No title

NZDM

4.číslo

ÚVOD:

NZDM Bongo má své noviny, tuatamník Bongoviny. Na jeho obsahu se můžete podílet vy všichni. Cílem je, aby tyto noviny nebyly jen pro nás, ale i naše. Uvnitř naleznete různé rubriky jako Hlas lidu, kde máte možnost se vyjadřovat k dění kolem sebe, informace o zařízení a pracovnících, zajímavé hádanky a soutěže, příspěvky a vaše výtvory a mnoho dalšího. Výtisk je k dostání v NZDM Bongo nebo k nahlédnut na: http://tyn.charita.cz/nizkoprahove-zarizeni-pro-deti-a-mladez-bongo/bongoviny/

O 1.

BSAH:

!ŘEKNI NE – ŠIKANĚ!

1.1. Projevy šikany 1.2. Stádia šikany 1.3. Tabulkový přehled 1.3.1.Projevy šikany 1.3.2.Rozdíly mezi šikanováním a škádlením 1.4. Kde hledat pomoc? 1.5. Comix 2. !§STOP Kriminalitě dětí a mládeže§! 2.1. Proč vzniká kriminalita u dětí a mládeže 2.2. Nejčastější delikty 2.3. Pět nejčastějších svízelných životních situací 2.4. Jak vyrůstat zdárně? 3. Rozhovor s anonymním sprejerem 4. 5. 6.

I dospělí se rádi vracejí do svých mladých hravých let!  Práva a povinnosti Veselé velikonoce!

!

ŘEKNI NE – ŠIKANĚ!

Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit, ohrozit nebo zastrašovat jedince, případně skupinu jedinců.

P

rojevy šikany

 Verbální šikana, přímá a nepřímá – psychická šikana (součástí je i kyberšikana). Slovní urážky mají neméně devastující vliv na dítě. Oběti si často musí vyslechnout jak jsou hloupé a ošklivé, musejí snášet výsměchy, ústrky, dívat se, jak si na ně druzí ukazují prstem, trefují se do nich různými nemístnými žerty.  Fyzická šikana, přímá a nepřímá (patří sem i krádeže a ničení majetku oběti).  Smíšená šikana, kombinace verbální a fyzické šikany (násilné a manipulativní příkazy apod.).

Stádia šikany  První stadium: Zrod ostrakismu Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván.



Druhé stadium: Fyzická agrese a přitvrzování manipulace V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí a fyzická agrese, začnou šikanovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity.

 Třetí stadium (klíčový moment): Vytvoření jádra Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti.  Čtvrté stadium: Většina přijímá normy Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem.  Páté stadium: Totalita neboli dokonalá šikana Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem.

K

Autor: SH yberšikana V dnešní době se setkáme spíš se šikanou přes internet, to jest, že

spolužák natočí například agresora, který šikanuje jedince ze třídy. Rozbíjí mu věci, mlátí jeho, posmívá se mu. Ten co to video natočil, a dal to na internet, spáchal trestná čin, kterému se říká KYBERŠIKANA.

Autor: ED

Projevy šikany Počáteční stádium

Jak se oběti chovají a jak odpovídají?

Jak svědkové spolupracují?

Jak se svědkové vztahují k podezřelým

Poměrně otevřeně mluví o tom, co se jim stalo a kdo je šikanoval.

Vyjadřují nesouhlas se šikanováním a bez většího strachu vypovídají.

Pokročilé stádium

Je patrná ustrašenost, nechtějí prozradit, kdo jim ublížil. Někdy zdůvodňují své zranění bizarním způsobem.

Odmítají vypovídat, tvrdí, že nic neviděli a neslyšely. Občas přiznávají, že nesmějí nic říct, protože by byli potrestáni. Výpovědi působí podezřele.

Násilí nepopírají a vyjadřují vůči němu své výhrady.

Násilí bagatelizují nebo ho popírají.

agresorům?

Jak se o konkrétním

Projevují soucit s obětí a

Oběť je kritizována a znevažována. Často

násilí vyjadřují ostatní

porozumění neférovosti ubližování

je obviněna, že si to vlastně způsobila

členové skupiny?

silných slabým.

sama.

