reg. č.: CZ.1.04/3.1.00/05.00015
Sborník z konference pořádané pod záštitou Mons. Jana Graubnera, olomouckého arcibiskupa
„SPECIFIKA ŽEN MEZI LIDMI BEZ DOMOVA“
Olomouc, prosinec 2009
ISBN - 978-80-254-7561-4
1
2
Obsah ÚVOD - LUDMILA GOTTWLADOVÁ, DIS., CHARITA OLOMOUC, ŘEDITELKA.....................5 SOCIÁLNÍ SOUDRŽNOST, SOCIÁLNÍ INKLUZE A EXKLUZE - PHDR. HELENA KUBÁTOVÁ, PH.D., KATEDRA SOCIOLOGIE A ANDRAGOGIKY, FILOSOFICKÁ FAKULTA UNIVERZITY PALACKÉHO .....6 ŽENY RŮZNÉHO VĚKU A SOCIÁLNÍ VYLOUČENÍ - MGR. JANA HAASOVÁ, STŘEDISKO SAMARITÁN, SOCIÁLNÍ PRACOVNICE .....................................................................15 ŽENY BEZ DOMOVA – POHLED Z HLEDISKA RODINNÉ A SOCIÁLNÍ SITUACE - MGR. IVANKA MADEROVÁ, STŘEDISKO SAMARITÁN, KOORDINÁTORKA AZYLOVÉHO DOMU PRO ŽENY .....21 CO POTŘEBUJÍ ŽENY NA ULICI - POHLED Z NÍZKOPRAHOVÝCH SLUŽEB - BC. KLÁRA ŠIVLOVÁ, STŘEDISKO SAMARITÁN, KOORDINÁTORKA NDC; BC. ONDŘEJ MIKULÁŠEK, STŘEDISKO SAMARITÁN, TERÉNNÍ PRACOVNÍK .......................................................................29 ZKUŠENOSTI S REALIZACÍ SLUŽEB PRO LIDI BEZ DOMOVA NA OSTRAVSKU - MICHAELA HRADILOVÁ, DIS. SOCIÁLNÍ PRACOVNICE; BC. LEOŠ POLOMÍK, SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK, AD PRO ŽENY A MATKY AS OSTRAVA .........................................................................34 VÝVOJ VE SKUPINĚ ŽEN BEZ DOMOVA V NÁVAZNOSTI NA REALIZACI NOVÝCH SLUŽEB CHARITY OLOMOUC - MGR. PETR PRINZ, STŘEDISKO SAMARITÁN PRO LIDI BEZ DOMOVA, VEDOUCÍ .......................................................................................................39
3
4
ÚVODNÍ SLOVO Ludmila Gottwladová, DiS., Charita Olomouc, ředitelka Vážený otče arcibiskupe, vážené dámy a pánové! Chtěla bych Vás co nejsrdečněji přivítat na konferenci Specifika žen mezi lidmi bez domova, kterou pořádá naše organizace Charita Olomouc. Jsme rádi a děkujeme za to, že nad naší konferencí převzal záštitu Mons. Jan Graubner, olomoucký arcibiskup – vždyť pomáhat lidem v nouzi, poskytovat přístřeší, doprovázet, to vychází z podstaty křesťanství a je nejvlastnějším posláním Charity! Touto konferencí tematicky navazujeme na předchozí ročníky, které se rovněž zabývaly problematikou lidí bez domova. V letošním roce je obsah zaměřen na bezdomovectví žen. To sice není jev tak viditelný jako bezdomovectví mužů, ale my i ostatní organizace, které se touto cílovou skupinou zabývají, víme, že je to velký problém a bolest společnosti. Charita Olomouc začala poskytovat sociální služby pro ženy prostřednictvím azylového domu pro ženy již před 5 lety. Máme tedy malé výročí a ke zkušenostem za toto období se také dostaneme v některých z následujících příspěvků. Náš azylový dům pro ženy byl od počátku své činnosti nedílnou součástí sociální sítě v Olomouckém kraji a v plánu pro rok 2010 máme zřízení nové potřebné nízkoprahové sociální služby – noclehárny pro ženy. Doufám, že Vás všechny příspěvky, které pro Vás máme přichystány, zaujmou a budou pro Vás podnětné. Věřím, že otevřou nové pohledy a že také díky nim se najdou účinné cesty pomoci. K tomuto ať přispěje i sborník, který bude z příspěvků sestaven! Přeji Vám příjemný den!
5
Sociální soudržnost, sociální inkluze a exkluze PhDr. Helena Kubátová, Ph.D., katedra sociologie a andragogiky, Filosofická fakulta Univerzity Palackého Sociologové se problémem lidí bez domova téměř nezabývají. Lidé bez domova jsou pro kvantitativní sociologické výzkumy téměř neviditelní. Zkoumání problémů lidí bez domova je vhodné pro kvalitativní sociologické výzkumy, pomocí kterých se zkoumají jednotlivé případy, aniž by však bylo možné velké zobecnění sebraných dat. Problematika žen bez domova je ještě specifičtější problematikou; je totiž zvláštním protnutím dvou problémů: problémů žen (a jejich postavení ve společnosti, na trhu práce) a problémů lidí bez domova (a tedy i specifických společenských příčin chudoby a ztráty bydlení). Obecně sociologicky toho lze tedy o lidech bez domova, a specificky o ženách bez domova, říci jen málo.1 Přesto však sociologie může obecněji pojednat o bezdomovcích jako o jedné skupině těch, kteří jsou vyloučeni (jsou vylučováni nebo se sami odlučují) z většinové společnosti, tedy jako o skupině sociálně vyloučených. Problém sociálního vylučování (exkluze) je úzce spjat s problematikou sociální soudržnosti společnosti a sociálního začleňování (inkluze). Proto se ve svém příspěvku na problém sociální soudržnosti společnosti zaměřím. Příspěvek má tři části. V první části se obecně zabývám pojetím sociální soudržnosti se zaměřením na některé dokumenty Evropské unie. Ve druhé části jsem se zaměřila na teoretický koncept tzv. dobré společnosti, neboť soudržná společnost je v sociologii chápána jako dobrá společnost. Třetí část příspěvku se týká dvou problematických míst ve vytváření dobré společnosti: situace žen na trhu práce a sociálně vyloučených skupin. 1 Sociální soudržnost, exkluze a inkluze 1.1 Vymezení soudržnosti, exkluze a inkluze
Podle Mareše jsou pojmy sociální soudržnost (koheze), sociální inkluze a sociální exkluze třemi pojmy, o kterých se na přelomu tisíciletí v hodně mluví v Evropské unii (Mareš 2004).2 Mareš soudí, že unijní koncept sociální exkluze je velmi úzce spojen s konceptem chudoby, i když podle jeho soudu je jeho význam mnohem širší. Sociální exkluze je Evropskou unií definována jednak jako stav, kdy se jedinec nebo skupina plně nepodílí na ekonomickém, politickém a sociálním životě společnosti, jednak jako stav, kdy jednotlivci nebo skupiny nemají takový příjem, který by jim umožnil dosáhnout společností přijatelný životní standard. Unijní koncept sociální exkluze tedy odděluje nejchudší vrstvy od zbytku společnosti. 1
Neexistuje dokonce ani jednotná definice bezdomovství, ani konkrétní vyčíslení bezdomovství. Podle Ilji Hradeckého se teprve začíná vytvářet definice bezdomovství včetně typologie bezdomovství (Hradecký a kol. 2007). 2 Sociální soudržnost byla Radou Evropy označena za hlavní prioritu již v roce 1997. Národní akční plán sociálního začleňování ČR vychází ze Společného memoranda o sociálním začleňování, které ČR podepsala v roce 2003. Národní akční plán sociálního začleňování je národní strategií řešení problémů chudoby a sociálního vyloučení.
6
Podle Mareše je to nevhodné, a to zejména proto, že chudí se stále častěji stávají předmětem despektu společnosti; většinová populace soudí, že si za svou chudobu mohou z valné části sami, protože jsou líní a neschopní (Mareš 2004). Mareš rozlišuje několik příčin sociální exkluze: 1. ekonomickou (dlouhodobá nezaměstnanost, nízký příjem), 2. sociální (rozbití tradiční domácnosti a rozpady manželství, bezdomovství a kriminalita), 3. politickou (nízká účast ve volbách, upírání politických práv a neschopnost participace), 4. komunitní (devastované prostředí a obydlí, nedostupnost služeb, chybějící podpůrné sociální sítě), 5. individuální (fyzický nebo mentální handicap či nemoc, chybějící vzdělání či kvalifikace, ztráta sebevědomí a sebeúcty), 6. prostorovou (koncentrace vyloučených v oblastech s kumulací rizikových vlivů jako je např. kriminalita a dále koncentrace vyloučených v oblastech bez odpovídající kvality života, tedy v oblastech se špatným životním prostředím, nedostatečnou dopravní dostupností a infrastrukturou, občanskou vybaveností zejména v oblasti školství nekvalitní a zdravotnictví), 7. skupinovou (koncentrace uvedených charakteristik vyloučení v určitých konkrétních sociálních skupinách) (Mareš 2004) Podle Mareše je unijní koncept sociální inkluze chápán jako proces, který zabezpečuje všem, kdo jsou vystaveni riziku chudoby a sociálního vyloučení, příležitosti a zdroje nezbytné k tomu, aby se mohli plně podílet na ekonomickém, sociálním a kulturním životě společnosti a na standardní životní úrovni. Mareš rozlišuje tyto mechanismy sociální inkluze: politické (občanská práva, politická participace, sociální práva), ekonomické (prostřednictvím trhu práce a sociálního státu), občanské (participace na komunitní životě a rozhodování týkající se vlastní každodennosti) (Mareš 2004) Mareš tvrdí, že politika Evropské unie je založena na přesvědčení, že nejlepší ochranou proti sociální exkluzi je zaměstnání, tedy placená práce. Boj proti exkluzi by měl být založen na vytváření ekonomického růstu a zaměstnanosti, na růstu vzdělání a kvalifikace, na zlepšování zdraví a podmínek bydlení celé populace a na otevírání nových způsobů participace ve společnosti. Mareš se však oprávněně ptá, na jakém základě se můžeme snažit o inkluzi těch, kteří nemají šanci zaměstnání získat? Soudí, že vedle inkluze skrze placenou práci se samozřejmě nabízí i inkluze skrze jakýkoliv druh práce a také skrze participaci na společenských aktivitách. Podle Mareše totiž společnost, která se snaží o inkluzi, musí uspokojit základní potřeby také těch, kteří nemohou najít zaměstnání či nejsou schopni pracovat. Taková společnost by měla nabízet svým členům mnohem větší rozmanitost životních cílů, než jen placenou práci (Mareš 2004). Podle Mareše je kromě výše zmíněné nezaměstnanosti jednou z nejtíživějších forem sociální exkluze bydlení – respektive nebydlení. I v českém prostředí vznikají zárodky ghett. Koncentrace vyloučených vytváří prostor pro šíření kultury bídy (Mareš 2004, s. 15–28).
7
1.2 Národní akční plán sociálního začleňování ČR
Cílem sociální politiky České republiky je podporovat proces sociální soudržnosti společnosti. Existence tohoto cíle se projevuje v mnoha dokumentech.3 Vláda ČR vypracovala Národní akční plán sociálního začleňování. Tento plán vychází ze Společného memoranda o sociálním začleňování, které podepsal ministr práce a sociálních věcí a evropská komisařka pro zaměstnanost a sociální věci v roce 2003. Národní akční plán sociálního začleňování nejen shrnuje nejdůležitější problémy, kterým Česká republika čelí v oblasti chudoby a sociálního vyloučení, ale zároveň stanovuje cíle a opatření, které vedou k jejich odstranění. Jedná se zejména o zmírňování nerovností, usnadnění získání zaměstnání, usnadnění přístupu ke zdrojům, právům, zboží a službám pro všechny, o pomoc nejvíce ohroženým skupinám obyvatelstva, tedy osobám se zdravotním postižením, dětem a mládeži, seniorům, etnickým menšinám, migrantům, bezdomovcům apod. (srov. Národní akční plán sociálního začleňování). Na základě tohoto i dalších dokumentů lze usoudit, že soudržnost a inkluze (začlenění) jsou považovány za základní hodnoty české společnosti. Samozřejmě je otázkou, zda tyto dokumenty deklarují hodnoty, které již jsou součástí hodnotového systému naší společnosti, nebo se pokoušejí shora vytvářet nové hodnoty, které by se měly stát součástí hodnotového systému společnosti a se kterými by se členové společnosti měli teprve ztotožnit. Někteří sociologové (za všechny jmenuji německého sociologa Jürgena Habermase) kritizují porušování univerzality lidských práv zaváděním specifických a partikulárních práv (např. práv menšin). Habermas podle mého soudu nekritizuje to, že máme pomáhat slabším, ani to, že s nimi máme být solidární. Kritizuje situaci, kdy je solidarita diktována shora, např. právě zaváděním zvláštních práv. Podle Habermase se v takové situaci mohou někteří občané oprávněně cítit zaváděním zvláštních práv diskriminovaní, neboť není ponecháno na jejich vůli, jak by se měla hodnota sociální soudržnosti a inkluze uskutečňovat. Habermas vychází z myšlenky, že solidarita je přirozenou a tradiční součástí našeho každodenního životního světa a jako taková by působila, kdyby nebyla neustále rozrušována nařízeními shora. Jiní sociologové (za všechny např. britský sociolog Anthony Giddens) tvrdí, že je třeba vytvořit model solidarity a sociálního začleňování, který však musí být zaveden shora – sociálním demokratickým státem. Je obtížné rozhodnout, kdo je blíže pravdě. Faktem ale je, že důsledky zásahů administrativně správního systému nejsou příliš povzbudivé ani pro život člověka, ani pro život společnosti. Je-li člověk řízen organizacemi, ztrácí nejen svou vlastní lidskou celistvost, ale i vědomí sounáležitosti s celkem společnosti. Ovšem na vědomí sounáležitosti s celkem společnosti do velké míry závisí sociální soudržnost společnosti. Vědomí sounáležitosti zakládá i základní principy solidarity s těmi, kteří jsou nějakým způsobem oslabeni. Selhává-li vědomí sounáležitosti s celkem, je ohrožena nejen soudržnost společnosti, ale také základní principy lidské solidarity.
3
Např. zákon o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.) si klade jako jeden ze základních cílů podporu procesu sociálního začleňování.
