No title

Digitized by the Internet Archive in

2011 with funding from University of Toronto

http://www.archive.org/details/osttoprvnpOOvav

KNIHOVNA

SBORNÍKU

VD

PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH VYDÁVANÁ

S

PODPOROU ESKÉ AKADEMIE

CÍS.

FRANTIŠKA JOSEFA PRO

VDY,

SLOVESNOST A UMNÍ.

B)

ADA

STÁTO VDECKÁ.

is.

V.

státoprávní povaze KRÁLOVSTVÍ A ZEMÍ

NA ÍŠSKÉ

RAD

ZASTOUPENÝCH.

NAPSAL

Dr. F.

VAV INEK.

V PRAZE. VYDAVATEL A NAKLADATEL .SBORNÍK VD PRÁVNÍCH A STÁTNÍCH (BURŠÍK & KOHOUT V PRAZE). :

1905.

«

nio

H

Praze, knihtiskae eské Akademie císae Františka vdy, slovesnost a umni. — Papír ze skladu eské spolenosti pro obchod a prmysl papírnický G. Wiesner, D.uffek a spol. v Praze.

Tiskem Aloisa Wiesnera v Josefa pro

Pedmluva.

Podávaje práci tuto veejnosti, prosím, aby byl vzat zetel na to,

k nimž thema práce dává podnt, ne-

že celý souhrn otázek,

mže býti rozešen v rámci jediné monografie, nýbrž že k tomu teba ješt usilovné práce v budoucnosti. Pi tom cítím povinnost, vzdáti velé díky všem, kdož mi jakkoli podali pomocné ruky. Tu na pedním míst s hlubokou pietou vzpomínám zesnulého uitele svého dvorního rady prof. Dra Jiího Prasáka, jenž vedl mne studijními pokyny.

vdn

jsem zavázán

Zvláštními díky však

pánm

pedním uitelm svým,

úinná povzbumi pispl pi celém postupu práce, dvornímu radovi professoru Dru Jiímu Jellinkovi v Heidelberku :

professoru Dru

Boh. Ricgrovi v Praze za

zení a vzácnou obtavost,

jíž

s jakou mi byl na radu v otázkách zásadného významu, professoru Dru Juliu Hatsclikovi v Heidelberku a professoru Dru 0. Majerovi v Lipsku za cenná upozornní a poukazy

za laskavou ochotu,

literární.

Pokus, jenž státoprávních

má

typ

uriti

se

královstvím

srovnávacího

theorie státního práva a jenž tvoiti

vyhrazen publikaci

V PRAZE,

30.

zvláštní.

ervna

1905.

a

zemím místo

hlediska a dle

má

v

ad

všeobecné

ideový závr spisu, zstal

I.

Úvod. (Z všeobecné nauky o státu.)

>Kdj-ž vidíme, že kaSdý stát jest jakýmsi spoleenstvem, a že každé spoleenstvo jest sestaveno 'em njakého dobra, nhot kazily -se koná nemu, eo se z: entf na bíledi.i jest, že všechna spoteienstra spji za nijakým

/'edn/šim dobrem které jest nejpednjší a všechna ostatní v sob zavírá. A tím jest tak eený stát, spoleenstvo to,

státní.

Z

Aristotelovy Potitiij,

I.

1252a.

(Pekl. Vychodili,

1'.

Po tikráte

v

novovku mnil

se

od základu státoprávní

nynjších království a zemí na íšské rad zastoupených: Poprvé hned po spojení územních skupin eské a uherské s ddinými zemmi rakouskými osobou téhož panovníka (1526 za ráz

I

dob vyvinutého státu monarchicko stavovského, kdy obor neobmezené moci panovnické zaal jednotlivé územní skupiny spojovati na venek v jednotný politický vyšší svazek; podruhé za Marie Teresie (1749) na pechodu do období vrchnostenského státu policejního, kdy osobní zasahování panovnice vybudováním spoleného úedního organismu pro oddlené územní skupiny, tedy cestou správní a soudní centralisace, slouilo pod

zempanským absolutismem zem eské s ddinými zemmi rakouskými v úzký státoprávní pomr; a konen potetí po r. 1848 v period moderních ústav representativních, kdy snahy po obnovení historické samobytnosti státoprávní rzných onch územních skupin bylo uvádti v souhlas se zajištním základních práv konstituních. V této poslední period, po intervalech ústav1

Uhr

zápasu

ního

proti

definitivn

lánkem

absolutismu

pokus

let

z

let

padesátých

šedesátých, v

r.

1867

XII. rakousko uherského vyrovnání samostatný

uherský postaven

stát

obživlému

ústavních

a proti centralismu

byl

proti

celku království a zemí na íšské

nov utvoenému, jednotnému rad zastoupených, proti státo-

právnímu celku bez spoleného názvu.

Tato

definitivní

úprava

náhlá a proti historickým

od

státoprávních

pomr

základm monarchie

íšských,

doby pro theoni státního práva neutuchající podnt,

té

státoprávní podstatu jak obou státních útvar, íše, tak

vyložiti

nichž složena je

z

jednotlivých územních ástí uvnit každé

i

tak

neorganická, tvoi

z

obou

polovicí

monarchie. Byla-li konstrukce právní povahy jednotlivých korunních

zemí monarchie

dle

již

diplomu íjnového

a ústavy

nepekonatelným bodem pochybnosti státoprávní ml-li být vzat ohled na neuznávanou existenci

únorové takka theorie,

zvlášt

historických

práv

koruny eské a uherské, nestala se otázka nikterak lehí uznáním historické ústavy uherské a urením oboru spolených záležitostí v ústav prosincové, když korunním zemím pedlitavstátních

ským bylo seskupiti se bez jejich souhlasu v bezejmenný státní celek proti pln svrchovanému státu uherskému Pro

skuten vážn mže býti kladena otázka, marným poínáním ony formy ústavního života, o jejichž

tyto theoretické obtíže

zda není vzniku

rozhodují

tické, initi

možno vbec o

to,

lze

dále o

li

též

pedem a výluné pomry poli pedmtem právnického výkladu, pokud je a

rozhodly

i

útvary politického vývoje právnicky pochopiti. Jde nejen

pro politické vztahy

to, je-li

vbec možno

právní od politických

najíti

právnických formulací, nýbrž

v

pomrech

a dojíti

pevných

státních rozlišiti elementy

pojm

základ práva Ze složitého vylouiti jednu jeho ást, stránku právní, státních též na

o

povaze

útvar

života státního je

a hledti

ji

pak

pochopiti

samostatn, samostatnou juristickou methodou. Není pochyby, že stát jako organisovaná jednota, maje již pro rzné obory lidské innosti nestejný význam, má také pro jednotlivé obory vdeckého nazírání význam rzný, a že každá z vd, jejichž

pedmtem

je

pozorování státní innosti, dle své met:

úelu podstatu jeho vyšetuje. Jaká je všek podstata státu? Stát nemá tlesné existence, nemá hlavy ani rukou, nikdo jeho nevidl: je jen promítáním na venek uritých našich peda

svém vdomí. Konkrétn vidíme

které nosíme v

ze státu vždy jen

úady a vojska, a teprve naše abstraktní pedstavy dovedou slouiti souhrn nejrznjších výraz státního života ve vyšší pojmovou jednotu. Ideální jednota státu je pojmovou abstrakcí a dle toho, s jakými pojmy ten onen obor vdní státem se zabývající operuje, dle toho také si bude stát pedstavovati tak, jak toho pro své pojmy potebuje, aby svého zvláštního úelu došel. I bude pak také každá vda podstatu státu vykládati pea pedstav a bude na devším pro sebe dle vlastních stát pedstaní, aby vymezila, jak si máme s jejího stanoviska pak otázku po podstat stanoviska právní vdy bude vovati. Se parlamenty,

pojm

prost:

státu položiti

hlediska na stát tak

Pohlíží-li

i

sociolog, politik,

historik,

onak, jak

si

má

jej

se svého

mysliti právník?

Snaží-li se sociologie vystihovati s abstraktního hlediska podstatu

spoleenského, snaží-li se vytknouti dále formami spoleenského názoru svtového s jistými souvislost státními v uritém období, nebo chce-li politika pro ústavními své úely vidti ve státu jen initele moci, kterýž by faktické pomry ml uvádti v souhlas s právním ádem a který by sloužil státu jako zjevu specificky

i

uskuteování

praktickému

snah

konkrétních

politických

stran,

jakého pojetí má pro své úely a pojmy užiti právník? A v jakém pomru bude jeho pojetí k výsledkm ostatních vd, zabývajících se jinými stránkami státního života? Vždy stát není jen

produktem

práva,

ádem

právním

jenom

a stát ve své

ást

státního

celosti

spoleenským, je institucí hospodáskou a je plodem historického vývoje, zjevem kulturním tické moci. Nuže, které objektivní

práv pro státu

má

právníkovo

pojetí

vzíti

moc jako

sovaná kolektivní 2.

V

se pojetí

kterou

mají

i

faktorem

podstatnou

ím je

rozmanitých

znak,

kteréž

pirozen

momenty

pojmu

státu,

v

vého nazírání na

pedem

stát se

vlastnost

pro právo organi-

zvolených

má

za

sesíliti

takové

smrodatné pro povahu

celko-

svého stanoviska.

Všechna

pojetí však

státního

nejosteji

dávajíc

innost

pe-

rznosti

dle

snaží se vždy co nejvíce

jaké

státu kižují

na onen nejvíce pronikavý výraz

ve kterém státní

poli-

rozhodnými

býti

nepehledném shluku theoretických názor o dle

je

je stát?

svdení,

reaguji

a

znaky

za základ pro své pojetí?

upravena

života

komplikovaným zjevem do jisté míry etnickou,

je

vystupuje,

života,

jedno1*

tlivcm pociovati

jejich

povinnosti k státní

vle dovede

že jejich individuální

rozkazy a zákazy,

za

moment panství

v

nimiž

státu, tento

tím,

jim udl Práv nto

vyšší, a že

donucovací

stoji

pojmu

jednot po pípad

vlí

zlomiti

moc.

t<

podstatný znak

státu, že

lenové organisace jsou zaplnni uritých úkol celku, zavdal pední podnt theoriím individualistického anarchismu ab) práv s tohoto bodu hledly rozvrátiti veškerou oprávnnost státního zízení. Theorie ony vycítily, že státní organisace a státní právní ád znamená ohraniování volní moci jednotlivc donucením státním, že veškero právo sp iívá v negaci bezohledného a bezmezného individualismu Vidouce však ve státu jen nejmocnjšího omezovatele. jenž stanoví vzájemné odvislosti individuálních vlí, pehlížejí opt, že omezování jednotlivc nedje se stále z touhy panujících potlaovat je

též oiganisací donucovací, ve které

vi

vázáni k

rozvoj individualit,

nýbrž že

založeno

je

stejnou

mrou

na prin-

ch etnických a rozumových.

Rovnž

vdeckého

theorie

socialismu nedocenily a

ne iceují

tchto dvod, státního zízení, nepochopují celkové podstaty státu, jednostrann jej prohlašujíce za nástroj pomr hospodáských. Dle theorií socialismu (specieln historického materialismu prý

poteby

vznikl

i

tídní protivy na uzd.

Zstal po dnes pouze organisací tíd majetných na ochranu jejich hmotných zájm proti tídám hospodásky slabším, zstal organisací tíd mocnjších a panujících, kteréž pak státu užívají za nástroj své politické moci, a

stát

/.

držeti

jako vrstva hospodásky a politicky panující nabývají státem jen

nových

piostit

t

lk

na potlaování hospodásky slabších.

stalo se chrániti stávající a

tu

ku podivu, že uení

Je

form, jak

se

pechodní

nám

jeví

útvar

u

pežilé

pomry

socialistická, kteráž

Marxa

a

Engelsi

i

konc

a

mocenské.

(zvlášti

odhazovala

stát

jako

úpadku a degenerace a kteráž ve svých po

žadavcích a ve svých názorech o státu byla

konec

Úkolem

jmenovit

Na

v

dob

no

pímo

hledají

anarchismem,

najednou ve

státu

od dnešního anarchismu zstal dsledným aspo v odporu proti právnímu panství s a proti jeho donucovací moci, a jenž neguje tuto moc za každou cenu a v každé zpsobe, chce se 01 mus zmocniti dnes sám vší státní moci, aby práv stupováním právního donucení stá": všechnu

svoji

došel jiného,

spásu.

s

jeho

rozdíl

hlediska

lepšího

obsahu práva.

Vidi

ve

zvýšené

pomr

moci opravný prostedek na modifikaci dnešních

státní

úely

a usiluje pak zvláštní urité

dob

povýšiti za

ješt

intensivnjší Stát

života.

úely

to

má

jak

písný

má

vesms

stát

>

policejní

sám

jenž

stát,

jediný

Dnešní socialistické nauky

nebude bude popak státní

uznávají a dle nich v budoucnosti nejen že

odumírati", nýbrž naopak jeho

hlcovati stále vtší

moci mohlo

nám vylíil Antonín opt všemocný a vše-

býti

nejlépe chtl znáti blaho veškerenstva.

v

pomry spoleenského

nejnovji

jej

Staatslehre«,

obsáhlý, jako starý, zašlý,

stát již

se dostati

reglementovati

budoucnosti,

Menger ve své >Neue

Pro

státu.

moci

píhodné státu potom

tídy

jisté

užíti

moc bude

ásti pospolitého

prostedek na

za

rsti,

aby

života,

opravu

se

stávajících

ád

ve

smyslu socialistickém. Jinak mají všechny tyto uvedené stické

o

státu

podobné theorie

a

mocenských,

theorií

sociali-

rozluujíce

stát

pomr

mocenských mezi vládnoucími a ovládanými, v pouhé pochody spoleenské diferenciace mezi silnjšími a slabšími. Dle podstaty své pak náležejí všechny v

pouhý

povahu

souhrn individuálních

mocenské theorie

o státu, jejichž

ukázkami z nejnovjší empirická nauka o státu i

tických

uení

právní theorie 19.

vku i

lze

libovoln rozmnožiti

znovu hájiti t. zv do souhrnu poli-

(Giimplozuicc, Lingg),

o státu, na které

ultrakonservativních

ady

literatury a kteréž hledí

tak dávno

si

a které uvykla

si

slýchati

již

zvykla státo-

stejn od politik

radikálních, nevyjímaje ani starého zastance

patrimonialního státu, Ludvíka Hallera.

Nejsou jiného, a£ jakkoli vykládají složení státní moci z moci uritého množství osob, le konstatováním, že ve státu existují urité faktické pomry mocenské. Avšak právní theorie má nám

práv

stát vyložiti

zjevy právního

pomry

uvnit právního ádu, má nám

života

a

jak

íci,

vci

dle

práva

jsou,

vyložiti a

zda

i nic na tento výklad pomr právních o\šem theorie mocenské nestaí a nestaily nikdy, ponvadž se dosud nedostaly pes odpov, že stát je faktické se srovnávají

s

právem

panstvím tchto individuí nad onmi, že a

že není zákona

boje,

dsledkem

ve

státu,

vítzství

který

;

je

istou mocí faktickou, výrazem sociálního Proto také pro právo

by nebyl

nebo porážky.

nemají mocenské theorie jiné ceny než každá theorie, nemají více ceny,

než jakou jim

jiná

politická

správn piznal

Preuss,

že jsou

namnoze bystrými

ádu

dosavadního

kritikami

právního,

státoprávních záhad však že vyložiti nedovedou.

Celá jejich zajímavost pro theorii v

ideovém pochodu, jakým

a

jakým

hledají

íditi státní

sankci

jednot.

práva

se snaží najíti

skutenosti,

spoívá vlastn jen

dvod

pro

Theorie státu budoucnosti

ješt za úkol zdvodniti,

pro

stát

státního panství

jednotlivec se

pak

má

pod-

mají o\

budoucnosti bude žádati pod-

ízení se co nejúplnjší. 3.

V

této

tžké

a

hluboko

panství státu jako nejvyššího

zakryté

initele

otázce

právní

a

po

faktické

dvodu moci, po

jakém je založena stará práva, odvažovati platná myšlenka chtni a páni jednoa obecn tlivc s ohledem na neporušení celku, pda theorie kolísá, jako v každé otázce, která je do té míry vcí víry a osobního pesvdení. Skutenost, že každé spojeni mezi lidmi jen autoritou je zizováno a udržováno, každé chtní a myšlení že je urováno protikladem svobodného rozumu autority, kteráž je výronem nadízené moci« (slova Palackého v Gesch. d. Hussitenth. s. 59), tak na pohled pirozená a jasná, je stále živým východištm nejrznjších konstruktivních theorii práva, jdoucích pímo na základy otázky po právní podstat vyšší nadízené moci vbec a ptajících se po dvodech, z jakých ji uznáváme. Tu stojí proti sob nekonená ada uení se potírajících, od objektivním a subjektivním

podkladu,

v

»

.1

rozvrácených theorii smluvních a aprioristických theorii XVIII. k empiritjším

uením XIX.

století,

od

Kantova

vku

imperativu až

naukám, jaké namáhali se uplatniti De Maistre, od pojetí celé školy historické až k modernímu zkoumání sociologickému. Po atomistických a aprioristických formulacích státu, vypracovaných jmenovit v XVII. a XVIII. vku, zaátkem XIX. století vystupuje do popedí státní idea školy historické, jejíž pojetí, na tak dlouho mocné pevládnuvší, pipravovalo již pdu dnešnímu právnímu pojetí státu. k

theistickým

Bonald

a

Stáhl,

živým základm práva «, k obecnému pesvdeni a k duši lidu jako k hybným tvrcm práva, vidla ve všem právu jen konstatováni Historická škola právní, chtjíc se vraceti, jak íkala, k

spoleného právního pesvdení a tudíž bezprostední výtvor ducha lidu. Spokojovala se s nazíráním na stát jako na historicky danou realitu, stejný to výtvor ducha lidu, jako právo.

Po veejnoprávní osobnosti a podstat státu dle práva proExistenní oprávnnost tohoto právn ješt více

zatím nepátrala.

mén tu,

neuritého politického útvaru byla

vyvinuv

se jako

robkem onoho ducha a

v skutenosti, že byl

dlouhé historické pípravy.

resultát

Byl vý-

spolen

který ve všech jednotlivcích

lidu,

najednou prý psobí, neodvisle od individuálního souhlasu jedno

len

tlivých

lidového celku. Jako vytváení se práva je

utváení

i

ponenáhlým neviditelným vznikáním v duši lidu. Stát jako právo tkví existencí svoji ve spolené duši lidu, jenž takto jako celek má ješt jednu duši vlastní, od duše jednotlivcovy rozdílnou. Duch lidu organisací právní pijímá jen stlesnní a vnjší poznatelnost, lid pak ve státu dostává jen pravou osobnost a schopnost jednati. Jsa tedy organickým výrazem se organisace státní

duše

lidu,

má

svoji bytnost jen v

stát

lidem a pro

lidu,

vzni-

lid,

immanentní silou Duch lidu je onou pirozenou jednotou, která prochází pokolením za pokolením a spojuje tak budoucností. íše práva je královstvím pítomnost s minulostí tohoto romantického » ducha zákony jsou jen jeho orgány du a obsah zákon plní se jedin latentním právem lidové duše, v ní kaje jen jeho

i

i

« ,

i

existujícím.

Ideový svt

školy

historické

legitimní všechno,

co v minulosti

loženo a dlouhou

(i

neuvdomenou)

hledl pekonati v platném právu aprioristického práva

právo

ckého

notn

v souvislosti

za a

kladla

veškero

právo

lovala dále,

aby

dostaten

tradicí

bylo za-

zddno

nepetržit

výsledkem dosavadní dualismus a práva positivního. Veškero

jednotný

výraz spoleného organihledl podstatu práva pochopiti e dj

rozumového a práva

historická

právem

je

za

pesvdením

ostatními zjevy sociálního života.

s

Proti dualismu práva

spekulovaného*,

s

rozumového

vbec prohlásil vdomí právního

uznávaje

právní,

právním

sblížila

škola

positivního,

stále

positivním. V

dvojí

oddlené

a

»nevy-

draz

na

tomto

smn;

to,

že usi-

asto kontradiktorické

obory práva, racionalistickon dogmatiku a soustavu platných pravidel právních. Snažila se ob pojetí slouiti pod jednotným nazíráním.

Dle své základní zásady nemohla svých snah provésti

jinak, než že právu

rozumovému jako pouhému výsledku úmyslné

kontemplace rozumové aprioristickém

právu

vzala

moc

platného

rozumovém odkazovala

práva.

do

Otázky

souhrnu

po

úvah

sankci

o vnitní

práva,

nemá

kteráž

na objektivní platnost

vlivu

jednou stanovených právních pravidel. Skuten odtud se rozluují otázky po objektivní existenci

norem od otázek po

právních

positivních

kde

se uznává a

pro

je

jeho

specieln

uvažování

vd

dvody

•

i

v n

í

sankcemi,

norem

c h

platí a

í

pro jeho platnost.

a

vyložení

již

souhrnu

obor práva.

který

právní nauky

výtce práv-

má

vynutiti

posi-

jen dle

právních.

právní

Jednotlivé

obsah

zkoumati

n

it

urité chování se

jejichž

posuzují

zákon

mní. Za úkol po

norem, upravujících ten

Vztahy právních osobností,

právními

pro

dle pravidel positivního

pedevším pochopení

míti

se

právních

positivních

v n

je,

oddlují se od

Skutenost, zda

právních se dle toho

poíná

nický

vnitní psycho-

jednotlivce,

výhradn

nadále

práva, bez ohledu, jaké jsou

Soustava

pro

právnického.

posuzuje se

platí,

dvod

jejich

Záhady, odkud právo

logické oprávnnosti a správnosti.

zaujaté

discipliny,

positivních

vdou

samostatného obsahu,

pedním svým úkolem

norem právních,

stávají se

norem, a osamostatují

vdou

se theoreticky

jako probádání positivního práva. Nevzdaly se zcela ešení otá/tk

po vnitní podstat a dvodech práva, ale odkazovaly je již jen do všeobecné ásti právní vdy, nezabývajíce se jinak vý'kladem výrazu positivními normami. Pivedly k plné platnosti hlavní zásadu historické školy, že není jediného (právnicky) platného pravidla právního, kteréž by latentního práva, které nebylo došlo

bylo stanoveno, že látkou práva je jedin historické právo

riori

positivní.

Proto zaaly

dsledn

lišiti

také mezi

právní

(t. j.

dle

právních ustanoveni založenou) platností uritých pravidel a mezi

zaruenou jinými sankcemi, než jsou sankce obsažené

platností, v

právním

ádu

Dvod a trvání

k

positivním.

platnosti práva hledá se

positivních

pedstav

chování se

právních pravidel.

o uzavenosti právního

uzavený celek individuí píkazy

kuje jako

v

platném vydáni

Tak dochází

systému

a zákazy.

užije se jejich analogie, nikoli

práva,

nebo jediným dvodem práva

jedin

se

dsledn

Veškero právo

vy-

positivních norem, upravujících vnjší

ví lei,

a nedostatky

již

Kde

není positivních pra-

všeobecných zásad rozumového

práva je platnost positivních norem

positivního

nýbrž stejnorodou právní látkou.

nelze

vyplovati

právní

filosofií,

Takto matika,

úpln samostatná právní dogmatika a systeomezuje se pedevším na výklad platného Veškery právní otázky eší se již výhradn dle

vyvíjí se

jejíž

pedmt

íádu právního.

objektivního práva positivního a oddlují se od uvažování každého

zpsobu, od úvah významu filosofického, politického, hospodáského. Právní technika a interpretace výlun juristická dle pravidel formální logiky nabývají zvýšené platnosti a pesné vypracovanosti. Dosah pedpis právních posuzuje se jen právnickými dvody a dle právnických sankcí proniká snaha po

jiného

—

zpsobu

specificky právnickém

myšlení,

založeném jen

na

posi-

právní

škola

tivním právu a jeho konstrukcích.

Všecko

nepropracovala ovšem

toto

sama, nýbrž také

historická

bezprostední nástupci,

její

kteí pivedli k do-

konalosti užití základních zásad historické školy ve všech oborech

práva

Dbajíce všude pesné

kontinuity práva, ježto

postupuje nepetržit a bez ukvapení

moment mimo

všech jiných

norem

zmnu

práva

vývoj

vyluovali všude psobení

právo stojících na platnost právních

práva jedin zase právem posivydanými pedpisy. Proto zavrhovali každou

a pipouštli

tivním a jeho

se,

modifikace

ádn

práva fakty a v oboru státního práva

stali

se obhájci

legi-

timity. 4. Zásady historické školy, od jejích nástupc detailované a oste vypracované, zasahovaly pirozen hluboko do základ,

z si

jakých bylo vycházeti tehdejší státoprávní historická škola

markantnji

aspo

ného

a

tutéž trvalou zásluhu,

znáti v jiných

škole zstane. Jeví se

theorii.

O

ni

získala

jakou bylo ješt

oborech práva. Tato zásluha historické

práv

v jejím úsilí o

samostatného

juristického

vybudování

jednot-

stanoviska,

openého

o soustavu positivních norem, spoívá v odlišení a ujasnní samostatných právnických formulací vislosti

zpsobu

vlastního

stupuje

se v akcentování neod-

pozorování.

po uritý stupe jevy ostatního -

i

právnického

od každého jiného Ovšem, že tato neodvislost mže jíti jen až Právo nesmí ztratiti všestranné souvislosti s pro pozorování

života:

tak

také

právnické pozorování

mže

býti

osamostatnno, nesmí však zstati osamoceno. Snahy historické školy o vybudování písné systematiky platného práva vykonaly na státoprávní theorii pimený vliv. Historická škola sice nedospla k soustavnému proniknutí veejného

10

práva vbec, ale nkteré byly pozdji uplatnny

z jejích

právu

v

systematických základních zásad

veejném

státním a zbyly pak

i

v státoprávní theorii podnes.

Dnes ovšem již také jednostrannosti historické školy jsou známy Dnes již také Savignyho »Volksgeist« jako tajemná bytost z íše juristického spiritualismu samým Stammlerem ukládá se k vnému odpoinku do podsvtí sociální mythologie.

Ostatn však onen Volksgeist«, tak sešlý ve službách dít romantické a subjektivistické filosofie, vyplnil dobe svoji úlohu: vždy neml býti niím více, než zase psychologickým zdvodnním práva, výrazem poteby hledati také vnitrní »

i

theorie práva,

sankci práva

a

dvody

otázku,

pro

se

právo uznává.

A

dnes

opt hledáme

a

nebo práva

již

ji

váním uritých našich notlivc a

v jejich

sankci práva

odpov

rozumu nebo

v

aspo vyjádeno, že právo pesvdení jresp. cit), že

pomru

normy vle. Že do

na

citu,

je

zkonkretiso

ve stycích jed

k celku existuji urité, na venek závazné

právní sféry pesvdení naše uznáním normami ádu právního, Sauigny

positivní

vstupují teprve úpravou a již

již

najíti

kdo hledá ve faktické moci, bylo pece vznikáním

»duši lidu*

v

pesvdení,

právního

správn naznaoval. Státoprávní

theorii

methodou právo zase

pomáhala nejvíce

jedin

práva

historická

Pomáhala dosud tak pojmovým ujasováním v státoz

vykládati.

zbavovati státoprávní theorii politických tendencí, které byly promíseny, a zjednala

si

škola svojí

s ní

právní theorii trvalou a zaslouženoi. památku.

Pomáhala theorii státu rozlišovati od praktických politických pouek, dosud poznání právní podstaty státu rušících a zaala takto pipravovati

již

pojetí státu jako celku

ádem

právním orga-

nisovaného a ovládaného.

Jakou pojetí státu

školy

silou ?

pedem

úelech

státu

vyvinul se

Pro státoprávní theorii

historické školy na

ml zpsob

ten výsledek, že otázky

myšleni historicko

po dvodu, oprávnnosti

odloueny byly od pozorováni skutenosti,

historicky.

svého panství historicky

psobil nyní ideový pochod

již

ve

založeno a

Stát je

tu,

svém historickém

odvodnno

a

že stát

maje dostatenou sankci vývoji.

Jeho

panství

nepopiratelným vývojem

i

je

ne-

1

1

než jeho normální

teba,

vývojem

i

abnormální zjevy

historicky

Otázky po vnitním rozumovém dvodu státu principiích pecházejí v celistvosti jinam

vyšších

vedle pozorování

historických

útvar

útvary daných stát prohlašují se

úpln

zjistiti

a

vyložiti.

neodvislé od

dvodu,

státních.

ve

své

jakého

z

a

po jeho

a

seskupují se

Konkrétní historické

objektivní

trvají.

nej-

Každý

existenci za stát

je

pro-

duktem zvláštního svého vývoje jako každý jiný úkaz spoleenského života. Mže býti vystihován jedin v kontinuit s dívjšími formami politického života. Pochopován má býti pedevším geneticky, jak konkrétn a spontánn se vyvinul v nejužším spojení s djinnými základy spoleenských celkv. Je nerozlun spjat s

celým rázem

Proto nelze

jej

zem

jehož je

a lidu,

djinným výtvorem.

nikdy pochopiti rationalisticky nýbrž jen historicky.

Není produktem subjektivní vle individuí, nýbrž, jak Savigny uí,

výsledkem (objektivního; historického pochodu, výtvorem zvláštlidu, rozdílného od ducha jednotlivcova.

ního ducha Dokud

stát je stále

ospravedlován

líen

jsa jen svojí

jako historicko-politický útvar,

jen

historickou kontinuitou

jako

nezm-

úinek dávných spoleenských píin, nejde soustavné pochopování jeho podstaty jako spoleenství právn organisovaného ku pedu. Historické pojetí státu vykládá stále jeho kausalní konnitelný

tinuitu,

vzájemné vztahy

vykládá

prvky a jím

v

djinné

spojitosti;

mezi jeho

ostatními kolektivní

politického spoleenství líí pak jako stavbu sil.

Jsou to

síly,

stav spolenosti

spoleenskými existenci

jako

pomocí neznatelných

které upravují a pipravují sukcessi jednotlivých i

jednotlivých

fásí

vývoje státu.

Historické pojetí hledalo vysvtlení podstaty státu za uritého

spoleenského prost vždy v práv pedcházejícím stavu spoté. Nynjší znaky státu pak svádlo prost na píiny jejich vzniku v bezprostedn pedcházejícím období státu. Jakmile stát nynjší stane se odvislým od spoleenských stav pedcházejících generací, stává se tou mrou neodvislým od svého dvodu pro nynjší generaci a tím též neodvislým od její vle. Z tohoto bodu historické nauky o státu prýští se zidlo obliby, s jakou pozdji za optné revoluní doby zaalo se užívati historického pojetí státu proti nauce o smluvním základu státu.

stavu

lenosti

12

V

tomto smru,

v

základu

nauce o

historické

státu,

ukazovalo, že stát ve své objektivní jsoucnosti není

státu

výtvorem rozumovým a že »není vynálezem ani

z

vednosti, že není strojem, ani akciovou spoleností ani

nevyhnutelným zlem, nýbrž nutným

mann)

a

jen tím,

se jen jeho

ím

vývojem

a

vývojem

nouze, ani

onch zjev

i

do-

z

ani kontraktem,

ádem prvotním*

Jeho podstata

se vyvinul.

pí

úmyslným

(Da/il-

pojem vytvoily

sociálního života, kl

dnes shrnujeme v projevy jednotné státní osobnosti Historické pojetí obrátilo zetel na vývoj složek, patrných v organizaním

si

processu trvajících státv,

r

i

ukazovalo na nezmnitelnost objektivní

len

existence individuální vlí jednotlivých

státní

c k y založeného,

dovozovalo,

individua, nýbrž sociální spoleenství

aspo povšechn

vystihnouti

isto-

státu h

státotvornými faktory

že

po

postup,

sob

jakým

nejsou

jdoucí, a snažilo se

dnešní

státoprávní

útvary nastupuji na místo pedcházejících. 5.

Než hned bezprostední nástupci

úzce navazují na obecné

její

historické škol}', kteí

nespokojují se pro své pojetí státu

již

na samozejmé pravdy,

zásady jako

odpovmi,

beze všeho

1:

rozvtveného myšlenkového aparátu historické školy. Ve zahajují další propracování, aby hledali nové prvky na doplnní poznatk historické školy a to prvky, skládající obsah pojmu. Snaží se vytknouti význam státu v konstantních vztazích mezi státem a jedrotlivci, a snaží se dále zjistiti specifické pojmové znaky státu pro státoprávní theorii. Nástupcové užívají k tomu jen uritých dsledkv ideového pochodu historické školy. Za silný podklad pro plné pochopení pozorovaného státu béou práv onu nauku historické školy, dle níž pvod státu tkví v jednotném spoleném v úhrnném národním duchu, jenž všemi generacemi ustavin prochází a všechny

dostali

z

dvojím

smru

vdom

i,

i

jednotlivc

jako

chvilkové

pechodní momenty

v

Jakmile se jednou vyskytla pedstava, že život státu lidu

jako

uzaveného celku

a

že

tento

sebe

zabírá.

vz< šel z

ducha duch

jednotný

nerozlun stava, že stát sám je uzavenou jednotou, kteráž s pojmem lidu. Stát je dán a uren pojmem lidu,

existenci státu vyvolal a udržel,

rozenou, osobnosti,

jednotnou

vystupuje

osobností,

pirozeným celkem,

stát

v

lidu

je

se

také je lid

;

spojena je

pi-

pirozenou [e-li hd vyvinuvším,

také

tedy

reálním celkem, je jím stát také. Jednota státu, v jehož pozorování

13

methody

dle

první práce

pevahu

školy

historické

uvdomní opt

malu takto dochází k

Bhiiitsc/tliho,

ml

živel

dynamický, po-

Po

staticky.

stránce

této

jenž hledí zachytiti podstatu

jako

státu

pirozené osobnosti, znamenají pokraování, sice ve stopách historické školy, ale za samostatným výsledkem Tím prosté historické pojetí státu jako jedin možné u veejno právních nástupc školy historické se pekonává. Uznává se me-

reální

thoda historické školy než

methodou

—

jeho

vyložila

státu,

-

historický výklad státu nebyl jiného

její

uznává

,

pvod

se,

že ujasnivši historickou

a vývoj

v souvislosti

s

bytnost

ostatními sou-

ástkami spoleenského života, individuum petrvajícího vidí se však, že utkvla na zevnjších znacích vývoje a nedospla k organickému pojetí státu jako soudobého zjevu a k výkladu pomru :

jednotlivc k v

státu.

Nástupcové

dokonali,

>co

škola

historická

oboru veejného práva zanedbala* (Gierké). Ideový okruh historické školy, maje na otázku, jaká

stata státu, stereotypní

odpov, zaal

historicky že se dá vyložiti,

prorážely snahy pochopiti stát

pod-

je

že je historickým výtvorem a jen se uvolovati,

v

když naproti

nmn

jeho souasných vztazích k jed-

a pvod. Dovozovala se porozumní vývoje a historického pvodu státu 'je stejnou mrou teba porozumti podstat pítomnosti. Vývoji nelze piznávati jediné a konené slovo pi výkladu státu,

notlivcm bez ohledu na historický vývoj nutnost skutenosti, že k

ím

nýbrž je stejn vymeziti, pochopiti podstatu útvar

ných tím pedstav dovedli

asové

v jejich

dnes

je

nám

to,

co se vyvíjelo.

nejbližších,

vyložiti

zjevy

abychom

historicky se vyvinuvší

kontinuit.

Mezi tím, co soukromoprávní obory práva nevyboují z

kolejí,

právní

kladených

theorii

historickou právní školou,

poznání,

novou methodu,

že

historická

právní

již

vzrstá pro

celkem státo-

vzbudila jen

škola

která vlastní úkol státoprávní theorie dovedla

jen z polovice. Tato methoda, žádající, aby státoprávní theorie

luštiti

se dívala

pvod

na

stát,

jak se vyvinul,

konkrétních

chopiti stát tivní

Je "tudíž dle získa-

si

státních

zpítomnný

jednot. Namáhala

"ressivních

restaurace

zmn

a

odkazující stále na historický

individualit,

v

nedovedla na konec po-

soustav jeho vztah,

v jeho objek-

se prokázati jeho kontinuitu v

rzných jeho

ástí,

uila

stále,

zstává tímtéž útvarem, jako Francie

ad

pro-

že Francie za

ped

revolucí,

14

v

em

však

dvod, pro

je

udržuje tato kontinuita

se

methoda

státního subjektu, tak daleko

aby kombinací method

Historická škola nepodjala se úlohy,

rzných element,

analysovala podstatu

vztahy jednotlivc

stantní

a vytknutím jejich

povídalo

souhrnu

nichž složeny jsou kon

hodnoty hledala

aby srovnáváním

a

by od-

pojetí, které

souasných vztah jednotlivc k celku

všech

uritém daném stavu

z

k státnímu celku,

element

uritého

historické školy nedospla.

Teprve nástupcm historické školy které by vysvtlilo všechny v/tahy, mající za úel vymeziti individuu uritou sféru práv proti

v

zachován

úkol

byl

státu.

najíti

pojetí,

veškerosti.

umožnno optn pesným

Najíti toto pojetí bylo

zpsobu

smrech

oživivši ve všech

dobá,

uzaveného

a

dsledkv

do

ideu státu jako

oprávnni vytaké za pojmové

celku, zbavila na vždy historickou školu

dávati svoje líení reálních státních individualit

výmry

rozlišením

pozorování. Stalo se tak, když státoprávní theorie novo-

již

státoprávní theorii. Historickému položeny jsou hranice Ono zavádí se na své pravé pro

methodou,

pojetí státu

místo,

dle níž se vykládá kontinuita dnešního stavu s

býti

ped-

cházejícím, a dle níž se snažíme pochopiti státní útvary jako pro-

dukty urité vývojové

dnešní o

aby mohl

tase,

Naproti tomu

stav.

historická

podstat soudobých jev

stejnou

V

mrou tomto

býti

státního

býti

pln

vystižen

jejich

methoda nerozhoduje

života,

ježto

tyto

již

zaínají

vykládány ze svých obsahových elementv. kdy patrným se stává pokrok v soustavném

stadiu,

pochopování státu dle element v jeho pojmu zahrnutých, otevírá konen brána pro nastoupení onoho pojetí státu, ve kterém

se

se setkává theoretické pozorování konkrétních státních individualit,

aby tyto objalo ve theorie prosadila

již

vyšší

pojmovou

na celé

áe

kategorii.

Moderní státoprávní

své theoretické pojetí dle stát-

ního práva. Takto uzavela prozatím adu vývoje názor o povaze státu jako útvaru, ve kterém naproti stoji

immanentní jednota celku

jednota je vyjádena v urité 6.

Theorie

historické školy,

státu,

která

pinesla

mnivému

je objímajícího,

a

souhrnu li

ve kterém tatu

právní organisaci. bezprostedn vstoupila

sob

z

jejího ovzduší

nejen

v

ddictví

historický

smysl pro výklad kontinuity státoprávních individualit, nýbrž pedevším také- snahu po samostatnosti juristické methody a právnického

15

(Historická škola užívala sice samostatnosti právnické

pozorování.

methody na poli práva soukromého dostaten, veejného k ocenní jejího významu nedospla.)

Mimo

pinesla

to

si

ona

bývalého svého spo-

státní theorie z

doby pirozeného práva zase vdomí,

jení s politikou a filosofií za

že

oboru práva

ale v

nesmí samostatnost svého juritického pojetí státu osamotiti,

aby neztratila souvislosti

ostatními projevy státní innosti. Nejen

s

že tedy nesmí zanedbati historických

pedpoklad

zmn

prostedk k všestrannému pochopení

ím

také,

hloubji sahá

dogmatická

útvar

a

vd, aby

stice

života

státi

samostatnost

výsledkm

ostat-

celé pojetí státoprávní theorie netonulo ve schola-

prázdného vykladaství.

methoda nesmí

se

ovšem podmínna

je

Juristická

jednostrannou juristickou technikou.

Naopak, pi

juristické

zvláštními vlastnostmi látky, užiti

státních, nýbrž

vcná

státoprávní theorie, tím vtší zetel je obraceti k ních

jako empirických

method, t.

j.

myšlének a stav, za jejichž

povstaly.

Je

Tak

pozadí.

teba

kteráž

práva, stejnou

mrou

vlivu státoprávní

výkladu

je k

normy

a

pojmy

chápati státoprávní zjevy též z jejich ideového

udrží se konnexní vztahy mezi právní stránkou státu

ástmi jeho podstaty, tak bude zjevno, kde ostatní obory poznání zasahují do sféry státního práva, a pak bude lze

a mezi ostatními

obsah státoprávních útvar na širším podkladu.

vyložiti

dvma

Mezi tmito

a souvislostí státního

body: samostatností právnické methody

organismu právního

s

ostatními

zjevy

jeho

jako zízení spoleenského, nastupuje moderní theorie státoprávní svoji

dráhu.

initelé

hánjí

Historická škola

nemá

jí

již

co pomáhati

pomáhají státoprávní theorii ku Nejmocnjším initelem takovým je

vyvstávají, ji

k

cíli.

Mocnjší

pedu

a po-

definitivní za-

vedení psaných konstituních ústav, výsledek to nauk jiné epochy

zmn.

a

úspch náhlých

v

moderních ústavách zaruují jednotlivcm pojednou uritou nea pohlížejí v uritých smrech

státoprávních

Katalogy základních práv

dotknutelnou sféru proti moci státu

na jednotlivce jako na nositele práv

i

proti státní moci.

Stát není již oním všemocným regulátorem všeho života spoleného, jakým býval za doby policejního absolutismu. Zjevuje se náhle jako stlesnná volní moc, kteráž v uritých smrech je

nucena

uznávati

volní

moci jednotlivcv

a to

i

v jejich

vztazích

16

ku

pomry

Mocenské

státu.

uritým ádem

mezi státem a poddanými upravují se

právním.

S kodifikováním ústavních práv zatlaují

všeobecn platného rozumového práva na

se politika a filosofie

svá místa zpt.

Jednak teba, ježto pro ústavní práva, která jsou všude kodifikována, neteba uvádti již politických nauk, jednak není jich

tolik

již

dvod

s

vývojem práva ústavního organisaci

jících

funkce státu,

a

nauku vedle

ve /.vlastní

ního pestávají se

státního.

konkrétního

Normy

Státní právo

státního práva positiv-

obecn

rozumového) aprioristického práva právo vzorného státu padá a zstávají i

positivních norem,

platných státu.

právo ustavuje se

považovati za jakási provádcí naízení

již

Aprioristické státní

soustavy

státní

politiky a politické filosofie.

platného kodexu všeobecného

jen

a toto

osamostatuje.

se takto theoreticky

celý souhrn norem, upravu-

roste též

Všeobecné rozumové

upravujících organisaci státní

právo pestupuje

mezi politické a politicko- filosofické pouky. státním

Positivním otlivci

stát

právem bylo

a státem uznávají se

nemže

jednostrann

rušiti

již

jednou vyteno, že mezi

urité veejnoprávní vztahy, jichž bez porušení subjektivního práva

poddaných. Vzájemné vztahy státu k jednotlivcm urují se právní

mocenských a volních oprávnní obou stran. Schopnost svojí nadízenou vlí zasahovati do právní sféry individuální, váže se uritým ádem právním, jenž upravuje výkon veejné moci. hranicí i,

Postaveni

státu,

vrchnostenského

jenž

uvykl

si

ped

tím

policejního

za

absolutismu

poddané považovati všude takka

objekty své všemocné státní innosti, vymezuje se nyní

daným v oboru práva veejného omezujícími vle státu se váže právn, nikoli jen fakticky. vi poddaným lenem právního ádu ve své i

moci.

Pomr

ve formy p

r

mezi vládnoucím státem á v

vi

za

pod-

právními pravidly Stát stává se

:

t;

i

vlastnosti panující

a

mezi ovládanými uvádí se

a.

Právo vešker,

i

však upravuje taktické

pomry

mezi individuál-

ními osobnostmi tak, že je iní nositeli práv a povinností.

Právní

normy upravují vztahj právních su bjek t, jimž piznána jsou oprávnni a uloženy povinnosti. Právní upravení veejnoprávních pomi ni mezi jednotlivci a státem, resp, právní ohraniení mocenského okruhu státu, povzneslo pak taktéž poddané za nositele práv a povinností proti s átu, opativši je obsahem uritých subjektiv-

17

nich práv, vtšinou negativného obsahu.

ních norem,

oprávnní a

právní

Odtud také souhrn práv-

ád

státu a jimiž se urují státu, zaíná se pozorovati pod jiným zorným úhlem je

podrobuje se úvaze, že je také souhrnem

subjektivních ze

upraven

jimiž

subjekt,

mezi nimiž

státní

Na tomto ideovém

7.

jednotné osobnosti schopnosti

v

státi

právo

pozadí státu,

právn vymezených stal se stát jedním

platí.

vyvstává

právn upravených

právním, koordinovaným

pedstava

Stát

dosahuje tu

subjektm Nabývá právní osobnosti

vztazích k jiným

podízeným.

i

zvolna

mezi níž a individuálními osob-

pomry právem veejným

upravují se

nostmi

Tak

volních schopností státu.

jako celek odlišný od souhrnu spojených individuálních osobností.

Nabývá schopnosti, jako celek stlesnný na venek v urité organibýti subjektem práv a povinností. S jeho vlí, jako s vlí jiných osobností, spojují se právní úinky. Mže chtíti dle právního ádu, jemu jako jednot piznává se vle právn závažná. saci,

Pestal býti osobností pouze v oboru práva soukromého, jakou býval za dob státu policejního; stává se subjektem,

v

jehož jménu

veejná moc se vykonává. Není již jen fingovanou soukromoprávní právnickou osobou, jak jej líila civilistická nauka historické školy, nýbrž jednotnou osobností veejného práva, a zastoupení veškera

abstrahovanou

jakým

je

pojmov

zjev

konkrétních

z

abstrahována

právní

innost, ve které se jeví veejná moc,

dje

celkové

osobnosti,

právních

stupujíc

na venek jen svými orgány a

osobnost penáší

právním

ádem

jež

se

proti

žije

pak

i

zájmm

v

pochodem, Veškera jen ve jménu této tímtéž

osobnost jednotlivcova. našich

se

v nich.

zastupování

pedstavách,

Na

vy-

tuto celkovou

spolených zájm ped

osobností individuelních.

Stát jako jednotná osobno-t, jako

subjekt práv a povinností

vztyuje se naproti ostatním subjektm ve státu jako naproti nositelm uzavených individuálních právních sfér, zabíraje jako nositel nejvyšší právní moci osobnost jejich až po uritou mez, až pokud sahá jeho právní moc. Stát právn mže podnikati jen to, k emu jej autorisuje právní ád, a právn smí chtíti jeh to, co je dovoleno jeho zákony vázané vli. Takto obmezuje se moc státu proti ostatním nositelm práv a závazkv uvnit státu jen na požadavky právn vytknuté. Kdykoli pak stát vystupuje pi výkonu svých funkcí, všude se setkává 2

18

s

bu

právními subjekty,

len

dividualních

Odtud

je

subjektm uvnit státu mílu svých právn omezených nárok aby zachovával právní ohraniení

celkovými,

s

z

in

nucen upravovati své

stát

tak,

aby nepekrooval

proti

druhým subjektm

vztahy k právním

a

bu

individuálními,

s

složenými.

volních

jejich

sil

právní moci. Mezi tmito základy pevn spoívá tžišt idey p rá v ní ho státu.

i

své

dr.

Vztahy státu jako subjektu k ostatním subjektm které organ;saci svojí objímá, mní se dle toho. jaké úpravy nabudou právním ádem. Podstata vztah, právem upravovaných, urována a char-

í vle

akterisována je dle toho,

í vli jekt

proti

k nimž a

se

rozhoduje ve veškerosti vztah,

pizná rozhodovací moc ve vzájemných sob stojících. V nkterých vztazích má

stoji

v

právn

pomrech

rovnoprávné se sebou a pak

jedná jako

upravených,

nimi

s

rovnorodými subjekty,

s

uznává za rovnoprávné.

Bu

ped

vlí zasahuje.

ní svojí

nemže

rovnoprávné, právní

osobnost,

pln

Tam, kde uznává

naproti nim

i

musí se

rovnocenné

ádem pak

tak

je ne-

jako rovnoprávná strana indivi-

stát

respektuje, nebo

ostatní

vystupovati

se

s

nimi

smlouvati

subjekty za

svojí

nýbrž jen se svými nároky obligatornimi

vací moci, jiná

za

právním

v jiných vztazích

duální samostatnou sféru druhých osobnosti

do

vztazích substát subjekty,

rozkazo-

jako

každá

a dohodovati.

(Tak tomu na p. v právu soukromém.) Když pak v tchto rovnoprávných vztazích chce stát donutiti zavázané subjekty ped právním ádem k plnní jejich závazku, donucuje je jen k tomu, k emu se mu vlastní vlí zavázaly, tak že konec konc vle donucujícího státu spoívá tu zase na vli donucované osobnosti. Ve vztazích, uznává ostatní subjekty za koordinované, ponechává jim, aby samy obsahem své vle urovaly svj pomr stát takto

ku se

státu,

opt

Ve všech právním stavením moci, v

v tchto vlastni vlí.

aby tedy

jejich

stojí

v

vztazích,

jako

právním

než jakou

právních

ve

vztazích determinace jejich

kterých

jiným subjektm

koordinovaná osobnost ádu,

nemá

sob dovede

vztazích

vi

stát

k jiným

nad

zjednati

ostatními též

osobnostem

vle dla

s

rovným po-

subjekty

každá jiná osobnost stojící.

Každá právní

osobnost, jež naproti druhé požívá uritých práv jakýchkoli,

nadána také uritou

mocí

nad

její

vlí.

Každé právo

a

je

tím

každý

19

nkteré osobnosti obsahuj* zejm již uritou volní moc nad ní, ponvadž udluje druhým oprávnným osobnostem právní možnost, aby smly na základ svých oprávnní urovati vli oné osobnosti, naproti níž jim oprávnní píslušejí a kteráž vi nim je zavázaným subjektem. Oprávnné osobnosti osvdují tu výkonem svých práv vi zavázaným jen onu vli, právní nárok naproti

odpovídá právní možnosti

která

osvdováním

plynoucí

z

oprávnní,

jejich

a

vle dle svých práv vykonávají ve veškeprávních vztah urující vliv na vli zavázaných. Práva ve-

rosti

škera

své

jen

ohraniováním volních moci jednotlivých

moc

pak, v jednotlivých právech založená, zna-

jsou

zajisté

osobností: právní

mená vždy konkrétní obsah vle urité osobnosti, kterýž je právn rozhodným pro smr vle ostatních, naproti ní stojících osobností. Právní potence, smt chtíti uritému obsahu vle, shodnému s obsahem oprávnní a lozhodnému tím pro smr vle ostatních

osobností,

vzájemné styky právních sub-

a poutají

pojí

jekt v.

V jim

v o

právním postaveni jednotlivých osobností práva piznávají Volní n í moci naproti ostatním subjektm a naopak. i

urovati

moc urité

osobnosti

vli

zavázané osobnosti dle obsahu vle prvé (oprávnné)

této

osobnosti.

Volní

mže

svj

míti

nad jinou

moc oprávnné

dvod

právní

vané osobnosti,

kteráž

vle

tím

byla

zavázala

a

také tak, že schopnost

svj právní

tenostech, osobností

pímo

osobnosti,

podídila

zavázaných a

i

na

nezávislými

jsou

kteréž

z

vlastni

volní direktiv

zakládají se však

úinky

s

oboustranné

vli

nimiž objektivní právo

bez ohledu na vli osobností.

vznikají mezi právními subjekty také takové vztahy,

právní a

vli

osobnosti

dirigo-

oprávnné osobnosti, urovati vli druhých v nkte ých objektivních sku-

spojuje urité právní

kterých

se

svoji

tudíž urující vli urované, urující osobnosti a

dvod

oprávnných

Konené pak za

ve

schopnost,

Vzájemné vztahy osobností

urující osobnosti

nalézá

práv

je

práva,

mají svj právní

meze, jimiž jichž

dvod

determinována vle zavázané

je

naproti

jedin

ní

ve

požívá

oprávnná osobnost,

vli oprávnné osob-

nosti. Determinující

schopnost

(zavázaným) subjektm

hledá

oprávnné osobnosti a

nalézá

v

vi

druhým

tomto posledním 2*

20

pípadu

svj právní dvod jedin v obsahu vle oprávnné osobnosti, kteráž svým obsahem vle smrodatn rozhoduje

vle zavázaných osobností bez souinnosti moc osobnosti tímto zpsobem oprávnné

o obsahu

Volní

schopnosti

vli jiných

determinovati

právních volností, a to urující vli

z

právního

oprávnné

dle

dvodu jedin

takových ostatních potebují právního

osobností,

které

tedy svých

dle

vlastní

zase ve

Tím

moc

volni

schopnostem k založení svých oprávnní se

volním

vesms ješt souhlasné vle zavázaných osobností jako dvodu Volni moc osobnosti, jež ku vzniku svých

oprávnní za právní

dvod

bez ohledu

zavázaných,

na vli

platnosti a vlastní

dvod

práv,

osobnosti spoívajícího.

opiávnné osobnosti nadrizuje

této

svých

vle.

jejich

požívá

potebuje jen projevu vle vlastní nabývá tu pak bezpodmínené závazné síly, nebo její oprávnní mají stálý

svého trvání jen v právn

uznané a

právn upravené

její

stupované moci. V tchto oprávnních, na jejichž základ jistá osobnost 8 smí urovat chtní ostatních osobností bez jejich vle a dle nichž vli, kteréž takto se dostává

bezpodmíneným a regulativním zpsobem vázat osvdování vle na svoji bez jejich souhlasu, vystupují v plné intensit momenty moci. znaky panství: panující osobnost jediná

smí

se jejich

smí kdykoli prosaditi

udlené

volní

moci,

svoji

normativní vli na základ své právem

dle níž

mže

urovati obsah vle ostatních

osobností obsahem své nadízené vle.

Koordinovanost

a

rovnost

subjekt se vyluuje a ruší, jakmile se takto nkteré osobnosti pizná schopnost determinovati ostatní osobnosti z právního právních

dvodu

její

vlastni

vle.

Právní vztahy mezi

koordinovanými a rovnorodými oboustrannou vlí, sjednoco-

subjekty upravují se jen vzájemnou,

váním a smlouváním se. Povinnosti zavázaných osobností mají svj právní dvod vždy v jejich vlastní vli, jíž se vi opraví

tu

osobnosti zavazují a podizují: mezi koordinovanými a rovnoprávnými subjekty vznikají jen obliga torní vztahy, spoívající na podízení se a sjednocení se z vlastní vle; v obligatorních vztazích, dojde-li k

vádí v

stojí tu proti donucovanému vždy vlastní smluvní vle, kterýž se proti nmu pi-

donucení zavázaných,

jen obsah jeho k platnosti

z

obligatorních

dvodu vztazích

jeho

vlastního

závazku.

koordinovaných

Vliv,

který

osobností

vy-

21

konává vle oprávnné osobnosti na osobnost zavázanou, je jen reflexem pvodní vle zavázané osobnosti, z jejíž vle oprávnná nabyla svých

práv,

aby

je

pozdji pivádla

k

platnosti

zmnné

mezitím snad vli zavázané

takto na

základ svých práv urující moc nad vli

osobnosti a aby

proti

i

vykonávala

se podídivší

osobnosti.

V

okamžiku, kdy osobnost se stane urovatelnou jinou osob-

urující vle nemá již právního dvodu ve vli determinované osobnosti, nýbrž v samé sob, nastupuje mezi osobnostmi pomr nadízenosti a podízenosti na základ panství. ností, jejíž

Pestává

dobrovolné podizování se

vazky a povinnosti,

kteréž

urené vli panující

dvod

mají

své

z

vle,

vlastní

zdvodnní

osobnosti.

Panující

vznikají

zá-

ve

právn

osobnost

nalézá

jen

pro volní determinaci podiizených osobností jen ve své vli.

Podstata jejího panství obsažena je ve schopnosti,

Kdo má

moci oprávnna urovati vli zavázaných.

mže

osobnosti jen obligar.í požadavky,

že je z vlastní

vi

zavázané

své nároky

hledati pro

píinu a dvod vždy jen ve vli zavázaného, kdo však naproti zavázaným uplatuje své nároky z práva panství, má pro právní dvod ve vlastní nadízené vli, jíž protichdnou vli podízených mže pekonati. Panství znamená práv cizí vli závazn normovati, její obsah svým rozkazujícím obsahem urovati, jí poroueti a po pípad vlastní vlí ji nahraditi, a konen ji k plnní vyšší nadízené vle nutiti a to mocí neodolatelnou. Práva panství

n

znamenají schopnost závaznými rozkazy

uritá

jednání a

jisté

panství jsou výrazy

chováni

charakteristickými attributy

Vyvyšují

jej

Stát jediný

všemi

též

má

znaky a

subjekty,

a

a

vynucovati

Práva

nadízené moci.

bezpodmínená

Tato

upravovati

podízených subjektv.

se

práva

panství

jsou

ve

své

úplnosti

státu jako vrchnostenského

subjektu.

nad všechny ostatní právní subjekty uvnit státu. neodvozené a úplné právo panství se prostedky vrchnostenské moci. Všecky ostatní vlastní,

svazky

nebo jednotlivci uvnit

státu,

kdykoli jsou

v držení vrchnostenské moci a vykonávají práva panství, vykonávají

bu

jen jako odštpená z úhrnné státní moci, nebo jen ze svrchovaného dopuštní státu a s jeho souhlasem, by svá práva panství vykonávaly jako práva vlastní, která

vrchnostenská práva

i

se stala vlastními právy subjektu, jenž smí

sám

chtíti jej

ch obsahu.

22

svým zákonodárstvím

Stát

o a

každé v

výsostné

a

normativním upravením disponuje moci uvnit svého obvodu

vrchnostenské

a

poslední instanci je on depositáem

právn

vší

panující moci,

rozkazující a donucující.

Proto také schopnost panovati, resp. právní možnost uplato-

vlastni moci práva panství, t. j. taková determinující svj trvalý dvod a základ jen v právn uznané

vati z

práva, která mají

panující osobnosti samy,

a organisováné vli

vli

nikoli ve

jiných koordinovaných osobností, ani ve vli podízených, staví se proti mocenským oprávnním všech jiných subjekt a pojmovým kriteriem státu a útvar státu nejbližších. Tyto

se

stává

se

pibližují

svým samostatným právem panovati k povaze státv. Skutenost,

že v dnešní organisaci píslušejí práva panství v

státm

útvarm

a

uchovaly ješt

urité

ovšem vykonávaná

již

mly

právní

stenskou mocí:

samostatnými

a

a

pomry mocenské

organisace

toliko

že po dnes se

právních a práva

státy,

pvodní

s

úplnosti

toho,

jen z dopuštní státního

Byly ovšem taktéž

v právu rodinném).

území

spoleenských

v jiných

mrou

skrovnou

jim nejbližším, nevyluuje

organisacích

moci

vlastní,

tomu na p.

(tak

které uvnit

a samostatnou

svého

vrchno-

stedovké státy byly konglomeráty organisací se vlastními vrchnostenskými právy; s konsolido-

váním moci panovnické však zaal stát pohlcovati všechny samostatné vrchnostenské moci a za státu policejního pak uinil se jediným zdrojem výsostných práv.

V

dnešní

porouí

právní

organisaci

plnní své vle

a k

bezpodmínen

z vlastní a

a

bez

odvolání

neodvozené moci donucuje

má pod svojí konona není nedostupná modifikacím jeho vlí a závisi svým pvodem na jeho dopuštní. Ve svých vztazích k ostatním subjektm uvnit státu není stát odkázán jen na sjednocování se s nimi. jako na jsou odkázány osobnosti rovnoprávné; jeho vztahy jen stát;

rozkazující

moc

všech jiných svazku

trolou,

n

pronikají státu \ulí

momenty, které jeho právní postavení povznášejí.

nemže

dle právního

ádu

ve

vtšin vztah

žádné právní osobnosti, nechco-li

stát

býti

Vle

urována

sám, ili: státu dána je

urovatelnost vlastní vli.

pokud obmezena jeho vlastním právním ádem. Ve vztazích, ve kterých stát proti ostatním subjektm vystupuje jako koordinovaná osobnosti muže jeho vle býti urována sice cizí vlí, avšak jen proto, že v

nejširším

objemu

23

(jako na

stát

p.

soukromém)

právu

v

tomu pivoluje, že se jeho vlastní

k

podizuje, tu však jeho závazky jsou jen následek

vle,

jeho

má

determinace

píinu

právní

v

jeho

vlastní

vli

pokud jen omezení jeho jeho vlastní vli.

a proto tím jeho práva panství

netrpí,

vle má právní dvod v 9. Výrazem vle státu jako

panující osobnosti jsou

rozkazy

výrazem jeho vle tam, kde vystupuje jako osobnost ostatním koordinovaná a rovnoprávná, jsou pouhé nároky

a závazné pedpisy,

a pohledávání.

Tam, kde

se stát na ostatní subjekty obrací

vle

kazy, podizuje konkrétní obsah jejich

vle

moci, neuznává jejich

vle vbec;

jejich

se

subjekt

od

jako

jejich vlastnosti

volních

tchto smrech samostatné Naopak zase tam, kde stát vystupuje vi

nepiznává jim

subjektivní právní sféry.

osobnostem jako

ostatním

bezpodmínené podrobení

jakmile na nich žádá

proti státu a

své neodolatelné volní

za rovnocennou, ba neuznává samostatné

proti jejich vli, abstrahuje

i

s roz-

v

rovnoprávná

a

koordinovaná bytost,

abstrahuje od jejich povinnosti podizovati se a od jejich vlastnosti

len

státu, jsoucích

Práv a v

pouhými objekty

tím, že stát

státní innosti.

neuznává v uritých

významných vztazích

uritých specifických oborech ostatní subjekty za rovnoprávné

pevn tomu, aby celá podstata jeho se náhle nerozlouila mechanicky nespojené ady vzájemných mezi ním a rovnoprávnými subjekty uvnit nho. Svojí nadízenou vlí, projevující brání

pomr

v

právech panství, ohraniuje a vyluuje vli ostatních osobností

se v tak,

aby

svojí mocí a svojí organisací mohl slouiti vlí dále v jednot udržuje. Svojí vlí podrží

duální osobnosti ve svazku svém, stará périu, jeho

organisované

moci

závazností pipoutává je k

moci.

pomr

V

uritých vztazích,

jednotlivc

osobnostmi jako

s

svazek

pro sebe.

se,

aby neunikly jeho im-

od své charakterisujících práv co nejpíkeji

k celku,

trvale a

nejedná

iní

stát

s

je odvislými

jednotlivci a

volnými subjekty, nýbrž jako se

absorbuje

celek, indivi-

si

stanovením nejrznjších

a

volní,

sob

státního svazku, kteí Státní

v

je

jejž svojí

tu

Volní schopnosti

jsou

zavázáni

jinými

s

leny svého

povinnostmi

k

celku.

uritou ást volních mocí osobností

subjektv

ustupují

zde

povinnostem

k celku, píslušnosti k svazku. Stát svojí

nadízenou vlí omezuje

ostatní

subjekty,

zakládá

mezi nimi trvalé vztahy a mocí spojuje je ve vyšší jednotu.

Sub-

24

jektem vle,

výrazem

jejíž

vyšší

je

tato

moc,

kdo

ten,

je

vlastní vyjaduje, resp. v jehož jménu se vyjaduje a

jako

jménu moc ízená vle vlastní,

se

vykonává

zjevuje

sám

se

vli jehož

aktivní nad-

vle

bezprostední jednotná

nadízené panující vle, jednotu zahrnuje a mocí svojí

jako subjekt

subjekty

která všechny ostatní

jménu veškera

Stát, v jehož

vyjaduje jako jeho

se

v

v

Stát jako všeobsáhlý subjekt vrchnostenských práv je vý-

objímá

razem myšlenkové nutnosti ností individuálních

i

najíti

pojetí, které

by množství osob-

právn

konstantní jednotu.

ostatních shrnulo v

Poznání státu jako jednotného mocenského subjektu právního s

jednotnou vlí

státu jako

celkové

od individuální vle rozdílnou,

osobnosti

výluného

a

poskytly trvalé a jednotné hledisko,

mcku, je t.

jakou jsou

abstrahována j.

vymyšlena

civilistické

reálních

z

nikoli

i

pedstava

práv panství,

majitele

pouze technickou

ikce: pedstava státu jako subjektu

zjev

z neexistujících

státního života,

nikoli fingována,

pedpoklad v. >Svt

práva

vbec

je

svtem pedstav*

a abstrakcí, právní pojmy, vytvoené právem, nemají fysické existence; > práva nejsou souhrnem fakt, ale souhrnem pedstav*. Již to, že z akt vle nkolika individuí mže vzejíti vle, kterouž pokládáme za jednotnou vyšší vli, menšinu zavazující, je jen

vztah

alnfch

právním

výsledkem našich pedstav.

neuvidíme

le

akty

volní

Ve

svt

jednotlivc,

fakt a

ve

re

svt

pedstavujeme souhrn individuálních volních akt jako jednotnou vli, po p. jako vli jednotného subjektu Stát jako nejvyšší, všeobjímající subjekt, je právní formou pro spoleenství osob na místním podkladu, udržované bezpodvšak

si

mínenou vlí jednotného Pedstava

státu jako

subjektu, jenž jednotlivce

všeobsáhlého

jednotného celku,

dává jasn

celek

má

a na

prospch všech píslušník

pronikati

svých,

nebo

jednotného subjektu celkového implicite dává také ve

V

vdomí

nkteí,

ani vtšina,

podizuje-

nýbrž

že

stát

jako

veškerosti

pojetí

vnímati, všichni,

státu

jako

že státem a stát

všech.

nazírání na stát jako na jednotný subjekt vrchnostenských

práv, která nenáležejí ani jednotlivé

osob,

celek je

oprávnn

ovládati

smr vle

tíd, nýbrž pak zdvodnní,

ani urité

celku, subjektu sluujícímu všechny, hledá

pro

idei,

také právní povinnosti vésti vládu v zájmu

není ani jeden, ani

si

subjektu práv, jako vyššího

se

jednotlivcv a urovati

25

vnjší chování. Stát jako subjekt slouží neuritému množství

jejich

jednotlivc

všem

pro

zájm, pro

jistý díl jejich

spoleným:

Vle,

ten

který je jim

díl,

která nepetržit a bez ustání se nese

uskuteováním a obstaráváním dílu spolených zájm spolenými silami, vystupuje pak zosobnna v pojmu státu jako subjektu, jemuž je dána úhrnná moc k uskuteování spolených za

zájmv

a

za jehož orgán tudíž

každý vykonavatel veejné moci

se

celkové osobnosti je zárove zdvodnní, pro z vle uritého potu

pokládá. Pojetí státu jako jednotné

výrazem poteby,

najíti

nad vlí všech onch) kdož na vytváení se vle mli podíl, a pro vyjádení vle uritých osobností jednajících ve jménu státu mají tu onu intensitu, rznou Stát jako nadízený volní subjekt, dle jejich právního postavení individuí

vle,

jednotná

vzchází

stojící

i

jako nositel organisované moci, ve své objektivní bytnosti zjevuje se

konen

pesvdení,

jako zkonkretisování

že individuální volní

schopnosti a urité stránky individuální innosti

dvod

z

citových

rozumových a z rzného hlediska zájmového vyžadují omezování vyšší, nezlomnou vlí, docházející výrazu v úkonech vnjší orgai

nisované moci. 10.

Ku

státoprávní konstrukci

subjektu,

jemuž

vyšší

vle

je

soustedné organisované moci této, ku subjektivity možno bu již pak užiti obec-

vlastní a jenž je držitelem

konstrukci státní

ného typu korporace, nebo hledati jiný druhový pojem, který by stejn byl s to objati stát jako veškerost seskupenou k práv-

nímu

celku a vyjáditi,

že v osobnosti

stupována povaha osobností svazkových statných

právních

u bj e k

s

rativního rázu. i

i

je

k poznávání právní podstaty

užila

veejnoprávních osobností

korpo-

veejnoprávná osobnost veejné moci a vbec

Stát vystupuje tu jako

ve své vlastnosti majitele a vykonavatele

všech práv vrchnostenských.

Ovšem

veejného práva, nýbrž jsou

jimi

i

stát

jiné

není jedinou

stlesujíce spolenou vli v uritém okruhu

rativní právní jednotu, jsou

Uznání státu za

moc

se vykonává,

za

celek,

v

jehož

zastoupení všemi

veejné moci

záležitostí v

subjekty veejných

osobnost, nad

osobností

právní svazky, které, vy-

konávajíce urité veejnoprávní funkce za pomoci a

nejmocnj

jen

celkových jako samo-

v.

t

Moderní státoprávní theorie státu zvláštní kategorie

státu

práv

i

korpo-

povinností.

veškera jednotlivci

veejná stojící

26

pouhého mechanického souhrnu individuí, zstává východištm státoprávní theorie pi poznávání

a odlišnou od

za dnešního stavu

právní podstaty státu. Theorie vrátila se tu jen k myšlénkám, pro-

blesknuvším

XVII.

st.

dávno

již

pak

v

pímo

již

pirozenoprávnich naukách.

starších

urit se vyslovuje svazkovou osobností, a

idea,

že stát je vyšší

viduí

voln sdružených. Definitivn

summy

právy

svazku,

že

právy

nejsou

nýbrž

jednotlivcv,

právn

nespojené

se

Od

formuluje

summou

nikoli

tu již ustálilo

mocenská oprávnni, pipisovaná veškerosti ními

a

indi-

poznání, že

lidu.

nejsou individuel-

právy

konstituovaného

massy

jednotlivcv,

nýbrž

oprávnními, kteráž vykonává c vit as jako persona u n a, ab omnibus hominibus particularibus distinguenda et dignoscenda, i

habens sua iura

et res sibi proprias.

Toto zásadní

vzniklé

pojetí,

druhé tetiny XIX.

z

pirezenoprávního podkladu,

vdomí pivedeno

oživeno bylo a k plnému

však teprve theorií od

po historických a organických Vypracovalo se dokonale teprve moderní

strukcích státu.

století

konstáto-

právní školou, za vlády konstituních ústav, a vniklo mezi pedpis) ústavních

chart

a správního,

i

piodlo

se

souhrnem

norem

práva

individualisovalo se pak dle zvláštních

státního

ústav

jedno-

tlivých státních osobností

Pojetí státu

pesvdením hlásí li

jako právní osobnosti stalo theorie

dnes k pojetí státu a jejich

vdeckými

se

celkem

obecným

svtové literatue Tato se jako subjektu svými pedními pedsta-

státoprávní

ve

školami. Theorie o osobnosti státu

pak svým uením, že každý výkon moci

dje

se ve

psobí

jménu celkové

ve svém smyslu na rozvoj ústavního zákonopod ideou státu právního; vystupuje-li stát s veejnou moci svojí jako osobnost, musí .pak svoje mocenská oprávnni vykonávati taktéž pod uritým ádem právním jako každý jiný jekt, jenž svoje volní a mocenská oprávnní jen v mezích

státní osobnosti,

i

dárství

právního

i

ádu

smi vykonávati

Pojetí státu jako osobnosti stalo se

úhelným kamenem státoprávní konstrukce dnešních státních indivi dualit a jim píbuzných politických útvar. Námitky, které proti osobnosti státu vznesla nkterá novjší uení, nedoznaly širšího souhlasu. Pokud ízeny byly proti subjektivní povaze státu, vycházely z pedpokladu, že neexistuje žádná zvláštní,

od majitele

ni o c

i

rozdílná osobnost státu, nýbrž, že ten,

27

kdo státní moc z vlastního práva drží, je práv také sám státem. Tato theorie, zvaná theorií pedmtnou, kterou ješt do nejnovjší pejal též doby zastával duchaplný Max Styd/ a kterou po Bornhak, hledá osobnost státu v osobnosti panovníkov. Celé spoleenství státní je prý jen pomrem mezi vládcem a ovládanými

nm

a co jest

pomrem, nemže

prý býti zárove právním subjektem.

Držitel státní moci je státní osobností ve svých vztazích k objektm panství, totiž k území a lidem. Lid a území, jako objekty panovnické

na státu reálního.

i

noucím majiteli panství, klade

státu

se

jsou

nosti

žije

mimo panovníka je vždy v práv vlád-

resp. panovníkovi. Celá aktivní stránka

výlun do Pedmtná theorie,

takto

právo a zákon.

co

jediné,

Právní osobnost státu

panovníka, jak

a Re/im, nejen že nedovede vyložiti

povzneseného nad

správn

podstatu

ukázali

J-ellinek

jako jednoty,

státu

nýbrž naopak ku vysvtleni jednotlivých zjev státoprávních je nucena se uchylovati ješt ku vtším fikcím, než jakým práv svojí konstrukcí hledla uniknouti. Proto theorie tato v státoprávní nauce

zstala opuštna.

Týž osud potkal t. zv. empirické pojetí státu, které vbec vidlo ve státu jen stav ovládání silnjšími a souhrn individuálních

pomr sice již

mezi ovládanými a vládnoucími; právnicky založeno bylo

pracemi Seydelovými, propracováno bylo však pozdji

ticky a sociologicky. státu vidí všude jen

zavrhlo

Uení

faktické

úpln pojímání

poli-

o empirickém pojetí státu, kteréž místo

mocenské

pomry

státu dle státniho

práva

panujících

chtlo

a

tíd,

se

na

pouze politicky, jak se zjevuje ve faktických pomrech mocenských. Proto bylo také po zásluze odkázáno Gierkem, Rostném a Preussem tam, kam patí, totiž do seznamu politických stát

dívati

úvah o státu

11.

ostatní

ostatní státní

býti sice kritickou po-

nikdy nahraditi výklad podstaty

Specifickým obsahem vle státu jako subjektu

schopnost panovati, pro

mže

Pro státoprávní theorii

mckou, nemže však státního práva

osobnosti.

subjekty

moc

;

ve

bezpodmínen

vyjadovati

Obsahem

své

svém obvodu.

on jediný

má

úplné,

státu dle

je

jeho

závaznou vli

vle vyvyšuje

se

stát

Za jeho právy panství

nad stojí

jednotné a originarní impérium.

Kdykoli vystupuje se svými právy panství,

má

na své stran ve-

ejnou moc naproti nerovnoprávným podízeným.

Není státu bez

28

práv panství a bez impéria: Všude, kde se

pvodní moci

porouí

a nutí z vlastní,

po vlastním právu dle vlastního ádu, lze souditi na existenci samostatného impéria, a dje-li se výkon impéria v

a

uritém územním obvodu nad osobami jako objekty

nosti,

lze

pak souditi na

in-

státní

povahu takových donucovacích

státní

svazkv.

abstraktn adu konkrétních státních útvar dle spoleného, objeví se jako význaný pojmový znak státu jeho právo panství, schopnost nadízené vle, abstraktní potence urovati ostatní osobnosti svojí vlí na vetší, menší objem mocenských oprávnní, resp. vrchnostenských práv, Shrneme-li

znaku jim

všem

K markantnímu

kriteriu státu staí jeho bezpodmínená uritém ú;:emním obvodu. Je-li schopnost nadízené vle podstatným a hlavním pojmovým znakem siáti;

nepijde).

schopnost panovati

v

právní podstaty

pak pro seznání

pedním

státu

vlastn

a

jediným úkolem zkoumati, kterak ona vle je právn upravena, kterak vli ostatních osobností právn obmezuje a uruje, jak i

ona nadízená vle ostatní osobnosti na uritém územním obvodu

jednotu

jsoucí v právní

sluuje.

Pro seznání podstaty státu dle

právn

práva

je dále zkoumati, jak jsou upraveny projevy nadízené státní vle, úkony státní moci. Toto zkoumání podniká nauka státního práva Celá theorie státního práva je pedevším naukou o státní

moci,

o

jejích

Pedmtem

nostech.

svých vztazích k theorie

právní

orgánech,

vykládá subjekt

nauky

objektm

je

moc

státní

státní moci,

právní

ád

stát

schopný

k

jednání

právech

mezích,

funkcích,

povin-

ve své organisaci

i

ve

k podízeným. Státoprávní pozoruje

ovládající,

právn organisované pod jednotnou

a

právnímu,

stát

jako

spoleenství

jako

nejvyšší státní mocí, uí, jaká

pravidla ovládají stát jakožto zjev právního života, jakožto právní

osobnost. Ježto nauka státního práva vidi historické státní individuality a vati

také

jen

konkrétním

ped

sebou jen

žádný vzorný

konkrétní

stát

se zabý-

právním ádem, kterým upraveno

jest

zízení uritého státu nebo zízení více stát téže epochy a téhož asi

kulturního vývoje,

srovnávajíc

s

theoretického hlediska jejich

právní organisaci a pozorujíc, jak jsou upraveny vnitní státní po-

mry

positivním právním

ádem

každého jednotlivého

státu.

Než

29

pes

každý

že

to,

historickou

je

stát

individualitou

pece rznými

positivním státním právem, nejsou

buzného

ústavního

sociálními

útvary,

V

právních.

vývoje

by

že

tak

státy a

téže

od

pívzdálenými

sebe

nevykazovaly spolených

pojem

útvarech, které se zahrnují pod

vlastním

s

epochy

znak státu,

a

státo-

opakují

nebo podobné formy, které lze sjednotiti pod obecným hlediskem na základ všeobecných ideí, které v kon-

se tytéž zjevy a tytéž

krétních zjevech docházejí výrazu.

Žádný

stát

epochy

téže

a

píbuzného ústavního vývoje neni

zjevem tak speciálním, aby jeho zízení nedala se podaditi vyšším

pojmm

všeobecným

a

spoleným,

a

aby

neopakovaly urité typické úkazy, celé lené.

Tu pak zkoumá

státoprávní theorie

právních 'útvarv, vytkne jejich

jednotnými

piti

se v jeho státním zízení

ad

soudobých stát spo-

adu

jednotlivých státo-

spolené znaky a hledí je pochoopt pak uruje povahu dosud

pojmy, dle nichž

nepozorovaných aneb

pevn

nov

vznikajících

státních individualit.

Sta-

pojmy zkoumá dále, zda uritá státní podstata obsahuje znaky ve vyšší pojmy shrnuté a zda jisté konkrétní státní zjevy se dají zaaditi pod stanovené státoprávní pojmy vyšší. Úlohou státoprávní theorie na tomto poli je tudíž srovnávací analysou konkrétních státních osobností upozorniti na spolené novivši

pak

právní

urité

elementy jejich

státoprávní

státního

zízení,

podizovati

elementy

spolené vyšší zásady pro uleování státoprávních zjev a snažiti se o pojmovou konstrukci forem státního života právního. Rozborem veejnoprávných positivního práva rzných stát s pibližn pomr na stejným vývojem hledí se státoprávní theorie dopracovati stanovení základních pojmuv a urení vyšších pojmových kategorií, do nichž by typické zjevy ve zízení stát byly zaazeny. Snahy její tyto

pod dominující právní

hlediska, hledati

pd

tu

smují

k tomu, aby zvláštní

pomry

jednotlivých státoprávních

útvar neijasnji byly vyloženy konstatováním je

pi

toho, co právnicky

nich typického.

Souhrn všeobecných státoprávních pojm a všeobecných pojmových kategorií, odvozených srovnávací právní naukou z positivního státního práva ady píbuzných státních individualit, bývá dnes též (nepesn) zván » všeobecným státním právem*. Tímto názvem oznaován byl za dob, dokud se vilo v platnost apri-

30

oristického státního práva, souhrn jakýchsi ideálních, pro všechny

Dnes znamená

státy platných norem.

odvozené

zásady, státní

právo tvoí

již

vesms

že jeho zásady

/.jev,

s

ovšem

státu,

kteráž se

Dnešní všeobecného práva státního

stale

s jeho pojmy, ale již s plným vdomím, normami obecn platného ideálního práva

a všude

nejsou

poukami odvozenými

státního, nýbrž

a

všeobecné

a

státem jako abstraktním celkem.

Státoprávní theorie užívá a operuje

soustav

ást všeobecné nauky o

jen

vbec,

zabývá státem

všeobecné pojmy

jen

již

právních

positivních

z

z

konkrétních státoprávních

relativní platnosti

Pokud pedstava o všeobecném státním právu podávati mla zárove souhrn dvod vnitních, z jakých obecné pesvdení uznává nutnost státní oryamsace jako píkaz rozumu nebo v. pevzaly tento úkol. zkoumati dvod ^tátu, dnes jiné vdy, sociologie, politika a všeobecná nauka o státu, obecná nauka o státu, tvoíc abstraktn-theoretický podklad pro státoprávní theorii konkrétních státních útvaruv, zabývá se pojmem solidaritních cit,

a

podstatou státu

jehož podstata

vbec, pojmem

je

odvozena

z

státu

jako abstraktního celku,

konkrétních

individualit.

Proto je

aby hledla sousteovati výtaké na všeobecné nauce o tžky všech ostatních obor poznání státem se zabývajících, pokud výtžky ony by mohly ujasniti nebo modifikovati njak výklad státu,

státní

jednoty

abstraktního hlediska

s

pispívá všeobecné státovd zjišováním, právních živlu podstata státu je složena, a odvozuje právnicky vyšší státoprávní pojmy, jichž pak všeobecná nauka Státoprávní theorie

/.

kterých

o státu užívá a jež právní

theorie

si

pak

Xaopak

osvojuje.

nauku

všeobecnou

o

státu

zase považuje státo za

abstraktn-theoretickou ást a za svj podklad

svoji

na

všeobecnou

nmž

se snaží

pro porozumní konkrétním

princip útvarm Všeobecná státní nauka jedná o státu jako o organickém celku, o pojmu a podstat- státní Inoty vbec, o zjevech, vztahujících se ku státu jako povšechnému celku, státoprávní theorie pak zabývá se poznáváním konkrétních útvaru státního ádu právního a výkladem státoprávních norem. Základem pro theoretické (astraktní konkrétní zkoumáni státní povahy zstává jednak zjišování a oce,, váni empirických jev, jednak dojíti

jednotných

státního práva.

i

ovováni pedpokladv

empirií,

reálními

píbhy,

ve kterých do-

31

cházejí výrazu urité znaky,

význam pro celkové

jejichž

V

12.

státního

práva.

Každá

osobnosti.

státní

práva je implicite obsažena theorie Tato nauka má za pedmt ústavu právní svazková osobnost (^právnická

státního

theorii

ústavního

osoba «), kteráž

práv a závazk

je nositelem

vle, aby svoje postavení

vlastní

nazírání

mítek

vytkne se dle obecných státoprávních

ádu

v

a

kteráž je subjektem

právním mohla utvrzovati,

ústavu. Svoji vli mže totiž projevovati práv její ústava. Existence ty uruje právních osobností svazkových korporativního rázu spoívá tudíž v právním ádu na jejich ústav, nebo normy ústavy musí usta-

má

v nejširším smyslu

svými

jen

zástupci

noviti,

za jakých

lenv

aneb

a

pedpoklad

len

kollegií

širším smyslu mají ústavu

nýbrž

má

innosti jednotlivých

dochází výrazu též jednota celku.

urují

V

nej-

nejen veejnoprávní korporace a obce,

Každá

pedpisy, které urují právní pojem jejího zástupce,

poet zástupc, zpsob Ústavy

projevech

korporace práva soukromého a obchodního.

také

korporace

v

pomr

jejich

innosti

obory

a

právní

individuální

jejich

osobnosti

psobení. zástupcovy

k osobnosti jeho jako zástupce i orgánu, a ústavy urují, kterak sjednocením se jednotlivc tvoí se spolená vle z dílích vlí k úasti povolaných a kterak volní jednota celku dojde uplatnní

vlím lenv.

proti individuálním

V užším smyslu užívá se pojmu >ústava< jen u uritých svazk veejnoprávných, u obcí, vyšších svazk komunálních, stát a útvar státních. Ústava ve smyslu konstituce pak znamená výhradn ústavu státní. Korporace soukromoprávní a ostatní veejnoprávn mají pak jen >stanovy«, statuty. Ústavu státní jednoty tvoí souhrn

právních pravidel,

která urují

nejvyšší

orgány

státu, oznaují a upravují zpsob jejich dosazování, vymezují jejich vzájemné pomry, postavení a psobnosti, a zaruují jednotlivcm urité veejnoprávní postavení proti moci státní, vyluujíce faktické zasahování státní správy tam, kde nemá zá-

konného, ústavou pipuštného, základu. Ústava

mezuje dosah ústavní

státní

oprávnní

Ústava státu s

l

á

t

státní

ní

moc,

moci

a

správy a uruje

(

konstituce*) vy-

okruh osob, pro které

platí

a volnosti. je

dle státní

ád,

nhož

dle

nhož

se

se zjednávají

osobnosti

vbec

tvoí

státní

orgánové

vle

a projevuje

pro zastupování

Ježto státoprávní theorie

má

32

za

pedmt

ú k o n

moc

v,

pedevším p

r

v sebe

zabírá

á v n

í

taktéž

státní moci

úpravu

nauku

o

tom,

a jejích

kterak se státní

tvoí, tedy výklad státní ústavy, theorii ústavního práva státu

nauku o konstituních právech len státu, o pomru oban Ustavní právo státní moci a ku jejím projevm a funkcím. státní souvisí pak po pípad úzce s ústavami jiných korporativních svazk veejnoprávných, jmenovit obci a svazk komunálních, pokud jde o vztahy veejnoprávných svazk ku státní a

ku

moci

na vykonávání státních práv vrchnosten-

podíl

o jejich

a

ských ve všeobecné správ uvnit Stát totiž ku dosažení svých

nní pímo, nýbrž

plní své

státu.

úkolv

užívá nejen svých opráv-

spoleenstevní úkoly také prostednictvím

svazkv, které opatil vrchnostenskou mocí na provádní nr< úkol; vrchnostenská moc veejnoprávných jejich kolektivních i

svazk tvoí ]en souást vší veejné moci, kteráž konec konc svj pvod bére vždy z moci státní. Stát není ovšem nikterak nucen všechny své úely obstarávati jen pomocí veejné moci, a a moci jiným svazkm svené. Naopak, již vlastni moci státní, stát sleduje své úely také jinými prostedky, než užíváním práv panství, užívá mrou rozsáhlou rzných právních jednání, dle toho, jaké prostedky, soukromoprávní i veejnoprávní, v daném pípad a v urité dob má za píhodnjší pro vyplnni svých i

intencí.

Uskuteování úkol státních dje se inností k tomu se správou. V této innosti mže se projevovati veejná moc, chce-li jí stát pro své úely užiti; stát však mže nkl vztahující,

obory své innosti zaizovati impéria

pro své

zájmy,

tak,

staví se

že se

na

vzdá

roven

s

uplatováni

s

právními

ostatními

subjekty a spravuje jako oni, týmiž prostedky, bez použiti veejné

V tchto oborech jedná stát soukromohospodásky obecným zákonm jako jiné právní subjekty moci.

Veejná správa moc, upravena

mezích státního

v

pak

která

inností,

ve

které/,

veej noprávný mi

je

eší úkoly státní je

státu,

ádu

se

a podléhá

projevuje

veejná

normami. Veškera správa právního.

Veejná

správa

zákony a státní pedpisy jedná platným ádem právním s eventuelním

provádí

i

pod Vyizuje adou správních akt konkrétní pípady dle daných zákonných pravidel a stanoví sama v uritých dle volného

uvážení

použitím veejné

moi

33

orgán veejné moc

právních mezích pedpisy pro správní úkony

opatení

a pro správní

jejich.

Theorie státního práva, jakožto nauka o státní moci, zabývá

nutn

se

pímo

a

funkcemi

též

moci a formami, v jakých

státní

pomáhá uskuteovati úely státu. Státní právo theorie správy zabývají se tudíž až do urité míry stejn projevy státní moci. Mají tudíž pak spolená zásadní pojetí, jednotné obecné principy a mají spolené jednotlivé obory, ve kterých jde o podstátní iikc

i

i

statu státní moci, o její práva panství a o její

objektm

jako k

innosti

státní

pomr

k

podízeným

jako k subjektm vlastních práv.

i

By tudíž správní právo, pokud jde o detailní zkoumání obsahu nesetných norem správních, bylo vdou relativn samostatnou, má pece se státním právem v jednotlivých spolených oddílech spolené pojmové konstrukce a má s ním spolený abstraktní konkrétní základ, totiž theoretické zkoumání výraz státní vle

i

a

úkon

tedy

státní moci.

Normy

13.

práva veejného

státního práva jsou ástí

pouhým organismem právním, nýbrž

stát není

enským, jehož

pomry

ovládány jsou sice

bytnost však nikterak nezachází v

vyerpává

se právní stránkou svou.

státu jakožto

spoleenského

je

ádem

a jsou

Avšak

ostatními obory právními ve vtší menší souvislosti.

s

zízením spoleprávním, jehož

úprav právních vztahúv a neTak jako neustanou ješt funkce

útvaru

kolektivní

s

mocí proto,

že státoprávní aparát vypoví službu, tak jako život státu jako spole-

enské organisace

mže

dále trvati a postupovati

jen

protiprávn — ovšem že abnormální doasn udržeti, než právo uplatní zase svoji

své

normy

právu,

práva

—

v souhlas

s

potebami doby

i

proti státnímu

stav takový lze

tendenci uvésti

obecn cítnými

a s

ideami

tak také je jasno, že právo je jen jednou, nikoli jedinou

stránkou života spolenosti a existence státu. Pozorování státu dle státního

práva je jen jedním mezi

vahy státu vbec a jedním mezi obory

státoprávní

vdní,

poznávacími

výklad

které se

státních

zabývají

prostedky po-

pomr

je jen

celkovým státním

organismem. Ježto stát není

jen útvarem právním,

spoleenským,

nezjevuje

právní institut

a

odlišenu od svých

se

ve skutenosti

nýbrž zízením

obecn

nikdy jako isolovaný

nemá právní stránku svého mechanismu oste element jako útvaru sociálního a politického. 3

34

Všecky elementy v bytnosti státu vystupují sloueny a najednou. Teprve jednotlivé zpsoby pozorování snaží se je rozpoznati a rozborem odlouiti a tak pochopiti pak jejich komplikace a vysvtliti složky celku

mimo

celek sám.

i

Existence

a

státního svazku je

trvání

podmínna ješt

uritým stavem spoleenským, a to jak vnjšími životními podmínkami hmotnými, tak uritým pesvdením spoleenským a morálními silami u veprávní organisaci

také

škerosti ve stát seskupené. Pro tuto souvislost je

mínkami

stále

ostatním životem

s

uvádti v souhlas

s

ostatními pod-

a stránkami pospolitého života ve státu a vývoj státního

práva

je

nebo

státoprávní

udržovati

spoleenského i

normy

také státoprávní

rovnomrném chodu

v

normy

života

hmotným stavem

po uritou mez

a

jsou

a

podmínny

mohla

býti

vývojem celkovým,

ve veškerosti

vztah

také celkovým duševním

by

státního svazku,

by

s

také jen

vznikají

ona podmínnost

šla jen

siln modifikována cizorodými

elementy.

dvod

Z tchto

práva

neobejde se výklad státu dle

stane pozorováním a seznáním podmínek, za kterých

pedpokladv

zjištním

a

základních

myšlének,

z

a

sledováním duševních proud, které se obrážejí

a

zízeních státního

svého s

státního

bez objasnní, jakého se obsahu státoprávních norem do-

pozorování

práva.

vchází

Pro

obory vdními, jejichž úelem

spoleného úkaz, než

takové

státoprávní je

normy

kterých vyšly, v kodifikacích

všestranné

theorie

v

vznikly,

prohloubení

nejužší

konnexe

poznávání ostatních stránek

povahy státu z jiných spoleenských obsahu státoprávních norem. Tak udržuje se státní

života a vykládání z

právo v stálé spojitosti

se sociologickými a politickými theoriemi

o státu,

a

s

vnitními

filosofickými

dvody

státního práva k historii,

právných

a

ethickými

politických,

naukami,

které

se zabývají

Úzké jsou dále vztahy nejužší pak k djinám instituci veejnok djinám státních theorii a myšlení

pospolité

organisace.

o státu vbec. Historické nauky, jejichž výsledky, pokud se vztahuji k vývoji

zízení státní ho

veejnoprávných, staly se již nevyhnutelnou podmínkou pro vytvoení celkového názoru na dnešní stav státoprávních útvarv a pešly v obecný majetek státoprávní a

institucí

doktríny,

mají nás však dále seznámiti

brával ku

pedu

s

prostedím,

v

jakém se

vývoj státního práva a v jakém vyrstala jedí

35

uení.

státoprávní

livá

fakta,

kontinuitu

líí

a posuzují

klad

obecn

nauky podávají nám zjištná

Historické

událostí,

politický

takto zjištných fakt a

rického vývoje hledáme pak

vykládají hybné

jejich vzniku

síly

význam djinných skuteností. Na zásouvisle vylíeného všeobecného histo-

v nynjších státoprávních zízeních spolupsobení pedcházejících píin a znatelné stopy dávno minulých politických píbhv. Jakmile djinné líení všeobecného spoleenského vývoje zaíná spojovati mezi sebou historické události jakožto nutné a nezmnitelné následky celého souhrnu píin, jakmile hledí k pedi

jen následky

píinám

cházejícím

konkurujících vliv,

pipojovati

uíc,

že vše,

následky jakožto co se

resultáty

dje, je jen

ady

prmrným

spolupsobení mnohých píin a že spolupsobením vytvoen je rovnž obecný stav spolenosti, zaínají proni-

výsledkem jejich kati

mezi shluky fakt v historickém líení urité

vývojové. Odtud djí

se

pak pokusy

s

základní složky

jednotného hlediska

pochopiti složky, sbíhající se v chodu spoleenského vývoje, odkrývati empiricky jisté zákony, které dle všeho ovládají ád spoleenského pokroku a postupné transformace spoleenských zízení,

stanoviti,

který

souhrn

lidských vlastností

ve

spojení se zevnj-

a podmínkami životními má pevahu, dodávaje hybnou sílu pi spoleenském vývojovém pochodu. Tyto snahy o obecnou theorii djin, o vybudování jednotné filosofie djin, vycházejí z pesvdení, že chod djin v postupné spoleenských jev je podroben taktéž uritým povšechným pravidlm a že je tudíž hledati pední agens, které uruje postup zmn v jednotlivých stavech spoleenských za jednotlivých období. Ježto státoprávní útvary nejsou isolovány ode všech jiných složitých vliv sociálních, nýbrž jsou s celkovým vývojem v nerozluné spojitosti, nezstavuje také státoprávní theorie bez povšimnutí zjišování sociologických zákon, podniknuté theorii a filosofií djin. Nepokládá ovšem sociologický výklad za výklad státoprávního vývoje, nesmšuje methodu sociologickou a historickou s methodickými pravidly státního práva, sociologickou státní šími okolnostmi

ad

ideu

nemá

za pojetí státu dle státního práva, nýbrž považuje socio-

logické konstrukce theorie djin, kají

zoru

jmenovit ovšem

vývoje politických svazk, jen za o tom,

jaká

kot relace

panuje

píspvky

ty,

které se tý-

k celkovému ná-

mezi vývojem státoprávním 3*

36

rzných periodách. Rozumí

a mezi jednotlivými stavy sociálními v se,

státoprávní

samostatné

theoretik

sociální

životopisy

velikých

djin,

svtové

že

muž,

že

tak na

státu;

pojetí

co

vše,

myšlének, které dlely

v

nahraditi

p. ekne-li nám

djiny jsou jen spojenými

svt

na

se vykonalo,

uskutenním

vlastn jen vnjším, hmotným výsledkem,

nním

nemže

jako sociologie vbec,

djin,

že theorie

hlavách velikých

mužv

je

a stles-

a pronikaly

nebo teme-li dále, že veškera naše spoleenská zízení mají svj pvod a hybnou sílu v altruistických citech a ethickém hnutí naší civilisace, že vcškeren vývoj se uskuteuje psobením nesmírných altruistických fond bez nichž by nebylo hoelo,

jako blesky,

citových za zvýšené citlivosti veejného

všechna sociální a politická hnutí

svdomí

je hledati

stických citv, nebo dozvíme-li se

konen,

jsou v korespondujících vztazích

s

jistými

v

že

a že výklad

prohlubování

pro

altrui-

urité formy ústavní

pomry hospodáskými,

klimatickými, etnografickými, neplyne z toho všeho pro pojetí státu dle státního práva

Avšak pozorování,

pímo

státoprávní stát,

právních, a abstrahujíc

nieho.

kteráž sice má pedmt svého práv z jeho zvláštních vlastností státopedevším o porozumní jedné jeho stránky theorie,

vyložiti

starajíc se

pi svém pozorování

státoprávního vývoje od jiných

stránek jeho plné empirické skutenosti sociálního a státního vývoje,

povinnost k se s

celkovým vývojem

šího pochopení si

naproti

od ostatního celkového tomu zase nevyhnutelnou i

úspšnému hlubšímu rozpoznání a

s

státoprávní elementy a vývoj

niti

má

djinné

nutn pomr

své látky obeznámiti

celkovou podstatou

má

rozpoznati

pedmtu,

Chce

souvislosti státoprávních

jehož

dosíci úplnj-

li

útvarv,

je

jí

ujas-

státoprávního vývoje k rozvoji ostatních stránek

spoleenského zízeni

a

poznati jeho

postavení

uprosted dané

Tu pirozen dojde k otázkám, má vývoj státní vbec njaký smysl a jaký, a která základní idea se tu ve vývoji uskuteuje. Tu dále státoprávní theorie nutn užije práva zkoušeti se svého stanoviska a pro své úely oprávnnost obecných sociologických pouek theorie djin, pokud a zdaž njak dovedou asové

plnosti.

li

pispti k doplnni theorie vývojové zízení veejnoprávných a státoTakto theorie djin, jejíž obsah tvoi snahy po stanovení sociologických zákonv odvozených z vývoje spoleenských jev, svádí vývoj jedné ásti spoleenských kolektivních zízeni, právních.

37

totiž

vývoj politických svazk,

na základní

všeho vývoje.

složky

opt úkol varovati, aby pi urohybných sil vývoje nebylo pecenno psobení píin všeobecných proti spolupsobení vliv speciálních, plynoucích jen

Státoprávní theorii pipadne však vání

ze státoprávního vývoje.

pozorující jednu stránku spoleenské

Nauka o státním právu,

innosti a spoleen.-~kého života, je ástí mezi nimi. zízeních.

vd spoleenských

a

jednou

Souvisí se všemi ostatními

naukami o spoleenských

pedmt

pozorování potud, že jedná

Má

nimi

s

spolený

Vychází z téhož spoleného theoretického základu jako ostatní spoleenské vdy, z theoretického abstraktního konkrétního zkoumání kolektiva spoleentaktéž o projevech spoleenské innosti.

i

ského.

Užívá

sociologicky zjištných

výsledk k

svého

ucelení

povšechného názoru o podstat a povaze státu vbec. Jmenovit abstraktní ást státoprávní theorie, všeobecná nauka o státu, shrnuje též sociologicky

zjištná

poznání o vzniku

státu,

o rozvoji jeho

útvar spoleenských, ze spoleenstev zízení rodového Všímá sob dále pedcházejích stupv, jimiž dle sociologického zkoumání procházely státní formy, a stará se také o pochopení dnešního státu v plnosti jeho daných vztah spoleenských, v plnosti pomr sociálních a kulturních, v jeho silách mravních politických, aby tak nauka o abstraktním státu (všeobecná nauka o státu) neztratila souvislosti se zkoumáním ostatních stránek konkrétního spoleenského soužití. Sociologie, pokud se zabývá s abstraktního hlediska základy práva a státu v spoleenském vývoji, nemohla ovšem dosud státoprávní theorii poskytnouti více, než nkolik elementárních, obecn platných zásad, ježto zstane stále nesmírn tžkou záhadou v oboru véd spoleenských rozpoznati s pibližnou uritostí jen všechny spletité píiny tak složitých jev spoleenských a vymeziti prostupující se spolupsobení jednotlivých píin v daných stavech z

nižších

a kmenového.

i

i

když ješt rzné koexistující elementy a složky spoleenských úkaz jen v pedstavách si mžeme oddliti a isospoleenských, lovati pro 14.

potebu

Mnohem

analyse. více,

než

právní theorii poskytnouti usiluje modifikovati

theoretická

ona

sociologie,

praktická vda,

obsah státního práva

pedsevzatým úelem, aby tento mohl

býti

za

mohla

státo-

kteráž

práv

uritým konkrétn

uskuteován

za

pomoci

:-:s

pedpisv

zmnénýcli politika.

inností se zvláštního státní

innost

jak

zaíditi,

daných

upraviti dle

hlediska

pomr

úelnosti,

vdou

onou

Praktickou

státoprávních.

Obírá se však

Politika obírá se státní inností.

táže

je

státní

jak nejlépe je

se,

nejúelnji ji vésti, jak nejpimenji S tohoto stanoviska, jak státní ppmry

v.

nejlépe je utváeti, posuzuje politika formu vlády a strukturu ústavy,

psobí na akty voliti

vlády

i

funkce správy,

dává

návod,

jak

se mají

ústavní zaízení, a hledí urovati soustavu zákonných vztah,

zavádny mezi vládou

a mezi ostatními leny ovláumní, jak vládnouti, nýbrž také souhrn skutených tvrích snah pi obstarávání záleží:

jaké mají býti

dané kommunity. státních

>

Politika

není jen

má býti, na rozdíl od T Elements of Politics,

urovati, co

co bylo« [Sidgwick:

bžném

toho,

co

smyslu,

ného vládního zízení, avšak

má

vládu

v

zabývajíc

aby

snah a cíl

smr

státní

urité strany

a formulace v

si

vlivu

poslouchali

organisova-

moci.

Dsledn

lze dosíci této

vlivu

je

faktické

na vedení státních

innosti mohl býti ízen dle konkrétních

pi vlád

jsoucí,

o faktické vykonávání vlády se smlouvajících. stran o ziednání

spoleenství

tomu, kdo fakticky

faktické

pak praktickou politikou také nauka, jak moci ve státu a jak lze se domoci takového záležitostí,

se

tak, že hledí k

rukou, kdo je držitelem

nebo

§ 1).

pomry ovládaných, jejichž lenové jsou uvyklí bezpodmínen rozkaz daných uritou organisaci, zabývá se pomry Politika v

jest,

na

smr

resp.

uritých

Snahy

stran

politických

státní innosti, docházejí výrazu

normách právních, nebo všechny

strany

hledí vý-

obecn závaznou formu právní uplatniti a takto svoji vli bezpodmínen nad všemi jinými. Ježto pak politické snahy pevážn se nesou za pimenými zmnami v státním a ústavním zízení a za úpravou akt státní moci vlády vbec s uritých hledisek, dle pesvdení politických stran za sledky svých snah

záhy vtliti

v

i

doby úelných, je psobení politických snah znateln cítiti pedevším v normách práva státního, ústavního a správního. Mimo to takka všechny státoprávní útvary vznikly z nejrznjších snah politických tak vznikly státy utvoily se svazky státv. Odtud úplné pochopení obsahu a významu státního práva mže se díti

jisté

i

;

jen ve spojení vyvíjelo.

mrm

s

politickým ovzduším,

ve kterém

státní

právo se

Porozumni státnímu právu pedpokládá porozumní politickým.

po-

«

39

Ovšem vždy

pesn

Co

zpsoby politického nastátoprávní pojetí pomr státu.

je rozlišovati

zírání na záležitosti státní a

odvodnno politicky, odvodnno

je

t.

nemá ješt moci

politickou,

Faktický initel

práva.

j.

pomr

dle faktických

má

státoprávn, kdo

ských, není ješt

moci

právní,

založené

dle

mocenský není ješt initelem obsah uritého práva nemusí

odporu

pomry

s

býti

býti v

Kdo má

faktickými.

politickými,

mže

moc

státního

právním,

faktická možnost vykonat

možností právní, a positivní platné státní právo

mocen-

faktickou

ješt

pímém právo

státní

na své stran, nemá tím ješt pi sob politickou moc. Kdo má faktickou moc, nemusí míti ješt práva k jejímu osvdování. Tyto rozdíly je

si

uvdomiti každé státoprávní

theorii a je

ujasniti

jí

si,

moc není právem a že také ady práv bývají leckdy bez moci. Práva mohou v daném pípad býti v odporu s mocí: Rozpor vyže

rovná se tu konec býti

konc

že

tím,

pociována jako normální

a

moc,

stanc navždy

ztratila

A

tak

si

práva, která

nadje, že by za daných

dala prosaditi, pozvolna odumírají, a založiti

utvrdivši

se,

zaíná

ponenáhlu jako právní, jako odpo-

obecným citm právním, nebo

vídající

si

bu

a

moc

nová práva dle faktických

i

u svých za-

pomr

znovu se

vynasnaží se uzákonili

pomr

mocenských.

pi pohledu na celkový stav vcí proniká poznání,

že,

jako positivní právo nemusí ješt vyjadovati city objektivní spra-

ješt nutn » správným právem cit nebo rozum, jako napositivnímu právu vždy zstane souhrn požadavk právn-

vedlnosti, jako platné právo není

(Stammler), jehož správnost proti

odvoduje

politických (resp. právn-filosofických) a

obsahové oprávnnosti platného

jako

ádu

neznamená vždy nejmocnjšího initele

asto než moci právní

je

síla

a

mítko pimenosti

právního, života

váha jiných

do služeb

politicky a

ve státu, a

jiných

sociálních

kulturní, staví

initel,

pedevším

kulturního. Jako právo zajisté je jen jednou stránkou

právo je jen jednou mezi silami, jimiž na nás spoleensky psobí moc státu a jimiž nás ovládá život státoprávní theorie je jen jednou ástí theorie o státu

hledající jeho pravou podstatu a smysl jeho vývoje.

15.

poznati

služeb

mrou

tak státní

života,

vbec,

moc do

úsilí

Mocnjší

ideí kulturních a stát,

jenž není jen institucí právní, nýbrž stejnou svoji státní

tak také právo

státního.

Dle zásad

státoprávní

právní elementy

theorie,

nauky,

organisace státního

kteráž celku,

chce

roz-

pjde

nyní

40

též o to, pokusit se o výklad

státoprávní povahy království a zem,-

rad íšské zastoupených. Ježto státní právo je naukou o statni moci a ježto dle dnešního stavu nauky za nejvýraznjší pojmový znak státu se má jeho schopnost panovati, bude jmenovit zjistiti, na

zda

jednotlivé

subjekty

s

zem

pedlitavské

vlastní mocí,

jsou

obdobnou mocí

vinciálními svazky bez vlastních práv

panství,

i

státoprávními

jsou-li jen pro-

jsou-li

jen

vyššími

ást veejné správy

které vykonávají

svazky komunálními,

zvláštními státní,

do-

z

puštní celkového státu pedlitavského, a vykonávají-li vbec práva vlastní, nebo práva cizí jim svená. Bude tudíž zjistiti, jsou-li

kompetence zemí vlastními jejich právy panství, nebo jsou-li oprávnními nadízeného státního subjektu íše pedlitavské. Na zodpovdní tchto zásadních otázek záleží, jaký konený soud bude možno pronésti o povaze uvedených královst\ a zemí dle státního práva, o jejich státoprávní podstat vrchnostenské

í

a vztazích.

Prostedkem

k poznávání,

jak

zodpovdti všechny ony

lze

základní otázky, je ovšem analysa soustavy

práva

platného

rakouského

státního (resp. ústavního) a proniknuti jeho dle jednotných

hledisek

a

všeobecných

pojmových

pouhé

kategorii.

Nejde

pedpis v,

nýbrž pedevším

konstatování jednotlivých státoprávních

o

o urení jejich smyslu a významu pro theoretické nazírání na jistou

povahu konkrétního státního útvaru, po pípad o konsekvence, pozorovaného útvaru z poznání urité státoprávní povahy pro státoprávní theorii vyplynou. Pri výkladu je ovšem vždy míti na mysli konkrétní zvláštnosti jednotlivých státoprávních útvar, žádný z nich není však zjevem tak zvláštním, aby nedal se asp^ objasniti pomocí stanovených typických forem státoprávních ostatn jsou vyšší státoprávní pojmy a kategorie abstrahován) stejn z norem positivního práva užitím logických operací a abstraktní methody. Nejde taktéž nijak snad o násilné generalisování. nejde nikterak o to, aby pro axiomatickou pouku pracn shledána byla ustanoveni, která by její oprávnnost uinila pravdpodobnou, nejde o to, aby státoprávní útvary vší mocí byly vtsnány do

jaké

;

strnulých a více jenž by byl

mén

libovoln urených forem, nýbrž jde o výklad,

s to dle dnešních

pomr

povahu pozorovaných státních útvar Jde dále o prostou

kontrolu,

státoprávních objasniti právní s

nejmenším užíváním

fikcí.

pokud ze skutenosti právních,

za

41

uznaných,

správné

dá se souditi

uritého pojetí a

na základy

pokud pedpoklady jsou dostatený, aby odvodnily usuzování v uritém smru. Tu pak bží dále o zjištní správnosti do-

ady pedpoklad, jimiž by státoprávní jednodušeji byly oveny, pi emž opt je užiti statené

poklad,

správnost

jejichž

dá

se

zjevy

nej-

takových ped-

pochybnostmi

nejmenšími

s

co

oviti.

eské

Ježto historické

moderní

právo

státní

kouským státním právem vbec nebylo uznáno, pro soustavný výklad

dnešních

pomr,

státoprávních

jsou upraveny státním právem rakouským

ústavou

vývojovou,

vadního státoprávního vývoje;

nynjší

tickou, vykládajíc

zabývajíc

historickou,

má pak

podstatu

a snažíc se státoprávní individuality

dnešních,

ních vztazích

ježto tyto

má

byly

pohybu

v

a zemí na

rad

Pak také

upravujíc více

v

konstant-

nejen jak království

zem eské

ani

je,

(až na nkteré oboru práva monarchického, resp.

historické

souasných

pomr

storické ásti výkladu dnešních

hlubšímu

pochopení

ovládá

žádnou dnešní

eské

právo

již

by

uznána,

i

státoprávních

dosavadního

právn

státoprávních,

státní,

jako po-

t.

právní

j.

a

v

celosti své

jakou

zrušen

ve

slouží jen

vývoje,

ale

ne-

Aktueln

nebylo dosud zrušeno po-

by

stále tvoilo

(fakticky)

východisko

eské právo

jeho normy jsou bezúinnými a mají

platnost,

nebyl dosud

v hi-

státní org misaci, ježto jeho platnost není

tužbám politickým.

neplatí,

zstává jen

pomr,

státoprávního

zdjšími pedpisy dnes platné ústavy a cíl

jejich

dnes,

právo historických útvar státních, zemí koruny eské, ne-

sitivní

a

v

jsou

rakouským právem státním

zbytky eského práva státního dynastického)

pochopiti

zastoupených upravena

výlun

nevyjímaje,

svoji

dosa-

vcnou, dogmavcnou státoprávních útvar

Nynjší státoprávní podstata

vývoje.

íšské

stopováním

se

svoji stránku

pomry

jak

tak,

ra-

Studium státoprávních

útvar, jako pozorování jiných empirických skuteností, stránku

a

nelze jeho též užiti

státní

pouze takovou

má každý jiný zákonný pedpis, jenž formách k zrušení pedpisu zákonného

ádem požadovaných, jenž tedy sice právn platí, ale stávajícím ádem právním není uznáván, ani zachováván. Jako právo právním

bývalých

útvar

státních

právním významem oraanisací.

patí

historické

eské

státní

stránce

právo

dnešních

svým

státo-

státoprávních

42

Avšak je

státoprávní theorie

i

souasných

eským právem

nucena se zabývati

útvar státoprávních

státním,

politické dovolávají se jeho platnosti a obsahu,

pomry eským právem

aby dnešní

státoprávní byly uvedeny v souhlas s historickým

By

státním.

požadavk po

vcí

nebylo

i

nemže

spory,

politické

státoprávní

práv

theorie,

aby rozsuzovala

pece vyhnouti ocenní

se

stránce státoprávní,

základu a kritice politických ježto

eské snahy

ježto

posouzení

událostí

jejich

politických

státoprávního

státoprávního

dle

mítka,

zaasté bývají základem rzných politické snahy rády shledávají si dvody

státoprávní theorie

pesvdení

politických

a

a opory v státním právu.

pi zkoumání nynjších pomru státoprávních by sob obrala zárove za úkol vystihnouti význam, Státoprávní theorie.

má eské právo

jaký

kteráž

státoprávní pomry a pro ped celým komplexem nejobtíž-

státní pro dnešní

dnešní státoprávní theorie,

stojí

pedpisy eského práva státního nebyly své a veskrze právn zrušen) normami moderních ústav,

njších otázek. Z v celosti

fakta, že

vzniká pro státoprávní theorii

právních

pedpis,

tžká

otázka, jak uriti cenu

právn

které nebyly

nejsou uznány, aktueln neplatí, jsou ius,

mimo

jak vytknouti jejich nynjší význam,

by autoritativním

zpsobem

eských norem

o platnosti není soudce

ani

užívání

když není orgánu,

p. jako

(na

si

pece de facto a pouhé nudum

zrušeny a

1.

nejvyšší instance soudní)

státoprávních rozhodnouti

mohl,

když

orgánu, jenž by o zachováváni jejich mohl

roz-

hodnouti a je prosaditi. Jaká je pro státoprávní theorii cena tchto positivních práv bez

»než

více ceny,

dohledné nadje na

smnka,

jejíž

realisaci?

Nemají skutené

dlužník je insolventní« (Denis)}

k tmto otázkám ani konené oboru theorie národohospodáské zabýval se tmito právy bez dohledné faktické možnosti jejich výkonu Bohm-Bawerk:

Státoprávní

odpovdi Rechte

pijde

mry

nedává

(v

u.

36—50); pi zodpovdní otázek onch

Verhaltnisse,

pedevším na dané pomry

totiž

mocenské, na momenty ethické

torm

pak musí

slovo.

Než

tolik

sace jistého

právo

státní je již

práva

býti

politické,

na faktické po-

spoleenské, a

ponechati

pro každou

mže

i

právní

tu

konené

tiieorii

tmto

fak-

a

rozhodné

jasno,

že rcali-

úpln oddlena od práva sama,

že

jichž z rzných píin nelze realisovati, že je rozdíl faktickou možností vykonat obsah jistého práva a mezi

jsou práva,

mezi

theorie

43

možností právní,

teba adu

a kteréž

a že v

pedpis,

dosti právních

rzných právních soustavách najdeme právn však platí,

kteréž de acto neplatí,

fakticky neplatily, vyšly z užívání, až po-

let

zmnných pomr

jednou zase za

byly. Právní platnost a

skutená

k faktické platnosti pivedeny

i

platnost pravidel právních nemusí

skutenost, že uritý zákon nezaruuje vždy ješt jeho skutenou platnost a prosaditelnost, naopak právní platnost takových pravidel právních má k své aktuelní platnosti a k skutené prosaditelnosti zapotebí také uritých dvod z pítomného spoleenského stavu vážených, má potebí opory v pomrech politických, kulturních, ethických. Pi probírání všech tchto otázek setkává se tu státoprávní theorie co nejúžeji s úvahami o sankci práva, je nucena si rozhodnouti, do jaké míry je vynutitelnost podstatným znakem práva, je nucena si ujasniti, je li i není-li sankce práva v moci a jakou cenu jaký význam mají práva, za nimiž nestojí žádná moc; musí ku každému právu pistoupiti ješt moc, aby platilo? Pokud pak spadati

tudíž

právn

v

jedno a právnická

platí,

i

specieln jde o

pomr

zemí eských

historického práva státního

k nynjším ústavním zízením, naléhá na vyízení ješt

nevyhnutelných otázek: viduálních

tak je rozhodnouti,

akt zempanských proti

ada

jiných,

zda naizování indi-

stávajícímu

tvoí riové právo a pokud takovými opateními se

ádu

právnímu

mní ád

právní,

ád

vymeziti zvláštní smysl obecné zásady právní, že právní

je tu

mnn

jedin zase právem mže býti jen právem mže býti modifikováno,

a rušen, že a je

právo

vytknouti

právn

význam

této

zda a kdy se fakt

mže

právem, když dlouho trvá, zda fakt tvoí nové právo, když akt správy mže porušiti jisté právní pravidlo, zda je

mže

zásady pro naše

pomry.

Je dále

zjistiti,

zda,

státi

zmniti

také

k souvislosti

jednáním a

a nahraditi

(tu

opt

dochází

státoprávní

theorie

úvahami o tom, vznikali nové právo vbec právním Pi tom je dále deliktem a jaké právo pak vzniká). s

uriti, za jakých

podmínek

se zhojí

porušení práva,

i

zda se

vbec

nezhoií a zda pro státní právo stále platí stará zásada, že sto

let

bezpráví není ješt ani hodina práva. Je

konen pesn

stanoviti,

jakou

uznání, je-li idea práva bývá opuštn od moci, která jej mla

státním právu cit

mže

zachovati své právní postavení,

moc

a platnost

r.ezrušitelná a chrániti, a

ím

pro

má

ve

právní

oprávnný

«když jeho práva jsou

šla-

44

pána nohami*

[Ihering).

Již

z

tchto zbžných ukázek

lze seznati,

eského práva

otázky po uznání platnosti historického

že

státního

problémy moderní státoprávní

setkávají se a protínají se se všemi

A

ješt pak otázky po právní platnosti norem historického je stále lišiti od otázek, jaké dvody máme pro aktuelní uplatnní jeho v pítomnosti: vždy historické státní právo theorie.

eského

práva

líí

nám

bylo upraveno

jak

jen,

nazpt,

dívá se tedy

v minulosti,

toho, co bylo, nevykládá

pítomnosti

a

nepodává

nebo promyšlení a eské právo státní,

eského soustátí nám jen poznávání

státní ústrojí

poskytuje

nám dogmaticky nám ani nástin

a

vcn

státoprávní stav

pro

státu

vypracování státu budoucnosti

a

jak

pomry

státního

dle

je

jako positivní právo historické, práva

politiky

uí

nás jen,

upraveny

byly

kdysi

budoucnost,

vcí

v soustátí

zemí eských.

Pokud jde o otázku, lze dnešních státoprávních útvar

eského práva

státního)

užívati

pojm,

s

pokud jde o námitky,

nauka,

státoprávní

pi výkladu historické stránky (tudíž také pi posuzování otázek

li

dávných dob mohou

operuje

dnešní

že státoprávní

útvary

nimiž

pedmtem

pouze konkrétního popisného bádání historického a že nemají býti posuzovány dle mítek, na

jaká jsme uznati,

prací

uvykli v

si

býti

soustav dnešní státovdecké nauky,

že nelze beze všeho penášeti pojmy,

novodobé nauky, na formy státního

je

ovšem

stanovené a vzniklé

života

rzných asových

období. Zajisté také nenapadne nikoho penášeti pojmy, vytvoen'

vývojem našeho konstituního života na staré monarchie stavovské. tak jako také nebude nikdo na p. pojmy soukromoprávní penášeti do práva státního. Než na druhé stran je zase uznati, jednak že historický s

uritého

hlediska

potebujeme také

mžeme

pak

jen

si

stavovati

vždy

ve

výklad, ítati

s

i

stavu

snšky fakt ta

má

úely

posouditi,

pro nás dnes. Oceniti

nám po

státní a

srozumitelné,

který pro nás

mítka

na základ

jsou

útvary

je pro naše

ona historická fakta, nýbrž

smysl

theorií,

právnicky našemu

mítek

historický,

uritého

dle

státovdy

historické

i

form

nynjších našich

znáti jejich

naší dnešní

které dle dnešního

hledíme

a

nám prost vdti

jednak, že nestaí že

materiál a roztíditi

je

onch pojm, ruce.

Ostatn

veejnoprávní ped-

pochopeni pístupné a dle protože každý státoprávní míti

našimi pedstavami o podstat státu.

význam, musí

již

po-

45

Na konec teba

krátce se zmíniti o úkolu

:

to práce o státo-

rad

íšské zastoupených. Práci tím vtším zájmem, ježto se jedná

právní povaze království a zemí na

možno podniknouti s pro nás zásadného, a tím snáze, o celý souhrn otázek významu ježto práce etných vdeckých pedstavitel státoprávní nauky, za posledních let vydané, umožují synthesí domácích cizích, dosavadních výsledk státoprávní theorie dosáhnouti aspo v uritých bylo

i

i

rysech osteji vypracovaného obrazu o povaze pozorovaných státoprávních útvar.

Rozumí zabíraly

nyní

najíti

kteréž ve

vyízení

se,

oekávati náhlého rozešení záhad, které

že nelze

tolik myslí,

již

konené

a nelze

zmnných

osobovati,

že se

zodpovdni

všech

si

a naprosté

formách se

tch

otázek,

vracejí a doléhají na své

stále

v státoprávní theorii a kteréž

podaí práv

také asto souvisejí

s

celými

po staletí pracuje. Nelze se nikterak nadíti, že se rázem podaí vyzkoumati neznámé stezky, vedoucí k ešení otázek, jichž znaný díl hluboko se noí za hranice onoho oboru nauky o veejnoprávných osobnostech, ku kterému dosud základy nauky, na níž se

již

theorie pohlíží jako ku knize

každém vdeckém zkoumáni každé otázky

má každá véda

uzavené sedmi zámky. Ostatn pi je

si

uvdomiti, že pro

k disposici jen uritý,

zpsob

ešení.

Jen

zpsob. Schopnost

hledati

odkrytí zahalených

poet

zídka

kdy

lze

zodpovdní vtší,

nalézti

zcela

menší

nový

propjena

otázek

je

také státoprávní theorii poznávací jen uvnit mezí tchto stále se

opakujících vniknouti do

zpsob

ešení, jejichž

kombinací hledí

základ neznámýcha nezodpovdných

se

postupn Tak

otázek.

význaným dokladem, jen uritý možný poet

na p. celá theorie spolkového státu je jen že pro

ešení uritých otázek vyskytuje se ešení stále se vracejících, by v nových formách a pod

zpsob

i

novými hledisky, zvolenými dle základních zásad,

z

nichž ta ona

theorie chce vycházeti.

Pi

zodpovídán; jednotlivých otázek záleží ovšem na jednotném

s nhož se podnikají kombinace zpsob ešení. Zstává ovšem stálou podmínkou, aby zpsob ešení ani pojmy, ani methodou nevyšel z oboru vdy, pro kterou má rozešeni najíti. Pro jednotné hledisko, s nhož ešení lze podniknouti, je pirozen teba sesíliti a zdrazniti jednotlivé momenty, které pi rozhodo

hledisku, tu

46

odpov.

pak hledati

zpsob ešení

Jaký

absolutn pedepsáno,

a

moment lze nemže býti

správn zjištných

vání otázky mají hlavní váhu; dle

se zvolí,

zstane vcí osobního

pesvdení

o jeho

správnosti.

Hlavním pak a pedním a tudíž také

se zabývajících,

úkolem

prací

státoprávními útvary

této práce o královstvích a

zemích

na íšské rad zastoupených, zstane, jednak ukázati, jaké otázky naléhají na vyízení a pro teba si jich uvdomiti, jednak upo

ony

na

zorniti

momenty

a zdrazniti

ony elementy,

které mají

rozhodný význam pro posuzování povahy státních útvar dle práva státního, a snažiti se význam rozhodných moment v plnosti vytknouti a pochopiti. V tchto snahách záleží cena podniknutých jejich výsledky, pi pokraování theorie bez odd< chu prací, by i

postupující, v krátké

bývají

literatury: Ostatních

Z

Týž:

Staatsrechtswiss.

d.

dob

opt

theoriích

Allg.

pedstiženy.

soustavn

Staatslehre

a

všeobecn: Rchm: Gesch

Jellinek:

Allg.

R

Staatslehre.

—

Výklad vdeckého anarchistickho uen o státu je u Slirnera: D. Einzige u sein Eigenthum. K tomu srv. Menger Neue Staatslehre, p. 12 19, a Stammler: D. Theorie d. Anarchismus. Spis Mackayv (Anarchisté) není le obratn psaný románový pokus dokázati zbytenost právního donucení ve státu. Výklad socialistického uen o státu v. na p. u Engelsa : Urspr. d. Familie, 6. v., p. 177. sq. K doplnn Schmidt :

Allg.

Staatslehre

I.

—

—

názor

jeho schaft

155

(nm

— 191.

srv. L. II. Morgan: D. Urgesell K tomu srv. Menger, c, p. 16—49, názor o státu a právu podává Masaryk, O organisaci státu jako pekážce bezmez-

o vývoji

státu a spolenosti

pekl.,

6.

p.

sq.

426. sq.)

Kritiku socialistických

I.

Otázka sociální, §§ 106 114. — ného individualismu, Stcinbach: Die Moral als Schranke d. Rechtserw. u. d. RechtsausúbuMg. Srv. též Stammler: D. Lehre v. richtigen Rechte, p. 316. sq. O právu jako ethiekm minimu pro zachování existenních podmínek spolenosti, Jellinek: D. socialethische Bedeutung v. Recht, Unrecht, u. Strafe,

—

p.

42

55.

O

K tomu

v.

též

lliering:

Kampf

sociologickém pojímání státu, ale

censké, Gumplowicz

:

s

u.

Recht,

p.

20. sq.

výluného stanoviska

D. sociologische Staatsidee, p. 28, 32.

sq.,

theorie

mo-

Allg. Staatsr.,

p. 25. sq., Rechtsst u. Socialismus, p. 542. sq., Oest Staatsr. p. 2. Tento vidí ve státu jen panství spoívající na rassovém podrobeni a na výbojích pano-

vanosti a považuje stát jen za konglomerát spolenosti, které se mezi sebou prou o nejlepší místo na slunci. Organisace stálu je jen právní uspoádáni nerovností. Domnle realistické toto pojetí, když jeho bezvýznamnost pro státní právo byli prokázali Gicrke, Jellinek a Rosin, zstalo opušténo a propadá dnes témuž zapomenutí, jaké jeho autor chtl rozestíti nad otázkami státního práva. — Na ethický význam státu a na mravní dvody jeho orga-

47

nisace

theoriím o vzniku

proti

Otáz. soc,

O

p.

státu

panovanosti upozoruje

z

Masaryk,

474. sq.

nauky školy historické staí srv. Savigny: Syst. d. I. § 7. p. 13 — 3S. Týž: V. d. Berufe unserer Zeit Gesetzgbg. u Rechtswiss., 1S14, p. 8. sq. Stáhl: Gesch d. Rechtsfil., 1856,

f.

dle

pojetí státu

heut. róm.

Rechts,

1840,

;

vyd.,

3.

I.

K tomu

176. sq.

Rechte,

p.

O subj.

570 a ve spojení

Rehm:

theistickou

s

Gesch.,

státní

260. sq.

p.

Staatsr.,

Rechte 4.

II.

od. 12-18.,

2.

D. L.

v.

richt.

150. sq.

pojetí státu dle dnešní státoprávní

off.

theorií,

Stammler:

a

vyd.

sv.

I.;

Rosin:

System d. Laband: Deut. Gemeinde, Selbstver-

theorie srv. Jellinek:

a Allg. Staatsl., p. 121. sq., 149. sq

Souverenetát,

161. sq.

,

Staat,

waltung. B. Schmidt: D. Staat, § 11. Rich. Schmidt: AUg. Staatsl., I. 218. sq. Gierke : Labands Staatsr. u. d. deut. Rechtswis. v Schmollerových Jahrb.,

Naturrecht

VII. p. 1097. sq.,

Recht, D. Genossenschaftstheorie

u. deut.

Wesen

deut. Rechtssprechung, p. 174. sq., 603. sq., D.

Combothecra: La conception juridique de

d.

— O podstat

1'État.

u.

d.

menschl. Verbánde. státu a o právu

pojmovém znaku pijaty jsou v textu celkem názory, které zastávají jellinek, Laband a Rosin v uvedených spisech. O právní podstat práv panství srv. úvahu Sohmovu v IV. sv. as. Grúnh., p. 457. sq. panství jako jeho hlavním

a vývody Labandovy,

I

c.

I.

64. a

Rosinovy

a

Vortráge aus

— O

t.

zv.

dem

Allg. Staatsr., p.

empirickém

zur allgem. Staatslehre. sv.

VI

,

p.

5.

pojetí státu srv. Lingg:

K tomu

1.

a

2.,

.

Proti

allg.

pojetí státu

Staatsl., p.

1.

sq

,

Allg. Staatsl., p. 13. sq.

Empirische Untersuchungen

kritiku Preussovu v Arch.

srv.

f.

of,

Recht,

163. sq.

Ostatním právu, všeobecné nauce o §§

einer

Bornhak

sq

—

m. uv.

n.

Grundzge

jako subjektu státní moci srv. Seydel:

Rich. Schmidt:

— O

státu a politice,

Allg. Staatsl.,

I.

§

4.,

Rehm,

Jellinek:

Allg. Staatsl.,

Allg.

Staatsl., p.

Masaryk: Naše nynjší krise, XXXVIII. -XLVIIL, a Právo pirozené a historické. K tomu opt srv. B. Vacek: Ku programmu práva pirozeného (Osvta 1900). — O methodé vd spoleenských srv. na p. kapitolu o sociologii v Masarykové Konkrétní logice. Dále Milí: Logik (nm pekl.) II. kap. 10—12. Menger (Karel): Untersuchungen uber d. Methode der Socialwissenschaften. K tomu v. Bohm- Bawerkúv posudek v XI. sv. as. Grúnh., p. 207 sq. Dále: Menger 12

19.

(Karel)

politice a politickém pojímání státu

D. Irrthúmer

des Historismus

in

d.

v.

též

Nationaloekonomie

deut.

(zvi.

Též Sclimoller v I. sv. svých základ národohospodáské nauky uznal za potebné sieji pojednati o method véd spoleenských. — O theoretickém a methodologickém základu spis Jcllinkových v. pojednáni Teznep.

64. sq.).

rovo v Annal. d. deut. Reiches, 1902.

O

sociologii

T. H. Bucklea. Carlyle

sociál.,

jako sociální theoretik

Naše Doba, ro. sv. 20.

jakožto theorii djin

Týž: Otáz. IV.

Srv. dále spis

Carlyltv />'.

Kiddv

p.

v.

(es. pekl. spis o :

Masaryk: Theorie djin dle zásad Schultze Cmevcmitz: Tomáš

142. sq. z

knihy

poct rek

Sociále Evolution

Zum

sociálen

vyšel ve

Frieden),

Vzdl. knihovn,

(nm. pekl.

Pfleidererv).

IS

— O

vbec (mimo známé systémy svtov literatury) srv. v naší struný výklad Trakalv: Hlavní smry nov. právní a stát. fil., p 137. sq. K tomu srv. kritiku tohoto spisu v Athonaeu, ro. III. p. 85. sq. 127. sq. Srv. dále: Masaryk : Rukov sociologie, a týž: Podstata a methoda sociologie, N. Doba, ro. VIII. sociologii

literatue

K významu eského

historického práva státního srv. J. Pražák:

a povaze samosprávy,

ve sbírce pednášek »Samospráva«

právo ústavní,

zemská),

v

I.

II.

(úst.

1848-1865 (Osvta

1901).

p.

12.

li.

Rirger:

eská

p.

12.

O

sq.,

pojmu a Rak.

státoprávní otázka

II.

ást (Pehled.)

historická. 1 )

zízení souasného Rakouska a jeho pohybovaly se ve znamení ústav oktroyZízení Zemského (1627), již od Obnoveného které v Cechách na vždy zlomiti mlo stavovsko-monarchický protiklad rex contra regnum, až do ústavního zákona íšského z 2. dubna 1873, kterým pedlitavské zem zbaveny byly práva Státní

moderní politický ovaných: vlastn

spolupsobiti

konodárné

život

jako

táhne

moci,

pi výkonu íšské

zvláštní politické celky

se

etz

zrnn,

ústavních

zá-

provedených

nejvyšší moci panovnické, konkrétním rozhodnutím zempánovým, bez souhlasu uritých sbor representativních aneb bez výhrady jejich dodateného pivolení. Tak vzcházelo nové právní z

upravení ústavy vtšinou vždy bez souvislosti

ádem

jícím

právním,

akty,

které

plynuly

z

s práv pedcházepramene dosavadní

ústavou za ústavní nepokládaného, na cestách, jejichž nastoupení

ad

dochovaném. V pvod z neobmezené moci panovnické, jen jediný byl významný pokus, dáti vznik ústav pímo ze stedu ústavodárného shromáždní íšského (1848), a pokus ten zanikl v boui, která se pehnala pes monarchii od íjnové revoluce vídeské do vítzného ukonení zimního tažení uherského nebylo

založeno

v

právu

representativních ústav,

v

r.

Kromížský

1849.

ústav

historicky

majících

návrh

odvozený

ústavy padl a naproti

nmu zd-

raznna byla váha monarchického principu. Státoprávní akty vladaské moci založily také nynjší jednotnou strukturu naší polovice íše. Sjednocovací snahy, jejichž ony byly

výrazem, ')

zaínají sice

státním

spojení

pednášky, konané ve veejnoprávních cvieních dne 16. prosince 1902 na universit heidelbetgské.

Dle

7- Jeílitika

bezprostedn po

koruny

professora

4

eské se zemmi ddiné skupiny rakouské (1526). z poátku pedevším a více za utužením moci panovnické proti obmezování ústavou stavovskou, a teprve v peduherské a

nesly se však

veer osvíceného absolutismu pecházejí tvoení jednotné moci

státní

ve vytrvalé

po

úsilí

vy-

a vyššího celkového svazku státního.

Konen

pak oktroyované novodobé zízení konstituní neuznalo postavení zemí skupiny eské a rakouské žádných ústavních rozdíl, jaké by byly bývaly odvodnny jejich zvláštním státoprávním a politickým vývojem historickým, nýbrž uinilo ústavní uniformitu zemí eských a rakouských a nezavedlo v státoprávním

ádem

základem a

Pillersdorov

státu,

pokusivši se

dubna 1848)

z 25.

zemských na pouhé

i

dokonce jednou uvnit

díly provinciální soustavy

jednotného státu celkového.

Proti

tomu všemu

nivelisujíciho

marn

bránily se snahy státoprávní, stran lederali^tických

let

ústav

(v

o snížení politických individualit

po

pai!

autonomi-

i

aby aspo na základ nynjšího obmezeného ústavního postavení zemí rozšíením jejich oboru psobnosti a zízením nových samostatných orgán zemských sesilcvala se povaha zemí jako státoprávních celkv a ony pibližovaly se více k rázu stát, tím více, ím by pak jasnji proniknouti mohly jejich politické rozdíly. — stických, namáhající se po dnes,

i

O

I.

státoprávních vztazích zemí skupiny

eské

staro-

a

rakouské ku staré íši nmecké. 1.

locus

Je

communis dnešní státoprávní nauky,

státního spojení zemí

koruny eské a uherské

uskutenna

se

že

zemmi

forma

skupiny

osob spoleného územní skupinou starorakouskou byl v lenním svazku k císai íše ímské národa nmeckého. Rovnž není sporu, že ddiné zem rakouské až do zániku íše stále potrvaly v lenním starorakouské

byla (1526) nejprve v

vládce, jenž se svojí

a státoprávním svazku byl

znan

ztratil

s ni,

na své

mecká od druhé polovice petržité zstávala

by

i

pvodní 15.

st.

faktický

význam lenního svazku

váze, ježto s

císaská koruna

nepatrnými výjimkami

již

nn<

-

na hlavách arcivévod z domu rakouského a lénem obdaený bývala takto pravideln táž osoba. Akoli tedy již od Fridricha III., od jehož vlády koruna císaská

lenni

pán

i

51

celkem

nevychází

již

rukou Habsburgv, mizí a se

z

právní podízenosti mezi lenním

pece

málním,

starorakouské

svojí

spojoval

v principiellní

všechna

pomr

stírá

zstávaje

a vasallem,

nmecké

do zániku íše

až

aspo formou

pánem

(1 806)

íšská

territoria

for-

svazek

lenní

zem

i

jednotu, kteráž formami lenního zí-

pece

se udržovala jako slab spojený celek státní. když dále (jak Puffendorf líí) po vzrstu moci íšských stav a po míru westfalském, kdy císa vstoupil v adu ostatních obyejných territorialnich pán a kdy jeho majestátní práva stázení

I

vala se již jen akcessoriemi jeho partikulární

ztratilo

kdo

zemské

výsosti,

ud

území lénem nabylo významu pouhé ceremonie a povahu pravého udlení, ježto nikomu se nemohlo odepíti,

lování

v pravý

minouti, že

stav,

as

zažádal,

nelze na druhé

zvýšená moc korporace íšských svolení žádné íšské léno nemlo býti udlozaruovala jistým zpsobem také lenní jed-

bez jejichž

do posledka. Císa omezován byl

až

aktv do urité míry íšské jednoty.

svých lenních to celé

stran toho po-

zase

váno ani zcizováno,

notu íše

n

za

práv

Pokud základem

v

oprávnnosti

íšským, orgánem

kollegiem

íšských území zstávalo jméno a základem zempanské moci

spojení

forma lenního svazku, bylo právním v

lenní udlení císaovo od moci íšské byla tudíž íšskými privilegii, zempan-

jednotlivých íšských territoriích také

Neodvislost nkterých íšských území

právn sprostedkována jen skému domu udlenými, pi emž máln a právn trval dále. Bylo

lenní

to

pomr

jen

historické skutenosti, že v territoriích íše

zempanské moci pozdji fakticky kteréhož

vku

zastávání íšského i

úadu,

for-

nmecké

tvoilo základ

pvodn

jen osobního,

íšského úadu, lenním udlením, vedlo pak v novo-

právn ddiného.

oprávnný nabýval

k císai a íši

pirozeným dsledkem

Zastávání

zemské výsosti territorialnich držitel úední moci. zemépanská výsost rakouských arciknížat spoívala svým na základ úedním a vznikla z mocenských

k vývoji

Taktéž

pvodem

oprávnní udleného

íšského úadu

hrabského.

(dle

Arcivévodská

soukromoprávn mla pvodn tedy úednický práva lenního) propjených práv zempanské výsosti, nikoli

moc rakouská

ráz

však povahy vlastní, stické

moci ze

neodvozené,

zvláštní ústavy

pvodní

panovnické

a

zemské plynoucí, jakouž mli 4*

dynahisto-

52

zem

ricky králové eští. Byly-li tudíž

vyjmuty

z

moci íšské

tvoily rakouský

i

kraj

úad

moci

z

íše,

rakouské ve znamenité

též

na všechny

státí,

to

kteráž se vztahovala íjako

veškery souásti

zem

1512

r.

zpsobeno samostatností nýbrž znanými privilegii

nebylo

pvodní zempanské moci, skými, rakouskému domu udlenými, udlení lénem) na

íšských, akoli od

iníre

starorakouského sou-

skupiny zárove.

zempanské moci arcivévodské od moci císae a íše nmecké nemla ovšem ve skutenosti zvláštního významu jednak pro znaná privilegia arcivévodského domu naproti íšské Právní odvislost

moci,

jednak

personální

pro stálou

moci císaské

unii

arcivé-

i

Pece však tam, kde se jednalo o zajištní elného postadomu rakouského v íši, jmenovit za nejistých pon :ických, a vbec tam, kde šlo o zajištní zempanské moci

Iské.

vení

arcivévodské

proti vlivu

íše

a

íšských

bylo teba

instancí,

právn

vždy uvdomiti, že táž osobnost panovníkova

si

»duas su-

rakouského arcivévody.

státoprávn osobnost císaovu osobnost Tento právní rozdíl uvdomil si také

Karel VI., když ješt

1728 uznal za potebí na zajištní arci-

stinet personas«, že spojuje

vévodského

r.

postavení

i

svého

sob

sám

udliti

své

ze

cí-

saské

moci arcivévodství jako léno íšské a když na zajištní pro budoucnost potvrdil ze své císaské íšské moci všechna priviarcivévodského domu rakouského, jehož byl sám hlavou.

Ona lenní od íše

mla

státoprávní odvislost

a

však

dokud arcivévodství bylo

v lenním

vyluovala se tím svrchovanost proti íši, jíž byl

arcivévodské moci

dležitý státoprávní úinek a

tom smru,

v

státoprávním svazku

arcivévodova

právn podízen. Proto

nad jeho

s

íší,

zemmi

v rakouských zemích

prve po zániku íše (1806j tehdejší císa rakouský

že

te-

nabyl svrcho-

moci arcivévodské, zrušiv svoji lenní závislost na ímské. Za své rakouské zem k íši naleževší stal se arcivévoda svrchovaným teprve zrušením jejich lenního a státované

právního svazku

s

íší.

Až dotud, za trvání íšského svazku, jevila se arcivévodova zempanská moc jako udlená a odvozená z íšské moci císaské; íše, jejíž císa byl právn lenním pánem rakouského arcivévody, noucích,

požívala práv

by

i

vrchního vlastnictví

toto vlastnické právo

bylo

i

lenního svazku

nudum

ius a

by

ply-

jinak

53

výkon

zempanských po udlení lénem dl

práv

vlastního, z

Než

dvodu zemské

tato

lenní

íši byla sesílena

výsosti, privilegii

závislost

arcivévodské

státoprávní

ješt

se již z práva

zaruené.

zempanské moci

odvislostí od íše.

na

Jednak

historicky zempanská moc arcivévodova mla základ úední, státoprávní, ježto arcivévoda býval íšským úedníkem

již.

ve

form mana, jednak zem

obvodu íšského

a

arcivévodské

krajem íšským

i

byly

byly tedy

ástí územního

nejen spravovány

nýbrž podléhaly urité moci íšských zízení, jmenovit usnesením íšského snmu. Státoprávní svazek spojoval zem starorakouské s ostatními territorii íše ve vyšší státní celek. Zempán starorakouského soustátí požíval již z dob stedovku vynikajícího postavení mezi ostatními íšskými stavy, byl lenem íšských stav a objevoval se na jejich snmu s hlasem za jako íšské kraje,

zem

veškery

Zem jako jejich

i

rakouské skupiny.

rakouské pak, jsouce

zempán,

územní

zásadn

t.

j.

snmu, íšské

vaných, usnesením íšského

bylo se íditi usneseními korporace íšských

moci íšské nemohl namítati speciálních pod p m ý m vlivem íšských instancí í

neml'

privilegií,

zaruujících

íšské. Politicky dovedl

movaných stál

jeho

ovšem

pod ním.

A práv v

tato

moc

instance;

neeximo-

arcivévodovi

stav všude, kde

privilegií.

v

podléhaly,

proti

Arcivévoda

stál

záležitostech, pro které

zempanskou moc

vliv

záležitostech paralysovati,

hování moci íšské

urovati

již

ástí íše,

v záležitostech

proti moci íšských instancí v neexiavšak státoprávn pece jen i

právní možnost pímého zasaprávní možnost, oborech smr výkonu zempanských

arcivévodskou,

neeximovaných íšských orgán, vyluovala svrchovanost arcivévodovu v jeho rakouských zemích, protože nad jeho státní mocí stála ješt vyšší státní moc celkového útvaru státního, moc íše jako státu státv, v základech ovšem již oteseného, ale až do konce vykonávajícího vlastní vyšší kompetence v íšských práv

v

usneseními

territoriích.

Nad zempanskou mocí arcivévodskou vala tak,

stála

moc íše

a spojo-

zem rakouské s ostatními territorii íše v státoprávní jednotu, zem rakouské byly státoprávn ástí íšského stát-

že

ního celku.

kové moci

Tato státoprávní odvislost íšských

territorii

íšské podržela význam až do zániku íše:

od

cel-

tak ješt

54

N.

Goenner (1804) ve svém výkladu

T.

nmeckého práva státního positivního práva

rozpakuje se piznati territoriím íšským dle

íše nmecká není žádným jednotným státem že také je jen jediné íšské státní právo a že zempanská moc je jen zaízením íše ku výkonu celkové moci íšské, nebo není prý ani zvlášt-

povahu stát, prav dokonce, spolkem stát, nýbrž jediným

že, ježto

a

ního státního práva jednotlivých

territorií,

nýbrž jen jednotné státní

právo íše-

Teprve po zrušení íše nastoupila

i

v

zemích starorakouských

zempanská úplnost moci. Zempánova státní moc vykonávala sice již pedtím uvnit svého území bezprostedn bez výhrady

veškera práva zemské výsosti, avšak jejich výkon

dl

ízenou mocí íše

na základ

a jejich

objem rozšioval

se jen

pod nad-

se

privi-

domu zempanskému udlených ze svrchované císaské íšské Od zrušení íše vstupuje však moc arcivévodská na místo

legií,

moci.

i

zaniklé moci íšské

a

arcivévodova zemská

výsost

neodvozenou, pvodní mocí panovnickou

vlastní,

neodvislou mocí

k

na venek zcela

výkon dje se jedin z vlastní uzemni kteráž po zrušení svého státopráv-

státní, jejíž

bez závaznosti

výsosti

a

stává se pak

íši,

ního základu pestala také pro vždy býti subjektem práv z bývalého lenního svazku starorakouských zemi plynoucích.

Naproti

2.

k íši je

zemí

tomuto celkem jasnému pomru starorakouských povaha státoprávního pomru eských zemí k iši

nmecké

a význam pochybnou otázkou.

jejich

Zem

pomrn

vzájemných státních vztah

eské

vyvíjely se v

stedovku

poplatnického a lenního pod uritou vnjší závislostí na

ze státu

íši,

spro-

stedkovanou formou lenního pomru, až po Zlaté Bulle Karla IV 1356) a za dob Jiího z Podbrad lenní svazek obmezuje se na estný úad íšský a právo volenecké. Za doby habsburského panství i

však

vztahy

burk z

eských zemí k

zanikají již

lenního spojení

i

s

ješt více se

íši

zbytky lenních forem a íší, stojí již

mimo

její

za Habseské, vypuštné

uvolnily,

zem

organisaci a

mimo

její

státoprávní rozlenni.

Pro tyto volné vztahy eských zemí k íši a preto že nepatily

ku

krajm

Samuel starého 'tojí

s

jejím,

nepovažuje

již

také proslulý publicista 17

Puffendorf) jenž první právnicky císaství,

zem eské

íši spíše v jakémsi

zkoumá

vku.

státoprávní povahu

za státoprávní ásti íše,

vzájemném spolku, než by

s

prav, že ni

tvo

55

státní. Také pozdjší literatura státního práva po Puffendorfovi jmenovit v XVIII. st. ku konci císaství se rozvinuvši, konstatuje vesms, že zem eské nemohly býti zavazovány vlí íše a že tudíž spojení mezi nimi a íší ne-

jednotnou

bytnost

íše nmecké,

mlo

státoprávn takového

rázu, jako

pomr

íše k ostatním íšským

territoriím.

Z vynikajících publicist na sklonku císaství je to pedevším známý J. y. Moser, jenž svým obvyklým rozvláným a nedosti jasným zpsobem jedná o otázce, jsouli Cechy údem íše; uznává, že až na práva a povinnosti plynoucí z optného pipuštní eského hlasu kurfirstského (1708) král nebo královna vládnou nad echami »s mocí zcela neobmezenou, nestarají se nic o íši a íše ne stará se nic o n«. Uvádí sice jednání r. 1756, kdy M. Teresie dovolávala se pro Cechy ochrany íše (dle íš. snesení o readmissi z r. 1708) a íšské exekuce proti králi pruskému; praví však, že z toho, že panovnice hledala proti íšskému knížeti pomoci u íšských instancí, ješt neplyne, že by též sama byla chtla uznati povinnost státi k soudu na žalobu tam od íšského knížete na ni vznesenou — i

dm

si, že rakouský sice rád chce ochrany íše, když myslí, že byl uražen lenem íšských že však nikterak nechce státi pod íšskými soudy, když

(tak požadovalo Prusko, stžujíc požívati

stav,

lena íšských stav sám urazil, kteréžto jednání odporuje nejen všem pravidlm obanské spolenosti a pedním zásadám práva pirozeného, a proto prý proti tmto prvním právm lovka nemohou domu rakouskému pomoci žádná privilegia, která si beztoho zvtšiny sám dal, ani íšská snesení, která si dobe dovedl vynutiti) Ze zemí pivtlených Morava byla kdysi nepochybným vší slušnosti, ale

i

lénem íše a tento lenní svazek k íši prý ješt trvá, »ježto králové eští mezi jiným bývají obdarováni lénem na markrabství, kní žectví a

zem*

Lužice též zstala

;

v lenním svazku k íši, ježto

pi odstoupení jejím kurfirstovi saskému nemohl tímto jednostranným jednáním zadati nieho z práv íše, teba že vyhradil všechna práva lenní jen jako král eský. Nad si Slezskem odstoupeným králi pruskému podržel prý císa jura prý Ferdinand

imperii, která

král

Slezsko,

v listin stvrzující usnesení

íšského

míru

vyhradil;

si

(o garantování

však

III.

dráždánského)

pruský pijal

píše

se

tak,

titul

císa

byl

snmu pes

z

to

r.

1751

pece

suverénního a nejvyššího vévody za

mu dokonce sám

tento

titul

i

ze «vé

56

íšské kanceláe dává, a král pruský vadil si nabyté hrabství Kladské mezi své suverénní státy, bez uznání císaova impéria. Pedstavitel nejznamenitjší publicistické školy starého císaství i

na

konci

vku,

XVIII.

J-.

i>>.

Piitter,

má Cechy

od doby

jejich

obnoveného spojení s íší (1708) za její ást, kteráž požívá pouze staré pednosti královského titulu; piznává však, že nepispívaly k výdajm íšským, ježto nenáležejíce k íšským krajm, mezi kurfirství toliko dle jména se poítaly; ježto pak ped r. 1708 ve skuteném spojení s íší nebyly, nevykonávaly také presentací písedících k soudu komornímu. Shledává velmi podivným, že pa novník eský, jako král, náleží zárove k íšským stavm, ježto dle zízení celé Evropy král prý jen králem neodvislým býti mže, kdežto od vlastnosti lena íšských stav nelze oddliti pojem odvislosti od íše tento odpor, že Cechy mají krále, jenž zárove je íšským knížetem, není jiného prý než pežitek z doby, kdy stedovké právo mezinárodní pokládalo za pípustno, aby králové císae nad sebou uznávali, a odtud prý též skutenost, že vládce ech je v jedné osob králem kurfirstem. Náleží k stavm íšským, kteí nosí korunu, ale tmto proto ješt nepísluší žádná pednost, le by osoba králova od osobnosti íšského knížete nikterak nedala se oddliti; ostatn je rozdíl, zda drží len íšských stav ;

i

íši

volební

(takto

polskými), zda jen

dva kurfirstové

nahodilé

njaký as zahraninou korunu, zda doucnosti

trvalé

(Uhry,

saští

stali

okolnosti udlí

se po

íšskému

spojení je

sob

králi

knížeti

ddiné

na

a v bu-

V. Britannie), nebo zda každý panovník

Pomoanska, již tím samým je zárove íšským knížetem, kdež koruna je v nerozluném spojení se stavovstvím. Takový je úsudek elného právníka posledních dob

jako

král švédský,

držitel

starého císaství Spisovatelé do r. 1866, kteí byli spracovali státní právo Nmeckého Spolku (jako Kliiber, S. Jordán, ÍVeiss, Maurenbrecher) stojí již vesms pod vlivem skutenosti, že zem eské dostaly se s

ddinými zemmi

byly kdysi

»

a spokojují

rakouskými do Spolku stejn jako zem, které

náležely k íši se

nmecké*

pak prostým

(odst. 2. i.

1.

Vid. Spol Akty),

poukazem na rakouské prohlášeni

dubna 1818. kteréž eské zem k iši pipoetlo. V nmecko literatue poslední doby opakuje se sice konstatování píslušnosti eských zemí k iši bez pesnjšího vymezeni vzájemného

z

6.

právní

57

pomru, avšak eských uvnit

uznává

jinak

vesms,

se

zízení

státní

že

bylo zcela samostatným a že nadízená

zemí

moc íše

nevztahovala se nijak na vnitní záležitosti zemské.

Vnitní ústavní neodvislost a úplná samostatnost koruny je v literatue rakouských djin íšských, která sice zastává píslušnost a lenní pomr eských zemí k íši, nicmén celkem uznána

pomr

i

má

jejich k íši

za velmi volný,

eských jiným lénm íšským. Reichsg.,

vtšinou zemí

(Grundr.

kvalitativního

166) nevidí žádného

p.

nerovnajíc

Luschin

Jen

d.

Oest.

rozdílu rnezi

postavením eských zemí k íši a mezi povahou ostatních íšských však

Modifikuje

lén.

tuto

všeobecnou vtu hned

svoji

zemím eským stejn piznává vnitní Státovdecká

í

h o

literatura, starší

z v

1

á

i

soudobá,

že

tedy celkem shodná

je

píslušnost eských zemí k íši

i

a neuritou,

postavení n

by

že,

chybnou

tím,

organisaní samo-

i

plném rozsahu.

statnost v

v tom,

ústavní

š t

n

í

zem

koruny

e d n o st n

a p

postavení záleží tudíž

í.

byla velmi po-

eské zaujímaly v íši vždy Pi vymezení tohoto z v lášt-

pedevším na vysvtleni a na pochoeských zemí k íší a mezi

pení rozdílu mezi vnjším postavením

postavením

ostatních

íšských

territorií.

kteráž až do zániku íše

vesms podléhala zásadn íšské státní moci právní (teba že de facto zempáni ve vtších territoriích úinnost její dovedli znamenit snižovati), a z nichž vtšinu mimo svazek státoprávní poutal k íši též lenní

pomr

k íšskému panovníku.

Zem eské vyvíjely se ovšem již od starších dob stedopod uritou vnjší závislostí na íši, docházející již v dávných dobách výrazu v prastaré form poplatkového závazku za dob 3.

vku

;

zízení

lenního

octly

obyejným pjována moc úední. však nikdy

se

taktéž

v lenním

svazku

s

íší,

nebyly

lénem, kde by králi byla bývala lénem pro-

obyejným dsledkm

Zem

koruny nebyly pak ovšem podrobeny pomru, jako tomu bylo u lén

lenního

úedních, kdež udlováno bylo lénem území

nho.

i

s

výkonem uritých

do vydání Zlaté koruny 1400 vbec pipustiti užší svazek s íši, sproformou lenního pomru, pi kterém docházelo též k uzavírání formální lenní smlouvy a k udlování lenní investitury císaem, nelze z toho ani pro dobu ped Zlatou Bullou dovozopráv

výsostných

do r stedkovaný Bully a

uvnit

I

když tedy

lze

58

váti

zem

zmenšení územní a ústavní samostatnosti koruny, ježto

eské nebyly obyejným lénem úedním. Byly lénem od jiných

eiký, jenž

kvalitativn kmenovým

samostatným

býval

lénem výkon svých výsostných práv,

moc mla

jichž

Panovník

vévodou,

nepijímal

jako jiná íšská knížata, je-

základ v udlení íšského úadu. Vyžadoval

svých

potvrzování

rozdílným.

práv od císae proto, aby

majestátních

jen

si

for-

si

málním udlením jich zajistil své pednostní postavení v íši proti ostatním íšským knížatm. Nebyv nikdy íšským úedníkem ve form mana, vykonával veškera práva královská na základ vlastní moci.

