Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie
CZ.1.07/2.2.00/15.0316
letní semestr 2011/2012
Léčivé rostliny (BOT/LER) Přednáška 23. března 2012 Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny – charakteristika, historie „Není na světě bylina, aby na něco nebyla“
Struktura přednášky
1. 2. 3.
Charakteristika léčivých rostlin Léčivé, aromatické, kořeninové rostliny Historie léčivých rostlin
Charakteristika – léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR)
významná skupina užitkových rostlin expedice tradiční postupy biochemické laboratoře specifika: rostou všude, široké spektrum nutný výběr studium další odborné literatury
celosvětově jako LAKR využíváno přes 50 000 druhů rostlin celosvětový obchod s 2 500 druhy 4 000 druhů patří mezi ohrožené některé v minulosti sbírané (např. plavuň, rosnatka, vachta) nyní chráněné schopnost: předcházet vzniku choroby vzniklou chorobou léčit zmírnit průběh choroby
pestrá škála – prolínání s rostlinami aromatickými, kořením (např. zázvor)
i zemědělské a zahradnické plodiny mají léčivé účinky
Léčivé rostliny
planě rostoucí i pěstované, obsahují terapeuticky účinné látky používané ve veterinární i humánní medicíně, nebo látky s širším uplatněním (v kosmetice, potravinářství)
užití k léčbě: 1. přímo v čerstvém stavu – vyjímečně (např. vylisovaná šťáva), častěji se rostlina suší nebo jinak upravuje, aby se obsahové látky stabilizovaly; sušením se z matečné rostliny stává droga 2. nepřímo jsou surovinou pro výrobu léčiv (galenik), hromadně vyráběných léčivých přípravků, pro izolaci silic, alkaloidů, olejů, jako prekurzory pro výrobu nových látek (steroidy)
Herbarius Latinus, Venice, 1499
Vegetabilní droga: usušená nebo jinak upravená léčivá rostlina, její část, popřípdě produkt její látkové výměny, využívaná přímo k léčení nebo jako průmyslová surovina. Drogou může být: ojediněle celá rostlina (např. pukléřka islandská) část rostliny: nať – herba květ (květenství ) – flos list – folium plod – fructus kořen – radix pupen – gemma produkt látkové výměny (např. silice) Droga obsahuje směs chemicky a terapeuticky rozdílných látek – vliv genotypu a vnějších faktorů
Aromatické rostliny slouží k získávání vonných látek (silice, kumariny) – destilací, extrakcí, lisováním z celých rostlin (Santalum album), jejich částí: květů - Lavandula angustifolia, listů - Cymbopogon citratus, plodů – Citrus bergamia Kořeninové rostliny rostliny s čichově a chuťově výraznými látkami; využití v potravinářství Hranice mezi jednotlivými skupinami rostlin není ostrá, táž látka z rostliny může mít mnohostranné uplatnění a účinek (např. zázvor).
Pěstované rostliny
pohanka, česnek, chřest, oves, brukev, hořčice, konopí, čekanka, chmel, tykev, roketa, fenykl, bavlník, ječmen, locika, len, libeček, mák, olivovník, mandloň, reveň řepík, jestřabina, pupalka, třezalka, divizna, rulík, blín, durman, jitrocel, dobromysl, mateřídouška, řebříček, ostropestřec blín, bolehlav, durman, přeslička, pýr, hluchavka, jitrocel, kostival, pampeliška, podběl, truskavec, řebříček, kopřiva, violka
Plevele
Léčivé rostliny
Význam LAKR
1. humánní a vetrinární medicína: léčivo nebo surovina; v ČR farmaceutický průmysl zpracovává asi 240 druhů LAKR (sběr, pěstování, dovoz); 2. potravinářský průmysl: nápoje, lihovarnictví, vinařství, potraviny 3. kosmetický průmysl; 4. ostatní odvětví: fce esteticko-ekologická, zdravotně-hygienická, vodohospodářská aj.
Léčivé rostliny: mimořádný užitek, pozitivně ovlivňují zdraví, celá řada druhů, každoročně přibývají nové. Rostlinné omamné drogy: celosvětový problém, opak léčivých rostlin, ale cenné suroviny pro farmaceutický průmysl.
