FRANTIŠEK HOLÁNEK
P r e h l e d g e o l o g í c k y c hp o m ě r ůs e v e r n Íč á s t iJ i h l a v y a j e j i c h v z t a h y k n ě k t e r ý m p r v k ů m ú z e m n ív ý s t a v b y
Vsoučusné době nezabývá se geologický výzlium nebo průzkum pouze otázkami odborně vědeckými, ale řešíve spoiupráci s technickými kádry neméně problémy aplikované geodůležitéa s hlediska praktického často i důležitější logie. Kromě iiných patří k takovým prolrlémůmi t. zv. urbanistická geologie. 'Tento pojem není sice ještě >letitý<,avšak jeho náplni je v určitých kruzích odborníků dobře rozuměno. Výstavba sídlišť,závodů a jiných společenských objektů a zařizení je dnes podřízena určitým požadavkům,jež řešit pomáhá právě geo1ogieutbanistická. Výstavba nových nebo rozšiřování stávajícíchsídlištse stanoviska opravdu dobrého bydlení v socialistickéspolečnostije podmíněna nejen souhrnem růz. ných společenských Íaktorů (historické, politické, hospodářské a pod. ), aie i činiteli přírodními, z nichž jako prvořadý !e nutno označitpoměry geologícké. Na geologické stavbě terénu jsou závislé dalšípřírodní podmínky, jako na př. množství,jakost a užitečnostvod nebo výskyt a w!žítí stavebních materiálů. Proto každý územnícelek, vyhlédnutýpro případnou územnívýstavbu, je nutno podrobit pečlivétechnicko-geologickéanalyse. Základnim stadiem ve výzkumu územniho celku je t. zv. směrný ízemni plán (lit. B), v němž mají být shrnuty nejpodstatnějšíúdaje o geologickéstavbě územís ohledem na stupeň vhodnosti základových půd a využití zdrojů''nerost. ných a stavebníchsurovin' dále údaje o reiiefu ú'zemi,základní údaje o vodách, případně jínéúdaje, na př. klimatologické,dopravní a pod., jež však iiž neřeší geolog nikdy sám. Je tedy geologický rozbor pouze součástívýzkumů pro územní plánování, avšak bez nadsázky součástínejdůležitější. Nezbytnou součástígeo. logického rozboru jsou: výstižná geologická mapa' plán půdních druhů a plán základových půd, oba plány.obvykle v podrobných měřítkách. V roce 1951 lyl mnou proveden,technícko.geologický.ýzkum severní, dosud málo stavebně využitéčástilihlauy v okolí Bedříchoua. V tomto příspěvku se pokusím o přehledné zhodnocení výsledků výzkumem dosa.žených.Podotýkám, že některé obecné poznatky tohoto v.ýzkumu bude možno použít,místy pravděpodobně bez podstatných změn, nejen v okolí Jihlavy, nýbrž t jintle v Jih.
L5
lavském kraji, pokud v takoých místech budou zjištěny geologické poměry zhruba odpovídajícígeologické stavbě v prostoru Bedřichova. Geologická stavba ítzemi, přehledně zachycená na přiložené mapě, není příliš složitá. V dalšímtextu rrvádím pouze její hlaÝní fenomeny. Území i širší okolí patří regíonálně k Českomoraushéuysočině,v níž jako hlavní stavební prvky jsou zastouperiy parabřid'Iice a horniny vyvřelé. Proto i v územíjsou nejvíce rozšířeny pararuly, ve staršíchmapách' na př. u HI}.ITERLECHNERA (lit. 3'),označovanéjako ruly cordieritické,Toto označeninenízce]avyhovující,neboť cordierit, jenž by měl být když ne podstatnou, tedy aspoň význačnou součástí v rulách' je naopak v ízemí zatlačen slidatní, které místy, spolu s hřemenem tvoří výhradní strukturní prvky rul. Makroskopický cordierit se vyskytuje skutečně vzácně, na př, ojediněle na výchozech v okolí hlavního nádraži, mikro. skopicky byl zjištěn pouze v jednom případě. Vhodnějšímoznačenímtěchto rul by bylo ruly biotitiché,nebol tento minerál je v nich podstatně zastoupen. Uložení rul odpovídá vcelku uložení mas krystalických břidlic v jihlavském okrsku Českomoravskévysočiny; převládají tedy směry sSZ - JJV, místy sblí. ženéke směIům sZ - JV' ojediněle až S$V - ilz, jako na př. západně od hlavního nádraži. Zjištěné sklony mají směr převážně k vSV, stupeň sklonu od 20 do 60, ojediněle i přes 600, jako na př. na stráni nad řekou lihlavou západně oď Bedřichova, nebo u hlavního nádraži dokonce 750. Přestože jsem nezjistil většítektonické okrsky, je drobná, místnítektonika v rulách častá' což je pro aplikaci geologie v oboru základových půd poznatek dobře pouŽitelný (na př. v ohybech vrás, zvláště blíŽe k povrchu se nacházeiícíchje intensivnějšívětrání a proto i snadnějšírozpojitelnost). Přestože ruly jako vedoucí horniny skalního podkladu zaujimaji da]eko přes polovinu území (mapováno zhruba 8 km2), nejsou jejich výchozy časté" Yycházeji na př. v prostoru hlavního nádraži nebo na stráni nad řekou západ. ně oď Bedřichova. Z největšíčásti jsou však ruly intensivně navětrány' v polopevném stavu se obvykle vyskytují v průmčrných hloubkách mezi l až 2 m. Eluvium rulové je většinou hliníto-písčité, ménějiž skeletové,jako na př. u osady Bukovno' Podle ražených sond, místy provedených aŽ do hloubky 4 m (tyto hloubky většinou v aluviích), je podíl ú]omkůnad 2 mm ve]ikosti v eluviích rul c e ] k e mp o d ř a d n ý . V uvedenéHINTERLECHNERovĚ geologickémapě v měř. 1:75.000(lit' 3 ) jsou některé okrsky těchto eluvií omylem mapovány do svahoých hlin. I bez ražených sond je však možno makroskopickým šetřenímv terénu spolehlivě zjistit, že to svahovéhlíny nejsou, neboťjiž v povrchové zóně půdního druhu je nad. měrné množstú máIo rozloŽených nebo zcela zachovalých slíd splavených deš. ťovým ronem z nejbližšíhookolí nebo vyskytujícíchse přímo na povrchu větla. jící horniny' V přiložené geologické mapě jsou již příslušnéúpravy takových okrsků provedeny.
