Váení zákazníci, dovolujeme si Vás upozornit, e na tuto ukázku knihy se vztahují autorská práva, tzv. copyright. To znamená, e ukázka má slouit výhradnì pro osobní potøebu potenciálního kupujícího (aby ètenáø vidìl, jakým zpùsobem je titul zpracován a mohl se také podle tohoto, jako jednoho z parametrù, rozhodnout, zda titul koupí èi ne). Z toho vyplývá, e není dovoleno tuto ukázku jakýmkoliv zpùsobem dále íøit, veøejnì èi neveøejnì napø. umisováním na datová média, na jiné internetové stránky (ani prostøednictvím odkazù) apod. redakce nakladatelství BEN technická literatura
[email protected]
Mìrný útlum vlákna a je útlum na 1 km délky. Získáme jej ze vztahu (4.9.3), kdy jej podìlíme délkou vlákna l :
a=
3 E = ORJ l l 3
(8.3.2a)
Hlavními pøíèinami útlumu svìtelného signálu v optickém vláknu jsou absorpce a rozptyl svìtelných paprskù. Ztráty vznikají: n pøímo v materiálu vlákna; n na rozhraní prostøedí vlákna; n pøi spojování vláken; n na mikroohybech a makroohybech optického vlákna. Hlavní sloky útlumu svìtelného signálu v optickém vláknu Ztráty v materiálu vlákna: Ztráty v materiálu jádra se projevují ve vlastní a nevlastní absorpci a rozptylem v materiálu jádra. Vechny ztráty jsou závislé na vlnové délce optického záøení. Vlastní absorpce spoèívá v pohlcení èásti optického záøení vlastními molekulami materiálu optického vlákna. Materiálová nepøímá absorpce je zpùsobena pohlcením èásti optického záøení molekulami neèistot, které do vlákna pronikly pøi jeho výrobì. Pøi íhání vyrábìného vlákna dochází ke sloitým chemickým reakcím, na kterých se významnì podílí voda. Ve vláknu po íhání zùstávají ionty hydroxylu OH, které zpùsobují na nìkterých vlnových délkách absorpci optického záøení. Rayleighùv rozptyl vzniká jako dùsledek elastických kolizí mezi procházejícím optickým záøením a molekulami hmoty jádra optického vlákna. Vznikají lomy a odrazy èástí paprskù, které se následkem toho tøítí do vech smìrù, rozptýlené optické záøení, které zmìnilo smìr íøení a je odklonìno, take pronikne do plátì, se ztratí. Ohyb vlákna: Pøi ohýbaní optického vlákna, dochází ke zmìnì úhlù dopadu a odrazu pøenáených paprskù. To mùe mít za následek, e nìkterý paprsek pøekroèí mezní hodnotu úhlu odrazu a nevrátí se do jádra vlákna, ale pronikne do plátì. Na výstup vlákna se potom dostane mení poèet paprskù, ne kolik jich bylo na jeho vstupu. YQ MãtWODN
3/Èâ
-È'52 =WUDFHQêSDSUVHN
Obr. 8.3.4 íøení paprskù v ohybu vlákna se skokovou zmìnou indexu lomu
A
QHGRNRQDORVW
3/Èâ
Obr. 8.3.5 Ztráty v ohybu vlákna se skokovou zmìnou indexu lomu
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
121
Tento jev je z hlediska pøenosových aplikací optických vláken neádoucí. Na druhé stranì jej je moné vyuít pøi konstrukci optických senzorù zaloených na zakøivování optického vlákna. Aby nedocházelo k velkým ztrátám pøi ohybu, je nutné dodrovat pokyny výrobce a vlákno ohýbat s co nejvìtím polomìrem. Mikroohyby vlákna Malé chyby v geometrii vlákna, jejich pøíklady jsou znázornìny na obr. 8.3.5 zpùsobují tzv. mikroohybové ztráty. Tyto mikroohyby mohou vzniknout také pùsobením vnìjích sil, které deformují plá kabelu, ale zpùsobují pouze malý ohyb vlákna. Na mikroohybech jsou