Historie léčivých rostlin
součást potravy prostředek v boji proti nemocem lidové léčitelství - léčebné postupy spojovány s magickými obřady písemné záznamy – kultura asyrská, čínská, indická, egyptská
Asýrie, Babylon 7 000 př.n.l. 65 druhů léč. bylin
Úrodný Půlměsíc – Sumerové (5000 BC) – Asýrie – Babylon řecký název – Mezopotámie
Indie Ájurvéda je 5 tisíc let starý ucelený systém o životě – Indie, Srí Lanka sanskrt: název Ájur (život) + Véda (věda, nauka). Položila základní kámen mladším medicinálním směrům jako je čínská nebo řecká medicína, léčitelství starého Egypta. Nejde tedy o módní záležitost, jen byla po nějakou dobu zatlačována vlivem anglické nadvlády v Indii. Avšak dosahované výsledky léčby a znovu navrácení zdraví přinesly rostoucí oblibu této přírodní medicíny nejen v Indii a na Srí Lance, ale zapříčinily rozšíření Ájurvédy do celého světa Ájurvéda v celé své souvislosti pojednává o spojení těla a mysli a současně o působení vesmíru na každý jednotlivý konstituční typ člověka.
Zjednodušeně řečeno:
Tělo + Mysl + Duch = Živá bytost, Každý jeden z nás fyzický nebo chemický prostředek ke zvládnutí choroby nestačí důležitá je harmonie v jedinci a jeho soulad s okolním prostředím Osobnost každého člověka závisí na kombinaci (poměru) tří vlhkostí, dóš: Váta - éter, vzduch, Pitta - oheň Kapha - voda, země
Také potraviny, nápoje i byliny mají svou kvalitu, jejich vyvážená konzumace umožňuje zachování dobrého zdraví. ájurvédská léčiva: rostlinného nebo minerálního původu; připravují se jednoduchým způsobem, což posiluje kladné působení drog knihy Veda vznikaly v různém období, v textech se uvádí řada známých rostlin: myrha (Commiphora myrrha) santal (Santalum album) koriandr (Coriandrum sativum) zázvor (Zingiber officinale)
obrázky: wikipedia
Čína léčení vychází z logického principu "posuzování vnitřku na základě pozorování vnějšku" (v evropské medicíně je tomu naopak) vyrovnanost principů jang a jin metody léčení: psychoterapie, léčení bylinami, meditace a dechová cvičení, cvičení těla, akupunktura či akupresura léčení bylinami: většina receptů se skládá z několika bylin, každá má nezastupitelnou roli, každá bylina má svou povahu a vazbu na určité oblasti těla herbář Šen-nung (2 700 př.n.l.) – jedno z nejstarších písemných svědectví o léčení rostlinami, např. zázvor Zingiber officinale opium - mák setý Papaver somniferum
Studium tradiční medicíny je v Číně celoživotní záležitostí kolem 2 000 př.n.l. – cesty karavan z Indie a Číny – babylonská říše, Černé a Středozemní moře, Sýrie, Palestina, Egypt Encycklopedia Britannica
Egypt psané tabulky: zprávy o léčivých drogách hrobky kněží: konopí, mák, len, mořská cibule (Urginea scilla, Scilla maritima) mandragora (pokřín, Mandragora officinalis), lotos (Nelumbo) (Nyphaea?)
