No title

číslo 3 (15)

ročník 4

září 2012 http://www.obec-hlina.cz

Kříž z roku 1877 na Podevsích, listopad 2011.

2

Hlínské rozhledy, číslo 3 (15), ročník 4

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

Pohled od Neslovic ke Kozím horkám, 1938; vlevo dům č. p. 84, napravo domy č. p. 65, 66, 79, 96.

Pohled od Neslovic ke Kozím horkám, 2012; vlevo domy č. p. 84, 120, napravo novostavba bez čísla a dále domy č. p. 65, 66, 79, 96.

3

Hlínské rozhledy, září 2012

V

ážení a milí čtenáři a čtenářky, prázdniny nám velmi rychle skončily a většina z nás pracujících má za sebou i pohodovou letní dovolenou a odpočinek. Na létu je krásné hlavně lenošení, třeba ležení v trávě anebo obyčejné vandrování přírodou a spaní pod širákem. To pak ležíte a hledíte ke hvězdám, pod jasnou noční oblohou, kde se střetává nekonečnost vesmíru s naším nepatrným lidstvím. Kdo alespoň jednou koukal na hvězdy, dá mi za pravdu, že je to neopakovatelné. Napadají vás při tom zajímavé myšlenky a přemýšlíte o věcech, které by vás ve dne určitě nenapadly. A vracíte se do dětství nebo do těch úseků života, kdy vám bylo mile a dobře na duši. A než dohoří oheň u táboráku a než se vám zavřou oči, přemýšlíte o jedinečnosti hvězdných světel, hlubokostí nezměrného vesmírného prostoru a o tom, jestli je tam někde v dáli také lidský život. Kdyby totiž na některé z těch vzdálených planet byl lidský život a ony bytosti sledovaly naše dění, u nás na malé planetě Zemi a třeba i v naší malé Hlíně, určitě by nyní radostně a nadšeně zatleskali. A komuže by tleskali? Přece hlínskému divadelnímu spolku. Protože začít psát úvod našeho podzimního zpravodaje a nezmínit hned zde výjimečnost letošního hlínského divadla, to by byl hřích. Tak tedy, věřím, že jste všichni viděli pohádku S čerty nejsou žerty v podání hlínských ochotníků. A vy, co jste neviděli, tak opravdu litujte, protože to bylo fascinující a báječné představení! Podrobnosti a také zajímavosti o divadle vám přiblížíme dále ve zpravodaji a také předneseme některé reakce vás diváků na letošní divadlo. Dozvíte se také další informace z dění v obci, velmi zajímavé bude i povídání pana Dušana Adama o místních názvech ulic na Hlíně. A protože nám opět končí ono krásné letní období a počasí a nadchází podzimní nestálosti a chladné či pochmurné dny, načerpejte dobrou náladu třeba z našeho zpravodaje. Protože život je jako divadelní kus. Nezáleží na tom, jak byl dlouhý, ale jak dobře byl zahrán. A smějte se! Protože humor není jen odvětvím divadelního umění, nýbrž samou podstatou života. Užívejte si každého nového dne naplno! Příjemné podzimní dny a dobrou náladu vám za redakční tým přeje Kamila Veselá

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Reakce na slovo starosty 7 Události v obci 28 Rozhovor 30 Kalendář připravovaných akcí 30 Společenská rubrika 31 Historické okénko 44 Hlína v geografickém názvosloví 2 50 Povídání o rodinných svátcích 5 56 Recepty aneb dobroty pro vás 59 Za hranicemi obce 60 Zkušenosti 4 61 Závěrečné slovo 62 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4

Vážení spoluobčané, tři měsíce uplynuly, Vy máte před sebou další vydání Hlínských rozhledů a já se opět pokusím Vám přiblížit dění na obecním úřadě a v zastupitelstvu obce. Tak tedy v měsíci červnu byla společností Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje provedena oprava místních komunikací metodou nástřiku a v měsíci srpnu potom balenou asfaltovou směsí oprava těch poškozených míst, které již nástřikem nešly opravit. Tuto záležitost jste jistě sami postřehli a tak jenom dodám, že výběr společnosti proběhl na základě internetového průzkumu a posouzení reklamních nabídek různých společností v tomto oboru. Celkové náklady dosáhly téměř ke 100 000 Kč s DPH. V minulém vydání jsem Vás informoval o přípravě žádosti na získání dotace na opravu sochy Panny Marie u kostela a dnes Vám mohu sdělit, že naše snažení a téměř tříměsíční úmorná práce skončila s úspěchem a obec finanční prostředky získá. Nyní bude následovat výběr toho, kdo sochu opraví a předpokládané dokončení celé akce se předpokládá ke konci příštího roku. A jen připomenu, že odhadované náklady jsou kolem 250 000 Kč a přiznaná dotace je ve výši 85 % celkových nákladů. A ještě malý dodatek, na úspěchu a získání financí má velkou zásluhu místostarosta obce pan Ing. Miroslav Pacholík, který byl ten hlavní koordinátor a ve spolupráci se zastupující agenturou připravoval a předkládal za obec fondu požadované dokumenty a doklady. V měsíci červenci proběhlo veřejné zasedá-


ní zastupitelstva na kterém byl projednán dodatek dokumentu Strategického rozvoje obce, spočívající v doplnění mapových částí a upřesnění některých pasáží. Jak již bývá v poslední letech zvykem oba letní měsíce byly velmi bohaté na společenské akce, které se v obci konaly, což se výrazně projevilo na zájmu mediálních sdělovacích prostředků. Především velký zájem je o divadelní představení v přírodě, které si získává stále vetší oblibu a také stále více svých příznivců v širokém okolí. A tak díky těmto je možno informovat i o ostatním dění v obci, jako je nohejbalový turnaj, babské hody, o zajímavostech z provozu rozhledny jak v regionálním tisku a rozhlase, tak i na celostátní úrovni. Velmi zajímavá diskuse na tyto témata se také odvíjí na webových stránkách obce, kde se množí příspěvky v částech o obci a o divadelním představení. Do diskuse jako administrátor stránek nevstupuji, nechávám ji volný průběh, i když občas mám velkou chuť některé příspěvky zrušit. To tehdy pokud nejsou vedeny k danému tématu. Připadá mi nelogické diskutovat o počtu návštěvníků divadelních představení a využití finančních prostředků na obecních stránkách, když obec není pořadatelem a pouze hasičům a dalším organizacím umožňuje prezentovat svou činnost. Tyto záležitosti si řeší pořadatelé a mám za to, že je vše v naprostém pořádku a není třeba takovéto diskuse podporovat a podněcovat. Ve výše zmíněných diskusních příspěvcích o dění v obci se také vyjádřila „předchozí účetní“ (tak se diskutující podepsal)


k mému vyjádření ohledně navrácení dotace v minulém čísle rozhledů. V podstatě nechápu co diskutující chce svým příspěvkem říci. Sám v závěru přiznává, že chyba se může vloudit, jsme přece jen lidé a ne stroje a vadí mu pouze moje zdůvodnění. Jak jsem již dříve napsal, chybu jsme udělali a také přiznali, nesnažíme se před vámi nic skrývat. Zdůvodnění jsem uvedl obecné, aby mu každý porozuměl. Chápu, že pokud si to přečte člověk, který léta v tomto oboru pracoval, může se mu to jevit jako školácké. Výčet toho, co ve svém příspěvku diskutující uvádí, tedy konkrétně pasáž o tom, jak se postupuje v případě nejasností v účtování, velmi dobře známe a také jsme podle toho postupovali. A přesto k této chybě došlo. Pokusím se tedy ještě jednou a jasněji celou záležitost vysvětlit. Jak jsem již uvedl potíže jsou v rozhodování o tom co je investiční akce, tedy budování něčeho nového a co je akce neinvestiční, tedy veškeré druhy oprav. My jsme prováděli kompletní opravu podlahy ve třídě, což znamenalo odstranění staré podlahy a vybudování nové. Kam to v účetnictví zařadit se konzultovalo s krajskými úředníky a i zde panovaly nejasnosti, zda se jedná o opravu nebo novou věc. Nicméně závěrem bylo rozhodnuto, že je to oprava, akce neinvestiční a v tomto duchu byla také smlouva o poskytnutí dotace uzavřena. Bohužel zlomový okamžik nastal ve chvíli, kdy firma která tuto práci prováděla napsala do faktury „fakturujeme Vám zhotovení nové podlahy v obecní budově…“. Účetní obce automaticky, když viděla slovíčko nové, zaúčtovala jako investiční akci, aniž by o tom s někým hovořila. Při účtování potom probíhá dle směrnic schvalovací proces, který provádí starosta obce a bohu-

5

žel ani já jsem si této nesrovnalosti nevšiml. Předchozí účetní píše, že se na to mohlo přijít při ročním uzávěrce, což je sice pravda, ale účetní si byla jista svým zaúčtováním a tak žádnou chybu nehledala. Každá taková akce má jistá pravidla a povinnosti v podobě závěrečné zprávy a doložení vyúčtování akce. To jsme také v řádném termínu na krajský úřad předali (18. ledna 2012). Kontrola hospodaření obce proběhla 2. května 2012, tedy téměř 4 měsíce po tom co jsme na kraj předali naše materiály. Telefonicky jsem měl ověřeno, že je vše v pořádku. Na tuto chybu přišli až pracovníci kontrolního odboru kraje. Tedy vidíte není vše tak jednoduché jak se může někomu zdát. Věřte, že děláme vše proto, abychom tuto dotaci získali zpět. Žádost do zastupitelstva Jihomoravského kraje již byla podána a tak nyní již záleží jen na rozhodnutí tohoto orgánu. Samozřejmě podnikáme také kroky k tomu, aby se taková situace neopakovala. Zastupitelstvo na svých zasedáních připravuje opatření na zkvalitnění kontrolního systému a zlepšení práce finančního a kontrolního výboru. Pokud by měl někdo zájem ještě více o těchto záležitostech diskutovat má možnost navštívit veřejné zasedání zastupitelstva tam své připomínky uplatnit. Tam to totiž nebude anonymní jako na internetu. Samozřejmě o dalším vývoji Vás budu informovat. V závěru svého příspěvku Vás ještě upozorním, že v měsíci říjnu proběhnou volby do zastupitelstva Jihomoravského kraje a tak bych vám popřál šťastnou volbu při výběru našich zástupců pro příští čtyři roky. A to je v tomto vydání vše co jsem považoval za nutné Vám sdělit. Miloš Dostalý, starosta obce

6


Reakce na slovo starosty z minulého čísla zpravodaje

Komentář starosty ke kontrole hospodaření obce Hlína za rok 2011 mě přiměl k napsání následujících řádků. Při kontrole byly zjištěny závažné nedostatky v účtování, proto musí obec vrátit dotaci 90 000 Kč. Starosta se nám snaží vysvětlit, že za chybu v účtování odpisů může program a druhá chyba je jen záměna slov investiční a neinvestiční. O jak závažné nedostatky se ale jedná, svědčí i fakt, že se v této souvislosti zmiňuje o rezignaci na funkci starosty. Obec Hlína žádala o neinvestiční dotaci, smlouva byla uzavřena na neinvestiční dotaci, příjem peněz z krajského úřadu byl zaúčtován na položku neinvestiční dotace, ale výdaje za provedené práce jsou zaúčtovány nelogicky na investice, místo na položku opravy. Je to účetní chyba. Starosta uvádí, že účetní obce postupovala podle různých doporučení, výkladů a směrnic různých organizací a dle těchto zaúčtovala dotaci jako investiční!? Tak to je úplný nesmysl. Paní účetní nemusela nikde pátrat, protože jde o účtování obcí a navíc krajský úřad zasílá vždycky k dotacím pokyny, jak účtovat. Pokud si ani přesto nevěděla rady, měla věc konzultovat nejprve se starostou, ten by jí měl vysvětlit k jakému účelu budou peníze použity, nebo zvednout telefon a zavolat na kraj, kde vždycky ochotně poradí. Chybné účtování mohla účetní zjistit ještě několikrát, a to při finančním vypořádání dotací, kdy se zasílají na krajský úřad tabulky, nebo při schvalování rozpočtového opatření, které se provádí na položky, a nebo při uzávěrce roku 2011, kdy má účetní kontrolovat závěrečné sestavy a ještě do února roku 2012 může provést opravy účtování předchozího roku. Špatným zaúčtováním výdajů vznikla obci škoda 90 000 Kč, které musí vrátit a ještě se vyměřuje pokuta za porušení rozpočtové kázně. Peníze byly použity účelově správně, snad i hospodárně vynaloženy, když práce prováděla firma, kterou vlastní dva zastupitelé – za to je odpovědný starosta obce a za účtování odpovídá účetní obce. Nejsme neomylní, chyba se může stát, ale příště, prosím, více reality, bez školáckých výmluv. Chlubná Milada Hlína 114 664 91


Den dětí na Hlíně u rozhledny Vladimíra Menšíka

7

V neděli 3. června 2012 se na Hlíně u Rozhledny Vladimíra Menšíka uskutečnil tradiční Den dětí s velkolepou oslavou. Nejprve na děti čekalo překvapení v podobě živého hada, kterého přivezla na vystoupení s sebou tanečnice. S hroznýšem královským pak předvedla dynamický tanec. Po tanečním vystoupení si mohli všichni přítomní hada pohladil, potěžkat nebo, pro ty odvážnější, dát si hada kolem krku. Mnozí setkání s hadem využili a překonali svoje předsudky či strach. Středisko volného času Ivančice připravilo na další část dne pro děti soutěžní zábavu a to v převlecích za zvířátka. Děti absolvovaly soutěžní disciplíny na jednotlivých stanovištích, kde dostávaly razítka a ty pak po skončení vyměnily za balíčky sladkostí. K dobré náladě hrála veselá hudba a nechyběl ani skákací hrad a houpačka. Trošku nás pozlobilo počasí, ale ti vytrvalí vydrželi až do konce a nevadil jim ani občasný déšť.

Den dětí u rozhledny, 3. června 2012.

8

Den dětí u rozhledny, 3. června 2012.


9


Hasičská soutěž na Hlíně

I když počasí nebylo úplně nejlepší a i když se hlínská družstva formovala na poslední chvíli, přesto, dokázali Hlínští postavit dvě mužstva, Hlína A a Hlína B (toto mužstvo doplňovala jedna žena). Celkem na Hasičskou soutěž na Hlínu přijelo 8 družstev z okolních obcí, z toho byla tři družstva žen. A jak to všechno dopadlo? V kategorii mužských hasičských družstev zvítězili hasiči z Dolních Kounic, druzí byli hasiči z Mělčan a na třetí příčku dosáhli hasiči ze Silůvek. Hlínské družstvo B obsadilo sedmé místo, družstvo Hlína A soutěž nedokončilo.V kategorii žen zvítězily hasičky z Nových Bránic, druhé skončily hasičky ze Silůvek a třetí místo získaly hasičky z Moravských Bránic.

