No title

číslo 3 (19)

ročník 5

září 2013 http://www.obec-hlina.cz

Kříž z roku 1871 u silnice na Dolní Kounice, listopad 2011

Pomník padlých ve světové válce 1914–1918, 1938.

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Pomník padlých, 2013.

2 Hlínské rozhledy, číslo 3 (19), ročník 5

3

Hlínské rozhledy, září 2013

V

ážení a milí čtenáři a čtenářky! Stejně jako se postupně střídají jednotlivá roční období, nastolují svou vládu různé druhy rostlin. Kralování skončilo letničkám, v nenávratnu jsou květy v létě kvetoucích trvalek, nadvládu získávají podzimní květiny. Pro někoho symbolizuje podzimní čas melancholické loučení s životem na zahradě, jiný v něm vidí symbol hojnosti. V okrasné zahradě dozrávají tobolky, bobule a další plodenství, vybarvují se listy před opadem a z okrasných záhonů vystupují trsy pozdně kvetoucích trvalek. Rozkvetlé podzimní záhony však mají jinou pestrost a zářivost než ty jarní kytičky, jsou hřejivě malebné a veselé. Můj dobrý kamarád z jihu Moravy má rád také podzimní kytičky, ale jak sám říká: S podzimem je spojena doba zrání těch nejkrásnějších květin, co s přibývajícím věkem blíže poznávám…, švestek a vinné révy! A tak poctivě trhá a sbírá a pak ochutnává a hodnotí. Protože již moudrý Anakreón říkal, přátelé, pijeme-li, dřímají naše starosti. Jen se to nesmí přehánět…

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 7 Informace OÚ 12 Události v obci 39 Rozhovor se stárky 40 Posvícení, hody nebo krmáš? 41 Rozpis prací výtvarného kroužku 42 Kalendář připravovaných akcí 42 Společenská rubrika 44 Historické okénko 51 Hlínské hranice 1 61 Povídání o rodinných svátcích 9 67 Recepty aneb dobroty pro vás 71 Za hranicemi obce Tak tedy hýčkejte se plody z vašich zahrádek, zavařujte, 72 Stoletý kalendář 4 nakládejte, ať vám ty plody ve sklenicích a číších v chladné 73 Závěrečné slovo zimě připomenou onu krásu podzimu a příjemně vás za- 74 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

hřejí.

Dlouhé podzimní večery si vylepšete třeba počtením si v Rozhledech. Tentokráte jsme se naplno věnovali divadlu a hlínským hodům, kdy jsme vyzpovídali stárky a stárkové. Nahlédneme do historie kroniky hlínské a také se dozvíte co nového na Hlíně v pravidelném slově starosty. Listujte, pročítejte nebo jen nahlédněte na fotografie ve zpravodaji a hlavně prožijte příjemné podzimní dny! Dobrou náladu vám všem přeje za redakční tým Kamila Veselá.

Doteky obce

4

Vážení spoluobčané, tři měsíce uplynuly, Vy máte před sebou další vydání Hlínských rozhledů a já se opět pokusím Vám přiblížit dění na obecním úřadě a v zastupitelstvu obce. V minulém vydání jsem Vás informoval o přestavbě automobilu RENAULT Trafic, který obec zakoupila, na zásahový požární automobil. Dnes musím konstatovat, že celé půlroční snažení je u konce a požární automobil již slouží svému účelu. Společnost, která přestavbu prováděla, odvedla velmi dobrou práci a tak jsou hasiči i my ostatní spokojeni. Zde bych rád touto cestou poděkoval všem, kteří při realizaci byli nápomocni. Tedy členům zásahové jednotky obce a především z řad hasičů panu Zdenku Havlíkovi a panu Richardu Nesvačilovi, kteří měli na starosti záležitosti technického vybavení a uspořádání těchto prostředků ve voze. Z obecního zastupitelstva pak panu ing. Miroslavu Pacholíkovi, který měl pod dohledem všechny administrativní záležitosti. Zbývá ještě dodat, že jsme byli úspěšní i při získání dotace z rozpočtu Jihomoravského kraje ve výši 90 000 Kč a také organizace hasičů na své členské schůzi schválila příspěvek ve výši 50 000 Kč ve prospěch obecního rozpočtu. Jak jsem uváděl již minule, celkové náklady přestavby jsou ve výši 227 000 Kč. Tedy vše běží tak jak jsme si naplánovali. V neděli 25. srpna po hodové mši proběhlo za účasti hasičů, stárků a občanů obce slavnostní žehnání tomuto automobilu. Hasiči ještě připravují ukázkové předvedení a tím

Hlínské rozhledy, číslo 3 (19), ročník 5

bude celá záležitost uzavřena. V další části bych opět navázal na minulé své vyjádření a to na tu část, kdy jsem informoval o tom, že zastupitelstvo plánuje provést zateplení budovy obecního úřadu. I v tomto jsme za ty tři měsíce pokročili, i když ne zrovna tím směrem, na který jsme mysleli. Naším cílem při realizaci akce bylo získání dotace na řešení úspory energie z některého vypsaného dotačního programu. Po několika různých konzultacích s pracovníky agentur, kteří se zabývají touto problematikou, zastupitelstvo usoudilo, že nebudeme o žádnou dotaci žádat a že si obec postupně zateplení budovy provede na své náklady bez dotace. A hned také vysvětlím proč. Pro získání dotace jsou předem dané podmínky, které musí každý žadatel splnit a které jsou potom následně bodovány a dle výše získaných bodů se stanoví pořadí a přidělí dotace. Podmínky jsou poměrně složitě formulované a troufám si říci, že malé obce jsou nuceny obracet se na agentury, které se tímto zabývají. Zpracování energetického auditu budovy, zpracování projektu, podání žádosti a závěrečné vyhodnocení stojí 90 000 Kč, které v případě nezískání dotace mizí v nenávratnu. Energetický audit, který hodnotí stav budovy a určuje, co je třeba pro snížené energetické náročnosti udělat určuje v našem případě, že na budově bude nutné vyměnit okna a dveře za plastové (minimálně trojsklo a sedmikomorové) a provést zateplení stěn a stropů polystyrenem o co největší


síle (je navrhovaná síla 25 cm, aby bylo co nejvíce bodů). Zdá se to celkem nelogické a navíc při splnění těchto podmínek by se výsledná cena pohybovala řádově kolem 1 300 000 Kč, což je velmi mnoho a přesahuje možnosti obecního rozpočtu, protože nemáme jistotu že dotaci vůbec získáme a nebo v jaké výši bude. Podpora ve výši 90 % je pouze mediální propagace, ve skutečnosti se pohybují řádově mezi 50 až 60 % nákladů, dáno velkým počtem zájemců. Po zjištění těchto skutečností se obecní zastupitelstvo rozhodlo pokusit se po částech řešit zateplení na vlastní náklady a nejprve provést výměnu oken a oslovit v poptávkovém řízení společnosti tímto se zabývající. Obecní úřad požádal o dodání nabídky 6 společností, všechny je zaslaly a vyhodnocením zastupitelstvo na veřejném zasedání vybralo nabídku společnosti Ivaplast v celkové výši 156 000 Kč. Dále průzkumem a dotazy jsme zjistili, že venkovní zateplení bude dostačující v síle 8 až 10 cm a odhadovaná cena je kolem 400 000 Kč. Když to dáme dohromady tak jsme u částky 550 000 Kč, což je méně než bychom museli dát jako spoluúčast při získání dotace. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale z naší zkušenosti nabývám dojmu, že je něco špatně, že vše není tak, jak se nám to snaží naší vládní představitelé namluvit. Vždyť získáním dotace by ještě obec prodělala. Tolik tedy jenom k vysvětlení, proč jsme o dotaci nakonec nepožádali. Nyní přejdu k pár slovům o údržbě veřejného prostranství a náležitostem tohoto se týkajících, které v poslední době hýbou veřejným míněním v obci. Že máme potíže zajistit zimní údržbu místních komunikací je známá věc a další potíže přibyly ve chvíli, když pan Ladislav Vodák oznámil, že již

5

nemá zájem provádět údržbu prostranství v letním období. Všichni víme, že pan Vodák prováděl práce s tímto spojené dlouhá léta velmi kvalitně a ku spokojenosti všech, za což mu patří poděkování, a já již v té chvíli tušil, že bude potíž toto zajistit a pana Vodáka nahradit. Nicméně obec vypsala poptávkové řízení na zabezpečení údržby veřejných prostranství, na které se přihlásili dva zájemci, kteří měli představu, že budou zaměstnanci obce na plný úvazek. To bohužel není možné, protože laicky řečeno na obci není tolik práce, aby si mohla dovolit stálého pracovníka. Tedy vlastně žádný zájemce a my museli to sečení trávy, která po jarních deštích byla velmi vysoká nějak řešit. Objednala se firma a náklady byly kolem 20 000 Kč, tedy dosti vysoké a hledalo se jiné řešení. Mezi tím se přihlásil pan Richard Nesvačil ml., že má zájem tuto práci provádět a situace se zatím vyřešila. Zastupitelstvo však dále jednalo a výsledkem je nákup mulčovacího stroje za obecní malotraktor, který v některých částech obce urychlí úklid prostranství a tím také sníží výsledné náklady. Jistě prostranství posečené tímto strojem není tak dokonalé jako při sečení křovinořezem, ale myslím si že úplně dostačující a svůj účel splňující. Záleží na každém z nás jak je v tomto ohledu náročný na kvalitu provedených prací. Veřejným prostranstvím je také autobusová čekárna, o té se také hodně mluví a tak mi dovolte, abych i tuto záležitost okomentoval. Jak jistě všichni víte o pořádek v čekárně a jejím okolí se od doby, kdy si ji obec pořídila, velmi zodpovědně a ku spokojenosti starala paní Dana Vodáková. Já jsem byl velmi rád, že čekárna byla vždy čistá a hlavně v zimním období uklizená od napadaného sněhu v brzkých ranních hodinách. Nic jsem nedbal na vý-

6

tky, že je tam moc věcí, které tam nepatří, hlavně že bylo uklizeno a tak i finanční odměna za tuto práci byla dle mě přiměřená a oprávněná. Situace se začala měnit ve chvíli, když kontrolou účetních dokladů bylo zjištěno, že odměna za tuto činnost je vyplácena na dohodu s panem Vodákem. Ve snaze uvést vše na pravou míru a dle souladu se zákonem, obecní úřad zveřejnil výzvu pro zájemce, kteří by měli o tuto práci zájem a stanovil také výši finanční odměny. A právě zveřejněním výzvy nabraly události rychlý sled a rázem bylo o čem hovořit, protože po obci se rozneslo, že zastupitelstvo paní Vodákovou vyhodilo. V obchodě u Hošků se objevila petice neznámého autora, která požadovala, aby obec zrušila výzvu a aby se dále o čekárnu starala paní Vodáková. Už znění petice mi připadalo nelogické, ale naprosto nemohu souhlasit s nějakým rušením výzvy, protože obecní úřad v těchto věcech musí postupovat dle zákonů a ne dle přání občanů. Podepsanou petici mi na zasedání zastupitelstva přinesla členka zastupitelstva se slovy „mám ti to předat“. Kdo je autor, kdo organizátor nevím, snad se za to stydí, když se bojí sám to přinést. Petici jsem nicméně odmítl z výše uvedených důvodů přijmout, především také proto, že si myslím, že patří paní Vodákové, protože podepsaní občané chtěli, aby právě ona čekárnu uklízela. A není nic jednoduššího, než to, aby se paní Vodáková na obecním úřadě o tuto práci přihlásila a vše by běže-


lo jako dříve. Dnes je konec srpna a zatím se nikdo nepřihlásil a je tedy, vidět jak si paní Vodáková váží podpory podepsaných občanů. Paní Vodáková mě překvapila na veřejném zasedání zastupitelstva, kdy ve svém diskusním příspěvku hovořila mimo jiné o tom, že zastupitelstvo si neváží názoru občanů, že odmítá petice. Víte, abych pravdu řekl, očekával jsem, že na veřejném zasedání s tímto názorem vystoupí někdo z organizátorů petice a bude požadovat vysvětlení, ale že petici bude hájit sama paní Vodáková, které se vše týká, je pro mě nepochopitelné. O osudu uklízení čekárny tedy není rozhodnuto, ale určitě se řešit bude, i když po těchto událostech to bude složitější. Na internetových stránkách obce v diskusi bylo napsáno, že je třeba řešit důležitější věci, s tímto naprosto souhlasím, ale bohužel je řešit musím a žádnou radost mi to nedělá. Víte ono je někdy lepší občas zajít na veřejné zasedání zastupitelstva nebo se na ulici zeptat členů zastupitelstva na určitou záležitost, než tvrdit něco, co není pravda protože „ oni to v obchodě říkali“. Pro dnešní vydání již toho bylo napsáno dost a tak mi v závěru dovolte, abych Vám popřál dobrý výběr v říjnových předčasných volbách, které nás čekají a doufám, že bude vysoká účast, protože jenom ve volbách mohou občané změnit zaběhlé zvyklosti našich politiků. Miloš Dostalý

7


Informace obecního úřadu Nařízení obce č. 1 ze dne 31. 5. 2013

Nařízení, kterým se vydává Tržní řád

Zastupitelstvo obce Hlína se přijetím usnesení na svém 14. veřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2013 usnesla vydat na základě § 18 odst. 1 a 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů a v souladu s § 11 odst. 1 a § 102 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů a § 25 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, toto nařízení:

Článek 1 Úvodní ustanovení

(1) Toto nařízení stanoví podmínky nabídky, prodeje zboží a poskytování služeb (dále jen „prodej zboží“) mimo provozovnu určenou k tomuto účelu kolaudačním rozhodnutím podle zvláštního zákona1 (dále jen „provozovna“) na veřejných prostranstvích na území obce Hlína a dále stanoví, které druhy prodeje zboží jsou na území obce Hlína zakázány2. (2) Nedotčena zůstávají zejména ustanovení zvláštních právních předpisů, dle nichž je možné uskutečňovat prodej zboží pouze na základě správního aktu, zejména rozhodnutí správního orgánu3.

Článek 2 Základní pojmy

Pro účely tohoto nařízení se rozumí: a) prodejní místo je vymezené místo pro prodej zboží mimo provozovnu na prodejním zařízení, c) prodejním zařízením jakékoliv zařízení sloužící k prodeji zboží, jehož umístěním dochází k záboru veřejného prostranství, zejména se jedná o stánek nebo pojízdnou prodejnu. Prodejním zařízením nejsou zavazadla, z nichž je prodáváno zboží při drobném prodeji, nádoby, či krabice sloužící k přepravě zboží, dále jím nejsou běžné reklamní tabule umístěné bez současného vystavení nabízeného zboží. d) stánkem prostory ohraničené pevnou nebo přenosnou konstrukcí, např. pulty, stolky nebo podobná zařízení, kde se prodává zboží,

8


e) pojízdnou prodejnou mobilní zařízení určené k prodeji zboží schopné pohybu a samostatné funkce, které splňuje technické požadavky podle zvláštních právních předpisů4 a zároveň odpovídá hygienickým předpisům5, f) provozovatelem fyzická nebo právnická osoba oprávněná k provozování prodejního místa, g) prodejcem fyzická nebo právnická osoba, která na základě příslušného oprávnění, je-li zvláštním právním předpisem požadováno6, uskutečňuje prodej zboží na jednotlivém tržním místě, svým jménem a na svůj účet nebo svým jménem na účet jiné osoby nebo jménem a na účet jiné osoby; prodejcem je též fyzická osoba prodávající nezpracované rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské a chovatelské činnosti, h) pochůzkovým prodejem zboží prodej zboží bez prodejního zařízení uskutečňovaný mimo provozovnu, při němž je potenciální zákazník vyhledáván prodejcem z okruhu osob pohybujících se na veřejně přístupných místech7; za pochůzkový prodej zboží se pokládá i prodej zboží s použitím přenosného nebo neseného zařízení (konstrukce, tyče, závěsný pult), ze zavazadel, tašek a podobných zařízení nebo přímo z ruky. Není rozhodující, zda se ten, kdo prodává zboží, přemísťuje nebo postává na místě. i) podomním prodejem zboží prodej zboží bez prodejního zařízení mimo provozovnu, kdy je prodejcem bez předchozí objednávky prodáváno zboží uživatelům nacházejících se mimo veřejně přístupná místa, zejména v různých obytných prostorech, například domech, bytech, apod.