14
r:;
Druhou, také četně zastoupenou horninou skalního podkladu jsou 'duojslidné žuly jako jediní zástupci vyvřelých (eruptivních) hornin na rozdil od předchozích rul, které patří k horninám metamorfovaným (přeměněným). Žuly, kteft roztrhly původní kompaktní ruiový plášt na četnýchmístech izemi, zanechaly na okrajových zorrách doklady o porušenírulového pláště ve Íormě kontaktních hornin, jako na př. v opuštěném]omu U skály,400-500 m západně od hlavního nádraží. Vcelku jsou však žuly petrograficko-mineralogicky má|o výtazné. Vedle několika isolovaných menšíchokrsků žul je svou rozlohou nápadný okrsek siluovaný na východ od severní částiBedřichoua. Částečněje na něm vy. stavěn i Bedřichou. V tomto okrsku jsou dva jámové,v době výzkumu opuštěné lomy a jeden pískovník,v nichž je možno detailně studovat jak téměř nezvětralou horninu, tak i její rozpad.Zatim co ruly jsou většinounavětrány do poměrně malých hloubek, jak je uvedeno v předchozím textu, větraji žuly často nejen hluboko, ale i daleko intensivněji. Jako příklad je" možno uvést opuštěný lom u hraničního pomníku (ých. od severní části Bedřichoua), kde je žula místy navětrána až přes 5 m, tvoříc hlinito.písčitéeluuiurn, nepravidelně promísené kaolinickými součástkami(snad zbytky kaolinického větrání z druhohor). Jedině na morfologicky výrazných vrcholcích Žulových partií je větrání mě]ké a málo intensivní, skelet různévelikosti převládá nad zeminnou složkou (na př. okrsek vých. od h]avního nádraži). K horninám t. zv. skalního podkladu patří také amfibol;l, obdobně jako ruly zástupce metamorfitů.Je však pouze na jediném místě,a to ještějako úzký a krátký pruh v mase rul. Je situován asi 1.200 m na SV od hlavního nádtaží, konkordantně uložený s rulami, k povrchu však jako kompaktní hornina nevy* cházi, Z tohoto ojedinělého náLez:unelze činit ani přiblížný závěr o genesi; jeho přítomnost pouze potvrzuje celkem známou skutečnosto nepravidelných výsky. iech amfibolitů různých mineralogických struktur v moldanubiku, k němuž izemí patří. Praktický význam amÍibolítv izemi zjištěný nemá. Vedle rtrl a žulr,rozšiřených plošně na většíčásti území,byly zjištěny tyto horniny nezpevněné, dále v textu označenéjako zeminy: miocénnípísky, jíly, místy se štěrky, spraše a sprašovéhlíny, svahovéhlíny spolu se ssutěmi, sedimenty holocénu, k nimŽ patří také ojedinělý výskyt rašeliny, již však hodnotím v jiném příspěvku. Kromě miocénníchsedimentů,jimiž jsou v územízastoupeny třetihoru fterciér),patří všechnyostatník oběma údobímhuartéru (čtvrtohory). Nejstaršími sedimenty jsou polymík,tnizetniny (písky, jíly, hlíny, štěrky), rozšířenézvláště v severní části území,méně již v části střední' případně jižní, kde jsou takévětšinoupřekryty sprašemi avycházeji pouze na jejich basi vcihel. nách' FREIsING (lit. 2) je považujeza zbytky pobřežníchsedimentůmiocénních moří. Pod]e výsledků mého výzkumu pohybují se v průměru okolo výšek 500 m n. m., nikde jsem je nezjistil naď 520 m. Typickým znakem těchto sedimentůje rychlé střídání jednotlivých druhů zemin, i když vce]ku písky různéhozrna pře-
15
vládají. Místy, jako na př. v části územijižně od Starého Páuoua,kde jsou také plošně nejrozsáhiejší,dosahujímocností až přes 5 m. Písky a iíly isou častopro. míseny kaolínickýmí, bělavěšedými součástkami.Makrofaunu nebo Íloru jsem metodami použitými při terénnímvýzktrmu nezjistil, rnikroskopickým výzkumem jsem se vzhledem k jeho neúčelnosti(převážně praktické zaměÍeni práce) ne. (iit. 7)' nejsou tyto zabýval. Ve staršíi novějšíliteratuře' na př. ZAPLETAL sedimenty bIížehodnoceny. Ve střední částiúzemíse vyskytují pleistocénníspraše,přecházející při za. chování vnějši struktury do odvápněných sprašouýchhlin. Způsob,místauložení a petrograÍický charakter nasvědčujídomněnce, že spraše byly naváty zb|izkého okolí větry západ.niho sektoru. Nejvíce se vyskytují o}colohlavního nádraží,kde v nich byly založeny cihelny. Na východních svazích Schatzbergu (západně od Bedřichoua) se vyskytují již jenom v malých a svahovými sedimenty promísených zbytcích. Závažným znakem sprašíje místrrítéměř dokonané odvápnění celáho proÍilu, basí nevyjímaje,jako na př. v !ižn| stěně cihelny proti středu hlavniho ná. draží. Jenom ojediněle se naleznou na basi sprašíkonkrece uhličitanu vápe. natého; přesto však je eolický původ sprašínepopírateiný (pro spraše typická sloupcovitá cdlučnost). Degradaci sprašína sprašovéhlíny ie možno vysvětlit mimořádně silným vyluhováním srážkovou vodou, jež do nich vsakuje nejen přímo ze srážek, aie i jako voda stékajícípo krátkých, avšak dosti prudkých svazích, ležícíchvýše nad polohami spraší. Nejvíce rozšířeným svahovým sedimentemjsot suahovéhliny, zvláštětypicky vyvinuté v'severní části území.Nejsou všaknikde v nápadných mocnostech,podle výsledkůsondáže je možno odhadnout průměrnou mocnost na 2 m, Jsou složeny z rozvětralých a na svazích koncentrovaných součástírul a žul a proto nejsou, podobně jako předchozí spraše, podstatně mineraiogicky zaj1mavé.Pokrýva;Í svahy o různých sklonech a proto také místy přecházejído hlín ssuéových' v nichž je již více zastoupen méně navětralý, avšak většinou drobný detrit. Ani svahové hlíny ani hlíny ssuťovénejscu nikde ostře od sebe odděleny, proto jejich vzá. jemné vyčieněnív mapě není provedite]né.Také přechody mezi navětralým pIáštěm skalního podkladu a svahovými sedimenty jsou pozvolné; dokonce ani na vých' svazích Schatzbergu, kde je sklon místy i okolo 300, nebylo možno vymezit ostré hranice mezi svahovými hlínami a elul'ií rul. Na sráznějších stráních, jako na př. u hlavního náďraží,přecházejí však svahovéhlíny přímo a ostře do hlinito'kamenitých nebo kamenitých, ojediněle až balvanitých ssuíí,mezi nimiž se tu a tam vynořují drobné a isolované >ostrůvky< nezvětralého skalního pod. It Klaou. . Různými druhy sedimentůse vyznačujíúdolíněkolika potoků a údolníniva řeky Iihlavy, většinou však sevřená prudkými stráněmi' Yeďle bahnito.jilouitých až močálouitýchnánosťt.jako jsou na př. v okolí St. Páuova, byly zjištěny ojedi-