nìkteré paprsky (vidy) odráeny pod velkým úhlem, unikají mimo jádro optického vlákna a dochází tak ke zvìtení jeho útlumu. Odraz paprskù: Fresnelùv odraz se uplatòuje pøi navázání optického záøení do optického vlákna, kdy se èást optického záøení odráí od èela vlákna a vrací zpìt k svìtelnému zdroji. Stejným zpùsobem se tento mechanizmus ztrát uplatòuje na konci optického vlákna. Difúzní odraz nastává na mikroskopických nerovnostech a vadách materiálu v oblasti odrazu nebo lomu optického záøení. Mnoství difúznì odraeného optického záøení je dáno koncentrací bodových poruch v místì dopadu optického záøení. Odraz ve spoji dvou vláken (obr. 8.3.6). Vazební ztráty: Ztráty pøi rozdílném prùøezu spojovaných vláken jsou zpùsobeny spojováním vláken s rozdílným prùøezem jader, kdy èást paprskù dopadá na plá následujícího vlákna (obr. 8.3.7). Ztráty souosostí vláken jsou zpùsobeny nepøesností spojování vláken, kdy dochází k posunutí os vláken a èást paprskù není navázána do jádra navazujícího vlákna (obr. 8.3.8). Z toho vyplývá nutnost vysoké pøesnosti pøi spojování vláken zejména u vláken malých prùmìrù jader. 6SRMHQtYRSWLFNpPNRQHNWRUX
RGUDåHQêSDSUVHN Obr. 8.3.6 Pøíklad odrazu ve spoji vláken
=WUDFHQêSDSUVHN
Obr. 8.3.8 Posuv os spojovaných vláken
122
=WUDFHQêSDSUVHN
Obr. 8.3.7 Ztráty zpùsobené rùznými prùmìry jader vláken
=WUDFHQêSDSUVHN
Obr. 8.3.9 Úhlová odchylka os spojovaných vláken
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
A
Ztráty oddálením koncù vláken jsou zpùsobeny spojováním vláken, jejich èela jsou délkovì posunuta a èást paprskù dopadá do oblasti plátì navazujícího vlákna. Vliv montáe na útlum optického vlákna V praxi mùeme hodnotu útlumu trasy ovlivnit pøedevím kvalitou pokládky a montáe spojek, dodrováním zásad pro povolené ohýbání kabelù apod.
8.3.5
Minimální polomìr ohybu
Minimální polomìr ohybu vlákna je nejmení ohyb, který je moné pøi instalaci vlákna pouít. Je závislý na prùmìru optického vlákna, pøípadnì kabelu a na materiálu, ze kterého je vlákno vyrobeno. Èím je prùmìr vlákna vìtí, tím vìtí je minimální polomìr ohybu. Vlákna z plastu mají pøi stejném prùmìru vlákna mení minimální polomìr ohybu ne sklenìná. Bylo vytvoøeno pravidlo, e: n krátkodobì je moné, aby polomìr ohybu nebyl mení ne stonásobek polomìru sklenìného vlákna; n pøi dlouhodobé instalaci by nemìl být polomìr ohybu mení ne dvou set a esti set násobek polomìru sklenìného vlákna (podle dokumentace pro instalaci daného typu vlákna). Výe uvedené hodnoty jsou pouze orientaèní, v praxi je nutné øídit se katalogovými údaji výrobce.
8.3.6
Obsah OH
Zbytková vlhkost, která byla ve vláknu ponechána v prùbìhu výrobního procesu ve formì iontù OH, ovlivòuje na urèitých vlnových délkách útlum vlákna. Z tohoto hlediska jsou vyrábìna vlákna s velkým nebo malým obsahem OH, ultra low, low, high a ultra high OH. n Vlákna s nízkým obsahem OH (ve výrobní dokumentaci mají oznaèení low OH) tvoøí nìkolik málo skupin jsou urèena pro pouití v blízké infraèervené oblasti (NIR), n Vlákna s vysokým obsahem OH (ve výrobní dokumentaci mají oznaèení high OH) jsou vyrábìna ve více skupinách jsou pouívána pro aplikace v UV/VIS (ultrafialové/viditelné) oblasti svìtelného záøení.
