^éfsi.
//ó^^
eská
knihovna
zábavy a pouení. Vydává
Ústední spolek eských professorú. Poádá
FRANTIŠEK BÍLÝ.
íslo
17.
Od kolélký našeho
obrození,
Napsal
F
NÁKLADEM
BÍLÝ.
R.
J.
OTTY
1904.
V
PRAZE
OD KOLÉBKY
NAŠEHO OBROZENÍ NKOLIK OBRÁZKU Z
DÉJIN JAZYKA A PÍSEMNICTVA.
NAPSAL
F
BÍLÝ.
R,
NÁKLADEM
J.
OTTY V PRAZE.
1904.
t
-f
íT
•:->
--,
Veškera práva vyhrazena.
FG5006 B>
1973
'riskem »Unie" v Praze.
Si
'CtemaRský spolek
Panování císaovny Marie Terezie a syna jejího Josefa II. (1740 90) má epochální význam netoliko pro íši rakousko-uherskou vbec, nýbrž i pro náš národ
—
Tehdy zasvitly mu první ervánky, ystící nový novou budoucnost. Chabý, zmalátnlý kmet, schopný už jen trpti, obrodil ge v jarého mládce svží mízy. Ale bylo také teba ,síly a lásky, která hory penáší, aby se neodstrašil od úkolu, který jej oekával. zvlášf. život,
Minulost
eská
byla zasypána
rumem
^iapomenutí, za-
pítomnost kormoutila íiuzností. Nastala poteba takoka vykopati ze ssutin tuto minulost a oištnou vyvésti ji znovu ;ia svtlo, oživiti její pamt, znovu navázati petrženou spojitost s dobou pínesena kalem
lží,
tomnou.
K obímu úkolu tomu Prozetelnost poslala národu muže zvlášt vyvolené, bohatýry ducha i srdce, vdní a práce. Ti pak ponoili se do dávných a vynesli z ní poklady ducha, jimiž odstrkovaný národ eský mohl se postaviti po bok ostatním národm kulturním. Jazyk pak jakožto nejvzácnjší pojidlo duch a nejdražší odkaz pedk tšil ,sg zvláštní péi
tn as
—
ale
a
poteben; nebo jemu nerozum málem by byl podal životní síly.
také
lidí
jí
byl
asu
FR.
BÍLÝ:
OD KOLÉBKY NaSKHO OBROZENÍ.
Obojí smr této psobnosti: oživování fninulosti oista jazyka, kterýni se nesla pi-votní innost [Hdcovníkíi o velkolepém obrození národa, (lál ge zprvu jazykem cizím latinským a nmeckým. Spisování p-. vodní a jazykem eským vystupovalo pi tom jen skromn. Ale výsledky spolené práce pivodily netušený rozvoj jazyka i písemnictva eského. a
:
Oživené památky staroeské. I.
Byl to jarý život v Praze, když blahé pamti cíKarel IV. v Cecliách se ujal vlády a poal odiovati híchy, kterých so dopustil zejména otec jeho na tomto království V každém z mést pražských, ba v ka'ždé tvrti jejich zavládl nevídaný ruch stavební všude jezdilo plno voz se stavivem, všude se vypínala lešení. Na Hradanech budovali lirad královský a velechrám sv. Vít^i, pod Hradany pepínali pes Vltavu kamenný most, za píkopy ohraniujícími Stiiré msto vyrstalo celé nové msto s širokými ulicemi, které svdily, jak Karel s geniálním bystrozrakem už prohlížel k ^k)t<íbám budcmcích, a v tomto Novém kostel za kostelem vztyoval své ladné vže k nebesm. Poblíž koh^j(! Karlovy tisíce cizích i domácích student, mladík bradalých muž, se vlnilo a hluelo, a po ulicích poutali stále pozornost poslové cizích dvor, jichž tu bylo poád dost, umlci Karlem pivolaní a pivábení, knží rzných a rouch, dámy v bohatých úborech, a velká hojnost cizinc. Jakoby Karel byl kouzí^lný ])rut v moci své: za krátko ve zpustošené zemi vykouzlil blahobyt, Prahu promnil v druhou Paíž, uinil sli-ediskem stední Evropy.
sa
!
:
as
mst
i
ád
ml
PR.
Karcl
BÍLÝ
:
umní,
miloval nádheru, lesk,
«ale
byl
pi
tom neobyejn zbožný. Kde zvdl o vzácn relikvii nebo drahocenné památce umlecké, snažil ,se ji získati. Proslulý poklad chrámu svatovítského za nejvzácnjší kusy dkuje Karlovi. Tak získal též zlomek evan-
geliáe, psaného písmem cyrillským
a ob-
sahujícího perikopy ili evangelická tení od íjna do bezna, o inmž povst šeptala, že je napsal sám svatý tProkop
v
proslulém
kláštee
sázavském,
posledním
známém
útoišti slovanské bohoslužby v Cechách. Pro tuto dle všeho byl až romanticky zaujat. Patrn rozuml významu jejímu v Cechách a velké dílo pokestanní našeho národa slovanskými vrozvsty umínil si
zvniti inem královské vdnosti. Proto dne
19. listo-
1347 vydal zakládací listinu na založení zvláštního chrámu, posvceného ke cti sv. Cyrilla a Methodje, sv. Vojtcha, Prokiopa a Jeronýma (jenž pokládán byl za prvního pekladatele Písma ^vátého z jazyka hebrejského na slovanský). Ke chrámu zídil bohat nadaný klášter a povolal do nho mnichy charcelá bohoslužba vatské, aby tu po všecky konána byla zpsobem cyrillomethodjským, po slovansku. Cin ten v oné dob pekvapuje a plní podnes údipohnulo. Na 250 vem. Nevíme dobe, co Karla k let už v Cechách nesloužena mše jazykem slovanským. Žila snad touha po ní posud v lidu, i byl to projev vzácné osobní úcty císaovy k apoštolm slovanským, sv.^Prokopu a Jeronýmovi? Ovšem ml Karel geniální koncepce a smlou niku zbavil Cechy závislosti církevní a osvtové zízením arcibiskupství a university, království eské uinil mocným státem, pivtliv mu zem slovanské, a tedy zajisté nebylo ani založení kláštera emauského chvilkovým nápadem. Než bud tomu jak bud, stalo se skutkem, že optn jako za Cyrillových a Prokopových slovanský hlahol v katolické bohoslužb pišel ke cti. KarloW nepsobilo obtíží
padu
r.
asy
nmu
:
dn
OD KOLKBKY NAŠKHO OHROZIÍXÍ.
toho
rlosíci
:
clitMaf
lomu
šCasf.ná
v Paíži
nálioda, že
9
tehdejší
uitelem, a že mysli oljoii šlechetných t;'hta již v Paíži pilnuly k soh upíumým pátelstvím, jež potrvalo po celý život jejich a osvdovalo se vytrvalou pízní papežovou pro podniky Karlovy. Na dkaz pízn a náklonnosti své ke klášteru Karel vnoval mu domnlé evangelium Prokopovo a nad to zídil zvláštní nadání pro jednoho mnicha, aby tu pro klášter stále psal a opisoval knihy ,,v šlechetném jazyco slovanském". Mnich ten podle etných bohemism v peklade se vyskytujících soud patrn Cech, staré slovenštiny nedosti znalý tedy ke zlomku evangelia pipsal zvláštní ást hlaholským pí^^mem, ve které shrnul evangelia a epištoly, jež mly býti zpívány na svátky, když opat pod korunou mši slouží. Ve zvláštním dodatku oznamuje, kdy práci dokonil (bylo to roku 1395), la pidává, že druhá ást této knihy psána jest dle ruského zákona a že ji psal jest sv. Prokop opat svou rukou. Veliké tu slovo napsal neznámý mnich. Nebo kdyby pravdou bylo, co praví, rakopis by pocházel z roku asi 1040, a mli bychom ve zlomku tom nejstarší památku všeho slovanského pisemniclví. Patrn vyslovil však mnich jenom to, co zbožné podání zachopaiK'/
Kiiiiieiit
VI.
!)ýval
jelio
muž
— —
valo o rukopise tomto. Z té píiny rkp. požíval veliké Byl s hlahoh;kou ástí nádhern svázán v desky, zlatem, drahokamy a svatými ostatky vyzdobené, a uží-
úcty.
váno ho pi bohoslužbách zvlášt slavných až do válek husitských. Když pak r. 1419 husité klášter emauský vyloupili, nejspíše vzali též knihu tuto, a od nich se dostala zpsobem posud urit nepovdomým do Caihradu; myslí se, že se to stalo r. 1451, když totiž král Jií
Podbradský
nnni
jal
vyslal poselství s
V fa-ihrad vzácný až
jej
se vyjednávati s patriarchou
nmohými dary. rukopis zstal pes 100 let, roku 1574 koupil kardinál lotrinský Karel, jenž
tainjším a k
10
FR.
nfi,Ý
pak jej zase daroval cliráimi J'aiuiy Maric v líejiieši. A tu pišel ke zvláštní, netušené cti. \*r(> skvostnou a drahocennou vazbu, pro povst jej obestírající a pro neznámé písmo stalo se, že králové francouzští pi korunovaci v den pomazání jali se skládati na panovnickou písahu. R. 1717 navštívil Remeš car Petr Veliký, a tu ovšem uveden byl v chrám Panny Marie, aby se podíval na tajeplnou a sjavnou památku tu nyní již korunovaní, text du sacre, náš evangeliá. Car postehl ihned písmo
prvodcm,
cyrillské a vyjevil
že tato
ást
je slovan-
ského písma a jazyka, ale ásti hlaholské nepoznal ani on.
Zavály se
boue
na rukopise
veliké revoluce.
Jako svým
asem
shlédli husité, tak neušel ani slídivému
zraku francouzských revolucioná. Nevíme, zdali je vedla nenávist proti všemu, co pipomínalo království,
anebo ziskuchtivost; ale tolik je vc jistá, že naši husité ve století XV. zachovali nikopis neporušený, kdežto ve Francii o pl tvrtá sta let pozdji se stal af užiobtí fanatismu a barjeme slov Silvestra de Sasy barství. Zmizel asi r. 1790, aniž se vdlo, kam. Než nad rukopisem bdla šastná Sudika; bylo mu souzeno, aby sei on za|jím;iily samé korunované hlavy. Po njakém roce císa Napoleon vydal rozkaz, aby zachované zbytky rukopis vráceny byly do mstských knihoven. Dalo se tak hojnou mrou, než o rukopise našem nevíme dlouho nic. Dobrovský tžce želel po celý život jeho ztráty. Až r. 1832 požádán byl Václav Hanka od hrabte Šternberka-Manderscheida, aby mu poslal do Paíže glagolskou azbuku. Romantickou mysl Hankovu proletla bleskem myšlenka, že snad se na-
—
šel
—
Remešský evangeliá. Ale probádal. Toho asu navštívil Remeš ruský tajný rada Tur-
genv
a prohledl
si
pálo nad oekávání
m e š s k é,
jen že
—
mstskou knihovnu. Štstí mu objevil evangelium R ezbavené zlata a draliých kamen. :
OD KOI<ÉHKY NAŠEHO OBROZENÍ,
11
podal o tom zprávu v lednovém sešit žurnálu ruského jninisterstva 'osvty. První faksiinil poídil remešský biblioteká Louis Paris^ a dkladný popis pialaeografický podal Polák Jastrzebski a poslal také nkteré snímky rukopisu r. 1841 do Prahy. Nyní nastala práce uencm. Záhy vzplanul boj nebo všichni Slované zajímali se o rukopis a zvlášt o záhadnou jeho ást cyrillskou, z níž ovšem jen se zachovalo 16 list, kdežto pedchozích 144 a následujících 16 je ztraceno. U nás nejvíce Hanka a také 'Šafaík a Palacký bránili jeho stáí a eského pvodu, kdežto Slovinec Koipitar proti nim tvrdil, že rukopis pochází celý ze stol. 14. Prostedkující stanovisko zaujal Polák Jastrzebski; kladl jej do století asi 12. 13. Zatím zhotovil Francouz Silveste de Sasy krásný litografický snímek evangeliáe a vnoval jej skvostn vázaný caru Mikulášovi, naež tento dal r. 1843 v Paíži na svj náklad pipraviti mdirytné otisky. Jest pozoruhodno, že k nádhernému vydání tomu pedmluru napsati sveno bylo Kopitarovi. Tento optuje tam tvrzení, že celý rukopis svým pvodem náleží vku XIV., a pipojuje pehled slovanského písemnictví pix?d stoletím tímto. O Václavu Hankovi tam praví, že jen slepou k vlasti láskou schvácen jsa („coeco patriac amore abreptus") prohlásiti mohl kodex za rukopis sv. Prokopa. Hanka však se nepoddal. Ježto vydání carovo širšímu obecenstvu zstalo nepístupným, zpsopil r. 1846 v Praze u Háze vydání svoje a pipojil k soubžná místa z nejstarších památek staroslovanských evangelia Ostromirova a Ostrožského pro snadnjší pochopení pedeslal základy mluvnice staroslovanské. Za toto vydání Hanka dostal od císae Ferdinanda I. briliantový prsten a od ruského cara odznaky komandérského kíže ádu sv. Anny. Blažen a pyšný oznamoval tuto zprávu pátelm, okázale nosil prsten na ruce a odznaky na povstné ruské komži, ve kterou HiiiímI
;
—
nmu
;
12
FR.
BÍLÝ:
denn so oblékal v úadovn! své, maje ji posázenu všemi ády; ncbof sláva byla nejvyšší boliyno snu a tužeb Hanko vých, té se nezpronevil ani jednu chvíli celého života svého.
Po zmínných mužích jali se zkoumati rukopis zejména Rusové; a:le i oni dlili se v mínní svém. Sreznvský a jLavrovský mínili, že cyrillská ást psána byla pro Cechy z "pedlohy srbské, jiní hádali na pedlohu jihoruskou. Dnes se nejvíc petrohradskému l)rofessoru Sobolevskému, který prozkoumav podobu a barvu písma, zvláštnosti liter, jakož i posléz jazykovou stránku evangelia Remešského a srovnav vše s rznými památkami ruskými a jihoslovanskými, usou-
ví
že evangelium Remešské není eského, nýbrž ruského a že pochází ze
dil,
pvodu století XI.
Není tedy sice nejstarší památkou slovanského písemnictví, ale jednou z nejstarších pece. S tímto mínním srovnává se také náš slavista dr. Pastmek, jenž nad to vyšetil, že text evangelia je pevzat z nkterého pekladu vzniklého ve stol. X. XI. na bul-
—
pd
harské.
Tak bývalá slávozáe, která po
tolik set let obe-
zmizela zárove s aristokratickou minulostí jeho ped prosou vdeckého zkoumání, opt jednou nás nemilosrdná vda nutí, rozlouiti se s milou tradicí. Není ovšem se svým zkoumáním u konce; stíraJa ten rukopis,
bude jí ješt ukázati, jak se památka ta dostala do Cech a jak tu vznikla povst o pvodství sv. Prokopa. Louení však je nám usnadnno tím, že se o zisk dlíme s bratry slovanskýjmi a že památkou tou se objevují neznámé posud literární styky Rus s námi.
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
13
II.
Mezi chrámy Karlem IV. v Praze založenými jmeženský klášter sv. Kateiny, pozdji husitskými ženami zpustošený tak, že se z nho zachovala toliko štíhlá vž. Navštívíme-li Karlv Týn, pekvapí nás, že i tu je kaple sv. Katein zasvcená. To se nestalo jist bez souhlasu Karlova; vždy víme, že sám pomáhal dlati plány na stavbu Karlova Týna, tak jako pro Nové msto pražské vymoval šíku ulic. Životopis Karlv však poskytuje žádoucí vysvtlení. Vychován byl v Paíži. Tam pak ctna byla sv. Kateina tou. mrou, že universita si ji zvolila za patronku. Když byl otcem poslán do Itálie., aby spravoval Lombardsko tehdáž nabyté, bylo mu hájiti panství toho proti Vlachm zbraní. Došlo i k bitv u San Felice r. 1332 zrovna v den sv. Kateiny, 25. listopadu. I obrátil se s modlitbou k sv. pann této o pomoc. A když pak skuten vítzství se sklonilo k jeho mei, Karel pokládal to za vyslyšení prosby své a odtud se stal horlivým ctitelem sv. Kateiny. Svtice tato vešla pak v neobyejnou oblibu u našich pedk; nemén než 57 kostel jest založeno na její jméno, a svátek její byl až do Josefa II. zasvceným svátkem v Cenuji; se též
chách.
Z toho kultu vyrostly též hojné legendy svatokateinské, a tož umlé a lidové, veršované i prosaické. Nejslavnjší složil kterýs moravský knz, nevíme, zdali ne dokonce na popud samého Karla. íká se jí obyejn Stokholmská. Má 3519 verš tystopých rytmu trochejského, které se rýmují vždy dva a dva, a jest psána na pergamene malé osmerky a svázána v devných deštikách, ernohndou kozí potažených. Není to prvopis, nýbrž toliko opis, a to dosti chatrný. Ve skladateli tušíme imiže vysoce vzdlaného. Zná povst o Tristramu a Isokl, k nimž pirovnává Krista
14
PR. BÍLÝ:
Pána a sv. KaUíinu, zná dvoi-ský mrav a život, dlá narážky na l>itké mee Tatar, Saracenú a Litvan. Projevuje patrné nadání básnické a mluvu ovládal mistrn. Jazyk vyniká starožitností a vyskytují se v íim slova odjinud neznámá. Již proto jest objev legendy neocenitelný, kdyby nebyla ani báse ta tak krásná jako
jest.
O
prvních osudech jejích nevíme nic. R. 1609 dodo knihovny mocného pana Petra Voklai z Rožmberka, jak svdí nápis a znak uvnit na desce knihy pilepený. Když pan Petr Vok r. 1611 v Teboni zemel, knihovna jeho penesena na Hradany, odkud ji r. 1648 Švédové s jinými ješt památkami a rukopisy odvezli do Stokholmu. Zakladatel slavistiky u nás, Josef Dobrovský, podnikl zvláštní cestu do Švédska, aby poznal rukopisy eské tam ukryté. Ale legenda svatokateinská nepišla mu do rukou, ovšem asi jen tou nehodou, že práv za jeho pobytu královská knihovna stokholmská se pestala se
stavovala.
Šastnjší byl mstský fysikus blatenský, známý svými prostonárodními kalendái, dr. Josef Peírka. S prostomyslným nadšením vypravuje o objevení legendy v pedmluv k jejímu vydání z r. 1860, jak dne 26. íervence r. 1850 po milokrásných jezerech švédských piplul do nádherného sedmiostrovového Stokholmu, jak dne 28. jal se prohlížeti v knihovn katalog bibliotéky rožmberské a získav si dvru bibliotekáe Arwidssona, dostal pjeny všechny eské rukopisy do svého píbytku a mezi nimi našel vzácný autograf
Husv
—
vita sanctae Catherinae, z jejíž verš ovanul dech starobylého jazyka. Nemaje dosti pokdy, pepsal prý jen 500 verš a pivezl je do Prahy s úmyslem vytisknouti je v Clasopise musejním pi-i zpráv o rukopisech eských v Stokholm. Ale p'; redaktor mu legendy neotiskl. Ani to se mu nepodailo, aby piml nkterou úední osobu eskou k podání
hned
jej
a
OD KOLÉBKY NAŠfiHO OBROZENÍ.
15
Žádosti mi rakouské vyslanectví ve í^tokliolm, by jeho prostednictvím rukopis byl do Praliy zapjen. Po rozlinýcli pokusech marných napadlo ho kdysi obráŠastná titi se na arcibiskupa pražského o pispní. myšlenka korunována byla výsledkem kardinál Bedich kníže Švarcenberk odeslal list na rakouského vyslance ve Stokholm, a za dv nedle potom už ml Peírka rukopis v rukou. Ochotou archiváe K. J. Erl>ena, jenž byl pekvapen stáími a krásou básn, srovnán pepis Peírkv s rukopisem, Erben pipravil jej k tisku, opatil úvod a slovníek, a tak posléz r. 1860 vydána legenda s názvem Život sv. Kateiny, v Praze, :
:
tiskem Rohlíka a Sieversa. Po arcibiskupovi pražském legenda našla píznivce ješt vznešenjšího, samého panovníka našeho. Ten byv na velikou cenu její upozornn historiografem moravským P. Bdou Budíkem, zakroil u krále švédského, aby vrácena byla vlasti spolu s nkterými ji-
nými vzácnými kodexy eskými, zaež vnoval císa František Josef I. královské knihovn stokholmské cenné knihy jiné. Takto po více než dvousetleté vyhosti octla se legenda svatokateinská opt na eské. Chová se s ostatními rukopisnými knihami ze Sved vrácenými v zemském archive brnnském. Jakkoliv pak se posud skromn ukrývá širší veejnosti, a práv proto, chceme na ni upozorniti. Obsah její jest tento: Král cyperský Kostus, poddaný xsckému císai Maxenciovi, byl od nepátel svých u císae obvinn a ze zem vypovdn. Odsthuje se s chotí a dcerou Kateinou do Alexandrie, kdež dal nade vše milovaného jedináka svého cviiti nejlepšími uenci ve všelikém mistrovství. Za nedlouho Kostus zemel, a království jeho pešlo v pornonství ISleté Kateiny. Matka by ji byla ráda pimla k tomu, aby
pd
si
zvolila
z
ctnýcli
v svém rozum
nápadník chot:
znajieše.
že zle v
ale Kateina norobenstv (tak
16
FK.
Bíi^Ý:
nazývá manželství) žíti", a proto usmyslila si zstati do smrti nevdanou. V tom ase Maxenciv syn zvolen císaem, a otec jej chtl oženiti. I rozeslal na všecky strany posly, vyhledat mu nevsty. Jedni z nich pišli také do Alexandrie, a tam jim mšané ekli, že kdyhy zjezdili svt celý a všecky hory a vody, panny tak krásné jako je Kateina, tak uené a šlechetné že nikde nenajdou. Poslové jali se tedy vyjednávati s matkou, aby ji zatím nikomu nevydávala, a za krátko císa tam vyslal slavné poselstvo. Ti všichni byli uneseni krásou Kateininou, a jeden rádce císav ujednal lhtu s královou, kdy by si sml císa Kateinu odvésti jakožto nevstu svou. Králová dcei nic neekla a ^iln chystala výbavu ale Kateina zvdla od služky, co se dje a chystá: jala se uvažovati o vci u sebe a prohlásila udivené matce, že darmo vynakládá takovou práci na tyto pípravy. Ona že nepjde za žádného muže, kterého naped neuvidí a o nmž se nepesvdí, že je všeho svta krašší, nejbohatší, nejmoudejší. Také domluvy pátel nezpomohly. Tu si králová vzpomnla na známého ueného poustevníka, který byl rodákem alexandrijským a opodál msta v pustém lese ve skále bydlel. Ihn^ed k s dcerou a velkým prvodem služebných se vybrala, stav vcí mu vyložila a za pímluvu u dcery ho požádala. Pak i)ood;
nmu
stoupila.
Poustevník tedy jal se Katerin chváliti stav manpidal hned, že nezná muže takového, po jakém ona touží. Pod rouškou tajemství pak jí svuje, že ví o králi slavném, ueném, moudrém nad vše moudrosti, krásném nad vše jasnosti, a ten že jest jediným synem své matky, a matka jeho že jest peistá device, slvtlejší než dennice, jeho otec vzácný že jest pán, všecko panství mající, ženy tlesné neznající, král nad všemi králi, jehož královst\a nemá konce a v nikdo neunn'rá. Nejmenší tvor, jenž ho zí. že pedí bohatstvím, moudrostí i krásou nad želský, ale
nmž
17
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Kateinu. zdobená,
Taková
e,
ješt všelikými pednostmi vy-
divn dojala dceru královskou. Ale že byla ])oliankou, nerozumla jí dobe a chtla proto zvdti, kde jest ten slavný král, jehož tak chválil, a zda by jej mohla uvidti. Poustevník jí tedy žádá, aby nikomu nic nevyzrazovala, a pak jí vychvaluje matk!u synovu a její moc, která každému všecko hned splní, kdo jí žádá. Kateina touží nyní tím vroucnji spatiti syna i jeho matku, chce vše uiniti, aby je spatiti mohla. Poustevník sálme do úkrytu a vyndá obraz, na je vypodobena Panna Maria, ana nese Jezulátko, a radí jí, aby se doma zavela a oi vznesouc,
o
nmž
prosila
syna.
pokorn matee
Obraz Všecka
jí
Boží,
aby
jí
ukázala svého
vnoval.
vymnna Kateina vrátila se s matkou a pannami dom, obraz majíc pod paždí. Pojaly ji hrozné touhy, myslila jen, jak by toho pána líce tu mohla brzy uvidti. „Když veei dali v dvoe a všichni ohové potuchli, tu jí hned na mysl pišlo, že do své komnaty vešla, rozsvítila svíku jasnou, vyala tu desku krásnou a postil vila ji ped sebe nešetila rukou obou a tepala se k srdci jima, svýma jasnýma oima hoce plaíc i slziv prosila té Panny živ, aby se jierozpáila, ukázati ráila synáka svého milého. Tu tak ze jí srdeka ilého inila sob mnoho nátisku, kouc: Ne k choti, ale k sluze by ji pijal nebožiku. Po jejím blostném líku slzy potkem se valily, její oi se kalily ve krvi velkou žádostí," až z toho trudu usnula na podlaze. Tu mla divný sen. Stála na louce tak krásné, že jí podobné nevidla jakživa. Na ní na stolici sedla Panna Maria a držela a laskala svého jedi;
náka, jehož bílá šíje se leskla jako lilie a jehož milování hodné vlásky záily jako zlato a v kadeích splývaly zlatými prstcíiici. Ježíšek piak tvá ml povždy
a
k mateme tak obrácenu, že jsi stoupl jak stoupl, nikdy nebylo možno ji spatiti. Maria žádala, aby se Fr. Bílý:
Od kolébky našeho
obrození.
2
18
vr. bíi,ý:
ohledl asitofi jíidnou, alanna ješt iiotií hodila patiti nu jeho h'ce; nobof všechny jígí pednosti má i nejmoiiší sluha jeho. Neclia plní pikázání jeho, koná, co jí jeho sluhové pikážou a zejména poustevník, vinu svou pak nechí smyje vodou. Jak to doekl, vzletl Kristus s Pannou Alarií v neh<;. V tom se Kateina probudila. Jak zasvitla zora, oblekla se, vzala panny svié, s sebou a „spchala k poustevníkovi. Byl všecek udiven nad tak asným píchodem jejím. Kateina vypravovala mu vidní své, dala se poktíti a jako znovuzrozená se vrátila dom. i
Veer, opt vyndala obraz a modlila se kleíc, aby dopáno spatiti budoucího chot svého. Usnuvši mla opt sen. Octla s& v síni krašší, než ji kdy kdo živý vidl. Maní donmíváme se býti v kapli sv. kíže na Karlštejn. Tak odevšad na nás záí smaragdy, jí
bylo
safíry,
rubíny,
východ
Bh
stály
na svtlém
topasy atd. Na na jedné sedl
chalcedony,
jaspisy,
dv
stolice vedle sebe:
trn, na
druhé pod drahou korunou v rukou žezla. Maria vyzývá syna, aby pivítal svou, která vykonala vše, eho žádal. Kristus zjevil se tedy Katerin u veškeré sláv a jasnosti své a milým, sladkým, drahým hlasem, kterým roztavil její srdce, k ní promlouval „Vítej, má pežádná, vítej, moje choti ladná, pojd sem, mé vyvolené líko, ke mn, milá holubiko! Byt jsem ti pichystal, tob jsem korunu schoval ve svém království v istot." Pak: sal prsten se své pravice a vložil jí jej do ruky. Blažena pje k jeho chvále v tom pro budila se. V bílé ruce opravdu držela prsten nebeského zlata. Maria; oba
mli cho
:
vný
Dílo bylo
kesankou
dokonáno Katerina se
a když
stala nejhorlivjší "matka zemela;, všecku eled svou kesanskou. Tím zárove stojíme :
jí
obrátila na víru u mezníku básn, kterým se koní vypsání mládí a pestupu Katerinina ke kesanství.
19
OD KOI,ÉBKY NAŠBHO OBROZENÍ.
OcILtal
však
opouští klidné, idyl-
vy;)niv()váiií
Id
a milé btOiy, nabývá živjšího, místy prudkého spádu. Scsuerie se rychleji mní, protivy se oste licky prosté
srážejí,
stídá
vle
a
moc nastupuje
s idraanaticky
vládu,
dj
epický se
polmutým a mocnji zasahuje
city
naše.
Maxencius vystupuje v popedí. Aby jaksi položil protiváhu proti zmáhajícímu se kesanství, uspoádal v Alexandrii v chrám velikou slavnost na poest pohanských model. Kateina zvdvši to, odebrala se rovnž do chrámu a tam inila pinidké výitky Maxenciovi. Dala se mu poznati a zle dotírala na ábelské bohy jeho. Císa poznav, že má ped sebou proslulou pannu, která se mla státi chotí jeho syna, vyvrací její a pustí se s ní do zdlouhavé trochu disputace filosofické, která má za následek, že císa dá svolati všecky mistry své íše, aby zkusili Kateinu odvrátiti od její víry. Pijelo jich 50 nejlepších, Když píinu ía) s poátku nevdli, pro jsou voláni. poznali a slyšeli, že by tím život císav do sta rok prodloužili, slíbili provésti žádost jeho, za ttinu to prohlašujíce. Kateina zatím byla silnou stráží stežena a 'zvdvši, jde, jen se k Bohu modlila. Nastal den ueného hádání: Císa s celým dvo-
e
o
Misti hrdopyšn kázali Katein Mudrci se tážou, pro Bh, když je všemohoucí, snížil se v lovka^ aby jej vykoupil, pak kam se podl Kristus, když z "mrtvých vstal a hechodí-ii po svt, dále, pro má lovk z mrtvých vstáti a jíti na soud, pro není souzen hned, když ume. Odpovdi Kateininy jsou obšírné, zabírají 428 verš a zarazily mistry tak, že stáli zahanbeni, bez ei, až císa na
rem
se dostavil též.
zaíti
n
e.
musil zakiknouti.
Ale oni se
pes
to piznali,
že
Kateina pemohla a pesvdila. Chtjí býti ke^ sfany. Císa je kázal upáliti, než každý mistr ležel na olmi klidn, jakoby spal, a ani roucho ani vlasy na nich nechytly. Z toho lid byl udiven, a Maxencius je
20
PR.
BÍLÝ:
soustedil všeclioii linv na Kajiiiii. Dul ji do nahá ii| désiio biovati. Tzly byly olovem oblity, a v tom olové byly vsazeny jehelné udice. Kateina nikdy za svého života nepocítila rány od rodi, triila nyní pokorn. Schýlila hlavu a zakr^'la si oi studem, že ped tolikerým lidem musila obnažena státi. Sestera barva zjevila se na jejím tle: zelená v tvái, ervená od krve, modrá od ran, erná od zmrtvlého masa, bílá na tle, zlatá ve vlasích. Potom ji Maxencius kázal vsaditi ve smrdutý žalá, kam házeni odsouzení k smrti. Dvanácte rytíii hlídalo vzení po 12 dní, a dívka nesmla dostati jídla ani nápoje. Ale
bi
svléci
A
cho Maxenciova vymohla si na hlavním ministru Porže smla navštíviti zázranou pannu ve v-
fyriovi,
ba Porfyrius sám šellí s ní; bylif oba tajnými kesany. Když oteveli vzení, ihned je taká zarazí von i svtlost veliká, že nemli síly, by mohh státi a Katein ,dobrý veer' dáti". Padli žasem na kolena. Vedle Kateiny stáli andlé s korunami a rány její •mastmi nebeskými hojili. Sv. Kateina sala korunu s jednoho andla a vstavila ji králové na hlavu, prorokujte jí, že bude za krátko nmena, ale za to že zení,
,,
vné
dojde
blaženosti.
Kateina byla pak na rozkaz císav pedvedena a proti
nadání všech zjevila se krásnjší než byla díve.
císa zhotoviti tyi kola a posázeti heby. Uprosted nich Kateina mla býti roztrhána. Ale na prosbu .její hrom udeil do lešení a zniil kola, ba zabil i 4000 j>ohan. Císaovna to slovy nejprudšími manželovi vytýká; nazývá ho lítým ohaem, ne svým mužem, ale ertem, pevzteklým pekelným chrtem apd. Císa poznav v ní kesanku, káže jí železnými rožny pro1
dal
raziti
prsy a za ty
ji
povsiti.
Utšena
byvši Kateri
umírá hrdinn. Porfyrius v noci pomazal tlo vonnými mastmi a pohbil je. Jak to císa zvdl, vznesl hlavu vzhru, kie a ie jako divý tur, až se všickni polekali, kteí pi stáli, a šel do rady se nou,
nm
21
OD KOIíÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
aby 1'orl'yrius jjyl vrácen i)olianstvu. Celá rada však se prohlásila kesanskou a pochválila jednání Forfyriovo. Sami chtli dáti životy za Krista. Tehdy Maxencius tuto slyšav od nich, tepruv krnto tak neznámý peso]) tu uini'; v ten as lirozný hlas pusti z hrdelného teva jako lev mumle jako medvd v ?oh byl divoký eva nevda, kam oi vznésti; lít, v žalostnej úsob i káza ped msto vésti ten panský sbor nemaleký, rytiee vrnej postavy, Portýra i tyto všecky pak jich tla bez otaby jim všem setnúc hlavy, rózno vlaky vezmúc, metali u mlaky (moály) ])sóm, aby je sndli. Tehdy katové ... z nožnic ^vé mee vynchu a jim všem jich hlavu stchu jakž byl ciesa kázal, i jich tla rozmetachu, v strachu." Posléze došlo ješt jednou na Kateinu. Maxenc Když slibuje jí odpuštní, pijme-li pohanskou víru. nechce býti chotí synovou, se stane manželkou jeho, sice bude sata. Kateina ovšem zvolila smrt, Maxencius zuil. Když ji vedli na popravu, lidé smutn šli za ní. Nejedná pohanská paní slzela, že tak sliná a rozkošná dívka, urozená i vhlasná, má sejíti smrtí nedstojnou. Radily jí, aby poslechla císae, ale Kateina s jasnou tváí a záícím zrakem odmítá, velebíc svého císae, ženicha i chot. Ped smrtí ješt poklekla, sepiala ruce a dkovala Bohu za vše, prosíc jen za milost pro sebe a pro všechny muže a ženy, kdož kdy budou vzpomínati jejích muk a ji vzývati, aby se jim splnilo, za budou žádati. í sešel hlas s nebe, rítal ji do radosti a slíbil splniti prosbu její. Kateina slyšíc jej, hned dosáhla svých skvoucích vlas, vypiala šíji a kati vyzvala k dílu; nebo král její prý ji volá k sob. Ze saté však hlavy a šíje místo krve vytrysklo bloucí mléko na znamení panenské istoty její. Druhý div hned následoval: andlé i)iletli a odnesli tlo její na horu Sinai^ 20 dní cesty, odsud optat, co uiniti,
,,
—
e
— —
—
— — —
—
—
—
—
—
—
—
—
—
—
a
vné
— —
a
22
?R. BÍLÝ:
pi Lom duši pak poslali do nebes. liobu poduos divy se djí; uoinoci a žalosti nuiozí už fain .pozbyli. Z jejího hrobu také stále plyne olej a z jejích kostí, kamkoliv se pinesou, potí se podnes sv. olej, jímž kdo se pomaže, chromr»tv a jiných neduh úd zbude. Vzpomínkou, že Kateina zemela v louž dolní v pátek, jako Kristus Pán, koní se naše báse. pravé poesie. OdhaZ celé skladby dýchá luje se nám tu zajímavý obraz kulturní z doby, kdy odumíralo pohanství, pes to, že bylo chránno panovníky, nátlakem vlády, bohatstvem a veškerou mocí tohoto svta a že pronásledovalo kesany nevídanými a neslýchanými mukami. Proti obru stál tu nepatrný Davzdálenou, z|)ívajíce
U
;
jejího
vn
kesanská. Neslibovala hmotného dobra, nehodnostmi a rozkošemi svtskými nikoli, bolest, utrpení, sebezapení, odíkání byly jejími prvodkynmi. A pece lidé volili tyto za ony. Zem i nevid, idea
odmovala
:
besa, lidé i bohové válili tu spolu: lesklé mee pohanské klesaly ped jasem pravdy kesanské, bohové
steí s ^trnv a chrám prchali ped Bohem jedním. V Katein stlesnno kesanství trpící a \itézící, a její postava je tím vznešenjší, že byla sama z rodu královského, v hojnosti a pohcdlí veškerém vychována a že tedy svým pechodem ke kesanství zíkala se všeho, co tenkrát dlalo život sladkým. V ní zosobnno i kesanství bojující nebyla hrdinkou jen trpící, zasahovala v dje svtské. Její sebevdomí než a hrdost, její energie pohání celý dj. A jako hlavní rekyn, tak plasticky a pevn vykresleny básníkem též ostatní povahy básn: v pozadí zstává dobrá matika Kateinina, starající se jen o skvlé zaopatení a blaho své dcery; z podobného pozadí v druhé pli básn vystoupí hnvivý a nezosobnno pohanúprosný císa Maxencius, v ství, krátkozraké, sobocké, smyslné, a stává se vedle Kateiny hlavní osobou, rubem jejím. Svtlo a stín. ;
inn
nmž
28
OD KOIíÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
(lubio a zlu utkají se záhy v zápase, a tebas zdánliv vítzí Maxencius, sotva se z toho radoval nebo pozbyl manželky, mudrc a rádc a vidl osamlost pohanství, rozevenou propast. I píroda se staví proti málo rysy nmu; jen kati zstali mu vrni. Pkn, ;
a
vykreslena soucitná cho jeho, obratný dvoan Porfyiius, honosiví mudrci, výmluvný poustevník a j.
Dob naší a jejímu vkusu se básník blíží tím, rád líí duševní zápasy a pechody jednotlivých osob. O zruniosti v;básnické technice svdí rychlé stídání výjev. Jen místy básník stává se píliš hovorným a to zejména když vypisuje hádání Kateinino s mistry; ale to se asi zase líbilo souasníkm, ježto za jeho doby traktáty a dissertace o vcech náboženských byly módním zbožím. Mistrem jazyka skladatel legendy svatokateinské prohlášen byl hned pi prvním poznání básn. Stítensky jadrná a moravským náehojná pknými obraty, vazzabarvená jeho bami a slovy i ve své dob už vzácnými, mile plyne pramenem a jen zvoní; filologm se stala mnohostranného badání. Názornost dikce až pekvapuje. Obrazy neplýtvá, ale také neklesá skoro nikde že
ím
e,
vdným
až k prosaické suchosti slohu. Lásku Kateininu vyobrazuje dle vkusu a rázu doby zcela po svtsku.
Mezi etnými pvaby básn však pece chybí jeden pvodnosti. Neznámý skladatel orpial látku z cizí pedlohy, nejspíše latinské.
pvab
Ale protože tato pedloha nám posud uniká, a piaše legenda se neshoduje se žádnou latinskou ani nmeckou, abychom tuto mohli s jistotou vyhlásiti za její pramen, tušíme vlastn míru samostatnosti a tvrí síly skladatelovy více, nežli ji známé. Holým pekladem najisto není, by i takto podržela neobyejnou cenu. Však víme, že se tenkráte nepekládalo do slova, nýbrž Každým zpsoibem brnnský zemspíše pabásovalo. ský archiv získal v legend cenný skvost poesie staro-
a
24
FR.
BÍLÝ:
eské a jednu z nejzajímavjších osudy svými knih našeho písemnictví.
Ale ješt se vou.
Nebo nám
nemžeme
rozlouiti s dobou Karlo-
zrodila také muže, jenž velikostí
ducha
adí hned vedle Karla samého a dob svojí vévodí tak mocn, že v djinách písemnictva našeho po dostala jméno Tomu ze Štítného. Stojí mezi Karlem; a Husem, spojuje novodobé nazírání na svt se zbožností starokresfanskou. Kdybychom mli hledati jinde ducha jemu podobného, byl by to nejspíše jaksi hrab Lev Tolstoj. Štítného vyznauje pedevším duševní hloubka. On pronikl všecko životní své doby, obsáhl v mysli své se
—
nm
všechny stavy a ády spoleensklé a dovedl je plasticky v plné jich spojitosti jakož i ukázati, jak daleko jest kesanská spolenost ješt od kesanského uení a jak snadno by se mu mohla piblížiti. Žádá po lovku nejvtší dokonalosti, a té není bez sebezapení, bez silné vle. Ped Tolstým má Štítný nejen to, že je o pt set let starší, nýbrž také, že reálnji nazírá na život, že se neutápí v utopiích a neupadá do takových upílišeností, jaké vyznívají na p. z Kreuzobraziti
tzerovy sonáty. Štítný byl náboženský sociolog, kesanský filosof spolenosti. Jakkoliv bez ostychu odhaluje vady šlechty a pána jako eledínovy, pece z každé ádky jeho dýše skromnost. Ovšem plá i božské nadšení ze Štítného slov. Zdobí jej široké vzdlání, ale pirozený dmysl ušlechtil vdomosti a prohloubil je. Povaha jeho skví se všemi pednostmi muže, a ty mu zjednaly pátelství stejn nadšeného reformátora spolenosti, slavného kazatele Milice z Kromíže, jeho uitele, jako zase na jiné stran mu byly nejmocnjším štítem proti odprcm. Rozjímání svá napsal Štítný vlastn
on KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
25
pro své doti, a.by mly po jeho smrli co ísti a náliradu za otce. K pli dtem jeho družil se i páteTak skrovným tenálený s nimi mladý Jan Hus. stvem dnes by sotva který spisovatel se spokojil; nyní jsou básníci i rvdci ctižádostnjší. Až když se rozhlásila T^ovst o výkladech Štítného, a on s nkolika stran byl povzbuzen, aby jich dopál všemu národu, Téma rozšíil pvodní koncept a uzpsobil jej širšímu obecenstvu.
Ze spis Tómových jsou pro zajímavjší
cech
Knihy
š
estery
širší
obecenstvo nej-
obecných v-
o
kesanských
a zvlášt kapitola jejich II., panenskénui, vdovskému a manželskému vnovaná, pak kapitola III. o hospodái, hospodyni a eledi, posléz kapitola IV. o rzných stavech lidských Kniha první promlouvající o víe, nadji jednající. a lásce, pátá o svdomíí a pokušení, šestá konen: o náprav a pokání obsahují ovšem rovnž plno zlatých zrnek z proud praktického života vážených a pro život (cenných; ale jsou již obaleny hojnjší naplaveninou bohosloveckou a dlužno je z nich teprve vylupovati, aby nynjšímu tenástvu se snáze staly pístupnými. V tchto Knihách šesterých Štítný nejastji a na nejrozmanitjších místech ge dotýká otázky manželství; patrn podobn jako v naší dob i za jeho mocn hýbala myslemi. Pirozen. Jesti manželství základem a koenem spolenosti lidské, zjevem nevyerpateln mnohotvárným, a zlo odsud vzcházející pokládati možno proto za nejnebezpenjší, jež otravuje všechen život. Zstalvil nám tedy spisovatel v Knihách šesteZejména rých zrcadlo soudobé jemu spolenosti. z druhé kapitoly jejich mohl by se sestrojiti znamenitý kulturní obraz rodinných tehdejších. Tam totiž Štítný hovoí o ,, pannách, ježto chtí za muž", o tom, ,,eho se mají stieci, kdož clilie v manželstvo", o manželské nesnadnosti, o dstojens.tavu
.
as
pomr
FR.
BÍLÝ
:
stavu panenského, olio se sluší stíci pannám, muž, a co mají do sebe míti, o stavu vdovím, o vdovách, které mají povinnost starati se o nkoho, o manžeh'ch a zvlášt „kterak zlými manžely rt vládne", kterak manželé mají býti dobe živi, a o manželské lásce. Slyšíme tu, že jako dnes i tehdy mnozí mužové si píliš vybírali u volb družky života, jen jak motýli poletovali od kvítka ke kvítku a s 'dívkami si pohrávali aneb toliko tlesných pedností si hledli. Ale takové prý asto trestá tím, že peberou: dostanou ženu zlobivou nebo nemoudrou, kleVetnou, neposlusitnoul a s jinými zlými obyeji, tak že kde se nadali pílišné rozkoše, tu bude pílišná lopo. To prý již sv. Jan Zlatoústý ekl Kdo má ženu zlou, rozumj tomn, že nese odplatu svého prohešení. Jest eské poekadlo, když se nepodaí chléb Chléb se sní a pivo vypije; ale bda, komu se nevydaí žena. To, co praví Tóma o mužích, chýlí prý se také na ženy. Které z nich jenom na tlesnou krásu hledí u muže a tohoto chtí získati šaty, tancem a podobným zpsobem vnjším a na nic jiného nemyslí, ty asto za trest dostanou muže karbaníka, opilce, nevrného, útratného a jiných obyej zlých. I udává Štítný proství
ježto ncchtí za
Bh
:
:
stedky, jichž teba dbáti pi volb druha nebo družky v manželství. Jesti prý dobe vyptati se, jsou-li rodie zbožni, pak vzíti si jen sob rovného stavem, vzdláním, vkem. Mladému muži se starou ženou vysmívají se lidé, pravíce: Vždy je to tvá matka! Písn na skládají, o dtech, jsou-li jaké, vtipkují atd. Za ti-etí nemají se bráti píbuzní. asto prý se vzali manželé a pak se dovdli, že spolu nemohou býti, a tak mají zkažený život. Za píbuzenství Štítný pokládá, i když kdo druhému majiželství slíbil. Mnozí nemohli se dokati asu, kdy církev dovoluje satky;
n
proto
uzavírali
pehlížeti.
satky
tíijn.
