��������������������������������������������� ���������������������������������������������
����������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������������������������������������������������������������������������������������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ���������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ����������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
��������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������� ��������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ����������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������� ������� ������������ ������ �� ������������ ���������� ��������� ������������� ����������� ���������� ����������� ����� ����������� ������ ������������ ����� ������������� ������� ��� ���������� �������� ��� ��������� ���������� ��������� ��������� �������� ���������������������������������������������������������������������������������� �������������������������������������������������������������������������������� ���������������������������������������������������������������������������� ������� ��� ������������ ������������ ������ ������� �������������� ������� ��������� ������������������������������������������������������������������������������������ �����������������������������������������������������
����������������������������������
OBSAH
PØEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1. TÌLESNÉ TRESTY V HISTORICKÉM KONTEXTU 1.1 Koøeny tìlesných trestù . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Cíl a obsah výchovy dìtí . . . . . . . . . . . . . . . 1.3 První milníky k výchovì bez tìlesných trestù . . . .
. . . .
. . . .
2. VÝCHOVA DÌTÍ, ODMÌNY A TRESTY . . . . . . . . . 2.1 Reciprocita výchovy neboli o vztahu mezi vychovatelem a dítìtem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.2 Sebekoncepce dítìte a ivotní síla . . . . . . . . . . . . 2.3 Odmìna a trest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2.4 Výchova autoritativní a antiautoritativní . . . . . . . . . 2.5 Výchova kojencù bez tìlesného trestu . . . . . . . . . . 2.6 Výchova batolete bez tìlesného trestu . . . . . . . . . . 2.7 Výchova pøedkolákù bez tìlesného trestu . . . . . . . . 2.8 Výchova dìtí kolního vìku bez tìlesného trestu . . . . 2.9 Devìt klíèových mylenek . . . . . . . . . . . . . . . . 2.10 Typologie násilí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
9 13 13 14 16
. . . . 19 . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
19 21 21 22 24 25 26 27 28 29
3. DEFINICE TÌLESNÉHO TRESTU . . . . . . . . . . . . . . . . 3.1 Definice a formy tìlesného trestu . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Nejèastìjí forma tìlesného trestu v naí kultuøe . . . . . . . . 3.3 Definice tìlesného trestu naplòujícího podstatu tìlesného týrání 3.4 Charakteristika tìlesných trestù . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.5 Funkce trestù . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.6 Fenomén spravedlivého potrestání . . . . . . . . . . . . . . . . 3.7 Kdy trestáme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.8 Tìlesný trest prostøedek autoritativní výchovy . . . . . . . . . 3.9 Identifikaèní tìlesné známky tìlesného potrestání . . . . . . . . 3.9.1 Specifické identifikaèní tìlesné známky . . . . . . . . . 3.9.2 Nespecifické identifikaèní známky vech forem násilí .
31 31 32 33 33 34 35 37 38 40 41 41
4. TÌLESNÝ TREST JAKO SOUÈÁST KADODENNÍHO IVOTA DÌTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.1 Tìlesný trest souèást kadodenního ivota dìtí . . . . 4.2 Tìlesný trest pomáhá dospìlému . . . . . . . . . . . . . 4.3 Opravdový zájem rodièù . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.4 Jeden kolní den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.5 Rodinné rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4.6 Mikroklima a makroklima pomáhá tìlesným trestùm . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
43 43 43 45 46 47 47
5. TÌLESNÝ TREST A PRÁVA DÌTÍ . . . . . . . . . . . . . . 5.1 Právo na respekt lidské dùstojnosti a tìlesné integrity . . . . 5.2 Svìtové právní dokumenty týkající se dìtí . . . . . . . . . . 5.3 Úmluva o právech dítìte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.1 Preambule Úmluvy o právech dítìte . . . . . . . . . 5.3.2 Èlánek 19 Úmluvy o právech dítìte . . . . . . . . . 5.3.3 Vybrané èlánky Úmluvy o právech dítìte . . . . . . 5.3.4 Právní souvislosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.5 Implementace Úmluvy o právech dítìte do právního øádu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5.3.6 Sociální a politický rozmìr práv dítìte . . . . . . . 5.3.7 Ochrana dìtí pøed násilím vyjádøená kodexem trestní odpovìdnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
50 50 50 52 52 52 52 53
6. TÌLESNÝ TREST V RODINÌ . . . . . . . . . . . . . . . . 6.1 Domácí øád . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2 Dvì epidemiologické studie . . . . . . . . . . . . . . . . 6.2.1 Tìlesné tresty v dìtských domovech . . . . . . . . 6.2.2 Epidemiologická studie v roce 1994 a její výsledky 6.2.3 Trend vzestupu tìlesnì netrestaných dìtí . . . . . 6.2.4 Epidemiologická studie v roce 2003 a její výsledky 6.3 Známky chování svìdèící o vnitøním problému dítìte . . .