8
1.3 Evropská sociální charta
Evropská sociální charta, jako jeden k klíčových dokumentů Evropské unie, vstoupila v ČR v platnost již koncem roku 1999. Tato charta obsahuje velké množství sociálních práv. Vzhledem k našemu problému (bezdomovství spojené s chudobou a nebydlením) se zaměřím pouze na dvě sociální práva. V článku 30 Evropské sociální charty se píše: Každý má právo na ochranu před chudobou a sociálním vyloučením: smluvní strany se zavazují přijmout v rámci celkové a koordinované politiky opatření na podporu účinného přístupu osob jakož i jejich rodin, které se nachází nebo jim hrozí sociální vyloučení nebo chudoba, především k zaměstnání, bydlení, výcviku, vzdělání, kultuře a sociální a lékařské pomoci. V článku 31 se píše: Každý má právo na bydlení: smluvní strany se zavazují přijímat opatření s cílem: podporovat dostupnost bydlení přiměřené úrovně, předcházet a omezovat bezdomovectví s cílem jeho postupného odstranění, stanovit ceny bydlení tak, aby byly přístupné těm, kteří nemají dostatek prostředků (srov. Evropská sociální charta). Podívat se na zmíněná dvě sociální práva sociologickýma očima znamená položit si otázku, zda vůbec existuje reálná možnost, aby byli všichni členové společnosti důsledně ochráněni před chudobou, např. tím, že jim bude zabezpečeno právo na práci. V žádné moderní společnosti není možné dosáhnout plné zaměstnanosti a v každé společnosti žijí lidé, kteří zaměstnáni být nemohou. Totéž se týká práva na bydlení. Je otázkou, zda je moderní společnost schopna zajistit všem svým členům přiměřené bydlení. Kromě toho se v Evropské sociální chartě nepíše konkrétně nic o tom, jakými mechanismy by měly jednotlivé národní společnosti předcházet a omezovat bezdomovství. Podle mého soudu nemá pro žádnou společnost smysl zavazovat se k něčemu, co prostě není schopná zabezpečit, i když se asi většina lidí shodne na tom, že je správné ochraňovat členy společnosti před chudobou a bezdomovstvím. 2
Soudržnost v diferencující se společnosti: dobrá společnost
2.1 Co je dobrá společnost?
Podle studie Soudržnost v diferencující se společnosti, která vychází z rozsáhlého výzkumu soudržnosti z roku 2006, převládá v současných koncepcích soudržné společnosti koncepce „dobré společnosti“. To znamená, že soudržná společnost je dobrá společnost. Koncepce dobré společnosti vychází mimo jiné z teoretických východisek již zmíněného Jürgena Habermase. Není založena na společných hodnotách většinové společnosti, ale na normách, které jsou generovány pomocí společně dohodnutých a všemi respektovaných pravidel (Tuček 2008). Podle Tučka lze soudržnost soudobé multikulturní společnosti vymezit jako míru občanské integrace, která se posuzuje podle úrovně zabezpečení rovných příležitostí a podle rozsahu sociálního vyloučení, respektive začlenění do klíčových aktivit společnosti (to se týká např. přístupu na trh práce, k bydlení, ke zdravotní péči apod.). Vedle těchto objektivních parametrů je třeba brát v úvahu i subjektivní stránku inkluze: tedy míru, v níž je jedincům umožněno cítit se jako plnoprávní členové společenství. Právě tato míra definuje jejich začlenění. Nejde tedy jen o předpoklad formální občanské rovnosti, ale i o to, aby stigmatizované kategorie 9
osob nebyly v reálném životě odsouzeny k neviditelnosti života v soukromí (Tuček 2008, s. 20–23).
2.2 Jak lze soudržnost zkoumat
Podle Tučka rozlišujeme dvě dimenze soudržnosti: horizontální a vertikální. 2.2.1
Horizontální dimenze sociální soudržnosti
Podle Tučka se horizontální dimenze týká soudržnosti uvnitř občanské společnosti. Jedná se o ochotu kooperovat a pomáhat spoluobčanům zejména z odlišných sociálních skupin, o dobrovolnictví a o dárcovství. Tato soudržnost je založena na konceptu kolektivního sociálního kapitálu, který patří k horizontálním vztahům ve společnosti. Obsahem tohoto kapitálu je solidarita, reciprocita, důvěra a smysl pro sounáležitost. Při výzkumech horizontální dimenze sociální soudržnosti se sleduje vzájemná meziskupinová tolerance a respekt k odlišnostem, neboť ty podporují vznik sociální důvěry. V tomto ohledu je důležitý tzv. přemosťující sociální kapitál, který vzniká ve zkušenostech s „cizím“ při opakovaných interakcích rozdílných, tedy sociálně vzdálených jedinců. Přemosťující sociální kapitál omezuje předsudky, spojuje lidi napříč sociálními rozdílnostmi, a tím přispívá ke společenské soudržnosti (Tuček 2008). Podle Tučka přemosťující sociální kapitál zahrnuje vzdálenější kontakty, je tvořen tzv. slabými sociálními vazbami. Slabé sociální vazby umožňují překračovat hranice společenských skupin. Jedná se o vztahy se známými a přáteli našich přátel, mezi přáteli pocházející z odlišných sociálních vrstev a etnických skupin apod. Tato forma vazeb tedy spojuje lidi napříč odlišnými sociálními skupinami a vrstvami, vytváří lidskou vzájemnost a napomáhá tak společenské soudržnosti (Tuček 2008, s. 181–182). Tuček poukazuje na to, že kromě přemosťujícího sociálního kapitálu existuje svazující sociální kapitál, který je naopak tvořen tzv. silnými sociálními vazbami, např. mezi rodinnými přáteli. Tento kapitál funguje jako sociální superlepidlo; udržuje homogenitu skupin, upevňuje identitu, vytváří reciprocitu, vnitřní skupinovou loajalitu a mobilizuje vzájemnou solidaritu. Působí proti sociální soudržnosti tím, že zvyšuje exkluzi/inkluzi statusově nerovných skupin (Tuček 2008, s. 181–182). Soudržná společnost je společnost, ve které existuje přemosťující sociální kapitál, pomocí kterého jsou jednotlivci interakčně napojeni na druhé s odlišnými vlastnostmi, což se projevuje interakční otevřeností. Je česká společnost interakčně otevřená? Podle výzkumu, který Tuček provedl, se přátelské okruhy v české společnosti vyznačují vnitřní sociokulturní podobností (stejné zájmy, stejný životní způsob). Navíc u více než poloviny respondentů pochází jejich nejlepší přítel ze stejné sociální třídy. Česká společnost je tedy společností stále spíše interakčně uzavřenou, podobně jako tomu bylo již před 40 lety, jak na to tehdy poukázali čeští sociologové. Interakční bariéry v české společnosti stále přetrvávají. Jejich původ lze hledat v kulturních vzorcích, hodnotách a orientacích, které jsou vytvářeny již během procesu získávání vzdělání. Podle Tučka je jasné, že ideál interakčně otevřené společnosti je v realitě bezezbytku nedosažitelný, přesto však je model soudržnosti jako model dobré společnosti pro soudobou společnost nezbytný (Tuček 208, s. 200–201). 10
2.2.2
Vertikální dimenze sociální soudržnosti
Podle Tučka se vertikální dimenze sociální soudržnosti týká soudržnosti mezi státem a občany. Tato dimenze zahrnuje legitimitu (víru v oprávněnost) majetkových a příjmových rozdílů, přístup k sociálnímu zabezpečení, pocit plnoprávného občanství, sociální inkluzi/exkluzi, rovné příležitosti (tedy bez ohledu na gender, věk, etnicitu) a pocit existence spravedlivého řádu. Tato soudržnost se vztahuje k dimenzi sociálních nerovností, týká se tedy rozsahu sociálního vyloučení a rozsahu diskriminace na základě genderu, věku, sociální třídy, zdravotního stavu (invalidity), národnosti, etnicity a rasy. Nejde pouze o objektivní rozsah sociálních nerovností, ale i o jejich subjektivně vnímanou kvalitu, tedy o jejich legitimitu. Míra vertikální dimenze soudržnosti se měří pomocí podílu na moci a velikosti životních šancí různých kategorií lidí (Tuček 2008). V této souvislosti si můžeme položit otázku, jak lidé vnímají rozvrstvení české společnosti, tedy sociální nerovnosti. Podle výzkumu, který Tuček provedl, nepatří v mínění lidí nejnižší místa na společenském žebříčku lidem, kteří jsou sice chudí, ale pracují. Zaujímají je dlouhodobě nezaměstnaní, důchodci a lidé žijící mimo společnost (např. bezdomovci). Propad těchto skupin se objektivně zvětšuje, což souvisí s rostoucí životní úrovní ekonomicky aktivní populace. Např. objektivní situace důchodců ve srovnání s aktivní částí populace se zhoršuje, a to přesto, že probíhá valorizace důchodů, která zohledňuje jak zvyšování pracovních příjmů, tak růst životních nákladů. Co se týká subjektivního mínění, míra sociálních nerovností je celkově přijatelná pro převažující většinu populace a nevyvolává ve společnosti větší napětí. Subjektivně vnímaná míra soudržnosti a důvěry ve společnosti sice není příliš vysoká, ovšem ani toto hodnocení nevede k nějakému výraznějšímu společenskému napětí. Sociální a veřejná politika však nedokáže účinně bránit exkluzi některých skupin, jako jsou např. Romové, přistěhovalci, dlouhodobě nezaměstnaní a jejich rodiny, osamělí důchodci apod. (Tuček 2008, s. 87–88). 3
Dvě problematická místa ve vytváření dobré společnosti
3.1 Situace mužů a žen na trhu práce, feminizace chudoby
V souvislosti se situací mužů a žen na trhu práce se zaměřím na mzdové rozdíly mezi muži a ženami. Podle Tučka mají ženy zaměstnané na plný úvazek v průměru o pětinu nižší platy než muži. Tento rozdíl bývá způsoben vyšším podílem mužů v řídících funkcích na všech úrovních, odvětvovými mzdovými rozdíly (jsou odvětví s výraznou převahou žen, kde se časem ustálily nižší příjmy než v odvětvích, kde převažují muži), strategií zaměstnavatelů, kteří se snaží udržet muže v určitých profesích, to se týká např. učitelů na základních školách (Tuček 2008, s. 51). Tuček soudí, že diskriminace žen na trhu práce probíhá více méně skrytě v nabídce pracovních míst a při jejich obsazování, při propouštění atd. Příjmová diskriminace žen spjatá s diskriminací na trhu práce tedy u nás existuje, a to v poměrně značném rozsahu. Příčiny jsou takového charakteru, že se platové nerovnosti vlastně autoreprodukují. Typickým příkladem jsou feminizovaná odvětví: nízké platy snižují zájem mužů zde pracovat, a protože zde pracují většinou ženy, je možné jim platit nižší platy. Současně se platová diskriminace promítá do oblasti rodiny, rodinných rolí, rozhodování o pracovní kariéře apod. Tento stav vede 11
ke konzervaci tradičního modelu rodiny s živitelskou rolí muže a s ženou v roli hospodyně starající se o děti a domácnost (Tuček 2008, s. 81). Co se týká evropského srovnání situace mužů a žen na trhu práce, Tuček dospěl k závěru, že situace téměř ve všech zemích Evropské unie je z hlediska genderových rozdílů velmi podobná. Případné rozdíly vyplývají z národních specifik a historicky utvářených podmínek. Nedá se tedy jednoznačně říci, že se postkomunistické země od ostatních zemí výrazně liší (Tuček 2008). Podle Vodákové žijí ženy život na hraně rolí a identit. Ženy stojí zcela běžně před těmito alternativami: 1. Vzdát se dosažení „mužsky definované“ profesní kariéry a věnovat se rodině. 2. Rezignovat na mateřství a utváření rodinné atmosféry a věnovat se zaměstnání a vlastní kariéře. 3. Balancovat na hraně obou rolí: odkládat založení rodiny do pozdějšího věku, minimalizovat počet dětí, snažit se průběžně zastat alespoň základní úkoly svázané s rolí matky, partnerky, hospodyně a zároveň docílit alespoň průměrné pozice v zaměstnání, průměrného platu atd. Výskyt této strategie je nejčastější. Výsledkem někdy bývá neuspokojení, únava, zanedbávání jedné z rolí nebo přebíhání z role do role (Vodáková 2003, s. 274). Ženy často ztrácejí kvalifikaci v čase rodičovské dovolené, po rodičovské dovolené přijímají nekvalifikovaná místa (aby to vyhovovalo péči o děti), takže svou kvalifikaci dále nerozvíjejí). Buď samy odcházejí na sekundární trh práce, nebo jsou na něj vytlačeny. Nízké mzdy jsou pak spojeny s nízkými důchody. Pak odejdou děti z rodiny, žena již svou kvalifikaci nemůže dohonit ani získat novou; pokud je ještě v takové situaci opustí manžel, jsou vytlačeny do chudoby. V sociologii se pro tento jev vžilo označení feminizace chudoby. Podle Mareše je tak nazýváno zvýšené riziko žen ocitnout se mezi chudými. Chudoba žen má nejen větší rozsah než chudoby mužů, ale má i odlišný obsah – je odlišnou životní zkušeností. Míra zaměstnanosti je u žen obecně nižší než u mužů a míra nezaměstnanosti vyšší. Ženy jsou silněji závislé na dávkách sociálního státu než muži. Ženy jsou častěji než muži směrovány na tzv. sekundární trh práce (málo kvalifikovaná práce s nízkým mzdovým ohodnocením), často jsou vytlačovány do zaměstnání sezónního charakteru. Mají malý podíl v kvalifikovaných a manažerských pozicích. Jsou objektem mzdové diskriminace. Vysoký podíl žen pracuje na pracovních místech s částečným nebo zkráceným úvazkem. Jakékoliv omezení veřejných služeb sociálního státu dopadá tíživěji na ženy než na muže, neboť ony jsou nejčastějšími klienty těchto služeb. Přitom méně výhodné postavení na trhu práce vylučuje ženy v řadě případů z nároků na některé dávky sociálního státu, nebo je spojeno s nevýhodami při jejich čerpání (Mareš 1999, s. 51). 3.2 Sociálně vyloučení (bezdomovci, chudí lidé, nezaměstnaní)
