hÉHÉI
Digitized by the Internet Archive in
2010 with funding from University of Toronto
http://www.archive.org/details/bsncivtciboj01chud
BÁSNÍCI, VÉŠTCI A BOJOVNÍCI ÁST PRVÁ
DRÁHY A SVAZEK
cíle 10.
PÉÍ VOLNÝCH SMR, NÁKLADEM SPOLKU VÝTV. UM. MÁNES
l^LA.tKWNA/^
T/vvvW\JL
KNIHU VYPRAVIL JAR. BENDA TISKEM KNIHTISKÁRNY DR. ED. GRÉGRA A SYNA V PRAZE
Cs2 'I
Básníci nebývají vždy vštci a vštci nebývají vždy boMnohé doby a mnohá prostedí vyluují jednotu všech tchto hodnot v jediné osobnosti anebo aspo ji iní velice vzácnou, jsou zase osobnosti, u nichž slouení toho druhu je nemyslitelné, i když doba a prostedí nejsou mu nepíznivý. Básníkem v bžném slova smyslu býti osobnost každá, pokud ji osud obmyslil darem bystrého postehu, velého srdce a jedineného melodického výrazu. Vštcem a duchovním bojovníkem se státi jenom osobnost silná. Není v Evrop druhé zem, která by byla matkou tolika silných osobností jako Anglie; není na svt zejež by byla zrodila více velikých básník. Je tedy nasnad, pro mezi jejími básníky a spisovateli bylo také mnoho osobností vyhranných, mužných, velikých. Jimi vnikl do anglické literatury prvek, jenž zúrodnn ostatními vlohami anglosaského a keltského plemene vtiskl jí osobitý ráz. Anglická duše je v podstat pathelická. Její iny vyvrají daleko více z pohnutí cit a vle než z úvah rozumu nebo požadavk vkusu. Její vnjší chlad nebývá projevem jovníky.
A
mže
mže
m,
ásten
nýbrž daleko ast ji dsledkem hluboké zaTíhne do stedu, nikoli na povrch. Teprve když ve stedu zaujme místo pevné, obracívá se také na obvod, ale mnohem mén proto, aby vnitek pipodobnila vnjšku, nežli naopak. Nerada pizpsobuje sebe; odtud astý klam, že si nevšímá toho, co se dje kolem. Mívá sice nkdy napsáno nad vchodem: Noli mc tangere! Ale jakmile sama nalezne tsnjší vztah k svtu vnjšímu, rozvíí se až do základ. Její vzrušení nebývá chvilkové. Dlouho mnohdy trvá, než se vybouí a ztichne, tebas povrch zstane nezmnn. Její vnitní var bývá prudký, Praskne-li obal, jako láva se vylévá její obsah, I když vychladne na povrchu, skrývá se pod korou tlumený žár. Ovšem nepíliš lhostejnosti,
ujatosti.
asto puká a vytéká, Je-li ve varu, nemá kdy pemýšlet o tom, jakým plamenem vyšlehne její ohe, jaké barvy bude 9
a jaké záivosti, Pozastaví-li se nad takovými otázkami, jist zdrazní, že ohe je dležitosti základní, kdežto barva a záivost plamene jsou toliko jeho pívlastky; že básník, umlec, lovk musí nejprve vnitn hoet, má-li býti opravdu veliký; a nehoí-li, že nezáleží píliš ani na barvách a záblescích, jimiž svtélkuje. Tato estetika je snad romantická, ale nikoli ve smyslu
nebo francouzském nebo našem. Anglianm romantika není pouze jiným názvem libovolnosti, nevázanosti, výstedních pokus se znaným pímskem sentimentálnosti. Znamená jim daleko více: obnovení živelných sil v lidské duši, »vzkíšení zázraku«. Romantikem není jim pouze Monk Lewis nebo William Beckford, protože vplétali do svých povídek neobyejná dobrodružství a strašidelné píhody, nýbrž i Shakespeare, Webster, Blake, Wordsworth, Coleridge, Shelley nebo také intelektualisté Browning a Meredith i jiní, kdo v mužných letech mli teba hrzu z podobné romantinosti, jakou zplodili Lewis a Beckford, ^X^illiam Blake jest jim vtším romantikem než Southey nebo Scott pes to, že nechodil pro své námty do Arábie ani do stedovku. Jeho duše hoela mocnjším žárem a ve výhni své tvoila pravé »zázraky«; zjevy každodenní mnila v obrazy nekonena. Na tom záleží. Tato síla petvoovací bývá nazývána rznými jmény. Nejastji se jí íká obraznost, ale také hrdinnost nebo nkdy i radostné násilnictví, Carlyle mluvívá o ní jako o hloubce pohledu nebo o hudb, ježto »srdce pírody je všude hudba, jestliže ho jenom dosáhneš«, Tedy ne hudba rytm, ne hudba slov, nýbrž hudba duše nad propastmi nekone-
nmeckém
nosti je
mu znakem
a
podmínkou umlce-tvrce, Hudebnost
mže
býti jejím dsledkem, ale nemusí, ponvadž »žhavost« se projeviti jinak než veršem nebo nápvem: vdou, vynálezem, ctností obanskou, jakýmkoli skuteným inem. To vše býti poesii po názoru nejjemnjšího z jemných lyrik, P, B, Shelleyho. Arnoldv známy
výrazu
mže
mže
10
že »básmctví je konec konc kritikou života«, nebyl jeho a možná, že by nebyl došel naprostého v^'souhlasu ani u Williama Wordsworthe, jehož dílo stihnout strun a výrazn. Ale Shelley jist by byl souvýrokem, že »velihlasil s jiným výrokem Arnoldovým, kost básníkova záleží v tom, jak siln a krásn použije myšlenek na život«; že závisí na jeho pomru k otázce; Jak odpovídat na žíti? Sám neustával po celý svj mladý ni eticko-politickými úvahami, útoky na zotroilost doby a všteckými sny o vyhubení násilí a sbratení lidstva. Cítil odpor k básním didaktickým, hoel však touhou >napravovati svt<'. Sebe a každého básníka pokládal za »spolený plod takovýxh sil vnitních, jež pozmují povahu jiných, a takových vliv vnjších, jež budí a udržují tyto síly«. Snil mnoho o zlatém vku budoucnosti, ale životu v pítomnosti neutíkal. Nebojácn vstupoval do jeho vln, brodil se jeho rmutem a z jeho nejotravnjších výdech destiloval si chvjné nadje a duhové peludy. Život v nejširším smyslu byl mu látkou, kterou tavil a istil v žáru srdce v dokonalejší útvary umlecké. Byl nejenom veliký básník, t, j, tvrce hodnot nepomíjejících, nýbrž i vštec a bojovník. Jeho mladší druh Keats není duše té mravní odvahy a výboj nosti. Ped jeho oima nevznášejí se vidiny spolenosti lepší a krásnjší, jeho krev se nebouí pohledem na píkoí páchaná držiteli moci. Jeho nadání je jší, jeho posteh svta vnjšího bezpenjší, jeho umlecká povaha klidnjší. Je více z rodu Goethova než Shelley, Chce zdokonalovati spíše sebe než jiné. Umírá velmi mlád a do hrobu bére s sebou všecku možnost dalšího vývoje. Zstane básníkem jemných smysl a teplého srdce, básníkem nejryzejšího zrna. Docela jinak jeho vrstevník a tichý odprce, skotský kalvín Carlyle, Kdežto Keatsovým nitrem prochází hlavn svt hmotný, aby se jím petvoil na vyšší stupe dokona-
výmr, sice
výmrem
ml
—
vk
pedmtn
losti,
duch Carlylv se zmítá sopenými výbuchy myšlenek 11
a cit mravních. Jeho vlohy se uplatují v kritice literární a spoleenské. V ní ukazuje, jak hluboko dovede pronikat lidská ledví, jak se dovede rozezvuet oddaností i hnvem, jak umí laskat i hímat prokletí. Je básníkem velikosti a krásy mravní. Koí se vnému Mlení, sám však mlet nedovede, nýbrž zní jako poplašný zvon, rozhoupaný vichicí zkázy na vži, která jediná vynívá z trosek. Je vtší osobnost než myslitel. Proto i všední myšlenky, jež druhdy vysloví, buší tepotem jeho vášnivého srdce. Jeho bojovnost zná jenom útok. Vrhá se do vavy se sarkasmy na rtech, rozdává rány smrtelné i rány na slepo a stále jen upíná oi za daleký obzor, kde z nekonena v nekoneno vyrstá obrovská postava písného pohledu, prozáená svtlem nezemským. Jak mže myslit na válenou taktiku? A pro by vbec na ni myslil tváí v tvá zjevu tak velikému a hroz-
nému? Také oba Carlylovi mladší pátelé a ponkud žáci, Ruskin a Browning, konají své dílo pod dohledem vnosti. Také jejich dílo je z poloviny plodem závažných osobností. Také oni bojují proti své dob za hesla, jež nejsou asová. Ale vštcem, prorokem mocného rozmachu a vysokého vzletu, je z nich toliko Ruskin. Jeho vznosné vty a širé periody dmou se jako vlny hnané živelnou silou vtru, jenž vane odkudsi z nedozírna; jeho úsudky dopadají váhou rozsudk. Miluje lidi, ale ješt více pírodu panenskou, lidmi nezneištnou. Nikdo jí od dob Rousseauových nehájí s takovým zápalem, nikdo nevolá do ní lovka z prachu a dýmu mst a továren tak naléhav jako on. Pírody a jejích sil pvodních, nezakiknutých hledá i v umní; jejím hlaje mu každá pravá síla tvrí. Rád pozoruje úkazy živelné na nebi, na horách, na vod, Sám v sob tuší vlny duchovního ohn a žádá i po jiných, kdo chtjí se nazývat básníky, malíi, staviteli, aby lúeho nekonali, dokud nevzplane jejich cit, jejich myšlenka, jejich vle. Rovnž Browningovi je vnitní posvcení ohnm zá12
sem nebo aspo ozvnou
kladní podmínkou umlecké tvorby. Hra s achátovými pohárky a topasovými hlikami se mu píí. Ale své zvsti nehímá do duší poslucha, ani jí neševelí v mystickém vytržení. Je potáp, jenž proniká do nejodlehlejších záhyb srdcí, aby z nich vynášel poznatky velmi jemné a zvláštní. Je anatom, jenž na kamenném stole eže a rozbírá lidský mozek do posledních závitk, aby odhalil nejslablovk ho ší záchvvy myšlenky, která se v nich skrývá. zajímá více než píroda. Také on je v hloubce duch pathetický. Ale jeho pathos vyvrá z jiných zídel než u Ruskina nebo Carlyla. Neprýští z celkového pojetí svta, které je u nho jasné, nýbrž z podrobného poznávání, z úžasného prolínání jeho vlastního ducha dušemi jiných, Browning svými sondami dovede pohnouti i nejspodnjší ssedlinou na srdcí na pohled zprahlých nebo zmrtvlých a ukázat, jak pod vrstvou kalu, jímž je zanesl život, tetelí se jiskra lidství zúrodnného utrpením. Svým optimismem rozdmýchává jiskru tu v plamen a zapaluje jím pak srdce divákovo nemén úinn než Ruskin a Carlyle blesky své prorocké výmluvnosti. Jeho pathos je lidštjší a nezhrdá ani úsmvem, slunným, nkdy šibalským úsmvem bez pímsku zlobné kousavosti. Ví, že bojovník, jenž zápasí za svou vc smrteln vážn neznesvtí svých zbraní, jestliže ve chvíli oddechu smyje s nich krev a nechá se je zalesknout v paprscích poledních, D, G. Rossetti slojí jakoby na rozhraní mezi básníky doby Coleridgovy nebo Keatsovy a pokolením Oscara Wilda. V jeho povaze i v jeho umní kíží se prvky rznorodé. vodem je skoro úpln Ital, vychováním a prostedím Anglian, Je od pírody smyslný, ale s ddiným sklonem k vcem nadsmyslným. Jako v nkterých z jeho obraz rajské námty nevyluují pozemské sytosti barev, tak zase v jeho básních vjemová nebo citová smyslnost nevyluuje uhlazenosti a vybroušenosti mnohdy až neživotné: krev mizí a zbývají toliko chladné, prsvitné cévy. Píliš asto penáší 13
dn
P-
všechnu lásku a péi na formální stránku svých prací. Stává se nejednou technikcm-virtuosem, aniž sám dobe cítí, kam spje. Síla a rozptí George Meredithe nejsou dosud zmeny náležit. Jen pibližn zatím zjištno, že jeho kmen a haluze jsou z nejtvrdšího
deva, jaké kdy urostlo pod nebem
Velké Britanie. Drvoštp, jenž by je porubal a složil v hranici, ješt se patrn nenarodil. Bude to práce, až se na odváží! Možná, že jeho široin naskoí zuby, jež vypadnou pile. Probíráme-li se jeho listím, svžím, zeleným listím, kterého nebylo ani vidt nebo které se zdálo uvadlé, suché, dokud se vznášelo vysoko nad zemí, poznáváme teprve, jaká vzácná míza proudila jeho sukovitými vtvemi; jaké svtlo ssály jeho prduchy v tch vtrných oblastech. Pohlédneme-li na jeho koeny, pipadá nám, že se prodraly nesmírnými vrstvami žuly až do samého stedu zem, aby odtamtud naerpaly skalní síly do pn a koruny. Mezi matkou Zemí a éterem nebeským rostl tento krásný obr, obma jimi se živil, oba oslavoval ve svých písních, na oba ukazoval jako na zdroje lidské myšlenky a velikosti. Chtl, aby se oba ty živly stékaly v lovku, jehož duši dovedl rozbírat a znova stavt jako jediný Browning mezi jeho krajany- vrstevníky. Píroda byla mu jediným kusem díla božího, jejž máme«, a proto k ní lnul. Ale pes všecku lásku
n
>
nerozplýval se v ní. Zstal vždy jednotkou, která je svým vlastním zákonodárcem. Jeho silné, zdravé srdce umlo porouet sob i jiným, protože dovedlo sloužit. Koncem minulého a zaátkem tohoto století anglická literatura nemá básníka, u nhož by v dob kvtu vyšší, posvcený rozum byl v takové rovnováze s citem a smysly jako u Meredithe; nemá umlce, jenž by byl zárove krásnjší, mužnjší osobností.
Stati a rty, jež obsahuje tato kniha, nevznikly brzy za sebou, ani nebyly psány proto, aby tvoily celek. Rzní se povahami, rzní se hodnotou. Všem jim nesvítilo slunce stejlaskavé. Vtry a mrana sypaly do nich studené stíny. Nebývá jinak z jara, když na vtvích sotva zaínají vyrážet zelené plaménky a po nebi se ješt honí oblaka thotná snhem. za takových dní, kdy slunce je zubaté a mrazí, vypuet jablo do Vyká, až se do hloubky zaheje a teplejší paprsky uvolní mízu. Rozkvete potom?
n
Mže
zem
kvt?
pda
SHELLEY V ZRCADLE SVÝCH DOPIS
ykonavatelka literární závti Shelleyovy, jeho druhá cho Mary, dobe pochopila, že l)ez ukázek list byl by obraz jeho innosti Když rok po jeho spisovatelské neúplný. smrti pipravovala do tisku svazeek verš, z nejvtší ásti díve ne tištných, chtla vydati zárove s ním aspo výbr z jeho italských. Ale Timothy Shelley, jehož uražené hrdostí nezlomila ani zpráva o nešastném skonu synov, hrozil jí odntím veškeré podpory, uveejní-li nco rázu životopis-
dopis
ného, I vyšly »Posmrtné básn« r, 1824 bez list básníkových. Stejn neúplné zstalo také první tysvazkové vydání úhrnné, poízené Mary Shelleyovou o patnáct let pozdji. Teprve r. 1840 sml se objeviti na knihkupeckém trhu dvousvazkový výbor ze Shelleyových »Essayí, dopis z ciziny, peklad a zlomk«, když byly z nich po vli umínného starce vymýceny jakékoliv narážky osobní. Tato kniha je pak na dlouho hlavním a skoro jediným pramenem, z nhož se lze pouiti o švýcarských a italských dojmech básníkových. Nkteré listy jiné otištny byly sice pozdji v úryvkovitých pamtech jeho osobních pátel a zejména také v nedokoneném »Životopise«, jejž nedosti spolehliv a nestrann napsal T. J, Hogg; ale teprve léta osmdesátá, kdy se probouzí v Anglii ilejší ruch vydavatelský a nkolik lidí sousta ji studuje a vydává díla starších spisovatel, navazují na záslužnou innost Mary Shelleyové. Avšak ani vydání Formanovo, ani Garnettovo, ani Rhysovo nejsou než výbory z korespondence básníkovy, urenými pro potebu širšího tenástva, Chtl-li E. Dowdcn napsati obšírný a pesný životopis, nemohl se omeziti na to, co podávaly; musel sáhnouti po rukopisech, pokud se dochovaly v rodin básníkov a jinde. Tím se stal jeho »Život P, B. Shelleyho« (1886) nejenom nejvtší zásobárnou dat životopisných, nýbrž na adu let také pední sbírkou do-
vn
pis do
té
doby neznámých. 19
sbírat a tisknout listy Shelleyovy zaal na sasklonku minulého století T, J, Wise, ale ponvadž je vydával toliko soukrom v nepatrném potu výtisk pro kruh svých pátel, málo kdo o nich ví, a doví-li se o nich, tak nepístupny jako rukopisy samy. Pouze jsou mu jedna z tchto knih vyšla r, 1908 také veejn: tyicetšest dopis psaných E, Hitchenerové, nadmíru dležitých pro poznání básníkova vývoje po vylouení z university a v prvním roce manželství s Harrietou. Dostává-li se nám nyní dvousvazkové sbírky list P. B, Shelleyho,(I) jsme i za ni ponkud zavázáni pobídkám Wisovým a jeho pátelské pomoci. Její vydavatel Roger Ingpen snažil se snésti v celek vše, co dosud bylo otištno porznu, i dopisy ješt netištné, sám nebo jeho pátelé. Jeho vydání pokud je objevil není sice kritické v písném smyslu slova, ale svými úvodními zprávami o osobnostech, jimž byly dopisy adresovány, a poznámkami nebo odkazy pod arou poskytuje aspo takových pomcek, jakých potebují, aby porozumli narážkám nedosti jasným. Úplností pedí daleko nad kterékoli z vydání dívjších, a tebas lze oekávati s jistotou, že poet 480 list a zlomk do nho pojatých bude ješt pekroen, zstane asi v dohledné dob nejlepší snškou toho, co se nám dochovalo z bohaté korespondence básníkovy. Starší sbírky podávaly hlavn listy povahy povšechnjší: popisy krajin, zážitky z cest a dojmy z dl literárních nebo umleckých. Zde mžeme nahlédnouti hloubji do duše pisatelovy, a jsme-li dost pozorni, sledovati její rst od let jinošských až do okamžiku, kdy se nad ním zavely vlny italského moe, Projdeme-li všemi oklikami této drá-
Soustavn
mém
tém
bu
tenám
tém
let a staneme na jejím konci, sotva se mineme že život lovka, jenž psal tyto stránky, nebyl kvtin, z pelu barev a šeutkán jenom z ranní rosy a
hy nemnoha poznání,
vn
The Letters of Percy Bysshe Shelley. CoUected and Edited by Roger Ingpen. London, Sir Isaac Pitman & Sons, 1909. (I)
20
lestu vánk. Vzpomínaje v Milán na venkovské nad Temží, v nmž prožil poslední msíce na
msteko
pd
anglické, Shelley posteskl si na kletbu lidí, že nic, co jednou bylo jimi poznáno, nemže jim býti neznámo. Tehdy vzpomínal toužebn kraje, jenž mu pirostl k srdci, a nkolika
známých tváí, které vídával okolo sebe. Jindy však nejedsi pál, aby mohl minulost vyrvati z pamti. Pouze výjimen vracíval se k ní pro útchu. Obyejn vzpomínky na ni jen stupovaly jeho bolesti pítomné. Bylo sice výrazným rysem jeho povahy, že žil píliš vidinám budoucnosti, ale nejenom proto zraovala jej minunou
lost. Jeho listy, pomineme-li nejstaršího dochovaného dopisu jedenáctiletého chlapce, jenž zve svou tetu na odpolední vyjížku na rybník, zaínají se ponkud pozd, aby nám podávaly zprávy o trpkých zkušenostech ve škole, kde se podle vypravování oitého svdka (I) válíval pi tlesných trestech po zemi nikoli bolestí fysickou, nýbrž vdomím potupy, a kdy suroví spolužáci, znajíce jeho výbušnou letoru, pro zábavu jej dráždívali a štvávali jako zv, dokud z jeho jasných modrých oí nevyšlehl vztek, jeho líce nezbledla a rty se mu nezachvly bolem. Možná také, že jeho hrdá šlechetnost, která odpouštívala více než kesansky, ani nepipouštla takových dopis. Jeho vývoj byl rychlejší než u vtšiny jeho vrstevník. Ve vku, kdy jiní byli by asi hledali ochrany u pedstavených školy neb u rodi, jeho samostatnost a povýšenost názor nedovolovaly mu žalovati na trýznitele. Jakmile pestali dorážet, smioval se s nimi, a sotva mu ukázali pívtivou tvá, ochotn je seznamoval se svými prvními dramaty nebo jim pedítal své verše. Básník se v projevoval ješt díve, než se nauil psát. Les poblíž rodného domu a nedaleký rybník zalidoval »starými hady« a >velikými želvami«, sebe pedstavoval Jako bytost z jiného svta a svým drobounkým sestrám vymýšlel a vypravovával zázrané píbhy (I) Shelleyova bratrance Mcdwina, jenž byl starším žákem téže školy, 21
na
nm
nebo
je
nezažil.
bavíval líením životních zkušeností, jichž nikdy Jeho druhý známý dopis byl již poslán veliké na-
firm v Londýn,
Šestnáctiletý žák koleje etonromán, kterého ješt nedokonil; nepíše prý ho pro zisk, nýbrž jen ze záliby ve spisování. Tento literární plod, o nco pozdji vydaný u jiného nakladatele, byl pouze ohlasem strašidelné romantiky Anny Radcliffové, která na škole v Etonu zajala jeho mladé srdce. Byla mu tehdy první pedstavitelkou umní slovesného. Pod zorným úhlem jejích román díval se nejenom na literaturu anglickou, nýbrž i na vdu a na život. Noc byla kouzelnictvím, mu nejmilejší dobou, chemie a fysika knihy o hvzdáství a alchymii nejvítanjší etbou, Albertus Magnus a Paracelsus nejvtšími filosofy a chemické pokusy mnohem více než nebezpenou zábavou, jíž by byl dva-
kladatelské ské nabízí
jí
tém
život. Kupoval si elektrické píprachem a zvtšovacím sklem do povtí vyhazoval vyhnilé vrby, vyvolával dábla a v nedalekém Windsoru navštvoval starého fysika, jenž býval ve službách indických a ml povst ueného mága. Romantické prvky sbližují jej také s beletrií Williama Godwina, jehož román »St, Leon«, psaný v posledních letech osmnáctého století rovnž pod dojmem módních skladeb paní Radcliffové, stává se vzorem jeho »St. Irvyna«, jak napovídá již název. Godwina filosofa z vlastní etby dobe ješt nezná. Teprve z Oxfordu objednává si u londýnského knihkupce, jenž vydává první sbírku jeho verš
krát
málem obtoval svj
stroje,
Vném
a má se státi nakladatelem jeho epické básn o Židu, základní filosofické dílo londýnského racionalisty: »Zkoumání o politické spravedlnosti a jejím vlivu na obecnou ctnost a štstí. « Když je pete a promyslí, jako by se zmnil. Zatratí svou innost dívjší, svj druhý román nazve knihou naprosto nezažitou, jeho uveejnní prohlásí za hloupost a s týmž zápalem, s nímž díve pstoval alchymii a ítával o starých hradech, životních elixírech a inkvi-
22
siních žaláích, vrhne se na studium traktát o filosofii morální a skeptické a na polemická hádání o jsoucnosti boží, Chcc-li napsati povídku, (I) volí si námtem neúspch francouzské revoluce. Lásku pohlavní úpln z ní vyluuje a tím, že o ní pomlí, chce vytvoit nejžíravjší satiru na její nezízenost. »Politická Spravedlnost« Godwinova a skeptití materialisté století osmnáctého uiní z mladistvého romantika, jenž bloudíval za noci po hbitov a po prvním nezdaru v lásce spával s jedem a nabitými pistolemi pod poduškou, vyznavae a oddaného stoupence barona Holbacha. Štstí lidské chce budovat jenom na zásadách zdravého rozumu. Nezajímá se již o stedovké rytíe, protože »základem jejich poslušenství nebyl rozum«, a Walter Scott není již jeho oblíbeným básníkem, ježto nepodizuje poetické krásy úedidaktickým, »Metaforický jazyk by býti píjemným nástrojem užiteného a vážného pouování«, píše osmnáctiletý Shelley krátce po svém vylouení z oxfordské university E. Hitchenerové, venkovské uitelce v jeho rodném kraji, »své pítelkyni a družce-poutnici na stezce pravdy«, »seste své duše«, »vtlené ctnosti«, »svému druhému já«. Zavrhuje díla obraznosti a na nkolik let dává se do služby irého rozumáství, Godwin je mu bohem. Nemá dosti slov, aby vyjádil své štstí, když se dovídá, že veliký filosof není mrtev, jak se domníval, a když dokonce nkolik paprsk z onoho svtla, které »píliš osluje temnoty je obklopující«, dopadne na jeho hlavu, »Nevím, jak bych vypsal radost, kterou zpsobil Váš poslední dopis; že William Godwin má .hluboký a vážný zájem o mé blaho', nemže než vzbuditi city nejopojnjší, .Politická Spravedlnost' otevela mé mysli nové a širší obzory; mla znaný vliv na mou povahu, a když jsem ji peetl, povstal jsem lovkem moudejším a lepším. Nebyl jsem již zasvcencem romantiky; až do té doby žil jsem ve svt ideálním
lm
ml
mn
(I)
Hubert Cauvin,
23
—
nyní jsem shledal, že v tomto našem vesmíru je dosti by budilo zájem našeho srdce, co by zamstnávalo vykonáúvahy rozumu; zkrátka poznal jsem, že jest toho, co
mm
vati povinnosti, « (I)
Godwinovy dopisy
jsou
Shelleymu
» výsledkem
zkuše-
pouoval; mže je ísti jenom se svrchovanou úctou. Jaké štstí žíti v jeho dob a býti jeho žákem! Nezná ho ješt osobn. Což teprve,
vk«,
nosti
kterou zhušfuje, aby
jej
vyhoví-li Godwin jeho nesmlému pozvání a navštíví jej v horách waleských! Škoda, že nemže mu zatím poskytnouti více. Až bude plnoletý, nabídne mu trvalého pohostinství ve vlastním dom; bude jeho nejvtší chloubou, uzná-li jej za hodná, aby mu byl útchou ve stáí. Tyto lyrické výlevy nejsou jedinými doklady Shelleyova nadšení pro racionalistickou filosofii a jejího anglického apoštola. Horlivý žák chce dokázati iny, že si zaslouží pozornosti svého uitele. Chce se bíti za jeho slova, chce uplatovat jeho theorie do krajních dsledk. Ani pomyšlení si nepipouští, že by stárnoucí knihkupec a nakladatel dtské literatury nebyl již docela týž William Godwin, který vzdav se úadu duchovního \^stoupil r, 1793 se »Zkoumáním o politické spravedlnosti*, Shelley dívá se z dálky dvacíti let a vidí v jenom velikého rozptylovatele tmy a nebojácného obhájce »pravdy« a »ctnosti«. Pete jeho knihu a cítí se sám filosofem-racionalistou, »Což nejsem filosof ?« táže se pítele Hogga, »Nekráím za ctností pro ctnost samu?« Žádné jiné slovo nevyskytuje se tolikrát v jeho dopisech po nkolik let. Snad pouze o »rozumu« uvažuje v nich té-
na
nm
m
stejn asto.
Vnitn
oba pojmy souvisí u
nho
velice
Ctností není mu než nezištné hájení rozumu, osvcování lidských myslí a stíhání všeho, eho rozumem nelze odvodnit. Kdyby se pouhý rozum uplatoval ve veškerém jednání, vzešla by všeobecná spravedlnost a tím by vzrostla
tsn.
(I)
10/1 1812.
24
ctnost. Rozum nám praví, že není ideí vrozených, že duše a že pokrok lidská je «tabula rasa« pístupná všem lidstva závisí na tom, jakého vychování se dostane jednotlivcm. Na tchto myšlenkách Lockových a Godv^inových i
dojmm
dvru
v moc rozumu, V radikálním zakládá Shelley svou racionalismu jde tak daleko, že záhy projevuje dokonce nesouhlas s názory svého uitele, ponvadž se mu nezdají dosti radikální. Prohlašuje se dsledným stoupencem materialistické filosofie barona Holbacha, jehož »Systme de la Nature<<(I) jest mu »knihou neobyejných sil, avšak píliš pístupnou výtkám smyslnosti a sobeckosti«. Je prý sice stejn jako Godwin odprcem »soustavy sobectví«, nechápe však, pro by »nej vznešenjší nezištnosti nebylo lze smíit s nejpísnjším materialismem« nebo pro by »dv nauky, o materialismu a nezištnosti, nemohly býti chovány v jedné mysli tak nezávisle jako pravdy, že cricketová koule je kulatá a krabice hranatá«. etl také Berkeleyho, ale není pesvden jeho »immaterialismem«, jenž se mu zdá pouhým záporem; slovem, které jako všechna podobná slova s pedponou non »bylo vynalezeno pýchou filosof, aby zakrylo jejich nevdomost také jím samým«, O tom, í názory jsou správné, zda jeho i Godwinovy, af prý rozhodne rozum, jenž »smím-li jej zosobniti, tak pevyšuje Vás, jako Vy pevyšujete mne. Hodiny a tisíce let nelze stejn zm-
dv
vností«, S Godwinem nesouhlasí radikál Shelley ani co do hodnocení klasických eí a literatur. Není prý ješt tak ješitný a dogmatický, aby tvrdil, že vbec nepochybuje o zhoubnosti klasického vzdlání, je však pesvden, že zlo vyplývající z uení etin a latin pevyšuje prospch. Nechápe, že by se nkterá z velikých pravd »Zkoumání o politiiti
cké spravedlnosti« opírala o výbornost literatury antické. Pipouští sice, že latinská a ecká vzdlanost mly vliv na vývoj Godwinovy povahy, táže se však, jaký, »Což nejsou (1)
Myln pipisuje
tuto knihu jednou Mirabaudovi,
25
po druhé Helvétiovi.
rozumování, na nichž se zakládá Vaše soustava, naprosto odlišná a nijak nesouvisící s výborností ecka a íma? Neutlaovala vláda republikánského íma a vtšina vlád eckých, nejednala svévoln a nepovzbuzovala k monopolu práv tak ochotn jako nyní vláda Velké Britanie? emu se uíme od jejich básník? Jak jste kdysi uznal, ,nehodí se na nic jiného, než aby prodlužovali trvání škodliZjemnila snad ecká a vého plemene hrdin na svt' ímská literatura duši Johnsonovu? Rozšiuje obzor tisíc omezených pobožnstká, kteí byli vychování v samém srdci klasinosti? .«(I) Takové otázky dává svému uiteli dvacítiletý Shelley, jenž pldruhého roku pedtím ítával v Universitní koleji oxfordské pi plamenech oteveného krbu Homerovu Iliadu a vzdychával u vytržení nad její krásou; týž Shelley, jenž nkolik málo let pozdji bude se hluboce koit Platonovi a eckým tragikm a se zícenin lázní Caracallových útrpn pohlížet na dnešní umní a vzdlanost. Nyní si váží toliko latinské mluvnice, ponvadž je klíem k nkterým živým jazykm evropským,, a z básník jenom ímského Lucretia, jenž ho zajímá hlavn jako radikální myslitel náboženský. Tím je také Shelley, Je známo, že byl z university vylouen pro atheismus a že Shelley bezbožec dlouho byl a dosud bývá pízrakem ustrašených duší. Jaký byl jeho atheismus? V praksi celkem nevinný, kdežto v theorii zasloužil si spíše jména deismli nebo pantheismu, jak dobe mu ekl v soukromých hovorech Southey. Sklon k náboženské skepsi zddil snad po ddovi Percy Shelleym, bohatém statkái sussexském, jenž vtší ást svého dlouhého života zasvtil hromadní jmní, týrání svých žen a dtí a pravidelnému vysedávání ve vesnických výepech. O tomto výstedním starci, jenž zapravovával první tiskaské úty svého vnuka, píše Shelley své pítelkyní Hitchenerové, že je »dokonalý atheista a že staví všechny své na-
A
,
.
(I)
.
.
29/7 1812.
26
,
,
,
dje na zniení <, Jeho syn, básníkv otec Timothy, byl sice politickým smýšlením liberál, ale ve vcech náboženských zstal zarytým konservativcem. Hrozil se skepse synovy daleko více než jeho žena a nikdy mu neodpustil, že se nepokoil a nevzdal svého pesvdení, když universita chtla vyvrženou ovci jen za tu malikost odvolání pijmouti opt do svého stáda. Pomr mezi nimi byl vždy chladný, Shelley praví, že svého otce nikdy nemiloval a že nikdy neobjevil u nho ani jediné vlastnosti hodné podivu. Veliká touha po vdní, zájem o vdy pírodní, soukromá etba a pemýšlení o pohanství eckém a ímském již na škole etonské podvrátily v plachém hochu víru v církev a její uení. Když pak proetl »Politickou Spravedlnost« a »Systme de la Nature«, zanevel na kesanství vbec jako na nepítele velikých ctností a pežilé zízení, jež zadržuje pokrok lidstva. Kesanská dogmata byla mu podvodem, kdežto prakse, jak se vyvinula v církvích, pouhým epikurejstvím, ne-li daleko horším, >Mají Sokrates a Cicero zahynout, zatím co nejšpatnjšímu chlapovi moderní Anglie dostane se života vného?« tázal se mladiký student etonský, »Pro tedy, opakuji, pan Eaton je trestán? Ponvadž je deista. co jste Vy, Lorde? Kesan, Nuže tedy! škraboška spadla; stíháte ho, ponvadž se jeho víra liší od Vaší, Napodobujete svými iny pronásledovatele
ním
A
a jste dodateným dkazem, že Vaše náboženkrvavé, barbarské a nesnášelivé práv tak jako jejich Opravuje kesanský, jejž jeho následovníci velebí jako božstvo pokory a míru, On, obnovitel svta, pokorný oprávce aby lovk povstával proti lovku, a ježto liktoi jsou pohotov na jeho pokyn, aby jej poutal v etzy a muil jako nevícího?« psal v oteveném list r, 1812 nkdejší poslucha university oxfordské Lordu Ellenborough, jenž odsoudil knihkupce Eatona na praný a na osmnáct do žaláe za to, že uveejnil tetí ást Painkolik pedtím v dopise nova »Vku Rozumu«. 27
kesanství ství je .
,
bh
.
—
—
,
msíc
A
msíc
pítelkyni Hitchcnerové: »Zdá se, že velice pochybujete o kesanství. Já nepochybuji: nechápu ani možnosti, že by bylo pravé. Tento radikalism protikesanský pozdji sice pozbyl své útonosti, nikdy však nevyhasl. Studium Spinozy a spisovatel antických jej posiluje, R. 1811 kathedrála v Yorku je Shellcymu »obrovskou hromadou povry «; téhož roku chce pesvdit Miss Hitchenerovou a ne jsoucností boží, protože nevru v jsoucnost pokládá za »nejkratší cestu, jak vykoeniti kesanství«; léta pozdji mluví o »biblickém jedu«; r, 1816 v žalái chillonském vzpomíná Tacitových slov o »pernicies humani generis« jako »slavného a nezvratného proroctví«; v dopise z Neapole nazývá císae Konstantina »kesanským plazem, jenž se plazil krví své povraždné rodiny k nejvyšší moci«,(I) a nedlouho potom »obmezenou a zloeenou píšerou, jejíž hlavní zásluhy záleží v tom, že upevnila náboženství«.(II) Roku 1821 libuje si v myšlence Schleglov, že víra lidu byla zniena »nejprve áblem, potom Duchem svatým, posléze Bohem otcem«, a ješt krátce ped smrtí zdrazuje proti názoru Tomáše Moora své pevdení, že kesanství svtu neprosplo; souhlasí s ním sice, že nauky francouzské a materialistické filosofie jsou práv tak klamné jako zhoubné, je však jist, že jsou pece jen lepší než kesanství, »pokud anarchie je lepší než despotism; z toho dvodu, že anarchie trvá doasn a despotism je vný«.(III) Ale odvaha myslitelská je spojena u Shelleyho se srdcem velice mkkým. Tak mkkým, že nkdy potlauje své pe-
dv
neurazil cit tch, kdo jsou mu milí. Vyloubyv pro atheismus z university, nemže patrn odepíti své matce, jejíž mírné a snášelivé povahy si váží, aby nešel k pijímání; a když jej k témuž náboženskému úkonu vyzve jeho mladá pítelkyn Harrieta Westbrooková, bez dlouhých rozpak vyhovuje i jejímu pání, V Ježíši vidí
svdení, aby
en
(I)
22/12 1818.
(II)
23/3 1819.
(III)
11/4 1822,
28
nm
s úctou. Za pobytu velikého lidumila a vyjaduje se o v Dublin r, 1812 zabývá se myšlenkou sestaviti výbr z jeho výrok, aby jím oistil jeho uení od »tajemnosti a nemravnosti, která je zahaluje«. Historické kesanství nemá po jeho názoru s prorokem nazaretským nic spoleného, a nazývá-li se dosud jeho jménem, je to jen »lucus a non lucendo«. Kdykoli mluví a píše proti náboženství, má na mysli hlavn toto náboženství odplaty, kde nic se nekoná zdarma je pouhý tyran, o ten, kdo a nic se nepromíjí; kde jej vzývá a velebí, dobe ví, že je »nej nelítostnjší, nejsvéhlavjší a nejzatvrzelejší ze všech tyran«, jemuž však se koí, protože je všemohoucí, Shelley zná však ješt jiného boha, Není-li si nkdy jist jeho jsoucností, aspo ji pipouští a rád o ní uvažuje. Slovo »bh« je mu sice »pramenem nesetných omyl« a bude jím tak dlouho, »dokud nebude vymazáno z názvosloví filosofického*; ale pojem sám je mu více než domnnkou. »Nemohl bych snad podati dkaz, avšak myslím, že list stromu, nejnepatrnjší hmyz, po šlapeme, jsou samy sebou dkazy vtšího dosahu než kterékoliv jiné, jež bylo by lze uvésti, že njaký ohromný rozum oživuje nekonenost. Nevím-li tomu, nejsilnjší dvod, dokazující jsoucnost života posmrtného, okamžit padá. « (I) Nkolik dní pozdji definuje Hoggovi boha jako »první píinu«: »Zeptám se materialisty, jak vznikl tento svt. Odpoví: Náhodou. Jakou náhodou? Odpovím slovy Spinozovými: ,Nekonené množství atom vznášelo se od vnosti prostorem, až se posléze jeden z nich šastnou náhodou vychýlil ze své dráhy a ten vleká za sebou jiný vytvoil základ gravitace a v dsledcích vesmír.' Jaká píina zpsobila tuto zmnu, tuto náhodu? Nebo kde, pokud víme, píiny vznikají bez pimených úink? Aspo zde, pi vci tak odtažité, musíme uvažovati obdobn. Nebyla to tedy píina, nebyla to prvni píina? Nebyla tato
bh
nmž
nmž
-^ (I)
3/1 1811.
29
první píina božstvo? Nyní nezbývá, než dokázat, že toto božstvo peuje, nebo spíše že se jedin zamstnává upravováním nynjšího i budoucího štstí svého stvoení. Ó, kéž by bylo duší všehomíra, duchem vesmírné, nehynoucí lásky! Vskutku, vím, že jest.... « (I) Dva msíce potom Shelley byl vylouen z koleje pro bezbožectví. Byla snad zmna v jeho názorech náboženských tak náhlá? V té dob jich vbec nezmnil. Pro se tedy musel rozlouiti s universitou? Nepopel, že je pvodcem anonymního letáku, jemuž dal hrdý název »Poteba atheismu«. Ale za tímto heslem na pohled tak jistým skrývala se mimo mladickou skepsi veliká touha dohmatati se jakékoliv, i sebe menší jistoty. Jak pozdji ekl Trelawnymu, užíval slova »atheismus« jenom jako »namalovaného ábla pro strach lidí bláhových«. Úel letáku byl jiný, nežli se snad domýšleli v koleji. etba francouzských a anglických racionalist posílila v Shelleym vrozený sklon k hádání o sporných otázkách. Mladý rozumá a vášnivý dialektik byl pesvden, že jenom vzájemnou výmnou a vysvtlováním názor lze dojíti pravdy. Aby si usnadnil cestu k pí.
.
semnému »hádání o víru«, sestavil a vytiskl kratiký leták o atheismu. Potom jej v dopisech rozeslal všem biskupm anglického království, místokancléi university oxfoijdské i pedstaveným jednotlivých kolejí a vbec osobnostem, o nichž soudil, že se mají zajímat o záhady náboženské, V listech jim oznamoval, že náhodou objevil piložený leták, že sám nedovede vyvrátit jeho závr a že by byl vden, kdyby mu laskav oznámili své názory dopisem na uritou adresu do Londýna. Takovým zpsobem chtl zapísti korespondenci a v nkolika pípadech, kde neprohlédli uskoku dosti naivn osnovaného, skuten zapedl. pezírala leták Universita nkolik týdn mlela. o atheismu a dopisy Jeremiáše Stukeleyho, nebo nevdla, že se za tímto podpisem skrývá jeden z jejích nejmladších
tm
Bu
(I)
12/1 1811.
30
len. Teprve když
Shelley vyložil pamfletem okna oxfordského knihkupectví a tím pivábil pozornost duchovního, na jehož pokyn všechny výtisky v knihkupcov kuchyní spáleny, zavolán byl k pedstaveným své koleje, a ježto se zdráhal odpovdti na otázku, je-li pvodcem letáku, ihned z university vylouen. Pítel Hogg, jenž protestoval proti tomuto trestu bez vyšetování a na touž otázku rovnž neodráno povdl, vylouen byl zárove s ním. Druhý den oba odjeli do Londýna,
asn
Ale toto neoekávané perušení studií universitních neutlumilo v Shelleym vášnivé záliby v úvahách a výkladech náboženských. Na jae r, 1811 dopisuje si pod pseudonymem s duchovním Faberem, a když se brzy potom seznámí u svého strýce s E, Hitchenerovou, po celý rok posílá jí listy, v nichž rozbírá své názory o bohu a nesmrtelnosti duše. Jeho nevra v uení církevní pechází víc a více v pantheismus, ,Bh' je mu pouze oznaením pojmu, který jindy nazýváme vesmírem. Rozum a analogie potvrzují mu domnnku, že život je nekonený; »že duše, která nyní oživuje toto tlo, byla kdysi oživujícím prvkem nekonen nižšího lánku v etze bytostí a že konen jest jí souzeno dosíci lánku nejvyššího .; že všechno je oživeno a že tu,
.
život je nekonený, nikdy nemžeme dospti jeho konce, « (I) jinde: »Každý den Imne] pesvduje, jak marné, jak nedostatené jsou všechny úvahy, aby to díž,
ponvadž
A
—
mí ve svém — jsme pouhé
dokázaly. Jsme však jsou tyto duše, které omezeném okrsku vzdálenost onch svt
bubliny, jež vznikají z bahna nehybné kalužiny jen proto, aby byly zase pohlceny její hnijící hmotou? Myslím, že nikoli; cítím, že nikoli, (II) »Chci žíti mimo tento život,«(III] Píroda je mu zatím skoro nmá. Jestliže si jí povšimne, uvažuje nanejvýš, mají-li také rostliny duši a njaký cíl vyšší. Brzy po nedobrovolném odchodu z university po prvé pichází do Walesu. Bydlí tam v údolí se staletými stromy (I)
2/1 1812.
(II)
11/12 1811,
(III)
26 12 1811.
31
a horskou bystinou, poblíž vodopád a mezi skalami nakupenými a protínajícími letící oblaka. Ale této divoké romantinosti, která by si ho byla jist podmanila v dob blouznní na škole etonské, jako by ani nevidl svými skly .pouhého rozumu'. Rozbírá své city, uvažuje o jejich podstat a nií je v zárodku. Teprve pozdji za pobytu v krajin jezerní a zejména za druhé návštvy w^aleských hor zaíná se ledová kra prolamovat a proud citového tepla
proniká na povrch. Tehdy si všímá dokonce i lidových poa o duších a skítcích, jež povrivost horal nasadila do jeho domu a nejbližšího okolí, nepíše již tak opovržliv jako o »druidských podvodech a »jevišti ímského zprznní« ješt rok pedtím v severoanglickém Kesw^icku, To jsou však jenom rozbhy. Opravdové uvolnní nenastane, dokud jeho smysl neoteve skutená láska k žen, která jako by v byla usnula po prvním zklamání a která pouze napolo procitla i po rytíském satku s Harrietou, Když prchá v ervenci r. 1814 s Mary Wollstonecraft-Godwinovou a její nevlastní sestrou na pevninu; když po prvé uvidí Paíž a odtamtud s košíkem v ruce brodí se silniním prachem k hranicím švýcarským, veda druhou rukou mezka, na sedí Maria-Mary; když jej na noclezích ve zpustošených vesnicích francouzských oichávají krysy; když nedaleko Neuchátelu v dálce spatí zasnžené vrcholky Alp jako oblak a nádherné vidní; když u Lucernu nad jezerem odpoívaje opodál kaple Tellovy dívá se na hory, lesy a vodu; když posléze po ekách švýcarských a po vrací se dom: holá skutenost hovoí k necvienou a drsný život, nevysušený v kelímcích racionalistické filosofie, hlásí se o práva uzmutá, Shelley se po druhé perodí. Básník pemže konen rozumáe. Ovšem teprve r. 1814 a 1815, Zatím ješt na básn mnoho nemyslí, a pokud je píše, vyjaduje jimi hlavn své názory filosofické, náboženské a sociální. všechen svj as, své peníze, své zdraví vnuje politice. Živý zájem o ni do 32
vr
«
nm
nmž
Rýn
nmu
eí
Tém
nm
neutuchá. Ješt r. 1819, kdy básní »Odpoutasmrti v ného Promethea«, píše píteli Peacockovi: »Mám za to, že mravní a politické, a básnictví je velmi podízeno kdybych byl zdráv, jist bych smoval k nim; nebo dovedu si mysliti veliké dílo, ztlesující objevy všech a v soulad uvádjící zápasící vyznání, jimiž lidstvo bylo až dosud ovládáno,«(I) Téhož roku po surovém zakroení vojska proti manchesterským dlníkm skládá politické verše »Maškarní prvod anarchie« a prosou nartává »Filorok potom chce vysofický názor na opravu« (volební)
vd
vk
;
svazeek » lidových písní, vesms politických«, a pozdji ješt asto v dopisech uvažuje o tom, co se dje ve dati
veejném život anglickém, ve Španlsku, v Itálii a na Balkán, Díve však se družila k theorii také politická prakse. Nejenom chtl zaujmouti po otci místo ve snmovn, jakr, 1812 vypravuje se s první svou ženou do Irska, aby pímo zasáhl do jeho nešastné politiky a svými schopnostmi pomáhal potírati anglickou despocii. Než nastoupí cestu, píše »Provolání k irskému lidu«, aby je dal po píkladu Tomáše Faina tisknout na veliké archy písmeny z dálky itelnými a lepit jako návští na zdi dublinských ulic. Emancipace irských katolík a zrušení politické
mile by dosáhl plnoletosti:
jednoty Irska s Anglií je podstatou jeho obsahu; politické probuzení irského lidu a zvlášt dublinské chudiny hlavním úelem, Shelley je nadšen pro vc irskou a domnívá se, že zpsobí obrat v irské politice. Ihned, jakmile pistane v Dublin, skládá druhý leták, v navrhuje, aby byla zakládána »lidumilná sdružení«, která by »klidn zrevolucionovala zemi«. letáky chce budit smysl pro svobodu politickou, pracovat pro smír, otásat irským katolictvím a zavádt zásady kvakerské a sociniánské. Sestru své ženy, doprovázející mladé manžely na politické výprav, nabádá, aby sestavila ze spis T, Faina výbor, jejž by pak vydal a v tisících výtisk rozšíil mezi lid. »Frovolání«
nmž
Obma
(I)
26/1 1819.
