nejednou vracela k rriznym aspektrim problematiky literatury obrození, stďe zpŤesĎovalazákladní hodnocenía konkrétníobtazrcntoje českékultury konce 18. a první poloviny 19. století. Ruštívědci šli cestou od psaní kapitol dějin kultury, včetněnapŤíklad (padesátá léta),po vytvoŤenízásadníhoNrístínu české' Dějin Česhoslouensha literatury 19..20' století(1963) a individuálních monografiívěnovan;Ích českéobrozenskéliteratuŤe. Mám na mysli pŤedevšímknihy: Dvě epochy _ literatury,Íg73) profesora Nikolského;Pauel SafaŤík ulznamnj česhé (1973) A. S. Mylnikova; uědec slauista(1963) aJosef Jungmann a jeho doba literatula, obsahujícíkapitolu o tvorbě buditelťr,profesorky Dějiny česhé R. R. Kuzněcovové(1987). objevují se v nich rriznépohledy na otázky periodizace doby národního obrození, žánrovyc]nsystémri literatury, jejich slohov ch směrťr.Rrizná jsou pŤirozeněi hodnoceníněkteqích děl obrozensk]fchautor , ďe v souhrnu tyto práce obsahují dosti ripln1i a objektivní tozbor českéliteratury zkoumanéhoobdobí. Co se tyčeméhoskromnéhopŤínosu- napsala jsem knihu o českém kultuŤeprvní poloviny 19. století(1991)' obrozenskémdivadle (1980)'o české kultuŤe 18'-19' století)- snažímse česhé u dějin obrazy v tisku ie kniha analyzovat literaturu v celkovém systému kultury národního obrození a jde o drama a divadlo. mi pŤedevším . Vtomto pŤíspěvkujsem chtěIaukázat,Žer:uskym slavistrim se dostalo cti vybvoŤitoábo^á k,,ďifikouaná literárněvědná díla věnovaná českénárodní literatuŤe v epošejejího utváŤenía rozvoje.
204
CESKA POEZIE. V RUSKU
(vÝběr' pŤeklady' vlivy, perspektivy) LUDMILA BUDAGoVoVÁ
Moc mě těší,žev našemstárnoucím,ke konci se ch;Ílícím stoletíse něco děje poprvé- totiž našesetkání bohemistri z r zn;/'chkončinsvěta. ovšem první kongres světovébohemistiky neznamená, Že tato věda dělá pnní kroky. Má už za sebou velk;Í kus života. V Rusku literárněvědná bohemistika jako samostatn1/vědeck obor vykrystalizova|a až po 2. světovéválce. Ale zrodila se již na zač,átkl 19. stoletíjako neoddělitelná součástrozvíjejícíse ruské slavistiky, která založila tradici vědeckéhostudia a propagace slovansk;Íchliteratur (včetně české), otevŤelajim cestu do ruské kultury. Ve svémreferátu se zastavím u dynamiky ajen u někter1/chzvláštností recepce česképoezie v Rusku. Poezie se začďa aktivně pŤekládatdo ruštiny v obdobíčeského nrírodního obrození.Na počátku pŤekladti z češtinyleŽí pravděpodobně Ruhopis hrálouéduorsh!.PŤeloženbyl admirálem A. Šiškovem,b;ival;ímministrem lidovéosvěty a prezidentem Ruskéakademie věd, a vydán poprvéjižroku 1820. První pŤekladatelse neopíraljen o své skromné znalosti češtiny, nj,brž i o německ;ípŤeklad Ruhopisu. Němčina (ako francouzština a angličtina)byla mezi ruskou inteligencí mnohem více tozšíŤenanež čeština a napomáhala pŤekladatelrim z češtinyjak na zač,átku'19. století, pŤed založenímkatederslavistiky na rusk;íchuniverzitách (fungovaly aŽ od roku 1839), tak i v porevolučníchdvacát;fch a tŤicát1/chletech 20' století,po zavŤenítěchto kateder (kdy byli ruští slavisté pronásledováni). Ruhopis hrálouéduorsáyse pŤekládalněkolikrát a dosáhl v 19. století asi šestivydání. Byl brán zce|avážnějako ptlvodnídíIo13' století.V nejreprezentativnějšíantologiíSlouanshá poezie,*ydanév redakci N. V Gerbela roku 1871,zastupuje staršíčeskouliteraturu. A. Gilferding,jeden z prvních pŤekladatelri a badatelri v českémpísemnictví,Ruhopis hájil a kritizoval Němce, kteff pr o jeho p vodnosti pochybujíze žárlivosti. Ale pŤestožeprivodnínebyl a pochybovačiměli pravdu, byl stejně dílem senzačním:sehrď velkou u]ohu v živoG nejenom české,nybrŽ i ruské kultury. Prcrazil, česképoezii cestu do ruštiny, inspiroval světovy zájem o české národní písemnictví' Mímo Rukopjsy první ruští čtenáŤičeskéliteratury četli básně Jana (nejHusa. Š.Lomnického,Kollárovu Sláuy dceru, básně od Čelakovského