l6
í[m
0 l+-.-{-+1
t00
2N
tlOa
3ríl 4tr-
s
@
+-
.+ + + +
5lnnl
-Ť_ -, /- - -
_._--_-':+-_-" f,***++ +++_
6[-:]
Ž[Il'..l sl@l
ec> n {i;-)
tlrtl
t1 @ t2 ),
illllll:
43^
{},Ť**s5
t4 1.r
t5F 16 .Ú .1ř
t8 lí Vysvětlivky ke geologicko.technické mapě zájmového území L
2 3 4 5 6 7 8 9
LVly
Ruly, zčásti kordieritické AnrÍibolit ]i|v, písky a hlíny necgén S p r a š e a s p r a š o v éh l í n y Sva}rové hliny Aluvium Raše1ina lLybniky
10 11 72 13 14 15 16 1.7 18
77
lvÍokřiny a bažiny Llaldy, násypy a naváŽky Směry a sklony vrstev Cihelna v pÍovozu Cihelrra opuštěná Lom s občasnou těžbou Lom opuštěný Pískovník opuštěný Horní díla opuštěná
Jihlava
něle i štěrkovitéholocény,jako na př. v úzkéerosní rýze na východních svazích Schatzbergu. I přes rychlé a nepravidelnéstřídání druhů zemin v krátkých vzdá. lenostech, jak bylo prokázáno raženými sondami, převládá však v izemi hlinitopísčitýndnos, zvláštěv údolípotoka tekoucíhookolo hlavníhoaádraží. Mocnosti nánosů holocénníchúdolí jsou přes jejich vcelku krátké toky většinou středně h l u b o k éa Ž h l u b o k éa b ě ž n ě s e p o h y b u j ím e z i 2 a ž 4 m , m í s t yz n a č n ěi p ř e s 4 m , jako na př. jižně od Sl' Páuoua nebo v údolí SV od hlavniho náďraží.V okoií rybníka u St. Páuoua je v sedimentech značná příměs organogenníchláteh, Pří. nos materiálu, i když toky tento materiál přinášejícía ukládající jsou vesměs málo vydatné aza normálních stavůmají nízkou unášecíirrtensitu,je trvalý aza přívalů dochází dokonce k akumu]aci netříděného materiáIu ve všech částech ú d o l ía e r o s n í c hr ý h . V tomto příspěvku vědomě vynechávám petrogra{ícko.mineralogickýpřehled, neboť nemá k praktickému zaměŤenipráce podstatný vztah' Některá za!ímavějšízjištěnízpracuji v jiném příspěvku. Vedle celkem jednotvárné geologickéstavby je zajimavějšístruktura morfologická. V linii sever-jih můžemecelé územírozčlenit ve dvě odlišnéčásti,jeŽ se pak i v aplikaci pro územnívýstavbu projevují tozličnými prvky. Y jižni části území, to je hlavně na Z a V od hlavního nádraži, uplatňuje se na tvorbě relieÍu skalní podklad, hjavně ovšem jeho navětralý plášé,kdežto v části severní, mezi Bedřichouem a St. Páuoueln, se uplatiruje na vzhledu po. vrchu převážně kvartér a miocén. Skalní podklad zcela zaniká v prostoru u SÍ. Páuoua, neboť je překryt souvislými smíšenými,mísIy až bahnitými pokryvy. Podle reliefu prudce spadajícíchvýchodních Úběžků rulového masivu Sch,atz' berg, iehoŽ jedna rozsocha na SZ od Bedříchoua (nad osadou Buhouno) dosa* huje až 600 m nadmořské výšky a podle mocnosti zmíněných pokryvů (značně přes 4 m) je možno usoudit, že v prostoru okolo žd'ezníčnitrati Jihlava-Havl.' B r o d u S t . P á u o u a k l e s á s k a l n íp o d k l a d d o k o n c e a ž d o h l o u b e k m e z i 5 a ž l o m . Jeho strukturně.mechanický stav, v detailech důležitý pto zakláďání objektů s hlubokými základy, není ovšem v tomto úseku bez materiálových kopanýc}r sond zatím znám. Relief povrchu severní části územíje vcelku více vyrovnaný a >měkčí< než v části jižní.Platí to zv]áštěo částečnězalesněných prostorech jižně od St. Pá' uoua, kde se pohybuje průměrná výška okolo 50o až 510 m. Znatelné zveďáni terénu nastává na j1ž zmíněných svazích Schatzbergu, méně znate\népak na lokalisovanérnpeneplénu žulového))ostrova(t Bedřichour', s průměrnou výškou okolo 520 m' Typickým znakem severní částiúzemíje rozčleněnípovrchu něko. iika vce]ku mělkými, avšak místy širokými (na př' u St. Páuoua až okolo 300 m) údolínri,případně úzkými erosrrímirýhami, zařezanými ve svazích Schatzbergu. P o z o r u h o d n év r e l i e f u t é t o č á s t iú z e m í! e t o , ž e n a S a S V o d B u h o u n a v e d e č á s th l a u n í r o z v o d , n él í n i e m e z í Č e r n ú ma S e u e r n i m r n o ř e t n .
18
Častiizni ie morÍologicky pestřejší.Je možno ii rozděIit zhruba ve tři menší celky. Prvý z nich, zápaďni, vyjma svahů nad řekou nepříIiš členitý, s průměrnými výškami okolo 51o až 520 m, je tvořen převážně rulami s několika intrusemi žul. Jižně od Bukouna se na reliefu podílejíi svahovéhlíny. Vcelku !e povrch zvlněný, výškovérozďily nejsou příliš výrazné. okrsek střední, na jehož utváření povrchu se uplatňují především spraše (sprašovéhlíny), místy s >okénky<miocénu, je položen nejniŽe (obdobně jako okrsek u St. Páuoua), zhruba okolo výšky 500 m, případně ve spádové částipod hlavním náďražim, hodně pod 500 m. Je vcelku vyrovnaný, vytvářeje mezi okrs. kem západním a východním přirozenou, od S k J protaženou sběrnou pánev, svádějícíveškerépovrchovévody okrsků východního a středního' Východní okrsek, výškově dosti rozčleněný,s vrstevnicemi od 500 