Článek 3 Vymezení prodejního místa

(1) Vymezuje se tato prodejní místa na území obce Hlína: - místní účelová komunikace a přilehlé plochy od autobusové čekárny po vjezd do bývalého zemědělského družstva - příjezdová komunikace k obecnímu úřadu - prostor kolem rozhledny Vl. Menšíka (2) Prodej zboží je na prodejním místě obce Hlína možno uskutečnit: z vlastního prodejního zařízení.

Článek 6 Zakázané druhy prodeje zboží

(1) Na území obce Hlína je zakázán podomní prodej zboží. (2) Na území obce Hlína je zakázán pochůzkový prodej zboží. (3) Zákaz podomního prodeje zboží a pochůzkového prodeje zboží se netýká prodeje zboží, který je realizován podle zvláštního právního předpisu8. (4) Nedotčeny zůstávají zákazy nebo omezení sortimentu podle zvláštních předpisů9.


Článek 8 Povinnosti prodejců, pravidla pro udržování čistoty a bezpečnosti

9

(1) Každý prodejce je povinen: a) prodávat zboží v souladu s příslušnými právními předpisy11, b) obsadit takové místo, které mu bylo přiděleno, c) parkovat motorovými vozidly, případně jinými vozidly včetně přívěsů, jimiž bylo dopravováno zboží na místo prodeje, pouze v prostoru vymezeném provozovatelem. d) udržovat přidělené místo v čistotě, ovoce a zeleninu dovážet již očištěné a zbavené zavadlých částí, e) zajistit, aby v době stanovené k ukončení prodeje zboží byl prodej zboží ukončen a proveden úklid. Po ukončení prodeje zboží je prodejce povinen provést řádný úklid takovým způsobem, aby nebyl patrný předchozí způsob využití místa. S odpady vzniklými v souvislosti s prodejem je prodejce povinen nakládat v souladu se zvláštními předpisy12. (2) Prodejce je dále povinen dodržovat ustanovení Státní veterinární správy, je rovněž osobně odpovědný za to, že při produkci, sklizni, skladování, zpracování, výrobě a značení podávaného zboží dodržel všechny platné hygienické, příp. veterinární předpisy. (3) Každý prodejce musí dbát, aby při prodeji zboží nedocházelo ke znečišťování a poškozování veřejného prostranství a jeho okolí. Potravinářské a jiné odpady musí být z prostor, kde se nacházejí potraviny, co nejrychleji odstraňovány, aby nedocházelo k jejich hromadění a aby nepředstavovaly přímý ani nepřímý zdroj kontaminace. (4) Prodejce potravin je povinen prodej zboží organizovat tak, aby se jednotlivé druhy zboží navzájem nevhodně neovlivňovaly a byly chráněny před nepříznivými vlivy, např. slunečními paprsky, prachem, vlhkem a kouřem. Prodejce potravin a surovin živočišného původu musí zajistit, aby jím prodávané potraviny a suroviny byly získány ve schváleném a registrovaném, popřípadě jen registrovaném podniku. Prodejce musí být vždy schopen na místě doložit původ prodávaného zboží. (5) U potravin vyžadujících chlazení je prodejce povinen uchovávat zboží ve vhodném zařízení za odpovídajících teplotních podmínek. Prodejce je povinen tuto teplotu kontrolovat. (6) Při prodeji nebalených potravin a těch, které se krájí (např. koláče, masné výrobky, sýry) si prodejce zajistí pitnou vodu na umývání náčiní a rukou, či jiný způsob očisty. Všechny předměty a zařízení, které přicházejí přímo do styku s potravinami, musí být čisté a nesmí představovat nebezpečí kontaminace, dopravní prostředky a nádoby používané pro přepravu potravin musí být udržovány v čistotě a v dobrém stavu. (7) Nestanoví-li zvláštní předpis jinak, musí být tržní místo na vhodném, trvale viditelném místě označeno alespoň: a) obchodní firmou, jménem a příjmením fyzické osoby nebo názvem právnické osoby – prodejce, b) identifikačním číslem prodejce, bylo-li přiděleno,

10


c) údajem o sídle nebo místě podnikání prodejce; nemá-li prodejce sídlo nebo místo podnikání, údajem o místě obdobném, d) jménem a příjmením osoby odpovědné za činnost na jednotlivém tržním místě. (8) Prodejci biopotravin či bioproduktů zajistí označení výrobků na obalu logem „zelené zebry“ nebo budou mít viditelně umístěno oprávnění (certifikaci) k používání značky „bio“.

Článek 9 Sankce

Porušení povinností stanovených tímto nařízením se postihuje podle zvláštních předpisů13.

Článek 10 Druhy prodeje zboží a služeb, na které se toto ustanovení nevztahuje

Toto nařízení se nevztahuje na prodej zboží a poskytování služeb mimo provozovnu při slavnostech, sportovních a kulturních nebo jiných podobných akcích, včetně podomního a pochůzkového prodeje provozované místními spolky při pořádáních těchto akcí, na ohlášené očkování domácích zvířat, na vánoční prodej ryb, na veřejné sbírky a kominické služby.

Článek 11 Společná a závěrečná ustanovení

(1) Práva a povinnosti prodejců a provozovatelů stanovená zvláštními právními předpisy nejsou tímto nařízením dotčena. (2) Provozovatel nepřebírá žádnou záruku za zboží prodané na prodejním místě.

Článek 12 Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 2. 6. 2013. ________________________________________ 1) zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů 2) § 18 odst. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů 3) např. § 25 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů 4) např. zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů

11


5) např. zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 6) např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů 7) veřejně přístupná místa jsou veřejná prostranství (§ 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů) a další místa veřejně přístupná i s omezením 8) zákon č. 117/2001 Sb., o veřejných sbírkách a o změně některých zákonů (zákon o veřejných sbírkách), ve znění pozdějších předpisů 9) např. vyhláška č. 174/1992 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi, vyhláška č. 99/1995 Sb., o skladování výbušnin, ve znění pozdějších předpisů, § 25 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 10) § 14a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, § 17 odst. 7 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, § 25 odst. 2 písm. b) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů 11) např. zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele,ve znění pozdějších předpisů, zákon č.252/1997 Sb., o zemědělství,ve znění pozdějších předpisů,zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin 12) např. zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů 13) zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

Ing. Miroslav Pacholík místostarosta

Miloš Dostalý starosta

Schváleno na veřejném zasedání zastupitelstva obce Hlína č. 14 ze dne 31. 5. 2013.

12

Hasičská soutěž na Hlíně


V sobotu 8. června 2013 se na Hlíně uskutečnila soutěž hasičských zásahových jednotek. Soutěže se účastnilo celkem 5 družstev mužů – Hlína, Dolní Kounice, Silůvky, Mělčany, Nové Bránice. Také přijela soutěžit 3 družstva žen ze Silůvek, Nových Bránic a Mělčan. A byl to velký soutěžní boj. Muži soutěžili ve dvou kolech a rozhodující byl vždy ten lepší čas. Nakonec si první místo odnesli muži z Mělčan s časem 15,43 sec, na druhém místě skončili muži z Dolních Kounic s časem 16,00 sec a třetí byli muži z Nových Bránic s časem 16,83 sec. Hlína skončila na pátém místě. Výsledek ženských závodnic byl následující: První byly ženy z Mělčan, druhé ženy z Silůvek a ženy z Nových Bránic byly diskvalifikovány. Následovalo slavnostní nastoupení, předání pohárů a cen, příjemná zábava, dobré jídlo a pití a to vše za pěkného počasí.

Hasičská soutěž, 8. června 2013.


Hasičská soutěž, 8. června 2013.

13

14


Den dětí na Hlíně u rozhledny Vladimíra Menšíka

V neděli 9. června 2013 se na Hlíně u Rozhledny Vladimíra Menšíka uskutečnil tradiční Den dětí s velkolepou oslavou. Středisko volného času Ivančice připravilo pro děti soutěžní zábavu a to v převlecích za rytíře, prince a princezny. Děti absolvovaly soutěžní disciplíny na jednotlivých stanovištích, kde dostávaly razítka a ty pak po skončení vyměnily za balíčky sladkostí. Po absolvování soutěží si mohly nechat namalovat na obličej krásný obrázek. K dobré náladě hrála veselá hudba a nechyběly ani dvě nové trampolíny.

Den dětí u rozhledny, 9. června 2013.



15

16




Den dětí Mikroregionu Ivančicko

17

Obec Hlína se zúčastnila akce dne dětí Mikroregionu Ivančicko, který se uskutečnil na zámku v Hrubšicích 15. června 2013 od 10.00 hod. Již před desátou hodinou bylo parkoviště i část obce Hrubšice zaplněny auty. Na nádvoří zámku měla každá obec mikroregionu svůj prostor k propagaci obce. Hlína zde prezentovala rozhlednu Vladimíra Menšíka a divadlo, nejen minulých let, ale byla zde i pozvánka na letošní divadelní představení Noc na Karlštejně. O rozhlednu i divadlo jevili návštěvníci velký zájem. Během celého dne probíhala různá vystoupení dětských kroužků jednotlivých obcí, který zahájila Základní umělecká škola Ivančice s muzikálovým vystoupením Popelka, potom pokračovaly ostatní jako např. aerobik, mažoretky, cvičení pejsků. Okolo zámku bylo možné si zasoutěžit s popeláři, hasiči a policií a zaskákat si na trampolínách i skákacích hradech. Uvnitř zámku bylo možné shlédnout tvorbu různých kroužků, kde se obec Hlína prezentovala s výrobky výtvarného kroužku a Babince. Celý den k tomu všemu krásně hřálo sluníčko a všichni odcházeli z akce spokojení.

Den dětí Mikroregionu Ivančicko, 15. června 2013.

18





19

20


Noc na Karlštejně – večerní představení

Dne 6. července 2013 v 19.00 bylo za velmi pěkného počasí odehráno večerní představení „Noc na Karlštejně“. Divadelní představení i po pěti letech, kdy se na Hlíně hrálo poprvé, opět diváky velmi pobavilo, a jako vždy největší úspěch měl příjezd převlečeného koně na jeviště, který vezl krále a poté i královnu. Závěrečný potlesk a nadšení diváků nebralo konce a šťastní herci a herečky se usmívali radostí i štěstím, že už to mají za sebou a že se vše podařilo. Poté už následovaly jednotlivé gratulace a také focení dětí třeba s královnou Eliškou anebo s králem Karlem IV. Všichni herci a herečky i další neherci jako zvukaři, kamera, nápověda a další ochotní lidé, kteří pomáhali s přípravami občerstvení a zázemí divadla, si zaslouží velké poděkování. Malá obec Hlína opět dokázala jak dokáže být „velká“, když se její lidé dají dohromady pro dobrou věc.

Sponzoři divadla

ČEZ – partner obce Smíšené zboží Hoškovi, Hlína Vinařství Jan Plaček, Moravské Bránice Fotoateliér Jana Filová, Rosice Pila Tetčice, a. s. Stolařství Miloš Hejtmánek Vítězslav Mach – střechy, tesařství Madrev, s. r. o., Hlína Jan Rybníček – foto a videoslužby, Silůvky Obecní úřad Hlína

21


2013

Noc na Karlštejně Muzikál o dvou dějstvích

Příběh muzikálu napsaný na základě divadelní hry Jaroslava Vrchlického Hudba: Karel Svoboda Osoby a obsazení: Karel IV., císař římský a král český …………………………………... Aleš Musil Eliška Pomořanská, císařovna, jeho žena …………………. Kristýna Pulgretová Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský ……………………………. Milan Hošek Petr, král cyperský a jeruzalémský ………………………………… Jozef Sliacky Štěpán, vévoda bavorský ………………………………………. Vladimír Šnyrch Ofka, hofmystrině ……………………… Milana Pulgretová, Gabriela Nosková Čeněk z Wartenberka, purkrabí na Karlštejně ……………….. Vlastimil Bouška Alena, jeho neteř ………………………………………………. Milana Šmídová Pešek Hlavně, šenk císařův ……………………………………... Martin Dostalý elitel zbrojnošů ……………………………………………….. David Chaloupka zbrojnoši, rytíři ………… Tomáš Pavlovský, Ilona Dostalá, Milana Pulgretová, Pavel Wenzel, Vojtěch Chaloupka pážata …………… Anežka Kilhofová, Veronika Šmerdová, Tereza Mezníková, Milana Pulgretová, Gabriela Nosková kůň …………………………………………………. Jiří Nosek, Zbyněk Nazarej děti …………………….. Zuzka Nosková, Nelinka Nosková, Klárka Wenzlová, Veronika Nesvačilová, Julinka Šťastná, Lucinka Chaloupková režie: Jozef Sliacky nápověda: Věra Hošková scéna: Milana Pulgretová, Milan Hošek orchestrální zpracování: Jaroslav Beer ozvučení: Jiří Jelínek, Pavel Dočkal

22


13. 6. 2013 12:41:00 - Marta hurá, hurá - už se moc těšíme Hurá, hurá už se moc těšíme.

_______________

28. 6. 2013 19:51:00 - Klára Smejkalová Z Brna dojedem a těšíme se, S čerty nejsou žerty bylo přenádherné! Klára a Pája s. r. o. :-) _______________ 30. 6. 2013 21:55:00 - béda hurá,hurá hurá, hurá na divadlo

_______________

1. 7. 2013 11:19:00 - Alena Meňhartová jestli vyjde počasí a Jirka bude mít schopenku, tak se uvidíme Alena Meňhartová _______________ 6. 7. 2013 22:41:00 - M. H. 66434 Dnešní divadlo Perfektní, perfektní. Děkujeme za velice příjemný večer při shlédnutí Vašeho představení. Ještě jednou díky. _______________ 7. 7. 2013 17:30:00 - Jana Kocábová Dnešní divadlo Je mi vážně líto že to musím napsat ale letošní divadlo mě i mou celou rodinu velmi zklamalo, bylo to přehnané, lidi měli byste myslet na to že se na to dívají i děti. Vždy jsme na vás jezdili rádi, ale přijde mi, že už by to chtělo nějakou změnu, a občas takové ty pokusy o „forky“ vynechat. _______________ 7. 7. 2013 22:29:00 - Miri z Prahy Reakce na paní Kocábovou: Reakce na paní Kocábovou: ne každé představení je určeno pro děti, a je jen na rodičích, jestli zváží, zda je Noc na Karlštejně určena pro děti. Nechala byste své děti dívat se na film v TV? Asi ne, protože je to film pro větší diváky. Velký dík všem hercům, bylo to skvělé. Viděla jsem Vás opět po 8 letech, a příští rok se moc těším znovu, i se svýma dětma !!! :-)


Noc na Karlštejně, večerní představení, 6. července 2013.