To prý knží nemají
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Dopodrobna
vyi)()ítúvají se též
27
nebezpeí stuvu
svobodného. af s inábožnýini
Nechválí se astý styk obou pohlaví pannami; také cestování, procházky, návštvy, i chze po kostelích za odpustky, obcování s lelikomyslnými, rozkoš v jedení, pití neb v léhání poskytují mnohá nebezpeí. Snaha po sliném líku, mkké ruoo, pkných vláskách jest prý také jeden z [nepátel istoty, neirmost a prázden jiný; neb tu se zvlášt bujn rodí špatné myšlení.
V
kapitolách tchto Štítný se jeví takovým znala všech stránek spoleenského života, že jen se divíme, kterak jí mohl nabýti na osamlé tvrzi své rodné. Kdo by si správu životní zídil dle zásad a pokyn jeho, vru by království boží na zemi. Manželství má tu nejen celou mravovdu svou, nýbrž i malou
cem
lidí
ml
fysiologii.
Hospodái, hospodyni a eledi Štítný zde vystav Knihách svých zrcadlo šastného živobytí; kapitola o jiich prárem nazvána byla idyllickým obrá.zkem. Piroviáváf se prvý ke slunci, druhá k msíci a eled k hvzdám. Od slunce berou msíc a hvzdy svtlost, vil
ono vše zahívá; tak i hospodá má osvcovati eled dobrým píkladem, i dobrou radou a napomínáním. eled vidouc hospodáe zbožným, pracovitým, zlého se vystíhati jedná podobn. Má-li hospodá ele zlou, necha zlo odstrauje zvolna, s rozmyslem. Nemá se
—
ukvapovati v hnvu, nemá, býti krutým a dokonce ne zle dobývati zboží. Spisovatel ukazuje, jak možno špatnou eled napravovati pozvolna.
i
Hospodyn moudrá a šlechetná k msíci je piNeb jak msíc všecku krásu svou bére od
rovnána.
vrn
i ona est má od svého muže, když a láskou pravou na se zí. Ale vstoupí-li mezi slunce a msíc zem, ihned potuchne msíc: a t;ik i mezi oba nuinžely vstoupí pekážka. Paterou však vlaí5tností hospodyn udrží mužovu lásku když lotiž
slunce, tak
práv
:
28
FR.
rodie
BÍLÝ:
když opravdovou láskou, vcškoroii byoddána svému inuži, když dobro spravuje domácnost, když jest bedlivá poá-dku a íistoy v dom a posléze když se Vystíhá škaredých oí_, sváru i hnvu. ctí
tontí
svou,
joho, jiíst
Ejhle, ideál ženy!
A všecky tyto ctnosti obsaženy jsou v pokoe. Jaký však rozdíl jnezi ženou pokornou a svtáckou Takové jen si pejí, aby se jejich dtem dailo dobe, aby dosáhly pkného postavení. Chudoba dtí je rmoutí ale když vidí je hešiti, to jich nekormoutí. Starají
—
tlo jejich, nikoliv o duši, a jsou tedy matkami tla. nikoliv duše. Pokorná hospodyn, i kdyby byla sebe škaredjší, získá si oblibu mužovu. posléz má se skvti rozlinými šlechetnostmi jako livzdy. Po ní Štítný žádá pedevším pose jen o
ele
slušnosti. Již
z
tohoto pirovnání vidti, jak
nžný
cit
a
jemný smysl ml Štítný pro pírodu. Vzácný to úkaz v jeho dob. Ale on jako vbec ve všem pronikal k jádni vcí, i v pírod zkoušel ešiti rzné záhady, ovšem v rámci víry. Jeho víra nebyla však slepá, tu odmítal. Chtl, aby každý poznal a si zdvodnil rozumem to,
emu ví. Abychom aspo píklad uvedli: žádal, aby každý hledl pochopiti, jak na zemi i v moi vzniká. živé i neživé, odkud se berou eky a prameny^ kde vtry, jak ve vzduchu vznikají déšf, sníh, kroupy, blesky. Vysvtlení chtl míti podobné pro hvzdnou oblohu atd. Toto rozumování pivedlo jej na jiné vzácné v té dob stanovisko, a;by totiž odsuzoval hvzdopravectví a s ním veškeré áry, kouzla a povry, jež na všech stranách vkol nho bujely i ve stavech nejvyšších. Láska k pírod vedla pak jej dále k pozorování a zkoumání krásy a tak získali jsme ve Štítném také svého prvního krasovdce. Svtoznámým stalo se jeho pirov-
—
ecích
besedních, vlastnání svta ke knize (v níin krédu jeho íilosofickém obsažené), ve které každý
29
OD KOLÉBKY NAŠBHO OBROZENÍ.
Ivor
jeísl
div
sluvceiii u v níž lidé ítají
každý
jinak, jedon
—
alo vazb, jiný úhlodnérnii písmu (cn ani ojion pi tom ke smyslu nehled; jen málokteí tou pro obsah a ducha v knize ukrytého. Pí-
so krásné
mru
toho použili už
také
nmetí
pírodozpytci za
heslo svých knih. Tóma ze Štítného i ideál lidumilný; na lásce k bližnímu chce míti založen ád spoleenský. Proto, sám šlechtic, byl smýšlení naskrze demokratického. Obec prý není pro pána, ale pán pro obec; pán nemá míti zvláštní, výminené právo jakési, nýbrž se pod-
ml
a
obecnému právu. Je-li ddina pánova, lovolá. Pán má. patnáctero pramen boží píjm. Štítný je vypoítává. Na tom má míti dosti. robovati
vk
jest
—
Ale páni prý tehdy radji chtli dobrými slouti než a tu se nestydli i z toho se radovati, že na p. žid hodn vylichvail, protože si potom mohli mnoho na vzíti. O sedláku (chlapu) íkali, že jest jak vrba astji se obrubá, tím hustji se obalí. Ani králm Tóma neváhá dlati výtky z toho, že ukládali braniborské) a že pílišné bern (pro zakoupení zlehovali eskou minci. Nevíme, byli-li tedy pánové a vladykové spisovateli povdni za toto vypodobení své; ale z rejstíku svých hích, vyteného jenuiým, neurážlivým zpsobýti,
nm :
ím
zem
mli erpati popud k náprav, rovnž uenci a soudci v kapitole svým stavm vnované mohli najíti nejlepší návod k dokonalosti. Než ani ostatním stavm spisovatel nezstíil nic dlužen; rolnický, emeslnický, kupecký a kramáský zabem, mohli a
jako knží,
chycen ostrými rysy v plné, jasné podob své. Má-li pak Štítný jjro jich vady a nectnosti slova hany a poroku, nezastel si zrak k jich stránkám dobrým a jeví soucit s jejich tžkostmi a trudy. Vbec Štítný j( ví se nám v Šesterých knihách reformátorem nejušhclitilejšího zrna, snivým tvrcem nového, štastného, dokonalého státu eského. Sociolo-
30
PR.
ídclfó a
BÍLÝ:
miaviií názory svó pnítiúší'! filosofickým
zpíi-
sobcm v doh, kdy jinde zloády jen se šlehaly hiíkojii satiry nebo slovem kazatelovým, uencové však l)estávali na disputacích výhradn bohosloveckých neb bohonmdrckých. Štítný uinil též první
prlom do
svétovlády
ei
na p. Nmec Thomasius, o 'vloech filosofických psal jazykem lidu svého, což rozilovalo a bouilo mistry a proti emuž nepestali se ozývati. Svatá vda, majetek povýšené kasty, mla se státi pístupnou sprostému hdu To pokládáno za híšnou, nepípustnou smlost, tu stetla se zkostnatlá, úzkoprsá minulost i pítomnost s pokrokem Ijudoucnosti, západ jednoho slunce s východem nového. Štítný se nedal. Jsa obmn výbornou znalostí Písma, latinské: o 300 let díve, než
!
úspšn se uml brániti. Dovolával se též ÍJeronyma, jenž i babáms. vykládal Písrao^ a sv. Pavla;, jenž psal židm židovsky a ecky. Také mu nešlo na um, pro by Bohu býti vzácnjší latiník než Cech. obratn a sv.
ekm
ml
Své Knihy šestery Tóma nkolikráte pepracoval. množila se látka. Jazyk eský paJc, posud k takovým pomyslm nezvyklý, dlal mu rovnž znané potíže. Ale tvrí duch jeho pekonal vše, a Štítiný naopak stal se prvním mistrem jazyka eského, vzo-
Poád
rem mluvy
ei
nejryzejší, tak že i se stanoviska prálnu písluší název otce filosofie eské, jenž nui udlen pro obsah jeho knih a zvlášt pro jeho besední. Než této filosofické soustavy jeho tu pomíjíme. Knihy šestery plnou mrou zasluhují, aby byly odny do novoeského roucha jazykového aspo u výboru, a a takto se mohly státi opt tením oblíbenýan, jako jím byly za doby své. Války, Ijakož i raznice náboženské brzy potom v echách nastalé ovšem obrátily mysli na jiné strany a tení to pomalu uvedly v zapomenu' í. Jednotlivce opisy však pece se daly až do konce 15. století. Tiskem
vem
ei
81
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
vsak Knihy nevydány. Tepivc r. 1848 chopil se vci nejvyšší uený sbor království eského, senát university pražské, a ustanovil se na tom, vydati je na oslavu památky založení university ped 500 lety. Ale usnesení nevešlo ve skutek. Až po dvou letech zasadil se o to tehdejší ministr osvty hrah Lev Thun; senát své usnesení obnovil a K. J. Erbenem provésti dal.*) Takto táž universita, která Štítnému za jeho života nejvíce zpsobila píkoí a bolestí a nejvíce ho zneuznávala, nyní zase smyla skvrnu minulosti a nejrázuji pispla k oživení jeho pamti. Od té doby sláva Štítného opt roste a záiti
bude nehynoucím leskem, pokud trvati bude písemnictvo eské. Filosofm, jazykovdcm, mravopiscm, aeathe(ikm lidovdcm jediný tento duch poskytl nadbytek látky k badání, k rozšíení jeho známosti i ke vlastní sláv. i
Jako
nám
Štítného
turní stav spolenosti
Knihy šestery osvtlují
eské ped válkami
kul-
husitskými,
stav po nich trvající v polovin XV. vku nám vypisuje dopodrobna tak zvaná Kniha t o v a o vkniha tenká, jen 127 stran tištných zabíras k á obsahu neocenitelného. Neustálými válkami jící, ale X,V. století, které se táhly až do r. 1480, zvráceny také na Morav všecky ády, ba tato byla ješt tíže stíhána, protože dravému králi uherskému Matyáši Kortak
—
vinovi na Morav zarážena byla další cesta, když v snaze, zmocniti se Cech, válku zdvihal proti vlastnímu tchánu, Jiínm z Podbrad. Zvlášt hlavní ochránce *) Jinou recensi jejich vydal biblioteká Musea eského Ant. Jaroši. Vrátko na oslavu památky siných narozenin Josefa Jungmanna z rozkazu sboru Matice eské r. 1873 s vodním a samostatným názvem Knitiy nauení kesanského.
p-
R.
32
veejného
i
soukroiiiólio práva,
zasedal, a protože
nýbrž
pe
BÍLÝ:
na
soud puiiský, málokdy
Morav nemli psaných
zákoníku,
právem zvykovým, mladší
se rozsuzovaly
generace panská nemohla poznati zvyklostí a ádíi soudních. To psobilo mnohé mrzutosti a nesnáze, a proto pánové všech stran vyzvali oblíbeného zemského hejtniajia svého Ctibora Tovaovského z Cimburka, aby jim vše napsal, jak to pamatoval po otci.
Tovaovský záí
jako jeden z nejskvv našich djinách. Žádný stín, žádná poskvrna nekalí této záe, byl zemským hejtmanem na Morav za tí rzných panovník, za Jiího, Matyáše a Vladislava, a jakkoli by toho dovedl, že do jeho rukou vložeim moc pímo královská,, tak že zhusta také býval nn'stokrálem zván. Palacký praví o ve svých Djinách, že stavové moravští chodili k nmu do Tovíaova na porady jako ke dvoru njakého panovníka; chudí i bohatí utíkali sek nmu o pomoc ve všech potebách, a právo í spravedlnost nezdály se míti bezpeí leda v slov jeho Když konen smrt jej zachvátila na Tovaov, zdálo se Moravanm, jakoby osieli, jakoby otec vlasti jim byl umel .... Byl muž i velikého rozumu i ušlechtilého srdce, innosti nadobyejné, energický a spravedlivý spolu, na poddimé své pán laskavý, a což za jeho vku byla vc nad míru ídká i horlivý v náboženském vyznání svém i snášelivý a mímý k jinovrcm, zvlášt ke katolíkm a eským bratím, kterýmž posledním na p. ani král Jií nepál. Ctibor
lejších
zjevil
a
nm
,,
.
—
.
.
—
Veliký tento státník a váleník zamnil tedy na na pání šlechty a žezlo za péro a ve volných chvílích, jichž ovšeau ml po ídku, vypsal nám všecky obyeje, zvyky a ády právní spoleenské slohem tak jadrným, že v dob své, slynoucí humanistickou vybroušeností, stojí osamlý. Jest nám pi teni jeho knihy, jako bychom po parfumu salonu poali
as
me
i
33
OD KOLÉBKY NAŠBHO OBROZENÍ.
vni borového háje. Míslo citát klassik latinských a eckých, ve kterých pan Ctibor nebyl tuze honn, užívá poekadel a reiií z lidu vzatých. Nic se neostýchá napsati na p. Já za to Pána Boha prosím, aby tm všem ert hlavu strhl, kteí jsú kiví písežníci, aneb když praví, že pro jednu vc nemže býti uložen dvojí trest, neváhá dodati z jednoho vola dv kuože nemohu býti vzaty. Olomoucký biskup Tas, na jehož popud hlavn Ctibor se dal napjal, že pohnouti k složení Knihy (r. 1481), o jazyk za zuby neml a slovce s opatkem povdl." Kniha tovaovská vypisuje zvlášt obyeje a zvyky právní. Alé ovšem mžeme si z "ní sestrojiti dobrý obraz souasného stavu kulturního vbec na Morav. vdychovati sílivou
:
:
nm
,,
Zejmo z ní, že veejný život všecek stál a dál ve znamení panském. Páni mli v rukou veškeru moc, ostatní stavové, ani knžstva nevyjímaje, podrobeni byli jejich vlivu. Cena lidí mila se dle stavu jejich. Zabil-li pán pána nebo zeman pána, tedy nejnižší pokutou bylo zaplatiti 500 hiven groš pražských, 500 liber vosku, 50 postav sukna, pak 500 knží ke mším a jednoho kon s korouhví na hrob. Vrah musil také bos, bez pasu na hrob kížem lehnouti nejbližší píbuzný zabitého pak mu držeti mezi plecema koncem dol a optati se tikrát: má-li takovou moc, jakou on nad jeho bratrem anebo píbuzným. Vrahu bylo pisvditi a prositi, aby mu 'píbuzný daroval život. Nad to vzal na se povinnost, rodiny a píbuzných zavraždného hájiti až do smrti. Takových náklad už nebylo žádáno, zabil-li zeman zemana nebo pán zemana. Tu staila už pokuta 50 hiven, 50 liber vosku, 15 postav sukna a 50 mší, kdežlo za zabitého sedláka dokonce byla pokuta jen 5 hiven, 5 liber vosku a 5 ímší. Sedlák té doby vbec byl poklesl na tvora úpln bezprávného. Nebylo mu dovoleno zmny své držebnosti vkládati do desk zemských, a prodal-) i statek se
me
ml
na
Fr. Bily:
ml
OJ kolébky našeho
obložení.
3
34
PR. BÍLÝ:
nebo ])ole pánovi, nesmly se už nikdy prodati sedlákovi nazpt. Ani trhy a Jarmarky" nesmli sob inili. Velmi obmezeti byl též výep piva a vína; v té vci pani zvlášt byli opatmi, aby jim tu neucházel vydatný a stálý zdroj zisku. Neml-li sedlák svéprávnosti a svobody skoro žádné, za to hojn povinností, s\ruj
,
ml
životem svým k službám v ase váleném. Pes to hlavn piinním Ctiborovým sedlák na Morav byl volnjším než v Cechách, kdež od r. 1487 nastalo úplné porobení jeho.
zejména
též býti
emesla
—
—
v rukou mštanstva. Ale emesldrahn. Ve vsích nesmli býti než kovái, tkalci a vetešníci, tito ke správkám obuvi a šat. Kdyby se tam byl objevil jiný živnostník, emeslníci z msta mohli mu emeslo pekaziti. Pi horách a lesích smli býti také kolái, neckái a bevái.
níkm
byla
Se nevedlo
po náprav. Výchovu nedobe. Dopávalif synm pílišné zvle, dopouštli jich k nekázni, frejm a nešlechetnosti, místo aby je vždy do škol posílali, k duchovnímu stavu je mli a takto vzdlaností je odvádli od zlého. Tím zavinováno, že nebývalo dosti kandidát z f odu panského na p. na biskupství; i dostalo se takto biskupství olomoucké pražskému mštnínu, litomyšlské pak dokonce píbuznému sedláka.
Rodinný život hlasit
volal
dítek tenkráte páni vedli zvlášt
as
Žena byla za tch v malé vážnosti spoledle starých již enské. Tovaovský doporuuje zvyk ženy nedlati svým dlužníkem, aniž ji bráti za ruitele. Z toho prý vzcházejí veliké zmatky, zvlášt
—
pi
—
listinách postupních.
Pi stavu knžském chválí, že po válkách husitských (Ctibor píše táborských) pestaly ty neustálé dívjší rozepe mezi stavem duchovním a svtským, jež znesvaovaly i celé obce, ba asto i celou zemi zaneprazdovaJy. Tovaovský chválí, že piinním biskupa Pavia nastoupily klidnjší pomry, a zvlášt, že :
b5
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
nesmly
býti nadále vyslovovány samovolné kletby, aniž vedeny býti phony od knží bez vdomí biskupova. Bylo-li knzi ublíženo od osoby svtské nebo bylo-li mu odpíráno dchodu, knz vznésti na hejtmana nebo pány, bylo knzi uiniti po právu. Pakli by neuinili, oznámiti biskupovi, a ten obeslal hejtmana a pány, žádaje, aby se knzi stala spravedlnost. A nestalo-li by se tak ani nyní, teprve potom mohla býti vyena kletba a státi se phon
ml
tm ml
vc
vc
k právu duchovnímu. Když se ujala v zemi kompaktáta, nkteí farái zapovídali lidem jiného vyznání, než byl duchovní, kostel nechtli takovým ktíti dtí ani sezdávati manžel ani lidí pochovávati. I nalezeno jest pány, aby Vi^ý knz novinen byl osadníkm pisluhovati všemi svátostmi, tito s ním se srovnávali v pijímání tla Pán nebo nesrovnávali, zpovídati, ktíti, oddávati, po-
a
slední
pomazání
osadníci povinni
udíleti,
knžím
pochovávati. Za to zase byli dávati desátky a všecky po-
platky.
Tof jest ovšem jen hrst paprsk svtelných dopadajících na tehdejší mravy a zpsoby spoleenského života z bohatého ohniska Knihy tovaovské. Ale již Tuto dležitost pedz nich vysvítá dležitost její. kové ovšem ješt lépe oceniti dovedli nežli my, oddálení od tehdejška celým nových názor a zízení právních. Co pan Ctibor tam píše o volb nového krále, o soud zemském, jeho svolávání a zasedání, o deskách zemských, zpsobu do nich vkládati, z nich vymazovati, je opatrovati, o porunictví nad sirotky, o prodeji neb odkazu statk, o a sterých jiných stránkách tehdejšího života, vyznaovalo se takovou pesností, že Kniha tovaovská se stala zákoníkem
moem
vnu
zemským na dlouhé doby následující. „Kniha ta byla v takové vážnosti, že exemplá jeden chován u desk zemských, aby soudcové zemští, kdykoli by poteba nastala, do ní pro zprávu nahlédnouti mohli; mimo
36
FR.
BÍLÝ:
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
tém
to ml každý len stav vyšších na svém sídle po exemplái, tak že sotva jest kniha eská,
která by tak
asto
se byla opisovala."
Ani ona nebyla však vydána za své doby tiskem, až v minulém století první se jí ujal vysoce zasloužilý editel zemských desk brnnských a djepisec eský Karel Jos. Demuth (nar. r. 1807 v Táboe) a vytiskl ji r. 1858 v Brn na základ exempláe u desk zemských chovaného nákladem nior.-slezské c. k. hospodáské spolenosti. Použiv 18 rukopis jejích, de.set let pozdji kriticky a s výborným úvodem jí vydal zemský archivá moravský Vine. Brandl optn a takto k nové sláv jí pomohl. Nyní stsjn rádi k ní sahají právníci a jazykozpytci jako lidovdci a historikové; všem jest stejn k užitku i radosti, všichni v ní vidí podobn jako v Sesterých knihách Štítného duševní minci tak jasného a dobrého rázu, jako bývaly kdysi staré
groše pražské.
^
c\
z djin úpadku jazyka eského.
Zatím, co 'jazyk eský za XVI. vku dospíval nebývalého rozkvtu v písemnictvu, mizel a (tratil se z, veejného života. Mnohého tenáe pekýapí snad pravda ta, dí dr. Rezek v ,, Lumíru" v ro. 1879. na str. 444., že ve století ped blohorskou bitvou úadovalo se v tehdejším ministerstvu financí úpln nmecky a že ve všech knihách úadu toho, nám úpln zachova-
nenalezneme ani jediného zápisu eského! Ne mnohem lépe bylo tomu ve vcech eského hornictví. V Kutné Hoe od r. 1526 pecházela
ných,
i
místa veškerých horních úad, jako hofmistr, podhofmistr, urburé atd. v ruce cizinc, hlavn Znovuoživení jazyka latinského a z ásti také eckého, vtlivší se v tak zvaný humajiismus, opt s druhé strany jazyk domácí vytiskovalo latinou, která se stala eí módní, eí jaksi vyššího svta. Takové píklady uí nás lépe chápati a hlou,b pronikati [jednotlivé momenty eských djin. Povstná usnesení snmu z r. 1615 na p., jimiž eský jazyk prohlášen za výhradní jazyk úední v soudnictví a zamezeno mlo býti pijímání nových usedlík v Cechách, neumjících esky, nebyla by se jist stala, kdyby nebyla, národu a stavm germanisace perstala pes hlavu. Ale usnesení ta již zstala jen na papíe na jich provedení stavm nezbylo asu. :
Nmc.
—
ob
FR.
nÍLÝ
:
Jediný den rozlio(]l o osudech národa nadobro jinak poslední výstely -na blohorských pláních byly posledním ozvukem eské samostatnosti. Tam peat kvetoucí strom eského života; svézákonnost státní a n,árodní, pýcha panstva, bohatství majetkové, výkvt vzdlanectva vše zmizelo za málo desítiletí a zbylo jen silné koání mateskou zemí ukryté a chránné uhntený lid, z nhož ovšem mohl za píznivých okolností vypueti nový život. Co tu sml ekati pro sebe :
—
—
eský jazyk? Od nho
se odvrátila píze mocných láska vlastních syni. Hlavní pstitelé jazyka eského eští bratí tato jednota spisovatel, knihtiska, uitel a vlastenc, byla vypovdna ze s ostatními nekatolíky a takto 30.000 vzdlaných rodin se vysthovalo do sousedních zemí, kdež vyjímajíc uherské Slovensko asem utonuly v moi cizoty a vnuky i
—
—
zem
—
—
svými jen rozmnožily ješt šiky odprc. Knihy eské podezelým zbožím. Vyváženy, stíhány i nieny. Válka ticetiletá zniila blahobyt, zdecimovala obyvatelstvo a zkypila pdu cizím pisthovalcm, cizí staly se
šlecht, cizímu jazyku. Domácí jazyk ustupoval tu pomalu, tam rychleji z úad, mst, chrám, veejnosti, stával se jazykem proskribovaným, opovrhovaným, nižším.
Tak po
Obnovené zízení zemské vydáno pouze
již
nmeku
;
esky vytištno
eské vydání zstalo na
toliko
135 strlánek a další
píkaz nedokoneno. Na Morav r. 1637 naízeno, aby se pi soud zemském ve veškerém jednání a pi poradách užívalo pouze nmeckého jazyka. Roku 1671 dokonce vydán dne 20.
bezna
zvláštní
nmecké
školy osvobodekret, kterým se od dan z komín. Zatec, Stíbro, Planá, Tachov, Kladruby atd. se ponmily mezi r. 1650 1680. Padesát jen uplynulo let od bitvy blohorské a již se objevila poteba psáti obranu jazyka eského, a to, mla-li se dostati do kruh, jimž byla pedevším urena, po latinsku! Stejn výa do vyšších vrstev vbec zují
—
—
89
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
znamnýni úkazem pak
ponvadž
jest,
že napsána byvši,
nesmla
ozvalo smlejší slovo ozlioení, žalu a obrany, pocbázela od lena ádu tenkrát všemocného, jezuity Bohuslava Balbína!*) Ale nejen nepejnost vlád, pak sebeláska a energie nov pisthovalého obyvatelstva ubíraly pdy eskému jazyku ve vlastní domovin, nemén ublížili mu ti, kdož chtli pokleslý jazyk napraviti a zdokonaliti a volili k tomu prostedky nepravé grammati-
vydána,
býti
se v ní
a
—
"
kái eští. V bludném domnní o rozsahu svého práva nepestávali na tom, zjistiti, co jest, stanoviti pravidla jazykového pokladu minulosti erpaná a o jazykové zákony se opírající, nýbrž dovolili si také podle svého zdání a své libovide mniti, napravovati, nová slova tvoiti. A tak oba initelé za protivnými cíli jdoucí setkali se ve výsledcích své innosti jeden chtl jazyk z
:
neb aspo potlaiti, druhý jej zvelebiti ale oba zpsobili jeho úpadek a s ním i úpadek živého povdomí jazykového, a to tak úspšn, že geniální reformátor eského mluvnictví Josef Dobrovský druhou polovinu XVII. století pokládá za dobu nejhorší
eský
—
odstraniti
Ten tam byl mluvy eské, vkus pro
pro správnost a krásu na tin zasedla zvle, rozháranost, bezzákonnost. Nastolil ji muž práva a/zákona, zdobený dvojím titulem doktorským: mistrovstvím svobodných umní i doktorstvím v právích, rada nad apellacemi Václav Rosa, který vedle velkého a cenného ,, Slovníku eského s latinskými a nmeckými významy" složil jazykem latinským tiaké obsažnou mluvnici jazyka eského pod názvem seu grammatica linguae bohemicae quatuor partibus orthographia, etypokleslosti jazyka.
ústrojnost
cit
její
;
Cechoenost
*) Vydána byla teprve sto let pozdji r. 1T75 od Frant. Mariina Pelcla-Kožíška o názvu Disscrtatio apologetica pro lingua Slavonica, praecipue Bohemica a v eském peklade zase t(íprve málem po stu letech v Matici lidu od prof. lim. Toiiaefii (i-G9) s náz,vc'in: Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvlášt pak eského.
40
PR.
BÍLÝ:
mologia, syntaxi et prosodia constans
—
a roku 1672
v Praze ji vydal tiskem Jana Arnolta a Dobroslavína. Obsah její jest podivuhodná sms vcí dobrých a špatných. Co Rosu k ní pimlo, zvídáme hned v (ped-
mluv. V žádné
t. posavadní mluvnici eského jazyka nebylo prý promluveno dkladn o vzácné a oievyrovnané schopnosti eského slovesa, vyjáditi všecky možné od-
stíny doby djové: poínání, trvání, opakování, okamžité provedení, neb zakonení dje trvacího. Et severo in
vsrborum modis
singulari, frequentativo, perfecto tanta venustas et tanta ners^ositas est, ut eam nulla nobis lingua nota haJ^eat similem. (A vru ve formách slovesa (trvací, optovací, dokonavé a nedokonavé) taká líbeznost a jemnost tkví, že jí podobné
et imperfecto
nemá žádný nám známý
jazyk,
na
str.
15.).
Ten a jiné nedostatky posavadních mluvnic už prý se namnoze cítily, tak že se ozývalo pání, aby složena byla mluvnice se snadnou methodou a ^'azykem latinským. Aby to pání splnil, Rosa složil knihu svou. A tak jeho Cechoenost mla za úkol ,, velebu a líbeznost našeho jazyka ukázati, co má ped jinými po Tatin a nám,' známými." Tyto pednosti vypoítává; jsou mezi nimi zvláštní ohebnost slov a sloves, pechodník, idiotismy, slova zdrobnlá atd. Ped-
emi
etin
ei prý jest také, že usnaduje znamenit uení jiným jazykíim. Kdo se na p. uí francouzštin, necha pozná naped eštinu a mnohem snáze a hloub
ností naší
vnikne ve francouzštinu. Hrdé vdoníí slovanské píbuznosti kmenové v tehdejších dobách vzácný hlas ozývá se z dalších slov, výbornost eského jazyku doliujících a rozdílu mezi eštinou a slovanštinou nedbajících s eštinou projde prý Slavonii, Cechy, Moravu, Slezsko, Lužici, Polsko, Pomoí, Kašubško, Mazovii, Litvu, Livonsko, veškeru Rus atd. atd. zkrátka slovanská jest po celé Evrop a po ásti Asie roztroušena. 1 v Turecku mnozí národové užívají
—
—
:
,
e
;
ei
41
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
—
ptá se spiso„A což ostatn, myslíš," budo ,,že bezbožný kmen turecký míti naše zem? Jinak lvu našemu Leopoldu božský slibuje Václav!" Rosa ,myslí také, že již minula léta, v nichž božstvem ureno, aby Cechové trpli za odpadHctví své. A proto prý jest doufati v lepší asy. Výbomost a prospšnost slovanské ei (slova: slovanslovanské. dále
vatel
—
ský a «'eský
m
i
dále kladou ga sebe)
ze Zlaté bully Karlovy. jest
vc
eské,
a
Vbec
pak
vn
konen už vysvítá jiné
jazyky znáti
Zvlášt obyvatelé zem domorodí, mli by se uiti jazykp
vždycky prospšná.
a
cizinci,
eskému aneb
aspo
jím neopovrhovati.
Takovými rysy vykreslena ischopnost a užitenost eské ei hned tv první pedmluv. V drahé pedmluv spisovatel pouuje o zpsobu, jak se mluvnici uili, uruje, které ásti má znáti laik eštiny neznalý, a které i ten, kdo eštiny jest dokonale mocen, naež už podává obraz jazyka našeho dle dlidel mluvnických. Mluvnici sám si rozvrhl na tvero oddíl: prvý jedná de orthographia (o ,,dobropísebnosti"), druhý de etymologia (o ,,vlastnoslovnosti"), tetí poíná ve jménu pána našeho Ježíše Krista a slov de syntaxi (o ,,dobromluvnosti") a rovnž tak se poíná tvrtý,
nadepsaný de prosodia
(o
,,dobrovejslovnosti").
Probíráme-li se jednotlivými tmito ástmi, záhy ))oznáváme, že Rosa byl, tak díme. jazykový mudrlant. Kdežto však prvý co do asu skladatel mluvnice eské, Beneš Optat, jen nkdy si dovoluje vlastní výmysly klásti za pravdu (na pr. že jemu se íká o nepítonmé osob, o pítomné). Rosa postoupil už
a
mu
dále a vítá nás hned v pedmluv pekvapujícím píkladem výbornosti naší mateštiny, který objevil ve slov Bh. Slovo to prý jasn staví ped oi tajemství bytosti, kterou znaí. Nebo B tak
mnohem
—
praví doslova
a
—
jest
znaí Boha Otce;
první
hláska mezi souhláskami
jest poslední
ze samohlásek
a
42
R.
BÍI.Ý:
znaí Syna, který s Otcem bytuje od vnosti a jest •poátek a konec všech vcí. Ale také vtlení Jeho jest tu naznaeno, nebo není hláska jednoducliá, nýbrž složená z uo. Tak i v Kristu jest dvojí bytnost, viditelná lidská a neviditelná božská, jejíž vnost jest oznaena kulatostí hlásky o nad u skryté. Konen htera h znamená Ducha sy. nebo h není vlastní hláska, než jen dyšnost (aspirace). Jiné mudrlantství vidíme v tom, že neradí íkati: nco trhati zuby (str. 69.); lépe prý íkati zubami neb zuby svými. Pro snadnjší prý vyslovování dovoluje psáti a mluviti: branmi, vládykmi, stromami, pánmi, pánma m. pány (str. 65. atd.); esnek z téže píiny má v 2. pád esenku. Místo nižší íká nízejší a podobn uí tvaru: vysoejší a hluboejší. U slovesa, které jinak peliv probral, zná osmerý as pítomný (praesens), souminulý (imperfectum chytal), dávno souminulý (plusquamimperfectum chytal byl), as minulý (perfectum: chytil), dávno minulý (plusquamperfectum chytil byl), budoucí nedokonavý (futurum imperfectum budu chytati), budoucí dokonavý (futurum perfectum chytím) a neuritý zpsob (infinitum tempus dlati). Rozdílný význam tvaru zbo;
:
:
:
,
:
:
:
=
:
hatl (= zbohatl) a zbohatli {== obohatil) dobe zná a ivykládá. Za to už dovoluje psáti b ž e j í, 1 ežejí, jí m. bží, leží, mlí. Tyto druhé formy toliko prý krásnji se íkají. ^^'ajíniavo jest, jak rozdluje asování ili, jak on íká, skloovatelku slovesa. Zná asování pouze tvero dle prvního vzorce asují se všechna slovesa, která se koní v 1. osob pít. asu na ám, dle druhého slovesa na ím, dle tetího okonená na i (miluji, biji), dle tvrtého okonená na u (vedu a pod.). Tento z9\Tijší znak mu postauje úphi; že pak v minulých asech jest tolik rozdíl pi každé konjugaci, toho nedbá nic. Ani zpsob (mod) nepominul mudinijící jeho duch bez povšinmutí ponvadž etina má opta^:
mle
—
—
—
;
—
43
OD KOl.KHKY NAŠEHO OBROZENÍ.
li
rozeznává také v
V,
eštin
prácí
dvojí) od konjunktivu: konjunktiv
bych,
zpsob
mu
zní
bych mohl, mohu.
optativ jeden: o
z
jest pišel, kýž
(a to
na p.
hned
mohl
druhý:
kýž
Jak odvážliv se pouští Rosa do petváení jatoho další píklad poskytuje jeho návrh nové pedložky zs. Pkný a jemný rozdíl, který náš jazyk a pravopis iní mezi pedložkou z, jež mu oznauje zyka,
smr
z
vnitku ven, a mezi pedložkou
hry
s,
která zna-
nestail Rosoví, zdál se mu nejasným; aby proto prý nikdo nebyl na pochybách, jde, vybájil novou pedložku zs, která prý znaí dj s Imry dol se beroucí, nic toho nedbaje, že Cechové už plných osm set let (ne-li déle) znali písmo a na ti sta let, ode dob Husových mli pravopis diakriticky zízený a že tedy dobje se obcházeli bez Rosová výmyslu. Nesmí prý se déle psávati sati (t. j. sundati), nýbrž z sati, nebo sati prý jest tolik jako vzíti s e, jak dosvduje slovo 'satek. A podobn prý dlužno
mená pohyb
s
dolíi,
o
zsvrhnouti,
psáti
Než
zspustiti,
zstoupiti
atd.
všecko drobnosti mizející proti ostatní správné nauce. Teprve v 111. díle v nauce o tvon í s lov Rosa objevuje se pravým synem své doby. Kvetly totiž té doby v Nmcícli zvláštní brusiské spolenosti jazykové (na p. ád palmový ili 'plodonosná spolenost, tovaryšstvo nmecky smýšlejících, spolenost pastý pegnických ili korunový ád kvtinový), které nminu, vlivem francouzského zlatého vku Ludvíka XIV. vypuzenou ode dvor knížat rovnž tak jako z palác šlechtických, ba i v mstech ustoupivší módní francouzské a pi tom prosáklou hojností cizích slov, hledli oistiti od cizomluv, a ovšem v této snaze zabíhali až do krajností (nemínily na p. trpti ani
e
to jsou
i
ei
slov,
jako
pod.).
To znaje Rosa nemohl
:
Naše, Kloster, Fenster, Theater, Obelisk
a
odolati pokušení zkusiii po-
dobné broušení také v mateštin své. Vždy i ona byla pijala od humanismu nazbyt mnohá slova a
^4-
PR.
Úsloví
latinská a
BÍLÝ:
íiun-Aiým
mecká.*) ku jako a
I
jazyk
eský
nminy, dvorem, nemén hojná slova n-
vlivem
obchodem a emeslem šíené, tonul v
nebezpeném
souasn nmecký. Když spásu
pak v
víru úpad-
Nmcích
vidli
vypuzování cizoty zatím a-sjw z mluvy své, pro by ml vlastimilovný Cech váhati s podobným ochranným prostedkem pispti národu svému? Nkteí Cechové dokonce tolik se rozohnili pro zmínné nmecké spolenosti brusiské, že oslavovali jejich pohlaváry eskými verši. Tak nalézáme v knize: Das hochdeutsche hehkonische Rosenthal, r. 1669 v Amsterodame od hlavy „spolenosti nmecky smýšlejících", Filipa Zeseha vydané podepsáno písmeny J. K. L. M. toto oslavné eské tveroverší na str. 61. hledali
ve
Gak Palmový strom také pan Zesy; ten
Re
tebe,
M^elmi
biti
welmi k užitenosti, pináší .k cnosti Neb on w twé wýmluwnosti
gest
t
Nmecká; pkné wcy nalézá
k zetedlnosti
Tyto spolenosti však mohly jen tenkráte psoprospchem a žádoucím zdarem, kdyby leny
s
byli bývali vesms opatrní a stízliví jazykozpytcové, stojící neúchyln na ^vdecké ale když za lena pijímán každý pítel jazyka bez rozdílu, nejejich
pd
:
mohlo
se jinak jazyku díti, než jak se dje chorobnému, když místo lékae se ho jme léiti lazebník. Proto *)
rekem)
Už Blahoslav dí ve své Gramatice eské (vyd. J. Jiin na str. 234 zmínku o výrazech technických, že
i ti eští emeslníci v echách a na Morav, kteí nmeckv neumCjí, všecko nádobí a nástroje své jmenují nmecky. Ale prý sluší toho všeho dopustiti a odpustiti. »aby, jakž poali a zvykli, ani nmecky dobe a práv ani esky mluvili*. I dovoluje jim skladatel mluvnice eské už ve století XVI. »chovati tam ty své štospaky, verkpaííky, pámy. pušpámy, šlahárn, hoblíky, štoslioble, hamrle, pcnierlíny. plocky etc.« Jinde sice Blahoslav se vyslovuje proti nemírnému vplétání cizích slov do jazyka našeho, ale pes to hájí celé ady cizích slov, kterých i vzdlancové smjí, ba mají užívati místo eských, a sám proplétá svoji eštinu celými vtami
tm
tém
45
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
nevyhnuly pirozetiénm osudu, aby neupadly povrchnost a smšnost. Rosa v tomto tetím oddíle, o tvoení slov jednajícím, s jazykem tak naMádá, jakoby byl mimo všecek živý s ním slyk. Eylo-li by však možno, aby muž z eského lidu vyrostlý a s ním obcující, nad to v jiných jazycích zbhlý" dovedl pekládati idiotismus vlastenkou aneb v 1 a s t e n e n o st í, metonymii dovtípilkou, místo promnlivosti utvoiti slovo promnujinost, onomatopoesii nahraditi slovem usmívkou a podobn ješt slovnotelka, ironii mnohonásobn dále hešiti proti mateštin své, pak dohasínala v tch Ceších poslední jiskerka ducha a vdomí jazykového. Jinak nesnadno si vyložiti úkaz ten, smutný Ovšem Rosa nepestal na tchto a smšný zárove výstelcích vlastenecké lásky své a jazykového lékaení svého, nýbrž šel ješt dále, a vyjaduje eským slovem kde který latinský pevný výraz, terminus technicus. Rásnický obraz hysteron proteron nazývá po esku hakmatilkou, oslovení nepítomné osoby neb neživé vci (apostrofu): o b r á t i te k ou, epanalepsis objasuje názvem pedozadovka, opis (perinázvem okolkujinost, apokopu slovem frasi) u k r o j i 1 k a ili zadobralka atd. Než ani posavadní navýrazy eské pro báse se mu patrn nelíbily cházíme tu místo nich hned celý tverolístek nových se posléz
v
titrnost,
—
—
!
1
—
latinskými.
Na p.
píše:
»To slovo latinské pracceptor
vbec
jest
pijaté, muže se ho užívati. praeceptor nežli Míij Est gravius ac magnificentius íci mistr. Nebo to slovo Mistr onioslníci sobe dávno a nyní již i sedláci sob osobili.« (Str. 230.) Nobo: ^Patriarcha mnohem lépe íci nežli, ut quidam solent, Arciotec. Multo plus gravitatis et majestatis habere videtur, když díš Patriarcha, nežli by ekl neobvykle a jako divoce (!) Arciotec.« (Str. 229,) Podobné hájí slov: mustrovati, šlach toi'dnung, regula, purmistr, rathaus, konfekt, purgací, komplexí, štráfovati a j. Když tak za kvtu Jednoty bratrské ve stose dalo na zeleném letí IG., jak pak mlo býti teprv na suchém, v 17. vku!
již
u mnohých známé a
Mj
dev
46
FR.
jmen
BÍLÝ
:
m
iii 1 u v o z p vazo 1 u v a, v a, z p v o u a a v o n c e dlí se o týž význam. Jakoby však byl Rosa tušil, že touto kapitolou nedojde souhlasu, omlouvá a obhajuje se už naped
z
:
p
pedmluv
hned v
ze svélio tvoení slov^ pravé: Nové nových jmen. Jak si tu pomoci? Zda jest ukazovati na nové vci prstem, i slova si vypjiti, i opsati vc, i jak? Nejlépe prý tak, jak si pomáhají plavci. Ti pi jdouce na neznámé ostrovy anebo pre-
vci
žádají
pedhoí a pod., dávají jim jména. A tak v jazyce si nejspíše poradíme, utvoíme-li nová slova už odvození m nebo složením neb n apodobení m starých. To prý jest dovoleno v latin, plavujíce úžiny,
také
i
a
etin
i
jiných
eech; pro by vc nemla
eštin?
býti
do-
Rosa v zásad má pravdu. Jen že kdo chce tvoiti nová slova, musí díve proniknouti ducha jazyka, musí postehnouti byste zákony jazykové, které se skrývají ve
volena v
Zajisté dovolena jest, a
významu odvoz o vacích pípon,
bez jichž aneb jen stží nalézati slovného kmene a tedy ani tvoiti nových správných významu odvozovacích forem Rosa neznaly slov. s\ kmene pak od pípon a vbec rozvitého útvaru slovného nerozeznával. To vidti z celé jeho nauky. Tvoit na p. píponou -t e 1 n a tato slova jídaneb knhotelna^ soudiIclna, písatelna, spisovatelna telna, uitelna, posluchatelna, pitelna (jiní prý také znalosti nelze
bu
vbec
:
p
i
terna
íkají, str. 364.).
-e c vznikla mnohá chybná slova, na p. bezbožnec, spasenec, pomazanec m. pomazaný. Na -o t a se mu koni slova: uenota (^= uenec,
Také píponou
šumme rada),
doctus),
písemnoía
mšanosta a
(^
písmar),
raddota
(náš
j.
Ze slov okonených na -t n o s t stjte zde jen intnost (= action) a milujetnost (== milování). tuiáŽenská jména tvoí píponou -k a, -k y n :
kyn, krátilkyn a
j.
47
OD KOI.BKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Z tchto nkolika píklad však jest patmo Rosa nepamatoval a ani nedbal vždy, jeli nového slova skuton teba a neniá-li jazyk za slova už dávné asy užívaného. Pootevev takto bránu jazykovému novotaení, znamenal pak jaksi, že není ješt dosti snadno tudy vnikati; i rozevel ji dokoán, dovoliv také skládáním dvou jmen tvoiti nová slova. Nevíme najisto, stalo-li se tak na základ nepochopených eských složenin, jako jsou na p. darmotlach, kupsob, chudokrevný, vrohodný, i závidl-li spiso-
Už
i
to,
vatel
že
n
nmin
schopnosti
tvoiti
slova
pouhým
sklá-
dáním jmen, bez ohledu na jinaký pokaždé smysl (na p. Windmiiihle a Kaffeemiihle) dosti na tom, že pední té doby mluvnice udlila takové dovolení, neobmezivši ani nevysvtlivši ho nijakými podrobnjšími pravidly, :
práv pi
této nauce velenutnými. Volnou branou vhrnula se nyní brzy pepodivná sms nepátelských živl do budovy našeho jazyka dosti ješt zachovalé a hospodaila tu (jak ješt uvidíme) s nastádaným a dochovaným majetkem zpsobem žalostným, dokud Josef Dobrovský konec neuinil ádní tomu. Rosa sám zde málo píkladv uvádí na slova složením vzniklá, už samotný c h u d o p a c h o 1 e k by byl postail ukázati cestu jiným, ale za to jinde jich natvoil nadbytkem a nad to odkazem zstavil svým nástupcm a jiásledovníkm vykonati, co on jen ponavrhl. Koní se nauka o tvoení slov touto pozoruhodnou vtou: ,,Co jsem v této kapitole napovdl, pravidly by se mohlo rozvésti v šíku, než jsa nucen zkrátiti vc, ,
a
jiným zstavuj u pracovati dál e." A odkaz
ten
(Str. 392.)
pohíchu našel záhy ddice nad oekávání
ochotné a eštiny ješt mnohem niéti šetící, než jí šetíval Rosa. Rosa psal sice mluvnici jazyka eského, ale esky psáti neuml. Scházel mu cvik, scházely mu vzory. Cíeme-li tvrtý díl Cechoenosti, který podává autor v jazyku latinském i eském, slyšeti eštinu tak
48
FR.
