V L A s T l V Ě D N sÝg o R N Í KV Y s o Č t N y vl,
Oddt| vEd přírodních
1970
sTAŇ|(oVÁ JOSEF HAJEK JITŘENK^
Drobnátektonika a PetrograÍie Pegmatitů z Bobrůvkyu Ve|kcho Meziříčí
Uvod y5 km P o o m . q t .f iv g o b c e B o b r ů v k y , k t e r á L e ž í n a z á p a d n í l ú o r a v ě c c a severovýchodně od VeIkého Meziříčí ' jsou známé mnoha pozoru}todnými mineralogickýmí ná}ezy. Hlavní výskyt se nachází na kopci Houperku. Asi před d v a c e t i l e t y b y 1 y p e g m a t i t y n a H o u p e r k u o t e v ř e n y v m a l é r nr o z s a h u . V r o c e 1966 by1a pegnatitová tělesa na Houperku prozkoumána podrobněji někoIika rýhami. Strukturně geologické a petrografické poznatky,získané při těchto pracech o pegmatitech a horninách v jejich okolí,jsou prvé svého druhu á proto se dornníváme,Že zasluhují zveŤejnění. PřehIed
Iiteratury
Frvé soustavné geologické výzkumy Velkoneziříčska vykonal F..B.SUBSS; Výsledky publ1kova1 v někoIika pracích (189' -I9L2) a zpracova1 do geo1oNové pogické rnápýs vysvětlivkami (r:7' ooo list Ve1. Meziříčí I9o,). jetí tektogenese západomoravského krystaliníka čIea jeho regionáIního nění vypracovaI K.ZAPLETAL. V ]-etech :.923-47 pubJ.ikoval kolem dvou desíkrysta1inika tek prací, kde se z rťtzných h1edisek zabýva1 prob1enatikou západní ilioravy.0ko1í Bobrůvky bylo nově geoIogicky zmapováno v r.|963-64 v souviglosti s l o ž i s k c v ý r o p r ů z k u m e mt z v . z á p a d o m o r a v s k é u r a n o v é z o n y ( I . S T : H N O V Á1 9 6 4 a , b ) . Q $ r a j c v ě s e d o t ý k a j í ú z e m í u 3 o b r ů v k y p r á c e J . S T E J S I í A L Ao 9 2 , ) , J. KALÁŠKA.J. iji]ISSf, Q9)7), J. l'ii,TSSj (]966) ' a I[. N0V0Ta geoIogických poznatků podávaNEHC (1968). Souhrnný přeh}ed ]iteratu5J (J. SVOBODA a kol. it vysvět1ivky ke generáIní mapě ]-ist Ces. Třebová zabývající se mineraloglí pegmatitů u Bobrůvky shrnuje L962). Literaturu J . S i . K A N I N A( 1 9 2 s ) , : . B U R { A H T ( 1 9 ' 3 ) ' J . S T A } J | K o 9 ) 9 ' 1 9 6 ] ) a T . K R U Ť A ( r y b o , /. Loka1iz
ace
pegroatitových
ži
t
róta Houperek opatřená triangulační véž!. je vzdálena 7OO metrů sev e r o v ý c h o d n í m - g m ě r e mo d k o s t e 1 a v B o b r ů v c e ( o b r . I ) . P e g r n a t i t y s e n a c h á zejí severně kóty v mírně svažitých po1ích č1eněných nízkýni nezeni.Peghojnými sutěmi v kvarternÍm pokryvu a v půdmatitové Ž{Iy ae prozrazují nín skeletu. ílpn.l
^g v
Ó
i
p
ie
petrograf
oko1Í
Bobrůvky
},{oldanubikum ncravské větve je v okolí Bobrůvky budováno severový. chodním výběžkem borského granulitového rnasivu a komplexem nigrnatit:-zoKopec Houperek je tvořen vaných biótitických rut s v1ožkami amfíboIitů.
