leden 2016
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Naučná stezka Hvozdnice poskytuje náměty pro vzdělávání studentů Mořská akvaristika opět v Opavě Součástí biokoridoru je i Stříbrné jezero v Opavě S Mgr. Lenkou Jarošovou, Ph.D. nejen o geologickém oddělení SZM
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem
Obsah lednového vydání
V úvodu prvního Zpravodaje roku 2016 se zamyslíme nad spolupráci mezi lidmi, která se, jak všichni doufáme, bude vždy vyplácet. Dále nahlédneme do lužního lesa u Slavkova poblíž Opavy se studentem Mendelova gymnázia Jiřím Blahutem a projdeme pět geologických zastavení, o kterých podává zprávu ve formě seminární práce. Tím dokázal, že naučná stezka Hvozdnice poskytuje mnoho podnětu i pro středoškoláky. Podíváme se do osmé třídy ZŠ Opava, Vrchní, kde ve výuce zoologie preparovali brouky v rámci projektu Třída v přírodě, příroda ve třídě. Budeme se věnovat i mořské akvaristice, která byla ve Středisku volného času na Husově ulici znovu po letech otevřena a vypadá to, že vedoucí Pavel Košťálek je vhodným nástupcem legendárního opavského přírodovědce Oldřicha Kaplera, který zde v osmdesátých letech minulého století opavskou mořskou akvaristiku založil. Při představování biokoridoru v zemědělské krajině podél polských hranic od řeky Opavy po řeku Odru k polské Ratiboři se v tomto vydání zastavíme u Stříbrného jezera v Opavě Kateřinkách. Jako preparát měsíce SZM přestavíme brkoslava severního. Dále našeho hmyzího, téměř neviditelného souseda, rybenku domácí a veverku obecnou, kterou nafotil Jan Hapl ze Zálužného. V zoologické části dále popíšeme i hálky vosiček - žlabatek, které jsou viditelné na dubech i po opadu listí v zimě. V rubrice Rozhovor jsem položili otázky vedoucí oddělení přírodních věd SZM Mgr. Lence Jarošové, Ph.D. Představila nám své pracoviště a geologickou sbírku v Historické výstavní budově slezského zemského muzea. Na závěr ve Zpravodaji najdete tradiční kvíz a omalovánku Boříka Frýby, nyní věnovanou brkoslavovi a stehlici.
K zamyšlení Vyplatí se spolupracovat, protože se nám to vždy vrátí Geologie Naučná stezka Hvozdnice poskytuje náměty pro vzdělávání studentů Environmentální výchova Preparace hmyzu na ZŠ Opava, Vrchní 19 Mořská akvaristika opět v Opavě Biokoridor Součástí biokoridoru je i Stříbrné jezero v Opavě Botanika Kolotočník ozdobný u kostela sv. Anny ve Staré Vodě u města Libavá Zoologie Víte, že toto zvíře žije s námi v koupelně? Veverka obecná v pozorování pana Jana Hapla ze Zálužného Hálky na dubu, které vytvářejí vosičky žlabatky, můžeme vidět i v zimě Preparát měsíce Brkoslav severní - krásný host ze severu Model Sluneční soustavy Planeta Uran v Milostovicích Rozhovor S Mgr. Lenkou Jarošovou, Ph.D. nejen o geologickém oddělení SZM Lednový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Proč spolu na sever neodletěli brkoslav a stehlice
Za redakční radu Jakub a Milan Kubačkovi Na titulní straně krystalický sádrovec ze Stříbrného Jezera v Opavě Kateřinkách (foto: Milan Kubačka).
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic Edvarda Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616
[email protected], www.natura-opava.org www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Vyplatí se spolupracovat, protože se nám to vždy vrátí Existuje příběh, ve kterém se popisuje peklo. Všichni jsou u stolu, na kterém je miska s jídlem. Jenže jejich lžíce jsou tak dlouhé, že se jimi sami nenakrmí. Hamouni, kterým solidarita a pomoc bližním nic neříká, umřou hlady. Ti, kteří pochopili smysl spolupráce, přežijí. Stačí, když nakrmím toho naproti, kde mi délka lžíce nebude překážet a čekat, že mi to oplatí. Je to i alfa a omegou teorie her. Vždy se vyplatí pomáhat druhým. Ale i tak se dá zařídit, aby někoho odsoudili ke smrti hladem. Domluví se, že jednomu nedají najíst a je! Podle hesla: "Mnoho psů, zajícova smrt". Jenže v tomto případě zafunguje další mechanismus, jehož hybatelem je soucit. Takže si každý naštěstí najde někoho, se kterým se mu bude dobře žít. Bude jeho přítelem, kamarádem, druhem. Ten mu vždy dá najíst, nenechá ho na holičkách, protože ví, že mu to někdy oplatí. Každý má možnost se rozhodnout, buď bude lakomý,
potom se pomoci nemusí dočkat nebo rád pomáhá a oplácení dobra dobrem bere jako samozřejmost. Spolupráce se vyplácela, a proto tento model chování stále přežívá. Spolupráce je zárukou udržitelnosti a rozvoje lidské komunity. Na jedné straně jsou moudra, která se dostala na stránky světové literatury, jako například heslo mušketýrů "Jeden za všechny, všichni za jednoho". Na druhé straně jsou však i varující jako: "Čiň čertu dobře, peklem se ti odvděčí". Tento model vešel i do pohádek. Určitě znáte tu od Karla Jaromíra Erbena, jak mravenci, zlatá rybka a krkavci pomohli Jiříkovi, který se vydal hledat Zlatovlásku. Zachránil jim život a oni mu pomohli splnit úkoly jejího otce, krále, a tak nakonec získat Zlatovlásku pro sebe. Jenže, to se stává jen v pohádkách, řeknete si: "Ale, ono se to děje stále!" Vždyť všichni kooperují - spolupracují. Jak by došel pekař ke svému chlebu? Někdo musel zasít obilí, někdo jiný namlít mouku a někdo připravit otop. Jeden bez druhého se prostě neobejdeme. MK
Na třetí berličce v poli sedí káně lesní a čeká na škůdce zemědělských plodin hraboše polního. Vyplatí se instalovat berličky, i když to stojí určité prostředky, ale výsledkem je nížení populace hrabošů a záchrana úrody. Pomůžeme káním a ona se nám odmění lovem hrabošů.
Geologie
Naučná stezka Hvozdnice poskytuje náměty pro vzdělávání studentů Student maturitního ročníku Mendelova gymnázia v Opavě Jiří Blahut si několikrát prošel naučnou stezku Hvozdnice a zastavoval se u tabulí, na kterých jsou stručně popsány geologické děje, které v minulosti proměnily tuto oblast. Do redakce nám zaslal na toto téma seminární práci s fotografiemi a tak dokázal, že na stezce se dá učit nejen botanika a zoologie, ale i geologie.
Činitelů, jež se podílely na utváření dnešní krajiny tak, jak ji známe, bylo - a stále je mnoho. Krajinu utvářela vrásnění, ledovce, řeky, voda, vzduch i sama příroda v podobě fauny a flóry. Ve "Slavkovském lesíku", jak mu místní říkají, kde se nachází Naučná stezka (dále jen NS) Hvozdnice, může člověk spatřit hned několik různých forem, jak živá, ale hlavně neživá příroda může ovlivnit vzhled krajiny. Můžeme zde spatřit štěrky a písky přinesené ledovci daleko ze severu až z Älandských ostrovů v Baltském moři, dále zde lze nalézt důkazy o tom, že se zde v prvohorách rozlévalo moře. Je možné zde vidět i působení říčky Hvozdnice na krajinu, kde se do ní na některých místech meandrovitě zařezává. Nyní se pokusím trochu blíže popsat různé úkazy vzhledem k jednotlivým zastávkám a místům ve slavkovském lesíku a jednotlivé činitele, jež se na vytváření daných úkazů podílely.