205
častějise publikova|a Velihd'panychida), HavlíčkaBorovského(největší popularitě se těšily Tyrolshéelegie)a básně K. J. Erbena' Byly publikovány v časopisechi ve sbírkách slovanské poezie a znázotíovaly Rusrim impo.'vzkffsila k Životu cel nujícívlastnosti česképoezie i celéliteratury, která slovansk1ínárod uprostŤedzápadní Ewopy'''l Pozoruhodná souvislost:nikoli národ vzkŤísil literaturu, nybrž naopak. JiŽ z prvních v1fborri(a podíleli se na nich i Ceši)se zakládal obraz poezie,která'.nikdy neodpovídalaideálrim čistéhoumění,,.2Neodpovídalajim ani poezie ruská, cožusnadnilo vztaby obou literatur na intimní Írrovni básnického pŤekladu. Ruská společnost19.stoletíměla dost objektivnípŤedstavuo pŤedních osobnostech českéliteratury té doby. Ale ta se v lecčemstozchází s pŤedstavoumoderní.V pŤedmluvěk antologii z roku 1871byLi za největší HavlíčekBorovsk;f',coŽje českéspisovatele označeniKollár, Čelakovsk5í, jehoŽverše _ (Karel ještě Eugen T\rp]í), Boleslav Jablonsk pochopitelné,a nyní sotva kdo zná. (osobně je mi však velmi sympatick;/ i sv;Ími mravoučnymibásněmi, i tím' žejsme chodili stejnymi chodbami a dívali v rrizn;fchstoletích'on - kdyžvstoupil se na Prahu ze stejn ch oken, tŤebaže já _ kďyŽ jsem byla hostem na Strahově, do premonstrátskéhokláštera Ústavu pro českoua světovou literaturu.) Byljedním z nejpublikovanějších básníkri v Rusku. Ačkoliv pŤekročilhranice svévlasti, nepŤežil česk1/'ch svrij čas. Zce|aopaénypŤípadje Karel Hynek Mácha. V 19' stoletíbylopŤeloŽeno (a uveŤejněnove zmíněnéantologii) jenom 36 veršri z prvního zpévl Mdje. a nepopulární,nějakym zvláštnímzprisobemproA]e ačskoro nepŤeložen niká do ruskéhobásnickéhovědomí,pŤipomínáse. básnické věku, kdy se česko-ruské PŤiblížilse ruské poezii stŤíbrného vztahy staly drivěrnějšímia rovnoprávnějšími, kdy pŤitlumily svou funkci vyhraněně buditelskou a do popŤedívyzdvihly íunkci estetickou. Na začátku 20. stoletíse stala českápoezie objektem upŤímnéhozaujetí některych rusk}íchbásnftri. K nim patŤíi Konstantin Balmont. Jeho velkou Iáskou byl Vrchlick1í.Kvrili němu se naučilčeskyazača|ho pŤekládat'jak ''radost dotek vlastní duše,toho, co je v ní nejbarevnější se pŤiznal,pro Ale Balmont neobdi. co je a bylo v ní privodně slovanské',.3 a nejněžnější' vovď jenom Vrchlického.ZdfuazŤtujevelkou lásku Slovanri k vlasti odvolává se Balmont nikoli na Kollárovu Slá'uy dceru, nybtž na Máchriv Máj, na verše loučeník smrti odsouzenéhos domovem.
1
A. Gilfercling in Poezija skulian. red. N. V. Gerbel, St Peterburg 1871, s. 336. lalnTez'
3
206
s' JZí'
(...l
tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou' kolébku mou i hrob m j, matku mou, vlasťjedinou i v dědictví mi danou, šíroutu zemi, zemi jedinou! _ V Balmontově
nedokonalém
pŤekladu
znějí takto:
Vy v svojom bogomolji poklonitěs zemle. Ach, krasivoj zemle, toj lubimoj zemle Kolybeli mojej i mogile mojej Tb rodinaja mať, vse vladenije moje Vse nasledstvo moje, šir jedinoj zemli.
