PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA VI. volební období
1100/0 Návrh poslance Viktora Paggia na vydání zákona o toleranci poskytování sexuálních služeb
Zástupce předkladatele: Paggio Viktor Doručeno poslancům: 4. července 2013 v 8:06
ZÁKON ze dne …………………2013, o toleranci poskytování sexuálních služeb Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl. I Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, se mění takto: „1. V § 10 se vkládá nové písmeno d), které zní: „d) k ochraně veřejné morálky; obec smí vymezit veřejná prostranství určená k nabízení prostituce nebo zakázat vystavování osob za účelem reklamy na sexuální služby viditelné z veřejně přístupných míst, nebo“. Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).“ Čl. II Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto „2. V § 44 odst. 3 se vkládá nové písmeno d), které zní: „d) k ochraně veřejné morálky; hlavní město Praha smí vymezit veřejná prostranství určená k nabízení prostituce nebo zakázat vystavování osob za účelem reklamy na sexuální služby viditelné z veřejně přístupných míst, nebo“. Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).“
Čl. III Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto: „3. V § 189 odst. 1 zní: “Kdo jiného za zneužití jeho tísně či zranitelného postavení přiměje k provozování prostituce nebo z ní za nápadně nevýhodných podmínek a v rozporu s dobrými mravy kořistí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.” “
Čl. IV Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto: „4. V § 49 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „, nebo“ a doplňuje se písmeno f), které zní: „f) poskytuje nebo užívá úplatné sexuální služby bez použití ochranné pomůcky k zabránění přenosu sexuálně přenosné infekce, nebo k takovému jednání jiného nabádá.“ 5. V § 49 odst. 2 se slovo „e)“ nahrazuje slovem „f)“.“
Čl. V 6. Zákon č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb., se zrušuje.
Čl. VI Tento zákon nabývá účinnosti dnem nabytí účinnosti výpovědí i. mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami ze dne 11. října 1933, vyhlášené pod č. 32/1936 Sb. z. a n., ii. úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob ze dne 21. března 1950, iii. závěrečného protokolu úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob ze dne 21. března 1950, iv. mezinárodní úmluvy o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací, ze dne 4. května 1910, vyhlášené pod č. 116/1912 ř. z. a recipované vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 184/1922 Sb. z. a n., v. mezinárodní úmluvy o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování ze dne 12. září 1923, vyhlášené pod č. 96/1927 Sb. z. a n., a vi. protokolu ze dne 4. května 1949 měnící mezinárodní úmluvu o tom, kterak potírati rozšiřování necudných publikací, podepsanou v Paříži dne 4. května 1910.
Důvodová zpráva
Obecná část Zhodnocení platného právního stavu, odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Hlavním cílem navrhované právní úpravy je otevřeně prohlásit prostituci za legální a to včetně souvisejících doprovodných činností. Z pohledu předkladatelů současné právo nedostatečně rozlišuje mezi prostitucí nucenou a dobrovolnou. Mnoho mužů a žen provozuje prostituci svobodně a ze své vůle, přitom podniky a další poskytovatelé služeb, kteří jim k tomu poskytují podmínky, se nacházejí buď v právní „šedé zóně“, nebo přímo v ilegalitě. Protože česká legislativa v této oblasti nereflektuje aktuální stav věci ani většinový společenský postoj, je nezbytné uvést ji do souladu s realitou. Dostatečně není upravena ani problematika sexuálně přenosných infekcí. Navrhovaná osnova proto klade důraz na
rozlišení dobrovolné a nedobrovolné prostituce a následnou redefinici kuplířství
pravomoc samospráv regulovat prostituci vlastní normotvorbou a řešit tak situaci “na míru” tomu kterému území
zdravotní ochranu prostitutů a prostitutek