tt
p o d 1 e g e o l o g i c k ý c h m a p ( F . E . s u E s s I 9 o , , I . S T E H N O V A1 9 6 4 b ) p ř e v á ž n ě (obr. 1). rulami; granulity sk}édají jen západní úpatí kopce Z našich prací drobně tektonických vyplývá, že granulity a petrograííckých ze západního úpatí kopce pokračujÍ k východu a rozkládají se v Šířce nejnéně 100 metrů í na vrcholu Houperku. Stavba granulitů je si-lně ov1ivněna vrásněním ve směru z,Jz-vsy a v náznaku vrásněním sněru SZ-JV. Potom je nejvýš pravděpodobné, Že severovýchodní výběžek borského granulitového masivu nebude v mapě omezen přírnou 1inií' ale naopak hranicí dosti č1enitou e výběžky ve směru V-Z. Geo1ogie
a
petrograf oko1í
ie pegroatitů
ne
jbIižšího
(obr.2). Nejčastější horninou v oko1í pegnatitů jsou šedégranulity Na jihu zkoumaného území se šedé granulity konkordantně střídají s biorulaní v poIohách decimeLrové roocnosti. titickýni Ruly jsou se šec-ljmi granu1ity spjaty pozvolnýrrí přechody. V severním okraji území vystupují svět1é granulity. Horniny mají výrezně vyvinutou netanorťní ťo1iaci,časrul páskoVanou mignatitizací. to zvýraznénou u biotitických Horniny tvoje průběh horninových pruhů silří pruhy zhruba směru ZJZ-VSV.V detailu ně zvlněný a často 9e plochy s značně odchyIují od generáIního směru. Svět1é granu1ity nají klidnější uložení snad proto, Že jsou tektonicky méněpoddajné, anebo proto, Že byla zastiŽena část větší vrásy.Odchytky jako dtisledek zvrásnění v průběhu p1och s se V tektonogramech projevily do poměrně ostr.ých vrás velikosti řádově 10 metrů s nakIoněn.ými osaroi (oui. +, obr. 5). Pokus o konstrukci těchto vrás znázotňuje átrukturní mapa (obr. 2). j s o u h o r n i n y j e r r r r r o z r n ngéi d 3 6 | r r 6 z n n n Á z n n q r r i r l l n ty Gr anu1i
nevýrazně-hóterouraětí"řě;-*;ji..báiuů s"aoui1ou až s"ao"l..cóiiúá.ň;;;i:
.Foliační plochy mají různou kvaliLu, jsou ny je vždy výrazně parale}ní. rovné a h1adké, i rnírně nerovné nebo drobně součkovité u typů s vyŠším Lvoří na některých plochách obsahem granátu. Nevýraznou lineaci silliŽivec, křemanit. Většina součástek je dobře patrna již nakroskopicky: pak zjištujeme Ještě distnen, granát, biotit' si11iroanit;nikroskopicky hpn.
nrrf i.l
zi rknn.
gnnŤ'i t
n
rrtr]ní
mi nerál.
,Jzájenný porněr součástek Je u jednot1ivých vzorků různý. PodsLatné jsou vždy živce a křenen. Zivce jsou zastoupeny draselnýni j. sodno-vápenatýni. U světIejších typů granu1itů převládá výrazné živec draselný, u převJ.ádá křemen Jen ojediněle troavších je poměr Živců zhruba vyrovnaný. jsou 1aločnatá,zejména zrna ned ž1vcem. Zrna jsou omezena alotriornorfně, živců draselných,jen větší zrna, h1avně zrna křeroene, jsou mírně protáh1á a vzájemrrě para1eIně ve směru svého protaŽení, uspořádanÁ. Drase]-né žj"vce nají jenrné perthíty. P1agiok1asy odpovídají basicitou o1igokIasu a jsou vesněs polysyntheticky lamelované. U trnavších vzorků se v nich vysjsou výrazně usměrněny a seřazeny v kytují antiperthíty. Lístky biotitu nesouvis1é proužky spo1u s jeh1icemi siIlinanitu nebo 1j.