No title

SPEKTRUM 3

V íinoru 1981 vydal INDEX ON CENSORSHIP This Czech edition first published in February 1981 by INDEX ON CENSORSHIP Index on Censorship vychází v Londýne šestkrát rocne. Zabývá se otázkami svobody projevu a tisku na celém svě ě t a vydává práce autoru postižených cenzurou ve vlastni zemi. Index on Censorship is a journal devoted to problems of intellectual and artistic freedom throughout the world and publishes the work of writers who are censored in their own countries. Copyright: ©Karel Šiktanc 1981; ©Jan Malina 1981; ©Zdeněk Kalista 1981; ©Milan Uhde 1981; ©Jiří Brabec 1981; ©Jiří Ně me c 1981; ©Josef Vohryzek 1981;©Milan Kundera 1981; ©Stanislav Mareš 1981;©Zdenek Neubauer 1981; ©Jan Lopatka 1981; ©Vlastimil Tř ešňk á1981; ©Marie Benetková 1981; ©Markéta Ně mcov á 1981; ©Naža Plíšková 1981; ©František Pánek 1981; ©Charlie Soukup 1981; ©Petr Lampl 1981 Všechna práva vyhrazena. Povoleni k př etiště ,nípř eklad u ci reprodukci lze si vyžádat písemně od INDEX ON CENSORSHIP, 21 Russell Street, London WC2B 5HP All rights reserved. Permission for reprints, translations and reproductions must be obtained in writing from INDEX ON CENSORSHIP, 21 Russell Street, London WC2B 5HP PracovnícivIndexu on Censorship vř el e dě kuj í všem, kdo finanč ě n př ispě ,liaby tak umožnili vydání tohoto č ísl a č asopis u SPEKTRUM, obzvláště nadaci CHARTA 77 ve Stockholmu za její vítanou pomoc. Index on Censorship would like to thank all the donors whose contributions made the printing of SPEKTRUM 3 possible. We are particularly grateful to the CHARTA 77 Foundation in Stockholm for their generous assistance. ISBN

0

904286

27

4

Printed in Great Britain by J & P Weldon, London

k a r e 1 šik t a n e * ř í j en HaEHKHEHHKaKBKBiaSHaHSKSHHHHHiHHHiaBtKBHKE

Je Andě ů l strážných.

/ ze sbírky č esk ý orloj otiště o n bez vě dom í autora /

jdou staré panny bosy ke kostelu

Na draná kř idýlk a ­ a hrozí do dvorů vypř ahlý m povozů . m Ano, tak př esmutn ě chodí se po svě ě t od vlastní duše k tě lu . A př icház í se o rozum. Ještě se fintí sad. Ještě i z nás kdo zešílí ­ však tam, kam krást jsme chodili už sě jen sami kradem. Zbyla tu po slunci hrst tř íse k na podpal. Zbylo tu ­ zlámané po hradu Dě vín ě koleč o k se Ctiradem "Co tak teskně ?" , smě je š se. mi. A ptáci za tebou se v houfech stě hují , prchle a př ekotně , jak v náhlé úzkosti se ně kd y stě huj e z lidského: tě a l srdce. Chci se bránit. Však bě í ž mi př s e tvář jejich ně žn ý stín ­

a já si bezdě y k sunu dlaň př s e oč , i jak bych si stíral ně í č dálné slzy. Tráva se plazí, vrže, vrže hejl. Zimní král Bedř ic h jede z Buště hradu , sám ­ V syrém koč ář e jen pomně nkov ý šál a zázvorové cukroví, co pošeptmu; v divé jízdě tř íští . Kdo to tu loudí? Kdo tu nař íká ? Bě lostn ý sloužícd ­ jehož tu asi v letu zapomně i l ­ klopýtá z:ouŁale př s e pole ku Praze a tř ešt í do mlhy své za hrob pokorné porcelánové oč . i Zní tvrdošíjné vytí psů. A mnich ­ jelínek bez parohů ­ za sebou táhne chromou; nohu a troubí na lesy cosi jako zvě stování : "Slyšte č ten í svatého Lukáše! Kdo už není mocen: hř íchu , ač ho nepáše." Papírky, tabák sně í ž

z božích švů* Chodím tě tajně vyhlížet­ ke dveř m í gymnásia ­ vzrušeně bledý stáváš na schodech a mladé ženy, co tě míjejí, tisknou tvé jinoší soužení na prsou, jako by nešly palivové dvíř . í Trochu se hř eje. . Trochu tlač . í Já býval př espolní . Když tenkrát v Unhošti stanul můj první vlak jako by byl zarostl po kola do země. Darmo se mašinka škubala v kamení, darmo, se valila péra až do oblak musel jsem natř ikrá t zamávat naší vsi ­ a. teprv potom, utrhla se zem., jako by se hnuly celé jitř í n Č echy . Je režné ráno ­ svátek Konopí. Kdo z jakobínů rozhoupal kdy zvon, aniž sé pokorně rozlouč l i s provazem ­ uhlídal ve snách šibenič í n pole. Jdi, promluv s vodou, ta se. nestará ­ pluje v ní na zádech hromová almara, které v č s a pů lnočínvyhrkne ze šuplátek

