červen 2015
Opavský
přírodovědný zpravodaj Elektronický měsíčník o přírodě a lidech kolem ní nejen na Opavsku
Na ZŠ Opava, Šrámkova proběhla soutěž Litter less
Kachna divoká s mláďaty na zahradě Mirka Koláčka Ještěrka obecná a ještěrka živorodá Libor Praus představuje strnada zahradního Rozhovor s muzejním preparátorem Michalem Jakubcem
S podporou Statutárního města Opavy vydává nezisková organizace Natura Opava
Slovo úvodem Úvodem se zamyslíme nad činorodostí starších lidí, která se mnohdy nijak neliší od podstatně mladších spoluobčanů. Navštívili jsme ZŠ Opava, Ochranova a zúčastnili jsme se vyhodnocení soutěže Litter less. Žáci se soustředili na využití použitých odpadových kelímků a výtvarnými prácemi z nich vyrobenými vyzdobili školu. Při této příležitosti jsme si prohlédli i jejich zahradu, kterou příznačně nazvali Školní arboretum a byli jsme mile překvapeni. Byli jsme i na hydrobiologické vycházce na Raduňském mokřadu. Znovu jsme se přesvědčili, že mokřad je velmi dobrá ekopedagogická plocha, na které se žáci opavských škol učí poznávat život ve vodě a u vody. Seniorky z klubu sv. Anežky provedl opavskými parky Ing. Lubomír Rychtar, který své povídání zpestřil dobovými fotografiemi. V rubrice Preparát SZM si přečtete o vystaveném modelu ryby piskoře pruhovaného z expozice v Historické budově Slezského muzea. Z textu se dovíte informace, týkající se jeho života a prostředí, ve kterém žije. Podíváme se na zahradu známého veterináře Miroslava Koláčka, právě proto, že k nim kachna divoká přivedla deset mláďat. Zamyslíme se nad tím, jak je to možné. Přečtete si o našich ještěrkách, obecné a živorodé. Každá má jiné nároky na životní prostředí, které popíšeme spolu s jejich způsobem rozmnožování. Mgr. Libor Praus, Ph.D. nám řekne, proč strnad zahradní patří mezi nejohroženější ptáky mezi našimi pěvci. Představíme vedoucí psího útulku Danu Kosterovou a položíme jí několik otázek. Bývalý vedoucí Arboreta v Novém Dvoře dendrolog Miroslav Frank nám popíše bromélie a filodendrony ze skleníkové expozice Arboreta v Novém Dvoře. V projektu modelu sluneční soustavy představíme Slunce, jehož vzorem je koule před Hláskou. V rozhovoru položíme otázky novému preparátorovi SZM Michalu Jakubcovi. Červnovou omalovánku k vědomostnímu kvízu nakreslil opět Bořík Frýba.
Obsah červnového vydání K zamyšlení Podmínka - věk do třiceti let Environmentální projekty Na ZŠ Opava, Šrámkova proběhla soutěž Litter less Projekt “ Třída v přírodě, příroda ve třídě” hydrobiologická cvičení na mokřadu Seniorky z Klubu sv. Anežky poznávaly dřeviny v parcích s Lubomírem Rychtarem Preparát měsíce Preparát měsíce piskoř pruhovaný Misgurnus fossilis v Historické budově SZM Zoologie Kachna divoká přivedla svá mláďata na zahradu Mirka Koláčka Ještěrka obecná a ještěrka živorodá Podle Libora Prause je strnad zahradní .....nejohroženější ptačí druh Slezska Medailonek Na vedoucí psího útulku Danu Kosterovou budou vzpomínat jeho zaměstnanci i děti Botanika Bromélie -živé cisterny, filodendrony - milenci .....stromů Představujeme model sluneční soustavy .....Slunce Rozhovor S preparátorem SZM Michalem Jakubcem Červnový kvíz a omalovánka Boříka Frýby Kapři a štika Na titulní straně ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Za redakci: Jakub a Milan Kubačkovi
rní pranostiky NJa apište nám do redakce Elektronický měsíčník „Opavský přírodovědný zpravodaj“ je součástí projektu Kalendář přírody Opavska Natury Opava. Projekt byl podpořen grantem Magistrátu Statutárního města Opavy v roce 2014. Zpravodaj má zviditelnit zajímavosti nejen o přírodě Opavska, ale také osobnosti a projekty, které souvisí s životním prostředím. Nabízíme všem zájemcům z řad učitelů, obcí, přírodovědcům a všem, kterým není životní prostředí lhostejné, aby se na měsíčníku podíleli. Můžete zde volně prezentovat své projekty, myšlenky a zajímavá pozorování. Měsíčník je volně stažitelný ve formátu PDF na stránkách Natury Opava a na stránkách Statutárního města Opavy. Dále je rozesílaný na školy a obecní úřady v okrese Opava. Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 O p a v a tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
K zamyšlení
Podmínka - věk do třiceti let Velmi často touto větou začínal svůj inzerát mladý, dynamicky se rozvíjející kolektiv, který usoudil, že bez dalšího dynamického mladého jedince nemůže dál. Zkušené zřejmě nepotřebují. Snad mají strach, že by jim narušoval strategii, ale určitě by manažerům kazil image. Teď už se takové inzeráty nesmí objevovat, protože jsou diskriminační. Pro nepřijetí člověka na vrcholu tvůrčích sil v padesáti letech se najdou jiné důvody a těch je požehnaně. Při tom v lidských dějinách se to hemží pojmy jako „moudří stařešinové“ a „rady starších“, které rozhodovaly mnohdy o bytí či nebytí celých rodů a nikoliv společností s ručením omezeným. Zkušenost má pozitivní význam nejen u člověka. V literatuře se uvádí příklad, kdy sesazený starý paviání samec, díky svým zkušenostem vyvedl tlupu z nebezpečí. Není důležité o jakou prekérní situaci šlo a jak to dokázal. Faktem však je, že od té doby se tlupa opět semkla kolem starého vůdce. Není známo, zda se mladý samec alespoň zastyděl, ale určitě byl bohatší o další zkušenost.
Úcta ke stáří se projevuje i ve rčeních, jako třeba “Zkušenost je nejlepší učitelka, Neptej se učeného, následuj zkušeného, Zkušenost bez vzdělání platí více než naopak vzdělání bez zkušenosti. Zkušenost je nepřenosná a mnoho dalších. Existuje také sice i rčení Starého psa, novým kouskům nenaučíš, ale dá se to vysvětlit i tak, že to svědčí o odvaze staršího držet se svých zásad:-)” Je to věčný boj mezi progresivním odvážným, ale nezkušeným mládím a moudrým stářím, který si stále říká moudřejší ustoupí. Obdivujeme u některých mladých lidí jejich bezstarostný přístup k životu. Někdy se sice jedná o nacvičenou asertivitu, kterou zakrývají zranitelnou dušičku, ale sebevědomí se cení. Nedaří se tu, bude se dařit jinde. Vždyť zkušenosti, a už jsme u toho, jsou k nezaplacení. Jen jim nepřejeme, aby za čas našli na konci nadějného inzerátu podmínku - věk do třiceti let. Prozíraví personalisté ve světových firmách dbají na to, aby pracovní kolektivy byly věkově různé. Je dokázáno, že tehdy jsou nejvýkonnější. To mnohé uklidňuje. MK
Z galerie myšlenkových map. Zdroj: www.dushan.cz
Environmentální výchova
Na Základní škole Opava, Šrámkova proběhla soutěž Litter less Při příležitosti této akce jsme si nenechali ujít možnost podívat se spolu s ředitelkou školy Mgr. Ivanou Chramostovou na rekonstruovanou zahradu při jejíž slavnostním otevření jsme loni byli. Po roce jsme byli velmi překvapeni množstvím květin, které ji zdobily. Všechno splňovalo původní záměr, všechno vyšlo, jak mělo. Bylinná zahrádka voněla a na hladině jezírka se odrážely kosatce žluté a jejich příbuzné kosatce sibiřské, ostřice a sítiny. Škola soutěží o titul Ekoškola?
V rámci projektu Ekoškola se letos zapojili žáci i do programu Litter less, což v překladu z angličtiny znamená „méně odpadu“. Jedná se o mezinárodní vzdělávací program, jehož hlavním cílem je, aby žáci snižovali ekologický dopad školy a svého jednání na životní prostředí, zlepšili prostředí ve škole a jejím okolí. Projekt Ekoškola je mezinárodní projekt, který v České republice zaštiťuje sdružení TEREZA se sídlem v Praze. V současné době je do projektu zapojeno až 750 škol z celé ČR. V letošním roce projde ZŠ Opava, Šrámkova auditem, ve kterém budou auditoři ekoškoly prověřovat ekologičnost školy a pokud uspějí, bude jim udělen titul Ekoškola.