^
BÍLÝ
:
drsnou, znesváenou a neobratnou, že eskému textu bez latinskólio místy ani nelze rozumti. Stj zde na ukázku hned zaátek dílu tvrtého: „uí dobe vyslovodí se tu ,,Dobrov3Jslovnos" vati. A té ástce jest poddána Slovka, jakožto, která jejich Pízvuk, aJakotnost vyšetuje. A jest Vejslov„Slovka nost dvojí: jiná hlasuj a jiná Zpvomluv." jest poddána Dobrovejslovnosti a iní se, anebo z jedné, anebo z více Známek veejíi se jmenuje Slovka. V Zpvomluv pak Zpvoslovka." Postranní latinský text vysvtluje nám smysl eeného „slovka" jest totiž naše slabika, báse slula Rosovi zpvomluva. Chtl-li by kdo dále ísti, jest mu nezbytn teba vdti, že
—
—
—
:
nynjší slovesnost u Rosy slov
z
vomlu vn os
p
t,
zpvoenost, zpvoslovnost nebo posléz zpvozvunos;- básníka nazývá zpvoenímkké napaenými
k e m, souhlásky
spae-
nebo
nými; pídavné jméno vyjádil slovem pidávané c nebo jméno pidanlivé, zájmeno pezval místom s n e m teme-li slova jmenovatlivý, žaloj
vat
:
;
1 i
v
ý,
dáva
1
1 i
v ý, rozumti
(nominativ), tvrtý (akkusativ) a
jest jimi
tetí
pády první V na
(dativ).
uce o stopách rhytmických jmenuje se trocheus d
1
o-
kratkou, jambus krátkodlužkou, daktyl dlouhokratidvojkou a dovoluje se básníkm dle po teby rozvádti na trojslabiné slovo diabel, podobn Ježíš
na
biné:
J-e-žíš,
Pa-a-na,
ba
i
Pána možno
vysloviti
trojsla-
protože prý dlouhé a (á) jest rovno
dvma
krátkým (aa). Že Rosa pokládá árky oznaující délku samohlásek 'za pízvuk a hlásá,, kiterak prý ieština nedlí .protože kvantity a pízvuku, jako etina a latina, Cžesky hlaholové, aneb Hlasové, vypovídají se, aneb dlouze aneb krátce, podle znamýnka Pízvuku", pekvapuje u toho jinak bystrého muže. Posléz nemžeme prominouti mlením, jakými zvuky vyjádil Rosa jména ,
starých
boh
latinských; jsou
novým
toho dokladem,
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZSNÍ.
možno v jazyce blouditi, není-li tu opory vdecké. Pliocbus prý jest po esku C h a s o hranatý války Mars slov L a d o bohyn krásy a lásky Venuše mla se nazývati Z i z 1 i 1 o u básníky opvaná Luna odnesla sotva poetické jméno i NocJunnou Dianu pektil na 1 i b a. pro posléz Pluto sluje Merot a jeho Proserpina Ninvou, zstane už asi na vždy hádankou. jak
bh
;
;
;
Noena
Maenku;
Všude patrno, jak síla Rosová ducha pímo pekypuje v tvorb nových slov. Stálo jej asi nemálo vymýšlení a námahy, než se mu podailo smysl každého mluvnického a básnického výrazu eckého a latinského petlumoiti slovem eským. Za to mohl vzíti ssebou do hrobu pro sebe sladké vdomí, že proti jeho ja»zykovému novotaení a neporozumnému nápodobení nejen nikdo se neozval, naopak že našel také následovníky. V pozdjších mluvnicích bylo ho i vzpomínáno, a ani mužové tak stízliví jako byl najisto
nminy
vdn
skladatel Mluvnice eskoslovanské,
chválený správce
Slovák
samým Dobrovským
Uh. Skalice, kazatel a duchovní evangelický zprvu soukenictví vyuený, Pavel Doležal (f 1764), neváhali názvosloví Kosovo z ásti pijmouti za své. *) ,z
Snad se domnívali mužové ti, že Rosovými slovy ukázána bohatost a ohebnost eského jazyka, nic nezadávající ani latin, etin a nmin. My ovšem *)
Zajímavý a pro vkus doby význaný
jest
název mluv-
Grammatica slavico-b ohera ica,
nice Doležalovy; zní: in qua, praeter alia, ratio
accuratae scrlplionis et flexionis,
quae in hac lingua magnis difficultatibus laborat, ex geminis fundamentis demonstratur, ut et discrimen intcr dialectum Bohemorum et cuUiorum Sla vorm in Hungaria insinuatur, multiplicandi vocabula per cum appendice, quae tum motionem, derivationem compositionemque, lum quaedam ad elegantiam sermonis spectantia cum Catonis Dystichis exhibet: quae omnia partim ex aliis graramaticis accepta, parlim propria industria investigata, atque a viris, hujus linguae haud imperitis, examinata, omnibus ejusdem cultoribus ad
modm
I''r.
Bílý:
Od
kolébky naSelio obrození.
4
50
tu.
BÍLÝ:
dnes zcela jinak pohlížíme na mluvnici Kosovu. Zásluh jí upírali bylo by kivdou, nebof ona i)onejprv a šastn probírá dobu trvání dje slovesného (ili t. zv. kolikost jeho), ona nadšen hovoí o pednostech naší mateštiny a píbuznosti její se slovanskými ona dále tím, že rozšíenost tchío
náeími,
náeí
vyjpoítává,
nauila
i
gramatikáo
následující
chloubou poukazovati na výbornost a rozprostrannost slovanského jazyka; ale na druhé stran nemžeme hledíce k mluv souasných spisovatel nazvati než 'neblahým poblouzením to, ím mluvnice jeho se stala smrodatnou a tím nejvíce památnou. To jest základní vadou celé jeho práce, že z posavadní jei, tebas jen ze spis tehdy za klassické pokládaných, totiž z Komenského, z Veleslavína, Hájka, Scipiona a z Písem svatých, *) nevy vodil pravidel jazykových, nýbrž že výmysly a libovolné nápady své pebíral a podával jako vc jsoucí, jakoby byly skutenými, oprávnnými a snad užívanými výtvory tehdejší mluvy. Bylat tato zajisté pozbyla uhlazenosti a správnosti, spisovatelé odívali své duševní plody v roucho chudiké, ba ošumlé, ale pes to nebyl spisovný jazyk ješt tak rozpoutaný a bezzákonný, jak by se dle Rosový nauky o tvoení slov s
—
—
i
i
mohlo
usm
mysliti.
proponit.
Pan
Doleschali
Posonii, an. I7l jiné se podává na pirozeném základ návod správné psáti a ohýbati, což v této^ei psobí hojné obtíže, a spolu vsut rozdíl mezi náeím Ccchíjv a vzdlanjších Slovanv uherských: s pídavkem, který podává zpsob, jak rozhojovati slova ohý1
u s
(Mluvnice eskoslovanská,
v,'
které
us.
—
.
—
mimo
báním, odvozováním a skládáním, jakož i nkteré vci ke krasomluv hledící: což vše dílem z jiných mluvnic pijato, dílem vlastní pílí vystopováno a od muž této ei dobe znalých zkoušeno, podává všem jejím pstitelm k užitku Pavel Doležal. V Prešpurku r. 1746). Názvosloví Rosovo jest na sir.
v
266-271. *) Viz na p. Jiího Konstancia Brus na
Jandvtov Mluvnici
z
r.
1704 ad lectorem
sir.
list
287.
tetí.
nebo
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Nalilediicjnc-li ilo
51
mluvnic soudobých
•
—
ku po-
len
divu skoro vesms od ádu jezuitského složených, darmo tam hledáme doklad na takovouto zvli a bezuzdnost jazykovou. Vizme na p. „M 1 u v n i c i (Grammatica bohemica) „od kteréhosi otce ádu Ježíšova již díve k užitku uících se jazyku eskému" v Olomouci r. 1660 vydanou od známého horlivce katolicko-vlasteneckého, pvodce pravopisného „Žáka", eského kancionálu a bible svatováclavské, jezuity Matje Václava Šteyera a složenou od druha jeho v ádu, v innosti missionáské i kazatelské a neúnavném obracení evangelík na víru katolickou, Jana
eskou"
Drachovského! Tebon,
z
ale
Drachovský byl rodem z Cech, vtšinu života svého strávil na Mo-
rav, kdež i v Brn r. 1644 umel; tu jakožto missioná ml píležitost proputovati rozmanité koniny vlasti a mohl tedy také stav jazyka dobe poznati. Sám pak jsa professorem jazyka latinského a eckého, ml zajisté i vytíbený smysl jazykový a grammatický. Nuž a tento muž jazykov vzdlaný vyítá souasníkm toliko chyby vznikající užíváním špatných tvar pechodkových Necelé plstoletí po jc-
nm
!
Václav J a n d y t ve své „Mluvnici jazyka eského" (Grammatica linguae bohemicae) r. 1704 a potom astji ješt vydané dovoluje pak i to, zvlášt kde by prý jinak vznikla nejasnost. V takových pípadech lze prý užíti místo zakonení mužského pípony ženské, tedy na p. milujíc místo miluje. Jiných vad se rovnž nedotýká. Ovšem v ásti o prozita
Bh
má
sodii
jako
Doležal
výatky
z
Rosový
echoe-
nosti.
Úpln jieb
i
mínní nesprávné
Kons
t
a n-
1617 v epín u Mlníka narozený, a ve ádu jako uitel, missioná a duchovní praefekt jako spisovatel horliv inný a v Praze r. 1673 zc-
us služb c
zachytil všecky po jeho
zastaralé tvary a obraty jezuita Jií
i
(r.
4*
62
FR.
mely), v5 svém
BÍLÝ:
Brus e.*) Za
to
jsme
mu nemén
povdni
jako za snahu nahraditi je novými. To, že Brus svj složil skoro všecek po esku, iní nám jej tím milejším. Takto jest nám umožnno, jednak doplniti nárys jazyka Rosou vyvedený, jednak také Rosu kontrolovati, pokud jeho nauka se srovnává se skuteným jak si Rosa vede. Tu pak se optn jeho tvoení slov bylo samovolným poínáním, jež vyprýštilo z dobrého ovšem úmyslu, pomoci jazyku, vyhojiti jej z horeky cizoslovné a zjednati nového výrazu novým pojmm, ale neopíralo se nijak o zvyk o zpsob souasné mluvy, ani spisovné ani lidové. V ostatních ástech své mluvnice
stavem vcí, a
pesvdíme,
vbec
že
pak se Rosa kaženjší
e
ohlížel
lidu
a
astji,
mén
jiež se slušelo, na na pesnjší mluvu
jx)-
spi-
sovnou.
V této se chybovalo, jak Konstancius výslovn svdí, hlavn ve tech vcech v užívání pechod:
n í k , v užívání pisvojovacích zájmen a v kladení akkusativu po slovesech záporných nebo s pedložkami na, o, po, p i, u, v y, a z a složených, a toto troje chybování prý jej pimlo k tomu sepsati svj ,,Brus". Kdy a kde klásti náležité tvary pechodníkové, Konstancius sám prý dlouho nevdl, až se o tom ve zmínné mluvnici Drachovského pouil. Od let tyicátých vku sedmnáctého pojednou poato psávati Byvši ty Bože h o d en nebo pro na-
híchy
,
še on vstávše,
nedávaje
Církev
píiny
to
pijavše. Bratí
atd., zkrátka kladen tvar ženský za mužský, množný za jednotný a naopak. Kon-
*) Lima linguae bohemicae. To jest Brus jazyka eského neb Spis o poopravení a naostení ei eské. Vydaný k 11bosLl milovníkm istoty a dokonalosti eštiny k užitku a nevyhnutodlné poteb Impressorv a písav eských. Qd ctihodného knze Jiího Konstanci a z tovaryšstva Ježíšova. V Praze v Impressi akademické. 1667. I
53
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
stancius
vysvtluje,
jak
ten
blud
nkterých prechodník
slioda
(jako pije, hnije, miluje,
se
žaluje)
mohl vedrati
osobou jedn.
s 3.
mnohým
ís.
se totiž ne-
jali se proto rozlišovati pechodník od 3. osoby jedn. pít.. asu, dávajíce mu formu ženskou (pijíc m. pije). Co se týe užívání pisvojovacích zájmen. Konstanc byl nemén citlivý. Píšef: „Z pouhé zvyklosti, též z následování Latiníkv a -má mé, tvj ^tvá tvé užíváme proti nám pirozenému zpsobu," t. místo svá s v é a takové urážení eštiny zdálo se K ovi tak nesnesitelným, že také pro tu píinu složil svj Brus. Nejsou ovšem této chyby ani peklady Písma sv. prosty, ale mohou prý se nkdy jaksi taksi pipustiti ,,pro vyhnutí mylnému smyslu" (na p. kterak t mezi mými naleznu, nejsa ty ani mezi svými nalezen? .4neb Navrate se od cest svých zlých a od skutk Vašich zlých). Ostatn si libuje^ že novjší pekladatelé i zde prý již se opravují a nepekládají jako díve jakož my odpouštíme našim, nýbrž
podobala,
—
i
—
Nmcv mj —
—
svj —
—
—
—
:
vinníkm
i
vinníkm svým.
píší:
Tetí pohnutkou ke složení Brusu bylo Konstanciovi, jak už zmínno, že starý, pesný genitiv pedmtný po slovesech záporných se tratil a nahrazován byl akkusativem. šetiti, užívati
Podobn
a pod.
se dalo
Pohíchu
se
po slovesech jako Cechové od té doby
podnes nepolepšili a kráejí pevn ve šlépjích pedk svých ze století XVII. dále, spíše se v té vci pohoršujíce. Zstalo tedy úsilí Konstancióvo aspo po této stránce bez patrného výsledku. Bylo se už stalo zvykem nešetiti správné vazby s genitivem, cit pro ni byl už otupl. Konstancius sám podotýká, že prý se nepochybn bude mnohým zdáti drsným mluviti správn, ale „není tomu jina," pipojuje v útchu. To však zas(í nemže pochopiti, pro i uení íkají ve Vyznání víry aijde soudit živých i mrtvých, když :
B4
FR.
BÍLÝ:
~\
pece
sloveso soudím se pojí se tvrtým pádem. Kdyby prý nkdo ekl veejn „Já soudím obžalovaných lotr", vysmáli by se mu jenom tak a své se modlil I supinum tedy patrn bylo upadlo v zapomenutí, jakož toho ostatn i na jiných místech Brusu a také v ostatních mluvnicích doklady máme. Ale ješt jedna vc pimla Konstancia k tomu, aby svj Brus vydal; byla to vedle dojmluvy pítele Tomáše Pšiny z Cechorodu prosodia, ili návod, jak správn psáti a tisknouti, a jmenovit proti délce a krátkosti slabik nehešiti. Nebohý ovšem, kdo se ml podle toho návodu uiti; spousta slov uspoádaných dle toho, mají-li poslední a pedposlední slabiku dlouhou i krátkou, ohromí a zmate jej na dobro. Proto i my rychle spcháme dále k pozoruhodné novince v odstavci o pravopise vyhlášené, že totiž jest nutno initi rozdíl mezi slovy a slovy, ana všecka nemohou býti psána stejným náslovným písmenem, nýbrž jedna velkým, druhá malým. ^ „Jist nesluší praví se tu do slova ano jaksi proti rozumu jest, tak dobe blechu jako Boha velikým B ctíti; tak veš jako Velebnou Svátost velikým V slaWti ro\Ti 1 ... o a ervíka jako Leopolda císae hrubým L a C psáti." Takto jadrn a drasticky náš autor uml znázorovati :
—
Vím
—
—
—
:
uení
své.
Konstancius byl horlivý strážce dobrého jazyka stopoval a hledal, kde co v vadného a nedokonalého. Proto nenechal bez povšimnutí ani chyb zavinných neohebnými mluvidly, která nevypovídala ist všedh skupin souhláskových, nýbrž si je pohodln pesouvala. Jako dnes ješt slýcháme Frolian vyslovovati místo Florian nebo vzlášt místo zvlášt a jiné pesuvky souhláskové, tak v XVII. vku íkali mšívám m. všímám, zanevidím m. nezávidím, pinvice m. ])ivnico, koblouk m. klobouk, poznenáhla m. zponenáhla, povraz m. provaz a pod. Takové mluvení Konstancius káe a za zlé vyhlašuje. Za to doporuuje
nm
55
OD KOI,ÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
hojnost slov staroeských, za jeho doby ješt „ne tak limbo zatuchlých", pak pkná slova biblická. My tu odchylného znamenáme. Jako jen málo od nynjší nyní íkalo se i tehdy vedle beru také špatn béru, a povedle poledne též polodne, ved í t i, lože a lze; užívalo se neuritých pídavných ve výroku (a to si Konstancius libuje) a pod. Jenom vedle slyšel žil ješt tvar s 1 y š a 1, vedle sín, vedle vedle š 1 ap šlépje j e, tížím se, vedle táži se ba také prý obilé, úsilé a o bydle slyšeti bylo vedle obilí atd. Eleganter prý zní, íká-li se místo mínín, slyší n a vidin, m. mínn vidn diútrapu, odiva neb odiv otrapa znamená p. ve vadlo, pležitý jest tolik co rovný, šámati uspati atd. sbírám se, uspíti makati, zbíím se
ei
povdti
—
sí — dovrný — dvrný,
—
—
—
—
;
=
=
=
—
tm
Náš Brus však ješt jiný úkol si uložil, než býti lovcem chybných tvar s napravováním jazyka spojuje povyšování a uhlazování jeho a podává nám takto i jakousi kallilogii ei, což bylo té doby úkazem najisto vzácným. V druhé ástce Brusu Konstancius totiž rozpráví De constructione, o skladb jazyka, a žádá ]io uhlazené ei, aby byla 1. správná ,,dle regul na2. aby ])ravená a bez barbarismv a soloecism" ;
;
srozumitelná a jasná a 3. zdobná. Jest se jí tedy na p. vystíhati „slov cizích, vetchých, neoíbyejných a neznámých", a za takováto slova vetchá b o1 a neOibyejná pokládá Konstancius r e 1 i g i i, mudrce, slovesný tvar vece, spásu a spásování (m. spasení), obrat lítost toho mám, vazbu:
'byla
i
v
Karlov
nebo rení kladení
na p.
:
ko
dal
1 1
e
j
i
se
uí
práva
mu vendušky
pomocného slovesa jest v mluvil jest m. nduvil.
m. právm,
(m. jedu) a posléz 3.
osob
min.
asu
Vedlo by však daleko, kdybychom mli vypoítati všecky výtky a návrhy Konstanciovy, elící k ozdob-
E,
56
BÍLÝ:
njšímu mluvení. Ledakdc by se tená pousmál nad nevdomostí tehdejšího vku, jinde zase až podíval bystrosti a pozornosti skladatelov, s kterou uvažuje- rozliné zvláštnosti mluvy.
Míníme
již
stopuje
a
jen vytknouti, jaké stanovisko zaujímal
pvodce Brusu k cizím
slovm
v jazyce našem. Dle všeho zdála se i jemu záplava jejich pro náš jazyk povážlivou. Jsou také jiná svdectví, že nejhlavnjším znakem mizející lásky k mateštin, šetrné pro ni citlivosti, jakož i zejmého ustupování a upadání jejího na všech stranách bylo zálibné vplétání cizích vazeb a výraz do eského hovoru, nahrazování slov eských jinojazynými významy, tžkopádné a lámavé mluvení eské, které po bitv blohorské u cizích vojákv a osadník do Cech pisthovalých u hodnostáv, úedníkv a šlechtic eštiny nedobe znalých, se dalo zpsobem pirozeným, u Cech však se záhy rozmohlo jako vc obliby a stalo neblahou náruživostí. i
Plamennou obžalobu proti tomu pronesl slavný tehda Pavel Stránský ze strastiplné vyhosti své ve své llespublika Bojema, v kapitole IV., an praví
„Pedkové
naši o jazyka svého vyzdobení, uhlarozšíení a potomstvu dochování peovali snažn o šastn, ano zákonem se postarali, by se nezanedbával. Ale jak oni byli starostliví o jeho vzdlání a v pirozené istot zachování, tak tento vk v jeho kalení, znesváen í,umalení a nepamti zadání jest nestydatý. Nebo jakož pemnozí nepokládají "zá zlé, aniž mnjí zení,
vné
býti býti nezdobným, mluviti v mateském jazyce k smíchu chybn, tak ozdobno a utšeno soudí ve snách, k eskému lidu co nejhojnji mluviti cize. Sel-
ská dle
domnní
jejich jsou ústa
i
péro všeliké, které
mluvení zpsobv, odránkami nahrnutých, se nezaneslo až k nechutenství. Uhájiti se ped tmito jazykosmlci a kaziechy, k tomu bychom my
by
cizích
57
OD KOI,ÉBKY NAŠBHO OBROZBNf.
Cechové opravdu potebovali ne jednoho Vally a
Li-
nacra."*)
O též vci vydává výmluvné svdectví také slovenský uitel a exulant Tobiáš Masník neboli Masn i c i u s. Tento skladatel „Wyvolené boží Winice obnovené" r. 1682 v Drážanech vydané byl sice sám toho vdom, že píše jazykem a pravopisem neumlým! a bezzákoným, to však mu nekormoutilo mysli a nepimlo ho k tomu, aby se v obojím dokonaleji vycviil, nýbrž útoí radji proti ídkým už tehdy opatrovníkm a obráncm národní mluvy a už naped se ohrazuje proti všem možným, bez toho skromným výitkám, které tušil, že ho neminou. Nazývá neznámé ješt odprce své mudrlanty, kteí žádají, aby kde kdo s jich pravidly jazykovými se srovnával a „gednoho slovva wyknautj podle zdanj sweho" si váží víc než celého lánku víry, ,,pro zanedbanj pak nkterého punktu smgj celou pracy pohrdnautj". I pokrauje na to tmito, pro a pro jeho dobu význanými slovy „Protož y gá tym wyborn gist gsem, že sprostá tato prae ma, krasomluwnau ej gich, aneb slowmi (!) emesln složenými neoprawena, ale slowmi obwyklymi obsažena, posunku a petepowanj takowych licomernych lapaku nemine." Konen zkrátka odbývaje nepohodlné znatele jazyka, volá k nim ,, Pakly Slovv mých styhati libugi, necht powažj, že ne gsem z awazan z (!) gegich wycpawanou a slibnau, nctak sdworilau gako petwoilau ej pe sprawowati." Nikoli tedy pouze cizí .slova^ vliv latiny a nminy, nýbrž hlavn úpadek národnosti a s ním si)ojené mizení eského ducha a jazykového povdomí byly jako jinde tak i u nás pvodem a koenem ve:
:
škeré *)
italský,
pohromy a zkázy, jazyk eský pekladu Juní^niannova.
Dle
f
latinského.
r.
l^éBT.,
napsal také spis:
stihnuvší.
Na
Valla, vhlasný uenec O vybroušeriosti jazyka
58
PR.
oištní jeho od
cizích ,sIov
a brusii, odstraniti
eský
BÍLÝ:
píinu
hýli zla
—
by vystaili puristé na
to
ticsfajl íí-Iv
národ.
nemáme
Proto ani
Kon.stanciovi za zlé, když v priRosoví 'jIov cizích, v jazyce už jaksi obanského práva nabytých, «ili jak On dí, „již v zvyk uvedených" netoliko neodmítá, nýbrž je i dovoluje, a to najm taková, „za která nám jiných eských a vlastních vykázati nelze" (str. 51.), a nedi-
mem
odporu
proti
se, když Dobrovský o dv st let pozdji s Konstanciem souhlasí, že nemáme pro se stydti cizích slov, když se nestydli Latiníci pijímati slov eckých, Nmci pijímati latinských, vla'kých, francouzských aj. A tak tedy výslovn za dovolená se prohlašují slova
víme
fortel, rynk, sumuji, sanuji, talí, vandruji, katedra, m p r e s s o r, k o r t i n a, viká, i
kancelá, konvent, konvikt
a pod. Ale Konstanciova pée o jazyk hned spolu se ozývá, an dí, že jiná jest vc, máme-li svá vlastní jména, jako radní dm, zvoník, vozotaj, zástra, ubrusec a pod.; tu
prý by bylo
naší hanbou, užívati za
s
pulsant, forman, šorc, tištuch
(str.
51.
n
rathauz,
a 161.).
Vbec
Konstancius myslí, že možno cizími slovy mluviti ,,ped osobami v tom sbhlými a k tomu zvyklými", ale pipojuje k tomu hned zase opatrn obzvláštn v nedostatku vlastn eských". (Na sir. 161.) :
Ped dvoáky sceptra,
Ped
íkati
trukses,
:
koruna,
štolmistr,
hejtman, purgkrabí.
vojáky kyrys, mustrher, plundrovati, retovati. :
Ped uenjšími mšany licia,
mžeme
prý
triumfy, maršálek, kanclí,
hofmistr,
strovati,
tedy
,,
:
mustršrajbr,
mu-
monarchia, historia, po-
purgmistr, konšel, rychtá, politikus.
V doktorských a apatykáských vcech puls, nerv, podagra, klister, trak, konfekt, pilule, syrup, purgací, komplexí, mediána, letkva, destillovati. :
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
V právních l)lika,
:
tribunál,
59
apoUací, citací, replika, du-
notula, prokurátor, krida, suplikací, Majestát.
V impressorských princ, faktor, secar (saze), trnká, kassa, pres, viiiklhák, koirektura, forma, tena:
kiiliim,
exemplá,
šifle
a
podobn
dále.
Nedomnívá-li se tu leckdo slyšeti ^ovor naší n yn zvlášt v mstech obvyklý, a neužívá-li j š í doby, se víibec vyjímaje názvy vojenské, tiskaské a nkteré jiné ve spisovné mluv namnoze podnes i termin týchž? Jen málo tedy se odchýlila doba naše od vku sedmnáctého jazyk má v sob zvlášt houževnatou setrvanost, nepoddává se tak snadno pronikavým zmnám. I náeí dlouho se udržuje ve svých zvláštnostech nezmnno. Jako dnes zejména Pražané rádi rozvádjí dlouhé y (ý) v dvojhlásku ej, tak již inil Konstancius po zpsobu doby své vlivem mluvy i obecné: rozvádí dlouhé y (ý) v dvojhlásku ej a také uí tak skloovati (na p. bílej vedle bílý, v b ívedle správného v bílém a nesprávného v b í1 e j m a rovnž tak s b í 1 e j m a bílým, m e j c h 1 ý m klade vedle mých, m e j vedle ,m ý m a pod.). Podobn zužuje dlouhé e (é) v í neb ý, jak se v obecné mluv pražské rovnž podnes iní užívá tedy na p. vedle mého také m ý h o, vedle tvaru mé tvaru také mým. Cechový ho vedle ý, vedle v Cechového, gen. ženského rodu bílé vedle bílý a bílej atd. Za jiný ješt doklad jazykové spíznnosti obou budiž uvedeno, že íslovku o b a a d v a Konstanc sklouje již tehdy tak, jak lidová mluva dnešní iní dvouch, dvou m, d v o u m a neb d v o umi, obouch atd. To jsou zajisté slabosti Brusu, ale vlastn slabosti doby, v jejímž ovzduší Konstancius
— —
;
m
;
mém
m
vk
:
vyrostl.
Než
chtl-li by se Jikdo jicli !ia základ domnívati, tvoivost naší mateštiny, tato životodárná její síla a chlouba, byla vcí neznámou a že nepronikl jazyk dále aneb aspo tak daleko jako vrstevník jeho
že
mu
60
PR.
BÍLÝ:
nesoudil by správn. Tof hy se ho velmistr mluvnictví, Josef l^obrovský, sotva byl dovolával.
Rosa,
eského
Vskutku Brus Konstanciv vyniká nade všecky souasné mluvnice vlastností tou," že si všímá také starší podoby jazyka. Nebylaf spisovateli pedk cizí, znal její zvláštnosti, kterými se liší od eštiny novjší,
e
vdl,
že
mla dvojné íslo,
asy
aoristové,
zájmenné tvary n y a v y místo pozdjších nás a vás, a v kapitole o are ha ismech dotýká se tchto zvláštností dosti podrobn. Odporuoval také pkná slova a úsloví starší, pokud je nalézal v pekladech Písma, ba podává i na ukázku výatek z prvního opr)osiního spisu eského, tak zvané Dalimilovy kroniky, a ukazuje na nm, jak vypadala nejstarší tehdy známá eština. Ml tedy Konstancius vytíbenjší soud ve vcech jazykových a postehl snadno, .co Rosa o pt let pozdji uí, že totiž rozsah jazyka se šíí a slovné bohatství množí tvoením nových slov na základ odvozování a skládání jmen. Dobrovský prohlašuje Rosu za prvního uitele tvoení slov; s tím mžeme jen z ásti souhlasiti. Rosa ovšem první vypoítává, jak jsme už nahoe ukázali, nkteré pípony, jimiž se nová slova vytvoují, ale podpírá uení své pouze obdobným jiných jazykv a praktickou potebou mluKonstancius naproti tomu dospl ke své nauce mimo to ješt znalostí staršího jazyka. Hned první knížata eští poskytují mu svými jmény pkný doklad, kterak nebylo v eštin inem násilným tvoiti slova nová, a Hájek ve své Kronice, Scipio ve spise o Bezženství a jiných, jakýsi pak Moravec ve svém Labyrintu" chovají celé zásoby pesvdivých píklad. Sání navrhuje, aby se íkalo nemocnice místo pokoj nemocných, a slovo to se ujalo, ovšem ve význame širším libuje si v názvu mén zdailém m y s 1 o p atení za latinské slovo contemplatio, který však potom pece u nkterých spisovatel jako Bockovského chválí význam se ujal r av o p o e s t n o s t za la-
poínáním vícího
;
,,
;
;
m
OD KOLÉBKY NAŠ]eHO OBROZENÍ.
moílcsUa a schvaluje posléz
linskó
volnost
za
indiffcreulia
jioIxj
i
(>1
ncrozdílno-
„voltiosi
ke
všoniu
tomu, co by se rozkázalo". Koiistancius pestává. Pes to nauce upírati prvenství. témuž, co Rosa, o pt let díve, ale stojí pi tom na stanovisku více novovkém, vdetjším. Jakoby byl tušil, co Dobrovský o více než sto let pozdji vdecky dovodí, kterak totiž není ei nic škodlivjší, než nemírné vybájení slov (Bohm. Lit. I., 255 ad.), radí poínati si pi tvoení slov „šetrn -a stídm", cizí slova pak v jazyce ponechávati, pokud jsou již píhodných zvykem schválena anebo pokud není za eských. Jest tedy uení jeho ve shod s duchem a zákony jazyka, kterým neublížil ani ostatními pravidly není prost nkterých a zásadami svého Brusu, píznak jazykového úpadku. Rosa naproti tomu ovšem zevrubnji se zabývá naukou o tvoení slov a uvádje pípony, jimiž se slova sestrojují, i dosti etné k tomu píklady, dává uritjší a snadnjší, ale také svdnjší a proto nebezpenjší návod k takovéto fabrikaci, ba udluje už naped rozhešení všem budoucím híšní-
Na tch píkladech
nebude
mu
Izo
v
Uí
té
n
a
km; ue
dále bezdvodn a svévoln chybnému skloa asování, nešete délky a krátkosti samohlásek jakož i odchyluje se první podpo libosti
ování a
ji
mn,
statn od ustáleného pravopisu (tím, že na p. píše veliká náslovná písmena u podstatných jmen jako nmina, že neklade koleko nad u v 3. pád množ. ísla a j.), hlavn pak slepým a nezízeným nápodobe-
Nmc
v jich zpsobu oišování jazyka stojí opt pod Konstanciem — živý ohlas poddajnosti a
ním
pokleslosti
ducha svého asu.
Byl-li
Konstancius moudrý
a láskyplný hospodá, který vzdlával pole jazyka eského dle starých, osvdených zkušeností, tu a tam
—
Rosu bychom však také jda s proudem doby své, mohli pirovnati k odvážnému theoretikovi, který (ovšem s nejlepším úmyslem) zavádí poád nové a
R.
62
sám
nové mcLhody,
nevdomý mu svené o
datn
lid se
níLÝ:
ledaco
pivymýšlí a jinde zas pi tom pole
opírá, nic nedbaje, že
pustne a hyne.
Ciitl
mu
pomoci, je vy-
zúrodniti, ale zplanil je ješt více,
zejména též
—
naukou svojí svádl k bludm také jiné. Vláda nevkusu jazykového trvala skoro 150 let. Ovšem
tím,
*ŽG
nepoddali se
kanovník u
všichni spisovatelé.
jí
sv.
Víta
Vrstevník
Tomáš Pšina
z
Rosv, e c h o-
umínil doplniti djepisné dílo pítele svého Bohuslava Balbína podobným spisem o Morav, a také v-ydal ,,Prodromus Moravographiae, to jest Pedchdce Moravopisu obsahující summovní výtah všeho toho, co v témž Moravopisu, kterýž na svtlo se hotoví, obšírn položeno bude" (v Litomyšli r. 1663), psal zajisté jazykem správným a pkným. Podobn djepisec kižovník Jan Beckovský, jenž se teprve 5 let po smrti Pešinov narodil (185 1725) a tedy v dob ješt vtšího úpadku jazyka eského žil, ve svých spisech a zejména v rozmrné Poselkyni staeských *) osvdil znamenitou vytíberých nost mluvy a psal celkem správn. Toliko tu i tam klopýtneme o nesprávný- tvar, který však i Konstanc dopouštl, na p. do dvouch, do tích, v ruko u c h, u t ý Loretans k ý káply a p. Zvlášt nás zajímá, že krom vojenských a hodnostáských výraz není u nho cizích slov, jež psobením humanismu a rozmáhajícího se nmectví zvlášt od 16. století vešla u velikou oblibu.**) r
o d u, který
si
—
píbh
*)
I.
.
díl sahající
do nastolení Habsburg na trn
eský
druhý dil rnnohem duložitjší, ježto se tam vypisují djiny eské od r. 1527-1715. tedy zejména století 17. a zaátek 18., zstal v rukopise; teprve v letech 1870—80 byl vytištn péí dr. Ant. Rezka ve b svazcích. vydal v Praze
r.
1700;
**) 1 u Daniele Adama z Veleslavína, jehož mluva pokládána za vzornou a podle nhož správnému a dokonalému zpsobu psaní pezdíváno: po veleslavínsku psali, teme slova
jako: šacuk, hadruk, fresufik (= starosti), posuk, orduíík; ba také od eských kmen odvozována slova cizími píponami: na p. šizuk, škrabuk (= oškrabáni).
63
OD KOI<ÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
na
V toin nezstaly bez úinku módní snahy jeho doby, dovedl .šastn obeplouti úskalí nezdárného
novotaení, ale na druhé stran se pidržel dobrých vzor minulých a nepoddal se nesprávnostem mluvy
souasník.
Ku podivu irým opakem
jeho byl
dvrný pítel
jeho kanovník kapitoly vyšehradské a fará Týnského e rkostela doktor sv. Písma Jan Florian H a schmid (t 1735). Tento oblíbený knz ohnivé le-
mm
tory a stále svží mysli zvolil pro nkteré spisy své hodn lidový a formu žertovnou( zájmena v djepisné rozprávce V Praze blaze, Jcdo má peníze), snad
sloh
aby tím více pronikly. Do roucha zvlášt podivného odl veršovanou vzpomínku na bývalé pasy v Cechách a jejich kroj, mravy a život, dokud se tam nevedraly spory náboženské a nehubily zem a mrav Próteus felicitatis zlé války, nazvanou A 1 1 e g o r a. et miseriae Cechicae v roku 1715 ve 105 verších složenou. Jest to míchanina slov latinských a eských, která nic nezadává výkvtm podobného míchání slov zejména též u Polák od 17. století bujícího a slovem makaronismus oznaovaného. První verš její i
O staroeská
zem
podnes asto bývá pisuje pak
dále,
se
!
fueramus Pergama quondam
uvádn jak
se
!
*)
v hovoru obecném. Vystaí Cechové odívali, co
i
se jedlo, pívalo
Vysoká cum chlupis
(s
chlupy) obstabat (vzdorovala)
epice vtris et
dušnas plícas
(a dušné' pííce)
teplabát z telete
puntus, atque (a) klepans emenis zavírábat Jcalhota bichm tunc (tehdy) železná bílás zapínábat ostruha botkas, široká cum (s) škrobenis exstabat (vynikala) punocha krajcis. *)
.
.
.
byli
jsme kdysi Pergamy (Trójou).
64
PR.
BÍLÝ:
Tuno lacino mastnas pokábat Rozina bábas (mastné bábovkyj et sine (a bez)
koíncis coxit (vaila) stará Marta koalkas.
Multus (mnohá)
cum keno fumabat (kouila se) hovziny funtus (libra)
— — —
odvárkou chutnábat dušené maso. Hlubokus adstabat cum tostis rendlíkus hruškis (Hluboký pi tom stál rendlík se sušenými hruškami) polité
kuata cum
slepicis,
torrebat (pekl) prasata rožnus,
nožo acri (ostrým) kucha bívábat pekábat tlustas cum jablkis atque saláto telata
husas
et
atd.
To všecko bývalo, dokud „stará catholicos tabat stele
víra Penates,
et
knz
habidivinas vykonávat v ko-
službas".
Ale Žižka tomu uinil konec: Qualis (jaká) bída fuit (byla)! qualis
bhavka strachusque
dum
(když) zavalenos zverbávit Žižka pocholkos, et lenivum Pragae vyhnávat z postele Vaškm qualis psota fuit! qualis tunc (tu) trampota clero
Et
(knžím) (vymoená) !
Calaraitas
(Psota) s cibulí, macerata
miseria
Na
— — ——
štstí
s
octem!
Hus byl „upeen".
Dnes by takové veršování bylo možné jen hutaké Hammerschmid je sám oznail za satyru. Že nebyl vzdálen úmyslu skladb dodati tou formou rázu žertovného, tebas se za tím žertem mla moristické;
skrývati tendence vážná, slového verše: Žerty,
v
mžeme
souditi
z jeho
he-
nezídka vedou k vážChtl takto zajisté dosíci vtšího úinu. Ponosti. divínství slohové, hranatost a drastinost mluvy tehdy mi,
05
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
všude visely zrovna ve vzduchu. zatelé.
Vzpomínáme
jen proslulého
Clara.
Volili
ji
rádi
i
ka-
Abrahama a Santa I I
:
Souasníkm
lahodila a chutncia taková „secesse" naší skladb to vidno i z okolnosti, že
jazyková; pi k ní pidlali více než dvakrát tolik verš stejn makaronistických, u výraze stejn jadrných, obsahem pak a rázem rovnž stejn postupujících. Ale ani pozdji nevypadla z pízn. V prvních desítiletích XIX. století mla dokonce úel psobiti na obuzení vlasteneckého citu, jak vidti z toho, že ji Jan Hýbl vydal dvakrát (1817 a 1829).*) sama K úpadku mluvy Allegoria sotva pispla, byla výronem jeho. Vždy pak svditi bude o jakémsi prvenství a nadvládání latiny, že spisovatel úinu dosíci mínil a mohl polatiiováním mateštiny, naokoJezuité
a
váním latinských pípon na eská slova, užíváním latinských spojek a slov, což vše ovšem také pedpokládalo jakousi znalost latiny. Porušování eštiny a nepirozené podrobování její pode jho latiny mlo vzbuzovati kominost. Než tady tehdy každý znamenal úmysl a mohl po pípad pokládati celou vc také za satiru na kažení eštiny. Zcela jinak tomu bylo u muž, kteí pišli po Hammerschmidovi a nevdomost, libovli svou jali se vydávati za pravidlo a zákon. Zrodilo se takových nkolik; prvenství náleží komornímu vrátnému u císaského dvora Josefu Václavu Pohlovi, jenž se dovedl vlouditi v takovou píze, že mu sveno vyuování arciknížat syn císaovny Marie Terezie a jmenovit též potomního císae Josefa II., ba že mu udlena i professura eštiny na vojenské akademii
ve Vídni,
hlavn piinním eského vlastence, generála Muž ten, jen se sám
knížete Frant. Kinského založené.
*) Roku 1860 vytiskl Allogorii znovu dr. Hermenogild .lirook ve Vídni, ve sbírce Veselé tení; poslední vydání poídil dr. Fr. Bakovský r. 1891, Fr. Bílý:
Od kolébky našeho
obrození.
5
66
PR. BÍLÝ:
nazýval „v cis. král. uro'zeninské vstni ei óechské nejveyš vzízeným uitelem", složil eskou mluvnici jazykem nmeckým (Grammatica linguae bohemicae oder die bohmische Sprachkunst), která plných 50 let byla na zmínné akademii uební knihou, dokavši se tverého vydání (r. 1756, 1764, 1776 a 1783), jež byla vnována dílem sv. Václavu a dílem arciknížeti Josefu,
potom císai Josefu
nmeckou
dedikací
II., (tetí s eským podpisem Jan Vácslav Pól).
pod
Co my pokládáme za základní kámen své mluvy spisovné, nepetrženou spojitost její s jazykem pedk, to
on vyhlašoval za „bazzákladný obieje nkdejších
eskomoravských bratr a krajinohubných Žižan", které byly „k nynjšímu vzlepšenýmu eistavu nehodlivé".
Podle toho také mluvnice jeho vypadala. Pohl peCechoenost Rosovu a vydává nauky její bez ostychu za své, pozmuje jenom a vynechávaje, co se mu nepodobalo. Zavedl si svj pravopis, krát na p. 1^ v 2. a 3. pád množ. ís. na u, nebo i v 1. pád jedn. ísla rodu sted, u slov na -ení (znamení, kamení atd.), i jinde na i. Na * se mu konila také slovesa v množném ísle minulého asu u všech rod: tedy pacholata hráli, ženy plakali, domy padli. V rozkazovacím zpsobe má také tvar n e s t nebo nést on! podle nmeckého trage er. eské V y odsoudil za sprosté vysuším osobám má prý se íkati oni, nižším o n. Všecka jména rodu mužského, ženského a stedního roztídil si pro skloování na patero skupin: do I. zaadil jména podstatná konící se na -a a to z rodu mužského a ženského (vzory skloovacími tu jsou „ta Brána" a „ten Wladyka"), do II. a III. dal všecka ostatní jména mužská a vytkl jim za vzory skloovací slova „ten Pán" a „ten Strom", pak „ten Cysa" a „ten Msyc" do IV. skupiny pak zase uril všecka ostatní jména ženská podle vzoru „ta Rže" a „ta Wc«. Jména na -i mužská i ženská dává skloovati
ložil si
:
;
;
:
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
podle pídavného jména
paní
Cil
první. Upozoruje
pak, že se
krátkým a a krátkým i; má-li dlouhé a á, jo prý slovesem a znamená: jednati jak žena, vlasti, na p. ona páni v dom, on páni nad námi! Podobn poctivá slova staroeská: švadlí a pradli Pohl uí psáti s krátkým i a nedovoluje jich užívati ve smysle švadlena, pradlena, nebo prý znamenají docela nco jiného, t. „Nahwerk, Waschwerk." Ješt pak prý jedná, kdo ta slova píše s dlouhým í; takový patrn neví, že švadlí a pradli je 3. osoba slovesa a znamená provozuje švadlenství a pradlenství Taková naprostá neznalost mlu\^ starší a takové nechutné vymyšlenosti objevují se na každé skoro stránce knihy. píše s
í
:
he
:
i
Páté skloování Pohl vyhradil rodu slouil do té skupiny všecka slova na o,
aZ vzory vybral ten
Kníže"
Pi
a
:
„to Slowo",
,,to
stednímu a i,
(m.
Znamení",
a
í)
.,to
e.
nebo
Pole".
,,to
celém skloování Pohl nejvíce
ml
spadeno
Ten se mu skoro nikde nelíbil a proto jej opravil: u všech slov zavedl píponu -mi, a to bylo dobe ili nic: u nho to bylo dobe. A tak se tu uíme psáti s Pánmi, Králmi, Sudcmi. Podle hodnoty postupují ty 7. pády na p. u slo-
na pád
7.
množného
ísla.
Slovy, Slowami, ale nejlepší jest Slovvmi. místní jména jako Rokycany, jména zjmí jako Cechy, jenž koování prohlašuje vb:c za nepraví
V a takto
:
Podobn
dlné, mají v uši
oimi
a
7.
pád
ušimi
Rokycanmi a Cechmi; oi
—
•
a
vedle obvyklého tvaru.
—
to Zuby trhati, psy honiti, vlasy vytírati zjevn dvojsmyslné a Pohl chtl míti vše jasné. Proto íkati zubmi žádá aby porozumní se usnadnilo
—
trhati,
—
psemi
honiti,
nechtami
neb nechtmi
:
drápati,
vlasmi vytírati atd.
