Sexuální a reprodukční zdraví je jedním z hlavních programů Světové zdravotnické organizace. Týká se samozřejmě zdraví každého jedince. Jelikož se člověk rozmnožuje způsobem sexuálním, tak samozřejmě sexualita a reprodukce spolu právě v té otázce zdraví velmi úzce souvisí.
Pokud vycházíme z definice Světové zdravotnické organizace tak zdraví je překládáno jako stav dokonalého tělesného a duševního blaha. To anglické slovo „well beeing“ se překládá tedy do češtiny jako blaho. No a z toho samozřejmě vychází také definice sexuálního zdraví, že tedy to sexuální zdraví je dokonalým stavem sexuálního blaha. Respektuje pochopitelně přirozená lidská práva každého jedince a nedílnou součástí je právě plánované rodičovství. Chtěl bych hned v úvodu říci, že plánované rodičovství v civilizovaných zemích je považováno za základní lidské právo. Znamená to tedy, že ty zákony, a týká se to tedy naší země, ty jsou utvářeny tak, že každý občan této země má právo svobodně rozhodnout o počtu svých dětí. Znamená to také, že může naplánovat jejich příchod na svět v určitém období, eventuálně určité intervaly mezi jednotlivými možnými porody a toto plánování samozřejmě je součástí jakéhosi toho duševního a sexuálního blaha.
Já bych tedy rád řekl, že když to říkáme mladým lidem, tak se na mně někdy dívají nechápavě, protože toto právo považují za jakousi samozřejmost. Přestože přispívá ke zdraví každého lidského jedince, tak není samozřejmostí, zdaleka ve všech zemích světa. Velmi často zde bývá zmiňována například Čína, kde už druhé dítě je zapotřebí porodit pouze s povolením, no a samozřejmě také u nás, ještě před nějakými 20 lety, to právo svobodného rozhodnutí neplatilo. My dříve narození vzpomínáme na neblahou instituci tzv.interrupčních komisí, kde nikoliv ta žena jako plnoprávný občan rozhodující o počtu svých dětí, ale ty ženský co tam seděly, ty rozhodly a k tomu rodičovství ji mohly také velice dobře přinutit. Tak prosím pěkně to už dnes neexistuje, já si myslím, že nás může všechny naplnit jakýmsi pocitem hrdosti, konstatování, že každý občan má právo svobodně rozhodnout o počtu svých dětí.
To plánované rodičovství, jak už jsem říkal a znovu bych to rád zdůraznil, je prioritním programem Světové zdravotnické organizace, no a samozřejmě to souvisí s tzv. populační politikou. Populační politika státu je vlastně už trošičku takovým termínem choulostivým, protože se snaží každý stát nějakým způsobem k tomu rodičovství motivovat, nějakým způsobem jejich rozhodnutí ovlivnit, no a samozřejmě je to zejména tedy otázka pro populační politiky. My velmi často vidíme v novinách, jak novináři píšou, že blahobyt nastane teprve, až nás bude hodně, ale bohužel při této otázce kvantity lidské populace bývá někdy opomíjena její kvalita. Znamená to, že tedy není důležité, aby těch dětí bylo hodně, ale aby všichni byli vzdělaní, společensky úspěšní, no a to je samozřejmě kvalita populace. No a musíme si přiznat, že ne vždycky ta kvalita s tou kvantitou jde ruku v ruce. Takovým jakýmsi unikátním českým přínosem k této problematice je unikátní výzkum, který se jmenuje „Nechtěné děti“. Když si položíme otázku, kdo z nás je chtěný a kdo nechtěný, tak někdy se dostáváme do určitých rozpaků, ale chtěl bych říct, že ne každé neplánované dítě musí být nechtěné. Nechtěné děti opravdu existují, a dokonce v tom výzkumu jich bylo vytipováno 180. Když byste se mně zeptali jakým způsobem byli vybíráni, tak jsou to děti, které se narodily matkám, jimž byla zamítnuta žádost o umělé přerušení těhotenství Krajskou interrupční komisí. Starší lidé si ještě vzpomínají na ty Interrupční komise, řízení bylo dvojstupňové, byla okresní a krajská, ta krajská už většinou na odvolání tu interrupci dovolila,