V důvodové zprávě se zákonodárce ztotožňuje s postojem, že sexuálním akt za úplatu není proti dobrým mravům a platba za něj je vymahatelná u soudu, v duchu právního minimalismu jej však nepromítl do paragrafového znění zákona a ponechává jej k posouzení soudu na základě obecných principů spravedlnosti. I nadále platí, že všechny formy nucené prostituce budou zakázány a postihovány. Podle klasické kategorizace se rozlišují tři základní přístupy k regulaci prostituce: 1. reglementace (regulace, legalizace): klasický a původní přístup. Prostituce je trpěna, tedy je legální, je však omezena a dozorována. To platí pro Nizozemí od 1.10.2000, kdy byl zrušen článek trestního zákoníku zakazující veřejné domy, nebo pro Německo od 1.1.2002. V Československu byl tento přístup uplatňován do 22. 8. 1922. 2. abolice: Prostituce jako taková není regulována, jsou však stíhány doprovodné jevy, jako je kuplířství, obchodování se ženami či pornografie, někdy též poptávka po prostituci jako ve Švédsku. 3. prohibice (represe, kriminalizace): prosazuje se od konce 19. století. Prostituce je zakazována a trestána, ať už na straně nabídky nebo poptávky. Cílem je zcela ji vymýtit. V Československu byla od velké novely trestního zákona č. 63/1956 Sb. prostituce stíhána podle § 188a jako trestný čin příživnictví (bod 43 novely). Tento trestný čin spáchal ten, kdo se živil se nekalým způsobem a vyhýbal se poctivé práci. Tato skutková podstata byla převzata do § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, a vydržela až do roku 1990, kdy byl trestný čin příživnictví zrušen článkem I částí B bodem 70 novely č. 175/1990 Sb. s tímto odůvodněním: „Ustanovení § 203 o příživnictví bylo novelizováno vzhledem k tomu, že znak „dává se někým vydržovat“ mohl být skrytou formou vynucování pracovní povinnosti. Ministerstvo práce a sociálních věcí v připomínkovém řízení uvedlo, že i znak „soustavného vyhýbání se poctivé práci“ je v rodících se podmínkách volného trhu pracovních sil značně
problematický a bude znevýhodňovat např. dlouhodobě nezaměstnané apod. Proto navrhovalo tento znak vypustit a taxativně vymezit, které způsoby obživy lze považovat za nekalé. Takové vymezení však není možné taxativně provést. Řada těchto nekalých způsobů (krádeže, podvody a další majetková trestná činnost) jsou postižitelné podle jiných ustanovení trestního zákona, u ostatních (např. prostituce) není společenská nebezpečnost taková, aby bylo nutno používat trestní represe. Proto na doporučení vlády bylo ustanovení § 203 vypuštěno.“ Od té doby byla v Československu prostituce jako taková legální. Trestní zákoník (dále jen „TZ“) se však na několika místech věnuje trestným činům s prostitucí souvisejícím. Prvním z nich je § 168 TZ – obchodování s lidmi. Osnova nehodlá měnit ani odstavec první, který se týká nezletilců, ani druhý, který postihuje obchodování s lidmi za „použití násilí, pohrůžky násilí nebo jiné těžké újmy nebo lsti anebo zneužívaje jejího omylu, tísně nebo závislosti,“. Beze změny ponechává i § 190 TZ – prostituce ohrožující mravní vývoj dětí, neboť nabízení prostituce v blízkosti dětí, zejména u škol, nelze tolerovat. Český právní řád již dopad fenoménu prostituce na nezletilé upravuje poměrně komplexně. Mladiství (tedy dospělí nezletilí) nesmějí provozovat sex za úplatu, respektive je trestné poskytovat jim úplatu za pohlavní styk nebo jiné srovnatelné jednání (§ 202 TZ – svádění k pohlavnímu styku) nebo dítě k prostituci přimět, zlákat, najmout apod. (§168 odst. 1 TZ – obchodování s lidmi). Po roce 1989 vzniklo několik iniciativ, které měly za cíl prostituci právně redefinovat. Nejvýznamnější byla vládní osnova zákona o regulaci prostituce z roku 2005, vycházející z reglementačního principu. Poté, co poslanecká sněmovna odmítla vypovědět úmluvu o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950, ji vláda vzala zpět. Významnou inspirací této úpravy jsou západní vzory. Je to jednak nizozemská novela trestního zákoníku o zrušení obecného zákazu veřejných domů z 2. února 1999, jednak německý zákon k regulaci právního postavení prostitutek (něm. Prostitutionsgesetz), z roku 2001, který je významný rovněž tím, že řeší dopady prostituce do soukromého práva. Nepřímo stanoví, že dohoda o sexuálním aktu za úplatu není proti dobrým mravům, takže platba za ni je vymahatelná u soudu. Na druhou stranu zakazuje postoupení této pohledávky. Zákonodárce se s tímto postojem plně ztotožňuje, v duchu právního minimalismu však osnova problém neřeší a ponechává jej na posouzení soudu na základě obecných principů spravedlnosti. Toto ustanovení by také vyžadovalo úpravu nového občanského zákoníku, který dosud nenabyl účinnosti a není vhodné do