Podle Mareše dojímají bezdomovci majoritní populaci mnohem méně než ostatní důsledky chudoby. Veřejnost totiž chápe bezdomovce jako kriminálníky, alkoholiky, lidi s nedostatkem vůle a lidi ignorující sociální řád. Bezdomovci nejsou lidé spící na ulicích, ale také lidé žijící v nevyhovujících, nejistých nebo nebezpečných podmínkách. Mareš soudí, že lidi nezbavuje domova jen sociální nepřizpůsobivost; relativně velký a rostoucí počet bezdomovců je důsledkem strukturálních problémů, jako je nedostatek levných bytů, vysoká nezaměstnanost a rostoucí úroveň chudoby. Bezdomovství je více 12
než nedostatkem přístřeší a více než chudobou. Je součástí širšího procesu marginalizace, založeného na neschopnosti bezdomovců participovat na způsobu života, který je standardní pro většinu populace (Mareš 1999). Podle Mareše existuje kromě viditelné chudoby (nejviditelnější jsou bezdomovci) i skrytá chudoba. Jde o chudé, kteří neuplatňují svůj nárok na dávky sociální pomoci (důsledek nekompetentnosti některých chudých, obavy ze stigmatizace, hrdost, nezájem o pomoc majoritní populace). Paradoxně lze ke skryté chudobě počítat i její nejviditelnější složku: bezdomovce. Ti jsou nejviditelnějším projevy chudoby na ulicích, ale patří k nejméně viditelným v oficiálních statistikách (Mareš 1999, s. 57–59). Jaká je míra exkluze vybraných sociálně problémových skupin? Tuček se zabýval vztahem Čechů ke třem sociálním skupinám: k bezdomovcům, homosexuálům a chudým. Zjistil, že bezdomovství lidé obvykle spojují s drobnou kriminální činností, alkoholismem či jinou drogovou závislostí. Ve srovnání s evropskými zeměmi jsou Češi ve vztahu k bezdomovcům daleko méně tolerantní. Naopak vztah k homosexuálům je výrazně tolerantnější než jinde. Co se týká vztahů k chudým, i když rozdíly mezi bohatými a chudými vyvolávají ve společnosti určité napětí, jde spíše o všeobecné hodnocení, nikoliv o vyloučení či vytěsnění jednotlivců či jejich rodin postižených chudobou či nezaměstnaností z přátelských či sousedských vztahů, ovšem pokud jejich situace nespojuje s nálepkou bezdomovství či příslušnosti k problémovým etnikům (Tuček 2008, s. 101). S tím souvisí otázka, co si myslí Češi o tom, proč jsou u nás lidé, kteří žijí v nouzi. Podle Tučka Češi v mezinárodním porovnání řádově více (jako jediní) zdůrazňují na prvním místě lenost a nedostatek pevné vůle (Tuček 2008, s. 123). Závěr Soudržná společnost je společností, která nikoho nevylučuje z životních šancí. Německý sociolog Ralf Dahrendorf dospěl už na konci 80. let 20. století k závěru, že se v moderních společnostech, které přešly od průmyslových společností práce ke společnostem informací a služeb, objevil nový konflikt, konflikt o rozdělení životních šancí. Životní šance se podle Dahrendorfa skládají ze šancí volby (jedná se jednak o možnosti volit, které jsou dány občanskými právy, jednak o to, mít z čeho volit, což se týká zejména materiálního zabezpečení a společenského blahobytu) a z kulturních vazeb, které dávají volbám smysl a význam (Dahrendorf 1991). Podle Dahrendorfa je konflikt o rozdělení životních šancí individualizovaným konfliktem těch, kteří mají omezené životní šance. Jedná se o sociálně vyloučené a vylučované lidi, tedy o lidi nejenom bez zaopatření případně dokonce oprávnění, ale také o lidi bez kulturních pout. Sociálně vyloučení prožívají svou situaci jako osud, chybí jim naděje na úspěch, čímž se jejich situace výrazně odlišuje od třídních konfliktů ve společnosti práce, protože požadavky organizovaného dělnického hnutí měly naději na úspěch. Sociálně vyloučení nejsou na rozdíl od dělníků společnosti práce schopni žádné organizace (Dahrendorf 2007). Dahrendorf soudí, že individualizovaný konflikt ve společnosti informací se projevuje ve zvyšování kriminality, případně v opouštění společnosti, která se nám nezamlouvá (úniky k drogám, sektám, ale také k bezdomovství). Je tomu tak v důsledku toho, že informační kapitalismus je světem bez kulturních vazeb, tedy světem bez opor v hodnotách a společenských normách, které by měly být základním zdrojem solidarity a společné víry v to, že žijeme v dobré společnosti. 13
Produktivita informačního kapitalismu není založena na množství práce, ale na nových technologiích, na vědění, na vysoké kvalifikaci a na schopnosti zacházet s informacemi. Ve společnosti informací ubývá nekvalifikované nebo málo kvalifikované práce. Novou bídu a novou nezaměstnanost nelze vyřešit ekonomickým růstem, neboť ekonomický růst je založen právě na ubývání nekvalifikované a málo kvalifikované práce. Jedinou vstupenkou (oprávněním) k životním šancím je kvalifikace. Novou nezaměstnanost a novou bídu však nemůže vyřešit ani vzdělávací systém, neboť ten je nastaven tak, že ti, kterým chybí přístup, motivace nebo síly, jsou z něj vyloučeni (Dahrendorf 2007). Podle Dahrendorfa je základním znakem individualizovaného moderního sociálního konfliktu jeho rozptýlenost a všudypřítomnost. Z toho důvodu nazývá Dahrendorf informační společnost společností bez opor (bez kulturních pout), na kterých by měl stát sociální řád. Možnost existence nového řádu je závislá na tom, aby mělo co nejvíce lidí možnost volit, aby mělo z čeho volit a aby se podílelo na utváření společně sdílených kritérií toho, co volit (Dahrendorf 2007).
Použitá literatura a zdroje DAHRENDORF, R. 1991 Moderný sociálny konflikt. Eseje o politike slobody. Bratislava: Archa. DAHRENDORF, R. 2007 Hledání nového řádu. Přednášky o politice svobody v 21. století. Praha – Litomyšl: Paseka. HRADECKÝ, I. A KOL. 2007 Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje, o.s. MAREŠ, P. 1999 Sociologie nerovnosti a chudoby. Praha: SLON. MAREŠ, P. 2004 Sociální exkluze a inkluze. In SIROVÁTKA, T. (ed.) Sociální exkluze a inkluze menšin a marginalizovaných skupin. Brno: MU, s. 15–28. TUČEK, M. (ed.) 2008 Soudržnost v diferencující se společnosti. Praha: SoÚ AV ČR. VODÁKOVÁ, A. 2003 Žena sociologická. In VODÁKOVÁ, A., VODÁKOVÁ O. (eds.) 2003 Rod ženský. Kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme? Praha: SLON, s. 267–276. Evropská sociální charta, dostupné z http://www.mzcr.cz cit. dne 3.12.2009 Národní akční plán sociálního začleňování 2004–2006, dostupné z http://novinympsv.cz cit. dne 3.12.2009 Sociální soudržnost, dostupné z http://www.radaevropy.cz/a3.php cit. dne 3.12.2009
14
Ženy různého věku a sociální vyloučení Mgr. Jana Haasová, Středisko Samaritán, sociální pracovnice Dobrý den … Mým úkolem bylo dnes hovořit na téma Ženy různého věku a sociální vyloučení, když jsem si své vystoupení připravovala dospěla jsem k závěru, že vhodnější bude název: Možné změny složení skupiny žen bez domova v důsledku sociálního vyloučení. Název je trošku delší ale je výstižnější. Jedná se o spíš malé zamyšlení či úvahu o tom, kterým směrem se může vývoj bedomovectví žen ubírat. Sociální exkluzi se už před chvílí podrobně věnovala ve svém vystoupení doktorka Kubátová, já bych jen krátce připomněla, že bezdomovectví je možné označit termínem extrémní vyloučení (extrémní exkluze), tzn., že jde o vyloučení, které některé jedince či skupinu zcela fyzicky vylučuje z většinové populace. Jedná se např. o osoby, které doslova žijí mimo lidskou společnost, nemají trvalé bydliště, žijí v pro nás nepředstavitelných podmínkách, nemají rodinu, nikdo (snad kromě příslušníků Policie ČR a Městské policie, soudních úředníků, exekutorů) je nepostrádá, nemají doklady, nemají pravidelný příjem a snad ani nepotřebují hotové peníze, chybí jim lékařská péče, léky apod. Kolik takových osob je, jak žijí, kde přebývají, kolik je mezi nimi žen? Na začátku devadesátých let tvořili bezdomoveckou skupinu převážně muži staršího věku. Jednalo se o jedince, kteří do roku 1989 nebyli ve společnosti tolik nápadní, tak viditelní. Často mezi ně patřily osoby se špatnou pracovní morálkou, závislé na nadměrném požívání alkoholických nápojů apod. Dá se předpokládat, že i v této počáteční době jakéhosi formování bezdomovectví v České republice se vyskytovaly i ženy. Během uplynulých dvaceti let naše společnost prošla řadou rychlých změn, které se dotkly snad všech oblastí našeho života (politického, hospodářského, společenského), ovlivnily fungování rodiny a postavení jedince ve společnosti. Tempo změn, kterému někteří nemuseli stačit, urychlilo nejspíš vyčlenění některých jedinců ze společnosti. Bezdomovecká skupina nabyla na kvalitě i kvantitě. Na ulici se vedle mužů objevily i ženy – některé byly osamělé, jiné s partnerem, některé dokonce i s dětmi. První odhady v České republice uváděly čísla okolo 10-15 % z celkové bezdomovecké populace. V EU a USA se objevují čísla v 10-25 %. Zatím mezi bezdomovci převládají muži, ale není jisté, zda se situace postupně nezmění a žen bude v bezdomovecké populaci mnohem více. V této souvislosti bych chtěla připomenout, že pokud hovoříme o bezdomovcích, kteří jsou obtížně sledovatelní, pohybujeme se v rovině odhadů, neexistují žádné relevantní, přesné údaje o počtech a složení bezdomovců. Výsledky Sčítání lidu v roce 2001 v České republice ukázaly, že v bytech a domech nežije 128758 lidí.4 Ani toto číslo však neumožňuje stanovit nějaký přesnější odhad počtu osob bez domova, protože zahrnuje bezdomovce, osoby žijící v ubytovnách, dětských domovech, věznicích apod. V zařízeních: 30983 (muži), 40198 (ženy), mimo byty, ubytovny: 23169 (muži), 18435 (ženy), rekreační chatky: 6656 (muži), 5863 (ženy), mobilní obydlí: 155 (muži), 67 (ženy), nouzové stavby: 1940 (muži), 1292 (ženy).
4
http://www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/270028DB50/$File/1.pdf
15
V Olomouci se zdržuje dle odhadů pracovníků azylových domů několik stovek bezdomovců (s trvalým bydlištěm ve městě i mimo ně). Ženy mohou tvořit skupinu velikosti několik desítek osob. Dá se předpokládat, že ženy bezdomovkyně jsou spíše bezdomovkyně skryté, na rozdíl od mužů bezdomovců svoji situaci skrývají. To může být jeden ze znaků ženského bezdomovectví. Je možné se domnívat, že ženy své stigma před společností ukrývají i za cenu utrpení, pronásledování. O dalších znacích ženského a mužského bezdomovectví můžeme jen spekulovat. Přestože se občas objeví v literatuře snahy o jejich rozlišení (např. větší snaha o spolupráci, vztahové příčiny u žen, materiální příčiny u mužů) domnívám se, že nejsou zcela jednoznačné a nemají vypovídací hodnotu. V současné době se mezi bezdomovkyněmi objevují ženy různého věku, od zcela mladých „náctiletých“ dívek až po ženy pobírající starobní penzi, tedy i starší seniorky. Často se jedná o ženy závislé na nadměrné konzumaci alkoholických nápojů, ženy zneužívající další psychotropní látky, duševně pronásledované agresivním partnerem, dlouhodobě nemocné, nezaměstnané, osamělé apod. Věkový průměr se dle odhadů pohybuje stejně jako u mužů kolem 40-50 let. Eduarda Hezcková a Stanislav Hezcko ve své práci z roku 2004 uvádějí věkové složení bezdomovců: 4 % (0-18 let), 9 % (18-25 let), 19 % (25-40 let), 28 % (40-50 let), 25 % (50-62 let), 15 % (62 let a starší).5 Dle Sčítání bezdomovců v Praze v roce 2004 bylo evidováno 3096 osob, z toho 2662 mužů (86 %), 434 žen (14 %), věkové složení přibližně odpovídá předchozím údajům: 14 % (do 25 let), 73 % (25-60 let), 9 % (nad 60 let).6 Dle Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2006 bylo evidováno 1179 osob, z toho 852 mužů (72,5 %), 327 žen (27,5%), věkové složení žen: 16 % (do 25 let), 78 % (25-60 let), 6 % (nad 60 let).7 S vývojem společnosti se dá předpokládat, že může docházet i v tomto směru ke změnám jednak směrem k mladším ročníkům, tak i k ročníkům podstatně starším, tzn., že může docházet i celkovému vyrovnávání i ve všech věkových kategoriích, současně se může měnit celkové složení bezdomovecké skupiny. Vliv na věkové složení bezdomovkyň může mít do budoucna feminizace chudoby v naší zemi, o níž hovoří ve své práci dva autoři dr. Milada Bartošová a doc. Miroslav Hiršl („Je oprávněný strach z feminizace chudoby v České republice“), z této práce si dovolím uvést některé příklady8. Chudobou mohou být postiženy 1. staré ženy, 2. živitelky rodin s nezaopatřenými dětmi, 3. marginálně sociálně patologické skupiny v nichž ženy nepřevládají, ale spíše jsou oběťmi vztahů, 4. ženy živící se prostitucí, 5. ženy po rozvodu s manželem podnikatelem. Ad. 1. Dle statistických údajů o vývoji populace vyplývá, že v české společnosti s vyšším věkem se zvyšuje nepoměr mezi muži a ženami. Ženy 5 Hezcková, E., Hezcko, S. Bezdomovci a my. In: Prevence sociálně nežádoucích jevů. Tentokrát o bezdomovcích. Ročník III. 2004, č. 10. 6 Hradecký, I. Co je v Národní zprávě o bezdomovství za rok 2005? Sociální práce/Sociálna práca, 2006, č. 4. s. 69. 7 Petřík, M., Zukalová, S. Projekt sčítání bezdomovců v městě Brně. Sociální práce/Sociálna práca, 2006, č. 4. s. 49. 8
Bartošová, M., Hiršl, M., Je oprávněný strach z feminizace chudoby v České republice? In: O chudobě v české a slovenské společnosti. Red. P. Mareš. Brno: MU, 1995.