Jak se členové skupiny vztahují k trpící nebo zraněné oběti?

Jaká je atmosféra ve skupině?

Agresoři nejsou vnímáni jednoznačně pozitivně, ale

Oceňují, chválí a brání agresory, případně

diferencovaně, jejich okolí se to

pro ně hledají polehčující okolnosti.

nebojí vyjádřit.

Malá soudržnost, nespolupráce, omezená svoboda projevu a názoru.

Těžká atmosféra strachu, napětí a nesvobody.

Rozdíly mezi šikanováním a škádlením (Kolář, 2011) ŠKÁDLENÍ

ŠIKANOVÁNÍ

Definice: Škádlení patří k rovnocenným, kamarádským nebo partnerským vztahům. Chápáno je jako projev přátelství. Za škádlení se považuje žertování (popichování, zlobení) za účelem dobré nálady a není v něm vítěz ani poražený.

Definice: Šikanování patří do násilných a závislostních vztahů. Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to, že dítěti někdo, komu se nemůže ubránit, dělá, co je mu nepříjemné, co ho ponižuje nebo to prostě bolí.

1. Záměr: Vzájemná legrace, radost a dobrá nálada.

Záměr: Ublížit, zranit a ponížit.

2. Motiv: Náklonnost, sblížení, seznamování, zájem o druhé. Rozpouštění napětí ve třídě a navozování uvolněné a pohodové atmosféry. Zodolňování, zmužnění.

Motiv: Základní tandem - moc a krutost. Další motivy překonávání samoty, zabíjení nudy, zvědavost ala Mengele, žárlivost, předcházení vlastnímu týrání, vykonání něčeho velkého…

3. Postoj: Respekt k druhému a sebeúcta.

Postoj: Devalvace, znevážení druhého

4. Citlivost: Vcítění se do druhých.

Citlivost: Tvrdost a nelítostnost.

5. Zranitelnost: Dítě není zvýšeně zranitelné a přecitlivělé.

Zranitelnost: Bezbrannost, oběť se neumí, nemůže či nechce bránit.

6. Hranice: Obě strany mají možnost obhájit své osobní teritorium. Vzájemné vnímání a respektování verbálních i neverbálních limitů. Při divočejším škádlení žádný nepoužije své plné síly nebo silnější mírní své akce.

Hranice: Prolamování hranic, „znásilňování“ druhého. Silnější strana nebere ohled na slabšího. Oběť dává najevo, že je jí to nepříjemné, útočníci pokračují dál.

7. Právo a svoboda: Rovnoprávnost účastníků. Dítě se může bránit a škádlení opětovat, případně ho může zastavit a vystoupit z něho.

Právo a svoboda: Bezpráví. Pokud se dítě brání nebo dokonce „legraci“ oplatí je tvrdě ztrestáno!

Někdy sadomasochistická interakce.

8. Důstojnost: Zachování Důstojnost: Ponížení lidské důstojnosti. důstojnosti. Dítě nemá pocit Dítě je zesměšňováno a ponižováno. ponížení. Necítí se trapně a uboze. 9. Emoční stav: Radost, vzrušení ze hry, lehké naštvání. I nepříjemné! Ale ne bezmoc.

Emoční stav: Bezmoc! Strach, stud, bolest. Nepříjemné a bolestivé prožívání útoku.

10. Dopad: Podpora sebehodnoty, Dopad: Pochybnosti o sobě, nedostatek důvěry, úzkost, deprese. Dítě má strach pozitivní nálada. ze školy.

?

KDE HLEDAT POMOC?      

Rodiče Třídní učitel/ka Ředitel/ka školy Policie ČR Nízkoprahové zařízení Linka bezpečí – 116 111 (bezplatné)

Autor:SH

COMIX

Autor: SH

!