Mgr. Karin Solná na Eko-vernisáži, která proběhla 5. června sdělila, že se koná právě v den, kdy slavíme Den životního prostředí. Dále připomněla, že 10. výročí slaví i projekt Ekoškola, do kterého je ZŠ Opava, Šrámkova také zapojena.
Tento mezinárodní projekt si klade za cíl snížit množství odpadu a ovlivnit dlouhodobou změnu v chování mládeže. Projekt Je zajišťován Nadací pro environmentální vzdělávání Eco-Schools s podporou Nadace společnosti Wrigley z Anglie. Do kampaně jsou zapojeny školy ze 17 zemí z celého světa. “V letošním roce se i naše škola zapojila do této mezinárodní odpadové kampaně Litter less”, řekla nám paní Mgr Jana Hopjanová Chrásková, která celou akci koordinovala. Tématem školní kampaně byla spotřeba plastových kelímků z nápojových automatů na škole.
Mgr Jana Hopjanová Chrásková si s dětmi prohlíží soutěžní výtvarné práce.
Jana Hopjanová a Eliška Stejskalová vyrobily tyto ovečky.
Tento medvěd je práce Anety Feilhauerové a Nikol Buriánkové.
Spotřeba plastových kelímků neustále roste, což není pro naše životní prostředí zrovna dobře. Proto se školní Ekotým, který je hlavním hybatelem projektu, rozhodl právě pro toto téma. Kampaň Litter less nabádá děti, aby používaly co nejméně plastových kelímků. Použité kelímky sbírají a používají je k výrobě různých dekorativních předmětů. Kampaní sledují snížení množství plastových odpadů na naší planetě. Propagace byla i plakáty, které vytvořili samotní žáci. Na nich upozorňovali na nebezpečí plastů v našem životním prostředí.
Součástí projektu byly i výtvarné soutěže 1. Soutěž o nejhezčí plakát k projektu Litter less 2.Soutěž o nejvyšší stavbu postavenou z použitých plastových kelímků 3.Soutěž o nejzajímavější objekt postavený z použitých plastových kelímků. Soutěžila 2 - 4 členná družstva, kelímky se nesměly lepit, stříhat ani upravovat. Časový limit pro stavbu byl 45 minut. Do soutěží se zapojilo téměř 400 dětí. Nejčastějším námětem byly věže, stavby, ale i zvířata. Vyrábíme, spotřebováváme a likvidujeme odpad. To, co vyrobíme, zabalíme, včetně nápojů. Obal tvoří důležitou součást zboží, protože i obal prodává. Jenže, co se stane s obalem, když zboží použijeme? Obaly se recyklují. Existuje však i jiný způsob využití odpadu. Může se využít i jako surovina pro výrobu předmětů, které nakonec školu vyzdobí. Právě o tom nás přesvědčili na základní škole Opava, Šrámkova. Za tento nápad si zaslouží obdiv a uznání.
Pro prostor školní zahrady byla k příležitosti Litter less vytvořena plastika z použitých plastových kelímků s názvem Stop plastům aneb plasty pouze jako umění, která nám bude připomínat neúměrné používání plastů v naší společnosti. Plastika znázorňuje bílou sovu, která je symbolem moudrosti a my lidé také chceme být moudřejšími hospodáři na planetě Zemi.
Environmentální výchova
Projekt “ Třída v přírodě, příroda ve třídě” hydrobiologická cvičení na mokřadu V pátek 29. 5. 2015 se žáci 6. ročníků ZŠ Opava, Vrchní 19 zúčastnili terénní přírodovědné exkurze na Raduňské mokřady v rámci projektu MMO „TŘÍDA V PŘÍRODĚ, PŘÍRODA VE TŘÍDĚ“. Pod vedením odborného lektora Jakuba Kubačky se seznámili s významem a funkcí mokřadu, významem umělých ekosystémů pro člověka a jeho vlivu na přírodní ekosystémy. Prakticky prováděli sběr a odlov vodního hmyzu, určovali zástupce rostlin a bezobratlých živočichů podle klíčů. Učitelky Mgr. Marketa Beková a Mgr. Karin Burkartová byly spokojeny a obdivovaly nadšení a zaujetí dětí. Co všechno je třeba vzít s sebou na hydrobiologická cvičení:
Monofilové síťky na výlov živočichů z vody, plastikové nádobky, do kterých si dvojice dávají vylovené larvy vodního hmyzu a jiná zvířata, pinzety, lupy a klíče k určování vodních živočichů. Nejdříve si všichni účastníci cvičení vyslechli od Jakuba Kubačky, čím se věda, zvaná hydrobiologie zabývá a jací živočichové žijí v tůních na mokřadu v Raduni. Vysvětlil rozdíl mezi tůněmi a blízkými rybníky, které slouží jen k produkci ryb, což s sebou nese rizika snížení biodiverzity. V rybnících je biodiverzita přirozeně menší, navíc se rybníky na podzim vypouštějí a napouštějí se často pozdě na jaře, kdy žáby vyhledávají vodní prostředí pro snůšku svých vajíček. Ukazuje se, že tůně zde vyhloubené uměle na jaře obojživelníci vyhledávají, čímž se jejich populace udržuje na stabilní úrovni. Žáky praktická část, lov vodních breberek, velmi zaujala. Nalovená zvířata potom určovali podle klíče. Seznamovali se s larvami vodního hmyzu, šídel, šidélek, vážek. Z ploštic to byla bruslařka, bodule, klešťanka, splešťule blátivá, a z brouků virník, vodomil, potápník. Z žab byly určeny kuňky žlutobřiché, obecné a jejich kříženci, skokani zelení a skřehotaví, z čolků čolek obecný a velký. Mokřad v Raduni je ekopedagogickou plochou, kterou využívají opavské školy. Je dostupná místní dopravou.
Žáci si nejdřív pomocí síťky vylovili z tůní vodní breberky, larvy vodního hmyzu, měkkýše a různé jiné vodní živočichy ...
Hydrobiolog Natury Jakub Kubačka vysvětluje žákům, jak bude probíhat hydrobiologické cvičení.
Vylovená zvířata byla umístěna do plastových nádob.
V další části praktického cvičení byla zvířata určována podle klíče.
Environmentální výchova
Seniorky z Klubu sv. Anežky poznávaly dřeviny v parcích s Lubomírem Rychtarem Spolupracovník Natury Opava ing. Lubomír Rychtar prováděl zeleným prstencem opavských parků seniorky z Klubu sv. Anežky. Procházka rozkvetlými parky se vydařila. Účastnice ocenily nejen poutavý výklad, ale i dobové fotografie z parků, kterými svůj výklad zpestřil. O vycházce nám napsala Marie Smolková. V úterý 19. května se uskutečnila naše dlouhodobě plánovaná procházka opavskými parky lemujícími historické jádro Opavy. Některé od procházky odradil blížící se déšť, ale hrstce odvážných štěstí přálo. Nezmokli jsme. Provázel nás zahradní architekt pan Ing. Lubomír Rychtar, který navrhoval a řídil obnovu těchto parků v létech 2000 - 2003. Ano, víme, že náš park je krásný, že se jeho revitalizace vydařila. Vzpomněli jsme si, jak jsme se před léty obávali, že se nově vysazené stromy de facto lemující Olbrichovou ulici nepřijmou, ale mýlili jsme se. Japonská katalpa trubačovitá roste. My jsme se dozvěděli, že zvolená skladba stromů odolává smogu. Loudali jsme se parkem a vychutnávali jeho krásu. Obdivovali jsme staré i nově vysázené kaštany, akáty, lípy, javory, platany, duby, jasany, borovice, rozkvetlé rododendrony, kaliny, šeříky i tamaryšky… Více jsme si uvědomili, co všechno musí mít zahradní architekti na mysli, když chtějí, aby živý organismus parku dával zakoušet krásu v každém ročním období. Pro procházku parky jsme zvolili květen, kdy všechno krásně kvete a zeleň je svěží. Akce se vydařila. Naplnila nás radostí. Přiřadili jsme ji k úspěšným činnostem našeho Klubu sv. Anežky dobrovolného sdružení Charity Opava. Náplň našeho klubu je pestrá. Pořádáme besedy, přednášky, zájezdy, zúčastňujeme se různých výstav, provozujeme knihovnu křesťanské literatury. Snažíme se přispívat ke smysluplnému naplňování života seniorů z Opavy i z jejího okolí. Díky vstřícnosti pana Jakuba Kubačky i velkorysosti a fundovanosti pana Ing. Lubomíra Rychtara jsme mohli znovu obdivovat a žasnout nad součinností Stvořitele a člověka. S úžasem jsme vnímali krásu. Kéž jsou naše parky ošetřované tak, aby i za sto let byla revitalizace v nich provedená, považována za zdařilou.