První geologická zastávka č. 5. Naučné stezky Hvozdnice se týká působení prvohorního moře na místní podloží.
Droby a nazelenalé slídnaté břidlice vznikly na dně moře asi před třemi stovkami milionů let v období karbonu.
Prvohorní moře se rozlévalo nejen v oblasti v okolí NS Hvozdnice, ale také po celém Opavsku a na většině míst na východ od Hrubého Jeseníku. Pohoří Hrubý Jeseník dříve dosahovalo výšek podobných dnešním Alpám (hovoříme zde o období karbonu, tzn. asi 300 miliónů let do minulosti). Podobně jako dnes i v minulosti splavovaly menší či větší toky z výše položených míst části zeminy, štěrky, písky a další drobné pevné částice do moře. Nedílnou součástí byly také zbytky flóry, hlavně plavuní, přesliček a kapradin. Tyto se následně ukládaly ve vrstvách ve formě sedimentů a v oblasti Nízkého Jeseníku jsou označovány jako kulm. Na některých místech se ukládaly hlavně drobnější částečky a postupem času vytvořily jílový kal, či břidlice, na jiných se z větších částeček tvořily droby. Právě tyto jednotlivé vrstvy břidlic a drob zde můžeme vidět v lomu poblíž rybníka Vrbovce. Nejen v tomto lomu, ale také v dalších, jež se zařezávají do tzv. hradeckého souvrství, byly v jednotlivých vrstvách nalezeny zkameněliny mořských živočichů. Hovoříme zde o některých druzích hlavonožců a mlžů. Z usazenin z období mladšího karbonu se v oblasti ostravsko-karvinské pánve vytvořilo kamenné uhlí. Dalším činitelem, jež se významně podílel na podobě dnešní krajiny, je ledovec. Konkrétně hovoříme o ledovcích v dobách ledových během čtvrtohor, kdy k nám do oblasti Opavska dosáhl dvakrát ze severu Skandinávský ledovec , v dobách ledových Mindel a Riss.
To, co vidíme není kráter, ale jáma po těžbě písku. Uprostřed je však pravá čedičová kupa, která se sem dostala výlevem v třetihorách.
Z Kamenné hory, která je na stezce zastávkou č. 18, přesunul ledovec čedičové bloky, na které upozorňuje zastávka č. 12. Ledovce před sebou ze severu dotlačily morény, které obsahovaly některé horniny, které se u nás přirozeně nevyskytovaly (pazourky, křemence a žuly) a také mnoho jílů, štěrků a písků. Krom toho s sebou ledovec přenášel některé části i na kratší vzdálenosti, například čedičové bloky z Kamenné hory, místními nazývané také Otická sopka. Známé jsou také bludné balvany, které k nám putovaly třeba až z Älandských ostrovů v Baltském moři (ty se nacházejí vzdušnou čarou asi 1200 km severovýchodně). Ostatní doby ledové (například doba ledová Würm) ovlivnily místní klima, ale samotný ledovec až sem nedosáhl. Důkaz o střídání klimatu lze dobře vidět nad říčním korytem Hvozdnice (nedaleko od Slavkovského rybníka zastávka NS číslo 8) na jednotlivých vrstvách, které se zde v průběhu věků vytvářely. V dobách meziledových, kdy zdejší kraj bujel životem, se zde vytvářela tmavá půda a v dobách ledových se ukládala nažloutlá spraš, donesená větrem.
Na zastávce č. 8 u Slavkovského rybníka jsou odhaleny vrstvy, které dokazují střídání klimatu. Zastávka číslo 13 se věnuje pískovně, která zde vznikla působením ledovce. Další úkaz - meandry, vznikly působením řeky Hvozdnice a věnuje se jim zastávka číslo 14.
Kousek od zastávky č. 12 lze vidět čedičové bloky, které vypadávají z morénových vrstev a skutálely se až do říčky.
Odkryv říčních štěrků z doby ledové na zastavení stezky č. 8. Zde pozorujeme střídání tmavých humozních vrstev se světlým sprašem, který zde navál severák. Je to důkaz střídání klimatu.
Vydá-li se člověk dále po proudu Hvozdnice (k zastávce číslo 12), dostane se k podobnému místu, kde lze opět vidět jednotlivé vrstvy hornin z různých období. V tomto případě se jedná o prvohorní horniny vzniklé usazováním na dně moře, na kterých se ukládaly vrstvy říčních štěrků a dalších složek (písků a jílů), které zde v dalších obdobích dopravily ledovce. Spodní vrstvy drob a břidlic byly vystaveny zvětrávání během druhohor i třetihor, ale pak, během doby ledové Würm zde byla naváta spraš, která jednotlivé vrstvy přikryla a zachovala je pro dnešní zkoumání takřka nedotčené. Dalším důkazem o působení ledovce je tzv. pískovna, která se nachází u 13. zastávky NS. Právě písek v této pískovně sem pravděpodobně dopravil ledovec a později byla dotvářena působením vody, v tomto případě řeky Hvozdnice. Ještě nedávno (vzhledem k miliónům let vývoje této krajiny) se zde těžil písek. Podobně tomu je na mnoha dalších místech (pískovnách) na Opavsku. Tyto pískovny jsou zajímavým prostředím, nabízejícím podmínky pro život některým teplomilným drobným obratlovcům (například ještěrkám obecným) nebo některým druhům hmyzu. Neposledním nepopiratelným činitelem byla voda, a to hlavně od konce dob ledových ve čtvrtohorách, prakticky až dodnes. Řeky i říčky se zařezávaly do povrchu, a jen prohlubovaly a rozšiřovaly údolí a strže tvořené ledovcem. Tyto prohlubně byly povětšinou zaplněny spraší, písky a štěrky nesenými ledovcem. Větší ale i menší toky si v těchto uloženinách hledaly po stovky a tisíce let cestičky a rozplavovaly ledovcové a říční sedimenty do širokého okolí. Na 14. zastávce NS lze vidět působení řeky Hvozdnice, která se zde meandrovitě stáčí a zařezává se do skalnatého
Písek, dopravený ledovcem, odnesla dešťová voda. I tento splach je určitý geologický jev, který vytvořil tento bizarní tvar smrku s chůdovitými kořeny.
Informační tabule u meandru.
podloží, které bylo dříve zakryté sprašovými hlínami. Působením zvětrávání bylo však relativně rychle odhaleno a je dále narušováno.
NS Hvozdnice návštěvníkům, ať již znalým geologům, nebo pouze zvědavým a nadšeným turistům nabízí, možnost dozvědět se něco o minulosti zdejší krajiny. Snad i vy budete mít možnost podívat se nejen na místní geologické zvláštnosti, ale vychutnáte si i poklidnou atmosféru lesa a využijete tuto příležitost k odreagování se od každodenního stresu života člověka.
Jiří Blahut si rád zaběhá podél meandrující říčky Hvozdnice.
