1
Předchůdci skautingu
Vydejme se společně ke kořenům skautingu, vraťme se do hlubin věků a jako správní stopaři sledujme stezku našich předchůdců. Mezi předchůdce skautingu právem řadíme některé pokrokové osobnosti a myšlenky dávných dob. Z antiky je pro nás důležitá snaha o harmonickou výchovu duše a těla jedince – „kalokagathia“. Ze středověku jsou nám vzorem ctností a statečnosti rytíři. Sv. Jiří, který bojoval s drakem ( což je symbol boje dobra proti zlu) je právem patronem skautů a skautek. Pokrokové a dodnes světově uznávané názory na výchovu dětí přinesl učitel národů Jan Ámos Komenský, který plně prosazoval učení hrou a důležitost výuky v přirozeném prostředí. Podobně k výchově přistupovali i J.J. Rousseau, D.H. Thoreau, F. Rabelais a další. Všichni uvedení myslitelé mají jedno společné – NABÁDALI K NÁVRATU K PŘÍRODĚ. Vedle jejich myšlenek je třeba věnovat svou pozornost i filozofii přírodních národů, hlavně indiánů. Od nich se učíme „moudrosti lesa“, otužilosti, symbolice, přijímáme některé obřady.
2
Setonův odkaz
ozsáhlými prériemi, hlubokými lesy a divokými horami severoamerického kontinentu se koncem 19. století toulal muž, jehož čeští skauti pokládají za jednoho ze dvou zakladatelů skautingu. Narodil se v Anglii a poté se přestěhoval do Kanady. Díku dobrému učení se dostal na Královskou akademii v Londýně, četl přírodovědecké spisy a doplňoval si vědomosti o přírodě. Měl velké kreslířské nadání, které zúročil při svých toulkách v přírodě, kde pozorovaná zvířata zobrazoval do deníku. Později o nich začal psát i povídky. Nejvíce kreslil vlky, ti mu nakonec vysloužili přezdívku „Černý vlk“. Roku 1902 založil Woodcraft Indians – (u nás známé pod názvem Liga Lesní moudrosti). Místo strohých pokynů pro své „indiány“ napsal romány „Dva divoši“, „Rolf zálesák“ a „Svitek březové kůry“. Za vynikající činy poté získávali orlí pera. Nejdůležitějšími symboly woodcraftu jsou: písková kresba čtyřnásobného ohně, znázorňující dvanáct zákonů lesní moudrosti, a bílý štít s modrými rohy vyjadřující myšlenku zdatnosti a připravenosti. R. 1910, když se v USA objevil skauting, spojil Seton své Indiány se skauty a stal se prvním náčelníkem skautů v USA. Koncem roku 1936 navštívil Československo, zemi, kde se woodcraft značně rozšířil. Známá je jeho návštěva na lodi SKAUT, kde byla mimo jiné i klubovna Foglarovy Dvojky.
3
Obléhání Mafekingu
odobně jako Seton, i R.B.POWELL byl vnímavé a zvědavé dítě. Již odmalička byl každou chvíli v přírodě a se zaujetím vše kolem sebe pozoroval. Ve škole nepatřil k výborným žákům v pravém slova smyslu. Raději pozoroval stopu lišky v přírodě, než poslouchal nudný výklad o lišce. Později se vstoupil do armády. Ve výzvědné službě, zejména na vojenských výpravách v Indii, Afgánistanů a hlavně v Africe získal značné praktické znalosti – umění hledat cestu, pozorovat a nebýt pozorován, stopovat, pohybovat se v neznámé krajině, skrýt se, předávat nepozorovaně zprávy. U jezdeckého pluku v Indii zavedl výchovu kvalifikovaných průzkumníků, pro které v r. 1889 napsal příručku Aids to scouting. V létě 1899 byl vyslán do Afriky , kde vypukla válka mezi Brity a Búry. V obleženém městě Mafeking byla důležitá každá pomoc, Britové se pod vedením plukovníka Powella bránili značné búrské přesile. Z osmnáctiletých chlapců utvořil B.P. skupinku kadetů, kteří rozváželi na kolech soukromou i služební poštu, zásoby, zbraně i munici a pomáhali raněným. Vítězství nad Búry jej v jeho rodné Anglii proslavilo. Při obléhání Mafekingu si B.P. uvědomil, jak v chlapcích roste pocit zodpovědnosti, když mají důvěru dospělých. Z těchto kořínků vyrostlo skautské hnutí …
4
Brownsea
obert Baden Powell se stal hrdinou z Mafekingu. Stal se nejmladším generálmajorem britské armády. Jeho příručky pro vojáky „Aids to scouting“ se zmocnili kluci a B.P. tím byl překvapen a zdrcen. Příručka pro výcvik vojáků nebyla určena pro mládež. Proto se rozhodl napsat pro ně jinou příručku. Čas se naplnil, přichází skauting jako výchovné hnutí mládeže. Bylo třeba začít s praxí. B.P. si vybral dvacet chlapců a vypravil se s nimi na hustě zalesněný ostrůvek Brownsea. Nad plachtami stanů vlála historická britská vlajka z Mafekingu. Chlapci byli rozděleni po pěti do hlídek – družin, nejstarší z nich byl velitelem – rádcem. Rádci měli plnou odpovědnost za celou družinu. Všichni zde složili skautský slib a vraceli se domů opálení, nabití sebevědomím a očištění od tíhy velkoměsta. Po úspěchu tábora začal B.P. psát jednotlivé části knihy „Scouting for boys“. Ve dvoraně Birkenhead se pak konala přednáška s výkladem této knihy. Stalo se 24. ledna 1908 – skautské hnutí bylo založeno.