Tato tabulka informuje o katalpě trubačovité. Ve všech sadech je jich celkem 24. Jsou u stromů, které jsou z různých důvodů významné ... Text: Marie Smolková Foto: Milan Kubačka
Zoologie
Kachna divoká přivedla svá mláďata na zahradu Mirka Koláčka Jako kdyby věděla, že u MVDr. Miroslava Koláčka bude v dobrých rukou. Známý veterinář si nejenže postavil rodinný dům svýma rukama, ale je obdivovatelem přírodní zahrady, kterou si u domu také vybudoval.
Manželé Koláčkovi mi zavolali, že se na jejich zahradě objevila kachna divoká s deseti mláďaty. Vzpomněl jsem si na minulou návštěvu, kdy jsem fotografoval hnízdo pěnice pokřovní, která si u nich postavila hnízdo na fíkusu těsně u hlavních dveří do jejich rodinného domu. Jak to ti Koláčkovi dělají, že se k nim slétávají různí ptáci, ale i jiná zvířata? Pomyslel jsem si a Koláčkovy jsem navštívil, abych tomu přišel na kloub. Paní Koláčková mi předala dlouhý seznam živočichů a já jsem si povídal s Dr. Koláčkem na zahradě u jezírka. Dům si Koláčkovi postavili na místě odstraněné vlečky, která spojovala závod Lenas s železniční tratí do Krnova. Bylo to jediné volné stavební místo, které bylo v Opavě k mání. Dodnes se usmívá nad poznámkami lidí, kteří říkají, že si postavili dům. V duchu se ptá, jak postavili? Tak, že stavbu zadali nějaké firmě? Z hromady fotografií jsem pochopil, že během tří let, které věnoval bez dovolené a nedělí stavbě si nemohl dovolit ani onemocnět. Na fotografiích jsem ho viděl jak kope základy, otesává balvany pro sokl, zdí a omítá. I když mu pomáhali známí, přesto klidně může říct, že si postavil dům vlastníma rukama. Pak jsme se dostali k tomu, proč je místo, kde si postavili dům, také dobrým místem i pro život mnoha druhů živočichů. Shodli jsme se na tom, že tímto místem procházel biokoridor podél železničního náspu. Zvířata mají paměť a i jejich potomstvo si trasy pamatuje, tato schopnost se dědí. Proto se zde objevuje takové množství zvířat. Paní Koláčková uvádí ve svém seznamu přes padesát druhů. Probírali jsme kachnu, která přišla na jeho zahradu a jakýmsi oslím můstkem jsme se dostali k jeho práci ve Státním veterinárním ústavu, kde pracoval jako specialista až do důchodu. Tam totiž zjistil i otravu olovem u kachen, které se utopily na jistebnických rybnících. Jak známo, tak se na rybnících na podzim kachny střílejí. Mnoho olověných broků padne na dno rybníků, kde hledají potravu kachny, které se dokážou jen ponořit, nikoliv potopit. Olovo v jejich těle působí toxicky na krev a kosti. Zajímavá okolnost, která podpořila jeho teorii o otravě olovem, byla ta, že k otravám docházelo vždy po snížení hladiny rybníka, takže kachny dokázaly prohledávat dno jen ponořením. Otrava způsobuje stav, kdy kachna je malátná, na hladině pospává a nakonec se utopí. Utopené kachny se dostaly doktoru Koláčkovi na pitevní stůl a ten ve spolupráci s kolegy, s rybáři a myslivci zjistil, že kachny jsou otráveny metalickým olovem. Tato souvislost s otravou kachen a olověnými broky byla natolik zajímavá, že výsledky výzkumu Dr. Miroslava Koláčka si vyžádala i významná zahraniční pracoviště. Víme také, že Dr. Miroslav Koláček byl čtyři roky na Kubě a že se zasloužil o slávu Pony Expresu, který je v Opavě stále aktivní. Ale o tom až někdy v dalším čísle Zpravodaje.
Kachna s mláďaty se na zahradu dostala z Městských sadů, kde byla viděna s deseti mláďaty na jezírkách. Po náhonu se dostaly až ke Krnovské ulici, kterou musely překonat a trefily se přesně na Koláčkovic zahradu. Jejich putování kopíruje trasu biokoridoru, kterým procházela vlečka od závodu Lenas k železniční trati na Krnov.
Zoologie
Ještěrka obecná a ještěrka živorodá Oba druhy jsou silně ohrožené a chráněné zákonem. Ještěrka obecná se vyskytuje na sušších osluněných místech, v pískovnách, na jižních stráních u lesa, na železničních náspech. Ještěrka živorodá obývá převážně vlhčí místa, podmáčené louky, místa u vodních tůní, ale i okraje lesů. První z nich snáší vajíčka do vyhrabané jamky na slunném místě. Druhá je převážně vejcoživorodá, rodí mláďata ve vaječné bláně.
Samci ještěrky obecné jsou větší, dorůstají až 23 cm, samičky až 21 cm. Zbarvení hřbetu samic tohoto druhu je proměnlivé od žlutohnědé po černohnědou nebo světle šedé až po tmavohnědou. Břicho mají žlutavé až krémové nebo nazelenalé. Samci bývají barevnější, přičemž boky a břicho mají zpravidla zelené. Na hřbetu a bocích mají obě pohlaví více či méně výrazné černé a světlé skvrny. Má ráda slunce a vyhřívá se po oschnutí rosy. Loví drobné bezobratlé, plže, červy, larvy i dospělý hmyz až do večerních hodin. Je teritoriální druh, který žije po mnoho let na stejném místě. Takže ji můžete vidět na stejném místě mnoho let. Tam se ukrývá, loví, páří, klade vejce a zpravidla také zimuje. Během páření začátkem a během jara spolu někdy samci mezi sebou urputně o samici bojují, dokonce někdy končí až smrtí jednoho z nich. Poté se páří a samice klade 415 vajec o velikosti od 1,2-1,6 cm délky a 0,9-1,2 cm průměru do vyhrabané jamky na výslunném místě. Mláďata se líhnou od konce srpna a někdy až někdy do října. Záleží na teplotě a vlhkosti substrátu a okolí. Je zjištěno, že se dožívají 18 až 25 let. Možná, že máte také svou ještěrku obecnou, která se vyhřívá na dlaždici u vašeho domu. S pravděpodobností hraničící s jistotou klade svá vajíčka pod tu dlaždici, kde možná i hlouběji zahrabána, přezimuje. Pokud máte však kočku, nemusíte svou ještěrku mít vůbec. Samci ještěrky živorodé dorůstají délky mezi 13,6 až 17,8 cm, samice 12,7 až 16,6 cm. Samci mají barevné břicho, oranžové až žluté. Nemá své teritorium, vytváří však domovské okrsky. Potrava je stejná jako u ještěrky obecné.
Ještěrka obecná (Lacerta agilis)
Ještěrka živorodá (Zootoca vivipara)
Grafické znázornění autotomie u ještěrů dle Ivana Zwacha, autora publikace Obojživelníci a plazi České republiky, Grada 2009. Obrázky jsou použity s laskavým autorovým svolením.
Břišní strana ještěrky živorodé je zbarvena oranžově nebo žlutě.
Zoologie
Podle Libora Prause je strnad zahradní nejohroženější ptačí druh Slezska Mgr. Libor Praus, Ph.D. pracuje ve SZM v Opavě jako kurátor zoologické sbírky.