něj v tuto chvíli zasahovat. Proto zákonodárce deklaruje podporu výše uvedeného principu coby interpretačního zdroje pouze zde, v důvodové zprávě. Zdravotní hledisko Prostituce má významný zdravotní rozměr. Přestože i zde je cestou k trvalému řešení především osvěta, považuje předkladatel za vhodné postihovat případné rizikové chování spočívající v nechráněném pohlavním styku při poskytování či užívání úplatné sexuální služby a činí tak prostřednictvím zavedení nové skutkové podstaty přestupku. Jakákoli reklama podněcující k podobně rizikovému jednání je již zakázána v § 2 odst. 4 zákona č. 40/1995, o regulaci reklamy. Dřívější legislativní návrhy šly ještě dále a obsahovaly povinnost zdravotních prohlídek. Zkušenosti ze zahraničí však prokazují, že působí zcela kontraproduktivně. Jednak dopadají především na skupinu snadněji kontrolovatelných „profesionálů“ a vyhýbají se skupině nejrizikovější, tj. např. drogově závislým nebo nelegálním přistěhovalcům, druhak vytvářejí u klientů klamné zdání, že zdravotní kontrolou prověřená osoba nemůže být přenašečem
pohlavní choroby. V důsledku toho dochází ke zvýšení poptávky po sexuálních službách bez prezervativu. Negativní výsledek testu přitom vypovídá jen o stavu osoby ve více či méně vzdálené minulosti, ale nemusí samozřejmě reflektovat stav aktuální. Dokonce v případě negativních výsledků aktuálního testu není tento průkazný – např. HIV je testem diagnostikovatelné až po třech měsících od nákazy. Povinné zdravotní prohlídky by také v praxi vyžadovaly uchovávání osobních údajů sexuálních pracovníků. To by mělo za následek jejich přesun do ilegality kvůli obavě ze ztráty anonymity. Podobně tvrdý postup není vyvážen ani poznatky z terénu, kde díky osvětové činnosti odborníků a nevládních organizací většina provozovatelů a provozovatelek sexuálních služeb nabízí bezpečný sex a sama chodí na zdravotní prohlídky s vědomím, že šíření sexuálně přenosných chorob je trestný čin. Zkušenosti ze světa jasně ukazují, že povinné zdravotní testy se neosvědčily a mnohem prospěšnější se ukázala cesta prevence, osvěty a prohlídek dobrovolných. Například v Německu tyto služby poskytují místní hygienické úřady. Jejich hlavním úkolem je prevence sexuálně přenosných chorob, informování o způsobech jejich přenosu a možností minimalizace rizika nákazy. Zároveň informují o možnostech anonymního a bezplatného poradenství. Lidé pracující v prostituci nejsou zdaleka jedinou jejich cílovou skupinou, ta zahrnuje i další kategorie osob se zvýšeným rizikem nákazy. Povinné zdravotní prohlídky prostitutek nedoporučuje ani OSN ve zprávě “UNAIDS Guidance Note on HIV and Sex Work” z roku 2012. Předpokládaný hospodářský a finanční dosah, zejména na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí Dopad na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty bude nulový až pozitivní ve formě úspory veřejných prostředků, neboť orgány činné v trestním řízení se budou moci soustředit místo perzekuce dobrovolné prostituce a souvisejících činností na stíhání prostituce nucené. K tomu více důvodová zpráva k článku I. Stejně jako prostituce nebude legalizované kuplířství živností. Na § 3 odst. 3 písm. p) živnostenského zákona: „nabízení nebo poskytování služeb směřujících bezprostředně k uspokojování sexuálních potřeb,“ se tak nic nezmění. Své příjmy budou prostitutky danit stejně jako jiní podnikatelé, kteří jsou vykonavateli nezávislých povolání – spisovatelé, herci, sportovci, tanečníci či zpěváci. Příjmy tak budou daněny jako příjmy z podnikání podle § 7 odst. 2 písm. b) zákona o daních příjmů. Bude proto možné uplatnit pouze druhou nejnižší možnou hranici paušálních nákladů – 40 %. Osoby poskytující prostitutkám zázemí a servis budou danit podle povahy poskytovaných služeb a není pro ně třeba vytvářet žádný zvláštní daňový režim. Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami Navrhované řešení není v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, a proto je nezbytné tyto úmluvy vypovědět. K tomu více důvodová zpráva k článku VI. Osnova je v souladu s athénskou smlouvou ze dne 16. dubna 2003 o přistoupení k Evropské unii, vyhlášené pod č. 44/2004 Sb. m. s., protože EU prostituci ani kuplířství nereguluje. Zhodnocení souladu s ústavním pořádkem Navrhované řešení je v souladu s ústavním pořádkem.