Aby obecné mluv pevzal i
uí
z ní
také
uinil njaký ústupek,
u pídavného jména nkteré tvary zúžené;
psáti dobrý, berný peníze, bílý šaty, ale
ne všude 5*
fiS
FR.
BÍLÝ;
nýbrž jen u jmen neživotných. Životná podržují správné tvary; tu tedy nul no psáti: dobí páni, krásní mládenci. S podobnou svévolí Pohl vymyslil i jiné rozdíly; tak lidový tvar krásnýho, krásnýmu pikl rodu mužskému, správný tvar: krásného, krásnému, odkázal pro rod stední; v množném ísle pro 1. pád rodu mužského si zmanul užívati formy: krásni, -í a -ý, u rodu stedního tvar krásné nebo -á. Syn Davidv má v 3. pád množném Synm Davidovum, v 7. pád Syny Davadovemi. U slovesa znal rozdíl mezi trvacími a optovacími. Ale jak je pi tom znetvooval Sloveso p i j u zní jakožto optovací pijívám, zaliji zalívávám nebo z a 1 j i v á m atd. Také mu neušel rozdíl mezi slovesy tak zvanými podmtnými a pedmtnými. Pro tento rozdíl vybral si ,^a píklad uzdraviti a v z o s 1 o v at i t Uzdravil ho, vzoslovatil ho znamená pak uinil ho zdravým, oslovitým, naproti tomu uzdravl, vzoslovatl, že se stal zdravým, oslovitým. JNIísto slyší š-li, vidíš-li možno prý íkati slyšíš i, vidíši. Prechodníky Pohl má zcela nové: vedav, nesav, mohav. Také budoucímu asu pidlal u mnohých sloves novotvar: od skákati prý je budoucí as skoím, vyskoím, s k o k n u. A tak do nekonena dále. Sám sebe však Pohl pekonal ve tvoení nových slov. Litoval eštiny, že základy její byly podkopány pílišným užíváním cizomluv, proto chtl ji opraviti „pravidly najisto dokázanými". To pak provádl tak, že nepestával na vymyování cizích slov, nýbrž i místo dobrých, eských tvoil nová, na p. místo budoucnosti místo kazatele kazatelníka b u d a t n o s t, (proti kazatedlníku, t. j. posluchai kázání), místo pivnice pivatelnu, m. podkoního konírnostu (slova na osta už Rosa ml rád; utvoil i našeho „mšfano:
:
i
:
—
i
i
!
:
stu").
Kanceláe tehdy mívaly pro bezpeí okna železnými mížemi chránná. Proto asi Pohl prezdl (kancelái
69
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
záiii i!
žn
a.
Zajímavo
jest slyšeti, jaký byl
psacího stolu v „záaiežu". Pohl
vci
lepenku
inventá
sám vypoítává
tyto
p o j k u (ssací papír), knihy, ingoiist, péro, brk, kalamá, posypadlo, s y.p n. posyp posýpací), špahelský (peetní) vosk, 1 e p i(písek V o s k, oplatky, t i s 1 í k (peef), tiskovrutlík (pravíio), peroízik, (Petschierscliraubstock), pisní stl, pehradlici (skí s pihrádkami), (pult), s k r o v í k p o t o t y (registr), s p s n í k u (tobolku na spisy), 1 c t o d n í k n. r o k o d n í k (kaleneské" mluvdá) atd. Vbec jest Pohlv „Sloviiik nici pipojený a nikoliv abecedn, nýbrž podle odbor jako Orbis pictus uspoádaný nejbohatším skladiskem nových slov. Ncobstíllo tu nic, co mlo cizí pvod, i kdyby to bylo slovo sebe obvyklejší, ale i leckteré domácí slovo dostalo výpovd. Tak místo markrabství utvoil mczohrabství, palác pemnil na vzlkvostinici, mincovnu na íšnici, klášter na eholnu, školu na unu, pyramidu na vžovlici z generála udlal edlnostu, z vysloužilce výjmecína, z granátu p u k o u n. Obraz nebo ,,otvárku" (podobiznu) Pohl dával do oblázlíku neb o b r u b 1 í k u (rámu), v po5t9li míval pod sebou s 1 a e c, pod hlavou s 1 1 o n e c n. si 1 o ui e z í n k a jídal z j e z 1 í n a (talíe) polévku s 1 í k (nudlemi) neb u 1 e 1 í k y (flíky), k veei leckdy si pochutnal na s t e h n o ž c e (šunce) atd. Slova správn uil tvoiti píponami, jen že sám volil zhusta nejne:
(papír),
árník
i
ei
;
—
m
m
;
zvrácenému vkusu jeho lahodil na p. lépe rozsévat el, posluchatel (n. taky rozsíval ek, pošlou chál e k), utrhal e k, žrá e k a hrá e k (vedle žrát e 1 a hratel), nežli rozséva, poslucha atd., necítil nepirozenost slov jako jsou uctivost, inlivost, inlivý, intlivý, innlivý; chytlivý, chycenlivý; mluvlivý; nositlivý, nosenlivý, noslivý; vrhlivý a vrhnutlivý atd. Vdl, že eština má také slova vzniklá složením dvou slov; ale jako neznal významu pípon, neznal kmene slov, tak také nevdl, kdy lze tvoiti nová slova sklá-
vhodnjší
;
K.
70
BÍfcÝ:
Po píklad nmeckém je položil prost vedle sebe a bylo to na p. zpvoe, dobromysl, lidojedce, tlachoený. Perlami jsou název knibovny: schovna a jméno pro šupku: nosoprka. K mluvnici Pohlov pipojen je po slovjííkáském oddíle Pílepe k všelikých rozprávek. Nebude na škodu nahlédnouti i tam. Obeznamujef nás s tehdeiší fraseologií zdvoilostní i denní mluvou: Na otázku S mohu sloužiti ? odpovídati se mlo tebas S niím jiným nežli rádovidním. Radost ze setkání Pohl projevil slovy: I tší že jsem est je spatiti pi dobrém vynacházení. Louení dalo se )S ,,kýží" (páním) na „brzký zase spatení" nebo ,,by se dobe mli". Když nkdo ochraptl, Pílei)ek radí ,, Musejí tedy zimy se chrániti nebo njaké vlahovarli požívati," nebo dobrý známý se nastudil a „z toho nástuzu tak náramný vlhotok (reuma) nabyl, že ramenem hnouti nemže". Než pak lovk se stane zase „ozdravlikem," trvá dlouho, le by zvlášt obratného „líkatele" (lékae). Pro výlety je tu také dobrá rada:
dáiiím.
:
knho-
ím
:
:
m,
ml
ml
Nebžme
tak
nožn
(rychle),
neb
vejkratli (výlet)
nemá
poselstvím (chzí poslovou) býti. Abychom tam pak „pohnutli uinili", doporuuje se hráti, šermovati neb skokotati (taniti), zvi. ,,když jsou tam také zvukbíi" (hudebníci) a zvukba jest výborná. Pílepek chválí „mláde", která byla ,,umliná" (uelivá), což ovšem jest jí vc snadná, když má k tomu nkde píležitost: jsou-li tedy v míst na p. „starožitná s výbornými uiteli osazená vstnice" (universita) a krom ní ješt všeliké uenstvírny (akademie) neb umlostny. Na otázku A ten Mysliví (student), ten mládenec, kého dra jest? odpovídá se: Jest ve vyšším uenství a to :
bu
v mudoctví
(filosofii) neb v bohospitli (bohov právenství neb v líkaství. Ovšem ten myvysokých škol z jiných sliví mže býti také mže býti brazíem (malíem), ezbáem (sochaem) neb vbec umlíníkem (umlcem); naproti tomu jiná
sloví),
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
71
skupina „clilap" se skládá jen z chozví (chozákvand rovník), tulák a darmožrout. Výborné brazvy (malby) pocházejí asto od ruky vlachské, ale nkdy brazí pece jest krajinan (domorodec).
Hovory
se
koní kouskem
turistiky.
Když
již
se
„soumrákalo", bylo teba hledati hospody. Zvukba ji ohlašovala, ale zase plnila obavou, že nebude možno usnouti. Proto se žádal „hodiny pokoj nahoe v srubi" (v poschodí). Než všechny kouty byly plny hostmi. „Podomko, to nezabavuje, I uí Pohl turisty takto volati my pokoj míti musíme, kdybychom tebas i tebe z peleše tvé vyhoditi m'lt Hni se tedy, hýbej se. Vezmi thly naše (vaky) a uve nás v místo hodlné." Nkdy, zavolati také „hospozína" (hostinského). jest dobe K se mluví zdvoile takto Pane hospozíne, opatit nám byt a chystat nám veei. Hospozín tehdy vdl si a ponvadž hned rady a odvtil: „Jsem k :
nmu
:
službm
mís
ti
i
(místa)
jiného
nemám,
díl
mého
vlastního
postoupím."" Takto se vc urovnala: turisté poveeeli a hospozín „kýžil šastnou dobrou noc a šastnou další cestu." Slovy „dkujeme. S Bohem" se koní tato Pohlova kniha. O nic lepší nebyla Pohlova esky psaná „Pravopisnost Cechské. edin založená, též i dkazrai obránná k Užitené Poteb cis. král. Urozeninské Vstny Vídeské (šlechtické akademie) a veškerého obecli" (obecenstva) z r. 1786. Tu opt ,si podává ruku nevdomost s opovážlivostí obraz tchto vlastností svých a Icelého zjevu svého) Plohl podal už v Mluvnici nuž nemohl ani nic mecké tak dokonalý, že na o'bydH
'
ei
;
nm
zkaziti.
Dobrovský odsoudil poínání jeho nkolikrát, nai, kterak jest litovati, že nebyl povolán k úkolu vyuovati následníka trnu v jazyce eském muž jiný; poínání Pohlovo že jazyk náš uvedlo v opovržení. Mluví o vždy jen pohrdliv. Na Pohla také svádna hned od souasník a potorn asto ješt vina, že císa
psal
nm
».
72
BítÝ:
Josef II. neuml dobe esky a proti jazyku našemu byl zaujat, ba nkteí vlastencové vyslovili domnní,
že
kdyby byl Josef
by
ohlížeje
—
—
II.
ml
jiného uitele eštiny, byl
po jednotném jazyku pro státní vzhledem k pevaze Slovan v íši
se
správu zvolil jazyk eský. Vlivný hlas Dobrovského k tomu nejvíce x^ispl, že Pohl zstal již osamlý v kazimluvství svém, ba stal se zjevem výstražným. Jediný se našel muž, který ho následoval. Byl to rodák štýrský, Slovinec na Morav vychovaný, piarista Maxmilián Šimek, který umje mluviti nkolika jazyky slovanskými, roku 1774 ustanoven professorem jazyk slovanských na vojenské akademii v Novém za Vídní a tu snad z kollegiality, ivstoupil v šlépje Pohlovy. Ale Šimek byl mužem pece jenom vzdlanjším nežli Pohl a získal si zase jiných zásluh, jimiž vyvážil z ásti híchy své kazimluvné. Tchto se dopustil hlavn ve spise: Krátký výtah všeobecné historie pnrozených vcí mimo pílepku nkterých pamtihodných k všeužitenó poteb eskýho jazyka v c. kr. tereziánské vojenské akademii v Novém navržený. Ve Vídni 1778., kdež snesl rozmanité výklady o nebi, zemi, pírod a z djin. V pedmluv ospravedluje pravopis tu zv^olený a z „pana Pohla" pevzatý po silném prý jeho prozkoumání a pemýšlení neoznauje tedy mkkost na souhláskách následuje-li i neb c, d, n, r, s, t, z, í, u neznamená nikdy kolekem atd. V zadu pak pipojil slovník, obsahující slova celé knihy, kde dílo Pohlovo dopluje novými nestvrami jazykovými. S knihou tou nás však ponkud us.niuje ást jejího „Pílopku". Tam t. nacházíme tvero vypravování djepisné v jazycích jinoslovanských, jedno polské, jedno charvatské, jedno srbské a jedno ruské a pod každým ádkem eský jeho peklad. Spisovatel clitl tu ukázati blízkou píbuznost slovanských a takto osvtliti i význam toho, zná-li
Mst
píbh
Mst
;
i
eí
kdo esky.
OD
KOUBKY NAŠEHO
OBROZENÍ.
73
Byl to jist úinnjší zpsob získati nkolio pro jazyk eský nežli v predinluv vypisovali, kam všude s jazykem eským se doslané, což jsme již poznali u Rosy a což u Polila spleteno tak, že prastará illyrská nyní se vydává za eskou, ža bohatství její se nedává pedstihnouti žídnou jinou a psobnost její se rozšiuje pes Cechy a ,,jim vtlené zem Moravu a Slezsko" do Uher, Polska, Slavonie, Charvatska, Dalmácie, Srbska, Bosny, Bulharska, Multánska, Valašska, Ukrajiny, Moskvy, a Malého Tatarská, „pak do veškerých tureckých íší v Natolii až na Arménii a Persii." Ovšem pece zase tato výchvala eského jazyka a užitku z jeho znalosti byla skutkem záslužnjším, nežli když eský veršovec Václ. Stach, jenž sám sebe za vlastence nejlepšího pokládal, z pouhého záští proti Dobrovskému (v „Kritickém výkladu pomatených eských gramatik") tvrdil, že eský jazyk je zcela zanedbaný, pirovnání k latinskému a eckému že nesnese, klassické doby že neml, a když touž mrou, jak snižuje národ svj, vynáší a vychvaluje nad všeJikou míru národ nmecký jakožto nejdokonalejšího uitele všech slovanských jazyk, prabydlitele zem
e
eské
atd.
eí
—
.
.
Pohlovo a Šimkovo novotaení tedy zstalo už osamlým a propadši nevážnosti i smšnosti už tím samým se stalo neškodným. Dolehlo nejhe na ubohé chovance vojenských škol, kde psobili; ti odpykali híchy svých uitel nejtíže. Jak jinak by bylo vše pro oba muže vypadlo, kdyby si byli vybrali za vzor a i
základ mluvnici Doležalovu se svžím jejím dechem lidovým, z písloví, írasí a synonym vanoucím, s bystrým postižením kmen a správnou celkem naukou o tvoení slov, s její oporou o dobré spisy starší! Jak asi bylo s eským jazykem té doby na gymnasiích ?
Roku 1763 dne 9. ervence nejvyšší purkrabí kráeského Filip hrab Kolovrat vydal dekret k zem-
lovství
74
PB. BÍLÝ:
skému guberniu, kterým naízeno vzhledíím k tomu, že v echách a na Morav povážlivou mrou u magistrát i úad nižších a vyšších ubývalo znalosti eštiny, aby v zájmu státní služby, veejného ádu a
e
práva „tato tolik pokleslá byla opt povznesena." Jest prý to rozkazem a vlí Jejího Velienstva císaovny, aby nadále rodie dávali dílky vyuovati pilnji v jazyce eském a studijní komise aby skrze editele gymnasií na to naléhala, aby mládež v menších školách byla pidržována k pekládání eských lánk, tak aby odchováni byli pro radnice, úady, kanceláe a vyšší místa mužové („Subjecte") v eské a nmecké ei dobe cviení, a žadatelé eštiny neznalí aby nadále na uprázdnná místa ani nebyli navrhováni. I ozýval se pak opt asi 15 let jazyk eský na gymnasiích a nejdéle pozstal v Praze na Novém Mst, v Plzni, Kosmonosích a Nm. Brod, a k vyuování jeho používáno latinsko-eské mluvnice. Máme ped sebou takovou mluvnici z r. 1775 název její jest Krátká ;
:
.
Pravidla k Latinské Ržei, jakož také piložená nkterá Poznamenání na Cžeskou Slowárnu k Prospchu Sskol w Krajina ch Domu Rakauského na Neywyššj Najzenj w y h o t o w e n á. Djl W Praze, wytištná Pjsmem I.
cysao-královským u Sw. Kljmenta. Nesmírný jest rozdíl mezi knížkou tou a Pohlovým dílem. Také tu se latinské výrazy mluvnické vyjadují po esku, ale vedle vadných teme tu celou adu správn utvoených. S podivem hledíme na to, že mnohé tenniny latinské se tu esky vyjadují názvy, kterých užíváme také dnes. Tak zejména pro adverbium je
tu
slovo píslovce, pro casus pád, pro conjunctio
spojka, pro vokál a diftong samohláska a dvojhláska,
pro impersonale neosobné; modus se pekládá zpsob, nomen proprium jméno vlastní, numerus poet, singulár poet jednotný, verbum sloveso. Ba i asy praesens,
futurum a plusquamperfectum mají tu
již
svá
75
OD KOLÉBKY NAŠSHO OBROZENÍ.
diiQŠuí jiuéua.
Jinak
ovšem mluva nákaze doby zcela vyznauje se hned nemá pedmluvy.
vylinouti se nemohla. Mluvnice naše na poátku také jsou vzácností, že
Jedná se hned o
literách, slabikách
rých se skládá „njaká
ky
e".
i
ástkách, ze
Probírají se
kte-
samohlás-
aspoluzvuky.
pihodí
státi
„Když se dvoum samohláskum v jedny syllab, tehdáž se jmenují dvoj-
hlásky" a jest jich šest ae, au, ei, eu, oe, yi (Harpyia). jméno, mí sto jméno ástek se rozeznává 8 (zájmeno), slovo (jinde sloveso), aucastonce (píestí), pedstavka (pedložka), píslovce, proházka (interjekce), :
ei
:
spojka.
ei
podávají se eVýmry jednotlivých ástek štinou dost neobratnou, na p. „Jméno jest, s kterým ntco tak a tak jmenujeme jako Nebe Coelum, Terra". „Jméno podstatlivé (nomen substant.) jest skrz 'sebe samé stojící jméno, t. takové, které skrze sebe
Zem
—
bez pomoci jiného v ei státi mže." „Jméno pivržlivé (nomen adjektivum) jmenuje se to slovo, které skrze sebe samé v ei nestojí, ale jmépodstatlivým piházeno bývá, by njakou vlastnost jejich oznámilo jako veliký magnus, malý parvus etc.
samé,
nm
:
;
t.
j.
pivržlivé
!"
Každé jméno podstatné náleží „k jednomu e ch pohlaví k mužskému, k ženskému aneb k žádnému z obou, jejž nazýváme k neobojímu". K rozeznání pohlaví se užívá ,, lánku" (lenu) ten, ta, to; tedy ten pán, ta paní, to zvíe a to v ísle jednotném i ,, vleném". Podstatná jména „se uchylují" (skloují) a takových .úchylek má Latiník i Cech patero. Pád jest šest a slují 1. nominativ jménovatník, 2. genitiv plodník, 3. dativ dávatník, 4. akkusativ žalovatník, 5. vokativ Volatník, 6. ablativ odjímatník n. odnášetník. Na ten se tižeme otázkou od koho? Nebudeme zde rozebírati colou nduvnici a zejména pomineme latinskou ást její; vybereme si toliko, co se zde praví o jazyce eském. Ke každému sklonoz
t
:
76
pR,
BÍLÝ:
váni latinskéiriu jest toUž pipojeno eské. Toto se dlí dle pádu druhého: I. „vychází" v pádu druhém na a, II. na e, III. nja i, IV. na o, V. na u. Tedy: ten zernan (gen. zemana), ten meír, iditel (gen. -e), ta jehla, to f,zhoží, ta ctnost (gen. jehly, zhoží, cnosti), ten krejí, lilásný (gen. toho krejího, hlásnýho) a ten zvon, ten statek (gen.
V
7.
pád,
-u).
má
sovatel také i
prosti radlaani,
nazývá ablativem nástrojým,
jejž
jako Pohl, píponu perami), ale obmezuje ji rád,
mi
spi-
pece
(slovmi, :
slova
na an, en, on a ík jí neípibírají. U jmen lidských smyslil a úd tla nastupuje místo ní pípona -m a a to také v pívlastku tedy vidl vlastníma oima, škrá:
se zrostlýma nechtama. Jinak všecko skloování se tu pedvádí správn a to jak ve vzorech obecných, tak u jednotlivých slov, jako jsou bratí, oi, chípí, vladyka. bal
Také u pídavného jména slyšíme hovoiti muže jazykov vzdlanjšího. Dovoluje tvary lidové, ale vedle nich uvádí spisovné; míchati obojí odsuzuje. Nemá se íkati vidl jsem dobrého, štdrýho pána, nýbrž v obou slovech bud -é h o neb v obou slovech -ý h o. Teprve u íslovek, jež nazývá „slova poetná", :
naše knížka
hodn
bloudí.
Dva,
dv, dv, sklouje
takto dále
dvou, dvouch dvoum, dvm, dvoum, v dvouch, dvou, dvouch, s dvoumi aneb dvými.
dvouch,
Ti
'má v
2.
pád
tích neb
tech,
v
3.
pád
tim nebo tem. Zájmena a slovesa za to až na nkteré drobnosti podává jak náleží dobe. Spiávn je rozdluje, ale bohužel všecky terminy do eštiny pekládá. Snad sveden byv tím, že latinské názvy se vesms koní na -ivus neb -ivum (pronomen: demonstrativum, relati-
77
OD KOI.ÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ. -
VTim,
possesivum
atd.,
modus
indicativus, conjunctivus,
impcrativus atd.), myslil, že musí také v eském míti stejnou koncovku, a našel si pro ni píponu -tlivý. I má zájmena (,,místojména") dokazatlivá, potahovatlivá se nazpt, osedlitlivá atd., zpsoby pak: oznaniillivý, spojitlivý, rozkazatlivý atd. S velikým rozhorlením spisovatel se obrací proti užívání slvka jest, jsouabylivS. osob minulého asu (na p. pravil jest, pravili jsou, byli pravili). Ta slova prý až k ošklivosti a tesklivosti asto bývají slýchána. Má se jich užívati jen, kde mají svj samoláska jest, slepi jsou, milováni statný smysl, na p. byli anebo kde pomáhají oznaiti as dokonale minulý (na p. byli pišli); ale kde tch slov je teba jen „jako pátého kola u vozu", totiž ,,kde bez nich jazyk dobe se veze a k rozumu bezpen sedí," tu prý býti nemají. :
Bh
Zvláštní potíže psobily našemu skladateli „Krátkých pravidel" pechodník a píestí amans pí-ekládá on miluje, milujíc neb milující, ono miluje; 2. pád jednotného ísla jest: milujícího, množné íslo (amantes) oni milovávše, one milovávší, ona milovávše aneb ;
milující.
Jest podivuhodno, že si s pechodníky nevdl rady skoro žádný grammatiká. Již v 16. století kladli mnozí mužský tvar pechodníku za ženský, ženský za mužský, mátli jednotné a množné íslo, což otce slav-
ného pírcdozpytce našeho a osobního lékae císae Maxmiliána II. a Rudolfa II. Tadeáše Hájka z Hajku, „ctihodného starce" Šimona Hájka pimlo k tomu, že r. 1547 složil „Tabuli" o vlastnosti pechodníku a píestí a rozdílnosti jejich co do rodu, ísla a asu; ale zmatky tím odstranny nebyly. Trvaly dále až da Dobrovského. Ješt Šimek r. 1785 v Píruce pro uitele literatury eské (Handbuch fur einen Lehrov der bohm. Literatur) dovoluje užívati ženského tvaru v pechodníku pi mužském podmt. Lze tedy íci poraziv
—
as
:
78
n.
Bfi,f
—
nebo porazivši nepítele odpoíval mluví, vbec pechodníku nepoužije;
kdo prý
ale
ádn prý
Když nepítele porazil, odpoíval. Z ostatní nauky Krátkých pravidel
ádn
se
íká:
zajímají nás
už jen drobnosti. Pvodce jejich odsuzoval psáti astjic, mocnjic atd. místo astji, mocnji; nechtl, aby se psávalo akoliv, jakkoliv, cokoliv a p., nýbrž akoli, jakkoli, cokoli. Tu ho na scestí zavedlo nepravé rozumování. Praví: „Medle, pro nikdy neíkáš byl-liv, ale byl-li fuitne? Sloužilliv, ale sloužilli ministravitne?"
Hodn
drasticky
s tebou, táhla!
A
pekládá Apage slovy latinské napomínání k !
:
Jdi s oí,
pry
tichu: St! pax!
po esku tlumoí ml, drž hubu, drž jazyk na uzd. Zvláštního pozoru zasluhuje, že tu poprvé vidíme skladatele mluvnice míti jemný cit také pro syntaktické zvláštnosti naší mateštiny, všímati si skladebného úpadku jejího. Pi genitiv totiž jest poznamenáno Kdykoli u v propovdí jest asoslovo zapírající (negativum), chce míti pád druhý to pravidlo jest vše:
ech
:
žádné výjimky netrpí! Tato jediná poznámka již svdí prospšn o spisovateli, ukazuje nám obecné,
jej
(bystrým
pozorovatelem,
ale
i
dobrým znalcem
jazyka.
Knížku zavírá „obrácení latinských umlých slov na eštinu", ada latinských píklad a výatk pro peklad a konen na str. 124 130 Wejtah z Katechysmusu Welebného knze P. Petra Kanyzya z Towan^šstva Ježíšowa. Z pipojení tohoto Wejtahu tryská svtelný paprsek na neznámého pvodce knihy; dovoluje nám domýšleti se, že jím byl nejspíše len téhož ádu. tyi léta pozdji r. 1779 vyšlo ve Vídni nové, trojdílné Uvedení k Latinské kUžívání študyrujicí Mládeže v cis. král. Zemích (vytištno u Jana Tomáše z Trattler, cis. král. dvorských knihtlaitel a knihkupc). Tu opt v eském ná-
—
ei
zvosloví se jeví potšitelný pokrok, jakož vbec celý ráz mluvy a složení spisu jwukazuje na skladatele ji-
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZSNÍ.
79
ncho. úkaz ten zdá se nasvdovati, že zákaz eštiny nebyl tak písn provádn ijako znl, že leckde se osmlili neposlechnouti ho neb aspo jej praktikovali mírnji a že ani na vyšších místech se proto nehoršili. Vedle napsání té knížky nasvduje tomu nemén ta okolnost, že dvorní knihtiska ve Vídni se nebál, že by knihy neprodal. Možnost hmotné škody jist ped vydáním knížky o 3 dílech byla vzata v úvahu od
obchodník býti
—
znajících
úední
zákaz, ale
patrn
se jevila
nemožností.
Dlouhá bvla u konce
doba úpadku jazyka eského bohudíky
—
svítalo
^^S^
První
novoeská
bible.
Žádná kniha po všoclmy asy od pokesfanní našeho národa nebyla u nás tak vážena, rozšíena i tena jako Písmo sv. Sotva se ponkud odhaluje závoj bájí s milé tváe eského starovku, sotva stopovati mžeme první známky duše\mího života našich pedk, už nás vítají první pokusy zeštní bible a to pedevším žaltá; jiné ásti Písma než žalmy pekládati nebylo zprvu dovoleno z obavy ped libovolnými výklady jeho, jaké se jevily u rozkolu ík francouzských a anglických. Teprve ve 14. století za Karla IV. doplnny byly tyto peklady ostatními ástmi jeho a za vlády syna jeho Václava IV. svedeny ve zvláštní sborníky; o jednom z nich, tak zvaném sláva to vském litomicko-teboském z let 1410 1416, zají-
—
neboli
mavém
i
domnlou úastí M. Jana
Husi, vyslovil se
písný povždy soudce Josef Dobrovský, pro nádheru umleckého výpravy jeho že by se nemusit za stydti žádný král. Vystoupením Husovým bible se ocitla v popedí našeho písemnictva a vtiskla celému hnutí husitskému uritý ráz, tak že by symbolem jeho se mohly zváti bible, kalich a me. Peklady se množily mrou nejhojnjší a pronikaly do nejširších vrstev. V 15. století máme už pes 30 celkových pevod rukopisných a na 60 ástených. Výmluvným a vru estným svdectvím o neobyejné oblib Písma u našich pedk
81
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
odpovdného nepítele hnutí husitského i výrok Eneáše Sylvia, potomního papeže Pia II., uložený v jeho kronice eské, že byl pekvapen znalostí Písma u Táhorit; sotva prý by se našla žena táboritská, která ])y neznala Starého i Nového zákona; stydti by se |)íed nimi mli italští knží, kteí neli ani Nového
jest
zákona.
A
není divu, že Cechové k této knize knih tak Ona jim první rozžehla svtlo vzdlanosti a její uení zachránilo je od osudu Polaban psobením Cyrillovým; v husitském hnutí mla první slovo a pispla skrze toto hnutí opt k obrodu eského národa. Bible pedky sílila v tžkém uti-pení a nedávala jim klespilnuli.
nouti, poskytujíc živý
pramen útchy v mohutné
veleb-
dj
starozákonních, jejich osudm tak podobných, a v božské síle i v utrpení Kristov. Proto také po válkách husitských zstala vrným hostem eských domácností. Vynalezením knihotisku umožnilo se ješt vtší rozšíení její. Když pak se ujala ddictví hunosti
sitského Jednota bratrská, bible stala se jejího uení a nová láska k ní
menem
uhelným
ka-
tryskala
ze
všech srdcí jejích len. Vydávána doma i v cizin napoád v nejpelivjší úprav, až tyto tisky korunovány byly šestidílnou biblí kralickou, jasnoskvlou hvz-
vn
ozaovati bude zbožnost, dkladnou eských bratí k rodné mluv. Vydání její stalo se pízní a podporou Jana hrabte ze Žerotína v Kralicích u Ivanic od r. 1579 do r. 1593 od družiny spisovatel vtšiou moravských. Význam této bible vyniká nad všeliká ostatní vydání eská; nebo kdo by nevdl, že ona byla v asích stíhání, pálení a niení eských knih jednou z nejpilnji pronásledovaných, ale ješt bedlivji stežených, že se zvlášt po bitv blobo r-ské stala nejvrnjší družkou dou, která
píli
a nepekonanou lásku
života
všem bratím doma
i
za hranicemi, stále pod-
ncujíc tutlaný plamen lásky k nešastné vlasti v jich zkormoucených srdcích, a že ona zárove také vedle Vi\ Bílý:
Od
kolébky naSeho obrození.
Q
82
FR.
BÍLÝ
kroniky a spis Komenského byla jedinou páskou rozptýlené a rozprášené echy dohromady vížící? Z ní zaznívala slova posilující vždy nejlahodnji, nejvybroušenjší, nejryzejší mateštinou, a arodjn psobila na hlavu i srdce. Má proto kralická bible vedle bohosloveckého pedevším význam kulturn-historický. Stala se též základem všech následujících vydání (i katolických) biblí, a peklad pijatý od svtoznámé londýnské spolenosti biblické jest poízen dle bible kralické. Avšak jezuité nesouhlasili s tímto textem pedevším proto, že to byla práce nekatolík, potom také z té píiny, že se Bratí nevázali pesn textem od sv. Jeronýma upraveným a od snmu tridentského v církvi katolické vbec užívaným ili tak zvanou Vulgátou, nýbrž že pekládajíce sáhli hloub, totiž k texhebrejskému a eckému, a posléze že opatili vydání své výkladem v bratrském duchu podaným. Proto naléháno od pražských arcibiskup Mat. Ferdinanda z Bielenberka a nástupce jeho Jana Bedicha z Valdštýna na to, aby Písmo bylo znovu peloženo, a práce ta svena tem jezuitm (Konstanciovi, Šteyerovi a Bamerovi), kteí ji dokonili, použivše také bible kralické, roku 1715. Jelikož na ni náklad dalo Ddictví
tm
Václava, i bible tato nazvána svatováclava o tom názvu jest všeobecn známa. Památnou se stala hlavn tím, že jest prvním pekladem Písma sv. a úmysln provedeným v duchu a smysle katolickém, tak že ji Dobrovský nazývá první
sv.
skou
vdom
pesn
katolickou biblí naší. Mnoho uplynulo let, než se pocítilo mezi echy, by bylo teba znovu vydati Písmo sv. po esku. Nedivíme se tomu, vdouce, že osmnácté století jest dobou nejhlubší poníženosti eského sebevdomí. Jednotlivci ukrývající bibli jako posvátný poklad po pedže
cích, dotvrzují pravidlo tím, že to byli tlivci.
práv
jen jedno-
Teprve ke sklonku panování Marie Terezie chy-
stal se olbrat
a hle, tento hned se projevil tím. že bylo
OD KOI.ÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
žádoucno, Písmo sv. nov peložiti a vydati. Sama císaovna Maria Teresia si toiio velmi pála a své pání projevila pražskému arcibiskupu hrabti Ant. VeíTM Píchovskému z Píchovic. Ten neznal zpsobilejšího pro taký úkol nad mnicha ádu pavlánského Fortunáta Durycha, jenž slynul nevšední v té dob znalostí jazyk nejen klassických, ale i východních (zvlášt arabštiny a hebrejštiny) a slovanských, a nad Fr. Faustina Procházku, spolueholníka a odchovance jeho ve znalosti jazyk klassických a východních. tedy uložil upraviti po esku Písmo sv. podle latinského textu v církvi katolické užívaného (Vulgáty). Jelikož pak zmn hloubji zasahujících uiniti nesmli, nýbrž latinského textu písn se držeti uloženo mli, položili si za základ bibli svatováclavskou a srovnávali ji slovo za slovem s Vulgátou, opravujíce tam, kde se onano uchylovala od této. Jen kde toho žádalo lepší porozumní textu, používali pvodního znní hebrejského a eckého, svých bohatých vdomostí z hermeneutiky a starých peklad, zvlášt bible benátské, a propjili takto svému pekladu výborných a mistrovských vlastností. asu na peklad nemli nazbyt; sazei brali jim každý arch od ruky a ješt
Tm
to, aby se rychleji pracovalo. Pes obmezování oba pátelé pracovali o své úloze se zápalem neobyejným, plynoucím také z vlastenecké lásky, tak že Nový zákon byl ve dvou letech hotov ml název Nový Zákon Pána p, Sp a-
naléhali
poád na
toto všelijaké
;
:
našeho Ježíše Krista podle st a rého obecného latinského textu opt s obzvláštní pilností pehlédnutý, ponapravený a vnov vydaný P. 1778, y Praze, nákladem pravidelné školní knhotiskárny. Opt dv sitele
-
1.
léLa
polom
r.
1.780.
vyšlo celé Písmo o názvu
:
D
i
b
1
í
eská, to jest Svaté Písmo Starého Nového Zákona, podle starého obecného laj
tinského textu od
ímské
katol. církve 6*
84
PR. BÍi,Ý:
a užívaného peložené, opt obzvláštní pilností pehlédnuté, ponapravené a znovu vydané. Nákladem knihtiskár-
potvrzeného
s
ny
k. normální školy. Kniha opatena jest arcibiskupským schválením, které tení Písma obecnému lidu nejen dovoluje, ale i doporouí, pedmluvou vydatelv a 31 pravidly k výkladu Starého Zákona hledícími, dále rejstíkem mravných prpovdí biblických, modlitbou ped tením Písma a po upotebitelnou, posléz výtahem z katolické vrouky s poukázkami na píslušná místavPísm a seznamem knih biblických. Nízká její cena (stála 2 zl. 15 kr.) mla umožniti, aby se více a rychleji rozšíila i mezi obecným lidem. Úprava a tisk byly c.
nm
pelivý.
Tak vznikla a vypadala druhá katolická, ale první novodobá bible eská z let ná-
rodního obrodu. Málo bylo tehdy v Cechách tch, kdož by byli mohli v pravé cen posouditi šastný tento in. Pede všemi ovšem byl k tomu zpsobilý Josef Dobrovský, který také vydání toto, zvlášt pak jazykovou stránku jeho, v níž po našem mínní spoívá pední jeho dležitost a význam, za vzornou vyhlásil, prav ve svém asopise Bohmische und máhrische Literatur (ve svazku II. na str. 180.) „Pilnost vydavatel vztahovala se posléz až na malikosti, smí-li se nazývati malikostí pra:
a
vopis ustálený, uritý, z nejlepších klassických spisovatel vzatý. Máme u vydání tomto knihu klassickou, kterou by se mli echové v pravopise slušn spravovati. (Dobrovský sám asto se k ní ve svých pracech odvolává jakožto ke vzoru.) Ryzost jazyková
této knihy jest hodná dstojnosti Božího slova... Vbec jest toto vydání první laciná a pohodlná píiiiná bible." A správce universitní knihovny Karel Rafael Ungar napsal o ní, že má ped katolickými biblemi Ddictví svatováclavského mnohé ped-
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
nosti, a její
právem prý
„s obzvláštní
se
8^1
na titulním list jmenuje vydání pehlédnutým a poiuipratedy neobyejné cti, které se jí
pilností
veným." Zasloužila si dostalo od Marie Teresie tím, že naídila 1000 exemplá této knihy rozdati mezi lid, kterouž péí o vzdlání a zbožné vychování lidu jist si získala vdk jeho, ale také vdk všech pátel eského jazyka. Jakkoli však tímto inem Procházka a Durych nemálo se zavdili svému národu, uvádjíce nejoblíbenjší vedle kroniky eskou knihu a to v dokonalé eštin psanou do jeho domácností u missioná tehdejších vzbudila tato bible, jak dí Jireek v Rukovti (II. 146.) „nemalou nechu a soení, tak že se Procházka vidl nucena, aby pímo u císae Joisefa ,11. hledal ochrany." Pes to po nkolika letech bible byla úpln vyprodána; eský lid tedy nebyl ješt duševn docela odumel, nýbrž hned se hlásil k životu, jakmile zavanul volnjší, mírnjší a eskému jazyku píz:
nivjší vánek. Ale Procházkova znalost starých jazyk, hcrmcneutiky a íiebrejštiny jakož i vdomí, že ryzost a jadrnost ei by mohla býti zvýšena, kdyby v texte volno bylo užívati ryze eských obratv a vazeb, nedaly mu pestati na úprav textu biblického, jak jej vidíme ve vydání z r. 1780. nepokládaje Jio za tak )[i správné, jak! byl pál, jmenovit proto, že nemohlo býti uinno na základ srovnání s textem eckým a volnjším jazykem eským, uchystal vydání nové aspo jednoho dílu, t. Nového zákona, na podklad sice vydání prvního, ale petvoené, jak sám dí v pedmluv, opravené, s pvodním textem, ytarým latinským výkladem a jinými východními peklady srovnané. Vyšlo r. 1786. nákladem Elsenwangerových ddic o názvu „Písmo sv. Nového Zá;
:
kon a",
a bylo
na sklad ,,knihárny cis. král. norÚprava zevnjší je na tehdejší dobu
mální školy". sliná, a jsou k
nmu
pidány
dv
jtnapy
latinské
86
PB.
BÍLÝ:
Imapa Sv. zem a niapja Stedozemního moe (ásti východní od Itálie). Tento Nový zákon teprve v jasném Bvtle ukázal bohaté vdomosti Procházkovy a to tím lépe, jelikož celá práce byla jeho vlastní, kdežto pi prvé mnoho dobrého spadalo na vrub Durychv. Pedeslána jest zajímavá pedmluva.
V
ní ispisovatel
vydává.
Hlavním
pedevším
jest
praví,
mu dvodem,
pro Písmo
sv.
že prý není toho
asu vydání, jia kterém by se pestati mohlo. Bible kralická prý obecenstvu již nestaí, jsouc jednak už vzácná, jednak též jednostranná. Tuto poslední výtku dokládá tím, že výklad bible kralické prý jest uinn v duchu nekatolickém, jen v (nemnoho vcech vážných; nad to prý se v ni vloudilo mnoho omyl nepozorností písa a záhubností asu; posléze prý výklad Písma od té doby uinil )znamenité pokroky. Závadným shledává také zpsob v 16. vku obvyklý, podle kterého se na nebratry inily útoky a narážky, tak ze krom Bratí jiná církev jieh bible nezmnné tak beze všeho užívati nemohla. Ale vydavatel není slep k pednostem bible kralické. Uznává její výbornost pro svj as a neváhá piznati se k tomu, že jí také hojn používal pi svém vydání, ovšem jen v tch vcech, které se shodovaly s obecnou pravdou. To tedy bylo Procházkovi pohnutkou, že Be odhodlal svým krajanm opatiti nové vydání Písma sv. Že pak se drží textu katolického, odvoduje tím, že jest lépe držeti se svého, když toto jest dobré a osvdilé, a pak že žádná církev xiemá textu lepšího ho užívati ostatn celé vydání prý jest takové,
a
e
mže
i
nekatolík.
pi tomto pemnohých knží toho ne-
Ale ani zásady, jimiž se spravoval klade, nedocházely souhlasu
;
dbaje Procházka snažil se text Písma „své pvodní, první a apoštolské istot" navrátiti a co se zdá
Me
87
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
omylného nebo pozdjšího, na to poukázati pod arou. Nedostatenost a chybnost mnohých vydání býti
pocházela prý dílem z neznalosti jiné, „než kuchyské latiny a etiny", dílem z neznalosti mateštiny. Tuto vadu tepe obzvlášt ostrou satirou, protože pekládáno do slova i rení, jednotlivým pouze vlastní, ímž mnohá místa se stala nesrozumitelnými. To vše on piln „vymustroval p, opravil". V dalším Procházka libuje si „nynjší svobodu skladatelm knih milostiv propjenou", pod jejíž „stínem a ochranou" mohl všude íci to, co uznával pravdou, prý pi tom vždy byl pamtliv konservativnosti lidu, zvlášt ve vcech náboženských. Kristových Tak na p. dokazuje, že ábli za neposedali lidi, aniž vbec kdy jindy to iní, a že dokládá však, že v ábly jest to jen babský klep ví. I z poznámky, že prý církev nikdy nedostala od Krista moc vymítati zlé duchy a initi zázraky, proež také její toho druhu modlitby nemají ceny jiné než orodovací, vidti, že Procházka prodchnut byl svobodnji myslícím duchem své doby. Na konci vydavatel se omlouvá, aby chyby, jichž se snad dopustil, od znalc nebyly piítány jeho vli; na soud lidí „odpolu a níže" uených však ohlížeti se nebude. Ty nazývá pokolením pravd a dobrým vcem ze všech pokolení nejnebezpenjším. Jak peliv Procházka toto vydání obstarával, toho budiž svdectvím, ze každý arch pehlížel tikráte. Mluva jeho je pesná, není však prosta nkterých zvláštností; tak na p. užívá slova msíky m. závorky, vymustrovati m. vyhledati, pípadný ve smyslu
eem
,
a
as
;
upímý m. upímný, pobíhati nco m. oponeho, domv m. dom, u píkladu m. na
nahodilý, míjeti
p,, rád klade vedle sebe stejnoznaná slova, sloveso vsázeti má v 3. osob množné vsází m. vsázejí a j. Libuje si též v dlouhých souvtích, ímž se sloh stává ponkud tžkým a trpí na jasnosti. Pravopisu užívá
88
fr.
bílý:
ješt starého, bratrskólio; jenom rozdílu mezi 1 a 1 už nešetí, z ehož se slušn omlouvá, prav, že toho rozdílu už ani namnoze v mluv se nedSá, a že by šete ho pak dsledn též dbáti musil rozdílu mezi b b', p a p' a zvlášt i a y, což však se ve výslovnosti nedje a jemu se zdá býti „tintrkou". Celá kniha obsahuje s rejstíkem epištol a evangelií, která pes celý rok ve dny nedlní a svátení bývají tena, stran 758. Zcela nezávislý na vydání tomto jest peklad z pirozené nutnosti vyrostlý a vytištný r. 1804. Jelikož první peklad z
totiž
r.
vyšlý nákladem
1780.,
c.
k.
normální školy, záhy byl úpln rozprodán, nejvyšší správce této školy a probošt kapituly vyšehradské, známý oprávce a ponmovatel obecného školstva, Ferd. Kindermann ze Schulsteinu, spolu s biskupem litomickým obrátili se na Frant. Faustina Procházku, aby opatil vydání nové, dle poteby opravené. Procházka vzal tedy na se, znaje tžkosti toho a petížen jsa pracemi svých (byl totiž od r. 1786. editelem gymnasií pražských a censorem eských kniii),
úad
a
„z lásky vlastenecké a pro obecné dobro svých milých krajan" tuto tetí eskou úprai
vu Písma sv., a páli, aby vyšlo
to
tím ochotnji, protože mnozí
si
pokraování Písma sv. vydaného r. Tomuto pání však ne1786., ili Starý zákon. bylo lze vyhovti, jelikož nakladatel byl zemel, a tak by vc byla zmaena bývala úpln, kdyby nebyl dostal od zmínných muž úkol, poíditi nové vytéž
dání celé bible. Titul
nové
této
bible
jest:
Biblí
eská
t.
j.
Písmo Starého Nového Zákona podle starého obecného latinského od sv. ímské katolické církve schváleného výkladu opt s obzvláštní pilností pehlédnuté, ponapravené, vysvtlené a znovu vydané léta Pán 1804. Dva díly. S nejmilosticelé
S,v.
i
89
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZSNÍ.
V
vjší svobodou cis. král. apoštolské milosti. nákladem cis. král. norm. školy.