no ale přesto existují určité ženy, jimž i ta Krajská interrupční komise ten zákrok zamítla, takové ženě pak nezbývá nic jiného než to dítě donosit a porodit. Takové to dítě potom plným právem můžeme nazvat dítětem nechtěným. Když jeho matka vlastně dvakrát po sobě žádala o potrat. No a v dobách dřívějších, kdy ještě neplatil zákon o utajování osobních skutečností tak vědci měli možnost proniknout do agendy těch Krajských interrupčních komisí a opravdu vytipovali 180 takovýchto dětí, které mezi námi žijí, mnozí z nich už jsou dospělí, no a zkoumali jejich školní prospěch, jejich zdravotní stav, eventuálně neblahé návyky, jako třeba drogovou závislost, například také i počet dětí týraných, zneužívaných, zanedbávaných, no a také dětí s kriminální násilnou anamnézou. No a samozřejmě bylo zcela jednoznačně bez jakékoliv pochybnosti prokázáno, že právě na rozdíl od kontrolního souboru dětí chtěných všechny ty nechtěné děti měly výrazně statisticky všechny tyto parametry horší. Bylo mezi nimi tedy daleko více trestných činů násilné povahy, daleko více drogově závislých, a samozřejmě také dětí týraných a zneužívaných. Z tohoto výzkumu vyplynulo tedy zcela jednoznačně, že pokud ženu přinutíte, aby donosila dítě, které si nepřeje, tak samozřejmě netrestáte ani tak tu ženu jako spíš trestáte celou společnost, protože si zmnožujete počet těch jedinců problematických a plníte s tím sociální ústavy. Znamená to tedy, že to plánované rodičovství je vlastně určitým takovým sociálním opatřením, které dbá nejen na kvantitu populace, ale především tedy na její kvalitu.
Existuje takový zajímavý výzkum, kde se ptali lidí, jestli si myslí, že žena musí mít děti, aby se naplnilo její poslání. To je taková dosti choulostivá otázka, na kterou ne vždycky je zcela jednoznačná odpověď. Zejména někteří psychologové dokonce tvrdí, že pokud žena postrádá mateřský pud, tak že by měla být dokonce snad i léčena, že není úplně zcela normální. Já mám takový dojem, že tomu tak není, že mnohé ženy mají třeba naprosto jiný žebříček životních hodnot a plánované rodičovství může u nich znamenat také třeba bezdětnost dobrovolnou. Rozhodně není na místě tyto ženy nějak odsuzovat a dokonce i veřejné mínění v mnohých Evropských zemích v této souvislosti se mění. Tak pokud se podíváme na tu tabulku, kde se různým obyvatelům v různých zemích Evropy položila otázka, jestli si myslí, že žena musí mít děti, aby se naplnilo její poslání, tak na
tabulce vidíme, jak prudce se změnily ty názory od roku 1990 do roku 2005, kdy byl proveden kontrolní průzkum. Samozřejmě ty jednotlivé země se od sebe také liší, tak například v roce 1990 na tuto otázku kladně odpovědělo 92% obyvatel v Bulharsku, ale pouze 12% v Nizozemsku. Čili vidíte jak dvě Evropské země mají rozlišné názory na takovouto kardinální otázku. No a v roce 2005 došlo ve všech zemích samozřejmě k poklesu, kromě toho posledního Švédska, tam samozřejmě se asi bude jednat o příliš malý soubor, takže to nemá příliš výpovědní hodnotu. Je zajímavé, že v Česku si to myslelo v roce 1990 63%, zatímco v roce 2005 už jenom 34%. Čili vidíte, že tady opravdu i ta jakási atmosféra jakéhosi názoru všech obyvatel, se do jisté míry se za 15 roků může velmi výrazně změnit.