Environmentální výchova
Preparace hmyzu na ZŠ Opava, Vrchní 19 Cílem projektu nazvaný “Třída v přírodě, příroda ve třídě”je učit zoologii a botaniku na louce, na poli, u řeky, v lese nebo třeba geologii v lomu. Exkurze probíhaly loni a výsledkem projektu bylo zhotovení venkovní učebny. Letos se žáci zapojili do vytváření podmínek pro vyučování ve třídě. Výsledkem je vybavení přírodovědné třídy pomůckami na odchyt suchozemských i vodních bezobratlých, preparační soupravy a odbornou literaturou. V praktické hodině si žáci sedmých tříd zkusili preparovat hmyzí tělo, v toto případě to byl brouk. Lektor tohoto praktického vyučování rozdal všem brouky, kteří již byli rozvlhčeni, vláční, takže žáci mohli pohybovat jejích tykadly a nožičkami, aniž by je ulomili. Hmyz je nejlépe přechovávat v suchém stavu. Po sběru a odchytu v přírodě hmyz uschne a to jak motýli, motýlice, vážky a šídla v sáčcích, tak brouci ve smrtičkách. V sáčcích a ve smrtičkách je můžeme přechovávat několik let. Zpravidla během zimních dnů je však napínáme, což se týká motýlů. Brouky napichujeme na entomologické špendlíky, ty menší nalepujeme na štítky, které jsou v krabicích také připevněny špendlíky. Nasbíraný a ulovený hmyz musíme před preparací zvláčnit. K tomu nám poslouží například krabice od nanukového dortu, kam do spodního dílu nalijeme asi 1 cm horké vody a napneme nad hladinu mul. Na suchý mul položíme vyschlá tělíčka hmyzu, překryjeme víkem a krabici položíme na radiátor. Je dobré do vody přidat několik kapek dezinfekce. Po asi 24 hodinách zkusíme preparační jehlou pohnout tykadly, křídly a končetinami, zda jsou pohyblivé. Motýly potom dáme na napínák, kde upravíme křídla do správné polohy. Totéž uděláme s brouky, u kterých dáme nožičky do úhledné polohy a u tesaříků s dlouhými tykadly je umístíme podél těla. Všechna dosud připravená praktická cvičení v rámci projektu Třída v přírodě, příroda ve třídě přispěla ke zvelebení přírodovědné učebny a kabinetu přírodovědy. Ať to jsou nerosty a horniny nalezené na exkurzi v lomu nebo i povedené preparáty hmyzu, které v těchto praktických hodinách připravili samotní žáci. Všechny tyto pomůcky budou žáci a učitelé využívat při výuce přírodopisu a biologie.
Lektor Jakub Kubačka předtím než rozdal žákům brouky, vysvětlil, proč je musel nechat den předtím ve vlhkém prostředí a v teple.
“Tykadla jsem dal podél těla a nožičky narovnal, mám to dobře?”
Každý žák dostal jednoho rozvlhčeného brouka a mohl se pustit do preparace.
V pravé ruce preparační entomologické špendlíky a ve tváři žákyň soustředěnost a napětí.
Environmentální výchova
Mořská akvaristika opět v Opavě Ve středisku volného času na Husově ulici v Opavě jsou po mnoha letech znovu akvária s mořskou vodou. Ve stopách zakladatele opavské mořské akvaristiky Oldřicha Kaplera kráčí zkušený akvarista Pavel Košťálek. Přejeme mu při znovuzrození mořské akvaristiky mnoho zdaru. Po Oldřichu Kaplerovi jste téměř po dvaceti letech ve Středisku volného času v Opavě na Husově ulici obnovili mořskou akvaristiku. Co se od té doby změnilo? Mnohé. Metody úpravy mořské vody, dostupnost živé obsádky akvária. Atraktivita mořské akvaristiky je stále přitažlivější a stává se vyhledávaným koníčkem, přestože je finančně velmi náročný. Jaké máte zkušenosti s akvaristikou, teď mám na mysli sladkovodní? Rybičky paví očka jsem začal chovat v první třídě, to je přesně před třiatřiceti lety. S mořskou akvaristikou mám zkušenosti až teprve na SVČ (Středisku volného času) a to dva roky. Jak mořská akvaristika v Opavě znovu začala? Byla to všechno náhoda. Byl se tu jednou s dítětem po loutkovém představení podívat jeden pán z Hradce nad Moravicí, který se tam přestěhoval do domu s mořským akváriem. To tak zůstalo po předchozím majiteli. Protože neměl s akvaristikou zkušenosti, natož s mořskou, nám ho se vším všudy daroval. Už stěhování akvária je problém sám o sobě. Vypustit mořskou vodu a v barelech ji převézt do Opavy je složitější než přenést mořské rybičky v sáčcích. Instalace nového mořského akvária až po dobu, kdy se tam mohly umístit nové rybky nám trvalo asi měsíc. Spolu s Pavolem Hodákem vedeme kroužek AKVATERA, takže stěhování bylo na nás. Všechno dopadlo dobře. Kroužek mořské akvaristiky se úspěšně rozvíjí. Kolik členů má kroužek AKVATERA? Ve dvou skupinách je to celkem 25 dětí. S jakými potížemi jste se zpočátku setkával? Každý začátek je těžký. Mám dlouholeté zkušenosti se sladkovodní akvaristikou, ale mořská je úplně jiná úroveň. Už jen chemismus mořské vody je úplně jiný. Jak zajišťujete kvalitu mořské vody, musí to být velmi náročné? Pro úpravu vody používáme "Triton laboratoř", pomocí níž získáme nejúplnější obraz o hodnotách vody v mořském akváriu a umožňuje dokonce i účinně zasahovat do dávkování stopových prvků a tak udržovat parametry vody, která je blízká přírodnímu korálovému útesu. Pomocí této metody řešíme problémy s iontovou nerovnováhou, včas zjistíme látky, které mohou být pro
Dá se zjistit i nedostatek stopových prvků, předávkování, kontaminace soli apod. Voda v akváriu musí byt dostatečně provzdušněna a prakticky musí stále proudit. Tím se vytvoří podmínky přírodního prostředí na útesu. To obstarávají čerpadla. Jak dlouho trvá, než se vytvoří požadovaná ekologická rovnováha? Asi půl roku.
Poděkoval jsem za rozhovor a ještě, než jsem se rozloučil, chtěl jsem si vyfotografovat celou učebnu teraristiky, kde jsem pokládal otázky Pavlu Košťálkovi. Prohlížel jsem si terária s varanem, hroznýši a dalšími hady, až mi pohled utkvěl na svítidle u stropu. Došlo mi, že celou dobu jsem seděl pod párkem chameleónů jemenských, kteří byli “na volno” v místnosti v houštince ze suchých větví pod stropem. Otázky pokládal: Milan Kubačka Fotografoval: Pavol Hodák
Jak sháníte živý materiál? Máme kontakty s chovatelem a dovozcem živého materiálu z Německa, od kterého dostaneme zprávu seznam rybiček a korálů. Pak stačí jen zaslat objednávku, materiál doveze sám. Slyšel jsem, že jednu rybičku, která nebyla zrovna laciná, jste koupili kvůli jedné animované pohádce. Jak to bylo? Ano, je to tak. Všechno má na svědomí pohádkový příběh Hledá se Nemo. Ve zkratce je to příběh otce, který se s rybičkou Dory, což je bodlok pestrý Paracanthurus hepatus vydá hledat syna Nema, který představuje dalšího hrdinu příběhu klauna očkatého Amphiprion ocellaris. Nejdříve jsme měli modrou rybičku Dory a na naléhání dětí a jejich rodičů, kteří se po představení v loutkovém divadle zastavují podívat se na rybičky, jsme koupili Nema. Teď je máme dokonce čtyři. Myslím si, že tento příběh propaguje mořskou akvaristiku víc, než cokoliv jiného. Mezi dětmi se hovoří o pruhovaném Nemovi a modré Dory. Je možno chovaná zvířátka vidět? Pokud byste měli zájem se podívat na, nejen mořské rybičky, které plavou mezi korály, ale i na hady, ještěry a chameleóny, je možnost navštívit náš Zookoutek. Ten je pro veřejnost otevřený každou neděli od 9.00 do 12.00. Zvířata, která pro svůj chov potřebují teplo, jsou umístěna v dřevěném domečku ve dvoře SVČ. Ze dvora je přístup do skleníku a k voliérám s exotickým ptactvem. Cestou se určitě zastavíte u voliéry s krásnou strakou obecnou, která vás upoutá svou pohyblivostí a aktivitou.