štami disthenu. Jen ojedině]e disthen zcela chybí a je přítomen pouze siI}inanit.Zdá se, ž e m n o ž s t v í d i s t h e n u j e p ř í m o ú m ě r n él D n o ž s t v í b i o t i t u . Granát, jehož napod1éhá někdy růŽověIá zrna jsou onezena alotriomorfně í hypidiomorfně, přeměně v biotit. U všech součástek se projevuje vli'v defornace, p1astické až rupturní. Součásti jsou sepjaty Ve strukttrru Iepidogranob1astickou nebo granolepidoblast i ckou. R u l y jsou horniny jernnozrnné, barvu mají šedou. Texturu mají výrazně paralelní' někdy polyschenatickou. Ze součástek lze poznat živec, křemen a-biotit' který souvisle pokrývá ťoliační plochy. Mikroskopicky pak zjištujeroe ještě v některých vzorcích cordierit a silIinanit. V akcesorickém ronožství bývá přítomen zirkon, apatit a rudní minerál. l,iuskojako mladší součást proniká někdy po foliaci. nebo trhlinamj. vit, RuLy jsou boioob1astické i heterobIastické. vytvářejí zrna alotríoroorfně onezená,mírZl'vce, křemen i cordierit ně protáhlá a vzájemně par.alelně ve směru svého prot,ažení uspořádariá. U živců přev1ádají p1agiokIasy nad živci craseInými. CdpovídauÍ basicitou . . v r r t
- q v + - t
e - ^
l4
_-_urr o
_ _-_-_-_ soo
_-_ ,km
3
tt
0-I-ť,
fI
lll
o/tz
ft,,fu..;;5í.?,-
,*,,,.!Í,ff,/ryg,
I ,,í| +f +++
1u
t
t+
.L'á. .P+ .L
?y 4z
7-* T
7a
l1
\a
;. I
pc
,/,
Áé
Y9
o1'igoklasu a jsou ěastěji bez 1aneI než polysyntheticky lanelované. Corje dobře rozlišitelný je výdierit tam, kde podléhá pinitisaci. Biotit razně usněrněn a seskupuje ee v proužky. Sillinanit tvoří elrIuky drobných' krátkých jehIic' uzavírar5ich v eordieritu. -,'partiích, kde pronÍká muskovit, podléhají součásti přeměně' zeiména biotit' který je si}ně chloritisován. U všech gouěástek se projevuje vIiv deťormace1 siIně rupturně deťormovaná jsou zejnéna zrna cordieritu. Součásti tvoří strukturu granolepidoblegtickou. CeoIogíe
petrografie
pegnatitových ží1
Průzkumnýn rýhovánín bylo odkryto li ŽíL, Jak dokládá mapa a tekto. jsou pegmatitové žtLy orientovány ve dvou sněrech. no6ram (obr. 2, 6)' ;ětšÍ počet ŽiI a nezi nimi i největší z nich má srněr ssZ-JJv a je uk}oněna převážně k VSV pod 60 . Menší část žil probíhá ve sloěru zJz-vsv. většinou jsou to Klidni průběh a deskovitý tvar nacházíme u žil zřídka. Žiiná tě1esa nalého směrného i úklonného trvání a krátce ěočkovítého obrysu. Kcnturu mají zvlněnou a často rozvětvenou do drobnějšÍch odžilků. 7vTáště s1ožítý tvar má jak ve gměru horizontáIním,tak vertikálnÍm, nej(obr. 2,3). Jsne zde evědky kříženÍ a protínání větší z odkrytých těles. obou systérrů žíL. Mocnost ŽíI kolÍgá od něko}íka centinetrů do 7 metrů. r.řevažují ŽíLy mocné 2-5 decimetrů. Sněrná détka žit ztěŽí dosahuje desetí metrů. S okoIními horninami se pegmatity etýkají většinou v ostrých 1iniích často ktikatého průběhu. MÍsty 1ze vídět, předevšín u ži1 siIně V největší žÍIe byly rnetasomaticky a1bitizovaných, kontakty rczplývané. nalezeny xenolity sousedních hornin silně roz}oŽené. V nenších ži}ách je pegnatit vyvinut ve ťorně hrubozrnné horniny, sloŽené z draeeIného živce, albitu a křenene, s různýn množstvín turna]ínu a muskovitu, Jež bývají větŠirrou hnízdovitě nďrloučeny a s ojedině.. obecr5i obvykle býval tento vývin označován jako 1ými 1ístky bjotitu. pegmatit ". 1- větších těles 1ze pozorovat sice,nev.ýrEznou, aIe pĎesto zřeteInou V okrajových zonách Je lokáIně zastoupena v naneF'ravidelncu,zonálnost. 1 é mr o z s a h u z o n a p { s m e n k o v é b op e g m a t i t u , . v e s t ř e d u t ě 1 e s j e v n e j v ě t š í m rozgahu vyvinuta zona metasomatická - alcÍtová. V ní 8e ojedi-něle vyskyt,ují ve.]'kázrna í krystaly silně voštinovitě korod
3?
'í.',,T, \
,/; 'rl i
it,r ,,
i
P
ý
d/-á.
,
,'
--t7--
r'
z\ ,P,'-,,
P\.
Ý|.,/.y\r Yv i
i
/ ' \'. .