6
Přenocování yšlenky skautingu přivezl do Čech z jedné ze svých cest profesor žižkovské reálky Antonín Benjamin Svojsík. Byl to úspěšný vychovatel mládeže, oblíbený tělocvikář. Svojsík propojil prvky skautingu R.B.Powella a E.T.Setona a vytvořil zcela originální podobu hodící se pro tehdejší českou mládež. Sestavil z žáků žižkovské reálky jakousi pokusnou družinu a chodil s ní na výpravy do pražského okolí, hlavně do Prokopského údolí. Ověřoval si, jak budou čeští kluci reagovat na hru zvanou skauting. Sotva poprvé postavili v přírodě stan, měl je chycené. Fungovalo to i ve střední Evropě. V únoru 1912 vyšla tenká brožura „Český skaut“ a v květnu pak bible českých skautů – „Základy junáctví“. O prázdninách téhož roku uskutečnil „velký pokus“. Od žižkovské reálky vyrazila 13. července pěšky skupina asi třinácti mládenců – junáků, tehdy ještě bez krojů. Veškeré táborové vybavení, asi 300 kg, vezli s sebou na velkém dvoukoláku. Vzorně se střídali a tak denně ušli 25 – 30 kilometrů. Putovali čtyři dny a teprve pátý den dorazili k vytouženému cíli, k Vorlovské myslivně.
7
Oběd
lapci se při pobytu na prvním táboře v létě 1912, který tehdy trval dva měsíce, učili tomu jak se o sebe postarat. Junáci se seznamovali s první pomocí, dost času věnovali hrám a vycházkám do okolí a na hrad Lipnici. Někdy si vyšli k rybníku se vykoupat, večer poseděli tak jako my dnes u táborového ohně, kde jim Svojsík vyprávěl co viděl loni u anglických skautů. Svojsík mimo jiné kladl důraz na ranní cvičení, táborové stavby, a také na cvičení orientace podle mapy i hvězd, signalizaci, pozorování zvěře a stopování. Po celou dobu táboření si chlapci sami vařili. Dnes se již neví kde přesně tábor v roce 1912 stál, ale je znám jeho popis. Malá mýtinka uprostřed šumného hvozdu, hlídaný kolkolem štíhlými velikány kolem myslivny. První Svojsíkův tábor byl skutečným pokusem, který měl prakticky ověřit účinnost skautingu jako výchovného prostředku. Svojsík přes nepříznivé podmínky (špatné počasí, nedostatek zkušeností jak prvních junáků, tak i jeho samého) byl s průběhem tábora spokojen, chlapcům se domů nechtělo. Poprvé na vlastní kůži poznali, co to je spát ve stanech pod šumícími korunami stromů, poznali že po náporech větrů a provazcích lijáků přichází zase zářivé slunce. Přestali se bát nočního houkání sov a dupání ježků. Naučili se vařit na ohni a vůbec se postarat sami o sebe.
8
Ivančena
kauting se za své existence ocitl několikrát v nelehkých situacích. Nejinak tomu bylo za druhé světové války. Na popravištích, ve věznicích a v koncentračních táborech německé říše skončilo své životy více než 600 skautů. Skauti se účastnili Slovenského národního povstání a partyzánských bojů a sabotáží. Ještě v posledních dnech války tekla krev. Řada dalších skautů naplnila skautský slib „Milovati vlast svou, republiku československou a sloužit ji věrně v každé době“. Nejznámější je příběh pěti ostravských skautů, zastřelených v Polském Těšíně právě v den svátku šech skautů, 24. dubna 1945.