,,To
zazpíva),Cech,.'psal Balmont, ,'ale v ruském srdci se tento podivuhodn5; vzdech jeví jako jeho vlastní láska a vlastní stesk..' Balmont už žil v emigraci' strašně se mu st}iskalo po domově a snad nikdo lépe než Mácha nedovedl tento jeho stesk vfrádŤit. Je vidět, jak se mění sémantika pffvlastku '.slovansky'.:V Rusku 19.stoIetí se spojuje s národním obrozením, vlastenectvím, občansk mi city a tuŽbami. U Balmonta se '.slovansk;f,. spojuje s duševním bohatstvím a také s vlastenectvím. JenomŽe láska k vlasti se mění v něco riplně drivěrného, intimního, pro svrij vyraz hledá spíše lyr'ické obrazy a intonace. A proto byl Mácha Balmontovi bliŽší než Kollár. '.Ruské .,vlastní srdce'., duše',- tato Balmontova slova ve spojení s českou poezií svědčío tom, že se básnické česko.ruské kontakty prohlubovaly, proměĎovaly se ve vnitŤní kontakty pŤíbuzn;Ích duší. o pŤedpokladech takoqfch kontaktri svědčí podivuhodná shoda obraz české a ruské poezie, dot kajících se některfch blízk;ich motivri' Uvedu jenom jeden pÍíklad. Ve své znamenité Ťadě asociací spojenych s motivem upl;Ívání času, zániku všeho, co bylo aje, a co pŤece nechá po sobě stíny, vzpomínky, dozvuky, stopy, Mácha používá nehmatatelné, ale smyslové obrazy, pŤístupné lidskému ztaku a sluchu: ''zbortěné harfy tÓn, ztrhané strriny zvuk, / zašlého věku děj, umŤelé hvězdy svit,'. Mlad;/ ruskyí básník S. J. Nadson, velmi populární koncem 19. a začátkem 20. století, v některych obrazech své proslulé básně, která znělajakojeho vlastní epitaf, opakuje Máchu skoro doslovně: Ne govoritěmně: on umer _ on Živjot. Pusťžertverrnikrazbit,- ogoĎješčo pyljajet. Pust roza sorvana'_ onaješčo cvetjot. Pusťarfa slomana,_ akkord ješčo rydajet.
J' Vrchlick : Izbranny.jesÍic,lri,sv. 24,Praha 1928'
207
častěji se publikova|a Velihá panychidd, Havlíčka Borovského (největší popularitě se těšily I\lrolshé eleglel a básně K. J. Erbena. Byly publikovány v časopisech i ve sbírkách slovanské poezie a znázotítova|y Rusrim impo.'vzkffsila k životu cel1f nující vlastnosti česképoezie i celé literatury, která slovansk;í národ uprostŤed západní Ewopy'''l Pozoruhodná souvislost: nikoli národ vzkŤísil literaturu, nybrž naopak. J1Ž z prvních v1fborri (a podíleli se na nich i Češi)se zakládal obraz poezie, která',nikdy neodpovídala ideáIrim čistého umění'.'2 Neodpovídala jim ani poezie ruská, což usnadnilo vztahy obou literatur na intimní rirovni básnického pŤekladu. Ruská společnost 19. sto]etí měla dost objektivní pŤedstavu o pŤedních osobnostech české literatury té doby' Ale ta se v lecčems tozchází s pŤedstavou moderní. V pŤedmluvě k antologii z roku 1871 byli za největší českéspisovatele označeni Kollár, Čelakovsk;Í, Havlíček Borovsk;í, coŽ je pochopitelné, a ještě - Boleslav Jablonsk1/ (Karel Eugen Ttrp '),jehož verŠe nyní sotva kdo zná. (osobně je mi však velmi sympatick;f i sq/mi mravoučnymi básněmi, i tírn, žejsme chodili stejn;Ími chodbami a dívali se na Prahu ze stejn;fch oken, tŤebažev r znych stoletích. on _ když vstoupil do premonstrátského kláštera na Strahově, já -kdyŽjsem byla hostem Ustavu pro českou a světovou literaturu.) Byljedním z nejpublikovanějších česk ch básníkri v Rusku. Ačkoliv pŤekročil hranice své vlasti, nepňeŽil svrij čas. ZceIa opačny pŤípadje Karel Hynek Mácha. V 19. století bylo pŤeloŽeno (a uveŤejněno ve zmíněné antologii) jenom 36 verš z prvního zpévu'Máje. A]e ačskoro nepŤeložena nepopulární, nějak1/'mzvláštním zprisobem proniká do ruského básnického vědomí, pĚipomíná se. PŤiblížil se ruské poezii stŤíbrnéhověku, kdy se česko-ruské básnické vztahy staly drivěrnějšími a rovnoprávnějšími, kdy pŤitlumily svou funkci vyhraněně buditelskou a do popŤedívyzdvihly funkci estetickou. Na začátku 20. století se stala česká poezie objektem upŤímného zaujetí někter ch rusk5ích básnftri. K nim patŤ{i Konstantin Balmont. Jeho velkou láskou byl Vrchlick1Í. Kvrili němu se naučil česky azača| ho pŤekládat' jak '.radost dotekri vlastní duše, toho, co je v ní nejbarevnější se pŤiznal, pro je bylo v ní privodně slovanské''.3 Ale Balmont neobdinejněžnější' co a a voval jenom Vrchlického. ZdrirazĎuje velkou lásku Slovanri k vlasti odvolává se Balmont nikoli na Kollárovu Slduy dceru, n1fbrž na Máchriv Mtij, na verše loučení k smrti odsouzeného s domovem.