16
se dožívají v průměru vyššího věku a zejména ve starších ročnících je nepoměr značný. (Dle Sčítání lidu v roce 2001 muži ve věku 65 let a více tvořili 10,9 % z celkového počtu obyvatelstva, ženy 16,4 %.9). Naděje dožití dle údajů Českého statistického úřadu byla v roce 2008 u žen 80,13 let, u mužů 73,96 let10). Ženy musí počítat s tím, že ve staří mohou být osamělé a budou potřebovat finanční zajištění. Mezi nejstaršími seniory převažují příjemci minimálních důchodů a v 90 % se jedná právě o ženy. Starobní důchod se bude postupně vypočítávat z průměrného příjmu za období posledních 30 let. Toto období zahrnuje i dobu aktivního mateřství. Podíl žen, které jsou nezaměstnané je nejvyšší ve věkové skupině od 25-48 let. Současně se předpokládá, že posun porodů se přesune dle evropských zvyků do věku 25-35 let žen. (Průměrný věk matek dle údajů Českého statistického úřadu byl při narození prvního dítěte v roce 2008: 27,3 let.11) Žena se dvěma dětmi by pak měla výpočtový základ pro starobní důchod od 29 let. Pro výpočet důchodu budou mít tyto ženy nulový příjem a odpočitatelná náhradní doba za celý život je dle zákona omezena. Ženy obtížně shánění zaměstnání pokud mají malé děti, některé navíc raději s dětmi zůstanou doma. Snížil se vdovský důchod ze 60 na 50 % důchodu zemřelého manžela, je silně omezená možnost pobírat tento důchod v produktivním věku. Tyto ženy nebudou moci nahromadit si majetek během života, tedy v mladším věku. Doposud měli lidé možnost si ušetřit v průběhu života a nějakým způsobem se zabezpečit na stáří, avšak finanční úspory v bankovních domech se dnes spíše znehodnotí inflací. Ad. 2. Chudobou mohou být postiženy ženy, které v důsledku vysoké rozvodovosti ztrácejí partnera a které současně vychovávají děti. Ve stejné situaci se mohou ocitnou i ženy, které jako svobodné matky vychovávají děti, kterých je v ČR skoro 250 tisíc. V 1. pololetí 2009 bylo celkem 18659 sňatků12,14878 rozvodů, 8672 manželství dle počtu dětí (1 dítě 4899, 2 děti 3381,3 a více dětí 392)13. Ad. 3. Příkladem jsou například ženy, které žijí ve vztahu s recidivistou. V českých věznicích převažují muži (počet osob ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody byl v roce 2008 celkem 20502 osob, z toho 2312 obviněných a 18100 odsouzených. Údaj za 6/2009 zahrnuje 21824 osob, obvinění 2425 osob, odsouzení 19399 osob14), ženy tvoří cca 4 % všech umístěných osob. Problém žen nespočívá v jejich zařazení do společnosti, ale spíše v důsledku soužití s recidivistou. Ad. 4. Dále to mohou být ženy, které se živí prostitucí nebo jsou k prostituci nuceny násilím. Kolik českých prostitutek je bez domova? Tyto ženy svoji situaci většinou tají, často o nich skoro nic nevíme. Kde žijí, v jakých podmínkách, jsou zdravotně a finančně zabezpečeny? Mnohé z nich nemají ani trvalé bydliště, ani jakékoliv zázemí snad kromě pasáků. Mezi prostitutkami se může do budoucna formovat poměrně početná skupina příštích bezdomovkyň.
9
http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C200471AC1/$File/410903t2.pdf
10
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/70205e505233c01cc12570820040 b7e7/$FILE/oby03.xls 11
http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/70205e505233c01cc12570820040 b7e7/$FILE/oby03.xls 12 http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/250026155D/$File/400109q211.pdf 13 http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/2500261557/$File/400109q241.pdf 14 http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bznice_v_%C4%8Cesku
17
Ad 5. Nový problém u žen může vznikat v souvislosti s rozvojem soukromého podnikání. Muži jsou přibližně třikrát častěji podnikateli než ženy. Ženy jsou spíše podnikatelkami bez zaměstnanců. Často pomáhají v podniku manžela, kde nemusí být jasně vymezené právní vztahy. Bezpodílové vlastnictví majetku, které si manželé během soužití pořídili, nemusí platit pro soukromé podnikání jednoho z nich. Existuje řada variant. Při rozvodu manželství je u soukromého podnikatele mnohem těžší zjistit příjmy, z nichž by měl platit alimenty dětem. Žena, která zajišťovala rodinné zázemí, nemá po rozvodu právo na výživné pokud není pro špatný zdravotní stav neschopna práce. Na druhé straně může žena požadovat polovinu podniku, který společně založili, ale tím zničí finančně oba. Nebo ručí svým majetkem za dluhy manžela. Při rozvodu podnikatelského manželství není ohrožena pouze žena (samozřejmě i manžel může být ohrožen), žena může být ohroženější pokud má děti v péči. Kromě těchto skupin žen, které výše uvedení autoři uvádějí, se mohou objevit mezi bezdomovkyněmi i další skupiny: ženy zadlužené, které vlivem dluhů přišly o střechu nad hlavou, ženy gamblerky, ženy cizinky a další. Na ulici se mohou ocitnout ženy, které se zadlužily. Může se jednat o ženy, jež nelze označit za typické bezdomovkyně, které ještě pracují či mají pracovní kariéru za sebou a dnes pobírají starobní důchod. V této souvislosti chci jen připomenout, že počáteční dlužná částka extrémně narůstá vlivem úroků z prodlení, penalizací, též v důsledku soudních a exekučních poplatků. Dluhy nemusí vznikat pouze půjčením finanční hotovosti, ale může se jednat i o případy ručení dalším osobám a následné povinnosti platit za neplatiče příslušnému věřiteli. Může se jednat o neznalost pravidel, zákonů, neporozumění smlouvě, důvěřivost. Další jsou ženy gamblerky, ženy závislé na hracích automatech, na „proherních“ automatech. V České republice jsou v současné době vytvořeny snad ty nejlepší podmínky proto, aby se hrálo, sázelo. V počtu hracích automatů dle statistik zaujímáme přední místa v Evropě. Děláme vše pro to, abychom si vychovali početnou generaci patologických hráčů. V odborné literatuře se uvádí, že mezi hráči převládají muži. Možná převládají jen zatím. Na ulici se mohou objevit i ženy cizí národnosti, které se do České republiky dostaly v důsledku globální migrace obyvatelstva, z Asie, Afriky, ale z jiných států Evropské unie, ze zemí bývalého SSSR, cizinky, které po rozpadu manželství s českým občanem zůstaly nezabezpečené v ČR a další. Jak početná může být v současné době tato relativně menší skupina osob a jaké může být její složení, je možné pouze spekulovat. Ve svém krátkém vystoupení jsem se zamyslela nad možným vývojem ženského bezdomovectví v České republice, přestože k dispozici je příliš málo spolehlivých údajů, dat a informací. Spíše jsem pohybovala v rovině odhadů. Domnívám se, že žen bez domova je více, než vykazují vzpomínané statistiky. Bezdomovectvím budou nespíš v budoucnu postiženy další skupiny žen v populaci a budou zahrnovat širší věkovou strukturu, tedy mladší i výrazně starší ročníky. Od strohých čísel a úvah se v závěru (obrazně řečeno) „přenesu“ ke skutečným příběhům. Tato část mého příspěvku je určena zejména pro ty, kteří četli moji práci „Jak žijí v Olomouci ženy bez domova“. V ní jsem se věnovala sedmi ženám, sedmi bezdomovkyním, které tehdy využili služeb azylového domu. Měla jsem možnost je delší dobu sledovat, poznat jejich životní příběhy. Jaké jsou osudy těchto žen a dívek dnes? 18
Nejmladší dívka, tehdy 18letá Mirka (všechna jména, která uvedu, jsem zaměnila), přišla do ADŽ přímo z výchovného ústavu. V dětských domovech a výchovných ústavech pro mladistvé prožila celý život. Po příchodu do AD měla spoustu plánů do budoucna, doplňovala si své vzdělání, chtěla se věnovat tanci atd. Později se vinou svého výbušného chování dostala na ulici, kde se dopouštěla trestné činnosti. Před odchodem do výkonu trestu, kde je doposud, stačila porodit dítě, které se dostalo do náhradní výchovy. Další mladá dívka, 22letá Alena, strávila několik let ústavní výchově, byla již tehdy silně závislá na nadměrné konzumaci alkoholických nápojů. Přestože se jedná o drobnou ženu, byla schopná v opilosti zničit i nábytek azylového domu. Po řadě opakovaných pobytů v psychiatrických léčebnách a několika demonstrativních pokusech o sebevraždu, se dostala do chráněného bydlení, kde dnes žije. Třetí žena, 28letá Marie, prožila řadu let na ulici. V dětství byla vystavena fyzickému násilí ze strany svého otce, poté žila nějakou dobu u babičky. Během pobytu v AD se provdala. S partnerem, taktéž klientem AD, dostali k dispozici charitní byt na dobu určitou. Společně vychovávali své dvě děti, které se jim během manželství narodily. Plánovali si do budoucna společný život v domku na vesnici u jedné příbuzné. Dokonce si chtěli si vzít zpátky z dětských domovů do péče čtyři děti paní Marie z jejích předchozích vztahů. Bohužel manželství se za nějakou dobu rozpadlo. Projevila se nejspíš neschopnost žít normálním životem. Paní Marie ovládá strategie přežití na ulici, ale vést domácnost a dělat běžné domácí práce neumí. Dnes žije na ulici. Je sama, žádné ze sedmi dětí, které přivedla na svět, nemá ve své péči. Paní Simona, 51 let, žena z „mražáku“ prožila na ulici taktéž několik let. Ve svém vyprávění uvedla, že její dětství bylo neradostné, rodiče se rozvedli, otec nadměrně pil alkoholické nápoje, finanční prostředky v domácnosti stále chyběly, trpěla materiálním nedostatkem, citově strádala atd. Po příchodu do AD byla velmi snaživá. Plánovala si budoucnost, chtěla se provdat za svého přítele, věřila v obnovení kontaktů se synem. Získala bydlení v charitním bytě. Její pobyt musel být však ukončen pro hrubého porušování domovního řádu – nadměrný hluk v domě, alkoholismus. Šanci nedokázala využít. Vrátila se na ulici. Její zdravotní stav se pobytem stále zhoršoval. Paní Simona již zemřela. Další žena paní Vanda, 41 let, nebyla ženou z ulice, byla duševně nemocná. I tato žena se negativně vyjádřila o svém dětství: rodiče se rozvedli, vychovávala ji matka, s níž si nerozuměla, byla zneužívána přítelem své matky atd. Duševní nemoc paní Vandy se postupně během pobytu v azylovém domě zhoršovala a přibývaly další pobyty v psychiatrických léčebnách. Její duševní nepohodu ovlivňoval bývalý partner, který ji citově vydíral a vyhrožoval tím, že již nikdy neuvidí své dvě dcery. Snad nejvíce ho zajímal příjem paní Vandy, její invalidní důchod. Dnes paní Vanda žije v jednom v domově pro seniorky, kde žijí i duševně nemocné starší ženy. Zbývající dvě ženy nebyly taktéž typické bezdomovkyně a na ulici vlastně ani nežily. jak doufám, žijí dnes přijatelnějším způsobem života. Paní Marta 37letá si našla přítele a žije s ním. Od té doby již nevyhledala služeb azylového domu. Paní Jarmila 57letá odešla do místa svého bydliště, odkud do azylového domu přišla. Těchto sedm příběhu žen nekončí romantickým happyendem, ukazuje na obtížnost ženského bezdomovectví. Snaha o pomoc těmto ženám přichází hodně pozdě a nemusí být vždy účinná. Někde na začátku jejich životních příběhů 19
došlo k nějaké chybě, která se už asi nedá napravit. Domnívám se, že ji můžeme hledat v primární rodině. Děkuji za pozornost
Použité zdroje: BAROŠOVÁ,, M., HIRŠL, M., Je oprávněný strach z feminizace chudoby v České republice? In: O chudobě v české a slovenské společnosti. Red. P. MAREŠ. Brno: MU, 1995. Hezcková, E., Hezcko, S. Bezdomovci a my. In: Prevence sociálně nežádoucích jevů. Tentokrát o bezdomovcích. Ročník III. 2004, č. 10. Hradecký, I. Co je v Národní zprávě o bezdomovství za rok 2005? Sociální práce/Sociálna práca, 2006, č. 4. s. 69. Petřík, M., Zukalová, S. Projekt sčítání bezdomovců v městě Brně. Sociální práce/Sociálna práca, 2006, č. 4. s. 49. www.czso.cz/csu/2004edicniplan.nsf/t/270028DB50/$File/1.pdf http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C200471AC1/$File/410903t2.pdf http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/70205e 505233c01cc12570820040b7e7/$FILE/oby03.xls www.czso.cz/csu/redakce.nsf/c5cfebca9de6e905c125723a004180a6/70205e5052 33c01cc12570820040b7e7/$FILE/oby03.xls http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/250026155D/$File/400109q211.pdf http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/2500261557/$File/400109q241.pdf http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Bznice_v_%C4%8Cesku
20
Ženy bez domova – pohled z hlediska rodinné a sociální situace Mgr. Ivanka Maderová, Středisko Samaritán, koordinátorka azylového domu pro ženy
Vážený otče arcibiskupe, vážení hosté, milé kolegyně a kolegové! Konference o problematice bezdomovectví pořádané Střediskem pro lidi bez domova Samaritán Charity Olomouc se již stávají každoroční tradicí. Letos jsme zvolili jako téma našeho společného setkání zamyšlení nad specifiky žen mezi lidmi bez domova. Většina z nás přítomných pracuje v zařízeních, organizacích a institucích, které se zabývají přímou pomocí lidem bez domova. Je zde mezi námi i mnoho odborníků na slovo vzatých, kteří nás v předchozí době seznamovali se zmíněnou problematikou. Můj příspěvek k tématu konference je proto více zaměřen na praxi přímé práce s lidmi bez domova. Pokusím se Vám přiblížit některé naše konkrétní zkušenosti a poznatky z oblasti několikaleté reálné práce s ženami bez domova v AD pro ženy. Úvodem si dovolím říci rovněž několik málo slov o fenoménu bezdomovectví jako takovém.
I.