< Družstvo mužů Hlína „A“: Jakub Havlík, Robert Duda, Martin Vašulín, Milan Vávra, Martin César, Libor Čech, Ondra Havlík, 9. června 2012.

> Družstvo mužů Hlína „B“: Gábina Nosková, Richard Nesvačil, Martin Vašulín, Tomáš Sedlák, Tomáš Hošek, Milan Vávra, Libor Čech, 9. června 2012.

10

Start družstva mužů Hlína „A“, 9. června 2012.

Útok družstva mužů Hlína „B“, 9. června 2012.

Počasí závodům nepřálo, 9. června 2012.



Deník, úterý 12. června 2012, str. 7.

12. června 2012 jsme si mohli v denním tisku přečíst tuto dvoustranu věnovanou rozhlednám v Jihomoravském kraji. Deník, úterý 12. června 2012, str. 6–7.

11

12


Divadlo zkouška 17. 6. 2012

Představujeme vám několik záběrů z jedné z divadelních zkoušek, která se konala 17. června 2012.

Poslední setkání Babince před prázdninami

Dne 29. června se uskutečnilo poslední předprázdninové setkání našeho Babince. Tentokrát k nám přišla paní Olga Plachá a naučila nás výrobu papírových krajek. Některé účastnice se naučily jednoduchou technikou vyrobit a zhotovit překrásnou papírovou krajku. Těmto ženám nechyběla trpělivost a odnášely si domů svůj vlastnoruční výrobek, ze kterého měly opravdu radost. Ostatní přihlížející ženy vše pozorně sledovaly a dokonce některé si zakoupí pomůcky pro tuto techniku a v zimních měsících se budou touto technikou po večerech bavit. Text Marie Čechová


Nohejbalový turnaj a taneční zábava na Hlíně

13

Na sportovní den – na nohejbalový turnaj na Hlíně dne 11. srpna 2012 se přihlásilo celkem 12 družstev. Za pohodového počasí s občasnými přeháňkami a při dobrém občerstvení, s podporou diváků a fanoušků se odehrála řada napínavých sportovních soubojů a na první tři vítězná místa se dostala tato družstva: Třetí místo si odvezlo družstvo z Medlova „Jak chceš“, druhou cenu získal tým z Hlíny, „Nekopnem si“ a prvenství tentokráte odváželi do nedalekých Neslovic „Vinas“. Večer se konala také příjemná zábava za obecním úřadem, kdy k tanci i poslechu hrálo DUO Leszcynski.

Tabulka skupiny A, 11. srpna 2012.

Tabulka skupiny B, 11. srpna 2012.

14


< 2. místo – Nekopnem si, Hlína, Ondra Havlík, Aleš Musil, Lukáš Uj, 11. srpna 2012.

Ceny pro vítěze, 11. srpna 2012.

Krišpin, Hlína, 11. srpna 2012.

Grafické znázornění rozpisu zápasů – vyřazovací část, 11. srpna 2012.


15

Divadlo v lesním prostředí

I letos měli hlínští divadelníci jasno ve výběru divadelní hry, protože u Vás, návštěvníků, soudě dle vašeho zájmu, vyhrávají pohádky. Nejlépe pak pohádky humorné. A tak jsme letos nasadili opravdu hvězdu mezi českými pohádkami, pohádku „S čerty nejsou žerty“. Tato velmi veselá pohádková hra, ve které nechybí vtipné dialogy, pěkné písničky, překvapivé kreace i šarvátky, to vše v podání amatérského ochotnického spolku z Hlíny. Tedy naší velké divadelní rodiny, která se nám stále rozrůstá o nové mladé herce a herečky, kdy všichni jako celek tvoří báječný tým, který nezkazí žádnou srandu a každoročně vymění své dny volna a dovolených za divadelní zkoušky a za to, aby po každé dobře odehrané hře slyšeli váš nadšený potlesk, aby viděli vaše úsměvy a radost v očích… A pokud si myslíte, že pohádku S čerty nejsou žerty z televizních obrazovek dobře znáte a že vás ničím nemůžeme překvapit, tak se tedy mýlíte. V naší divadelní pohádce totiž zazní písničky, které filmová pohádky nezná. Autory těchto textů a hudby jsou pan Karel Cón a paní Miloslava Plačková, kteří je speciálně pro toto hlínské divadelní představení připravili. A za to jim patří velké poděkování! O úspěšnosti této pohádky se již přesvědčili diváci při pěti představeních, které byly sehrány ve dnech 1. a 6. července, 4. a 5. srpna a také 19. srpna 2012 za velmi pěkného ač parného počasí. Všechna představení shlédl velký počet spokojených diváků.

Sponzoři divadla

ČEZ – partner obce Vasyl Popovych, Hlína Smíšené zboží Hoškovi, Hlína Stolařství Šimbera, Mělčany Vinařství Jan Plaček, Moravské Bránice Fotoateliér Jana Filová, Rosice Pila Tetčice, a. s. Stolařství Miloš Hejtmánek Vítězslav Mach – střechy, tesařství Madrev, s. r. o., Hlína Jan Rybníček – foto a videoslužby, Silůvky Obecní úřad Hlína Rolnická společnost Lesonice F-moto Martin Vašulín Milada Putnová, Mělčany

16


Vypravěčka čertice, 1. července 2012.

Máchalova poslední chvíle, 1. července 2012.

> Vojsko pod velením přísného kaprála Vlastislava Boušky, 1. července 2012.

< Opravdu čertovské peklo, 1. července 2012.

3. 7. 2012 13:25:00 - Marta Straková divadlo 2012 Zúčastnili jsme se premiéry 1. 7. 2012 a bylo to super a i když bylo vedro - byla super zábava - a trochu přece tepleji být musí, když tam bylo peklo. Přeji hodně elánu do dalších pohádek, ať se daří.

17


< Vzorně přichystané pohádkové jeviště, 1. července 2012.

> Tatíčku kníže, zaplať!, 1. července 2012.

-----Original Message----From: Magda Hradilová [mailto:[email protected]] Sent: Sunday, August 05, 2012 9:27 PM To: Obec Hlína Subject: Re: RE: Dobrý den pane místostarosto, ještě jednou děkuji za přesné informace i popis cesty, díky kterému jsme se „trefili na první dobrou“. A můj velký obdiv všem, kdo představení připravili a hráli v něm - myslím, že by strčili do kapsy i leckteré profesionály. Hlavně na všech bylo vidět, že hrají s chutí a že je to baví. My oba s manželem, ale především naše čtyřletá dcera, jsme byli vážně nadšeni!!! Vzkažte prosím všem vašim divadelníkům, že jim moc děkujeme za báječné odpoledne a že se těšíme, co si připraví za rok! S přáním všeho dobrého Mgr. Magda Hradilová

18


S čerty nejsou žerty Pohádková hra se zpěvy o dvou dějstvích

Na motivy pohádky Boženy Němcové – Čertův švagr a filmu Hynka Bočana Hudba a text: Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák Karel Cón, Miloslava Plačková Osoby a obsazení: Vypravěčka a čertice ………………………………………… Milana Pulgretová Adélka ………………………………………………………... Tereza Mezníková Angelína ……………………………………………………… Gabriela Nosková Kníže ………………………………………………………………... Jozef Sliacky Správce ……………………………………………………………... Milan Hošek Petr Máchal ………………………………………………………….... Aleš Musil Janek …………………………………………………………….. Martin Dostalý Lucifer ………………………………………………………… David Chaloupka Babička Máchalová …………………………………………. Miluška Šnyrchová Kaprál ………………………………………………………… Vlastislav Bouška Dorota ………………………………………………………….. Milana Šmídová Hostinská …………………………………………………………. Luďka Fialová Čert písař ………………………………………………………….. Tomáš Hošek Máchal, princ, voják ………………………………………………. Pavel Wenzel Čertice ……………………………….. Kristýna Pulgretová, Anežka Kilhofová, Helga Pacholíková, Veronika Šmerdová Vojáci, princové ………………. Petr Hošek, Zbyněk Nazarej, Tomáš Pavlovský Čertíci ……………... Zuzka Nosková, Verunka Nesvačilová, Nelinka Nosková, Terezka Putnová, Simonka Jelínková, Klárka Wenzlová, Anička Jelínková, Lucinka Chaloupková režie: Jozef Sliacky asistent režie: Milana Pulgretová scéna: Milana Pulgretová, Milan Hošek nápověda: Věra Hošková masky: Jana Filová hudba: orchestrální zpracování Karel Cón ozvučení: Jiří Jelínek, Pavel Dočkal


Radostný pohled do zaplněného hlediště, 1. července 2012.

-----Original Message----From: Antonie Dvořáková [mailto:[email protected]] Sent: Monday, August 06, 2012 5:57 PM To: [email protected] Subject: blahopřání a poděkování Vážený pane starosto, včera jsme měli tu čest opět být přítomni mezi diváky na divadelním představení v lesním areálu „S čerty nejsou žerty“. Je úžasné sledovat učinkující, s jakým upřímným nasazením odvádějí kus tak poctivé práce, kterou dozajista ochotnické divadlo je. Je opravdu skvělé, když se v obci najdou ochotní lidé, kteří se takovéto činnosti věnují a dělají radost nejen sobě, ale i druhým. Veliký zájem diváků, jak oznamoval pan Sliacký, a potlesk diváků, je toho dokladem, že vzájemná radost z dobře odvedené práce u Vás opravdu panovala. Ze srdce blahopřejeme všem, kteří se podíleli jakýmkoli způsobem na uskutečnění divadelního představení. Děkujeme za krásně prožité nedělní odpoledne. Do další práce přejeme všem ochotníkům od těch nejmenších až po ty, kteří se už této Bohulibé činnosti věnují nějaký pátek, ale i Vám osobně hodně tvůrčího elánu, pohody a hlavně pevné zdraví. Antonie a Jan Dvořákovi Drnovice u Vyškova

19

20


Angelína s Adélkou na projížďce, 4. srpna 2012.

Dorota se správcem kují pikle, 1. července 2012.

Petr Máchal s babičkou, 1. července 2012.

Kníže s dcerou Angelínou, 1. července 2012.

Fronta u pokladen, 4. srpna 2012.

Dvořící se správce, 1. července 2012.

6. 8. 2012 15:34:00 - Pavel Valenta DVD Dobrý den, byl jsem na Vašem představení 5. 8. a bylo to opravdu skvělé. Připojuji se k dřívějšímu příspěvku ohledně zakoupení DVD s letošní pohádkou a prosil bych o upřesnění kontaktu na pana Rybníčka ze Silůvek. Děkuji za odpověď.

21


< Peklo plné čertíků, 1. července 2012.

> Ta naše hospoda..., 1. července 2012.

6. 8. 2012 11:02:00 - Lucie poděkování a září... Včera jsem zavítala na vaše poslední představení sezóny S čerty nejsou žerty. Opravdu mimořádný výkon a úžasné nasazení:-) Děkuji za skvělý zážitek! Mám radost, že hrajete ještě 16. září v zámeckém parku v Dukovanech. Jsem totiž rozhodnutá jet znovu:-)

22


Zahájení představení místostarostou obce Ing. Miroslavem Pacholíkem, 1. 7. 2012.

Zahájení představení starostou obce Milošem Dostalým, 4. 8. 2012.

Společné foto všech učinkujících po večerním představení, 4. 8. 2012.

22. 8. 2012 22:05:00 - Mirek Šťastný Fandíme vám! Již od hry Na tý louce zelený navštěvujeme každým rokem vaše divadlo a myslíme si, že jste stále lepší a lepší. Moc vám fandíme a oceňujeme vaši činnost pro pobavení lidí, které ani neznáte, ale kteří už velmi dobře znají vaše divadlo. Držíme vám palce – dnes už málokdo obětuje svůj volný čas pro pobavení a potěšení neznámých lidí. Za turisty z Kyjova M. Š.

23


O hlínském čertovském divadle aneb viděla jsem a byli jste báječní! Je neděle pátého srpna 2012 odpoledne. Čas přesně 14.30 hodin. Přicházím na Hlínu, abych se se svou rodinou podívala na Hlínské. Dnes hrají moji oblíbenou pohádku S čerty nejsou žerty. Do začátku představení zbývá třicet minut a už není prakticky žádné místo k sezení. Lavice se sedícími diváky obklopují stojící lidé anebo sedící na přinesených dekách na zemi či rybářských židličkách. Nevadí jim to. Usmívají se, obdivují krásně nazdobenou scénu jeviště. Děti už nedočkavě očekávají zahájení pohádkového muzikálu. Konečně zazvoní zvoneček. Jednou, podruhé, potřetí. Pak přijde pan starosta Dostalý a přivítá všechny návštěvníky na divadle. Začínáme!!! Vnadná čertice nás uvádí do pohádkového děje. I velmi malé děti sedící na klínech maminek zavřou pusinky a napjatě sledují jeviště. Znám každé slovo v této pohádce téměř nazpaměť a tak trošku srovnávám. A chvílemi si říkám, že jsou opravdu hlínští lepší než ti herci filmoví. Mají totiž perfektně rozdělené role a hlavně hrají s nadšením a láskou. Obdivuji skvělý výkon Milany Šmídové coby zlé a panovačné Doroty Máchalové. Nezapomenutelný byl i pan Milan Hošek coby správce zámku, pan Chaloupka se svým zvučným hlasem vládce pekel, paní Gábina Nosková, která jako by z oka vypadnula krásné a vychytralé princezně Angelině. Nemohu opomenout ani skvělý výkon čerta Janka a pohodového mladého Petra Máchala. Inu pánové to vzali pěkně tak jak má být a jejich herečtí kolegové by jim určitě zatleskali. Kromě brilantních hereckých výkonů všech herců, a to jsem zmínila jen některé osobně, protože nesmím zapomenout na všechny ostatní a taky na rozkošné děti v převlecích čertíků, které skvěle tancovaly a zpívaly…. Tak tedy kromě hereckých výkonů byl divák mile překvapen množstvím písní, které se v divadle objevily.