r . 3
206
A. Gilferding inPoeziia slaujan, red..N. V. Gerbel, St. Peterburg 1871, s. 336 T a m t é Ž s' . 3 2 7 .
tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob mrij, matku mou. vlasťjedinou i v dědictví mi danou' šíroutu zemi, zemi jedinou! _ V Balmontově
nedokonalém
pŤekladu
znějí takto:
Vy v svojom bogomolji poklonitěs zemle. Ach, krasivoj zemle, toj lubimoj zemle Kolybeli mojej i mogile mojej Tb rodimaja mať, vse vladenije moje Vse nasledstvo moje, širjedinoj zemli.
,,To
'.ale zazpíva|Čech,'. psal Balmont, v ruském srdci se tento podivuhodnf vzdech jeví jako jeho vlastní láska a vlastní stesk''. Balmont už ŽiI v emigra. ci' strašně se mu st5Ískalo po domově a snad nikdo lépe než Mácha nedovedl
tento jeho stesk v51.ádÍit. Je vidět,jak se měnísémantikapffvlastku ',slovansky,': V Rusku 19.století se spojuje s národním obrozením,vlastenectvím,občansk]fmicity a tužbami.U Balmonta se '.slovansk;Í'. spojujes duševnímbohatstvíma také s vlastenectvím.Jenomželáska k vlasti se mění v něco ríplnědrivěrného, intimního, pro svlij qirraz hledá spíšelyr-ické obrazy a intonace. A proto byl Mácha Balmontovi bliŽšínež Ko]lár. ''Ruské srdce'','.vlastníduše,'_ tato Balmontova slova ve spojenís českou poeziísvědčío tom, žese básnickéčesko.ruské kontakty prohlubovaly, proměĎovaly se ve vnitŤní kontakty pŤíbuznyichduší. o pŤedpokladechtakoqÍch kontaktri svědčípodivuhodná shoda obrazri českéa ruské poezie, do|ikajících se někter5íchb|ízk!,ch motivti. Uvedu jenom jeden pĚíklad.Ve svéznamenitéŤaděasociacíspojen3ích s motivem upl;fváníčasu,zániku všeho'co bylo aje, a co pŤecenechá po sobě stíny, vzpomínky, dozvuky, stopy, Mácha pouŽívá nehmatatelné, ale smyslové obtazy, pŤístupnélidskému zraku a sluchu: ',zbortěnéharfy tÓn, zirhané stniny zvuk, lzašléhověku děj, umŤeléhvězdy svit.'.Mlad]f rusk básník S. J. Nadson, velmi populární koncem 19. a začátkem20. století,.'.'ěkt"47.h obrazech svéproslulébásně, která zněla jako jeho vlastní epitaf, opakuje Máchu skoro doslovně: Ne govoritě mně: on umer _ on živjot. Pusť žertvennik razbit, - ogoř ješčo pyljajet. Pusť roza sorvana' - ona ješčo cveťjot. Pusť arfa slomana, _ akkord ješčo rydajet'