Zvláštní část K článku I Rozšiřuje se výslovná pravomoc obcí pro vydávání předpisů v samostatné působnosti k ochraně veřejné morálky. Jak potvrdil nález ÚS Ministerstvo vnitra v. Jirkov z 11. 12. 2007 o vyhlášce Jirkova stanovící povinnost pravidelných sečí veřejné zeleně, sp. zn. Pl. ÚS 45/06, č. 20/2008 Sb., N 218/47 SbNU 871, mají všechny obce v ČR pravomoc originární normotvorby, když v § 26 prohlásil: „Ústavní soud konstatuje, že ustanovení čl. 104 odst. 3 Ústavy je nutno nadále interpretovat v linii dosavadních nálezů Ústavního soudu tak, že obce jsou přímo tímto ustanovením Ústavy zmocněny tvořit právo ve formě vydávání obecně závazných vyhlášek. Logickým důsledkem tohoto výkladu potom je, že na rozdíl od vydávání právních předpisů v přenesené působnosti ve smyslu čl. 79 odst. 3 Ústavy, jehož dikce explicitní zákonné zmocnění vyžaduje, k vydávání obecně závazných vyhlášek v mezích své věcné působnosti, a to i když jsou jimi ukládány povinnosti, již obce žádné další zákonné zmocnění nepotřebují (s výhradou ukládání daní a poplatků vzhledem k čl. 11 odst. 5 Listiny), neboť pojmově není právního předpisu bez stanovení právních povinností.“ Regulace míst nabízení prostituce je již dnes implicitně umožněna § 10 písm. a) obecního zřízení: „Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranstvích v obci jsou takové činnosti zakázány.“ Jak konstatoval § 51 věta poslední nálezu ÚS Ministerstvo vnitra v. Ústí nad Labem z 8. 3. 2007 o vyhlášce Ústí nad Labem k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku, sp. zn. Pl. ÚS 69/04, č. 161/2007 Sb., N 44/44 SbNU 557: „Lze tedy shrnout, že současná právní úprava dává obci na výběr, aby buď prostituci neupravovala vůbec, nebo ji na všech veřejných prostranstvích obce zcela zakázala, anebo aby negativně či pozitivně vymezila určitá veřejná prostranství, na kterých lze prostituci nabízet.“ Nová právní norma toto soudní rozhodnutí recipuje a tuto pravomoc tak utvrzuje. Dále se výslovně stanoví, že je možné zakázat vystavování lidí za účelem propagace sexuálních služeb, neboť je tím porušena lidská důstojnost a ohrožena veřejná morálka. Cílem tohoto opatření je možnost prohibice výloh, výkladních skříní, oken a podobných soukromých prostor, v nichž jsou osobně propagovány sexuální služby. K článku II Vzhledem k tomu, že obecní zřízení nemá subsidiární působnost ve vztahu k zákonu o hlavním městě Praze, je nutné opatření článku I zavést i v tomto zákoně. K článku III Trestný čin kuplířství (§ 189 TZ), který je v základní skutkové podstatě přečinem, je subsidiární skutkovou podstatou zločinu obchodování s lidmi. Jeho podstatou je, že prostitutky jsou ve vztahu ke kuplíři dobrovolně, na rozdíl od obchodníka s lidmi. Vzhledem k záměru předkladatele legalizovat poskytování sexuálních služeb a dobrovolné smluvní jednání s ním související, zrušuje se trestnost činností, které ve své podstatě