Kromě známé písně „Petře, Petříčku“ a „Ta naše hospoda“, to byly další rytmické a zpěvně rychle naučné, znělé a textem poplatné době, krásné písně pana Karla Cóna a paní Miloslavy Plačkové. A tak jsem si zpívala s herci písničky, které jako bych znala už dlouho z této úžasné pohádky. Musím říci, že první divadlo, které jsem na Hlíně viděla bylo představení Divá Bára. Trošku nezáživné, spíše pro starší generaci, prostě klasika, na kterou nepřilákáte mladé ani děti. A pak začali hrát opravdu zajímavé kousky jako Mrazíka, Noc na Karlštejně, Dívčí válku, Sněhurku a naposledy letos S čerty nejsou žerty. To si myslím, že byl ten správný krok a správným směrem. Lidi se chtějí bavit dobře, zasmát se, zazpívat si pěkné písničky a chtějí humorné scénky a prvky. A tak dodnes vzpomínám na fantastické „úlety“, které diváka nejvíce pobaví, třeba když přijela Baba Jaga v Mrazíkovi na čtyřkolce, když se královna převlíkala a ukázala ctihodnému otci v Noci na Karlštejně podprsenku anebo v samotné pohádce S čerty nejsou žerty, když se čert Janek vtipně přeměnil za ženu tím, že pod pláštěm měl zástěru s obrázkem ženy v prádle a podvazcích. To je to, co chce divák vidět. Nejen skvělý herecký výkon v krásném přírodním zákoutí, ale také nějakou srandu! A tak vám, moji milí herci a herečky moc fandíme! Nejen já, ale i celá naše početná rodina, protože nás i s dětmi bylo na divadle u vás celkem dvacet! Vykašlete se na to, co píšou někteří závistivci do diskuse na webových stránkách vaší krásné obce! Ti, co to píšou, určitě nikdy neudělali nic dobrého pro druhé. Svůj volný čas věnují buď pomluvám nebo se jen tak povalují a spekulují. Zatímco vy dáváte svůj volný čas, své nadání, své úsměvy, svůj pot a svoji lásku pro druhé a proto si vás tolik vážím a už teď se těším na to, co budete hrát zase za rok.

Jarmila Stejskalová s rodinou z Moravských Budějovic Pozn.: Ručně psaný dopis byl doručen dne 20. srpna 2012 poštou na adresu redakce Rozhledů a byl doslovně přepsán.

24


Babské hody přilákaly velké množství návštěvníků

Každoročně se na Hlíně konají tradiční Rozmarýnové hody a to na konci měsíce srpna. V letošním roce byla menší změna a na Hlíně se uskutečnily pravé Babské hody. Zahajovalo se stavbou hodové máje v sobotu 25. srpna. V neděli 26. srpna se konala v kostele sv. Kunhuty na Hlíně mše svatá, na kterou přišly krojované ženy a dívky. Po mši procházelo 13 párů žen a dívek v krojích obcí a v každém domě se zastavily a zvaly na hodové veselí. Odpoledne se na place pod májí tancovala česká beseda a večer se pokračovalo taneční zábavou, kdy po celý den i noc hrála dechová hudba Petrovanka. V pondělí byla další pěkná zábava a to s hudbou skupiny Dreams. V oba dva dny se na Hlínu přišlo či přijelo podívat velké množství návštěvníků nejen místních, ale i zdaleka. Ženám a dívkám to v krojích velmi slušelo a tak to byla opět velmi pěkná podívaná. Poděkování patří všem nadšencům, kteří se této akce účastnili a kteří pomohli s přípravami i samotným průběhem hodů.

Babské hody na Hlíně, 25.–27. 8. 2012.



25

26





27

28


Zajímavosti o hlínském divadle v lesním prostředí – pohádka S čerty nejsou žerty aneb zpovídali jsme herce a herečky Kolik herců a hereček na letošním divadle hrálo? Letos nás hrálo včetně dětí 29. Kde si půjčujete kostýmy a kolik kostýmů jste si letos na představení vypůjčili? Kostýmy si půjčujeme v Janáčkově divadle Brno a kolik jsme si jich letos vypůjčili, to přesně nikdo z nás neví, ale bylo jich hodně. Vytvářeli jste si nějaké kostýmy sami, vlastními silami a jaké? Kdo byl autorem těchto šitých kostýmů? Skoro všechny kostýmy na čerty jsou vyrobené doma a autorem je každý, kdo byl čert. Kdo maloval kulisy na jevištní scéně a kdo vytvářel celou scénu? Jelikož scéna byla letos náročná, podílelo se na ní více lidí, kulisy malovala Milana Pulgretová, ale kompletní scénu včetně váhy , mlýnského kola, vězení, pekla a jiných pomáhali vytvořit i jiní, např. Milan Hošek a Aleš Musil. Kdo zajišťoval efekty jako dým, rány a další zajímavosti na scéně? Efekty na scéně nám zajišťoval náš pyrotechnik Vojta Chaloupka. O kolik nových herců a hereček se letošní divadlo „rozrostlo“? Letošní divadlo se rozrostlo asi o šest herců, tři z toho už ale v dřívějších divadlech hráli, jen měli nějaký rok pauzu. Máte nějakou zajímavost, něco veselého, co jste při některém z pěti odehraných představení zažili? Stává se nám hodně veselých příhod ze zkoušek i z odehraných představení, jako je například zamotaný port Doroty Máchalové do zástěry nebo zaseknutá udice s pírkem, zapomenutý seznam herců při závěrečném představování a následná improvizace. Tyto situace si vždycky při setkání rádi připomeneme a zasmějeme se jim. Jak se vám líbilo publikum a jací byli diváci? Diváci byli úžasní. Jak se vám hraje večerní představení? Je to náročnější? Večerní divadlo je náročnější, vzhledem k tomu že musíme vymyslet kam pověsit osvětlení a po odehrání se všechno musí poklízet za tmy. Kolik nových písniček pro vás napsali a zhudebnili pan Karel Cón a paní Miloslava Plačková a jak se vám tyto písně líbily? Speciálně pro toto divadlo bylo složeno deset písniček, které nás velice nadchly.

29


Jak berou hraní na divadle ti nejmenší herci a herečky, děti, a jaká je s nimi spolupráce? Děti už hrají kolikátým rokem, tak už vědí že při hraní divadla musí být za kulisami tichoučko, ale jelikož jsou z hraní nadšené, nemáme s nimi žádný problém. Jaká je spolupráce s týmem zvukařským? Spolupráce se zvukaři je skvělá. Snaží se nám ve všech termínech zkoušek i samotných představení vyjít vstříc. Kolik dalších neherců se podílí přibližně na zabezpečení chodu divadla (stavba laviček a jeviště, občerstvení atd.). To se nedá spočítat, je jich ale opravdu hodně. Jak se cítíte po pěti odehraných představeních? Unaveně, protože veškerý volný čas se snažíme věnovat zkouškám a přípravám divadla. Je ještě něco, co byste chtěli sdělit čtenářům zpravodaje? Chtěli by jsme prostřednictvím zpravodaje, poděkovat všem co se podíleli na přípravách divadelních představení.

DÍKY!!!

Poněkud naivní fotomontáž odjezdu vlaku z Ivančic do Moravských Bránic, 1912.

30


Říjen 2012

• Neděle 7. října 2012 – Drakiáda u rozhledny – od 14.00 hodin – šestý ročník hlínské drakiády u rozhledny Vladimíra Menšíka – neváhejte a již nyní popřemýšlejte o tom, jakého draka vyrobíte a přijďte si s námi zasoutěžit v neděli odpoledne k rozhledně, anebo se jen podívat jak se u rozhledny lítá! _______________

Prosinec 2012

• Sobota 8. prosince 2012 v 17.00 hodin – Mikulášská na Hlíně – Tradiční průvod andělů a andílků s lucerničkami a pochodněmi obcí Hlína za doprovodu hudby s nadílkou Mikuláše. • Neděle 9. prosince 2012 v 15.00 hodin – Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty – příjemné odpoledne s milou vánoční hudbou v hlínském kostele.

V uplynulém období roku jsme měli velkou radost z toho, že se narodilo další miminko. Bylo to na počátku měsíce srpna, kdy se hlínská obec rozrostla o nového občánka, holčičku Aničku Dostalou. Blahopřejeme šťastným rodičům a malé Aničce přejeme hodně lásky, zdraví a veselé dětství. A komu budeme přát k významným jubileím v posledních třech měsících roku 2012? V listopadu 2012 oslaví významné životní jubileum paní Romana Suchánková a pan Milan Vaňura. V polovině měsíce prosince bude oslavovat krásné životní jubileum i naše místostarostka paní Jana Vašulínová. Všem oslavencům přejeme hlavně pevné zdraví, štěstí, pohodu, lásku, životní optimismus a nadhled i radostné chvíle v kruhu těch, které máte rádi.


100 roků Kounicko-Ivančicko-Oslavanské dráhy

31

V neděli, dne 14. července 1912 o půl desáté, přijel do Oslavan oficiálně první osobní vlak z Kounic. Sláva veliká. Na staniční budově vlály prapory, občanstvo nastrojené, dámy v nezbytných širokých kloboucích. Páni rovněž. A to by nemohly být Oslavany, aby zde nehrála hudba. V prvním vagónu přijelo představenstvo dráhy a v dalších třech byli ostatní cestující. Ale to již byla pouze třešinka na dortu. Tomuto aktu předcházelo mnoho práce a úsilí nejen dělníků, ale i techniků. Trasa tratě byla několikráte navrhována a měněna. Definitivní návrh provedl v roce 1907 stavební podnikatel O. Žiwotski (je pohřben v Rosicích). Jednalo se o lokální (místní) trať o normálním rozchodu. Ministerstvo železnic zaslalo 16. července 1907 schválený projekt představenstvu města Ivančic. Pozemky pro výstavbu tratě se musely od majitelů vyvlastnit podle Úředního listu číslo 206. Pohovory s nimi se konaly dne 9. září 1907 v Ivančicích, kam byli všichni zainteresovaní pozváni. Začaly přípravy stavby. Prováděly se různé pochůzky a revize po budoucí trati. Musela

Příjezd prvního vlaku do slavnostně vyzdobeného nádraží v Ivančicích, 14. července 1912.

32


Průjezd vlaku pod rozhlednou na Oklikách, 1915.

se také provádět „ohnivzdorná“ opatření, aby se zabránilo možným požárům, které by mohly způsobit jiskry z lokomotiv. Konečně 10. listopadu 1911 podepsal ivančický starosta Josef Kočí a tamní advokát JUDr. Otto Mayer, který zastupoval společnost KIOD (Kounicko-Ivančicko-Oslavanskou dráhu) s podnikatelem staveb železnic, c. k. stavebním radou, doktorem techniky a úředně autorizovaným stavebním radou Aloisem O. Suchohrdem smlouvu o dílo. Rozpočet byl na 1 400 000 rakouských korun. Ten byl ale překročen o 316 000 korun. Nemenší zájem na výstavbě této tratě měla také Rakouská akciová společnost na dodávku elektřiny (OELAG), která prováděla výstavbu oslavanské elektrárny. Výstavba tratě byla zahájena v roce 1911. Tato trať je dlouhá 9 150 metrů. Její nultý kilometr se počítá v Moravských Bránicích od 131,862 km původní hlavní tratě s číslováním z Vídně. Oboje koleje, jak hlavní, tak i lokální, vedou z bránického nádraží souběžně 1 261 metrů. Pak hlavní odbočí a pokračuje přes bránický viadukt dále směrem na Moravský Krumlov. Naše jubilující trať pak vede krásným a malebným údolím řeky Jihlavy. Ve vzdálenosti 3,109 km byla zřízena poněkud později zastávka Skřípský mlýn, dnes má název Ivančice letovisko. V km 4,889 je zastávka Ivančice město. Dnes již hodně zchátralá a vandaly poničená dřevěná čekárna, byla zde postavená až v roce 1913. Na kilometru 5,619 je stanice Ivančice. Ta byla vybavena poschoďovou staniční budovou. Dále pak s dodnes stojící budovou typického železničního skladiště se dvěma rampami, kolejovou váhou, výtopnou pro dvě lokomotivy (která byla zlikvidovaná v roce 2001) s dílnou na opravy lokomotiv i vagónů, skládkou uhlí, odpopelovacím kanálem a samozřejmě také vodárenským zařízením se studnou, která byla


33

vyzděná lomovým kamenem. Byla zde projektovaná odbočná kolej včetně točny do koželužny Max Sinaiberger und Sohn (a syn), ale k tomuto záměru nakonec nedošlo. V km 9,150 byla v Oslavanech postavena přízemní staniční budova a skladiště s rampou. Někteří občané si ještě na toto skladiště pamatují. Dřevěná kostra částečně vyzděná. Tato nákladní „magacína“ stávala vedle záchodů. Nádražní budova v Moravských Bránicích, kolem roku 1915. Z každé strany byla rampa. Přepravované zboží, které se dovezlo k expedici, bylo přijato do skladiště přes rampu od silnice. Manipulace se prováděla pomocí dvoukolového ručního skladištního vozíku na přepravu, tak zvaného růdlu. Po zvážení a vybavení se náklad pak převážel druhou stranou do přistavených vagónů. Rampa na straně kolejí byla v úrovni vagónů, takže manipulace se zásilkami nebyla tak namáhavá. Po skladišti zůstal pouze zvýšený základ. Všechny výhybky se na této trati přestavovaly ručně. Kolem kolejí byly postaveny sloupy, na kterých byly nataženy telefonní dráty pro dorozumívání mezi stanicemi, ale i mezi pracovníky, kteří pracovali na trati. (Dva dráty, které vedly po sloupech, níže

Jízdní řád tratě Kounice - Ivančice - Oslavany, platný od 15. května 1929.

34


nad zemí). Společnost, která vlastnila tuto trať, si zakoupila v roce 1912 pro provoz dvě tendrové parní lokomotivy, vyrobené První českomoravskou strojírnou v Praze (později ČKD) řady 41.006 a 41.007. Jejich výrobní čísla byla 446 a 447. Dále to byly dva sdružené osobní vozy druhé a třetí třídy řady BCil, jeden vůz třetí třídy, jeden služební, který Nádražní budova v Oslavanech, 1912. měl oddělený poštovní oddíl, označený DF 411 a tři otevřené nákladní vagóny. Později se pořídily další. Akcionáři samozřejmě neměli peníze, aby se mohly všechny náklady splatit. Zůstaly dluhy. Většinu dlužných částek zakoupilo město Ivančice a někteří další zájemci. V březnu 1915 byla ustavující valná hromada akciové společnosti KIOD, která převzala všechny povinnosti i práva. Správní rada této železnice měla své sídlo v Ivančicích. Hned při výstavbě této tratě, byly prodlouženy koleje z oslavanského nádraží do nově stavěné elektrárny, které vedly kolem strojovny, až za rozvodnu. Později tyto koleje byly prodlouženy až na hranice pozemku s prádlem, vedle nově postavené budovy chemické úpravny vody. Další vlečka z nádraží do elektrárny byla postavena v souvislosti s budováním uhelné skládky, a to na základě schválení výnosu Ministerstva

Jízdní řád tratě Brno - Oslavany, platný od 4. května 1942.


