Projekt: Inovace oboru Mechatronik pro Zlínský kraj Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.08/03.0009
DOVEDNOST KOMUNIKACE, ASERTIVNÍ CHOVÁNÍ Komunikační dovednosti si dovoluji označit za nejdůležitější lidské dovednosti. Pokud člověk ovládá umění komunikovat, je ve většině případů i dobrým týmovým spolupracovníkem nebo vedoucím. Umí efektivněji řešit problémy, řídit projekty i sám sebe. Oblast komunikačních dovedností je velmi široká. V následujících řádcích jsem se pokusil vymezit to nejzásadnější. Komunikace Samotné slovo komunikace má více významů, dále se budu zabývat pouze sociální komunikací, tedy komunikací, která probíhá mezi dvěma nebo více lidmi. Základní požadavky na komunikaci jsou zřetelnost, stručnost, správnost, úplnost a zdvořilost. Lidé spolu komunikují vždy za nějakým účelem. Takový účel může být například výměna informací, ovlivňování chování lidí nebo ovlivňování mezilidských vztahů mezi jedinci i k vlastní osobě. Každá komunikace má nějakou funkci, ty se mohou i kombinovat. Základní komunikační funkce jsou informativní, poznávací, instruktivní, vzdělávací a výchovná, osobní identity (ujasnění si svého já, svých postojů, názorů, sebevědomí a ambicí), socializační a společensky integrující, přesvědčovací, posilující a motivující, zábavná a úniková (odreagování se od starostí, shonu). Komunikace ovšem není vždy jen pozitivní a přínosná, má i své negativní projevy. Mezi takové projevy patří například pomluvy a fámy, lhaní, manipulace, agresivita, dezinformace atp. Důležité není jen to, co říkáme, ale i to, jak to říkáme. Pro úspěšnou komunikaci se potřebujeme umět vžít do ostatních lidí a získat si jejich důvěru. Verbální komunikace Verbální komunikací se rozumí vyjadřování pomocí slov prostřednictvím příslušného jazyka. V širším pojetí se do verbální komunikace zařazuje komunikace ústní i písemná, přímá nebo zprostředkovaná či živá nebo reprodukovaná. Komunikační roviny verbální komunikace: Racionální komunikace – využívá výlučně rozumovou racionální část komunikace, z celého průběhu komunikace se důsledně oddělují jakékoliv emoce. Je základem komentování. Emocionální komunikace – zabývá se formou sdělení, způsobem jeho podání, individuálním názorem na sdělení, pocitem z partnera, emočními extrémy (pláč, hysterie) atp. Druhy verbální komunikace:
Formální komunikace – je obvykle plánována, má stanoveny specifické cíle a bývá realizována jako neveřejná záležitost. Příkladem může být například přijímací nebo hodnotící pohovor. Neformální komunikace – používá se mnohem častěji než formální komunikace, je nenáročná na přípravu. Příkladem může být nezávazné povídání. Paralingvistická komunikace Tento druh komunikace je součástí verbální komunikace. Zabývá se doprovodnými rysy verbální komunikace, které podstatnou měrou ovlivňují význam a smysl komunikování. Mezi její základní prvky patří hlasitost projevu, kvalita řeči, výška tónu hlasu, barva hlasu a intonace, emoční zabarvení projevu, plynulost řeči, slovní vata, rychlost řeči, chyby v projevu atp. Písemná komunikace Písemná komunikace je zprostředkována písemnou formou ve formě rukopisu, strojopisu nebo na počítači. Také písemná komunikace vyžaduje zřetelnost, úplnost, stručnost, správnost a zdvořilost. Písemná komunikace zahrnuje korespondenci (úřední dopis, osobní a společenský dopis, životopis a motivační dopis, e-mail, SMS a MMS zprávy), vizitky, odborné