šperč 1 í Strojí se rybníky. Jdi, svět je veliký ­ kř ikn i si na kládu z: bludného polesí ­ ř ek y teá v ř íjn u teč o u jednoho dne. tam a na druhý den se vracejí zpátky. Plesniví pař ízky . Z Nouzová do Netř eb , od jezu k jezu viděl pár ouklejí a svatou Terezu, jak nasazuje v mlýnech zimní okna. "Svatá panno!", kř ičmí na ni, "Já mám taky lehké spaní J" Kývá, kývá ­ až z: ní zbývá jen pár stop a pelerýnka s rozparkem až k srdci. Ano:. I ženy se ně kd y zavírají na noc jako kvě tin y ­ darmo si klekáme na obě kolena darmo se kř ižujem , jen luny nad našimi hlavami prohnaně př imhouř í své krví podlité oč i . Poč ke j

co je. to? Ně kd e v revíru zadula horná ­ slyšíš? Jak si stýská! Jak hoř c e vábí ­ temná, nízká, jak taloupí se př e s želízka Tak neodvratně ze zdejších se blíží jenom osud. Jsme v kole, synu. At chceme, či nechceme. Ně kd e v něm na dostř e l ­ ně kd e v něm daleko i od kohoutku k hledí. Miř! A buá lač ný ! Hon je ukrutánský hlad. Stačí jen málo, aby z náhonč íc h stali se ­ dř í v než př ipozd í se ­ štvanci Kdysi, už dávno ­ taky byl ř íje n a taky bě sni l jez ­ táhli jsme dva a dva od sadu k pastoušce a potom př e s pole zajíklá oulekem. až k lesu Pacholku ­ podkovář,

krejč , í havíři a švec ­ a nás pór živáč ů k ze tř et í obecné, jimž bylo souzeno uč t i se krásné bázni. Déšt vyvstal v nebi jako smrtný pot. A sem tam z daleka zněl jakýs bájný šum ­ jak by se budilo ze zimní dř ímot y zajaté vč elstv o v bohapustých sklepích. Rozkroč il i jsme v kruh.. A krok co krok jsme tíhli k sobě, až se to ticho jako v hromě zač al o dusit. Až jen stálo. A flintič k e pár zacvakalo Bylo to k zalknutí. Co na tom, že les Pacholek měl sto let na kahánku? Co na tom, že v něm nikde nic ­ krom potř eště nýc h janků? Stáli jsme v trní,­ sina lí ­ lesu se při nás ze všech dávných ran ř inul a horká smů la . A tu se to stalo.

Na mechu jak stů , l kde podzim k podzimu v trouchnivém koř án í hlava si srazilo zaječí zoufání, stanul ­ půl v proutíč u k oč arovan ý srnec! Panenko Marijá! Byl k pláči ztepilý a živoucí a mlád. Na hlavě svícen ­ hleděl do polí, jak by ho ř íč néh o zvábily v daleku dvě utrejchové oči Babích tů ní . Byl sám. A nás snad tř ice t kolem dokola, užaslých, bledých, stř ežil o ten div, jímž jak by náhle korunován ouhor. Zachtě o l se mi smát. A vzdychnout úlevou, že tímhle zázrakem skončí i štvanice když náhle z boku ­ v jeden ráz ­ prásklo to salvou ze všech svě a t stran ­ a srneč k e se skácel mezi hloží. 5 

Panenko Karijá! Hlava mi hoř el a ­ tak jsem strh č epici . A pliv jsem po mechu. A kulhal za strýci. Podkovář, krejč , í havíři a švec. ­ ti staří dobráci se srdcem na dlani nesli ho př s e pole vesnici k snídani ­ a jak mu ze srdce ukápla sem tam krev, už se jí mazali po tvář ích , po č el e a už si zpívali, táhle . a vesele ­ jak se to sluší na královskou koř ist . Už je to dávno. Les už statý navždy. I s tou svou smů lou . I s tím kouskem vraždy. Já jen, že halali zni zas jak onehdá. A mladé hornič y k jsou marnivě jš í starých. Vím, jsem jak žaltář samé Ach a Ámen. 6 

Zbů hdarm a meteš zem i práh ­ padá to ze mě po troškách, č í p to jak uhlí z kamen. Ne­ch mě. Jde zima ­ dav ­ už syt i ticha ­ dere se z mlhy pod chudobný kůr a místní Johann Sebastian Bach už potmě šátrá schodištátkem k nebi a prubuje fugu pro bouři a sbor. Varhana chroptí. A starý pastýř z dávno mrtvé vsi nabírá vodu ze tří kostelů a kropí cesty, po nichž vždycky hnával. "Abych se vrátil!", volá na mně z brodu. A pes mu v pádu hltá svatou vodu ­ a kvapem mládne až je z něj jen srst! Utíkám za nimi. A slovo po slově uč m í se ř eč i zatvrzelých gest, jimiž kdy smrtelní zpř isáhl i nesmrtelnost země.

*****

v z n i k

s a m o s t a t n é

í, 3. r.

a

l i d s k á

p r á v a

********************

Když 28o ř íjn a 1918 vznikl samostatný č eskoslovensk ý stát, a tak rozmnožil poč t e evropských demokracií, šlo o úspě šn é zakonč en í tř ist a let trvajících snah o obnovení č esk é státní severe­ nity a o získání suverenity slovenské tisíc let po zániku Velkomoravské ř íše « Tato obdivuhodná událost úzce souvisela s novodobým bojem za lidská a obč ansk á práva a to, že se Č eskoslovensk o zapojilo do tě cht o celosvě tovýc h snah poč átke m minulého století, mě o l své význač é n historické opodstatně ní h práv, zjištujeme, 8 Sledujeme­li totiž realizaci základních lidských a obč anskýc že její trvalou živnou pů do u je protestantská, reformač í n tradice př íslušnýc h zemí, Tato tradi­ ce spoč íval a v ukázně né , nábožensky motivované vů li , která odmítá jakoukoli vně jš í svrchova­ nost institucí, jež s ní není v souladu«, Byla to právě doba č eskéh o husitství, kdy se všechny vrstvy jednoho národa souhlasně vyslo­ vily pro tento ideál a skutkem jej obhajovaly. Po porážce č esk é reformace se mnozí její zastán­ ci uchýlili kromě jiných zemí také na Slovensko a jejich potomci se úč inn ě a velice významně zapojili do č eskoslovenskéh o národního obrozování /Kollár, Šafař ík/ ; na tuto svoji rodovou tra­ dici navazuje výslovně i František Palacký, Karel Havlíč k e se veř ejn ě př ihlašuj e k Husovým ná­ zorům na reformu církve» Kulturně politický smysl č eskoslovenskéh o dě jinnéh o úsilí pak formulu­ je a v praxi uskuteč ň e uj ToGoMasaryk jako smysl nábožensko mravní, jako práci, založenou na mravnosti a vzdě lanost i a vycházející z bytostného významu reformace pro vznik moderních poli­ tických demokracií. Tyto demokracie se opírají o úctu k nezadatelným lidským a obč anský ® právů . m Základní lidská práva byla poprvé veř ejn ě politicky vyhlášena r, 1776 tzv. Deklarací nezá­ vislosti při vzniku Spojených států amerických.