No a tady na dalším grafu vidíme populační vývoj světa. Víte je to zajímavé, že zrovna v té druhé polovině 20.století, zejména v jeho několika posledních desetiletích, došlo k takovému prudkému nárůstu světové populace. Já to s oblibou demonstruji na příkladu svého života, já když jsem se narodil, tak byly na zeměkouli dvě miliardy lidí, a dnes jak vidíme dosáhl počet světového obyvatelstva už více než 6 miliard. Tzn., že za dobu života jednoho člověka, dosud živého, se lidstvo na zeměkouli ztrojnásobilo. No a pokud tato křivka bude takto pokračovat dál, tak asi pravděpodobně v roce 2100 by už na Zemi mohlo být 10 miliard lidí, což je maximum co ta planeta unese z hlediska potravinových zdrojů a znečišťování životního prostředí zejména. Čili – po každé takové zprávě musí přijít zpráva dobrá, kterou všichni kdo se na to teď dívají jistě přivítají, že v roce 2100 nám to může být s odpuštěním ukradený. Ale stejně je to zajímavé co se to s těma lidma stalo, že pořád nic nic a najednou v druhé polovině 20.století takový prudký vzestup. Nás neohrozí globální oteplování nebo chřipka nějaká prasečí nebo ptačí, ale spíš tedy přelidnění, to je světová hrozba. Když jsem to vyprávěl nedávno na jednom gymnáziu, tak tam jeden takový student přemýšlivý přišel na zajímavou myšlenku, že je to způsobeno tím, že se nám to rozmnožování v tom 20.století nějak více zalíbilo, že jsme se na to vrhli nějak intenzivně, že se to stalo takovým novodobým hobby. Pochopitelně tato odpověď není správná. Člověk nezměnil frekvenci svých pohlavních styků po staletí, možná po tisíciletí. Příčina této světové populační exploze tkví především tedy
v civilizaci, vymýcení infekčních nemocí, samozřejmě naši předkové opravdu všichni pocházeli z 12 dětí, ale pouze 2-3 děti se dožily věku plodnosti. V současné době došlo celosvětově k prudkému snížení dětské a kojenecké úmrtnosti, takže samozřejmě pak vidíme tady ty následky, že všechny ty děti nakonec dožijí a dále se rozmnožují. Čili je vidět, že tedy to plánované rodičovství má i jakýsi celosvětový ráz.
Pokud si totiž spočítáme parametry ženské fertility – kolik ta žena by vlastně mohla mít dětí po dobu svého života, no tak tady nám vychází, že pokud by žena v moderní společnosti žila pravidelným pohlavním stykem se zdravým mužem, tak že by celý život porodila takových zhruba 12-13 dětí. Každá žena je polovinu svého života plodná. Všechny dámy, které sledují tento pořad, tuto přednášku, když by si spočítaly svůj život od narození do smrti, tak 50% času mohou otěhotnět. Samozřejmě 12-13 dětí si přeje málokdo a realizace této fertility, kdyby tedy každá žena porodila tolik dětí, kolik jí příroda umožňuje, tak by zhruba za 6-7 let převýšila možnosti planetárních potravinových zdrojů, prostě by ty děti tu Zemi vyjedly že ano. Tak je zapotřebí samozřejmě nějakým způsobem to regulovat.
Jsou to samozřejmě také civilizační faktory. Mezi příčiny zvýšené fertility počítáme také to, že člověk se ve zvýšené míře začal živit stravou zemědělského původu, tzn. zemědělské produkty ty vlastně způsobují, že žena dostane menstruaci už někdy ve 12 nebo ve 13 letech a hned může otěhotnět. To samozřejmě primitivní národy neznají, uprostřed pouště Kalahári v Africe žijí primitivní kmeny tzv. Lovců – sběračů, kteří neznají zemědělství no a už tento samotný fakt způsobí opožděné dospívání, kdy vlastně ta žena dostane první menstruaci až někdy v 18-19 letech. Pak porodí své první dítě ve 20 letech a pozor to dítě 3-4 roky plně kojí. Protože intenzivní kojení způsobí zablokování menstruačního cyklu, čili po celou tuto dobu ta žena nemůže otěhotnět a je přirozeně chráněna před dalšími takovýmito přírůstky do rodiny. No a samozřejmě to klimakterium s tím také souvisí. U primitivních Lovců – sběračů prakticky žena končí v 35 letech fertilitu a dále už menstruaci nemá. A ženy ve střední Evropě menstruují do 47-48 let průměrně a celou tuto dobu mohou otěhotnět. Čili to je právě ta příčina, že každý měsíc se vytváří ve vaječníku vajíčko, že každý měsíc dorůstá v děloze sliznice, aby oplozené vajíčko přijala no a když k tomu otěhotnění nedojde se vylučuje z těla ven v podobě menstruačního krvácení. Průměrně 300 – 350x za život opakovaný koloběh no a samozřejmě parametry té ženské plodnosti zvýšené způsobují to přelidnění. Já jsem to nedávno vyprávěl zase na jednom gymnáziu a tam jeden student povídá „No pane doktore jednoduchá pomoc, zpátky do pralesa na stromy a všechno zase bude ok.“ To už bychom se asi neuživili, lukem a šípem tady toho mnoho neskolíme a z divoce rostoucích pralesních bylin by nám už bylo tak leda blbě. Čili my se musíme smířit s touto zvýšenou fertilitou, musíme se smířit také s tím neustále se opakujícím menstruačním cyklem, který ty ženský samozřejmě logicky otravuje, ale ta příroda to samozřejmě takto nechtěla, příroda nás stvořila k primitivnímu způsobu života jako Lovce-sběrače do doby kamenné, ale tam už bychom se neuživili, čili platíme jednak civilizačními nemocemi a také tou zvýšenou plodností.