publikace atp. Neverbální komunikace Neverbální komunikace bývá také označována jako řeč těla, nonverbální anebo mimoslovní komunikace. Znamená proces dorozumívání s neslovními prostředky. Neverbální komunikace je při komunikaci mnohem důležitější než verbální komunikace. Neverbální komunikace se dělí na: kinezika – zaměřenou na sledování pohybů celého těla, gestika – zaměřena zejména na pohyby a postavení prstů, paží, nohou a hlavy, mimika – zaměřena na pohyby obličejových svalů, vizika – zaměřena na pohyby očí, víček, obočí, oční kontakt, haptika – zaměřena na význam doteků, proxemika – zaměřena na význam vzdáleností, posturologii – zaměřena na postoje a pozice celého těla. Empatie Empatie neboli schopnost vcítit se, je schopnost a ochota porozumět druhým lidem, pochopit jejich jednání, chování, záměry, potřeby, pocity a myšlenky a vztahy mezi nimi. Empatie tvoří základ komunikačního chování. Bez této schopnosti se špatně získává důvěra druhých lidí, bez které s nimi nejde spolupracovat. Empatie tedy znamená vžití se do druhých, vcítění se do toho, co druzí chtějí, vysvětlení si, proč druzí reagují tak a ne jinak, registrování přání, potřeby a pocity jiných lidí a brát je vážně. Empatické a aktivní naslouchání
Při komunikaci není důležité jen mluvení a řeč těla, ale velkou roli hraje naslouchání. Uvádí se, že poslouchání se na procesu komunikace podílí ze 45 až 53%. Pro úspěšnou komunikaci je nutné zvládnout dobře poslouchání, aktivní naslouchání a kladení otázek. Přestože je schopnost poslouchat považována za běžnou věc, kterou každý umí, odhaduje se, že až 80% lidí naslouchat neumí. Naslouchání se dá dělit na více částí, definujme si dvě nejdůležitější pro ovládnutí základních dovedností: Empatické naslouchání - je takové naslouchání, kdy nasloucháme především pocitům odesílatele sdělení, snažíme se do nich vcítit a pochopit, proč je komunikováno sdělení právě tak, jak je odesíláno. Aktivní naslouchání - znamená, že posluchač je vnímavý a pozorný k mluvícímu a vlastní myšlenky a interpretace prezentuje teprve tehdy, až hovořící zcela dokončí to, co chce říci. Cílem takového naslouchání je získat maximum informací, pochopit sdělované a dát odpovídající zpětnou vazbu. Proč jsou komunikační dovednosti potřebné pro studenty? Umění efektivní komunikace je předpoklad pro další rozvoj v jiných dovednostech. Schopnost komunikovat studenti ocení nejen při ústních zkouškách, ale i při práci na studentských projektech, vyřizování si nejrůznější studijních i mimostudijních záležitostí. Také mohou zaznamenat zlepšení vztahů s lidmi ve svém okolí, což jim dodá více energie a chuti dále na sobě pracovat. ASERTIVITA V každodenním životě se setkáváme se situacemi, které jsou pro nás složité, které nás tzv. vyvádějí z míry. Jak reagovat? Jak se prosadit, abych se druhého nedotkl? Existují dovednosti, díky kterým lze z těchto situací pohodlně vyklouznout – jedny z nich jsou dovednosti asertivní. Asertivita je způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje jak pozitivní, tak i negativní podoby. Víme, že mohou při prezentaci našeho názoru existovat tři druhy „jak se chovat“: · dorozumět se dohodou (dohoda komunikací) · nechat se potlačit (únik) · vyboxovat si své (boj) V oblasti teorie asertivity tomu odpovídají tři základní pojmy: · asertivita · pasivita · agresivita Dále se budu zabývat asertivním jednáním, které není ani pasivní ani agresivní.