Při dvoudenní výpravě jednoho z ostravských oddílů 6. října 1946, navrhl vůdce oddílu S.L.Moravec, aby na hřebenech Ivančeny pod vrcholem Lysé hory založili mohylu. Měla navždy připomínat památku zastřelených bratrů. Mohyla na Ivančeně vyzývala kolemjdoucí, aby k ní položili další kameny a tak uctili památku padlých junáků. Kolem svátku svatého Jiřího se u mohyly na Ivančeně scházeli oddíly junáků, turistů, zálesáků i trampů. Srazy se konaly i v dobách totality pod bdělým dohledem veřejné bezpečnosti. V roce 1990 již mohyla obsahovala na ploše 40 m2 desetitisíce kamenů z různých míst republiky a byla vysoká 4 metry.
9
Dějiny v šifře
10
To, co všichni nosíme
Kroj má ve skautské výchově své důležité místo. Svou jednotností stíral od začátku rozdíly mezi sociálními skupinami, ze kterých pocházeli členové hnutí. I dnes je symbolem rovnosti mezi bratry a sestrami z celého světa. Základním požadavkem kladeným na kroj byla a je jeho praktičnost. Od počátku byla v roce 1912 jeho základem khaki košile. Protože ale byla po válce velká bída, mohla být i jiné barvy. Skautský šátek mohl být čtyřcípý, aby byl praktickou součástí vybavení k první pomoci, hrám a podobně. Barvu šátku si oddíl nebo smečka v době první republiky mohl sám vybrat. Krojovou pokrývkou hlavy byl zpočátku pouze klobouk. Součástí kroje byla lísková hůl dlouhá obvykle jeden a půl metru. Byly na ní například označeny centimetry a decimetry, mohla být vyřezávaná či jinak zdobená, ale hlavně sloužila ke stavbě stanů jehlanů. Kovová píšťalka byla součástí našeho kroje od samého počátku. Domovenka se začala nosit až ve dvacátých letech nad levou kapsou, bílá s červenými pruhy nahoře a dole, uprostřed modrý nátisk místa a čísla oddílu. Pokud však někteří naši skauti vyjeli za hranice, byl na domovence název země. Ke kroji kdysi patřil i cvičební úbor, jednotné tričko nebo tílko se znakem, a trenýrky. Odznak lilie se štítkem a hlavou psa byl zaveden až v červnu 1919. Neříkalo se mu „slibová lilie“, ale „velký odznak svazu“.
11
Skautská pošta
ok 1918 je slavným rokem v našich dějinách. 18. října uveřejnil T.G. Masaryk ve Washingtonu slavnostní prohlášení československé nezávislosti. V pondělí 28. října 1918 pražský lid zaplnil ulice a strhával znaky habsburské monarchie. Představitelé Národního výboru převzali do svých rukou důležité úřady. Během ohromné lidové slavnosti byla spontánně prohlášena samostatnost a proklamována republika. Starosta Junáka Josef Rössler – Ořovský se stal iniciátorem služby skautů Národnímu výboru. Junáci byli pověřeni doručováním zpráv a listin, udržováním spojení mezi kanceláří Národního výboru a jeho členy, státními úřady a s redakcemi deníků. Byla zhotovena skautská razítka a skautské známky, které byly prvními známkami nové republiky. Známky ještě neměli žádný název budoucího státu, protože nikdo nevěděl, jak se nový stát bude jmenovat. Byly vytištěny ve dvou hodnotách: modrá desetihaléřová a červená dvacetihaléřová. Byly to také první skautské známky na světě. Razítkovalo se kulatým razítkem s písmeny NV – Národní výbor, nebo razítkem s nápisem Pošta českých skautů Praha 1918. Skauti v krojích vybaveni navíc legitimací Národního výboru, měli přístup na všechna důležitá místa. Junáci se střídali ve službě po šesti hodinách jak ve dne tak v noci. Jejich služba skončila 25. listopadu 1918, když státní úřady měly již svoje spolehlivé pracovníky. Činnost skautské pošty byla obnovena 21. prosince při příjezdu T.G. Masaryka do republiky.
12
Záchrana kronik
22. ledna 1939 vznikla organizace „Junák – ústředí skautské výchovy“ spojením všech doposud fungujících skautských organizací. Zatímco se rozpadala naše republika, skauti se spojovali. Napadením Polska 1. září 1939 vypukla 2. světová válka a nad skauty se začala stahovat mračna. Svobodomyslné sdružení se neslučovalo s totalitním zřízením nacistického Německa. 11. červenec 1940 byl černým dnem Junáka. Ten den vpadlo gestapo do některých skautských táborů a potupně je rozehnala. 28. října 1940 vydal protektor K.H. Frank nařízení o rozpuštění Junáka. Skauti přešli do ilegality nebo odešli za hranice, kde se zapojili do práce exilové vlády. Jaroslav Foglar – Jestřáb, vedoucí pražské Dvojky, použil vzpomínky z tohoto období ve své knize Strach nad Bobří řekou. V ní popisuje odvážný čin, ke kterému se spolu s některými staršími skauty ze svého oddílu odhodlali. Gestapo nechalo zapečetit jejich tehdejší klubovnu ve smíchovské vodárenské věži. Mezi jinými cennými věcmi, které v klubovně zůstali, byly i nenahraditelné památné kroniky oddílu. Jednoho mlhavého večera se odhodlali klubovnu rozpečetit a kroniky z klubovny zachránit. V té době to byl velice odvážný a nebezpečný kousek, protože za proniknutí do zapečetěných prostor byl automaticky udělován trest smrti.