Bodlok pestrý, který v příběhu vystupuje jako rybička Dory.
Rybička Nemo, kterého hledá v příběhu ”Hledá se Nemo” Dory.
Pohled na mořské akvárium s biotopem mořského útesu.
Biokoridor
Součástí biokoridoru je i Stříbrné jezero v Opavě Z Městských sadů přechází biokoridor plynule k severu přes řeku Opavu ke Stříbrného jezeru. Tato velká vodní plocha poskytuje příležitostí nejen k oddechu, ale i ke vzdělávacím akcím. Využívají je jednotlivci i školy na všech stupních.
Stříbrné jezero je naše největší vodní plocha, která vznikla zatopením původně sádrovcového povrchového dolu. Psali jsme o něm ve Zpravodaji již několikrát v souvislosti vodním ptactvem, které zde nachází v zimě útočiště s dostatkem potravin. Je to místo individuálních vycházek, ale i organizovaných exkurzí, na kterých se žáci a studenti seznamují s místní florou a faunou. Dokonce i geologií, protože se zde nachází výchoz minerálu sádrovce. Ten si mohou pomocí přineseného kladívka z masívu odlomit a jako první nerost zařadit do své první geologické sbírky. Mladí botanici se zde mohou vydat za prvními položkami do svého herbáře. Najdou zde na severních stinných stráním mechy, kapradiny, na loučkách luční květiny a v lesním a keřovém porostu spoustu našich původních dřevin. Souvisí to se zalesňováním v šedesátých letech, kdy se sem vysazovaly snadno dostupné dřeviny. A tak vznikl naprosto přirozený porost, který lahodí oku středoevropana. Snad jen severoamerický dub červený nedokáže utajit svou agresivitu a vitalitu. Kromě již velkých rozložitých jedinců těchto dubů, produkujících velké množství semen žaludů, vytvořily ostatní dřeviny pestrý soubor našich původních dřevin. Jsou mezi nimi třešeň ptačí, hlohy a jeřáb ptačí, pámelník bílý, ptačí zob obecný, bez černý, trnka obecná, kalina obecná. Zkrátka dřeviny, jejíchž plody lákají ptáky na podzim a především v zimě. Kromě dubů červených, rostou u jezera i dub letní a zimní. Na nich entomologové naházejí různé druhy hálek, které vytvořily vosičky žlabatky. O nich píšeme na jiném místě tohoto Zpravodaje. Na loučkách poletují motýli a poskakují sarančata a kobylky. Na květech se pasou různé druhy brouků: slunéčka, mandelinky, zlatohlávci. Všude je možno pozorovat rozmanitý život hmyzu.
Žákyně na přírodovědné vycházce se učí pracovat s buzolou.
Na této fotografii prozrazuje různost podzimního zbarvení dřevin na protějším břehu pestré zastoupení dřevin. Rybář sedící na břehu si může vybrat, kterou rybu chce chytit. Plavou zde: kapři, karasi, cejni, plotice, perlíni, oukleje, okouni, štiky, candáti a sumci.
Stříbrné jezero je známým zimním shromaždištěm ptáků, takže přitahuje i fotografy. Kromě labutí zde uvidíte lysky černé, kachny divoké, poláky velké. Přezimovala zde i husa běločelá a kachna pomořanská spolu s kachničkou mandarínskou, které často utíkají z domácího chovu.
Geologická vycházka za nerostem sádrovcem ke Stříbrnému jezeru
Botanika
Kolotočník ozdobný u kostela sv. Anny ve Staré Vodě u města Libavá Nebýt kolotočníku ozdobného, neviděli bychom opravený kostel sv. Anny ve vojenském prostoru Libavá. Ptal jsem se známých opavských botaniků, kde roste, potřebovali jsme ho vysadit na ostrůvku v jezírku v Městských sadech. Až RNDr. Alexandra Mikošková z Vítkova nám poradila. Roste ve Staré Vodě hned za Podlesím u Budišova nad Budišovkou. Bylo to sice v jiném okrese, ale celá oblast byla ovlivněna německými osídlenci, jako Budišov nad B., takže jsme se tam vydali. První písemná zmínka o obci, která ležela v nadmořské výšce 520 m n. m, pochází z roku 1456. Osídlování německým obyvatelstvem docházelo ve dvou vlnách v polovině 13. a v patnáctém století. Později žilo v 63 domech cca 310 obyvatel. Během léta 1946 byli obyvatelé odsunuti a vyměnili je novoosídlenci. Záhy v květnu 1945 se místní správní komise usnesla, že obec nebude patřit civilnímu obyvatelstvu, její správu převzalo k 1. květnu 1947 vojsko. Stará Voda se proslavila jako poutní místo a v průběhu staletí ji navštívily statisíce věřících. Poutě jsou písemně doloženy od roku 1500. Zachoval se pouze rozsáhlý poutní kostel svaté Anny a svatého Jakuba Většího, zdevastovaný pobytem nejprve československých a potom i sovětských vojsk. Vnějšek kostela byl po roce 1990 restaurován V letech 2006/2007 byla obnovena i kaple nad Královskou studánkou, téměř zcela zničená po roce 1950. V této obci také působil a zemřel piaristický pedagog a muzikolog Jan František Hanel. Kolotočník ozdobný Telekia speciosa má dekorativní olistění a krásné žluté úbory, až 7 cm velké a charakteristicky voní. Je to statná, trsnatá rostlina, vysoká 80 100 cm, výjimečně i 200 cm. Pod zemí má silný oddenek. Pochází z Karpat. V přírodě roste v lesních lemech a u potoků. Snáší tedy jak oslunění, tak polostín. Vyžaduje dostatečně vlhkou půdu. Po odkvětu a hlubokém seříznutí rychle obráží a dlouho do zimy pak zdobí zahradu zajímavými listy. Tyto podmínky kolotočníku na ostrůvcích v opavských Městských sadech můžeme zajistit. Jedinou stinnou stránkou této byliny je její invazivní „osidlovací pud“, na ostrůvku však nekontrolovatelné šíření nehrozí.
Z kláštera se zachovalo torzo vstupního schodiště a studna za ním.
Kostel sv. Anny ve Staré Vodě.
Kolotočník ozdobný roste hojně poblíž Lazského potoka, který se vlévá do Odry.
Zoologie
Víte, že toto zvíře žije s námi v koupelně? Jmenuje se rybenka domácí Lepisma saccharina a je bezkřídlým hmyzem, který připomíná malou stříbrnou rybičku. Překvapíte ji třeba v noci, když rozsvítíte v koupelně nebo na WC.
Nemusíte se bát, nic vám neudělá. Je tak malinkatá, že ji sotva uvidíte. Na fotografii je zvětšená. Tělo rybenky je ploché, protáhlého tvaru, dlouhé kolem 1 cm a je pokryté stříbrošedými šupinkami. Je velmi světloplachá, vylézá jen za tmy. Přes den je zalezlá ve škvírách nebo pod kobercem. V podstatě se dá říct, že ji málokdo viděl. Pokud ji překvapíte na světle, snaží se co nejrychleji dostat do stínu. Pokud byste si ji chtěli prohlédnout zblízka, musíte ji vzít do ruky mezi prsty. Ty potom budete mít stříbrné od šupinek, které pokrývají její tělo. Je velice rychlá, rychle se rozběhne a prudce se zastaví.