Praze,
str., od Díl první obsahuje pedmluvu na 25 Procházky podepsanou, pak krátký výtah ueni víry katolické (z pedešlé bible petištný) pro ulehení tenáe vyrovnaný, s poznamenáním míst Písem sv., pak poádek knih Starého zákona až do prorok (tedy patero knih Mojžíšových, knihu Jozue, Soudc, Rut, 4 knihy královské, dv knihy Paralipomenon, dv Ezdrášovy, knihu Tobiášovu, Judith, Esther, Jobovu, Žalm, Písloví, Kazatele, Píse Šalamounovu, Knihu moudrosti a Ekklesiastikus) díl druhý chová ostatek. ;
Z prvu Procházka chtl uiniti vydání bez vyvyjma jazykové, jakým bylo vydáni z r 1778.
svtlivek,
a 1780., a vysvtlivky vydati, až by se ukázala toho potoba, ale pozdji zmnil úmysl a poal hojnji vysvtlovati, se pi tom slovy sv. Jeronýma, že
íd
Písmo bez vdce nedlužno ísti. Pochybovali', že by léta a síly staily k tomu, vydati poznámky o sob zvlášt. Základem byl mu text latinský, tridentským snmem schválený, pi tom však pihlédal k originálm a odchylky poznamenal dole. Co do výkladu používal výkladu sv. otc, jiných bibli eských, i nových vý-
sledk
vdy
a kritického badáni
si
všímal.
vc, že Starý zákon klade v cen zle buší do Žid, že jakožto ,,lidé z vtší ástky hovadrti neumli svých tlesní a mysli k vcem duchovním a nebeským pozdvihovati, ale musili jako dti vyhrožováním hnvu a pomst Božích a slibováním dobrých vci asných na uzd držáni býti". Proto prý jim bylo ke spasení potebno uení prorok, není však jím pro kesany. Vbec prý touce Starý zákon, máme míti na pamti, že psán byl pouze pro Israelity, ,,lid dtinský a vyšších nauení duchovních neschopný". Dokládá to píkladem o Jakubu,
Zajímavá pod Nový, pi
jest
emž
který jsa v Mesopotamii divil se, že by tu
i
Bh
byl,
90
tu. BÍI.Ý:
a p. Nám kesanm prý jest dležitjší Nový zákon, kterým Starý též v mnohých ástech jest zrušen. Proto, chce-li kdo bez úrazu ísti knihy Starého fciákona, necha obeznámí naped s Novým a to 'se dkladn, zvlášt pak s tmi místy, která mají a mla platnost všeobecnou a nikoliv jen pro tehdy získané vící z pohanv a židv, aby neupadl z krátkozrakosti v nevru. Mnozí totiž té doby nevili vbec ve Starý zákon a chtli si vysvtliti vše rozumem, jakož prý vbec
osudným omylem tohoto (XVIII.), proti pedešlým ovšem osvícenjšího století domnnka, že pouhým lidským rozumem vše se zmže. Ale „bez Boha rozum nic nezmže, an nad vci pirozené se nevznáší". Proti takovým nevrcm se ozývá oste. Aby pak echové takovými se nestali, nýbrž aby „každý ta Písmo sv. slovu Božímu v zavenému rozumti jest
nm
také bez velikého nákladu biblí takovou sob zjednati mohl", to chce docíliti tímto vydáním a proto také poznámky jeho nejsou kritikou obsahu Písma sv., nýbrž výkladem smyslu textu a tento nkdy bývá v závorkách doplován; jindy ovšem zase poukázáno jen na jiná místa Písma, jichž pomocí každý si uiniti samostatný výklad. Ke konci vysvtluje zkratky, ^sob, jak si poa
mže
ínal pi výklad, a omlouvá možné chyby, klada je na úet tiskárny a snímaje všelikou vinu s beder korrektora Frant. Tomsy. Mluva Procházkova v tomto vydání jest vytíbená, pelivá a pesná. Byl dobe prostudoval povahu a vlastnosti jazyka eského, znal pedk, vydávaje horliv staroeské tisky, a byl ve své dob vbec vedle Dobrovského nejlepším znatelem eštiny. Pozoruhoden jest jeho výrok o pednostech jejích ped latinou, (který iní v pedmluv. Pravit zajisté, že nejednou jazyk eský nad latinský svou ohebností pedí, tak že jím text pvodní hned vlastn podobnými i
e
OD KOIíÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ,
91
mže
býti vyložen, kdežto v latiiiskéin jazyku z nedostatku takové ohebnosti musí býti opisován. Pes to zapíti nemžeme, žj si Procházka libuje tu v dlouhých a nkdy dosti tžkých vtách a periodách, ímž ujma se dje jasnosti a plynnosti slohové. Když pak i tací bystí a vysoce vzdlaní duchové jako Procházka klopýtali pi usilovné snaze psáti slohem nostrojeným, srozumitelným a správným a s tolikerými nesnázemi bojovali, nebude za tžko uiniti si pedstavu o tom, co práce stálo první naše spisovatele, než se dopracováno mluvy lahodnjší a hladší! PT-Qcházka tedy první dal v nové dob eskému lidu do rukou zase bibli psanou jazykem správným a jadrným. Zásluha jeho jest tím vtší, jelikož bible kralická nebyla dosáhla schválení katolické církve, jen poídku se dochovala a opt tisknouti se nesmla; ve
slovy a touž zpsobilostí
i
vydání pak svatováclavském peklad jest namnoze otrocký, bez ohledu na povahu eského jazyka uinný, tak že tento peklad neznárodnl a jen z nouze byl dobrý. Lid náš pravého, oblíbeného pekladu tedy neml. Až teprve bible Procházkovy zase uvedly tení eské do chýší a rodin, kde už dávno bylo vzácným hostem. On první v nové dob probouzel v tisícerých myslích povdomí jazykové a tím i povdomí ducha eského
když ke všem nepátelm eského jazyka a národa ješt se pidružili vlastní synové a znetvoujíce ve svých spisech a mluvnicích jazyk neslýchanými slátaninami jednotlivých slov i celých rení, mníce a kazíce pravopis, skloování a asování, takto staten pomáhali k tomu, aby jazyk náš byl zbaven posledních opor svých, zdravého jádra, odvných zákon pírodou a dlouhými vky vytvoených a tedy tím snáze utonul v mohutných vlnách nmeckého hnutí: v tch letech bible Procházkovy postavily vydatn ochrannou hráz tomu hltavému pívalu. Než nejen milovníci proti '
02
FR.
BÍLÝ:
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZSNÍ.
jazyka a lid eský vítali je radostn, také knží našli v nich žádoucí pomoc Procházkovi piítáme též neocennou zásluhu, že s kazatelen od r. 1778. nohlo zaznívati slovo eské opt ve zpsobe ryzí, pirozené :
a ušlechtilé.
Za ské a
to
mu
nmecké
budou
vdni
spisy jeho dávno
^^^^
echové, i když latin upadnou v zapomenutí.
Literární spory
v
dob
obrození.
Dobu národního obrodu svého poínáme obyejn od roku 1750, písemnictvo v pak poalo zaujímati význanjší místo teprve v posledních dvou desítiletích toho yku. Není tedy ješt tak letité, a pece mu bylo už vybojovati více ptek a pekonati více tžkostí než v kterékoliv dob pedchozí. Jsou to hlavn ti zápasy, Ye které ée naši buditelé pustili a jež mohly zcela dobe býti klidnou a smírnou cestou urovnány, kdyby práv v eské pirozenosti nežil poád ješt bojovný duch starých pedk a v eské krvi nebyla jakási dávka
nm
hašteivosti.
Nejdležitjším byl
spor
o
spisovnou mlu-
vu, prosaickou i básnickou; ve spojení s ním rozhodováno tíaké o tom, jakým pravopisem psáti a posléz jakou p r o s o d i í skládati verše. Prvá píina spor tch vzí v dob, ve smutném úpadku jazyka i literatury, v 18. století. eština vypuzována jsouc z i veejného života, z kostel i škol a nemajíc opory v nadaných spisovatelích, nemohla býti v ušlechtilosti a istot udržována a pozbyla takto, nemén pak též vlivem a utlaováním se strany panujících eí cizích, tvaroslovné i skladebné správnosti. Udržovala se hlavn v nižších vrstvách lidových; v mstech tratila se vihled, mezi šlechtici pak byla známost její prachatniá. Jasn nám tento úpadek jazyka eského osvtluje píhoda vypravovaná
úad
94
PR.
BÍLÝ:
o slavném jazykozpytci slovanském Josefu Dobrovském, v pkném životopise jeho napsaném od moravského archiváe zemského Vincence Brandla. Tento uený muž etl kdysi v Hájkov Kronice slovo a nevdl, co
sa
znamená.
mst,
ale rozliných lidí v nikdo mu neuml povdti, co by to slovo znamenalo; šel tedy ped brány mstské, hledat starších lidí, a tu
se
I
posléz
mšané
ptal se tedy
dovdl,
co je
to
sa
!
.
.
.
Tak
byli
páni
zapomnli svého jazyka!
A hle, týž Josef Dobrovský, z eských rodi v Uhrách narozený a v Cechách nmecky vychovaný, byl Prozetelností k tomu vyvolen, aby náhodou piveden byv ke studiu slovanštiny a eštiny stal se naší mateštin pední záštitou, zachráncem její ryzosti. Geniálním bystrozrakem mohutného ducha svého odvké zákony tvoivosti v ní ukryté, odhalil ladnou ústrojnost její, jíž se vyrovnává kterémukoliv jazyku evropskému, zejména eckému, latinskému a nmeckému. Z rum a trosek vykouzlil novou budovu, a nevývratn podepel její základy jazykozpytnými pracemi svými. objevil
Na samém závru
spis už r. 1799. vydal o tvoivosti jazyka našeho (Uiber die Bildsamkeit der slavischen Sprache), jímž navždy uinil konec libovli, ba anarchii do nho zahoštné a v mluvnici své Ausfuhrliches Lehrgebaude der blbhmischen Sprache (r. 1808 a po druhé r. 1819 vydané) dovršil dílo to tak znamenit, že oba spisy iy se staly jakýmsi grammatickým zákonníkem naší mluvy. vystihl dr. Jan Jakubec význam „Lehrgebaude" v literatue eské devatenáctého století", prav ,, Mladší generaci Dobrovského mluvnice dlouho nahrazovala vyuování v jazyce nejvtší nedostatek jejich doby mateském a zejména jazyku mateskému. Všem pozdjším mluvnicím eského jazyka i mluvnicím jiných jazyk slovanských bývala brána za vzor."
také formátem
století
mimoádný
Pkn
:
—
95
OD KOI,ÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Ve Slovníku nmecko-eském (Díl I. 1802) Dobrovský vynesl na jevo \další bohatství eí eské, poklad slovný, pivádje tu správná slova k novému životu, jež dílem z lidu a náeí, k nmuž ml velikou hlavn pak ze starší doby vybral z ásti také i'ictu, Ve na základ poznaných zákon nov utvoil. svých Djinách literatury (Geschichte der bohmischen Literatur r. 1792 a 1818) pak ukázal, že eský jazyk žil kdysi také jarým životem duševním, že ml etné a vynikající spisovatele, ba i svou klassickou neboli zlatou dobu v 16. století. Tím vším zpsobil v tehdejších vlastencích jist netušené povznesení myslí. Zejména poukaz na zlatou dobu ml úin mocný. Jí tehdejší Cechové se jali honositi
proti
cizin,
jí
používali
za
také
štít
proti
útokm
tch, kdož eskou literaturu posuzovali pouze dle tehdejší pítomnosti. Spisy doby stední vešly ve zvláštní oblibu, byly znovu vydávány,,; a nkteí ve svém zájmu pro ni pokroili tak daleko, že toto 16. století vyhlásili za neodchylný vzor i pro dobu novou. Bylo v tom poínání cosi dobrého mla se jím zjednati spojitost mezi minulostí a pítomností. V pítomné dob vzor spisovné mluvy hrub nebylo; lid tedy neml co klassického ísti a spisovatelé nemli, na se tíbiti.*) Toho všeho však poskytovala stední doba liferatury eské dostatek: mla vybroušenou mluvu, a bohatství spis nevšední. Bylo proto vcí prospšnou, že se vzácn dokonalá eština zvlášt Bratí eských oživila, a ani dnes nen^í na škodu v kralické bibli, spisech Komenského, Žerotínových, v cestopise Václava Vratislava z Mitrovic a j. se pokochati a trochu více než setrvati peúchyln na jazyku zase „poeštiti" :
em
:
Znímý djopis
a pramaliká Frant. Martin Pelcl nezprvu viibec psáti po esku, a byl z nejzanícenjších vlaslimil! neboC prý ninine již tuze pivykl, akoli eština byla jeho mateským jazykem *)
troufal
si
—
—
9G
PR.
BÍLÝ:
nedovolovati žádného rozvoje dalšího v nm, bylo by stanoviskem píliš obmezcným a bylo by nutn mlo v záptí následky škodlivé. Proto dnes obecn so uznává bystrozrakost Jos. Jungmanna a neohroženost jeho tím projevená, že nepamatoval pouze na pítomnost, nýbrž také na budoucnost, na píští poteby a literatury eské, a proto o zkušenost z jiných jazyk erpanou se opíraje a vzhledem k ohromnému pokroku ve všech oborech, který ostatní národové uinili za pldi"uhého století, co eský národ s jevišt djinného byl zatlaen, vyslovil zásadu, že živý jazyk musí pokraovati, a podle ní také jednal. tedy stal se hlavou tch, kdož hájili pokroku, rozvoje eského jazyka, ovšem na základ a jazyka veleslavínského a bratrského. Bylo by ovšem Dobrovskému píslušelo, aby tu byl stál v ele; ale Dobrovský pochyboval o vyšší budoucnosti literatury eské, mysle, že písemnictví eské zstane už povždy prostonárodním, poesie a zvlášt vda že eským jazykem se již nerozhlaholí nad to nepustil se v boj ani za nejvlastnjší návrh svj, pravopis analogický, a ponechal jiným mu dobývati vítzství. ístarém,
ei
Jungmann
pd
;
Zjevn proti Jungmannovi se postavil na odi>or v tomto prvním literárním sporu eského obrození, o spisovný jazyk vedeném, pedevším J i í P a 1 k o v i , professor eské ei a literatury na evangelickém lyceu prešpurském a redaktor Týdenníku (1812 1818). Ten, když vyšel Jungmannv peklad Miltonova Ztraceného ráje (r. 1811), pímoi vytýkal Jungmannovi, že „lapá náramn po cizích a neznámých slovech" a ohradil se proti takovému poínání; a Šafaíkovi, když jaksi pod
—
úinem
toho pekladu vydal své literární prvotiny, básnickou sbírku Tatranskou 51 z u s 1 y r o u slovanskou (r. 1814), dal dtklivé napomenutí, aby se ve spisovné mluv nespravoval Jungmannem, nýbrž aby ise od Veleslavína, kralických vydavatel, Komenského atd. slovansky uil. Koho však dnes napadne, že
\
97
OD koi,£bky naŠSho obrození.
zempis, hvzdárna a jiná, tehdy za nesrozumitelná neb lieslovanská vyhlašovaná, jsou pvodu nového, utvoena byvše díve Jungmannem? My zajisté jich a mnohých jiných Jungmannových slov neb jím ze starší doby pevzatých a znovuvzkíšených (jako jsou touha, úsvit, úti-pnost atd.) užíváme, a bez petržení: tak užívalo od naší. Ovšem šastn byl v nich vystižen duch nové míní nkteí, že Jungmann zvlášt v pejímání slov siný,
ryk,
látka,
jako
by
se
vk
jich(
ruských, polských nkud daleko, ale
ei
a vbec jinoslovanských zašel pov tom jej vedla snaha, abychom ,,
Cechové všeobecné spisovné ei slovanské vstíc pomalu vcházeli" a aby eštinu takto s jinými jazyky slovanskými sblížil. Václav Zelený ve zmínném již životopise Jungmannov s obdivem píše o jazykové stránce Jimgmannova pekladu, pTav, že „Ztracený ráj mluví jazykem ryzím, rovnajícím se správností a jadrností veleslavínskému, avšak jazykem zmladlým, dýšícím volným smlým duchem devatenáctého vku.' i
my
V pravd
jím utvoil
novou básnickou mluvu
eskou. Budoucnost pak dokázala pravdu Jungmannovy zásady a správnost jeho poínání, popíranou od krátkozrakých souasník.
Druhým elnjším odprcem Jungmannovým se Jan Nejedlý, professor ei eské na universit pražské. Tento' muž vyšinul i;é v mladých letech vzácnou stal
eí
znalostí západních a literatur jakož i inorodou láskou vlasteneckou mezi druhy svými záhy do popedí. Píze ve všech kruzích mu vnovaná pro jeho zpsobila j, že r. 1801 horlivou innost literární v 25. roce života svého povolán byl na universitní stobyl vlastn právníkem. Získal si lici jazyka eského, nevšední obratnosti slohové a studiem starších spis eských osvojil si jazyk eský doby veleslavínské tak,
a
vydatn pispl k utvoení nové prosy belletrické. V mluvnictví byl zprvu stoupencem Dobrovského pejal i mnoho z jeho nauk do své mluvnice že
;
Kr. Uílý:
Od kolébky naáeho
obrození.
7
>K. BÍLÝ;
98
r. 1804 vydané. Ale jako rychle sláva jeho vzrostla, tak brzy zase pohasla. Jen touha po ní, ctižádost, mu zstala. Hmota, blahobyt ubily jeho literární energii, j<ího vyšší snahy. Stal se „mšáckým aristokratem a sosákem". Do odporu a protivenství s Jungmannem oba povahou, nepivedla oba bývýchovou i všelijak jinak se lišili valé spolužáky z university ani tak vc sama jako pletky osobní. Také se netoil mezi nimi spor pedevším o spisovnou mluvu, nýbrž o pravopis a s ním teprve o spisovnou mluvu, jakož vidti z Nev druhé jedlého „Vyvrácení tak zvaných analogicko-orthogranebo Nejedlý hájil fických novot v eském jazyce" vbec tak zvané klassické doby, tedy vedle pravopisu také jazyka proti tm, kdož se tu od ní odchylovali. Jest tedy otázka spisovného jazyka u Nejedlého v tsném spojení s otázkou pravopisnou, a tento spor, spor o pravopis byl jmenovitou píinou rozklad všech a všeho rozbroje a znesváení mezi tehdejšími spisovateli. Zásluha pak o tento boj, který v pr\mím údobí svém byl veden s netušenou vášní a zarputilostí a proto sice ped cizinou neposloužil eskému jménu, nás smšnými, ale na druhé stran bez odporu mnoho dobra doma zpsobil, náleží Václavu také
—
—a
ad
:
;
pomr
in
Hanko v
i.
Hanka
byl rozený oprávce pravopisný. Už když práva ve Vídni (r. 1813 1814), podnikal, jsa korrektorem „C. k. povolených Vídeských Novin" od r. 1812 vydávaných Janem Nep. Norbertem Hromátkou, professorem eštiny na universit vídeské, a pílohy jejich „Prvotin pkných lunní", takové opravy pravopisné v tomto asopise a k tomu každou chvíli jiné, že mezi všemi vlastenci v Praze byl k tomu nemalý odpor.*) Vrátiv Ige pak do Prahy na další
studoval
—
»0h jaké podivování, jaké posuzování té Vaše orthogrami jest upím, že jedinký Vám jí nechválil, ale ten se zasmáv, ten rozhorliv, ten zaškarediv, každý opovržen na ta pohledv pi se odebral: ano i mnozí ji cikánskou fie;
ícti
99
OD KOI.ÍBKY NAŠSHO OBROZSNÍ.
uml výborn využitkovati tamjšího stavu vcí, Dobrovský byl totiž hloubavým a pronikavým duchem svým postehl nedslednost a nejapnost eseskobratrského kého pravopisu. Podle pravopisu studie, Jos.
—
vždy «/, napoád takto: po c, s, z w, místo i g, místo g i, místo 3 an. Psalo se tedy na p.: chlapcy on bhali bosý. Pro se psalo jedno i a druhé v/? V tom jevila se zejmá nedslednost! i jest píznakem mužského rodu, tedy už proto mlo se psávati po c ve slov chlapci a již také i. Ale krom toho jest c mkká souhláska podle pravopisu Husova má se psáti po mkké souhlásce psalo i, po tvrdé y. Byla zde tedy dvojí píina, aby se po c í, a proto Dobrovský ustanovil proti pravopisu bratrskému, že po c se má psávati vždycky * a po s psalo a tisklo se
—
místo y il a místo
—
—
—
—
—
—
a
žT,
které jsou obojetné souhlásky,
mlo
se psáti i a
í/
když toho žádala obdoba ili analogie (i ve slov bhaU žádá, aby také bos* mlo i). Kde pak tato bUžší obdoba nestaí, jako zhusta uprosted slov, tam má se prohlížeti k tomu, jak to neb ono slovo se
jen
tenkráte,
v jiných slovanských jazycích, pedevším v staré p. ve slov posýlati y se píše jen dle analogie staré slovanštiny; v eštin staré psávalo se posílati). Ostatních vcí se Dobrovský nedotekl.
píše
slovanštin, (na
Spisovatelstvo eské vidouc a slyšíc, že Dobrovský sám neklade na svj návrh veliké váhy, zstalo pi
starém, bratrském pravopisu
pes
jeho nedslednost.
tedy pišel do Prahy Hanka a uml se záhy vlichotiti Dobrovskému, jakožto nejslovutnjšímu tehdejšímu uenci, v píze. Navštvoval ho, všecky jeho zásady pravopisné a mluvnické pijal za své, aniž však se zekl svých libstek osobních. Shromáždil kol sebe
Tu
jiný kalmuckou etc. písobnosli potupn jmenujíc na Vás se .« (Linda Hankovi dne 15. dubna 1814.) Nejedlý Hroosoili mátkovi po píteli svém J. L. Zieglerovi vzkázal, že jest blázen. Dobrovský. i Pozdji podobný soud pronesl o .
.
nm
H.
100
BÍLÝ:
kruh stejn horlivých vlasteneckých student*) a se jim vykládati
když poet
naped y byt svém
jal
1815), pak jejich vzrostl a byt jim nestail, v univer(r.
sitní místnosti nauky Dobrovského (r. 1816). Jelikož pak tchto poslucha svou ilostí a svým nadšením si brzy získal více, než jich ml sám Nejedlý jakožto ádný professor eské ei a literatury, tento opel se proti tomu, aby student sml vedle nho pednášeti témž pedmte jak on v místnostech universitních,
a posléz jej také z university vypudil. Ale Hanka vdl si rady hned roku 1817. vydal na památku potlaených schzí studentských a Nejedlému na zjevnou píkoru :
Pravopis eský podle základu Gramatiky Dobrovského, jejž vnoval knížatm z Lobkovic, „nadji vlasti naší", Pravopis" se tšil neobyejnému úspchu, tak že do r. 1849 vydán byl nemén než osmkrát a dosáhl nákladu kol 12000 výtisk. Hanka oznail se i v tom spise vdným žákem Dobrovského.**) V ped,,
mluv
pak jemným ostnem dotkl se Nejedlého, rovnaje ho k tm, proti kterým už ped 400 léty uení mužové brojili (t. Hus), že v pravopise hovjí jen svému pohodlí a etymologické dsledností nedbají. „A to ekl professorovi a císaskému radovi, na kterémžto titulu si Nejedlý nemálo zakládal mladý muž opíraje se o autoritu Dobrovského, nad kterou vyšší nebylo." 1 lze si snadno pedstaviti, že osobní samolibost Nejedlého byla velmi dotknuta a pobouena. Ale tuto pjku hledl mu Nejedlý náležit oplatiti, ovšem stalo se tak teprve r. 1829. V této dob
—
—
*) »Sám pak Hanka drží uení eské, maje asi 20 filozof, které do Chrámu vlastenského uvádí a posvcuje* píše Jungmann Antonínu Markovi v listé ze dne 13. dubna 1815. **) To mu hned tehdáž nkteí souasníci vyítali jako obestírání se gloriolou Dobrovského a podobné se vc posuzovala i pozdji, Tak zejména Václav Zelený v Život Josefa Jungmanna r. 1873 vydaném na pf. praví, že tím dával »sprostjako holub a chyte jako had na srozumnou, že v té knize potká se tená s duchem a dkladností Dobrovského*.
n
101
OD KOT<ÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
totiž v básnictví byl oblíben zvláštní smr idyllický. Se zálibou se ítaly opt selanky ili idylly, a kde nebylo ibásník skládajících pvodní idylly, tam byly Cechové vždy bývají pekládány z jiných jazyk. záhy dotknuti každým duševním hnutím na západ, a tak i idyllismus brzy si sem zjednal prchod. J. iYejcdlý vyhovl tomuto smru, peloživ už r. 1800 a r. 1805 dv vtší idillické práce Gcssnerovy Smrt Ábelovu a Dafnysa. Tetího dílu drobných idyll, dlouho nevydával. Když pak Hanka s Nejedlým se rozestal, dosti
—
:
možná, aby mu stéblo položil pes cestu, pevedl tyto Gessnerovy idylly do eštiny a r. 1819 je vydal. Zdali Nejedlý v tomto inu spatoval výron osobního záští Hankova k sob, nemžeme jistiti, ale jest nepochybno, že Hankova pekladu nevidl tuze rád ba peložil tytéž idylly znovu a v pedmluv oplácí Hankovi starý dluh výslovn praV|,i že se snažil, aby je pevedl ,,v isté, srozumitelné a lib plynoucí eštin i klassické, všeho novotáství prázdné eské dobropísemnosti, aby cizími, neeskými a nemotornými slovy ani truskami z ruštiny nebo polštiny poskvrnny a zohyzdny nebyly!" ;
druhý spor literární, spor o pravopis, vyosobní nevraživosti tchto dvou muž. Jungmann zprvu se držel pravopisu starého, nechtje si rozhnvati Nejedlého, s nímž byl dobe spátelen a ne jednu vc ve prospch eského jazyka podA
tak
rostl z
nikl; ale
v ervenci
r.
1817.
list
se obrátil.
Hanka
jal
toho roku vydávati staré rukopisy eské tiskem (které však vtšinou byl Dobrovský sebral a jemu postoupil), a nazval tuto sbírku ,, Starobylá skládanie". Nejedlý zvdv to šel k tiskai, aby toho netiskl, že to nikdo nebude kupovati. Tu Hanka, aby dodal spisu váhy, vyžadonil na Jungmannovi, že k dílku tomu napsal pedmluvu, a \fnoval je ,,Jeho Dstojnosti Josese
Dobrovskému, uiteli svému, na dkaz vdnosti." Tím pozbyl Jungmann pátelství Nejedlého a ocitl se na té dráze brzy v ele obránc nového pravopisu.
fovi
102
»a.
Bat
Následek toho byl, že co se dosud pokládalo za osobní vc Nejedlého a Hanky, nyní se stalo záležitostí lilerámí. Pátelé Jungmannovi a Dobrovského, (kterýž poslední, jelikož
mu
spis byl
konen
vnován,
vystoupil
pozadí a také se ozval ve prospch svého dítka: pravopisu analogického), postavili se na jednu stranu, a skrovní pátelé Nejedlého skup'li se kol tohoto. z
Jedni sluli iotisté, analogisté novomilci, druzí ypsianomalisté, staromilci. Rczvášnnost ro.-;tla co
lonisté,
rok a neobmezovala se pouze nap:le literární, nýbrž hluboko zasahovala do všech záležitostí životních. Tak n. p. Nejedlý vymohl, že se stal úedním tlumoníkem ypsilonista Norbert Vank místo V. Hanky. Když Jos. Liboslav Zieigler pišel do Prahy a hned první den Jungmanna nenavštívil, ten piítal to jeho zaujatosli proti iotistm. Nejedlý v pednáškách dokazoval, že' ti, kdož se drží pravopisu analogického, jsou „karbonái, sektái, s Poláky a Rusy spolení zrádci," ba roznášela se povst, že dokonce také udával, zvlášt mladíky, kteí byli proti y, aby byli odvedeni k vojsku, což
v tch dobách, kdy služba vojenská
tn^ala i 20 let, nebylo malikostí, a-li to vbec pravda. Celakovský zase metal neustále šípy satyry na Jánka, jak nazýval Nejedlého napsal o nm, že zeme novou nemocí ypsilonomanií a že sláva jeho zypsilonovatlá už dodlává, a také mírný Kamarýt v zátiší svém klokotském tak byl roztrpen proti Nejedlému a jeho „tífackovému klobouku", jnk y nazýval, že chtl spáliti ty díly •
—
;
asopisu eského Musea, v nichž vyšly Nejedlého E])ické zlomky ypsilonem prý natuchlé. Z toho všeho vidti, že byla to dusná atmosféra v Cechách po tch 13 let, co boje trvaly, tedy od r. 1817. až do r. 1830., a že poteba byla nejvyšší, aby vzduch konen njakou blýskavicí se vyistil. Ta se dostavila; r. 1828 polemické kížení blesk v podob spis nastalo o pravopise, jimiž ukonen spor, a vítzství odnesl
Jungmann spisem
r.
1829.
vydaným
:
Beleuchtung
103
OD KOLÉBKY NAŠKHO OBROZENÍ.
dor Streitfrage der bohmischén Orthorap hic. Spis ten podnícen byl, jakož Jungmann sám piznává v úvod k nénm, brošurou Jana Nejedlého
ig
z
Vyvrácení tak zvaný ch anaravopisných novot po nmeku se-
roku 1828
log i c k
o-p
:
psanou a ve 12 odstavcích dokazující, že analogický pravopis není správný, jest bezdvodný, že odporuje „klassické" dob našeho jazyka, že jest to novota malicherná, z ješitné snahy po sláv a z rusofilství vyplynulá, polštin píbuzné odporující, neshodná s uením na universit a školách hlásaným, pipravující splynutí eštiny s nkterým jiným slovanským jazykem a tedy mravnost, náboženství a blaho státu ohrožující. Ve spise svém Jungmaim všecky tyto výtky v 29 paragrafech vyvrací dkladn a místy také s bezohlednou ostrostí; jmenovit dokládá, že Nejedlý má na své stran pouze zvyk, analogisté však pravidlo a dvody rozumové. Jen tak mimochodem naráží na to, že Nejedlý ke svému odpora snad i jinými pohnutkami než pesvdeností jest ponoukán, t. obavou, že kdyby zvítzil analogický pravopis, jeho spisy, kterých má ješt mnoho nevyprodáno, by už nemly žádoucího odbytu. Zvlášt drazn pak odbývá zlovolnou a v tch dobách nebezpenou výitku rusofilství, dále pak Nejedlého báze, aby eština nebyla smždna s jiným slovanským jazykem, a aby mravnost, náboženství a blaho státu neutrply. Ke konci však mu pece nabízí smír, I)ijme-li analogický pravopis pakli ho nepijme, žádá po nm, aby aspo byl ku protivné stran snášelivým, netupil a neplísnil jiných, strašidly nehrozil bezpodstatnými, 'a nemže-li jinak, tedy protivníky mužn pohrdal. V analogistech prý pozná klidné sousedy. Takto hovoe místy klidn, místy roznícen, doHrál všude se železnou logikou na spis Nejedlého a také nedostatky jeho ostatních spis odkrýval jmenovit ovšem vzal si na mušku také názory jeho o zlaté dob písemnictva eského, o posvátné jakési nedotknu;
;
104
PH,
fíhi:
telnosti bratrského a veleslavínského jazyka
a nepoteb-
dalšího pokroku jeho a opravdu šastn je vyvracel. I nemohl Jungmann než odnésti úplné vítzství nosti
—
nad sokem. Od
r. 1829. Nejedlý byl literárn mrtev a analogický pravopis slavil po tuhém tomto boji triumfální vjezd do písemnictva eského. Málo bylo jen pevností ješt odpor kladoucích a také ty poddaly se brzy
samy. Ovšem nesmíme pominouti neuznalým mlením, hlavní toto vítzství pedcházela jiná drobnjší, tím dobytá, že ob hlavní diiševní pásky mezi tehd -jpími vlastenci asopis eského musea od r. 1827 vydávaný, a asopis katol. duchovenstva, o rok pozdji založený, tištny byly pravopisem analogickým, což pi vynikajícím postavení, jež jejich redaktoi Fr. Palacký že
:
a Karel Vinaický zaujímali, a pi autorit, které si zejména Fr. Palacký byl získal, padalo nad míru tžce na váhu.
Byly-li
súastnny bývali
v
boji
o spisovnou
tytéž osobnosti,
ešením
dalšího,
jiní
mluvu a o pravopis zase mužové se za-
tetího sporu literárního, ve-
deného o presidii. Mají-li se básn skládati podle pízvuku i podle asomíry, a to se jednalo od té chvíle, co Dobrovský r. 1786. v Literarisches Magazin fiir Bohmen und Máhren nazval nešastným pokusem, že Komenský peložil žalmy asomrou, a o i)Ovstném gramatikái Rosoví se vyslovil, že si stvoil prosodii dle pravidel ei latinské a poítal verše svoje pesn na prstech, že jsou však jenom pro hluché. Byl-li Dobrovský na pravé cest, když zavrhoval asomíru úpln a vyhlásil pízvuné básnní za jedin pimené v našem jazyce? Ve staré dob literatury eské, jež sahá ode dob cyrillosmethodjských až po mistra Jana Husa (tedy do roku asi 1400.), sady básnictva eského poskytovaly utšený pohled. Byla to pravá vesna jeho: vše puelo,
OD KOLÉBKY NAŠSHO OBROZSNÍ.
105
vše oku lahodilo svží zelení, vše dýchalo líbeznou 'vni; a nejeden ranný kvt lahodil takovou krásou, že z tohoto máje básnického bylo možno se nadáti nejzdárnjšího rozkvtu dalšího. Z prostonárodního básnictva staré a stední doby ovšem nelze uvíti leda prostou kytici, zachovalo se nám pramálo, se u nás zpívalo mnoho jak u jiných Slovan. Lidu si tehdy neváženo v niem. Když pak eští králové poali hýkati nmecký živel v Cechách a eská šlechta za jich píkladem! si oblibovala cizí zvyky, mravy, kroje, vzmohly se též v písemnictvu cizí proudy a látky. Že pak v cizin zpívali se 'zvláštní zálibou o dobrodružných inech slavných hrdin a rytí starovku i dob nedávných, také eští básníci jali se skládati podobné zpvy o Alexandrovi Velikém, králi Artušovi a jeho hrdinách, o Tristramovi, Tandariáši a Floribelle, o Jetichovi berúnském atd. eští duchovní pak usilovali opt koínky a koeny kesanství v srdcích pedk našich se ujavší posíliti a svlažovati nábožnými písnmi a skladbami duchovními, zejména též legendami. Všecky tyto a mnohé jiné ješt druhy 'básnické, zvlášt povaze eské hovjící skladby satirické a didaktické plynou rytmem pí-
a
zvuným. Když však veškeré
Evrop
v XV.
století
ožila
a rozkvetla po
záliba v jazycích staroklassických ili
zvaný humanismus, poato si také u nás všímati ímské a ecké, a latina i etina tu došla obliby obzvláštní. Nejhlavnjšího básníka humanismu, pana Bohuslava z Lobkovic zrodila eská zem. Tak Cechové poznali nový zpsob skládati básn, poznali nový rytmus, nové slohy a jali se je pevádti také k nám, okovati (cizí štp na mluv mateské. Od XVL istoletí poíná se u nás básnní asotak
literatury
mmé
(první asomrná skladba pochází z r. L510.), a ku podivu hlavn Bratí eští, kteí jinak proti cizin-
106
ifK,
Bíi,Ý:
skéinu humanismu zastupují domácí smr v pstní a zvelebování jazyka eského, mají o jeho rozšíení a ustálení záshihu. Volili k tomu hlavn žalmy, jichž asomrné pebáFování v 16. a 17. st. také u Vlach, Skot, Polák a Jihoslovan se (lálo. Bylf pak to zejména uený jejich biskup Jan Blahoslav (nar. v Fferov na Morav r. 1523 a zemel r. 1571 v Mor. Krumlov), který ve spise „M u s i c a, to jest knížka zpvákm ná-
Nmc,
ležité zprávy v sob zavírající" (v Olomouci r. 1558 vydané; druhé rozmnožené vydání jest z r. 1569) toto básnní doporouel na dkaz ohebnosti a zpvnosli eského jazyka a možná také proto, že mnozí Cechové velebíce dokonalost latiny nade všemi ostatními jazyky, za svou mateštinu stydti se poínali, až toho vrným synm vlasti bylo žel, jak vidíme z napomínacích slov Viktorina Kornela ze Všehrd „Chci se latin uiti, ale vda že Cech jsem, esky psáti a mluviti, akoli :
se za to
nkteí
stydí."
piveden byl ke své nauce snahou, „syllaby aby se pod noty trefovaly a hladký inily nebo sladký zpv" proto „mají býti k dlouhým notám dlouhé la ke krátkým krátké syllaby." Ale pravidel podrobných a pesných nepodal, ba sám jich ve svých Blalioslav
;
písních dsledn neprovádl. Ale dal poin a našel následovníky, kteí jnauku o prosodii vypracovali podrobnji. Hlavn se o to piinil professor klassických a mathematiky na universit pražské, Slovák Vavinec Benedikti Nudožerský (1555 1615) ve spise akademii pražské vnovaném Aliquot nsalmorum Davidicorum paraphrasis rhythmometrica. Žalmové nkteí v písn eské na zpsob verš latinských v nov uvedeni a vydáni (r. 1606.), kdež v jasnou a dkladnou soustavu uvedl, co také již ped ním v peklade žalm pipojeném své nduvnici (Grammatica Bohemica 1577) provádl gramatiká Matouš Benešovský Philonomus, kazatel u sv. Jakuba v Praze a potomní správce školy u sv. Víta. Nudožerského peklad
asommé
eí
—
:
107
OD KOLÉBKY NAŠSHO OBROZSNÍ.
Žalmu všemi znateli se vyhlašuje za vzorný; provedl v nejrznjších slohách a rytmech. Pohíchu se nám nezachoval peklad úplný. Ztratil prý se pi dobytí Prahy r. 1620. Ztráta tato pim4a však Jana Amosa Komenskéjio, aby žalmy znovu pelož. 1, a tak byla bohat vyvážena. Jakými pravidly se Komenský ídil, nikde výslovn nepovdl;*) on zvláštní nauky o básnní asomrném nenapsal, choval však pesvdení, že a s o m r n ý m pekladem žalm osvdí a vyvýší pednost jazyka eského. Vyslovil jej
(r. 1661) takto: „Jesti jazyk eský k asomíe k rýmm píhodnjší, i opaten všemi potebami, které iní milým a podivuhodným básnictví ecké a latinské, totiž dostatkem slabik králkých i dlouhých. rozsazovati (aniž se tím ruší Volností slova ve smysl) i hojností úsloví nejozdobnjších, kdežto jest jisto, že jiní jazykové evropští v tom mají nedostatek." Nepestal pak na žalmech, nýbrž týmž zpsobem petlumoil také Mravná nauení Katonova, ást Eklog Vergiliových a j. a složil asomírou i nkteré drobnjší
se o
vci
nežli
vt
básn pvodní. Komenský zajisté zásady Nudožerského znal, ale nespravoval se jimi všude. Dovoloval si leckteré odchylky, ímž ublíží metrické dokonalosti svých peklad, tak že se tyto nevyrovnávají pekladm Benešovského a Nudožerského. Ješt více volnosti a odchylek od pesnosti dopouštli se asommíci po a to jak veršovci, tak i skladatelé mluvnic, zejména missionái Jan Drachovský, Václav Rosa, Václav Jandit, Pavel Doležal a j. „Tím stalo se, že asomrná pravidla proHodická stávala se ím dále, tím nevhodnjšími a nesprávnjšími, a že také básn také ve své formální stránce velice upadaly" (J. Král). Když pak na poátku nové doby zetel obrácen na výbomost spisovné mluvy a doby stedoeské, ob-
nm
asommé
*)
Vyšetil je zcvrubnC univ. prof.
filologických
r.
1893.
dr. Jos.
Král v Listech
108
PR. BÍI.Ý:
asommá
prosodie. Vlastn ani nikdy s ní také ncpotuchla. Tak když došlo r. 1771 na první divadelní pedstavení eské v nové dob, k nmuž zvolen Kníže Honzík, ,, veselá inohra od jednoho zátahu z nmeckého vzata," neznámý posuzovatel kusu vytkl za chybu, že peklad nebyl poízen A když se stala ona neslýchaná událost djinná, že papež Pius VI. pijel do Vídni navštívit císae Josefa 11., aby jej odvrátil od jeho dalekosáhlých oprav a hluboko se i církve dotýkajících, složil knihovník strahovského kláštera
novena
asomm.
in
Bohumír Jan Dlaba „Zpv ke cti nejsvtjšího otce Pia sestýho na slavný jeho píchod do Vídn k císai Rímskýmu Josefu Druhýmu" pode jménem Phýloboga, který se pokládá za první novodobou báse eskou, ve verších asomrných. Ale proti tomu se Dobrovský rázn ozval; bylt dobe poznal umlost a strojenost asomrného básnní, které by bylo mlo v záptí ten neblahý následek, že by 1 i d nebyl mohl básní eských ani správn ísti. Proto rozhodnji než pro pravopis analogický vystoupil proti asomíe ia pipojil k Pelclov eské mluvnici (Grundsatze der bohmischen Grammatik) r. 1795. vydané, zvláštní nákres prosodie, ve kterém pojednává v 9 kapitolách o zásadách eské prosodie, o pravidlech jejích pro jednoslabiná, dvojslabiná, trojslabiná a víceslabiná slova, o tom, mžeme-li epický verš fiek ímaní napodobiti, o výpustce, rýmu, a posléz al o délce verš a jich skládání. Cteme-li piý nahlas eské verše od Lomnického poínaje až do vesnického starosty Vaváka podle obecn obvyklé a jedin sprá\'Tié výslovnosti, nemžeme se u vtšiny vpraviti do míry slabik. Zdá se jim chybti rytmus (hudební spád ve verši) a onen soulad, jenž má baviti a plniti sluch. Starším uitelm jazyka (skladatelm mluvnic) byla prý nauka o pízvuku úpln neznáma; žádný z nich nedovedl jasn rozeznati vlastní pízvuk, který má výslovnost oživovati a íditi, od délky samohlásek. .
109
OD KOI<ÉBKY NAŠSHO OBROZSNÍ.
Proto nebylo jim možno ani vytknouti pravých zásad prosodie eské. Pipadli spíše, jseuce s latinskou prosodií obcznámenéjší, na latinskou délku, které hledli s mnohým násilím užíti pi eské ei. Ale tmi okovy pedalj se spoutati rychlý a jaksi nevázaný pízvuk naší ei, ponvadž, jak každý správn cítící sluch znamená, naprosto nezávisí na položení souhlásek. Poukazuje dále na nelibozvunost verš stední každý ,podle Rosových pravidel složený prý doby a tvrdí, že sluch nejlépe rozhoduje uráží slucli o tom, zda jest jazyku pirozenjší básnní pízvuné i asomrné. Úplný soulad eckého a latinského šesti* pokládá pro nás za nedostižitelný. Tyto myšlenky Dobrovského byly úrodné. Celá první škola básník eských, jejichž hlavou byl Antonín Jaroslav Puchmajer a k níž mimo nj se ítali Hnvi
—
—
mru
kovský jalkožto tvrce její, pak oba bratí Nejedlí, Kramerius a j., provádli nauku Dobrovského skutkem. Puchmajer sám v II. svazku „Sebrání básní a zpv" této básnické družiny (r. 1797 vydaném) uveejnil rozpravu o pízvuku a prosodii eské, kde se úpln prohlašuje pro stanovisko Dobrovského. Prvním odprcem nové prosodie byl Václav S t a ch, professor generálního semináe bohosloveckého na Hradisku u Olomouce, kdež v letech 1786 1790 dlel také Dobrovský, byv tu ustanoven editelem toho ústavu. Oba mužové znali se už od dívjška a trvali zprvu i tu v pátelském styku. Stach dokonce Dobrovskému vnoval spis svj r. 1787 vydaný: Poátkové pastýské theologie. Jía Hradisku však vznikl mezi
—
podízeným a pedstaveným rozpor, takže Stach rád vidl r. 1790 svého editele odcházeti. Ale teprve když Dobrovský r. 1795 písn posoudil rýmy Šlachových „Nábožných písní pro katolického mšana a sedláka" z r. 1791, Stach úpln na zanevel a zstal proti nmu hnvem naplnn až do smrti. Napsal proti nmu spoustu verš pedevším do tí A^elikých skladeb, které karakteri-
110
fR. Bítf:
názvy. Slovouf první: „Kriický sují j|iž_ jejich výklad pomatených eských grammatik", druhý :„Harmonie a do})rozvunost jazyka
eského
kritickým pirovnáním nmeckého, efkého a latinského, s ohledem na prosodickou povahu jejich vyložení, ode všech matenic nejnovjšího veršovství osvobozená a rozmanitými píklady vyjádená"', a pothu. Má vzbuzená chuf tetí „Divný k zpvu a obrana staroeského veršovství proti novým nezákladným 'nápadm". Tento tetí spis má sám jediný 13000 verš! Nenašel však pro nakladatele. Posléz pece veejnost zvdla aspo o jedné opposiní skladb Šlachov, když r. 1805 pítel jeho a rovnž odprce! Dobrovského Karel Hynek Thám vydal jeho „Starého veršovce pro rozumnou kratochvíli". V Divném
ouinek
:
n
ouinku pothu*) Stacli vyetl Dobrovskému hned v úvod, žie jednou jest pochlebníkem, po druhé se tvrd mstí, že se nestydí nepravdy, dlá vtry prázdným
mchem, že se chlubí býti nejlepším echem, kdežto jest klem z nmeckého plotu a Cechm jen cpe v oi žei jen na každého se sápe, staré lunoždí, mladé rmoutí a velbloudy z mušek kroutí atd. atd. Z tohoto Pothu" vyal pak nkteré ásti „zvlášt jadrné" a vložil je do onoho Starého veršovce, pidav leccos nového. Tu pak mohl se Dobrovský doísti, jak bývalý pítel na soptí; slova: tluhuba, zlolejce a p., dosvdují jasn jeho smýšlení; nepoteboval ani na Dobrovského už volati „Švec pothem kumštu svého a nekálí díla mého! Spíš ho smolou ušpiní,' nepoteboval
slepotu,
,,
:
se ani jízliv již ptáti
Všickni
eši
chybovali,
že dle tónu nezpívali? to (Vykl: zdaž vlastenec? ili Uher? nebo Nmec?