35

železnic, číslo 44359-IV/2 ze dne 30. září 1920. Později se provedly na elektrárně další odbočky z této koleje pro lepší manipulaci s vagóny s uhlím, případně se struskou. Ve dvacátých letech byla také postavena vlečka na uhelné prádlo dolu Kukla. Od ní byly odbočeny koleje pro potřeby cukrovaru. Obě tyto koleje končily téměř u plotu, oddělující prádlo od silnice na Ivančice. Z obou stran „cukrovarské“ koleje byly položeny koleje úzkorozchodné tratě. Po nich se převážela řepa do cukrovaru. Ta se zde překládala do výklopných vozíků. Tyto pak byly taženy koňmi přes most, po pravé straně silnice a pak se ostře zatočily do cukrovaru. Zpětně se pak vyvážely cukrovarské řízky, které se opět překládaly do vagónů normálního rozchodu a odvážely se z Oslavan. Úzkokolejná trať byla po zániku provozu cukrovaru zlikvidovaná a původní vlečka na prádlo je v současné době využívána jinou firmou. Ve čtyřicátých letech byla postavena další vlečka do nově stavěné rozvodny 100 000 voltů. Po ní se vozily transformátory, spínače a další věci. Tato pak byla na základě rozhodnutí Drážního správního orgánu v Olomouci ze dne 28. srpna 1991 zrušena. Využívá se pouze její část, od silnice do rozvodny. V tomto úseku byl železniční svršek rekonstruován. V osmdesátých letech se postavilo mezi Ivančicemi a Oslavany tak zvané silo. To samozřejmě potřebovalo pro své potřeby také železniční vlečku. Ta byla schválená 16. ledna 1984 a 24. dubna 1990 byla zprovozněna. V souvislosti s touto vlečkou o délce 1,667 km,

Úžasný pohled na souběžně se vinoucí stužky železniční tratě, silnice a řeky Jihlavy mezi rozhlednou na Oklikách a Stříbským mlýnem, 60. léta 20. století.

36


bylo nutné provést úpravy kolejiště v Ivančicích. Nyní se vrátíme zpět do třicátých let. Hospodářská krize se nevyhnula ani této trati. Snižovaly se objemy přepravy a tím také plateb. Jízdy vlaků byly omezeny pouze na dva páry denně. Ráno v šest hodin a večer v osmnáct. Manko se zvyšovalo a ke konci roku 1935 dosáhl schodek 1 613 088,69 korun. Proto správní rada požádala písemně dne 8. června 1935 ministerstvo železnic, aby převzal stát provoz na této trati. Bylo propuštěno z práce 18 zaměstnanců a za 378 000 korun byly prodány obě lokomotivy a nějaké vagóny Otrokovicko-Zlínsko-Vizovické trati, tehdejšímu majiteli Baťovi. Od 1. února 1936 byla zahájená přeprava osob prostřednictvím tří autobusů a náklad byl převážen dvěma nákladními auty. Z Oslavan byl také vypravován autobus soukromým vlastníkem Vyhnálkem, který vozil občany na vlak do Tetčic. Trať byla prohlášena za vlečku s neveřejnou dopravou. Až od 8. března 1937 se zde prováděla pouze přeprava nákladů již pod hlavičkou ČSD. Od 3. ledna 1938 byla obnovena na této trati železniční osobní doprava. Tato trvala až do konce války, kdy provoz na trati byl z důvodů osvobozovacích bojů v roce 1945, od 18. dubna do 15. května, přerušen. Po osvobození trvalo hodně dlouho, než se provoz na trati znormalizoval. Od roku 1969 se začalo vozit uhlí ze Zbýšova přes Zastávku, Střelice, Moravské Bránice do oslavanské elektrárny. Dva páry ucelených vlaků denně projížděly tuto trať. Soupravu táhla velká a silná lokomotiva řady 556.0203, která měla na sobě zeleně natřené usměrňovací plechy. Od roku 1975 se pak začalo uhlí dopravovat uhelnou visutou lanov-

Otisk razítka používaného při oslavách 90. výročí zahájení provozu na místní dráze KIOD ve dnech 17.–19. května 2002. zadavatel: České dráhy, s.o. - OPŘ Brno navrženo dne: 28. 02. 2002 předáno dne: 21. 03. 2002 tvar: ovál 64 x 44 mm text: Moravské Bránice – Ivančice – Oslavany, 90, 1912, 2002. grafika: Perokresba parní lokomotivy KIOD 41.006, zkřížená kladívka, svazek chřestu. počet vyrobených kusů: 3 souč. majitelé: 1 ks VSPHŽ, 2 ks soukromé osoby

Otisk pamětního razítka používaného při 95. výročí zahájení provozu na místní dráze KIOD. zadavatel: České dráhy, a. s. - KCOD Brno navrženo dne: 2. 6. 2007 předáno dne: 24. 8. 2007 tvar: ovál 70 x 50 mm text: 95, Moravské Bránice – Ivančice – Oslavany, 1912, 2007. grafika: Perokresba parní lokomotivy 41.006 KIOD, logo Českých drah. počet vyrobených kusů: 2 současní majitelé: 1 ks VSPHŽ, 1 ks ČD


37

Hlavička dopisní obálky společnosti Místní dráhy Kounice-Ivančice-Oslavany, 1932.

kou ze Zbýšova do Oslavan. Uhlí z tohoto revíru ale nedostačovalo pokrýt spotřebu elektrárny a proto se železnicí dováželo uhlí z Polska, z Doněcké oblasti a také z Čech. Spalování uhlí na elektrárně skončilo v květnu 1993. Od té doby tato vlečka není využívána. A nesmíme zapomenout na podzimní kampaně cukrové řepy. Starší si ještě vzpomenou na ohromné skládky řepy na nádražích před odvezením do cukrovaru. Poslední velká změna, která se dotkla stanice Ivančice, byla stavba vlečky do obilního sila. Další úvahy jako např. postavení nové nádražní budovy na opačné straně nádraží, blíže k městu, Nádraží v Moravských Bránicích a v Ivančicích, 1912. nebo postavení vlečky do Retexu, již nebyly realizovány. V posledních deseti letech docházelo na jedné straně k modernizaci např. zabezpečovací nebo signální zařízení, moderní úprava silničních přejezdů, na druhé straně k uzavření stanice Oslavany. V současnosti v úseku Ivančice - Oslavany jezdí osobní vlaky pouze o víkendech, a to v období od 31. března do 28. října. Výjimku tvoří pouze prosincová jízda zvláštního parního vlaku Mikuláš. Celoročně je na této trati zajištěna pouze nákladní doprava. Manipulační vlak jezdí v noci v celé trati Moravské Bránice - Oslavany v úterý, čtvrtek a sobotu, jeho jízda je závislá na nakládce a vykládce zboží. Za sto let provozu patří tato dráha neodmyslitelně k našemu regionu. Jenže časy se mění. Dočkáme se ještě dalších výročí? Jan Kyselák, Oslavany Kyselák J. (2002): Devadesát roků Kounicko-Ivančicko-Oslavanské dráhy, OKNO, Oslavanské kuriozity, novinky, oznámení, ročník X, číslo 7–8, 26. června 2002, s. 15–18. Široký J. (2012): 100 let Kounicko-Ivančicko-Oslavanské dráhy (KIOD), Zrcadlo, ročník XI, číslo 13, 29. června 2012, s. 6. Použitý obrazový materiál pochází z archívu redakce zpravodaje.

38


Hlína na stránkách dobového tisku Dům, pole, sad a les

Moravské ovoce v srpnu. Píše Ant. Zámečník, farář štěpanický u Jilemnice. Na svém výletu po vysočině drahanské a do Brna odkoukal jsem mnoho zajímavého z oboru českomoravského ovocnictví. Krásné meruňky jsou z Líšně u Brna. 1 kus 4 kr. (na místě jest vždy ovoce za polovinu), broskve z krajiny od Břetislavi (Prešpurk), 1 kus až 7 kr.; hokyním brněnským je objednávají tři překupníci a mají se i s hokyněmi dobře. Ovoce jadernaté je na trhu ještě málo zastoupené, druhy měkké, sláďata, ječnišťata. Ubohé dámy brněnské to kupují pro děti, vždyť každé čeká na ten mls, který je o mnoho zdravější, než to cukroví, jedovatinou zbarvené. Radíme všem, kdo své děti chcete míti zdrávy: učte je jísti ovoce s chlebem. Ovocná potrava jest lidskému organismu nejpřiměřenější; ona ze všech potravin klade na sílu životní nejmenší požadavky. Ovoce lehce se stráví; ze života to můžeme dokázati: jezme jablka nebo švestky zvláště v mládí a chuť dostaví se každé chvíle. Ovoce má v sobě průměrně 83,58 % vody, 7,91 % cukru, 5,76 % huspeniny, bílkoviny, volné kyseliny a soli a jen 2,75 %zemitých látek; tyto látky však tělo potřebuje; jeť v nich obsaženo vápno, natron, magnesie, kysličník železitý a manganitý, kyselina křemičitá, sírová atd. Říkává se: ovoce poloviční strava a každý se pamatuje ze školy, měl-li několik jablek na poledne, že o chléb nestál. Na brněnském trhu jsem se zájmem pozoroval dobrý obchod s třešněmi. Jest to zvláštní druh černých uherek, zvaný „skalky“ a roste hlavně v obci Hlína. Kdo by si přál dostati rouby neb ovoce těchto pozdních třešní, nechť si dopíše na pana faráře Ignáce Bracha v Neslovicích u Ivančic. Přátelé ovocnictví by dobře učinili, kdyby tento výborný druh pozdních třešní po vlastech zemí koruny České hojně rozšířili; tím by dobrý zdroj příjmů se opět otevřel. Kdo by chtěl štěpovati nyní při druhé míze, nechť tak učiní štěpováním do rozštěpu neb na sedélko, aby se roub ujal a do zimy řádně s plánětem srostl. Rouby zaslané ať jsou koncem v mokrém jílu, aby nezaschly a my když budeme štěpovati, čiňme tak ráno, aneb na večer, aby míza na ranách nezaschla. Vím, že se tak mnohý ještě bojí stromek (pláně) říznout, máme my Čechoslované před ovocnými stromy jakousi posvátnou úctu, ale co je to platno, když pak máme v mnohých zahradách jen samé plané ovoce: třešně pro vrabce, kulatky, psí oka, trnky, prcavky, vše ovoce trpké, ani k jídlu, ani k sušení se nehodící. Znám jednu obec na Nechanicku, kde mají mnoho planých hrušek a nebozí obyvatelé mají oči vypoulené jako Tataři. Také víno v hroznech se již objevuje na trhu, ale neobyčejně drahé a pochází z Gorice; u nás teprvé Hospodin dělá ten zázrak, že mění vodu ve víno v našich vinohradech; chceme-li ale, aby nám víno dozrálo, musíme mu šlahouny (letorost) 6 ok nad hroznem nyní uříznout, aby veškerá síla šla do hroznu, tím i plod dozraje i šlahoun do zimy zdřevnatí, že se nemusíme báti, že nám zmrzne. Ostatní tenké a dlouhé výhony, jež keři sílu ubírají, jednoduše odstraňme nožem. Co by mohlo na těch všech zdech a plotech našich, zvláště v kraji býti vína, jen kdybychom ho sázeli a pak uměli pěstovat. Kdo by se chtěl pobavit a potěšit s krásnými plody a zároveň si pojistit řízky druhu vína zdomácnělého, nechť si zajede neb se obrátí na velkostatek starobydžovský p. Nový Bydžov, tam uvidí v pravdě přírodní zázrak. Nyní zrají ostružiny a víno z nich vyrovná se tomu nejlepšímu, draze v čechách placenému; nuže 1 litr šťávy, půl 2. litru svařené, scezené a vychladlé vody do toho a as něco přes půl kila cukru, to se dá dle návodu p. Václava Bartoše, dvorního zahradníka, do láhve kvasit, přikreje, aby prach a vzduch nemohl a pak jednoduše plátnem procedí do láhví a zazátkuje. Takový litr dobrého zdravotního vína přijde na 10 kr. Doufám, že několik těchto řádek opět povzbudí přátelé ovocnictví, že aspoň učiní zkoušku; ručím za to, že při malé jen opatrnosti dosti laciného vína pro domácnost sobě bude moci každý narobiti. Nezůstávejme pozadu za ostatními sousedy, neříkejme: „dost času“, neb po hanácku: „počkéte, až se rozkévám, až to se mnó trhne“, nýbrž účinně, a brzy zlomme toho hada venkovského ve znamení kořalky nás hubícího. „Ovocná vína vyráběti!“ budiž heslem zvláště české ženy a matky, která vidí ten kořaleční mor více a více se šířiti a neví, jak mu odpomoci. Národní politika, číslo 224, ročník XVIII, Praha, středa 15. srpna 1900, str. 17.

39


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970

V minulém čísle Hlínských rozhledů jsem vás seznámil s operetou „Na tý louce zelený“, která v roce 1970 odstartovala tradici ochotnického divadla v naší obci. Dnešní díl je věnován roku 1971, kdy se hrál venkovský obrázek se zpěvy o třech dějstvích s názvem „Madlenka z kovárny“.