33
nelepí sice na dublinská nároží, spouští je však s okna svése domnívá, že ho bytu, kdykoliv zahlédne lovka, o by byl pístupen jeho výkladm, rozdává je po ulicích, podluje jím své známé, a sedmnáctiletá Harrieta, jež má daleko více smyslu pro humor a smšnost situace než její manžel, puká jednoho dne smíchy, když Percy s prorockou vážností nepozorovan vstrí výtisk také do káp chudobné irské ženy. Jeho pítelkyn Hitchenerová má podobným zpsobem pracovat mezi sedláky jižní Anglie. Na neštstí celníci naleznou v krabicích »zápalné látky« a místo do londýnským. Sussexu pošlou je policejním Shelley zatím navazuje styky s nkolika pedáky irského hnutí a s jedním z nich zamýšlí dokonce vydávat politický list, jenž by šíil jeho myšlenky. Když se mu naskytne píležitost, vystoupí o schzi irské strany národní i na politické eništ. Ale jeho mládí není oporou jeho slov a svobodomyslné názory, jež hlásá, zarážejí irské katolíky. »Pedsudky pes mé zásady jsou tak mocné, oznamuje své pítelkyni, »že mne více nenávidí jako svobodného myslitele, nežli milují jako stoupence svobody«.(I) Pesvdením je republikán, v Irsku však rozhodných republikán je málo; je protikesanský deista, mezi Iry setkává se však pouze s nkolika lidmi, kteí teprve zaínají kolísat mezi kesanstvím a deismem; všichni ostatní vidí v ímském katolictví mocného spojence v boji za práva politická. Je nepítelem aristokracie, ale dublinský lid je píliš ubohý, aby rozuml jeho názorm. » Jedinou hmotou oživené špíny nazývá v dopise obyvatele úzkých uliek. Chodí sice do jejich chatrí,
nmž
úadm
-<
<;
ale když pozná tu bezednou bídu hmotnou ní, pojímá jej duševní a vidí, jak sami Irové jsou otrlí hnus a zmocuje se ho touha míti Dublin již daleko za sebou, » Jsem syt tohoto msta a toužím býti u Vás a v klidu. Bohatí deptají chudáky v mrzkost a potom si stžují, že jsou mrzcí. Týrají je do vyhladovní a všejí, když ukradnou boch-
pouuje, pomáhá,
vi
i
ník,« ÍID
(I)
34
10/3 1812.
ÍII)
Tamtéž.
Po takových zkušenostech Shelley ponkud vystízliví. Pošest nedl v Irsku, vrací se zklamán do Anglie. Ale sotva
byv
dojm dublinských, ihned obnovuje politickou agiJežto na vesnici v hrabství devonském má pramálo píležitosti hlásati zásady republikánské a svých pátel nechce uvádt do nebezpeenství, uchyluje se o pomoc k živlm. Své letáky uzavírá do lahví a pouští na moe nebo je upevuje na balony naplnné rozehátvm vzduchem, aby je zanášely do konin, kam by jeho uení zásluhou lidskou nikdy snad neproniklo, když vlny odplavuji láhve a vítr duje do papírových posl, vrací se do svého domku a píše znlky na »balon zatížený vddním« a na »nkolik lahví vdním naplnných«. Nebo pes všecku stízlivost nauk filosofických fantastou je a zstane i Shelley racionalista. Jeho zápal nevidí pekážek, jeho opravdovosti je kominost cizí.
se zotaví z taci.
A
Sám se nazývá »zklamaným nadšencem Zklamání však nikdy nadobro neudusí jeho nadšení. Sice by nekráel kostr;<,
staten
batou stezkou života tak
a
s
takovým vnitním ú-
spchem. byl nejenom pímo, nýbrž i nepímo ojeho vývoji duševním. Vlivem »Zkoumání o politické spravedlnosti pestal spisovat romány a pimkl se k filosofujících theoretik osvícenských; vlivem Godwinovy dcery a své lásky k ní protrhl kruh šedých theoríí a piblížil se opt k zelenému stromu života. Když etl knihu svého uitele, sotva tušil, že se v nkolika málo letech dvakrát proheší na jejím pikázání; stejn asi jako toho o sob netušil Godwin sám, když knihu tu psal. Oba byli v theorii zásadními odprci manželství; oba se po dvakrát oženili. V kvtnu r. 1811 psal Shelley Hoggovi: »Alc manželství, jak praví Godwin, je mrzké, ohavné. Jakýsi nevýslovný, ošklivý hnus jímá mou mysl, když si pomyslím na toto nejdespotitjší, nejnežádoucnjší pouto, jež pedsudek ukul, Nesnesl bych pouhé pedstavy aby uvznil její energie manželství, ani kdybych neml pro svj odpor
William Godwin sudným initelem v
^
et
.
.
.
dvod
35
nmu,« A v srpnu téhož roku se oženil, podrobiv se dobrovoln pedepsaným obadm. Zaslepen láskou? Nikoli. Spíše ze soucitu. Spolužaka a pítelkyn jeho mladší sestry k
zamilovala se do nho a neoptovanou láskou churavla. Její otec jednal s ní »krut«; chtl dokonce, aby se vrátila ji nechat »muit«, do školy. Hledala rady u Shelleyho, dopustit, aby družky když pomoc byla tak nasnad? ve škole jí opovrhovaly, ponvadž se pátelila s atheistou vyloueným z university? Nkolik dní byl »zmaten a zádumiv« a na Hoggovy narážky odpovídal dsledn: »Nejsem zamilován, « Pojednou však se rozhodl k inu. Koncem srpna r. 1811 oznamuje strun svému píteli, že za noci projel v poštovním voze Yorkem a že Harrieta je s ním. Ti dni potom byl oddán v Edinburce podle skotského práva » rolník ze Sussexu« s dcerou bývalého hostinského Johna
Ml
Westbrooka
V o své
z
Londýna,
kterémsi v prvních
mladiké
Ml
dopis Godwinovi Shelley
choti, že její
názory jsou podobny
praví
názorm
Skuten první dv léta snažila se o to, se byly její nevyvinuté síly. etla Voltairv »Dictionnaire Philosophique«, uila se latinsky, hlasit pedítávala z oblíbených knih svého muže, za výpravy irské cítila se lepší Irkou než dcera irského vlastence Currana, zajímala se o politiku, nenávidla despocie, a když Shelley pestal jísti maso a zavedl ve své domácnosti »soustavu pythagorejskou*, neml horlivjšího stoupence nad ni. Její pevné a estné jednání, když Hogg, zneuživ slepé pítelovy, nkolik nedl po edinburském satku chtl ji svésti, její díví oddanost a upímná víra ve vše, co ekl a uinil její cho, utužovaly jen pouta manželství, uzaveného s takovým kvapem, A pece Shelley cítil jakousi prázdnotu. Chybla mu žena, která by nebyla pouze jeho žakou, bledým stínem jeho podoby, nýbrž která by se mu blížila rozumov a zárove byla bytostí samostatnou, U Harriety vidl jen dobrou vli, ale málo hlubšího porozumní. Odtud vyvrá platónská láska 36 jeho.
dvry
neodvodnný
obdiv, jimiž oplývají jeho nekonené listy, Hitchcncrové, »Nej dražší pítelkyn, (nebo tak Vás chci nazývat). Vám, jež rozumíte mým pohnutkám jednání, které, jak si lichotím, souhlasí s Vašimi vlastními, Vám, jež dovedete opovrhovati pedsudky svta, jejíž názory jsou moje. Vám odvážím se íci, že miluji: aniž se vydávám v nebezpeenství možnosti, že toto svaté slovo vykládáno bude zpsobem ponižujícím a hodným opovržení, aniž se vydávám v nebezpeenství domnnky, že ten kus ústrojné hmoty, který chová Tvou duši, vzbuzuje lásku, na
a
psané
niž
má
Alžbt
právo toliko ona duše
Od nynjška
— Váš v pravd, upímnosti a neomezen, ,
,
,
chci býti
Váš
Tento projev mladého manžela šest nedl po svatb byl jenom úvodem k dlouhé projev podobných, zasílaných na jihoanglickou vesnici tak dlouho, až ticetiletá uitelka zanechala svého povolání a pisthovala se do malé domácnosti svého zbožovatele. Navždy ovšem. Teprve potom slova podivu umlkají. Když tyi msíce pozdji teme zase jméno její v list Shelleyho, není to již »pítelkyn jeho srdce«, »vtlená ctnost« a » veselý paprsek, jenž zlatí tento zimní den života«, ani » jedna z tch bytostí, které pinášejí štstí, nápravu, svobodu, kamkoli vkroí«, nýbrž »sndý demon« a »kus poouchlé, mlké, ohyzdné, hermafrodítní ženštiny«, které prý se její ukvapení pátelé velice rádi zbavili. »ím bylo by peklo, kdyby taková žena byla v nebi?« táže se Shelley pítele Hogga, jejž pijal zatím na milost. Odvrátil-lí se však od »sndého démona«, nenavrátil se ješt trvale k Harriet. Hladký povrch manželské shody a snad i obasného štstí konen puká a pod ním se objevují záhadné proudy. Posilovány jsou patrn nepíznivými vlivy Harrietiny starší sestry, která od zaátku Shelleyova manželství bydlela v jeho dom; vlivy, které se zejména uplatují, když se mu narodí dcera lanthe. Harrieta pe« (I)
ad
—
stává se zajímat o (I)
filosofii
a literaturu, o irskou politiku
10/10 1811.
37
a latinské básníky a stará se jenom o zbytené toulky, výkladní skín londýnských obchod, stíbrné náiní, nejnovjší stihy a módní klobouky. Na domluvy manželovy odpovídá hrdým vzdorem a svým podivným chováním budí podezení neupímnosti a manželské nevry. Shelleyho v tíží toto odcizení. Když jej Harrieta na as opustí a odejde z vesnice na Temži, kde žijí tou dobou, do Bathu, upadá v zádumivost, sentimentální touhu po zašlých dnech oxfordských a jakousi tichou, vzdornou zoufalost, »Žiji zde jako hmyz, který si pohrává v prchavém paprsku slunením, jejž nejbližší oblak zatemní navždy«, oznamuje za beznového jitra r, 1814 Hoggovi, Literární práce ho netší a jediná vc, kterou prý napsal, jsou sloky, ukazující, kam tíhnou jeho myšlenky:
nm
»Thy dewy looks sink in my breast; Thy gentle words stir poison there; Thou hast disturbed the only rest That was the portion of despair! Subdued
to Duty's hard control, could háve bome my wayward lot; The chains that bind this ruined soul Had cankered then but crushed it not,« I
—
(I)
»Je to vidní teštivého a chorobného snu, jenž prchá ve studeném, jasném svtle ranním. Jeho neobyejná istota a vybraná dokonalost nemají více skutenosti než barva podzimního západu, « (11) Týden potom dává se s Harríetou po druhé oddat, aby ped právem anglickým nebylo pochybil) Tvé orosené pohledy zapadají mi do prsou; tvá nžná slova hýbají Pod tam jedem; porušila jsi jediný klid, jenž byl údlem zoufalství. písným dozorem povinnosti byl bych mohl snášeti svj rozmarný osud;
—
etzy, (II)
jež poutají tuto sesutou duši, zrezavly, 18/3 1814.
38
—
jí
však nezkrušily.
ností o platnosti jeho prvního satku. Ale toto církevní pouto je slabší pavuiny, Z jara a poátkem léta penžní o podobné záležitosti sbližují Shelleyho s domem Godwinovým tsnji než dí-
vjší rozhovory filosofické. Za obasných pobyt v Londýn docházívá do jeho rodiny na obdy a setkává se opt s jeho dcerou Mary, která se práv vrátila ze Skotska, Osud tí lidí je rozhodnut, Harrieta, jež zatím mešká v Bathu, chtj íc snad svou strojenou neoblomností Shelleyho pokoit, netuší, že ho již ztratila. Rozdíl mezi ní, ženou krásné tváe, ale všedního ducha, a dcerou Williama Godwina a Mary WoUstonecraftové, zemelé bojovnice za práva žen, je zejmý i lidem skromnjších nárok, než jaké má Shelley, V hndém zraku šestnáctileté dívky te o vnitním život jiný
píbh
než v jasných a pece jen šálivých oích své ženy. »Každý, kdo mne zná«, praví píteli Peacockovi, jenž ho v parných dnech ervencových zastihne v Londýn ve stavu malého království, v nmž zuí vzpoura, »zajisté ví, že spoleníkem mého života ml by býti jenom ten, kdo má cit pro poesii a rozumí filosofii, Harrieta je ušlechtilý živoich, není však schopna toho, ani onoho, « Má-li nadto vnitní jistotu, že ho nemiluje a že je mu nevrna, (I) mže ješt zstati jeiím
manželem?
jí klamat. Pozve ji do Londýna a pátelsky jí vyže jejich spolenému životu nadešel konec, Harrieta se podrobí jeho rozhodnutí, když jí zajistí roní dchod, akolÍA k rozchodu nikdy pímo nesvolí a pozdji si v dopisech irské pítelkyni nejednou ponaíká. Vinu svaluje na Godwinovu »Politickou Spravedlnost« a svdnictví jeho dcery, která prý roznítila city a obraznost jejího muže vypravováním o své matce a blouznivými hovory u jejího hrobu. Shelley na Harrietu nezaneve. Její zpráva, že jí vzkázal, aby se nasthovala do jeho nové domácnosti a žila v ní jako jeho
Nechce
loží,
na
(I) Pesvdení toho se nevzdal ani pozdji, jak patrno z dopisu Robertu Southeymu (17/8 1820); jeho pátelé soudili o Harríet píznivji.
39
vymyšlena. Potvrzuje ji vlastní list Shelleyz Francie oznamuje, kam až dospli a co zažili na svém »útku do Egypta«, List psaný s božskou neznalostí ženského srdce: Hle, Harrieto, zde jsme. Viz, jak za námi do Švýcar a raduj se s námi jsme šastni! z našeho štstí! Nemáš na svt lepšího pítele nade mne. Harrieta ovšem nepijde. Se Shelleym setká se ješt nkolikráte ve svém život, zvlášt když po jeho návratu s pevniny tžce onemocní a když nedlouho potom mu povije syna. Pak mizejí stopy její z jeho dopis a objevují se teprve po dvou letech, když se mu donese vzrušující zpráva, že v londýnském Hyde Parku vylovena z vody její mrtvola. Dobrovolná smrt, pro niž horovala hned v prvních týdnech manželství, pervala konen útek jejího života díve, než se stala po tetí matkou Na dráhu básníkovu padá nový stín, Godwin, jenž v theorii zatracoval manželství, nikdy úpln neodpustí svému zeti, že nedbal tohoto »nej horšího ze všech sestra, není asi
ho,(I)
v
nmž
jí
Pij
,
,
,
nho pijímá znané podpory penžní, všechny ostatní styky s ním i se svou dcerou perušuje. Teprve církevní satek, uzavený hned po tragické smrti Harrietin, peklene slabým mstkem prlom v jejich pátelství. Ale i potom Godwinv pomr k Shelleymu je chladný a odmený. Písemné styky obnovovány zadluženým tchánem obyejn jen tehdy, potebuje-li penz. Shelley pomáhá velmi ochotn, tak že v krátkém ase obzákon«. Akoliv dále od
tuje
svému uiteli
tém pt tisíc
liber, jež si
sám vypjuje
v dobách tísn za krutých podmínek na vrub budoucího ddictví. Když však vidí, že jeho pomoc má týž úinek, jako »kdyby byl peníze hodil do moe«, sám sebe že hmotn nií a Godwin že pijímá »pjky« a dary jako povinné dávky a s opovržením, odekne mu konen, když znova po žádá pti set liber, aby na chvilku upokojil své dlužníky. Tím je roztržka dovršena a vzájemné dopisování brzy potom na dlouho ustává. Shelley však nepestane vidti
tém
nm
(I)
13/8 1814.
40
v otci své ženy nevšedního spisovatele a nejvýznamnjšího anglického filosofa své doby a za to, ím pispl k jeho vývoji duševnímu, zstane mu vždy vden. »Co je Godwin Platonovi a Lordu Baconovi, dobe víme«, píše necelý tmto uljohým polovdcm je jako rok ped smrtí; »ale sup proti ervu. « (I) Prvního pl roku druhého manželství Shelleyova je doba trpkých zkušeností. Jestliže díve nejednou zakusil hmotného nedostatku, poznává teprve nyní, co je opravdost liber roního dvá bída. Nikdy si nevážil penz. chodu, jehož se domohl po nerovném boji s otcem, bylo by úpln stailo na jeho výlohy vlastní; daleko však nestailo na výdaje ve prospch jiných. Zahájiti sbírku pro odsouzeného redaktora dvacíti librami bylo mu práv tak snadno jako darovati ve chvíli nadšení na dostavní moské hráze ve Walesu sto liber nebo vnovati ješt vtší obnos na odvážný podnik nezkušeného inženýra. Dolehne-li tužší zima na chudinu msteka, v nmž práv bydlí, ihned je pohotov s teplými hounmi a jinými potebami, nakoupenými pro všechny chudáky v obci z vlastní kapsy. »Na je lovk na svt? Jist ne pro své vlastní štstí, nýbrž jako dokonalejší nástroj štstí jiných, « píše brzy po svém vylouení z university mladé básníce, jejíž verše ze šlechetnosti málo odvodnné chce vydati svým vlastním nákladem. (II) »Ostatn, ím jsou peníze?« táže se v dopise pítele Hogga. A sám odpovídá na tuto enickou otázku o nco pozdji: »Peníze jsou naším otrokem, nikoli páncm«. Než na podzim r. 1814 nadejdou smutné dni, kdy z otroka stává se pojednou pán; kdy Shelley prchává z domu ped
vi
vi
Dv
mn
podezelými lidmi, kteí se na doptávají, aby ho zatkli a pro dluhy vsadili do vzení; kdy vysedává po dlouhé dni a noci v zapadlých hostincích a kavárnách, nemoha se dokati okamžiku, až udeí v sobotu hodina plnoní, která na celou nastávající nedli ruší moc soudních biic; kdy (I) 22/10 1821. (II) V kvtnu 1811. 41
odtamtud posílá své
žen dojemné
v nichž se stídají tichými i hlasitými
listy,
projevy lásky a touhy po shledání vzdechy: ,,Ovy. ixco áqyvQLov.
s
Tyto epistulae tristium umlknou sice v listopadu, ale z nedostatku vysvobodí jej teprve smrt ddova. Umírá v lednu r, 1815, zanechávaje svému synu Timotheji mimo šlechtický titul i veliké ddictví. Po delším vyjednávání zajištn Shelleymu znanjší dchod, jenž mu umožuje klidnjší život doma i pobyt v cizin, kdykoliv jej nesnášelívost náboženská nebo nedostatek zdraví pudí za moe. Teprve pobásník, jak jej známe z ady dl, tom probouzí se v zaínající se »Alastorem«, napsaným za teplých dní podzimních v lunu na Temži a pod korunami windsorského lesa, a konící se zlomkem » Vítzného prvodu života«, jejž zbásní krátce ped smrtí pod nebem italským. Mimo návrat k pírod znamenají tato léta u Shelleyho také návrat k antice. Oba proudy plynou nejprve vedle sebe, v Itálii však splývají, tvoíce pak ústroj ný celek, jako jej tvoí italská píroda a trosky antických chrám a divadel. eka, vtry a les jsou jeho živly, pokud mešká na anglickém venkov v kraji potemžském, jejž zná a miluje z dob pobytu na škole etonské; ve Švýcaích, jež r, 1816 spatí po druhé, druží se k nim obrovitost Alp, která »zaráží obraznost«, lavin, tpyt ledovc a pravké ticho nad srázy a rozsedlinami Jurských hor; v Itálií konen smavá nebe, divoká romantinost Apennin a zejména moe. Obrat, jaký v nastal, lze nejlépe zmit jeho pomrem k Rousseauovi: jeho velikým zájmem o vše, co souvisí se životem pedrevoluního romantika, a zbožnou úctou, s jakou se ubírá stopami jeho postav po bezích jezera Ženevského. »Nikdy jsem necítil mocnji, nežli když jsme pistáli v Clarens, že duch dávných dob opustil své sídlo, jež kdysi miloval. Tisíckrát, myslil jsem si, kráeli Julie a St. Preux po této terasovité silnici, pohlížejíce k tmto horám, jež nyní vidím; ano stoupajíce po po níž stoupám
nm
hmní
mod
nm
pd,
42
nyní já. Z okna bytu ukázala nám naše domácí ,le bosquet de Julie'. Aspo obyvatelm této vesnice vtiskla se pedstava, že osoby onoho románu skuten žily. Veer jsme se tam odebrali. Je to vskutku háj Juliin ... Šli jsme dále vinicemi, jejichž úzké terasy dívají se shora na toto dojímavé jevišt. Pro nutily mne v tomto okamžiku chladné zásady svta, abych potlail slzy zádumivého unesení, jemuž hovti bylo by bývalo tak sladko, hovti nezmrn, až by sama temnota noní byla pohltila pedmty, které je vzbudily ?« (I) Brzy potom pibudou do Ouchy a Lausaimu a jdou se podívat na zahradní domek, v nmž téhož ervnového dne r. 1787 Gibbon dopsal poslední vtu svých »Djin zkázy a zániku íše ímské«. Stanou pod starými akáty, kde on tehdy stál, dívaje se za tiché msíní noci na ledovce hor a hladinu jezerní, Byron, jenž doprovází Shelleyho, utrhne si na památku nkolik akátových list. »Já jsem se zdržel, neuiniv toho,« píše Shelley, »obávaje se, abych neurazil vtšího a posvátnjšího jména Rousseauova; nebof pemítání o jeho nehynoucích výtvorech nezanechalo v mém srdci prázdného místa pro vci smrtelné. Gibbon ducha chladného a nevášnivého. Nikdy jsem necítil více chuti posmchem stíhati pedsudky, které ulpívají na takovém, než nyní, kdy mne pimly »Julie« a Clarens, Lausanne a »ímská íše<, abych srovnával Rousseaua s Gibbonem.«(II) Když dv léta potom pekroí Alpy a octne se po prvé na italské, »pvabnost zem a jasnost oblohy« jej oarují. »Po celý život jsem závislý na tchto vcech; nebof sotva lze o íci, že žiji v koui mst a hluku lidského pokolení a zimavých mlhách a dešti naší vlasti.« (III) tyi léta prožije v tomto »ráji vyhnanc, útoišti pári, « léta dojmy nejbohatší a literární prací nejplodnjší. Jezero Com-
ml
nem
pd
mn
lombardská s nádherou podzimních oblak, ulice a mosty florentské, odumírající Benátky, jejich paláce a vzení, Ferrara s historickými vzpomínkami na Ariosta a ské, nížina
(I)
12/7 1816.
(II)
Tamtéž.
(III)
V dubnu 43
1818.
Tassa, kostely, sochy a obrazy boloské, romantické Spoleto, vodopád v Tcrni, ímská Carapagna a posléze ím,
»msto mrtvých nebo spíše tch, kdož nemohou umít« pak Neapol, Baiae a Pozzoli, vykopaniny pomp jské a Vesuv, a opt Florencie, Livorno, Pisa, Ravenna, až koopt Lerici a záliv Spezzijský uzavrou dlouhou adu bydliš a petnou krátce dráhu tohoto neklidného života. Mimo to ztráta dvou dtí, narození tetího, záhadná choroba vnitní, prohraný proces o dti z prvního manželství, hanobení ve vlasti, pomluvy u pátel italských a vdomí, že bátená. sn, jež vydal, nemají smysl pro djiny, jež mu byly díve Itálie probouzí v »studiem nenávidným a protivným až na dno duše«. Nepišel do ní nepipraven. Pilná etba starých spisovatel ímských a eckých zbystila jeho zrak pro to, co ml spatiti ze zbytk velikého národa. Jejich oima hledí s poátku na krajinu italskou a nejednou zaznamenává, nalezne-li shodu mezi dojmem zažitým a pedstavou, již si vytvoil, když etl jejich díla. Pozdji, až nabude vtších zkušeností a dovede se již vlastníma oima dívat na kosti veliké matky, nemá dosti pípadných slov, aby vyjádil svj podiv. »Nyní již chápu,« píše, navrátiv se do Neapole z vykopaných Pompejí, »pro ekové byli tak velicí básníci; a zejména se mi zdá, že dovedu vysvtliti soulad, jednotu, dokonalost, jednotnou výbornost všech jejich dl umleckých. Žili v neustálém styku s vnjší pírodou a živili se duchem jejích tvar. Jejich divadla byla vesms otevena horám a nebi. Jejich sloupy, ideální obrazy posvátného lesa se stechou protká váných ozdob, vpouštly svtlo a vítr; a svžest venkova pronikala msta. Jejich chrámy byly vtšinou shora pístupny vzduchu; a letící oblaka, hvzdy nebo hlubokou oblohu bylo vidti nad nimi. Ó, kdyby nebylo bývalo té ;
ím nen
nm
tém
vn
ady
nešastných válek, jež se konily ímským podmanním svta; kdyby nebylo bývalo kesanského náboženství, jež zasadilo poslední ránu starému ádu; kdyby nebylo bý44
—
jaké výválo tch zmn, které uvedly Athény ve zkázu tcnosti bylo by snad dosplo lidstvo!«(I) lásku k životu a jeho Studium antiky rozncuje v svtlým stránkám. Miluje v ní onen silný draz, jejž dává na soulad a dokonalost vcí pozemských. Jeho básnický genius napájí se z jejích zdroj, jeho obraznost okívá, kdykoliv se setká s jejím umním. »Nevíte, jak se obrazotvornost zjemní, živí-li se den co den starovkem«, píše píteli Peacockovi, jenž v dob záchvat racionalistického materialismu první mu zase ukazoval na antické básníky a filosofy. Když se rozjaí r. 1819, Shelley se vrací z Neapole do íma, toho »nevyerpatelného dolu myšlenky a citu«. Dendocházívá na Forum, do Colossea, k fontánám ímským a ve zlatém svtle jarních veer stoupává na Capitol. » Jilmy práv raší a teplé vtry jarní pinášejí z venkova ne-
nm
n
známé vn, vesms píjemné. Vídávám záícího Oriona mohutným sloupovím chrámu Svornosti a mkké, hasnoucí svtlo pitlumuje moderní budovy Capitolu, jediné, jež ruší vznešenou opuštnost tohoto místa«,(II) Ve zíceninách lázní Caracallových, na jejich paloucích, mezi divokými kovisky a kvetoucími stromy, pod jejich oblouky závratn vyklenutými, kde vzduch je nasycen vní fialek, básní »0dpoutaného Promethea«. » Jasná, modrá obloha ímská a úinek jara mocn se probouzejícího v onom pebožském podnebí a nový život, jímž napájí duchy až do opojení, inspirovaly toto drama. (III) Mimodk pirovnává svdky dob zašlých k výtvorm nedávné minulosti. Pichází do chrámu sv. Petra a je velice zklamán. »Zevn nedostihuje architektonické krásy sv. Pavla,(IV) akoliv není jí úpln prost; uvnit ukazuje malost ve velikém mítku a v každé píin je opakem vkusu antického. Víte, kterak jsem nachýlen k obdivu; snažil jsem se vyvésti z tohoto názoru nadarmo; ím více pozoruji (I) 26/1 1819. (II) 23/3 1819. (III) Pedmluva k „Odpoutanému Prométheovi." (IV) V Londýn. 45
—
vnitek sv. Petra, tím mén psobí na mne jako celek, « (I) ímský Pantheon. »Tebas Docela jiný dojem budí v není ani tvrtinu té velikosti, jako by byl viditelným obrazem vesmíru; v dokonalosti jeho ástí, jako když pozorujete nesmírnou klenbu nebes, pedstava velikosti je pohlcována a mizí. Je oteven obloze a jeho prostranná klenba je ozaována neustále mnivým osvtlením vzduchu. Polední oblaka plynou nad ním a za noci lze vidti modrou temnotou jiskrné hvzdy, nehybn visící nebo spchající mezi mraky za spchajícím msícem«. (II) Když opustí a vrátí se do Itálie severní, cítí se osamocen. Je lovk spoleenský, jehož »síla je v úastenství <, a pohešuje dvrných pátel, kteí zstali v Anglii; Hunta, Hoj^ga, Peacocka a Horace Smithe. Do italské spolenosti nechodí, ponvadž >'Salony a poklony jsou mu nadmíru nudné«, svým krajanm se vyhýbá, ježto mu otravují život jedem pomluv. Konen mu zbývají jenom styky s manžely Gisbornovými, s nimiž se uí španlsky, aby mohl ísti Calderona, a jejich nemluvným synem. Plato, etí tragikové, Dante, eka Arno a moe jsou v této osamlosti jeho útoištm. Ale obas dostavují se hodiny muivého ticha, kdy v duši opravdu žije toliko bolest lovka, jenž »padá na trní života a krvácí« chvíle, kdy se modlí k vtrm, aby zaduly a pozdvihly ho jako »vlnu, list a mrak«. Teprve koncem roku 1820 tvoí se kolem nho kroužek pátel. Bratranec Medwin pijíždí z východu do Itálie, usazuje se na as v Pise a stává se lenem jeho domácnosti; ecký kníže Mavrocordato, pozdjší bojovník za svobodu své otiny, uí jeho cho etin a zasvcuje jej do politického stavu ecka; a hovorný »il diavolo Pacchiam«, jenž ho seznámil s »oturbanným« ekem, zavádí jej také do zaprášené ulice, kde v pokoutním kláštee žije » jediná Italka, o niž se vbec kdy zajímal, « Teresa Emilia, dcera hrabte Viviani. Pozdji doplnn je kroužek komickou postavou Ira Taaffe,
nm
ím
;
—
(I)
23/3 1819,
(11)
Tamtéž.
46
místního anglického poety a vykladae »Božské Komedie«; pak dvma milými bytostmi manžel Williamsových a posléze Byronem, jenž se na podzim r. 1821 sthuje z Ravenny v dlouhém prvodu zvíat a lidí do písanského paláce Lanfranchi, byla Emilia Viviani Shelleymu po nkolik pedposledního roku jeho života, vyteme z jeho dopis, které se nám zachovaly, spíše mezi ádky než z jejich slov. Ani jeden z nich není psán jí samé a v ostatních vyskytují se jen skoupé zprávy o jejím vzení, obasných návštvách v kláštee, o »Epipsychidionu pípravách k jejímu satku a posléze zklamání. Když po prvé se objevuje její jméno v dopise Shelleyov, je s ní znám již njakou dobu, »Stále ješt nesmírn mne okouzluje«, píše své svekruši poátkem ledna r, 1821; >a tším se myšlenkou, že jí ulehuji neutšenost zajetí, ukazuji-li, jaký zájem ve vzbudila, « (I) po trnácti dnech: » Ví dávám obas Emilii; a nech je pítomnost její pramenem bolesti nebo rozkoše, jsem stejnešasten v obou. Mám hluboký zájem o její osud a zájem ten nemže míti nijakého vlivu. Ona však není lhostejná k mému úastenství a ítá je mezi svá ulehení. Práv tolik útchy, kolik se jí dostává mou oddaností k ní, já ztrácím. Není dvodu, aby ses obávala jakéhokoliv pímsku toho, co nazýváš láskou. Má pedstava o nadání Emiliin roste den ze dne. Její povaha mravní jest jemná ale nikoli nad pomry; domm'vám se však, že je nžná a upímná což vždycky nco znamená. Jak mnohé mají v jedné dob pouze jednu z tchto vlastností !« (II) V únoru potom, zasílaje londýnskému nakladateli »Epipsychidion<., žádá, aby jméno jeho zstalo tajemstvím a báse nebyla vydávána za jeho vlastní, ponvadž chce uniknouti » zlomyslnosti tch, kdo mní sladký pokrm v jed, obracejíce vše, eho se dotknou, v hnilobu svých vlastních povah Vskutku, v jistém smyslu je plodem mrtvé ásti mého (I) 2/1 1821. (II) 161 1821,
ím
msíc
,
mn
A
n
mn
na
—
—
,
47
.
,
já.«(I)
Zárove
píše na
pání
má pomoci
Emiliino žádost k velkové-
vzení. Patrn nadarmo, ježto koncem dubna jedinou její nadjí na osvobození je satek, »Pokládám nyní za jisté, že se Emilia bude vdávat, akoliv není rozhodnuto, za koho. Veliká a bolestná tíž spadne mi se srdce, stane-li se tak. Ubožák, hrozn trpí ve svém žalái, (II) Potom kmitnou se dopisy jenom struné zmínky o odloženém satku, obavy o její budoucnost, (III) pak po nkolika msících zpráva o optovaných návštvách v kláštee, v nmž stále ješt je zavena, až konen z péra Shelleyova ti týdny ped jeho smrtí vytrysknou hoká slova o »osob«, která byla »mrakem místo Junonou«, »Jste-li však zvdav slyšeti«, píše z Lerici J. Gisbornovi o »Epipsychidionu«, na nž se »nemže ani podívat«, »co jsem a co jsem byl, poví Vám nco o tom. Jsou to idealisované djiny mého života a mých cit. Myslím, že lovk je vždy zamilován do toho neb onoho; omyl, a doznávám, že není snadno duchm ukrytým v maso a krev, aby se mu vyhnuli, záleží v tom, že hledáme ve smrtelném obraze podoby neho, co je snad nesmrtelné, (IV) Do jisté míry podobn vyznívá jeho pátelství s Lordem Byronem, Setkali se po prvé ve Švýcaích r, 1816. Jejich styky tehdy jist zdvrnly, jak ukazují jména »Albaneser« a »Alb«, jimiž od té doby nazývají Byrona v rodin Shelleyov. Pozdji ochladly, zejména když si Byron pestal dopisovat s Klárou Clairmontovou, nevlastní sestrou Mary Shelleyové a matkou své nemanželské dcery Allegry. Navázány teprve v Itálii, když mu Shelley na dtklivé naléhání pivezl malou Allegru do Benátek. vodkyni, která
jí
z klášterního
16/2 1821. 29/4 1821. (ni) splnily se mrou vrchovatou. Emilia se provdala za muže, jehož jí vyvolil otec. Po šesti letech duševního strádání jej opustila a zemela na úbyt ve Florencii, v napolo sesutém, (IV) 18/6 1822. (I)
(II)
dom
48
Msto mu
je plno velikého lorda. Díve než ho spatí, vypragondoliei a sklepníci o »giovinotto Inglese« s podivným jménem, o jeho výstedním život, návštvách v dobritského konsula a jeho dvou dcerách, které nedávno pijely za ním z Anglie a z nichž jedna není asi mladší než on. Když se konen dostane do jeho paláce, nepoznává v nkdejšího spoleníka z výlet po jezee Ženevském. »Zmnil se v nejživjšího a na pohled nejšastnjšího muže, s jakým jsem se kdy setkal, « oznamuje píteli do Anglie. Byron vyjíždí s ním na Lido, vypravuje o svých »zranných citech«, ujišuje ho svým pátelstvím, pozdji pedítá mu první zpv »Dona Juana«, jejž práv píše, a brzy poskytuje mu dostatek píležitosti, aby lépe nahlédl do jeho života. Shelley se zhrozí spolenosti, do níž zapadl jeho pítel. Poznává, že zdánlivá živost, kterou jej pekvapil, má temnjší pozadí, než se nadál. » Italské ženštiny, s nimiž se stýká, jsou snad nejsprostší ze všech, jež žijí pod sluncem nejnevdomjší, nejhnusnjší, nejbigotnjší; hrabnky páchnou tak siln esnekem, že obyejný Anglian nemže se k nim piblížit. Ano, Lord Byron pátelí se s nejnižší odrdou tchto ženštin, lidmi, které jeho gondoliei sbírají po ulicích. Druží se s bídnicemi, které pozbyly, jak se zdá, chodu a tvánosti lovka a které se neštítí hlásiti k inm, jež nejenom se nejmenují, nýbrž, jak se domnívám, o nichž zídka kdy v Anglii máme pojem. íká sice, že toho neschvaluje, ale vytrvává.« (I) Shelley je pesvden, že z tohoto kalného pramene vyvrá Byronova nespokojenost, opovrhování svtem i lidmi a zoufalost otravující jeho básn. »Je upímn a hluboce sebou nespokojen; a když pozoruje ve zborceném zrcadle svých vlastních myšlenek povahu a osud lovka, co jiného mže spatit než vci hodné opovržení a zoufalství?«(II) Teprve hrabnka Guiccioli a Ravenna vysvobodí Byrona z tohoto prostedí a odvrátí snad i násilný konec, jehož se
vují
m
nm
—
tém
(I)
22/12 1818.
(II)
Tamtéž.
49
Shelley obává. Když jej po tech letech opt navštíví, aby s ním vyjednával za sebe i za svou svekruši o malou AUegru, kterou Byron zavel mezi povérivé jeptišky do kláštera v nezdravé Romagni, shledá jej »lovkem v každé pízmnným«. Noc je mu sice stále ješt dnem a den nocí, ale láska k mladé hrabnce udržuje jeho vášn v mezích. Stává se z nho »ctnostný muž«. Shelley pestává jej mentorovat a na pohled jsou zase starými páteli. Jejich pomr není však srdený, »Démon nedvry a pýchy íhá mezi dvma osobami v našem postavení, otravuje svobodu našich styk. Je to da, a tžká, již musíme platit za to, že jsme lidé. Myslím, že chyba není na mé stran, a není to ani pravdpodobno, ježto jsem slabší, « Shelley píše své žen. (I) Necítí umlecké závisti Byronovi, jejž klade druhdy nad všechny básníky své doby; je snášelivý i k jeho odlišným názorm o Popovi, anglických dramaticích a Keatsovi;(II) má však pece tolik hrdosti, že nechce mu býti nipovinen, »ponvadž jsou lidé, jakkoli výtení, od nichž bychom nikdy nepijali závazku ve svtském smyslu slova,«(III) Píí se mu jeho lordovská samolibost, sobeckost a nešetrnost Kláe Clairmontové.(IV) V Pise Shelleyovy city k Byronovi ješt více zhoknou. V dopisech z posledního roku teme sice velikou chválu »Kaina«, ale také ízné úsudky o »lovku, jenž nedbá zla, které psobí jiným«, o »Proteovi, v se smiují takové podivné krajnosti«, o »rak ovine arislokratství, která by mla býti vyezána«, o » jádru všeho«, co je ve spolenosti »protivné a nudné«, a v list Mary Shelleyové dokonce o »lícomrnosti a krutosti«, jež »bouí duši naši až ze zákla-
in
vi
ím
vi
nmž
(I)
(II)
9/8 1821,
Je známo, kterak
si
Byron
vážil
znanou dávku
Alexandra Popa;
ml
v žílách
jeho krve. Keatse však adil ke škole „antikvami" a o svých krajanech tvrdil r, 1821, že „nemají vbec dramatu". (III) 26/8 1821. (IV) Odal jí dít, dal je do kláštera a nedovolil, aby je obas navštvovala. AUegra zvolna v kláštee chadla a na jae r, 1822 zemela.
50
obma básníky »široký zájenž roste a roste, tak že pravidelné styky, jimž se nedále tím »nesnev Pise vyhnouti, jsou Shelleymu sitelnjší«. Opouští msto a s rodinou a manžely Williamsovými sthuje se z jara r, 1822 do osamlé vily Casa Magni na pobeží zálivu Spezzijského, d.«(I) Posléze utvoí se mezi
liv*,
ím
mže
Brzy potom pipluje za ním
z
Janova nový lun, na njž
se dlouho tšil jako dít. Shelley je šasten. Když se za letních msíních nocí projíždí s pítelem podél behu, s hož se ozývá kytara krásné paní Williamsové, vzpomíná si na slova Faustova a touží, aby mohl zadržeti prchavý okamžik štstí. Za dne léhává na znak na lunu a dívává se do modré oblohy. Nemá chuti do vtší práce. Zdá se mu, že se octl na pokraji strmého srázu, na njž vystoupil s velikým nebezpeenstvím a s nhož nemže setoupit bez nebez-
n-
dn
peenství ješt vtšího. Je však spokojen, jsou-li nebesa nad ním na okamžik klidná, (II) Opravdu jenom na okamžik, Ne(I) Paní Shelleyová byla na Byrona rozezlena hlavn proto, že nemilosrdné šlapal po mateských citech její sestry. Psala patrn vzrušena, ale její výtka neupímnosti nebyla neodvodnna- Bývalý sluha, propuštný ze služby pro nepoestnost, ze msty rozšíil o Shelleyovi klep, že týrá svou cho, žije v nedovoleném pomru s její sestrou a dít, které s m' ml, že utratil nebo dal do nalezince. Pomluva donesla se také britskému konsulu Hoppnerovi v Benátkách a jeho žen, dobrým známým rodiny Shelleyovy. Ti jí uvili tím spíše, že se jí v dopise dovolával také Byron, aby Kláe Cléiirmontové, a styky se Shelleynjak odvodil své chování ovými perušiH. Klep se šíil dále a dostal se narážkami i do Uterámích kritik anglických. Když se Shelley dovdl za pobytu v Ravenn, jaká hana lpí na jeho jmén, ihned požádal své ženy, která zstala v Pise, aby dopsala Hoppnerovým a oistila ho z pomluvy. Mary Shelleyová napsala obšírný list a poslala jej nejprve jemu. Byron jej etl a pedstíraje, že prozradil tajemství, o nmž pomlet, vyžádal si ho, nikoli však aby jej s náležitým doprovodem poslal do Benátek, jak namluvil dvrivému píteli, nýbrž aby jej zadržel a nemusel se Hoppnerovým piznat, že si poínal nesprávn. Své ješitnosti obtoval est lovka, jehož nejednou ujišfoved upímným pátelstvím. Po jeho smrti dopis nalezen mezi jeho papíry
vi
ml
neoteven. (n) 18/6 1822.
51
moi bloudí již rybáská lodice, jejíž zobec srazí jícnu smrti, i s pítelem do boue za jej Shelley pekonával svá pátelství práv tak jako názory náboženské a filosofické. Snad proto, že se ídil, jak pravil kdysi své žen, zásadou, kterou pozdji nalezla ve » Vilému Meisterovi«: Díváme-li se na lidi pouze tak, jak jsou, iníme je horšími; zacházíme-li s nimi, jako by byli tím, by mli býti, zdokonalujeme je, pokud mohou býti zdokonaleni. Shelley své pátele idealisoval a proto se tolikrát ji a po delší v nich zklamal. Dokud se s nimi nestýkal dobu, bývali mu souhrnem všech ctností; jakmile poznal z blízka, že skutenost není totožná s jeho pedstavou, býval rozarován. Tyto zkušenosti nikdy ho však nevyléily. Nikdy lepším a dokonalejším, neudusily touhy po v touhy, jež byla nejsilnjší vzpružinou jeho pekotného výdaleko po
ím
ast
nm
nem
voje,
Jeho úsudky o vlastních pracích, jakmile pestaly vyjadovat jeho cítní a myšlení, nebývaly o nic mírnjší než píkré výroky pekonaných pátelství. Když zaslechl r. 1821, že >;Královna Mab«, kterou vytiskl, ale nevydal osm let pedtím, vyšla podloudn u londýnského knihkupce, požádal svého nakladatele, aby » jménem poesie« zakroil proti této loupeži. »Nevidl jsem jí po nkolik let, pokud se však rozpomínám, je to hanebná veteš; a ekl bych, daleko vhodnjší ublížit
než sloužit vci, které se zastává. «
(I)
Drobnými zprávami a poznámkami o zjevech
literárních
nejsou Shelleovy listy chudý. Mžeme v nich sledovat vznik a rst jeho významnjších prací; doteme se v nich záznam o nepíznivých kritikách a skrovném potu tená, ale mimo nkolik zmínek o hodnot toho kterého díla nenalezneme v dopisech míst, kde by básník obšírnji podával své názory. Víme odjinud, že nebyl pítelem literárních theorií, zejména (I) 11/6 1821, Nakladatel zakroil jménem Shelleyho, soud však zamítl jeho stížnost, ponvadž „dílo majíc úelem škodit spolenosti, pestalo býti majetkem spisovatelovým,"
52
theorií o básnickém slohu a mluv, o nichž tolikrát uvažovali anglití básníci dvou posledních století. Shelleymu se
píily verše, jež nebyly pímým ohlasem inspirace a svou umlostí dokazovaly, že byly skládány s rozmyslem nebo za vlivu takové neb onaké theorie. Inspiraci kladl nad umní. Básník byl mu nejprve tvrcem a teprve potom umlcem. Poesií nebyly mu jenom verše, nýbrž i literatura vbec, umní, vynálezy, zízení a všechny iny, které vytryskly z obraznosti, aby ukojily její touhu po dokonalosti, V list Tomáši Peacockovi píše o »podivuhodném odstavci« ve »Faidrovi«, kde Sokrates hovoí o >'božském šílenství« od Mus
zmocuje duše nžné a nezaneprázda k jiné poesii, »Každý«, a inspirujíc ji k dodává Sheiley, »kdo žije v naší dob a chce psáti básn, by si vštípit na ochranu proti klamným a omezeným soustavám kritickým, jež prohlašuje kdejaký básnický bidil, tuto vtu, chce-li býti azen do potu onch, na lze vztahovati tento hrdý, jakkoli vznešený výrok Tassv: »Non in mondo chi merita nome di creatore, chc Dio ed il Popocházejícím, jež se
nné, budíc
zpvm
ml
nž
'
eta.« (I)
Jak básnil sám? Také o tom jeho dopisy obsahují nkolik málo nápovdí; více nalezneme ve zlomcích jeho essayí, ve zprávách Mary Shelleyové a v pedmluvách k vtším prankteré z tchto krátkých pohled do vlastní dílny duševní nejsou nezajímavé. Ukazují jednak, odkud vyvrala jeho inspirace, jednak, jak sám se díval na své nadání a jak soudil o svých pracích. Poznáváme z nich také, kterak umní jeho bylo tsnji spiato se životem a vším, eho mu poskytoval nebo i neposkytoval, nežli se zdá tomu, kdo nezná pozadí jeho básní; kterak též o platí, co ekl o »nej lepších z básník«, že jsou z rodu chameleón, pijímajíce barvu »ne jenom z toho, ím se živí, nýbrž ze samých list, pod nimiž pecházej í«. 1910, cím. Ale
nm
(I)
16/7 1818,
53
KEATS
I
hned jímavjšího tení nad poslední dopisy Johna Keatse, Nevýslovná bolest z nich mluví. Bolest mladého, zmueného srdce, jež nenávidí lidí a svta, protože je musí opustit. Posléze i prudká nenávist se mírní a utuchá, když propast zániku rozeve ped jeho ohromeným pohledem svj erný jícen. Ale utrpení se tím nijak nezmenší. Smrt, která se plíží neodvratn jako noc, byla by dokonce vítána jen kdyby nerozluovala, na vky nerozluovala. »PeDovedu svdení, že nikdy už jí nespatím, mne zabije nedovedu jí opustit. Ó Bože! Bože! Bože!« Zatím zemít temnota vnosti roste a pohlcuje rodící se dojmy, pedvše. Jediného citu pohltit nemže, stavy, myšlenky vidím její postavu mizející,« Každá malikost, již ona posvtila svým dotekem, proniká mu duši jako hrot oštpu. Ona zde on tam Jaká útcha? Zoufalá touha po víe v nesmrtelnost propasti nepeklene, neuleje žhavého uhlí v prsou, dokud tlo neklesne a hrob se nad ním ení
—
.