Obsahem lenních smluv král eských nebylo tudíž stedovku skutené udlení práv výsostných uvnit uritého

ani

za

území,

výkon královských práv píslušel již ze staršího práva zemského, nikoli jako držitelm úad íšských. Proto také

ježto jim

v

celém

tomto

lenním

o

úplnost

lenní

o

formu

léna,

pomru eských král

hierarchie,

než

o

vcnou

k íši

podstatu

šlo

5j

léna

více

ve kterouž za dob vypracovaného zízení feudál-

ního se zahalovaly veškery ústavní a státoprávní akty nejrznjšího

obsahu. aniž

Formou onou upravovaly

musilo

se

Formální udlení lénem

mlo

že v íšské lenní

ného

ostatními

s

i

vzájemné vztahy zemí,

úinkm

pro panovníky

právní význam, postavení

pak

k pravidelným

docházeti

lenního

eské

pomru.

jen ten státo-

soustav dostalo se jim rovíšskými knížaty a zaruení jejich

privilegovaného postaveni jmenovit proti

druhým kurfirstm.

Ostatn, pokud jde o lenní pomr, tu

r.

již sesazení Václava V. 1400 a následující události zpsobily takové uvolnní vztah

eských zemí

k íši,

že Jií z

úad

Podbrad

1

uznával

manský závazek

výslovn prohlásiv, že se lenní pomr nevztahuje na území koruny eské; v lenním svazku byla dále nkterá íšská panství králi udlená, která mohl pijímati tak, jako mohl míti vlastni statky allodialní. Pedmtem lenniho udleni bylo tedy od doby Jiího z Podbrad dle samých listin jen kurfirství a arciúad íšský, jenž jako ostatní arciúady •:byl dstojností estnou, tak že v pozdjších dobách nevykonávali ani kurfirstové svých pi císaské korunovaci osobn, nýbrž dávali se pravideln zastupovati leny šlechtických rodin, kterým byli arciúady jako t. zv. ddiné úady v léno dále udlili.

již

jen za kurfirství a

arcií.šnický,

i

úad

59

Že lenni svazek za íšský úad, statky a íšská panství nevyluoval suverenitu panovníkovu jako eského krále, kterýž ve svém území zstával stále nejvyšším pánem, nevyžaduje dkazu; lze však pro zajímavost se dovolati úsudku prvního právnického theoretika pojmu suverenity, Bodina, jenž tehdejší nauku pozdní

pesn

renaissance za

zem,

zempánu

byl formuloval, piznávaje

suverenitu

které nebyly ve svazku lenním cizího panovníka.

Za oné

mocní zempáni a sám papež pijímali léna, byl odporu jen potud, pokud zempán nebyl vládcem ješt v jiné zemi, ve které by byl nejvyšším a neodvislým: panovník mohl dle tehdejší nauky v jednom ze svých stát býti suverénem, a v druhém poddaným vassallem, aniž bylo kdy

doby,

pomr

jiní

i

lenní se suverenitou v

—

lze

pomr

lenní rozšiovati

V tom práv

suverénním.

zstává ve své zemi

stále

a

territorií,

je

stejné

dobe

ve kterých byl že panovník byl

jeho zemi není vyššího vládce nad

v

Zempáni nmeckých íšských nkterých smrech pímo íšské mocí, král eský však nikoliv

moci.

se zvali domini terrae, byli v

v zemích svých podízeni nebo uvnit jeho království nebylo nad i

Králové eští dávali vati

lenní investituru

by

potvrzení

zempány

vlastní,

rozlišováno,

teba by mimo zemi

nejvyšším,

ovládán vyšší mocí, jen když

nho, nebo vládce

zem

na jeho

i

již

nho

Tito

nemlo byli

téhož

tu

totiž

i

v

sob

III.

potvrzení

udlo-

privilegií,

významu jako pro

státoprávním

dstojnost knížat

protože jejich íšská

vyššího.

doby Ferdinanda

až do

od císae a vyžadovali

privilegií

íšské.

sob

mla

svazku

základ úední.

s

jiné íší,

Proto

veškera jejich neodvislost od moci íšské zakládala se na udlených privilegiích,

práv

kdežto

panovníci eští, majíce

potebovali

nickou,

v íši,

nikoli

potvrzení

jako aktu

privilegií

jen

vlastní moc

panov-

jako zaruení svých

konstitutivného, práva jejich teprve

zakládajícího.

Od dob

krále Vladislava (1477) vztahovala se investitura již

jen na kurfirství a na

Když tedy takto od

ony zem, které koruna lénem od íše drží. zem koruny již nepochybn nebyly

15. st.

obmezeném na arciúad a právo volenecké, obsahem zmenšená investitura záhy ztráceti svj pvodní význam jako potvrzení práv královského majestátu, aby formálním udlením majestátních práv zarueno bylo postavení

v lenním svazku s íší,

zaala

i

tato

královo v

íši.

r.o

Za Habsburg dokonce, když s konsolidováním moci panovs vývojem mocných ústav stavovských formy lenního zízení upadaly a když nad to dstojnost císaská, královská kurfirstská zstávala slouena v jediné osob, stává se celá investitura bezobsažnou formou, pouhým obadem. Proto od asu Ferdinanda panovníci z domu rakouského pestávají si vyžadovati (1628) investituru dosud obvyklou od císae íše ímské. Ježto pak jejich moc a neodvislost od íše mezitím znamenit vzrostla, užívali od nické a

i

1

1

i

míru westfalského výrazu »suverenity« jako král pruský

zem,

nmecké

pro své

i

akoli jim, jak Otto Mejer upozoruje, suverenita píslušela jen uvnit jejich zemí k íši nmecké nenáležejících. Panovníky suverénními byli právn jen za ony zem, které nebyly ve státoprávním svazku s íši a nepodléhaly

k íši

její

náležející,

moci.

držbu domu rakouského pešla tudíž r. 1526 koruna eská jako uherská ve vlastnosti právn neodvislého státu. Této 4.

V

právní

neodvislosti

svými

rakouskými

s

íší

od

nmeckou,

od íše nedotklo

zemmi

stál

se,

spolený panovník

že

v lenním

rozlenní území starorakouské

v jejíž státoprávní

1512 bylo pojato. Státní spojení eských zemí

r.

nadále

sprostedkováno

již

se

svazku

státoprávním

i

s

íší bylo

eského

jen státoprávním postavením

v íši a vlastními jeho právy, pokud byla též právy zem skými. Pedním královským právem takovým v oboru státního práva íše nmecké a jediným právem tak znaného významu pro pomr eských zemí k íši, bylo právo eského krále, že jako len sboru kuríirst byl povolán míti úast pi urení nositele l panovnické moci, pi volb císae. Právo, uriti svým aktem osobu držitele íšské státní moci. nevykonávali kurfirstové jako dsledek njakého orgánového za-

krále

stoupení svých tanti

resp.

poddaných, nejednali jako ústavní jich

ústavní

zástupci

svých stát; nemli

moci delegované od svých poddaných, nýbrž

k

jejich

repn

výkonu volby volenecká

d-

íšského udlení, byla právem pednostním mezi ostatními íšskými stavy, plynula ze íšských zákon a císaských privilegií. Než naproti tomu zase dle zá!. stojnost byla

íšských

oprávnním pošlým

kurfirstvi

bylo

z

nerozlun spojeno

s

territoriem

knížat

voliv, bylo na jejich území >radikováno« to znamenalo nejen. osoba oprávnného volie uruje se držbou zvláš kvalifikovaného ;

/.(

;

61

výkonem výsostných práv uvnit uritého

území, resp. i

kurfirství a

slušenství

volenecký

hlas

zem. Volebního

který dle zemského v

ádu ddictvím

byla

píkrál,

když

nebyl

král

zemi pí-

v

písahy k zemi

a

nesložil,

volb deputace stavovská: vysvými zástupci úast eského panovníka na

(jako

konali tedy stavové

za

eský

onen

neb volbou byl povolán k vlád

však,

nebo dosud vlády nenastoupil

pipuštna

území, nýbrž

pokládati

práva požíval vždy

eských zemích; výjimkou

tomen,

nepímo

bylu lze

k

1519)

r.

oznaení osoby císaovy, volbu panovníka íšského.

zem,

Dle názoru, že kurfirství je píslušenstvím

mezi ona zemská práva,

která stavové

králov mohli vykonávati,

schopnosti

vládu v zemi;

jim

a

sostných práv v území, nebylo

vésti

všech

jim píslušel stejn

krále,

li

výkon

píslušel

práv výkonem

práv panovnických (a

jelikož jim píslušelo

úadm

jejich

náleželo též

nepítomnosti nebo ne-

v

i

vý-

výkon

práv panovnických v uritém

území urovala se osoba k volb oprávnného); proto stavové mli se za

kompetentní k výkonu volebního práva královského, na území Že hlas volenecký vykonával pravideln jednotlivec,

radikovaného král,

v

mlo

jeho nebytí

pedpokladem

i

zda

mli

a

oprávnní;

dvodem

úad

právem královským, pokládalo se

kurfirství

stavové eští býti povoláni,

kdykoli se

mla

uznáno Marií

píin

jeho dotknouti

Teresií,

volenectví

místa, tu že

spolupsobení ve

jako

píslušenství

za

nebo odepíti

dáti

njaká zmna; v

jako spoluzástupcm

podobného

tak

práva

stavení koruny v íši.

k

volb císae, mohlo

eského,

i

s

práva byla sice

mlo

vliv

zemí,

též sou-

tedy také

na státoprávní

byli

nkdy

po-

pipuštni

eského zemdomácích vzhledem k tomu, že

se tak státi jen na

ádv

ímsko-nmecké;

ním souvislá byla

oprávnných

Když stavové eští

ského zízeni, dle starých

1770 bylo

jejího píslušenství.

avšak kurfirstské dstojenství a práva státního

r.

zem,

souhlas,

zemích eských nemá koruny písluší ústavní

Kurfirstské kollegium a kurfirstská volenecká

státního práva jednotlivých

svj

panovníkova ve

disposice

ástí ústavní formy íše, dílem státního práva íše

ástkou ástkou

zda

územím nerozlun spojeným.

nepímo

že jednostranná

píin

nerozhodovalo,

byl accessoriem práva volebního s

íšského arciúadu

a

stavm

tak

nabytí práva volebního byl íšský úad,

jak míní Bryce,

'spíše,

obojí bylo

Když

však stavovská korporace svými zástupci, ne-

na povahu

vlivu

základe

62

v

nedostatku

správu

krále vedli

zem

krále

a ev.

spsobem od

podle své zemské ústavy, kteráž tím

Tu

byla uznána.

ústava íše ustupovala:

v

zde

volili;

si

stavové eslí vykonali pedpisy státního práva íšského

i

eského

kollegia kurfirst

urité ásti

ídila se

domácími pedpisy zemskými o právech stavv. Tak objevilo se znovu pednostní právo zemí eských a jejich privilegované potu však objevilo se také, že spojení zemí eských obmezeno výhradn na osobu spoleného panovníka, íší nebylo ježto pi volb císaské v nedostatku krále zemi, zemským zástupcm a zemské ústav pipadl podíl na zízení íšského panovníka, podíl na ústav íše; prostednictvím panovníka a jeho práv, která byla s územím tak nerozlun spojena, že byla též právy

stavení v íši

;

s

zemskými, korunními, ocitala se koruna eská spojení

íší

s

samostatná.

zemí

s

íší

nepímo

v státním

ovšem stále privilegovaná a jinak tchto pípadech mlo tedy státní spojení eských reflexní úinek na státní osobnost zemskou, dle dle ústavy zemské,

i

V

i

práv vykonávala se veejnoprávní funkce pro íši. Takto od XV. st. byly zem eské udržovány ve velmi volném

jejíhož zízení

spojení

s

postavením panovníkovým

tiší

v

íši

takovými

a

jeho

zárove byla právy zemskými, ze zemské ústavy plynoucími. Mimo obor tchto panovnických práv, která byla též právy,

kteráž

ástí státního práva íše

nebylo

již

svazku

s

od dob XV. právního

íší,

nmecké st

,

kdy

podkladu,

a

ástí

eského

království

dle

se

práva zemského,

vymklo

z

lenního

nhož by pomr eských

zemí k íši se byl dal rovnati k postavení ostatních íšských území, v íšském územním svazku jsoucích.

íšské ústední moci scházel jakýkoli vyšší státoprávní vliv a poddané eské. íšská ústední moc representována byla císaem a íšským snmem spolen. Ústední zákonodárné moci íšské podrobeni byli jednotliví zempáni pímo a bylo jim se íditi 5.

na

stát

rozkazujícími

íšských

i

zakazujícími zákony íšskými.

territorií,

byt!

asto dovedli

sob

Zempáni zjednati

jednotlivých

adu exempcí

íšské moci ústední, byli ji pece v záležitostech neeximovaných státoprávn podízeni. Jejich území byla v dosahu íšské moci ve státoprávním svazku s íší. z

i

Pro tuto státoprávní odvislost nepovažuje také

již

sám Bodin

nmecké zempánv a íšská msta za svrchovaná, ježto zempáni msta jsou podrobena nejvyšší zákonodárné a soudní

jednotlivé

i

63

moci íšského snmu. Ježto tedy obojí nemají suverenity, ani zempáni ani msta, má Bodin íši nmeckou dokonce za aristokraticky

jednotný

ovládaný

stát, nikoli snad za spolek

za jaký

státv,

Správn vystihuje, že vliv íšských na území íšská zbavuje zempány svrchovavosti. Konže •summum ius majestatis« má vlastn »Germanorum

uznává konfederaci švýcarskou. instancí statuje,

conventus* (íšský snm),

organisovaná

aristokraticky

která vládne zákony a usneseními nad knížaty a

Skuten

stavové íšští na íšském

korporace,

msty.

snmu shromáždní

obme-

od míru westfalského) císaskou moc zákonodárnou že v nkterých smrech byl císa již jen vykonávajícím orgánem

zovali (zvlášt tak,

snmovních usneseních stavovských. Císa moc, avšak

ml

sice též

naizovací

tomto oboru moci zpsobili stavové, že ve všech dležitjších vcech císa byl vázán spolupsobením jejich íšského i

v

Po míru westfalském, když moc císaská znan byla umenšena na prospch mocí zempanských, váha stav íšských

snmu.

vzrostla

ovšem

ješt více

Státoprávní vztahy íšských

pece zstaly

k íši se

territorii

do zániku íše, jsouce udržovány ústední nadízenou mocí íšských organisaci. avšak

uvolnily,

zem eské

Takových státoprávních vztah Král

eský

íšských

ani

zem nepodléhaly

snesení

až

snmovních nemusil

íšské král v

k

moci

íši

nemly.

zákonodárné.

zemích eských

dbáti,

nemly tu platnosti. Proto eský král zem byly státoprávn neodvislými od íšské ústední moci, representované císaem a íšským snmem. Uvnit zemí koruny eské nepíslušel i

íšské moci ústední v ostatních

íšských

ani jediný

attribut

moci,

jaký

jí

píslušel

territoriích.

íšským knížetem a ml povinnost úastniti úast na snmích íšských byla by mla vliv na pomr království k íši jen tehdy, kdyby se byl na snmích íšských objevoval jako zástupce dle zemské ústavy. Úast na výkonu íšské vlády nepíslušela mu ani jako reKrál

se

snm

eský

byl sice

íšských,

ale jeho

zem

presentantu, ani jako orgánu

osobní

Vbec s

zem,

nýbrž byla královským právem

pednosti.

nedá se starý íšský

ústavním

zastupitelstvem

snm nmecký

poddaných

ani pedstavovati jako kongress

beze všeho srovnávati

a území. Nelze

ústavních zástupc

si jej

také

jednotlivých

,,1

Prima facie jevil se pedevším jako shromáždní rzných dvod povolaných a oprávnných k úasti vždy jen na základ zvláštního císaského udlení a pod podmínkou pijetí za lena dotyným stavovským kollegiem íšského snmu. lenství íšského snmu, íšské stavovství, zakládalo pak

státv a zemí. jednotlivc

v

ad

první

stav a k

pomr s

ií ;

z

i

osobní svazek lena ku korporaci íšských nemlo nutn reflexních úink na státoprávní

jeho území k íši,

ješt

í

jen

íši,

z jiného

Ustavní oprávnní

právy

osobn

dvodu.

íšského stavovství b)

individuálními,

ráz práv

svazku

nebylo-li území ve státoprávním

právního

nikoli

la

takto

pedevším

Mla

právy územní representace.

nabytých, nikoli povahu práv plynoucích

ústav

z

ústavních

snmu. Korporace íšských stav osobni, nikoli kollegiem orgán zastoupených státv a zemí. leny stavovské

korporace

byla íšská knížata

niho zastoupení území na íšském

pak

byla

majiteli

v

pední

ad

íšské

stavovství

ve kterých týž

byl

zempáni,

a

/.

nichž

vtšina

byla

patrimonialních státních mocí v íšských territoriích.

také Ilias

pedevším individuálním

bylo tedy sice

právem lena korporace,

mlo

korporací

nikoli

právem

zem i

stáiu jako celku.

len korporace vykonával výsostná práva, a jehož pánem len korporace

uritý vztah k území, na íšském snmu byl totiž

radikován (resp

založen) na

territoriu lena korporace stavovské. Takto se mohly pak hlas íšské stavovství považovati za adnexum územní výsosti, zvlášt od té doby, co volební kapitulace Ferdinanda IV. (1654) odala i

právo udlovati stavovství t. . personalistm, t. kdož nemli žádného íši bezprostedn podízeného císai

Tím

j.

však nikterak nedostalo se snad zastoupeni na íšském

všem íšským

onm,

territoria.

snmu

územky, jejichž páni nemli aktivního úastenství na výkonu celkové íšské moci a kteréž takto ani prostednictvím pán svých nemohly býti zastoupeny- Jednak totiž byli v íši držitelé území, kteí nevykonávali práv zemské výsosti a jimiž scházela tedy kvalifikace k dosaženi íšského stavovství, jednak samo zízení stavovské a snmovní dopouštlo možnost, aby íšských bezdržitelé prostedních území mohli býti vyloueni z úastenství na snmu íšském. lenové stavovské korporace mohli býti totiž sesazeni z íšského stavovství. a to od dob Karla VI. usnesením íšského územím.

Naopak,

i

nadále zstaly v íši

i

65

snmu (ped

tím mohl tak initi císa).

Mohli býti tudíž zbaveni

jak svých práv tak svého hlasu v kollegiu

pak

Kdyby

se stavové byli objevovali

stupci svých území

ztráceli

svým spolupsobením vedení íšských

spoluurovati

práva

záležitostí.

stavovském a na

snmu by

jako zá-

íšský mohl jednostrann zbavovati jejich podílu na íšské moci. Všechna íšská území nebyla tudíž na íšském snmu zastoupena nikdy, nýbrž jen ta, jejichž páni byli zárove íšskými stavy. Za podmínku nabytí íšského stavovství stanovena byla sice držba bezprostedního íšského území a držba takového území tvoila základ kvalifikace stavovské, avšak bylo teba nad to ješt zvláštního udlení a pijetí dotyným kollegiem když íšský stavovským. Tak zstala situace až do konce íše, snm (od r. 1663) se stal permanentním a knížata íšská pestala se na snmu objevovati osobn, dávajíc se zastupovati vyslanci. nabytí a pozbytí íšského sta6. Pozoruje-li se jen zpsob vovství a hledí-li se jen na zpsob složení íšského snmu a na zpsob, jakým se kollegium íšského snmu doplovalo, je na snad vidti v snmovním kollegiu pouhou korporaci, založenou na iura singulorum. Jakmile se však obrátí zetel na funkce a kompetence jiná stránka korporativní ústavy íšského snmu, vyniká jasn íšského zízení stavovského. íšský snm nebyl korporací osobni v tom smyslu, že by byl zastupoval výlun a pouze práva svých povinností

s

zástupci, nebyl

je

snm

i

i

jednotlivých

By

lenv.

representací ústavní,

jektivn-

vcný

v

stavovství jako individuální právo nebylo

pímo

osobním

z

ústavy plynoucí, majíc základ

udlení

a

v

držb

uritého

sub-

území,

pece lenové snmu

nezastupovali na snmu íšském jen sebe pednostní práva, nýbrž representovali jednak obor moci stavovské proti moci císaské, jednak však byli pedstaviteli jednoty íše a jejími zástupci. Ve shromáždní íšských stav docházela výrazu pozstávající ješt jednota íše, nebo usnesení a svá

snmu íšského íše zásadn; poddaní

íši

zavazovalo všechny

byli

žejících,

z

a všechny

moci

Zempáni

vykonávati usnesení

poddané

íšské

bezprostedn podízeni, mla íšská

bezprostední úinek.

donucovacích

zempány

tam, kde nebylo exempcí

a

kde

sneseni

musili v zemích svých, k íši nále-

snmu

prostedkv íšský

a dle nich se íditi.

snm

ovšem

Pímých

neml mimo málo

užívanou íšskou exekuci. 5

66

Kollegium íšského snmu, representujíc ústední a territoriím

íšským nadízenou moc, zastupovalo jednotu íše

zempánm.

tak proti jednotlivým

jak proti císai,

moci íšské, íšským snmem vykonávané, zastupovali však zase lenové kollegia, kteí byli z vtšiny majiteli patrimonialních státních mocí, svoji- zempanskou státní moc a svoje území, ve kterých íšské zákony mli

Pak objevovali

vykonávati.

svých území, pro

moc

zástupci

nž

Naproti

snmu

se na

nebyla jim

svena

se

i

jejich

zem,

ud-

Ježto íšští stavové usná-

na íšských opateních pro íši a pro své

podíl na íšské moci pro své

by

ústavou jejich území, nýbrž

lením císaským a pijetím stavovským. šeli

jako oprávnní zástupci

na zákonech íšských usnášeli,

se

zem, mli pak zárove

ve kterých byli zase

vykonavateli íšských snesení.

lenové proti celkové

íšských stav, kteí zastupovali na snmu íšské ústední moci svá území a svoje zempanská

kollegia

výsostná práva,

stáli

územími svými

s

v státoprávním svazku s íší,

zempanskými uvnit jejich území stála v íšská jednotná moc se svými kompetencemi. Na rozdíl od toho nemla íšská moc v zemích eských žádných tttribut mocenských, král na snmu íšském nemohl se zavazovati niím k provádní íšských opatení ve svých zemích, nepoteboval zastávati ježto

nad

jejich právy

se nijak svých

píslušela

výsostných

ze zvláštní

práv proti moci íšské,

ústavy

mu ona

ježto

propjení panoveského na snmich íšských

zemské,

nikoli

z

níkem íšským. Úastenství krále nemohlo míti reflexních úink na postavení zemí eských, uvnit zemí tchto platila jen zemská výsost králova, nikoli moc íšská. a tak nemohl král na íšském snmu nikdy zastupovati zem koruny, ježto íšský snm nemohl zem eské niím zavazovati a nemohl se na niem pro usnášeti. Králi píslušela tudíž jen opravující úast na výkonu íšské moci bez povinnosti

n

usnesení v zemích svých provádti, bez reflexních právní

postavení

zemí koruny

a

úink

na státo-

íšské stavovství královo pak

opravovalo a zavazovalo jen jeho osobu jako právo jeho osobní pednosti. Byl to jen nový doklad toho, že v onom rozvracejícím se státu státv, jež Puffendorf tak lare aliquod

corpus

et

pípadn

monstro tantum

ir eské mly

byl oznail za

simile,

zem

pednostní postavení jako membrum nobilius. Ježto íšská moc ústední nemohla vykonávati uvnit zemí

67

eských žádného výsostného práva, byly pirozen zem koruny vypuštny z rozdlení íše na íšské kraje, zem skupiny starorakouské od

1512 však

r.

Z tohoto

nikoliv.

dvodu

na

zem eské

nevztahovala se pravomoc íšského soudu komorního a íšské rady

dvorské a byly vyjmuty

i

z jurisdikce

obanského rozhodování

práva

v

císaovy, kterému ve

uritých

Toto vše pak nebylo snad následkem et

appellando, jakého

mli teba

pípadech píslušelo. de non evocando

privilegia

ostatní kurfirsti a

zempáni

arcivévoda), aby vylouili píslušnost íšských instancí,

sledkem

práva bylo

omyl

káral

postavení

neodvislého

privilegia

konati

rak.

d-

v jejímž území výsostná

koruny,

moci eské: a tak ješt Josef II. jako by království potebovalo o jakémž pi Cechách, jakožto ne-

gubernia;

de non evocando,

ei

býti

Pi

nemže.

bylo vytknuto, že privilegium takové a

(i

nýbrž

královské

z

pražského

odvislé íši nikdy

vcech

této píležitosti

pedpokládá

již

správn

podízenost

poddanost naproti urité vyšší moci jakožto evocantu, a že

je

na újmu neodvislosti království privilegia takového se dovolávati a dožadovati, ježto v neodvislém království veškera práva impéria vykonávají se iure proprio, ze svrchované moci.

koruny eské od jiných territorií íšských, že tato území až do konce íše byla podrobena pímé, zásadní právní moci íšské, že byla ve státoprávním svazku s íší. Území íše byla podrobena nejen íšským zákonm, ale nad právy zempanské výsosti v jednotlivých ástech íše stály íšské instance, pedevším íšský soud komorní, jenž dbai, aby ne-

V tom práv

bylo zneužíváno

u

nho

je rozdíl

zempanské moci

žalobu proti

panské vznesli

;

postavení

zempánm

proti

poddaným, kdykoli

tito

svým pro pekroení moci zem-

privilegium de non appellando nevztahovalo se na

zempánm,

ani na pípady odepení a íšský soud komorní byl ádnou apelaní instancí, kde nebylo privilegií, a pi vší faktické malomocnosti proti velkým zempánm pece jim pipomínal, že stojí pod kontrollou íše a že jejich zempanská moc ped soudy íše má jen

žaloby

poddaných

proti

protahování spravedlnosti.

i

povahu souhrnu jednotlivých oprávnní, souzení íšských instancí, tak že nad

jejichž

objem podléhá postojí ješt

zempanskou mocí

íšská moc právní, která chráníc poddané proti zempánm vykonává na poddané íše bezprostedný vliv, a brání, aby moc zempanská nestala se neobmezenou a neodvislou význam tento nebyl ;

5*

68

právník na konci íše podceován, naopak uvádn na doklad

ani u

toho, že právo stojí

nad státní mocí. Zasahování íšských instanci výkonu zempanských do práv bylo pímo uritým druhem spolupsobení íšských instancí na výkonu zempanské správy v jednotlivých územích, a tento zpsob spolupsobení íšských byl tím zjevnjší, že rozsudky íšských instancí justiních mly bezprostednou právní platnost pro osoby mediatisované; i

úad

i

rozsudk zasahovala

právní platnost

pímo

strany a nebyla pod-

mínna tím, aby ji teprve zempán svojí mocí njak sprostedkoval. Zempáni sami mli ped íšskými soudy své ádné forum, pokud nemli privilegií, že nesmí k íšským instancím býti pohánni. íšské instance rozsuzovaly konen o mezích práva mezi zempány a poddanými a udržoval} tak až do zániku íše její

aspo

jednotu

moci

vyššího

p

i

m

do partikulární

že v uritých záležitostech

v tom,

zempán

zasahovala vyšší

jfdnotná

moc íšská jako moc

státního. Tato moc zachovávala si principielln na poddané íše a doplovala ona pojítka, která až

útvaru vliv

ý

pímým psobením by dosti slab, státní

do posledka

na všechny

píslušníky íše za-

jednotu a povahu íše. Vedle moci íšských instancí justiních také íšské zákono-

chovávala,

zásadn všestrannou píslušnost proti zema upravovati. íšské zákony zavazovaly bezprostedn všechny píslušníky íše a jen vyhlášení zákon ponechávalo se zempánm. íšské zákony zavazovaly dárství zachovalo

pánm,

i

si

jejichž práva

mohlo obmezovati

mediatisované stejn jako

zákony íšské,

nikoli jako

zákony

moci zempanské vydané), a erpaly svoji závaznou moc již z císaského publikaního ediktu, nikoli z edikt zempanských. íšské zákony nerozkládaly se pro jednotlivá íšská území v adu obsahov stejných zákon zempanských, nýbrž

zemské

(z

byly jednotnými

íšské

výrazy

moci.

Konen

reservatnimi právy vykonával ve všech územích vliv

také císa svými

stejnomrný pímý

na poddané íšské a dodával spojení íšských

právy a

ve své

osob

pomr eských svazku

s

íši

v i

niem

svými

Z tchto pojítek, která jednotném svazku, neplatilo pro zemí k íši ani jedno. Zem eské,

území íšská udržovala nepodléhajíce

territorií

právního výrazu. v

íšské moci

nebyly pak ani ástí

státní, její.

nebyly v státoprávním

Že

léhaly vyšší státoprávní moci íše,

je

zem eské nepodjediným a

hlavním

69

znakem,

dle

nhož je státoprávn posuzovati pomr eských nhož pak pro hlavní otázku lze najíti odpov,

zemí k íši a dle

pomr

že celý

mrem

byl velmi volným státním spojením, nikoli však po-

státoprávní podízenosti.

Dosavadní pomr nezmnil se tím, když po readmissi nevykonávaného hlasu eského v rad kurfirst (1708) stavové eští, pi jednání o readmissi nebyli spolupsobili, vzali na se náklad

a

vydržováním stálého vyslance pi íšském snmu a písoud íšský nestal se tu sedícího pi íšském soudu komorním zem eské byly náležely orgánem vyššího svazku, k nmuž by

spojený

s

;

i

jako jeho ást, nýbrž zstal zízením pro íši, a jen králi

jako kurfirstovi íše píslušelo zastoupení v

nm,

eskému

jako pi úadech,

zástupc nkolika státv. Zastoupení v olipi íšském pi íšském snmu garchickém kollegiu soudu bylo pouhým obnovením podílu, jaký králi jako kurfirst píslušel na výkonu moci íšské stavovské pispíváni pak bylo jen které složeny jsou ze

kurfirst

i

;

dsledkem

názoru, že hlas volenecký spojen je

koruny, za dati.

jejíž

spoluzástupce

Soud komorní nenabyl

nebo vcné píslušnosti jako

ped

tím na

n

;

v

stavové eští

eských zemích

nerozlun

úady

držbou

ani nejmenší místní

zákonodárná kompetence

se nevztahovala;

s

nepestali se poklá-

snmu

íšské

íšského

vbec

nebyly

spolenými institucemi státoprávními pro zem eské a íši, jakož také nadále psobnost íšských úad zstala v zemích eských zcela vylouena. íše slíbila sice pi readmissi, že bére království v ochranu dle zákon íšských a ádu exekuního: prostý to slib vzájemné podpory, jenž na neodvislost státní nemá

vlivu,

ježto

nemá základu v pomru podízenosti, a nepedpokládá ani spolené právní organisace. íše neosobovala si tu žádných oprávby mla v záptí zmenšení a obmezení státní moci království v uritém oboru ve prospch moci íšské, neukládala zemím koruny eské žádných poddanských povinností. Království

nní,

která

uznávalo se za zvláštní

vli

vzíti

volením.

osobnost

království v ochranu, Slib

proti íši,

ovšem

s

kteráž

osvdovala

oboustranným

ochrany nezakládal v žádném

smru

pi-

státoprávní

podízenost («Schutz und Schirm gibt keine Obrigkeit<). Zástupci krále eského pi úadech íšských byli zmocnnci eskými, královskými,

a

byli

za

n

též považováni;

spolupsobení pi aktech íše

výlun

proto neúastnili se též

se týkajících.

70

pomr eských

Volný

až do konce íše.

naopak,

i

Marie Teresie

moc

státní

XVIII. v

i

po

onch zmnách

sám Josef

koruny eské proti

práv

zemí k íši

královskou.

veku,

že

zem

trval

pak

bez mi

již

ústavní za absolutismu XVIII.

provádné nemly na

Marie Teresie vlivu,

Zmny

II.,

a

zemí k íši

vrchnostenského absolutismu

nekorunovaný

bráníce tak

íši,

od doby

st.

pomr eských

též

eský,

král

hájili

svrchovanou

svoji

Pece však bylo následkem absolutismu eské, splývajíce se zemmi rakouskými

územní jednotu, zvány byly

ddinými zemmi

též

pro

a

tuto

Nmeckého. ímské íše národa nmeckého byl složením císaské koruny nmecké také právn dokumentován, byly zem rakouské eské dvorním dekretem z 21. sr^na 1806 sproštny jakéhokoli pomru k íši tu pravilo se jednak, že pe-

jednotu dostaly se pozdji do Spolku

Když

konen

faktický rozklad

i

;

stává dstojnost volenecká a

íšského léna její s

s

úad

arciíšnický, které ve vlastnosti

korunou eskou byly spojeny, jakož

i

každé spojení

íší dle Fridrichových privilegií, Zl. Bully a readmisse, jednak

císa a arcivévoda rakouský prohlásil se za nejvyššího lenního pána a suveréna v zemích rakouských Ješt jednou zem koruny eské byly uvedeny ve spojení s territoriemi starého císaství: Císa rakouský pistoupil r.

1815 za

»

k

veškery své

Nmeckému

Spolku dle akty

zem, díve k

z

íši písluševší'

petrvavše snahy absolutismu josefínského, zstaly

;

8.

ervna

jen Uhry,

vn Nmeckého

Tento však nebyl právním nástupcem ani bývalé ímské íše, ani rýnského spolku; jen spolené svrchované státy (resp. jich knížata) mly bezprostední podíl na jeho organisaci, a jen ony, nikoliv poddaní, byly bezprostedn vázány spolkovými sneseními. Jediným stálým státoprávním orgánem Spolku bylo Spolkové Shromáždní, složené ze zmocnnc jednotlivých státv. Akoli

Spolku.

i

zásadn podízenost jednotlivých stát vli Spolkové, uritých pípadech byla možná majorisace, která ukazovala,

byla uznána ježto .

v

onch pípadech len

ivé

Shromáždní nejsou

jen

zástupci

jednotlivých stát je vysílajících, nýbrž spojené veškerosti

ných stát, pece k závaznosti s aby byla usnesení ona vyhlášena jako Spolkových státech. Ježto spolek byl státy,

neml

staly státy.

li

státní

usneseni

zákony

pomrem

nad nimi vyšší svrchované moci.

bylo

spoleteba,

v jednotlivých

mezi spolenými Svrchovanými z-

71

Zem

eské, které naproti

postavení, ježto jejich králi

pomr

a jejichž

souadný,

staré íši

byly požívaly zvláštního

byl náležel hlas

k íši v posledních

stoletích

v kollegiu kurfirstv,

starého císaství byl

tomto novém státním spojení mezi ostatními zemmi monarchie, které spolený panovník zastupoval tak Palackému podobn jako zástupcm z ostatních zemí r. 1848 ztrácely se

v

;

i

rakouských a spolkových dostalo se pozvání na národní shrosvatopavelského chrámu frankfurtského, aby »pijel

máždní do

pomáhat upraviti politické pomry vlasti*. Ani tehdy, ani pozdji nepodailo se postaviti Spolek na pevnjší a opravené základy. Trval dále v pvodním svém složení. Zem eské stále zstaly v mediatisovány panovníkem rakouským, až konen tento spolkový pomr, ve kterém zemím eským druhým zemím nynjší monarchie optn pipadlo nésti obti, jakých vyžadovaly snahy po pevaze mocnáství ve Spolku proti vzrstu rivalisujícího Pruska, za šedesát let po tom, kdy rozvázány byly vztahy eských zemí k starému císaství, skonil na výšinách u Chlumu.

nm

i

Nová íše nmecká

nemže udíleti.

práva jeho

V

sukcessi

není

již

sukcessorem práv starého císaství, ani bývalých jeho práv znovu

uplatovati,

práv po staré

po zrušení íše

vstoupila

íši

svrchovaná knížata íšských území a rozmnožila právy íše svj obor zempanských práv výsostných. Nové císaství není též nástupcem Spolku Nmeckého; tento nebyl státem, nýbrž jen

pomrem

mezi

státy,

nebyl subjektem státní moci a státních

práv; jeho práva byla právy všech spolených stát dohromady;

po

zrušení

nebyl

Spolku

nenastala

žádná

sukcesse,

ponvadž Spolek

státní. Novjší pokusy, dokázati kontinuitu a oprávnnost právní sukcesse mezi tmito státoprávními útvary, od staré íše ímské národa nmeckého až k nmeckému císaství, zstaly a zstanou vesms úvahami politického významu zvláštní osobností

beze všeho

státoprávního O ústav

Z literatury: Pufendorjf : D. Verf.

d.

podkladu. staré

íše

nmecké všeobecn

Deut. Reiches. (Peklad spisu:

De

v.

spisy:

státu Imperii Ger-

mania, vydaného r. 16d7 pod pseudonymem Severina de Monzambano). — J. jf. Moser: Von Teutschl. u. dessen Staatsverf. úberhaupt, Stuttgart 1766.

—

J.

St.

Fiter:

Atileit.

z.

Teut. Staatsr.,

1791.,

Hist.

Entwick.

d. heut.

Škola Piitterova, {flaeberlin, Leist a Gonner) ovládala pak theoreticky státní právo ímské íše až do jejího zániku. Srv. Haeberlin: Handb. d. deut. Staatsr., Leist Lehrb. Staatsverf. d. deut. Reich., 1786, Teut. Reichsgesch., 1778.

72

d.

Stsr. (1. vyd.) O ústav íše v posledních létech jejího trvání C enner: Teut. Staatsrech. (1804

deut.

\

.

srv.

.

O

organisaci

nmeckých

Lehrb.

Schrotder:

a

ústav

právních djin: d. deut.

staré

íše

Schulte:

nmecké Lehrb.

srv.

ze

deut.

d.

souasné Reichs-

Rechtsg., Sicgel: Deut. Rechtsg.

u.

literatury

Rechtsg.,

— O

pomru

ddiných

zemí rakouských k íši: Bachmann: L. d. oest. Reichsg., Hubcr Oest. Reichsg., Luschin: Oest. Reichsg. V. dále o státoprávním vývoji rak. Tamtéž srv. také na p. 9. pozn. S. o tom, zemí: B. Rieger: Rak. íš. dj. jak pohlíží literatura rak. íšských djin na samostatný ústavní vývoj zemí

—

eských.

vbec

O pomru eských

zemí k íši v. Kalouskovo Ces. stát. právo kdež celý soubor sporných otázek je vyložen. Dále: Celakovský v Ces. dj. práv., Ott. SI. N. VI., B. Rieger Ustavní djiny Rakouska. Zásady nazírání eských historik vyložil Palacký p. 8. sq. (Z Ott. SI. N.) ve svém psaní do Frankfurtu; právem klade tu draz na historickou svrchovanost koruny eské, nebo práv svrchovanost koruny zamezila, aby zem eské nesplynuly s íši ve vyšší územní státoprávní svazek. (V. Spisy lackého z oboru politiky, vyd. B. Riegrem, p. 16 22.) — O pomru ech k íši za stedovku je lna velmi neobjektivn Pernice: D. Verfassungsrechte d. Reichsr. vertret. Koniyr. u. Lander (18711. — O lenním pomru eských zemí k íši a o významu investitury srv. mimo spisy již uvedené ješt B. rovy pednášky o rak. íšských djinách. (2.

vyd.,

1

— 67),

.

—

—

i.

Že každý lenní svazek není ješt v odporu se suverenitou, nýbrž že jde pedmt léna, rozlišil pesn již Jean Bodin, (1530 1596 jenž ve Francii za Jindicha III. se stal zakladatelem veškeré pozdjší nauky o suverenit. Názory své formuloval v proslulém svém díle Les six livres de la République. Místo, týkající se otázky, pokud lenní svazek je v odporu se suverenitou, zní: >Le troisieme est le Prince souverain pais, et Prince pour quelque fief, hors protection, et neantmoins vassal autr pour lequel il doit 1'honneur et service porlé par son adveu. Le quatrieme est

—

pedevším o

,

un

un

•

vassal simpie, qui doit la foy et hommage du fief, quil tient, est n' e s t point Prince souverain autre seigneurie, ny subiect de celuy duquel il tient le fief. Le cinquieme est le vassal lige un Prince sojverain, duquel le

il

nést point subiect naturel.* (Paížské vydání z r. 15S3, I. v. Fournol: Bodin, prédécesseur de Montesquieu, p.

K tomu

str.

162. sq.)

41. sq.,

Hancke:

9.,

Bodin, p. 15.

O

obmezcní lenního svazku na íšský

u Kalouska

I.

c.

O

volenectví

a

úad

a hlas volenecký srv. výklad

íšském arciúadu králov dále: Jireek: § 14. K tomu: i. Arciúady v Ottov

Základy zem. zíz. za Karla IV., II. 612. Kterak stavové r. 1519 vykonali za krále hlas voliský, vyslavše stavovskou deputaci k volb císae do Frankfurtu, ježto král nesložil doíud

—

—

písahy k zemi, o tom srv. líení u Palackého, Dj. V. 2. 352. sq. O právní povaze eského práva voliského a íšského úadu, jmenovit též pokud obojí píslušenstvím zem a ástí zemské ústavy, v. úvahu A'. Riegra: Píspvek k dj. es. kurfirststvi a arciišnictvi, Právník 1S93. K tomu též B>

73

The Holý Roman Empire, p. 235. sq. O pojmu a právní povaze leriní v. i. Brockhauzv »Lehnshoheitc u Holtzendorffa, Encykl., El. vyd.

O

povaze staré íše

státoprávní

nmecké

výsosti

pijaty jsou v textu celkem

Jií Mcyer (Staatsr.) États) K tomu v. Schmidtovu skutenosti, že íše ímská až do konce

názory, které pronesli a odvodnili Brie (D. Bundesst.),

Lt Fur

a nejnovji

Allg. Staatsl. II.

2.,

(État fédér. et la confédér. 684. sq.

— O

svými orgány vykonávati pímý vliv právní na jednotlivé zempány íšských territoní na poddané zempán, v. na p. (',. Mcyer: Vltgsr. I., 37, Loening (Edgar): Lehrb. d. deut. Vltgsr 772, Otto Mayer: D. Vltgsr., I. 25. sq. O moci íšských orgán a o státoprávní povaze íše v. dále též Otto Mc/er: Einl. i. d. deut. Staatsr., 2. vyd. (1886). Kterak svého byla

s to,

i

,

—

koruny eské proti íši, v. pojednání B. Riegra: Císa Josef II. a eský trn, Osvta 1897. O státoprávním významu zániku íše nmecké pro právní pomr eských a starorakouských zemí k íši v. rozpravu: B. Rieger: Jak bylo zavedeno rakouské císaství v Osvt 1S93. Rozdíl mezi státoprávním pomrem obou zemských skupin k íši je tu jasn vystižen práv ve skutenosti, že teprve po zániku íše stal se tehdejší císa rakouský svrchovaným arcivévodou ve svých starorakouských zemích, kdežto za zem koruny eské byl králem svrchovaným již ped zánikem íše. Pokud jde o zem starorakouské, uznává v podstat totéž Haitkc: D. gesch. Grundl. d. Monarchenr. (1894). O ústav Spolku Nmeckého v. Zachariae: Deut. Staatsr. u. Bundesstaatsr., III. vyd. 1865. Kliiber: Off. Recht des Teutsch. Bundes, III. vyd. 1831. Zoepfl: Grund. d. gem. deut. Staatsr., 1863. Maurenbrecher: Grund d. Josef

bránil neodvislosti

II.

heut. deut. Staatsr.

O

II.

vyd. 1843.

státoprávním

Vzájemný

1.

lil.

pomru mezi zemmi rakouské skupiny.

pomr

r.

1526,

kouského arcivévody za krále eského

žádného ložen ve

osob

kdy došlo k volb

a uherského,

téhož vladae. Spojení toto

nemlo

pouhým

:

bylo jen postupným

býval za-

tí územ-

soustedním panovnických

mocí,

osoby rakouského arcivévody. Funkce tí rzných koordinovaných panovnických státních mocí setkaly se v téže fysické osob, kteráž representovala státoprávn tolik osobností, kolik stát tu bylo spojeno pod spoa

uherské,

v

rukou

ra

spo-

také ze zaátku

spoleného právního dvodu, který by byl spolené státoprávní organisaci všech

ních skupin

eské

a staro-

tí územních skupin, eské, starorakouské

a uherské, zstal ješt dlouho po

jením v

eské

téže

i

leným

vládcem.

Vnjší skutenost

spoleenství

panovníka

nebyla

založena

vzájemnou vlí a sjednocením se zástupcv onch tí územních neutvoila tedy prozatím mezi zástupci jednotlivých zemí skupin i

zem právní závazek

a pro jednotlivé

níka jako

trvalou

spoleného panov-

míti

státoprávní instituci. Proto nedošlo spoleenství

osoby panovníkovy výrazu ve vnitním ádu státním, v ústav zemské, jednotlivých skupin pod vládou téhož panovníka spojených. Nezaložilo

mezi

zemmi

skupin právního svazku, organi-

sovaného spolenými státoprávními pedpisy. Totožnost osoby panovníkovy pro všechny ti územní skupiny byla skuteností, že se

postupn

setkalo nositelství

historickou rzných práv panovjen

tím zpsobem nkolik samostatn stát na základ volby a doasné (až do vymeni uritých lenu rodu) podídilo se spolenému panovníkovi bez pvodní snahy splynouti dohromady v jednotnou

nických

v jediné

osobnosti

;

trvajících skupin stavovských

íši a ve vyšší celkový státi

Vždy

zajisté je

svazek.

í

samozejmo,

ských nebyl zvolen stavy eskými

nebo

v

eský

Uhrách

že

panovník

a uherskými,

vládl jako arcivévoda rakouský,

a uherský.

jen jako rozkazy

starorakou-

aby

v

nýbrž

Cechách jako

krále

eského,

onch pípad,

nikoli

jako

nmeckého

astých ve stavovských státoprávních pomrech, kdy tak

projevy

rozkazující

císae: byla to

eadem

persona

considerata caput potest esse plurium ac

ctorum corporum

[Grotius).

Mezi úkony, které

jako nositel panovnické moci

eské

a

d

i-

distin-

zempán pedsebial

mezi tmi,

které podnikal

jako král uherský, nebo jako arcikníže rakouský a císa

státoprávn

žádné právní souvislosti, stední všech tchto panovnických mocí v jednch plynulo ze žádného ustanovení spoleného

i

monarchicko-

starších

versa ratione

nebylo

krái

Poddaní eští pijímali zempanské rozkazy vždy

moci rakouského arcivévody nebo jen ukázka

zemí

ádu

nmecký, sou-

ježto

rukou

ne-

státoprávního, ze

žádné spolené ústavy tí územních skupin, panovníkem ovládaných. Ve stavovských monarchiích, jimiž byly také r. 1526 zem spojených skupin eské, starorakouské a uherské, nebyla zempanská mocenská

oprávnni výrazem jednotné všeobecné

moci vyššího, jednotného útvaru státního, byla toliko souhrnem jednotlivých

ovšem speciálních

a jen

jemu

nýbrž

osobních

státní

zempanská moc

práv

zempánových,

vlastních vládních práv.

Zempanská

75

moc byla aggregátem jednotlivých výsostných pánov píslušejících, kus po kuse nabytých

práv, z

osob zem-

rzných

titul na

základ historického ústavního vývoje a dle faktických pomr mocenských mezi zempánem a stavy, jejichž politické postavení urovalo také mnivý objem a intensitu zempanských práv výsostných.

Rozsah zempanských oprávnní spoleného panovníka zemí eských, starorakouských a uherských, byl tudíž složen jednak výsostných práv krále eského dle staré z objemu jednotlivých píslušejících, jednak ze zempanských oprávnní zemské jemu ústavy rakouského arcivévody a z oboru neobmezené panovnické moci krále uherského dle ústavy uherské. Téže jediné osob panovníkov

zempanských práv výsostných a byl-li pacísaem nmeckým, pistupoval k tomu ješt obor mocenských oprávnní císaských. Výsostná práva spoleného píslušel trojí okruh

novník též

panovníka z

esko rakousko uherského

rzných výsostných

skládala se takto mechanicky

v jednotlivých

práv

územních

skupinách

nemohla se v jeho rukou spojiti ve vyšší jednotnou moc potud, pokud byl v jednotlivých územních skupinách nucen jednati vždy jen jako panovník té které skupiny a to jen panovníku píslušejících

i

zvláštních zempanských skupinových

prostednictvím

úad

eských, uherských a rakouských. panovník spolený chtl pedsevzíti ve všech svých I když územních skupinách obsahov stejné zempanské vládní akty, mohl tak pro každou skupinu uiniti jen prostednictvím piíslušného jejího skupinového úadu zemépanského (jako prostednictvím eské a uherské dvorské kanceláe) Zempanská práva výsostná, v jednotlivých zemských skupinách spolenému panovníku náležející, byla v jeho rukou seskupena jen jako osobní práva

paraleln vedle sebe

jdoucí,

paraleln a

mechanicky vedle sebe existující, nespojená organicky v jednotnou moc, nýbrž sestavená

král eských

a

z

rznorodých obor mocenských oprávnní

uherských

moc arcivévodská,

i

arcivévod rakouských. Zempanská

jsouc formáln odvozena z

nmecké

císaské

vytváela se dokonce teprve postupným zatlaováním moci císaské z obor moci arcivévodské a rozmnožováním výsostných moci,

práv

arcivévod

své moci

ochotn

privilegii,

udíleli;

kteráž jim ostatn císaové za dob,

i

na úkor

kdy dstojnost císaská

a arci-

vévodská byla spojena

váním

v

témž

sob

sami

privilegií

mohli arcivévodové udlo-

nositeli,

zaopatiti

na všech stranách výjimky

si

zempanskou moc dle vzoru eského v rzných zemích panovníku píslušející, nemohla dlouho v jeho rukou býti soustedna v jednotnou vyšší moc a tak, kdyby bylo pestalo právo na jednu korunu, eskou nebo uherskou, odpadnutím oprávnného subjektu z rodu z

íšské moci a utváeti

by tím pestalo veškero spojení územních spoleného vladae z téhož rodu. Dokud trvaly

habsburgského, skupin

bylo

osobou

zvláštní a silné ústavy pustili stavové,

svoji

zempanská,

a uherského. Práva

aby

stavovské v jednotlivých skupinách, nedo-

zem

rzných skupin

vyšší,

jednotnou zem-

panskou mocí byly sloueny v tužší celkový svazek územní a pekáželi vytvoení pevné íšské jednoty. 2. Než jakmile rzné zemské skupiny mly spolenou dynastii,

zaaly pirozen Sdílely též

znané

tostech

býti

spolen

stycích, byly

politické

onch

Mimo

osudy dynastie.

dležitosti,

pedevšm

v

politiky.

to v záleži-

mezinárodních

zem spolen zastupovány touže osobou za všechny zem jednal svými vyslanci. Ježto

všechny

panovníkovou, jenž se v

ovládány zájmy spolené dynastické politické

politických stycích jednalo vždy vlastními akty jediného

panovníka, jednalo se na venek za všechny

pak na venek,

zem jednotn a tu zem politicky

mezinárodn, vystupovaly všechny

jako jednota, kterouž celou panovník akty svými mohl zavazovati (v

uritých záležitostech ovšem jen

Stavové pravideln

nežádali

s

dodateným souhlasem stavv

mezinárodních, ježto také nejdležitjší právo, které dávalo k stálým

dob a

již

.

zastoupení svými vyslanci ve stycích

mezinárodním stykm, právo míru

podnt

dávných dle stedovkých zízení zemských bývalo panovnickou a války,

z

praerogativou.

Úprava politických vztah k cizím státm soustedna byla zem panovníkovy a dla se dle týchž zásad spolené politiky, jakou práv panovník sledoval. Tato jednotná nejvyšší direktiva zasahovala však nejen záležitosti zahranin politiky, nýbrž pronikala usilovn všude tam. kde panovník nad uritým oborem záležitostí neobmezen mohl vládnouti. Ony obory své neobmezené panovnické moci, které panovníku v dosti znaném objemu píslušely dle jednotlivých ústav zemských, jmenovit dle zemského zízení eského a dle ústavy takto v jednotném nejvyšším vedení pro všechny

77

uherské, hledl panovník také vždy

upravovati a hledl

ve

správ

jednotn

jejich

íditi a

uplatovati

stejnomrn

urité spolené

vedoucí zásady.

Kruh

jejichž

záležitostí,

úprava

spadala

do oboru

vlastní a

výhradné

moci koruny a jejichž úprava a správa poskytovala otevené pole neobmezené osobní a výlun vlastní innosti, tvoily pak imimo záležitosti zahraniného mezistátního panovníkovi

zastupování) záležitosti

panských

financí,

zempanského

vojenství a spravování

zejména zempánových

dchod

zem-

komorních. Pro

neobmezené moci, kteréž píslušely panovníkovi ve

tyto ti obory

všech zemských skupinách jako jeho specifická mocenská oprávnní, nepodléhající

vlivu

stavovskému, vyvinuly se také nejdíve

hned po spojení území za Ferdinanda úady dvorské a zempanské, dvorská

I.)

rada

(a to

spolené

nejvyšší

vojenská,

dvorská

V oboru psobnosti tchto nejvyšších úad zemské a partikulární, se vyluovaly, nebo panovník proti námitkám stav vždy ml odpov pohotov, že jeho obor neobmezené moci je oborem jeho osobních oprávnní a že ve správ jeho osobních oprávnní nemá mu nikdo co pedpisovati. Takto spolené, ústední úady pro všechny zem spoleného panovníka, by nemly zprvu uvnit jednotlivých zemí pímé jednací moci a státoprávn uznaných oprávnní, pece od samého poátku svým znaným politickým vlivem, ve všech zemích stejnouplatovaným, stávaly se prvním nástrojem zempanské komora

a tajná rada.

vlivy stavovské,

i

mrn

centralisace politické.

nebo

Upevovaly

tak fakticky spojení mezi

zemmi,

tato úední, administrativní a politická centralisace de facto

zasahovala vždy hloubji, než by se bylo dalo odvodniti

pouhým

spoleenstvím panovníka a než by se bylo dalo srovnati se zvláštním právem státním eské a uherské zemské ústavy. Proto také zempáni, kterým šlo o nejužší spojení mezi jejich územními skupinami a

kterým

záleželo na pojištní jejich panství proti

snahám

parti-

východištém svých snah o nejužší splynutí zemí pedevším vybudování trvalého spoleného úedního organismu kularistickým,

uinili

zempanského. Pro

rzné územní skupiny zízeny

byly jednotné,

spolené

zízením spolených zempanských úad, jejichž obor psobnosti není již odlišen a rozdlen dle zemí, nýbrž dle pedmtv agendy a dle nejvyšší instance.

Centralisací admininistrativní a soudní,

78

odvtví správy,

saního

hledí panovníci dosíci nejužšího splynutí

Zempanské

jednotlivých zemí.

panovnici zizovati zvláštní neobmezené moci

všemožn

úady

své ;

organi-

mohli ovšem

hledli podporovati

moc zempanského úedního organismu ppjti zízením stavovským. Na tomto základ, vybudováním úední soustavy z neobmezené zempánovy moci, ttdy jednostrannými akty panovnickými, docházelo k stále tužšímu spojení zemí vývoj a

konen

historicky a politicky odlišných, až

panského absolutismu,

aktm,

jimiž bylo

zemmi

skupiny

stavovské,

ideové ovzduší

zem-

ducha XVIII. vku,

vedlo

unifikujících tendencí k panovnickým dokonáno (1749) státoprávní spojení mezi eské a starorakouské když zárove zízení ,

kteréž

individuality

naplnilo

všemocn

podporou

svojí

které

dosud

representovalo

bylo

stlaeno

zemské,

bylo

venek

na

zvláštní

významu svém na souhrn

ve

prostých korporací smíšeného rázu.

Dokud

politika

mocná stavovská ústava

vyvinutá

a taktéž

územních skupinách trvaly silné ústavy v Cechách za doby XVI. st.

v jednotlivých

stavovské ()ako

stavovská

ústava

nemohla unitáská

uherská)

spole; ých panovník zrodu habsburského nadíti se plných

výsledkv. Zvláštní ústavy stavovské zaruovaly totiž jednak ústavní a organisaní svéprávnost zemskou v jednotlivých zemích zabezi

peovaly s

jejich partikulární

dostatek

privilegia

moci,

zemská

samobytnost, a

nýbrž

státoprávn,

nejen byla

to, i

dokud stavové mli Práva a

politicky.

stav,

navázána na práva a privilegia

byla právy celé zemské obce stavovské, a pedstavovala ústa\ a zvláštní ústavní organizaci

zájmu

ního

státoprávní i

již

stavovskou

zemskou. Stavové pak, bráníce ústavnost

odlišnost a partikulární

zemských skupin, nechtjíce

ního zájmu hledli 3.

i

bránili

z vlast-

tím také

svéprávnost jednotlivých zemí

dopustiti,

práva stavovská a tím též práva zastupovali a jejíž státoprávní

zemskou,

zem,

aby trpla

jejich zvláštní

kterouž stavové státoprávn

politickou samostatnost

již

z vlast-

pojistiti.

Proto stavové

s

nedvrou

a

s

nechutí pohlíželi na unioni-

snahy spoleného panovníka a stehli se též sami dáti podnt a píinu k pevnjšímu spojení zemských skupin navazováním trvalých nebo periodických styk se stavy jiných zemí spoleného panovníka. Byl to hned první spolený panovník z rodu habsburského, Ferdinand I., jenž se namáhal zaíditi spolené snmování

stické

79

stav

územních skupin. Vyjednával vícekráte se stavy o obesílání všeobecných kongress stavovských ze všech územních skupin, aby pak na tchto kongressech stavovských zemí svých

ze

delegací

ze

všech

válených pomocí

zemí se jednalo o

spolené

povolování

uritých kvót mezi stavy ujednaných. Než usilováni panovníkovo naráželo na stálou nechu, až se potkalo s úplným nezdarem. Spolené snmy, jako zízení ústavní, které by bylo výrazem spolené státoprávní organisace zemí eských, rakouských dle

V dob styk

neuskutenily se nikdy.

a uherských,

mezi

stavy

jednotlivých zemí nikterak úzkých, bývali stavové nejvýše ochotni

vyjednávati vati

jen od

pípadu k pípadu, nechtli však

periodicky a pravideln, aby žádným

zpsobem

se sestupo-

nezadali

svému

separatismu a aby nijak neutvoili podklad pro vytvoení instituci

íšských, jeni

zemí

i

spolených institucí pro tsnjší spooboru ústav stavovských a v oboru stavovské moci.

stálých vyšších v

Když pak stavové pece projevili nkdy ochotu k spolenému snmování a vyslali stavovskou delegaci k výborovým jednáním z jednotlivých zemí, nedávali v obav ped sjednocovacími snahami zempanskými a v obav o svá nestenená práva vlastního snmování vyslaným snmovním výborm žádných všeobecných plných mocí, aby delegáti nemohli stavy zavazovati svým

snm

ujednáním.

Tak stavové eští zpravidla

dum;

r.

kongress,

vysílali posly

jen

ad referen-

1538 na vyzvání královo, aby obeslali spolený stavovský

odpovdli,

že chtjí sice posly vyslati, avšak jen

»aby

vyrozumli, jaká žádost a poteba jest*, nikoli však, »aby co jednati a zavírati mli*, nýbrž mli proposice královy oznámiti

stavm

království

eského na

jejich

snmu

generálním.

rozhodnutí o panovníkových požadavcích, o nichž se

leném kongress

jednati,

jednotlivých zemí na

ponechávaly

si

Konené

mlo

na spo-

tedy zpravidla vždy

snmy

obyejném stavovském shromáždní. Mimo aby všeobecné sjezdy dly se v sídle e-

to žádali stavové ešti,

ského snmu, kdež byly desky zemské, do kterých usnesení stav, na snmu prohlášená, dle zízení zemských se vkládala na zna-

mení

platnosti a závaznosti usnesení snmovních. Snahy Ferdinandovy o zízení snmovních institucí íšských, »všerakouských«, nedaily se nikterak. Nejen že se nedomohl toho,

80

aby docházelo k a

pravidelnému

snmu

generálního

dolnorakouských

s i

spolenému jednání eského

výbory stavovskými zemí hornorakouských delegacemi stavv uherských, nýbrž ne-

s

domohl se ani obasného spoleného povolení pomocí válených, ku kterému stavovský kongress specielln se ml sejíti, aby pak povolené píspvky dle vzájemného ujednání mezi jednotlivé na kongressu zastoupené zem rozvrhl. Obavy stav, aby netrplo jejich právo volného snmování a nedla se újma státoprávnímu postavení jejich zemí pevzetím trvalých

závazk

prá\ nich k jiným

obnosv od zástupc všech zemí povolených užito bude výhradn na prospch nkterých zemí (na p. na prospch zemí uherských), byly stále na pekážku vdomí o spolených zájmech zemí spoleného panovníka a tím také pezemím, jakož

i

obavy, že

kážkou vývoji spolených íšských zízení snmovních.

Jenom

j

edenkráte

(1541

— 1542) došlo

k

všeobecnému

kongressu

stav všech zemí Ferdinandových v Praze, na kterém došlo k povolení pomocí válených za zem eské a dolnorakouské, kdežto stavové uherští a tyrolští, spolený snm obeslali, ani tentokráte nesúastnili se spoleného usnesení o povolení spolené

a

pomoci a nebrali podílu na repartici povolených berní. Ani tu když konen jedenkráte se potkal všeobecný sjezd zemí

však,

ásteným úspchem, nemohlo se ústavní zízení na uskutenní s

spolené a trvalé vyššího spoleného

jednati o stálého

úelu.

Tento jediný všeobecný sjezd zemí výsledkem,

neml

z

r.

1541, jenž se

odbyl

spoleného státoprávního zízení, kterému by stavové jednotlivých zemí v uritých otázkách byli bývali podízeni a které by bylo tvoilo spolenou organisaci nad jednotlivými zemmi stojící. Ml spíše ráz nkolika rzných, souasn a na témž míst snmujících shromáždní stavovských výborv. Spolená innost pi povolování a rozvrhování bern vycházela od stav zemských oddlen a samostatn vi sob stojících. Stavové rzných zemí z jednotlivých zemských skupin nemli tu na provádní svých usnesení sjezdových ani spolených právních zízení, ani spolených stavovských orgánv, kteí by byli vykonávali funkce, potebné k realisování spolených sjezdos

nikterak

povahu

vých snesení jakožto orgánové vyššího, jnad stavy stojícího, spo-

leného státoprávního zízení. Provedeni usnesení zstaveno bylo

;

stavm

Když

jednotlivých zemí.

se tu na sjezdu zavazovali stavové

úelu

eští a rakouští k provedení uritého spoleného

(k sbírání

válené bern), vznikal tu závazek jen mezi stejn oprávnnými a stejn zavázanými stavy jednotlivých zemí, nevznikal však závazek njaké vyšší právní organisaci stavovské, kteráž by mla moc nad stavy jednotlivých zemí. Sjezd pražský neutvoil státoprávn organisovaného spojení mezi zastoupenými zemmi obeslání jeho, jakož píštích sjezd záleželo jen na dobré vli stav, nebylo nikomu obligatorním a bylo v moci stav

vi

i

vi

kongress neobeslati a jednání zmaiti.

Ješt nkolikráte po sjezdu

z

r.

1541 pokusil se Ferdinand

I.

rzných zemí, aby svolili k svolání a obeslání plnomocných íšských delegací ze stav všech zemí k spolenému povolení podpor válených. Než pokusy zstaly bezvýsledný. pohnouti

stavy z

ád

stáli na tom, že dle jejich snmovních jen ono stav má platnost, které se prohlásí uvnit zemí koruny eské, pedevším na snmu eském, a odmítali obeslání všeobecného sjezdu za hranice. Ostatní zem nejevily taktéž chuti k spolenému snmování a tak konen nezbylo panovníkovi, než od obecných íšských sjezd stavovských upustiti a obrátiti se pímo na jednotlivé snmy zemské, v zemích koruny eské na snmy

Stavové eští svolení

oboru ústav stavovských zstala neprovedenou a vytvoení spolených íšských snmovních institucí pro všechny zem panovníkovy neuskutenilo se ze souhlasu stavovských zastupitelstev zemských a z jejich volného dohodgenerální. Jednotící idea íšská v

nutí

se. Idea vytvoiti

spolený íšský

znovu za doby konstitunf a všerakouské

tuce

podniká se

tu

snm

oživuje

se teprve

pak vybudování snmovní

insti-

jednostrannými

akty

již

jen

monarchickými. Jen

na zaátku XVII.

máždním stav

z

nutí se stav samých. vírati

docházelo

století

rozliných zemí na základ

mezi sebou zvláštní

Stavové

z

k

spoleným

jednotlivých zemí poali uza-

konfederace, pedevším

na ochranu

svých politických a náboženských svobod proti dynastii. jen

doasné

shro-

volného dohod-

konfederace, spolování se proti moci

Byly to

zempanské

za

cílem dosažení vtších práv. Takové spolení podnikli roku 1608

1609 pak stavové eští na ochranu spoleného náboženství. Konfederace tyto

stavové uherští, a slezští

moravští

a rakouští, v

r.

6

82

státoprávních zaízeni,

nevyvolaly spolených

kterých

ve

by bylo došlo výrazu spolování se za uritým úelem a která by byla njak zaruovala dosažení spoleného úelu tím. že by byla mohla konfederované stavy jednotlivých zemí nutiti k splnní závazk stavy pevzatých. Takto konfederace státoprávn ne-

když pak za války eské (r. 1619 a 1620) stavu zemi eských, rakouských uherských proti dynastii, vidla koruna po pemožení odboje ve spolených sjezdech stav z rzných zemí vždy hned revoluní hledla napíšt spíše zamezovati tomu, aby stavové nebezpeí zanechaly výsledkv;

docházelo k

spolkm odbojných

i

i

i

rzných zemských skupin vstupovali v užší svazky. Ostatn poblohorský panovnický absolutismus napadl v echách ústavní a politickou moc stav tak, že stavové nemohli již vstupovati v žádné jiné spojení s ostatními zemmi, než jakému chtl také sám panovník. 4. Poblohorský absolutismus Obnoveného Zízení Zemského hledl veškery projevy státní moci soustediti v rukou panovníkových jakožto iura majestatica individuálního panovnického subjektu, samojedin vládnoucího oprávnními nejvyšší moci; snažil se positivní svou stránkou pivádti zempanská práva co nejšíe k platnosti a v negativní své stránce vyluoval každé obmezení mocí stavovskou rozrušoval obor bývalého stavovského coímperia v záležitostech zemských. Takto byl seslaben partikularismus stavovských ústav v zemích eských jednak znaným zmenšením oboru moci stavovské, jednak utužením moci zempanské, z

i

i

v ostatních zemích na postupu jsoucí. Jinak, na venek a

formou

svojí,

nezmnil

se

pomr eských

zemí k ostatním územním skupinám spoleného panovníka.

eské zstaly

právem zemským, vydání Obn.

státoprávní

zvláštní

Z.

skupinou

by po absolutisticku nebylo spoleného i

s

vlastním

Zem

ústavním

modifikovaným. Ani po téhož

a

Z.

ádu

posloup-

trnní v zemích eských a ve skupinách zemí ostatních. Panovník v echách nastupoval vládu jen dle zemského ádu posloupnosti, který nebyl shodným s nástupnickým ádem zemí uherských a starorakouských. Dále vyhrazovalo Obn. Z. Z. panovnosti

i

níku

veškery

ddicm

jeho

praerogativy

taktéž jen jako

blohorští stejn

mli

jen jako

králm eským.

vládnouti v zemích

králi

Proto

eských

eskému i

a jeho

panovníci jen

z

po-

královské

83

úad

skumoci prostednictvím zvláštních eských zempanských pinových. když vítzný panovník po pemožení zem podlomil I ústavnost,

její

vtu

stickou

manil

•

hled omnia

povýšiti

za zásadu nové ústavy

již

iura habet princeps in pectore suo«, nepod-

zemi jako vlada cizího

si

romani-

nebo sám

státu,

opíral své ná-

roky na zemi o dívjší závazky stav zemských k jeho rodu.

vymanní

Bylo-li

níka

volba

a

se z vlády

nového

spoleného habsburského panov-

eskými

krále

smlouvy, uzavené v dualistickém

XVI.

století

stavovsko-monarchickém státu

jen

dvma

mezi panovníkem a stavy jako mezi

stranami, prosadil tu pak panovník

zem

pouhým porušením

stavy

bývalou jejich vlastní vli,

stavm

smluvními

zástupcm kterouž rod panovníkv za

proti

jako

královský rod byli pijali. Donutil stavy jako druhý kompaciscent k zachování dívjších

úmluv,

nemli názoru zaaly býti

kteréž stavové

za svoji po-

v odporu se ovšem stavy jen jako král eský, ježto jen jako lenu rodu královského mohly mu vzejíti vbec njaké nároky proti Obci Zemské z dívjších smluvních

vinnost zachovati, když dle jejich

životními zájmy obce zemské. Donutiti mohl

pomr

mezi zemí a panovníky.

Formáln

pomr

i

Obn. Z.

Z.,

jako nové upravení ústavních

eské moci panovnické stavovskou,

a tvoí tudíž ovšem oktroyovanou

otázce své právní platnosti pochybnou

pro své základní vý-

eskou

také (a v

je tedy

zemských, vydáno

—

ústavu

z

zemskou

i

Státoprávn je Obn. Z. Z. také zvláštní eskou ústavou, ovšem ve smyslu vrchnopoliticky však podlehly Cechy stenského absolutismu zmnnou již moci dvora a politické váze ústedních úad íšských, k státochodisko

theorii o

propadlých právech).

;

právní individuálnosti vliv politický.

eských zemí

Po vzrstu

nepojil

neobmezené

se

moci

již

korespondující

panovníkovy,

jenž

znan silnjšího politického vlivu, mohl panovník své zem ve spolek poutati mnohem pevnji a tsnji. Mohl

nabyl tím

rzné

v oboru

pinách

svými

by

své neobmezené moci, kteráž ve všech územních skuhledla stejnomrn postupovati, dosavadní spojení mezi

zemmi

se byl

visela

s

rozšiovati a utužovati, ale ovšem jen potud, pokud

nedotýkal

takových zízení

ústavou zemskou a stavovskou,

zízení byl by dle zemských ústav

státoprávních,

nebo k

ml sob

která sou-

modifikaci

tchto stav

vyžádati svolení

zemských. 6*

84

Vládu uvnit zemí eských bylo dle Obn. Z. Z. dále konati jen z moci královské a to samostatnými úady skupinovými. Ústední úady íšské, jako dvorská komoia a dvorská rada vojenská, mohly uvnit zemí vykonávati naizující moc jen prostednictvím samostatných eských úad skupinových, jako eské kanceláe dvorské, kteráž teprve naízení ústedních úad se závaznou mocí uvnit zemí vyhlašovala. Mezi zemmi eskými a starouherskými nebylo takto dosud spolených státorakouskými právních organisací s bezprostední zavazující a naizující mocí uvnit jednotlivých zemí; nebylo s polenýc h o r gán s pímou vrchnostenskou mocí uvnit všech zemí, mimo panovníka, jehož moc nad to v každé zemské skupin dosud stále musila se jeviti jen jako moc panovníka té které skupiny, nikoli jako jednotná a celková moc íšská, která by spojovala všechny zem ve vyšší státní jednotu. Veškera moc panovnická uvnit zemí koruny eské byla stále ješt jen mocí královskou, projevující se prostednictvím i

i

královských

úad

eské skupiny zemské.

Nevznikala tedy ješt ani pod poblohorským absolutismem

žádná íšská

zemí stále zstávalo svazkem zemských skupin, které si uchovaly svj odlišný vnitní vývoj státní, spojeny jsouce jen osobou spoleného panov-

tí

státní jednota. Spojení

základních

níka, jenž dle jednotlivých a

rzných skupinových ádu posloup-

dokonce ani nemusil právn býti panovníkem všech ti územních skupin najednou. Panovník, jehož zem nebyly dosud

nosti

spojeny ani

spoleným ádem trnní

posloupnosti,

ani soustavou

vytvoených spolených státoprávních institucí s jednotnou a pímou mocí nad zemmi skupin, byl pirozen veden k tomu, aby se snažil, promniti dosavadní doasné a pro jednotlivé zem právn nezávazné spojení svých zemí ve spojení

mohlo v první

ad vzniknouti

již

právním

trvalejší.

Spojení trvalejší

dvodem spoleného

ádu trnní

posloupnosti ve všech zemských skupinách, pak panovník jedné zemské skupiny byl by na základ téhož spoleného ádu nástupnického hned zárove panovníkem v obou ostatních. Spolený a jednotný ád ddické trnní sukcesse

ježto

právn

pinášel závazné (nikoli již faktické) spoleenství osoby panovníkovy a vytváeje takto právní závazky mezi zemmi rzných skupin, mnil dosavadní pomr mezi jednotlivými skui

pinami

85

Než v echách

5.

a

jako

Uhrách,

stavm zemským

volebních, kdež kdysi

v

dávných

monarchiích

bylo píslušelo neobmezené

stavm spolupsobiti

pi úprav a zmnách ádu trnní posloupnosti, ježto po vymení oprávnných ddic z rodu oživovalo znovu právo stav voliti si Mli tedy stavové pímý právní zájem pi stanovení panovníka. Pro rozsahu ddické posloupnosti trnní a pi jejím rozšiování. právo

krále,

voliti

náleželo dosud

toto právo spolupsobení,

stavm eským

kteréž

výslovné zacho-

po Obn. Z. Z. (jako též právo volby královské po vymení rodu), nemohl panovník zmniti ád posloupnosti o své újm bez otázání se stav jako zástupc zem; jen v zemích starováno bylo

i

mohl ád posloupnosti pouhou zmnou ustanovení domácího ádu rodového o sukcessi ddické. V echách však a Uhrách nemohl panovník sám promniti dosavadní faktické spojení zemí jím ovládaných ve spojení právní ustanovením téhož spoleného ádu posloupnosti, ježto ustanovení spoleného ádu, kdykoli mnilo rozsah dosavadní rakouských, které byly jeho patrimoniem,

zmniti

již

dotýkalo se tu

posloupnosti,

stavovských jíti

i

vyžadovalo pak

ústavy zemské a ústavních práv souhlasu stav, nebo mlo do-

výrazu a zaruení též v ústav zemské.

echách ani v Uhrách nepíslušela panovníku absorptivní representace zem, nýbrž v nkterých záležitostech, jako práv stavové dle zemské v otázce ádu ddické sukcesse trnní, byli po Obn. ústavy povolanými spoluzástupci zem (a to v echách Ani

v

i

i

po vzrstu neobmezené moci panovnické). Proto stavové, ádu posloupnosti, ježto rozhodovali svým souhlasem o

Z.

Z. a

zmn

rozhodovali jako

zemmi,

o

zmn

od

závisel

spoluzástupci

státoprávního

mla

státi

zmn

K

zmnou ádu

vle panovníkovy. pánov, chceli rzné právní i

zem

ježto tu byli

spojení mezi

pomru mezi nimi> kterýž práv ádu posloupnosti ve všech spojení

mezi zemmi,

pokud

se

nestail tedy pouhý akt Nebylo závislým výlun na vli zem-

posloupnosti,

absolutní

a tím

zmn

souhlasného

nastoupeni

zemských skupinách.

zemí také o

osobnosti zemsKé, které representoval,

jednotu nedílnou a uniformní,

samy, slouiti konfusí

v

dosud

spoluzástupci

stavové

jako

zem

souhlasu, kdykoli

v

uritých

záležitostech, a bylo

teba

zemmi pesahovalo

obor neobmezené moci panovnické a dotýkalo

se ústav

zemských, eské

jejich

i

uherské.

spojení mezi

86

Z tchto a

dvod ádu

jednotného

státoprávní

byly také

posloupnosti,

stanoveného, hledány v pivolení

garancie spoleného

pragmatickou sankcí a souhlasu stavovských

(1713)

snm

jednotlivých zemí; ovšem jen v zemích volení

mohla

eských a uherských pipovahu ústavní; v zemích starorakouských pragmatická sankce býti vyhlášena jako domácí zákon

mlo skutenou totiž

rodu bez otázání se stav, jimž nenáleželo tu žádné spolupsobení

pi úprav trnní posloupnosti. (V Uhrách ped tím již r po pemožení odboje došlo se souhlasem snmu stavovského k právnímu uznání ddinosti trnu v mužském potomstvu.) Od pragmatické sankce, r. 1720 snmy zemí eských pijaté, poíná spojení jednotlivých zemských skupin býti sprostedkováno již celkem sou!

ády

hlasnými

zem uherské zem eské a ra-

nástupnickými ve všech zemích (jen pro

nejde posloupnost trnní tak daleko,

jako pro

spoleného ádu posloupnosti, kteráž až do jednotn postupuje v zemích eských, rakouských

kouské). Uznání téhož

uritých i

linií

uherských,

tyto

ústavn, nosti sahá,

zavázaly,

že

sankce

pragmatické

budou

téhož panovníka,

zem

jednotlivé

formu spojení mezi zemmi,

zakládalo novou

pijetím a garantováním

míti vždy,

jako

až

zem

pi

státoprávní závazek státi

pokud

ostatní.

ježto

právn, ád posloup-

se

Vznikl

dynastii

tu pro

všem zemím

Vzniká úzký státoprávní svazek mezi zemmi, ježto se ddic nastupuje všude dle téhož obecného posloupnosti a že všechny zem jsou jeho nerozdílným d-

spolené

:

nyní uruje, že jediný

ádu

zem

dictvím;

nyní

indivisibiliter

inseparabiliter

a

pecházeti na posloupníky rodu; pijímá se za panovníka vždy

kdo bude vládnouti jako uznaný panovník a zemích dynastie.

i

mají ten,

v ostatních královstvích

Nápadníci trnu vstupuji v držbu státoprávn

nerozdílnou a nerozlunou.

panovníka

Spoleenství

je

nyní ode všech

zemských skupin

právn

chtné, kdežto až dosud znamenalo pouze historickou skutenost, že v jednch panovnických rukou se setkalo trojí nositelství

panovnických mocí. Až do pragmatické sankce bylo spo-

mezi

/emmi

communio

po jejím pijetí pod týmž panovníkem. Zavazují se v jejím pijetí souhlasnou vlí k spolenému právnímu svazku, sprostedkovanému spolenou dynastií, kdežto až dosud (^od r. 1526) spojení bylo vzniklo a trvalo na

jení

však samy

zem

si

jen jakási

incidens,

pejí, aby zstaly pospolu a

87

základ momentv, které nepedpokládaly žádného volného sjednocení se zástupc zemí na spoleném panovníkovi a jeho nástupcích.

Zem

se nyní pijetím pragmatické sankce zavazují, že jejich pa-

novnické (resp.

státní)

moci budou sloueny vždy

v téže

osob

ve

všech zemích pospolu jsoucích. Souhlas stav k pijetí spoleného

ádu

téže panovnické sukcesse znamenal implicite pivolení jejich

zemmi, ježto spoleenství panovvzájemnou právní povinností jednotlivých zemí,

k tužšímu státnímu spojení mezi níka stalo se

míti stále téhož nositele

Aby

moci v zemích pospolu

státní

právn chtné

toto

spojení mezi

svazku spojenými silami. tických

zájm

právní

povinnost brániti

Zem k

povinnost

trvajících.

nebylo rušeno,

zemí zárove k spolené

jako zástupci

zavázaly se stavy

zemmi

obran

pevzaly pro blízkost svých poli-

obran svého

celého

svazku

jako

chtly zstati ve svazku, na kterém jim záleželo, pod panovníkem spoleným, jehož spoleenství, státoprávn v jednotlivých zemských ústavních zákonech zaruené, bylo zárove nyní právním výrazem pro užší píslušnost zemí k sob. Až dosud nezavazoval útok na jednu ze spojených územních skupin stavy ostatních k spolené obran, (byla jen povinnost k spolené obran na p. uvnit zemí koruny eské, ježto tvoily zvláštní státoprávní celek); od pragmatické sankce zaíná se dovozovati z právní povinnosti k spolené obran svazku všech zemí povinnost pojistiti závazek obrany spolenou organisovanou i brannou mocí Pi spojování svých zemí souhlasným ádem trnní sukcesse dle pragmatické sankce nemohl panovník užiti prost svého volního aktu, aby založil právní závazky mezi zemmi, že budou míti vždy íši,

ježto

pi úprav jednotného ádu pro rzné zem vázán na souhlas stav v zemích eských uherských, pokud eventuální právo stav dosavadní rozsah posloupnosti (a tím téhož panovníka, nýbrž byl

i

i

zvoliti

krále)

ml

doznati

absolutistickým v

zmny. Panovník

tom smyslu,

byly zcela mizely a splývaly v

ml

že

nebyl tu vládcem

ist

by jednotlivé osobnosti zemské jako ve výluném svém repre-

nm

nkterých otázkách (jako pi úprav ádu nástupnického) ústavní nutnost dorozumti se vzájemn se stavy Nemohl tudíž také týmž jako spoluzástupci jednotlivých zemí. jednotným volním aktem dáti rzným zemím zákony o úprav posloupnosti najednou, nýbrž bylo k tomu teba nkolika indisentantu,

nýbrž

v

88

akt,

panovnických

vidualních

aktu

zvláštního

pro každou jed-

každému aktu panovnickému zvláš svj souhlas jako státoprávní náležitost a garancii. K realisaci užšího spojení jednotným ádem trnní sukcesse bylo teba souhlasných zákon zemských a to pro každou zemi (resp. zemskou skupinu) zvláštního. Nebylo státoprávn možno, aby spojení zemí jednotnou posloupností pivodno bylo pouhým vnitním pochodem ve vli individuální osobnosti zempánovy, jednotným projevem zempánovy vle již proto nemohlo notlivou zemi. jejíž stavové ku

dávali

:

zempánovy vle. vyhlašující zmnu ádu porzných zemích ml rzný význam. V zemích staro-

se tak státi, ježto projev

sloupnosti, v

n

rakouských, ježto pro tívaly již

jako pro arcivévodské patrimonium pladomácí zákony arcivévodského domu, byla by pragma-

závazn

tická sankce

knižecího rodu

(aby stavové se za tutivní,

stavy

platnost

eských

vyžadovaným,

platila

jako každý jiný zákon domácí

její

její

zakládající.

ústavn nutným

nikoli

i,

arci-

pouze garanní,

význam

konsti-

Naproti ternu pijetí prag. sankce

a uherských zemí bylo

aktem

dle zízení

zemského

konstitutivním, pokud staady oprávnných trnních sukces-

dosavadními

rozsah

mlo význam

zachování zaruili

vové dávali souhlas k rozšíení

sor pes

pak

pijetí její stavy

i

a

staršími

zákony

již

stanovený

a

pokud tím oddalovali eventualitu svého práva voliti krále. By tedy panovník politicky ml dosti moci, aby své zem fakticky držel pohromad, pece chtl-li je spojiti státoprávn jednotným ádem trnní sukcesse, musil tak, aspo v echách Uhrách, uiniti zákony zemskými se spolupsobením stavv. i

6.

v

Spojení

stalo

zemích eských

kteréž

a

tudíž

se

právn

a

ústavn úinným

uherských teprve srovnalými zákony zemskými,

ústavn zavazovaly všude jen onu

zemi,

která na pijeti

sankce se usnesla jako na svém zákonu. Pragmatická sankce nebyla spoleným zákonem zemí, ani všech tí zemských skupin, prag

nýbrž pouze obsahov stejným zákonem zemským ve všech zemských skupinách;

ale v

každé zemi jako vlastní zákon

zemský zvlášt

byla pijata. Byla pijata jako souhlasné zákony zvláštních státních i

ústavních útvar, nikoli jako jednotný zákon vyššího útvaru

ního,

mohla

nad jednotlivými

zem

zavazovati.

zemmi

stát-

moc by Zákon zemský vyjadoval jen vli zem,

kteráž pijetím pistoupila,

stojícího,

jehož ústední

zastoupena byvši stavy

(by

usnesení

S9

stavovská nebyla zákony v našem konstituním smyslu, byla

pece

normativním vyjádením vle zástupc zem a zavazovala tudíž zemi celou platn dle ústav zemských); zemský zákon o pijetí pragmatické

sankce

budou

ostatních zemí, že

vli

obsahoval

s

míti téhož panovníka, a

k tužšímu státnímu spojení. Právním

zem

jednotlivé zákony zemské,

dvodem

vlí zástupc

znail pivolení

spojení byly tu tedy

jednotliv zavazující, resp. pivolení

vyjádená (tak pedevším v zemích eských kdež pivolení stav bylo požadavkem ústavními. uherských, V zemích eských a uherských byly zákony zemské zárove

stav, a

souhlasnou

zákonech

v

závaznou deklarací stavovskou, svazku

s

ostatními

zemmi

Svazek tento nemohl nyní

strann

zemskou,

o pivolení k trvalému

na základ jednotného již

zemmi

ádu

zákony

a jejich

posloupnosti. býti

rušen, ježto vznikal právní závazek k spojení

leným panovníkem

nejen mezi

zemmi

a

jedno-

pod spo-

panovníkem, nýbrž nas ní spojenými zei

vzájem mezi každou ze zemí a mezi ostatními

mmi

nkteré zemské skupiny bylo by tudíž dsledn teba mimo souhlas panovníkv souhlasu zemí ostat-

k secessi

;

nyní bývalo jejichž

ních,

všechny

tím, že

konv

i

podmínn v

závazky k spojení v úincích svých byly

zem

zstanou

pospolu.

Pijetí

zemských

zá-

o pragm. sankci pedpokládalo, že svolení všech zemských

stav se stane v témž smru, k založení trvalého spojení; svolení stav nedošlo pak tu již zvláštního výrazu mimo pijetí zákona ježto se tu mnil jen obsah faktického spojení již stávajícího a jen

státoprávn se upravoval;

závazn,

jednotlivé

notného

zem

ádu

nepotebovaly tedy

již

mezi sebou zvlášt jednati, nýbrž jen pijetím jed-

nástupnického uznati dosavadní faktické,

spojení za spojeni právní, upravené státním

právem

v

historické

každé zemi

zvlášt.

Jinak však nevznikla ani pragm. sankcí jednotná íše,

kteráž

nad jednotlivými zemmi a jejíž zákonem by prag. sankce byla. Nebylo nadízené íšské moci nad jednotlivými zemmi. Urilo se jen, že držba všech zemí má ne-

by

stála

díln

jako vyšší jednota

pecházeti na ony posloupniky rodu, kteí zárove

ních zemích za nástupce pijati jsouce korunu nosí. tožnosti

osoby panovníkovy

stále

v ostat-

Avšak

v to-

ješt byly oddleny jeho rzné

panovnické vlastnosti a attributy jako panovníka krále

i

eského i uherského; ješt moc jeho

té které

skupiny

se dlila dle ústavních

90

oprávnní která

mu

skupin, její

v jednotlivých skupinách, skládajíc se z výsostných práv, státní moci tí zemských každé skupin mohl svá práva vykonávati jen jako

píslušela jako representantu

a v

panovník dle

úad

její

ústavy, prostednictvím jejích

zempanskýcb

skupinových.

Spoleenství pevzatých závazk dle prag. sankce v

záptí

(a

tak

neplynulo

nutn

již

z

mlo

pragm. sankce)

sice

sesílení

mocných spolených institucí státoprávních pro všechny zem, ježto pirozen spolupsobení zemí za spolenými závazky mlo býti pojištno uritou spolenou organisací. Odtud nastává poteba ohraniování a vymezování moci spolených, ústedních organisací a úad proti moci a oprávnním úad

vývoje

spojené

skupinových; než ješt po pragm. sankci

pímou moc

ve všech

zemských skupinách nemají úady ústední a spolené, nýbrž na p. zem eské i uherské podléhají pímo opt jen úadm pi novým (jako dvorským kanceláím), kteréž representujíce státní moc zemskou v oboru neobmezené moci panovnické dosud pedstavovaly také díl zvláštní státní moci oddleného a ústavn svéprávného útvaru státního. Naízení spolených úad formáln, ústavn, stále musila býti sprostedkována v zemích eských

úad skupinových, kteréž vyhlašovaly naíúad ústedních a bez jejichž vyhlášení žádný akt ústedních úad v zemích tch neml platnosti. By nyní vývoj spolených

i

uherských inností

zení

íšských, který dosud dl se obyejov a fakticky v oboru neobmezené moci panovnické, mohl hledati právní opory aspo v pragm. sankci, nebyla pece pímá psobnost spolených úad dosud uznána státoprávn uvnit zemí eských uherských. Každá zem vedla dosud svoji partikulární ústavní existenci, nebylo ješt celkového » Rakouska « s territorialn jednotným územním podkladem, nebylo spoleného inkolatu pro zem rzných skupin, poddaní z jednotlivých skupin zemských byli si cizinci. Nebylo státního útvaru, který by stál nad jednotlivými zemskými

institucí

i

s vyšší státní mocí; jednotlivé skupiny byly státoprávn dosud oddleny, spojení nezasahovalo jejich vnitní ústavní vývoj nebyly podízeny moci vyššího útvaru státního celkového, by spojení jejich mlo státoprávní úinky v spoleenství uritých orgán, pedevším v spoleenství panovníka a organisací trvalých na realisování spolených úel. Jednota íše, pokud spojené skupiny za

skupinami

91

íši se oznaovaly,

byla stále jen složením a souhrnem koordino-

vaných zemských skupin, nikoli vyšší jednotou, všechny zem v sebe pojímající, žádným vyšším svazkovým spoleenstvím, které by se bylo vznášelo nad jednotlivými zemmi aneb skupinami. Trvaly

oddlené

státní existence jednotlivých

ád

územních skupin, spojených

závazn konvergoval (a v oboru monarchického práva mohly nastati divergence hned n. p. v ustanoveních o plnoletosti panovníkv a o regentstvu, což obé nebylo jednotn upraveno, tak že mohl v jedné skupin panovati již vlada svéprávný, v jiné pak vladastvo po as nezletilosti vladaovy dle zákon zem dosazené). Udržování spoleenství osoby panovníkovy jako spolený zátím,

že jejich

posloupnosti

právn

nyní

a

i

vazek spojených zemí pedpokládalo trvalý obranný spolek; proto

na venek vystupují spojené

Odtud

a obranná moc. státních otázkách,

zem

stále

jako celková, úhrnná politická v mezi-

jednotné politické vedení

trvalé spoleenství na venek;

tického vedení mizela rznost zemí,

ježto

za

n

pi jednot

poli-

jednal panovník

na venek vystupoval jako íše, jako jediná monarchie, nikoli jako sdružení monarchických skupin. Pokud v mezinárod-

a celý svazek

ních stycích

jako nositel

pouze panovník a jednal sám za zem nejvyšší vle státní, tvoily zem pod jeho vládou vystupoval

i

slouené jediný celek na venek, což ostatn bylo již díve. Jakmile však a kdekoli ješt vykonávání moci zempanské bylo omezeno požadavkem souhlasu stav, jako zástupc zem. docházelo

nkdy

i

v

pomrech

razu; tak bylo

pedmt

samostatné postavení

mezistátních

teba pi

zem

uzavírání mezinárodních smluv,

vý-

majících

území, v Cechách ústavního spolupsobení a svolení stav eských dle zemské ústavy. Právo stav dávati pivolení k odstoupení a zcizení dílu territoria zemského znamenalo obmezení smluvní svobody panovníkovy a jeho v mezinárodních oprávnní uzavírati státní smlouvy. Tu pak smlouvách musil býti vzat ohled na zvláštní státoprávní postavení cizím státm. zem a její samobytnost vynikla na venek Vynikající toho píklad podán byl známým ustanovením berlínského míru z 28. ervence 1742 (i. XII). Marie Teresie se tu zaza

odstoupení jistého dílu

i

vi

i

vazuje a slibuje >obliger les états de

de donner un

acte

de renonciation*

odstoupené tímto mírem Bedichu

II.

Bohéme aprs na korunní

Stavové

la

paciication

zem

vydali

slezské,

odíkací

92

listinu

By

ve smyslu, jak se panovnice zavázala, že je k

tomu pohne.

tedy právo uzavírati smlouvy o mír bylo panovnickou praero-

gativou,

jevila se tu

osobnost

zemská,

i

jejíž

na venek

vi

cizím

státm ješt

zvláštní

pivolení k vyplnní smlouvy bylo pod-

mínkou úinnosti smlouvy. Podobn ješt roku 1770, když Marie vyjednávala s kurfirsty íše nmecké o zmnu eského arciúadu íšského za jiný, uznala potebu vyžádati si svolení stav eských, zda jsou ochotni pivoliti k pijetí jiného íšského Teresie

úadu

za Cechy.

7.

Existence zvláštních ústav zemských stále ješt zaruovaly

vnitní ústavní a organisaní samobytnost zemí.

práva

I

zempá-

nova bylo vykonávati dle zízení a ústav zemských prostednictvím zvláštních

k

úad

ústavnímu

skupinových,

kteréž

ských rozhodnutí. Státoprávn byla v jednotlivých

panovníku

stále

zempanzempanská práva

ješt

zemských skupinách panovníku vyhrazena jen jako králi eskému nebo uherskému.

té které skupiny, jako

osob

rzné

vlast-

panovníka tí skupin a že sousteuje ve své ruce jen

attri-

Skutenost, že panovník shrnuje ve své nosti

samojedin byly povolány

vyhotovování a závaznému vyhlašování

buty moci, jaká

mu

písluší ve

tech zemských skupinách, dochá-

vnjšího státoprávního výrazu svých oprávnní uvnit každé skupin) zela také

úad

a zízených,

jejichž

užívání

zarueno

užívati

novit eské

a

a

panovník k výkonu

musil

zvlášt

samostatných

organisovaných

uznáno bylo

ústavou

zízením.

Proto tvoily také zvláštní

celáe),

v tom, že

skupinových, pro každou skupinu

zemskou, zemským

jen trojí

uherské

(a

zempanské úady

mezi nimi

skupinové, jme-

opt pedevším

ást ústavního zízení zemí,

ježto

dvorské kan-

zárove zaruo-

organisaní odlišnost a samobytnost zemí. Byvše potvrzeny v zízeni zemském pedstavovaly onen díl samostatné a zvláštní valy

zemské exekutivy, který spadal sice do oboru neobmezené moci zempánovy, který však musil býti vykonáván též dle zemské ústavy. Skupinové úady, jakožto úady pro výkon onoho dílu státní moci zemské, který píslušel zempánovi, byly souástí a zaízením zemské ústavy v zemích rzných skupin. Bránily pak takto již svými kompetencemi, v ústav zemské uznan\mi, že ani formáln nemohla v osobnosti panovníkov nastoupiti žádná koníuse monarchických praerogativ v jednotnou vyšši moc státní

93

nad všemi spojenými zemmi stojící, ježto zvláštní úady skupinové, jimiž panovník na venek jednati musil, rozlišovaly vždy v souhrnu

zempanských jeho práv

mocenské obory jako pauvnit každé skupiny jen ten zempanských jeho oprávnní, jaký mu píslušel jako pa-

novníka tí skupin,

obor

novníkovi

práv

té

jednotlivé jeho

vykonávajíce

skupiny.

(1749) zrušila eské úady skupieskou dvorskou kancelá a eské místodržitelstvo, a spojila eskou kancelá dvorskou v jediný zempanský úad s dvorskou kanceláí rakouskou, neznamenalo zrušení onch zempanských eských skupinových úad pouhý administrativní akt a pouhé Proto, když Marie Teresie

nové,

úad

nové zaízení dvorských služebních

zempánových,

kteréž

by zempán byl mohl zaíditi, jak by chtl. Naopak, tento akt, pedsevzatý jednostrann z moci panovnice, zasáhl hluboce ústavní postavení zemí eských. Zrušení nejvyšších eských úad skupinových bylo aktem modifikujícím zemskou ústavu, rozrušujícím

onen

díl

zemské ústavy,

neobmezené moci jen pro

úad,

který se vztahoval na výkon práv

panovvické prostednictvím

svérázných

úad

zem

jimiž

eské urených. Samostatná organisace nejvyšších se vykonával díl eské státní moci, do neobmezeného

oboru práv panovnických

zaruena

spadající, b> la

i

potvrzena zem-

ským zízenim, zemskou ústavou. oné samostatné organisace bylo

Rozrušení

pak tedy nejen

stavovských práv, ježto pední le-

snad porušením subjektivních

nové stav mli nároky býti dosazováni

za úedníky nejvyšších eských zempanských skupinových úad a ježto takto celá orgazempanská byla takka navázána na zemské zínisace úední i

i

zení stavovské,

stavovských vyšších

kteréž do urité

privilegií.

míry bylo spojeno se soustavou

Zrušení samostatného

skupinových instancí pro

šením práva objektivného,

úedního systému

zem eské

totiž

bylo

ústavy zemské,

pímo

nej-

poru-

která upravo-

vala výkon práv panovnických v tom smyslu, že se díti bude panovníkem jen v jeho vlastnosti eského krále a jen prostednictvím zvláštních eských skupinových úad zempanských, aby došlo náležitého výrazu, že obor jeho mocenských oprávnní písluší mu

jen jako panovníku

V

tom

zajisté

stran uznává

eského je

soustátí.

ústavní

objem svých

odpor,

když

monarchických

panovnice na jedné práv,

jejichž

státo-

94

je držba koruny dle ústavy eské a dle zemských zákon, a když na druhé stran porušuje práv onen díl zemské ústavy, který se vztahuje na výkon jejích monarchických práv dle zemské ústavy. Než v samostatnosti nejvyšších úad docházela výrazu odlišnost a samobytnost os o bnosti zemské, »zemské obce«, representované stavy, kteráž sama v monarchiích stavovských bývala vždy subjektem souhrnu uritých práv. Zvláštní ústava a svérázná, odlišná, samostatná orga-

právním základem

základních

úad

nisace nejvyšších

ruiti že

osobnosti zemské

nemá

býti

konfundována

obcí. Spojení nejvyšších v

zempanských) mla práv za(zemské obci), že nemá splynouti a

pro zemi

jednotné instance

s

(i

osobnostmi jiných, ostatních zemských

úad

zempanských eských

zatemnilo

a

rakouských

ústavní odlišnost zemských obcí,

tom oboru práv, který náležel do neobmezené moci panovnické a který byl vykonáván dosud oddlenými úady, samostatnými pro každou zemskou skupinu. Spojené zempanské úady eskorakouské, stírajíce nyní, až pokud sahal obor jejich psobnosti, rozdíl mezi eskou mocí královskou a rakouskou mocí arciresp. zemí, v

vévodskou, státoprávní

zemských,

zem

tu

stíraly

také

individuálnost které

pestaly

v

oboru znaných práv panovnických

zemí eských a ústavní zvláštnost obcí býti ovládány vl stními úady, jen pro

Tak hluboké ústavní zmny uskutenily se tu bez zem, jejíž práva byla dotena, z pouhé jednostranné moci panovnické, z osobní vle zempanské. poprvé utvoeny byly orgány rakousko-eské zem8. Tu panské moci. V zemích eských pestalo se vládnouti výhradn Spojením orgán nejvyšších, jimiž z panovnické moci královské. vykonávání panovnické moci v zemích eských a rakouských b dosud obstaráváno, v orgány obma skupinám zemským spolené a to s bezprostedným psobením uvnit zemí, zaíná již spojování výsostných práv zempanských v jednotnou moc státní v zemích eské a rakouské skupiny. Tato jednotná moc staví se již nad zízenými.

souhlasu stav jako zástupc

zem ních

úad

V

zempanská moc eskojednotnou moc. Nad úady zemskými uvnit

vyjadována byla nyní

rakouská, spojená v

koruny vzrstala byla

je uvnit ve vyšší celek, zem obojí oboru spolené psobnosti spojených ústed-

obou skupin a spojuje

skupiny objímající.

již

jen

další soustava centrálních

provedena organisace

již

dle

úad,

jednotlivých

ve kterých nezemí,

nýbrž dle

95

odbor

pedmtv. Tak

a

právních

zízení

eských pod znenáhla

nastávalo pevné vnitní splynutí státo-

eských

zemí

rakouských.

a

Podízením

zemí

úady eskorakouské, eské zem, Morava a Slezsko,

spojené a spolené

jednotné,

vymykají se jednotlivé

echami, ježto nepodléhají již jen královské moci eské, nýbrž stávají se samy leny širšího svazku eskorakouského a tak svazek mezi jednotlivými eskými zemmi se uvoluje, ony mají nyní již pímé vztahy k zemím rakouským, a vztahy jejich k zemím rakouským nejsou sprostedkovány již prostednictvím úad zemí svazku

s

úad

eských, jako

ženo ovšem bylo

zem

bylo

i

jednotného státoprávního útvaru. Tím ohro-

pro budoucnost státoprávní spojení, které

zcelovalo

územní svazek koruny eské,

v

by

eské ovšem

nebylo zaniklo docela

Pokud sahal okruh

kompetenci spolených

úedních, eskorakouských, vznikala

již

jednotná

moc

nyní institucí

státní

nad

nov

utvoeným celkem ze skupin zemí eských a rakouských, z dílích to skupin dosud právn od sebe oddlených. Pokud sahalo panství

jednotných úedních

ob

eskorakouských,

organisací

skupiny lenské svj partikulární ráz státoprávní.

však

vbec

totiž

vtší

celou.

samostatný charakter

svj

i

díl

vlastni

zvláštní,

Zempanskému

moci,

státní

absolutismu bylo se

ztrácejí již

Ztrácejí

státní:

ba ztrácejí

totiž

všechna výsostná práva státní a úhrnnou státní

již

ztrácejí ji

takka

mezitím podailo,

moc

skoro

úpln

peložiti v jediné ruce osoby panovníkovy;

všemocný absolutismus osvícenské periody prosadil své nároky na výhradné oprávnní projevovati státní

moci,

veškery za

výrazy

státní

moci.

zempanského absolutismu

Dokud panovník práva v jeho osob souste-

dná, vykonával pro každou skupinu samostatnými, zvláštními úady, se takto pece zvláštní moc zem v její zvláštní úední organisaci, protože zvláštní zempanské skupinové úady vykoná-

jevila

valy

práva státní moci, panovníkovi píslušející, v každé zemské

skupin jen jako práva dle

zvláštní

a

a tvoící tudíž

vlastní

ást

státní moci,

v té

zemské ústavy

státní

které

zemské skupin

panovníkovi vyhrazená

moci zemské.

výkon zempanských v obou zemských skupinách v jednotnou, nerozlišenou eskorakouskou moc zempanskou ježto pak zempanská práva tvoí již beztak vtšinu práv Jakmile však

splynuly

organisace

práv státní moci, smšují se práva

;

pro

zempanská

96

státní

moci

moc zempanská absorbuje

a ježto

nyní za osvícenského

absolutismu takka veškero quantum výsostných práv státní moci,

ob

moci státní, eská a rakouská, v jedinou moc ucelenou, rozdílnou od dosavadních jednotlivých rakouské, a neodvislou od obou tchto státních mocí, eské

smšují a sluují

se

samy

i

i

mocí obou územních skupin. Od Marie Teresie

zvláštních státních mizí

takto

již

samostatná,

pouhé zlomky, pokud

zvláštní

moc eská

státní

a zstávají

moci panovnické (i státní) zbyly nkteré, které bylo pedsebráti jedin a výslovn z královské vladaské moci eskorakouské (tak propjomoci eské, nikoli vání eských korunních lén a udílení inkolatu nadále dlo se jen z moci krále eského). Splynutí funkcí státní moci eské a z ní

totiž

i

z funkcí

/.

i

rakouské v oboru práv zempanských, tedy organisace

Po roce 1749 zjevuje

mocnáství, ježto

úadm

ásti nejvtší, a jednotná

zempanských oDor mocenských

kouské skupiny, zstaly ddictvím 9.

z

zem

ústedním

a

v

zemích eské a

díla centralismu

se však také

doby

ra-

teresianské.

poprvé dualistická forma

uherské se nepodailo podíditi sloueným

spoleným, nýbrž ony

nadále podržely své

i

orgány ústavního významu, kteréž v oboru své úední psobnosti nebyly dosud pímo podízeny ústedním a sloueným. Nejvyšší úední orgány uherských zemí podržely své postavení zvláštních orgán svéprávných útvar státních a svoji nejvyšší

úadm

úad

skupinových. Uhi ani tentokráte za povahu zempanských M. Teresie, ani pozdji nedali zaniknouti své organisaní samov oboru moci zempanské, statnosti a zvláštní uherské exekutiv pod silným tlakem absolutistického centraa zem uherské, lismu, pece zstaly ušeteny toho, aby podaly ukázku, kterak státní povaha zem zvolna mže zanikati rozrušením samostatné, i

a

zvláštní

exekutivy zemské,

práva státní moci,

Uhry podržely

soustedné

takka veškera zempánových. Ježto tedy organisaci pro výkony uherské

kteráž vykonávala v rukou

svoji zvláštní státní

i

moci zempanské a ježto takto zstaly odlišným státním útvarem, lze od r. 1749 mluviti již o státu uherském naproti spojenému státu eskorakouskému. Dualismus, místo dosavadního ústavního a státního

trialismu,

pomalu

se zjevuje jako

nová forma státního

spojení

Dualismus pipravoval se politicky

po Obn. Z.

Z. v

sice již

od

r.

1627. když

zemích eských pokraující moc panovník zaala

97

vládnouti siln po absolutisticku a neodvisle od spolupsobení stav,

kdežto v zemích uherských, akoliv jejich ústavnost trpla vzrstem cenmoci zempanské a politickým vlivem zempanských trálních ve st. XVII., pece stavovská ústava udržovala se pevnjší i

úad

snahám jako v zemích Uhrách byla vázána a omezena spolupsobením stavovským v míe mnohem rozsáhlejší, než pipouštlo zbylé poblohorské zízení stavovské v zemích eských. Ustavn, státoprávn, nevznikal však dualismus již tím, že se v Cechách za poblohorského vládlo jinak, než v Uhrách; vždy panovník absolutismu vládl v echách jen jako panovník zvláštní eské v základech a nepodlehla

absolutistickým

eských; panovníkova moc

v

i

zemské skupiny; sankce,

zatím

teba

trialismus

i

tu stále se udržoval.

zempanský

že posílila

Ani pragmatická

centralismus, neporušila pro-

toto trialistické seskupení trojích soustátí

zemských skupin

(zemí eských, uherských a starorakouských), nezaložila nynjšího

dualismu rakousko-uherského

Zejména nelze zákonných lánkv,

namnoze dje,

jak se

ani,

jimiž pragmatická sankce

ze

znní uherských

od stavovského

snmu

uherského pijata a prohlášena byla, dovozovati dualistickou formu íše, ježto prý se v onch láncích Uhry staví s pipojenými svými

zemmi

jako

jako proti kterou

si

nerozdílný celek

proti

Uhi

pejí tu mezi

zemmi eskými

mezi nerozluným celkem, vztahovala se jen

všem ostatním zemím

druhému nerozdílnému celku. Než tato

na jednotný

ád

i

nerozdílnost, a

rakouskými jako

pání

dle

Uhr

samých

nástupnický, jen na nerozdílnost založenou

souhlasným a nedílným znní uherských lánk

ádem

posloupnosti, nikterak pak se dle

nevztahovala

eských notným státním zízením. Ostatn

snad

na

i

a rakouských ve vyšší státoprávní jednotu a celek

trnní Mikcesse byly

i

zem

zemí

splynutí s

v povinnosti míti jednotný

jed-

ád

uherské nerozdílný a nerozluný od

zemí ostatních, ježto dle pragm. sankce všechny zem pod spoleným panovníkem spojené, eské, rakouské uherské, jsou pi i

jeho nastoupení nerozluným jeho ddictvím.

právn padá na kteréž byly jen

Mimo

to,

což státo-

nemohly Uhry nikdy svými zákonnými lánky, uherským zemským zákonem, platným jen

váhu,

n

uherské, za a uvnit jich, zavazovati zem >ostatní«, aby se dle uherského zákonného státoprávního rakouské, eské a pedpisu seskupily ve vyšší eskorakouský státní celek centrali-

pro

zem

7

Uhry nemohly pece

sticky zaízený.

zem eské

nikdy zavazovati

dle státního práva

a rakouské

i

uherského

nemohly pedpisovati

svými zemskými zákony, jen v Uhrách platnými, jak mají se za-

pomry

íditi

zemmi eskými

mezi

nesmjí

býti ovládány a

a rakouskými,

Proto také, když

své vlastní právo státní.

si

kteréž

mly

Uhry vymiovaly,

že

spravovány »ad normám aliarum provinci-

arum», bylo to pro ústavní formu v ostatních zemských skupinách

právn

zcela irrelevantní

vati absolutismus, ježto

který

má

platil

býti v

;

Uhry nemohly ostatním zemím dekreto-

jednoduše nemohly svým zemským zákonem,

jen v Uhrách, pedpisovati, jaká ústavní forma vlády

Cechách. Státoprávn dá se tedy dualismus

z

pragma-

výkladem dle pozdjších událostí. Ješt po pragm. sankci trialismus spojených zemských skupin vystupuje v neporušených formách trojích zvláštních státoprávních zízeni. tické sankce dovoditi jen

Teprve za M. Teresie 1749) vzniká stát dualistický a zástát eskorakouský, když zem eské poaly mizeti mezi ostatními zemmi neuherskými, a když zvolna ztrácejí 10.

rove

(

centralistický

svoji státoprávní

individuálnost a svoji státní kvalitu, podlehnuvše

Vykonávání zempanských práv vládních slouenými úedními organisacemi esko-rakouskými, by zpsobilo státoprávní

unifikaci.

eské moci

mocí rakouskou v jednotnou moc nad obma zemskými skup námi stojící, neodalo ovšem zemím eským ostatní znaky a elementy, které dosud ukazovaly na jejich zvláštní státní povahu dosavadní. Territorium zemí eských zstávalo dosud oddleno státoprávn tím, že uvnit nho platil zvláštní konfusi zvláštní

eský

inkolát

pro

zem

státní

s

eské, zbyla ješt v obmezené své moci

zvláštní ústava stavovská jako zvláštní zízení

zmnných pomr

zem,

stavové dosud,

by

i

vali

osobnost zemskou, zemskou obec, a spolupsobili jako ústavní

za

státoprávních a politických, zastupo-

zem pi nkterých (ovšem neetných) aktech vládních. Akoli váha stav, od té doby, co absolutismus teresianské a josetinské doby poal míti ústavu zemskou jen za soustavu odvolateln propjených individuálních privilegií stavovských, znan poklesla státoprávn politicky, zstaly pece zvláštní formy ústavního zástupci

i

stavovského zízení, kteréž naznaovalo

eské koruny. celé

státoprávní odlišnost zemí

ovšem státoprávní již zachrániti nedovedlo, ku konci XV 111. st. zízení stavovské je v úpadku a pekonáno rozvojem moci

samobytnost zemskou již

i

Zvláštní stavovské ústavní zízení

99

zempanské,

by

a

i

po

dob

nkdy

stavové se

innosti (jako za Leopolda

II.

r.

osvícenského absolutismu se v

životu a strnuly

povznesli k

obasné

živjší

1791), ústavy zemské, stavovské, již

nevzpamatovaly k novému

prázdných formách, pro pežilost

již

neschopných

k organisaci novodobého politického života.

Než

zvláštní ústavy stavovské, jejichž rozliné

zemích

tlivých

s

malými

obmnami

trvaly až

do

r.

formy v jedno 1848, ukazo-

valy stále ješt na bývalý státoprávní partikularismus jednotlivých

zemských skupin a vyjadovaly ješt stále, že jednotlivé zem mají povahu zvláštních osobností, jejichž zástupci jsou stavové, a že zemské obce trvají dosud jako zvláštní útvary ústavní a státoprávní. Pokud tedy zstala ješt uritá státoprávní oddlenost zemí juristicky

eských od skupiny

starorakouské, nebylo lze ani po r. 1749 podosud ústavn od sebe oddlené s uritými partikulárními zízeními státoprávními rázem za pouhé provincie s vtší menší volností ve správ vlastních záležitostí zemských, nýbrž ješt

važovati

za

zem

státoprávní

zvláštní

ního státního

práva.

individuality

Práv

s

ástmi

vlast-

zbylého,

tak nebylo lze míti ani po spojení

zemí eských a rakouských pod panstvím jednotných slouených

ústedních organisaci, zem eské snad za pertinence a za pírstek ku kmenovým zemím rakouským. Slouení zemí eských a rakouských nestalo se tak, že by kmenovou zemi zempánovu, pvodní držbu arcivévodského domu, bylo možno míti za základ, kolem

nhož

se seskupily a

k

nmuž

narostly ostatní

zem

spole-

ného vladae, tím zpsobem, že kmenová zem arcivévodova by byla všem ostatním zemím vtiskla svj praevalující ráz základní. Dynasticky stály ovšem zem starorakouské jakožto kmenové arciknížecí

ml

v nich,

patrimonium domu arcivévodovu nejblíže a arcivévoda když se byly všechny slouily v jeho ruce, silnou

oporu pro své unifikaní snahy, avšak státoprávn nebylo pedstavovati

zem eské

spojení

si

zemí eských a rakouských

pece

lze

tak,

že

by

pouhým ad nexem zemí starorakouských pod výlunou výsostí vlády arcivévodské. Nevznikala žádná podízenost zemí eských pod zem rakouské jako pod njaký vyšší stát,

zem

se byly staly

rakouské nemohly ze své nadízené

moci vykonávati

na státoprávní postavení eských zemí žádný

vliv ústavn jim pi zempanských práv ve skupin eské eskorakouskou moc panovnickou (resp.

znaný. Ani spojení a slouení

a rakouské po

r.

1749 v

7*

100

pokud panovníkova práva sousteovala a zahrnovala

státní,

neuvedlo

zem eské

v

zemí rakouských jako njaké

vedlejší

zem

výrazy státní

moci),

zem,

rakouské, jako

pomr

sob od

skupiny staro-

které by byly jen pibyly k hlavní souásti,

k zemi kmenové, aby sloužily /a

její

podízené

nýbrž slouení zemí

jejího rozšiování se;

díly a za

eských

a

pod jednotnými státoprávními úedními organisacemi slouení zemí

v

odvislosti

koordinovaných,

pedmt

rakouských stalo se jako

že by byla na-

nikoli tak,

subordmace zemi eských pod zem rakouské. Vždy zajisté nejen že slouení a tuhé spcjení ono zemí eských a rakouských nacházelo pece ješt stále svoje meze v zachovaných a hranice ve zbylé eské zemské ústav stavovské ástech státního práva zemí eských a nemohlo býti rozšiováno na obor moci stavovské a na zvláštní stavovskou organisaci, ale také v oboru moci panovnické nemohl ani po r. 1749 (juristickyi král eský býti považován za odvislého od rakouského arcivévody. Osobnost krále eského v téže fysické osob panovníkov nebyla snad podrobena osobnosti rakouského arcivévody, jenž nad to byl ješt v lenním svazku k íši nmecké; jsou tu stále ješ; v uritém stala

státoprávní

i

smru dv nosti

osobnosti právní spojeny v téže

zjevuji se

neslo

uené

nkdy

ješt po

osobnosti krále

Tak na p. udlování korunních moci královské

i

po

r.

osob

a tyto

dv

osob-

1749 jako od sebe oddlené eského a rakouského arcivévody. r.

lén

zem eské dlo

se jen z

eské

1749 a dokonce za doby josefínské, za

zemské skupiny eská a rakouská zempanskými soudními reformami a jednotným zákonodárstvím ješt úžeji vespolek byly pipoutány, byla 'zahraniná léna koruny eské r. 1783 propjována jedin z královské moci eské a sice jakožto územní píslušenství koruny, kteráž stoji jen pod lenní výsostí královou jako panovníka zvláštní zem. Také zachovává se zvláštní korunovace eská, pi níž král je korunován vždy jako panovník zvláštkteré

ního státu.

Koruna eská, kteráž stále byla symbolem státoprávní souzemí pivtlených s královstvím eským a symbolem státoprávního celku zemí eských, tvoila spolu s korunou uherskou dosud ony »zwei wahre Kronen«, které ješt Marie Teresie r. 1766, když se jednalo o zavedení nového jednotného íšského znaku, nechtla v íšském znaku nahraditi žádnou korunou fiktivní i ideální. vislosti

101

Ob

koruny mly ve znaku zstati práv >zur Anzeige des ganz besonderen Vorzuges, dass ein Beherrscher dieser beiden Konig-

jedem derselben besonders gekront wird«. Zvláštní korunovace dosud pipomínala znaky vyššího státoprávního postavení, reiche in

než

zem

mají

starorakouské,

panovník nebýval zvlášt uritý pednostní význam mezi ostatními spojenými zemmi, ježto znaila zevnjší výraz skutekorunován,

a

zachovávala

jejichž

zemi

moci panovnické zahrnuta a zakryta je moc eského krále jako panovníka oddlené územní skupiny a zvláštního státoprávního celku zemí eských. 11. Ani tedy po prudkých jednotících snahách doby josefínské, nosti,

že v celkové

dle nichž jednolitý státní celek

ml

býti

spojován a ovládán uni-

formním státním zízením, nedaly se zemské skupiny eská a rakouská slouiti v takovou územní jednotu, aby nezstala siln znatelná residua jejich dosavadního zvláštního ústavního vývoje jejich bývalé státní povahy. Naopak, když po restauraci stavovských zízení za Leopolda II. (1790) stavovské ústavy unikly, nikoli neporušeny ješt šastn svému konci již již nadcházejícímu pod tlakem všemocného josefínského zempanského absolui

a

opt ústavní nejednotnost rzných zemských skupin aspo z ásti zachovány jejich státoprávní rozdíly. Proto

tismu, vynikla a jevily se

také ješt za dob Napoleonských není seten a

zatemnn

základní

monarchie jako pvodního svazku tí zemských skupin Napoleon sám je na p. ochoten uznati titul císae uhersko eského, když ped pijetím císaského titulu rakouského (1804) v diplomatickém ráz

;

vídeským a francouzským vyskytly se zmínky o úmyslu pijati titul císae u h e r s k o- e s k é h o. Pro tento titul byl by se dal ostatn též uplatniti dvod, že arcivévodové rakouští byli svrchovanými jen jako králové eští a uherští, vyjednávání mezi dvorem

jsouce

zem

za

starorakouské v lenním

a

státním

svazku

s

íší

pak byla na snad myšlenka, že titul císaský má býti spíše volen dle zemí svrchovaných, od íše nmecké neodvislých, aby zem starorakouské, které již byly ve svazku jednoho

nmeckou,

a tu

císaství,

nmeckého,

meckým,

nestaly se,

základem

a jejichž

arcivévoda

byl

poddány jsouce jednomu

sám císaem ncísaství, samy

již

nového samostatného a zvláštního císaství. lenství rakouských zemí v obou císastvích vedle sebe stojících bylo by mohlo kollidovati s ústavou íše nmecké a práv Napoleon p-

102

vodné kladl za podmínku svého uznáni, aby nový titul císaský nebyl v odporu s ústavou nmecké íše. I po uznání titulu císaství rakouského Napoleon ješt za války v r. 1809 vidí v monarchii

nmeckorakouských

jen spojení zemí

a království haliského), hrozí, že že roztrhne ti

Skuten

tí korun (eské, uherské

a

mže

»séparer les trois couronnes«,

územní skupiny a zpsobí tím destrukci monarchie. po pijetí titulu císae rakouského, kterýžto

také

záhy zaíná tvoiti základ pro oznaování celého monarchického svazku všech zemí úhrnným názvem císaství rakouského,

titul

celkovém monarchickém svazku ješt rozeznati jeho pvodní zemských skupin, protože pouhé pijetí císaského titulu nezaložilo mezi zemmi žádného nového pevnjlze v

složení ze ti základních

šího a vyššího

státoprávního svazku,

než

o pijetí císaského titulu rakouského sice titul

iz

byl dosavadní. 11.

srpna

1S04)

Patent piložil

císaský vladai jako panovníkovi všech zemí habsbur-

ského mocnáství,

avšak

výslovn

i

opatrn

ustanovil,

že z této

nové titulatury neplynou žádné státoprávní konsequence pro dosavadní státoprávní postavení zemí eských a uherských. Praví se tu hned na konci preambule patentu, že všechna království, knížectví a province >ihre bisherigen Titel, Verfassungen, Vorrechte und Verháltnisse fernerhin unverandert beibehalten sollen«, což vyjaduje taktéž ješt odst. III. patentu. Vnitní zízení jednotlivých zemí nemlo zavedením titulu býti doteno proto (z ohled na ;

stavy jednotlivých zemí) v patentu se ujišuje, že

má

býti

zachován

quo pro jednotlivé zem, zachovávají se výslovn dosavadní korunovace za krále eského a uherského v pvodním významu, ubezpeuje se, že pijetí titulu stalo se jen za dosažením rovného poadí v hodnosti s jinými císaskými panovníky ve stycích mezi-

status

i

národních a za

upevnním

vážnosti

>

sjednoceného tlesa rakou-

ských stát «. Pijetí

titulu

nezaložilo

nového

státního

spojení mezi ze-

zavedlo však pece pro všechny spojené zem jednotný název, nebo císaské dstojenství penášelo se záhy s panovníka na svazek zemí jím ovládaných a tak pod jménem císaství vystupují záhy všechny spojené zem jako soustedná jednota.

mmi, i

Kolektivní název

císaství stal se pak nejen výrazem

skutenosti,

mezinárodn všechny zem monarchie zjevují se jako jednotná mocnost, nýbrž názvem císaství poíná se krýti že politicky

a

103

i

dosavadní státoprávní spojení mezi jednotlivými

zemmi

a jejich

svazek, založený a udržovaný konsolidováním moci zempanské a vývojem zempanských úadv. Zaíná se tu záhy státoprávní

že

tvrditi,

»císaský« a »císaství«

titul

je

radikován

na celém

komplexu zemí panovníkových. Všechna zízení, kteráž se byla vyvinula v oboru spolených záležitostí jednotlivých zemí, protože vznikla z neobmezené moci zempanské spoleného panovníka, všechny spolené úední organisace, protože byly založeny vývojem téže neobmezené zempanské moci, zovou se nyní císaskými, všechny instituce spolené, íšské, jsou nyní zárove císaskými. pi vydání Jednotící idea postupuje tu zase krok do pedu, by i

patentu

z 11.

srpna 1804 nebyla našla zvláštního výrazu ve formách

státního práva.

Nový

titul

neznail

pvodn žádný pvodn na

práv a povinností, nesloužil

níkových kompetencí, nezaruoval

mu

stavení uvnit jeho zemí ani neotevíral

psobnosti. Císaský

titul

nový okruh panovnických oznaení uritých panov-

žádné nové státoprávní pomu nové obory panovnické

pvodn ani státoprávního pvodn žádná specifická vládní

nemnil tedy

postavení panovníkova, neuroval

nho

nových práv a neutužoval spojení mezi zemmi njakým zvýšením ústední moci zempanské. Nemnil a dle znní patentu z 11. srpna 1804 neml titul ani mniti dosavadní státoprávní pomry mezi zemskými skupinami práva panovníkova, nezakládal pro

osob panovnickou moc uvnit jednotlivých skupin znní patentu jen plyne, že oprávnný subjekt k užívání císaského titulu uruje se držbou všech nerozluných zemí a vykoa nepovznášel

;

ze

náváním panovnických práv v

mnil ani

pvodn

moc

nich.

ani státoprávní postavení

Ježto tedy

vodn

pomr

jen

zempanskou nemnil státo-

nerozšioval panovníkovy praerogativy a

za cílem dosažení užší státní jednoty zemi, ani

právních

císaský ne-

titul

panovníka uvnit zemských skupin,

a

význam

vztah jednotlivých zemí mezi sebou, osobního

majestátního osobního práva

estného

vi

jiným

ml p-

práva

panovnického,

vladam.

Šlo tu tehdy

o zaruení estného postavení dynastie mezi evropskými

zempány,

když dynastie zaínala pociovati, že císaskou korunu íše nmecké na dlouho již nepodrží. Tento pvodní dynastický, estný význam titulu, jehož

jméno vzato bylo

z

rodového patrimonia dynastie,

z

držby zemí

104

titulu císaského záhy zaobor estných práv vladaových a mimo obor jeho mezinárodní estné representace na venek. Zaíná se pi výkonu práv vládních, zemužívati císaského titulu již pánow píslušejících uvnit jednotlivých zemí. Práva státní- moci, kteráž spolený panovník vykonává, poínají se oznaovati za vý-

však ponenáhlu ustupuje:

rakouských,

íná

se užívati

mimo

i

i

razy moci

císaské

íšského. Tento nati

jednotnou

moc zempanskou

teprve za absolutismu

dbáno dosavadních i

nejsilnjší ústava

se

funkce císae

a za vládní

let

a

padesátých

ústavních

v

však

se

když zcela již nebylo jednotlivých zemí a když

zízení

jednotnou

dokonává

státní,

19. st,

zemská (uherská) byla

zempanská práva

jako panovníka

moc císaská poala zname-

vývoj, za kterého

in

moc,

Tu

suspenso.

mla

kteráž

spojuj

spojovati

íšskou jednotu a ve vyšší celek státní uvnit jednolitého svazku íšského Ovšem že tento pozdjší vývoj jednotící íšské idey, uskuteované pomocí jednotné absolutistické moci císaské, nebyl státoprávn území

všechna

jednotlivé

íše

zem mly

v

zmizeti

založen již pijetím císaského titulu a neplynul také z pouhého jednotného názvu íše jako rakouského císaství, nýbrž dl se jen faktickým vzrstem neobmezené moci panovnické, kteráž nyní po r.

1849 zvýšenou silou všechny

zem

pak pro jednotnou absolutistickou a titulu

moci císaské

ovládá a k

státní

a svazek

moc

sob

zem

pojí

užívá

i

spojující

názvu

zemí absolutistickou mocí spo-

jených oznauje za íši a císaství.

Pvodní

význam

císaského titulu jako ztratil a se tu ovšem

ckého a estného, stává vládním titulem. Tu nikají

za absolutismu

let

titulu titul

dynasticísaský se

padesátých

již

pro-

pedstavy, že panovník pi výkonu svých vládních práv, ve

kterých je ovšem nyní

jedná vždy jen

z

soustedna

moci císaské,

moc státní, panovník jako jednotné

a zahrnuta veškera

íšské,

Jeho bývalé zvláštní moci panovnické, jako královská moc eská a uherská, se podizují moci císaské, jsou absorbovány a zakryty moci císaskou absolutismus let padesátých vytváí jednotnou íši pod jednotnou mocí císaskou; moc král eských a uherských jako panovník íše,

jednotného absolutistického císaství.

útvar zachází tu již v moci císaské jako moci panovníka vyššího, jednotného íšského státního útvaru. V absolutní moci císaov zárove sousteují se za této doby

zvláštních státoprávních v

105

výrazy

všechny

státní

moci

veškera je zahrnuta v moci

a tato

císaské.

Pvodní dynastický titul císaský vztahoval se ovšem spolené dynastie na veškery její zem, na nerozdílnou držbu rodu, na celé mocnáství, na zem eské stejn jako na 12.

jako

titul

uherské.

Názvu císaství užívalo

všech království a zemí.

Titul

se pak stejn na oznaení celku panovníkv penášel se tu prost

reflektivn na svazek zemí pod jeho vládou

tomu však název císaství neznamenal ješt,

spojených. že by

Naproti

základem

titulu

rakouského císae bylo bývalo jednotné úzerní íšské, že by všechny zem byly splynuly v územní jednotu íšskou, kteréž se názvem císaství rakouského dostalo jen jednotného oznaení. Císaská moc neznamenala pi pijetí titulu beze všeho vyšší íšskou moc nad jednotlivými zemmi stojící jako moc vyššího státního útvaru. v

císaský nebyl

Titul

tom smyslu,

titulem

totiž

že by jeho základ a

pvod

territorialním

bylo

tvoilo splynutí

všech jednotlivých království a zemí v rakouskou

íšskou

jedzemskými

nad jednotlivými zemmi (resp. nad nimi panující. Základ titulu nebyl odvozen z držby jednotného Rakouska jako kompaktního státního celku. Dokud zem starorakouské byly ve státním svazku íše nmecké (až do 1806) nebylo zkonstituováno jednotné Rakousko, vždy

notu

a v státní celek

skupinami)

zem

tu

stojící a

nemohly

a uherská

kdežto

ani territorialn

podržely

zem

svoji

splynouti,

svrchovanost

starorakouské byly

jí

když skupina eská íši

proti

nmecké,

státoprávn podízeny. (Známo

jenž v míru berlínském 1742 si dal poII., píslušenství koruny eské, totiž nabyté územního stoupiti ást zem slezské, se vši svrchovaností a neodvislostí od koruny eské, dsledn neuznal ani závislosti slezských zemí na íši, a nazval je, jakožto odštpenou ást bývalého svrchovaného soustátí eského, též svrchovaným vévodstvím slezským.) na nesvrchoDokud titul rakouského císaství vztahoval se

na p., že

i

Fridrich

i

vané

zem

starorakouské, jsoucí v cizím státním svazku íše

n-

mecké, nemohl se státi titulem territorialním, ježto jeho základem nemohlo býti jednotné íšské territorium, když dv skupiny, eská uherská, stály vn svazku íšskonmeckého, kdežto zem staroi

rakouské byly územní ástí íše nmecké. Proto ješt v dob pijetí císaského titulu zemské skupiny nesplynuly tak, že by byly

106

jednotným titulem jako jednotné territorium titul territorialní. Pak také státní moc v oné dob nemohla ješt vycházeti ze spoleného jednotného celku íšského, pod jehož vrchní mocí by zem stály; ježto zem nemohly splynouti, nevznikala nad nimi ješt žádná íše ústední, kteráž by zem objala jako vyšší státo-

mohly

i

býti zahrnuty

neutvoily tehdy ani podkladu pro jednotný

Mimo

právní celek.

to

ve

skupin uherské

vázán jednati jen jako král uherský a

i

v

byl panovník stále zemích eských zbyly

zvláštního státního práva urité funkce, kteréž bylo konati

z jejich

eského

jen z moci

ješt jednotnou

a

krále;

moc císaská nemohla

tedy

zempanské

Jednotlivé moci

úpln

tu

znaiti

ústední moc íšskou.

absorbovány

ústední

v jednotlivých skupinách nebyly

moci

jmenovit

císaskou,

trvala

panovnická moc uherská; skupina eská sice již od Marie Teresie zaala býti spojována jednotnými úedními organisacemi v zemích eských zstaly zlomky se skupinou starorakouskou, než zvláštní

i

povahy a rozlišovaly je pece od zemských skupin ostatních; ovšem zem uherské zstávaly tu po dualisticku skupinou zvláštní proti ostatním zemím, ježto jejich státoprávní zvláštní ráz nebyl zrušen a vynikal úpln. Tento dualismus nebyl ovšem založen nebo posilován pijetím císaského titulu;

dívjší

jejich

státní

nelze dualismus odvozovati ani

dje

z

toho, že v patentu o pijeti titulu

se o zemích uherských zvláštní zmínka, a že se o nich mluví

jako o státoprávním celku proti zemím ostatním. Jednak

císaský jako

titul

dynastický vztahoval se taktéž

na nerozdílné panství rodu panovnického, jednak se v patentu

zachovává

Zvláštní zmínka o zemích

i

ostatním zemím

dosavadní státoprávní uherských má dvod svj v

jejich

totiž titul

na Uhry, jako

postavení.

ohledu na stejn jako stavové ostatních zemí taktéž nebyli tázáni, zda souhlasí s pijetím titulu císaského (se strany panovníkovy nemlo se za potebné vyjednávati se stavy zemí stavy

uherské,

o souhlas

neml

kteí,

k pijetí

nového

titulu,

protože

tento

dynastický

titul

zmniti státoprávní postavení zemí Zmínka ona dje ubezpeenou, že titul, ježto je jen dynastickým titulem estným, nemá nikterak býti na újmu >tátnímu právu uherskému; totéž však, že totiž pijetí nového titulu nemá být na újmu zvláštním zízením jednotlivých zemí ostatních, zaruuje a ujišuje se všem zemím stejn. Stejn zachovává se dále korunovace nijak

se jen na

.

107

eská jako uherská

pvodním významu

v

jako korunovace panov-

níka zvláštního státoprávního celku zemí koruny eské.

Patent o pijetí císaského

titulu,

nechtje takto mniti dosavadní

sob

státoprávní postavení zemí, nestavl proti

zem

statné celky,

uherské na jedné stran a

dva státoprávní samo-

zem eské

stran a nezavádl dualistickou formaci íše snad jako nynjšího dualismu rakousko-uherského

zem

eské

uherské,

státoprávní

Ta uritá míra

již

nezmnna patentem

pozdjším vývojem

v

Titul císaství

by

tyto

názvy

pol. 19.

1.

st.

rakouského

byly vzaty

z

;

dualismus nevzrostl

a udržel se v

dosavadním

teresianské, až do

doby

za

rozsahu, tak jak byl založen 13.

snad sestoupiti v jediný

druhému zvláštnímu celku uherskému.

dualismu, jak byla zavedena úedními reformami

teresianské doby, zstala

pak ani

neustanovoval nikterak, že

;

a rakouské, se mají

celek naproti

na druhé

pedchdce

a

rakouského

r.

1848.

císae

-

pojmenování starého ddictví domu neznamenal také nikterak,

rakouského, zemí starorakouských

—

základem rakouského císaského titulu by bylo njaké státoprávní nadízení zemí starorakouských zemím eským a uherským. Zem eské a uherské nepidružily se a nepirostly tu snad jen

že

k zemím starorakouským jako

k základnímu státotvornému pod-

kladu celkové íše a nepodadily

se

zemím starorakouským jako

rakouského arcivévodství. Zem eské a uherské odvislými od zemí starorakouských tak, jednostrann nestaly se že by v celkovém složení zemských skupin bylo pipadlo skupin starorakouské nadízené a vyšší postavení státoprávní nad obma podružné

zem

ostatními skupinami. Skupina starorakouská nijak snad nezakrývala

nepodizovala je sob tak, aby je mohla sama na venek zastupovati jako oprávnný zástupce celého císaství. Císaský titul rakouský neznamenal vrchní výsost rakouských zemí nad ostatními královstvími a zemmi; tyto nestaly se pouhými provinciemi íšského svazku, ve kterém by zemím slarora obé ostatní skupiny,

kouským

byl

pipadl státoprávn praevalující význam.

po pijetí jednotného názvu císaství rakouského spojené pr.d vládou rodu habsburského nezacházely ješt jednotlivé zem uvnit jednolitého íšského státního svazku; trvaly dosud státoprávní odlišnosti mezi jednotlivými zemskými skupinami, zem mly svá zvláštní zízení zemská. Panovník

A

tak ani

pro všechny

zem

108

v

Uhrách

a

ani

ml vyhrazena svá oprávnní jen jako král uherský zem eské a rakouské nesplynula osobnost císae

stále

pro

aby nezbyly akty, kteréž nadále bylo konati jen moci eského krále. (Dokonce ješt po r. 1850 pi udlovaní ienních list se rozeznávají ony dv osobnosti právní, císae rakouského a krále eského: tak n. p. lenní list na vévodství tšínské

a krále tak,

i

z

z

ervence 1858 vystaven je jedin z moci panujícího krále a za ddice jeho jakožto krále eské.) Tak jednotné po-

10.

eského

jmenování svazku všech království a zemí jako císaství rakouské nerušilo ješt státoprávních zvláštností jednotlivých zemí a také zem eské, pokud zstaly zachovány ješt zbylé ásti státního práva koruny eské,

nemizely

zemmi

mezi ostatními

bez rozeznání jejich bývalé státní povahy.

Ovšem

nyní k tomu, že záhy po pijetí císaského titulu

zempanské

lené

instituce

zemí a

jako

instituce

spolené a íšské.

státní a íšskou, na

íše,

smoval

všechny spo-

Zvláštní státní

moci (uherská,

za absolutismu v létech

dosahuje vrchole svého vývoje. Tehdy

19. st.

saská na pohled skuten tistická

již

or«anisace zovou se císaskými,

eská) ustupují ped mocí císaskou, kteráž padesátých

mcnarchie

vývoj

se stává jednotnou,

pohled vzniká jednotný

nastává tu

za absolutismu

let

moc

cí-

všeobsáhlou mocí

stát,

jednotná absolu-

padesátých na pohled

úplná konfuse

zempanských oprávnní

nickou

kdežto státoprávní individuálnosti historické jednot-

státní,

i

moc panov-

v jednolitou

livých zemí mizejí docela v uniformit íšské. 14.

Až do

r.

1S48 však,

pes

vývoj institucí císaských a íš-

ských, udržují se v patrnosti individuality státoprávních celku, jako

zemí uherských a eských. Zachovávají se vedle císaského ješt oba

tituly

titulu

eský, kteréž neml titul sebe, ježto oba byly tituly úze ni ni mi;

královské, uherský

a

císaský nijak pojmouti v základem tchto territorialních titul bylo vykonávání vlády uvnit jednotných státoprávních celkv. Oba tyto tituly, jako tituly, jichž

obou právním dvodem byla vláda v jednotném území, byly si formáln a státoprávn rovnocenný m nebyvše doteny a absorbovány titulem císaským (ješt Ferdinand V. užívá poetního i.

titulu

král

I.

jen jako císa rakouský, kdežto titulu V. užívá stejn jako

eský

a

uherský dle formule: Ferdinandus Primus

Imperator, Hungariae huius nominis Ouintus,

Archidux Austriae). Tituly krále eského

.

.

.

Austriae

Bohemiae item

.

.

..

a uherského, bývaly také

109

skutenými

tituly

vládními,

ježto opíraly

svj základ o vykoná-

vání práv vládních v uritém území a nabytím titulu piznány jim

byly též

již

urité praerogativy panovnické.

nemohly

Ježto byly tituly vládními,

pvodn

dynastickým a estným, jakým

A

býti

absorbovány titulem

byl císaský

rakouský.

titul

íšském znaku (z 22. srpna 1836) stejn vedle sebe objevuje se titul krále eského jako uherského a znak obou království se znaky jejich pivtlených zemí. Mimo to stejn tak také v patentu o

zachována jako

patent

z 11.

práv královských

majestátních

je z

uherská,

ku korunovaci

kdežto

srpna 1804

slíbil,

eské

z

bezna 1849

4.

Císa korunován bude jako a uherské zstal takto

(§

byla pozdji

12. této

státoprávní, ten totiž,

Korunovací

že korunováni bývají jen panovníci zvláštních státv.

eskou pak

se

ústavy

Korunovaci

císa rakouský).

pvodní význam

zavedení

jejíž

vbec nedošlo, akoli

ješt jednou slíbena ústavou praví:

korunovace eská

císaské,

formáln uznává státoprávní svazek zemí koruny

eské, ježto jen jako panovník všech zemí koruny bývá král korunován. Tento význam uznání státoprávního svazku zemí koruny eské a uznání, že zem koruny jako státoprávní celek mají zvláštní a svérázné postavení mezi ostatními královstvími a zemmi, mla také korunovace

korunovace byla

Ferdinanda V. za krále eského r. 1836.; tato dosavadních korunovací poslední a ten-

v

ad

pítomni korunovaní zástupci Od z ostatních, pivtlených zemí eských, z Moravy a Slezska. té doby již státoprávní individuálnost zemí koruny eské korunoZa rozvoje pak movací nedošla potvrzení a vnjšího výrazu. kráte naposledy byli také v Praze

derních ústav konstituních se státoprávní individuálnost zemí ko-

runy

eské

eského,

již

docela;

stírá

žije

sice

slab ješt

v titulu krále

kterýžto titul býval territorialním a vládním titulem

eského

panovníka jako panovníka svérázného, státoprávního a územního v period ústav moderních uznána formál-

celku, byla sice ješt

ními r.

panovnickými

i

akty

jako

císaským

reskriptem

z

12.

záí

1871, jímž bylo uznáno, celkem však bez bližšího oznaení, vyšší

státoprávní postavení koruny eské, než mají

povdno

zem

ostatní, a

pi-

íormalní potvrzení práv království korunovací královskou,

avšak akty tyto zstaly bez státoprávních úink a tvoí s eským titulem královským jen svdectví bývalé státní povahy státoprávního celku zemí koruny eské.

11C

Z literatury: Rezek: První pokusy o spolený parlament pro všechny rakouské. Osvta 18S2. Historický úvod ku spisu: Rezek-Kaizl: Vyrovnání s Uhry 1867 a 1877. O vývoji jednotného státu rakouského: Hch: Lehrb. d. ocsterr. Staatsr., 1883, p. 22.-38. Bidermann: Die staatsrechtlichen Witkungen der oesterreichischen Gesammtstaatsidee, Grúnh.

—

zem

—

—

7-eit., XXI. p. 347 sq. a 362 sq. — Týž: D Entstehung u. Bedeutung der Pragm. Sanction, Grúnh. Zeit., sv. II. 1875, p. 127 sq. Týž: Gesch. d. oest. Gesammtstaatsidee I (1867), zvi. p. 3 sq., 24 sq., 52 sq.. II (18S9 p. 26 sq., o pragmatické sankci a o pijetí jejím stavy jednotlivých zemí). p. 46 sq. O státoprávním vývoji zemí starorakouské skupiny a vývoji práva monarchického v zemích starorakouských srv. též: Stidler: Studien zur Gesch. u.

—

—

Dogmatik des

oesterr. Staatsr. (1S94),

p.

3-'

sq.,

p.

—

56 sq.

Einfluss des Religionsbekenntnisses auf das Thronfolgerecht

Monarchie: Ein

Der

jellinek:

der oest-un^.

in

d. Pragm. Sanct. (Festgabe fúr E. J. Bekker, povšimnouti toho, že ustanoveni o náboženství nástupc trnu má jen uherský zákon o pijetí pragmatické sankce, nikoliv ostatní zákony zemské. Nemaji tedy všechny zemské zákony o pijetí prá tické sankce obsahov týchž ustanovení. Onen pedpis uherského státního práva o katolickém náboženství nástupc trnu, platí však na zákhdé spo leenství osoby panovríkovy s plnými právními úinky ve všech zemích p.

173

sq.).

Beitr.

Tu

je

Gesch.

z.

zvlášt

si

i

tvoí nerozluné panství následníku trnu. pragm. sankce v tomto smru v. Pražák: Rak. pr. úst. IV. 35 ostatních,

O významu

které

sq.

Mimo spisy uvedené k odd. I. bylo dále použito spisv a studií: Toman: Das bóhm. Staatsrecht j. die Er.twickelung der oesterr. Reichsidee, zvi. p. 90 sq., 96 sq 103 sq — Týž: Schicksale des bóhm. Staatsrechts Kramá: Das bohm. Staatsrecht, 1896, p. 4 sq 1620—1627, p. 13 sq 81 sq. 14 sq. — Tczner: i. Das bohm. Staatsr., Die Zeit. 1S97 . 148. — Ulbrich: I

,

—

,

i.

Bohmeu

,

v Oesterr. Staatsvvórterb

Pozoruhodným

(Mischler-Ulbrich).

napsal Das Verháltnis Offermaiiir. Ungarns zu >Oesterreich'. V historické ásti spisu jedná se taktéž o státoprávním pomr mezi pvodními skupinami zemskými, které tvoily základ monarchie. Srovnej /.'. Riegrv posudek tohoto spisu ve Sborníku. III. O vlivu úedních organisací doby teresianské na státoprávní p. 378 sq. pomry zemí eských a rakouských, v. znamenité studie B Riegra: Dílo je

spis,

který

i

—

centralismu

v

18.

století

kladem státoprávního Teresie a Josefa srv. I!

II.

Osvta

1888.

Práce

tyto

zstávají

stále

zá-

akt zempanského absolutismu za Marie O státoprávním významu eské kanceláe dvorszízení, II. 2 p. 298 sq. K tomu v. referát téhož ve

posuzování

—

Rieger: Krajské

212 sq., kdež se jedná též o otázce, bylo-li zrušení es dvo. kanceI, láe pouhým aktem správy, i aktem mnícím ústavu zem. Srv. dále téhož Úst. dj. Kak., p. 'J7 sq. — K jednání o cis. titulu rak. srv. Rieger; Jak bylo zavedeno rak. císaství. Osvta 1893. Zde je vystižen význam rak. cis. titulu po stránce státoprávní dynastické. K tomu v. téhož rozpravu: Království eské a Napoleoni r. 1809 Osvta 1S97. Státoprávní a dynastický význam cis. titulu oceuje Pražák: Rak. pr. úst. IV. 268. Polemická práce Sbor.

/>'.

i

—

—

111

Teznerova: D. oesterr. Kaisertitel, snaží se proti státoprávním

právní ráz

titulu,

cis.

právní svazek zemí,

V

zízení íšských.

nebo

d.

ung. Staatsr. u.

názorm uherským

který vznikl

tom smyslu

ung. Publicistik 1S99,

ml

primární státo-

onen státo. rozvojem moci zempanské a spolených

prý

ježto

d.

dokáziti

titulem

byl prý

titul již

zahrnut

býti

pvodn

territorialním

základem bylo prý území, vývojem zempanské moci v jednotu spojené, a celý územní obvod panovnické moci. Sám Tezner však císaství, ježto pak uznává (j. na p. 153), že odpadnutím dynastie zaniká pestane právní podklad nerozlunosti svazku zemí uherských s pedlitavtitulem,

jeho

i

Státoprávní význam titulu

skými, založený prag. sankcí.

odvoduje

dále

všechna ústední zízení jsou nyní císaskými a že panovník po pititulu u vykonávání vlády vystupuje jen jako císa. O tom, že zízení

tím, že jetí

záhy se mají za císaská, a že monarchie vystupuje jako císaství, ale hlavní otázkou pece je, zdali pijetím titulu vzniklo mezi zemmi njaké užší, nové státní spojení a jaké. Pokud jde o obor

íšská

není pochybnosti;

ovšem správn, že titul císaský se vztahoval odmítá právem každou redukci titulu na zem pedlitavské; není aktu, který by byl založil titul císaský jen pro zem pedlitavské. Vývodm Tes&nerovým o nynjší povaze mocnáství rak.-uh. opírá se se svého stanoviska Jellinek, Allg. Staatsl, p. 691. c. 113. K tomu v. Offermann K poSrv. též: B. Rieger: O rakousko-uherském vyrovnání, 1903, p. 7 sq. drobnjší orientaci o uherských státoprávních pomrech (s hlediska starší theorie) teba je srv.: Lustkandl: Das oest -ung. Staatsr., 1863, a Deák; Ein platnosti titulu, ukazuje Tezner i

na Uhry

a

1,

—

Beitrag

z.

ung. Staatsr., 1865.

diska a politické

ního podržuje

formulace,

Spis

spis:

zejm

svoje

argumentacemi

a

politická hle-

znalostí práva stát-

tomu obšírnýjspis Virozsilv (Das 1865-6) doznal nezaslouženého rozšíení. —

státoprávní cenu. Naproti

i

Staatsr. d. Konigr. Ung., 3 sv.,

Struný

Dedkv, pes

bystrými

Rado-Ro/hfeld;

Die ung. Verfassung geschichtlich dargestellt,

odává veškera unika dnešních uherských státoprávních názorv s obvyklým nemírným a frásovitým vynášením tisíciletého prý vývoje ústavy uherské. — O ústavním vývoji uherském možno nejnovji se pouiti ve spisu: Akos v. Timon: Ung. Verfassungs- u. Rechtsgesch. 1904 (Nm. peklad.) Zde 1898,

[

i

zvlášt je upozorniti na partii o starobylém státoprávním významu korunoO vývace uherské a inaugurace královské, p. 509 sq., 528 sq., 537 sq. znamu eské korunovace královské v. B. Rieger. Cis Jos. II a es. trn, v Osv. 1897, a Pražák, 1. c. IV. 49. Kalousek (. stát pr., p. 553) stojí ješt

—

na stanovisku

starší

theorie,

že

aktem korunovaním

uzavírá se smlouva

mezi zempánem a zástupci zem. Zajímavé pojetí uherského stát. práva podává Timon I, c dle tohoto pojetí je v korun symbolisována nejvyšší moc osobnosti zemské a korunovací penáší se teprve nejvyšší moc zem na krále viditelným obadem; ježto nejvyšší moc státní pechází na krále teprve pi ;

korunovaci, je

i

legalita

výkonu královských práv podmínna korunovací.

112

III.

O

osobností zemských k spole-

státoprávních vztazích

nému panovníkovi. Soustátí zemí skupiny eské, starorakouské a uherské byla

1.

pi svém spojení r. 1526 svazkem stát monarchicko-stavovských. Státy monarchicko stavovské mly známý dualistický ráz: Jejich státní moc nebyla organisována jednotn, nebyla výrazem

vle jednotného státního nýbrž byla dlena mezi

vbec

nebyla

útvaru,

panovníka

a

stavy,

zemských naproti panovníkovi zastupovali

zemskou jako samostatnou jednotu. zemské, nositelé

vi

Stavové,

sob

panovník stáli uritých práv státní moci, jako tu

i

cenských

okruh

Zempán

práv.

i

stenských práv, stavové pak byli

svoji

jako

jednotnou mocí,

kteí

dle

zemi,

celou obec

zízení

representanti

obce

navzájem neodvislí

mo-

subjekty uritých

byl nositelem zvláštních vrchno-

oprávnnými

nositeli

práv a svobod

zemských. Než panovníku píslušela jeho výsostná práva také jen v oboru svých neobmezených práv jako panovníku

zem;

i

vrchnostenských vystupoval panovník na venek jen jako panovník

zem a mohl ji v oboru svých neobmezených práv, tedy uritých smrech, zastupovati. byla privilegia V oboru ústavy zemské, stavovské

své v

—

stavovská

pímo

ústavními

zástupci

a

jednoty,

na

nanesena

zem

jakožto

kterouž stavové

obor

jejich funkcí a

býti

takka dva

ústavu

Právn

Stát

státy:

potud, jak a na

vrchnostenský,

práv výsostných, jehož hlavou je panovník,

znaný

díl

státní

moci,

a

stát

mocenské obory, stavovský

státní

moc zemskou.

obec zemskou,

osobnosti

daleko

pohled zdály stát

i

tu

vykonávající svj pi-

díl státní

stavy,

moci. Teprve

zempanský, tvoily jednotnou jen zajisté rozumti

zastupovanou stavy, stojící

sahal se

zempanských

bu

iZemí možno

oboru zempanských práv,

stavové

byli

zemské obce, zastupovaný

kteí vykonávají také svj zvláštní a vlastní obojí

—

svazkové

celkové,

zastupovali

oprávnní.

zemskou

bez panovníka a bez jeho

proti panovníkovi

jako zvláštní

zemi však možno oznaovati také zemský celek státní, stavy a jejich obojí obory mojednotu, zahrnující panovníka subjekt:

i

i

censké.

Dokud zvláštního

stavové jsou zástupci (resp. spoluzástupci)

subjektu

s

vlastními

právy,

trvá

také

zem

stále

jako

zvláštní

113

osobnost

panovníkovy osobnosti rozdílná, a je samostatných, od panovníka neodvozených práv. Za panovníkem a vedle nho zjevuje se osobnost zem, mezi níž a panovníkem trvají vzájemné vztahy právní a jejíž práva je panovníku respektovati a zachovávati dle zízení zemských. Dokud panovník nezastupuje státní celek zemský sám, dokud

od

zemská,

panovníkovi subjektem

naproti

neabsorbuje zastupování

dokud

státu

v

representaci

osoby,

své

jeho individuální osobnosti nezachází tak, aby mohl

stát v

zempán

celého

íci,

jsem

stát

já,

nemže

dotud

také,

panovník

jeli

spoleným zempánem nkolika zemí, slouiti jednotlivé osobnosti zemské v jednotnou vyšší celkovou osobnost, nemže zpsobiti,

aby nastala konfuse jednotlivých zemí

v

nerozlišenou

státní jednotu.

Panovník

sám

slouiti vli,

zem, kterým

osob zatemniti rzné rzných zemí; osobnost zemskou

i

byli

by musili

kterouž zastupovali,

jako

tu

chce-li ve své

novníka

vové

nemže

dáti souhlas s

samostatný subjekt n.

p.

spoleným vládcem,

zem eské

notný státní celek a jednotlivých zemí,

své vlastnosti jako pa-

representovali

též sta-

ku sluování osobnosti zemské,

zemmi, nebo zastupovali zemi vlastních práv. Rozhodnutí otázky,

ostatními

by I- li panovník oprávnn, všechny (tedy

je

v jednolitý státní útvar, protože nezáleží jen na jeho

zem

pod jeho vládou spojené

a starorakouské)

slouiti a

v jed-

zceliti

zpsobiti tím zaniknutí zvláštní státní povahy

oprávnn zpsobiti slouení svéprávných

byl-li

subjekt, osobností zemských,

v

jednotnou

osobnost

a

porušiti

onu formu zemské samostatnosti, která se jeví v svérázné rozhodnutí všech tchto organisaci a zvláštní ústav zemské otázek závisí od zkoumání, jaký byl pomr panovníkv k jednotlivým osobnostem zemským v rzných územních skupinách. Kdyby totiž panovník byl representoval všechny zem jedin s á m, byl by je mohl všechny ve své osob sjednotiti v jediný tím

—

celek, v jedinou osobnost státní, a to jen ze své

vle, protože každý svého

z

zastupováni spadal

panovníkovou.