Rok 1971

Madlenka z kovárny

Hru „Madlenka z kovárny“ napsal Karel Balák, hudbu složil Oldřich Sedlmajer. Děj se odehrává na začátku minulého století. Na scéně je postaveno malebné venkovské zátiší, vpravo nízká kovárna, vlevo venkovské chalupy. Uprostřed scény stojí mohutný strom a pod ním lavička. Hudba hraje předehru, na scénu vbíhá Madlenka, krásné a milé děvče oblečené v prostou halenku bez rukávú a v červené suknici. Madlenku vychoval její strýc – kovář Horák. Do děje zasahuje Ivo, hrabě Loučenský, kterému se Madlenka líbí. Ta má ale ráda varhaníka Jozífka. Když se kovář dozví, že si ji hrabě chce vzít za ženu, snaží se tomu zabránit. Jozífek chce odejít, protože podezírá Madlenku, že má ráda hraběte. Mezitím jde Ivo do kovárny žádat kováře o svolení. Ten mu vyzradí tajemství, které neví ani Madlenka. Otec Iva, starý pan hrabě Loučenský a Madlenčina matka, prožili v mládí volání dvou srdcí a z tohoto vzplanutí se narodila Madlenka. Matka po roce zemřela, proto Madlenku vychoval její strýc kovář. Toto tajemství sdělil kovář Ivovi i Madlence. Tato vzrušená debata se v kovárně neobešla bez následků. Vše před kovárnou vyslechli obecní policajt Koulásek – Alois Fiala, komorník hraběte Bernášek – Miloš Dostalý st. a Veronika – žena policajta – Zdena Fialová. Z radostných výkřiků Iva a Madlenky udělali velké drama „plné mordu a krve“. Tuto pohromu vypoví také ostatnímu lidu. Hrabě slíbí vystrojit Madlence s Jozífkem svatbu. Hra končí písní: Kovárno ty v údolí, pod starými topoly, jako poklad ze zlata na lásku jsi bohatá. Pod tou střechou srdce dvě našly celé štěstí své, ty stará kovárno – drobná jak dlaň – vždy štěstí jim opatruj – chraň. Madlenku z kovárny zahrála Slávka Geyerová – milá paní, kamarádka. Její písnička: Maminko, maminko zlatá, slyšíte li mě snad, proč jste mě nechala v světě ubohou, samotnou stát … nenechala suché oko nejednoho diváka i při pásmu vzpomínek na operety, které se konalo asi po deseti letech v místní hospodě. Humorné podání mordu od Kouláska, Veroniky a Bernáška, vážnost kováře a mládí Madlenky, Iva a Jozífka spolu s děvčaty, jsou přednosti této hry a ochotníků na Hlíně. V operetě se hrály písně: Ivo Tím směrem běželo, tady však zmizelo … Madlenka Když se v našém kostelíčku rozzpívají varhany … Vzpomínám na drahou máti, na očí přesladký jas … Jozífek Kovárno má v údolí, pod starými topoly …

40


Trio mord Žádný strach, žádný strach, příteli, nesmíš být jak zajíc v jeteli … Lidi, lidi, to je hrůza, moře krve, samej mord ... Ivo, Madlenka Sestřičko, bratříčku, jak zvoní v srdíčku …. Jozífek, Madlenka Brzo budem státi spolu před oltářem v kostele ... Režie Alois Fiala, zpěvy nacvičil Vilém Neužil. Nápověda Antonín Čech. Hudební doprovod nacvičila a zahrála hudba ČSPO Ivančice vedená Jaromírem Glöcknerem, která na Hlíně odehrála také nejedny hody. Jozef Sliacky

1971

Madlenka z kovárny Venkovský obrázek se zpěvy o třech dějstvích

Napsal: Karel Balák Hudbu složil: Oldřich Sedlmajer Osoby a obsazení: Horák, kovář ……………………………………………………… Jaroslav Průša Madlenka, jeho neteř …………………………………………... Slávka Geyerová Ivo, hrabě Loučenský ………………………………………………. Jozef Sliacky Bernášek, komorník hraběte …………………………………. Miloš Dostalý, st. Jozífek, varhaník …………………………………………………… Štefan Vávra Koulásek, obecní policajt …………………………………………….. Alois Fiala Veronika, jeho žena ………………………………………………. Zdena Fialová Běta ………………………………………………………… Miroslava Geyerová Anča ……………………………………………………………. Hana Ošmerová Hanka ……………….…………………………………………… Olina Crlíková Nápověda: Antonín Čech Režie: Alois Fiala Zpěvy nacvičil: Vilém Neužil Hudební doprovod: hudba ČSPO Ivančice vedená Jaromírem Glöcknerem


Madlenka z kovárny, společné foto herců na hřišti u divadla, 1971. stojící zleva: Jaroslav Průša, Štefan Vávra, Slávka Geyerová, Jozef Sliacky, Miloš Dostalý st., Alois Fiala, Zdena Fialová sedící zleva: Olina Crlíková, Hana Ošmerová, Miroslava Geyerová

41

42


Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1914/1915 – část druhá

Počátkem tohoto školního roku bylo v matrice školní zapsáno 33 chlapcův a 36 děvčat, celkem 69. Z nich chodilo do měšťanské školy v Ivančicích 1 hoch, v ústavě pro hluchoněmé v Ivančicích byl taktéž 1 hoch a v něm. škole měšťanské v Brně bylo jedno děvče. Do zdejší školy chodilo tedy 31 chlapcův a 35 děvčat, celkem 66. Všeobecných úlev v docházce školní požívalo 5 chlapcův a 13 děvčat. Docházka školní byla i za válečného vzrušení pravidelná, činilo % zameškání omluveného za rok 2 %, neomluveného 0,3 %, celkem 2,3 %, takže nebylo třeba dětí ani rodičů napomínati. Inspekce zdejší školy byla vykonána 3. května a zkouška z náboženství konala se v Neslovicích dne 9. června. Vyučování bylo přerušeno 22. června odchodem správce školy do zbraně a dokončeno až při jeho dovolené, takže školní zprávy za čtvrté čtvrtletí dávány byly až 20. srpna 1915. Na zdejší škole bylo vykonáno mezi žáky několik sbírek, hlavně k účelům vojenským. O IV. Dětském dni dne 2. prosince 1914 bylo vybráno 10 K 24 h. Sbírkou na opatření umělých údů pro raněné vojíny, pořádanou Vlasteneckým dámským pomocným spolkem Červeného kříže pro Moravu sešlo se dne 13. dubna 1915 5K. Sbírkami pro Rakouský červený kříž dne 29. dubna sešly se 4 K a dne 27. května sešlo se 5 K. Při sbírce na žákovský fond „Vdovského a sirotčího pomocného fondu veškeré ozbrojené moci“ vybráno bylo 22. června 6 K 40 h. Sbírkou ve prospěch c. k. úřadu pro válečnou péči ve Vídni, žádané při objednávce pamětích listů pro žáky, byly dne 15. června vytěženy 4 K. Všechny výnosy sbírek byly obratem zasílány na místa určení. Školní dítky velice pilně trhaly a sušily za dozoru správce školy ostružníkové listy na přípravu thé místo čaje. Dne 22. prosince zasláno c. k. úřadu pro válečnou péči ve Vídni 7 párů vlněných nátepniček, upletených žákyněmi. Dne 30. prosince zasláno tamtéž 1 kg cupaniny. Od 20 ledna do 1. února zasláno témuž úřadu 600 ks papírových podešví a 84 papírových ponožek. Dne 12. března zasláno tamtéž 450 kusů ponožek z Billrolkova papíru. 10 K na papír ten darovala obec. Dne 12. června zaslány pak 3 košile a 30 kapesníků (Košile a 15 kapesníků darovala choť správce školy, 9 kapesníků paní polesná a 6 kapesníků p. K. Martinek). Nařízená pamětní slavnost konána současně se IV. Dětským dnem. Vlastenecká sbírka válečného kovu vykonána školními dětmi dne 10. dubna dům od domu a sebrána asi 15–20 kg různých žádaných kovů. C. k. zemská školní rada zaslala výnos ministerstva kultu a vyučování ze dne 28. prosince 1914 obsahující návod jak šetřiti potravinami. Návod ten byl jednotlivými žáky opsán, od rodičů podepsán a ve škole uložen. C. k. školní rada nařídila výnosem ze dne 30. ledna 1915, by každý žák uměl rakouskou národní hymnu nejen zpívati, ale i s porozuměním přednášeti. C. k. školní rada ponechává výnosem ze 14. dubna místním školním radám udělovati povolení, aby jednotlivé dítky školní, které se přibírají k pracím hospodářským, byly ve válečné


43

době osvobozeny od návštěvy školní. C. k. hejtmanství okresní nařizuje, že o zvláště radostných událostech pro naši vlast jest zdobiti budovu školní prapory. Výzdoba má se díti především v barvách rakouských, uherských a moravských a též v barvách Německa a Turecka. Předsednictvo c. k. školní zemské rady ze dne 24. června 1915 nařídilo, aby se školní mládež účastnila slavných služeb božích za příčinou dobytí města Lvova. Předsednictvo c. k. školní rady zemské zapovědělo výnosem ze dne 9. července 1915 přibírati školní mládež ke cvičení těla ve spolcích tělocvičných. Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo ráčil nejvyšším rozhodnutím ze dne 18. září 1914 nejmilostivěji jmenovati ředitele českého ústavu ku vzdělání učitelů v Brně, vládního radu Antonína Kunze, zemským školdozorcem. C. k. zemská školní rada vydala výnos ze dne 30. listopadu 1914 v příčině odložení definitivního obsazování učitelských míst následkem všeobecné mobilizace. Zastupováním okresního školdozorce, povolaného k činné službě vojenské, Otakara Hanuše, pověřen ve službě šk. dozoru pro II. Inspekční okres Brno venkov cvičný učitel František Anderle v Brně. Na moravských školách bylo do 15. února 1915 zhotoveno pro vojíny v poli celkem 346 305 částí teplého oděvu. Z moravského učitelstva zahynulo posud ve válce 58 mužů na českých školách a 47 na školách německých. Pan ministr kultu a vyučování výnosem ze dne 14. června 1915 ukládá učitelstvu spolupůsobení při vojensko vlastenecké výchově školní mládeže. Výnosem c. k. zemské školní rady ze dne 18. července 1915 ukládá se učitelstvu spolupůsobení při vojenské průpravě mládeže od 16. let počínaje. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína. Rakousko-uherská národní hymna

Zachovej nám, Hospodine, Císaře a naši zem! Dej ať z víry moc mu plyne, ať je moudrým vladařem! Hajme vždy koruny jeho proti nepřátelům všem; Osud trůnu Habsburského, Rakouska jes osudem. Plňme věrně povinnosti, chraňme právo počestně A když třeba s ochotností v boj se dejme statečně! V paměti povděčně mějme slávu vojska vítěznou Jmění, krev i život dejme za Císaře, za vlast svou! Čeho nabyl občan pilný vojín zbraní zastávej, Uměním a vědou silný duch se vzmáhej, jasně skvěj! Bože slávy rač popřáti, žehnej vlasti milené, Slunce Tvé nechť v míru svítí na Rakousko blažené. Stůjme k sobě každou chvíli, svornost jenom moci dá, Spojené kde vládnou síly snadno vše se vykoná. Když se ruka k ruce vine, pak se dílo podaří. Říš rakouská nepomine, sláva Vlasti, Císaři! Císaři po boku vládne rodem, duchem spřízněná, V kráse kteráž neuvadne Císařovna vznešená. Bože račiž rozkvět nový Habsburskému domu dát, Františkovi Josefovi, Alžbětě rač požehnat.

44


V minulém dílu malého seriálu o zeměpisných názvech Hlíny jsme zůstali dlužni jedné třídě místních jmen, a to jménům ulic. Ulice a jejich jména jsou vlastní městům, městysům a větším obcím. Jak patrno z příkladu Hlíny, i menší ves s náznakem uliční soustavy, může mít vlastní aparát uličních jmen, byť skromný a především neoficiální. Důležité je, zdali názvy vznikly spontánně a zda jsou živé.

Díl 2.

Místní názvy Hlíny – ulice

Úvodem

Po listopadu 1989 pozorujeme významný nárůst obecního uvědomění a důležitosti obecní samosprávy. Svoji roli sehrálo zrušení okresních úřadů a delegování správních pravomocí jak směrem nahoru ke krajům, tak především dolů k obcím. Dříve integrované celky se často rozpadají; původně samostatné obce se vymaňují z obručí správní nadřazenosti a zakládají správu vlastní. Ještě častěji bylo k vidění obnovování starých či vymýšlení nových obecních znaků a praporů. Obecní insignie hrdě vítají návštěvníky na obecní ceduli u silnice. K prvkům nalezené komunální identity a svébytnosti patří také zavádění názvů ulic. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stalo se tak skoro u všech sousedů: v Tetčicích, Neslovicích, Moravských Bránicích, v Silůvkách a Pršticích i v Radosticích (viz tab. 1). Poštovní doručovatelé a poslíčci zásilkových služeb teď zřejmě mají usnadněnou práci. Mnohdy k tomuto kroku sahají i velmi malé vsi a dotahují věc k absurdnosti. Uliční článek si do své adresní struktury vložili třeba v Polánce (9 ulic, 144 domů), která administrativně není samostatnou obcí, ale jen částí města Moravského Krumlova.

Tab. 1: Zavedení ulic v sousedství Hlíny (podle ČSÚ; stav k 1. 1. 2012). Obec Neslovice

Počet ulic

Počet domů

Počet obyvatel

18

229

905

Tetčice

9

310

1094

Omice

10

228

769

Radostice

11

209

733

Prštice

11

270

930

Silůvky

12

240

812

0

192

988

103

2038

9555

Moravské Bránice Ivančice

45


Při starém, tedy bez názvů ulic, to zatím nechali novobráničtí, mělčanští, ale třeba i obyvatelé mnohem většího Mohelna, městyse s bohatou historií. Ať už je situace v okolí jakákoliv, nikdo by se nedivil, kdyby jednou ke stejnému kroku sáhla i Hlína.

Hlína a ulice

Prvním předpokladem k pojmenování ulice je její existence. Těžko to půjde ve vsi typu „silnicovka“, kde mají jen a pouze jedinou ulici – tu kolem silnice, často jen jednostranně zastavěnou a k ní nějaký ten „fous“ (kolmou ulici) kolem ústí polní cesty či do humen. V tomto smyslu má Hlína plné právo hovořit o uliční síti, byť jednoduché. Pří hledání kořenů stávající struktury osídlení na Hlíně vyjdeme z hypotézy o těsném vztahu Hlíny k neslovicko-kounické silnici. Silnice je následovnicí staré dobytčí cesty z Hustopečí do Polné, resp. z Uher do Čech (o této cestě někdy příště). Je dosti pravděpodobné, že založení sídelního útvaru na Hlíně s provozem na cestě souvisí. Logicky se pak nabízí otázka, proč tedy lidé neosídlili nejprve pás půdy hned po stranách zmíněné cesty. Fakt, že kostel a jádro vsi leží dobrých 150 m pod hlavní cestou, má pravděpodobně na svědomí lepší poloha. Obec (jádro) leží na teplém, jihozápadně orientovaném svahu. Navíc snížení polohy od silnice dostalo Hlínu do závětří. Poloha je tím o poznání výhodnější než ve zdánlivě logické „silniční“ poloze, tj. bez přirozené ochrany. Pro odstoupení od cesty mohla sehrát svoji roli i lepší dostupnost vody či její vydatnější zdroj. Po náčrtu základní úvahy o vzniku Hlíny můžeme přistoupit k jednotlivým ulicím podle jejich návaznosti k silnici. Kromě vžité tradice se při lokalizaci ulic opíráme o schémata K. L. Párala, která zanesl v roce 1938 do obecní kroniky. Ilustroval na nich vývoj zástavby v časových horizontech let 1600, 1800, 1900, 1920 a 1938. Třebaže na Hlíně nejsou ulice zavedeny, budeme s jejich názvy pracovat, jako by existovaly. Proto použijeme velké písmeno i ve druhém slově názvu.