—
—
»Vn
.
.
vn
—
.
.
.
A
nezave.
Takovým hlubokým soumrakem konil
se krátký den žijiný netíhl více k slunci. jeho musa. Nedovedla zpívati
vota Keatsova,
nad njž žádný
Když mu
zašlo,
odmlela
za šera.
Byla darem svtla,
se
i
údlem
jitním.
Nenávidla
Z
radosti erpala své síly, žal jí stahoval hrdlo. Jsou básníci, a nebývají z nejmenších, jimž hoe nebo stráze noci,
íásky dodávají mízy. Z tch nebyl John Keats, Nezapouštl na místech stinných, Doplul-li mrak nad jeho hlavu, otáel se po paprscích sluneních. Jestliže jich nenalezl, vadl a usychal. Vášniv miloval Fanny Brawnovou. Ale tato veliká láska, jež mu rozdrásala srdce jako nic jiného v život, nevzpružila ho k umleckému inu. Zstavila stopy, pouze však takové, jimiž nechodívá nesmrtelnost. Nebylo
koen
57
v ní dostatek jasu, klidu a štstí, aby byla oplodnila jeho nejvlastnjší vlohy. Nežli pikvaila nemoc, v dob, kdy jeho duše mocn puela do listí a kvt, zemel mu bratr, ošetoval. Jiný básník byl kterého vroucn miloval a v té, by vyzpíval svou oddanost, svj zármutek elegií, v oné podob, Keats zbásnil »Pedveer sv, Anežky« a dva bílé kvty poesie neosobní. »Pedveer sv, Marka« Jeho bolest byla umlecky nmá. Pímo hovoívala jenom
nžn
a
a
—
prózou dopis. Bylo by však mylné domnívati kritika, jak
se,
že
jej
odstelila jediná
ekl pólo posmšn, polo útrpn Byron v »Donu
Juanu«, nebo že
zlomyslní hlupci vyplašili z jevišt života jak napsal v pedmluv k »Adonaisovi« Shelley, Duševní utrpení, pokud prýští ze zakaleného pok veejnosti, ani nepodncovalo, ani nepodlamovalo jeho schopností umleckých. více síly, než se domýšleli jeiio nezasvcení vrstevníci. Pes svou mladost vdl, že spása je v nm; že jeho genius neuzraje mentorováním, nýbrž toliko zstane-li vren sob a bude-li bdíti sám nad sebou. ekl výslovn brzy potom, když byl napaden a zesmšován: » Chvála nebo hana jenom chvilkov psobí na lovka, jehož láska ke kráse sama o sob iní jej písným posuzovatelem jeho vlastních dl. Má vlastní kritika soukromá zpsobila bolesti nepomrn více, než kolik jí mohla zpsobiti ,Blackwoodova' nebo tvrtletní' a tak ani cítím-li, že mám pravdu, žádná vnjší chvála nemže mne tak rozpáliti, jako když já sám o samot vnímám a schvaluji to, co je krásné. « Pevn doufal, že po smrti »bude mezi anglickými básníky«, necít »ani dost málo poníženosti veejnosti a niemu na svt, leda Bytosti, principu krásy a památce velikých lidí«. Domníval se, že »snad píroda se jím projevuje, když píše pro sebe, jenom pro svj chvilkový požitek«. Duší tak uvdomlých neláme náhodný závan nelaskavosti nebo dotek hrubosti. Láme je toliko život nebo spíše jej
kamenem pohany,
mru
Ml
mn
—
,
mn
optn
— vi
vi vné
58
vi
ím
se život láme. Tak zlomena byla i duše Keatsova v onch posledních msících, kdy se louil se zemí a vším, co na ní miloval; šumotem vody a šelestem strom, dunním moe a kvílením vtru, zelení lesního mechu a písní skivan pod nebesy, pohanskými bájemi a stedovkými msty, verši vznešených básník a vzpomínkami na tu, pro niž mu pukalo srdce. Píliš ješt lpla na tom, co musela opustit. Cítila pudem, jak tsn je spojena s tímto svtem, jak svými nejjemnjšími vlákny jej objímá a prostupuje, jak dýchá jeho klid a zadechem. Tam ovšem nebylo nieho mimo a po tch nikdy netoužila, dokud jí tlo bylo pomenutí schránkou bezpenou. Když úbytmi zchadlo a zaalo odumírat, nastal tuhý boj mezi láskou a lhostejností, mezi krásou svta a klidem vnosti. Boj pedem ztracený a proto tak bolestný, V básních i dopisech Keats drazn pipomíná, že záliba v kráse a touha po ní jsou hlavními prameny jeho umní a v život jedinou náhradou za štstí. Ve známém list Richardu vykládá svj názor o povaze básWoodhousovi, v nické, praví, že by dovedl psáti z pouhého zalíbení ve vcech krásných, i kdyby jeho nom' práce každého rána byla spálena a nižádný pohled se jí nedotkl. Takové výroky pekvapují, vysloví-li je tiadvacetiletý muž, jenž prožil mládí v blízkém okolí otcových koníren a jejž vle poruníkova v šestnáctém roce poslala do oficiny pedmstského ranhojie. Ale Keats je zázraný jinoch, V chlapectví nejeví zvláštních vloh a sklon krom záliby v pstních ptkách. Sotva však pekroí jeho hranice, jako by se duševn zmnohonásobil. Ve dvou, tech letech uzrá na stupe, jakého nikdo pedtím netušil. Hnala snad zákená nemoc, jíž podlehla jeho matka a nkolik let po ní mladší bratr, tak rychle do pupen šávy díve utajené? Zbžným pohledm se zdává, že hnala. Ale v díle, jež vykonal, není nic chorobného, nic souchotináského. Jeho sladkost nemá píchuti ovoce, které uzrálo píliš záhy, ponvadž se v zahnízdil erv. Spíše to,
vný
—
nmž
nm
59
pravda, že mocný náraz dojm umleckých, jakých nezado té doby, neoekávan soustedil jeho síly tvrí. »Napodobení Spensera«, nejstarší báse Keatsova, vzniknuvší teprve v jeho devatenáctém roce, napovídá, kdo jej touhu vyjáditi uchvátil nejdíve a kdo první vzbudil v rytmickou. Vypravují o tom nkolik obraz z pírody také jeho pátelé Clarke a Brow^n, z nichž onen ve svém vzpomínkovém záznamu zachytil nejenom píbh, nýbrž tésám výkik nadšení a záblesk radostného vzrušení ve tvái ranhojiského un, když po prvé slyšel pednes »Epithalamia« Spenserova. tyi sloky »Napodobení«, promítající do stíbitých par smyslové romantiky ranní pohled na jezero se zelení ostrova, modí lovícího ledáka a blí plující labut, jsou dležitý nejenom tím, že se jimi zaíná básnická dráha Keatsova. Ukazují, jak tsné byly píbuzenské svazky mezi poesií doby Alžbtiny a romantickým básnictvím s poátku století devatenáctého vbec a básnickým nadáním Keatsovým zvlášt. O další doklady tohoto píbuzenství není nouze. Žádný však nemluví zetelnji o pevratu, jejž zpsobila v srdci i hlav mladého zasvcence první známost s velikými odkazy literární minulosti, nežli znlka o nco pozdjší, v níž úchvatným obrazem vystihl mocný je
žil
nm
eí
m
úinek Chapmanova pekladu Homerovy »Iliady« a »Odysseie«. Když se mu dostal do rukou, bylo prý mu jako Cor-
onml
úžasem, díjenž uprosted svého mužstva vaje se po prvé s šíje Panamské na nesmírnou hladinu Tichého oceánu. Od té chvíle má stále na oích Pacific anglické poesie, zejména když se zabere hloubji do Shakespeara, kterého adí se sluncem, msícem a hvzdami mezi skutenosti celé a nepodmínné duchem pozorovatelovým. pímo ješt se neodvažuje. Ale zatím staí, Pustit se je-li ho pamtliv a mí-li své síly jeho rozmry. Neuplyne dlouhá doba a pekoná vlivy, jež ho strhují na nižší úrotezovi,
na
ve
umleckou. Pope nikdy nebyl jeho vzorem, 60
ale
psobil
na
oklikou
svými pozdními napodobovateli, poloklasicisty a poloromantiky z druhé poloviny osmnáctého století. Z nich pochází Keatsova obasná záliba v statických personifikacích a abstraktních opiších, jimiž odmocuje sloh nkolika ísel své první sbírky tištných verš, I ve zlomku s námtem tak spenserovsky romantickým, jako je »Calidore«, zavzdouvající se lupenatosi* padající slunce »zlatem šatí a sojka se vznáší »na kráse svých kídel«. Jinde zase msíc v úplku je »tváí Cynthiinou« a ^Zklamání je otcem Zou falství«. S této strany však nehrozí nebezpeenství. V ovzduší tak svžím, jaké proudí tou dobou anglickým básnictvím, Pope nemže se již státi zákonodárcem, aspo ne tou rou, aby zadržel nebo zarazil vývoj duch opravdu silných. býti mladému talentu vlivný vrstevník, Nebezpenjší jehož vlastnosti osobní vrhají odlesk na to, co koná v lite.
.
.
m-
mže
ratue.
Takovým vrstevníkem
pisuje mu své bytu, dlává s
básn
z
r,
je
Piastji do jeho
Keatsovi Leigh Hunt.
1817, docházívá
ním o závod verše na rzná themata, skládá znlku, když je propuštn z vzení, do nhož se dostal pro kritiku prince-vladae, pravideln ítává jeho týdeník »Examiner«, ctí jej pro jeho svobodomyslnost a odvahu ve vcech politických a miluje ho nejenom pro dobrotu srdce a spoleenskou laskavost, nýbrž i pro jeho oddanost k poesii alžbtinské. Také Hunt »bloudil sínmi Spenserovými a krásnými besídkami, trhaje okouzlené kvtiny«, jak praví v oslavné znlce jeho mladší pítel, nevidoucí ješt podstatného rozdílu mezi básníkem »Královny vil« a veršovcem »Povídky riminské«. Teprve pozdji si uvdomuje nedostatky Huntova vkusu: »Je zajisté celkem milý druh, jsme-li »ale ve s ním pohromad, « píše bratrovi koncem r, 1818 skutenosti je ješitný, sobecký a protivný ve vcech vkusu a mravnosti. Rozumí mnohé krásné vci; ale potom místo aby vzbudil v jiných myslích týž stupe pedstavy. Jakou sám vyznává, zapone vykládati takovým podivným zpsobem, že náš vkus a sebeláska jsou ustavin uráženy, Hunt
na
—
61
psobí lovku bolest, tím že pkné vci zmalicherujc a krásné vci zošklivuje. Pro nho jsem lhostejný k Mozartoa nejedná vc vznešená, sdruvi a nedbám o bílá poprsí ží-li se s ním, klesá v nicotnost«. Píbuzné vlastnosti proni-
—
Koí se Spenserovi, a proto ani dostatek vzletu a melodinosti, aby ho dostihoval. Po píklad Wordsworthov theobásnický jazyk oprostit a piretisuje o tom, jak by se blížit obyejné mluv, ale tak aby unikl otelosti. Sotva se však o to pokusí prakticky, upadá do chyb, jež zavrhuje. Vyjaduje se povrchn, krásu nahrazuje líbivostí, a má-li projeviti hluboký cit, zmže se asto na pouhou sentimentálnost. Je romantik, ale pistižený pro obanský salonek, do nhož se scházívá nkolik pátel na five o' clock, Nelétá vysoko, ani se nevznáší nad propastmi. Usedá na vtev, klidným okem vnímá dohledný kus a nebe a všedním hlasem trylkuje své neetné variace. Takové jest jeho ní po stránce nejlepší- Pílišná dvrnost hatí mnohdy jeho zámry. Chce pobavit, ale stává se nepíjemným, ponvadž strhuje velikost do prachu prmrnosti nebo i nevkusu. Jeho sloh, aby unikl pouhému zdání pathosu, psobí rušiv na místech, jejichž romantické ovzduší žádá si slova neobvyklejšího. Nesourodost látky a výrazu v jeho nejvtších prakají i z ale sám
Kuntových prací básnických.
nemá
ohn
ml
zem
um-
asto do oí, Keats jí s poátku nepostehuje. Líbí se mu lehký, pohodlný chod jeho verš, blížící se volnosti denního rozhovoru, a snaží se jej napodobovat. I tam, kde námt je ozvnou hlasu Spenserova, jako v »Ukázce úvodu k básni« nebo v »Calidorovi«, jeho výraz bývá huntovský. Když rok pozdji píše svou první pedmluvu k »Endymionovi« a pítel jí vytýká závislost na Huntovi, diví se, že v ní nalézá nco takového. »A je-li tam«, dodává v závorkách, »je to cích bije
mj
pirozený zpsob a mám cosi spoleného s Huntem«. Má opravdu. Aspo snahu po nchledanosti výrazu, malou péi o pesnost verše a výraznost epithct, jíž ješt nedoceuje, 62
zájem o ecké mythy a pílišnou povšechnost, když podává stavy duševní, zejména u žen. Ale nad Hunta vyniká silou smysl a obraznosti. Již v první jeho sbírce vyskytují se ojedinlé postehy, jaké mohly zachytit pouze oi naplnné také svtlem vnitním. Bílé nohy vyrstající z vody »jako dv lilie zrozené v ranním chladu« nebo úsmv, jenž se zableskne v tvái »jako modré nebe nad zaarovanými ostrovy «, nebo » drobný nezvuný zvuk v listí, zrozený ze samého vzdechu mlení «, jsou obrazy, jaké vnímá a tvoí toliko zrak a sluch opravdového básníka, A jsou tu i odstavce popisné, jako na
p. líení veera v posledních
verších »Calidora«, jež na-
em bude
jednou síla Keatsovy tvorby, Z Huntova vlivu ne vymauje se docela ani ve své druhé knize, »Endymionovi«, jejž vydává z jara r, 1818 po nkolika msících pilné práce za nálady brzy radostn vzrušené, brzy neradostné. Staví jím však poslední mezník svého huntovství. povídají, v
Když
jej tiskne, cítí
potebu omluviti
se
tenám
a projeviti
nespokojenost s dílem, na nmž chtl zkusiti, jak silná jest jeho obraznost a jak bohatá její vynalézavost. Nese pachtit za básní tak chápe dobe otázky Huntovy: dlouhou? »Což nemají milovníci poesie rádi malou oblast, v níž by se toulali, kde by sbírali a vybírali a v níž obrazy jsou tak etné, že mnohých zapomínáme a shledáváme je novými, když teme po druhé jež by byly stravou na týdenní toulku v lét? Není jim milejší nežli to, co mohou proísti, díve než sejde paní Williamsová?« Zdá se mu, že všichni velicí básníci anglití snažili se takto dokázat své schopnosti epické a že teprve poslední dobou vynalézavost básnická pestala býti znakem a mítkem nadání. Když však posílá svou obšírnou skladbu na veejnost, cítí, že nedošel mety, k níž míil. Než brzy pemáhá své neuspokojení, ježto si uvdomuje pravý dosah své práce. Po nejprudších odsudcích, jaké ji stihly, píše svému nakladateli: »V ,Endymionu' skoil jsem stemhlav do moe a tím jsem se lépe obeznámil s hlubinami, písinami a skalisky, než kdybych 63
veejn
Na
—
byl zstal na zeleném behu a pískal na bezúhonnou píšfalu, popíjel aj a pijímal pohodlnou radu. Nikdy jsem se nebál nezdaru; spíše bych se chtl potkati s neúspchem nežli nebýti mezi nejvtšími.« »Endymion« dovršuje a pekonává první období Keatsova vývoje básnického. Jeho obraznost, která dosud byla, jak praví v pedmluv, chlapecká, tíhne tu ke zralé mužnosti. Nežli jí dosáhne, »duše kvasí, povaha je nerozhodná, cesta odtud pocházejí životní nejistá, ctižádost krátkozraká: odpornost a všechny ty tisíce hokostí, jichž oni lidé, o kterých mluvím, nevyhnuteln okoušejí, poítajíce stránky, jež následují, « Hokosti vzešly také odjinud. Nebylo snadným úkolem vyplniti tyi tisíce verš vypravováním o lásce Msíce k pastýi Endymionovi. Ani básníci a spisovatelé starovcí, pokud se dotkli tohoto mythu, ani renaissanní dramatikové, epikové a lyrikové anglití, jako Lyly, Shakespeare, Drummond, Fletcher a Drayton, kteí bud naráž-
kami nebo
i
podrobnji
zachytili
djovou podstatu roman-
Lemprirv
»Klasický slovník«, Keats erpal své první znalosti eckého a ímského bájesloví, neposkytovali mu více než pouhé kostry. Doplniti ji a oživiti bylo úlohou jeho vynalézavosti, S poátku sám si dobe neuvdomuje ideového jádra své básn. Obšírn popisuje pastýskou slavnost na úboích Latmu. Záplava ranního slunce na lesní pasece, tance hoch a dívek okolo oltáe, na nmž hoí zápalná obf, zpvy na poest boha Pana, hry mládeže a zádumivé vzpomínky starc a posléze vypravování Endymionovo na odlehlém ostrov o msíci a paloucích zalitých jeho svtlem, o barevných peludech a závratných letech vesmírem, o nevýslovném blahu po boku tické báje antické, ba ani z
nhož
bohyn Luny
a smutku života pozemského zaujímají jeho pozornost tou mrou, že se zdá, jako by jenom líení jižní pírody a popis unylých sn jejího dítte o štstí píliš prchavém byly úelem jeho epické skladby. Teprve když na konci prvního zpvu vkládá Endymionovi do úst otázku:
64
»V
em je štstí ?«
a
dodaten
dvakrát
zmní
svou
odpov
ujasuje se mu myšlenka, která má býti ideovou kostrou celé básn. Štstí vidí v tom, »co kyne našim myslím na
ni,
k spoleenství božskému, spoleenství
podstatou; až zaJak patrno z dopisu nakladateli Taylorovi, Keats pokládá tento pomysl za »pechodní kámen obraznosti k pravd« a pro sebe za tak dležit jako nic jiného, »co kdy vykonal«. Zdá se mu »prvním pokusem k hlavnímu pokusu o hru rozmanitých povah s radostí a žalem«. Teprve nyní jasn nahlíží hlubší význam jednotlivých stup štstí, po nichž stoupá jeho hrdina Endymion, když opustiv krásy pírody pozemské na pokyn bohyn Cynthie sestupuje do temných samot podzemních, aby v nich zakusil hrzy opuštnosti i rozkoše lásky a soucitu; když mu najednou podsvtní prostory mizejí a nad hlavou mu zazní mocný hlas moe, jehož neprhlednou hmopronikne paprsek msím', aby jej potšil tou až k a posílil na cestu dnem moským do paláce Neptunova,
záíme, úpln jsouce petvoeni a
s
prosti prostoru«.
nmu
nmž upadá do mdlob prudkou touhou po Lun-Cynthií; když konen vynesen byv Nereovnami na zemi procitne a spatí tiché jezero vroubené lesem, je dojat krásou a hoem indické dívky, s níž vypluje na erných koních do mléné dráhy, kde se mu rozplyne a zmizí, zatím co na obloze vychází hrot msíního srpku. Msíc a ona jsou jedna bytost ve dvou podobách, jak se brzy potom pesvdí, když sestoupí na Latmos a tam ped oima žasnoucí sestry Peony dívkou-bohyní je navždy unesen. Tebas tedy Keats pvodn nechtl psáti alegorie, sám zdrazuje alegorickou povahu svého eposu, jakmile je hotov, Endymionova láska k Cynthii je mu obrazem lidské touhy po kráse ideální, jíž se lovk nepibližuje najednou a pímo, nýbrž po stupních. Krása ta je sice abstraktní, zjevuje se však, byf jen odleskem, ve zjevech hmotných, práv jako nebeská bohyn Cynthie objeví se milenci v podob v
indické dívky,
Endymion
je
nejprve zmaten,
65
ponvadž
srdce
jeho zachvacuje stídavý plamen lásky k obma, konen však poznává, že není podstatného rozdílu mezi Msícem a neznámou dívkou a že tedy milovati krásu ženinu je totéž jako milovati krásu vbec. Tento myšlenkový podklad a jeho obrazné provedení není jedinou alegorií nejdelší básn Keatsovy, Bezmála všechny podružné dje a postavy její lze vykládati alegoricky jako ozdobné výpln základního plánu komposiního. Jsou tak etné a podávány jsou namnoze tak obšírn, že spíše matou, než objasují. ervená nit komposiní se v nich tratí, celek pozbývá umlecké úmrnosti. Mimo to Keats chce každou skulinu vylévati zlatem, jak pozdji radí Shelleymu ve svém zdrželivém posudku tragedie »Cenci«, Chce býti umlcem až do nepatrných malikostí; nerad by nco zstavil nedoteno. Jeho malba je peplnna metaforami a líeními a takto co do úinku oslabena. Ale pes to práv po stránce popisné »Endymion« je nejzajímavjší, Znamená-li dosud mnoho v životním díle Keatsov. znamená hlavn tím, co v stvoila žhavá obraznost podmínná neobyejnou živostí smysl. Není vše zlato, co tu vy velo, ale je tu mnoho zlatých zrn a nejedno znané velikosti; nevidti jich mohla jenom osobní a literární zaujatost. Les na Latmu s paloukem uprosted, nad nímž tlukou v ranním slunci kídla holubí a do dálky plují bílá oblaka, nebo údolí a svahy, jimiž Endymion bloudí až se octne v opuštné roklin a na obzoru se mu rozeste modravý nádech vzdáleného moe; východ slunce ped zraky užaslých Argonaut nebo západ v tichém záhybu eky, jež svítí z temnoty strom jako srp vycházejícího msíce; zvuky, jež omdlévají v lesních výmolech a hynou na vyschlých bainách, nebo vánky, jež usínají »utýravše svou divokost vrtošivou zádumivostí« stezky
nm
,
;
pohbené pod vtvemi, kde pítmí
si
odspává svj
letní sen,
nebo zapadlé kouty, do nichž nikdy nepronikl hlas lidský nkolika takt rozplývajících se v mlení, když svatá lo plující do Delf vyslala po vtru veselou píse; podzemní 66
krom
boh
a podmoské paláce se nesou v íši Spánku
ostrovy
moem«
;
bohy vesmírné ticho, jímž kon indické dívky »jako ledové pvab omšených kamen nádhera a
i
erní
prostý
kt)mnat, jež zamilovaná božstva pipravila
cm —
i
svým
vyvolen-*
slovem píroda i báje poskytují Keatsovi sterých píležitostí, aby projevil svj neobyejný smysl pro plastiku slova a vnitní melodinost verše. Krom tchto rozptýlených zákmit svtla, vrženého na vci a osoby bystrýma oima z duše vidoucí, svtla, jež povznáší a odhmotuje, »Endymion« má ješt jiná místa vysokého vzletu a posvcení. Óda na Pana ve zpvu prvním, óda na Neptuna ve zpvu tetím a zejména píse indické dívky ve zpvu tvrtém jsou prvními plody onoho lyrického daru, jenž se pozdji projeví
básnmi té dokonalosti, jako jsou ódy »Na slavíka«, »Na podzim« nebo »Na eckou popelnici«.
Pes tyto sliby »konené výbornosti«, jak ekl Shelley v dopise na obranu napadeného básníka, Keats nemá radosti ze svého díla. Uvdomuje si píliš jeho nedostatky komposiní i slohové, aby se netšil na dokonení tisku, nikoliv proto, že uvidí svou práci v rukou tená, nýbrž »aby na ni mohl zapomenouti a jíti dále«. Cítí, že jeho umní opíralo se dosavad o zážitky knižní. Nemže žíti bez poesie velikých básník, pemýšlí o ní dnem i nocí, nejednou nespí pro nával myšlenek o ní, zdá se mu však, že její mocný útes píliš vysoko ní nad ním. asto se táže sama sebe, pro by býti básníkem více než jiní lidé, když pece vidí, »jak je to veliká vc«, I dochází pesvdení, že musí rozšíiti svj obzor duševní jinými cestami než pouhou etbou, nemají-li jeho vlohy vyschnout a odumít. Vyítá si, že jeho pomr k svtu není dosti velý. Pírodu neživou, jak ukazují básn i dopisy, vnímá a prožívá prudce a vášniv, ale lovk ješt nepoutá jeho zájmu pes míru pátelství a lásky bratrské, K ženám se chová jejich spolenosti nevyhledává. Snaží se »býti k nim spravedliv, ale nemže«. Ve svém dvacátém tetím roce píše píteli, že se nikdy ješt nezamiloval, a v 67
ml
odmen,
málem by písahal, že se nikdy neožení. Soudí, že jeho štstí nebylo by tak krásné, jako jeho osamlost je vznešená. Burácení vtru je mu ženou a hvzdy svíticí oknem jsou mu dtmi, »Mocná abstraktní idea krásy ve »rozdlenjší a podrobnjší štvšem, co vnímá, dusí v stí rodinné«. Ženu a dti pokládá jenom za ásti oné krásy, musí však míti »tisíc tch krásných ástic, aby mu vyplnily srdce«, I když se pozdji po prvé setká s dívkou, jejíž zvláštní pvab dotkne se jeho srdce, nejsilnjší dojmy, kterými psobí její osobnost, jsou spíše estetické nežli erotické, »Zapomínám sebe docela, ponvadž žiji v ní,« píše píbuzným do Ameriky, »Budete se nyní domnívat, že jsem se do ní zamiloval; proto, nežli se pustím dále, pravím Vám, že nikoliv jednu noc byla píinou mého bdní, jako by byla Mozartova melodie. « Její krásu, když vejde do pokoje, pirovnává ke kráse levhartice, její »ano« a její »ne« za rozhovoru nazývá pravou hostinou, »Vždy se mi zdá, že je volnji ve spolenosti takové ženy; obraz pede mnou vždy dodává života a oduševnní, jehož nikterak necítím ve spolenosti ehokoliv nižšího, V takových chvílích bývám píliš zabrán podivem, abych byl neohrabaný nebo abych se chvl, « Rok pedtím, když básní »Endymiona«, nepibližuje se ani tou mrou ženám. Exotická povaha námtu mu je oddaluje. Místo živých bytostí tvoí sladké stíny, a chce-li jím dodati života, zbarvuje je do ržová. Jeho Cynthie, Venuše, Scylly, nymfy a indické dívky svým vnitním ustrojením nestojí výše než motýli a kvtiny, jak sám uznává, vykládaje si tím neúspch své básn u žen. Nkolikatýdenní výlet do Skotska, jejž koná s pítelem Brownem v lét r, 1818, má rozhojniti jeho zkušenosti, setíti pedsudky, obohatiti duši krajirmými pohledy a zatížiti ji velkolepostí hor, otužiti tlo a posíliti schopnosti básnické více než »sední doma mezí knihami«. Do té doby nezažil ve volné pírod dojm tak silných, leda když na ostrov Wightu a na pobeží kentském po prvé slyše hudbu jiném dopise
<.
nm
na
—
mn
mn
68
moe
zakoušel rozkoše, »jíž nelze vyjádit«. Ubírá se sto-
pami Burnsova mládí, putuje smutnými plánmi ostrova Mullu, podivuje se kamenným zbytkm staré vzdlanosti icolmkillské, vchází povznesen do ediového sloupoví jeskyn Fingalovy, vystupuje na Ben Nevis, spává v nuzných chatrích ováckých, úastní se vesnických zábav a na vše, co ho upoutá, improvisuje verše. Takto by prochodil s vakem na zádech a nkolika librami v kapse Skotsko do nejodlehlejších záliv a skalnatých poloostrov, kdyby krní choroba, již si ulovil na mullských bainách, nenutila ho k návratu dom. Netuší ješt, že se jí hlásí smrt. Jeho první výprava za zkušenostmi koní se díve, než oekával. Ticet
msíc
dalších, které mu osud vymil, musí naplnit prací svou nejlepší prací básnickou a zdlouhavým umíráním,
—
—
II
Posmrtný život Keatsv pramení se hlavn z nevelké knížky, kterou vydal v ervenci r, 1820 pod názvem »Lamia, Isa-
Pedveer sv. Anežky a jiné básn«. Byla mu ješt nadjí v dob, kdy neml již ve doufat, »Bude mým posledním pokusem, « psal Brownovi krátce pedtím, než vybella.
»nezdaí-li se, zkusím, co lze initi v lékárnictví,« Krobásnických povídek obsahovala pt ód, tyi jiné báslyrické a zlomek »Hyperiona«. Pipoj íme-li k ní z rukopisné pozstalosti ješt balladu »La belle dáme sans merci«, zlomek veršované povídky »Pedveer sv, Marka« a nkolik znlek, máme pohromad vše, co propjuje Keatsovi domovské právo mezi velikými básníky devatenáctého století. Mraky, jež »zastíraly jeho východ, tebas byly zbarveny nejjemnjšími barvami vzduchu«,(I) jsou najednou protrženy. Není již pochyby, že svtlo, které prozauje trhlinou, vychází ze slunce. šla;
m tí n
(I)
Shelley v dopise 14/5 1820.
69
Antika, s níž se seznámil pouze nepímo, je Keatsovi až do konce zemí zaslíbenou. ásten snad proto, že neetl klasik ve škole. Nedostatky formálního vzdlání ho netouhu ukázati, co odstrašují, nýbrž naopak posilují v dovede práv na tom poli, jež zstalo neobdiáno soukromou školou enfíeldskou. Nejvíce si zakládá na onch básních, k nimž bére námty z eckých myth, kdežto práce s látkami stedovkými jako by básnil jen mimochodem. Nejsou mu úlohou jako »Endymion« a »Hyperion« nebo i »Lamia«, Nenechává jich nedokonených, ježto ho neuspojaksi pozapomnl nebo že mikojily, nýbrž ponvadž na nula nálada, ve které je zapoal. V listech sotva se jich dotýká a dvou z nich, »La belle dáme sans merci« a zlomku »Pedveer sv. Marka«, jež Dante Gabriel Rossetti právem nazval jeho »nej vybranjším a nejistším dílem«, ani neotiskuje s ostatními básnmi v knize. Zlomek »Hyperiona« uveejuje sice také jenom na domluvu nakladatelovu, ale
nm
n
»Pád Hyperionv« a nkterá místa jeho dopis napovídají, že se nelouil s vidinou »Hyperiona« ukoneného bez boje a bez bolesti. náhodné. Své básnické povídky skládá na popudy BocPítel jeho Reynolds rád by zveršoval nkolik cacciových. Vybídne jej, aby mu do zamýšlené sbírky npispl, a Keats pebásní pátou novellu ze tvrtého dne »Dekamerona«, Jindy, za tuhé zimy okolo svátku sv, AnežChichestru, nad jehož ky, mešká v jihoanglickém stechy se vypíná temná hmota staré kathedrály. Vzpomene si na povru, jíž se doetl v Burtonov » Anatomii zádumivosti«, a za nkolik dní »Pedveer sv, Anežky « je hotov. Jindy zase ho zaujme »opatský« Winchester. Jeho uliky vydechnou za chladu jarního veera svj zamlklý klid a vyloudí mu z duše zlomek »Pedveeru sv, Marka«. Ale práv tato bezdnost popudu dodává jeho povídkám jedineného pvabu. Nikde jinde nezachycuje nálady, která oživuje a posvcuje to, co se z ní rodí, tak svrchovan
tém píbh
ím
mst
na
70
jako v nich. Nikde jinde nevypravuje keheji, nikde jinde verši a slokami takové sladké melonezpívá sv^'ch krom ballady »La belle dáme sans dinosti. Nikde jinde merci«. Ani v ódách, jejichž krása je rovnž podivuhodná, ale jiného rázu, hudba jeho duše nezní tak hebce a pece tak mocn, že vás až zamrazí, jakmile zašumí jenom nkolik úvodních takt, Epické jádro obou »Pedveer« je celkem nepatrné, Je-li v «Isabelle« ponkud vtší a pevnjší, není to zásluhou jeho, nýbrž Boccacciovou, Co však mu záleží na epickém dji? Na jeho lenitosti nebo dmyslném zauzlení? Všecko prýští z nálady, všecko je do ní ponoeno, A nálada je tak podmanivá, že zapomenete na dj a jeho nedostatky, sotva se octnete v zaarovaném kruhu básnických obraz, popis, líení, svtelných pruhu a barevných skvrn a šeptaných nápovdí. Ano, vytvoili byste si dj sami, kdyby ho bylo v pružných italských stáncích ješt mén, než kolik ho do
píbh
—
nich vložil. Vezmte si sloku první a druhou.
»Pedveer
sv,
Anežky«
a
pette
vám, že nikdy ješt sám dech lednového mrazu nebyl uvznn do verš zpsobem jednodušším a úinnjším? Ach, jaká zima! I sova mrzne pes všechno své peí. Zajíc se chvje na umrzlé tráv a mlící ovce choulí se do teplé vlny. Zkehlé jsou prsty starého mnicha, jenž v hradní kapli ped oltáem Panny Marie odíkává rženec, zatím co srážející se pára stoupá mu od úst jako dým ze staré kaditelnice. A dále plynou obraz za obrazem, nálada za náladou. Staeek doíká modlitby, vezme lucernu, vstane a jde lodí »hubený, bosý a bledý« podél kamenných postav, jež jako by tuhly zimou za erným,
Nezdá
se
oistcovým mížovím, a podél nmých oratoí, v nichž se modlí dámy a rytíi. Ani nepomyslí, jak je asi studí ledové kukly a brnní. Vstoupí do nádvoí a zlatý jazyk hudby zatepetá se nad ním. Kaple, mnich, modlitby mizejí jako pelud. Zvuky »toužící jako bh v bolesti« uchvátí vaši pozornost a na okamžik vás omámí. Když se vzpamatujete, 71
a míhají se postavy vznešené spolenosti. Nádherou hodovní sín a istou krásou díví lekomnaty dále bží tenká nit romantického dje. vandule a vzácných zákusk napluje ovzduší, nžnost a odvaha srdce Porfyrovo, sny o štstí duši Madelininu, Barevným oknem svítí studený msíc. Jakmile zajde za mramladé duše opoky a vítr udeí o skla snhovou tíští, síla rže s vní fialky. jené láskou splynou jako mátohy se plíží síní a chodjejich vzroste. Brzy potom bami. Zaskípe zámek, pootevou se vrata a do boulivé noci lednové prchá vidina starého hradu i dávného píbhu, utkaného z barev, svtel, zvuk a vní. Ve skladb sesterské, »Pedveeru sv. Marka«, básník se ani nedostal k vlastnímu dji. Vše je popis a nálada. Nejprve v devíti verších nartnuta lehounká, ale nevýslovn živá skízza pozdního nedlního odpoledne koncem dubna, kdy paprsky zapadajícího slunce leptají do okenních tabulek obraz zelenavých údolí a kovin, mladého rákosí na ece a žlutých petrklí na potoních bezích. Pak vržen letmý pohled do kivolakých uliek stedovkého msta ve chvíli, kdy s vže se ozve svátení zvon a skupiny spchají Tia nešpory. Pohled ten dokreslen o málo dále nkolika náladovými postehy, jež zachytí svým bdlým zrakem a sluchem panna Berta, která v domku poblíž chrámu pozd do soumraku te ve staré knize, zatím co ulice pomalu tíchne. Teprve když zažehne svítilnu a zapone ísti legendární životopis sv. Marka, objevuje se první nit djového pásma. Ale v tom se již zlomek koní, Chaucer nestál asi u jeho kolébky, jak se domnívá dmyslný jinak vyklaKeatsovy poesie, básník Robert Bridgcs,(I) a jak by se zdálo podle rýmovaných dvojic, anglického rázu nejmenovaného msta, do nhož píbh položen, a také podle pokusu podati citovaný úryvek stedovké knihy stedovkým jazykem. Spíše rowleyovské básn Chattertonovy byly tu podíl) V úvodu ke Druryovu vydání básní Keatsových. (The Muses' Library).
šumjí okolo vás roucha paní
Vn
vn
dv
A
dv
oban
da
72
a ásten vzorem. Duch Keatsv není duch Chaucerv. Je mnohem lyritjší, mnohem hudebnjší nežli duch velikého obanského vypravovatele rytíských zálib ze sklonku století trnáctého. Jeho hudbou není však mathematická hudba takt, nýbrž ona tajemná melodie vnitní, když neviditelná ruka sladí její struny jíž zvuí duše, s jemnými nástroji smysl nebo když v ní zapjí hlasy vídel vyvrajících z bezedných hlubin. Taková melodie jásá a hýí, i když ji zahraje pouhý šelest žlutého listu, jenž padá s vtve na vtev, i když ji zazpívá pohyb barevného pelu na motýlích kídlech. Mítkem její krásy a síly je zase jen chvm' nejjemnjšího éteru duše. V okamžicích, kdy zazvuí, odmykají se smysly a jejich branami vycházejí obrazy svta vnjšího, petvoeného a odhmotnného až do neskutenosti, U Keatse tohoto období tém vždy neskutenosti bohaté, ale nikoli všedním pepychem líbivé fantasie, nýbrž bohatstvím obraznosti vyšší, která pes všechnu smy-
ntem
slovost
podncuje
vnou
stránku naší pirozenosti.
Jeho florentská dívka Isabella, vadnoucí pro nenadálý z dálky zadýchá odchod milencv jako listí, když na zima, má vidní, Z temnoty plnoní najednou vyroste ped ní postava Lorenzova a z mrtvého ticha se ozve tesavý hlas, jako by ochromený druid zasáhl do uvolnných strun harfy a ke zvukm, jež vyloudí, píšerný doprovod zalkal náhrob-
n
vtvemi zaduje vítr. Oi divoké, avšak láskou ješt orosené oi, upínají se na ni a silou svého jasu zapuzují od ní všecek strach, Lorenzo pichází ze záhrobí. Nad jeho tlem rostou borvky a ves. Ale jeho duch, akoliv pouhý stín, stále ješt dlí na pomezí života. Slýchává stádo, jak pichází beíc od eky k jeho lesnímu rovu, vídává lesklé vely, jak za poledne odletují do polí, a s bolestí vnímavá hlas zvonk, jež k nmu doléhají z okolních
ní šípek, jehož
kaplí. Ví, co bylo, cítí
na zahívá
mu
dobe, co
je.
Jenom
bolest Isabclli-
studený hrob a její smutná krása rozncuje v jeho srdci velejší plamen lásky, než jaký v hoel 73
nm
za živa. Isabella rázem pochopí, kam se podl její milenec. Z rána se vydá se starou chvou do lesa hledat místa, kde ubodán klesl bez hlesu. Spoine zrakem na erstvé mohyle, a jako by se dívala na dno isté studánky, uvidí pohledem duše bledé údy mrtvého Lorenza. Jako lilie v údolí vyrstá Básník je dojat jejím tragickým na míst ohavné vraždy osudem. Není však sentimentální. Jeho výraz jihne tam, kde cit je vzrušen, ale neklesá pod úrove situace. Jeho barvy mají všecku nhu, ale nikdy nemají ve verších nejpathetitjších odstín nasládlosti. Není nadán mocí, která láme a kruší, oplývá však silou, která objímá a podmauje. Jeho výhe není výbušná výhe sopená. Nejmeloditji zní ony z jeho slok, jež mu plynou z duše za nejvyššího žáru. Ply,
.
,
nou a zpívají andlskými hlasy.