§ STOP Kriminalitě dětí a mládeže §

Trestný čin je obecně definován jako souhrn jednání, které je pro společnost nebezpečné. Kriminalita mládeže je součástí celkové kriminality a zahrnuje jednání osob do věku 18 let, jehož důsledkem je překročení právních a společenských norem, což je charakteristické pro trestný čin. Vliv vrstevníků je velmi silný, vytváří se party Vytrhnout mladého člověka z takové party je často velmi nesnadné až nemožné Trestná činnost dětí a mladistvých se v mnoha ohledech liší od trestné činnosti ostatních věkových skupin pachatelů. To je dáno stupněm duševního a tělesného vývoje, vlastnostmi, zkušenostmi i motivy k páchání trestné činnosti Mládež páchá trestnou činnost častěji se spolupachateli a ve skupině Trestná činnost je ve většině případů páchána živelně pod vlivem momentální situace (převládá emotivní motivace oproti rozumové) Osoby ve věku 15 - 18 let jsou ze zákona trestně odpovědní s jistým omezením.

Osoby mladší 15-ti let nejsou trestně odpovědné, spáchá-li však dítě mezi 12. až 15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest, může se takovému jedinci uložit v občansko-právním řízení ochranná výchova, kterou uloží příslušný soud. Ochranná výchova je vykonávána ve výchovných ústavech ČR.

Soud pro mládež může rovněž přeměnit ochrannou výchovu na ústavní výchovu nebo může rozhodnout o podmíněném umístění mladistvého mimo takové výchovné zařízení Přitom může být mladistvému uložen dohled probačního úředníka nebo jiné výchovné opatření. Typickým znakem dětské delikvence je skupinovost, malá připravenost i promyšlenost. Jde o činy páchané převážně spontánně, méně často jde o plánované a předem připravené akce. Nežádoucí aktivity těchto jedinců (skupin) jsou směřovány převážně proti majetku Nejzávažnější příčiny, které vedou děti a mládež k páchání kriminálních deliktů jsou nedostatky v rodinné a školní výchově, mravní a citové výchově, neznalost v oblasti právního vědomí a také malá nabídka aktivit ve volném čase.

Stupně závažnosti jednání/činu, kterým osoba porušuje normy: Disociální (např. dětský vzdor, neposlušnost, nekázeň ve škole, lhavost, poruchy afektu, špatné návyky, drobné přestupky proti normám, aj.) Asociální (závažnější odchylky chování od sociálních, etických a pedagogických norem, které však ještě nemají ráz trestné činnosti, např. výtržnictví, útěky, toulky, záškoláctví, alkoholismus, toxikomanii, tabakismus, demonstrativní sebepoškozování, gamblerství, popř. prostituci, kdy jedinec poškozuje spíše sebe než okolí) Antisociální (je závažné protispolečenské jednání zahrnující veškerou trestnou činnost - krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vraždy, rasismus, distribuce drog a další, vyznačuje se agresivitou, destruktivní činností) Závažnost chování obvykle stoupá s věkem a má také tendenci se prohlubovat.

Autor: SH

R

OZHOVOR SE SPREJEREM Proč sprejuješ? Protože mě to baví a protože se tím „uklidňuji“. Také to beru jako moje dílo, nebo jako můj „protest“ u mě například proti policii ČR a vládě.

Nevadí ti, že níčíš cizí majetek? Níčím sice cizí majetek, ale ne nové fasády, ale staré podchody, staré opuštěné baráky, prostě tam, kde to lidem až tolik nevadí. Proč se graffiti objevují i na nových fasádách? Začátečníci, kteří si chtějí udělat jen „respekt“, neznají „základy“ sprejerství, prostě neví, co může a co ne, tak sprejuje všude, kde ho napadne. Pokročilí jim říkají „TOYS“. Jaké jsou „zásady“? Jak už jsem říkal, nesprejovat na nové fasády nebo nově opravené staveniště. „nekrosovat“ neboli nepřesprejovávat cizí nasprejované dílo, které je lepší jak to jeho. Určitě lidé sprejují i kvůli tomu, aby ostatní věděli, že to umí. Z tohoto důvodu sprejuji i tam, kde to lidem hodně vadí. NIKDY nesprejujte hned úplně všude, hned na vás příjdou a je to trestný čin, který má tvrdé sankce. I já jsem byl souzenej. Byl jsi souzen, jaký jsi za to dostal trest? V prvé řadě jsem dostal odstranění z míst, kde to šlo (přemalování zdi, popř. z oken ředidlem vyčistit) poté co jsem měl soud, jsem dostal podmínečné odnětí svobody po určitou dobu (podle okolností se určuje přesné datum), a chodil jsem ke svému „kurátorovi“ po dobu 1 rok na PMS (probační a mediační služba ČR), kde jsem musel složit zkoušku o zákonech. Já ho absolvoval. Ale nepřestal jsem sprejovat, jen si dávám větší pozor. Další sankce může být např. obecně prospěšné práce, nebo po opakované této trestné činnosti i odnětí svobody.