J. Vrchlick;Í: Izbransry'je stichi, sv' 24, Praha ].928.
207
I
l
I l
I
Nejde o vliv. Nadson Máchu nečetla neznal. Jde o souznění duší,o souznění dvou básnick:Ích kultur. Po Říjnovérevoluci se proces pronikání česképoezie do Ruska zpomalil a ochabl. Myšlenka slovanskévzájemnosti byla potlačenamyšlenkouvzájemnosti tŤí.lní'To zbavuje rusko-slovanské vztahy těch pŤedností,které měly ve starémRusku. Potrjčekbásnick1fchpŤekladriz češtinyse zuŽuje do jednotliqích publikací v časopisecha sbírkách revolučnípoezie. Mezi nimi jsou Wolkerova Balada o očíchtopíčoulch'dvě malé sbírky od Ilji Barta, něco z S. K. Neumanna a V. Nezvala (z jeho sociálních blues) a na začátku 2. světovéválky se zvedá nová vlna zájmu V pŤedvečer (a o českou vťrbecslovanskou) poezii na základě společnéhoboje proti fašismu' Revolučnítendenci uÍběru básní pro pňeklad stŤídávlastenecká a proti.'slovansky'.ve slavnostním fašistická tendence.opět se uŽívápŤívlastek poezieuŽ dostávajípňednost z české vyběru I ve obrozeneckémslova smyslu' nikoli revoluční,ale vlastenecké motivy. V dubnu roku 1939, měsícpo okupaci Cech a Moravy, časopisNovfr v novérn mir publikuje (v Rusku už asi posedmé)Rukopis krdlovéduorsk!, pŤekladu.Sousedís materiályXVIII. sjezdu strany a se Stalinoqfon článkem o Sverdlovovi' PŤekladatelIvan Novikov hájí Ruhopis jako součástčeské kultury a Václava Hanku jako velkéhobasníra. Na začátkuVelkévlastenecké války se v ruštině objevujeHot.iv Jan houslista,aY1ktorDyk a jeho báseĎ Země mluuí.sRedakci časopisulinezajimajíjeho politické názory, protoŽe _ jak se psalo v poznámce - .'byl vždycky rozhodnym pfívrŽencemboje proti germánskym agresorrim, ohroŽujícímexistenci českéholidu,..' Za války vyšla sbírka poezie aprÓzy J, Nerudy (1944).Po válce Holanriv DíÁ Souětshémusuazu, fragmenty z Rudoarmejc (1947), Hrubínriv Pražsk! mdj (1947), V prvních poválečnychletech docházív Rusku k systematickému zkoumání a propagaci českéliteratury a poezie. PŤes dramatické komplikace tohoto p,o.u",', spojenés dramaty poválečnychdějin Československaa se situací v Sovětském svazu' pŤes agresívni zásah tendenčníideologie do literárněvědné bohemistiky, pŤesseznamy zapovézenychbásníkri (po 1948 a 1968) -je to obdobívelice produktivní z hlediska intenzity, hojnosti, kvality a funkce básnick;fch pŤeklad z češtiny.Zastavím se krátce u rirovně a funkce pŤekladri.
n 5 o
208
o k ť i o b , 1 9 4 1 , č .9 - 2 0 . Internacionalna'jaliteratu'ra 1941, č' 9-10 TanrtéŽ,s' 294'
Nové pŤekladyz česképoezie (klasickéi moderní)dávají zpravidla lepší pŤedstavu o básnick;Íchtalentech nežpŤeklady sta í(ze zaifiku 19. i začátku 20' století).Jsou mezi nimi pravéskvosty pŤekladatelského umění jako napŤftlad Nezval v.odlson v pňekladu Davida Samojlova nebo Hrubínova Hirošimo v básnické interpretaci R. Rožděstve.,.kého. Zvjšila se i roveri pŤekladri básnftri.19. století: znějí mnohem moderněji než v prekladech star1fch.ovšemžebyly i pŤípady,ildy novf modernípŤeklad zaostal za starším:novépŤekladyKollárovySld,uy dcery jsoumístymnohem horší nežBergliv pŤeklad z ,19.století. Nikolaj Berg byÍstylisticky blížKollárovi nežsovětsk;Íbásník Šervinskij. Bergriv pŤeĚlad má zvláštní vrini sta4fch čas , nese v sobě prach minul;Íchstalelí. Vyskytují se dosti zaiímavépffklady myslného lexikálního odstupu od originálu, kďyž použitá slova změnila v novém historickém prostŤedí svrij p vodní smysl. Všichni sovětštípŤekladateléMáchova Májesvorně vynechávali ..první verše:''Byl pozdníve9er - první máj',. A. GolemĚa a V. Lugovskoj ?aj,, ? ho nahradili souslovímqrtmicky stejn;/m'.rannij maj'' (ran máj), D. Sámojlov - .'junnfr maj'' (mlady máj). Jenom N. Berg v 19. stoletíklidně nechal ten ''první máj',. Nebyl ještě zatíženŽádn;fmi ideďogickymi pŤedstavami a neměl strach, Žejeho čtenáŤispojíprvní den máje s mezinároáním svátkem proletariátu. Sqim pocitem Života byl blíŽMáchovi neŽ současník m dclnickoho hnutí. Českébásně se vlévalydo rusképoeziejakoby dlouhfm, táhlfm proudem po dvě století.V pniběhu časuse měnilá nejen prudkost p"o.,áu, .,áplĎ a riroveĎ básnickfch pŤekladri z češtiny.Měnila se i jejich funkce. v ig.století hrály buditelskou osvětovourilohu: měly seznámit ruského čtenáres kulturou pŤíbuzného, ale málo známéhonároda. Na začátku20. stoletíse zŤejměprojevovala funkce estetická. PŤekládala se poezie schopná dát vzrušujícíestetické prožitky. Po revoluci, v meziválečnéma válečném období, plnily pňeklady politickou funkci, měly pŤedevším potvrdit správnost marxistické koncepcedějin a umění,dát posilu v boji s fasismem a imperialismem. (Tlochu schematizuji, abych vyjádŤila to hlavní.) Po válce tyto f.'nk"" spl valy, stŤídalyse, navzájem se nahrazovaly a doplĎova|y,což častozá|eže|ona politické atmosféŤe i na osobníiniciativě bohemistria pŤekladatel . V šedesátfch letech dostaly pŤekladyz češtinyještějednoukomplementární funkci: pŤinášelydo ruské poezie to, co v.'i co bylo zničeno.A v "t'yloto, tom mají největšízásluhu pŤekladyz českéavantgardní poezie,z nížnejvÍce se pŤekládal V. Nezval. Lákal ruskébohemisty a básnfty nikoli sv1fmrevolučnímpostojem fenŽ mu snadno otevíral dveŤedo nakladatelství). Lidská srdce otvíral Ne".,,átri.,, avantgardismus, qfbušn lyr.ick;/talent, moderní zprisob v5írazu,jeho aso. ciace. Do vážnéruské poezie pŤineslpoetistickou hiavost. SvémupŤekla-
209
Nejde o vliv. Nadson Máchu nečetl a neznal. Jde o souznění duší, o souznění dvou básnick;Ích kultur. Po Ríjnové revoluci se proces pronikání česképoezie do Ruska zpomalil a ochabl. Myšlenka slovanské vzájemnosti byla potlačena myšlenkou vzá. jemnosti tffdní. To zbavuje rusko-slovanské vztahy těch pŤedností, které měly ve starém Rusku' Pottlček básnick ch pŤeklad z češtiny se zužuje do jednotliv ch publikací v časopisech a sbírkách revoluční poezie' Mezi nimi jsou Wolkerova Balada o očíchtopičou!,ch, dvě malé sbírky od Ilji Barta, něco z S. K. Neumanna a V. Nezvala (z jeho sociáIních blues). V pŤedvečera na začátku 2. světové války se zvedánová vlna zájmu o českou (a vribec slovanskou) poezii na záklaďé společného boje proti
I
fašismu. Revoluční tendenci qfběru básní pro pŤeklad stŤídá vlastenecká a proti.'slovansky'' ve slavnostním fašistická tendence' opět se užívá piívlastek obrozeneckém slova smyslu. I ve q/běru z česképoezie už dostávají pŤednost nikoli revoluční, ale vlastenecké motivy' V dubnu roku l939' měsíc po okupaci Čech a Moravy, časopis Novyj mir publikuje (v Rusku už asi posedmé) Ruhopis krd'louéduorskj v novém pŤekladu. Sousedí s materiályXVIII. sjezdu strany a se Stďinoqfm článkem o Sverdlovovi. PŤekladatel Ivan Novikov hájí Rukopis jako součást české kultury a Václava Hanku jako velkého brísníka. Na začátku Velké vlastenecké války se v ruštině objevuje Horriv Jon houslista,a Viktor Dyk a jeho báseĎ Země mluuí.5 Redakci časopisu užnezajímajíjeho politické názoty, protože _ jak se psalo v poznámce - .'byl vŽdycky rozhodnym piívrŽencem boje proti germánskym agresor m, ohroŽujícím existenci českého lidu',.o Za války vyšla sbírka poezie a prÓzy J. Nerudy (1944). Po válce Holanriv Dí& (1947), Hrubín v Pražshj Souětskétl'u suazu, fragmenty z Rudoarmejc maj (1947). V prvních poválečn ch letech dochází v Rusku k systematickému zkou. mání a propagaci české literatury a poezie. PŤes dramatické komplikace tohoto procesu' spojené s dramaty poválečn1ich dějin Československa a se situací v Sovětském svazu, pŤes agresívní zásah tendenční ideologie do literárněvědné bohemistiky, pŤes seznamy zapov ézenych básníkri (po 1948 a 1968) -je to období velice produktivní z hlediska intenzity, hojnosti, kvality a funkce básnick;fch pŤeklad z češtiny. Zastavim se krátce u rovně a funkce pŤeklad .
^
okťiob, Ig4I, č,.g'2o'
5
httenutcionalnqfa literatura 1941, č.9.10
('
208
Tamtéž,s. 294.