Po látkách stedovkých,
které v oboru veršované povíd-
ky jsou tak blízké jeho básnickému nadání, Keats sahá opt pro námt do starovku, »Lamia«, již staví co do hodnoty
umlecké v elo svých
kratších básní epických,
má
ukázat,
vyprávt píbh, který by naráz zaujal a Domnívá se, že je v ní onen druh ohn, »jímž lidé
že také dovede vzrušil.
jist chytnou tak neb onak«. Chce, aby jim naskakovala husí kže, až se zatou do jeho povídky o krétském hadu Lamii, jehož duch samotáskými sny v šeru lesním pronikl do íše boh i lidí, a poznav na tchto imaginárních cestách korintského cfeba, zatouží po lidské podob, již kdysi ml. Když se petvoí kouzlem Hermovým v ženu a penesen je do ecka, omámí krásou a dojme svou domnlou opuštností mladého Lycia, jenž v soumraku veerním z pístavu spchá do rodného msta. Odejdou spolu, Lamia vykouzlí zázraný palác, aby v žila s Lyciem toliko svému štstí. málem by již dosáhla, o snila v lesích na Krét, kdy-
nm
A
by
em
Apollonius ostrým pohledem chladného rozumu nezniil klamu, jímž opedla srdce a smysly milencovy. S výkikem mizí, jakmile odhalí její pravou podstatu, a do záhuby strhuje také svou obt, 74 sofista
Prchá snad jako každý pelud, jehož se dotkne studený rozum? Jako duha, jejíž osnovu a útek pesn zjistíme? Jinými slovy: Má býti obšírná povídka Keatsova pouze básnickým výkladem oné myšlenky, kterou vyjaduje verši o filosofii »pistihující kídla andl a pravítkem porážející všecka tajemství?« Sotva, Keats nemá didaktického nadání, ani vychovatelských zálib. Jenom mimochodem hází po filosofii kamenem. Nemiluje dogmat a vyhne se jim tudíž Jeho i tam, kde by je mohl ovsit zlatem své obraznosti. moudrost hovoí jinak než abstraktními schématy. Hovoí smysly, jež nikdy neumdlévají a stále jen dychtí po novém nasycení. Jižní veery, jež zchlazují skrán osamlých mechu, ruch korintských šelesty opánk na kadidla a ulic za noci, pepych vykouzleného paláce, kvtin, lahoda jemné hudby a rozkoš barev jsou jejich stravou, K rozumu se obrací básník jenom píbhem, na mu tentokrát záleží více než v povídkách dívjších a v »Endymionu«. Má netoliko dodávat jakés takés jednoty celku, svou napínavostí a ponnýbrž také sám sebou zajímat kud i dramatickým spádem. Nestaí mu již pouhá draperie, sebe poetitjší; zaíná se zajímat o lidi. Chtl by barvy »Pedveera sv, Anežky« rozlíti básní, ve které by se uplatnebo ti takové skladby, ovaly také »povahy a city«. »zachová-li mne Bh, napsané v nejbližších šesti letech, byly by znamenitý gradus ad Parnassum altissimum. Myslím, že by mne vzpružily k tomu, abych napsal nkolik pokud se cítím ctipkných her má nejvtší ctižádost žádostiv. Bohužel musím íci, že je to zídka, Zatím co posílá tento vzdech svému píteli a nakladateli, snaží se po druhé zmoci epické thema, jež nkolik pedtím odložil neprovedeno. Ale také »Pád Hyperionv« zstane zlomkem, jako jím díve zstal »Hyperion«. Žádná jiná práce není mu úkolem tak závažným. Žádná jiná nezklame jeho nadjí tak bolestn, »Endymiona« setásl s mysli, sotva jej poslal tiskai, »Hyperíona« setásti nemže.
mkkém
chodc,
vn
nmž
—
by
Dv
—
—
msíc
75
tíží jeho umlecké svdomí. Splácí jím lásky a podivu Miltonovu »Ztracenému Ráji«. Dávno již miloval Spensera a Shakespeara, když jej teprve pítel Bailey v Oxforde upozoruje na puritánskou krásu básn Miltonovy. Svou tvárnou a žíznící duší hned pochopí její velikost, zejména »velikost protikladu«. Postehne hudbu nebes a pekla, která ji napluje, a vytuší, jak její tvrce svou umleckou povahou tíhl k básnickému pepychu a jak svj sklon mírnil a vyrovnával smyslem pro povinnost, jenž byl u nho neobyejn vyvinut. Poznámky, které pipisuje na okraje a prázdné listy svého Miltona, ukazují, s jakou zálibou se probírá jeho stránkami, aby znova a znova žasl nad jeho božským pathosem a ponory jeho obraznosti do hlubin tuch a mlení. Když u Hunta spatí »pvodní kade« slepého básníka anglické republiky, nemá dosti hymnických slov, jimiž by odpisáhl »mladou písahou delskou« vrnost »živému chrámu sladkých zvuk«. Za této miltonské nálady zane provádt zámr, jejž pojal ped rokem, zatím co praví skládal »Endymiona«. V druhé pedmluv k výslovn, že snad ne píliš pozd dotkl se »krásné mythologie ecké a zatemnil její jas: nebo chce se prý pokusiti ješt jednou, nežli jí dá docela s bohem, « Zájem o ecké báje je tedy druhou složkou oné síly hybné, která žene Keatse, aby napsal »Hyperiona«. Ani tentokrát neerpá vdomostí pímo z pramen starovkých. Pouze Hesiodos a Ovidius obeznamují ho s nkterými prvky eckého mythu o bojích boh s titany, ale zase jenom v pekladech a zpracováních Chapmanov a Sandysov, Spenser, Milton a Lemprire jsou mu daleko bližší. Ústední osou eposu, jenž podle pvodních rozvrh rozsahem má dostihovat »Endymiona«, volí si vypravování o kon-
žernovem osliím
da
nmu
ci titána
Hyperiona a povýšení mladého Apollona na boha
Dj
zpv,
slunce. píliš skrovný, aby vyplnil deset zvlášt když staré i nové prameny neposkytují více než pouhou tíš jež by toliko tvrí obraznost neobyejné síly e-
píbh,
76
pické mohla doplniti a ztaviti v celek pevný a zajímavý. Takovou silou Keats dosud nadán není. Jeho mladistvá obraznost nemá nadprmrného daru fabulaního. Tím není enových. Dovede, ale eno, že by nedovedla vymýšlet její dech nevystauje na velikou dálku rozlehlého eposu. Po-
dj
mrn
brzy se vyerpá
píbhy
podružnými, asto
pvab-
nkdy
vzrušujícími, ale pece jen pohešujícími pevné linie, jakou dovede dáti pouze mužná ruka rozeného epika. Ta však pedpokládá hojnou zásobu životních zkušeností. Tžko si pedstaviti dvacetiletého Homera, an básní >Jliadu«, Homerova staroba a slepota jsou více než tradicí, jsou symbolem pravdy: Teprve když tlo odpoívá po dalekých cestách a oi se navždy uzavrou rušivým svta vnjšího, duch sousteuje mízy, jichž nassál za léta bloudní, a vydává jeden nebo dva veliké kvty. Zásoba
nými a
dojmm
zkušeností Keatsových není na jeho mládí nepatrná, je však jednostranná. Umlecky prožil za krátkou dobu nesmírn mnoho více než kterýkoliv anglický básník jeho vku. Ale lidsky žil dosud málo. na lidských zážitcích u epika velice záleží. Ani Milton nebyl by napsal »Ztraceného Ráje«, kdyby nebyl býval inným svdkem revoluce a státním tajemníkem za Olivera Cromwella, V básni ovšem své zkušenosti životní promítal do umní, musel je však nejprve míti, aby z eho promítat, Keats nemoha do básn promítat života, promítá umní. Miltona hlavn Elginské mramory. Napsal-li o Lord Byron, když po jeho smrti v jedenáctém zpvu »Dona Juana« zbable zametal stopy svých dívjších pomluv a nájezd, že »bez etiny dovedl hovoiti o nkdejších bozích asi tak, jak oni sami snad hovoili«, napsal kritiku, která se blíží pravd více, než tušil její pvodce. bohové nejsou Keatsovi cizí, pes to, že neumí ecky. Zná je odjinud než z knih. Stýká
—
A
ml
Krom
nm
etí
se pátelsky s Benjaminem Robertem Haydonem, malíem obrovských pláten a milým druhem nkolika básník, a jeho vlivem seznamuje se se zbytky velikých skulptur 77
dvrn
parthenonských, jež Lord Elgin pevezl z ecka do Anglie. vzbudil znlky z r, 1817 naznaují dojem, jaký v první pohled na tento »stín velikosti* ztlesnný v kusých postavách athénských metop a vlys. »Hyperion« je básnipohledy další. ckým výrazem dojm, jež zanechaly v Pohledy bystré a vdné, Popatte na svrženého Saturna na poátku básn, jak odpoívá na drnu stinného údolí bez hnutí »jako kámen, tiše jako mlení okolo jeho úkrytu«. Oproud, » ješt nmjší proto, že jeho padlé podál tee pivel oi, opel se pravicí božstvo šíí stín,« Kleslý o zem a nachýlil hlavu, jako by naslouchal, zdali mu »jeho stará máti« nezašeptá slovíko útchy. Nezdá se vám, že máte ped sebou pebásnné torso nadživotní velikosti z výkdyž se na blízku chodního tympana parthenonského? objeví Thea, »bohyn dtského svta«, jejíž jediný prst by zastavil kolo Ixionovo, nepipadá vám, že vidíte onu nadlidskou postavu bohyn Iris z téhož tympana, která obrovskými kroky spchá neznámo kam? Tak i pozdji, když Thea se posadí a zapláe u nohou Saturnových, »oba bez hnutí jako pirozené sochy v jeskynní kathedrále«; nebo když její cho Hyperion, aby unikl vidinám, které ho dsí, opustí za tmy nebeský palác a pekonán hoem položí se »na hranicích dne a noci«; nebo když na radu Nebes jako potáp se ponoí do vesmírného ticha a spustiv se na zemi stane podoben soše Memnonov na žulové skále v pravké sluji, v níž se mísí hukot vodopád s úpním jeho pokoených bratí, v tch i jiných pípadech základem básnických obraz Keatsových jsou pedstavy ryze sošiúcké, jaké se mohou tvoit jenom v duši, která má neobyejn vyvinutý smysl pro skulpturu veliké hodnoty monumentální. Obrazy ty nejsou v jeho epické skladb pouze ozdobou na zpsob homerských pirovnání. Jsou nositeli dje, jenž zstaven sám sob sotva by stail na úinné vyplnní i necelých devíti set verš. Jimi »Hyperion« stojí a padá. Odmyslete si mohutné postoje a vznešená gesta jeho titan, odmysle78
nm
Dv
,
nm
nmý
bh
A
—
tc si obrovitou scenerii,
do níž
je
umísuje, odette všecku
tu tvárnou krásu, již tesalo dláto oživené duchem Feidiovým, a stží budete souhlasiti s výrokem Shelleyho, jenž napsal píteli Peacockovi: »Není-li .Hyperion veliká poesie,
naši vrstevníci poesie
vbec
nezplodili,«
Ale Keats nebyl by Keats, kdyby vznešenosti neprolnul nhou; kdyby vážných, ponurých fresek nedoplnil oleji a temperami, na nichž by zazáil apollinský jas barev a svtel. Ne nadarmo Oceanus pipomíná v rad svržených boh odvký zákon pírodní, že »ten, kdo je první krásou, ml by býti první i mocí,« Od vzdáleného dunní padajícího vodstva odráží se mkký hlas Klymeny vypravující, jak sedíc na behu moském zaslechla s ostrova píse, jejíž rytmy pilétaly vtrem jako holubice okídlené hudbou, a kroužíce okolo její hlavy, plnily jí srdce radostí i žalem. Ucpala si uši, aby jim unikla, ale pes to slyšela volání nad pomyšlení sladké: »Apollone, mladý Apollone! Jasný jako jitro Apollone, mladý Apollone !« Zatím co Enceladus hímá v jeskyni do stísnných duší svých druh a všecku nadji svou i jejich skládá v Hyperiona, jenž dosud nepemožen ovládá ohnivou kouli, daleko na ostrov za ranního úsvitu vychází mladý rek k potoku do údolí. Slavík již umlkl, hvzdy pohasly, drozd tiše zanotoval. Šumot vln chvje se vzduchem. Jak nepodlehnout rozkoši smysl? I zapláe mladý hrdina štstím, A zasmuší se touhou po nem, co uniká jeho vnitnímu postehu, dokud mu pispním bohyn Pamti nesmírné vdní nenaplní duše, dokud ho prudký perod podobný zápasu se smrtí nebo spíše zápasu toho, kdo ze smrti
—
neuiní bohem. Soupe se zrodil mže-li Hyperiona? Opojná nové mladosti napluje svt. Ale »delfská harfa«, která chtla jí sytit své písn, ponvadž ji omrzely »ponuré zmatky« padlého božstva, najednou umlká. Jen proto, že píliš hovla »miltonským ínversím«, jak vykládá básník, když se vzdal myšlenky dokoniti své dílo v téže umírá v
život,
býti vzdálen konec titána
vn
79
A
že latinismy Miltonova podob, v jaké je byl zapoal? slohu, jež vnikly také do »Hyperiona«, zpíily se jeho anglickému cítní, jak aspo sám tvrdí v dopise, kde »Ztra-
cený Ráj«, »akoliv tak krásný sám sebou«, nazývá »poruChattertošením našeho jazyka«? Myslím, že záliba v nov, kterou pokládá za »nej istší anglitinu«, za typ X docela severní «, a kterou proto klade nad jazyk Miltonv, jehož »život byl by mu smrtí«, znamená u Keatse mnohem více než pouhou zmnu vkusu ve výbru prostedk vyjadovacích. V témže dopise, v nmž odsuzuje verš miltonský pro pílišnou umlost a neanglickou intonaci, vypravuje také, že se pustil do italštiny, že te Ariosta, že se chce ješt zdokonalit v latin, že však nechává etiny stranou; nebo ani latinou nebude se zabývati proto, aby se lépe seznámil s klasiky starovkými, nýbrž ponvadž jest v ní » zásoba pozoruhodné literatury stedovké, díla mnohých velikých muž Aretina a Sannazara a Machiavelliho«, Duch jej vábí, nikoli pouhý výraz jeho. Duch romantický, jakého nenalézá dostatenou mrou ve starovku ani v renaissanci. Proto perušiv »Hyperiona« skládá oba »Pedveery«, proto vybírá k »Lamii« námt, jenž svou strašidelností pipomíná spíše výtvor obraznosti severské než jižní, proto rok po prvém pokusu o epos v duchu antickém pebásuje »Hyperiona« v romantitjší »Pád Hyperionv«. Co bylo díve básnickou skuteností, jest nyní toliko vidním, Dante, jehož »Božskou Komedii« bére s sebou na cestu Skotskem a jenž i pozdji je mu »velmi hoden tení«, doléhá asi na jeho mysl, když promýšlí osnovu »Pádu«, Sama sebe iní osou své básn. Ve snu se ocitá v zahrad, kde okusiv ovoce a napiv se opojné šávy usne, aby se probudil v ohromném chrám. Tam ped oltáem zahaleným oblaky dýmu obrovitý stín bohyn Monety ukáže mu kamennou sochu Saturnovu, krom chrámu jediný viditelný zbytek bývalé moci pemožených titan. Když chce poznati tragedií jejich rodu, jež takový dsivý draz vložila na její 80
ei
—
ei
nadzemským svtlem
zapálila její planetární oi, tavzkísí ped ním obraz opuštného údolí s postavou bývalého otce bohv a lidí, jak sedl, když pozbyl své íše, naež jej penese do nebeského paláce, v nmž dosud vládne titan Hyperion, Jeho ohnivý zjev mihne se prostorem a zlomek se koní. Není již chuti a hlavn není již sil do práce další. Tlesná slabost perušuje dílo, do nhož chtl uložit nejenom objektivní zpracování starého mythu, nýbrž i své subjektivní názory o eckých bájích a o svém vlastním vývoji básnickém. Není vyloueno, že i »Hyperion« byl by vyznl alegoricky; u »Pádu Hyperionova« je to jisto. Alegorický smysl má zahrada, v níž uhasí žíze po kráse vznešenjší, i chrám a oltá na stran západní, po jehož stupních má dostoupit života ideálního a osvobodit svou tvrí obraznost. Má jej i tajemný hlas z oblak, který mu vyloží rozdíl mezi opravdovým básníkem, jenž cítí bídu svta a vlévá mu do ran balšám, a pouhým snílkem, jenž unikaje skutenosti pipravuje sob i svrty a
jemná
síla veliké
knžky
—
soužení. Tímto symbolismem nabývá »Pád zvláštního významu v souboru básnického díla Keatsova; je do jisté míry jeho umleckou autobiografií a zárove programem do budoucnosti. Hoí v táž touha tu,
jejž svádí,
Hyperionv«
nm
po život vysoké úrovn rozumové, život vybudovaném na
podklad osobních
zkušeností, jaká promluvila z dopisu, jímž naznaoval hlavní úel svého výletu do Skotska, Její velost je dkazem, že Keats není jen básník smysl neobyejn vnímavých; že v již vyšlehují plaménky vzniceného rozumu, které by snad byly nkam došlehly, kdyby mu jen bývalo dopáno asu. Ovšem, posuzujeme-li Keatse z díla, jež zanechal, nenazveme ho myslitelem. Je píliš ješt rozptýlen, píliš podroben dojmm, aby se jeho myšlenky mohly sousteovat v pevné útvary. Plápolají, ale neslévají se v kov zvuící ozvnou jeho vnitního hlasu, Setkáme-li se s nimi, býváme na rozpacích, nejsou-li toliko odrazem svtla, které vzpla81
nm
nulo jinde; anebo nejsou-li pouhým rozumovým posterius ke smyslovému prius. Obraz plyne za obrazem jako kry, jež z temnoty noní vcházejí do svtelného pruhu, aby mina své daleké pouti. Nenouce jej zanikly opt ve ozve-li se obas tichem, které se chvje nad nimi na sovích kídlech, jemný zvuk nárazu, zvuk prchavé myšlenky zplozené z tísn pedstav vnuknutím okamžiku? Tak zvlášt v básních lyrických, jež vyvely z duše pod tlakem dojm pírodních a umleckých a nesou zejmé stopy svého píle-
tm
žitostného vzniku,
V kovin na hampsteadských paloucích, tehdy ješt za Londýnem, usadí se z jara slavík, Keats, bydlící na blízku v domku pítele Browna, slýchává veer co veer jeho tlukot. Jednoho kvtnového rána posadí se pod strom a naadou orosených metafor vypoví bolest, jež hnte srdce a budí v tužby podsvtní; vypoví také sladneviditelných kou rozkoš veerního šera zatíženého kvtin a » jemného kadidla, jež visí ve vtvích«. Najednou stín smrti, vznášející se nízko nad jeho obzorem, jakoby zaplašen zpvem slaviím, ustupuje jasné pedstav života. Pipadá mu, že píse, kterou slyší, znla už ped tisíciletími. Snad je to táž, jež vstoupila do smutného srdce Rutina, když »teskníc po domov stála v slzách uprosted cizího obilí«; snad je to táž, »jež asto v zapadlých krajích pohádky oarovala kouzelná kídla okenní, otvírající se na pnu nepíše ódu.
mu
nm
vnmi
bezpených moí«. Smrt zdá
se
vný
mu jenom promnou
jed-
typu Možná, že tu psobila vzpomínka na » jarní ódu« Wordsworthovu, znal-li ji tehdy, a na tvrtý zpv jeho » Vycházky «, kterou etl a miloval; ale sotva byly vzpomínky ty nad prahem jeho vdomí, když psal první sloky své »Ódy na slavíka«. Tak mocn v ní bije živel, obrazný, že myšlenka ve sloce sedmé až pekvapí. Teprve když si dobe uvdomíme její podklad smyslový notlivin, život celku a
.
,
.
a citový, postehneme, jak vnitn souvisí s tím, co cházelo. Podobn jako v nkterých básních epických,
82
pedi
zde
lyrická síla nálady je proudem, jenž tee a unáší, kdežto myšlenka je toliko pnou, která se chvílemi objeví, aby se za okamžik zase rozplynula, Na »Ód na podzim« neteba toho zvlášt vytýkat, V jejích tech slokách není ani jednoho metaforického obalu, z nhož by se dalo vyloupnouti myšlenkové jádro. Její dokonalá krása je dramaticky popisná, vtlujíc postehy smyslové v živé úkony podzimu modelovaného rukou neobyejjemnou a šastnou. Bezmála každý verš nese stopy chtivosti a rozkoše, s jakou se vpíjely Keatsovy oi v obraz požatých polí a jasného nebe, s jakou vnímaly jeho uši zmírající hudbu komáí a nžný diskant ervenin oné záijové nedle, kdy si vyšel »za bránu« stedovkého Winchestru. Celá báse je melodickým výrazem požitku a štstí, jichž mu poskytlo nkolik hodin ve volné pírod. Její starobrážejí ší sestry, ódy na »Psychu« a »eckou popelnici* Keatsovy dojmy z antického mythu a ecké plastiky. Nejsou bez záblesk myšlenek a jedna z nich, óda na eckou popelnici, jako by chtla jenom plnji a plastitji vyjádit oblíbenou ideu básníkovu, že krása a pravda je totéž. Tak se aspo zdá, když ji po prvé doteme a v pamti nám jako refrain doznívají dva poslední verše: »,Krása je pravda, pravda je krása' tof vše, co na zemi víme, a vše, co vdí nám teba, « Ale vrátíme-li se na poátek a proteme ješt jednou popis a básnický výklad výjev zobrazených na smyšlené popelnici rukou smyšleného umlce, pesvdíme se, že nikoli pravdivost umlecké krásy, nýbrž trvanlivost, byla thematem, na nž jíž pedí nad krásu pirozenou, Keats zahrál svou symfonii antických postav, A že nikoli toto thema, nýbrž ideální obraz eckého svta, jak si jej vytvoila jeho obraznost, probuzená k innosti studiem velikých zlomk ecké plastiky, je vlastní podstatou jeho básn. Stejv ód na Psychu chvála bohyn, která jediná nemla chráani oltá, je mu toliko záminkou, aby posledními dvma slokami vyzpíval svj opojný sen o zapadlém koutku 83
—
n
,
—
n
m
ecké pírody, kde pepych
rostlinstva se snoubí s lahodou podnebí a divoká romantinost krajiny je mírnna hlasy potok, pták a vel. Ponkud stranou stojí ódy »na zádumivost« a »na nevyplynuly z doasných nálad, po nichž jsou tenost«. nazvány. Pouze jedna však vlila kov cit a myšlenek do umlecké formy, dokud ješt nezaal stydnout a tuhnout, akoliv i tu je patrno, že lití nebylo provedeno najednou.
Ob
Aspo
myšlenka sloky tetí, že zádumivost mívá svatyni rozkoše, tebas jí nikdo nevidí leda ten, kdo »dovede jazykem rozmáknouti hrozen radosti o jemné ponebí«, jen velmi z daleka souvisí s obsahem sloky první a druhé, »Óda na netenost« svou symboliností ponkud stromají-li totiž polovisionáské a polomy thologické jenou výjevy, které v ní básník pedvádí, hlubší smysl symbolický odráží se znateln od ostatního díla Keatsova z první poloviny šastného roku 1819, Nebyla by však z rukou Keatsových, kdyby se v ní ojedinle nekmitlo aspo nkolik verš pokropených rosou jitní; kdyby v ní nezahoelo aspo slovíko sametového lesku a hebkosti, Z ostatních básní, jež nazval ódami, pouze kvtnová »óda na Maiu« zaslouží si tohoto názvu; zstala však nepatrným zlomkem, který není více než slibem. Mezi ódy sotva zaadíme »ódu na Fanny*, ve
chrám
—
—
jež se dochovala v rukopisné pozstalosti. Nikoli pro její formu, nýbrž pro obsah, hodící se spíše do listu žárlivého milence nežli do umlecké skladby vyššího vzletu, Uvdomíme-li si, že vznikla v téže dob, kdy Keats napsal své nejlepší práce, nám býti dokladem zjevu pro charakteristického, jak málo trvalých hodnot vyvážil ze své neblahé lásky. Zídka kdy vyjadoval se prostednji, než když chtl dáti prchod citm, které mnohdy svou silou a prudkostí iní na as básníky i z lidí od pírody básnicky
mže
nenadaných.
Ódami a
V
zralá lyrika Keatsova není vyerpána, dopisích zanechal pes ticet znlek a hrst rozmanitých
porznu
84
básní i píležitostných popvk, Z této tíšt vysoko ní nad své okolí osm, devt sonnet a baladovitá báse »La belle dáme sans merci<. Ale jsou tu i básn menší hodnoty, jichž nelze minouti bez povšimnutí, ponvadž jsou snad nábhy k útvarm novým. Tak zvlášt nkteré »písn«,(I) pimykající se výrazem slovním i metrickým k duchu poesie lidové, tebas místy z nich zaznívá též ohlas Blakových »Písní nevinnosti« a »Písní zkušenosti«. Tak i sloky o zrad mladé ženy na starém muži, (II) které svými djovými a dramatickými prvky napovídají dramatickou lyriku Roberta Browninga, Z nejlepších znlek, jež zbásnil v posledních dvou letech ped koneným úpadkem sil tlesných, žhne síla shakespearovská. Obrazy, které se tu inou jako roztavené zlato z duševní výhn, pekvapují silou názornosti a svžestí barev. do níž se vlévají, okouzluje a dojímá istotou svých tón, I když odeteme pímý vliv Shakespearv v son.« a netech jako: »Když strach mne jímá, že se nedožiji »Pt let již trvá odliv moe asu...«, zbývá v nich ješt takový díl vlastního bohatství Keatsova, že jich ani z daleka nevyložíme pouhou ozvnou hlasu Shakespearova, V nkterých se chvje pedtucha smrti, v jiných vyráží ješt kvt radosti z vcí pozemských, V nkterých ptáe zatiká jakoby ze sna, v jiných vítr smrti zaduje tesklivou píse zmaru. Zde zákmit prchavé lásky, tam vidina vzbuzená pohledem na obraz; zde úsmv vlahého dne, tam šepot moe kol pustých beh; zde utišující síla spánku, tam marnost básnické slávy; zde osielost duše, tam její poslední
e,
.
.
vný
výkik do prázdna
zde zánik, tam život
jsou základní themata této srdce.
Taková jemné komorní hudby básníkova .
,
'
ni vyniká »La belle dáme sans tohoto svta. Dechnutím snu unánás rytmus jejích tyádkových slok do dálek neskute-
Zpvností melodie nad merci«. Její krása není ší
.
(I)
(II)
s
Daisy's Song; The stranger lighted from his steed. Hush, hush! tread softíy! hush, hush, my dear!
85
Jako bychom se octli v ovzduší obrazu Burne-Jonesova, na jiné zemi a pod jiným nebem, nežli je naše. Ale jak nás piblíží této odlehlé konin nkolik verš, jimiž ííásník zachytil její podzimní ráz! Nic jiného jimi nepraví, nežli že je po žních, že ostice na jezee poschla, ptáci dozpívali a veverka naplnila svou sýpku. Jaká však síla vyzauje z jeho slov! Jakým svtlem oblévají místo i dj, jak je sluují v jednotu, jaké výraznosti jim dodávají! Omamukvetoucích ocún dýchá tu na nás. Studené vtry jící se honí strnisky a proidlými vtvemi strom zní táhlý svist jako plá bludné duše, která nemá klidu od oné chvíle, kdy ve skítí sluji ústa zlíbala divoké, smutné oi krásné ženy, jež nezná slitovám'. Nikdy ješt toužící srdce Keatsovo nenosti.
vn
zpívalo tak úchvatn a tak zádumiv, jako když za dubnového veera hoícími prsty obraznosti z pouhého názvu stedovké skladby vypedlo tuto píse-baladu, V lét potom Keats mešká zase na ostrov Wightu, Pišel tam »pelichající«, ale nikoliv na nové peí a kídla, »Ta jsou ta tam, a místo nich doufám, že nabudu dvojice vytrvalých, pozemských nohou«. Slaný vzduch, jejž vdechuje, a vyhlídka na zelené svahy, skalní útesy, siné moe a vzdálené koráby, jež se objevují na obzoru za komíny protjších doma podobají se vtrným korouhvikám, šíí mu hrud a zjasují jeho pohled na svt, jemuž se v Londýn jaksi odcizil. Pokrauje v »Lamii«, a pepaden byv náhlou chutí do práce, v nkolika málo nedlích napíše tragedii »Otto Veliký«, Smíme-li doslova vit záznamm, které se dochovaly v rukopisích Ch, Browna, je tento první dramatický pokus Keats jenom ásten jeho dílem. Dj, osoby, dramatické zauzlení i rozlenní v jednání a výjevy slovem vše krom roucha básnické ei dal prý mu pítel, jenž s ním trávil letní msíce na Wightu, Výjev za výjevem odíval do verš úpln tak, jak mu je prózou pednesl pítel, ani se netáže, co bude ve výjevu dalším. Pouze jednání páté pizpsobil prý svému vlastnímu pojetí, Uvíme-li tomuto 86
k
v
—
nesmíme kárati Keatsc pro tžké nedostatky práce: hromadní událostí na dobu pomrn krátkou, nedramatinost a mlkost psychologie, vnitní nesouvislosi zápisku,
pílišné
toho, co se na oko pedvádí, jako by souviselo. Zbývala by toliko Ale i na ní je vidt, že matkou její nebyla nevyhnutelnost. Je daleko obrazná a básnicky názorná, než bývá u Keatse zvykem. Jen místy se kmitne snaha po vtším rozptí, místy se ukáže, jak oddan se uil u Shake-
e.
mén
speara a jeho vrstevník. eho by snad byl dokázal, kdybv byl spolehl na vlastní síly, naznauje pozdjší dramatický zlomek »Král Štpán«. Ti krátké výjevy bitevní, ale jak rušné! Vzduch je v nich nasycen vavou, postavy se míhají jako šípy, iny jsou hbité jako myšlenky. Byly by letly dále tím tempem, tím výbojným spádem*? A byly by dtmi i
mluvími povah?
Má
Tam
tíhne Keatsova touha. na mysli Shakespearovy po jeho píklad te kroniku Holinshedovu, aby z ní erpal. Ale jeho »musa je pokleslé mysli«. Nemá dostatek klidu a zmaten tíští své síly. Drama i epos »Král Štpána, plán k »Hrabti z Leicestru« a »Pád Hyperionv« zamstnávají ji najednou. Nezdar, který ji potká, ješt stupuje zmatek. Snad, aby mu elila, nasazuje si epici šaškovu a rolnikami smíchu, vynuceného smíchu, chce pehlušit sténání srdce. Spenserovskou stancí skládá z ponuknutí pítelova a patrn za svžího dojmu z etby prvních dvou »Dona Juana« satiricko-alegorickou báse na historie a
—
—
zpv
milostná dobrodružství anglického prince-vladae. Skládá ji s chutí až podivuhodnou u básníka, do jehož duše osud nevložil ani zbla útoné dravosti a pouze málo jiskivého humoru, bez nichž se satirik neobejde. Jeho »Žárlivosti« nemají žahadla, sotva by jim bylo narostlo, kdyby je byl dokonil. Nemají ani tch vlastností, bez nichž tžko si mysliti jeho význané práce: bohatství barev a kouzelné mkkosti zvuku. Jsou dílem sestupným. Tentokrát není již nadje na vzestup. Poátkem roku 1820 87
A
Keatsovo zdraví se velice zhorší. Jakmile se objeví tepnová krev, te v její barv rozsudek smrti. Jarní slunce ho zase ponkud vzpruží, ale jen proto, aby tím kru t ji cítil, jak život uniká. »Jako ubohý Falstaff, akoliv ,neblábolím'«, praví v dopise, »myslím na zelená pole; pemýšlím s nejjejich vtší láskou o každé kvtin, kterou znám z dtství tak nové, jako kdybych je práv tvary a barvy jsou byl stvoil nadlidskou obrazností «. Nesmí básnit, nesmí ani ísti všecka poesie ho nesmírn vzrušuje. Na podzim nesplní, ve snad ješt odjíždí do Itálie. Ale Neapol a chvílemi doufá ve skrytých záhybech srdce. Koncem února, kdy z dálky se ozývá jaro, erstvý rov opodál mohyly Cestiovy pohbí smrtelnou schránku jeho mladého ducha, jenž dopásl stádo svých sn nad melodickými proudy života,
—
mn
—
ím
III
Keats
podmauje
si
naráz jemností a silou postehu, opo-
juje polyfonní hudbou metafor, dojímá živými rytmy svého srdce. Nebývá tak u všech básník velikých. Pole jiných teba nejprve rozrýti radlicí bdlé etby a dlouhého pemýšlení, nežli z brázd zavane jejich nejvlastnjší. Ale když jednou zavane, jako by obrodila. se naše názory, se náš základní k poesii. Jejich postavy vyrstají pak z rodné jako balvany z žuly, Vítr jich nevy-
vn
Mní
mní
pomr
vrátí,
voda neodplaví, zemtesení nespolkne,
pdy
U
Keatse není
této tvrdé jistoty, Z jeho prací mluví básník, jenž velikostí a zralostí svého nadání u tak mladém zastiuje kohokoli ze svých i vrstevník. Je však otázka Byly
vku
pedchdc
:
by
se jeho vlohy ješt dále vyvíjely? Není to, co zstavil, plodem také onch let, jichž neprožil? Kdyby byl rostl ješt patnáct let k poslednímu ptiletí svého života, jaké výše byl by býval dorostl Jinak lze vysloviti záhadu jeho básnické osobnosti Byly koeny jeho genia dosti pevné a sahaly dosti hluboko, aby byly unesly kmen jeho pozdjší tvorby?
úmrn
!
:
88
Zdá se, že nic mu nebylo nemožné. Lyrika, epika i drama jsou jeho domovem. Netvoí-li ve všech oborech básní stejné dokonalosti, zanechává v nkterých aspo závazné sliby pro budoucnost. V okamžicích mocného pílivu síly a sebevdomí mává kídly tak ze široka jako jenom ptáci mohutných spár. Kdyby mu píroda byla dopála asu, byl by se opravdu vznesl a zachoval i v dravých proudech nadzemských výšek ono široké a klidné rozptí, jakého jsou schopni toliko duchové výjimené velikosti? Akoliv se tak nkdy zdá, soudím, že to není
úpln
jisto.
Keats sám asto pemýšlel o svém nadání a nejednou pímo i nepímo je charakterisoval. Pímo zejména v onch listech dvrným pátelm, kde stanoví svj pomr k jiným spisovatelm, nepímo tam, kde uvažuje o povaze básnické, o obraznosti nebo o umní vbec. Málo je básník, kteí by s takovým zájmem byli hovoili o tchto vcech. Protivou k typu wordsworthovskému ili » sobecky vznešenému*, jenž je hodnotou pro sebe a stojí osamocen, klade básníka typu vlastního, jak jej zná ze zkušenosti, V pravd ani není typem, ponvadž nemá povahy urité. Je vše a není nic; raduje se stejn ze svtla jako ze stínu, chutná krásu jako ošklivost, vznešenost jako nízkost, bohatství jako chudobu, má zalíbení práv tak v lagovi jako v Imogen. Co odpuzuje ctnostného filosofa, vábí jej -chameleóna. Nemá totožnosti a proto je ze všeho na svt nejmén poetický. Stále se ztrácí v jiném. Slunce i msíc i moe, muži i ženy, pokud jsou bytostmi vlastního popudu, jsou daleko poetitjší, »mají pi sob pívlastek nemnitelný*. Básník ho nemá a proto ani jediné slovo, jež pronese, nemže býti jak by považováno za výron jeho vlastní pirozenosti mohlo, když vpravd pirozenosti nemá? Ztráví-li chvíli ve svtnici s jinými lidmi, neodchází od nich sám, nýbrž vrací odchází znien, a to se zatížen osobností každého z nich nejenom od lidí dosplých. Nebylo by mu jinak, kdyby se octl v dtské svtnici. Jeho vnímavost je trpná. Chce býti 89
nem
—
—
radji kvtinou než velou, která dychtíc po sladké šáv poletuje s místa na místo; nebo se domnívá, že ten, kdo pijímá, nezískává více než ten, kdo uštduje. I kvtin dostane se od vely odmny: »její listy se zardí hloubji píštího jara«. Zdá se mu vznešenjší sedti jako Jupiter nežli létati jako Merkur a za moudejší pokládá otvírati se trpliv jako kvtina a pijímati pokyny od každého ušlechtilého hmyzu, jenž nás poctí svou návštvou, nežli pekotn shánti med vdní a zážitk. Duše básníkova je Keatsovi toliko volným prchodištm dojm a myšlenek ze svta vnjšího do svta umní. Ponvadž sama neustále plyne a z útvaru mní se v útvar, je jakoby tekutou hmotou, která nasytivši se cestou rznými prvky zase je vyzauje v podobách složitjších a dokonaleda ve chvíli, kdy zalejších. Nikdy není úpln hotova
—
niká
její
básnická schopnost,
t. j.
kdy tuhne, nejsouc
již s to,
aby dále plynula. Jestliže jenom takto pochopíme její nejvnitrnjší podstatu, nemžeme u ní mluviti o schopnostech tvrích. Jak bychom mohli, když svým výkladem naprosto z ní vyluujeme vli, bez níž nelze si mysliti pravého tvrce? Tvoiti trpn není vbec tvoiti. A ncmá-li duše schopnosti tvrí, nazveme ji ješt duší básnickou? Básniti je pece tvoiti. Jinými slovy: Není básníka naprosto trpného. Je-li kdo opravdu trpný, nebásní, nýbrž okresluje. Je tedy Kcatsv požadavek trpnosti upílišený. Vypozoroval-li trpnost jako základní vlastnost povahy Ijásnické, nepozoroval snad dosti pesn anebo pepial výraz, jímž chtl oznaiti zjev, který se skuten vyskytuje u nho i u nkterých básník jiných, jemu píbuzných. Jeho pátelé vypravují, jakým zrcadlem svta vnjšího byla jeho tvá a zvlášt jeho veliké hndé oi, záící jako žhavá tekutina; jak se v nich obrážely každý tvar, každá barva, sebe menší pohyb a nejslabší záblesk svtelný, sotva se mu octly na dohled. » Jisté vci dotýkaly se ho nesmírn, zejména když ,vlna se valila stromem', jak popisoval zve90
davy píboj vzduchu v houpavé hmot listí kaštanového nebo dubového, nebo když z dálky zaslechl vítr picházející lesem. .Píliv! píliv!' volával radostn a vyskakovával na njaký stupínek plotní nebo na nízkou vtev stromu u cesty a pozorovával vanutí vtru po stéblech luní trávy nebo mladého obilí, nehýbaje se s místa, dokud vzduch neproudil všude kol nho, zatím co jeho oi záily vytržením a jeho tvá plála, až vypadal ,jako plachý kolouch oekávající njakého výkiku z hlubiny lesní' nebo jako ,mladý orel vyjeven zírající hrdou radostí', díve než vzlétne«.(I) Tato neobyejná citlivost smysl je u Keatse úmrná úžasné vnímavosti duše. Nic jí neunikne, nic jí nemine, aby se do ní znateln ne vtisklo. Chvje se jako mimosa pi každém závanu citu nebo myšlenky. Stává se koistí dojm, jakmile se ukáží na obzoru, ješt díve, než na ni podniknou útok. Je neustále petvoována a neustále »niena«. Potud je vskutku trpná. Ale pozbývá trpnosti, když zane promítat dojmy, jimž podlehla, do oblasti umlecké. Zde teba vybírat, volit a to jest již innost. Teba potlaovat, co pekáží, a spojovat v celky, co bylo pedtím rozptýleno, a to je innost stupovaná. Záleží na tom, jak velký je dar vyluovací a spojovací. silnjší je básníkova osobnost sama sebou, tím více prvk potlaí a tím mén jich propustí v té podob, jak do ní vešly. Osobnost, která by byla absolutní, nepropustila by ani jediného pocitu, ani jediné myšlenky beze zmny; všem, jichž by nepotlaila, vtiskla by svj znak, všechny by do jisté míry znásilnila. Takovou osobností Keats není ani zdaleka. Je píliš poddajný, aby dovedl vládnout, píliš nžný, aby znásiloval. Vidti to i na jeho lásce. Žárlí prudce na pítele Browna, protože se chce zalíbit a patrn nikoli bez úspchu jeho snoubence, dnem i nocí se trápí pochybnostmi a nedvrou, písahá, že nedopustí, aby jeho srdce bylo míem v rukou jiných, ale v záptí se smiuje, odvo-
ím
—
—
(I) Will. Sharp podle vzpomínek Josefa Sevema. (Life and Letters of Joseph Severn. Vyd. W, Sharp. Str, 20 n.)
91
lává a prosí Fanny, aby ho soucitu milosrdenství
—
—
lásce, jež
krut nemuí«
milenec.
,
.
,
mla
jen ráda,
—
lásce! ,
ano
»
Volám po tvém
lásce! milosrdné
Není však takový jenom Keats-
nm
nemén hodnot záporných než kladZáporných bez píhany, ježto záporné hodnoty, jsou-li na pravém míst, mohou pispti ke vzrstu genia. On sám to pochopil svým vnímavým duchem, V kterémsi Soustedilo se v
ných.
i
dopis vypravuje o rozhovoru, jejž ml s pítelem Dílkem, Za ei prý se mu rozbesklo, jaký význam pro utváení lovka vynikajícího, »zvlášt v literatue*, má vlastnost, které Shakespeare ml tak nesmírn mnoho »míním zápornou schopnost, to jest, když lovk je s to, aby byl v nejistotách, tajemstvích, aniž se dráždiv pachtí po faktu a dvodu. Coleridge na píklad nechal by bez povšimnutí krásné osamocené pravdpodobnosti, uchvácené ze svatostánku tajemství, jsa neschopen spokojiti se vdním poloviním. Kdybychom to sledovali celými svazky, z ranních
—
nedošli bychom asi dále, nežli eknu-li, že u velikého básníka smysl pro krásu pekonává každý jiný zetel nebo spíše zahlazuje všechny zetele«. Tuto zápornou schopnost má do velké míry také Keats, Nezáleží mu na tom, aby nco rozuzlil nebo aby se dobral dna myšlenky. íká, že » jedinou cestou, jak posíliti rozum, je nechati mysl prcho.
,
,
dištm myšlenkám všem^. Je pesvden,
ale snad jenom leností «, že neml píti ani tvrditi, nýbrž šeptati výsledky »by se svému sousedovi; tak by každá bytost lidská, ssajíc všemi zárodky ducha mízu z éterické látky, dorostla velikosti a lidstvo, místo aby bylo širou plání vesu a hložin s roztroušenými duby a smrky, stalo by se velikou demokracií les-
dnes,
kdy »krása
jitra
psobila na jeho smysl
lovk
ních strom«. Chce jako pavouk písti jemnou tkaninu duše a tkáti nebeské alouny, jež by byly samý symbol jeho duchovnímu oku, samá mkkost jeho duchovnímu hmatu, samý prostor jeho bloudní, samá jasnost jeho rozkoši. Bez
92
obraz eeno, básnní není mu prací, nýbrž jen »pilnou neteností«. Požitkem básníkovi a požitkem tomu, kdo pete jeho verše a uiní si je východiskem cesty do »ticíti dvou palác«. Odtud také plynou jeho zásadní požadavky, jež vyslovuje v dopise, když tiskne »Endymiona«. Poesie nemá pekvapovat » jedineností*, nýbrž »krásnou upílišeností«. Nemá býti tenái cizí svou odlišností, nýbrž má se mu zdáti pouze výrazem jeho nejvyšších myšlenek a »tévzpomínkou«. Nikdy se nemá dotýkati krásy napolo, ponvadž tím toucího jenom unaví, ale neuspokojí, »Obrazy mají vycházeti, vzestupovati, zapadati pirozen jako slunce, mají záiti nad ním a zacházeti klidn, tebas velikolep, nechávajíce ho v nádhee soumraku. « Nezjevuje-li se poesie »tak pirozen jako listy na strom«, bylo by lépe, aby se vbec nezjevovala. Krátce, má plynouti nenucené jako plyne básnickou duší proud dojm ze svta vnjšího, jehož krásu má zrcadliti bez jakéhokoliv rušivého zasahování básníkovy osobnosti. Takový názor mohl si utvoiti jenom duch, jenž sám nebyl nikdy silnou osobností, jenž vál s vtry a tekl s vodami, zpíval s ptáky a mlel s tichem msíní noci; jenž zjevm pozemským i nebeským a svou byl pokorný pokorou vítzil tam, kde by nebyl zvítzil silou sebevdomí. Duch píbuzný duchu Shakespearovu, k nmuž tíhl jako ke svému otci. »Mám veliký dvod«, napsal, abych byl spokojen, nebo chvála bohu mohu ísti Shakespeara a snad mu rozumti až do hlubin; a jist mám mnoho pátel, kteí, nedojdu-li úspchu, pitou jakoukoliv zmnu v mém život spíše zalézání pod a povaze spíše pokoe než hrdosti kídla velikých básník nežli hokosti z toho, že nejsem docenn«. Kdyby nebyl zanechal dopis, jež kreslí jeho povahu nejenom tím, co v nich praví s sob, nýbrž celým svým rázem, svou rozptýleností, která se zdá jednotou, svým nepetržitým proudním nálad a myšlenek, které se pelévají jako voda z nádržky do nádržky, myslím, že by nám obraz 93
m
vi
—
jeho lidské osobnosti vystupoval z temna minulosti sotva osteji než obraz velikého dramatika z doby Alžbtiny. Vše, co víme o povaze Shakespearov z úst jeho vrstevník, omezuje se na nkolik pívlastk, jež lze strun vystihnouti slovy: milá upímnost, píjemná družnost. Nikdo nám nezachytil ani jediného rysu tak výrazného, že bychom jeho tváe nemohli zamniti s tváí jinou, byf sebe podobnjší. Patrn ho nikdo nepostehl. Jeho nejnápadnjší vlastností, již všichni vidí a chválí, byla pátelská laskavost, což je v podstat snaha sebe pizpsobiti, nikoliv sebe odlišiti. Ukazují nám ji také »Znlky«, nejosobnjší projev jeho genia. Ostatní díla nechávají nás v pochybnostech i tam, kde bychom s jistotou oekávali pesného pouení. Byl katolík, byl protestant? Byl aristokrat, byl demokrat? Byl optinic sám sebou, mista, byl pesimista? Byl vše a nebyl nic ponvadž, jak ekl Hazlitt, »jeho genius záil stejn na zlo jako na dobro, na mudrce jako na blázna, na mocnáe jako na žebráka«. Postihoval zjevy nejbližší i nejodlehlejší, rozuml hlasm zvíecím i šelestu trávy, ve slova uvzoval slávu hvzd i tajemství hrob, ponvadž jako Próteus neustále se vtloval v podoby nové a nové. Vše chápal, ve vše se dovedl obrátit, všemu se dovedl pizpsobit a proto se nikdy trvale nevlil v útvar, jenž by byl na venek poutal svou odlišností od útvar jiných. Ale práv tento nedostatek povahové výraznosti byl nejenom prvodní známkou, nýbrž samou podmínkou jeho básnické velikosti. Kolik postav vytvoil, tolik tváností na sebe vzal; kolik zvuk vylákal ze svého mnohostrunného nástroje, tolika tóny duch jeho se zachvl. Proto jeho zjev lidský nám uniká, kdežto zjev lunlecký nás ohromuje. Muž, jenž hovoil tolikerými ústy, nemohl se jeviti svým vrstevníkm jinak než »sladký«. Každá jiná chut byla by bývala dsledkem vnitní nehybnosti, vnitního rozkladu. Sladkost byla u nho chutí výslední. V ní byly všechny ostatní chuti obsaženy jako v bílé barv je obsaženo celé vidmo.
—
94
—
pes všechny proTaké Keats je duše družná a nžná obas propuká, zejména jevy chorobné citlivosti, jež v v posledních letech života. »Nikdy jsem nepoznal lovka Benjamin Bailey. »Za jisté povahy sladší«, napsal o nžnost byla jeho význaným rysem bez jediné ásteky « nudnosti nebo nechutnosti nebo duchaprázdnosti také pátelé ostatní, »Byl nejStejn se vyjadují o ,« Byl pítel nejsobecký ze všech lidských tvor upímnjší ,« »Nejhloubji naslouchal hoi a strastem Totéž nám praví jeho dopisy, všech lidí okolo sebe. « (I) oplývající projevy laskavosti a nhy k seste i bratím, k milence i pátelm, k pírod i umní. Vše se ho dotýká, vše je mu blízké, »Pijde-li vrabec ped moje okno«, praví na jednom míst, »zúastním se jeho života a zobám po písku«. Duše tak vlídná ke všemu tvorstvu, tak kepká a pružná, mla-li povylett ke vzdušnému zjevu, jenž se nesl vysoko nad ní, nebo se sklonit k ervíku, jenž zanikal pohledu bystrému, nežli byl její, nemohla pekvapovat vlastní silou, mohla však oslovat a oslovala bohatstvím posteh; nemohla uchvacovat pímoarou prudkostí svého letu, mohla však okouzlovat a okouzlovala jeho lahodnou vlnou. Obraznost Keatsova je v jáde jevová. Jejím zdrojem nejsou skryté hlubiny myšlenek, nýbrž nepetržitý píval postav a dní vlévající se do duše smysly ze svta vnjšího. Živí se spíše hmotami než duchem. Její »nebeské rozjímání« zdá se mu samému »duchovním opakováním« lidského života. Jako nepochybuje o skutenosti jev smyslových, nepochybuje ani o pravdivosti výtvor obrazných. »Co obraznost pojme jako krásu, jist je pravda«. Její bohatství je úmrné množství poitk, které jí poskytly látky. Keats miluje nádheru tvar, barev a vní. Jeho popisy podzemních a podmoských palác a besídek v »Endymionovi«, jeho pohledy do pírody, zvlášt tam, kde chce vystihnout její nezvyklost, nebo zálibné zastávky na hradním plese, u barev-
nm nm
nm
mén
.
,
,
,
mén
(I)
Keats.
By Sidney
Colvin. (English
95
Men
of Letters.) Str. 214.
ného okna díví komnaty a nad vybranými jídly a pochoutkami ukazují, kterak je váben zjevy, jež krášlí stízlivý život, a jak si je intuitivn dovede vymýšlet, nemá-li opory ve zkušenosti. Je to snad romantický útk ze skutenosti do modra snu? U básníka, jenž tou mrou miluje zemi, sotva. Keats je spíše opojen vším, eho mu zem poskytuje, a své smyslové opojení vnáší i do poesie. Takové vzrušení je mu »jediným stavem«, v nmž vzniká »nejlepší druh básni dbám, jedin pro žiji.« Proto v jeho díle je jedin o velmi málo popis chladných, I tam, kde námt sám je povahy všednjší, mní se a jakoby odhmotuje, jakmile projde jeho smysly a doten je plamenem jeho srdce. Píše na p, znlku na spánek a užije v ní látkou k básnické metafoe pojmu »otáeti klíem v naolejovaném zámku«. Ale jak zduchovní svj tvrdý nástroj, ekne-li ve verších: »Oto obratn klíem v naolej ováných záezích a uzavi ztichlé pouzdro mé duše!« Nebo jindy, kolik pvabu dodá prostému zjevu; » svíce zhasla prvanem, jejž zpsobila Madclina«, napíše-li; »Svíce zhasla, jakmile vbhla; její drobný dým umíral v bledé msíní zái!« Takto se vyjaduje skoro napoád ve svých nejlepších pracích. Jeho pepych není honosný; nekií, aby na sebe upozornil. Hlas, jímž hovoí, je dalek vší barbarské drsnosti. Je obetkán nevýslovným kouzlem. » Jak krásné jsou kvtiny v úkrytu !« zvolal kdysi v dopise, »Jak by pozbyly krásy, kdyby se tlaily na siliiíci!« Keatsova plastinost mluvy tsn souvisí s hmotnými zdroji jeho inspirace. Plyne z nich práv tak jako látková povaha jeho metafor. Jeho oko má neobyejné schopnosti výtvarné. Dovede malísky postehovat jemné odstíny barev a stín, jako zase tvary vnímat zpsobem sochaským. A to nejenom tam, kde na psobil Haydon a vlivy veliké skulptury ecké. Již v ranních pokusech vyskytují se u nho verše napojené duchem výtvarnickým. Svou nejstarší báse zaíná slovy: »Nyní jitro vyšlo ze své východní komnaty a jeho první kroky se dotkly zeleného kopce ,« A o nco 96
n
—
n
,
.
dále zastaviv se nad jezerem uvidí labu, která ve vodé pozoruje »svou šíji ze sklenutého snhu a vesluje vznešen; její smolné oi se jiskí; její nohy objevují se ve vlnách jako africký eben a na jejím hbet nymfa odpoívá rozkošnicky.« Pozdji jeho postehy nabývají vtší výraznosti a nkdy i síly dramatické, zejména jde-li mu o to, aby jimi vyjádil njaký stav mysli. Tak v uvedené již znlce, kde pirovnává sebe ke Cortezovi stojícímu po prvé tváí v tvá Tichému oceánu, nebo v druhém zpvu »Endymiona«, kde vypravuje o svém hrdinovi, jak vypovdv stesk po Msíci pozdvihl rukou a s tesoucími se rty stál »jako starý Deukalíon na hoe nad potopou nebo slepý Orion lanící po hlavn v »Hyperionovi< v jitru.' se jeho nazírání sochaské vyvrcholuje pod mocným dojmem Elginských
nmý
A
,
nmž
mramor. Ale této plastinosti postav nerovná se u Keatse plastinost duší. Unikají jeho postehu a rozplývají se jako páry, pokusí-li se uvzniti je ve slova. Pes všecku základní píbuznost nadání zde ní Shakespeare vysoko nad ním. Snad by se mu byl Keats piblížil pozdji, až by byl duch jeho uzrál a jeho vlohy pozorovací ješt více se odhmotnily; až by se byl stal práv tak prchodištm všem zjevm psychickým, jako jím je zjevm fysickým. Jeho duše není posud dosti prostupná vyzaování duší jiných. Proto nedovede vnímat jejich zvláštností, proto netvoí odlišných jedinc, nýbrž jen povšechná schémata. V jeho básních nenajdeme snad ani jediné postavy, která by se nám vryla do pamti svou osobností, nikoli pouze svým zjevem hmotným, Je-li nkterá z nich již hodn výrazná, psobí na nás toliko ojedinlou vlastností: Isabella oddanou vrností, Saturn nadlidským smutkem, sofista Apollonius neúprosnou skepsí. Ale i ty jsou výjimkou. Zpravidla osoby jeho se tratí jako stíny,
zanechávajíce po
sob dojem píbuzný pedstav
lehce nadechnutých barev. Nejsou utkány z masa a krve, nýbrž jako pouhá odrda odhmotnných zjev pírodních
97
z látek daleko idších: mladé zelen strom, bzukotu vel. Stejn vzdušné bývají i jejich
vn kvtin a
city a vášn: smutky unylé, lásky toužící a plaché, radosti nestálé jako dubnový sníh. Jejich plameny nežhnou a nezapalují, nýbrž nejastji jen svítí bledým, ržovým svtlem. estné odchylky netvoí ani dramatis personae »Otty Velikého«. Není v nich opravdového života, tebas pecházejí po jevišti kroky hmotnjšími. A tu jsme, tuším, na samém obvodu Keatsova nadání, pokud se projevilo literárn. Bylo by se vyvíjelo dále a za nj? i byly již vyerpány jeho možnosti vývojové, aspo možnosti základní? Takové otázky znepokojují ne tak samy se-
a
bou, jako nesnadností odpovdi af kladné, záporné. Zásadn popíti další vývoj smrem obohacování a prohlubování poznatk duševních nelze. Dvacátý pátý rok nebývá v život mezníkem. Mimo to v poslední dob Keatsovy innosti tvrí objevují se známky, svdící aspo o mocné touze dostati se ze zaarovaného kruhu »otroení smyslm« a proniknouti blíže k duši a myšlence, Zvolal-li v dopise z listopadu r. 1817: »Ó žíti jen životem smysl radji než životem myšlenek!*, pouští se pl roku pozdji do podrobných úvah o pomru poitk a myšlenek a jda stopami Wordsworthovými chápe již, že pouhé pocity nejsou koncem všeho zjevení. Jeho bývalá ve smysly a jejich záznamy se bortí. Soudí, že rozsáhlého je potebí lidem myslícím, ponvadž »odnímá horko a horeku; a pomáhá, rozšiujíc obor myšlení, nadlehovati tajemství, nco zaínám ponkud rozumt a co dolehlo na Vás v nejponuejší a nejpravdivjší Vašeho dopisu. Rozdíl mezi vznešenými poitky s a poitky bez jeví se takto: v tomto pípad padáme neustále do hlubiny desíti tisíc sáh a opt jsme vymršováni bez kídel a s veškerou hrzou bytostí neokídlených v onom pípad naše plece jsou operutna i letíme týmž vzduchem a prostorem beze strachu.« ješt pozdji, na podzim
dvra vdní
bím
emu
vdní
vt
vdním
mn
—
A
98
r
1819,
pipouštje svým známým, že pozbyl
žáru, jejž kdya
ml, tší se, že místo nho nabude síly »hloubavjší klidn) ší«. etba a pemýšlení více ho zajímají než díve si
a
více ho také napadají »ctižádostivé myšlenky«. Jedné z nich myšlenky, jak by inem zahladil nemže vypudit z hlavy
—
domnnku
pátel, že nedovede napsat dramatického výjevu. Jest jeho velikým snem, zpsobiti pevrat v moderní dramatické literatue, »jako Kean jej zpsobil na jevišti«. Avšak jediný in, jejž vykoná, nevytryskne z jeho vlastní inspirace a dalek je toho, aby zpsobil pevrat; druhý pak, o njž se pokusí, není než pouhým úhozem do kláves, z nhož sice lze ledacos vytušit o hráov vunní, ale nelze o kladnou íci nic uritého. Jsou tyto dvody pro
nm
odpov
prkazné?
Nahlédnme pozornji také do jeho dopis, abychom vidli, zdali aspo tam neplane žhavá jiskra nadje. Kmitají se v nich opravdu takové jiskry, a to nejednou jiskry znané záivosti. Byly by však vzplanuly v ohe? Keatsovy nápady a myšlenky nkdy až pekvapují z úst muže tak mladého. Ale nezní mnohé z nich toliko ozvnou názor cizích a nehasnou jiné tak rychle, že nám pipadají spíše kehkou pnou prchavých nálad nežli výronem hlubokého poznání a znakem myslitelského posvcení? Byla by vzrostla u Keatse také síla charakterisaní, t, j, umní vystihovati projevy na pohled náhodnými základní jednotu povah? Umní, jehož nenalézáme u nho ani v dopisech, kde bývá píležitost nkolika šlehy sraziti masku nebo aspo ji pošinouti, aby se objevila tvá živá. A pece ten, kdo nartl hrst drobných poznámek o Milionoví a Shakespearovi a v nich ukázal nevšední hloubku pohledu do výtvor velikých básník, nebo kdo podávaje povšechnou charakteristiku povahy básnické dovedl tak byste postehnout ráz nadání vlastního ten se asi nenarodil naprosto bez jemných nástroj, jimiž se umlec dobývá do duší lidských. S druhé strany však, projdeme-li v myšlenkách znova cc-
—
99
lým jeho dílem, sotva unikneme dojmu, že pravou vlastí jeho je zem a nikoli duch; sotva se ubráníme poznám, že umlec, jenž tolik dokonalé krásy vyssál z tchto svých koen, pozdji nebyl by asi ssál krásy jiného druhu z koen, které za jeho života ješt nenarostly. V jeho pozemskosti, kdyby se nebyl vyšinul nad ni, vzelo nebezpeenství. Smysly tlesné umdlévají díve než smysly duševní a s nimi umdlévá také jásavý píval poitk. ím volnji srdce bije, tím mén žhavých obraz tryská do mozku, tím mén ra-
umní
dostného života jimi proudí. Umlec, jenž v mladosti váží své nejlepší vznty jenom z bujnosti smysl, zestárne ped asem, nemá-li dostatek fond hlubších; jeho umní okorá a zprahne. Zejména umlec slovesný. Byl by obeplul toto úskalí umlec tak jemný a bohatý, jako je Keats? Nebyl by se také on octl na mlinách? do jakých vod a zda opt do proudu byl by pesunul svou zdobnou lo? Takové otázky rodí se v lovku, jestliže se zamyslí nad zvuky té jarní hudby, která tu vyvrá ze srdce opojeného odpoví uspokojiv? Kdo zváží a nádherou svta. Kdo na odmí, eho zvážit a odmit nelze? Ale neteba se proto kormoutit. Dosti na tom, že hudba ta dosavad nedošumla a stále ješt naslouchat s rozkoší, s jakou jí naže jí praerafaelité, v jejichž básních slouchal Shelley a po a malbách ozval se nejeden souzvuk bratrský. Tak pod nebesy nedošumí ani jediný veliký hlahol, jenž se kdy nad zemí zatepetal. Zdánliv tebas odume, zazní však pokéíždé, jakmile zavadí o nástroj, který je naladn na jeho výšku.
A
n
mžeme
nm
1913.
100
CARLYLE POPULÁRNÍ IMPROVISACE
Vás osud do Babylonu nad Temží nebo do kteréhokoli z venkovských mst
anese-li
britských, neopomete si zajíti v nedli odpoledne a všedního dne za soumraku na kižovatky Hyde Parku nebo na nkteré jimž Angliané z travnatých prostranství, zpravidla íkají commons, nkdy také grounds a pieces, tedy na bývalá obecní pastviska, na nichž se dosud místy potulují skupiny ovcí a koní. Uvidíte hlouky lidí, kteí horliv nkomu naslouchají, Pistoupíte-li blíže, spatíte muže z lidu, jenž seznamuje své náhodné posluchastvo s názory vlastními nebo vytenými a odposlouchanými, se sny a tužbami, které naplují snad nkdy jeho srdce, vždy však jeho výmluvná ústa. Brzy dává svým poslucham enické otázky, brzy pimhuuje oi a u vytržení vypravuje, jak byl obrácen na víru v Krista nebo v Armádu spásy, brzy jasnovidecky prorokuje do budoucnosti. Postojíte-li chvíli, uslyšíte ješt nkolik samozvaných kazatel, vystupují z hlouku, a když vypovdí vše, co kteí po tísnilo jejich hru, zase do nho zapadají. Proroci drobní a neznámí, ale pro anglické plém nanejvýš píznaní. Jejich krajané bývají líeni jako mlelivci, kteí odvažují slova na zlatých vážkách, Mlelivost však je pouze složkou jejich povahy národm', která není tak jednoduchá, jak se asto myslívá u nás na pevnin, Anglian mlívá pi práci a nemá-li co íci; ale rád se sdílí s jinými o své názory, nadejdou-li okolnosti, které ho nutkají, aby projevil souhlas nebo odpor. Sice by Anglie nebyla klasickou zemí znamenitých eník, politických debat a náboženských shromáždní. Ve snmovn, na politických schzích, v chrámech a asto i pod širým nebem ped improvisovanými eništi
ad
mžeme
studovati zvláštní ráz anglické výmluvnosti. Hned proudí širokým tokem všední moudrosti, hned se bouí vlnou vzkyplého pathosu, hned zase stíká bílou pnou humoru a sarkasmu. astý potlesk, jímž posluchai perušují mluví103
e-
ího, ukazuje nejenom jejich vrozený zájem o výkony nické, nýbrž i jejich pohotovost, kdykoliv jde o to, aby dali na jevo libost nebo nelibost. Jest v jejich povaze, že výše kladou toho, kdo vzruší svým slovem jejich city a uchvátí jejich vli, nežli eníka, jenž bitkostí rozboru a pesností logických závr psobí toliko na jejich rozum, A enici sami nebyli by rodní brati svých poslucha, kdyby nemli vlastností podobných. Také oni si váží více ideového a mravního vzrušení nežli jasnosti a pevné lenitosti svých vývod. Stávají se kazateli i tam, kde by stailo prost vyprávt nebo byste rozbírat. Tímto zvláštním sklonem vyznauje se též anglické písemnictví. Živel puritánský, jenž ml dležitou úlohu v djinách anglické vzdlanosti, vnikl i do nho a zabarvil znanou ást jeho plod, od Miltonova » Ztraceného Ráje« až do »Praeterit« Johna Ruskina, posledního z velikých prorok Anglie soudobé. Puritánský zájem o otázky náboženské ozývá se z nich i tehdy, eší-li záhady vdecké nebo hájí-li názor umleckých; objevuje se na místech, kde bychom se ho nadali nejmén, a mnohdy mnívá smr celého proudu, jímž plynou výklady autorovy. Nejsou ovšem veškerá období stejn bohatá tmito zjevy. Také v Anglii byly doby, jež zabedaly v iré rozumáství hloub a hloubji, až se octly na písinách skepse a negace.
Tehdy nastávala obyejn reakce
a slova se chápali kazatelé malí a plýtcí, jindy však ztlesnné síly živelné, jež vanem svého prudkého dechu istily dusné ovzduší. S poátku sami se zdáli pochybovai, nebo popírali úspchy, jež byly chloubou tch, proti nimž se obracel jejich hlas, chvjící se bojovným hnvem. Teprve pozdji se ukazovalo, že byli vskutku osvoboditeli a hybnými silami dalšího pokroku. Do ady tchto velikých postav, jež perstají svým významem hranice století, patí i Thomas Carlyle, duch z nejsilnjších a nejsvéráznjších, jež zrodily britské ostrovy, 104
a proroci.
Nkdy
tém
Když pišel na svt,
vládlo ve Francii direktorium a v Anglii
když zemel, Francie byla již deset let tetí republikou, Anglie pak více než tyicet let pod žezlem královny Viktorie, Život požehnaný lety, prací a trpkými zkušenostmi. Jií
III,
;
Narodil se v prosinci r, 1795 ve skotské vsi Ecclefechanu v hrabství dumfriesském, poblíž širokého zálivu Solway. Jeho otec byl tehdy zedníkem. Ale jeho rod, aniž o tom vdl, náležel kdysi mezi pední rodiny jihozápadního Skotska. Carlylovo jméno bylo již známo daleko za úžinou La Manche, když kterýsi genealog prozkoumal jeho rodokmen a shledal, že je potomkem Johna Carlyla, jenž byl vyznamenán lordstvím za porážku, kterou zpsobil Angliu msteka Annan, a jeho vnuka Michaela, který se zúastnil jednání protestantských pán, když skotská královna Marie byla poslána na Lochleven. Rodina Carlyl,
anm
mst
kteí dostali snad jméno po anglickém pohraniním asem zchudla a ztratila povdomí svého šlechtictví. Ale mezi jejími leny vyskytovali se jednotlivci nevšedních vloh a náklonností. Všichni byli povahy prudké a vášnivé; klonili se brzy k dobrodružnosti a podivínství, brzy zase k samotáství a náboženské hloubavosti. Také otec Carlylv byl lovk nevšední pes ono skrovné postavení, jež mu bylo údlem. Vážný a písný, nepítel lži a jalového tlachu, mluvíval jen tehdy, když bylo o nebo když jeho nitro se vzrušilo opravdovým citem; ale pak se vyjadoval lehce a výrazn, jeho byla ízná a plna metafor, s\)\ pádných a obrazných a jakoby oblitých záí slunení. »Ve hnvu nepoteboval zaklínání; jeho slova byla jako ostré šípy, jež bily do samého srdce. Chyba byla, že nadsazoval (kteroužto náklonnost také já jsem zddil) ,« napsal p-jzdji jeho syn ve svých »Vzpomínkách« »ale jenom když popisoval a hlavn proto, aby dosáhl úinku humoristického. Jsa na pohled chladný a nepístupný, vzbuzoval u tch, kdo se s ním stýkali, spíše úctu než lásku. I jeho druhá žera, výtená matka Carlylova, odchovaná ponurou Carlisle,
tém
em
e
—
105
—
písností sektáského kalvinismu, doznala kdysi synovi, že nikdy muži dobe nerozumla a že její láska a podiv k byly jakoby zakiknuty. Zídka kdy pronesl veselý vtip, asem však míval humor, zvláštní, kousavý a zlobný druh »skandinavského« humoru. Pochybnosti nedoléhaly na jeho vící duši. Jeho úcta k Bohu byla smíšena s bázní »jakoby ped nevyslovitelnými hlubinami ticha, jimiž plápolala te.« savá nadje otcovském Carlyle zažil také nejhlubší dojmy V náboženské, jež mly mocný vliv na jeho názory i tehdy ješt, když se zekl náboženských pedstav svých rodi. Zvlášt nedlní schzky kalvínské sekty, k níž náležela jeho
nmu
,
,
,
dom
rodina, utkvly mu v pamti. V chudiké modlitebn scházívali se mužové a ženy pohled vážných a zasmušilých, lidé mnohdy opuštní, kazatelé podobající se evangelistm v rou-
chu moderním, starci tváí osmahlých a hndých jako mapicházíval Carhagon s bradami bílými jako sníh. Mezi lyle se svou matkou, ženou rázovité povahy a bystrého ducha, vrnou až do posledních chvil dlouhého života uení a mravním zásadám církve, k níž náležela pvodem i vychováním. Doma a ve škole rodné vsi dostalo se mu prvního vzdlání literního. Aby vlohy, jež záhy ukazoval, nezstaly zakopány, zavedl jej otec o letnicích r, 1805 na latinskou školu do nedalekého msteka Annan, »Bylo jasné ráno a pro mne veliké dležitosti plné vzrušení a nekonených nadjí, zachmuených louením s matkou, domovem, nadjí, v nichž jsem byl pozdji krut zklamán Nikdy jsem nebyl tak ubohý jako zde na škole a první léta, jež jsem tu ztrávil, náleží mezi bídná léta mého života, « Pozdji vylíil je v román »Sartor Resartus«, v kapitole, v níž vypravuje o studiích Teufelsdróckhových na gymnasiu v Hintcrschlagu, Trochu latiny a francouzštiny, nco algebry a geometrie, neurité obrysy zempisu a ecká abeceda bylo vše, emu se nauil na škole annanské. Ale když ji opouštl, aby se odebral na universitu edinburskou, odnášel si zásobu vdomostí
n
—
,
106
,
,
.
daleko
mimo
znanjší
—
vdomostí nabytých rozsáhlou etbou
školu.
Jako nejeden z jeho krajan ubíral se Carlyle r. 1809 do pokaždé, když Edinburku pšky a v pozdjších letech se po pímsíním pobytu na universit vracíval dom a po sedmirasíní polní práci a odpoinku u rodi putoval opt do koleje, konával tuto stomílovu cestu pešky. Život na universit byl svobodný, ale živobytí bídné. Chudí studenti skotští sami se dávali zapisovat do matrik kolejních, sami si najímali podkrovní svtniky v zastrených ulicích a vtšinou sami se starali o výživu, pokud jim nestaily skrovné zásoby brambor, ovesné mouky, soleného másla a nkolika vajec, jež jim obas s vypraným prádlem nosívaly matky z venkova. Tak žil i Carlyle a trpce po letech vzpomínával na dobu studií universitních. Ani kolej neposkytovala mnoho,
tém
V
literaturách klasických a ve filosofii nedospl pod dozorem svých uitel daleko; ve vdách pírodních krom poátk hvzdáství nikam. Jenom v mathematice vynikl, tak že po nkolik let bylo jeho snem vnovati se toliko studiu geometrie. Nejvíce vdomostí, jež si odnášel z Edinburka, nabyl zase soukromou etbou. »Ano, z chaosu oné knihovny «, pravil ústy Diogena Teufelsdrockha, »podailo se mi vyloviti více knih, než bylo známo jejímu strážci. Tím byl položen základ života literárního .« Po vli býti duchovním, Sám však nikdy nebyl pro povolání to nadšen, a když se v brzy potom ozvaly vážné pochybnosti, jež nedopouštly bez pokrytectví hlásati jiným, o sám nebyl pesvden, jenom nerad myslil na stav, jejž mu urily velé tužby otcovy a mat.
.
,
rodi ml
nm
em
iny. Mezi dvrnými páteli byl znám již tehdy bitkostí úsudku, vášnivou silou výrazu a hlavn píkrými sarkasmy, pro nž ho nazývali Jonathanem, Doktorem a Dkanem, narážejíce tím na jeho duchovní píbuzenství s » dkanem od sv. Patrika. « (I) (I)
Jonathanem Swiftem, spisovatelem „Cest Gulliverových",
107
Universitní studia byla u konce. Na škole annanské uprázdnilo se zatím místo uitele mathematiky. Carlyle, maje dosti asu, aby se rozhodl pro stav duchovní, zažádal o a r. 1814 je dostal. Tou dobou otec jeho zanechal živnosti zednické a najal si na blízku osamlé hospodáství. Ježto do msteka Annan z nového bydlišt rodi nebylo daleko, Carlyle docházíval astji dom. Tam trávíval i prázdniny, tam se poal obírati nminou, tam po prvé etl ve vyschlém píkop Goethova »Fausta«, tam pozdji dokonil i peklad » Viléma Meistera«, Uitelování ho netšilo a malomstské spolenosti svého psobišt se vyhýbal. Ponvadž
n
se ješt nadobro nevzdával myšlenky státi se duchovním, dal se zapsati na universitu edinburskou jako pespolní kandidát bohosloví a podle pedpisu dostavil se též dvakrát do koleje, aby pronesl ke shromáždným profesorm a studentm na dkaz pokroku v bžných naukách theologických.
e
dv léta psobil v Annan, došlo ho neoekávan Kirkcaldy vyzvání, aby se ucházel o místo uitelské na tamjší škole, kterou práv zizovala ást oban, nespokojená s dosavadním uitelem Edwardem Irvingem, rodákem annanským. Carlyle seznámil se s ním krátce pedtím a obával se, jak jej pivítá. Ale Irving rozptýlil jeho obavy díve, než nabídku pijal, a když se oba uitelští sokové setkali na svém spoleném psobišti, stali se na úžas kirkcaldských oban nerozlunými páteli. Dobrý Irving, o pt let starší, otevel mu nejen svou knihovnu, nýbrž Když
z
i
již
msteka
srdce.
V Kirkcaldy prožil Carlyle první opravdovou lásku. Netrvala dlouho, léta však ješt na ni vzpomínal a jeho vzpomínky bývaly teskné. Když po ase tvoil postavu krásmodelem dívné Bluminy v román »Sartor Resartus«, ku, k níž zahoelo jeho srdce v dob kirkcaldské. Tehdy se navždy rozlouil s theologií a brzy potom i s drahou uitelskou, S nevelikými úsporami opustil na podzim
—
ml
108
r. 1818 zapadlé msteko a spolu s Irvingem vrátil se do Edinburku, aby tam studoval práva. Nastala doba nového strádání. Nadto pidružily se tu k chorob žaludení, jež byla zavinna špatnou výživou a nikdy ho již neopustila, tžké boje duševní, vzbuzené pochybnostmi náboženskými, které se posléze zatemnily v naprostou nevru v dogma církevní i v sebe. »Stín za stínem pechází ponue pes vaši duší, až se ve vás usadí bezhvzdná temnota podsvtí. Jako kdysi mladého Goetha, i jeho posedla myšlenka zahubiti sebe sama. »0d sebevraždy zdržoval mne jakýsi odlesk kesanství, snad také jistá netenost povahy; nebof nebyla kdykoliv po ruce?«(I) nástrojem, jejž jsem Dlouho trval tento smrtelný zápas. Ani jediná rosná kapka s nebes neovlažila jeho srdce, které se zvolna stravovalo svým vlastním žárem. Teprve r. 1821 nadešla chvíle znovuzrození. Zapudil dábla pochybností a nedvry v sebe, ili jak sám ekl, »chytil jej za nos« a pemohl. Stalo se za parného dne ervnového, když se z Edinburka ubíral na beh moský. Pozdji vylíil ony památné okamžiky v »Sartoru Resartu< peloživ djišt do Rue Saint-Thomas de 1' Ener v Paíži, »,eho se bojíš?'« tázal se sám sebe, »,Pro jako zbablec neustále pištíš a fukáš a chodíš choule se a chvje? Mrzký dvounožci, jaký úhrn nejvtšího zla t oekává? Smrt? Nuže, smrt; a eknme, také muka pekelná a vše, co ábel a lovk smjí, chtjí nebo mohou uiniti proti tob! Což nemáš srdce, nemžeš snášeti cokoliv, a jsa dít svobody, byf i zavržené, zašlápnouti svýma nohama samo peklo stravující tebe? Nuže, af pijde; vyjdu mu vstíc a postavím se na odpor!' když jsem takto myslil, jako by ohnivý proud byl zašuml celou mou duší; a navždy jsem odvrhl nízký strach. Byl jsem silen, netušené síly, byl jsem duch, bh. Od té doby zmnila se povaha mé bídy: nebyla již bázní nebo škemravým bolem, nýbrž rozhoením a zlobným, žhavookým vzdorem*. Nikoliv zahmlo jeho bytostí.
ml
,
A
tém
Vné
(I)
„Sartor Resartus",
109
Ale tento titanský vzdor nepinesl klidu jeho uštvané duši. Dostavilo se nové »pokoušení na poušti«, nové pemýšlení o smyslu a významu nicotného jedince ped tváí nekone»Na tisíce lidských pokolení, vesms tak hluných nosti. jako je naše vlastní, bylo pohlceno asem a nezbylo po nich ani trosky; a Arkturus a Orion a Sirius a Plejády stále svítí na svých drahách, istý a mlády, jako když pastý po prvé je znamenal na pláni sinarské. Pa! Co je tato bídná psí budka naší Zem? Co jsi ty, jenž zde sedíš a fukáš? Ty nejsi vru ješt nic, nikdo; ale kdo tedy je nco, nkdo? Rodina nepotebuje; jsi úpln jako odíznutý úd. Budiž: lidská snad je tak lépe!« také pouta netenosti spadla mu se srdce. PeNikoliv« a pesunul se za »sted Lhostejnosti*, konal » v sebe a aby posléze dospl kladu » vného Ano«, vnitní jistoty, že » vesmír není mrtvý a áblv, kostnice .« Z ní vytryskl onen hrdinný cit s duchy, nýbrž božský zbožnosti ve smyslu vyšším, jenž byl dalek zddných forem, ale v jáde pece jen blízek náboženskému cítní prosté venkovanky, Carlylovy matky. Když mu pozdji vytýkala, že nedbá o vnost, zanášeje se toliko marnými stakiv, rostmi o vci doasné, ujišoval ji, že soudí o »Tyto myšlenky jsou zakoenny v každé uvažující mysli, v mé snad hloubji než v mnohých, kdož s nimi natropí více hluku Roucho našich názor, jak jsem Vám ast ji pravil, je snad jiné, ponvadž naše zpsoby života byly rzné; ale podstatou naše mety jsou úpln tytéž. tomuto obratu pisply asi také astjší styky s bystrou dívkou, s níž jej seznámil nedlouho pedtím její bývalý uitel a jeho nejlepší pítel, Edv^ard Irving. Jane Baillie Welshová byla dcera haddingtonského lékae, jenž zemel, když jí bylo osmnáct let. Ti léta potom uveden byl Carlyle do domu její matky. Jejich styky byly s poátku ryze pátelské. Jane Welshová lnula ješt píliš oddan ke svému nkdejšímu uiteli, aby se byla zamilovala do jeho 110
t
Konen
vné
dvry
.
.
nm
,
K
.
,
pítele, muže svérázného a ueného, ale nepíliš krásného a bez pevného postavení. Teprve když osud zniil její nadje na satek s Irvingem, jehož ruka, nikoli však již srdce, zadána byla dívce jiné, pivykala myšlence spojiti život svj s životem Carlylovým Její pítel zamnil zatím práva za vychovatelství, a zanechav geometrie a skládání drobných píspvk do Edinburské Encyklopedie Dra Brewstera, vnoval všechen vol,
ný
as
studiu
nmecké
,
,
literatury a
pekladm
prací Schille-
Musáových, La Motte Fouquéových, Tieckových, Hoffmannových, Jean Paulových a hlavn Goethových. R. 1824 poal si s básníkem výmarským dopisovat. Téhož roku se zasnoubil se slenou Welshovou, a oženiv se dv léta potom, ubytoval se v rodinném domku na samém obvod Edinrových,
burka.
píjm byla mu nyní práce literární. Nejprve Schillerv«, jenž vydán r, 1825 v úprav knižní, a peklady z nminy, potom ada lánk, psaných dílem do »Edinburgh Review«, jejíž redaktor Francis Jeffrey byl blízký píbuzný jeho choti, dílem do »Foreign Review«, tehdy nov založené. lánky ty tsn souvisí s jeho peklady. Zpravidla navazují na cizí práce o soudobých spisovatelích nmeckých nebo na jejich díla a seznamují anglické tenáe s jejich povahami lidskými a literárními. Tak vznikly úvahy o Jeanu Paulovi, o stavu literatury nmecké, o život a spisech Zachariáše Wernera, o Goethovi a jeho Helen, o život Kr. Gottloba Heyna. K nim se druží obsáhlý lánek o Robertu Burnsovi, nejvtším básníku skotských hor, k nmuž ode dávna vzhlížel se »soucitným podivem«. Práce té již nedokonil v Edinburce, Po zvyku prorok, kteí v odlehlých samotách nechávají dozrávat své myšlenky, díve než sestoupí s novým uením mezi lid, uchýlil se Carlyle v kvtnu r, 1828 z hlavního msta své rodné zem na zapadlou farmu uprosted žulových skal a erných rašelinišf, kde vše mimo potravu, spánek a zdravý vzduch 111 Pramenem
» Život
bylo jen »snem o vcech nepítomných a vzdálených, minulých a budoucích«. První dv léta manželství nepinesla mu zajištného postavení, jež by nebylo pekáželo jeho innosti literární.
Pes
všechny pímluvy a doporuující
listy
vlivných osobností pro stoupence a hlasatele »nmecké metafysiky a mystiky« nebylo místa ani na universit v Glasani na vysokém uení londýnském, jež se tehdy práv drahý, a ježto život v Edinburce byl málo a mimo to rodinný domek v Comely Bank majitelem jinak pronajat, manželské dvojici zbývala pouze »druidská samota« v rašeliništích dumfriesských s odloueností od svta a rozhledem na ponuré svahy, jež uzavíraly obzor. Craigenputtock, majetek Carlylovy tchyn, byl »zelenou oasou« v kraji bain a vesoviš. Osamlý dvorec, hodiny jízdy vzdálený od nejbližšího msta a dobrou anglickou míli od prvního lidského píbytku, nebyl sice za podzimních a mlh, ani za boulivých dní zimních nejpíhodnjším obydlím mladé žen, milující ruch a spolenost. Ale jeho ostrý vzduch a jadrné mléko, denní vyjížky a asté potulky po okolí byly nejlepším lékem jejímu muži, trpícímu dyspepsií; a ticho, jež tžce spoívalo na celém kraji, a naprostá opuštnost tohoto místa byly jako stvoeny, aby v nich pemýšlel duch zaujatý záhadami vnosti. Pátelé nevstili mu nic dobrého a neradi vidli, že se uzavírá svtu. Ale Carlyle pes všecky rady a výstrahy zvolil
gow,
pomrn
zizovalo;
píjm
dv
deš
komo
vnou
si
od
bydlišt lidí z
práv v této » áblov sluji«, vzdálené šest mil tch stav, u nichž konáme formální návštvy. sob a svým myšlenkám, aby »nemusil psáti na
Chtl žíti výdlek a nepišel do pokušení
za peníze lháti«. »Tento kus náš vlastní «, oznamoval hrd a radostn Goethovi, »a zde mžeme žíti a psáti a mysliti, jak se nám líbí, i kdy-
zem
je
se stal sám Zoilus králem literatury.« Šest let, jež tu prožil, bylo dobou usilovné práce. Nejprve vznikla tu nová ada jednak zase o literatue nme-
by
lánk
112
*
cké (Nmetí dramatikové, Nmecká literatura 14, a 15.
Novalís,
Píse
o Nibelunzích,
Gocthova
díla, Goethova smrt), jednak o zajímavých zjevech literatury a historie francouzské i anglické (Voltaire, Diderot, Hrab Cagliostro, Démantový náhrdelník, Boswellv »Život Sam. Johnsona«), jednak o nkterých otázkách rázu povšechného (Znamení doby, O zákonech obilních a j.). V osamlosti »nej pochmurnjšího místa všech panství britských« dozrál také filosofický a znanou mrou autobiografický román »Sartor Resartus«. Carlyle podal v svým zpsobem starší myšlenku, že lovk je živoich, jenž se šatí a pracuje, a že politická, sociální a náboženská zízení jsou jenom rouchem, jež obléká a svléká podle podnebí a pomr. Zárove jím ukázal, emu se nauil u romanpsotik nmeckých, z nichž zejména Jean Paul a Fichte bili, a kam až dospl jeho duch oklikami pochybností a pestoletí,
nm
na
ejemi
krisí.
Zatím dolehl na jeho skrovnou domácnost nedostatek hmotný. Když dopsal svou » filosofii šat« a vylíil v ni wživot a názory« Diogena Teufelsdrockha, profesora »der Alíerlei-Wissenschaft« ve Weissnichtwo, vypjil si na cestu a vydal se v lét r. 1831 do Londýna, aby svou práci nabídl knihkupcm. Ale žádný z nich nejevil porozumní pro jeho »nmeckou mystiku «. Když se jí posléze ujal redaktor asopisu >^Fraser's Magazin« a uveejnil ji v pokraování, popudil na sebe tenáe i kritiku. Odbratelé hrozili, že pestanou asopis odbírat, bude-li dále uveejovati tu »hromadu ssedlých nesmysl«, kdežto kritikové se tázali< jc-li to opravdu jen peklad z nminy, jak tvrdí Carlyle. Toliko ti lidé s radostí etli »Sartora Resarta«: cho spi-
ad
sovatelova, která
jej prohlásila za dílo geniální, jakýsi irv Corku a mladý americký filosof Emerson, jenž nevážil cesty do skotských rašeliniš, aby se osobn s Carlylem seznámil a navrátiv se do vlasti vydal jeho román v úprav knižní.
ský
knz
113
Za pobytu v Londýn uveden byl Carlyle do nkterých literárních. Seznámil se v nich s Johnem Stuartcm Millem, Leigh Huntem, Ch. Lambem a jinými pedstaviteli tehdejšího písemnictví. Poznal také, že úplná odlouenost
kroužk
nemže mu býti údlem trvalým. Život na Craigenputtocku byl sice levnjší, ale pro nedostatek spoleenských styk nemohl tam vytžiti ze své innosti literární ani tolik, co by stailo na živobytí sebe stídmjší. Nebylo po ruce veliké knihovny, jíž poteboval pi pracích historických, které již zapoal nebo o nichž práv uvažoval. Mimo to dosaženo bylo úelu, za nímž kdysi volil opuštnost »sluje dáblovy«. Jeho povaha i názor na svt se ustálily, a mla-li mu práce duševní poskytovati také chleba, nehrozilo již nebezpeenství, že se zvrhne v pouhou robotu. Bylo teba navrátit se mezi lidi, žili i »v áblov výhni <, a ukázati, že onen »žhavooký vzdor«, jenž eliti chtl silám kosmickým, odolá i jemným sítím nástrah spoleenských a oblíbeným heslm doby. Po dlouhém rozmýšlení najat starý v londýnské tvrti Chelsea v ulici Cheyne Row, ležící tehdy na rozhraní msta, zelených trávník a stromoadí, a poátkem ervna
by
dm
r,
1834 pisthovali se do
nosti skotské,
aby ho
nho
oba lenové skrovné domácdokud dramaturg svta
již neopustili,
>
nenapsal Exeunt«, Nkteré menší práce, jež vznikly tou dobou, jako »Démantový náhrdelník« a »Parlamentní djiny francouzské revoluce«, ukazovaly, kam smuje literární innost Carlylova. Byly prpravou k velikému dílu, jehož námt dlouho mu tanul na mysli, než se rozhodl, že z nesetných tlum hmoty neurité a plynulé vytvoí »poctivou knihu, která by sloužila Bohu, nikoli áblu«. Ale teprve r. 1837 objevila se na krúhkupeckém trhu »epická báse revoluce, apotheosa sansculottství« v podob trojdílných »Djin francouzské revoluce <. Když dopsal poslední kapitolu a znova pehlížel svou práci,
nad níž
vad, ale
si již
uvdomil
si
bezm.ála zoufal, shledal, jak mnoho má též její pednosti, »Jest z nejdivoej-
114
Šich knih napsaných za nkolik století«, oznamoval svému bratrovi, »Je to kniha psaná divým mužem, mužem rozdvožije, dívajícím se do oí jeným se spoleností svta, v
nmž
králi i žebrákovi se lhostejností bratrství a lhostejností opovržení. To je vskutku velmi zvláštní ve ctihodné zemi Kritikové jsou vítáni, aby piložili ruce. Jest v ní jakýsi or.
,
.
sonský
život, jehož neubijí,« Nežli se dostavil úspch a jemu v záptí obrat v neutšených pomrech hmotných, Carlyle uposlechl vyzvání dvou energických žen, jež vzaly na sebe veškeré práce pípravné, a uspoádal na jae r, 1837 cyklus šesti pednášek o literatue nmecké, rok potom adu dvanácti pednášek o hlavních zjevech literatur evropských od dob eckých až po novou literaturu anglickou a v kvtnu r. 1839 cyklus jiný o veliké revoluce francouzské. Nerad vystupoval veejn a svých pednášek si ani tolik nevážil, aby je vydal tiskem; byly mu »smsí proroctví a herectví«. Teprve tvrtý cyklus, jejž pednesl v kvtnu r, 1840, zaujal jej do té míry, že jej zpracoval ve form knižní a vytvoil tak svj nejznámjší spis »0 hrdinech a ctní hrdin«. Pes to, že jej pokládal za nejlepší cykl, nic ho neuspokojovalo tak málo ze vše^ ze všech není ho, co kdy byl napsal. Nemají nic nového, nic, co mi! Nkdy cítím, jako bych vbec byl pozbyl staré umní psáti; jako bych byl lovk nmý, jehož myšlenka není ani s to, aby se projevila na papíe, neku-li aby se vyjádila inem. Vedu život nanejvýš odlouený, naprosto osamlý, ,Jak je každý tak opuštn v tom širém hrob všehomíra!' praví Richter «, Tehdejší život Carlylúv byl snad osamlý vnitn, spoleensky však osamlý nebyl. Pední spisovatelé a politikové náleželi mezi jeho známé a pátele, on sám pak býval zván
ty
.
.
,
mn
Bda
na veírky do vybraných spoleností v domech mšanských i šlechtických astji, než mu bylo milé, »Píhodnjší je kniha doma<s psal své matce, »s klidnou dýmkou dvakrát za veer, neškodnou Ižicí ovesné kaše v deset a postelí o je115
denácté, s takovým klidem mysli, jak jen možno«. Nikdy nebyl lvem salon, vždy zstal vren zvykm prostým. Jeho
pízvuk
i
zpsoby pipomínaly mnohdy annandalského
ven-
kovana. Ale svými vtipnými a sarkastickými hovory, jež se mnívaly asto v dlouhé monology, uplatoval se i v kruzích spoleensky nejvyšších. Býval v nich bystrým a nebezpeným protivníkem bžných názor, jejichž obhájce, nkdy své nejbližší pátele, pekvapovával nenadálostí a umínností své oposice. Odprcem bžného pojímání života, politiprací, zabývajících ky a sociálních byl také v se otázkami, které hýbaly veejným životem soudobé Anglie,
ad
pomr
Byla doba krise politické a sociální Neúspchy politiky zvlášt drahota potravin, nezamstnanost lidu a dlnické boue v Manchestru i jinde, pivodily sice nkteré opravy zastaralé ústavy, ty však hladu chudiny nezahnaly. Carlyle nepokládal velikých schzí a manifestaních prvod dlného lidu za zjev náhodný a doasný, nýbrž vidl v nich znamení doby, V konservativních i liberálních denících ítával o blahobytu, kdežto v londýnských ulicích vidl davy chartist, valících do poslanecké snmovny ohromnou Pcople's Charter o milionu dvou stech tisíc podpis a šesti hlavních požadavcích práv obanských. Nemohl, aby se veejn neozval a svým letákem »Chartism« neukázal, jaký význam má dlnické hnutí, jež otásalo anglickou ústavou. Od té doby neustal sledovati událostí veejných a obasnými letáky i vtšími spisy potírati doktrináství politického vnitní,
a národohospodáského liberalismu. Roku 1843 píše knihu » Jindy a nyní«, r, 1850 otiskuje adu »Leták z poslední chvíle«, ti léta potom vydává Píležitostný rozhovor o otázce ernošské« a r, 1867 uveejuje svj vášnivý projev o vnitní politice, »ítící se Niagara, a potom?«, prorocky ukazující na propastné konce, k nimž podle jeho mínní spje utilitáská politika anglická. Odkud ta bída? táže se Carlyle. »Zdravý nemluví o svém >;
zdraví,
jenom nemocný po
nm 116
vzdychá, « Také doba naše
nemocna. Trpí rozkouskovaností, diletantstvím, nedostatnázoru, jenž by pojil a povznášel život pán i poddaných, bohá i chudas, kapitalist i dlník nad sobecké zájmy jednotlivc a znepátelených tíd. O názoru tom mnoho se nyní mluví a píše, ale to je práv píznakem choroby, jíž stnme. Nic nepomáhají nám vymoženosti technické, nic ohromné závody o stech dlník, nic množství žlutého kovu, hromadící se v rukou továrník a výdlkáských spoleností. »Nebof zkrátka mamon není vbec bh, nýbrž dábel, ano velmi mrzký dábel. Následujte vrn ábla a jist pjdete k dáblu: kam jinam mžete jíti? Za lidé se ohlížejí s jakýmsi uznáním i po takovýchto ubohých, obmezených postavách mnich s ubohými litaniemi; a uvažují s Benem Jonsonem, že duše, njaké ásti duše je nevyhnuteln teba, aby nám ušetila vydání za sl!« Ano, ta tlachavá spolenost stedovkých mnich v Saint Edmundsbury mla ješt duši; a mla ji podle Carlyla celá ona doba, sedm století vzdálená, do níž nám dal nahlédnouti svou kronikou Jocelin z Brakelondy. Její náboženství nebylo ješt >hrozným, neklidným pochybováním a ješt mén daleko hroznjším uklidnným pokrytectvím; nýbrž je
kem jednotného
pomr
velikou,
veškeren
nebetynou nepochybností, život. « Jak jinak vypadá
objímající, pronikající dolaa obilních
zákon,
mechanických prádelen a chudobinc, v nichž zahálejí bez práce a bez cíle života dva miliony lidí! Jak jinak slepá hrabivost, galvanisované diletantství a náboženská licomrnost doby naší! Jaký rozdíl mezi jindy a nyní! Silou tohoto protikladu chtl Carlyle psobit, když mezi kapitoly o bíd pomr dnešních vložil podmanivý obraz doby dávno minulé, jež jako vné svtlo u hrobu sv. Edmunda plane rudým svitem nocí sedmi století. Nevil, že by dobu Arkwrightovu bylo lze zmniti v dobu opata Samsona, kdy jenom babiky na prostých kuželích spádaly len; chtl však ukázati, silnjší, vnitn silnjší bylo po jeho pesvdení století dvanácté, jehož život byl urován až do
tém
o
117
nepatrných podrobností pevným názorem svtovým, nežli poloviatá doba naše, která nejenom jednotného názoru nemá, nýbrž ješt se ješitn vynáší jeho nedostatkem. Již v knize o uctívání hrdin Carlyle vnoval ást poslední kapitoly hrdinovi a ^>proroku, jenž neuml mluvit <, Byla to jen první zvst vtšího díla, jímž se cítil povinen Olivcru Cromwellovi, nejvtšímu lovku anglických djin století sedmnáctého. Peetl mnoho knih o nm, prostudoval jeho dobu, navštívil místa, kde žil, a bojišt, jež byla svdky jeho vítzství; poznal, že je »z nejvtších duší tragických, jež jsme kdy mli v tomto svém píbuzenstvu« že »je sice vcí minulou, ale z velikých vcí minulosti, které vidny nebo ;
nevidny nikdy nevymizejí
z
pítomnosti«. Avšak po
lika letech usilovné práce shledal, že »01iver je
že kniha o
ponvadž
nm
nenabude
té
podoby,
již
by
jí
nko-
nemožný«,
rád byl dal,
mu nedostává »jazyka«, I hodil velikou ást do ohn a zmniv plán pvodní, vydal r, 1845
se
svého díla
ei
»Listy a Olivera Cromwella« s úvody a úryvky textu* jimiž vyložil podle poteby jejich píinnou souvislost, když vykonal svj úkol, poznal prý nemálo pekvapen, že je to vše, co chtl íci. Více nebylo teba, aby oistil jméno nejvtšího státníka anglického od hany, již nakupila
A
pímsk
n
nm
na doba minulá, aby ukázal v svým krajanm pravého hrdinu, na njž osud vložil tžké bím, »jež nésti mu bylo až do smrti«. Ta zbavila ho vpravd vší chvály i hany, jí vešel v nekonenost, kam ho již nedoletí pozemské hlasy potomstva. A proto mže mu býti lhostejno, co si o myslí jeho krajané. Jim však lhostejno býti nemže, jak smýšlejí o Cromwellovi, ponvadž národ, jenž zapomíná svých velikých lidí a neví již ani, že byli velicí, jeví povážlivé trhliny národní povahy a blíží se neodvratn hladin Mrtvého moe. Cromwell byl hrdina veliké doby. Byl pedstavitelem jejího názoru na svt, vyvrcholením jejích snah. Byl hrdina doby vící, doby kladné. Mže se uplatniti veliký lovk, hrdina, také v dob skepse a nevry? Mže, nií svým
nm
Bu
118
vtipem,
svým geniem zbytky názor
zastaralých, jež nejsou
anebo uplatuje své síly v oborech praktických, zavádje písný ád tam, kde až do té doby byl nepoádek a zmatek. Typem onoho druhu hrdiny je Voltaire, pedstavitelem druhu tohoto jest jeho ochránce a žák, pruský král Friedrich II, Postava jeho se vynoila v pamti Carlylov, když ukoniv Cromwella ohlížel se po látce k novému dílu; ale byla to »vc nešastná«, jež dlouho nenabývala v mysli jeho pravé podoby, »Ve skutenosti je úkolem«, napsal si pozdji do deníku, vystihuje takto svj názor na pochybované rozumáství století osmnáctého, »jak spáliti ohromnou hromadu hnoje století osmnáctého s jeho dsným licomrnictvím, hnusnými, slepými smyslnostmi, ukrutnostmi a prázdnotou, upadnuvší nyní v hnilobu, trouchnivjící ,« nevyhnuteln v naprostý rozklad již
schopny
života,
,
,
,
nm
Myšlenka napsati veliké djiny Friedricha II, zrála v nkolik let. Teprve když vydal r, 1851 »Život Johna Sterlinga«, jímž navždy zachoval anglickému písemnictví jméno a památku svého pítele a znamenitjšího lovka nežli spisovatele, a když na cestách Nmeckem a echami prohlédl si »Fricova« bojišt, pes pokroilý vk pustil se do díla, jehož posledm' svazky ukonil a vydal r, 1865 po práci tém trnáctileté, »Djiny Friedricha II, Pruského« jsou nejrozsáhlejším a posledním velikým dílem Carlylovým, Když je dokonil, cítil, že jeho sil ubývá, a naplnn byl » jakousi slavnostní vdností, že dopsal poslední vtu té nevyslovitelné knihy a že pes všechny pedtuchy ve zlých hodinách byl s ní opravdu navždy hotov, Téhož roku na podzim zvolila jej universita edinburská rektorem, V dubnu r, 1866 stál opt po dlouhých letech ped studenty své rodné zem, aby k nim promluvil, nikoliv jako jejích druh, jenž pišel z venkova ukázat, bude-li z nho dobrý pastý duší, nýbrž jako uitel moudrosti, jenž dává jím rady na cestu životem. Aby unikl oslavám, uchýlil se brzy po své instalaci k seste, provdané v Dumfriesu. Tam
119
ho Jobova zvst, že jeho cho, která poslední léta ale ped odjezdem jeho do Skotska opt se zotavila, náhle zemela na vyjížce do Hyde Parku. Nervová choroba uinila konec jejímu životu. Spchal do Londýna, aby ji spatil již v rakvi. Tetí den potom v prvodu pátel odvezl tlo své družky do Haddingtonu a tam je po jejím dávném pání uložil do hrobu jejího otce, »v kostelní lodi starého opatství dávno zíceného, s nebem pohlížejícím dol na m«. »A svtlo jeho života jako by pojednou bylo zhaslo ,«, dal napsati na její náhrobek. Od té doby nejlepší chvíle, jež mu ješt zbývaly, zasvcoval její památce: urovnávání její literární pozstalosti, jejích krásných list a pamtí, a vzpomínkám. Vzpomínkám na tu, jež pes asté mraky na obloze manželského života byla jeho nejvtším štstím. klidu, Ale štstí to zašlo a jemu zbyla jen touha po jehož tak nenadále dosáhla ona. Když se dne 5, února r. 1881 dostavila smrt do opuštné domácnosti v Cheyne Row, nalezla starce vysíleného životem píliš dlouhým a znudného stálým oekáváním. Pijata byla bez reptání. Uvadlé rty zašeptaly pouze naposled »S bohem !« Mrtvola, jíž nabídnut hrob v opatství Westminsterském, odvezena byla po pání vysloveném v poslední vli zesnulého do Skotska, aby tam na hbitvku rodné vsi došla odpoinku po boku rodi a sestin, kteí jej dávno pedešli. Jen okolnosti mimo vli jeho zabránily, že nemohl spoinouti na blízku té, od níž ho odlouila smrt tak náhle a nelítostn. stihla
asto churavla,
.