Tab. 2: Příslušnost domů a ostatních staveb na Hlíně k neoficiálním ulicím (stav polohopisu v katastru nemovitostí: 7/2011). Ulice / lokalita

Staveb s č.p. Staveb s č.e.

Náves

21

V Dědině

37

Křenová

19

1 6

Staveb bez č.p./č.e.

Staveb rozestav.

Celkem

4

26

3

40

4

1

30

V Přelísku

6

1

„U Silnice“

60

2

6

4

72

6

1

10

1

1

6

1

5

„Pod Dědinou“

3

Kozí horky

4

Na paloučkách

4

Ve Špidlenách

2

nezařazené

4

7

3 7

5 11

46


Náves

Přijmeme-li domněnku o páteřní funkci neslovicko-kounické silnice, je nutně Náves ulicí nejstarší a nejdůležitější. Jde o kontaktní linii od silnice k jádru obce a ke kostelu. Rozšíření návsi v ústí do silnice dodává této hlavní hlínské ulici rozměr prostranství a potvrzuje dominanci nad ostatními. Ústí do silnice bylo původně volným trojúhelníkem bez ostrůvku zástavby. Teprve kolem poloviny 19. století se volný prostor začal zastavovat domy. Postupně vznikl současný půdorys ústí ve tvaru písmene„Y“.

V Dědině

Ulice neméně důležitá a podle starých map i stejně stará ve srovnání s Návsí. Když pomineme průchod do Přelísku, jedná se o slepou ulici, což ji nepatrně ubírá na významu. Obě linie svírají v pravém úhlu úsek nejstarší zástavby Hlíny, korunovaný lokalizací kostela sv. Kunhuty. Název je zcela přirozený a spontánní. Potvrzuje důležitost ulice a říká, že střed je právě zde. Stejně se říká ve většině venkovských sídel, je-li tam jádro vyvinuto. Analogií je oslavanské „Na Městečku“ či ivančické „Na Městě“, přičemž zde jsou míněna obě centrální náměstí (Palackého i Komenského). Hlínu zdobí ona moravská alternativa „dědina“ spisovného tvaru ves či náves.

Křenová

Ulice zvaná Křenová je volným pokračováním Návsi, a to od ústí ulice V Dědině. Současně je i „výpadovkou“ k Ivančicím, tedy k městu, které pro Hlínu vždy v historii sehrávalo funkci prvního přirozeného střediska. Křen z názvu patrně souvisí s jeho pěstováním buď v zahradách přiléhajících domů, nebo v plužině směrem k Martálce a Ivančicím. Jak známo, křenu svědčí písčitá půda a dostatek vláhy. V tomto ohledu jsou předpoklady na Křenové více méně splněny. Odjinud je známo i zkomolení z německého „grün“ v české „křen“. V takovém případě by šlo o Zelenou ulici. Křenová ulice má slavnější kolegyni v Brně. Ta brněnská „velká sestra“ se vyvinula jako spojnice Židovské (Ferdinandovy) městské brány s původní vsí stejného jména. Stará ves je dávno strávená zástavbou brněnských předměstí a jedinou památkou je právě jméno dnešní třídy. Příkladu z okolí je více. Třeba jihomoravskými Křenovicemi projíždíme cestou do Slavkova, Křenov najdeme na střední Moravě za Jevíčkem nedaleko stejnojmenného slovanského hradiska a s nimi několik dalších po celé ČR.

Na Place

Všechny tři vyjmenované hlínské ulice se sbíhají v jednom bodě ve tvaru písmene „T“. Takto rozdělené centrum obce ve své severní části svírá prostor určený pro kostel a hřbitov. Spolu s protilehlou farní budovou (později myslivnou a obecním úřadem) a přilehlou školou, tvoří nepochybné funkční jádro Hlíny. Funkce a význam průsečíku byla umocněna v letech 1784–1785, kdy byl starý kostel zbořen a nový postaven v odsunuté (dnešní)


47

poloze. Došlo tak k výraznému rozšíření onoho průsečíku za vzniku veřejného prostranství, zvaného lidově Na Place. Germanismus obsažený v názvu (der Platz = místo, náměstí) nic neubírá výstižnému a přirozenému pojmenování středobodu obce a nazančuje možnosti využití plochy jako shromaždiště, resp. místa konání kulturních a společenských akcí (hody, masopust, tancovačky aj.).

Obr. 1: Domy a ostatní budovy na Hlíně. Výplň a šrafura vyjadřují příslušnost k neoficiálním ulicím nebo obydleným lokalitám (stav polohopisu v katastru nemovitostí: 7/2011).

48


V Přelísku

Jistě nejskrovnější z ulic Hlíny zasluhuje spíše zařažení do kategorie ulička. Vznikla nejpozději a má vlastně stejnou funkci jako Náves. I ona spojuje neslovicko-kounickou silnici s ulicí V Dědině. V názvu cítíme úpornost výrazu „přelézati“ a napovídá, že dostat se tudy do ulice V Dědině není jen tak… O samotě Na paloučkách jsme se zmínili v předchozím díle s připomínkou zvolna vznikající nové ulice z návsi k této spoře obydlené lokalitě (č.p. 127 a 128). Minule jsme pojednali také o Kozích horkách. Pokud bychom do této místní části započítali i sérii 11 domů u silnice (č.p. 94 až 88), klidně bychom mohli mluvit o ulici. Z jižní strany by ovšem uliční frontu určovala humna výše uvedené řady domů u silnice. Teprve pět domů (od západu č.p. 115, 107, č.e. 9, č.p. 116 a 85) severní strany Kozích horek tuto uličku skutečně tvoří (viz obr. 2).

Obr. 2: Domy a ostatní budovy na Kozích horkách. (Podklad © ČÚZK 2012; stav polohopisu v katastru nemovitostí: 7/2011).


49

Je zajímavé, že své jméno si nezískala spodní odbočka z Křenové ulice rovnoběžná s ulicí V Dědině. Pro naše účely pro ni použijeme pracovní název „Pod Dědinou“. Její krystalizaci pozorujeme již od 19. století, ovšem bez odrazu v lokálním názvosloví. Podobně zajímavé by bylo, jaký název by dostala ulice kolem silnice. Že by Neslovická? Anebo Kounická? Či obojí se spravedlivým dělítkem někde uprostřed úseku? Stejně jako v předchozím případě zavadíme pracovní název, a to „U Silnice“. V každém případě se právě kolem silnice formuje nová osa Hlíny. Vždyť zde napočítáme stejně domů, jako V Dědině a na Křenové dohromady! Pokud bychom chtěli přiřadit hlínské domy k ulicím, použili bychom především směr vstupu do domu z té které ulice, příp. i vzdálenost k ulici. Výsledek pokusu ukazuje přehledná mapka (obr. 1). Celkem se podařilo přiřadit 199 budov, zatímco v 11 případech zůstaly objekty mimo ulice. Jsou jimi č.p. 53, 125, 127, 128 a č.e. 3, 4, 12 a 16.

Závěr

Přesvědčili jsme se, že téma ulic a uliček není cizí ani malé vsi formátu Hlíny. V povědomí již roky funguje pojmenování hlavní uliční osnovy. Ruku v ruce s přírustky v zástavbě se postupně formují i ulice nové. I pro ně se časem zažije pojmenování, jak to známe z jiných měst a obcí. Pokud by snad na Hlíně došlo k oficiálnímu zavedení ulic, můžeme konstatovat, že názvosloví je do značné míry připraveno.

Použitá literatura Flodrová M.: Brno v proměnách času. Brno, 2003. S. 91. Pamětní kniha obce Hlíny. Hlína 1933, s. 44–48. Vašulín J.: Hlína – od minulosti k současnosti. Hlína 2007. 126 s.

Dušan ADAM, Ivančice

50


Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část pátá: Vzděláním k dospělosti – výuční list, maturita, vysoká škola VZDĚLÁNÍM K DOSPĚLOSTI

Dospělosti dnes už nikdo nedosáhne vykonáním starých iniciačních rituálů, nepomohlo by ani pasování na rytíře. Plnoletost se všemi právy a povinnostmi je určena zákonem. To neznamená, že by pro současné mladé lidi neexistovaly neformální přelomové okamžiky, které je mezi dospělé významně posouvají. Většinou vycházejí z oblasti škol a vzdělávání. Na rozdíl od minulosti je totiž vzdělání pro moderního člověka velmi důležité a často určuje způsob a kvalitu jeho budoucího života. Proto patří ukončení každého stupně vzdělání mezi rodinné oslavy.

VÝUČNÍ LIST

Než přišla průmyslová revoluce, byli právě řemeslníci těmi, kdo vyráběli předměty denní potřeby i luxusní zboží. Získání výučního listu znamenalo jistou obživu a nebylo dopřáno všem. A tak není divu, že bylo kdysi významnou životní událostí. Učeň Od dobrého řemeslníka se vždycky požadovalo, aby rozuměl své práci. Nestačila jen zručnost. Musel umět opatřit si suroviny a zpracovat je, právě tak jako své zboží prodat. Čím měl řemeslník k dispozici méně techniky, tím šikovnější musel být. Proto se řemeslu učily děti od útlého mládí. Učněm se v renesanci stával chlapec už v osmi letech. Trvalo několik let, než se naučil základům řemesla. Od učně se ovšem neočekávalo, že by dokázal sám vyrábět. Učil se, jak to v dílně chodí, byl v ní, aby pomáhal. Tu něco přiďržel, tam něco přitloukl, vyleštil či odřízl. Teprve když se mistr rozhodl, že už umí dost, mohl složit první zkoušku. Konala se za přítomnosti některého zkušeného mistra cechu, který musel souhlasit, aby se z učně stal tovaryš. Tuto první zkoušku bychom mohli přirovnat k ukončení základní školy. Obvykle ji nedoprovázely žádné oslavy, nanejvýš připravila mistrova žena lepší oběd. Tovaryš Teprve tovaryš se začal učit opravdu všemu, co řemeslník musel umět. Po několika letech pak mohl složit hlavní a nejdůležitější zkoušku — Učedníci a tovaryši v pekařské dílně


51

mistrovskou. Pod dohledem starších mistrů sám zhotovil výrobek. Posuzovala se nejen kvalita práce, ale také vzhled, styl zdobení apod. Tovaryš totiž často sám výrobek navrhoval. Složit mistrovskou zkoušku nebyla levná záležitost. Tovaryš za ni musel zaplatit cechu a kromě toho pohostit mistry. A nešlo o pohoštění levné. Zato se mohl ucházet o mistrovský post, mohl se stát samostatným řemeslníkem a vydělávat sám na sebe. Tento systém, který zavedly cechy před staletími, se udržel až do druhé světové války. Ještě na počátku 20. století vychovávali jednotliví mistři učedníky a tovaryše a na závěr jim dávali výuční listy. Od 19. století souběžně existovaly specializované průmyslové školy, kde se děti mohly některým řemeslům vyučit. Později veškerá výchova přešla do učňovských škol a v duchu staré tradice končila výuční zkouškou, potvrzenou výučním listem. Stále méně řemeslníků Jak postupem času stoupaly nároky na vzdělání, ubývalo „jen“ vyučených řemeslníků. V učňovských školách se zvyšoval podíl teorie na úkor praxe. Mnohé prodloužily dobu studia a k učňovské zkoušce přidaly maturitu. A tak se tradiční oslavy při získání výučního listu v mnoha případech změnily na oslavy běžné pro všechny maturanty.

MATURITA

Pro celé generace studentů je maturitní zkouška tou nejdůležitější v životě.U nás se první maturity zavedly v polovině 19. století na gymnáziích a později i na dalších typech škol. Původně se zkoušelo ze všech předmětů. Vysoká náročnost zkoušek trvala až do poloviny 20. století, od té doby se průběh maturity zjednodušil a tím také trochu klesla její prestiž. Zkouška dospělosti Pro každého, kdo studuje střední školu, bývá maturita postrachem, ale zároveň důležitým mezníkem a přechodem do světa dospělých. Student musí zvládnout velkou sumu znalostí, projevit trpělivost při učení a rozvahu při zkoušení, předvést své písemné i rétorické schopnosti. A neztratit při tom všem hlavu. Proto se ji říká zkouška dospělosti. Ostatně i samotný výraz pochází z latinského maturitas, což znamená zralost. Maturitu provázejí mnohé zvyky a rituály. I když jsou spíše zábavné, můžeme u některých postřehnout stopy starých slavností a obřadů, jako např. pasování nebo plesový debut. Chlapci a dívky dokazují, že jim není zcela cizí galantní chování a etiketa, že se umějí pohybovat ve společnosti. Nakonec i o svatém týdnu, který předchází vlastní zkoušce a je určen k učení maturitních otázek, můžeme s nadsázkou říci, že se podobá zvykům přírodních národů (dobrovolná izolace, překonávání sama sebe, často i trápení a „mučení“). Maturitní ples Několik měsíců před maturitou, většinou v lednu, se koná maturitní ples. Organizuje ho plesový výbor, složený ze studentů. Kromě maturantů, pedagogů a rodičů se ho zú-

52


častňují další žáci školy a někdy i bývalí absolventi. Hlavním bodem programu bývá tzv. šerpování. Studenti posledních ročníků jsou po slavnostním nástupu na parket postupně představeni (často s humorem) publiku a třídní profesor jim navlékne šerpu. Na ní bývá nápis „maturant“ a příslušný rok, někdy i jméno. Následuje přípitek a kolektivní fotografování každé třídy. Bývá zvykem, že hosté házejí na parket kovové mince a studenti, aby je nemuseli sbírat, nastavují pod balkony roztažené plachty. Dalším důležitým bodem programu maturitního plesu bývá tzv. imatrikulace prvních tříd neboli přivítání nejmladších studentů školy. Většinou dostanou stužku nebo také šerpu, například s nápisem „Právě začínáme“. Kromě toho se na plese přednášejí projevy (vedení školy a studentů, kteří děkují pedagogům) nechybí předtančení tanec maturantů s profesory a často ani třídní vystoupení pro pobavení hostů. Důležitou kapitolou každého plesu je příprava oblečení. Dívky si pořizují dlouhé večerní šaty a chlapci většinou svůj první společenský oblek. Musí dokázat, že velkou společenskou událost zvládnou s elegancí. Snad proto studenti občas říkají, že maturitní ples je obtížnější zkouška dospělosti než samotná maturita. Někdy se místo plesu koná jen menší tzv. stužková večeře. Studenti se na ní sejdou s třídním profesorem, který jim slavnostně připne maturitní stužky. Nechybí přípitek a pasování. Průvod a tabla V den ukončení výuky, těsně před svatým týdnem, pořádají na některých školách maturanti průvod městem. Žáci se tak loučí se svou školou. Často nechybí masky a kostýmy, ironie a humor, „obtěžování“ kolemjdoucích a vybírání do kasičky, scénky parodující školní disciplinu, a hlavně hodně hluku a velký rozruch. V některých ohledech se tyto průvody podobají karnevalovým neboli masopustním obchůzkám. Součástí loučení se školou jsou také maturitní tablo, která se jako velmi rozšířený zvyk dnes objevují i u základních či dokonce mateřských škol. Obsahují seriózní nebo naopak komické portréty studentů jedné třídy, různá hesla či motta, humorná i provokativní. Většinou se vystavují ve výlohách obchodů a soutěží v originalitě. Talismany a jiné pověry K vlastní maturitní zkoušce se váže mnoho pověr Snad každý student si přinese nějaký talisman, který má zabránit nejhoršímu. Rozvazují se uzly, aby se uvolnily mozkové závity, před vstupem školník každého vyplatí pro štěstí rákoskou, do zkušební místnosti se vchází pozpátku nebo alespoň pravou nohou napřed. Studenti si vytahují před zkušební komisí otázky. I pro tento okamžik existuje množství zaříkání a magických praktik. Je zajímavé, jak podobné jsou novodobé pověry těm tradičním lidovým (velikonoční šlehání proutkem, rozvazování uzlů atd.). Maturitní večírek Celé maturitní období končí obvykle maturitním večírkem, který je poslední tečkou za středoškolským životem. Spolužáci se loučí, protože se možná vidí naposledy.