/i r t ,\'r
...'
L
.i
S
'.
t\t í
D\
\r. -.'' 'r -4.
,\
t \Y t
*', 1\ I\
I' I
t-. I I \I I
Tr--. \ .
,
-._
\
tt--./
\!-
38
r:,
-;; e*'\.
"1.
/Ť#;
Drobná
tektoníka
V opuštěném lomu na západní straně Houperku a v rýhách kopaných na vrchoIku kopce byly něřeny B osy drobných vrás, lineace minerálů, Iineární nerovnogti na pIochácřr o, pukliny a kontakty pegnatitových žiI.Bylo zněřeno ko1em jednoho sta prvliů. ilIěření byla zanášeňa r]o krrrhových píojekcí a zhodnocena netodou obloukovýph a konturových tektonogramů. V r á s y : V granulitech odkrytých Ionen byly proměřeny ětyři vrásy velikosti t - 5 decinetrů. Průběh B os vrás kolísá mezí 234. /27 6 až o 277./15 a index výšky se pohybuje od 0,8 do l,6(vrásy sinusovité až obIe špičaté). Osní roviny vrás jsou odchýlené od svisIé roviny o 5.,aŽ }0o. M a x í m u r ao s ó p ř e d s t a v o v a n é o s o u 7 r s e s h o d u j e j a k s p o l o h o u B os vrás, tak s polohou hlavní lineace (obr. 4), L i n e a c e: V granulitech tvoří lineace biotity a nevýrazně giljsou místy koncentrované v pIocháctr s do tenkých a úzlimanity. Biotity kých parale1ních proužků.Plochy s jsou také často shrnuty do nízkých paraleIních hřbítků. ploch P 1 o c h y s : Zřetelnost s je v granulitech veIni různá. jemnozrnných masivního vzhledu a s malýn nnožstvím slíd, Ve varietách jsou plochy s jen naznačovány čárečkovitě uspořádanýni biotity. Tam, kde je biotit jsou pIochy s vyznačeny střídáním přoužků trnavších a hojnější, světlejších v mi1imetrové frekvenci. Průběh ploch s je většinou zvIněný aŽ zvrásněný. Povrch pIoch s je drsný a místy je pokrytý jenrrým rýhováním a proužky biotitu. Spádnice pIoch s ae koncentrují ve dvou naxinech 358"/66", L.79"/.|2". Plochy s jsou většinou ukIoněny strmě. Střední úkIony jsou ěasté, lmírné jsou vzácné. Ve}ká proměnlivost ve eměrech a sklonech ploch s je podmíněna zvrásněním. Osa zvrásnění (doložena nax.os ) je v obr. 4, 5 zastupována osami Tr 266"/22o, 256"/].0o a o6ou ,r,,67o/3oo, Osa 7i je dokladen příěného zvlnění vrásových os. Na Houperku se vysky. tují pIochy s ukloněné k vsv, které tvoří nevýrazný tautozonální sybtén. ( o b r . Jeho osa 72Iná sklon \3oo/3,o 5). P u k 1 i n y: Pukliny byto možnédobře měřit v granulitech v lomu. Výrazně převládají dva systény rovných hladkých a průběžných puklinl Povlečený . ýcchh š u p Í průběh a kvai nnkkaanni Ť m u s k o v i t u a s t é b l y. y s k o r y. yl ul u. . O 0 r i e n t a c e ,. o ) c / 8 4 " ) Iita puklin odpovídá zákonitým ac (7o "/37 puklinám ve a bc (327 vztahu k osám žvrásnění (osy- Ít , Ír| , obr. 4). >,í 1y: F egna t i t o vé NaHouperku jsoupegmatitové žíLv orientovány ve dvou směrech na sebe kolqých (obr. 6). Oba sněry se sho. dují se směry ac a bc puklin. Převažují ŽíLy směru ssz-JJv skloněné v průměru 60 c k VsV a uložené v příčných puklinách ac systému. Puk1iny ac a bc se během tektonického vývoje otevíraly a pegnatity je využily jako přívodních cest. Shrnutí
hravních
výs1edků