Obr. 8.3.10 Typický útlum optického vlákna
A
2+ DEVRUSFH 7\SLFNê~WOXP60YOiNQD G%NP 5D\OHLJK Y ]HVtOHQtSRDåNP UR]SW\O
ÒWOXP>G%NP@
V souèasné dobì je na základì pokroku v technologii výroby SMF vláken trend vyrábìt je s nízkým OH, která jsou oznaèována LWP (Low Water Peak).Tato vlákna mají pièku OH absorpce témìø neznatelnou a postupnì se velmi prosazují.
,5 DEVRUSFH
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
l>QP@
123
Obr. 8.3.10 znázoròuje typický prùbìh útlumu vlákna s vysokým obsahem OH v závislosti na vlnové délce optického záøení. Na obrázku je zøetelné zvýení útlumu vlivem OH absorpce v okolí vlnové délky 1380 nm.
8.3.7
Parametr MFD (Mode Field Diameter)
Výrobci optických vláken èasto uvádìjí pro jednovidová vlákna místo prùmìru jádra parametr MFD. Ve vláknu se optické záøení íøí vìtinou v jádru, ale èásteènì i v pláti. Definice parametru MFD je zøejmá z obr. 8.3.11. V pravé èásti je znázornìna tzv. Gaussova køivka. Gaussùv model rozloení intenzity optického záøení velmi úzce odpovídá zmìøeným výsledkùm. Q Q Q UHODWLYQt MFD je konstanta, která udává íøku, LQWHQ]LWD º ve které je intenzita pøenáeného optickéVY WOD MiGUD ho záøení vìtí nebo rovna 0,135 z maximální intenzity, I(MFD) ³ 0,135 Imax. Je nutné si uvìdomit, e vidový prùmìr je závislý na vlnové délce. Èím je vlnová 0)' délka kratí, tím mení je MFD. Z Z UDGLXV>P@ 0)' Tento parametr je dùleitý také pro výpoèet útlumu vlákna pøi spojování vláken které mají stejné geometrické rozmìry, ale Obr. 8.3.11 rùzný MFD. Rozloení intenzity svìtla v jednovidovém vláknu
POZNÁMKA: a) Gaussovu køivku sestrojíme pomocí vztahu
{
}
, U = , H[S - U Z kde I(r) je intenzita optického záøení ve vzdálenosti r od osy vlákna; I(0) je maximální intenzita svìtelného paprsku pro r = 0, I(0) = Imax; w0 je MFD (Mode Field Radius). MFD je urèen velikostí 2 . w0, kde intenzita optického záøení klesla na hodnotu e2 = 0,135 maximální hodnoty. b) Parametr MFD má vdy vìtí hodnotu ne je velikost prùmìru jádra. Napø. MFD = 9,3 µm, prùmìr jádra d = 8,3 µm. c) Pomocí parametru MFD mùeme urèit velikost útlumu zpùsobeného nepøizpùsobením dvou spojovaných vláken: ~WOXP = - ORJ
124
» 0)' 0)' ± ²² ªª + ½ 0)' 0)' Õ
= - ORJ
0)' 0)'
0)' + 0)'
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
A
8.4
JEDNOVIDOVÁ A MNOHOVIDOVÁ VLÁKNA
Jednovidová a zejména mnohovidová vlákna jsou vyrábìna v mnoha variantách provedení pro velmi irokou oblast aplikací.