53

Avšak u nás se velmi rozšířila tradice setkávání celých tříd buď v každém roce, nebo v pravidelných periodách po pěti či deseti letech. Na tyto srazy jsou obvykle zváni i oblíbení učitelé. Oslavy a zvyky soustředěné kolem závěru středoškolského studia jsou běžné v Evropě, Americe i Asii. Téměř všude se pořádá taneční akce, ať již formální společenský ples nebo jen maturitní party či „antiples“ v džínách se školními kapelami (Německo). Jen některé církevní školy nahrazují taneční zábavu poklidnější oslavou.

VYSOKÁ ŠKOLA

Slavnosti spojené se zahájením a ukončením vysoké školy se dnes vyznačují důstojnou atmosférou, spojenou s rodinnými oslavami. Historie některých obřadů má kořeny v dobách, kdy vznikaly první univerzity (12. století).

Beánie Na počátku univerzitního studia se už oni středověku pořádala slavnost, nazývaná beánie. Tento název nemá zcela jasný původ. Mistr středověké univerzity Pochází buď z francouzského bec jaune (žlu- (podle dobové iluminace) tý zobák, tedy přeneseně mladé ptáče), anebo jednoduše z citoslovce „bé“, charakterizující ovci. Při beániích byli mladíci, ale i dospělí muži přijímáni za žáky (ženy na univerzitách nestudovaly). Tyto přijímací rituály se pravděpodobně konaly už na nejstarších univerzitách v Itálii a Francii, ale zprávy o nich se nedochovaly. Víme však, jak probíhaly na Pražském vysokém učení (dnešní Karlově univerzitě) v 16. století. Ta slavnost slula „beánie“. K ní se sjížděli žáci v srpnu z celých Čech. Vykládalo se — nejen u nás, než všude v Evropě od starodávna — že žák, má-li se státi studentem, musí složit selské hrubé mravy, než je složí, že jest bean „animal nesciens vitam studiosorum“. Ty hrubé mravy jest složiti ze sebe zkouškou trpělivosti. Tu zkoušku všude konali studenti způsobem velmi neomaleným, byt‘ za dohledu profesorů universitních. Bean byl drbán jako dřevo, nasadili mu rohy, které hned potom uráželi z hlavy, dřevěným mečem usekávali mu dlouhé uši, které mu předtím nastrčili, přitom ho napomínali, by studoval a nezůstal oslem, vytahovali mu dřevěnými kleštěmi kančí zub dřív do úst vpravený, položili ho na lavici a hoblovali, myli mu zašpiněnou tvář, přitom vtipy dělali všelijaké. Také na dřevěného kozla posazen

54


bean. Ta neomalenost byla dědictví starodávných univerzit oje význačno, že í Luther, když se ho tázali, mají-li se beánie zrušiti, vzkázal, aby se Jen mládež učila trpělivosti, v živobytí že každý pak zakusí beánií víc, o horších; až bude kdo ze studentů později v ouřadě, což tu přijde naň lidí, aby mu rohy navěsili a otloukali! Každý student zapsaný obdržel o beánii vysvědčení. Zikmund Winter, Zlatá doba měst českých Zdá se, že se během beánií zacházelo s nováčky dost krutě. Snad proto byly v 17. století nahrazeny divadelním představením. Zato dnes jsou oblíbenou zábavou studentů snad všech fakult. Pořádají se jako večírky s neformálním programem a starší studenti při nich zasvěcují první ročníky do akademického života. Imatrikulace Oficiální slavností, při níž jsou noví studenti přijímáni na vysokou školu, je obřad imatrikulace (zapsání do fakultní matriky). Kromě projevů rektora a děkana je hlavním bodem programu složení univerzitního slibu. Ten má každá škola trochu jiný. Slib Univerzity Karlovy zní například takto: „Slibuji, že budu řádně vykonávat práva a plnit povinnosti člena akademické obce Univerzity Karlovy. Slibuji, že uchovám v úctě Slib při imatrikulaci slavnou humanistickou a demokratickou tradici Univerzity Karlovy, budu dbát jejího dobrého jméno o budu studovat tak, aby má činnost přinášela všestranný užitek.“ Nováčci předstupují před vedoucí funkcionáře školy, oblečené v talárech a s insigniemi, a přísahají na žezlo své fakulty. Tím jsou formálně přijati za rovnoprávné členy akademické obce univerzity. Promoce Imatrikulace je slavnostním zahájením studia na vysoké škole a promoce je jeho důstojným zakončením. Předchází jí několikaleté náročné studium, skládání zkoušek a obhajoba závěrečné písemné práce. Kromě toho však i více či méně veselý a nezávazný studentský život. A třebaže mladí lidé, kteří dokončili školu, už mají dávno období dospívání za sebou, nyní vstupují do skutečného života. Proto promoce patří mezi mimořádné rodinné události. Koná se ve slavnostní atmosféře za účasti akademických funkcionářů a také příbuzných a známých. Jednotliví promovaní předstupují před promotora a skládají slib latinskými slovy „Spondeo ac polliceor“ (doslova zavazuji se, jakož i slibuji; zjednodušeně slibuji). Pak převezmou diplom. Všichni přítomní jsou ve společenských šatech; vedoucí hodnostáři fakulty a univerzity přicházejí v talárech s univerzitními žezly a dalšími in-


55

signiemi. Po skončení obřadu dostávají čerstvě promovaní absolventi od rodičů a přátel kromě blahopřání také květiny. Následuje slavnostní oběd v menším či větším rodinném kruhu. Rodina bývá na svého potomka právem hrdá. Dlouhá historie Podobné promoce se v sále starobylého Karolina v Praze konají po celá staletí. Karlova univerzita je nejstarší ve střední Evropě. Studenti tu dostávali titul bakalář (po třech letech studia) s právem nosit typický biret a dlouhý černý plášť s kapucí, od 16. století s velkým límcem, anebo titul mistr (po dalších dvou letech) a právo nosit hedvábný biret lemovaný kožešinou a úzký červený talár s křídlovými rukávy. Podobně oblečený chodil i mistr Jan Hus. Od 16. století nosili mistři volné taláry se širokými rukávy a límci, jejichž podoba se u slavnostních oděvů akademických hodnostářů zachovala dodnes. Ostatní univerzity v České republice nemají zdaleka tak dlouhou tradici jako Univerzita Karlova. Promoce však organizují v podobném duchu. Nádherná žezla či rektorské a děkanské řetězy byly většinou vyrobeny až ve 20. století podle návrhů předních umělců. Kromě promocí čerstvých absolventů se pořádají promoce k udělování akademických nebo vědeckých titulů, které jednotliví odborníci získávají za výsledky své práce v průběhu života. Studentská hymna Imatrikulaci i promoci doprovází státní hymna, hudební fanfáry, někdy staročeské chorály a na závěr často slavná studentská hymna Gaudeamus igitur, která se na univerzitách zpívá po staletí (pochází ze 13. století): Gaudeamus igitur, iuvenes dum sum os. Post iucundam iuventutem, post molestam senectutem nos habebit humus. Ať žije akademie, ať žijí učitelé, ať žije každý student, ať žijí všichni studenti, vždy ať vzkvétají. Radujme se tedy, dokud jsme mladí. Po radostném mládí, po žalostném stáří budeme patřit zemi. Vivat academia, vivant professores, vívat metrum quodlibet, vivant membra quaelibet sem per sint in flore. (Příště pokračujeme: Vstup do manželství) Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2 Renesanční univerzitní mistr

56


RECEPTY aneb dobroty pro vás Pochoutková žemlovka

Ingredience: 8 rohlíků z minulého dne, máslo, 250 ml mléka, 3 žloutky, 3 bílky, jablka, 2 lžíce skořicového cukru, 2 hrstky rozinek, 500 g tvarohu, 500 ml mléka, 3 lžíce krystalového cukru, 1 sáček vanilkového pudinkového prášku, moučkový cukr, hrst kokosu. Postup: Z půl litru mléka, krystalového cukru a pudinkového prášku uvaříme pudink a necháme vychladnout. Tvaroh rozmícháme se 2 žloutky, vmícháme vlažný pudink a podle chuti dosladíme moučkovým cukrem. V hrnku mléka rozkvedláme 1 žloutek. Pekáč nebo zapékací misku vytřeme máslem, kousek másla necháme rozpustit. Rohlíky nakrájíme na kolečka a vyložíme jimi dno pekáče. Pokropíme je třetinou mléka se žloutkem a pokapeme rozpuštěným máslem. Na ně rozetřeme polovinu tvarohu s pudinkem. Tvaroh pokryjeme nastrouhanými jablky, posypeme trochou skořicového cukru a rozinkami. Celý postup ještě jednou zopakujeme a zakončíme vrstvou rohlíků pokropených žloutkovým mlékem a máslem. Pekáč vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C. Pečeme až rohlíky na povrchu zrůžoví, asi 30 minut. Mezitím ušleháme sníh z bílků, přidáme podle chuti moučkový cukr (3–4 lžíce) a došleháme na tuhý lesklý sníh. Vařečkou zlehka vmícháme kokos. Na hotovou žemlovku rozetřeme kokosový sníh, troubu ztlumíme na 140–150 °C a dopečeme do zrůžovění sněhu (asi 15 minut). Po vytažení z trouby necháme žemlovku zhruba půl hodiny odpočinout a pak podáváme. _______________

Zahradníkovy tousty

Ingredience: 1 toustový chléb nebo veka, 10 zralých rajčat, 2–3 cibule, hrst zelených bylinek (petrželka, pažitka, bazalka), sušené oregano, 150 g tvrdého sýra, 1 vejce, sůl, pepř, trocha oleje. Postup: Rajčata spaříme vroucí vodou, oloupeme a nakrájíme na kousky. Na troše oleje osmažíme pokrájenou cibuli do zesklovatění, přidáme rajčata, osolíme, opepříme, okořeníme oreganem, promícháme a dusíme, dokud se nevypaří většina vody z rajčat. Necháme vychladnout. Zatím nastrouháme sýr a posekáme bylinky, případně nakrájíme veku. K vychladlým rajčatům přidáme celé vejce, sýr, bylinky a dobře promícháme. Kdo rád ostřejší, může přidat špetku chilli nebo kousek nadrobno pokrájené feferonky. Směs natíráme na krajíčky veky nebo toustového chleba a klademe na plech vyložený papírem na pečení. Vložíme asi na 5–7 minut do trouby vyhřáté na 200 °C na nejvyšší polohu. Podáváme teplé. _______________

Cuketová polévka se sýrem

Ingredience: 1 malá cuketa, 3 mrkve, 2 petržele, 150 g taveného sýra, kousek másla nebo olej, sůl, mletý pepř, 4 kuličky nového koření, muškátový oříšek, zelená petrželka.


57

Postup: Na dně hrnce necháme rozehřát olej nebo máslo (dávám trochu oleje a kousíček másla). Mrkev a petržel pokrájíme na drobné kousky nebo postrouháme na hrubém struhadle a vsypeme na rozpálený tuk. Za stálého míchání smažíme, dokud mrkev nepustí šťávu. Pak zalijeme vodou (asi 1,5 l), osolíme, opepříme, přidáme nové koření a na kousky nakrájenou oloupanou cuketu (před krájením odstraníme dužinu se semeny). Vaříme 5 minut. Pak do polévky rozdrobíme sýr a na slabém plameni vaříme, dokud se zcela neroztaví. Přidáme trochu strouhaného muškátového oříšku, případně podle chuti dosolíme. Vybereme z polévky kuličky koření a na talíři ji posypeme zelenou petrželkou. _______________

Medová bábovka

Ingredience: 100 g másla, 60 g moučkového cukru, 60 g medu, 3 vejce, 1 vanilkový cukr, 2 lžičky citronové kůry, 200 ml smetany, 80 g mletých mandlí, 250 g hladké mouky, 2 lžičky prášku do pečiva. Postup: Do jedné misky dáme bílky s vanilkovým cukrem a ušleháme tuhý sníh. Do druhé misky dáme na kousky pokrájené změklé máslo, med, moučkový cukr, žloutky a ušleháme do pěny. Zašleháme do ní citronovou kůru a mandle. Pak střídavě vmícháme mouku smíchanou s práškem do pečiva a smetanu. Nakonec zlehka vmícháme sníh. Těsto nalijeme do vymazané a vysypané formy a vložíme do trouby vyhřáté na 200 °C. Pečeme 30–40 minut, zkusíme špejlí. _______________

Vídeňská vařená bábovka

Ingredience: 250 g polohrubé mouky, 150 g cukru, 150 g, másla, 1 vejce, 2 lžíce kakaa, 250ml mléka, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva. Postup: Mléko svaříme s cukrem, tukem, kakaem a necháme vychladnout. Vmícháme vejce, mouku prosetou s práškem do pečiva a vanilkovým cukrem. Dobře vymíchané těsto naplníme do vymazané a vysypané formy a upečeme. _______________

Čertův měšec

Ingredience: 600 g vepřové kýty, 200 g klobásy, 80 g slaniny, 200 g kysaného zelí, 100 ml smetany, 80 g cibule, 60 g tuku, 100 ml vývaru z kostky masoxu, 1 vejce, mletá sladká paprika, kari koření, hladká mouka, sůl. Postup: Z kýty nakrájíme přes vlákna řízky, mírně naklepeme. Naplníme kysaným zelím, plátkem slaniny, dílkem vařeného vejce a kouskem klobásy. Naplněné maso upravíme do tvaru měšce a upevníme nití. Osolíme a opečeme na rozpáleném tuku. Měšce vyjmeme a do tuku po opékání přidáme nakrájenou cibuli. Mírně osmahneme, přidáme papriku a kari, trochu zarestujeme a vrátíme opečené maso. Podlijeme vývarem a pod pokličkou dusíme doměkka. Měkké maso vyjmeme a ve šťávě rozmícháme smetanu s rozkvedlanou moukou. Podle potřeby přidáme vývar a povaříme. Podle potřeby dosolíme.