prvků granuIitů, Z ana1ýzy drobně tektonických biotitických rul a pegnstitů na kopci Houperku plyne' že orientace všech analyzovaných prvků je určována vrásněním ve gměru ^Iz-vsv, osy vráe jeou příčně zvlněné a skJ.ánějí se k Z"JZ a VSV pod 10 o . 30 .. Zvrásnění se výrazně upIatnilo v geologické stavbě. Průběh poloh granuIitů a biotitických ruI je si1ně zvlněný s výběžky k východu. 0 pegnatitových žilách na Houperku lze V souhrnu říci, že jejich (ac) a puklin příčných směr a sklon je plně totožný. se směry zákonitých podélných (bc) ve vztahu k průběhu vrás.Fegmatitové ŽíLy jsou diskordantní tě1esa nestálé mocnosti (někoIik decimetrů až 7 netrů)a krátkého trvání ve směru žiI i po'úklonu' Drobnějšt žíLy jsou tvořeny pegmgtity, které 1ze označit jako ''obecné pegnatity'.. I,ři studíu v nich zjištujene projevy diferenciace. Ve větších tě}esech je vyvinuta nepravideIná zonálnost. Nejmohutněji je vyvinuta zóna metasomatická. jsou převážně granuHorníny, do nichž pegmatitové ží?-y pronikají' pro něž užíváme označení granulíty se zvýšenýrn obsahen biotitu, lity šedé. Do šedých granuIitů se vkládají biotitické' nísty cordieriticko-biotitické ruIy v podobě úzkých pruhů.liuly a.granulity se vzájemně liší jak
41
ninerá1nín složenírn,tak strukturou. Granulity z Houperku u Bobrůvky jsou petrograficky obdobné e granulity z jiných částí boiského granu}iiořého masl vu. Záv
ět,
Autoři této práce se od r. 1967 zabývají v borskéo granulitovém na. sivu drobně tektonj-ckým a pgtrografi9kým výzkurnen,který ňá přispět k vypracování 1ožiskových prognóz pegrnatitÚ. Práce neáí p}iě doÍ
Literatura - I'iáhrens líinera}e und ihre BUfiKAnT' E. (19'3): Moraveké nerooty a jejich }iteratura. L_iteratur. CSAV Praho. KÁLASEK' J.' WETss' J.(19'7). zprávg o přehlednén geologickén napovánÍ svratecké antik 1 í n á l y p r o g e n e r á l n í n a p u ] í B t C e s . T ř e b o v á . - Z p r á v y o 8 e o ] . v ý z k r ' r m e c hv r . ! C ; . ) 6 , Brahe, str.76-78. KfiUTA' T., (1966)3 l{oravBké nerosty a jejích ]-iteratura L94a - L965. l,loravgkénuseu! Brno. NovoTNÝ'.l'Í.' (}968): 0ber Granu].ite und EonoscheEatigche Biotit-P1agioklasgneise von Skleňé uňd Radenice nórdlich von VeIké tJeziříčí. - FoIia !řír.ťak.-univeršity lrnó, sv. I:{, Geol06ia, sp - Ni se r o3á1t yB t r . t l - 7 0 . (1928): SEKANINÁ' J.' n o r a v a k ; Í c h p e g o a t i t ů ; - Č a s . I . 1 o r a v s k é h on u s e a , r o č . 2 6 , Bgno, str. 113. STANEK' J.,.(L959)i Problenatíka pe8netitového ploceBu a přehled výzkurou rocravskýc}i pegnatitů. - Univeróita Brno' kandidátské niniroun, nepubIikováno. STANEK' J.' (196]): Pegnatity v oko1í Borů. - Sbor. refer. XIV. gjezdu Spol. min. a geol' Brno. STEHNOVA' ].'