LIDÉ BEZ DOMOVA, ŽENY BEZ DOMOVA
Lze bez nadsázky říci, že lidé bez domova se stali součástí každodenního života naší společnosti. V současné době tento jev již není pro společnost nic překvapivého, žádné novum. Ani skutečnost, že bezdomovectví paradoxně existuje i ve společnosti poměrně dobře materiálně zajištěné, ve světě nejnovějších technických poznatků, v moderním světě počítačů a internetu. Prostřednictvím internetu jsme informováni o dění v nejvzdálenějších částech světa. Získáváme aktuální informace i o nejrůznějších katastrofách, které tu kterou zemi postihly, a snažíme se jejím obyvatelům poskytnout nějakou formou pomoci. Pomocí internetu můžeme navzájem komunikovat s lidmi vzdálenými od nás stovky kilometrů, vyměňovat si navzájem nejnovější poznatky, hledat i nacházet společně řešení určitého problému. Máme také téměř neomezenou možnost cestovat, poznávat osobně cizí země a život jejich obyvatel. Rovněž sdělovací prostředky nás doslova zaplavují spoustou informací, a to i z oblasti sociální problematiky. Velmi často takovými, které mají nádech nějaké senzace, týkají se nějakého skandálního odhalení nebo katastrofy. Člověk bez domova s jeho obyčejnými každodenními problémy nepatří mezi mediální trháky zajímající veřejnost. Naučili jsme se postupně jakoby plout na povrchu proudu informací, abychom z nich mohli zachytit, postřehnout alespoň malou část. Naučili jsme se nejít do hloubky a nezastavovat se dlouho na jednom místě. A tak si pomalu přivykáme i na to, že bezdomovectví je celosvětovým problémem, na který v současné době neexistuje nikde žádný spolehlivý lék či nějaký spolehlivý a rychlý recept na uzdravení. Málokdo se zamýšlí nad příčinami tohoto společenského jevu. Společnost přijímá postupně bezdomovectví jako nutné zlo a zvyká si. A tak většina naší společnosti doposud chápe bezdomovectví převážně jako absenci 21
střechy nad hlavou a obtěžující pobyt nevábně vyhlížejících osob mužského i ženského pohlaví venku na ulici. Ztráta domova ve smyslu ztráty střechy nad hlavou bezesporu patří mezi faktory výrazně se podílející na vzniku a vývoji bezdomovectví jako takového vůbec. Člověk, do té chvíle homo sapiens, se z nejrůznějších důvodů (rozvod, ztráta partnera a bydlení, útěk z domova před domácím násilím, ztráta zaměstnání, dlouhodobá nemoc, zadluženost a neschopnost splácet dluhy, alkoholismus aj.) náhle nachází vyvržen na ulici, kde nemůže uspokojit ani své základní fyzické potřeby. Je postaven do situace, kdy je nucen chovat se tak, aby uhájil holé přežití. V důsledku toho si velmi snadno a rychle osvojuje specifickou morálku ulice, nepřijatelnou pro většinovou společnost. Není-li jedinec vzhledem ke svým osobním dispozicím schopen adekvátně řešit situaci vlastními silami nebo s pomocí jiných osob, ocitne se záhy v sociální izolaci a dochází u něho postupně ke ztrátě kompetencí. Stává se osobou bez domova, bezdomovcem, homeless, S.D.F. (sans domicile fix)… Bezdomovectví však sebou nenese pouze ztrátu střechy nad hlavou, ale zároveň i ztrátu něčeho jiného, velmi důležitého pro život člověka - ztrátu rodinného, vztahového a citového zázemí. Nemohou být uspokojovány ani důležité specifické potřeby člověka jako jsou např. potřeba sdílení každodenního společenství s osobou nebo osobami danému jedinci blízkými a komunikace s nimi jako vzájemné výměny informací i projevu sounáležitosti, potřeba ocenění a uznání, respektování jeho osoby atd. Životem v osamělosti a sociálním vyloučení, mimo rodinu a většinovou společnost, člověk ztrácí pocit jistoty a bezpečí, posléze i vlastní identity. Zvládnutí specifik života na okraji společnosti a návrat zpět do společnosti bez pomoci a doprovázení jiné, kompetentní osoby, to vše je pro lidi bez domova velmi obtížné a náročné, zvláště pak pro ženy vzhledem k jejich celkovým fyzickým a psychickým danostem. Jak působí ztráta domova, rodiny a sociální vyloučení na ženy bez domova? Jejich charakteristickým rysem je společné stigma: „Osamělá, nemilovaná, většinou oběť domácího násilí, deprivovaná, bez střechy nad hlavou, bez práce… casus socialis.“ II. AZYLOVÝ DŮM PRO ŽENY SLD SAMARITÁN Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Matouš 25,40
AD pro ženy Střediska pro lidi bez domova (SLD) Samaritán byl uveden do provozu v září 2004. Charita Olomouc otevřením této nové služby reagovala na aktuální potřeby regionu: „Ocitla jste se na ulici bez střechy nad hlavou, bez zaměstnání, bez rodiny a hledáte pomoc? Jste ohrožena domácím násilím ze strany partnera, potřebujete pomoc a bezpečné zázemí? Navracíte se z hospitalizace, z výkonu trestu a nemáte kam jít? JSME ZDE PRO VÁS!“ Posláním azylového domu pro ženy Charity Olomouc je nabídnout podporu a pomoc ženám nepečujícím o dítě na Olomoucku v obtížné sociální situaci a bez střechy nad hlavou. Služba poskytuje krátkodobé a střednědobé ubytování, 22
odbornou pomoc při hledání vhodných východisek. Její těžiště je v individuálním přístupu, respektu k druhému, k jeho právům, důstojnosti a rozhodnutím. Důraz je kladen na pomoc obětem domácího násilí a ženám přicházejícím z výkonu trestu. Smyslem služby je řešení životní situace a nabídnutí příležitosti postavit se na vlastní nohy. Cílová skupina azylového domu pro ženy: -
Služba je určena osobě v nouzi, kterou je žena starší 18 let nemající dítě ve vlastní péči, v obtížné sociální situaci a bez přístřeší. Přednostně jsou řešeny situace žen ohrožených domácím násilím a žen navracejících se z výkonu trestu. Současně mají přednost ženy s trvalým bydlištěm na území Olomouckého kraje. Službu mohou využít cizinky s trvalým pobytem na území ČR. Ostatní cizinky mohou být přijaty pouze v případě, že jsou v ČR evidovány na ÚP, a to na dobu nejdéle tří měsíců.
Předpokládá se: -
Stabilizovaná sociální situace a reálná možnost uhradit poplatek za ubytování (evidence na ÚP, důchod, zaměstnání, případně jiný stabilní příjem), prokázání totožnosti platným OP nebo jiným úředním dokladem, písemné doporučení lékaře - vstupní lékařská prohlídka v případě příchodu z hospitalizace v psychiatrické léčebně, LDN apod. doporučení ošetřujícího lékaře.
Co poskytujeme našim uživatelkám? • • • • •
Střednědobé ubytování na dobu max. 12 měsíců (příjemné dvoulůžkové pokoje, sociální zařízení - WC, sprcha, vybavená kuchyňka,TV koutek, pračka), odborné sociální poradenství a asistenci, individuální plánování při řešení osobní situace, zapojení do pracovní rehabilitace a odměnu za práci, možnost využít služby praktického lékaře SLD Samaritán aj.
Rodinná situace klientek Pro většinu klientek AD pro ženy je charakteristická neexistující rodina. Z tohoto hlediska lze klientky rozdělit do několika následujících skupin. 1. Svobodné bezdětné ženy nebo svobodné matky s absencí rodiny jako manželského svazku aktuálně i v minulosti. Nejčastější příčinou neexistence rodiny byla: -
Neschopnost navázat a udržet dlouhodobý partnerský vztah (dětství prožité bez rodičů či v nefunkční rodině, zneužití nebo týrání ze strany rodičů), 23
-
psychické onemocnění a častá hospitalizace, ev. fyzický handicap a v důsledku toho odmítnutí ze strany rodiny či partnera, alkoholismus nebo drogová závislost a následné nepochopení a odmítnutí ze strany rodiny nebo partnera, navázání nezávazného, volného vztahu s partnerem a odchod partnera v době těhotenství ženy aj. 2.
Rozvedené nebo vdané ženy žijící mimo rodinu a vdovy s rozpadlou
nebo nefunkční rodinou. Nejčastější příčinou neexistence rodiny byl: -
-
Rozvod nebo rozpad manželství (důvody různé - často uváděno domácí násilí nebo alkoholismus ze strany manžela, rovněž odchod ženy od rodiny a dětí k jinému partnerovi, dlouhodobé onemocnění ženy nebo manžela vyžadující náročnou péči ze strany partnera, výkon trestu ; děti poté svěřeny např. do péče prarodičů aj.), úmrtí manžela nebo druha, následná neschopnost ženy postarat se o rodinu nebo o sebe aj.
Sociální situace klientek Klientky využívající služby AD pro ženy tvořily: 1. Ženy v nouzi bez střechy nad hlavou (ztráta bydlení rozvodem, rozchodem partnerů, výpovědí ze strany nového majitele domu, dlouhodobou hospitalizací, zadlužením aj.), 2. Nezaměstnané ženy bez práce, invalidní a starobní důchodkyně, ženyoběti domácího násilí, ženy přicházející z léčeben a nemocnic, z výkonu trestu, mladé osamělé těhotné matky, ženy závislé na alkoholu, drogách, lécích… Sociální zabezpečení klientek Většinou bylo realizováno formou dávek PHN nebo invalidního důchodu, občas starobního důchodu nebo mzdy (práce- převážně bez řádné pracovní smlouvy) .
III. STATISTICKÉ ÚDAJE - AD PRO ŽENY V této části jsou uvedeny statistické údaje za roky 2004 – 11/2009 týkající se počtu klientek, jejich věkového složení a místa trvalého bydliště. Z následující tabulky je zřejmé, že nejpočetnější a poměrně početně stabilní skupinu klientely tvořily ženy ve věku 41 – 60 let, nejméně početnou ženy ve věku 75 let a více. Počet klientek a jejich věkové složení
24
Věk klientek
Rok 2004 (09-12)
Rok 2005
Rok 2006
Rok 2007
Rok 2008
Rok 2009
mladší 18 let
0
0
3
0
0
(01-11) 0
18-26let
2
6
3
1
4
8
27-40let
5
7
15
7
8
6
41-60let
7
17
15
12
22
19
61-74let
1
4
7
6
5
5
75let a více
0
1
2
1
0
1
Celkem
15
35
45
27
39
39
Z další tabulky je patrné, že v AD byly ubytovány především ženy z Olomouce a olomouckého kraje, pro které je AD určen. Nicméně přibylo i žen z jiných krajů naší republiky. Místo trvalého bydliště klientek
Místo trvalého bydliště klientek
Počet klientek 2004 (0912)
Počet kliente k 2005
Olomouc
8
12
22
13
18
Olomoucký kraj
6
19
20
9
17
13
Jinde v ČR
1
4
2
4
4
8
Jiný stát EU
0
0
1
1
0
1
Celkem
15
35
45
27
35
39
Počet klientek 2006
Počet klientek2007
Počet klientek 2008
Počet klientek 2009 (01-11) 17
K dokreslení představy o sociální situaci klientek v letech od uvedení AD do provozu jsou určeny následující tabulky. Klientky v péči psychiatra V posledních dvou letech vzrostl počet klientek v péči psychiatra. Jednou z příčin je i to, že klientky častěji tuto péči využívají.
25
Forma péče
Počet klientek 2004 (09-12)
Počet klientek 2005
Počet klientek 2006
Počet klientek 2007
Počet klientek 2008
Počet klientek 2009
péče trvalá
5
10
12
7
10
(01-11) 10
péče občasná hospitalizace
4
5
8
6
4
3
1
3
5
3
4
3
hospitalizace opakovaně omezení způsobilosti
3
6
7
5
7
12
0
0
3
1
0
2
Celkem klientek za rok
15
35
45
27
39
39
Klientky s různými typy závislostí V posledních dvou letech se zvýšil počet klientek s různými typy závislostí.
Počet klientek 2004 (09-12)
Počet klientek 2005
Počet klientek 2006
Počet klientek 2007
Počet klientek 2008
Počet klientek 2009
Nikotin
8
15
13
12
24
(01-11) 27
Alkohol
7
17
12
11
13
16
Léky
3
6
5
6
6
8
Drogy
0
1
1
1
2
2
Celkem klientek za rok
15
35
45
27
39
39
26
IV. KASUISTIKY Závěrem uvádím několik kasuistik klientek AD. Jedná se o tři ženy různého věku a vzdělání, z různého sociálního prostředí atd, včetně způsobu řešení jejich sociální situace.
Kasuistika 1 Mladá žena ve věku do 30 let, rozvedená a bezdětná, byla při příchodu do AD na útěku před domácím násilím ze strany bratra, který týral ji i její matku. Do Olomouce přijela ze vzdálenějšího místa bydliště. Předtím prožila brutální domácí násilí ze strany manžela (alkoholismus + epilepsie). Jako oběť DN byla velmi snadno manipulovatelná, měl panický strach před fyzickým týráním. Byla tč. bez příjmů, v předchozí době pracovala. Měla základní vzdělání, znala však dva cizí jazyky (základní komunikativní úroveň- pobyt s manželem v zahraničí) a uměla pracovat s PC. Projevovala aktivní zájem o doplnění vzdělání a hledání zaměstnání. Její kontakt s vlastní rodinou byl problémový (alkoholismus a fyzické násilí v rodině ve spojení s agresivitou- zabití v sebeobraně). Cíl: Začít nový život bez DN (bydlení, zaměstnání, léčba depresivních stavů, podání trestního oznámení na agresora). Řešení situace: Vyřízení dávky PHN, dojednání konzultace s psychologem a psychiatrem (obrana před DN, možnosti řešení vlastní situace, uklidnění a stabilizace psychického stavu), podání trestního oznámení na agresora, pomoc při hledání zaměstnání a vhodné formy studia. Kasuistika 2 Mladá žena ve věku do 26 let přišla do AD z výkonu trestu (neplnění vyživovací povinnosti). Jednalo se o svobodnou matku se dvěma dětmi ve věku do 3 let (dva otcové, jedno dítě v péči ústavu, druhé v péči prarodičů) ze vzdálenějšího místa bydliště od Olomouce. Její kontakt s bývalou rodinou byl sporadický a problémový. Údajně byla babičkou jednoho z dětí dětí týrána psychicky a pomlouvána na úřadech, prarodiče ji připravili o obě děti, druha a bydlení. Pociťovala to jako velkou, nezhojenou křivdu a trauma. V důsledku toho měla silnou nedůvěru k lidem a ve vlastní schopnosti. Byla tč. času bez příjmů, bez zaměstnání, se soudem nařízenou povinností odpracovat hodiny OPP. Dosavadní reference na její osobu byly převážně nepříznivé (toulání a časté stěhování, nespolehlivost, alkohol, prostituce, drobné krádeže, nezájem o děti). Cíl: Začít nový, samostatný život bez stresu a pronásledování ze strany babičky dětí a bývalého druha (bydlení po sebe a přítele, splácení výživného, podání žádostí o vrácení dítěte do péče). Řešení situace: Vyřízení dávky PHN a převedení do evidence ÚP Olomouc, navázání kontaktu s Probační a mediační službou a zahájení prací OPP, dojednání schůzky s psychiatrem, realizace kontaktů s oběma dětmi, splácení výživného. Kasuistika 3 Seniorka ve věku nad 65 let, starobní důchodkyně, negramotná s těžkou závislostí na lécích přišla do AD ze sociálního bytu. Udržovala velmi živý, častý kontakt s dětmi a rodinou. Pobírala vysoký důchod a většinou členů rodiny byla zneužívána ekonomicky.