58


Maso podle Michala Davida

Ingredience: 3/4 kg vepřové kýty nebo kuřecích řízků, 3 vejce, 2 lžíce solamylu, 1,5 lžíce maggi, 1,5 lžíce majoránky, 1 lžička soli, 1/4 lžičky pepře, 1/2 lžičky mletého kmínu, 1/2 lžičky kari, 1/2 lžičky worchestrové omáčky, trochu chilli, 8–10 stroužků česneku. Postup: Maso nakrájíme na řízky a lehce naklepeme. Ostatní suroviny smícháme. Do této směsi namáčíme řízky a skládáme do misky nebo jiné nádoby. Zbytkem marinády je zalijeme, nádobu uzavřeme (pokud na ni nemáme víčko tak alobalem), dáme do ledničky a necháme uležet. Pak rychle opékáme z obou stran na oleji. Podáváme s vařenými bramborami. _______________

Bramborová kaše zapečená s vejci

Ingredience: 1 kg brambor, 200 ml smetany, 300 ml mléka, 50 g másla, sůl, kmín, 4–5 vajec, 150 g tvrdého sýra, zelená petrželka, česnek dle chuti. Postup: Brambory oloupeme, nakrájíme na kousky, zalijeme vařící vodou, osolíme okmínujeme a uvaříme doměkka. Z měkkých brambor slijeme vodu, přidáme máslo a rozmačkáme. Po částech vmícháváme horké mléko se smetanou (množství záleží na druhu brambor) a vyšleháme hladkou kaši. Do kaše vmícháme hrst strouhaného sýra, rozmačkaný česnek a najemno posekanou petrželku. Zapékací mísu vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou. Urovnáme do ní bramborovou kaši. Lžící vyhloubíme důlky a do každého rozklepneme jedno vejce a osolíme. Vložíme do trouby vyhřáté na 180 °C a pečeme do ztuhnutí vajec (cca 20–25 minut). Potom posypeme povrch sýrem a dopečeme dalších cca 10 minut. Po vytažení z trouby necháme 15 minut odpočinout. Podáváme se zeleninovým salátem. _______________

Cuketová čína

Ingredience: 2–3 mladé cukety, olej, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 1 lžička mleté papriky, špetka chilli, špetka karí, sójová omáčka, sůl, mletý pepř. Postup: Cibuli oloupeme a nakrájíme na tenká kolečka. Cukety omyjeme, neloupeme a nakrájíme na půlkolečka. Cibuli na pánvi osmahneme. Poprášíme mletou paprikou, přihodíme špetku chilli a dva pokrájené stroužky česneku. Krátce osmahneme a do pánve přidáme cukety. Orestujeme. Cuketovou směs podlijeme malým množstvím vody a krátce podusíme. Když je cuketa měkká ( ne rozvařená), směs dochutíme karí, sójovou omáčkou, pepřem a solí. Přimícháme zbylý česnek. Podáváme samostatně nebo s pečivem, dobrá je i s tatarskou omáčkou. Zdroj: http://www.mamincinyrecepty.cz


59

• úterý 7. srpna–neděle 21. října 2012 – Ivančice v proměnách času, výstava historických a současných fotografií města, Muzeum Ivančice. • sobota 15. září–neděle 16. září 2012 – Rozmarýnové hody, Moravské Bránice. • pátek 28. září 2012 – Zamykání templářské cyklostezky, Oslavany • pátek 28. září–sobota 24. září 2011 – Svatováclavské trhy, (prodej burčáku, trhy, zábavný program), Palackého nám., Ivančice. • sobota 29. září 2012 – Ivančický grilfest – 2. ročník, 10.00 hod., nádvoří radnice, Ivančice. • neděle 7. října–pondělí 8. října 2012 – Rozmarýnové hody, Nové Bránice. • pátek 19. října–neděle 21. října 2012 – Výstava chryzantém, Ivančice. • sobota 20. října 2012 – Zahrádkářská výstava, Neslovice. • sobota 20. října 2012 – Odpoledne s Doubravěnkou, Kulturní dům, Dolní Kounice. • sobota 27. října–neděle 28. října 2012 – Podzimní výstava králíků, drůbeže a holubů, Moravské Bránice. • sobota 10. listopadu 2012 – Martinské hody, Orlovna Silůvky, hrají Legrúti z Velkých Bílovic – vítěz Zlaté křídlovky 2010 a mistr České republiky dechových hudeb. • čtvrtek 15. listopadu 2012–neděle 27. ledna 2013 – Morava vypráví... aneb Moravské mýty, pověsti a pohádky. Pohádkové putování Moravou – knížky lidového čtení na Moravě, pověsti, legendy i pohádky a jejich sběratelé a vypravěči. Muzeum Ivančice. • sobota 17. listopadu 2012 – Svatomartinské hodování, Neslovice. • sobota 17. listopadu 2012 – Posezení při víně s Dolňáky, Dolní Kounice. • sobota 1. prosince 2012 – Čerovský zámek s jarmarkem, Oslavany. • neděle 16. prosince 2012 – Adventní koncert, 16.00 hod., kostel sv. Petra a Pavla, Dolní Kounice. • neděle 16. prosince 2012 – Tradiční vánoční koncert, 16.00 hod., Orlovna Silůvky, hraje dechová hudba Vacenovjáci.

60


ZKUŠENOSTI Září

Parna se a mlhy víno nebojí, oběma se lépe napojí. Zato ale velkým chladnem v září postonává a se špatně daří.

Na den Jiljí hrom a blesky – čtyři týdny mokré stezky. (1. 9.) – Na svatého Jiljí jasný den ukazuje dobrou jeseň. – Noc-li chladná před Michalem, tuhá zima přijde cvalem. (29. 9.) – Michal, v den-li jeho pršívá, teplo před vánoci věštívá. – Kolik před Michalem bývá mrazů, tolik o Filipu v jednom rázu. – Pryč-li nejsou před Michalem ptáci, po něm tuhá zima neburácí.

Říjen

Říjen hojných větrů, dešťů mívá, někdy přece vesele se dívá, Nesladí-li hrozny medovinou, přijmem za vděk jistou kyselinou.

Nerado-li padá stromů listí, o tuhé nás zimě rádo jistí. – Včas-li padá lupení, na rok pěkné osení. – Havla den když v suchu chodí, ještě teplých dní k nám vodí. (16. 10.) – Deštěm-li se konec října rozvodní, znamená, ře příští rok se zúrodní. – Má-li říjen mrazů moc a sněhu, mívá leden mírnou zimu v běhu. – Říjen-li má dešťů moc a listopad, mívá prosinec zas prudké větry rád.

Listopad

Listopad nám zjevně dosvědčuje, každý tvor že k hrobu pokračuje. Rychle schne a padá všechen list, že i tobě uschne, budiž jist!

Na začátku listopada teplo se zimou se hádá. – Na svatého Martina zima chod svůj začíná. (11. 11.) – Má-li déšť a potom mrazy, osení se často kazí. – Den-li jeho mlhovitý, zimy moc se nepocítí. – V suchu-li jdou na Martina husy, o vánocích v mokru chodit musí. – Jakýž bývá v listopadu čas, taký obyčejně v březnu zas. – Začátkem-li listopadu sněží, mívá sněh pak často výšku věží. Moravan, kalendář na rok 1852

61


ZÁVĚREČNÉ SLOVO

M

ilí čtenáři, i když je podzim takovým předskokanem zimy, je úžasný ve své pestrosti teplot, barev i krás, kterými nás po různě dlouhou dobu zahrne. I procházení je na podzim příjemnější než v létě. Jen dnešní děti nevnímají podzim s takovým nadšením jako my starší. Zase začala škola, venku nic moc, nuda a tak je tu počítač nebo televize… Co dodat. Když my jsme bývali malí, přiběhli jsme ze školy a honem do tepláků a rychle ven, dokud je světlo! Jednou to byla podzimní cesta na šípky, žaludy či kaštany, pak zase na barevné listy nebo oblázky z potoka. Když foukal ten správný vítr, vytáhl se podomácku vyrobený drak a s ním se dalo venku vydržet tak dlouho, dokud nás pohled na hodinky neupozornil, že mámy nás již vyhlížejí, protože mobily tehdy naštěstí ještě žádné nebyly. Ale kromě her a radovánek se muselo také pomáhat na zahradě. Věděli jsme jak se hrabe listí a ryje zahrada, co je to kompost a jak z padančat udělat šťávu nebo jablkový závin a mnohé další. I přes to, že dnešní děti preferují trošku jiné priority a hodnoty, zkoušíme mezi ně dostat i ty naše obyčejné radovánky a hry a zábavy, které byly součástí našeho dětství. A tak vychutnáváme podzimní barevnost všemi smysly. Tak stavíme s dětmi pajduláky ze šišek a spadaného listí, sbíráme kaštany pro lesní zvěř, zazimováváme zahradu a popíjíme bylinkové čaje z darů našich lesů…. O blížícím se podzimu napsal výstižnou báseň i náš oblíbený básník Jan Skácel: Je srpen měsíc modrých chrp a unavené vlčí krve zaťatý v trámu vězí srp a stín se ukryl ve stodole Dny zprůhledněly Noci zvoní Podzim se toulá někde blízko Kombajny jako modří sloni vrací se do vsi přes strnisko Tak tedy příjemné podzimní počtení a klidný a pohodový podzimní čas vám všem! Na další setkání s vám se těší redakce Hlínských rozhledů – Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil.

HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 3 (15), ročník 4, září 2012. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. listopadu 2012 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. září 2012.

62


Na poslední straně našeho zpravodaje si tentokrát představujeme dvojici čtyřokénkových pohlednic, které se navzájem doplňují. Obě byly vydány místními obchodníky po roce 1900 a jak se dovídáme na přítisku na titulní straně, obě zpracovala a vytiskla zinkografie Lamberta Klabusaye v Holešově. Litograf a tiskař Lambert Klabusay (17. 9. 1856–29. 9. 1921) se vyučil litografem ve Vídni. Své vědomosti dále rozšiřoval návštěvou odborných kurzů na vídeňské umělecké akademii v tamnějším technickém muzeu. Po vyučení pracoval jako samostatný litograf u několika vídeňských firem. V dalších letech se vrací do Holešova, kde roku 1881 zřizuje malou ruční tiskárnu na Palackého třídě, postupně ji vybavuje novými stroji a rozšiřuje. Roku 1891 stěhuje svůj závod do větších prostor obecního domu na náměstí a později ho doplňuje litografií. Tiskárna získává proslulost nejen v Čechách a na Moravě, ale i v dalších zemích Rakousko-Uherské monarchie. Byl v kontaktu s řadou našich předních malířů - Kašparem, Úprkou, Ondrúškem, Köhlerem a byl také výraznou osobností kulturního a veřejného života Holešova. Až do konce svého života dbal o odborné vzdělání a mravní výchovu tiskařského dorostu.

Pozdrav z Hliny u Ivančic 20 Čtyřokénková pohlednice Hlíny vyšla nákladem Jana Průše po roce 1900 a byla odeslána ctěnému pánu Janu Baránkovi do Valašských Klobouk skupinou osob z tehdejších hodů. Pohlednice je oražena razítkem poštovního úřadu v Ivančicích s datem 19. září 1904 a razítkem poštovního úřadu ve Valašských Kloboukách s datem 20. září 1904. V jednotlivých okénkách pohlednice je zobrazen pohled na horní část návsi se školou a kostelem, obchod Jana Průše, začátek ulice Křenová (s ručně dokreslenou májí) a náves. Z přítisku na pohlednici se dovídáme, že obec spadá pod poštu v Ivančicích, patří do okresu Ivančice a žije zde v době vydání pohlednice 282 obyvatel v 54 domech. Pozdrav ze Silůvky u Brna 21 Čtyřokénková pohlednice Silůvek vyšla nákladem pekaře Vincence Štěrby po roce 1900 a byla odeslána ctěné slečně Aloisii Záděrové do Vídně skupinou osob z tehdejších císařských hodů, které se konávaly podle nařízení císaře Josefa II. od roku 1786 třetí říjnovou neděli po svátku sv. Havla. Pohlednice je oražena razítkem vlakové pošty Praha – Wien s datem 24. října 1905 a razítkem vídeňské pošty s datem 25. října 1910. Na pohlednici je zachycena škola, která byla v roce 1900 nově přistavena o druhé nadzemní podlaží, pohled na náves s původní zvonicí sv. Anny z roku 1850, která byla v roce 1973 zbořena, obchod smíšeným zbožím Terezie Štěrbové (roz. Růžičkové) a pohled na místní nádraží ukrývající se v záplavě zeleně. Z přítisku na pohlednici se dovídáme, že se v místě nachází pošta, obec patří do okresu Brno a žije zde v době vydání pohlednice 550 obyvatel ve 108 domech. Tato pohlednice je známa ještě ve dvou pozdějších mírně odlišných vydáních.

Koláž Jana Rybníčka z jeho fotografií pořízených při divadelním představení „S čerty nejsou žerty“, 6. července 2012.

Hlínské rozhledy, září 2012 63

Pozdrav z Hliny u Ivančic, vydal Jan Průša, Hlína, tisk Lambert Klabusay, Holešov, formát 140 × 88 mm, po roce 1900.

Pozdrav ze Silůvky u Brna, vydal Vincenc Štěrba, Silůvky, tisk Lambert Klabusay, Holešov, formát 138 × 88 mm, po roce 1900.

No title

Recommend Documents