Rozmnožování Samec rybenky vytvoří spermatofor, což je pouzdro na hedvábném vlákně, a vloží do něj své spermie. Takto chráněné spermie vloží do země nebo do škvíry v podlaze. Samice spermatofor sebere a spermiemi oplodní svá vajíčka. Ta potom vkládá do vhodných prasklin a puklin,kde se teplota pohybuje mezi 22 až 27 °C. Vajíčka klade po jednom až třech a během života je schopna naklást až 100 vajíček. Vývoj ve vajíčku trvá 3 až 6 týdnů, záleží na teplotě. Narozená mláďata jsou podobná dospělým jedincům, ale jsou menší. Rybenka je vlhkomilný druh a vyhovuje ji prostředí, kde je 75 až 95% relativní vlhkosti. Jsou prakticky neškodné.. Živí se převážně organickými látkami rostlinného původu s obsahem cukrů a bílkovin. Na jejich jídelníčku jsou listy papíru, lepidlo, tapety, oblečení, ale i cukr, mouka apod.
Konec těla opatřen trojicí přívěsků (dva štěty a jeden paštět) připomíná svým vzhledem jakýsi ocásek.
Z oblasti hlavy vybíhají dva tykadlovité útvary.
Otevřít odkaz
Otevřít odkaz
Otevřít odkaz
Zoologie
Hálky na dubu, které vytvářejí vosičky žlabatky, můžeme vidět i v zimě Kromě žlabatek způsobují hálky i další živočichové, například roztoči, mšice a bejlomorky. Známe však hálky, které mají na svědomí baktérie, plísně a houby.
Všichni známe zvláštní útvary na listech a větvičkách dubů, které nám připomínají jakési nádory. Tyto novotvary se v českém názvosloví nazývají hálky. Svou přítomností nás upozorňují na přítomnost určitého druhu žlabatky, protože každý druh vytváří specificky tvarově i barevně odlišné hálky. Hálky můžeme objevit v létě během vegetačního období, ale jsou vidět i na spadaném listí dubů a na listech dubů, která vydrží na jeho větvích přes zimu až do jara. Původcem živočišných hálek nejsou vajíčka nakladena samicemi (možná v některých případech ano), ale ranná vývojová stádia hmyzu - larvy, které zvláště po vylíhnutí z vajíčka vylučují při sání rostlinných pletiv růstové látky (auxiny) na bázi kyseliny giberelové a indolyl-octové. Na tuto činnost živočichů rostlina odpovídá zvýšenou činností a bujením pletiv, jímž se v podstatě brání vlivu živočichů. Duběnky, jak obecně nazýváme hálky u dubu jsou zvlášť bohaté na tříslovinu. Z takových duběnek se dříve vyráběl duběnkový inkoust na psaní pravých listin. Žlabatky jsou drobné vosičky. Patří mezi blanokřídlý hmyz, je velký asi 4-5 mm, takže ho ani nepostřehneme. Samičky žlabatek dubových nakladou v květnu a červnu vajíčka, ze kterých se později líhnou larvy. Vajíčka jsou umístěna nejčastěji na spodní stranu listu dubu, vzácněji na větvi nebo do pupenu.
Hálky žlabatky hráškové Neuroterus quercusbaccarum
Hálky žlabatky penízkové Neuroterus numismalis
Hálka žlabatky bezkřídlé Biorhyza pallida vytváří dva typy hálek na dubech, ale na rozličných orgánech. Na větvích mají kulovitý a bramborovitý tvar. Na kořenech kulovitý. V hálkách na větvích se vyvíjejí samice a samci. V kořenových hálkách jen samice.
Hálky žlabatky listové Cynips quercusfolii
Hálka žlabatky pruhované Diplolepis longiventris
Hálky žlabatky duběnkové Andricus collari s výletovými otvory vosiček.
Hálky žlabatky šišticová Andricus foecundatrix
Preparát měsíce
Brkoslav severní - krásný host ze severu Tohoto zpěvného ptáka velikosti špačka s hustým opeřením a krátkým, žlutě zakončeným ocasem, můžete vidět, jak protahuje naší zimní krajinou. Je to brkoslav severní. Hnízdí daleko na severu ve Skandinávii na Sibiři a dále na východě. U nás se živí jablky a jeřabinami. V Historické výstavní budově Slezského zemského muzea jeho preparát zhotovil Vilém Borůvka. Brkoslav severní (Bombycilla garrulus) je zpěvný pták s nápadnou chocholkou a černou páskou přes oko a černým hrdlem. Zbarvení brkoslavů je červenohnědé, chocholka, týl a hruď jsou růžovější, podocasí naopak tmavší. Na tmavých křídlech jsou dvě bílé pásky a jasně červené štítky a konce letek jsou žluté stejně jako lem ocasních per. Samice a mladí ptáci jsou zbarvení méně výrazně. Brkoslav je velký asi jako špaček. Díky podobné velikosti, trojúhelníkovitým křídlům a rychlému živému letu je snadné je zaměnit. Spolehlivým rozlišovacím znakem je krátký rovně zakončený ocas (u špačka je vykrojený) a také hlas v podobě zvonivě cvrčivého „sirrr“. Kvůli svému rychlému metabolismu potřebují brkoslavové sehnat velké množství potravy. Během vegetačního období se tito ptáci živí převážně hmyzem, na podzim a v zimě pak téměř výlučně dužnatými plody, nejčastěji jeřabinami a šípky, nesklizenými jablky v zahradách, plody hlohu, bezu, ptačího zobu. Díky velmi účinnému detoxikačnímu systému se jako jeden z mála ptačích druhů specializuje také na plody jmelí, ochmetu a kaliny. Domovinou brkoslavů je severský jehličnatý les, kde si v korunách stromů staví svá silnostěnná tepelně izolovaná hnízda z větviček, lišejníků a stébel trav, vystlaná peřím a srstí.
Samička snáší od května do června čtyři až šest šedých, řídce tmavohnědě skvrnitých vajec, která vysedí sama. O vylíhnutá mláďata se pak starají oba rodiče. V srpnu ptáci svá hnízdiště opouštějí a sdružují se do hejn. Brkoslav severní je typickým ptákem severských oblastí, jeho hnízdní areál zahrnuje severní Skandinávii, Sibiř, Dálný východ, Aljašku a severozápad Severní Ameriky. Je to tažný druh přezimující v jižnějších polohách. Na území České republiky jej proto můžeme pozorovat při průtahu anebo v zimě, kdy se u nás nepravidelně v různém počtu objevuje. Přilétá v říjnu až listopadu a odlétá na přelomu března a dubna a můžeme ho zastihnout v otevřené krajině s rozptýlenými stromy, v lesích, parcích i zahradách, kde si shání potravu. Při velkých invazích, které se opakují přibližně každé 4 roky, tvoří brkoslavové až tisícihlavá hejna zalétající do střední a západní Evropy. V letošním roce u nás invazi neočekáváme, můžeme však zaznamenat menší skupinky, jedno aktuální pozorování je ze 17. 1. ze Světlé Hory na Bruntálsku. Zajímavostí je jediné doložené hnízdění z území České republiky, a to z roku 1941. Je unikátní tím, že se jedná o nejjižnější zahnízdění tohoto druhu v rámci celého areálu rozšíření. Tento ohrožený, zákonem zvláště chráněný druh se dožívá průměrně 5 let.
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Model Sluneční soustavy
Představujeme planetu Uran v modelu Sluneční soustavy v Milostovicích Neptun představuje koule o průměru 8,5 cm umístěná na Památníku čs. opevnění a armády v Milostovicích. Autorem odborného textu, tak jako u všech popisovaných planet ve Zpravodaji, je RNDr. Tomáš Gráf, Ph.D.
Uran na snímku sondy Voyager 2 (1986). Zdroj: Wikipedie.