23

24


8. 7. 2013 9:00:00 - Marta nádhera jsme kousek od Brna, představení se nám moc líbilo, obzvlášť to v 19. hodin, kdy se dala již využít atmosféra loučí, zpěvy nádhera a kůň super, příští rok se těšíme znovu _______________ 8. 7. 2013 10:53:00 - Eva Divadlo-sobota Velké díky všem, kdo se starají o divadlo na Hlíně. Obzvláště hercům. Bylo to opět super. Dobře strávený sobotní podvečer. Díky, díky, díky. _______________ 8. 7. 2013 15:33:00 - Jana Z. Sobotní představení Na doporučení známého jsme velice zvědavi poprvé navštívili vaše neobvyklé divadlo a jsme naprosto unešeni - prostředí, občerstvení, scéna, kostýmy a především úžasné představení a herci - moc se nám vše líbilo a už se těšíme na příští sezonu! Jen tak dál!!! PS: Hlavně váš kůň opravdu nemá chybu! :-) :-) :-) _______________ 30. 7. 2013 8:02:00 - Dan POHODA Zdravím všechny „kolegy“. Jsem členem Divadelního ansáblu POHODA Pohořelice a chystáme se ne Vás mrknout tuto sobotu.Vím jak je to občas těžké a tak doufám že nás překvapíte a Zlomte vaz:) _______________ 2. 8. 2013 17:20:00 - Peťa paráda už se těšíme na divadlo

_______________

7. 8. 2013 7:29:00 - Jitka a Mirek Boráňovi Sobotní představení Děkujeme za krásný sobotní večer, bylo to super, jste skvělí. Na vaše představení jezdíme z Luhačovic každý rok, těšíme se, čím nás potěšíte příště. Díky moc.


Repríza divadelního představení „Noc na Karlštejně“

25

V neděli dne 7. července 2013 proběhlo opakování divadelního představení „Noc na Karlštejně“, které se opět za velmi příznivého počasí vydařilo.

Nádherný pohled do zcela zaplněného hlediště, 7. července 2013.

26

Noc na Karlštejně, odpolední představení, 7. července 2013.



Noc na Karlštejně, odpolední představení, 7. července 2013.

27

28


Srpnové reprízy divadelního představení „Noc na Karlštejně“

Večerní představení muzikálu „Noc na Karlštejně“ se konalo v sobotu 3. srpna v 19 hodin. Večerní obloha pomalu přecházela do tmavé noci, jeviště divadla bylo osvětleno nejen umělých osvětlením, ale i planoucími pochodněmi, což ještě více podtrhlo úžasnou atmosféru celé hry. Nadšené publikum rozhodně nešetřilo potleskem i smíchem. A opět se bylo na co dívat, hlinští herci a herečky to rozjeli s plnou parádou! I v neděli 4. srpna 2013 si nenechali diváci ujít poslední představení, které hlinští herci sehráli v lesním prostředí.

Večerní představení muzikálu Noc na Karlštejně, 3. srpna 2013.


Večerní představení muzikálu Noc na Karlštejně, 3. srpna 2013.

29

30

Nohejbalový turnaj


Sedmý ročník nohejbalového turnaje se odehrál v sobotu 10. srpna 2013 na hřišti za obecním úřadem. Do turnaje se přihlásilo celkem sedm družstev, zajištěno bylo jako obvykle občerstvení i velmi pěkné ceny pro vítěze. Nejcennější trofej si odneslo družstvo ze Zbýšova Vyšeptalí Playboy, na druhém místě skončilo družstvo z Neslovic – Wines Team, třetí bylo družstvo z Moravských Bránic – Vyvržení Vorvani a na čtvrtém místě bylo družstvo z Hlíny Odpadlíci. Ostatní dvě družstva z Hlíny Krišpín a Nekopnem si se umístili na pátém až sedmém místě.

7. ročník nohejbalového turnaje, 10. srpna 2013.


7. ročník nohejbalového turnaje, 10. srpna 2013.

31

32


Rozmarýnové hody na Hlíně nepřekazilo ani deštivé počasí

Závěr měsíce srpna patří na Hlíně tradičně hodovému veselí. Přípravných prací je spousta a pracovní nasazení vrcholí v sobotu, kdy téměř všichni muži a chlapci staví na place u kostela hodovou máji. Na place nechyběla i střelnice a kolotoč a také byla přistavena i obecní skákací trampolína včetně skákacího nafukovacího hradu zapůjčeného od Mikroregionu Ivančicko. To nám ještě svítilo sluníčko a tak všichni věřili, že počasí vydrží. Nedělní ráno zahajuje mše svatá se svěcením rozmarýn, vína, piva i koláčů. Po mši svaté se u kostela vysvětilo nové hasičské auto, které bylo zakoupeno na jaře a následně zrekonstruováno pro zásahovou jednotku. Nedělní dopoledne pak patří stárkům, kteří obchází dědinu a zvou na hody. Odpoledne se ale již zhoršilo počasí a tak hodový průvod vyšel později až kolem čtvrté hodiny. Večer stárci zaváděli již s deštníky a po deváté večer byla propuštěna i kapela, neboť silný déšť neustával. Ale zábava nekončila, pustily se dechovky z okna hasičky a přitom se sedělo, povídalo a někdo si i sem tam zatancoval pod stanem. V pondělí celý den propršelo, a tak se rozhodovalo jestli zábavu úplně zrušit nebo přestěhovat do hospody. Nakonec byly vytaženy všechny stany vlastní i zapůjčené a vytvořil se takový malý stanový kulturák před hasičskou zbrojnicí. Pod stan se nastěhovali


33

muzikanti a konala se parádní zábava. Dokonce se za muziku i připlácelo, aby hráli ještě o dvě hodiny déle, a tak se zpívalo a tančilo až do čtyř do rána. Počasí se ani v úterý neumoudřilo, a tak byla kapela opět umístěna pod stan před hasičku a celé hodové úterní odpoledne i večer probíhalo pod stany. Nálada byla dobrá, dokonce pod tím malým prostorem byla i mája - umělý vánoční stromeček. Po zavedení mladých stárků zavedli ženáči a při večerní zábavě si připravily ženské tradiční vystoupení. V jedenáct hodin večer ženy a dívky zatancovaly a sehrály scénku na písničku Holky z naší školky. Nechyběli zpěváci této slavné písně – Kotvald a Hložek a to v převlecích pánové Aleš Musil a Jarek Obdržálek. Ženy a dívky se pak převlékaly dle jednotlivých slok této písně, kdy byly k vidění holky ze školky, ze základní a pak i střední školy. Ženy tak rozproudily zábavu a nadšené obecenstvo, že kapela musela opět protahovat a to až do půl třetí ráno.

Stavba máje, 24. srpna 2013.

34

Rozmarýnové hody na Hlíně, 25.–27. srpna 2013.




35

36





37

38


zleva: Nikola Vávrová, Marek Smetana, Daniela Dostalá, Tomáš Hošek, Lucie Požárová, Robert Duda, 25. srpna 2013.


39

ROZHOVOR se stárky Co pro vás znamená tradice Rozmarýnových hodů na Hlíně? Pro nás je to především velmi pěkný týden, ve kterém celá obec ožije hodovými přípravami a pak se převážná část občanů bez věkového rozdílu schází na návsi nebo před hasičkou. Co všechno má takový stárek či stárková na starosti? Zkuste s tím čtenáře zpravodaje, kteří toto nikdy nezažili, blíže seznámit. Příprava hodů pro stárky není nic jednoduchého a začíná již dlouho před hodami. Nejdříve se musí domluvit, kdo bude stárkovat, zda mají pořadatelé zájem hody uspořádat a sehnat volné kapely. Pokud to všechno vyjde, tak se pokračuje zajišťováním dalších věcí, jako jsou máje, rozmarýny, propagační plakáty, pro holky kroje a další. Po celou dobu stárci spolupracují s pořadateli SDH Hlína na organizaci všech připravených prací, tak aby se hody mohly v klidu uskutečnit. Čím byly letošní hody zajímavé nebo netradiční? Měli jste nějakou zajímavou situaci nebo příhodu? Letošní hody měly několik zajímavostí a zvláštností. První netradiční zvláštností byla účast stárků a stárkových oblečených v krojích na hodové mši v kostele, po té následovalo také netradiční posvěcení nového požárního automobilu a poslední zvláštností byla velká nepřízeň počasí. Z povídání víme, že téměř nikdo nepamatuje, že by celé tři dny hodů pršelo. A tak se netancovalo na place pod májí, ale pod stany, které tvořily provizorní zastřešení, kde jsme umístili do středu umělý vánoční stromek a tak máju nahradili. Jak se cítíte bezprostředně po letošních hodech? Byli jste spokojení nebo vám něco chybělo? Cítíme se všichni unavení, ale spokojení, že se vše vydařilo, i když nám počasí nepřálo. Máme spoustu nových a krásných zážitků, na které se bude dlouho vzpomínat. Který den hodového veselí se vám nejvíce líbil? Každý den hodů má své kouzlo a těžko vybrat, který byl nejlepší. Výběr účinkujících muzik podle ohlasů byl dobrý a tak vládla dobrá nálada po celé hody. Je ještě něco, co by jste chtěli sdělit čtenářům zpravodaje? Vaším prostřednictvím bychom rádi poděkovali všem, kdo nám pomáhali při přípravě a organizaci hodů a již se těšíme na další spolupráci při organizaci hodů v roce 2014.

40


Posvícení, hody nebo krmáš? Posvícení (na Moravě hody, ve Slezsku krmáš/krmaš/karmaš, na Hlučínsku odpust, na Těšínsku kiermaš (kiermasz) aj., v bývalé německé jižní Moravě kiritog, a to z něm. Kirtag, co se v místních i východorakouských dialektech vyslovuje přesně kiritóg) je vzpomínková slavnost na posvěcení kostela. Výraz „posvícení“ znamená totéž co „posvěcení“. Dostavba kostela byla pro obec mimořádná událost, protože jeho stavbě obyvatelé obvykle věnovali mnoho práce a dle možností i peněz. Církev sama kostely zpravidla nestavěla, ale po dokončení kostel převzala a starala se (a stará) o jeho provoz i údržbu, včetně přípravy a přidělování duchovních jednotlivým farnostem pro službu církvi a Bohu. Výroční slavnost posvěcení kostela se také často označuje jako výroční pouť či prostě pouť – tento název se přenesl i na zábavu, která takovou oslavu doprovázela, a rozšířil se i na zábavní parky, které ztratily či nikdy neměly náboženskou souvislost. Posvícení se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela, které je označováno termínem dedicatio. Výročí posvěcení chrámu bývala vždy velmi slavnostně připomínána. Jejich průběh byl podobný jako průběh oslavy svátku patrona chrámu (svatého, kterému je kostel zasvěcen), patrocinia. V průběhu let se tyto zvyky ustálily a někde dokonce splývají pojmy pouť a posvícení. U některých kostelů, zejména farních, se slavilo v jinou dobu dedicatio a v jinou patrocinium. Obvyklými atributy posvícení jsou posvícenské koláče, místní speciality, taneční zábavy a průvody s maskami. V některých regionech při této slavnosti figurují i zvířata jako beran, houser, kačer nebo kohout, která bývala dříve nezřídka zabita (stínání kohouta nebo berana). Patrně to byl přežitek krvavých obětí z pohanského období. Dnes už je takovéto stínání zakázáno, ale někde dosud při hodech berana vodí nebo „soudí“ (Slovácko, Horácko). Traduje se, že první posvícení slavil při svěcení chrámu v Jeruzalémě král Šalomoun. Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení a tudíž nepracovních dnů v rámci císařství nařídil císař Josef II. roku 1786 po celé zemi slavit posvícení třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla; odtud se odvozuje také často používaný termín Havelské posvícení, nebo také císařské posvícení nebo hody. V některých vsích pak si poddaní slavili oboje hody – svoje původní a ještě císařské. V nové době v obcích, kde není známé datum posvěcení kostela, se drží dále tzv. císařského posvícení, jinak přešli k oslavám na den známého data. V roce 1918, při vzniku naší republiky, silně ožila tradice svatováclavská, proto v některých vsích si zavedli hody svatováclavské. A je zajímavé, že se tak stalo i v několika německých vsích v sudetském území. V dnešní době se však stále více stává, že se vesničané sami mezi sebou dohodnou, kdy si posvícení udělají, a tak ho mohou mít každý rok v jiném datu. Na Moravě, například na Slovácku, se posvícení říká hody a celý svátek organizuje tzv. stárek a stárka, tj. zvolený mládenec a dívka (od „starší (tovaryš)“). Na Horácku nebo Brněnsku se používají názvy stárek, stárková, místy k nim přistupují i mládek a mládková. Zdroj: www.wikipedie.cz


41

Rozpis prací výtvarného kroužku na rok 2013/2014 Vážení a milí rodiče, na další rok výtvarného kroužku jsem vytvořila plán, abyste zhruba věděli, co se bude dít. U některých námětů je v závorce uvedena pomůcka, kterou budeme potřebovat. Pokud byste měli chuť a čas ji sehnat nebo ji měli doma a nedělalo by Vám problém ji přinést, byla bych moc ráda. Pokud se to nepovede, nevadí, zajistím sama. Prosila bych vás, abyste ji přinesli již před touto hodinou, abych věděla, jaké množství mám shánět já. Předem děkuji za spolupráci a těším se na další setkávání. Pavla Tkadlecová

4. 9. Šipkovaná 11. 9. Zážitky z prázdnin 25. 9. Hroznové víno pomocí obtisků listů a korku 2. 10. Oprava maňásků 9. 10. Strom s barevným listím, které opadají (listí ze stromů) 16. 10. Podzimní drak 23. 10. Malované rybky na kamínky 30. 10. Akvárium do sklenice (sklenice s víčkem) 6. 11. Oprava maňásků 13. 11. Martin na bílém koni 20. 11. Lampiony na pochod andělů 27. 11. Adventní věnec (polystyrenový korpus, 4 svíčky, ozdoby) 4. 12. Čerti, Mikuláš, anděl 11. 12. Co si přejeme od Ježíška 18. 12. Pečení perníčků 8. 1. Co jsme dostali od Ježíška 15. 1. Zimní oblečení 22. 1. Malování zmizíkem zimní sporty 29. 1. Sněhuláci z vatových tamponů jako zápich do květináče 5. 2. Zasněžený strom pomocí kašírování 12. 2. Kaktusy pomocí ořechů 19. 2. Zahřátí teplým čajem 26. 2. Malování lahví + ubrousková technika (skleněná láhev od piva, nebo vína) 5. 3. Vymývaná klovatina 12. 3. Ptáčci v krmítku – obtisky pomocí nohou a rukou 19. 3. Výtvory z hlíny 26. 3. Včelí plástev 2. 4. Obrázky pomocí luštěnin a těstovin 9. 4. Obkreslení ruky a vybarvení pomocí linie 16. 4. Barvení vajíček na Velikonoce (vyfouklá vajíčka) 23. 4. Přáníčka na Den matek 30. 4. Čarodějnice – vytvoření jedné, která se večer upálí 7. 5. Dodělání přáníček na Den matek 14. 5. Mraveniště z jehličí a mravenci z prstů (jehličí) 21. 5. bude upřesněno

42


28. 5. 4. 6. 11. 6. 18. 6.