Každý

jednostranné

jednotlivých spojených stát (zemí) v otázce

z

v

jedno

s

individuální

jednotlivých spojených

lesnn výlun v osob panovníkov. Když však vedle panovníka jevila zemská, zastupovaná stavy, nemohl ji

se

ješt

osobností

stát byl by stzvláštní

panovník

právn

osobnost slouiti 8

114

s

osobnostmi jiných zemí bez pivolení zástupcv osobnosti zemské,

bez souhlasu stavovského.

mohla právn nosti samé.

teným

Nebo

souhlasu

bez

jinak vyjádeno:

kde

majitelem státu,

zemské nezástupc zemské osob-

ústava osobnosti

Zvláštní

rušena

býti

sám je pedmtem

Tam, kde panovník

sku-

zem

jeho

stát resp.

je

neobmezeného práva vlastnického, tam kde panovník výlun stát zastupuje jako své vlastnictví, tam také mže jednotlivé objekty

zem,

svého vlastnického práva, jednotlivé své

Tam

ucelené vlastnictví pouhou svojí vlí.

zem)

státu

slouiti v nedílné,

však,

jsou také stavové, jimž náleží také

kde spolumajiteli

ást

státní moci,

potebuje panovník ku každému územnímu slouení zemí, kteréž

zárove modifikuje

V

zem, stavv.

pomry otázce

zemí eských za doby

boce zasahující

zvláštní,

vládou spojené

byl

rakouských

a

zvláštní

povahy

státní

Marie Teresie a o modifikace, tehdy hluvlastní

na rozhodnutí, do které míry jejich státní

eských

zemí

pokud jde práv o zrušení

v jediný stát,

svojí

zemské, souhlasu zástupc

osobnosti

slouení

slouiti

právo zemi eských, záleží

státní

zempán oprávnn zem pod

byl

ve vyšší státní

celek

modifikovati

i

samobytnost. Je tedy nejprve teba si uvdomiti, jaký k panovníkovi, zda zem byly subjekty vlastních

pomr zem

zda byly

pouhým objektem

pedmtem

disposicí jeho abso-

práv a zvláštními osobnostmi, nebo vlastnického práva panovníkova a lutistické

vle.

Je dále pochopiti,

jaký

státoprávní

má

smysl

i

ono vymezení státoprávních vztah panovníka k zemím,

je

zempánem. státoprávního

Pojetí

2.

pomru

to

jejichž

panovníkova k jeho zemím

ovládáno bylo v státoprávní theorii od XVI. pol. XVIII. století dualistickou naukou, kteráž

vku

skoro do

až

proti

sob

kladla

»majestas realis* a »majestas personalis«. neobyejn uznávaná theorie, dávno za stedovku již se

pojmy zvané Tato

ozývající

v

psobivém výroku, pipisovaném

skému: Regnum non je

est propter

sv.

Tomáši Aquin-

regem, sed rex propter regnum,

dítkem starších stedovkých uení, vystupujících

již

nepetržit

od doby bojv o investituru. Tato starší stedovká uení jsou: známé uení o smlouv, kterou se lid panovníku podrobuje, a staré

uení o svrchovanosti

tytéž nauky, a

jichž se

panovnické

moci

i

lidu

naproti panovníkovi.

Jsou to

církev v bojích svých proti moci císaské

svtské

vbec

tak

ráda

byla

dovolávala.

115

Z uzavených klášter stedovku zaaly

již

pronikati hlasy o svrcho-

nauky o svrchova-

vanosti celku naproti panovníkovi, církev užívá nosti lidu za

argumenty

decké theorie ecké

V rzných singulis maior,

jsou

již

silné

ímské

i

pozdjších, jmenovit

proti

z

moci svtské, opírajíc se o státov a využitkujíc ve

svj prospch nauk

doby postglossatorv.

variacích opakuje se universis minor«

a

smysl staré

již

vty

»princeps

za renaissance takto položeny

základy k vypracování nauky o svrchovanosti

lidu:

nauka tato spojuje se s uením o podrobovací smlouv s panovníkem; v poslední tvrtin století XVI. dochází konen k pevnému vypracování obou uení, a jejich pívrženci sestupují se ve vdeckou školu samostatného smru. Oživiti pln ideu lidové svrchovanosti a uiniti ji základem jednotného státoprávního nazírání zstaveno bylo zásluze politikv, zvaných monarcho-

machy.

sob

odprcové

Tito nesmiitelní

osobovali

králové

francouzští

absolutistické moci,

tehdy za

spor

jakouž

Hugenoty,

s

v celém svém odporu proti vzrstající moci panovnické a ve všech

zmítána byla Francie Jindicha IV., ne-

politických bojích, jimiž

ustávali se dovolávati zásady, že svrchovanost náleží jen

celku,

jenž

sám

monarchomachv vla

pravým vlastníkem moci

je

nmž

utvoily podklad, na

lidovému

Theorie

státní.

uení XVIII.

st.

sta-

dále.

Idea

machv,

o

svrchovanosti

táhne se

výrazu Languetove

již :

lidu,

Deum

vystupuje

tak jak

celým stoletím;

její

monarcho-

u

krátký smysl vrcholí ve

jurisdictione sua

delegáta

Reges

uti,

tantum. Z tohoto základního nazírání dovozuje se dále, že král je

správcem a kurátorem své zem a statk zemských. Není nikterak snad dominus proprietarius, qui quidem domanium regium

jen

non magis quam

regnum psu ni i

alienare

aut dissipare possit.

Není vlastníkem ani státu, ani území státního, ani statk státních. Jen populus je vlastníkem ního území,

vždy populus

rege

je

a populus sine rege,

blica esse

potest.

vedle panovníka naproti

a

mže

dáti svolení

nebo populus enim regem

i

panovníku,

prior

faciebat,

tempore,

rege

k zcizování

potior

et

superior,

non autem Rex sine po pul o seu

Tu

lid

Repu-

prohlašuje se za zvláštní právní subjekt,

nad ním jenž

stát-

non rex populum,

jest

stojící,

a

klade

jen správcem

se jako státu,

universitas

jen supremus

xegni officiarius. 8*

116

Populus v

jedno

užívá se

však

dále

i

zastanc

spadá pak idey svrchovanosti lidu na zízení stavovské; stavové tu (již od Hofmana 1573)

regnum,

s

s

ti

svrchovanosti

lidové

res publica; tu

zaínají se považovati namnoze za zástupce všeho lidu; království i

práva království pak se

pímo

a populus jsou smluvní strany; s

regnum,

regnum; smlouvy

ního stavy

tu stavové jako zástupci království s

panovníkem,

se

stále

seu

zamuje

respublica,

seu

lidu uzavírají platné

i

eventueln krále jako zástupci zvlášt-

volí

ježto constituens vždy maior est constituto, stoji

nad panovníke.n,

vel sibi

Rex

právy stavv.

s

rení: populus

stále vyskytují se

subjektu; i

rium

stotožají

populus však

retinere,

plures conjunctim, etiam

volí;

jejž

pro

vel in

populus

zajisté

libitu

suo

enim impépersonam unam aut

in

extraneam transferre

potest.

Pívržencm

zempanské, absolutistické svrchovanosti zanikal ovšem stát v osobnosti panovníkov, ale u zastanc svrchovanosti lidu vedle osobpanovníkovy a nad

nosti

království, a celek

vi

ní

zem,

osobnost

ješt

i

zem; stavm

blicae; osobnost

zem,

státu,

s

osobnost

zvláštní

jako samostatn

panovníkovi. Osobnost království

'zemská, zastupována byla

jako zástupci

stála takto

a

oprávnný

zem,

subjekt

universitas

stavy

hlediska svrchovanosti lidové

pipisovala

se

pímo

majestas reipu-

nezacházela pak nikterak v osobnosti

panovníkov.

Ve

spojení

státní a vláda je

zem

tmito nábory udržuje

s

a království.

se zásad

translatio, nýbrž na pouhé concessio již

idea, že

moc

v

argumentace, že vláda vykonávaná panovníkem

dje

í

zájmu lidového celku, v zájmu Stupují se tu stále dívjší monarchomachické

dosazena pouze

nezakládá se na

panství, že tedy vláda

Takto

se jen par concession volontaire des peuples (Loyseau).

na poátku XVII.

st.

vytváí se u pokraování myšlének mon-

archomachv nauka o rozdlení svrchovanosti státní moci. Zaíná se lišiti mezi svrchovanosti vcnou (majestas i

a svrchovaností osobni (majestas personalis). Dle nové nauky svrchovanost v podstat své a zstává vždy lidu a jen osobn, co do výkonu, svuje se panovníkovi. Radu státoprávních theoretikv, 11 nichž nový tento smr již více mén jasn proniká, zahajuje Jan Althusius (1557 16! 3. U nho oste a pímo vystupuje již rozlišování mezi pravým majitelem svrchovanosti, kterým je lid, a mezi pouhým realis)

vcn —

117

nebo, jak

nositelem, administrátorem svrchovanosti;

proprietas est populi et administratio regis.

praví, et regni

Svrchovanost písluší

lidu, populus, jenž je též regnum a respublica. Hoc ius regni seu majestatis jus non singulis, sed conjunctim universis membris et toti corpori consociato regni competit Svrchovanost nepísluší panovníkovi, nýbrž lidovému celku, ponvadž tento sám si pvodn panovníka ustanovuje: Sed hanc summam potestatem nequaquam possum tribuere r e g aut optimatibus, quam sententiam Bodinus acerrime propugnare conatur,

všemu

i

sed jure

tantum

illa

publicae

rei

Unde

e

non habere

testatem

esse

majestatis

tionem

per

et

propria,

consequens

ex

nec

corporis

i

1

1

i

u s

iura

administraconces-

eorundem

quamvis

exercitium

et

nimirum

universalis consociationis,

g n o tamquain propria est adscribenda. summam, perpetuam legeque solutam po-

r

regem

efficitur,

sione

corpori

vel

consociati

habeat.

Král

nemá pvodních,

vlastních práv svrchovanosti (majestas),

nýbrž pouze jejich administraci a výkon;

má

práva svrchova-

vlastní

Maior denique potestas et etiam sumiiius monarcha rationem reddere teneatur administrationis suae, neque pro libitu alienare vel minuere queat regni sui provincias, urbes vel oppida atque etiam exauctorari possit. (Ze spisu: Politica methodice digesta, 3 vyd., Herborn, 1614, c 9, §§ 19—27, nosti

jen regnum,

vires plurium

passim

quam

resp.

Obecn

v

se nyní tvrdi,

každém

státu

kteráž je

pol.

1.

zvlášt a

existují

v držení

a svrchovanost trvající

osobní

suo ordine

et

uzavel

s

jestatis

se neobyejn rozšiuje. nmecké a holandské, že

st.

sebe

vedle

svrchovanost

jako

lidu

XVII.

dv

vcná

koneného

svrchovanosti

(majestas

zdroje

(majestas personalis),

realis),

vší státní

kteráž je

vlád, práv vládnoucímu panovníku

Ob

moci,

svena

svrchova-

je nejvyšší ve své sfée,

nosti jsou rovnocenný,

se

ut

v theorii

trvají

majestas):

(suverenity,

práv

fit,

)

Toto rozeznávání v

populus;

Unde

unius.

in každá z nich genere. Smlouvou, kterou prý národ o svém podrobení panovníkem, mohl panovník nabýti pro sebe jen ma-

personalis,

kdežto veškerenstvo

realis, pravé

jen

lidu

práva

(zem)

užívacího

na moci

státní,

podrželo nezadatelnou majestas

vlastnictví svrchovanosti

i

státní moci.

Vlastnictví

118

ovšem právem vtším, než právo

je

užívací

a

tak

zosobnný

lid

jako subjekt, mající vlastnictví státní moci, nadizuje se svrchova-

základem

nosti panovnické, jejíž

Nositeli majestátu

osobního,

byla jen

obmezená moc

státu

se

a

státní;

statky

státními

právo užívací.

je jen

svrchovanosti osobní, piznávána

jmenovit k nakládání

ml

vždy

panovník

teba souhlasu zástupc lidu, nebo jedin a neobmezené vlastnictví majestátu,

Ve

podstata svrchovanosti.

zován i

býval

dle

theorie

této

též

snm

avšak

personalis,

majestátu za

lid

svrchovanosti

vykonává

ml

výlun

práva

plné

vcná

pak posu-

zempánu

k

se tu sice

územím

píslušela

lidu

pomr stav

stavovský

s

této theorie

jako celek

monarchiích

stavovských

nmecké); panovníku piznává

v íši

lid

dle

(tak

majestas

vcného

a za království jako jejich zástupce. Vlastní právo

písluší

tomu,

kdo panovníka povolal

a ustanovil;

panovníku písluší pouhé exercitiu m, ježto on nedrží své impérium iure proprio, nýbrž alieno, totiž vykonává vládu jménem

od nhož byl dosazen, jménem lidu by nkde panovníkovi též píslušela potestas summa, perpetua a absoluta má ji

toho,

jen

i

;

jako

personalis,

majestas

má

ili

má

périum

jen

im-

respublica, populus, regnum.

Uení, že respublica nezadateln

4.

ususfructus,

originarie

jen

exercitium a locatio práv majestátních, kdežto

staty svrchovanosti a že

zempánu

majitelkou

je

písluší jen majestas

vcné podindividua

mla

od poátku tendenci rozšiovati obor svrchovanosti lidové na úkor svrchovanosti panovníkovy. Nauka tato záhy však zaala býti v odporu s faktickými pomry, s vývojem a personalis,

moci zempanské, zabedá do odporv, hledíc jednak dokázati, že panovník ve svém oboru je nejvyšším, a jednak chtjic jej stále podizovati

ona

veškerenstvu jeho

vyumlkovaným

k

tak uchyluje se nauka aby vysvtlila povahu práv

království;

konstrukcím,

panovnických. Pro svoji theoretickou nedostatenost zaniká v

vodní

své

form

již v

polovici

XVII.

vku

:

její

p-

základní myšlenka

zanedlouho oživuje v nové form, ve kterou ji vtlil sám Hugo Grotius (1583 1645;. V jeho theorii uznává se též dvojí

však

—

subjekt nejvyšší státní moci: subjectum

jectum proprium je panovník: corpus, proprium oculus

mune

est

ita

Ut

commune

je celý stát, sub-

visus subiectum

summae

potestatis

civitas; subiectum proprium

est

commune

est

subiectum com-

persona una pluresve

119

pro cujusque gentis legibus ac moribus. Zvláštními subjekt}-, sub-

proprium,

iectiim

svrchovanosti

subiectum

subjektem,

o

c

mm

u n

všeobecným

panovníci;

jsou

e,

jsou království a

zem

samy.

zem

Panovníci, jako zvláštní nositelé svrchovanosti mají své

bu a

ve vlastnictví, pleno iure proprietatis tak, že o nich poizovati

sob ddického

nástupce zizovati mohou, nebo

lidu,

majíce k zemím v tomto

totiž

vci

alii

alii

jure temporario:

summum

ita

electis

qui

doasn,

z

vle

jen právo ususfruktu: Jako

habent jure pleno proprietatis,

jure usufructuario,

alii

impérium dictator romanus ha-

reges denique tam qui primi

bebat jure temporario:

quam

pípad

eliguntur,

legitimo ordine succedunt, jure usufructuario:

quidam reges pleno jure proprietatis, ut qui iusto bello impérium quaesiverunt, aut in quorum ditionem populus aliquis ita se at

V onch

dedidit, ut nihil exciperetur.

stav

teba pivolení

bylo

statk,

zmn

k

byla státní

moc

ádu

zcizení

posloupnosti

zem

ani

k

a

však,

státech

území

ve

kterých

státního a státních

k dosazení vladastva,

ve vlastnictví panovníkov;

práv

v

ne-

tchto

jmenovit v právu volby panovníka je dle Grotia záruka, že zem nepejde ve vlastnictví panovníkovo. Kde státní moc ani stát není ve vlastnictví panovníkov, tam nemže panovník své impérium zciziti, jako mže initi ve státech patrimonialních všude, kde povolán byl panovník vlí lidu, nelze míti za to, že by bylo dovoleno panovníkovi impérium své nad státoprávních zízeních,

;

lidem

(jus

nialními

v tom,

a

regendi)

mezi

Taktéž je rozdíl mezi státy patrimokteré nejsou ve vlastnictví panovníkov,

zciziti

státy,

že se v nezletilosti a neschopnosti

vladastvo: Nam

panovníkov

jinak zi-

quae non šunt patrimonialia, publica, aut ea deficiente conest, quibus e x eorum tutela sensus populi eam mandát. In regnis patrimonialibus eorum, zuje

regnis,

in 1

quos pater aut propinqui elegerint. Sic fundus, qui fideicommisso tenetur, est quidem fundus non minus quam si pleno dominio possideretur, sed habetur amissibiliter. Pojetí patrimonialního státu

pekáží dále drží

dle Grotia,

Sic etiam

:

fieri

intelligendum

quid nentis

alios

est,

populus adhuc praecepti.

potest,

fieri

actus sibi servet,

Tu

když

si

liber

nkteré akty panství sob popopulus regem eligens, quosdam

lid

ut

autem

regi deferat pleno iure; tunc id

aut expresse instituatur futuro

panství se

regi

partitio, aut si

imperet per rnodum

dlí mezi

lid

a

krále,

ma-

nastává

120

summitatis

Amsterdam, 17,

(Za doklady

divisio.

1712,

1.

c.

I.

III.,

v.

§ 7.

spis: p.

De

iure belli

82. sq., §§

et pacis,

10—11, 12—16,

§§ 3—10. III. c. 8. § 1.) Theorie Grotiova se na dlouho neujala. S vývojem absolu-

c.

II.

5.

tistické

6.

moci panovnické vítzí

i

v theorii státoprávní idea

svrchovanosti panovnické, tak jak Bodni

svrchovanost jen tomu,

Deum immortalem

qui

píke

ji

výluné

provedl, piznav

non imperii socium habet

a qui post

maiorem vidt neminem. Po Bodinovt formuloval Tomáš Hobbes (1588 — 1679) nejvyšší možné stupování panovnické svrchovanosti. Avšak tento bezvýminený absolutista. dle nhož moc panovnická není vázána žádným zákonem, ani se ipso

i

smlouvou,

ani povinností a

nezná jiného soudce, než sebe sama, držení nejvyšší moci Populus, qui

pece aspo rozdíly v monarcham facturus est, potest

pipouští

:

ei

summum impérium

simpliciter sine temporis limitatione, vel pro

terminato

competat ut possit

:

ita

ut

monarchae, cui

ius non módo suo arbitrio

s

k nové

natur,

ut

possessionis,

sed ctiam

succéssionis

volb sám beze všeho

se

mže

lid

Pokud jde pi uprázdnni

sestoupiti:

populus ab electione monarchae temporarii

mortem

de-

declarare successorem suum.

decretum prius factum

certum

et

mpliciter traditutn est impérium,

o význam volby panovnické je rozhodným, zda

trnu

tradere.

tempore certo

sit

ita

Si po-

discessisse.

de conveniendo ad diem et locum

mortuo monarcha, consolidatur impérium in populo, nullo novo actu civium, sed iure priore. Toto enim medio tempore summum impérium, ut dominium, in populo erat; usus autem, sivé exercitium e|us tantum in monarcha temporario, ut usufructuario. Neque enim reges temporarii. neque reges, quibus potestas circumscripta est. sun.mi šunt, sed post

summorum

K

eius,

tunc

ministi

pojmu panovnické svrchovanosti náleží, aby si panovník mohl voliti nástupce sám, jinak by nad nho vyšším byl ten, kdo jemu nástupce mže ustanoviti: Potestatem ergo summam habendi jus successoris eligendi semper haeret. Jakmile lid pi uprázdnni trnu z vlastní initiativy sám k nové volb se mže sejíti, není absolutn svrchovaným panovník, nýbrž lid: Porro, ut rex, qui dormiturus in tempus aliquod, summum impérium alii dat administrandum, idem expergefactus recipit: sic populus monarcha temporario electo, retinens ius coeundi ad certum diem et locum, eo

121

die

worth 1839: p.

(Hobbes' Works,

impérium suum.

recipit

Libri de civ.

246., Leviathan,

c.

19,

c.

17.,

7.,

12.,

18.,

p.

Wm.

ed.

242—245,

p.

c.

Moles-

7.

§

116,

147.)

Rozdíl mezi držbou stát, jsoucích ve vlastnictví

zempánov

pouhou vládou usufruktuarní, pejímá též, ovšem se zmnami, Samuel Pujfendorff (1631 1694). Modus habendi státní moci je u nho dvojí: Quidam enim reges dicuntur regnum habere a mezi

—

i

tantum

in patrimonio, alii utiliter

possidere

dicuntur,

idque

vel

et iure quasi

ad tempus

usufructuario idem

vitae,

vel

ad posteros

quoque snos erta lege transmittendum. Id cuiusque patrimonium dici, non tam quod abs parentibus in se derivátm obtinet, quam quod quocunque módo partm ipse pleno dominio possidet. Ista quoque regna in patrimonio numerata šunt, circa quae pro lubitu alienanda imperantes disponendi facultatem acceperant, quod in hoc summa dominii vis posita intelligeretur. Reliqui autem reges, quibus tanta in regnum suum facultas non concessa, idem velut

personálem

aliquam

possessionem

et iure

quasi usufructuario

V tchto královstvích rozhoduje lid nástupnickém sám. Atque hoc potissimum intuitu

obtinere dici sveverunt.

o

ádu

modi reges

usufructuario

iure

a

také eius-

quibusdam dicuntur regna

sua obtinere, quod neque circa intrinsecam eius structuram, neque circa translalionem in alium suo arbitrio

quidquam

disponere queant. (De iure naturae et gentium

lib.

invito

populo

octo, Frankfurt,

VII. c. 6. §§ 13—17, p. 231—238.) znakem patrimoniálního státu, že panovník mže o jako o svém majetku voln poizovati Dans les roiaumes patrimoniaux,

1744,

1.

nm

Je

:

chaque

roi

juge

propos

a

en

est ;

droit

et

lors

de régler

qil

a

la

succession

comme

il

le

expressément déclaré sa volonté

que si cetoit le Testament dun simple particulier. Mais dans les roiaumes qui ont été établis par un consentement libe du peuple, 1'ordre de la succession dépend aussi originairement de la volonté du peuple. Si donc le peuple, en se choisissant un roi, lui a non seulement confere la souveraineté, mais encore donné expressément le pouvoir de nommer son successeur, en ce cas-l.i, celui qui aura été designe par le roi défunt, succédera incontestablement. (Z komentovaného vydání Barbeyracova, jenž peložil spisy Puffendorfovy a je výkladem opatil, Amsterdam, 1712, VII. §§ 7-13, p. 295—306.) lá

dessus,

on doit

la

stiivre

1.

aussi religieusement,

122

Po zmírnném absolutismu Puffendorffove v polovici X Vílí. st. zaíná již opt boj za ideu lidové svrchovanosti. Rozeznávání stát patrimonialních a usufruktuarních tu však se ješt udržuje; ovšem i

pojetí patrimonialního státu zdvihá se silný odpor.

Ješt svým vlivem zasahuje hluboko do XVIII. st., pijímá rozeznávání ono, jak se bylo bhem pedešlého XVII. st. vyvinulo. Opakuje: Impérium a populo in alium transferri potest quoad exercitium, vel quoad ipsam substantiam. Qui imže

proti

Holff, jenž

Christian

périum

habet,

civitate

in

prietarius.

vel

usufructuarius imperii

(Jus naturae, VIII. § 39, 41, vyd.

pro-

vel

est,

V

1766.)

polovici

2.

po tom, když Rousseau mocným rázem navždy vytrhl o podrobovací smlouv s panovníkem, ponechav jen smlouvu spoleenskou, když pikl svrchovanost, kteráž je jen »l'exercice de la volonté generále* výlun všemu lidu jako étre collectif (Contrat sociál, II. c. 1.), tu dívjší rozeznávání patrimonialních stát již zvolna pozbývá dívjšího významu. Konstituní doktrína od Montesquieua již zvolna se šíí, v ní prostupují se XVIII.

z

st,

doktríny

elementy

list

spojovati.

Od

Rousseaua

panovnické a lidové svrchovanost pojetí státu

tak

je

lidové

lidu;

pemáhá

pda

nov

se

dualismus

se

zaíná pekládati tak pispívá se k jednotnému

tím,

že

se

že vládce je jen nejvyšším

již

zaínají

a

novodobému

úedníkem

celku

;

pojetí státu jako celku,

panovník jen nejvyšším orgánem: politicky pak poskytuje

se tu látka,

hat

i

Montesquieua

i

svrchovanosti

opt jedin do uením,

pipravuje se

jehož

panovnické

svrchovanosti

z

které ješt

státoprávní liberalismus

i

v

19.

st.

bo-

žil.

Takto tedy pohlížela státoprávní theorie od XVI.

na kon-

st.

krétní zjevy státního práva jednotlivých zemí. Seznávala

z positiv-

ního státního práva zemí, že jsou konkrétní státní útvary, ve kterých

dochází stavy,

vyrovnávání

k stálému

ve kterých

trn

vi

a stavové stojí

mezi

mocí zempanskou

obsazuje se volbou stav,

sob

a mezi

ve kterých král

jako dva právní subjekty, jejichž vzájemný

pomr spoívá a dochází výrazu v obapolném ujednávání. Xaproti tomu naskytovaly se pozorování státoprávní theorie konkrétní státy, které za svj vznik a trváni dkovaly jedin moci panovnické a dynastické které úpln podléhaly disposicím panující rodiny moc panujícího rodu mla v nich pvodn základ svj v pozemi

kovém

vlastnictví a

postupn

brala na se tedy formu vládni

moci

;

123

dle

práva

rodin

panující

vlastnictví

píslušející;

moc

panujícího

rodu pipínala se tu na území státu jako na pozemkový majetek v

tchto státech idea

zemské

vlastnictví

moc zempánova svj

vznik a základ

výsosti se udržela, ježto

mla

ve

zem.

vlastnictví

Tyto konkrétní zjevy a rozdíly státního práva hledla theorie rozeznáváním mezi státy patrimonialními a mezi státy, které nejsou ve vlastnictví zempánov (státy usufruktuarní). Za hlavní znaky stát patrimonialních, které jsou ve vlastnictví zempánov, pokládala státoprávní theorie neobmezená oprávnní vysvtliti

zempánova nakládati se státem jako s pedmtem svého vlastnictví; oprávnním takovým je pedevším zempánova volná zcizitelnost a dlitelnost territoria státního a práv

nebo neobmezené znakem

vlastnictví.

právo

ddické bez

dle

zemské libovle

výsosti je

vbec,

význaným

Charakteristickým znakem patrimonialní povahy

zempánova poizovati neomezen

státu je dále dle theorie volnost

o nástupnictví

vc

zciziti

trnu

individuálními akty jako o majetkové sukcessi

zástupc zem.

svolení

usuf rukt uar

Naproti tomu za znak státu

zempánov, mla

n ího, který není

uritých státoprávních zízení, kteráž znamenala, že za panovníkem stojí ješt osobnost

ve vlastnictví

se existence

zem, zosobnný lid, jako zvláštní právní subjekt. Tak obsazování trnu volbou, právo stav voliti krále a spolupsobiti pi úprav ddické posloupnosti konstitutivn, omezení panovníkovy volnosti

zcizovati

jako zástupc u su

fr

ukt u

a

jakýkoli

zem, rn íh o

území státního bez souhlasu stav

díl

vše toto byly znaky, které s

osobností vedle

vlastní

urovaly

ráz státu

panovníka.

zcizovat díly území státního

individuální právo panovníkovo

Volné

mlo

územní jednot zem a v korporativní osobnosti zemské, jejíž zástupcem je korporace stavovská; pojem majetku z pojmu území se tu vyluuje, stavové neomezují zempána u volnosti zcizo-

mez

v

vání jen

soukromými smlouvami

jednoty

vždy jako zástupci

s

ním, nýbrž dávají své pivoleni

zemské.

stát nemá dnes ovšem zvláštního na jednotné státní osobnosti v povýznamu a nelze ji mrech dnešních konstituních státv. Státoprávn znamená již jen Theorie

usufruktuarních

penášeti

tuto skutenost: Jakmile

usufruktuarním, osobnosti

byl

zemské

a

nkterý

stát

nebyl patrimonialním, nýbrž

zastupován také stavy jako zástupci zvláštní

nebyl

absorptivn zastupován panovníkem

124

samojediným Jakmile však stát usufruktuarní nebyl zastupován panovníkem, nýbrž stavy, nemohl jej panovník, byl-li vládcem více stát, slouiti s á m bez otázání se stav s jinými svými státy; nemohl jej slouiti s nimi jako objekt svého majetkového práva, protože tu za ním stála zvláštní osobnost zemská,

jedin

i

samostatný subjekt, jehož zástupci

stavové a na

byli

nmž

a-

(

penesena práva jako doasnému poživateli. 7. Zda-li a do které míry tyto bžné nauky státoprávní theorie tehdejší docházely též zjevného a úmyslného výrazu v positivních státoprávních zízeních a normách státních útvar skupiny eské, starorakouské, nebo uherské, tžko prozatím zjistiti. Tolik je však novníkovi

byla

jen

patrno, že positivní státní právo skupiny eské rozhodn se staví proti patrimonialnímu pojetí rozhodn se staví proti pojetí, že by zem a státní moc

pohled

na první

a uherské státu, že

nad zemí

majetkem

byla

osoby a že by byla ve

individuální

vlastnictví urité rodiny, kteráž by zemi prost ddila jako obyejný vcný pedmt ddického práva. Ani v echách ani

zem pedmtem vlastnického práva panovníkova, ale ovšem byla zem vcným pedmtem zempánova vlastnictví v zemích starorakouských. V zemích starorakouských, kdež územní v Uhrách nebyla

výsost

arcivévodova

stedovku

za

úad nmeckoíšský

stupování v

území jednotlivých

zemí

vyvinula z

se

ddiného

na-

ve staré organisaci hrabské, bylo

starorakouskýxh

pokládáno veskrze za arcivévodského domu, za pedmt takového práva

patrimonium

vlastnického, jakoby arcivévodové byli ností territorialn

znan

pouhou pozemkovou

vrch-

rozsáhlého statku. Z pojmu území zem-

vylouena idea individuálního vlastnictví zempánova. Odtud též území, pod vládou patrimonialního zempána stojící, pi jeho smrti bývala zpsobem soukromoprávním dlena mezi ddice zemelého panovníka. ského nijak tu nebyla

Sice

již

na konci

stedovku

obdrželi tehdejší vévodové rakouští

císaské privilegium o nedlitelnosti privilegium majus z 14. st, domnle Fridrich v

III.

r.

1453.) a o nedílné

rukou jediného vládce;

skupiny

i

v ddictví dle

nadále dleny

vévodských

ale

pece

byly

jejich z

r.

držb

území (fingované 1156., potvrdil jim

všech

jednotlivé

t.

zv.

pece

vévodských zemí

zem

starorakouské

mezi jednotlivé leny rodu,

kteí území všichni rovným právem nastupovali

zpsobu soukromoprávní ddické

sukcesse.

Sám Ferdinand

I.

125

mohl všechny

zem

starorakouské ve své ruce jen proto podržeti,

ddického podílu na zemích

že jeho bratr Karel V. se vzdal svého

mly zem

starorakouské skupiny. Jinak

obma

spolen.

starorakouské pipadnouti

pipadla pak celá skupina starorakouská jen proto, že zárove místo dosavadního jednotného domu habsburského nastoupily dv habsburské dynastie (linie nmeckorakouská a linie španlská) se samostatným právním postavením, a tyto dv dynastie se reáln rozdlily o všechny zem dosavadní Než hned zase r. 1564. po smrti jediné habsburské dynastie. Ferdinandov došlo k novému dlení starorakouských zemí mezi Ferdinandovi

Ferdinand

syny jeho.

II.

(1619

— 1637)

rakouské až na Tyroly ve svých rukou, (1665) zstávají

již

všechny

slouil

ale teprve

zem konen

opt zem

sice

od Leopolda

spojeny v jednu staro-

rakouskou skupinu pod týmž vládcem. Avšak teprve pragm. sankce definitivn zaruila a založila jednotnou držbu zemí a vylouila

zákonem dlitelnost

jich

mezi

rzné ddice

z

domu

panovnického.

Panovníci, kteí mohli o nástupnictví v zemích starorakouských

jako o

pedmtu

izovati,

snažili

testamenty

práva a nápadu pedejíti

se

založiti

ddického na pípad

sporm ddickým.

smrti po-

Snažili se

aspo

konsolidované, jednotné a výluné právo jedi-

ného nástupce na všechny zem starorakouské, nerozdíln spojené. Ješt .však testamenty Ferdinanda I. zachovávají celkem rovné právo všech nástupc k ddictví zemí jen s uritými pednostními právy nejstaršího dle domácího ádu.

dleny mezi

nebyly

jednotlivé

K

ddice,

tomu, aby všechny zem aby zstaly pod vládou

panovníka nedíln, bylo pedevším teba upraviti ád posloupnosti dle zásady individuální sukcesse a primogenitury a

jediného

dynasticky vybudování j ed in é monarchie zemí starorakouské skupiny. Bylo odstraniti konkurující, stejná ddická práva bylo vylouiti práva všech jednotlivých ddic arcivévodství, založiti tak

ostatních

len

rodu

všech jednotlivých cessi

mimo

zemích,

rodovou a zavésti

všemi spojenými

oprávnného k vlád ve spolenou sukindividuální v panství nad

jediného

bylo odstraniti krátce

sukcessi

zemmi.

Vlastn však teprve od testamentu Ferdinanda se

vývoj

zemích

ve

smru

zavedení

11

(1621)

primogenitury ve všech

rakouských; teprve od tohoto

koní

spojených

roku 1621. možno mluviti

o definitivním zavedení primogeniturního

ádu

posloupnosti a tedy

126

individuální sukcesse v zemích starorakouských. Jednota zemí rakouských a unifikace jejich ádu posloupnosti zavedením primogenitury vystupuje od Ferdinanda II., jehož akty pipravují již i

ádu

zavedení jednotného

i

stalo teprve za sto let

pro všechy územní skupiny, jak se pak

pragmatickou sankcí.

V tchto pomrech nemohlo ovšem dlouho dojíti k pojmu monarchické státní jednoty, kteráž by byla spojovala všechny zem starorakouského soustátí jako celek jediným panovníkem zený. Reální dlení zemí skupiny dle zásad spolené ddické posloupnosti všech ddic pekáželo stále soustední panovnické moci ve vtším státním obvodu. Nad to ani stavové zemí nemohli vystupovati proti stálému dlení arcivévodských zemi mezi více ddicv, ddické posloupnosti svých území

ježto arcivévodové poizovali o

jako o

ddní a zem jejich

svého

Území svým zemím jako

zempanské

stavové žádného posloupnosti,

byly jejich

majetkového svého

patrimoniem,

jednotlivci naproti

ježto území a právo

noucí

vlastnictví a

pedmtm

pedmtu.

oni stáli naproti

svého vlastnictví

nad ním vládnouti bylo majetkem jen vlád-

rodiny a celého panovnického domu, nemli tu

iuris quaesiti

na spolupsobeni pi stanovení

jehož úprava, jakožto úprava

zpsobu

ddní

ádu vlast-

panovníkova, dla se tudíž platn jednostrannými akty zempánovými, domácími zákony panovnického rodu a soukromými úmluvami mezi leny rodu. Ddické právo nástupc trnu spoívá tu na domácích zákonech, vydaných z práva autonomie rodové. Ordo succedendi, ád posloupnosti, je tu neodvislým od práva zemského nictví

spolupsobení stavovského. Ddická posloupnost trnní je tu v soukromé ddictví a pozstalost zempánovu. Ddicové odvozují své panovnické právo ze soukromých disposicí vladae a z ddického nastupování po nm. Rodinné statuty a domácí zákony nebyly tu ástí zemské ústavy, platily jen mezi stranami, t. j. mezi tmi, pro které byly vydány. Stavové v zemích rakouských nebrali též na se péi, aby ustanovení domácích zákon, dlitelnost zapovidající, byla provedena a zachovávána. Domácí ády a zákony tvoily právní ád pouze pro úpravu podomu arcivévodského. I když stavm bývala nkdy ustanovení domácího ádu pedkládána k schválení, mlo to jednak význam ten, aby stavové pípadné zmny domácího ádu jen vzali na v-

a

nastupováním

mr

127

domost, jednak v pivolení stav byla hledána garancie zachovávání ádu nástupnického; stavové mli se za zachovávání ádu zaruiti (tak

tomu bylo

v

rakouských pi vydání pragm. sankce).

zemích

Pivolení -stav však nezakládalo tu platnost domácího zákona, nebylo

podmínkou jeho platnosti. Platnost domácích zákon arcivévodského

domu

založena

byla právem domu stanoviti sob jako autonomní korporace domácí zákony a upravovati smlouvami mezi leny rodu a rodinddickou posloupnost. K založení platnosti nými poizováními domácích a zákon nebylo tu teba ani zákona zemského Domácí ád (v zemích, kde platilo nmecké ani publikace jeho. právo o korporaní povaze a o právu autonomie zempanských dom) je právním pramenem neodvislým od práva zemského. Domácí zákon mže se státi ovšem také zákonem zemským po i

ád

pivolení

stav

podmínna

aby

tím,

se

jeho

ale

odl zempánova

platnost

není tu

formou zákona zemského. nastoupení v ddictví

na

práva

Individuální

8.

pragm. sankce),

(jako

vladae docházela v zemích starorakouských omezení vždy jen smlouvami s ostatními leny rodu, nikoli spolustavm mly pedpisy domácích psobením stavovským. zákon ráz jednostranného poizování ze zempanské vle Nabýposledního

zemí

Vi

vacím

dvodem

pro jednotlivé ddice, aby nastoupili vládu, bylo

rodem od uritého panovníka. Rod arcivévodský mohl takto jednostrann bez omezení disponovati svými zemmi jako svým vlastnictvím a to na pouhém

jen, že pocházeli

základ svých domácích ád. Právo vládnouti bylo vlastnickým právem jediné panovnické rodiny pomr zempánv k jeho území bral na se formu vlastnictví. Obvod území byl arciknížecím ma;

jetkem,

zem

jako vlastník naproti

zempanskou moc nad ji

pedmtem

individuální

Zem viduální

vlastní

i

bylo tedy neobmezené panství nad

vlastnictví.

vli

Vle zem

zempánov,

vle zempánovy,

zempán

pedmtem

zem mla

nad sebou.

pouhým objektem

jeho

zempána žádná nemusil

územím jako

byla stlesr.na v ovládající

kterouž

byly ve skupin starorakouské

vlí,

jako

Zempán stát státoprávn naproti zemi pedmtu svého vlastnictví. Právní forma pro

vystupovala také vedle s

zempánovou

byly ovládány transcendentní vlí

objekt jeho vlastnictví.

vlastnictví;

zvláštní

zachovávati

indi-

proto ne-

osobnost zemská

žádných povinností

128

jednot

zemské, nebo tato zacházela v panovníkovi k zvláštní jako jeho patrimonium. Individuální práva a volná disposice zem-

—

nemla mez v jednot chránné stavy, nýbrž nejvýše konkurujících právech stejn oprávnných a povolaných ddic.

pánova

jeho územím

s

zem, zaruené zemskou v

spoívá

celý

Stát

patrimoniem

ústavou a

zempánov nad

na individuální moci

tu jen

zem nebyla zvláštní osobností vedle zempána, proto zempán sám na venek jako své patrimonium zastupoval a mohl zemí;

ji

ji

pak

svými zemmi. Pokud

též slouiti s jinými

rakouských, jako v jiných územích íše o že

zempánu

zem

je

jako majetníku zvláštní

nmecké,

nemže

státu,

zemích

v

trvala

pedstava myšlenka,

proniknouti

nemže

vedle panovníka a že

osobností

staro-

býti

slouena s jinými zemmi V patrimonialních zemích mže spojení osobou téhož panovi íka, ježto je sám majitelem všech zemí, hned také

vésti

statn zemmi

ku spojení zemí,

nebo

projevované, i.ýbrž jen

jako cizí vle a ídí Kde panovník ml své zem mohl je voln sluovati bez i

státi

zemský

subjekt

není tu zvláštní vle zem samovle panovníkova, kteráž stojí nad

zem

jako ústavy

jen jako

souhlasu stav

zvláštních

cizí

objekt

práv,

neml

;

vlí ovládané.

svého tu

vlastnictví,

ped

pouhý

nýbrž

sebou

objekt zem-

své moci; nebylo ta zvláštní zemské osobnosti, ku které by

pán byl ml povinnosti právní a která by byla mohla svými zástupci uplatovati. 9.

vlastni práva

Naproti tomu Cechy a Uhry bývaly monarchiemi volebními,

ovšem omezenými, protože svobodné právo stav voliti krále bez omezení na uiitý rod panovnický mohlo nastoupiti teprve po

vymení vládnoucího panovnického

rodu. Pro

zem eské

základní

zákon Karla IV. (1348) zachoval stavm právo voliti krále »per regnicolas, qui ius habent eligendi Regem Bohemiae« teprve po

vymení potomk rodu královského

mužských ženských Jako dsledek eventuálního svého práva volby královské, zachovali si stavové vždy také právo spolupsobiti pi a úprav ádu posloupnosti trnní, ježto každá zmna sukcesse mohla modifikovati jejich práva volby. (Tak na p. uznáním pnmogeniturni trnní i

i

.

zmn

posloupnosti vzdávali se stavové vždy až

kam posloupnost

sahala, a

jednotlivými nápadníky k

zmn

sukcesse

mlo

trnu

již

práva svého

zárove práva svého iure

tudíž zde ráz

praeelectionis.)

voliti

voliti

si

Svolení

konstitutivní,

krále,

mezi

stav

platnost

129

aktu,

ddickou posloupnost mnícího, založena

lením stav;

dly

proto

veškery

dickou

rod panovnický jako autonomní

posloupnost mohl

svoji

ádu trnního pouhými domácími

nikoli

rakouských a ve všech zemích,

zákony, jako v zemích

nmeckého

byla teprve pivo-

nástupnického

zemským,

se zákonodárstvím

práva

zmny

rozhodovaly o nástupnictví

již

sám

V

upravovati.

kde

dle

korporace

d-

zemích eských

od stedovku zákony státní, se

spolupsobením a souhlasem stav vydané, nikoli jednostranná poizování vladav. V zemích eských a uherských neplatily také žádné domící zákony rakouského arcivévodského

domu

ani rodinné statuty

o posloupnosti trnní, nýbrž zemské zákony; proto je nesprávno, tvrdí-li

na p.

unie mezi

»

i

vynikající

Rakouskem*

Martens (Vólkerrecht,

a

Uhrami

ovena

je

I.

také

244), že reální

rodinným

statutem

Leopolda I. z r. 1703 (míní se tu pactum mutuae successionis, které Leopold ujednal se svými syny o posloupnosti mezi španlskou a nmeckou linií habsburskou). Práv tak nelze, jak iní Ulbrich (Oest. Staatsr., § 17) domácí zákony a rodové smlouvy arcivévodského domu starorakouského prohlašovati v eskrze za prameny celkového rakouského práva státního; vždy v zemích eských ped pragm. sankcí, kteráž byla zemským i

ád posloupnosti upravený výlun zákony zemskými, Obn. Z. Zemským a staršími zákony z r. 1348, 1510 Pro eské stavy domácí zákony arcivévodské nemly a 1545. právní závaznosti a ani nemly zákonné platnosti uvnit zemí zákonem

státním, platil

eských. V zemích eských mly domácí zákony, nepijaté usnesením a souhlasem stav, pouhý význam soukromých panovnických disposicí a smluv, jimiž se upravují jimiž

však se

nijak

neupravuje

jen právní

ústava

pomry len

zemská.

rodu,

Nemají význam

norem státního práva. Domácí zákony tvoily jen právo mezi leny objektivní státní právo eského zízení zemského, a váhu

rodu,

nikoliv

k panovníkovi

se vztahující.

Upravovaly jen vnitní

pomry

panovnického

rodu a byly

komplexem, aggregatem nesouvislých právních jednání a poizování, te^tamentv a smluv, soukromoprávního rázu, nikoli normami zem ského ústavního práva, kteréž by bylo zemi zavazovalo. Domácí 9

130

ády

zavazovaly jen leny rodu a to jen mocí jejich píslušnosti k rodu. Toto poznání, že nastupování ve vládu není ddickou sukcessí

soukromoprávní, nýbrž sukcessí dle ústavních proniká ostatn

i

tam, kde

pvodn

pohlíželo

se na

jinde,

zákon zemských, proniká vbec

než v Cechách a Uhrách,

neplatila patrimonialní státní theorie a

dm

zempanský

jako

kde ne-

na autonomní korporaci,

domácími zákony mže urovati sukcessi ve vládu komu pipadne stát a vláda státu. Tak na p. je již u francouzských theoretik na za. XVII. st. jasn vypracováno poznání, že sukcesse trnní a ve vládu není soukromoprávní, že nápadník trnu nevstupuje v patrimonium posledního krále, a že neddí dle vle svého pedchdce, nýbrž že nastupuje jedin dle zákon zemských království francouzské není prý ani ist svými

která

zem

a rozhodovati,

;

ddiným, mentale

la

loi

fonda-

de I'État« (Loyscau). A jiný spisovatel (De UHommeau) »Les rois de France ne sont héritiers de la couronne et

praví: la

>mais déférée au plus proche mašle par

succession du royaume n'est pas héréditaire ni paternelle, mais

légale et

statutaire,

de sort que les rois de France sont simla couronne par vertu de la lov et cou-

plement successeurs á

stume generále de France. s

Proto

«

tu nemže disponovati nemže nástLpce svého

král

korunou, ježto není jeho patrimoniem,

vydditi, protože tento nastupuje dle

zstavitelovy nictvi,

;

král

nemže

se

zákon zem

smlouvati

s

a nikoli

z

vle

leny rodu o nástup-

jako inili na p. arcivévodové rakouští.

Zde, v zemích

eských

ásti

zemské ústavy,

nými

statuty.

zízení,

nikoli

a uherských,

zákony nástupnické byly

pouhými domácími zákony a rodinnástupnický ád byl pedpisem a ástí zemského soukromým poizováním o ddictví zem jako nnikoli

jakého majetkového komplexu.

Dvodem

státoprávního postavení

králova nebvlo soukromé právo ddické, subjektivní nárok na

dní po

panovníku, nýbrž zemská ústava,

dle ústavního

ádu

posloupnosti.

d-

dle níž král nastupoval

Osoba jeho byla urována

sice

pvodem z uritého rodu, ale byl povolán dle zákonu zemských, nikoli dle soukromých úmluv rodových; nebyl povolán ani z ddického práva individuálního, dle domácích zákon založeného. Zde také již záhy, za starších dob stedovku
jeho

131

trnní posloupnosti píslušelo vždy jen jednomu lenu domu panovnického tím vyluovala se možnost dlení zem mezi jednotlivé nápadníky trnu se zásadou nedílnosti vyvíjí se tu v individuální ;

;

sukcessi záhy

již

zásada primogenitury a to rovnž za stedovku.

Za doby monarchie stedovké nické právo celého

domu

definitivním

panovnickém právu vládnoucího panovr. 1341 pro rod Lucemburský,

v

pak dle obyejového práva

platila

Habsburkv,

by

upravením práva

soustedilo se panov-

zavedená

(Primogenitura,

níka.

již

primogenitury

nástupnického dle zásady

stavové eští

ddicm eským výslovn

již

také

fakticky

pro rod

i

právn negarantovali habsburským žádným zákonem zemským práva

primogenitury tak, jako to pozdji uinili v pijetí pragm. sankce.)

dvodem

nabytí práv panovnických byla

r. 1526 bezprostedných zástupc pro Ferdinanda volba stav, kreaní akt

Právním

10.

zem.

Stavové eští zdraznili tehdy své právo volby

i

i

proti

d-

dickým nárokm manželky Ferdinandovy, neuznavše jich, na rozdíl od stav moravských, kteí nároky Anniny uznali a i Ferdinanda po ní za krále pijali (stavové slezští dali si pece dodaten dáti revers, že volili svobodn). Stavm eským dal král revers, že jej stavové a veškera obec království eského ze svobodné a dobré

vle své

rovnž stavové uherští dali si svobodn bylo voleno, reversem daný stavm eským, odpovídal právnímu stavu

bez jakéhokoli závazku

právo volby

stvrditi.

Revers,

a

faktum,

volili

;

že

i

trnní sukcesse potud, že stavové se

majestátem

z

1510,

r.

provdána

ddikou království. (Vladislav zaže ddiku království Annu ne-

bez svolení stav eských, není vázal

že Anna, byvši

tvrdili,

provdá bez svolení stav království; byla otázka, mohlo-li ddické právo Annino formálního

nedodržením

pominouti

pivolení stav,

a

zda

závazku,

nevyžádáním

formální pivolení

si

stav bylo

podmínkou

nebo jen následkem ddického nápadu, ídícího se dle zákon zemských. Stavové pidrželi se výkladu zákonv o sukcessi dle staršího práva zemského v ten smysl, že provdaná a

odbytá dcera, pestávajíc býti

ddické nároky,

které

lenem rodu panovnického, ztrácí mohou býti zachovány již jen

po provdání

jí

svolením stav v.) Panovník hledl právní na pevnjší základ;

již

zapsán byl jiný revers,

r.

v

dvod 1545

svého nabytí koruny postaviti

zpsobil,

zemských význam jeho

že do desk

nmž aspo zmnn

byl

9*

132

Anna

volby v ten smysl, že jeho manželka

ddiku

království byla uznána a pijata

lovství a že, ježto

po

ní

Ferdinanda

i

noucího krále z

r.

Anna

1526,

i

zvolili

1526 od stav za a svobod krá-

a královnou, stavové

dobré a svobodné vle za svého vlád-

z

Tu

za krále pijali.

jej

nhož

dle

r.

ád

ddikou

pravou

je

v

dle

byl zvolen

tedy

znni

proti

Ferdinand,

nejen

nýbrž

reversu i

Anna

svobodné vle stav, když ddické nároky její nebyly uznány, je nyní již Anna ddikou a královnou. I v tomto stanovení práva ex post facto reversem z r. 1545 je stejn vyeno, že jedin Anna, nikoliv Ferdinand osobní právo ddické mohou uplatovati a došla výrazu myšlénka, že habsburský nemá v echách samostatného práva ddického v posloupnosti trnní, ze

i

dm

nýbrž že jeho právo pochází jen sice

ddinost trnu

v

ddiným,

prosté

z práva Annina. Ferdinand upevnil rodu svém, avšak království nestalo se ješt

nebo pes

uznání práva

inna

vlády nastupujícího panovníka byla

ddického

závislou na

legitimita

ústavním

pijetí stavy, na korunování a inauguraci. Pijímání za krále bylo ješt kombinaci ddiného nastupování zempánova se spolupsobením stavovským; nastoupení nedávalo ddici vládní moci, dokud neb\l pijat stavy jako zástupci zem. Aby panovníci si ddického

lépe pojistili a udrželi kontinuitu práva

nástupce své

dávali

si

stavy,

aby

již

za

byli

jejich

již

za svého

ž

vobytí korunovati a žádali

budoucí panovníky pijati

za

(Tak dlo se

života.

i

svém rodu,

ve

za

nástupcové

jejich

Habsburgv

v

zemích

eských.)

Po oktroyování Obn. Z.

11.

eské

také pouhými

ddic trnu po

noveno, že

nápadem vstupuje

Zempán

ve

pijímání

zvláštního

nestával se

Z. (1627)

zemmi ddinými,

již

zem

ježto bylo nyní usta-

smrti panujícího krále bezprostedný!!!

výkon královských

stavy

ovšem

staly se

a

bez

zempánem

závazku

práv

výsostných,

k ústavní

bez

inauguraci.

teprve stavovským pijímáním,

ddickým nápadem. Korunovace a spojená sní inaugurace ztrácí takto pvodní svj ústavní význam, že král nenýbrž hned

nemže legáln vykonávati práv vládních. Pijímání za krále bývalo jednak pipomínkou na eventuální právo stav voliti krále, jednak znamenalo ústavn, že ddicové

pijatý a nekorunovaný

mohou

nastupovati vládu jen tehdy,

panovníky

ti,

kdož zastupují zemi

když

Zem,

je uznají

a

pijmou za

jako obec zemská uznává

133

se tu za zvláštní osobnost právní, jejíž zástupci mají schváliti do-

sazení a nástupnictví nového vladae. Pijímáním za krále dochází

zevnjšího výrazu skutenost, že zem není pouhým objektem ddického práva panovníkova, nýbrž subjektem panovníka uznávajícím, že mocná neddi korunu, ale naopak koruna mocnáe, že tu jen

osobnost

zemská dostává jen nového

nositele panovnické

moci,

jehož zástupci osobnosti zemské pijímají.

Odtud také

slavnostní korunovace

mla

panovníka symbolicky penáší se nejvyšší a

zásadn

osobnosti zemské;

byla symbolem,

koruna,

jehož se užívalo

dokumentovati, že na

moc

náležející

pvodn

kterouž král je korunován,

pi korunovaci na znamení,

na panovníka pechází moc osobnosti zemské;

korun

v

že

tu byla

takka personifikována moc království, práva osobnosti zemské, koruna byla symbolem celku, pojícího krále zemi; korunou oznauje se celé království jako subjekt práv a majitel nejvyšší moci, území zem zve se územím koruny, statky zem zovou se statky korunními, korunou zkrátka oznauje se sama osobnost zemská, i

osobnost království jako subjektu práv. (Výrazu koruna pro zemi jako subjekt práv užívá se dlouho do v

dob

st. 19 ješt r. 1858., tedy císa vévodství Tšínské v léno jako eský a to jakožto léno, kteréž ku korun eské

absolutismu,

panující král

;

udlil

míti a držeti

oprávnní vasalové od král a od budou a vše to initi, ím králi a

povinni jsou.

Tu koruna eská

koruny eské

písluší a jehož

zvláštních práv lenních

stlesnna práva

)

Koruna byla symbolem,

království jako práva

nickou mocí, moci,

eské

králem

s

ve kterém byla

zvláštní osobnosti

zemské;

obadem

na krále

korunovací pecházela zemská práva viditelným a proto legitimním králem,

korun

prohlašuje se tedy ješt za subjekt

legitimn založenou

panov-

býval uznáván jen král korunovaný, jakožto majitel

pvodn

osobnosti

zemské píslušející

a

na

nho

platn

monarchomach vyskytuje se také uení, že slavnostní korunovace, pi níž shromáždný lid bývá tázán o souhlas s pedsevzetím korunovace, nemá jen význam deklaratorní, formální, nýbrž skuten vcný, konstitutivný, zakládající platnost penesené.

aktu,

ád

(Již

u

kterým se výkon panovnických práv svuje.) Pijímání za krále bývalo též pipomínkou na dobu, dokud posloupnosti

primogeniturní

nebyl

pevn

ustálen

schválen; dokud primogenitura nebyla garantována

a

stavy

uritému rodu

134

zemským zákonem, mohlo docházeti ku volb mezi následníky trnu, kteí

byli

stejn

praeelekcí pro jednoho

blízcí,

a

stavm

mezi nimi.

náleželo

Pijetí

za

rozhodnouti se

krále

mívalo tedy

význam ústavní: odtud také pi

slavnostní korunovaci býval dotazován o souhlas. Tu zachovalo se ješt po Obn. Z. Zem. spolupsobení stav, ježto stavové musili býti

ješt shromáždný i

lid

aby vyslechli písahu na ústavu zemskou a na práva ovšem již korunovace po Obn. Z. Z. nemá ústavního významu pijímání za krále, nýbrž pouze význam uznání, že zem koruny tvoí státoprávní povoláváni,

království jako na práva zvláštní osobnosti. Jinak

celek se zvláštní osobností.

Akoli tedy nyní po Obn. Z. Zem. v zemích eských ddic trnu již bezprostedným nápadem vstupoval v panovnická práva a zem eské staly se takto pouhými zemmi ddinými, nestaly se pece nikterak ddiným patrimoniem, totiž vlastnictvím panovníkovým a pouhým objektem jeho individuální vle pedmtem majetkové ddické sukcesse. Mohlo se sice mluviti o ddinosti práv výsostných, bezprostedným ddickým nápadem urovalo se, kdo má býti oprávnn k výkonu výsostných práv v píslušném územním obvodu koruny, ale ddinost trnu nebyla tu nastupoi

i

váním ve vládu zemí jako v majetek panovnické rodiny, protože zem ani tu nestaly se ješt majetkem jejím, nýbrž v uritých smrech zstávala zachována zvláštní osobnost zemská, jako subjekt stojící. Zem koruny neoctly se pouhého objektu zempánova. Osobnost

vedle panovníka v postavení

vi

zempánu

zem neztrácela

ješt zcela za panovníkem, nebyla jeho osobností absorbována. Naopak, ješt po r. 1627 za panovníkem se jevila jednota zem se

jako osobnosti zvláštní. 12.

I

po

r.

1627 bylo panovníku zachovávati urité povin-

zemské, k zemi jako ku zvláštní, oddlené nemohl nieho od koruny zcizovati bez svolení stav, písahal pi svém nastoupení na zemská privilegia a práva nosti

právní

k obci

osobnosti právní;

jako na práva zvláštní osobnosti zemské,

potvrzoval je a pijímal

hold od stav jako od zástupc zem. Význaným státoprávním znakem, ve kterém došlo výrazu uznání zvláštní osobnosti zemské se samostatnou vlí a uznání zem za zvláštní jednotu, je právo

svobodné volby královské po vymeni oprávnného panujícího rodu. I po Obn. Z. Zem. zstalo zachováno právo volby královské

135

v dosavadním

rozsahu

z

r.

vymení ddicv oprávnných k

zákona Karlova

stupnictví dle zákl

vova

(po

z

r.

1348, majestátu Vladisla-

1510 a druhého reversu Ferdinandova

Právo

voliti

krále

ná-

zabrauje tomu, aby

z

zem

1545).

r.

pokládána býti

mohla naproti panovníkovi za objekt jeho, protože práv v uritých pípadech piznává se tu zemi (resp. jejím zástupcm) samostatná vle; zem má se tu za subjekt, jenž si mže zvoliti vládce. V tomto pípadu, pokud jde o urení nového vládce volbou, je vyšším,

s

zem, zastoupená svými zástupci (tehdy stavy) subjektem vlí vlastní, ponvadž jí náleží teprve panovníka

vyšší

zem subjektem vi panovníkovi. Takový je práv státoprávn význam zachovaného

uriti; tu je

krále,

voliti i

vi

i

že toto právo

zempánu

a

povznáší

že nedopouští,

zemi

aby

za zvláštní

zem

byla

s

u b

ddna

práva j

e k t

jako

pouhý objekt zempánova vlastnictví; proto také nástupnictví nemohlo býti urováno rodinnými testamenty a soukromým poizováním, ani soukromoprávním ddním ab intestato, nýbrž nástupnictví ídilo se zákony zemskými, jakožto zákony osobnosti zemské, vydanými za spolupsobení zástupc zem, stav. Pojetí zemí eských jako královského patrimonia pekážela dále skutenost, že panovník nemohl od koruny žádného území zcizovati, ani statk korunních zcizovati a prodávati. Dismembrace království a demembrace uritého území od království musila se v zemích eských (jako též ve Francii za doby stavovského státu) díti jen s pivolením a spolupsobením stav; výrazným znakem vlastnictví vci je práv volnost ji zcizovati; omezení volnosti od koruny eho zcizovati znamenalo, že zempán je vázán uznávati omezení právy jiné osobnosti, totiž osobnosti a jednoty zemské, zastupované stavy. Požadavek svolení stav, kdykoli se jednalo o zcizení njakého územního píslušenství koruny, byl také králi eskými (dokonce až do 1. pol. 19. st.) zachováván jako právo obce zemské, a tu tedy objevovala se vedle krále ješt osobnost zemská s vlastními právy, k níž panovník byl vázán zachovávati urité povinnosti a kteráž tedy nezacházela v osobnosti kov jako ve svém absorptivním representantu.

Zem

tedy pecházela

na panovníka

již

panovní-

pi jeho nastoupení

jako právní jednota, nikoli jako reáln dlitelný pedmt ddiného majetku pozstalých. Právní jednota státního území koruny eské

136

pevným

byla

omezením moci panovnické, nejen

a stálým

sukcessi ddické, nýbrž

pi

i

ských statkv, pi postupování a zastavování disposice panovníkovy s

jich.

zem

již

;

i

zemSoukromoprávní

zcizování jakékoli ásti

a

územím koruny vyloueny byly pro obvod

koruny eské (i zemí pivtlených), snm eský byl strážcem koruny a zastupoval tu osobnost zemskou. Králové v korunovaní písaze slibovali šetiti závazku neodcizování od koruny jako ustanovení a pedpisu ústavy zemské, nikoli jako celé

celistvosti

práva

individuálního

jiných,

i

uznávali

takto

subjektivní

právní

povahu obce zemské, resp. osobnost zem. Lznání zem za subjekt práv, za osobnost, vyluovala ovšem každou stopu vlastnického práva jednotlivcova a pojetí

S tímto

pojetím, že

nickém,

bylo

také

zem

zem

jako

zfmpanského

patrimonia.

nikterak nepatila králi po právu vlast-

v souhlasu,

že za nezletilosti královy náleželo

úedníkm

zemským, zemskému vlaosob stav zemských. Tu opt pronikala pedstava, že panovník je jen poživatelem moci královské, nikoli jejím majetnikem stavové jako zástupci zem žádali tu pro sebe zemi

nejvyšším

spravovati

dastvu,

složenému

z

;

správu království až do pijetí nového panovníka. (Když však sta-

vové pijali nového panovníka ješt za živobytí starého vladae, vzdali se tím také již svého práva na samosprávné stavovské své interregnum.)

Možnost obsazováni trnu volbou dává objevovati a poznáže pvodním, onginarním majitelem ne vyšší moci v zemi je zem sama jako subekt, jenž sám si voli vládce vlí svých zástupc, a že moc panovníkova je tudíž odvozena od moci onoho zemského celku, volícího subjektu; pramenem moci královské iní vati,

se

moc

tu

zem,

dv:

moci urilo

vle zem. Nositelem pvodní moci

a

která

vládce

si

jedna

vládce,

moc

mže

ustanoviti;

tu

je takto celek,

pak dále jsou vlastn

písluší zeni, etiku, veškerenstvu, kteréž

druhá moc pak

písluší

osob

si

nejvyššího vládce,

zemí zvoleného. Takto právo volby královské, piznané zemi, uznává zemi zí zvláštní subjekt se samostatnou vlí vedle panovníka a

vi

nmu. 13.

Avšak právo

lených ticky a

voliti

panovníka, kteréž Obn. Z. moravské roku

stavm a obyvatelm království eského a zemí pivtpo vymeni mužských a ženských ddic, znamená theorestátoprávn ješt nco jiného. Je jím implicite vyeno,

1628. piznalo

137

na

(juristicky)

mohou

eských

zemí uherských,

spojení

že

dobu

a

omezeno Uhry a Cechy

rakouských je

trvání panující dynastie a že

právn zcela neodvislými od zemí starorakouských, jakmile nastane pípad v Obn. Z. Z. a v pragmatické sankci pedvídaný (vymení rodu). Tím vlastn se uruje t e r m n státnímu spojení zemí trojích skupin; theoreticky možno si pedstaviti unii tí skupin jako doasnou, protože ada nástupc trnu je pro zem uherské jiná (kratší), než pro zem eské a pro zem eské opt kratší, než pro rakouské, kteréž jsou patrimoniem. se státi

i

Volební právo

Uhr

eských stav,

a v

pijde tedy díve k platnosti, než volební právo Cechách opt díve, než v zemích starorakouských, kteréž je možno domácími zákony novým nástupcm odkázati. Theoreticky lze si tedy pedstaviti spojení zemí všech tí skupin za podmínné ovšem de facto nemže k rozlouení spojení státního tí skupin v dohledné dob dojíti proto, že ada oprávnných nástupc, pro všechny ti skupiny spolených, vzrostla tak, že není obavy o vymení panujícího rodu. Než již theoretické pipuštní možnosti, že nastoupením volebního práva zemí uherských a eských spoleenství zemí odkázáno bude na vii zemských skupin, eské a uherské (resp. jich orgán, kteí mají volbu vykonati) že tedy spoleenství uznáním samostatného práva volebního míe býti eventuáln doasné, na-

asov

znauje, v

že

trvají

;

osobnosti

zvláštní

budoucnosti kdysi

mže

rozhodovati

jejichž

vle

spojení

mezi

zemské,

o státním

zemmi. Ani ústední moc

eských pro

toto

pak nemohla úpln

a uherských jako zvláštních

právo volby, zemím

zrušiti

povahu zemí

osobností a to

práv

státoprávn

píslušející;

je

také

vbec

pochybno, mohly-li se zem, takovým právem nadané, ústední

moci úpln podrobiti, tak aby moc zemí zacházela v moci ústední: již Bodin velmi jasn rozpoznal, že moc, kteráž mže dáti termin trvání

moci

termin pro

jiné, její

zstává sama

vládu,

mže

nejvyšší, ježto

náhle skoniti

z

moc, kteréž

dvod,

je

ležících

uren mimo

terminované moci, z dvod, které spoívají jedin ve vli moci termin urující. Proto moc, dávající termin, nepodizuje se moci terminované, nýbrž v as terminu požaduje zpt vládu deponovanou v ruce doasného držitele. Takto tedy také trvání

vli

osobností

zemských uznáním

jejich

zásadního

práva

volby

krá-

13S

lovské

nemohlo

19. st.,

nebo

zaniknouti

absolutismu

za

ani

padesátých

let

právo toto zrušeno nebylo.

Volební právo stav eských, tak jak bylo uznáno Obn.

14.

Zemským, udrželo bylo

lutismus,

korunovaci

se

jinými

s

1836

r.

moderních, jak

již

i

folgerechtes 1156

pes

i

pešlo

nebyvší zrušeno,

a,

naposledy ješt pi

potvrzeno

privilegii

do periody ústav d. Thron-

i

nejnovji se uznává (V. Turba: Gesch.

— 1732).

S

výslovn

této strany

vové pi pijetí pragm. sankce

se praví, že sta-

nadji, že je pa-

(1720) novník ponechá nejen pi jejich zákonech

fundamentálních

1348, 1510 a 1545,

pi

nandem však

nýbrž

i

vyslovili

že je ponechá

1627 potvrzených.

II. r.

též

Bully

Zl.

právo volby

míní uvedený

z

let

privilegiích Ferdi-

K tmto

nikdy neodvolané, nýbrž

privilegiím pak že náleží naopak pi korunovacích po-

pi vymeni

tvrzované právo svobodné volby královské

pak dle

Z.

sankci a osvícenský abso-

pragni

náleží

vykonati

rodu. Ježto

obci

králoVství

by je bylo v budoucnosti vykonati království eského. (Patrn rozhoduje tak proto, že snm eský je vedle panovníka jediným orgánem uvnit království, jehož moc není odvozena z moci žádného jiného orgánu; dslednjším by ovšem bylo piknouti právo výkonu volby ad hoc svolanému snmu generálnímu z delegací ze zemí ko(communitas)

spisovatel,

že

snmu

snm

runy eské.)

Rozumí vozovati

se

pomry

dané

samo sebou,

dalekosáhlé

dedukce.

že nelze z práva volby královské do-

smlé

konsequence, ježto

politické jsou mocnjší,

Než

zástupcm

a

aspo

tolik

píslušející,

právo

nám znamená,

íci dle píkladu Ludvíka XIV., že je lovství a vší

pdy; nemohlo

>modo magis

které

volby obsahuje

herili

aspo

osobnost panovníkovu se v

v

královské,

že král

sám

zem

dobách

eský nemohl nikdy

eské

zemím, právo reguntur*, nebyly patrimoniem se íci, že

náležejí k

;

uznání zvláštní osobnosti zemské, individuální

petrvávající,

zvláštní osobnosti, kteréž

subjektu

v

osob panovníkov

své

státoprávní

a

kontinuitu

povaha

/

pak tudíž ani království

subjektivní

moderní representativní ústavy, nýbrž zachovalo

smru

Proto pak ani

istého absolutismu nezanikla (juristicky)

eské neerpá

státoprávní

zemi a jejím

majitelem celého krá-

uritých pípadech piznává samostatná vle.

jako

z

než theoretické

volby

konc

konec

zemského právního subjektu

postavení

aspo

v

jedin uritém

a osobnosti zemské.

139

Státoprávn pak aspo

eských

rakouských,

a

vi

osobnost

zvláštní

že,

plyne

tolik

pro

spojení

zem eské

jakmile

patrimoniem,

nebyly

panovníkovi, jakmile

zemí

státní

uznány byly za

absorptivn panovník sám, nýbrž byly

jakmile je nezastupoval

zastupovány také stavy jako zástupci

nemly

zemské,

osobnosti

jednostranné

moci panovnické sloueny a smíse a spolupsobení stav zemských jako oprávnných zástupcv osobnosti zemské, kteráž býti také z

šeny

zemmi

jinými

s

nebyvší patrimoniem,

bez

otázání

nebyla

pouhým

Z literatury: Janet: Histoire de ports avec

—

temps, 1853.

—

verainetát. 167. sq.

morale.

la

—

Landmann:

vyd. 1872

2.

I.

a

Science

la II.

zempánovým.

vlastnictvím

sv.

—

E. Hancke: Bodin, eine Studie ub. d. Esmein: Éléments d. dr. const 2. vyd., :

History of the theory of sovereignty,

der Sou-

Begriff

149. sq., 158. sq

,

Merriam

dans ses rap-

Politique

Baudrillarf. Bodin et son

p. 17. sq., 21. sq.

—

D. Souveránetátsbegriff bei den franzós. Theoretikern.

—

D. Souverenetátsbegriff von Bodin bis zu Friedr. d. Gr.

,

—

Dock: Die

Treumann:

Monarchomachen. zvi. p 53 sq. — Gierke: Johannes Althusius, 2. vyd. — Rehm: Gesch. d. Staatsrechtswis týž: Allg Staatslehre, p. 213. sq. 231. sq. — Koch: Manegold v. Lautenbach u. d. Lehre v. der Volkssouverámtát Windelband: unter Heinrich IV. Jeilinek: Allg. Staatsl p. 394. sq. —

—

;

—

Lehrb. allg.

Gesch.

d.

d.

,

Volkswirtschaftslehre,

wissensch

,

III.

1898.

1.

.

354. sq.

Philosophie, p p. 81.

—

sq.

—

Schmoller:

Srv. též

Grundr.

d.

Landsbcrs;: Gesch. d. deut. Rechts-

Rehm: Modernes Fúrstenrecht, 200 sq. - Rezek: Gesch.

3. sq.,

p.

p. 57.

sq.

Regierung Ferd. I. in Bohm.. 1878. Turba Gesch. d. Thronfolgerechtes in allen habsb. Lándern bis z. pragm. Sankt., 1156—1732, 1903. O domu esko-habsburském Gumplowicz v Oester. Reichsgesch 1896, na p. 114. pi líení p. 279. sq. absolutismu poblohorského omylem má za to, že právo stav zemi eských voliti krále po vymení oprávnných nápadník z panujícího rodu bylo Obn. Zízením Zem. úpln odmítnuto. Naproti tomu staí srv. vývody Turbovy, Kalousek:

stát.

pr.,

p.

—

:

—

1.

c.

íš.

p.

312.

dj.

—

Hauke též

:

lit.

,

—

B. Rteger: Úst. dj. Rak., p. 12. sq., a téhož

Pražák:

uvedenou ku od.

O

pr. d.

pednášky o

IV. § 286.; tu srv. též p. 36. pozn.

úst,

Monarchenrechts. 1894.

K

ostatnímu

rak.

3.

—

je srovnati

II.

pomrech soustátí stavovských o vývoji jednotného státu moderního.

státoprávních a

1.

Rak

Die gesch. Grundl.

IV.

d.

Podstata stavovských

skupiny nesla celkem

zízení v zemích

spolený

ráz

eské

obecného vývoje

vovských ústav kontinentálních, takový

totiž,

že

a i

rakouské jiných sta-

zempán ml

zprvu

140

pozdji

obyej,

povinnost,

rady a vyžadovati

užívati

Tyto k spolupsobení

v

zemských

v

Ve

stavovských státech tchto

sobení na

všechny

bezprostedn

píslušníky

pedevším

moci

Státní

moc psobila

zárove

zárove znaila souhrn práv

vlastní kurii

stavovské).

miovala

udlením

tu

nad svými podmoci zempanské proti Na venek pak byli sami

práva vrchnostenská

politickými representanty stát

ml

pímé p-

státní

zemské.

proti

usnesením vlastní korporace stavovské.

korporace siavovské

tídy

zemských.

scházelo

danými a mediatisovali tak poddané

a

obec stav

leny korporace stav zemských.

na

Stavové vykonávali vlastní

vovská, inkolat, byla

tid.

povolané

záležitostech v

závažných

vynikajících

politicky

stedovku

sestupovaly se za poz ijšího

zemi

pro

záležitostech

souhlasu

si

k

vší

i

národních

píslušnost sta-

Vyšší

politickou píslušností

zemskou,

a povinností, které jednotlivý

obci zemské

práv

Míra politických

len

pouze k své

(nikoli

stavovských 'pod-

Úastenství na politických právech stavovských bylo podílem na výkonu práv zemských a zaruse

inkolatu.

ovalo píslušenství k zemi. Nelze ovšem íci, že by státní píslušnost ve státech stavovských byla bývala urována jedin píslušností k uritému politicky oprávnnému stavu, nebo že by schopnost míti úast na stavovských politických právech byla tvoila a jediný z

jediný podklad

podstatný znak pojmu státní píslušnosti: zajisté

mly

stavy

píslušnost zemskou v tom smyslu, zeje poutal k zemi uritý

lenové stav vylouených

svazek právní.

by

i

vylouené stejn

úastenství v politických právech stavovských

byli

taktéž

poddáni vtšinou vrchnostem

právním

svazkem

k zemi

a

z

ze stavovských

práv,

vyšších stav, byli vázáni

podržovali

v

i

vlastnost píslušenství k zemi jako píslušenství k

cizin

uritému

svoji

státo-

právnímu celku, a jako píslušenství, s kt< rým jsou spojeny zvláštní právní úinky. Vlastnost píslušnosti k zemi nescházela ani pod-

daným stavovských korporaci zemské

vrchností

;

avšak toliko

zvou právy politickými, ježto zaruují sobu,

jakým

lenství

v stavovské

opravovalo k výkonu práv takových, která se

oprávnným

se vytváejí urité funkce moci státní.

práva píslušejí pravideln jen Inkolat (indigena*)

skuteným

obanm

podíl

Tato

na

zp-

politická

státním.

uroval tedy nejen existenci právního svazku,

pojícího osobu inkolovanou k zemi. nýbrž dával

ji

takto též práva

141

obanství státním, byl

státního. Inkolát byl tudíž skuteným obanstvím stupovanou píslušností zemskou. Pouhou píslušnost

mli

k zemi státního,

všichni poddaní v zemi, ale práv plného

kterým

s

šlechta inkolovaná z

obanství

byla oprávnní politická, požívala jen

spojena

uritých stav zemských. Inkolat zahrnoval

tu

jak píslušenství k zemi, tak píslušnost stavovskou.

V

zemích eských býval inkolat spoleným pro všechny

eské koruny zemskými

stavy.

stavovskému

zem

udlován se svolením královským temi Obn. Z. Zem. odalo udlování inkolatu snmu

a býval

piznalo je

a

králi

šlecht zstalo však

inkolované

;

nadále výhradné oprávnní držeti deskové statky zemské a lenní. Udlovati píslušenství k zemi považovalo se nyní za attribut krái

práva

lovského

výsostného.

Bylo

vždy

teba o

inkolat

zvlášt

Smluvní povaha jeho udlení vyznaována b) la mimo holdovací písahu králi reversem k zemi, jímž se inkolovaný zavazoval žádati.

zem. Inkolát, jakožto podmínka nabytí v korun eské, býval také udlován moci eské a to prostedkem eské dvorské po zrušení jejím udlován byl z eské moci vyhlášení dlo se již spojenou kanceláí esko-

k šetení ústavy a práv

uritého jen

z

právního

stavu

královské

kanceláe

(ješt

královské, jen že

rakouskou).

Když od konce stol. XVII. poal inkolat býti udlován také píslušníkm zemským, kteí byli povýšeni do vyššího stavu (panského nebo rytíského) za tím úelem, aby mohli nabyti vlastnické zpsobilosti k statku deskovému a nároku na hlas na snmu (protože nižší stupn šlechtické nedávaly ješt práva míti úast na tchto právech stavo\ských), tu potom nebylo již s inkolátem udlováno vždy píslušenství k zemi, nýbrž zakládala se udlením pouhá schopnost k pednostem stavovským pro cizince však zna-

tm

;

udlení lenství zemského, píslušnosti zemské a práv z ní plynoucích. Zavedení obecné šlechty rakouské s platností pro všechny >ddiné zem« mimo Uhry) za Marie Teresie na význam inkolatu nemlo úinku. Inkolát nadále až do r. 1848 byl udlován z královské moci eské, udlení jeho vztahovalo se na všechny zem eské koruny, stav panský tvoil v Cechách na menal inkolát

ttále

i

i

i

Morav pijímati

stále ty,

|edinou

korporaci,

stavm

vyšším

zstávalo

právo

kdož nabyli inkolatu udlením zempánovým, do své

korporace stavovské

s

tím

úinkem,

že se pijetím teprve nabývalo

142

oprávnní k skutenému výkonu politických práv stavovských, jmenovit práva na snmu zasedati; po zavedení obecného obanství státního (181 1) zstal požadavek inkolátu podmínkou nabývání knihovního vlastnictví statk zemských a manských. Inkolat zemský zachoval si takto význam právní až do zrušeni ústav stavovských. Pokud pak trval tento zvláštní svazek právní k zemi, toto zvláštní obanství zemské, mla píslušnost zemská stále význam jako podmínka vykonávání uritých práv politických, a inkolat zemský zachoval si význam jako pramen i

i

uritých subjektivních

oprávnní, plynoucích ze zvláštní ústavy základem výkonu politických práv stavovských v zemi, vyjadoval v tomto smru rozdíl mezi vyššími stavy eskými a stavy jiných zemí v píslušnosti zemské, a takto pak

zemské.

Byl

korporativní územní svazek obce zemské docházel v tomto svém osobním podkladu ješt jednostranného, ale pece znatelného i

i

nebo

výrazu,

mínkou

právní

svazek

k zemi

Zrušením ústav stavovských zaniká

a

k zemi,

tu

i

byl

pod-

inkolat jako právní svazek

nutn padnouti

se zrušením ústavy stavovské nemusil

ješt právní význam píslušnosti zemské (státní

inn

stáie

nabytí práv stavovských.

píslušnost zemská) pak

již

Zvláštní indigenat

uznán nebyl. Ústava

zavádla pro všechny národy všeobecné

(§ 23.) již

rakouské a ustanovila, že v žádné zemi

nesmí

z 4.

státní

zemský b. 1849

obanství

inn

býti

rozdíl

mezi vlastními píslušníky zemskými a píslušníky jiných zemí v jich postavení právním Od této doby neposkytly ústavy píslušnosti zemské nejmenšího významu právního, a tak zstalo již jednotné obanství státní personálním podkladem státu. V souvislosti territorium stávalo se s jednotným personálním podkladem státu i

jednotným,

nebo pestaly

právní

svazky ku

korun eské jako

k zvláštní územní jednot. Uzemní jednota koruny ve zvláštní píslušnosti

zemské

již

nedocházela výrazu.

Tím pestala skutenost,

uritých smrech pojil právní svazek k celku zemskému, v jiných smrech pak k celku státnímu, íšskému; pestala skutenost, že uvnit území koruny eské platí odlišná že

jednotlivce

v

státoobanská kvalifikace osobní, kteráž odlišovala kterého platila, od ú/.emí ostatních. Jednota iše ohledu

má

nyní za základ

již

spolené, jednotné

i

území, uvnit v personálním

státní

nkteré novjší eské státoprávní snahy namáhaly

obanství;

se sice zajistiti

143

aspo

znovu právní platnost píslušnosti zemské

pro urité stavy,

ovšem bez výsledku. 2. Státoprávní význam zemského inkolatu (indigenatu) náležel svým asem mezi nejdležitjší základy samosprávné stavovské organisace vbec. Stavové záhy od stedovku již vymáhali sob dvorské, plné uznání pravidla, že zempán za úedníky zemské zempanské, bude dosazovati výhradn leny šlechty v zemi usedlé. Nebývala tehdy ješt ustálenou myšlénka, že platnost ústavy zemské, zempána vížící, je neodvislou od zmny trnu, a že zemské zízení v objektivní své existenci petrvává individuální i

panovníkovu; proto musil se panovník vždy pi nasvém k šetení práv mkolovaných stav na úady zvlášt zavazovati. Práva tohoto bylo panovníkovi vždy šetiti však jako pravidla ústavy zemské, zarueného korunovaní písahou. Tímto výhradným právem stavv inkolovaných na úady zemské a dvorské, jakož tím, že stavové ve svých stavovských

osobnost stoupení

i

organisacích

užívali

samosprávný

práva zemského,

ráz ústav

zemských

udržoval a jejich

stále

zvláštní

samostatná

organi-

se

saní povaha, což mlo tím zvýšenou dležitost, že panovník, který byl spolenou hlavou více zemí, hledl své postavení po absolutisticku upevniti dosazováním lidí sob oddaných na úady. Stavové však, jako o to dbali, aby nikdo bezprávn neužíval politických práv

úad

zastávání jíce vliv

stavovských,

i

zemských

tak

práv svých na výhradné

hájívali

aby vykonáva-

a dvorských, již proto,

na úedníky zempanské, vybírané ze stedu jejich kor-

s úinností se mohli opírati zasahování moci panovnické do samosprávy stavovské. Po obecném sestátování úadv od

porace,

doby

Marie

dosazování na

Terezie

nebyl

požadavek

úady zempanské

jako podmínka jen pro osazování

zemského indigenatu pi

nadále zachováván

úad

ješt mívala právo jen šlechta inkolovaná

ddiné

zemských, ;

udržel se

a

na

nž

toto právo, dle

stále

nhož

zemské jen inkolovaným píslušníkm zemským mohou býti udleny, nebylo, pokud jde o podmínku jinak zemského indigenatu, zrušeno ani novjšími ústavami, ústavní pednosti stavovské pominuly a indigenat zemský zvlášt i

bývalé

služby

a

uznán

nebyl

{Pražák:

Rak.

pr.

služby zemské zastávají se jen

úst.

II.,

£§ 111

pi královské

a

132).

korunovaci,

(Ježto

nedošel

144

požadavek zemského indigenatu pro zastávání jich po roce 1848 dosud praktického uznání.) Požadavek inkolatu jako podmínka zastávání všech zemských, stavovských zempanských, dvorských, byl charakte-

úad

i

znakem uzavenosti ústav stavovských; tu projevovaly se obavy stavv, aby žern nebyla spravována cizí mocí, nezaloženou na domácích ádech ústavních, a aby panovník neužíval mimozemských úedník pi výkonu svého oboru zemské správy. Tyto význané rysy uzavenusti a sobstanosti jednotlivých ústav stavovských vynikají ovšem ve státoprávních vztazích cnch zemi, které byly státoprávn spojeny v jedinou zemskou skupinu. Odtud naskytuje se dualistická zvláštnost, že soustátí jednotlivé zemské skupiny, eské nebo rakouské, má v oboru ústavy stavovské ráz pouhého spolku svéprávných, pioti sob uzavených státoprávních celk, pouhého spolku stát stavovských, kdežto v oboru neobmezené moci panovnické soustátí každé skupiny má ristickým

i

již

povahu

státu

jednotného,

ovládaného jednotnou, konsolido-

V

vanou mocí panovnickou.

oboru ústav stavovských uzavírají se jednotlivé zem téhož skupinového soustátí proti sob; obor moci neobmezené panovnické však hledí uvnit každé skupiny i

pemáhati

ústavní

nejprve jednotlivé

jednotlivých zemí a slouiti uvnit skupiny v jednotný stát pod je-

partikularismus

zem

dnotnou mocí zempanskou. 3. Tutéž povahu pouhého spolku svéprávných státních útvar mlo také státoprávní spojeni mezi zemmi koruny eské v oboru ústav stavovských, až pokud sahala samostatná zízení zemská, kd žto v oboru jednotné moci panovnické mlo království s pivtlenými zemmi ráz státu jednotného, ústední mocí ovláda-

V oboru ústav stavovských stály vi sob korporace stav eských a ostatních rovnoprávn a pomry mezi korporacemi býného.

valy upravovány

smlouvami jako mezi rovnoprávnými stranami p. smlouva libeská r 1608 ustanovuje, že v dosavadním právním pomru markrabstvi .Moravského ku království eskému nemá býti nieho mnno jednostrann, bez obapolného dohodnutí mezi stavy eskými a moravskými spolená usnesení obou stran mohla tedy mniti vzájemné státoprávní vztahy.) V oboru ústav a práv stavovských pronikaly v státoprávním pomru království eského ku zemím pivtleným momenty

(na

;

i

145

smluvní;

elementy smluvní odporovaly ovšem pojmu státoprávní

nadízenosti

názorv

panujících

zemím pivtleným

království

v jejich

dsledky

o nabytých právech jednotlivých stavovských

oprávnných nemlo

korporací; bez svolení

nno

byly jen

a

zemské ústav, ježto

totiž

býti

nieho

m-

tato byla taktéž složena z práv

stav samých. Než pes tyto momenty smluvní

a privilegií

pomru nezakládalo eské snad jen na

vzájemném státoprávní spojení mezi zemmi koruny

se

v státoprávním

obapolnýdi smlouvách stav, nýbrž na záspolených, pro celou korunu platných zemských zákonech (jako na inkorporaních zákonech Karla IV. o celistvosti kladních,

koruny) a na existenci spolených zízení státoprávních. státní spojení

Celkové

zemi eských bylo tedy také upraveno spolenými

soustavn vytvoeny byly akty paautonomními akty jednotlivých stavovských korporací. V oboru ústav stavovských zaruena byla ovšem rovnoprávnost, koordinovanost jednotlivých zemí pivtélených s královstvím vzájemné státoprávní pomry upravovaly se v tomto oboru jednak autonomními akty stavovských korporací zemských, jednak smlouváním se mezi nimi. Avšak v oboru ústav stavovských bylo jedno spolené státoprávní zízení, které vyluovalo koordinovanost zemských obcí stavovských, nadizujíc stavy království v jednom uritém smru stavm zemí ostatních. V tomto zízení docházela zárove výrazu státoprávní píslušnost pivtlených zemí k celku koruny. Stavm království, snmu eskému, píslušelo totiž dávati svoleni k tomu, kdykoli mlo býti njaké území od koruny od-

státoprávními pedpisy,

novníkv

i

které

souhlasem stavv

i

;

i

cizeno.

runu,

i

svolení

a

r.

Snm

byl

oprávnn

odstoupení

k

Horní

a

1743 k odstoupení Slezska

eských

v

bez svolení (toto

eský

dávati pivolení za celou ko-

pro území zemí pivtlených (tak dal

míru berlínském

si

Dolní králi

r.

1636

snm eský

Lužice kurfistovi saskému

pruskému, jenž svolení stav

výslovn

vymínil).

Král nemohl

snmu království eského zcizovati ani korunní snmu zachovalo se až do posledních dob

oprávnní

stavovské; ješt v

r.

eský umoení

1825 dal

kterých korunních statk na

snm

statky

ústavy

svolení k zcizování

n-

státních dluhv). Státoprávní

pedpisy o neodcizování od koruny, obsažené pvodn v majestátech krále Vladislava z 1499 a 1510, pecházely postupn do 10

146

zízení zemských a pozdjšího práva státního; nebyly

rovnž mo-

derním ústavním vývojem zrušeny, naopak byly ješt pi poslední korunovaci potvrzeny tvoí dosud rudimenty vlastního práva i

Oprávnní k výkonu obsahu onch státopedpisv o neodcizování od koruny pešlo v dnešní ústav na eský snm zemský jako na dnešní representativní státního zemí

eských.

právních

orgán korporativní jednoty zemské

Je

snmi

kompetencí

tudíž

bu

eského

dávati své svolení, kdykoli korunní statky, nebo jakáúzemní píslušnost celé koruny eské, království zemí pivtlených mají býti zcizeny nebo postoupeny. (Pražák: Rak. pr. koliv

úst.,

i

II.

108.)

§

Snm

království

eského

a jednoty celé koruny

nostní právo

ped

eské

byl

a v

stavovskými

územní

strážcem

celistvosti

tom spoívalo také jeho ped-

snmy

jiných zemí

králové

;

v

ko-

zavazovali se runovaních písahách toto právo zem potvrzovali jeho šetiti. Vylouení soukromoprávních disposicí panovníkových o jehož zcelení eští stavové se piinili, vylouivše s územím, jednostranné disposice panovníkovy s územím pro celou korunu i

eskou, tvoilo

nebo

ústavní

nadpráví stavovské

korporace království,

pípadech zemská obec království jednala za všechny všechny zem koruny a mohla svojí vlí zavazovati ostatní zem pivtlené (tak r. 1743 svolila, že pivtélené zem V tomto smru slezské mají náležeti k cizímu celku státnímu). znamenalo tedy ono právo eské korporace stavovské svrchoeské nad pivtélenými zevanost osobnosti království a mmi. Není zajisté pochyby, že zmny území, k nimž snm eský zmny zemských byl oprávnn dávati své svolení, zahrnovaly zízení pivtlených zemí. zmny territorialního podkladu pivtlených stát. V urit}' ch pípadech byl snm eský jediný v

uritých

i

zem

i

oprávnn

dáti svolení k

zmn

státoprávního svazku (jako

pi

od-

Rozumí se samo sebou že svolení stav k eských odstoupení obou Lužic nikterak nepraejudikuje právu zptného nápadu obou zemí na korunu eskou, jak si byl panovník eský pi odstoupení vyhradil, až vymrou oboji rody panovnické. O celé otázce v. Bruno Schmidt: Ansprúche auswárt. stoupení

Lužice a Slezska.

Staaten auf gegenwárt. Deut. Reichsgebiet.

roky koruny

eské

zvi.

se celkem uznávají, ovšem

p. již

20

sq.

též

vané státoprávními pedpisy ústavy nové íše nmecké.)

Tu

ná-

modifiko-

147

snmu eského zavazovaly zem pivtlené jako akty by jinak stavovské zízení zemí pivtélených

Akty

vle

vyšší osobnosti,

bylo samostatno a spoívalo na vlastních základech.

V

snmu eského

tomto právu

pak státoprávní nadízenost království nad pivtlenými zemmi v celém státu stát eské územní skupiny (státoprávní nadízenost králova v oboru neobmezené moci panovnické vyvíjela se již za feudálního svazku zemí eských od dob stedovku, kdy král eský býval

pánem pivtélených oprávnn dáti pivolení k pivtélených, šlo-li zárove lenním

jevila se

zemí). Ježto

zmnám

jediný snm eský

territorialního

byl

podkladu zemí

o vylouení územního píslušenství

n-

zem

pivtlené ze státoprávního svazku s královstvím, pronikala v tomto smru svrchovanost celé zemské obce království eského, celé nad zemmi pivtlenými, státoprávní nadízenost království nad pivtlenými zemmi, nikoli jen státoprávní které

i

zem

nadízenost panovníkova.

Svrchovanou takto byla jen hlava koruny, království eské, pivtlené byly v oboru ústavy stavovské v pomru státoprávní podízenosti ku království, až pokud sahalo oprávnní snmu eského nad nimi. (Srv. též Sckmidt, c. p. 31. a 32.) Z onoho práva stav eských býti strážcem územní celistvosti a

zem

i

1.

celé

koruny eské

právní

i

zemí pivtélených, plyne dále však, že státo-

Cechy a Moravou nespoívalo na patipomru zem moravské ku králi eskému na p. Teztier). Král eský nebyl sám majetníkem zem

spojení

monialním (tak tvrdí

mezi

právním

moravské jako svého patrimonia, nýbrž byl tu založen státoprávní pomr zem moravské k stavm eským a tím k zemi eské, jejíž zástupci byli ochránci jednoty celé koruny; obmezujíce pai

územím celé koruny, bránili každému podle nhož by Morava mohla býti pouhým objektem vlastnictví eského krále. Nad disposicemi královými s územím moravským stála tu ješt vle eské obce zemské, bez jejíhož svolení král s pivtlenými zemmi disponovati nemohl. Ostatn patrimonialní pomr Moravy k nositeli eské královské koruny vylouen byl novníka v disposicích

s

jetí,

již

stejn jako Cechm píslušelo s ostatními pivtlenými právo svobodné volby spoleného krále dle

tím, že

zemmi známých

Moravanm

Tu pak proti pojetí patrimonialního eskému staví se tytéž dvody, které

starších majestátv.

pomru Moravy

ku

králi

10*

14S

lze uvésti pro skutenost, že patrimonium panovníkovo. A

ani

království

eské

nelze míti za

Morava nebyla jen státoprávním pomru k panovníkovi eskému, nýbrž k eským stavm, k zemi a obci eské. 4. Jinak všude zachovávala spolená zízení zemí eských v oboru ústav stavovských ráz rovného postavení, souadnosti jednotlivých zemí a zemských korporací stavovských. Tak zízení generálních koruny eské mlo za základ rovné postavení tu

pak

je také patrno, že

v

i

i

snm stavovských snm byly

ádnou

z

jednotlivých

státoprávní

institucí,

eských

zemí. Generální

periodickou,

nikoli jen

snmy ad hoc

spolenými státoprávními pedpisy a vyvízáklad spolených státoprávních zvyklosti, snmova obyejv. Kompetence jejich zasahovala obliga-

svolanou, organisovanou jející se

ních

dále na

poádkv

torn nejdležitjší státní akty spojených zemí a fakultativn též rzné záležitosti spoleného významu. Byly zízením zemských

by

svolávání ostatn panovnickým právem výsostným. Jako zízení, ve kterém se vyjadoval vzájemný státoprávní pomr eských zemí, nebyly generální snmy pouhou nahodilou spolenou poradnou delegací spojených státv, nýbrž

ústav stavovských,

snm

i

svolávání jich

(jako

i

v staré ústav anglické) zstalo

pravidelným

snmem,

majícím

základ

v

užším

státním

svazku

zemí koruny.

schzemi zástupc bez vlastní zavazovací spoleným zízením, jehož usnesení stavy zastoupených zemí zavazovala pímo, aniž v jednotlivých zemích musila býti vydána ješt zvláštní snmovní usneseni souhlasného obsahu. Snesení generálních snm byla takto výrazem vle spolené státoNebyly pouhými

moci, nýbrž

právní organisace, sestupující se z jednotlivých zemí, a výrazem uritého a trvalého státoprávního pomru. Ježto pi usnášení se byla vylouena majorisace, nebylo nebezpeí, že by jednotlivé zem zavazovány proti vli vlastní. Generální snmy nebyly k

nemu

nad jednotlivými zemmi stojící, nebyly zízením njakého vyššího státu, který by byl vznikl nad spojenými zemmi eské koruny jako vyšší celek, jednotlivé zem objímající, generální snmy zstaly zízením pouze spoleným všech zemí dohromady a každá zem požívala v rovnoprávného zastoupení, byly však pece zízením pro spolené usnášení se na provedení uritých spolených záležitostí. byly sice ješt zízením jednotné ústední moci

nm

149

Nepodizovaly jednotlivé

zem eské

žádné jednotné vli vyššího

státu celkového, nýbrž snesení snmovní byla prostým aktem nkolika souhlasných, vedle sebe stojících, za týmž cílem se ne-

soucích korporací stavovských ze zastoupených v užší svazek

stát

se

spolených

zemí,

spoleným organisovaným zízením

snm

generálních.

Na druhé stran pedstavitele celého státního spojení zemí

však

pece

generální

státoprávního

pivtlených

s

svazku

snmy mly

se

za

koruny a za výraz

královstvím.

V

souhlasu

zá-

snm

zemských projevovalo se vdomi stupc všech stavovských jejich píslušnosti k uritému státoprávnímu celku koruny; proto bývali innými pro celou státoprávní jednotu koruny, a proto výrazy jejich kollektivní vle nemusily již ani býti sprostedkovány souinností

snm

jednotlivých zemí. Generální

snmy

nebyly jen

pouhým píležitostným sjezdem zemských vyslancv, nýbrž

obli-

gatorním pedstavitelem užšího státoprávního svazku zemí koruny, a s klesáním jejich významu na konci stol. XVI. a se zánikem

po válce 30-leté upadalo pak opt jedno ze státoprávních zízení, které udržovalo organisovaný svazek mezi zemmi eského

jich

oboru ústav stavovských. celkem rovnoprávnému státnímu spojení v oboru ústav stavovských, ve kterém mohly se uplatovati momenty smluvní, mlo spojení zemí eských v oboru neobmezené soustátí v 5.

Naproti tomuto

moci panovnické ráz státu jednotného. Tento ráz za centralisanich snah doby habsburské, jmenovit také po vydání Obn. Z. Zem., po utužení svazku zemí vzrstem a soustedním panovnických práv výsostných, jen ješt více se sesiloval. Státoprávní svazek korunních zemí eských v oboru neobmezené moci panovnické od dob habsburské centralisaní politiky zaal pevnji o soustavu spolených státoprávních zízení vzrstem moci zempanské vytvoených. Již ze spoleenství krále plynulo, zízení a úady, kterých král užíval k výkonu svých práv neže na zem piobmezené panovnické moci, rozšiovaly svoji moc vtlené (tak finanní správa královská, centralisovaná v eské komoe dvoiské, hned za Habsburk vztahovala se na zem piSpojení nkolika útvar vtlené, utužujíc svazek mezi zemmi).

se opírati

i

i

i

jednotícím

elementem byl pedevším

státních,

jejichž

spolený

nositel vrchnostenské moci,

mlo pirozen

král

jako

za následek

150

úady,

že

obstarávající

záležitosti

eské platí

do neobmezené moci pravomoc na všechny zem

spadající

panovnické, jakmile rozšiovaly svoji

stávaly se jejich spolenými státoprávními institucemi. To jmenovit o zempanských, královských soudech pro celou i

korunu.

Také správa za poblohorského absolutismu pomáhá uskuteovati svým centralisujícím vlivem užší svazek mezi zemmi koruny. Pokud správa spadala v obor neobmezené moci panovnické, sousteovala se v eské dvorské kancelái, kteráž zstává nejvyšší soudní

z

i

královským,

sice

správní instancí ježto

ale

ml

inkolovaných stav,

jej

zemí eských. bylo

osazovati

význam stavovský

Tento

úad

toliko

pedními

byl

a ježto král jen jeho

prostednictvím v zemích eských byl vázán jednati jako ve zvláštním státu,

by

i

král ve všech státech jednal

listickém duchu,

ml úad

stejnomrn

v

témž centra-

ml

onen význam ústavní a

proto uritý okruh ústavních kompetencí. Práv v pravomoci es. kanceláe dvorské státoprávní jednota eských zemí doznala utužení široký obor výsostných práv zempanských uvnit jednotného územního ;

obvodu vykonává

zem

se

v užší svazek,

jediným a

to

mocným spoleným úadem

tím pevnji,

moc panovnická, konsolidovaná

ím

a pojí

více stoupá jednotná

a obepínající všechny

leny eského

zaíná se vytváeti za poblohorského absolutismu v zemích eských již jednotnjší stát territorialní pod jednotnou ústední moci panovnickou, absolutisticko-centralistický stát eské územní skupiny, celkový státní soustátí.

útvar

s

leným

Ze spolku

stát stavovských

jednotnými institucemi zempanskými a s jednotným, spovýkonem práv výsostných uvnit všech zemí korunních.

po Obn. Z. Z. ovšem po oné roz-

Jinak v oboru ústavy a moci stavovské trvá

samostatné úední zízení stavovské, zemské

;

i

nadány jednotlivé zem eské ped zaruovala jim rozsáhlou míru sebeurovatelnosti upravovati autonomními akty vnitní ústavní život

sáhlé autonomii, kterou bývaly

tím

a

která

a schopnosti

zemský, zbyly

jen ásti a to ješt politicky znehodnocené.

Než od jednotné zempanské moci nezabraných a sfée zempanského oboru nepodléhajících, nacházela ješt innost panovnické moci mez ve zvláštních ústavních formách jednotlivých zemí a v oboru tchto stavovských ústav, mimo obor neobmezené moci panovnické, byla by mohla spojení mezi zemmi i

již

tu ve všech vztazích

J51

akt

rozšiovati jen za pomoci smluvních

mezi jednotlivými stavy.

Vývoj zempanské moci od Obn. Z. Z. podporoval tak sice bezprostedním vykonáváním spolených práv výsostných v celém územním obvodu zemí eských vytváení se jednotného státního celku eského, avšak tou mrou, jakou absolutistické stabilisování panovnické moci utužovalo spojení mezi eskými zemmi v oboru moci zempanské soustavou úedních, bezprostedních institucí zempanských, a rozšiováním jejich mocenského oboru, tou mrou na druhé stran však upadala korporativní samospráva stavovská a autonomní postavení stav zmenšuje se obor psobnosti úedních organisací stavovských, snižuje se jejich význam a platTu zaíná již vývoj pevahy státu vrchnostenského nost ;

proti korporativnímu státu

úpln

strojí se

výlun

vrchnostenský

byla všude složena

z

len

týchž stav; jmenovit nedá se

zemkových

stavovské bylo bývalo

vrchností,

kracie (tak

1627 na stavovském

r.

své rozsáhlé

vlastnictví

snmu byla

udlená rzným stavm

pes

zastoupeno duchovenstvo

pozemkové).

dle historického vývoje

privilegia

ne-

tvrditi,

pouhým souhrnem povýhradným zastoupením pozemkové aristona p. jako v nkterých jiných zemích nebylo v Cechách

že by spoleenství

do

úastenství na vykonávání státní moci písluší

pojetí, že

vlastního stavovským sborm. Korporace stavovská

z práva

legií

stát

Organisace korporativní stavovské samosprávy spoívala na

6.

základním

až

stavovskému;

zabrati v sebe korporaci stavovskou.

Soustava stavovských

do urité míry dlena

privi-

tak, že

odlišovala též uvnit celé kor-

porace stavovské jednotlivé stavy od sebe a rozlišovala je v jednokurie,

tlivé

opt

kuriích

a

kuriatní

rázu korporativního. Tato stavovská odlišnost do-

v jednání snmovním, kteréž se dlo vždy po podmínek jednohlasného usnesení kurií. Pes toto odlišování a vbec pes veškero písné rozlišováni sta-

cházela výrazu

i

za

vovské nepestávají

obec zemskou,

celou zemi

v této své vlastnosti lovati.

stavové vždy ujišovati,

zástupc

a

že zastupují veškeru

všechny poddané.

zem

Dávají

potvrzovati privilegia

i

si

je

též

ud-

Král potvrzuje privilegia veškerosti korporativní, sjednocené

ve stavovskou obec zemskou

Nejedná každý

stav

zavazují

celou

stav jen za

leny svého

obec zemskou,

i

stavu,

stavy na

pené. Zákonodárství stavovské upravuje a zavazuje

nýbrž usnesení

snmu

nezastou-

normativn vždy

152

celou zemi. Proto také desideria a stížnosti stav neomezují se na individuální stavovská

pání

a snahy

zachovati

specielní a indivi-

svými desideriemi

stavové

nýbrž

duální privilegia,

a

remonstra-

cemi starají se o veškeru obec zemskou a tlumoí její žádosti. Celek píslušník zemských zase je zavazován vli stavovského korporativního

zem;

na se zastupování

bére

jenž

celku,

práva

stav plynou z vlastní stavovské ústavy, kteráž není však pouhou soustavou stavovských privilegií individuálních, nýbrž zárove soustavou objektato pak netivních pedpis zízení zemského, ústavou zemskou mže býti mnna bez stavovského spolupsobení a souhlasu; vždy ústava zemská tvoí zárove soustavu nabytých práv stavovských, a naopak obec stavovská ve výkonu svých práv uplata práva za zemi. Nejen politicky zastupuji práva ovala stavy zájmy své zem proti vlád zempanské a centralisující zemská stotožují

se

právy

s

Práva

stavovskými.

;

zem

i

a proti jiným zemím, nýbrž také

ník

státoprávn

veškerost písluš-

obec zemská, která je nadána uritými právy, uplatovati jen prostednictvím stav jako oprávnných

zemských,

mže

je

svých zástupcv.

Veškerost

organisuje se v kolektivní

z

i

zastupováním

stavovským

korporativní jednotu, kteráž je samo-

Oprávnní stav

statným subjektem práv. plynulo

zemských

píslušník

pedpis zemských

zízení;

trvale zastupovati zemi

neplynulo sice

z

pímého

a výslovného ústavního zmocnní obce zemské, nýbrž pedem bylo zem majetkovými podmínno uritými vlastnostmi osobními i

však

pece zastupována

subjekt právní,

by

i

je

stavy

jako

;

od nich rozdílný

stavové nebyli orgánem

njaké vle

zvláštní lidové,

ani zastupitelstvem v konstituním smyslu, ani kolegialním orgánem jednotné osobnosti státní, jakými jsou parlamenty moderních státv.

Sami lenové stav

stále udržuji základní

myšlenku, že nejsou jen skupinou jednotlivc se souhrnem práv ásten spolených, ásten zvláštních, nýbrž že sbor stavovský je jednotou, která

sama za zemskou obec se oznajednot bylo jen podmínno písluuje. Aktivní lenství stavu. Souhrn všech píslušník šenstvím k uritému oprávnnému zemských v aktivním výkonu zemských práv byl pedstavován pedstavuje celou zemi

a

v

která

této

a zastupován korporací stavovskou

vovské stává se

zem vi

;

prostednictvím korporace

sta-

zempánovi sama právním subjektem'

153

a okruhu práv, kteráž se organicky pojí zemskou a samostatné zízení obce zemské. Ve shromáždní stav dochází výrazu jednotná vle osobnosti zemské, stavové ujišují, že jednají ve jménu celé zem, ve stavech staví se zem proti zempánu a jedná s ním jejich prostednictvím, nabývá jimi práv a jimi pejímá závazky, privilegia neudélují se stavm jediným, nýbrž vší obci zemské, a smlouvy stav se zempánem jsou smlouvami zemskými. Korporace stav nebyla takto zvláštní privilegovanou, od zem rozdílnou a nad zemí stojící korporací, nýbrž pímo zemí samou. Byla representantkou zem z práva vlastního, nositelkou práv zemských, pedstavitelkou zemské jednoty jakožto obec zemská,

souhrnu

požívajícím v

jednotnou

ústavu

celkovou osobnost proti zempánu zempánova vrchnostenského oboru práv. stavovských stále pronikalo pesvdení, že je

konstituovaná v samostatnou a proti okruhu

V pomrech

celého

ústav

to organisovaná

obec zemská, celkové spoleenství a úhrnná korpo-

osobnost zemská,

rativní

práv stavovských,

skému, a jednotlivci

Tu pak

neodvisle

kteráž je

že práva

od

práv

jen jako

nebo

len zemského

subjektem politických

a

píslušejí celku zem-

práv jen jako

že požívají

privilegia zvláštní osobnosti

sama

udlená stavm privilegií

lenové

jednotlivc

stojí

celku.

práva a

zemské, a na tchto právech jednotlivec

celku

dle ústavy celku

zízení zemské není jen soustavou

má

bráti podílu,

individuálních práv sta-

vovských, nýbrž soustavou objektivného práva zvláštní korporativní osobnosti

zemské,

zem

stav personifikována platí

je

za holdování žern,

zem,

stavové

celou,

b\

ve

svém

samy jako subjektu

zem;

sliby a

závazky

korporativním

fakticky byli jen

její

práv.

V

korporaci

odtud holdování stav panovníkovi

ást.

stav mají

složení

se

za sliby

pedstavují zemi

Snm stavovský

nebyl

rovnž

jen souhrnem zástupc, kteí by své zastoupení odvozovali pouze

od svých zvláštních kommittent, od jednotlivých tíd stavovských, které je vysílaly, nýbrž snm byl skutenou representací zem dle zemského zí ení organisovanou, v níž se zjevovala jednota zem naproti zempánovi. Usnesení této representace byla výrazem nejvyšší vle shromáždné obce zemské. vystupovala zemská obec stavovská, spoívající na 7. Tak

vlastním právu a zízení, jako stejné

oprávnný

politický a státo-

právní initel vedle panovníka, a za doby, kdy dosahovala vrchole

154

své moci,

vykonávala vedle zerr.pána skutená práva spoluvlády

jako organisovaná jednota. novník i

Bez spolupsobení stav nemohl pa-

nieho dležitjšího

výslovn

se

stavm

v

zavazoval,

zemských záležitostech podnikati, že bude tu jejich spolupsobení

užívati Stavové dbali o zamezení dlitelnosti zem, odporovali jednostranným disposicím zempánovým se statky, jichž zerpán užíval, piinili se o zavedení a ustálení pevného ádu trnní po-

V

sloupnosti.

nejrznjších oborech správy bývala obec stavovská

oprávnna spolupsobiti bu inn, bu radou a dozorem. Omezovala zempána u volb jeho rádcv, pi uprázdnní trnu pecházela na ni vláda v zemi, pi emž bylo stavm vykonávati práva panovnická. Majíce v rukou obsazování úad zempanských leny své aristokratické korporace, vykonávali stavové v úadech zempanských spoluvládu v zemi. Obsáhlá byla jejich i

i

i

innost

v

oboru

spolen

nejen

Vykonávali zákonodárné funkce

zákonodárství.

zempánem,

se

zákonodárného

nýbrž sféra jejich

práva byla rozšíena vlastním právem stavovské korporativní auto-

nomie. Pedpisy vydané na základ jejich práva autonomie zavazovaly

zemi

královského

bez

i

Stavové

schválení

méli

takto

moc s panovníkem úpravou zasahovati do zemských (by nedocházelo k formalným zákonm v našem konstituním smyslu, materieln byla pece usnesení jejich, pokud pomry v zemi normativn upravovala, výrazem funkci zákono-

v

rzných oborech

konkurující zákonodárnou

mohli sami závazn

pomr

normativní

dárných).

Stavovským státm nedostávalo se pirozen zených kompetencí mezi kterých oborech

moc

úplnými ústavními

pesn

a stavy, ježto

zákonodárství a správy

konkurující.

zempánem,

zempánem

stavové

i

práv

vymev

n-

panovník mli

Dále zemská zízení stavovská nebyla néjakvmi nýbrž vyvíjela

listinami,

tak autonomními

akty stavv a

proto práva zemská a státní právo

se

jak

smlouvami

zempanskými

se

privi-

zem

v privilegiích zemských resp.

obsaženo bylo též zemských; mimo to stavovských bývalo panovníkem po-

tvrzováno ponejvíce vždy

co bylo

legii;

ve

specielních

privilegiích

to,

stavovských

a

práv pedmtem

vyjedná-

panovníkem a stavy. Nad to pak byl tu ješt vývoj práva obyejového, které taktéž tvoilo stálý pramen stavovského práva ústavního, byly tu ony starobylé ády a autování,

smlouvy

a sporu mezi

155

nomní poádky stavovské: vše to psobilo, že ústava stavovská nemla pesn ohraniených a vymezených pravidel a kompetencí, jako ma|í moderní ústavy konstituní. Avšak zemské ústavy stavovské byly

práv

tuními

zbyteno

a je

ústavách,

stavovskými

také ústavami

(jak to

a beze

smyslu,

žádati

Tczner iní), onu

stále

a nikoli konsti-

na stavovských

již

jednotnost,

ustálenost

moderních ústavních chartách, a pokládati dokonce pro technickou nedokonalost zákonných formulací stavovské ústavy za pouhý fragmentarní souhrn stavovských privilegií, jimiž zempán se dává elektivn obmezovati,

a

pesnost

s

jakou se setkáváme

v

jen když chce.

Ústava

všechny ústavy právním

by

stavovská,

vyvíjející se též

ádem zemským

objektivného,

vovských.

nikoli

jen

a

jednotn kodifikována,

nebyla

obyejovým právem,

porušeni

porušením

Moc zempánova

jeho

byla

jako

pece

porušením práva

bylo

subjektivních

sta-

privilegií

nacházela na právech stavovských mez

jako na právech korporativní osobnosti, kterou stavové jako samostatný subjekt práv a státní moci zastupovali, a

moc zempánova,

jednostrannými disposicemi zempanskými se rozšiovati na úkor práv stavovských, kteráž spadala v jedno právy zemskými, mohla tak initi jen formálním porušením práva objektivného.

chtla

li

V tch

oborech,

dárné a správní byli stavové

stavm píslušely funkce zákonoorganisaní moc nad vlastní soustavou úad, kterých

ve i

skutenými spolupány

zem

v rámci stavovské ústavy;

práva svého spolupanství nevykonávali jako

oprávnných

osob. nýbrž jako

pímí

souhrn individuáln

zástupci jednoty korporativní,

která pedstavuje zemi. 8.

Nejdležitjším

a nejvíce

úinným obmezením moci

nické bylo právo stav povolovati

menem pro rozšiování všech žádal tern na stavech jako poskytovali také tak,

bern;

panov-

toto právo bývalo pra-

ostatních práv stavovských.

Zempán

na rovnoprávném subjektu, stavové

jen ze svobodné vle a jako

mimoádné

ji

pi-

spní; neposkytovali bern však jen jako jednotliví lenové korporace a jednotlivá zastoupená msta, nýbrž dávali je jako celá osobnost zemská, kterouž stavové usnesením svým zavazují. Proto dávají

pro

si

stavové za své

celou zemi;

všem stavm,

vší

pispní

potvrzovati a udlovati privilegia

panovník berními reversy se musí zavazovati obci

zemské:

stavm musí

potvrzovati

privi-

156

legia

zemská. Odtud

obce se povinnosti berní jednotlivcm

však

z

stavové také, aby žádný

starají se

nevymykal.

berní

neponechali

Proto

len

sbírání

korporace, nýbrž dosazovali stavovský výbor,

korporací

aristokratické zástupce

po

stavovských,

republikánsku

organisované kollegium, kteréž ve jménu a v zastoupení celé obce

zempánovi

stavovské vede správu berní a je

vbec

kollegialními

obce, jednají jako stavovské

úady,

jednají za zemi,

shromáždn,

Výbory

odvádí.

již

vovské stávají se pozdji

orgány

sta-

zemské

snm

není-li

zájmy zemské obce, starají se o vyizování jejích stížností. Jsou vlastním stavovským úadem finanním pro správu stavovských financí, zemských dluh statk, starají se o ádný zemský rozpoet a o zapravování vlastních výdaj zemských ze zvláštní, samostatné, stavovské pokladny. Vykonávají leckdy veškeru stavovskou organisani samosprávu pi dosazování úednictva stavovského, zastupují zemi jako subjekt soukromoprávní tam, kde zem jako zpsobilá k právním jednáním vystupovala v postavení soukromoprávního subjektu. Zemské výbory stávají se výkonnými orgány snm, snmy pak na zaasté penášejí veškery attributy své korporativní a samosprávné moci. Stavové svými výbory kontrollují také užívání berní povolených za uritým úelem. Ježto vycházejí stále z pedstavy, že hájí

i

n

zem

jako jednota berni

rozhodují

povoluje,

se také

o

poteb

pedevším dle poteb celé zem, nikoli dle pání zempánových. Byli tu innými v zájmu a zastoupení zem, stotožovali povolení

se

s

ní a starajíce

se

takto o zájmy

nositele

jednoty zemské

za zemi shromažují,

zájmu obecném

a za

že za

celé

od

korporaci

ani tu za privilegovanou

zem,

zem

nepovažovali se

nýbrž

odlišnou,

za

zemi samu. Stavové ujišují, že se

zemi

a veškeren

lid

bern

povolují

nkterých stav, jmenovit stavu mstského, picházeli na snm vázáni jsouce úzkými instrukcemi, neodporuje ješt skutenosti, že stavové ve svém korporativním složení zastupují celou zemi; instrukce mohly zajisté stejn také v

zníti

(to,

na zastupování

že deltgáti

zájm

obcí a jiných právnických instrukcemi).

I

tu

zem

celé

osob,

zem,

vystupovala

samostatná se zvláštními

zájmy,

jen

vysílaly

vi

jejíž

stavovská, zastupující zemi z práva

zemské.

nikoli

které

na

zastupování

zástupce

zempánu

vázané

jako mocnost

zastupitelstvem

byla

obec

vlastního, na základ ústavy

157

Dualistické státy stavovské složeny byly

9.

chanicky ze dvou právních

vrchnostenských práv a

pán a

zem

dv

byly

zempána

subjekt:

zem

s

jako subjektu vlastních práv.

sob

mocnosti na

neodvozovala svých práv od

takka meokruhem jeho

tedy

nezávislé,

ob

Nebyly

druhé.

z

nichž

tyto

Zemžádná

mocnosti

orgány téhož vyššího, jednotícího svazku státního, nýbrž stavly se proti

sob

stavové,

Zájmy

politické

i

právní

leny zem, kterou

vi

osobnosti.

zempánu

Píslušníci zastupovali

poddáni vrchnostenské moci zempánov. a panovníka nebyly spolenými zájmy jednotného

jednak

zem

dv

jako

zemští byli jednak

byli

dvou rzných subjekt státoprávních, jejichž s obou stran. Zem sama, píslušejí právní okruhy v samostatnou jednotu organicky spo-

státu,

nýbrž zájmy

vztahy upravovány byly smluvními akty jíž

jené, stojí jako

rovnoprávná smluvní strana

stranný, bilaterální

pomr

vi zempánovi;

obou-

mezi panovníkem a zemí ukazuje se ve

všech státoprávních zízeních stát stavovských.

Trvání

tohoto

smluvního

stranám zaruiti nerušená trvání

právního

pomru mlo obma

právních

jejich

okruhv. Odtud

pi každé zmn trnu, pi každém nastoupení nového panovníka má založení a trvání smluvního pomru mezi zempánem a zemí docházeti obnoveného výrazu

jednak

v

písaze nastupujícjho pa-

novníka na ústavu zemskou, jako na zízení samostatné osobnosti právní, jednak

má

se projeviti ve

formách stavovského holdování.

Stavové holdováním za zemi platn

ovšem

slibují

zempánovi

poslušnost;

tak teprve po pedcházejícím potvrzení stavovských zemských svobod, a zaasté jen proti uznání zvláštních podmínek, jimiž svá práva hledí rozšíiti. Mívali dokonce též právo holdování odepíti a v pípadu nepotvrzení nebo porušení jejich privilegií v nkterých zemích právo sáhnouti k brannému odporu. V písaze panovníkov, za doby, dokud ješt úpln nepronikla myšlenka, že práva zemské ústavy svojí objektivní platností petrvávají každou zmnu oprávnných, kteí zemská práva mli uplatovati, hledána byla garancie stálosti zemské ústavy, kterouž slibují

privilegií a

i

stavové považovali také za souhrn svých práv.

Rozumí

že písahou stvrzený závazek k zachování intezemské a písežné potvrzení práv zemských nezakládaly teprve právní platnost práv a svobod zemských. Práva zemská stejn již ped složením písahy byla v plné právní platgrity

ústavy

se,

158

pouze od uznání panovníkova, vždy byla právy

nosti; nezávisela

zem

samostatné osobnosti zemské, ústavy tedy neídila se

jako subjektu

zmnou zempána

;

platnost

Proto, když

zemské

panovníci

všechny stavy a celou obec zemskou zachovají pi jejich svobodách a dobe nabytých právech, a byla nabyta z kteréhokoli titulu: ex pacto, lege, privilegio, concessione, obserslibovali, že

nemlo

vantia vel praescriptione, platnost práv

zemských

stitutivním aktem,

aktu,

kon-

toto

potvrzování

platnost privilegií, práv a svobod zakládajícím,

udlení

je

tu jen

a

význam

a stavovských teprve zakládajícího;

privilegia, nikoli jeho potvrzení. Akt potvrzovací má význam osobního závazku nového panovníka k plnní práv

svobod poskytnutých

zabrániti jen,

aby

od jeho pedchdcv; potvrzování mlo pozdji o pedmtu zemských práv

zerr.pán

a stavovských svobod neuinil jiných disposicí.

Potvrzení práv

jako výslovné jejich uznání netvoí nového uznáním objektivního práva zemského má se dostati zemským právm a stavovským oprávnním jen zvýšené garancie a pevnjší base. Potvrzení práv a svobod bývalo pímo práva, nýbrž tímto

pedpokladem holdování stav, kteí svá iura quaesita hledli zárove zajistiti smluvním závazkem panovníkovým svým. Odtud žádná ze smluvních stran nemá jednostrann interpretovati poi

tvrzená

práva

a ujišování

nebude

mnn

bez souhlas tch, jimž se práva potvrzují. Holdo-

panovnická,

obma

chází v panovníkovi, ježto mezi

jako mezi

dvma

tak

na skutenost, že

ústav,

(V

subjekty.

udržela se holdovací písaha

právní

stav

rozhodn ukazovalo na smluvní,

vání jako státoprávní závazek

dualistický ráz stavovských

aktuelní

že

zem

se uzavírají formalné

souvislosti se

neza-

smlouvy

zízením stavovským

nkterých dnes platných ústavách; p. ústava virtemberská z r. 1819 zná dosud v § 20. holdostátních poddaných jako slavnostní písahu ústavních povinpoddanských. I v tchto ústavách zachovala povinnost v

i

n.

vání ností

holdování celkem bývalou svoji smluvní povahu.)

Stavovské

10.

a

panovníkem.

se nemají

kterém

vi

smru

vovských

ústavy

Pro tuto

pomry

povahu také

panovníkovi za zavázány, jakmile

závazek svj porušil

privilegií).

zovali stavové

smluvní

zakládají

smluvní

hned,

Jakmile že

již

panovník v

n-

(nešetením zemských

zempán

koní

mezi stavy

stavové hned

porušil

také jejich

a

sta-

svj závazek, dovo-

povinnosti,

stupovali

159

dvody vymanním

svoje

ze

se

závazkúv a zdraznili

pominutí

závazk po pípad užitím eventuálního svého práva odporu. Tu docházelo k prudkým sporm pro porušení oboustranných závazkúv, ku sporm, ve kterých šlo pedem o politickou moc a pevahu a ve kterých z vtší ásti podléhali stavové. Moc zempanská,

sesílená

jemn

se

hledla

si

a

svému

zpsobovati

konsolidovaná,

pronikajících

hledisku

romanistických

všude uzákoniti

pomry

zaala

absolutistickému

V

vzá-

kanonistických doktrín

a

opt probuzená

obmezenosti a svrchovanosti.

stavovské pi-

pod vlivem

a

panovnické ne-

pojetí

panovníku a jeho svrchované vli

má celá zem jako pouhý objekt panovnické moci. Idea vrchnostenského státu roste, pomáhá si brannou silou a dere se tak ku pedu. Zem eské ze spojených tí zázaniknouti

kladních skupin zakusily nejkrutji znamenitý

dob, kdy lament

v Anglii vymohli

opt nové zaruení

sob

její

pokrok.

téže

svých základních práv královským po-

tvrzením jejich petition of right (1627), v Cechách Obn.

pipravilo pád samosprávného

stavovského zízení a

stenství stavovských korporací

pi výkonu

liticky již

V

stavové na králi pro svj par-

státní

Z. Zemské úa-

snížilo

moci jen na po-

málo významné formy.

Kompetence stavovské, ústavní a zemské ve smyslu absoluaby fakticky nebyly již pekážkou stabilisaci práv panovníkových, jehož absolutní majestas zaíná pímo

tistickém se omezují tak,

býti

i

legibus soluta potestas:

prý království

ddiným králm

forma universitatis se

proti

ústavu a vyhrazuje

právo

si

Král, ježto

sám

eské

in

pozdvihlo, bére zemi

zízení zemská

mniti

a vše to

sebou pináší. Státoprávní význam tohoto aktu, kterým vzata je zemi ústava a oktrojováno je jednostrann nové zízení, tkví ve snaze uiniti panovníka výluným initi,

co jus

legis

ferendae

s

osobnosti organisaci vrchnostenské moci a ve-keru zemské peložiti do organisace vrchnostenské, aby tak zempán jediný se stal representantem nového vrchnostenského svazku zemského, a aby soustava práv zemských stala se souhrnem zemdržitelem

panských koncessí, udlených majestátu a jim jen

Úel

tchto

z

stavm

z

dobré vle královského

dopuštní téhož ponechávaných.

mlo

býti dosaženo porušením práva objektivného práva, které ovládalo zízení osobnosti zemské práv proto, že práva stav byla tak postavena na roven s právy zemskými, ;

160

odbojem stav nastalo též pro Když mli stavové být potlaeni, potla-

zastává se se strany královské, že

padnutí práv zemských.

ena

byla též ústava zemská,

o propadnutí na

i

proto, lišnou,

zem

jejíž

stavové jsou

tu nejen

nositeli.

Theorie

práva stavovská, nýbrž

na

Avšak právt že stavové nebyli privilegovanou korporací od zem odnýbrž pímo pedstaviteli zemské jednoty, a že v nich zje-

práva

vovala se

právy

práv užilo se

zem

len

celé obce

jako

sama,

že jejich práva nebyla jen individuálními

korporace a jen právy zvláštní korporace, nýbrž právy

zemské

odstranní

práva ústavní, státní.

na

a státními

ústavních

právy

zem

stavovských

práv

samy, bylo jednostranné porušením objektivného

státního práva zemského, a porušením zízení zvláštní státní osobnosti.

Právn

ského,

mla

byla by

zmna

zízení zempráva objekku tivného právním ádem stávaícím pedepsaných, tedy za souhlasu zástupcv osobnosti zemské, stavv. Ostatn není pochyby, že

objektivného práva,

zmn

nastati také jen ve formách,

zemské a zmenšení jejího jako rovnoprávný subjekt stála k panovníkovi v pomru smluvním, právn mlo a mohlo se díti jen se souhlasem zástupcv osobnosti zemské, jejíž samostatná státoprávní sféra byla dotena. .Mimo to je uznanou skuteností, že celý základ theorie o propadlých právech je státoprávn neudržitelným, a že theorie tato obmezení práv

zvláštní státní osobnosti

mocenského okruhu,

již

proto, že

zakrývá jen výrazy faktické

kého se

síly

a moci:

právního dvodu možno

odtrhl

z

jistého

otázka, z jakého

zem

vzíti

Je vbec otázka, z jaústavu onomu státu, jenž

státního spojení s jinými

právního dvodu má

stát,

zemmi;

je

vbec

jenž se odtrhl, býti

uveden zpt do bývalého státního spojení jen za krutjších podmínek; pro nemá býti pijat opt za tchže podmínek? Pro zízení jeho osobnosti má náhle propadnouti a býti zmnno

kdo odtržený stát podrobil a opt uvedl v peZ jakého právního dvodu mže stát, jenž, jsa ve státním spojení s jinými státy, sáhne k brannému odporu, ztratiti svoji dosavadní ústavní a státoprávní povahu a jak mže odbojem ztratiti svoji ústavní kontinuitu? Na tyto otázky zstává stále jediná odpov, že práva zem podlehla faktickému vzrstu

jednostrann

tím,

dešlé spojení?

zempanské

moci,

hlediska právo

kteráž

sob

z

píznivé.

vlastní

vle

kodifikovala

dle

svého

161

V

moderních ústavních djinách ješt ukazují se sice rovnž

hlediska staré theorie o propadlých právech,

nauky

romanisticko-kanonistické

Uhr

ústavním zápasu

v

o

60-tých 19.

v létech

základ tvoily

jejíž

privilejích

ješt

;

Schmerlinír

staví se s vládní

st.

stranou na stanovisko, že uherská ústava revolucí

Uhr

z

1848

r.

právn zrušena a odstranna, a že tedy panovník jen z vlastní vle Uhrm ústavu mže restaurovati a to jen za uznání písnjších podmínek se strany uherské. Také v známé americké válce za secessi v 1861 — 65, když se jednalo o optné propadla, jsouc revolucí

1.

stát

pijetí odpadlých

jižních,

i/yskytl

se,

vané

tomu

vynikajícím

kladní s

vzpourou

ježto prý odbojné státy

státy naproti

t.

Calkounem,

obou

zásady

jinými stojící

stály na

theorii

mže

spolkové

každý jednotlivý

A

na

t.

.

theorii

že

každý

který

stát

mže má

zavrhnouti

za

že

to,

a

formulo-

theorii,

secesse; ve

stát

když vtšina

názoru

dle

smlouv konfederovaných

celku státv, o kterém

Merriam: v Uhrách

a

ze spolku vystoupiti,

jených stát pijme zákon,

odporuje

ztratily

nullifikaní ty,

byly

podrobením ústavu. (Tu odbojné

a s tužším

.

byly

aby tyto

se návrh,

pijaty do Unie jen za tužších podmínek

s

zá-

spolku

ním spo-

vystupujícího státu

stát,

zrušiti

a

dále,

že

takové opatení

odporuje jeho ústav.

history of Americ. Politic. theories, p.

39

—

Srv.

Ani Americe nedošlo již ku uplatnní pekonané theorie o propadlých právech; odpadlé státy Unie Severoamerické pijaty byly do spolku Unie opt za týchž podmínek, a jejich poslanci s restaurováním úplné jejich ústavy jsou opt do kongressu pipuštni; v Uhrách pak uhájil Deák pece kontinuitu ani

95.)

v

a právní platnost uherské ústavy.

Pi r.

celé theorii

1627 stavové

mru.

Byl-li

a

odboj

volávali se stavové

propadlých práv nelze zapomínati, že až do panovník

stáli

v

rovnoprávném smluvním po-

zem opt

porušením smlouvy s panovníkem, dotoho, že panovník nešetí svých závazkv

zemských nauka pak, že stavové nejsou vázáni, ruší-li panovník svobody zemské, byla tehdy zcela bžnou. Tak na píkl. Grous, mluv o otázce, je-li dovoleno státu, jenž se mže zachrániti jen samovolným odtrhnutím se od celku, se odtrhnouti a práv

;

i

a podrobiti cizímu panství,

jednotlivé

zem

ochrany práva.

pipojily se

zodpovídá otázku

kladn,

ježto

Nedostane-li se

prý

vtšímu celku, aby dosáhly jim toho, odpadá každý právní

proto k

11

162

dosavadního spojení. Svoboda zem a její práva vrátí se zem mže se svými právy opt voln disponovati a ji-

dvod

zpátky, a

nému

i

ji

i

ruší,

Ostatn již dávno ped monvypracováno bylo uení o formálním právu

povinností proti

archomachy hájeno a

zem

Jakmile panovník svobody

vládci se podrobiti.

zbavuje

sob.

odboje proti vlád považované za utlaitelskou.

kdy zempán ruší korporativní samosprávu stavovskou, poíná v zemích eských období vrchnostenského státu. Jednotný stát, stojící pod transcendentní vlí zeméTakto

11.

1627.,

r.

má

pánovou, poíná vystupovati. Zízení státu

Ovšem

vrchnostenskou.

objevovala se leckdy nad

býti

dob vyvinutého

za

již

zempánem zempán

výlun organisaci státu stavovského

stavy vyšší jednota, jejíž

i

tak tomu bylo všude tam, panovníka se setkávaly v jednom smru, totiž kde úely stavv v zájmech celé zem, na niž nkdy záleželo panovníku tak jako panovník bývali nkdy innými spolen pro stavm. Stavové a pak obmezení stavovská byla dána v zájmu vyšvyšší jednotu stavy objímajícího (tak na p. šího celku státního, panovníka snahy stavv o konsolidování zemského territoria obmezením panovníkovy volnosti zcizováni díl územních byly v zájmu celé státní jednoty, rovnž tak zavedení pevného ádu posloupnosti a ádného vladastva za nezletilosti ddice trnu; dále též povolování berní dlo se asto v zájmu celého státního svazku, panov-

ásti jsou obec stavovská

i

:

i

i

i

níka

zem).

i

Jednotné poteby zemské pivádjí

jednot

státního celku;

se tu zjevuje.

pro

zájmy

zájm

celé

Od

doby, co

(stavové

celku

zem

té

celková

ob

I,

taktéž k názoru o vyšší

myšlénka

strany bývaly

slab

státní

nkdy innými

nkdy

penechávali

spojují se

nkdy ob

též

panovníkovi

již

abstraktní

zastupováni strany,

zem-

obec zemská k vyšší jednot, jejíž ob strany jsou leny Než po celek docházel pak výrazu v obou faktorech faktickém zempanské vzrstu moci chce soustediti neobyejném pán

i

.

souasn

zempán

již

celou jednotu státu na svoji osobu a chce

sám

jed-

notu státu representovati. Potencovaná idea vrchnostenského státu

zatlauje obec stavovskou; porativní

jednota,

pánem ovládána jako vána nadízenou

zem

zastoupená

nevládne

obcí

si

již

stavovskou,

sama jako kornýbrž je

zem

zem-

ústav cizí vlí ízený. Jednota vli jednotlivého zempána, transcendentní vli je udržo-

163

immanentní vlí korporativní zemské osobnosti samé.

jeho, nikoliv

Pestává organisace zem jakožto korporativního spoleenství, a zem zaíná býti ovládána organisací vrchnostenskou jako ústav ízený vlí zempánovou. Zem stávala se ústavem zempanské vrchnosti. V zemích eských po pokroku ideje vrchnostenského státu po Obn. Z. Zem. zstaly ovšem zachovány korporativní elementy osobnosti zemské, aspo v uritém smru zstala totiž korporaci zemské, stavovské, uritá práva, která zaruovala povahu zem i

;

jako

zvláštní

osobnosti;

na

tak

píkl.

právo

volby

královské

spolupsobení pi odcizování od koruny. Tu jevila se tedy immanentní vle korporativní osobnosti zemské a proto království a

istým ústavem, ízeným jen z vrchnostenské vle, nýbrž v uritém smru zachovalo svj ráz samostatné korOstatn po r. 1627 zstalo zachováno právo porativní jednoty stav, že bern zempánem nemohly býti jinak požadovány než na snmích proti obvyklému vystavování reversv, že povolení nemá být na újmu právm zemským tu stavové byli tudíž stále nestalo

se

nikdy

i

;

spoluzástupci jednoty zemské, obmezujíce

absolutismus ješt

po-

zstalým zízením berním a stavovským vbec.

Tou mrou, jakou

se

panovníkm dailo

rozrušovati ústavní

a organisaní samosprávu stavovskou, zaínají se panovníci

sami

moci jako výluná míti za nositele jednotné a vrchnost zemská a odvozují veškery attributy své moci jedin ze své zemské výsosti. Za výraz jednoty státu pokládá se jednotná nedílné

vrchnostenská

organisace

státu,

státní

ízená zempánem, zempanské moci jednota centralisaci, centralisace pomáhá ovládaná a

nositelem celé státní jednoty. S vývojem státu

stupuje

se

stále

v tužší

navzájem uskuteování ideje absolutistického

státu.

Vrchnostenská

správa a státní organisace pomalu všecka zaíná zacházeti v

zem-

soustav úední, zatlaující korporativní samosprávu obcí zemských. Vrchnostenský absolutismus obklopuje se vlastní soustavou úední, mající pvodn vzor v úedních zízeních Francie, kdež nejdíve došlo ku konsolidaci moci panov nické a k vybudování jednotné zempanské soustavy úední. Pro spojené skupiny habsburgského mocnáství kladou se základy vrchnostenského státu sice již Ferdinandem I., staví se pak na nich dále v dob poblohorské, ale teprve od M. Teresie vrchnopanské

absolutistické

stenský stát dosahuje vrcholu svého rozvoje. li*

164

Ferdinand

zízením

provádl vrchnostenskou

I.

ústedních

úad

úad

burgundských

or^anisace

íšských,

Spolené úady íšské, ústední mora a dvo. rada vojenská),

mrn

na všechny

panovnické

moci

zem,

tak

za

již

(jako

centralisaní

nimž

doby

tajná

rozšiují

vzor

svoji

uniformují a nivelisují

zásadu

byla

dala

Maxmiliánovy.

rada,

dvorská

ko-

psobnost stejnoobor neobmezené

zemských skupinách užíváním vytváením jednotného práva správního.

v jednotlivých

jednotných zásad správy

Tvoí

k

i

poátky zempanské

absolutistické

která záhy se staví proti soustav

úad

organisace

úední,

stavovských. Pro všechny

ti skupiny zemské, eskou, starorakouskou a uherskou, panovník

spolených jednotných tchto úadv ústedních, ovšem prozatím a pedevším jen jako úad poradních, ježto uvnit zemí bylo panovníku na venek jednati jen prostedkem zvláštních úad skupinových. Správa pomocí tajné rady, jednotný politický vliv uplatující, je pedchdkyní správy jednotnými správními úady. Úady zempanské, spolené a íšské, byly tu sice pedevším panovníkovými osobními úady poradními a kontrolními panovníchtje jednati ve spolku kovi píslušelo rozhodování osobn, Vývoj však smuje již od s úady moc svoji tím již omezoval. této doby k zízení zempanských úad se skutenou moci rozužívá

;

a

hodovací,

by

se na dosazování

úad

v jednotlivých

zemích

stále

ješt pohlíželo jen jako na delegaci výsostných práv, která panovníku píslušela v té které

zempanská

edni

skupin zemské.

centralisace,

po zízení tí spolených

úad

íšských v oboru neobmezené moci panovníkovy (tajné rady, dvo. voj.

rady a dvo. komory), pipravovala se tedy v oboru financí

zempanských, vojskem

a vysokou byrokracií tajné rady. Centraliuvnit jednotlivých hledla pak stejnomrn postupovati zemských skupin; po pemožení úední partikulárnosti zemí starorakouských také pro zem eské v dob poblohorské zvyšuje královských, zempanských. Vrchnoa stupuje se moc stenská správa královská sousteuje se jmenovit ve vysokém úadu zempanském, eské kancelái dvorské, nejvyšším správním a soudním úadu v zemích eských, který za Karla VI. organi-

sace

i

úad

sován

byl

jako

ádné

kollegium

byl jednak

a politickým,

a

skupinového

svazku

zemí

sice

se

dvma

senáty,

judicialním

výrazem a zárukou jednotného výeské, jednak však b\

koruny

1

;

165

rázem stupované moci zempanské a znamenal mocný pokrok vybudování vrchnostenské organisace úední eského státu

ve

vrchnostenského. za M. Teresie vede za rok po tom,

Vývoj vrchnostenských zízení absolutistických již k rušení zvláštní státní povahy zemí eských

kdy Montesquieu napsal

svoji proslulou

váze moci ve státu, že je teba »que (Espr. d.

správy,

lois,

úady

zempanské

dvorskou kancelá

i

vtu o

pouvoir arréte

le

oddluje roku 1749 M. Teresie

XI., 4),

spojuje

Ie

sluuje

je

své,

eskou

v jediný vrchnostenský

dvorské kanceláe nebyly dosud pouze vládními

zaízenými

a

úady

rovno-

pouvoir*

justici

od

rakouskou

úad.

A

dle provin-

eskorakouského, nýbrž zvláštními státními úady zvláštních stát, sluuje je pece panovnice z jednostranné své vrchnostenské moci v jediný úad a zaíná budovati soustavu vrchnostenských úad spolených pro zem eské rakouské. Dopluje tak stávající íšskou zempanskou soustavu úední i novou vrchnostenskou organisací s pímou naizovací mocí uvnit jednotlivých zemí. Období všemocného státu policejního s všestranným osobním zasahováním panovnice již tu zaíná, období státu jednotného a všeobsáhlého. Akty vrchnostenského absolutismu zempanského za doby státu teresianského a josefínského vycházejí již z peciální

soustavy

jednotného

státu

i

svdení,

že

idea

vrchnostenského

státu,

jakožto

negace každé

korporativní stavovské stední organisace mezi panovníkem a pod-

danými, vyžaduje positivn odstranní každého stavovského

pi výkonu

vlivu

správy. Odtud zákonodárná innost stavovských, bez tak nepatrná a snížená na poradné spolupsobení v dležitých nkterých zemských záležitostech, hledí se zcela omeziti na pijetí zempanských návrh, a vliv stav na zákonodárství nabývá takka již jen povahy petic, stížností a resolucí o zempanských opateních. innost stav pi

zákonodárství, jurisdikce

i

snm

povolováni

berní

hledí

se

vylouiti

tím.

že

od dob M. Teresie

uzavírají se se stavy berní recessy, povolující beini let,

již

tak že jednání na

snmech

stávalo se

nebylo uznáno za vhodno slyšeti stavy ani

tostech zemských, když odpadalo

vždy na více

pouhou formalitou; pak v jiných

záleži-

každoroní povolování berní. Odpadá dále dualismus soud stavovských a zempanských, jejichž kompetence, rozšiované již vývojem poblohorským, se upravuji jednotn a výlun, soudnictví stavovské se ruší, a na-

166

zempanské, podízené moci panovníkov. Správa zaíná býti výlun obstarávána zempanskými úedníky z povolání, zempánem dosazenými a placenými. Moc zempanská na venek opírá se o jednotnou organisaci vojenství, dualismus branné moci od dob poblohorských dávno již pestal, a tak uvnit na venek postupuje vývoj zempanské svrchovanosti. S pokraujícím absolutismem

stupuje

i

klesá státní idea staré obce

ist

Nad

zemské.

ní

vzchá/.í pojetí

vrchnostenského favorisující svými, od jednoho stedu

státu

zem-

panského odvislými orgány uniformní, ústední a jednotnou administraci státního celku.

vrchnostenský,

12. Stát

cejním, našel

si

již

stávaje

se

všemocným státem

vše pronikající argument proti zbylým

poli-

právm

stavovským a obcí zemských, aby se domáhal plného uskutenni státu absolutistického. Široký pojem veejného blaha iní se nejvyšším cílem vrchnostenské státní jednoty. Za dosažením eudaimo-

veejného dobra stát je oprávnn ku každé innosti, ba je k ní zavázán. Idea veejného blaha deroguje všem zákonm, nabytým svobodám a právm, smlouvám, privilegiím. Zempáni pikládají si za ideou veejného dobra právo, zkoumati svobody zemské stavovské. Státní moc neostýchá se pekroovati všude meze práv nabytých a udlených a to jen za ideou obecného dobra. Bezmeznou moc státní chce vykonávati sám vrchnonistického cíle

i

stenský stát

soustedný

v

jediném panovníkovi.

Zempán

se

svými

podízenými úedníky chce býti vlastním nositelem státních úkolv a funkcí Žádný pedmt správy není vyat z jeho innosti, všeho se zmocuje, aby to upravil dle vlastního uvážení. Vydává patenty a reskripty, jimiž poddané ve všech smrech normuje dle obecného dobra, kteréž on samojediný zná a jehož ochrana tvoí monopol státní innosti. jeho Policie je funkcí, v jejíž služb stojí vše ostatní. Každé porušení práva ospravedlní se veejným dobrem. V tomto jednotném policejním státu, jenž práva stavovská a zemská pokládal jen za obyeje, které nad to leckdy odporují obecnému dobru a které tedy panovník elektivn mže odstraovati, nezbylo více místa pro obmezení moci zempanské samosprávou stavovskou. Práva stav pokládají se již jen za práva ze i

zvláštních titulv a ze

by

zem

zempanských sama mohla

koncessí vzniklá. Mizí

míti

podíl

na výkonu

stava,

že

moci.

Stavové stávají se zase prostou privilegovanou

pedstátní

korporací,

167

a když zempáni ve všech smrech napadali stavovskou samosprávu, od jejich práva shromažovati se voln až do povolování berní, nezbylo stavm, než obmezovati se na udržování a využitko-

ponechaných

vání

výlun

chce

Stát, jenž

privilegií.

všechna

míti

oprávnní, díve také stavovským korporacím písluševší, jenž chce obecné dobro nejlépe znáti, provádti a chrániti, nestrpí již, aby

nho

mezi

a mezi jednotlivce stavly se mediatisujíci korporativní

útvary stavovské.

V

Se zízením stavovským upadalo zízení zemské. policejním

státu

jednotlivých

více

stále

osobností

zaniká

zemských.

Korporativní

a stále více pibírá elementy a znaky ústavu,

vlí

ízeného,

by

i

povaha

zemí

ráz

stále

transcendentní

cizí

povaha na p.

korporativní

uniformním

samostatná

zvláštní

eských

zemí

nezanikla docela. Stránka ústavu, panovníkovou vlí ízeného, na-

ovládány vnjší vlí

a siln i

v

Zem

zemských pevahy.

bývala v zízeních

byly

zempanskou jako

pevahou

již

její

objekt,

nkterých smrech postavení korporativní osobnosti

V

udržely.

absolutistickém policejním státu, jenž veskrze

ústavu, ovládaného jednotn zempánem

by

pece

si

ml

ráz

ízeného zempá-

a

novou úední organisací, stavové pak klesali na korporace se souprivilegií od zempána odvislých odvolatelných, sestávajících z pouhých vrchnostenských koncessí. Rímskoprávní nauka o císaských privilegiích a jejich odvolatelnosti vydatn tu vykostavou

i

nala absolutistickou svoji úlohu.

Korporacím, jejichž práva byla

pouhými zempanskými koncessemi a jejichž lenové byli jen privilegovanými poddanými«, nemohl ovšem policejní absolutistický stát piznati žádného samostatného podílu na výkonu státní moci.

V

tomto

prostých

postavení

korporací

smíšeného

rázu

vstupovali stavové, po restauraci ústav stavovských za Leopolda

do

stol.

Starali se o

uplatování svých

privilegií

vaná korporace; zastupovali

sice také

pedevším

více

právní

II.

,

19.

byli

nuceni

zastupování

dbáti

zem;

nim

jednotného

státu vrchnostenského aparátem vrchnostenské organisace

s ;

nkdy

ješt

o svá

naproti

jako prost privilego-

privilegia,

stále

ale již

než o státo-

vzrstá mocná idea

ohromným státní

zemi,

absolutistickým

jednota

íšská svými

organisacemi po absolutisticku objímá tu zízení jednotlivých zemí.

Stavové uvnit

tohoto jednotného

svazku v

1.

pol.

19.

st

hledli

168

celkem dobe se snášeti s absolutismem doby Metternichovy. Teprve v létech 40-tých 19. st, patrn pod stálým vlivem konstituních nauk, když již také publicistická literatura, jmenovit vyninepestávala upozorovati

stupující,

stavovského zízení a na

vi

jejich práva

pozd;

na

eskými)

zaíná

císaství vy-

charakter

representativní

stav

povinnosti

zempánm,

(také mezi stavy již

nmeckého

na konci starého

kající škola státoprávní

zemi

zastupovati

i

na

rzných zemí hnutí. Ovšem bylo

mezi stavy

i

jakési živjší ústavní

korporace nebyly schopny ve svém

bývalé stavovské

ústavním a státoprávním úpadku

dalšího

privilegovaného

života,

a tak ústavní vývoj petrhl svazky se starými základy representace

stavovské. Prorážející silou propuká

nezadržitelné moderní hnutí

již

Tu

konstituní a láme zbylé formy bývalé stavovské epochy.

svt pedstav písného policejního zempanského, se rázem tíští.

starý

a

Z literatury: pr., p.

140. sq.

v ohledu

—

—

Staalswissensch.

Rak.

188S, p. 204. sq.

pr.

úst.

II,

p.

26.

—

(o

sq.

Týž:

es. stát. svazku zemském

Kalousek:

—

Below. I. Biirger, Búrgerthum, v Randworterb. d. Relim : Der Erwerb von Staats- u. Gemeindean;_;ehori^-

keit in geschichtl. Entwickelung. Annal. d

Bartlicnhcim: Die

absolutistického

státu,

v Oesterr. Staatsvvórterb.

Incolat

Osvta

st.,

Pražák:

osobním).

I.

Rieger:

/>'.

Dílo centralismu v XVIII.

také

— Barlh-

deutsch. Reiches. 1892.

Rechtsverhaltnisse der osterr. Staatsbewohner. 1838.

polit.

—

—

Bclow: I. Adel v Handwórt. d. Staatsw. O právní povaze sta§ 75. vovské samosprávy: Blodig: D. Selbstverwaltg. als Rechtsbegriff, p. 69. sq.

O eských snmích N.,

Hlasu Nár.,

p.

I.

534.

sq.,

dob

habsburské

téhož autora.

—

638. sq., 801. sq.,

II.

d. deut. Staatsr., p. 65. sq.

staatsverwaltung

Týž:

K tomu

Schlesiens

D. dualistische

v.

tamtéž,

1899,

Teznerovu pojetí ústavy in Júlich p.

v

B. pr. z

ml

SI.

Lobko-

B. Rieger.

—

oeš. zem. zízení

senschaftsrecht,

sq.

Celakovský, Ott.

kterou k pednášce

právní povaze ústav slavovských: B. Rieger: Stándische Verfassung, W. B., p. 1144 1150. Tamiéž v. lánky = Landesordnungcn< a mezi

nimi pojednání

i

c, p. 12S. sq.,

1.

II.)

Oest. St.

Einl.

Kalousek,

v.

srv. resoluci,

snmích koruny eské

wicz o generál, (Pol. knih.

O

gener.

K tomu

VI. 509. sq.

u.

Berg.

1890.

v.

— Rachfahl:

d. 30-jáhr.

Stándestaat p.

1116.

sq.

stavovské.

in ;

—

tu

Gierke: D. deut. Genosp.

831. sq.

—

Ol

D. Organisation d.

Kriege,

p.

Deutschl.,

Gesammt-

133. sq., 145. sq.. 150.

Schmoll.

Jahrb.,

právem se obraci týž

1902.

spis. proti

Below. D. landstándische Verfassung

(Tu o právu stav povolovati bern

v.

d.

III.

1.,

70. sq.)

Below. Territorium u. Stadt. p. 163. sq., 243 sq., 262. sq. O stavech francouzských: Esmein: Cours lém. d. histoire d. droit franc., 5. vyd., kap-

169

—

Brockhaus: I. Huldigung d. Stánde a Verfassungseid u HoltzenO holdováni v. též: Waitz: Deut. Verfassungsgesch. VI. 204. Tezner ve spisu: Technik u. Geist des stándisch-monarch. Staates, rozvinul adu starších svých theorií, hled dokázati, že ústavy stavovské jsou jen fragmentarní soustavou stavovských privilegií a že pro svou technickou 2.

§

III.

dorffa

(II.

—

v.).

—

nedokonalost nemohou zakládati skutené ústavní obmezování moci panovchce, není nické. Panovník vždy prý se dává obmezovati jen v tom, v obmezován objektivním ádem zemským, nýbrž nejvýše politickou váhou stav zemských. Taktéž kompetencím stavu v oboru zákonodárství a správy nepiznává státoprávní povahy, nýbrž jen povahu stavovských návrhv a žádostí, jimž panovník mže vyhovovati a které mže nebo nemusí vyizovati dle

em

vle

moci

své, dle své energie a

výhradné

dle svých

i

zájmv. V celém zízení stavov-

sob

stojících subjektivních práv stavovských a regalních práv zempanských.práv stavovské obce a majestátních práv královských. Na jednostrannost a na nedostatené historické theoretické zdvodnní názor Teznerových ukázali právem Rachfahl Below a prokázali zaujatost jeho nazírání pesvdivými dvody. Ostatn je tu také pipa-

ském

vidí

jen soustavu proti

i

i

matovati, že zízení zemské, panovníkem uznávané, není jen základem a soustavou subjektivních práv stavovského shromáždní, nýbrž zárove základem a vymezením moci královské, zempanské; porušuje-li král ústavu zemskou,

tím

ruší

Vždy

zárove základ svých oprávnní.

nejen dynastické,

monarchické právo panovníkovo, nýbrž práva j';ho státní moci konec konc na jeho vymezeních. Do zemských zízení spoívají na zízení zemském bývala též pojata taková privilegia stav, panovníkem potvrzená, která urovala obsah a objem moci panovnické; privilegia nov udlená, do zemských zízení pojatá, mnila pak objem moci panovnické jako objektivní právo, mnila dívjší stav právní; tak zemské zízení mohlo tudíž také mniti dosah i

i

i

moci panovnické.

O

—

sq.

(Tu

Maasburg: Gesch.

srv.

zvlášt též o

rick: Staatsrecht,

— O

p.

úednim

de

la

France,

v.: III.,

zvi.

p

7.

srv.

—

postavení

úad,

Viollet:

9

kap.

d.

které se

staly

—O

—

dvorské.)

oest. Vltgsr

Ulb-

1903., p. 65. sq.

,

vzorem úední organi-

politiques et administra-

vývoji nejvyšších

Tezner: D. landesfúrstl. Vltgsrechtspflege in Oest.,

86.

Wien, 1749-1848. 1878.

in

Histoire d. instit

— 11.

34. sq., 65. sq.,

17. sq.,

eské kanceláe

Týž: Lehrb.

D. Behórden-

Rosenthal:

:

sq.,

obersten Justizstelle

d.

32. sq.

monarchie

1SS7,

I.,

vývoji franc. ústedních

sace stedoevropské tives

úad

vývoji centrálních

organisation Kaiser Ferd.

v.

15. b.

z.

úad 18

správy:

Jahrhund.,

ústavní a II. seš. Ješt v tomto spisu (I. p. 144.) uznává Tezner státoprávní význam es. kanceláe dvorské jakožto úadu zvláštního státu, kdežto v pozdjším svém spisu o technice a duchu stavovsko-monarchickho státu staví

I.

se

i

již

byla

na stanovisko

oprávnna

své

zempanského služební

luovati. Srv. též téhož:

úady

D. óster.

úední organisace zempanské, Kraj. z.

II

2

,

p.

297. sq.,

dále

a téhož

absolutismu, na stanovisko, že panovnice dle své

vle

Kaisertitel, v.

/>'.

zaizovati, sluovati a rozzvi.

p.

46

sq

— O

Rieger: Ústav. dj. Rak.,

uvedené studie v

Osvt

1888.

vývoji

p. 17. sq.,

Srv. též

170

téhož

Kreisverfassung

i.

—

tamtéž.

Iv

fínské je srv.

doby

za této

in

Bóh

,

W.

Oest. St.

B.,

vývoji centralismu vrchnostenského za

uebnice v.:

B

rak.

Rieger:

dj.

íš.,

k odd.

O zámru

I.

a

i. Grundherrschaft

doby tereziánské

uvedené.

O

a jose-

postáténí

M. Terezie zreformovati

úad

stavovské

soudy v Cech., Právník 1891; jak správa stavovská za pevahy absolutismu petváí ve správu zempanskou, srv. téhož Kraj. zíz. II. 1., p. 1 29.,

—

se

152. sq

O XVIII.

,

233. sq.

zásadách

státu

vku, Osvta

Osv. 1888, passim.

policejního

srv.

/»'.

—

18S7, p. 510. sq., 589.

Rieger: sq.,

Z germanisaního

a Dílo centralismu v 18.