Poměrně často se setkávám s otázkou, který druh ptáka je na Opavsku nejvzácnější, či nejzajímavější. Většina dotazujících intuitivně očekává odpověď v podobě nějakého orla, či podobně majestátného opeřence. Nicméně při troše objektivity je musím poněkud zklamat. Draví ptáci se umísťují až na nižších příčkách pomyslného žebříčku regionálních ptačích vzácností. Mezi celorepublikově nejohroženějšího opeřence, se kterým se můžeme dodnes na Opavsku každoročně setkat, patří jednoznačně strnad zahradní (Emberiza hortulana). Tento málo známý druh pěvce patří v současnosti v České republice k velmi vzácným ptákům. V posledních letech u nás nehnízdí více než 80 až 160 párů. Z tohoto počtu přibližně třetinu strnadů nalezneme na Opavsku, Hlučínsku a Osoblažsku. Jediná další naše stabilní populace strnadů zahradních osídluje výsypky po těžbě hnědého uhlí v Podkrušnohoří. V ostatních oblastech České republiky dnes můžeme strnada zahradního pozorovat pouze ojediněle. Mezi oblíbená stanoviště strnadů zahradních patří v našem kraji nížinná ekotonová stanoviště na hranici obilných polí a listnatých lesů, polních remízků a zapojených břehových porostů kolem polních potoků a kanálů. Na rozdíl od mnohem hojnějšího strnada obecného patří strnad zahradní mezi přísně tažné ptáky. Ze zimovišť v tropické Africe se do střední Evropy vrací až na přelomu dubna a května a koncem srpna již odlétá zpět do teplých krajů. V květnu a červnu samci obvykle prozpěvují svou jednotvárnou strnadí melodii s charakteristickým nižším tónem poslední slabiky z vrcholků stromů. Hnízda se čtyřmi, nebo pěti šedobílými černě kropenatými vejci bývají ukryta v jamce nejčastěji přímo na zemi v obilí, nebo v husté přízemní vegetaci na okraji stromového porostu. V potravě strnadů zahradních převažují hlavně drobní bezobratlí živočichové, v menší míře jsou zastoupena i semena trav a dalších rumištních bylin. Vědecké studie naznačují, že strnadi zahradní vyhledávají zejména extenzivně obhospodařovanou pestrou zemědělskou krajinu, kde převažují sušší pole obklopená malými smíšenými lesíky. Historie výskytu strnada zahradního ve střední Evropě je poměrně zajímavá. Strnad zahradní byl původně středomořským druhem. Například v Malé Asii dodnes ekologicky nahrazuje u nás hojného strnada obecného, který se v jižních končinách vyskytuje pouze ojediněle. Na sever od Dunaje a Alp se strnadi zahradní začali pravděpodobně šířit až počátkem 19. století. První hnízdění druhu bylo v Čechách zaznamenáno kolem roku 1860 u Benešova nad Ploučnicí, v roce 1880 se již běžně vyskytoval na řadě nízko položených lokalit v severních a v severozápadních Čechách.
První písemný doklad hnízdění ve Slezsku pochází pravděpodobně z roku 1913. V první polovině dvacátého století strnadi zahradní postupně osídlili všechny příznivé nížinné oblasti našeho státu. Největšího plošného rozšíření i početnosti dosáhl u nás strnad zahradní v polovině dvacátého století. Místy se stal v poválečných letech dokonce nejhojnějším druhem strnada. Již koncem 50. let ale došlo k náhlému prudkému zlomu. Počty strnadů zahradních se od té doby rok od roku snižovaly až z většiny našeho území nakonec tito ptáci opět zcela vymizeli. Podobný úbytek byl v druhé polovině dvacátého století zaznamenán ve většině Evropy. Hlavní příčinou mizení strnadů zahradních jsou pravděpodobně změny v obhospodařování zemědělské krajiny. Nejvíce škodlivé bylo zejména scelování pozemků s následnou ztrátou mezí a rozptýlené zeleně a snížení diverzity zemědělských plodin. Kromě změny stanovišť mohlo k úbytku strnadů zahradních přispět také nadměrné používání jedovatých pesticidů a zhoršující se situace na zimovištích v subsaharské Africe. Historie rozšíření strnadů na Opavsku není příliš známa. Do hledáčků místních ornitologů se dostal až koncem devadesátých let 20. století. Je téměř jisté, že současný výskyt životaschopné populace úzce souvisí s dosud početnými populacemi strnadů zahradních v sousedním Polsku (odhad 150 000-300 000 hnízdících párů) a s mírným ozdravěním naší zemědělské krajiny v posledním čtvrtstoletí. V Polsku na rozdíl od České republiky nedošlo nikdy k plošné zemědělské kolektivizaci. Proto se za blízkou hranicí zachovalo až do dnešních dob velké množství drobných soukromě obhospodařovaných políček s pestrou skladbou plodin. Díky rozmanitějšímu životnímu prostředí hostí polská zemědělská krajina dodnes mnohem více druhů rostlin a živočichů než ta česká. Text a foto: Libor Praus, Slezské zemské muzeum
Biotop strnada zahradního na okraji Přírodní rezervace Hněvošický háj mezi obcemi Hněvošice a Oldřišov.
Položili jsme Mgr. Liborovi Prausovi, Ph.D. několik otázek, na které nám odpověděl takto ...
Samice strnada zahradního nosící výstelku do hnízda.
Samec strnada zahradního ve svatebním šatu.
Mgr. Libor Praus, PhD. vystudoval zoologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nyní pracuje jako kurátor zoologické sbírky se specializací na ptáky ve Slezském zemském muzeu. V rámci své výzkumné činnosti se věnuje zejména studiu faktorů zapříčiňujících pokles populací ptáků zemědělské krajiny.
Kteří ptáci, stejně jako strnad zahradní, jsou na Opavsku vzácní? Vzácnost je relativní pojem a nemusí nutně znamenat ohroženost konkrétního ptačího druhu. Vzácný je například orel mořský, o kterém jsem psal v březnovém čísle Zpravodaje. U něj to ale není způsobené tím, že by ubýval. Orel je u nás vzácný, protože vyžaduje velké teritorium. Mezi vzácné ptáky, kterým hrozí na Opavsku bezprostřední vyhynutí, mohu zmínit bahňáka vodouše rudonohého, jenž u nás téměř vymizel z důvodu nevhodného hospodaření na podmáčených loukách a jejich vysušování. Které druhy ptáků, ve srovnání s minulým stoletím, se na Opavsku už nevyskytují? Ještě hůře než vodouš rudonohý dopadl další krásný bahňák obývající vlhké nivní louky – břehouš černoocasý. Dříve hnízdil poměrně běžně například na Koutských, Zábřežských a Kozmických loukách. Jeho poslední úspěšné hnízdění na Hlučínsku bylo zaznamenáno v roce 2004 a i přes ochranářské managementové zásahy pana Ing. Kamila Lisala na Kozmických loukách není vůbec jisté, zda u nás břehouši ještě někdy zahnízdí. Dále od nás po roce 2000 vymizel například sýček obecný. Tato malá sovička patřila ke každodennímu životu našich předků, což se odráží v řadě lidových pověr a přísloví. Hlavními příčinami vyhynutí sýčků jsou, podobně jako v případě strnadů zahradních, velkoplošné změny v zemědělské krajině, které vedly ke ztrátě pestrosti a rozmanitosti hospodaření. To se projevilo v úbytku potravních a hnízdních příležitostí. Intenzivní používání pesticidů výrazně snížilo početnost větších druhů hmyzu, který je spolu s hlodavci hlavní potravou sýčků. Mnoho sýčků zahynulo i na silnicích či v různých svisle postavených rourách či nádržích s vodou a melasou. Kdy bylo podle ornitologických záznamů na Opavsku zaznamenáno první a poslední hnízdění strnada zahradního? V okolí Opavy byl první hnízdní výskyt strnadů zaznamenán v roce 1924 německým ornitologem Köhlerem. I v současnosti se u nás strnadi zahradní ojediněle rozmnožují, ale zdá se, že samice strnadů zahradních jsou na Opavsku již nedostatkové zboží a většina zpívajících samců u nás na jaře nedokáže nalézt partnerku. Je pravda, že populace vrabce domácího slábne? Čím si to vysvětlujete? Ano, vrabci domácí ubývají zejména ve městech, na řadě vsí není ale situace nijak dramatická a například v areálech větších zemědělských družstev stále můžeme zahlédnout i stovky vrabců domácích. Vrabci mizí z důvodu přílišné čistoty a sterilnosti našich měst, kde jen těžko najdou dostatek rostlinných zbytků (například pečiva), které tvoří hlavní složku jejich jídelníčku. Ne nadarmo je nejvíce vrabců v okolí pekáren, případně popelnic. Na vsích bývá úbytek vrabců dáván do souvislosti s poklesem chovu drůbeže, na jejichž krmivu se vrabci také rádi přiživují.
Preparát měsíce
Preparát měsíce piskoř pruhovaný Misgurnus fossilis v Historické budově SZM Preparáty ryb jsou jedny z nejtěžších. Nejdřív se musí stáhnout kůže, konzervovat, na vytvořený model ji napnout a potom věrně vykreslit. To všechno preparátor Vilém Borůvka dokázal.