NovépŤekladyz česképoezie (klasickéi moderní) dávají zpravidla lepší pňedstavu o básnick;fch talentech neŽ pŤeklady starší(ze zaiátku 19. i začátku 20' století).Jsou mezi nimi pravé skvosty pŤekladatelského umění jako napŤíkladNezvalriv.Edlson v |Ťekladu Davida Samojlova nebo Hrubínova Hirošima v básnické interpretaci R' RoŽděstve.,.koho. Zvfšila se i riroveĎ pŤekladri básníkri.19..století: znějí mnohem moderněji než v prekladech star ch. ovšemŽebyly i pŤípady,kdy noqf modernípreklad zaostal za starším:novépŤeklady Kollárovy S lduy d,ceryjsou místy mnohem horší nežBergliv pŤektadz.19.století.Nikolaj Ěergbyistylistickyblíž Kollárovi nežsovětsk;i básník Servinskij. Bergriv pŤeklad má zvlastní vtini star1fch čas , nese v sobě prach minul;fch staleií. Vyskytují se dosti pŤftlady rimyslného lexikálního odstupu "-ljT"i"é od.originálu, když pouŽitá slova změniia v novémhistorickémprostŤedí svjpvodnísmysl. Všichni sovětštípŤekladateléMáchova MÓje svorně l'Jmechávali .'první '.Byl pozdní - první máj'.. A. Golemba a V. Lugovskoj yaj,, ? verše: 1e.cer .'"*-i1 ho nahradili souslovímrytmickystejnjm maj,.(ran]Ímáj), D. Sámojlov - 'junn54.maj,.(mlad3ímáj). Jenom N. Berg v 19. stoletíklidně nechal ten ''první máj,'. Nebyl ještě zatíŽenžádn mi iaeotogictyml pŤedstavami a neměl strach, Žejeho čtenáŤispojíprvní den máje s mezinaroánim svátkem proletariátu' Sqim pocitem životabyl blížMáchovi neŽ současníkrim dělnického hnutí. Českébásně se vlévaly-dorusképoeziejakoby dlouhfm, táhlfm proudem po dvě století.V pr běhu časuse monilá nejen prudkost proudu, náplř a roveĎ básnickfch pŤekladri z češtiny.Měnila se i jejich funkce. V 19.století hrály buditelskou osvětovou tohu: měly seznámit ruského čtenáŤes kulturou pŤíbuzného, ale málo známéhonároda. Na začátku20. stoletÍse zŤejměprojevovala funkce estetická. PŤek]ádalase poezie schopná dát vzruš rjícíestetické prožitky. Po revoluci, v meziválečnéma válečném období, plnily pŤeklady politickou funkci, měly pŤedevším potvrdit správnost marxistickékoncepcedějin a umění,dát posilu v boji s fasism"* u i^p""i.ti.. mem. (Tbochuschematizuji, abych vyjádŤila to hlavní.) Po válce tyto f.,nkc" spl;rvaly,stŤídalyse, navzájem se nahrazovaly a doplĎova|y, coŽ častoiá|eželona politické atmosféŤei na osobníiniciativě bohemistria pŤekladatel . V šedesátjch letech dostaly pŤekladyz češtinyještějednou komplementární funkci: pŤinášelydo ruské poezie to, .o.r,.,i.hybolo, co bylo zničeno.A v tom mají největšízásluhu pŤekladyz českéavantgardní p oěo",,níž nejvíce se pŤekládal V. Nezval. Lríkal ruské bohemisty a básnfty nikoli sqfm revolučnímpostojem (jenž mu snadno otevíral dveŤedo nakladatelství). Lidska srdce otvíral Ň"".,át.i,, avantgardismus, qÍbušnf lyr"ick;ftalent, moderní zp sob qfoazu, jeho asociace. Do vážnéruské poezie pňinesl poetistickou hravost. SvémupŤekla-
209
lrl
l
i
''Ja sdělal vnov poesiju isroj.'(198r). dateli D. Samojlovovi umožnil Ťíci: Nezval pŤispělk modernizaci ruskéhoverše,kjeho uvolnění,pŤispělk zá. '.noqim básnickfm snubám sovětsk ch básníkri s ewopskou avantgardou, s Apollinairem. věďomím''proklamovan1fmpŤedevším Právě Nezval, se kter m se rusk;í čtenáŤseznámil dÍív,zprostŤedkoval Apollinairovo zakoŤeněnído ruské kultury. První Apollinairriv v1/borse objevil v ruštině aŽ v roce 1967, kdy Nezval byl u nás již dobŤeznám. Autor doslovu k tomuto vyboru N. Balašov argumentuje Nezvalem, kdyŽ vysvětluje možnostipolytematickéhoPasma,jehož strukturu Nezval obdivoval a používal. Se Závadovou Panychidou pronikly do ruské poezie básnické tradice zapomenutéhobaroka. S česk mi pŤekladyzdomácněl i vers libre, natolik cizí ruské poezii, žese v prvních poválečnychpŤekladechproměĎoval ve verš nerymovany, ale metricky. Dalšíperspektivy životačeskychbásník v ruské poezii jsou nejasné. Zílž1|y se