Rosin: D. BegrifT d Polizei

úsilí st.,

Preussen, 1895, p 8. sq., Vývoj názor policejního

in

K tomu: O. Mayer: Vltgsr., I., 38. podporovaný oficielní filosofií školy Woljijovy zasáhl ješt stol. 19. Spisy Moserovy„ Ptterovy, uebnice Leisiova, Haeberlinova, Goennerova pohybují se v ovzduší názor policejního státu a lze tchto spis dobe užiti k seznání celkového státoprávního nazírání za doby státu policejního. Fichle (D. geschlossene Handelsscaat) r. 1800 mluv o pekonání státu pedcházejícího (policejního), praví, že poraženo je již mínní, že stát je neobmezeným poruníkem lidstva pro všechny jejich záležitosti, mínní, že jen on má je uiniti šastnými, bohatými, zdravými, pravovrnými, ctnostnými, a jak bh blaženými. Naproti tomuto státu pronikají u nho již zásadní chce, 17. sq., 28. sq.

mocn

státu,

i

vn

hlediska státu právního.

III.

Pechod k ásti O

V.

dogmatické.

státoprávním postavení zemských skupin za doby konstituní.

Když

1.

r.

1848 na evropském kontinentu oste zavanul jiný

optn hnutím Francie, starý systém se bortil V prvém návalu politického liberalismu, jenž potravu též z pdy romantického subjektivismu ideo-

vzduch, rozproudný

na všech stranách.

vydatn

bral

smr

zaátku

prudký odpor Volá se obecn proti autoritatismu absolutistickopolicejniho státu. po formálním zaruení individuálních práv státoobanských bez rozdílu všem subjektm, kteí chtjí v každém smru proti moci vých

státní

ze

19. st. vystupujících, vzniká

uplatovati vyšší stupe zevnjší a vnitní svobody.

psané ústavy obsahu,

mají jim

zaruiti

adu

práv

aby individuum mohlo se pln

politická osobnost.

cítiti

subjekt, jako

jako

Pevaha ideologických element

Odtud

negativného

vtšinou v

konstituním

každé osobnosti proti bezpodmínevše to vede k snahám po nejnému poddanému dívjšímu rychlejším odstranní starých politických forem a k tvoení jiných

hnutí, akcentování subjektu v

—

státních ideálv: neklade se váha na zachování s

pedcházejícím stavem právním, pijímá se

njaké

kontinuity

zaruení ústavních

pevratem proti dosavadnímu ádu. Více váží individuální rozumová a pirozená práva, než njaká historická právní nepepráv

tržitost.

Proti absolutistickému autoritatismu staví se

požadavek úastenství všeho

lidu

demokratický

na vykonávání vlády volenými

zástupci.

Dle rozšíené konstituní theorie

má

se ve státu vládnouti dle

rozumné všeobecné vle za úelem obecného dobra, kterým

jest

172

možno

jak

svoboda a bezpenost všech

nejširší

obanm

Všem

spolenosti.

lenv obanské

mají se garantovati jejich práva, aby

pomáhati k dosažení státního úelu svými represenSvoboda, bezpenost, majetek, jsou ony veliké úely státu.

všichni mohli tanty.

[Rotteck-Aretin: Staatsr. der constitutionellen Monarchie,

1838,

II.

Pedpisy rozumné všeobecné vle, dle nichž je panovníku vládnouti, mají býti pak positivn vyznaeny v psaných ústavách §

1

)

jako základní zákony státu; pro

volá se

po kodifikaci

tedy

pedpis

písemném výslovném zaruení fundamentálních

a po

vládu

obanských v psané ústavní chart. Obecné konstituní hnutí jevilo v naši monarchii tytéž úinky, pokud šlo o zaruení t. . práv pirozených, základních práv státoobanských. Jako v Nmecku rozvinutí práv individuálních vede k sesílení ideje národnostní a k snahám po národnostním sjednopráv

i

cení (jak

projevily

se

již

v zasedáni

frankfurtského

parlamentu

1

,

Cechách idea pirozených práv státoobanských zárove hnutí národnostní. Konstituní svoboda má pece pronikati

sesiluje

pln

v

i

každém smru individuálního, obanského Snahy po národnostním sjednocení a po

v

života.

tické samostatnosti

vedou v Cechách však

státoprávního spojení zemí eských.

žadavky obanské svobody a

Ob

i

i

spoleenského-

rozsáhlejší poli-

k požadavku

petice pražské

optného mimo po-

rovnoprávnosti žádají

národnostní

spolené státoprávní zízení zemí eských. Vláda projednání tohoto státoprávního požadavku po obnovení svazku mezi zemmi koruny eské odkázala kab. listem z S. dubna 1848 prost ped píští snm íšský, jenž ml býti svolán. Odkázala tedy znovuzizení státní jednoty zemi eských k rozhodnutí íšskému zastupitelstvu, jež bylo zcela cizím zemskému zízeni zemi eských. íši pisoudila prost moc rozhodovati nad zákonnými základy zízení e-

již

ských zemí. Ale království samo, bez ostatních eských zemí. dosáhlo

pece

kab. listem

z 8.

dub. uznáni

svého zvláštního státo-

právního postavení a slib na samostatné státoprávní zízeni v

míe

zemské

snmu

zem,

neobvykle rozsáhlé. Slibovalo se zavedení konstituní formy s usnášecím, rozhodujícím hlasem zemského zákonodárných záležitostech zemských. Pipovídalo se

legislativy v

zíditi zvláštní království

exekutivu

eské

Ale kab.

s

list

v zemi, nejvyšší

odpovdné úady

pro

rozšíeným oborem psobnosti. z 8. dub. také již sám zase rušil právní konti-

173

nuitu.

Oktroyoval

prozatímn

ml

pímo sám

vána byla kontinuita

aspo

složení

nového píštího snmu, jenž

(Jinak bylo na

se sestoupiti.

tím, že

snm

Morav.

Tu

zacho-

ve svém starším stavov-

ském složení usnesl se sám pemniti se na representaci zem pipuštním volených poslanc zemských.) Kab. list z 8. dubna porušoval tím již zásadu, že zízení zemské nemá býti mnno bez souhlasu stav; rušil organisaci stavovskou, dle zemského zízení platn trvající. Z jednostranné panovnické moci pedepsal

snmu

složení

nové,

dosavadní stavovské

rozšíiv

snmovní

za-

stoupení poslanci volenými a porušil tak jednostranným oktroyo-

váním ústavní souvislost s dosavadním snmem. Vyízení první petice pražské kabinetním listem z 23. bez 1848 chtlo naproti tomu zachovati ješt kontinuitu se zízením stavovským, uznávajíc dosavadní zízení zemské a slibujíc jen, že zmny zízení zemského, asu pimené, budou se díti konstituním zpsobem ve srozumní se stavy, jak již patent z 15. bez. ukázal. Tu tedy ješt stavovský snm ml se sám petvoiti v nový snm zemský, jenž by se byl takto stal pímým ústavním nástupcem snmu stavovského a orgánem státoprávní osobnosti království. Kabinetní list z 8. dubna 1848 však tuto souvislost jednostranným oktroyováním rušil. Kdežto vyízení z 23. bezna dávalo spíše jen složení snmu zemského, svolení a initiativu k samovolné kab. list z 8. dubna, chtje patrn ukázati vtší povolnost, oktroyoval sám konkrétním aktem složení nového snmu. Co do materielní kompetence piznal kab. list z 8. dubna snmu výslovn, raditi se a rozhodovati o všech záležitostech zemských. Tím padla již výhrada jednostranného absolutistického vykonávání moci zákonodárné, kteráž dle Obn. Z. Z. jedin panov-

zmn

Ústava,

níkovi píslušela.

a

konstituovaná ústavodárným býti

mnna

již

to sliboval kab.

takto

snmem

již

z

ásti oktroyovaná,

zemským, nadále ovšem

ne-

mla

snmem

samým, zpsobem konstituním. Mimo budou zavedeny pro království eské odúady s rozšíeným oborem psobnosti, tedy

jen

list,

povdné nejvyšší odpovdná exekutiva

že

pro zemi, se sídlem v zemi. Státoprávní po-

by tedy provedením zásad této » ústavní eské došlo znamenitého výrazu. Panovník sliboval tu, že bude eským králem konstituním, jenž vládu svoji vykonává úady,

stavení království

bylo

charty «

stojícími

pod vlastním ústavním právním

ádem

království, kteréž

174

moc

neodvozuje od íše, nýbrž jehož moc plyne

svoji

z vlastní

samostatné ústavy. 2.

Pes znané

státoprávní koncese,

kab. listem slíbené, ne-

teba jeho význam peceovati Státoprávní povaha byla v kab.

nebyl

nijak

k íši a k ústav íšské, nebyla žádným

království

znaena

urit vytena,

nijak

listu

zem

království ne-

uren pomr zpsobem na-

kompetencím zízení íšskou a samostatnou legislativou zemskou, ani nebylo upraveno rozdlení zákonodárných funkcí mezi íší a zemmi, nebyl vymezen nijak obor psobnosti nejvyšších odpovdných úad zemských. eská kompetence

a upravena

oznaeny

íšských, nebyly nijak

charta byla

tedy

v základních

již

proti

mezi legislativou

hranice

svých

dkladn

ustanoveních

neuritou. Státoprávní spojení zemí eských jen zdaleka opisovala,

snm

odkazováním na píští království nevytkla

rozhodn

íšský,

ani

a

postavení

státoprávní

a jasn. Ustanovení charty jsou vše-

obecné zásady a pedpisy, které pedpokládají ješt vydání duálních ústavních

zákon

zvláštních.

Úinnost pedpis charty vbec byla podmínna ješt Charta obsahuje vlastn jen

ními zákony. sliby,

které

Obsahuje

teprve

mají

adu

spíše

býti

uskutenny doplovacími

mly

být

píštího, teprve svolávaného

snmu. Usnesením snmovním

charta ovšem

dávala

zvlášt-

všeobecné formule a

legislativních zásad, které

smrodatnými pro usnesení

indivi-

z

zákony.

obsahov zemského

pedu

již

Avšak uskutenní a provedení pedpis charty bylo závislým na další zákonodárné inpositivní legislativní

nosti

obsah a direktivu.

snmu. Charta mla

podati spíše povšechné zaruení, že po-

žadavky, které vyizuje, nebudou pozdji upraveny zákony chart

pak vázanost píštích legislativních akt na zásady jednou pro vždy v chart vyslovené. Rozumí se, že odporujícími, a urovala

i

by mlo

stanovení všeobecných zásad charty,

ráz vyízeni petice,

zákonodárstvím a zásady charty jsou materialnými

je materiálním

zákonnými, zavazujícími pedpisy. Charta byla

eských zákon

sice

formáln vyhlášena jako zákon ve

mla

sbírce

každé moci panovnické: jako zákon konstituní, ústavní, byla by

provinciálních,

ale

platnost

jen jako

jiné oktroyování práv ústavních z jednostranné

kdyby byla

mla

mla

platiti

ješt zapotebí pijeti

jednostrannou

zmnu

snmem.

(Ani stavové nemusili uznati

zemského zízení

a mohli dle ústavy

zemské

175

i

konen

dle kab. listu z 23. bez., jenž mluvil o

zemského

srozumním stav,

se

zmnách

chartu

pokládati

zízení

za zákon, jenž

nepišel k místu za šetení náležitých podmínek platného zákona,

jakých vyžadoval práv platný zemský charta

nebyla

váný zákon, který

opt

snmem,

pijata platil

novým

zrušen

ád

jako

bez ústavní záruky a jenž

každý oktroyo

mže

panovníkovým,

rozhodnutím

Pokud

právní a ústavní.)

jen

platila

býti tedy

týž

pedmt

upravujícím.

Panovník

absolutistickém

v

pikládal

principu

právo

si

na základ

státu

ústavu

oktroyovati

monarchického se

zákonnou

platností, kterouž žádný orgán nemže již zkoumati. Ve státech, kde platil monarchický princip a kde pišly ústavy k místu vtšinou cestou neústavní, oktroyováním z moci panovnické, platívají ostatn stejn zákony neústavní jako ústavní, ježto

tu také nebývá orgánu, by o ústavnosti i neústavnosti oktroyovaných zákon mohl rozhodnouti (ani zkoumací právo soudc nevztahuje se na zákony ádn vyhlášené). I když nejvyšší soud známým rozhodnutím uznal

jenž

kab.

list

z

8.

dub. za platný zákon, uznal tím jen, že oktroyovaný

neústavní zákon formáln

má

tutéž platnost jako

a soudce jen rozhoduje, kterého

ložený

V

užiti.

z

nich

absolutistickém státu,

má

zákon ústavní,

na pípad jemu ped-

kde není formáln rozdílu

mezi zákonodárstvím a správou, mezi akty zákonodárnými a správ-

výhradným a jediným nejvyšším initelem zámohl pak kab. list platiti stejn jako zákon jako naízení správní. V Cechách nad to až do kabinet, listu z 8. dubna panovníku píslušelo také jednostranné vykonávání moci zákonodárné, mohl tudíž z tohoto práva novou ústavu uzákoniti. Se stanoviska výhradného královského práva zákonodárného ml kab. list plnou platnost. Se stanoviska však, že zízení zemské nemže býti mnno bez souhlasu stav jako ústavních zástupc ními, byl panovník

konodárství

i

správy,

i

i

i

zem

—

stavové

právn mohli zastávati, že ústava zemská, zalonemá býti mnna bez souhlasu stav

žená též na jejich právech,

jakožto zástupcv osobnosti zemské

—

ml

kabinetní

list

jen jako ústava oktroyovaná, jako neústavní zákon vydaný stranné moci

bu

platil

platnost z

jedno-

Formáln byl ovšem stejn platným: zákon vydaný ve form absolutistické z moci pa-

panovnické.

jako

novnické na základ panovníkova

právo zákonodárné. Nebo

platil

práva jednostrann vykonávati

sice jako

zákon oktroyovaný pes

176

práv

ustanovení listu

platného

ádu

ústavního (zemského zízení a kab.

bez.), jako zákon sice neústavní, o jehož ústavnosti a

23

z

oi«án po soudcovsku nemohl rozhodovati soudy kompetence zkoumati platnost zákon náležité vyhlášených; má li soudce ped sebou pi svém rozhodováni dva ádn vyhlášené zákony o témž pedmtu, jeden ústavní,

žádný

však

platnosti

{ani dnes nemají

druhý jeden

oktroyovaný

neústavní,

nich

z

prohlásiti

ešiti ústavní spory;

sluší

zákonv).

obou

platnosti

Jinak že

listu,

za neplatný,

soudci je tu

ovšem

císa,

stávajícímu

proti

prost

nelze

povoliv

\

užiti

pimeného

namítati, 15.

již

proti

bezna

15.

z

bezna

výkladu

státoprávní

konstituci

celou íši, nemohl více povoliti zvláštní konstituci pro

patent

nemže

právu,

onvadž mu nepí-

vyhradil hned také zvláštní zetel

echy;

pro týž

k ústavám

zemským. Není pochyby, že by

uskutenním

provedením slib kabinetního

listu

a

podrobným vypracováním jeho zásad byl vynikl nad jiné zem. Zásadní sliby listu však nenabyly ani viditelné formy uskutenní. Když ústava dubnová zcela ignorovala kab list a koncesse echám piznané, vedlo hnutí eské a

státní ráz království

k vyslání deputace ku dvoru do Innsbruku, aby se domáhala splnni

slib kab.

listu.

Skuten mlo

ml

snmem

pro obor záležitostí íšských

snmu zemsl snmem ustavujícím,

ku svolání

dojiti

jenž pro obor záležitostí zemských

býti

poradným. Bezpochyby

b\ i"

úad

pro zemi. k dosazení nejvyšších odpovdných by došlo obsah ústavy a znní pro království eské dle innsbruPodrobný ckých ujednání vydané zstal neznám. Když mezi tím konstituni i

hnutí

eské

sáhlo

k brannému

odporu,

cesty násilí úplnou zkázu celé samostatné 3.

ústavou v

Hnutí pro

v

zemích eských neslo se

celou

korunu

pineslo tu

eskou, po pípad pro

rámci íšského spolku. Myslilo

se,

nastoupení

eské konstituci. tedy prvotn za zvláštní království

že práva absolutistického pa-

novníka, která jemu píslušela uvnit skupiny zemí eských,

nyní na zvláštní zastupitelstvo

eských

pejdou

zemí, a že dosavadní centra-

lismus, jednotnost a spoleenství uritých a státoprávních zaízení, obmezí se na obor uritých spolených zájm íšských. eské snahy státoprávní mly tudíž vedle vlastního eského státopráv-

ního programu již od poátku stejn program íšský, uznávajíce uritou (a to znanou) míru záležitostí za spolené a žádajíce urité

177

politické

a

ústavní

samostatnosti

pouze uvnit íšského svazku.

nkterých novjších politikv, že starší eské snahy státoprávní postrádaly íšského programmu.) Již prvotn trvalo se s eské strany na úzkém svazku s íší, jen mla dojíti historická státní povaha království a zemí eských státoprávního v novém konstituním státu. výrazu V tomto smru žádalo se v peticích pražských obnovení státoprávního svazku koruny eské, a zízení spolených státoprávních, ústavních a representativních institucí pro všechny zem eské. Šlo tudíž o samostatné ústavní zízení státní, spoívající na vlastním státním právu zemí eských, neodvozené z konctssí íšského práva státního. Šlo o vlastní státní legislativu zemskou a o vlastní exekutivu zem v tch záležitostech, které byly pokládány za vnitní a zemské a které nespadaly do oboru spolených záležitostí íšských. Tyto snahy zánikem_ vlastní konstituce eské byly zmaeny. Obecný státoprávní vývoj spl opt k pevaze ústavy íšské, bez ohledu koruny eské na zvláštní postavení zem Idea spolené íšské representativní ústavy sice hned ze zaátku nevystupuje, jsouc v odporu proti dosavadnímu vývoji administrativní íšské centra(Proto je nesprávno tvrzení

i

i

lisace,

kteráž byla založila jednotu íše jen soustavou

panských, nikoliv též

spoleným zízením

v

úad

zem-

oboru obmezené moci

panovnické, v oboru ústav stavovských. Jmenovit u

Uhr

nedalo

by chtli míti spolený svazeK íšský s jednotným representativním orgánem íšským. Naopak, hledli se stále osamostatovati v dosud spolených záležitostech íšských, vývojem moci ústední vzniklých. Již pro odpor Uhr myšlénce na jednotnou íšskou legislativu v uritých spolených záležitostech a na jedno bezprostední ústední zastupitelstvo pro všechny zem nemohlo se mysliti, že

i

se daiti.

Uhi

dovedli

si

již

zaruiti, že ústavní vývoj jejich zemí

od poátku konstituní éry samostatným smrem, v jiným, než zemích neuherských, a neohlíželi se nikterak na vytváení spolených konstituních zízení všech zemí monarchie v oboru záležitostí spolených, íšských. Takto také prvý, ústavních zízení se týkající akt panovníkv, patent o konstituci vlasti z 15. bez. 1848 nezavádl hned jednotné bral se

hned

íšské representativní organisace, nýbrž hledl zachovati kontinuitu

íšského ústavního zízení

s

dosavadním zízením

a

s

ády

vovskými. Hledl spíše znovu v život uvésti starou formu

sta-

stavov12

178

ských kongress

z delegací,

Snmy

stavovskými.

stavovské

zastoupením

síleným

vyslaných jednotlivými zemskými

mly

mstského

stavu

ponkud

se jen

ohledem

s

snmy

rozšíiti

na

se-

stávající

ády. (Na Uhry se patent nevztahoval, nebo Uhi již dosáhli od koruny uznání svých státoprávních požana tomto základ budovali si samostatný stát s. vlastni

provinciální

dob

v této

davkv

a

Zemské snmy zemí neuherských mly základem nové pedlitavské íšské organisace, která jen delegacemi snmovními mla býti obesílána. Zízení zemská nerepresentativní úbtavou.)

samy

býti

zmny,

doznala tedy

která by se dotkla

O

zemí, naopak, byla uznána.

nového íšského za-

kompetenci

nieho eeno; nebylo eeno, zda

prozatím

nebylo

stupitelstva

postavení

státoprávního

obor psobnosti íšské bude také odvozen ze zásadní psobnosti

snmv, mla

zemských

drobnostech

nemlo pak

míti

zda ústava íšská, jak

dalo

se

býti oktroyována, tak že

ústavodárného oprávnní.

Slibovalo

pi vydání nové ústavy bude zachován základ

Novému

zemských.

pak

zastupitelstvu íše

souditi,

v

po-

nové íšské zastoupeni se

jen,

že

provinciálních ústav

ml

pvodn

býti

za-

chován ráz snmovních delegací stavovských. Ale záhy po vydáni konstituního patentu zaíná se pece na stran

stední

vlády

pomýšleti

representativní

na

ústavy,

zavedení jednotné íšské, bezpro-

beze

všeho

zetele na zachování

Tu pestává

kontinuity právní s dosavadními ústavami zemskými. již

ohled na kontinuitu se zízením stavv, jimž sice absolutistické

zející

periody,

zbývala

již

jak

jen,

pedchá-

z

bylo

eeno,

kteí však po navázání kontinuity pouhou pemnou stavovského shromáždni ve skutenou representaci ústavní, mohli znovu se státi zástupci státní osobnosti zemské, skuteným representativním orgánem, ovšem v reormovaném složení, orgánem zem jako státoprávního subjektu. Než místo k zachování kontinuity právní, jak sliboval ješt patent z 15. bezna, došlo pímo k oktroyování íšské ústavy z 25. dubna 1848, kteráž beze všeho

gloria obsequii,

mnila

a rušila dosavadní státoprávní postaveni všech jednotlivých

zemí, na

nž

se vztahovala.

nímu postavení povšimnuti

ech

kab.

(Rovnž listem

z

udlené

státopráv-

dubna nechala

úpln bez

koncesse, 8

'.

Jednota íše, pedstavovaná dosud jen absolutistickovrchnosten-

skou správou a zempanskou úední organisací,

mla

tu býti

za-

179

ložena

vyjádena

a

•uherských,

v jednotné

pedlitavských,

bez

ústav e

zemí ne-

historické,

politické

representativní

ohledu

na

a státoprávní rozdíly zemí. (Ústava nevztahovala se na Uhry, ježto

tyto byly dosáhly

již

Mla

potvrzení ústavy vlastní.)

chována dosavadní zízení

býti

sice za-

psobnost provinciálních (zemských) stavv, ale jen, pokud ústavou nebudou zmnny. Za veškero psobení provinciálních stav však prohlašuje se pouhé opatování provinciálních zájmv, a to jen, pokud tyto nezasahují v poteby státní (práv tak zavádjí se municipální zaízení k opatování zájm krajv a okresv). Dopouštlo se sice, aby stavové provinciální, zemští, se radili o pimených zmnách zemských zízení, avšak jejich usnesení, jako pouhá gravamina a návrhy, mla býti teprve zkoumána a ocenna snmem íšským, nemla vlastni zavazující moci. Nebyly tedy zemským piznány ani koma

snmm

zákonodárnými akty, v oboru vlastníci) vnitZemím byl piznán pouze ráz vyšších ních záležitostí zemských. samosprávných svazkv. Státoprávní postavení zemí touto ústavou Pillersdorfovou mlo sklesnouti na postavení pouhé neurité vyšší obce. Nebyl uznán jediný výraz, jediný znak, ve kterém by bylo bývalo zachováno bývalé státoprávní postavení jednotlivých zemí. Moc zákonodárná veškera piznává se pouze íšskému snmu. Odstrauje se každé legislativní konkurující úastenství zemských. Spolupsobiti v zákonodárství vbec písluší jedin snmu íšskému. V souhlasu s jednotnou legislativou moc výkonná se jednotn Unifikují se již partikulární státní moci jednotlivých organisuje. mizíce kumulací v jednotné moci císaské; skupin, zanikajíce petence, rozhodovati

snm

i

i

výhradn

císai

písluší veškera rozsáhlá

jakékoli zvláštní exekutivy zemské.

práva pouhé autonomie zemské.

moc výkonná,

Vbec

Zem

bez uznání

neuznávají se tedy ani

nemly

míti ani samostatné

ústavní existence a státoprávní svéprávnosti. Práva zemí mají býti

odvozena jen zákonodárství provincie

z

celkové

ústavy

mohlo

býti

Dokonce

složení íšské ústavní organisace, stva,

mlo

Snmm komor

býti zcela

íšské

a spoívati

výhradn na

—

rozlenní íše na zem jednostrann mnno zákonem íšským. Také

íšském.

i

íšského konstituního

zastupitel-

neodvislým od zastoupení jednotlivých zemí.

zemským neml

zastupitelských.

píslušeti žádný vliv na složení íšských

Ústava

Pillersdorfova staví se na zásadu 12*

L80

pímých již,

do jednotného íšského

voleb

jako

pat.

15.

z

bez.,

zastupitelstva.

íšského zastupitelstva ze 4. Ústava tato, zavádéjící

zpsobem

tak

náhlým tuhý ped-

litavský centralismus dle departementalní soustavy

mocí

výluným íšským

a

zákonodárstvím,

s

jedinou státní

neuspokojila

ústavního hnutí, jmenovit vídeského, prosyceného

A

Neuznává

nepímého volení delegát do snmovních kollegií zemských. zásady

však

ideou demo-

obecný a zjevný politický odpor vydána cis. proklamace z 16. kvt 1848, ve kteréž bylo slíbeno, že oktroyovaná ústava Pillersdorfova bude ješt naped pedložena a podrobena poradám snmu íšského, jenž ml prozatím býti svolán jako konstituující íšské shromáždní. Ml skládati se z jediné komory poslancv, volených na základ znan rozšíeného práva volebního. Volby do tohoto ustavujícího shromáždní íšského byly však již provedeny opt na základ oktroyovaného ádu volebního. Byly provedeny ve všech onch zemích pedlitavských, pro které ústava dubnová mla platiti. Vykonáním voleb bylo již íšské zastupitelstvo Pedlitavska právn uznáno. Uznána byla tím v zásad idea užšího íšského zastupitelstva jen pro nynjší zem pedlitavské. Pes všechny zvláštní státoprávní a autonomistické snahy, jmenovit též pes státoprávní snahy eské, byl ustavující íšský snm ze všech zemí, pro které ústava platila, obeslán, bez jakékoli záruky a výhrady pro státoprávní postavení jednotlivých zemí. Úprava státoprávního postaveni a ústavní povahy jednotlivých zemí mla tu záviseti od zákonodárné ustavující innosti ústedního jednotného pedlitavského snmu íšského Tu nebylo již stopy po onom prvotním rázu íšského zastupitelstva dle patentu z 15. be/na, že mlo býti pouhým kollegiem delegací jednotlivých zemských. V ústedním jednotném íšském zastupitelstvu mizela také ústavní a státoprávní odlišnost zemí eských, které zaaly zaujímati na íšském snmu jen totéž státoprávní postavení jako všechny kratitjší

zpsobil,

konstituce.

tak

že byla

i

i

snm

ostatní

zem

korunní.

Zem

eské

se

všemi

ostatními

rovnomrn

zemmi

podizovaly se vyšší, celkové zákonodárné Ústavodárné moci jednotné íšské instituce, kteráž o nich mla rozhodovati z výhradné moci íšské, resp. pedlitavské. i

Zástupcm eským, pipadl úkol, aby

se

se

stanoviska

státoprávního,

byl

by tu

svým plným uznáváním oprávnnosti jednotného

181

zem

státoprávního a ústavního zízení íšského pro

pedlitavské,

jednotného íšského zastupitelstva, hledli spojovati názory o historické státní povaze a o vlastním státním právu zemí eských, jak

v peticích pražských a jak to pro

bylo vyjádeno

to

bylo uznáno kab. ústavy

uznali

IMem

z

pd

Než jakmile na

dubna.

8.

Cechy íšské

oprávnnost jednotného státního organismu íšsko-

pedlitavského,

již

mrou

svou

nuceni opouštti uplatování

byli

eské skupiny, uznavše nad státním útvarem zemí eských pímou moc vyššího celku íšského. Uplatování zvláštního státoprávního postavení zemí eských dle státních

zvláštních

práv

territorialní

totiž musilo vycházeti od uznání skutvoí samostatný státoprávní svazek, jenž

práva historického bylo by tenosti, že jen svými

zem eské

snmovními delegacemi má

bráti

s

ostatními

zemmi,

v unii zemských skupin mocnáství spojenými, rovnoprávný podíl

na

obstarávání

zemí

Svazek

záležitostí,

spolené

za

eských neml

dle

podizován moci jednotného ústedního na

pd

íšské ústavy, byly kruhy

a

pímo

zastupitelstva. Naproti tomu,

centralistické,

cházejícího absolutistického vývoje jednotného

ochotny rozšíiti sice

prohlášených.

íšské

historického práva býti

ponkud zemskou

duchu ped-

v

státu,

autonomii,

nejvýše jen

ale

ponechati

všem zemím stejn jen podízené postavení íšských území s rozsáhlejší samosprávou uvnit jednotného, znané centralisovaného svazku státního, založeného vývojem unifikujícího státu policejnbyrokratického.

také

Po zmaení pvodních státoprávních snah eských nezbývalo jiného, než, by s porušením státoprávní kontinuity, na

pd aspo

i

íšské ústavy, pedevším

na

snmu kromížském,

o co nejvtší autonomii zemskou

mosprávy státního

vi

moci ústední, ovšem

svazku

a

jednotné

snmu kromížském

státní

neusiluje

se

již

a o rozšíení

sa-

jen v mezích jednotného

organisace již

usilovati

zemské

o

pedlitavské.

Na

samostatné státoprávní

to, aby rozšíením autonomie a samosprávy zemí hledlo se politicky eliti pedbeznovému absolutismu; pojmuv autonomie a samosprávy užívá se tu za prostedek, aby íše, zaruením nejširší autonomie zemí, na-

postavení svazku zemí eských, nýbrž o

i

bývala rázu federalistického.

Cechm

šlo tu v

rámci íšské ústavy

o federalisaní formy, ve kterých doufali nalézti záruky vtší politické

a národnostní volnosti.

182

Rovnéž ústavní návrhy Palackého, ve kterých je také konpolitický program eských snah na snmu ústavodárném, nevycházejí od historického státního práva svazku zemí eských, nýbrž hledí pojistiti jen federalisticko-autonomistický ráz íše. Federalismus obou návrh, jako též federalismus autonomistických stran ústavodárného snmu, nebyl ovšem federalismem stát spolkových. Neml v úmyslu petvoiti monarchii v státní spojení nesvrchovaných stát, z nichž každému by píslušelo pímé úastenství na tvoení celkové státní moci íšské, nechtl petvoiti monarchii beze všeho ve složený stát, jehož státní moc by mla vzcházeti jen z jednotlivých zemí ve složený stát spojených jako ze zvláštních stát dílích. Znamenal spíše jen snahu po silnjší decentralisaci jednotného celku íšského, aby ve státu legislativn administrativn decentralisovanm zaruena a pojištna býti mohla autonomie uritých korporativních svazkv a spoleenství uvnit státu. Palackému šlo pedevším o decentrali5.

krétn a positivn podán

i

autonomii pro zajištní národnostní rovnoprávnosti. Národ-

saci a

mla býti práv mlo se

nostem

piznána

jejich

jim dostati

pirozená práva

jejich

vnitní

autonomie

a

na ochranu

skupinách

ve

jednotlivých zemí.

Proto

pedevším práv.

celá se

formace

státoprávní

pomry

zetelem na

Federativní,

íše

mla

býti

uzpsobena

národností a na pojištní jejich

autonomistické petvoení Rakouska

mlo

po-

národnostem rovnoprávnost politickou a kulturní. Za dosažením tohoto cíle neml Palacký za úelno, budovati federativní zízení Rakouska na dosavadním historickém rozdlení zemí a na dosavadní provinciální soustav zemské dle historických územních hranic. Nechtl beze všeho vedle sebe stavti malé a velké zem jako rovnoprávné provincie s týmiž úkoly, na nž malé zem nikterak nemohou staiti Ukazuje práv na to, kterak v dob novjší dochází k spojování se menších zemí ve vtši celky státní, nechtl žádné federace jednotlivých malých rovnoskytovati

právných

provincií,

nýbrž navrhoval organisovati státoprávní struk-

vtších územních celkv, federace zemských skupin.

turu íše dle zásady federace a autonomie uritých

Takové vtši celky základem organisace ních

zemí

dle

i

íše,

historických

skupiny, jejichž

mohly hranic

mla

federace

býti sestaveny

bu

provinciálních,

z

býti

dosavad-

vedle

vtších

183

zemí mohly býti postaveny skupiny zemí menších, anebo federazízení íše mohlo se díti na základ federace nov utvo-

tivni

ených

skupin

národnostních,

etnografických (na

a

dle

vídeském snmu

obvodv

ších

skupin,

národnostních

utvoených

Palacký ze zaátku

hranic.

1848) pedstavoval

si

federaci íše dle

a skupin územních, sestavených z

provinciálních

dle tehdejších

ského zasedání) zastával

již

hranic,

pímo

pomrv

dle

vt-

dosavadních zemí

pozdji (za doby kromíž-

federalisaci národnostních skupin

chtje jednotu íše založiti na pirozenými právy národnostními. V obou návrzích Palackého pevládá již moderní idea národnostní, tak jak byla pipravována vývojem od konce XVIII. st. a s ní zemských,

národnostní,

federaci

spolku rovnoprávných

národ

s

souvislá zásada úplné národnostní rovnoprávnosti.

pirozená práva jako samostatné zvláštní osobnosti s organickou povahou, mají tvoiti základní živly vlastní rakouské státní organisace íšské, jsouce zvláš státoprávn organisovány. (Rozumí se, že federace národností jak si ji Palacký pedstavoval, v organisaci íšského územního státního svazku byla by bývala svou mrou také federací territorialních skupin, svazkem uritých územních celkv, jen že hranice územních dílv a lenských útvar federace neurovaly by se historickými territoriNárodnosti

mají

i

alními hranicemi dosavadními, kteréž pipoutávají k tarní díly

rzných

národností, nýbrž ídily by

podkladu,

personálního

územním obvodu pedstavovaly

dle

národnosti

jsoucích, tak že

útvary

státoprávní

díly

národnosti

fragmen-

jednotného

píslušníkv,

by územní dle

sob

se dle

v

uritém

íšské federace organisované.

Každá národnost byla by organisována ve svj vlastní státoprávní útvar na územním podkladu, ureném dle sídla národnostního.) Program tento, jenž za základ íšské organisace státoprávní

pomr

má

státoprávní, federativní

raci

»národnostn-historických« resp. národnostn- politických skupin,

národnostních individualit, fede-

pdu státoprávního programu pražských peticí, požadavku obnoviti historickou státní bytnost a státoprávní povahu koruny eské. Podizoval historický eský státoprávní program dívjší modernjšímu, širšímu programu íšskému, programu federalisace a autonomisace íše (tu historický opouštl ovšem

které

stály

na

i

státoprávní svazek zemí cký, jakožto

Kantovec,

eských

mizel a mohl zaniknouti

vzdlaný pirozenoprávní

theorií

)

Pala-

porous-

184

seauovskou, jak ješt po hledal ani

po.

Fichteovi na

ovšem sankci práva

progressivni

v

st.

vystupuje, ne-

právní

nepetržitosti,

19.

nehledal základy práva v tradici djinné a

legitimistické,

ani

nehledal v právu empirické produkty zajmuv, nýbrž vyvozuje práva z

všeobecného rozumového urení lidského, nedbal pak také právní

s pedcházejícími státoprávními útvary doby pedbeznové a s historickým státním právem zemi eských. Hledl pedevším zmodernisovat konstitun historický státní útvar koruny eské pod vlivem souasných názor liberálního konstitutionalismu a bžných nauk parlamentarní monarchie, spoívající na

nepetržitosti

zásadách demokratických a na nauce

ohledu na právní nepetržitost nisovat

i

právnímu, strativn,

má

by

zmodernisovat,

se

pevratem,

má

má petvoit

se zmodernisovat

ádu

stávajícímu

proti

i

Bez

lidu.

eský ml se zmoderádu právnímu.

útvar

státní

dosavadnímu (historickému)

proti

íše

I

svrchovanosti

o

konstitun

i

admini-

státoprávní strukturu uznáním nové

svoji

vedoucí ideje národnostní rovnoprávnosti, uznáním federace národ-

Než

ností a národnostních skupin.

djin

se obráží filosofie

tyto názory politické, ve kterých

a theorie státu

otce národa, nedošly pí-

znivého pijetí a ocenní u centralistické vtšiny ústavního výboru

kromížského. rozdlení na

Ustavní

zem

zabezpeovati

výbor

utužovati

i

rozhodl

se

ponechati dosavadní

dle historických provinciálních hranic a

jednotu

íše

tím,

že

obdržely jen piznáni autonomie a samosprávy v

by

hledl

zem

byly

neznaném

a ne-

Tu pak zástupcm autonomistickým, jmenovit zbyl již jen tžký úkol, soustediti úsilí své v tom, aby aspo zem, všechny nyní rovnoprávné, obdržely autonomii valném objemu.

eským, opt

aby co nejširší okruh záležitostí vymen psobnosti zemí naproti okruhu, který ml zemím píslušeti jen v mezích zákon íšských. Pokud se tak po-

jak

možno

byl

do

a

nejširší,

samostatné

dailo, je vidno

z

celého centralisticko federalistického rázu ústavy

kromížské. 6.

Konstituující

shromáždní íšské po dobu, co zasedalo ve

Vídni, nedostalo se k projednání celkové úpravy ústavních íše.

Když pak

sociálních

za

bouí vídeských podlehlo

proud velkomsta,

pro vyrovnávání politických

ml

úkol

íšského

snmu

nebylo

smr

již s

pomr

tlaku politických a

dostatek klidnou

pdou

a rozdíl národnostních. Proto vídeského, jediného to ustavujícího

185

íšského shromáždní v státoprávním vývoji Rakouska, býti proveden a dokonen v zasedání kromížském. Kromížský návrh ústavního výboru zstal jedinou ústavou, která vzešla pímo z prací

snmu íšského. Zástupci všech mla platiti, snažili se sestaviti

konstituujícího

ústava

národností,

pro

moderní íšskou ústavu sami, vzájemným dohodnutím se a vyrovnáváním mezi protichdnými hledisky a zájmy národnostními politickými. I theoreticky pak, s ohledem na vzory, které mla k použití, dovede kromížská ústava obstáti ped písnjší kritikou. Osnova které

i

kromížského dvou

ústavního

politických

výboru

má

ráz stálého vyrovnávání se

smrv:

a ústavních

federalistického a íisko-unitárského

i

hlediska

autonomisticko-

centralistického. Obojí

smr

doznal výrazu v positivních státoprávních ustanoveních.

Návrh zachoval historické rozdlení

dle jednotlivých korun-

ních zemí, uznav za vhodné jen zvlášt vytknouti, že císaství raústavní mocnáství. Zem mají býti dokonalé rovnoprávnosti a k císaství pak v pomru nerozdílných organických ástí. Každé zemi zaruuje se samospráva v mezích íšskou ústavou vytených, jakož nedílnost

kouské je nedílné,

vespolek v

ddiné

pomru

i

obvodu.

nové

zem

do ústavního svazku mže se díti jen s pivolením zákonudárné moci íšské (jako v ústavách stát spolkových). Jednotlivým zemím je piznána samostatná zemská legislativa a zvláštní vládní moc zemská, kteráž

jejího

territorialního

se vztahuje jen na jednotlivé

Pijetí

zem

a je rozdílnou

od vládní moci

ústední, íšské, kteráž se vztahuje na celou íši.

zem vykonává se císaem, jasnmem zemským nebo se sjezdem

Zákonodárná moc jednotlivé kožto hlavou

zem, spolen

se

krajským (žern totiž mly býti opt decentralisovány rozdlením na kraje). Zemím samým ponecháno bylo dále konstituování

zemských ústav od ústavodárných

snm

jejich konstituovaných

uinna

ústav

íšské moci zákonodárné.

byla

Snmm

byly

zemských, jen platnost závislou na potvrzeni

vytknuty jen urité zá-

(podobn jako

v ústav švýcarské a americké), zemských ústav bylo zemským zachovávati. Když tyto zásady zemské ústavy budou zachovány, nesmí snm íšský odepíti svého potvrzení ústavám zemským. Obor kompetence zemských dlen byl na samostatnou zákonodárnou moc zemských, na psobnost v mezích íšských

kladní

zásady

kteréž

pi

konstituování

snm snm

snmm

186

zákonv

a na

psobnost

tch

v

záležitostech,

snmm

které

íš-

skými zákony pikázány budou. Materielln byla kompetence zemí stanovena úzce, dokonce úžeji, než v dnešním zemském zízení. Vztahovala se v oboru samostatné psobnosti jen na úpravu zemského finanního hospodáství (zemských daní, zemského rozpotuj, dále na úpravu nkterých celkem nevýznaných odvtví vnitní správy zemské, jakožto > politických záležitostí zemských «. Sem poítána byla úprava humanitních ústav v zemi a záležitosti

pée

chudinství,

umní

o

vdu,

a

úprava

dále

ád

eledních,

hasiských a stavebních. Jakožto » záležitosti státního hospodáství' poítá se k samostatnému oboru též zákonodárství agrární, úprava Úvr nic tví v zemi, pée o zvelebení prmyslu a obchodu V mezích zákon íšo komunikace a veejné stavby zemské. i

ských

mla psobnost

zemí

vztahovati

se

na

záležitosti

vyuovací, správy kultu a neuritého celkem oboru

nhož nkteré

licie*,

z

vební)

pidleny byly

nosti.

správy

zemské po-

(ády hasiské, elední,

záležitosti

sta-

do samostatného oboru zemské psobMaterieln nedostalo se zemím obsáhlého podílu na vedení

záležitostí státních a

Formáln hlavu

»

zem

již

na tunkcích státní moci.

kromižská

však jediná

ústava staví

mocnáe

novníku jako hlav íše a jako majiteli íšské vládní moci. novníku v

z e

m

jako

jako vykonavatele zemské vládní moci proti pa-

a

uruje

i

od jeho orgánové

se

vlastnosti

docházely tu výrazu sice

v

Pa-

zvláštní postavení orgánové, rozdílné

panovníka íšského. témž

nositeli,

ale

Dv

státní

mocí

formáln ve svých

panovník sluoval ve své osobnosti orgánovou povahu. Výslovným vytknutím, že zákonodárná moc zem vykonává se císaem jakožto hlavou zem, bylo zabránno tomu, aby zákony zemské nebyly sníženy na pouhé partikulární zákony íšské. Naproti tomuto formalnému postaveni zemi jako útvar s vlastní státní mocí zemskou, proniká však jíž moment centralistický a živel státu jednotného v onom ustanovení ústavy (§ 35.), že pi pochybnosti o kompetenci mezi vládni mocí íšskou zvláštních orgánech nejvyšších

;

dvojí

a

zemskou

platí

Jakmile

praesumpce na prospch moci ústední.

všechny

zem,

nejvtší

i

nejmenší,

byly prohlášeny

za rovnoprávné (patrn pod vlivem pirozenoprávní theorie o rovnosti osobností právnických), musil

ností býti

vymen

jen tak,

aby

i

ovšem okruh zemských psobzem na svj úkol

nejmenší

187

píslušnosti mohly staiti. Ústava, chtjíc zabrániti utvoení vtších svazkových zemských celkv, radji rozdrobila íši na menší rovnoprávné individuální celky zemské, na íšské zem s úzkým auto-

nomistickým okruhem psobnosti. Toto rozdrobení íše na rovnoprávné celky bylo zárove výrazem obavy centralistv, aby vtší politická

celk

i

státoprávní

nestala se

autonomie

pekážkou rovnomrnému

Za týmž úelem, zmenšiti ješt stavení

vtších

jednotlivých

svazkových

zemských

zasahování moci ústední.

více konsolidované státoprávní po-

zemí a seslabiti tak v zájmu

íšské jednoty

zemskou moc uvnit zem, rozdleny byly jednotlivé zem na kraje, jimž zaruena byla v pomru ku kompetencím zemí zase znaná autonomie, pedevším v záležitostech obecních a školských a v nkterých odvtvích hospodáské komunální správy. Orgánem krajské samosprávy a autonomie mly býti zvláštní vlastní snmy krajské. V ele správy zemské ml státi místodržitel, odpovdný též zemskému snmu z vykonávání zákon zemských (zemským zízením zstaveno je též, mají-li místodržícímu býti pidáni ješt odpovdní místodržitelští radové zemští). Formáln, juristicky, vynikala tedy dle kromíž. ústavy zvláštní státoprávní povaha jednotlivých zemí práv jejich samostatným ústavním postavením uvnit jednotného svazku íšského na pohled patrn a jasn; ovšem že materiáln moc zemí byla malá, psobnost jejich politicky málo významná. Pece však vtší zem, práv proto, že kompetenní hranice mezi íší a zemmi nebyly oste taženy, tak že zem na nkterých oborech konkurrovaly s mocí íšskou, a že dále pedmtné funkce zemské a íšské moci nebyly pesn rozdleny a odlišeny, byly by mohly proti moci íšské dobe uplatovati svá autonomní a samosprávná oprávnní a tím upevovati svoji zvláštní státoprávní povahu, která byla zaruena již uznáním samostatné zákonodárné moci zemské, a samostatné vládní (resp. všeobecné státní) moci jednotlivých zemí vbec. i

i

i

7.

V

celkové

organisaci

íšské

dostalo

se zvláštnímu státo-

právnímu postaveni zemí výrazu v organisaci komory zemí. Ve dvojkomorné parlamentární soustav íšského snmu mla totiž býti vedle komory jednotné, lidové, ješt komora zemí. Tato komora podávala obraz territorialního složení íše. lenové

komory zemí

byli

ásten

voleni z kollegií

snm

jednotlivých

1SS

ásten

zemí a

kollegií

z

snm

Komora

krajských.

lidu byla

komora zemí pak opt dávala zemských celkv. Komora lidu byla

takto pedstavitelem jednoty íše, pronikati zastoupení zvláštních

jednotného

zastupitelstvem

lidu

ásteným

sten

zastupitelstvem

zastoupením kraj

orgánem

snmm pitelstva

íšského

nepímo

pímo, komora zemí pak,

a byla tedy také volena

volená

byla zase

kollegií,

z

útvar zemských a áOb komory byly ovšem

státoprávních

zemských.

téhož íšského státního pímo piznával se podíl

Zemským

celku pedlitavského.

na kreaci jedné komory zastu-

íšského za zásadou jisté mírné federace, jakési •centraliHorní komora, volená z kollegií zemských a kraj-

stické federace.

ských

snm, mla

tu

momenty

vyjadovati v íšské urganisaci

federativn partikularistické a živly autonomie zemské.

Formáln

uvnit jednotného celkem takového výrazu, že pod jednotnou íšskou mocí ústední jevila se ješt zvláštní státní moc zemská, a že tedy celá íše nabývala tím federalistického rázu se státní mocí, na zpsob státní moci monarchických stát tedy státoprávní postavení zemí

svazku íšského

i

docházelo

Jen že moc íše nejevila se tu odvozenou ze státní moci jednotlivých zemí. Naopak, ježto praesumpce platila v pí pádu sporu pro kompetenci moci ústední, bylo zjevnou tendencí ústavy, aby zemská moc spoívala povšechn a po centralisticku jen na koncesích moci ústední, aspo svým

spolkových.

pvodem

jsouc od ní takto odvislou, když ješt nad to nedošlo ani k žádné

taxativn nýbrž

ani exemplifikativné

mlky mlo

do kompetence

enumeraci kompetencí moci

se za to, že vše, co nebylo

snm zemských,

písluší

ústední

výslovn pikázáno

výhradn

v zásadní plnost

moci ústední. Tu opt ráz federalistický, onen slabý ráz státu spolkového s jediným monarchickým nositelem obojí, íšské zemské, i

státní moci,

Ovšem

znan bylo

ralistickým, že

se stíral.

naproti

zem

ždním zemským

tomu zase znamenitým úspchem

obdržely právo, ú

vlastní své ústavy

si

s

t

a v o d á

zíditi.

r

n ý

m

fede-

shromá-

Ústavy zemské

mly

spoívati na vlastních zákonech zemských, ustavní zízení zemské

mlo býti vlastní organisací zvláštní korporativní osobnosti zemské mlo spoívati výhradn na aktech vle osobnosti zemské, nikoli i

na vli nadízeného

zemských, urení,

celku

kterak

íšského. mají

Dosazeni vlastních

vykonávati

státní

orgán

moc zemskou,

189

a kterak jsou mezi

zemské, vše to n

í

m

n

mlo

rozdleny kompetence

a

funkce státní moci

pro záležitosti zemské spoívati na

vlast-

by

ústavním zízení, na vlastních zemských zákonech,

i

vol-

omezena byla zachováním uritých podmínek, íšskou mocí zákonodárnou stanovených. Konstituující snmy zemské byly pi sdlávání zemských ústav sice omezeny požadavkem zachovati podmínky, stanovené mocí íšskou, ano, dokonce schválení a potvrzení moci íšské bylo podmínkou platnosti zemské ústavy, avšak pes tato omezení mocí íšskou zstávaly ústavy zemské vlastními zemskými zákony zvláštních státoprávních útvar zemských. Ústavy zemské vznikaly tu výhradn aktem vle osobnosti zemské, nikoliv aktem vle nadízeného svazku íšského, by ústavy zemské v platnost vstoupiti mohly jen za spolupsobení vle íšské, aktu snmu íšského. Toto byly nejcennjší vymoženosti autonomistických stran nost zavésti zemskou

ústavu

i

kromížského snmu zízení zemí

mlo

se státoprávního

hlediska zemi:

výhradn na

spoívati

že ústavní

jejich vlastních

zákonech

jako na zákonech samostatných státních útvarv, že tedy ústavní zízení zemí

panovník

zem

opt

byl

mohlo býti zmnno, a že zemskou moc výslovn jako hlava a orgán

jen vlastní vlí jejich

vázán

vykonávati,

že

tedy

zem

obdržely piznání vlastní státní

Akoli exekutiva výhradn píslušela císai, pece místodržící v jednotlivých zemích mli již též postavení dvojí, ježto byla zásadn uznána zvláštní vládní moc zemská ;ako uritý díl zemské moci státní. Místodržící mli býti zodpovdní jednak ministerstvu z vykonáváni zákon íšských a z výkonu vládní moci íšské, jako orgánov íše, jednak mli býti zodpovdní snmm zemským za provádní zákon zemských, jakožto orgánové zem. Mli tedy opt dvojí zemských orgán najednou. orgánové postavení, povahu íšských se zem ovšem znamenit úspchy autonomist piblížily Tmito moci, plynoucí ze zvláštní zemské ústavy.

i

k rázu státv. všude hledí

aspo a

I

v této

založiti

jinak

úzce

jednotnou vyšší

centralistické

moc

ústav, kteráž

ústední,

nelze tedy,

theoreticky, když k praktickému provedení nedošlo,

celé

dílo

autonomist

se

státoprávního

hlediska

úspchy

nijak

pod-

ceovati. 8.

proti

Pokud jde o

státoprávní postavení

snm

jednotlivých zemí

moci monarchické a panovnické vbec, nebylo ovšem po-

190

stavení

bžné

zemských konstituní

která byla sice vlastní

snm

uplatnna

snmy

k panovníkovi založeno veskrze na téže na theoríi,

theorii o svrchovanosti parlamentu, v ustanoveních

ústavodárné,

ústavy íšské.

ale jinak v

Zem

obdržely

zákonodárné innosti

zemské zachována byla dle monarchického principu platnost idei, že zákonodárná moc je soustedna v panovníkovi jako v posledním nejvyšším initeli: usnesení zemských teprve sankcí císaovou, kteráž mže ovšem tu nabyti povahy absolutního veta, obdrží povahu a moc závazných zákon zemských. Jinak platiti mlo v oboru ústavy íšské. íšský snm již za období svého vídeského zasedání stavl se stále na stanovisko svrchované konstituanty a nepestal se pokládati sám za jediného samostatného ústavodárného faktora. Nebylo zajisté ani z pedu ureno, jak daleko mají sáhati ústavní kompetence ústavodárného snmu proti kompetencím moci panovnické, a tak íšský snm, vynucený politickým hnutím lidovým, zaal také své postavení upravovati dle bžného pesvdení o svrchovanosti lidu. Tento moc svoji od nikoho neodvozuje, nýbrž naopak, jest sám pramenem vší moci ve státu, a ústavou, kterou si dává prostednictvím svého ústavodárného shromáždní, pedpisuje jen, jak ona moc jeho ve státu má se vykonávati.

snm

Výkon

práv kollektivní

máždním

úpln na zásad

tedy 1

se

s

lidové

representantv.

svrchovanosti

Vídeský

snm

dje

se

ádn

shro-

íšský politicky

stoji

svrchovanosti lidu.

vláda sama, když snm nechce ani uznati njaké dohodnuti panovníkem o obsahu ústavní listiny, je nucena prohlašovati,

že panovník zízení ústavy, jako

snmu

a že písluší

mu

projevu

vle

jen pijetí konstituce,

celkové,

kterou

ponechal

snm

usta-

Za doby kromižského zasedání íšského snmu se však situace zmnila. Po branném pokoení rozvášnné Vídn, po píznivém obratu na prospch zbraní císaských v L*hrách, když moc císaská mohla se opt pevn opíti o vítzící armádu, moc monarchická vbec nov se vzchopila a poala prudeji hájiti své praerogativy dle monarchického principu, zastávajíc proti snmu, že nikoli vle lidu, nýbrž ddiné právo monarchické je ve státu noví.

zdrojem nejvyšší moci.

snmu

vystupuje.

svého

pedchdce

Svrchovanost

panovnická osteji

Mladý panovník, nastoupiv vládu po (2.

prosince 1848),

prohlásil

již

tu proti

resicmaci

rozhodn

své

191

oprávnní obsah zkoumati

a

ji

což znamenalo

již

snmem

íšským ústavodárným

ústavy,

sankcí

svojí

teprve

platnost

v

uvésti

usnesené potvrditi,

a

právo absolutního veta panovnického eventuál-

mla teprve dle vle mocnáovy ústavu uvésti v platnost. Tu již siln proti snmovním názorm demokratickým uplatnn byl princip, že v monarchii bez souhlasné vle panovníkovy nic za zmnných s ústavou se státi nesmí. íšský snm však pece ním odepením sankce, nebo sankce

i

pomr

mocenských, ukazujících k pevaze na stran monarchické

zachovával

moci,

snmu

svj

stále

prvotní

pesvdení,

sklon

k

idei

svrchovanosti

nad panovníkem. Proto po politickém vzrstu moci panovnické vítzením císaských vojsk, pece íšský snm kromížský zaujal demokratické stanovisko, snažící se provésti pln princip parlamentární moníšského

i

k

že ústava stojí

i

archie,

politickou

s

pevahou parlamentu.

ddinost

strany uznávala

Ústava

sice

císaské koruny rakouské

s

v

jedné

panov-

nickém rodu dle pragmatické sankce, na druhé stran však v jednotlivých ustanoveních svých dávala neklamn znáti potebu, zajistiti výraz svému principu, že veškera moc ve státu vychází z

lidu.

By pece

i

výslovné vytení této zásady z ústavy

v ustanoveních, že všechny

vány pouze

zpsobem

práva a moci,

pedpis

ukazují, že z

je

které

ustanoveným (tak

zní

slovn

též

února 1831), dále v ustanovení, že císai píslušejí, jsou konstitucí ustanoveny

i. 25. belgické ústavy (týž

konstituci

v

bylo vypuštno,

moci vládní smjí býti vykoná-

z

25.

uvedené belgické ústavy), svým smyslem moc panovníkovu pouze vycházející, a že panovník vládne jen mocí ústavy

v i. 78.

kromížská

ústavy od lidu

ústava odvozuje

Odtud panovníkovi ponechává se jen pijetí konstituce, nikoliv její sankce (jen pi ústavy, která by Odtud se dotkla jeho ústavních práv, ml míti absolutní veto). a na jejím

základ.

zmn

i

dále panovníku piznává

se

i

pi

jeho

právu

veto suspensivní, relativní, nikoliv absolutní

když íšský

snm

sluší

zákon

jen

Tu zejm vykonec konc tkví v parlidu, že nejvyšší moc pí-

pímém

moc

státní

zástupci všeho

parlamentarnímu orgánu lidové vle,

nejvyšší

sankce

nesmí sankce odepíti,

po tikráte uiní totéž usnesení.

stupuje hledisko, že nejvyšší

lamentu, jako v

:

moci uruje.

jež v

ústav vykonávání

192

Všechna

ustanovení,

tato

theorie, že nejvyšší

parlamentu jako jakmile

panovník,

moc

vycházející

bžné demokratické má

z

ve státu v poslední instanci píslušeti

zástupci opíraje

lidového se

nemohla

celku,

o vzrostlou svoji moc,

se

udržeti,

politickou

brannou, byl hotov v každém pípadu uplatniti proti ústavodár-

i

nému snmu své praerogativy, odvolávaje diný základ svého monarchického práva,

se a

s

drazem

jakmile

na

odhodlána zameziti provedení parlamcntární svrchovanosti

dbyla

vláda

tím,

i

pípad

chtla uiniti »ze skutkv absolutní pramen práva snm íše rozehnán byl mocí a naproti jeho návrhu ústavy zdraznna byla idea ješt tužší jednoty íše a váha monarchického principu.

že po

První ústavodárný

{Palacký).

9.

Již

v manifestu,

kterým nový panovník dne

ohlásil nastoupení své vlády,

koruny

aby

povolán byv, jak

své íše na svoji hlavu vsadil,

dí,

2.

pros.

1848

pragm. sankcí,

bylo sice vysloveno

odhodláni panovníkovo sdíleti práva svá se zástupci národv, byla vyjádena však dále nadje, že se ve srozumní s národy podaí všecky zem a kmeny mocnáství spojiti v jeden veliký státní celek, se zachováním skvlosti koruny a nezkrácené veškeresti mocnáství. Kd\ž kromížská ústava pomohla si pro svj konstituní liberalismus k zapadnutí v pedasný hrob, když zbyl jí jen úkol, aby byla vzorem a aby podávala výbr pedpis všem píštím ústavám, mla nová, opt oktroyovaná ústava ze dne 4. již

bez. 1849, bráti se za uskutenním úkolúv a zásad, proniklých v

uvedeném manifestu. Nový

dárného

cis. manifest o rozpuštní ústavoíšského ze dne 4. bez. 1849 uznal za nutno ostré výtky initi ústavodárnému snmu, prý pro jeho

snmu

bezdvodn

^petásání vcí z oboru theorie, jsoucí netoliko se skutenými mocnáství v odporu, nýbrž pekážející vbec založení spoádaného právního stavu ve státu « Uznalo se tu dále za nutno nemén oste a s drazem vytknouti monarchický princip a proklamovati jej píke pímo za vedoucí zásadu nové ústavy, a to slovy, tak živ pipomínajícími úvod ku konstituní chart Ludvíka XVIII. z 4. ervna

pomry

i

oktroyované stejn jako nová ústava rakouská. Praví se v maniže panovník pro veškerost íše svým národm ze svobodného od odláni a zvláštní císaské moci propjuje ty svobody,

festu,

práva a politické ústavy,

které podle

svého

nejlepšího

vdomí

193

a

svdomí

charty:

.

.

za nejblahodárnjší a nejprospšnjší uznal. (Srv. slova .

Nous avons volontairement

autorit

notre

octroi á nos á

toujours,

accordé

royale,

par

et

concession

et

pour nous que pour nos buccesseurs, et Ústavnost nové Chart constitutionnelle .)

de

la

.

mla

(i. 57):

celá

státní

mže

panovník

moc

je

.

pouhým známým

býti tedy

nalismem, který byl také dovolen vídeskou

Aktou

libe exercice de

ait

sujets, tant

rakouské konstituce

státu a

le

accordons,

et

slouena

konstitucio-

nmeckou Spolkovou soustedna v hlav pi výkonu uritých

a

ústavou býti jen vázán

svých oprávnní na spolupsobení stavv. Nikoli tedy ústavodárné

shromáždní íšské, nýbrž panovník Manifest ohlásil

veliké dílo znovuzrození

spoleném svazku

je

ústavotvorným faktorem.

nová ústava, majíc uskuteovati

také, že

již

jednotného Rakouska, bude celou íši ve Uhry takto mly pozbýti své nové

spojovati.

pedchdcem panovníkovým sankcionované. Oktroyopro zem uherské. Pak ovšem, mla platiti stejn

vlastní ústavy,

vaná ústava

i

když mla býti provedena idea ústavní jednoty celého mocnáství, zemí uherských, nebylo by mlo významu další zasedání kusého snmu kromfžského, jenž se mohl usnášeti na ústav pouze pro zem neuherské. Skuten nová ústava hledla vedle povznesení práv panovnických utužiti centralisaci v íši jednotné. By nová i

ústava návrhu,-

znanou ást svých ustanovení pejala z kromížského provádla pece zcela protichdné základní myšlénky.

Celek korunních zemí,

nž

mezi

nyní

uherské, prohlašuje se za territorialní statného, nerozdílného, ústavního

stejn poítají se

i

zem

podklad svobodného, samo-

ddiného

rak.

mocnáství.

Jednotlivým korunním zemím pojišuje se samostatnost v mezích, které pipouští ústava íšská. Hranice íše zemí korunních mohou i

býti

zmnny

jen zákonem. Historické rozdlení na korunní

zem

se sice zachovává, ale jako koruna eská ani koruna uherská nebyla nyní již uznávána za zvláštní celek, nýbrž koruna uherská jako eská byla rozdlena v jednotlivé, nespojené a navzájem nei

odvislé

zem

korunní

císaství

rakouského.

Zem

pímo

íšském

Království uherské jako

zastupitelstvu.

jen

podržeti

již

korunní

zem,

mly

státoprávní

uherské jako

zastoupeny v jednotném spoleném

všechny jiné mají býti

eské mlo nadále

postavení, jaké mají

všechny ostatní

sob úpln rovné. Všechny korunní zem touže znan obmezenou kompetencí a zmen-

vespolek

se spokojiti

13

194

senou autonomií. Obor psobnosti zemské vymen byl slovn již tak, jako v nynjších zízeních zemských od Schmerlinga vydaných

Za

zemské prohlašují

záležitosti

se v

oboru samostatném jen záležistaveb, ústav humanitních

zemdlské, veejných zemských

tosti

a zemských

bližší

dále

církevních,

V

financí.

zemím vydávati

zákon íšských

mezích

pak

píslušelo

naízení v záležitostech obecních, školních,

o pipeži,

ubytování

o

a zaopatování vojska.

zemskými pak mly býti ješt jen ty záležitosti, které íšským zákonodárstvím budou zemím pikázán} (§ 85). Kompetence íše naproti zemím byla sice také stanovena zvláštní enumeZáležitostmi

-

rací jednotlivých

obor

íšských;

záležitostí

vypotení nebylo íšského snmu

však taxativní, a také rozsáhlý obor kompetence

uren

rozšíen

a

všechny

byl

záležitosti,

neprohlásí

za

pímým

prohlášením všeobecné zásady,

které íšská ústava nebo

do oboru

pati

zemské,

záležitosti

že

íšské zákonodárství

íšské p-

sobnosti.

Moc zákonodárná vykonává se v záležitostech íšských od císae s íšským snmem, v zemských pak od císae (nikoli však již jako hlavy zem) s zemským snmem. Moc výkonná veškera prohlašuje se za jedinou a nedílnou v celé íši a ve všech

zemích

i

sven

výhradn

písluší

Kdyby

císai.

jinému svazku

moci výkonné, stane se tak jen do odvolání. Správa v íši v zemích je jednotn soustedna v rukou ministerstev. I místodržící jsou nyní orgány jen íšské moci výkonné. Zemským a výborm nepísluší vykonávati ani zemské zákony, nýbrž zemské zákony vykonávati náleží jedin íšské moci byl díl

i

snmm i

výkonné.

V

zákonodárného mla opt zemských a podávati obraz zastoupení zemí jako zvláštních celkv. Avšak zásada zastupoorganisaci

horní

komora

vání

zemí jako

žcna

zastoupemm

mla

sice býti

býti

íšského

sboru

volena ze

snm

individualit

byla

zájmovým.

tu

již

Horní

složena

výlun

zemskými, avšak každá

zem mla

z

v

horní

komora,

poslanc,

komoe

zvolených

snmu

skí-

komora zemí,

snmy

po dvou zástupcích do horní komory, kdežto poet všech ostatních len horní komory ml býti zemskými snmy zvolen jen z nejvyšších poplatník každé zem a ml na jednotl vé zem být rozvržen dle ze svého

vysílati jen

;

potu

jejich

obyvatelstva.

Ježto

poet lenv, zvolených snmy

195

poplatník, byl

z nejvyšších

vahu,

byla by tato

by

ml

komora zemí

se

nejvyšších poplatník zemských.

komoe

v horní

prost komora

stala

Dolní

daleko pe-

zastoupením

jen

mla

pímo

být

volena vším volistvem a pedstavovati tak zastupitelstvo lidu jednot-

ného svazku íšského. Pro horní komoru mly zemské snmy býti a voliským sborem, jenž by dopomohl nejvyšším poplatníkm v zemi k mandátm íšským. Pak však již horní komora nebyla více komorou zemí, zastoupením autonomních zemských celkv, nýbrž zastoupením hlavn pro hospodáskou tídu nejvyšších poplatníkv, pro ony, kdož zrušením ústav stavovských jinak zastoupení pozbyli.

jen orgánem

Stavovské ústav

byly

ústavy

zemím neuherským, stavovských

§ 77

zrušeny,

bylo

a

nová zemská zízení.

neplynulo

ovšem

také

slíbeno

Ze zrušení

zrušení

ústav

zvláštní osobnosti, ježto se tu rušily jen

formy

nijak

zemských jako ústav

totiž

obdrží

že

stavovské representace, formy zemského zastoupení, nikoli tím se nerušila právní podstata a subjektivnprávní

povaha zemí. Zrušení

ústav stavovských nemusilo ješt rušiti ani povahu zemí jako osobností

veejného práva,

státního.

Tím

bylo ureno,

ani jejich ráz jako zvláštních

však, že

že

zem

nová zemská zízení mají nyní své

mla

zízení

útvar práva

být oktroyována,

odvozovati

z

ádv

oktroyovaných dle ustanovení centralistické íšské ústavy, že zízení zemí nemá

již

spoívati

na jejich

vlastních

zákonech,

nýbrž

na aktu císaské moci íšské. Ovšem zmny zízení zemských nejprve svomohly býti usneseny samými snmy a to od a od pozdjších zákony obyejnými zákony usneselaných

snm

snm

nými za tužších kvalifikaních podmínek pro formu usnesení. Pokud jde o pomr íšských a zemských sbor zákonodárných ku kompetencím panovníkovým, pojištn byl monarchický princip adou ustanovení. Ddiné právo monarchovo je založeno na pragm. sankci a rak. domácím ádu; zachovává se sice písaha na ústavu a to pi zvláštní rakousko-cisaské korunovaci; obma aktm však se nepiznává žádný význam na legitimaci císaské vládní moci. Dle kromíž. návrhu ped složením písahy na ústavu nesml I

panovník vykonávati

akt

Panovníku písluší nyní

vládní moci.)

plné právo sankce zákonné, tedy možnost, nejvyšší mocí zameziti jakékoliv usnesení zákona proti své vli

s

absolutní platností.

zákonodárná veškera a nejvyšší soustedna

je tak

Moc

v panovníku, 13-

196

Podíl zákonodárných kollegií íšských již v parlamentu. zemských na moci zákonodárné, vymezuje se více mén neuritým opsáním, že moc zákonodárná se vykonává >od císae ve spojení se snmem íšským* resp zemským. Zemská zízení pro jednotlivé korunní zem, vydaná pak již za Bacha bhem 1849 50, spoívají na zásadách beznové ústavy.

nikoli

a

—

kromížskému,

návihu

Proti

státní ráz jednotlivých zemí,

formáln,

jenž tato

juristicky,

sesiloval

Bachova zemská zí-

jednotlivá

beznová sama, hledí jen dalším utužením íšské centralisace státoprávní význam zemí opt petvoovati spíše na význam a postavení vyšších komunálních svazk s uritým zajištným oborem autonomie a samosprávy. Tento obor zemské autonomie a samosprávy spoívá však pvodem svým jen na aktech íšské moci. B a c h sám pohlížel na zemské snmy jednak jako na 'zákonodárné korporace ve státu«, jednak jako autonomn rozhodující obecni representace vyššího ádu« na jako

zení,

ústava

již

»

pedneseni Stadionovo z 15. bez. 1849: Allerdings besteht noch ein Gemeindeverband híjherer Ordnung, der Verband der durch historische Gránzen gesonderten Lánder; auch diesem, wie dem jeder anderen Gen de muss die volle Anerkennung werden úprava jejich zí(v

pednesení min.

m

z 29. pros. 1849. Srv. též

i

;

zení je však »einer der wichtigsten Theile des

werkes-,

snmy

nikoli

složeny

pedmtem

byly

z

jejíž

za korunní a každou

pomr

Zemské Zemská

úpravy zízení obecního).

poslanc tí zájmových skupin.

zízení, až na jednotlivosti, pro všechny

zem

Verfassungs-

k mocnáství

zemi

uren

zem

stejná, prohlašovala

za nerozdílnou

je

íšskou

ást mocná

ústavou

V

mezích

íšské ústavy pojišuje se zemím samostatno-t.

Psobnost zemských

snm

vymuje

ústavy beznové. Vztahuje se tudíž v

se

úzkém

souhlasn dle íšské na zákonnou

vymeni

úpravu nkterých odvtví vnitní správy v zemi; na obstaráváiii

zem

nkterých ástí z oboru správy hospodáské, sociální, kulturní na úpravu nkterých bemen veejných. Zemský rozpoet má býti stanoven zemským zákonem. Snm má ústavní právo bdíti nad plnním zemských zákonv a mže stížnostmi v tom smru zakroiti u orgánu vlastní

finanní správy

a na úpravu

i

vládních.

V

záležitostech

íšských,

zem

se týkajících,

vyzvání vlády své poradné návrhy podávati.

Snmem

mže

na

volený výbor

197

pokud do kompetence zem však mu nepísluší. Za své správní funkce je ovšem výbor zodpovdným snmu zemskému. Provedení rozhodnutí zemského výboru, pokud nejde jen o akty vnitního hospodáství zemského, nýbrž kde se jedná o rozhodozemský

stará se o správu

spadá.

Úastenství

vání

záležitostech

v

moci

státní

zemskou,

v zákonodárství

ústavou mu

výkonné.

Místodržitel

pikázaných,

íšské

písluší

kompetentním

je

rozhodnutí

zem výboru v uritých pípadech (jako odporuje-li zákonu i zastaviti. obecnému dobru) Kontrolovatelnost úkon zemských i

zajištna je uvážení

státní

znanému

snm

rání

tedy

mrou

moci

státní

zstaveno

správy

rozsáhlou,

je uznání,

co

policejnímu pojmu obecného dobra.

zstalo ovšem

nebo volnému

odporuje mnohoSvolávání

praerogativou panovnickou.

i

uzaví-

Výslovn

se stanoví, že snm, nebyl li svolán, nesmí se shromážditi, po uzavení pak nesmí déle shromáždn zstati. Pro království eské vydáno bylo zemské zízení z 30 pros. r. 1849. Obsahovalo stejn všechny centralistické znaky dle ústavy beznové, jako ostatní zízení zemská. Konstitutionalisrnus jejich byl jen konstitutionalismem vyvrcholeného monarchického principu, autonomie bylo v nich málo, samostatná zemská moc výkonná žádná. Avšak politický vývoj nedopál píležitosti, aby byl uplatnn dosah oktroyovaných, centralistických pedpisv ústavy beznové 3 zemských zízení na ní zbudovaných. Ústava beznová ani zízení zemská nebyly provedeny. Ze zaátku nebylo k provedení jich dosti

politického

klidu

pro

revoluce

trvání

uherské,

k jejímuž

pokoení bylo teba mezinárodní intervence; pozdji pak po pemoženi odboje bylo sice možno pomýšleti na faktické zavedení oktroyované ústavy již

zemích se pomalu politických

v

již

Uhrách, ale absolutistická moc zempanská mezitím

vybíjelo

a

co politické hnutí v jednotlivých

vlád vlivem událostí prostedky k tomu, aby se

utuchalo,

pohodln podávaly

spíše postarala, jak let

i

tak vysoko stoupla,

se

že

by nadcházel konec ústavnosti na celou

adu

vbec.

Mimo

to však

nebylo

v platnost tuto ústavu

již

také

z

jiného

dvodu teba uvádti mla

jednotného svazku mocnáství. Ústava

prvotn zpsobiti, aby se do Spolku Nmeckého, k vli rozhodné pevaze Rakouska mezi nmeckými státy, dostaly všecky zem mocnáství, ty, které tam dosud nebyly, a jednotná mon-

totiž

i

198

Když

archie celá.

nmeckého

sjednoceného

Nmecka

pruským

s

se

úpadkem parlamentu opt

zem

dvod, pro by všechny

také

parlamentu po odmítnuti pomalu rozpadávalo a idea

frankfurtského

dílo

císaství králem

rakouské

odpadl

klesala,

jednotnou státní

s

s jednotným zízením mly zaruovati praepotenci Rakouska v Spolku proti povolujícímu Prusku, když již pevaha monarchie mohla se opírati o jednotnou absolutistickou moc v íši celé, o jednotnou armádu a vysokou íšskou byrokracii. Praesi-

ústavou a

diálním psobením Rakouska obnoven byl opt starý Bund se spolkovým shromáždním. Všecky státy Spolku, jako odpov na

pedcházející liberální hnuti, zaínají vlny pelily se také

pes Rakousko,

peliv pstovati reakci, a její práv bez ústavy v život

jsoucí

uvedené. 10.

pomry,

Politické

ani vnitní,

vnjší,

ani

ncnaléhaly

na

provedení beznové ústavy. Reakce mohla voln postupovati, vládní

kruhy zaaly

si

opt

lehce

absolutistické provisorním

na

zpsob

absolutní

se prodlužovalo,

vlády

zvykati,

až se již nepokládalo

možné ústavu provésti. Sice ješt v prosinci 1850 na doplnní beznové ústavy zízen byl statut pro poradní sbor íšské rady, panovníkem jmenované a bezprostedn jemu podízené, dne 13. dub. 1851 pak ješt byl vydán patent o skuteném zízeni instituce státní rady. Tento sbor. jehož úlohou pedevším a výslovn bylo, svou radou podporovati dosaženi jednotných vedoucích zásad v íšském zákonodárství, pomáhal již také svým centralistickým vlivem beznovou ústavu poslati 'do íše mrt. za

nábh

k odstranní

liter.

První

z 20.

srpna 1851 (. 194 a 196 .

se ministerstvo za

ústavy z.).

zodpovdné jedin

kabinetními

se

stal

V tchto a

listy

listech prohlašuje

výhradn mocnái

a zba-

vuje se výslovn zodpovdnosti naproti každé jiné politické autorit.

V druhém

koruny

listu

prohlašuje- se

a ministerstvo, které dle

íšská rada výhradn za radu listu pestalo býti

pedcházejícího

ústavní instituci ministerské rady a skleslo na

ministerskou konferenci,

nemá

již

pouhou panovnickou

od íšské rady žádných dobro-

zdání žádati. li ctí

kab.

list

z

téhož

pochybnosti o provedeni

vbec i

býti

dokládá,

dne (. 197 . beznové;

ústavy

uvedena ve faktickou platnost že

z.)

již

bére

a je-li

pi uvažování tomto principem

jasn

možno a

vyslovuje

v otázku, ji

má-h

provésti,

úelem má

býti

199

všech podmínek monarchického ústroji a státní jednoty Tyto kabinetni listy vyznaily již cestu, po které se má bráti tak další ústavní vývoj a hlásaly již nepokryt, jaký osud eká obmezenou ústavnost, jaká byla pipuštna ústavou beznovou. V kruzích vládních vzrstá pesvdení, že jednotu íše nelze nijak udržení íše.

i

opt

le

udržeti

absolutistickou

centralisací.

Konstituce

budila

snahy autonomistické a národnostní, budila odpor proti centraÚplné lismu. Tu již byla by bývala pekážkou každá ústava.

zeknutí se konstituní vlády zdálo se na ten vládní

as

jedinou nejlepší

maximou.

A

tak

prohlašuje

dvma se

patenty »sylvestrovskými«, z 31. prosince 1851.

beznová

ústava

za

zrušenou,

ježto

dle

výsledk

íšskou radou konaných ani není v zámocnáství, ani se nedá kladech svých pimenou dosažením pimených svých ustanoveni provésti. Za souvislosti v porad

s

ministerskou

a

pomrm

veejných zízení se

má

sesílením

za

i

jednoty a moci státu,

nastoupit

pomrv

cesta zkušenosti a pelivého zkoušení všech

a dle

tohoto pochodu pak budou tvoeny organické zákony cestou zku-

Zárove vydány (pod . 4 .

šenosti odvozené.

z.)

>zásady pro

organická zaízení v korunních zemích císaství rakouského.* již

ei

není

o

njakém íšském nebo zemském parlamentu,

není stopy po úastenství

zákonodárné.

Tu tu již

sbor zákonodárných na výkonu moci

Absolutistická

monarchie zaíná se rozkládati nad

celou jednotnou íší.

Všechny zé-m mocnáství prohlašují se pod starými historickými, nebo pod novými tituly za nerozluné souástky rakouské císaské

má

ddiné

obecného oznaení

pojmenování jednotlivé

Uzemní obvod zemí správních. stavy. býti

Zem sice

zem

je

v

s

názvu »korunní

ei

však dáti

se zachovává, ale

se stávají

Zempanským

pidány

Kolektivního

monarchie.

se užívati jako

jí

úadm

též její vlastní

výhradou

opt leny pouhé

zem«

úední, pi zvláštním

zmn

z

departementální sou-

krajským a místodržitelstvm

poradné výbory

z

titul.

ohled

uritých stav

(ddiná

mly

šlechty,

velkostatká, malostatkáív a prmyslník); to však nebyla již žádná zastupitelstva zemská nebo krajská. Zaízení toto nebylo ostatn provedeno V korunních zemích, jako reminiscence na privilegované stavovské zízení mly býti zízeny statuty o ddiné šlecht stavovské, o

jejích

pednostech a povinnostech;

tato zí-

200

zení prakticky

nemela žádného ústavního významu, nýbrž toliko

význam tídní, stavovský. Znovu se vrací období absolutistického státu ješt siln policejního, sjednoceného osobou panovníkovou a soustavou spolených organisací úedních, z moci zempanské vytvoených a jedin jemu podléhajících. Zem pozbývaly docela povahy zvláštních útvar státoprávních. Na pohled jednotný stát absolutistický rozdlen byl pouze v territorialn ohraniené správní obvody, které zvláštní

shodovaly se jen zemí.

Zem

vi

samostatnosti osobností,

ježto

samosprávy

ze

správních

ohled

s

jakožto pouhé správní obvody

a

státu,

nemly

nemohly

ztrácely míti se

ani

i

historickými

nemly

hranicemi

žádné ústavní

pouhých veejnoprávných vlastních orgánv, ani vlastní

úastniti

ráz

nijak

na vykonávání

úkol

na pohled pouhými provinciálními díly státního 'území

státních. Byly

státu. Veejnoprávná osobnost zemí, které aspo ješt beznové mly zstati pece ústavními státoprávními útvary s vlastní vlí, tvoenou dle zemské ústavy, a tedy subjekty vlastní vle práv, snižuje se nyní stále na povahu více mén obsáhlého veejného fondu, spravovaného a ízeného z nadízené vle státní.

jednotného dle ústavy

i

i

Celá veejnoprávná osobnost zemí obmezuje se na schopnost

subjektem zemského majetku, na jehož udržování vynakládá se celá innost bývalého, dosud úadujícího, zemského výboru stavovského. Toto postaveni tondv, ízených býti vlastnickým a správu

cizí

postavení ústav,

vlí,

sice s vlastním

okruhem

práv.

ale

tí-

žených transcendentní vlí státní, zachovávají zem až do ústavních pokus let šedesátých. Vedení záležitostí zemských, zbylých a zd-

doby ústavy stavovské, stálo pod pímým psobením I v Cechách, ií/ení záležitostí >zemských fond <. kde výbor stavovský byl v innosti až do zvolení zemského výboru dle únorového zízení zemského z r. 1861, byl sice zen.ský výbor stavovský dosud zástupcem práv osobnosti zemské, snížené nyní taktéž na povahu ústavu, cizi vli ízeného, avšak ií/c ní jednáni stavovského zemského výboru pešlo již r. 1852 na místodržitele. Spravováni záležitostí zemských bylo tedy p m o dirigováno mocí státní, jíž zem. výbor podléhal ve své psobnosti, obmezené jen na obstarávání bžných záležitostí zemských. Osobnost zemí na pohled úpln zanikala v existenci zemských fondv. Ze

dných

z

státním

jako

i

i

í

201

státoprávního

zemí zbývala jen jejich historická práva,

jen historické reminiscence zemí, jejich tituly a hra-

pro obvody správní

nyní základem jen

jsoucí

nice,

postavení

opt

zbývaly

jednotného

státu.

Taková byla

11.

dily

opt

zbran na

neúspchy

až

situace,

obrat

ústavní

politiky vnjší

pivo-

Když francouzské

vnitní.

v politice

i

svorn pomohly národm monarchie vídeského demokrata Bacha, slíbil ervence 1859 (. 133 . z.), oznamující,

italských bojištích

podraziti absolutismus bývalého již

císav

že

došlo

ených

manifest

z

15.

k praeliminariím míru, zavedení oprav asu v zákonodárství a správ. Absolutismus na celé

poražen, padl diplomaticky

i

vojensky,

finann

i

pimáe byl

administrativn.

Nastoupení nového ministerstva (kabinetu Rechberg-Goiuchowski)

znamenalo nový program vládní. Po zkušenostech s absolutismem, podlomeným ve starých nejmocnjších oporách, vysíleným finann, diskreditovaným politicky a administrativn neúspchy vysoké byrokracie, mlo se nejprve aspo státní výdejné hospodáství podrobiti urité kontrole.

Skuten

rozmnožené rady íšské, patentem z 5. bez. íšská rada, r. 1860 . 56. . z., znamená politiku nového kursu. která trvala na základ ústavy beznové, byla sice za absolutismu svolání

korunní, jako panovníkv osobní pvodního svého statutu (z 1851) býti rozšiována povoláním mimoádných íšských radv. Z této korunní rady osf)bní vzešel poátek dalšího ústavního vývoje. Ona

organisována

jen jako rada

již

sbor poradní, mohla však

jediná

udržela

za

ústavním vývojem došlo k svolání

již

dle

absolutismu let

jakousi

kontinuitu

Ona

tvoila základ,

šedesátých.

rozšíené

s

pozdjším na kterém

rady íšské. Rozmnožená rada íšská

postupnou transformací v ústavních aktech

let

šedesátých byla pak

definitivn organisována jako konstituní íšské zastupitelstvo, které

podrželo

i

po své transformaci v parlament bývalý,

zddný

název

rady íšské.

Rozmnožená

rada, jež se

mla

státi

dle svolávacího patentu býti složena z

životn nebo

stedu

snm

periodickou

len

doasn. Doasní lenové mli zemských, které

mly

pipadl podíl na oznaení korunních nové mli býti

institucí,

jmenovaných býti

mla

bu

do-

jmenováni ze

zemím

býti aktivovány,

aby

rádc

Doasní le-

íšských.

panovníkovi k jmenování navrhováni v ternu

od

202

píslušného

snmu

zemského, jemuž tedy piznává se právo delegací

úast na

organisaci a složení íšského sboru poradního. poradný sbor koruny, rozmnožený jaksi delegacemi zemských, nebyl parlamentem, ani zastupitelstvem zemí. Zprvu také korunu nijak neobmezoval. Teprve znenáhlu nabýval bráti

svoji

Tento

snm

skuteného ústavního významu jako ádné obligarorní kollegium. když cis. vlastním listem ze dne 16. ervence 1860, . 1,81. . z., uznáno bylo zá ústavní pravidlo, že urité finanní

jen

mají býti obstarávány

pivolením

lenové rady nepokládali

jednotliví byli

s

povoláni, nýbrž jen za rádce

a jen

individuální

své

íš.

rady.

se za zástupce

osobn

záležitosti

Ovšem

íše

ani tu

zemí, z nichž

a individuáln povolané

K

názory pronášející.

projednání

otázek

rozpotu a hospodáství finanního v rozšíené íš. rad zízen byl rozpotový výbor, jenž postupem porad svých zabýval státního

nutn všeobecnými státoprávními pomry íše a zemí. Dospl jednomysln k pesvdení, že ústavní a státoprávní organisace íše má býti podrobena zmnám od základu. Dle názor vtšiny se

výboru

mly zmny

státoprávní struktury íše vycházeti od uznání

tomuto

zvláštního, historického postavení jednotlivých zemí. Naproti t.

smru

. federalisticko autonomistickému

rozhodn

centralistická

menšina

pála po centralisticku založiti a utužiti jednotu íše jednotným íšským zízením ústedním. Byla ochotna zemím piznati jen v mezích jednotného zízeni íše vtši menši stupe samosi

správy a autonomie.

V

plném shromáždní rozmnožené rady vtšina piklonila se k snahám autonomistickým. Na stran autonomisticko federalistické stáli

pedevším

zástupcové

vynikající

zemí

ze

politikové z arstokracie

slovanských

a

vbec

uherské,

representanti

dále

vysoké

na stran centralist pak nkteí zástupcové byrokracie obanští lenové ze zemí nmeckých. Ježto na stran vtšiny stála vesms vysoká šlechta a kruhy konservativní, dávala si v protivé k nim centralistická menšina ráda ráz zdánliv liberální, akoli

šlechty, i

nebyla

nikterak

liberální ani

ádnou

odmítala myšlénku na

vzorv.

Vtšina

mla

konstituní,

nýbrž

sama úzkostliv

representativní ústavu dle moderních

mezi sebou

feudaly a konservativce

i

roz-

zízením stavovským. sebou tuhé centralisty a povstn písné reakcionáe, jakým byl pozdjší pedseda

i

tak

hodné zastance kontinuity Menšina,

majíc

opt

se

mezi

státní

203

opt reakní svým

rady za éry schmerlingovské, Lichtenfels, byla zastaralým a šablonovitým jednotlivých

unifikující

íšské

i

zdánlivý a slovní,

centralistu

byl

mist

nádechu

byl

ideou

centralismem,

obmezeným nedbáním politického vývoje národností a rzných zemských skupin. Liberalismus

jednoty a úmyslným

jako zase

konservativného

federalismus autono-

siln

i

stavovského,

taktéž

krajn až reakn nepíznivý modernímu zízení konstitunímu. Ostatn ani menšina centralisticko-liberalní neodvážila se opatrn projeviti pání po konstituci íšské, nýbrž jen žádala panovníka, aby z úplnosti své moci oktroyoval ona zaízení, která by ve všech kor. zemích se zachováním jednoty íše, jednoty zákonodárství a moci výkonné zpsobila aby všechny zájmy obyvatelstva došly zastoupení v obci, na snmu zemském íšském. 12. Program vtšiny za základní zásadu pi úprav státoi

právních

pomr

individuality

historicko-politické

íše prohlásil uznání jednotlivých

zemí.

Theoreticky tkví státoprávní

názory majority v rozšíené a asové tehdy nauce o historickopolitických

práv

v té

Józscf Eotvos,

znan

Vliv

individualitách.

dob,

této

v létech padesátých,

státoprávní šíil,

proniká v celém jednání

nauky,

hlásal a

kterou

zdvodoval

rozmnožené íšské rady

a jasné. Vedle Eotvose také ;heorie Stahlovy a

bžné

po-

restauraní legitimistické nauky francouzské vykonaly na politické a státóvdecké názory majority

Spisy

bžné. Jen

Eotvosovy použití

školy státoprávní,

i

theoreticky

minority

dosavadních nauk. na

pomry

pimený

podávají

vliv.

vesms nauky tehdy

pedevším nauk

národnostní za úelem,

historické

odvodniti

státovdecky oprávnnost dalšího trvání státního celku uherského, v té podob, jak historicky' se vyvinul, podává zvláštní hlediska. Vbec pednosti nauky Eotvosovy neleží tak ve vcnosti, pvodnosti a theoretické propracovanosti jeho názorv, jako spíše v tom, že jeho názory zdály se podávati jednoduché odvodnní, pro pi nové úprav pomr íše je zachovati kontinuitu s dosavadním stavem státoprávního vývoje historických celk zemských. Zdálo se, že tato nauka podává prostý návod, jak spojiti oživené snahy národnostní s dalším trváním uritého zemského státního celku,

od bžného

úel

historicky

pojetí

vyvinutého. Jako Palacký vyšel

kantovského státu

státu považuje právní

ist

právního.

i

Za

bezpenost jeho lenv. Hned

Eotvos hlavní

v dalším

204

však

postupu

stojí

pod patrným

již

vlivem

a silným

historické

školy právní.

Lcta 7áruku

ped právem mže

pomr

ve

státu

práva vztahují a

si

zákony vytknuté.

zákonv

ních

v positivním

mnou

i

ona úcta

vážení

a

positivními

existovati bez trvalých positiv-

práv

právo soukromé je všecko pak býti zrušeno jen zp-

(již

mže

právo

se

positivní,

zákonu vytknutým

Pokrok

stanovených.

nemohou

Státy

a historických

pokládána za mravní

i>ýti

když

na právo

rozšiují

Positivní

historické).

sobem

jen tehdy

trvajících,

materielní

podmínek zákonem

a za

situace

každé skutenostech.

úcty a váhy, jaké ve státu

požívá

založené na positivních zákonech a

podmínny

všech jsou

právo,

positivní

Bez úcty

ped

právem a zákonem žádná ústava nemže mít trvalosti. K úct ped právem a zákonem však pedevším pispívá ková ústava,

neprohlašuje

která

obmezuje obor

státní

moci na obor

každému

a která tedy

dílu

niti

celého

státu

Moc

samostatný právní obor. své povahy

všemocnost

v

Ve

státu.

vzešel stát.

nejsou individua,

Jednotkami,

z

jejichž

Svoboda jednotlivc má

organisovanými

obcemi.

všemocností

státu,

nutný

jen na to,

co dle

lze srovnati s

dobrovolného

trváním

slouení

nýbrž menší spoleenství, province,

komitáty, obce.

ped

nezbytné

všech krajích státu je uplat-

takové míe, jakou

jednotného

která

jednotlivcm pikazuje uritý

státu je omeziti

státu se týká.

princip samoovládání

i

záležitostí

ta-

nýbrž

státu,

Jediný záleží

v

býti tedy

chránna pevn

prostedek, jímž lze se chrániti tom, že obci, provincii a vbec

všem organismm, které ve státu jsou a jimiž jednotlivec se státem souvisí, vykáže se uritý okruh samostatné innosti a tím se prak ticky státní moci uri pevná hranice. V tchto základech tkví Eotvosuv autonomismus. Odtud vycházejí jeho snahy po autonomisaci uritých nižších, podízených svazkv uvnit státu. Specieln pro Uhry znamenaly tyto snahy ovšem dležitý politický požadavek úplné restituce zízeni municipálního a komitatniho jakožto mocných základ vnitní organisace politické. 13.

je i

Jako právní a

státní

filosofie

Eólvosova

všecka založena

na vytknutí váhy historických práv a positivních zákonv, tak

jeho politická

národnostní

s

filosofie

vbec

hledí smíiti

moderní rozvoj

historickým vývojem státních celkv a

s jejich

ideje histo-

205

rickým právem státním. Historický vývoj spojil rzné národnosti uvnit hranic jednoho státního útvaru. Positivními historickými událostmi pipoutal fragmentarní díly rzných národv a kmen k jednomu státnímu celku a uvnit hranic téhož rodnosti

Aby odvodnil, pro rzné

uzavel.

historických hranic státní

lid,

objímajícího je státu

státu

rzné

národnosti

ná-

uvnit

mají se spojiti v jediný

vychází Eoívos od dualistického pojmu národnosti. Liší

národnost jazykovou, od národnosti politické, historické, kteráž se vyvinula

Národnostní o

spolenými djinnými osudy uritého politického celku. vdomí nespoívá prý tak veskrze jen na pesvdení

spoleném pvodu, jako

spíše bylo založeno ve

vtšin pípad

spoleným historickým vývojem domí, tvoiti zvláštní národnost, která v povolání

chce uplatniti své city vyššího nadání a své snahy pa-

výlun vtšin pípad

novat a

uritého celku. Vpesvdení o svém vyšším

ovládat uvnit uritých hranic územních, je ve výsledkem a výtvorem spoleného historického

vývoje.

V

tchto pípadech nespoívá pesvdení o zvláštním nábytí a o samostatném národním oprávnní na vdomí skutené rozdílnosti vrozených vlastností kmenových a druhových. Pesvdení o zvláštním národním bytí spoívá tu spíše na vdomí nynjšího politického postavení onoho, spolenými osudy spojeného uritého celku, na jeho spolených historických upomínkách právním jeho vývoji. Tu pak také na spoleném historickém všechny nároky onoho politického celku se spoleným a týmž vývojem na jeho zvláštní oprávnní a samostatné bytí nejsou rodním

i

i

jiného,

le nároky na

udržení historického jeho práva.

Celá národnost zakládá se

tu

jedin na

vdomí

individuelní

uritého celku se spoleným historickým vývojem, a na onu individuální zvláštnost uplatniti. Individuální zvláštnost onoho celku vytvoena je jedin minulostí. Celky politické uznání své indivis historickými hranicemi chtjí pak dosáhnouti duality tak, jak je ona ve spojení s minulostí. Politický národ je Eotvosovi tedy politickým spoleenstvem všech, kdož uvnit tchže historických hranic byli podrobeni témuž historickému vývoji a spoleným di jinným osudm. Tam, kde stát vznikl ze spojení nkolika "politických národv*, politických spoleenství, tu v každém z tchto spojených zvláštnosti

poteb

205

díl

státu udrželo

jako zvláštního

se

vdomí

politického

jejich

celku,

zvláštnosti a jejich odlišnosti

se snahou a

s

pocity

uplatniti

individualita. Toto vdomí politické individuality je však jen výsledkem spoleného djinného vývoje uritého celku. Proto tedy veškero úsilí po oprávnní a uplatnní tohoto politicky národního celku v uritém dílu íše není, le bojem za historické právo Naproti tomu snahy po uplatnní a rovnoprávnosti jazykov národnostních celk bojují proti historickému právu, ježto chtjí rozbiti svazek a celek politicky národse

politická

jako

uvnit týchž historických hranic spo-

nostní, jenž se konsolidoval

leným

historickým právem a vývojem.

Princip

kolektivního principu

jazykov národnostní (dle spoleného pvodu a princip oprávnní celých kmen nemže býti substituován

historického

práva

p o

národnosti

a principu

1

i

t i'c

k

é,

historicky vyvinuté, ježto by všechny nynjší státy byly nuceny se

rozpadnouti.

Národnost

mená práv

politickou

v historickém

jednotu

zem.

politickém

a

V Evrop

smyslu zna-

najde se sotva

jeden národ, jenž by byl svoji individualitu udržel ve vlastním ná-

rodním

státu.

Všechny

státy skládají se z

národností. Nenajde se státu, jenž by

sml

díl

a

zlomk rzných

podržeti své nynjší hra-

kdyby hranice státní vbec mly býti urovány dle úžen obvod jazykových ci jazykov národnostních. Dsledné prová dní principu rovnoprávnosti národnostních celk uvnit téhož jednotnice,

i

a

ného, historicky vyvinutého státu (jmenovit uherského), zniilo by

prý

nutn

princip historického

práva, na

nmž

spoívají politické

spolenými osudy djinnými vytvoené. Touha po absonárod jako kmenv a jazykových celk ruší historická práva politických celk národních, spoleenství politických se spoleným vývojem. Boj proti každému historickému právu vede pak nutí k odntí práva všem, k obecné bezprávnárodnosti,

lutní rovnosti

rosti.

Boj jednotlivých

národnosti není tedy vyvolán jejich kun

novou, druhovou rzností, rického

vývoje,

nýbrž pedevším

celou jejich

minulostí,

rzností jejich

tak že

lze

íci,

histo-

že každé

bu

je bojem pro historické právo, nebo proti nmu. podmínkou všeho právního stavu je úcta k právu historickému, je teba posilovati ony instituce, které jsou srostly s právem historickým a které jsou s to, úctu k historickému právu

národnostní hnutí Ježto

a jeho váhu zvyšovati a podporovati.

Úctu k historickému právu

;

207

upevuje pedevším monarchický

princip, jenž

historickému

historickým, tak že boj proti

Práv ddiné

monarchického principu.

váhu

pímo

právu

srostl s

nutn

právem

seslabuje

králství a

ddiná

pednost tm státm, ve jsou pirozenými zastanci histo-

aristokracie poskytují zvláštní politickou

kterých jsou, že obojí instituce ty rického

vždy

kladouce meze ukvapené touze pokrok je jen tam možným, kde

ped

kráeti v

práva,

zajisté

se

aspo

jednou

ddiné aristokracie má býti zastávání historického, aby stát byl uchránn a zdrazování ped rychlými zmnami zákonv »politik;i, kterou se koní revoRevolucí rozrušovaný ád luce, je táž, kterou se udržují státy. práva historického je znovu zizovati ustálením ddiné a legitimní nohou pevn

Úkolem

stoji.

práva

;

<

monarchie. Síla králství spoívá v legitimit. Vliv, který králství vykonává,

je

podmínn

lovská vždy

s

každé

králství, ježto

pdu

prostých

porušení

že

fakt.

V

totiž

hledati v historickém

je

historického

moc

pdy

pravá

stává se

krá-

Nej-

právu, a

nebezpeným

legitimn

pevn stálo, monarchickém státu nemže

legitimita,

nikým

zatlauje je

Stát potebuje

Vdomí

proto

králství

co revoluce zboí,

díti

pesvdením,

uritou osobou legitimn musí býti spojena

pevnjší základ

odtud

tradicionalním

z

práva, na které

na to,

býti nahrazeno.

symbolu, jenž by pedstavoval jeho jednotu.

jednoty státu musí být udrženo neotesené, a to

jen mocí monarchovou, jenž pak

sám

se stává

mže

symbolem

se

státní

Odtud Eotvos je pívržencem co možno silné monarchické moci, proti níž meze hledal by jen ve vyvinuté samospráv nižších svazkv. V tchto zásadách dobe je znáti vliv ideových smr francouzské restaurace a legitimistických nauk let tyicátých. Z tchto všech zdroj prýští také celá monarchická a dynastická politika len rozmnožené íš. rady, oekávajících vše jen z plnosti jednoty.

monarchické moci, odporujících moderní parlamentarní konstituci, dovolávajících se stále právní a ústavní nepetržitosti; ježto pak

práv

ddiném

monarchickém právu dochází neúnavnými obhájci dynastické legitimity, kteráž zaruovala nerušené trvání uritým oprávnním, byla-li jen oprávnní tato založena a ovena dlouhoprávní nepetržitost

v

stálého a patrného výrazu,

stali

se rádcové také

tradicí, mla-li sankci v právních pomrech minulosti a nepetržitém dlouhotrvajícím faktickém výkonu. Zásada legitimity

trvající

v

mla

pomáhati uznání historických práv vbec.

208

Naproti pojmu kmenové a jazykové národnosti postavil pojem národnosti politické, kteráž se vyvinula spolenými djinnými osudy nkolika kmenových národností, uzavených uvnit historicky daných hranic uritého konsolidovaného celku státního. Byl tudíž také nucen zodpovdti otázku, jaký bude pomr užší, jednotlivé národnosti kmenové ku širší, celkové » národnosti poli14.

vos

tické* celého historického a politického svazku státního. Bylo

zodpovdti otázku pro jeho celkového politického nicích

se

svazku

vyvinuvšího,

byly

státního,

zlomky

a

teba

kde uvnit historicky v uritých hradíly nkolika národností

uherskou

vlastní

zemi,

kmenových, s vlastním národnostním vdomím. Eotvos chce prost všechny kmenové a jazykové národnosti v zemi spojit v diný

soustedný

tu je-

politický celek, dle historického vývoje ustavený,

v politickou národnost,

uzavenou

v

uritých historických hranicích,

splývající v historickou jednotu, v historicko-politickou individualitu.

Pojítkem mezi nimi, kteréž by je sluovalo v jednotnou politickou národnost, celé

zem,

má

býti

celé

všude proniklé

pesvdení,

individuality

politické

že jen od existence

zemské, závisí bezpenost

všech jednotlivých kmenových národností.

Rozdlení historického území vých národnostních

obvodv

a

zem

dle jazykových a

okresv mlo by

kmeno-

za následek,

že

by každý jednotlivec cítil se jen obanem svého speciálního kmenového národnostního území, nikoli obanem celé historické zemské individuality, což by zajisté prý odporovalo a bylo nebezpeno historickému právnímu citu celé zem. Rozhodn zavrhuje tedy territorialní rozdlení Uher dle národnostních kmenových obvodu, rozdleni, dle nhož by každá národnost obdržela své vlastni územní hranice. Zavrhuje soustavu, dle níž by právní sféra každé jednotlivé národnosti zvlášt ústavním zákonem byla urena a dle níž by území a úady zem byly rozdleny mezi jednotlivé národnosti uvnit zem. Tím by se zniila možnost každého vtšího státu a zniila by se stát

zvrhl

by

se jen

pomry pohromad

i

ta

potebná míra

v agglomerat

území

i

centralisace, bez níž

národúv. jen vnjšími

držených.

Ovšem, že zájmy historicko-politické národnosti budou prý jen tehdy zajištny, když na druhé stran stane se také po právu nárokm každé jednotlivé jazykové národnosti avšak práv zase naproti tomu také nároky rzných jazykových resp. kmenových ;

209

mohou

národností neruší a

pokud

resp. vlastnost

býti

uspokojeny

jen potud, pokud

zabezpeena jednota

je

zem

a státní

existence

se tím

zem,

jako historickopolitické individuality. Jednota

nevyhnuteln musí býti udržena. Pokud jednota státního celku se neruší, je ovšem nutno s autonomického hlediska zaruiti jednotlivým národnostem uvnit státu sebeovládání princip tento není jiného, le užití principu individuální svobody na mohistoricko politická

;

rální individuality

národností, kteréž tu stávají se morálními osob-

uritými nároky. Jednota historicko-politické individuality, spoívající na spoleném djinném vývoji a vzpomínkách z minunostmi

losti,

s

ovšem nesmí trpti. Tím zásady rovnoprávnosti ovšem znan se modifikují na prospch jednotného uherského, v nmž pak jediné národnosti maarské pipadne na

tradici,

národností státu

pevaha

rozhodující

politická.

Podstata nauky o historicko-politických individualitách je tudíž Záleží v odvodování poteby a oprávnnosti toho, aby vedle pojmu národnosti kmenové, i, jak Eutvos íká, jazykové, spoívající na spoleném pvodu kmenovém, byl ješt uznán pojem národnosti politické. (Že národnost je spoleenstvím kulturním,

jednoduchá.

tomu nevnuje

E. zvláštní

Politická

pozornosti.)

národnost znaí

uritý politický celek, jenž se vytvoil spoleným historickým vývojem uritého spoleenství politického na spoleném státním

mu

by

uvnit hranic spoleného státnkolika kmen a národdíl ního území ností. Když rzné národnosti, nebo díly nkolika národností kmenových, positivními historickými píbhy spojeny a sloueny byly území,

spoleenství politické,

i

jsoucí,

bylo složeno

z

v týž vyšší, celkový státní a územní svazek (jako

rzné národnosti

zemi uherských spojeny byly pod jedním svazkem státu uherského),

podrobeny byly týmž historickým osudm. Prodlaly pak týž spolený vývoj státoprávní, vytvoily sob státoprávní, jsou vázány spolenou historickou tradici, ústavní týmiž spolenými vzpomínkami z minulosti k onomu státnímu i

útvaru

a

svazku,

jenž je všechny

spojuje,

jsou

vázány k

histo-

Vytváí se tu mezi tmito národnostmi a mezi lidem jejich spoleného státního útvaru a svazku vbec spolený právní cit pro spolenou státní a územní Politická národnost znamená historicko-politickou individualitu. ricko-poiitické

historicky

se

individualit

vyvinuvši

svého

uritý

svazku.

státní a

územní svazek, historicky 14

210

se

vyvinuvší

spoleenství,

politické

má

územních hranic,

V

tom

historicky

je

se

i

nkolika

podstata

národností,

nauky, že

celé

uvnit

vyvinuvší

vlastních

uznáno za historicko-politickou

býti

dualitu s charakterem

by

spoleenství,

politické

uvnit hranic téhož území.

za

státním,

indivi-

státoprávní jednotku a za zá-

kladního státoprávního faktora íšské organisace. 15 Klementy této nauky není celkem tžko analysovati. Vedle mocného vlivu, jakým tu psobil historický svtový názor Hegel&v, jakým tu psobila jmenovit Hegelova nauka o objektivním duchu, jenž není vytvoen individui, nýbrž jenž sám jako celkové vdomí,

jako všeobecný duch všemi

názory

jaký na vistické

proudy

duševní nálady

i

zaátku XIX.

a ze

st,

jejich

ži-

generací, vedle povšechného vlivu,

poskytly a vykonaly

vy

.

individui proniká a udržuje

ad

votní souvislost v postupné

nmecké

vbec

filosofie z

i

subjekti-

konce

XV

11 1.

uplatuji se tu v nauce Eotvosovi ješt jiné spe-

vlivy. Setkáme se v ní na první pohled s nezmnným podstat pojetím celé školy historické, s pojetím, že stát a právo jsou výtvorem ducha lidu, zvláštní duševní schopnosti uritého celku, že dále jsou výtvorem djinného vývoje, a že stát a právo vbec jsou spojeny s celou bytostí povahou onoho uritého národního celku. Neklamn ozývá se tu nejen Savigny, nýbrž celá nauka cielní, silné

v

i

Eotvosova

je

prostoupena

siln

ského traditionalismu Jos. dc Maistre a

byli leželi

vynikajícím

a jeho hlavních

francouz-

vlivem

pedstavitelv, iimiž

Louis Gabr. de Bonald.

Oba

tito,

kteí ná-

k církevn smýšlejícím politikm legitimistické restaurace ve

pedevším doby revoluní,

dvody

uplato-

Krancii, hledli

najíti

vaným

proti doktrínám, že stát vzchází z úmysl-

za

ných aktv

dvodem

a z

vdomého

proti doktrínám,

spojení se jeho

obanv,

že právním

uzavení spoleenské smlouvy, a že svrchovanost obanm, všemu lidu. Naproti tmto doktrínám revoluním prohlašoval Bonald pímo, státu je

ve státu písluší všem stoje na základu

zení

církevním, že veškeren duševní život lidský

spoleenského

tradice. V

života

této

vbec

jsou pouhými produkty

i

zí-

djinné

nauce francouzského traditionalismu ohlašuje doktrínám osvícenským a theoriím revo-

se proti rationalistickým

luním

jen filosofie

státovdecké obratným pokraováním duchem znamenit vyvýšeného nad argu-

restaurace

i

reakce.

zásady traditionalisnrM jsou však jen

názor

jiného politika,

mén

Politické a

211

menty Bonaldovy. Politikem tím je Edmund Burke, jehož spis proti ideám francouzské revoluce a proti zásadám francouzské revoluní ústavy (Reflections on the revolution in France, 1790), spis stejn duchaplný jako

ckého zjevu

Huga

a

Hegela

pojetí státu jako histori-

i

produktu djinného vývoje bylo ojedinle a po od za. XVIII. st pece to byl teprve Burke,

již

,

revoluce, které ve vzniku státu dovolávaly

proti theoriím

element vdomých

se a

—

vedle

tvoil

By

Savignyových.

a jako

rznu známo jenž,

a psobivý,

jizlivý

názor

také pramen

moc každé dané

nemniti ústavu

a

a politická

jasnosti a píkrosti

úmyslných a které prohlašovaly právo nebo méniti i poprvé v této zízení státu dle vle,

konkrétní generace zizovati

—

nevdomých

zdraznní

postavil

element

vzrstu politickýph útvarv a zízení. Stát a právo ústava nejsou prý výsledkem okamžitých individuálních akt len státu, nejsou produktem jejich náhlých nápadv a momentanní subjektivní vle, nýbrž jsou výsledkem dlou-

ve vývoji a

i

hého Stát

pracného processu, na

a a

ústava

jeho

spojuje

budoucími. Proto také je

i

krétní,

práv

trvající

nmž mnoho

generací bralo úast.

generace dívjší

takto

neodvislým

stát

generace,

a je

s nynjšími od vle jedné, kon-

pímo

nynjší generaci

nad-

ízen jako odkaz generací pedcházejících. Stát a jeho ústava nespoívají

souasné

zddných dle

Bnrkea

dle

dnes na žádné doasné smlouv

již

Zíditi státu novou ústavu

práv a historického vývoje.

principv,

abstraktních

které

znamená

vle

jediné

stát revolucionovati.

mnoha

za úasti a snah

novati, nýbrž

práv

má

pímo

z

Ježto

pak

nepetržitosti stát vznikl

generací a ježto ústava není odvislou od

generace a nebyla

jediná generace,

odvodnny

založeny a

nejsou

pedcházejícím vývojem a které neplynou jeho tradice,

mezi

nýbrž jsou produktem tradice, zvykv,

žijícími individui,

žijící,

se snažiti,

vytvoena jedinou generací, není

také nijak

movala a píštím generacím odkázala

oprávnna

zddné

aby chyby a

stát

revolucio-

ústavy jen refor-

zanechala

uritý perma-

nentní ústavní základ.

Nesmí náhle boit dosavadní stávající

politický

systém

je jen

celé ústavní

ústrojí státu.

Celý

výsledkem nepetržitého vývoje

pochodu. Proto rnže ústavní zízení býti opt jen touže vývojovou cestou a pozvolna, v kontinuit s pedcházejícími ády, nikoli revoluní cestou proti stávajícím a zvolného historického

mnno

14*

212

vbec

a

zmna

revoluní

Náhlá

ústavním zízením.

zddným citm

odporuje

má

duši lidu. Zemé, která

vžilé tradici,

novou

dostati

teba ústavodárným shromáždním poízenou, není bílým listem, na který by njaké ústavodárné shromáždní mohlo napsati jakákoli povšechná a prázdná schémata a vbec, co chce, nýbrž ústavu,

zem má

vždy

ústavní

již

tradici

pedcházejících dob.

z

Proto

nelze pro zemi vykonstruovati a vyspekulovati novou ústavu dle

pouek, nýbrž

jaké theorie a dle axiomatických tinuitu

ústavní tradicí

s

zem

jen reformovanou

a novou,

bezprostedn na pedcházející ády

je navázati

reformovat, nikoli boit

samou povahou

:

státu

víjejícího a rostoucího,

místo postavit nové,

Chyby

starých

je reformovati,

s

ústavní.

ústavu

Zvolna

destruovat vše, je lehko. Proto je v odporu se jakožto spoleenství,

tradicí se vy-

stálou

rázem destruovat staré instituce a na pedcházejícími zcela nesouvislé.

teba zboiti proto

již

stavbu

celou

institucí

dosavadních. Žádné revoluní ústavodárné shromáždní nesmí mysliti,

rozvracejíc

že

dílo

vkového

jejich

zjevný a viditelný a lze

jsou

zajisté

institucí

aniž

n-

zachovati kon-

je

vývoje,

dovede

sob

nkolika

v

msících na místo toho, co zboilo, postaviti umlé dílo stejné ceny, aprioristickou konstrukci rovnocennou s historickým ádem ústavním, že dovede theoreticky vyspekulovati nové ústavní dílo, srovnalé s djinnými tradicemi národa, jehož ústava pedevším musí v

býti jen

pouhým konstatováním

obecném pesvdení

je spíše

ústavní a

odstraniti

Regeneraci dle

ád

pedcházející

ústavy je vždy

provésti

njaké

Proto Burke vystupuje

a

kontinuit

v

rázu ústavy, modifikací

theoretických princip

již

nepochybn

pesvdením

korigovati,

základ

tradice

na základech

než

jej

stavti.

stávajících,

již

zddných ádv,

nikoli dle

abstraktní konstituce.

proti

francouzské

revoluci,

která na-

ústavodárným shrodala státu novou ústavu, vymyšlenou, zízenou

odstranila

máždním

toho, co

souhlasu se vžilým

znovu umle, bez pevných

zddného

jednou

V

žije.

dosavadní stav

právní,

a

vdom

konstruovanou, ústavu porušivši právní kontinuitu, nepetržitost

Ústavodárné shromáždní stanoví a zizuje

vývoje. priori,

z

konstruovaných zásad, kdežto ústava

konstatováním a deklarováním toho, co

již

má

tu

býti

ústavu a

pece

jen

se vyvinulo v národu,

obecného právního a politického pesvdení národního. Zizování ústavy ústavodárným shromáždním je vyvrcho-

jen potvrzením

213

lením

názorv o možnosti psobení degradací

politickém a je jen

Ústava

a vláda

vle

subjektivní lidské

ve

svt

nepetržitého vývoje.

historického,

odvozují dle revoluních theorií své oprávnní jen

ze souhlasu ovládaných, zídivších

všeobecnou vlí, dobro-

stát

si

je vytvoena umle, ústavodárným shromáždním, jako produkt vle shromážd-

paktem. Ústava revoluní

volnou associací, sociálním

ných representantv, domnle celý národ zastupujících. Revoluní theorie uplatovaly takto umlý, konstruktivní,

vdomý

element

ve

vývoji

opt zdrazoval

theoriím

Burke,

a vykonstruována individui,

vývojem

a tradicí

se

nýbrž že

živlu

Naproti

je

jim

uložena

již

z

nevdomým

implantovaného,

tmto

vymyšlena

že ústava státu není

Ústava vzniká prý

národa.

náním a rozvíjením

forem.

politických

pevn

vní, rozpí-

zasazeného

a tkvícího v hloubkách národní povahy. Proti theoriím franc. revoluce o vzniku ústavy ze svrchované

vle

lidu anglický státník

neuvdomený vzrst

vdomá

stavl

Nevdomý,

jako reakci cestu zkušenosti, tradice, historického vývoje.

a vývoj ústavních a politických zízení, nikoli

výbr ústavních pedpisv, byly prý tvrími silami všech zízení ústavních. Stát jakožto produkt nekoneného processu, táhnoucího se po ady pokolení, nemohl míti ústavu z vle uritého potu ad hoc shromáždných individuí v ústavodárném shromáždní a z jejich vymyšlených pedpisv, nýbrž ml konstrukce a úmyslný

míti ústavu z tradice celého spoleenství, z tradice za jících pokolení národa, jenž váže a pojí individua v

nými osudy, pesvdeními, upomínkami Celý

systém politických

odpovídajícím

rzným

a

sebou následujednotu spole-

zddnými

institucemi.

zízení je vytvoován jen

periodám,

probíhá

jimiž

vývojem,

národního

bytí

spoleenství, je jen rozvinováním se zásad skrytých v povaze spoleenství. z theorií,

Proto

ústavy

nemohou

být

zakládány

theorií

dle

a

nýbrž naopak theorie spíše mají býti odvozeny dle ústav,

empirií vytvoených. Proto také veškery ústavy, vyvinuté a vyrostlé

nepetržitou progressivní s

pedcházejícím stavem

tradicí,

mají býti

ústavním,

jen

mnny

tak,

stane na cest ústavou a právem stanovené. se díti porušením konkrétních stávajících forem ústavního

govat jen špatné nikoli

stránky

revolucionovat.

pomr

jen v kontinuit

každá

Zmny

zmna

zmny

pedcházející,

se

ústavy nemají

právních a porušením

ádu, vždy ústavy

že

právn

ústavy mají kori-

mají

reformovat,

214

Názory Burkeovy znamenaly pedevším reagování proti francouzským doktrínám revoluním, proti nauce o smluvním základu státu a proti idei svrchovanosti lidu, jenž sám ústavodárným svým

shromáždním výhradn ústavu a

ze svrchované

obecným majetkem

vle

své

zíditi

staly se

naukami

celé školy historické, byly spojeny s

vídeském kongrcssu

legitimistickými ža restaurace francouzské po

Tu

mže sob

Názory anglického státníka

libovoln mniti.

ji

zaíná se pehánti a upílišovati, dává se do služeb vyvrcholeného monarchického principu, ba dokonce leckdy kryje již snahy absolutistické. Smíšené názory hlásanými.

již

historické pojetí státu

i

historické školy tvoí také základ konservativnjšího politického

vzdlání r.

let

šedesátých,

revolun

1848

proti

period konstituního liberalismu, Všecky tyto nauky o státu jako

vystoupivšího.

djinné tradice jsou rozvinuty

produktu

též

v

žené íšské rady, jmenovit v názorech elných

eníci

stále se dovolávají

jednáních rozmno-

len

minulosti a tradice

majority.

jako

rozhod-

ných vývojových faktor monarchie, dovolávají se národních vzpomínek a djinných zaízení, dovolávají se historických upomínek a

povahy

lidu,

práv vbec.

dovolávají

se

starobylých

institucí a

historických

samobytnost a samostatnost dokumentováni na a zaruení histojednotlivých rzných zemí, rických práv. Mluví se tu o živých upomínkách na bývalou autoUkazují

na

historickou

nomii zemí, o historických se právních zvycích

ženém

v

život národa, o nepropadlých historických právech ná-

rodních,

o uznávání historických tradic a zízení. Mluví se stále

o faktorech

a

elementech od

staletí

íši

monarcie,

o

historických

právních

smyslu, o historických právních titulech,

i

o vžilých

udržujících,

djinném

právních názorech jednotlivých zemí, o

kladu

zemských a o ddících právním citu, zalo-

zvláštnostech

ústavních, o historickém

vývoji jako zá-

pojetích a historickém

o tom, že monarchie

má

být strážcem práva historického, a že historické vzpomínky nedají se vytrhovati z duše národv. Mluví se o zvláštním historickém právním vdomí jednotlivých zemí. které vítzn pekonalo všechny snahy unifikujícího centralismu, které zabránilo, že nebyly smazány historické hranice zemské, a které nedopouští, aby byly

kládány za pouhé departementy uniformního

V témž

historických

po-

státu.

smyslu mluví se dále o zvláštním právním

o zachovávání

zem

tradicí zemi, jejich

práva

citu zemí,

zvykového.

215

jejich legitimních

oprávnní, spoívajících na historickém základu.

vzpomínky a právní názory zemí nelze prý podizovati ani njakým píkazm vymyšlené civilisace, ani papírovým konstiCity,

tuním experimentm

theoretickým.

právo je jen

Historické

le-

gálním uznáním práv vytvoených vývojem životním, vývojem zemí,

zddná

které pro svá kolektivn

city,

jako

Práva zemí zaruena jsou starými

jednotlivec pro své vlastnictví.

zákony

práva mají tytéž právní

a historickými právními názory jejich

;

zem

dlouhým vykonáváním sankcionovaná. Odmítá

mají svá práva

njaká moderní

se

konstituce dle theoretických princip jakožto ideologické napodo-

bování nevhodných cizích vzor, nesrovnávajících se tradicemi ústavního vývoje jednotlivých zemí.

právních

pomr

íše musí se

loženo dosavadním

rickou

díti

historickými

odvodnno

jen tak, jak je

spoleným vývojem

s

Reorganisace státo-

jednotlivých zemí.

a za-

Histo-

stránku povahy a státoprávního zízení monarchie akcen-

rozmnož, íš. rady svými

tuje majorita

Práv

eníky

i

ve svém návrhu.

také spolenými djinami, spolenou tradicí jednotlivých

šiny

spoleným vývojem dán a uren je dle návrhu vtinhaerentní politický charakter monarchie; k úprav vnit-

ních

pomr

zemí a

jejich

vyvíjeti

íše teba pak pedevším pochopiti, upevovati a dále onen inhaerentní politický ráz íše, tradicí vytvoený. Na

pojištní historického svazku všech zemí nelze ignorovati historickopolitické individuality zemí jako jednotlivých ástí íše, nelze uni-

formním zpsobem

nebo

jejich historická zbylá oprávnní, zemské spojeny jsou s djinnými a návlastnostmi povahy lidu. Vývoj monarchie

odstraniti

historické instituce

rodními vzpomínkami

a s

vyžaduje tudíž uznání historicko-politických individualit jednotlivých

uvnit

zemí;

dualit

historicko-politických

rzných národností

rozvoj

zemských má

se

individualit

Uznání

ovšem

díti

je

zabezpeiti též

historicko-politických

v souhlasu s

indivi-

požadavky a po-

t.bami celkového svazku státního. Uznání historicko-politických individualit zemských vede však nutn k takové organisaci íše, aby se zemím jako individualitám státoprávním dostalo úastenství uznání na vedení veejných záležitostí, aby se zemím dostalo a založení jejich autonomie ve správ a vnitním zákonodárství,* »

jakož

i

aby

se jim dostalo

koneného

ustanovení,

stupování jejich spoleného státoprávního svazku, nosti všech

zemí.

pojištní a za-

pi

zásadní rov-

216

Tato státoprávní organisace íše má se však

díti

jak nejvíce

možno navázáním na dívjší instituce a právní pomry, aby se vyhovlo pesvdením a právním názorm jednotlivých zemí, a aby modifikace, jichž je teba v zájmu celkového svazku íše, zakládaly se

skuten

na

zem nemže

onch

velkých politických nutnostech, kterých žádná

Votum Votum

zneuznati.

historických práv

z e

m

í.

majority

ních individualit zemských neuznává, ústavní

pomry, nýbrž chce

právm

historickým

tedy

vychází

uznání

z

centralistické minority státopráv-

další

nechce navázání na dívjší

vytváení jednotné íše.

Proti

zemí odvolává se menšina na historické právo

íše, íšské jednoty,

vzniklé centralisací jednotného státu.

Trvání

spoívá taktéž na historické tradici a historických právech íšského celku. Ostatn tvrdila menšina, že navázání na historické instituce není možno, ježto prý v zemích neuherských schází institucím takovým životné tradice, tak že by s nimi ani uznání autonomie se nedalo spojiti. Naproti tomu eníci vtšiny užívali pojmu historicko-politických individualit pedevším za ureni útvaru, jímž chtli eliti dosavadnímu centralismu byrokraticko-administrativnímu legislativnímu. Pojem historicko-politické individuality znamenal reakci proti niveíše a jednotných

jednotné

ústedních

zízení

i

zemí na stejné departementy jednotného, centralistického

lisování

státu, jenž

za absolutistické centralisace stíral

dívjší státoprávní

postavení jednotlivých zemi. Historicko-politickou

práv mla

individualitou

státoprávní zvláštnost a odlišnost jednotlivých zemí,

statn se mity.

1

vyvíjejících proti centralistickému

uvnit zemí

mlo

se centralisací eliti

býti zahrnuta

celk

systému

pevným vybudováním

selfgovernmentu, jmenovit samosprávy municipálních proti

zdrazování

samo-

to

státní unifor-

Na-

institucí.

centralistické uniformity jednotné íše, jak inila

minorita, vycházela autonomistická majorita z toho, že monarchie je

skladbou rzných

ností, kteréž

zvláštnosti, své

je spojení

element, spojením rzných zemi

všechny více

intensivn zachovaly

historické individuality.

tchto elementv,

Historicko-politická politicky

mén

formuloval

city své

Inhaerentni ráz monarchie

individualit.

individualita

hrab

a národ-

sob

jednotlivých

Szécsen v 16. schzi

rady, znamená pak výraz a ckého a politického vývoje

i

zemí,

iak

rozmnožené

souhrn

celého

životni

innosti jednotlivých

národního,

to

íš.

histori-

ástí

217

monarchie. Tento pojem zabrauje, aby

departementy centrálního

monarchie je

Zem

zem

by

i

rzné

v

resultátem

se

zemích

všech

ve

Je založen hluboko v právním

nutnosti

politické

historicko-politické

Cit

intensit, udržel

nelze jeho ignorovati.

i

pouhými

nestaly se

nejsou jednotami admini-

nýbrž jednotami politickými.

strativními,

individuality,

vdomí,

státu.

vývoje.

historického

a

Uznání tohoto pojmu je jedinou cestou, jak smíiti právní náhledy rzných zemí s potebami celé monarchie. Takto eníci majority urovali pojem historicko-politické historicky.

a

Státoprávn,

práva

dle

individuality politicky

pojem

by

bylo

státního,

zem

historicko-politických individualit vymeziti tak, že jednotlivé

jako

zvláštní

právní

vbec

samostatnými

jsou

subjekty

uritých

zemských ústavách, že

spoívající na vlastních

práv státní moci, jsou

celky

subjekty a korporativními osobnostmi práva veejného,

osobnostmi, které jsou organisovány vlastními ústavami. (Tak

hrab

i

Clam-Martinic ve 20. schzi dovolává se pro politickou individualitu

království

dle

nho

Zem nabýti

eského

jako

podílu

tence

mají

smysl

má

státoprávní

na

být

'a

privilegia;

zákonodárství

i

íši.)

útvary

eník

íší a

viduality se udrželo více

všechny

zem

Maji míti rovnoprávné

majority

mén

mají

Veejnoprávn kompezemmi. Takový státoprávní

správ.

reklamování autonomie pro historicko-politické

•

také

svá práva

osobnosti a samostatné

dleny mezi

duality. Ježto dle

býti

zem má

toho, že

tedy je zvláštní veejnoprávní osobností naproti

vdomí

indivi-

historicko-politické indi-

ve všech jednotlivých zemích, mají

v autonomii

sob

na

úastenství v obstarávání

ných. Piznáním autonomie bez rozdílu všem

roven

postaveny

záležitostí

veej-

zemím rovnoprávn,

nejmenším jako nejvtším, a rozložením monarchie na spojení rovnoprávných autonomistických zemských celkv, stoupal ovšem státoprávní význam zemí malých, jmenovit nmeckorakouských, kdežto klesal význam zemí velkých, jako království Uherského a eského.

Akoli votum majority kladlo silný draz na navázání na histopi reorganisaci íše, pece již uznávání rovnopráv-

rické instituce

ných historicko-politických individualit zemských nebylo by zachovalo kontinuitu s historickým právem státním, kteréž zakládalo pouze

unii a

pomr

starorakouských uherské,

a

mezi jednotlivými skupinami uherských.

Historické

pipouštlo jen zemské skupiny

právo a unii

zemí eských, státní,

eské

a

skupin, jen sku-

2

1

tenost, že se ti zemské skupiny spojily v celkový svazek íšský, i

neznalo žádného íšského svazku, jenž by byl utvoen

spojením

rovnoprávných

všech

pímým zemských

historicko-politických

ve smyslu práva historiutvoení politických individualit vyššího ádu, utvoení nkolika zemských skupin dle pomr historických, geografických a národnostních zárove.) Ježto byla dle návrhu majority uznána historicko-politická individualit. {Palacký v

ckého

individualita všech zemí

každý

rozdíl

státu rak

Itlei

mnohem dslednji

i

navrhoval

stejn a rovnoprávn,

vlády v zemích

ml

také pominouti

uherských a neuherských.

nemlo

zaal vytváeti od doby teresianské do r. 1848. však dualismus byl by se nutn vytváel politicky, Pece ježto Uhry byly vtším a více kompaktním celkem, než rozdrobené zem pedlitavské. Mly tedy Uhry vtší politickou váhu. Mimo to jejich politická váha byla by po uznání jejich státoprávní, historicko-politické individuality tím stoupla, že by byla nastala plná restituce historického zízení komitátního a snmovního, kteréž obojí podávalo mocné záruky politické moci. Politicky byl by se býti dualismu, jaký se

dualismus

pece

již

vytvoil záhy:

zem

neuherské, jejichž

vliv

roz-

drobením klesl, nebyly by ve svých oktroyovaných zízeních zemských obdržely tolik moci, jako mohl míti restaurovaný snm uherský. Státoprávn ovšem nemlo býti dualismu, nýbrž všechny zem mly rovnoprávn svými zástupci bráti podílu na obstarávání

spolených

záležitostí

íše nemla

íšských.

býti dualistickým spojením zemí uherských a ne-

uherských. nýbrž spíše prý

»

pluralistickým'

spojením historicko-

politických individualit v íšský svazek celkový, spoívající na spo-

leenství dynastie a nerozdílné udržovaný

spoleenstvím uritých spolených íšských záležitostí. Autonomie zemi má býti omezována proto požadavky celkového svazku státního, požadavky velmocenského postavení íše: tak všichni eníci nepestávají ujii

šovati, že jim jde také o íšský program, že chtjí

celkovou,

kteráž sice by v uritých

vodní ráz spojení a svazku vidualit

zemských,

iejíž

zvláštních

smrech

í

podržela svj

§

i

p-

historicko-politických indi-

jednota však na venek, v

státních, je konsolidována,

mocnou

pomrech

mezi-

udržována a zaruena jednotou a spole-

enstvím domu panovnického

a

spoleenstvím uritých

záležitostí,

které se vztahují na mezistátní, velmocenské postavení íše.

219

Ovšem, ježto majorita drazn žádala zásadní zachování autonomie zemských individualit a všemožné navázáni na historické právní pomry a na dívjší ústavní zízení (patrn z doby pedbeznové), odmítala taká oktroyování njaké moderní konstituce pro celou íši. Nechtla ústední íšský parlament, po unitársku zízený, pímo nad zemmi stojící. Pála rozhodn tomu, aby reorganisace ústavních pomr íše dla se zízením zemských zastupitelstev s navázáním na dívjší ústavní ády stavovské, s rozmnožením a modifikací zastoupení stavovského. Pála tomu, aby pak, ježto základem státoprávní formace íše mají zásadn zstati zemské individuality, také zastupitelstvo íšské, sbor pro uplatování ústavního vlivu v záležitostech íšských, všem zemím spolených, byl organisován jen ze zemských delegací, jako sbor delegát z jednotlivých zastupitelstev zemských, která svými delegáty vykonávají svj ústavní podíl na výkonu íšské zákonodárné moci. 17.

je její

K

celkovému

úsudku o názorech

a jtdnání

rozmn. rady

jakým politickým smrm a zjevm smovaly vývody. Nauka majority o historicko-politických individualitách

uvážiti,

proti

znamenala jednak reakci proti centralisanímu absolutismu, administrativnímu a byrokratickému, jednak reagovala proti doktrínám konstituního liberalismu z r. 1848 a proti jeho demokratickým zásadám, které chtly revolucionovati

dosavadní

ády

stavovské.

revoluním uením z r. 1848, a tu mla, jak si to zvlášt uherští lenové pedstavovali, býti také konen reakcí proti národnostnímu uvdomní nemadárských národností v Uhrách, jejichž národnostní snahy po rovnoprávnosti byly od Uhr pokládány za separatistické a za nebezpené historické státní jednot politické individuality uherské. Uznáním historických individualit zemských mlo se tedy pedevším vystoupiti práv proti jednostejnosti forem a proti šablon byrokratického centralismu, proti úmyslnému nivelisováni a nucenému, jednotícímu Reagovala tedy proti všem

assimilování

rozdílných

celk zemských,

onomu

proti

všech historických, právních a politických rozdílv, lutism centralisaní ve všech zemích postupoval,

tivn proti

s

ignorování

jakým abso-

hled

administra-

zavésti uniformitu všech svých opatení.

Uznáním historických naukám revoluním.

individualit

mlo

se

pak dále vystoupiti

220

nauka o

Již celá

produktu

státu jakožto

historického vývoje

a tradice jistého spoleenství politického, byla reakcí proti osvícen-

skému

revolunímu doktrinarismu, proti theoriim, že stát, zaloindividuí, spoleenskou smlouvou, vdomým dílem, má právní dvod svj jen v souhlasné vli individuí, a že tedy a

ženy kontraktem

svrchovanost ve státu písluší

tomu

chtla ukázati, že

historická škola

vle

neodvisle od subjektivní

stát

Naproti

lidoví'-.

empiricky vyvinul se

individuí jako výsledek historických

faktorv,

i

tradice a

psobení historického

vývoje.

mlo

se eliti

hledala v interpretaci všech politických zízení elementy

politických individualitách

lismu z

vli

o iecné

jei

jmenovit

1848,

r.

Také uením o historicko naukám revoluního libera-

n-

zásadám o ústavodárn moci

též

jakého svrchovaného konstituujícího shromáždní íšského, kteréž by mlo oprávnní ústavní pomry dosavadní libovoln mniti. Proto zastává se také se díti

nemže

zízeni, že

principv

a

jednání rady, že zízení nové ústavy

na postupný

se díti

konstrukcí

i

kontinuit

v

v

jen navázáním

historických

dle theoretických

pouek

s

pedcházejícím

mže

ústavních

a abstraktních

ústavodárného shromáždní, a že

souhlasu

v

vývoj

ústavním

má

býti

vývojem

monarchu'

V

zaujatosti

pro

zásadu,

že

moc ad hoc shromáždných

ústavodárném shromáždní není

individuí v

legitimní politické instituci:, nýbrž že

s

to

umle

vytvoiti

nová úprava zízení íšských

zemských má navázati na bývalé, historické, pedbeznové instiodporovalo se pak vbec v rozmn. rad nejen principm modernímu zízení konstijakékoli parlamentarní monarchie, ale tunímu vbec. Odporovalo se jmenovit a výslovn každému konstitutionalismu francouzského a belgického vzoru. Odporovalo se dále rozhodn ideám onoho konstituního liberalismu, jenž od let tyicátých rozšiován byl liberalistickou školou Roteck-Welckerovou. Roteckv lexikon státovdecký zstal ješt hezky dlouho po r. 1848 obecným zdrojem politického pouení a pesvdení a

tuce,

i

k>

instituního,

již

valn

byl

lenm

rady

vesms /nám.

a jeho zásady,

oslabené, opakovala zvlášt ješt také centralistická

a

men

debat uplatovati. Tu ovšem konservanázory autonomistické vtšiny byly reakcí proti mlkostem liberalismu konstituního, jehož se rakouští centralisté již díve šina rady

i

hledla

je

v

tivní

i

na

snmu kromižském

rádi chápali, jako

prostedku pro povzne-

1

22

sení moci jednotného

íšské ústavy proti dosa-

státu a jednotné

vadním historickým partikulárním, stavovským ústavám zemským.

Požadavek navázati na dívjší zízení ústavní kontinuity s bývalými státoprávními

snahám revoluního

proti

pomry

liberalismu z

chtl zmniti rázem

vzor

ústavu dle cizích

:

ve

smru,

vyslovuje

má

se díti jen

jenž prý ústavní

1848,

r.

návrat k dalšímu vytváení a reformování

má

pedejíti náhlým

pesvdení,

zmnám

odvodnn. Tak

který není historicky

majority

zachování

pojednou vykonstruovati moderní

a

historických ústavních zízeni

vratm

a

pomry smoval ovšem opt

že úprava

státoprávních

a

pe-

votum

i

pomr

navázáním na dívjší historické instituce, ježto není možno zavésti nové formy zemské samosprávy s ignorováním tch dívjších ústavních instituci, které dosud žijí neoslabeny v citech a pesvdeních uvnit jednotlivých zemí. Státoprávní zemí

úprava íše vyžaduje oživení a optného zízení institucí,

na

jejich

které se po staletí udržovaly a

základ

onch

osvdovaly,

a

tradiních

teba

jen

dále stavti.

Nejde prý ovšem, jak stále se pipomíná, o njaké oživení pežilých a života neschopných zízení, nýbrž jen o spojení po-

žadavk

historicky

s oprávnnými požadavky politizem, historicky se považující za

oprávnných

ckého vývoje.

Jde o

zvláštní celky,

podíditi urité jednot íšské,

to,

jak

autonomii íšského celku, íšskému orgánu

práv

jednota íše

stávající

pro sebe a

mže

má

také

instituce

budou

prý historické

osvdeny bhem musiti se teprve

Se zastáváním historických

race a siln

bývalých;

institucí

dlouhého

trvání,

dívjší

kdežto nové

osvdovati. institucí,

dlouhým trváním osvd-

ených a ovených, dsledn se kombinuje Tu vedle neuritého vlivu Hallcrova vystupuje nauky brávaly

právní tituly

pro sebe uplatniti požadavky politického vývoje.

Jde pak jen o reformy a zdokonalení instituce jsou již

'íšské autonomii', pro spolené zájmy;

zastáváni

legitimity.

vliv Stahluv,

z

jehož

dvody

všechny strany, provozující politiku restaustupovaného, až po absolutisticku vyvrcholeného, si

monarchického principu.

Uení

hradn vlád monarchické,

.majíc

formu ústavní; jediná monarchie Stáhla jedinou právní formou,

Stahlovo

piznalo legitimitu vý-

monarchii jedinou za nejvyšší

má

legitimitu,

ve které by se

jsouc vlastn dle

ml

zjevovati stát;

222

monarchie.

princip legitimity je specifickou zvláštností v

Legitimita

jednáních rozmnožené rady vystupuje jako prostedek k sesílení

práva historického,

vždy

je

právem uritého domu, kteréž djinami

je sankcionováno, je tradicioneln

po celou

adu

jeho plném,

generací tak.

platném

že

právním

oveno

již

není

titulu.

a je oprávnno trváním teba dkazu o njakém

Principu

legitimity

pak ve

monarchickým principem dalo se vhodn použiti nejen k reakci proti revoluním zásadám, které všechny konvergovaly v idei svrchovanosti lidu a lidové vle, nýbrž pedevším také na upevnní a udržení právní kontinuity. Legitimita a nepetržitost spojeni

s

zddného

práva

monarchického,

jasn

poznal), a naopak,

dynastického,

resp.

právu historickému a jeho nepetržitosti

pomáhají

což ostatn také

I

/;

uznáním práva historického pirozen se

(V rozmn. rad užívá se taktéž Stáklovýck názorv o monarchickém principu užívá se tu pak vbec za dvody proti moderní parlamentarní konstituci, kteráž svými kompetencemi by chtla lir. Clam-Martinice panovníka omezovati. Staí k tomu jen srv. ve '20. sch'i rozmn. rady. Princip uznání historicko politických individualit, uzavených to státoprávních celk s historickými hranicemi zemskými, kteréž spojily zlomky nkolika národností, byl však také reakním principem proti hnutí národnostnímu. R- 1848 s obecným uvolnním zaínalo hnutí národnostní vystupovati politicky uvdomleji. Jmenovit pro historicko-politickou individualitu uherskou národností hnutí rzných národností mohlo býti pekážkou, mohlo pe-

dochází k obhajování

legitimity.

legitimity ve sin. právní kontinuity.

i

e

i

uznání celistvosti koruny uherské. Proto eníci uherti pedevším energicky vystupuji proti jakémukoli národnostnímu dlení, ohrazují se rozhodn proti tomu, aby se zásad v národnostní kážeti

užívalo k rozrušováni jednotných historicko-politických individualit,

aby

se historické territorialní

hranice rušily hranicemi narodí

nimi. Tvrdí, že uspokojení národností

nemže

se státi

mimo

hra-

nice historicko-politické individuality, nýbrž jen uvnit historických

hranic zemských. Rovnoprávnost národnosti jen potud,

aby trvání historických

pomrv

mže

býti provedt-na

a hranic

se nerušilo

národnostním dlením a hranicemi jazykových národností. Abstraktní princip konkrétní státní útvary.

národnostní rovnoprávnosti

Národnostní

hnutí takové

rozbil

by piv

bylo by révo-

223

luním. ne'io zniilo by úctu k právm historickým, když na místo dosavadních státních útvar historických nastoupily by nové státoprávní

politické

a

národnostní

rovnoprávnosti

státní útvary proti

jednotlivých

osobnosti

Idea

národností.

mohla by vytvoiti

plné

nové národnostní

historickému právu zemské individuality uherské.

Jen píchylnost k zemi a její individualit dovede založiti také píslušnost k íšskému celku; vdomí zvláštní národní existence opírá

se

vždy

autonomistické

prý o vlastní

zemskou

Proto

individualitu.

také

uspoádání íše má vycházeti od autonomie zemí, Autonomie národností zrušila by hranice zemí

nikoli národností.

hranicemi jazykovými: odtud upravení se

díti

jen

uvnit

historicko-politické

pomr

národnostních

individuality

mže Vždy

zemí.

zem

jako territorialní celek má své tradice, svj život svj cit djinný, svá stará práva, traktáty a základní zákony, svobody a zvyky. Nová práva národností jako kolektivních osobností nesmí zatlaovati tato staletá historická práva zemských individualit. íše je konglomerátem zemí s vlastními, oddlenými

každá

vnitní,

hranicemi, a inhaerentní politický ráz monarchie je založen

práv

v tom, aby tyto historické hranice zemské nebyly porušeny a od-

stranny na prospch nové organisace dle národností. Theorie historicko-politických individualit všímala

po

si

národností

celk zemských, teprve uvnit hranic zemských na prvé místo pi úprav zízení íšského kladla uznání historických státoprávních útvar zemských, dle historických hranic.

tedy

uznání historických :

Státoprávní význam theorie o historicko-politických zemských individualitách

tkví

tedy

práv

ve

snaze

po

autonomisaci

celk

zemských,

po autonomisaci historicko-provincialní, po decentralisaci legislativní a administrativní, aby monarchie nabyla mírn federalistického rázu. V tom jsou též její zásluhy pro ústavní

pomohla zemím zaruovati postavení zvláštních celk s uritou mírou autonomie; ani ústava únorová již pak zemím zákonodárných kompetencí neodala. V tom jsou zásluhy vývoj pozdjší, že

oné theorie. že uznala zem za samostatná politická spoleenství, za územní svazky s vlastními politickými úkoly, kteréž by zem dle vlastních zákon mohly plniti, že zemím chtla piznati vlastní ústavy vlastní organisaci, rozdílnou po pípad dle jednotlivých zemí. Tím byla by íše nabyla rázu celkového, vyššího politického spoleenství a svazku, složeného ze spojení nižších koordinovaných i

224

zemských

politických

individualit,

tím

a

byla

by

si-

také

pibližovala k rázu státního útvaru íederativního.

Názory

18. i

autonomisticke

vtšiny

které byly

pímým

ve státních aktech,

opt zahraniná

pomr

na

naléhala

rady

ozývají

brzké

upravení

se

Když

vnitních

bylo zásadn státoprávní stanovisko vtšiny nepochybn v ústavním dokumentu, jehož od

pijato

íše,

a projeveno

situace

íšské

následkem porad.

bylo

té doby stále se dovolávají snahy po zvýšení státoprávního významu zemí, vidouce v nm památné zaruení historických státních

práv zemských. Manifest ze dne 20. íjna 1860.

.

225. . z. jenž

úvod k íjnovému diplomu, prohlašuje, že sice za dívjších pomr bylo teba tužšího soustední státní moci, že však nyní na základ návrh rozmnožené íšské rady rozhodl se panovník vydati zvláštní diplom o státoprávní formaci íše, o právech a postaveni jednotlivých zemí o obnoveném pojištní, ureni a zastupováni státoprávního svazku celkové monarchie, aby tak zárove byly vyrovnány a sloueny vzpomínky, právní názory tvoí

i

právní nároky zemí

národ

skutenými potebami panovníkem daných nebo opt oživených, sveno bylo vysplému poznáni národv. Diplom ze dne 20. íjna 1860, . 226. . z., jenž jako zvláštní ústavní listina ml tvoiti stálé východisko pro státoprávní uspoádání íše, prohlašuje sám za nezvratný právní základ mocnáství pragmatickou sankci, kteráž pijata byla zákonitými stavy rzných království a zemí. a je platným státním, základním a domácím zákonem. Na ní spoívá též ona nerozdílnost a nerozlunost a

a

mocnáství, a aby zdárné rozvíjení se

se

institucí

souástí monarchie, která, uvedena byvši v souhlas s právy a svobodami jednotlivých zemí, monarchii sesilovala. V zájmu mocenského postavení íše chce tedy panovník udliti íši záruky jasných a nepochybných právních pomrv. Avšak záruky takové mohou

pln

dáti

mrou s

jen

takové

se srovnávají

trvající

a

právní

vdomím

pomry,

státní

které

stejnou

práva historického,

rzností království a jednotlivých

jejich nedílného a

stední

instituce s

zemí a

nerozluitelného silného svazku.

s

požadavky

Než pi sou-

moci ve všech zemích evropského kontinentu stalo

také spolené projednávání nejvyšších státních úkol pro bezvydává panovník, penost mocnáství a zemí naprosto nutným. aby byly vyrovnány dív|ší rznosti mezi královstvími a zemmi. 1

225

aby dostalo se poddaným úastenství na zákonodárství a správ, na základ pragm. sankce a z úplnosti své monarchické moci stálý a neodvolatelný základní zákon státní, jakožto smroa

datné pravidlo pro sebe

Panovník bude návati jen se

se

i

své nástupce.

i

svými nástupci právo zákonodárné vyko-

snm

spolupsobením

zemských, po p. se spolu-

psobením íšské rady, do níž snmy zemské budou vysílati ustanovený poet lenv. íšská rada bude spolupsobiti ve všech které

záležitostech,

na

vztahují

se

spolené všem královstvím

práva,

povinnosti

zemím,

a

zájmy,

a

a které se jednot-

liv blíže urují (jako záležitosti státního finanního hospodáství,

obchodní

komunikaní,

a

úprava

zpsob

a

povinnosti

branné,

zkoumání a stanovení státních pedloh rozpotových). Víechny ostatní záležitosti zákonodárství budou ústavn vyizovány za spolupsobení zemských a to v zemích koruny uherské dle jejich dívjších ústav, v královstvích a zemích

snm

ostatních dle jejich zízení zemských.

však

Ježto

výhradné

neuherské po hradil

si

i

tch

v

adu

záležitostech,

celkové

kompetenci let

neuherských

nejsou

rady,

trval

spoleného

zpsob

zárove panovník,

které

íšské

zem

projednávání,

nkteré spolené

tyto

pikázány pro

záležitosti

vy-

zemí

spolen na rad íšské, složené jen ze- zástupc tchto zemí neuherských, tedy jen na jakési >užší« rad íšské. Jinak spolené projednávání nkteré záležitosti na rad íšské mže nastati též na žádost zemského snmu, do

dát projednávati

jehož kompetence

(prorogovaná pí-

záležitost písluší

slušnost íšské rady).

Pro

obrat

pedevším stituní

ve

smru

definitivní

vlády,

politiky

zeknutí

uinný

ovšem

archické moci. Ústava byla

právních

pomr

dla

opt

z

znamená

konstituní

absolutismu,

se

vlastní

o kt

r

závazný

vle,

oy o va

z

n o u.

diplom slib

kon-

plnosti

mon-

Úprava

státo-

se jen koncessí panovníkovou, bez navázání

na ústavodárné shromáždní íšské z r. 1848. íšské zastupitelstvo mlo vzniknouti oktroyováním z bývalé korunní, státní íšské rady. Psobnost íšské rady se jednostrann panovníkem pedpisovala

i

zemských, jmenovit

mla

snm

bez ohledu na nkterá historická oprávnní starých

dále

opt

též

snmu

oktroyovati

uherského. Jednostranná koncesse

také

nová zízení zemská.

I

15

zem

226

uherské byly by obdržely obnovení svých ústav jen potud, pokud by ono neodporovalo pedpism diplomu a v jeho mezích. Celý diplom byl Stály tedy také pod ásteným oktroyováním. tedy pro íši Nešetil pro

i

zem opt

pro

neuherské jako

zemských,

zízení

historických

kontinuity

zem

jen jednostranným oktroyováním.

upomínku na

v

nýbrž

chtl

jejich bývalá zízení

zemská oktroyovati sám jen nová, libovolná, uniformní zemská Diplom takto formáln kontinuity zízení zemských ne-

zízení. šetil.

(Nešetil

však ani

jí

materiáln, by

se dovolával histo-

základ monarchie.)

rických

Autonomistická vtšina rozmnožené íšské rady uznávala spo-

lené státoprávní organisace všech zemí v oboru záležitostí, které pímo vztahují na jednotné mocenské postaveni íše na venek. Vycházela tedy vedle autonomie zemí také z celkového programu

se

Tak také diplom íjnový chce

íšského.

stupitelstvo

íšské

prohlášených,

mlo

které se

uritý

pro

obor

organisovati jednotné za-

ústedních,

za

spolené

Ale toto ústední íšské zastupitelstvo,

záležitostí.

skládati jen z jediné komory, nebylo organisováno

snad jako pouhé zastupitelstvo jednotlivých zemských individualit, jako zastupitelstvo složené jen

z

delegát jednotlivých zemí. Ne-

bylo organisováno jako ústavní výbor, vysílaný jednotlivými zem-

skými snmy. (Takový ústavní výbor delegát zemských pedstasi vovali patrn autonomisté rozmnožené rady.) íšské zastunebylo dle

pitelstvo

závislým na

snmech

výhradn odvozeno. dosavadní poradné,

diplomu ani dle složení svého výhradn

íj.

zemských, nebylo od nich ani složením svým se prost o petvoení rozmnožené rady íšské na ústavní, zákono-

Dle diplomu jednalo

dárné kollegium.

To níka

mlo

se

jmenovaným mli

Tito radové ze leni

rady

snmy z

5.

prost

státi

bezna

pidáni íšští radové ze zemských nebyli by však nýbrž

1860,

souasn

íšským radm, od panov-

býti

snm

zemskými,

zem. zízení

tak, že k

s

(dle

.

bývali

pímo

vo-

patentu o svolání rozmnožené

56. . z v platnosti zachovaného, a dle diplomem vydaných), mely snmy zemské ,

pouze právo praesentace k funkci terny, z nichž panovník

snm zemských.

sám

si

rad

leny

íšských,

mly

voliti

vybíral a oznaoval. Je

pouze

teba

vytknouti jasn, že ústední íšské zastupitelstvo íjnového diplomu

nebylo

žádnou komorou zemí.

227

(Komoru zemí jako

pedstavoval si Palacký a z r. 1849 v. Palackého Spisy Drobné, . 16 a 18. Tu bylo íšské zastupitelstvo výhradn složeno ze zástupc, ustanovených ze stedu zemských.) Dle diplomu mli íšští radové, jmenovaní z len snmy praesentovaných, zasedati stejn v jediné komoe s ostatním! cleny, pímo korunou jmenovanými, jichž poet nebyl ústavn

ve svých

návrzích íšské

zastupitelstvo íše

ústavy

z

1848

r.

;

snm

uren.

poet len, uren pevn (na 100), a

Naproti tomu

vaných, byl

zem pomrn

rozdlen dle

ze

snm

zemských jmenobýti dokonce ješt mezi

ml

jejich rozsáhlosti, obyvatelstva a daní,

tedy dle momentu zastoupení

zájmového.

Takto celé složení íšské rady bylo fakticky závislým jen na jediném osobním výbru panovníkov. íšská rada byla tímto soustedním panovnického práva jmenovacího zízením opt centralistickým a byla nepochybným, výhradným zastoupením svazku

íšského, pi emž

snmm

jen

zemským píslušelo oznaiti

osoby pro složení jedné ásti íšské rady. Tato býti zastupitelstvem zemí, representací zemských

nemohla individualit Zemíš. rada

ským individualitám je tu jen zaruen více mén formálný ohled, pi organisaci celkového íšského zastupitelstva nebudou zcela zanedbány, že jmenovité íšské zastupitelstvo nebude organisováno na základ pímých voleb s pominutím snmv. V organisaci že

íšského, ústedního

zastupitelstva

byl

tedy

konstitutionalismus

íjnového diplomu nevyhranný a malý byl to konstitutionalismus jen velmi úzce koncedovaný, s úplnou a zaruenou pevahou ústavní politické moci monarchické. 19. Federalismus íjnového diplomu, asto s takovým drazem v politice vytýkaný, jeví se pak vlastn jen v tom, jak diplom pohlíží na rozdlení státní moci zákonodárné mezi snmy a íšskou radu a na postavení zemských snmv. Pro vymezení zákonodárných kompetencí snmv a íšské rady rozhodnými jsou ovšem i. II. a III. íj. diplomu, kteréž obsahují normativní uprai

federalismus

;

i

vení státoprávního

pomru

zemí k

íši.

Úvodní

klausule, ve svých

nemá moc právních pravidel, právn odvoditi urité jednotlivé kompetence pro snmy zemské a jasné dsledky pro jejich státoprávní postavení. všeobecných, neuritých koncepcích,

z nichž

má

by

se daly

Úvodní Tormule oznauje jen konený, politický úel, kterýž dosažen vydáním diplomu a jeho dalšími ustanoveními.

býti

15*

228

Má

tedy ráz jen enuntiativní, narrativní a poskytuje jen vykladaský

materiál

pro další ustanovení

hledisko,

z

nhož diplom

zásadn

politické individuality

Z tohoto

Ohlašuje jen

diplomu.

vychází,

hledisko,

všeobecné

uznávající historicko-

za základ íšského zízení ústavního.

hlediska také i.

a

II.

piznaly zemím pvodní,

III.

primární úastenství na zákonodárství správ. Materieln nebyl však obsah ani stupe tohoto úastenství nikterak

všeobecné a

urit

vytknut.

i

V

vbec

neuritých, vícesmyslných výrazech, jakých

diplom užívá o úastenství konstituních sbor na moci zákonodárné, mluví

se o

»

spolupsobení', což

poradné

dobe spolupsobení

jen

jako spolupsobení

skuten

s

ústavní,

mže

znaiti

práv

tak

hlasem pouze konsultativním, s

hlasem rozhodujícím, de-

Nkde,

jako pi úastenství na nkterých dležitých finanních opateních státního hosppdáství, mluví se zase výslovn o pivolení íšské rady. O zákonozemských praví se jen. taktéž neurit, dárném úastenství že záležitosti zákonodárství zemského budou >ú sta vyizovány « na snmech a se snmy jednotlivých zemí. Jaký konstituní cisivním a

meritorn usnášecím.

snm

vn

princip to však byl, a

dle

nhož

ml

býti

uren stupe, obsah

význam úastenství zákonodárného sboru,

iišské rady

nebo zem-

ského snmu, na funkcích moci zákonodárné, o tom nebylo nieho eeno Bylo vbec pochybno, do jaké míry absolutní vle

jasn

panovníkova byla by se tu dala rozšíených tehdy

názor

konstitun

omezovati.

Dle

by pevné udržováni vyžadovalo, aby byl co možno

Stahlových bylo

monarchického principu skuten snížen a úzce koncedován vliv sbor zákonodárných a aby jejich ústavní spolupsobení nebylo obmezením nejvyšší moci panovníkov.