7 

Prohlášení americké nezávislosti se př ito m výslovné dovolávalo anglického obč anskéh o práva, iehcž existence byla v tehdejších amerických koloniích ohrožena. Svobodné zvolení poslanci obč an ů amerických kolonií vycházeli při vyhlášení nezávislosti své země z výslovného př edpokla ­ du rovnosti všech lidí a z toho, že všichni lidé jsou obdarováni urč itým i nezcizitelnými právy» Oba tyto př edpoklad y jsou božského pů vodu « Jako nejdů ležitě í jš základní lidská práva se uvádí: právo na život, svoboda a úsilí o ště stí . Deklarace nezávislosti tak vychází z reformač í n tra­ dice amerického puritanismu. Prohlášení vzniku Spojených států amerických zdů razň e uj jako jediný dů vo d vzniku vlád ochra­ nu základních lidských práv. Protc vlády odvozují svoji moc ze souhlasu ovládaných. Dojde­li k tomu, "že kdykoliv jakákoli forma vlády ničí tytc cíle, je právem lidu ji př emě t ninebo zru­ íit a zř ídi t vládu novou". Ustavení demokratické společ nost i je tak nezbytnou podmínkou reali­ zace základních lidských právj je tím dána i nevyhnutelnost práva národů 11a sebeurč en í jako jednoho z tě cht o práv. Když pozdě i j za francouzské revoluce došlo k vyhlášení Práv č lověaka obč ana , byl zde patrný podstatný a př ím ý vliv americké Deklarace nezávislosti. Pozdě jš í excesy jakobínského teroru byly způ soben y nedostatkem sebeukázň ující , v náboženství zakoř eněén vů le , jíž se vyznač oval a americké puritanistická reformač í n tradice.

V rakouském císař stv í se Marie Terezie /pod vlivem rozsáhlého, nábožensky motivovaného č eské ­ ho selského povstání/ a její nástupce Josef II odhodlali ke společ enský m reformám, jež uvolnily dosavadní tuhou absolutistickou správu. Tehdejší č esk ý národ, se pozvolna zač l a probírat ke

8 

svobodně jší m formám života. Rodivší se č esk á inteligence nadšeně př ijal a definici národa jako př irozenéh o orgánu lidstva, jejímž autorem byl ně meck ý osvícenský myslitel a protestantský kněz Kerder. Do soustavné kulturní, vě deck é a osvě tov é práce jež teprve nedávno započ ala , doslova vpadly revoluč í n zvraty r. 1848» V této př ízniv é době došlo na krátký č s a k politické emancipaci č eské ­ ho národa tím, že byla zaruč en a základní obč ansk á práva« Hlavním č eský m mluvč m í se tehdy stal František Palacký, vů dč í osobnost Národně ­liberáln í strany, Palacký vycházel z požadavků základ­ ních lidských práv, a proto také požadoval federativní uspoř ádán í Rakouska na národním základě, Následující reakce všechny podobné pokusy potlač ila . Demokratické př esvě dčíen vě tšin y č eskýc h politických reprezentantů bylo tehdy př irozen ě velmi slabé a voliči byli politicky nedostateč­ ně vzdě laní . Jediný Karel Havlíč k e obhajoval tou dobou základní lidská a obč ansk á práva svého národa proti reakci,. Jeho č innos t v porevoluč níc h letech je ukázkou skuteč néh o obč anskéh o postoje. Když byl v r. 1859 rakouský absolutistický centralismus vojensky poražen, došlo o rok pozdě­ ji k jeho demokratizaci. Pod opě tovný m vedením Palackého se na tomto dě í n podílela i č esk á po­ litická reprezentace. Palacký, tak jako v r. 1848, požadoval rovnoprávnost všech národů monar­ chie na základě principů lidských práv. Př ito m zároveň kantovec Palacký vě dom ě vycházel z č eskýc h reformač ě n humanitních tradic. Na tomto základě by se rakouská federace mě a l stát spo­ jením historicko­politických individualit. Tyto č esk é lidskoprávní snahy byly zámě rn ě znemožně y n vyhlášením rakouského dualismu, t.j. vznikem Rakouska­Uherska v r. 1867<> Vě tšin a jeho obyvatel, kterou tvoř il y slovanská národy,se