Ebersův Papyrus jeden u nejvýznamnějších dokumentů o léčivých rostlinách napsán asi 1500 BC, pravděpodobně jde o přepis starších textů 3400 BC svitek o 110 stranách, délka 20 m není znám jeho přesný původ, traduje se, že byl nalezen u nohou mumie v Thébské nekropoli (v 1873 - egyptolog, Němec Georg Ebers, nyní je v univerzitní knihovně v Lipsku)
asi 700 předpisů - např. artritidy, zažívání, kousnutí krokodýlem, deprese, bolesti hlavy, zlomeniny, těhotenství
rostliny: myrha Commiphora myrrha, kardamom Elettaria cardamomum kopr Anethum graveolens fenykl Foeniculum vulgare tymián Thymus vulgaris
Izrael Šalamounovy herbáře (zemřel asi 933 př.n.l.) dochovaly se pouze odkazy na ně Afrika, Austrálie písemná svědectví se nedochovala nebo se předávala jen ústně Amerika řada dokladů zničena Evropany Mesoamerika - Mayové, Aztékové dobyvatelé (např. Cortéz v dopise králi Karlovi I.) byli šokování rozsahem a pestrostí mexických botanických zahrad, rozmanitostí léčivých rostlin na tržištích Badianus Codex (1522) - nejstarší zdroj informací o léčivých rostlinách předkolumbovské Ameriky sestaven Martinem de la Cruz v jazyce Aztéků (Nahutal) a přeložen do latiny Joannesem Badianem (oba byli Indiáni; vzdělávali se v Colegio de Santa Cruz de Tlateloco, kde františkáni vychovávali mladé Aztéky a učili je křesťanství) kresby 204 léčivých rostlin
Jižní Amerika - např. Inkové
Northern Peru represents the center of the old Central Andean "Health Axis," stretching from Ecuador to Bolivia. The roots of traditional healing practices in this region go at least as far back as the Moche period (AC 100–800). Although about 50% of the plants in use reported in the colonial period have disappeared from the popular pharmacopoeia, the plant knowledge of the population is much more extensive than in other parts of the Andean region. 510 plant species used for medicinal purposes were collected, identified and their vernacular names, traditional uses and applications recorded. The families best represented were Asteraceae with 69 species, Fabaceae (35), Lamiaceae (25), and Solanaceae (21). Euphorbiaceae had twelve species, and Apiaceae and Poaceae 11 species. The highest number of species was used for the treatment of "magical/ritual" ailments (207 species), followed by respiratory disorders (95), problems of the urinary tract (85), infections of female organs (66), liver ailments (61), inflammations (59), stomach problems (51) and rheumatism (45). Bussman R., Sharon D., 2006. J. Enthobot. Ethnopharm. doi:10.1186/1746-4269-2-47
„ mrzí mě, že neznám všechny tyto byliny a keře, které mohou přinést obrovské bohatství v produkci barviv, léků a koření. Vezmu sebou domů vzorky většiny z nich.“ (18.10.1492)
Řecko Hippokrates (5.-4. stol. př.n.l.) Corpus Hippoctaricum - až do středověku: 230 druhů rostlin, také opium, blín, mandragora Theofrastos (3. stol. př.n.l.): De Historia Plantarum 450 druhů rostlin Anazarbeus Dioscorides (1. století n.l.) lékař a botanik; De Matera Medica: 600 rostlin v přirozené sestavě, popis, užití, pěstování, např. heřmánek, rebarbora, zázvor; zmiňuje se i o možnostech falšování drog
Archeologické nálezy v Evropě semena máku – 2 000 př.n.l. – kolové stavby kolové stavby u Rosenshausenu – 3 000 př.n.l – relikty kmínu na našem území: např. Mikulčice, Náklo, Polabí
Starověký Řím Gaius Plinius Secundus (Plinius starší, 23-79 př.n.l.) – Historia Naturalis – pasáže o botanice a farmakologii Gaius Plinius Caesius Secundus (synovec, 61-112 n.l.) prameny znalostí o rostlinách v Evropě až do středověku Columnella (1. stol. n.l.) – polyhistor - De Re Rustica, také popis řady rostlin, např. Inulla helenium, Cannabis sativa, Crocus sativus, Malva Galenos z Pergamu (129-200 n.l.) řecký lékař zajímající se o botaniku – (u císaře Aurelia) – galenika – jednoduché léčivé prostředky
Arabové Avicena – Ibn Sina Ali al-Husajn Ibn Abdallah (980 - 1037): Kanún fi ttibb; uznávaná učebnice po celý středověk arabské zahrady v 10. stol. v Arábii i na Pyrenejském poloostrově při jeho okupaci Maury (do 15. stol.) 830 Bagdán – 1. lékárna tehdejšího světa středověk v Evropě: klášterní zahrady: řády Benediktýnů, Cisterciáků a Premonstrátů Sv Hildegarda z Bingenu (1098-1197) – řada poznatků má platnost dodnes rajské zahrady – nové rostliny i poznatky z křížáckých výprav, např. zahrady v Itálii (Palermo 1310) české země: řád Milosrdných bratří (za Lichtensteinů) – do Valtic (1605) – zakládání nemocni, lékáren, zahrady pro pěstování léč. rostlin, také např. Kuks Premonstráti – Strahov, Teplá (13.stol.) dodnes Paracelsus (Německo) (1493-1541) – nositelem léč. účinku není celá rostlina, ale účinná látka v ní obsažená
Období středověku ve 13. – 15. století Introdukce a rozšíření nových druhů rostlin prostřednictvím klášterů a zámeckých zahrad
1316 – 1378
vláda Karla IV.: ■ všestranný rozvoj ■ rozvinuté a slavné pěstování cukrových melounů Bohemář – v 1000 verších české názvy rostlin Prešpurský rukopis – encyklopedie botaniky a využití rostlin v medicíně (česky a latinsky)
Herbáře význam přesné kresby a popisu 15. a 16. stol. Oto Brunfels Hieronymus Bock Leonard Fuchs Tabernamontanus Valerus Cordus Nicolaus Monardes Konrád von Gesner Leonhart Fuchs: de Historia Sriptium, 1542
herbáře – aktuální zdroj informací o procesu domestikace rostlin
Příklad: pěstování okurek v Evropě, nejstarší dostupné údaje - archeologické nálezy, dokumenty a jejich interpretace okurky (Cucumis sativus)
římská expanze „cucumeres“
Carnuntum 100 n.l. císař Tiberius
5. – 6. stol. př.n.l.