8.4.1
Jednovidová vlákna (Single Mode Fibers SMF)
Jednovidová vlákna jsou pouívána tam, kde je poadována velká íøka pásma a malý útlum. Mají ze vech vyrábìných optických vláken nejvìtí íøku pásma a nejmení útlum. Proto jsou pouívána pro dálkové komunikace a pro aplikace v kabelové televizi. Projevují se v nich dva typy disperze: chromatická a polarizaèní. Jednovidová vlákna jsou vyrábìna ve dvou variantách provedení: n standardní provedení; n polarizaèní provedení. Hlavní vlastnosti jednovidových vláken n mají schopnost souèasnì pøenáet velký objem informací (mají velkou informaèní kapacitu), protoe uchovávají vysokou vìrnost pøenosu svìtelných impulzù na velké vzdálenosti, take mùe být za èasovou jednotku pøeneseno vìtí mnoství informace ne mnohovidovými vlákny; n mají malý útlum; n nevykazují vidovou disperzi; n mají velkou íøku pásma; n jednovidový pøenos existuje pouze pro vìtí vlnové délky ne je mezní vlnová délka (cutoff wavelenght), která teoreticky urèuje vlnovou délku, na které se jednovidové vlákno pro kratí vlnové délky mìní na mnohovidové; n vyznaèují se malou hodnotou numerické apertury; n velikost rozíøení svìtelného impulzu vlivem chromatické disperze závisí na spektru vlnových délek vysílaných zdrojem optického záøení; n jako zdroj optického záøení je zpravidla pouita laserová dioda. Sloitìjí uspoøádání plátì jednovidového vlákna: Nìkterá jednovidová vlákna mají sloitìjí struktury plátì zlepující jejich provozní vlastnosti, napø. vlákna s dvouvrstvým plátìm. Jádro je dotováno germaniem, vnitøní èást plátì fluorem. Vnitøní èást plátì má mení index lomu ne vnìjí. Toto uspoøádání ponìkud vylepuje optické vlastnosti vlákna a zmenuje chromatickou disperzi Jednovidová vlákna prola bìhem nìkolika desetiletí plynulým vývojem.
A
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
125
POZNÁMKA: výsledkem dlouhodobého vývoje jsou tøi základní tøídy vláken pouívaných v telekomunikacích. n Nejstarím typem je vlákno oznaèované NDSF vlákno, ve kterém není kmitoètovì posunuta disperze (Non Dispersion Shifted Fiber). Uvedená vlákna jsou oznaèována jako konvenèní. Tato vlákna byla zpoèátku urèena pro pouití v oblasti vlnových délek v okolí 1310 nm, v souèasné dobì jsou tato vlákna pouívána èasto i na vlnové délce 1550 nm. n Tato nevýhoda byla eliminována technologií DSF vlákno s kmitoètovì posunutou disperzí (Dispersion Shifted Fiber), která posunula nulovou disperzi do oblasti vlnových délek 1550 nm. n NZ-DSF je technologie, která umonila zmenit nelinearity pøenosu pøedchozí technologie DSF. Umoòuje vyrábìt vlákna s kladnou i se zápornou disperzí. Èasto jsou tato vlákna znaèena jen NZDF. n Komunikace vyuívají, vzhledem k pøenosu na velké vzdálenosti, sklenìná optická vlákna, která jsou v porovnání s ostatními typy nejkvalitnìjí. Pro pøenos dat jsou vhodné následující vlnové délky: 1310 nm
nejlepí pøenosové vlastnosti skla z hlediska disperze;
1550 nm
nejlepí pøenosové vlastnosti skla z hlediska útlumu (nejmení útlum).