27
Ocitla se ve stavu silné zadluženosti, tuto situaci odmítala řešit a dluhy splácet. Celkově jevila naprostý nezájem o změnu své sociální situace, odmítala spolupracovat, nechápala, proč by něco ve svém životě měla měnit. Cíl: Bydlet v AD pokud možno co nejdéle (levné bydlení), stýkat se s rodinou, nemít žádné nepříjemnosti (ani s věřiteli), sehnat potřebné množství návykových léků pro vlastní potřebu. Řešení situace: Každodenní pozitivní motivace, pomoc při jednání s drobnými věřiteli, vyřízení splátkových kalendářů a splácení malých dluhů, podání žádosti do DPS a domova důchodců (hledání dlouhodobějších forem bydlení mimo AD), pravidelný kontakt s psychiatrem a ošetřujícím lékařem (podán návrh na šetření způsobilosti). Děkuji všem přítomným za pozornost. Přeji Vám krásné prožití adventní doby a vánoční svátky ve společenství Vašich nejbližších naplněné pohodou, radostí a láskou.
28
Co potřebují ženy na ulici - pohled z nízkoprahových služeb Bc. Klára Šivlová, Středisko Samaritán, koordinátorka NDC; Bc. Ondřej Mikulášek, Středisko Samaritán, terénní pracovník Většina žen se své bezdomovectví snaží skrývat a svou situaci řeší neinstitucionalizovaným způsobem. Důvodem je především jejich obava z možného odebrání dětí z jejich péče. Ztrátu domova řeší přechodným bydlením u příbuzných a známých či v jiných provizorních podmínkách. Ve způsobu řešení ztráty domova také spatřujeme rozdíl mezi bezdomovectvím žen a mužů, kdy muži zpravidla nemají děti ve své péči a pravděpodobně na ně nejsou tolik fixováni jako ženy. Z těchto důvodů častěji končí na ulici jako zjevní bezdomovci. Ženy, se kterými se ve své praxi setkáváme, patří ke skupině zjevných bezdomovců. Z rozhovorů s nimi vyplynulo, že upřednostnily partnerský vztah nebo způsob života před péčí o dítě. Často se také v jejich anamnézách setkáváme s úmrtím dítěte. Z celkového počtu lidí na ulici v Olomouci tvoří ženy přibližně 15 – 20%. Podle statistiky k dnešnímu dni využilo služeb Nízkoprahového denního centra (NDC) přibližně 200 žen. V současnosti pravidelně využívá služeb NDC a terénního programu (TP) asi 50 žen. Z rozhovorů s ženami žijícími na ulici vyplývá, že rozhodujícím faktorem při zvládnutí tak náročné životní situace, jako je ztráta domova, je existence podporující rodiny a blízkých přátel a orientace v institucionálních možnostech – sociální dávky, azylové domy atd.. Pokud výše zmíněné chybí, dochází často k odebrání dítěte z péče a ženy se častěji stávají zjevnými bezdomovkyněmi. V rámci hlubšího vhledu do problematiky zjevného bezdomovectví u žen jsme provedli sondu do životních příběhů žen žijících na ulici. Zajímalo nás především jejich prožívání, vnímání genderových rozdílů a rolí, dále význam vztahů – partner, děti, vztahy v rámci komunity. V neposlední řadě jsme se snažili identifikovat také jejich potřeby a navrhnout příslušná opatření. Sondu jsme prováděli formou polostandardizovaného rozhovoru, který se často odehrával v jejich přirozeném prostředí. Zajímaly nás tyto okruhy otázek: 1. 2. 3. 4. 5.
Jak jste se dostala na ulici? Jaké to pro vás bylo? Jak dlouho jste na ulici? Co je jiné, když je na ulici žena oproti mužům? Co je pro vás nejtěžší? Jak je pro vás důležitý partner nebo jiný vztah (děti, parta, pes..)? Co by vám usnadnilo život na ulici, co by vám pomohlo?
Jak jste se dostala na ulici? Jaké to pro vás bylo? Všechny námi oslovené ženy shodně uvedly, že první dny na ulici byl pro ně šok, znamenaly ztrátu soukromí a sebepojetí. Dále často uváděly pocit bezradnosti s tím, jak si zařídit nejbanálnější potřeby – nevěděly, kde mohou přespat, kde se mohou najíst nebo umýt. Z těchto důvodů uváděly jako nutnost se přidat ke komunitě lidí bez domova, kteří vědí, jak na ulici přežít, kam je možné jít na jídlo – NDC, supermarkety, kde je možné přespat a kdy je bezpečné na místo noclehu přijít, kdy je naopak potřeba odejít. Velkým problémem pro všechny dotázané ženy byla možnost osobní hygieny. V Olomouci nejsou veřejné sprchy, většina žen 29
v prvních dnech na ulici nevěděla o nabídce sociálních služeb. Po čase, a to velmi krátkém – jedná se řádově o týdny než o měsíce, dochází u většiny lidí na ulici ke ztrátě studu a setření hranic intimity a k přizpůsobení se a přijetí norem bezdomovecké subkultury. Člověk na ulici je vystaven nutnosti i ty nejintimnější věci (toaleta, osobní hygiena, převlékání se, sex) dělat na veřejných prostranstvích nebo v komunitě lidí. Domníváme se, že tato skutečnost je jedním ze základních faktorů, které působí na rychlou změnu osobnosti a po velmi krátké době dochází k chronifikaci jejich stavu a návrat do většinové společnosti je velmi těžký. Komunita lidí bez domova má dvojí roli, pozitivní – pomáhá nováčkům na ulici přežít, negativní – zabraňuje členům, kteří chtějí odejít v návratu do většinové společnosti.
Jak dlouho jste na ulici? Ženy, se kterými rozhovory probíhaly, byly na ulici od několika měsíců až po léta.
Co je jiné, když je na ulici žena oproti mužům? Co je pro vás nejtěžší? Většina žen uvedla, že na rozdíl od mužů, je pro ně stále důležitý jejich vzhled, snaží se v rámci možností udržovat čisté a upravené. Řada z nich se snaží o to, aby na nich nebylo poznat, že jsou na ulici. Vzhledem k nevhodným podmínkám je to pro ženy náročné. Jedna respondentka například uvedla, že: „muž si plivne do ruky a je umytý, což ženě nepostačuje.“ Další nesnáze ženy pociťují při získávání hygienických potřeb a antikoncepce. Náročné je pro ženy také nalézt bezpečné místo k přenocování, proto rychle přimknou ke skupině lidí bez domova, nebo si v této skupině najdou partnera, který se o ně postará. Ženy také uvedly, že se na rozdíl od mužů snaží pečovat o místo, kde přespávají. Často z tohoto místa vytvářejí „náhradní domov“ nebo motivují své partnery k tomu, aby zařídili bydlení v opuštěných objektech nebo zahradních chatkách. Jako výhodu ženy uvádějí, že vzbuzují na rozdíl od mužů soucit u většinové společnosti, který využívají při žebrání.
Jak je pro vás důležitý partner nebo jiný vztah (děti, parta, pes..)? - Význam partnera. Většina žen na ulici na rozdíl od mužů žije v partnerském vztahu. U mladších žen se jedná spíše o krátkodobější vztahy, kdy tyto ženy mají tendenci zůstávat s partnery s vyšším společenským statusem v rámci bezdomovecké subkultury. Starší ženy naopak upřednostňují dlouhodobý vztah a motivují muže k budování stabilního zázemí. Mít partnera na ulici vnímají ženy jako nutnost – muž jim poskytuje ochranu a orientaci v životě na ulici, ženy také více než muži akcentují důležitost vztahu a potřebu blízkosti a sdílení. V partnerských vztazích zpravidla funguje genderové rozdělení rolí a dělba práce. Muž zajišťuje bezpečné místo k přespání, zajišťuje jídlo a peníze. Žena se stará o místo, kde přespávají, uklízí a připravuje jídlo. Část respondentek uvedlo, že je muži vnímají jako služky.
30
V jednom z olomouckých squattů se vytvořila komunita, kterou sdružuje stabilní pár. Tato komunita se vyznačuje většinou znaků komunitní pospolitosti – společné hospodaření, rozdělení rolí, poskytování si podpory a ochrany. Žena z tohoto páru v rámci komunity funguje jako vůdčí osobnost, vůči které se všichni členové vztahují, dále plní úlohu emocionální podpory – „matky“. Muž žijící s ženou má v rámci bezdomovecké komunity vyšší společenský status, je to vnímáno jako doklad jeho mužství. Tato skutečnost je také dána nepoměrem mužů a žen na ulici. Podle odpovědí respondentek je muži často vnímají jako „matračky“. Ve svých příbězích se ženy neustále pozitivně vztahují ke svým dětem. Mluví o nich jako o světlém bodu svého života – je to moje sluníčko, miláček. Ve svých výpovědích se vracejí k době, kdy byly se svými dětmi. Toto období vnímají jako bezproblémové, kdy byly „v pohodě“. Ve verbální rovině ženy sdělují, že jsou pro ně děti to nejdůležitější, vztahují se k nim jako k naději do budoucna – „až se dám dohromady, tak si zase svého miláčka vemu z děcáku a bude všechno jako dřív“. Z těchto důvodů ženy často nedají svolení k adopci, avšak zájem o dítě prakticky projevují občasným zaslání pohledu nebo navštívením dítěte. Občas se setkáváme s tím, že o děti pečují prarodiče. Pro menší část žen těhotenství znamená možnost příjmu – porodné. Tyto ženy po porodu zpravidla uvolňují děti k adopci. Z rozhovorů s těmito ženami vyplynulo, že téma dětí je pro ně tabu, zpravidla jsme narazili na nepřekonatelnou hráz mlčení. Naopak pro některé ženy je těhotenství podnětem k odchodu z ulice.
Co by vám usnadnilo život na ulici, co by vám pomohlo? Všechny ženy shodně uvedly, že nejvíce by jim pomohla lepší dostupnost hygieny – hlavně veřejné sprchy a dále lepší dostupnost hygienických potřeb (vložky, tampony, mýdlo) a antikoncepce. Právě dostupnost hygieny a hygienických potřeb většina žen také uváděla jako nejvíce obtížné ve chvíli, kdy zůstaly na ulici. Většina žen by také uvítala zřízení nocležny pro ženy, především však v zimním období. Respondentky měly zájem i o dlouhodobé ubytovací služby, ale pouze v případě, že by zde mohly bydlet s partnerem. Několik žen mělo zájem o lepší dostupnost detoxifikačních zařízení a psychiatrických léčeben.
Závěr Ze sondy vyplynulo, že je potřeba uvažovat o podpoře žen ve chvíli, kdy se dostávají do životních nebo partnerských krizí a hrozí jim ztráta domova. V těchto situacích vnímáme jako důležité, aby žena zůstala s dětmi a nebyla od nich oddělena. Pokud žena přijde o děti, zvyšuje se riziko vzniku zjevného bezdomovectví. Jako potřebné se z našeho pohledu jeví uvažovat o podpoře terénních služeb pracujících s celým rodinným systémem, tak aby se předcházelo odebrání dětí z péče a dále ztrátě domova. V případě, že tyto situace nastanou, je důležité intenzivně s ženou spolupracovat na znovuzískání dětí do péče a získání náhradního bydlení. V krizových životních situacích je z našeho pohledu důležité udržet rodinu pohromadě. Skutečnost, že jeden nebo část jejích členů nemůže být s ostatními 31
značně zvyšuje riziko vzniku bezdomovectví. Jako potřebné proto vidíme zřízení krizových center nebo azylových domů pro celé rodiny. Dále zaměřit stávající terénní služby, které pracují s lidmi bez domova směrem k vyhledávání a kontaktování lidí, kteří jsou krátce na ulici. Právě v prvních dnech, kdy se lidé ocitají na ulici je možná účinná a rychlá intervence, která často vede k navrácení do většinové společnosti nebo zamezí uvyknutí životu na ulici. Jak jsme zmínili výše, jedná se o velmi krátké období. Je vhodné uvažovat o způsobech, jak informovat potenciálně ohrožené skupiny žen o existujících sociálních službách, které by jim v krizových situacích mohly pomoci, ať již prostřednictvím letáků, sociálních pracovníků na úřadech, terénních pracovníků, učitelů atd. Pro ženy, které již na ulici jsou, je potřeba rozšířit dostupnost možností hygienického zázemí - rozšíření nabídky veřejných záchodů a sprch. V rámci služeb denních center, K center či terénních programů nabízet hygienické potřeby a informovat ženy o nabízených navazujících službách. Jako potřebnou pro ženy vnímáme nabídku možnosti přespání, především v zimním období, zřízení noclehárny pro ženy. V případě ubytovacích služeb je potřeba uvažovat o nabídce ubytování pro páry. Jak jsme již zmínili, většina žen na ulici žije v partnerském vztahu, často také svůj vztah v minulosti upřednostnili před bydlením nebo dětmi. Životní styl a možnost být s partnerem, popřípadě mít u sebe zvířata (psa) stojí u žen na ulici na jejich hodnotovém žebříčku velmi vysoko. Z těchto důvodů ženy často odmítají možnost ubytování v azylovém domě, kde by nemohly být s partnerem. Při návrhu ubytovacích služeb pro ženy bez domova je potřeba k těmto skutečnostem přihlížet. Z našich zkušeností s lidmi, kteří žijí na ulici, vyplývá, že není možné se domnívat, že problém zjevného bezdomovectví je možné zcela vyřešit nabídkou vhodných sociálních služeb a ani dostatek ubytovací kapacity tento problém nemůže vyřešit. Jak jsme již zmínili, po velmi krátké době na ulici dochází ke změně osobnosti člověka a přijetí norem bezdomovecké subkultury. Z těchto důvodů se velká část lidí žijících na ulici již nedokáže přizpůsobit normám většinové společnosti a ani akceptovat požadavky, které jsou na ně kladeny ze strany ubytovacích sociálních služeb. Domníváme se, že by mohlo být vhodné a také finančně úsporné uvažovat v těchto případech o vhodných a pro většinovou společnost akceptovatelných formách sebeorganizace bezdomovecké komunity, kde by především terénní pracovníci plnili roli prostředníků jak v rámci komunity lidí bez domova, tak mezi nimi a většinovou společností. Právě v těchto formách sebeorganizace se ukazuje, že lidé, kteří žijí na ulici v páru, mohou být přínosem pro celou komunitu lidí bez domova, již jsme zmiňovali komunitu olomouckého squattu. Chtěli bychom naším příspěvkem otevřít diskuzi a další možných formách neinstitucializovaného a svépomocného bydlení. V praxi se setkáváme s tím, že řada párů si postaví chatku v zahrádkářských kolonií, tyto chatky jsou mnohdy velmi dobře zařízené, tito lidé jsou pak hrdí na svůj způsob života. Často nevyužívají žádných sociálních služeb, někdy jsou ochotni být pouze v občasném kontaktu s terénními pracovníky. Odmítají pobírat sociální dávky s odkazem na skutečnost, že se o své živobytí postarají sami. Domníváme se, že toto je jedna z možných cest, jak nabídnou důstojnou formu bydlení pro lidi, kteří již nedokáží nebo nechtějí akceptovat normy většinové společnosti, jak respektovat jejich rozhodnutí a volbu životního stylu a zároveň tato forma minimálně zatěžuje veřejné rozpočty. 32
Domníváme se, že zjevná forma bezdomovectví je skutečnost, kterou je třeba akceptovat i v této dimenzi, tedy že takoví lidé jsou a že není možné je z ulice vhodnými formami sociální práce začlenit do většinové společnosti nebo umístit do azylových zařízení. Je proto potřeba uvažovat jak respektujícím způsobem s těmito lidmi být v rámci stávající nabídky sociálních služeb v kontaktu, je potřeba hledat nové formy poskytování těchto služeb, tak aby vedly k větší sebeorganizaci komunit a k vymezení prostoru a způsobu, jak by mohly bez většího narušení koexistovat s většinovou společností a které by zároveň šetřili veřejné zdroje.