dobrovolné jsou, tedy zjednání, najmutí, zlákání a svedení jiného k provozování prostituce. Přimění jiného k provozování prostituce se zužuje na přimění nátlakové, tedy takové, kdy se nejedná o dobrovolnou činnost, nýbrž je zneužita tíseň či či zranitelné postavení druhého. Intensita jednání podle aliney první by tak měla být analogická přečinu útisku (§ 177 TZ). Alinea druhá se mění tak, že pouhé kořistění se již nepovažuje za trestný čin, nýbrž k němu přistupuje potřeba naplnění dalších znaků a to rozporu s dobrými mravy a existence nápadně nevýhodných podmínek. Kořistění, tak jak je vykládáno dnes, postihuje i osoby, jejichž činnost spočívá ve smluveném podílení se na prostituci jiného poskytováním souvisejících služeb (pronájem prostor, doprava, sjednávání zákazníků), což je dle navrhovatele zcela legitimním podnikáním. Trestnost těchto činností je reziduem represivního socialistického přístupu k prostituci, který postihuje jednání časté a běžné a které bývá postihováno jen výběrově, případně dokonce účelově, což je v rozporu se základními principy trestního práva a práva obecně. Trestným tak zůstává pouze kořistitění z prostituce toho, jehož zisk z prostituce je v hrubém nepoměru v jeho prospěch k zisku osoby, na jejíž prostituci se podílí a z níž kořistník kořistí a jejíž postavení je tak zjevně nevýhodné. Zákaz nucených prací nebo jiných forem vykořisťování (§ 168 odst. 1 a 2 písm. e) TZ) zůstává nadále součástí skutkové podstaty obchodování s lidmi . K článku IV Zavádí se nová skutková podstata přestupku proti občanskému soužití, když se pod pokutou ve výši až 20 000 Kč zakazuje jednání spočívající v poskytování nebo užívání úplatné sexuální služby bez použití prezervativu a nabádání k takovému jednání, ať už příjemcem nebo poskytovatelem takovéto služby. Tímto ustanovením cílí předkladatel na omezení rizika přenosu pohlavních chorob. K článku V Dosud platné a účinné §§ 14 až 16 zákona č. 241/1922 Sb. z. a n., o potírání pohlavních nemocí, ve znění zákona č. 158/1949 Sb. a zákona č. 88/1950 Sb., zakazují zřizování a udržování „nevěstinců“ a stanoví povinnost veřejné správy zřizovat ústavy, v nichž se „řemeslným prostitutkám“ zajistí dočasný útulek a příležitosti k nápravě. Vedle této úpravy obsahuje tento zákon i ustanovení zajišťující dozor nad zpustlou mládeží, která vede pohlavně nemravný život. Proto je nezbytné tento zákon zrušit. Ustanovení § 12 zákona č. 158/1949 Sb., o boji proti pohlavním nemocem, zrušilo všechna ustanovení zákona o potírání pohlavních nemocí, vyjma § 14, odst. 2 a §§ 15, 16, 20 a 21. Protože zákon č. 88/1950 Sb., trestní zákon správní, měl v § 149 odst. 1 obecnou derogační klausuli, lze dovodit, že byl nepřímo zrušen též § 20 zákona o potírání pohlavních nemocí – vyzývání ke smilstvu – a § 21 – pohoršlivé provozování smilstva. K článku VI Ve 4. volebním období (2002–2006) se poslanecká sněmovna zabývala vládní osnovou výpovědi úmluvy o potlačování a obchodu s lidmi – sněmovní tisk č. 1081. Ve čtvrtek 20. října 2005 byl však souhlas s touto výpovědí odmítnut. Podle článku 25 úmluvy výpovědní lhůta je jeden rok. Zároveň s úmluvou je třeba vypovědět její závěrečný protokol, který má ve vztahu k úmluvě formálně samostatné postavení, a další úmluvy. I v rozměru mezinárodních smluv je třeba mít na paměti princip rozlišování prostituce dobrovolné a nucené. Mezinárodní smlouvy, které zapovídají nucenou prostituci (obchodování s lidmi), samozřejmě zůstanou v platnosti. Co se týká nucené prostituce,