Pokud tedy jde o zaruené konstituní úastenství zemí na

státní

moci zákonodárné, byla míra jejich úastenství nerozhodnou a nejasnou, jako vbec diplom má dost neuritých slov a nejasných státoprávních

výrazv

Mimo všeobecné zemí a

se širokými pojmy.

zásadní uznání historických

nárokv

a práv

jejich zvláštního historického postavení, došel federalismus

íjnového diplomu výrazu v uznání podílu zemí na zákonodárství a správ a v rozdlení kompetencí zákonodárných co do pedmtu mezi snmy zemské a zastupitelstvo íše. Rozsah záležitostí íšských tak, jak je jednotliv vyjmenován, je celkem úzký, mnohem užší než dle ústavy beznové z r. 1849. Vyjmenovány jsou celkem jen

-29

komunikaní, vojenské a státního hospofinanní. K oboru spolených záležitostí patily záležitosti celkového, mezistátního, mocenského íšských tedy záležitosti

obchodní

dáství a íšské

a

záležitosti

a politického postavení íše na venek (spoleenství záležitostí za-

hraniných, vojenských a uritých finanních bylo by se dalo ostatn odvodniti již pragm. sankcí]. Než mimo uznání záležitostí spolených, jmenovit uvedených, mluví i. II. diplomu všeobecn ješt o tom, že do psobnosti

celkové

íšské

rady

všechny

náležejí

pedmty,

vztahují na práva, povinnosti a zájmy, jež jsou a

zemím spolený. Z

vité

uvedení

této úvodní

pedmt,

vty

na které se

i.

mla

II.

všem

sice plyne, že

vztahovati

kové íšské rady, neznamená již také taxativní íšské rady, stanovený jednou pro vždy. Ale na druhé stran,

opt

všeobecn

ze

znní

i.

III.,

které

v

se

královstvím

jmeno-

psobnost celvýpoet agend

nmž

se

snmm

pisuzuje originarní kompetence ve všech zá-

ped

tím v láncích pedcházejících neuveprávem dovozovati, že výpoet agend ústední íšské rady není pouhým vymezením a výpotem exemplifikativním. Rozešení této otázky byl by bezpen a nepochybn pinesl teprve statut píští íšské rady a jednotlivá oktroyovaná zízeni zemská. Ale takto ze znní i. II. a III. diplomu lze tento spor mezi výkladem centralistickým a autonomistickým rozhodnouti. Ze znní íj. diplomu povšechn a nepochybn plyne, že jeho základním úmyslem bylo, tžišt státoprávní formace íše peložiti ležitostech ostatních,

dených,

lze

opt

stejným

i

do spojení jednotlivých zemí, jimž mla píslušeti zásadní plnost zákonodárného úastenství. Zem mly tedy pro sebe praesumpci o své zásadní plné zákonodárné kompetenci. Z tohoto základního stanoviska diplomu nutn a dsledn plynul požadavek, aby píslušnosti íš ady a okruhy spolených íšských záležitostí byly vcn a positivn vymezeny, a aby pak veškero ostatní úastenství v zákonodárství pipadlo do výluné, principielní a vcn neohraniené kompetence zemských. Tu pak úvod i. II. ml aspo zachovati možnost, aby ješt v píštím statutu íš. rady psobnost íše a íš. zastupitelstva mohla býti šíe vymezena, ale ovšem urením a vypotením taxativním, nebo dle i. III. náleží plná míra zákonodárné píslušnosti, z níž píslušnost

snm

snmm

rady íšské

je jen

odvozena.

230

Okruh spolených

íšských

které

vztahují

se

záležitosti

mohl

na práva,

povinnosti

a

zájmy spolené všem

královstvím a zemím, ale základní princip, že

na moci zákonodárné písluší tivnímu vypotení

oboru

píštím

v

býti

ješt nkterými jinými záležitostmi,

statutu íš. rady sice rozšíen

pvodní úastenství vedl nutn k taxa-

snmm zemským,

záležitostí

Pedmty,

íšských

v i.

II.

zárove obmezení zákonodárné píštích ústavních akt v tom smru, že pedmty ony

diplomu vytknuté, znamenaly pak volnosti

dle pozdjšíeh zákon doplovacích. neohraniená plnost zákonodárných kompetencí však dle zemských. i III. diplomu spoívala v právech Tu tedy diplom, vycházeje od primární a oriyinarní píslušnosti zemských a od existence historicko politických

již

definitivn mají zstati íši

i

Vcn

snm

snm

individualit

ml

zemských,

ráz federalistický, jako v uznání, jednot-

ústedního íšského zastupitelstva ml ráz V diplomu však mimo to vystupoval unitárský.

ného

dualismu. Nejen že i.

III.

se stalo

si

jistý

zem

odst. téhož i. zavádí zaízení, kteréž

2.

pedchdcem

Koruna

již

tah

dívjších ústav jen mly dostati nová zízeni

mluvil o zachování

v zemích uherských, kdežto ostatní

oktroyovaná, nýbrž

centralistický,

pozd

i

nynjší íšské rady pedlitavské.

totiž tu v

2 odst. i.

zemí neuherských vybrati ony

III.

vyhradila

záležitosti, které

z

snm

kompetence prý díve již zemím

neuherským bývaly spolený a od nich spolen projednávány' a které nebyly pikázány v i. 11. psobnosti ústední íšské chtla tyto, jen zemím neuherským spolené záležitosti dát rady, projednávati na rad íšské, složené jen ze zástupc zemí n euherských. Tu prohlašovalo se již pímo, že zem neuhermimo spolené zájmy íšské, které mly všechny zem, uherské, stejn, mají ješt své zvláštní, spolené zájmy a záležitosti bez zemí uherských, že mají ješt své zvláštní spolené zájmy pedlitavské. Psobnost neuherských mohla tedy býti initiativou panovníkovou obmezena na prospch jakési »užši« rady íšské, ze zástupc zemí neuherských svolané. Jen tedy snmy zemí uherských podržely nestenenou píslušnost ve všem, co nebylo by taxativn prohlášeno za spolenou záležitost celé íše. i

i

snm

Tím

již

rušil se

pece rovnoprávní pomr mezi zemmi

uher-

skými a neuherskvuu v oboru spolených celkových záležitosti íšských dle i. II. byl státoprávní pomr všech zemí, eských :

231

i

pímý

uherských jako rakouských, k íši

zem

stály

tu

pímo

rovnoprávném íšským nad nimi

Všechny

rovný.

a

pomru

státoprávním

v

oboru celkovým svazkem dle i. III. záležitostí spolených jen zemím ne uherským odst. 2. zaala vznikati nad jednotlivými neuherskými zemmi nová íšsko-neuherská organisace. Kdežto v oboru záležitostí spolených s

Ale

stojícím.

v

stejn píslušná, pro Cechy )ako

celé íši byla išská rada všude

pro Uhry, v oboru záležitostí spolených zemím neuherským byly tyto

zem

rad

ješt eventuáln podrobeny jakési íšské

Ovšem

zemí ne-

nebyla

ješt tato fakultativní íšská rada »užší« jen pro zem neuherské nikterak snad ádnou státoprávní institucí pro historické spoleenství zájm zemí ne-

uherských.

dle

diplomu

uherských

pravidelnou

Nebyla

jednávání od pípadu

institucí,

k pípadu.

nýbrž šlo na

zemí nemusila tím ovšem nijak ješt utrpti bylo lze ješt vykládati odst. tak, jak upozornil

tu totiž

jen o projednávání

konené rozhodnutí

padnouti

snmm

III.

újmy, zvlášt

o této panovníkov

(Behandlung)

rad

užší

záležitostí,

íšské, kdežto

o vyízení záležitostí

zemským.

ádnou

nebyla, ješt

i.

když

výhrad

Palacký v Idei státu Rak., i. V.: diplom mluví

uherským spolených, na resp.

2.

o pro-

ní jen

zákonodárná moc

Principielní

Tato

organisací

s

ne-

zem

neuherské

urit

vytknutou

užší rada pro

státoprávní

zemím

konená porada, mohlo opt pi-

kompetencí uvnit zemí neuherských, nýbrž panovník jfn od pí-

padu k pípadu, když šlo o historicky spolený dárství všech tchto zemí, mohl fakultativn a stanoviti tu

kompetenci rady íšské,

zástupc zemí neuherských. Kdykoli zákonodárství historicky prokázati, >užší« z

jakési

kompetence

zemí

rad

íšské, mohl

snm zemských

neuherských.

íšských všechny

V oboru zem mly

jej

pedmt

pedlitavské, se dalo o

složené jen ze

njakém pedmtu

projednáván

že býval

zákono-

z vlastní initiativy

na této

panovník jednostrann vyjmouti

všem zástupcm spolených záležitostí

a dát jej projednati

celkových, míti

stejný

podíl

na

organisaci

a psobnosti íšské, v oboru záležitostí však, jen zemím neuherským spolených, mohla psobnost zemí neuherských panovníkem jednostrann a fakultativn býti obmezována. 20. Diplom nese tedy již zejm znaky, jaké osteji pronikly

snm

v pozdjším ústavním vývoji. Je kombinací

elementv unitárských

232

Má

a federalistických.

tah dualistický,

i

význam

Federalistický

státoprávn chce

(dle

ovšem nikterak ješt

diplomu spoívá

celý

v tom,

návrh autonomistických)

že

silný.

diplom

vycházeti od spo-

zemských politických individualit, že za základ zízení státního íšského pokládá jednotlivé zem a že tedy za pvodní a základní faktory zákonodárné prohlašuje rovnomrn

jení jednotlivých

zem. Tu zemím

všechny

kompetence,

pvodní

a vlastní zákonodárná zákonodárná moc íše má býti vymena jakožto od zemí odvozená. Primární zákonodárná zemských a zásadní zákonodárná plnoprávnost náleží

kdežto

taxativn,

snm

kompetence

pravidlem. Zákonodárná moc íše má býti jen odvozena z plnoprávnosti individualit zemských, má býti urit a jednou pro vždy vytknuta a vcn ohraniena. Proto íšskému

zemí

má

býti

zastupitelstvu a íšské

moci zákonodárné

výsost v tom smyslu,

že íšská rada

své naproti

vbec

m

schází

kompetenní

obor psobnosti nevymezenému okruhu psobnosti zemské nijak mniti a rozšiovati. Zpsob rozdlení kompetencí n e

ž e

vcn

jednostrann mezi íšskou radu a zemské snmy je dle diplomu neodvislým od vle a moci íšské rady, od vle nadízeného svazku íšského vbec. Proto také každé rozšíení kompetence íšské rady na nkterou záležitost kompentencí zemských snm, mže se díti jen od pípadu k pípadu prorogací, svolením snmu zemského. jenž pro jednotlivý pípad mže svoji zákonodárnou kompetenci penésti na radu íšskou z vlastní iniciativy a bez újmy zásadní plnosti svých oprávnní. Toto vše jsou ovšem momenty federalistické; také ústední íšské zastupitelstvo, íšská rada, jsouc kombinací bývalé státní rady s delegáty, jmenovanými ze stedu zemských, aspo v pipuštní delegát zemských, zachovala pece jistý federalistický tah (by tento tah se stával politicky nevýrazným pro úmyslnou pevahu neobmezeného potu státních rad íšských, pímo panovníkem jmenovaných). Mimo tyto federalistické momenty nesliboval diplom zemím ovšem nikterak, že se stanou zvláštními státy jako dílí státy spolkového státu. Nesliboval jim ani pímo,

snm

ásten,

i

že obnoví bývalý státní charakter jednotlivých

království a zemí.

Nesliboval jim ani v nejmenším, že íše se stane federaci a státo-

právním svazkem zvláštních

s t

á

t

v,

nýbrž ze slib diplomu dalo

233

se nejvýše dovoditi, že diplom

>historicko-politických«

má

na mysli jen státoprávní svazek

individualit,

založený,

sprostedkovaný a

udržovaný spoleenstvím uritých spolených, íšských záležitostí. Zda-li však a pokud diplom chce historicko-politickým individualitám

zemským piznati

ráz zvláštních

stát dílích, bylo na-

zem za historicko-politickou individualitu nutn uznání zem za zvláštní stát. Proto fede-

nejvýše pochybno. Uznání

neznamená ješt ralismus íj. diplomu vybíhal konec konc zase spíše jen v pouhý »autonomism«, znamenal spíše vyhovní snahám po široké deadministrativy, po zvtšení oboru centralisaci íšské legislace po státoprávním zvýšení jejich autonomie a samosprávy zemí, váhy v íšském svazku. Federalismus diplomu neznamenal tedy ješt státoprávní svazek zvláštních stát, nýbrž spíše jen svazek historicko-politických útvar provinciálních, jimž ovšem mohlo se dostati rozsáhlých oprávnní zákonodárných, široké autonomie a samosprávy, jimž mohlo se dostati tedy uritých jednotlivých práv zvláštní státní moci zemské, jako zstatk z jejich historických práv bývalé moci státní za dob stavovských. Pro zem neuherské, kterým nebyly restaurovány žádné zemské úady, jako se stalo zemím uherským, bylo vbec pochybno, obdrží-li njaký významnjší rozsah i

i

jakou mají dílí státy spolkové. diplomu není zmínky o njaké zvláštní státní moci zemské, ani o tom, že by panovník akty zemského zákonodárství ml vykonávati jako hlava zem. Také navázání nových ústavních zízení na historické instituce pedbeznové, na

zemské

zvláštní

Vždy

»

právní

pomry

o

jejíž

které se srovnávají s zemí,

zajisté

vdomím

nijak ješt

práva

neznamenalo

povahu a historickou samobytnost jednotlivých zemí. jmenovit koruny eské, jednot se ostatn v diplomu vbec nemluví. Jednota koruny

pímý

státní

a instituce,

jednotlivých

historického^

snad

státní moci,

také v celém

a uritý slib obnoviti zvláštní státní

rovnoprávnými zemmi, které všechny nová zízení zemská. Pes ono všeobecné uznávání historických práv v úvodu k diplomu, prakticky zachování kontinuity zízení zemských nejevilo se nijak. Zem mly obdržeti opt jen oktroyovaná zemská

eské

mizí mezi ostatními

stejn

mly

zízení. Jen i

dostati

zem

uherské

nad zemským

mly

podržeti

své dívjší

ústavy,

ale

porušena oktroyováním ústední íšské rady snmem uherským a ignorováním nkterých pod-

tu kontinuita byla

231

snmu

uherského. Uznáváni historických eských, znamenalo pak již jen, v< pi oktroyováni píštích zemských zízení bude vzat ohled

statných historických práv

nárok

zemi pedlitavských,

snad

i

na bývalé státoprávní postavení jednotlivých zemí

oprávnní beznové

snmv,

jejich

na

i

rozšíení

i

na zemské svobody ješt píslušnosti

zemských

na historická z

doby ped-

snm

ve

smru

federalisticko- autonom istickém.

Ostatn

vše záleželo teprve na provedení zásad v diplomu pro-

Ml

hlášených

zapotebí ješt zvláštních doplovacích zákonv,

které by provedly do podrobností zásady jeho. z

20. íjna

snm

1860,

plnou

s

cis.

již

listy

diplomem vydanými, obdržely zpt pro svj

moc zákonodárnou

zemských úad nuceny spokojiti

Uhry

s

kdežto

svých,

hlasem rozhodujícím a restauraci ostatní

zem

pedlitavské

byly

oktroyovaným zízením zemským. Záviselo pak jen na jednostranné koncessi, zda se zemím pedlitavským, eským. dostane nco zpt z bývalých práv historických. Tím byla by se mohla aspo materiáln zachovati kontinuita nových zem. zízení s historickými institucemi pedbeznovými, když již formální se

i

kontinuita oktroyóváním byla porušena.

Poátek provedení zásad diplomu byl uinn vyhlášením zemských zízení zárove s diplomem, dne 20. íjna 1860,

21.

ty

pro Štýrsko, Korutany, Solnohradsko a Tyroly. Nebyl pro státoprávní postavení zemí pedlitavských Autonomisty pekvapil dkladn. Tato

vaná

všechna

ústavou

z

r.

z

20.

íjna

1861, znaila

1860.

a

nikterak

již

povzbuzující.

tyi

zemská zízeni, datozrušená hned již únorovou

neklamn, jakého provedení má

se do-

zásadám íjnového diplomu o uznání zemí za historické základy íšské organisace. Tato zemská zízeni, jen opravené provinciální to statuty, kdysi Bachem sestavené, hledla zachovati na stati

snmu

skupiny stavovské (duchovenstvo, usedlou šlechtu a velko-

statkáe,

msta a obce ostatní). Hledla se tedy ve pedbeznovým rozdílm stavovským.

pizpsobiti

psobnost

snm

snížila

ješt pod jejich postavení za

složení

snmu

Ale

ústavní

pedbeznové

Po stavovsku organisované provinciální zemské zastupitelstvo obmezila na pouhé oprávnni podávati petice a návrhy ve vcech zákonodárství zemského; ani stavovsko-absolutisticke epochy.

staré

právo

restaurováno.

povolovati

bern

nebylo

tmto

novým

stavm

235

O njaké samostatné zemské moci zákonodárné, snmu zemskému jako orgánu státoprávního

která by pí-

útvaru zem-

slušela

tchto zemských zízeních nieho. Není tu ei Snm obmezen je dle tchto zízení na obstarávání zemských provinciálních záležitostí. Mohl pouze v záležitostech, týkajících se poteb zemských, pání a stížnosti zem tlumoiti a návrhy žádosti pímo nebo prostednictvím úadu císai podávati. Má vykonávati svoji úast na formaci íšské rady tím, že navrhuje ze svého stedu terna pro jmenování íšských ského,

není

v

o njaké zemské konstituci.

bu

i

rad císaem. (Zpsob za

již

absolutistické

lombardsko-benátského

panovníkem

z

navržených

z

len

tento jmenování

periody;

tak

dle

1815

24. dub.

pro

teren

§

z 8.

teten byl oblíben

ústavy

platilo

ob

království

len

jmenování

stavovské

kongregace

lombardsko-benátské.)

Snm

má

býti dále

povolán jen raditi se o zákonech a za-

ízeních všeobecných a o psobení jejich na dobro

zem, má

návrhy o nich podávati a pi vydávání zákonv, zvláštní

zemské upravujících, má »spolupsobiti« poradným).

Snm

má

(s

své

pomry

hlasem patrn ovšem

podávati návrhy a dobrozdání o všem,

na

od vlády bude tázán. Je oprávnn raditi se a usnášeti se všeobecn o podporování duševních hmotných zájm zem a o záležitostech, jež se vztahuji na plnní veejných dávek. Specieln mže. se raditi usnášeti o opateních v záležitostech zemdlských a prmyslových, v záležitostech ústavv podnikv a staveb zemi

i

i

ských. šeti,

O

všech tchto záležitostech

ovšem jen >v mezích zákonných ustanovení

ale

zmnu

je pedložiti císai.

spravuje

domestikalní,

zem,

Snm

mže

stávajících a zaízení

spravuje

jmní

se tedy

snm sice usnáNávrhy na

zákonv*.

v záležitostech

zemských

zemské, stavovské

jmní

úvr zemský, stará se o plnní závazk opatení prostedk pro vnitní poteby

radí a usnáší se o

zemské, radí a usnáší se o pirážkách a prostedcích uhrazovacích

úedníky a má stálý orgán svj obyejné záležitosti zemské správy. Takto z oné idey autonomistického federalismu, v íjnovém diplomu dosti okázale hlásané a do popedí stavné, nezbylo

nákladu zemského, dosazuje své v

zemském výboru,

jenž vede

nieho, než jakýsi zastaralý provinciální stavovský snm se svými a stížnostmi, návrhy žádostmi, bez zákonodárných ústavních kompetencí,

s

poradným vlivem jako stavovské korporace

za

dob

236

Vru, nová tyi

svého úpadku.

zízení zemská, se svými remini-

scencemi na stavovské tídní s

a na stavovskou ervenou uniformu, upomínkami na stavovská gravamina, na prosby, návrhy a žádosti

stavovské, mohla býti zcela

dobe vydána

již

za

pedbeznového

metternichovského absolutismu vedle stavovské ústavy pro Tyrolsko

bez

Psobnost stav tyrolských dle tohoto stavovského zízení z dob absolutismu a psobnost dle zemských zízení Goluchowskiho v podstat a materieln se takka nelišila; vliv v provinciálních záležitostech jen poradný, omezený na stížnosti z 24.

1819.

snm

a prosby,

je

tady jako

tam.

Konstitutionalismus

v záležitostech

zemských nebyl tedy dle tchto ty zemských zízení, vydaných na provedení íjnového diplomu a pod jeho datem, zhola žádný.

Zem

neobdržely ani

ústavních

kompetencí zákonodárných, ani

neobdržely oprávnní jako zvláštní státoprávní útvary bráti podílu

na výkonu státní moci v oboru zákonodárství diplomem bylo slibováno.

a správy, jak jim

Nevyniklo ani historické státoprávní postavení zemí, aby bylo vidti, že jsou

základem

organisace svazku íšského, jak také

ty

tchto zemských zízení, povahu zemí jako historickopolitických individualit, klesal na to, že zemím, jako samosprávným provinciálním svazkm bez elementu státního charakteru, piznán byl nepatrný návrhový a poradný vliv pi zákonodárství ve vnitních vcech zemských, a to ješt proti úmyslu diplomu na základ pídiplom sliboval

která

-

celý federalismus

mla práv pesn

slušnosti

taxativn

a

jako každé jiné korporaci

vyjáditi

bezvýznamn úzce vymené, a dále, že piznala zízení zemím vlastní správu

majetkového okruhu Toto truchlivé provedení autonomistických zásad diplomu bylo již pedzvstí, jak asi proveden bude diplom v celku. Z federalistické ásti programu íjnového diplomu zbývala již jen všeobecná zásada jeho úvodu, že upravení státoprávních pomr íše má se díti ve shod s historickým právním vdomím na historických základech politických individualit zemí, jakožto z á k a d n i c h souástí 1

státního

ústavního

a

zízení,

na

nichž

spoívati

má

celkový

svazek íšský.

Než Otázka, kteréž

i

tato všeobecná

mla

zstati pouhou

zásadou.

historické postavení zemí jmenovit eských, znní íjnového diplomu mohly reklamovati možnost

jak dle

zásada

237

zachování a obnovení bývalého samostatnjšího státoprávního po-

—

melo by se srovnati s konstituním jednotným státem rakouským, ekala po íjnovém diplomu svého vyízeni doplovacími zákony. Po federalistickém nábhu diplomu však optovné již zaalo se vraceti pesvdení, že otázka ona mže býti rozešena jen ve smyslu ústedního státu jednotného, ve smyslu stavení svého

unitásko-centralistickém. Zásluha, posunouti ústavní a státoprávní

smru, ve sklonu k uniformnímu centralistickému od historicko-politických individualit íj. diplomu, pipadla Schmerlingovi, jenž koncem roku 1860 pevzal ízení ústavních pomr rakouských Duch Schmerlingv stojí u vchodu, za nímž vývoj v tomto státu

otvírá se celý konstituní život dnešního pedlitavského

Nm.

Postavení monarchie v

ústavou

dojíti

centralistv

vnitního

o jednotu

22.

mla

vtšiny

Ústava únorová,

z

patentem

února

z

26.

že je vydána

prohlašuje,

Mlo

obavám

neuznavší

uherská,

strana

se

pak upokojiti novou formou

dílo

1861

centralisovanou íšskou

se dále vyjíti vstíc

Liberální

íše.

ústední zastupitelstvo diplomu, íšského zastoupeni. hlášená

mlo

Spolku

posílení.

Rakouska.

.

ducha Schmerlingova, vy20. . z., hned v úvodu

na provedení

íj.

V

diplomu.

schvaluje panovník v píloze vydaný zákon o zastupitelstvu a

udluje jemu váhu státního základního zákona.

ských. praví (kab. listy

se,

z

že

20. íj.

o

píloze

litavské, schvalují se v

se jirn

opt moc

ústavách

jejich

byla

1860), a tedy jen pro

uveejnná

O

opatení

neuherské,

státního základního zákona pro tu

ped-

udluje onu zemi. Za

zízení zemská

ústavu íše a za základ íšských státoprávních

I.

zemích uher-

uinna

již

zem

i.

íšském

pomr

i

prohlašuje

dívjší základní

pak panovník jednak zákony, jednak ústavy opt v život uvedené (zemí uherských), nov oktroyovanou ústavu íšskou a nová zízení zemská. Ústava únorová je tedy opt oktroyovanou z jednostranné moci vladae absolutistického, jenž sice diplomem se vzdal jednostranného práva zákonodárného, ale maje únorovou ústavu jen za revisi a provedení zásad diplomu, ml se pak již za oprávnna ústavy; akoli diplomem stanovil vázanost k vydání všechny

i

zmnné

i

všech píštích ústavních

akt

ckého stanoviska nechtl provésti

i

na zásady diplomu,

se

pece

s

monarchi-

diplomem vzdávati ješt oprávnní

dokonati ústavu celou a doplniti

oktroyovaný

diplom

238

oktroyovánfm detailnjší ústavy. Únorová ústava platí tedy jako každý jiný oktroyovaný zákon, jehož ústavnost a platnost ovšem je pak n žádný orgán není kompetentním zkoumati. M a t e r e obsahuje zásady ponvadž jednak zcela nové, také oktroyovanou, neobsazené v pedcházejícím ádu ústavním, jednak zásady v odporu jsoucí s diplomem, za jehož provedení formáln se vydávala. Z diplomu pejala únorovka sice ideu ústedního zastupitelstva íšského, avšak zmnila jeho vnjší povahu jeho ústavní postaveni. Rozšíila a prohloubila konstituní práva íšského zastupitelstva proti korun, promnila neurité právo spolupsobení íj. diplomu vesms v skutené konstituní pivolení. íšské zastupitelstvo stává se již ádným sborem representativním, ústedním parlamentem. Požadavek jeho souhlasu váže nyní intensivnji, s vtší virtuelni mocí a s rozhodujícím hlasem absolutismus panovníkv. Absolutismus obmezován je nyní intensivnji, než by tomu bylo bývalo dle íj. diplomu. Únorová ústava sesilila tedy moc ústedkorun. Sesilila tím vbec íšskou moc ního íšského snmu i

i

1

1

i

vi

ústední,

a jinak

byla

práv

ustanovení o moci ústední v

ústav

íšské

ani

úmysln

nijak

pesn

Ústava únorová, nevalnou

mrou

neuritou.

zemské nejsou

íšské vlády k íšským

i

jednotlivostech svých

v této stránce, v

hodn

zemským

nikde

Práva panovníkova

vytknuta

snmm

a

postaveni

nebylo bezpochyby

vymezeno

mníc složení

držela se íj. diplomu.

íšského zastupitelstva,

jen

Bývalé poradní sbory, stálá

íšská rada a rozmnožená íšská rada byly rozpuštny. íšská rada únorová, nevytvoená na základ jejich, byla vyvolána jako nový ústavní útvar. Nebyla již kombinaci bývalé státní a korunní íšské

snm

uritými delegacemi zemských v jediné komoe, jak radu pedstavoval diplom íjnový. Byla již jednotným, si íšskou parlamentarním orgánem konstituního státu, složeným dle vzoru jiných ústav ze dvou komor. V organisaci íš. zastupitelstva, které mlo nyní poprvé vyšší, panskou, aristokratickou komoru, výhradn s leny nezvolenými, ddinými a korunou jmenovanými, a komoru rady

s

m

zpsobu, jakým byli voleni zástupci do nižší komory. Snmovna poslanc nyní na pohled zdála se formou svojí býti komorou zemí, a to dle zpsobu, jakým se skládala ze zemských. Každý snm totiž ml vysílati na íšskou radu jen delegáty ze stedu svého.

nižší,

poslaneckou, píslušel

z e ni

í

snm

jen podíl na

239

Avšak fakticky nebyla íšská poslanecká snmovna nikterak komorou zemí, ježto jednak poslance na radu íšskou bylo voliti

zájmových,

dle uritých skupin

pomr

mimoádných

že za

íšskou

pímo,

i

s

subsidiarn

snm

obejitím

zásadu diplomu, že pvodními

dárné

snmy

jsou

tu

již

pipuštno

b>lo,

poslance na radu

lze voliti

zemských, což

nositeli

zejm

negovalo

úastenství namoci zákono-

zemských

delegáti

Jakmile

zemí.

jednak

snmích

snm

do

dle uritých

íšského zastupitelstva mli býti voleni na zájmových kurií, stávala se íšská rada vlastn zastoupením jako zájmových kurií, nikoli zastoupením jednotlivých

snm

jednotných ústavních representant zemských

snm

Jednotlivý vysílati

nemohl své volené delegáty na radu íšskou

celého snmu,

zástupce

jako

individualit.

jako

representaci

plné

zemské snmovní representace, nýbrž mohl je vysílati jen jako zástupce uritých skupin zájmových, stavovských, jako zástupce kurií: velkostatkv, hlavních mst, mst, obch. komor, obcí venkovských. V tomto kuriatním tídní poslanc na snmích zemských zachovány byly reminiscence na pedbeznové stavovské

Jmenovit

virilisté,

kurie

velkostatkáv a

kuriatní skupina

vlastn ze zvláštních delegát,

sestávající

msty, pímo ukazují na Dle tchto kurií konaly (a konají se tak

ády

stavovskými.

poslanc na snmy zemské tchto kurií mly také býti na do íšské rady. Volnost

volby

po dnes) a dle

snm

zemských snmích

voleni delegáti

zemských,

delegáty na radu íšskou, byla tedy

omezena

mítka

voliti

si

již

z

pedu

uritého poetního jednotlivých skupin zájmových.

musili býti voleni dle

tím, že delegáti z

mstská,

vyslaných jednotlivými

souvislost se starými se

rozdíly.

jednotlivých kurií

snmu,

z

Tím také politicky nedošla nikdy na íš. rad výrazu skutená majorita snmu jako politického representanta zem a zemské politické individuality, nebo složení delegace z každého snmu ureno bylo rozdlením a volbou

delegát

skupin zájmových, nikoli

dle

dle politické majority

snmu. Volba delegát dla

avšak nikoli

a

z

plena

ze

stedu

snm,

nýbrž

se sice

ze

snmem,

stedu

kurií

a skupin zájmových.

Mimo

to,

aby ani

uvnit

volb delegát na radu íšskou a aby ani

z

zastupitelstvo

zem

kurií

výrazu

jednotlivých kurií nemohlo se

konsolidované

nemohla pi skutená majorita, tvoiti njaké politicky

jednotlivých dojíti

na

rad

íšské,

byly

opt

240

echách, na Morav, v Štýrskuí obcí venkovských rozdleny pro volbu delegát

v jednotlivých vtších zemích (jako v

kurie

mst

a

do rady íšské na více menších územních obvodu v. Volba delegát z tchto dvou kurií mla se tedy díti ješt dle menších územních obvodv, dle územních díl jednotlivých zemí. Poet delegátv, pipadající na tyto dv kurie, ml býti uvnit kurií po druhé rozvržen ješt na územní obvody, dle nichž se delegáti v kuriích tchto mli voliti. Celá tato vyumlkovaná a složitá soustava voliti delegáty na radu íšskou dle kurií a uvnit dvou kuní dokonce ješt dle územních díl, mla jen, pod záminkou nejširšího zastupování zájmúv, zpsobiti, aby zem ani státoprávn ani politicky

celkové

nebyly na

státoprávní

rad

útvary,

íšské zastoupeny jako i

zvláštní

aby všude dostalo se zastoupení

pedevším minoritám jedné (nmeckéi národnosti. Pod záminkou skládati íšské zastupitelstvo ze zástupc všech zájmových

a

zastoupení

úpln jednotné

spoleenských tíd,

rušilo se tu

zastoupení každé

zásadou zájmového

zem

jako jednotného

zemského státoprávního celku, a nad zemskými individualitami vytvoen byl prostednictvím zájmového zastoupení ústední íšský sbor zástupc, sestavený

z

delegát,

zvolených taktéž

zastoupení zájmového. Zásada zastoupení tlaila tu ideu íj. diplomu, že na

zájm

rad íšské

na

rad

dle zásady

íšské za-

mají býti zastoupeny

zem

jako státoprávní individuality. Takto pak íšská rada, jsouc

spíše

shromáždním zájmových

skupin, nebyla

již

representativním

Nevyjadovala pln a jasn, že útvarm, dle zásad diplomu písluší p m é oprávnní tvoiti organisaci íšského zastupitelstva. Toto nemlo býti zastoupením zemi jako veejnoprávných osobností, nemlo znamenati representaci representací zemských, nýbrž representaci zájmových skupin. zemských do poslanecké snPoslancové, vysílaní ze movny íšské rady, státoprávn rovnž nebyli orgány jednot-

kollegiem zemských individualit.

zemím, jako zvláštním státoprávním í

snm

zemských snmuv. nýbrž orgány íše, kteí vykonávají jen kompetence celkového svazku íšského. Jen zpsob, jakým tito livých

poslanetí orgánové íšští

snm

byli

pro íši obstaráváni, záležel ve volb

snm

zemských byla tu funkcí pro Volba íši. zemským, orgánm zemí, svena byla jen kreace parlamentarního orgánu íšského. íšská rada, resp. její posl. zemských.

Snmm

241

snmovna, nebyla kollegiem orgán jednotlivých zemí, nýbrž bezprostedným íšským orgánem, jehož kreace a obstarávání dlo se jen prostednictvím, volbou

Snmm,

jakožto

snm

zástupcm

ských, nepíslušel pak ani

moci zákonodárné, nýbrž parlamentárních orgánv.

pímý

státoprávních aktivní

rad

podíl

individualit

Snmy

zem-

na tvoení íšské

klesly tu jen na sbory pro kreaci

zemské v organisaci

telstva musily jen sloužiti za volební

na

zemských.

íšských

íš. zastupi-

orgán pro zájmové zastoupení

Zásada íj. diplomu, že snmy zemské, jakožto zemských individualit, jsou vlastními základními celkovém zastupitelstvu íšském a že jen snmy mají

íšské.

pedstavitelé initeli

i

v

pvodní

ústavní úastenství

svými delegáty

i

v zákonodárství

íšském, byla ústavou únorovou snížena na pouhou skutenost, že

snmm

zemským píslušelo obstarati svými volebními akty jednu komoru íšského zastupitelstva. Snmy mohly jen vlastn oznaiti individuelní osobnosti íšských orgán poslanecké snmovny, ale nemohly si na íšskou nemohly snmy instrukcemi opatoíšskou instruovati, také delegáty své na radu vati. Funkce delegát pestávaly ovšem, když se zmnilo složení radu

voliti

snmu,

své orgány, ani svoji representaci. Proto

kterýž

k novému

je

rozpuštní íšské

znamenalo

vyslal,

snmovnímu již

posl.

tedy

kdykoli

se

snm nov

sestoupil

období. Jinak však ústava neurila, že by

snmovny,

zemských

ze

také rozpuštní všech

snmv

snm zemských,

obesílané,

jako stanovil

kromíž. návrh ústavy pro svoji komoru zemí, uruje, že rozveškery puštním komory zemí na rad íšské rozpouštjí se snmy zemské Ústava únorová tuto konnexitu nestanovila, nebo její poslanecká komora v pravd nemla míti rázu komory zemí. i

Ježto také v panské

snmovn,

zemím nejmenšího podílu na tvoení

v

komoe

vyšší,

nedostalo se

se organisace této

íšské vyšší

komory, mizel ráz zemí jako politických a státoprávních individualit v organisaci íšského sboru zákonodárného povážliv. Ve složení panské aristokratické komory nepíslušel zemím žádný podíl; byla

zízením úpln unitárským. Ve složení pak poslanecké snmovny, práv že snmy zemské byly vázány delegáty své voliti ze stedu jednotlivých kuní, zatemovala se takka úpln idea diplomu, že zem jakožto zvláštní státoprávní celky bráti mají podílu na vytváeni se íšské zákonodárné moci. Zemím zbyl jen uritý podíl 16

242

na zpsobu, jakým se obstarává

opatuje složení jedné, poslanecké. kreaní podíl musil však býti vykonáván zásady zastoupení zájmového, nikoli tak, aby vynikla

komory íšské.

nižší

ješt dle

skutená státoprávní i

representace

pímých

subsidiarních

snm

zem.

do íš. eventueln

voleb

ady

zemských Direktn volený parlament nemohl nadále i

Mimo stalo

to

se

pipuštním složení,

bytí

úpln neodvislým od vle od vle zemí jako celk a zemských individualit

íš. zastupitelstva

trvání

i

Jejich

míti rázu representace

zemských.

individualit

Avšak

ani rozvržení

snmy

jednotlivými

potu poslanc, kteí mli

býti

vysíláni

na radu íšskou, mezi zájmové kurie jednot-

snm

zemských nebylo ponecháno na vli snmm. Nemlo od vle a usnesení zemských snm, v jakém pomru chtjí poet svých delegát do rady íšské z jednotlivých kurií voliti. Poet poslancv, jaký každá zem ze svého snmu do posl. snmovny íšské rady vysílati mla, nebyl mezi jednotlivé zájmové kurie snmovní rozdlen pedpisem vlastního ústavního zízení livých

záležeti

zem, pedpisem zákon

zízení zemského, jež tvoilo individuelní základní

státní pro zemi.

Poet onen

byl mezi jednotlivé kurie

snmovní

rozvržen vždy

ve zvláštním dodatku, jenž pipojen byl ku každému zízení zem-

skému. Tento dodatek, jenž poet delegát ze

snm

zemských

íšskou rozvrhoval mezi zájmové kurie snmv, nebyl pojat do zízení zemského jednotlivých zemí. Zem nemohly jeho pedpisy vlastní vlí mniti tak. že netvoil ani souást vlastního

na

radu

ústavního

Nepodléhal zákonodárné úprav a zem, nýbrž návrhy na zmnu tohoto dodatku

zemského.

zízení

ústavní kompetenci

a jeho rozvržení byly

výslovn

v

dodatku pikázány do kompetence

rady íšské.

Tu

tedy

íšskou vlí

i

zem

podléhaly kompetenci rady íšské a byly vázány

ve své volnosti, jaký

i

poet svých delegát na íšskou

Toto obmezování kreaní volzemských za úelem, aby složeni zemských delegaci na rad íšské se stalo úpln neodvislým od vle majority jednotlivých zemských snmv, toto rozšiování kompetence íšské rady i na vnitní úpravu složení delegace ze zemských dlo se ovšem v jasném úmyslu zajistiti centralismus na všech stranách. radu mají nosti

z té

oné kurie

voliti.

snm

snm

243

proti

a

Poet poslanc nižší komory dle ústavy únorové ml býti nyní potu len íš. rady dle íj. diplomu více než ztrojnásoben

ml

platiti

zem

býti rozvržen mezi jednotlivé

mla

pro

již

poslanc

rozvržení

rozlohy, obyvatelstva a poplatnosti

ítka, aby malé

ve své politické

dle téže zásady,

diplomu,

dle

daové; tedy

která

totiž

dle

dle trojího

m-

zem, pedevším nmecko-rakouské, nemohly býti váze tak lehko zatlaeny politickým významem

velkých království s jinými národnostmi.

a

23. Ríj. diplom znal jen jedinou komoru zavádl jen jedinou ádnou, obligatorní ústavní

íš.

zastupitelstva

ústední,

instituci

Jeho »užší« íšská rada, jen ze zástupc zemí neuherských složená, nebyla ádnou státoprávní institucí celkovou radu íšskou.

totiž

pípadu k pí-

a organisací, nýbrž zízením, jež fungovalo jen od

padu

a fakultativn dle

vle koruny. Únorová

nejen

dv

zastupitelstva,

komory

íš. zastupitelstvo

ústavní funkce.

bu

širší

ústavním

s

íš.

dvojího užší radou

zastupitelstvem

íše

ústava však zavádí organisuje také své

státoprávního hlediska a pro dvojí

Zastupitelstvo íše

nebo

nýbrž

mlo

dle ústavy únorové

íšskou,

toho,

dle

veškeré

mli-li

a

býti

mlo-ii

býti

nm

bráti

na

úastenství též lenové ze zemí uherských, nebo mlo-li býti íšskou

radou a zízením konstituním pouze pro zem neuherské, pedlitavské, a mlo-li býti složeno pak jen ze zástupc zemí pedlitavských.

íšská

rada, širší jako užší, ve

svém

širším

i

užším územním

dosahu, zstávala ovšem orgánem celkové íše

ústední.

jen lze téže instituce,

ve

téže

organisace

užívati

dvojí

Bylo

funkci.

Mlo-li íšské zastupitelstvo fungovati jako užší rada íšská, zmenšovalo se jeho složení o leny ze zemí uherských. Užší íšská rada nebyla tu ješt orgánem žádného zvláštního státu pedlitavského,

nýbrž

byla

orgánem

partikulární kompetencí. Byla

ústední

celkové

íše

orgánem

íšským,

ale

s

místn

píslušným

pouze pro zemské spolené byla

íšským orgánem

uznání psobnosti užší tivní

jednoty a

záležitosti uvnit zemí pedlitavských, lokáln obmezenou psobností. Ovšem rady íšské znamenalo již vznikání legislas

legislativní centralisace

pedlitavské, neuherské.

Únorová ústava pejala z diplomu ideu celkového ústedního íšského zastupitelstva celkem v téže intensit, jako se objevovala 16*

244

diplomu. Všecky snmy pímo mly býti zastoupeny v ústední rad íšské, resp poslanecké snmovn její. Kompetence této celkové, ústední. >širší« rady íšské nebyla únorovou ústavou v

rozšíena ani proti zásadám a direktiv diplomu, ani rozšíena

na

snm

úkor

zemských.

Vztahovala

nebyla

se

na

pak

záleži-

v i. II. diplomu jmenované, na práva, povinnosti a zájmy všem královstvím a zemím spolené, tedy na záležitost) mocenského postavení íše, na záležitosti týkající se zpsobu a úpravy povinnosti branné, na záležitosti mincovní, obchodní a komunikaní a dále vbec na záležitosti spolených íšských financí a íšského státního rozpotu. Místní, územní obvod, na njž se píslušnost širší, ústední íšské rady vztahovala, zstal rovnž týž. Píslušnost celkové ústední rady íšské zasahovala stejnomrn všechny zem, tosti

eské jako

pím

uherské, a zasahovala je

o.

Pomr zemi k íši v oboru spolených ústedních záležitostí íšských byl pro všechny zem pímý a rovný, jako státoprávní pomr rovnoprávných a koordinovaných zemských individualit. Širší celková rada íšská se svojí taxativn vymezenou kompetencí stála nad všemi zemmi stejn a rovnomocn. Taxativní výpoet oboru píslušnosti širší íšské rady ukazoval, že její kompepatrn se má za odvozenou. Obor spolených záležitostí, taxativn

tence

podržel

celkem

protože

také,

z

20.

úpln s

ohledem

íjna 1860, nebylo

Únorová ústava

šiovati.

rozsah,

týž

na

lze

v

jako

uznání

píslušnost

oboru

vv

ml

ústavy

íše

mený,

materielné

v diplomu íjnovém,

uherské

vi

spolených

cis

Uhrám

záležitostí

již

listy

roz-

íšských

nebyla materielné centralistitjší, než diplom, ale zstala tu ovšem také stejn a v té

všem zemím historické

snmu

míe

centralistickou, jako diplom:

stejn

ostatním

zastupitelstvo

íšské

se i

Uhrám jako

oktroyovalo

tu

nešetilo

historických

se

jednotné,

ne-

práv

pi volb delegát do íš. ady piznána byla zemím uherským ta pednost, že mohly voliti delegáty dle zpsobu, jaký si urí ve vlastních ústavách, nikoli dle zpsobu, oktroyovaného novými zemskými ústavami zemím neuhersk Materiální píslušnost ústedního celkového zastupitelstva uherského

i

Jen

íšského dle ústavy únorové shodovala se tedy diplomu;

jen

složení

centralistickém, ve

íš.

smru

zastupitelstva

bylo

s

úmysly íjnového

zmnno

ve smyslu

jednoty íše, aby seslabena byla povaha

245

zemí jako politických individualit, jejichž historická práva a zvláštní

všeobecn

státoprávní postavení diplom

uznával.

neklamné se projevil duch únorové ústavy, bylo zízení íšského ústavního orgánu, zvaného užší íšskou radou. Užší íšská rada zvrátila Dle diplomu již jedinou a základní federalistickou ideu diplomu. úchylkou,

Nejdležitjší

24.

ve

které

centralistický

zem

byiy

cházela

uznány za základní jednotky organisace íše. Zemím moc zákonodárná a ze zemí vybyla odvozena jen ústední rada íšská, obmezená na

pvodní

všeobecn

náležela i

spolené záležitosti všech zemí. Státoprávní postavení všech zemí k íšskému celku bylo tedy dle íj. diplomu pímé a rovné. Diplom toliko vyhradil korun, že jednostrann mže od pípadu k pípadu vyjmouti z psobnosti snmv urité záležitosti, které historicky se staly zemím neuherským spolenými, a že je mže dát projednati na rad íšské zástupci tchto neuherských, pedlitavských zemí. Z tohoto fakultativného obmezování kompetence pedhtavských zemských vzala si únorová ústava základ pro svoji instituci užší íšské rady. Uinila užší íšskou radu

snm

ádnou, institucí.

které

nikoli

fakultativní,

již

Prohlásila

ji

nýbrž

permanentní

státoprávní

krátce za píslušnou ve všech záležitostech,

nebudou výslovn,

taxativn

pikázány psobnosti

snm

zemských. Ústava únorová pevrátila

moci zákonodárné pro

tu

zem

tedy zásadu íj. diplomu:

pedlitavské dává užší

plnost

íšské rad,

ádn

psobící ústavní institucí. Užší rada neobmezuje se ani na uritý obor záležitostí, tak že není vbec patrná zásada diplomu, aby snmy zstaly Dle zásad nositeli oprávnní spolupsobiti na moci zákonodárné. diplomu byla by kompetence užší rady íšské mla býti o dzemských a mela tedy býti vozenou z kompetencí jako kompetence širší, celkové taxativn vymena, stejn íšské rady. Mimo to, dle zásady diplomu, bylo možno píslušnost kteráž se stává kontinuující,

pvodními

i

snm

užší

íšské rady pro

urených

zem

neuherské stanoviti jen

záležitostech, o nichž se dalo

že bývaly pro

zem

neuherské

spolen

v

pro

zem

neuherské

stanovila

proti

diplomu

prokázati,

obstarávány a vyizovány.

Než naproti tomu všemu nyní piznala ústava únorová

rad

tch pesné

historicky

užší

íšské

generální kompetenci zákonodárnou, zemím

neuherským

spoleenství

všech

246

zemím výslovn nepikázaných;

záležitostí,

plnost moci zákonodárné

nezstává, jak diplom vyslovoval, jednotlivým nýbrž pesunuje se

Odtud íšskou

již

na

užší,

zemským,

kompetenní spor mezi užší radou snmem nkterým,

vznikne-li

také,

snmm

pedlitavskou íšskou radu.

mezi pedlitavským zemským

a

jen na

hoduje o pochybné kompetenci císa

návrh

u

žš

íšské

í

snm

Kompetence zemských pedlitavských taxativním vymezením má se za odvozenou z kompetenní plnosti užší rady íšské. Proto také, chce-li nkterý snm pedlitavský odkázati rady.

uritou

svého oboru píslušnosti k projednávání íš.

záležitost ze

zastupitelstvu,

užší rady

mže

tak

uiniti

snm

Žádný

íšské.

jen

již

na prospch

píslušnosti

nemže již záležitost pímo na celkovou širší radu diplomu, nýbrž toliko na užší neuherský

své kompetence prorogací pesunouti

íšskou, jak bylo

radu íšskou.

snmu

pedlitavského

íšské o

mže

možno

se souhlasem a svolením

již

rozšiovati

kompetenci

téhož zemského

záležitosti

rozšiována

býti

dle íj.

Nelze tedy

širší

snmu, nýbrž

nkterého

celkové

prorogaci

rady

snmu

jen kompetence užší rady íšské.

již

kompetence užší rady íšské povšechné kompetenní plnosti všech koordinovaných zemských snmv, odvozuje se dle ústavy únorové naMísto, co by dle zásad diplomu

mla

býti

odvozena

i

z

snm

taxativn ze zákonodárné plnouvnit zemí pedlitavských pipadá celý obor záležitostí, které nebyly taxativn vyhrazeny ani celkové zemským. Taktéž kompetence rad íšské, ani jednotlivým šitší, celkové rady íšské, mla dle diplomu býti jen odvozena ze zásadní zákonodárné kompetenní plnosti koordinovaných a rovnoprávných zemských snmv; než dle ústavy únorové odvozovala rada íšská své kompetence od zemských jen širší opak píslušnost pedlit,

právnosti užší rady íšské,

jíž

snmm

snm

zem ch uherských, kdežto své kompetence z povšechné v

;

To znailo

již

pímý

Užší rada íšská

v

zemích pedlitavských odvozovala

a plné píslušnosti

užší rady

krok k dualismu. nyní

pravidelnosti

a udržovala legislativní jednotu

svých

funkcí

ádné

zajišovala

zemí neuherských. Spolené zájmy

zemí pedlitavských obdržely nyní pro své zastáván: mentarní orgán a

íš

ádný

parla-

státoprávní zízení.

Všechny záležitosti, spolené » zemím na užší rad íšské zastoupeným «, máji býti pravideln, jednotné a soustavn, nikoli

247

již

pípadu k pípadu, vyizovány

od

fakultativn

íšskou jako

zvláštní státoprávní institucí jen pro

užší

zem

radou

neuherské,

pedlitavské, ili dle § 11. únorové ústavy pro »všechna království zbavují se své záa zem, vyjma zem koruny uherské. «

Zem

prospch užší rady íšské; pomocí vytváeti spolená legislativa jen pro

kladní píslušnosti ve

íšské

již

zaíná

se

užší rady

zem

ne-

uherské, pedlitavské.

k dualismu pozdjšímu, nebo zemská v zemích uherských zstává plnou a neobmezenou, legislativa a nemá nad sebou již žádný dílí parlament zemí uherských, jako zem pedlitavské, které mají nad sebou ješt svj

Tak kladou

se základy

snm

n

zízený a fungující. mají nyní nad sebou radu Zem pedlitavské mimo širší íšskou a podléhají ješt kompetenci užší íšské rady, kompetenci dílího partikulami

zvláštní

parlament jen

parlamentu, tak že státoprávní

pomr

pro

neuherských zemí k celé

íši,

v oboru píslušnosti užší íšské rady je sprostedkován ješt jednou státoprávní institucí, totiž užší radou íšskou.

Není sice ješt zvláštního státu pedlitavského, jako dnes, ale užší íšská rada je zaátkem jeho ústavního vypracování pozdjší státoprávní jeho formace. Širší íšská rada byla orgánem státu i

celkového;

užší

íšská rada pak byla sice také orgánem státu

ale místn partialním a territorialn omeObor psobnosti tohoto místné zákonodárným. zeným orgánem partialního íšského orgánu, vyjmutého a sestaveného jen ze širší íšské rady byla to jen ústavn kusá širší íšská rada

celkového, ústedního,

—

—

nebyl

již

urován aktem koruny, jak tomu mlo

být dle diplomu,

vymen se vší plností a byl zmenšen jen o to, co taxativn pikázáno bu širší íšské rad, bu zemím.

nýbrž ústavn bylo

Legislativní vnitní jednota

zemi pedlitavských byla pojištna ve

smyslu centralistickém proti zásad, že litické

V

individuality,

tomto zvrácení

píslušnosti

užší

a význam ústavy

mají

býti

zem,

jako historicko-po-

základem státoprávní formace íše.

zásad íjnového diplomu pomocí centralistické

íšské

rady

únorové,

tkví

nebo

v

pedevším

centralistický

oboru psobnosti

širší

ráz

íšské

rady centralismus nepekrooval zásady 'diplomu a faktické spole-

enství íšských Politicky

záležitostí.

hledla ústava únorová zabezpeiti pevahu živlm

konservativním.

Vysoká byrokracie panské snmovny, doplující

248

se

ddinými lsny

jmenováním, zásada zájmového zastoupení,

a

komoe íšské rady siln zastoupen byl velkostatek, dále soustava, že snmy své delegáty mají Vysílati dle zájmových kurií — vše to mlo zabezpeovati politicky pevahu dle níž

v

i

poslanecké

živlm centralistického svazku íšského. Politický vliv zaruen byl též zízením rady státní, kteráž mla se

vládním

centralist starati

o zachování a uplatování jednotných zásad v zákonodárství

íšském

zemské m, poradným hlasem majíc se vysloviti o všech Vbec trvání ústavy mlo býti openo o sou-

i

vládních pedlohách.

uritých tíd udržení ústavy mlo se zaruiti psobením vysoké byrokracie v stát. rad a pan. snmovn nápadným favorisováním pozemkové, velkostatkáské aristokracie, kteráž vedle znaného zastoupení a vlivu v pan. snmovn zásadou zájmového zastoupení a volbami dle kurií dosáhla znamenitého zastoupení na rad íš. snmích zemských. Stedním vrstvám zajištna byla pevaha zavedením nepomrn vysokého censu; organisace volistva dla se tu dle moment majetkových a dle hospodáských skupin zájmových. Stavovské hlas a oblibu

;

i

i

i

tídní

mlo

dle kurií

ústav, poslanci,

za následek,

zvolení

a platn zastupovati

vých kuní,

z

nichž byli zvoleni.

pece mli ústavn

obanstvo, že mli býti

celý stát a veškero

celého státu, akoli de

orgány

jako za dob stavovských

že,

jen uritými tídami,

facto byli spíše zástupci zájmo-

by

Poslanci,

zájmy býti orgány pro Kruhy obanské,

zastupovali

uritých tíd a volebních kurií, eo ipso mli tu zájmy státu, resp. orgány zemi jako celkv. zejména politicky

liberalistické,

mly

rakouská, provedení

skuten

konstituních vzorv, ústava

zdánliv

To

je

ml

aspo

s

být

byla

konstituním liberalismem jejím:

jediná

zásluha

zízená

docházející,

dle

novodobým parlamentem,

podobu zastoupení všech tíd,

tvoiti v konstituní stát,

ústav naklonny vtším

to prvá konstituní

únorovky,

ovšem

jen

resp.

ústava

moderních jenž

aspo

zájmových skupin.

že monarchii

slab konstituní

hledla pe-

dle sesíleného

monarchického principu a dle stedoevropského vzoru, zejména dle konstitucí stát Nm. Spolku. V tom je jediná její zásluha, že konstitutionalism ústavy únorové byl vtši, než zdánlivý konstitutio-

nalism

íj.

úpln však

diplomu. Zásluha tato

centralistickým konservativismem a

skuten

tuosn

jakou

technickou

obratností,

s

je zakryta úzkostlivým

nezneuznatelnou a

ústava

hledla

vir-

zajistiti

249

hegemonii

národnosti

jediné

živlm

vládním

a

únorovky

a centralistickým. Konstitucionalism

konservativním

ml jen

zakrýti tuhou

centralisaci legislativní a administrativní

25. Stejný centralism

snm

O

v

legislaci

v

rozdlení zákonodárných

úastenství

proti zásad

moci zákonodárné,

psobení

se

projevil

kompetencí mezi íší a snmy.

snm

pravidlo,

za

na výkonu

diplomu, jenž vytkl spolu-

íj.

ústava

prohlásila

únorová nyní za pravidlo spolupsobení užší íšské rady, a psob(pedlitavských) obmezena byla na záležitosti zemím nost

snmv

výslovn

ve zízeních zemských

Pro jednotlivé

zem

vyhrazené.

»na užší íšské

neuherské,

rad

zastou-

pené', zbylo ovšem takto málo, co by bylo zaruilo jim významnjší

Než zásady íjnového diplomu zachránily zemím pedlitavským pece aspo tolik, že zem obdržely vlastní ústavy. Zstaly tedy zvláštními ústavními a státoprávními útvary. Nebyly sníženy na pouhé obvody celkové státní správy. Zvláštní ústavy zemské, zízení zemská, taktéž z 26. února 1861, dala zemím státoprávní postavení.

samostatné zákonodárné orgány, orgány to, jaké mají jen Zákonodárné orgány zemské, jejichž kompetence zasahuje uritý územní obvod, jsou dány zemím jako uritým terriiorialním

zvláštní, státy.

jednotám, jako

politickým individualitám.

Zem

zachovaly

i

své

upomínku na bývalé své státoprávní postavení. Zízení' zemské má pro každou zemi povahu státního základního

historické tituly v

zákona,

i

mže zmnno býti jen V organisaci

zákon požadované. aspo postavení to, komory íšské diplomu,

snm

že

íše

Tu

íše

má

základních

poslance do poslanecké

pece aspo

pronikala

zastupitelstvo

zmn

k

zstalo pak zemím pece

snmy

že volily svými

rady.

form

ve

vzcházeti

základní idea býti

a

tvoeno

íj.

ze

zemských, a tu pipomínal a uplatoval se v organisaci íše ráz zemí jako zvláštních politických celkv. i

pece aspo ponkud Kompetence subjekt,

snmv,

jakožto

materieln

Formáln, státoprávn

sice

orgán

státoprávních zemských

vymena však pepeliv úzce. obdržely zem vlastní zákonodárné

byla

materieln a de facto píslušnost tchto orgán je máio obsáhlá. Zem mají dle zemských zízení ústavy únorové jen tutéž kompetenci, jakou cht) zemím dáti již Bach ve svých orgány,

zízeních

ale

z

r.

1849,

když

korporace ve stát, jednak

vidl

v

zemích

autonomn

jednak

zákonodárné

rozhodující obecní represen-

250

tace vyššího

ádu. Zákonodárná

a správní

psobnost

snm

zem-

ských urena byla ústavou únorovou týmiž slovy, jako v ústav

beznové

a

zemských zízeních,

v Bachových

ústava únorová doslova pejala

Psobnost únorové, zabírá

jejichž ustanovení

pouhým opsáním.

snm, dle dosud platných zemských samostatn pouze veškera naízení

zízeni ústavy v záležitostech

zemvzdlání, veejných staveb a dobroinných ústav, zizovaných a dotovaných ze zemských prostedkv, v záležitostech zemského rozpotu a zemských, jež klásti je o výdajích zemských a o píjmech zemí z vlastního jmní, z úvru a z daní pro poteby zem uložených. Materieln tedy nejsou zemím piznány v samo-

út

statném oboru žádné dležitjší

státní

funkce

mimo zákonodárnou

úpravu zemdlství.

snmy

Dále jsou zemské

zákon

(íšských)

kompetentní

vydávati podrobnjší

mezích všeobecných

v

naízení

v

záležitostech

obecních, církevních, školních a v záležitostech pípeže, opatování a ubytování vojska.

jsou

zemím tedy

V

mezích konkrétních

sice

již

dležitjší

zákon íšských piznány že ustanoveni

záležitosti, jen

mez pro zákonodárnou innost zákon zemskou, kteráž je vázána na normy íšské. Mimo to konen mhou zem vydávati »naízení« o jiných, blaha a poteb zem se týkajících pedmtech, když pedmty tyto zvláštním opatením jsou pikázány do psobnosti zemského zastupitelstva; íšských tvoí

kdo se

má

tu absolutní

však vydávati tato zvláštní opatení, není

eeno,

i

myslilo

patrn opt na opatení íšských zákonv a íšské moci výkonné. piznán je mimo vlastní innost zákonoZemským

snmm

dárnou také ješt

vliv

poradný

na zákonodárství íšské.

Mají

úinku obecných zákonv a zaízení na dobro zem. Mohou dále pro poteby a dobro zem navrhovati vydání íšských zákonv a uritá obecná zízení. Mohou podávati návrhy a dobrozdání o všem, o em vládou budou

a

mohou

se raditi a návrhy

své podávati

o

dotázány.

Snm o

úhradu

má

se

vydání

o

starati

zemských

Spravuje zemské fondy

a

správu

jmní zemského.

zdaováním

stará

se

k

úelm

Stará

se

zemským.

o splnní zemských

závazk

penžních, majetkoprávních. Zemské funkce správní jsou tedy ob-

mezeny mimo

snmu

nkteré

celkem jen

specielní

na vlastni

správní

správu

kompetence

majetkovou

a

zemského

finanní,

na

251

vlastní

úední

organisace

ústavv, podnikv ruují

svazk

zemím

komunálních

Vbec

zaízení.

a

elementy;

nikají dvojí

jednak

postavení

v

zem

jako na vyšší svazky

státoprávní tím,

že jim

všem

smru

zem

únorová uznala

státoprávních, komu-

útvar

zvláštních

nální, na svazky samosprávy místní. Pi všem íšském centralismu ve ústava

správu

na

a

elementy a urité znaky, které za-

jednak znaky, které ukazují na

pece tedy

od úední zemských zízeních zemských pro-

organisaci zemskou, která neliší se ostatn

vyšších

za

nejvtším

bez rozdílu,

uniformního

státu

zvláštní i

útvary

nejmenším,

rovnoprávn dala skutené konstituní orgány zákonodárné, urité

státní

orgány pro

funkce, orgány, jaké mají jen státy,

že jim

všem pece dala vlastní ústavy, ovšem oktroyované, které jsou základním zákonem státním pro každou zemi. V tom tkvi též význam ústavy

únorové

Jejich zvláštních

právní

pro

postavení

postavení

státoprávní

historických

zemí

práv ovšem

nepesahuje obor

pedlitavských.

zemí

neuznala,

tak že státo-

rovno-

stejných,

jejich

právných zemských ústav.

Povaha zvláštních veejnoprávných osobností je

vi státu zaruena Zem však jsou

zemím jako jiným korporacím veejnoprávným.

též zvláštními

jsou

i

územními svazky se samosprávou svých

vyššími svazky komunálními. Ale

vlastní orgány

zákonodárné, jimiž

již

tím, že

záležitostí

zem

zem mohou

obdržely

uvnit svého

ádu

území a pro sebe stanoviti závazné normy partikulárního právního

s

vlastností materialných

zem

jmuty byly blížily

ústavní

k

se

onm

organisace

z

ady

i

formalných

z

á k o n

v,

vy-

pouhých svazk samosprávných a piútvarm, jejichž státoprávní a

státoprávním

nemá

sice

všech

znak

státu,

ale

pece má

nkteré znaky takové, jaké jen u zvláštních stát se vyskytují. Odtud také Pedlitavsko, r. 1867 utvoené, ježto únorová zemská zízení zstala zachována po dnes v platnosti, má, by bylo státem jednotným, v uritém smru pece ráz spojení zvláštních státoprávních útvar zemských, zemských individualit. Zem nejsou jen územními díly jednotného státního obvodu, nejsou jen okresy pro výkon státní moci, nýbrž jsou zvláštními útvary s vlastními i

ústavami, dle ústavy

s

vlastními orgány a

s

vlastními právy a mají tedy takto

únorové naproti íši

povahu zvláštních státoprávních

a veejnoprávných osobností.

252

26. Proti

ústav únorové vypukl hned prudký odpor

Uhi dsledn v jakékoli

bránili se

form. Vidli

porušení vlastního

v Uhrách,

uznání ústedního íšského zastupitelstva v oktroyováni centrální širší

státního práva

íšské rady

a svého historického ústavního

vývoje. Odmítali s nejvtší rozhodností uznati ústavu, která oktroyo-

váním rušila historická práva bývalého snmu uherského, jmenovit práva povolování berní a branného kontingentu Odpírali uznati vbec celý obor spolených záležitostí dle ústavy únorové, ježto zasahoval

dále,

stanovení spolených sankce.

než jak

byli ochotni

záležitostí

Dovolávali se smluvního

vycházeti

pomru

pi

pipustiti, chtjíce

nejvýše jen od pragm.

mezi dynastii

a politi-

ckým národem uherským, pipomínali, že dle historické jejich ústavy mohou zákony býti vydávány jen vzájemným spoleným dohodnutím panovníka a snmu, nikoliv oktroyováním. Pro státní koruny Uherské s ostatními zemmi chtli uznávati jen formu personální unie v politickém smyslu, formu tedy, která by vlastn utkvla jen na zevnjší skutenosti historického spoleenství spojení

osoby panovníkovy.

Když

v Uhrách byl takto vyhlášen otevený politický boj ústedního íšského zastupitelstva, kteréž nebylo odvodnno dosavadním státoprávním vývojem uherským a které zasahovalo do historických práv pedbeznového snmu uherského, mezitím co vládní kruhy schmerlingovské proti tomuto odporu hledly si radikáln a prost pomáhati reakní theorií o propadnutí ústavy uherské revolucí, když Uhi zcela rozhodn odmítli obeslati a obesláním uznati ústední zastupitelstvo, zaala vláda odbývati íšský snm aspo s poslanci z tch zemí, jejichž zemské snmy íš. radu obeslaly. Kusý snm íšský, obeslaný hned ze zaátku ze zemí, které miy obesílati užší íšskou radu, mohl také ve svém složení representovati pouze užší radu íšskou, tu neúplnou (bez zástupc lombardsko-benátských). Tato de tacto jen užší rada íšská zaala si však za nedlouho osobovati psobnost kusé širší rady íšské.. Zaala si bez rozpak pes protesty autonomist po rznu osobovati kompetence úst n ho zastupitelstva íšského. Jala se zákonodárn upravovati i pedmty, které spadaly do oboru širší íšské rady, jakož také opatovala finanní záležitosti celé íše. Usnesení této kusé rady, kteráž de facto byla jen užší radou íšskou, dochá-

existenci

a

i

i

ed

í

i

)

253

však,

zela

íšské,

když

i

do oboru

zasahovala

píslušnosti

širší

rady

Když pak v r. 1863 kusou íšskou radu také ze zemí uherských zástupsedmihradští, nemeškala vláda dosavadní kusou a vlastn

pekážky sankce panovníkovy.

bez

dostavili se na

cové

radu

užší

.

85.

.

íšskou

z.,

prohlásiti

za

svolala vláda radu

širší.

Pat.

z

íjna

19.

1864,

íšskou výslovn jako širší k vy-

konávání psobnosti ústedního zastupitelstva celé íše.

Také Cechové na

pdu

vstoupili

optn

pdu

na

oktroyované ústavy ústední, a

na snmích

zemských.

(Teprve

1863

r.

únorové,

ústavy

to jak v zahájili

íšské rad, tak passivní

snmu

nevytkli

a nezdraznili

poslanci

ohrazením

eští

odpor

eský snm, Pi obeslání

íšské rad.) Bez výhrady a záruky obeslán byl zízený na oktroyovaném základ únorové ústavy. proti

ani své

ást velkostatkáské skupiny, podala, jakožto ást bývalých stav zemských dle Obn. z. z., státoprávní ohrazení v tom smyslu, že stavové pokládají se také dosud za státoprávní

stanovisko. Jen

depositáe a strážce práv zemských, a že tedy vstoupením na pdu únorové ústavy nemohou a nechtjí nieho initi na újmu

svobod a neostatn již v r. 1847 prodlala jisté pedrevoluní hnutí státoprávní. Za oposice stav eských 1845 7 došlo k vypracování dedukce o právní nepetržitosti ústavních práv a svobod stav eských z 18. února r. 1847. Tu stavové dovolávali se znovu toho, že jsou zástupci celé a že jejich práva jsou právy zemskými, právy zem jako zvláštní státoprávní bytnosti království, jeho práv a

petržitosti státoprávní existence jeho. (Šlechra

—

zem

zvláštní státoprávní osobnosti

Vbec šlechty, ani

cházeli

však zástupcové eští,

státoprávní ohrazení

snmu eském, ani na rad íšské r. 1861, nevyvýhradn od historického státního práva eského,

na

ješt

nýbrž pedevším od mální

mimo ono

íj.

diplomu

oprávnnost oktroyování

(oktroyovaného).

a starali

se

o provedení materiálných zásad diplomu, pomoci jehož doufali

uznati z

ad

potom dosáhnouti v druhé Naproti tomu Uhi hned

zem.

historických

oktroyovaný

diplom,

ustanovení positivního,

nhož, jak

v

hlavn jen prostedkem nkterých práv a

a priori vyluovali

odvodujíce dsledn svj odpor

historického

svého

jedin

práva

státního, dle

oprávnn ústavn celém zákonodárství zemském. Když politikové

tvrdili,

spolupsobiti

snm

i

Uznali fora

stále

uherský

byl

•

254

eští pijali i

a obesílali

oktroyované sbory zákonodárné diplomu

ústavy únorové, nevycházeli pak ovšem ze stanoviska historického

práva státního,

od

ani

existence

ti zemských eských, nýbrž jen autonomistický program

historické

unie

skupin, ba ani od uznáni státoprávního svazku zemí

tedy

chtli zastávati

v

pední

ad

ve smyslu . diplomu, jenž spoíval na uznání rovnoprávných auto-

nomních zemských osobností i Celkový politický program

opt

autonomistickým,

uvnit íšského svazku.

individualit

eský

této

doby

je

pevahou

federalistickým resp. decentralistickým jen

ve smyslu . diplomu. Teprve

prostedkem oktroyovaného diplomu

mohl autonomistický program eský býti jistou mrou kombinován s požadavky uznání zvláštního, historického státoprávního

eských a jejich historických práv, nebo diplom všeobecn uznával rzná historická práva a zvláštní postavení jednotlivých zemí. Palacký (v pan. snmovn' stál tehdy pedevším a pevahou na programu autonoinistickém, dovolávaje se zásad . diplomu a oekávaje, ovšem se svého zvláštního stanoviska, že rozšíení autonomie zemské, spolený to cíl a zbra proti centralismu absolutistickému, bude podporovati ideu rovného pirozeného práva národnosti, že obmezováním uniformního centralismu, postavení zemí

I

i

jednu národnost,

favorisujícího jen

bude

sebezáchovám' národnosti.

puje Palacký

také

proti

centralisaci

se sloužiti

vyššímu

cíli

Z tchto dvod vystuúnorového patentu a proti

sebeurení a

jeho strannickému volebnímu ádu.

když v

nastoupena byla

odporu proti rad íšské, nebyl politický program eský ani výhradn, ani rozhodn a vysloven historicko-státoprávním. Nebyl odvodI

ován

ani

vším jen

plomu.

r.

1863

nesplnním tužeb

pede-

že nebyly

proti

ustanoveními

historicko-státoprávních, nýbrž

provedeny a splnny sliby . diústav únorové nebyl odvodován v první

sklamáním,

Odpor

cesta passivného

historického,

eského, nýbrž pedevším

tím, že

positivního únorová

státního

ústava porušila

ad,

práva auto-

podružn, vzpomíná se na uplatování historického práva státního koruny eské, pipomíná se, že ústava únorová ruší historickou svézákonnost království, a že snm království svých historických práv chtl nomistické zásady diplomu. Teprve v druhé

se vzdáti jen na

jaksi

prospch ústedního zastupitelstva celkové íše prospch užší rady íšské ústavy únorové.

dle diplomu, nikoli na

255

proti

Ale hlavní a nejvíce závažné právní námitky passivní oposice eské rad íšské váženy byly ješt pece jen z ustanovení oktroyované

ústavy samé, ze zásad diplomu a

kem . diplomu docházelo

ústavy únorové.

z

i

Jen prosted-

pipomínání práva historického.

se také

Nejvíce a nejráznji odporovalo se státoprávním institucím ústavy

ponvadž nebyla od-

únorové, jmenovit zízení užší rady íšské,

vodnna . diplomem. užší

osobovala

svazku íšského,

Protestovalo

sob širší

a bylo v odporu se

i

se proti

kompetence

ponvadž

rady íšské,

to

samou ústavou únorovou.

únorové neodvodují

tu tedy

se

tomu, aby íš. rada

celkového nebylo odvodnno

zastupitelstva

Protesty proti

ústav

argumenty historického práva

ad

v pední diplomem. Protesty proti pekroování kompetence užší rady íš. odvodují se pak opt samou ústavou únorovou, nikoli stanoviskem historického práva státního, jak se mohlo díti již po vzoru uherském. eský program je tu ješt pevahou a v hlavních bodech autonomistickým, nikoli státního, nýbrž

historicko-státoprávním, jako byl uherský.

Teprve když na es. snmu kolem r. 1863 a pozdji docházelo k užším politickým stykm es. poslanc se skupinou historické šlechty, zaínají v politických aktech eských do popedí pronikati momenty historicko-státoprávní, nabývají v programu

pevahy. Pod vlivem historicko konservativních názor právních zaíná se akcentovati historické státoprávní stanovisko. Pod vlivem pesvdení o nepetržitosti práv, jak historická šlechta již díve zastávala, pod vlivem nauky o historicko-politických individualitách a nyní také za píkladem uherským, vytýká se již za pední argument proti ústav únorové, že ignorovala historické postavení a bývalé státoprávní

pomry

Proti oktroyované této tucí

zemí.

ústav

práva státního,

z

které nebyly zrušeny pozdjšími které

ástí,

absolutismu

v

historického,

platn vydanými pedpisy,

konstituních

ostatními skupinami a které i

jejích insti-

historického

z

onch

ješt zcela rozrušeny akty zempanského a byrokratickým centralismem za doby teresiánské.

historické státní právo, které

bylo

oprávnnosti

nebyly

Proti centralismu

s

a proti

dvody erpané z positivního onch ustanovení eského práva

zaínají se stavti

Obn. z.

z.,

ústav

potrvalo

pipomíná i

v podstatných

jež také až

do

r.

se

pak vlastní

po spojení zemí eských

ástech

zachováno

1848 tvoilo platný právní

256

pramen vlastního státního ústavního práva království. Zaíná se klásti draz na ono státoprávní pojetí, že bez souhlasu zástupcv osobnosti zemské království nemá býti vtleno a vpojeno v žádný nový státoprávní útvar, že bez svolení zástupc zem smluvní i

pomr V

království k dynastii a íši nemže býti právn tomto období historicko-státoprávní politiky také

mnn. již

Palacký

pvodní státoprávn-národnostní program z roku íederalismu národnostních skupin na základ pirozeného

modifikuje svj

1848 o

V

práva národností.

jeho

politické

ústavy,

federativní

národnostem zvláštním

národnostní

idea

by

která

mravním

rovnoprávnosti

zaruovala

skuteným

jakožto

celkm,

Rak. zstala sice stále východištm

Idei státu

filosofie

a

autonomii

národnostem

realitám,

právním

a idea

jednotlivým

osobnostem,

jako

vlastním

s

vdomím, povinnostmi a právy. Než provedení idey federace národností, jako jediných státotvorných faktorv, již 'v Idei státu Rak.

ustupuje, jsouc

neuskutenitelným.

dle Palackého

i

na pouhé federaci národností nýbrž

skupiny

mly

historického, s

a

nemá

na ten již

as

spoívati

skupin utvoených dle národností,

utvoeny

býti

již

také

dle geograficko-historických

ohledem na oblíbenou

litách jednotlivých

prakticky

Státoprávní organisace íše

se šetením práva základ mocnáství,

theorii o historicko-politických individua-

zemí.

Zemské skupiny mají

býti

utvoeny nyní

ckých, zempisných a národnostních

dle

zárove.

pomr

histori-

Pipouští se kom-

binace historických tradicí zemských

s piávem národností. Palacký zemských skupin, které nyní chce organisovati též se zetelem na historické postavení státoprávních a územních celk zemských, hledí však jen dle daných pomr se piblížiti

federalismem

k

uskutenní

centralism

autonomii

i

své základní

ideje

dualism pekážejí.

vbec.

Proto

také.

národnostní

Proto

akoli

hledí je

pro

rovnoprávnosti,

rozšiovati

ústední

celkového mocnáství, pro jednotnou ústavu spoleného

jíž

zemskou ústavu

íšského

celku monarchie, hledí obmeziti íšskou a konstituni centralisaci záležitosti dle povahy své celé íši spolené, které by byly vyizovány na íš. snmu. Tento byl by pouze o jediné komoe, skládající se z deputací, pravideln vysílaných zemskými snmy na vyizování spolených záležitostí íšských.

na

257

Jen federalistická formace íše s rozdlením záležitostí íšských a zemských mezi moc íšskou a zemskou mohla by zjednati platnost

federalistického

zásad národnostní rovnoprávnosti Dle tohoto sice zem eské zstati spojeny

programu mohly

v jedinou skupinu, ale obnovení jejich historického

státoprávního

to ješt neznamenalo. Palackému zstával bližším vbec program federalisticko-národnostní, než obnovení historického

svazku stále

pomru

státoprávního

zemí

eských

k ostatním

zemským

sku-

svj program jako historickostátoprávní, nýbrž jen pvodní svj program autonomie a federace národností, program pirozeného práva národ, národnostní rovnoPalacký neformuloval

pinám.

ani

právnosti, chce modifikovati koncessemi historickému právu

zemí,

daných historicky, chce program pozmniti s ohledy na historicky daná území a na historická státní zízení jednotlivých zemí. Základem a východištm programu tu stále zstává idea národnosti, pirozené a rovné právo národností, nikoli stanovisko historickostátoprávní; již to, že by jednotlivé zemské skupiny, organisované s

ohledem

rove,

na

byly

pomry v

historické,

geografické

národnostní zá-

i

íšském ústedním svazku obdržely

tatáž ústavní

práva a totéž státoprávní postavení, neplynulo a nedalo se

pece od-

vodniti z positivního historického státního práva jednotlivých území.

Uhrami

27. Ústavní spor s

únorové, a

píinou

stal

se

píinou neprovedení

ústavy

pád Schmerlingv.

V d-

pivodila

krise, jež

tvrce únorové ústavy nastoupil Belcredi, za nhož mlo pedevším dojíti ku smíru s Uhry. Proto cis. manifest z 20. záí 88. . z. prohlásil, že k* vyrovnáni ústavního sporu uherr. 1865 . ústava únorová pedloženy ku piského budou diplom íjnový snmu uherskému a chorvatskému. Ponvadž pak je jetí právn nemožno, aby týž ústavní zákon v jedné ásti íše byl pedmtem vyjednávání, a v druhých zemích aby závazn platil, dictví

i

zastavuje se

platnost

zem neuherské. vyjednávání se snmem uher-

dosavadní ústavy

Dojde-li se uspokojivých

výsledk

i

pro

totiž oba snmy usnesou se na takových modifikacích ústavy, aby je bylo lze srovnati s jednotou íše, závyhrazuje sob panovník, že pedloží výsledky vyjednávání

ským

a chorvatským,

když

i

konným zástupcm slechl

a schválil jejich

vládního výkladu byly

ostatních

království

stejn závažný

mínny

výrok

a

zemí, aby

(zástupci

vy-

zemí dle

zem. snmy). 17

LT.S

.

89. . z. pak zastaZa získáním trvalých základ pro ústavní právní uspoádání íše má nastoupena býti cesta dohodnutí s legálními zástupci zemí uherských. Opa-

Patentem

vuje se

téhož dne, platnost

že

výsledky

kuje se

budou

z

skuten

slib,

ped

vyjednávání,

poradný.

k dohodnutí,

rozhodnutím

snmv. ale snmy mly míti mlo pece jednostrann

se tedy sice díti se slyšením vliv

povedou-li

císaským též legálním ostatních zemí. Nové ústavní uspoádání íše mlo

pedloženy

zástupcm

záí 1865,

20.

únorové ústavy.

Konené

rozhodnutí

pouze zstati

ze své vle prohlásil, jakým odstrann ústavní a státoprávní spor. Diplom a ústava únorová, po pijetí, vlastn po revisi, snmy zemí uherských, byly by dostaly authentickou interpretaci novými ústavkoruny uherské a eventuelním vyními akty, totiž pijetím

panovníkovi, jenž

zpsobem má

slechnutím

práv manifestem

býti

vyízen

a

snm snm neuherských.

mínní pi vyizování

a rozsuzování ústavního sporu vedle

ježto tedy

rozhodujícího také

dostati

snmv

spolupsobení hlasu

mlo

zemí uherských

snmm

zemským

ostatním,

se

neuherským,

prozatímném suspendování ústavy vbec návrat od ústavy únorové k autonomistickému duchu a smyslu íj. diplomu, tím spíše, když záijový manifest hned v úvodu hlásal základní myšlenku diplomu, že jednota íše má býti pojištna též uznáním odlišnosti jednotlivých díl mocnáství a jejich rzného

spatován byl

v

djinného právního vývoje,

i

zarueno má

že

národ

býti právo

spolupsobiti v zákonodárství legálními zástupci. Než de factc byla ústava zastavena jen pro ešení ústavního sporu

ními

zemmi vbec

píležitosti,

v

se nevyjednávalo.

njak zvlášt

adressách snmovních

a

Tak

ani

s

Uhrami. S

ústavn zdrazniti svá pání,

z

r.

1865 a

1866,

ostat-

snm eský neml vysloví

vyjadující

nyní

n.i

již

jasnji a uritji histoncko-státoprávní stanovisko a nesoucí se za

uznáním nkterých historických státních práv království. (Na prvou z 1865 slíbil také panovník skuten dát se korunovati za krále eského.) Po válce r. 1866 zhoršilo se pirozen ješt více postavení vlády a vládních kruh požadavkm uherským za restauraci

adressu

vi

Tu již zaaly kruhy zemí neuherských kloniti k dualismu, aby Pedlitavsku, v zemích neuherských, utvrditi a upevniti

historického státoprávního postavení zemí uherských. se

i

centralistické

aspo

v

259

mohly onen

centralismus,

jakým

chtívaly

obepnouti

celou

íši.

Vláda (Belcrediova) uinila sice ješt naproti tomu poslední pokus, aby váha požadavkv uherských v zájmu jednotného, spoleného svazku íšského aspo ponkud byla paralysována hlasem, vlivem a úastenstvím ostatních zemí (neuherských) pi ešení ústavního sporu uherského: patent z 2. led. 1867, . 1 . z., svolal mimo-

ádné

shromáždní íšské

výhradn

býti obeslána

rady, jejíž poslanecká

snmovna mla

snm

zemských zemí neuherských. úelem, aby ústavní otázka uherská

ze

dlo se výslovn za ešena byla za spolupsobení království a zemí neuherských. a aby zárove v tomto spoleném mimoádném shromáždní mohlo docházeti k vyrovnávání rzných právních názorv a nárokv zemí Svolání

neuherských. Nešlo tedy

aby výsledek ujednání

brému zdání

se

o

to,

jak sliboval záijový patent

snmy

z

uherskými pedložen byl

1865,

k do-

snmm

snmu

tlivému

již

o

zemí neuherských z vlá št , každému jednosob, nýbrž svoláno bylo ad hoc spolené jakési

íšskopedlitavské zastupitelstvo.

Toto mimoádné zastupitelstvo nebylo íšskou radou ústavy Mlo sice býti stejn složeno ze snmovny panské a poslaposlanecká snmovna mla míti týž poet delegát necké a ale pi posl. snmovn ml více vyniknouti z jednotlivých zemí, její ráz jako shromáždní delegát z jednotlivých zemí: snmy zemské mly totiž své delegáty voliti prostou volbou ze stedu svého, bez ohledu na kurie a zájmové skupiny ústavy únorové; mly voliti, jen jako mlo býti dle íj. diplomu. Tímto zpsobem volení byla by mimo. íšské radé bývala zaruena autonomisti cká majorita (jmenovit ze zemí slovanských). Výluným pedmtem jednání mimo. rady mlo býti uradní se o otázce ústavní. Její kompetence na rozdíl od íš rady ústavy únorové mla býti únorové.

i

pouze

poradná.

K skutenému

však nedošlo. Za nové éry, po

snm

mimoádné

sestoupení se

zmn

neuherských a pes jakýkoli íšského, podal Beust

rady

pes hlasy všech poradný vliv mimoádného

ministerstva,

již Deákovi ruku k smíru, vyízen ve smyslu uherských požadavkv o úplnou restauraci historické státní povahy koruny

zastupitelstva

jímž ústavní

spor

byl

odklizen

a

Uherské.

Koruna jednostrann, bez slyšení zemských a mimo. rady íšské, dohodla se s uherským

snm neuherských snmem

o duali17-

260

stickou

transformaci

ostatní

své

zem

íše.

Po absolutisticku dohodnutí

neuherské

se

uzavel panovník za

zemmi

uherskými.

Jednostrann oktroyoval zemím neuherským nutnost nové státoprávní struktury. Zemské snmy neuherské (i pozdjší pedlitavská íšská rada) stály bez svého spoiupsobení ped hotovým faktem. Zemím nezbylo pak než seskupiti se v mechanický komplex království a

zemí na

rad íšské

zastoupených.

Idea jednotného íš-

ského zastupitelstva, nad zemskými individualitami stojícího, pozbyla významu. Celkové ústední zastupitelstvo a spolená ústava ústední

zaaly také

se redukovati na Pedlitavsko, jakožto zvláštní stát.

skuten

Vláda

beze všeho zredukovala ideu ústedního zastupitelstva

íšského na ústední zastupitelstvo pro Pedlitavsko: Svolala dokonce dle ústavy únorové užší íšskou radu, aby tato pijala obsah ujednání se snmem uherským. Prohlásila prost užší radu íšskou za píslušnou pro všechny íšské záležitosti, které nebyly vytknuty vyrovnáním

s

Uhry

za

spolené

záležitosti

rakousko-

uherské.

Užší íšská rada obdržela kompetence,

již

které

mívala

širší íšská rada,

s

spolené vyhradil

které vyrovnací zákon uherský jako

záležitostí,

manu všechny vylouením tch

tu tedy takto brevi

ústavnímu spolupsobení delegací. Takové rozšiováni kompe-

tence užší íš. rady bylo ovšem bez úst a v ní h o základu. Znamenalo jen neústavní jednostranné oktroyování ústavních kompetencí, si nových kompetencí, nezaložených pro užší radu dosavadním ádu ústavním, íj. diplomu a ústav únorové. Vláda jednoduše a jednostrann oktroyovala opt užší íšskou radu celku všech zemí pedlitavských jako nov utvoenému státu. Užší íšské rad pak oktroyovala vláda takto nový kruh vtšinu kompetencí bývalé ústavních kompetencí, mezi nimiž ústední širší rady íšské, ovšem s vylouením spolených záleži-

jen osobování v

i

tostí

rakousko uherských.

Vládou svolaná obeslána

a

právn

íšská rada byla také píslušnými snmy uznána. íšská rada užší pijetím uherského uxší

vyrovnání mohla pak

neuherským

již

jen pistoupiti k

je seskupiti se v státní celek,

onomu

uherských. Užší íšská rada však zasedala pak rovnání zachovati

dále,

jakoby bývala ústavní

kontinuitu

s

faktu, že

zemím

koordinovaný celku zemí již

instituci

i

a

po pijetí vyjakoby mohla

íšským zastupitelstvem ústavy únorové.

261

Mla a k

samovoln

se také

za píslušnou

celému uspoádání státoprávních

k provedení

zmn

pomr Pedlitavska,

ústavy

pedevším

úprav státoprávního pomru jednotlivých zemí pedlitavských k nov vytvoenému celku státnímu, k svazku zemí pedlitavských. k

mla

se beze všeho za kompetentní k modifipodroben dosavadní pomr zemí k státu pedlitavskému. Mla se za oprávnnu znovu zíditi a nov konstruovati spojení zemí v nový útvar státu pedlitavského. Prohlápro celou íši, zavásila se tedy vlastn za ústavodárnou djíc podstatné a základní zmny v ústav íšské a v ústavách zemských. Konstituování svazku celkové monarchie ústední, íše konstituování nového státu pedlitavského, rakousko-uherské, mlo se díti jen za spolupsobení užší rady pedlitavské. Nad

rada íšská

Užší

ml

kacím, jakým

býti

i

jednotlivými

moc

zemmi

stojí tu

íšské rady, zbylé

užší

pomr

íše a

z

již

nov

oktroyovaná

ústavy únorové.

ústavodárná

Nová úprava

státo-

pomru

zemí k státu pedlitavskému byla provedena ústavou prosincovou, jejíž souástí je také zákon právních

1867, . 141 . z. Tento zákon je revisí zákona o zaíše ústavy únorové. Ohraniuje legislativní kompetence zastupitelského sboru pedlitavského a uruje tím také nov dlení z

21. pros

stupitelstvu

legislativních

kompetencí mezi pedl itavskou radu íšskou a

snmy

zemské.

povahu ústavy oktroyované, jako všechny ostatní ústavní pokusy let šedesátých. Stejn postrádá kontinuity s pedcházejícím vývojem ústavním, jak formáln, tak materiáln, s pedpisy dívjšího ústavního práva, íj. diplomu a ústavy únorové, nebo nebyla dalším vytváením ani onoho ani této. Vbec prosincová ústava již nemohla formáln ani materiáln Ústava prosincová

má

tutéž

i

vycházeti

z

pedbžným

pedcházejících ústavních

akt

let

šedesátých, protože

beznáhlým uznáním dualismu a uherské ústavy podmíneným a jednostranným sankcionováním uherských vyrov-

nacích

a

lánk

i

se strany koruny, nastala také destrukce jednotného,

celkového svazku íšského,

práv

a

všechny pedchozí ústavní akty byly j e d n otné íše ústední. Opráv-

založeny jen na pedpokladu

nnost jednotného, spoleného íšského právní základ,

jenž spoíval

zastupitelstva ztratila

na diplomu a ústav únorové.

társká idea jednotné íše ústední dualismem upadla úpln.

svj Uni-

262

Únorová ústava vychází ješt a celkové

íše ústední

z

jednotné monarchie

pojetí

Užší rada únorová je jen užším,

poetn

zmenšeným sborem celkového, širšího íšského ústedního zastupitelstva. Když dualism rozvrátil existenci ústedního a celkového zastupitelstva íšského, širší

ásti, užší íšské rady,

její

šenou

íšské rady, zvrátil tím také oprávnní vlastn jen poetn zmen-

která byla

radou íšskou. Ustavní a právní existence širší užší rady byla tedy najednou a stejn rozrušena dualismem. Užší rad širší

i

únorové odala ústava pros. sbor

mla

rada

Když

tvoiti

širší

vylouením zástupcv

íš

rady,

z

nhož

se užší

uherských zemí.

z

vyrovnáním padla idea jednotné íše celkové dle ústední ústavy únorové, byla odstranna širší rada íšská jako zastupitelstvo íše ústední. S koncem širší rady pestávala užší rada, kolegium to bez samostatné ústavní existence, vybrané jen uher.

i

ze

širší

ment

rady

je jen

a

na

ní

trváním svým

závislé,

jako když dílí parla-

ástí ústedního parlamentu širšího. Proto užší rada

íšská, ztrativši

svj ústavní podklad

širší

rady rozrušením unitar-

íšského zastupitelstva únorového, nemla a nemohla míti ústavn žádné kompetence rozhodovati o celoíšských záležitostech jako nástupkyn širší rady: vždy sama bývala jen ástí

ského

rady dle ústavy únorové. Jakmile odpadly unitaristické ped-

širší

poklady, na kterých spoívala pro užší radu,

nebo

širší

rada, odpadly také

pedpoklady

existence užší rady pedpokládala

opt

exi-

stenci širší rady.

Když vláda po vyrovnání

s

Uhry

svolala užší íš. radu ústavy

únorové, znamenalo svolání jen nové o kt rov o vání. nebo existence užší rady padla se širší radou a nemohla tedy býti již vodována ústavou únorovou. Když pak užší íš. rada si piznala i

vodárn kompetence, když

•

i

tuovati ústavu pro I

jen nové oklroyování.

rada íšská, byla

vláda

nov utvoený

jí

piznala oprávnní konsti-

stát pedlitavský,

Ústava íšská

na

znamenalo to

níž- se

usnesla užší

dsledkem toho rovnž oktroyovanou,

nebot

dle žádné ústavy oprávnna a kompetentní se nebyla k tomu o; usnášeti na ústav pro stát pedlitavský nna jmenovit ani dle únorové ústavy, nýbrž inila se jednostranné oprávnnou k tomu ze své vle, vyhovujíc ochotn názorm vlády. Celá další existence užší rady po vyrovnáni vbec byla jen oki ovanou, neástavní a samovolnou; nemohla pece užší rada v ústavorada

nebyla

;

263

širší radu, když pro svoji konnexitu radou sama pozbyla ústavní existence.

dárných kompetencích nahraditi se zaniklou širší

Než vláda, jež si mohla trochu pomoci svoláním ústavodárzemských ného shromáždní pedlitavského z deputací návratem diplomu, vidla radji v užší rad pímo sukcesa k . sora širší rady íšské. Pedstavovala si oprávnnost užší rady íšské tak, jakoby se byl jen zmenšil t erri t oria lni dosah kompetence

snm

ímž

prý pak užší rada sama sebou vstupovala na místo

širší

rady,

širší

rady a byla prý pak

jíž

jen

již

rady,

zem

(bývalá užší) rada íšská,

neuherské. Ústava prosincová pak

potebno odvodniti, kterak na z

jediná

píslušelo ústavn zastupovati nyní zmenšený místní obvod

usnesení

užší

rady

pd

íšské vzniknouti

širší

již

neuznala ani za

unitárské

ústavy únorové

mže

beze

všeho

náhle

povahu pedlitavského ústavodárného shromáždní pisoudila užší rada prost pak pedlitavské rad íšské totéž vyšší postavení, jaké mlo dívjší jednotné zastupitelstvo ústední, dle diplomu a únor. ústavy trvající, ovšem s vylouením záležitostí obma polovicím íše spolených. 28. íši pedlitavské, novému státu, složenému z celku království a zemí na (užší) rad íšské zastoupených, mlo býti pizemím totéž vyšší státoprávní postavení, jaké znáno nyní zemím zaujímal díve celkový ústední svazek íšský, jednotný ped zavedením dualismu. Tu pomr zemí k celé monarchii se ovšem mnil. Dle diplomu únorové ústavy býval pomr jednotlivých korunních zemí k celkovému ústednímu svazku íšskému bezprostedným a pímým, pro všechny zem, eské jako uherské, rovným. Tehdy nebylo ješt státu pedlitavského, jenž teprve po vyrovnání uherském se ustavoval. V oboru spolených záležitostí íšských nerozlišovaly se ješt zem uherské a neuherské. Zastoupení a úastenství všech zemí v ústedním zastupitelstvu íše, širší íš. rad, bylo tehdy rovným a pímým, a užší rada íšská, zízená jen pro zem neuherské v oboru jejich specieln spolených záležitostí, byla jen co do potu omezeným kollegiem širší rady a tedy jinak orgánem celoíšského unitárského svazku. Nyní však, dle ústavy prosincové, podléhají zem nejprve státnímu svazku pedlitavskému a teprve jeho prostednictvím jsou leny celkové monarchie rakouskouherské, jsou vetknuty v její svazek ústava dualistická.

Piznavši

si

vi

vi

i

prostednictvím pedlitavského

státu.

Jednotlivé

zem vbec

jsou

264

spojeny

celkovou

s

nepímo: zem

monarchií jen

neuherské

prostednictvím státu pcdlitavského, uherské prostednictvím uherského.

Dle diplomu a únorovky pomr zemí k celé monarchii v oboru íšských záležitostí ústedních byl pímým a rovnoprávným na !

vyizování spolených

nny a

a

obmezovaly

jejích orgánv

mého pomru již

Zem

Naproti

Zem

pedlitavský.

stát

rovnoprávné útvary neberou

uherskému

státu

jako

ve

ústavní

vliv.

spolených

eské mezi

zemmi

rady

zem

I

stejn bezprostedního

pozbyly

vy-

uritý

monarchie

vyššímu územnímu svazku

na záležitostech celkové monarchie,

litavskem a stávají se jeho ástí,

pímo

nyní

moci dílího státu pedlitavského.

a státní

jinými

je

íšské

své

celkové

Zem podizují se bezprostedn pedlitavskému

úastenství na obsta-

piznáno

delegacemi

záležitostech

dílí,

stojí

koordinované

samostatné,

pímého

již

pedlitavskému, jenž

státu

konává

stenství

do nepí-

jsou tudíž nyní mediatisovány státem

zvláštnímu

rávání záležitostí íšských. Úastenství toto jen

zem

íšskému celku. Jejich kompetence obmezovány nyní na prospch dílího státu pedlitavského a jeho k

pedlitavským. a

súast-

íšská byla orgánem celkové íše

užší rada

zákonodárného orgánu. zvláštní

pímo

kompetenci jen na prospch íše. celkoví'-

svoji (i

íšských

byly

Dle ústavy prosincové však uvádly se

ústední).

jsou

záležitostí

zem

mediatisují se

úaPed-

majíce dle pedlitavského práva

státního (nikoli historicky) jen totéž postavení jako všechny ostatní

zem

Stejn jako ony mohou

korunní.

monarchie

celkové

uplatovati

vliv

na spolené

prostednictvím

jen

záležitosti

rady íš-ké.

resp. její delegace.

Instituce

na vyizování stenství

delegací

zbavila

zemí bylo možno

poslanecké

obma

záležitostí,

snmovny

již

zem

bezprostedního úastenství dílím státm spolených úa:

jen prostednictvím íšské rady,

delegace

ovšem

volily

se

stále

z jejíž

(jako až

dosud) dle korunních zemí. Je to v organisaci celkové monarchie aspo jeden mezi rudimenty federalisticko-autonomistickými, že delegáti

nevolí

se

plným

snmem zem

poslanci z jednotlivé korunní

sbor uritý

nebo

z

poet delegát

celé rady.

íšské rady, volí

nýbrž dle zemí

vždy jako jednotný volební

na zemi pipadající,

bu

ze svého

stedu

265

Zem

sice

mly

jako urité celky

nadále

i

úast na

a tvoení zákonodárného orgánu pedlitavského volbou ale tato stala se nyní

rady,

orgánem

zvláštního

zaal

smru

petvoovati ve

se

vbec

spojení

státního

íšské

státu pedlitav-

ského. Dosavadní svazek celkové ústední monarchie a

složení

len

ustoupil

dvou rovno-

právných, samostatných státv. Naproti uznanému státu uherskému s

restituovanou ústavou octl se aggregat království a zemí dosud

rad

>na užší

jak únorová ústava se vyja-

íšské zastoupených',

nov

státní celek zízeny jsou Bylo tedy nyní teba nyní zvláštní a také upraviti pomr tohoto nov utvoeného státního celku na venek, ku státu uherskému, bylo teba vymiti obor íšských záupraviti obor píležitostí spolených monarchie celkové, jakož slušnosti nového státu pedlitavského vi zemským. Pro tento

duje.

vlastní

konstituovaný

státoprávní

orgány.

i

snmm

V

29.

upravení

kompetencí mezi pedlitavskou

legislativních

íšskou radou a zemskými snmy domohly se zásady autonomijmenovit základní ideje íj. diplomu, aspo ásteného, by

stické,

více

f

o

r

ma

1

ní h o úspchu. Postavení zemí k pedlitavskému státu

zásadn zmnno. Ustavní výbor

bylo dle ústavy prosincové

snmovny pi

posl.

únorového zákona o zast. íše vrátil se k pvodní zásad íj. diplomu, s intencí, »aby ony zem, jež na státoprávní autonomii svých zemských tak velkou váhu kladou, byly upokojeny,* jak prý toho je teba, když diplomem rakouskému státnímu ústroji dána byla tak- zvláštní projednávání a

revisi

snm

konstrukce,

právn

dle níž

stojí

taxativn

vedle

spoleného

zastupitelstva íše

zemské snmy. Ústavní výbor rozhodl

psobnost íš. odkázáno íš rad, pidlil zásadn uriti

rady.

Vše,

snmm

se

rovnopak tedy

co nebylo výslovn

zemským Kompetenní

princip ústavy únorové tím padl.

Uznává se opt zásada diplomu, že formáln náleží zemím plnost zákonodárných oprávnní, a že kompetence íš. rady taxativním vypotením agend jsou jen odvozeny z psobnosti snmv, jimž náleží vše, co nebylo výslovn vyhrazeno íš. rad. V tom patrným je opt kompromis mezi onmi dvma smry, které od r.

1848

již

se stále snaží uzákoniti svoje zásady v positivním právu

ústavním, mezi centralismem flikty

tchto dvou

federalismu,

totiž

smr

a

federalistickým autonomismem. Kon-

mly

býti

srovnány

formální koncessí

zásadním uznáním rozšíení kompetence

snm

266

V tom

zemských.

je však

prosincovky, že vychází

z

také

celý a jediný

již

principu, že veškera

»federalismus«

zákonodárná opráv-

nní všeobecn a zásadné náležejí snmm zemí. Snmy jsou opt primárními a pvodními nositeli zákonodárných oprávnní, z jejich kompetenní sféry jen je vyjmuta taxativn ada (ovšem znaná)

pedmtv

pikázána rad íšské. všeobecn pronáší zásadu, že všechny záležitosti, které v tomto zákonu výslovn nejsou vyhrazeny íš. radé, budou náležeti do psobnosti zemských snmv a že budou na tchto snémích a se snmy ústavn vyizovány. Toto ustaa

§ 12 zák. o zast. íše

novení,

zabraujíc také

pímo

extensivní interpretaci pedcházejí-

cího § 11, jenž obor psobnosti íš. rady v jednotlivostech a taxa-

tivn vymil, obrahuje tudíž federalistický princip ústavy prosincovéOvšem že obsahov obor spolených záležitosti íšskopi edhtavských, rad íšské náležejících, byl tak široce vymezen, že materiáln legislativa zemská po novém upravení kompetenních pomrúv ústavou prosincovou zstala obmezena na nepatrný a mén významný obor záležitostí. Všechny legislativn význanjší pedmty reklamovány jsou do psobnosti íšské rady, aby zabezpeena i

byla

mrou

co nejrozsáhlejší legislativní uniformita Pedlitavska.

Daleko zasahující obor psobnosti íšské rady zabral pedn kompetence bývalé širší rady íšské, po odetení spolených záletostí rak -uh. monarchie, zabral kompetence bývalého celého svazku íšského, jakoby parlamentární orgán pedlitavský byl sukcessorem ústedního parlamentu ústavy únorové. Obor psobnosti íšské rady za druhé rozšíen byl o celou

adu

záležitosti,

které dle úno-

rové ústavy byly by patily do kompetence užší rady íšské. Tyto zá.ež'tosti vala,

užší rady

tehdy únorová ústava jednotlivé ne vypoítá-

nýbrž oznaovala je jen povšechn jako záležitosti všem ne-

uherským zemím spolené, i.

III.

se

na jejich

ureni

bližší

diplomu, jenž ve své ješt neuritjší stylisaci mluví o zále-

žitostech,

které

neuherským, užší

dovolávala

rady.

i

se staly

jež dle

zvláštní logikou za záležitosti

diplomu jsou historicky zemím neuherským

pedmty zákonodárství, sama snmm zemským.

spolený, všechny

tivn nepidlí

historicky spolenými všem zemím

oznaila posléze zcela

které

výslovn

a taxa-

Naproti tomu pros. ústava, chtéjíc vycházeti ze zásady diplomu

o odvozené kompetenci íš. rady, hledla nyní záležitosti

tyto,

kdysi

267

neuritým

všeobecným oznaením

a

užší

detailn vytknouti a taxativn vypoísti. nosti íš. rady

- -

odkázané, na rychlo

Taxativní urení písluš-

dá se jasn dovoditi ze sn12 ústavy znamenalo však nejen

že je taxativním,

movních protokolv

formální

rad

z

a

§

uznání principu

—

o zásadní zákonodárné

snm

plnoprávnosti

zemských materieln Jím doznala kompetence rozšíení, a to jak v oboru samostatné psobnosti snmovní, zemí.

i

onom oboru, kde snmy mohou vydávati bližší pedpisy v mezích zákon íšských. Tak. kdežto díve dle únorových zízení obecní záležitosti píslušely snmm jen v mezích zákon íštak

v

i

ských

v bližších ustanoveních, píslušejí jim nyní

a

pln

a

samo-

statn, bez obmezení íšskou legislativou. Dále rozšíeny byly kompetence zemí v záležitostech školství a v úprav správy vyuovací vbec; jmenovit úprava vyuováni technického pipadla samo-

snm

statnému oboru innosti

zemských.

snmm

piznáno ústavou prosincovou, že mohou stanoviti a vydávati pedpisy práva hmotného, soukromého a trestního, na úpravu onch pedmt zákonodárství, které pipadají do oboru snmovní, zemské píslušnosti, a že mohou normovati vnitní zaízení knih veejných. Kompetence zemí rozšíila se dále na

Též

je nvni

i

úpravu celé

ady

záležitostí vnitní

správy socialn-politické a ná-

rodohospodáské v zemi; také v oboru zemdlství rozšiuje se na úpravu rzných hospodáských pomrv a organisaních forem, vzniklých moderním vývojem a stavem hospodáským, aniž teba již pro odvodnní kompetence zemské uchylovati se k extensivnímu výkladu pojmu »zemvzdlání« § 18, I. zem. z. Obor záležitostí zemských federalistickým principem §u 12 doznal tedy pece materieln cenného rozšíeni; ovšem že zase na druhé stran zmenšena je plná váha a cena principu 12 i

i;

tím,

že pedcházející

§

11,

jenž taxativn

rady íšské, neohraniuje veskrze jen meze

vymezuje kompetenci

zákonodárné

moci zákonodárné moci zemské, nýbrž v nkterých záležitostech má uriti pomr íšské moci zákonodárné k íšské exe-

íšské

proti

kutiv;

úad

tak

n.

p. pi vydávání pedpisv

o organisaci správních

íšská moc zákonodárná stanoví jen hlavní zásady a poprovedení zstává moci výkonné. V takových záleži-

drobnjší tostech íš.

nelze

dle §

12

vše,

co není v § 11 výslovn vyhrazeno snmv, nýbt z je tu pedem

rad, odkazovati hned do psobnosti

268

rozhodnouti, zda úprava tchto záležitostí spadá do oprávnní moci výkonné nebo zákonodárné, vyžaduje-li zákona, neb pouhého opatení exekutivy, a teprve v pípad píslušnosti moci zákono-

dárné

lze pak pln užiti principu § íš. ústava, modifikujíc svým §

rozšiovala

kompetence zemí nejen

12.

materieln samostatném

11.

v

í;

18.

jejich

z.

z..

oboru

psobnosti, nýbrž mnila též dosavadní jejich psobnost v mezích

zákonu íšských. mezi íši a

konnými

zmnn

co

a

již

In concreto,

zem nkde

když ústava nyní dli kompetenci co je základními zásadami zá-

dle toho,

podrobnjšími

také princip §

18.,

odst.

vytknutí podrobnjších

pedpis

zákonv. Dle

z.

§ 18.

II.

pedpisy zákonnými, II.

jen v

z.

z.,

jenž piznal

mezích

je

všeobecných

z. pedpokládalo se vždy

již

tím

zemím íš.

vydání íš.

ml sám uriti absolutní meze pro zákonozemím zbylo upraviti jen to, co jim íš. zákon sám nechal. Kompetence zem. zákonodárství nastupovala teprve po zákonodárné úprav íšské, která byla pedpokladem zákonodárné innosti a úpravy zemské, a zemské zákonodárství mohlo tu uritý pedmt upraviti jen potud, pokud jej již neupravil íš. zákon. Dle § 11. však, jenž v uritých záležitostech rzní kompezákona, jenž teprve

dárství zemské, a

základní zásady úpravy zákonné nebo pedpisy zákonné úpravy, mže zem uritý pedmt, jehož úprava v podrobnjším provedení jí písluší, upraviti podrobnjšími zákonnými pedpisy samostatn, bez ohledu na to, byl-li o pedmtu již vydán zákon íšský, i nic, jen když se zem pi tom drží své vykázané kompetence stanoviti podrobnjší pedpisy zákonné a nezasahuje do » základních zasa, jež stanoviti je íš. rad. (Ze tyto nejvýš neurité zákonné pojmy mohou dáti podnt k kompeten. spor, o tom v. Pražákovo tenci dle toho, jde-li o

o

podrobnjší

ad

Úst. pr.

II.

194.)

Kompetence s

jeho

svolením

snmovní kterého

snm mže

ovšem v jednotlivém pípadu zúžena prorogací nkteré záležitosti z oboru

píslušnosti

pedmtu

býti

na radu íšskou,

zemské kompetence

když

jí

pepustí.

snm

úpravu nTu orgán íše

zárove za orgán zemský. Nové rozdlení kompetencí, které nastalo íšskou prosincovou ústavou mezi zemmi a zákonodárným orgánem nového státu ped-

slouží

litavského, lze tudíž seznati jen

z

ustanovení

ústavy

íšské,

ze

769

zákona o zastupitelstvu íše ústavy prosincové. tence

snmovní

ských,

není

založeno tedy

Vždy dokonce

ústavy nadízeného nkterých pedmtech došlo

v

íšská

k rozšíení kompetence zemí jen proto, že sincová

spchu zapomnla

ve

kompetencemi

íš.

ústavních práv nebylo

bylo ve zízeních

Nové

rady.

snmy

zem-

íšské,

nýbrž v pedpisech ústavy

svazku státního.

Rozšíení kompe-

v ustanoveních zízení

pedmty

ony

rozdlení

zemí ani

zemských vyteno.

a

ústava pro-

vyjmenovati

dodaten

pijato ani ne-

Pedlitavský svazek

íšský to svazek zemím nadízený, vzdal uritých svých práv ve prospch zemí,

se

mezi

zemských

rozšíení

státní,

jednostrann

lze pak po pípad zaona zemská práva, jichž se íšský svazek obmei

stávati, že, ježto

zením své moci vzdal, plynou

z ústavy íšské, že by je mohl tedy svým íšským zákonodárstvím, zmnou rozdlení kompetenního, na svj prospch opt reklamovati, proti vli zemí. Rozšíení kompetence snmovní nestalo se totiž ani modifikací jejich vlastni zemské ústavy, zízení zemského, aktem volním

také

i

zemi samých,

jednotlivých

ani

s

jejich

souhlasem,

nýbrž

Zmnou

ústavy vjššího svazku íšského,

ústavou

zcela

íšským,

jednostrann modifikací ústavy íšské, ústavním zákonem z vle a z moci nadízeného svazku íšského.

státu

ped-

litavského rozšíeny byly kompetence ástí státu, jednotlivých zemí. z vle nadízeného státu pedmohlo by jeho vlí zase pominouti, mohlo by zase býti íšským zákonodárstvím zmnno, zemím jednostrann z vle íše odato. Ani všeobecná zásada § 12. st. z. z. o zast. íše nebyla vytknuta normativn ve zízeních zemských, nedošlo k žádné

Rozšíení kompetence snmovní litavslcého

i

ústavní revisi zem. zízení ve smyslu ústavy prosincové.

Kdyby

tedy došlo k

optné

zmn íšské ústavy

a k

optnému

zemských kompetencí zákonodárstvím íšským, zstalo by zemím opt jen státoprávní postavení dle únorových zízení zemzúžení

ských,

postavení,

nepesahující

obor zemské ústavy.

Jen

práva,

zemím zaruena ve vlastních ústavách, zízeních zemských, nemohou zemím jednostrann býti odata z vyšší vle íšské státu pedlitavského. V onom oboru, jenž zemím pipadl jen pi taxativním vymezení píslušností íšských, trvá pojmov kompetenní výsost íše dále, a íše by tu mohla tudíž svoji kompetenci na úkor snmv opt rozšiovati pouhou zmnou íšské která

jsou

270

ústavy. Ústavní práva, která

zemských, plynou

zemím

vlastní

z

píslušejí

již

ústavy zemské,

dle jejich zízení

práva však,

která

zemím pipadla po taxativním vymezení kompetencí íš. rady v ústav prosincové, plynou z ústavy íšské. Pipadla zemím jen z koncesse íš. ústavy, tím, že íše z vlastni vle moc svoji obmezila. íše mže tedy na ústavní práva zemí rozšiováním nebo obmezováním psobiti tehdy, když, mníc svoji íšskou ústavu, mní práva, plynoucí zemím z íšské ústavy. Tato práva zemská, závislá na koncessich íš. ústavy a upravovaná tedy

vlí íšskou, mohou pak ovšem

každým opomenutím hlásiti;

zem

a spletitosti,

oprávnn mohou

také

býti

rozmnožena

za právo íše pro-

tžiti z nejasnosti, neuritosti

jakou §11 íš. ústavy dlí zákonodárné kompetence

s

Skutenost,

mnna

náhodn

nkteré právo

zemmi, na prospch

mezi íší a

býti

též zcela

íš. ústavy

že

bez

píslušnosti svých

uritých ástech kompetence

v

jejich pivoleni,

odporuje ovšem

snmv.

snm

mže

federalisticko-

autonomistickým ideám o zásadní generální zákonodárné kompeíše nad legislativnimi právy zemí

ásten

podržuje kompetenní výsost jako nadízený subjekt, jenž

z vlastní

tenci

vle

snmv, nebo

mže ásten Naopak

dle ústavy záležitosti i

ony

starší

zase,

tu

mniti pokud

prosincové,

a

urovati okruh kompetencí zemských. dosavadní kompetenní

trvá

dle

rozdlení

žern k úprav nkteré mohou nyní zem mniti beze všeho

niž

obdržely

díve íši pativší, zákony íšské, které byly vydány ped pros ústavou

a které se vztahují

na

úpravu

ústavy nyní do kompetence

pedmt,

snm

pipadajících

dle

íše ovšem

zemských.

zmnou své ústavy záležitosti tyto disposicím konec konc zstává stále v tomto oboru zemím

téže

mže

zemí odníti a tak

nadízena. Ostatn

hledla se íše v ústave zemím nadíditi jinak jako vyšší subjekt; hledla jako vyšší subjekt vylouiti jejich vzájemná jednání a dohodování se jich jako koordinovaných subjektv. Ríš. rada byla i

totiž

prohlášena za píslušnou k zákonodárné

mtv,

které se vztahují na povinnosti a

mezi sebou. Tato snoká

úprav onch ped-

pomry

jednotlivých zemí

neurená reservace zachovala sice iši oprávnní a možnost, aby se na základ svého zákonodárství a svými orgány inila rozhodím mezi jednotlivými zemmi, jakožto samostatnými

dalo ješt íši

nijak

a

blíže

právními subjekty,

ale ustanovení toto ne-

oprávnní mniti ono státoprávní postavení

27]

jednotlivých

mže

a jež tedy

píslušelo

tvrditi,

státoprávní

jakkoli

vlastní

existenci

zemí

rušiti,

i

V. Pražák*

191.)

II.

c.

mnno

býti

ústav každé zem jen dle pedpis zemské ústavy že by íšské rad jednostrann

spoívá na

které

jmenovit nelze

samé;

1.

zemí,

momenty, které rr.ly znaiti, že pros. ústava duchu diplomu íjnového, zstaly tedy obmezeny

30. Federalistické

se chce vrátiti k

celkem jen na formální uznání zásady, že primárními nositeli zákonodárných oprávnní jsou snmy zemské, a na to, že íšská rada složením svým dosud vycházela z volby snmv. V legislativ tedy

pece aspo

pronikaly živly federalisticko-autonomistické, za

jednotn a po centralisticku organisována. íš. zákon o mocí vládní a výkonné zná jen jednotnou íšskou exekutivu, zná jedin íšská ministerstva a nezná žádné zodpovdnosti íšské exekutivy snmm zemským. Federalistické elementy legislativy se zásadním nazíráním, že zákonodárná oprávnní íš. rady jsou výjimkou z principieln neohranieného zákonodárného

to veškera exekutiva byla

soustedním exekutivy prakticky sníženy byly na míru De facto íšský centralism ústední redukoval se jen na

práva zemí, nejmenší.

centralism pedlitavský, když v íši ústední se provésti nedal.

Formální autonomism prosincové ústavy nemohl ovšem nijak

nárok

uspokojiti federalistických a vlastních státoprávních

jednot-

livých zemí, jmenovit eských snah o vtší míru politického sebe-

urení

'

království,

jak

stavením zemí eských.

by

liberálním a konstituním, ale

bylo

se

shodovalo

Ústava znamenala ve

historickým po-

s

sice

smru moderního

pokrok ve

na druhé stran pejímala jako ddictví únorové ústavy snahu

zajistiti

v

Pedlitavsku pevahu živlm centralistickým. Ústava byla

opatena katalogem základních práv státoobanských, zavádla zaízení, spoívající na idfách státu právního,

sice

a

smru

parlamentarismu,

vádní ústavy

v nejširší

míe

slibovala ale pro-

záleželo na vli vládní, centralisované

exekutivy a na vli parlamentarní majority, která

byla

živlm, pejícím vytvoení pedlitavského centralismu

v

zajištna

jednotném,

Za tohoto stavu vcí nebylo nadje, že by náv zemích eských mohly se domoci významnjšího úspchu S eské strany, již po íšské ústavy dívjších marných pokusech zjednati si na uniformním rodnostní,

státu.

autonomistické a státoprávní snahy

pd

sluchu,

odpovdlo

se

konen

passivním odporem jak proti

rad

272

íšské, tak nyní

snmu

proti

i

eské názory

ústavy, kterou

zemskému, jenž stejn

program passivní oposice bére nejen kombinaci autonomismu s federalisinem Politický

neustává (po

dohod

s

byl

zízením

státoprávní celou negovaly.

nyní

si

za

základ

diplomu,

íj.

dívjšími zastanci historického práva

pední

historické aristokracie) v

ad

rozhodn

a

platnost historického práva státního koruny

již

nýbrž z

ad

zdrazovati

eské a staví uznání dvody proti ne-

jeho platnosti v popedí svých požadavkv. Své

píslušnosti nového pedlitavského zastupitelstva rozhodovati o po-

mrech

zemí eských váží program oposice nejen již z nedostaneústavního základu prosincové íšské rady, nýbrž v první

teného

ad

i

historických

práv koruny eské a z uznání historické Za východišt odporu bére se zásadní že historická státní povaha království nemá zaniknouti mezi

z

povahy

státní pojetí,

království

zemmi západní polovice íšské, nemže sob podizovati

ního,

kteráž, nemajíc ani základu práv-

samobytnost koruny

historickou

eské.

V

a patrnji vlivy

názorv o

drazn

mluví se (na p. o

zddném

mnohovké

právu

se

padnouti ujícímu

se stále

jeví

ústavy:

více

tak

debat na es. snmu r. 1867) koruny eské, kteréž je resultátem

v adressní

státním

zddných ústavách, o tom, že jen vky požívají dostatené pevnosti

pro

kteráž

o tom, za

doby

vytváení se

innosti národní, o

legitimity,

Mluví

této

historickém

posvcené dlouhými

ústavy a

eských

aktech

politických

dynastii

i

pro

že historické státoprávní

obt

libovli

shromáždní

(íš.

njaké konstituanty

rady)

má

národ je spolená.

nemohou

individuality

království

;

naproti

svá

konstitu-

práva a vzpo-

mínky, kontinuitu svého právního vývoje, kontinuitu existence svého

snmu

a historický akt

o historicko-politických jícím

politikem

korunovaní.

Tu znovu ozývá

individualitách (zastávaná

historické

se theorie

zvlášt vynika-

šlechty hr. Clam-Martinicem).

do popedí opt pojem historického, politického národa

staví se

a politické

národnosti.

eské, pedevším známá státoprávní deklarace podaná na eském snmu, opírají se již dsledn za píkladem uherským o historické státní právo positivní, dovozujíce nepetržitost práva království až do . diplomu. Neprohlašuji diplom za konený pramen práv zem na autonomii. Politické akty

z

22. srpna 1868,

273

nýbrž dovolávají se jeho zemí. Deklarace

práv

jen proto, že uznal historická práva

pozdjší akty jmenovit dovolávají

i

ního historického práva království

dkazem,

krále:

voliti

se též

ped-

právo toto je prý

eský, jako nezávislá historicko-politická osobnost, není spojen s ostatními zemmi íše zpsobem bezvýmineným, zniujícím navždy jeho samovládnost, nýbrž jen svazkem nerozluným potud, pokud trvá dynastie, po jejíž zániku království mže že stát

utvoiti

opt

spojení

království

zakládá

ústavy nad

zemmi eskými

Deklarace,

neguje nejprve

uspoádání visko

odpírajíc

pln

ústavo-

státoprávní

státu pedlitavskému.

vbec

práva

pedlitavské,

oste

a

dynastií a

píkladem uherským na stanozastávajíc zásadn pojetí, že mezi politickým národem eským je za

státního,

bilaterální,

dvoustranný,

jen vzájemnými úmluvami. Veškery

mohou

králem a zástupci

se

zmny

toliko

díti

založený a upravovaný trvajícího stavu právního

vzájemnou

úmluvou

Proto žádný

politického národa.

sbor pedlitavský není

pomry

snm

historické

uznati zastupitelstvo

íše. Staví se

smluvní pomr a ústavního

toto

kdežto dle

historicko státoprávního hlediska základy nového

s

historického

mezi králem

své povahy

se

osobnosti a inkorporuje se

spojení

dynastie,

oktroyuje se pedlitavský

zbavuje

království

monarchie;

spoleenství

ve

jen

se

se stále historický základ

zemmi

ostatnimi

s

historicky

dárný;

Pipomíná

samostatný.

stát

oprávnn závazn upravovati

království a zbavovati království jeho

mezi zákonodárný

ústavní vnitní

historického

práva

sebeurení.

oprávnnosti pedlitavského zastupitelstva opakuje deakoli stojí v první na programu historicko-státoprávním, dívjší námitky, opírající se o unitaristické pojetí íše ústavy únorové. Jmenovit dle oktroyovaných ústav, dle diplomu znovu dovozuje, že rozkladem unitaristické ún. ústavy a zánikem ústedního širšího zastupitelstva pozbyla užší rada, jako jeho ástí Proti

ad

klarace,

i

i

ústavní

existence,

celoíšské

a

že nelze

prost na

užší

tedy

penésti práva

bývalé

radu zrušené ústavy únorové.

snmu zemskému zkracuje se jeho postavení, když voliti již posly do snmu celkové íše ústední, nýbrž jen do

také

representace pedlitavské, která

má

Tím nesmí jakés,

zastupovati toliko nahodilé se-

Moc

ústavodárná penáší

pak neprávem na novou radu pedlitavskou,

která, jako instituce

skupení zemí bez historického základu. e

rady

18

274

zemi oktroyovaná, osobuje a pikládá

právo

a

pedlitavský

ústav

státní

má

povahu

eské,

Historické království

ností,

má

konstituovati jednotný

uniformitu, klade

na historickou svézákonnost zemskou a na do-

chovanou historickou

klad svých

pros., která

centralistickou jeho

zavésti

a

vbec draz

se tu

vlastní státní

ústavu království.

Proti oktroyované stát

moc mniti

si

království.

kteréž nepestalo

dosud na

zá-

historických práv býti samostatnou státoprávní osob-

nyní pozbyti této své povahy,

má

se státi provincií ne-

oprávnného státu pedlitavského a má s tímto vstoupiti v jednotu reální, kdežto posud s jinými zemmi rakouskými nemívalo jiného

státoprávního

než spoleenství

spojení,

ddiné

dynastie.

Nyní však odnímá se království jeho odvké právo samovládnosti a dokonce ústavou prosincovou zbavuje se všelikého bezprostedi

ního

úastnni

se v projednávání

Koruna eská nebyla nikdy litavským, nýbrž byla s

spolených

v reální unii

celou

íší jen ve

záležitostí celoíšských.

njakým státem pedspojení dynastické m, s

vždy bez újmy samostatnosti a zvláštní osobnosti i

a

státoprávní;

k

dynastii

proto

právní

mže

býti

pomr

království

zmnn

upraven a

historické

své,

zemím jedin vzájemnými k ostatním

úmluvami. Politické akty z éry passivného odporu pohybují se vesms již ideovém okruhu a na historického, positivního státního práva eského, jak bylo dochováno jmenovit z dob státu

pd

v

Rozumí se, že historicko-státoprávnímu programu deklarace nejde o státoprávní konservatism, aby snad byly zachovány njaké instituce pežilé epochy stavovské, nýbrž jen o to, aby zásadním uznáním historické státní povahy království a uznáním, že království je s ostatními zemmi ve spojení pouze monarchicko-stavovského.

dynastickém,

dostalo

samostatnosti

po vzoru uherském, jmenovit aby království jako

se

království

vtší

státoprávní

a

politické

samostatný svj pomr k íši mohlo upravovati volným dohodnutím se s panovníkem a ostatními zemmi. Program deklarace nebyl snahou po njaké historicko-státoprávní petrifikaci, nebyl historicko-státoprávním v tom smyslu, že by byl snad pímo žádal restituci staré zemské stavovsko absolutistické ústavy, nýbrž hledl jen z platnosti historických práv království a z kontinuity útvar historicky

historické státní

povahy jeho dovoditi

nynjší

právo království

275

na zvláštní státoprávní

postavení

na samostatný

v íši a

hlas

pi

nové státoprávní formaci íše po uznání dualismu.

Poukazováním na kontinuitu historické státní povahy království deklarace požadavky po obnovení oné bývalé povahy a svézákonnosti království a po jeho zvláštní státoprávní organisaci. Podávala jen zásadní všeobecný požadavek; v jakých formách se uznání a obnovení státní povahy království má díti, neoznaovala, nýbrž nabízela se jen cestou úmluv k vyjednávání o nových organisaních formách státoprávního pomru království k íši. Požadavky po obnovení historické státní povahy království a jeho pomru k íši byly ovšem namíeny proti oprávnnosti pedlitavského legislativního a administrativního centralismu, a tu pak uplatování vlastního státního práva proti centralismu eo ipso chovalo ovšem elementy autonomistické federalistické a znamenalo pak stejn snahy po vtší politické národnostní samostatnosti. 31. Tyto politické snahy eské, vyjádené v deklaraci a ostatních politických aktech, pibližovaly se na zaátku let sedmdesátých aspo ástenému svému uskutenni. Po vstoupení eských zástupc na snm dosáhli Cechové r. 1870 reskriptem z 26. záí 1870

odvodovala

i

i

uznání

státoprávního

zvláštního

postavení

a

pomru

království

bude státoprávn zaruena »nedílnost a neodcizitelnost zem«, akoli jinak panovník stál pevn na stanovisku, že pi revisi pomru Cech k mocnáství je vyjíti z neotesené pdy platné ústavy, . diplomu, zákonv únorových a prosincových. Naproti tomu snm eský, maje eskou vtšinu s histor. šlechtou, setrvával stále na základu k mocnáství, dosáhli slibu korunovace a slibu,

historického

státního a práva

práva

že

sebeovládání království, od-

mítaje uznati pedlit, radu íšskou a jsa ochoten své delegace vyjen

slati

pímo do

zastoupení delegací celé íše a jednati delegacemi

snmovními pímo

zemí Hohenwartova,

se zástupci

Za ministerstva

státoprávnímu vyrovnání

záí

1871

12.

a

povšechn uznána

byl slib uznání

práv

vyzván byl

aby

království s

sice,

k

íši

s

i

mlo

když

dojíti

k plnému

známým

reskriptem

státoprávní

postavení

Cechy, uznáno bylo

znovu všeobecn

z

ostatních.

zvláštní

Optn dán pak korunovací. Snm eský

historická práva království.

zemských zaruiti uspoádati státoprávní

se uradil, jak je

a jak

je

zvláštní

zem

práva

požadavky mocenského postavení íše

i

s

uvésti

pomr

v souhlas

právy zemi ostatních, 18*

276

zárove

ale

se

vazkv, které cházejícími

pipomínalo, že panovníku nelze vzal

akty

na se

vi

ústavními,

práv

platnou ústavou

uherským. Na uspoádání státoprávního archii t.

.

celkové

a

k státu

fundamentální dodaten

Jimi

a

se sprostiti zá-

již

ostatním královstvím a zemím

pomru

království k

snm

pedlitavskému usnesl se

ped-

vyrovnáním

i

monpijati

lánky.

formáln

k vyrovnání

království pistupuje

uherskému a uznává definitivn spolené záležitosti monarchie celkové. Kdežto deklarace z r. 1868 za píkladem Deákovým z

r.

1861

vycházela

pro

spo,ení

království

s

íší

politického

z

pojmu personální unie, jsouc ochotna k vyrovnáni vbec jen vzájemnými úmluvami, fund. i. uznávaly již nejen beze všeho dualism a vyrovnací zákony z r. 1867, nýbrž inily materiáln formáln i

dkladné koncesse ústrojí pedlitavského státu. Spohné^áležitosti celkové íše pln jsou uznány, jakož delegace íš-ké. z nichž neuherská delegace mla býti obesílána »zpsobem konstituním* od i

ostatních království a zemí.

tvrtinu tak

delegát.

býti

eského

pímé. a které

Snm

Zastoupení

Všechny

ml

eský

zem

v

záležitosti,

jen p

delegacích které

se

í

m

o vysílati

íšských

týkají

mlo

království

nebyly prohlášeny za spolené všem zemím celého

íši, náležejí zásadn do zákonodárství es. do správy es. vlád zemské. Avšak tu již pece iní se koncesse na prospch zvláštního zastupitelstva pedlitavského: Uznává se fund. i., že jsou záleži-

mocnáství, celkové

snmu

a

zemím ne uherským spolené, které tedy toho vyaby spolen byly projednávámje království ochotno, že se umluví s ostatními zemmi neuherskými, aby tyto záležitosti, jen zemím neuherským spolené, byly vyizovány na zvláštním snmu i sjezdu delegátv, volených jen snmy neuherskými. Za záležitosti, jen zemím neuherským spolené, prohlašuji se jednak ony, které podle vyrovnání uherského je v obou polovicích íše upravovati dle stejných zásad, jednak vbec znaná ást onch pedmtv, jejichž úpravu již § 11. prosin. ústavy vyhradil íš. rad, jako tedy záležitosti branné, finanní, obchodní, komunikaní. Úprava zákonodárná tchto pedlita v ských spolených záležitostí píslušeti bude pedlitavskému snmu i sjezdu zemských snmovních delegátv, správa záležitostí tch pak vznesena bude na odborná ministerstva pedlitavská. (Spíše by se bylo dalo ekati, tosti

jen

žadují,

;

i

277

i navrhnou v pfedlitavských spolených zákonodárství, kdežto správu vbec

že fund.

jednotu

úadm

správy k výkonu vlastním

ných

ministr mají

ovšem

i

zvláštní ministi zemští

že budou hledti nkterých obor pedlit, zemským Vedle pedlit, odbor-

pikázáním

zásadním

decentralisovati

i

)

.

leny téhož

býti

záležitostech jen

ministerstva ješt

dvorští kancléové, jako nejvyšší správní

orgánové pro jednotlivé zem.

Ces. dvo. kanclé, jako len spobude provádti zákony, usnesené na sjezdu delegát pedlitavských, svými podízenými úady a, jako správní orgán zemský, bude opt ve svých rukou sousteovati

leného

správu

pedlit, ministerstva,

záležitostí,

všech

uvnit

zemí eských

ústední

v

aspo

oboru

býti složen též

snmem by

mla

rady

íš.

spolenou správou

a

pemniti

se

snmv

(asi

jen

pouhý

v

jako dle . diplomu);

snmovny pedstavovaly si fund. i. z lenv, které by koruna jmenovala

senát, jenž z

terna

ml

každým

pedlitavským navrhovaného. Psobností senátu bylo nkteré záležitosti íšské (jako schvalovati stát. pak záležitosti, které se týkají vzájemných pomrv

vyizovati

smlouvy),

a povinností jednotlivých

spory o i

a to

zemských.

kongress delegát pedlit, zem. na místo pan.

exekutivou

jednotnou

záležitostí

snmovna

Posl.

zemskému,

zákonodárství

náležejících

zemí koruny eské, aby tak zachován byl svazek

vliv

píslušnost mezi

poradný jako

zemí,

a

snmy

a

státní rada.

týkají státoprávního postavení

Ve

jako státní soud

rozhodovati

Ml

sjezdem delegátv. všech záležitostech,

koruny eské,

míti

které se

snmu eskému

Vbec

fund. i. jako zákl. zákon království pivolením eského. Jako ve vyrovnání uherském a chorvatském pejaly fund. lánky nevhodný zpsob kvótového pispívání na spolený rozpoet a íšské záleži-

se vyhrazuje pivolení.

mohou

býti

mnny

jen

snmu

s

i

tosti,

chtjíce tak finanní samostatnost

zem

pojistiti

co nejvíce.

znamenala ovšem znaný pokrok

Formulace fundamentálek . diplomu a jeho zásad; nyní výslovn má býti zízena vlastní exekutiva pro zemi v oboru zem. zákonodárství, proti neuritosti

pojišuje se zemi ústavní a organisani samostatnost vlastní ústavou

samostatným organismem úedním, zemským organismem správním vlastních úad státních. Dsledn pamatováno bylo na to, aby a

zemi jako zvláštnímu státoprávnímu útvaru zaruena byla samostatnost a volnost

:

pi každé

zmn

ústavy a

pi každé

ústavní

zmn

-.'78

pomr zem

státoprávních

samostatný hlas

a

k íši zachován

a

zaruen

byl zemi

právo sebeurení, pipadající k výkonu zá-

Zem

zabezpeovala ped jednostranným oktroyováním vyšší vle íšské. Byl by tedy, v nové, dkladn modifikované form, a do urité míry, fundamentalkami vyznaené, pece obnoven historický státoprávní útvar království eského a z ásti (jednotou správy es. kanclée) zemí koruny eské, ovšem se znanými koncessemi novým ústavám oktroyo-

stupcm zemského snmu.

se

a

i

vaným, pedlit, státu a dualismu. Rozdíl

práv

však

tom, že

v

ped

dla

bez hlasu

celkové

i

zem

a

snmu

ten

své formální pivolení k dualismu

pedlit, státu

pvodního

státu byl

zástupcv

schválení

a

fund. i.

snm

dával doda-

formaci Pedlitavska.

i

1868 znamenají fund. i. ovšem ustupo-

z

programu

historicko-státoprávního

;

jmenovit

i. státoprávní pojetí monarchie jako histo-

ustupuje nyní ve fund rické unie tí

se

eského, nyní pak ve

Naproti deklaraci vání od

dívjšímu

proti

fund. i. státoprávní formace monarchie

zemských skupin; dualism tužší vi zemím uherským se

koordinovaných

i

spojení

eských zemí

uznává.

Taktéž ustupuje názor deklarace o pouhém dynastickém

a personálním

s

spojení

neuherskými

království

s

ostatními

zemmi

monarchie

naopak, fund. i., majíce nyní za úkol detailn a materiálními ustanoveními

státoprávní postavení

vymeziti

deklarace spokojovala se

království k íši,

kdežto

pouhým všeobecným vytením svého

zásadního stanoviska a základního nazírání historicko-státoprávního, uchýlily s

se

se

od

monarchií a

zemmi

petencím

deklarace

v

nazírání

pedlitavského

spojení

zemí

eských

Pijaly podízení se legislativním kom-

pedlitavskými.

leným ministerstvm

na

úzké státoprávní spojení království

pijaly celkem

sjezdu

jako

delegátv

orgánm

i

pedlitavským spo-

správy ve spolených

vcech

pedlitavských. Království,

uznávajíc takto

lené pedlitavské

nad sebou pece vyšší moc spo-

spolenou, jednotnou správu orgány státoprávn sob nadízeného pedlitavského útvaru státního, nemohlo pak ovšem ani formáln ani materiáln zachovati si postavení samostatného státu, jenž by k ostatním zemím k íši stál legislativy a

i

veskrze v

pouhém pomru smluvním.

spojení království týkající

s

íši pronikaly sice

jmenovit drazn,

že

V

organisaci státoprávního

též

momenty

zmna pomru

smluvní,

království k íši

vy-

mže

279

se díti jen

v širokém oboru

pomru

lovství v

snmu

souhlasem

se

snmovní

stednictvím deputace

spolených

dohodnutím

a s

ostatrimi

záležitostí

se

zem

zemmi; pes

pro-

to však

pedlitavských stálo krá-

rozsáhlé právní odvislosti od

nadízeného útvaru

ztrácelo tu samostatný státní ráz a bylo jen ástí

pedlitavského,

nadízená oprávnní zasahovala

širšího státoprávního svazku, jehož

zemi pímo.

Na

venek, jmenovit v

pomru

zemím uherským, bylo by zemmi pece jen jesice znamenit k postavení,

k

království tvoilo s ostatními pedlitavskými

diné spoleenství

státní.

Pibližovalo se

— podobn asi jako Chormezi zemmi uherskými, — ale

jaké mívají dílí státy stát spolkových, vatsko nabylo zvláštního postavení

tu nebylo by mohlo vykázati všechny elementy, jaké zaruují státní povahu dílím státm útvar federalistických. Federalism fund. i. konec konc nešel dále než (k významnému ovšem) rozšíení legislativních kompetencí snmu, k rozšíení autonomie zemské a k zízení nových samostatných státních orgán zemských pro jednotlivé obory zemských funkcí. Federalism tento nebyl tedy i

ješt nebezpeným širšímu svazku

nikterak

svazku

pedlitavského

fund. i. piblížil k povaze státu složeného;

hledly s

všemožn

srovnati

s

pedlita vským centralismem, bylo

»

se takto

32 Kruhy ústava se

pln

ního uspoádání íše

i

movny íšské

vyrovnání

to však, že fund. i.

kompromisovati Cechy « zmaeno.

a

s

ústavovrné,

práv zemí, reagovaly na

vbec

a obligatorním zavedení

rady,

ba ani

se dle zásad

zastávající, že

jediným platným pramenem státopráv-

oposici a na snahy autonomistické

permanentním

pes

dualismem

centralistické a vládní vžila a že je

celkové íše,

ovšem byl by

státu, jenž

aby tato

stala se

jen

pímých

eskou

státoprávní

stálým voláním po voleb do posl.

složením svým

úpln

sn-

nezá-

snm zemských, a aby tedy jak politický snm v organisaci íše byl snížen a zmizel

vislou na ústavní existenci

tak státoprávní

úpln.

význam

Prvním krokem,

kterým vláda

smovala

k uposlechnutí

kruhv, byl zákon o provádní pímých voleb do íš. rady z 29. ervna 1868 . 82 . z.; tento zákon obsahoval jen podrobnjší pedpisy na provedení § 7 zák. o zast. íše ústavy prosincové, kteráž zachovala tu totiž oprávnní koruny naíditi subsidiarn, za výminených pomrv, pímý zpsob volení do

centralistických

íš. rady.

280

Zák.

z

r.

1868, vydávaje jen

provádní onoho

snm diarní též

i

§

7,

v organisaci

pedpisy podrobnjší na praktické

nemnil ješt dosavadní normální postavení

íše,

a

nebral jim

pímé volby do volistvem oprávnným voliti do novení ústavy,

voliti

že

snm

snm

zemských.

je

a subsi-

díti

jen

zemských; oprávnní

ješt odvislým od voleb-

Tento zákon

pozdjšího zákona o pímých volbách r.

podrobnjší

rady íšské mají se

i

bezprostedn do rady íšské

ního práva do

z

svojí

úpravou prozatím žádných dosavadních kompetencí Zachoval pi pímém subsidiarním zpsobu volení dívjší zásadu a usta-

stal

základem

se

obligatorních

a

ádných

1873.

Po pádu ministerstva Hohenwartova, když rozbily se pokusy spory rozšíením práv zemí a koncessemi státoprávnímu stanovisku eskému, když koruna sama opt pevn pála vytvoení a konsolidaci jednotného státu pedlitavského, když kruhy centralistické ve sborech zákonodárných podporou vlády podržely vrch, užila vláda, chtjíc se opírati o pevahu jediné ústavovrné politické strany v pímo voleném parlamentu, bezprostední volby do zastupitelstva íše za prostedek na oslabení všech autonomistických stran. Jmenovit, ježto šlo o pevnou majoritu na rad íšské, mlo se eliti nejen tomu, když by snmy odpíraly íšskou radu obeslati, nýbrž též tomu, že by delegáti snmem zvolení odmítli svj mandát na íš. rad vykonávati a na její pdu vstoupiti. Tomuto poslednímu pípadu mlo se brániti zákonem ze dne 13. bez. 1871\ . '_'4 . z., jenž ustanovoval, že koruna mže pímý zpsob volby do rady íšské naíditi také, když v dob zasedání íš. rady z jakékoli píiny nastane ztráta nkterého mandátu do íšské rady. Passivní odpor proti rad íšské ml býti takto prolamován zásadou pímého volení: Myslilo se tu na pípad, že snm sice ochotnou majoritou zvolí oposiní delegáty do rady íšské, že však tito, mandát nevykonávajíce, budou íš. radou svých mandát zbaveni, naež pak vláda bude moci pi nové volb po uprázdnní jejich mandát vypsati již volby pímé. Za rok po vydáni tohoto zákona pistoupila již vláda úpln na stanovisko, že íš. rada má býti za všech okolností a permanentn odlouena od prostednictví a existence zemských. Zákony z 2. dub. 1S73 . 40 a 41 . z. zavedeny byly pímé volby do íš. rady volistvem, s obejitím kolegií zemských. Tyto ukliditi ústavní

i

snm

snm

281

íšské

zákony

v organisaci íš. zastupitelstva

besílaci práva

i

zemí

len státu nyní již výhradn

nahradily bezprostednou volbou všech oprávnných

pedlitavského. a

nepochybn

Zjednaly

representovati

tak

ml

orgán,

jenž

jen celek

len

s

dualit

vení zemí v organisaci íš. zastupitelstva a odnímal

uritou kompetenci, že mají z

r.

státu pedlitav-

vylouením všech zbytkv zastoupení zemských indivijako zvláštních politických spoleenství. Zákon mnil posta-

ského

totiž

kompetenci

v §

poet poslanc do

jistý

voliti

snmm

zemským

16 zem. zíz stanovenou,

íš. rady.

Zákon

íšský

1873 zmnil tedy § 16 zem. z. a ásten jej zrušil. 33. Zmna tato byla zmnou celkové ústavní kompetence

zemského orgánu, snmu jako orgánu zemské osobnosti. Znamenala obmezení práv zemské osobnosti. Zákony íšské mnily tu pedpisy zem. zízení. Zízení zemské tvoí však pro každoa zemi její vlastní ústavu a má pro ni povahu stát. zákl. zákona. Zmny zem. z. pak jakožto zmny ústavy dle pedpisu zem. z. vyžadují zvláš kvalifikovaného usnesení.

zem,

ústavy

Proto íš.

mže

rada

Zmna pedpis

se díti jen usnesením orgánu zemského,

snmu.

zmnách

zízeni

nebyla

oprávnna

usnášeti se o

zemských, která byla vlastními ústavami zemí. právo zemí obesílati

íšská

ústava toto,

byvši pojato

ústavy, urujíc

Je sice pravda, že

radu íšskou bylo dsledkem toho,

organisaci

íš.

zastupitelstva

do zízení zemského,

zemského zárove pomr a

kompetenci orgánu

zem. zízení, vlastní

a

upravila,

ale

kterak

právo

vymezovalo a urovalo

tvoilo

tedy

postavení zemí k

souást zemské íšskému zastu-

pitelstvu.

Kompetence orgán zemských plynou pedevším z vlastní zemské ústavy, jako u orgán jiných veejnoprávných osobností; proto byly dány zemím vlastní ústavy, aby v nich pedevším urena byla kompetence jejích orgánv. Ríš. rada. nemohouc mniti vbec pedpis zízení zemských, ježto tato mla povahu vlastních státních zákl. zákon pro zemi, nemohla tedy právn mniti ani onch kompetencí, kteréž píslušely zemským orgánm na základ vlastní

zem a z ní plynuly. A kdykoli zase íšský zákon mnil kompetence zemských orgán, plynoucí ze zvláštní a vlastní ústavy zemí. mnil tím již ústavu zem, materiáln mnil pedpisy zemústavy,

ského zízení. § 16 zem. z. materiáln, obsahov sice opakoval jen to, co ustanoveno bylo v ústav íšské o volení poslanc na

282

právn byl souástí normoval urité právo zem.

radu íšskou,

zemské

a

ale

formáln

a

vlastní

ústavy

Práv tím, že vlastní ústava zemská v § 16 vytkla znovu právo zemi míti podíl na organisaci íš. zastupitelstva, bránila a zaruože toto právo nemže býti zmnno a zemím odato jednostrann zákonodárstvím íšským. Tím výslovným vytknutím zaruovalo zízení zemské, že kompetence zemského orgánu, snmu, vala,

má

plynouti z vlastní ústavy zemské, nikoli jen z koncessí ústavy

íšské.

Pro tuto záruku, aby ono právo zemí spoívalo na vlastní zemské ústav, bylo také pojato pímo do zem. ústavy, kdežto již rozvržení potu poslanc mezi jednotlivé snmovní kurie a territorialní obvody, bylo pojato jen do zvláštních dodatk ke z. zemským a zmny dodatk byly zvlášt a výslovn vyhrazeny kompetenci rady íšské. Rozvržení poslanc mezi jednotlivé kurie

nemlo

tedy požívati téže záruky, jako právo

snm

dle § 16 z.

z.

íš. rada nemohla se pak ani dovolávati toho, zákona íšského ipso facto mní se zízení

obesílati íš. radu.

že

zmnou

zemská,

stžuiících

zemi

zákl.

i

nebo zmny

zízení zem.

podmínek, jakých

Nemohla

mže

vyžaduje

usnésti jen

zmna

snm

zákl.

a to za

zákon

pro

zemská byla vyhlášena v zákonníku íšském, nebo tady byla zíz. zemská vyhlášena jako individuální základní zákony státní pro každou zem a jako její vlastní ústava. íš. zákon mohl mniti jen ona práva zemí, která neplynou ze zvláštní zemské ústavy, jen ona práva, která zemím plynou z ústavy íšské. Kdyby íš. zákonodárství mlo a mohlo mniti ústavu zemskou, musilo by býti výslovné, ústavné a všeobecn ustanoveno, že íš. zákonodárství vždy ruší zákony zemské, majíc intensivnjší moc a zvýšenou platnost; než tomu tak není. Práva> která jsou zemím zaruena jejich vlastní ústavou, mohou býti mnna jen dle pedpis zem. zízení. íš. zákonodárství mohlo by je tudíž mniti jen se souhlasem jako zástupc zemí, nikoli jednostrann, nýbrž jen tehdy, když by se zem samy vzdaly nkterého svého ústavního práva, z vlastní ústavy plynoucího. se dovolávati

ani

toho,

že zíz.

i

i

snm

Když íšské zákonodárství zmnilo zákon o

zmnou

zast.

íše

z

r.

1S67

touto zrušilo obesilání íš. rady snmy zemskými, zstaly ješt pedpisy zízení zemských o právu zemí a tyto pedpisy mly býti po právu zmnny jen zákonodárstvím zemským,

a

tu

283

nebo

ženské kompetence íše byla vylouena vlastním právem zemí mniti svá zízení zemská. Ježto íš. zákon o zavedení pímých voleb nedbal práv zemí, vlastní ústavy jen vlastní vlí mniti, a provedl zmnu zemských úpravy

vlastni

ústavy

jednostrann zpsobem,

zízení

ádem

jícím z r.

obor

pro

právním

a

ústavním,

který nebyl

opt zákonem

snm

pivolení

Materieln

stáva-

tento

zmnu v oktroyovaným

1873, jenž zpsobil pronikavou

zastupitelstvu,

odvodnn

íšský zákon postavení zemí k íš.

celý

je

jednostrann, bez

jako zástupcv osobností zemských.

radu íšskou se nezemských v jednotlivých zemích, naopak íšské právo volební do ady íšské, tak jako dle zák. z r. 1873 veskrze podrželo zásadu a ráz zastoupení zájmového, tak také bylo celkem ješt založeno na oprávnní voliti do zemských. Nebylo tedy prozatím ve všech zemích íšrozcházelo

sice

ješt

volební

volebním právem do

s

právo na

snm

snm

ským zákonodárstvím ani jednotn upraveno, spoívajíc na rzných snmovních volebních ádech jednotlivých zemí. Ale formáln a státoprávn, zaíná se pece již rozlišovati zvláštní, samoi

statné íšské a

úprava

ádu

právo volební, ježto se volení do rady íšské

pímo djí

prohlašuje, že

se

zmny

nadále jen íšskými

zákony, neodvisle od úpravy volebního práva do

snm

zemských-

pece formáln a právn zvláštní, íšské právo volební, jež pozdjším vývojem práva volebního již snadno se mže emahcipovati od voliského práva do snmv a od volebního ádu Vzniká

tedy

jednotlivých zízení zemských.

Úprava volebního ádu do íš. rady písluší nyní již samostatn kompetenci rady íšské a zmny úprava volebního práva do zemských nemohou alterovati formáln samostatný íšský ád volební. V organisaci íšského zastupitelstva ustupuje do pozadí právo zemí, na jehož základ v organisaci íšské mohly osvdovati svoji samostatnou ústavní existenci dosavadní i

snm

i

;

organisace

íš.

zastupitelstva,

závislá

na kreaních

aktech zemí,

íšský parlamentární orgán odluuje se od zemí, a zastuzem, pozbyvši uplatnní a vlivu na organisaci íšského representativního zízení snižuje se na organisaci ist provinse ruší,

pitelstvo

ciální.

snm

Idea

íj.

diplomu, že zastupitelstvo íše

zemských,

upadla úpln;

má

býti

tvoeno

ze

zaniká federalistická konstrukce

diplomu, že representativní organisace íše státoprávn

má spoí-

:

V

zemí

ústavách

na

váti

tických

a

z

zemí

práv

mly

které by

cellv,

má

že

zem

zastupitelstva pozbyly

organisaci íš.

úastenství

již

býti

odvozena.

úpln

rázu poli-

moci

tvoení se

na

íšské a na výkonu íšské moci zákonodárné.

Kdežto jinak na základech

ádu

zákon

z

1873

r.

spokojil

snemv, ponechávaje

íšské rady od

snm

volebního práva do

se

odlouením

jen

do

volební právo

zemských,

šly

rady

íš.

pozdjší

do rady íšské ("zákony z 4. íjna 1882 . 142 . z. a z 14. ervna 1896 . 168 . z.) již také vbec za materielním osamostatnním íšského práva volebního od volebního práva do zemských Rozšíením íšského práva volebúpravy

volebního

snm

ního odchýlilo se volební právo na radu íšskou

vdom

a

samo-

statn od volebního práva snmovního. íšské právo volební ima-

terieln,

vymauje

v ustanoveních svých se

z

bývalé

tsné sou-

volebním právem zemským, normy íšského ádu volebního plní se samostatným obsahem, zvyšujícím neodvislost volebního práva do íš. zastupitelstva od zemského práva volebního. vislosti

s

Vzniká

materieln jednotné

i

íšské právo

rznosti zemského volebního zákonodárství kreace íš práva

akt

se na

zastupitelstva zaídila

volebního,

kteréž

vytvoilo

již

neodvislé od

volební,

jednotlivých zemích

v

;

samostatném základu íš. celkem jednotnou úpravu

kreaních.

Od

34.

doby, co zavedením

možnost psobiti na složení

pímých

odata byla dokonuje

voleb

íš. zastupitelstva,

snmm se vývoj

jednotného zízeni státu pedlitavského tento obecným uznáním zaíná se upevovati a vžívati, jeho zízení zaíná platiti za nor;

právn

mální a

platné.

umírají a blednou

udržel

se

;

Rudimenty historického práva zemí od-

jen ješt v monarchickém, dynastickém právu

významný zbytek historického

(i

eského) práva

podnes platné pedpisy jeho platn zasahují mezi normy stát. práva pedlitavského. R. diplom prohlásil totiž za neotesený právní základ mocnáství prag. sankci, pijatou zákonnitými stavy státního, a

království

a zemí, tedy jednotlivé

zákony zemské

sankce, kteráž jest platným státním základním

Diplom váže tedy nosti

prag

a kteráž

sankce,

tedy

dle

státním zákonem.

státní spojeni

dle níž

mezi

výslovného

prohlášení pijetí

o pijetí prag.

domácím zákonem.

zemmi

zem nerozlun

Zákony zemské o

i

na

ád

pospolu

diplomu

posloup-

trvati je

mají

platným

pragm. sankce, ásti

285

historického

to

státního práva

diplom a uznal

zemí, vyhlásil

souást souasného platného státního práva monarchie. Pozdji ústava únorová, prohlašujíc se formáln jen za provedení . diplomu, znovu se dovolává v patentu ze dne 26. února 1861 za

.

.

20.

nýbrž

nejen diplomu,

z.

ádu

souástí platného

formáln

únorová, jsouc

stejn

jakožto

prag. sankce,

i

státního a platného práva ústavního; ústava

provedením

jen

diplomu, ponechala

diplom právn v plné platnosti státního základního zákona a ponechala

platiti

i

platného práva V píloze

onu skutenost, že diplom

tím

s

souást

prag. sankci za

ústavního prohlásil. k únorovému patentu

z

vydán byl

1861

r.

zá-

Když pak pišla ústava prosincová, tu prosince 1867 141 . z. prohlásil se jen za revisi

kladní zákon o zast. íše

zákon z 21. oné pílohy (I.) únorového patentu, byl revisí jen zákona o zast. íše, kterýž tvoil pouze pílohu patentu r.

mální I

sám

1861. Patent tento únorový

diplomu;

provedení

zstalo dále

diplomu,

diplom

i

v platnosti,

základu

jakožto

reforma

z

r.

ustanoveno, revisí zákona o

patent

svých

ustanovení,

bena

dovolává

se

zstal

for-

zmnna.

byla

únorový

kterak

1873 zast.

onoho zákona, jenž opt sám únorového. Platným stát z

patentu

v platnosti

jeho prohlášení o prag. sankci.

Volební

patent

února

však zstal v platnosti jako

píloha

jen

únorového z 26.

února 1861

26.

byla

v

r.

1867

íše

pak z 11.

již

jen,

výslovn

jak

prosince 1867

.

141 .

je z.,

pílohy . I. patentu zákonem po r. 1867 zstal tudíž . z., jehož píloha jen podro-

byl jen revisi

zákl.

.

je

i

20.

revisi a

v

r.

1873

druhé

revisi.

Platným

zákonem zstal dále diplom, jehož únorový patent byl jen formálním provedením. Zstaly dsledkem toho pak též v platnosti jednotlivé zemské zákony o pijetí prag. sankce, kteréž diplom ve své enuntiativní ásti úvodní za souást platného ádu zákl.

státního prohlásil,

i

zstalo pak tudíž v platnosti celé monarchické

právo prag. sankce, jemuž moderními ústavami upravení se nedostalo a jež tedy

ástmi

to

Ani

zstalo upraveno jednotlivými

historického

státního práva

zákony zemskými,

zemského.

11. ústavy prosincové není monarchické právo jmetaxativn nováno v vymezeném oboru píslušnosti íšské rady a — v §

což je dležitjší vložiti

do agend

-

íš.

nelze

ady

již

také

dle

§

úpravu 11.

monarchického práva

zákona

z

21.

pros.

1867,

286

.