Čili ta populační politika musí pochopitelně do jisté míry tuto záležitost nějak regulovat, zohlednit, no a my velice dobře víme, že naopak se všichni snaží, aby ta fertilita ještě stoupala, rostla, kladou si demografové někdy otázku jak to teda udělat, zda donutit obyvatele, aby rodili více dětí nebo zajistit zvýšení touhy po dítěti, nebo odstranit překážky, které by mohly bránit plození a výchově většího počtu dětí. Ale když se podíváme na všechny 3 tyto způsoby, tak ono to příliš účinné nebude.
Ta regulace fertility jest možná pouze 3 způsoby. 3 způsoby pouze slouží k tomu, aby se těch dětí nenarodilo 12-13, ale pouze kolik chceme.
Je to především tedy sexuální abstinence, to je logické – kdo nesouloží ten se nerozmnoží. To když řeknete mladým lidem, tak se vždycky hned začnou pochichtávat, protože tento způsob je samozřejmě nepopulární. Když řekneme – slečno, pokud chcete mít 2 děti tak to můžete dvakrát v životě zkusit – tak takového poradce samozřejmě každý vyžene bičem. No ale kromě toho už zbývají pouze 2 další možnosti, a to je antikoncepce a umělý potrat. A to jsou všechny možnosti, veškerý repertoár možného snížení nebo eventuálně regulace té plodnosti. No a musíme se tedy nutně zamyslet v rámci toho plánovaného rodičovství a toho reprodukčního zdraví, kterou touto cestou se vydat. Protože opravdu znovu zdůrazňuji, pouze tyto cesty. Buď 12 dětí, nebo nesouložit, nebo antikoncepce nebo potrat. Samozřejmě začli bychom vždycky tou nepopulární sexuální abstinencí, ale mezi to je možno počítat samozřejmě i například orální styk nebo nějaké nekoitální, česky by se řeklo nesouloživé, aktivity. Nebo onanie, přitom samozřejmě neotěhotní vůbec nikdo, ani náhodou.