33
Zkušenosti s realizací na Ostravsku
služeb
pro
Michaela Hradilová, DiS. sociální pracovnice; pracovník, AD pro ženy a matky AS Ostrava
lidi
bez
domova
Bc. Leoš Polomík, sociální
Posláním azylového domu je: „Umožňujeme překlenutí krizové bytové situace a následnou individuální podporu pro ženy a matky s dětmi bez přístřeší.“ Cíle azylového domu: • Řešení krizové situace • Zastavení sociálního propadu • Poskytnutí základního právního a sociálního poradenství • Nastavení resocializačního procesu • Pomoci při začleňování se do společnosti pomocí bezpečného prostředí • Seznámení s křesťanskými principy Cílová skupina • ženy od 18 let • matky a zákonní zástupci s dětmi do 18 let v obtížných životních situacích (oběti domácího násilí, osoby bez přístřeší, osoby v krizi) Zařízení ovšem nemůže přijmout tyto osoby: • osoby, jejichž zdravotní stav vyžaduje poskytnutí ústavní péče, nebo péče ve zdravotnickém zařízení (z důvodu absence odborného personálu pro danou problematiku), • osoby s tělesným postižením (objekt není přizpůsoben pro úplný bezbariérový přístup), • osoby s mentálním postižením, které nebudou schopné pobytu v azylovém domě, kterým to nedoporučí lékař na základě lékařského posudku (absence odborného personálu), • osoby závislé a pod vlivem návykových látek (s výjimkou legálních tabákových výrobků), • osoby s infekčním onemocněním, • osoby, jež odmítají přijmout pravidla stanovená domovním řádem, • osoby, jež si odmítají vyřídit „Posudek praktického lékaře o zdravotním stavu uživatelky sociálních služeb“, • v případě plné kapacity. Budova azylového domu se skládá ze tří bloků označených jako žlutá, červená a modrá zóna, které jsou rozděleny zvlášť na část pro ženy a matky s dětmi. Ve 23 pokojích je nabízeno ubytování 28 ženám a 10 maminkám s dětmi (cca 21 dětí). Uživatelkám služeb jsou k dispozici 3 společenské místnosti, jídelna, kuchyňky nebo kuchyňské kouty, 4 prádelny s pračkou a sušičkou a potřebná sociální zařízení. V arálu azylového domu mohou využívat i rozlehlou zahradu se skleníkem a terasou.
34
Kapacita azylového domu : 28 žen 10 matek 21 dětí 8 lůžek na noclehárně pro ženy (8 míst na tzv. „teplé židli“ - nouzové přenocování při teplotě pod bod mrazu) Mezi nabízené služby azylového domu patří: nepřetržitá služba v objektu azylové ubytování v noclehárně ubytování v sociální ubytovně (dlouhodobější, na max. 1 rok) možnost osobní hygieny zprostředkování obědů možnost samostatné přípravy stravy materiální pomoc sociálně slabým (sociální pomoc – k rychlejšímu zajištění např. OP, rodného listu apod.) nebo možnost získání oblečení získaného darem pomoc s vyřizováním dokladů a dávek podpora při vyhledávání a získávání zaměstnání osobní pohovory a základní sociální poradenství pracovní terapie a komunitní skupina volnočasové aktivity pro děti i matky s dětmi vzdělávací programy (školení uživatelů služeb, osvětová činnost v sociální, zdravotní a hygienické oblasti) pomoc a asistence při výchově a péči o děti kontraktování osob bez přístřeší v jejich přirozeném prostředí (terénní práce) spolupráce se zdravotnickým zařízením umožnění vykonání alternativních trestů, dobrovolnické činnosti kontakty na spolupracující organizace, vyhledání speciální pomoci dle potřeby uživatele Personální zajištění azylového domu : 1 vedoucí projektu 1 účetní 2 sociální pracovníci 1 koordinátor hospodářeského úseku 1 pracovnice v sociálních službách v komunitním centru 1 koordnátor pracovnic v sociálních službách 6 pracovnic v sociálních službách Komunikace mezi jednotlivými pracovníky je zajištěna na základě těchto systémů: Informační systém přes počítač – tzv. „Kniha služeb“ Počítačová databáze uživatelů služeb – program NPV (New People Vision) Pravidelné ranní porady – 8:00 – 8:30 (Po – Pá) Pravidelné porady koordinačního týmu (co 1 až 2 týdny) Porady pracovnic v sociálních službách (cca co 3 měsíce) Porady klíčových pracovníků (cca co 3 měsíce) Celopersonální porady (co 2 měsíce) 35
Supervize (cca za 2 až 3 měsíce ) Praxe v číslech : V průběhu roku 2008 využily poskytování naší sociální služby ve zdejším azylovém domě uživatelky v procentuelním zastoupení podle věkových kategorií. Podíl celkového zastoupení uživatelek ubytovny : věk 18 – 25 let = 9.1 % věk 26 – 45 let = 33.67 % věk 46 – 65 let = 37.31 % věk 66 let a výše = 2.73 % Podíl celkového zastoupení uživatelek noclehárny : věk 18 – 25 let = 13.39 % věk 26 – 45 let = 33.99 % věk 46 – 65 let = 52.53 % věk 66 let a výše= 6.18 % Zkušenosti s poskytování terénní služby ženám bez přístřeší. Nabídka služeb sestává také z poskytování terénní sociální služby klientkám v jejich přirozeném prostředí v Ostravě. Klientkám jsou v terénu poskytovány informace o nabídce sociálních služeb pro ženy ve zdejším azylovém domě Armády spásy a jeho možnostech s poskytování ubytování, využitím noclehárny (nabídnutí využití sociálních služeb azylového domu – zajištění hygieny, ubytování, denní centra AS apod.). Jedná se rovněž o zprostředkování informací k dalším následným službám a organizacím a poskytování základního sociálního poradenství. Azylový dům má také možnost poskytnout klientkám omezenou materiální pomoc ve formě ošacení. K zajištění nutného zdravotního zabezpečení klientek přímo v terénu využíváme úzké spolupráce s lékařskou službou první pomoci v Ostravě, kde se mohou ženy bez přístřeší využít možnosti i následné lékařské péče v případě, že dosud nemají svého obvodního lékaře. Terénní práce sestává také z mapování nových lokalit, kde se vyskytují ženy bez přístřeší a udržování neustálého kontaktu s již zkontaktovanými klientkami. V rámci prevence sociálního vyloučení jsou ženy nakontaktovány z terénu na noclehárnu nebo na ubytovnu ve zdejším azylovém domě s následnou sociální pomocí. Na noclehárně mohou uživatelky využít za mírný poplatek veškeré sociální vybavení v rámci osobní hygieny, včetně využití pračky k vyprání oděvů. Zkušenosti s poskytování noclehárny. Provozní doba noclehárny je denně od 18.30 – 07.30 hodin. V poskytování služby na noclehárně rozlišujeme tzv. „nárokové“ osoby. Jedná se o ženy, které dosud nevyužily sociální služby noclehárny déle jak jeden měsíc. Tyto ženy se stávají při přijetí na noclehárnu tzv. " nárokovými " a mají přednost před ostatními uživatelkami noclehárny. Mají první tři po sobě jdoucí noci noclehu zdarma a jsou osvobozeny od poplatku za nocleh včetně poskytované večeře. Další navazující nocleh již musí hradit formou úhrady platby na místě při příjmu na noclehárnu, vždy jednorázovým poplatkem ve výši 35,-Kč za jednu noc. 36
Na noclehárně azylového domu je praktikována u klientek využívající tuto službu tzv. nulová tolerance alkoholu. Při ukončení pobytu na noclehárně si musí uživatelky z noclehárny odnést všechny své věci s sebou. V době vánočních svátků v době od 24.-26.12. mají uživatelky zajištěnou" Štědrovečerní večeři " a mohou využívat celodenní pobyt na noclehárně. Obdobný systém služby s celodenním pobytem je pro uživatelky na noclehárně zajištěn také každoročně na "Silvestra". V případě plné kapacity noclehárny v zimních měsících v době mrazů mohou klientky využít v době od 19.00 – 06.00 hodin zdarma tzv. "pobyt na židli" ve vestibulu zdejšího azylového domu, kde je jim rovněž zdarma poskytnuta teplá polévka, čaj a samozdřejmě deka na přikrytí. Mohou zde využít také sociální zařízení k zajištění osobní hygieny a za mírný poplatek mohou využít pračku a sušičku k vyprání oděvů. K přípravě teplého nápoje mohou uživatelky noclehárny používat rychlovarné konvice a termosky. Naše zkušenosti s poskytováním služby na ubytovně azylového domu. Ve vnitřních prostorách budovy azylového domu byla zrušena stávající nevhodná kuřárna, která byla nahrazena novým venkovním zastřešeným prostorem s posezením jako jediné místo určené pro kuřáky. U samostatně ubytovaných žen nejsou povoleny návštěvy na pokojích a současně byla stanovena u všech ubytovaných žen nulová tolerance alkoholu. Smlouvy na ubytování nejsou uzavírány automaticky na 1 rok. Komunitní skupiny jsou vedeny sociálními pracovníky zvlášť pro ženy a zvlášť pro matky s dětmi. Matky s dětmi mají možnost využití zdejšího Komunitního centra formou pořádání různých programů pro děti jak ubytovaných matek, tak i z okolí mimo areál azylového domu. Uživatelky mají možnost přístupu na internet v rámci individuálního plánování. Úklid společných prostor je prováděn ubytovanými ženami samostatně, stejně jako v běžném životě. Pořádání různých akcí : V rámci volnočasových aktivit jsou v areálu azylového domu pořádány v průběhu roku společné akce jako grilování, Den Dětí, Mikuláš, Vánoční bohoslužba. Uživatelky mají možnost využití zdejší keramické dílny pro tvořivou práci se sklem nebo vypalovací pec. Tato aktivita, ale naráží na malý zájem ze strany samotných uživatelek azylového domu. Spolupracujeme s dobrovolnickým centrem organizace S.T.O.P. Ostrava, prostřednictvím kterého mohou klientky odpracovat dobrovolnické hodiny a využít tak možnost zvýšení příjmu v rámci poskytování sociálních dávek hmotné nouze nad hranici existenčního minima. Pravidelné ranní setkávání s uživatelkami a zaměstnanci je konáno vždy v pracovní dny v 08.30 hodin. Nenahrazujeme například volnočasová centra, ale na tato zařízení zprostředkováváme uživatelkám kontakty. Bohoslužba probíhá v azylovém domě vždy 1x týdně a mohou se jí účastnit také zdejší uživatelky. Spolupracujeme se střediskem Armády spásy - Prevence sociálního vyloučení, prostřednictvím kterého mají uživatelky s registrovaným bydlištěm v obvodu ÚMOb Moravská Ostrava a Přívoz možnost získat sociální byt do dlouhodobějšího podnájmu.
37
Další postřehy z praxe: Častý návrat uživatelek zpět do azylového domu způsobuje například málo návazných služeb ve formě levného sociálního bydlení a azylové bydlení se stává „životním stylem“, v poslední době stále častěji i pro matky s dětmi. V případě ubytování žen propuštěných z psychiatrické léčebny se často stává, že zájemkyně o službu není tak soběstačná, jak většinou lékař uvádí a často samostatně nezvládají pobyt v azylovém domě, s ohledem na sebeobsluhu. Ze strany uživatelek azylového domu se stále projevuje malá snaha při vyhledávání zaměstnání a následného dlouhodobějšího bydlení. Spolupracujeme také s Probační službou ČR v rámci možnosti výkonu odpracování obecně prospěšných prací pro osoby, které nejsou uživateli naší služby a jsou zařazené do výkonu těchto prací. Proces individuálního plánování : Individuální plány tvoří pracovnice v sociálních službách jako klíčové pracovnice uživatelek. Každá klíčová pracovnice má zhruba 6 uživatelek. Sociální pracovníci individuální plánování koordinují a přidělují klíčové pracovníky novým uživatelkám. Konzultují společně s klíčovými pracovníky individuální plánování uživatelek a kontrolují věcnou a obsahovou správnost, vedou porady s klíčovými pracovníky, utváří metodiky pro individuální plánování apod. Individuální plánování s uživatelkami noclehárny probíhá formou spolupráce sociální pracovník a uživatelka. Plány do budoucna – motivace návratu do běžného života: Jedná se o systematický a motivační program pro sociálně vyloučené ženy bez domova. Cílem a smyslem projektu je možnost nabídky dlouhodobého podnájmu k 10 bytům společnosti RPG bez předchozí úhrady kauce, která je nejčastější příčinou a překážkou k získání bytu. Počítá se s vytvořením pracovních míst pro terénního sociálního pracovníka a finančního poradce, kteří by se nájemníků těchto bytů věnovali a v případě potřeby poskytovali potřebné sociální poradenství a pomoc do doby získání dlouhodobého podnájmu. Tato forma bydlení by měla úlohu jako následná služba pro uživatelky při návratu z ubytovny v azylovém domě do běžného života, která v Ostravě současné době chybí.