141

.

ponvadž

z.,

pílohy

revisí

únorového,

zákon

tento

o zastupitelstvu

íše

je jen

patentu únorového, nikoli revisí vlastního patentu

práv monarchické právo pragm.

ani diplomu, jenž

sankce výslovn za ást platné ústavy prohlašuje. Musilo by tudíž

pímo

k

revisi

. diplomu, jehož prohlášení o

nebylo žádnou

revisí

zmnno

dojíti

skytovala revise.

ada

Diplom

a

theoretických totiž

dle tehdejšího pojetí

z

litavským, výrazem

vle

moci íše

zmnn

a státní

o

unitaritického

státní

Je nyní pochybno, mže-li býti

a tu

platí,

pochybností

vychází

výrazem

dosud

prag. sankci

opt by

se vy-

oprávnnosti pojetí

státu

ústední,

této a byl

celkové.

pouze zastupitelstvem ped-

moci zcela

nového

útvaru, díl-

zmnn

ího státu pedlitavského, nebo má-li býti njakým projevem spolené vle obou státních polovic monarchie rak. -uherské, nebo (dle tch, kdož zastávají dosud existenci ústed ní ho monarchie celkové) njakým projevem moci íše ústední, kového státu monarchického. Je však nejen

dále pochybno,

úpravou monarchického práva, když

mže-li jí

se íš.

rada

státu spol-

zabývati

úprava jeho nebyla piká-

taxativním vymezením §11., nýbrž také pragm. sankce tvoí pro kaž-

dou zemi historickou souást její vlastní zemské ústavy alze tu opt zastávati zásadn, že ást vlastní ústavy zemské mže býti mnna jen jako ást vlastního zízení zemského snmem zemským. Mimo to dle rak. ústavy íšský zákon nepedchází zákonm zemským, ani neruší zákon zemských, nemže tedy íš. zákon beze všeho pedsevzíti revisi jednotlivých zákon zemských. Pro adu pochybností mohla by pímá revise diplomu a jednotlivých zemských zákonv o prag. sankci íš. zastupitelstvem pedlitavským potkati se se znanými obtížemi a spory; a tak aspo monarchické právo stále zstává upraveno historickým státním právem jednotlivých, i

i

eských

zemí.

státní organisace Pedlitavska upravena je moderních oktroyovaných ústav výhradn státním právem pedlitavským; rakouským zemím mimo zlomky v monarchickém právu nebylo uznáno historické jejich státoprávní postaveni ani

Jinak však celková

již

dle

historická práva a zbyly jim pak jen ješt

znamu

více

jim ovšem o vahu,

by

mén

vnjšího, jako

sob nemohou

tituly

nkteré pozstatky

a korunovace.

vý-

Tato práva

udliti ani zaruiti n jakou státní po-

ješt ukazovala na bývalé

jejich zvláštní státoprávní

po-

Také státoprávní snahy eské nejen že menšího úspchu, nýbrž, když po dlouholeté

stavení.

pdu

eští vstoupili na

zemských,

zízení a oprávnnost,

i

pedlitavského,

úastnili se podílu

Nezbylo jim tedy než smíiti se pln zízení

vraceti se

s

i

snm

uznali jeho

na zákonodárné moci

státu pedlitavského, jehož právní a ústavní existenci

litavského

dualismem

díve negovali.

ped-

a v rámci

pouhému autonomistickému

k

nej-

zástupcové

oposici

íšské ústavy obesláním rady íšské

orgány státu

se

stali

nedomohly

se

pro-

gramu snahami o rozšíení oboru zemské legislativy a o pihnání zemím samostatné a vlastní exekutivy. Než ani tmto snahám nejnovjší politický vývoj nepál. Snmy naopak zanedbáváním svých vlastních oprávnní a úkol zákonodárných pevahou zabraly se do obstaráváni pouhých funkcí správních. Obmezily ješt tak již obmezenou innost zákonodárnou svého jediného zemského státního orgánu zákonodárného.

samy

Zaínají se tak

ve svých funk-

i

obmezovati na provinciální partikulární zastupitelstva pro vyizování bžných úkol správních, což nabývá cích

snižovati a

zákonodárná moc

tím povážlivjšího významu, ježto také ochablá a

innost

pedlitavského

svých oprávnní

parlamentu

souasn

je

adu

nucena

úkol pepouštti pouhému uvažování

a

a upra-

vování pedlitavské státní moci výkonné a administrativy. Z literatury: B. Rieger: Snahy o es. konstituci r. 1848, rávník 1898. O snaze spojiti zem koruny eské v r. 1848 Osv. 1898. Týž: es. státoprávní otázka. 1848 — 1865. Osv. 1901. Týž: es. státoprávní snahy r. 1848, Osv. 1897. — Týž: Ústava Rak. dle F. Palackého 1848 — 9 (v Památníku Palackého). Tobolka, Poátky konst. života v Mar. 1848 saryk: K.Havlíek, Snahy a tužby polit, probuzení. (2. vyd.) Týž: Palackého I

Týž:

—

-

Doba 1895. — erný: Boj za právo, sborník akt poli— 1860. a II. d. — Dvoák: Moravské snmování 1847—9. echy po B. Hoe (pekl.) Seignobos, Histoire polit de 1'Europe

id:a es. národa, N.

tických 1848

Denis:

I.

contemp., 1814—1896,

pramenech).

—

3.

Trakal:

vyd. 1903., kap. XIII. a XVII. (celkem na

es.

nmeckých

státoprávní a nár. otázka, Osv. 188^.

—

Malý :

Naše znovuzrození 1880. — Sp/iíiger: Gcsch. Oest. seit d Wiener Frieden 1809., sv. II. — Srb: Politic. dj. nár. es. od 1861. Friedjung: D. Kampf um d. Vorherrsch. Deutschl., 2. vyd 2. sv. — Lamprecht : Zur júngsten deut.

—

i.

Vergangenheit,

do

r.

1866.

mann :

2.

.

sv.,

K tomu

v.

Oest. Reichsgesch

B

Rieger:

k jednotlivém

odd., zvi. o

2.

i. B. ,

pomru Rakouska

2.

:

vyd., 420. sq.,

nmeckým státm

v Ott.

Palackého Spisy z oboru politiky; — Týž: Náš ústavní vývoj od

spism.

k

SI. Nau. BackGumplowicz: Oest. Reichsg., 204. sq.

Riegrv Bund nmecký,

v. r.

zde zvlášt úvody 1848.

(I.

Doba

1848

2SS

až 1851.)

Osvta

Reichst. 1848—9.

1897

-

— 8.

i

B. Rieger: íj.

Protokolle des Verf.-Auss.

.

dipiom 1860.

Osvta

1900.

i.

— Týž:

Oest.

Ústava

únorová r. 1861. Osvta 1901. — Týž: O rak.-uh. vyrovnání r. 1867 s pehledem vývoje do 1899. (es. knihovna národohosp.) K tomu téhož i. O vyrovnání rak. uh. r. 1867 a jeho dsledcích, Osvta 1903. Rezek- Kaizl Vyrovnání s Uhry r. 1857. a 1S77. O jednání rozmnožené rady íšské: Verhandlungen des oest. verstárkten

—

Reichsr., 1860.

2 sv.

— Výet

spisv Eotvosových

v Ott.

v.

SI.

Nau.

VIII.

Hlavními spisy, v nichž je vyložena celá jeho theorie národnostní, jsou: D. Einfluss der herrschenden Ideen d. 19. Jahrh. auf den Staat, 1844, 2 sv. Garantien d. Macht u. Einheit Oesterreichs, 1859; Ueb. die Gleichberechtigung

648.

d. Nationalitáten,

theoriích

v. n.

Die Nationalitátenfrage,

1S50;

p. Brockhaus: Das

1865.

— O

legitimistických

Legitimitátsprincip.

—

Kolmer : Parlament u. Verfassung in Oest 2 sv O jednání ústavního výboru pi sdlávání ústavy prosincové v .: D. neue Gesetzgebung Oest. Erláutert aus den Rcichsrathsverh. 1S6S. Bidtrmann: Gesch. d oest. ung. Ausgleiches, Grúnh. Z- itschr., XXIII 550 sq. — Schwicker: D. oest. ung. AusV,gleich. (Z Ost. ung. Revue, 1896—7. Ung. Staatsr. v Oest. St -W.-B. Hugelmann: Studien zum oesterr. Vcrlassungsrtchte. Pražák: Rak. pr. ,

,

|

úst.,

I.

Nau,

§

4.,

II, §§ 105. a

VI. 539 sq.

— K

144.,

III.

:

§ 103. a

I

—

téhož sta v i.

echy

vývoji konstituního zákonodárství rak.

v.

v Ott.

SI.

Jellinek:

und Verordnung, p. 117. sq., 127. sq.; o vývoji práva volebního: Meyer: Das parlam. Wahlrccht, p. 202. sq., 266. sq. — Ulbrich: Oest. Staatsr. Kramá: D. §§ 12.. 13., 14., 15 a v Marquards. Hdb., Staatsr. p. 10. sq. bóhm. Staatsr., III. kap. K tomu Teznei Bóhm. Staatsr. v >Die Zeit«, 1897, . 149. — A'. Rieger: Úst. dj. Rak. iz Ott. SI. Xau. p. 32. sq. Gesetz G.

—

:

.

IV.

ást O

VI.

státoprávních

dogmatická. pomrech zemí

pedlitavského

a

jako díl monarchie celkové.

státu

Sedmnácte korunních zemí pedlitavských tvoí dnes ásti jednotného státu pedlitavského, jenž nemaje dosud jednotného 1.

oznaen je jen za »království a zem na íšské zastoupené* (tak v § 11. st. z. z. o zast. íše). Tento souhrnný, kolektivní název, mající patrn pvod v terminologii názvu státního, oficieln

rad

ústavy únorové, nastoupil na místo pojmenování v dívjších aktech kteréž

ústavních,

pojem

nynjšího Pedlitavska,

dokud

nebylo

státu pedlitavského, vymezovaly pouze negativn jako »zem ku korun uherské nenáležející', mimouherské. Ješt uherský vyrovnací zákon z r. 1867, mluv o svazku zemí zvláštního

zemmi

spoleného panovníka, nevyjaduje urit ani pedstavu ani potebu konstituování se jednotného státu pedlitavského. Teprve rakouský zákon vyrovnací má patrn na zeteli již potebu konstituování a vytváení se jednotného státu pedlitavského. Mluví již také o královstvích a zemích na íš. rad zastoupených jako o druhé jednotné polovici íše, vycházeje zejm z pedpokladu, že dualistické uspoádání íše dle uherského vyrovnacího zákona nezbytn uherských

vyžaduje ckého,

s

s

i

a provinciemi'

jednotného Pedlitavska,

státu unitaristicko-centralisti-

jednotnou státoprávní strukturou.

Korunní

Tak

»ostatními

patent

zem

bývaly díve

o prohlášení

oznaovány nkdy

císaství rak.

z

r.

i

jako

»

státy*.

1804 mluví o neroz19

290

držb

stát, o spojeném rak. tlesu ddiných. Tmito názvy patrn mínny jsou zem v držb domu rakouského jsoucí. Tu výrazu stát užívá se však jen, jako asto za oné doby, o pouhých provinciích a ze dílné

státv a

neodvislých království a

o státech

i

mích se zvláštními ústavami. Podobn na p. sbírka zákon soudních r. 1812 obdržela titul »naízení a zákon pro nmecké státy rak. monarchie," nebo v Prusku r. 1817 vydána byla instrukce pro vládní

úady

jen o

úadech

zove

se

sbírkou

jednotným. vincie,

v »král.

A

nemní

prus.

provinciálních, a

pro

již

»

král.

zem

státech*,

a

v textu jejím je

e

dodnes úední sbírka prus. zákon

prus.

státy

a

«,

pedlitavské jmenují

se tím však jejich státoprávní

Prusko

je

státem

nebo pro-

se státy

povaha, která závisí

z podobných názv nedá se souditi na uritou státoprávní povahu zemi. Pedlitavskému státu nedostalo se tudíž dosud zákonného

na jiných znacích, než na pojmenování. Proto

jednotného .

r.

ježto

názvu,

a

i

zastoupené* pozbyl v

kolektivní název již

pvodního

pesném smyslu po

íšské království

a

zem

na

i

zavedení

'království

a

zem

na

pesného významu svého, pímých voleb do rady

rad íšské

již

zastoupeny

nejsou.

císaským listem z 1-4-. listopadu 1868 název císaství Rakouského zmnn byl v název mocnáství Rak.-U h er sk é ho na oznaení veškerosti spojených království a zemí spoleného panovníka. Nehled ani k pochybnostem rázu státoprávního, které se pojí k tomuto listu, když se mlky pejde pes otázku, mže li v konstituním státu panovník sám jednostrann mniti titul státu, a nemá-li se zmna taková díti ve form zákona, když se pejde pes skutenost, že uvedený cis list nebyl v žádné z obou polovicí íše jako ádný zákon publikován a že tedy je pochybno, mže-li rníti derogatorní úinky proti ádn vyhlášeným zákonm dívjším, ježto je pouhým jednostranným monarchickým naízením když se pes toto všecko pizná cis. listu z r. 1868 plná ústavní platnost, nebyl jím v žádném pípadu zaveden název císaství Rakouského jen pro korunní zem pedlitavské. Titul » císaství Rakouské* vztahuje se stejn jako ped r. 1868 na monarchii celou, na svazek pedlitavsko-uherský. Pedlitavsku nedostalo se jednotného názvu

když

ani,

i

i

—

i

Cis.

list

z

1868 nenahradil název

>

zem na . rad zem pedlitavské.

království a

zastoupené" názvem »císastvi Rakouského" pro

291

Z textu

cis.

listu

dá se jen

dovoditi,

že

oznaení monarchie

v

archii:

vyznaeny jako zviáštní stát v monodtud monarchie Rak.-U he rská. Nedá se však z textu

onoho

nikterak

celkové mají býti Uhry zvlášt

by

že

dovoditi,

titul

celoíšského zredukován jen

z titulu

Rakouské"

a že by název »císaství

na

^císaství Rakouské*

byl

zemi pedlilavských

titul

znamenal jen jednotný

stát

pedlitavský.

zem

by

na

rad .

stále

vládou

jeho

znamená monarchického vládce

spojených,

zemí uherských, jako

rakouského nepovznesl snad jen království

ostatních. Titul císaství

zem

na

císae rakouského

titul

všech zemí pod a

zavedl

rad

. zastoupené. Není aktu, jenž císae zavedl jen pro panovníka zemí pedlitavských. Na

titul

opak,

Rakousko

by pojmenování

Podnes není aktu, jenž jen pro království a

zastoupené a nepovýšil jich na nové císaství,

nýbrž zstal titulem pro spojení

všech zemí

dynastie, uherských

ostatních, a titulem pro obvod monarchie celé. V názvu mocnáství Rakousko-Uherského zvláštní vytknutí uherského státu znamená jen, že ve svazku monarchie, kteráž na venek representuje pece ješt spoleenství jediné, Uhry mají postavení zvláštního státu. Ale titul » monarchie Rakouská' vztahuje se ješt na svazek obou státv, nikoli jen na stát pedlitavský. (Jen zaniklá ústava z 25. dubna 1848 oznauje v § 1. neuherské zem za rakouský císaský stát, za rakouské císaství, ale toto pedlitavské císaství zárove prohlašuje v § 2. za ást císaské íše). Ani tedy po provedení dualismu a po cis. listu z 1868 zem pedlitavské neobdržely jednotného názvu, nestaly se císastvím rakou-

jako

ským,

nýbrž

zstaly

opt

jen

zemmi

na

rad .

královstvími

a

tedy

názvu Rakouska pro

zastoupenými.

V pesném Pedlitavsko.

smyslu nelze

Rakousko

v

celou,

nikoli jen stát pedlitavský.

výrazu

>rakouský«

ve

užívati

pesném smyslu znamená

smyslu

monarchii

(Prosincová ústava sama užívá

»pedlitavský«

jen na

míst, kde

rakouském

obanství státním, v i. 1. a 3. stát. zákl. z. o všeob. pr. ob. stát.; a tu výrazu obanství rakouské užívá se jen za zkrácený výraz pro obanství v královstvích a zemích na mluví o

.

r.

zast.

vládní

Podobn, když zákon

uvnit zemí

o moci vládní a výk. piznává

pedlitavských

císai, neplyne

z

moc

toho ješt, 19-

292

byl

zem byly císastvím, a zem pedlitavské. V Tezncr

korunní

že by jen

obmezen na

dob

v

États), dav

nejnovjší podlehl

patrn

se

Le Fur

i

svésti vlivem

jemuž

názor,

Rivierovým (Volkerrecht,

zemí pedlitavských

korunních

provincií,

184.)

p.

to

§

císa-

Rak.

Císaství Rak. je prý vyšší jednotou

a uher. království.

kolika

,

Ktat fédéral et conféd.

dvou státv, a

Dle téchto je monarchie svazkem

ství

I

císaský

titul

Oest. Kais

státoprávního odvodnní

Proto také postrádá

optn

by

že ,

zem

;

n-

mají sice

vle proež

rozsáhlá zákonodárná oprávnní, avšak na tvoení se nejvyšší

neberou podílu jako samostatné

státní

císaství, jen ze zemí

.

r.

zast.

;

státu

mrech

pedlitavských složené,

i

osobnosti,

je státem

jednotným.

má se tu jen souhrn korunních zemí ra názorm tmto nepekáží ani, že by tu titul císaství

Za císaskou pipadl

celky

íši

Rak.

pedlitavskému, státu stedního stupn, akoli v po-

mezinárodních

titul

císaství

piznává

se

zpravidla jen

velmocem, nikoli státm stedního stupn a stední velikosti. 2. O pomru zemí pedlitavských ku svazku celkové monarchie

uherský vyrovnací zákon,

rak. -uherské uril sice

lených

záležitostech tvoiti mají

zem

že ve spo-

neuherské jednu ást a rovno-

právnou polovinu mocnáí-tvi, skládajícího se pro ober spol. záležitostí ze dvou ústavních a státních celkv. Ale neuril a nemohl ani

uriti,

zem

že

neuherské

pedlitavském.

celku

státním

mají

zaniknouti

v

jednotném

Nemluvil o tom, má-li Pedlitavsko

stát nebo nkolik, má-li státní celek pedlitavský uvnit zcela jednotným státoprávním útvarem, nebo má-li býti složen jako vyšší státní spoleenství z jednotlivých zemí jako ze zvláštních státních i státoprávních útvarv. Uherský vyrov. zákon pedstavuje si dle znní svého pro sebe jen tolik, že zem

tvoiti jediný

býti též

pedlitavské, míti jen

a

již

jsou

zvláštními státy

i

státními útvary, mají

spolené konstituní zastoupení, spolený ústední

ment pedlitavský.

Proto :aké nelze

požadavkm eským

s

nmecké

tvrditi,

strany,

právní organisace Pedlitavska (dle

že

jak

se

nynjší vnitní

ústavy pros.)

parla-

namítá proti státo-

nesmí býti

m-

nna, aby prý Uhry tím nebyly zbaveny povinnosti dodržovati vyrovnání vždy Uhi, kdyby chtli vylouiti pro budoucnost

—

zmny

vnitní státoprávní

musili

vymíniti

jemné smlouv.

organisace Pedlitavska, byli by

výslovn ve vyrovnacích zákonech jako

si

tak

ve vzá-

293

Nebo

oboustranné

základe

jen na

státní

smlouvy mohl by

uherský zasahovati do vnitních státoprávních záležitostí PedUhrám. litavska, jež je bez odporu zvláštním a jiným státem

stát

vi

Uhi

však

i. XII., jenž

vyrovn.

ve

smlouvy mezi pedlitavský k obsahu

tvoí obsah

že vnitní

pedlitavským (když stát druhý kontrahent), nev> mínili si nikterak, státoprávní pomry Pedlitavska nemají býti mnny.

Nevymínili

si

státem uherským

i

a

XII. pistoupil jako

snad, že

nezmnné

nisace Pedlitavska je resolutivní si

ani, že

býti z

vnitní státoprávní

mnny

jen se

trvání tehdejší státoprávní orga-

podmínkou vyrovnání. Nevymínili

pomry

spolupsobením

mohou souhlasem uherským. Také

pedlitavské mají a a

úmluvy jako pi každé vnitní státoprávní organisace Pedlitavska Uhry mohly by od smlouvy odstoupiti odstoupiti mohly by jen tehdy, kdyby

klausule

»

rébus

smlouvy

státní

stantibus«,

sic

byly

uzaveny,

vyrovnací

níž

s

dovozovati,

nelze

že

zmn již

:

nezmnné

trváni tehdejší vnitní státoprávní organisace Pedlitavska

bvlo bývalo v r. 1867 uinno pedpokladem smlouvy, kdyby smlouva byla bývala uzavena práv s ohledem na uritou vnitní státoprávní organisaci a situaci Pedlitavska anebo pímo za úelem,

aby

v Pedlitavsku

jaká byla

r.

stále potrvala

ona vnitní státoprávní situace,

1867.

Vyrovnací úmluvy však nebyly uzaveny

dem

na.

Pedlitavska.

nisaci

Uhi

s výslovným ohlenezmnitelnou vnitní státoprávní orgaProto také žádným svým zákonem nemohou

njakou uritou

a

nyní dekretovati, že Pedlitavsko

má

v

trvati

dosavadní po-

dob. (Vymínili sob jen zpsob konstituní vlády v Pedlitavsku.) Kdyby tedy Pedlitavsko k vli uherskému vyrovnání nesmlo mniti

svoji vnitní

musilo by k tomu býti

státoprávní strukturu,

zavázáno smlouvou, uzavenou se státem uherským. Jen na základ oboustranné státní smlouvy mže stát uherský zjednati si ingerenci na pedlitavské

vnitní

státoprávní

pomry

a

mohl by pak

o nich spolurozhodovati.

Ponvadž

však žádná státní smlouva

s

Uhrami

nebrání,

mže

petvoiti ve federaci zemí jako zvláštních státoprávních útvarv nebo ve federaci národností, jen když zstane instituce ústedního parlamentu, jenž by se usnášel o zpsobu projednávání spolených rakousko-uherských záležitostí. Uherský

se

Pedlitavsko

vyrovnací

i

zákon

nestará

se o to,

zda

zem

pedlitavské

tvoí

294

jediný stát nebo nkolik státv, jako rak. zákon nestará se o je-

li

Chorvatsko zvláštním státem ili nic

stará se jen o to,

aby

parlament jednotný,

pedlitavské

Uherský vyrovn. zákon mly spolený ústední

nímž by parlament uherský (bu prostedjako prostednictvím kvótových depu-

bu jinak

nictvím delegací, tací)

s

zem

to,

mohl o spolených záležitostech vyjednávati. Proto také bez

závady

uherské strany bylo

s

zmnno

1873 složení pedlitavského par-

r.

v dnešní mohly by státoprávní organisaci zemí nastati zmny, pokud jen by zstalo spolené zastupitelstvo zemí, s nímž by Uhry mohly vyjednávat Jaké je složení zastupitelstva tohoto, je uherskému v\ rovnání celkem lhostejno; stail sjezd pedlitavských zemských snmovních delegátu, by tedy jak navrhovaly lundám, lánky.

lamentu

a

i

i

3.

Státoprávní

ídí se ovšem dle

Na

pokládá.

pomr

zemí k celkové monarchii rakousko-uher.

toho, za jaký

státoprávní

útvar se

monarchie

vyložení státoprávní povahy celkové monarchie užito

protichdných konstrukcí. Pedevším hledlo se k výkladu užiti pojmu íše. Tak IHiuitschli (Mod. Vólkerrecht, 91.) vidí v rak.-uh. mocnáství íši stát, jíž bylo od

její

poslední

formace

rozumí monarchické, a tudíž ve

r.

1867

vyšším

nkolika státv, odvislých od ústedního

stupni

jednotné

státu celkového.

V

spojení

císaství,

pedstavována jednota se pak ve dva podpedlitavské Rakousko, rozdlené opt statné, samostatné státy na více zemi, a ve stát uherský, naproti nmuž opt Chorvatsko je relativn samostatným státem. Pojem íše postrádá však dosud jakéhokoli pesného státoprávního vymezení; pro výklad povahy monarchie rak.-uh. užiti se nedá, nebo výrazem íše zahrnují se nejrznjší státoprávní útvary. Konstrukce, které se snaží vyložiti dnešní státoprávní povahu jež representuje celkový stát na venek, je a státní

moc

íše

celé íše.

celá

rozleuje

:

monarchie, jsou nuceny rozhodnouti základní otázku, zda ústední monarchie rak.-uh. je sama státem, nebo zda je pouhým smluvním svazkem a pomrem dvou samostatných státv, pedlitavského a uherského. litavský

i

Je-li

celková monarchie rak.-uh. státem, jsou stát

uherský podízeny jako dva státy dílí vyšší

státní

pedmoci

ústedního, monarchie celkové. Monarchie je pak státem složeným. Tu uznává se existence jednotné moci ústední nad státu

obma

dílími

státy.

Svrchovanou

je

jedin

íše ústední.

Tato

295

nadízenou státní mocí svojí udržuje oba státy v odvislosti. Ústední, celková monarchie rak. -uherská ovládá svojí vyšší, jednotnou a samostatnou mocí ústední oba podízené dílí státy. Celková monarchie nabývá tak rázu státu spolkového, nebo nad dvma podízenými státy, uherským a pedlitavským, stojí vyšší stát ústední, celkový.

Oba

státy

dílí,

uherský

Oba

pod státoprávní výsostí celkové monarchie.

pustil

stát

pi uherském vyrovnání

ústední, do

stojí

státy dílí jsou

monarchie ústední.

tedy spojeny ješt ve vyšší stát rak. -uherské

Dle tohoto pojetí jednotný

pedlitavský,

a

r.

1867

trvající,

pe-

obma

práv státní moci a ostatní práva

si

dílím státm jen ást svých ponechal pro obor spolených

monarchie.

záležitostí

konstrukce, která vidí v mopouhý smluvní svazek dvou neodvislých stát, pedli-

Naproti tomuto pojetí staví se narchii jen

tavského a uherského.

Oba

státy jsou

svrchovanými.

Jejich vzá-

jemný pomr je jen státním spojením mezi koordinovanými, svrchovanými státy. Jejich státoprávní pomr má tedy povahu smluvní,

nebo koordinované jen v

pomru

a

stejn svrchované státy mohou k sob státi Státoprávní spojení obou stát má pak

smluvním.

mezinárodní svazek dvou samostatných Tento pedlitavsko-uherský svazek stát státoprávn neodvislých bývá oznaován za reální unii. Tento svazek i spolek neb spolkový pomr státu pedlitavského a uherského je svazkem s právním spoleenstvím osobnosti panovníkovy a se spoleenstvím uritých státoprávních zízeni, pi emž toto spoleenství státoprávních zízení (ovšem mimo spoleenství panovníka) není pro spojení obou stát elementem a znakem podstatným, nýbrž má povahu pouze akcessorní a zakládá se jen na vzájemném dohodstejný právní základ jako

státv.

úmluv obou

nutí se a na

Jako jiné

má

orgány,

v unii spojených státv.

spolky stát mezinárodní

povahy mívají spolené

také monarchie organisaci uritých

spolených

stá-

toprávních zízení. Ale spolené orgány rak. -uherské mají povahu

pouhých i

orgán kolektivních obou

jako spolené

orgány

Spolené orgány i

státv,

pedlitavského

uherského, jsou jen orgány obou jednotlivých stát dohromady,

uherských

obou

kteréhokoli

mezinárodního spolku státv

rak. -uherské mají postavení

najednou,

náležejí

stát, fungují jako

státnímu

i

orgán pedlitavských úednímu organismu

orgány každého jednotlivého ze spoje-

296

ných

státv,

obma

nikoli

orgány

jako

vyššího

ústedního,

státu

nad

Nejsou vbec orgány njakého ústedního státu rak -uherského, ani orgány njaké moci ústední, rozdílné od státní moci pedlitavské a uherské; jsou jen spolenými orgány obou tchto spojených státv. Není vyššího státního spoleenství nad obma státy, není ústední monarchie rak.-uh. dílími

státy

stojícího.

jako státu.

A tavska

pimenu

se uzná za

již

Uhrám

k

ta

povahu jednotlivých

i ona

pro vysvtlení

konstrukce,

korunních

nemá

zemí sice

týká se jejich postavení v otázce, jakému

právn podízeny

pomru

Pedli-

na státoprávní

to

pímého

ale do-

vlivu,

státu jsou

zem

státo-

nad sebou stát jeden nebo dva. Jestliže se uzná celková ústední monarchie rakousko-uherská za vyšší ^tátní spoleenství, kteréž oba dílí státy v oboru jejich spolených záležitostí svrchovanou svojí mocí ovládá, je- ústední moa mají-li

li

narchie rak. -uherská samostatným státoprávním subjektem a vyšší

obma

státoprávní jednotou, vznášející se nad

ským

i

pedlitavským,

je stát

dílími

státy, uher-

pedlitavský podízen sám ješt vyš-

šímu svazku státoprávnímu a nadízenému státu ústednímu,

totiž

monarchie rak. -uherské. Pedlitavsko je tu pak státem nesvrchovaným. Kor. zeir. jsou pedem podízeny státní moci státu celkové

Avšak nad státem pedlitavským stojí ješt státu celkového. Pak tedy zem, stojící již podstatní mocí pedlitavskou, podrobeny jsou zárove vyšší státní moci ústedního státu rak. -uherského, jenž ovšem by byl zstal pevahou státu pedlitavského. státní

moc

i

absolutistickým a jehož traditionalní absolutisndelegace jen

ásten

pomáhají zakrývati. Ani dle tohoto pojetí nejsou ovšem zem ve spolených záležitostech podízeny celkové monarchii pímo, jak by bylo bývalo dle . diplomu a ústavy únorové, nýbrž podléhají

ústednímu

státu

rak.-uh.

monarchie jen

prostednictvím

státu

pedlitavského. Uzná-li a

spojení

naproti

se

dvou

tomu mocnáství

neodvislých

státv,

nad

jen

za

nimiž

pouhý svazek již

není

vyšší

monarchie celková pouhým smluvním pomrem mezi dvma svrchovanými státy, pedlitavským a uherským. Žádný ze stál neuznává tu nad sebou vyšší moci a vle, která by jeho vlastní vli mohla zavazovati a kteréž by ústední

píslušelo

moci

státu

celkového, je

oprávnní udlovati závazné pedpisy.

Orgány,

obma

297

státm spolené pro spoleenství nad kolektivními,

záležitosti rak. -uherské,

obma

státy stojícího,

spolkovými,

nejsou orgány vyššího

nýbrž pouze jejich orgány

od dvou stát

spolen

ustanovenými,

pro oba státy innými a jen oba státy zastupujícími. Nejsou orgány státu ústedního, nýbrž jen representanty

dvojí

státní

vle, vle

obou státv. Státní moc, ve správ spolených rak.-uherských záležitostí výrazu docházející, má se tu jen za pouhý reflex obou spojených

mocí,

státních

uherské a pedlitavské,

vyššího útvaru státního, oba

dílí státy zahrnujícího.

není

ovšem státem, nýbrž jen spolkem

jejíž

ásti a lenové jsou vázáni

smluvním,

by

i

zem

nejsou

svazku monarchie státu

za

moc

Tu mocnáství

dvou státv,

reální unií,

pouhým vzájemným pomrem smluvní pomr byl pojat v ústavu každého zobou

spojených státv. tu

nikoli

Tu již

je

Pedlitavsko ovšem svrchovaným státem,

podízeny

celkové, nýbrž

pedlitavského

a

státní

moci

vyššího,

toliko státní

ústedního

moci jednotlivého

prostednictvím tohoto státu a jako jeho

jim mediatisované, ocitly se ve smluvním pomru samostatným státem uherským. Skutenost, že zem jsou poddány dvojí, nebo jedné státní moci, d.e toho, považuje-li se monarchie za spolek stát nebo za státoprávní svazek s rázem státu spolkového, nemá ovšem na státoprávní postavení zemí uvnit státu pedlitavského vlivu. Co do celkového významu obou rzných pojetí, je vytknouti, že uznání ústední monarchie rak. -uherské za stát, za vyšší státní spoleenství, a uznání existence samostatné moci ústední nad obma státy stojící, shoduje se zvlášt s historickým vývojem 1849 ústedního státu absolutistického v 1860 a že celkem jasn dovede vyložiti tuhou jednotu oboru záležitostí spolených. Jmenovit písná jednota armády dá se tu vyložiti jako obor záležitostí monarchie ústední, pevahou ješt absolutistické; v armád a ve správ zahranin absolutistická moc panovníkova nejlépe a nejvíce se udržela jako ddictví jeho neobmezené moci. Za to však naskýtají se tomuto pojetí monarchie ústední jako státu znané obtíže pi výkladu státoprávního postavení spoleného ' íšského« ministerstva a povahy delegací jako spoleného sboru zákonodárného. S historicko- státoprávní stránky pak vznik integrující ásti,

se

bu

1.

a vývoj

—

vyššího absolutistického státu ústedního, celkového,

lze srovnati s platností

tžko

a existencí zvláštních historických státních

298

práv uherské a osobností

tžko právnicky

i

restaurování ústavy uherské

vyložiti

a

obnovení

povahy zemí uherských.

státní

dvou

eské zemské skupiny a s historickou státoprávní eského a Uherského, jakož pak bude

království

Tyto otázky opt snáze eší pojetí mocnáství jako svazku stát reáln spojených; toto pojetí, kteréž opt více je

v souhlasu s

moderním politickým vývojem, nabývá odstedivými

snahami uherskými nové opory; než výkladu oboru spolených

toto pojetí k státoprávnímu

i

záležitostí

neobejde se

bez konstrukcí

mén

umlých. Jmenovit otázka po státoprávní povaze spolených orgán rak. -uherských je tu rovnž znan znesnadnna. Také proti pojetí monarchie jako reálni unie, jako pouhého svazku více

a spolku státv, jako

ve spolek

reální unie rozvinuté

stát, jako

pouhého spolku stát mezinárodni povahy, namítá se, že' státoprávní spojení, které uchvacuje a zasahuje oba spojené státy v jejich ústavních a státoprávních organisacích, proráží pouhý mezinárodní smluvní svazek obou státv a organisuje mezi nimi sku-

tené

státoprávní spojení.

Spoleenství mezi

obma

státy,

pedli-

tavským a uherským, zasahuje jejich státoprávní a ústavní organisin a organisuje oba státy ve vyšší jednotu státoprávní, nad nimi

stojící.

Tato jednota tedy

je

sprostedkována

práv spoleenstvím uritých 4.

Na

státoprávní

mezi nimi

a založena

centrálních státoprávních zízení.

organisaci,

kterouž

upraven je

pomr

obou polovicí íše, mají zem jen nepímý podíl. Picházejí ve styk se spolenými rakousko-uherskými státoprávními institucemi potud, že volby do delegací, do sboru pro projednáváni spolených záležitostí, djí se v posl. snmovn íš rady pedlitavské stále ješt dle zemí; (tento zpsob zachován byl po zavedení pímých voleb do . rady r. 1873 rozhodnutím koruny proti návrhu minist. rady). Pro volbu delegát z poslanecké snmovny tvoi poslanci z každé jednotlivé korunní zem zvolení zvláštní volební sbor. Poet delegát rozvržen je mezi zem, a za každou zemi i

volí

poslanci, v zemi zvolení, píslušný

se tak v partikulární

Význam

tohoto

poet delegátv,

sestupujíce

voliské kollegium. úastenství

monarchie ídí se ovšem

opt

zemí

ve

státoprávní organisaci

dle toho, jaký státoprávní charakter

299

se delegacím pizná. Dle pojeti, že monarchie je pouhým svazkem dvou svrchovaných státv, nepodléhajících determinaci vyšší statni moci ústední a neodvislých právn od vyšší státní vle, dle pojetí, že svazek monarchie vyjaduje jen pomr mocenských okruh dvou samostatných státv, mají se pak delegace dsledn za pouhé výbory parlamentv obou stát, pedlitavského a uherského. Tyto výbory vykonávají svá oprávnní jen ve jménu parlamentu, jenž je vyslal. Vykonávají tedy oprávnní, která originárn píslušejí obma parlamentm. Delegace nejsou tu žádným spoleným parlamentem rak. -uherským jsou pouze representanty parlament obou státv. Vykonávají zákonodárná práva obou parlament, na nichž závisí svojí organisací, svým složením a trváním a vbec celou svojí ústavní existencí a od nichž odvozují veškerá svá oprávnní. Delegace zastupují jen své legislatury ve správ záležitostí spolených. Úastní se na funkcích, které vlastn náležejí do oboru státní innosti každého jednotlivého z obou státv a které originárn náležejí do kompetence obou parlamentv. Delegace jednají jen na místo obou parlamentv, nejsou tedy zastupitelstvem íšským a orgánem njaké íše ústední, nýbrž jen orgány obou parlamentv a obou státv. Každá delegace je však nejen orgánem svého státu, nýbrž též spoleným orgánem obou státv. Toto pojetí došlo jmenovit obliby v politickém svt uherském. Naproti tomu se strany rakouské dosud namnoze uznává se existence ústední monarchie rak. -uherské, celkového státu, nad obma dílími státy stojícího, a tu pak pokládají se delegace za samostatný representativní orgán ústední íše. Delegace mají se pak za spolené zastupitelstvo íšské s vlastním okruhem psobnosti, o kterouž je zmenšena práv kompetence obou stát dílích. Obor zákonodárných kompetencí obou parlament je tu obmezen a umenšen na prospch ústedního parlamentu íše celkové, delegací; státní moci obou státv obmezují se vyšší státní mocí ústedního státu. Pokud sahá spoleenství rak. -uherských záležitostí, tvoí oba státy státoprávní jednotu, jejíž representativním orgánem v konstituním smyslu jsou delegace. Zákonodárný ;

i

obmezuji plnost zákonodárných práv obou parlament, mže jako orgán íše ústední urovati v jistých smrech vli obou státv. Dle zemí volí se tedy tento orgán íšský, jehož píslušnosti

300

bu

do zvláštního parlamentu státu ústedního, nebo do pouhého výboru parlamentu pedlitavského. Je-li delegace pedlitavská pouhým výborem svého parlamentu, dochází tu pak ovšem takto

k anomálii, že parlamentární výbor jinou vtšinu politickou, než jeho

nebo

rada sama,

nemže

— delegace —

kreaní orgán

a volitel

v plenu íš. rady

nevolí-li se

mže

dle

její

mít zcela

—

íšská

majority,

majorita v delegacích dojíti výrazu.

Skutenost, že do delegací nevolí plenm rady íšské, nýbrž jen partikulární voliská kollegia z každé zem, zachovaly upomínku jistého zastupování zemi a upomínku na pvodní složeni posl.

snmovny,

dární orgán

Mimo

závislý.

kteráž

snm

ped

r.

tento

sekun-

1873 bývala složena jako

zemských, na

zachovaný

trvání

skrovný

v organisaci delegací picházejí však

zem

a složeni

snmv

federalistický

ve styk

s

úpln

element

projednáváním

snmm

rakousko uherských. Tak písluší podrobnjší pedpisy k nkterým zákonm, jejichž základní zásady má uriti íšská rada a které vztahují se na opatování záležitostí spolených zemským písluší totiž usnášeti se na podrobnjších zákonných pedpisech k zákoíšským, pedlitavským, o poskytování pípeže. o zaopato-

spolených

záležitostí

zemským

stanoviti

:

snmm

nm

vání a ubytování vojska.

Urité záležitosti ze spoleného oboru vojenského pikázány zemským (jako jiné pikázány jsou k normování rad íšské a jiné ponechány absolutní moci panovníkov). Zemské orgány, jako orgány zvláštních celk Územních, jsou tu innými zákonodárn, aby podporovaly monarchii v její spolené správ vojenské, ukládajíce svými zákonnými ustanoveními veejná bemena osobní vcná lenm státním uvnit teritoriálního obvodu jednotlivých zemí. Zájmy spoleného svazku monarchie v uritých pípadech mají býti obstarávány za zákonodárného spolupsobení zemí. Svazek íšský užívá orgán zemí a tyto dávají své zákonodárné právo do služby obou státv. Zem jsou tu sice zavázány právn, aby svoji zákonodárnou organisaci poskytly na

snmm

jsou

i

provedení vlastní

v

lomena

se a

monarchie, ale mají tu také ústavní právo,

z jejich

spolupsobení svého zákonodárství spolených. Kompetence delegaci, za samostatný zákonodárný sbor íšský, je tu pak proobmezena na prospch kompetence zemských

ústavy

uritém

mají-li

úkol

plynoucí,

pedmtu

na

záležitostí

snm

301

(ovšem také na prospch kompetenního okruhu íš. rady, zásady o

sluší stanoviti zákl. 5.

Ve svazku monarchie

jen jako

lenové

jíž

pí-

úprav tchto pedmtv). celkové jsou

tedy

zem

zastoupeny

Pes to, že Pedliovšem pouhým aggregátem

pedlitavského.

a díly státu

tavsko postrádá jednotného názvu, není

jednotným státním územím. Jednota pedl, státního území není sice v íšské ústav výslovn vytena, ale je provedena tím, že zem všechny jsou podízeny téže ústav spolené a téže jednotné a jediné státní moci pedlitavského státu. Zem jsou integrujícími územními ástmi pedlitavského státu, jenž zaujímá jejich území. Uzemní obvod všech království a zemí na . rad zastoupených je zárove státním územím pedlitavským. Uvnit územního obvodu všech zemí, uvnit státního obvodu pedlitavského, vládne státní pedlitavská moc. Uzemní obvod všech korunních zemí jako díl státu pedlitavského je obvodem platnosti íšských zákon pedlitavských území pedlitavské je ureno a ohranieno pravidelnou platností íšských zákon (ovšem nejde-li o íš. zákony partikulární, jen pro uritou jednotlivých zemí, nýbrž státem

s

;

zemi

platící;

zák. z 10.

§

1.

ervna

a

2.

1869,

zák.

z

19.

. 113 .

kvtna

1868,

.

45.

.

z.,

§

3.

z.).

zem jsou územními díly státu pedlitavobvod místn spadá v jedno se souhrnem ského, jehož územní území jednotlivých korunních zemí. Ústava íšská v § 1. zákona z 21. pros. 1867 o zastup, íše jmenuje zem, pro jejichž spolené zastupováni je zízena íšská rada. Toto vyjmenováni uzaveného potu zemí jako len zastoupených v ústedním parlamentu pedlitavském, ohraniuje jednak území státu pedlitavského na venek, spojenému státu uherskému a proti státm cizím; naproti tomu na p. zase § 1. uherského i. XXX. z r. 1868 ohraniuje území koruny uherské, prav, že zem koruny uherské tvoí totéž jediné spoleenství státní proti pedlitavským korunním zemím a proti jiným státm. Výpoet zemí v § 1. zák. o zast. íše uruje však také zárove vnitní územní rozlenní pedlitavského státu zachovává historické Jednotlivé korunní

vi

i

provinciáíní hranice zemí jako historicko-politických a státoprávních individualit.

Ústava

íšská neohraniuje tedy snad jen jednotné

území pedlitavské na venek, naproti území koruny uherské, nýbrž, vypoítávajíc jednotlivé zem, zaruuje jim ústavn, že mají

302

vnitní rozlenní

hranicemi svými tvoiti

státu pedlitavského, a

že nemají býti bez ohledu na své hranice spojeny v ucelené, unií

formní,

nerozlenné území

nice zemi mají býti

zaniknouti

v

státu pedlitavského.

základem

jednotném území pedlitavském. Jednotný

ústavy

podklad pedlitavského státu musí dle v

Státoprávní hra.

vnitního rozdlení státu již

a

nemaj-

territoriální

býti rozl<

územní obvody dle hranic korunních zemí. Vyjmenování korunústav íšské znamená nejen vnjší ohraniení ped-

ních zemí v litavského

území

vi

Uhrám,

zem jako zem jako územní ústav poetn vymezeny

rozlenní na

nýbrž

i

ústavní

uznání

vnitního

díly státu.

státu jsou uzaveným íslem uznány za základ pro státoprávní vnitní rozlenní íše, bylo by teba zmny íšské ústavy, a to zák. o zast. íše, kdyby do svazku korunních zemí pibyla nová, nebj kdyby nkterá zem ze svazku státu pedlitavského mla býti vylouena (na p. Dalmácie postoupena státu uherskému!. Mimo to by ovšem již dle § 11. lit. a) zák. o zast- . bylo teba svolení íšské rady k platnosti státní smlouvy mezinárodní, když by touto smlouvou nkterá zem nebo její ást jako díl státního území pedlitavského mla býti postoupena cizímu státu, nebo když by k nkteré korunní zemi a tím k státu pedlitavskému smlouvou státní pibyla ást cizího území, a když by se tak po

Ježto

v

pípad poet

díly

a

korunních zemí rozmnožil.

Ponvadž zem rovnž teba zmny

jsou

poetn ureny

ústavní a vyžadovalo

ústav íšské, bylo by

v

by tudíž

ústavního

zákona íšského, kdyby se zmenšil nebo zvtšil poet zemí korunních spojením nebo rozdlením nkterých

zem

z

nich.

základem a takka >programmem« pro vnitní státoprávní rozlenní íše, nemohou ani zem svými zemskými zákony jednostrann mniti toto rozJežto dále

již

dle íš. ústavy jsou

dlení státu pedlitavského na korunní zem. Nemohou se jednostrann a libovoln spojiti nebo rozdliti, nebo z jejich zaazení v íši plyne, že jim je zachovávati ústavní rozlenní íše dle íšské ústavy pedlitavské. Nejsou oprávnny jednostrann rozhodovati o svém pomru k íši jako její územní díly, nejsou oprávnny modifikovati jednostrann svoji povahu územních dilv, ásti a len íše. Každá zem je v ústav íše jmenována jako rovnoprávná individualita, nemohou tedy zem svými zemskými zákony i

303

rozhodovati a umlouvati

se, že

má

íšské vyjmenovaný,

nebo

K

poet

individualit

zvtšen rozdlením se spojení nebo rozdlení zemí

zem

na

více

tedy také teba

je

teba ústavního zákona íšského.

ústavy, je

zemských, v ústav

spojením se nkolika zemí

zmenšen nkteré

býti

Zmna

individualit.

zmny

íšské

státoprávního

rozlenní Pedlitavska na korunní zem vyžaduje zmny ústavy íšské, nebo, ruší-li se státoprávní existence zemské individuality nkteré, ruší se tím základ vnitního rozlenní íše, jak je ureno v ústav. Takto je státoprávní existence zemi jako územních díl v ústav íšské. íše zaruena Rozumí se, že íšský ústavní zákon o sob by ješt nestail, kdyby mla nastati zmna v státoprávním rozlenní íše na korunní zem, bu zvtšením nebo zmenšením potu zemských individualit, spojováním nebo dlením zemí. Zem jsou vi i

i

bu

i

pedlitavskému zvláštními státoprávními subjekty a samostatnými územními korporacemi. Spojením nebo dlením nkteré zem

státu

by

se její korporativní povaha, rušila

by se však její vlastní by tudíž teba k této jejího státoprávního postavení souhlasu zástupc zem jako zvláštní státoprávní osobnosti. Spojování nebo dlení nynjších zemí vyžadovalo by ku své platrušila

i

zmn

ústava, bylo i

súastnných súastnných

nosti souhlasu

ústava zemská

zemí, a ježto by se tu

zákon zemských,

ústavních

zmnno.

Státoprávní

dualit

zaruena

je

existence

vlastní

dlení

jimiž

dnešního

bylo

by zízení zemské bylo

potu ženských

indivi-

tedy jednak jejich vlastními ústavami zemskými,

íšské dlí na 17 zemí jako

která území

jednak ústavou íšskou,

na díly a leny pedlitavského

Zmna

i

zmny ústavy zemské,

zemí teba formy, v jaké se djí

by teba

mnila

zemí, oylo by k spojování nebo

státu.

dnešního státoprávního rozlenní pedlitavského státu

na korunní zem, jakmile by se mnil poet korunrích zemí, jakmile by se rušila státoprávní existence rušily

více díl, musila by se

nýbrž

bylo by

orgánv. íše

i

zem, i

nkteré zem, jakmile by

se

zem

na

dosavadní individuality rozdlením nkteré korunní díti

jejíž

i

nejen ve

souhlasu

i

zmny

Veškery tyto

zemí

íšských.

teba

vyžadují tedy

postavení

má

Ostatn by

zasahují

ústavních

býti

tyto

form zmny

mnno,

zrnny

ústavy

súastnných zemí do ústavního

íšské,

resp. jejich

organismu

akiv obou, jak íše tak vyžadují zákon zemských

v státoprávní

existenci

zemí

304

a v

rozlenní

státu dle

zemí

mly

záptí modifikace

v

zmny

a

potu posianc, volených za jednotlivé korunní zem do rady íšské; bylo by poet poslanc mezi jednotlivé korunní zené v dlení

tom smyslu pedpisy ústavy íšské a zmZrnny v nynjším státoprávním niti volební ád do rady íšské. rozlenní na korunní zem mnily by volební okresy pro íš. radu bylo by je tedy zákony íšskými nov uspoádati. Takto

nov

dliti

zmniti

i

v

i

i

chránno

tedy je

postavení

zemí

v organisaci

íšské a

v

íšské

ústav. 6.

Zem

a ásti jsou

v

pomru

zásadn rovnoprávný,

ve své organisaci

mrn

k pedlitavskému státu a jako jeho

i

veliké

mají stejnou míru

ústavy a je jim

malé. Jsou rovnoprávný

i

ve svých kompetencích.

íšské moci, podléhají stejným výsostných

Zem

normám

podléhají stejno-

jediné íšské ústavy,

dány stejné státoprávní povaha

práv. jsou jim

zaruena stejn

táž

lenuvé

vlastní tak. že

nkteré korunní zem obmezovati nebo rušiti bez jejího souhlasu. Všem zemím je stejn zarueno rovné státoprávní postavení vlastními ústavami zemskými ústavou íšskou. Stejn podléhají jednotné státní moci pedlitavského státu, jsou stejn podrobeny zákonodárné moci plynoucí z pedlitavské ústavy, jsou stejn všechny podrobeny kompetencím zákonodárného

nemže

íše

státoprávní povahu

i

sboru pedlitavského.

V

organisaci tohoto

podílu

ani

v

institucí,

V

zemí.

nepísluší; níž

zákonodárného sboru pedlitavského jim pedlitavský

nedošlo výrazu

organisaci

ského parlamentu,

íšského

zem

parlament je

zastoupení

ústedního

unitaristickou

zemi jako

zastupitelstva,

v

komoe

pedlitav-

nejsou zastoupeny jako státoprávní celky.

íšská rada nemá rázu kolegia výbor jednotlivých snmovních representantv. Zem tvoí již okresy pro radu íšskou; státoprávní rozlenní na kolegia

snmv, jen

zem

ani

volební je

pro

organisaci pedlitavského parlamentu zachováno jen potud, že dle

územního lební

Volby

obvodu

a dle

do

jednotného

konají se pak dle zemí, livé

hranic zemí

shrnují

okresy pro volbu pedlitavských

zem,

a

sestavují se

vo-

representativních orgánv.

pedlitavského

ústedního

poet poslanc

je

zastupitelstva

rozvržen mezi jednot-

volební okresy ve všech kuriích volebních jsou

tvoeny

územního obvodu a hranic jednotlivých korunních zemi; volební okresy do rady íšské, by tedy rada íšská byla jinak orga-

dle

305

nepesahují ješt ze zem do zem, nezabírzných korunních zemí, zachovávají

unitaristickou,

nisaci

územní ásti nkolika

rají

zemské,

hranice

státoprávní

státoprávních a udržuji tak

ml

proveden

aspo

reminiscence federalistické orga-

ped r. 1873; kdyby unitarism proveden do všech dsledk, musil by býti ovšem pedlitavského

nisace parlamentu

íšský

obvodem zemí jako útvar

ídí se

býti

že volební okresy

též princip,

mohou

tvoeny bez

býti

ohledu na státoprávní hranice jednotlivých zemí.

tomu ovšern není

Naproti

vázána

kdo

na

zemi je zvolen,

v

veškeren

pedlitavského

lid

nepedpokládá

a

jeho.

neplatí za píslušníka jejího,

nebo má

za jejího representanta, stát a

právo ani volitelnost

volební

ani

k zemi

píslušenství

rad íšské

na

a

Ani

právn

ten,

ani

zastupovati celý

pedlitavský. Ježto tedy poslanci jsou zástupci

zemí jako rovnoprávných státopráv-

a nikoli

státu,

zem týž poet poslanc, jako komory zemí, nýbrž na zem pipadá poet poslanc rzný dle rzných mítek. Váha politická každé zem je v ústedním zastupitelstvu pedlitavském rzná. íšská rada je ních individualit, nevolí se

každé

z

do njaké

po

organisována

tedy

volební

okresy,

lební

íšské

unitaristicku territoriální

a

po

centralisticku, jen

jednoty,

nichž

dle

vo-

povolávají

dosud na federalistické složení íš. zastupitelstva. Pro zákonodárnou kompetenci íšské rady je obvod všech království a zemí jednotným územím se

orgány,

representativní

upomínají

státním. 7.

Uvnit korunních

píslušníky. lovství

a

hradn

Pro pedlitavskou

a zemí na

jednotné

zemí, tvoících pedlitavské území státní,

moc pedlitavského

vládne státní

íšské

území

státní

moc

rad

pedlitavská. v zák.

nad jeho vlastními státními

moc tvoí území

všech krá-

zastoupených jediný obvod panství

Uvnit

státní.

zemské, ústava íšská

státu

státní

zemí

Zem

o moci

uplatuje

nemají vládní

se

cele

vlastní státní

a výk.

vý-

moci

nezná viádní

území jednotlivých zemí není obvodem moci jednotlivých zemí, zem nemají vlastních státních píslušníkv. Ústava íšská nedala píslušnosti zemské státoprávního významu, tak že nelze íci, že by všeobecné pedlitavské obanství státní stálo nad zvláštním indigenatem zema státní

moci

zemské,

panství vlastní

ským, a ježto

státní

i

právo

representativních je

voliti

do

snm

neodvislým od

zemských

píslušnosti

i

do jiných sbor nedá se

zemské,

20

306

konstruovati pro

zem

ani taková píslušnost zemská, jejíž

jediným

obsahem byl by výkon práva volebního. Za kruh píslušník zemských dá se ovšem pokládati souhrn všech tch, kdož vázáni jsou svazkem domovského práva k obcím uvnit korunní zem, ale tu jsou to jen státní píslušníci pedv obcích uvnit zem litavští, kteí nabývají práva domovského píslušnost k zemi není pedpokladem a podmínkou nabytí práva domovského uvnit zem, nýbrž pedpokladem je tu státní obani

pedlitavské.

ství

Píslušnost

k státu

pedlitavskému nezakládá

nkteré zemi, indigenatu zemského. Zemím

zvláštní píslušnosti k

tedy schází zvláštní personální podklad. Všechny elementy samostatného státu

plnou

a

má

takto

samostatnou

jedin

státní

stát

pedlitavský:

moc, jednotné území

má

jednotnou,

státní, zabírající

obvody všech zemí, a jednotné státní obanství »rakouské«, které má týž právní význam ve všech zemích. Dle tchto elemerit bylo by Pedlitavsko státem jednotným, nebo zem, nemajíce všech

element státu, nejsou státy. Než jednotná státní povaha Pedlitavska že

zem

mají

vlastní

ústavy jako

zvláštní

je

modifikována

státoprávní

tím.

útvary ve

státu. Jednotná státoprávní povaha Pedlitavska je komplikována samostatnou ústavní existencí zemí. Tato komplikace pedlitavska

pipomíná tegorii

útvary, které

inkorporací,

díve bývaly zahrnovány

v oblíbenou ka-

úplné a neúplné (plenae a minus plenae).

Jmenovit pojmu neúplné inkorporace, dnes již celkem vyšlého, ješt v poslední dob snaží se pojem tento

a

Bornkak

(v

Einseitige Abhángigkeitsverh.),

všech nepravidelných

znamenala, že byla

resp.

útvarm

»

k

užívalo se

útvar státoprávních.

pvodnímu území

pirostla^

území jiných

z užíváni

zachrániti

k výkladu

Inkorporace neúplná

státnímu státních

uritého státu piútvaruv,

a

tmto

ponechána vtší menši míra ústavní a státoprávní samostatnosti. Pibylé útvary státní podržují tedy do urité míry svj bývalý zvláštní státoprávní ráz a jednota celého státu není pak úplnou, vykazujíc stopy svého složení z rzných byla

prozatím

státních útvarv.

Podobn

základnímu kmenu pibyly zem eské a ostatní pedlitavské a že srostly a splynuly všechny dohromady, byvše inkorporovánv v jednotný stát; jen že prý zem. díve úpln oddlené a samo-

zemí

tvrdí se o Pedlitavsku, že tu k

starorakouských

307

statné, existují

litavském

samostatným

je

po svém inkorporovánf

i

státu

aspo

dále

zaruena rozsáhlá autonomie

státy zvláštní zanikly a staly se jen

pedlitavského,

novém jednotném peddílm díve

v

že jim jakožto

potud,

staly

odvislými

se jen

a samospráva. Bývalé

pibylými územními

díly státu

zemmi kmene

vedlejšími

zemí starorakouských, jejichž státoprávní instituce rozšíily se prý

na veškery inkorporované

zem.

Jde nám však nyní práv o otázku, zda akt inkorporace snížil inkorporované ásti na pouhé provincie a díly jednotného státu,

nebo zda jim ponechal

zvláštní státoprávní

práva státní moci. Inkorporované ásti státu žeti

rozsáhlou

nejen

chovati

subjekty práv vrchnostenských,

mohou

si

nedovede

zachovati

si

za-

zvláštními

i

vlastní státo-

kontrole a nadí-

inkorporovaných ástí však

otázek po státopouhá inkorporace již

Nedovede vyložiti, pokud inkorporované útvary pouhými díly a podízenými provinciemi základního útvaru a územními ástmi jednotného státu a pokud vyložiti.

se

státního

zstávají samostatnými útvary státoprávními.

zpsob vzniku a zániku podstatu. Proto také, ekne inkorporavány

Inkorporace vysvt-

státních útvarv, nikoli však jejich

luje jen

jejich

i

podr-

Tchto

zené moci jednotného státu ústedního.

stanou

pak

že jsou

není podrobena

innost

právní orgány, jejichž

právní povaze

zajisté

mohou

provinciální autonomii, nýbrž

zbytky vlastní státní moci, tak

i

povahu a uritá

mohou

li

se,

že korunní

zem jsou

neúpln

pedlitavskému

aneb že tento pedstavuje neúplnou inkorporaci, není tím státoprávn eeno nieho.

Zstane

státu

tu stále hlavní otázkou, zda dnešní vztahy

subjekt

jsou vztahy

zvláštních

státní moci,

zda tedy pedpisy, upravující

státoprávních

pomr

vují

vztahy zvláštních státoprávních subjektv,

hují

pouhá vymezení kompetencí tchže

téhož státního subjektu

s

zemí k

i

orgán

zemí k íši právy

vlastními

íši, upra-

zda snad obsaíšských,

orgán

pedlitavského, zda ústavy zemské vyme-

jen partikulární kompetence orgán státu pedlitavského, nebo kompetence vlastních orgán zemských. Hlavní otázkou stále zstává, zda a pokud uznání relativn samostatných státoprávních zují

osobností zemských pekáží 8.

Tolik je

již

jednot

státu pedlitavského.

patrno, že pro samostatnou ústavní existenci zemí

Pedlitavsko není jednotným státem typu Francie.

Zem jako

politické a territorialni, jako zvláštní státoprávní subjekty,

celky

béou 20*

po-

J

.08

uritých funkcích

na

dílu

mtech, mají

li

míti platnost

Zákony o uritých ped-

moci.

státní

v jednotlivých

dílech státu,

v terri-

obvodu jednotlivých zemí, mohou býti usneseny jen s pivolením zastupitelstva zem jako representace interesovaného dílu státu. Kompetencí zákonodárnou tchto provinciálních zastupitelstev je stát rozlenn zárove na zvláštní územní díly. Zastupitelstvo zem jako zvláštního dílu státu ustanovuje v uritých záležitostech samo materiálny obsah norem, které se mají platností svojí vztahovati na obvod zem. toriálním

ást

innosti

státní

urována

zemi

v

je

smrodatn

telstvem zemským,

representací

tencí representace

celého státu, zastupitelstva íšského.

nace

státní

vle dje

se tu

dílu

zemským

státu, neodvisle

zastupitelstvem

zastupi-

od kompez

Determijeho pro-

kompetence zákonodárné. Uvnit zemí jako ve zvláštních dílech státu jiná vle uruje obsah nkterých zákon, než vle zastupitelstva celého státu. Zastupitelstva zemi mají možnost v onch oborech zákonodárství, ve kterých jsou zem vyloueny z vlivu a psobení zákonodárství íšského stanoviti svým kompetenním okruhem obsah partikulárního zemského zákonodárství. Zákonodárná oprávnní jsou takto dle pedmtu zákonodárství vinciální

dlena mezi

íší a

moci zákonodárné. ani ze vají

od

zmocnní

svj

zemmi.

Zem

béou

podílu

na plnosti státní

Tohoto podílu svého nevykonávají však

íše, ani jako partikulární orgány íše.

zem

Vykoná-

podíl na zákonodárství jako zvláštní státoprávní osobnosti

státu rozdílné, jako

zemské

dárné orgány, stejnorodé

orgány íše. samostatné

Protože

a

individuality.

zcela

zem béou

státoprávní

útvary

Mají vlastni zákono-

rovnocenné se zákonodárnými na zákonodárství

a jako

zvláštní

podílu jako

státoprávní osob-

podobá se Pedlitavsko do urité mír} útvar zemských a nabývá rázu státního spoleenství, jehož leny jsou korunní zem jako zvláštní nosti rázu korporativního,

svazku státoprávních státoprávní subjekty.

ným útvarem

Není tedy Pedlitavsko pravidelným jednot-

státním

a není státem

s

organisaci

cele

unitari-

stickou.

Tato nepravideln státu,

a s

a

neúpln jednotná forma pediitavského s federativnim uspoádáním státu

mající na venek podobnost

pouhým svazkem korunních

zemí, dala

povaha Pedlitavska dosud bývá líena jako

podnt, statni

že státoprávní

spojení jednot-

309

Mod. Vólkerrecht, podobn jako Caho) má pedlitavský stát za reální unii království a zemí. Reální unie vzniká dle nho všude tam, kde nkolik území bylo spojeno v nedokonalou jednotu. Nedokonalá tato jednota nese pak dosud ráz pedcházejícího slouení se zvláštních a od sebe odlišných útvar státních. Neúpln jednotný stát je siln

Tak ješt

livých zemí.

Bluntscldi

v legislativ

decentralisován

a

útvary mají

orgány

vlády

i

samosprávu.

spolenu

hlavu státu

vzniká

zákonodárství,

a

rzné

spojivší se

rozsáhlou autonomii

si

rzné

toho ješt jiné

vedle

nebo

ve správ,

i

státoprávní útvary zachovaly Ježto však tyto spojené

(v

psobí jednotnost tohoto složeného tlesa státního mezinárodních pomrech. Taková reální unie spojuje prý ko-

reální unie a

v

zem

runní

toto

nazírání

zemí mohlo se

kor.

reální unie

spolené

v celkové

Zvláštní

jako stá

dívjší

opírati o t

státní

složeného

u,

tleso rakouské.

na Pedlitavsko jako

z

na

unii

reální

vymezování pojmu jiných stát i státních útvar, politické

mimo spoleného vladae mají urité spolené státoprávní instituce legislativní a vládní vbec; jakmile však v moderní thekteré

proniklo poznání, že reální unie je pouze organisovaným smluvním svazkem neodvislých státv, jejichž spojením nevznikne žádný vyšší stát, byl názor na Pedlitavsko jako na reální unii orii

zemí

Pece

úpln opuštn.

akoli

však,

zastává pojetí Pedlitavska jakožto se

i

v

pevahou

jednotného

theorie

dnes

vyskytují

státu,

moderní státovdecké literatue dosud konstrukce Pedli-

tavska jako státu

složeného,

i

hledá se theoretické

odvodnní

pro tuto jeho povahu.

Nejnovji

opt

užívají

théor. d. états compos.)

Poher a De Marans (Esquisse u. k výkladu povahy stát

zvláštní theorie

složených a hledí mezi jinými právní povahu Pedlitavska.

delegací dle zemí bére se na

spatují

a pibližování

sklon

federalistické.

litavského

státy vyložiti

Již

zem se

Ale nejmocnjším

státu

v tom, že

zstává ovšem,

ohled jako

státu

na

uvnit

i

tohoto

státu

normy vlastního partikulárního ádu právního mtech. Zem mají prý tu moc » urovati si svoje vlastními

v

do

k formaci

proti jednotnosti

ped-

písluší

jednotlivým zemím schopnost stanoviti pro svj teritoriální

stedí

státo

zvláštní celky,

pedlitavského

dvodem že

theorií svojí

v organisaci voleb

obvod

uritých ped-

zákonné

pro-

orgány zákonodárnými dle vlastních pedstav a

310

Tato moc, urovati si vlastní zákonné prostedí dle vlastních pedstav a zásad vlastním orgánem s kompetencí zákonodárnou, je prý hlavním znakem státu. Ježto zem mají moc, utvoiti sob v uritých záležitostech vlastní zákonné prostedí na základ vlastního práva panství a pomocí vlastních representativních orgán, mají hlavní znak státu a mají státní charakter. Pedlitavsko je pak státem složeným: spolená moc ústedního státu pedlitavského je nadízena nkolika zemím, z nichž každá je státem, protože je opatena vlastním orgánem zákonodárným pro své zákonné prostedí Nad zákonodárnými orgány zemskými, jejichž psobnost se obmezuje jen na území jednotlivé zem, stojí spolená representace ústední, íšský orgán zákonodárný, kompetentní urovati zákonné prostedí íšské zásad. «

pro celý složený stát pedlitavský.

Z této innosti dvojí kategorie orgán zákonodárných vzchází tvoení se dvojího zákonného prostedí. Celkové zákonné prostedí státu pedlitavského tvoeno je ásten zákony státu nadízeného, íšskými, ásten zákony podízených stát, zemi. Pedlitavsko má složené zákonné prostedí a je státem složeným. Touto superposicí íšského prostedí zákonného nad zemským, liší se prý Pedlitavsko od decentralisovaného státu jednotného. Stát pouze decentralisovaný nepiznává svým dílm a provinciím práva míti vlastní zákonodárné orgány, aby si mohly diferencovati vlastní zákonné prostedí prostednictvím vlastní representace. zákony zemské sankcionuje císa jen jako orgán státu Že spoleného, jako vlada pedlitavský, nikoli jako orgán jednotlivé zem, prý státní povaze zemí nevadí, ježto hlavním znakem pro autodeterminaci zemí v jejich zákonném prostedí je jejich moc stanoviti obsah zákona. Kdo dá zákonný rozkaz, nepadá již na váhu, protože obsah píštích akt panství pro obvod zem pece jen byl uren vlastním zákonodárným orgánem zemským. Dále i

ješt,

než tato

nejuristická

ideové vlivy Duguitovy a šlenka, že serit

za

zem

konstrukce,

v níž

však

na

aspo

participují na zákonodárství

've spisu L' Etat Fédératif), jenž

niž

mají

silný podíl

proráží správná

my-

státním, zašel

Gras-

Pedlitavsko prohlásil

pímo

monarchickou federaci korunních zemí, které prý jsou dílími,

autonomními

státy federace, majíce vedle vlastních

dárných ve svých zemských výborech

i

orgán

zákono-

permanentní orgány pro-

311

Pojetí Pedlitavska jako

vinciální exekutivy.

opuštno

není tedy ješt zcela

státu

spolkového

dá se lehce pochopiti, že si vzdálenjší pozorovatel nedovede existenci samostatné zemské legisla-

svým pojmem jednotného

tivy srovnati se

Ostatn

9.

ten

i

státu.

organisace Pedlitavska

státoprávní

vykazuje sku-

momenty státu složeného. Odtud také mohou zastancové íederalismu ze souasného positivního práva státního shledávati dvody, aby odvodnili povahu Pedlitavska jako složeného státu, jehož leny jsou jednotlivé zem, mající charakter živly federalistické a

i

státv.

Zvláštní

státní

povaha jednotlivých

zemí odvozuje se tu

na . r. zast.« — lenové státu, - iednak z titulatur jejich jako zvláštních státoprávních útvar království, arcivévodství. Ukazuje se dále, že § 1. zák. o zast. . nespokojuje se pouhým popsáním hranic území pedlitavského proti Uhrám,

jednak

zem

z

kolektivního názvu

jsou

zem

království a

jmenovány jako

tu

zvláštní

—

pímo

nýbrž

že

státní

útvar

o právech

jmenuje

zem

zájmech

leny,

jako

Podobn

pedlitavský.

a

lenm

jako

»

všem

spolených

pomr

skládá . mluví

jednotlivým zemím

státu složeného a zvlášt též v

vzájemných povinností a

se

o zast.

znichž

11. zák.

tj

lit

úprav

mluví se o

«)

jednotlivých zemí, jako by byly

leny vyššího státního spoleenství. K tomu pistupují prý dsledky 'federalistického* § 12. a jeho názory o principielní

zvláštními

Konen

snmv

zem.

píslušnosti

pak

a o exceptionelní

. rady.

píslušnosti

a jejich samostatné

existence zemí

zvláštní ústavní

nejvýznamnjšími znaky federalistické organisace pedlitavské. Tchto argumentv, na nž ostatn v souvislosti zákonodárství jsou

upozornil

již

Ulbrich (Staatsr., § 118.) užívají

íše dosud. Naproti tomu pro povahu pedl,

i

politití pívrženci

federalistické formace

ného

ukazuje se na jednotu státní

sonálního

elementu

státu

jednot-

Ukazuje se dále na jednotu státní na to, že zákony zemské jako císaem jako panovníkem pedlitav-

státního.

Jmenovit klade

moci.

státu jako

píslušnosti pedlitavské, per-

se

draz

íšské sankcionují se stejn

i

zempánem

jednotlivé

zem.

Pi sankci zákon zemských nerepresentuje panovník souhrn

zem-

ským, právn jednotným, nikoli jako

pán

jednotlivých

moci nuje

íšské. i

Jako

zákony

zemí,

nýbrž

je

zemské jen

s

nositelem

jednotné

státní

moci íšské sankciokontrasignací íšských ministrv,

nositel jednotné

státní

312

snmm

nezodpovdných.

Ukazuje

exekutivy ve všech zemích, na

zmínky

není

o

zemí osvduje

Ukazuje

císa.

jediná na

se

zemích (místodržitelové, zem. saci

polit.

ú.

.

1868,

náelníkm zemské

vlády

v

charakteru

zemích písluší

des Landesfrsten«, že mají zastupovati

Staatenverb

d.

V

.

Grunh.

Z. XI.,

výslovn

zempána tomu

praví, že

pi

slavnost-

Brie: Z.

Lehre

107.)

i

unitaristické

;

tyto

mají ovšem pevahu.

Dnešní státoprávní organisace dovoluje tedy vývoj taristickém. konsolidujícím a centralistickém tralisujícím a federalistickém

Lowella o vládách

;

podporu

k diferenciaci

a polit, stranách

pro

vzrstajícího

zemí jako

píští

i

v

v

Evrop

i

smru unismru decen-

ve

vývoj ve

úvahy politické (jako

statném zákonodárství zemském a

klady

jed-

státoprávní organisaci pedlitavského státu vystupují takto

elementy federalistické

zemí

státního

»die Representation

ních píležitostech. {Ulbrick: Staatsr., 298. a k v.

o organi-

44.

zákona se

tohoto

v § 2.

zemí, že

nositelem je

presidenti) jsou dle zák.

úedníky pedlitavskými ovšem uvádí se tu opt na prospch notlivých

jejíž

. z., výhradn íšskými ministerstvu podízenými. Naproti tomu

kvtna

19.

z

íšská,

náelníci exekutivy v jednotlivých

že

to,

uvnit všech

že tedy

zemi,

moc

státní

íšské

o moci vlád. a výk.

v zák.

moci

zvláštní státní

se

na jednotu

dále

se

že

to,

spis

Ameriana

spatuji

v

samo-

samostatné ústavní existenci

zemského partikularismu a cestu státv a pímo politické záíše. Federalisace íše mohla by

zvláštních

federalisaci

dnešní státoprávní organisace a dala by rozmnožováním znak státu složeného, tedy jednak rozšiováním obor samostatného zákonodárství zemského, jednak uznáním zvláštní státní moci zemské a samostatných zemských organisaci pro její výkon; rozmnožování znak státu složeného znamená ovšem sesilovati státní charakter jednotlivých

tedy se

vycházeti

i

z

uskuteovati

zemi.

ovšem existence samoíšským rovnocenného. Peddecentralisovaným. Touto de-

Federalistický znak nejpronikavjší je

statného zákonodárství zemského, litavsko je

pak státem

centralisací legislativy,

legislativn

s

rozdlením zákonodárných kompetenci mezi

zem, pibližuje se Pedlitavsko pece nejvíce k rázu složeného. Tou mrou, jakou uritji se bude vyhraovati íši a

povaha jednotlivých ástí

státu,

bude

státu státní

mizeti jednotný jeho ráz. až

313

se

pekroí pojmové

promní

hranice jednotného státu a tento se

ve stát složený, ve spojení zvláštních státv.

práva

dnešního

Dle

10.

však

státního

nelze

osvduje

výhradn

se

pedlitavského. státní

moc

ného, netvoí není

státem, v

jediná

pedlitavská, ježto

zem

zemské, nejsou tavsko

jen

zvláštními

nmž

složeným

je jen

a

zem

moc,

zemích

nemají

a

totiž

leny

jiných státv.

legislativa

organisována

funkcí mezi íši a

moc

zem.

By

legislativa byla

organisována

Pedli-

Je

jednotným

po

federalisticku,

Státoprávní orga-

je

v

jednot

exekutivy

exekutivy

projevuje se jen

výluné

s

pe-

existenci

po federalisticku,

Mocný

moci

státu slože-

nisace Pedlitavská je tedy federalisticko-unitaristickou, ale

vahou organisací unitaristických, odpovídajících jediné státní moci pedlitavské. kutiva je organisována po unitaristicku.

státu

státní

ádu.

a svazek vyššího

z

dlením zákonodárných

za

vládne jen jediná vlastní

státy dílími

státv

spoleenství státem

státní

v královstvích

Ježto

zem

míti

Uvnit všech zemí

útvary se všemi elementy státního charakteru.

již

exe-

unitaristický element

celé státní území. V jednot jediná státní moc íšská. Jediná a

pro

moc íšská je inná v soudnictví správ uvnit pi provádní a vykonávání zákonv. íše pedlitavská hledla si jednotnou moc výkonnou pln a výhradn zachovati, nepiznavši zemím práv samostatné exekutivy ani pro obor jejich

jednotná

státní

i

všech zemí

zemského zákonodárství. Ústava íšská rozšíila výkonnou moc íše daleko pes výkon zákon íšských na výkon zákon zemských. I zákony zemské zpravidla vykonávají se ústedními ministerstvy íšskými a jejich podízenými úady, jakoby šlo jen o partikulární zákony íšské. Provádní zákon zemských, jako íšských, dje se stejn instancemi íšskými; pedlitavští íšští ministi provádjí zákony zemské služebními rozkazy a poukazy správními naízeními svým podízeným úadm. Ústední orgány íš sk é správy, ministerstva, udlují rozkazy a dávají správní naízení na výkon zákon zemských. Orgány íšské vydávají provádcí naízení k zákonm zemským, aniž mají namnoze teba dovolávati se sprostedkující souinnosti výkonných orgán zemských. Provádní zákon zemských tvoí tedy obsah oprávnní íše a náleží mezi vlastní a vlastního

i

i

i

i

bezprostední funkce státu pedlitavského.

314

Pi výkonu zákon zemských v

zem, nýbrž službách stojí. Tedy

representaci

v jejíž

picházejí tu

lenové

mnoze

instancemi

s

jen

úady

s

íšské

i

ovšem orgány íšské

a jménem íše, pi vykonávání zákon zemských

representaci

v

uvnit jednotlivých

státu

íšskými, Místní

správy.

nejednají

jen

zemí ve styk na-

úady justiními a zákon zemských dán je správu místní a dje se pak íšskými

s

výkon

úad

pro pak v ruce íšských prostednictvím podízených a nejnižších instancí íšských. Soudy, které aplikují pedpisy zemských zákonv o zaízení knih pozemkových, úadové politití, vykonávající pedpisy zemského zákona vodního, nejednají ve jménu zemí, nýbrž ve jménu íše.

finanní hospodáství zemi obstaráváno

je

ásten

za

!

vlastní

spolupso-

pedlitavské. V oboru zemské správy finanní nkteré veejné dávky zemské, jako zemské pirážky, úady pedlitavskými, íšskými, tak, jako kdyby šlo jen o vybírání bení státní správy vybírají se

i

úelm

íšských daní k lokálním

V jednot

exekutivy

hradn moc donucovací.

zemským

implicite

ponechala

si

Vynutitelnosti dostane se

íše i

sama

vý-

normám zem-

ského ádu právního jen za pispní íšs k é moci výkonné. Mají-li býti vynucena ustanovení zákonných pravidel zemských, je teba dovolati se stejn intervence íšských

orgán

pedlitavských, jako

norem íšských. Zem nemohou vlastní donucovací mocí zaruiti plnní svých norem, nýbrž je jim tu kdyby

šlo

o provádní

obraceti se na orgány státní. 11. ada správních úkonv, jimiž se realisuje provádní zákonv zemských, pipadla do kompetence orgán íšských,

podízených úadv. innost správní v obozemského podnikají namnoze íšské úady pedlitavské. Zemím nejsou ponechány správní kompetence ani ve všech onch záležitostech, jejichž úprava písluší zemskému ministerstev a jejich

rech

i

zákonodárství

zákonodárství.

Vbec

íše

pedlitavská

hledla zabrati pro sebe

takka veškery obory správy. íše soustedila obory veejné správy znanou pevahou v rukou svých orgán. Velikou vtšinu úkol íše obstarávati bezprostednou inností svých státních orgánv, odvislých od téhož spoleného nejvyššího stedu íšského, od íšských ministerstev pedlitavských, jejichž direktiva správních

dává

smr správy v celém státním území. Správa uvnit království a zemí je z vtšiny obstarávána akty

uruje

315

orgán

íšských, je

z

vtšiny

správou

íšskou,

vedeni

za jejíž

pejímají zodpovdnost íšští odborní ministi ústední, jako náelníci

odbor

jednotlivých

správy.

Správa uvnit království a zemí

vtšiny jen správou jednotného státu pedlitavského.

je z

V

orga-

nisaci pedlitavské správy pevládají tahy unitaristicko-centralistické.

Pro kompetence jednotné íšské

správy jsou

zem

pouhými pro-

vinciemi správními jednotného státu.

S hlediska jednotného

ústední

v nichž

distrikty,

zem

státu jsou

moc

pedlitavská

pouhými územními je bezprostedn

innou. Pro výkon státní moci pedlitavské jsou zem jen souástmi celého správního obvodu státního. Pro kompetence nejvyšších úad správních, pro agendu ministerstev, pro rozhodotribunál soudních, tvoí celé území pedlitavské

vání nejvyšších

jediný obvod psobnosti a jediný okres správní. Místní píslušnost nejvyšších

úadv

pedlitavské.

V

ústedních

vztahuje

území

celém státním

se na

celé

osvduje

státní

území

právní

se

moc

Kompetence nejvyšších úadv ústedních neznají hranic zemí jako útvar státoprávních. Pro nejvyšší ústední úady znamenají hranice zemské vždy jen místní omezení kompetencí podízených úadv. Zem jsou tu jen geografickými okresy pro místní výkon kompetencí íšských, pro místní psobnost státní úední organisace.

jejich

rozhodnutí.

Organisace pedlitavských

úad

státních

nepimyká

se však

veskrze a ve všech oborech státních funkcí k státoprávnímu roz-

lenní není

Pedlitavská

na korunní

zem. Organisace íšské

ústavn vázána zachovávati rozdleni

dle zemí

i

správy

pro ohrani-

ení svých okres správních. Není také vázána pi vymezování okres správních dbáti e dn o ty obvod zemských. Zemím zaruena je jejich státoprávní existence, integrita jejich obvodu a

svých

j

jednota jejich hranic jen pro jejich státoprávní postavení dle ústavy

zemské, jen pro organisaci a psobnost státoprávních

ských;

dále pak je jim

zaruena jednota

orgán zem-

obvodu jen ješt jako vyšším jednotkám správy komunální. Zemím je zaruena jednota jejich obvodu jen pro jejich státoprávní povahu dle ústavy zemské a pro jejich povahu vyšších svazk komunálních, nikoli však pro povahu jejich jako okres íšské správy pedlitavské Není zemím zarueno, že rozlenni na korunní zem má být vesms základem pro organisaci úad íšských. i

jejich

316

Organisace

lenní íše

soudních

zem. soud) je

zpravidla

k rozdlení na

zem.

(vrch.

jen

také státoprávní roz-

jen

velmi

ásten. Tak

nkolik

zemí

na rozd-

a

íše dle státoprávních útvar zemských. Také v rzných speodvtvích státní správy organisace íšských neídí

úad

Zem

zem.

se dle rozlenní na

jmenovit nejsou všude

Tak

zem

v

pro

správu

poštovní

se

vyššími

rovnž rzné korunní se, jako ve správ

jeden administrativní okres, nebo spojují

rzných korunních zemí v týž jediný konen územní obvod nkteré zem rozdlí

územní správní okres, nebo železniní,

díly

i

na nkolik vyšších

Pro správu

vojenskou.

saci a dislokaci

sbor)

ních

spojují

organi-

vesms

sovány za vyšší správní jednotky, tak jako jsou jednotkami správy komunální.

i

se

v jediný

spojeno

na státoprávní existenci zemí

ciálních

se

orga-

úpln pimyká

ni

Pro kompetence stedních instancí justiních

vyšší okres, bez ohledu lení

zachovává

zemských

individualit

úad

vyšších

nisace

úad

státních

dle

okres

správy, jako pro organisaci

státní

íšského ministerstva války

a pro organi-

vojenských taktických jednot vyššího

neplatí

ádu

(armád-

vbec státoprávní rozlenní na korunní zem.

zem

Správní obvody vojenských organisaci pesahují ze

zem

do

a nejsou nikterak vázány na místní dosah hranic zemských.

Naproti tomu organisace spiávy politické zachovává pe-

12.

vahou

a

celkem úpln rozlenní pedlitavského státního území zem. Politické správní obvody vyšší kategorie, obvody

na korunní

místodržitelstev a

zemských

vlád,

úední obvody

II.

instancí poli-

rozlenním

tické správy, zpravidla udržují souhlas a souvislost s

na korunní

zem. Tak tomu

zemí rozdleno gorie.

mimo

aspo

pro vtšinu zemí: sedmnáct

14 politických správních

(Pt zemí spojeno to

je jen

ve dva

obvod

vyšší

rozdlení dle

italskou

ást

pibližuje

se

k rázu

momentu národnostního na

Zem Zem jsou

ást zem.)

tvoí tedy politické

vyšší kate-

obvody;

správní

ješt organisace tirolského místodrž-telstvl se

siturou pro

gorie.

je ve

je

svojí

expo-

administrativního

vlašskou

nmeckou

a

správní okresy vyšší kate-

obvody psobnosti vyšších zemských vlád.

instancí

politické

správy, místodržitelstev a

Územní obvod jednotlivé s

vyšším

obvodem správy

zvláštní správní

zem

zpravidla spadá

politické.

obvod pro politický

místn

Hranice každé

úad

v

zem

vyšší kategorie.

jedno

tvoí

Zem

;

317

jednoty

vyšší

správní,

a jsou souástmi nejúední obvod psobnosti je tvoen

politické správy

tvoí tedy vyšší jednotky

jejíž

K

celým státním územím pedlitavským.

obvodu zemí pidružena obvody místodržitelstev

politické správy dle teritoriálního

správy

nisace

Správní

finanní.

organisaci vyšších

úad

je orgaa

jsou tedy

(stedních

l

okresy správy

vyššími

i

úad

Organisace vyšších

finanní.

rovnž

finanních zachovává

zem.

Zem

vlád jsou také finanními správními okresy vyšší kategorie.

provinciální

roz-

dlení na zem. Místní souvislost vyšších

obvod

íší jednostrann

býti z

kvtna 1868 o

19.

mnna

organisaci

bez

polit,

vle

tak,

zemí.

úad

osobnosti zemských

vztahy státoprávních

s územními aby nemohla íšský zákon

politické správy

obvody zemí není však opt zemím zaruena

neupravuie nikterak

k státu

pedlitavskému,

pomry zemí jako státoprávních individualit a jako samostatnou státoprávní sférou. Zákon onen nedává zemím jako státoprávním osobnostem žádného ústavního práva, že svými státoprávními hranicemi mají tvoiti základ pro rozdlení vyšších okres politické správy. Zákon onen nezaruuje zemím že vyšší okresy politické správy mají býti tvoeny vždy nedílným neupravuje

len

se

oDvodem zemí jako státoprávních žádného

práva

na

urité

své

individualit.

postavení

Zem

nemají tedy

v organisaci

politické

pi ohraniování vyšších okres íšské polizachována jednota územního obvodu zemtické správy byla ského, aby nedílné územní hranice zemské urovaly rozdlení správy, ani na to. aby

okres

vyšších

Zákon

z

správních. r.

íšské

orgány

1868 upravuje pouze rozdlení kompetencí mezi správy a omezuje pouze místn kompetence

orgán

Z tohoto dlení íšských, orgán kompetencí mezi orgány íšské nemohla zemím vzejití žádná práva íše neobrací se zákonem na státoprávní osobnosti zemské, nýbrž jen na své orgány. Zákon neupravuje vztahy zemí jako státoprávních útvar k íši, nýbrž upravuje jen pomry kompetenní uvnit téže

íšské právní

osobnosti.

svého správního organismu.

Obmezuje petence

zem Toto

jen

místn kompetence orgán íšských; kom-

politických

vlád,

úad

stední

obmezeny jsou ovšem

místní

omezení

z

píslušnosti

kategorie,

místodržitelstev

pravidla na místní

vyšších

a

obvod zemí

politických

úad

na

318

obvody jednotlivých zemí má však jen orgány

kompetencí

nemají

ten význam, že

správy

státní

vykonávati

ony íšské na území

jiného správního obvodu, že zemské vlády nemají správních kompetencí vykonávati v jiné zemi jakožto

úad

Obmezení píslušnosti vyšších

v

cizím správním obvodu.

politických na

obvody zemské

nemá však toho významu, že by pro organisaci politické správy byla zemím jako státoprávním individualitám zaruena nedílnost jejich území. Když tu hranice zemské spadají místn v jedno s vyššími okresy politické správy, dje se tak z dvod historických a

dvod

z

zarueno

zemím bylo

správní techniky, nikoli proto, že by

v organisaci politické správy zvláštní státoprávní postavení

by jim jako teritoriálním korporacím bylo dáno právo, tvoit'

a že

rozhraniení

obvod

nedílným svým územím.

politické správy

Proto bez porušení dnešního státního práva zemí, bez porušení státoprávního postavení zemí dle ústavy zemské, díly jednotlivých

a

rzných zemí

z

ohled

mohou

správních a

býti z

urité

vle íše

spojeny a sloueny ve vyšší obvody politické správy, bez ohledu

na jednotu státoprávních hranic zemí. Uvnit státoprávních hranic

zem mohou

téže

dlených

se

pak libovoln

okres

vyšších

Rovnž obvod

jednotlivé

na více vyšších

obvod

politické

správy,

zem mže

býti

politické správy, na více vyšších politických

zmny

jednotek správních. Jde jen o otázku, zda

dlení zemí na vání

že by a

více vyšších

zemí

více

zákona,

i

zmny

dlením

politické

mají

okres,

organisaní

vyšších

mní

jak byly

ureny

se

takové, jako je

správy nebo sluo-

díti

ve

form íšského

naízení ministerské.

Je zastávati,

zákona íšského. Spojováním obvod nynjších, organisovaných

správních

se základní rysy a tahy organisace v

úad

petence íšské

obvod

takové vyžadovaly

dle zemí,

organisace

ve vyšší

staili

nkolika odnkolika zem. vlád. z vle íše rozdlen hranice

setkati

zákonu

z

r.

1868.

Stanoviti

správních náleží dle §11.

rady, do

lit.

úadu

správních,

pak základní rysy /) ústavy do kom-

kompetence zákonodárství. Rozumí obvodu nkteré zem mže

že rozdlení politického správního

se,

se

zízením expositury místodržitelství dle 9. zák. z 19. kvtna r. 1868; tu ovšem neteba zákona, nýbrž staí naízení, ježto se tu jen podízený úedník správní zmocní k vyizováni uritých zálestáti

žitostí

se

ij

i

jménem místodržitelovým;

nemní.

základní rysy správní organisace

3iy

V

13.

úady

na

rozdlení

správy,

úad

státních.

Také

vyšší

ráz provin-

si

uvnit jednotlivých

Místodržitelstva jsou

výkonnými orgány ústední

zemí nejen

celkem

tedy

se

zem.

korunní

místodržitelstva, zachovala

politické

ciálních

správy udrželo

politické

organisaci provinciální

historické

vlády

íšské,

nýbrž jim

písluší též v zemi nejvyšší representace vlády a státní moci

vbec.

elo správy v zemi jednak jako nejuvnit zem, jednak jako nejvyšší zástupce vlády v uritém provinciálním dílu státu Jemu výslovn písluší v zemi representace zempána pi slavnostních píležipostaven

Místodržitel je

orgán

vyšší

výslovn písluší zastupovati císaskou vládu

tostech: místodržiteli

vi

zastupitelstvu

zem. Jako komisa

zastupuje

místodržitel

v

exekutivy

státní

vi

ji

a

zmocnnec

representaci

vlády ústední

vi snmu

zemské,

a

zem. výboru.

Obor psobnosti místodržitelstev vymezuje se v § 3. zákona z 19. kvtna 1868 jen poukazem na píslušnost nejvyšších úad centrálních: uruje se, že do oboru správy místodržitelstev pipadají veškery záležitosti

v zemi, které v nejvyšší instanci píslušejí

do psobnosti uritých odborných ministerstev. Místodržitelstva obstarávají tedy uvnit zemí záležitosti vtšiny ministerstev v II. instanci. Místodržitelstvo pod oborem politické správy zahrnuje do svých kompetencí v II. instanci vtšinu agendy celé správy

státní

nejvyššího

Má

v zemi.

úadu

zvláštního jednotného

postavení

tedy

státního

uritý

pro

díl

zemi

pro

státu,

jako

Je pak úadem, zaízeným dle soustavy provinciální, nebo obor jeho psobnosti je urován dle vztah teritoriálních, dle provinciálního obvodu zemského, nikoli dle mo-

správní provincii.

ment vcných, telstvo

dle

vcných odbor

sousteuje dosud

správy.

správy v zemi, jako nejvyšší

úad

pro uritý

ješt ráz místodržitelstev jako zvláštních Nejvyšší instance reálního

principu

dlí dle

mezi

se

záležitosti

pedmt

správní,

a dle

V

tom, že místodrži-

takka veškery odbory

ve svých rukou

provinciálních.

ministerstva, jsou již

soustavy

centrální.

zachoval se

státu,

díl

úad

V

zaízena dle

nejvyšší

instanci

odborová ministerstva vcných rozdlení agendy

správy mezi jednotlivá

správy

oddlení tchto

a dle

odvtví

nejvyšších

moment

teritoriálních a

nický dle

odbor vcných.

;

úad

státoprávních, Záležitosti

správních

nýbrž správy,

má

nedje ráz

ist

se dle

tech-

soustedné uvnit

320

zemí v

II

instanci v

jediného

rukou

rozbíhají se v nejvyšší instanci mezi stev, jejichž

píslušnost

místní

vyššího politického

nkolik

vztahuje

úadu,

odborných ministerna celé státní území

se

pentavské. tak ve svých kompetencích nkolika sousteuje ve svých rukou vtšinu odsprávy uvnit zem, nemá místodržitel státoprávn

podléhá

.Místodržitel

ministerstvm.

bor

státní

nikterak

Pes

to,

že

samostatného

postavení.

Nemá

postavení

guvernéra

anglických kolonií, aby mohl sankcionovati urité druhy zemských

zákonv, nemá postavení

elsasko-lotrinského

místodržitele,

jenž

nmecké vykonává pímo oprávnni císaova jménem císaovým a jenž má adu oprávnní jako ministr pro zemi, jmenovit oprávnní samostatné kontrasignace akt císaov

íšské

vých

zemi

v záležitostech

nemá vbec

zem

Pedlitavský místo-

elsasko-lotrinské.

s oprávnním pouhým podízeným správním úedníkem, a místodržitelství je úpln odvislým úadem ústední vlády. Místodržitel je odvislým od služebních rozkazv a poukaz nadízeného

držitel

postavení

pro

ministra

zemi

kontrasignace, nýbrž je

ministerstva,

podléhá

direktiv

naízením

a

správních, ministerstev, která urují

smr

ústedních

instanci

správy a jednotn upra

výkon správních kompetencí uvnit všech zemí. Kompetence místodržitelství podléhají v nejvyšší instanci kontrole a rozhodovací moci ústedních ministerstev, podléhají revisím a rozhodnutím nejvyšších íšské správy. Proti rozhodnutím vyšších úad politické správy lze zpravidla dovolati se opravnými prostedky zasáhnutí a intervence úadv ústedních, ministerstev, vují

úad

jako nejvyšších

instancí

správy.

místodržitelství

mohla rozhodovati

zúžen. Ježto je

možno

kategorie

dovolati

tak ministerstvm

na správu uvnit

proti

Obor s

ve kterých by

platností, je

znan

úad

stední

kompetencím politických

se intervence

nejvyšších

dána rozsáhlá zemí,

záležitostí,

konenou

nebo

úadv

správních, je

možnost psobiti unitaristicky rukou jsou koncentrovány

v jejich

správni kompetence pro celou íši. 14. Odtud snahy po decentralisaci správy pedevším usilují o to. aby místodržitelstvu jednak rozšíen byl obor jeho rozhodování s konenou platností a jednak aby rozšíena byla jeho kompetence na úkor

kompetencí ministerstev.

Má

dojíti

tedy k

dekoncentraci

uritých

úad

politické

kompetencí ministerských na prospch podízených

321

II. instance. Jmenovit strany autonomistické žádají sesívýznamu zemské vlády politické rozšiováním kompetencí zemských vlád naproti kompetencím ministerstev. Se strany této jmenovit žádá se, aby místodržitelství stalo se konenou instancí

správy lení

správní

zemského

v záležitostech

konenou

zákonodárství, aby rozhodo-

platností v oborech správních, jejichž úprava

valo

s

sluší

zákonodárství zemskému.

Tím

vynikl by

telstev jako zvláštních decentralisovaných

toprávní postavení

zem

téže

jediné íšské exekutivy a zstalo

odvislým od

poukazv

úad

by

íšské úadem

pí-

ráz místodrži-

provinciálních; stá-

nebo

by však se tím nezmnilo,

zstalo by orgánem

držitelství

ovšem

místo-

moci a téže pedlitavským, pln státní

ministerstev.

Dekoncentrace kompetencí ministerských na prospch místodržitelstev nemá sice se státoprávním postavením zemí pímé souvislosti. Ale pece požadavek, aby místodržitelství bylo konenou instancí

zemského

v záležitostech

aspo krok

k organísaci

znamenal

zákonodárství,

místodržitelství jako

by

nejvyššího orgánu

zemské exekutivy a k tomu, aby místodržiteli dostalo se postavení zemského ministra, náelníka samostatné exekutivy zemské. K tomu, aby zem více se piblížily k charakteru státv, bylo by práv teba, aby aspo v záležitostech zemského zákonodárství byla pro

by

zem

dosazoval

ministry

mla

organisována zcela samostatná exekutiva, kterouž

pímo

císa,

a za nejvyšší

povolávaje

místodržitele

orgány zemské exekutivy.

zemské

za

Exekutiva tato

by býti bezprostedn podízena císai a neodvislá od ústeda od mocenských delegací ministerských. Pak

ních ministerstev

by

panovník pi aktech zemské exekutivy vystupoval také jako

i

zempán

jednotlivé

zem.

Státoprávní postavení zemí nezíská jinak místodržitelstva byla

jedná se tu

sterských; lení

k

povena

stále jen o

uvnit státního správního

Rovnž netrplo by

íši.

nieho

organismu, nikoliv

krajských, že by státní zízení)

zuje v

II.

i

I.

o vztahy

státoprávní postavení zemí,

zem

kdyby

úady

rozdzemí

kdyby došlo

by ást místoprospch nových

tak, že

držitelských kompetencí byla dekoncentrována na

kraj.

toho,

zmny kompetenního

k decentralisaci politické správy uvnit

úad

z

obstaráváním uritých agend mini-

krajské (dle

nových návrh

pevzaly ást agendy, kterou místodržitelství vyiinstanci. Ani kdyby z rozhodnutí úad krajských 21

322

šly

prostedky pímo k

opravné

civilních

zákon

krajských

processních

dovolati

se

možno

pímo

rozhodnutí nejvyššího

a

pímo

postavení

státoprávních individualit, protože stále jedná se tu jen

rozdlení

jako dle

nálezm sborových soud

proti

intervence

netrplo by tím

tribunálu soudního,

podobn

ministerstvu,

zemí jako o

zmny

orgán íšských.

kompetencí

Upravuje se tu jen rozdlení kompetencí mezi orgány téhož íšského správního orgav

neupravují

nismu,

se však

vztahy státoprávních

ských k íši a nejde o pomr zemí k íši. Otázka po decentralisaci státní správy

nemní

vztahy zemí k íši,

nemní

osobností

zem-

sice státoprávní

dnešní státoprávní ráz zemí,

má

však

význam politický pro píští formaci státoprávních pomr zemí. Rozumí se, že pro snahy autonomistv o organisaci samostatných státních úad zemských má znaný význam, zda veškera k onená rozhodovací innost v obvodu každé zem vychází dnes výhradn ze stedu íšské instance ústední, i zda také úady uvnit zemí (jako na p. vrch. soudy zemské) opateny jsou dostatenou mírou rozhodování s konenou platností. Ovšem, kdyby místodržitelstvu piznala se znanjší míra rozhodování s konenou platností, bylo by teba souhlasn upraviti otázku i

místodržitelovy zodpovdnosti. Místodržitel je

avšak nikoli za

»ústavnost

za vedení

sice

snmu,

jako

vládních

vlády

bán chorvatský

akt do

jeho

v je

zemi

zodpovdným,

snmu zodpovdn

kompetence

spadajících a

zodpovdn za vedení vlády v zemi jen nadízeným ústedním úadm íšským. (Dle kromíž. ústavy byl místodržitel zodpovdn ministerstvu úedního jednání

svého, « nýbrž

místodržitel je

i

za provádní zákon íšských a snmu zemskému za provádní zákon zemských Ministi jsou pak za vedení vlády a správy a za vykonávání zákon zodpovdní výhradn íšské rad; místodržitel, jenž vede vládu uvnit zem, je služebn zodpovdn a podízen ministrovi ministr je pak za výkon a provádní zákon zemských zodpovdn výhradn rad íšské, má na rad íš proti sob jinou majoritu, než místodržitel na snmu zemském. Po)

;

i

i

ruší-Ii

ministr

ustanovení zízení zemského, aneb zákony zen

mže zodpovdnost jeho

býti uplatována jedin ped íšskou radou. Požadavek, aby náelníci státní správy v zemích byli zodpo-

vdní

z

vykonávání vlády uvnit

zem

též

snmm

zemským,

323

domáhá se kontroly onoho oboru zemi a uskuteuje se uvnit zem a

pomry zem

na zvláštní

ukazv ústedního

jenž

se vztahuje na

který

správy,

má

se tedy díti

ohledy

s

jednotných služebních po-

a nikoli dle

aby zastupitelstvo zem,

ministerstva. Jde o to,

orgán osobnosti zemské, nabylo kontrolou podílu a vlivu na vedení státní správy v zemi jde o zásadu, že vládní akty vykonávané na ;

územním obvodu urité pod kontrolu orgán

territorialní

úady

vyniklo, že

návati

i

tence jejich jsou

ádem

místn

o

na

korporace,

aby více

kompe-

území

jejíž

snmm

zodpovdn

zemským, nemusí

snmovní majo-

zemských respektovati vli

v záležitostech

to,

mají své kompetence vyko-

ohranieny a vázány.

Ježto mistodržitel není

vláda

zem

správy uvnit

pod právním

korporace mají býti postaveny

korporace; jde pak

této

i

nkteré zem, nemusí pedkládati k sankci zákony, na nichž snmovní majorita v nkteré zemi, nebo vláda je zodpovdná za to jedin íšské rad, kdež proti sob má zcela jinou majoritu, než na snmu zemském. Tato anomálie, že vláda pi provádní zákon zemských není zodpovdná snmu zemskému,

rity

se usnesla

paiiamentárnímu vládu,

není

jedinou

pece obsah zákon pro

stanoví

kollegiu, jež

ovšem

zemských

zvláštností

zízení

ústavy

únorové. Z literatury:

Tezner:

— Dantscher;

D.

oest.

Kaisertitel,

das ung. Staatsr..

u.

d.

—

Pražák: Rak. pr. úst. IV (Ústava mocnáství celkového). K tomu v. B. Riegr&v posudek tohoto spisu v Sbor. I., 304. sq. — Bidcrmann D. rechtl. Nátur d. ung. Pubí.

D. monarchische Bundesstaat Oest. Ung.

:

oest. ung.

—

Monarchie.

Ulbrich: Die rechtliche § 312. a v

Handb.

d.

Jaraschek:

Nátur

óff.

Personál-

u.

Realunion

oest.-ung. Monar.

d.

Rechts, IV.

1.,

12.

p.

sq.

K

§ 10.

tomu Oest.

—

— 12. —

Staatsr..

Jellinek: D.

Lehre

—

Recht d. mod. Staates, I. 690. sq. Brie: Z. Lehre v. d. Staatenverb., Grunh. Z. XI., 85. sq. Týž: Theorie d. Staatenverbind. K tomu G. Meyer: Deut. Staatsr., § 12., a Otto Mcier: Einleit. in d. deut. Staatsr., § 10. Ze starší lit. o dlení na unie personální a reálni v.

d.

srv.

Staatenverbindungen. Týž:

D.

Zachariae: Deut. Staatsr. u Budesstaatsr.,

K tomu

3.

vyd. 1865

I.

96

sq.,

104 sq.

—

uvedený spis Juraschkv (p. 19. sq., 32. sq.) o theorii státních svazk za doby Nm. Spolku. - Dantscher: D. staatsrechtl. Charakter d. Delegationen. Tezner: D. rechtl. Stellung d oesterr Gesammtministeriums, Grúnh. Zeit. XX1IL, 225. sq. Týž: D. gemeinsame Verf. u. d. Absolutismus v.

—

in

Oest, D.

Zeit,

1897

Angelegenheifen.v Oest.

.

159.

St.

W.

mann: D. Verháltnis Ung.

z.

—

i. Delegationen a Gemeins. Andrassy: Ung. Ausgl. mit Oest. — OfferPražák: i. echy v Ott. SI. N. VI. 557. Oest. B.

Starzy/iski:

—

—

21*

324

O zemích jako obvodech státní správy pedlitavské a provinciích: Pražák: Rak. pr. úst. II., § 109., III. § 265. K tomu téhož i. Administrace, Autonomie, Centralisace, Decentralisace, v Ott. SI. Nau. Ulbrich: Verwaltungsr., § 42., Staatsr. (Marquard. Hdb.), § 17. — K tomu srv. téhož i. Behorden v Oest. St. W. B. V. též Tezucr: Administrativ Zweitheilung u.

—

Centralisation, D. Zeit, 1897

.

v a

K

—O

150.

novjších návrh zízení krajského zízení pro král. es., Osv. 1900.

(Polit.

reform správy:

fí.

Riegcr:

knih. HI. Nár. V.) a téhož i.

K tomu

Pehled

O

kraj.

Plenerv o témž pedm. Zeit. fúr Volksw Socialpol. u Vltg., 1899. — Brd/: O nkterých starších novj. projektech rak. o samospráv (ve sbírce pedn. >Samospráva«). tomu v. úvahu Herknerovu v Rozhledech 1896. Sýringer: D. Kámpf v.

i.

,

—

um

Problém als Verfassungs- u. Verwaltungsfrage. O stanovisku autonomistickém v. též 3. vyd. Ulbrichova stát. práva rak. (v Hdb. d. óff. R.); tu v § 19. jedná se též o státoprávních otázkách v jednotlivých zemích, v echách, Halii a Tyrolsku a o návrzích na reformu veejné správy v tchto zemích. K tomu v. Ulbrichv i. Bóhmen, Stiatsrechtl. und Nationalitát.-Frage, v. Oest. St. W. B., a spis Wiesetv. D. deut. Steuerleistung u. d. ofl. Haushalt in Bohmen, p. 80. sq. Nationen

d. oest.

d.

Staat.

I.

D. nat.

—

O

VII.

postavení zemí jako vyšších svazku samosprávy

územní.

zem

Kdyby rozdlení íše na

1.

bylo

pouhým rozdlením na

okresy státní správy, znamenalo by státoprávn jen místn omezenou

kompetenci orgán íšských a pouhou formu decentralisace íšské správy.

Tu pak každá zmna

obvod

íšské správy znamenala by jen

pisv a

vi

nikoli

v státoprávní

existenci zemí jako

zmnu

objektivných ped-

o místním ohraniení kompetencí íšských

zemím znamenala

zmnu

Ale nyní jde

by jen

subjektivných

práv

o

to,

zmnu

práva

práv zemí jako

zda

zem

orgán správních, objektivného,

právních

osobností.

uritá práva, a to pedevším

práva panství, vykonávají jako pouhé díly

státu, nebo jako svazky, od státu rozdílné. Zem liší se od prostých státních okres správních tím, že jim jako svazkm komunálním písluší vlastní právní osobnost, t.

j.

schopnost, býti subjektem vlastních práv.

Orgány decentralisované íšské správy nemají subjektivnprávni povahy. Jsou jen objektivnými institucemi pro obstarávání omezeného okruhu íšských záležitostí. íšské úady v zemi nemohou klásti nárok, aby jejich vle byla respektována od ústední moci státní jako vle právní osobnosti. Naproti tomu mohou

325

zem íši.

proti mezích práva osvdovati voln samostatnou vli jediné téže mezi orgány Vztahy zemí k íši nejsou pomrem v

i

íšské osobnosti, ale právními vztahy odlišných právních subjektv. Pedpisy, které upravují vztahy zemí k íši, nevymezují kompe-

tenní okruhy orgán íšských uvnit téhož íšského právního subjektu, ale ohraniují normativn vle samostatných právních osobností. Zem jsou svými ústavami organisovány jako samostatné úelové jednoty a jako subjekty vlastní vle. Mohou sledovati vlastní

úely zemské

(v §

ústavní

vytknutí

zemím

pedmty

18.

IV.

z.

obory

a

z. 'Zdaování pro úely zemské*);

úel

vlastních

zemských piznává a oznauje Uznání zemí za právní

vlastní innosti.

osvdováním vlastní vle bráti Zem mohou osvdovati vlastní vli pro urité obory vlastních zájmv, mohou chtíti obsahu uritých práv, aby mohly realisovati vlastní úely, mohou si v mezích svých práv samy voliti prostedky k dosažení vlastních úkolv a mají tu tak volnost sebeurování. Mohou na uritých polích podnikati osobnosti pikládá jim schopnost

se za vlastními konkrétními úely.

innost, íše.

jejíž

obsah nepodléhá determinaci ani dozoru a kontrole

Zem

mají okruh oprávnní vlastních,

samy

subjekty. Mají

t.

j.

takových, jejichž

adu

oprávnní, pi jejichž výkonu jsou vykonavatelkami toliko vlastní vle, nikoli nadízené vle íšské. Mají adu oprávnní, z jejichž výkonu nejsou íši zodpovdný,

jsou

která nejsou odvozena z aktuální právní sféry íše a jejichž obsah

právn vymezenou ástí obsahu oprávnní íšských.

není

Kvalifikace zemí jako právních osobností váže íši respektovati jejich

právní okruhy.

vlastních práv zemí.

Práva íše docházejí

Základní povaha

je tím, že právní osobnosti

zem

íše

i

ohranieni na okruhu

pomru

zemí jsou

zemí k íši udána

pojmov

rozdílný, a že

jsou subjekty právní sféry odlišné od okruhu práv íšských.

Právní osobnost zemí udluje jim zvláštní

povahu a povznáší

pro íšské funkce.

Zem

je

vi

íši relativn

nad pouhé odvislé

mají pak schopnost

státi

samostatnou,

territorialní díly

v

právn

upra-

vených vztazích a právn uznaných pomrech k íši k jiným koordinovaným subjektm právním a jako jiné subjekty práv jsou schopny státi pod úinky a psobením právního ádu. i

Existence právních vztah mezi

zemmi

a íší závisí

vle íšské

vi

zemím

se

od uznání vle.

Moc

normami právn ohraniuje, pro

sféru

zemí za subjekty práv se schopností jednotné vlastní

S26

íšských práv se uznává a obsahov uruje, pro okruh zemských práv však se neguje a vyluuje; zemím zase upírají se volní schopobor práv, v nichž se

nosti pro

osvduje jedin moc vle

zemím nadízené. Vli zemské kladou to mají

se

meze naproti

íši,

íšské, ale za

zem

okruh práv, positivnímu vlivu íšské moci se vymypi jejichž výkonu moc íše vli zemskou nemže obsa-

kajících,

hov

determinovati. Rozšiování okruhu moci zemské znamená omezování potentielní moci íšské. íše, obmezujíc dosah svých oprávnní a objem svých mocenských attributv, mže však takto jednostrann rozšiovati rozsah oprávnní zemských. Normy, i

které upravují

pomr zem

íše

ností

i

Zem

zem jsou

k

íši,

ohraniují tedy

právn ohraniené

a dají se rozložiti v

jako osobností tedy

pojmov

organisovány

úelové jednoty, jimž písluší

moc

dvojí

vle

sféry subjektivních schop-

rozdílných.

jako

samostatné

svazkové

normovaná schopnost osvdováním jednotné svazkové vle sledovati plnni a

kolektivních

úelv.

objektivním

Právní organisace

právem

zemí jako kolektivn

úe-

zem

do kategorie jurisiických osob. Pokud jde o otázku, jakého druhového pojmu juristických osob je užiti pro konstrukci právní subjektivity zemí, nese právní povaha zemí rozhodn znaky a ráz svazku korporativního. Vždy zem ídí se vlí vlastní, vycházející z jejich stedu, vlí, kteráž je osobnosti zemské immanentní. Nejsou ve vlastních záležitostech spravovány transcendentní vlí íšskou, nejsou ízeny z vní jako ústav cizí vlí ízený. Úel a pedmt innosti není zemi urován vlí mimo ni stojící, nýbrž vli zemi immanentní. Vždy v mezích své korporativní píslušnosti mají zem moc samostatnými akty vlastní vle a vlastním rozhodnutím urovati, mniti a rozšiovati své konkrétní úely a individualisované úkoly, lových jednot staví

i

vytknouti

nnosti

urovati nosti.

si

v

mezích své ústavní

píslušnosti

schopnost vlastní vle znamená pro

;

sob

Vle,

v ústavních

která

se

zem

i

nová pole in-

zárove schopnost

mezích úely a konkrétní

projevuje

pi

realisování

pedmty

úel

in-

zemských,

vní, nýbrž je jednotnou vlí korporativního Orgány zemské jsou vlastními orgány korporativního svazku, jsou dosazeny immanentní vlí svazku, a nejsou orgány cizí transcendentní vle nadízeného svazku íšského. V aktech zemí nepsobí odštpená a relativn osamostatnná vle íšská, zemím není zemi dodávána z

svazku.

327

vnesená, ale immanentní

vle

zemí.

íše nemže

zem

íditi

jako

pouhé své ústavy a jako sekce své právní osobnosti, ani jako za-

uskuteování delegovaných úkolv íci, že by jejich schopnost vle pouhým osamostatnním a odštpením

ízení pro rozdlení a místní a

úel

íšských; o zemích nelze

úelová jednota byla

a jejich

vle mimo

dílí a

a

n

V

dílího

úelu

právní

ústavách zemských

organisace.

osobnosti

nad

íšské,

lenové

a

vystupují

obecné

znaky

korporativní

orgány korporace zemské jsou analogickými

jako u jiných korporací,

vle korporace

projevuje se

prostedkem

právní organisace jako u korporací soukromoprávných

lenv

stavení

zemmi

stojící.

a

orgán korporace

není

;

jen že po-

urováno normami práva

veejného,

a pak oprávnni a povinnosti výkon práv veejných. Korporativní ústava zemská má povahu veejnoprávnou a adí zem do celkového organismu veejné správy. Korporativní právní ád zem je ástí norem práva veejného, kdežto organisace a vnitní právní ád korporací soukromoprávných je pouze ástí soukromého ádu právního; ústava zem váže leny mocí zákonnou, nikoli mocí pouhé fakultativní povinnosti lenské. Organisace a ústava zemí tvoí souást státoprávního uspoádání íše. Zem jsou takto

soukromého, nýbrž

orgánv

a

len

vztahují se na

i

organisovány jako

korporace

práva veejného.

—

1860 stát snížil zem na pouhé ústavy svojí vlí ízené, jichž by fakultativn užívati mohl pro plnní nkterých svých místních úkolv, když úkoly tyto pímo sám pevzíti nechtl. Majetková stránka zemí mnila se ve fondy, které stát ponechával si za materielní podklad pro úely v jednotlivých odvtvích státní správy. Jmenovit také formace samostatných všeobecných fond zemských (1852) znamenala jen, že stát v právní existenci zemí vbec spatuje organisaci pouhých správních fond, zízených pro indivi2.

Jen v meziasí absolutismu 1849

dualisované místní správní

prostedn

mly

býti

stát

sám

úkoly,

které

by

ml

sice

svými prostedky; ale ježto tyto

uskuteovány

v užším okruhu, byly

vého oboru obecných úkol státních

a

vi

ešiti státní

odštpeny

státu

uritou

bez-

úkoly

z celko-

mrou

tchto správních osamostatnny, úkol v zemích zízeny samostatné fondy, vnované jen vytknutým úelm. Celá správní innost zemských fond vyerpávala se hlavn tím,

že byly pro sledování

328

a

takka

státních

;

náklad na urité úkoly státní správy opatován byl místní

správou fondovní, aby

úkolm

místním

úel

opatováním úhrady pro náklad onch místních

jen

stát

nemusil náklad

sám

správním pomocí zemských

pevzíti, aby

uritým

fond zachována

byla

majetková massa neodvisle od úpravy celkového rozpotu státního, a

aby tak

stát za

majetkoprávn závazky

a deficity

zemské správy

fondovní neruil.

Zemské fondy pedstavovaly tak majetkové jednoty, urené úely místní a odštpené jen z úel vyšší osobnosti státní k uskuteování v užším okruhu. Záležitosti zemských fond vedeny byly vlí státní, zemím dosazenou a vnesenou z vní, v elo správy fondu jmní zemského postaven byl státní orgán, uskuteování úkol zemských fondv a vedení bžných správních záležitostí zemských dlo se pod pímým psobením státním. Ale pece záležitosti zemských fondv a bžné správy vedeny byly jako záležitosti samostatných ústavv a ve jménu jejich se spolupsobením zbylé vlastní správní organisace zemské (zem. výbor), jíž stát za správní aparát zemského fondu dosud užíval. státem pro

i

Zem

pak

i

jako ústavy transcendentní vlí státní ízené

z-

majetkovými a hospodáskými subjekty, statky zemské nepipadly k disposici státu, nestaly se bona vacantia, jež by stát nyní pro sebe dával spravovati, stát nestal se také beze všeho sukcessorem v právní vztahy zemí. Pod oznaením zvláštními

stávaly stále

zem. fondu kryla se

schopné k jednání

jmním,

s

pece kvalifikace úinky právními,

samo ruilo

jež

za

její

zem jako

právní osobnosti,

se samostatným,

závazky,

a

s

oddleným

vlastními

píjmy

pramen veejnoprávných na prospch fondu zemského bíraly se veejné dávky ve form pirážkové. i

z

;

V rativní,

vy-

meziasí za doby absolutistické zem ztrácely povahu korponikoli však povahu samostatných juristických osob. Kontii

zemské jako subjektu práv byla zachopevahou vystoupily do popedí podružné díve elementy ústavu, ízeného nadízenou vlí státní, trvajícího pod obsáhlým psobením státní správy. Ale juristická osobnost zemská sousteovala stále ve své subjektivní povaze okruh práv a závazkv, aspo na uritých polích, až pak dle nových zízení zemských juristické osobnosti zemské, které dosud trvaly nuita juristické osobnosti

vána; jen v právní osobnosti zemí

v

meziasí

s

povahou ústavu

a jen s

oekáváním píštích

len

329

korporativního svazku, nabyly a vlastních

potebné

lenv

a nabyly

orgán vlastní vle

pak

opt

korporativní

míry volného sebeurování,

k povaze korporativní.

Ježto povaha zemí jako juristických osob v absolutistickém meziasí nepominula, nemla zemská zízení pro povahu zemí jako juristických osob významu konstitutivného, nýbrž mohla míti (ne-

hled ovšem k právu historickému)

význam jen pro

konstitutivný

povahu zemí jako korporací. Nenastala

nová formace

tu tedy zcela

právní osobnosti zemské, nýbrž nejvýše transformace v jinou katejuristických

gorii

zemské na význam

a její

osob,

povahy jako

a platnost

zemím zstala ješt v ohledech

i

Kontinuita

korporací. juristické

osoby

aspo

historického práva,

po

r.

právní

se udržela,

i

osobnosti

bez ohledu

ve smrech, kde

1848 subjekt ivnprávní povaha, tedy veej-

majetkových, a to na poli práva soukromého

ného. (Povaha zemí jako juristických osob nebyla

r.

i

1848 zrušena;

proto také nelze íci, že skuteností, která dala vznik povaze zemí

jako zvláštních subjekt, bylo

teprve

rozhodnutí

absolutní

státní

vle pi vydání zízení zemských povaha zemi jako osobností, pite se ješt význam zbylého práva historického, nebyla založena teprve usnesením absolutní státní vle za ústavy únorové a nemá dvod svého vzniku teprve v oktroyované ústav, nýbrž ;

li

petrvala

za

i

absolutistické meziasí.)

Souhlasn nástupkyn

orgány

ústavní

nikoli jen

rozh. íš.

s

tím také §§ 27. a 29.

v práva korporací

oznaují

tu za

se

z.

z. oznaují

ped

zemských

sukcessory

v

r.

zem pímo

1848 a zemské

oprávnní, a to

soukromoprávná, zemských orgán pedbeznových

soudu (Hye

II.

98.)

uznává právní sukcessi zemí

v

;

též

ma-

jetková práva jejich z doby pedkonstituní. 3.

z

oné

Zemská zízení pak

intensivní odvislosti

již

vymanila

od transcendentní

právní státní

ústavní organisaci, kterouž by se ve vlastních

osobnosti

zemí

vle, dala zemím

vcech

ovládaly samy

irnmanentní vli. Dosavadní správní innost zemských fondv, obmezující se takka jen na opatování nákladu pro odštpené úkoly státní, rozšíena byla ve skutenou správní innost za dosažením souboru vlastních úel zemských, jejichž uskuteování nebylo již opatováno transcendentní vlí státní. Fondy, které stát v jednotlivých zemích zizoval pro jednotlivá odvtví své správy uvnit zem, pecházely ve vlastní správu zemí a orgán

vlastní

330

zemských jako jiné fondy, jež k správ zemské bývaly pilenny za doby pedkonstituní individualisované úely a úkoly jednotlivých samostatných fond jevily se nyní jako odštpeny z vlastních úkolfiv a úelv osobnosti zemské, nikoli již od nadízené osobnosti státní. Orgány zemské nejsou odvislými vykonavateli vnjší

již

;

vle státní, nemohou zmniti

a vyšší

v jejich

jíž

a která

úelem

vyššího svazku

aktech neproniká jen vyšší

omezuje každé nejsou

státního,

spolupsobením nositel

vyšší

vle

vle

jejich jednání již

vázány

rozhodujícím

nýbrž jsou

státní,

státní,

vytknutým vlastními

orgány immanentní vle korporativního svazku.

Ovšem

bylo by

smíšené elementy

smyslu možno

možno

ústavu v

již

i

v povaze zemí jako korporací hledati

vlí ízeného. Vždy v nejširším podízení korporace pod vyšší vli

cizí

každém

nadízeného svazku spatovati elementy ústavu. Zem jsou zajisté ástmi a lánky vyššího korporativního svazku íšského, jsou leny vyšší korporativní jednoty, a jejich osobnosti stojí pod mocí a vlivem vyšší vle celkové, jsou ovládány a omezovány vli nadízeného svazku. Zem jsou jednak subjekty vlastní vle a moci, jednak však jsou vázanými a odvislými leny vyšší organisace íšské. Ze zaazení zemí v celkový svazek íšský, z povahy též

jejich jako

len

vyššího

od vle objímajícího

pilenné

íšského,

útvaru

korporativního

plyne

odvislost jejich

íšského.

svazku

Zem,

vyššímu územnímu svazku, podízené jeho vnjší organi-

sované vli, vázané širším smyslu cizí

je

vi

a

obmezované jeho mocí,

pibírají tedy v nej-

elementy

íši je ovládající a objímající

ústavu

transcendentní vlí ízeného. Z jejich lenství a postavení

urité vztahy k

plynou jim také

nad nimi

zem

stojící

;

íše v mezích

úelm

svých

a vli

osobnosti

ústavních

oprávnní

v íši

íšské,

mže

zavazovati a své vztahy k nim upravovati, pokud jen se ne-

dotýká ústavních píslušností zemských.

Mimo rativní

to jsou

samosprávy

zem a jsou

organisovány také jako tedy

lánkem

v

svazky

celkové

korpo-

organisaci

samosprávným svazkm dopouští plniti bezprostedními akty úkoly veejné správy. Tu pak zem obstaráváním záležitosti samosprávy místní a realisovánim úel samosprávných uspokojují tak zárove všeobecné úkoly veejné správy, vedou ást všeobecné správy ve státu a pibírají tak do své právní povahy vztahy na úel a vli vyšší osobnosti íšské mimo a nad nimi stojíc státu, jenž

n

331

Plní tak svojí

úely

zájmy

a

psobností dvojí úkoly: jednak své,

jednak

svojí

zárove

inností

zájmy celkové veejné správy uvnit

sledují

immanentní opatují

však

státu.

Jinak však nelze spatovati znak, jímž se vnáší

moment

ústavu

do korporativní povahy zemské v tom, že urité orgány korporací zemských jsou dosazovány vnjší mocí vyšší, jako v oprávnní císaovu jmenovati pedsedy zemských snmv. Na nejvyšší orgán íšský vzneseno je tu oprávnní, uriti, komu písluší vykonávati urité kompetence, v zemské ústav obsažené. Nejvyššímu orgánu

pi obstarávání orgán

státnímu penesena jsou uritá oprávnní

zemských, poskytuje se

mu

na organisaci

vliv

mu

obligatorního jmenování a piznává se

nisaní moci na zizování sazení

len

zemskou ve form

vykonávání urité orga-

orgán zemské

korporace.

pedního orgánu zemského nedje

Zpsob

korporace, nýbrž jmenovacím aktem orgánu, jenž

do-

aktem

volebním

se tu

zárove

íšským, panovníkem, jenž zárove stojí je nejvyšším v orgánovém pomru k vyššímu územnímu svazku íšskému a ku korporativní osobnosti íšské. Oznaení, kdo má býti dosazen v elo kolegialního snmovního orgánu korporace zemské dje se projevem a aktem vle orgánu íšského, jenž stojí v ele korporace

orgánem

íšské.

Než tato skutenost, že zízení pedního orgánu pro korpozemskou závisí od dosazení orgánem íšským, nemá dalších pro právní státoprávních ani praktických konsequencí, a zstává maršálek Vždy zemský významu. rozhodujícího bez povahu zemí zstává nýbrž pomr k íši, jmenováním nevstupuje v orgánový raci

i

orgánem

zemským,

jež vede, jsou nikoli íše,

jeho

nikoli

representanf

stanovenou vlastní tence plynou

nestojí v služebním

zemskými,

pímo

m z

pomru

íšskými,

oprávnní

korporativním

ádem

ústavy zemské,

k

íši, záležitosti,

jedná ve jménu

zem,

omezeno na míru, zemským, jeho kompe-

je

nikoli

z

delegace

ústední

moci íšské. Vykonává vli zem, neídí se vlí íše a nenáleží nepodléhá íši služebn; nevede záležitosti zemské, stoje pi tom snad v služebním pomru k vyššímu svazku íšskému. Proto také nelze právní povahu zemí posuzovati snad dle

a

onch vyšších svazk komunálních, jejichž organisace je smíšenou, jsouc kombinována tak, že v ele korporativního povahy

svazku komunálního

stojí státní

orgán správní jako zástupce svazku.

332

Pi tchto

Tento jedná jménem

pomru

správy,

zodpovdn;

mu

k státu, ale zárove je

komunálního svazku

státu,

(v.

lze

se

služebního

územního

pomru

státem jemu pikázané

stojí v

stojí v slu-

však pikázána kompesvazek a

§ 76. prus. kraj. zíz.)

svazku

orgán vyššího

klad svého

jakými

ele komunálního svazku státní orgán.

státu a je jen státu

tence zastupovati samosprávný korporativní tosti

s

krajské správy pruské nebo bavorské a elsasko-

lotrinských okresv, stojí v

žebním

komunální

útvarech

vyšších

setkati v organisaci

vésti

Tu

záleži-

tedy orgán

a korporativního,

na zá-

k státu a na základ kompetence

ele

nižšího korporativního svazku

komunálního a representuje jej na venek jako jeho ústavní zástupce. Tu stát je povolán dle ústavy komunálního svazku svými úedníky obstarávati

i

vésti

zemský 4.

je pro

sob svazk komunálních. element prosta; maršálek

zastupování podízených

Organisace zemí je tchto smíšených

zemi zízen jedin a

výlun

jako orgán

zemský.

Korporativní povaha zemí projevuje se v obvyklých znacích.

Mohou disposiními mohou užívati

zmny

akty pivoditi

sfée,

tu

typ

ve své majetkov-právní

právních jednání a psobiti obsahem

právních jednání na vli jiných subjektv. Mají individuální okruh

uvnit kterého se mohou

vlastních záležitostí,

a

samostatn objem

mohou

mr

své innosti

zem míti a vykonávati veejnoprávných;

i

urovati.

voln rozhodovati

Jako

jiné

korporace

individuální práva, vznikající

z

po-

mohou vykonávati veejno-

tak

právná oprávnní, založená na soukromoprávních pedpokladech, jmenovit též na vlastnictví pozemkovém, jako rzná práva volební (pokud ovšem z práv onch vyloueny nejsou, jako tomu je dle § 12. morav. voleb. . snmov., dle nhož vyloueny jsou zerr. z

volebního práva ve

tíd

orgány mohou vykonávati smíšených pro

da

úad

plynoucí

a norr.inaních pro

držitel velkých statkví.

Zem z

Zem

svými

nkterých kolegialních (jako na p. do zemské komisse

volební práva do

státních

výdlkovou)

oprávnní,

i

práv

mohou

dále svými orgány vykonávati

patronátu

nadace dle §

27.

z.

a

z

práv

praesentanich

z.

Z právních vztah vzchází zemím souhrn práv, konkrétních Právní vztahy a pomry zemi jako jiných a závazkv. odvislých korporací podrobeny jsou pedpism obecného ádu právního. Zákonodárství státní vykonává normami práva veejného soukromého píslušný vliv na [formu a obsah korporativních

nárokv

i

333

aktv,

uruje

i

a

hranice

z

lenského

modifikuje

a

korporaci

zaazení

mezích

v

jednací

korporativní

korporativních

objem

píslušnosti

své

schopnosti:

konsequence zemských ve vyšší

prostá

svazk

státní.

Zemi

vzcházejí

dále

subjektu veejné správy,

právní vztahy však z její povahy nadaného právy vrchnostenskými, z její i

povahy organického celku své leny ovládajícího. Tu jde o vztahy veejnoprávn, mající dvod v právech panství zem, jde o vztahy plynoucí bezprostedn z lenství organického svazku zemského, o práva a povinnosti, jež individuálním subjektm píslušejí pro jejich lenství ve svazku zemském, a

len

konen

práv

o aktivní podíl

na funkcích, jimiž se opatují orgány pro zemi.

Zem

stojí

ve veejnoprávných vztazích k jiným

koordinova-

ným subjektm veejného práva, jako k ostatním zemím, k nadízenému svazku íšskému. Zemi mohou jmenovit vzejíti proti jiným zemím a íši nároky z titul veejnoprávných a z innosti v oboru veejné správy; zem mže se na p. domáhati náhrady i

nákladu,

podnikla v oboru veejné správy za jinou zemi,

jejž

dle zákona by bylo

zem

Aby

jíž

pipadlo náklad onen opatiti.

mohly své právní postavení udržovati, mají možnost

dovolati se právní ochrany státní pro své zájmy, v ízení civilním i

správním. Pro konkrétní nároky, plynoucí ze subjektivných práv

piznává

zemí,

se

zemím

právní

ochrana,

schopnost uvésti v innost orgány státní mají nároky, aby stát v jejich

t.

j.

právní

individuálním

právn uznaná ochrany,

Zem

zájmu podnikl

souhrn uritých aktv.

Zem

z

pro své nároky úastný právní ochrany stejn íšský soud rozhoduje o nárocích, jež titul veejnoprávných.

vznášejí

jsou

j-ednotlivé

i

zem

na nkterou ze zemí,

na

stát

pedlitavský nebo jež klade

o vzájemných

stát

nárocích zemí a o nárocích

zemím, když nároky tyto nehodí se k tomu, aby byly vyízeny ádným poadem práva, když mají povahu veejnoprávnou. íV zák. o íš. soudu mluví se o >veškerosti království a zemí« proti

;

tu

zem

íše

jsou

byla

opt

pouhým

zahrnuty jako samostatní lenové íše, jakoby složením a spojením zemí a jakoby pak

íšský byl jen societou celku zemských fond; >veškerost království a zemí* znamená tu ovšem stát pedlitavský sám, jenž je subjektem práv rozdílným od pouhého kolektivního souhrnu fiskus

334

nemohou

jednotlivých zemí. Pouhé »veškerosti zemí'

oprávnní

mla

nebo by pak

íše,

oprávnní, kterých nemá o

království

a

zemí

pouhou jednotu

znamená

tu

sob

ani jediná z nich; veškerost

jednotu

osoby,

juristické

nikoli

pouhým soutem

spadající v jedno s

kolektivní,

se pikládati

spojená veškerost jednotlivých zemí

s pouhým souhrnem samostatných lenských útvar zemských. V. rozh. íš. soudu u Hye I. 18.) zemím íše stojí na poli práva veejného jako subjekt právní sféry odlišné od okruhu práv zemí. íše zem stojí naproti sob jako subjekty práva veejného, jako veejnoprávné

jednotlivých ástí a shodující se

i

vi

i

i

korporace.

Zem jako jiné

5.

tím,

korporace veejného práva jsou kvalifikovány

že jsou nadány právy vrchnostenskými.

správ (samostatným zdaováním k

zem

zpsobu

práva panství téhož

Výkon

státu.

panství je dán

pímo právo

písluší státu, že

úelm

ve své finanní

Již

zemskými vykonávají

a téže povahy,

zemím

na výkon uritých

a tak, že jim

práv výsostných

mají nároky na výkon svého panství, a že

protiústavn do jejich

jaká píslušejí

jejich ústavou

práv vrchnostenských,

stát,

ruší tím

i

vi

zasahuje-li

práva

cizí,

veejnoprávné osobnosti. Zem nemají povahu zvláštních osobností jen pro právo soukromé a pro svoji innost hospodáskou; korporativní povaha zem je jednotná. Hospodáská vrchnostenská innost zemí plyne z jejich odlišné

i

Odtud zem nemohou býti snad stavny jako pouhé svazky hospodáské ku správ vlastního jmní naproti státu

jednotné povahy. jako

výlunému

subjektu práv vrchnostenských

práva panství, nefungují jako pouhé orgány subjekty vrchnostenských funkcí a svazky

Vždy

práv panství,

uvnit

státu,

užívají

píslušejících

zem

zemím

s

;

zem

vykonávajíce

nýbrž jsou samy

státu,

vlastními právy panství. v

oboru

veejné správy

ve vlastním svém partikulárním zájmu,

výkon práv panství dje se k realisování a opatování vlastních zájmv a úel zemských vrchnostenské funkce zemí slouží pedevším individuálnímu zájmu zemí. I když pi výkonu vrchnostenských práv zemských moc donucovací svena je výhradn orgánm státním, když donucovací vymáhání veejných dávek zemských dje se výhradn orgány státní správy, pece subjektem, v jehož zájmu a z jehož vle ,

i

správní donucení se dje, je

zem

sama. Stát

propjuje

jen svoji

335

moc k

donucovací schází

nárok zemských, nebo zemím

realisování

oprávnní donucení

správní dát provésti vlastními orgány;

subjektem, v jehož individuálním zájmu je tu dána státu možnost a

autorisace donucovacího vymáhání, je

vle

vlastní

zem

nárok zemských,

finanních

jedin zem, a jedin též a míe veejnoprávných nucenému uspokojení má

zpsobu

rozhoduje o

k jejichž

propjiti svoji moc. Finanní výsost sama charakterisuje již zemi za subjekt práv veejných a korporaci práva veejného. Zemím nejsou udlena jen jednotlivá veejná práva, nejsou jim delegovány jen jednotlivé funkce vrchnostenské, tak, jako když stát sví nkteré korporaci urité funkce v oboru veejné správy, když na p. stát sví ntu korporaci které korporaci správu svých veejných ústav; svým orgánem, nýbrž schopnost nadízené moci, oprávnní vykonávati práva panství tvoí pi zemích pímo podstatu jejich jako veejných korporací. Korporativní moc zem nabývá normami práva veejného zvláštního rázu piznáním attribut panství. Moc korporativní je tu pak výrazem podízenosti len korporace právn nadízené stát

in

vli svazku a orgány korporativní moci vykonávají vrchnostenská oprávnní korporace jako své veejnoprávn kompetence. Zem užívajíc

svých

práv

panství

podizujíc

a

všechny

od

neodvisle

leny

vle

v korporativní

vodu ve volné v právn uznané

disposici

vli

jednotu,

k zemské korporaci je neodvislá a zavázaných individuální trvati

len

disposici

a

práv

len,

ve

osobnosti

Zem

v jejím

mají

trvalý

zemské.

Píslušnost

chtjí-li

ponecháno

že není

korporativním

v

opt

svazku

výraz panství

len

nezáležejí v

:

úastenství

a ovládání korporativní vlí.

lenv;

pouhé smluvní vázanosti, nýbrž jsou

urovány pomrem nadízenosti visle

se-

zem

území.

mají ráz korporací absolutn donucovacích

a lenství v nich nezávisí od vle, uznání a podrobení se

povinnosti

ddvod

od rozhodnutí vle podízených skutenosti,

a jeho moci býti podízeni, jeví se

nad leny

leny sluují

nemají právního

ale

nýbrž

podízených, panující

k zemi

Povinnosti

jejich.

subjekty

právní vztahy mezi

uvnit svého území své moci, zakládá korporace

individuální

a podízenosti,

Korporativní

pomrem

panství

panství zasahuje neod-

od vle jednotlivc každého, kdo pišel

v

uritý vztah ku

336

p. do jejího území) bez omezení na urit ohraniený kruh úastníkv. Kruh len podízených moci zemské urován je territ o r a n m obvodem zem. Územím ohraniuje se uritý okruh jednotlivc s tím úinkem, že pouhá skutenost pobytu uvnit územních hranic zem uznána je za dostatený dvod, každého, kdo se v území zdržuje, uvésti v pomr podízenosti moci zem. Personální element korporace zemské uruje se vztahy k jejímu území, jejím územním obvodem. Zem jako jiné veejné korporace pedstavují korporativní jednotu spojeného souhrnu osob, ale náležejí jako stát a obce v kategorii korporací územních: kdežto jiné veejné korporace jsou pouhými personálními svazky, náleží k podstat územních korporací uritý ohraniený díl státního území jako samostatné území korporace, uvnit nhož korporativní panství se mže osvdovati. Organisace korporace zemské rovnž je za(kdo

korporaci

i

pišel

na

í

1

ložena na territorialním podkladu, na je jednotícím

element

zem

Zem

vcné jednot územní; území

elementem, jenž shrnuje a místn spojuje personální

ku korporativní jednot.

vykonávají

vrchnostenská

práva

uvnit

svého

území

svým korporativním panstvím všechny, kdož pijdou do územního obvodu zemského. Zemím písluší územní výsost, právní možnost, vykonávati práva panství nad každým, kdo vstoupí v územní obvod jejich, byt zemi nenáležel svazkem lenským. Lzemí je teritoriální dosah moci a obvod panství zem; vstoupea ovládají

1

i

ním do území nastává pro každého podízenost moci zem práv Nad všemi, kteí vstoupí v místní dosah panství zemského, vykonává zem svá práva panství by

jen proto, že do území vstoupil.

i

nebyli spojeni ani se státem právním svazkem státní píslušnosti.

Kruh podízených moci zem není urován ani domovskou píslušnosti k obcím uvnit obvodu zemského, ani není vymezen povinností k obligatorním veejným dávkám zemským, dokonce pak již neídí se volebním právem do zemských sbor zastupitelských. Rozsah území uruje dosah moci zem. Území ohraniuje místn píslušnost innosti zem a tvoí základ pro místní a vnjší vymezení kompetencí orgán zemských. Uruje místní meze, zemím je podnikati akty veejné správy.

v nichž

6. Zem vykonávajíce uvnit svého územního obvodu samostatn funkce veejné správy, jsou organisovány jako vyšší svazky

337

územní

samosprávy uvnit státu. Pomoci vlastního finanního hospodáství a vlastní organisací spravují samostatn uritý okruh

záležitostí. Jsou uznány státem za osobnosti samostatn spravující urité obory a voln ídící okruh vlastních záležitostí, uvnit

nhož se mohou voln rozhodovati a objem úely samy urovati. Vlastní správa zemí

své innosti za svými

vztahuje se

pedevším

na samostatnou správu zemských financi a zemského majetku.

Do samostatného jmní zemského náležejí jednak pedmty, pímo úkolm zemské správy (budovy zemské, správní

které slouží

pímo

inventá). Ježto slouží

za

prostedky

zemské, nepodléhají volné disposici zemí

jmním

;

úelm disposice

veejné správy zemí

s

tímto

úelovým urením. Samostatné jmní zemské tvoí dále jmní, jež neslouží bezprostedn úelm zemské správy, nýbrž jež má svojí hospodáskou hodnotou dáti správním

je

vázána jeho

zemi prostedky k vedení správy a jež tedy jen hodnotou svojí pichází v úvahu pro správu zemskou Nabývání a udržování tohoto výdlkového

jmní

statk zemských) netvoí ovšem úel veejné správy zemské, nýbrž má jen nepímo pispti k plnní zemských úkol disposice zemí s majetkem tímto je celkem volna, neomezena úelovým urením; je to jen disposice se soukromohospodáskou podstatou majetkovou. (Dle § 20. z. z. teba ovšem k uritým disposicím se soukromohospodáským majetkem zemským schválení císaova.) Samospráva zemí vztahuje se vbec na samostatnou správu zemských financí. Finance íšské stojí vi financím zemí jako jednotných finanních celk. íše zem mají oprávnní samostatných celk hospodáských. Samostatné vedení hospodáství zemského je výkonem oprávnní, zarueného zemím jejich ústavou; odtud pi vedení finanního hospodáství zemského vyluuje se pímé zasahování íše; tato nemže výkon hospodáství zemského vázati na pedpoklady a podmínky, které by vyluovaly a rušily finanní samostatnost zemskou. Finanní hospodáství zemské je oddleno od íšského a založeno na vlastních píjmech. (jako

;

i

i

íšský

fiskus stojí proti

fondm zemským

jako celek uzavený

oddlený. íše nekryje deficit zemí, zem nezaruují se pomrnými lenskými píspvky (matrikuiarnimi) za výdaje íšské, nejsou íši zavázány obligatorními pomrnými píspvky. Právní závazky zemské jsou samostatný a oddleny jako závazky vzcházející z vea

22

338

dní

oddleného hospodáství. Ani eventuální dotací íšských neruší se formální právní samostatnost zemského z píjm fondu a tento nestává se pouhým odštpením íšského fisku pro místní úkoly, ani zem neúastní se tu ruením na výdajích vlastního

Zem

pi výkonu svých finanních práv nejsou orgány ásti íšské hospodáské innosti. Zájmy fisku íšského a zemského mohou kolidovati jako zájmy oddlených finanních celkv. Zemské dávky, do fondu zemského plynoucí, íšských.

pro obstarávání

V zájmu zemského fisku zemských zákonech (tak v § 9. zák. o zem. dávce pivní). V zájmu fisku zemského trestají státní orgány chování, jež chce zkracovati finance zemské a zmenšovati pronemají povahu státních daní lokálních.

samostatn ukládají

se tresty v

stedky vnované k uskuteování zemských úkol správních. Zemi jako subjekt majetkových práv lze oznaiti za fiskus

Zem

zemský.

ve své sfée majetkoprávné je oficieln dosud na-

zemským fondem «, jako by šlo o majetkový soubor, vuritému úelu a spravovaný organisací zemskou dle vle novaný zakladatelv (resp. dle vle íše). Toto oznaení je pežitkem terminologie policejního státu, jenž sám výlun chtl vésti veejnou správu a zabrati veškeru péi o úely obecné. Tehdy stát pipouštl jen, že ve form fondv a nadací mohl býti penesen úkol státních k uskuteování v užším okruhu díl všeobsáhlých pomocí prostedk zvlášt vnovaných. Jednotlivá odvtví správy v místním okruhu mla obdržeti vlastní fondy. Pro jednotlivý úel zemské správy opatován byl zvláštní fond, jako nositel majetkových práv. Stát, chtje si výiun sám zachovati povahu organisace

zývána

»

vrchnostenské

a

výkon

veškerých

vrchnostenských

práv,

trpl

zemské fondy vedle své vrchnostenské organisace jen jako ústavy pro uskuteování odštpených dílích úkolv a úel státních v užším okruhu. Vedle státu stálo tak zosobnné jmní fondovni vnované majetkové správ uritých zájm, organisované pro uritý obor správy jako juristická osoba. Po vydání zízeni zemských zmizel zemský fond jako oddlená juristická osoba, vedle státu stojící, a znamená nyní pímo zemi samu v její majetkové stránce

a

pedstavuje

tedy

jednu

stránku

jednotné

osob

zemské a zemi samu s uritého hlediska pozorovanou. Xež z doby pedkonstituní zstala ješt dnešní organisace finanního hospodáství zemského dle principu speciálních fondv.

339

Také

nkterých korunních zemích (jako v Solnohradsku) skutakka veškera všeobecná správa zemská rozbíhá a rozlev

ten uje

se ve správu jednotlivých

píjmy

a

vlastní

vydání

i

fondv,

zvláštní

z nichž

jmní

každý mívá

základní.

vlastní

Tu zdá

se,

pouhým spojením se rzných fond k dosažení konkrétních úel. Tu organisace finanního hospodáství zemí má ráz pouhého seskupení se a souhrnu

jakoby

celá

správní

innost

zemská

byla

zvláštních juristických osob fondových. Organisace finanní správy

zemské blíží se tak form pouhé society rzných fondv, z nichž každý jen pomrn pispívá na celkové výdaje všeobecné zemské správy. Tu pes jednotné vystupování zem na venek závazky zem stávají se na pohled jen spolenými závazky spojených fondv. Celkem ve všech zemích do dnes zstal}- pro jednotlivá odvtví zemské správy organisovány zvláštní fondy s povahou samostatných právnických osob, odštpené od obecného jmní zemského. Vedle všeobecného fondu zemského, pedstavujícího vlastn jednotný fiskus zemský, jsou pro urité obory zemské správy organisovány fondy, které mají povahu samostatných juristických osob.

Fondy tyto vtšinou jsou sice zízeny pímo pro úkoly a zájmy veejné správy v zemi, a majetkové massy tchto samostatných

fond

slouží sice

zemské,

úelm,

jejichž sledování náleží

do kompetence

pece však majetkové massy tchto fond netvoí

integrující

souásti obecného nerozdleného majetku zemského a nesplývají s celým ostatním jmním korporace zemské. Kapitálová podstata

tchto samostatných fond tvoí práv materielní podklad samostatných osobností právnických, subjekt práv, majících povahu personifikovaného úelového jmní. (Srv. § 21. z. z. o pesném plnni úel fondovních.i Kapitálová podstata tchto samostatných fond svým zákonným úelovým urením je odlišena a vylouena jako zvláštní majetkový souhrn z ostatního obecného jmní zemského. Zem tyto fondy jen spravuje, dává svoji organisaci k jejich správ a spravuje je jako fondy, utvoené pro úkoly v jednotlivých oborech zemské správy. Samostatnost tchto fondv osvduje se zejm ve skutenosti, že zem za jejich závazky a deficity jednotn neruí, nýbrž neuhrazená poteba fondv mže uhraditi se samostatnými dávkami Na individuální prospch tchto fond stanoví se zaasté zvláštní i

i

22*

340

jemné

n

oddlen praeliminují dávky a tyto se pro rozvrhují. Samostatné fondy mohou vstupovati ve vzáprávní pomry, mohou proti nim vzcházeti samostatn

pirážky a mezi

a jiné

i

n

mohou býti dále založeny právní pomry me/.i míti nároky na zemi; jmenovit mohou fondy mohou nimi a zemí passivním pomru dotaním k zemi, k obectyto státi v aktivním nému fondu zemskému, zem mže býti dlužníkem vitelem právní nároky; a

i

i

nkterého samostatného fondu; tím zem nepejímá ovšem ješt Ovšem tyto samostatné fondy nikterak ruení za jeho výdaje. zemskému, nebo jako hospodáství vztahy k finannímu mají úzké správní fondy zemské, zízené a trvající pro úely a zájmy veejné správy v zemi, podléhají rozpotování zemskému jako prostedky i

pro obory

zemské

Naproti

správní innosti.

rozleování se finanní správy zemské ve fond, naproti organisaci, dle níž pro

tomuto

skupení a societu

spojení,

jednotlivá odvtví zemské správy zizují se zvláštní fondy, pronikají v organisaci

menty

finanního hospodáství zemského také jednotící elefinancí zemských de facto spje k tomu,

fiskální a vývoj

že pro veškery

prostedky

Ve

z

úkoly

veejné správy

zemi opatovány budou

v

jednotného fisku zemského.

financích

zemských vykazují se

které dosud bývají

oznaovány

za

totiž

rzné

také majetkové massy,

fondy, které však nejsou

organisovány jako samostatné juristické osoby.

O

existenci

tchto

nepravých fond, vtšinou passivních, lze se dovdti takka jen ze specifikace zemského rozpotu, jehož jednotlivé položky formáln zachovávají upomínku na samostatnost tchto fond aspo v tom, že

podávají

výkaz

o jejich

jmní

základním

a o

potu

jejich

cenných papírv. Tyto fondy, kdysi skutené správní fondy, ztrácejí povahu samostatných osob právnických: jejich pebytky nezstávají kapitálové podstat fond a nerozmnožuji ji, nýbrž piCo se ušeti, padají bezprostedn obecnému jmní zemskému. piide obecnému z

jmní zemskému,

co

se nedostane, hradí

píjmu veejných dávek zemských. Za deficity tchto fond již jednotn ruí zem.

Zem

zem je tu

tedy nucena opatovati si užíváním své finanní výsosti prostedky pro ony správní úkoly, pro nž fondy pvodn byly zízeny. Pak nabývají tyto fondy stále více povahy pouhých fondv úetních. i

Vykazování majetku fond

je

pak

již

jen

útováním

v detailnjší

341

form

zem ádu

ástech

o nkterých

zemského majetku.

fond sluuje

za výdaje a deficity

a spojuje je k souvislé

souhrnu nkolika

jednot majetkové, jež nenáleží více Jednotným ruením zem

osobností právních.

za veškery fondy a jednotným obstaráváním

výdaje

z

práv, že

v majetkoprávních vztazích

vystupuje vždy

Zem societa

zem

prostedk pro

obecných finanních prostedk zemských, i

zem

sama jako jednotný

nevystupuje

tu

pomrn,

dle

jaký

podílu,

konc

subjekt.

veškerost a pouhá

jako

jejich

ukazuje se

tchto fond konec

rzných fond pod spoleným jménem. Za

jen

ruení

Jednotné

tyto již ve fond vyššího

jejich

n

organisovaná

neruí majetkovým massám jednotn a nedíln. tyto fondy

pipadá na správ zemské, nýbrž ruí za Závazky, které vznikají pro zemi z uskuteování správních úel jednotlivých tchto fond, nejsou spolenými závazky pouhé society i

a souhrnu jednotlivých

sama rui :

tyto fondy

nemže tedy

pomrem

fond

zavazuje,

jako dílích

spravuje,

jejich

len

Zem

society.

píjmy bére

a za

n

majetková osobnost zemská nikterak býti pouhým

mezi osobnostmi jednotlivých fond, nýbrž je jednotným

fond tchto dje se stejn orgány, které náklady, které vzejdou správou obecné jmní zemské tchto nepravých fondv, uhrazují se z obecného jmní zemského. Dlení rozpotu na odborové fondy znamená již jen zvláštní útovací formu zemského rozpotování. Pedpisy o pesném plnní zákonných úel fondv a zákaz každé jiné disposice s jejich hodnotou, znamená jen, že ást jmní zemského je vázána úelovým urením a že nemá býti zmenšována potebami jiných subjektem. Zastupování

zastupují

;

správních odvtví. Pro konkrétní

i

úel správy má být udržena

a má každoron

jemu pedevším sloužiti tomuto úelu má býti vnován aspo obnos výtžk fondu. Nestaí-li fond, užije se obecných píjm zemských. V tchto fondech úetních vyniká již jasn jednotný fiskus v jednotném zemský, specialisovaný jen dle jednotlivých odbor jednotlivé tyto útování oddleny jsou rozpotu a pi spoleném uritá hodnota

majetková a

;

fondy jen tím, že se vykazují zvlášt jako specialisované položky

rozpotu a odborové správní ásti jednotného zemského majetku. pouhé úetní fondy mohou státi v aktivním passivním doI taním pomru k jiným ástem zemského jmní a k obecnému dotaní pomr je tu však jen pomrem mezi fondu zemskému i

;

342

a mezi rznými pokladnami zemskými, jež technicky a úetn na pohled chovati se mohou k sob jako samostatné subjekty práv.

úetními oddleními téže majetkové podstaty

Úkoly jednotlivých fond pecházejí již tak mezi obecné úkoly zem dle zákon pevzala do své kompetence, tak že by zem byla zákonn zavázána úkoly ony dále plniti jako úkoly své veejné správy tehdy, kdyby fondy neexistovaly nebo odzemské, jež

i

padly.

Zem,

uhrazujíc výdaje,

k jejichž úhrad fondy

mly

býti,

uhrazuje nutné náklady jednotné veejné správy zemské. Bezvýznamná existence tchto fond tvoí již pechod k principu jednotného zemského budgetování.

De

facto také

zbývá pro veejnou

již

pežilé hospodáství dle principu

správu zemskou

stále více

fondv od finanní moci zemské. úkoly pvodních fond je nucena opatovati

úplná odvislost

fond

významu.

Zem si

i

po-

Nastala

pro správní

prostedky

uží-

Úkoly správy, kteréž zem má plniti dle úelu jednotlivých fond, plní již pomocí prostedk, jež si opatuje jako subjekt veejné správy pro všechny obory své správy bez rozdílu, zdaováním na základ vlastního práva a zákonodárství finanního. Stále více je zem odkazována na jednotné píjmy z veejných dávek bez rozdílu pro všechna odvtvi své správy. Stalo se zbyteným separovati jednotlivé úely vnitní správy zemské pomocí samostatných správních fondv a tíštiti jednotu zemského hospodáství. Jen správa nadací, k zemské správ pilenných, je dosud vedena oddlen. Z jednotného tisku zemského nadace zstanou vyloueny. Správa jejich nesouvisí s funkcemi veejné správy zem. Zemské orgány fungují sice zárove jako orgány správy nadaní, ale nadaní vlí není veejnoprávná vle zemská, nýbrž tato je jen povolána uskuteovati soukromou vli v nadaci trvající. Zem zaruuje pevzetím nadaci ve svoji správu jen úinek a výsledek individuální vli zakladatelov a stará se o to, aby zachováno bylo jednání a chování dle nezmnitelné direktivy a dle úelu nadace. Zem dává jen svoji organisaci k správ nadací; organism zemské správy bére však nkdy podílu na správ nadací jen svými delegáty, anebo vede nad ní toliko dozor, nemaje sám bezprostední správy. Ježto správa nadaci nemá vztah k veejnoprávnému postavení zemí, nemá na oprávnní zemí vlivu, že správa nadací váním své finanní

výsosti.

343

orgány zemskými podléhá dozoru a schvalovací kompetenci státní správy; stát, jako se stará o zachovávání soukromého ádu právo plnní úelu nadací. Finanní hospodáství zemí spje již k fiskální jednot. Fond zemský znamená pak jednotný fiskus zemský, tedy zemi samu, pozorovanou s její majetkové stránky, pokud její innost hospodáská vztahuje se na držení a nabývání majetku, pokud zem je subjektem pomr majetkových povahy veejnoprávn soukromoprávn. Fond zemský znamená tedy pak již zemi samu v majetkoprávném osvdování se jejích správních kompetencí. Zem jako fiskus je subjektem majetkových práv povahy veejnoprávn. Stejn užívá pro své majetkové zájmy svých vrchno. stenských attributv, ukládajíc veejné dávky a zakládajíc tak finanní nároky, jejichž dvod je v pomru veejnoprávném, v po-

ního vbec, stará se

i

8.

i

i

mru

nadízenosti a panství.

Zem

užívají své

finanní výsosti za

prostedek k opatování materielních hodnot pro všechnu innost bez rozdílu.

správní svoji

soukromohospodáských podnik mže sob zem opatovati prostedky užíváním své finanní výsosti, tedy pro své jednostrannými výrazy a akty svého panství, a naopak úkoly veejné správy mže zem užívati prostedk, jakých užívají subjekty soukromohospodáské, právních jednání dvoustranných, smluv. Zem vede znanou ást své správy uzavíráním právních I

k vedení svých

i

i

jednání,

pohybujících

se ve formách

práva civilního;

v právních

formách, v nichž se tu pohybuje správní innost zemí a jimiž své úkoly sleduje,

nevystupuje pak

zem

svojí

zem

povahou subjektu

panství.

