„Rozvoj vzdělávání žáků karvinských základních škol v oblasti cizích jazyků“ Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.1.07/02.0162 ZŠ
U Lesa, Karviná - Ráj
Určeno pro
8. a 9. ročník
Sekce
Rozšířená
Předmět
Dějepis
Téma / kapitola
Boje v Africe
Zpracoval (tým 4)
Petra Olbřimková - Dějepis
Obsah: VÁLKA V AFRICE .........................................................................................................................................3 1
VÁLKA V AFRICE ................................................................................................................................3 Tobrúk.......................................................................................................................................................7
2
Válka v Africe V této kapitole se dozvíte:
o bojích v Africe;
o bitvách;
o vystoupení našich vojáků;
Budete schopni:
pohovořit o období po první světové válce a situaci v Africe;
Klíčová slova této kapitoly: Afrika, E.Rommel, B.Montgomery, Pouštní krysy - Tobrúk Čas potřebný k prostudování učiva kapitoly: 2h
1 Válka v Africe Boje druhé světové války (Africká kampaň, Pouštní válka) probíhaly v Severní a Východní Africe od 10. června 1940 do 16. května 1943.
zahájení - útoky italských jednotek na Brity ovládaná africká území zapojení Německa - poté, co Italové utrpěli těžké porážky, se do bojů zapojily německé síly Afrikakorps vedené generálem (později maršálem) Erwinem Rommelem / pozn. Značení - Panzerarmee Afrika (Tanková armáda Afrika) - německá tanková armáda operující v severní Africe mezi 30. lednem 1942 a 13. květnem 1943 a 1. října 1942 byla přejmenována na DeutschItalienische Panzer Armee (Německo-italská tanková armáda). Zpočátku operuje pod velením vrchního velitele sil OSY v severní Africe, resp. je přímo podřízena italskému Comando Supremo (vrchnímu velitelství) a od 22. února 1943, kdy již operuje na území Tuniska, je přeznačena na 1. italskou armádu a podřízena německé Heeresgruppe Afrika (skupině armád Afrika). Hlavní součástí armády byl německý Afrikakorps a italský XX. mobilní sbor. /
3
průběh - obecně - po těžkých bojích se střídavými úspěchy na frontě, která se přelévala od Tunisu k Egyptu a zpět, zvítězili Britové pod vedením Montgomeryho v druhé bitvě u Al Alamejnu a začali zatlačovat zbytky německo-italských sil zpět k Tunisu. To nebylo poprvé, tentokráte se ale Němci a Italové nemohli zkonsolidovat a opět přejít do protiútoku, protože ve Francouzské Severní Africe se vylodily americké síly a spojenecké letectvo a námořnictvo stále více omezovala možnosti zásobování německo-italských sil. Spojenci tímto získali v Severní Africe rozhodující převahu, kterou nebylo možno zvrátit (protože Třetí říše v boji na východní frontě potřebovala mnoho zdrojů a italsko-německého loďstvo a letectvo nebylo schopno ovládnout klíčové části Středomoří tak, aby bylo umožněno dostatečně efektivní zásobování Rommelových jednotek), byla válka v Africe z pohledu Osy (Osa Berlín-Řím, později Osa Berlín-Řím-Tokio, zkráceně Fašistická osa nebo jen Osa, se označovalo vojenskopolitické uskupení nacistického Německa, Itálie a následně Japonska) ztracena. Hitler to odmítl uznat, namísto stažení všech mužů, které stáhnout šlo, posílala německá strana do Afriky stále další jednotky a muže, z nichž nakonec část zahynula při transportech přes moře, část v bojích v Africe a zbytek nakonec musel kapitulovat Podrobněji: Od 6. srpna 1940 do 14. února 1941
6. srpna - útok italských vojsk na Britské Somálsko, které 19. srpna 1940 obsadila. Zároveň 12. září zahájila útok na Egypt s cílem ovládnout Suezský průplav a následně pak zaútočit na nedostatečně pokrytý Blízký Východ a Irák. Velitelem italské ofenzívy byl maršál Rodolfo Graziani.