. . 53 . . 54 . . 54
. . . . . . . .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
56 56 57 57 58 62 63 65
7. TÌLESNÉ TRESTY VE KOLE . . . . . . . . . . . . . . . . 7.1 kolní kapitál a kolní známka . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Úloha koly v dokumentu Svìtové zdravotnické organizace 7.3 Kázeòský prostøedek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.4 Klima na základních kolách . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5 Epidemiologické studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.5.1 Tìlesné trestání dìtí ve kolách výsledky studie z roku 1994 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
67 67 68 69 70 71
. . 71
7.5.2 7.5.3
Sonda o tìlesných trestech v roce 2000 . . . . . . . Trend vzestupu tìlesnì trestaných dìtí ve kolách výsledky studie z roku 2003 . . . . . . . . . . . . . 7.5.4 Tìlesné tresty ve kole naplòující definici týrání . . Znalost uèitelù Úmluvy o právech dítìte . . . . . . . . . . . Problémy dìtí s poruchami uèení a chování . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
72 72 73 73
8. TÌLESNÝ TREST DÙLEITÝ ZDROJ OSOBNOSTI . . . 8.1 Osobnost dítìte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Vývoj osobnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Chování tìlesnì trestaných dìtí, traumatogenní dynamika . 8.4 Traumatizovaná osobnost dítìte . . . . . . . . . . . . . . . 8.5 Tìlesný trest riziko pro nebezpeèný vývoj osobnosti dítìte
. . . . . .
. . . . . .
75 75 76 77 79 79
9. DLOUHODOBÉ NÁSLEDKY TÌLESNÉHO TRESTÁNÍ DÌTÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.1 Trauma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9.2 Emocionální reakce dítìte na trauma . . . . . . . . . . . . . 9.3 Dlouhodobý následek násilí uzavírá cyklus pøenosù násilí . 9.4 Posttraumatická stresová porucha . . . . . . . . . . . . . . 9.4.1 Diagnostické trias PSTP u dìtí . . . . . . . . . . . . 9.4.2 Dùsledky posttraumatické stresové poruchy . . . . . 9.4.3 Spoutìèe posttraumatické stresové poruchy u dìtí . 9.4.4 Terapie posttraumatické stresové poruchy . . . . . . 9.5 Tìlesný trest dìtí ve výzkumných projektech . . . . . . . . 9.6 Ochrana dítìte pøed zlým osudem, který má koøeny v rodinì
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
80 80 80 82 83 83 84 85 85 86 86
10. STRES A RESILIENCE 10.1 Definice stresu . . . 10.2 Stresory dìtí . . . . 10.3 Pøíznaky stresu . . . 10.4 Adaptace a coping . 10.5 Resilience . . . . . .
7.6 7.7
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . 72
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
88 88 89 89 90 91
11. DOPAD TÌLESNÝCH TRESTÙ NA RODIÈE A SPOLEÈNOST . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.1 Tìlesný trest má oboustranný dopad . . . . . 11.2 Pøenos násilí v rodinì . . . . . . . . . . . . . 11.3 Vliv tìlesných trestù na rodièe . . . . . . . . 11.4 Domácí násilí a ikanování . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
93 93 94 94 96
11.5 Anketa dospìlé i dìtské populace o existenci tìlesných trestù v rodinì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11.6 Program SZO Integrovaná ochrana dìtí . . . . . . . . . . . . 12. GLOBÁLNÍ INICIATIVA . . . . . . . . . . 12.1 Zámìr Globální iniciativy . . . . . . . . . 12.2 Obsah Globální iniciativy . . . . . . . . . 12.3 Podpora a koordinace Globální iniciativy 12.4 Tìlesné tresty dìtí ve svìtì . . . . . . . . 12.5 Semináø k tìlesným trestùm . . . . . . . .
. . . . . .
96 97
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
99 99 100 101 102 103
13. POHLED NA TÌLESNÝ TREST OÈIMA DÌTÍ 13.1 Co øíkají o tìlesných trestech samy dìti . . . 13.2 Ideální rodiè oèima dìtí . . . . . . . . . . . . 13.3 Tìlesný trest v kostce . . . . . . . . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
105 105 106 107
LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 REJSTØÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
PØEDMLUVA
/
9
PØEDMLUVA