Pøenos dat na vzdálenost pùvodnì 50× vìtí ne mnohovidovými vlákny, dosahuje v souèasné dobì i stonásobku pøenosové vzdálenosti MMF (napø. MMF jsou pouívána pøi rychlosti pøenosu 1 Gbit/s do vzdálenosti 1 km, zatímco jednovidová vlákna umoòují pøenos na vzdálenost 100 km bez zesilovaèù èi opakovaèù. Typické parametry jednovidového vlákna n Prùmìr jádra (4 a 10) µm; n Prùmìr plátì 125 µm (pro prùmìr jádra napø. 9 µm je pouíváno oznaèení 9/125 µm); n Prùmìr primární ochrany 250 µm; n Útlum (0,30 a 0,35) dB/km pøi l =1310 nm a (0,20 a 0,25) dB/km pøi l = 1550 nm; n Numerická apertura NA = 0,12 a 0,13; n Nulová disperze na vlnové délce 1310 nm; n Pouívané vlnové délky: (350 a 1800) nm podle typu vlákna; n Pøenos dat na vzdálenost 100× vìtí ne mnohovidového vlákna. PM vlákna (vlákna udrující polarizaci svìtelných paprskù Polarization Maintaining) PM vlákna jsou jednovidová optická vlákna, která mají schopnost udrovat lineární polarizaci procházejících svìtelných paprskù. Kdy je na vstup PM vlákna vhodným zpùsobem pøivedeno lineárnì polarizované optické záøení, je výstupní optické záøení rovnì lineárnì polarizované. Vechny ostatní typy jednovidových vláken pøenáejí náhodnì polarizované optické záøení. Pøenos polarizovaného optického záøení je dùleitý pro nìkteré apli-
126
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
A
kace jako napø. pro externí modulátory optického záøení, interferometry, svìtlovodné lasery, senzory apod. Pro pøenos optického záøení je nejdùleitìjí energie elektrického pole, která pøevyuje energii magnetického pole. Vektor elektrického pole E mùeme rozloit na sloky Ex a Ey (obr. 8.4.1). Jestlie má vektor elektrického pole nepromìnný smìr, mluvíme o lineární polarizaci. V závislosti na zmìnì sloek Ex a Ey mùe dojít ke kruhové polarizaci, kdy vektor E opisuje krunici, nebo o eliptické polarizaci. Obr. 8.4.1 znázoròuje nepolarizovaný a polarizovaný svìtelný paprsek, kdy polarizaèní filtr propoutí pouze jednu z výe uvedených sloek. Ideální jednovidové vlákno, které má dokonalou symetrii v celém prùmìru mùe udrovat jakýkoliv druh polarizace. Pùsobí-li vak na vlákno tlak, dojde k poruení symetrie, ke vzniku dvojlomu, který zpùsobí zvýraznìní x-ových a y-ových sloek paprskù. PM vlákna jsou uspoøádána takovým zpùsobem, e v jejich jádrech jsou vytvoøeny dvì vzájemnì kolmé trasy íøení optického záøení. Optické záøení vstupující do vlákna je rozdìleno na dvì ortogonální (pravoúhlé) sloky. V ideálním pøípadì se optické záøení podél tìchto os íøí nezávisle. Lineárnì polarizované optické záøení mající smìr jedné osy se bude íøit výhradnì podél této osy. Uvedené dvì osy jsou ve vláknu vytvoøeny buï zmìnou tvaru jádra (vytvoøením oválného vlákna) nebo vytvoøením nesymetrického tlaku na jádro. Vìtina PM vláken vyuívá druhou z uvedených metod. Zpùsoby vytvoøení konstantního tlaku na jádro vlákna jsou znázornìny na obr. 8.4.2. Osa ve smìru vytvoøeného tlaku je nazývána pomalá osa, na ni kolmá osa má název rychlá. Uvedené názvy odpovídají relativním velikostem íøení optického záøení ve smìru os. RYiOQê YQLW Qt SOiã
3RODUL]DþQtILOWU (\
l
(\ ([
( ([
027é/(. MiGUR
/LQHiUQtSRODUL]DFH
Obr. 8.4.1 Polarizace svìtla
Obr. 8.4.2 Typy PM vláken
RFKUDQD þiVWL RFKUDQD ]S VREXMtFt SQXWt SOiã
*H26L2 3$1'$ SOiã 6L2
%26L2 SRPDOi RVD RFKUDQD
Aby PM vlákno plnilo svoji funkci, musí být: n
vstupní optické záøení dokonale polarizované;
n
elektrické pole vstupního optického záøení musí být pøesnì vyrovnáno vzhledem k pomalé ose (hlavní osa);
A
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
127
n
konektory musejí být pøipojeny takovým zpùsobem, aby vnitøní tlaky nezpùsobily natoèení elektrického pole do nevhodné osy. Kdy jsou splnìny tyto poadavky, je moné pøenáet pomalou osou 10× a 1000× vìtí optický výkon ne rychlou osou.