Ale

i

když finanní innost

zem

vykazuje soukromohospo-

znaky, když zem vystupuje soukromohospodásky a když soukromohospodásky obsah fiskálních jednání zem, pece její státoprávní postavení, nebo vždy zárove dochází platnosti ústava zemská, dlíc kompetence mezi orgány zemské, uruje, kdo je povolán uskuteovati právní vztahy zem, uruje pedpoklady,

dáské

i

jde o

i

za nichž

které

lze

disponovati

disposice

zemských.

I

cestou veejné

se

s

majetkovými

jmním zemským

svým soukromoprávním administrace,

rozpotu zemského

vkládajíc

právy

zem

a

stanoví,

orgán závazkm vyhovuje zem

vyžadují

schválení

obnosy na

do aby svých

jejich krytí

a zavazujíc své státoprávní orgány,

344

ústavních kompetenci

využili tak.

aby se vyhovlo pevzatým

zá-

vazkm.

Zem

vedou samostatn správu svého finanního hospoúprava tvoí rovnž ást správní innosti zemské. Jako jiné vyšší svazky komunální mají zem veškera stejnorodá oprávnní finanní, jsou oprávnny samostatn upravovati své rozpotování (úprava zemského rozpotu nedje se ve form zemského zákona, nýbrž ve form prostých snmovních usneseni). Zem dále podnikají správní akty, jež náležejí pravideln k úprav finanního hospodáství vyšších komunálních svazkv, stanov! si 9.

dáství, jehož

organisaní mocí úední organisaci finanní správy

a

pedpisují

její

Ve svém postavení komunálních svazkv jsou zem na základ zákonv oprávnny opatovati si prostedky obligatornimi veejnými dávkami daovými, pedevším ve form pirážek k daním psobnost.

íšským

(§

22.

z.

z.).

Jako útvary státopiávní jsou však zem oprávnny upravovati svoje finanní hospodáství cestou zákonodárnou a stanoviti normy vlastního finanního zákonodárství o zdaování pro úely zemské. i

(Dle § 18.

z.

z. mají se za zemské

vztahující se na ukládání daní pro

záležitosti veškera

poteby zemské.

»

naízení',

Ježto však dle

dnešní ústavy principieln uznána je jen jediná exekutiva

íšská,

finannímu zákonodárství zemskému orgány íšské správy; oprávnní zemí dle § 18. I. 4. a) rozhodovati o úprav zdaování k potebám zemským obmezeno je tak na formální zákonodárství finanní. Ze znní § 18. z. z. obmezování toto ješt neplyne. Naopak, dle pesného znni § 18. zdálo by se, že § tento odnímá celý obor úpravy finanní innosti zem píslušnosti íšské a že zemi piznává veškeru úpravu vlastní finanní vydávají provádcí naízení

innosti,

a

již

se úprava

i

k

dje

správních aktv. Dle dnešního

form zákon i naízení a jiných stavu má tedy íšská správa hojn

ve

naízeními do úpravy vlastního finanního hospodáství zemí. Tomuto zasahování íšské správy mohla by se

píležitosti zasahovati

zem

i

vyhýbati jen tak, že by jak

možno veškery

i

detailní správní

pedpisy finanní vydávala ve form zemských zákonv. Ovšem když finanní zákony zemské jsou provádny správním organismem íšským a když zemské dávky jsou vybírány úady íšskými, nevztahují se tu oprávnní orgán íšských na provádní i

úkol íšských; orgány íšské

stojí tu

ve službách finanního ho-

345

zem

spodáství jíž

je

a podnikají

íše zavázána

vyplatiti

innost

zájmu a na úet zem,

svoji v

zjištný výnos zemských dávek.)

Finanní samostatnost zem vyžaduje vlastních, na íšských píjmech nezávislých zdroj píjmových. Dnešní zpsob opatování píjm zemských soustavou pirážkovou pipoutal finance zemské íšským. Formální právní finanní samostatnost

úzce k financím

zem

lokálními dávkami íšskými

nikoli

zem

— pirážky jsou taktéž vlastními — materieln

tím sice netrpí

pln od úpravy

úpravy

píjm

financí

ale

íšských

Mimo

vyššího svazku.

píjmy zemí, píjmy

závisí

a zákonodárství íšského,

íše nebylo ohranieno na urité pevné prameny finanní. neobmezila jako dle z

druh

zdroje

Ústava

píjmové

(asi

obmezena na píjmy jen

daní).

neobmezeného

svého

užíváním

všech formách a po všech

vytknuté

ústavy švýcarské je federace

uritých

íše

pesn

na urité,

íši

od

ješt finanní hospodáství

to

oborech

všech

zem

nemohou, jako

píjmy

zdaovacího ve

zem takka ze íše ponechala si nejen

vyvlastnila

samostatných zdroj píjmových.

všechny píjmy, jichž

práva

oprávnní míti si takka veškery ostatní zdroje finanní a dává dokonce svým finanním pramenm ráz výlunosti, nedopouští zemím konkurujícího práva zdaovacího, nedovoluje, aby zem užívaly tchže stejnorodých finanních pramen jako íše, vyluuje zemské pirážky k uritým druhm a zpsobm svého zdanní. A íšská vláda váže dokonce povolení samostatných dávek zemských na pedpoklady takové, aby zavedení zemských dávek nebylo na úkor píštímu zabrání téhož finanního pramene íší (tak v § 12. es. zák. o zemské dávce pivní; zem jsou nuceny vždy vyhovti, aby vláda pedložila zákon k sankci). íši piznána je finanní moc v plném rozsahu, kdežto zemím nebyly zarueny k výhradnému užívání žádné samostatné zdroje píjmové (jako byly ponechány dílím státm nmeckým nebo kantonm švýcarským). Proto také bylo dnes na podporu financí zemských pikroiti k tomu, aby íše pepustila zemím ást výtžku vlastních zdroj píjmových; zem participují na výnosu nkterých daní íšských cla a

dle svých ústavních

již

poštovní,

ale

íše zabrala

a tak dostává se jim dotaci z íšské pokladny. (I. IX., X., XII., XIII. III.

úvod.

— IV.

k

zák.

zák. z

8.

zák.

z

ervence

25. r.

íjna 1901,

r.

.

1896, 86.

.

z.)

. 220. . z., Tu uvádny

a i.

jsou

346

zem

v matenelní

odvislost

od íše,

finanní samostatnost jejich

opatování prostedk, z nichž zem jsou dotovány, spoívá výhradn na zákonodárství íše, jež zemím ást svých píjm pi-

trpí,

kazuje. Participování zemí na výnosu daní íšských neznamená, že by nkterá da íšská byla jako samostatný zdroj píjm pepuštna zemím za da zemskou. Pikazování ásti výnosu íšských daní zemím má ráz pouhých dotací zemí. Podobn v Prusku pikazují se provinciím a krajským svazkm komunálním dotace ze státních píjm k úelm jejich samosprávy. Samosprávným svaztmto má se tak dostati zárove náhrady za to, že jim státní zákonodárství ukládá pevzíti náklad na urité úkoly obecné státní

km

správy.

zemím má se dostati dostatených proNení pochyby, že na krytí zvýšených výdaj, vzniklých tím, že pevzaly adu úkol, díve státní správou opatovaných a principieln státu píi

stedk

pevzetím rzných bývalých státních fond správních fond v jednotlivých odvtvích správy, a že stát pepustil jim adu svých státních ústav k správ a k opatování nákladu. Než íšské dotace nejsou formou ústavn odvodnnou. slušejících, že s

pevzaly

též úkoly

ústavn

zaruenou finanní samostatnost zemí. Pi dotacích zemi jde jen o dan íšské, z jejichž výtžku pozdji ást odvede se zemím. ást íšských píjm nevnuje se tu pímo úelm íšským. A ást zemských píjm zase nevybírá se tu pímo pro zem, nýbrž vybírá se nejprve pro íši jako ostatní píjmy íšské Ruší

a pak se teprve rozdluje mezi

zem.

Tu opatování prostedk pro vlastní finanní hospodáství zemské ásten nedje se již z finanní výsosti zem, ale z finanní moci íše. Orgány zemské podnikají tedy výdaje, jichž nemohou krýti z finanní moci zem a pro které spoléhají na úhradu z finanní moci íše, z dotací íšských. Tak stírá se pevné právní ohraniení finanního hospodáství íše a zemí: vlastní finanní hospodáství zemí zaíná býti ásten založeno na zdaovacím právu iše. Vlastní finanní

poteby

zem

uhrazují se

ásten

z

finanní moci

íše zdauje vlastního zemského finanního hospodáství a to pro všechny zem. Tu již finanní kompetence íše jde dále, než by mla jít dle ústavy: íše ústavn není oprávnna aby vlastní finanní poteby zemí zakládala na své právo zdaoíše a na základ íšského finanního zákonodárství. tak

ásten

i

pro vedení

347

va

a vázala

zem

íšské finanní zákonodárství, aby

na

si

inila

závislými finance zemské dotacemi, aby tak opatování finanních

ochot íše a na ústavn oprávpoteby pro vlastní finanní nna, aby o opatování prostedk zemské rozhodovala íšským rozpotem a íšským finanním zákonem. Dotace zemí nenáleží mezi ústavní oprávnní a úely íše.

poteb pro úkoly zemské správy píznivé

Zdaujíc

i

poteby,

ásten

zjednává

ústavních.

si

íše má

na

záleželo

finanní íšských pijmuv.

situaci

íše

není

úelm zemským, pro zemské finanní íše prostedky k výkonu kompetencí nesvé finanní moci užívati jen v mezích své

k

píslušnosti a dle míry svých ústavních oprávnní. Ježto

íše není ústavn oprávnna zakládati vlastní finanní ásten na své finanní moci a na svém právu

hospodáství zemí

svoje materielní zdaovacím, rozšiuje tím íše jednostrann ústavní kompetence naproti zemím, užívá své finanní moci, aby i

i

zkracovala

zem

v jejich

ústavní

opatovati

kompetenci

si

pro-

mocí zemskou. Takové rozšiování kompro vlastní finanní opatování prostedk správu zemí znamená materieln již zmnu ústavy. Rovnž zem íše není dle ústavy nemají práva na dotování z píjm íšských

stedky

vlastní finanní

petenci íšských

na

i

;

ústavn

oprávnna

zavázána

ani

krytí vlastních finanních

dostati

píjm

vlastních

pejímati

ásten

náklad

na

poteb zemských k tomu má se zemím zemských daní a tomu práv se íše ;

ze

dotacemi vyhýbá.

íše opatuje zemím prostedky dotacemi

z

píjm

íšských

jakoby zem plnily jen dílí úkoly íšské. Dotacemi podporuje se pojetí, že zem jsou pouhými provinciálními samosprávnými svazky, jichž stát využívá k plnní svých úkol a v jejichž okruhu innosti stát lokalisoval jen uritá svá oprávnní a své státní úely, že tyto

místn uzavené úkoly

píjm

státní,

a

plnním svých úkol plní zárove proto že stát pikazuje jim ást svých státních místním úelm. Naproti tomu státoprávnímu povyšší

svazky

k jejich stavení zemí odpovídalo by, aby íše, jako se v zákonodárství ve svém finanním omezila na adu pevn vytknutých záležitostí, hospodáství obmezena byla na pesn vytknuté zdroje píjmové, i

aby tak zemím byly uvolnny urité samostatné dan, aneb aspo, aby pipuštno bylo konkurující zdaovací právo zemí, když již mají finanní moc stejnorodou s íší, aby zem si mohly vytvoiti

348

soustavu samostatných daní zemských a psobiti tak na prospch

finanní správy také vlastní finanní mocí.

vlastní

Finanní innost

zem

je

úkolm,

jako prostedek podízena

Pokud jde všeobecn o finanní vztahy zemí k íši, tu finanní oprávnní a závazky zemí neodpovídají veskrze jejich ústavním zákonodárným které

zemi jsou

vytknuty ústavou a zákonodárstvím.

a správním kompetencím.

Není provedena zásada, že finanní

zá-

výkonu práv íšských, postihují jedin íši, a výkonu práv zemských jedin zemi nezavazuje se tu vždy fiskus onoho svazku, k jehož správní kompetenci to ono vazky,

vznikající z

závazky

z

:

jednání písluší.

Finanní kompetence íše nejdou

jen tak

daleko,

jako

její

finanním

zákonodárné kompetence: í^e nespokojila se hospodástvím jen na polích, na nichž jí písluší zákonodárství,

ústavní

ale

rozšíila

úprava

finanní

hospodáství svoje

i

na

pedmty,

zemskému. Opatuje

náleží zákonodárství

tu

jejichž

náklad na

orgány, vykonávající pedpisy zákonodárství zemského, a nese výdaje na instituce, o jejichž zízení a

zemské.

úprav rozhoduje zákonodárství

íše podrobuje svému íšskému

budgetování

instituce,

úprava a zízení písluší zemi.

Zemi k jejím jednotlivým kompetencím zákonodárným nepísluší hned také kompetence správní a finanní. Odtud pak representativní sbor zemský roz-

jejichž

hoduje

sice

o zízení

representativnímu

a

úprav uritých

kolegiu

institucí,

ale

je

nucen

íšskému pepustiti rozhodováni o po-

prostedk na náklad tchže institucí. íše povoluje prostedky na opatování uritých

volení

i

záležitostí,

do ústavní píslušnosti zemských snm, íšským rozpotem a íšským finanním zákonem (naproti tomu rozpoet zemský postrádá povahy formalného zákona, je jako rozpoet jiných vyšších svazk komunálních formáln pouhým aktem správním a pouhou správní funkcí zastupitelstva vyššího svazku komunálního). Tu íše, povolujíc prostedky na vydržování instituci, o jejichž spadajících

i

zízení a

úprav rozhoduje

také materieln tu povolení

zem, má píležitost onch institucí; íše mže na vyplnní pedbžných podmínek a pi úprav a zizování onch institucí.

dle své píslušnosti

zasahovati do úpravy

nákladu vázati

zachování urité direktivy

(resp. íšská vláda) mže uriti, že náklad bude pevzat do íšského rozpotu jen tehdy, když zem pi úprav a zizováni

íše

349

onch

na

zemské

nž

mže na záležitosti konen pece sama o

Tak íše psobiti

direktivou. nosti

podléhajících budgetováni íše, íditi se bude íšskou

institucí,

rozhoduje

a

se vztahuje povolení

Na druhé stran

však

initi vydání, která nejsou

Zem dají

vlastní píslušužití prostedk,

i

íšského representativního sboru.

zem

také

provedením

je

oprávnna

jejích ústavních

a zavázána

kompetencí.

adu úkol, které dle ústavy spado zákonodárné kompetence íše. Zemím písluší

pejímají také výdaje na

úpravou

svojí

také opatovati finanní stránku a vydržování institucí v správních

odvtvích, o nichž zákonodárnou úpravou disponuje jen íše. jsou zákonodárstvím

plnní a opatování

vázány pejímati výdaje

i

na úkoly,

Zem jejichž

do bezprostední kompetence íše, jsou vázány užívati své finanní moci k opatování výdaj, které nenáleží

i

zákonodárným kompetencím, jsou nuceny hledati zdroje píjmové nejen pro krytí vlastních poteb, nýbrž pro obstarávání státních úkol, ležících mimo obor vlastní ústavní

odpovídají

ani

jejich

i

zemské.

píslušnosti

které opatovati

stedky

i

pro

Zem

náleží

úkoly

pispívají

na správní úkoly,

státu. Svojí finanní mocí opatují pro-

íšské (by

zemí bylo užívati na krytí poteb a

Rada

finann

záležitostí, jejichž

dle

z.

z.

zdaovacího práva

úkol zemských).

úprava podléhá zákonodárství íšskému,

svena

Na uritých odvtvích správy, pro nž normy vydává íše, opatování nákladu peneseno je a svuje se samospráv zemí, jejich vlastní správ finanní. Zemím ponechává se tu tedy jen postavení pouhých svazk samosprávných, na nž stát uvaluje opatování nákladu pro urité úkoly státní správy. Stát pidržuje zem jako místn uzavené kolektivní svazky k provádní svých státních úkol tím, že jich užívá k opatování prostedk pro svoji správní innost. K opak opatování

nákladu

je

zemím.

tování nákladu pro úkoly správní, jež obstarávati písluší státu, pidržují se zem jako místn uzavené nižší svazky samosprávné.

Výkon finanní moci

zem

správy obsahuje ovšem je

zavázána

na

k opatování nákladu pro úkoly státní

moment povinnosti

vi

základ zákonodárství pispívati

státu

státu

:

na

zem jeho

správní úkoly. 10.

a vlastní

stedk

Samospráva zemí není omezena jen na správu jmní hospodáství finanní. Pomocí vlastních finanních prorozvíjejí zem samostatn správní innost v uritých od-

350

vtvích i

vnitní

mohou

si

pro

svoji

finanní svojí

panství,

pomoci

správy,

vlastní

jmenovit sociální a národohospodáské innost zjednati prostedky užíváním práv mocí Zem plní kolektivní úkoly svazkové

finanní moci, užíváním vlastních práv panství, pod-

nikají tak innost, ve které dochází výrazu

užívá

se

práva veejného,

a jsou

veejná moc

pi

a

níž

tedy subjekty veejné správy.

Samospráva zemí na poli vnitní správy opatuje kolektivní místn uzaveného svazku provinciálního správní innost zemi rozšiuje se tu na obory a záležitosti obecné správy kulturní (školství nižší stední a instituty umlecké a vdecké), správy úkoly

;

i

humanitní a sociální

vbec

(zdravotnictví a chudinstvi),

a správy

národohospodáské (jmenovit pée o záležitosti zemdlské správy a o prostedky komunikaní v zemi). Správní innost zemí na poli správy vnitní z ásti vedena je správou, udržováním a zaizováním ústav zemských. Individuáln vytknutým úelm správním vnuje zem souhrn správních prostedk, aby vytknutým úelm správním trvale sloužily, a zaizuje tak ústavy pro jednotlivé úkoly své správy. Správou svých ústav sleduje a uskuteuje zem taktéž kolektivní úely svého svazku Výkony a správní a plní jimi ást své správy v zájmu veejném effekty zemských ústav nejsou však specificky státní, ani veejno-

právn povahy, nýbrž omezují se celkem na innosti, jaké podstumohou soukromé ústavy a podniky. Správní funkce zemských ústav vztahují se po vtšin na rzné innosti

povati a realisovati

i

technické, na prokazování jistých

výhod

i

podpor.

hospodáských služeb a jiných ani specificky státní po-

Tu innost zemi nemá

pi výkonu zemského práva zákonodárného, ani veejnoprávn povahy, jako pi užívání zemské finanní moci. Pi správ svých ústav, majících právn stejnou povahu s ji-

vahy, jako

nými soukromými podniky, nemže zem uplatovati svoji innost rozkazující, vedoucí, normativn naizující a vrchnostensky upravující, nemže na základ své moci vnucovati služby svých ústav a vydávati závazná naízení o jejich nuceném užívání, nemže je prohlásiti za zaízení

ani

za

ústavy,

donucovací, spoívající na

monopolisující

uritá

právech

panství

odvtví správy pro

zemi;

správní innost zemských ústav nemá tedy vrchnostenských znak, jaké vykazují funkce nkterých ústav státních. Zemské ústavy jsou obyejnými ústavy bez impéria, pi jejich organisaci a pro-

351

vozování vyluuje se užívání rozkazující, vrchnostenské moci zemské, a jejich správní akty neliší se materieln pak od

akt

správy v pod-

nicích soukromých.

Správa ústav nebyla

by tedy o

úelm

sob ješt

veejnou,

by

veejným (t. j. obecným); pouhým úelem nestává se ústav ješt veejným soukromé ústavy mohou míti veejné, t. j. obecné a sociáln prospšné úely. Správa zemských ústavv, akoliv pi ní nepísluší zemi užívání práv panství, nabývá však pece veejnoprávného rázu tím, že ústavy náležejí subjektu i

ústavy sloužily

—

i

veejné správy. Zem, jsouc majitelkou ústavv, jako subjekt veejné správy mže si k provozování jich opatiti prostedky užíváním své finanní výsosti, své veejné moci. Tu pak správa ústavu obdrží ráz povahou a vlastností zem jako subjektu veejné správy a jeví se pak jako ást veejné správy zemské vbec. Ústavy jeví se pak jako prostedky, jimiž zem vede ást své veejné správy. Pro povahu zem jako subjektu veejné správy innost jejích ústav zaíná se jeviti jako veejná správa, vnování prostedk individuálním úelm správním a plnní tchto úel jeví se jako ást innosti zem v oboru veejné správy. Zem jako majitelka ústav má nad nimi moc organisaní a reglementarní, stará se správními pedpisy, aby správn fungovaly, a upravuje správními naízeními jejich vedení a provozování, vydává generální opatení a služební poukazy i reglementy o služb a chování se v ústavech. Avšak v tchto správních naízeních, v tchto ústavních ádech a regulativech, neuplatují se akty vrchnostenské moci zem, nýbrž upravuje se jen užívání uritých technických a hospodáských prostedk k dosaženi správního úelu ústavu. Odtud tato správní naízení a generální opatení nemají specificky státní povahy, postrádají momentu panství a donucování, neliší se podstatou svojí celkem od správních naízení, jaká mže vydávati každý vtší soukromý ústav na úpravu svých výkon. Pravidla pak, daná pro užívání zemských ústav neupravují normativn právní pomry, nýbrž stanoví jen formality a náležitosti, podmínky, za nichž má nastupovati innost zízenc zemských, pedpoklady, za nichž je volno uzavírati právní jednání i

i

i

i

v ústavu a užívati jeho

výkonv.

I

tato pravidla svojí právní po-

vahou a materieln neliší se od pravidel, jaká vydávají podnikatelé o užívání ústav soukromých. (Rovnž právní postavení zízenc

352

zemských v ústavech zemských neliší se od postavení zízenc výstavech soukromých, jsouc založeno soukromoprávní smlouvou služební rozkazy, instrukce a služební pedpisy zízenc mají povahu soukromou a plynou ze soukromoprávního pomru služební podízenosti.)

Organisaní oprávnní orgán zemských pi zizování a opatování ústav zemských a jejich funkce reglementarní a dozorí nejsou výrazy práv panství zem, nejsou vbec innostmi státní povahy a jsou tedy pro státoprávní povahu zem irrelevantní. Dle podstaty své zstává tedy akce zemských ústav na poli správy kulturní,

humanitní a národohospodáské materieln stejnorodou

soukromou, a již je tato podnikána kolektivn nebo individuálním podnikatelem. innosti zemských ústav, vztahující se po vtšin na technické manipulace a rzné hospodáské služby podrobené hospodáskému ocenní, nejsou správním se správní inností

ani výluným privilegiem zemské správy. Skutenost, zem, která ony služby prokazuje, nemní ješt na materielní povaze výkon nieho. Jsou to veskrze jen správní innosti, jež podnikati mohou ústavy soukromé, když chtjí svoji indivi-

monopolem

že je to

i

duální innost rozvíjeti v

mají veejný ráz jen

obecném zájmu

ve smyslu

innosti ústav zemských

;

sociálním,

prospšném, nikoli však v tom smyslu, nisovány normami práva veejného.

obecn pístupném

a

že by byly ovládány a orga-

V

úelech, které zem sleduje svými ústavy, nemusí innost ješt býti rozdílná od úelové innosti ústav soukromých vždy funkce ústav zemských jsou ureny taktéž k tomu, aby nahrazovaly a doplovaly správní innost soukromou, individu-

zem

ální

i

Pi správ svých ústav

kolektivní.

rozvíjí tu

zem

ve svých

samosprávných oprávnních jen volnou innost, jakou právní ád piznává celkem jiným svazkm samosprávným a korporativním vbec. Také správní akty djí se tu vesms pomocí prostedk, i

jaké bývají po ruce každé korporativní spravující osobnosti. Všechny tyto

samosprávné funkce obdržují veejnoprávný ráz jen svými

vztahy na veejnoprávnou a státoprávní povahu osobnosti zemské, jinak však nevybíhají z okruhu státem uznané volnosti korporativní a

nevyboují 11.

sluší

z

mezí soukromé korporativní správní innosti. oboru samosprávy zemské, jaký pravideln pí-

Do onoho

každé korporaci

a

jenž platí

proto

za obor

>vlastních<

353

systemisování míst

skému nictva

písluší

opatování, o a disciplin,

i

zem pi Snmu zem-

samostatná organisaní oprávnní

i

úedníkv

zízenc zemských.

a

ádu

pomocného úedekonomickém vypravení a zapovolávání a dosazování, o jejich služb o

usnášeti se

pi zemském výboru,

žebních

každého samosprávného korporativ-

nejužším smyslu

záležitostí v

ního svazku, náležejí

ádu jejich má snm též

Snmu

instrukcí.

a

organisace

o jejich

pro

n

stanoviti základní zásady slu-

zemskému výboru

písluší

vydávati

organisaní naízení správní, jimiž se zaizuje a upravuje pomocný

úední soustavy pro jednotlivá odvtví Zaízení pomocných úad zemských, ohraniení

správní aparát a organism

zemské správy. okruhu jejich záležitostí, a vbec celá organisatorská innost zem pi tom je pedmtem zemské samosprávy. Pedpisy o organisaci

úad,

regulativy

a

instrukce

jsou

jejich

ástí správního

práva

zemského.

Samostatná organisaní oprávnní jsou jen dsledkem, že zem samostatným subjektem správy. Rozumí se, že organisaní moc zemská, jako organisaní moci jiných svazk, je kompetencí podružnou potud, že obsah, smr a meze jsou organisaní moci zemské dány jen dle primárních ústavních a zákonných kompetencí zem. Samosprávná organisaní oprávnní zemská sloužiti mohou jen kompetencím, které zemi píslušejí dle ústavy a zá-

je

konv,

i

mohou

misování

se vztahovati jen na správní aparát,

innost

a

je

jehož syste-

výrazem ústavních kompetencí zemských.

Organisaní oprávnní má jen pipravovati a umožovati správní innost zemskou v oborech zemi píslušejících. Schopnost akce v onch odvtvích správy, jež dle ústavy zemi pipadly, pedpokládá

tchže oborech správy. Organisaní kompetence zemí vztahují se tedy jen na obory, na nichž zemím písluší vlastní a bezprostední správa, nikoli na obory, na nichž správa a výkonná moc písluší orgánm íšským. Organisaní innost zemská vztahuje se tedy pedevším a vlast taktéž organisatorskou innost v

n

a zabravši

sob výhradn

n

i

zvláštní konstrukci

druhé

exekutivu

i

pro výkon

takka veškery obory správy do

podržela pro

na

nebo íše zákon zemských

jen na správu zemských financí a zemských ústav,

ponechavši

stran,

moc

své bezprostední moci,

Ale ovšem že pi pedlitavského práva ústavního je možno zase

rozsáhlou

že

organisaní.

zemím pipadají organisaní

akty správní 23

354

v onch oborech správy, jejichž zákonná úprava náleží jinak do kompetence íše: tak zákonodárství medicinální, ve vcech správy zdravotní, náleží sice mezi záležitosti íšské, ale zemím píslušejí opt bezprostední organisaní oprávnní pi správ zdravotních i

ústav zemských. Než atributy organisaní moci zemské nepesahují okruh organisaních oprávnní jiných svazk samosprávných a korporativních

vbec. Právní význam tchto organisaních akt samosprávy zemské obmezuje se na pouhý význam správních akt soukromých. Celá organisaní innost zem pi udržování správního aparátu matcrielní svojí povahou neliší se celkem od soukromé organisaní innosti velkých institutv a podnik soukromých. Úedníci a zízenci zemští stojí

totiž

k zemi pouze v

Zem vi nim

právný kontrahent o píslušnost

Pomry

soukromoprávném pomru

služebním.

vystupuje jen jako smluvní strana, jako druhý rovno-

I.,

v

pomru

smlouvy námezdní. (Pražák: Spory

208.)

jejich

úední innosti nejsou upraveny objektivnými

právními pedpisy, ale toliko kontraktním vymezením civilnprávním.

Úad zízenc zemských není vymezen zákonem jako ohraniená kompetence zem. Veejným právem nejsou dány žádné normy pro kompetence zízenc zemských, obsah jejich služebního pomru není upraven objektivnými normami veejnoprávnými, organisace jejich vbec nespoívá na právních normách, ád jejich organisace nepodnení ástí veej noprávného a státoprávního zízení zem, léhá posuzování s hlediska státoprávního; také organisace a innost zízenc zemských je pro státoprávní povahu zem irrelei

vantní.

Pro státoprávní povahu zem rozhodným je jen postavení státoprávních orgán zemských, snmu a zem. výboru. Jen zemský snm a výbor vykonávají orgánové funkce ze zákona,

jedin jim písluší bezprostedn ze zákona výkon veejnoprávných kompetencí zemských, jen ony mají kompetenci zákonem vymezenu. Naproti tomu úedníci zemští stojí mimo ústavní organisaci zemského svazku, z ústavy neplynou jim žádné kompetence, nejsou ústavou povoláni k žádnému orgánovému postavení. (Zem. zízení zmiuje se o zízencích zemských jen v tom, že dává snmu oprávnní zizovati vedle zem. výboru pomocné úady; postavení jejich však neupravuje.)

35Š

veejnoprávní oprávnní zem jako korporativního svazku jsou dle ústavy a zákon koncentrována v státoprávních orgánech zemských, snmu a zem. výboru. Vedle tchto státo-

Veškera

právních

orgán

pomocné,

a prostedené orgány orgán státoprávních pomocné orgány podporovati funkce a pipravovýkon kompetencí státoprávních orgán zemských, mají na

zem. vati

mají zízenci zemští jen podružné postavení jako

vedlejší

Mají jako

kompetencích zem. snmu a výboru bráti podíl technickým pipravováním jednání a usnesení. Jako orgány auxiliarní a preparatorní nemohou voln jednati a samostatn se usnášeti, nýbrž jsou vázány na provádní služebních rozkazv.

Není zákonné normy, jež by vytkla služební pomr zízenc zemských za veejnoprávný. Úedníci a zízenci zemští nepodnikají svoji innost na základ veejnoprávn povinnosti služební, nýbrž jen s

civilnprávní služební povinností a na základ civilnprávní slu-

žební smlouvy.

Úední

povinnosti jejich pojí se tu k soukromoprávní

smlouv služební. Okruh povinností úedník zemských není ohranien normamipráva veejného, ale je uren formální dvoustrannou smlouvou, civilním právním jednáním. Záležitosti sob pidlené zízenci zemští nespravují

na základ s

s

veejnou

povinností služební

nýbrž

služební smlouvy, založené ve formách práva civilního,

obvyklými právy a povinnostmi mezi stranami.

Úad

zízenc zemských není normován jako okruh zemských ohraniený veejným právem a spravovaný s veejnou povinností služební; neznamená objektivním právním ádem ohranienou ást veejné správy. Založení služebního pomru nedje se tu aktem povahy veejnoprávn, není právním jednáním práva veejného, není veejnoprávnou smlouvou. Zízenci zemští nejsou dále povoláváni jednostranným správním aktem, v nmž by docházela výrazu nadízenost zem, služební pomr jejich nespoívá na njaké stupované veejnoprávn podízenosti, nespoívá na jednostranné nadízené vli zem, ale na právním jednání dvoustranném, záležitostí

soukromoprávn m. Povolání k výkonu úadních funkcí nedje se individuálním vrchnostenským aktem zem, není výrazem práva panství, ale spoívá na pomru mocenském, podmínném uzavením civilnprávní smlouvy. Penesení úadu neznamená také pro zízence zemské žádnou delegaci výkonu práv vrchnostenských. Pokud zemské záležitosti na kontrakním závazku

23*

356

mají býti opatovány též uplatováním práv

jedin

snm

mže

panství,

se

zemský výbor jeviti bezprostedn povolaným a legitimovaným k výkonu práv vrchnostenských. Práva panství a vbec veškera veejnoprávná oprávnní zem soustedna jsou dle zem. z . principieln v rukou snmu a zem. se dle zem. z.

výboru;

dle základního

a

vaznou

mocí

vle zemské se urovati pomry podízených všeobecn

a

vaznými pravidly

snm

zem. zízení mají se jedin

pojetí

a zem. výbor za legitimovány

initi

projevy

zákonné

na základ

mocné

nemohou

nejsou

zákonem

mohou

jen opatovati záležitosti

samostatn

delegace.

vyjadovati

závaznou

z á-

zá-

Orgány po-

zem;

vli

výkonu práv vrchnostenských, bez zákonného zmocnní k užívání

k

autorisováni

rozkazující moci, bez delegace impéria

Ovšem

je

také

zemská mohou být

možno,

že

jednotlivá

nkdy

vrchnostenská

práva

vykonávána zízenci, kteí stojí jen v civilnprávním služebním pomru. (Tak na p. na základ zemského zák. o dávce pivní pipadají nkterým zemským úedníkm i

urité jednotlivé vrchnostenské funkce,

mru

soukromoprávním.) Tím ovšem

by

v služebním

stáli

jejich služební

pomr

po-

nestává

ješt veejnoprávným. Ve veejném právu je známa ada pípad, kdy výkon uritých práv vrchnostenských bývá spojen se soukromoprávním pomrem služebním, kdy vrchnostenské vedení záležitostí se

i

vzneseno

je

na zízence kontraktni cestou civilnprávnf. (V právu

obecním výkon ských

— je

kontraktni

policie místní

— tedy

sven zízencm, pomr k obci.)

bez odporu práv vrchnosten-

kteí vstoupili jen

Forma dosazování úedník zemských

je

v

soukromoprávní

celkem

u velkých podnikv a institut soukromohospodáských.

táž,

Na

jako sou-

kromoprávní povaze služebního pomru úedník zemských nemní nieho, že služební výkony jejich na základ instrukcí uinny jsou

obsahem povinností úedních.

I

soukromé ústavy apodniky mívají

detailn vypracované služební pragmatiky, jejich úedníci mají taktéž

majetkoprávn nároky a požívají úedních a estných titulv. Tyto tituly úadv a úedník zemských nemají státoprávního významu, neznamenají více než jiné tituly úední ve službách soukromých. Ani rzná privilegia úedník zemských (jako privilegované nabýváni práva domovského) neiní jejich služební pomr veejnoprávným. stejné

357

Na soukromoprávní povaze

nemní

ských

se analogicky dle

Znamená

pedpis

mají

platných pro úedníky státní a veejné.

normy, platné pro služební

to jen, že

státních,

pomru úedník zempomry právní a služební ídí

služebního

dále nieho, že jejich

platiti

pomry úedník uzavené

za obsah soukromoprávní smlouvy,

mezi zízenci zemskými a zemí, jako druhým kontrahentem.

Zízenci zemští soukromoprávní smlouvou vstupují k zemi ve

pomr

zvláštní

klad tosti

mocenský,

pomr

v

Zem

zem.

služební

právn

své služební smlouvy jsou

podízenosti.

Na

zá-

zavázáni opatovati záleži-

jako služební pán disponuje nad jejich inností

správními

naízeními

služebního

pomru

svých

stojí tu

orgán.

Na základ civilnprávního

zízenci zemští pod služebními rozkazy

druhého kontiahenta. Zem upravuje jejich služební povinnosti všeobecnými a individuálními služebními poukazy, uruje smrodatn obsahjejich innosti mocí regulativní a direktorialní, vydává generální opatení, uplatuje povinnost k služební poslušnosti mocí dozorí, vedoucí a dává jejich služebním povinnostem instrukcemi uritý obsah.

V již

reglementech

instrukcích a služebních

stávající služební

strukce a reglementy

povinnosti svých tyto

zem

jen

poslušnosti.

In-

užívá

zízenc k

tu

nemají jiné právní kvalifikace než na-

ízení v ústavech soukromých.

Zem

tu v instrukcích

pouze

blíže

pomr

svj k svým zízencm, instrukce psobí jen uvnit správního organismu zemského, jsou pouhými správními pedpisy upravuje

zem jako

služebního pána, neobsahují

nových právních stojí

pomiv,

právní normy,

nezakládají

nýbrž obracejí se toliko na ony, kdož

v služebním svazku k zemi

Instrukce, služební pragmatiky a

regulativy, stanovené správními usneseními

snmu, pouhými samo-

správnými akty, nestanoví žádné právní pedpisy, nýbrž chtjí jen

podrobnji vymeziti obsah soukromoprávního pomru služebního. Instrukce vymezují zpravidla kompetence zízenc zemských. Ani pokud vymezují píslušnosti zízenc zemských, nejsou instrukce právními pedpisy, jež by normováním kompetencí zízenc zemských stanovily a zakládaly zárove povinnosti subjekt podízených.

Zem

vykonává ovšem nad svými zízenci též smluvní moc a dozorí oprávnní nad vedením jejich záležitostí, celkem v tchže formách, v jakých bývá vykonávána veejno-

disciplinární

a to

358

právná

moc

disciplinární

a disciplinární jících

i

pi úadech

oprávnní nevybíhají

státních.

Ani tato regulativní

okruhu oprávnní písluše-

z

korporacím soukromým. Disciplinární moc neznamená výkon

zem

práva panství, v uplatování jeho

nevystupuje jako držitelka

panství a veejné moci. nýbrž jako službodárce a služební pán. tu

nemže

ani užívati

žádného práva

Zem

nemže bezprostedn

panství,

rozkazovati a zavazovati, nýbrž pivádí k platnosti pouze povinnost

k poslušnosti, založenou prostou smlouvou soukromoprávní. Disciplinární moc neplyne z pomru panství, ale z obyejného pomru

mocenského, ze soukromoprávní povinnosti služební. Mocenský pozem k zízencm jejím není upraven právem veejným,

mr

neznamená žádné stupování moci zem, neplyne

urován

a vytknut

kontraktními

nýbrž je vymezením, jako mocenský pomr, v

soukromých, kteí ského pomru jsou 12.

Než

vlastního

by

jmní

již

práva panství,

nmž

stojí

i

zíze,nci

soukromoprávního

na základ

právn

z

závazky a kontraktním

vázáni a

zodpovdní

ústav mocen-

disciplinárn.

všechny tyto samosprávné funkce zemí pi správ nepesahovaly celkem a ústav a organisaci i

úad

meze obvyklých správních oprávnní každé korporace, pece správní innost zem liší se od soukromé správní innosti korporativní prostedky, jaké jsou zemi po ruce k dosažení jejích správních úkolv. Zem užívá své finanní výsosti, aby si opatila materielní prostedky pro zájmy své správy. Za pomoci a možnosti užívání práv panství dosahuje

zem

svých správních

úel

jistji a rychleji

i

na

onch

kde chce jen nahrazovati a doplovati správní innost soucelá innost zem jako samosprávného subjektu kromou. Pak stává se veejnou správou, t. j. správou, vedenou s užíváním veejné moci, práv panství. Tu aspo v opatování nákladu správní innost zemská pohybuje se ve formách práva veejného. Odtud také nikterak nelze míti samosprávu zemí za pouhou polích,

i

samosprávu

dáskou

hospodáskou,

dle

dlení na samosprávu hospo-

a vrchostenskou ve smyslu, jak dlení tohoto, theoreticky

celkem bezvýznamného, užíval jmenovit Gneist. (Preuss. KreisordII., Selfgovcrnment §§ 147, 159 sq., Engl. Verwaltingsr., finanní impérium je zemi správním prostedkem 33.1 Vždy § také pro její hospodáskou správu. Dávky zemské stejn vybírají se

nung, kap.

pro innost

zem

samospráva

je cele

vrchnostenskou. I >hospodáská« prostoupena elementy vrchnostenskými, vede se

hospodáskou

i

359

užíváním práv panství; oddlování hospodáské a vrchnostenské samosprávy nelze provésti. Finanní moc, píslušející zemi jako jiným svazkm komunálním, neznamená jen oprávnní k pouhému s

finannímu hospodaení, k pouhé správ vlastního jmní, ale je právem panství, a výkon moci této je již správou vrchnostenskou. Ostatn samospráva » hospodáská*, pi níž myslí se ponejvíce vždy jen na správu vlastního jmní, stává se pi zemích stále více správou daovou, administrací pomocí veejných dávek. V » hospodáské* správ zemské stále tím vzrstají momenty vrchnostenské. Hospodáská samospráva zem, stávajíc se stále více administrací daovou, je pak správou dle zákon v, podléhá normativní úprav zákony jako díl veejné zemské správy. vrchnostenská innost zem spoívá na vlastI hospodáská práva panství vykonávají ních právech téže jednotné osobnosti, se orgány zemskými jako vlastní práva svazku zemského, nikoli jako attributy státu. Odtud také protiklad hospodáských a vrchnostenských funkcí nikterak nelze urovati tak, aby funkce hospodáské kryly se s postavením zem jako samostatného subjektu i

i

i

a funkce vrchnostenské s postavením

Vbec

stenské k

zem

jako

žádný protiklad správy

nelze zavádti

orgánu

samospráv zemí jako pouze hospodáské

zem

státu.

státní jako vrchno;

nelze mluviti

pouhou samosprávou hospodáskou (v populární literatue samosprávné asto dje se tak). Vždy ve své samospráv není zem ani svazkem pevahou hospodáským; samosprávné funkce zemí nejsou ani omezeny na

o žádné identifikaci komunální správy

s

ony správní obory rázu výhradn hospodáského, jako: správa jmní a vlastních financí, stavební vci, správa zemských komunikací, pedevším cest a

silnic,

správa humanitní a charitativní, což vše bývají

pední úkoly svazk samosprávy

místní.

V

oboru komunální samosprávy píslušejí naopak zemím také samostatné vrchnostenské funkce: vedou dozor nad nižšími svazky samosprávnými a vykonávají funkce správního soudnictví

nad okresy a obcemi. Tak samospráva zemí v oboru komunálním nezahrnuje jen funkce,

které

se mají realisovati

váním materielních prostedk, nýbrž místní

pímo

zem

sbíráním a uží-

zasahují do samosprávy

po vrchnostensku, rozhodujíce o opateních nižších a majíce tedy obor administrace judicirující

svazk komunálních a dekretující.

Zem

nejsou organisovány jako pouhé

svazky pro

360

innost hospodáskou,

by se voln hospodáských prostedk pro

v nichž místní interesenti starali

o opatování a užívání spolených místní

zájm

kolektivní

úely,

nejsou

svazky

pro

seskupení

místních

zájmových skupin, nýbrž jsouce organisovány jako vyšší útvary místní samosprávy, jsou po vrchnostensku nadízeny nižším svazkm komunálním. Pedmty zemské samosprávy nejsou a okresy

hospodáské zájmy svazku a zájmy, jež s hospodáskými souanebo jsou schopny hospodáského ocenní. Samospráva zemská dopluje také a nahrazuje pímo funkce státní správy. Obor samosprávy zemské je tedy rozšíen pes

jen

visejí

onen obor »vlastních«

deln

píslušeti

mže

záležitostí

každé

v

nejužším

smyslu,

jaký pravi-

Samospráva zem není (jako innost zem. ústav)

korporaci.

obmezena jen na správní innosti, jež svojí povahou a úelem pedevším jsou ureny nahrazovati a doplovati správní innost soukromou, nýbrž samosprávná innost zemí dopluje a nahrazuje také správní funkce státu. Zastupitelstvu zem a zem. výboru penesena je v komunální správ ada vrchnostenských funkcí naproti podízeným svazkm komunálním. Pedpisy zízení obecního penesly na snm a zem výbor adu funkcí správních, jimiž tyto státoprávní orgány zemské zasahují do samosprávy místní. Státoprávním orgánm zemským písluší schvalovati uritá opatení finanního hospodáství podízených svazk komunálních a vykonávati vrchní oprávnní dozorí nad uritými správními akty orgán jejich. Uritá jednání finanní správy obecní a okresní nabudou právní platnosti teprve pistoupením akce vle zemské, až je schválí orgán zemský. Tak dopluje se neúplná jednací zpsobilost obcí a okres vyšším spolupsobením zem. Vykonatelnost uritých rozhodnutí samosprávných váže se na pedchozí svolení a potvrzení zem. Zemské orgány peují preventivní kontrolou a ochranou o soukromohospodáské postavení nižších svazk samosprávných, o majetkovou stránku jejich osobnosti, aby nestenovaly své kmenové jmní, zemské výbory svolují k uzavírání znanjších komunálních výpjek, zemské orgány povolují komunální pirážky, pesahující uritou výši, zemské orgány povolují zavedení samodávek obecních (v echách dle zákona z 1899 urité dávky obecní mohou být povoleny naízením zem. výboru). Zemské orgány konen starají se svojí právn organisovanou dozorí mocí

statných

361

aby

a regulující inností,

konné závazky

nižší

svazky samosprávné plnily své zá-

aby se udržely pi uskuteování úel a úkol Státoprávní orgány zemské slouží tak

a

své ásti veejné správy.

zárove za kontrolní a kompetenn nadízené orgány nižších svazk komunálních. Státoprávní orgány zemské jsou povolány k

funkcím

plnní

úel

správní

svojí

poveny

dozor

je

béou pímo

kompetencí

výkonu

na

tak záležitosti

spolupsobí

místní,

attributy,

na

podílu

samosprávných

komunální.

obcemi a okresy, jedin orgány státní, nýbrž

nižšími svazky komunálními,

Dozorem nad nejsou

tu

svými dozorími

intervencí

spoluspravují

i

samosprávy

záležitostech

v

jejich

v

celém rozsahu

rozdlen

a

mezi orgány státní

a

orgány

zem

jako

Orgány státní správy podržely vyššího v samostatném oboru psobnosti samosprávné pouze negativní kontrolu právní a kassatorní oprávnní vi nezákonným aktm jinak však instancí dozorí a odvolací v samostatném oboru jsou jen orgány zemské jako orgány nejvyššího útvaru samosprávy svazku

komunálního.

místní.

Dozor zemských orgán nad plnním úkol samosprávných svazk nekryje se však s pouhou negativní funkcí bdíti nad zachováváním a nepekroováním kompetencí orgán samosprávných. Zemské orgány mohou na základ dozorího oprávnní v uritých positivn vynutiti zákonné povinnosti podízených pípadech i

svazkv. Tak za uritých výhrad mohou .zemské podízené svazky komunální, obce nebo okresy, aby se postaraly o krytí uritých náklad, dle zákona nutných k vyplnní úkol, jež jsou zavázány uskuteovati, jmenovit k vyplnní závazk, vzcházejících jim z vedeni veejné správy. Kdykomunálních orgány

donutiti

koli nižší

svazek samosprávný

opateni

na

v

úhradu

svých

nkterých zemích (jako

sám

v

opomene nebo

zákonných

echách

a

se

naíditi nucené vložení píslušných položek do

nálního a uložiti

sám pirážky ku

krytí

zdráhá

uiniti

úkol a závazk, mže na Morav) zemský výbor rozpotu komu-

tchto nucené vložených

položek.

Zemský výbor tu správním aktem zaídí nucené vypsání dávek donuceným rozpotováním stará se, aby pivodil

komunálních,

itých obnos pro urité zákonn odvodnné a vyžadované úely. Výbor zemský, jako úad dozorí, stará se tu o nuužití

ui

362

onch výdaj do rozpotu komunálního

cené vložení

o nutné náklady

zájmem, jakoby

šlo

vc

nižší

jakoby

tak,

zem

takovým

s

samé, a tu pak jeví se

svazky samosprávné na základ práva veej-

ného byly pímo zemi zavázány k plnní svých úelv. Tím se vlastn dokumentuje, že nižší komunální svazky mají veejné po-

vinnosti

k

zemi,

zem

o jejich plnní postará stenské moci,

ale

komunální

svazky

povinnosti

to

a

ovšem stojí

plniti

úkoly.

úely,

sama svými orgány, ze

úinky pro podízený

s

tedy

intensivním

v

k zemi, plnní jejich veejných povinností

zem má

své

má

své-

pomru

se

vrchno-

svazek.

Nižší

povinnosti

vztahy k zemi,

zájem, aby svazky v jejím území jsoucí plnily

A

sice

nebo

ádn

své

moci dozorí samostatn jedná sám mimoádn schvaluje rozpotové

proto pak zem. výbor

za nižší svazky komunální,

z

sám

do ruky správu jejich záležitostí, aby dostály úkolm, k jejichž plnní jsou vázány, sám vsahá do samosprávných jejich záležitostí, sám jedná na míst jejich orgánv. položky

bére

jejich,

tu

Zemský výbor jako orgán pak

již

vbec

inností obcí

vyššího

svazku

mže

vykonávati

povšechný úední dozor nad orgány obcí nad ve veejné správ. Tato vázanost orgán obecních i

i

dozorí moci orgán zemských plyne prost z lendo vyššího komunálního svazku zemského. Akce svazku nižšího ádu obmezována a vázána je vlí svazku vyššího ádu. Správa nižšího svazku má vztahy k veejné správ vyššího svazku. Plnní úkol nižších svazk, jim jako kompetence pipadlých, a osvdování oprávnni jim ve veejné správ udlených, není ponecháno na volné vli nižšího svazku, nýbrž má se tu pímo za závazek právní vi vyššímu svazku zemskému. Nižší nadízenou

ského zaazení obcí

zodpovdný za dodržování svých kompetencí za positivní uskuteování svých úkolv. Kompetence samosprávných svazk znamenají zárove povinnosti plniti úkoly veejné správy komuna onu nální. Proto úední dozor orgán zemských vztahuje se svazky jsou

i

i

innost

obcí, která

Proto

na orgány i

také

tvoí jejich kompetence ve veejné správ.

zemský výbor jako orgán vyššího svazku

obecní

(dle § 89.

poádkovými pokutami, aby

správných a aby

je

piml

i

íš.

zák.

vynutil

obec.)

positivní

pímo akci

mže

nastupovati

orgán samo-

k positivnímu uplatování oprávnni

komunálního svazku ve veejné správ. Zemské orgány

tu vynucuji

36a

takové chováni se podízených orgánv, aby byly vyplnny veejné povinnosti svazku. Orgány zemské vedou odtud permanentní, více

mén

úední nad správným výkonem kompetencí orgánv obecních, omezují jejich samostatné akce na základ zvýšené své moci dohledací vedoucími úedními poukazy a administrativní direktivou. Dozorími rozkazy závazn urují nižším orgácelou samosprávným jejich povinnosti a dle poteby béou samosprávnou organisaci nižších svazk ve služby organisace zemské, intensivní dozor

nm i

i

mají tak možnost

s

jednotného hlediska íditi výkon samosprávných

funkcí v zemi. Nižší orgány samosprávné uvedeny jsou tedy vedle

kompetenní

i

úední od orgánu

v odvislost

zem

jako od instance

nejvyššího útvaru samosprávného.

Na

zem

zastupitelstvo

a

zem. výbor

vznesena

je dále

ást

správního soudnictví na poli samosprávy místní. Zem. výbory rozhodují a

stížnostech

o

opatení

vedených do rozhodnutí, usnesení, naízení

obecních

samostatného

okresních

a

výbory fungují jako

zastupitelstev

psobnosti obecní

oboru

ádné

a

v

záležitostech

okresní.

Zemské

odvolací instance a jako nejvyšší roz-

psobnosti komunální, nadízený úad správní, rozhodují o obsahu a mezích kompetencí podízených orgán samosprávných. Orgány obcí a okres jsou podrobeny instanní hierarchické moci orgán nejvyššího svazku komunálního, jsou uvedeny v kompetenní odvislost od orgán zemských. Samosprávné kompetence v samostatném oboru psobnosti obecní a okresní sbíhají a sousteují se tak v nejvyšší instanci v rukou zem. snmu resp. zem. výboru, jako nejvyšších a ústedních orgán samosprávy místní. Orgány zemské mohou správní akty podízených orgán samoanulovati, mohou vlastní vlí nahraditi správných reformovati hodovací

instance

rozhodují

v

samostatném jako

stížnostech

o

oboru

kompetenn

i

vli

jejich.

Mohou

vlastní

svá

rozhodnutí substituovati na místo

samosprávných rozhodnutí nižších svazkv.

Nejsou omezeny jen

na negativní dozor a kassaci. Mohou tak positivn a pímo zasahovati do výkonu kompetencí komunální správy. Mohou urovati

smr

a smysl

samosprávných, mohou ními akty se

nižších svazk, mohou akt podízených orgán

samosprávných rozhodnutí

positivn determinovati obsah správních jejich akty

zmnným

obsahem.

nahraditi vlastními bezprosted-

Uplatování práva stžovaciho

364

pro

zakládá

orgány

zemské kompetenci nadízené instance pe-

zkoumati opatení nižších svazkv komunálních. Zemský výbor na

základ zízení obecního jíti

jsou zemské výbory

svazkv

urovati, co

kompetencí zmovacích, v souhlas

s

ádné

právn vázán

ve-

vyšší instance v organisaci správy

nadány mocí po reformatorsku zasahovati do

správní innosti nižších

závažnjší

na podanou stížnost

je

ve zkoumáni vci. Jako

platným

a

na jejich

míst

vlí právn

s

právem, a užívati tak svých silnjších

je

aby akty samosprávy místní

ádem

právním.

Opatení

nižších

samosprávy místní ve veejné správ djí se vždy reformující moci nadízeného orgánu zemského.

s

pivádly orgánv

výhradou

Zem

jako vyšší útvary samosprávy místní i územní nad nižšími svazky vrchnostenské funkce, jež principieln státu bývají reservovány. Tyto samosprávné funkce zemských orgán doplují a pímo nahrazují státní innost správní 13.

vykonávají

plnním úkol,

jež

by jinak státu samému bylo obstarávati. Správní

innost zemí, jako vyšších svazk komunálních, nahrazuje tu v kompetenním okruhu innost státní moci: díl obligatorní innosti nevykonává se

jejich státní

pímo

mocí státní a orgány státními, nýbrž relativné samostatnými svazky zemskými. Jde tu o funkce, jejichž obstaráváni a opatování stát principieln uznává za své a do své sféry náležející, ale neplní jich

úedním, nýbrž dopouští

je

pímo

svými orgány, svým aparátem

opatovati orgány

zem, jako

svazku

samosprávného, státu podízeného.

doplována vrchnostenskou insamosprávného svazku zemského. Kdyby ony funkce nebyly opatovány orgány zemskými, musily by býti vykonávány Správní innost státní je tak

ností správní

mocí

státní,

nebo odpadnutím orgán zemských

celkový

organism

hlediska

je

tu

veejné

správy

organisace

organismu veejné správy ve

zemská státu,

býti

jsou pak ástí

by

S objektivního ástí

celkového

náleží mezi instituce, jimiž se

vede ást veejné správy na místo státu

orgán zemských

úplným.

podstatnou

pestal

;

vrchnostenské

celkového souhrnu

práv

atributy vši

ve-

ejné moci ve státu. Celková innost veejné správy v oboru samosprávy místní je tu rozdlena mezi stát a mezi korporativní státu podízené svazky

Ve správních kompetencích samosprávy zemské vidí pak vbec jen zastupování innosti státních orgán správních správní

zemské. stát

365

inností nižších

svazk

správních, korporativních

svazk zemských.

Se strany státu posuzuje se pak postaveni zemí, jako vyšších samosprávných svazk, prost tak, že na místo, co by stát urité své úkoly provádl pímo, pepustí provádní jich korporativním, svazkovým subjektm, které jsou státu sice podízeny, které však státu mají zvláštní právní osobnost, vlastní okruh veejných práv

vi

pojmov

a samostatnou

rozdílnou

existenci.

Se stanoviska nadí-

zeného státu samospráva zemí znamená jen, že ústední vláda íšská správní úkoly státní nedává obstarávati jen svými odvislými orgány, nýbrž samostatnými svazky správními s místn omezeným i

okruhem psobnosti. veejnou

správou

Státní správa není jedinou

—

vedle ní je

uznána ješt samostatná správa vyšších korporativních svazk veejného práva, vedle státní správy je státem uznána právní schop-

veejné správ. ást veejné správy v oboru samosprávy místní je na základ zákon svena orgánm zem, jako nejvyššího samosprávného útvaru. Výkon uritých vrchnostenských oprávnní dje se tu svazky státu podízenými, a to zrovna tak, jakoby svazky byly ústavn ponost podízených

pímo

volány

svazk

k úastenství

innost veejné správy též

býti

v

správ pilenných ást veejné správy,

státní

ml

ve

na funkcích a správ státu.

oboru samosprávy místní samostatných

souinností zemí, jako

místní

innými

a státu

podízených.

by jinak

stát,

správy státní a je lokalisována

je obstarávána

svazk samosprávných,

kterou

vykonávati sám

Celková

v

oboru samosprávy

jetu odštpena od celkové v oprávnních zemí, jako vyšších

Tu zemi píslušejí práva, která principieln by do okruhu práv panství státu, ale výkon tchto práv panství je tu na základ zákon lokalisován ve sfée práv zem, jako nejvyššího svazku komunálního. Uritá práva a povinnosti, svazk komunálních. náležela

by pipadla státu, jsou lokalisovány tak v okruhu práv uritých vyšších svazk korporativních a komunálních správních

jež zásadné

svazk zemských. tvoí

Jde tu tedy o ást veejné správy vlastn od správy

odštpenou: pedmty této od státu odštpené však a skládají pak kruh vlastních záležitostí

státu jen

i

samo-

správného svazku zemského. Podízenému samosprávnému svazku

zemskému je tu pidlena ást veejné správy, aby vlastním jménu a vykonával po vlastním právu.

ji

vedl ve

366

Zem

mají tu jen samostatn a po vlastním právu vykonávati

takové funkce a máji jako vlastní podnikati takové správní akty. jež principieln náleželo

valy

by podnikati

zem vbec

zem. Samospráva

kdyby

státu,

svazcích samosprávných v tom, že zemi,

jich

neopato-

pi jiných jako podízenému svazku

spoívá

tedy, jako

veejného práva, udlena je ást veejné správy, aby ji zem vedla ve vlastním jménu a po vlastním právu. samoJako všechny jiné samosprávné svazky ve státu má ve vede správy, kterou správný svazek zemský svoji ást veejné vlastním jménu a po vlastním právu. {O. May Deut. Verwaltgsr., I., 127. j Pro celkovou povahu zem jako subjektu veejné správy ona správní innost zem, která se stává se veejnou správou neliší materielní svojí povahou od správní innosti subjekt a podhospodáské innosti zem, mající nik soukromohospodáských ráz správy soukromé, jsou ástí zemské samosprávy. ást veejné správy je na základ zákon podízenému svazku zemskému dána po právu vlastním, tvoí dil vlastní jeho správy i

i

:

i

i

;

a obor jeho vlastních

obor jeho

tvoí

záležitostí,

»samosprávy«,

nmž samostatn se mže pohybovati. V samosprávné své psobnosti svazek zemský nepodléhá potebám impulsu, vycházejícího od ústední moci státní, má tu schopnost samoregulace a volnost v tom, že tu jako v samostatném oboru psobnosti samosprávné innost jeho nemže býti determinována naízeními orgán státních, jak mže stát initi ve svém správním orgav

nismu a úedním systému.

úpln onoho

rázu,

jaký

V

tomto postavení svém

mají

i

komunální a rovnají se tu jen místní samosprávy ve státu.

vyšší

jiné

všem

zem

svazky

vyšším

ostatním

nabývají

samosprávy

svazkm

Jakmile zem na základ zízení obecního a pozdjšího komunálního zákonodárství byly organisovány úpln jako vyššf komunální svazky, jako vyšší obce, zaíná se celkové jejich i

postavení

stále

více

posuzovati

svazk samosprávných.

Stát

dle

zaíná

pouhých vyšších samosprávných všem jiným svazkm

postavení je

v

jejich

oprávnních vbec klásti na roven stále více místní samosprávy ve svém území. Tak postupn v celkové povaze útvar zemských nabývá pevahy jejich stránka komunální, jejich

postaveni jako

vyšších

do popedí ony znaky, které

svazk samosprávných, je

charakterisují

za

a vystupují

pouhé svazky

36?

provinciální samosprávy.

Tu pak zem

vi

zaínají

státu zaujímati

jako podízené svazky samosprávné, stát znenáhla podízenými vidí v jejich celé samospráv jen výkon správy korporativními svazky samosprávnými na místo státní moci. Bylo pirozeno, jakmile zem byly organisovány za nadízené v theorii práva veejného pesvazky komunální samosprávy, že nášeny byly názory o povaze korporativních svazk samosprávy

jen postavení

i

místní

mrou

stejnou

zemi ku

státu.

stejn ono

I

na samosprávné

pojetí, dle

postavení zemí a na

na právní

též

nhož

pomr

zemí penáší se pak

postavení

podstata samosprávy spoívá v uznání

moc v rozsáhlé míe mže innost potebnou úkol pepustiti komunálním svazkm, které jsou podízeny a pilenny, mají však samostatnou schopnost

skutenosti, že státní k plnní státních státu

vle, jsou samy nadány právy panství, a vedou ležejí

A

k realisování

jako v samospráv

samosprávy

místní

spatovati a

státních úelv,

vlastn jen

podízených

všech

zaíná

se

správa

tedy

záležitosti, jež ná-

jako záležitosti vlastní.

svazk samospráv zemí

korporativních

takto

v

i

vedená

státních,

záležitostí

však

opatovaná jako vlastní podízenými svazky samosprávnými.

Tu

i

samospráva

zem

státní správy, jež je

posuzovala by se jen vlastn jako druh vedena však korporativními svazky státu pod-

a

ízenými. (Tento názor proniká, vládní o

reform vnitní správy

o

nejasn,

onch

pejíti na smíšené krajské

Tak

v celé

studii

správních, jež-

a okresního vykonávají

tyto funkce zemí mají totiž

;

úady státní.)

samospráv

uznání podízeného

v nejnovjší

funkcích

zemské výbory na základ zízení obecního v záležitostech obecních a okresních

i

zem

korporativního

se

vidí

svazku

pak

dle

theorie jen

nadízeným státem

za

samostatn spravující právní osobnost. V samosprávných oprávnních zem vidí se pak jen státem uznaná právní schopnost podízeného svazku urité své záležitosti samostatn spravovati, kdežto jinak by je spravoval vyšší mocenský faktor stát. Dopouští se podízenému svazku samosprávnému, aby urité zá-

—

ležitosti, s

jež

á m, kdežto

se

by

mají

za

vlastní

záležitosti svazku,

vidí se tak vztah a

pomr

V

spravoval

samospráv zemské zem, jako podízeného svazku správ-

je jinak spravoval stát.

celé

nadízené státní moci; pojem samosprávy zemské tu vztahuje se na vzájemný pomr dvou politických svazk k sob, ního,

k

368

samosprávného

nižšího

zemského

svazku

k

nadízené

vyšší

státní moci.

Podstata samosprávy zemské spoívá tak ve vztazích kompe-

podízeného svazku zemského ku kompetenci

tence

státu,

jako

nadízeného, vyššího politického svazku. Tak dle theorie, jako pi pojem samosprávy zem svazcích samosprávných,

všech jiných

i

omezuje se na uznání skutenosti, že samostatná právní osobnost, z vní, vnj samostatn urité vlastní záležitosti vlastními prostedky. Samospráva zem znamená tu pak, že zem, jako samosprávný svazek, je povolána sama vésti veejnou

mocí státní,

správu a

mohou

správní oprávnní

jejíž

spravuje

nižší

Zem

ku

státu,

svazky

správní

sama adu

zemské,

však býti obmezena

I

spravovati

protikladu

v

všechny

tosti

mže

jako

nad

ní

objímajícímu,

které se mají

záležitostí,

by jinak

kdežto

svazku

pojmov záležitosti

tyto

stojícímu. že

zem

za vlastní záleži-

spravoval

stát.

ovšem spravuje se >sama«, v protiv ku svazkm, které jsou spravovány vyšší moci státní. Sama svými orgány vede \lastní záležitosti, kdežto by jinak mohly býti spravovány též vyšší moci tak

spravuje se sama, kdežto existuje ješt vyšši moc státní, již by také mohla býti spravována. Tato dnes pevládající theorie vecjncprávná, kteráž takto spatuje v samospráv vlastn jen správu odštpenou od správy státní,

•státní a

za

pepuštné však k opatování korporativním svazkm samosprávným,

tedy jen druh státní správy,

samostatným

vlastní

není ve svých vymezeních pojmu samosprávy ovšem píznivá státo-

právnímu postavení zemí.

Vbec

však

i

v praxi

organisování

zemí na základ zízení

obecního za vyšší svazky samosprávy místní poškodilo státoprávní povahu zemí nejvíce. Stát zaal odtud postavení zemí

podízených samospiávných svazk své názory o významu práv podízených korporativních svazk místní samosprávy uvnit státu. Stát, zaadiv si již zem do organisace své samosprávy jako samosprávné svazky vyšší kategorie, zaíná pedstavovati si po- enáhlu se svého stanoviska celou samosprávnou innost zemskou jen jako samosprávu ostatních nižších svazk komunálních. Stát, pirovnávaje samosprávu zemí stále více ksamospi.u. ostatních svazk samosprávy místní ve svém území vidl pak urovati dle postavení jiných

ve stát.

Stát penášel

i

i

i

na

zem

369

i

v

samosprávném postavení zemí osobnosti

právní

protiv

v

a

a omezení jejímu nadízenou

mocí

státní,

i

mohl

se

pak

stále

jen

pomru

v

ovládající

snažiti,

aby

i

k

stav

státem uznané

oduznání

možnosti

osobností

státu

a

vyšší

samosprávné funkce zemí

pod moc vyššího svazku státního. Chtl zapsobení na samosprávnou innost zemí, a to pedevším na onu innost, kterou zem vykonávají jako vyšší svazky komunální nad okresy a obcemi. Stát hledl tu omezeni podízené spravující osobnosti zemské dosíci vytknutím práv, která by dovolila vyšší moci státní v uritých smrech determinouvedl v podízenost

jistiti

vati

znenáhla

si

docházející

vli,

pímo

i

omezující

Nejvýznanjší roven

s

výrazu

samospráv zemí

v

a

psobiti tak

na státoprávní orgány zemské. z

tchto snah,

jimiž stát hledl

zem

klásti

na

postavením ostatních vyšších svazk komunálních, zstalo

nadízení správního dvoru soudního zemským výborm. Tak stát konen státoprávní orgány zemské, zemské výbory, podrobil anulovacím a kassaním kompetencím své státní, íšsko-pedlitavské instance. Uvádí je ve specifický zpsob odvislosti tím, že je váže i

na právní

názor

rozhodnutí

orgány zemské, jednajíli komunálního, jsou vázány

své

ve funkcích bráti

íšské instituce pedlitavské, a

tu

Tu státoprávní orgán zem jako svazku

instance.

své názory

pak

od orgánu

rozhodování

státu,

od

státoprávních

orgán zemských nespoívá již na názorech vlastních, nýbrž na závazném a nezmnitelném názoru ústední instance pedlitavské; právní názor

státní

instance sestupuje tu k

orgánm

zemí, jako

k podízeným instancím samosprávným. 14. Pomr zemí jako samosprávných svazk ku státu není ovšem ani ve všech smrech urován tak, jako postavení ostatních svazk samosprávy místní. Státní moc neužívá orgán zemských pímo k funkcím bezprostední státní správy, tak jako užívá orgán komunálních v peneseném oboru psobnosti. Zemím není uložena vnjší státní mocí povinnost opatovati urité pomocné záležitosti bezprostední státní správy. Zem nemají peneseného oboru psobnosti, v tom smyslu, že by urité záležitosti veejné správy obstarávaly pímo ve jménu a zájmu státu, zem nestojí ve službách státu tak, aby jako jeho orgány opatovaly v peneseném oboru záležitosti státní. Zem nemají, jako jiné svazky komunální onoho peneseného oboru psobnosti, v nmž samosprávné funkce

pímo

24

370

nmž samospráva znaoprávnní podízeného samosprávného svazku vykonávati správní kompetence státu ve jménu, ze zmocnní a v zájmu státu. Zemím není žádný obor státní správy penesen tak, že by jejich samosprávná innost znamenala jen innost ve výhradném zájmu státu s užíváním mocenských prostedk státu, ve jménu a ze jsou a zstávají vlastními právy státu, a v

mená

jen

zmocnní

jeho.

Zem

pímého

nemají takového

prostední

státní

úastenství na vedení

bez-

správy a spolupsobení na bezprostedních

stát-

jako mají

ních úkolech,

svazky

nižší

komunální, obce a

peneseném oboru psobnosti.

ve svém

Zem

okresy,

není píslušná

pímo

aby tvoil její penesenou psobnost a aby pro díl tento obvod zemský stal se jen státním obvodem správním, v nmž by zem svojí organisací vedly bezpro

vlastních státních záležitostí tak,

díl

prostední

záležitosti

státu

užíváním

s

cenských, v zastoupení státu a

z

prostedk mo-

státních

V

jeho zmocnní.

samosprávných

aktech zemí nejde snad o pouhé pomocné innosti bezprostední státní správy, tu

nejde nikde o penesené

státu, o funkce,

jež

jeho personálem a

ských

osvdováním

nejsou

zemských. Nejde

tu

jménem a v zájmu státu, zpsobu zástupím, nejedná

nesenou k výkonu «, jejichž právní subjekt

o funkce,

úely

v

má

se

o

se tu

práv

státních

nejde tu

ale jde

o výkon

žádnou

cizího

ale

po 'pe-

práva

psobnost jen

oprávnní, za

veskrze o správní

zem

státních,

práv v zastoupení

sama, jako samosprávný svazek,

nichž jako v samostatném

oboru psobnosti

realisuje

vbec o právn uznanou schopnost dosažení úkol svých býti innou osvdo-

vlastními právy, jde tu

samostatné osobnosti k

váním

vrchnostenských

nikde o výkon

a

své

funkce místn inného

by byly dány podízenému svazku k výkonu jeho finanními prostedky. Akty orgán zem-

vlastní

vle

a užíváním

nepetržité sebeosvdování se

vlastních

práv, o právn uznané samosprávného svazku zemského

uskuteováním vlastních úelv. Akoli zem podniká ve veejné správ náleželo by opatovati státu, pece zem

za

svazek,

sama

slušných

funkce, jež principieln je,

subjektem tchto funkcí, sama

samosprávný subjektem pí-

jako je

i

práv panství a vykonává je v samostatném, nikoli pe-

neseném oboru psobnosti, na základ práva vlastního, nikoli cestou pímé delegace státní moci, vykonává je jako své funkce

371

samosprávné, nikoli jako práva státu, ani jako njaký státní ústav anebo jako orgán státu, opatuje je jako vlastní záležitosti, nikoli jako pomocné záležitosti bezprostední státní správy. (Stát v nedostatku zemské exekutivy propjuje jen svoji moc k nucenému provedení samosprávných funkcí zemských.) tu pak žádné rozlišování mezi píslušností a výuritých správních oprávnní, jako pi peneseném oboru psobnosti svazk samosprávy místní, samosprávná innost zemí

Nevystupuje

konem

provádním správních rozkaz

pedmty

samosprávy jen vlastní práva samosprávného

není

státních,

zemské jsou všude a výlun funkce bezprostední státní správy nejsou peneseny ani pímo na jednotlivé orgány zem jako komunálního svazku, rozhodnutí a opatení orgán zemských zstávají vlastním jednáním korporace zemské, orgány zemské nikde nevystupují tu jako orgány státu, nezastupují pi výkonu svých kompetencí moc státní, ale zemskou,

svazku,

nevstupují v

pomr

rozkazm

orgánm

podízenosti k

státním,

nepodléhají

zmovacím

kompetencím orgán státních, jsou výhradn vlastními spravujícími a výkonnými orgány zemské korporace a vedou korporativní záležitosti výlun ve jménu korporace, ve vlastním jménu zem, nikoli z delegace a zmocnní státu, nikoli ve jménu a výluném zájmu nadízeného dozoru,

služebním, direktiv a

svazku státního.

Organisace zemí není

mocných

záležitostí

saci zemí splývaly

zárove

bezprostední

organisací

na provádní poby v organi-

státní správy, tak, že

zem jako korporace a zem jako státorgány zem byly zárove orgány korpora-

orgány

ního ústavu, tak, že by

prostedeními orgány státu, že by stát v zemi vidl svj státní ústav a v organisaci zemské své orgány prostedené. Nelze zavádti tak ani stotožování samostatného oboru psobnosti zemské s hospodáskou správou zem a vrchnosten-

tivními

i

ásten

ských funkcí s njakým peneseným oborem psobnosti, v nmž by zem vykonávala jen práva státu, nelze mluviti o žádné personální

unii

funkcí

státní správy vrchnostenské

a

zemské samo-

správy hospodáské; v organisaci zemské nestojí podle sebe soustava

vrchnostenské

správy

státní

a

soustava

pouhé komunální

správy daové.

Takto tedy obor nevztahuje se jen na

vlastních,

její

>autonomních«

záležitostí

zem

správu hospodáskou, výkon práv vrchno24*

372

stenských není jen

»

zem

peneseným* oborem psobnosti zemské,

nejsou jen služebnými orgány státu pro delegovanou státní správu

pomocnými úady

vrchnostenskou, orgány zemské nejsou

orgán I

státních

správních k bezprostednému vedení správy státní.

kdyby ona ást vrchnostenských

funkcí,

zem

kterou

na základ zízení obecního a okresního vykonávají nad

komunálními

svazky

nov

sena byla na bory,

nestala

by

dozor

(jako

a

správní

soudnictví

dnes

nižšími

pene-

i,

zízená zastupitelstva krajská nebo jejich výsamospráva zemská ani tu pouhou samo-

se

správou hospodáskou (jak se u nás namnoze tvrdilo u píležitosti

Samospráv zemské opatování a výlunému vyi-

posledního návrhu na reformu vnitní správy).

zstaly by ovšem zování jen

k samostatnému

záležitosti,

zpravidla

jež

platí

za

>vlastní«

záležitosti

komunální v užším smyslu, jako správa jmní a ústav zemských, orgánm zem jako svazku komunálního zstalo by nadále ovšem jen initi autonomní korporativní usnesení o správ tchto komunálních záležitostí,

podobn

jako v samospráv pruské, samospráva

zemí zúžena by byla sice takto na správu >vlastních« korporativních záležitosti v

užším smyslu, ale nestala by se ješt pouhou samosprávou

hospodáskou, tak

eny

funkce

zemské

by

že by z

pojmu samosprávy zemské byly vylou-

vrchnostenské

pedány úpln

zstaly elementy

stále

správ finanní;

a

samospráv

státu;

vrchnostenské,

tak

hned ve

hospodáská innost zemské samosprávy nutn a stále potebuje užívání veejné moci. Ostatn » vrchnostenská' správa není vbec od ostatní zemské správy oddlena a neznamená žádný zvláštní díl a žádné zvláštní odvtví zemské správy, nýbrž znamená elementy a momenty inhaercntní celé samospráv zemské jakožto innosti subjektu veejné správy. Ježto tedy za vlastní záležitosti svazku zemského mají se i

stejn funkce vrchnostenské a

záležitosti,

jež

jinak

principieln

pak atributy samosprávy zemské znamenají zárove omezení práv státní moci na prospch zem jako komunálního svazku. Uritý obor záležitostí dle zákon vymanil se a je vyjmut ze správy státní moci a innost státní správy je tu nahrazována inností samosprávných svazk zemských. Samospráva zem znamená tak omezení státu v provádní jeho úkoluv, jakoby zemím piznané právo spolupsobení pi plnní úkol státních znamenalo pímo ástené zcizení práv státu.

se mají za reservát státu,

373

Jakmile byly

zem

organisovány jako komunální svazky, jak-

zaíná

mile celá jejich samosprávná innost

býti

posuzována jako

innost podízených politických svazk v protikladu k jejich omezování nadízeným svazkem státním, nabývají samosprávné funkce zemí vbec rázu, jakoby se dly jen z dopuštní státní moci, jakoby byly jen odvozeny ze samovolného sebeobmezení státní moci. v samospráv zemské vidí se pak jako v samospráv jiných svazk komunálních jen sebeomezení státu pi provádní jeho úkolv, jen dopuštní státu, aby díl jeho úkol penesen byl k provádní podízeným územním svazkm, a pak vlastn samospráva zem na pohled zaíná se jeviti jako státní zmocnní dané komunálním svazkm k vykonávání státní vle. I v samospráv zemí jako podstatný znak hledají a vidí se pak momenty samovolného I

i

obmezení státní moci, jež nechce opatovati všechny státní úkoly správní bezprostedné svými vlastními orgány, nýbrž dopouští ást jich k provedení nižším korporativním svazkm. Piznaná oprávnní samosprávná pokládají se pak jen za výrazy obmezování se státní moci na prospch volného pohybování se místních svazk, nadaných právem samosprávy. Akoli dle pojetí tohoto, jež zem klade na roven ostatním

svazkm samosprávy

moment

pojmu samosprávy zemské vidí se v sebeobmezení státní moci pi výkonu státních práv, v tom, že stát obmezuje svoji innost na prospch podízených územních svazk, pece nejde pi samosprávných oprávnních zemí o pouhá práva reflexní, nýbrž jde o uzavené schopnosti vlastní vle zemské vi státu, o skutená

nižším

subjektivná

práva,

o

místní,

podstatný

právn uznané

i

v

zájmy zemské, ohraniená vzájemná

individuální

vi

nimž stojí moci vle, (Odtud kompetenní spory mezi orgány zemskými a orgány státními nejsou nikdy pouhými spory o výklad objektivo meze subjektivných práv dvou ného práva, nýbrž vždy zárove

o ohraniené

oprávnní

státu.

i

Nejde o reflexní úinky nejde o pouhý takový reflex ob-

samostatných osobností státoprávních.) cizích práv

nadízeného

státu,

jektivného práva státního, jenž by prospíval

úelm

zemským, není

vidla státního

orgánm reflexními

ádu

situace tak,

zárove individuálním

že by objektivna

právního v zájmu

státním

právní pra-

ukládala státním

uritá jednání a opomenutí a tak že by sloužila svými

úinky zárove

též individuálním

zájmm zemským

a

374

úelm

zemským

zvláštním, vlastním

a byla tak na

prospch

též

osobnostem zemským, aniž ovšem státní ád právní byl pvodn a pímo hledl rozšíiti právní sféru osobností zemských. Naopak, jde tu o skutená subjektivná práva zemí. Zem mají jako samosprávné svazky uznáno právo na samostatný výkon pikázaného okruhu svých oprávnní, a to v individuálním

svém zájmu, na uspokojení individuálních svých úel a individualisovaných nárokv, mají obvyklé právo korporativních svazk samosprávných na samostatnou správu svých vlastních záležitostí, právo na správu onch záležitostí veejné správy, jež je obstarávati se zetelem k partikulárním zájmm. Na poli práva veejného

má zem vlastní ství

práva

píslušnosti;

vztah

je trvalý

vle,

i

práv pan-

zemím po

práva panství píslušejí

i

zem

vykonavatelky toliko

práva panství náležejí do kategorie takových

zem

jejichž jsou

vlastní píslušnost

mezi právní osobností zemskou

a

ve výkonu jejich jsou

vlastním právu, vlastní

panství,

zem

mezi právy panství

;

samy

subjekty.

I

práv,

práva panství jsou pro zemi

právy vlastními, nevykonávají se jako práva, jež by náležela jinému subjektu, než tomu, jenž je vykonává,

nevykonávají se

zpsobem

zástupím jako práva cizí, jako delegovaná, penesená práva oprávnného státu ve jménu jeho, nevykonávají se ani jako povinnost

vi

státu, ale jako právo vlastní. Na základ zákon má zem pímo nárok na výkon

panství a to ve

Zem

úelm. pímo

naproti státu

i

užívají tu

moci,

práva vlastního

státu

a píslušejí

zmocnní

i

subjektivná práva panství obou faktor

státního. Ani eventuální právní kontrolovatelnost (správ-

ráz

onm

nebée

vlastních

práv.

kontrolovatelným

kompe-

Právní kontrola, píslušející

vi

uritým funkcím zemí, znamená jen oprávnní íše, podízených orgán zemských pi osvdování práv zem

tu íši

vli

vlastni

jen

tak

právo; vrchnostenské funkce peneseny, že pi výkonu jejich

zem, plynou z téhož pramene, totiž ze zákonv pímo na základ zákon, nikoli ze zvláštního

dvorem soudním)

ním

;

a k

zemi

tencím zemským

s

subjektivné

základ zákon

jsou zemi na

práv

svým individuálním podniká vrchnostenské funkce, na jejichž výkon má svém partikulárním zájmu

vlí

íše

srovnávati

pípadná urovatelnost

zem

a

vyšší

nejsou tím negována. Proti

po

pípad

mocí íšskou,

rušiti

;

nastává tu

ale vlastní

právm podízených

práva

kontrolova-

375

ných osobností zemských lující

a determinující

osobnosti

íšské,

právo kontro-

ale tato kontrolovatelnost

uritých

ve výkonu

determinace

a možnost

staví se jen zvláštní vlastní

práv zemských ne-

vyluuje vlastnost jejich jako vlastních pro oprávnné zem. zem k ostatním nižším 15. Toto pojetí, jež pirovnává samopodstatný znak dle nhož místní, svazkm samosprávy výkonu pi správy zemské vidí se tu v sebeobmezení státní moci i

práv,

státních

zatemuje pirozen státoprávní postavení

zemí.

Stálým srovnáváním zemí se svazky komunálními pak již snadno dochází se k tomu, jakoby právním pramenem oprávnní zemských bylo právo panství nadízeného státu, jakoby vrchnostenská oprávnní a veejnoprávná moc nepíslušela zemím vbec ani po právu pvodním a vlastním, nýbrž pouhou delegací, penesením, od

státu,

zem

t.

Odtud pak

íše.

j.

dochází

dále

se

k tomu, že

již

jako tlesa samosprávná staví se naproti zemím jako zvlášt-

»autonomním« útvarm státoprávním. Poíši podléhá již jistavení zemí jako svazk samosprávných nému posuzování než postavení jejich jako útvar státoprávních. Když postavení zemí jako svazk samosprávných poalo se posuzovati vbec již jako postavení jiných nižších svazk samoním, samostatným

vi

správy místní, tu samosprávné vrchnostenské funkce zemí mají se jen za odvozeny a

peneseny právn,

tak,

že

zem

nabytí práva

svého svádjí na stát jako na svého auctora, že tu jde o právo, jež tedy libovoln mže být státem resp. zákonodárstvím jeho od-

urovatelno pi svém výkonu kontrolou vyšší osobnosti státní, o právo, jež je pvodem svým jen odštpeno od státu a jeho nejvyšší moci. Tu tedy má se za to, že samosprávná

ato, o právo,

jež je

oprávnní zemí pocházejí tak penesena, ale

ovšem

i

že

vi

z

se jeví státu

plnosti státní

jako

moci; jsou jen zákonem od státu poskytnuté

právo sice

píslušející,

jako právo sice

vlastní,

ale

odvozené. Pirovnávají-li

správným,

má

se

zem úpln

se stejn

pak

již

k

ostatním

svazkm samo-

za to, že jako ostatní komunální

zem

byly od státu nadány právem na výkon státního ovšem tím zpsobem, že jim písluší jako právo státu samostatné, jako právo sice vlastní, ale odvozené. Takto stát penášel by tu jen práva, jež sice z jeho sféry pocházejí, jež však trvale jsou umístna v právní sfée jeho nižších lenv. Právní po-

svazky

i

impéria, ale

i

vi

376

stavení zemí posuzuje se pak

subjekt práva veejného

:

již

zemím

dle postavení jiných

podízených

tu jen píslušejí práva, která prin-

cipieln náležejí sfée panství státu, tu jen výkon práv panství je

na základ zákon lokalisován ve sfée zem jako podízeného svazku tak, že svazku zemskému písluší pímo nárok státu. Vrchnostenská moc zemí jeví se na výkon panství pak tu jen jako od státu zákonem lokalisované panství v právní sfée zem. Zem jeví se pak jako nositelka funkcí a práv od státu odvozených, právo panství zem takto pochází od státu, tkví v lenství státu: ježto je zem samostatným lenem státu,

státem

i

proto stát

ji

tak

vi

opatil, že

veejnoprávných práv panství

i

a

vi nmu

se

jako aktivní

jeví

jako nositelka

korporace veejného

práva.

Dokonce pak postavení zemí mže se dle postavení jiných svazk samosprávných snižovati ješt více: tvrdí se, že samosprávné svazky vbec nemají ani pvodních a samostatných ani vlastních práv panství, spoívajících na vlastní vli svazku a dle volné vle vykonavatelných. Tvrdí se, že tam, kde samosprávný svazek je oprávnn závaznou mocí rozkazovati, jedná ve jménu a ze zmocnní státu, že není to jeho moc. kterou uvádí v pohyb, ale moc státu, že není to jeho právo, jež uplatuje, nýbrž cizí, státní; samosprávné svazky nemohou z vlastní moci a vlastními prostedky pidržovati k plnní svých rozkaz; pokud rozkazm samosprávných svazk jen tím je zajištn effekt, že moc státu za nimi stojí, jež je vynucuje, potud práva komunální vzbuzují jen zdání vlastních práv panství (Laband). Právní postavení zemí nedá se však beze všeho urovati dle postavení jiných

svazk samosprávy

svá práva panství,

a

již je

jako svazek samosprávný,

základ vlastní ústavy

ginarn,

Zapomíná

se,

a vlastních

práv

Zapomíná

z

zemských zákon, tedy oriústavy nadízeného svazku

se

tu,

že

zem

nejsou práv-

základ právního ádu nadízeného státu, jako ale na základ vlastní zemské ústavy. svá práva panství a své orgány nemá na základ státního právního, nýbrž na základ moci vlastní, originarní a

ními subjekty na

ádu

zem

vykonává jako útvar státoprávní nebo konc vykonává pece vždy na

jiné svazky komunální,

Zem

že

konec

neodvozujíc svých

státního, z ústavy íšské.

místní.

konstitutivní, spoívající ve vlastní

vli svazku zemského.

377

zem

Práva panství

ad

ani jako

komunálního svazku nespoívají

zmocnní, nejsou odvozena, nejsou založena aktem zákonodárství ústední moci státní, aktem zákonodárné moci íšské, ale plynou z vlastních zákon zemských, práv v poslední

tak,

jako

zákon

práva

ústední moci

íšských.

pvodní, poskytují

obraz

státní,

Obojí práva panství

íšské, státu

neodvozená a doplující

originarní,

stejné ceny, totiž je

na státním

celkové

zákony

státní

moci.

vlastní, a je

i

plynou

zem

se,

Panství

z

vlastních

jsou

stejn

dohromady má prameny

obojí

zem

stejnorodé jako panství státu,

neodvozené, nespoívá na moci nadízeného svazku státního, ale

na moci vlastní, své determinace

i

má

v ústavních záležitostech

výhradn

jsou stejn územními korporacemi

s

Zem

originarní

dvody

jako stát

a konstitutivní

podstatn od komunálních svazkv ostatkteré jsou územními korporacemi vždy jen na základ právního

mocí, a obojí ních,

zemských

ve vlastní vli zemské.

liší

se tím

ádu nadízeného státu. Zem jako stát je stejn subjektem výsostným s originarními, konstitutivními právy výsostnými, a orgány zemské vykonávají vlastní a originarní moc zem, nikoli moc delegovanou ani odvozenou od vyšší moci státní. íše, posuzujíc postavení zemí dle postavení ostatních svazk komunálních, nešetila pak práv toho, že práva zemí nespo-

ívají

na právním

ádu

stojícím

tohoto rozdílu v postavení zemí, že

nad zemmi,

zem

již

nedbala

práv

jako zvláštní útvary

moc vykonávají na základ vlastní ústavy, dle zákon, po vlastním pvodním právu, že práva panství zemí nepocházejí ze státní moci, nejsou právn odvozena na základ zákon nadízeného státu od moci íšské. Nešetením tohoto státoprávní svoji vlastních

rozdílného postavení zemí íše seslabila a zatemnila však

i

státo-

povahu zemí, když státoprávní orgány zemské podídila kontrolním kompetencím správního dvoru soudního Akoli zemské výbory, státoprávní orgány zemské, jsou tu podrobeny jen ve svých funkcích nejvyšších orgán samosprávy místní, pokud jednají jako orgány útvaru samosprávného, nikoli jako orgány útvaru státoprávního, pece toto podízení orgán zemských není ústavním, neodpovídá ústavním oprávnním íše. právní

íše nebyla ústavou autorisována orgány zemské v oboru, jenž ústavn íše; íše nebyla

podizovati

nespadá

si

státoprávní

do píslušnosti

oprávnna jednostrann rozšiovati

své

kompe-

378

vi

tence leží

orgánm zem v oboru, jenž ústavn násnm zemských; íše vbec nebyla ústavn

státoprávním

do píslušnosti

oprávnna zizovati rozhodovací

pro

instance

samostatný

obor

psobnosti obecní, ježto úprava a determinace samostatného oboru psobnosti obecní jako záležitostí obecních vbec náleží do zákonodárné

píslušnosti

snm

zemských. íše

rozhodujíc

svým

orgánem jako nejvyšší instance v záležitostech samostatného oboru samosprávy místní, vnucuje orgánm zemským svoji vli v záleži tostech, o jejichž

úprav rozhodovati

písluší

výhradn orgánm

zemským.

íše nemla svými zákony

disponovat o výkonu kompetencí

samostatného oboru psobnosti komunální. Záležitosti obecní principieln a v celém rozsahu pipadají zákonodárství i

zemskému,

mají tedy práva obcí v samostatném oboru psobnosti býti od-

vozena ze zákonodárné píslušnosti zemské,

nikoli íšské, tedy ze

zákonodárné moci zem nikoli z íšského ádu právního a od státní moci ústední. Odtud stát neml svými zákony disponovat nad právy, která nebyla odvozena z jeho moci, nýbrž z moci zemské, ze zákonodárné pí-

jako nejblíže nadízené územní korporace,

Nyní však íše rozhoduje o správnosti výkonu kompetencí samosprávných tak, jakoby kompetence komunálních svazk byly odvozeny pímo od státu resp. íše. V tchto záležitostech tedy v poslední instanci je stát oním oprávnným subjektem, jenž svými orgány jako nejvyšší instance dává úsudek o správnosti výkonu kompetencí samosprávných tak, jakoby šlo pímo o vedení záležitostí státních. Tím zárove stát dává na jevo vlastn, že všechny podízené svazky samosprávné, zem, pi výkonu své moci užívají nejen svého práva, nýbrž státu, že kompetence své veejné plní též své povinnosti moci mají též ve státním zájmu a k úelu plnní svých povinslušnosti zemské.

i

vi

i

ností

vi

zájmv. Tu

státu, nikoli jen k realisování svých partikulárních stát dává na jevo, že úelem všech jeho podízených

svazk samosprávných, svazek

svých

státní,

úkol

petencí

že

vi

sloužiti

i

zemí, je také

všechny

nižší

trvale fungovat

svazky jsou

pro vyšší

zavázány k plnni

státu, že jsou zavázány užíváním svých komstátu, že užíváni vlastních kompetencí jejich je

zárove povinnosti Tak dokumentuje

vi jiné osobnosti stát

svojí

vyšší,

kontrolou,

vi

že

nadízenému

urité správní

státu.

úkoly

379

zemí, pokládá

zárove

za úkoly

státní

správy,

i

projevuje tu zá-

úkol samosprávným svazkm zemským jako kompetence pipadajících a osvdování uritých kladní nazírání, že plnní uritých

oprávnní

zstaveno

volnému uvážení, a jen právním závazkem státu, že má právní vztahy na stát a zájmy státní Kontrolou státní dokumentuje se tu práv vázanost svazk k plnní povinjejich

není

zájmm, nýbrž

jejich

vlastním

ností,

ukazuje se jejich

jejich

vi

že je též

zvláštní

pomr

k státu,

práva, jimž odpovídají urité povinnosti svazku

že

správné svazky jsou zavázány, svých kompetencí užívat státu a

plnním svých úkol

má

stát

vi státu,

tu

že samoi

v zájmu

sloužiti státu.

Tu dokumentuje

se, že výkon práv vrchnostenských nad komunálními zahrnuje pro zem moment povinnosti jde o funkce, na jejichž plnní stát má zvýšený zájem; výkon tchto oprávnní v samospráv místní je povinností zem jako samosprávného svazku státu, nebo jde o funkce, pi nichž správa zemská nahrazuje innost státní moci. a zem jsou tu k tomu, aby vedly veejnou správu na místo státu, jsou institu-

nižšími svazky

—

vi

cemi, vésti díl

které

mají

závazek

veejnou správu. Tu

státního

jenž je

zem,

vší

veejnou

a

kontrolou zavazuje

organismu své povinnosti

východištm

volné správy

veejnoprávný

stát svojí

v

též

plniti

povinnost

zem

zájmu

jako státu,

veejné správy. Tu již nejde o obor vlastní nmž sama voln mže rozhodovat,

o obor, v

pokud sem nezasahují omezující pravidla právní, v nmž zem sebeurením sama mže stanovit objem a obsah své innosti a v nmž mže se voln pohybovati, nejde o volnou správní innost a o voln volitelné fakultativní úkoly,

nýbrž jde o správu

vázanou,

o obor,

nmž

zemskému svazku zákony jsou pedepsány pímo urité positivní innosti a zpsob, jak tyto innosti konati, jde o správu, v níž generálními, positivními, zákonnými rozkazy uruje se zpsob, v

kterak

zem

jako komunální svazek

má

plniti

své úkoly, o správu,

pro kterou se vydávají správní zákony, jejichž provádní je vzne-

seno samosprávným

svazkm pod

kontrolou

státní.

Jde tu o funkce, jež je podnikati na základ zákonné povinnosti, nikoli na základ volného aktu vle samosprávného svazku, o funkce, pi nichž samospráva pedstavuje sice stále právo svazku,

ale svazek

tých

má

tu též povinnost své právo vykonávati.

úkol samosprávných svazk pokládá

stát

Plnní uri-

pímo

za povin-

•

J

.80

nost

svazk

správné

vi

své úkoly

i

sob. Stát chce

služebnými tím,

initi

zájmu

v státním

všechny podízené svazky samo-

si

aby plnily urité uznává plnní uritých

zavazuje,

že je

Stát

jsoucí.

úkol samosprávného svazku za nutné ve svém zájmu, proto podrobuje podízené samosprávné svazky své kontrole. Odtud pak innost orgán zemských, jako jiných svazk samosprávných uvnit státu, uvádí se státní kontrolou právní i

v souhlas

inností a zájmy nadízeného

s

stát ukazuje,

státu. Touto kontrolou pipadati postavení ostatních podízekomunálních: jako ostatní svazky mají pak zem

že

ných svazk zásadn státi

zemi

i

má

i

pomru

stupovaném

v

povinnosti

i

závaznosti

státu na základ práva veejného zavázány k plnní uritých svých úkol, k positivnímu jednání. Tento znak k státu, mají závaznosti

jako

býti

vi

která

rázu,

je

pi jejich postavení pi oné stránce jejich útvary státoprávní, která je

státu vyskytuje se u zemí jen

svazk samosprávných,

nikoli však

charakterisuje za

Práv onen pomr

pibližuje státm.

povinnosti,

svazkm

uložených zemím jako samosprávným za jejich veejnoprávnou povinnost

vi

plnní úkol

že je

konstituováno

státu, a že stát

kontrolou

nad plnním tchto úkol, nevyskytuje se pak již v samostatném oboru psobnosti zemí jako útvar státoprávních; zem jsou pi plnní úkol jim ústavou pikázaných svobodny od bdí

práv kontroly

a zrušovacích kompetencí státu. Toto uplatováni samosprávných svazk naproti státu k plnní jejich úkol znamená práv omezení podízených svazkv a toho zem

povinnosti

jako útvary státoprávní jsou prosty. Stát staraje se svojí kontrolou o správné

správných svazk

pímo

za úkoly

ve svém zájmu, Stát

své.

tu

chce

jeviti

jektem tchto funkcí; tak dokumentuje se mají díti v

vlastn

i

v zájmu

zájmu vyššího svazku

tu svojí

kontrolou

se,

se

svazk nenepímo sám sub-

že tu jde o funkce, jež

jiného, než provádjícího svazku,

státního.

tsnou

plnní úkol samo-

uznává tyto úkoly

souvislost

Stát

chce dokumentovati

mezi místními úkoly samo-

správného svazku a svými zájmy státními; tu pronikají ona pojetí samosprávy, dle nichž místn uzavené kolektivní svazky samosprávné jsou k státním úelm tak zabírány, že realisovánim vlastních

zájm

uspokojují

zárove

státní

zájmy spojují se se zájmy státními

tak,

zájmy; tu samosprávné že

výkonem oprávnni

381

samosprávných

uspokojují

statni

zárove zájmy

se

samo-

i

správné.

Podízením zemí pod kontrolu státní správním dvorem dokumentuje se znovu pojetí, že samosprávné svazky obstarávají zárove státní vlastní úkoly, že tu jde o uskuteování úkolv i

zem. Tu

když zárove

slouží

i

úelm

zem

správy zárove se plní úkoly

zájm dvou

nahrazuje

i

úkoly vypluje

vlastní

státním

jako

státu

své

sub-

jako státu podízený

stát initi musil,

Tu zem

státní.

že inností

Zem

jejich.

jako jednající

stát

kolektivních

co by jinak

tu,

inností svojí innost tím,

úel

a totožnost

subjekt správy iní

tu dokazuje,

být pokládán

se koincidence

ukazuje

jekt správy

mže

stejn

za jejichž subjekt

kontrolou

;

svojí stát

podízeného subjektu

státu

a že funkce zemí vztahují se

v státním úelu. na úkoly, jež obsaženy jsou Tu pak znovu ukazuje se, kterak pi pojmu samosprávy jedná i

se o vztah

zpsobený

stojícími v

pomru

totožností

úel

dvma

mezi

subjekty správy,

nadízenosti a podízenosti, kterak pojem samo-

správy vzniká vztahem innosti, která je správou, na jinou innost téhož zpsobu, která se charakterisuje

rovnž jako

správa, kterak

vzniká vzájemným vztahem inností dvou správních svazk, kterak obojí innosti, státu a nižších svazk, vztahují se vlastn na usku-

úel jednoho

teování

Samosprávné úkoly správních státní,

jen

v

a

téhož

místním territorialním rozdlení;

jde vlastn o

státní

pímo od orgán Pod právy

správní

efekty,

na

subjektu,

svazk pedstavují jež

však

tak

úely státu. zárove úkoly

ukazuje

že tu

se,

nejsou podnikány

státu.

státní kontroly

státních záležitostí souasným uspokojováním

správa

samospráva zemí jeví se pak jen jako

podízenými korporativními svazky

partikulárních zájm zemských; tu pak jen jako veejná správa vedená od territorialních svazk státu podízených pod vrchním dozorem bezprostední státní správy, jako správa vedená sice též pro úely se

samospráva zemí

jeví se

svazku samosprávného,

které však

zárove prostedn jsou úely

a zájmy státu.

Tu podízením pod jen jako

rove správou

správa

státní samospráva zem jeví se svazk, jejichž úely spadají záinnosti samospráva je tu

instanci

korporativních

v obor

státní

státní

korporativní

i

zárove

;

innost zemí

je

tu

zárove

i

ped-

382

základ kontrolní moci státní jsou zem innost zemí uvádí se kontrolou inností nadízeného státu tak, jakoby innost zemí

metem státní

správy: na

spravovány vyšší mocí v souhlas

s

státní.

byla jen odvozena ze státní, jakoby šlo jen o podíl

zem

na státní

správ. Nejvyšší kontrolou nad výkonem uritých kompetencí všech podízených svazk komunálních stát opt chce ukázati, že právo samosprávných svazk, vykonávati moc panství, pochází z mocenské sféry

státu.

(Dokazuje

návrh

o správní

okresy

a

státními,

obcemi i

nhož

pipadají,

sám

pevzíti

Tu

stát jen

uritá

lokalisuje

jenž

nává k plnní úelu svazku

zem

úady

pojetí

samosprávy,

a povinnosti, jež zásadn jemu podízených korporativních' svazk

práva

ve sfée

státní moc

trolou státu, a

svými orgány, smíšenými

dokumentuje ono

se znovu

samosprávných. Pak samospráva svazku,

tak dle nových

že tato práva jen propjil, ale nezcizil

dokazuje tím,

a nepedal.) dle

to stát také stále více:

reform chce urité správní funkce zemí nad

zem

jevila

by se jen jako správa

jako právo svazku píslušející vykov

souhlasu

byly by jen proto

zákony a pod konopateny veejnoprávnou se

svém zájmu k plnní jejich úkol, pikázáním své moci podporovati. Povahu zemí jako pouhých podízených samosprávných svazk, jimž urité státní záležitosti jsou pikázány zárove jako jejich vlastní, jen stále sesiluje ta skutenost, že zemím písluší v jejich funkcích vyšších svazk komunálních provádní zákon íšských; tu zem jednají jako ostatní podízené svazky samosprávné v mezích zákon státních resp. íšských; jmenovit pi autonomním rozhodování o stížnostech z usnesení orgán samosprávy obecní a okresní jde též o výkon zákon íšských. Zemský výbor jako orgán samosprávy místní namnoze rozhoduje dle státních zákon íšských, tedy dle norem daných zákonodárstvím íšským, a pod dozorem instancí íšských; veejnoprávná oprávnní zemí jsou tu nejen kontrolována, ale normována státem, íší. Tu samosprávné funkce zemí jeví se také jako výkon zákon íšských a tedy materieln vlastn jako státní správa íšská, formáln provádná ovšem samosprávnými svazky zemskými; tu samosprávné funkce zemí jeví se pak jako spolupracování a spolupsobení na správ íšské; pi výkonu svých attribut tu zem nejsou jen vykonámocí,

že stát je zavazuje ve

jejichž lepší dosažení chce

i

i

i

i

383

vateli vlastního

zemského zákonodárství,

ale také

íšského a tedy

íšské vle.

Tu opt zem úpln nabývá povahy svazk samosprávných, opt v postavení zem uplatuje se pojetí, dle nhož podstata

tu

samosprávy spoívá a

v

rozdlení správních

záležitostí

podízenými správními svazky tím zpsobem,

že

mezi státem

samosprávným

písluší bezprostední vedení záležitostí a výkon, státu normování a dozor, kontrola, dohled. Tu vystupuje rozdíl mezi bezprostedním vedením uritých záležitostí zemmi a mezi

svazkm pak

dohledací správou íšskou.

V

tomto postavení zemí jako komunálních svazk pi pro-

vádní zákon íšských znovu uplatuje dle

nhož

se

bezprostední opatování uritých

penésti nebo pepustiti po

pojetí

samosprávy

záležitostí

mže

stát

vlastním právu podízeným svazkm kdežto sám

omezí se jen na vrchní vedení a dozor; bezprostední vedení záležitostí, pouhé pro-

korporativním

a

komunálním,

stát

tak

právn

zákony

íšské,

vádní zákonv, podízenými samosprávnými svazky

úpln ovládáno od vedení Pi tchto funkcích

a

je

dozoru státního.

zemí,

kdež

vykonávají

jen provádni a užívání zákon dle norem od íše daných a státu pod její kontrolou zstává zemím; zem mají tedy ona oprávnní, která píslušejí svazkm samosprávným a tvoí podstatu samosprávy dle onoho pojetí, dle nhož vyšší moc

vi

státní

mocí

práva

panství

vlastního,

jí

píslušející

k výluné

jí

neprovádí bezprostedn

disposici

stojícího

aparátu,

po-

nýbrž

pomocí podízených, avšak uvnit své psobnosti samostatných korporativních svazk samosprávných; pi tom íše nad zemmi vykonává jen ona práva, která »každé svrchované státní moci totiž stanovení norem a píslušejí vi svazkm samosprávným :

kontrola jejich zachovávání* (Laband).

V tomto smru konen povaha zemí jako vyšších svazk samosprávných naproti íši sesiluje se ješt možností tou, že tu jednostrann rozšiovati kompetence orgán íše mže sama zem jako vyššího svazku samosprávného. Kdykoliv a jakýmkoli zpsobem rozšíí zákonodárství íšské oprávnní obcí a okres rozšiují se tím materieln v samostatném oboru psobnosti kompetence orgán zemí jako vyšších svazk komunálních pi rozhodování síížností na akty orgánv obecních a okresních. Rozi

—

384

množení kompetenních atributv obecních zákonodárstvím íš ským rozmnožuje kompetence samosprávné tak až do samosprávné instance nejvyšší, do zemského výboru, v jehož rukou sousteují se

kompetence

z

samostatného

celého

oboru

psobnosti

samo-

správy územní.

Determinace samostatného oboru psobnosti náleží sice zázemských, ale de facto sadn do zákonodárné píslušnosti

snm

zákonodárstvím íšským, pi rzných píležitostech kompetenní hranice mezi legislativou íše a zemí nejsou

dje

se

ježto

pesn

i

taženy; tak známo, že íšský zákon zdravotní z 30. dubna

1870 podává v §§ 2. a 3. pímo autentickou interpretaci zízení obecního a uruje, co spadá v samostatný obor obecní, by nebylo pochybnosti, že úprava vci náleží do píslušnosti snmv; ner.

jasným ohraniením kompetencí íšských má íše rozsáhlou píležitost pi úprav jednotlivých pedmt zasahovati normativn do úpravy samostatné psobnosti obecní a okresní. Tu vystupuje pi zemích ona závislost podízených samosprávných sva jejichž kompetence závisí na normování z moci vyššího svazku samospráva zem jen jako státního tu také znovu se objevuje innost vyššího politického svazku, pozorovaná v protiv kvalitativného i kvantitativného omezení íší jako nadízeným svazkem i

i

i

;

státním. 16. Zemím klad vlastní

funkce jednak na zájednak na základ zízení obecního a po-

pislušejí tedy samosprávné

ústavy,

zdjšího komunálního zákonodárství. Dle norem zízení zemského a tedy na základ vlastni ústavy písluší zemím oprávnní, spravovati výlun a samostatn uritý díl vlastních záležitosti, takových, jež pravideln pokládány jsou za komunální, jako správa vlastních

financí

Na základ

ústav.

a

zízení obecního

pak nad nižšími svazky samosprávy místní vrchnostenská oprávnní, státní moc nahrazující a doplující, v mezích zemských. Pedpisy zízení obecního zákon státních, íšských a okresního vadily tedy zem úpln do organisace territorialní samosprávy a uinily zem stedními leny územními mezi obcemi vykonávají

i

a státem.

Organisace schvalovacích

tedy

již

orgán zemských

a odvolacích

jako dohlédacich, kontrolujících,

instanci

samosprávy místní nespoívá vlastních ústav zem-

na no -mach zízení zemských a

386

ských, nýbrž na pedpisech, upravujících organisaci

komunálních, okresv a obcí prosincovou

—

zemských,

vlastních zákonech

ješt

a to

pvodn ped

nespoívala

ona

dokonce organisace

nižších svazk

nýbrž na ustanoveních

ústavou

vbec

ani

na

íšského

zákona obecního Officieln

již

z

let

vyššího ádu,

padesátých

zem

názory, že historické

které jsou

svazkm územní

pedmtem

na stran vlády udržovaly se

rovnž tvoí skutené organisované obce

pilenny

organicky

samosprávy, toliko

s

k ostatním nižším

tím rozdílem, že úprava jejich

pímo ástí samé V íšském zákonu obecním pak skuten pronikly znovu o povaze zemí jako vyšších obcí a o poteb mezi stát není

zízení obecního, nýbrž

ústavy.

názory

obce územní korporace vyššího ádu, a utvoiti tak stední leny mezi obcemi a státem, aby právní organisace od obcí k státu nahoru vykazovala vzestupnou adu územních korporací, z nichž vyšší objímá nižší. Tu pronikly názory, že obec místní musí podléhati vlivu obcí vyšších, že je utvoiti vyšší instance komunální pro samostatný obor psobnosti vaditi vyšší

obecní,

a

komunální,

útvary

aby obec nebyla konenou rozhodující

instancí o svých

opateních. Státoprávní postavení zemí

již

tu

chtlo se kombinovati

s

po-

stavením jejich jako vyšších svazk komunálních: pod vlivem tehdy

rozšíené

belgicko-francouzské

konstituní doktríny, dle

níž

stát

zasahovati do samosprávné innosti

komunálních rozhodovacími v oboru vyššími instancemi svazk, mlo se za to, že psobnosti komunální mohou býti jen komunální svazky vyššího rádu, které jsou obcím nadízeny a z nich vytvoeny. A tu práv

nemá positivn

v tom, že nální,

ních

obcím byly nadízeny

hledala se garancie,

zem

zájm nebudou vydána zkoumání

zajišující

prostedek

proti státní

svazky komu-

jako vyšší

že obecní opatení

a

realisování obec-

a zasahování

moci hledal se

státní

v tom,

moci;

že radji

státoprávní útvary zemské byly organisovány za vyšší svazky samosprávy územní jen ve vyšších komunálních svazcích hledá se ochrana zájm obecních. i

;

zemské bylo užito zvláštní zájmy samosprávy místní. Státoprávní obvody zemí stotožnny byly místn s obvody vyšších svazk komunálních. Orgány zemské staly se nejStávající již státoprávní a ústavní organisace

pro organisování komunální samosprávy a pro

úely

i

25

386

zemské státoprávní organisace Útvary státoprávní a vyšší korporace samosprávné spadají v jedno. Tak do chází též k personální unii státoprávních org;'n zemské legislativy s vyššími orgány samosprávy komunální. Státoprávní orgány zákcno vyššími orgány samosprávy místní, užívá

za

se

organisaci komunální správy.

nejvyšší

dárné (»autonomie« zemské) jsou zárove a

souasn

vyššími orgány

samosprávy.

Pozdjší zákony postupn již užívaly organisace útvar zemza organisaci vyšších svazku komunálních a zákony speských ciální vyplovaly a doplovaly tuto zavedenou základní organisaci i

samosprávy teritoriální. I speciální zákonodárství zemské, psobnosti komunální, navazovalo již na organisaci zemí

vyšší

týkající se

jako na

ádnou

šiovalo

pak

jen

urovalo a rozkompetence orgán

organisaci vyšších obcí,

stávající

již

dále

psobnost zemí

a

zemských v záležitostech samosprávy místní, stále více nadizovalo obcím a okresm jako vyšší obce, sesilovalo tak znamenit právní povahu zemí jako vyšších svazk komunálních. Státoprávních forem užilo se pro komunální organisaci. Státoprávní organisace dle zemí užívá pak již zákonodárství

zem

i

i

vbec

i

pro organisaci

za základ

jiných

svazk

správních,

jako

pro organisaci veejnoprávných svazkv, jichž stát užívá k plnní svých úel a jež pidržuje k plnní státních úkolv; tak dle íš-

ského

zákona

svazky,

ubytovacího

na nichž spoívá

j-ou

zem

bemeno

organisovány

pímo

jako

Zem

jako

stálého ubytování.

místn uzavený kolektivní svazek pidržuje se státem k pevzetí bemene veejného pro úely státní. Státoprávní organisace dle zemí

konen

zaíná

pak

se

již

užívati

odborové, spoleenstevní a družstevní:

územní

pro

i

pro organisaci samosprávy

zem

tvoí zárove obvody

svazk, orgánm výkon uritých oprávnní pi odborové a urité spolupsobení pi ní; úast delegáty své zemské státoprávní

odborových

organisaci

zemským bývá sven po pípad psobnosti samosprávy zem jmenovit brává

správních

i

organisace.

Tato stránka, která v

povaze

zemí dle

zízení zemských

zem

charakterisuje za vyšší obce je tedy

zízení obecního jen

byly

zem

organisovány

akcessorní,

nebo

pvodn

pedevším

a

dle

jako útvary státoprávní. Teprve na základ zákonodárství obecního a ostatního komunálního

zem

iní se zavázány poskytovat a pro-

38?

pjovat

svoji

místní a dát

jí

organisaci

státoprávní

za

opatování

užívat za zízení pro

samosprávy

organisaci

záležitostí nižších

komunálních svazk.

Zem,

ádu

svazkm územním práv

mezi

jsou jako

a obce.

Jako vyšší území svém ostatní územní svazky

územní korporace zahrnují v nižšího ádu, obecní a okresní; volebních

vadny

ásti státoprávní organisace íšské,

územní korporace stedního

stát

rzná píslušnost k

dochází pak výrazu

i

jednotlivým

v protikladu a v

orgán územních

do representativních

rznosti

korporací

obecních, okresních a zemských.

Tyto a

na

okres

zem

svazk

obce«

»vyšší

ve vyšší svazky

zemské

nevznikly

komunální,

jako komunální svazky;

tím,

že by byl spojil

zem

nální svazek, nýbrž

však

ani tím,

stát

korunní, organisované

obcí

že stát rozdlil se

nevytvoil

umle zemských

poet okres

vtší

spojením

již

ve vyšší

komu-

pvodn

vlastní

ústavou pedevším jako zvláštní útvary státoprávní, prost postup-

ným vytváením okresm jako

nadízeny byly obcím samosprávné svazky. Zem nejsou organisovány jako spojení nižších samosprávných svazk ve svazek vyššího ádu; tak v samospráv ve státech nmeckých, jmenovit v pruské, setkáváme se s vyššími samosprávnými útvary, jež jsou myšleny jako spojení komunálních svazk nižšího ádu, obcí, okres, kraj; také zastupitelstva tchto vyšších svazk bývají pak volena a

se ústavy obecní a okresní

vyšší

orgány nižších svazk komunálních, u nás jen okresní svazky

komunálních, obcí, jež

v

ásten

béou pak

území vyššího svazku jsoucích;

mají ráz spojení nižších i

úast na

složení

svazk

a organisaci

zastupitelstva okresního.

Zem

tedy vykonává dvojí funkce: státoprávní a funkce vyššího

Orgánm téhož svazku píslušejí oprávnní povahy komunální; témuž svazku, jehož orgány stanoví partikulární obsah zákon pro uritý díl státu, písluší též pravidelný okruh psobnosti, jenž tvoí kompetenci svazk samosprávných, volná správa vlastních záležitostí a uritá oprávnní svazku

komunálního.

povahy státoprávní

i

moc nahrazující a zákon zemských íšských pod

správní, státní

i

Dvojí povaha nálních a zvláštních

funkcích

doplující, vykonávaná v mezích negativní kontrolou státu.

a postavení zemí,

svazk komuv rzných svazky samosprávy komu-

jako vyšších

útvar státoprávních, dochází výrazu

orgán zemských. Nad

nižšími

25*

388

zem

nalní vykonávají

funkce, které jsou výrazem jak nadízenosti

vyššího svazku komunálního tak

Zem

jsou obcím nadízeny

i

ským orgánm zákonodárným svazk komunálních,

ších

Tu zem

i

nadízenosti útvaru státoprávního.

jako útvary státoprávní, písluší úprava zákonná

nebo zem-

pomr

do samosprávy místní jako útvary státoprávní; úprava právních pomr svazk samosprávy místní ná-

zasahují

zákonná

svazkm

mezi funkce státní, mezi funkce, které naproti všem

leží

niž-

obcí a okres, a to nyní v plném rozsahu.

státm

komunálním principieln jen

píslušejf.

K zákonné úprav pomr místní samosprávy užívá zem své zákonodárné píslušnosti, uvádí v pohyb vlastní zákonodárné orgány, inný

které jsou nižšími

teuje

svazky

formách;

ve zvláštních

ja':o

postuláty

a

vrchní

upravovatel

úkoly

ádu

právního

pomr

zákonodárný, a ze své moci uruje života komunálního.

svazku

zem

ádu

k

úprav

právními pravidly

pomrv

zem jako

právního

pomr

tu o zvláštní

ku nižším svazkm komunálním,

právního nost

Nejde

tu

vystupuje

initel

nejvyšší

ádu

k

úprav

dohledací vyššího

ale jde

^bec

pomr

o

komunálních. Jde o schop-

vlastní regulativní moci, stejnorodé

z

uznány

se státní mocí, urovati, které korporativní svazky mají být

za

nad

právního ádu, tu usku-

komunální svazky samosprávné a které požadavky na

jejich

organisaci a innost se kladou.

Tu jící

zem jako

a dávající,

sebeurení

stát

ze

své

sám

vystupuje, jako mocnost právo

vle podniká ohraniení vle

a

uru-

volného

svazkv. Zákonodárství zajisté je nejvyšší funkcí ve stát, kterouž správa positivn a negativn se determinuje. Osvdnižších

ování vle v stanovení právních státního vyjadování vle. Vždy

pravidel

jen

je

pak práv formou

zákonodárstvím

státním

snad autonomními akty vyšších svazk komunálních rozhoduje se, kterými svazky komunálními se má vésti veejná správa,

a nikoli

kde

stát

chce lokahsovat své funkce

;

zákonodárství státní rozhoduje

o objektivním právu, jemuž samosprávné svazky podléhají, uruje

kompetence jejich orgán, stupuje kontrolu a dohled nad nimi. Stát zjišuje a uruje úkoly místní samosprávy, váže zízení, zmny a zánik samosprávných svazk na své zákonodárství. Útvary komunální spoívají na zákonodárství

ást veejné vají,

je

státním.

správy, kterou

samosprávné korporace vykonáve státu a tu nemže komu-

ásti obecné správy veejné

389

nalním

svazkm

udliti žádný vyšší svazek komunální, jenž vyko-

ást svené sob správy, nýbrž k udlení tomu je povolán vždy jen útvar státní povahy, státoprávní, dle jehož zákonu samospráva má být vykonávána a jehož nadízená moc normativn uruje innost podízených svazk komunálních. Žádný vyšší svazek komunální nemže upravovati pomry podízených korporativních svazk samosprávných zákony ve vlastním, formalném slova smyslu, v jeho vli vždy rozhoduje jen vle samonává

taktéž jen

správná, nikoli

moc zákonodárná

státní povahy.

Kdyby zákonná

úprava komunální samosprávy nepíslušela zemím,

ponechala by íše sama. Jen stát mže ást své veejné správy oddliti a pedati podízené korporaci k výkonu po vlastním právu. Obecní a komunální zízení jsou vesms zákony státními. Zákonnou norsi

ji

svazk vždy ponechávají státy samy jako podstatnou funkci, ponvadž tu svými zákony upravují jen onu ást veejné správy, kterou by jinak samy musily obstarávati. Tu pi úprav zízení samosprávného jde o obstarávání záležitostí státní povahy, jen že tyto záležitosti státní povahy nepatí do kompetence íše, ale práv do kompetence zemské. Pi zákonné úprav organisace a psobnosti obcí a okres vystupuje zem vždy jen jako útvar s uritými znaky státními. Státy vydávají správní zákony, jejichž provádní svují pak obcím a svazkomunálním; a práv všechny tyto zákonné rozkazy státu, mativníúpravu organisace samosprávných

si

km

kompetence obecní v samostatném oboru samosprávy zemských >naízeními v záležitostech obecních* a mají být tedy vydávány vždy zákonodárstvím zemským. Zákonné rozkazy, jež stát pravideln dává obcím, a jež obce provádjí pod vyšším dozorem, náleží stanoviti orgánm zemským. Konen zasahují zem do samosprávy místní úkony povahy smíšené, a to úkony povahy sice materieln komunáln, ale ve form státoprávní, ve form zákonv. Tu zem nad nižšími svazky komunálními vykonává funkce, jež jsou sice pouhými úkony vyšších svazk komunálních, jež materieln sice jsou pouhými akty správy komunální, jež však se podnikají ve form zákona zemského. V tchto aktech stýkají se funkce zemí jako svazk komunálních s jejich kompetencemi útvar státoprávních. Pravideln nejde tu ani o zákony materiáln, ale z vtšiny a celkem jde tu jen o pouhé zákony formáln, o pouhé akty

upravující

místní, jsou dle zízení

i

390

správní,

vydávané jen ve form zákon;

normy,

nejde o stanovení objektivního

nejde

tu

práva,

o nové

právní

o stanovení závaz-

ných právních pravidel, nejde o zmnu stávajícího ádu právního. Nejedná se pravideln o žádné normování práv a povinností právo ohraniování

ních subjekt, tivní

vymezování

zem

vle

uritých akt

okres

obcí a

se

totiž

form

jen ve

projevuje.

dle

ada

o správní akty,

k uritým

svazky

jednáním

jež tu

;

formální stránku akt ve správ

zmocují v

vesms

na

pd

ádu

platného

a okresního býti

zákon zemských. Tu jen

pomrech

pravideln jde jen o urité úinky ekonomické, se

norma-

správních

zízení obecního

podniknuta jen na základ zmocujících

vtšinou jde

o

zákon, jen o formu,

Jde tu jen o

komunální správy;

mže

ani

vle. Pravideln jde tu jen o správní

jejich

vle zemské

akty, o projevy v níž

okruh

právní sféry jejich

nižší

tedy

komunální

místní samosprávy jež však

pohybují

právního.

Tak zákonodárný aparát zemský uvádí se v innost pi sluování a rozluování obcí: chtjí-li se slouiti obce z rzných zastupitelských okres, je k tomu teba konkrétního zákona zemského. Proti své vli mohou obce vbec býti sloueny jen zákonem zemským a rovnž k rozlouení obcí teba ve vtšin i

zákona zemského. Podobn vyžaduje se zákona zemského k zmn územního obvodu

zemí dosud ního

individuál-

okresních

V oboru komunální správy finanní teba pak zákona zemského k uritým úvrním operacím okresv, dále k zavedení samostatných dávek okresních nových samostatných dávek obec-

zastupitelstev.

i

V

Cechách dle zákona z r. 1899 nevyžaduje se již zákona zemského k uritým dávkám v zákonu tomto uvedeným. V nkterých zemích dosud povolení vysokých pirážek obecních vyžaduje formy zákona zemského. Vtšina tchto akt, jako sluování a rozluování obcí jsou ovšem pouhými správními akty ve form zákonv; tu oprávnní zem, plynoucí ze zízení obecního, neznamenají kompetenci k stanovení právních pravidel, nýbrž pouze oprávnní podnikati akty uritého obsahu ve správ komunální a pro tyto akty jen pipouští se táž forma, jaká všeobecn platí pro vydávání zákonv. Kompetence snmu spolupsobiti pi aktech komunální správy bezproních.

i

stedn

zem

ve

form zákon

zemských,

na urité innosti podízených

má

jen dokumentovati

zájem

svazk samosprávných; forma

391

zákona je tu urena vle samosprávného

jen dáti výraz zájmu

zem

na uritém

smru

svazku.

zem na základ komunálního zákonovykonávají, nejsou ovšem obsahem samospráv dárství v místní svým nikterak významný pro státoprávní povahu zem: obsah tchto úkon mohl by býti zcela dobe vykonáván každým jiným vyšším svazkem komunálním vi jeho podízeným svazkm. SkuVeškery tyto úkony, jež

teností,

jíž

komunální funkce uvedeny jsou

tyto

státoprávním postavením

Tím, že djí se

formáln

tyto

zem

s

není obsah jejich,

nýbrž forma.

náležitostmi formalného zákona, nabývají funkce

jiné právní kvalifikace.

se projevuje

fikuje

zem,

v souvislost se

i

funkce ony na formáln

malnému zákonodárství mají

Forma zákonná,

v níž tu

co je obsahem této vle,

bez ohledu,

státoprávní; schopnost

zpravidla

výlun

státy

vle

kvali-

k for-

vždy

a v ní

ukazuje se schopnost subjekt státoprávních.

Kdykoliv uvádí se v innost

úelem, aby do správy

zákona, vždy i

obsah

tu

zemský aparát zákonodárný za

svazk komunálních zasáhl ve form vystupuje jako útvar státoprávní, by

nižších

zem

akt obmezoval

se

na

pouhé

úkony správy komunální.

Formální úkony zákonodárné vždy jsou specificky

státní

povahy,

innost zákonodárná je vždy podstatnou pro pojem státu, a subjektm této zákonodárné innosti dává se jí státní ráz; proto ony komunální správní úkony podnikají zem formáln jako útvary se i

zachovaným uritým státním charakterem, jako útvary státoprávní. jde o jakýkoliv úkon v oboru komunální správy, pece, jakmile se podniká ve form zákona, nastává tu specifický úinek práv ten, že formální zákon opt jen formálním zákonem zrušen býti mže, a že u nho platí obecná pravidla o publikaci a právní moci zákona. Obsahem svým ovšem tyto funkce nejsou nikterak podstatný pro pojem funkcí státních, ani pro státoprávní povahu zem; není pojmové závady, pro by jako funkce materieln komunální povahy nemohly býti opatovány též jinými vyššími svazky komunálními, okresy aneb novými krajskými zastupitelstvy. Zajisté není pojmového dvodu, pro nucené rozlouení nebo slouení obcí mlo by se díti jen zákonem zemským. íšský zákon obecní v ustanoveních svých stál ješt siln pod vlivem francouzsko-belgické konstituní theorie o zaruení základních práv obcí. {Brockhausen: Vereinigung u. Trennung v. Gemeinden, 41. sq.) Dle theorie oné

A

392

stát

do individuální sféry obcí

zpsobem, le

belgické communes

une

loi.

neml

nikterak

limites

de

des provinces

1'État,

tre changées ou Podobn . 74. ústavy italské a

provincií constit.

zasahovat jiným

na základ zákona. (Tak dosud i.

a

ne peuvent

Les

:

Les

ústavy:

ování obcí Dairslc

zákonem

pedmtem

je

modernes,

I.,

609.)

rectifiées

qu'en

prohlašuje,

úpravy

Tu

díti

jen

cestou

zákona.

Záruky

že ohrani-

také pak

zmny

libovolnému

proti

vertu

zákonodárné.

viduálního právního stavu obcí a individuální jejich existence se

tvoení se

státní

vle,

v úastenství

indi-

mohou

vládnímu

rušení základních individuálních práv obcí hledaly se tak v

stituní form

3.

des

et

kon-

ústavní re-

presentace na každé modifikaci právní sféry a integrity obcí.

Dle dnešních názor k takovým ila by

již

aktm

prostá naízení zem. výboru, po

svazku komunálního, pokud ovšem

komunální správy

pípad

sta-

jiného vyššího

zmnou

územního obvodu obecního nemnil by se státoprávní obvod hranic zemských. Novjší zákonodárství také stále více uznává komunální povahu tchto aktv. Také již opouští zásadu o základních právech obcí na inte gritu jejich existence. Novjší zákonodárství samosprávné v rzných státech prolamuje již zásadu, že obce proti své vli nemohou býti sluovány nebo rozluovány jinak, než zákonem. Jmenovit stanoví se také, že scházející souhlas nkteré obce mže býti nahrazen svolením orgánu nadízeného svazku komunálního: tak v samo-

správ pruské

scházející souhlas

súastnných

obcí

mže

býti na-

hrazen za uritých podmínek usnesením výboru krajského a v samo-

správ francouzské

za uritých

podmínek svolením generální rady

departementu.

Také naše zemské zákonodárství komunální obmezilo již zne náhlu požadavek formalného zákona zemského pi zmnách v existenci obci. Tak v echách zemské zákony z r. 1893 a 1897 obmezily již požadavek formy zem. zákona pi sluování i rozluování obcí nahrazují požadavek zákona po a pi zmnách v hranicích jejich vtšin prostým naízením zemského výboru, po pípad nkdy i

pouhým usnesením snmu

se schválením

císaovým.

Rovnž

pro

zavádní uritých samostatných dávek obecních požadavek zákona zemského v echách byl znan obmezen a nahrazen právním naízením zem. výboru se souhlasem místodržitelství. Uznává se tedy již, že tyto akty komunální správy nejsou taknvé ma erielní povahy, f

393

í

aby musily nutn býti opatovány cestou zákonodárnou. Také skunemají na státoprávní povahu zemí vlivu.

ten

Státoprávnímu postavení

zemský

zem

vbec tchto

byl zbaven

prosplo by formalných

spíše,

kdyby

snm

zákon obsahu

ko-

munálního a kdyby akty tyto pevzal jiný vyšší svazek komunální, jmenovit útvar krajského zízení. Státoprávnímu postavení snmu

prosplo by

velmi,

kdyby

se

form zákonv

ními akty ve záležitosti jde

;

innost jeho nezabírala tolik správvždy beztoho zájem snmu o správní

dnes tak daleko, že dokonce

i

tak

eminentn správní

veejné nemocnice nebo jako jsou rzná dotování a subvencování melioraní, vyžadují formy zemského zákona! Kdyby byl snm všech tchto formalných zákon zbaven, jmenoakty, jako je zízení

byl zbaven formalných zákon pro samosprávu zaal by se více uplatovati jako ádné zákonodárné kolegium, než jak tomu dnes. Dnes snm jako samosprávné zastu-

vit však kdyby komunální,

jako vrchní orgán samosprávy, rozšiuje se na úkor

pitelstvo,

snmu

a tak pak se zdá, jakoby snm byl samosprávným zastupitelstvem, jemuž jen pro uritý úzký obor piknuta je psobnost zákonodárného sboru,

jako

sboru

zákonodárného,

pedevším

jen

kdežto je

vc práv

vyšším

naopak:

snm

organisován byl

státoprávní a ného orgánu komunálního je práv

zením jako orgán

vývojem

i

jeho postavení jen akcessorní,

zemským zíjako nadíze-

by

novjším

politickým nabývalo pevahy.

S tohoto stanoviska, aby se seslaboval ráz snmu jako pouhého vyššího samosprávného zastupitelstva, bylo by jen si páti aby snm nemusil sám zasahovati svými správními akty do správy

Jmenovit také státoprávní povaze snmu prokdyby rzné funkce kontrolní a správní, týkající se hlavn finanních oprávnní a opatení nižších svazk komunálních, pešly

obecní a okresní.

splo

by,

Snm

na nová zastupitelstva krajská, po pípad krajské výbory. ztrácel by tak svoji povahu vyššího samosprávného zastupitelstva, pestal

by

se

starati

o

všechny podrobnosti místní samosprávy

a bráti tak podílu na drobné nálních,

což vše

zastupitelstva.

dává

Tu pak

snmu

stále jen ráz

sesilovala

jako sboru zákonodárného,

svým úkolm

samospráv místních svazk komuvyššího komunálního

by se státoprávní povaha

nebo snm mohl by

se

snmu

vnovati pln

a kompetencím zákonodárným; již »autonomistický« program by toho vyžadoval, chtje dosíci rozšíení skutené zákono-

394

snm

dárné kompetence

snmu

co do rozsahu

a závažnosti

záležitostí

pikázaných.

Také povaze zemského výboru jako státoprávního orgánu prosplo by jen, kdyby nemusil se starati o záležitosti, jež mu pipadly na základ zízení obecního a okresního. Ani umenšení ani rozšíení agendy zemského výboru jako kontrolní a re-

zem

kursní

instance

místní

nemá na

samostatného

v záležitostech

oboru samosprávy

státoprávní postavení jeho ani na státoprávní po-

vahu zem žádného vlivu, nedá se také státoprávními požadavky odvodniti a není s nimi v pojmové souvislosti. Veškery tyto akty zajisté jsou toho obsahu, že by mohly zcela dobe býti pikázány bez újmy státoprávnímu postavení zemí jiným vyšším svazkm

komunálním, jmenovit novým

výborm

a

svazkm

krajským.

Tyto funkce, jimiž zemské orgány na základ zízení obecního spolupsobí na obstarávání záležitostí nižších svazk samosprávy místní, nejsou pro státoprávní povahu zemí nikterak podstatný. Na tchto funkcích nezáleží zachovaný státoprávní ráz zemí, v innostech tchto nedocházejí výrazu žádné znaky, jimiž by se zem pibližovaly k rázu státv. Tyto správní úkony zemí v oboru samosprávy místní jsou pro sesilování nebo seslabování státního rázu zemí zcela indiferentní, nebo nepichází v nich vbec k platnosti ani státoprávní povaha zem, nýbrž pouze povaha zem jako vyššího svazku komunálního. a okresního

Pro státoprávní povahu rozdlení

obecního

zastupitelstva

nebo

k

jmní

zem

je jist lhostejno,

dávají orgány

nová zastupitelstva krajská,

povolení k vybírání obecních pirážek,

dává zemský

snm

a

zastupitelstvu nálního,

zemí

zem, nebo

jako

Ostatn

i

v

ovolení

lhostejno, zda

jmní

samospráv

výši,

zastupitelstvo,

okresního

písluší

komu-

Pro státoprávní postavení

zda dozor nad obcemi a okresy písluší

orgánm zemským nebo orgánm nálních.

je

zastupitelstvu jiného vyššího svazku

zastupitelstvu krajskému.

je jist lhostejno,

[

pesahujících uritou

zemský výbor, nebo okresní

zda dozor nad nezteneným zachováním

zda

zemské nebo okresní

jiných

vyšších

vésti

svazk komu-

jiných stát dozor nad obcemi a

komunálními (vedle státu) vedou kolegialní orgány nadízených komunálních svazk vyššího ádu a vyšší

nižšími svazky nejblíže

instance samosprávné, jako v

samospráv pruské krajský

a okresní

395

výbor a v samospráv francouzské, ovšem obmezen, generální rada

departementu.

Rovnž je pro státoprávní povahu zemí lhostejno, zda zemské výbory fungují jako instance správního soudnictví nad akty orgánv obecních

a

okresních

lhostejno,

je

;

bude-li

zemský výbor nebo

správní

stížnosti ve

nov

zízený krajský výbor. Vyšší instancí správního soudnictví v záležitostech samostatného oboru samosprávy mohl by býti zcela dobe orgán stedního svazku samosprávy místní, stední len územní samosprávy, Ostatn u nás již dle prozatímného zákona obecního z 17. bez. 1849 mly býti zízeny vyšší obce krajské; tyto byly myšleny vyšší instanci vyizovati

jako spojení a representace všech nižších obcí okresních v kraji;

orgány krajských obcí, krajská zastupitelstva

mla

v

druhé instanci

rozhodovati o stížnostech do usnesení obecních a okresních

v

samo-

statném oboru.

Podobn

v organisaci správy pruské fungují krajské a okresní

výbory, v organisaci správy badenské pak okresní rady jako správní

soudy

nižší

a

stední instance;

úady

tyto

úady smíše-

jsou

nými, složeny jsouce element samosprávných byrokratických, ze zástupcv obanských pod pedsednictvím státního úedníka z

z

i

povolání.

Nech

povaha zemského výboru jakožto instance naproti samosprávným svazkm nižšího ádu, netrpí tím státoprávní povaha zem není odvodnno státoprávním postavením zem, pro by práv zemský výbor ml býti samostatnou rekursní instancí administrativní, pro by správní zákony komunální nemohly psobnost tuto penésti na stední instance krajské. Funkce, které zemské orgány vykonávají jako nejvyšší instance samosprávy místní, dají se obmezovat nebo rozšiovat, aniž se mní státoprávní povaha zemí, nebo zem nevystupuje v nich jako nadízený útvar státoprávnítedy

administrativní

se

seslabuje

kontrolní

a

rozhodující

;

nemlo by

Proto

vlivu

na státoprávní

postavení

zem,

ani

kdyby vbec všechny funkce veejné správy, které zemský výbor na základ zízení obecního a okresního vykonává v oboru samosprávy

místní,

utvoená

pešly

zastupitelstva

(dle

návrh

krajská.

zízení

Jde tu

krajského)

stále jen

na

nov

o pouhou de-

centralisaci

i dekoncentraci kompetencí zemského snmu

výboru

oboru samosprávy místní na prospch nových zastupi-

a

v

396

telstev krajských

zem

komunální.

onch

jde tu jen c dekoncentraci

;

nad

vykonávají

obcemi

okresy

a

jako

funkcí, které

svazky

vyšší

reform správy z 1904 podotýká výslovn, že na krajské výbory má pejíti jen ona psobnost zemského výboru, která jemu pipadá v záležitostech poslední vládní studie o

I

obecních a okresních dle zízení obecního jen o decentralisaci kompetencí,

výbor,

nikoliv o alterování

onch

o zmenšení

a

soustedných

ústavního

okresního. v

Jde tu rukou zemských

zem,

nikoliv

z vlastní

ústavy.

postavení

kompetencí, které zemi plynou

Naopak, státoprávnímu postavení orgán zemských

spíše

opt

by prospla tato dekoncentrace v oboru samosprávy místní pomocí p

v o d n

Tím

výborv.

krajských

by se

zemskému výboru opt

státoprávní jeho ráz jako permanentního parlamentar-

í,

ního výboru zemských a

sesílil

návrhy

initiativní

a býti

ádným

smru;

býti dále

snm pro

kompetencí pipravovati pedlohy innost snrhovní

s

zákonodárnou

orgánem zem výkonným orgánem snmu

representativním

v v

státoprávním státoprávním

smyslu a samostatným správním orgánem zemským, jemuž náleží

provádti

zákony zemské: provádní

zemskými,

práv správou

je

v

zákon zemských orgány

státoprávním slova

smyslu,

obsta-

zemským zákonodárstvím správa tato je volná od positivního zasahování a psobení íšské správy. Pro státoprávní postavení zemí má jen význam, aby zemskému ráváni

záležitostí,

upravených

;

výboru zstal okruh jeho psobnosti dle zízení zemských; zejména tu jde o jeho postavení jako výkonného orgánu zemského pi provádní zemských zákonv a usnesení, o jeho ráz jako

exekutivního Kdyby

se

orgánu zemského.

odaly zemím

jejich

rzné

správní funkce v záleži-

tostech samosprávy místní, neutrpí tím státoprávní postavení

nýbrž zmenší se pouze attributy nálního. Ale

kdyby

se

zem, jako

zemím odnímaly

zem,

vyššího svazku komu-

jejich funkce státoprávní,

attributy zákonodárné, zanikal by tu znak státní povahy a zem ztrácely by povahu zvláštních státoprávních útvar. Nemajíce orgán zákonodárných, nemly by dále nieho, jako mají státy, a nemohly by podnikati innost specificky státní povahy, jakou je innost zákonodárná, nemohly by vykonávati funkce, které vždy stát svým právním ádem prohlašuje za funkce spéci" íicky státní, výhradn státu náležející. Práv v pedpisech zá-

jako jejich

397

kon

zemských tvoí se normy vle státní mají povahu norem státního ádu právního. Státoprávní

chovaný

ráz

K

a

na

znacích,

zem

nichž

v

mají

za-

podstat zemí náležejí jen kdyby se zemím odal)', zem

státoprávní

funkce, bez nichž,

a

jen

záleží

zajisté

charakterisují

se

státní.

takové znaky

zemí

postavení

jimiž jinak jen státy

zemské zákony

a

nebyly by více zvláštními útvary státoprávními, nýbrž jen komunál-

A

ními.

pi

tak ani

píští

reform samosprávy nebezpeí pro

právní povahu zemí nikdy neleží v tom,

že mají

státo-

dekoncen-

býti

výbor nad

trovány administrativní kompetence zemských

nižšími

svazky komunálními. Nebezpeí je na jiných polích. Je v tom, že íše tží z nejasného vymezení svých legislativních kompetencí, zabírá

pedmty nepochybn zemím

si

náležející,

faktickému

íšskému zem,

zasahováni

tžká

exekutivy, z

mohou

se

snm

pomáhá umenšovati význam innosti Z literatury: Daklmaun: Monarchie,

constitutionellen

d.

Korpers,

sociálen

O

II.,

p.

48.

sq.

—

d. deut.

d. deut. ,

602

234. sq.

sq.

—

Preuss

zvi.

Deut. Privatrecht,

kap. IV.;

Gemeinde,

Staat,

Reich

als Gebiets-

—

System

velmi dobrou pedmluvou,

d. subj.

Rechte,

óff.

p.

p.

VIII.

250. sq., 262. sq. a Allg.

585. sq. :

:

zvi. p.

— Bruno Schmidt: Der Staat, I., § 32. Untersuchungen z. allgem. Staatslehre, d. Selbstvltg im Lichte formaler Begríffs-

Allg. Staatslehre, :

Empirische D. Lehre v.

57.

sq. Téhož i.

Bedeutung,

zvi.

p. p.

4.

Gemeinden v Ocst. sq.

—

87. sq.

Hatschek:

—

Redlich

St.

W.

B.

—

Blodig:

D. Selbstvltg in polit. :

Englische

Lokalver-

K tomu v. kritiku Ilatschkovu v Krit. Vierteljahrsschrift 1902, zbyten prudkou odpov Redlichovu v Grnh. Zeitschr., XXX.,

waltung.

558. sq.

róm.

Gueist: Engl. Verfassungsgesch., § 42. F. W., Political Theories of the Middle Age. (Peklad ásti

— Lingg — Gluth

u. juristischen

:

—

D. Selbstvltg als RechtsbegrilT,

a

d.

Gierke: D. deutsch. Genossenschaftsrecht,

Rechtssprechung,

kap. VIII.

Jcllinek: p.

bestimmung,

Jhering: Geist

Kórperschaftsbegrifls), §32.-34.; Genos,en-

Schmidi

A'.

Holtzendorffa. :

(Gesch.

u.

zvi.

Staatslehre,

p.

I. Gemeinde u

dílu Gierkova Genossenschaftsr. s

XLV.)

Statsr.

II.

Maitland: Gierke's až

:

:

—

457. sq

p.

korpersch.,

III.

427. sq.

II.,

Gierke:

Rotteck Aretin

327. sq., 381. sq

schaftstheorie kap.

—

1.,

III.,

57.— 59.,

§

—

vlastní

politický vývoj

— Schaffle Bau u. Leben d. — Gerber: Grundzge d. deut.

korporacích práva veejného a samospráv

Rechtes, I.,

138. sq.,

I.,

20—21.

Staatsrechts, §

sq.

23.

i

zá-

tomuto

zemských.

Politik, § 238. sq.

lil.,

adu

samostatné

bez

zvlášt když

brániti,

by do-

a než

zákonnou úpravu zemským snmem, radji dává ležitostí opatovati svojí íšskou exekutivou. Proti pustila

,

Pokud vzdálený pozorovatel

mže

si

dovoliti

VIII

,

1903,

úsudek o sporu, jenž

398

týká se samé podstaty anglické samosprávy, vypadl spor visko Hatschkovo. p.

Ostatn 75

23. sq., 35. sq.,

v.

pízniv pro

stano-

Hatschek: Engl. Staatsr. 'Maniuardsens Hdb), pozn.

sq. a p. 81.,

2.

Rosin : Sjuveránetát, Staat, Gemeinde, Selbstvltg, Ann. d. deut. Reich., Rosin: D. Recht d. offentl. Genossenschaft, p. 101. sq. O. Mayer: 18S3. Theorie des franz. Verwaltungsrechts, $ 62. G. Mcycr : Lehrb. d. deut.

—

—

—

—

I O. Mayer: Deut. Verwaltungsrecht, I. 127. II. § 5. Hauriou: Précis de droit admin., p. 367. sq, 412. sq., 442 sq Traité élémentaire de droit adm., p. S3. sq., 149. sq., 183. sq. — Berthlemy O. Maytr : Le Ducrocq: Cours de droit. adm., I, 144. 155. (7. vyd.). droit administratif Allemand. I, 163. sq. Jenks : Esquisse du gouverne-

Verwaltungsr., 372. sq.

,

—

—

—

—

ment

local en Angleterre.

—

bich: Lehrb. des. oest. Verwaltgsr § 12.. § 48—50., § 51.— 55. Stein: VerwaltungsSatwey: Allgemeines Verwaltungsr., p 100. sq., 106 sq. lehre. I., 232. sq., 363. sq. — Ulbrich : Lehrb. d. oest. Staatsrechts, 242. sq., 297. sq., 414. sq. — Affoltcr : System des badischen Vltgsrechts, S 6. a 7. — Slruts: Anschtz : Die Organisationsgesetze der inneren Vltg in Preussen. Die Kommunalverbánde in Preussen, 210. sq 257. sq. B. Riegcr : i. O pojmu a povaze samosprávy a O samospráv v Anglii. Osvta, 1889. Týž : O vedoucích myšlénkách naší samosprávy. Brd/ A : Riegcr B.: Idey a skutenosti v samospráv. (Pol. knih. »HI. Národa<.) K vývoji samosprávy okresní. (Vstn. samospr., 1903) — Pražák: O pojmu .

—

—

,

—

a povaze

samosprávy.

O samospráv ve

Týž:

Trakal:

Švýcarsku.

pednášek >Samospráva« Rak.

O samospráv ve státech nmeckých. / O samospráv v Uhrách. O samospráv

anglické. B. Rieger:

pr. úst., II, §

)

O samospráv — O finanním

160.-162.

—

Mischler

:

ve

Francii.

(Vesms

ve

sbírce

hospodáství zemském: Pražák: Der ófientl. Haushalt in Bohmen,

—

Schmid: D. Fondsprincip in der oesterr. Landesvltg. Oest. Zeitschr. f. Vltg, ro. XXV., . 41. — 49. K tomu v. Zprávy zemského statistického úidu král. es sv. IV seš. 2., zvi. p. 32. sq. Blodig : D. Selbstvltg sq.

zvi.

p.

als

Rechtsbegriff,

7.

,

W.-B.

— O

p.

—

,

344. sq. V.

reform samosprávy

i

:

Gluth

:

i. Landesseibstvltg

Studien úb.

d.

Reform

d.

v

Oest.

St.-

inneren Verwltg

K tomu srv. dobrý kritický rozbor, jejž podal H. E. v 4. a 5. ro. N es. Revue. — Brát: O nkterých starších a novjších projektech rakouských v píin samosprávy. (Sbírka pedn »Samospráva«.) (Vládní studie.) seš., II.

Vlil.

O

postavení zemí jako samostatných útvaru státoprávních.

Na základe zemských zízení mají zem samostatné orgány, zemské snmy, které mají dvojí ráz. Snmy znamenají zastupitelstvo zem jako vyššího svazku komunálního. Tak v pro1.

i

vinciální organisaci

pruské jsou provinciální

snmy

samosprávrn mi

399

zastupitelstvy provincií, jako vyšších komunálních

jako své

provinciální vlastnosti

zastupitelstva

zastupitelstev

pruská

vyššího

Stejn

svazkv.

mohou zemské snmy

komunálního

svazku

ve

initi

správ samostatná usnesení, která nabývají právní moci bezprostedn nebo zempanským schválením. Práv tak uritá

o vlastní

bu

autonomní a samosprávná usnesení provinciálních vyžadují k platnosti

své

schválení

snm pruských

zempanského nebo

potvrzení

odborného ministra. Rovnž podobn jako provinciální snmy pruské mají zemské snmy volené stálé výbory jako výkonné orgány. V ele zemských výbor stojí pedseda snmu, jejž však, na rozdíl od volených pedsed pruského provinciálního snmu výboru, jmenuje císa. Ve svém postavení zastupitelstva vyššího komunálního svazku mohou snmy zemské podnikati akty celkem stejné jako zastupitelstva provincií pruských, provinciální snmy (§ 34 sq provine, zízení). Psobnost zemských snm, pokud jednají jako orgány vyššího svazku komunálního, neliší se celkem od rozsahu a rázu pruských. Samostatné správní psobnosti provinciálních i

snm

stanovení

provinciálního

rozpotu,

volné

usnášení

o

se

správ

jmní, správa vlastních financí a ústav, tedy » vlastních záležitostí komunálních v nejužším smyslu, obor volné správy dle vlastního uvážení svazku provádné se samostatným budgetováním a právem zdaovacím, dále podávání dobrých zdání státní vlád o návrzích zákon, pedložených vládou, a o jiných záležitostech, užívání práva petiního a stžovacího: vše to stejn tvoi správní psobprovinciálních zemských, pokud nost pruských jednají jako orgány komunálního svazku zemského. Tu postavení «

snm

i

snm

snm

snm zemských neliší se právn

od postavení provinciálních mají totéž postavení jako komunální

tu orgány zem orgány pro provinciální správu a tutéž komunální psobnost provinciálních svazk s právem initi samostatná usnesení o pro-

pruských,

vinciální

správ.

Ale zemská zízení, jež mají ráz vlastních státních základních

zákon

pro jednotlivou zemi,

vlastních

ústav, nikoli

snad ráz

partikulárních ústav íšských, organisovala orgány zemské, i

jako samostatné orgány zákonodárné.

ment a rním dárství,

zastupitelstvem

zem

Snm

zemský

je

snmy, parla-

pro úastenství zemí na zákono-

pro podíl zemí na zákonodárné moci,

stejnorodé

s

mocí

400

Celkovou

státní.

moc zákonodárnou tvoí

státní

nejen zákonodárná

oprávnní íše ve spojení a dohromady se zákonodárnými kompetencemi zemí. Celkové státní zákonodárství (objektivn) znamená totalitu a souhm zákonodárných zemských. Zákonodárná oprávnní státní kompetencí íšských moci na uritých polích nevykonávají se 2a spolupsobení representativních orgán íše, ale zem. Zákonné rozkazy v záležitostech, nespadajících do píslušnosti íšské rady, mohou byli vydány pro jednotlivé zem jen se souhlasem snmv. oprávnní

íše,

ale

zemí,

i

i

Je tedy

pesn

snmu,

funkce

lišiti

kontrolující

jící a

jako

orgán vyššího

jež

Rozlišování toto bývá však stíženo tím, že v

zem

ústavní

povaha zem, jako státoprávního útvaru

správy místní, splývá

zemské

postavení

organisaci

a jako svazku

samo-

Ani ve vnitní organisaci správy

tak úzce.

ani v jiných zvláštních

representativního

podniká jen jako usnášekomunálního svazku zemského.

orgánu pro zákonodárství, a funkce,

konen

zaízeních ani

orgán zemských nedochází vždy

ve

vnjším kdy

jasného výrazu,

orgán zemský, jmenovit zemský výbor, jedná jako orgán státoprávního útvaru, a kdy jen jako orgán vyššího svazku komunálního. Jsou funkce,

pi

nichž vlastní ústava svazku,

zízení zemské,

orgány zemské podnikati jen jako orgány svazku komunálního, nebo jako skutené orgány zákononechala nerozhodnuto,

mají-li je

dárné státní povahy. Tak

snm

je

oprávnn zdaovati pro úely

zemské; ale zem. zízení neurilo ani jasn, zda zavésti

samostatnou

da

zákona, nebo

má

zemskou,

snm, když

chce

tak uiniti vydáním zem-

pi zavedení vyšších pirážek, pouhé usnesení snmu císaem schválené pi tomto usneseni jednal by snm jen ve své vlastnosti orgánu zem, jako svazku komunálního, kdežto pi form zákonné uvádí se v pohyb

ského

zda staí, jako

;

orgán

zákonodárný

státní

povahy,

a

tu

pak jedná

zem

jako

samostatný útvar státoprávní.

Vtšinou ovšem bude

orgán zemských znamu, jaký

ty

lze

pece rznou

ony

akty

mají

tuto qualitu funkcí

dle obsahu

poznati a urovati

pro

státoprávní

jejich a dle vý-

povahu zem.

Vtšinou ovšem pece poznání obsahu materialných funkcí zemských ukazuje cestu k tomu, co ských, jako

orgánm

je

orgán komunálního

útvaru

státoprávního,

pikázati innosti

orgán zem-

svazku, a co jim pipadá, jako

které

funkce

zemské jsou

státní

401

povahy

se

díti

ve formách, jichž jinak jen státy

Ale dnes ani tu pesného

užívají.

dosud

rialného

správy i

mají

které

a

nedbá: dnes

se

form zákon

ve

mítka obsahového, matemáme zajisté akty komunální i

Oboje

zemských.

funkce,

státoprávní

stejn vykonávají tytéž státoprávní orgány zemské

komunální,

asto v týchž formách. Než za všech okolností pece bezpeným formalným kriteriem pro zemskou innost státní povahy zstávají funkce, jež zem podnikají na základ své schopnosti k formalnému zákonodárství. a

Vždy

ve schopnosti vlastního formálního zákonodárství vidívá se

jeden

z

hlavních

nálních. (Tecner)

úkoly

plní

znak,

V

piznává

se jim

právním

ádem

státy

zem

schopnost vykonávati funkce, jež každý

snmy,

orgán

státní,

innými pímo jako

komu-

stát

za státu náležející.

státy, a jejich

svým

Tu

státoprávní

mají týž právní charakter jako orgány

státní.

zákonodárné

kompetence zemské není uznáním žádné nýbrž uznáním státního rázu zemských uznáním zemí za útvary, jež mají orgány

komunální sféry právní, jako

od svazk

liší

jako útvary státoprávní

státní povahy a vykonávají kompeTu v jejich vli tvoí se vle státní. Tu

vždy prohlašuje za

mají schopnost býti

Uznání

se

funkce

a

tence státního rázu.

orgány,

jimiž

zákonodárství

a jejich funkcí,

státy.

Zákonná úprava právních pomr je vbec z onch funkcí, samy státy vykonávají, nebo mezi úely státu vysoko vyniká státní úel právní. Zákonné funkce, jimiž zem na které vždy

uritých polích

výlun

konen

a

upravují

specificky státní povahy, jsou inností,

konávají.

vdomé stát

Zákony právo

dávati

má

stát

za

vytváení, udržování a další rozvíjení

považovati

výlun

za úkoly státu.

pomry

právní, jsou

kterou jinak jen státy vy-

svj

specifický

ádu

úel,

právního chce

Uskuteuje svj úel

právní,

omezuje vli právních subjekt závazným naizováním právních pravidel, stanovením práva ohraniuje okruhy volné innosti a moci

stát

vle právních

osobností.

Stanovení práva zaujímá nejvyšší postavení inností,

na základ

všech svých

funkce ocitá

se

úelv.

státu,

nho

si

stát

v okruhu státních prostedky k plnní

Zákonodárství, jako nejvyšší,

positivn

v intensivní

opatuje

i

negativn

odvislosti

od

determinuje zákonodárství,

ovládá ostatní

správu

;

správa

pod panstvím 26

402

Na základ veejnoprávných právních pravidel zjedrozkazm zaruiti uskute není a tak získává nejmocnjší prostedek k plnní svých úelv. Stanovením právního ádu stát neohraniuje jen osvdováni se právního ádu.

nává

si

stát

právo svým vrchnostenským

vi

podízených osobností, ale klade pevné meze sám sob podízeným svým subjektm. Normuje psobnost svých orgánv, tím zárove klade meze své innosti, aby pln dosáhl uskutenní i

svého úelu právního.

V

ádu

podízeným právním samému uruje míru a hranici jeho innosti, ukazuje se vždy práv specifická vlastnost státu, výluná schopnost panovati z vlastní pvodní moci. Vdomé, neomezer.é stanovení práva znamená osvdování se nejvyšší moci a panství. stanovení

subjektm, nýbrž

i

právního, jenž nejen

státu

Odtud právo zákonodárství, jakožto nejmocnjší forma, pro výrazy státního panství pravideln písluší jen státm, nikoli podízeným pouhým svazkm samosprávným. Také v zákonné, normativní vli zemí tvoí se vle státní, zemské zákony mají charakter norem státního ádu právního, výkon legislativních oprávnní zemských znamená zbylý attribut moci státní. Formální pochod zákonodárný, pi nmž zem právn samostatn disponují nad pedmty své ústavní píslušnosti, je pochodem státu podstatným. Oprávnní k vydávání

zákon

vbec

je

podstatnou ástí každé

státní

moci, u zemí korunních

pak oné státní moci, jejíž residuum dosud zem mají a vykonávají; zákonodárná oprávnní zemí tvoí ást a zlomek samostatné zvládni státní moci. 2.