Termín “asertivita“ zahrnuje poměrně širokou škálu chápání lidského chování v interakci se sociálním prostředím. V našich překladech se setkáváme s pojmy zdravé sebeprosazování, přímé jednání, sebeuplatňující jednání, sebezdůrazňující jednání. Asertivní chování bývá někdy hodnoceno jako nepřátelské až agresivní. Vychází to ze zkušenosti především pasivnějších jedinců – čím je míra asertivity u člověka nižší, tím více se tomuto jedinci asertivní jednání u druhého zdá jako tvrdé, bezohledné. Proto je jednou z velmi důležitých podmínek co nejpřesněji odhadnout reakci lidí na naši asertivitu. Členění asertivity Asertivita se projevuje v komunikaci lidí i v jejich celkovém jednání v různé intenzitě. Podle tohoto hlediska je členěna do čtyř skupin: 1. Základní asertivita - jednoduché vyjádření citu, myšlenek, názorů 2. Empatická asertivita – obsahuje vnímavost a citlivost vůči lidem, proniká do vztahu k jinému člověku, respektuje jeho názory, snaha porozumět 3. Stupňovaná asertivita – lze k ní přejít, když protějšek ignoruje naše stanoviska (pozor na agresivitu) 4. Konfrontativní asertivita – podstatou pro použití tohoto typu asertivity je rozpor mezi slovy a skutky partnera, na rozdíl od agresivní konfrontace však na partnera neútočíme, ale žádáme doplňující, vysvětlující informace k vyřešení problému Dříve, než se rozhodneme chovat asertivně, zvažme především: · KDY asertivitu použít · vůči KOMU ji použít · jakou FORMU použít · jaké to bude mít NÁSLEDKY Asertivní práva a zásady Cílem uplatňování asertivních práv v životě je především snaha neakceptovat manipulativní jednání druhých vůči nám a zároveň nemanipulovat ostatními lidmi. Máme asertivní právo: · sami posuzovat své chování, myšlenky a emoce a nést za ně i za jejich důsledky sami zodpovědnost · nenabízet žádné výmluvy či omluvy za naše chování · sami posoudit, zda a nakolik jsme odpovědni za problémy druhých lidí · změnit svůj názor · dělat chyby a být za ně odpovědni (kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale také nic nevytvoří) · říct „já nevím“
· být nezávislí na dobré vůli ostatních (nejde se zavděčit všem) · dělat nelogická rozhodnutí · říci „já ti nerozumím“ · říci „je mi to jedno“ (tzn. máme právo nebýt perfektní podle definic někoho jiného)
Nejen asertivní práva, ale i asertivní zásady jsou důležité při komunikaci, tady jsou některé z nich: · Učme se kontrolovat své emoce · Respektujme i osobní práva druhého · Stručně a upřímně vyjadřujme své pocity · Snažme se vidět sebe i druhého reálně · Pokusme se poznat i stanovisko druhého · Važme si názorů druhých · Nemějme navrch za každou cenu · Přiznejme omyl a napravme ho · Nacházejme kompromisy Jsou mezi námi jedinci, kteří jsou schopni obsah techniky asertivity pochopit relativně snadno a bez problémů ji používají v praxi. Ostatním zájemcům nezbývá jiná šance, než se seznámit s touto problematikou prostřednictvím trenéra. Lze totiž potkat i takové jedince - samouky, kteří vše dělají pouze pro rozšíření své osobní moci. Nedokonalým studiem, zkreslením či špatným vyložením faktů mohou tito lidé způsobovat ještě větší nenapravitelné škody než agresivní nebo pasivní jedinci. Přesto nelze pominout pozitiva – asertivita preferuje nemanipulativní chování, napomáhá rozvíjet zdravé sebevědomí, prohlubuje mezilidské vztahy, jejich otevřenost, jasnost a přímost a hlavně umožňuje být sám sebou. Na závěr jedno z asertivních práv, o kterém jsem se zatím nezmínil: Mám právo sám se rozhodnout, zda budu jednat asertivně nebo ne.
Zdroj: Emmert F. A kol.: Odmaturuj ze společenských věd. 1. vyd. Brno: Didaktis s.r.o.,2003. 224s. ISBN 80-86285-68-5 Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborné školy 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-179-6
Valenta M., Muler O.,: Občanská nauka pro střední odborná učiliště 2. 1. vyd. Praha: SPN, 2002, ISBN 80-7235-180-X http://cs.wikipedia.org/wiki/ cs.wikipedia.org/wiki/Portál:Politika