Piskoř pruhovaný je menší ryba, která dosahuje délky těla až 26, výjimečně až 35 cm. Patří do čeledi sekavcovitých. Typickými znaky jsou dlouhé štíhlé tělo s kulatou ocasní ploutví, pruhované zbarvení boků a pět párů vousů. Obývá slepá ramena a tůně zarostlé ponořenou vegetací. Na našem území se objevuje ostrůvkovitě a v současnosti je velice vzácnou rybou. Nejvíce tento druh ohrožuje ztráta vhodných biotopů. V mělkých vodách, kde žije, se vyskytuje převážně u dna, kde se přes den často zahrabává do bahna. U hladiny se objevuje hlavně při náhlých změnách atmosférického tlaku, přičemž se čile pohybuje. U piskoře se vyvinulo střevní dýchání, které mu umožňuje snazší přežívání v nepříznivých podmínkách s častým nedostatkem kyslíku. To probíhá tak, že se ryba nadechne vzduchu a ten je zatlačen až do střeva, jehož sliznice je silně prokrvená a funguje podobně jako sliznice plic. Piskoř je ale schopen dýchat i povrchem kůže, a právě takto může za deštivého počasí dokonce podnikat i kratší přesuny do jiných vod po zemi. Je schopen přežít též krátkodobé vyschnutí vody, přičemž se zahrabe až 50 cm hluboko do bahna. Stejným způsobem přezimuje. Potravou piskoře jsou larvy hmyzu a malí vodní měkkýši, zejména drobní mlži. Aktivní je nejvíce za šera. Tření probíhá v období od dubna do června. Jikry ryby nalepují na porosty vodních rostlin. Na jednu samici jich připadá až 150 000. Z jiker se líhne potěr s charakteristickými vnějšími nitkovými žábry, která při dalším vývoji rybek zanikají.
Tato žábra umožňují potěru dýchat kyslík i v silně zabahněných vodách, kde je jej nedostatek. Piskoř pruhovaný se dožívá až 12 let. V ČR je zařazen mezi ohrožené druhy. Text: Mgr. Irena Hodanová Foto: Mgr. Hana Franková, Milan Kubačka
Pro pokračování klikněte ZDE
Pro pokračování klikněte ZDE
Osobnost
Na vedoucí psího útulku Danu Kosterovou budou vzpomínat jeho zaměstnanci i děti Bývalí kolegové Lucie Hanková a Bořik Frýba o paní Daně Kosterové svorně řekli: "Byla duší a architektkou útulkového "arboreta". Skalka s jezírkem a rybkami, vrba, květinová výzdoba před vchodem, květinové záhony před útulkem a osázené "betony" jsou její práce”. Návštěvníci často vyjadřovali své uznání. Chodily k nám děti ze školek a škol a paní Dana je dovedla zaujmout svým vyprávěním o psech, kočkách a dalších zvířatech, na která se děti mohly podívat - agamy, králíky, rybičky, korely... Zkrátka útulek byl její srdeční záležitostí. Ještě než odešla do důchodu, odpověděla pro Zpravodaj na několik otázek.
Jak dlouho pracujete v útulku, kdy jste nastoupila do funkce? Vzpomenete si na první dojem, když jste přišla poprvé do práce? V útulku pracuji od 17.9. 1998, takže necelých 17 let. Útulek byl zarostlý trávou, bodláčím a výpadkem z bezu. Věděla jsem, že to bude stát hodně práce. Vše se muselo vysekat,uklidit a začít udržovat. Kolik zvířat prošlo útulkem během vašeho působení? A které bylo z nich nejexotičtější? Útulkem za mou práci v něm prošlo téměř 7 500 psů a 1 495 koček. Jako největšího exota považuji psa Bročka, pravděpodobně křížence knírače s pudlem, který vypadal doslova jako naháč, pouze na hlavě měl chocholku. Spolupracujete s městskou policií a jak? Městská policie k nám umisťuje odchycené psy, kočky i jiná zvířata. Když je zapotřebí, vyjdou nám s ochotou vždy vstříc a převezou nám psa, nebo kočku na kliniku, nebo zpět. Jak byste charakterizovala člověka, který pořídí dětem pejska nebo kočičku jako hračku. Když zjistí, že se o něj musí starat sám, donese ho do útulku? Hračka je hračka, živý tvor je živý tvor. Rozhodně by lidé neměli dětem pořizovat živé zvíře, pokud nejsou přesvědčeni, že dítě bude schopno se o něj samo postarat. Napřed by měli volit zvíře, které se nedožívá tak vysokého věku, jako kočka, nebo pes. Pro začátek bych volila rybičky, morče, králíčka, křečka... Pokud dítě je schopno samostatně o zvíře pečovat, tak bych zvážila pořízení pejska nebo kočičky, kteří pochopitelně potřebují o mnoho více péče a času, než hlodavci a rybičky. Je třeba si uvědomit, že dítě již nebude mít tolik volného času na hraní her např. na PC, nebo na aktivity s kamarády. Psi potřebují venčit za každého počasí, ať svítí sluníčko, prší nebo jsou mrazy. V neposlední řadě je třeba zvážit i výběr, protože krásné malé štěňátko vyroste. Také potřebují kvalitní granule, vybavení, veterinární péči, což v celku nečiní zrovna malé náklady.
Může kdokoliv přinést do útulku jakékoliv zvíře? Psa do útulku majitel jen tak sám donést nemůže. Musí zažádat na Odboru životního prostředí Magistrátu města Opavy o mimořádný příjem, který bude muset pochopitelně uhradit. V dubnovém čísle našeho Zpravodaje jste nám popsala zajímavý příběh s holubem hřivnáčem. Vzpomenete si ještě na nějaký další? Byl k nám dovezen například i psík mývalovitý, s kterým jsme si také užili dostatek srandy. Dále ještě labutě, různí dravci vypadlí z hnízd, fretky, želva, králíčci i morčata. Kteří lidé si berou nejčastěji kočku nebo psa z útulku? Psa nebo kočičku z útulku si berou nejčastěji lidé, kteří o svého mazlíčka přišli, chtějí pomoci psům z útulku a proto volí tuto variantu. Co říkáte tomu, že teprve až v novém občanském zákoníku platném od 1.1.2014 není zvíře věc, ale cítící bytostí. Netrvalo nám příliš dlouho než jsme si to uvědomili? Samozřejmě, že to trvalo dlouho, lidé si neuvědomovali, že zvíře není věc, má své potřeby, vnímá bolest, stres, úzkost, vycítí dobrý úmysl a lásku, kterou je schopno oplácet mnohokrát víc.
Paní Kosterová měla pěkný vtah ke všem zvířatům. Tuto fotografii nám poslal bývalý zaměstnanec útulku Bořík Frýba s textem “drezura brhlíka”.
Osobnost
Bromélie -živé cisterny, filodendrony - milenci stromů Návštěvníci Arboreta v Novém Dvoře po procházce botanickou zahradou vstoupí do skleníku a prohlednou si sbírku subtropických a tropických rostlin. Mezi broméliemi, tilandsiemi a filodendrony se ocitnou v deštném pralese.
Bromélie V říši rostlin najdeme mnoho zajímavých adaptací, které pomáhají nejrůznějším druhům zabezpečit si místo, prostor, vodu, živiny, světlo, opylovače, ochránce, aby lépe obstály v konkurenci s jinými druhy. Mezi mnoha typy uzpůsobení podmínkám prostředí, se vyvinuly rostliny, které shromažďují a zadržují vodu - cisternové bromélie. Vlhké klima a hojné dešťové srážky rozvinuly tyto rostliny do zvláštní růstové formy epifytů rostoucích na stromech, na skalách, na padlých kmenech i v terestrické vegetaci pralesů Střední a Jižní Ameriky. Listy bromélií sestavené do důmyslných růžic, jejichž spodní části vytvářejí jakési zásobníky vody, jsou až po okraj naplněny vodou. Organické zbytky a minerální látky, které napadají mezi listy bromélií do nádržek vody, jsou hlavním zdrojem výživy těchto rostlin. Živých cisteren využívá mnoho živočichů a rostlin, jsou zde druhy vázané jen na toto prostředí. Jen v broméliích Kostariky je popsáno 250 živočichů. V živých cisternách a vlastně malých přirozených akváriích žijí larvy vodního hmyzu, z obratlovců třeba obojživelníci.
Bromélie uchovávají v listové růžici vodu.
Filodendrony Tyto velmi oblíbené rostliny pěstované v bytech mají své hojné zástupce v celých amerických tropech. Je popsáno na 250 druhů filodendronů od drobných rostlin až po mohutné exempláře. Jsou vázány na vlhké tropické klima. Latinské pojmenování Philodendron Schott poprvé odvodil a publikoval významný rakouský botanik Heinrich W. Schott, který žil v letech 1794 až 1865. Všiml si, že filodendrony jsou v převážné většině svou existencí závislé na stromech, po kterých šplhají a přichytávají se kořeny, užívají stromů jako životních opor, na kterých se dovedou rozrůst do krásných exemplářů. Filodendrony skutečně stromy objímají. Do latinské nomenklatury pak v tomto smyslu zavedl H.W. Schott výrazy: philo-láska a dendron-strom. Filodendrony šplhají ze země do korun pralesních velikánů, přichytávají se kůry a různých opor svými vzdušnými kořeny, které se v substrátu a napadaném detritu zakrátko přemění v kořeny vyživovací. Současně jsou velmi pevně přichyceny kořenovým vlášením k podkladu. Ing. Miroslav Frank má k rostlinám velmi dobrý vztah, který vyjadřuje i tím, že je rád kreslí a velmi pěkně o nich píše.