Odměny na den dětí bude upřesněno Květina – muchláž Kompot – obtiskování rozpůleného ovoce do nakreslené sklenice, vrch obalení látkou s provázkem 25. 6. Rozloučení s výtvarným kroužkem – nějaká hra

Říjen 2012

• Neděle 6. října 2013 – Drakiáda u rozhledny – od 14.00 hodin – sedmý ročník hlínské drakiády u rozhledny Vladimíra Menšíka – neváhejte a již nyní popřemýšlejte o tom, jakého draka vyrobíte a přijďte si s námi zasoutěžit v neděli odpoledne k rozhledně, anebo se jen podívat jak se u rozhledny lítá! _______________

Prosinec 2012

• Sobota 7. prosince 2013 v 17.00 hodin – Mikulášská na Hlíně – Tradiční průvod andělů a andílků s lucerničkami a pochodněmi obcí Hlína za doprovodu hudby s nadílkou Mikuláše. • Neděle 15. prosince 2013 v 15.00 hodin – Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty – příjemné odpoledne s milou vánoční hudbou v hlínském kostele.

V měsíci srpnu se narodily dvě děti – holčička Veronika Vaňurová a chlapeček Aleš Uj. Blahopřejeme šťastným rodičům a oběma dětem přejeme hodně lásky, zdraví a veselé dětství. V říjnu 2013 oslaví významné životní jubileum paní Věra Bumbálková a pan Miroslav Bumbálek. V listopadu pak můžeme popřát k dalším narozeninám panu Jiřímu Sikmundovi. Všem oslavencům přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, lásku, životní optimismus a nadhled i radostné chvíle v kruhu těch, které mají rádi. V měsíci červenci nás opustila v nedožitých 80 letech paní Hedvika Bořilová a v měsíci srpnu ve věku 66 roků pan Jiří Seidl. Pozůstalým rodinám a přátelům vyslovujeme upřímnou soustrast.

Začínáme 19. září 2013

Cvičíme každý čtvrtek od 10.00 do 11.00 hod. na Obecním úřadě.

Školní rok nám opět začíná a s ním i naše cvičení pro nejmenší, proto přijďte opět mezi nás si zacvičit.

CVIČENÍ DĚTÍ S RODIČI na HLÍNĚ

Hlínské rozhledy, září 2013 43

44


Hlína a nejbližší okolí na stránkách dobového tisku Vycházky

Brno: Akademický odbor Klubu čs. turistů v Brně. Polodenní za třešňovými květy na Hlínu. Sraz: Přesně ve 14 hodin před ná- Hlavička deníku Lidové noviny, č. 219, dražím. Vlakem do Silůvek. Pěší Silůvky— vydaného v Brně v pátek 29. dubna 1927 Hlína—Tetčice. Jízdné Kč 8,80, snížené Kč 6. odpoledne. Chůze 14 km. Návrat ve 20 hodin. Vede Mařásek. Lidové noviny, číslo 217, ročník XXXV, 29. dubna 1927, str. 4. _______________

Denní zprávy

Otevření rozhledny na Hlíně. Brněnská župa turistická a odbor Klubu čs. turistů v Brně otevírá zítra 1. května svoji rozhlednu Hlavička deníku Lidové noviny, č. 217, na Hlíně. Již nyní je na Hlíně živo. Třešňo- vydaného v Brně v sobotu 30. dubna 1927 vá stráň tone v záplavě květů. Kolem známé odpoledne. rozhledny se kupí hloučky zvědavců, kteří se zájmem sledují postup opravných prací. Hlína, které rozhledna přirostla hodně k srdci, neboť by bez ní nebyl její obrázek úplný, radostně hledí, jak její dřevěná »Eiffelovka« roste do výše. Lidové noviny, číslo 219, ročník XXXV, 30. dubna 1927, str. 2. _______________

Turistické chaty

Morava a hory Slezské účastny jsou na turistické práci projekty chaty na Cábu ve Vsackých Beskydách, která ještě letos má býti dokončena, aby tvořila etapní stanici hřebenní cesty tímto pohořím k chatě Masarykově na Beskydu. A adaptací chaty na Vel. Polomu otevřena byla nová rozhledna na Hané (na Košíři u Prostějova) s vyhlídkou po celé širé Hané, vysočině Drahanské, na Jeseníky a Beskydy. Rozhledna na Hlíně u Brna byla převzata do majetku a správy KČST. Započato se stavbou rozhledny na Obětové u Luhačovic, položen základní kámen k turistické rozhledně na kopci Tlusté nad Zlínem. Do stadia aktuálnosti přichází stále rostoucí frekvencí zimních sportovců otázka vybudování velkého komfortního hotelu v Ramzové, který by z tohoto výhodného východiska horských tur mohl vytvořit důležité středisko zimního sportovního ruchu. Moravsko-slezský Landesverband für Fremdenverkehr učinil KČST návrh, aby zde společně kapitálem českým a německým postaven byl velký hotel mezinárodní. Lidové noviny, číslo 433, ročník XXXV, 28. srpna 1927, str. 20.

45


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970 Šestým dílem o tradici divadla v přírodě na Hlíně je po velké přestávce od roku 1981, kdy se hrála Slovácká princezna a po dvaceti šesti letech znovu na scéně opereta o třech dějstvích „Na tý louce zelený“.

Rok 1996

Na tý louce zelený

Operetu napsali: Tobis, Špilar, Mírovský a Rohan. Hudbu složil Jára Beneš. Nová éra divadla na Hlíne začala s novým kolektivem a z původního obsazení z roku 1970 zůstali pouze Alois Fiala, Zdena Fialová a Jozef Sliacky. Děj se odehrává po první světové válce na panství Aleny Skalické. Alena a profesor Bulfínek hodlají zavést na panství novinky v hospodaření, tím se mění klid hlavně u hájovny Na tý louce zelený. Humorné výstupy hajného Štětivce doprovází trampoty zamilovaných dvojic, které dospějí k šťastnému konci. Operetku provází pěkné a známé písničky. V operetě Na tý louce zelený byla naposled použita živá hudba – muzikanti, pak se začala hudba nahrávat. V operetě se hrály písně: sbor Jiří a myslivci Alena a sbor Horowitz Jiří, Alena Bulfínek, Hančí Lola, Štětivec Bulfínek Hančí, Jiří Lola, Horowitz Jiří, Alena Bulfínek, Hančí finále, všichni

Plave na potoce … Kamizolka zelená … Každý jednu touhu … Ach, kde jsou ty časy … Proč osud lidských srdcí je tak neznámí … Já by chtěl mít tvé foto … Časně zrána v plné lesku … Venoušku, Venoušku, to se dělá … Šel mysliveček v podvečer … Já nejím, já nespím … Velikou lásku až slíbím ti má milá … Láska je jak rozjetý vlak … Na tý louce zelený … Jozef Sliacky, 2013

46


Na tý louce zelený, 1996. stojící zleva: Miloš Dostalý, Milana Pulgretová, Vladimír Šnyrch, Zdena Fialová, Vladislav Vašulín, Milan Hošek, Pavel Čech, režisér Alois Fiala, Marcel Mazač, Lenka Musilová, Hana Nesvačilová, Martin Dostalý, Lenka Čechová.

Na tý louce zelený, 1996. stojící zleva: Lenka Musilová, Hana Nesvačilová, Martin Dostalý, Lenka Čechová, Gabriela Šmídová, Miluška Šnyrchová, Stanislav Musil, Miroslava Kocábová, Jozef Sliacky.

47


1996

Na tý louce zelený Opereta o třech dějstvích

Napsali: Tobis, Špilar, Mírovský, Rohan Hudbu složil: Jára Beneš Osoby a obsazení: Vojtěch Skalický, velkostatkář ………………………………... Vladislav Vašulín Alena Skalická, jeho neteř ………………………………… Miroslava Kocábová Václav Bulfínek, profesor ………………………………………… Miloš Dostalý Jiří Miláček, lesní inženýr ………………………………………….. Jozef Sliacky Bruno Eisenkulka, nadlesní ……………………………………….. Milan Hošek Matěj Štětivec, hajný …………………………………………... Vladimír Šnyrch Barbora, jeho žena ……………………………………………….. Zdena Fialová Hančí, jejich dcera …………………………………………... Milana Pulgretová Gustav Horowitz, nadporučík mimo službu …………………… Stanislav Musil Lola Paličková, majitelka salónu krásy ……………….…….. Miluška Šnyrchová Mládenci a děvčata ………………. Pavel Čech, Marcel Mazač, Martin Dostalý, Lenka Čechová, Gabriela Šmídová, Lenka Musilová, Hana Nesvačilová Režie: Alois Fiala Nápověda: Jitka Ujová Scéna: Milan Dujsík Hudební doprovod: hudba ČSPO Ivančice vedená Janem Zedníkem Děj se odehrává po první světové válce na panství Aleny Skalické.

Na tý louce zelený, 1996. stojící zleva: Jitka Ujová, Miloš Dostalý, Milana Pulgretová, Vladimír Šnyrch, Zdena Fialová, Vladislav Vašulín, Milan Hošek, Pavel Čech, Marcel Mazač, Lenka Musilová, Hana Nesvačilová, Martin Dostalý, Lenka Čechová, Gabriela Šmídová, Miluška Šnyrchová, Stanislav Musil, Miroslava Kocábová, Jozef Sliacky.

48 Hlínské rozhledy, číslo 3 (19), ročník 5


49

Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1918/1919

Největší dar jež může býti člověku dán, je naším majetkem – svoboda! Po 300 letém utrpení, utlačování, pokořování a bojích stává se Čech zase pánem svých práv. Zarytý náš nepřítel Německo je poražen a Rakousko zmizelo. Na jeho troskách vznikají svobodné samostatné státy: republika československá, stát jihoslovanský, Německé Rakousko, Maďarsko. Není slov jež by plně vystihla mohutnost tohoto převratu.. Československý stát byl prohlášen republikou dne 14. 11. 1918 a presidentem zvolen Tomáš G. Masaryk, který přijel do Prahy 20. 12. a slavnostně byl uveden na královský hrad pražský. Národní shromáždění též projednalo požadavky učitelské. Uznána rovnoprávnost učitelů se státními úředníky stejného vzdělání, povolen drahotní přídavek, načež bude provedena úprava platů. Vzdělání učitelstva zvýší univerzitní kurzy. Dávný požadavek Čechů, aby v Brně byla zřízena univerzita, stal se skutkem, neboť ve šk. roce 1919/1920 má se tam již zříditi fakulta lékařská a právnická. Je samozřejmé, že škola prožívala současně všechen ten rozruch a převraty, neboť pro ni znamenaly svržení pout a výlet k volnosti. Všecko, co připomínalo rakouské otroctví, bylo ze třídy odstraněno a na stěnu byl zavěšen obraz presidenta Masaryka. Žákům pak vysvětlen velký význam všech událostí. 11. prosince byla svolána mimořádná okresní konference, kde bylo přečteno prohlášení ministra školství a národní osvěty Habermanna o úkolech školy a učitelstva v novém státě. Pak následoval slib učitelů československé republice. Výnosem okr. šk. rady ze dne 16. 12. 1918 byla nařízena šk. oslava příjezdu presidenta Masaryka do vlasti. Třídní učitelka promluvila o Masarykovi a žáci si pak zazpívali národní hymnu a vlastenecké písně. Ve 2. čtvrtletí vydávaly se školní zprávy Tomáš Garrigue Masaryk na nových blanketech republiky českoslo- (7. března 1850– 14. září 1937) venské. na fotografii z roku 1925. Zemská školní rada pak nařídila, že se má užívati ve školách předválečných čítanek. Protože nových již na skladě nikdo neměl a školy jich měly málo, následoval přípis okresního š k. rady, jímž oznamuje, které články dlužno z trojdílné čítanky vynechati,

50


užívá-li se jí. Na zdejší škole byly zavedeny Jursovy čítanky ve III. odd, ve II. odd. musí se čísti z válečné čítanky. Ještě dlužno poznamenati, že na podzim řádila v našich krajinách nakažlivá nemoc nového rázu. Protože měla příznaky chřipky a poprvé byla zpozorována ve Španělsku, byla nazvána španělskou chřipkou. Většina žáků byla jí zachvácena, rovněž i třídní učitelka. Celé krajiny byly touto nemocí zamořeny. Onemocnění na zdejší obci byly lehčího rázu, jen jeden případ skončil smrtí. V některých osadách bylo i více pohřbů denně. Španělská chřipka byla nemocí plicní, ježto bylo zjištěno, že smrt působí prudký zánět plic a v případech lehčího dostavovaly se pak dlouhodobě ještě obtíže při dýchání. Zvláštností bylo, že zmírali nejvíce lidé ve středním věku. Na začátku šk. roku bylo v matrice zapsáno 51 chlapcův a 37 děvčat, tj. 88 žáků. Prvním květnem nastoupil službu školní správce školy Engelbert Nezval, který se vrátil z italského zajetí dne 10. dubna. Marie Kružíková pak zase začne vyučovati v Neslovicích, odkud na zdejší školu byla přeložena. Dne 27. dubna vysazeny před školou dvě lípy svobody. Jako ve všech obcích byly na Hlíně dne 15. června vykonány obecní volby dle nového volebního řádu. Československá strana lidová soustředila 108 hlasů, skupina dělníků, domkářů a malorolníků 81 hlasů. Volba starosty se v tomto roce nekonala, byť byly proti volbě podány námitky. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

Mapka znázorňující rozpad rakousko-uherské monarchie.


51

HLÍNSKÉ HrANICE V malém dvoudílném seriále se projdeme okolo Hlíny, abychom zjistili, kudy vlastně vedou obecní hranice. Cesta necesta nás mnohdy zavede na místa, kde jsme nikdy nebyli a nabídne nám dosud neznámé pohledy na okolní kraj. V první části se zamyslíme nad hranicí jako takovou a ohlédneme se zpět do historie. Poté projdeme západní polovinu hlínského obvodu.

Díl 1. Úvodem o hranicích

Hlínské hranice

Hranice byly ustanoveny proto, aby bylo jasné, kde končí a začíná majetek jednoho člověka, pospolitosti lidí, tj. územního celku (obce, panství, kraje, země, státu), a kde končí a začíná území druhého. Co se patrnosti v krajině týče, záleží jaké dva regiony hranice odděluje. Tak třeba Berlínská zeď byla hranicí nejen nepřehlédnutelnou, ale i nepřekročitelnou. Stejně tak dobře poznáme, že překračujeme pomezí Mexiko-USA, protože buď budeme zastaveni policií, nebo se vydáme přes poušť a zanedlouho zahyneme. Zatímco budeme-li překračovat hranici hlínskou, kterou hlídají nanejvýš zajíci, stěží to vůbec zaznamenáme. Tady záleží na tom, co příslušný úsek reprezentuje. Hraničního potůčku si jistě všimneme při jeho přeskočení. Okraje lesa či pole jako krajinného rozhraní také. Zarostlého lesního průseku už hůře a rozhraní mezi polnostmi vůbec. Často nám napomohou hraniční kameny, jediní stálí hlídači hranic i toho nejnižšího řádu. Mnohdy se krčí v trávě, křoví, zaházené kamením či vyvrácené. Svoje pevné hranice dostala města a obce teprve s rokem 1785. Patentem v josefínském katastru tehdy bylo území našich zemí poprvé beze zbytku rozhraničeno. Do té doby znamenalo ohraničení pouhé objetí (újezd) nebo obejití (ochoz) obecní plužiny zvláštní komisí, přičemž zůstávala vnější zóna bez jednoznačné územní příslušnosti. Hranice obce, přesněji řečeno katastrálního území, se stala hranicí základní úrovně. Většina obcí u nás je tvořena jedním katastrálním územím (Hlína, Silůvky apod.). Města, městyse nebo vesnice s komplikovaným urbanistickým vývojem jsou tvořena dvěma (Ivančice) nebo více katastrálními územími (Brno). Třeba nedaleký Ořechov (tři katastry) ve své současné podobě vznikl postupným srůstem Ořechova, Tikovic a Ořechoviček. Příkladem základní hranice je i naše hlínská (viz obr. 1). Než ji podrobně prozkoumáme, nahlédneme do historie, zdali ve svém vývoji nesehrála i vyšší funkci v územněsprávní struktuře.