Váení èitatelia a èitate¾ky, do rúk sa vám dostáva publikácia, ktorej cie¾om je upozorni verejnos na jav bený nielen v naej kultúre, ale takmer vade vo svete. Napriek jeho univerzálnosti ho ale nemono povaova za normálny a zosta voèi nemu ¾ahostajný: je to telesné trestanie detí. Denne sú tisíce detí doma alebo v kole fyzicky trestané tými, ktorí by ich mali ochraòova, stara sa o ne a vytvára im bezpeèné zázemie, poskytova lásku a porozumenie, uèi ich a vychováva, podporova ich sebavedomie a sebaúctu a úctu k iným. Formy telesného trestu môu by rozmanité: od hrubého fyzického násilia, ktoré je vo väèine prípadov zakázané zákonom a prísne postihované, a po èasto spoloènosou tolerované ¾ahké formy telesných trestov, ako je zaucho èi bitie po zadku. Napriek mnohým odborným túdiám, ktorých cie¾om je mapova rozírenos a formy tohto javu v rôznych kultúrach, sa úplnú pravdu nikdy nedozvieme, pretoe dospelí sa nie vdy k fyzickému trestaniu detí priznávajú a deti, najmä tie najmenie, o òom nehovoria. Výskumy ale potvrdzujú, e fyzické trestanie je z dlhodobého h¾adiska neefektívne nevedie k zvýeniu disciplíny èi zmene správania detí. Môe vak vies k negatívnym zdravotným následkom, fyzickým i psychickým. Èastým dôsledkom telesných trestov je zhorenie medzigeneraèných vzahov a u detí trestaných v detstve existuje väèia pravdepodobnos, e budú túto metódu výchovy praktikova na vlastných deoch. Odborníci na celom svete preto stále hlasnejie upozoròujú, e iadna z foriem telesného trestu, ani tá naj¾ahia, by nemala by akceptovaná, e je poruením práv dieaa a nevhodným zásahom do integrity jeho osobnosti s monými dlhodobými negatívnymi následkami. Namiesto fyzických trestov odporúèajú alternatívne formy výchovy, ktoré spoèívajú skôr v odmene za dobre vykonanú prácu ako v treste za nieèo zlé. V posledných rokoch urobili viaceré krajiny významný pokrok v zákaze telesných trestov na deoch. V súèasnosti je akéko¾vek telesné trestanie detí explicitne zakázané zákonom v jedenástich krajinách. Medzi prvé, ktoré
10
/
TÌLESNÉ TRESTY DÌTÍ
uzákonili takýto zákaz, patrili kandinávske krajiny: védsko (1979), Fínsko (1983) a Nórsko (1987). Nasledovali ich Rakúsko (1989), Cyprus (1994), Dánsko (1997), Lotysko (1998) a Chorvátsko (1999). V roku 2000 prijali zákaz telesných trestov v Nemecku a Izraeli a v roku 2003 sa k tejto skupine pridal Island. Významný krok smerom k úplnému zákazu telesných trestov zaznamenali tie v Belgicku, kde bola v roku 2000 do ústavy zaèlenená klauzula, ktorá potvrdzuje právo detí na morálnu, fyzickú, psychickú a sexuálnu integritu. História prijímania legislatívy zakazujúcej telesné tresty sa líi od krajiny ku krajine. Tak napríklad vo védsku mala na prijatie zákona o zákaze telesných trestov významný vplyv tragická udalos, ktorá sa stala zaèiatkom 70. rokov, keï tvorroèné dievèatko ubil na smr jej nevlastný otec. Udalos otriasla verejnosou a vyústila okrem iného do zaloenia Spoloènosti pre práva detí (BRIS), ktorá sa zaèala zasadzova za ochranu detí a pomoc deom v núdzi. Koncom 70. rokov sa vak táto problematika stala nielen záleitosou mimovládnych organizácií, ale samotná vláda vytvorila Komisiu pre práva detí, ktorej úlohou bolo skúma, ako lepie uspokojova potreby detí a chráni ich pred negatívnymi javmi. Komisia vypracovala správu pod názvom Práva detí: zákaz telesných trestov, ktorá sa stala východiskom pre formulovanie zákona. Na prijímanie zákazu trestov v ostatných krajinách, najmä tých, ktoré zaviedli relevantnú legislatívu v poslednej dekáde minulého a na zaèiatku tohto storoèia, malo významný vplyv prijatie Dohovoru OSN o právach dieaa (1990), ktorý ratifikovala väèina krajín sveta. Vstupom dohovoru do platnosti sa zmenil poh¾ad na deti, stali sa plnoprávnymi èlenmi spoloènosti, ktorí majú svoje vlastné práva. V súèasnosti existuje nieko¾ko orgánov OSN, ktoré vychádzajúc najmä z èlánkov 19, 28 a 37 Dohovoru o právach dieaa, plnia dôleitú úlohu v podpore krajín pri prijímaní opatrení a legislatívy smerujúcej k zákazu telesných trestov na deoch. Najvýznamnejí je nepochybne Výbor pre práva dieaa, medzinárodná autorita ustanovená na interpretáciu a monitorovanie implementácie dohovoru do praxe jednotlivých tátov. Èlenovia výboru pri kadej príleitosti pripomínajú vládam, e telesné trestanie detí, v kole, v zariadeniach intitucionálnej starostlivosti alebo rodine je v rozpore s dohovorom. Na medzinárodnej úrovni sa problematike práv detí, vrátane otázky zákazu telesných trestov, venuje okrem OSN tie Rada Európy. Európsky dohovor o ¾udských právach v èlánku 3 hovorí, e ...nik nesmie by objektom muèenia alebo ne¾udského a poniujúceho zaobchádzania alebo trestania.... Èlánok 8 zase zdôrazòuje právo na súkromný a rodinný ivot, ktoré-
PØEDMLUVA
/
11