Filodendrony jsou zelené liany, které milují teplo a vlhko.
Text: Miroslav Frank Foto: Milan Kubačka
Model sluneční soustavy
Představujeme model sluneční soustavy Ve Zpravodajích budeme postupně představovat model sluneční soustavy Slunce a osm planet naší sluneční soustavy na modelu v prostoru města Opavy a blízkém okolí. Začneme kamennou koulí před městskou Hláskou, která představuje model Slunce. Ta byla inspirací pro znázornění slunce v modelu sluneční soustavy v měřítku 1: 626 576 000. U dalších modelů planet si představíme nejen ji samotnou, ale i významné budovy, které jsou v okolí. Slunce je jedinou hvězdou ve sluneční soustavě, ale jednou ze tří set miliard hvězd v naší Galaxii. Kolem jádra Galaxie oběhne jednou za 220 miliónů let. Je od Země vzdáleno asi 149,6 miliónů km, má zhruba stodesetkrát větší poloměr a třistatřicettisíkrát větší hmotnost než Země. Je tvořeno plazmatem, což je horký ionizovaný plyn a jeho střední hustota je asi jen jedenapůlkrát větší než hustota vody. Slunce je tvořeno 73 % vodíku, 25% helia a 2 % ostatních prvků. V jeho nitru probíhají termojaderné reakce, při kterých se vodík mění na helium a uvolňuje se energie ve formě fotonů. Současný zářivý výkon je 4.1026 W, Země dostává necelou půlmiliardtinu. V našem modelu sluneční soustavy hvězdu Slunce představuje mohutná koule v kašně na Horním náměstí před budovou Hlásky. Poměr rozměrů této koule o průměru 230 cm a skutečného Slunce byl zvolen jako jednotné měřítko celého modelu.
Východ slunce nad rodinnými domky v Kateřinkách.
Červánky nad kostelem sv. Kateřiny v Opavě Kateřinkách. Červánky vznikají lomem slunečních paprsků v atmosféře a jejich následným rozptylem na molekulách vody, sněhových krystalcích, případně na částicích prachu. Červánky mají své jméno podle toho, že nejčastěji se obloha zbarvuje do červena.
Koule před Hláskou, opavskou radnicí, představuje v modelu sluneční soustavy Slunce, jednu z hvězd naší galaxie. Hláska, též Městská věž nebo Hodinářská věž, je budova stojící na Horním náměstí v Opavě. Dnes je v jejích prostorách sídlo magistrátu a kavárna. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.
Městská věž, nazývaná také Hodinářská věž nebo Hláska. Čtyřboká věž s třípatrovou bání je situována v ose západního křídla budovy. Původní dřevěná věž byla smetena vichřicí. Novou věž postavil v letech 1614-1618 opavský stavitel Kryštof Prochhuber. V letech 1763-1805 se v jejím prvním patře hrávalo divadlo. Jinak byly z věže hlášeny požáry, zahájovány trhy i slavnostní shromáždění. Hláska bývala dříve obchodním centrem města. Pod ní byla řada obchodních komor, které sloužily k uskladnění prováženého zboží a jeho prodeji. Byla zde městská váha, od roku 1582 pekařské lávky. V prvním patře zasedal soud a městská rada. V letech 1803-1888 prošel objekt přestavbou a po jejím skončení zde bylo přemístěno městské muzeum a archiv. V současné době je budova využívána magistrátem města Opavy.
Rozhovor
Představujeme nového preparátora SZM Michala Jakubce "Budu dělat všechno pro to, abych úspěšně pokračoval v díle, které nám Vilém Borůvka zanechal", řekl nový preparátor Slezského zemského muzea v Opavě Michal Jakubec. Tento zkušený ornitolog není v preparování žádný začátečník. O tom, že má své dermoplastické preparáty na mnoha místech v ČR se dozvíme, mimo jiné, i z odpovědí na otázky, které jsme mu položili.
Na otázku, kdo Tě v mládí nejvíc ovlivnil, jsi mi předal knihu Dva divoši od Ernesta Thompsona Setona a k tomu ještě kopii kapitoly z této kouzelné knížky s názvem Vycpávání výra, aby bylo jasno. To bylo opravdu stylové. Co tě na knížce nejvíc zaujalo a kdo Ti ji daroval? Abych věc uvedl na pravou míru, E. T. Seton byl jedním z důležitých impulsů, který mě nasměroval k pobytům v přírodě. Nejednalo se však pouze o již zmíněný titul, velmi si cením také jeho životopisné knihy Cesta životem a přírodou. Knihu „Dva divoši“ jsem zmínil hlavně proto, že v ní byla kapitola na téma, jak preparovat. Na dílo E. T. Setona mě přivedli kamarádi z turistického oddílu (TOM) zaměřeného na „Lesní moudrost“, jejímž zakladatelem je právě E. T. Seton. Dále musím vzpomenout na dědu s babičkou, kteří mě často brávali s sebou na chatu do Krásné v Beskydech, kde jsem se naplno věnoval pozorování ptáků na krmítku, věšení budek a poznávání okolní přírody. Kdy tě poprvé napadlo preparovat nějaké zvíře? Jak dlouho trvalo, než byl tvůj pokus úspěšný a o jaké zvíře se tenkrát jednalo? Úplně přesně si to nepamatuji. Mohlo to být tak někdy v 7. třídě ZŠ. Tehdy jsme s kamarádem našli mrtvého drozda a nesli jsme ho do Ostravského muzea. Ptali jsme na preparátora, ale žádný tam tenkrát nebyl.
Zajímalo nás, jak by se dal vycpat. Dnes už vím, že se musí důsledně rozlišovat mezi "vycpávačem", což je nižší úroveň a preparátorem, což je vlastně umění. Jako kluci jsme chodili do přírody v okolí Ostravy-Martinova, kde na podmáčených loukách hnízdily bekasiny otavní. Dál jsme pokračovali po trati směrem na Děhylov, a u rybníka Štěpán nacházeli vlakem sražené ptáky - chřástala vodního, kropenatého, kalouse a drobné pěvce. Vše jsem si vyfotil a přitom stále přemýšlel, jak je uchovat, preparovat. Některé jsme donesli panu Záchovi, preparátorovi z Poruby. Vycpané ptáky jsme měli i v kabinetě přírodopisu na základní škole Matiční. Tenkrát mne vůbec nenapadlo, že tuto školu navštívím mnohem později už jako preparátor Novojičínského muzea, abych tyto staré poškozené preparáty zachránil. Až na gymnáziu jsem se dověděl o preparátorovi z vesnice poblíž Opavy, ale nebyl to pan Borůvka, který mne zasvětil do preparace ptáků. Dokonce mi ihned dal čerstvě uhynulého krahujce a já ho mohl hned na druhý den zkusit sám. Udělal jsem i bekasinu a kalouse. Ten pán byl amatér, ale dostal jsem od něj první cenné rady i konzervační látku a skleněné oči do vycpaných zvířat. Ptáky jsme tajně preparovali i s kamarádem na vojně ve slovenských Novákách. Zde jsme ptáky také kroužkovali a dokonce jsme odchovali nalezená mláďata zajíce polního.
Preparát je mnohem lepší než fotografie zvířete nebo film. Člověk zvíře vidí ve skutečné velikosti. Návštěvník muzea je často překvapen, že to zvíře je tak malé nebo naopak tak velké. V jejich představách, kterou si vytvořili podle kresby nebo fotografie, ho viděli úplně jinak. Jaký si myslíš, že má preparace zvířat význam? Jsem přesvědčený, že preparátorství má velký význam pro zachování kulturního dědictví. Některá zvířata jsou již vyhynulá a existují jen v muzejních sbírkách jako vysoce ceněný doklad. Mají nesporně vědeckou hodnotu a budou sloužit ještě dlouho jako srovnávací materiál. Potom si myslím, že preparáty ve školách a muzeích mají hodnotu výukovou a popularizační. Je to mnohem lepší než fotografie zvířete nebo film. Člověk zvíře vidí ve skutečné velikosti. Návštěvník muzea je často překvapen, že to zvíře je tak malé nebo naopak tak velké. V jejich představách, kterou si vytvořili podle kresby nebo fotografie, ho viděli úplně jinak.