Reakce - britská vojska pod vedením generála Wavella zahájila rozsáhlý protiútok. Britové dobyli Sídí el-Barrání (11. prosince), Sollum (17. prosince), Tobrúk (21. ledna 1941) a 8. února 1941 došlo k dobytí El Agheily. Po tomto protiútoku si Italové museli přiznat, že není v jejich silách vést v Africe úspěšnou válku a požádali o pomoc Německo – pomoc expediční sbor Afrikakorps (generál Erwin Rommel). Rezignace R. Grazianiho, novým velitelem italských vojsk se stal Italo Gariboldi.
Je důležité si uvědomovat, že italská flotila podporovaná německým letectvem a ponorkami ovládla pro tyto boje klíčovou část Středozemního moře, proto měl Rommel menší problémy se zásobováním než Britové. Německu a jeho spojencům se ale nepodařilo donutit Španělsko k obsazení Gibraltaru.
Mimo hlavní africké válečné dění zaútočili Britové na Somálsko a Eritreu, které rychle obsadili. Dne 5. dubna vstoupila britská vojska do Addis Abeby (hlavního města Etiopie). Hlavní část italské armády kapitulovala 18. května, čímž Etiopie (Habeš) znovu získala samostatnost.
Erwin Rommel, "Liška pouště" plánuje další postup
Italské jednotky
Od 14. února 1941 do 30. června 1941 6. února vydal Adolf Hitler rozkaz k nasazení německých vojsk v severní Africe (akce Sonnenblume) a jejich velitelem jmenoval E. Rommela, který 12. února přiletěl do Libye.
4
14. února se začaly vyloďovat německé jednotky v Tripolisu. 31. března 1941 zahájila německo-italská vojska další ofenzívu, již 4. dubna byly britské jednotky nuceny ustoupit z Benghází a 26. dubna se německo-itaské vojsko přiblížilo k Egyptu. Britové se poté pokusili proniknout k Tobrúku, který bránili Australané pod velením generála Leslieho Morsheada. Tato operace byla pojmenována Battleaxe započala 15. června a skončila neúspěšně. Německé vojsko pod Rommelovým velením se poté zastavilo na hranici Egypta, protože Německo se již připravovalo na vpád do Sovětského svazu (operace Barbarossa) a nebylo schopno podporovat Rommelův postup. Na základě německých úspěchů byl z velení odvolán generál Wavell a na jeho místo byl 30. června 1941 jmenován generál Claude Auchinleck. Od 30. června 1941 do 19. října 1942
Britské tanky Marmon-Herrington CTLS
Němci v požadovali, aby Italové zasáhli do bojů aktivněji, ti to však odmítli, protože (dle jejich tvrzení) nebyli připraveni na útok. Na druhé straně Winston Churchill naléhal na co nejrychlejší protiofenzívu (k tomu ho vedly spíše politické než vojenské důvody), ale generál Claude Auchinleck prosadil pozdržení tohoto útoku a mezitím přeskupil britská vojska. V listopadu 1941 zahájila posílená britská 8. armáda operaci Crusader, 10. prosince se Britům podařilo dostat Tobrúk z obklíčení a 26. prosince 1941 obsadili Benghází. Jelikož německé námořní a zásobovací linie byly narušovány útoky britských námořních a leteckých sil operujících z Malty, byl Rommel přinucen k ústupu na svoji výchozí pozici. Rommelův ústup se zastavil u El Agheily, jakmile britský tlak na nepřátelské komunikační linie na počátku roku 1942 polevil, vojska Osy byla rychle doplněna, v lednu Rommel obnovil svoji ofenzívu a 29. ledna 1942 znovu dobyl Benghází a 7. února se zastavil u El Ghazaly. 