do 550 m, je opět převážně budován rulami. I přes tyto relativně značnétozdily vrstevni. cového sledu jsou však pr'echody svahů vůčivrcholovým partiím i vůčiuvede. nému sběrnému úďolí vcelku povlovné. Svahy, vystupující od hlavního náďraži k V a SV, nevytvářejí nikde typické peneplénovéprostory, jako na př. žulový komplex na V od Bedřichoua, Na vzhledu povrchu se podílejívětšinou mělká eluvia rul' méně jiŽ svahovéhlíny. Vcelku je povrch vyrovnaný, bez kontrastu. jícíchdepresí a elevací, s celkovým průběžnýmklesáním svahů od v k Z. Pro geologii aplikovanou na potřeby územníchplánů ie znalost základních morfologických prvků nejen v každémúzemnímcelku, ale i v jeho částechpod. statně důležitá'neboéna reliefu povrchu je na př. odvislérozhodnutí o umístění, je také odvislá případná úprava terénu a pod. způsobu stavby objektů a sídlišť, V širokémměřítku to platí právě pro geomorÍologickytak odlišná územi, jaká jsou nejen v okoli líhlauy, ale v centrálních oblastech Česk,omoravské uysočiny vůbec. S hydrogeologického hlediska je územi zajimavé, neboť jím procházi již zmíněnérozvodí mezi Černýrna Seuernim mořem. Potoky okolo St. Pávoua patŤi k povodí Sázauy (oblast Seuerniho moře), kdežto potoky v širšímokolí hlavního nádraži vtékajíďo lihlauy (oblast Černéhornoře). Povrchové toky v územi nemají valný praktický význam, nebot jsou jednak kr,áthé(na př. potok tekoucí okolo hlavního náďraží,který je z nich nejdelší,jc pouze cca 3 km dlouhý), jednak jsou neuydatné a jejich vyuŽiti je proto i po. chybné. Potůčkyv okrajových částech.izemi, většinou okolo 1 km délky, pří. padně i pod 1 km' jsou kromě toho častoperiodíché.Pro tento nedostatek po. vrchových vod byiy na potocích zŤizeny četné,většinou však mělké a plošně nerozsáhlé rybníky' z nichž pozornosti zasluhuje rybník u St' Páuoua, téměř 1 km diouhý, jenž však zasahuje do územípouze jiŽní částí. Nedostatek nejen povrchových vod, ale vody vůbecje znatelnýv územíi jeho okolí.Projevuje se prakticky na př' v potížíchpři zakládání sdruženýchvodovodn í c h ř á d ů . P ř e s t o ž ep r ů m ě r n év ý š k y ú z e m íj s o u n a d 5 0 0 m n . m . , c o ž b y o d p o -
19
lr J l
j
vídalo dlouhodobému srážkovémuprůměru cca B25 mm ročníchsrážek, ie dosud zjištěný průměr bližšiho okoIílihlauy cca 630 mm ročnich sráŽek, to znamená zhruba 24 procent pod odpovídajícíprůměr. Ani roky na srážky relativně vy. datné nedosáhly uvedených B25 mm (na př. rok 7926, ktetý měl 786 mm srážek) - lit. 1. Vcelku ie možno .6zemi a bližšíokolí podle dosud známých výsledků ohodnotit iako srážkouě podnortnální.Bez podrobnéhohydrogeologíckéhoprůzkumu, zvláště v zalesněných částech územi i okolí, ne|ze zatim uvažovat okrsky, jež by mohly být nadějnépro trvalé jímánívětšíhomnožstvífiitné vody. K hydrogeolo. gickému průzkumu jako vhodný se jeví okrsek s miocénními sedimenty mezi Bedříchouem a St, Pávouem, pÍípadně širšíprostory údolní nivy řeky lihlauy, ovšem v horním toku nad městem, kde ještě ani říčníani poříčná voda nejsou znečištěnyprůmyslovým odpadem z města. Spodní vody v územi patří podle výsledků orientačníhohydrogeologického výzkumu, provedenéhov roce 1951 současněs výzkumem geologickým, ke kate. gor1i měIhých půdnich uod (ďo 2 m hloubky trvalé hladiny vody), ojediněle ke kategorii středně hlubokých půdnich uod (do 5 m hloubky). Jiné vody (spodní vody hluboké) nemohly být použítými metodami zatim zjištěny. S hlediska sta. nebot v praxi vebně.technickégeologie jsou však obě uvedenékategorie důležité, se většinou zakláďá na hloubkách okolo 2 m, případně okolo 3-4 m, vyjma 9ta. / veb se zv]áštnímipožadavky na podhloubení základů. Půdní vody zjištěnév územi se koncentrují v těchto zeminách: v holocén. ních náplavech, v miocénníchsedimentech,méně !iž ve svahových h]ínách nebo ve spraších(sprašovýchhlínách). Velmi spoře se vyskytu!íve zvětralinovémplášti rul a žul; pokud se v nich vyskytnou, jsou slabé a hladÍna je vystavena výkyvům podle stavu srážek. V holocénníchnáplavech se udržuje h]adina vody většinou v hloubce do 1 m, častoje voda přímo na povrchu (na příklad v okolí Starého Páuoua). Y územi je také málo pramenů s kapacitou výtoku nad 0,1 lt/sec; většina pramenů nemá kapacitu nad 0,05 ltisec, což neni pro případné využiti ve větším (výkon 0,05lt/sec odpovídá zhruba 4.300It voďy za24hoď.). měřítku dostačující Proto ani v tomto ohledu není územísoběstačné. Z výsledků geologickéhovýzkumu vyplývají určitá zjištěnío druzích a sku. pinách základových půd: za prvé - v územíse vyskytují,třeba i v nestejnoměrném rozsahu' všechny skupiny základových půd. Jsou to (lit. B): zák]adovépůdy ve skupině hotnín shalního podblad,u - ruly a žt:Jy(amflboht ve velmi malém, prakticky nepodstatnémrozsahu); základové půdy ve skupině syphých nesoudrž. okrsky miocénu a ssutě; záklaďové půdy ve ných zemin _ písčité a štěrkopísčité skupině soudržných zemín - hlinito-jílovitéokrsky miocénu,svahovésedímenty (vyjma ssutí)a spraše (sprašovéhlíny), nezbahnělé sedimenty holocénníchúdolí a rýh; základové půdy ve skupině organogennich uloženin spolu s navážkami a
z0
násypy - rašelina,Iašelinnépůdy (zvláštěv okolí St' Páuoua), nročály,navážky (zvláště v prostoru hlavního náóraži)' Podlé stupně vhodnos.ti(lit. 8) jsou v územítakévšechnydruhy základových půd. Jsou to: základové půdy uelmi vhodné - mělce navětralé, strukturou ho.