ho súèasou je repektovanie fyzickej integrity jednotlivcov, a napokon èlánok 14 zakazuje diskrimináciu z akéhoko¾vek dôvodu pri realizácii práv garantovaných dohovorom. Európsky súd pre ¾udské práva v trasburgu rieil od roku 1978 nieko¾ko sporov, ktoré sa týkali vzahu medzi dodriavaním Európskeho dohovoru o ¾udských právach a praktikami v otázke fyzických trestov detí. V jednom zo svojich nedávnych rozhodnutí (2000) napríklad jednohlasne zamietol iados jednotlivcov zdruených v skupine kresanských súkromných kôl vo Ve¾kej Británii, ktorí namietali, e zavedenie zákazu telesných trestov v súkromných kolách poruuje práva rodièov na slobodu vierovyznania a rodinný ivot. Ïalie intrumenty Rady Európy podporujúce zákaz telesných trestov sú Európska sociálna charta (èl. 17) a odporúèania Výboru ministrov: odporúèanie R(85)4 o násilí v rodine, ktoré vyzýva k obmedzeniu èi dokonca zákazu telesných trestov na deoch v rodine; odporúèanie R(90)2 o sociálnych opatreniach vzahujúcich sa k domácemu násiliu; odporúèanie R(93)2 o medicínsko-sociálnych aspektoch zneuívania detí. Na pôde Rady Európy sa od konca 80. rokov uskutoènilo tie nieko¾ko medzinárodných konferencií k tejto problematike. V roku 2001 vzniklo v Rade Európy dobrovo¾né zdruenie expertov, predstavite¾ov a predstaviteliek vlád èlenských krajín a mimovládnych organizácií, pod názvom Fórum pre deti a rodiny. Fórum, ktoré slúi ako poradný orgán Výboru pre sociálnu kohéziu, usporiadalo na poiadanie viacerých èlenských krajín v novembri 2002 jednodòovú konferenciu o telesných trestoch. Konferencia opätovne upozornila na tento problém v èlenských krajinách Rady Európy a ukázala, e nie vetky krajiny chápu telesné tresty ako formu násilia voèi deom a ohrozenie ich ¾udských práv. Úèastníci a úèastníèky podujatia sa zhodli v tom, e tejto problematike je potrebné venova ove¾a viac pozornosti ako doposia¾ aj na pôde Rady Európy a svoje odporúèania postúpili prostredníctvom Výboru pre sociálnu kohéziu Výboru ministrov. Nie je moné na tomto mieste vymenova vetky organizácie a vetky aktivity zamerané na boj proti fyzickému trestaniu detí. Nemono ale nespomenú, e pravdepodobne najdôleitejími aktérmi, propagátormi zákazu telesného trestania detí a najvánivejími bojovníkmi za práva detí sú miestne, národné a medzinárodné mimovládne organizácie, bez ktorých zaangaovanosti by pokrok v tejto oblasti bol ove¾a pomalí. Dosiahnutie legislatívneho zákazu telesných trestov detí vo vetkých európskych krajinách je ve¾kou výzvou pre tých, ktorí repektujú práva detí a povaujú ich za plnoprávnych èlenov spoloènosti. Skúsenosti z krajín, kde u takýto zákaz existuje, vak ukazujú, e reálne naplnenie tohto cie¾a
12
/
TÌLESNÉ TRESTY DÌTÍ
nie je len otázkou formálnej legislatívy, ale predovetkým zmeny myslenia, prekonávania stereotypov a náho prístupu k výchove detí. Kým väèina spoloènosti neprijme za svoje, e telesné tresty voèi deom sú degradujúce, èasto ne¾udské a vdy ohrozujú ich telesnú a psychickú integritu, e sú prejavom ignorancie voèi ¾udskej dôstojnosti a podkopávajú sebavedomie tých najzranite¾nejích, dovtedy bude potrebné trpezlivo a usilovne pracova, presviedèa a lobova za práva detí. Niet pochýb o tom, e táto práca prinesie úitok nielen deom, ale vetkým, vrátane nás dospelých. Erika Kvapilová Predsedníèka Fóra pre deti a rodiny pri Rade Európy
V publikaci byly pouity závìry studie, která byla souèástí výzkumného projektu Ochrana dìtí pøed násilím, podpoøeného grantem FRV è. 0841/2 udìleným 3. LF UK na rok 1994, a závìry studie, která byla souèástí prùzkumu realizovaného v projektu Rùová linka, podpoøeném grantem NPZ MZ è. 8089 udìleným 3. LF UK na rok 2003.
TÌLESNÉ TRESTY V HISTORICKÉM KONTEXTU
/
13
1. TÌLESNÉ TRESTY V HISTORICKÉM KONTEXTU
1.1 KOØENY TÌLESNÝCH TRESTÙ Tresty tvoøí nedílnou souèást lidské historie a byly odjakiva pouívány jako postih za poruení káznì. Nepodaøilo se dopátrat první zmínky o tìlesném potrestání dítìte v pøírodních matriarchálních spoleèenstvích. Z období patriarchální spoleènosti, která vyadovala bezmeznou poslunost dìtí vùèi rodièùm, se dochovaly rùzné kresby a historické prameny pøedstavující otce v roli tìlesnì trestajícího rodièe. Pro období pravìku a starovìku a v jistém stupni i pro období støedovìku je typická minimální emocionální investice do narozeného dítìte, to se jistì odráelo i v jiné úrovni kultury výchovy dìtí. Pro Øecko archaického období je typické, e uspoøádání spoleènosti se opíralo o rodinu, která se øídila náboenskou tradicí. Vechny ivotní události byly provázeny náboenskými obøady. ena vládla domu, vykonávala vechny domácí práce a peèovala o dìti. Jako matce rodiny se jí prokazovala úcta a byla uznávána jako morální autorita. Patria potestas ve starém Øímì znamenala, e otec mùe s dítìtem nakládat, jak se mu zlíbí. (J. Dunovský, Z. Dytrych, Z. Matìjèek a kol.) Sofokles ve své høe o králi Oidipovi