No a zamysleme se teď prosím pěkně nad otázkou těch dalších dvou regulačních mechanismů, a to je ta antikoncepce anebo umělý potrat. Chtěl bych říct hned na začátek, že vlastně mezi oběmi těmito faktory je vlastně nepřímá úměra. Ve všech zemích světa bez výjimky platí – čím více uživatelů antikoncepce, tím méně se tam provádí umělých potratů. A naopak, když počet uživatelů antikoncepce klesá, počet potratů zase stoupá. Tato nepřímá úměra platí u všech zemí světa bez výjimky, a právě ten poměr mezi antikoncepcí a potraty je také mírou kulturní vyspělosti každé země. Země kulturní, vyspělé, pokrokové, mají hodně antikoncepce a málo potratů. Země primitivní, rozvojové, na nízkém stupni kulturní vyspělosti, mají naopak antikoncepce málo a potratů hodně. No je dobrá zpráva pro nás, občany České republiky, že za uplynulých asi 20 let, jsme obrovským krokem vkročili mezi ty země pokrokové a vyspělé, protože počet umělých potratů za tu dobu se v ČR snížil o více než 75 %. Samozřejmě několikanásobně stoupl počet antikoncepce. No a to je to, čemu říkáme právě krok k civilizaci, krok do Evropy. Dokonce i Světová zdravotnická organizace tedy si vytýčila heslo „Od potratu k antikoncepci“ jako směr civilizačního vývoje lidstva. Samozřejmě je to logické, že ten pokles potratů je tak chvályhodný a právem se tím chlubíme, že se vyskytne otázka, proč tedy ty potraty vůbec nezakázat. To je takový politický evergreen, velmi často slýcháme zakažte umělé potraty, zejména i mládež bývá často shromažďována pod prapory zdánlivě nesmírně ušlechtilého hnutí „pojďte s náma bojovat za zákaz vraždění nenarozených dětí“. No samozřejmě kdo by se nepřidal, no ale nicméně musíme si přiznat, že ženy potom jsou nuceny hledat náhradní řešení, například v rukou různých všelijakých pokoutných potratářů, a to velmi často zaplatí zdravím nebo dokonce i životem. Světová zdravotnická organizace před zhruba asi 4 lety uveřejnila hrůznou statistiku, že každý den, umírá na zeměkouli průměrně 200 žen na následky tajně neodborně provedeného potratu. 200 mrtvol denně. Když někde spadne letadlo a zahyne 100 lidí, jak nás ještě rok poté informují všechny hromadné vzdělávací prostředky a vidíme to na všech televizních kanálech, čteme o tom ve všech novinách. A tady prosím pěkně včera, dnes, zítra, každý den 200 mrtvých žen v nejlepším věku. Čili to už je sakramentsky velké letadlo. Zejména v rozvojových zemích, protože v Evropě jsou zakázány potraty pouze ve 3 zemích, a to je Irská republika, Polsko a Malta, no a samozřejmě tady právě se to řeší spíše tou potratovou turistikou, tady to ženy nezaplatí zdravím či životem u pokoutných potratářů, ale jedou si prostě na ten potrat do sousední země a říká se tomu tedy potratová turistika. Já znám konkrétní případy z toho Irska, protože jsme tam byli na určitou dobu na praxi. Každý irský gynekolog má na stole seznam cestovních kanceláří, které organizují potratové zájezdy do Velké Británie, tu těhotnou tam pošle a dokonce ještě dostane od té cestovní kanceláře jakousi provizi. Samozřejmě v britském parlamentu proti tomu vznikla velká opozice, zejména v Horní sněmovně lordů vznikly připomínky, že Británie už nebude odpadkovým potratovým košem pro irské ženy, takže potom nakonec odhlasovali zákon, že cizí státní příslušnici může být proveden potrat pouze den po překročení státní hranice, nikoliv ten den kdy přijede do země. No tak samozřejmě ty cestovní kanceláře si zamnuly ruce a ten zájezd akorát se o jeden den prodlouží. Zase to samozřejmě zaplatí ty ženy. Chtěl jsem tím tedy samozřejmě demonstrovat, že zákaz potratů je nesmyslný, pochopitelně naším nejsvětějším cílem je bojovat o co možná jejich nejnižší počet, ale nikoliv jejich zákazem, ale například nabídkou pozitivní alternativy, kterak tomu těhotenství předcházet, a to je ta antikoncepce. Že jsme to dokázali je zřejmé z toho poklesu potratů za posledních 20 let. Pokud by se mnou někdo chtěl
diskutovat, jestli je potrat vraždou nebo ne, tak se dostáváme k naprosto neřešitelné otázce, kdy vlastně začíná lidský život a na tuto otázku samozřejmě odpověď je zcela nejasná, protože odpovědi můžou být různé, a debata o tom samozřejmě připomíná debatu o tom, jestli bylo dříve vejce nebo slepice. Je to obtížné, zkrátka se zde dostávají do kontrastu dvě práva. Právo ženy na svobodné rozhodnutí a právo ženy narodit se živé. A vyspělé země to řeší tak, že stanoví určitou dobu těhotenství, do které převažuje právo ženy, a po kteréžto době už pak převažuje právo dítěte. U nás je zákonem tato hranice stanovena na 12 týdnů těhotenství. Čili dostáváme se k té otázce antikoncepce jako nejvhodnější prevence nežádoucího otěhotnění, a je zajímavé, že v USA byla lidem položena otázka, co považují za nejpřevratnější objev 20.století nebo takovou nějakou převratnou událost.