Zoolog Ladislav Baday z Hlučína
Která zvířata se preparují snadno a u kterých je preparace nejtěžší? Jako nejsnadnější se jeví preparace hmyzu. Např. tělo motýla nebo brouka nestačí jen napíchnout na špendlík a nechat uschnout, ale musí být dodržena poloha křídel či nohou. Při preparaci savců je potřeba dokonale znát nejen anatomii, ale i metodiku stahování a činění. Musí se udělat model těla, na který se navleče vyčiněná kůže. Dříve se modelovalo ze směsi sádry, rašeliny a klihu, nyní jsou modely z polyuretanu, který je odléván do laminátové formy. Ať je to sádra nebo lehký polyuretan, výsledkem je vždy výtvarné dílo. V tom byl můj předchůdce Vilém Borůvka opravdový mistr, který své dovednosti ochotně předával praktikantům. Během svého působení v Novojičínském muzeu jsem měl příležitost absolvovat nezapomenutelný kurz v rámci Slezského zemského muzea. Já nejčastěji preparuji ptáky, protože jsem zaměřením ornitolog. Kde můžeme vidět tvé preparáty? V muzeu v Novém Jičíně, kde jsem pracoval od ledna 1989, dále v muzejních přírodovědných expozicích v Ostravě, Jeseníku, Vsetíně a Znojmě, také na Vysoké škole veterinární v Brně, ve sbírkách Chráněných krajinných oblastí Beskydy, Jeseníky a Labské pískovce. Preparát vzácného kočkodana jsem udělal pro ZOO v Bojnicích. Jen pro zajímavost bych chtěl zmínit náročnou opravu populárního medvěda z turistické chaty na Prašivé, kde jsem zajistil výměnu očí, drápů, jazyka a zubů (v neposlední řadě jsem doplňoval a dobarvoval srst, kterou jsem získal z bizoní kožešiny). Ve vsetínském muzeu máš preparát medvěda hnědého. Jeho příběh je velmi zajímavý. Mohl by ses s ním podělit se čtenáři? Jednalo se o medvěda z volné beskydské přírody, jehož odchyt byl nutný z bezpečnostních důvodů. Po odchytu byl transportován do karantény ZOO v Chomutově, odkud se mu však podařilo utéci. V rámci následné akce byl policisty zraněn a bohužel musel být utracen pracovníky ZOO. Bylo to v říjnu roku 2000. Teplé počasí zvyšovalo riziko zapaření kůže, takže jsme na druhý den chvátali přes celou republiku na sever Čech, abychom materiál vyzvedli z chladícího boxu.
Jak se cítíš v preparátorské dílně, kde šedesát let pracoval jeden z nejlepších světových preparátorů? Stresuje tě to nebo jen zavazuje? Zpočátku jsem si tuto situaci vůbec neuměl představit sedíce za stolem, který působil dojmem, že si Vilém Borůvka pouze odskočil na dovolenou, jsem oslovil Vladimíra Badaye, svého dlouholetého kamaráda a spolupracovníka z Hlučína. Pomohl mi s organizací inventury na pracovišti, při osteologické preparaci, kterou perfektně ovládá, ale i se stahováním a čištěním kůží. Ve spolupráci s Vláďou Badayem, Milanem Pustějovským a Alešem Ryckou jsme v prvních dnech plynule navázali na Vilémovo dědictví dobarvováním jeho posledních preparátů servala, pelikána, plameňáka a jeřába. Zaujmout místo po Vilému Borůvkovi je pro mne opravdu zavazující. Stačí si uvědomit, kolik vynikajících preparátů vytvořil a na kolika muzejních expozicích spolupracoval. V Opavě se však cítím dobře, je to pracoviště s prostředím, které znám. Navíc je to preparátorská dílna nejstaršího muzea v České republice a na to jsem hrdý. Budu dělat všechno pro to, abych úspěšně pokračoval v díle, které nám Vilém Borůvka zanechal. Setkal ses s panem Vilémem Borůvkou, kdy to bylo poprvé a vzpomeneš si na první dojem ze setkání? Na první setkání si dodnes živě vzpomínám. Bylo to na praxi preparátorů v Opavě na jeho pracovišti. Zprostředkoval mi jej zoolog muzea v Novém Jičíně Augustin Daněk, který spolupracoval s Bohumilem Benešem ze Slezského zemského muzea. První dojem z Viléma Borůvky byl rozpačitý, připadal mi poněkud uzavřený a choval se dosti rázně. Postupně jsem si získával jeho důvěru a těšil jsem se na každou návštěvu Opavy. V červnu 1990 jsme dokonce společně absolvovali zahraniční expedici do Jakutska.
Renovace preparátu lvíčete pro pražskou výstavu v Národním muzeu.
Spolupracoval jsi s ním na nějakém preparátu? Nezapomenutelnou vzpomínkou byla společná preparace krokodýla v roce 1991, jehož kůži jsem zašíval společně s Ladislavem Ducsem z Východoslovenského muzea v Košicích. Spolu s Milošem Maluchou jsme pod vedením Viléma Borůvky preparovali jelena, medvěda, pštrosa, tygra a divočáka. Jaké úkoly na tebe čekají na tomto novém pracovišti? Na čem zrovna pracuješ? Mám v mrazícím boxu spoustu zvířat, ze kterých budu dělat preparáty. Teď zrovna pracuji na preparátech tuleňů kuželozubých. Uhynuli v ZOO Košice, se kterou má Slezské zemské muzeum dohodnutou spolupráci. Jeden tuleň obohatí naši sbírku, druhý poputuje do Košic. Dovedeš si asi představit, jak se manipuluje s dvěstěkilovým zvířetem. Prvního jsem zpracoval sám, ale druhého, poněkud většího, jsme stahovali ve dvou. Musel být odstraněn tuk, kterého byly desítky kilogramů. Teď už je kůže vyčiněna, takže mohu tvořit model těla z polyuretanu. Zatím žádný neexistuje, budu ho dělat poprvé, takže je to mimořádná výzva. Dlouhodobě spolupracuji se Záchrannou stanicí v Bartošovicích. Zrovna jsem od nich obdržel uhynulou samici orla skalního. Dožila se úctyhodného věku 41 let. Zvířata k preparaci získáváme i z Moravské ornitologické stanice Muzea Komenského v Přerově, kde jsem se podílel i na záchraně sbírkových předmětů zasažených povodní v roce 1997. Samostatnou kapitolou jsou školní kabinety přírodopisu. Chtěl bych pokračovat v záchraně a dokumentaci školních sbírek preparátů. Je to běh na dlouhou trať, škol je v našem kraji spousta a v některých mohou být velmi vzácné kousky. Těch by bylo opravdu škoda, protože většina škol se tohoto materiálu zbavuje, aniž by oslovila nějaké muzeum.
Práce preparátora je i velmi fyzicky náročná. Preparace tuleně je teprve na začátku. Potom bude následovat stažení kůže, její vyčinění, vytvoření modelu tuleně a její natažení na model a samozřejmě konzervace dermoplastického preparátu. Umístění preparátu do výstavní vitríny, aby ho mohli návštěvníci muzea obdivovat, je už potěšení z dobře vykonané práce.
Preparát šakala od Michala Jakubce je umístěný v Muzeu Novojičínska.
Při této příležitosti bych chtěl požádat učitele přírodopisu, aby nás neváhali oslovit, pokud by potřebovali jakkoli pomoci s opravou, určením, příp. se zajištěním nových exemplářů k výuce. Víme, že jsi autorem preparátu šakala obecného. Kde je ten preparát umístěn a jak dlouho trvala preparace? Řekni nám okolnosti ohledně jeho získání. Pracoval jsem jako zoolog v muzeu v Novém Jičíně, když nám v červnu 2014 oznámili, že byl mezi Kunínem a Hukovicemi myslivcem zastřelen šakal v domnění, že se jedná o lišku. Jednalo se o první doložený výskyt šakala na severní Moravě. Preparace trvala asi čtrnáct dnů, dnes je asi umístěn v muzejním depozitáři. Bylo to patřičně medializované. Zpráva se postupně objevila v televizi, rozhlase i tisku. Byla z toho velká sláva. Odkud vlastně se šakal dostal až k nám na Severní Moravu? Šakal obecný (Canis aureus) je psovitá šelma. Ze všech druhů šakalů je tento druh nejrozšířenější. Vyskytuje se na území severní a východní Afriky, na Balkánském poloostrově, na Blízkém východě, v Indii a v Barmě. U nás se převážně vyskytuje na jižní Moravě. Tento druh šakala je jediným, který žije i jinde než v Africe. U nás byl zaznamenán výskyt i na Šumavě pomocí fotopasti při výzkumu rysa ostrovida. Je zajímavostí, že se šakali rozšířili až do Estonska - Národní park Matsalu. V poslední době zaznamenáváme, že se k nám stěhují i druhy, které jsou doma mnohem jižněji. Asi to souvisí se změnami klimatu, s globálním oteplováním.