vypráví zajímavý pøíbìh. Oidipus syn korintského krále a královny se chtìl dozvìdìt pravdu o tom, zda jeho rodièe jsou jeho skuteèní rodièe, nebo zda je osvojeným dítìtem. Vydává se proto na cestu do Delf, tam se mu vìtkynì sice vysmála, ale zjevila mu jeho stralivou budoucnost: oení se s vlastní matkou a z krvesmilného vztahu se jim narodí potomstvo, zavradí také vlastního otce. Zdìený Oidipus se dal na útìk a na cestì potkal neznámého starce, který jel na voze s nìkolika sluebníky. Vypukla hádka o to, kdo má na cestì pøednost. Kdy Oidipus procházel kolem vozu, staøec ho dvakrát vihl bièem po hlavì. Oidipus se zaèal bránit, zasadil starci holí smrtelnou ránu a pak zabil i pøihlíející sluebníky. Potom bloudil cestou necestou, a dorazil do Théb. Na mìsto v té dobì dolehlo netìstí v podobì nestvùry Sfingy, která se usadila na okraji mìsta, kde èekala na kolemjdoucí, aby kadému dala hádanku. Kdo ji neuhodl, stal se její obìtí, kterou s chutí pojídala. Obyvatelé Théb vyhlásily, e za odmìnu dají královský trùn tomu, kdo zbaví mìsto Sfingy. Oidipus od ní dostal hádanku: Který tvor chodí po dvou, po tøech i po ètyøech a nehledì na
14
/
TÌLESNÉ TRESTY DÌTÍ
pøírodní zákony je nejslabí, kdy má nejvíce nohou? Odpovìdìl: Èlovìk, protoe v útlém vìku leze po ètyøech, pozdìji chodí po dvou, a kdy zestárne, opírá se o hùl. Hádanka byla správnì vyøeena a zklamaná Sfinga se vrhla do rokle a Thébané Oidipa oenili s královnou Iokastou. Byli spolu astní a mìli ètyøi dìti. Kdy stihla mìsto morová epidemie, obèané prosili krále, aby mìsto zachránil. Oidipus se znovu obrátil na vìtírnu v Delfách a dozvìdìl se, e je tøeba mìsto zbavit hanby. Vyhledal proto vìtce Teiresia, který mu vyjevil, e viníkem je on sám, protoe je vrahem bývalého krále a manela vlastní matky. Pátral dále, a se dozvìdìl, e onen staøec na voze poblíe Delf, kterého zabil, byl jeho vlastní otec. Na zaèátku celého tragického pøípadu byla Apollonova vìtba, která jeho pravým rodièùm pøedpovìdìla, e jejich vlastní syn zabije krále. Proto Oidipa po narození svìøili jednomu pastýøi, který jej mìl sprovodit ze svìta. Ten ale dítì odloil na hoøe Kithairónu, tam je nali jiní pastýøi a odnesli korintskému králi. Apollonova vìtba se tedy naplnila Oidipus zabil vlastního otce a oenil se s vlastní matkou. Vichni se od nìho odvrátili, v zoufalství si vypíchl oèi a odeel z mìsta jako slepý ebrák jen v doprovodu své dcery Antigony. Jeho matka se obìsila, tím ale tragédie celé rodiny neskonèila. (C. Estin, H. Laporte)
Pøíbìh krále Oidipa sehrál mimo jiné významnou roli v ivotì Sigmunda Freuda. Ve svém dopise Fliessovi po smrti svého otce píe: Objevil jsem v sobì, jako vdy mimodìk, cit lásky k matce a árlivosti na otce, city, které jsou, myslím, spoleèné vem malým dìtem, i kdy se neobjeví tak brzy jako u hysterických dìtí. Je-li tomu tak, potom pochopíme, proè nás navzdory vem racionálním námitkám proti hypotéze neúprosné fatality pøíbìh krále Oidipa tak uchvacuje. (P. Babin) Uchvacující pøíbìh jsme si mimo jiné vybrali jako ukázku ivotního pøíbìhu, který jako by byl nastartován tìlesným potrestáním malého chlapce.
1.2 CÍL A OBSAH VÝCHOVY DÌTÍ Filozofické systémy se zajímají o smysl lidského ivota, a protoe smyslem lidského ivota je dán i cíl výchovy, zabývali se filozofové i otázkou výchovy, odmìn i trestù. Jejich velký vliv na zmìnu výchovy zaznamenala scholastika, renesance, reformace a osvícenství. Napøíklad øecký filozof Platon shledával, e cílem lidské spoleènosti je uskuteènit spravedlnost, a tomuto cíli má být podøízena i výchova. Z tohoto pohledu odvodil své poadavky na výchovu a formuloval je ve své Ústavì. (J. Hendrich) Narodil se kolem roku 428 pø. n. l. a osm let byl Sokratovým ákem. V Athénách otevøel slavnou Platonovu Akadémii, v ní zadarmo vzdìlával své vlastní
TÌLESNÉ TRESTY V HISTORICKÉM KONTEXTU
/
15
áky ve filozofii. Své uèení zaznamenal v 15 spisech formálnì postavených na dialogu. Na jeho uèení navázal jeden z nejvìtích filozofù antiky Aristoteles, který také pùsobil jako osobní vychovatel Alexandra Makedonského. Jeho pøednáky a spisy byly rozdìleny do esti kategorií: vìdecká logika, metafyzika, pøírodní filozofie, etika, politika a poetika. Je zakladatelem vìdecké filozofie a významnì pøispìl ke správnému pohledu na èlovìka a jeho ivot. Odedávna byla rodina prvním výchovným èinitelem, z poèátku dokonce jediným. V dobì, kdy rodina byla hospodáøskou jednotkou, dítì se pozvolna zapracovávalo a získávalo vechny potøebné vìdomosti pro ivot v rodinì. Postupem kultury se nositelem