38
Vývoj ve skupině žen bez domova v návaznosti na realizaci nových služeb Charity Olomouc Mgr. Petr Prinz, Středisko Samaritán pro lidi bez domova, vedoucí Vývoj v pohledu na realizaci sociálních služeb Sociální služby u nás po roce 1989 prodělaly revoluční vývoj více než kterákoliv jiná oblast. Vývoj se zásadně dotkl celého ideového pojetí sociálních služeb. -
-
Došlo k rozvoji typů služeb a forem poskytovatelů – díky zapojení občanské společnosti se podařilo zajistit kvalitní služby pro bezdomovce, ale třeba i drogově závislé nebo menšiny ohrožené sociálním vyloučením. Stát a jeho struktury reagovaly a reagují zpravidla pozdě, draze a neefektivně. Nastavila se pravidla pro odbornost v oblasti sociální práce; vznikly nové vzdělávací obory a školy. Zákon definoval kritéria pro práci v sociálních službách. Podařilo se legislativně zakotvit reformu sociálních služeb – princip registrace, zakotvení požadavků na kvalitu, stanovení povinností jednotlivých aktérů.
Pohled z hlediska dobra osoby Standardy kvality sociálních služeb jednoznačně směřují k naplnění potřeb osoby, která službu čerpá. Přestože např. u služeb pro seniory se takovýto postoj považuje za samozřejmý, u lidí bez domova se cítí řada osob a subjektů oprávněna rozhodovat o jejich potřebách. Problémy působí, pokud např. k lidem bez domova přistoupíme jako k tzv. „společensky nepřizpůsobivým“ a místo jejich zájmů budeme při řešení jejich situace prosazovat dobro celku. Jenom skutečná odpověď na potřeby může přinést výsledky. Potřeba přináší motivaci a snahu o změnu. Není-li potřeba dostatečně silná nebo není-li vnímána, nevede sebelepší nabídka pomoci a služeb k žádným výsledkům. Proto je nezbytné, abychom k vývoji služeb přistupovali s houževnatostí a ochotou ke změně (směřující k nám, ke klientům i k široké veřejnosti). Pohled z hlediska dobra celku (společnosti) Společnost má právo si přát, aby bylo dosahováno výsledků, které jsou pro ni přínosem. Také skrze své korporace financuje služby a zpravidla tak činí, aby byl naplněn veřejný zájem. Úlohou zdravých služeb je pak umět se vyrovnat s napětím mezi potřebou společnosti i jednotlivce - klienta. Musí se naučit vyhovět oběma a své poslání postavit přiměřeně na obou těchto pilířích. Není přehnané hovořit o napětí. Odpovědný pracovník, který respektuje přání klienta, si je vědom, jak obtížné je překlenout toto napětí vycházející z různosti obou světů (klienta a většinové společnosti). Vývoj ve skupině žen bez domova Musí-li nabídka sociálních (i jiných) služeb vycházet z reálných potřeb lidí (jednotlivců i skupin), kterým je nabízena pomoc, je nutné postavit popis potřeb na dobrých znalostech faktů. V současnosti bohužel máme k dispozici málo prognóz, o které bychom se mohli opřít, a které by vycházely z vědeckých zkoumání. Základním reálným zdrojem pro poznání potřeb cílové skupiny i k popisu skupiny nám (poskytovatelů sociálních služeb) slouží především naše praxe. Je třeba si připustit, že poznání získané touto cestou je částečné. 39
Středisko Samaritán provozuje od roku 2004 azylový dům pro ženy. V devadesátých letech sice omezená část služeb fungovala i pro ženy a matky s dětmi, ovšem bližší poznání problematiky nám přiblížil právě až vznik azylového domu pro ženy, protože pomohl odkrýt reálné problémy těch, kterým nabízel pomoc. Zásadním přínosem při získání poznatků o skupině žen bez domova, které žijí doslova na ulici, nám přineslo také Nízkoprahové denní centrum, které vzniklo v roce 2006. Rozsah problémů, které lidi na ulici trápí, by nám zůstal bez této služby utajený. Dalším prvkem, který rozšířil znalost potřeb uvedené cílové skupiny, je rozvoj terénního programu. Ten začal působit současně s nízkoprahovým denním centrem a byl zpočátku jeho doplňkovou službou. V roce 2008 se rozvinul do podoby samostatné sociální služby, potvrdil a stále potvrzuje své místo v systému služeb Střediska Samaritán i sociální sítě regionu. Jeho optikou můžeme vidět potřeby žen bez domova ještě o něco reálněji. Uvedené služby nám poskytují hluboké znalosti, které jsme někdy schopni kvantifikovat do jasných výstupů. Někdy nás vedou k intuitivnímu pochopení a vnímání potřeb a mohou tedy být považovány za značně subjektivní dojem pracovníků, přesto se ale bez této intuice neobejdeme při realizaci nových služeb, které jsou vždy jistým vykročením do prázdna. Kdo mohl např. před vznikem azylového domu pro ženy tušit, že bude tolik jeho klientek psychicky nemocných? Kdo mohl před vznikem nízkoprahového denního centra vědět, že je takové množství lidí, kteří jsou „neviditelní“, jsou bez dávek, spí na ulici, pod mosty? Kdo mohl vědět, jaké jsou jejich problémy? Kdo by bez terénního programu poznal odvrácenou tvář vyloučených komunit lidí bez domova, jejich starosti a normy? A lékařská péče? Kdo mohl odhadnout potřeby v oblasti zdraví, než jsme touto cestou vykročili a začali provozovat ordinaci praktického lékaře? Co můžeme konstatovat – poznatky vyplývající z praxe poskytovatele: Existují některé natolik markantní jevy, které je možné na základě zkušeností vyplývajících z poskytovaných sociálních služeb jednoduše pojmenovat, protože jsou nepřehlédnutelné. O některých z nich již hovořili moji předřečníci. -
-
Za dobu naší činnost se radikálně zvýšil absolutní počet žen na ulici. Je však třeba připustit, že vzhledem ke skrytosti tohoto fenoménu, došlo pouze k většímu zviditelnění. Existují typy žen, které nedosáhnou na služby azylového domu, kvůli svým sociálním a jiným omezením nejsou schopny překročit práh této služby. Existuje skupina žen, seniorek a psychicky nemocných, na hranici svéprávnosti, které jsou bez podpory zásadně ohroženy sociálním vyloučením a životem na ulici.
Co můžeme očekávat – úvahy vyplývající z praxe poskytovatele: -
Pravděpodobně se zvýší počty žen bez domova v mladších a starších věkových skupinách, věková křivka se vyrovná, jak o tom hovořila paní kolegyně Jana Haasová.
-
Je možné, že ještě lehce poroste počet žen v celkové populaci lidí bez domova. V současnosti jsou ze všech nových klientů NDC a TP (v letech 2005-2009) ženy zastoupeny asi 19,5%. Při sčítání bezdomovců v Praze v roce 2004 počet žen představoval 14 % (Sčítání bezdomovců Praha 2004, Závěrečná zpráva, ke stažení na www.bezdomovci.eu). Oproti tomu údaje z Brna z roku 2006 hovoří o zastoupení žen v počtu 27,5%, což je číslo překvapivě vysoké (Sčítání bezdomovců v Brně, Březen 2006, tisková zpráva, ke stažení tamtéž). Nedá se proto vyloučit, že v průběhu následujících let může dojít k postupnému nárůstu počtu žen bez domova až na čtvrtinu celkového počtu, nebo dokonce i více.
40
Realizace nových sociálních služeb pro ženy bez domova Noclehárna pro ženy Od doby, kdy vznikl azylový dům pro ženy, bylo jasné, že je třeba počítat v budoucnu se zřízením noclehárny pro ženy. Prozatím spoluzajišťuje chod služby nepřetržitá přítomnost pracovníků na azylovém domě pro muže. Vzhledem k rozsahu služeb bude však nezbytné zajistit nepřetržitý chod služeb pro ženy. Noclehárnu nebylo dosud možné z finančních důvodů provozovat, ale velmi nám chyběla. Po řadu let tak byla tato služba jednoznačnou prioritou Charity Olomouc. Nyní jsme se přiblížili k její realizaci. V Olomouci se pohybuje několik desítek žen, které potřebují k řešení své situace nízkoprahové služby (tedy takové služby, které jim umožní při dodržení minimálních požadavků odpovídající pomoc). Základní nízkoprahovou pomoc zajišťuje nízkoprahové denní centrum (hygiena, šaty, praní, strava, poradenství). Nízkoprahová služba pro ženy umožňující přespání v současnosti v Olomouci chybí. Na rozdíl od mužů jsou proto ženy v Olomouci vystaveny zásadně větším obtížím při řešení situace ztráty domova. Pobyt na ulici je pro ženy zpravidla mnohem hůře snesitelný. Z těchto důvodu je nezbytné odpovídající nabídku služeb zajistit, přestože se jedná o početně menší skupinu než v případě mužů. Další problém se objevuje v případě potřeby akutního přijetí ženy na azylový dům. Často není přijetí kapacitně možné nebo je třeba dořešit řadu formalit, než může být žena na azylový dům oficiálně přijata. Z tohoto důvodu bude noclehárna pro ženy důležitým mezičlánkem, který pomůže překonat období čekání na lůžko na azylovém domě. Noclehárna přispěje také k efektivnímu využívání azylového domu a sníží nápor, s nímž je nutné se v AD potýkat v případě převisu poptávky po službách nebo při situacích, kdy je nutné zajistit služby v rychlém časovém sledu. Především v zimních měsících noclehárna výrazně sníží ohrožení žen na ulici, která se objevují v důsledku mrazu a špatného počasí. Mnoho žen, které se ocitají na ulici, má vážné problémy (např. trpí závislostí na alkoholu, mají psychické potíže aj.), takže nejsou schopny využívat současných ubytovacích služeb, jako jsou komerční ubytovny či azylové domy. Mnohé ženy již pobyt na ulici poznamenal natolik, že nejsou schopny přejít přímo z ulice do režimového zařízení typu azylového domu, protože mají narušeny všechny základní životní funkce – spánkový režim, stravovací režim, komunikační návyky aj. Projekt noclehárny představuje pro tyto ženy dostupnou pomoc mezi životem na ulici a životem v ubytovacích službách. Chybějící služba – domov pro nemocné a seniorky bez domova • Řešení situace lidí bez domova se sníženou soběstačností nebo ve zhoršeném zdravotním stavu je prozatím na úplném začátku – ve fázi mapování a úvah. •
Tato problematika je součástí většiny strategických dokumentů, ale vzhledem k finanční náročnosti se zatím nepodařilo realizovat v našem regionu odpovídající řešení tohoto problému.
•
Ideálním řešením je vznik pobytového zařízení s možností pečovatelské a ošetřovatelské pomoci, kdy by klienti mohli bydlet delší dobu, nejlépe neomezeně. Službu potřebují jak ženy, tak i muži. 42
Související služba – Krizové centrum Postupnou strukturalizací služeb se ukazují specifické skupiny osob i potřeb, na něž stávající sociální síť nestačí. Jednou z doposud neřešených oblastí je problematika cílové skupiny osob v krizi. Předkládaný projekt má za cíl řešit oblast krize, která se pojí s dočasnou nebo relativně trvalou ztrátou bezpečného zázemí. Ač se netýká jen žen a ke všemu se netýká žen bez domova, považuji za důležité zde tento projekt zmínit. Občas se objeví v životě lidí (jednotlivců i rodin) komplikace související se ztrátou zázemí, které jsou náhlé a obtížně řešitelné. Především pracovníci úřadů, ale i poskytovatelé sociálních služeb jsou pak nuceni hledat provizorní řešení k sanaci největších škod. Služba krizového centra reaguje na tyto situace, které sice nejsou sice příliš časté, za to však extrémně náročné na řešení. Služba poskytne zázemí lidem v akutní krizi (z důvodu násilí, ztráty zázemí, živelných pohrom), krizovou intervenci a co nejefektivnější a nejrychlejší nalezení řešení. Krizové centrum bude umístěno v prostorách Charity Olomouc v centru města na Wurmově ulici. Zařízení bude disponovat 3 pokoji po dvou lůžkách s možností přistýlek. Provoz bude zahájen na začátku roku 2010. V souvislosti se vznikem azylového domu pro ženy se začala intenzivně objevovat potřeba řešení problematiky domácího násilí. Následným zavedením institutu vykázání se podařilo velkou část problematických případů řešit v domácím prostředí za podpory intervenčního centra (případně dalších služeb). Přesto však jsou případy, kdy institut vykázání situaci nevyřeší (obavy oběti, vztahy bez nároku k obydlí apod.). Pro osoby ohrožené násilím je útěk vždy traumatizující věcí. Dalším traumatem je pak často nemožnost nalézt vhodnou službu v kritickém období, která by byla schopna poskytnout zázemí na nezbytnou dobu. Služby typu azylových domů neposkytují osobám v akutní krizi zcela bezpečný prostor. Diskomfort spojený se soužitím s osobami s problémovým chováním znesnadňuje řešení krizové situace. Zde je nutné podtrhnout, že se musí jednat o akutní stav. Kromě násilí je příčinou krizových situací jednotlivců i rodin také ztráta zázemí z důvodu dluhů, exekucí a narušených právních vztahů. Situace rodin, které přišly o zázemí velmi náhle (v rozsahu hodin), přestože zřejmě indicie směřující k tomuto ohrožení mohly být patrné dříve, je vždy vážnou komplikací. Pro zástupce úřadů i sociálních služeb je to vždy velmi náročná práce a i přesto, že se jedná o problém menšího počtu osob, je systémově obtížně řešitelný a vede k selháním sociální sítě. Další oblastí je širší nespecifikované téma krizových situací především jednotlivců, s nímž se potkávají zástupci Městské policie, Policie ČR a další subjekty. Společným rysem těchto situací je nezbytné akutní umístění v bezpečném prostředí, kde se kromě střechy nad hlavou podaří nabídnout i podporu a krizovou intervenci. Mezi nenadálé události tohoto typu můžeme zařadit i požáry, záplavy, další fyzické ohrožení obydlí. Krizové centrum je reakcí na absenci takovéto služby nejen v Olomouci, ale i regionu Olomouckého kraje. Služby Charity Olomouc se setkávají pravidelně s akutními situacemi, které se prozatím daří zvládat spíše provizorně. Vznikající krizové centrum je jakýmsi „polštářem“ pro zmírnění nejtvrdších dopadů na sociální dno. V sociální síti má své nezastupitelné místo.
43
Vydala Charita Olomouc, 2010 Redakční úprava: Mgr. Petr Prinz Tisk: Střední škola polygrafická, Olomouc Obálka: Zdeněk Rychta ISBN - 978-80-254-7561-4
44