Šakalí kůže, kterou mi pomohli získat zoolog SZM Libor Praus a Jiří Hudeček z Otic.
Tento šakal není na severu Moravy jediný. Blízko Opavy v Oticích byl uloven ještě jeden šakal, co bys nám o něm řekl? Ano stalo se, že se ozvali myslivci z Otic na Opavsku kurátorovi zoologické kolekce SZM a tvrdili, že prvního šakala zastřelili oni - bylo to v listopadu 2013, tedy dříve než na Novojičínsku. A vyvstal „problém“, kým a kde byl střelen první šakal na severní Moravě? Takže kdo tedy jako první zastřelil šakala na severní Moravě otičtí nebo novojičínští? Nabízí se šalamounské řešení. Otice jsou ve Slezsku a Nový Jičín na Moravě, takže první doložený výskyt na Moravě je z Nového Jičína a ve Slezsku z Otic. Těší mě, že jsem pro SZM mohl získat takto významný doklad od otických myslivců, kteří kůži nechali vyčinit a vybělili lebku. Když jsem Tě navštívil v lednu, byly ve Tvém ateliéru preparáty velkých šelem, které jsi čistil a připravoval na výstavu. Na jakou? Podílel jsem se na přípravě zápůjčky preparátů pro výstavu velkých predátorů v Národním muzeu, která nyní probíhá v jeho Nové budově, která sousedí s historickou budovou na Václavském náměstí. Opravoval jsem preparáty lva, lvíčete, levharta i levharta sněžného, jaguára a tygra, u kterých bylo nutno oživit barvy tlamy, jazyka, opravit poškozenou kůži a zuby. Důležitou součástí preparátů jsou podstavce, které jsem rovněž dobarvoval.
Pozorování ptáků na mokřadech Amvrakijského zálivu nedaleko řeckého města Prevezy.
Určitě jezdíš na různé zahraniční cesty. Kde jsi už byl a s kým jezdíš a kam se chystáš letos? Letos jsem po jednadvaceti letech navštívil Řecko s Naturou Opava, kde jsem se již v minulosti podílel na tvorbě přírodovědné expozice v Neochori u Prevezy. V rámci letošního pobytu v Řecku jsme se vydali nejen do Meteory, kde nás okouzlily překrásné kláštery, ale i na jezero Kerkini, které jsem navrhl jako významnou ornitologickou lokalitu. Dále jsem navštívil Španělsko (Andaluzii a Extremaduru), Dunajskou deltu v Rumunsku, Polsko, Německo, Itálii, Švýcarsko, Rakousko, Maďarsko a v neposlední řadě Maroko. Často také navštěvuji Slovensko (převážně Malou a Velkou Fatru, Oravu a Tatry).
Nepostradatelným pomocníkem při sledování ptáků je kvalitní dalekohled.
Červnový kvíz
Ověřte si své znalosti Testové otázky
1) Kteří plazi nepatří mezi hady? užovka obojková, slepýš křehký, zmije obecná 2) Která zvířata patří mezi plazy? želva bahenní, stonožka, mnohonožka, užovka podplamatá, žížala obecná, hlemýžď zahradní 3) Jak se nazývá člověk, který se zabývá plazy? ornitolog, dendrolog, herpetolog, entomolog 4) Co je to autotomie u ještěrek? zastrašování soupeře při souboji samců, samovolné odvržení ocasu, stavění se mrtvým
A
5) Jak se jmenuje vejcoživorodost u ještěrek? embryologie, ovoviviparie, klaustrofobie,
Spojovačky (spoj pojmy, které spolu souvisí) 6) piskoř pruhovaný - plaz 7) slepýš křehký - ryba Rozhodnutí o správnosti 8) Piskoř pruhovaný polyká vzdušný kyslíku, který je vstřebáván do krevního oběhu sliznicí střeva. Ano Ne 9) Ještěrka obecná je vejcoživorodá. Ano Ne 10) Strnadi si staví hnízdo vysoko v korunách stromů. Ano Ne Jak se jmenují v opavských parcích tyto dva keře?
Výsledky květnového kvízu: Testové otázky: 1 blatouch bahenní, pomněnka bahenní 2 krátkokřídlí 3 šupinatí 4 herpetolog 5 přírodní rezervace Spojovačky: 6 umí se potápět 7 neumí se potápět Rozhodnutí o správnosti: 8 ano, 9 ano, 10 ano Poznáte, co je na obrázku: A blatouch bahenní B orsej jarní
A
B
B
Omalovánka
Své odpovědi nám můžete zasílat na adresu:
[email protected]. Budete zařazeni do soutěže. Správnost odpovědí si budete moci zkontrolovat v dalším čísle měsíčníku.
Myš v kredenci na chalupě Malý Honzík jezdí s rodiči každé prázdniny na chalupu daleko až na Slovensko. V chaloupce v horách se narodil Honzíkův děda. Celý rok se těší na prázdniny. Už se vidí, jak běhá po lese a rozkvetlých loukách. Jak donese ze školy vysvědčení, začne se připravovat na odjezd. Nesmí zapomenout složku, do které si bude dávat květinky. Ty potom suché nalepí na výkresy a tak si udělá herbář. Takže nesmí zapomenou na ty výkresy, papírovou lepící pásku, ale ani na různé krabičky, do kterých si bude dávat třeba šišky a různé lesní plody. Samé podstatné věci. Maminka balí ani nevím co. Snad na nic nezapomene. Trenýrky, plavky, zubní kartáček a spoustu dalších věcí, bez kterých bych se klidně obešel. Konečně po dvou hodinách jsme přijeli k chalupě. Tráva byla vyšší než plot. A není se čemu divit, z chalupy jsme odjížděli minulý rok na podzim. Tatínek odemkl dveře a začal otvírat okna. Pokaždé, když tam přijedeme, říká to samé: "Dobře, že děda zasadil u chalupy tu lípu. Ta chalupu vysuší tak, že sirky na sporáku zůstanou suché i přes zimu." A aby nás o tom přesvědčil, vzal sirky ze sporáku a napoprvé jedním škrtnutím jednu zapálil. "No, co jsem říkal." Sirku sfoukl a šel prohlížet chalupu od půdy. Mezi tím maminka otevírala všechny skříně a začala vynášet na plot peřiny. "Tatínek s tou lípou měl pravdu. Peřiny jsou úplně suché. “Honzíku, ty bys mohl otevřít kredenc." Honzík nezaváhal ani chviličku. V kredenci byly vždy různé sladkosti a těšil se, že tam najde něco na zub, jako vždy v létě. Když otevřel kredenc po babičce, vyběhla z něj myška. Chvíli se upřeně dívala na Honzíka a pak zmizela neznámo kam. Všechno proběhlo tak rychle, že se Honzík nestačil ani leknout. Když jsme se vzpamatovali, začali jsme myšku hledat. Všechny věci z kredence jsme vytáhli na stůl, ale myška nikde. Nebyla ani ve vyjedených sáčcích s cukrem a moukou. Všechny čokolády byly okousané a krabice se sušenkami byla prázdná. Nebyla ani pod kredencem. Až nás zavolal tatínek: "Pojďte se podívat, to byste nevěřili, kde ta myška je." Byla ve výšce asi jednoho metru mezi kredencem a stěnou. Opírala se nožičkami o stěnu a kredenc a dělala, že nás nevidí. A jak to dopadlo? Seskočila a vyběhla ven na dvorek. Tatínek řekl: "Nechejte ji být, kuny, které jsem viděl na půdě, si s ní poradí.”
Jsme nezisková organizace, které se od roku 1992 zabývá vzděláváním, ekologickými službami, péčí o přírodu, publikační činností a osvětou. Naším krédem je - "učit o přírodě v přírodě". V našem týmu pracuje řada odborníků jako: ekologové, hydrobiologové, botanici, dendrologové, mykologové, zoologové, entomologové, herpetologové, krajinní ekologové, geografové, pedagogové, zahradní architekti, geologové, ekotoxikologové, fotografové, grafici a odborníci v IT, lesníci, zahradníci…
Městům, obcím a organizacím nabízíme odborné služby a poradenství v oblastech vzdělávání a prezentace regionu (naučné stezky, publikace). Poradíme v otázkách ochrany přírody a krajiny, rozvoje venkova, získávání dotací, výzkumu a v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Naše projekty jsou velmi populární. Vyznačují se originálním přístupem a pojetím a precizním grafickým zpracováním. Informace jsou na: www.natura-opava.org
Natura Opava - Czech Republic E. Beneše 30, 747 05 Opava tel: 00420 737 322 616 e-mail:
[email protected], web: www.natura-opava.org facebook: www.facebook.com/naturaopava