.
vném
Jeho bytost splynula s »neznámým moem klidu«, o nmž pemýšlel po celý svj život. Pomr lovka k veliké záhad nad námi a kolem nás byl mu otázkou otázek, problé-
mem nejvyšším, jenž nemže býti zapomenut, »leda ie-íi lovk zvíetem«. Celé jeho dílo životní protkáno je útkem myšlenek a úvah o vztazích lovka k svtu a nekonenosti;
myšlenek, jež stále se vracejí a nikdy nemohou býti do120
myšleny. Nebo »nejhlubší pravda, nejpravdivjší ze všeho, jest vskutku .nevyslovitelná', nemožno se o ni píti, dlí daleko za obvodem lánkovaného dkazu; musí býti vycítna pokusem a nepochybnou pímou zkušeností; pak ji poznáme jednou navždycky,« Na život, na jeho povinnosti, strasti i radosti, díval se pod zorným úhlem vnosti. Ta byla mu jedinou skuteností, v níž teba hledati pevného základu, »Zde v ase je toliko mrak a stavba vidin bez základ«. Plujeme na ke ledové v moi s behem sluneným. »Vesele plujeme, ona taje; klesneme ke dnu, nikdo nás již neuzí, nekoneProto však život není ješt prázdné nic. nosti mizejí sice jeho pýcha a sláva, ale jen v ní jest jeho nadje, Carlyle psal kdysi své žen; »Nemžeme íci nieho; srdce naše je plno vcí nevyslovitelných. Ale život celkem je vbec veliký a nevyslovitelný; malý krámek v Ecclefe-
Vi
chanu i veliká íše Napoleonova jsou obklíeny vností; malý sen a pece veliká skutenost, onen práv tak jako tato,«
Zadívá-li se
kouskem zem,
lovk
do modré oblohy, která
se klene nad si, kolik
jejž vidí okolo sebe, a pedstaví-li
svt víí za hranicemi viditelného prostoru a jaký prach nekoneným dálkosmický je sama soustava slunení kám vesmírným, snadno zapomene, že na jednom z tch prachových zrnek je jakási pranepatrná jednotka, kterou jindy hrd nazývá »já«. Když se pak rozpomene na její jsoucnost, na její temný pvod a temnjší zánik, jenž nadejde díve, než prchne vteina vesmírných hodin, na její vdomí, které dovede stopovat jenom kratiký prbh oné vteiny a nieho neví o tom, co bylo díve ani co bude, až je zaste tma vnosti, možná, že se mu zatají dech nad záhadností podivného okamžiku, jenž se nazývá lidským životem. Možná, že z daleké perspektivy nekonenosti bude sám sob peludem, snem. Carlyla astji nalezneme v podobném zamyšlení. Jeho
vi
121
pohled nejednou odloudí magnetická síla vesmírných dálek od zjev všední zkušenosti, aby mu skulinou niterného vidní dala nahlédnouti v pravou podstatu oné reality, která se zdá zraku otupenému pílišnou blízkostí hmoty tak pevná a nepochybná. V takové chvíli se táže: »Zdaž nejsme duchové promnní v tlo, duchové, kteí se opt rozplývají ve vzduch a neviditelnost"^ To není metafora, to je prosté vdecké faktum: vznikáme z nicoty, béeme na sebe podobu a jsme zjevy; kolem nás jako kolem nejopravdovjšího ducha je vnost a vnosti jsou minuty jako léta a aeony. Nedoléhají sem zvuky lásky a vrnosti jako se strun nenevískáme a beských harf, jako píse duší blažených? neblábolíme a neklouzáme, zlovstni, slábi a bázliví, a nehýíme za svého šíleného tance smrti ranního až vzduchu nás zavolá do našeho tichého domova a snivá noc se probudí v den? Kde je nyní Alexander Macedonský? Dosud je za ním ocelový voj, jenž jeel výkiky v prudké bitv u Issu a Arbel? všichni naprosto zmizeli, práv tak jako musejí zmizet vyplašení skítkové? Ó, nebesa, je tajemné, je hrozné povážit, že nejenom každý z nás nosí v sob budoucího ducha, nýbrž že jsme v samé podstat duchové. Tyto údy, odkud je máme? Tuto boulivou sílu? Tuto životodárnou krev s její žhavou vášní? Jsou prach a stín; soustava stín seskupená kolem našeho já, v nmž po nkolik okamžik nebo let božská podstata má se projevovati v tle. Tak tomu bylo od poátku, tak tomu bude do Ale odkud, ó nebesa, kam? Rozum neví. Víra konce neví; pouze že je to tajemstvím k tajemství, od Boha k Bohu.« Carlyle je lovk hluboce náboženský, ale zárove veliký odprce náboženských formulí a dogmat. Proto je tak nesnadno vystihnouti jeho názory ustálenými výrazy. Nikde jich nevymuje tak pesn, aby je bylo lze stsnati v jakousi soustavu. Pes všechnu úctu, již chová k nmecké filosofii,
i
—
vn
i
.
.
,
.
.
.
narodil se nepítelem soustav.
122
Když mu John
Sterling vy-
týká, že hrdina jeho románu neví v osobního Boha, odpovídá, že ho sice tší, vidí-li u nho tak pevnou víru, která jej sílí k a usnaduje mu styky s mnoha dobrými nebo »je dobe, máme-li tištnou litanii, abychom lidmi, ale že »není ješt zle, mžeme-li se se z ní modlili,« modliti také mlky; vždy i mlení je tam slyšeti. « On sám ista, není prý ani theista, ani pantheista, ani žádný jiný
inm
—
—
—
»opovrhuje co nejrozhodnji všemi podobnými budovateli pokud opovržení lze slouiti s povahou tak soustav a sekt mírnou, dobe cít pedem (pouen byv dlouhou zkušeností), že všichni takoví lidé jsou a vždy musejí býti na omylu. Z milosti boží lovk má dv oi, aby se jimi díval, a také mysl schopnou poznávati, viti. To jest celé vyznání víry, na nmž nyní trvám, Náboženství není mu nauenou vrou ve formule, nýbrž záležitostí srdce; nebo toliko v je »pravé vidní «. Pipouští sice, že i formule nkdy bývají podstatnou souástí
—
—
nm
náboženství, ale jenom dokud jsou živé, dokud z nich neprchla duse. Bda však, jestliže odumely, stavšc se pouhým obalem, pod nímž se skrývá mrtvá prázdnota! Pak se dostavuje neplodná skepse, nejprve rozumová, pozdji mravní, jež vede k bezbožectví a všem druhm nevrnosti, neupímnosti a duchovního ochrnutí. Není div, není velikosti, nadchází doba všednosti a formulek. Melodické šumní stromu Igdrasil, jehož vtve zastiují svt a jehož koeny vyrstají z hlubin podsvtm'ch, zaniká v inení svto-
vého stroje. Krutý je osud žíti v takové dob. Proto neodsuzujme nadobro tch, kdo jsou jejími pedstaviteli. Také pochybovanost je nevyhnutelným stupnm ve vývoji lidstva. Znamená zkázu starých forem, nikoli však zkázu podstaty; a jakkoliv je žalostná a mrzká, nebývá koncem, nýbrž poátkem života lepšího a dokonalejšího. Ale vždy je chorobou,
vné
již
teba
as
Za našich tato vleklá nemoc dospla osmnáctém; vyvíjela se však od té chvíle,
potírat.
krise ve století
123
se postavil proti papeži ímskému, až po CamilDesmoulinse a zástup kolem nho volající: »Do zbraní !« Byl to tuhý zápas mezi klamem a touhou po upímnosti a skutenosti, která zatím úpln zmizela pod vrstvou prázdných formulek, Cromwell byl druhým a francouzská revoluce tetím aktem tohoto velikého dramatu tí století. Francouzská revoluce je aktem koneným, nebof níže nemohou
kdy Luther la
již lidé sestoupiti,
Pivodilo
ji
nežli sestoupilo její divoké sansculottství. nesnesitelné šalby vše proni-
hlavn vdomí
>^
v hlad, všeobecný nedostatek a nejsoucnost«. Její výbuch smetl vše, co stálo na základech zdánlipevných; proto ji musíme vítati, jako troseníci vítají sebe chmurnjší skálu uprosted bezedného moe, Pochybovanost století osmnáctého vyvrcholila se podle Carlyla v utilitarismu Benthamov; ten je však zárove koncosi mužcem petváky a poátkem víry nové. Je v ného a hrdinného; ale jeho hrdinnost je oslepena. Nevidí ve svt nieho krom mechanismu a to je nejhrubší omyl, do nhož lidé mohli upadnouti, »lovk, jenž takto myslí, bude mysliti špatn o všem na svt; tento prvotní hích pokazí všechny závry, jež si mže utvoiti arodj ství uctívalo aspo živého dábla; on však uctívá železného ábla mrtvého«. Vše vznešené a božské ze života mizí; duše prchá a zstává pouhý mechanický obal. Jak mže potom lovk jednati správn? Jak mže žíti a jednati národ, jenž propadl takové nauce? kající, jež se vtlila
v
nm
tém
—
,
,
,
Carlyle je žákem Goethovým a jeho mocnému vlivu nepestává dkovati za etné a vzácné popudy k myšlenkám vlastním. Nazývá ho »nej vtším z muž soudobých*, jenž jako nikdo jiný vystihl a stanovil, »ím je nám kesanství a ím pohanství a všechny druhy jiných ství.« Jeho díla jsou mu »svítáním, které k nám pichází za tmavé noci«. »Pohled na takového muže<, píše po jeho smrti, »byl mi evangeliem evangelií a mám za to, že mne doslovn zachránil od zkázy vnjší i vnitní. Nyní jsme daleko odloueni,
—
124
ale jeho památka bude mi vždy požehnána jako památka vysvoboditele od smrti, « Goethe ho nauil pohlížeti na víru a nevru jako na dva dležité initele ve vývoji lidstva. Na konci lánku o Diderotovi po prvé doslovn pijímá tento jeho názor, jenž se mu pak stává ústední osou djin svtových. »,Vlastním, jediným a nejhlubším thematem djemuž praví myslitel naší doby, (I) jin svta a lidstva', všechna ostatní jsou podízena, zstává spor nevry a víry. Všechna období, v nichž vládne víra, af v jakékoli podob, jsou skvlá, srdce povznášející a plodná vrstevníkm i potomstvu. Kdežto všechna období, v nichž dobývá žalostného v jakékoliv podob, i když se na okavítzství nevra, mžik zatpytí klamným leskem, mizejí potomstvu, ponvadž nikdo se rád nemoí studiem neplodnosti.' « Doby víry jsou i Carlylovi dobami velikými a šastnými. Každé dílo jejich je dílem podstatným, nikoli zdánlivým, kladným, nikoli záporným, nebo smuje k jednomu cíli a rozmnožuje dosavadní positivní práci. »Jest tu pravá jednota, pravé království, vrnost, vesms pravé a svaté vci, pokud ubohá zem lidem zploditi svatost.« Doba nevry a tou je trpí však diletantstvím, nehotovostí a mu i doba naše nedostatkem jednotného názoru; dsledkem toho je ochablost vle, nerozhodnost a konen rozvrat mravní i hmotný. Tím si vysvtlíme, pro se Carlyle asto vyjaduje o stedovku s takovou úastí. Je mu » vkem zdravým«, ježto víra vítzila v nad nevrou. Ovšem, tážeme-li se: Jaká víra? Ve? nedostane se nám vždy odpovdi urité, Carlylovy výmry víry bývají nkdy mlhavé, jindy zase málo všeobecné; ale podkladem všech bývá zdrazování nepatrnosti lidské vnosti a nekonenosti všehomíra. Jak ekl Mazzini: »S jeho rt, tak smlých, jako bychom každou chvíli slyšeli výkik bretoského námoníka: .Opatruj mne, Bože! Má lodice je tak malá a Tvj oceán tak nesmírný,'« Svt je mu tajemstvím a zázrakem pes všechny vý(I) Goethe v „Noten und Abhandlungen zum Westóstlichen Divan." 125 ,
a
mže
—
nm
vi
—
zkumy vdecké; nebo
jejich olovnice nedopadla dosud na dno, a by byla spuštna sebe hloubji, vždy zstanou pod ní hlubiny, jichž zmiti nelze. Carlyle je zásadním odprcem materialismu. Neušetí sarkastických poznámek ani stízlivé vdy, pokud se mu zdá jeho oporou. Zvlášt Darwinova theorie o pvodu druh je mu proti mysli, ježto svou podstatou je po jeho mínní píliš blízka onomu mechanickému názoru na svt, proti nmuž bojuje. »lovk je pouze o málo výše než pulci, praví Nikdo se nepotebuje píti s tmito náš nový evangelista .
.
.
Logika nikdy nerozhodne té vci anebo bude se zdáti, že ji rozhodne jejich zpsobem. Kdo nenajde stopy boží ve tam své duši, nikdy nenalezne Boha ve svt hmotném je toliko krouživý pohyb síly, železného zízení, všeobecné Hmota sama není bud nic smrti a nelítostné lhostejnosti Rychle rostoucí proud nebo je produktem lidské mysli atheismu nikterak mne nezachvacuje ba ani nesmáí chodidel mých nohou. irý atheismus je mu »nej žalostnjší naukou«, jakou kdy svt zplodil. Ale nemén se mu píí domýšlivá pravovrnost, v jakékoli podob. Zjevení a zázraky jsou mu bajkou; »svobodná církev« i církve ostatní »smetím«. Djiny lidstva pokládá za jediné a neustálé zjevování Boha, vesmír a lidské atomy v za jediný zázrak. Jeho »vící radikalism« na cest za oistou ode všech náboženských pežitk a povr chystal se již podniknouti útok na samo kelidmi.
—
.
.
.
.
.
—
a
nm
V
lánku pípadn nadepsaném »Exodus z Houndsditche«(I) chtl ukázati na onu »starou veteš«, jež zakrývá dosud naši vnitní prázdnotu a náš zvrhlý k svtu a jeho prapíin, na ony »hebrejské mry, které vymakávají duši z ubohé Anglie a ubohé Evropy a nenechávají nás ani trochu volnji vydechnouti.« Má-li nastati osvobození, teba vyjíti z Houndsditche, »Ach, kéž bychom již byli vensanství.
pomr
(I)
ské,
Houndsditch za v niž mli krámy
as
Carlylových ulice ve východní tvrti londýn-
židovští vetešníci.
126
.!« Ale ím více uvažoval, tím zodpovdnjší a nemožnjší zdál se mu tento rozhodný krok, akoliv i potom »Exodus« byl mu » jádrem všech spis a moudrých knih«. Tázal se sám sebe: Zda nevyjdou ti, kdo nejsou dosud venku, vtšinou nazi a zmateni? A nezúastnní diváci zdaž nebudou raditi k návratu? Za tch pomr znamenal by takový východ spíše cestu na neutšenou pouš nežli duchovní osvobození. Místo víry v hebrejskou veteš zaujala by pak víra v utilitáské evangelium o nezadržitelnosti pokroku, což by bylo vymítati dábla Belzebubem. Dokud nelze podati nic lepšího, teba se spokojiti nadjí, že vykupitel, jenž nebude
ku.
.
nýbrž náš nevyslovitelný »ani Žid ani obraz lovka ., tvrce, bez hlasu a bez podoby v naší vlastní duši, jehož hlasem je každá ušlechtilá a ryzí pohnutka našich duší,« že ten, »až nadejde doba, vystaví nový chrám nad zíceninami starých vr.« Tou nadjí spokojil se i Carlyle a »Exodu« nikdy již nenapsal. Pes všecku odvahu svého »tichého« radikalismu cítil, že by jeho heslo bylo ješt »neasové«. Vrozená neláska k soustavám patma je i z jeho etných projev o politice. Akoliv se o ní nejednou vyjaduje s píhanou, neodolá, aby svým hlasem do ní nezasáhl. Nkteré zjevy veejného života ho dráždí. I v politice bývá kazatelem. Šípy své výmluvnosti vysílává píliš prudce, aby pozoroval, zdali nepestelují. Nedbá, že si odporuje. Chce uchvacovat spíše spádem svých nežli jasností a chladnou bitkostí. Je »velikou silou mravní «, jak o v rozmluvách s Eckermannem ekl Goethe, Co do politické barvy je radikál, ale hlavn radikál protiradikální, tak že je asto pokládán za krajního konservativce. On však hrd odpovídá: »Nejsem tory, nikoliv, nýbrž jsem z nejhlubších, akoli snad nejtišších radikál. « Je demokrat, jenž nemá víry v myšlenky demokratické; je individualista, jenž se obas dovolává práv celku; je aristokrat, jenž posmšn nazývá výsady šlechtické právem »pobíjeti koroptve. Jeho názory nejsou vždy stejné. V román »Sartor Rc127 ,
,
dvod
nm
nm
naznail své politické smýšlení, je sartus«, pokud v radikálních liberál. Vzývá svozásadám blízek dosti ješt bodu jako statek v dražší života, silnjší smrti, vyšší nejistší
despot a despotismu jako nejotravnjšího tehdy se vyjaduje velice skepticky o nkterých zízeních anglické ústavy, zvlášt o právu hlasovacím, pohlíží na bžné theorie národohospodáské, a blaho lidu. »Lidé nižších tíd všude touží po zvýšiti jak válce. Nikoliv nemoude; potom je poptávka po lidech nižaby byli postileni«. asem však vzdálí se raších tíd úpln. Píí se mu jeho slepá víra liberálního dikalismu v úspchy rozumu. »lovk žije vrou, « praví v dopise Emersonovi, »(jak dávno bylo dobe napsáno); logikou tráže nanejvýš toužiti, aby žil. Ach, logika mne zde pí a asto si peji (ve své horlivosti), kdybych ml košt zkázy, abych k nmu na chvilku piložil ruku,« Jindy si zase stžuje: »Hrozn také trpím opuštným životem, jaký neustále vedu; stává se mi jakousi vášní, abych se cítil mezi bratry. Ale jak? Bda! Nestarám se ani za mák o radikalism, ano cítím, že je to zpropadená nutnost, která se pro mne nehodí; kdežto konservatism nejenom se pro mne nehodí, nýbrž je mi klamem. Jsou to však dv veliké kategorie, do nichž musí se aditi veškerá anglická innost duševní, pokud pokládá odplatu za možnou. Carlylova silná individualita není ochotna státi se jednotkou stádní, která má pouze tolik osobní vle, kolik jí dopává celek. Hesla francouzských revolucioná o všeobecné rovnosti jsou mu proti mysli. Proto neví, že správná je cesta k cíli, jestliže ve stát rozhodují ti, kdo se dostali do popedí hlasováním. Pouhá vtšina nikdy nám nezjeví pravé moudrosti. » Jestliže z desíti lidí v devíti lze poznati hlupáky, což je obyejný výpoet, jak chcete pro bh, aby vám hlasovací urna vymlela moudrost z hlas tchto dePouze pivedeme-li devt z tchto hlas na síti lidí? nulu, moudrost vbec mže vyplynouti z vašich desíti. 128 lásky «, nenávidí jedu. Ale
již
nedviv
—
dsn
.
.
,
m-
Tou mrou,
jak se vzdaluje radikalismu liberálního, po-
zbývá také víry v demokracii jakožto lék na všechny bolesti soudobé spolenosti. Když mu odprcové ukazují na úspšnost demokratické ústavy Spojených Stát amerických, rozhodn odmítá jejich námitky, »S této strany Atlantického oceánu nebo s oné demokracie je navždy nemožná! Vesmír je monarchie a hierarchie, vznešení na vysokých místech, mrzcí na nízkých; takový je za všech dob a na všech místech zákon Tvrce všemohoucího. Demokracie, vezmte ji odkudkoliv, je upravená methoda odboj e^ ruší staré uspoádání vcí a zanechává bod mrazu a prázdnotu. Jest provádním ne-vlády a laissez faire<<. Názor aristokratický a bezmála absolutistický. Ale Carlylv absolutismus prýští jiného pramene nežli absolutismus obhájc politického zpátenictví, jakkoliv nelze upíti, že v dsledcích se oba
z
druhdy
stýkají.
Carlyle je individuaHsta. Má velikou úctu k lidským jedincm, kteí duchem vynikají nad úrove prostednosti; moudrosti hromadné si neváží, Z této úcty k velikým lidem, ili jak sám íká, k hrdinm, plyne jeho odpor ke všemu, co jakost chce nahradit množstvím a zástup všedních jedinklade výše lovka geniálního. Demokracie mu znamená ili vládu nejlepších. podíditi se vedení velikých Úcta k hrdinm je mu »živou skalou uprosted všeho toho pekotného pádní dol.« Je-li podle Jana Zlatoústého kterýkoli lovk »archou zjevení«, je Carlyloví lovk veliký zjevením a zázrakem tím vtším. To cítili prý lidé v dobách dávných daleko mocnji než my, ponvadž se nedomnívali, že jsme již hotovi se vším na zemi i na nebi, vymyslíme-li
c
muž
adu vdeckých názv. Pírodu
i
lovka
nazírali
pímo,
což znamená »nekonen se podivovati«. A dosud jsou velicí lidé hodni podivu, ano »ušlechtilejšího citu nad tento podiv k lovku vyššímu, nežli jsem sám, není v prsou lidských, « Úcta k hrdinm povznáší ty, kdož uctívají. Je úhelným kame129 žasli
nad nimi a posléze
jali se je uctívati,
ncm, na nmž lze vždy stavti znova, a jediným pevným bodem v djinách novovkých, jež jsou bez dna a bez beh; je tém jedinou útchou lovku myslícímu v dob nynjší. pohled se dnes zmenšila. Starým pohanm norským hrdina byl ješt bohem (Odin), pozdji nazýván byl prorokem od boha seslaným (Mohamed) doba naše zná jenom hrdiny básníky, knží, spisovatele a krále. Vpravd však dosud díme v lovku táž úcta k velikým lidem jako díve. Zmnil se a povznesl toliko náš pojem boha. Všichni hrdinové jsou v podstat »z téže látky«. Vzejde-li veliká duše, jež poznává božský pvod života, vzejde také lovk schopný mluviti o nm, zpívati o nm, zápasiti a pracovati pro nj zpsobem velikým a vítzným. Jeho vnjší podoba nezávisí na nm, nýbrž na dob a okolí, v nichž se narodí a psobí. Daleko dležitjší jest, aby byl pvodní, t. j, aby vzešel pímo ze skutenosti, z vnitní podstaty vcí, s níž musí žíti v ustaviném styku, ili jak praví Carlyle, pvod v samém »srdci svta«. Nezáleží na tom, aby propracovaný« do nejmenších je-li naprosto dokonalý, t, j. podrobností. Není vždy menší jen proto, že je pouhá »ébauche, syrový nártek nikdy nedokonený« nebo »vskutku, co jiného jest veliký muž?« Jakmile se však rozejde se skuteností a uchýlí se ke lži, stává se z nho šarlatán, jenž se potácí v prázdnotu. Napoleon byl poctivá a silná povaha italská. Ale úspchy a prostedí, do nhož se dostal, jej zka-
Na
;
ml
>
;
Pestal viti faktm a chopil se klam, domnívaje se, v lež. Vešel v píbuzenské svazky s rakouským domem, navázal styky s papežstvím a starým feudalismem a konen myslil, že nadešla chvíle, aby založil vlastní dynastii, jako by celá francouzská revoluce nebyla znamenala zily.
že
uví
nic jiného.
Uzavel konkordát,
jenž
ml
obnoviti francouzské
na korunovaci v Notre Dáme pozval si starou italskou chiméru ímského papeže. Píliš vil v lidskou lehkovrnost. Ale zklamal se. »Jako lovk, jenž by stavl na oblaku; jeho i on se ítí v trosky a mizejí se svta. katolictví, a
—
dm
130
Jsou ovšem doby, v nichž úcta k hrdinm utuchá, kdy pouhé slovo »hrdina« zní lidem nezvykle a divn. Tak ve Francii ve vku osmnáctém. Svt se stal strojem a nemohl zploditi velikého muže; plodil jen »svobodu a rovnost «. Nebylo již teba autority; úcta k jakýmkoliv autoritám sama sebou byla podvod a ídam. Až tam dospl národ po tolikerých podvodech dívjších. Tolik nepravých penz bylo vrženo na trh, že lidé již ani nevili v jsoucnost penz zlatých, ano mli za to, že lze žíti i bez nich. Ale doba ta byla jen pechodná. Její *pravda« byla plodem skeptické slepoty, která se pracn snažila prohlédnouti. Kterýsi Francouz ekl, že žádný hrdina není hrdinou svému komorníku. Je-li tomu tak, praví Carlyle, není vinen hrdina, nýbrž komorník. Jeho komornická duše oekává, že krokem v nádhee kráuvidí hrdinu bráti se lovské, za ním prvod, ped ním zvuky polnic. Ale pravý hrdina picházívá prost a komorník jej vidí, neví však, že je to hrdina. Je-li veliký muž náhodou obklopen samými
odmeným
komorníky, pichází na svt
tém nadarmo. Nastává zmatek,
nepravdivost, šalba, bída; nebo místa, jež náleží hrdinm, zaujímají šarlatáni. Vládnou hrdinové zdánliví, králové
pouze odní rouchem královským.
Bud poznáme hrdinu a svíme mu vládu nad sebou anebo budeme pod vládou nehrdin a nic nám nepomže, i kdyby volební urny chestily na každém rohu ulice. Je právem velikého muže, aby vládl;
je povinností tch, kdož jsou aby ho poslouchali. »Mezi lidmi není mravnjšího inu nad in vlády a poslušnosti. Bda tomu, kdo žádá poslušnosti, není-li náležitá; bda tomu, kdo jí od-
schopnostmi
pírá,
jestliže
slabší,
jest!«
Tou cestou Carlyle dochází názoru, že moc je právo. Mocí není mu ovšem síla fysická, nýbrž pevaha duševní; a pokud kdy hájí práv fysicky silnjšího, vykládá jeho sílu pouze jako dsledek pevahy duševní. »Co je muž silný? Muž moudrý. Jeho svaly a
kosti nejsou silnjší našich; ale jeho
131
duše
de
je silnjší, jasnjší, vznešenjší. « Tato formule v játak idealistická, doplnna byvši vtou podružnou, že
hrubá tuhne ji
síla
hmotná nikdy
asem
tém
se
nedodlává
úspch
trvalých,
v pravý opak podoby pvodní, Carlyle
pozdji vyjaduje také slovy, že co je silné, stran silného je právo už proto, že
ili že na
je
správné,
je silný.
Co
pvodn
následkem, stává se mu najednou píinou. Bylo eeno, že Carlylv duch asem »zpruštl«. Výraz
bylo
ten není
neoprávnn. Nejenom
proto,
že
svým nejvtším
dílem historickým staví se do služeb pruských ideí politických, nýbrž hlavn, že nkteré z ideí tch penáší na adu otázek jiných. Pi nkolika píležitostech dává na jevo, že jeho city jsou na stran vítz proto, že jsou vítzi. Rozdlení Polska a odtržení vtší ásti Slezska od zemí eských je mu inem spravedlnosti, ponvadž ani šlechtická vláda polská, ani absolutismus rakouský neukázaly dosti schopnosti, aby zem ty spravovaly se zdarem. Proto pozbyly na práva. Naproti tomu Prusko nabylo práva na nejenom výbojem, nýbrž i tmi vlastnostmi, bez nichž žádný výboj nemá dlouhého trvání: smyslem pro poádek a zavádním takových zízení, jež podmiují a podporují blahobyt zabraných kraj. Nebo na každou zemi má právo jenom ten, kdo se osvdí jejím nejlepším pánem. Kdo vítzí, již tím, že vítzí, projevuje vlastnosti svdící o jeho vnitní
—
n
n
pevaze nad poraženým. Zubi, kteí byli pvodními pány Anglie, podlehli Keltm, kteí dovedli lépe hospodaiti než
oni.
vytží
z
Jakmile však pišli ímané a dokázali, že více britské, nezbylo Keltm než ustoupiti. Když
pdy
i ímské panství zchátralo, bylo docela pirozeným právem Anglosas, aby se zmocnili vlády, ježto pouze oni ze všech kmen, kteí obývali zemi, svou láskou k obanské svobod
poádku a svou piinlivostí byli s to, aby ji spravovali co nejúspšnji. Pozdji však rozbroje, jež vznikly mezi nimi, a jejich následky zbavily je onoho práva a tu nemohli než podlehnouti ukáznné moci Viléma Dobyvatele, Nebylo 132 a
to jejích neštstí. Byli sice pokoeni a zatlaeni, ale nezanikli. Za nkolik málo století piuili se u normanských
vítz
kázni a svornosti, a když se jim vyrovnali, splynuli nimi v ilý a podnikavý národ anglický, jenž dal svtu mnoho velikých muž, založil rozsáhlou íši a svou vzdlanost zanesl do všech díl svta. Pirozené právo zdatnjšího je Carlylovi právem jediným. Proto neuznává historických práv šlechty ddiné, která nemá již pražádných zásluh a tudíž ani oprávnných nárok na veliké statky a šlechtické výsady, jichž se dostalo od spolenosti lidské jejím dávným za vykonané služby; proto nemá soucitu s národnostmi porobenými, ponvadž podle jeho pesvdení národ, jenž se nechá porobiti, zasluhuje svého osudu; proto vítá r, 1870 Sedan a vítzství Pruska jako soud boží a jediný z tehdejších vynikajících Anglian prohlašuje veejn listem, že Nmecko má pirozené právo na Elsasy a Lotrinsko a že Francie není nevinná muednice, »Dostává se jí první písné lekce hrozn silná dávka léku choré Francii! a bude dobe pro ni, mže-li se poctiv nauiti své lekci. Jestliže nemže, dostane se jí lekce jiné a zase jiné; lekci se nauiti musí,« Nebo anarchie není dovolena ve vesmíru a ve Francii, jak byla po nkolik desítiletí ped válkou, »nebylo nic možné leda anarchie«. Národ, jenž zapomnl »zákon tohoto všehomíras nemže míti lepšího osudu, než mlo kdysi Polsko, i kdyby mluvil jazykem sebe jemnjším a pvabnjším a kdyby sebe více národ okolních se mu piuovalo. V djinách svta vládne železná nutnost. Ješt vtší úžas nežli otevený dopis o válce francouzskonmecké vzbudil dvacet let pedtím Carlylv lánek o otázce ernošské. Bylo v dob mocného hnutí za osvobození negr amerických. ernoši v osadách západoindických byli zásluhou lidumil a vlády anglické vykoupeni z otroctví, Omámeni svobodou a tropickým vedrem pestali pracovat a plantážníci nemli po ruce zákona, jímž by je donutili 133 s
pedkm
—
—
—
k práci. Ttina cukrová stála neposcena, » ježto práce nebylo lze najmouti a tykve byly tak laciné«. Do parlamentních a jiných návrh, jak odnauiti americké negry lenosti, promluvil najednou Carlyle sarkastickým lánkem, adresovaným »pátelm lidumilm«. Nikdo se nenadal, že radikál, za nhož byl tehdy pokládán, vpadne do zad práv radikálm, kteí se nejvíce piiovali o zrušení otroctví, a postaví se po bok jeho obhájcm. Nkteí z jeho pátel se ho zekli, jiní pestali ho doprovázet na procházkách, aby mu dali na jevo svou nelibost. Dnes, ze vzdálenosti nkolika desítiletí, vystoupení Carlylovo nepekvapuje. Bylo jen dsledkem jeho názor ostatních. Žíti znamenalo mu pracovati. Opravdová práce byla mu modlitbou ve smyslu vyšším a jedin pravém. »Den ze dne víc a více cítím«, napsal v dopise, »co pravdy je skryto v onom starém rení mnišském ,Laborare et orare'.« Jen oddanou prací lovk ovládne a pekonává život. Lenost je zjev mravní, pímo zloin. Proto lidské spolenosti svrchovan záleží na tom, aby pimla své leny k práci, pak, kdo nechtjí pracovat, aby odnímala výhody, jichž poskytuje ostatním. »To je povinnost všech lidí, erných nebo bílých, kteí se zrodili na tento svt. Konati náležité dílo, pracovati poctiv podle schopnosti, jež jest jim dána, za tím a žádným jiným úelem každý z nás byl poslán na tento svt; a bda tomu lovku, jemuž píte-
tm
vná
—
je zabraováno plniti tento údl života. údl: údl stejn nešastný nemže jinak pipraven. « Nepracuje-li tedy ernoch »podIc
lem nebo nepítelem
To
je ,nešfastný'
býti lovku schopnosti, jakou
mu bohové k práci dali, nejmén má prátykev nebo právo na jakýkoli zlomek zem, na níž se daí tykve, af je taková zem jakkoliv úrodná, ale má nepochybné a právo býti donucen skutenými vlastníky oné zem, aby konal náležité dílo na svou obživu. Nechtjí-li amerití negi pracovat, soudí dále Carlyle dokazují nejenom, že nejsou svobody hodni, nýbrž také, po134
vo
jísti
vné
—
—
nvadž svobody nedovedou užívat náležit, že nejsou ani rovni blochm; že by tudíž bylo pro n lépe, kdyby byli postavem pod moc svých bývalých pán, kteí by je donutili
k užitené práci, Svoboda není jim požehnáním, nýbrž
kletbou.
Budoucnost nedala vždy Carlyloví za pravdu a usvdila aspo do znané ho z klamu také v otázce ernošské míry. Svých názor o otroctví hájil tvrd a dsledn i za americké války Severu proti Jihu. Také tehdy byl na stran otroká, oekávaje, že jejich vc zvítzí. Když Jih byl poražen, pipustil, že pece jen se mýlil, neznaje dobe amerických. Byl odprcem Darwinovy theorie o vývoji druh; zdála se mu píliš materialistická, O sob hrd íkával, že »vzdoruje dob«. Ale nebyl též on syn své doby? Neblížil se jeho idealismus svými závry názorm onch pírodovdc-ma-
—
pomr
terialist, jejichž nauky tak asto ironisoval a potíral? Není jeho vta, že velcí mužové jsou solí zem, šiiteli svtla a nositeli svtové historie, pes svj romantický v pod-
pvod
stat
obmnou vty
evolucionist, že vývoj v íši živoišné a rostlinné je podmiován hlavn silnými jedinci? nepodobá se jeho uení, že právo je na stran toho, kdo je dovede uplatnit svou silou, nauce Darwinov, že v boji o život vítzí toliko silní? Co pírodozpytci vyvozovali z pozorování mnoha drobných zjev, Carlyle promítal jako odvké zákony všehomíra na pole mravní, shledávaje k nim dodaten doklady v djinách svtových a v sociálním nebo v politickém zápase tíd a národ. Theorie descendenní, jak se vyvinuly v druhé polovin století devatenáctého, jsou dílem zejména badatel germánských. Neúprosná tvrdost, která jest jejich znakem, nezape jejich vodu. Také v Carlyloví je mnoho germánské tvrdosti. Nenávidl roznžnlého lidumilství a rezavými sarkasmy astovával snahy dobrých duší, které stavjí nákladné nemocnice pro choré, ale pro zdravé elisti a hladový žaludek 135
A
p-
londýnské nebo irské bídy mají pouze citáty z evangelií. Nebyl však prost porozumní pro hoe cizí a soucitu z lidských ctností nikdy nevyluoval. Naopak, bolesti a žalu v život lidském vždy pisuzoval nemalý význam, rád opakuje verše z » Viléma Meistera«, v nichž veliký básník klasicky prost vyslovil hluboce cítnou zkušenost životní: nie sein Brot mit Tránen aB, nicht die kummervollen Náchte seinem Bette weinend saB,
»Wer
Wcr
Auf Der kennt euch
Pes jména
to jeho z
nicht, ihr
vta: ,Moc
»Djin Friedricha
rove
s nimi, je výronem jež se tolikrát projevila v
himmlischen Máchte,«
asto zekteré vznikly záoné ponuré písnosti a tvrdosti, je právo', ozývající se
II. «
a z
lánk,
djinách politických, v náboženském sektáství i v knihách myslitel germánských. ástepedbíhá pozdjší myšlenku Nietzschovu, vyjádenou
n
Mach. Kdyby se byl dl nmeckého filosofa, možná,
Carlyle dožil vrcholže by se byl o nich vyslovil stejn odmítav, jako se vyslovil o velké vtšin svých vrstevník a jako se Nietzsche vyslovil o nm, nazvav jej »velikým penzokazem bez vdomí a vle«. Ale tm, kdo se dívají na oba zjevy z perspektivy nedlouhé doby, jež uplynula od jejich smrti, neuniknou shody a podobnosti jejich myšlenek. Také údl jejich byl podobný: došli díve pochopení v cizin než ve vlasti, Carlyla etl. chválil a pekládal nejvtNmecka, zatím co jeho krajané nechtli jeho ší básník spis ani tisknouti. Byl jim píliš neasový. Proti jejich v nepetržitý postízlivému názoru na svt a slepé krok lidstva vystoupil s podivnou naukou, která pokládá vnost a nekonenost za skutenost jedin pravou. Jejich víru v úspchy rozumu potíral svým »vícím radikalismem«, na jejich logiku vysteloval šípy kousavého humoru a há136 slovy ,Wille zur
ných
dve
zel po ní balvany prorocké výmluvnosti. Ta urážela jejich vkus zvyklý píjemné všednosti a nechápající, že poctivý sloh není kabát, jejž mžeme kdykoli svléci nebo navléci, nýbrž kže, která je plodem toho, co se skrývá pod ní, a jíž nelze strhnouti, »leda že bychom zvíe odeli a usmrtili«. Podivín píliš vážný, aby jej bylo lze odbýti pouhým úsmpozdji jeden z jeho vem, »Vybooval z mezí«, napsal o písných kritik francouzských, kteí mu ani po smrti nezapomnli oteveného listu, jejž poslal do »Times« za války prusko-francouzské. Vskutku vybooval. Ale v tom byl jeho význam. V dob, kdy formule bžných theorií hrozily pohltit skutenost, vystoupil jako Jan Ktitel, opásaný pasem koženým a živící se kobylkami a medem divokých vel, aby hlásal nové evanismy, jež jste si sami vymygelium: Odvrhnte všechny slili, opuste bludišt zdánlivých pravd a vrate se ke skutenosti! Užasnete, jak nicotné jsou její nesmírné pravVaše formulky, je pojmenujete jakkoliv. Nazpt ke skutenosti! 1907—8.
nm
—
d
vi
a
137
CARLYLÚV HRDINA NÁRT
áznam v deníku Carlylov napovídá, že » Arabské povídky« Lanový, jež se mu náhodou dostaly do rukou, vnukly mu myšlenku pojednati v cyklu pednášek o významu hrdin v djinách lidstva. Nkolik msíc pozdji píše sice bratrovi, že nosí v duši te-
prve »nepojmenovatelný« zárodek pednášek nejblíže píštích, ale zápisek z íjna r. 1839 tak se shoduje s nkterými myšlenkami »Hrdin«, že se podobá skoro jejich prvnímu nártku. Zvlášt charakteristika Mohamedova, jak ji podal pozdji, je velice blízka dojmu, jímž
na
podle deníku psobila etba »Povídek« Lanových, O hrdinech pednášel v kvtnu r, 1840, a to po svém zvyku jenom ze struných skizz, ponechávaje konený výraz vnuknutí okamžiku. Nikdy nemohl íci pedem, jaký bude; »nebof vskutku vše závisí na tom, co nazýváme štstím«, Bylo-li mu píznivo, vrhal své vty na posluchae »jako prudké annandalské kartáové stely«, otásaje svými nervy do naprosté ochablosti. »Mj jazyk stží byl by se vbec hýbal, když jsem dokonil«, Neml-li štstí, perušoval asto souvislý výklad, trhal vty a vyrážel ojedinlá slova, která byla nkdy zárodky tvoících se myšlenek, jindy zase rozptýlenými troskami sesutých staveb. Vždy však byl ho-
den slyšení. Ze cykl, které poádal koncem let ticátých a poátkem let tyicátých, považoval cyklus poslední za nejlepší. Aspo za tak dobrý, že ješt téhož roku dal mu podobu konenou a upravil jej do tisku. Od té doby nikdy již nepednášel. Nedostatek nikdy již ho nevytlail ostím bodáku na veejné eništ. Ale kniha »0 hrdinech a uctívání hrdin« ho neuspokojila. Zdála se mu únavnou všedností, v níž nenalézal nic nového. Tato píkrá autokritika byla snad výsledkem doasné nálady, jíž nejednou podlehl, dlužno však uznati, že s jeho vlastního stanoviska nebyla neoprávnna, »Hrdino-
ty
141
byli myšlenkovým dílem mnoha let, tebas úmysl napsati je pojal jen krátce pedtím, nežli jej provedl. S názory, které jsou jejich jádrem, setkáváme se již v pracích starších, jež vzrJkly v zaátcích jeho innosti literární. Ne-
vé
mu
c-
nového, když je pozdji pronášel s brzy potom uložil v knihu. Do literatury Carlyle se uvedl jednak peklady z nminy, jednak kritickými referáty a úvahami o význaných zjevech nmeckého písemnictví. Studoval zejména básníky a novelisty, asem však se zabýval také filosofy, milými jeho srdci ne tak abstraktními soustavami jako tmi pracemi, jimiž je popularisovali nebo v nichž vyvozovali praktické dsledky svých noetických theorií, Z romantik nmeckých mimo Novalise, jenž ho zaujal spíše hlubokými aforismy o pírod a lovku nežli »Hymnami na Noc«, nejvtší vliv mli na nho Jean Paul a J. G. Fichte. Nelze íci, seznámil-li se také s Fichtovými » Základy veškerého vdosloví« a jejich »Úvody«. Jisto je, že etl nkteré jeho menší práce z období pozdjšího, zvlášt -Hlavní rysy nynjšího vku«, »0 podstat uencov« a snad také k nmeckému národu*. V lánku »0 stavu literatury nmecké«, jejž otiskl r. 1827 v >>Edinburgh Review«, pirovnává jeho filosofii k nkterým názorm Schillerovým a upozoruje na význam, jaký ve vývoji lidstva Fichte pikládá a spisovatelm. Viditelný svt je mu pouze symbolem a projevem »božské ideje«, která proniká celým vesmírem. Vtšin lidí je skryta, Má-li však kdo míti pravou svobodu a pravé vdní, musí ji poznati, musí se jí zmocniti a cele v ní žíti. Spisovatelé mají býti jejími vyknžstvo, jež by pokolení za pokladai, mají tvoiti kolením svými spisy ukazovalo a rozdílelo podle poteby moudrost boží. Kdo chce pouovati jiné, aniž doby se jí nejprve zmocní anebo aspo celou duší zatouží, aby se jí zmocnil, nýbrž spokojí se jenom nkterým praktickým oborem vdním, nebude více než »bidilem<^ nebo nejvýše 142 byly
tedy
ništ a když
>>nic
je
»ei
uencm
vné
vnou
Zachce-li se mu však zabývati se jeho architektem, uvázne mezi svtem ideje a svtem všední skutenosti; oba mu zstanou uzaveny, K tomuto názoru Fichtovu hlásí se i Carlyle, jak sám pozdji vytýká v obšírném úvod své páté pednášky, v níž na Johnsonovi, Rousseauovi a Burnsovi stanoví spolené znaky hrdin-spisovatel. Není bez významu pro jeho tehdejší idealism, že práv hrdina-spisovatel nejdíve upoutal jeho pozornost a byl mu podntem, aby pemýšlel o theorii hrdiny vbec, V život Burnsov a Goethov a v jejich dílech nejprve vystopoval podstatné znaky onoho hrdinství na mysli Fichte, když mluvil o básnícíchducha, jež knžích a prorocích, Robert Burns, jemuž vnoval r, 1828 obsáhlou studii a v té dob i Byron je mu »misionáem«, vyslaným, aby uil své vrstevníky »vyšší nauce, istší pravd«, aby vykonal poselství, které mu bylo uloženo, a šel za vyšším rozkazem, jenž doutnal v jeho duši. Sám však nevdl, jaký jest jeho smysl, nýbrž vycifoval jej pouze »v tajemném tušení« a zemel díve, nežli jej vyjádil. Jeho osud byl trudný: ti, k nimž byl poslán, mu nerozumli. Lichotili mu s poátku a pronásledovali ho, když nemohl sloužiti jejich modlám. jeho vlastního srdce jej strávil, aniž provedl svj nesnadný úkol. Nebo stále jsou pravdivá slova Miltonova, že ten, kdo chce psáti básn hrdinské, celý svj život musí uiniti hrdinskou básní. Byl bhounem slunce; jak tedy mohl klidn pracovati v postroji obyejného tahouna? Jeho kopyta jsou ohová a jeho stezka vede nebem, pinášejíc svtlo všem zemím; bude se s námahou trmáceti po zablácených silnicích vleká od domu pivo na ukojení choutek pozemských?« pece se o to pokoušel, chtje smíiti v pátelský svazek »všedního ducha svta s duchem básnictví, jenž je povahy daleko jiné a naprosto nesmiitelsrdce pravého básníka a né.« Nebylo v jednoty. pvce, hodného dávných dob náboženských a hrdinských; 143
»uiíteným podavaem*
celkem a
,
státi se
ml
—
—
Ohe
dm
A
nm
Ml
ale narodil se v dob, jež neznala hrdinství ani náboženství, nýbrž jen pochybování, sobectví a všednost. Jeho upímná, poctivá povaha nemohla se úpln pizpsobiti daným pokdežto jeho vnímavé duši bylo opt tžko vymknouti se naprosto vlivm okolí; po celý život se namáhal, aby usilovaly. Nadarmo, Neml smíil ob protivy, které opravdového náboženství, ježto mlký vk, do nhož zapadl, nerozlišoval ješt náboženství od starých a nových náboženských forem a míchal je s nimi, když zevšednly. Jeho srdce chtlo ovšem uctívat, nebylo však chrámu, v nmž by se sklonilo v hluboké pokoe. Jeho náboženství bylo »nanejvýš toužebným páním, jako náboženství Rabelaisovo, ,velikým Snad',« Byl rozdvojen v základech své bytosti a rozdvojena byla i jeho láska k poesii. Miloval ji vroucn, ale nebyla mu pouze jinou podobou moudrosti a náboženství, jíž má býti každá poesie pravá, nýbrž bludným sice nikdy úpln nevyhasl, ale nikdy paprskem, jenž v se nezažehl v pravé svtlo, jež by mu záilo na cestu; asto byl mu jenom blýská vicí, která ho svádla. Proto byl nešasten a posléze se ztroskotal nadobro. Jinak Goethe. Je rovnž poslem, jenž pichází z neznáma zvstovat poselství; také jeho oi jsou nadány schopností poznávati »božské tajemství božího všehomíra« a ísti nkolik nových nebeského písma. Ale jeho zrak je daleko bystejší: proniká vci, vidí, kterak se vše rodí z nosti. Je opravdu vidoucí, vštec. Jeho slova jsou v pravd prorocká; »co vyslovil, staniž se«. Je mudec a proto vládne svtem, jejž utváí jako mkký vosk. Je »myslitel inspirovaný«, je veliký Jedno titel, jemuž trosky a prach vcí dávno zašlých, zízení a náboženství dávno odumelých a zapomenutých opt se sluují v celek a oživují v novou jednotu a nový svt, když zavane na dech jeho genia. Je uitelem lidstva, jenž psobí více píkladem než vdomostmi; jemuž »život není marným snem, nýbrž vážnou skuteností*. Láska je podkladem jeho vdní, jako ohe je
mrm,
o
nm
ádk
v-
n
144
lovk dobrý, jenž vítzn prošel ško»Kolika poslucham, kteí blízcí smrti chadli v dusném žalái nevry (skuteném vakuu a nejsoucnosti), pišla jistota, že takový muž jest, že takový muž je dosud možný, jako zvst veliké radosti!« Jeho základní schopností je rozum, »hloubka sila vidní«, jeho stžejnou ctností je naprostá poctivost a spravedlivost, odvaha býti podkladem svtla. Je lou
zkušenosti,
i
spravedliv. Jeho obí síla je zušlechtna mkkou mírností jako »,tichá skalistá síla svta', na jehož adrech, spoívajících na démantu, rostou kvtiny«. Muž dokonalý. Rozechvlá citlivost Mignognina i mefistofelský výsmch jsou jemu vlastní. Vítzn smiuje rozptýlené prvky vku nejrozvrácenjšího, jaký kdy byl od vzniku kesanství, a vnáší svtlo a do temnoty a zmatku. Od doby Shakespearovy nebylo mysli, jež by vidla tak hluboce a vnikala do duše všech vcí. Svými pohledy rozkládá v ásti, popatí; vše taje ve svtle jeho oka a mní se v prvky, aby se opt sluovalo silou z nho vyzaující v celky a podoby nové. Je myslitel v nejvyšším ze všech smysl, je opravdový Tvrce, je Básník, »Co jiného jsou Hamletové a Boue,
ád
na
Faustové a Mignony nežli pizpsobené nám pohledy do tohoto svta, prhledného, diw obklíeného; zjevení tajemství všech tajemství, jímž vskutku jest život lidský?«(I) Avšak af jakkoliv se liší, Carlylovi jsou hrdiny Burns i Goethe, skotský sedlák i nejvtší básník nmecký. Ony vlastnosti, bez nichž není hrdiny sebe menšího, mají spolen. Oba jsou hlasateli »pravdy isté a nauky vyšší <, oba vynikají silou vidní vnitního, oba jsou upímnjší a poctivjší než doba a okolí, v nichž žili. Jejich výzbroj není stejná a proto je i výsledek jejich poslání a boje nestejný. Goethe je hrdina vítzný. Pekonává rozpory vnjší i vnitní a tvoí ze života, jenž mu byl dán, a z díla, za nímž byl seslán vyššími mocnostmi, veliký celek, krásnou jednotu. Burns neuvdomuje si své vlastní podstaty, touže po smíru (I)
„Goethova smrt."