mogenní a málo členitéokrsky rul a žul, jako je na př. okrsek rulový u JZ části Bed,řichoua, nebo žulový okrsek vých. od severní části Bedřichoua. Základové pů,ďyd,obře použitelné- okrsky rul nebo Žul hlouběji navětralé,středně členité, na př. rulové svahy vých. od hlavního nádraŽi, svahovéhlíny na mírných a málo členitých svazích, s polopevným podložím v hloubkách do 4 m, na př. okrsky okrsky miocénu.Zalim záp. od Bedřichoua, spraše (sprašovéhlíny), štěrkopísčíté je co u předchozí skupiny možno zekládat i objekty většíchrozměrů s nároky na zvýšenézatižení základové půdy nebo kolektivní stavby na rozsáhlých plochách, je druhá skupina již omezena jak v maximáIní hodnotě zatiženi,tak i v rozsahu zastavitelnéplochy. Kažďá z uvedených hornin nebo zemín má ovšem své spe. cifické vlastnosti a je proto třeba jednotlivédruhy hornin a zemin hodnotit zvlášl. Dalším druhem základových půd jsou takové,na nichŽ Lze zakládat pouze za určitých podmínek. Patří k nim na př. rulo'ré svahy v oko|íBuhouna, kde je možno vzhledem k jejich místy r'ětšímusklonu, různému stupni a hloubce na. větráni, stabilitě navětralého pláště a pod' zakládat pouze stavby menšía podle reliefu terénu různě isolované.V tomto druhu základových půd dochází již dosti častok uplatnění stavebnítechniky, na př. vyrovnání a zabezpečenísvalrů,úpra. va terénu pro dopravu a pod. Proto vyžadujítakové zákIadovépůdy velmi pečlivého vyšetřenív detailech nejen pro skupiny budov, ale případně i pro jednot. livé objekty. K rnáIo uhodným až neuhodným záklaďovým půdám patří všechna aluvia nejen pro nízkou' únosnost a ztižené zakládáni vůbec (převážně labilní půda, nesourodémateriály, zavalování stěn při výkopech, půdnívoda a pod. )' a]e také s hlediska zdravotního, neboť v údo]íchřek a většíchpotoků nebývá mnohdy vyhovujícíbydlení (vlhkost ovzduší,případné mlhy, hmyz a pod'). K takovým málo vhodným až nevhodným základovým půdám patří na př. nejen údolísběr. ného potoka v jižni části území,ale především značná část území jižně od Sl. Páuoua. Také navážky a násypy okolo hlavniho náďraži patří k uvedenémudruhu základových půd, přestože je na nich vystaveno nádraži a přilehlé objekty. Je ovšem třeba uváŽit, že naváŽky v prostorů náďraži jsou již ulehlé a proto i do. statečněúnosnépro nádražní objekty. K nevhodným základovým půdám patří také ssutě, nejen pro vcelku nevyhovující složení (nezpevněné a nestabilní prostředí - hlína, balvany, úlomky atd.), ale i pro nepříznivý relieÍ terénu (na př. části strání nad řekou). Při vyuŽivání výsledků geologickeho výzkumu se určují zájmové plochy izemí ne tedy podle jednotlivých hornin a zemin s hlediska iejích genese, ale podle souhrnu všech vlastností důležitých pto zak|ádání. Proto je v plánu zákla.
21
T
dových půd užíváno výše uvedeného rozdělení základových půd podle jejÍch stupně vhodnosti. U hornin a zemin ízemi uvádím v přehledu tyto podstatné vl4stnosti: propustnost, únosnostpůdy, na níž se zak]ádá, čímžse rozumi zati. ženi.v kglcm2, aniŽ dojde k poruchám ípřirozeném stavu půďy,těžitelnosta roz' pojitelnost spolu s prováděním zemních prací' případné využití horníny nebo zeminy. jsou propustné nejen v elu. Vlastnosti hornin skalního podkladu - ž:ulry: viáIní zoně' ale i ve stavu polopevnérn,neboťjsou značně rozpukány; v kolísa. jícíchhloubkách obsahujítedy puklinovou vcdu' jeiížobzory jsou však nerovnoměrně vydatné. V pevném stavu, t' zv' čerstvá hornina, ie moŽno Žaly zatiŽit aŽ do hodnoty 30 kg/cmz (lit.9); tato maximální hodnota se ovšemúměrně sní. žuje jednak s hloubkou eluvia, jednak s intensitou navětrání. V území nikdy neklesne pod 4 kg, neboť žulová eluvia neisou v průměru ani příliš hluboká, ani intensivně navětralá. Žuly mapovaného územi patří k horninám s různými třídami těžítelnostia s různým způsobem rozpojování' V místech silného navětrání, na př. někteté úsekyvelkého žulovéhotělesa V oď Bedřichova, je žu\ovéeluvium dokonce místy až rypné (orničníhorizont a nejsvrchnějšíčástB - horizontu na hlinito-písčitém půdním druhu), případně lehce kopné. S přibývající hloubkou jsou žuly (na. větralé zony) již kopné ve všechtřech stupních,to znamená lehce, středně atěžce kopné. Zatim co tedy nejsvrchnějšíhorizonty mohou být zaÍazeny i k I. třídě těžiteinosti a mb}rou být rozpojovány i rýčem, patří daiší navětralé partie žul k II. třídě těžitelnosti a mohou být rozpojovány s použitímmotyky, krumpáče, případně u málo navětralých, rozpukaných částíje třeba použít špičákunebo klinu. Žu7y v polopevném a pevném stavu patří již k III. a IV' třídě těžitelnosti' jsou drobivé, častojíž snadno až velmi nesnadno trhatelné a mohou být rczpo. lovány výhradně s použitím různých technických pomůcek, jako na př. klíny, pneumatickým nářadím a pod., velmi častopak s použitímrůznýchdruhůtrhavin (lit.8). Zemni práce jsou závisléhlavně od tříd těžitelnostia způsobu rozpojování, povětrnostní podmínky ie ovlivňuií celkem málo' Při mělkých výkopech do 2 m vypažovat. v sílně navětra]éhornině není třeba s výjimkou dlouhodobých dešťů jako je >rostlou<<, pouŽit základovém moŽno součást v Dobře nezvětralou žulu zdivu, dále jako silničníštět; drobnějšídetrít žu\ový je případně vhodný jako betonářská drť. Ruly, jak je uvedeno v geologickémpřehledu, nejsou místy již tak petrogra. ficky jednotvárné iako žuly. S praktíckéhohlediska maií proto v podrobnostech místníodchylky ve svých vlastnostech.Jsou podobně jako žuly propustné,obsa. hují také puklinovou vodu. Proti Žulám mají však únosnost daleko menší,ma. ximum je 15 kg/cm2 na hornině zcela čerstvé,pevné. obdobně jako u žul neklesne únosnostpod 4 kg, neboéruiová eluvia i přes místníodchylky jsou v prů.