Funkce snmu, jako

representativního orgánu

pro parti-

pouhými akty provinciální autonomie, by na oznaení zákonodárství zemského asto se užívalo výrazu autonomie. Jmenovit užívá se v terminologii politické výrazu »autonomistický program « o snahách po rozšíení oboru píslušnosti zemských. V pravd však zákonodárství zemské nelze míti za pouhou autonomii vyššího svazku komunálního. Samostatnou legislativu zemskou nelze žádným zpsobem srovnávati s pouhými autonomními ustanoveními jaká pravideln komunální" kulární zákonodárství,

nejsou

snm

svazky

zem

f

mohou

vydávati o své

na základ

vlastní

organisaci

v

rámci

zákon

zákonného zmocnní. Legislativní oprávnní nelze nikterak rovnati k oprávnním komunálních svazk

státních

403

vydávati v mezích

uritých

zem

nních

zákon státních samosprávy. Ve

záležitostí své

vlastní

statuty

na úpravu

svých legislativních opráv-

nikterak není subjektem jen takové provinciální auto-

snmm

nomie, jaká jmenovit v pruské organisaci komunální písluší

krajským a provinciálním v oprávnní mezích

a provinciální v

ádu

Dle pruského

oprávnny tostech,

zákon

jejich vydávati statuty krajské

státních.

provinciálního

jsou

vydávati zvláštní statutami naízení

jejich

ústavy

a

zízení

se

provinciální

svazky

o takových záleži-

ohledn

týkajících,

nichž

zákon poukazuje na statutární upraveni nebo o nichž nemá vý-

práv platným oprávnny vydávati

slovného pedpisu. Statuty ovšem nesmjí odporovati

zákonm. Rovnž

státním

podobná

krajské svazky jsou

statutární naízení o záležitostech kraje. Statuty tyto však

nejsou žádnými zákony,

by

publikovány jako zákony

;

byly pro kraj a provincii

také

i

formáln

zempanské potvrzení tchto

statut komunálních nelze nikterak snad srovnávati s monarchickou sankcí. Jde tu pouze o obmezení autonomie státním potvrzením i schválením, a ani potvrzený statut

Rovnž nemá s

nestane

se

zákonem.

zákonodárství zemské žádnou právní podobnost

akty autonomie, jimiž obce

béou

podíl na materielním zákono-

dárství, majíce jmenovit naizovací právo v oboru policie místní.

zemské nelze srovnávati s akty této autonomie oboru psobnosti. Autonomie komunálních svazk, obmezená pravideln jen již na vydávání místních statutv, na uritá autonomní ustanovení o vlastní organisaci svazku v mezích zákon státních a na právo naizovací v oboru policie místní, spoívá práv jen na piznání svrchované státní moci a sahá Legislativní akty

obecní

.

ve

vlastním

pokud ji stát dopouští; autonomní naízení obcí odporu se státními zákony. Odtud také nad autonomií komunálních svazk pipouští se kontrola státní moci, jmenovýkon autonomních vit též oprávnní orgán státních zastaviti usnesení jsoucích v odporu se stávajícími zákony Tato autonomní pravotvorná moc samosprávných svazk je tedy od státu jen odve státu není pravotvorné moci, jež by nebyla odvozena vozena od nho, z jeho zmocnní aneb penesením jeho moci. Ale autonomní právní pravidla nevydávají se ve jménu státu, netvoí práva státního, nýbrž vydávány jsou ve jménu samosprávné korporace

jen tak daleko,

nesmjí

býti v

i

—

samé. 26*

404

Tato komunální autonomie spoívá jen na je svazkm jen všeobecným pedpisem

udleno

zmocnní, jež státního ádu

Tu jen státní zákony dávají svazkm samosprávným zmocnní pro uritý pikázaný jejich okruh záležitostí psobiti též obecn závaznými pravidly. Zákony piznávají tu svazkm právo autonomie, právního.

>svézákonodárství«, schopnost vydávati v uritém okruhu záležitostí

obecn

státních požívají tak vlastní

Na základ zákon

závazná pravidla ve vlastním jménu.

psobnosti

vlastní

samosprávné svazky oprávnní uvnit okruhu mezích zákon státních dle volného uvážení

a v

sob

právo

Vlastní

stanoviti.

právo

>svézákonodárství

vykonávají svazky svými statuty; statuty pravideln znamenají auto-

nomní stanovení

práva, a to

zákon

pedevším zase ona právní

pravidla,

autonomní ustanovení o své komunální ústav. Ale statuty bývají pak zvána vbec jiná závazná naízení komunálních svazk, jmenovit naízení obcí v oboru policie

jimiž v mezích

svazky dávají

si

i

místní.

Pi všech tchto autonomních oprávnních samosprávných svazk jde jen o akty, vydávané na základ zákonné autorisace. Zákonné zmocnní svazk komunálních opravuje je k vydávání statut a statutárních ustanovení o pomrech korporativních tam, kde všeobecné zákonodárství státní pipouští rznosti v úprav korporativní a dovoluje

stanoviti

o právech a povinnostech porativní

kde jejich

vle

a

o vedení

zákonodárství právních

len

dopouští

pomr,

uritá speciální ustanovení,

bu

korporace, nebo o tvoení se kor-

komunální korporativní správy, tam,

svazkm ješt podrobnjší

úpravu

než se stalo zákonem, kde jde tedy ješt

o vtší individualisaci uritých korporativních

pomrv,

neuprave-

ných zákonodárstvím Odtud pi tch komunálních svazcích, jejichž právní pomry jsou co nejpodrobnji upraveny zákony státními, význam statutárního normování je co nejmenší. Zákonodárství zemí není autonomní v tomto smyslu statut samosprávných svazkv. Pokud by za autonomii mla se oznaovati též uritá oprávnní zem, mohlo by se tak díti jen ve smyslu, v jakém se mluví o > autonomii' veejnoprávných korporací vbec.

Tak

za korporativní

jednak akty

vlastní

autonomní

akty

finanní správy

zem

bylo

by možno

zem. Jmenovit pod

míti

finanní

autonomií oznauje se právo zemí obligatorními dávkami zjednávati si

píjmy,

a

vbec

snmm

dané právo volné

pée

o udržování

405

a správu vlastních financí

samostatné právo budgetní, žádné sankci

i

nepodléhající.

Tu

se za autonomii

správnému svazku naízení o

míe

oznauje právo, korunní zemi, jako samousnášeti se a vydávati autonomní

píslušející,

obligatorních

Dále za autonomii mívá se

dávek.

konen oprávnní zem vydávati správní regulativy a reglementy o innosti orgán zemských a pedpisy o organisaci zemských úad a ústav, instrukce ády. Jen je míti na mysli, že v tchto o všeobecná správní opatení pípadech vtšinou jde jen nebo o pouhé pedpisy správní, nikoliv o akty skuteného »svézákonodárství', o stanovení autonomních právních pravidel. Autonomními akty zein bylo by možno zváti vbec pak akty volné samosprávy zemské, akty správy, jež djí se dle volného uvážení svazku zemského, jako zizování ústav zemských. Autonomní usnesení snmu znamenají pak akty snmu v oboru volné samosprávy zemské, akty, jež snm podniká na základ volného sebeurení zem vbec. Konen oprávnní snmu upravoi

i

bu

i

vati

voln

jednací

ád snmovního

kolegia, tedy statutární úprava

chodu jednání sboru, bývá nkdy oznaována za autonomní ustanovení, akoli tu nejde o stanovení právních pravidel, nýbrž o pouhé vymezování kompetencí len kolegialního orgánu zemského, jenž ovšem nemže míti samostatných práv. Užívá-li se o uritých oprávnních zem výrazu autonomie, tu vždy pak teba pesn rozlišovati element partikulárního zákonodárství od elementu pouhé korporativní autonomie. Je práv lišiti ádné zákonodárství státního rázu od pouhé autonomie v korporativních záležitostech, ili, jak legista Bartolus se vyjádil, od pouhého »statutum pertinens ad administrationem rerum ipsius i

universitatis«,

jakéž

vydávati

písluší

každému

korporativnímu

svazku. Zákonodárství povahou svojí je rozlišeno od pouhé auto-

nomie

a

bývá uvedeno vždy v souvislost se

oprávnného svazku. 3. Odtud je lépe neoznaovati zákonodárství jen ve smyslu za autonomii

se stanoviska

zemské za autonomii politickém.

vzbuzují

se

a

státního práva

ponechati

Oznaováním

toto

šlo jen

tyicátých XIX.

záležitostech.

oznaování

zemského zákonodárství

pedstavy, jakoby

nomii, kterou konstituní theorie let

všem obcím ve vlastních

státním charakterem

Tehdy

o onu autost.

piznávala

dle starší pirozeno-

406

právní doktríny zastávalo se vlastní právo obcí na výkon

Moc

moci obecní.

vztah

obecní je prý

vzrostlá jako

moc

státní.

práv

tak

pvodní

Dle konstituního liberalismu Rot-

pomru

teckovského zastávala se stejnorodost obcí v

Tvrdilo než je

stát,

se, že

že stát

zvláštní

a z pirozených

jejich k státu.

obce historicky pedstavují útvary taktž dívjší, jich nevytvoil, nýbrž že vyrstaly organicky z pi-

rozených vztah spoleenství místních. Tudíž stát obor psobí nevytváí, nýbrž jen uznává a jen zákony objem tohoto uznání konstatuje. Naproti tomu vyšší svazky komunální na rozdíl od obcí mají se za umlé výtvory moderního státního zákonodárství; kreaní akt pi zizování vyšších útvar komunálních tkví již ve vli státu, a odtud okruh jejich záležitostí samosprávných urován je zákonodárstvím státním, nikoli jako u obcí pvodní

obecní svými zákony

zvláštní mocí. Zvláštní

vedle moci

moc obecní stavla

se konstituní theorií

státní a vládní jako rozdílná a

vbec

koordinovaná. Theorie

belgicko francouzského konstitutionalismu uplatovala pak dle toho,

dárství, jednak samosprávu. Každá obec ve

svézákonosvém stedu má

vedle

státního zákono-

má

že obec

jako výrazy zvláštní obecní moci jednak

samostatný pramen právní, autonomii, dárství.

Jako

zvláštní

moc obecní

stojí

i

vedle moci státní, tak zvláštní

obecní svézákonodárství, autonomie, jako samostatný právní pramen, stojí

vedle zákona

jsou

tu

»vlastní«

a státního zákonodárství.

záležitosti

Pedmtem

autonomie

obecního svazku. Vedle hospodáské

svobody obce jmenovit obor místní

policie

pvodní

obor jejího výhradného

a základní právo obcí a za

zákonodárství.

tožován

se

pokládá se za

vlastní,

své-

Odtud také záhy pojem autonomie zaíná býti sto.

samosprávou

vbec

a užívá se místo ní

nomií ve smyslu belgicko-francouzského

S touto auto-

konstitutionalismu

nemá

zemské zákonodárství pojmov žádné spojitosti. Pojmu autonomie nelze však užívati pro zákonodárství zemské také proto, ježto autonomií bývají oznaována ona oprávnní, pi nichž jde o pouhou delegaci zákonodárné moci státní podízeným svazkm samosprávným a jiným veejným korporacím. Pi tchto oprávnních jedná se jen ó rozšíení obvyklé korporapímým penesením ásti tivní autonomie podízeného svazku i

státního zákonodárství. státní vidla

Tu

nejde o akty autonomie, nýbrž o akty

moci zákonodárné, svazku delegované.

nespoívají

již ani

Taková právní

pra-

jako autonomní na vlastních právech svazku,

40?

zmocnní, jménu a zastoupení státu. Tu za poslední dvod autonomie má se pouhá delegace státní moci Samostatné zákonodárství zemské nelze ovšem ale na

právech

srovnati

ského,

s

státu

;

svazek jedná jen

tu

ve

takovými akty delegovaného státního zákonodárství íšnení výsledkem delegace se strany íšského zákono-

nebo

dárství.

Konen

povahy pod pojem autonomie spadá pravideln jen právotvorná innost komunálních svazkv. Naproti tomu právotvorná innost, kterou podniká stát, oznauje se za zákonodárství. Zákonodárstvím oznauje se zpravidla vždy jen právotvorná innost státu a útvar se státním charakterem. Autonomií zove se normy dávající innost korporací samosprávných, pln státu podízených. Autonomie znamená tak sice též druh pravotvorné innosti, tedy také jistý druh zákonodárné innosti, ale jen innosti podízených svazk samosprávných. Kdyby se užívalo výrazu autonomie v zákonodárství zemském, vzbuzovalo by to nesprávné pedstavy, že tu jde jen o právotvornou innost podízených svazk samosprávných v mezích státních zákon nehodí

se

zákonodárství zemského,

pojem autonomie pro

ponvadž

v organisaci

vystižení

státu

i

i

íšských. Kompetence

snmovní

snmu

pi zákonodárství

spolupsobiti

a funkce

nejsou však pouhými akty »svézákonodárství«, autonomie

v

mezích

a

skuteném zákonodárství státním,

státního

zákonodárství,

nýbrž jež

podílem je

na

ádném

stejnorodým

jako

vykonáváno za spolupsobení representativních orgán íšských, ale zemských. Zákonodárství zemské íšské, obojí, je státní povahy a stejnorodé. Obojí zákonodárství, íšské zemské, je stejn tvoení práva vlí státní, kdežto autonomie znamená obecn urování a tvoení práva vlí mimostátní, nestátní. Obojí zákonodárná innost, íše zem, stojí jako právotvorná innost státní, stát íšské; není jen

i

i

i

i

svrchovaných

druh a

innosti

tivní

i

zpsob

nesvrchovaných,

vedle sebe jako týž

samosprávných korporací, kteréž nejsou státního

rázu a nemají žádných

st át

úpln stejn

innosti, a stojí naproti autonomii, jakožto norma-

znak státních.

Autonomií zove se všeobecn stanovení práva svazkem mírnoním, tedy oprávnní svazku, jenž není státem a nemá stát-

ního

rázu,

sob sám

právo urovati uvnit

zákon státních.

408

když tento pilenn a podízen je když jeho zákonodárství je omezeno zákonodárstvím celkového státu, není nazýváno autonomií, nýbrž

Ale stanovení práva státem,

vyššímu státu celkovému a

i

i

zákonodárstvím

vnitn, materieln, liší se od pouhé autonomie zemské ve vlastních záležitostech. Obvyklá autonomní innost komunálních svazk vztahuje se pravideln jen na

Ostatn zákonodárství zemské

úpravu vlastních vnitních i

pomru

i

a korporativních záležitostí svazku,

neupravuje zpravidla normativn právní vztahy mimostojících práv-

ních subjekt. Ale

práv úprava stát je

to ve

pedmtem

státního zákonodárství je vždy také

právních vztah podízených právních subjektv. státní

zákonodárství vždy

pln

a

bezpodmínen

Mimo nad-

pohybovat jen uvnit mezí, daných innost podízených korporací státním. Autonomní zákonodárstvím a komunálních svazkuje státnímu zákonodárství ve všech vztazích podízena. Ale zem v oboru své ústavní zákonodárné píslušnosti nejsou vbec íši podízeny jsou právn úpln volny od její direktivy

ízeno autonomii

a tato smí se

;

a jejího psobení.

V

oboru své píslušnosti mají

zem

zásadní plnost

a volnost své zákonodárné moci nejsou tedy íši podízeny ve všech vztazích, nýbrž jen v taxativn vymezených vztazích, pokud sahá ;

kompetence

íše.

Zemské zákonodárství nespadá pod pojem nomie,

by

i

zem

v politické terminologii

Pi autonomních

provinciemi.

aktech

byly

provinciální auto-

nazývány leckdy

provincie jsou provinciální

orgány inný vždy jen jako orgány vyššího komunálního svazku, jen s rázem provinciáln komunálním, ale pi zákonech zemských nastává spolupsobení skutených

ního

rázu,

I

zákony zemské

orgán státzpsobem oznaovati za

representativních

lze sice

jistým

zákony provinciální, ale jen v tom smyslu, že obvod jejich platnosti obmezen je na uritou provincii státu, na zemi, jako díl íše. Jinak však zákony zemské nespoívají na vli

zem,

jako provinciálního

komunálního svazku, ale na vli zem, jako útvaru se zachovanými znaky státního rázu, se samostatným orgánem státním. Zákony zemské nemají ráz autonomn provinciálních, ale státních akt, a nesou všechny znaky zákon státních. Zákony zemské stejn znamenají prohlášení státní vle a jisté formalné znaky uritých akt státní vle. Zákony zemské stejn znamenají normy, nadané závaznou mocí od státní vle,

409

znamenají závazné naízeni právního pravidla uritým formalným

zpsobem, znamenají autoritou státní vydané rozkazy, vzniklé uritým, ústavn pedepsaným zpsobem, znamenají stejn, jako zákony

státní,

sankcionovaná, vyhotovená a publikovaná usnesení

representativních komor. nají ve

Zákony zemské stejn jako

státní

zname-

smyslu konstituním ony akty státní vle, které vláda

podnikati jen se

mže

spolupsobením ústavn designovaných bezpro-

stedných orgán representativných zákony zemské vykazují onen spolený juristický úinek I všech závazných formalných zákonv, jenž spoívá v jejich nenahraditelnosti a nezrušitelnosti jakýmkoli státním aktem jiného zpsobu. I pi zákonech zemských platí pravidla o formální právni moci, platí, že formální zákon mže být zmnn a zrušen jen formálním zákonem nebo na základ jeho, jen cestou zákonodárství, a že formální zákonnou mocí opatený akt státní vle mže být alterován jen jiným aktem stejnorodým. V oboru ústavní píslušnosti zemské nová, vdom tvoená právní pravidla jen cestou formalného zákonodárství zemského mohou se státi souástmi platného ádu právního, v oboru píslušnosti zemské veškery zmny právního stavu mají se díti jen na základ formalného zákona zemského. Schopnost k formalnému zákonodárství mají pravideln vždy jen státy; forma zákon vyhrazena je výlun státm. Podízené komunální svazky nemohou jí užívati; specifické své oprávnní stát nechce sdíleti s žádným podízeným svazkem samosprávným ve svém území. Zákony mže vydávati jen onen svazek, jenž je oprávnn právní ád upravovati a naizovati

formalného zákonodárství

všeobecnou a bezpodmínenou právní závaznost právních pravidel.

A

to principieln

mohou

jen státy. Stát úpravu a

ád

právního stavu

sám a výhradn provádí. Stát chce býti sám výlun oprávnn normy právní se závaznou mocí naizovati. Podízeným svazkm jen v míe obmezené dovoluje a deleguje vydávati uinil svým úkolem, jejž

závazná naízení právních pravidel, tak že principieln souhrn všech

zákon od státu vychází, zákony vždy rozumí se zákony státní, a za zákon má se vždy jen právn závazné naízení právního pravidla státem. Ve státech složených mají schopnost formálního zákonodárství dílí státy nesvrchované, celkovému státu podízené. A práv i

410

v konstrukci

pedlitavského

zákon

charakter formalných se

vystupuje

státu

nemají jen akty

dále singularita,

vle

státní,

souhlasem ústedního parlamentu íšského, nýbrž

akty vle vydané livých, zvláštních

vydávání

se souhlasem

útvar

pece

jednot-

Akty monarchické vle pi omezeny spolupsobením zanýbrž spolupsobením zastupitelstev tvoí sice integru-

státu rozdílných, jež jinak

tak

státu,

dle

normativní

nejsou

stupitelstva celého státu, íše,

jimž však

i

komor

zemských.

zákon zemských

územních svazk od a díly jící souásti

representativních

že

usnesené

státního

samy nepokládají

že

práva

vi

se za státy,

státu písluší pojn

samostatná existence a zvláštní státoprávní povaha.

Zákonodárná innost zemí je táž normativní, právo dávající innost jako innost stát; lze užiti tedy pro zemské zákonodárství výrazu autonomie jen jako o právotvorné innosti nesvrchovaných státv. Takto jmenovit Laband užívá pojmu autonomie na oznaení i

zákonodárné innosti stát nesvrchovaných.

státní zákonooznail Laband stát íše nmecké za autonomii. Opíraje se rozhodn tomu, že by jen stát svrchovaný ml právo zákony vydávati, a že suverenita byla by nezbytným pedpokladem pro právo zákonodárství, opíraje se tomu, že úprava Proti obvyklé terminologii

i

dárství jednotlivých dílích

právního

luným

ádu

a

oprávnní k vydávání zákon náleželo by k

prerogativám

vý-

svrchované státní moci a že by svrchovaná

moc íše mohla býti sama a výlun povolána k oprávnni zákonodárství a k úprav všeho ádu právního, oznauje samostatné státní

zákonodárství jednotlivých stát

konodárství íše je zákonodárstvím

Výrazem autonomie pro se

naznaiti protiklad

moc, takovou však, jež

státní zákonodárství dílích

znamená

stojí v

dle

svrchovaná

stát má

moc

Své-

Labanda vždy zákonodárnou

protikladu k suverenit. Svézákono-

muže se pipisovati jako zvláštní jemuž by mohly býti dávány zákony dárství

pravd

kdežto zástátu.

k zákonodárné moci svrchované íše.

zákonodárství, autonomie,

v

za autonomii,

svrchovaného

nemže

vlastnost jen

onomu

svazku,

též mocí nad ním stojící; obdržeti žádných zákon

vní, nadízenou vnjší mocí. Autonomie pedpokládá tedy dle toho nesvrch ovanou moc, jíž však písluší oprávnni z vlastního práva, nikoli na základ pouhé delegace, stanoviti závazné z

právní normy.

411

Nedostatek suverenity vystupuje pi této nesvrchované zákonodárné moci (autonomii) v tom, že autonomie se musí držet uvnit mezí, které jí svrchovaná moc vytkla, a že autonomie nesvrchovaných stát nesmí stanoviti žádných norem, které by od-

daným svrchovanou mocí íšskou.

porovaly normám,

Die tohoto

vymezení autonomie, jako »nesvrchovaného« zákonodárství, i

lze sice

zákonodárství zemské zváti autonomií, ale jen se nesmí zapomínati,

dáno oprávnní meze >autonomie« jednotlivých zemí

že íši není

dle své

vle

pošinovati

a mniti,

jako

tomu

je

nemohou nmecké. a

rušiti

zákon

nmecké,

zemských, jako tomu je rovnž v íši

sám Laband výslovn

Jinak ovšem

zákonodárství

charakterisováno

v íši

zákonm zemským

a že íšské zákony pedlitavské nepedcházejí

praví, že

dílích stát jen

má býti protikladu

výrazem v

k íšskému zákonodárství, jako zákonodárství nesuverenní, stát nesvrchovaných je

téhož

výslovn

;

druhu

a

praví, že

íšské

i

zemské zákonodárství

stejnorodým v tom, že obojí spoívá na samo-

statném právu panství, na státní moci, a že obojí v

stojí

státních, postrádajících státního rázu;

mohou

spolen

protiv k autonomním naízením všech korporací mimo-

výslovn

praví, že jen státy

moc zákonodárnou z práva vlastního, kdežto svazky komunální jen potud mohou vydávati závazná pravidla, pokud míti

stát jim toto

oprávnní penesl v tom je dle

Vždy práv

a jejich

nho

dárstvím dílích státv a autonomií je

výrazem

panství,

avšak panství

je

naízení svojí mocí opatuje.

podstatný rozdíl mezi zákonokomunální,

že

zákonodárství

specifickým znakem státu na

zemské zákonodárství nmeckých stát vykazuje rozdíly od autonomie komunální v tom, že, kdežto autonomie komunální je bezpodmínen podízena zákonodárství státnímu, nastává tu podízení zemského zákonodárství pod zákonodárství íšské jen na polích íšské kompetence. Rozumí se, že z toho, když dílí státy íše nmecké mají samostatné zákonodárství státní, neplyne ješt, že by jednotlivé státy byly svrchovanými, nebo že by suverenita byla rozdlena mezi íši a jednotlivé

Ostatn

rozdíl

od obcí.

státy:

schopnost formalného zákonodárství neiní oprávnný svazek

ješt státem 4.

V

i

svrchovaným.

Pedlitavsku dle historického

jsou tedy dva

vývoje konstituní ústavy

druhy státních zákon: íšské

a zemské.

Zákono-

412

zemské

dárství

jde o

to,

í

má

též charakter

státního

jsou to zákony, kterého státu, o

to,

Tu subjektem

zákonodárství.

kdo

je

tohoto zákonodárství, této zemské autonomie. Jde o to, zda zem béou podíl na zákonodárství jako pouhé díly státu, jako pouhé

ásti íšské organisace, nebo jako zvláštní subjekty vlastních práv,

pojmov

a

oddlen

stojící.

Jde dále o

to,

vi

samostatn a zda uznání samostatného zemského

státoprávn od íše rozdílné a

íši

úkol

zákonodárství znamená, že tu nastává rozdlení státních íši a

zem,

jako mezi

mezi

samostatné subjekty, a zda zastupitelstvo

zemské, povolané k zákonnému opatování záležitostí zemských, je

snad orgánem takové

státní moci,

jakou mají dílí státy ve státech

spolkových.

V

pedevším Lingg (Prag. Jurist. Viertelnázorem podrobn odvodnným, že zem

literatue vystoupil

jahrschr.,

XXIV.)

s

svj podíl na zákonodárství vykonávají jen jako díly státu. TAngg vidí v zákonodárství zemském, jež ovšem napoád zve autonomií, vlastn jen prostedek, jímž státní zajištuje vliv

místním

zájmm

a

be

moc pi

ohled na

stanovení místní

zákon

kolektivní

poteby. Na místo, co by státní moc vydávala pro urité díly zákony s partikulární platností za úasti všeobecného (íšského) ústedního zastupitelstva státního, hledí uiniti zadost rznosti místních zájm a individualitám místních skupin tím, že obsah uritých zákon pro urité jednotlivé díly státu stanoví se

státu

partikulárními zastupitelstvy

tchto rozdílných díl

státu.

Tu determinace státní moci v každém dílu státu dje se neodvisle od vle zastupitelstev jiných díl státu, jiných zemi, neodvisle od vle všeobecného, ústedního, celkového zastupitelstva i

aby byl zachován ohled na rznosti místních zájmv. determinace státní vle pro uritý díl státu dje se stanovením obsahu zákona provinciálním zastupitelstvem, místo co by jinak obsah partikulárního zákona byl stanoven ústedním zastupitelstvem státu. Pro urité segmenty státní innosti uruje obsah zákon zastupitelstvo každého jednotlivého dílu státu zvlášt, dle zvláštních zájm jednotlivých díl státu. Tu díly státu mají pro sféru, pro kterou jsou vyjmuty ze všeobecného zákono-

státního,

Tu

právní

dárství

státního

nomními*

celku

právo, »svézákonodárstvi«, ili jsou •auto-

díly státu.

Svézákonodárství

autonomních

svazk

není

tu

tedy

proti-

413

kladem k zákonodárství

státní

moci vbec, ale jen k onomu zá-

konodárství státní moci, jež je determinováno zastupitelstvem celého

Pi autonomním

státu.

pi všeobecném celkovém oprávnní k

i

konodárství stejn jde jen o stanovení zákonného

obsahu;

zázá-

tam vychází stejn od státní moci. Odtud >svézákonodárství« tchto autonomních díl státu neznamená však ješt, že autonomní díly státu byly by též samy subjekty zákonoSubjektem moci zákonodárné jak pro obor celkového, dárství. všeobecného tvoení práva ústedním zastupitelstvem, tak pro obor

konný rozkaz

tu

i

autonomního tvoení práva,

je státní

moc sama.

umožuje jen determinaci státní moci dle místních skupin zájmových, umožuje jen partikulami tvoení se státní vle. Rozlenní státního celku na díly, v nichž zastupitelstva partikulární determinují pro uritý obor státní moc zvlášt Autonomie díl

a neodvisle

státu

zastupitelstva státního celku, je juristickou podstatou

od

rozdlení státu na provincie. Takovými provinciemi státu jsou zem. Stát prý formoval tu jen hranice svých provincií dle histo-

i

rických státoprávních hranic jednotlivých zemí, mohl však tak uinit 1 dle jiných

momentv.

území, uvnit

nhož

moci pikázána

je

Zem jako

provincie

po uritou ást

zástupcm tohoto

znamená jen

záležitostí

díl

státního

determinace státní

dílu státu.

Ve všech záležitostech zemských jsou zem zastupovány snmy, jež pro partikulární zákonodárství stanoví obsah zákon a tak státní moc partikulárn determinují. Ve všech

svými

zákonodárství,

záležitostech

íšské rady, determinace skými representacemi. souhlasu

zemím

snmu

je

tak

a

K

jež

státní

nejsou

pikázány

kompetenci

moci dje se partikulárními zem-

vytváení práva na tchto polích

snmm

piznáno

je

teba

písluší též právo iniciativy. Jednotlivým

»svézákonodárství«

od íšského zákono-

dárství neodvisle.

autonomního zákonodárství není zaobsah autonomního práva. innost zemského zastupitelstva pi uplatování autonomie obmezuje se jen na urení obsahu zákonného, jemuž teprve zákonný rozkaz udlí právní závaznost. Zem mají sice »autonomní« tvoení práva, ale tu jen obsah císaského zákonodárství stanoví se snmem zemským, snm je jen orgánem k stanovení Ale subjektem tohoto

stupitelstvo

zem,

kteréž stanoví jen

císav

414

obsahu zákonných aktu císaské vle. Subjektem pro íšské

zemské

i

zákonodárství je tedy stejn koruna.

Dle Linggovy theorie o státu v íši

i

zemích císa;

je

je

subjektem veškeré

státní

moci

subjektem všeho zákonodárství a zákono-

dárcem všech ve státu nebo v jednotlivých dílech jeho vydaných zákonv. Jeho vle opatuje obsah zákona, stanovený ústavními zastupitelstvy, rozkazem zákonným. Všechny akty zákonodárství císaovy; úastenství zastupitelstev, jež

jsou akty

zákona, determinuje vli

císaovu.

I

stanoví

obsah

pi autonomním zákono-

dárství jedná se jen o akty koruny, a tedy o akty jediné a jednotné státní moci, Jediná a

jednotná státní

moc panuje

v íši

i

zemích.

Ve

všech podstatných záležitostech státního života determinována zastupitelstvem

celkového

státu,

v

mén

podstatných

pak de-

terminuje se zastupitelstvy partikulárními zemí, jako díl státu, ale

proto nepestává býti jedinou a jednotnou ve všech zemích

Odtud

i

sankce

zákon snmem

návrh íšské státní vlády, její souhlas

stanovených je

dje

i

íši.

se jen na

tedy taktéž pedpokladem

autonomního tvoení pravá, odtud vláda státní vedle zastupitelstva zem je rovnž orgánem autonomního tvoení se práva, je tedy orgánem pro opatování záležitostí zemských, a povuje se též stejn výkonem zákonv zemských jako íšských. Státní moc je jediná a táž v celém státu a jen stát má právo užívati moci donucovací na provedení autonomních zákonv. i

Ježto státní moc je jediná v celém státu, nenastává tu rozdlení státních úkol mezi centrální státní mocí s jedné strany a jednotlivými zemmi s druhé strany, dlení íšské a zemské kompetence neznamená dlení státních úkol mezi íši a zi naproti státní moci íšské nestojí státní moci jednotlivých království a zemí,

nýbrž jednotná

státní

moc osvduje

se v

íšském

zákonodárství pod zodpovdností téže vlády. Ježto pak

i

i

zemském

autonomní

zákonodárství jen za spolupsobení íšské vlády pichází k místu, je

zemská za orgány, zbytky nebo poátky dílí moci státní, jakou mají lenské státy ve státu spolkovém, a autonomie zemí neznamená zvláštní státní individualitu jejich.

nemožno

míti zastupitelstva

Proti tomuto pojetí na první pohled staví se vážné dvody. Možno pedevším se dovolávati zásadního stanoviska platných ústavních akt, pedevším ovšem íj. diplomu, konen intencí i

415

zákonodárných ústavy prosincové, na doklad toho, že dle ního práva ústavního jen jako •

pouhé

zem

díly státu, nýbrž jako útvary

historicko-politické

positiv-

nemají na zákonodárství bráti podílu

jako

individuality,

samostatné, jako subjekty

historické

p-

vodních a vlastních práv. 'Záležitosti zemské" v § 18. z. z. vždy znamenají záležitosti zem jako samostatného subjektu státoprávního

vlastními právy,

s

nikoli

i

jako pouhého územního

provin-

ciálního dílu státu.

Zem svazky

s

jsou vlastními

vlastními orgány

svazky od státu

ústavami organisovány jako samostatné i

rozdílné a

jako pouhé díly státu.

béou

vi

Vlastní

i

na zákonodárství podílu jako

státu

samostatn

ústava dává zemi

stojící,

její

nikoli

individualitu,

ohraniuje a obsahuje okruh innosti, na kterou se vztahuje subvlastní ústava jektivní právo zem jako samostatného svazku uruje též vnjší objem a dosah píslušnosti orgán zemských jako ;

orgán samostatného

svazku.

Orgány zemské vykonávají

vlastní

vli

zem

jako samostat-

ného svazku: Individuální vle zemská je stálým pedpokladem výkonu její pikázané innosti. Veškerá kompetence orgánová tu je jen souástí a výrazem práv zem jako samostatného svazku a její jednotné subjektivní mocenské sféry. A práv tuto stránku povahy

zem

Lingg

v souhlasu se svou

theorií státu ne-

uznává.

Lingg dle své theorie pehlíží práv, norem, upravujících státní

dá se

rozložiti v

ád

že tu souhrn

právních

a státoprávní organisaci íše a zemí,

právn ohraniené

subjektivní okruhy

vle samo-

statných svazk, pojmov rozdílných. Souhrn onch oprávnní mocenských, která Lingg pikládá jedinému subjektu státnímu a

jen jako dílm státu, dá se rozložiti ve dvojí ústavn íše mají ohraniené sféry vlastních práv, takových, jež zem samostatn a jejichž jsou samy subjekty. Lingg práv jednostrann pozoruje stát, íši, stále jen jako objektivní instituci, nikoli jako subjekt práv zemím. Ani

zemím

i

vi

zem

naproti íši nepozoruje jako subjekty práv, nýbrž celou státo-

autonomii

právní organisaci zemí

a celou

jako objektivní instituci

státu na dosažení uritého úelu, na uspo-

kojení místních zajmuv.

íše na

to,

Zem

jejich

posuzuje jen

znamenají tu jen zaízení státu

i

aby íše autonomií zemskou jako partikulárním svým

416

uspokojení

dosáhla

zákonodárstvím

zájmv

místních

svých pro-

vincií.

V

státoprávní

zemí

organisaci

Lingg

pln jednotného jediný subjekt státní.

Urité funkce jediného

jsou jen rozdleny

státního subjektu

jen uritou

vidi

subjektu státního, jen zvlášt

organisaci jediného a

organisovaný

stále

mezi jeho

zem

mezi

díly,

jako státní provincie.

Tím však úpln

nebo

vahy zemí,

zem

Když jako

dílm

vají

spoívá

v jejich schopnosti býti subjekty práv.

tutéž

organisaci,

v níž jen

zemím

jediného státního subjektu urité funkce jsou pikázány, právní rozdíl mezi

v jednotný a jediný

íši

s

tato

jako stát tvoi jen

úpln

ztrácí se

zavírá se cesta k pochopení zvláštní právní po-

zemmi

státní

a

subjekt,

jako urité instituce, jako uritá zaízení státu

íší

— zem

a jeví se

i

splý-

pak jen

jako pod-

íše,

statné souásti celkového zaízení jediného státního subjektu.

zem

Ale

nemohou znamenati pouhá zaízení íše: vždy mají

okruhy vlastních oprávnní, která vykonávají zájmu.

výlun

ve vlastním

výhradn

Jsou subjekty konkrétních práv, jež jim písluší

Zem

ve vlastním zájmu.

jako samostatné svazky

mohou

dále státi

pomrech jsou pojmov

v právních vztazích k íši, mají schopnost státi k íši v

právn upravených,

i

jsou tedy právními subjekty, jež

rozdílný od osobnosti státu, jsou subjekty právní sféry rozdílné od

okruhu práv íšských. Normy upravující pomr niují moci vle dvou samostatných osobností. a

zem

k íši ohra-

Vždy zem jako íše jsou subjekty vlastních práv vbec vlastních veejnoprávných oprávnní. Ústava

práv

a ohraniuje

subjekt

vi

zemi

vi

sob

jako

íši a

sob

oboustranné

okruhy íše

i

zemí jaká

Práv pro ohraniení kompetencí teba obojí, íši zem, postaviti naproti

stojících.

naopak

pojmov

právní

panství,

upravuje

je

rozdílné

i

subjekty,

jako zvláštní

subjektivní

jednoty a samostatné svazky.

Kdyby

zem

byly jen díly státu, šlo by

pi ohraniováni

jejich

kompetencí vždy jen o výklad státního práva objektivního,

zem

jako díly státu povolává k uritým funkcím.

zem vi

V pravd

jež

však

samostatnými osobnostmi a vymezování kompetencí orgán zemských znamená vždy ohraniování subjek-

jsou

státu, íši,

tivných práv zem jako samostatného svazku. Zem sama je subjektem práv, kompetencím orgán zemských za základ sloužících.

417

Subjektivné

nému

subjektu.

jejích

orgán

kompetencí

k výkonu

právo

zemi samé

písluší vždy

zem sama

Je-li

orgán zemských

jako samostatnému svazku a samostat-

subjektem práv,

kompetencím

nemohou zem ani svá zákonodíly státu. Zem dle zí-

za základ sloužících,

dárná oprávnní vykonávati jen jako zení

zemského vykonávají svá zákonodárná oprávnní jako práva

vlastní.

Každé právo je pro svj subjekt právem vlastním, písluší svému oprávnnému subjektu po právu vlastním. Za vlastní oznauje se urité právo v protiv k právm, jež jsou vykonávána v cizím Pojem

práva

vlastního

pak

stanovil

Rosin

takto

:

jménu zpsobem zástupím. 'Protikladem vlastního práva je vykonávání cizího práva zpsobem zástupím. « Vlastní právo je pro uritou osobnost každé právo, jehož je ona subjektem. Protikladem vlastního je

cizí

právo, jež vykonávající osobnost vy-

konává po zpsobu zástupím, ve jménu oprávnného subjektu. Toto právo, vykonávané po zpsobu zástupím v cizím jménu oznauje se v protiv k vlastnímu za delegované. Zem však nevykonává svých oprávnní v zákonodárství zpsobem zástupím, jako práva cizí, jako delegovaná práva oprávnného státu, nebo v zastoupení jeho a ve jménu jeho, nevykonává svých oprávnní zákonodárných jako právo, jež by náleželo jinému subjektu, než tomu, jenž je vykonává, nýbrž vykonává Mezi oprávnními zákonodárnými a zemí jako je jako vlastní. právním subjektem je trvalý vztah píslušnosti. I výkon zákonodárných kompetencí spadá do kategorie vlastních práv zemí; píslušnost zákonodárných atribut je založena pro zem po vlastním právu. I zákonodárné funkce vykonávají zem z vlastního práva, nemají je peneseny jako státní. Ve výkonu svých zákonoi

dárných vlastní

oprávnní

zem

jsou

Ježto

delegovaná

zem

jen

své

nevykonává svých oprávnní zákonodárných jako

práva

státu,

nýbrž jako

jektem a pak nevykonává samostatný

svazek.

vykonávaly

jen

jménu

vykonavatelkami

také

vle.

jako

jich

Kdyby díly

státu jako vlastního

jen

zem státu,

vlastní, je

jako svá

musily

díl

sama státu,

zákonodárná by je

jejich sub-

nýbrž jako

oprávnní

vykonávati

oprávnného, jediného subjektu

moci. 27

ve

státní

41S

Zem díly státu

nemohou dále na zákonodárství bráti úast jen jako vždy práv v zákonodárných úkolech, jež nepodléhají

:

kompetenci íše, jež nejsou pikázány íšské direktivy, jsou

Zem

jsou

íši

sice

íši,

kontroly

prosty

podízeny,

své

volny vší

jsou

nucení se

a

ve

ale

zem

strany

samostatné

íše.

ústavní

psobnosti a ve svých kompetencích ústavou zemskou jim daných vymykají se úpln positivnímu

vlivu

íšské, státní moci. Mají jako

svazky samostatné vlastní úkoly zákonodárné, jež provádjí vlastního,

jim íše

mají svj vlastní

nemže

okruh úkol a kompetencí,

práva

z

do nichž

zasahovati.

Nejsou tedy jen

díly celkové

organisace státní,

ními subjekty se zvláštním postavením a

s

ale

i

vlastními právy.

zvlášt-

Pokud

by byly pouhými doplujícími díly státu jako jediného a téhož subjektu, nemohly by býti samy zvláštními subjekty státu. Jakmile se pizná však zemím okruh vlastních práv, nastávají subjektivnprávní vztahy mezi nimi a íší, obojí, íše zem, znamesob stojící organisace se samostatnými, nají pak již oddlené

vi

i

vi

nesplývajícími

kompetenními okruhy.

zem ve své ústavní organisaci byiy jen zmna státní organisace byla jen zmnou

Kdyby by každá

díly státu, tu

objektivného

normuje kompetence svých orgán, kdežto je jisto že zmnou objektivného práva státem, íší, nemní se ješt práva zemí, plynoucí jim z jejich vlastní ústavy. íše nemá moci mniti ústavy zemí jako organisaci svých díl státu, nemže objektivným právem normovati kompetence zemí tak jako svých orgánúv. Kdyby zem vykonávaly svá oprávnní zákonodárná jen jako díly státu, mohla by íše svoji kompetenci zemím rozšiovati práva, jímž stát

vi

a hranice

její

mniti,

státní moci, téhož

nebo by

šlo jen

o

zmnu

oprávnní

téže

subjektu a jen o rozšíení atribut téhož svazku.

Pak by také íše vbec již neomezen, dle své vle a jednostrann mohla mniti a rušiti zem jako své díly. Kdyby zem ve své ústavní organisaci byly pouhými díly státu, mla by íše možnost odnímati zemím právoplatn práva plynoucí z jejich ústavy, jmenovit jejich oprávnní zákonodárná, kdežto i

dle zízení zemského, dle státoprávní a politické theorie praxe je uznáno, že íše nemá kompetence k rozšiování svých

kompetencí a

i

vi

právn opt

jen

zemím. Korunní

zem

mají ústavu, jež formáln

zemskými zákony ústavními

zmnna

býti

mže;

419

zemské

zízení

zásadn

zemí

jednotlivých

zmnám

nepodléhá

/.ákony íšskými.

dsledky Lingg správn

Tyto

jim

a ušel

cítil

jen

tím,

že

prohlašuje zemská zízení, ježto byla publikována jen jako pílohy

jediné

ústavy únorové, jen za ásti jedné,

a

jednotné íšské

zemských jako ze svých listin Ústavu celého státu tvoí souhrn všech základních c h. d íšských. S tohoto hlediska mohl ústavních zákon, zemských vydávati zákony, jež materieln, pak ovšem dovozovati, že íše mže by nikoli formáln, mohou mniti zízení zemská. V tom ovšem í

ze zízení

která se skládá

ústavy, í

1

i

i

má

pravdu,

materieln

íšskou

byly

že

zízení

odporují

kompetencí zemských

základ práva mnící nebo

radou

zemskému

usneseny

stalo se tak však

;

ústavních

jen de facto,

nikoli na

zemskou ústavu ma-

ústavnosti. Potud ovšem s

i

porušující platí jen pro to, že není orgánu,

by rozhodoval o jejich foimalní právní platnosti a o jejich

jenž

že

ji

jež

do

ústavního, a zákony íšské,

terieln

zákony,

již

zasahují

a

tkví v

theorii správná základní myšlénka,

Linggovš

objektivného hlediska státem v jeho totalit

svými

stát se

se

díly,

zemmi pilennými

státní organisace, a že plnost

státních

je

zemmi,

íše se

vadnými do

a

úkol

realisují

celkové

íše

zem

i

dohromady, ve svém organickém spojení, íše jako vyšší jednota Ale jedná se práv o pochopení právní a zem jako její leny.

zem

jsou

formy, v jaké

íši

pilenny

uriti jejich postavení v celkovém pioznání

íše

i

tohoto

zemí jako

loženy,

pomry

le když

práv staví se

V

ádu

mezi

A

právním.

i

zemím samostatn práva panství, a íší nemohou jinak býti za-

zemmi

naproti pojmu íše jako subjektu samostatných

zem

jako osobnosti od íše rozdílné.

literatue poslední

doby také pevahou

již

hledí

se uriti

úast na zákonodárství,

vykonávají-li úastenství toto

práva vlastní nebo jako

statné svazky a jako

práva íšské státní moci. se

k

Od

povaze

díly

rozhodnutí tohoto stát,

nebo

zem

jsou-li

subjekty vlastních práv panství. Dle toho pak posuzuje se

pibližují

pro

právní schopnosti

postavení zemí v celkové státní organisaci dle toho,

zem

a jak

od skutenosti, že ve státu píslušejí

nejen íšské moci ústední, ale a že právní

státním

teba pedevším vycházeti od individualit,

velenny,

resp.

i

jejich

jako samostátu a jako

závisí pak,

zstávají-li

zda

pouhými 27*

4-Jll

Zkoumání

provinciemi.

v

tomto

smru

zahajuje

pedevším

Jellinek.

(Lehre

Jellinek

v.

d.

Staatenverbindun«en),

dle

státu v možnosti Tu hledá pak znaky

theorie vidl juristickou podstatu

dívjší své a schopnosti

státní povahy mže-li uritý svazek tvoiti právo z vlastní vle, z plnosti vlastní moci. Vydávání právních norem z vlastního práva a ve vlastním jménu, tak, že tato innost nepodléhá žádné kontrole, je specifickou vlastností státu. Jen stát má nekontrolovatelnou veejnoprávnou moc, jen jeho akty nemohou býti rušeny ani mnny. Kdykoliv uritý útvar politický v uritém smru státní innosti je oprávnn z vlastního práva závazné normy vydávati, má juristické znaky státu. Podstata vlastního práva spoívá dle Jellinka v právní nekontrolovatelnosti. Specifickým znakem vlastního práva je jedin, že svazek, jemuž písluší, v jeho výkonu je právn nezodpovdným. Vlastní právo je právn nekontrolovatelné právo. Uritý vlastním právu, v jejich když výkonu svazek má oprávnní po nepodléhá právní kontrole státu. Naproti tomu veškerá zákonodárná innost provincií, kolonií, autonomních a samosprávných státu, zavazovati se vlastní vlí.

v tom,

svazk podléhá vždy

jehož

kontrole státu,

svazek nevykonává tedy právo

vlastní,

díl

svazek tvoí

;

tu

nýbrž právo státu, jemuž

náleží.

Ve

státu

nemá

sice jen státní

moc sama právo

stanoviti právní

jiným svazkm, jmenovit samosprávným, mže býti dána normy, schopnost tvoení práva, ale tato innost samosprávných svazk pímo ve jménu státu, nebo pece pod vždy je vykonávána i

bu

kontrolou

samosprávných svazk jsou záležitostmi státními, když stát jim udluje autonomii, nebo jim ji uznává, penese jim jen státní tvoení vle na uritých polích. vlastním výtvorem státu, Tak moc podízených svazk je tedy státu.

Záležitosti

bu

nebo

stojí

úpln

ve všech funkcích svých v

pomru

podízenosti

státu a jeho kontrole.

Podstata práva panství píslušejícího

po vlastním právu spo-

uritém poli státní innosti veejnoprávný svazek je oprávnn uvnit onoho oboru innosti vydávati upravující normy v poslední instanci, s vylouením každé kontroly vyšší ívá tedy

v tom, že na

moci. Jen takový svazek vykazuje znaky

státní.

Provincie však a

421

samosprávné svazky nemají

vbec

práv

právn nekontrolovatelných,

nemají tedy vlastních práv panství, nemají ani oprávnní zákono-

dárných

z

práva vlastního.

Takto anglické kolonie mají sice vlastní parlament, ale anglický parlament mže zrušiti každé usnesení koloniálního parlamentu, a mže samostatn vydati zákony pro kolonie. By mly kolonie tak široká oprávnní, nepísluší jim tedy po vlastním právu; kolonie sama není subjektem zákonodárství, nebo sankci zákonnou udluje panovník anglický a zákony vydává tedy stát anglický, kolonie

nemá práv právn

nekontrolovatelných. Koloniální zákony neznamesamostatnou vli kolonie, nýbrž vli anglického státu. Rovnž tak snmy pedlitavských zemí sice mají pro celou

nají tedy

adu

výluné právo, stanoviti obsah zákoni zempán, ale císa rakouský s kontrasignací íšského ministra, jen íš. rad zodpovdného. Zákony zemské nejsou proto akty autonomie zemské od rakouského státu státních záležitostí

avšak zákony nesankcionuje

nýbrž 3kty vle íšské, kteréž uritou zemi; na vzniku tchto akt íšských neodvislé,

nikající

úastenství volené representaci

se vztahují je jen

jen

na

piznáno vy-

zem.

Práva zemí jsou tak pod stálou kontrolou íše: zákony zemské

zem, pedseda snmu, zárove náelník exekutivního výboru snmovního, jmenován je mocí íšskou, jednání snmu stojí pod císaským vrchním dozorem, usnesení zemského výboru mohou býti císaem zrušena, íšská moc mže každý snm rozpustiti; kompetence zemí dokonce mže býti íšským zákonem zmnna (za píklad uvádí zavedení pímých voleb do íšské rady zákonem íšským, jímž zmnn byl sankcionují se z moci íšské, nikoli vládcem

i

§

16.

z.

z.).

Zem kony

nemají vlastních práv

jejich

jsou

íšské vle

akty

právn nekontrolovatelných, ;

zá-

nemajíce nekontrolovatelných

práv státní moci, nemají tedy ani práv panství po vlastním právu píslušejících,

nejsou

subjekty

vlastních

práv

panství,

pedevším

vlastních práv zákonodárství, vlastního práva dávati závazné

Odtud korunní zem,

podléhající

ve všech

smrech

normy.

kontrolování

íše, bez vlastních práv panství, nejsou státy, nýbrž díly jednotného státu,

by

decentralisovaného.

Odtud pedlitavský ásti, jimž státní

moc

stát v

tím

nynjší své existenci nemá žádných

zpsobem by

píslušela, že by byly vy-

422

jmuty

z nejvyšší

kontroly svrchované

jako samostatné subjekty

jevily

zemí tvoí jen decentralisovaný jednotný

zemím

je

vykázán

sice jednotlivým

psobnosti: pro závažné obory není stanoven íšskou radou, nýbrž

jednotlivých zemi, ale všechny tyto funkce nejsou vykoná-

zemmi

vány

Tu

stát.

obor

široký

obsah zákona

státní innosti

snmy

moci a že by se tak Souhrn korunních

státní

práv panství:

kontrolou

z

práva vlastního, nýbrž jako íše.

Nemajíce

orgány

a

pod

práv

nekontrolovatelných

stálou státní

moci nevykonávají svých práv panství z práva vlastního, nýbrž ze zmocnní a ve jménu ústedního státu, jehož kontrole pln podléhají; svá oprávnní zákonodárná nevykonávají jako práva vlastni, ale

jako práva nadízeného státu.

A

jakkoli daleko sáhá samostatnost tchto provinciálních autonomních svazk v úprav jejich záležitostí, vždy zstávají jen díly jednotného státu Nemže tedy býti ei o státní existenci

korunních zemí, ani o federativním uspoádání íše, nebo dokonce o reální trvající

unii

mezi

zemmi, nebo

výtvorem zcela novým,

tato

pedpokládá suverenitu

Zbylá samostatnost zemí je státoprávn

spojených státv.

jako autonomie a samospráva poskytnutá

jim nyní od státní moci nad nimi panující

Ani pi nejvtší samo-

statnosti, jíž se jim dostává, nezískají díly státu

znovu,

ježto jsou

všude podrobeny

státu, a v nejlepším

nikoli však subjekty

byly

by

jen,

pípad

pece

státní kvality

nejvyšší kontrole

panujícího

jsou vždy jen samosprávnými svazky,

státních

práv výsostných.

kdyby svrchovaný

stát

Státní kvality na-

okresy své a

tyto správní

podízené samosprávné svazky opatil nekontrolovatelnou mocí, právy panství, píslušejícími jim po vlastním právu,

státní a

tím

povznesl je za subjekty panství.

Tato theorie yellinkova, dle níž charakter > vlastního « práva spoívá v právní nekontrolovatelnosti, nedoznala úspchu. Pramenem jejím byl názor Cooleyhv, jenž ve svém klassickém spisu americké státoprávní theorie podstatu státní moci oznail za >supreme, absolute,

uncontrollable

power, by which any State

(Costitutional Limitations, p. 3. sq.)

proto povahu stát, že v oborech

úplnou (com plete) moc. a

Brie, ukazujíce

i ;

své

piznal státní

to,

governed*

dílím státm Unie innosti

Theorii tuto záhy vyvrátili

jednak na

is

mají tutéž

.

že ani dílí státy spolkového státu

nejsou ani na svých ústavn vyhrazených polích prosty

vší

kontroly

423

nepekroovaly

svrchované moci, jež vždy stará

se,

aby dílí

psobnosti, jednak na

to,

že protikladem vlastního práva

meze

svojí

státy

vykonávané zpsobem zástupím ve jménu oprávnného. Právo nepestává ješt proto býti právem vlastním, že jeho výkon podléhá kontrole.

je

právo

cizí,

Pádem

této theorie padlo též pojetí, že

zem

práv panství, proto, že jsou všude podrobeny

nemají vlastních

kontrole

íše, a že

jmenovit nemají zákonodárných oprávnní po vlastním právu. Kontrolovatelnost není ani znakem výkonu práva na základ pouhé delegace, ani nekontrolovatelnost není specifickým znakem vlastního práva. Jellinek sám jíž starší svoji nauku (která ostatn nebyla ani originarním majetkem Cooleyovýw) opustil, a po vývodech Kosinových piznal pak již obcím právo panství po vlastním právu, ale ovšem jen odvozené od státu. Tím více tedy zem mají práva panství po vlastním právu, tak hned impérium finanní, a to ješt na základ vlastní zemské ústavy ona oprávnní, Jmenovit pak mají zem z vlastního práva i

i

pokládá za vlastní obsah

jež Jellinek

státních

práv panství,

totiž

oprávnní vydávati závazné normy, udlovati bezpodmínené rozkazy, které svj dvod mají jen ve volném rozhodnutí zem samé, rozkazy, jež svoji právní platnost pijímají jen z vlastní

Ovšem svojí

stát,

mocí

sám výhradn moc donucovací, právm panství zem praktickou váhu a maje

vle zem.

dodává touto garantuje jen,

zemského práva panství plynoucí pecházely v jednání podízených subjektv. Ostatn nelze beze všeho srovnávati anglické kolonie s ped litavskými zemmi. Jednak nelze ani britské kolonie miti za pouhé vždy až do doby nejnovjší theoretikové anglického díly státu, Jellinkem uvádný Erskinc May) ústavního práva (mezi nimi postavení, že jsou «takka« samostatné uznávají, že kolonie mají tak

aby

rozkazy

ze

i

-

i

neodvislými státy,

které

s

íší anglickou

stojí

v

pomru

federn-

tivním

Jednak však nelze

zemmi práv

kolonie

v nejdležitjší

anglické

otázce:

srovnávati

zákony

s

kolonií

korunními anglických

nejsou rovnocenný se zákony britského parlamentu, zákony angli-

ckého parlamentu mohou rušiti odporující zákony koloniální, zákony parlamentu anglického mají silnjší platnost, než zákony koloniální a pedcházejí tmto. Odporuje-li zákon koloniální zákonu íšského

421

anglického parlamentu, vždy

platí

zákon íšského parlamentu. Odtud

Dicey nazývá representativní sbory koloniální

>nesvrchovanými

zákonodárnými korporacemi*. Tak tomu u zemí není. Zákony zemské jsou v platnosti své pln rovnocenný s íšskými, naše zákony íšské neruší zemských. .Mimo to parlament institucích

mniti

mnno

býti

i

anglický

ústavy

mže

kolonií,

práv

v

nejdležitjších

kdežto zemské

jen zákony zemskými. Tak

právo v podstatných ástech sám mniti

i

zízení

mže

anglický parlament rušiti

má

ústavu kanadskou,

a koloniím anglickým dopouští se právo samostatné

zmny

ústavy

vcech podízeného, nikoli zásadného významu. Základy ústavy mohou být mnny jen zákonem íšského parlamentu, kdežto naopak základy našeho zízení zemského mohou

jen ve

koloniální

být

mnny

sentace

principieln jen zákony zemskými, se svolením repre-

zem.

Tyto rozdíly svých

již

pln

a

dsledky Jcllinck též v posledních pracích Jmenovit v posledních dílech svých (Staats-

ocenil.

fragmente a Allg. Staatslehre), tam, kde hledí uriti státoprávní podstatu útvar zemím podobných,

nadaných též vlastními parlamomenty, které charakterisují zákonomenty, jasn upozornil na dárnou innost zemí jako innost svazkv od státu rozdílných a jako samostatnou innost zvláštních útvar státoprávních. Nepovažuje jmenovit snmy zemské za dílí, partikulární zastupitelstva státní, resp. íšská. Výslovn praví, že zákony zemské nelze míti za resultat delegace se strany íšského zákonodárství, nebo to by odporovalo pímo historickému vývoji mocnáství: zemského zákonodárce nevytvoil zákonodárce íšský, ale naopak, zemský zákonodárce vytvoil íšského. Zákony zemské nejsou výsledkem delegace se strany íšské moci a zem neberou pak ani úast na zákonodárství jako díly nýbrž jako svazky od státu rozdílné. By dle dnešní ústavy okruh zemských zákon byl celkem úzce ohranien, tvoi pece zemské zákonodárství pravidlo potud, že vždy legislatorní záleži-

státu,

i

které nejsou výslovn pikázány íšské rad, je vyizovati spolupsobením se zemských. Každá zem ve svém zemském snmu má zvláštní orgán, povolaný k spolupsobení pi partikulárním zákonodárství, tak že ohledn nejdležitjší funkce státního života rozdíl mezi íši a zemmi jasn vystupuje. tosti,

snm

425

Zemský

snm

zákonodárství

nýbrž

svazku,

Pouhé

není

na základ svého úastenství na státní funkci pouhým orgánem zem jako provinciálního

orgánem

státním,

zastupitelstvo

provinciální

záležitostech initi usnesení,

orgánem zem.

a to státním

mže

nemže

sice

svých

ve

vlastních

však v této své vlastnosti bráti

podílu na státní funkci zákonodárství. Legislativní orgány zemské

nemohou být orgány pouhého svazku komunálního, ale jsou tenými orgány státními, nebo obstarávají bezprostedn žitosti

skuzále-

státní, funkce státní povahy.

Zákonodárné orgány nemohou býti považovány ani za pouhé orgány komunálních svazkv. ani za orgány nadízeného státu. Zemské parlamenty béou jako orgány státní úast na processu zákonodárství, ale nejsou pímo orgány samého státu, nýbrž náležejí zemi. Snm eský není orgánem rakouského státu, ale zem eské. Zemské parlamenty jsou tedy orgány rovnocenné, jež však nenáležejí

ale

státu,

státními

orgány

vlastními

orgány

se

jsou

zem nepochybn

v celém svém pochodu pochodu úast beroucí jsou nepochybn orgány státními. Jeden z tchto orgán však, zemský snm, není orgánem íše, nýbrž výlun orgánem zem.

Zákonodárství zemské

je

funkcí státní a všechny orgány na tomto

Království a

orgány

i

zem

mají tedy, aniž by byly státy, samostatné státní

Zemské parlamenty jsou

pibližují se tak povaze státv.

lánky rudimentární

Zem

jako

a funkce jsou

státní

lenové

úpln

organisace své státu

mají

zem

orgány,

podstata

jejichž

funkcemi orgán státních, tyto orgány samého státu, ale orgány územní

steinorodými

orgány nejsou však

pímo

korporace zemské,

do státu

s

zaazené.

Samostatné tyto

orgány

znamenají rudimenty samostatné státní moci zemských korporací zachovávají tak zemským územním korporacím znaky územních i

státního charakteru. státy, jež

Pak také politickému usuzování neobjevují

takové útvary

zahrnují,

již

se

nýbrž

jako státy jednotné,

jako útvary federativní.

Toto pojetí, že zem neberou na zákonodárství úast jako pouhé díly státu, ale jako samostatné útvary, a že jejich legis lativní

orgány znamenají

rudimentární,

zemí, také po historicko-politické

rakter

zemského zákonodárství.

stránce

Dostalo

zbylou

státní

správn se

mu

organisaci

vystihuje

také

již

cha-

širšího

426

Tak Jií Mcyer

uznání.

(Deut. Staatsrecht

,

zem

uznává

za svazky,

souástmi státu, mají však orgány, jež jsou povolány k spolupsobení na zákonodárství, tedy k výkonu oprávnní které sice jsou

nebo

státních,

Útvary tyto

zákonodárství je

lze sice, ježto jsou

nesmí se však zapomínati, že jiné,

dnes

leny

specifickou

funkcí

státu.

státu, zváti též provinciemi-

jejich právní postavení

podstatn

je

než postavení provincií, jejichž orgány vykonávají toliko innost

komunální.

K

témuž pojetí zemského zákonodárství blíží se uvedení již foliu- a l>c Marans, kteí ve schopnosti zemi urovati si vlastní zákonné prostedí vlastními zastupitelstvy, v tom, že zem mají vlastní orgány pro kompetence legislativní, vidí pímo celý charakter jejich jako útvar státních. Konen Bernatzik blíží se i

i

onomu

pojetí,

vida v existenci

zemí

a

zvláštního

zákonodárství

zemského formy komplikované, smíšené. U nás pak B. Bieger (Osvta 1901), jenž ostatn ani díve neklamal se o pravé povaze zemí jako zvláštních

státoprávních

subjekt,

zastává

pod-

pojetí

statn shodné. '}. Prasák (Úst. pr. IV. § 338) projevuje o zemích názory podobné, prav, že nebyly dosud znieny všechny právní základy jejich samostatné bytosti.

Také že

zem

Ulbrich (Verwaltungsrecht § 5) pijímá nyní toto pojetí,

na zákonodárství

útvary, které nemají

nebo v

sice

béou úast znak

všech

mají vlastní zákonodárné orgány.

uritém

smru

své dívjší pojetí, dle

jako

zvláštní

státoprávní

pece nkteré, Tím modifikoval zárove

státu,

nhož

ale

charakter zemského

zákonodárství hledl vyložiti

pojmem

legislativy. (Staatsrecht, § 118,

Marquards. Hdb., § 22). Centralisace kdyby k spolupsobení na zákono

totiž jevila

by se

tu v tom,

dárství byl povolán jen jediný,

representativní sbor;

státní decentralisace v

ústední

kdežto však v

centralisaci zákonodárství tím, že vedle

oboru

orgán jednotný, jediný

Pedlitavsku

dochází

k de-

ústední representace íšské

utvoena jsou partialní zastupitelstva zemská k spolupsobení širokém okruhu zákonodárství a že také decentralisované orgány

v

zákonodárství povolány jsou k partikulárnímu tvoení práva.

Ale protiklad

centralisace

a

decentralisace

necharakterisuje

ešt nikterak ani úast zemí na zákonodárství ani zvláštní povahu zemí: pi pojmech centralisace a decentralisace myslí se pravideln jen na

to,

zda ústední vláda státní své úkoly dává opatovati vý-

427

hradn jen svými pln odvislými orgány, nebo zda také relativn samostatnými samosprávnými svazky; decentralisován je také stát, v nmž státní úkoly opatují se za spolupsobení pouhých samosprávných svazkv. Než o decentralisaci prostednictvím zemského zákonodárství mohlo by se mluviti asi jen tak, jako kdyby se eklo, že spolkový

je decentralisován

stát

zákonodárnou inností

nebo práv ve své zákonodárné zákonodárství má být decentralisováno,

dílích státv,

íšské znaky státní povahy. 6. Znamenají li samostatné

legislativní

mají

svých

kterouž

innosti,

zem

vlastní

orgány a funkce zemí

státní organisace zemské a zvláštní státní moci jednotlivých zemí, bží ovšem pak o to, jaký je pornr íšské státní moci k tmto rudimentm i zbytkm bývalé zvláštní zemské státní moci zemské. Tu pedevším ukazuje se na to, že zákony sankcionuje císa jen jako panovník íše, že íšská moc kteí za zákonopublikuje, že kontrasignuji je ministi, je

rudimenty samostatné

i

i

zemské jsou

dárství

výlun zodpovdní rad

íšské,

orgánm

íšským.

pak na to (tak Jeilinek v Gesetz und Verordnungl, monarchické akty vle, vydávané v monarchickém jednotném státu, jež jen nejsou vydávány se souhlasem ústedního parlamentu, ale se souhlasem partikulárních zastupitelstev. Tu jen zemských, císaská naízení, vydávaná císaem se souhasem

Ukazuje

se

že tu jde jen o

snm

zákon pro jednotlivou zemi. Zemské od zákon nesvrchovaných stát tím, že ko-

mají charakter partikulárních

zákony pak

liší

se

a že tedy pak zákony tyto

runním zemím schází charakter stát,

svrchované moci státní samé, kteráž jen není omezena spolupsobením representace celého státu, nýbrž spolu-

vycházejí od tu

psobením representace svazku, Tu jen táž císaova vle,

obmezen

byla zákonodárcem

v

jenž je integrující ástí státu. která

díve

(za absolutismu)

íši

zemi,

pidružila

i

si

ne-

v repre-

zemských sice rzné spolupsobící orgány, nechtla však v zemském zákonodárství zavádti autonomii zemí, rozdílnou od státního zákonodárství. Odtud také zákony zemské nelze míti za akty samostatné provinciální autonomie zemské, nebo subjektem jejich není zem sama. V íši zemích sentativních zastupitelstvech íšských

i

i

všechny moci,

státní

funkce zákonodárné jsou jen výrazy

soustedné

v aktech

jediné

císaské, monarchické vle.

státní

428

V

íši

zemích

ve všech

i

inná

je

jen

jediná

Nemže

zákonodárná, jejímž nositelem je císa.

státní

být tedy ani

moc

ei

o zvláštní samostatné moci zákonodárné jednotlivých zemí. Zákonné

snm

rozkazy v záležitostech pikázaných kompetenci zemských, vydává císa jen ve vlastnosti své vládce íše, nikoli však jako zempán jednotlivých zemí. I zákony zemské jsou naízení a opatení

císaova, nikoliv autonomní usnesení zem; jsou jen potud usneseními zem, pokud k naízením tmto je teba souhlasu zemského snmu. Tak zemském

Ulbrich

i

z

mocnáovy

identity

dovozuje,

že v

íšském

je týž mocná zákonodárcem, a odlišnost zemského zákonodárství spoívá pak jen v rozdílnosti parlamentních representací, íšské rady a zem. snm, které jsou povolány k spolupsobení pi zákonodárství. I v zemích je spolený mocná zákonodárcem, a snmy jsou súastnny jen pi urování obsahu zákona, nejsou však samojedinými nositeli moci zákonodárné, ježto by pak zem byly republikami. (Oest. St. W. B. i. i

íšského

zákonodárství

i

Autonomie.) Pedlitavský

státní útvar není státem

spolkovým, nýbrž

jednotným, proto zákony vydané císaem za spolupsobení

íšské rady nebo

snmu

jsou výrazy

Jellinck (Verfassungsgerichtshof

téže

fr

státní

vle,

bu

totiž íšské.

princip rovno-

Oesterr.)

— —

zemského zákonodárství skutenost, že íšské zákony nepedcházejí zákonm zemským vykládá práv tím. že osobnost zákonodárcova v íši v zemi je jedna a tatáž. Je to vždy cennosti íšského a

i

týž císa, jenž v íši se souhlasem íšské rady, v zemi se souhlasem

zemského vle, jež

zastupitelstva

zákonm

zákony dává. Všude

dává sankci, na

jejíž

je

táž císaská

to

rozkaz zákon se vyhlašuje,

moci nabývá.

a tak právní

Naproti tomu ve spolkových státech je vle íše

stát ve

všech

úpln

orgánech

sob dv oddlené vle možným

a tu

teba pak

tuelního konfliktu.

V

a i

oddlena. Tu kde vle proti vli

Z této

sama že

s

je

Pedlitavsku však

stojí,

je

konflikt

A

stojí

jen naproti císaské

konflikt

císaské vle se

pak nemožným.

idey, že v

zemi

i

íši

rozhodovati

nemže být v odporu ono ustanoveni únorové ústavy.

císaská vle

sebou, pochopuje se prý

císa má

lenských

výslovného ustanovení o rozešení even-

vli v íši jen císaova vle v zemi.

samé sebou

i

vystupují naproti

i

kompetenní

konflikty

mezi íšským

429

a

zemským

výlun

Jednotná vle císaova, jež sama zákonu právní moc, má také výlun sama právo

zastupitelstvem.

udílí

mezi normami íšského

udržovati jednotnost

zemského zákono-

i

dárství.

vesms

Pojetí tato vycházejí

nhož

dle

cipu,

Vydání ústavy znamená podržel

si

zstal nositelem

moc

veškeru

vší

státní

parlament

jen jako

takové jen

zempán mže

mená

tu

monarchického

hlediska

na volné

prin-

mocnáov.

koncessi

omezeni zempanské nezmnna: panovník pi vydání

samovolné

tu jen

moci, jež ve své podstat zstala

ústavy

s

ústavy spoívají

rozkazovací a panující.

moci a držitelem

omezující faktor.

v

I

panství

i

Panovník pidružil

si

konstituní monarchii

tvoiti státní vli.

Tak parlament

zna-

mez pro výkon rozkazovacích oprávnní mocná-

jen

ových Vle mocnáova zákonodárství

s

je jen

ústavn tak vázána,

úinky

mže

právními

chtít jen to,

k

že v oboru

emu

zastu-

svj souhlas. Toto parlamentarní právo souhlasu nezmenšuje ani nerozdluje žádným zpsobem onu nejvyšší moc naizovací, jež ve státu s monarchickým principem písluší výlun hlav státu. Tvoení státní vle zákonné dle toho je výhradn vcí mocnáovou. Jedin a výhradn v aktu sankce monarchické

pitelské sbory dají

vle zákonná výrazu

dochází státní

parlament pistupuje jen

a

jako omezující element.

Mocná moci jedin

jako

samojediný,

sto, vydati

ie

má

výluný

zákon

V

nositel

státní,

t. j.

nedlitelné státní

udliti státní rozkaz,

zákonném je juristicky závažný moment zákonodárství. Rozkaz zákonný dje se sankcí, písluší výhradn jedin sankce je aktem státní moci naizovací že zákonu

být

vyhovno.

rozkazu

i

panovníkovi. v stanovení

jediná I

Proto

panství

státu,

státní

moc,

nedochází výrazu

obsahu zákona, nýbrž jen v sankci zákona. Tak sankce je zákonodárstvím v státoprávním smyslu.

výlun

formulování a stanovení

vidla, jež

má

dojíti

zákonného obsahu právního pra-

sankce, je sice záležitostí a funkcí státní

zákonodárné innosti,

ale

specifické

psobení

státní

i

moci,

dílem

moc

uplatnní v stanovení obsahu zákona, nýbrž jen v sankci zákona, v opatení právního pravidla závaznou mocí, vnjší autoritou. Závažný moment spoívá v naízení panství, nedochází výrazu a

430

právního pravidla. Nestaí, aby uritá právní pravidla byla formulována, nýbrž musí být prohlášena za závazná.

A

pi zákonech zen.ských je to císa, jenž jako orgán udluje rozkaz, že právnímu pravidlu v zákonech obsazenému má býti vyhovno. Císa opatuje snmem zemským formulované právní pravidlo právn závaznou mocí, rozkazem zákonným. Pro stanovení obsahu zákona fungují jiné orgány, zemské, než pro udlení zákonného rozkazu, jež písluší orgánu íšskému. Obsah zákon zemských jako pouhý návrh zákonný ped sankcí císaskou, íšskou, nemá žádné váhy a závazné autority. Toto podízené, nerovnocenné a pouze omezující postavení representativních komor vykládá se pak dle Jellinka takto: Representativní komory, parlamenty, jsou sice vždy bezprostedtak

i

íšský,

nými státními orgány, orgány, jež jsou dosazeny pímo ústavou, pímo ústavním ádem státním. Svá oprávnní vykonávají bezprostedn na základ ústavy, neodvozují jich ze zmocnní jiných t. j.

orgán

ústavou dosazených, jejich existence a funkce spoívá všude

bezprostedn na ustanoveních státních orgán.

nikdy na

ústavy,

delegaci

jiných

Ale ve státech monarchického principu mají parlamenty postavení

pouhého

není nadána

nesamostatného

pímo

státního orgánu, jehož

závaznou mocí naizovací:

vle

parlamenty nemo-

hou vyjadovati vli bezprostedn naizující, bezprostedn stát podízené subjekty zavazující. Tu parlamenty slouží jen na omezování státních orgán samostatných, mocí rozkazovací opatených a jejich vle pistupuje jen omezovacími úinky k vli nejvyššího a

státního orgánu, v

nmž

Nesamostatné tyto na

pedbžných

fektní státní

substanci

stadiích

vli samé;

mže

výhradn sousteduje se moc rozkazovací. orgány mohou pak brát úast jen

státní

tvoení nemají

míti jen orgán

naizovací pi vydání zákona státní

vle

a

tmi

vle,

nikoli

na substanci

však na per-

vle

mocí rozkazovací opatený.

mže

statných státních orgánuv. kteí siteli

státní

podílu

tedy

státní;

Moc

vycházeti jen od samo-

zárove jsou bezprostednými no-

jsou dle monarch. principu jen panovníci

Jedin mocná podniká rozhodnou legislatornf innost. Jen tvoí originarní státní vli. Odtud je zákon jako perfektní státní vle pouze vlí mocnáovou; representativním sborm jako

mocná

orgánm

samostatným, nepísluší žádná moc naizovací tedy také

431

žádný podíl na substanci

parlament

nosti

mže

vle.

státní

Charakter legislatorní

spoívati jen v tom,

tedy

že

jejich

in-

vle

omezuje vli nejvyššího orgánu ve vydávání zákonných rozkazv. Proti tomuto pojetí, jehož jmenovit též Lingg s oblibou užívá, že snmy zemské mají svoji úast v zákonodárství obraezenu na pouhé definitivní stanovení obsahu zákona, na pouhé technické formulování zákonných

na

to,

že,

jak

dávati souhlas

Tak

vi

Jellinek

sbory nemají pouze

pravidel,

pedevším

je

Labandovi vyvodil,

ukázati

representativní

obsah a text zákonný, nýbrž mají k vydávání zákonného rozkazu.

stanoviti

svj pímo

i

snmy

zemské dávají nejen souhlas k stanovení zákonk vydání zákonného ného obsahu, ale udlují zárove souhlas rozkazu mocnáem. Práv tímto právem svolení k vydání zákonného rozkazu liší se snmy zemské od pouhé zákonodárné komisse. Usnesení snmu, jenž pijímá obsah zákona, znamená zái

i

rove

schválení píštího

mocnáova.

jednání

Snmy

nejen na textu zákonném, nýbrž usnášejí se zárove,

obsahem

i

píští

usnášejí se že

má

být

vle pi vydání zákonného roz-

monarchické

kazu. Kdykoli souhlas,

snmy

zení panovníkova.

ml

usnesou se na obsahu zákona, dávají zárove

má se státi obsahem zákonného naízemský nedává jen souhlas, aby zákon

že jejich usnesení

Snm

uritý obsah, urité znní,

ale

zákona sankcí mocnáovou má Konen odporuje se dnes kazu podniká

mocná výhradn

zárove také k tomu,

státi i

se

že návrh

zákonem.

tomu, že udlení zákonného rozsám,

a

že

parlament k tomuto

dává jen své svolení, aniž bére úast na samém panovníkov udlení zákonného rozkazu. Jmenovit Lukas již v dívjší lite(ve spisu: D. rechtl. Stellung des Parlamen.),

jednáni panovníkovu

a

ratue jsou ojedinlé stopy podobného nazírání, rozhodn vystourozkaz zákonný vychází spolen pil se základním pojetím, že i

parlamentu. Jako v každém udlení zákonod obou, panovníka ného rozkazu je zahrnuto zárove prohlášení panovníkovo, že chce zákonnému obsahu, tak naopak každé právn závažné prohlášení parlamentu, že chce zákonnému obsahu, znamená úast na udlení zákonného rozkazu. Jakmile prohlašuje parlament svým usnesením, že chce, aby vydán zákonný rozkaz, jakmile toto jeho prohlášení je právn byl i

i

i

432

vyžadováno práv

svým

tímto

vzniku

ku

zákona,

sám podílu

prohlášením

i

pak bére parlament na vydání rozkazu

již

zá-

konného.

Chtní obsahu zákona znamená kompetenci závazn urovati jednání podízených subjektv a tedy kompetenci mít podíl

na obsahu moci rozkazovací. Právn vyžadované prohlášení parlamentu, že chce obsahu zákona, znamená kompetenci brát úast i

i

ud-

na vydání píslušného rozkazu zákonného. Rozkaz zákonný

lován je pak parlamentem

mocnáem spolen.

i

Státní vli zákon-

nou tvoí pak tedy mocná parlament spolen; oba faktory jsou si pi tvoení státní vle zákonné koordinovány. i

nhož zákonný rozkaz vydáván je spolen parlamentem mocnáem, z nichž oba na tvoení státní vle zákonné mají stejný podíl a disponují spolen o zákonné Dle tohoto

pojetí, dle i

moci rozkazovací,

mly

novníkov podstatn

by pak zemské

snmy

naproti sankci pa-

jmenovit nedalo by se již tvrditi, že zákonný rozkaz vychází výlun od íšského orgánu panovnického, nebo snmy mly by stejný podíl na vydání zákonného rozkazu, jako íšský panovník. jiné postavení:

i

7.

Pojetí

dárství v íši

chází z toho,

monarch. principu, že skuteným subjektem zákonoi

zemích je táž že

mocnái

pi vydání ústavy

jichž

osobnost

panovníkova, stále

ona

všechna

písluší

práva

vy-

výsostná.

výslovn nevzdal na prospch repre-

se

sbor, kdežto representativní sbory, íšská rada a zemské snmy, pak mají jen ona práva, jež jim výslovn jsou pikázána. Odtud panovník má praesumpci pro svoje oprávnní; dosud zstala právní koncentrace všech práv státní moci v jediném monarchickém orgánu. sentativních

Pokud jde vbec o oprávnnost

pojetí

principu, je ukázati na to, že tento princip

rickou nikoli

skutenost, a že

cenu

pojetí,

jímž

má

také

sob

hradn sám zákonodárcem,

Odtud

histo-

historicko-politickou,

práva ekne

daly

vyložiti

li

se,

že pa-

všechna práva státní moci,

že

je

že je

také,

vý-

sám »nositelem< vší státní moci, zemského státoprávn eeno

není tím pro povahu zákonodárství

ješt nieho.

monarchického

znamená pouze

cenu

by se dle státního

vztahy státoprávních subjektv.

novník sousteuje v

jen

dle

433

mže

Nositelem státní moci zvláštním nositelem

býti

moci, jenž

státní

nýbrž je pouze nejvyšším orgánem

nímu orgánu.

stál

Panovník není

nad orgány

státu,

Práva panovníkova ne-

státu.

stát-

vý-

stát.

Míti

panovníka za subjekt státních funkcí, znamená stotožoPanovník není subjektem s právy státu.

práva panovníkova

vati

nevykonává

státních práv,

jako práva

ale

by

stát.

kompetence státní, píslušející nejvyššímu Subjektem státních kompetencí je jediné a

znamenají než

lun

jedin

státu.

V

státní

státním

kompetence jako práva

vlastní,

ádu

je

nejvyšším orgánem státu. Subjektem

právním

panovník

jen

moci není panovník, Subjektivní práva k výkonu kompetencí státních nepíale stát. slušejí panovníkovi, nýbrž pímo státu. Výkon státních funkcí

obsahem individuálního práva panovníkova.

není

Jakmile i

státní

funkcí

je

rozlišeno,

zákonodárných,

subjektem

že

panovník,

není

státních

nýbrž

argumentace, že subjektem zákonodárství v íši

>osobnost«

funkcí

a

tedy

padá také zemích je táž

stát, i

Subjektem státních práv zákonodárných mže být jedin stát nebo útvar státní povahy. Odtud subjektem práv zákonodárných mže být jedin íše nebo zem. Veškery kompetence císaovy, jeho kompetence v zákonopi sankci zákonné panovník dárství, jsou právy státu; odtud panovníkova.

bu

i

i

mže

vykonávati jen práva státního svazku, jehož je orgánem. Panovník nemá žádného práva státní moci, jehož subjektem by nebyl stát. Není samostatné kompetence státního orgánu, jež by nebyla právem jeho státu. Panovník, jako nejvyšší orgán státu, nemá žádné vlastní právo sankce, nýbrž má tu pouze státní

kompetence.

Pi tedy

zákon, pi své kompetenci zákonodárné, panovník vykonávat jen práva svazku, jehož je orgánem,

sankci

mže

tedy práva íše nebo

bu

V udlení zákonného rozkazu pi vymže tedy panovník jednati jen jako

zem.

zákon zemských orgán: bu íše nebo zem. Dnes obecn v literatue se tvrdí, že pi sankci zemských zákon panovník jedná jen jako orgán íše. Jedná-li panovník pi sankci zákon zemských jen jako orgán íšský, znamená to, že sankce zákon zemských spadá do oprávnní íše. íše mže jednati jen svými orgány; podniká tedy svým nejvyšším orgánem sankci zákon zemských; svým dávání

i

i

i

i

28

434

nejvyšším orgánem bére íše podílu

vydávání

na

i

zákon zem-

ských.

Uvnit téhož svazku zemského písluší urení obsahu

zá-

kona vlastnímu orgánu téhož svazku, snmu zem-kému, ale udlení sankce i rozkazu zákonného písluší orgánu jiného svazku, orgánu nadízeného svazku

íšského.

orgánm

ného písluší tedy zákonného.

Zem

pedbžnou

státoprávní

jiného

stanovením

Stanovení obsahu zákon-

svazku,

než

obsahu zákonrého

udlení rozkazu realisují tak jen

podmínku pro zákonný rozkaz íše vle íše usnesení zemí svým rozkazem zákonným zaadila do positivního ádu právního. Zákonný ;

zemí vztahuje se jen k tomu, aby rozkaz vlastních

ným rozkazem

orgán

jednotlivých zemí nahrazen je tu zákon-

íše, téhož jednotného orgánu íšského.

Jakmile se uznalo, že císa udluje rozkaz zákonný jen jako íše, nezbylo, než v dsledku toho prohlásiti, že zákony zemské mají dualistický charakter: že jsou zárove akty íše i zem. Tak Jellinck sám již prohlašuje. Zákonodárný akt íšský, císav, obdrží souhlas zemského zastupitelstva: tím bére zem, snmem representovaná, podílu na právu zemského zákonodárství, císai píslušejícího. Zákony zemské vznikají sjednocením dvojí vle: zemského snmu a íšského panovníka. Jsou tudíž zárove íšskými zemskými akty vle. Spolupsobeni císae jako orgánu íšského se zákonodárnými orgány zemskými znamená spolupsobení íše se zemmi. Jellinek práv má za charakteristické pi zemských orgánech zákonodárných, že tu právo panství, vykonávané v zemi, pedpokládá spolenou innost zákonodárných orgán zemských a panující státní moci íšské: zákony zemské od panující státní moci íšské jsou sankcionovány. Zvláštnost zemí vlastními orgány zákonodárnými opatených spoívá práv v tom, že v zemích k vykonávání státních funkcí zákonodárných jsou inný dva druhy orgánv, zemské íšské, kdežto funkce svazk komunálních naproti tomu opatují se výhradn orgány komunálními a funkce státní výhradn orgány státními. V zemi však nemohou zákonodárné orgány zemské

orgán

i

i

nikdy jednati

bez

orgán

zákonný udlujícího

nemohou

;

zase jednati

konodárných.

státních,

íšské bez

bez

orgánu

íšského, rozkaz

pípadech spolupsobení zemských orgán záorgány

však

v

uritých

435

že

Pojetí,

8.

i

zemským zákonm udluje císa sankci

jako orgán íšský a že tedy pak

do kompetence

íše,

skutenost, jež

vbec

i

dnes v

je

nepipouští

jmenovit pi organisaci jednotné íšské exekutivy a

organisaci,

v nedostatku samostatné exekutivy zemské,

podízené

jen

zákon zemských spadá literatue obecn uznáno jako námitek. Pi dnešní ústavní sankce

od

a

nho pímo

Než pece

pojetí jiné.

ani

zempánu bezprostedn tžko odvodniti

dosazené, je ovšem

ono obecn uznané

pojetí není tak ne-

pochybno. Praví

se,

že

»zem,

zemského

právu

representovaná,

zákonodárství,

právo zemského

však

snmem

mže

bu jen jako

píslušeti

zem —

íše

na

císai*. Císai

píslušejícím

zákonodárství

bére podílu

vždy veškera vládní nebo jako orgánu práva císaova jsou právy jeho státu: není kompetence císaovy, jejíž subjektem by nebyl zárove stát, jeho státní svazek. Písluší-li však » právo zemského zákonodárství císai* jako orgánu íšskému, písluší pak totéž právo íši jako jeho státnímu svazku: íše, jež mže jednati jen svými orgány, vykonává právo zemského zákonodárství svým nejvyšším orgánem jako právo své. Tu tedy pak zem nemají vbec práva zemské h o zákonodárství; béou jen svým konsensem » podílu* na právu císae íše. íše nemže však » právo zemského zákonodárství* vykonávati jako právo své, protože funkce a záležitosti zemského zákonodárství dle ústavní struktury vbec nepatí do kompetence íše, ale zemí. íše nemže vykonávati právo zemského zákonodárství jako právo vlastní, ponvadž není s to, rozhodovati o vcech zemských, jež leží vbec mimo íšskou kompetenci orgánu

i

—

Kdyby

>

právo zemského zákonodárství píslušelo* císai jako

orgánu íše a tedy

íši,

pak by

i

dárných oprávnní musila jednati

zem pi

bu jen

výkonu svých zákonoorgán íše, nebo

jako

by svoje oprávnní vykonávala jen jako práva

cizí,

íšská, delego-

zpsobem zástupím a ve jménu oprávnné íše. výkonu svého podílu na zákonodárství nejednají však

vaná,

orgány íše ani nevykonávají práva íšská

:

vbec nespadají do kompetence

zemí

vždy íše,

Zem ani

pi jako

dle ústavy funkce

do

okruhu

íš-

ských práv.

zemského zákonodárství po vlastním ústav zemské vyluuje pojetí, že by tato kompetence

Uznání právu

v

samostatného

28*

436

njakém pomru

ku kompetencím íšským, že by mla právní dvod v moci nadízeného subjektu íšského a že by byla výkonem cizího práva íšského. Ve svých zákonodárných oprávnních zem nejsou pouhými orgány íše, jichž íše užívá k plnní svých zákonodárných úkolv a k provádní své íšské byla v

odvislosti

vle zákonné, nýbrž jsou samostatnými a vlastním okruhem vle,

Mimo

to tvrdí se dále:

subjekty

zákony íšské

i

s

vlastními právy

zemské jsou výrazy

téže státní moci. Mocná udluje rozkaz zákonný stejn íšským zemským zákonm jako orgán íšský. A tu práv rozhodující innost legislatorní pi vydávání zákon zemských, pi pochodu zemské innosti zákonodárné, záleží v udlení zákonného rozkazu i

sankcí císaovou.

udlení rozkazu zákonného tu dochází výrazu státní panství. Státoprávn vidí se tu zákonodárství jedin v udlení rozkazu zákonného, v sankci. Ježto pak jedin v udlení rozkazu zákonného dochá2Í výrazu státní moc zemským zákonm jen jako a ježto rozkaz zákonný udluje císa zemské, výrazy téže orgán íšský, jsou obojí zákony, íšské

Jedin

moc, a

v

význaný znak:

její

i

i

jediné státní moci totiž íšské.

udlení rozkazu zákonného státoprávn závažný moment zákonodárství, vidí li se jedin v udlení sankce zákonodárství v státoprávním smyslu a má-li se pak za subjekt zákonodárství ten, jemuž písluší udlovati zákonný rozkaz, znamenalo by pak udlení rozkazu zákonného císaem jako orgánem se však jen v

Vidí-li

íšským, i še sama. íši hodující

že

písluší

innost

— íše

i

zemského

subjektem

zákonodárství

je-

udlovati zákonný rozkaz, podnikati tedy rozlegislatorní,

v

níž

jedin dochází výrazu

státní

subjektem zemského zákonodárství. Podnikajíc sama rozhodující akty zemského zákonodárství, podniká íše vlastn celé zákonodárství zemské vbec sama. a pak ovšem zákony

moc

je

i

íšské

i

zemské jsou výrazy téže státní moci, íšské. sama subjektem zemského zákonodárství, vbec

Jeli íše

i

celkového zákonodárství státního, jsou

zem opt

jen

díly státu

a znamenají pouhá zaízení íše pro stanovení obsah aby íše svým rozkazem zákonným dala obsahm teprve právní

zákonných,

závaznost a povahu

zemských

zákonv.

437

íše nemže však opt býti subjektem zemského zákonoponvadž funkce zemského zákonodárství nespadají dle ústavy vbec do její kompetence. Ale také z ustanovení íšské

dárství,

ústavy neplyne íši nikde kompetence pro udlení zákonných roz-

kaz zemskému

zákonodárství a pro schopnost býti tak subjektem

rozhodující innosti v pochodu zákonodárství zemského.

Ba práv naopak íše

má

adu

taxativn vykompetence íše má se striktn vykládati jako exceptionelní, nepostaí tu k založení kompetence íše žádné všeobecné odvolání se na modle ústavy

jen

poítaných, positivn urených kompetencí

;

ježto tedy

narchický princip a historický vývoj, nýbrž pro každou materielní i

je

má

formální kompetenci, jež íši

odvodnna

ústavních

a založena

zákon.

Vždy práv

teba dkazu,

být piznána,

ustanoveních

v

ústava

íšské

ústedního

že

anebo

ústavy

svazku

stát-

ního uruje závazn lisovaná a

íšským

A ských

kompetence íše, a dává positivn speciaohraniená ustanovení o kompetencích ústedním orgánm

píslušejících.

pi íšský, když

tak stále zstává otázka, jak císa

mže

jednat jako orgán

sankci

zákon zem-

dle ústavy záležitosti

zemské vbec

nemají patiti do kompetence íše. Stále zstává pedpisy zemských zízení o právu sankce normují jako objektivní právo jen zemské kompetence orgánové, nebo také subjektivná práva íše a zemí. Jde stále o to, zda pedpisy ústavy zemské o císaovu právu sankce rozdlují kompetence mezi orgán íšský a orgány zemské tedy mezi íši a zem, nebo pouze mezi orgány téhož svazku zemského. Stále zstává otázka, zda jde tu o pouhé stanovení objektivných kompetencí orgán téhož svazku zemského, nebo o pomr subjektivných práv dvou svazkv, íšského a zemského. Císa mže vykonávati jen kompetence íše nebo zem, není zvláštním nositelem státní moci, jenž by stál neodvisle nad obma svazky. otázka, zda

Jako nejvyšší orgán státu

mže

projevovat

tu

bu

vli íše

jen

nebo zem.

Ostatn íše sama však nemže

subjektem

býti

zákonodárství: tak pedevším není pochyby, že a

samostatné

stanovení

právo,

a

to

jako

obsahu zákonného;

dále

zem

i

zemského

mají vlastní

svazky

od

však

není

pochyby,

zákona,

nýbrž,

písluší nejen podíl na stanovení obsahu

státu

rozdílné,

na

že jim že

jsou,

438

opt jako svazky od státu rozdílné, súastnny na udlení rozkazu zákonného, nebo dávají své svolení k tomu, aby byl vydán i

i

rozkaz zákonný.

Snm

zemský

prohlašuje, že chce,

aby byl vydán rozkaz

konný, dává svoleni k jeho vydání, a

práv

tím,

že

zá-

toto jeho

ústavn

vyžaduje, bére svým prohlášením podílu na udlení rozkazu zákonného císaem resp. íší. Rozkaz zákonný neudluje tedy již íše sama svým monarchickým orgánem, nýbrž snmy mají tu podíl na tomto výrazu státního panství, státní moci. Z toho plyne jen, jak neuritým je pomr zemského zákonodárství k moci íšské. Prohlásí se sankce císaem jako orgánem íšským za rozhodující moment zákonodárství, pak íše stává se sama subjektem zemského zákonodárství a to odporuje ústav, dle níž zem mají vlastni zákonodárnou kompetenci jako zvláštní státoprávní svazky. Pizná-li se pak zemím podíl na udlení zákonného rozkazu, nabývají zem tedy úasti na výrazech státní moci, na státní moci íšské, a tuto svoji úast vykonávají jako samostatná svazky lenské, nikoli jako orgány a díly íše a funkce, svolení se

i

i

ii

—

i

i

i

jimiž tuto svoji

úast

vykonávají, zstávají funkcemi

zemskými,

nestávají se íšskými.

i

A tu pak tžko bude lze hledati kriterium, dle nhož mocná pi udlení zemského rozkazu zákonného má zstati orgánem

íšským: panovník v zákonech zemských nevyjaduje vli íše, ale zem, eský zákon zemský nevyhlašuje vli pedlitavského státu, ale zem eské, vydávání zákon zemských znamená tvoení se vle zemské, nikoli íšské, a panovník povolán je ústavou zemskou k utvoení zákonné vle zemské, nikoli íšské.

Kdyby

se prohlašovala

musily by zemské

snmy

vle íše

býti

v

i

zemském

v

zákonodárství svém

zákonodárství,

bu

orgány

nebo by musily zákonodárná oprávnní vykonávati jen jako cizí, zákony zemské puíšská, delegovaná. Tomu však tak není blikují se výlun jako zákony zemské a jsou závazný jen ve form zákon zemských, nikoli jako zákony íšské z vle íše. Zem pi zákonodárství svém jednají jako samostatné osobnosti, nikoli jako orgány íše, a zemské zákony znamenají vli jiného svazku, než je íše, vli zem. V zákonech zemských jedná zi sama, nikoli íše v zastoupení zem, tu zjevuje se vle zem, íše,

;

nikoli íše.

i

439

Odtud možno pak klásti námitky proti pojetí, že v aktech císaových jako nejvyššího orgánu vždy zjevuje se jen íše sama a nikdy zem, že vle panovníkova jako orgánu znamená vždy jen vli íše a nikdy zem, že panovník jako orgán íšský má i

tvoiti

i

zákonnou vli

zem

a

že v zákonodárných kompetencích

panovníkových, v jeho sankci, pestávají

funkce zemského orgánu funkce íšského orgánu.

výhradn

a zaínají

již

Dnes hlavní znak, že císa jedná pi sankcionování zákon zemských jako orgán íšský, vidí se ve výhradné kontrasignaci íšských ministrv. Tu pak ovšem nedochází výrazu povaha mocnáe jako orgánu zemského a nenastává na venek, ve vnjší form, žádné rozlišování mezi orgánovou povahou íšskou a zemskou. Kontrasignace jedin íšské exekutivy je ovšem mocným dvodem pro pojetí, že sankce zemských zákon dje se z moci íšské. Kdyby kontrasignace dla se náelníky samostatné zemské exepi sankci k individualisování a diferencování kutivy, došlo by pak se zvláštní povahy panovníka jako nejvyššího orgánu zemského. 9. Jde konen o pojetí, že zákonodárné akty zemské jsou zárove akty íše zem, zárove akty vle íšské zemské. Tu tedy šlo by o zpsobení právního úinku sjednocením dvou vlí téhož obsahu. Tu jde o utvoení jednotného projevu vle ze dvou individuálních obsahov stejných akt vle íšské a zemské. Jde o setkání se a splynutí obsahov stejných vlí dvou oddi

i

i

i

o souhrn souhlasných individuálních

lených subjektv,

vle íše

a

i

zem, o spolené jednání dvou subjekt

prohlášení

za docílením

úhrnný akt íše zem. Žádná z vlí, ani ííská ani zemská, sama o sob, oddlen, nemla by právní moci, pivoditi vydání zákona zemského. Jde tu tedy o spolupsobení dvojích orgánu, císae a snmu, z nichž žádný

jednotného právního výsledku,

ili o

i

sob

není nadán mocí tvoiti zákonnou vli zem. Akt vle zemské k perfekci své vyžaduje aktu orgánu íšského. Pak zákon zemský znamená souhlasná prohlášeni vle íše a zem, smující za spolenými právními úinky. Tu však zstává stále ješt otázka, kterak jen uriti obou vlí, íšské zemské, a jaký pomr vzniká pak mezi obma

o

pomr

i

státoprávními útvary. Je akt dvou vlí,

z

dvou vlí téže

práv

nichž každá intensity,

uriti, jde

má touž

jde-li

o

li

o

pouhý kolektivní

váhu, jde-li o úhrnné akty

sjednocení

rovnocenných

440

o to, je-li tu zem rovnospolutvrcem pi prohlášení této i zda zem je tu jen pouhým pomoc-

vlí dvou spoluinitelv.

Jde

cenným

a

spok.initelem

vle zákonné,

sjednocené

práv

to, komu písluší prohlášení vle a pro orgán, jenž rozhodující moc vle uplatuje, iní tak výhradn jako orgán íše a nikoli zem. Pizná-li se tu pi sankci orgánem íšským rozhodující vle íši, pak zem nabývají povahu ústav státních, cizí íšskou vlí ízených. Do korporativní povahy zemské vnáší se tak momenty ústavu a zpsobuje se odvislost vlastních korporativních akt zemských od rozhodující, transcendentní vle vyššího svazku. Zákony zemské pak pece zase nabývají povahy pouhých partikulárních zákon íšských, a zem béou pak úast na zákono-

níkem a vedlejším initelem. Jde pak o rozhodující,

definitivní

dárství zase jen jako ústavy,

A

tak

tvrzením,

i

toto

pouhými

podstat není le opt zakrytým

íšské

vede k tomu,

moci,

díly a

zaízení a díly státu, íše.

jež v

zákony,

obojí

že

(íšské)

státní

pojetí,

zaízeními

i

zemské, jsou že

jednotného

konec

íšského

nisace pedlitavského státu je pak založena

téže

výrazy

konc zem subjektu;

jsou orga-

výhradn na jediném

jednotném íšském subjektu, jenž jen své zákonodárství íšské má organisováno uritou formou. Tu lze pak namítati vše to, co zemím udluje povahu samostatných subjekt státoprávních a

vi

íši.

pizná rozhodující definitivní innost íši, zem svém stávají se na konec ástmi jednotného subjektu zákonodárství a znamenají jen uritou or^a-

Jakmile se i

v zákonodárství

íšského

nisaní formu již

ztžka dá

vycházejíc

z

jednotného subjektu íšského. A toto pojetí se s ústavními pomry pedlitavských zemí;

srovnati

výhradné existence zákonné vle

íšského subjektu, by

zem

ruené

pozbývaly

jim

státní

jediného

vede k jedinému subjektu íšskému zpt. a tu

pak své

pece positivn

povahy státoprávních subjekt,

za-

zvláštními ústavami.

Je také uvážiti, že sankci císaovu, íšskou

ne ze tak ;

odd-

lovati od ostatního zemského pochodu zákonodárného: sankce innost snmu jsou pece souástmi téhož zákonodárného pochodu. Sankce nestojí vi aktm zem tak, jako njaké potvrzení nebo schválení panovníkovo dle § 20. z. z. Sankci císaovu nelze srovnávati s potvrzením usneseni zem jako komunálního svazku i

441

udleni rozkazu zákonného je práv integrující souástí celého jednotného pochodu zákonodárného a pojí se též k usnesení snmu jako k rovnocenné integrující souásti jednotného, bezprostedního státního tvoení vle. Naproti tomu pi Sankce

a

císaovu dle

schválení

§ 20.

z. jde

z.

skuten

o akty,

jež

stát

svým orgánem podniká naproti zemi jako svazku komunálnímu.

Tu

jde o zasahování

dozorí

instance;

nejvyššího státního orgánu jako toto

potvrzení

není

vrchní

aktem pravotvorné

nýbrž plyne jen ze státní výsosti korporativní a je jednáním správním. Tu jde jen o samosprávné akty zem jako komunálního svazku, o obmezení samosprávy v zájmu státním,

moci

státní,

o obmezení státu

a

;

plynoucí

z

pomru samosprávné

jde jen o akty, jež v podstat

pedbžné

korporace ku

mají jen ráz státní kurately

kontroly hospodáství samosprávného svazku,

nikoli

o akty moci, jež stanoví právo.

zemské byly výrazy téže státní Kdyby zákony íšské pak by nebylo žádného dvodu, pro by íše na základ své neobmezené moci nemohla zem jako pouhé díly jednotného státního subjektu libovoln rašiti a mniti. Kdyby obojí zákony byly výrazy téže státní moci, státní moci téhož subjektu, znamenaly by zem jen uritou organisaci jednotného íšského subjektu pak není dvodu, pro by íše nemohla jednostrann mniti 10.

i

moci,

;

zízení zemská, když by se tím

mnila

jen organisaní forma jednot-

ného íšského subjektu a organisace pouhých díl státu. Pak neni dvodu, pro by íše jednostrann nemohla zemím odnímati kompetence, jim dle ústavy zemské píslušející, a pro by zemím byly jejich kompetence ústavn zaruovány. každá zmna ústavPak by však také byla ospravedlnna ních kompetencí zemí zákonem íšským. Tu právo organisace státního ádu ústavního stalo by se výluným ústavním zmocnním íše, a pak by odpadly vbec všechny ústavní meze, jež íši dl od zemí. Naproti tomu je dnes obecn uznáno, že každá zmna

také i

i

1

ústavních kompetencí a že tato díti

se

zmna

jen

zem

je

zmnou zvláštní

ve zvláštních formách

dle

ústavy zemské,

zemského zízen'

mže.

že jsou zmny ústavy, pi nichž nestaí kompetence íšské pouhá zmna ústavy íšské, ale že tam, kde se zasahuje do ústavy zemské, je teba formální zmny

Jakmile je uznáno,

pro

zmny

i

442

zvláštní

zemské,

ústavy

zem

pestávají

pouhou

znamenati

uritou organisaci íše a jednotného íšského subjektu, a zaujímají státoprávních subjekt s vlastní ústavou. zemím pojmov bezmeznou, neohranienou kompetenci, nýbrž je jí ústavn stanovena mez zemským zízením jednotlivých zemí; zemských zízení, ústavních práv zemí, nemže íše jednostrann, bez souhlasu zemí mniti nemže zemím odnímati jejich práva, píslušející jim na základ vlastní zemské

postavení Riše

zvláštních

vi

nemá

;

ústavy.

Kdyby zákony íšské

pro

nebylo by dvodu, ústavní kompetence, petencí,

o

i

zemské byly výrazy téže

by íše nemohla zemím

mohla by

i

vbec

vyvlastniti z jejich

protože by tu šlo jen o kompetence

pouhé funkce zemí jako díl

prohlásit,

je

že výrazy její moci,

íšského

zastupitelstva,

téže

státní

íše mohla by

státu.

usnesené se souhlasem

mají

snm,

státní moci,

odnímati jejich

míti

silnjší

kom-

moci a

jen pn

ústedního

platnost,

než

akty

zákony íšské mohou rušiti odporující zákony zemské. Pak by zákonodárství íšské mohlo kdykoli zbavovati úinnosti právo zemí k zákonodárství v objemu a obsahu, na jaký se vztahoval úmysl íšského zákonodárství. Tomu však tak není: dnes žádný zákon íšský nemže právn rušiti zákon zemských, ani je mniti nebo suspendovati, zákon) usnesené jen za úasti

že tedy

íšské nemohou ani autenticky interpretovati zákon zemských, nemohou dovozovati zvláštních ustanovení ze všeobecných ustanovení zemských zákon, ani nemohou generalisovati speciální ustanovení jejich, zákony íšské nemohou pedpisovati zvláštní interpretaní pravidla pro zákony zemské, zákonm íšským nepísluší nikterak potvrzovati

snad

zákony zemské,

nýbrž pozdjší

jenž odporuje íšskému, nebo se s ním

obsahov

platnost rovnocennou, jako zákon íšský.

zákon zemský,

shoduje,

má

tutéž

Ani partikulární zákon

íšský neruší zákona zemského Pro vše to nebylo by dvodu, kdyby zákony zemské íšské byly výrazy téže státní moci: tu i

by každá

zmna

v

kompetencích zemi znamenala

dlí funkce mezi své

díly a

jen,

že

íše

nov

kompetence mezi své orgány zákono-

dárné.

Zemské

a

íšské zákony nestojí k

sob

v

tom pomru,

že by

íšské zákony pedcházely zemským, jako tomu je ve všech státech spolkových, nýbrž

stojí

vedle sebe jako

úpln rovnocenné.

Prosin-

443

žádný hodnotný pomr co do platnosti mezi íšským a zemským zákonodárstvím, neustanovila žádný pomr cová ústava neustanovila subordinace

zákon zemských zákonm íšským.

Naproti

tomu

zase žádná

dnešních

z

ústav spolkových

ne-

uznala rovnocennost zákon stát dílích se zákony státu ústedního a neposkytla svým lenským státm takových práv neodvislosti v zákonodárství, jaká mají korunní zem. Ve všech státech a útvarech spolkových, mají zákony ústedního státu silnjší platnost, než zákony stát lenských, a zákony íšské mohou odporující zákony zemské.

rušiti

V

útvarech federativních

vždy

pednost zákonm státu ústedního ped zákony stát lenských. Vždy pedchází právo státu sprlkového ped zákony stát dílích a celý právní ád stát lenských pohybuje se tak jen uvnit mezí, daných státem ústedním. Všude ve státech spolkových, kdykoli zákony íšské a zemské upravují týž pedmt, ruší se ustanovení zákon zemských zákonem ústedního státu. Zákony ústedního státu a zákony dílích stát nemají co do platnosti touž hodnotu, nejsou rovnocenný. Ale v Pedlitavsku, zem mají mnohem skromnjší postavení, než dílí státy stát spolkových, zákony íšské nepožívají žádné pednosti ped zákony zemskými pomr íšského zákonodárství k zemskému je takka takový, jakoby šlo o pouhý volný spolek státv, písluší

a

;

nikoli

však o

stát

pevahou

stickd-federalistické povahy,

centralisovaný, komplikované unitariv

nmž zem

nemají

ani postavení

státv.

Všude ve státech spolkových ústední stát vykonává svá zákonodárná práva s úinky, že jeho zákony pedcházejí zákonm podízených, nesvrchovaných stát dílích. Tak ústava íše nmecké v i. 2. ustanovuje, že zákony íšské pedcházejí zákonm zemským.

Z

této skutenosti

»nesvrchované« ních norem,

jež

dovozuje Laband, že dílí

státy

mají jen

nebo nemohou stanoviti právnormám daným svrchovanou

zákonodárství,

by odporovaly

íší. Nesvrchované zákonodárství podrobeno jemu klade svrchovaná ústední moc íše, jen uvnit tchto mezí. i

je

tak

mže

mezím,

jež

se pohybovati

Dle tohoto znaku bylo by naše zákonodárství zemské ovšem protože je rovnocenno s íš-

zákonodárstvím »svrchovaným«,

444

ským, protože není podízeno íšskému a má tutéž platnost jako íšské náš íšský zákon neruší zákon zemských. V tomto smyslu ;

zákony zemské, byl by nad legislativou »nesvrchovanou,«

nelze tedy íci, že náš íšský zákon, ruše

výrazem »svrchované«

legislativy

každým aktem íšského zákonodárzárove zem právo zemí vydati pozdjší zákon zemský téhož obsahu zákon téhož obsahu, mohou tak uiniti, mohou vydati pozdjší Odtud

ství,

nelze ani íci, že

jenž by zasáhl do záležitostí zemských, rušilo by se

:

jen když vydání jeho spadá do ústavní píslušnosti zemské. Opravou

íšskou neodnímá se ješt normovaný obor beze všeho ústavní kompetenci zemí, pouhým aktem íšského zákonodárství neruší se ješt ústavní kompetence zemí k vydání téhož zákona; jeli zem k vydání téhož zákona oprávnna ústavn,

mže

vydati

jej

bez

ohledu na pedcházející zákon íšský.

dívjší identický Tu pozdjší zemský zákon mže zrušiti zákon íšský, a obsah tohoho neplatí již jako íšský, ale jako zemský zákon, jen ze zemského legislativního oprávnní a z vle zem. íšský zákon není ani vyšším ani silnjším zákonem. Zái

kony zemské nejsou slabšími než íšské, jsou koordinovány íšským, a zákonné normy íšské moci, zasahují-Ii do úpravy záležitostí zemím píslušejících, mohou být rušeny zákony zemskými, vydai

nými

v

oboru zemské kompetence.

Vydáním zákona íšského nepozbývají platnosti odporující zákony zemské, zemské zákony mohou opakovati zákon íšský, vykládati spadá-li jen do ústavní píslušnosti zemí, zem mohou i

detailními jejich

pedpisy zákony

do doplovati

íše, jen když výklad takový spadá

píslušnosti, a za týchž

podmínek mohou pak

i

zákony íšské

Podobn

jako

ústava

nmecká

také

konfederace ustanovuje, že spolkový soud, o

kompetenních

ústava jenž

švýcarské má

rozhodovati

konfliktech mezi orgány federace a kantonálními,

o sporech státoprávních

mezi kantony a o stížnostech na poru-

ústavn zaruených práv, je vázán pi kolisi práv íditi se rozhod uj ícimi zákony ústedního státu spolkového. (Cl 1 13.) Tu ustanovena je tedy vyluující praeponderance norem ústedTímto zpsobem federace ního státu nad zákony kantonálními. mže ponenáhlu rozšiovati svoje ústavní kompetence vi kanšení

445

tonm,

má

a

míní, že

s

píležitost

federativní

voln

oborv, o nichž

zasahovati do všech

kompetencí

souvisejí.

Právo federace, pokud zasahuje, vyluuje, jako vyšší, podízená práva kantonalní, by jinak kantony mly praesumpci pro svoji píslušnost, majíce všechna ona práva, jež nejsou penesena federaci.

státního práva federace také

Theoretikové

vesms

kon-

že, akoli federace má jen specieln a positivn vytené kompetence, pece stále, ježto zákony federace pedcházejí kantonalním, obor kompetencí konfederace se rozšiuje a obor kantonalních se zužuje. Praesumpce na prospch kantonalní píslušnosti stává se tak ilusorni. Proti praeponderanci zákon ústední

statují,

nepomáhá kantonm praesumpce na prospch jejich píslušnosti nieho. Kde platí právo federace, pedchází vždy, poží vajíc vyšší právní moci. federace

Podobn

ústava Spoj.

Stát

(v

odst.

i. VI.,

2.)

prohlašuje

vydané zákony Spoj. Stát tvoí nejvyšší všechny soudy na toto nejvyšší právo jsou

že ústava a dle ústavy

zem,

právo

a že

vázány, bez ohledu na odporující ustanovení ústav a

zákon

jednot-

livých lenských státv. Tu práva dílích stát musí ustoupiti, pokud picházejí do kollise a jsou nesluitelná s nejvyšším právem, vyjádeným v zákonech ústedního státu, by dle americké theorie všechna oprávnní ústedního státu byla odvozena a penesena z moci jednotlivých stát dílích a by byla federace obmezena i

jen na oprávnní, jež

mže

svoji

Podobt. tivních,

jí

je

tomu

ústavou byla dána.

vi

kompetenci

jednotlivým

I

tu tedy stát

státm

v anglických koloniálních

ústední

rozšiovati.

útvarech federa-

složených jednotlivých koloniálních provincií. Jsou kolonie

federace nkolika zvláštních (Tak Kanada a Republika Australská, složená ze šesti federovaných kolonií.) V tchto útvarech, zízených dle ádu federativního, rovnž zákony ústední federace pedanglické, jež jsou organisovány jako kolonií, kolonialníota provincií

cházejí

zákonm

Tak

i

jednotlivých kolonií, koloniálních provincií.

nová ústava spojených státv

australských

(i.

109.),

zákon lenské kolonie se zákonem ústední pedcházeti zákon ústední celkové federace a zákon federace, míA kolonie dílí že je neplatným, pokud odporuje zákonu federace. praví, že neshoduje-li se

A

pi tom

v o.ganisaci federace australské

pece

také platí zásada,

464

výslovn a positivn ústavou ji piznaná, kdežto ostatní práva zstala dílím útvarm koloniálním.

že federaci náležejí jen práva

I

pro typ spolkového státu

mén

významné útvary

íederativní,

jako spojené státy mexické a republika argentinská, mají v ústavách

zásadu o praeponderanci a silnjší platnosti

zákony lenských

útvarv.

tinská v i. 31. pijaly

zákon

mexická

(Ústava

takka slovn

v i.

federace

ped

126., a argen-

i. VI. ústavy Spoj. Státuv

V tomto pedcházení zákon íšských všude má se uplatniti svrchované kompetenní postavení íše nad jednotlivými dílími státy v oboru zákonodárství. Tyto zásady však o pomru našeho zákonodárství

íšského k zemskému rušiti

neplatí. Ježto

svými zákony íšskými,

nemže zemských zákon

íše

nemže

také jednostranné rozšiovati

své kompetence na úkor ústavních kompetencí zemí.

íše

právn

nemže

svými zákony zbavovati úinnosti zákonodárné kompetence zemí; zemím vždy v oboru jejich ústavní píslušnosti zstává volnost vydávati zákony identického obsahu vydávati

Tu výsosti.

s

íšskými; zstává jim volnost

normy normám svrchované íše

i

odporující.

zemmi nemá neobmezené kompetenní nemá nad zemmi kompetenní výsosti vbec:

íše nad

tedy

íše

však

nemže

mniti zízení zemských jednostrann, bez souhlasu zemí (§ 38. z. z.), nemže tedy pouhou zmnou íšské ústavy mniti práva zemí, dle zízení zemského jim píslušející, nemže pouhou zmnou své ústavy íšské odnímati zemím jejich ústavní kompetence, plynoucí jim ze zemské ústavy, nemže tak ústavní meze své moci zemím posunovati na úkor zemských zízení. i

vi

Pedpis o je

zpsobu

§ 38.

z.

z. neznamená pouhý pedpis jednacího

hlasováni, není

podmínkou

nezbytnou

ádu

záležitostí snmu, nýbrž platnost zmny ústavy

pouhou vnitní pro

právní

zmny

ústavních kompetencí, zemi dle zízení zemského znamená právní, ústavní mtze pro jednostranné rozšiování kompetence íšské, meze, aby íše nemohla odnímati zemi její ústavní kompetence bez svolení jejího orgánu. Tak zaruena je zemím kompetence jejich, ve zízení zemském uvedená, a trvalá existence zvláštních ústav zemských. Tak zemím zarueno je spolupsobení na takových zmnách organisace íšské, jež by se dotýkala jejich práv, ze zízení zemského plynoucích. íše není zemím, tedy výluným soudcem o rozšiování svých kompetencí

zemské

a

píslušejících,

i

vi

447

nemá právní moci nad volným

vi

kompetencí 11.

jednostranným rozšiováním svých

a

zemím.

Všeobecný

pomr pomr

zemí

k

íši

urován

je

celkem

po-

dílích len státu spolkového k ústeddobnými znaky, jako nímu státu spolkovému. Pokud zem jsou pln a bezpodmínen podízeny moci íšské, v oborech výlun íšské kompetence, je jejich zvláštní povaha jako státoprávních subjekt vylouena. Na polích svého výluného panství je íše výhradn inná vlastními orgány a prostedky. Zvláštní státoprávní povaha zemí mizí a zem jsou tu jen

íšské funkce

pro

díly

territorialními

a

okresy pro

správu íšskou.

zem

podízeny

pouhé územní ásti, je provádní zákon íšských, dle norem od íše daných a pod dozorem íše. Tu již žern nejsou pouhými správními obvody íše, ale mají vlastní Ale

jsou

íši nejen jako

nýbrž také jako samosprávné svazky, jimž

sveno

osobnost a vlastní jednací schopnost.

Na uritých zákon íšských.

zem

polích jsou

Tu

tedy

jde

zavázány

starati so o

íšské

funkce, jež

o

provádní však

vy-

konávány nejsou pímo íší, nýbrž od zemí ze zmocnní íše a na základ zákon íšských Tu zem vykonávají jen vyšší vli íšskou a jsou zavázány íšskými zákony podnikati urité íšské funkce správní na místo

íše.

íšské zákony urují

úkoly, jež mají provádti cejní

zem

(tak

tu

zemím správní

provádjí íšské zákony

zizováním donucovacích ústav pracovních). jsou spravovati dle íšských norem

Tu zem zavázány vykonává

i

poli-

a

íše

kontrolu nad jejich správními akty a stará se kontrolou

o plnní íšských norem. Bezprostední správa ponechává se zemím ale pece samozem, jako státu zastatn zemím vi íši píslušející. Zde adné vyšší svazky komunální, vykonávají povinnosti státem

íší udlené,

jako právo sice

odvozené,

tedy

i

uložené,

správ.

mají

ale

Zem

íšských, ale

i

i

právní

vykonávají

nárok

tu vykonávají

na

je

toto

úastenství

na

státní

základ zákon jako práva vlastní, ovšem od-

práva

tu

panství

na

vozená. Státu písluší tu stanovení

uskuteování bezprostední

úkol

správou.

zemím však jejich Toto uspoádání pomru

správních,

zemí k íši nese znaky pojmu korporativní samosprávy. V tom, že pímé provádní zákon íšských zstává zemím, zem mají tu

448

vi

ona oprávnni,

íši

jež

pravideln samosprávným íše pak vykonává tu

píslušejí

svazkm a jež tvoí podstatu samosprávy; nad zemmi ona práva, která svrchované

vi

samosprávným svazkm,

totiž

moci

státní

stanovení

norem

píslušejí

kontrolu

a

jejich zachovávání.

Tu

tedy se samosprávou zemi není spojena hned také schopnost

záležitostí psobiti normativn, zákonnými správy zemské, v niž zemské orgány Tuto organisaci pedpisy. zákony íšské jako jiné samosprávné korporace, vyprovádjí kládá Lingg jako personální unii mezi zemskou >autonomií« tu jen orgány autonomní (zákonodárné) jsou záa samosprávou v

okruhu

tomto

i

;

rove

a

souasn

orgány samosprávy.

Orgány autonomie, které stanoví obsah zákonný pro partikulární zákonodárství, jsou tu jen souasn orgány samo-

kompetenní okruh, jenž nespadá v jedno okruhem zemské autonomie (legislativy), orgány zem vedou

správy: pro uritý s

na místo

státní

moci,

správu pro uspokojení kolektivních

zájm

svazku samosprávného

vrchnostenskou správu a obstarávají

jenž je

vlastní

orgánem

záležitosti

provinciální

okruh psobnosti, jenž tvoí

Pi

jako

souasn piznán

kompetenci svazk samosprávných.

Lingg zve autonomií, mají

provincie:

volnou

Témuž orgánu zemskému,

autonomie, je jen

Lingga

zem

jen jako

díly

této konstrukci je stále míti na mysli, že dle

svoji legislativu, kterou státu,

jeho.

rozvinují

provincie

sice

mže

být

dle

nho

zá-

svazkem samosprávným, ale rozdíl je v tom, že samospráva výkon správy podízenými svazky na místo státní moci dle zákon státních, kdežto autonomie je partialní oprávnní zákonodárné jednotlivých díl státu, oprávnní determinovati státní moc na uritých polích státní innosti zástupci z jednotlivých díl státu. Pi samospráv jde dle Lingga o vyjmutí ze správy státní moci a o nahrazení státní správní innosti inností samosprávných

rove

i

je

svazkv, kdežto pi autonomii jde o to, aby urování obsahu zákona odato bylo zástupcm vzatým z celkového státu a aby determinace státní moci dla se zástupci z jednotlivých, autonomních díl státu. Pi samosprávném svazku je svazek sám subjektem správy, státní moc propjuje mu jen svoji moc výautokonnou, v provincii však je státní moc sama subjektem i

nomního zákonodárství.

449

Naproti tomu je ovšem uvésti, že legislativní

útvar

a jediný

subjekt;

nelze

zem

své samosprávné

jednotný

jako

funkce vykonávají

funkce

legislativní

i

své

jako týž

svazek,

oddlovati od

jednotné povahy zemí a piznávati je zemím jen jako provinciím a

dílm

státu.

Také ada

záležitostí, jejichž normování podléhá zákonodárství opatování nákladu svena je zemím, byvši pesunuta na rozpotování zemské. íše svuje zemím zákony íšské k provádní po stránce finanní. íše má tak kompetenci disponovati normativn o uritých správních odvtvích, která hospodásky jsou

íše, k

zemmi. Zemský snm, jenž povoluje finanní promusí pak zákonodárství o užívání tchto prostedk pepustiti zastupitelstvu íšskému. vydržována stedky,

Normy

pro správní funkce stanoví tu íše a zemím ponechává

bezprostední provádni v opatování nákladu.

Finanní innost

dje se tu v zájmu jiného, než vlastního provádjícího svazku. Zemím pak tu opt zbývá jen postavení, jaké mají ostatní svazky zemí

stát pidržuje k plnní svých úkol, vznášeje na opatování nákladu pro urité úkoly státní správy.

samosprávné, jež

n

zem

Stát tu

držuje k

sadn

jako místn uzavené svazky samosprávné pi-

úel

plnní

pipadají,

státních.

Tu

stát

co do opatování

urité úkoly, jež jemu zá-

nákladu

lokalisuje v

právním

okruhu zemí jako svých podízených svazkv. Principielní svoji

mentuje na

stát

zem

práv

jako

na vli

zem,

zem

úelm

k

povinnost k opatování

tím, že

n ze

náklad na

onch úkol

své moci

doku-

státní uvaluje

podízené své samosprávné svazky. Není tu dáno inná pro stát. Tu výkon finanní moci

chce-li být

íšské správy

je povinností

zem

vi

státu ana-

svazk vi samosprávných svazk je práv,

logickou služební povinnosti ostatních samosprávných státu.

Znakem

služební povinnosti

že náklady uritých státních

Zem,

úkol

mají nésti samy.

peneseno je opatováni vedou pak správu uritých odvtví dle norem od íše daných vlastními prostedky a pod kontrolou íše. íše pak nad zemmi vykonává opt ona práva, jež každé státní moci píslušejí nad svazky samosprávnými: stanoví normy o úkolech, na nž se má vztahovat finanní innost zemí, a vede dozor nad užíváním prostedk zemmi poskytovaných. jimž jako služební

nákladu finanního pro úkoly

povinnost

státní,

29

450

Tento pomr podízenosti, pi nmž zem opatují uritá odvtví správy státní vlastními prostedky dle norem od íše daných, není pízniv státoprávnímu postavení zemí; jednak vede k subventionování a stálému dotování a tím k stupované odvislosti zemí, jednak stírá se jasné ohraniení mezi úkoly zemí a státu ;

dlení úkol

zem

a funkcí mezi íši a

Na konec pak pi tomto pomru na pohled

držován jen

z

tak,

jakoby

podízenosti,

pi

nmž

zemím

úkolm státu, utváí se postavení ist státní odbor správy byl vy-

ukládají se závazky pispívati k

zemí

pestává být uritým.

místních lokálních daní, jakoby státní správní funkce

na lokální dan. Finanní správa zem prostedkem k plnní pevzatých státních povinností, jakoby šlo tu jen o funkce místn inného státu, které se svují k finannímu provádní v místním okruhu, jakoby zem byly jen a služby byly jen založeny

byla by tu jen

passivními

»povinnostními«

svazky

k opatování

nákladu

státní

lokální správy.

Dsledky tohoto pomru podízenosti zemí jako svazk samosprávných nelze ovšem penášeti na onen obor jejich innosti, v

i

na jejich postavení státoprávní,

nmž zem

jsou jako v

pln samo-

statném oboru svém prosty vyššího íšského zasahování. Tu

kvali-

fikace právního postavení zemí a jejich kvalita veejnoprávní je

zcela jiná. 12. Jako pro jednotlivé obory záležitostí státní innosti nepiznala íše zemím ani oprávnní samosprávných svazkv, nýbrž je úpln zbavila innosti a uinila je pouhými díly k výkonu svých funkcí,

stran zstala zemím opt ada funkci samostatných, prostých každého zasahování íše. V tchto záležitostech zem nemají již ani podízeného postavení pouhých

tak zase však

na druhé

samosprávných svazk íšských, nýbrž jejich postavení je volné a samostatné; tu zem nejsou podízeny ani zákonodárství ani vrchní kontrole íše.

zem

na nichž nepísluší jim pouhá samospráva ve smyslu provádní zákon íšských, ale na nichž dávají

Tu

také

samy

obory,

mají

právní

normy správy; samostatn mohou normativn

urovati úkoly, úely a prostedky své správy. Zem mají tu volný obor, v nmž ústavn jsou píslušný jak k stanovení norem, tak k pro- vádní

jich.

-

451

tomto volném oboru jsou zem íši jen potud podízeny, se pohybovati sice jen uvnit mezí, jež ústava íšská vytkla, ale v tchto mezích mají úpln volnou sféru právní, svj okruh oprávnní vlastních, neodvozených z delegace íšské moci. Tu zem mají sféru moci íšské pln se vymykající. Jako

V

že

mohou

u jiných korporací veejnoprávných náležejí sem

pedevším hospodáská správa a urité schopnosti organisaní. Ale zem mohou funkce státní povahy, jako samostatn plniti státní úkoly, i

i

úkoly zákonodárné, a to na

oborech,

jež

íšskou ústavou nebyly

Na tchto oborech zem pohybují se voln, dle volného uvážení, jež není obsahov determinováno mocí íšskou, dávajíce normy z vlastní vle a moci a spravujíce na základ vlastních zabrány.

práv

panství,

neodvozených

a

plynoucích

z

vlastní zemské

ústavy.

V

tom, že

zem

na tchto polích mají vlastní práva panství,

na základ vlastní ústavy, v okruhu volném od psobení íšské moci,

liší

se

práv od pouhých komunálních svazkv, které mají propjena od státu, kdežto u zemí

práva panství jen odvozena a

jsou samostatná, pvodní, na

základ vlastní ústavy samostatn

vznikající a tedy immanentní.

Pokud vylouena saci

jediného

je

íšského

kompetence íše, nezanikají zem v organisubjektu, jejich právní okruh nesplývá

okruhem práv íšských, mají postavení zvláštních státoprávních subjektv. Pokud íše uritý okruh záležitostí nepovažuje za náležející do její kompetence, ale do kompetence zemí, pokud okruh s

i

práv zemí není zabírán íší, je uznána individuální existence zemí

jako samostatných osobností státního práva.

zem

psobení íše a zasahopokud sahá jejich kompetenní sféra prostá zasahování státní moci íše, pokud pi plnní svých ústavních úkol nejsou podízeny píslušnosti íše a jsou prosty zákonné Pokud

vání kompetencí

jsou zbaveny ovládajícího

íšských,

íše

direktivy, práv kontroly a donucení se strany

pomru

závaznosti a zodpovdnosti íši,

samostatný

vi

obor

psobnosti

a

i

prosty všeho

pokud takto sahá

píslušnosti,

mají

zem

jejich

uchován

íši samostatný ráz zvláštních státoprávních subjekt.

Na

polích spadajících

do volné kompetence zemské, v

tostech nepodléhajících kompetenci íše, nalézají a positivní

zem

právní

meze svých normativních rozkaz jedin ve

záleži-

dvod

vlastní 29*

vli

452

samostatn, na základ

tu také

panství

i

vlastní

ústavy

vykonávají práva

oprávnní dávati závazné normy a rozkazy;

sostná práva nejsou jim íší delegována,

nebo

tu jejich vý-

íše nepokládá

je

do své kompetence. Na tchto polích ani samostatné úkoly jejich nenáležejí k úkolm íšským: íše nemá tyto úkoly zemské za náležející do její kompetence. Na tchto polích nepodléhajících kompetenci íše, mže íše vykonávati jen negativní kontrolu, aby zem nepekraovaly mezí ústavou jim za náležející

vytknutých,

nebo

ten

ale

obsah

Takto pedevším

zemí positivn kompetence.

innosti

nenáleží do

její

v zákonodárství písluší

nemže

urovati,

zemím ada úkol

a záležitostí, nepodléhajících kompetenci íšské moci

tu také

;

mají samostatný orgán zákonodárný státní povahy

i

zem

uchovaly

si

tak jednotlivé znaky státu a pibližují se tím k charakteru státv.

Tato oprávnní zákonodárná, jež jsou stlesnéna v samostatném orgánu zákonodárném, dosazeném pímo ústavou, zachovávají chai

státní moci zemského svazku. oprávnních zákonodárných zstala práva, jež nebyla prohlášena za aktueln náležející íši, jež píslušejí jim po vlastním právu. Zemím píslušejí tu jejich oprávnni zákonorakter fragmentarní

Zemím

tu

v

témž smyslu jako íši, odvozena z aktuální právní nesena a delegována íší. dárná v

totiž

ani

sféry íše,

Nebo

jako vlastní, kteráž nejsou ani nejsou

zemím pe-

dle historického vývoje ústavy, a dle zásadního hlediska

dnešní ústavy

íj.

i

diplomu,

práv

zákonodárství

íšské má

být

odvozeno striktním vypoítáním ze zásadní a základní plnosti zákonodárných oprávnní zemských (§ 12. zák. o zast. .). Na tomto pojetí nemní nieho, že íše, když po 1867 jednostrann rozmnožila a rozšíila kompetenci zemí, mohla by ji zase

jednostrann mniti a zmenšovati na úkor zemí, (ovšem pokud by

Vždy zpsob vzniku

se nedotýkala zízení zemských).

práva je

nerozhodným pro jeho povahu jako vlastního; tak zpsob zániku jeho je nerozhodným pro pojem vlastního práva (Ro> Možnost odntí a nedobrovolné ztráty nevyluuje ješt povahu i

práva jako

vlastního,

i

právo,

jež

lze odnfti,

mže

být

vlastním

právem jeho subjektu. Odtud práva, jež zemím po 1867 pipadla, jsou jejich vlastními, by jim jednostrann mohla být odata. i

i

Ovšem

práva,

z

ústavy

zemské

zemím

plynoucí,

jsou

jejich

453

základ vlastní ústavy zemské, kdežto

vlastními na

ostatní

pi-

padla jim za vlastní jen na základ ústavy íšské.

Ráz zemí jako samostatných státoprávních subjektv a jako blíží státm uritými znaky státní povahy, je uchován pedevším potud, pokud sahají samostatná zákonodárná oprávnní zemí. Tu pln uplatuje se samostatná právní sféra zemí, tu zem útvar, jež se

rozhodují dle vlastního volného

legislativního uvážení,

dle vlastní

zákon, tu mají výluné právo stanoviti bezpodmínen závazné normy z vlastního rozhodnutí a vlastní moci. Pokud sahá volný obor zemských kompetencí legislativních, nenastává žádný pomr povinnosti nebo zodpovdnosti zemí íši, zem jsou tu pi plnní úkol ústavou jejich jim pikázaných ústavy a vlastních

prosty vší zákonné direktivy, práv kontroly a donucení se strany

V

íše.

sfée zemí íše nemže jim peddruh a zpsob innosti, kterou

této samostatné právní

pisovati

innosti,

positivní

podnikati mají,

nemže

zem

inný.

samy

býti

ani

jim

dávati dirigující

initiativy,

nechtjí-li

Samostatné postavení zemí dochází ovšem nejvíce intensivzem mohou vlastní zákony zemské provádti vlastními orgány, kde obsah správní innosti orgán zemských urován je zákony zemskými. 13.

ního výrazu tam, kde

i

Výkon vlastních zákon zemských vlastními orgány zemskými, pedevším zemským výborem jako samostatným exekutivním orgánem snmu a zem, je ádnou správou, provádním zákonv a opatováním záležitostí vlastním zemským zákonodárstvím upravovaných vlastními orgány po pípad s užíváním práv panství Tu uritá správní innost zemí vymyká se positivní direktiv a psoi

i

bení íše.

Ovšem vykonávají

že na i

základ

valnou

íšské. Všechny

konstrukce pedlitavské ústavy

zvláštní

vtšinu

zákon zemských orgány

záležitosti, jež

exekutivy

podléhají zákonodárství zemskému,

netvoí hned také obor vlastní volné správy zem, nýbrž správní kompetence íše rozšiují se na vtšinu záležitostí, zákony zemskými upravovaných. Pece však díl zemských zákon zstává i

k

výkonu

orgánm zemským. (Tak výkon zákon, zem, na správu

na samostatné finanní hospodáství

na nkteré obory správy sociální ležitostech komunálních.)

vztahujících se jejích institut,

na innost zemí v uritých záOrgány zemské, samostatn vykonávající i

454

normy

zákonné rozkazy

a

zemské,

znamenají

pece skrovné

zbytky vlastní zemské exekutivy.

Tu správy i

tedy

jde

samostatnou

o

organisaci

zemské, o organisaci, pi níž

k stanovení norem

i

k

provádní

legislativy

i

také

zem

jich,

ústavn jsou píslušný o organisaci, kterou Lingg

unií« mezi autonomií a samosprávou. Pi této autonomie a správa vlastními orgány spadají v jedno. Tu autonomní korporace spravují samy ást záležitostí svým zákonodárstvím upravovaných vlastními orgány. Týž svazek, jemuž ijako dílu státu) písluší právo autonomie, nazývá »realní

reální unii

t.

j.

determinace

partialní zvláštní

vtší menši

díl

záležitostí,

vlastními orgány organisaci,

orgány ást

pi

státní moci,

mže

míti také právo,

autonomií upravovaných, spravovati též

pod pouhou negativní kontrolou státu. Pi této autonomní korporace spravují též samy svými

níž

záležitostí

autonomií upravovaných, nastává prý takka

reální unie mezi autonomii

mže

být zbytkem

státy

a samosprávou; reální unie nebo poátkem dílí státní moci, jakou mají

lenské ve státech spolkových.

kompetence autonomních orgán, innost nabývati vbec rázu dílí, státní, zvlášt je-li objem autonomie již o sob znaný a závažný. Tyto správní kompetence autonomních orgán mohou být ostatn zbytkem organisace z doby, když ješt autonomní díly státu byly jen spojenými státy zvláštními. Z této poslední konsequence je již vidti, kterak Linggova Rozšiují-li se tyto správní

mže

Linggn zvláštní moci dle

jejich správní

i

>

reální unie*

z

tžká

se

dá srovnati

s

jeho pojetím, že

zem

svoji

pouhé provincie státu a že subjektem obojího zákonodárství je táž státní moc. Kdyby zem autonomii svoji vykonávaly jen jako díly státu, nemohlo by ani provádní autonomních zákon vlastními orgány míti nikdy ráz zbytku zvláštní dílí moci státní, ponvadž by zem autonomii svoji vykonávaly vždy jen jako oprávnní cizí nadízené moci státní, jež jedle Lingga jediným subjektem všeho zákonovlastními orgány, zem dárství. Provádjíce autonomní zákony provádly by tu stále jen zákony cizí státní moci. 14 Pomr samostatného zemského zákonodárství k íšskému urován je pedevším zásadním hlediskem ústavy, že výlunost íšského zákonodárství v uritých oborech íšskou ústavou taxaautonomii vykonávají jen jako díly

a

i

455

tivn

stanovená

výluné zákonodárné

a

íše

právo

ústavou vytknutých jeví se dle ústavy jako

na

polích

exceptionelní

vi

ústavn uznané plnosti oprávnní zemského zákonodárství. Výlunost íšského zákonodárství zemím musí spoívati vždy na zvláštním ustanovení ústavy, musí býti odvodnna zásadní

a

vi

zvláštním ustanovením ústavy.

kompetenních ustanovení íšských má býti úzký má dle striktní interpretace íši píslušeti kompetence jen, když výslovn je založena a stanovena v ústav; každá kompetence íše musí spoívati na zvláštním dvodu, plynoucím z taxativního vypotení íšských kompetencí v íšské ústav. Odtud také íše není oprávnna jednostrann omezovati ústavní zákonodárná oprávnní zemí. Pokud z ustanovení ústavy nedá se dovoditi materielní kompetence íše, písluší zákonodárství zemím v zásadní plnosti: zemím písluší tu potentieln a aktueln všechny attributy záOdtud také

tu

výklad

i

konodárné, jichž

si

výslovn nedala íše

nov

ústavou,

brati též

všechny

taxativní

kompetenci íše. Mohou voln podnikati

vznikající

mohou

za-

úkoly zákonodárné, nepodléhající

akty zákonné, jež jsou nezbytným ležitostí,

i

i

všechny takové

pedpokladem pro úpravu

zá-

jim ústavn pipadajících.

Vedle tohoto pln samostatného zákonodárství zemského jsou však zákonodárné funkce dleny mezi íši a zem též tak, že úprava uritých záležitostí nenáleží do kompetence zemských

snm bezpodmínen

a bez ohledu na zákonodárství íšské.

zemské zákony, pi nichž stanovení základních zásad je vyhrazeno íšské rad a jen bližší naízení spadají do psobnosti snm. V uritých záležitostech omezila íše zákonodárná oprávnní zemí tím, že si vyhradila úpravu základních zákonných zásad uritých právních obor a institucí. Zemím ponecháno je jen pak zvláštní upravení detailními pedpisy a bližším urováním. Stejnomrné zásady íšského zákonodárství mají detailn býti doplovány zákonodárstvím zemským v jednotlivých zemích. Mají pak se Jsou

totiž

také

zákonodárstvím zemským tvoiti právní celek a

dohromady

po-

Stejnomrné závšem zákonným úpravám

dávati celkovou úpravu uritého oboru ve státu.

sady íšské mají

pedmtu

v

rovnomrné

jednotlivých

náležeti

zemích,

mají

stejnomrn

platiti

pro

456

zemská zákonodárství a mají pispívati, aby zemská

všechna

obsahov

konodárství se

doplovati

Jsou dále zákony zemské, jež mají pouze

pedmtu. Pravideln

íšské o témž

pedmt

zá-

shodovala.

rzných

jde

tu

o zákony,

zákony mají

jež

pak soudo kompetence snmv íšské rady. Jde tu pak také o zákonodárství t. zv. rámcové: íše obmezí se na úpravu uritých záležitostí do její kompetence spadajících, a na vytknutí uritých základních zásad, pokud do její kompetence spadají, tak že rámcový zákon vyžaduje doplnní, specialisovaní a detailování zákony zemskými. Tu urité záležitosti upravuje íše jen za pedpokladu, že též zem budou inný v zákonodárné úprav téhož upraviti

asn

s

hledisek,

positivní

íší dává

i

mítko

mají tvoiti podává tak zákonodárství zemnegativní direktivy. Rámcová úprava pedmtu pro zákonodárství zemské. Pi rámcovém zákono-

ásten

jde tedy

dárství

již

ustanovení, jež i

vázané

o

dárná innost zemská íšským

uruje

úprava spadá

i

pedmtu. Tu íše dává tedy zárove vinný obsah zákon zemských, skému

a

zákonem

aktm zemským

a legislativním

zákonodárství; se

zákono-

ásten již obsahov ásten již z pedu

dává se

obsah íšským zákonem. Tyto íšské direktivy, jež uritým druhm zákon zemských mají být dány za základ, znamenají tedy také meze pro zákonopositivní

Zem

dárství zemské.

zákon

jsou zavázány principy íšských

za základ svým bližším naízením a speciálním

novením. Tu, kde determinuje se

ásten

i

doplovacím

dáti

usta-

obsah píštích zákono-

dárných funkcí zemských, zstává volnost zemským orgánm zájen v tom, chtjí-li podniknouti též svj legislativní

konodárným akt, chtjí-li

inný,

covým

vbec

inný; rozhodnou-li se však, že budou usnesení vázáno na zásady íšským zákonem rám-

je jejich

býti

vytknuté.

Zem

mívají konen ve svém zákonodárství delegovaná oprávnní zákonodárná; tu jde o úpravu záležitostí, jež sice jinak vesms spadají do kompetence íšské, ale tu jen vydání uritých

naízeni v odst.

širokého •

i

pepustí III.

mluví

pojmu

zvláštními

ti

se

velmi

blaha

snmm

cestou

delegace.

neurit

o záležitostech,

zem

poteb zemských

a

a ízeními' zastupitelstvu

zem

£

které a

18.

se

z.

z.

týkají

které

prý

mají být pika-

457

kdo však má tato pikazovací naízeni vydávati, nikde ureno. Patrn ovšem myslí se na íši a íšské zákonodárství, aby ústední moc pikazováním uritých záležitostí zemskému zastupitelstvu mohla doplovati a podrobn provádti své zákonozovány; není

dárné funkce.)

Tu íše pedmt své kompetence

upravuje neúpln a pizná zákony íšské. Ježto íše sama zmocní zemské zákonodárství, aby doplovalo zákony íšské, nemže ovšem zemské zákonodárství tu odporovati íšskému. Delegované zákony zemské mohou být pro zákonodárství íšské tak podstatný, že íše mže úinnost íšských norem uiniti závislou zem vydají normy uritého obsahu. Dena pedpokladech, že

sama zemím

právo doplovati

i

zaasté

je v pomru odvislosti k delegaci íšské, pímo podmínkou úinnosti íšského zákonodárství.

Ovšem

nechce-li

legované zákonodárství a je

nemže

býti k

zem v delegovaném

tomu donucena; íše nemá

zákonodárství být inná, tu

žádné íšské exekuce

vi

zemské innosti legislativní. Snmy mohou nevyplnním svých delegovaných legislativních úkol zmaiti provedení zákon íšských a íše nemá prostedku legislativní povinnosti zemí vynutiti. Zemské zákony nestanou se ovšem delegací ješt íšskými, nýbrž prohlašuje se jen, že íšské zákony v zemských mají najíti doplnní. I zemské zákony, vydané na základ delegace, jsou vlastními akty zem. Jako je zemské delegované zákonodárství, tak mže také docházeti k delegovaným zákonm íšským: snm

zemský

mže

snm

a jen pro

se

— vzdání

íše

15.

konkrétní zále-

toto platí

snmm

ovšem jen pro onen uritý pípad

resignující.

Vedle samostatného

nodárství

vzdáti úpravy

spadá do jeho kompetence a pepustiti úpravu zákono-

žitosti, jež

dárství

pípad

se pro uritý

zemským

íšské:

zákonodárného

dle § 19.

snmm

z.

z.

i

oprávnní piznává

uritá ingerence na záko-

písluší raditi se a návrhy initi o vy-

zákonech všeobecných o jejich zvláštním úinku podávati návrhy na vydání všeobecných zákon na dobro zem pia zavedení institucí, jichž vyžadují poteby zem. hlášených

již

i

i

Snmm

znává se tu uritý

stžovacího

:

upomínka

Snmy mohou slovovati o

vliv

úinku

v již

poradný uplatováním práva petiního a to

na petice a stížnosti stavovské.

partikulárním zájmu zem voln

se vy-

vydaných zákonv a zízení íšských, nebo

458

navrhovati samostatn vydání a zavedení jich; dávati dobrozdání, o

nž

mimo

to mají

po

vládou budou žádány.

V

tchto poradných kompetencích vidí se výkon práva petiního, ústavn zarueného. Uplatování práva petiního a stéžovacího je ovšem také právo, jež se vztahuje na pomr zemí k íši. Ale právo toto nemá samostatného, nýbrž

sahu,

materialného ob-

zvláštního,

prostedkem jednak k udržování

je

práv

ostatních

zemských a jednak k hájení zvláštních zájm zem, k uplatování nárok, aby byly respektovány urité zájmy zem. Toto petiní právo zemí nemá ovšem rázu pímé initiativy pro íšskou radu k navrhování zákon íšských, nemá takového

má

rázu jako

právo

kanton švýcarských

initiativy

;

dle švýcarské

mají kantony právo initiativy pro každý druh

ústavy (i. 89, 93)

zákon. Petiní právo zemí nemá tohoto rázu spolupsobení kan-

ton

na zákonodárné innosti federace.

Ale na druhé stran nelze zase tohoto petiního práva snižovati

na akty právn bezvýznamné

znamená

kompetenci zemí zemí

;

petiní a stžovací právo zajisté

kompetenci vi íši. Vždy

též ústavní

odpovídají

zemí ústavou zaruenou

stžovacímu

korespondující

i

k pijímání a vyizování peticí a

povinnosti

stížností, a

zvláštní

petinímu právu

a

orgán íšských

zem má pímo

právní

aby íše a íšské orgány se zabývaly jejími stížnostmi a peticemi a nepecházely pes beze všeho vyízení. íšský orgán je zavázán pijímati a vyizovati petice zem do jeho kompetence spadající a dbáti tu též zájm zem: zem má také právní, ústavní nároky, aby urité zájmy její byly respektopíští vány, jmenovit aby nebyl íšskými zákony ohrožován výkon ústavních zemských práv. Nejde tu tedy jen o funkce pouhého íšského orgánu, ale o vlastní kompetenci zem, danou pro uplatování jejího partikulárního zájmu pi stávajících a zavádni nových státních nároky,

n

i

zmn

institucí;

nároky

tyto

i

a nikoli jako

Lingg dokonce

v

jedinou

vlastní

ovšem jsou

již záležitosti

dle §

19.

z.

píslušejí

pouhému orgánu

z.

již

právu

záležitost

zemi

petiním

2emí,

ale

íšské; usnesení

nejsou

jako

zvláštní

osobnosti

íše. a

stžovacím zemí

vidí

pedmtem tohoto práva snmu poradná a stžovací

osvdováním zemského

zákonodárství,

zemské autonomie, nýbrž usneseními poradného orgánu jednotné

459

moci íšské; vlastní záležitostí zemskou je dle Lingga pouze ono abstraktní právo petiní a stžovací. V tomto právu petiním a stžovacím jedin prý spoívá ústavní uznání individuality království a zemí žádné korporaci nepísluší v takové míe, nepodléhajíc ani dozorímu právu státní

;

státu; tu

individualita

brala ohled na rznosti

pesahuje

stížnosti, jež

zem

V

na státní moc, aby piznání tohoto práva

zákonodárnou

kompetenci zemí, je

zájm i

obrací

zemských.

také dle Lingga jediné ústavní uznání

státoprávních

jako

se

individuality zemí

zvláštní

korporací, od státu rozdílných, kdežto svá

zákonodárná oprávnní vykonávají

zem jen

jako díly státu, jako

provincie.

Výsledek tomuto právu petinímu a stžovacímu není zaruen ovšem nikterak. Pokud jde o funkci poradnou podáváním dobrozdání, má podávání toto vtšinou jen politickou váhu. Ale jsou též pípady, kdy má váhu právní, když totiž zákony ukládají íšské vlád pímo povinnost vyžádati si dobrozdání snmu zemského; reflektivn plyne z této povinnosti kompetence snm: snm musí být slyšen a nelze pejíti beze všeho pes jeho mínní. Zárukou, že, této reflexní kompetence snmu bude dbáno, je ovšem jen ministerská zodpovdnost ped íšskou radou. i

Ovšem

zase v tom, že íše

dobrozdáním,

trpí

pece

není zavázána

korporativní povaha

vlí ízeného: v uritých záležitostech

ústavu

cizí

státu

jsou tak

do popedí postaveny,

podaným moment vle a zájem

íditi se

zem

a pibírá tu

zemské se ani nepiznává samostatné rozhodující spolupsobení, ale jen poradné. Kdyby poradnému spolupsobení pi výkonu íšského státního zákonodárství byl piznán závazný význam, kdyby podaným dobrozdáním snmovním vláda byla vázána, pak by nastával tu druh spoleného výkonu zákonodárného oprávnní zem íše, spolené stanovení práva íší a zemmi, se sankcí pak ovšem od moci íšské. Ale ponvadž dnešní oprávnní zemí dle § 19. z. z. nemá rázu initiativy pro radu íšskou a zpravidla ani obligatorního spolupsobení, nemá také zvláštního významu pro státoprávní povahu zemí takové právo stžovací a petiní mže píslušeti pouhým že osobnosti

i

i

;

svazkm písluší

provinciálním; a také i

snmm

v

provinciální

provinciálním

(§

organisaci

34. provine,

z.).

pruské Státo-

460

právní postavení zemí záleží vždy jen na

znacích,

jinak mají

jež

jen státy, jež jsou podstatnými pro charakter státu.

Z literatury: Laband: D. Staatsr.

Meyer: Lehrb.

G.

Haencl: Deut. Staatsrecht. §§ 30., R., z. Verfassungsurk. f. d. Deut Reich.,

vyd..

2.

Laband:

Staatsr. d. deut. Reich.

11..

gij

I.,

II,

12.;

§§

—

§§

10., 155.

66.

59.,

54.,

— —

134.— 136. Scydel: Commentar 3.-11. Zorn: D. Staatsr. d. Deut.

31.,

38.,

—

p.

pednáška:

46. sq., a téhož

I.

d. deut. Staatsrechtes,

Deut. Reiches,

d.

Reichsvfg. ein Yertrag-

Ist d.

Marquard. Hdb.

R.

d. óf.

p. 15.,

21, 115.

—

—

—

[latnel: Studien z. deut. d. Deut. Staatsr., p. 21. sq. i. svazky 1873 a 1888). G. Meyer: Grundzuge d Norddeut. Bundesrechtes. — G, Meyer: Staatsrechtl. Erórteruny. ub. d. deut. Reichsvfg. Gefjcken: D. Vfg. d. deut. Reich., p. 1.-18.

Olto Mejer: Einl.

Staatsrechte,

2.

—

1

Laband: D. Wandlungen Fóderalismus

p.

281. sq., Allg. Staatslehre, p. 703. sq

Deut. Reichverfsg.

d.

in

p.

81. sq.

O

Norddeut. Bundes,

p.

69. sq.

—

begriff (Festgabe

O. Muller 1892)

de

1'état fédératif,

streit zw.

f.

Reichsrecht

u.

úhrnném: Binding: D. Grundung d. D. Gesammtakt ein neuer ,Rechts-

aktu

d

i.

—

p. 37. a 47.

Landesrecht,

Stellung

p.

Osvty

ot. z

(zvi.

Reichsr.

Rechts,

d. off.

2.

vyd.)

zákonodárné innosti

p.

214. sq., 226. sq., 312.

zvi.

p.

sq.

—

102. sq., 112.

vbec

—

a

1901), p. 46. sq.

Kónigr.

vertret.

:

u.

— Lingg:

Lánder.

(l'rag.

Staatsr., p. 383. sq.

oest.

d.

o zákonech: Jellinek

Lukas

Grenz-

>ich: D. oest. Staatsr. (Hdb.

Lehrbuch

112.,

p.

O

Zum

Zitelmann:

42. sq.

Vierteljahrschrift, 1892, p. 67. sq.).

Jurist

óff.

:

:

Kuntzc:

Rieger: Ústava únorová

/•'.

D. staatsrechtl.

— Rehm: Unitarismus — Jellinck Syst d. subj. Rechte, — Borel Etud sur la souveraineté

deut. Reichsverfassung.

d.

u.

:

Gesetz

D. rechtliche Stellung

d.

1'arlamentes,

sq.

Orelli: D. Staatsr. d. schweizer. Eidgenoss. (Hdb. d. of. Rechts)

p.

D.

Holst:

30. sq., 32. sq.

Staatsr.

—

—

Verodnung,

u.

d.

Vereinigt

IVestcrkamý:

Staat.

v.

Staatenbund

u.

(o Spoj. Státech), p. 365. sq. (o federaci Kanadské),

Amer.

(Hdb.

Bundesstaat, p.

p.

p. 26.

óf. R.,

d.

316. sq.

374. sq. (o íš.

Nm.).

Rttimann: den

polit.

Das nordamerikanische Bundesstaatsrecht vergliclien mit Enricht d. Schweiz, I., § 54. Dubs: D. ffentl. Recht der

—

Schweizer. Eidgenossensch., d.

sq. I.,

Schweiz,

— p.

2.

p. 149. sq.

—

p.

23. sq.

sq.

—

Schollejiberger:

Das Bundesstaatsr.

Aýalter: Grundzuge d. Schweizer.

Schollcnberger: Grundriss

Verfgsgesch.

—

d.

Staats-

u.

Vltgsr.

d.

Staatsr.,

p.

45.

Schweiz. Kantone

—

Hatschek: Engl. Staatsrecht, I. p. 203. sq. Decrkcs-Bjppjrd: Kolonien u. d. Commonwcalth of Austral., p. 245. sq.

d. Austral.

Egerton: The Origin

a.

Growth of the English Colonies,

Cooley: T. General Principl. of Constit.

Law

in

t.

p. 64. sq., 163. sq.

Unit. Stát., p. 31. sq.

— —

OBSAH. Sir.

Úvod Kap.

I.

l

O

státoprávních vztazích zemí skupiny

ku staré íši Kap.

II

O

nmecké pomru

eské

a

starorakouské 50

mezi

státoprávním

zemmi eské

a starorakouské

skupiny Kap.

111.

O

státoprávních

73

vztazích

osobností zemských k

spolenému

panovníkovi

Kap.

IV.

O

státoprávních

112

pomrech

soustátí

stavovských

a

o vývoji

jednotného státu moderního Kap.

V.

O

Kap.

VI.

O

Kap.

VII.

139

státoprávním postavení zemských skupin za doby konsti-

tuní

a

Kap. VIII.

O O

státoprávních

171

pomrech zemí

jako díl státu pedlitavského

monarchie celkové postavení zemí jako vyšších

289

svazk samosprávy územní

postaveni zemí jako samostatných

útvar státoprávních

.

324

.

393

DO NOT REMOVE SLIPS FROM THIS POCKET

PLEASE

CARDS OR

UNIVERSITY OF

V 2210 V37

TORONTO

*T%

LIBRARY

^ntlSel

*-*3?^jra«-w. radl^L^-HSsW zastoupený

WSSl

H

jJswíREWí^Š

m

'.'sA*ii

:

y