Autor: EB

Autor: CH

I dospělí se rádi vracejí do svých mladých hravých let! 

Autor: EB

KŘÍŽOVKA

Autor: M Autor: M

Farmář hledá bramboru Dobrý den, Pomocí vašeho časopisu bych rád našel nějakou pěknou bramboru, která bude k něčemu. Chtěl bych pak mít další brambory. Měla by být spíš nahnědlá, ne moc seschlá, hlavně nesmí mít na povrchu strupy a hrboly. Drobné kazy nevadí. Fotky svých brambor posílejte poštou na mou adresu. Hlavně nechci, abyste posílali typické bambulovité brambory, spíš lehce krojené do tvaru zpitvořeného půlměsíce s jemnými břicháčkovými náběhy. Hrany ať jsou oblé, sugestivně klenuté s nevýraznými bublinami. Chuť ať je škrobovitá s nájezdem do ztracených malin v pozdním listopadovém roští. Byl bych také rád, kdyby chuťové dozvuky připomínaly kulatost kukuřice a uválenost bačchanského sena. Barva vámi poslané brambory ať je nejlépe hnědavá, v ranním slunci přirezle dusivě hrobní s pupínky višňového půdorysu. Na omak ať je brambora kovově maštěná, klouzavě hřejivá, s lehounce vychrtlými dotlaky.

Autor: EB

Při prvním vstupu do Bonga tě pracovník seznámí s tvými právy a povinnostmi, které by si měl dodržovat, pokud k nám chceš chodit.

Práva klientů 1. Máš právo zůstat v anonymitě – řekni nám jen přezdívku nebo jméno. 2. Pracovníci jsou vázáni mlčenlivostí – co nám řekneš zůstane jen mezi námi, nikomu dalšímu to nepovíme. Výjimku tvoří ohlašovací povinnost v případě závažných trestných činů - vražda, týrání, zneužívání, organizovaná krádež. 3. Máš právo využít nabídku pomoci v obtížných a krizových životních situacích – k soukromému rozhovoru jsou ti k dispozici pracovníci Bonga. 4. Máš právo v rámci otevírací doby kdykoli přijít a odejít. 5. Máš právo na pobyt v Bongu (při respektování pravidel) i bez zapojení se do činností 6. Máš právo využít nabídky akcí, které ti Bongo nabízí – sleduj program ať víš, co se děje. 7. Máš právo podílet se na činnosti Bonga a ovlivňovat ji – řekni, co tu chceš podniknout. 8. Máš právo na vlastní názor, sebeurčení a na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. 9. Máš právo podat stížnost s možností odvolání – k dispozici je schránka na anonymní stížnosti. 10. Máš právo v případě nespokojenosti se svým klíčovým pracovníkem žádat spolupráci s jiným pracovníkem bez obavy z jakéhokoli negativního dopadu na pokračování služby. 11. Máš právo na ochranu osobních údajů – co o tobě evidujeme ukážeme jen tobě, nikomu jinému.