9 

tak dostala pod područí ně meck é a maáarské menšiny. Palacký na to reagoval následovně: "Já bohu­ žel nyní již i sám pouštím nadě i j o trvalém zachování ř íš e Rakouské: ne proto* že by ona nebyla žádoucí aneb sama v sobě byla nemožné, ale že Ně mců m a MaSarům dáno zmocniti se panství a zalo­ žiti v ní jednostranný despotism plemenný,..nepouště e j se do možností všelikých, jichžto př ed ­ vídá ti smrtelníku žádnému nelze, povím z úplného př esvě dčíen jen tolik, že Č echov é jako národ, kdyby upadli v podrobenost a v poddanství bu3to ruské nebo pruské ř íše , nikdy by se nespokojili s osudem svým; nikdy by jim nevyšlo z pamě ti , že dle práva mají odjakživa poddáni býti jen sami sobě, t.j» své vlastní vládě, svému vlastníinu panovníku»" Po zavedení dualismu neustále sílí požadavky politické samostatnosti č eskýc h zemí, Lidsko­ právní Palackého koncepce př irozen ě upř ednostň e ujnárod oproti státu. Národ je mu mravnostně právním celkem., uvě domení m mravních a právních úkolů. Národy jsou př irozeným i celky obdobně jako jednotliví lidé. Smysl existence národa Palacký zakládá na obecně lidských principech:"při vší vř el é lásce k národu svému vždy ještě výše cením dobrém lidské i vě decké , nežli dobré národní". Př ito m vychází ze zásad př irozenéh o práva, jejichž konkretizací jsou základní lidská a obč ansk á práva. Principy základních lidských práv odmítají ve vztahu k sobě svrchovanost státu, stát má naopak právo na existenci pouze tehdy, zaruč uje­l i tyto základní práva. Setkáváme se tu s opa­ kem pruské právní teze /jež je populární i v jiných územních oblastech/, podle níž moc jako sebevě dom á ozbrojená síla mů ž e vytvoř t i právo bez ohledu na lidská práva. Z tohoto hlediska je tř eb a rozlišovat legální moc a svévolné násilí.

10 

Roku 1882 př icház í do Prahy na obnovenou č esko u universitu profesor T.G.Masaryk« Oproti teh­ dejší západní Evropě a USA zjišíuje v č eské m prostř ed í mravní a vzdě lanostn í nevyspě lost . Smysl práce č eskoslovenskéh o národního obrozování vč etn ě úsilí nedávno zesnulého F.Palackého /zemř. 1876/, byl pohodlně zapomenut a na jeho místo nastoupilo malicherné a neupř ímn é politi­ kař ení . Masarykova č innos t spoč íval a v kritice tohoto stavuj a zároveň ve vyhlášení a aktuál­ ním uplatň ován í smysluplného programu, který výslovně vytkl základního společ néh o jmenovatele č eskoslovenskýc h snah: neustálou mravně vzdě lanostn í reformaci, zahrnující všechny oblasti a úrovně lidského života. Masaryk zdů razň oval , že naše politické snahy mají smysl jedině na tomto základě, který je smyslem č eskoslovenskýc h dě jin . Jde o urč ován í pomě r u č lověak k č lově ku , ná­ roda k národu sub specie aeternitatis, ve smyslu vě č nosti . Proto Masaryk shrnul smysl našich dě ji n jako náboženská usilování, jako konflikt mravního svě dom í a vně jš í autority a z tohoto stanoviska mluví o demokracii jako o životním způ sobu . Obnovuje tak východisko základních lid­ ských a obč anskýc h práv. Protože tato práva mají smysl jen jako vně jškov é konkrétní zabezpeč en í výše zmíně nýc h principů, je nesmyslem označ ova t Masarykův demokratický program za tř ídn í obha­ jobu buržoazie.

Masaryk se bě he m své č innost i př e d 1. svě tovo u válkou stal ideovým vů dce m ř ad y generací. Svou č innost í podstatným způ sobe m ovlivnil kulturní a politickou atmosféru v č eskýc h zemích. Když r. 1914 zač al a svě tov á válka, kvalifikoval ji jako konflikt násilnického pruského právní­ ho principu s demokratickými zásadami lidských práv. Protože Rakousko­Uhersko se postavilo na stranu ztotožně n í práva s násilnickým mocenským vlivem, dostalo se do zásadního protikladu se smyslem č eskoslovenskýc h dě jin , a tím také s principy základních lidských práv. Masaryk se tedy

11 

rozhodl, uč ini t všechno pro rozbití Rakouska­Uherska a pro vznik samostatného č eskoslovenskéh o státu, který by vycházel ze svých dě jinnýc h ideálů. Z tě cht o př edpoklad ů vyrů sta l vnitř n í a zahranič n í č eskoslovensk ý odboj za 1. svě tov é války, jehož uznávaným ideovým a faktickým vů dce m se ˇżasaryk stal. Masarykovi se podař il o př esvě dč t ipř edstavitel e západních demokracií o tom, že č eskoslovens ­ ké snahy jsou v souladu se zásadami lidských práv a s požadavkem mírového uspoř ádán í pováleč­ né Evropy, iíejvě ts í podporu nalezl v americkém presidentu Wilsonovi, jehož osobnostní zamě ř en í zcela odpovídalo principů m , z nichž se zrodila americká nezávislost. Vzhledem k tomu, že tyto principy podstatně souvisejí se smyslem č eskoslovenskýc h dě jin , staly se východiskem Prohlášení nezávislosti č eskoslovenskéh o národa jeho prozatímní vládou z 18.ř íjn a 1918, tj. tzv. 7/ashingtonské deklarace. K tomuto Prohlášení č eskoslovensk á proza­ tímní vláda př istoupil a proto, aby zabránila posledním zoufalým snahám o zachování Rakouska­ Uherska. Veškerá rakousko­uherská argumentace proti úsilí o č eskoslovensko u samostatnost za 1. svě tov é války označ oval a jeho podporu př edstavitel i demokratických zemí jako vmě šován í do vnitř níc h záležitostí, jiných států. Taková argumentace naprosto popírá základní demokratic­ kou zásadu, podle níž jsou státy utvoř en y proto, aby ochraň oval y základní lidská práva. Státy jsou tudíž z principu kritizovatelné za nedodržování a potlač ován i tě cht o práv. Proto taká Masaryk označ i l zmíně ý n způ so b argumentace jako neupř ímno u a zastaralou zásadu. Právě ty státy, které se př idržuj í pruského právního principu, spatř ujícíh o v násilí zdroj práva, jsou vlastními pů vodc i a viníky agresivních válek. Oproti tomu státy demokratické, vycházející z principů lidských práv, kladou dů ra z na neustálou, prů bě žno u diskusi na tomto základě, na to,