vydavatelskémoŽnosti.Ideologickoucenzuru nahradily finanční publikací časopiseck;Ích těŽkosti. Pravděpodobnězas pŤišladoba Ťídk;Ích jako ve dvacáfiích a tŤicálich letech - jenomŽe z jin;ich drivodri. Posledními básníkri Ivana básnick mi pŤekladyz češtinybyly pŤeklady-samizdator1Ích Wernische, Egona Bondyho a Pavla Sruta.' Na počátkubásnickéhopotoka z Čechdo Ruska IeŽíoficiálně uznané .'na ďflo _ Ruhopis hrdlouéduorsáy.Nyní (nechtěla bych Ťíci konci,')se česká j poezie projevujev Rusku tvorbou básníkri nedávno eštézakázanych, nema. jícíchnic společného se žádnouoficialitou. V tom je něco symbolickélro:od upŤímnějším,subjektivnějším - v tom neoficiálním, k oficiátních vztahti je určitá dynamika česko.ruskékulturní spolupráce. Av těch neoficiálních kontaktech je její budoucnost. z rusk;/ch bych chtěla zakončitsvrij pŤíspěvek:,KaŽdj, Aještě jedno, čímž české zdomácnění pŤispěl ke kongresu pŤítomn1fch na tomto bohemistri poeziena ruskép dě. Ale českápoezienebyla pro nás nikdy v lučněobjektem vědeck:/chzájmri, ale spíšesubjektem osobníhoživota.PŤedurčilavztah k Čechám.ba' i ke světu vribec. PŤinášíbadatel m krásné prožitky a dojmy, ''svátek duše',- jak její p sobeníurčil Konstantin Balmont. A za to jí patŤípoděkování a láska.
'
2r0
Pň"klud"t"lku G. Buškovová, Inostrannaja literatura 1993, č.7
K DEJINÁM A PoJMU
sl,o\mNsxÁ r,rtnnrrnNovEDNÁ BoHEMISTII(A MILOŠToMČÍK
Slovenská literárnovedná bohemistika _ a opačne to platí i o českej slovakistike _ má špecifické a neopakovatelhé miesto v litárárnej vede'iej vzťah k českej literatrire je totiž ínj,, než je vzťah k tejto slovásnej kuliríre zo strany nemeck]fch, rusk;ich, francrizskych, anglick}ích alebo in;Ích zahraničn]/ch bádatelbv. Vypl;Íva to z vlastností česko-slovenského literárneho spoločenstva, ktoré prešlo od stredoveku až po sríčasnosťmnoh;fmi jazykov]fmi (v;Ívin od používania češtiny ako literárneho jazyka .'u Šlo.,á.,.t., az po kodifikáciu spisovnej slovenčiny roku 1843), duchovn;fmi, estetick;Ími a kL]trirno-spoločensk]fmi premenami. V tomto dejinnom procese sa p.ár'tm. vala národná identita slovenskej a českej literatriry. Na základe ich vzájomnej otvorenosti voči sebe (v nejednom prípade i polemickej) sa uplatĎovali medzi nimi i prvky integračn ch a komplementárnych funkcii. Na podobn;Ích princípoch sa rozvíjala v predobrodenskom období' vo vrcholn;Ích fázach českého a slovenského národného hnutia v polovici 19.storočia i česká a slovenská literárna histríria s celym ..ibo.osprievodn;ich humanitnovedn ch disciplín: filozofiou, jazykovedou, etnograflou, estetikou' historiografiou atd'. Vobidvoch jej častiachlntenzívne pÓsobil určit;f druh dvojpolárnosti a zároveř integrity' čo nám umožĎuje konštatovad že zarodočnéprvky českejslovakistiky á slovenskej bohemistiky sa virtuálne prejavovali už v predromantickom a romantickom období oboch našich slovesn;fch kultrir' Pri konštatovaní tejto premisy sa možno opierať o dielo J. Dobrovské-ho, B. Tablica' J' Kollára, no najmá o široko koncipovanri prácu Pavla Jozefa Šafárika Geschichte der slawischen Sprorhe und Literatur nach allen Mundarten (1826), ktorá vznikala sribežne s Jungmannovou Historiou literatury české(t. vydanie 1825, druhé rozšírenétsa9) a ktora poĎatím štrukt ry slovansk;fch literatrir mohla priviesť J' M. Htrrbana k myšlienke predstaviť v}ívin slovenskej literatriry v samostatnej práci Slouensko ajeho žiuot literdrny (1846) už ako svojbytn;Íjazykovo-esiuii"t.Ý celok. Názorn;f'm svedectvom o potencionálnej existencii dvojakej optiky v recepcii jedného literárneho diela bo] v obrodenskom období rozdiány postoj k Máchovmu M juv českom a slovenskom kult rnom prostredí. Ak J. K. Chmelensk5i v Časopise Českéhomuzea (1836) v podsiate oa.i"tot t.ito v5'rrikajrícu básnickri skladbu ako rídajne neadekvátnu vtedajším potrebám
2tt