52


Obr. 1: Hlínské hranice s popisem sousedních katastrálních území.

Historie hlínských hranic

Ve středověku, kam sahá nejstarší zmínka o Hlíně, bylo hlínské území nejprve součástí Brněnského údělu, později Brněnského hradského obvodu (kastelánie), sahajícími po řeku Jihlavu. Tyto přemyslovské územně správní celky byly na Moravě tři s knížecími sídly v Olomouci, Brně a Znojmě. S nastupující akumulací majetku do rukou šlechty a církevních institucí vznikaly nové, menší správní jednotky – panství (dominia). Počátky obce Hlíny jako takové se váží na majetek kounického kláštera, což platilo až do půle 16. století.


53

Soustava panství zažívala v průběhu staletí četné změny. Někdy byly odprodávány obce či svazky obcí, čímž se změnila hranice územní jednotky. Častěji však celá panství (bez změny hranic) přecházela do majetku jiného šlechtice či rodu. Na mozaice panství byly v polovině 17. století vystavěny kraje. Hlína, součást feudálního kounického panství, náležela do kraje Brněnského. Nejzápadnější výspou kounického panství byly Neslovice. Hranice neslovická, silůvecká a bránická tedy zůstávaly vnitřními hranicemi v rámci mateřského panství. Prostřednictvím své hranice s Tetčicemi stála Hlína na pohraničí s rosickým panstvím. Nesmíme opomenout zámeček v Pršticích a skutečnost, že i zde bylo sídlo panství. Prštický hraniční úsek tak rovněž reprezentoval hranici panství. Ivančice přišly v půli 15. století o svoji výsadu královského města a staly se na čtyři století majetkem krumlovského panství. Hranice Krumlovského panství se tak přehoupla i na levý břeh řeky Jihlavy, Ivančice se staly nejsevernějším výběžkem majetku krumlovské šlechty a později také Znojemského kraje. Tím se stala Hlína pohraniční obcí i z ivančické strany ve smyslu panství i kraje.

Obr. 2: Závěrečná pasáž popisu hlínských hranic v josefínském katastru, vč. místa a datumu pořízení, pečeti a podpisu úředníka (viz překlad níže).

Jak jsme se zmínili v úvodu, pro první písemný záznam o hlínské hranici se musíme ohlédnout do josefínského katastru (1787). Popisu hranice (Granitzbeschreibung) je věnována poslední pasáž textového operátu o obsahu dvou stran (viz obr. 2). Díky laskavosti a odbornosti paní Radky Pospíšilové z Rosic a pana Karla Mejzlíka z Tetčic byl text přepsán z kurentu a přeložen z němčiny. Jeho plné znění si můžeme přiblížit právě zde:

54


Brněnský „kraj“ Panství Kounice Popis hranic obce Hlína náležící panství Kounice dietrichštejnského knížecí. Sousedícími oblastmi jsou město Ivančice znojemského „kraje“, domovská obec Moravské (České) Bránice a Neslovice. 2. „trať“ (okruh) Stará hora začíná u spodních zahrad u hraničního kamene za erbovním ..... na pozemku Jakuba Pexy a vedle bránického Lorence Janíčka. Odtud stále rovně k pozemku Václava Fibicha k 2. hranečníku vedle pozemku bránického Johanna Procházky. Zde začíná 12. „trať“ Červená roly a vede rovně vedle bránického Johanna Procházky až k otesanému hranečníku města ivančické hranice a vede vzhůru vedle pozemku ivančického Karla Muchy. Odtud rovně v erbovním ..... vzhůru až k hrušni mezi ivančickým Jakubem Procházkou a hlínským Bártou Hrozkem. Odtud podél pozemku Jakuba Procházky pořád rovně nahoru až k otesanému hranečníku. Zde začíná 4. „trať“ (okruh) Veselá hora u pozemku Matěje Novotného z Neslovic až k hranečníku u lesa Antonína Pokorného z Ivančic. Odtud stále rovně nahoru podél ivančického městského lesa (hájku) až k hraneční hrušni mezi Pavlem Nikudinem, ivančickým „sedlákem“ a neslovickým Matoušem Ryšavým. Odtud stále rovně nahoru až k panskému lesu. Zde doprava nahoru podél panského lesa a pozemku neslovického Jakuba Ryšavého. Odtud opět vpravo dolů podél panského lesa až na konec. 5. „trať“ Kopaniny začíná u neslovické takzvané „ryšavé louky“ zasazeným hranečníkem na pozemku hlínského Františka Patočky a vede doprava nahoru podél neslovického ..... až k druhému usazenému hranečníku u panského lesa. Odtud stále rovně nahoru podél pozemku Johanna „Wachnalla“ až na „cestu“ neslovického pozemku. Zde nahoru vlevo ..... až k usazenému hranečníku vedle neslovického „pozemku“ a na druhé straně vedle hlínského starousedlíka Jiřího Procházky. Odtud rovně přes ..... až na neslovickou cestu k lesu. Zde rovně dolů podél panského lesa až k pozemku Bárty Hrozka. 6. „trať“ Za boží mukou začíná u pozemku Tomáše Pippala a je po obou stranách lemována panským lesem. 9. „trať“ začíná u pozemku Šimona Procházky a vede vpravo podél panského lesa dolů až k pozemku Michala Vašulina. 15. „trať“ Červený roly začíná u pozemku Jakuba Dostála u hranečníku vedle pozemku bránického Bárty Švarce a vede podél bránické hranice mezi pozemky až k pozemku Tomáše Pippala k hranečníku u bránické „kukuřice“. 13. „trať“ „Krzemaský“ je uprostřed panského polesí a tím je též i ohraničena. Kounice 7. listopadu 1787


55

Z přepisu a překladu je patrné, že se tehdejší berní úředník opírá o rozdělení plužiny do tratí a v rámci nich o jednotlivé pozemky, přesněji o pozemky hraniční a jména sedláků-majitelů. Rovněž se popis odvolává na hraniční kameny, resp. jejich čísla. Pokud bychom si otevřeli Hlínské rozhledy č. 4/2012 na str. 32, pomůže nám rekonstrukce názvů a umístění polních tratí Hlíny v josefínském katastru. Poněkud zklamáni zjišťujeme, že první katastr se v popisu hranic se soustředí jen a pouze na plužinu. Jsou vlastně vybrány ty polní trati, které vymezují vnější lem hlínské plužiny. Les je zcela ignorován, což v případě Hlíny (lemované právě lesem téměř ze všech stran) v důsledku znamená, že skutečné první vymezení celého katastru musíme hledat až v katastru stabilním. Díky mapě stabilního katastru (1825, viz Hlínské rozhledy č. 4/2010) si můžeme položit zákres hranice na současný stav a porovnat změny v jejím průběhu. Lze konstatovat, že hranice vykazuje značnou stabilitu a je dodnes téměř totožná. Došlo celkem k šesti větším změnám, z toho čtyři přinesly Hlíně přírůst výměry z celkovou bilancí +0,95 ha. Jednoznačně nejvýznamnější změnou hranice byla ta nejčerstvější, a to posun polní hranice s Neslovicemi v Kopaninách. Udála se patrně roku 1960 a ubrala Hlíně téměř 7 ha území (blíže v části Neslovický úsek). Po revoluci roku 1848 doznala reformy i územní správa. Byla zrušena panství a zavedeny okresy (politické a soudní). Hlína byla součástí Brněnského okresu politického a Ivančického okresu soudního. Ve druhé světové válce zůstala uvnitř protektorátu, přičemž hranice říše se přiblížily na dohled (Moravský Krumlov). Reforma v roce 1949 změnila příslušnost obcí k okresům a Hlína se stala na 11 let součástí okresu Rosice, přičemž prštickou hranicí sousedila s okresem Brno-okolí. Podobná změna nastala roku 1960 a Hlína se ocitá uvnitř okresu Brno-venkov v novém Jihomoravském kraji. Revoluce v listopadu 1989 postupně přinesla i nutnost změny v územní správě. Ze struktury vypadl okresní článek a do určité míry byl nahrazen „malým okresem“, tj. obvodem obce s rozšířenou působností (2003). Tou se pro Hlínu staly Ivančice. Tetčickou hranicí sousedí ivančický obvod s rosickým, prštickou a silůveckou s obvodem Šlapanic (viz tab. 1). Zatímco je hlínská hranice od svého vytyčení velmi stabilní, její části nabývaly po celou dobu historie proměnlivého významu podle příslušnosti obce a jejích sousedů k jednotkám okresního i krajského formátu.

Popis hlínské hranice – západní část

Naši pouť po hlínské hranici povedeme po směru hodinových ručiček a pro přehlednost popis rozdělíme na jednotlivé hraniční úseky. Ještě než zahájíme exkurz po hranici, uveďme malou statistiku (viz tab. 1). Obvod hlínské hranice měří celkem 16,5 km. V mozaice katastrálních hranic je rozdělen na šest úseků podle šesti sousedů. Navíc ivančický úsek je přibližně ve své půli rozdělen, neboť městské území dělí hranice katastru Ivančice (dříve Ivančice – Oslavanské předměstí) a katastru Kounické Předměstí (dříve Ivančice – Kounické předměstí).

56


Tab. 1: Hraniční úseky sousedních katastrálních území Hlíny. Sousední katastrální území

Délka hranice [km]

Panství do 1850

Okres 1849-1949

Okres 1949-1960

Okres 1960-2003

Obvod ORP 2003-

(Ivančice) – Kounické Předm.

1.83

*Krumlov

-

-

-

-

Ivančice – (Oslavan. předm.)

1.11

*Krumlov

-

-

-

-

Neslovice

2.16

-

-

-

-

-

Tetčice

1.32

Rosice

-

-

-

Rosice

Prštice

3.62

Prštice

Brno

Brno-okolí

-

Šlapanice

Silůvky

3.03

-

-

-

-

Šlapanice

3.43

-

-

-

-

-

Moravské Bránice

celkem

16.50

*Kraj Znojemský

Ivančický úsek

Začínáme na trojmezí Hlína-M. Bránice-Ivančice, které v přírodě tvoří ústí potůčku zpod Bukoviny do Martálky. Bukovinský potok je občasný, nicméně koryto ukazuje, že umí odvést slušnou porci vody i přes svoji nepatrnou délku (0,5 km). Nepřekvapí, že když je jihozápadní hlinské trojmezí malým hydrografickým uzlem, je i nejníže položeným místem hlinského území (270 m n. m.). Vlastní hranice ovšem neprobíhá osou potoka (proudnicí), nýbrž nad jeho pravým břehem. Zejména po jarních táních (ale i letních přívalech) potoky přesunují svá koryta, resp. hlavní osy proudění a hranice by ztrácely svoji stabilitu. Martálka tedy zůstává v jihozápadním hlínském okraji celá na území Hlíny. Zarostlým břehem zvolna vystupujeme k počátku zalesněného svahu, který se zvedá k ivančickým Syslicím. Ještě předtím mineme nepřehlédnutelný zatrubněný přechod potoka pokrytý drnem v délce několika metrů. Zemědělci tady přejíždějí mezi hlínskými poli a ivančickými Martály. Po úpatí přicházíme až k opuštěnému brodu na opuštěné cestě Hlína – Ivančice. Upozorní nás špatně viditelná (již zrušená) turistická značka na javoru mléči. Tady už teče Martálka po rovině, mimo vymletou rýhu. Po dalších 0,1 km se situace skoro opakuje. Na zatrubněném přechodu potoka zde hranici křižuje současná hlinsko-ivančická cesta. Platná modrá turistická značka je v tomto místě opatřená rozcestníkem „Martálka“. Pole na hlínské straně se dříve jmenovala „Červená roly“, jak uvádí nejstarší katastr. Pokračujeme po cestě v úzké nivě, přičemž hranice je mezi cestou a Martálkou. Brzy se na ivančickou stranu rozšiřuje v podlouhlou louku. V uzávěru louky je v lesním porostu patrná mírná hráz, která pokračuje až k Martálce v další starý mostek (rovněž dnes zatrubněný). Nelze vyloučit, že bylo údolí v těchto místech v minulosti přehrazeno. Dodnes tudy přechází potok cesta od Ivančic (Martálkou) k Hlíně. Stojíme už blízko významného bodu hranice. Jde o soutok obou hlavních zdrojnic Martálky (vedlejší-ivančické a hlavní-hlínské, resp. Čaganky), přičemž hranice nepokračuje ani jednou z nich. Vyšvihne se do nejprudšího stoupání vzhůru na Veselou horu. Hřbet lesní trati


57

U Poláka je rozryt jedním až dvěma úvozy po staré cestě z Veselé hory. Právě hrana úvozu je poseta hranečníky, kterých k vrcholu napočítáme přibližně sedm. Až vystoupáme na temeno Veselé hory, narážíme na oplocenku, která se táhne podle okraje lesa až do poloviny staré veselohorské plužiny. Vroubí ji na okraji lesa pás vyskládaného kamení, které pravděpodobně pohřbil i hranečníky. Kamenný pás zřejmě nahromadili hospodáři při přeměně Veselé hory z vinic v pole. Stejný charakter má hranice i v horní části polní trati, kde oplocenku střídá polní cesta k Neslovicím a hranice nadlouho vstupuje do lesa. Na okraji pole se cesta mění v lesní a tvoří dva zákruty. Hranice se neohýbá a pokračuje nenápadným průsekem dál rovně, doprovázená asi šesti hranečníky. Teprve blízko elektrovodu se hranice a cesta sblíží a pokračují souběžně, přičemž cesta náleží k Hlíně. Ještě před průsekem pro elektrovod ubíhá do Ivančických lesů Ve žlebech již zmíněná hranice mezi oběma ivančickými katastry. Rovinný povrch staré lesní trati U Kostelního lesa nás přivádí k mariánskému obrázku na rozcestí u staré Brněnky. V hvězdici pěti cest pokračujeme tou přímo k severu, takže starou Brněnku překřížíme. Cesta pokračuje po mírném náspu a odděluje hlínský Kostelní les od ivančických Réhlí. Pokud neodbočíme z přímého směru, nemineme prudký zlom svahu se dvěma úvozy. Zde odbočíme z cesty doleva a pustíme se svahem dolů do rozvětveného suchého řečiště ivančické Martálky.

Obr. 3: Původní trojmezný hranečník Hlína-Neslovice-Ivančice (záběry ze tří stran).

Zde uprostřed širokého údolíčka stojí starý trojmezný hranečník (viz obr. 3). Je popsaný iniciálami „HK 1793“, „HC Z“ a „S•L“ a upomíná na styk tří panství (kounické, rosické a krumlovské). Vydáme se k severu po hřbítku a mírném rozvodí dvou martálských zdrojnic. Z plošiny ale brzy sejdeme doleva a spustíme se zpět na dno suchého údolí. Údolím mírně stoupáme až téměř k jeho zhlaví, kde již prosvítá pole. U paty habru najdeme položené dva hranečníky. Menší má hlavici ve tvaru oblouku jako všechny dosavadní. Větší z nich má širokou hranolovou hlavici. Připomínají, že se nacházíme na současném trojmezí Hlína-Ivančice-Neslovice. Na toto místo bylo trojmezí posunuto od starého trojmezníku někdy v 19. století, čímž Hlína rozšířila své území a Neslovice přišly o přilehlou část Knížecího lesa.