Je zajímavé, že se velice od sebe lišili muži a ženy. Zatímco muži řekli, že to bylo rozbití atomového jádra, uvolnění atomové energie nebo první přistání člověka na měsíci, ženy řekly, že jest to hormonální antikoncepce a automatická pračka. Já samozřejmě se musím přiznat k tomu, že moje praxe více než 40 let v oboru gynekologie a porodnictví do jisté míry mně způsobila to, čemu se říká profesionální deformace, já pochopitelně dávám za pravdu těm ženám. Čerta starýho je mně platný, jestli někdo přistane na Měsíci nebo ne, to mi tedy neleží ani v patě, ale automatická pračka, to je samozřejmě vynález století. No a pochopitelně antikoncepce jakbysmet. Pokud se ptáme mladých lidí, které znají antikoncepční metody, tak samozřejmě mezi nejznámější mužské patří kondom, mezi ženské hormonální antikoncepční tabletka. Co se týče kondomu tak bych chtěl jenom říci, že bohužel tady jsme ten krok do Evropy ještě příliš moc neudělali, když byl prováděn průzkum, kolik mladých lidí používá kondom při prvním pohlavním styku, tak nám to vychází zhruba na necelých 20 %. Na první pohled by se to zdálo dobrý, každý pátý, ale ve srovnání s Evropou je to hanebné, protože většina evropských zemí udává nad 50 % a některé severské země Švédsko, Dánsko, Norsko, kde je kondom nesmírně populární, až přes 80 % uživatelů při prvním pohlavním styku jej používá. To tedy my s těmi 20 % do té Evropy hodně pomalu kulháme. No a když se ptáme mladých lidí proč, tak většinou slýcháme odpověď, že většinou spoléhají na tzv. přerušovaný pohlavní styk.
Já bych chtěl právě tady na tomto místě upozornit na to, že přerušovaná soulož je velmi chatrnou a nespolehlivou antikoncepční metodou, která selhává až v 18 % případů. Na první pohled se nám to zdá téměř neuvěřitelné, jak je to možné, když ty spermie do toho ženského těla nepřijdou, tak se otěhotnět nedá, ale bohužel příroda zde na nás nachystala jakousi zákeřnou past, v podobě tzv. předejakulační tekutiny. Každý muž totiž ještě před ejakulací už z močové roury uvolní jednu nebo dvě kapky jakési tekutiny, kde už ty spermie jsou, takže ta žena otěhotní ještě dříve než ten pohlavní styk skončí a už samozřejmě není co přerušovat. Je to samozřejmě pořád lepší než nic, ale v žádném případě to nenahradí ten kondom, a tedy kondom použitý po celou dobu trvání pohlavního styku, ne až před ejakulací, to už by mohlo být pozdě. Ale v rámci sexuálního a reprodukčního zdraví je zapotřebí zde zdůraznit a podtrhnout, že kondom je jedinou antikoncepční metodou, která kromě zábrany nežádoucího otěhotnění chrání uživatele do značné míry také před sexuálně přenosnou nemocí. To neumí žádná jiná antikoncepce, to pochopitelně neumí ani ta ženská, na celém světě nejvíce používaná antikoncepce, a to je tedy ta hormonální antikoncepční tabletka. Ta samozřejmě není tak stará jako kondom, kondom je starý několik set let, zatímco první tabletka oslavila v roce 2010 padesáté výročí svého vzniku, takže je to samozřejmě za těch padesát let udělala obrovský pokrok, zejména co se týče snížení vedlejších nepříznivých účinků. Mně kdyby někdo ještě před 20 lety řekl, že budu tuto antikoncepci doporučovat i dívkám, které dosud nebyly těhotné, mladým, tak bych ho považoval za šílence, vidíte doba se změní, tabletka se změní, dávkování se změní a dnes říkám s plnou zodpovědností, že je to antikoncepce především pro mladé, protože kromě svého antikoncepčního účinku také brání do značné míry rakovině dělohy a vaječníků, zpravidelňuje menstruační cyklus, snižuje