(1964a)i zpléva o geologiokén napovÁní širokého oko}í obce Bobrová. l.i-JJzprávy o geologických výzkunech zar. 9]-Cr L964, Praha, str. 26. STEHNOVA'I. (1964b)l Závěrečná zpráva o geologickén napování širokého okolí obce Bobrová. . JáchyDovské doly Nové l;ěBto na !1or., nepub1ikováno. sTjJsKAL' J., (1925)| 0eoIogické poaěry v oblaBti oezi Bory a VeI. Mezjříčín. - Fráce l'ior. přír. spoIeěnosti l 9Ý. 2. svoPODA' {: 9 k91. (1962)i.Vysvětlivky k přehledné geologické oapě čSsn 132oc Lcc 1i8t Legtra't'reoova. . ueol.ono ťraha. (1?05): Geologische Spezialkarte Gross-Meseritsch. - K.k.geol. tiA..liien. .9qi99, f. E., (1966): Ultqabagic rockg of the vJeot Moravian clystalline w.IssJ.J..' cómplex. - Kr'yst a Í i n i É r . r m4 ' a t r . 1 7 t . - 1 8 ] . ZÁPL;TAL' K. (193?): Geolo8ie a petrografie zeně noravgkoglezBké. . Brno. Jo Die Pego
sE
r- g Á.rIK'
K1eíntektonik etiten
von
JI
T Řn
und
NKA
díe
Bobrůvka
Pe bei
sTAŇKoVÁ p
troPranhi
\ře1ké
itrez
,ler
iříčí
ZuaaEoenfasaung Díe Pegmatite in der Náhe der ortgchaft Bobrůvka. welche cca 15 Km NC von '/elké l'teziříčí (Gioes-t'legeritgch)ín Miihren 1iegt,-sind durc}i seltene líinera]ien gut bekannt. Díc Fundstelle nit den FegE8titen auf deE HúgeI ''Houperek.'' we]'cher 7oo Íeter NC von tlea crt gelegen.ígt' wurde ín delo Jahre 1966 durch einige Rirrnen durchgesucht. Die Pegmatite bei Bobrůvka treten j.n den nordóstlichen Ausláufeř deo cranutitsoageiv von Do1ní Bory auf'welcher bei Bobrůvka du1ch heIle und grgue Granuliten 3ebi}det iet (a1e graue Granulíte bezichnen wir ťarietaten nit dem Bíotitinhalt nehr áls 1Ú der Richtung un8efáhr..tisv-oNQ. fie S-Ftáchen der Graž).Die Granulíte bilden streifen gind nu}ite wsl,-oNo gefaltět in tler Richtun8 iň vernáltnienáseig scharfet} Falten de! Gr6aae cca 10 l|eter.oie FaÍtenachsen arnd quer-.gosellt und neigen-eich ztrn l'ísvtund oNo unter Is.3oJ . In de! Orientation einiger Š.rráónen áugeerte eich augdrucklos der Einfluag der Fa1tung-.ler Richtung tÍvj.so. Die Pegnatite gandartige Kórbilden diakordante p9r mit kleinen náchtiekeiten (2-5 Dezioetěr. nuŤ euanahnsweise 7 Metěr)-und řIeinen Lángen (bi9 10 Mgter). )ie Pegnatite fiillen díe syateoe der gesetznáeei6en Querk]ůfte (ac) und Lár€8kltifte (bc) in der Beziehun8 der Faltenachgen aua.
+z
I
Am neisten eind die legnatitgánge durch grobklrnigen oog.geoeinen Pegnatit gebil. dgt. Bei den g16sseren Kórpern kann-man unrěgeInássige Zoňaritát beobaěhten. Án aen vertreten. In der Mitte der Kórperrandern ist an oanchen Ste1len der Schriftpegnatit Die Albitisation Kdrper ist vor allen metagonattische Albitzone ausgebildet. trit in g e n e i n e n verscheidenen Maese auch in den Pegnatit und in den Schriftpegnatit auf. Aus der Strukturanalyse in den anderen Teilen des Granulitmassivs von Dolní Bory, w e l c h e n o c h n i c h t b e e n d e t i e t ' f o l g t , d a s s d i e b e i B o b r ů v k a f e s t g-eůsbt e e rI el ti en ns t i r o m S et rnu. k t u r verháttnisse Die in Hauptrissen loít oiěsén in ganzen Granulitrnassiv g i l t Aehnlichkeit auch in Petrographie dee GranuLites. Došlo 9. 4. 1969 A d r ě g a a u t o r ů : R N D r J o s e f H á j e k , G e o i n d g r s t r í a , Í I . P .r z á v o d J i h l a v a , J i r á s k o v a 2 ; pron. geol. Jitřenka Stanková' Geologic\ý průzkun D.P.r Iaboratoře, Brno, Polní 23-25. Vysvět1ivky Obr. I. Obr. 2. Obr. 3. Obr. 4. Obr. ). Obr. 6.