What the Roman emperor Tiberius grew in his greenhouses (Paris HS, Janick J, 2008., Eucarpia Cucurbitaceae, Avignon, Fr.): kritická analýza textů Dioscorida De Matera Medica, Columnelly De Re Rustica, Plinia Historia naturalis a soudobých vybrazení: 1. v Tiberiově sklenících - C. melo subsp. flexuosus (hadovitý tvar, zeleninový typ) 2. okurky nebyly ani na vyobrazeních ze starého Egypta
Cucumis sativus - okurka setá Paris et al. 2011, Annals of Botany: herbáře s věrohodnými kresbami rostlin - až od 14. století (západní Evropa)
středověk - až po roce 1300 – Byzantská říše „anguria“ „okurka“
Mongolové (Čingischán)
Mauři Tacuinum Sanitatis
Tištěné česky psané herbáře Johannes Niger de Praga 1517 podle Herbarius Mogutinus (1484 Peter Schöffer)
Pierre Andrea Mattioli 1501 - 1577 lékař Ferdinanda I. a Maxmiliana II. v Praze
Herbář: 1544 italsky 1554 latinsky 1562 1. české vydání Tadeáš Hájek z Hájku /1572 lékař Maxmiliana II./
melún (lat. Pepo, Melon) tykvice střiekavé (Cucumber asininus) tykev naše domácí (Cucurbita)
1596 2. české vydání doplněné o botanické, medicinální, kulturní a kulinární informace (Adam Huber z Rysenbachu, Daniel Adam z Veleslavína)
Cucurbitaceae: „...nemírné užívání okurek a melounů může způsobit dávivou horečku „putridae febres” a smrt.
domácí malé okurky Citruli
„okurky dlouhé“ Cucumeres anguini
vodní melouny Anguria
„Indické tykve“ nebo „Turecké zelí“ Cucurbita sp.
„domácí a dobře známá tykev“ s bílými květy Lagenaria sp.
(Karl Linné 1707-1787)
Doba vlády Rudolfa II. Habsburského
(*1552; 1576-1612)
17. st. – mikroskop -1676 – Antoni van Leeuwenhoek (Delft) Linné – systém rostlin (1707-1787) vznik samostatných vědních oborů: farmakologie: studium vlastností léků a jejich vlivu na organismus; výzkum fyziologického působení, vstřebávání, metabolismus, vylučování, terapeutické využití farmakognosie: studium přírodních látek používaných při přípravě léků, tj. drog, jejich znaky a vlastnostmi, farmakobotanika: původ léčivých látek a drog, jejich popis, třídění z hlediska morfologie, anatomie, systematiky ale fytofarmacie ....