22
mě1u mělká a málo navětralá. Je třeba ješiě uvážit kontakty (styky) rulových mas s Žulovýňi tělesy. I přes petrografickou nesourodost kontaktů a jejich okrajů není třeba očekávat podstatné změny v únosností,zvláště proto, že kontaktní pásma jsou obvykle ízká a navětrání hornin je tvořícíchnení intensivní. Podle tříd těžitelnostia způsobu rozpojování platí v podstatě totéžco u Žtil' U rul se místy vyskytují okrsky skeietových půd, iako na př' u Bukouna nebo u jižní částiBedřichoua. Y takoých okrscích je skalní, málo navětralý podklad dosti blízko k povrchu; proto únosnostzákladové půdy je většinou již mělce pod povrchem značná a někde bude v hloubce 2 až 3 m dosaženo i pevné skály s maximem únosnosti,ovšemtakév nejvyšší třídě těžitelnosti(až velmi nesnadno trhatelné horniny) a s obtížemiv rozpojování. Zemní práce mají podobný charakter jako u žu|; ptotože však ruly jsou vrstevnaté,jsou v navětralém stavu místy i loupatelné (tence vrstevtratýa desko. vitý, případně až drobně lavicovitý rozpad), coŽ mů'Žeusnadňovat a urychlovat jejich rozpojování. Části lavic nebo bloků pevných rulových partií je možno pc' užit do stavebníhozdiva, s výhradou také (silně křemité, méněvrstevnatéa vůči větrání odolné partie) jako štětunebo jako pr:íměsido betonářských směsí. Spraše (sprašové}rlíny): jsou propustné až dokona]e propustné, rychle nasákrrou vodu, poměrně dobře a dlouho ii však udržují' Při přesycení vodou mění některé svév]astnosti,na př. rozbřídají, jsou náchylné k rychlému odlučo' vání na těžebníchnebo výkopových stěnách a pod' Mezi jiným nastává při pře. sycenívodou i sníženíjejich únosnosti,jež v územíza normálních podmínek nepřesahuje běžně 1,5 kgfcmz. Jenom zcela výjimečně,v místech,kde spraše jsou uloŽeny v optimálních podmínkách (homogenní petrograÍická struktura, mini. mální pórovitost' homogenní objemová váha, vyloučenípodmáčování'rovný relieÍ povrchu, skalní, málo navětralý podklad mělce pod základovou spáťou a pod. ) může být zatíženípo předchozí zatěžkávacízkoušce zvětšeno na 2 kgfcm2. Podle těžitelnosti patři spraše (sprašovéhlíny) pÍevážnék iI. třídě' tedy k horninám a zemtnám kopným. Některé méně ulehlé partie, případně svrchní horizonty jsou také rypné a patří tedy i k I. třídě těžitelnosti.Za sucha není je nebezpečízřiceni stěn při výkopech třeba výkopy vypažovat,za většíchdešťů o k o l o 1 m a h l o u b ě j i 'T a k é p ř i š i k m ý c hz á ř e z e c h ,p ř í p a d n ě n a n á s p e c h ,j s o u p r e ventivní opatření nutná. Spraše je možno potlŽit k výrobě plných cihel. K tomu je však třeba poznamenat, že v ú,zemije záscba sprašívelmi omezená (poměrně ma]á užitelná mocnost, místy nesourodý charakter i- nrechanické škodliviny, malé plochy původnísedimentace spraší'značnýúbytek dosavadnítěžbou,zastavené nebo jinak využitéplochy na dosud netěženýchprostorech). Svahové hlíny jsou dobře propustné, pokud se na jejich basi ncvyskytují sedimenty jílovéhocharakteru. Fodo.bně jako spraše poměrně dobře a dlouho udržují půdní vodu. Při nadbytku vody tozbřidaji, mění obiemovou váhu, sesouvají se a pod. Za velni dobrých úložnýcha jiných podmínek .(na př. na mír.
23
ných, stejnoměrných svazích, pří máio kolísajícímsloženísoučástí,s málo na. větralým skalním nebo jiným stabilním podložím a pod'.).mohori být zatiŽeny max. 2 kgf cmz. Průměrná hodnota zatižení se pohybuje okolo 1 aŽ l,5 kg. Podobně jako sprašepatří svahovéhlíny převážně k II. třídě, jenom místy k I. třídě těžitelnosti.Jsdu rozpojitelnévětšinou krumpáčerr..Zemni práce v nich neisou obtížné,vyjma okrsků, v nichž nastává smíseníhrubě klastíckého (ssuťového) materiálu s převládajieí písčito.hlinitousloŽkou, jako na př. se můževy. skvtnout místy na svazích poď Schatzberge?n.Ve výkopech pod 1 m, zvláště na uvedených prudších svazích, bude třeba při výkopech paŽit, hlavně při větších deštích.Svahovéhlíny v územi nemají praktického použití. K zeminám s kolísajícímivlastnostmi patří všechny zbývajici v území.Jsou to: sedimenty miocénu, ssutě, holocén včetněrašeliny. Nejenže povrchovépůdní druhy na nich se vyskytujícíse místy mění, zvláště na holocénníchsedimentech, a ale i technické podmínky pro zakláďání isou variabilni. Zatim co na př' u ž:u.I rul vznikají na jejich eluviích většinouhlinité a silně hlinité písky, vyjma okrsků půd skeletových s písky slabě hlinitými, vyskytují se na uvedených sedimentech tyto povrchové půdnídruhy nebo druhy zemin v různých hlorlbkách: hlína písči. tá,hlina jílovitá (na př. v sedÍmentechmiocénu jižně od St. Pávoua), písek jílo. vitý, jíl písčitý,jíl (v podloží močálovitých sedimentůu S'. Pávova), štěrkovitý písek,písčitýštěrk (v miocénu),kamenitý a balvanitý detrit ve smíšených ssutích' písčito-!ílovíté různé varianty holocénníchúdolí,písčité, a pod., hlinito.písčíté, rašelinná h]ína (na okrajích močálůokolo Sl. Pávoua) a rašelina' Charakteristickým znakem sedimentů miocénu, holocénu a ssutí je vcelku hod. nízká únosnost základových půd. U těchto zemin nelze stanovit průměrr.ré noty zaližení,ie naopak třeba je určovat.pečlivě případ od případu' Vedle půd polohy v miocénu, jak dobře únosných, na př. slabě projílovatěléštěrkopísčité jsou obnaženy pod sprašemiv cihelnách u hlavního nádraži, jež by bylo možno zatižit až do 3 kgfcm2, jsou v této skupině i takové základové půdy, kde klesá nánosy hodnota zatiženi značněpod 1 kg, na př. měkké,organicko-písčito.hlinité holocénu okolo SÍ. Páuoua nebo kde dokonce nelze vůbec zak|áďat, jako na př. na oIganogenních a močálovitých sedimentech tamtéž,Ani hlavní sběrné údolí není spolehlívés hlediska základových půd' neboťi přes místnízdániivě únosné okrsky na povrchu jsou v těchto nánosech četnámísta,jako na př. nad sev. kon. cem hlavního nádraži, kde h]inito.kalové usazeniny ptocházeji nejen těsně pod povrchem, ale i do hloubky pod 2 m a kde by bylo moŽno zatižit půdy neivýše na0,4kgf cm2, při čemžzak|áďáni by bylo technicky obtiŽné (spodní voda' pravnánosy mají vcelku mocnost přes 4 m' iso. děpodobně pilotování, nebot smíšené lace) a obiektům by nebylo možno zatučittrvalou stabilitu. U těchto zemín se nedá dost dobře mluvit o propustnosti, protože některé polohy v miocénunebo převážná částsvrchníchhorizontů z nich, na př. písčitější holocénujsou dobře propustné,kdežto jiné,jako na př. jílovitéčočkyv ho]océnu