58


Neslovický úsek

Pro sousedství s Neslovicemi je příznačný charakter hranice v podobě rozhraní lesa a pole. Hlínský les zastupuje lesní trať v příznačným názvem Neslovická hranice (Neslowitzer Granitz). Okraj lesa po vystoupení z úžlabí Martálky brzy střídá veliká oplocenka. Ta objímá i velikou zarostlou strž (zmolu), která je součástí hranice. Okraj pole opět vroubí pás vyházeného kamení z polí. Směrem k Neslovicím je na dohled komín z bývalé neslovické vojenské posádky. Na ohbí hranice najdeme v trávě za plůtkem oplocenky hranečník – nejzápadnější bod hlínského území. Hranice se narovnává do přímé linie, stoupá k neslovické silnici a přibližuje k lesní cestě, vedoucí na silnici. Pás hloží zde postupně rozšiřuje les na úkor neslovických polí. Stojíme na dohled neslovické silnici, kde do ní ústí cesta od Martálky. Donedávna zde stával vůz včelaře. Ještě před závorou na lesní cestě je severní ohyb hranice, která překvapivě nepokračuje po silnici nebo jejím okraji, nýbrž lesem rovnoběžně se silnicí. Důvodem je starý mělký úvoz, který byl kdysi vybrán jako hraniční na staré dobytčí cestě. Prostor mezi silnicí a hranici postupně zarostl lesem. Hranice v lese se k silnici postupně přibližuje. Po 0,5 km se stává hranicí osa silnice a po dalších 100 m přichází velké rozcestí na Kopaninách. Po staletí tu neslovicko-kounickou (starou dobytčí) cestu křížila stará Brněnka. Polní úsek Brněnky zde v Kopaninách, tj. směrem k severovýchodu, tvořil původní hranici. Donedávna tu bývala pravidelně svážena sláma do stohu. Kousek za horizontem odpočívá svědek dopravy na Brněnce – zarostlý hluboký úvoz později vymletý vodou do strže. Tento úsek hranice byl opuštěn a posunut o dalších 120 m směrem ke Špidlenám.

Obr. 4: Neslovický úsek hranice na Kopaninách (pohled k Bučínu).

U silnice v těch místech začíná mírný břeh. Ze silnice odbočíme v pravém úhlu doleva. Na poli sledujeme drobnou stužku, která jediná signalizuje katastrální hranici. V přímém směru překonává pole a dotkne se hranice lesa. Nejvyšší bod polního úseku hranice (záběr fotografie na obr. 4) je nejvyšším bodem celé hlínské hranice (452 m n. m.). Hra-


59

nice dále pokračuje jako okraj lesa Obůrky až k malému elektrovodu, jež vede z Oslavan do Prštic. Zde se hranice obrací k západu a vede k rozcestí, které dobře znají turisté pod názvem Kopaniny. Červená značka tudy probíhá, modrá a zelená začínají/končí u mapy a informační cedule. Na jednom ze stromů je umístěna dřevěná tabulka s nápisem „Hlína 1,5 km rozhl.“ a šipkou. Pohledem za tento strom se díváme do míst, kde leží trojmezí Hlína-Neslovice-Tetčice. Není nijak označeno. Dost možná vzal hranečník za své při budování elektrovodu nebo při pravidelném mýcení průseku pod ním. Dlužno dodat, že trojmezí je mírně posunuto proti původnímu umístění, které bylo na kraji lesa poblíž včelína. Aktuální hranice zde z neznámého důvodu tvoří nelogický klikyhák.

Tetčický úsek

Hlavním rysem tetčického úseku hranice je stopa staré Brněnky (středověké cesty Brno – Ivančice – Znojmo), kterou sleduje. Jako navigační linie poslouží již zmíněný elektrovod Oslavany – Prštice, který vede těsně vlevo (severozápadně) od cesty. Od turistického rozcestníku pokračujeme po úzké asfaltové cestě. Přestavba staré lesní cesty ve zpevněnou komunikaci, později asfaltovanou, následovala po výběru jednoho z mělkých úvozů staré Brněnky. Pokud kdy byly hranečníky podél cesty, skončily nejspíše při výstavbě lesní silničky, ať už v kterékoliv etapě. Na hlinské straně střídá lesní úsek Obůrku lesní trať U školky, zatímco na tetčické straně jsou to Červená louka a Jeřábek. V mělké vpadlině narážíme na statný osamocený buk stojící od cesty. Před dvěma lety na něj byl přemístěn starý cyrilometodějský obrázek z buku na trojmezí, vzdáleného necelý kilometr (viz dále). Z hraniční cesty odbíhají lesní cesty na obě strany. Mezi lesními tratěmi V otýpkách a Zlatá jáma opouští Brněnku i asfaltovaná cesta. Hranice pokračuje v přímém směru pod elektrovodem jako zpevněná lesní cesta. Ani zde se nedaří nalézt hranečníky se znaky rosického a kounického panství. Mírně sestupujíc, přivádí nás cesta k rozcestí, které je trojmezím Hlína-Tetčice-Prštice. Ne nadarmo se přilehlá lesní trať (Hlína) jmenuje

Obr. 5: Cyrilometodějský obrázek (vlevo), tabulka s doprovodným textem (uprostřed) na novém buku v Jeřábku; deska pro obrázek pod troskami starého buku na Trojáku (vpravo).

60


U trojáku a nedaleká kóta (Tetčice) Troják (435 m n. m.). Názvem se myslí právě trojmezí hranic. Stará Brněnka ubíhá dále dolů k Bobravě v roli hranici Tetčice-Prštice, zatímco z ní odbočuje cesta doprava (k jihozápadu) jako pomezí Hlína-Prštice. Původní hranice byla v úvozu, který je dodnes patrný vpravo, několik metrů před prštickou cestou. V sevření úvozu a hranice Hlína-Tetčice leží rozsocha starého buku, na němž donedávna visel již zmíněný svatý obrázek s tabulkou a textem. Kromě tlejícího dřeva leží na zemi stará dřevěná deska se stříškou, jež desítky let chránila obrázek proti dešti (viz obr. 5). Stanuli jsme na nejsevernějším bodu hlínského území. V příštím díle se otočíme k jihu a budeme pokračovat průzkumem východní poloviny hlínské hranice. Dušan ADAM, Ivančice za pomoci Radky Pospíšilové (Rosice) a Karla Mejzlíka (Tetčice)

Reklama Bořivoje Rumpolta (*1890 †1954), majitele obchodu dřívím a hoblírny z Dolních Kounic z ledna 1934. Bořivoj Rumpolt (jeho příjmení prošlo během let vývojem a měnilo se z Rumpold, na Rumpoldt a konečně Rumpolt) zde měl svůj sklad s pilou v letech 1934–1948. Tento podnik mu byl znárodněn vyhláškou ministra vnitřního obchodu ze dne 31. ledna 1949 o znárodnění obchodních podniků v oboru dřevařském. Jak se v reklamě dočteme, dodával v této době ze svého konsignačního skladu na Hlíně palivo měkké i tvrdé dle přání i levně pořezané s dodáním do domu. Tisk Navrátil Ivančice, papír na kartonu, formát 250 × 330 mm.

Použitá literatura Císařský otisk mapy stabilního katastru obce Hlína. © ČÚZK Fassiens Buch der Gemeinde Hlina. MZA, fond D6, kniha J 997. © Moravský zemský archivBrno. Hosák L. (2004): Historický místopis země Moravskoslezské. Academia, Praha. 1144 s. Kratochvíl A. (1904): Vlastivěda Moravská. II. Místopis. Ivančický okres. Musejní spolek, Brno. S. 369.


61

Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část devátá: Vstup do manželství

Svatba v kostele

Manželství, formy sňatku

Manželství je instituce stará téměř jako lidstvo samo. Už naši dávní prapředkové trvali na tom, aby soužití muže a ženy bylo nějakým způsobem potvrzeno a aby bylo jasné, co je rodina a jaká má práva.

MANŽELSTVÍ

Pro civilizovanou lidskou společnost se manželství stalo naprosto samozřejmou a přirozenou součástí života, i když existují skeptici, kteří prohlašují, že je proti zdravému rozumu, protože omezuje svobodu a nezávislost. Dokonce i někteří antropologové se snaží na základě torzovitých zpráv z dávné minulosti dokázat, že manželství není nezbytným předpokladem fungování lidské společnosti. Přírodovědci naopak ukazují na zajímavý fakt ze zvířecího světa, že pevné soužití mezi samcem a samicí existuje u řady savců i ptáků a že některé páry jsou si věrné po celý svůj život. Historickým faktem je, že manželství existovalo a existuje ve všech lidských kulturách celého světa. To neznamená, že je vždycky svazkem jen dvou lidí opačného pohlaví. Existují modely, v nichž manželskou skupinu tvoří víc lidí. Malý slovník Monogamie je svazek jednoho muže a jedné ženy, kteří tvoří pár. V současné době na světě výrazně převládá, protože je jediným možným (či povoleným) typem svazku v nejvíce zalidněných zemích.

62


Polygamie je obecně svazkem osoby jednoho pohlaví s několika osobami opačného pohlaví současně. Pokud jde o svazek muže s několika ženami, nazývá se polygynie (mnohoženství), pokud jedna žena žije s několika muži, jedná se o polyandrii (mnohomužství). Více mužů Mnohomužství je dnes velmi vzácné, doklady o něm pocházejí například z Polynésie, Tibetu či horských oblastí Indie. Je vlastně z hlediska reprodukce společnosti nepřirozené, protože taková rodina může mít mnohem méně dětí, než kdyby každý muž měl svou vlastní ženu. Právě proto ale mnohomužství vzniklo: ve velmi chudých oblastech, kde by lidé více dětí nedokázali uživit. Více žen Mnohoženství má v lidských dějinách velice dlouhou tradici. Od pravěku bývalo považováno za výsadu bohatých a také dnes mají v zemích, kde je mnohoženství povolené, více manželek především zámožnější muži. Z toho je zřejmé, že i kdysi existovaly souběžně oba druhy svazků. Více žen ovšem znamenalo vyšší prestiž, a proto mnozí muži dělali všechno možné, aby si mohli alespoň dvě dovolit. Dnes se počet polygamních rodin zmenšuje, protože síla tradice není tak veliká a stále méně mužů je schopno a ochotno živit několik manželek. V minulosti bylo mnohoženství jako přechodná forma doloženo v zemích, kde v důsledku krvavých válek klesl počet mužů natolik, že většina žen prostě manžela sehnat nemohla. Proto mohl mít muž dvě nebo tři ženy. Neoficiálně podobné svazky existovaly po druhé světové válce v některých oblastech bývalého Sovětského svazu. Slované Tak jako jinde v Evropě bylo až do konce raného středověku mnohoženství běžné i u našich slovanských předků. Zprávy o něm se dochovaly jak z prostředí vládnoucích vrstev, tak prostého lidu. Brojil proti němu svatý Vojtěch, který tehdy zastával úřad pražského biskupa. Nakonec biskupský stolec opustil a jako jeden z důvodů uvedl, že nikdo jeho výtek a církevních zákazů nedbal. Podle Kosmovy kroniky vyhlásil právě nad hrobem Sv. Vojtěcha v polském Hnězdně český kníže Břetislav svá dekreta, v nichž prosazoval křesťanská pravidla. Křesťanská církev proti mnohoženství ostře vystupovala, proto si někteří muži k manželce přivedli konkubínu. Ta s nimi žila společně v domácnosti jako druhá žena, i když právně manželkou nebyla. Ještě v 11. a 12. století šlo o častý jev, a to nejen na dvorech velmožů, ale i na venkově. Toto at‘jest hlavní mé a první přikázání, aby vaše manželství, jež jste doposud měli jako s lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od té chvíle byla podle církevních ustanovení zákonná, soukromá a nerozlučná, a to tak, aby muž žil maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na jednom muži. Zákoník knížete Břetislava z r. 1039


63

Muslimové Dnes je mnohoženství typické pro muslimské země v Asii, poměrně běžné je v Africe (ještě v polovině 20. století bylo 35 % afrických manželství polygamních; na jednoho muže statisticky připadalo 2,5 ženy). Více žen si mohli dovolit jen bohatí muži, ti nejmocnější v minulosti mívali harémy s desítkami, ba stovkami žen. V době, kdy muslimské náboženství vzniklo, mívali kočovní beduíni i desítky manželek, ovšem postavení většiny z nich bylo na úrovni obyčejných služek. Když na počátku 7. století sestavil Mohamed základní články víry, měl on sám jedinou manželku Aišu (která ho živila, aby se mohl věnovat svým náboženským vizím). Protože byla neplodná, povolila mu konkubínu, aby zplodil, jak tradice přikazovala, syna. Od této události se odvozuje princip muslimského mnohoženství. Sám Mohamed však omezoval počet povolených manželek na čtyři. Pravděpodobně toto omezení dodržovala dlouho většina arabských zemí. Velké harémy si zřídili jen někteří vládci, vezírové a bohatí kupci. Největší harémy budovali až později vládci turečtí, kteří přijali muslimskou víru (ale postrádali kultivovanost arabského světa). V každém případě platí v mnohoženství zásada, že muž musí své ženy nejen uživit, ale také být k nim a k jejich dětem spravedlivý. V praxi to znamená, že každá žena mívá vlastní byt, dům nebo alespoň pokoj či chýši, kde ji manžel pravidelně navštěvuje a podílí se na výchově společných dětí. Pokud má ženy dvě nebo tři, je to časově i finančně velmi náročné. V chudých zemích, kde se lidé živí zemědělstvím, představuje více žen více pracovních sil. Muž za ně musí sice nejdříve zaplatit jejich rodinám (často se i zadluží), ale pak je na tom většinou lépe, protože zvládne obstarat větší pole a chová více koz, ovcí apod. Někdy mezi ženami jednoho muže panuje vzájemná řevnivost, zejména pokud nerozděluje svou přízeň mezi ně spravedlivě. To ale neznamená, že by se cítily poníženě nebo nerovnoprávně, jak to vnímáme my, Evropané. V některých zemích chodí do zaměstnání nebo podnikají, mají vlastní peníze a jsou ekonomicky nezávislé. Nerovnoprávné postavení ženy souvisí spíše s tím, kde žije a jaká práva jí tamní společnost přiznává. A je celkem jedno, jestli žije v monogamním nebo polygamním manželství. Jedna žena Monogamní manželství celosvětově vyhrává. Jako jediné možné ho uznává celá křesťanská Evropa, většina nemuslimské Asie, Austrálie, část Afriky i obě Ameriky (s výjimkou některých indiánských kmenů). Mnoho rodin v muslimském světě (zvláště v civilizovanějších zemích) už také tvoří jen jeden pár. Malá rodina se lépe uživí, v průmyslových oblastech se může stěhovat za prací, snazší je i vzájemné porozumění a péče o děti. V mnoha zemích (včetně České republiky) je polygamie trestným činem. Velký rozruch proto způsobil případ náboženského hnutí mormonů, kteří v 19. století osídlili americký stát Utah a založili město Salt Lake City. Mnohoženství se odmítali vzdát, a proto byl Utah do svazku amerických států (USA) přijat mnohem později než jiné státy, až roku 1890, kdy zde byla polygamie konečně zakázána. Dnes se v souvislosti s monogamií řeší jiný morální a společenský problém. Po celá staletí byl církevní sňatek muže a ženy považován za nerozlučitelný (až na výjimky)

64


a předpokládalo se, že spolu prožijí celý život. To už ve většině zemí neplatí, stoupá počet rozvodů a druhých i třetích sňatků. Tomu, že mnoho lidí vystřídá během svého života několik oficiálních manželských partnerů, se říká následná monogamie. Nejde o novinku, podobně střídali partnery i naši předkové (zvláště z urozených rodin) ve středověku. Například Karel Veliký měl postupně čtyři manželky a šest konkubín, anglický král Jindřich VIII. měl šest manželek a na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. žily jeho slavné metresy, jimž se prokazovala téměř stejná úcta jako manželce.