Pěstování, zpracování a šlechtění léčivých rostlin v českých zemích ro roku 1945 řád Milosrdných bratří (za Lichtensteinů) do Valtic (1605) – zakládání nemocni, lékáren, zahrady pro pěstování léč. rostlin
Norbertus Adamus Boccius (15.1.1731-14.7.1806)
V roce 1763 přišel do Valtic velmi učený a laskavý kněz řeholník, lékař - chirurg, průkopník moderních léčebných a operačních metod, iniciátor a aktivní úspěšný učitel medicínských věd na řeholní škole, autor učebnic anatomie a chirurgie P. Norbertus Adamus Boccius. Z titulu svých řádových funkcí převora a později i provinciála se mimořádně zasloužil o vysokou úroveň operačních metod v nemocnicích řádu nejen ve Valticích, ale v celé tehdejší Rakousko-české provincii milosrdných bratří. Věnoval velkou pozornost lékárnám a zahradám, pěstování léčivých rostlin a získávání drog pro přípravu léků.
Herbář z roku 1766 s perfektně vylisovanými rostlinami bohaté flory, především z lokalit pod Pavlovskými kopci. Je možno jej považovat za nejstarší český herbář tohoto druhu a jako jeden z nejstarších herbářů v Evropě vůbec. Svým uspořádáním, počtem preparovaných druhů a provedením předčí herbář jeho řádového bratra a doktora medicíny Jáchyma Reimschisela, který je sice o něco starší, ale postrádá preciznost a početnost druhů, jak je tomu u Boccia. Rovněž známý herbář bratra Cypriána z kamadulského řádu v Červenom Kláštore na Slovensku z roku 1766 se mu nemůže rovnat.
Evropským unikátem je však Bocciovo čtrnáctisvazkové botanické dílo, jehož první díl z roku 1777 nese název "Liber regni vegetabilis retinens plantas ad vivum pictas ab admodum reverendo ac venerabili patce Norberto Boccius ord. S. Joannis de Deo actuali Priori Feldsbergensi collectae et a Josepho, Francisco et Ferdinando Bauer pictae" "Kniha království zachovaných rostlin z živých namalovaných od důstojného a velebeného otce Norberta Boccia Sv. řádu Sv. Jana z Boha převora valtického sebraná a od Josefa, Františka a Ferdinanda Bauerových namalovaná" Toto dílo, na kterém pracoval téměř 30 let, se skládá ze 14 svazků o rozměrech 52 x 31 cm svázaných v kožené vazbě. Obsahuje 2700 nádherných akvarelových obrazů rostlin, které vyhotovili bratří Bauerové, rodáci z Valtic. Od II. do XIV. svazku má dílo název "Hortus botanicus" "Zahrada botanická". Jeho titulní strana má také letopočet 1777, poslední svazek je označen rokem 1804. Letopočet vzniku je kryptogramy udán u všech dalších dílů. Dnes je dílo součástí soukromých sbírek knížecí rodiny z Liechtensteinu a je uloženo v dokonale klimatizované knihovně zámku ve Vaduzu.
texty o N. Bocciovi převzaty z webových stránek města Valtice a nemocnice ve Valticích
Lichtensteinové od 1664 vydávali tzv. instrukce (např. černínská, brtnická, slavkovská – o sbírání určitého druhu léč. rostlin, sběrači byli v danou dobu osvobozeni od roboty) lékárny – intenzivně od 18. století od konce 18. stol. – výkupny a zpracovatelské podniky např. v Praze – velkodrogisté – Josef Rangheri, J.L. Rossler, F. Starý 19. st. dr. Kneipp (Německo) - vliv i v našich zemích, bylinkář Kuntel (1856-1945) – slisování prášku ze sušených bylin do tabletky (bez chemických přísad)
Zpracování léčivých rostlin 1874 – Brno – firma Waeger-Eichler 1885 – (Slezsko) – Opava Výzkum, výuka dr. E. Senft (1870-1922) – od 1912 zahájil přednášky o léč. rostlinách na vysokých školách zemědělského zaměření 1. republika – vznik Komise pro sběr léčivých rostlin (1922), pod různými názvy až do konce 20. stol. Moravské zemské výzkumné ústavy zemědělské v Brně (zal 1920) v Pisárkách – Dr. J. Appl – tvorba odrůdy reveně „Slavkovská“, křížení majoránky s dobromyslí (světový úspěch) (zemřel v transportu brněnských Němců) pěstování a výkup: v meziválečném období: makovice, náprstník, durman, rulík, (Hradecko, Libochovice, Opavsko, jižní Morava lékořice, Haná - koriandr, anýz)