12 

2e veř ejn é zálezitosti se mají usmě rň ova t ř eč,ínikoliv násilím. Jedině tehdy má smysl mluvit o míru. Potř eb a se př ihlási t k principům demokracie ­ i to byl dů vod , který vedl Č eskoslovensko u orozatímní vládu k rozhodnutí prohlásit nezávislost Č eskoslovensk a jako demokratického státu. V/ashingtonská deklarace, v níž se svět dozvě dě l o vzniku samostatného č eskoslovenskéh o stá­ tu, se odvolává na př esvě dč ení , že "žádní lidé by nemě l i být nuceni žít pod svrchovaností, kterou neuznávají" a proto urč uj e svobodu jako výchozí př edpokla d pro př ípadno u federaci ná­ rodů stř edn í a východní Evropy. Následují dů vod y odtržení od Rakouska­Uherska: "v roce 1526 jsme se jako nezávislý stát, sestávající z Č ech , Moravy a Slezska, spojili s Rakouskem a 3 uhry v obrannou unii proti tureckému nebezpeč í . Nikdy jsme se dobrovolně nevzdali svých práv jako nezávislý stát v této konfederaci. Habsburkové rozbili svou smlouvu s naším národem tím, • ¿a bezprávně porušovali naše práva a znásilň oval i ústavu našeho státu, kterou se sami zaváza­ li dodržovat, a my proto odpíráme zů sta t č ást í Rakouska­Uherska v jakékoli podobě. Požadujeme pro Č ech y právo, aby byly spojeny se slovenskými bratř ím i na Slovensku, které kdysi bylo č ást í našeho národního státu, pozdě i j odtrženou od tě a l našeho národa a př d e pade­ sáti lety př ivtě leno u k uherskému státu Maclarů, kteří pro své nevýslovné násilnictví a suro­ vý útisk podrobených národů ztratili veškeré mravní i lidské právo vládnout komukoli kromě sobe samým...nechceme zů sta t č ást í státu, jehož existence není nič í m ospravedlně n a a který, odmítaje př ijmou t základní principy moderní organizace svě ta , zů stáv á jen umě lý m a nemorálním politickým útvarem, jenž př ekáž í každému pohybu k demokratickému a sociálnímu pokroku.

13 

Habsburská dynastie, skloně á n pod tíhou velikého dě dictv í omylu a zloč inu , je trvalou hrozbou svě tovém u míru a my pokládáme za svou povinnost k lidstvu a civilizaci, abychom pomohli př ivo ­ dit její pád a znič enío.«prohlašujem e tímto habsburskou dynastii za nehodnou vésti náš národ a popíráme všechny jejich nároky na vládu v č eskoslovensk é zemi, o které my zde a nyní prohlašu­ jeme, že od nyně jšk a bude svobodným a nezávislým lidem a národem«" Poté následuje odvolání na výchozí ideály prohlášení č eskoslovensk é nezávislosti a na jejich souvislost s č eskoslovenským i dě jinami : "Př ijímám e a budeme vě rn ě zachovávat ideály moderní demokracie, jakými byly ideály našeho národa po staletí« Př ijímám e americké principy, jak je stanovil president Wilson: prin­ cipy osvobozeného lidstva ­ skuteč é n rovnosti národů ­ a to v tom, že vlády odvozují všechnu svou spravedlivou moc ze souhlasu tě ch , kterým vládnou« idy, národ Komenského,, nemů žem e jinak než př ijmcut i tyto principy, vyjádř en é v americkém Prohlášení nezávislosti, principy Lincolnovy a principy Prohlášení práv č lověak a obč ana 0 Pro tyto principy náš národ krvácel v památných hu­ sitských válkách př d e pě t i sty lety, pro tyto principy náš národ vedle svých spojenců v Rusku, Itálii a Francii krvácí dodnes«" V poslední č ást i se Washingtonské prohlášení č eskoslovensk é nezávislosti zabývá hlavními principy č eskoslovensk é ústavy: "Č eskoslovensk ý stát bude republikou« Ve stálé snaze po pokroku bude zaruč ova t úplnou svobodu svě domí , náboženství a vě dy , literatury a umě ní , slovního projevu, tisku a právo shrcmažSovací i petič ní . Církev bude odlouč en a od státu« Naše demokracie bude spoč íva t na všeobecném právu hlasovacím; ženy budou politicky, sociálně a kulturně zrovnoprávně­ ny s muži. Práva menšin budou zabezpeč en a pomě rný m zastoupením; národní menšiny budou požívat stejných práv0 Vláda bude svou foi*mou parlamentární a bude uznávat principy iniciativy a refe­