— „Goethova
145
díla," (Carlyle, Miscellanies II,)
tam, kde není naprosto možný; nemá povahy dostaten pevné, aby uplatnil své veliké nadání, ani dosti síly tvárné, aby z vlastního života vytvoil nejzákladnjší a nejdležitjší ást svého veškerého díla. Proto koní rozvratem a zkázou. Je hrdina, jenž padá pi prvním útoku. Vinna je však i doba, která z nho chce uiniti lva salon, nevdouc, že má ped sebou duchovního vdce, Sama jej chce vésti a svádí ho na scestí. Ale její zájem o životní osudy prostého venkovana a její snaha, vyvésti jeho silný talent ze stínu nevšímavosti a zapomenutí na svtlo vybraných spoleností hlavního msta, jsou pece jenom dkazem, že cítí k jistou úctu a povinnost. Tuší, že je tu » jeden z nadaných*, a chce se mu pokloniti; nebo pes všecku skeptickou vyprahlost zbylo v ní ješt aspo vlákno živé víry v oprav-
nmu
dovou velikost. Její uctívání je sice pouze » jakási mírná domácí pobožnost, pi níž ten neb onen nadšenec soukrom ve všem klidu mže svého hrdinu nebo mudrce nesmírn milovati a idealisovati a tak jej v jistém smyslu zbožovati*' ale i z ní se teba tšiti, ponvadž je dkazem, že onen dávný »pedpotopní« cit ješt nezanikl, že dosud se prodírá na povrch a dokazuje svou jsoucnost. Úcta k hrdinm doposud trvá; je to jediná víra, která nikdy a nikde nezevšední a zevšednt nemže. Toto vyzná-
vyaté z »metafysicko-retorické, homileticko-exegetické rhapsodie< imaginárního »evropského humoristy« Diogena Teufelsdrockha, bylo také vyznáním Carlylovým, Ve stati o Goethových dílech, napsané brzy po smrti básníkov, dovolává se nkolikrát mínní Teufclsdróckhova a uvádí z jeho domnlého traktátu ^Die Kleider, ihr Werden und Wirken^ celé odstavce na dotvrzení názor vlastních. Tím nepímo naráží na svj filosofický a autobiografický román »Sartor Resartus«, jejž dokonil nedlouho pedtím na sapodle kapitoly úvodní podal mot craigenputtocké a v ní,
tenám
nmž
jenom myšlenky záhadného meckého samotáe a romantického metafysika, který za prý anglickým
146
njas-
ných nocí vysoko nad spícím Weissnichtwo skládal svj podivínský spis o transcendentálním významu šat. Do nho Carlyle uložil první výsledky svých theoretických úvah o významu velikých lidí v djinách svta. Ústy Teufelsdrockhovými vypravuje, že ode dávna rád pozoroval znamenité muže a pemýšlel o nich. V mládí, pestrojiv se za sklepníka, pis luhová val prý ve venkovském hostinci u silnice z Jeny pouze proto, aby mohl naslouchati Goethovi a Schillerovi, kteí tam obas picházeli. Pemýšleje pak došel pesvdení, že velicí mužové jsou »inspirovanými (mluvícími a jednajícími) texty oné božské knihy zjevení, jejíž kapitola se dovršuje období za obdobím a mnohými nazývána je djinami; k tmto inspirovaným textm jsou naši etní talentovaní lidé a naši nesetní lidé netalentovaní lepšími nebo horšími exegetickými výklady a nákladem pošetilých, kacíských nebo pravovrných týdenních kázání, došel též poznání, že úcta k hrdinm náleží mezi 5>ústrojná vlákna«, která se vyvíjejí a rostou, zatím co jiná hynou a zanikají. Kdykoli had svléká kži, vždy vytvoila se již pod ní kže nová. Zatím co lidstvo snáší hranici, aby na ní spálilo náboženství, ve které již neví, a spoleenské ády, které se pežily, pipravuje zvolna a v skrytu náboženství a ády nové, aby mu byly náhradou za ty, z nichž živého organismu djí vyprchala síla životní. Nebo se ponenáhlu. Nikdo neví, kdy se fénix spolenosti lidské spálí na hranici, aby opt ožil silen a mlád, a jak dlouho hranice bude hoeti. Snad uplynou dv, ti století, plná a nežli se a plamen, než se dovrší obroda spolenost vzkísí k plodné práci a životu dokonalejšímu. jakkoli bídn. Nelze Ale do té doby bude pece jen žíti, si pedstaviti lidstva nadobro povaleného, bez hnutí vyššího, <'
asem
zmny
ohnm
keí
a
bez záblesku nadje v tuhnoucím srdci. I když je úpln zprahlé a teplá krev neproudí již jeho tepnami, zachvje jím asem jiskra poznání vyššího, na znamení, že život z ného ješt neunikl a sotva jíž unikne. Paížané zasypali 147
ržemi zchadlého
starce Voltaira,
»skeptika,
posmvae
a módního dvorského poctu«, a francouzské krásky byly
by mu prostíraly pod nohy své vlasy, ponvadž se jim zdál nejmoudejší a nejlepší. Celá Paíž stala se ohromným chrámem, v nmž uctíván hrdina. » Jestliže tedy«, soudí Teufelsdrockh-Carlyle, »v nejvyprahlejším období lidských djin, na nejvyprahlejším míst Evropy, kdy život paížský byl nanejvýš jenom vdecký hortus siccus, vyzdobený nkolika italskými nalepenými kvtinami, mohla z nho vzejíti taková ctnost: eho se lze nadíti, když se život opt vlní listnatý a kvetoucí a náš hrdina-bh nemá nic podobného opici, nýbrž je docela lidský ?« Ke všemu, co má v sob aspo stopu božství, lovk chová úctu. »Ukažtc nejhloupjšímu ulpasovi, ukažte nejnadutjšímu vtroplachu, že je tu opravdu duše vyšší než on: kdyby mu kolena ztuhla v kov, musí dol a klanti se.« Píležitostn Teufelsdrockh pronáší soud o Napoleonovi, nejviditelnjším z hrdin jemu soudobých. I ten je mu »poslem božím«, tebas neznal svého poslání. Náležel k nejdokonalejším ideologm nebo aspo »ideopraktikúm«. »V idci hlásal chtánem dla žil, na pochody se dával a bojoval. onu velikou nauku, La carrire ouverta aux lalents (Nástroje tomu, kdo umí jimi zacházet), která je naším koneným jedin se tají svoboda. Je evangeliem politickým, v pravda, že kázal dosti zteštn, jak bývá zvykem nadšena prvních misioná, s výrazem nedokonalým a hojnou jalovou chvástá vostí; nicmén snad do té míry lánkovan, jak pípad dovoloval. Anebo nazvete jej, chcete-li, americkým zálesákem, jemuž bylo káceti neproniknutelné lesy a zápasiti s nesetnými vlky, jenž se naprosto nezdržoval silných lihovin a hýení, ba ani krádeže; jehož nicmén bude následovati mírumilovný rozséva a jemuž bude blahoeiti, až posee nesmírnou že.« Teufelsdrockh zamýšlející se za ticha noního nad proudem asu, picházejícím z hlubin vnosti a plynoucím 148 .
nmž
c
.
A
v nekoneno, byl muž snní a pemýšlení; ale Teufelsdrockh uvažující o pomru Napoleonov k dob, jež ho zrodila, a odhadující služby, které jí prokázal, dovedl se nadchnouti inem a uml oceniti jeho význam pro vk, jenž nebyl iny bohat. V mladších letech nevysedával jenom v uprášené svtnice nad knihami. asto trhával pedivo svých úvah a vydával se na daleké cesty svtem, jsa oddán ne poznávání holých skuteností než hloubání o nich. Tím se podobal aspo v zásad svému tvrci, tebas daleké cesty svtem byly autorovi románu v život nesplnitelným snem a v díle literárním jenom romantickou píkrasou fabule celkem chudé. Též Carlyle, zakletý do opuštnosti slatin craigenputtockých a pozorující z dálky znamení doby, miloval pohyb a jeho výslednici, in, jakožto stálý zdroj a obrozovatele života vbec. Nikoli v mechanickém upravení spoleenských, nýbrž v dynamice základních sil a energií vidl podmínku ústrojného vývoje a tajemný pramen, z nhož vyvrají láska i báze, úžas i nadšení, poesie i náboženství a vše, co v lovku má nekonenosti. Hlavn dynamikou sil životních, nezanedbávajíce naprosto jejich stránky mechanické, zanášeli se v dobách dívjších lidé moudí, »osvícení milovníci svého plemene, kteí se objevovali zpravidla v podob moralist, básník nebo knží'<. Jejich snahou bylo »upraviti, rozmnožiti a oistiti niterné prvotní síly lovka«, nebo se domnívali, že zde je hlavní nesnáz a nejlepší píležitost sloužiti lidstvu. Dynamika sil a tou jsou i jisté veliké myšlenky, hýbající stojatými vodami zvyklostí a pivodila nejvyšší vyptí, jakých kdy dostoupil duch lidský, teme-li v djinách dmysln, jist nám neujde že mechanické odvažování zisku a ztráty nikdy nebylo vzpruhou velikých in; že duše lidské nikdy nebyly oteseny do hlubin, z nichž tryská vzlet a hrdinská odvaha, pouhou vyhlídkou na doasný prospch nebo škodu. Kižáci, jdoucí do boje za osvobození hrobu božího, vidli v obraznosti svt 149 i
mén
ád
pee
—
ád —
a neviditelný, v jehož »žhavém svtle telný scvrkl se na svitek«; stail »vášnivý hlas
nekonený
svt
vidi-
jediného
muže, zanícená duše zírající z oí jednoho lovka, a drsná, ocelí obrnná Evropa tásla se pod jeho slovy a následovala ho, kamkoli chtl. « Stejn za náboženské reformace a revoluce anglické. Tm, kdo se v nich bili, tanul na mysli cíl mystický a ideální, by se výsledek vtloval ve vci vnjší a praktické; ale »duch byl niterný a cena nekonená*. Nebojovali za mšec, nýbrž za svdomí, hájíce svého »nebeského rodového práva«. Píroda stále bží, úžasn bží, vyvrhujíc obas soustavy a nauky jako pnu a písek a zase je smývajíc a odplavujíc do oceánu vnosti, jenž je nekonený a nemže býti sveden do mlýnských nádržek, vytvoených filosofy svtového a spoleenského mechanismu. Pokus o to bylo sice dosti. Lidé by tak rádi stoili kosmické síly do lahví a prodávali je v malém. Jsou doby, kdy se jim to nezdá nemožné; kdy na všechny vci lidské i božské mají njakou theorii, která chce vniknouti na kloub každému tajemství; kdy
tém
náboženství není již » tisícihlavým žalmem ze srdce lov^a k jeho neviditelnému Otci, studnicí veškeré dobroty, krásy a pravdy«, nýbrž citem založeným chyte na pouhém výpotu, vcí zkušenosti a užitenosti, pi níž jaké menší býti vymnno za množmnožství požitku pozemského ství požitku nebeského daleko vtší, « Poesie, jež byla kdysi »zvukem sochy Memnonovy, vydávající hudbu, jakmile se »plynulou moudrostí«, odhalující našim jí dotkne svtlo, smyslm hluboké, nekonené harmonie pírody a duše lidské*, oslepla a pozbyla zraku, jenž pronikal v Neviditelno, promnivši se v divoký binkot cymbálu nebo lacinou dovednost, založenou na suchých výpotech a theoriích. Mechaninost jako sklenný zvon obklopuje a vzní ty, kdo žijí v takové dob její tíživé ovzduší stlauje jejich duše, které »
mže
n
;
nadarmo pohledem hledají kraj vyšších. Ale zvon je pece jen ze skla, Staí »jediná smlá rána, aby jej rozbila na kusy.« 150
Takovou ranou byla veliká revoluce francouzská. Tžký zvon filosofické skepse spoíval na Francií. Zlo se hromadilo a nikdo neml dosti pevné víry, aby mu odolal, aby je napravil, tím že by napravil nejdíve sebe sama. Osudem vyšších tíd byla mdloba a prázdnota, osudem tíd nižších nedostatek a nehybnost, »Všeobecná bída je velmi jista; co jiného jisto? Že nelze uviti v lež! Filosofování ví jenom hlavn, že víra v duchovní vci nadsmyslné je to; sice nemožná. « Formule ovládly veškeren život tou mrou, že zanikla. Co nastalo? Probudila skutenost pod nimi se pojednou stará fanatinost v novém rouchu, fanatinost v odklízení, polykání formulí, »de humer les formules<<. Svt formulí, svt upravený, jakým je celý svt obyvatelný, nenávidí takového fanatismu na smrt. Musí jej pemoci nebo zahynouti s kletbami na rtech, jestliže se mu to nepodaí; nemže však zpsobiti, aby se nedostavil, ježto života lidského nelze na dlouho zakládat na peludech a prázdnot. Konen vždy se zrodí lidé vidoucí, jejichž oko poznává skutenost a v doasnosti odhaluje vnost, kteí nalézají pevný základ i ve víru papírových theorií, sami jsouce lživými syny pírody, naší spolené matky«. Také Francie ped revolucí, její »prázdnota kapsy, žaludku, hlavy a srdce je zrodila: v synu proven(;alského markýze a »pítele lidí« Mirabeauovi, »drsném synu zem« Dantonovi a sndém dlostelci korsickém Napoleonovi. V nich vidí Carlyle ti nejvtší postavy, jež se vynoily ze zmatku veliké revoluce. »Byl-li Bonaparte ,ozbrojeným vojákem demokracie, napsal v lánku o Mirabeauovi, ^nepemožitelným, pokud zstával vren tomuto poslání, pak eknme, že Danton byl enfant perdu a nenajatý odboj nik a titan demokracie, která ješt nemohla míti voják nebo kázn, nýbrž byla svou pirozeností bez zákona-« Velikánská kupa statenosti, okázalosti, zbsilosti, vášn a divoké odbojnické síly a mužnosti. Obr zhruba tesaný, ale nikoliv lidožrout; jeho obraty a také obraty inu jsou vesms obrovité; jeho hlas odráží
ví
tém
ei
151
se od kleneb chrámových a zahání vojsko vévody brunšvického za hranice vlasti. Celá Francie se rozléhá jeho slovy: »I1 nous faut de 1' audace et encore de 1' audace et toujours de r audace!« Má mnoho hích, ale nejhoršího ze všech nemá: petváky, licomrnosti, »I v jeho úplatcích a híších penžních je pímost, jakási širá velikost, « Není prázdný formalista, jenž klame jiné i sebe, nýbrž muž, pes všechny strusky opravdový muž, ohov skutený, vyšlý z prsou samé pírody. Veliká, hrubá upímnost je jeho základní vlastnost; vyzírá z jeho pohled i z jeho skutk. Jde zpíma svou vlastní, divokou cestou, af vede kamkoliv. Ta upímnost jej posléze zahubí a uiní z jeho života »nerýmovanou tragedii, velmi krvavou,
uouzenou
(po
zpsobu staršUh
dra-
matik), avšak plnou prvk tragických, zasluhující nehledaného soucitu a bázn.« V klidnjších dobách daleké budoucnosti vztáhne snad k nmu šastnjší pozorovatel pravici pes temná století a ekne: »Nešfastný brate, kterak jsi bojoval divokou silou lví a pece jen silou nedostatenou a vysoko jsi plál a bys zašlápnut pro híchy a bídu; hle, i ty jsi byl muž!« Táž odvaha k pravd a statenost pímého, nebojácného pohledu do jícnu skutenosti byla vlastní i hrabti Mirabeauovi. Také on je veliký »poIyka formuli«. Zatím co
—
Sievésové a konstituní pedanti stavjí svou papírovou ú5Íavu (»jež petrvala jedenáct msíc«), on kráí revolucí »jako podstata a síla«; a nedbá »Smluv spolecnských«, nýbrž pozoruje pímo vci a lidi a poznává, co teba initi. Cítí, že je povolán, aby titantsky žil a umíral. Pokud ho osud neodvolá s kolbišt svta, je králem revoluce, opravdovým králem, na jehož zrození pipravovala se celá století, jenž sám prošel školou tvrdé zkušenosti, nežli zaujal místo pouze jemu náležející. Je poslední ratolestí starého rodu »nevázaných« Arrighetti, kteí vypuzení byvše z italské vlasti zapustili koeny v Provenci, aby rostli a zelenali se,
dokud nevypuel na
jejich
osamocené vtvi kvt nejskv152
rodových vlastností; jejich tuhé ncumínnosti a nevázanosti, i jejich divokého genia. Jádrem jeho bytosti je upímnost, »veliká volná vážnost« a poctivost; cokoli pozná svým jasným, záivým pohledem jako skutenost, za tím jde svým plamenným srdcem. Nenávidí petváky a stroj enosti. Sám není bez chyby a jeho dráha, vzestupná a vítzná, najednou se zatemuje. Ale vždy ješt jeho zjev budí tolik úasti, že nanejvýš mžeme ho litovati, nikdy nenávidti. Vytýkali mu, že je píliš ctižádostiv, že chce býti ministrem, »To je nanejvýš pravda. A což nebyl on prost ve Francii jediný lovk, jenž mohl vykonati nco dobrého jako ministr? Nikoli pouhá ješitnost, nikoli pouhá pýcha; daleko ne!« Také jeho život byl básní tragickou, »složenou z osudu a vlastní viny«, ne-li tragedií Icjší,
Byl
trestí jejich
poddajnosti,
velikou, tedy jist rozsáhlou; »rozsáhlou jeho vlastnostmi, jako svt rozlehlou jeho osudy,« Když vydechl duši a klesl,
»jako když padá vž, zasažena byvši náhlým bleskem«, zachvla se celá Francie a na Paíž padl smutek, jakého ne-
od smrti dobrého Ludvíka XII, Nebo tušila, že tentokrát odchází »král«. Poslední ze tí nejvtších postav francouzské revoluct zabývá se Carlyle ve svých »Djinách« pouze mimochodem. Nestála ješt v popedí událostí, ani nebyla jejich skrytou pocítila
i
podncovatelkou. Malý dlostelecký dstojník dobyl si už sice pi obléhání Toulonu a pozdji za odboje royalist zvláštní pozornosti pedstavených, stal se již i generálem, ale dosud ho nezvolili ani prvním konsulem a historie míjela ho mlením. Tušila jenom v »nespoleenském muži« sevených rt a písného, »tém krutého vzezení« kus veliké »reality«, jíž se jí bude zabývati v budoucnosti. Proto i Carlyle odložil podrobnjší charakteristiku jeho
tém
»hrdinnosti« na dobu píhodnjší.
X Až dosud
spokoj ovála se Carlylova filosofie hrdiny zjišf ováním typických vlastností, jak je pozoroval na velikých
153
nimiž se setkal na své dráze literární, Theoríí ní místo podružné, kdežto do popedí tlail se zájem o jejich život vnitní a ony složky jeho, které je povznášely nad úrove prostedí a inily z nich výjimky a vdce. Pouze Teufelsdróckh pokoušel se obas také o theoretické ešení celé otázky, pemýšleje o významu, jaký mají hrdinové v djinách národních a svtových a ve vývoji zízení politických, sociálních a náboženských. Ucelenjší výklad rzných typ hrdinných a jejich dležitosti v život lidstva Carlyle podal teprve v knize »0 hrdinech, ctní hrdin a hrdinovi v djinách«. Soustavnosti není v ní mnoho. Základní kostry poskytlo mu asi pravidlo, stanoviti poet pednášek jednoho cyklu na šest nebo dvanáct. Také na jae r. 1840 ohlásil adu šesti pednášek a proto i látku, kterou hodlal podat, rozdlil na šest oddíl. Tím dán mu byl také poet kategorií, do nichž roztídil jednotlivé hrdiny, poet, jenž nikterak nevyerpával všech typ. Pominul na p. hrdiny umlce (výtvarného a hudebního), hrdiny filosofa, hrdiny vdce, hrdiny vynálezce. Krom toho v pozdjších kapitolách vrací se asto k myšlenkám díve již podaným, obmuje jejich slovní výraz nebo uvádje k nim nové doklady, a tím soustavnost, pokud v nich jaká jest, jenom zatemuje a ruší. K takovým obmnám poskytují mu hrdinové, jež si zvolil za píklady, svými osudy a povahami dosti pí-
mužích,
s
samé vyhrazeno v
ležitosti.
Celkem Carlyle rozeznává šestero základních typ. 1, Hrdinu-božstvo, typ nejstarší a možný jen v dobách mythických a polomy thických; jeho pedstavitelem je Odin, 2. Hrdinu-proroka, jenž je sice mladší typu prvního, ale pedpokládá rovnž nízkou úrove vzdlanosti a jakousi hrubost v pojímání svta; pedstavitelem jeho je Mohamed. 3. Hr»jejž všechny vky dinu-básníka, jenž náleží všem nejzroditi mají, jakmile jednou se zjevil, jehož a zrodí vždy, kdykoliv se pírod mladší jako nejstarší zlíbí«; Dante a Shakespeare jsou jeho pedstaviteli. 4. Hrdi-
vkm, mže
—
154
vk
nu-knze, duchovního velitele, tak jako hrdína-prorok je •duchovním králem s mnoha veliteli«, osvcovatele všedního života, jenž záí svtlem mírným a stejnomrným; píklady jsou tu Luther a Knox. 5. Hrdinu-spisovatele, jenž je plodem dob nedávných a z hlavních typ hrdin budoucnosti, pokud nezanikne podivuhodné umní písaské a tiskaské; jeho nejdokonalejším vzorem byl by Goethc, ale ponvadž vtšin poslucha zstal by pece jen zjevem záhadným, volí Carlyle radji ti vzory menší: Samuele Johnsona, J. J. Rousseaua a Roberta Burnse. 6, Posledním typem je hrdina král, jenž sluuje v sob nkolik jiných typ hrdinství, nebo je zárove knzem, uitelem i vdcem; jeho pedstaviteli jsou Cromwell a Napoleon. Všechny tyto druhy hrdin mají nkteré vlastnosti spole-
ponvadž všichni hrdinové jsou podstatou »z téže látky«. Jejich vnjší podoba nezávisí na jejich ustrojení vnitním, nýbrž spíše na dob a prostedí, v nichž se zrodí a sobí. Všichni jsou nástroji síly vyšší, jsou darem nebes, jsou vtlené síly pírodní; cokoli je v nich opravdu velikého, »prýští z mlelivých hlubin«. Býti ástí pírody je hrdinovi nejvyšším darem, jakého se mu dostati. Tak umní Shakespearovo opakuje Carlyle po Novalisovi a po jeho pedchdcích Goethovi a Lessingovi ryrstá jeho vznešenou duší z hlubin samé pírody. Proto vzdálené budoucnosti naleznou v jeho dílech i pokolení nový smysl a nová vysvtlení své vlastní lidské podstaty, né,
p-
tém
mže
—
—
ásten
»nové harmonie s
s
nekonenou stavbou všehomíra, shody
pozdjšími ideami, píbuznost
lovka. Každý
s
vyššími silami a smysly
pokud je pravý, je pvodní; pichází »ze ástí prvotní reality vcí«. Ale pedností a podmínkou jeho pvodnosti není novost, nýbrž upímnost, základní vlastnost všech duší hrdinných. Ta patrná je zejména v poctivosti a bezelstnosti víry v božskou ideu všech vcí, víry pro sebe sama, nikoli pro jiného. Svt jest jí vthrdina,
srdce svta,
je
155
Icnou myšlenkou boží. Každý zjev, »od hvzdnatého nebe až po trávu polní, ale zvlášt zjev lovka a jeho díla, je pouze odvem, vtlením, jež iní ji viditelnou. Toto božské tajemství je ve všech dobách a na všech místech; v pravd jest,« asto však se úpln pezírá a »vesmír, který lze vždy v tom neb onom náeí definovati jako uskutennou myšlenku boží, pokládán je za vc všední, nehybnou, obyejnou, jako by byl, jak praví satirik, sestaven njakým alouníkem. Veliký muž však proniká jeho tajemství, zná a nazírá je žíti. pímo, intuitivn, krátce žije v nm, nebo musí v
A
nm
pojímá nesmírné vážn. Má jistý, nevyhladitelný, pudový smysl pro základní podstatu vcí a nedá se ošáliti žádnou povrchní theorií, jakkoli módní. Píkladem Carlyle uvádí Napoleona. Jeho dstojníci dokazovali kdysi veer nemožnost jsoucnosti boží. Napoleon jim naslouchal mlky. Když byli s dkazem hotovi, pohlédl k hvzdám na nebi a ekl: ,Velmi dmyslné, messieurs; ale kdo to vše stvoil?' »Atheistická logika padá s nho jako voda,« dodává Carlyle; »veliká skutenost dívá se mu do oí: ,Kdo to vše stvoin'« Mluvíváme zpravidla jenom o silách a zákonech pírodních a nepedstavujeme si pírody jako vci božské, nýbrž jako soubor vcí nebožských, prodejných a dobrých jenom na to, »aby pohánly parníky«. Hrdinovi však není svt mrtvou hmotou, jako jí nebyl ani lovku prvotnímu. Oba žasnou nad jeho tajemnou krásou, oba se koí jeho ncvyzpytatelnosti. První pohanský myslitel, jenž se zrodil v nevzdlaném národ, byl prostý a upímný jako dít, ale síly a hloubky mužovy. Píroda nemla ješt pro nho jména, ponvadž nesjednotil dosud pod jedním názvem nekonené rozmanitosti pohled, zvuk, tvar a pohyb, jež nyní úhrnem nazýváme pírodou nebo vesmírem. Vše bylo mu nové, krásné, nevyslovitelné, nejsouc ješt zahaleno do jmen a formulek. Dnes ovšem již nežasneme, ponvadž nemyslíme hluboce a nepronikáme k jádru vcí, zahalujíce ncznási jiní
jakkoli s
vesmírem
hrají,
on
jej
a
156
skuten víme o mnodávný myslitel-pohan, jenž neml poznatk vdeckých? »Tato zelená, kvtnatá, skalistá zem, ty stromy, ty hory, eky, mnohozvuná moe; ono veliké, hluboké moe blankytu, jež se vznáší nad hlamou ho
podstatu slovy, slovy
více, táže se Carlyle,
.
.
,
Ale zda
než
vdl
vou; ty vtry, které jím vanou; ten erný mrak, jenž se sráco je to? Ach, ží a vylévá hned ohe, hned kroupy a déš
—
co? Konec konc dosud ješt nevíme; nikdy nemžeme vbec zvdti. « Nesnázím unikáme jenom povrchností, nepozorností a nedostatkem hlubšího názoru. Pednášíme o elekale co je elektina? Kdo ji tin, konáme s ní pokusy uinil? Odkud pichází? Kam jde? »Vda vykonala pro nás mnoho; je to však ubohá vda, jež by nám skrývala velikou, hlubokou, posvátnou nekonenost nevdní, do nhož nám nelze nikdy proniknout, na nmž veškerá vda se vznáší jako pouhá svrchní blána. Tento svt podle veškeré naší vdy a vd je dosud zázrak, podivuhodný, nevyzpytatelný, magický, a tím více tomu, kdokoliv o bude pemýšlet.« Hrdina, jej nazýváme prorokem, básníkem, myslitelem nebo jakkoliv, je tedy podoben lovku prvotnímu: oba žasnou nad tím, co vidí okolo sebe a co se nám zdá tak pirozené a zejmé. Co o svt dávnovký, nevzdlaný pohan? Nemnoho mén, než my dosavad víme. Byl obklíen práv tak jako my nekoneným, vírem sil, o nmž naše atheistická vda žvatlá, vymýšlejíc vdecké názvosloví a experimentujíc s ním jako s vcí neživou, jejž však zdravý rozum, bude-li poctivý, vždy prohlásí za vc živoucí, nevyslovitelnou a božskou, »vi níž naším nejlepším chováním, i pes sebe vtší množství vdy, je úcta, zbožná pokora a poníženost duše uctívání ne-li slovy, tedy mlením, nyní, v dob názv a slov, uí prorok a básník, to vážná, volná duše dávného lovka konala sama. Dnes je svt božský jen lidem vyvoleným, hrdinm, tehdy byl božský každému. Nevázanému synu poušt, jehož srdce nemlo ješt slov pro city, které se v rodily, snadno mohla 157
—
nm
a
vdl
vným
emu
—
nm
v-
na
z hluboké se zdáti modrá obloha okem, zírajícím nosti a odhalujícím mu nádheru za ním ukrytou. I jal se uctívati oblohu a hvzdy. Nebo byly mu znakem a projevem samého božství, jako vše, co pozoroval okolo sebe.
lovka
V
této úct a zbožném úžasu lyle hlavní koen, z nhož vyrostlo ho náboženské kulty, nýbrž každé
jež
doposud známe,
Jc-li
prvotního vidí Car-
nejenom pohanství a jeopravdové náboženství, tedy velikému lovku každý
zjev oknem, jímž spatuje božství a nahlíží v samu nekonenost, jest i jeho duchovní pomr k svtu nevidnému a jeho tajemstvím mnohem pímjší nežli u lidí prmrných, kteí se pozastavují toliko nad zjevy výjimenými a nevidí mystéria v tom, co denn psobí na jejich smysly. Náboženství hrdin je tedy hlubší a žhavjší než náboženství množství. Svt mocn se dotýká jejich duší a vznešená, hrozná skutenost, za níž svt doasný se tepotá jako neskutený stín, nedává usnouti jejich srdcím. Dante odešel z Florencie a nikdy jí už nespatil; uzel však peklo, oistec a nebe. byla mu Florencie a celý svt a život do-
vný
hromady?
ím ím byly mu proti vnosti, k
byl poután?
V
ní nalezl
svj nový a
níž lepší
jedin v pravd
domov a jeho
srdce, pemítající o ní v tichých myšlenkách, propuklo posléze v »mystickou nezmrnou píse.
Hrdina promítá vše do vnosti; i vci nejvšednjší jsou toliko zastenými výhledy do nekonena. Pohlížeje na n, pozastavuje se a žasne, jako by patil na zázrak. Luthcr prodlévá na zámku v Koburce. O plnoci vyhlédne z okna. Nad ním temná klenba nebeská, na ní kmitavé hvzdy a pruhy nmých, plujících oblak. Celá nádhera letní noci otvírá se ped jeho zraky. Zahledí se do ní pohledem dlouhým a nenasytným. Ale ím déle ji pozoruje, ím déle ssaje její mystickou vni, tím je mu nepochopitelnjší. Kdo vše to podpírá? »Nikdo nikdy nevidl pilí a pece je pode-
mu
peno !« Takové otázky dává
si
každý duch 158
veliký,
nebo každý
ví v božskou
pravdu vcí a klaní se jí tím neb oním zpsobem. Kolem sebe vidí hlunou prázdnotu, slyší slova mající jen málo smyslu, pozoruje iny nepatrné ceny a oddává se pemýšlení o veliké íši Mlení, »Ta jediná je veliká; vše ostatní je malé,« Hrdina není pro tržišt. Lépe by pro bylo » zahynouti nežli konati dílo nepoctivé nebo konati své po,« Konati je poctiv znamená mu ctivé dílo jinak než dobe konati je sub specie aeternitatis, zbožn. Nebo »lovk nemže správn zhotoviti ani dvojice stevíc, nekoná-li toho ,
zpsobem zbožným
,
,
,
.
Veškerým dílem,
jež
právem tak
nazýváme, odvoláváme se od toho, co lze vidti, k tomu, zbožn se dovoláváme sil vyšších; a eho vidti nelze nestojí-li ty pi nás, nebude to dílo, nýbrž dryánictví.«(I) Co záleží pak na sláv nebo pochvalném úsudku lidském? Ty jsou ceny strašn vratké a nestálé. »Tak nebo onak veškeré svtlo a ád a energie a pravá Tatkraft nebo platná zdatnost, již jsme mli, vyjde z nás a vejde velmi neodvratdo pokladnice boží, žijící a pracující po vky velmi neodvratn, af již ranní žurnály eknou o tom mnoho nebo nic; af již mzda, jíž se nám dostane, je vtší nebo žádmenší! Nejsme ztraceni; ani osamlý atom z nás ného z nás .'{II) Vidti všem zjevm až na dno je základem veškerého hrdinství. Duch, který je schopen takových hlubokých pohled, nemže býti jiný než nanejvýš vážný a poctivý. Nemže se již ukrývati do prázdných formulí, jakmile vešel jednou do styku s holou skuteností. Odevšad zírá na veliké tajemství s celou svou hrzou a nádherou a nic mu nemže vejíti v cestu a zabránit, aby ho nevidl. Jak by mohl tváí v tvá jediné velké pravd lháti sob nebo jiným? »Upimnost, hluboká, veliká, pravá upímnost je pední vlastností všech muž jakkoli hrdinných. Nikoliv upímnost, jež sama se nazývá upímnou, ach nikoli, to je vc vru
—
vk —
n
—
.
(I)
(II)
Z Z
listu listu
.
Carlylova T, Erskinovi. Carlylova J, Welsh-Carlylové.
159
—
mlká, vychloubaná, vdomá upímnost, velmi ubohá ne ast ji hlavn sebeklam. Upímnost velikého muže je toho druhu, že nemže o ní mluviti, že není si jí vdom: ano, mám za to, že je si vdom spíše neupímnosti; nebo který lovk mže kráeti jediný den pesn v zákon pravdy? Nikoli, veliký muž nevynáší se upímností, dalek je toho; snad ani se netáže, zdali je upímný: spíše bych ekl, že jeho upímnost nezávisí na nm; nemže jinak než býti prchá jak upímný! Veliký fakt bytí jest mu veliký. prchá, nemže vyváznouti z hrozné pítomnosti této skutenosti. Jeho mysl je tak stvoena; je tím veliký, zejména tím. Hrozný a úžasný, skutený jako život, skutený jako smrt je mu vesmír. Kdyby všichni lidé zapomnli jeho pravdy a kráeli v lichém zdání, on nemže. Ve všech okamžicích plamenný obraz zírá na nho, nepopiratelný, zde, zde! Chci, abyste to považovali za základní výmr velikého muže.« Opravdovost, s jakou se dívají hrdinové na svt a kráejí za cílem vyteným, nabývá asto povahy slepého šílenství. Mnohdy budí úžas a hrzu, jindy dráždí omezené pozorovatele k smíchu. Ale praví hrdinové nedbají úsmšk a neposlouchají rad; vc, za niž zápasí, jest jim svatá. Kdyby mi slunce stanulo po pravici, ekl Mohamed, a msíc po levici, naizujíce mn, abych mlel, neuposlechl bych. Pravda, jíž došel a již uznal za jistotu jedinou a nevývratnou, byla mu nad slunce a msíc. Je však zajímavé, že tato krajní opravdovost, pecházející již ve fanatismus, mnohdy úzce souvisí s náklonností k žertm a veselí. Tak u Johna Knoxe, známého ponurou vážností a drsnou odvahou choditi vždy pímo a bez oklik. Tento písný obrazoborec neuml se jen hoce vysmívat. Dovedl také byste vystihovat smšnou stránku vcí, jak ukazují jeho Djiny reformace, a uml se upímn zasmát, sice ne píliš hlasit, spíše jen oima, ale od srdce, »lovk poctivého srdce, bratrský«. Rovnž Mohamed, hrozný ana160 j
A
—
mj
objevené pravdy a mlelivec, jenž nikdy nemluvíval na prázdno, ve spolenosti býval družný, milý a rád si zažerShakespeare, smrteln vážný básník Znlek, Hamtoval, leta, Koríolana, Othella, Macbetha a Krále Leara, jak ten se uml smáti! »ekli byste, že v niem nepepíná, leda ve .« Nebo Robert Burns, »silný jako harzská skála, smíchu skála, ale se studnicemi živkoenná do hlubin svta voucí mkkosti. « Pes všechny trudy býval v hovoru nejveselejší ze všech, samý žert a srdený smích, »Tento základ bodrosti (,fond gaillar, jak íká starý markýz Mirabeau), pvodní prvek záe slunení a veselosti, spojený s jeho tik
A ,
—
,
ostatními hlubokými a vážnými vlastnostmi, je z nejvábivjších povahových rys Bumsových, Skrývá se v
nm
píbh
není veliká zásoba nadje; pes svj tragický truchlící Jest jako lev, stásající ,s hívy rosné .
.
muž
krp-
.
je,'*
lovk
I když veliký vyroste v dob a pomrech, v nichž bujcjí šalba a neupímnost, vážnost a opravdovost nepestávají býti jeho vlastnostmi základními. Ze všech hrdin, jimiž se Carlyle zabýval, byl mu J, J, Rousseau nejmén milý. Byl píliš ješitný, hladovl po pochvale lidské. Jeho duše byla otrávena jedem samolibosti. Na odiv stavl svj nedostatek, dovolávaje se výbušnými jízlivostmi soucitu a podivu veejnosti, »Keovité pohyby umírajícího gladiátora. Tísnící se amfiteátr dívá se nrií a baví se; ale gladiátor je v zápase smrtelném a umírá«. Nedostávalo se mu »daru mlení «, nedovedl »stráviti svého vlastního koue«. dostatené hloubky a neuml klidn a staten eliti nesnázím. Ale i tento filosof tváe a zmateného pohledu fanatikova je nesmírn vážný tak vážný jako žádný jiný z filosof francouzských, » Myšlenky se ho zmocnily jako dé-
Neml
—
jej kolem, pudily jej pes místa srázná«. všecku výsmšnou pochybovanost, v níž vyrostl a žil, úsiln tíhl ke skutenosti; pudem cítil a byl si vdom, že tento náš život je pravý, že je hrozná skutenost. A pozná-
monové; hnaly
Pes
161
—
temn a dob
špatn, ale pece jen prorokem a francouzské revoluci evangelistou. Také on si zaslouží jména hrdiny; v jeho srdci doutnala aspo jiskra nebeského ohn, V »Djinách francouzské revoluce« Carlyle nazval hrabte Mirabeaua velikým »polykaem formulí«. Týmž výrazem oznauje nyní hrdiny vbec. Formule jsou mu jen zvykem, nanejvýše metodou a tvoí »se jako stezky, jako ujeté silnice, vedoucí k njaké vci posvátné nebo vznešené, kam smuje mnoho lídí«. Nkdo pijde a vtiskne do pdy ješt neušlapané první stopy a hle, pijde druhý a násice ní toto hlasit vykl tak jasn, jak mohl. Stal se své
—
sleduje ho, nebo »to je nejsnazší metoda«. Stezka se zdokonaluje a rozšiuje, až konen vznikne široká silnice, po níž se ubírati celý svt, »Pokud trvá na vzdálenjším konci msto nebo hrob svtcv nebo vbec jaká skutenost, aby se k ní jezdilo, silnice bude velmi vítána! Zmizí-li msto, opustíme silmci,« Tím zpsobem všechna zaízení lidská vznikají a zanikají. Také formule. Pokud jsou naplnny podstatou, pokud jsou jejími údy, její kozí, f>otud jsou oprávnny. Ale bda, jestliže jádro zanikne a duch vyvane; jestliže litanie zevšednjí a povinnost lovka k Bohu, jejímž projevem mají býti, stane se temnou prázdnotou, podobným! Pak teba opustit radostí z ctnosti' nebo ujetou silnici a postavit se odhodlan proti formám, jež kdysi byly sice nejsnazší metodou«, asem však zvtraly, odumely a svými troskami zasypaly skutenost. Tu nastává hrdinm veliký úkol: uvolniti cestu k ní, umožniti návrat. Úkol ten vykonává nejen Mohamed, když vypoví boj devným modlám Koreišit, a Luther, když prohlásí papežské odpustky za kousky popsané kže, nýbrž i Napoleon, když uiní konec pusté anarchii francouzského sansculottství, zkrotí revoluci, jež pestala býti nástrojem, stavši se sama sob úelem, a vytvoí z ní ústrojí, schopné vyžíti svou lepší podstatu. Hrdinové jsou tedy rušiteli model. Ale tato vlastnost je
mže
ním
162
spíše jen zápornou stránkou jejich poslání. Nebo všichni jsou zárove nepáteli zmatku a rozvratné anarchie. Není to vždy patmo na první pohled, ježto velmi asto bývají
revolucionái. V pravd však pracovati v revolucích bývá tragikou jejich osud. Zdají se anarchisty a vskutku anarchie vší se jim na paty pi každém kroku, jim, kteí z hlubin duše anarchie nenávidí. Jejich úlohou je zjednávati poádek, uvádti soulad a pravidelnost do rozháranosti. Jsou apoštoly ádu již proto, že jsou lidé. Všichni jsme svou lepší podstatou nepáteli nepoádku. Boiti a káceti je sudba tragická. Pro velikého muže tím tragitjší, více je lovk. I nejšílenjší sansculottství smuje a musí smovati k ádu; není ani jednoho lovka, jenž se ho zúastní v nejpustším teštní, který by zárove nebyl puzen k poádku. Sám život neznamená nic jiného. Nepoádek je rozklad, smrt.« Není zmatku, jenž by si nehledal stedu, aby se kol nho otáel. Pokud je lovk lovkem, vždy bude mu po-
ím
tebí njakého Cromwella nebo Napoleona, aby uinil konec sansculottství. Jimi se konívají všechny veliké revoluce. Zatím co se staré formy rozpadají nebo jsou nieny, objevují se nové pravé podstaty, jichž zniiti nelze. Království zanikají a králové kráejí na popravišt; zdá se, že navždy minula jejich doba. A hle, z ad revolucioná vystupují vdcové a stávají se králi, díve než se jim dostane koruny a žezla, nebo i když se jim jich vbec nikdy nedostane. I revoluci je potebí silné autority; teba jí dáti uzdu, aby nespolkla sama sebe, Cromwell a Napoleon, demokraté rodem i smýšlením, stavjí se na první místa, aby dobré jádro revoluního hnutí nebylo zasuto troskami všeobecné zkázy. Vdí, že mají na pirozené právo a že jest jejich povinností uplatniti se na nich, »Pravím, že píroda hojn se postarala, aby veliký muž mlící zárove se snažil mluviti; spíše píliš hojn, « Když za Karla I, po dvanácti letech tžkého útisku zaíná svítat a parlament opt je svolán a touhy utlaovaných nesou se k nmu, co uiní Oliver 163
a
n
Cromwell, neznámý statká z hrabství cambridgeského? Odhodí pluh a spchá do Londýna, ení, zápasí, bije se jako obr a mní ve skutenost, co se vznášelo ped zrakem jeho duše jako krásná vidina. Když povalí starý režim, má se vzdáti všech opustit pi boží a navrátit se k pluhu? výsledk trudné práce a krvavých boj a nechati je na pospas nepátelm, kteí by udupali zelené osení sotva vzklí-
Má
ivší? Jeho místo není za pluhem na bainatých lánech jeho rodného kraje, Z venkovského statkáe, jenž se modlíval se svou eledí, stal se zatím vdce a král, hlava státu. Není již pro nho návratu. Je dkazem jeho síly a velikosti, že vytrvá a že ujde osudu mnohých revolucioná, smetených revolucí, jíž dávali smr. Nebyl ovšem bez chyb, jako bez nich není žádný hrdina. Ale byl si jich vdom. Nejednou se jich dotkl a »dva nebo ti dni ped smrtí « mísily se v hukot burácejícího vtru trhané zvuky jeho modlitby, žádající na Bohu milosrdenství pro »slabý nástroj « a sluhu jeho Olivera, jehož dokonalost »mnozí cenili píliš vysoko«, I v tom byl veliký. Nebo nevdti o žádné vlastní chyb svdí o malosti duše; znamená smrt a odvrácení od upímnosti a skutenosti. Srdce, jež se toho domýšlí, »je isto, jako mrtvý, suchý písek je ist«. Daleko vtší je ten, kdo je schopen lítosti, nejbožštjšího ze všech skutk lidských; kdo klesá, aby zase povstal se slzami zkroušenosti a se srdcem krvácejícím.