Ústřední list Protektorátu Čechy a Morava číslo 153 ze dne 2. 7. 1941 seznam "kořenných" rostlin - první úřední listina o 31 odrůdách, které byly povoleny k pěstování a rozmnožování: kozlík, saturejka, estragon, náprstník, bedrník, kmín, levandule, libeček, majoránka, sléz, meduňka, máta, měsíček, paprika převážně nesly označení "Krajová"
po válce: 1952 VÚLR v Praze - metodiky pro agrotechniku a šlechtění (např. ŠS Libochovice, V. Traxl, Olomouc - Ing. Chládek, Opava) LEROS Zbraslav nad Vltavou - nákup, zprac. drogy, prodej čajů, instruktáže drobným pěstitelům, dovoz drog Galena Komárov (od roku 1883), nyní Ivax Pharmaceuticals s.r.o. ÚKZÚZ Brno, odrůdová zkušebna
po roce 1989: zánik řady šlechtitelských stanic od 50. let do roku 2002 ve Státní odrůdové knize: 40 druhů léčivých rostlin, 56 odrůd (Libochovice, Olomouc, Praha, Pohořelice, Veltrusy, Horní Moštěnice, Česká Bělá, Hrubčice)
Mezinárodní organizace zabývající se problematikou LAKR
FAO ESCOP – European Scientific Cooperative on Phytotherapy ESA – European Society of Ethnofarmacology ISHS – International Society of Horticultural Science – Section Medicinal and Aromatic Plants IPGRI (Bioversity International) – Working Group on medicinal plants GA – Society for medicinal Plant Research
Aims of the Society for Medicinal Plant Research Horticulture of Medicinal Plants breeding and cultivation of medicinal plants genetic diversity of medicinal plants Pharmacognosy and Phytochemistry identification and authentication of plant material chemistry of plant constituents and natural compounds development of improved and new analytical methods search for new biologically active natural compounds Pharmacology pharmacology of natural compounds and Herbal Medicinal Products (HMP) mode of action and molecular targets of natural compounds pharmacokinetics of natural compounds and HMP use and development of assays for bioactivity of HMP and natural compounds proof of efficacy of natural compounds and HMP preclinical studies with natural compounds and HMP
Phytotherapy rational phytotherapy with HMP quality control of HMP improvement of known phytomedicines and herbal medicinal products (HMP) improvement in processing of HMP development of new HMP bioequivalence of HMP clinical studies with natural compounds and HMP pharmacovigilance of HMP: safety, side effects and interactions of HMP regulatory affairs concerning HMP and phytotherapy medicinal plant products and animal health care Basic Research cell and tissue culture biogenesis and biosynthesis of natural compounds biotechnology in the production of natural compounds molecular biology and genetic engineering metabolic engineering: manipulation and modification of metabolic pathways
výslovnost odborných názvů: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.
všechny hlásky se vyslovují zřetelně, neredukují se (Papaver) skupina ae, oe se většinou čte jako dlouhé é (caespitosus) dvojhláska eu se čte jako eu nikoliv oj (Deutzia) dvojhláska ie se čte jako i-e (nikoliv í) slabiky di, ti, ni se vyslovují dy, ty, ny (raphanistrum) dvojhlásky sp,st se čtou jako sp, st ch se čte jako ch, sch jako sch ti před samohláskou se čte jako ci (elatior) C před e,i,y,ae, oe se čte jako c (Cirsium) c před a,o,u a na konci slova se čte jako K (Campanula) S jako s se čte na začátku a na konci slova (Stellaria, repens) má-li se uvnitř slova mezi samohláskami číst s, píše se jako ss s jako z se čte je-li napsáno jako jediné mezi samohláskami (speciosus) s jako z se čte ve skupinách ns, rs, ls (arvensis) ph ve slovech řeckého původu se čte jako f (Delphinium) su před samohláskou se čta jako sv (suaveolens) zdvojené souhlásky se vylovují obě (Potentilla)
Šmíd M., 2002. Průvodce odbornými názvy rostlin. Brázda, Praha, 316 p.
Doplňující literatura
Singh R. J (ed), 2012.. Genetic resources, chromosome engineering, and crop improvement. vol. 6, CRC Press Boca Raton.
Salaš P., Lužný J., 2009. Stručná historie zahradnictví III. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zahradnická fakulta, skripta.