1U 

renda0 Stálá armáda bude nahrazena milicío Č eskoslovensk ý stát provede dalekosáhlé sociální a hospodář sk é reformy}, velkostatky budou vykoupeny pro domácí kolonizaci, šlechtické výsady budou zrušeny..«v zahranič n í politice př ijm e č eskoslovensk o svůj plný podíl na odpově dnost i za reor­ ganizaci Východní Evropy. Plně př ijím á demokratický a sociální princip vlastenectví a př ipoju ­ je se k nauce, že všecky závazky a smlouvy budou uzavírány otevř en ě a upř ímn ě bez tajné diplo­ macie« Naše ústava povede k úč inné , rozumné a spravedlivé vládě, která vyloučí všechny zvlášt­ ní výsady a zakáže tř ídn í zákonodárství»" Závě rečán slova Prohlášení č eskoslovensk é nezávislosti jsou př iznání m ke krédu jeho signa­ tář ů : "Vě ř e ím v demokracii ­ vě ř ím e ve svobodu, svobodu vždy vě tš í a vě tší! " Prohlášení č eskoslovensk é nezávislosti tzv« Washingtonskou deklarací nejen obsahově a svými východisky,,ale také z hlediska své struktury odpovídá americkému Prohlášení nezávislosti z r« 1776c Je však rozšíř en o o sociální práva«, Poř ad í všech uvedených principů a práv nenechává nikoho na pochybách ve vě c i smyslu sociálních práv, která mají význam pouze tehdy, jsou­li zabezpeč en a př edtí m vyjmenovaná práva a svobody« Americká a č eskoslovensk á Deklarace nezávislosti úzce souvisejí s Prohlášením společ nýc h cílů nezávislých stř edoevropskýc h národů, př ijatý m jejich zástupci 26.ř íjn a 1918 v sálu nezá­ vislosti pensylvánské Filadelfie. /Tady byla vyhlášena 4.7.1776 americká "Deklarace"/. Zástup­ ci více než padesáti milionů lidí, př íslušník ů národů, žijících v prostoru mezi Baltickým, Jaderským a Č erný m moř e m zde př ijal i principy, "které mají být vtě len y do ústav pozdě j i př ija ­ tých lidem toho kterého z našich nezávislých národů, právě jako zámě r , kterým se bude ř ídi t náš společ ý n a jednotný postup} př ijímám e a podpisujeme to, co následuje, jako základní zásady pro všecky svobodné národy:

15 

Za prvé,  že všecky vlády odvozují  svou spravedlivou moc  ze souhlasu  tě ch ,  kterým  vládnou« 

Za druhé,  že je nezadatelným právem  každého národa  organizovat  svou vlastni  vlá­

du podle  takových  záoad  a takovou formou,  o kterých  vě ř, že budou nejlépe podporovat  í jeho  bla­ hobyt, bezpeč nos t  a ště stí » 

Za tř etí ,  že by mě l o  býti dovoleno  svobodně  a př irozen ě rozvíjet  ideály  kterého­ koliv  státu vlastním normálním  smě re m bez  zábran, ledaže  takový  směr poškozuje  nebo  ohrožuje  společ n ý  záměr  všech*  Za č tvrté ,  že by nemě l o  být tajné  diplomacie  a všechny navržené  smlouvy  a  doho­ dy mezi národy by mě l y být  zveř ejň ován y  ­ dř ív e než  jsou př ijat y  a  ratifikovány.  Za páté,  že myslíme,  že naše národní  skupiny,  když vytvoř il y  ideály a  zámě ry ,  mě l y by koordinovat  své  snahy, aby  zajistily  svobody  svých  jednotlivých národů na podporu  své­ ho  společ néh o  blahobytu  za př edpokladu ,  že taková  jednota př ispív á  k míru a blahobytu  svě ta *  Za šesté,  že by měl býti vytvoř e n  svě tov ý  svaz národů, ve  společ é n  a  závazné  dohodě  pro opravdovou a úč inno u  spolupráci k zajiště n í  spravedlnosti  a tedy míru mezi národy*  V prů běu  h svých dě ji n  jsme byli poddanými a obě lm i útoč nýc h a sobeckých národů a  autokra­ tických dynastií a byli  jsme udržováni  v poddanství  silou  zbraní*  Vytrpě l i jsme  znič en í  svých mě st ,  znásilně n í  svých domovů a krajin a udrželi  js:ue si své  ideály  jen potají a proti  tyranii  svých  utiskovatelů* 

Byli  jsme  zbaveni vlastního  zastoupení a veř ejn é  obhajoby. Upř el i nám právo na  svobodný  pro  jev a právo  svobodného  shromaž3ování  i právo petič n í k vyř izován í  našich  stížností*  Upř el i 

16 

nám  svobodný  a př átelsk ý  styk  s bratrskými  státy a naši lidé byli nahnáni do války proti  svým  bratř m í  a př átelů m př íbuznéh o  rodu.  Signatáři  tohoto prohlášení a zástupci  jiných nezávislých národů, kteří  zde mohou př ipoji t  své podpisy, slibují  tímto, každý  jménem  svého národa,  že budou  jednotně usilovat  o to, aby  tyto kř ivk y  byly napraveny,  aby utrpení  svě tov é  války nebylo nadarmo, a že zásady  zde př edlo ­ žené budou vtě len y do  soustavy  zákonů všech vlád, které  ten který  z našich národů  snad  nyní  v budoucnosti  zř ídí, "  Prohlášení  společ nýc h  cílů nezávislých  stř edoevropskýc h národů podepsali  zástupci  Č eskoslo ­ venska, Polska, Jugoslávie, Ukrajiny, Uherských Rusínů, Litvy, Rumunska,  italských_irredentistů,  neosvobozených Seků, Albánie,  sionistů a Arménie, Za č eskoslovensk o  prohlášení  podepsal  T»G»Masaryk,  Úzkou  souvislost problematiky  východní EVropy  s lidskými právy Masaryk  č ast o  zdů razň ova l  ve spojení  s americkou lidskoprávní  tradicí, Např®  15,září 1918 na  shromáždě n í  zástupců  utla­ č ovanýc h národností v Carnegie Hall v New Yorku ř ekl : "Mnoho  je tř eb a udě lat , než bude  východ­ ní Evropa reorganizována. Ale musí se to udě lat . Vytvoř i t ně c o  je vždycky  tě žk é a tak i  obnova lidskosti  je veliký úkol. Hlavy  spojeneckých  vlád nesmě j í  couvnout,  jestliže narazí na  tě žkosti ,  "Kaiser"  správně ř ekl ,  že v této válce stojí pruský princip proti americkému  prin­ cipu®  Ta válka je bojem  za lidská práva a svobody®  Př ijímám e  to  jakožto  váš princip  a chceme  za tento vě čý princip  n s vámi bojovat  až do konce,"  Vě čý princip  n demokracie  je hluboce  zakotven v našich dě jinách ,  je v jádře  bojem  za  svobodu 