Povinnosti klientů 1. Řekni nám svůj věk nebo rok narození. 2. Zákaz užívání, obchodování, a manipulování s nelegálními i legálními drogami v Bongu. 3. Zákaz vstupu pod vlivem návykových látek. 4. Nekuř v Bongu ani v jeho blízkosti pokud si mladší 15 – ti let. 5. Nedělej binec a nehluč. 6. Neužívej násilí, včetně slovního, vůči ostatním v Bongu (žádné nefér, povýšené, rasistické a podobné chování). 7. Žádné vyvolávání konfliktů a účast na nich, žádné šikanování, nadávání a urážení. 8. Nenič a neodnášej vybavení a zařízení Bonga. 9. Nerozvíjej žádné sexuální aktivity. 10. Bezdůvodně se nezdržuj na chodbě. 11. Pokud chceš přijít do Bonga se psem, měj ho vždy na vodítku a hlídej ho. 12. Pokud chceš využívat nabízené služby a aktivity musíš mít uzavřenou ústní nebo písemnou smlouvu a musíš mít vytvořen individuální plán.

POKUD PORUŠÍŠ PRAVIDLA BONGA HROZÍ TI SANKCE 1. Napomenutí – po třech napomenutí budeš na daný den vykázán – za slovní útoky na ostatní klienty, za manipulaci s cigaretami, zapalovačem, za velmi sprosté vyjadřování 2. Přiměřené odpracování způsobených problémů. 3. Zaplacení vzniklé škody – pokud v Bongu něco úmyslně zničíš budeme po tobě požadovat zaplacení vzniklé škody. 4. Zákaz vstupu do Bonga na stanovenou dobu: * kouření na terase a schodišti do Bonga – klienti ve věku 12 – 14 let zákaz vstupu do Bonga na týden, 15 – 18 let upozornění, že kouření je povoleno od 18 let věku * kouření v budově – měsíc zákaz do Bonga pro klienty 12 – 26 let * vstup do Bonga pod vlivem alkoholu a jiných omamných látkách – budeš vykázán z Bonga na daný den. * slovní napadení klienta – pokud slovně napadneš jiného klienta, pracovník s tebou rozebere konflikt, co tě k tomu vedlo, vyslechne tě a podle závažnosti situace ti stanoví sankci– vykáže tě z Bonga, dostaneš úklid, dřepy. * fyzické napadení klienta – pokud napadneš jiného klienta, pracovník s tebou rozebere konflikt, vyslechne tě a podle závažnosti situace stanoví sankci – vykáže tě na den či více dnů, úklid, dřepy. * odmítnutí úklidu terasy – pokud kouříš na terase a odmítneš uklidit dostaneš zákaz vstupu na následující den. V případě, že přijdeš následující den a ihned uklidíš terasu či jiné prostory zákaz se ti ruší. 5. Kolektivní trest – pokud ve skupince, v partě porušujete pravidla dostanete sankci všichni 6. Předání trestněprávní instituci – pokud v Bongu výrazně poškodíš majetek, něco ukradneš, spácháš trestný čin předáme to Policii ČR.