26. května zahájil Rommel další ofenzívu, prorazil britské obrané postavení u El Ghazaly a 10. června dobyl Bir Hacheim, 13. června (tzv. „černá sobota“) rozdrtil jejich tankovou sílu u Knightsbridge a 21. června dobyl Tobrúk. Vítězství Osy bylo korunováno zajetím více než 25 000 spojeneckých vojáků. Rommel pak navzdory rozkazům pronásledoval poraženou 8. armádu do Egypta, když britské jednotky začaly ustupovat, 28. června porazil Rommel Brity u Marsá Matrúh a nedostatek paliva a munice, způsobený tím, že vyčerpal zásoby ukořistěné v Tobrúku a současně se příliš vzdálil od Benghází a Tripolisu, svých zásobovacích základen, ho donutil zastavit 30. června na britské linii u El Alameinu. Zde se pokusil prorazit britskou obranu, ale jeho útok byl 3. července 1942 odražen a jeho vojska se od 2. do 27. července
5
brání britským protiútokům. Rommel neuspěl ani později, v bitvě u Alam Halfy, 30. srpna2. září). Nicméně Rommelův pokus obsadit Alexandrii vzdálenou pouhých 100 kilometrů neuspěl. Boje pokračovaly po celý červenec, než byly obě strany příliš vyčerpány. Pro neúspěchy a pro průtahy s protiofenzívou byl 18. srpna 1942 z funkce vrchního velitele britských vojsk na středním východě odvolán Claude Auchinleck, kterého ve velení nahradil generál Alexander. Novým velitelem v Africe se stal generál Bernard Montgomery. 14. září neuspěl britský pokus o nájezd na Tobrúk a zničení přístavních a letištních zařízení 22. září Američané stanovili termín operace Torch (vylodění v severní Africe) 10. září se britské jednotky vylodily na Madagaskaru. Od 19. října 1942
Americké stíhací letouny připravené na palubě letadlové lodi USS Ranger
Britské tanky Matilda Mk II u El Alameinu
Tank Tiger ukořistěný americkými vojáky v Tunisu
generál Bernard Montgomery
Dne 19. října 1942 zahájili Britové protiofenzívu (Druhá bitva u El Alameinu), kde 23. října prorazili německé postavení a Rommel ustoupil nejprve k Al Agheile a poté do Tunisu. Situace německo-italských jednotek se po vylodění spojenců (7 a 8. listopadu pod velením Dwighta Eisenhowera) stala téměř beznadějnou. Při tomto vylodění se do války zapojily i vojenské jednotky vichystické Francie a to jak na straně německých vojsk Casablanca), tak na straně spojenců, kam přešel admirál François Darlan. Ohledně Darlana vznikla celá řada problémů, neboť se prohlásil za šéfa státu Francouzské severní Afriky a 6. prosince s ním generál Eisenhower podepsal smlouvu o správě francouzských území v
6
Africe. Již 24. prosince 1942 byl na Darlana spáchán úspěšný atentát a jeho funkci převzal generál Henri-Honoré Giraud, který koncem ledna 1943 odmítl stávající koncepci Svobodných Francouzů a tím i spojenectví s Británií a USA. Dne 29. prosince se Džibutsko podřídilo kontrole Svobodných Francouzů. Britové i Američani pokračovali v náporu na německé pozice a 2. ledna 1943 začala bitva u Búajrat al-Husúnu, kde 14. ledna dosáhla britská 8. armáda vítězství. Již 17. ledna obnovila 8. armáda svoji ofenzívu v Libyi, 23. ledna 1943 Britové obsadili Tripolis a 8. února se dostali na Tuniské hranice. 25. února zahájil Rommel ofenzívu, která byla přes počáteční úspěchy 28. února zastavena. 9. března 1943 byl Erwin Rommel pro neshody s Hitlerem o dalším postupu poslán na měsíční dovolenou, novým velitelem se stal generál Hans-Jürgen Arnim. 27. března Britové prolomili Marethskou linii, 7. dubna zahájili útok v Tunisu a 24. dubna začala spojenecká ofenziva v Tunisku. Po útoku na Tunisko kapitulovaly (13. května 1943) poslední německo-italské jednotky
Tobrúk
Dělostřelci československých jednotek v Tobruku, 1941
Australští vojáci u Tobruku