17 

i****************************************************************.

svě domí , bojem, který  je smyslem našich dě jin . Pokud  je tento  smysl výslovně podržován  a usku­ teč ň ován , potud  je č eskoslovensk o  samostatně jš í  a stále  svobodně jš í  zemí nebo  zemí, která mů ž e  oprávně n ě  doufat ve  svobodný  rozvojo  Když 28«ř íjn a 1918 došlo na  č eskoslovenské m  území k př evzet í moci př edstavitel i  vnitř níh o  odboje a k faktickému prohlášení  č eskoslovensk é  samostatnosti, byl  to př irozen ý  dů slede k dloi>­ hodobých vě domýc h snah o výslovné  uplatň ován í  smyslu našich  dě jin ,  smyslu, jehož  politickou  formou  je boj za lidská práva. Muž, který  svými ideály a skutky prosadil vznik  Č eskoslovensk é  republiky, to vyjádř i l  následovně:  "Ježíš, ne Caesar, opakuji ­ tox smysl našich dě ji n a  demokracie." 

J A K 

18 

M A L I N A 

asseaa

b e j v á v a l o

Moudrosti Tvé, milostivý císař , i sluší vě dě ti , že volbě knížete Č eského , jak jsme slyšeli od svých př edchů dců , nikdy nebyla závislá na vů l i císař , e nýbrž vždy závisela na vů i l velmožů země č eské ; v Tvé moci však je toliko stvrzení volby. Bez dů vod u pokoušíš se spoutati nás jhem nového zákona. Vě z, , že my k tomu naprosto nesvolujeme a chceme radě j i za právo č estn ě padnouti, než se poddati nespra­ dlivým nálezů m . Vzkaz knížete Sobě slav a I. ně­ meckému císaři Lotharovi III. př d e vítě zno u bitvou č eskýc h vojsk u Chlumce roku 1126 /pod­ le Mnicha sázavského/

Odpř isahán í se pak kalicha a k katolictví se zavazování tatO' byla formule: "Př ísahá m Pánu Bohu všemohoucímu, Marii a všechněm svatým, že ne z mušení, ale dobrovolně k sva­ tosvate katolické ř ímsk é víře se vracím a ji samu pravou, starožitnou, spasitelnou býti vyznávám. Kalicha se odpř isa ­ hám a jeho úč aste n býti nech­ ci na vě ky,anobr ž racLcjl dít­ ky své a které ku péči sobě svě ř é enmám, od ně o h všeli­ jak odvozovati budu. Slibuji také, že v tomto náboženství stále setrvati a rozdílných náboženství lidí vzdalovati se chci. K tomu mi dopomáhej Pán Bů , h matka jeho a všich­ ni svatí." Jak se pak chovali potom ti, které k svému katolictví př ­ e hnali, o to nebylo tak pilně peč ováno . Ně kter é zajisté vrchnosti dosti na tom mě ly , že jednou své poddané k tomu př ivedl y a nad nimi svou vů i l vyplnily, již potom daly jim

pokoj, aniž jich znovu trá­ pily. A oni nebozí jestli se kde kně e z evanjelického do­ ptati mohli, pád svůj opla­ kávali a zase pod obojí př ­ i jímali. Jiní pak po druhé byli nuceni, a zvláště když bylo seznáno,že ne opravdo­ vě ku papežencům př istoupi ­ li. V kteréž vě c i procháze­ li císař št í a komisař št í mandátové, aby po druhé i otř et í nuceni byli. ezníkovi ně jakém u v Kolíně nad Labem, ku př ijímán í pod jednou mocí př inucenému,ně ­ jak se to zošklivilo, že vstav od oltáře zadržeti to­ ho v sobě nemohl, ale vyvrá­ til a tak se poř ád , až domů došel, dávil. To když hejt­ manu bylo donešeno, lál sice nan, ale mu pokoj dáti ká­ zal: nebo prý dosti na tom jest, že poslechl. Jan Amos Komenský: Historie o tě žkýc h protiven­ stvích církve č esk é

19 

K ^ H E L

palacký

IV.

E 32E H 

V Í 3 3 K Í C H B2 J I H Í C H D U C H O V Ý C H pprjnsrenrraKt;?:^ RPWT: py^rrrinnrro rrni^Eing Mng^Hnwpnwi^t­­;fomynggnH 2 d 3 n ě k

k a l i s t a

Ilonumcntální epitheton "Patsr patriac", kterým ozdobil po­ stava Karla IV. arcibiskup Jan Oč o k z Vlašimě v pohř ebn í ř eč i nad mrtvým císař em , doznívá dosud v širokých vrstvách vzdě la ­ ná č esk é společ nost i i v pracích historiků č eských , kteří vě­ novali svou pozornost tomuto panovníkovi. Ale obsah tohoto epitheta zů stáv á znač ě n nejasný. U souč asník ů Karlových to byl výi^az díků za to, že pcd vedením druhého krále č eskéh o z dy­ nastie lucemburské mohli v pokoji a úspě šn ě rozvíjet svoje síly, za př ítomnost , kterou žili, U dnešního č eskéh o č lověa k je­oceně ní m př ínosu , který Karel IV. znamenal pro celý vývoj společ nost i národní a č eskéh o státu od XIV. vě u k dodneška. Tu však právě nastupují znejasň ujíc í momenty: máme koř en y epitheta "Pater patriae" hledat v politických zásluhách a v  politickém díle Karlově, které posunulo č esk ý stát a s ním i č esk ý národ v popř ed í 

evr op s kých

dě ji n ­ nebo máme př ­ i

hlédnout k př ínosu , kterým panování Karlovo obohatilo ducho­ vý vývoj č eskéh o prostř ed í a př ipravil o jeho další zrání a dozrání? Obrysy politického díla Karlova ­ jakkoli nejsou z daleka ještě vylíč en y uspokojivě ­ jeví se dosti zř etelněa př ístupna .