Uran je od Slunce vzdálen přibližně tři miliardy kilometrů. Chceme-li spatřit Uran na obloze, rozhodně se bez dalekohledu neobejdeme. Otázkou je, zda nás podívaná na modrozelený kotouček bez jakýchkoliv viditelných detailů nějak nadchne. Je složen z vodíku a hélia, ale přibližně jednu sedminu atmosféry tvoří metan. Ten je také příčinou namodralého o zbarvení. Teplota na téhle planetě je téměř minus 220 C! Slunce je totiž tak daleko, že odtud vypadá jen jako jasná hvězda a jeho paprsky mohou planetu “zahřát” jen stěží. Pod obalem atmosféry existují mraky. Z těch pravděpodobně prší déšť tekutého metanu a čpavku. Pod nimi se nachází “povrch” tvořený vrstvou zmrzlé vody, čpavku a metanu. V nitru planety je ukryto pevné jádro obsahující mnoho železa. Uran obklopují tenké prstence složené z tmavých úlomků a prachu. Jsou tmavé, černé jako saze. Podstatně zajímavější jsou Uranovy měsíce. Geologové si například u Mirandy lámou hlavu, jak se mohl vytvořit tak zvláštní povrch tělesa. Úranos - v řecké mytologii bůh nebe a samo nebe. První vládce nad světem po prvopočátečním Chaosu. Zrodil se bez otce z matky Země Gaie a spojil se s ní v manželství. Zplodil dvanáct Titánů i jednooké obry Kyklopy... Mýtus o Úranovi symbolizuje prvotní spojení nebe a země, tzv. uroborickou - nerozlišenou jednotu všeho.
Pohled na Milostovice, kde se narodil slezský pedagog, jazykovědec, spisovatel, novinář a významný národní buditel Vincenc Prasek.
Rozhovor
S Mgr. Lenkou Jarošovou, Ph.D. nejen o geologickém oddělení SZM V tomto a dalších dílech Zpravodaje budeme postupně představovat odborné pracovníky a jednotlivá oddělení SZM. Dnes jsme položili několik otázek vedoucí oddělení přírodních věd geoložce paní Mgr. Lence Jarošové, Ph.D.
Úvodem se našim čtenářům, prosím, krátce představte. Uveďte, odkdy jste věděla, že se neživé přírodě budete věnovat profesionálně? Kdy nastal ten okamžik, že vás kromě rostlin a zvířat začaly zajímat především nerosty a horniny. Jak jste se ke své práci dostala a odkdy pracujete ve SZM? Kameny mě lákaly odmalička. Najít pazourek v hromadě písku u babičky se rovnalo nálezu vzácného pokladu. Jeden kousek silicitu jsem opatrovala hodně dlouho - jako dítě jsem žila v domnění, že je v něm zalitá větvička mechu. Botanik doktor Opravil mě později zklamal informací, že se jedná o manganové dendrity. S rodiči jsme hodně jezdívali do Zálužné. Břidlicové haldy, na kterých se daly najít drobné zkameněliny rostlin a živočichů, byly pro nás s bratrem prostředí velice dobrodružné. Původně jsem se věnovala archeologii, konkrétně paleolitu a mezolitu, tedy kulturám lovců a sběračů, které na území naší republiky měly ve své době mimořádný význam. Tento obor má velice blízko ke geologii kvartéru, navíc jsem měla možnost spolupracovat s doktorem Václavem Cílkem a se znalcem vývoje evropské přírody doktorem Vojenem Ložkem, jehož znalosti z oblasti několika přírodovědných oborů jsou až neuvěřitelné. V roce 2004 jsem nastoupila do Oddělení přírodních věd Slezského zemského muzea. Měla jsem to štěstí, že jsem nějakou dobu mohla pracovat se svým předchůdcem, RNDr. Dušanem Kopou.Byl vynikajícím petrografem, jeho záběr však byl daleko širší. Ráda vzpomínám na jeho vyprávění o dr. Kruťovi, se kterým se podílel na výzkumu slezských lokalit.
Co na neživé přírodě obdivujete? Čemu konkrétně se věnujete a proč vás tato věda fascinuje? Na fakultě mě bavila všeobecná geologie, zajímá mě, jak fungují geologické procesy, proč se určité jevy odehrávají a co je výsledkem. Představte si, jaká síla vedla k vyvrásnění pohoří, jaká energie je ukrytá v hlubinách Země a jaké jsou její projevy na povrchu naší planety - od mohutných sopečných explozí k jejich dozvukům v podobě vývěru minerálních pramenů. Jak asi vypadala krajina na Bruntálsku na přelomu třetihor a čtvrtohor, tedy v době, kdy zde bylo několik aktivních sopek včetně mohutného stratovulkánu, který dnes známe jako kopec Velký Roudný. Odmalička mně fascinoval „pazourek“. Během své práce na archeologických výzkumech sídlišť lovců mamutů i mezolitických lovců jsem měla možnost „nahlédnout“ do krajiny ledových a meziledových dob. Velkou oklikou jsem se tak vrátila k dárku mého dědy - knize Zavátý život... Při svých návštěvách na Jesenicku mně zaujaly nordické horniny, přivlečené na naše území ledovcem, tzv. ledovcové souvky. Unikátní „zahrádku“ bludných balvanů, které k nám díky ledovci přicestovaly, vybudoval ve Velké Kraši Mgr. Martin Hanáček. Na jednom místě tak může člověk obdivovat pestrou škálu hornin z různých částí Skandinávie. Kromě běžné práce se sbírkou, podílu na výstavách a provozu oddělení se zabývám studiem nordických hornin. Mohla byste prosím představit mineralogickopetrografické pracoviště a paleontologické pracoviště SZM? Jaké je složení vašeho týmu a čím konkrétně se pracoviště zabývají? Jaké máte v práci vybavení, případně s jakými institucemi spolupracujete? Mineralogicko-petrografické pracoviště je obsazeno jedním odborným pracovníkem, místo paleontologa je momentálně volné. Spolupracujeme především s kolegy z Moravského zemského muzea, vyměňujeme si materiál z navštívených lokalit, v poslední době jsme se společně věnovali historické těžbě v Oderských vrších. Velmi dobrou spolupráci máme s olomouckou firmou URGA, s.r.o., která provádí geologické i laboratorní práce. Kolega Jan Zbirovský nám již několik let zhotovuje mikroskopické výbrusy hornin, dr. Petr Krist provedl novou analýzu železných meteoritů z Kylešovic, výsledky budeme letos publikovat. Díky podpoře Ministerstva kultury nám bylo v loňském roce umožněno zakoupit moderní polarizační mikroskop Olympus BX51, který umožňuje studium vzorků v odraženém i v procházejícím světle.
Naše pracoviště má díky dlouhodobým výzkumům v oblasti Slezska studijní sbírku několika tisíc mikroskopických výbrusů hornin, tedy tenkých řezů, které umožňují „pohled dovnitř“ kamene, a jejich mikroskopické studium usnadňuje jejich určování. Kdo se podle vás nejvíce podílel na poznání geologické minulosti Opavska? Znáte nebo znala jste některé vědce osobně a můžete krátce zavzpomínat, čím vám utkvěli v paměti? Až do konce 18. století nebylo známo o geologii Slezska téměř nic, počátky zájmu o neživou přírodu Slezska spadají na rozhraní 18. a 19. století. Dřívějšímu zájmu o naši část Slezska bránila řada nepříznivých okolností, především těžce dostupný terén. Otevřenost krajiny v opavské části Slezska a blízkost Vratislavi způsobily, že první prospekční práce, dolování a geologický výzkum vzešly právě z tohoto města. Za zakladatele moravsko-slezské mineralogie je považován Albin Heinrich (1785-1864), který navázal na sběratelskou i výzkumnou činnost Jana Leopolda Scherschnika. Společně s Heinrichem byl největším znalcem mineralogických poměrů Moravy a Slezska Ernst Friedrich Glocker (1793-1858). V roce 1814 se střediskem přírodovědeckého studia stalo Opavské gymnasijní muzeum a od té doby se geologií Slezska zabývá již celá řada badatelů. Mineralogickému výzkumu Jeseníků se věnovali např. Friedrich A. Kolenati (1812-1864) a Adolf Oborny (1840-1924) a řada sběratelů minerálů.