menstruační krevní ztrátu až o třetinu, je tam méně akné, vyrážek, u mladých dívek odstraňuje bolesti a nepříjemné pocity při pohlavním styku. Takže je vidět, že tedy opravdu ta antikoncepce je zdravá. Pochopitelně existují nemoci, při kterých se užívat nemá nebo nesmí, namátkou jmenováno jsou to například některá jaterní onemocnění, zánětlivé křečové žíly, nitroděložní, nitrolební krvácení, no a třeba zvýšená krevní srážlivost, to mohou být i dědičné dispozice, to se dá ovšem testováním samozřejmě odhalit anebo rodinnou anamnézou pochopitelně pečlivě se ptát, jestli takovéto onemocnění spojené s vyšší srážlivostí v té rodině není. Taky se to špatně snáší s kouřením, my dostáváme dnes velice varovné zprávy o tom, že kouří více dívek než kluků a právě drogoví odborníci nám zase řekli, že žena je na kouření daleko pevněji závislá, zkrátka odnaučit kouřit ženskou je obtížnější než odnaučit kouřit muže, a žena která propadne nikotinovému návyku se vlastně do jisté míry diskvalifikuje do budoucna jako uživatelka hormonální antikoncepce. Nám Světová zdravotnická organizace dokonce zakázala předepisovat hormonální antikoncepci kuřačkám, zejména starším 35 let. Samozřejmě různě tam přibývá právě těch srdečních a cévních onemocnění, v kombinaci hormonální antikoncepční tabletka a kouření. Každý den na světě polkne hormonální antikoncepční tabletku 100 milionů žen, v České republice 900 000 uživatelek. Takže je vidět, že je to opravdu tedy metoda značně populární, a konečně má žena tedy ve svých rukou tu nejúčinnější metodu plánovaného rodičovství. Mohli bychom se také zamyslet nad problémy motivace k rodičovství, proč vlastně rodiče chtějí děti, to je samozřejmě otázka.
Především tedy motivace psychologická, příchod dítěte na svět naplňuje jakási očekávání, dítě nám dává radost a lásku, vypadá to jako pokračování tedy vlastního života, to je motivace nesmírně silná, no ale samozřejmě to má také druhou stránku. Děti zabírají čas, dělají nepořádek a rámus, dají se na scestí, propadnou drogám, mají různé výchovné problémy, čili vidíte ono je to tak asi zhruba vyrovnané.
Pochopitelně motivace může být i ekonomická, například určité sociální zvýhodnění, nebo finanční příspěvky, podpora ve stáří, no ale zase na druhé straně finanční výdaje, náklady ztracených příležitostí, co jsme všechno mohli si koupit a dosáhnout a nebo eventuálně negativní ekonomická bilance.
To je opravdu zcela jednoznačné, víte kdyby lidé měli děti jenom z ekonomických důvodů, tak by žádné děti se nikdy nenarodily. Dítě představuje vždycky výrazně ztrátový podnik, a to, jestli se někdo domnívá, že zvýšená dávka mateřství nebo prodloužení mateřské dovolené, nějakým způsobem člověka zvýhodní, že by se na tom tedy dalo vydělat, tak je to velmi problematické, a já se obávám, že pokud někdo takto uvažuje, tak se nám daří spíše tedy zvyšovat tu kvantitu populace, ale ne příliš už tu kvalitu. Nechtěl bych být tady nějakým falešným prorokem, ale domnívám, že právě někdy ty nejpočetnější rodiny příliš velkou kvalitou populace neoplývají, zejména pokud se ty děti rodí z motivů kvazi ekonomických. To je úplně logické.
Dostáváme se tedy k jakémusi závěru celého toho povídání, že vlastně ta otázka plánovaného rodičovství by měla býti zdůrazněna heslem „Every child – wanted child“, každé dítě – chtěné dítě, jeho příchod na svět by měl být plánován a s láskou očekáván, no a samozřejmě je to jediný způsob, jak zabezpečit kvalitu populace, aby všechny ty děti byly chtěné a plánované.