výchovy a vzdìlávání stávala církev a svìtské instituce a výchovné monosti rodiny se tak zmenovaly. K tomu pøispìla i skuteènost, e práce ivitele rodiny se ji odehrávala mimo dùm, a dítì tak ztratilo kontakt a monost se jí úèastnit. Postupem doby docházelo i k zamìstnávání a práci en, kdy z domu odcházeli oba rodièe, a výchovná monost rodiny se tak stále sniovala. Souèasnì se tím zvyoval výchovný cíl vzdìlávacích institucí. Vliv na výchovu se dìlil mezi stát a církev podle toho, jak se vyvíjel jejich vzájemný vztah. Ve starovìku máme dva odliné modely: v idovském státì byla povinnost výchovy záleitostí náboenskou, zato v Øecku se knìský stav nevyvinul, a proto o kult bohù peèoval stát, a tedy i stát odpovídal za výchovu. Poèátek civilizací je obdobím bídy a chudoby nejen ekonomické, ale také kulturní. Toto období postupnì v raném støedovìku odeznívá. Ve støedovìku se stalo nositelem vzdìlání knìstvo a kolská církevní organizace vrcholí organizací prvních univerzit ve 13. století. Rodina nebyla místem citového zázemí ani kultivace emocionality. Jistou zmìnu postavení dítìte mùeme sledovat zhruba od 15. století, kdy se mìní pohled na dítì, pøedevím pak na jeho dìtství, a to pod vlivem humanismu a renesance. Rodièe se zaèínají svými dìtmi zabývat, objevuje se fenomén mazlení s dítìtem. K rozvoji umìní a vìdy pøispìli významné osobnosti, jakými byli napø. geniální Leonardo da Vinci se svojí vestranností, papeova dcera vévodkynì Lucrecie Borgia a bezpochyby také Rudolf II. Habsburský, císaø øímský a král èeský. Humanistické smìøování renesance, snaící se o pøetvoøení spoleènosti prostøednictvím výchovy a vzdìlávání na základì svobodného rozvoje jedince, dosáhlo svého vrcholu v 16. století. Jeho nejvýznamnìjím pøedstavitelem byl nizozemský teolog Desideria Erasmus Rotterdamský a nìmecký profesor klasické filologie Johannes Reuchlin. První vliv humanismu u nás se projevuje ve vztahu italského básníka Petrarky k praskému dvoru
16
/
TÌLESNÉ TRESTY DÌTÍ
císaøe Karla IV., který byl zachován díky jeho dopisùm. Vlivem osvícenství, které jasnì formulovalo nové postavení dítìte ve spoleènosti a z toho vyvozující poadavky na výchovu, stávalo se kolství více záleitostí svìtskou a dalo tak vzniknout obecné kole v 18. století, a tak významnì zmìnilo ivot dítìte. Marie Terezie zavedla po r. 1763 povinnou kolní docházku a je známá výrokem, e kola je politikum, tedy vìcí veøejnou a spadá do správy státu. Osvícenství pøineslo pøesvìdèení o schopnosti èlovìka sebezdokonalovat se. Snaha popularizovat osvícenské mylenky vyústila v nárok èlovìka uplatòovat svá práva. Anglický filozof John Locke oznaèil právo kadého èlovìk na ivot, svobodu a majetek za nezcizitelné pøirozené právo a Locke se tak stal klasickým zastáncem lidských práv. (B. Harenberg) Devatenácté století znamenalo ji významný pøíliv citovosti do rodinného ivota pøi souèasném dùrazu na disciplínu dìtí a autoritu otce. (J. Langmeier) To je jeden z dùvodù proè bylo novì kriticky pohlíeno na dìtskou práci. Oznaèení dvacátého století jako století dítìte, je poprvé pouila americká sociální pracovnice Florence Kelley, má své opodstatnìní vyjádøeno nejen formálnì v pøijetí tøí zásadních právních dokumentù na ochranu dìtí, ale pøedevím v tom, co umonilo toto pøijetí. Tím je oslabování dùrazu na bezmeznou poslunost formálním autoritám, zdùrazòování pøirozené a rozumné výchovy, demokratizace rodinného ivota, priorizace emocionality a zvyování citlivosti vùèi násilí, køivdám a bezpráví vùèi dìtem.
1.3 PRVNÍ MILNÍKY K VÝCHOVÌ BEZ TÌLESNÝCH TRESTÙ Historii výchovy lze s jistou nadsázkou oznaèit za historii udrování a dodrování káznì, která znamená podøízení se urèitému øádu. Za poruení káznì mìl následovat trest. V podstatì celou historii lidstva provází tìlesný trest. Z rùzných kronik a historických románù máme zachováno povìdomí o tìlesných trestech dìtí, které byly pouívány rodièi nebo vychovateli. Vidìno optikou dnení vysoké citlivosti vùèi násilí, vnímáme døíve bìnì pouívané tresty jako kruté formy týrání, napø. nìkolikahodinové kleèení, bití sukovicí, rány rákoskou atd. Jan Amos Komenský ve svém díle Didaktika Magna vypracoval ucelený systém kolské soustavy, mimo jiné také vytvoøil typologii vyjadøující pøirozené rozdíly mezi dìtmi, které je tøeba respektovat. Zdùrazòuje, e základním didaktickým poadavkem je
TÌLESNÉ TRESTY V HISTORICKÉM KONTEXTU
/
17