Intenzita geologického výzkumu Slezska pak vzrostla zejména od poloviny 20. století, a to nejen v souvislosti s vyhledáváním nových rudních ložisek a nerostných surovin vůbec. O soustavný mineralogický výzkum ve Slezsku se zasloužil zejména Tomáš Kruťa (1906-1998). Přestože pocházel z Brna, svůj badatelský zájem zaměřil v letech po 2. světové válce systematicky na Slezsko a zpracoval jeho topografickou mineralogii, která vyšla v roce 1973. Jako člen vědecké rady byl po řadu let aktivním spolupracovníkem Slezského muzea. Vynikajícími znalci mineralogie oblasti jsou v současnosti prof. Bohuslav Fojt (Masarykova univerzita, Brno) a Dr. Jaroslav Skácel (Česká geologická služba, Jeseník). V současné době se mineralogicko-geologickému výzkumu Slezska a severní Moravy věnuje několik institucí: Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně (B. Fojt, Z. Losos, V. Vávra), Univerzita Palackého v Olomouci (J. Zimák, Z. Dolníček), Vlastivědné muzeum v Olomouci (P. Novotný), pracovníci České geologické služby, Technické univerzity v Ostravě (J. Jirásek), Slezského zemského muzea v Opavě a Moravského zemského muzea. Speciálně mineralogii ložiska Zálesí se také dlouhodobě věnují P. Pauliš a J. Sejkora; problematikou historického dolování ve zlatohorské oblasti, ale i v mnoha dalších lokalitách Slezska a severní Moravy se soustavně zabývá J. Večeřa (Česká geologická služba, Jeseník). S odborníky intenzivně spolupracuje také několik sběratelů nerostů, kteří v oblasti působí. Doktora Tomáše Kruťu znám už jen z literatury a z vyprávění.
Rozhovor s paní Mgr. Lenkou Jarošovou Ph.D. jsme vedli ve výstavní budově SZM přímo v expozici geologie.
Stále však vzpomínám na RNDr. Dušana Kopu, vynikajícího petrografa, vzdělaného a sečtělého člověka s poněkud specifickým humorem. Pracovala jste na nové geologické expozici v Historické výstavní budově Slezského muzea. Co při budování expozice vám dalo nejvíc práce, které problémy jste musela řešit? Pod jakým záměrem je expozice vytvořena? Expozice Příroda Slezska byla vytvořena s cílem představit návštěvníkům krásy a zajímavosti živé i neživé přírody Slezska a přilehlých částí severní Moravy. Museli jsme se vypořádat s tím, že projekt měl určitá finanční omezení a vše tedy není podle našich původních představ. Díky šikovnosti restaurátora Tomáše Skalíka a jeho studentů máme v expozici model sopky či umělou jeskyni, ve spolupráci s Jaroslavem Bažantem z Mostu se podařilo sestavit model jurského korálového útesu. Stále je co zlepšovat. V další fázi bychom chtěli připravit geologickou expozici tak, aby moderním způsobem a s využitím multimédií prezentovala chronologický vývoj regionu. Pochopitelně chceme vystavovat i exotické sbírky, především v rámci výstav, které Oddělení přírodních věd připravuje, a snad i v rámci nové skleníkové expozice, která by měla vzniknout v Arboretu Nový Dvůr. Expozice se opravdu povedla, návštěvníka a zájemce přehledně seznámí s geologickým vývojem naší oblasti a představí nám horniny, nerosty a paleontologické nálezy v naší oblasti. Kterých exponátů si ceníte nejvíc a proč? Velice zajímavým exponátem je jantarový souvek z Vidnavy. Je pozoruhodný tím, že vzhledem ke své křehkosti „přežil“ transport v ledovci. Největším unikátem geologické podsbírky jsou železné meteority z Opavy Kylešovic, které však běžně nevystavujeme. Návštěvníci je mohli vidět předloni v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea, v Národním muzeu v Praze a v Moravském zemském muzeu v Brně. Loni byly vystaveny ve Slovenském Národném múzeu v Bratislavě. Jednalo se o projekt „Unikáty českých a slovenských muzeí“, meteority byly vystaveny v dobré společnosti Věstonické Venuše, hlavy Kelta z Mšeckých Žehrovic a v Bratislavě ještě k těmto jedinečným památkám přibyl zlatý náramek ze Zohoru z doby římské. Zájem návštěvníků byl obrovský, transport unikátů i jejich vystavení samozřejmě provázela mimořádná bezpečnostní opatření. Železné meteority byly nalezeny v roce 1925 v Lundwallově cihelně v Opavě - Kylešovicích. Pozoruhodné jsou především nálezové okolnosti meteoritická železa ležela v kulturní vrstvě sídliště paleolitických lovců, přičemž stáří lokality s pazourkovými nástroji je datováno přibližně do doby před 18 000 lety. Otázkou zůstává, jestli byli paleolitičtí lovci přímými svědky pádu meteoritu, či zda jeho fragmenty sesbírali až po nějaké době.
Učitelé přírodopisu si stěžují na menší zájem o studium nerostů a hornin. Co byste jim poradila? Z časových důvodů nemohou chodit do výstavní budovy každý týden, přitom žáci devátých tříd probírají v přírodopise především neživou přírodu. Mohou využít například nějakých konkrétních akcí nebo edukačních programů, které muzeum v tématu geologie pořádá? Musím přiznat, že ve chvíli, kdy nás v rámci předmětu biologie začali poučovat o geologii, stal se tento předmět rázem velice neoblíbeným. Zastrašovat studenty modely krystalů je patrně stará tradice, protože z mnoha stran slyším, že kameny jsou krásné, ale ve škole bavila geologie opravdu málokoho. Dříve byly ve školách kromě odstrašujících modelů krystalů i pěkné sbírky minerálů a hornin. Myslím si, že geologie a zvláště mineralogie se studentům dá vysvětlit i poutavě a zajímavě. Vznik minerálů a hornin je přece tak fascinující, stačí si představit, jak za určitých podmínek minerály vznikají, jak jsou neuvěřitelně pestré, nejen svým složením, ale i tvarem či barvou. V dnešní době existuje mnoho kvalitních publikací s nádhernými fotografiemi, existují i zdařilá výuková DVD, která mapují mineralogický systém. V Historické výstavní budově Slezského zemského muzea zajišťují lektoři programy pro školy, podle zájmu pedagogů jsme schopni zajistit populárně naučné i odborné přednášky pro školy i pro veřejnost. Kdybyste měla udělat žebříček nejdůležitějších geologických lokalit na Opavsku, jak by vypadal? Atraktivní geologickou a zároveň paleontologickou lokalitou je sádrovcový důl v Kobeřicích, který představuje v současnosti jediné těžené ložisko sádrovce v České republice. Kromě krystalů sádrovce proslul především nálezy třetihorních zkamenělin ryb. Všichni určitě znají i zatopený sádrovcový důl, dnešní Stříbrné jezero, na jehož březích je možné i dnes najít drobné výchozy sádrovce. Zajímavá lokalita je Odkryv v Kravařích, velká část stěny je dnes bohužel zasucená a zarostlá. Ve stěně pískové jámy zde byl odkryt pozůstatek čelní náporové morény pevninského ledovce. Nemohu vynechat ani známou Otickou sopku, jejíž stáří je určeno přibližně na 20 miliónů let.