24
jsou nepropustnéa vrstvy nad nimi ležícíjsou vodovodné,případně až zvodnělé.' Mnohdy prosakuje voda u zvodnělých vrstev až k povrchu, jako na př. místy za hlavnim nádtaŽim, zvláště však v okoli Sl. Páuoua' Je pochopitelné, Že přitomnost půdních vod ztěžuje zak|áďáni staveb a vůbec zemní pÍáce v těchto druzích zemin prováděné. Při všech zemních pracích je bezpodmínečnětřeba vhodných preyentivních opatření, jako vypaŽováni, případně trvalé odvodňování a pod. Uvedené druhy zemin nejsou ani průmyslově ani iinak využiteiné.Vý. jimku by snad mohla mít menšípoloha rašeliny SV od hlavního náďtaŽí, domní. vám se však, že by bylo účelnější zachovat ji neporušenoujako doklad o vývoji mladých sedimentů okolí lihlauy. V hodnocení jednotlivých částíúzemi je třeba také stručněr,ryjádříthodnoty zemědělskýclr půd, záklaďni charakter klimatický' případně specifickérysy' po. kud se mohou vyskytnout. Je také nutno vcelku územi zhodnotit s hlediska pří. padného výskytu národohospoclářsky důležitýchsurovin. Podie dosud známých skutečnostínejsou ve zkoumaném území nerostné' suroviny, jeŽ by mohly být v širšírnnárodohospodářském měřítku důležitéPřestože v ú'zemije několik starých, opuštěnýchhornických děl, v nichž se v době rozkvětu středověkélihlauy těžilo h]avně stříbro, nelze podle archivních i jiných písemných záznarrr&' jakož i podle zkušeností z analogických jiných nalezišť !ihlavska usuzovat na nadějnost takových loka]it s hlediska moderní těžby. Uve. dená díla je třeba považovat s hlediska těŽebníhoza vyčerpaná;mohou být za. 1ímavápouze s hlediska mineralogického. Y izemi nebyly také zjištěny náznaky o existenci Žd'ezných a jiných rud, aspoň ne v dosahu provedenéhogeologickéhovýzkumu. Přítomnost nafty a uhlí jakéhokoliv druhu je geologickou strukturou územi i okolí naprosto vyioučena. S hlediska národohospodářsky důležitýchsurovin je možno územi jako celek označit zatim za jaiové s výhradou výsledků případných pozdějšíchspecifikova. ných šetřenína určitéprvky nebo minerály. S hlediska hodnoty půd jako činitelezeměděIskéiroje možno ce]éúzemíklasifikovat jako zemědělsky méněhodnotné,místy až nehodnotné'K méně hodnot. ným zemědělským půdám patří rulová a Žtlová eluvia hlinito.písčitá,jež jsou většinou minerálně slabá a výnos z půd je proto v průměru podřadný' Výjimku tvoří některé okrsky na žalách, kde v půdě převládá složka hlinitá nad písčitorr, tedy eluvia písčito.hlinitá.Ovšem i tyto relativně dobré půdy jsou vcelku ve vý. nosech nepříznivě ovlívňovány vysokou polohou, vesměs přes 500 m n' m. K méněhodnotným patří takéněkteréokrsky půd na svazích,kde je r,ysoký podíl skeletu nebo hrubého písku a kde taképůsobímnohdy ve značnémíře deš. ťový ron, rozrušujícía splavujícípovrchovou, minerálně a organicky nejhodnotnějšípůdnívrstvu. K takovým okrskům náleŽeji na př. svahy pod Schatzbergem. Poněkud hodnotnějšípůdy se vyskytují na h]ínách mezi SÍ. Páuouem a Bedři. chovem,,zvláště na svazích sev. a sev' západně od žulovéhotělesa, ovšempokuď
25
7-
jsou tyto hlíny neulehlé,dobře prodyšné,bez hrubšíchpřiměsí, dostatečněminerálně silné a nejsou exponovány na prudšíchsvazích. K méně hodnotným až zce|a nehodnotným zemědělským půdám patří vše. chny půdy skeletové,půdy na ssutích' převážně na holocénu, v tomto hlavně v okolí St, Páuoua. K znehodnocujícímelementůmv takových půdách patři zviáš. tě: nadměrný obsah hrubě klastických pr.íměsía písku (skelety a ssutě), na jedné straně absolutní nedostatek vláhy (skelety), na druhé straně škodlivý nadbytek vody (některé okrsky holocénu), většinou obtižnéopracování a často i trvalý nedostatek půdníchminerájií. Výjimku v ce]kem nehodnotných zeměděIských půdách územi tvoří spraše (sprašovéhlíny). Avšak ani tyto nejsou hospoclářsky zvláště významné, jednak proto, Že jsou většinou odvápněny a proto i minerálně poměrně slabé (i když hodnotnějšívcelku než předchozi), jakož i prcto, Že nejsou plošně rozsáhlé a z ve]ké části jsou buď průmyslově nebo stavebně využity (cihelny, částBedř i c h o u a )' Případnou ízemní výstavbou nebude tedy v ú'zemijako celku provedena podstatná škoda v zemědělsky hodnotných půdách, protože půdy, iak z předclo. zího přehledu vyplývá, jsou vcelku zemědělsky méně hodnotné,místy aŽ nehod. notné a kromě toho převážně netvoří většía ucelenéplochy, jež by bylo možno případně využit pro velké hospodářské celky. ZÁVĚR Po zhodnocení všechgeologicko'technickýchpodmínek, jež byly v předcho. zích odstavcích přehledně analysovány, vyplyne rozdělení územi na několik okrsků podie celkového stupně vhodnosti pro územnívýstavbu, s přihlédnutím k některým specifickým rysům. Okrsek prvý - je zhruba omezen těmito liniemi: navýchoděhlavnímnádražím a přilehlými obiekty, na seveťu ]inií směru v -Z, procházející přibližně opuštěnýmihorními pracemi mezí Bedříchouem a Bukounem, na západě stráněmi nad řekou, na jihu jižnímokrajem mapy' Má vce]ku vyhovujícírelief, dobrou aŽ velmi dobrou základovou půdu, nemá půdnívodu nežádoucípři zak|ád'ání,má uce]enéplochy pro rozsáhlejšívýstavbu, je ve výhodné mikroklimatické poloze, neboťje chráněn před převládajícími západnimi vělry a proto i před zanášenim kouřem z hlavniho nádraži, je také dopravně přístupný (státnísilnice' železnice)' Část mezi nádražim a státní silnicí Jihlava-Hav]íčkův Brod je však jIŽ převážně stavebně nebo jinak vy,lžita.Zbývajici, plošně většíčástse jeví s hlediska územni výstavby jako uelmi uhodná nejen pro menší,isolované stavby, ale i pro stavby v ě t š í h or o z s a h u . Okrsek druhý - !e zhruba omezen těmito liniemi: na jihu již uvedenou (severní) hranicí okrs\u prvého, na východě železničnítratí' na severu izkým
ZO
+
I
