜedkĤ a tím více možností s penČzi hospodaĜit. ϲϮ
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJģ ýADILOVÁ, VČra, et al. 2007. Agrese u lidí s mentální retardací. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-319-2. DISMAN, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-0139-7. ýERNÁ, Marie, et al. 2008. ýeská psychopedie. 1. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-1565-3. FISCHER, Slavomil, ŠKODA, JiĜí. 2008. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 978-80-7387-014-0. CHÁB, Milan. 2004. SvČt bez ústavĤ. Vydalo obþanské sdružení QUIP Spoleþnost pro zmČnu. ISBN 80-239-4772-9. JANKOVSKÝ, JiĜí. 2003. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton. ISBN 80-7254-329-6. JIHLAVEC, Jan, et al. 2010. Metodika tvorby bakaláĜské práce. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-636-2. KALÁBOVÁ, Helena. 2011. Fenomenologie zdraví a nemoci. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-725-3. KREBS, VojtČch, et al. 2010. Sociální politika. 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer ýR. ISBN 978-80-7357-585-4. MAHROVÁ, Gabriela, VENGLÁěOVÁ, Martina et al. 2008. Sociální práce s lidmi s duševním onemocnČním. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-2138-5. MATOUŠEK, OldĜich. 2008. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-368-0. ϲϯ
MICHALOVÁ, Zdena. 2012. Speciální pedagogika 2. díl. 2. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-842-7. MINISTERSTVO FINANCÍ ýR. 2010. Národní strategie finanþního vzdČlávání. [online]. [10.2.2013]. Dostupné na Internetu: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VċCÍ. 2010. Podpora transformace sociálních služeb [online]. [cit.27.2.2013]. Dostupné na Internetu: . MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VċCÍ. 2013. Individuální projekt MPSV – Transformace sociálních služeb. [online]. [13.2.2013]. Dostupné na Internetu: . MIOVSKÝ, Michal. 2006. Kvalitativní pĜístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada publishing. ISBN 80-247-1362-4. PATOýKA, Jan. 1992. PĜirozený svČt jako filosofický problém. 3. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel. ISBN 80-202-0365-6. PIPEKOVÁ Jarmila, et al. 1998. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido. ISBN 80-85931-65-6. ěÍýAN, Pavel, KREJýÍěOVÁ, Dana et al. 2006. DČtská klinická psychologie. 4. pĜepr. a dopl. vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-1049-8. SKOěEPOVÁ, Eva. 2010. O penČzích a hospodaĜení s Kaþkou a Filipem. 1. vyd. Praha: Fragment. ISBN 978-80-253-1123-3. SOBEK, JiĜí, et al. 2010. Lidská práva v každodenním životČ lidí s mentálním postižením. 2. vyd. Praha: Portus. ISBN 978-80-254-8696-2. SOCHģREK Jan, SLUKOVÁ KvČtuše. 2013. Struþný úvod do základĤ metodologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-943-1. ϲϰ
SÝKOROVÁ, KateĜina. 2008. Základy sociologie, filosofie a etiky pro pomáhající profese. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-323-1. ŠKVÁRA, Miroslav. 2011. Finanþní gramotnost. 1. vyd. Praha: Ing. Miroslav Škvára. ISBN 978-80-904823-0-2. ŠVARCOVÁ, Iva. 2011. Mentální retardace: vzdČlávání, výchova, sociální péþe. 4. vyd. pĜeprac. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-889-0. Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. In Sbírka mezinárodních smluv. VALENTA, Milan et al. 2007. Psychopedie. 3. vyd. Praha: Parta, s.r.o. ISBN 978-80-7320-099-2. Vyhláška Ministerstva práce a sociálních vČcí þ. 505/2006 Sb., kterou se provádČjí nČkterá ustanovení zákona o sociálních službách. In Sbírka zákonĤ ýeské republiky. Zákon þ. 40/1964 Sb.,Obþanský zákoník. In Sbírka zákonĤ ýeské republiky. Zákon þ. 99/1963 Sb.,Obþanský soudní Ĝád. In Sbírka zákonĤ ýeské republiky. Zákon þ. 108/2006 Sb., o sociálních službách. In Sbírka zákonĤ ýeské republiky. Zákon þ. 435/2004 Sb., o zamČstnanosti. In Sbírka zákonĤ ýeské republiky.