POZNÁMKA: Vytvoøený konstantní tlak zpùsobuje dvojlom, který je podstatnì vìtí ne dvojlom zpùsobený napø. tlakem od ohybu vlákna. Z toho dùvodu ohyb vlákna neovlivòuje polarizaci procházejícího paprsku. Z metod vytvoøení vnitøního tlaku na jádro má zpùsob nazvaný PANDA výhodu v tom, e rozmìr jádra i numerická apertura odpovídají standardnímu typu jádra. Polarizace a dvojlom: V roce 1669 udìlal Erasmus Bartholinus (16251698) podivuhodný objev. Zjistil, e krystal islandského vápence (Calciumcarbonat) mùe rozloit dopadající svìtelný paprsek ve dva podruné paprsky, které se rozdílnì lámou. Pozorujeme-li tímto krystalem jeden pøedmìt, vidíme jeho obraz dvojitì. Tento úkaz je nazýván dvojlom a jeden z uvedených dvou podruných paprskù jako øádný, druhý jako mimoøádný. Etienne-Louis Malus (17751812) v roce 1808 objevil, e se tyto paprsky lií polarizací. Smìr polarizace odpovídá smìru kmitání elektrického pole. V dvojlomném krystalu pùsobí rozdílný smìr polarizace rozdílný index lomu (tzv. optická anizotropie). Pøirozené optické záøení není polarizováno. Kadou jednotlivou vlnu mùeme rozloit na horizontálnì a vertikálnì polarizované èásti. Dopadne-li nepolarizovaný paprsek na dvojlomný krystal, dojde k jeho rozkladu. Horizontální a vertikální paprsky jsou rùznì lomeny, tak jak to odpovídá rozdílným indexùm lomu, èím dojde k rozloení na øádný a mimoøádný paprsek. Pomocí polarizaèního filtru je pak moné pozorovat buï jeden nebo druhý paprsek.
8.4.2
Mnohovidová vlákna (Multi Mode Fibers MMF)
Vzhledem k jednovidovým vláknùm mají mnohovidová vlákna relativnì velký prùmìr jádra a numerickou aperturu NA. Protoe mají vìtí prùmìry jader jsou do urèité míry ménì citlivé na vlnovou délku pøenáeného paprsku. Hlavní vlastnosti mnohovidových vláken n pøenos dat je omezen vidovou disperzí, která sniuje mezní kmitoèet vláken; n vìtí útlum oproti jednovidovým vláknùm; n vìtí hodnota NA oproti jednovidovým vláknùm Þ snadnìjí navazování optického záøení do vlákna; n monost pouít pro svìtelné zdroje kromì laserových diod podle aplikace i diody LED; n snadnìjí spojování vláken oproti jednovidovým vláknùm; n nízká cena celého optického spoje, nebo jde hlavnì o cenu systému, zdrojù záøení a konektorování na dané vlákno, cenu konektorù, sváøení vláken atd., nikoliv o cenu samotného vlákna, je je dnes samo o sobì i nìkolikanásobnì draí ne bìné SMF.
128
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
A
Kromì toho, e jsou vyrábìna vlákna se skokovou a s postupnou zmìnou indexu lomu, mùeme mnohovidová vlákna podle materiálù pouitých pro jádro a plá rozdìlit do dalích skupin. Vlákna se skokovou zmìnou indexu lomu Relativnì velký prùmìr jádra a velká numerická apertura umoòují, aby tato vlákna byla pouívána: n pro pøenos laserových paprskù o velkém výkonu (napø. pro medicínu, opracování materiálù apod.); n datové komunikace na krátké vzdálenosti; n vláknové senzory atd. Nevýhodou vláken se skokovou zmìnou indexu lomu je malá íøka pásma zapøíèinìná vidovou disperzí a proto je nelze pouívat pro pøenos datových impulzù na vìtí vzdálenosti. Vlákna se skokovou zmìnou indexu lomu jsou vyrábìna v mnoha rùzných provedeních s rozmìry jádra od 50 µm do < 2000 µm. Konstrukce mùe být typu: n sklosklo, jádro i plá jsou vyrobeny z Si02, které bývá dotováno pøímìsemi, pøípadnì ze speciálních typù skel. n HCS pøípadnì HPCS (Hard Clad Silica = Hard Plastic Clad Silica, mají sklenìné vlákno, plá ze speciálního tvrdého plastu). Vlákna mají o dost horí optické vlastnosti ne pøedchozí typ, jsou levnìjí; n plastová vlákna POF (mají jádro i plá z plastu), mají velký útlum a nízkou íøku pásma resp. pøenáejí informaci jen nízkými pøenosovými rychlostmi, jsou levná, jsou levná; n kapalinové svìtlovody, u kterých je jádro tvoøeno kapalinou; n svìtlovody s dutými vlákny, jádro je tvoøeno dutinou v trubièce ze speciálního materiálu. Tyto svìtlovody jsou pouívány hlavnì v oblasti infraèerveného záøení. Typické parametry vláken typu sklosklo se skokovou zmìnou indexu lomu 50/125, 62,5/125 a 100/140 µm: n Numerická apertura NA = 0,2 pro vlákno 50/125 µm, NA = 0,275 pro vlákno 62,5/125 µm; n Prùmìr primární ochrany 250 µm; n Útlum 5 a 10 dB/km; n íøka pásma 50 MHz . km; Vlákna s postupnou zmìnou indexu lomu Gradientní vlákno umonilo podstatnì zmenit vidovou disperzi mnohovidového vlákna. Výsledkem je podstatné zvìtení íøky pásma > 25×. Toto vlákno je v podstatì kompromis mezi jednovidovým a mnohovidovým vláknem se skokovým indexem lomu.