0br. 7. Obr. 8. Obr. 9. Obr.10.
k obrázkůn
Schenatícká geologická mapa okolí Bobrůvky. (Fod1e F. rj. Suesse 1905 a 1.Steh. (rohovcové granucr=cordieriticko-biotitické ruly nové 1964b. ) gr-granulity, I i t y ) , l r 1 b r = n i g r o a t i t i z o v a n éb i o t i t i c k é r u } y . Strukturně geoIogická mapa pegnatitových ži1 na kopci Houperku sv. Bobrůvky. I=granu1ity světlé, 2=granulity šedé, 3=biotitické-ruly, 4 = p e g n r a t i t o v éž í l y ' 1=plochy s, 6=vrásové osy. Fegnatitové ží}y na Houperku. a)Horizontá1ní řez v -I,5 až-2,0 metrů. b)Vertik á l n í ř e z . } = š e d ég r a n u l i t y , 2 = j e r o r r o z r n n ýp e g n a t i t 1 3 = o b e c n ; i p e g o a t i t , 4= písr o ' e n k o v ýp e g n a t i t , 5=albitový pegnatit' k=kvarterní pokryv. Drobně tektonícké prvky granulitů. Opuštěný lon sv. Bobrůvky. Drobně tektonické prvky granu}itů a ruI na Houperku. Orientace pegnatitových žil na Houperku. l = s p á d n i c e p I o c h s , 2 = s p á d n i e e p 1 o c h s s y s t é m u2 ' 3 = p á s n o v ý K obr. 1.,5.,6., cblouk' 4=osa pásma, 5=l.ineace, 6=ooy drobných vrás, 7=sněrové přínky pegnatitových Ží1' 8=spádnice pegnatítových žil' 9=spádnice puklin. zvět. Iúikrofotografie. Světrý granulit a granoblastíckou strukturou. nikoly, šeno 3Ox. Všecřrna foto J. Hájek. &likrofotografie. rula se strukturou granolepidoblas. Cordieriticko-biotitická přeměněn a plasticky deformovón. tickou.Zrna rupturně defornovaná'biotit nikoly' zvětšego 50x. ] ' Ia l b i t o v é d r a s e l n ý x z v ě t š e n o z a t l a č u j e ž i v e c . n i k o l y , 3 0 x . 'zoně .nu9kovit Drobnozrnný vývoj albitové zony. x nikoly' zvětšeno 4Ox.
Die Erklárungen
zu den Abbi1dungen
Abb. 1. Schenatisch-geo}ogische Karte cier Ungebung von Bobrůvka. (Nach F.E. Sue6s-1905 (Hornťelsigraund I. Stehnová-lg64b. ) grsGranu].ite, cr=Cordierít-Biotitgneise n u l í t e ) , ' l . 1 b r = l . 1 i g n a t i t i s c h eB i o t i t g n e í s e . . Abb. 2. Struktůí.-geo1ogísche Karte der Pelnatitgánge an Hůgel Houperek NO von Bobrůvka 1=He11e cřanulíte, 2=Graue Granu}ite' 4=Pegncatitgánge,!=S-Flá 3=Biotitgneisě, chen, 6=Faltenachsen Abb. 3. regnátitgánge an Houperek. a) Horizontglschnitt in x-}'5 - 3 =bGi ee m-e2i n, oě r n . b ) V e r t i 2=Feinkórniger r,egnatit, ka]-schnitt. }=Graue Granulite, Pegmatit, 4 =Schriftpegnatit' j=A1bitpegnátit, k=Quarter Abb. 4. Kleintektonik der Granu}iten-des verlaggenen Steinbrucbeg N0 von Bobrůvka. Abb. 5. Kleintektonik der Granuliten und der Gneieen am Houperek. Abb. 6. Orientation der Pegnatitgánge an Houperek.^ Zu Abb. 4., 5., 6.-l=Abnangšrinie dei S.FIáchen, 2=Abhangslinie der S-Fláchenvon Systen 2, 3=Zoněnkreie, 4=Zonenachgen, 5=Lineation, 6=Acheen ťler tsIeinen F'elteň, 7=Rióhtungggerade áer Pegnatitgangó' 8=Abhangeliňie der Pegnatitgánge, g=eunarieárinie deř řrůrten Abb. 7. He1]-er Granulit nit granoblastischer Struktur.Dúnnschliff' 30 fach vergr. AI1e Photos J. Hájek. Abb. 8. Cordierit.Biótitgneis Struktur.Dúnnechliff' mit granolepidoblaetigcher 50 fach vergr. Důnnschliff, 30 fach vergr.niAbb. 9. tn die Albitzone Muskovit ersetzt Ka1ifeldspat. kols X. Dťrnnecbliff' 40 fach vergr., nikols Abb.10. Die kleinfornige rtntwiklung der Albitzone.
x.
43