13
Fotky z minulosti
14
Zákony skautů
Jak se staneš skautem? Chceš-li se jím stát, musíš znát skautský zákon a býti pevně odhodlán po celý život se od něho neodchýliti. Zákon skautů zní: 1. Na čest skauta lze spolehnouti – řekne-li skaut: „Na mou čest tomu tak jest“, znamená to, jako by nejslavnější přísahu skládal na důkaz pravdy své výpovědi. Poruší-li skaut svou čest lží, zbavuje se sám své hodnosti skautské a je povinen odznaky své vůdci odevzdati. Mimo to může být ze skautingu vyloučen. 2. Skaut jest oddán své vlasti – každý tvor miluje místo kde se zrodil. Jak bys ty, který se vracíš ke krásám přírody mohl nemilovati země, která všechny krásy přírodní v sobě chová! Vzpomeň, že každá píď té země byla zúrodněna potem usilovné práce celých rodů tvých předků. Netrp, aby kdokoli tyto drahé statky ohrožoval, poškozoval nebo ničil! 3. Povinností skauta jest býti užitečným a pomáhati jiným – povinnost svou koná skaut vždy dříve než co jiného, byť i tím někdy přišel o svou zábavu, pohodlí, nebo se vydal v nebezpečí vlastní škody, neb života. Pokud se ptá, co udělati dříve, pomyslí si: „Co lépe prospěje druhým?“, a to vykoná. Musí být stále připraven stále připraven státi se užitečným, kde toho potřeba se ukáže, pomoci slabšímu ne raněnému, zachrániti život. Má se snažiti, aby mimo své povinnosti každý den vykonal nějaký dobrý skutek. 4. Skaut jest každému přítelem a je bratrem každému skautu bez ohledu na jeho společenské postavení – setká-li se někdy se skautem jiným, ať mu třebas neznámý, pozdraví jej, osloví přátelsky, a pomůže mu v nesnázích jak dovede. Skaut nesmí býti nikdy snobem ani záviděti druhému, že jest zámožnější nebo že se mu lépe daří. 5. Skaut je zdvořilý, ochotný a úslužný - ke všem, zvláště k ženám, dětem a lidem starým a chorým. Nikdy nesmí však čekati nebo přijmout odměny za nabídnutou pomoc nebo prokázanou laskavost. 6. Skaut jest přítelem zvířat – neusmrtí zvířete pro zábavu nýbrž jen v obraně anebo pro nutnou potravu. Chrání jej před zbytečnými útrapami neb týráním. 7. Skaut jest poslušen rozkazu svých rodičů, vůdců neb učitelů bez odmluvy 8. Skaut koná vše s veselou myslí a radostně a zachová veselou mysl i při nepříjemnostech a nehodách – pravý skaut nikdy nenaříká na nesnáze, ani nefňuká a nekleje má-li něco vykonati, nýbrž usmívá se. Svou vlídností ke každému těší sebe i ostatní a udržuje dobrou náladu i v čase nehod a nebezpečí. 9. Skaut je spořivý a šetrný – není však hrabivým, skoupým neb lakomým, nýbrž pomáhá i z mála nuzným lidem. 10. Skaut je bezúhonný myslí, slovy i skutky – pohrdá hloupým hochem či dívkou, kteří mluví neslušně a nestydatě a nedá se nikdy svést k neslušnému myšlení, mluvení ani konání. Pravý skaut je vždy mužný, čisté a jasné mysli. Toť zákon skautů, jímž budete se říditi po celý život. Dovedeš sám sobě slíbiti že budeš jej vždy poslušen?
16
Hledání lilie
R.B. Powell zvolil jako symbol skautů lilii. Má znázorňovat čistotu „ve slovech a skutcích“ a ukazatel správného směru (pochází ze starých kompasů, kde střelka ve tvaru lilie ukazovala vždy na sever). Jako svůj symbol ji používali rovněž rytíři, kteří byli vzorem ctností a šlechetnosti. Od založení českého skautingu byla několikrát násilně zašlapána do země. Poprvé v roce 1940 za nacistické okupace, podruhé po komunistickém puči v roce 1948 a potřetí za období normalizace, které následovalo po invazi vojsk varšavské smlouvy do socialistického Československa. Sic pošlapána a zatlačena do ilegality, stále rozkvétala v srdcích věrných bratří a sester. Jak pokvete dále, záleží na každém z nás.