FORMY SŇATKU

Uzavření manželství mělo v historii různé podoby a má je dodnes. Téměř vždy jde o to, aby byl svazek někým oficiálně potvrzen. Tyto „oddávající autority“ byly v průběhu dějin v podstatě tři. První představují příbuzní — zástupci rodu nebo rodiny, nejčastěji otec nevěsty nebo příbuzní ženicha, kteří musí odsouhlasit přijetí věna. Druhou je církev, tedy její zástupce (kněz). Takovému sňatku se říká církevní. A konečně třetí je stát, většinou nějaký pověřený úřad či úředník. To je sňatek občanský. Rodinná svatba Uzavření manželství jen v rámci rodiny, bez přítomnosti zástupce státu nebo církve, bylo běžné po celý starověk a část středověku. Důležitou roli hráli otcové, zastupovaní v případě potřeby jinou mužskou hlavou rodiny, kteří se na sňatku dohodli. Souhlas snoubenců byl až na druhém místě. Ve starém Egyptě, Řecku i Rímě byla svatba domácím obřadem, který organizovaly rodiny. Po slibu snoubenců, například formou slavnostního stisku rukou, následovalo čtení svatební smlouvy, která obsahovala finanční záležitosti i povinnosti muže vůči ženě. Završení sňatku představoval slavnostní průvod, který doprovodil nevěstu do ženichova domu, a jejich první společná noc. Podobné byly i svatby v raně středověké Evropě, která vycházela z místních (hlavně germánských a keltských) tradic a zároveň přebírala antické vzory, zejména na území zaniklé Římské říše. Nejdůležitější byla dohoda obou rodin a souhlas otců. Zachovávala se i svatební smlouva, byť nebyla písemná. Záhy se sice začal zvát i kněz, ale v době raného křesťanství ještě nešlo o povinné posvěcení církví, pouze o požehnání plodnosti. Stejně tak byla rodinnou záležitostí tradiční svatba v islámských zemích, kde se tato tradice udržela dodnes. Je velmi jednoduchá, novomanželé nebo jejich rodiče oznámí příbuzným a přátelům úmysl uzavřít sňatek. Ženich a nevěsta vyjádří před svatebními hosty souhlas se svatbou a následuje hostina. Církevní sňatky Křesťanské svatby zpočátku vycházely z místních zvyklostí a částečně z římského práva, neměly žádná pevná pravidla a přítomnost kněze vůbec nebyla nutná. Teprve postupně se začali biskupové, kteří prováděli administrativní správu na svých územích, zapojovat do obřadu a udělovali snoubencům požehnání.


65

V období 11.—13. století se manželství začalo pokládat za svátost, kterou uděluje církev (podobně jako křest), a tak měli duchovní důvod začít vymýšlet pravidla pro jeho uzavření i pro další život manželů. Po staletí probíhaly neustalé diskuze o tom, komu může církev dát souhlas k sňatku, jestli je nutný souhlas rodičů, zda mají lidé právo z manželství odejít, jak naložit s nevěrou apod. Nakonec zvítězil názor, že k uzavření sňatku stačí rozhodnutí muže a ženy a souhlas rodičů není nutný. Tím se manželství změnilo ze spojení dvou rodin na svazek dvou lidí. Byla to zásadní změna, která přinášela spoustu problémů. Protestovali rodiče (občas své potomky kvůli utajené svatbě vydědili), soudy byly zavaleny stížnostmi žen, které uzavřely sňatek beze svědků a bez vědomí rodin a manžel jej pak zapřel, protože si vyhlédl novou, často bohatší ženu. Proto se církev snažila prosadit pevná svatební pravidla: sňatek má být veřejný, předem připravovaný a všemi odsouhlasený. Byla zavedena povinnost veřejných manželských ohlášek v kostele, jejichž hlavním cílem bylo zamezit tajným sňatkům bez vědomí rodiny. Je zajímavé, že striktně církevní pojetí se prosadilo dříve v katolické části střední Evropy (tedy i v Českých zemích) než ve většině zemí západní Evropy (s výjimkou Španělska), kde právě probíhala reformace, která se snažila omezit vliv církve na život lidí. V polovině 16. století se mohli církevní představitelé na Tridentském koncilu definitivně dohodnout na tom, že manželství je jednou ze svátostí a že jeho platnost je sice vázána na souhlas snoubenců, ale před knězem a dvěma svědky. Zároveň vydali pokyny, jak má svatba probíhat. Tuto normu ale stoupenci luteránské a kalvínské víry nepřijali. Tridentský koncil zasedal v letech 1545 až 1563 v italském Trenta (latinský Tridentum), účastnilo se ho asi 255 biskupů a předsedali mu postupně tři papežové. Přijal mnoho dokumentů, mezi nimi také některé týkající se manželství a svatby. Dekret o sňatkové reformě z roku 1563 má deset kapitol a obvykle se nazývá „ Tametsi“ podle prvního slova v latinském textu (takové „zkratky“ byly pro církevní dokumenty běžné, zde to znamená „zatímco“ nebo „ačkoliv“). Stanovil podobu slavnostního sňatku a za neplatné prohlásil sňatky uzavřené bez přítomnosti faráře z příslušné farnosti a dvou nebo tří svědků. Faráře, kteří by tajně oddali pár z jiné farnosti, čekalo sesazení. Zároveň zavedl povinnost zapsat sňatek do matriky. Ženich a nevěsta se museli vyzpovídat a zúčastnit se svatého přijímání, takže jim nezbylo, než se vzít během slavnostní mše před očima všech přítomných. Těmito ustanoveními dekret sice nezpochybnil možnost sňatku bez svolení rodičů, ani to, že podstatou svatby je pouze souhlas ženicha o nevěsty, ale zároveň tajné sňatky zcela znemožnil. V době renesance se slavnostní svatební obřady konaly pouze v kostele a řídil je kněz podle církevního zákona. Stejně jako dnes snoubenci klečeli před oltářem, kněz spojil jejich ruce a udělil jim svaté přijímání a požehnání. Křesťanský církevní sňatek byl jako první považován za nerozlučitelný a v podstatě je tomu tak dodnes. „A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Evangelium Sv. Matouše)

66


Podobně jako katolická církev organizují svatební obřady i další křesťané — evangelíci, protestanti, pravoslavní. Vlastní podobu církevní svatby, prodchnutou místním folklorem a tradicemi, mají i ostatní náboženství (judaisté, hinduisté, buddhisté a další). Občanské sňatky Občanský sňatek se zrodil na konci 18. století za francouzské revoluce, která sňatek pokládala za občanskou, nikoliv církevní smlouvu. Obřad se konal před úředníkem, který spravoval matriku. Lidé byli zpočátku nadšeni, měli pocit, že se vymaňují ze starých pořádků. Brzy jim však začalo něco chybět. Svatba nebyla tak hezká a slavnostní, proto si k ní opět přidávali tradiční i nové rituály a obřady, aby nahradily ty staré, spojené s církevní svatbou. Světské sňatky se začaly šířit i za hranice Francie a církev brojila proti takovému dle jejího názoru duchovnímu úpadku. V papežských encyklikách varovala, aby se lidé neodvraceli od svateb v kostele a neopovrhovali Bohem. Vývoj se zastavit nedal, občanské sňatky se (vedle církevních) pořádaly dál. Během druhé poloviny 19. století se po Francii a Anglii i v dalších evropských státech dostaly jako legální forma sňatku do občanských zákoníků (Itálie, Španělsko, Rakousko-Uhersko, Německo). To znamenalo zásadní zlom ve vývoji manželského práva, protože manželství tím bylo pokládáno za smlouvu mezi dvěma osobami a nikoliv za svátost danou církví. Svatba na úřadě však nikdy nedosáhla takového slavnostního rázu jako v kostele. A tak se do něj lidé začali vracet. Nešlo vždy o duchovní návrat k církvi, ale o vytvoření nezapomenutelné atmosféry. Proto se dnes někdy organizují dva svatební akty — první na radnici a druhý v kostele. Tuto praxi známe i u nás. Ještě v polovině 20. století chodili ženich s nevěstou a svědky nejprve sami uzavřít sňatek na úřad a po několika dnech se konala svatba v kostele se všemi hosty, hostinou a svatebními zvyky. Hodně věřících totiž nepovažovalo občanský obřad za dostatečný k uzavření manželství. V dobách socialismu bylo církevních obřadů poměrně málo (více na Moravě než v Čechách). Pro některé svatební páry byl vstup do kostela nepřijatelný, jiní se báli nebo si nechtěli přidělávat problémy. Po roce 1989, kdy si každý může vybrat, jak bude jeho svatba probíhat, se církevní svatby znovu více vracejí. Zcela soukromé sňatky Neobvyklý nebyl ani sňatek, který nikdo nepotvrzoval a nedával k němu souhlas; jeho uzavření záviselo jen na muži a ženě. Pokud se rozhodli, že budou žít jako manželé, jejich okolí to přijalo a respektovalo. Tak to fungovalo u některých přírodních národů. Poměrně běžné byly takové svazky i ve středověké Evropě, dokud se církvi nepodařilo dostat celý chod společnosti pod svou kontrolu. Nemusíme chodit daleko do minulosti, stačí zmínit americké common law marriage. V dobách osidlování Ameriky nebylo pro obrovská území dostatek úředníků ani zástupců církve, proto se oficiálně uznávalo manželství mužů a žen, kteří se dohodli na společné domácnosti, a stačilo, když na veřejnosti vystupovali jako manželé. Dnes jsme si zvykli přijímat jako partnery i páry, které neprošly žádným svatebním


67

obřadem, žijí však spolu a vychovávají děti. V moderním právním státě nemají stejná práva jako skuteční manželé. Oficiálně se jim říká druh a družka, lidové pojmenování je mnohem hezčí říká se, že žijí „na hromádce“. Volné svazky a volná láska Asi nejvýraznější odpor proti manželství projevovaly první feministky. George Sandová, „hlásná trouba“ radikálního feminismu, prohlásila v roce 1834: „Manželství je podle mě jednou z nejbarbarštějších institucí, jaké kdy společnost vytvořila.“ Také anarchisté se k podobným názorům rádi přidávali. Jejich myšlenky se příliš neujaly, lidem se požadavky na oddělený život, a to včetně dětí, zdály přehnané. Na počátku 20. století se proto odpůrci manželství přikláněli spíše k volným svazkům, které zajistí rodinu, ale žena není podřízena manželovi. Proti tradičnímu manželství se stavěli také teoretici marxismu (např. Bedřich Engels). Jejich boj proti zotročování žen se odrazil v porevolučním Rusku, kde v novém sovětském státě vznikalo mnoho volných svazků. Nesmíme zapomenout ani na období tzv. sexuální revoluce v USA, ve Skandinávii a posléze v Evropě (50—60. léta 20. století), kdy tisíce mladých lidí, nazývaných květinové děti neboli hippies, odmítaly život podle konzervativních pravidel a dávaly přednost volné lásce a volnému partnerství. Také dnes není tento způsob života nijak výjimečný. Mnoho mužů i žen zůstává svobodných, navazují různé vztahy a jejich postoj k manželství bývá negativní. U některých ale jen do doby, než se jim narodí potomci. Důležitou stránkou celé věci je totiž i právní rámec (zajištění majetku a dědictví), který má úředně uzavřené manželství, ale nikoli volný svazek dvou lidí. (Příště pokračujeme: Před svatbou ) Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2

RECEPTY aneb dobroty pro vás Věnečky se smetanovým krémem

Ingredience: těsto: 500 ml vody, špetka soli, 150 ml oleje, 400 g hladké mouky, 8 vajec, krém: 500 ml mléka, 2 zlaté klasy (nebo 2 sáčky vanilkového pudinkového prášku), 150 g moučkového cukru, 100 ml rumu, 700 ml rostlinné smetany ke šlehání. Postup: Do hrnce nalijeme vodu a olej, osolíme a přivedeme k varu. Do vařící tekutiny

68


naráz vsypeme všechnu mouku a mícháme, dokud nevznikne hladké lesklé těsto, které se nelepí na stěny nádoby (trvá to 4–6 minut). Odstavíme a necháme vychladnout (stačí částečně, nemusí být úplně studené). Do zchladlého těsta postupně zapracujeme celá vejce. Vždycky vmícháme (vařečkou nebo šlehačem se spirálami) jedno, až je zcela spojené s těstem, teprve pak přidáme další. Výsledkem by mělo být husté lepivé těsto. Těsto po částech vkládáme do cukrářského pytlíku s kovovou ozdobnou špičkou a na plech s papírem na pečení nastříkáme věnečky. Nedáváme je těsně vedle sebe, při pečení nabudou. Plech vložíme do trouby vyhřáté na 230 °C a pečeme asi 10 minut. Během této doby nesmíme otevřít troubu, věnečky by klesly. Po 10 minutách ztlumíme na 170–180 °C a dopečeme do zrůžovění asi dalších 20 minut. Pokud si nejsme jistí dobou pečení, vyndáme jeden věneček z trouby a rozřízneme. Pokud zůstane nůž suchý a není na něm přilepené těsto, můžeme věnečky vytáhnout. Po vytažení z trouby každý věneček rozřízneme a necháme vychladnout. Z mléka, rumu a pudinkového prášku uvaříme hustý pudink. Posypeme cukrem a vychladíme. Smetanu ušleháme dotuha, přidáme vychladlý pudink a společně vyšleháme na hladký krém. Krémem naplníme věnečky (nemusíme šetřit, je ho dost) a uložíme do ledničky. Před podáváním pocukrujeme. 1 dávka - 65 ks _______________

Pečené pěry

Ingredience: těsto: 500 g hrubé mouky, špetka soli, 3 lžíce cukru, 2 vejce, 250 ml mléka, 40 g čerstvého droždí, dále: cca 300 ml mléka na zalití, máslo na potírání knedlíků a vymazání pekáče, povidla nebo čerstvé švestky dovnitř, cukr nebo perník na posypání. Postup: Z uvedených surovin vypracujeme těsto, ručně nebo v pekárně. Necháme nakynout. Z nakynutého těsta odkrajujeme lžící větší kousky (já jsem si těsto vyklopila a rozdělila na 16 přibližně stejných kousků) na vál. Každý kousek trochu zploštíme a naplníme povidly nebo do těsta zabalíme švestku. Dobře uzavřeme a upravíme tvar do koule. Pekáč důkladně vymažeme máslem, kousek másla necháme rozpustit. Knedlíky naskládáme do pekáče, přitom každý ze všech stran potřeme rozpuštěným máslem (aby se po upečení dobře oddělovaly). Nakonec pěry zalijeme vařícím mlékem asi do tří čtvrtin jejich výšky a vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C. Pečeme zakryté pokličkou asi 15–20 minut než se vsákne všechno mléko. Potom odkryjeme a dopečeme do zezlátnutí povrchu (cca 10–15 minut). Hotové pěry posypeme moučkovým cukrem nebo strouhaným perníkem.