Kdož.
*)
chovi v
pkný lánek Václava »Osvt« z r. 1873.
Viz
Zeleného o Václavu Sta-
111
OD KOI<ÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
ech
ne? uenec? Stajých Jenž si jazyk náš osobil, by si všecko spíš potliohil?
Takovými
útoky
nebo výitkou,
že
Dobrovský
sám není básníkem a neskládá verš, ovšem nebylo možno nkoho získati Spis Stachv zapadl bez ohlasu, zstal bez povšimnutí.
prosodii nerozumí, protože
záivé autorit Dobrovského Stachova byla píliš vybledlá a mdlá a jeho odpor mohl nové nauce jen ješt zjednávati privrženc. Dobrovský zvítzil na celé a zstal vítzem Proti
áe
do r. 1818. Došito dokonce pa to, že poato i Homéra pekládati pízvun (Palkovi a Nejedlý I. zpv), kdežto, o Vergilovu eklogu se pokusil Puchmajer a o Horáciovy satiry Ziegler. Jediný závažný muž, jenž se nedovedl zbavili pochybností o výhradní oprávnnosti pízvuné prosodie a Dobrovského vývody nebyl pesvden, Josef Jungmann, mlel a jen dvrným pátelm svoval svj nesouhlas; sám pak od roku 1805, když byl již ukonil svj peklad Milionová Ztraceného ráje, jal se skládati a pekládati básn jenom Náhlá zmna v tchto pomrech nastala, když r. 1818 z Prešpurka vysláno do eského svta dílko: aži
asomm.
Poátkové eského básnictví obzvlášt p
r
na
o s o
d.
spise
e. Pvodcové nezstali dlouho utajeni, a samém uveden toliko vydavatel J. Blahoslav. i
Byli jimi dva geniální mladíci Moravan František Palacký, tehdy 201etý, a Slovák Pavel Josef Šafaík, :
231etý. Novjší badání prokázalo nezvratn i nepímou úast Jungmannovn v díle tom, o níž si šeptali již sou-
asníci. Vystoupili s takovým nadšením pro asomíru, že úinek spisu byl neslýchaný. Hned v úvod obrací se vydavatel ke „kvetoucí nadji vlasti" a porouí jí tyto listy Že je bude ísti, tím jest jist. Nebo „což by mohlo zanícenému vlastenectvím básníku nad jazyk .i
112
tSL.
BítÝ:
jeho býti dležitjším?" Naše stolice slávy prý jest posud prázdná, ale jest tu; „vjící polousvtem procitlé Slavie dech šepce, že tenkráte chropot smrtelný ješt nebyl smrti pedchdcem." Proto vydavatel vyzývá ku
sám se pokouší vydáním tchto list národu zbuditi bohorozeného pvce. Že to možno, jen povrhne-li se pízvunou prosodií, o tom spisovatelé byli svatopráci a
svat pesvdeni. Pravit doslova v VI. list, že kdyby na perutech orlice tam od Krkonoš
se který básník
nebo
Tater
tmi pízvunými „vichrochumlomrako-
vncomodropovtrninami" vzhru k nebes blankytu vyšvihl a básniti se jal asomrn, „promnil by se genius vlasti ve sláv své a nadarmo za ním poletující vran a strak hejno by nade zem bainami kehotati zstalo." Celý spis složen ve form dopis, kterých jest šestero. Pisatel tchto list kázal vydavateli jmenovati tuto práci jenom „zkouškou v prosodii", nikoli souBtavou. Taik v stupující rozbor
pravd
jest.
Nedje
se
tu
pesn
po-
výklad otázky prosodické, nýbrž vyvrací se nauka Dobrovského jednou v té, jednou v jiné ásti, a tím ovšem nkdy se táž vc opakuje. pro asomíru uvádjí hojnost. Nejslabším je hlavní, jže totiž pízvuk v našem jazyce nemusí býti vždy na slabice první, což dnes by jim už nikdo nepiznal;*) kdyby pak i pravda bylo, že vždycky lpí na slabice první, není prý tak silný, aby všecky následující slabiky ochromil nebo je docela k polknutí odsoudil. „U nás i v „nelíbání" vždy to „líbání" plnji a vru píjemnji zvuí, nežli to prázdné, domnle pízvuné ^e" praví do slova, a mají z ásti pravdu. Ale slabika ne zstává pece jen pi plném draze a neoslabena plnjším znním slabik následujících. Dalšímu dvodu, že totiž délka slabiky není vždy la
Dvod
*)
Skladatelé spletli
si tu
zvýšením hlasu, které ovšem dující.
pi-ízvuk slovný s pozdvižením, se státi pi slabice násle-
mže
bt>
pohromad
s
113
KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
pízvukem, vbec nikdo nebude
upírati
pravdy, podobn ani tomu, že pi básnní pízvuném jest nedostatek iveršových takt a nemožnost caesur. Bcásnní pízvunému vytýkají dále nelibozvunost, neuritost a nedslednost a protože prý rytmus spoívá toliko na .pirozené asomíe slabik, ,,pízvuk ale do trvání asu nic nemá, nýbrž toliko do povýšení nebo ponížení hlasu," jest prosodie pízvuná u nás vbec nemožná. Náš jazyk má slabiky krátké a dlouhé a asomíra možná, jazyk italský, proto jest v francouzský, španlský, nmecký ani anglický takových slabik (nemá, a proto není žádný z nich zpsobilý k asomíe. I vypisují se pak hlavní zásady její ve
nm
zvláštním list. •jenž ,,
,,V
celém díle"
ve
umínném
—
praví
pkn
pTof. dr. Jos. Král,
už lánku O prosodii eské také
Poátky" podrobil zevrubnému rozboru
list
I.,
II.
a
—
,,
jakkoli
V. pocházejí odi Palackého, IIL, IV. a VI.
od Bafaíka, vane týž duch, tatáž bojovnost a úplná shoda v zásadách. Listy jednotlivé, jakkoliv bojují proti theorii pízvuné více aforisticky než soustavn, seadny jsou peee dle uritého, dobe promyšleného plánu. V první ch dvou listech vyvrací se možnost theorie pízvuné, v list tetím dokazuje se z pojmu rytmu nutnost theorie asomrné, v list podává se struný nástin její prosodie, v list pátém vykládá se, ;že pro eštinu jest zvlášt vhodná; vše pak zakonuje velé vyzvání k asomrnému básnní
tvrtém
v list še
s
tém."
spisovatelé založili spis na chybném popízAoiku, matouce draz a výši tónu, a na zpsoben nemén chybné domnnce, že rytmus býti toliko stídáním slabik dlouhých a krátkých (tomu, lído by slova „milá" užil ,,v starých rhytmích" za trochcus, doporuují na p., aby vzal trochu emeice k poištní rozumu), íievyhnuli se ani jinde omylu nebo upílišení. Jestliže
jímání
mže
Fr. Bílý:
Od kolébky našeho
obrozeni.
g
K.
114
BÍI.Ý:
Také zajisté 'Zašli tuze daleko, když praví v listé žo Rekové pranic nedbali svého pirozeného pízvukii ve verších, kdežto práv naopak se vci mají llí.,
a ten špatni^ íte ecké verše, kdo by je etl toliko dle asomíry. Upílišeným vidí se nám tvrzení, že vinu smutného stavu eského jazyka a jeho neváženosti od jiných národ nese také nedbání asomíry; proroctví, že se nedokáme dokonalé hudby eské, dokud neovládne asomíra, bohudík se nevyplnilo. Také nedošlo na to, aby se nám ,,celÝ soudný cizozemc svt" byl vysmál, že za nebevzletným Pegasem jsme tehdy „na
kulhavé
Jíašlavé
herce
poklusovati
Zvlášt hrdé sebevdomí vyznívá ze
se
pokoušeli."
slov, že spisova-
telm 'tchto list „zajisté ani aristarch mranopozor tonoman hromobiesky srdce lekem neomráí; ale (že) ani nedosplc chvalné potleskování duše raani
dostí neopojí." Naproti tomu spisovatelé projevují hned potom zase skromnost, ponechávajíce nejspravedlivjší nález o tom, kdo ml pravdu, soudnjší budoucnosti.
My najisto s upímnou radostí oceujeme velikou a nkolikeru zásluhu tohoto spisu. Pvodcové jeho ocejemným a vytíbeným citem bohaté schopnosti luili eského jazyka. Oni také první uili bedliv studovati všecky vlastnosti jazyka a šetiti libozvuku a kallilogie v nm. Objevivše však schopnost jazyka eského Iprd asomíru a obhajujíce ji, chtli jej pipraviti o schopnost druhou a pirozenjší, totiž o tu „nmecko-eskou pepízvunou potvoru," jak v list II. rozhorleni jmenují pízvunou prosodii, nešetíce tu ani jinde jejího navrhovatele, jemuž ho nikde nejmenují vyítají neslovanský a znmilý sluch, samovládné rozkazování a jejž nazývají odrodilým .
—a
—
Slovanem, jinde
opt studeným grammatikem.
Nedbali také závažné otázky, která z obou prosodii jest užitenjší. U a byla poesie majetkem vzdlané pouze tídy národa, ba my nduvíce o ecích a ímanech míváme jen tuto na mysli proto
ek
íman
;
115
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Hímaiié mohli vynalézati nejstrojenjší slohy básnické myšlenky a výa vpravovati v Ivory své. Nová doba však pivedla k platnosti lid, vzdlání lidu tak dlouho opovrženého stalo se heslem jejím; básnictví lidové došlo nebývalé cti též u vzdlanectva a naopak poesie umlá proklestila si cesiu také jnezi lid. Proto novovké básnictví musilo uiniti lidu jisté ústupky, musilo se zbaviti roucha uenéh'o, a dnes jest nejvtší chloubou jeho, dovede-li se co nejdokonaleji ponoiti do ducha prostonárodního a vkusn odíti rouchem prostonárodním. I nemohlo býti jinak, nežli že
Hekové
;i
n
a rytiny
básníci,
poznavše
'poesii
lidovou,
asem
se
vytrhli
nž
a nadsenosti, v je uvedl ten spis. Ale v prvních letech po vydání Poátk byl vnjší úspch jejich úplný. Zejména mladá generace se pidala k asomíe. Celakovský za dojmem Poátk s vlaštovkami se louil, smlost velebil, veer popisoval, leden a únor opval asomrou. I operní texty a obyz opojení
ejné písn
si
vykraovaly pyšn na chdách
rozmr
antických a „klinkavý ode devních barbar podaný" rým dostal na as výhost. Zvláštním zjevem byly indické rozmry, na ,nž Jungmann upozornil a pro nadchnul Ant. Marka, Chmelenskéh,o a Tomíka. Jen pod poklicí to velo. Staí pízvuníci si ulevovali v d,opisech. nebo 'nesmlé narážky inili ve spisech svých. Tak zejména Puchmajer napsal Dobrovskému, i
nž
aby
kati sprali
Jungmannovu asomírnobásomatlaniím,
Nejedlý pak, jenž v tvOmto sporu stál pi Dobrovském, do 3. vydání své mluvnice pojal krátký projev proti asomíe; Štpnika posléz do „Cechoslava" napsal hájku „Pvod oslovské kritiky". Na veejnou obranu opuštné prosodie pízvuné odvážil se jediný muž, ale Dobrovský to opt nebyl. Chystal se k tomu sice spoátku, ale posléz upustil od toho, ujmouti se svého dítka, a zstal mlky v pozadí. Úkol jeho pevzal tvrce tak zvané první básnické školy novovké Š e b e s t á n iMl zajisté v osamlosti své nei
Hnvkovský.
8*
116
trn.
BÍLÝ:
snatliié postavení, .a iiejeden z tch, kdož nyní mu chuto vyítají .slabosti jeho obrany, byl by asi v fohflejší chvíli vbec uznal za výhodnjší nedrážditi tak obrnných a smlých protivník a byl by se zahalil v mlení.
Odvaha
(Šebestiána}
Hnvkovského
proto jest hodná
nm
všeho tíznání; ovšem však pi byla vle lepší nežli síla. S pekypující svžestí duševních sil Palackého a Safaíka stárnoucí jeho duch vítzn se miti již nestail jeho „Zlomky o básnictví, zvlášt pak o Prozodyi" dv létá po „Poátcích" vydané svdí o tom na každé stránce. Jsou taktéž isloženy ve form šesti dopis, ale v žádném dopise vývody Poátk dokonale se nevyvracují. Jádro pak veškeré obrany hned v I. list položeno slovy: Nech (prý) básníci eští bud rým sob zvolí aneb eckého rytmu následují, vždy vlasti se zavdí; yšak rýmovné básnictví jist více a zpvakyn;í získáí než rytmické. Z toho, že jednomu ten, jinému jiný zpsob a sloh se líbí, nenásleduje prý ješt, že musí býti jeden z nich chybný. Proto „Poátkové," kteíj to tvrdí a dokazují, nezdají se mu býti zplozeni iZ vlastenecké lásky. eská literatura ješt není tak' bídná, jak ji tam vylíili, ale eský Parnas také ješt není tak peplnn, aby smli Poátkové odpuzovati prostední talenty. Spisovatel Poátk jest prý však tdomýšlivý, nesvorný a vášnivý pán. On a jeho pátelé pokládají se za Klopstocky a Pindary, jiné však vystavují -za Gottschedy a Ennie. Než nynjší svt neví prý nic hlaholu a miíohý muž, od nhož ;
eském
tená
se
oekávalo
vše, posloužil vlasti jen sonetem. Nelze pochybovati, že z dobráckého a padesátiletého již Hnvkovského nkdy hovoí uražený cit vlastenecký. Neznámí mladíci mluví mu píliš nešetrn a pohrdliv o tolika zasloužených spisovatelích, v nichž Hnvkovský v zápalu vlasteneckém vidí a vypoítává naše Tirtaie, 'Anakreonty, Vergily, Horáce, Tibully, Hallery, Gellerty atd., a opovažují prý se tvrditi, že
11"?
OD KOLÉBKY NAŠBHO OBROZENÍ.
stolec! básnické islávy eské ješt není obsazen, že všecka posavadní iitoratura jest chudobná, naivní, že jest v period fiemoci a že v ní panuje „ctižádost, lakomství, bažení po samovlád v íši rozumu, monopolium národního spisovatelství, germanomanie, veršomanie, ypsiloklanice a co toho více," že prý genius R.ozvlastenecký pízvuným hexametrem se przní hoenost propuká v nm, když si takovéto výroky Poátk pipomíná, a tu ráznjším slohem a píkejAle pak zase upadá šími slovy buší do protivníkíi. v dobráckou mírnost; ptá se, na je teba tch nepátelských a ne vlasteneckých rozbroj, na plození stran a odtržek ? Uznává oprávnnost stanoviska a protivníkových, ale žádá uznání také pro pízvunou prosodii aižívá jí celá vzdlaná Evropa, jest nevyhnutelnou potebou lidu, ana jen malá ástka lejest schopna dostihnouti letu Pindarova, jest také výhradn užívanou ve staroeské poesii národní. Ne!
'
dvod
;
ná
upírá skladateli Poátk schopností, ale pohešuje pi „dozralého vzdlání". Rýmu se rozhodn zastává.
nm i
A tak celkem vede si Hnvkovský mírn opt pipomíná, še ob zásady pízvuná :
a i
opt aso-
nimá jsou oprávnny, ba na nkterých místech ustupuje tak daleko, že vyhrazuje pízvuné prosodii místo pouze ve skladbách urených lidu. Tím zpsobem mimoprozrazoval, jak vítzný úinek ,, Poátkové" mli samotného. Ale tebas byla jeho obrana celkem chabá, jelikož co dobrého pednáší, to zase etnými bludy boí a, vzhledem k Poátkm píliš poddajn a ústupn si vede, pece vyhrála myšlenka jím zastávaná. Vyplnila se v tom pípad slova básníkova, tebas tu lze mluviti jen o tech stoletích Co sto bludných hodlalo, zvrtne doba. Jungmann sám napsal kdysi svému nejmilejšímu píteli Markovi 5000 verš dle navržení Šafaíkova 7:^ více spraví než všechna pravidla.
dk na
vk
:
:
A
tch 5000 verš asomíe se nedostalo. A nepomohla asomíry Jungmannem v Kroku uveejnná
ani obrana
118
ani
FR,
to,
že
Štpnikv
BÍLÝ:
lánek
proti
Poátkm
do Dobro-
napsaný djal z asopisu vytrhnouti ješt vydáním hrad celou škodu redaktoru, ani obrany Cas vše zmnil. slava
ped jiné.
Celakovský brzy vystízlivl z opojení asomrvrátil se nadoI)ro pízvuku. Jeho „Smíšené básn" r. 1822. vyšlé ukazují už jen stopy bývalého záchvatu Kollár z celé Slávy dcery složil jen pedzpv
ného a
;
v dvojverší clegickém. A to byli slavíci eského hvozdu básnického Když pak brzy potom památky starého písemnictva eského vešly v lepší známost, když poznány a oceovány také horliv sbírané písn národní, zbledlo malgické svtlo Poátk ped slunením jasem nového dne. Tak rozhodnut spor tento bez dlouhého mudrování a theoretického potýkání, bez nenávisti a kyselosti !
vyplýtváno pi sporu o pravopis, ve prospch prosodie pízvuné, akoli v theorii zvítzila /asomíra. Ale tato ipyšná sestra mla býti pouze pokoena, nikoli zo svého ddictví nadobro odstranna. Jak si toho Hnvkovský ve Zlomcích pál, tak se to vyplnilo ofc prosodie opírajíce právo svého bytí o bohatou schopnost mateštiny naší, rozdlily služebnost svou osobní,
jíž
tolik
praxí samou
tak,
dání,
že
pízvuné
se užívalo nejvíce v
pvodním
sklá-
asomíry pak hlavn ku pekladm básní eckých
a ímských.
,
elakpvský
hledl rozvadné sestry usmíiti a spáteliti ješt i tím, že jal se používati zejména v Rži stolišté asomrné délky náhradou za pízvuk tam, kdo eské ^lovo pízvuku nemá, ale kde na rytmický dvih dopadá-' tedy na p. v druhé, tetí nebo tvrté slabice. Tak na p. ve versi „za koist celou jwkládej." který se anusí ísti trochaicky, spadá rhytmický dvih na druhou (Slabiku ve slov koist, celou a pokládej.
n
Násilnost tato zmírnna však tím, že slabiky ty jsou dlouhé. Podobn si vedl pítel jeho Chrne-
asomrn
119
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
na p. ve znárodnlé písni Nad Berounkou pod Tetínom, rovnž Irocliaického chodu, rytmický dvih položil vždy bud na slabiku pízvunou nebo dlouhou dlouhou ovšem pirozen tím že je v ní samohláska dlouhá nebo položením samohlásky ped dv lenský, který
— i
bu
více souhlásek.
Co oba
tito
básníci provádli skutkem, to
pozdji
Joseí Durdík ve své Poetice hledl ustanoviti zákonem. Než pední badatel náš o rytmice prof. dr. Josef
On ani neschvaluje pímezi asomrnou a pízvunou prosodií uzaveného, prý z poátku souhlasil s rozdlením jich psobnosti jednak v poesii pvodní, jednak v pekladech z latiny a etiny. Postavil se zpt na stanovisko Dobrovského a naprosto vyhošuje asomíru z eštiny jakožto našemu jazyku nepirozenou a správnou výslovnost i rytmicky správné veršování poškozující. I získal si již hojn pívrženc jak mezi theoretiky, tak i mezi básníky a pekladateli. Tak stojí na poátku nového století opt proti sob dva tábory pátelé smíru a zastanci rozluky, oba pod stejným praporem a se stejným heslem prospchu našeho jazyka; asomrníci ovšem obhajují te už jen úzký pruh bývalé državy: pdu staroklassických peklad. Král pokládá to za nesprávné.
mí
a
:
^^8^
Dv
doby
z
djin eského divadla. I.
V
Klementin v Praíjna roku 1567 zvláštní ruch. V prvním jeho nádvoí piln zizováno lešení, na nmž by vtší množství lidu smstnati se mohlo, ped ním postavovány stolice a lavice pro vznešenjší hosti a na jevišti, ovšem, málo podobném našim nynjším jevize
jesuitské kolleji v prostorném
panoval
dne
12.
štím, za to spíše se rovnajícím veliké kleci z
vené
pedu
ote-
zastené, cviili se piln v poslední zkoušce chovanci ádu Ježíšova k pedstavení divadelnímu, jakého asi tyto místnosti ani Praha vbec posud nevidly. Všecka kollej byla v neobyejném rozechvní se dnes státi první pokus, nepátelské jesuitm obanstvo pražské nakloniti ádu a psobnost jeho rozšíiti s katolíkv i na odbojné Cechy. Za tou píinou uinna rozsáhlá pozvání k dnešnímu pedstavení posláno bylo nejenom nejvyšším stavm katolickým, nýbrž také pražskému magistrátu a všem vzácnjším osobám msta, jakož i na obanstvo vbec za tou také píinou •vybrán na dnešek poprvé kus jazykem i látkou. Otcové byli již jedenácte let v mst, vystrojili nejedno divadlo, ale jsouce neznalí jazyka lidu domácího, od tohoto nenávidni a dávajíce hráti jazykem latinským mohli jenom úinkovati na své píznivce a pívržence; dne? konen býti zpsoben a vzadu
— ml
:
;
eský
ml
121
OD KOLÉBKY NAŠBHO OBROZENÍ.
a hráz mezi obyvatelstvem a ádem mla býti prolomena. Proto ekáno dychtiv a napiat na výsledek. A hle! Dávno ped ustanovenou dobou tlaily se davy lidstva na nádvoí a. zaujímaly místa na lešení, kdežto na vyhrazených stolicích v pedu usedali opatrní otcové msta, šlechta a osobnosti nad jiné vzácné. Kdy vše již bylo shromáždno, vystoupil ze zmínného zastení, scénou zvaného, na jevišt chovanec ádu a pednesl proslov, kterým oznamoval, že že zvolen se dnes bude provozovati divadlo a k od lena kus Svatý Vácslav Mikuláše Sahá jazykem eským sepsaný; zárove pipojil hned celý obsah tohoto kusu. Když chovanec zase odešel do scény ili za jevišt, pedstavení se poalo. Opona se ovšem nezdvihla, ponvadž jí tehdy ješt nebylo. Herci byli chovanci ádu a byli obleeni v odv svým úlohám pimený; pedstavovali také úlohy ženské. Mezi každým jednáním nebo každou promnou hrála hudba, tak jak se podnes dje. Na konec pak opt vystoupil herec a pednesl doslov, kterým se udílela rozliná nauení mravná a herci se omlouvali, kdyby snad nkomu nebyli vyhovli. obrat,
nmu
Muedník
Úspch kusu
—
—
byl neobyejný, diváci
ád
také ne-
uchváceni a odcházejíce veejn volali „Nyní teprve jezovité eského chleba našeho zasluhují!" Kus musil býti bezpotukráte opakován a nenávist k jezuitm na as cele pestala. Tak eho dosíci chtli, jesuité dosáhli iLctušenou aurou sami šlechticové katolití jednomysln vyznávali, kterak „tímto zpsobem tovaryšstvo více získati mže, než všemi jalovými kázáními a napomínáními." katolíci
byli dojati,
:
;
Tak znamenit se vydailo první eské divadelní pedstavení ve smyslu našem a odtud potkáváme se již neustále se zprávami o divadelních pedstaveních v Praze i na venkov poádaných. Nesud však z toho nikdo, jakoby ped tím divadla v Cechách nebylo bývalo. Náš nái-od byl od jakživa du-
122
tu. BÍtÝ:
na p. Reinnosti í^eáa&ai d-éuTQov, jako my divad-
cha ilého a zrovna tak rád se kteí
kové,
pezvali 1
e
m
od
si
vc
celou
slovem
(od slova dívati se).
o pedstaveních
mstské dále z
radnici
r.
z
r.
1534,
Plantv
díval, jako
p-íjeniné
této
Zachovaly se nám zprávy kdy provozován v Novo-
Aliles
Gloriosus (slavný vojín),
1538, kdy hráno v staroslavné koUeji
Karlov
„Zuzanu"
za takového návalu obecenstva, až se lešení pod ním boilo, a s takovou pochvalou, že král Ferdinand I., jenž byl velikým i)ít:'lem divadla, si dal kus pedstaviti na srmém hrad pražském u pítomnosti královny, arciknížat Ferdinanda, Maxmiliána a ostatních dítek královských a peetného panstva; r. 1560 dne 17. února bylo prý pítomno kusu Comedia Euripi osm až deset tisíc lidí; ale všecka tato a ješt biblickou hru
divadelní pedstavení od
jiná
žákv
a
bakaláv
uni-
provozovaná a od university ziízená, jakusy od jesovit do r. 1567 provedené užívaly vý-
versitních
kož
i
hradn
jazyka
latinského.
Vc byla pirozená. Když totiž v XV. století poato po veškeré západní Evrop pstovati za píkladem Itálie s nebývalou zálibou latinu a etinu, vstaly z mrtvých také dramatické skladby staroecké a staroímské (a s nimi názvy tragedie a komedie), a když tyto záhy také na italských universitách provozovány, inno tak i jinde. K nám do Cech humanismus (ili obnovené pstování jazyk staroklassických) uveden v druhé polovici patnáctého století; kdy se u nás spolu také ujalo divadlo, povdomo není. Že však hráváno díve, než r. 1534., ze kterého máme první zvst o provedeném divadelním pedstavení, jest vc jistá. Vždy by naši pedkové nebyli bývali pravými Cechy, kdyby nebyli
jinde
Nad
zavedli
doma
poznali,
tak
pkný
cizí
tebas by pocházel
zvyk,
jakmile
z katolické
jej
Itiilie!
to by náš zpravodaj z r. 1534 nebyl opominul poznamenati v pamtech universitních, že pedstavení toho
OD KOIíÉBKY NAŠÍHO OBROZeNÍ.
123
roku provozované bylo prvním pedstavením divadeljen kdyby tomu tak bylo bývalo. 1'niversita pražská poádala divadla dvakrát do roka o beániích (a tak díme na pivítanou nových žák, kteí sluli beáni), v srpnu nebo v záí a v masopustní ostatky. Vedle her staroklassických provozovány také nov po latinsku složené obsahu obyejn z bible vzatého. Z djepisu pioato erpati látky až za Ru-
ním v Praze
—
:
dolfa
byli bu .e:lnotlivci nebo na jeden kus; tak inívali pedeuniversitní. Herci byli vždy jen studenti a
Sklad-ítcli
II.
kus
se spojilo více muži^
vším žáci bakalái.
Když r. 1556 povoláni jesuité do Cech, pražské tovaryšstvo záhy postehlo, jak mocn by mohlo psobiti na obyvatelstvo skrze divadelní hry u nho tak oblíbené.
I
se je
jalo
poádati
s horlivostí, jež
patrn
pedstihnouti usilovala. Za tou píinou nešeteno také prostedky, aby výprava byla co možná skvostná. Obsahem ovšem piléhaly hry k úelm, za kterými byly poádány; mly závoditi
totiž
chtla
vesms
s
universitou, ba
ji
utvrzovati mravnost a církev katolickou jajmno a píze ádu v Praze i na ven-
kož získávati dobré i
kov; nebo kdekoli tovaryšstvo mlo sídlo, všude poádány hry jednak skrze chovance, jednak skrze selský pod šírým nebem kusy obsahu nejvíc innosti pak jesuité podporováni jsouce od katolické šlechty, která pi rozliných slavnostech a jiných píležitostech poádávala divadla na svých statcích, neustali ani po bitv blohorské, nýbrž skoro až do svého zrušení roku 1773 ji horliv provádli, s tou jedin zmnou, že pozdji ženské úlohy neped-
lid,
jenž hrával
biblického.
V
této
již mladíci, nýbrž sliné panny. I mžeme tchto píin íci, že hlavní zásluha o rozšíení a dochování divadla písluší jesuitm, kdežto universit dkujeme za uvedení jeho do naší vlasti. Tak vidíme divadlo za tchto let jeho mladosti a tak bylo nejen u nás, nýbrž po všech zápiad-
stavovali z
—
124
PR. BÍtÝ:
nich zemích první divadlo
—
vo služh církevní, jako bylo kdysi ecké ve služb náboženství. Vdlaf církev kesanská dobe hned v prvních dobách svého vzniku,
že
divadlo jí nebude lze nikdy, pirozených poteb lidských; proto vo-
vykoeniti
ježto vyrostlo z
ho používati ke svým úelm, jako pemnila i hojjiných pohanských zvyk ve slavnosti kesanské. Ostatn i kdyby se nebyla zachovala spojitost divadla kesanského se starým, církev by as byla sama dospla asem k divadelním hrám. Vzpomeme si jen na naše pašije. Kristus, Pilát, Jidáš a jiné osoby v evangeliu vystupující bývají zpívány a pedstavovány každá jiným zpvákem; pipojiti k tomu posunk a vidíme ped sebou zárodky divadla. Takovéto živé obrazy z umuení Spasitelova skuten byly provozovány a
lila
n
—
nazývaly se
mystérie. U
nás se vyskytovaly ješt jim íkal tatrum neb tratrum), v Nmcích je možno vidti podnes vždy za deset let v Horní Amergav, kam se k nim sjíždjí zvdavci ze všech konin svta. Byla-li erpána látka z djin biblických a mla-li mravouné pozadí, nazývaly se obrazy takové moralitami. Pedstavovány byly hry ty všelijak, jednoduše úpravnji. Tento druhý zpsob zvláštní dokonalosti i nabyl v Anglii a ve Francii, kdež mystérie vznikly. Tam jevišt se skládávalo ze tí poschodí, pedstavujících nebe, zemi a peklo a mohlo se z nich pecházeti z jednoho do druhého. Osoby Božské, andlé, erti, híšníci i dobí lidé, pekelný ohe a muidla, vše vystupovalo a vše tu bylo. Tak primitivn vypadalo starocírkevní jevišt a tisícerá srdce chvla se bázní a hrzou ped tím, co oko vidlo. Herci bývali zprvu knží a teprve pozdji, kdy látky už neei"pány pouze z bible a ze života Spasitelova, svatých a svtic, nýbrž když také svtské osoby a v mystérie vplétány, vystupovali jakožto herci také neknží. Obsah hry však stával se dál svtštjším, ba mnohdy z míry rozpustilým, a proto církev
na poátku toho
století
(lid
ei
ím
\
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
prbhem asu vypovdla
125
liry ty také ze svých chráuž uinilo církevní shromáždní vTrieru r. si ponechala. 1227), ale vliv a dozor na Písemných památek takovýchto mystérií každá literatura má dosti i nám se ijich dochovalo nkolik, z nichž nejzajínuivjší jest tak zvaný ze XIV. st. Mastiká už jest psán skoro celý pokud se nám totiž zachoval po esku, jen tu a tam ozývají so ješt v písních zvuky pvodní ei mystérií, latiny, a místy vsuty jsou floskule nmecké. Obsah této hry o vzkíšení Pán, v níž ti Marie picházejí kupovat k mastikái Severinovi a žvanivému pomocníku jeho Pustrpalkovi masti, jimiž by pomazaly tlo Pán, jest dílem vážný, al3 dílam ta\ lozpusti ý a ncvaZ ,ný, žo pesahuje meze dnešní spoleenské slušnosti. Následující století XV. a XVI. vyznauje jedna z nejvtších svtových událostí: reformace. Ta nezstala bez úinku na žádný národ; nejdíve však S3 vybavili ze vlivu církevního v dramatickém umní Angliané. Jim narodil se roku 1564 muž, který ná leží mezi nejvýtenjší duchy svta a pro divadlo uinil více, než všechna staletí pedchozí, co stopovati mžeme djiny dramatického umní. Cn první na divadle provedl to, za pozdji francouzská revolu:e prolila tolik krve rovnoprávnost všech lidí a osobní právo t. každého jednotlivce Shakespeare uinil divadlo školou moudrost', mravnosti a krásy, odhalil lidu život a psobení jeho vznešených vlastencv i bídných zemsprávc v županu i na trn, ukázal mu jejich cítní a smýšlení obecn lidské, a tomu lidu samému pedstavil zrcadlo, ve kterém se mohl vidti, a poznati sebe jest poátek vší moudrosti a všeho samostatného a dobrého života dle slov už starJho mulrce Sokrata. Ale co bylo Shakespearovi usouzeno v odmnu za tyto zásluhy, na to se netažmo. Byla by to smutná kapitola o krátkozrakosti, neuznalosti a nevšímavosti lidské. Teprve Nmci a mezi nimi pedevším Nmec
m (taknap.
n
;
Mastiká
—
—
—
;
126
PR. BÍLÝ:
rodu prý slovanského, I^ssing, ukázali v minulém co Shakespeare j
stolelí,
—
—
celou adu divadelních .'^kladitcd, z nichž nejvíce vynikají Tobiáš L tom y šl s k ý, jehož kusy: Historie o jednom selském pacholku a pobhlém židu. Zrcadlo dvou neb Výstupný syn jsou prosáklé zdravým humorem a jadrným vtipem a proto
Máme
Mouenín
i
bohá
podnes lidu našemu zstaly oblíbeným tením, pak Jií z Mošovec, krajan Kollarv, který sice mén her složil, ale jimi tak se zalíbil, že když r. 1582 tžce onemocnl, a žádným lékastvím, jjesýlajíc pro do Prahy, Nymburka i Hory, potšiti se nemohl," famíci jeho a sousedé eskobrodští za konali veejné
Tesák
n
modlitby. Ale
,,
nebudeme vypoítávati všech více mén nepatrných skladatel her divadelních, mezi nimiž bychom najisto našli povstného veršovce Šimona Lomnického, nýbrž poohlédneme se radji k rodákm eským za hranice vysthovalým, na které vždy pamatovati sluší, kdykoli se mluví o duševní innosti eské. Návštva naše míí ovšem pedevším k nejvtšímu básníku našemu v celém stedovku, Janu Amos Komenskému, a to naped do hlavního sídla eskobratrského, do Lešna, odkud jej pak doprovodíme do Sáros - Patíiku v Uhrách, kamž Komenský pozván byl od knížete Rá-
l^i?
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZSNÍ.
zídit školy dle plánu svého. V Lcšn Kožákm tamíjšího gymnasia hry: Diogencs cynický ili slrurný zpsob filosofování, Fridricha saského ukradení synové a Mauricia císae tragické skonení. Rok na to (lG4l) provozován byl pi veejné mládež patriarcha, který zkoušce bratrskou povzbudili k vytrvalosti a hrdinství u víe.
koczy-lu)
menský
složil
ml
Abraham
Když pak Komenský, aby vyhovl astým prosbám, do Sáros-Pataku se odebral, a vidl, že nijak a nijak nebude moci pekonati lenivost žákv ani uitelv, uchopil se v didaktické zoufalosli posledního prostedku: zpracoval uivo v osm divadelních her, mezi nimiž zvlášt se líbila hra „Škola hra neb encyklopedie živá ili Brána jazyk prakticky na jevišti. Jiná hra (zde ovšem latinsky složená) slula S chutí do toho ili jak lze vypuditi ze školy lenost. Ten prostedek pomohl. „Uitelé vdli, nenauí-li žáky textm té hry, tak že žáci nebudou moci s jinými veejn hráti, že utrží ostudu a vynadání, žáci pak nedbalí od rodi bití nebo jiné kavalírské potrestání," a proto cvieno a ueno se s netušenou pílí a ilostí. S výsledkem býval Komenský asi nemén spokojen, nežli hosté hrám pítomní, na jejichž pání na p. „Diogenes" po svém pi-vním provozování r. 1640 musil býti ješt tikrát opakován. Zachovaly se nám posléz také zprávy o nkterých divadelních kuších, jichž skladatelé jsou nám posud neznámi, ba nkdy také skladby známe jenom po jmén dohromady nemá ale všecko toto dramatické zboží národhrub veliké ceny aesthetické a nekoení v ní, jsou to jenom pupence k budoucímu rozkvtu, kterého se ovšem nedokaly. Sotva vzklíily, zhynuly smutpod dupotem koským a v ryku váleném, který vhec zniil veškero umní a veškeru vzdlanost eskou, ba i celý národ eský jako národ. A tak od roku asi 1650. do r. 1785, tedy skoro pldruhého století, a zrovna v tu dobu, kdy se jinde tšili nejbujnjšímu roz:
!
pd
n
128
pR. BÍLÝ:
kvetu divadelního
umní,
mluviti o divadle ani po
v echách nemže jmén eském.
se
vážn
II.
Obrat nastalý v eských djinách od bitvy blohorské pivedl s sebou, že když roku 1743 (dle jiných zpráv už r. 1738) v Praze zízeno bylo pomocí obce v Kotcích první stálé divadlo, toto nemohlo býti eské. V Praze už nebylo obecenstva, které by se bylo piznávalo eským, nebo jen tu i tam nkterý knz a si zachoval vdomí svého jazyka. Ostatní lid, ,, písmák" co mluvil esky, poítal se k nižším vrstvám spoleenským a o své slavné minulosti, o své historii nevdl nic nebo málo, najisto však každý pokládal jazyk eský za jazyk nízký, nekultumí. A v té dob bylo tomu v pravd tak. Nikdo nesml doufati v njakou budoucnost eského jazyka.
Že v Praze viibec zízeno bylo divadlo, stalo se následkem onoho ruchu a smru duševního, který v té dob zavládal v Nmcích, maje za hlavního pvodce povstného Gottscheda. Co tento zapoal, provedl a dokonil Lessing. Veliký a bystrý jeho duch ukázal tam, co divadlo vbec jest a ím národu mže býti, Schiller pak hlásal „Teprve tehdy budeme národem, :
až
budeme
míti veliké národní divadlo."
tchto velikán korunováno bylo nejskvlejším úspchem k divadlu sousteovala se mysl a innost Úsilí
:
—
veškerého spisovatelstva a obecenstva všude zizováno a hráno bylo divadlo. Takovéto hnutí nezstalo bez úink na Rakousko. Ve Vídni se záhy Dvorské divadlo vyšinulo na nejslavnjší divadelní ústav nmecký a zstalo jím až na naše dni; v Praze divadlo se vytvoovalo v umlecký ústav. Ovšem byla tu pstována napoád více opera a ta nebyla výhradn nmecká, nýbrž stídala se s vlašskou.
129
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Tu roku 1770 zvolen editelem pražského divadla po druhé) eský rodák Jan Jos. šlechtic Brunian, muž zpsob aristokratických (byl prý pvodu hrabcího) a u šlechty velmi oblíbený. Ten, aby píjmy své z divadla zvýšil, bylt lehkomysln živ a ml proto vždy nedostatek penz pokusil se na radu pátel provésti roku 1771 také po esku Krugerv kus „Herzog Michel", který na nmecké obecenstvo pražské ml neobyejnou pitažlivost a po delší dobu mu divadlo plnil. Peklad obstaral magistrátní rada Jan Zeberer (již
—
a vydal
jej,
—
jména svého,
ale bez
i
tiskem.
Název znl:'
Kníže Honzik, veselá in o-h ra, od jednoho zátahu z nmeckého vzatá. Skuten toto první e.-ké pedstavení pivábilo tak etné obecenstvo, že by nebylo propadlo jablko. Než nespokojenost pítomných s kostrbatým pekladem, jakož i se špatnou výslovností herc esky neumjících rostla každou chvíli, až na konec, když pacholek Honzík, vyléený ze svých panských choutek, opt sml obejmouti svoji selskou nevstu Dorku a zvolal „Co dadykové moje musím telat zase dys moje knížecí ležák i prase" (místo: Co latíkové moji inili, já musím dlat zase ležák i má (vetys moje knížectví, pová) peené tu, jak oitý svdek píše, smích, piškot, dupání i plísnní se smísily v neslýchanou vavu a nad dalším osudem eského divadla byl na léta :
—
—
mj
—
—
vyknut
ortel smrti.
Teprve když roku 1770 Brunianovo editclovájiií v divadle v Kotcích se chýlilo ke konci a jemu povoleno s menší ástí své spolenosti poádati hry ve zvláštní boud na Malostranském námstí schváln zízené, došlo tu na drahé eské pedstavení, k nmuž zvolena ,, zpvohra" Ponocný aneb Anika, složená od Tuka a pedlaná od Maxmiliána Štvána. Tenkráte provázel úplný zdar eské pedstavení, a toto bylo mnohokrát opakováno.
eská
:
Fr. Bílý:
Od kolébky našeho
obrození.
9
130
BÍtÝ:
FR.
Tu se roku 1783 stala událost, která pro další rozvoj divadla pražského nabyla pronikavého významu, tak že ji možno nazvati mezníkem dvou dob. Toho roku totiž dostavno bylo s velikým nákladem a za vydatné pízn vlády, ba i samotného císae Josefa II.,
umnímilovným hrabtem Františkem Antonínem Nostitzem-Rhieneckem, jehož vychovatelem po dlouhá léta byl František Martin Pelcl, místo vetché již budovy v Kotcích, nové, nádherné divadlo, jakým se nemohlo honositi žádné druhé msto rakouské mimo Víde. Záhy • stalo se spoleenskou povinností v Praze choditi do divadla.
To vidouce mužové, jimž srdce bylo vzplanulo vroucí láskou k mateské mluv eské, jali se usilovati o to, aby se divadla dostalo také eskému lidu. Mli ovšem síly skrovné, poet jich byl malý, ale nadšenost a láska jejich byla veliká, ochotná penášeti hory pekážek. Okolnosti jim dosti pály. Krátce po založení nostitzovského divadla, jemuž se obecn íkalo Národní, vybrán za editele jeho rodilý Pražan Bulla (v záí r. 1784). Vtšina herc jeho spolenosti byla znalá jazyka eského, pokud pak se jich nedostávalo, pibrány síly nové; a tak psobením našich vlastenc oživeny :
po
delší
pestávce
opt eské
hry^
První pedstavení uspoádáno dne 20. ledna, a hrán Steff ani-ho
Odbhlec
štný od Karla
z
lásky synovské, ze-
Hra se neobybyla za pt dní opakována. Ale tento 25. leden neuplynul jen tak bezvýznamn, nýbrž stal se pravým národním svátkem. K pedstavení dojeli krajané i z dalekého okolí. Pi vstupu rozdávána píchozím báse k tomu dni od knze Vácslava Stacha a Karla Ign. Thama zvlášt složená a mající název: Svátek jazyka eského. Lidu pak bylo se tolik sešlo, že se nedivíme, když vlastencové nadšeni úspchem pedstavení po divadle radostí prý se objímali a
ejn
líbali
vydaila,
Bully, bratra editelova.
tak
že
a sváten naladni odcházeli,
plni
ržových
na-
181
OD KOI.ÉBKY NAŠEHO OBROZSNÍ.
djí v lepší budoucnost eského národa. Od té doby už vlastencové tohoto buditelského prostedku nepouštli z mysli, naopak tak s ním srostli, že si bez divadla nemohli pomysliti eského života; divadlo stalo se jim stediskem a representantem eské spolenosti, ohniskem vyzaujícím hejné paprsky lásky k rodné mluv, hlásnicí, odkud voláno na dímající, aby se probouzeli, zkrátka první divadla byla také prvními slavnostmi vzkíšení. Od ledna roku 1785 už se hrávalo esky málem každý msíc a hry konány dílem v hlavním divadle na Ovocném trhu, dílem na Malé stran v paláci thunovském,*) z nhož pozdji pestavbou vznikla nynjší snmovna. Trojice herc režisér Pražan Jind. Hopfler, Litomiaji- Vine. Kar. Antony a starý pražský herec Ant. Zappe vedle baletního mistra Vídeana Xavera Seve byli hlavními sloupy eských her. Nový rok 1786 pinesl novou radost. Dne 10. ledna ohlašovaly plakáty provozování nového kusu Betislav a Jitka od Václ. Thama. Divadlo bylo nabito a úin kusu neobyejný, vzrušující. Jistá slena byla tak dojata láskou Betislavovou 'k Jitce, že zrušila své zasnoubení s bohatým sedmdesátiletým starcem jak uvedl V. M. Kramerius ve svém referáte. Noaticovské nmecké národní divadlo mlo eskou attrakci, pokladix volevítanou. Kus musil býti nkolikrát opakován,*) Tyto netušené úspchy eských her opojily mysli tehdejších C«ch. Záhy poali býti nespokojeni jen obasnými hrami eskými a tžce nésti závislost her eských na milosti a pízni editel nmeckého divadla; :
—
*) Opírámo se tu jakož dále zejména též o výborné djiny pražského divadla od Oskara Teubera. **) Pro zajímavost uvádíme, co némecký asopis pražský »OborpostamlszeiliJng« napsal o lom pedstavení: V útorý dno 10. ledna r. 1786 provozován v zdejším Národním divadle zcela nový kus mladým dramaturgem Václavem Thamem v eské ei složený Betislav a Jitka. Kus tento jest i
9*
R.