pøirozenost, tedy poadavek, aby se výchova vzdala vech násilných metod a respektovala pøirozený vývoj dítìte. Hlavnì jako první zdùraznil, e pøísnìjí kázeòské postupy nesmí být uívány pro nedostateèné znalosti, ale pouze pro potrestání za nemravné chování. O samotném trestu Komenský øíká, e kadý trest veden hnìvem, prchlivostí a nenávistí je chybou, a naopak trestat se má s upøímností tak, aby trestaný pocítil, e trest je mínìn v jeho dobro. Stejnì tak varuje pøed èastým pouíváním pøísných trestù vèetnì tìlesných. Proti pouívání vech trestù se vyslovil Jean Jacques Rousseau, který jako zastánce rovnosti vyzdvihuje pøirozené, praktické pùsobení na dìti a ve kole klade dùraz na rozvoj smyslù a smyslového vnímání. Tìlesný trest pùsobí dítìti bolest a tìlesná bolest provázela výchovu v rodinì i ve kole. S ohledem na skuteènost, e tìlesný trest byl nedílnou souèástí výchovy dìtí, nemùe pøekvapit, e dìti tyto tresty akceptovaly a dokonce preferovaly pøed jiným potrestáním. Se vzrùstajícím významem vzdìlání rostl zájem o ochranu dìtí nejen v rodinách, ale i ve kolách a jiných institucích. A do 1. poloviny 20. století pøetrvávala tradiènì vysoká autorita a z ní vyplývající poslunost dìtí vùèi rodièùm èasto pøesahující do vìku dospìlosti. Nebylo výjimkou, e poslunost dìtí vùèi rodièùm pøetrvávala èasto i po svatbì a zaloení své rodiny a domácí prostøedí bylo také místem krutých sankcí pøi neuposlechnutí. Stejnì jako narùstající kolská zaøízení byla místem, kde rákoska mìla své právem vyhrazené místo. Tìlesný trest v obecné rovinì povaovaný jako vykonání spravedlnosti tím, e bylo postieno poruení káznì, mìl nejèastìji podobu bití (mrskání, bièování, rány holí), vystavování na pranýø po delí dobu bez pøísunu tekutin a bez ohledu na poèasí, vìznìní v okovech. Na naem území byly tìlesné tresty v této podobì zrueny v roce 1867. Tento rok byl tedy významným milníkem, který pøedstavuje zlom v odmítnutí spoleèenské a kulturní akceptace tìlesného trýznìní lidí vèetnì dìtí. Od tohoto roku nebylo ve kolských zaøízeních dovoleno tìlesné trýznìní dìtí, nicménì tìlesné tresty lehèího rázu byly dále akceptovány. (Malá èeskoslovenská encyklopedie) Nìmecký pedagog Wagner uvádí, e kolní dìti povaují za nejvánìjí trest to, co vlastnì trestem není, a to nedostateènou známku a propadnutí. Anketa Die Schulstrafe im Urteil des Schullers (J. Hendrich), do které bylo zaøazeno 210 ákù, dávala tuto stupnici trestù: za nejvánìjí trest bylo oznaèeno propadnutí, pak postupnì sníená známka z chování, dopis rodièùm, odnìtí dùvìry, horí známka z pøedmìtu, zapsání do tøídní knihy, tøídnická dùtka, podrení po kole a na posledním místì tìlesné tresty. Wagner podotýká, e se jednalo o mírné tìlesné tresty. Souèástí ankety bylo také
18
/
TÌLESNÉ TRESTY DÌTÍ
doporuèení dìtí, jakým trestem potrestat konkrétní pøestupek, a odpovìdi ákù uvádí: pohlavek za opisování, zavøení po kole za lenost, tìlesný trest za le, pohlavek za napovídání. Díky tomu, e dìti starího vìku zaèaly docházet ve vìtí míøe do kol, daly pøíleitost odborníkùm k rozpoznání sloitého období dospívání, které bylo zhodnoceno pøedevím v oblasti ochrany dìtí. Ubliování dítìti neustalo ani ve 20. století, naopak se zaèalo vnímat, poznávat a øeit. Cílenì se touto problematikou zabýval mimo jiné i americký lékaø nìmeckého pùvodu Henry Kempe, který v roce 1962 poprvé popsal syndrom bitého dítìte (sy battered child), a teprve rok 1992 byl rokem identifikace a pøijetí definice syndromu zneuívaného a zanedbávaného dítìte (Child Abuse and Neglect). (J. Dunovský) Výchova dìtí v rodinì mìní svùj obraz se zmìnou kultury spoleènosti. Významnou roli v dnení dobì sehrává pøedevím fakt, e rodina se zmìnila, zejména ve smyslu rozrùznìní svého obrazu. Rodina ve své rozmanitosti má øadu podob: n n n n n n n n n
otec pracuje mimo domov, matka je v domácnosti a stará se o domácnost a dìti (nebo naopak), oba rodièe jsou zamìstnaní, s výchovou dìtí pomáhají prarodièe, rodièe jsou rozvedení, dìti ijí s jedním z nich a druhého navtìvují, rodina pouze s jedním rodièem, který má na starosti vekeré ekonomické zaopatøení a výchovu dítìte, rodina doplnìná po rozvodu, dítì ije u pøíbuzných, dìti ijí v rodinì, která je adoptovala nebo pøijala do pìstounské péèe, dítì ije v rodinì pracovnì vytíených rodièù, kde je výchova svìøena chùvì, vícegeneraèní rodina.
Výchovné cíle jsou v kadé rodinì samozøejmì stejné a obdobnì je tomu tak u výchovných prostøedkù odmìn a trestù. Dítì se uèí zachovávat kázeò stále stejnými metodami a zpùsoby, a tudí bývá také stejnì èi obdobnì odmìòováno a trestáno. Jak ukazují rùzné studie, nezáleí bezvýhradnì na formì rodiny pro preferenci tìlesných trestù.