údolím (cca 200 m S od kt 530), nazápadě všeobecněokrajem mapy. Relief ie většinou svahový, zák|adové půdy jsou dobré, půdní voda se nevyskytuje pravi. de]ně a ve většíchmaožstvích,je ve velmi výhodné mikroklimatické poloze, po. dobně jako okrsek prvý, jejiž hodnota ie zvýšena existencí lesního komplexu Schatzbergu, je téždopravně přístupný (možnost připojení na uvedenou státní silnici). Je stavebně dosud velmi málo vyuŽit. S hlediska územnívýstavby se jeví jako uelmí vhodný pro síďlištěs obytnými jednotkami menšíhoa středního roz. sahu. Místy by však byly účelnéÍnenšiasanace terénu. okrsek třetí - je zhruba omezen těrnito ]iniemi: na jihu již uvedenou (severní) hranicí okrsku druhého, na východě že|ezničniIrati, na severu i na západě příslušnými okraji mapy. Má nevyrovnaný relieÍ se značnými výškovými rozďily, méně vhodnou až nevhodnou základovou půdu' na většině jeho území se vyskytu1.epůdnívoda v různých lrloubkách, častoí na povrchu, není ve vhod' né přirozené poloze, neboťnadbytek vypařujících se povrchových vod v severní polovině tohoto okrsku způsobuje trvalou nadměrnou vlhkost v ovzduší (t. zv. semíhumidní mikroklima); je také méně dopravně přístupný (močály, lesnatý terén), není stavebně pro uvedené důvody využit' S hlediska územnívýstavby se jeví jako neuhodný. Za určitýchpodmínek a patřičnéúpravy by bylo možno velkou část tohoto okrsku využít k účelůmrekreačním. okrsek čtvrtý _ je zhruba omezen těmito líniemi do tvaru trojúhelníka: na západě železničnítrati, na východě okrajem mapy' na jihu bočným údolím 'Bedřichoua (mezi d kt 510 a 530) a jeho myšleným prodlouženímk Z a ]
27
Jako nejvhodnějšíse tedy jeví okrsek prvý, kdežto okrsek třetí je převážně nevhodný. Ostatní okrsky jsou převážně vhodné.|ako celek je tedy možno zkou. m a n é ú z e m íp o d l e v ý s l e d k ůg e o l o g i c b o - t e c h n i c k é hvoý z h u r n u z t . 7 9 5 7 o z n a č i t za uyhouujícípro požadauky územníuýstauby' Brno, duben 1956. I.ITERATURA 1. Cou|al: Klimatické poměry nrěsta Jihlavy v r. 7925_34 2. Freising: Miozáner Strandsande bei lglau 3. Hinterlechner: Geologische spezialkarte Iglau, 1 : 75.000 4. Hinterlechner: Erláuterungen zur geol. Karte, 1 : 75.000 5. Sý(ora: Přehledná mapa základových půd ČSR, 1 : 75.000, List Jihlava
Firgenwald 1933'
6. Sýkora: Vysvětlivky k přehledné mapě základových půd ČSR, 1 . 75.000, list Jihlava 7. Zapletal': Geologie a petrografie země Moravskoslezské 8. Zárlba - l'iÍencl: Inženýrská geologie 9. Žebera: Geologie v plánování obiastí a síd]išť ]0. Holánek: Geologicko-technická analysa zájmóvého ízemí ] severně Jihlavy
,
Íň ^ . ' ' | ' l i L ^ ' , á . ^ \
28
1913 1913 i943 1948' 7931-.32 l9|l4 7947
n51
FRANTIŠEK HoLÁNEK
Úbersicht der geologischen Verháltnisse des nórdlichen Teiles Jihlavas und ihre Beziehungen zu einigen Elementen des Gebietsausbaues Zusamtnent'assung T In diesem Beitrage fiihre ich kurz die Ergebnisse der geologischtechnischen ErÍorschung der Umgebung von Bedřichov bei Jihlava im Jahre 1951 an. Die Erforschung war hauptsáchlich auf praktÍscheAusnůtzung der Ergebnisse bei dem projektÍertenAusbau dieses Gebietes abgezieit. Im untersuchten Gebiete, dessen Ausdehnung cca 8 kmz ist, wurden diese Sorten der Gesteine Íestgestellt:Paragneis und Amphibolit a]s Vertreter der Metamorphiten, Granit als Vertreter der Eruptivgesteíne,gemischte Sedimente, zu Miozán gehórend, Lóss und Lósslehm, Gehángelehm und Schutt, Holozánsedi. mente als Vertreter beider Quarterzeitráume. Paragneis, der in álteren Arbeiten als Cordieritgneis bezeichnet ist, erscheint vielmehr als Bíotitgneis, denn Biotit úberwiegt in diesem Gesteine bedeutend. Gneis ist vorwiegend in der Richtung NNW - SSO gelagert,mit dem Fallen stellenrveiseůber 700, grósstenteils oNo. Die petrographische Struktur ist insgesamt monoton. An einem einzigen Ort ist im Gneis Amphibolit in Konkordanz auÍerlegt. An einigen orten durchdringt Granit den Gneismantel; er enthált beide Glimmerarten und es ist also móglich diese Gesteíne als Zweiglimmergra. nit zu bezeichnen. In petrographischer Hinsicht sind sie auch nÍcht interessant. Sowohl Gneís als auch Granit sind stellenweísevon Quarzadern durchdrungen. In Kontakten mit Granit ist Gneis stellenweise ausdrucklos injiktiert. Miozánsedimente sind aus Letten' Sand, stellenweise aus Schotter und Va. rianten dieser Erdgeruchen zusammengesetzt.Zum Unterschiede von dem Gneis und Granit, die im ganzem Gebiete vorkommen, sind Miozánsedimente nur im nórdlichen Teil des Gebietes verbreitet. Lóss, zum grossem Teil schon zu Lósslehm degradiert, kommt nur im mittleren Teil des Gebietes vor. Gehángelehm und Schutt sind im ganzen Gebiete verbreitet, haben aber ungleichmássigen Charakter (Máchtigkeiten, Strukturen und so áhnliche). Holozánsedimente sind vorwiegend sandiglehmig, stellenweise bis sumpfig (bei Starý Pávov). Fůr den Gebietsausbau sind einze]ne Teile des Gebietes, das zum Unter. schiede von der insgesamt monoton geologischenSguktur stellenweiseausdrůcklich gliedernes RelieÍ hat (relative Unterschiede cca 100 m Hóhe), nach diesen
29
wesent]icňqnElementen verschieden geeignet:Charakter der Gesteine als Grund. lagebogen, Terrainsrelief und bestimmte, von FalI zu Fall spezífíziertenaturtechnische Bedingungen, wie z. B. Harmonie der Objekte des Gebietsausbauei; mit der benachbarten Natur oder Verkehrssituation. Als den Vorbedingungen meist entsprechend kann das Gebiet der unverbauten Ráume beim SW Teil von Bedřichov bezeichnen werden (gute bis sehr gute Grundlagebogen, geeignetesRelief, gesundheitlich, auch ÍúrVerkehr ent. sprechendes Milieu), als wenig entsprechend bis ganz ungeeignet ist das Gebiet der Umgebung von Starý Pávov zu bezeichnen (schlechte Grundlagebogen' stellenweise SumpÍ, ungúnstiges RelieÍ, gesundlreitlich unentsprechend, Verkehr kompliziert). Die ůbrigen Tei]e des Gebietes sind órtlicher, teilweise negativer Anzeichen fůr verschiedene StuÍen des Gebietsausbaues,geeignet nicht nur fiir kollektive Siedelráume, sondern auch Íúrobjekte technischen Charakters' Nach zusammenfassenden Ergebnissen der geotechnischen Erforschung gehórt das untersuchte Gebiet zur Kategorie der landschaftlichen Gesamtheiten, die fůr Gebietsausbau geeignet sind.
30