ϲϱ
SEZNAM PěÍLOH
1. Polostrukturovaný rozhovor - dotazník
ϲϲ
POLOSTRUKTUROVANÝ ROZHOVOR – DOTAZNÍK
Vaše pohlaví:
žena
muž
þtení
psaní
Váš vČk: Znalosti:
poþítání
Vaše vzdČlání: ZpĤsobilost k právním úkonĤm:
nezpĤsobilý - omezený ve zpĤsobilosti - zpĤsobilý
Opatrovník:
ano
(rodina x veĜejný opatrovník)
ne
1. Kdo se Vám stará o peníze?
2. Víte, jaká je mČna v ýeské republice? ýím se u nás platí?
3. Jaké jsou základní hodnoty mincí a papírových bankovek? Dokážete je po ukázání rozeznat? viz pĜíloha þ. 1.
4. Pobíráte invalidní dĤchodu? Pokud ano, v jaké výši?
5. Odkud Vám tyto peníze chodí? Kdo Vám je posílá?
6. Znáte jiný zpĤsob, jak získat peníze? Chodíte do zamČstnání? Jaký je Váš pĜíjem ?
7. Pobíráte pĜíspČvek na péþi? Pokud ano, v jaké výši?
8. Víte, co vše se musí zaplatit v tomto zaĜízení z Vašeho mČsíþního pĜíjmu þi jaké jsou Vaše mČsíþní poplatky?
9. Víte, kolik penČz Vám zĤstane z Vašeho mČsíþního pĜíjmu po zaplacení mČsíþních poplatkĤ?
10. HospodaĜíte sám se zĤstatkem penČz celý zbytek mČsíce þi dostáváte napĜ. týdenní kapesné?
11. Co si nejþastČji kupujete za kapesné, které Vám zĤstane z Vašeho mČsíþního pĜíjmu?
12. Dokážete ušetĜit peníze z kapesného? Pokud ano, jakým zpĤsobem a kolik?
13. Znáte zpĤsoby, jakými je možno zaplatit v obchodČ? Vyjmenujte je.
14. Poznáte, co je na obrázku a k þemu to slouží? viz pĜíloha þ. 2. (bankomat, platební karta)
15. Pokud si našetĜíte peníze, víte kam si je mĤžete uložit?
16. Víte, k þemu slouží osobní úþet a kde je možné ho zĜídit?
17. Léky, které užíváte, máte zadarmo nebo si je musíte zaplatit?
18. Kdo Vám nakupuje drogerii, obleþení, obuv apod.?
19. Víte, kolik stojí základní potraviny?
chleba............rohlík...........mléko...........máslo..........vejce...........maso...........cukr ...........mouka.............
20. Máte pĜedstavu, kolik penČz mČsíþnČ vynaložíte na stravu?
21. Myslíte si, že je vhodné všechny peníze za mČsíc utratit þi si nČjaké ponechat pro „pĜípad nouze“?
22. Pokud jste již utratil kapesné, pĤjþíte si peníze od ostatních klientĤ nebo poþkáte na termín dalšího kapesného?
23. Jste ochoten sám pĤjþit peníze ušetĜené z kapesného?
24. Co pro Vás peníze znamenají? PotĜebujete je k životu?
25. Víte, kolik penČz prĤmČrnČ mČsíþnČ vydČlá bČžný þlovČk v zamČstnání?
26. Pokud byste získal vČtší množství penČz(dČdictvím - 100 000 Kþ), co byste si koupil?