Síla hrdin není pouze v jarém sebevdomí, nýbrž i v smutku a hoi, jež bývají mnohdy podstatnými složkami jejich velikosti. Není tváe dojímavjší, praví Carlyle, nad tvá Dantovu, »Myslím, že je to obliej nejtruchlivjší, jaký kdy byl malován podle skutenosti; tvá docela tragická, srdce jímající. Jest v ní, jako její základ,
mkkost, nha, ušlech-
vroucnost jakoby dtinná; ale vše to jako by bylo zmraženo v naprostý opak, v odíkání, opuštnost, hrdou bolest bez nadie.« žal se dívá také z obrazu Lutherova, z jeho hrubé, plebcjské, na první pohled odpuzující tváe, v jejíchž 164 tilá
A
oích díme »divé mlící hoe, nepoj menovatelná zádumivost, prvek všech cit ušlechtilých a jemných, vtiskující ostatku pravou známku šlechetnosti« Též jeho života základem byl smutek a vážnost. Nestžujme si tedy do utrpení velikých lidí; asto bývá jen vzpružinou jejich velikosti. Šastný a klidný oban nebo hlava rodné Florencie nebyl by asi vytvoil Božské Komedie, jako spokojený mnich augustiniánského kláštera sotva by byl vyrostl v historickou postavu významu Lutherova. ,
je pomr hrdiny tchto základních vlastností k svv nmž žije, k dob, která jej zrodila, k lidem, jejichž Ani na tyto otázky Carlyle neodpovídá je vrstevníkem? soustavn; zato však asto se k nim vrací, podávaje svj Otázky jsou názor píležitostn a s hojnými obmnami. takové, že jich nelze zodpovdti jednoduchou formulí. U každého hrdiny je pomr k svtu a dob jiný, ponvadž není dvou lidí, jimž je žíti a psobiti za okolností úpln stejných. Lze toliko íci, že všichni velicí lidé jsou jako blesk, jenž zapaluje palivo, t. j. že všichni kísí a v život uvádjí myšlenky, které tlely v popelu pežilých forem. Carlyle nesouhlasí s názorem, podle nhož palivo samo vznítilo ohe ilí doba zrodila hrdinu, ponvadž ho potebovala. Ukažte jeho obhájcm, praví, velikého muže, co uiní? Ponou jej miti, rozkládati a vysvtlovati a konen budou vás pesvdovati, že vlastn není veliký, že je pouze prmrný syn své doby. »To se zdá prací truchlivou. Doba že vyvolává? Bohužel, známe doby, jež dosti hlasit volaly po svém velikém muži, ale nenalezly ho ... Nebylo ho. Prozetelnost ho neseslala; dob, jež volala co nejhlasitji, bylo upadnouti ve zmatek a zkázu, ponvadž nechtl pijíti na zavolání. « Carlylovi nemže nic lépe a smutnji ukazovati malost lovka než nevra ve veliké lidi. Nezná truchlivjšího píznaku nad takovou » všeobecnou slepotu duchovnímu blesku, vící jenom v hromadu suchého, mrtvého paliva«. Veliký muž bývá sesílán, aby hlásal vnou pravdu, 165
Jaký
tu,
mn
.
vi
ukrytou za zjevy všedními a doasnými. Množství slabých lidem silným a hrdinným nemže jí nezná; toliko nkterým a zstati skryta. Ti pak ji hlásají hudbou svých svých in, slovy svých proroctví, a je-li teba, tedy i rana-
zpv
me.
eí
nelze jinak, Mohamed chtl s poa pesvdováním. Ale když nechtli slyšet jeho poselství, »hluboký výkik jeho srdce«, ano když ukládali mu o život, protože nemlel, »divoký syn poušt se rozhodl, že se bude hájit jako muž a Arab«. Sáhl po mei a deset let prožil v samých ptkách a bojích. Krvav šíil nové náboženství. Teba však uvážiti, dokládá Carlyle, že každý nový názor ve svých poátcích je v menšin pranepatrné; v hlav pouze jednoho lovka.
mi
átku
Nebo mnohdy
šíit své
uení jenom kázáním
jiný mu ješt neví, on sám je proti všem, Málo by prosplo, kdyby se chopil mee a takto chtl uplatovat svj názor. Nejprve musí míti náležitý me. Každá vc uplatní se jenom podle své možnosti a zvítzí jen nad tím, co si zaslouží, aby bylo pemoženo. Odkliditi lze pouze to, co je horší, nikoliv co je lepší, »V tomto velikém souboji sama píroda je rozhodím a nemže ublížiti; ukáže se, že vc, která je v pírod nejhloubji zakoenna, již nazýváme nejpravdivjší, že ta vc, a žádná jiná, se posléze vzmžc.« Píroda je sudí spravedlivý. Zasejte pšenici, která »snad je smíšena s plevami, poezanou slámou, výmctky, prachem a vším možným smetím; nic nevadí. Vložíte ji do laskavé, spravedlivé zem; ta dá pšenici rsti, veškeré pak smetí mlky stráví, ukryje v sob, pomlí o smetí«. Píroda žádá pouze, aby vc byla »poctivého jádra; je-li, bude jí chrániti; nem'-li, nebude. Ve všem, emu kdy poskytla útulku, je duše pravdivá«. Nesejde na tom, je-li pravda, jak íkáme, istá i neistá; ani na tom, kolik je v nás plev, nýbrž je-li v nás vbec jaká pšenice. Všechny, i nejvyšší pravdy picházejí na svt zahaleny v njakou nedokonalost. Ta je však jenom jejich tlem a asem umírá. Jejich duše, pokud ji mají, nikdy nehyne, nýbrž v tlech stále dokonalejších žije, pokud lovk žije.
Nikdo
mu
166
základech Carlyle buduje svj názor o vladaVe století osmnáctém a díve, praví, bylo ském popsáno mnoho papíru dmyslnými i pošetilými úvahami a letáky o »božském právu královském«. Všechny ty spisy vyrujich neteba a knihovnách a archivech tle jí nyní po však Nelze propadly. jemuž rozkladu, pozvolného z šovati úadech všech Ve upíti, že se v nich skrývá nco pravdy. božské právo a vztazích, jež tvoí lidé mezi sebou, je bud »boží zákon zírá nich z každého z bezpráví; dábelské nebo nebo jeho porušení«. Také z pomru nadízenosti a podízelovka. nosti a z každého nároku, jejž iní lovk na bda náležitá; není-li poslušnosti, žádá kdo tomu, »Béda tomu, kdo ji odpírá, jestliže jest!« Je-li tedy mezi námi vepraktiliký muž, jenž mže nám býti vdcem v potebách pvod, má prakse veškerá nichž v duchovních, ckých nebo
Na tchto
právu hrdin.
není
)»Na jdte
sviti
se jeho mi pravého konninga, krále neboli
inu mravnjšího
nežli
vlád
a vedení.
muže schopného
božské právo nade mnou.« Jsou ovšem doby, které nepoznávají a neuznávají vladaského práva hrdin. Jsou to století skepse a nevry. lovk nemže žíti jenom debatovám'm a dokazováním. »Smutná vc pro nho, jestliže vše, emu dovede viti, je nco, co ústrojím jísti si muže zapnouti do kapsy a tím neb oním tak hlusestoupí lovk nichž v vky, a zažívati.« Všechny boko, jsou nanejvýš žalostné, ubohé a choré. Nebo je-li »srdce svta ochromeno, nemocno, kterak mže býti nkterý úd zdrávi .... Mzda svta je shrábnuta do kapsy, dílo svta vykonáno není. Hrdinové vyšli, šarlatáni vešli,« Od zániku svta ímského, soudí Carlyle, žádná doba nebyla naplnna skepsí a šarlatánstvím, jež bývá jejím dsledkem, do té míry jako století osmnácté, vk otrávený nevrou a bezbožstvím. Proto jen v málo stoletích od poátku svta hrdinnost byla lovku obtížnjší než tehdy; byla popírána úpln. Zdálo se, že »doba tak dlouho, až zmizela zázrak* minula navždy; nebylo div, nebylo velikosti, nea
má
tém
167
bylo božství, nadešel vk všednosti a formulí. Melodický, vštecký šumot živého stromu pehlušilo inení svtového stroje. Nastalo duchovní ochrnutí, jemuž neunikli ani du-
chové nejsilnjší. Stží osvobodili se nkteí napolo. Posléze vtlila se nesnesitelná šalba, která vše pronikala, v »hlad, všeobecný nedostatek a nejsoucnost« a pivodila výbuch, jenž smetl, co nemlo hlubších základ. Jak žije hrdina v dob, jejíž duše je ochrnuta vleklou chorobou skepse rozumové a mravní? To ukazuje Carlyle na Rousseauovi, Samueli Johnsonovi a Robertu Burnsovi, nebyli pouze výtvory své doby a pomr, pece jim podlehli jako všichni jejich vrstevníci. Tím však jsou velicí, že nepodlehli úpln, že i pod nátlakem povrchních názor své doby byly si vdomi jejich mlkosti a malosti. Knihy Rousseauovy jsou nezdravé; nejsou jasné svtlo slunení, nýbrž cosi umlého a strojeného; oblévá je jakási ržová záe jako plody všech spisovatel francouzských od té doby. Je v nich píliš mnoho smyslnosti. Ale svými vášnivými výzvami k matkám, svou »Smlouvou spoleenskou*, svými chvalozpvy na pírodu a prostý život aspo tíhl ke skutenosti, od níž jeho tak se byl vzdálil. Svt ho nepochopil a nebyl mu pítelem. Strkal jej životem, vypovídaje ho do
By
vk
podkrovních svtniek paížských a zstavuje ho samot a ponurým myšlenkám, až konen jeho zdeptané srdce zšílelo. To vše mohlo se státi. Lidé mohli se mu smát, mohli ho nechati hladovt jako divou v kleci, nemohli mu však zabránit, aby se svtu nepomstil, aby svými spisy nevznítil požáru, jenž brzy zachvátil celou Francii a Evropu. Také, k Burnsovi zachovala se doba macešsky. Nejprve nechala ho v nedostatku a bíd, z nichž nevidl jiného východu než útk do Ameriky, Potom vynesla jej na oste svtlo neoekávané pízn a uinila jej lvem edinburských salon. Byl to skok tak nenadálý, jako kdyby se byl Napoleon stal králem pímo z poruíka pluku La Frc. Ale statený venkovan odolával útokm slávy a nikdy nezapomnl,
zv
168
že jas vznešené spolenosti je toliko svtlem svíce, jež ukáže, jaký lovk opravdu jest, ale ani o zblo ho neuiní lepším však nebo jiným. Burns podivuhodn odolával, pece podlehl. Odešel na venkov, aby žil vážn a hlavn 6ob. Ale žádná usedlost nebyla píliš vzdálena, aby ho uchránila návštv jeho »píznivc«. Stal se terem zvdavosti. Nedali mu zapomenouti, že býval lvem skvlých spoleností. Upadl v nespokojenost, svt mu stále víc a více vše bylo to tam. »Pízpustl, zdraví, povaha, klid mysli nivci« picházeli, aby se pobavili a zmaili život duše tou dobou nejvtší v zemích britských. Johnson, starší vrstevník Burnsv, byl jediný z hrdin století osmnáctého, jenž nalezl ješt za živa v Boswellovi nejenom životopisce, nýbrž i ctitele, který dovedl zmit a oceovšem také ctitele, kteí jej nit jeho velikost. Voltaire v návalu nadšení udusili deštm rží, tušíce v hrdinu^ bojujícího po celý život s bludy a pokrytectvím. Ale »je-li kesanství nejvyšším píkladem ctní hrdin, nalezneme
konen
—
ml
nm
snad zde ve voltairství píklad z ne nižších, « Johnson musel si raziti cestu zmatkem; musel se soužiti neinn v podkrovních komrkách nebo zapahati se ve jho nádenické práce na výdlek. se mohl státi v prostedí lepším! »Básníkem, knzem, svrchovaným vládcem !« Než i tak byl z velikých duší Anglie, Žil, aby napravil špatnou dobu. Byl prorokem svému národu, hlásaje evangelium mravní zkušenosti: Ve svt, v nmž mnoho je vykonati a málo jen poznati, nesmíme se noiti do bezedných propastí pochybování a nevry, zapomínajíce, že nad námi vládnou mocnosti vyšší. Rousseau, Burns a Johnson byli zkratkem své doby, jejím znakem a živoucím obsahem ideálu, jejž si vytvoila. Byla-li doba poloviatá, nemohli býti ani její pedstavitelé dokonalí. Její zápornost psobila na i na jejich dílo. Jejich hlas nemohl zníti jasn a ist, ponvadž ani jejich pomr ke skutenosti nebyl jasný a istý. asto znl temn a trhan, nebo vyjadoval city a myšlenky doby slabé a ncuce169 j
ím
n
lene. Jinak bývá, zrodí-lí se v dob kladné, která se ješt nerozešla se skuteností, jejíž ideál nestojí mimo život a neruší ho, jako jej rušily skeptické ideály století osmnáctého. Potom mohou vzejíti hrdinové opravda velicí, kteí nejsou jenom zkratky své doby, nýbrž i jejími dovršiteli. Jako dílo Dantovo je vyvrcholením celých desíti století, jež uplynula ped ním, tak zase Shakespeare dovršuje svtské ideály anglického feudalismu a katolictví ped zrušením království a protektorátem Cromwellovým. Jako Dante byl seslán na svt, aby vtlil v hudbu náboženství stedovku a vnitní život tehdejší Evropy, tak zase posláním Shakespearovým bylo vtliti v díla umní její život vnjší, její skutky a praktický názor na svt, jak se vyvinul za doby rytíství a ranní se již renaissance. Práv když rytíský zpsob života rozpadnouti v nicotu, seslán byl veliký básník, aby svým bystrým okem a zpvným hlasem zachytil jeho obraz a podal zprávu daleké budoucnosti. Verše Dantovy a Shakeo spearovy pežijí tisíciletí a pouovati budou odlehlá století o život vku, jenž byl jejich kolébkou. Oba jsou velikými sjednocovateli v národ vlastním i v národech jiných; jsou králi, jichž žádný parlament nesesadí. Úcta k hrdinm je Carlylovi jediným pevným bodem v djinách nové doby. Záí mraky prachu a dýmu jako hvzda polární, ukazující plavcm cestu na vlnách nejistoty. Mylná je domnnka, že zaniká nebo snad již zanikla Zdánliv ovšem pohasla od tch dob, kdy dávní seveané nectí již ani hrdin-prouctívali ješt hrdiny-bohy. Náš rok, nýbrž jenom hrdiny-krále, básníky, spisovatele; také hrdinové se zdemokratisovali, když protestantství se stalo koenem djin novovkých a tisk nahradil znanou mrou slovo mluvené a psané. Pokud ho nebylo, lidé stavli kostely, aby v nich kázali knží. Nyní však káže spisovatel z podkrovní komrky nebo i z hrobu obecenstvu mnohem širšímu. Ten, kdo napíše dnes dobrou, poctivou knihu, není-li biskupem, arcibiskupem celé otiny? Vynález tisku zmnil i zp170
ml
nm
vk
sob bohoslužby. Zda není ušlechtilý cit, jejž duše nadaná odla v melodická slova, vnášející nápv i do srdcí našich, zda není jakousi bohoslužbou, jedinou bohoslužbou, jíž jsou schopni mnozí ve zmatcích dnešních? Kdo nám ukáže lépe, nežli sami jsme vidli, krásu lilie polní, neukáže nám v ní rukopisu velikého všehomíra? »Zazpíval nám, zpsobil, abychom zapli s ním, veršík posvátného žalmu, « kdo zpvem nebo vypravováním piblíží našemu srdci ušlechtilé skutky, city, odvahu a vytrvalost bližního, >;ten vru se dotkl našich srdcí živým uhlem s oItáe«. Jindy se tvoily university, aby ti, kdo nco vdli, snáze se mohli sdíleti s mladšími vrstevníky o své vdomosti; dnes je pravou universitou dobrá sbírka knih, Z nich line se svtlo, jehož záe osvítí lidstvo. Odtud za našich veliký význam, literatury, onoho »vného zjevování božskosti v pozemskosti a všednosti'<, (Fichte.) Božskost stále trvá asto pipomíná Carlyle a dosud je objevována, nevdomky, opravdovými básníky a spisovateli. Dýchá
A
as
a z
—
—
bouícího rozhoení Byronova
a vdom
i
z
uvadlých pošklcbk
skeptikových; ze Shakespearovy a Goethovy harmonie sfér i z chrámové hudby Miltonovy; žije též v prostých zvucích Roberta Burnse, polního skivana, jenž vzlétá z brázdy a zpívá v modrých výšinách nebes. Básník a spisovatel dosud býti prorokem, jestliže proniká duchem »svaté tajemství vesmíru«, tajemství, jak ekl Goethe, zjevné, které však málokdo vidí, málokdo zná. Prorok chápe je spíše po stránce mravní jako dobro a zlo, povinnost a zákaz, básník zase jako krásno; prorok nás uí, jak máme jednat, básník, co máme milovat. Ale oblasti jejich innosti nejednou do sebe zasahují; nebo i dobro je podle slov Goethových druhem krásna. Základem jejich hrdinnosti je pohled jasný a do hlubin pronikající. Jako prorokem není již každý mravokárce, by mluvil sebe hlasitji, tak ani básníkem není ten, kdo dovede pouze obratn skládati stance, nýbrž kdo myslí hudebn a vidí hluboce, což je v podstat totéž, »Všechny 171
mže
Hled dosti hluboko a budeš vidti hudebn, ježto srdce pírody je všude hudba, jestliže ho jenom dosáhneš, Všechny dstojnosti, na nichž se zakládá lidská spole-
hluboké vci jsou písní
,
.
.
pvodn
jakousi hrdinovládou (heroarchy). Až vdce (dux) král (king) je tolik co konning, kanning, lovk, jenž zná ili dovede (can)(I), a tak celé uspoádání lidské spolenosti založeno je na stupovaném uctívání hrdin a »hrdin«. Hodnosti spoleenské a ti, kdo je zastávají, jsou jakoby bankovkami, jež pedstavují uritou hodnotu zlata. Nkteí ovšem jsou jenom bankovkami padlanými. I s tmi lze vystaiti njaký as, ale ne vždy a se všemi, Není-li zlata za n, lidé se dávají a nastává zmatek, revoluce, volání do kiku, že ho není po demokracii, svobod a rovnosti. Avšak ani potom uctívání hrdin nadobro neustává a neustane, dokud bude lovk žíti. Jeho pozornost a úcta budou se vždy obraceti k lidem, jeza vše, co velikého a užijíchž myšlenkám od té chvíle, kdy po prvé pohled teného vzniklo na pohroužené ješt v mlení. lidský dopadl na povrch iny, jež vykonali nebo k nimž dali podnt, šíí stín jejich nost, byly
dosud vévoda (duke) znamená
;
—
vdíme tém svt zem
vlastní podoby nad ástmi djinného vývoje lidstva. Jestliže se s nimi seznámíme, nahlédneme v samu duši djin svto\'ých. Oni jsou jejich jádrem.
Této myšlence Carlyle zstal již vren. Ve všech svých pozdjších pracích historických ji dokládá a osvtluje, »Djíny revoluce francouzské« nemly ješt ústedního hrdiny, v jehož rukou by se sbíhaly všechny dležité nitky jejích a z jehož hlavy by vyzaovalo svtlo myšlenek a rozhodujících popud, Danton, Mirabeau a Napoleon byli jen
dj
(I) Výklad chybný. Slovo king (anglosasky cynin^) nesouvisí se slovesem can (anglos. inf. cunnan), nýbrž s anglosaským jménem podstatným cyn (eled, rod, plém) a neznamená tedy pvodn „muže, jenž zná, jenž dokónig (sthn, chunin^l vede," nýbrž „muže dobrého rodu". Stejn v nesouvisí se slovesem kónnen, nýbrž s podstatným jménem sthn. chunni (rod, plém).
nmin
172
osami nkterých epísod, kdežto vlastní sted celého »eposu< vyhradil si hrdina mnohohlavý a podstatou nehrdinný, revoluní sansculottství. Ale po roce 1840 Carlyle již nenapsal díla historického, v nmž by se nebyl snažil na píklad vyložiti onen názor, jejž s drazem vyslovil hned na první stránce svých »Hrdin«, Poínajíc »Chartismem«, prvním vtším pamfletem eticko-politickým, rád se vracel s výprav do minulosti na pdu svého vlastního století, podnikaje výpady na radikální utilitáství vedoucích politik a udíleje obas veejným initelm anglického království rady, jak zamezit bídu a zvýšit životní úrove tíd nižších. Souborem takových rad i útok byla také kniha » Jindy a nyní' zejména její ást první a tetí, ježto sted zaujal krátký pohled do minulosti, obraz nepatrného úseku anglického stedovku, drobná improvisace historická, ale z nejskvlejších a nejrozkošnjších, jaké kdy byly napsány. Klášter v Bury St. Edmunds je nyní erná zícenina uprosted zelených trávník, na rúchž se popásají ovce. Ale kdysi tam byl život. Kou vystupoval z jícn kuchyských komín, zvony znly a mnichové zpívali »hlasit hýkajíce« hodinky ranní, polední a veerní. Bývaly svátky a slavnosti, procesí a kázání, hry vánoní a mystérie. Picházeli poslové královští a jednou se tam zdržoval po dv nedle dokonce sám Jan Bezzemek. Tehdy žil v kláštee mnich Jocelin z Brakelondy, pvodce latinské kroniky, v níž podal svou kuchyskou latinou neumlý a dnes vyrudlý obraz dj, které se kdysi zbhly v tchto zdech, nyní již dávno rozvalených. Jakýsi druh Boswella, Jeho Johnsonem byl opat Samson, muž vážný a zamlklý, s mocnou rudou bradou jemn prokvétající šedinami, »muž hodný, abychom pohledli*. Tento samotá, » jehož žádná písnost nezkrušila, aby si stžoval, a žádná laskavost neobmkila k a díkm«, byl hrdinou nejenom p>ovídavému Jocelinovi, jenž pokládal nejvtším štstím života, že mu mohl sloužiti, 173 ,
na
úsmvm
nýbrž i Carlylovi, když peetl vypravování Jocelinovo. Hrdinou, o nmž djiny mlí, ale pece jen hrdinou na místé, na nž jej osud postavil. Svou rázností a nepovolností, jež zjednávala ád tam, kde nastával rozklad, svou poctivostí a spravedlivostí k vyšším i nižším, svým jasným pohledem, jenž vidl lidem až do duše, svým pomrem k svtu a k Bohu, jenž mu nedovoloval zpyšnti a zmniti chování k jiným, když z podízeného služebníka stal se opatem, pánem rozsáhlých statk a infulovaným peerem snmovny, zkrátka svou vznešenou duší, která vždy vdla, kdy teba se podrobiti silám vyšším a kdy teba íditi a vésti, zasloužil si žezla vladaského, jehož se mu dostalo v kláštee sv, Edmunda. V tom, že si jej mnichové vyvolili, akoliv svou zamlklostí a písností nedošel u mnoha z nich lásky a obliby, Carlyle vidí zvláštní »politícké a sociální schopnosti, ano eknme, hloubku a bohatost pravé sociální síly životní« onch dávných dob »barbarských«. Dob, které poznaly schopného vladae v nepatrném mnichu »s maximem dvou šilink v kapse a koženou tobolkou na šíji, jenž vyšlapoval silnicí, maje okraje kutny ohrnuty pes ruku«. Tím vynikaly nad vk náš, nebo »mly ješt oko«. Nepotebovaly hlasovacích osudí, ponvadž mly »úctu k hodnot, hrzu z nehodnoty«. Poznaly duši inspirovanou, která vyšla pímo »z vlastního, velikého, plamenného srdce Pírody «, a svily jí vládu nad sebou. Jak jinak v dob naší! volá Carlyle. »Jií Tetí je ochráncem ehosi, co nazýváme ,vrou' v onch letech; Jií Tetí je hlavním vozkou osud Anglie a má je vésti vírem francouzských revolucí, amerických nezávislostí; a Ropiva v Dumfriesu .... Podoba svta bert Burns je spjícího nyní k rozkladu, pivedeného nyní v kee a smrtelné bolesti, je vymalována v této jediné skutenosti a nikdo nad ní nežasne, leda nade mnou, že já nad ní žasnu. upevnného lokaj ství, naprosto upevOvoce dlouhých nného jakoby v zákon pírodní, uctívání šat a uctívání dryánictví .« 174
miem
—
vk
.
,
.
Tak se vrací Carlyle opt a opt k vt, že jenom v dobách, jichž neovládla skepse náboženská a dsledek její skepse mravní, mohou se uplatniti v plném smyslu slova lidé velicí. Jako Goethovi, i jemu je vlastním a jediným thematem djin svtových, jemuž jsou podízena všechna themata ostatní, »spor nevry a víry«. Možno doložiti z jeho prací starších i pozdjších, že názor tento úpln od Goetha pijímá a že na trvá. jest víry vkem plodným, srdce povznášejícím, velikým a šastným vrstevníkm i potomstvu; kdežto období nevry, i když se na chvíli zatpytí klamným leskem, brzy podle nich mizejí pokolením
nm
Obma
píštím, »ponvadž nikdo se rád
vk
nemoí studiem
neplod-
ností.
anglické revoluce a jejího hrdiny Cromwella mly odvodnním tohoto názoru. Písná autokritika a pozdji i nechut do práce již zapoaté zpsobily, že dkaz nebyl podán souvislým vypravováním, nýbrž v podob »List a Olivera Cromwella* v nichž doplky a vysvtlivky vydavatelovy staly se pouze tmelem historických doklad, upravených v jakýsi vlastní životopis Lorda Protektora, Tmelem ovšem tak pevným, že slouil rozptýlené prvky soukromých i úedních list a v celek ústrojný, psobící jednotným dojmem výsledným. Obraz Cromwella-hrdiny, jak jej zde Carlyle podal, neliší se celkem od charakteristiky, již strun a výrazn nartl v šesté hlav »Hrdin«, Djiny anglického puritánství jsou mu i nyní djinami »posledního ze všech našich hrdinství«, djinami »království božího«, jež pozdji ustoupilo »království dáblovu«. Století sedmnácté jest mu dobou, v níž naposled a nejmocnji se projevily ony myšlenky, jež
Djiny
býti
obšírným
eí
,
eí
vedly
» všechna století pedcházej ící«, jež nevedou už Annynjší a k nimž teba se jí navrátit, má-li vybísti z tísn, do níž se dostala. Byl to vk hrdinský a jeho duše »dosud je ástí vné duše všech vcí,« Vk, v nmž zase jednou kráeli po anglické hrdinové, kteí vdli
glie
pd
175
»každou žilkou«, že » všemohoucí spravedlnost opravdu vládne tímto svtem, že je dobe bojovati na stran boží a zle bojovati na stran dáblov! Podstata všech hrdinství a pravdivostí, jež byly nebo jež budou-« Skotské puritánství, které bylo poátkem puritánského hnutí vbec, tíhlo k téže pravd a chtlo uskuteniti týž zákon boží na zemi jako vk Cromwellv; ale nedostávalo se mu »dar hrdinských, nejvyšších, jež nebe udílí.« Formule, staré tradice a mrtvé litery tžce doléhaly na n; rozkládalo se ped ním moe nesnází a bez hvzd, ježto nezplodilo heroa, jenž by mu bez byl vdcem. Nemlo muže, jehož oko vidí »za písmeno a rubriku«, jenž poznává »za mnohými posvcenými rubrikami minulosti také nelánkovanou božskost pítomnosti a buv ni odvažuje se všech nebezpeenství !« doucnosti a Jak jinak bylo by bývalo, kdyby kolébka Cromwellova nebyla stála v hrabství cambridgeském, nýbrž o nco díve ve Skotsku! Celý svt byl by se možná piklonil k puritánství! Skotský Covenant chtl uvésti život národ ve shodu s biblí, neml však odvahy, aby vykonal tento in bez král z rodu Stuartova a proti nim. Toho se odvážil teprve Cromwell, jenž se zekl pežilých formulí a zchátralé tradice, by i za cenu »ve vrohodném krve, »Hlas nejvyššího« promluvil k náeí« a vyvedl jej z husté tmy náboženských pochyb na svtlo »vdích hvzd nebeských*. Byl navždy vysvobozen
beh
ve
nmu
vné
smrti, « Mohl se do nich zase navrátit^ Mohl ve formule, které jednou zatratil, on, »lovk kesfan«, jenž » vil v Boha netoliko v nedli, nýbrž po všechny dni, na všech místech a ve všech pípadech? « Jehož »svoboda lidu ukládat si dan«, nýbrž nenadchla k »úel nebeský«? V tom bylo tajemství jeho úspchu a dvod, pro jej nazýváme hrdinou. Neuvil v klam, nýbrž vystouobnaženým« a dal pil »ovnen plameny, jakoby s šalbami a nehrdinstvím« »klamy, se v boj na život, na smrt s Carlylova charakteristika Olivera Cromwella byla namíena hlavn proti Davidu Humovi, jenž nazval Lorda Protek176
»z elistí
uvit opt
inm
meem
který, chtje si dobýti da na odiv stavl ony »všední osvojil a na nž kladl tak velijej za upímného fanatika, pokládal kou váhu.« Celkem byl plodem z nhož se asem vyvinul šarlatán. Názor pedrevoluního osvícenství a Carlyle, jenž nenávidl osvícenství, nemohl než nadobro jej odmítnout. Jeho pomr ke Cromwellovi a revoluci anglické byl opakem pomru Humova. Na skepsi skotského filosofa díval se práv tak povýšen jako skotský skeptik na náboženský zápal anglických puritóra
»zteštným nadšencem*,
vry ostatních, zachovával a smšné zvyky, jež si záhy
Humv
Hume lidstvu, aby se »z rznic rozliných uchýlilo do klidnjších, ale temnjších kraj filosofie skeptické«, nazval Carlyle práv tuto filosofii »hromadou hnoje« a kolébku její, století osmnácté, vkem licommosti, slepoty a prázdnoty. Po jeho pesvdení doba taková neplodí hrdin, a zrodí-li se v ní, tedy jen dusí jejich vývoj a brání jim vykonávati poslání osudem urené. Jejich vyšší schopnosti jsou jakoby ochromeny; jejich kídla jsou tán,
Radil-li
druh povry
podvázána, nemohou se vznésti do vtších výšek a proto ducha vybíjejí se nízko pi zemi, Onmlo-li melodické šumní stromu Igdrasil, nezbývá ani hrdinm než naslouchati hluení svtového stroje, po pípad státi se nkterou z jeho hybných pák nebo nkterým z jeho koleek, V jiných dobách byli by vzrostli v básníky, vládce, proroky nebo i bohy; v dobách skepse, jež pokládá náboženství za pouhé »sny v horece«, jsou bud jen luavkou, rozpouštjíce svým vtipem útvary, které již nestaí životu, nebo nanejvýš krystalisam'mi body, kolem nichž se shromažuje a adí všechno, co je života schopno. Jestliže Voltaire svými sarkasmy rušil názory zkornatlé a pežilé, jeho mladší vrstevník a ctitel, Friedrich II,, král pruský, uplatoval svého gezmatek v ád a tvoe živé nia v oborech praktických, ústrojí z prvk a ástic rozptýlených a hynoucích. Carlyle drazn opakuje, že vk osmnáctý neml nic velikého, leda »onu velkolepou všeobecnou sebevraždu, nazý-
síly jejich
mn 177
vanou revolucí francouzskou, kterou ukonil své bytí sice naprosto bezcenné aspo jediným inem cenným«. Zapálil si a shoel v jeho plamenech. » Velmi nad hlavou starý vhodný konec, jak cítím s povdkem, pro takové století. pece vk osmnáctý byl kolébkou Friedricha II. V tom tkví po názoru Carlylov pro historika veliká nesnáz: psáti djiny muže, jenž žil v dob, která »djin nemá a mže jich míti málo nebo žádné«. Kletba století dopadá i na nj, jako dopadla na Rousseaua, Johnsona a Burnse. Pes všechen podiv, jímž Carlyle zahrnuje tohoto »posledního krále«, pipouští aspo v theorii, že Friedrich nedosahuje výšky velikých postav, jež zaadil mezi hrdiny typické. »Nikterak není z dokonalých poloboh; a jsou rzné vci, jež teba proti íci z dobrého dvodu, « Je »hrdina pochybný«; nedostává se mu mnohého, eho bychom si od nho páli, má však mnoho vad, jež vidíme toliko neradi. Ale má jeden
dm
A
nmu
rys
spolený
s
lidmi opravdu velikými: »je
svým zpsobem
skutenost.^ Myslí jen to, co praví; zakládá své iny na tom, co uznal za pravdu, není zkrátka licomrník a pelud. Zjev vskutku ídký. Ví mrou neobyejnou a v tom jest jeho již veliká zásluha že fakta jsou povahy neúprosné, je zjistíme nebo nezjistíme; že je úpln mamá všecka chytrost diplomat a sofist, jde-li o to, zachránit smrtelníka, jenž nespoléhá na »pravdu vcí«, od utonutí v hlubinách »kloak vesmírných«. Tyto vlastnosti Friedrichovy Carlyle prý pozoroval již dávno pedtím, než se podjal tžkého úkolu vypsati jeho život a iny. Vdomí, že to byly vlastnosti jeho, dodávalo prý mu odvahy k práci, jejímž úelem vytkl si zjistit a vyložit, kterak tento muž »dovedl nebýti lháem a šarlatánem, jako jimi bylo jeho století. « Nevábila prý ho velikost jeho výboj, jeho válenické »kuchaství«, nýbrž »jedin lovk sám a síla, již k boji s kalnými živly, a ví-
—
—
,
a
ml
tzství, jehož dobyl«.
Carlyla zajímá nyní sila a jež kdysi tak
její
vítzný pochod. Pohnutky, pozadí. Nejednou,
zdrazoval, ustupují do 178
má- li ospravedlnit jednání svého hrdiny, pomáhá si kalvínskou formulí predestinaní: »Vle všemohoucí Prozetelnosti a vné zákony pírodní tomu chtly. « ekl-li díve, že muž silný je muž moudrý, obrací nyní vtu a uí, že ten, kdo vítzí, již tím, že vítzí, dokazuje svou pevahu duševní a tedy i své právo, Brání-li se Marie Teresie dlení Polska, ponvadž nechce šlapati »všeho, co bylo až posud považováno za svaté a spravedlivé«, jsou Carlylovi slova její pouze »záchvatem lítosti«, jakému Friedrich nebyl pístupen. Souhlasí se svým hrdinou, že »vstril bez skrupulí do kapsy, co mu seslala Prozetelnost«, aby se odškodnil za ztráty minulé. Ba shledává hrdinnost v upímném doznání pruského krále (candid King!), že nepomáhal uskuteovati vných úradk božích bez intrik a bez nadje na zisk. ímž vlastn popírá své výklady dívjší, podle nichž žádný veliký muž nejedná ze ziskuchtivosti. Polský národ prohlašuje zvíetem, odsouzeným y-vénými zákony nebes« k smrti, nebo lépe mrchou, která leží v rozkladu. Nejsou jeho sousedé oprávnni, aby se na shrnuli, jej stáhli, zakopali a pátelsky se rozdUli o kži a kopyta? »Jestliže je nebesa k tomu urila, nebesa je zajisté konen ospravedlní; a zatím po dobu jednoho nebo dvou pokolení táž nebesa (mám za to) ustasvorn zatracovala, V takovém novila, aby zem je pípad jsou vzkeky, kletby s pnou na rtech pobloudilého lidstva jeho jedinou zárukou proti pílišné ochot (která je tak hrozn možná) se strany soused ranhoji,
pkn
Slovem, Carlyle píliš
si
zamiloval »posledního krále«, a
tebas jej nazval v úvodních kapitolách hrdinou »pochybným«, jemuž lze vytknouti nejednu vadu, ve vypravování dalším shledává jej bez vady i tam, kde djepisec mén zaujatý nechtl by ani omlouvati, Má-li íci, zda pokládá v uritém pípad jednání Friedrichovo mravn správným i nesprávným, odpovídá, že ho ani nenapadá, aby se zabýval takovou otázkou, a pokud si o ní utvoil úsudek vlastní, že ho nehodlá vnucovati tenám, kteí si mají mysliti to, »co po179
važují o té vci za nejmyslitelnjší. Nebo kdyby byla sebe spravedlivjší, náležitjší a potebnjší, povahou je to píse nepipouští mluvené slovo pad zákona Lynchova, o schvalující nebo obhajující. Vždyt Lynch je zákonodárce tak
nmž
i když nezbytný !« Je patrno, že politické zásady mohutnícího Pruska, jehož oslavou jsou »Djiny Friedricha II. Pruského«, a to do jisté míry oslavou prorockou, nezstaly bez vlivu na Carlylovu theorii hrdiny. Její podoba nebyla úpln táž, když poátkem let padesátých hledal k ni dokladu v djinách mladého státu nmeckého a když po práci mnoha let v pedveer velikých vítzství pruských zbraní a pruské práce vydával poslední svazek svého nejobjemnjšího díla. Osvícenský vlada osmnáctého století není mu již hlasatelem zvsti nebeské a bojovníkem božím, jako byl kdysi Cromwell; ctitel francouzského skeptika nemohl jím býti. Je sice prohlašován nástrojem v rukou Prozetelnosti, ale asto se zdá, jako by Prozetelnost byla nástrojem jeho. více se jí dovolává jeho životopisec, tím mén ji má na mysli skeptický král, jehož duch tíhne k zemi a stará se hlavn o zajištní statk pozemských. Je hrdina práce nejenom na poli bitevním, nýbrž i na písinách braniborských a blatech východopruských. Jda šlépjemi svého otce, »nejlepšího hospodáe*, jaký kdy sedl na trn evropském po Karlu IV,, buduje základy pruského státu, jenž o sto let pozdji svou vnitní organisací a silou ohromí Evropu. Carlyla neohromil. Za onch trnáct let, v nichž pracoval o svých »Djínách«, dobe postihl jeho význam hospodáský a politický. Jak výslovn podotýká, nepsal bez tendence didaktické. Chtl ukázati »lidem a králm« muže, jenž se bil životem v dob klam a vytvoil kus historie ve vku, majícím »historie málo nebo žádnou«. Chtl napsati »djiny s poctivým geniem nahoe a poctivou piinlivostí dolc« a osvtliti v nich iny svého hrdiny, aby se staly ástí vesmírné melodie, která prýští ze » živého stedu* pravé skutenosti. 180
nebezpený,
ím
Friedrich IL byl poslední veliká osobnost, jejíž cesty se stetly s literární drahou Carlylovou. Sedmdesátiletý spisovatel neodložil sice péra nadobro, ale kdykoli v letech násáhl, nikdy již nekreslil hrdin; zato neiledu jících po pestával dotírati na »nehrdinství« své doby vlastní, Tvrdí/al sice, že úcta k hrdinm nezanikla, asto však vytýcal svým vrstevníkm, že zapomínají tch, kdo jsou »solí :em«. Jeho theorie byla v zemi a pomrech, v nichž se zro-
nm
dila
a vyvíjela, tkvly v
ponkud anachronismem,
A
pece
její
ko-
pd,
na níž vyrstaly také ony zjevy, jež po:írala s pathosem prorockým. Co jiného byl jeho hrdina než dlesnní romantické touhy po vyptí silné osobnosti nad jeny
rovnost« osvícenského racionalismu? Co jiného jeho stálé na vyprahlost a neplodnost skeptické filosofie než nelávist benthamovského utilitáství, jímž se v Anglii vyžívala v pouhý rozimi a náboženská pochybovanost století Dsmnáctého? Carlyle vyšel z nmeckého romantismu, Jean Paul, Novalis a Fichte byli krom Goetha jeho prvními literárními uiteli a podncovateli; » Vilém Meister«, »Dichtung imd Wahrheit« a druhý díl »Fausta«, tedy díla z romantického období Goethovy tvorby, nejvíce vábila jeho zájem; Tieck, La Motte Fouqué, Musáus, Zacharias Werner a E, T. A. Hoffmann byli v mladších letech jeho oblíbenou etbou obraa mimo Goetha prvními spisovateli nmeckými, na cel svými peklady pozornost anglického tenástva. Chaotickou neurovnanost »Sartora Resarta« pedcházela geniálnická roztíštnost prací Jean Paulových a jeho základní motiv pozstalých papír vzory v nejednom plodu tehdejší romantiky nmecké. Romantický ideál síly a mužnosti stal se jeho ideálem a vtlil se mu asem v postavu hrdiny, jejž sesílá na svt božská Prozetelnost, aby vykonal veliký in a tím pinesl lidem její nebeskou zvst. Je tedy jeho hrdina nástrojem a zbraní v rukou nekonené Moudrosti, která od iítoky
dvra
nž
ml
vk uruje a
zejmá
osudy svta.
V
tom
jest již
stopa vlivu písného kalvínství, v 181
prvek náboženský nmž vyrostl. Po-
nurá vážnost skotského sektáe zatemnila lesk romantické výzbroje hrdiny Carlylova a vtiskla jeho jasnému pohledu utrpení. Není snadno býti vyvolencem božím. Ddiný sklon k náboženskému cítní a pemítání utváel také Carlylv pomr k veliké revoluci francouzské a k revolucionáství vbec. Carlyle je nepítelem revolucí, ponvadž jsou vzpourou proti autorit, popením poádku, setedy odbojem proti silám vyšším, jež meništm zmatku plodí poádek. Pes to vítá revoluci francouzskou, ale jenom jako soud boží nad bezbožectvím starého režimu. Jako zde zjevy a píiny politické, hospodáské a sociální promítá do dálek nadzemských, hledaje koene zla v odvrácení od Boha, tak dívá se i na své hrdiny a jejich iny sub specie aeternitatis, íká-li o nich, že picházejí ze samého stedu skutenosti, není mu skuteností pravou skutenost všední, viditelná a hmatatelná, nýbrž ona skutenost transcendenní zjetální, již nazývá jindy vností a nekoneností. vy smyslové jsou mu pouhým zdáním, peludem. Vše hyne Je tedy realismus do a zachází, jen ona trvá od mystické. Mluvívá Carlylv povahy metafysické a sice asto také o realit a faktech v obyejném smyslu slova, ale i pí nich odkazuje stále na skutenost vyšší, bez níž tak zvaná holá fakta nemají vbec smyslu. Rovnž hrdina je hrdinou jen potud, pokud se opírá o ni; jakmile se s ní rozejde, ili slovy Carlylovými, jakmile se pikloní ke lži a šalb, mizí pod ním pda a on se ítí v prázdnotu. Ale pes svj romantický pvod Carlylv heros má aspo jednu vlastnost neromantickou. Není titan. Nezná titanského vzdoru, jsa si vdom vždy a všude, že vládnou nad ním mocnosti nebeské, jimž teba se podrobit v pokoe a zbožném mlení. Podrobuje se jim rád a bez reptání, nebo ví, že jíti bez nich znamená stavti na písku. Dolehne-li naií smutek a bol, není to nikdy temný a zlobný bol hrdin Byronových, hledajících píiny zla ve svt mimo sebe. Jsou
pee
—
Vi
vk
mu
cizí jejich
vk.
tém
»boulivé agónie, sopené hrdinství, nadlid182
i
ské opovržení, vzteklá zoufalost« a všechny ostatní efekty spíše divadelní nežli živelné. Nemiluje výkon siláckých. Ctí sílu, ale hlavn mlelivou sílu ducha, která se projevuje spíše oddaným snášením tžkého bemene, jež na ni vložil 3sud, než hluným odbojem. Zpravidla se nevymyká zákomravnosti; nikdy však se nevzdává nárok na právo, lby jeho iny nebyly posuzovány podle nich. Jsou hrdinové, jejichž skutk, jak praví Carlyle, nelze ospravedlniti logicou, nýbrž mlením, nim patí také pruský král Friedrich,
nm
K
nho
dává si Carlyle otázku: Je dovoleno velitelm více lež prostým vojákm a nižším dstojníkm? A odpovídá dadn: Ano, je dovoleno, nebo jejich nesmíme soudit podle zásad morálky davové. Nietzschv bermensch, jenž kráí ješt za horou Narození, vrhá svj dlouhý stín pes moe Severní do stízlivých J
in
nížin anglických,
1908.
183
OBSAH SLOVO ÚVODNÍ SHELLEY V ZRCADLE SVÝCH KEATS CARLYLE
CARLYLV HRDINA
9
DOPIS
17
55 101
139
AU6 7
^^la
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
PR 503 C52 1915 t.l
<^
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Chudoba, František Básníci, vštci a bojovníci