první mezinárodní konference o potlačení obchodu s ženami se konala v Paříži v roce 1885. Výsledkem dalších jednání bylo schválení mezinárodního ujednání k účinné ochraně proti trestnému obchodu známému pod názvem „obchod s bílými otroky“ ze dne 18. května 1904, vyhlášené pod č. 26/1913 ř. z., a mezinárodní úmluvy ze dne 4. května 1910, aby byl potlačen obchod s děvčaty, vyhlášené rovněž pod č. 26/1913 ř. z. Podstatou ujednání z roku 1904 je povinnost státu zřídit informační úřad o kuplířství. Článek 1 mezinárodní úmluvy o potlačení obchodu s děvčaty z roku 1910 přikazuje trestat kuplířství, a to výslovně i pro dobrovolnou prostituci, jedná-li se o nezletilé. Článek 2 potlačuje nucenou prostituci zletilých. Mezinárodní úmluva o potírání obchodu s ženami a dětmi ze dne 30. září 1921, vyhlášená pod č. 123/1924 Sb. z. a n., je jen potvrzením mezinárodním závazků na poli nucené prostituce. Vzhledem k tomu, že se tyto mezinárodní úmluvy týkají toliko prostituce nucené, není nutné je vypovídat. Zcela jiná je situace u mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami z roku 1933, která již ve svém článku 1 stanoví, že se jedná o dobrovolnou prostituci, neboť jeho alinea 1 říká: „Kdo, aby ukojil chlípnost druhého, najme, zavleče nebo dodá zletilou ženu anebo dívku, třeba s jejím souhlasem, za nemravným účelem v jiném státě, bude trestán i tehdy, byly-li jednotlivé činnosti, které tvoří skutkovou podstatu trestného činu, spáchány v různých státech.“ Po vzniku Spojených národů byly přijaty dva procesní protokoly, které vyjádřily vůli OSN prosazovat dřívější mezinárodní úmluvy na tomto poli. Byl to jednak protokol ze dne 4. května 1949 měnící mezinárodní ujednání k účinné ochraně proti trestnému obchodu známému pod názvem „obchod s bílými otroky“, podepsané v Paříži dne 18. května 1904, a mezinárodní úmluvu, aby byl potlačen obchod s děvčaty, podepsanou v Paříži dne 4. května 1910, a protokol ze dne 20. října 1947 ke změně mezinárodní úmluvy o potírání obchodu s ženami a dětmi, uzavřené v Ženevě dne 30. září 1921, a mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami, uzavřené v Ženevě dne 11. října 1933. Není nutné je vypovídat, neboť jsou jen procesní, tedy obdobou mezinárodní úmluvy o potírání obchodu s ženami a dětmi z roku 1921. Co se týká úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950 (v jiném překladu úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a vykořisťování prostituce jiného), je doprovázena závěrečným protokolem, který stanoví, že dohodnuté je pouze minimální standard. Demokratické státy jako je Rakousko, Německo, Nizozemí, Spojené království, Řecko, Švédsko, Irsko, Švýcarsko, Spojené státy americké, Kanada, Austrálie ji ani nepodepsaly; Dánsko ji neratifikovalo. ČR by se proto měla připojit k okruhu těchto států. Více ve studii Parlamentního institutu č. 5.190. Protože hrozí nebezpečí, že by se ukončení represe dobrovolné prostituce mohlo projevit represí nyní tolerovaných forem pornografie, je vhodné zároveň vypovědět úmluvy o potírání pornografie. Ačkoliv úmluva o rozšiřování necudných publikací z roku 1910 je jen paralelou informační úmluvy ujednání z roku 1904, vzhledem k plné legalizaci měkké pornografie by měla být vypovězena i ta. K úmluvě o potlačování obchodu s necudnými publikacemi z roku 1923 byl vydán procesní protokol, obdobný protokolu ze dne 20. října 1947.