132
BÍLÝ:
nadjo jejich pialy se výše, v jicli mysli sny a tužby splývaly v obraz samostatného eského divadla. Professor Zlobický z vídeského Theresiana (nikoli Zdobnický, jak ho Stanko vský v román Vlastencové z Boudy a jiní jmenují) byl v ele tchto snaživc.
Tu se stalo, že zmínní už tyi hlavní udržovatelé eských her byli editelem Bondinim propuštni. I utvoili samostatnou spolenost a chtli s ní cestovati po vtších mstech ech a poádati tam, ale také v Praze divadelní pedstavení v obou zemských jazycích.
rali
Žádost podanou v dubnu r. 1786 ke guberniu jiné také o tyto zajímavé dvody:
opí-
mimo
1. že jsou syny zem, utrakvisté, a byli neoekávanou výpovdí ed. Bondiniho pipraveni o chléb;
2. že chtjí prispti k rozšíení a zdokonalení eské ei; když každý národ se chlubí, že má své divadlo v mateské ei, pro prý by se mlo echovi míti za zlé, když se chce státi úastným pouné zá-
bavy? Ale privjlej jim nepovolen, dosáhli jen toho, že
smli ve zmínných mstech provozovati censurované kusy. I obrátili se návodem prof. Zlobického na císae
a ten jim udlil — tebas ne žádaný — pece aspo koncessi, že smjí hráti na Novém mst Josefa
privilej
II.,
pražském, oznámili magistrátu místo, kde se tak bude díti.
Na základ svou spolenost
jejím tedy milý tverolístek náš, jenž si
nazval
herc", rychle vyhlédl
si
,
Spolenoslí vlasteneckých asi uprosted
píhodné místo
zcela dobe pracován a v jadrng eské mluv rytíské v pateru djství složen. Též úlohy byly tak dobe rozdleny, že kus byl pijat s všeobecnou pochvalou. Pan Antony jako Betislav hrál výborn a byl všecek tím, jejž pedstavoval.
Také p. llopfler a Zappe provedli své úlohy velmi pkn. SI. Brodská jakožto Jitka dstojn si vedla a slena Butteauxova jakožto desítiletý synek Betislavv znamenit hrála.
138
OD KOLÉBKY KA3EH0 OBROZENÍ.
— proti
Koského trliu (nynjšího námstí Václavského) hospod U císaských — a za krátko tam stála
prken-
ná budova, uvnit slámou vycpaná a plátnem potažená, první samostatobecn nazývaná ,,boudou"
—
né divadlo eské!*)
Mimodk
mysl pi
zalétá
té
behm
vzpomínce ku
Vltavy a vidouc tam nynjší kamenný palác Národního zpsobiti divadla, uvažuje o tom, jaké zmny v osudech národa jedinké století. Kdyby tak ti Th,amové, Tandlerové, Melezinkové, Hafnerové, Štvánové, Jiíkové a ostatní nadšenci, kteí stáli u kolébky obrození našeho národa, mohli popatiti na to, co vzešlo na roli od nich zkypené ze semene jimi rozsetého jak by asi jich srdce, pekypující nadšením už nad ,, boudou", teprve plesn
mže
:
zajásalo
nad nynjší
její
velebn krásnou náhradou
a nástupkyní!
My potomci nemžeme než pokloniti se ped tou láskyplnou prací zesnulých, jich jméno vyslovovati s vdností a v hloubi srdce je nositi. Nebo bez onch bohatýr vlastenecké lásky v prostém kabát by n á už snad ani sebe delší doba než jest onch sto let, nebyla nic prospla mohlof býti už pozd
m
:
V Boud
se
poalo
!
hráti
.
.
dne osmého ervence
roku 1786. Hry zahájeny programem dvojjazyným, což mnohým horlivcm nebylo vhod a což také slovem i pís-
mem
odsuzovali. Dáváno Ifilandovo drama Štvaném zeštné, pak nmecká veselohra „Paruky" a pantomima: Pražská kuchaka ili Pohoi^elí scdláci. Tato
první hra byla navštívena také osobami vyšších stav. Velký díl zásluhy o zízení Boudy baron Holíert (,ve Cechoslaven) piítá tehdejšímu praktikantu pi eské hlavní pokladn zemské Josefu Jakubu Tandlerovi, který pak také divadlo zásoboval kusy všeho druhu, truchlohrami, veselohrami i zpvohrami, a to jak vlastními tak peloženými. Pknou vzpomínku na napsal do asopisu (leského musea r. 1862 Josef Jireek. *)
spise Die
134
PR.
BÍiÝ:
tyi veery v týdnu ureny výhradn eským hrám, o tech veerech mly býti provozovány kusy bud nmecké nebo drobnjší eské stídav s nmeckými. Kusy skládány s takovou pílí, že prý jich bylo od r. 1785 do r. 1790 složeno pes 300, dle Karla ígnáta Thama dokonce na 1000, tak že by na každý tetí den pipadaly dva nové kusy. Vlastencové unesení vlastní horlivostí snili a veejn také hlásali, že se vrátila zlatá doba eského jazyka a eskému herectví že práv nastala Cizinec však vida toto pidimužické hemžení musil pokreti rameny nad tehdejšími blouznivci a ptáti se, jak že si ti lidé pedstavovali život národa ? a mli-li jen tušení o tch nesetných svízelích, útrapách a píkoích, které zakoušeti bude jim a potomkm pi dobývání i nejmalichernjších požadavk slušné a dstojné národní bytnosti a samostatnosti? Dne 19. záí byl v Boud zvlášt slavný den. Císa Josef II. meškaje v Praze navštívil s polním maršálkem hrab. Haddigem, s generálem Laudonem, Lascim po celý veer. Dáa j. i toto divadlo a pobyl v vali se „Loutníci nebo veselá bída" v peklade Thamov a balet ,, Ptáník ili jak se chytají ížci". Císa byl prý ivelmi spokojen a projevoval to zejm. Daroval hercm 30 dukát a Boud dovolil pikládati název
nm
,,
opakováni.
Tak eské divadlo nabylo vtší platnosti veejnost jakožto na druhé divadlo navykala patiti na pražské a národnost eská vystupovala tím také znatelnji jako samostatný živel. Rzné píhody pak obracely i širší pozornost a zájem k nmu. Tak na p. hra Selské v C e ch á ch od Stúny a V r š o v c i od Frcincois pedvádly obecenstvu v djinném feakrytí souasné události. ;
si
n
buiství
136
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZSnL
To se nelíbilo šlecht, i vedla si stížnost na vc u samotného císae. Ale tento dav si pedložiti rukopis nezmnil ani písmene, nýbrž pipsal prý vlastní rukou: Imprimatur. Josephus Imperator. Událost se neutajila a sklamání na jedné, radost na
zpsobila mocný rozruch stran druhé.
:
pkn
Snahy herecké spolenosti z Boudy ocenil redaktor jediných eských novin tehdejších, tak zvaných Šenfeldovských, Václ. Matj Kramerius, prav, že jich chvalné pedsevzetí smiiije jednak k tomu, aby eská den ode dne dosahovala vyššího rozkvtu a bývalého lesku, bývalého významu svého opt nabyla, jednak aby mnohým zvlášt nadaným Cechm poskytnuta byla píležitost a popud, skládati nové kusy pvodní, aneb aspo z jiných literatur je pekládati. „Proto každý poádný vlastenec musí vzdávati díky a výše postavení by mli pokládati za svou povinnost, tento podnik všelikým zpsobem pod-
e
onm mužm
porovati."
V
srpnu
r.
s novým, pímo složeným od Tan-
1787 vystoupiila Bouda
sensaním kusem
Janem Žižkou,
dlera, a dne 2. února r. 1788 následovala jiná pitažlivá hra .-Vlasta a Šárka od Václ. Thama. Tento Václav Tham vbec byl duší všeho divadelního ruchu eského spolu se svým bratrem Karlem Ignátem. Václav. jsa doktorem filosofie stal se policejtom. ním komisaem v Praze, ale nevytrval v Touha po divadle pimla jej k tomu, aby se úadu jako spisovatel a hevzdal a cele divadlu vnoval rec. Složil pak a peložil sám jediný kol 60 kus. Jeho životopis te se jako hluboce tragický roOskar Teuber. S vrcholu mán umlecký, praví o umlecké a spisovatelské slávy sklesl do propasti bídy a v ní také zhynul. Když asi r. 1793 musil opustiti pražské jevišt pro opilství, dal se mezi potulné herce, vystupoval na Morav, v Uhrách a procestoval vbec pl Rakouska se spoleností Kronesovou. Oženil se s n-
úad
—
nm
s.
136
Bftf
mou
dívkou, která pi narození dítka nabyla opt ei, což ho hluboce dojalo. Ale byl už nadobro propadl démonu pro stálé jeho opíjení opuslá jej manželka a odešla mu s jiným hercem do Halie, kde zemela. Tu vzbudila se v nešastníku opt bývalá láska k choti i odebral se pšky za ní do Halie k jejímu hrobu, ale zemel cestou díve než dospl cíle.*) ;
se, že hrabti Nostitzovi a novému ejeho divadla Bondinimu rozkvt konkurrenního divadla nebyl zrovna po chuti. Proto vynaložili všechno možné úsilí na to, aby jim neublížil citelnji. I vnována
Rozumí
dit
pée volb kus a
zvýšená
vbec o vtší Takto eské diBondini myslil,
se
starali
rozmanitost a také zábavnost vadlo nepímo prospívalo i
veer.
Nmcm.
že by se ást divadlu získala
návštvník Boudy i
tím,
vati
nmecké kusy
aby
to
,,
pražským
volováno;
ale
kdyby
se v
jí
odloudila a jeho hrá-
Boud nesmly
vtší, a podal proto
eským hercm"
nepronikl
s
ní
r. 1787 žádost, nebylo nadále do-
a zstalo vše, jak bý-
valo.
Jaké smýšlení ských hrách, toho
bylo v nmeckých kruzích o evýznaný ohlas se nám zachoval
v pražském dopise ze dne 10. listopadu r. 1787 v „Ephemeridách" uveejnném. Tam se píše mimo jiné takto Spolenost eských herc, která se vlastenskou jmenuje, bídn provozuje dále nkteré kusy z vlasteneckých djin nejvíce doby surové. Ješt bídnjší jsou kusy z nminy pevedené i co do pekladu i co do provedení, a nade vše bídné nmecké kusy samy. Nacházejí však své vlastenecké obecenstvo i na Koském trhu, kde mají boudu, i v pítomnosti na malostranském thunovském divadle, a mají skoro vždy plný dm. Pranízká cena míst, shromažování se tolika hezkých dívek stavu
*)
F. L.
Tkliv vypsal osudy jeho
Vk.
Alois Jirásek v
román
137
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
ledakteré vci vedlejší dovolují oeže se ješt dlouho udrží. Václav Takovou nadji také pražský Jiík, jemuž se piítá také první peklad Lessingovy truchlohry Emilia Galotti, ba doufal, když vidl stále hojnou návštvu v Boud, že by se snad udrželo i dru-
mstského a ješt kávati,
mšan
ml
hé ješt divadlo eské. Snílek Peceoval národní uvdomní Pražan a pesvdil se, zídiv v dubnu roku 1788 za Poískou branou v tak zvaném Ríižovém údolí nové divadlo eské s lehím repertoirem, že tch Cech pece jen jesí ješt málo na dvojí divadlo, a proto nkteré za pldruhého roku je zase zavel (1789), jeho kusy hovjíce krasochuti širokých vrstev pitahovaly hojn obecenstva (zejména se tu uvádí kus Honza !
a
prasátko).
—
Zatím Bouda chatrnla, vetšela a stárla a také prý pekážela koským trhm! Proto musila býti stržena. Cechové by te byli bez divadla ostali, kdyby jim nebyl šlechetný hrab Swerts-Spork propjil knihovní sál v bývalém kláštee hybernském u Prašné brány. Tam tedy eské divadlo našlo nový útulek, si jej upravilo a zasvtilo jej v nedli dne 20. srpna r. 1790 o 4. hodin odpolední vlastenskou hrou Kníže Bruncvík aneb všem hlava dol od Prokopa Šedivého. trochu
pkn
bývalý klášter mnich eskou Munadšení i veselosti ve zdech tch posud neznámé. Roku 1802 však budova prodána, ježto majetník její zatím byl zemel, a eskému divadlu bylo se sthovati opt. Herec Zapii)e, který jediný byl zbyl z bývalého družstva, jal se proto vyjednávati se stavy,*) aby nm jeho koncessi na druhé divadlo v Praze odkoupili. Stavové nebyli od toho, zvlášt když editel Zohrer,
Po 12
šli,
jsa
let hostil
svdkem
*) Bylt po smrti hrabte Nostitze (f r. 1794) jeho syn divadlo Národní prodal r. 1798 eským stavm, odkud pak toto divadlo vbec nazýváno »stavovským«.
188
pR.
BÍLÝ:
užívaje Zappkjvy koncesse, nové hry zaídil v refektáfi bývalého dominikánského kláštera u sv. Maí Majdaleny na Malé stran, dostav k tomu r. 1803 guberniální povolení.
Že Zohrer tuto místnost vynašel, bylo vhod i noediteli stavovského divadla Quardasonimu, ponvadž stavové mu naídili, aby eské odpolední hry se nekonaly ve stavovském divadle, jakož se bylo ob as dalo ode všech editel napoád, ovšem z dvod kasovních, a proto hledal pro píhodné místnosti
vému
n
jinde.
,
Koncem roku 1803 stavové dosáhli císaského svolení, že smjí pevzíti vlastenské divadlo ve svou správu s podmínkou, že musí býti postaráno také o ei
—
ské hry a tak ob pražská divadla ocitla se pod správou jedinou, Vlacha Quardasoniho. eské hry poádány však toliko v nedli a ve svátek odpoledne. Nový editel nezapel v sob hudbymilovného Vlacha; proto tenkrát se zvlášt dobe dailo eským zpvním hrám. Dne 7. íjna r. 1804 vlastencové slavili opt velký svátek. Císa František práv v Praze dlící poctil pítomností svou eské pedstavení. Hráno bylo Kašpárkovo živobytí a smutné skonení. Zajisté leckdo zavrtí hlavou nebo se usmje nad tím, že na poest císaovu vybrán takový kus. Ale Kašpárek tehdy slavil u nás triumfy a není divu. Když Nmci zlého ducha Hanswursta s tolikou potíží vyhánli a nejvzdlanjší obecenstvo jejich v tolik desítiletí nalézalo neustálé zalíbení pes odpor proti od nejpednjších spisovatel kladený, kdož by ml za zlé našemu lidu valnou vtšinou z emeslník, živnostník drobných a dlník se skládajícímu a nikým nevarovanému, že hrubším, ale pepniým a jadrn\Tn vtipm Kašpárkovým se smál a tšil! Hry byly podle chuti a vkusu obecenstva, a ten byl ovšem ntívytíbený a nízký, ale nikdo z povinných orgán se také o jeho vybroušení
nm
nmu
189
OD KOI,ÉBKY KASEHO OBROZENÍ.
a vzdlání nestaral. Naši buditelé pak
mli
jiný
cíl
ped
oima
než umlecký; jim šlo o to, aby jazyk eský se rozšioval a uplatoval, aby eské hry byly elektrisujícími jiskrami z jevišt do' duše posluchastva peskakujícími, a aby z této píiny co nejvíce obecenstva pivabovaly; divadlo jim zkrátka bylo nejúinnjším prostedkem buditelským a nám za to neteba se stydti, jako neteba se nikomu stydti, kdo z chudoby se vypracoval vlastními silami k estné výši; nebo ím výše dostoupil svým piinním, tím jasnji ukázal svou duševní a životní sílu. Kašpárek tedy byl dležitým zjevem, tehdejší draUiatické produkce eské a mají po jméno etné hry tak na p. Kašpárek krotitel zlých žen slov zpvohra Prokopa Šedivého a Kašpárek, ša-
nm
;
stný kramá jedna jeho fraška V. Tham zpracoval nmeckého veselohru Kašpárek v Turecku a ;
z
operu
Oba Kašpárkové,
Maxmilián Štván složil Básnická cena ostatyaln od tchto kašpárkovin. Jakého
Šastného Kašpárka,
atd.
ních kus nelišila se byly rázu, o tom svdí výmluvn již jejich názvy, a pede všemi Václav Tham uml už titulem hry drážditi zvdavost obecenstva. Jak mnohoslibný byly na p. jen veselohry Martinský rohlík a martinská :
husa, Mikulášovo nadlení nebo punocha za oknem, Strašidlo ve vsi. Kulhavý, kok-
tavýa hluchýneboPouta, houpakaa past, Paruka v Konstantinopoli atd., nebo hry Don Juan aneb Kamenná hostina, Nádenník od stavu.
mažlic nebo Feenspiel),
Dít
lásky,
Kalounká
arodjná rže
Honza Kolo hnát
Zpvohry pak nkteré
sluly
z
z Do(hra volšebná
Peloue
:Mlíkakaa oba
—
aj.I
my-
Zamyšlení mudrci, Jarolím Držgrešle, Ponocný Brandejský a podobn dále. Než vedle tchto Tham uml udeiti také na jiné struny. slivci.
Duch jeho byl schopen
také vyššího vzletu a vlaste-
140
VB. Bfbf
necké horoucnosti a osvdil tuto schopnost pozoru-
hodnou
mrou pi
historických
hrách,
jichž
rovnž
adu a jimiž on jeho pátelé oživovali djinné vdomí v lidu. Jmenujeme jen nejoblíbenjší Vlastu a Šárku, cha a L e ch a ili vyvolení složil
celou
i
e
Kroka za vývodu eského,
Hrabte Wipprechta
Betislava a Jitku, Groy, pedevším pak
z
Švédskou vojnu v Cechách aneb udatnost Pražský chmšfana student, která ve zpracování Štpánkov pod jménem Obležení Prahy
Švéd
se na jevišti udržela až do našich dn. Kdežto takovýmto zpsobem Václav Tham hovl chuti obecného lidu a naped tento získával národu, ponvadž se udržel ješt nejvíce eským a ledy bratr jeho se mohlo psobiti nejspíše a nejdraznji Karel Hynek jinak více grammatik a slovníká zase pevedl a vydal jinonárodní kusy básnických veleduch, na p. Schillerovy Loupežníky, Shakespearova Makbetha (první to kus Shakespearv do eštiny pevedený) *) a j. a takto se snažil krasochuf eského obecenstva vytíbiti a povýšiti. A ne bez úspchu. duch lidu našeho pes pldruhého století byl ve volném a pirozeném rozvoji obmezován a dušen, pece 'jádro jeho zstalo zdravé. Zjevným toho dokladem jest také pkný úkaz, že nezstal Thamv Makbeth ojedinlým pekladem Shakespeara, nýbrž že Shakespearovy kusy vbec docházely u našeho lidu nevšední obliby a jej dle zpráv souasných k slzám pohýbaly. Tak Tandler zpracoval Hamleta, Šedivý Krále Lear a, Ign. Šiessler Romea a Julii. Jak chladn naproti tomu chovali se dlouho ke geniálnímu reformátoru dramatické umny Sliakespearovi jiní, i vtší národové
od
na
—
:
—
A
*) Peklad ten ovšem z nmeckého poízen, a nikoli, jak Jungmann v své Historii literatury míní, ze Schillera, jelikož Schillerv Makbeth byl mnohem pozdji složen, nýbrž z pepracování Fischerova.
141
OD KOI.ÉBKY NAŠSHO OBROZENÍ.
Bratí Thamové ledy
—
budiž to znovu vytknuto, nejvydatnji se zásluhy jiným o to piinili, aby eské hry umožnili a udrželi v oblib. O spisovatelské plodnosti jejich již jsme se zmínili. Jevila ovšem více dobré vle nežli dramatické schopnosti. Oba bratí dále to byli, kteí pimli pítele Šedivého ke spisu r. 1793 vydanému: Krátké pojednání o užitku, který ustaviale
nikoliv tím ubíráno
n
stojící divadlo
—
dobe spoádané zpsobiti mže;
oni bý-
hercm
a spisovatelm pomocní radou a skutkem a sami horliv hrávali. Proto také všichni vrstevníci uznávali a chválili psobnost jejich a sám Martin Pelcl. stav se professorem eského jazyka pi universit pražské, pipomenul veejn a pímo v zahajovací své r. 1793: že bratí jazyk pivedli na divadlo a ukázali, kterak i tímto vali
ei
eský
Thamové
jazykem hnouti nikl
a
jest
možno srdce poslu cha
oím
po-
jejich vylouditi slzy.
Vedle nich rovnž jako obecn známý Jan Nep.
herec
i
jako spisovatel vy-
Štpánek,
absolvovaný
bohoslovec, pozdji vojín, jehož nkteré kusy se podnes udržely na jevišti (na p. Cech a Loupež-
Nmec,
níci na Chlumu, Obležení Prahy od Švéd, pak nkteré peklady librelt). Složilf, zpracoval a peložil sám pes 100 kus. Jeho jméno ^est nad to nerozluspojeno s eskými odpoledními hramj, v nedli a vie
n
svátek ve stavovském divadle provozovanými.
Roku
totiž
—
1806 nastala
eskému
divadlu nejpováž-
doba tehdy šlo o bytí a nebytí jeho. Když toho roku Quardasoni zemel, stavové eští odevzdali divadelní správu novému editeli Liebichovi s tou podmínkou, aby se už v nedli a ve svátek odpoledne nehrávalo esky, ježto prý se místnosti do veerního nmeckého pedstavení nemohou náležit provtrávati, a ješt z jiných rozliných ,,na mravnost a pravou zbožnost se vzta-
livjší
hujících
dvod."
1*2
»R.
BÍtÝ:
eské hry odkázány do divadla malostranského; ve velkém národním divadle smly se provozovati jen mimo dni pedplatné a jen v urité hodiny veerní. Ale také na Malé stran jim ureny ne již odpoledne, nýhrž obyejné hodiny veerní. Naízení to dotklo se bolestn tehdejších Cech; snad to nebylo ani zamýšleno, ale cítil se v tom osten nepízn a bezohlednosti. Podmínka stanovená pro stavovské divadlo znamenala ubití eských her na Ovocném trhu a vypovdní jich na Malou stranu a odklad do doby veerní rovnalo se podttí jich životoplodných koen. Dnes ovšem zdá se nám doba veerní pro divadlo nejpimenjší, ale tehdy závisely eské hry na nejširších vrstvách lidu, a tomu bylo lze do divadla choditi jen odpoledne
nebo spíš odpoledne nežli veer. Praha tedy zákazem odpoledních her eských v stavovském i malostranském divadle pipravena o eské divadlo vbec a zstala bez nho nkolik let. editel Liebich sice se bránil, jak mohl. Podával žádosti za obnovu odpoledních pedstavení, poukazoval na to, že do bezna roku 1808, tedy za necelá dv léta ml z toho zákazu škodu 13.000 zlatých (ž toho mžeme posouditi, jak ohromný býval píjem z eských kus!), prosil, aby mu je povolili aspo od 5. hodiny odpolední, kdy služby boží již bývají skoneny a že návštva divadla pro mravnost a zbožnost nemže býti škodlivjší než návštva hospod, ale vše nadarmo! Odpolední hry eské v stavovském divadle nepovoleny.
—
K tomu se pidružily okolnosti vnjší, které již hybernskému divadlu ztžovaly rozvoj,t. neustálé války a ím dál vtší ostražitost a písnost c^nsury, která nedovolovala žádných narážek na francouzské ideje svobody a vbec vlád nemilých. Vše musilo býti odstranno, „co by mohlo dobré mravy urážeti aneb jinak nebezpené zásady vzhledem k dobrJmu poádku a blahu státnímu rozšiovati.'' A tak hry na Malé stran vbec.
I.ipl)ich
posléz
zastavil
143
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Také Štpánek a jeho pátelé zkoušeli najíti cestu, eské hry, nebyly však šastnjší než
jak znovuzíditi Liebich.
Tepi-ve ke konci roku 1811 mstský tvrtník a horlivý národovec J. Haklík pipiadl na myšlenku, zíditi z mladších pražských, z literátv a studujících spolek, který by v noremní dni provozoval eské hry k dobroinným úelm. Tak se zrodil první o ch o tnický spolek divadelní v Cechách, který dal
oban
zárove he^lo ke zizování ochotnických spolk po celých Cechách. Když od nejvyššího purkrabí hrabte J. E. Kolovrata Libštejnského došlo úední povolení tohoto spolku, zvolen editelem Štpánek, a dne 26. ledna 1812 dáváno na stavovském divadle první pedstavení, k nmuž zvolen Holbeinv Fridolín aneb Cesta do železný ch hutí, Štpánkem zeštný. Páté he, vynikající vlasteneckým smrem, ,, Obležení Prahy od Švébyl také pítomen císa František I., který potom poslal ochotníkm pochvalný list a 1000 zl. ve stíbe
d"
na prospch dobroinného úelu. Touto vznešenou pízní byli vlastencové tehdejší povzbuzeni k innosti nejusilovnjší. I byl výsledek her tak skvlý, že od r. 1812 do r. 1815 odvedeno z 28 pedstavení pro pražské humanitní ústavy 17.614 zl. ve st., což ovšem zase na druhé stran mezi pražským obyvatelstvem zjednávalo eské vci píze ím dál vtší. Štpánkovi dostalo se za jeho neúnavné piinní vtšina provozovaných kus pocházela z jeho péra, kteráž vc mu arci již tehdy, zvlášt pak pozdji velmi vykládána ve zlé, jelikož jeho ješitnost nepipouštla a snad se i bála soutžník nadanjších, jakými byli pedevším Václ. Kliment Klicpera a Jos. K. Tyl císaské pochvaly a roku 1820 i estného peníze. Tu pojednou roku 1820 zakázáno poádati jakékoli zábavy a tedy také hráti divadlo v noremní dni ale
—
—
;
už neublížil eskému divadlu: bylof již zapustilo píliš pevné koeny v obecenstv. V Praze tento zlý vítr
144
FR. BÍLÝ:
hned se utvoilo nkolik
soukromých
divadel, z kte-
rých smrem umleckým se bralo zejména Teisingerovo, kde se provozovaly skoro výhradn kusy nejnadanjšího spisovatele dramatického v tch dobách, Václava Kl. Klicpery a do nhož byl dokonce volný vstup, a po venkov zizována piln dále ochotnická divadla. Posléz však léta 1823 dovoleno Janu Uhlíovi a s ním nkolika akademikm, (mezi nimiž byl i Fr. Škroup, skladatel nápvu k Tylov písni ,,Kde domov mj", a skladatel „Husitské" Josef Krov), a mladším opt dávati eské hry. Mezi tmi nejvíc rozvíila veejnost eskou opera Rodina Švýcarská od Weigla, kterou prof. Macháek k tomu úelu schváln peložil a to rytmem asomrným a která dne 22. prosince r. 1823 poprvé zahrána. Vystoupila v ní mladistvá zpvaka Kateina Kometová, která všecky vlastence okouzlila a našeho Celakovského roznítila i k nkolika znlkám. Zprávy tehdejších asopisv oplývají neobvyklým vzletem. Toto pedstavení mlo i ten zvláštní význam, že bylo po letech opt první zpvohemí na veejném jevišti provozované. Rok potom (r. 1824) se stal spolueditelem stavovského divadla. Nmci si jeho editelství píliš nechválí a Cechové mu vdí také dosti chyb a hany, pedevším že neml ani tušení o umleckých úkolech divadla a rozkvt eské dramatické produkce že dusil svou úzkoprsou a sobeckou ctižádostí a drsným chováním k Tylovi a Klicperovi; ale necha soud o tom,
obanm
Štpánek
jak divadlo spravoval, vypadne pro pízniv i nepízniv, (Jakub Arbes ve zvláštní studii se ho zatolik jest vc jistá, že stává) divadlu od
—
r.
1824
eskému
nastala nová doba; nebo
nyní se hrá-
valo zase pravideln v nedli a ve svátek odpoledne po esku a jen pi-es léto hráváno pouze nmecky. T í
pestal vot
konen
eského
každou
chvíli,
ba
my
m
40 letech potulný žinebylo se mu déle sthovati spatujeme v tomto ustáleném po-
po divadla,
OD KOLÉBKY NAŠ£HO OBROZSNÍ.
14'5
skromné her první uznání by rovnoprávnosti eského d-i vadla s nmeádku eských
i
ckým. Ten stav
eské
dv
—
trval
divadlo uinilo
až do roku 1842.
V tomto údobí
utšené pokroky. Repertoir pekla-
a zpracování ustupuje
—
nkdy
nkdy
rád,
nerad
pozoruhodným skladbám pvodním od básník
po-
volaných pocházejícím, mezi nimiž práce Tylovy a Klicperovy vévodí. Blahodjný byl také vliv Shakespearových kus, s jichž dstojným provozováním poato roku 1839, kdy pedveden Makbeth, Kupec Benátský a Král Lear. eské hry zapstny také na malostranské poboní jevišt,*) až r. 1842 stal se opt rozbh k usamostatnní eského divadla tím, že v Ržové ulici (v nynjší zastáváme) upraveno pkné jevišt pro hry pouze eské. editelem vyvolen zanícený apoštol eské dramatické Músy, Josef Kaj. Tyl. Zde hrávalo se denn. Ale neodbytným prvodcem Tylovým bylo neštstí; ani tenkráte, kdy už v rozradostnné duši vidl vyplnn nejkrásnjší sen života: neodvislé dstojné národní di*) Oasopis »Bohemie« v ísle 24. z r. 1835 podává o tom takovouto zprávu: Dne 22. února zahájila spolenost na Malé ochotník eských divadlo v Kajetánském Stran. Místnost mla 80 sedadel a krom toho místo pro 100 osob a byla v ten veer peplnna. Netrpliv oekáván se skládal. Byla z toho orkestr, který se opozdil a z 5 nemalá obava, nebude-li ostatní divadlo jako ten orkeslr. Proslov složil Tyl, seznamoval se snahami spolenosti a prood Klicpery. Rasil za shovívavost. Potom hrán Žižkv dostné pekvapení zmocnilo se všech, když vidli pelivou byl v tak pelivých rukou, jako hru. Sotva který Žižkv. Výstroj jevišt je chudiký. Celkem možno od spolenosti oekávati píjemné veery. Píjem obnášel na 90 zl. a byl uren dobroinným úelm. K tomu dodala Bohemie v ísle 26. toto vysvtlení: Orkestr následkem masopustu nepišel. I odhodlali se nkteí ochotníci v tchto rozpacích a šli bez pípravy vypomoci. Druhé pedstavení bylo due 1. bezna, obecenstva sešlo se tolik, že mnozí nedostali místa. Dáván Lhá a jeho rod od Klicpery od 4—7 hodin. Dámské klobouky v první lavici daly podnt ke stížnostem.
dom
muž
me
me
me
Fr. Bílý:
Od
kolébky našeho obrození.
10
146
PR,
BÍLÝ:
nemlo ho minouti sklamání. Vzdálenost místa, obmezcný prostor pro diváky a neshody herc zpso-
vadlo,
že divadlo, které tak nadjn se zapoalo, po letech zaniklo, a eské hry že se opt vrátily na nmecké jevišt. Do tohoto roku 1845 spadají poátené bily,
tech
snahy
Riegrovy
o
zízení
velkého
národního
di-
pedevším žádost k eským stavm za podporu této snaliy povstná schze pedních osobností zmohutnlého zatím národa, v níž pod pedsednictvím ilatyááe hr. Thuna usneseno zíditi akciovou spolenost k zbudování divadla, konána 3. kvtna 1846. Zatím hráváno na stavovském divadle zase jen v nedli a ve svátek odpoledne až skoro do r. 1862, v nmž vystavno nevadla,
;
útulné a praktické prozatímní divadlo, veským hrám a operám, a pod znaeského lva, za nadšeného jásotu rozradostnného
veliké,
ale
nované výhradn
kem
obecenstva, nyní již pevahou intelligenci náležejícího, dne 18. listopadu zahájeno Hálkovým Králem Vukaší nem.
^^S^
Od kolébky nové
poesie eské.
Bylo to v beznu r. 1782, když papež Pius VI. odhodlal se navštíviti císae Josefa II. v jeho sídelním Vídni, aby váhou své osobnosti jej odvrátil od dalších novot, jimiž panovník tento smle se dotýkal posavadního zízení církevního a církev se snažil podrobiti svrchovanosti státní. Ký div, že všechen svt obracel zájem svj k neslýchané pouti té Noviny té doby jsou plny zpráv o poctách, jimiž vítána hlava katolia ckého kesanstva od vících po celé cest její tento obecný rozruch slavnostní nezstal bez ohlasu ani v zemích eských, Vídni tak blízkých a opravnými snazasahovaných. Vyloudil hami císaovými v první dokonce zborcené harf eské tón dávná desítiletí již neslýchaný: pohnul totiž premonstráta strahovského
mst
!
—
ad
Bohumíra Jana Dlabae,
žes podivným poloe-
Philologus složil a u Josefa Emanuela Diesbacha v Praze na 9 stránkách tiskem vydal „Zpv ke cti nejsvtjšího Otce Pia Šestyho, na slavný jeho píchod do Vídn k císai ímskýmu Jozeffu drunejen celou adu starých hýmu". Vypjil si k boh a bohy, nýbrž i neobvyklé tehdáž roucho jazyk eský.
ckým pseudonymem
nmu
—
Óda ta je první, pokud známo, eská báse z nové doby literatury eské. Skoro 150 let nebyla se v duši žádného eského spisovatele zrodila v pravd poetická myšlenka nebo nebyla aspo vytištna; jen lidu loudila 10*
148
PR.
BÍLÝ:
nesmle a v úkryt z prsou píse, a to byla, co víme, hlavn jen satirická píse na pana správce a jeho karabá nebo smutná píse o smutných vojnách. Zpvy Vavákovy, veršované katechismy, nazývané duchovními písnmi, nebo veršotepecké býlí, jako „Svatební smlouvy" „pro špás na svtlo vydané", „Naíkání dvat, které svého cíle dosáhnouti nemžou" a p. nemíiže se ovšem poítati za báse, jako za ni nepotáme veršované „Pedchzné ádky", jimiž zahájeno se
nov
založených r. 1782 „Pražských eských byla poklesla poesie eská, která s takovou jarou silou a s tak slibnými nadjemi byla vstoupila v život, jejíž rozkvt však byl podfat husitskými válkami a v 16. století doražen tak zvaným humanismem, o nmž trefn propovdl dr. J. J. Hanuš, že jest bezcitným ozdobným náhrobkem, pod nímž zdrceno leží srdce slovanské! Až roku 1782 procitlá tedy zase Músa naše ze 1.
íslo
novin".
staleté
Tou
mrou
mdloby
své, chopila se harfy, která dle slov na-
šeho básníka byla zahrabána zapla. Ale jak
Náš ,,Zpw"
totiž se
kdesi v tmavé
jám,
a
poíná:
Zstup z Nebe Kalliope! zpwy krásné Wed, kde Apollo na Harffu hrage; Twé zpwy sms, nebo swtlo kde ásné Skrz široký brzo progde krage;
P i a z Ržjma že w blesky, sydlo Jozeffa Druhého dowed; Z OJjlohy zái jehožto na cestky Dáwage; ták wšudy v sláw prowed. Chwal Perona
!
W
A koní, nictví
ohlašuje
spolu nový život
eského
:
Cech z n o w a Zas Wazomluwky do Ejhle
!
práce na swtlo tisku pigjt
bás-
149
OD KOtÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Špalky clitgj; aby zdáwna co kwtlo Zas mezi lid brzo mohlo wygjt.
mn
Rghle! Apollo nedáwno kterauž Harffu podal, pro onou zde želj. Dáwno že giž byla w tmách, ano Zas aby powstala, stále welj.
w gam,
Ne tedy píroda se svými nádhernými krásami, ne se svými mnohonásobnými vztahy ani lovk
život
in
veškerým bohatstvím cit, vášní, myšlenek a svých -byly oním arodjným prutem, jenž probudil eské básnní, ba ani nedávná smrt veliké panovnice Marie Teresie nikoho nenaladila k eskému žalozpvu, nýbrž jich tolik vyšlo v echách po nmeku, událost, rázu ovšem zcela mimoádného, ale pece jen s
—
a
eského
života dosti vzdálená. Ale práv ta ,,vazomluvka" ukazuje, že Jprvní Jtvítko nové poesie eské bylo jen umlé. Zpv Dlabav byl obsahem i formou pístupný jen lidem staroklassicky vzdlaným. Verše se hemží mythologickou ueností a zarážejí tvrdostí, nesprávností i nesrozumitelností mluvy. Snad to cítil skladatel sám a proto, aby jim propjil lepší zvunosti a modernosti, opatil je rýmy. Jinak rytmem souvisely s poesií eskou minulých byly složeny v asomíe. Báse Dlabaova pohnula jiného knze, Václava Stacha, k ostré odpovdi. Bylt Stach josefínský svobodný myslitel a proto se mu pedmt básn nelíbil. Byl však i domýšlivý na své nadání básnické *) a neobyejným spojováním slov a obraz dodával si leckdy zdání pindarského vzletu a mohutnosti duševní.
vk
—
*)
V Divném ouinku pothu
pí-ímo napsal o sobS:
Co nejzvunji zpívám sob a do oí pravím tob: Není v spisích
A kaž kdo
Cechm
milých
starších verš tak spanilých, jak se z péra hrnou mého. na jiném mísl tamtéž se volá k
mne pedchází?
Dobrovskému: Do-
150
PR.
BítÝ:
Vydal tedy téhož ješt roku proti Dlabaovi odvetný zpv pod názvem Nco pro eskou literaturu milovníkm básní obtováno, a podepsal se rovnž pseudonymem Podblovskélio. Ptá se lam hned v úvod, pro psáti prosou, když uznává eštinu býti verš by hodnou? Vždy prý je synem slovutného praotce echa a ten si nedá vzíti svou est. Hned pak na Dlabae :
ml
zle dotírá:
Hle, vidím Philoboga harfu napínati
a tvernohou píse o knzi ímském hráti. Jak on se vynáší! Kterak s ním motá! Sem i tam po obloze jak on se lopota
A
nyní persifluje obsah
,
Zpvu"
takto
Luka, pole, lesy, ze všech stran vtrové jsou mu k službám, k vli se mu mní asové. Ani Bárta nemá pokoj, mutí harfu vzít', do písn jeho sednout, veršm krásu dáti. On zpívá nebesky! Pouhý lovk jest sprostný vtip jeho pochopit. A já mám zstat pustý? Nenechte mne tak hynout, Vy Bohové eští!
Zvlášt
se
mu
nepodobalo pirovnání papeže
kesanstva k pastýi a
A vu
i
narážeje na bájeslovné píkrasy chod, praví
Dlabaova Zp-
asomrný
Dlaba. Otce svatého hlasem zpvu eského v divném kroji pivítal, kivým krokem se zmítal.
Mozek až
mu
a
stádu.
se rozdrahá prací neporozumí žádný
rytm tvernohých, z Cech moudrých.
Ejhle Cechu! na svtlo jdou prý vazomluvky, nerozumíš-li tomu, jest tvj rozum lehký.
151
OD KOI.ÉBKY NAŠEHO OBKOZBNÍ.
Zvláštní to pohled ve znamení cizoty, nenávisti a sváru vstoupilo eské básnictví v život! Mly však tyto dv básn památný úinek: vzbudily také první kritiku a tož u samého Josefa Dobrovského. Rozebral je dkladn. U Dlabao nelíbil se mu :
pedevším rytmus asomrný. Ze 128 verš prý sotva tyi lze ísti podle zvoleného jím rytmu, aby pi tom neurazil sluchu u Stacha chválí snadnjší chod verš, ale vytýká, že rým není všude stejn zdailý (na p. práci a moci, vazomluvky a lehký). Vzhledem k tomu ptá se Dobrovský, kdo tím je vinen, že nemáme posud dobrých básní zdaž ne sám jazyk? Odpouští však Dlabaovi, že zvolil asomíru, vždy prý i starý Komenský, zkusiv eské hexametry, zstal pi tomto neštastném pokuse. I rozvinul tu Dobrovský poprvé svoje mínní o nepíhodnosti prosodie asomrné a nezbytnosti prosodie pízvuné pro básnní ;
;
eské. Básnické ceny obou výtvor se Nebylo tu ovšem vbec co íci.
Po tech
nedotekl.
obma
muži opt. k hloupátel, které kol sebe shromáždil známý nám už letech setkáváme se s
Nestáli tu již proti
ku
vbec
nadšenec Václav ského jazyka.
sob, nýbrž svorn
Tham
družili se
pro zvelebu a povznesení
e-
oblíbené tehdy totiž vydal v první eskou sbírku básní a hodn srozumiteln ji nazval vázán é,*) a v tam nacházíme nové plody jak Dlabaovy, tak Stachovy, Prvý je zastoupen prostoduchou básní Toužící mysliveek po hrdlice, druhý pekladem z anglického básníka Pope-a a pvodní elegií asomrnou! Na
Tento roku 1785
zpsobe almanachu
ei
Básn
—
—
smrt Marie Terezie,
*)
V
Praze, u Rosenmíitlerských
ránka faktora.
ddic,
za Jana Be-
R.
152
BÍLÝ:
Celá sbírka vydaná ve dvou svazecích ili „sebráních" pedplatitelé toho žádali tetí nevyšel, poskytuje zajímavý pohled do tehdejších snah a tužeb eských a do duševní dílny Thamova kroužku. Hned poátené listy prvního svazeku podávají pedmluvu (datovanou dne 10. srpna r. 1784), která oste osvtluje dobu, v níž se sbírka zrodila. Vydavatel tam uznává, že nynjší ,,zpvoenosti eské" jest veliký nedostatek, ale z toho nenásleduje, že by eský národ nebyl zplodil naprosto žádných zpvomluvc. Za Ferdinanda I. a Rudolfa II. císa a našich milých král eských „o každé pihodilé vci, o každém reku a ueném muži, jichž tehdáž nesíslný poet kvetl, se zpívalo". A kde to vše je? Spáleno, zhlazeno! Nahlédnme jen v index librorum, co tu jmen znamenitých zpvomluvc: Václ. Dobenského, Jana Grylla z Gryllova, Jiího, Hanuše Landškrounského, Matje Kollina z Choterýna, Komenského, Krinita Lomnického, Rosacia Sušického, Sobslavského, Sixta z Ottersdorfu, Táborského, Tesáka, Veleslavína a j. S bezohlednou prudkostí útoí proti „knihlovcm",
—
kteí po celé
—
a
vky
s
dovali, pálili a niili
„bezsmyslnou horlivostí" pronásleeské knihy, a kteí usilovali „hlu-
bokou uenost a všemožnou snažnost našich otc nám z mysli a srdce vyhladiti a v hrubou neumlost a hanebnou tupost nás odíti a v témž všem až do dnes nás utvrzovati." S rostoucí smlostí a prudkostí harcuje Tham proti eského jazyka a písemnictva, zejména také
škdcm
ei eské pezdívají husitství, ,,jen aby tím jménem, nám slavným, ale jim ohyzdným je potíti a Lidu v lehkost uvésti mohli," až posléze pechází ve chvaloeení císae Josefa II., „horlivého milovníka jazyka lidu svého eského," „který rozehnal mlhu" a za nhož národnosti a také ve smýšlení a chování knží knize eské nastal píznivý obrat. Slibuje spis o rozvoji eského básnictví a o eském herectví a posléz vysvttm, kteí
vi
158
OD KOtÉBKY NAŠEHO OBROZSNf.
pohnutky, pro vydává Básn, a projevuje ochotu vydávati je dále; žádá jen za shovívavost krajan, ,,jestliby kde jaké poblouzení znamenali," ponvadž prý jest první, jenž se o podobný podnik pokusil. Dojdou-li vdného pijetí, hodlá ,, Cechm k obveselení jich mysli" také vydávati inohry a zpvohry. Posléz luje
vdn
vzpomíná v této pedmluv svých pispvatel a jména jejich uvádí.*) I následuje první ástka tohoto „sebrání". Vypluje ji jesuita Felix Kadlinský, který v XVII. století pevedl do eštiny oblíbené toho asu duchovní a pastýské písn nmeckého jesuity Bedicha Speea ili tak zvaného „Zdoroslavíka **) v kratochvilném hájeku postaveného." Ponvadž však Zdoroslavíek má obsah duchovní,
Tham
jakožto josef.nsta n. ponechal
pvodního nábožného
rázu, nýbrž
,,
vyložil
zpvm
vybrané
z
n-
ho básn na svtský zpsob" jméno Ježíš promnil v Meliš a sv. Maí Magdalenu pepohanil na Kloe a :
Fillis.
nmž
vybráno Pastýské rozmlouvání, v a Halton o závod zpívají, pak Podletí, Slavíek, Láska a Ohlas. I
jest tu
Dámon
Celý
v
básnický
Pedmluv
s
stedovk eský,
pýchou uvedl
tolik
z
nhož Tham
známých
i
nezná-
mých jmen „zpvomluvc", representuje tu tedy jediný muž a to ješt pekladem z nminy! V ástce II. ocitáme- se mezi peklady. Pedevším nás vítají „Pana Gleima nkteí noví zpvové z nminy peložení", písn anakreontické, opvující rozpustilost zejména Dlaba, kaplan staroboleslavský *) Byli to Knobloch, Jos. Jeh'nek, Jan Hynek Kavka, V. M. Kramerius, Fr. Kubík, Tom. Pavelka, Jií Petermann. V. Stach, Maxm. Štván, Tr. Tomsa, Jos. Vachtler, Filip Všejanovský a ješt nkteí jiní. kteí však nedovolili, aby jich jména uvádl. **) Zdorosloslavíkem už nmecký skladatel proto nazval své písn, že mly znti na vzdor slavíkm, tedy sladeji a líbeznji.