Autor: JD

Brácha mě nakazil virem HIV Přinášíme Vám příběh pana Martina, kterou vytiskl deník „Mladá Fronta“ v minulém roce. Sedmatřicetiletý Martin z Prahy řekl své mámě postupně tři zprávy, které změnily život celé rodiny: „Já i brácha jsme gayové.“ „Já i brácha jedeme na pervitinu.“ „Já i brácha jsme se nakazili virem HIV.“ To poslední jí sdělil před šesti lety. Přišla za ním do psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde se léčil ze závislosti na drogách. Viděla ho po mnoha měsících - on i jeho bratr (jednovaječná dvojčata) s ní kvůli fetování přerušili veškeré kontakty. „Styděl jsem se, jak vypadám. Bylo na mně vidět, že jsem sjetej. Nechtěl jsem mámu pořád prosit o peníze,“ vzpomíná. Tenkrát v té léčebně jí pověděl ještě jednu šílenou novinu: „Brácha už není. Před několika týdny zemřel na rakovinu plic.“ Současnost vypadá mnohem optimističtěji. Poté, co se Martin zbavil závislosti na pervitinu, začala zabírat léčba proti viru HIV. Od roku 2005 pracuje v České společnosti AIDS pomoc. V jejich pražském centru, v Domě světla, asistuje u krevních odběrů pro testy, přednáší o prevenci a se svým drsným příběhem objíždí střední i základní školy. „Za to, že už nejsem na dně, vděčím doktorům, ale nejvíc mámě. Hodně mě podržela, hlavně když jsem chtěl v léčebně podepsat revers. Bez drog jsem měl děsné deprese. Trochu ustaly, když jsem do sebe ládoval cukr a čokolády. A začal jsem víc kouřit,“ vybaví si Martin. „Když za mnou máma přijela do léčebny, cítil jsem, že mi věří. Chtěl jsem to dokázat i kvůli ní. Už měla jenom mě.“Martina si po úspěšné detoxikaci a odvykací kúře vzala máma domů. „Řekla mi: Ještě jednou sáhneš na drogu a vyhodím tě z baráku. Tentokrát definitivně. Snažím se ji nezklamat. Pořád mám výčitky, že jsem jí ublížil.“ A ještě jednu dohodu spolu uzavřeli: minulost je tabu. Za vším udělali tlustou čáru. V rodinném domě spolu hospodaří už šestým rokem. „Kdybych tehdy skončil na ulici, asi určitě bych do toho zase spadnul.“ Poslední rok jsou doma tři - do rodiny patří ještě Martinův přítel Olda. Potkali se v Domě světla, Olda je HIV pozitivní už dvacet let. „Pořád má lepší výsledky než já. Hlídá mě, abych jedl prášky pravidelně. To on mě odnaučil říkat, že jsem nemocný. Mám v sobě jenom virus. Jinak jsem zdravej,“ říká. Na nástěnce za ním visí cedulka: „Pozitivní HIV vítáni.“ Nejvíc ho teď trápí, že nemá na vlastní bydlení. „Mama hotel je prima. Děkuju mámě, že nám dovolila s ní bydlet. Nicméně bychom se měli odstěhovat. Ale zatím není kam. Svůj byt jsem profetoval a na nájem ještě nějakou dobu mít nebudeme. Musím splatit všechny možné půjčky, dluhy zdravotní pojišťovně a Dopravnímu podniku.“ I to je pozůstatek jeho výletu do světa drog.

Fetovat začali, když bylo jemu a bratrovi třiadvacet. S mámou žili sami, rodiče se rozvedli, když chodili do 5. třídy. Otec tak zmizel z jejich života. Ale to nebyl ten hlavní důvod. Spíš zvědavost a parta. „Tráva, hašiš, kokain, extáze. A pak pervitin. K němu jsem bráchu přivedl já. Brali jsem ho osm let, z toho poslední čtyři roky do žíly. Když to prvně zjistil, tak mě zbil. Ale záhy to chtěl taky,“ vypráví Martin. K drogám měl blízko i kvůli práci. Udělal si sice chemický učňák, ale z oboru utekl a stal se barmanem v jednom podniku na Václavském náměstí. „Fetovali jsme tam skoro všichni. Po nějaké době nás majitel vyházel. To už jsme v tom jeli hodně zoufale. Pervitin vás sice nabudí, ale je strašně návykový. Hned jsem tomu propadl a ta energie je samozřejmě jen iluze. Ta droga si to vezme brzy zpátky. A mnohonásobně. Smysl života se vám smrskne jen na to, sehnat drogu. A to jakýmkoli způsobem.“ Ten způsob raději nechce rozebírat. Ale je to jasné, existují jen dvě cesty: krádeže nebo dealerství. Nakazil se od svého bratra. Ten byl ve srovnání s Martinem sexuálně mnohem aktivnější. „Z jehly měl vždycky hrozný strach, tak jsem mu drogu píchal. Nejdřív jsem šlehl jemu, pak sobě. Zpočátku jsme měli každý svou stříkačku, ale pak nám to bylo jedno,“ přiznává Martin. Jednoho dne jeho bratr zkolaboval a odvezli ho do nemocnice. Při předoperačním vyšetření zjistili, že je HIV pozitivní. „Bylo jasno. Byl by zázrak, kdybych nebyl pozitivní taky,“ vypráví Martin. Na test šla tehdy celá jejich parta, pozitivní byl kromě Martina ještě další pár: muž a žena. Na léčbu kašlal, pervitin bral pořád. Občas šel navštívit bratra do nemocnice. „Jenže to vzalo rychlý konec. Když jsem mu chtěl pervitin stříknout do kapačky, ani neměl chuť. Bylo mu příšerně.“ Sám na tom nebyl o moc líp. Když tehdy Prahu zasáhly povodně, myslel si, že má halucinace. „Poté, co brácha umřel, chtěl jsem to taky skoncovat. Hodně mi chyběl.“ To, že se od něj nakazil, mu prý nikdy nevyčetl. „Můžu si za to sám. Nevyčítal bych to nikomu. Je to každého zodpovědnost.“ Dva týdny po bratrově smrti se rozhodl jít do léčebny. „Pochopil jsem, že s pervitinem nemám proti HIV šanci. A chtěl jsem žít. Kvůli sobě, i kvůli mámě. Najednou jsem bráchovu smrt vzal jako varování, že takhle taky dopadnu, když nebudu bojovat.“ Smrti se nebojí, jen dlouhého umírání. Ví, že může žít až 50 let od diagnózy. Ale může ho také ze dne na den skolit běžná infekce. „Chci pracovat, pokud mi to zdraví dovolí. Objíždět školy. Děti by měly vědět, že ta nemoc tu je. Nechci je potkat až u nás, kdy jako pozitivní zazvoní na dveře Domu světla.“