V Praze dne 25. června 2013
Viktor Paggio, v. r.
Vyznačení navrhovaných změn I. Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) § 10 Povinnosti může obec ukládat v samostatné působnosti obecně závaznou vyhláškou a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejných prostranství v obci jsou takové činnosti zakázány, b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku, c) k zajištění udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně3) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení obce sloužících potřebám veřejnosti, d) k ochraně veřejné morálky; obec smí vymezit veřejná prostranství určená k nabízení prostituce nebo zakázat vystavování osob za účelem reklamy na sexuální služby viditelné z veřejně přístupných míst, nebo de) stanoví-li tak zvláštní zákon.
II. Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze § 44 (1) Zastupitelstvo hlavního města Prahy může v mezích samostatné působnosti hlavního města Prahy vydávat obecně závazné vyhlášky. (2) Rada hlavního města Prahy může v přenesené působnosti vydávat na základě a v mezích zákona nařízení hlavního města Prahy, je-li k tomu zákonem zmocněno hlavní město Praha, obce, obce s rozšířenou působností nebo kraje. (3) Povinnosti může hlavní město Praha ukládat v samostatné působnosti jen obecně závaznou vyhláškou a) k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména lze stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v hlavním městě Praze nebo by mohly být v rozporu s
dobrými mravy anebo z důvodu ochrany bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, popřípadě stanovit, že na určitých veřejně přístupných místech v hlavním městě Praze jsou takové činnosti zakázány, b) pro pořádání, průběh a ukončení veřejnosti přístupných sportovních a kulturních podniků, včetně tanečních zábav a diskoték, stanovením závazných podmínek v rozsahu nezbytném k zajištění veřejného pořádku, c) k zajištění udržování čistoty na ulicích a jiných veřejných prostranstvích, k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně13) (dále jen "veřejná zeleň") a k užívání zařízení hlavního města Prahy nebo městské části, d) k ochraně veřejné morálky; hlavní město Praha smí vymezit veřejná prostranství určená k nabízení prostituce nebo zakázat vystavování osob za účelem reklamy na sexuální služby viditelné z veřejně přístupných míst, nebo de) stanoví-li tak zvláštní zákon.
III. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník § 189 Kuplířství (1) Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným Kdo jiného za zneužití jeho tísně či zranitelného postavení přiměje k provozování prostituce nebo z ní za nápadně nevýhodných podmínek a v rozporu s dobrými mravy kořistí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 a) v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, nebo b) jako člen organizované skupiny. (3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví. (4) Odnětím svobody na osm až patnáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.
IV. Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích § 49 Přestupky proti občanskému soužití (1) Přestupku se dopustí ten, kdo
a) jinému ublíží na cti tím, že ho urazí nebo vydá v posměch, b) jinému z nedbalosti ublíží na zdraví, c) úmyslně naruší občanské soužití vyhrožováním újmou na zdraví, drobným ublížením na zdraví, nepravdivým obviněním z přestupku, schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním, d) omezuje nebo znemožňuje příslušníku národnostní menšiny výkon práv příslušníků národnostních menšin, e) působí jinému újmu pro jeho příslušnost k národnostní menšině nebo pro jeho etnický původ, pro jeho rasu, barvu pleti, pohlaví, sexuální orientaci, jazyk, víru nebo náboženství, pro jeho politické nebo jiné smýšlení, členství nebo činnost v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích nebo jiných sdruženích, pro jeho sociální původ, majetek, rod, zdravotní stav anebo pro jeho stav manželský nebo rodinný. f) poskytuje nebo užívá úplatné sexuální služby bez použití ochranné pomůcky k zabránění přenosu sexuálně přenosné infekce, nebo k takovému jednání jiného nabádá (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) lze uložit pokutu do 5 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. b) až fe) pokutu do 20 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. c) lze spolu s pokutou uložit zákaz pobytu.