69

Chudákova husa

Ingredience: 1 kg brambor, 500 g vepřových jater, 500 g cibule, 4 lžíce sádla, sůl, mletý pepř, drcený kmín, 4 stroužky česneku, 500 ml vývaru (může být z kostky). Postup: Očištěná játra nakrájíme na plátky a z obou stran prudce opečeme na lžíci sádla. Do výpeku přidáme další lžíci sádla a osmažíme na něm pokrájenou cibuli dorůžova. Brambory oloupeme a nakrájíme na tenká kolečka. Pekáč nebo zapékací misku vymažeme zbývajícím sádlem. Do vývaru zamícháme rozmačkaný česnek. Do pekáče naskládáme polovinu brambor a lehce osolíme. Plátky jater z obou stran osolíme, okořeníme a naskládáme je na brambory. Na játra urovnáme vrstvu osmažené cibule a na ni druhou polovinu brambor. Opět osolíme a zalijeme vývarem. Vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C a pečeme do zčervenání (asi hodinu). Podáváme se salátem z kysaného zelí nebo kyselou okurkou. _______________

Andulčina sekaná

Ingredience: 1 kg mletého masa (mix vepřového a hovězího), 1 vanička (250 g) polotučného tvarohu, 200 g mrkve, 150 g celeru, sůl, mletý pepř, drcený kmín, majoránka, rozmačkaný česnek. Postup: Maso promícháme s tvarohem, osolíme a ochutíme kořením a česnekem podle chuti. Mrkev a celer postrouháme najemno a vmícháme do masové směsi. Mokrýma rukama vytvarujeme na plechu jednu velkou nebo několik menších šišek, podlijeme trochou vody, vložíme do vyhřáté trouby a upečeme dozlatova (200 °C, 40–50 minut). Podáváme s bramborovou kaší a čerstvou nebo sterilovanou zeleninou. Studenou sekanou můžeme podávat s chlebem a kyselými okurkami. _______________

Cuketové soudečky

Ingredience: 1 velká cuketa, 250 g mletého masa, 1 velká cibule, 3–4 stroužky česneku, sůl, oregano, mletý pepř, olej. Postup: Z omyté cukety odkrojíme konce a nakrájíme ji na špalíky dlouhé 3–4 cm. Z každého válečku vykrojíme vnitřek tak, aby kolem slupky zůstal asi 1 cm dužniny. Tyto soudečky naskládáme na pekáč potřený olejem. Na pánvi na troše oleje necháme zesklovatět nakrájenou cibuli, přidáme mleté maso a za stálého míchání opečeme. Po chvíli přidáme na drobno posekanou vykrájenou dužninu z cukety, osolíme, přidáme rozmačkaný česnek, okořeníme a za občasného míchání dusíme než se odpaří větší část vody kterou pustila cuketa. Touto směsí naplníme prázdné soudečky na pekáči a dáme do vyhřáté trouby zapéct asi na 20 minut. Před koncem pečení je možné na každý položit hromádku nastrouhaného sýra. Podáváme s bramborovou kaší a zeleninovým salátem. _______________

70


Bramborová pomazánka

Ingredience: 3 velké brambory, 150 g sýru Smetanito supercremo, 50 g pomazánkového másla, 200 g zakysané smetany, 1 lžíce dijonské hořčice, 4 kyselé okurky, sůl. Postup: Brambory uvaříme ve slupce a necháme vychladnout. Studené oloupeme a nastrouháme najemno. Přidáme k nim sýr, pomazánkové máslo, smetanu, hořčici, nadrobno pokrájené okurky a podle chuti osolíme. Dobře promícháme a mažeme na chléb, nejlépe celozrnný. _______________

Salát z červené řepy a zelí

Ingredience: 1 střední červená řepa (cca 700 g), 400 g hlávkového zelí, 1 velká mrkev, 2 cibule, 3–5 lžiček strouhaného křenu, zálivka: 3 lžíce olivového oleje, 3 lžíce jablečného octa, 3 lžíce vody, půl lžičky soli, 1 lžička cukru. Postup: Zelí nakrouháme na jemné nudličky, cibuli nakrájíme nadrobno, syrovou řepu a mrkev nastrouháme nahrubo. Všechno smícháme včetně křenu. Suroviny na zálivku dobře promícháme, nalijeme do salátu, zamícháme a necháme v chladu uležet. Podáváme chlazené. _______________

Králík paní Říhové

Ingredience: 1 králík, 4 kuličky jalovce, 4 kuličky nového koření, 2 kuličky pepře, 5 bobkových listů, 1 lžička tymiánu, 1 cibule, 2–3 lžíce másla, 2 lžíce hladké mouky, 150 ml mléka, 250 ml smetany ke šlehání, citronová šťáva, sůl, knedlíčky: 1 králičí játra (možno nahradit vepřovými cca 150 g), 3 stroužky česneku, 1 vejce, sůl, strouhanka. Postup: Omytého králíka naporcujeme a osušíme. Ze všech stran osolíme. V pekáči necháme rozpustit máslo a porce králíka v něm ze všech stran „vykoupeme“. Posypeme tymiánem, přidáme všechno koření, na kousky rozkrájenou cibuli a necháme do druhého dne v chladu. Pak podlijeme vodou a upečeme doměkka. Výpek zahustíme moukou rozkvedlanou v mléce, zalijeme šlehačkou a povaříme asi 10 minut. Přecedíme, podle chuti okyselíme citronovou šťávou, případně dosolíme. Maso vložíme do omáčky, (kdo chce, může obrat z kostí). Knedlíky: játra rozmixujeme s vejcem, česnekem a špetkou soli. Přelijeme do misky a zahustíme strouhankou. Ze vzniklé hmoty modelujeme mokrýma rukama kulaté knedlíky cca 5 cm. Uvaříme je v osolené vodě asi 10 minut. Po vybrání z vody každý rozkrojíme na poloviny, aby vyšla pára. Králíka s omáčkou podáváme s vařenými bramborami a játrovými knedlíky. Zdroj: www.mamincinyrecepty.cz


71

• sobota 14. září 2013–neděle 15. září 2013 – Rozmarýnové hody, Moravské Bránice. • sobota 14. září 2013–neděle 15. září 2013 – Oslavanské historické slavnosti, Oslavany. • pátek 27. září–sobota 28. září 2013 – Svatováclavské trhy, (prodej burčáku, trhy, zábavný program), Palackého nám., Ivančice. • sobota 28. září 2013 – Zamykání templářské cyklostezky, Oslavany. • sobota 28. září 2013 – Ivančický grilfest – 3. ročník, 10.00 hod., nádvoří radnice, Ivančice. • sobota 5. října 2013 – XXXIV. Oslavanský podzimní kros, Oslavany. • neděle 6. října–pondělí 7. října 2013 – Rozmarýnové hody, Nové Bránice. • sobota 12. října 2013 – Strašidelný zámek v Hrubšicích, Ivančice-Hrubšice. • sobota 12. října 2013 – Představení barevného nástěnného kalendáře na rok 2014 „Do Silůvek po kolejích v obrazech Jiřího Zoufalého“, výstava obrazů autora, 14.00 hod., Orlovna, Silůvky. • sobota 19. října 2013 – Taneční zábava s Dolňáky, Kulturní dům, Dolní Kounice. • sobota 26. října–neděle 27. října 2013 – Podzimní výstava králíků, drůbeže a holubů, Moravské Bránice. • sobota 9. listopadu 2013 – Martinské hody, Orlovna Silůvky, hraje dechová hudba Liduška z Dolních Bojanovic. • sobota 16. listopadu 2013 – Svatomartinské hodování, Neslovice. • sobota 7. prosince 2013 – Čertovský zámek s jarmarkem, Oslavany. • neděle 15. prosince 2013 – Adventní koncert, 16.00 hod., kostel sv. Petra a Pavla, Dolní Kounice.

72


Září

September

má 30 dní

• September • September • • Der September • Septiembre m • • Settembre • Wrzesień • сентябрь •

Počasí dle stoletého kalendáře: Začíná se skvostným hezkým počasím do 13., kdy nastane trochu chladnější a podzimnější počasí, brzy na to opět hezky až do 28., na to nastane pošmourné, deštivé počasí. Dne ubývá o 1 hodinu 47 minut. Délka dne 13 hodin 27 minut až 11 hodin 40 minut. Zahrádkář: V zahradě není pilno. Sklízíme pomalu ovoce a zeleninu. Množíme řízky angreštu, rybízu a některé keře okrasné. Upravené záhony udržujeme čisté až do podzimního rytí.

Říjen

October

má 31 dní

• Október • October • • Der Oktober • Octubre m • • Ottobre • Październik • октябрь •

Počasí dle stoletého kalendáře: Začíná špatným počasím, dne 10. jinovatka, až do 17., pak následuje hezký letní den, dne 25. studeno, potom opět hezky, od 27. do 30. dosti studeno. Dne ubývá o 1 hodinu 47 minut. Délka dne je 11 hodin 36 minut až 9 hodin 49 minut. Zahrádkář: Noční mrazíky jsou předzvěstí pomalu se blížící zimy. Spadlé listí ze stromů shrabujeme a užijeme je k pokrytí půdy u jemnějších rostlin. Také můžeme toto listí kompostovati aneb pro pařeniště použíti. Trávník naposledy sežneme.

Listopad

November

má 30 dní

• November • November • • Der November • Noviembre m • • Novembre • Listopad • ноябрь •

Počasí dle stoletého kalendáře: Studeno až do 10., odpoledne ale všeobecně hezky a teplo, od 11. do 13. pošmourno, mlhavo a déšť, pak opět mrzne až do 30., odpoledne ale slunečno. Dne ubývá o 1 hodinu 19 minut. Délka dne je 9 hodin 45 minut až 8 hodin 26 minut. Zahrádkář: Silnější mrazíky po Dušičkách nás pobízejí, bychom veškeré práce zahradní ukončili. Po ukončení všech prací zahradních uložíme zahradní náčiní na suché místo. Celou zahradu vyčistíme a dáme do pořádku. Provádíme v létě dobře promyšlené změny v zahradě.

73


ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilí čtenáři a čtenářky,

v úvodě jsme mluvili o podzimních kytičkách a plodech a tak se k nim vrátíme i na samém závěru. Řekne-li se podzim, řada lidí má toto slovo spojeno se svátkem Všech svatých a hlavně následující Památkou zemřelých alias Dušičkami. A pokud bychom udělali průzkum na většině dušičkových hřbitovech, tak bychom zjistili, že nejzastoupenější květinou zde bude listopadka neboli chryzantéma. Barevné a krásné listopadky byly totiž podobně jako třeba túje nebo karafiáty zařazeny do seznamů hřbitovního kvítí. A přitom jsem se na internetu dočetla, že právě listopadky, tedy chryzantémy, jsou v zemích svého původu, na Dálném východě, symboly života a radosti. Již filosof Konfucius se o chryzantémách zmiňoval v souvislosti s čínským městem Chu-Ansien, což znamenalo v překladu Město chryzantém.V Japonsku je dodnes doba kvetení chryzantém téměř státním svátkem. Pořádají se celonárodní slavnosti něco jako chryzantémové dožínky. A dokonce se vyprané květy chryzantém upravují jako saláty, kompoty a ozdoby na pečivo…! A teď už našeho oblíbeného básníka pana Jana Skácela:

Balada o Ječmínkovi

Protože jsem z té Moravy vím že byl Ječmínek král který se v obilí schovával říkal si s křepelkami

Kam se však schová Ječmínek Vousatý jako to jméno až příjde podzim s úhory a bude posečeno že jsme tak strašně sami

Dobrou sklizeň, klidný podzim a hlavně dobrou náladu vám všem! Na další setkání s vám se těší redakce Hlínských rozhledů – Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil.

HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 3 (19), ročník 5, září 2013. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. listopadu 2013 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. září 2013.

74


Rozhledna na Hlíně u Ivančic

30

Krajinská výstava v Ivančicích, od 27. července 1913 do 7. září

31

Jedná se o tutéž světlotiskovou pohlednici, kterou jsme si již představili v plnobarevném provedení (HR 2(6), červen 2010), ale zde v černobílé variantě, bez dotisknutých barev. Bylo naprosto běžné, že tatáž pohlednice vyšla jak v černobílé, tak i v barevné variantě, někdy byla část nákladu dodatečně barevně dotisknuta. Pohlednici vydal v roce 1910 František Dvořáček v Ivančicích. Pohlednice byla odeslána z poštovního úřadu v Ivančicích panu Karlu Doležalovi do městečka Crabtree v kraji Linn County v Oregonu (toto městečko bylo založeno po roce 1845 a v současnosti zde žije 391 obyvatel). V textu mimo jiné píše kamarád Franta Karlovi: „... a zde Ti posílám kartu rozhledny na které jsi byl avšak nebyla ještě postavena...“ Z tohoto textu vyplývá, že zde adresát byl na výletě ještě před postavením rozhledny v roce 1910. Jedná se o propagační pohlednici zachycující zmenšenou podobu plakátu, který vytvořil Alfons Mucha v roce 1912 pro připravovanou krajinskou výstavu. Ten již dříve vytvořil obdobné plakáty pro krajinské výstavy konané v Hořicích a Vyškově. Pohlednice formátu 90 × 143 mm v nákladu 5 000 kusů a plakát v nákladu 3 000 kusů byly vytištěny v tiskárně Václava Neuberta v Praze na Smíchově – jednalo se o špičkový grafický závod, ve kterém se tiskla náročná kartografická díla, atlasy a také populární časopis Pestrý týden. Nad tiskem pohlednice a plakátu osobně dohlížel Alfons Mucha. Koncem 19. století byl v Ivančicích založen Muzejní spolek, jehož činnost souvisela se vznikem a další existencí ivančického muzea. Podnětem k založení muzejního spolku se ale staly přípravy na uspořádání Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Myšlenka výstavy vyvolala od roku 1892 ve většině měst českých zemí sběratelskou aktivitu. V Ivančicích nalezla odezvu především v řadách učitelstva. Muzejní spolek se prezentoval souborem exponátů na Národopisné výstavě česko-slovanské Praze v roce 1895. Na samostatnou výstavu si musely Ivančice počkat. První schůze delegátů všech ivančických českých korporací a spolků pro uspořádání této výstavy se konala 3. října 1911. Byl zde přednesen návrh na uspořádání Krajinsko-hospodářské průmyslové výstavy. Místem výstavy byl navržen Ústav hluchoněmých, protože kolem něj byly obecní pozemky, které umožňovaly výstavu exponátů na volném prostranství. Důvodů, proč se nakonec tato výstava nekonala, bylo několik. V první řadě nezajištění potřebných financí. Ústní sliby nebyly splněny, a když se blížil termín výstavy v Brně, byly přednostně předány tam. Možná, že se zbytečně tvrdě prosazovalo, že to bude česká výstava. Tím se vyloučili němečtí majitelé závodů a obchodů v Ivančicích a okolí, kteří byli finančně dobře zajištěni a mohli přispět. Od počátku roku 1913 ochromila činnost přípravného výboru rozháranost jeho členů. Spory z jiných spolků a spory jednotlivců, které se přenesly až do výstavního výboru, výbor rozvrátily. Z celého záměru zůstal nakonec pouze překrásný plakát Alfonse Muchy, hezká pohlednice a různobarevné propagační nálepky.

Noc na Karlštejně – společné foto všech učinkujících, 7. července 2013.

Hlínské rozhledy, září 2013 75

Krajinská výstava v Ivančicích, od 27. července 1913 do 7. září, tisk Václav Neubert, Smíchov, formát 90 × 143 mm, 1912.

Pohlednice zachycující rozhlednu na Hlíně, vydal František Dvořáček, Ivančice, formát 90 × 138 mm, 1910.

No title

Recommend Documents