Autor: STREETI

Veselé velikonoce

Autor: AMOS

"Už jsem prohrál dost..." Tak se jmenuje kniha našeho předního odborníka MuDr. Karla Nešpora, který se v ní zabývá patologickým hráčstvím, nebo-li „hraním beden“. Je to docela zajímavé čtení, a tak jsme se rozhodli, že se o tom s vámi podělíme, poněvadž dnes až příliš často poblikávají v hospůdkách a nočních podnicích potvůrky, které žerou penízky. Podobně jako alkohol a drogy může vést hraní automatů ke vzniku závislosti (tady je vhodnější použít slovo – návyku). Někoho možná napadne otázka, jak dlouho trvá, než se člověk stane hráčem, závislým na automatech? Je to různé. U dospívajících a dětí bývá průběh ještě rychlejší. Někdy stačí několik týdnů či měsíců. Je lepší nehrát vůbec nebo hrát jenom trošku? Rozhodně je lepší nehrát vůbec. Mít hazardní hru pod kontrolou znamená současně zvládat více okolností – množství prostředků vkládaných do hry, dobu po kterou hrajete i rychlost jakou hrajete. Patologický hráč však tyto okolnosti zpravidla nedokáže – už jen proto, že hra u něj může vyvolávat silnou nutkavou touhu opět hrát. To pak ohrožuje sebeovládání a sebekontrolu. Pokud se podaří oslabit tuto touhu po hraní, většinou se podstatně zlepší i vaše sebeovládání. Nyní je hodně rozšířené hraní automatů spojené s užitím pervitinu. Pervitin je droga, která ještě více než alkohol podněcuje k neopatrnému a ukvapenému jednání! A co nakonec? Prostě vydržet… Chuť hrát, dříve nebo později, odejde tak, jak přišla. Ve výhodě je člověk, který se v období krize nenachází v herně a nemá u sebe velký finanční obnos.Je dobré se hernám vyhýbat. Tento způsob výdělku je totiž dost nejistý a Štěstěna je mrška nevěrná...

Autor: STREETI

Hlas lidu: Chcete něco vzkázat významným osobnostem, vlivným členům nebo vedení města? Trápí vás něco? Chcete to změnit? Pište. [email protected]

Redakční rada: [email protected]

GRAFICKÝ ÚPRAVCE: Adam Zeman *EDDIE