A
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
129
Vìtina vláken s postupnou zmìnou indexu lomu má prùmìr jádra 50/125 µm, 62,5/125 µm, 85/125 µm nebo 100/140 µm. Tyto rozmìry se staly prùmyslovým standardem. Nejpouívanìjími MMF v telekomunikacích a pro pøenos dat jsou vlákna 50/125 a 62,5/125, vzdálenost pøenosu závisí silnì na útlumu a disperzi respektive na íøce pásma. Konstrukce vlákna je vdy SiO2 jádro/SiO2 plá s pøímìsemi, kterými jsou zpravidla germanium Ge, bor B, fosfor P pøípadnì fluor F, které slouí k pøizpùsobení indexù lomu jádra a plátì. Pouití: tato MMF jsou poívána témìø výhradnì pro datové komunikace na vzdálenosti stovek metrù, nejvýe jednotek km (v technické dokumentaci je moné u nìkterých typù zjistit i délku pøenosu do 25 km), ménì jsou pouívána k výrobì senzorových systémù. Protoe mají pomìrnì tenké jádro, nejsou vhodná pro pøenos velkého svìtelného výkonu. Typické parametry vláken s postupnou zmìnou indexu lomu n Numerická apertura NA » 0,2; n Útlum 0,8 a 5 dB/km, vìtí útlum na vlnové délce 850 nm, mení na kmitoètu 1300 nm; n íøka pásma: 500 MHz . km na 850 nm, a 1500 MHz . km na vlnové délce 1310 nm, rozmìry vlákna 50/125 µm, 160 MHz . km na 850 nm, 500 MHz . km na vlnové délce 1310 nm, rozmìry jádra 62,5/125 µm. n Trajektorie paprskù: zakøivení odpovídá prùbìhu funkce sinus, co umoòuje dosaení vìtí íøky pásma.
8.4.3
Porovnání jednovidových a multividových vláken
Výhody jednovidových vláken oproti mnohovidovým n mení útlum umoòuje uskuteèòovat pøenos dat na vzdálenosti a 50× vìtí ne mnohovidovými vlákny. Z toho dùvodu není tøeba na komunikaèním vedení zøizovat velké mnoství zesilovacích stanic, a provádìt pøenos na dlouhé vzdálenosti a 100 km bez nutnosti pouít opakovaèe; n vìtí íøka pøenosového pásma znamená velkou informaèní kapacitu, která umoòuje pøenos velkého mnoství dat velkou rychlostí, pøípadnì pøenos mení rychlosti na vìtí vzdálenosti; n vìtí pøenosová rychlost. Výhody mnohovidových vláken oproti jednovidovým n vìtí hodnota NA => snadnìjí navazování optického záøení do vlákna, je moné pouít i jiné zdroje optického záøení ne laserové diody nebo lasery, jako napø. diody LED; n vzhledem k vìtím rozmìrùm jádra je snadnìjí spojování vláken; n jsou levnìjí ne jednovidová vlákna.
130
J. DOLEÈEK: MODERNÍ UÈEBNICE ELEKTRONIKY 3. DÍL
A