V průběhu války bylo v letech 1941 a 1942 svedeno v Tobrúku (libyjský přístav a pevnost) a jeho okolí několik bitev mezi britskou armádou a mezi německými a italskými jednotkami (Afrikakorps). Město bylo v této době několikrát dobyto oběma stranami. V dubnu 1941 dorazily Rommelovy tanky k libyjskému přístavu a pevnosti Tobrúk, bráněnému australskými vojáky. Jelikož Tobrúk představoval překážku postupu do Egypta, pokusili se ho Němci třikrát dobýt, avšak jejich úsilí skončilo neúspěchem. Podobně dopadly také britské snahy o vyproštění, načež se Rommel uchýlil k obléhání pevnosti, jež se protáhlo na osm měsíců. Tobruk byl obklíčen německo-italskými vojsky již 11.dubna, fronta se posunula až k libyjsko-egyptské hranici a Tobrúk zůstal více než 100 km za frontovou linií. Jelikož zásobování po zemi bylo nemožné, zůstali obránci odkázáni na zásobovací kapacity britského Královského námořnictva. Obklíčené území hájily britské a australské jednotky (byly německými médii nazvány jako „Pouštní krysy“, posměšný název však převzaly australské, britské i československé jednotky za své, a začaly si říkat "Pouštní krysy), které byly v říjnu 1941 vystřídány čerstvými silami. Mezi ně patřila i polská Samostatná brigáda karpatských střelců, jíž byl podřízen také 11. československý pěší prapor. Pro československé jednotky to byla největší válečná akce na Blízkém Východě a v Severní Africe. Československý pěší prapor pod velením podplukovníka Karla Klapálka o síle 643
7
mužů zde od 21. října do 10. prosince 1941 hájil nejvíce ohrožený západní úsek pevnostního perimetru. V bojích o Tobruk padlo 14 příslušníků praporu, 26 bylo těžce a 55 lehce zraněno. Hlavní náplň každodenního pobytu spočívala v hlídkové činnosti. Vojáci dostali svěřený úsek obrany, který měli v případě nepřátelského útoku uhájit. Během činnosti docházelo k přestřelkám s protivníkem; velkým nebezpečím bylo letecké ostřelování a dělostřelecká a minometná palba nepřítele. Dne 18. listopadu zahájila britská 8. armáda útočnou operaci s krycím názvem "Crusader". Podle plánu měla tobrúcká posádka ve vhodném okamžiku podniknout výpad z jihovýchodní části perimetru a navázat kontakt s hlavními silami. Boje probíhaly se střídavými úspěchy a britským jednotkám se podařilo 5. prosince do Tobrúku "vysekat" spásný koridor. Střetnutí jednotek, kterého se aktivně účastnil i 11. československý pěší prapor, skončilo 10. prosince 1941. Zatímco ostatní vojska pokračovala v pronásledování vojsk Osy, českoslovenští vojáci zůstali ve městě. 21. ledna 1942 zahájily německo-italské jednotky protiofenzívu a nad Tobrúkem se znovu začala vznášet hrozba. Českoslovenští vojáci zpevňovali obranu a podíleli se na strážní službě. V březnu byli někteří z nich přecvičeni na protiletadlové dělostřelce a 28. března byla čs. jednotka začleněna do 4. britské protiletadlové brigády. 7. dubna 1942 byla čs. brigáda vystřídána Jihoafričany a přístav opustila. Obléhání Tobrúku probíhalo od 11. dubna do 10. prosince 1941
Shrnutí kapitoly Boje druhé světové války (Africká kampaň, Pouštní válka) probíhaly v Severní a Východní Africe od 10. června 1940 do 16. května 1943. Fronta – Tunis – Egypt Velení: Německo - generál (maršál) E.Rommel x Velká Británie - generál B.Montgomery Boje o Tobrúk (účast i našich vojáků) – několikrát, od 11. dubna do 10. prosince 1941, Pouštní krysy – vžitý název pro britské, australské a čs. vojáky
Použité materiály: http://cs.wikipedia.org Učebnice Dějepis 9 - SPN - ISBN 978-80-7235-428-3
Konec kapitoly
8