Autem modelu sopky v expozici geologie SZM je MgA. Tomáš Skalík.
Jezdíte do zahraničí na zajímavé geologické lokality, kde a co vás nejvíce zaujalo a proč? V posledních letech mě lákaly severské země, měla jsem možnost odebírat vzorky hornin na lokalitách v Dánsku, Švédsku i Finsku. Loni mne okouzlila geologická lokalita Stevns Klint nedaleko Kodaně, zapsaná na seznamu UNESCO proto, že je zde profil s vrstvou starou asi 65 miliónů let, tedy z doby, kdy probíhalo vymíraní některých živočichů včetně dinosaurů. Fascinující jsou geologické útvary na švédském ostrově Gotland. Ve Finsku jsem měla mimo jiné možnost navštívit Finskou geologickou službu v Rovaniemi na polárním kruhu, s kolegou Perttim Saralou jsme projeli četné lokality, na kterých jsou patrné doklady působení pevninského ledovce. Velikým dojmem na mně zapůsobily Ålandské ostrovy, které patří Finsku, ale mluví se zde švédsky. Při sběru vzorků hornin jsem si uvědomila, jak je to zvláštní, nacházet „kousky“ těchto nádherných ostrovů na našem území. Člověku to nedá a představuje si, jak se jim asi cestovalo. Obyvatelé těchto ostrovů si nesmírně váží veškerého přírodního bohatství, jsou pyšní na drobné brambory a jablka, které vypěstují, a místní granit je dokonce používán jako šperkový kámen. Možná to mně přivedlo k nápadu vzít dva valouny červeného ålandského granitu, které jsem našla v pískovně u Supíkovic na Jesenicku, a přivézt je zpět na Ålandské ostrovy, aby se vrátily „domů“. Původně to byl tak trochu žert naprosto mně však překvapila reakce místních lidí: byli nadšeni, ve škole v hlavním městě Mariehamn, které jsem jednoho z kamenných poutníků věnovala, mu ihned sestrojili malou vitrínku a všechny děti se na kámen přišly podívat. Zájem lidí i médií byl obrovský, děti chtěly vědět, kde jsou Supíkovice a jak vypadá pískovna, odkud se kousek jejich ostrova vrátil. Nesmírně mně dojala osmiletá holčička, která tomuto ledovcovému souvku přinesla dárek a napsala dopis. Dárkem byl zlomek identického granitu z místního lomu, kterému nakreslila oči a úsměv. V dopise stálo, že souvek ze Supíkovic na Ålandských ostrovech už tak dlouho nebyl a nemá tam po návratu žádného kamaráda a proto mu jednoho přinesla… Na Ålandech je vztah k přírodě, k věcem i k lidem trochu jiný než u nás. Je tam obrovská pokora a provázanost s krajinou.
S kolegou z finské geologické služby Perttim Saralaou v roce 2015.
Jakým směrem a jakými tématy by se vaše pracoviště v dalších letech mělo zabývat? Jaké plánujete projekty? Většina projektů je plánována v rámci celého Oddělení přírodních věd. Chystá se obnova expozice v Historické výstavní budově. Výzkumné projekty mineralogickopetrografického pracoviště jsou dlouhodobé, v nejbližší době nás čeká zpracování vzorků a publikování výsledků v odborných časopisech. Po úspěšné knize Příroda Slezska bychom s kolegy časem rádi vydali publikaci o slezské krajině a jejich proměnách, které byly obzvláště markantní ve 20. století. Oddělení přírodních věd je tvořeno týmem, se kterým je radost pracovat, proto věřím, že se nám vše podaří ke spokojenosti nejen nás, ale především milovníků přírody a návštěvníků Slezského zemského muzea.
Severní pobřeží Ålandských ostrovů.
Železný meteorit z Kylešovic (foto L. Wünsch).
Nález třetihorní makrely - Sádrovcový důl Kobeřice.
Lednový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Kteří ptáci jsou hmyzožraví? vlaštovka obecná, rorýs obecný, poštolka obecná 2) Kteří ptáci jsou zrnožraví? kachna divoká, čáp bílý, strnad zahradní 3) Kteří ptáci jsou všežraví? krkavec velký, ledňáček říční, jiřička obecná 4) Který pták dokáže rozlousknout pecky třešní? rehek domácí, dlask tlustozobý, brhlík lesní 5) Kterému ptáku je nejblíže příbuzný čížek lesní? pěnkavě obecné, vlaštovce obecné, vraná obecná
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) hmyzožraví ptáci 7) zrnožraví ptáci
dlouhý tenký zobák krátký silný zobák
Rozhodnutí o správnosti 8) Sýkory nacházejí v zimě pod kůrou stromů vajíčka a kukly hmyzu. Ano Ne 9) Nejlepší potravou v krmítku jsou semena slunečnice a lůj. Ano Ne 10) Slané zbytky z kuchyně ptákům neškodí. Ano Ne Který pták je zrnožravý a který hmyzožravý?
Výsledky prosincového kvízu: Testové otázky: 1 rejsec vodní, ježek západní, 2 křeček polní, 3 býložravci 4 rohy, 5 paroží Spojovačky: 6 paroží, 7 rohy Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: A candát obecný, B štika obecná
Brhlík lesní
B
Dlask tlustozobý
A
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže.
Proč spolu na sever neodletěli brkoslav a stehlice Na krmítku u hájenky blízko lesa se náhodou sešli náš krásný ptáček stehlík a krasavec ze severu - brkoslav. Ten si pochutnával na jablku v krmítku a stehlík vyzobával semínka ze suchých bodláků, které položil pod krmítko hajný. Měl ptáky rád a protože jim rozuměl, věděl, že stehlíci se bojí vletět do krmítka, proto jim suché bodláčí položil pod něj. Stehlík, vlastně stehlice a brkoslav si hned padli do oka a začali se vzájemně obdivovat. Slečna Stehlíková přesvědčovala krásného brkoslava ze severu, aby se s ní oženil a zůstal s ní bydlet u nás v Opavě. Prý je tak krásný a ona, slečna Stehlíková, také patří mezi nejkrásnější ptáčky u nás. "Byl by z nás pěkný pár," pomyslela si a už se těšila, že ji všichni stehlíci budou závidět, až si vyletí na procházku. Vlastně by to nebyla procházka, ale výlet, protože by nešli, ale letěli. "Byla by škoda, kdyby brkoslav odletěl domů na sever. Měl by zůstat a založit se mnou rodinu," pomyslela si. Sova puštík, která to poslouchala, nevěřícně kroutila hlavou. "Jak může být ta stehlice tak hloupá. Copak jí zatím nikdo neřekl, že takové manželství nemůže fungovat? Vždyť brkoslav je zde jen na cestách za potravou, za jeřabinami a jablky... Určitě v hejnu má svou brkoslavici, se kterou odletí a rodinu si založí někde daleko na severu. A také si vůbec nedovedu představit, jak by vypadaly jejich děti! Byli by to stehlíci s chocholkou na hlavě? A jejich vnoučata by měla třeba už jen tu chocholku. No nejsou hezčí brkoslavové a naši stehlíci, takoví jací jsou teď?" smutně pronesla moudrá sova. Až to nakonec ukončil sám brkoslav. Chvíli váhal a potom řekl: "Jsi krásná, ale já jsem zvyklý na mou severskou krajinu. Žijí tam úplně jiná zvířata. Bylo by mi smutno po sobech a polárních liškách, které mají teď v zimě bílé kožíšky. Ty, slečno Stehlíková, ty bys nebyla pro mne dobrou manželkou, nemáš ráda jeřabiny, ani jablka. A cestu na sever bys stejně nevydržela, je to velmi daleko." Naposledy se rozhlédl a odletěl se svým hejnem, ve kterém byla i jeho brkoslavice.
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