154
gB.
BÍLÝ;
a veselí života, a písn idyllické, kterými práv naopak zase Veleben prostý a tichý život pastýský, rybáský a p., což telidy obé na západ se tšilo veliké oblib. Bloudí tu samý Amor, Damon, Dafnys a Venuše, Kloe, Lilia. Za nimi následují „Pana Weise nkteí zpvové z nminy peložení" jako Máj, Krása a i)ejcha. Báze, Smrt a nco z Anakreonta. Aby pak ta závislost na Nmcích tak tuze se netiskla na oi, pipojen sem také peklad žalozpvu slavného humanisty eského Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic. Tetí posléze ástka nás obeznamuje se souasným eským svtem básnickým, obsahujíc pvodní skladby od V, Stacha (Na smrt Marie Terezie), Knoblocha a Krameriusa (Výstraha krásnému pohlaví), prostoupené optn peklady z Anakreonta, Sapfy (Náek) a Katulla (Poheb vrabce a Jaro) od Max. Štvána, Kavky a Pavelky. Také druhý svazeek „Básní" rozdlen byl na ti oddíly.
Zahájen
jest
seznamem „napedplatitelv"
jichž
bylo celkem asi 100, mezi nimi Dobrovský, Dlaba, prof. Schimek ve Vídni a j., a úvodem, tenkráte veršovaným,
„Na zpvoenost" adressovaným.
Poátek znl
O tob, božské umní, budu nyní
zpívati,
své jediné potšení budu vychvalovati.
Ty
jsi
bohy nauilo
divoké znát národy,
mravy
jejich
obmkilo
veselými dvody.
A kterak
nyní se vypisují úinky a moc zpvoenosti, dochovala památku trojských rek, jak
in
OD KOLÉBKY NAŠfiHO OBROZENÍ.
155
zpv Orfev
a Prométheus
k lanci pohnul leszií stromy,
ukradl svatý ohe, jak ale také ona to jest, jež vzdává est a chválu všeho Tvrci, kárajíc zlé a velebíc dobro. Proto pvec po píklad Homérov ji vyzývá, aby také jej nadchla, a volá na konec slunci
Zstup Bohyn dol ra mne navštívit
a
se v
mn Ty
samot
z nebe, míle,
skrz tebe
dlouhá zkrátí chvíle.
pravé potšení, mladého, jediné ze všech umní, které šlechtíš každého. jsi
rozkoš
vku
Pak již následují podle vzoru I. svazku ukázky básní z doby starší jakožto oddíl I. Ale nevzložen už representaní úkol výhradn na slabá bedra Kadlinského Zdoroslavíka, nýbrž dostalo se mu vítané posily verši Šimona Lomnického, Mikuláše Konáe, Komenského, Krištofa Harranta z Polžic, Martina Krausa z Krausenthalu, Václava Dobenského a Nejmenovaného. To ovšem již bylo zastoupení potem i jmény estné. Oddíl II. a III. dlí se o skladby pvodní a peklady. Z sáhnuto tehdáž k Biirgerovi a Kleistovi, z humanist zvolen opt Bohuslav Hasištejnský a pipojen umístny nkteré mu Jií Karolides a ped i za básn pvodní, zejména též ,, báse na oslavu provozování Štpána Fidingra v eském jazyku na král. pražském vlastenském divadle od londýnské spolenosti nmeckých herc dne 16. máje 1785." Oddíl II. uzavírá „Ševcovský rozsudek o básních." Tetí ástka má poad obrácený. V ele jest ukázka z poesie anglické, již poskytl Václ. Stach a to z Popea (Umírající k své duši). Za ní vystupuje pak málem celá družina Thamova: Štván, Kavka, Pavelka, Kramerius,
nminy
n
n
156
FR.
BÍLÝ:
Dlaba, Petrman z Dráždan, Všejanský a Schoffl a na konec položen opt peklad Láska a víno od Hage:
doma,
provedl J. J, P. Z celé sbírky jediná skladba jeví svžejší ráz. Jest to Hlas zoufalého od Knoblocha, složený daktylickým rytmem. Slyšme aspo zaátek jeho jejž
krutých se te strhnte bouí Spadnte hromové v blesku a koui, všecku a vyleje obloha moc!
Mrana
A
tedy poslední pikvapí noc!
Pry z sebe své vrchy, hory metejte, prudce se odevšud eky vylejte, v bývalou rychleji se sms, v svou se zas slejte a skrejte peleš!
mte
Vše ostatní jsou chudá
sms
fantasie nebo záblesku silnjšího
a mrákota; jiskry ducha bychom
mam
tchto plod ctihodných jinak živnostník, a knží hovoí jenom myšlenková prosted-
tu hledali; z
úedník
nost a formální neobratnost, brodící se v galantní lyrice a peslazené idyllice nmeckých vzor, mluva všední,
ba
nkdy nízká. A pece jak
vysoký cíl byl si vytkl Tham pro tyto knížeky! Chtl pedevším pozstalé zlomky našich eských zpvoeník v známost uvésti", pak ukázati, „že se v naší mateské ei, na zpsob jiných jazyk, ,,
všecko básniti i zbásniti mže," posléz tenáe své seznámiti s novými pstiteli poesie eské. Úctyhodný to zajisté zámysl, jímž Tham osvdil dobrý rozhled, jakož i v uspoádání projevil šastnou rukol sebe nadané druhy, povolané ku. Kdyby byl pvce, sbírka jeho by byla získala význam dobný. Co však té doby vykonati mohl, vykonal: sešikoval rozptýlené jednotlivce k prvolené práci» novému eskému hnutí vydatn pispl a vystoupil s inem, který
ml
OD KOI.ÍBKV NASEHO OBROZENÍ.
157
jeho doby podceovati nelze, krajany naplnil radostí a vlastenecké uvdomní posílil. Poesie tu vstoupila ve služb myšlence buditelské; hodina umlecké vlády její mla udeiti pozdji. 23,
se
Ve sbírce Thamov setkáváme se také ponejprv jménem Václava Mat. Krameriusa. Krame-
—
redaktor, zjev v naší literatue knihtiska, obchodník a vlastenec nad jiné ilý a praktický v jedné osob; on první obrátil zetel k initeli, bez nhož národní snažení by bylo zstalo neplodným, ba marným k eským ženám a dívkám. Poesií chtl získati národu ty, jež samy jsou živou poesií a jejím nejmilejším pedmtem, a proto vydal r. 1788 sbírku verš toliko jim vnovanou s názvem: rius
jest
zvláštní
s])isovatel,
—
,,Noví eští žen ské."
zpvové
pro krásné pohlaví
cítil v sob nedostatek tvrího obrazotvornosti, obmezil se v tchto
Že však vzletné
ohn
a
zpvích
lilavn na peklady z nminy. Také v moudrém sebepoznání vícekrát už nezabloudil v básnické sady.
Vrnjším jim zstal Václav Sta ch. Používal však poesie výhradn k tomu, aby se ve svých tištných i netištných pracích (Divný ouinek polhu o 13.000 verších. Starý veršovec pro rozumnou kratochvil a j.) mstil na Dobrovském za nepíznivý posu(Uík jeho Nábožných písní pro katolického mšana a sedláka, a aby nauky jeho, jmenovit návrh prosodie pízvuné, uvádl v posmch. Užitek z této innosti jeho literatue naší nevzešel žádný.
II.
Uplynulo 10 let od vydání Tliamovy sbírky a básnický almanach. Uspoádal a vydal jej
opt vydán
158
tu. BÍi,Ý:
Antonín Jaroslav Puchmajerv pti svazecích v kých lhtách po sob následovavších.
Msto
Žebrák jím se zapsalo
estn
krát-
v djiny na-
šeho písemnictví.
Rodák tamjší Šebestián Hnvkovský (1770
— 1848)
utvoil v Praze, studuje tam práva, po píklad gottingského Hainbundu spolenost z poslucha universitních, která si vytkla za úkol vzdlávati se jednak navzájem literárními pednáškami, jednak povzbuzovati a utužovati se u vdomí národním a šíiti toto také v kruhy další. Hlavními pomocníky mu v tom byli jeho krajané bratí Vojtch a Jan Nejedl ý,*) jež byl naped sám eskému písemnictvu totiž
piklonil; vedle nich pak získal svému zámru pedevším Antonína P u ch a j e r a,**) který rovnž jeho piinním byl piveden k národnímu vdomí. Sedávali totiž vedle sebe v pražské knihovn universitní a horliv každý o svém pracovávali. Hnvkovskému však, který též piln italštinou se zabýval, bylo nápadno, jaké to soused jeho poád te cizojazyné knihy. I optal se ho kteréhosi dne r. 1791 na to, a Puchmajer mu ukázal španlský román, jejž pekládal do nminy pro jistého pražského knihkupce. Navzájem zase Puchmajer nahlédl do starožitné knihy, kterou se druh jeho obíral, a vida, že jest eská (byla to Kronika Eneáše Silvia, peložená Mikulášem Konáem z Hodištkova) netajil se podivením, kterak pražský student mže maiti as tením takových starých vcí, a dodal posmšn, ne-
m
*) Vojtch se narodil 'v Žebráce r. 1772 a vnovav se stavu ductiovnímu stal se posléz dkanem v rodném mst, lídežto Jan, tamtéž i. 1776 narozený, zvolil dráhu právnickou, dosáhl zemské advokatury a byl po smrti Pelclov ustanoven professorem a literatury eské pi universit pražské, v kteréž vlastnosti zemel po 33 letem psobení 1834 v Praze. **) Narodil se r. 1769 ve Vltavotýné a jakožto fará v Radnicích u Plzné r. 1820 v Praze zemel.
ei
159
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZSNÍ.
naposled býti eským spisovatelem. Hnvkovský Puchmajerovi odvtil, že on zase nosí díví do lesa, chce-li
nmeckým, kdežto eská vlast by za monší podnik a následek hovoru byl, že Puchmajer vrácen národu, z nhož pošel, cht
mu
býti spisovatelem
byla
vdná
—
i
mu zmínný
knihkupec pojednou odepel Hnvkovský vykládaje „No tomto pevratu Puchmajerov, íkával pyšn mec by ekl, že jsem mu nasadil blechu do ucha, ale uvázla tam a nedala pokoje." *) Šastná tato píhoda se odehrála na jae r. 1791. Od té už pátelství našich druh se nepetrhlo, nýbrž ím dál pevnji utužovalo, zvlášt když se studenti každý tvrtek scházeli u Hnvkovského. Tu jednávali o tom, jak nejlépe prospti domácímu písemnictvu. Puchmajer záhy objevil se mezi nimi nejilejším a nejbystejším. On na p. mínil, aby písemnictvo eské se neobmezovalo toliko na prostý lid, nýbrž si vytyilo vyšší cíle, rozšíilo psobnost svou také na vzdlanjší vrstvy. Proto navrhoval pekládati piln z cizích jazyk, ,,ímž by se trochu hluku nadlalo" a te-
zvlášt když vydati
i
honorovati jeho peklad.
:
nástvo novými myšlenkami osvžilo. Hnvkovský naproti tomu hájil pvodní tvorby a tak už v našich pátel ozval se spor o pednost smru doma-, ího a cizinského v poesii a nevyznl na piano: pozdjší tvoení Puchmajerovo a .Tana Nejedlého svdí ješt o tom, že se nezpronevili zásadám mladosti, rovnž jako Hnvkovský a Vojtch Nejedlý zstali zase po všecek život vrni smru domácímu. Do zmínných schzí naši pátelé pinášeli také
—
ln
—
i
prvotiny své básnické a pedítali si je tu i posuzovali. Ale nemli kde uveejovati práce své. Duševní organisaci eské chybl asopis pro vzdlanjší tenáe to se cítilo na všech stranách. Proto puchmírovský
—
*)
ís.
9.
Dle Kritické pílohy
k
Národním listm
z
r.
1864;,
160
pR.
BÍLÝ:
spolek, jak byl kroužek našich pátel nazýván, jal se
pomýšleti
na vydávání takového
listu
a rozdlil už
ml
práci pro. Historik Pelcl podávati rozpravy djepisné, Dobrovský kritiky, Vojtch Nejedlý, l^chraajer a i
Hnvkovský mli pak peklady sléz
z
jej
zásobovati básnmi, Jan Nejedlý
klassik zahraniných
ml míti na péi
pounou ást
;
Kramerius po-
a administraci
i
zjed-
návání pedplatitel. Nežli však se podailo uvésti pknou myšlenku tu ve skutek stalo se tak až roku 1806. Hlasatelem Jana Nejedlého usnesli se po píklad Thamov vydati své práce ve zvláštní sbírce, k emuž byli pozváni také pátelé a známí jejich mimo ,, Parnas", jak pozdji Puchmajer nazýval spolek svj. Po delších pípravách zanesli hotovou sbírku k censorovi Frant. Faust. Procházkovi. Ale ten prohlédnuv
—
ji
vrátil
mladíkm básn rad
—
jim,
aby se naped po-
ádn
nauili mluvnici a pak teprv se pokoušeli skládati básn. Poslechli a v krátce byli mluvnicky tak vyzbrojeni, že když podruhé dodali své plody Procházkovi, tentokráte opravené, nebyli již odbyti, ba Procházka sbírku i
Dobrovskému ukázal. Dobrovský vida, že jsou básn pozval si mladíky k sob, seznámil je se
asommé,
svou pízvunou prosodií, a doporuil pemnili na pízVuné.
jim,
aby
básn
Studenti tedy vzali své verše zase zpt a peprana pání Dobrovského podle zásad prosodie pízvuné; ze Šavl se stali Pavlové, z ohniví obhájci pízvuku. Tak posléz roku 1795 vyšel první svazek sbírky s názvem Sebráníbásní a covali je
asommík
zpv
:
Antonína Puchmajera.
Byl na dkaz vdnosti vnován Jos. Dobrovskému, „nové prosodie eské pvodoví," a vydán nákladem vlastním. Stal pak se vzácností bibliografickou hned po svém vydání. Když totiž Puchmajer v únoru r. 1796 byl vysvcen a dlel doma ve Vltavotýn, vzejeho roohe, kterým zachvácen i šel v
mst
dm
OD KOUÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
6
di
a znieny všecky posud neprodané výtisky. Ale svazek ten nabyl vzácného významu také svým obsahem.
bojovná pedmluva sbírky objevuje mužnou Puchmajer nebojí se smlejšího slova. Oznámiv úel sbírky, že t. jest urena povyraziti a vyjasniti mysli krajan, a omluviv pozdní vydání její, které všaK jest jen na prospch tenái, ježto básn zatím byly opraveny, pokud se to vbec státi mohlo, spisovatel dJiž
zralost.
kuje
„nejhlubšímu zpytateli jazyka našeho, vlastenci
našemu vysoce uenému, panu J. Dobrovskému," za laskavost jeho, že mu ukázal pevýborná a jedin oprav,,
dová pravidla lezl, jak by se
svá, která
mnohem
rých básníkv eských mohly a mly."
svou ostrou smyslností vynakdy prvé od ktestalo, verše v eštin dlati
lépe, nežli se
V této chvále a obran prosodie pízvuné pak poukazuje na její pravidla v Pilclov Mluvnici a osti-e se potýká s tmi, kdož by se jich nechtli pidržeti. jest básní eských posud poídku, Na konec slibuje, vydati druhý svazek básní, ježto národ trpí nemalým jich nedostatkem.
a
Okruh pispvatel pekvapuje svým potem. Puchjich tu shromáždil více než 30. V obsahu pevlá-
majer dají
básn
cházíme
psobí jich rozmanitost namálem všechny druhy lyriky, prosté i um-
lyrické, ale mile
tu
;
stídají se písn, ódy, elegie, listy básnické, sonety, epigramy, atd. Ale zvláštní dležitosti nabylo Sebrání píspvky epickými a to ani ne tak ukázkami vtších prací výpravných a bajkami, jako tím, že uvedlo do lé,
eské dva nové druhy, které práv všude na západ slavily vítzný vjezd do
poesie
poesie: balladu
a
romanci.*) Nacházíme hned
Mistrnou rozpravu o eské ballad a romanci Schulze pinesla Osvta v roce 1877.
*)
Ferd
Fr. Bílý:
Od kolébky našoho
obrozeni.
z
11
péra
G2
svazku od Puchmajera „Krále Jiího a Vaka Všcna esko vzdlanou romanci Bijrgerovu: Der Konig und der Abt, která pak celé století v ítankách bavila mysl mládeže; Prokop Šedivý zveršoval po esku Burgerova Ukrutného myslivce, pohíchu zpsobem nejvšednjším také Vojtch Nejedlý pispt'1 balladou z Biirgera vzatou, zpracovav proslavenou jeho Lenoru („Lenka"). Hnvkovský pak se pokusil i o p. vodní práci toho druhu a uložil sem ,, Vyšehradský sloup", známou „pedivnou historii o sedláku, jak od v
í.
boje",
;
erta sklaraáu byl
;
item kterak týž ert z
íma
sloup
ukradv od sv. Petra potrestán byl". Zajímavou novinkou byl i peklad z ruštiny, jímž dokonce básn se zaínají. Puchmajer jej provedl sám a zvolil k nmu Ódu o velebnosti božské od Michajla Cheraskova. Poprvé tu v poesii eské zraky obráceny na slovanský východ ovšem stálé války napoleonsk piblížily bezdky i Rusko k nám. Pro vkus Puchmajertiv význanou byla i volba ukázky z našeho písemnictva doby dívjší. Sáhl k bajce, form slovesné tehdy velmi oblíbené, a sáhl šastn vybrav nejlepší a nejsamostatnjší plod toho druhu: staroeskou hájku o lišce '>
;
a džbánu.
Nemožno
si
pedstaviti,
jaký
úinek
mlo
t*.
'
Puchmajerovo své doby. Stízlivý a soudný Jungmann, který dobe pamatoval dobu byv mezi pispvateli I. svazku se struným epigramem chiffrou J. podepsaným, ješt po 50 letech praví ve své J. Historii literatury že tmito básnmi nová epocha v národním písemnictvu se poala, a nejinak zní úsudek novjších literárních djepisc. Úspch Puchmajerova podniku vysvítá též ze zjevu na onu dobu vzácného, že :58 vidl pohnuta, prvnímu svazku pidružiti ješt 4 svazky další a to II. a III. hned r. 1797 a 1798, IV. a V. po delších pestávkách r. 1802 a 1814. Poslední ti svazky dostaly již také jiné jméno Nové básn nakladatelem však zstal Puchmajer. Sebrání
,,
',
:
;
63
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Význam oelé sbírky obráží se jasn již na svazku prvním. Co veršem vládlo po Cechách, vše Puchmajer vyhledal a k sob pipoutal. Almanach jeho byl kolbištm, na nmž mnohý vlastenecký horlivec podnikl první veršovnický turnaj svj. Tím se podnik Puchmajerv stal jaksi odchovatelem nové generace básnické, a to je jeden význam jeho. Jiný tkví v tom, že protrhl staré tradice asomrné a v j)raxi i>omohl k vítzství nauce Dobrovského, dle níž prosodie píízvuná jest našemu jazyku jedin pimena. Zásluha, že uvedl k nám poprvé nové druhy slovesné, hlavn balladu a romanci, byla již vytknuta. V II. svazku Sebrání Puchmajer uchystal tenástvu zvláštní pekvapení. Piinil mu vlastenecký proudeil v tón slov ,,Hlas volajícího na poušti", v posud neslýchaný. Žalost nad nešastným úpadkem národa a smutným jeho stavem pítomným, hnv nad odrodilci a horoucí žádost obratu našla si tu výraz bezohledn ízný. Zhrozil se „nad nevlastenectvím a smlostí pemnohých nevdných Neech a pisthovanc, kteí jako vosy z hnízda se vyrojivše a po Cechách se rozhnízdivše, odevšad, i z tch neještjších míst, jazyk náš vypíchnouti se snažili," a pímo proto vyznal, kterak .,my ubozí echákové aspo politování jsme hodni, že jazyk náš tak zvuný a líbezný, tak vytený a bohatý, všudy ,se tlaí a víc a víc se tratí se vyhání; a hyne. Ze škol, z kostel i radních ba i píi spoleném shledání leckterý darebák, ledva nkolika slovm z román a komedií nmeckých se nauiv, již za eštinu jako za kabát svého dda se stydí a radí by onml, než by se pemohl, slovo eské z úst svých vypustiti." Šálivou proto se mu zdá nadje té malé hrstky opravdových Cech, že jazyk jejich v mále zase na stupe pedešlé slávy a dokonalosti své vystoupí. Než proto pece zoufati neteba, ,,My Cechové, neodrodilí potomci slavných pedk svých," kteí práv v tchto hrozných asech trn královský prsy i životy
nmž
dom
11*
64
FR.
svými tak
zaštítit
BÍLÝ
jsme spchali, zasluhujeme, aby pro tuto
jasn a patrn osvdenou lásku a vrnost
k vlasti a
obhajován. Proto by mla prosba stotisíc vrných Cech za ochranu jazyka našeho proti bezprávným nátiskm všech Neech pokorn býti položena k nohám královského trnu a došla by jist vyslyšení. Právem dí Václav Zelený, dotýkaje se tohoto Hlasu králi jazyk
náš byl udržován
i
v Osvt r. 1873, že byl nejsmlejším výkikem bolesti od té doby, co duch eský poínal se probírati z mrákot, a že ješt nyní okeje srdce pravého echa, toucího
mužné dovolávání se práva. Tím hloubji sáhl souasníkm do duše. Vždy vyjevil, co tam velo peliv tajeno. Nebyl to hlas vo-
toto
lající na poušti, beze sledu zanikající v širém mrtvu, nýbrž hlas buditelský, inorodý, volající k novému ži-
votu.
Že censura
jej
propustila bez námitky, svdí o vytehdejšího cen-
sokém rozhledu a vzácné nestrannosti
sora Fr. Faustina Procházky a slouží mu jen ke cti. Už proto samojediné zasluhoval, že mu vnován byl svazek ten. Ostatní obsah knížky poskytoval rovnž dosti zajímavého. Vystoupilo v 9 nových básník, mezi nimi Fr. Rautenkranc. Poprvé se tu vynoila v tisku místo švabachu latinka a to hned ve 3 básních, dvou Puchmajerových a jedné Vojt. Nejedlého. Opt tu teme Ódu na Boha, tehdáž od samotného Puchmajera složenou; náleží k nejlepším výtvorm jeho ducha. Ód vbec je tu hojn. Rovnž ballady tu podány opét. Z nich Hnvkovského Vnislav a Bla, nalezši zdailý nápv, rozšíila se zejména v lidu tou mrou, že zpívána jako píse národní. Jinak milostné písn, hájky, idylky, epigramy proplétají se tu jak v Sebrání piTním. Zvláštní zmínky však zasluhuje, že sem pijata byla celá sta „O pízvuku a prosodii eské a o reymu". roku 1795 Co Dobrovský o vci té napsal iw
nm
nmeku
05
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENI.
mlii\niice Pelclovy, stlumoeno tady bez úchylky po esku, snad aby básníci eští mli v rukou bezpený návod pro správné skládání verš. Tetí svazek tedy zmnil název již na Nové bás-* n a vnován byl Jáchymu hrabti ze Šternberka, št
drému podporovateli
vd
a
umní. Obsahem
stál
za svaz-
ky pedešlými. Také sem pojaty byly 2 lánky prosaické životopis štdrého mecenáše a lidumila Ant. hrabteSporka, jenž prvý do Cech uvedl vlašskou zpvohru a zdarma rozdával lidu spisy v jeho knihtiskárn proii vytištné, pak lánek O štstí lovka, jenž psán jest list Rozin. Z básní nejdéle se ve známosti udržela Puchmajerova Mlíkaka (pozdji Oklamaná nadje), a Hora v polohu (pozdji Hora k porodu pracující).
jako
Vlastenecká struna se ozvala toliko od Jana Nejedlého a to z 'jména v básni Na C e ch y. Ale je mdlá, jak už poznat' možno z jejího zaátku:
Což
má
noc na vky, na
vky
býti?
nepone v Cechách se dníti? Dlouho-li eský lve ješt chceš spát?
Nikdy-li
Slunce
již
vzešlo, což
nemžeš
vstát?
Nejvíce tenástvo asi potšil II. zpv Dvího boje, smšnohrdinské básn od Hnvkovského, nyní Dvín zvané, jako již byl pozornost obecnou vzbudil jeho I. zpv, otištný hned v prvním svazku Sebrání. tvrtý svazek Puchmajerova almanachu poteboval už delší doby nežli byl vydán stalo se tak teprve po ;
4 letech,
r.
Pánu Panu
1802. Vnován byl „Jeho Františkovi Šternberkovi",
Hrabcí
Milosti
muži o duševní
povznesení vlasti nad jiné zasloužilému, jehož piinním také zízena v Praze spolenost pátel umní (roku 1796) a pozdji eské museum (r. 1818). Rej básnický zahajuje vnovací báse, jež obyejn podle úvodního
60
FK.
BÍLÝ
verše se jmenuje „Jak žalostné jsme dokali se chvíle".
Ty verše vytryskly opt
z duše vroucn rozechvlé a šly jist od srdce k srdci. Puchmajer tu líí bdný úpadek eského národa a jazyka, jeho vyluování ze všech míst i jeho tupení, naež se ponouje v minulost a velebí rod Šternberkii, „jehož jména bleskem Vlast od mnohých je zvelebena", zejména slavným vítzstvím Jaroslava ze Šternberka nad Tatary, a peje si, aby hrab František „v té temnot, když svtla eská hasnou", nám svítil a byl Hvzdou jasnou.
vk
Slibn
tedy kniha
se
zaínala, a nesklamal
nm
vévodí Puchmajer v spvky jak pvodními, tak peklady.
obsah
další
její.
i
dále,
ani
pí-
Hned za básní úvodní následoval I. zpv Montesquieuovy milostné básn „Svatyn Venušina v Kníd", pevedený šestimrem pízvuným a svdící o stálé zálib Puchmajerov v literaturách západních, kterou už jevil jako student. Byla pak to ukázka z pekladu celého díla, pozdji vydaného o názvu „Chrám gnidský'
„Óda na
dv
léta
z Trocnova", as jediná od vešla do písemnictva a vrhá jasné paprsky na tehdejší zanícení eské, které se penášelo pes rozpory náboženské a vzdávalo hold velikosti djinné. Žár yjiastenecký tu sálá z každé, slohv
Proslulá
knze
složená,
J.
Žižku
odsud
a dodává zvýšené úinnosti myšlenkám ,,
tu stal liti
Pídavek k prosodii eské"
rovnž
i
výrazu.
posléz, jímž
vystoupil, zajímavosti nabyl tím,
Puchmajer že se tu
pokus oddaným stoupencem Dobrovského zdokonajeho nauku o pízvuku. Vytýká jí pepiatou pís-
a
ni vinu, že se nost a nejasnost pravidel a svaluje básníci jednak vyhýbají starým metrm, jednak nedbale veršují podle pízvuku. „Uení nové prosodie na hlavní toliko pízvuné, bez ohledu na ostatní, založené slabice nebylo dostatené, veršm tu dáti líbeznost, zvninost a promnitost, jichžto jazyk náš nad jiné schopný
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
a básníství*) k
67
pivésti dokonalosti, kteráž se jest mu podivno, „když pozor se má dáti na slabiku, která se pizvuuje, pro ne i na tu, která se prodlužuje". Proto odchýlil so ponkud od Dobrovského a doplnil jeho uení tím smrem, že nutno dbáti ve verši netoliko pízvuku, nýbrž i délky slabik, a pokládá za slabiky dlouhé každou slabiku pízvunou a z nepívuných ty, které mají dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku. Podle tchto pravidel peložil pak Chrám gnidský, spravuje se jimi velmi pesn. Neujala se sice u jiných, ba on sám pozdji se od nich odchýlil, ale práci jeho zstane trvale ten význam, že v ní poprvé uinn ,, soustavný pokus, dáti jistá práva i délce slabik ve verši." (Král.) Vedle Puchmajera, jenž tu má ješt nkteré významné básn, nejhojnji pispli do tohoto svazku jest,
mu
dáti
té
mže". Zvlášt
mén
opt bratí
Nejedlí,
opvujíce vynikající souasníky (Do-
brovského, prof. Vydru a Pelcla) a Šebestián Hnvkovcký tetím zpvem Dvího boje; jeví se tak stále hlavními sloupy tohoto básnického sdružení. Posily se jim dostalo tehdáž ode dvou Slovák, professora Jiího Palkovie a Bohuslava Tablice, tak že si tu poprvé eši, Moravané a Slováci podávají ruku a osvdují bratrskou pospolitost. Z Moravy pispvatele hostil již také svazek pedešlý. Vydání 5. svazku Sebrání (ili 3. svazku Nových básní) spadlo již do doby zcela a nemlo také již onoho základotvorného významu, jako svazky pedešlé. Mluva básnická se byla zatím vytíbila a povýšila hlavn psobením Jungmannovým, byly tu asopisy a šik nových spisovatel. Za tch 19 let, která uplynula od vytištní 1. svazku Sebrání, byli také dozráli již duševn prvotní pispvatelé jeho. A tak celý ráz tohoto svazku se liší znan od dívjších. Jalové pí-
zmnné
*) Slovo básník a básnictví inísto básnír níství zavedl teprv Palacký.
;i
bás-
68
R.
BÍLÝ;
spvky pvodní obmezeny na míru popáno více místa pekladm. Maní
nejmenší, za to vyzývají ke srovnání: doba dívjší s jazykem prostým, neobrazným a výrazy mnohdy triviálními už je ta tam také u Puchmajera jeví se pokrok doby na jeho peklade I. Zpvu ;
Homérovy
lliady šestimrem pízvuným i„prbika, by pokraovati ml") a Schillerovy „Físn na radost". iní zcela zadost dob novjší mluvou obraznjší, vyšší, opravdu básnickou, kterou tu zastupují Josef Jungmann -a žák jeho Antonín Marek. Ješt ve 3. svazku Jungmann nepodal více nežli epigram „Na vypadlý paní zub" a „Dívce, která litovala, že mu tajemství svila," píspvky tedy bezcenné; do svazku pátého peložil mistrn ze Schillera Rukaviku a z Popea Mesiáše. Od Antonína Marka vedle dvou vlastenecky jadrných a vzletných ód na Jungmanna a na Trosky nacházíme tu svží a obratný peklad „Kajícné" od Stolberka a j. Hanka pak vytiskl pod jménem Hospodáství pí_se Vystavím si skrovnou chaloupku, jež potom znárodnla a podnes se zpívá. S jinými píspvky nebyl tak zdali
šasten. Ostatní
od
obsah, vyjímajíc pkný lánek o neposkytuje nic zvláštního.
rýmu
Puchmajera,
Tím svazkem Puchmajer páteli svými
dovršil úkol, jejž
si
byl
1795 vytkl, poesii eské získati nových básník i tená, poesií zvelebovati jazyk a buditi národ. Roku 1795 byla to idea smlá, r. 1814 již dobyla nejedné tvrze a našla dost nových, zdatnjších zastanc. s
r.
Dnes almanachy Puchmajerovy tou jen badatelé a zvláštní pátelé doby našeho obrodu. Nehledají v nich tepla a krásy a božskosti poesie, jim staí vidti tu vzácnou a istou lásku, která vedla péro všech pispvatel.
U Všech národ se nový duševní život obráží pedevším V tom, že se opt skládají a tou básn. Tak bylo i u nás. Jest to ostatn zvláštní úkaz posud nedosti vy-
69
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
svtlený, že se v Cechách nedailo poesii od 15. století. Národ hudební a mající tak krásnou poesii lidovou, nevytvoil v umlém básnictví pozoruhodného nic. Nejspíš proto, že duševní proudní eské po husitských
o
se neopíralo nevycházelo z lidu, ani bratry, kteí však zase byli odprci poesie svtské. Lid pak umlé poesie nepoteboval, ten krásnou poesii svou. Také stálé sváry náboženské, spoleenské a války nepály vzkvtu básnických dl. V nové dob zdá se skoro, že poato poesii vzdlávati více z napodobení toho, co se dalo jinde, než z poteby vnitní. V letech osmdesátých 18. století v Anglii, Nmecku a vbec na západ byla poesie již se stala duševní potebou, ba velmocí; záliba v ní byla obecná, pi emž v Nmecku nerozhodovaly vždy jen snahy aesthetické, nýbrž také snaha zbaviti se vlivu francouzského. Do Cech ta vlna záliby vnikla záhy. Tu dle Helferta vzdlanci a zvlášt mladí lidé na veejných místech, v zahradách a na procházkách veejn ítali Gleima, Gellerta, Hagedorna, Gessnera a j. Ký div, že Cechové chtli ukázati, že mají také to, ím se honosili Nmci díla básnická a to jak v dobách dívjších, tak také v pítomných. Byl to pedevším, jak jsme vidli,
válkách
už
eské
vyjímajíc
ml
:
pojal myšlenku ukázati, že eská úpln nmá. Jeho sbírka je zrcadlem své chudé kolébky eské poesie. Úzký byl obzor,
dr. Václ.
Msa doby,
Tham, který
není
skrovná látková rozmanitost její život venkovský, milkování, šosácké vtipy na manželství, pijáctví, bouka a podobné námty hýbaly jedin city veršovc, pokud netíhly ke vzorm cizím, jichž mravní volnost hovla :
duchu asu, francouzským parfumem veskrz proichlétam nevnován jediný zvuk, pírod nkolik
ho. Vlasti
djinám jediná báse: Na smrt Marie Teresie. Sbírka má význam jen jako první projev probouzející se národnosti eské, jako pokus jazykový; eská zkoušela se pohybovati v píízvuných verších a v rýmech, odívati se v lepjší roucho a pispívati tak i ke sloh,
e
R,
70
BÍfcÝ:
zveleb národnosti, vytvoovati tenáe a spisovatele. Jakost tu vbec nebyla mítkem, vší eské bylo hezké, šlo jen o dostatek. Zatím vyrstali noví lidé a pinášeli nové ideje pevrátily se i pomry. Klidu poala se obraceti pozornost jak jinde tak i u nás. Panovníci, politikové, myslitelé jali se peovati, okovy staleté poroby a poníženosti jeho poaly praskati jako zázrakem; vstoupil do popedí jako velký initel, jednak tím, že ve Francii se projevila jeho moc a síla zpsobem tak hrozným, že sám se posadil na trn, s nhož potupn svrhl posavadní držitele jeho, jednak tím, že politikové zejména u nás potebovali ho jako protiváhy proti šlecht, jejíž výsady se jim staly nepohodlnými, posléz i tím, že myslitelé a vda obrátili zení k lidu, jeho kultue, jazyku a zpvm. Rodila se nová doba tam v zoe krvavé, tu v potebách státních, tu v srdcích šlechetných a hlavách myslivých. A uvolnním lidu, jehož jádrem byl stav rolnický, i národnost naše slavila své vzkíšení a vítzství. K úinn pisplo též badání djepisné, jazykové a literární; sím rozsívané Dobnerem, Durychem a Dobrovským, pak professory pražské university Vydrou, Seibtem, Cornovou netušené vzklíilo. Tím nabyla i sbírka Puchmajerova jiného rázu. Mohla pivésti do prjle již adu nových veršovcu, jeviti vyššího ducha, vytíbenjší vkus ve víšem všudy. Na druhy své ovšem Puchmajer nemohl psobiti tak, aby jim vštípil vyššího ducha, a proto pvodní tvorba v jeho sbírkách namnoze setrvala na úrovni nízké. Události, osoby a vtipy denního života veselá nebo smutná svatba, dobré a zlé ženy, láska, výstrahy pannám, móda, dráb, dudák, mlékaka, sedlák, radní pán, správce, povtí, ódy na vznešené osoby neb sebe a podobná vesms nijak nerozilující sms byly jí hlavním zídlem, z nhož erpala. Svtodjné události a ideje západu zstávaly bez ohlasu, autoi i tenái
—
—
o
—
—
nmu
pee
:
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
kochali se radji v
lehkovážné smysl-
galaritiií erotice,
nosti a selankové prostot.*) Jediný
71
Puchmajer v
18. sto-
odvážil se dotknouti také jiných strun, vlasti zjed-, nati dstojné místo v básnické tvorb. Ostatn i v Nmcích literární zájem byl v píkré protiv proti rozbouené dob a sousteoval se vedlo ballady a romance v idylHsmu Gessnerov, jehož hlavními pstiteli u nás byli Jan Nejedlý a Václav Hanka. Ani pvodnosti nesmíme hledati tuze u zástupc první ,, školy básnické". Rýmované hájky, jež Puchmajer s takovou oblibou pstoval, spoléhají látkou svou letí
cizích, hlavn francouzských pramenech. Podobn nejplodnjší len školy Vojtch Nejedlý, který na p. v II. svazku Sebrání sám na 30 básní, nebyl prost tehdejšího zvyku „vzdlávati" básn, to jest látku vzíti odjinud a po libosti ji rozediti, zkrátiti i vbec upraviti domácímu tenástvu. Ješt nejsamostatnjší z nich byl Sebestián Hnvkovský, hledaje látky v eských djinách a povstech, v život lidu. Kouzlo nových myšlenek a vzor krásy inulo se však v tchto sbírkách z Puchmajer otevel eské srdce pedním duchm jinonárodním a jich plody zúrodoval a šlechtil mysl rodák. Cukrový Gleim' a šosácký Weise ustoupili Búrgeru a Schillerovi a ze svtové literatury vešli k nám Homér, Vergil, Esop, Faedrus z doby staré, Francouzi Laontaine, Florian, Montesquien, Angliané Young a Pope z doby nové a k ním poprvé se piauje také básník ruský. Také píroda již vkrouje nesmle ješt do poesie eské a láska k vlasti se ozvala mocn, uvdomle. Jen že Pegasus ml tady všude kídla olovná, pravé posvcení, božská jiskra chybla. Ale pes to má škola tato nepopiratelnou zásluhu, že píšíc slohem prostým, sousedsky povídavým utvrdila
na
ml
peklad.
—
—a
*) l'i'vní
Viz o tom více v pokné knížce
novoeská škola
básnická.
dr.
Jaroslava
Vlka
72
BÍLÝ;
FR.
v eských ?jásních mezi lidem, že zdokonalila formu jazykovou a tenástvo lépe pipravila na pozdjší pokrok její, že dále eský myšlenkový obzor obohatila a rozšíila novými, zejména také vlasteneckými motivy, že eský jazyk uzpsobila novým druhm básnickým a pedevším balladu k nám pevedla, posléze že vztyila prapor prosodie pízvuné a se postavila pod nj. Dnes ovšem dokonala úlohu svou a náleží historii jako Tham a jeho pátelé. Ale tehdy byli básníci ti, jak je kdosi dobe pojmenoval, ecclesia militans (církev bojovná), jež s kížem na bedrách vychází, aby národ a rozšíila proti
zálibu
Thamovcm
vdom
vyuovala vlastenectví a národnímu uvdomní. A jako missionái nejen svého evangelia, ale též nkdy sklenných korál poskytují, tak i naši veršující buditelé malými dárky svými navnazovali tenástvo, udržujíce je pi chu:t(i a budíce v dvru, že jazyk eský jest na dráze pokroku a budoucnosti lepší.
nm
III.
Nejcitelnjší nedostatek nového života literárního v Cechách jevil se v tom, že nebylo asopisu, který-m by se mohlo psobiti i na širší kruhy obecenstva. Kdežto posud všickni spisovatelé a vlastencové se znali osobn, pomalu stávalo se to již nemožným. Již vyskytovali se ve všech krajích noví pívrženci eského jazyka, získaní bud od spisovatel samých aneb i od horlivých knží a uitel.
Tžce
tedy pocioval se nedostatek literárního sbor-
ml
se státi duševním poutem všech stejn smýšlejících. Vydával sice Kramerius „C. k. vlast«nské noviny", ale ty nemohly býti poutem tím už proto,
níku, který
Aby tomu nedostatku pomohl, Jan Nejedlý vydával r. 1801. první nepolitický asopis eský a nazval jej „eský posel". Ale Posel zanikl hned roku
že byly politické.
:
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
7li
protože byl holým pekladem souasn vycházejícího v Praze nmeckého asopisu Meinertova. Teprve r. 1806. vyplnilo se tehdejším vlastencm jich nejvroucnjší pání založen byl týmž Janem Nejedlým „Tžko pochopiti nyní", dí V. Ze„Hlasatel eský". Jený, „ím tento Hlasatel byl otcm našim. Nemli posud orgánu nižádného, jímž by potebám duševním bylo se jakkoli inilo zadost nebylo ani listu zábavného, ani pouného, ani literárního, a tím vším stal se Hlasatel následujícího,
:
—
:
eský. Proto
má
desítiletí XIX. vku pevyšuje dležitostí rozvoj národa našeho vše ostatní,
on také v prvním
pední místo v literatue
naší,
i
a psobením v další co té doby u nás na poli literárním objevilo se, a pojišuje zakladateli a vydavateli svému památku nehynoucí." Kdo perem vládl, skoro každý stal se spolupracovníbásní pvodní i pekladem, povídkou mokem jeho, derní neb antickou, neb také pounou rozpravou. Pedevším pak Jos. Jungmann sem peložil Biirgerovu ,,Lenoru" a uveejnil první eskou romanci, báse do nedávná dobe známou, „Oldich a Božena" zvanou, kterou jest také zaveden jambický rhytmus do eštiny. Také z prosaických lánk nabyly památnosti hlavn jeho Rozpravy o jazyku eském, roznítivše v Jiojných srdcích lásku k národu a povdomí eské, mimo jiné také v Šafaíkovi a Palackém. Když pak Jan Nejedlý po tech letech Hlasatele zastavil, vyrval sám z vnce svých zásluh lístky nejkrásnjší a podkopal svou popu-
a
laritu.
Vedle Hlasatele mají v té dob nejvtší dležitost pro rozvoj poesie eské Jungmannovy peklady „Ataly" Chateaubriandovy (1805.) a Miltonova „Ztraceného ráje" (1811). Jimi básnictví eské ukázalo nejlépe, jak daleko vysplo za tch 20 25 let. Bohatost jazyka, doplovaná z ruštiny a polštiny, libozvuk a správnost, pak vrnost, jež nesetela pelu a pvabu spoívajícího v originále, vyznaují peklady tyto tou mrou, jako
—
74
FK.
bÍLÝ:
žátlný
jiný
plod ani
pvodní
dkaz
jich
hodnoty
jest,
peložený. Nejlepší ty dnes jsou stejné cenné a tené jako byly v dob svého vydání. Pt let po zániku Hlasatele založen opt literární asopis eský tehdáž ve Vídni. Jalf se r. 1813 tam vydávati professor eské ei Jan N. Hromádko „Prvo že
ani
peklady
—
pkných umní" Vídeským Novinám.
jakožto literární pílohu k c. k. to pi-vní eský týdenník lití*rární (nebo Hlasatel byl vycházel tvrtletn), a v zaviadl takový ilý ruch a život, že dnes asopis bohatjší mysliti si nemžeme. Vítzn postupovala poesie eská ze všech tch neskonalých pekážek a osvdovala tiny
Byl
nm
svou životní schopnost
V
poád utšenji.
.Prvotinách" vystupuje ponejprv M. Z. Polák, tehdy c. k. korouhevník pi pluku Alberta hrabte z Julai jím tu se dostalo první dstojné oslavy pírod jako živlu básnickému skladbou Vznešenost pírody Liboslav Ziegler pekládal pízvuným hexametrem satyry Horácovy Afitonín Marek zdaile pevedl Schillerv „Chod do železnice" a ,, Ptku s ještrem"; Jungmann tu uveejnil píse pro c. k. obranu eskou válené písn eské tehdy nejedny se ozvaly a Hanka, ktevý jako student vídeský byl tehda korrektorem „Prvotin", nkolik idyll a ballad. Vedle etných jiných i žena ponejprv tu vystoupila na kolbišt literární satirou „Žena proti mužm". Byla to pí. Ludmila Vítková. Palacký peložil sem dva zpvy z Ossiana, nedávno objeveného a u všech národ hlun vítaného a napoád napodobovaného. Tu i tam též podávány národní písn, napodobovány a obracen k nim zetel. Také slovanské vdomí, utužované astým pobytem ruských voj v na,
;
;
;
—
—
-
:
šich zemích, stává se tu zídlem sebedvry, odvahy a netušených nadjí, kteréž idei propjil velebný výraz zejména Pav. Jos. Šafaík ve své Tatranské Múse s lyrou slovanskou r. 1814. Tak pipravena byla druhá doba poesie eské, ve kteréž básnictví eské stalo se rovnoprávnou družkou
í
75
OD KOLÉBKY NAŠEHO OBROZENÍ.
Ijoesic
národv
.iínia,3Íc
v sobe vše dobré, co se vyskytovalo
ostatních,
žijíc
Úty
a
cítíc
s
nimi a pijinde.
doby minulé uzavel Josef Jungmann roku rozhlédnuv se ve své Slovesnosti ješt jednou po skromných osudech jejích a bojích a podav v ukázkách obraz její, pokud vytvoila plody cennjší. Pc.tom již pevzala žezlo geniální dvojice básnická: Kollár a Celakovský. Pravá poesie zasedla na trn. 1820.
^^S^
PLEASE
CARDS OR
SLIPS
UNIVERSITY
m
PG 5005 B54
DO NOT REMOVE FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
Bily, František Od kolébky našeho obrozeni