VÝCHOVA DÌTÍ, ODMÌNY A TRESTY
/
19
2. VÝCHOVA DÌTÍ, ODMÌNY A TRESTY
2.1 RECIPROCITA VÝCHOVY NEBOLI O VZTAHU MEZI VYCHOVATELEM A DÍTÌTEM Kapitolu zaèneme úryvkem z kapitoly O dìtství a výchovì z knihy Karla Èapka: Hovory s T. G. Masarykem Vìk mladosti. Cituji: Já bych to shrnul tak, dítìti je první a hlavní kolou rodina, a rodina, to se rozumí, ta míò vychová a vyuèí dítì tím, co mu pøikazuje nebo zapovídá u nás je ve vem, i v rodinì pøíli mnoho kázání jako spí tím, co dítì doma vidí. Tedy jací jsou rodièe, matka i otec, jaký mají pomìr k sobì a k okolí, to má nejvìtí vliv na dítì. Prosím vás, kdy takové dìcko doma pozoruje nesoulad a hádky rodièù, hrubost, neúctu, nepravdivost, jak mùe z nìho, nepøemùe-li to v sobì úsilím, být sluný èlovìk? Ono se øíká: èím hrneèek naoøe, tím páchne. To platí i o rodinì. Nelze jinak ne pøidat jetì závìreènou mylenku, cituji: A jetì bych øekl: nevychovávají jen rodièové a uèitelé dìti, navzájem se rodièové i uèitelé vychovávají dìtmi víc ne se myslívá. Pozorovat dítì s láskou a zájmem, z toho se dospìlý mnohému nauèí, a kdybychom ve kole vtípili dìtem svobodnìjí, demokratiètìjí zvyky øeknìme v pozdravování a styku, nauèili bychom se tomu od nich. Za zamylení stojí slova profesora Zdeòka Matìjèka, která pøednesl ve své pøednáce na 2. národní a 1. støedoevropské konferenci Násilí na dìtech: Násilí nezná hranice, ale zanechává stopy. Vìnoval se otázce jisté reciprocity potøeb a zisku mezi rodièi a dìtmi, kdy dìti tím, e jsou svými rodièi vychovávány, prostøednictvím zpìtné vazby ovlivòují a vychovávají své rodièe. Jde tedy o kultivaci vzájemné komunikace, vztahovosti, vnímání druhého, ivota i svìta vùbec. Význam rodiny pro výchovu je prvoøadý, protoe odmìny a tresty s citovým angamá jsou typické pouze pro rodinu a jako takové mohou mít a mají výchovný smysl. Dítì se s velkým nadením a ochotou uèí pro radost toho, kdo ho má rád. Interdisciplinární asociace pro studium a prevenci zavradìní vlastního dítìte FILIUM vydala doporuèení pro výchovné desatero s titulem Dìti se
20
/
TÌLESNÉ TRESTY DÌTÍ
uèí tím, jak ijí, které shrnuje ji uvedené mylenky ve vychovatelské desatero moudra a umu: n n n n n n n n n n
Dítì, které je nadmìrnì kritizováno, se uèí odsuzovat. Dítì, které vyrùstá v neláskyplném prostøedí, uèí se prát, zápasit, bojovat. Dítì, které bývá vystavováno posmìchu, se zaèíná stydìt. Dítì, které je poniováno, ztrácí sebedùvìru. Dítì, které je obklopeno tolerancí, se uèí trpìlivosti. Dítì, které je chváleno, získává sebedùvìru. Dítì, se kterým se jedná fair play, se uèí spravedlnosti. Dítì, které vyrùstá v pøátelské atmosféøe, se nauèí laskavosti. Dítì, které ije obklopené pocitem bezpeèí, se nauèí dùvìøovat. Dítì, které je bezvýhradnì akceptováno a milováno, je schopno proívat láskyplné vztahy a lásku.
Porozumìt výchovì znamená porozumìt vztahu mezi vychovatelem a dítìtem. Tento vztah není vztahem jednoznaèné závislosti, jde naopak, jak ji bylo øeèeno, o vztah oboustranný, vzájemný. V celé øadì vìcí je dítì pøedmìtem naich nadìjí a naich oèekávání. Èekáme na první básnièku, které se nauèí v mateøské kole, èekáme na první vysvìdèení, èekáme, jak se bude chovat, a se poprvé zamiluje, èekáme, co udìlá s první výplatou. Mùeme proít uspokojení i zklamání a tak ivot s dítìtem ovlivòuje nae postoje k nìmu. Je to vìèný kolobìh vzájemných vlivù a pùsobení. Tak se stává, e jsme trochu jiní rodièe pro kojence, trochu jiní pro dospívajícího, ale také trochu jiní pro dítì zdravé, dítì s postiením, jsme trochu jiní rodièe pro prvorozeného a trochu jiní pro benjamínka, ale jsme trochu jiní rodièe pro chlapce a trochu jiní pro dívku. Je tomu tak proto, e mylení a jednání kadé strany této rovnice se vzájemnì podmiòuje, ovlivòuje, aby byla zachována pomyslná rovnováha. (Z. Matìjèek, 1994) Výchova dìtí se pøitom odvozuje od bohatství rodiny, spoleènosti, a proto je asi pochopitelná zmìna, ke které dolo v posledním století. Zmìnil se kvantitativní pøístup k plození potomstva na kvalitativní ne hodnì dìtí s malou péèí, ale málo dìtí s maximálnì monou péèí. Dìtem se zabezpeèuje vekerá péèe a komfort, k dispozici je velký výbìr zájmových aktivit, hraèek, zábavy, nových informací a zkueností. Tak se vytrácejí pøirozené formující principy, jakými jsou umìní kooperovat, pocit sounáleitosti atd., a dítì, které vyrùstá jako jedináèek nebo jen s jedním sourozencem, je ochuzeno o øadu nesdìlitelných sociálních situací. Vìtinou doma komunikuje jen s dospìlým a výchova vrstevníky se vytrácí. Velké zmìny do výchovy dìtí