20 

lt48l84clS48l848io4Ł GHEEDfllIiiSJ tlil Ů EEIIEEfiH55IIHH 

Výboru padesáti mužům k rukoum pana presidenta Soirona ve TrorJď urt a nad ˇJohanem P. P. Dopis dne 5. Dubna 1, t., kterýmž ste mi, vysoce vážení pánovéI prokázali cest, že ste mne pozvali do jfrankTurtu, a­ bych byl ouč aste n jednání Va­ šich, ouhlavna smě ř ujícíc h k tomu, aby co nejrychleji svo­ lán byl námecký parlament, ­ nyní právě mne pcštc­u došel. 3 radostným př ekvapení m shle­ dal sem v tom plné a platné svě dectv í dů vě , rykterou nej­ znaraenitě jší mužové ř íš e ně­ mecké ve smýšlení mé nokláda­ ti nepř estávají ; nebol povolá­ vajíce 'mne ke sně u n "ně meckýc h vlastencuj propouštíte mne sa­ mi z obviň ování , rovněž tak nespravedlivého, jakož opšt i opět na mne uvalovaného, že bych se kdy byl ukázal co ne­ př íte l ně meckéh o národu... Na pozvání Vaše, pánové, ne­ mohu ani sám osobou svou př ­ i jíti ani na místě svém odesla­ ti jiného "bezpeč néh o vlasten­ ce". Dovolte, aby Vám nyní, co možná, krátce př ednes l své tohc dů vody . uč l e Vašeho shromáždě í n jest na místo dosavadního svazku knížat postaviti svazek nšmec­

EE0EECCEEQCISEEG3E00E00HHEEEEBB Vvstilinout význam "Otce vlasti" ve svě ě t duchovém není tak snadno a historie mluví tu radě i j o významu "doby Karlovy" v dě jinác h literatury, v dě jinác h výtvarného umě ní , v dě jinác h hudby, v dě jinác h uč enost i a v jiných odvě tvích , do nichž se rozložitý strom duchového života košatí, sledujíc při tom spí­ še jednotlivé př edstavitel e a doklady tě cht o kategorií, než Karla IV» a jeho osobní iniciativu či dílo. Není pochyby, že chceme­li zvážit význam Karlův v duchové historii č eskéh o státu a č eskéh o národa, musíme vyjít př ede ­ vším z poznání jeho vlastního duchového života. Pokusil jsem se o vystižení duchová podoby "Otce vlasti" ve své knize "Karel IV." vydané roku 1971« Kniha chce zjistit srovnáváním myšlenek, pronikajících jak ve vlastních spisech Karlových, tak v dů ležitě jšíc h dokumentech, vydaných jeho jménem z je­ ho kancelář , e duchový vztah Karlův k svatému Augustinovi, k svatému Tomáši Aquinskému, Dantovi, k Marsiliovi z Padovy a k prvním humanistů , m a tě mit o vztahy urč t i duchovou posici Karlovu, v jeho době. Je to pokus o vystižení a vysvě tlen í du­ chové podoby císař ovy . Ale k tomuto myšlenkovému portrétu Karlovu tř eb a ještě př ipoji t oživující pozadí: výklad, jak Karel se svým myšlenkovým svě te m pronikl do obecného vývoje prostř edí , která zasahovalo jeho vladař sk é pů sobeni , v tom zejména národa č eského , k ně mu ž se upínal nejen jako k vlast­ nímu nositeli státní myšlenky č eské , ale i svým př iznání m 0HHBHHEE0EHH0S0E0HEHEBB000BEEEEEH0BH0HHEBHtitaHEEHKE]aHHE0B0H0B0HE[

kého národu, národ ně meck ý u­ vésti ve skuteč no u jednotu, utužiti cit ně meck é národnosti a tímto způ sobe m ř íš e ně meck é moc a sílu rozmnožiti. Jakkoli ctím toto snažení i pocit, na kterémžto se zakládá, a právě proto, že je ctím, nemohu toho nikterak býti ouč asten . Já nejsem Ně mec , aspoň se jím bý­ ti necítím... Jsem Cech rodu slovanského, i se vším tím nemnohým, co mám i mohu, oddal sem se zcela i navždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale odjakživa zvláštní a sám o sobě stávající; panovníci jeho mě i l od vě ů k podíl ve svazku knížat ně meckých , národ ale sebe nikdy k národu ně meckém u nepoč ítal , aniž také od jiných po všecka století kdy k ně u m byl poč ítán.. . Žádá­li ale kdo, aby nad tento dosavádní svazek mezi knížaty nyní spojil se n á r o d č esk ý sám s národem ně meckým , jest aspoň toto vždy požadavek nový, žádného histo­ rického základu právního nemají­ cí, jemuž já o své osobě hově­ ti práva míti nevidím... Druhá př íč ina , která mi brání porad Vašich býti ouč asten , jest, že podlé všeho toho, co potud o zámě rec h i úmyslech Vašich veř ejn ě se prohlásilo,

21 

00K000000000EE0000000000000000000000E000000000000000000H0000000 

000000000000000000000000000000

jazykovým«

nevyhnutelně smě ř ovat i chcete i budete, aby Rakousko, jakož­ to samostatný stát císař ský , co nejzhoubně i j zemdlili, ano jej uč inil i nemožný, ­ stát, jehožto zachováni, celost i u­ pevně í n ^est a býti musí vě í c velikou i dů ležito u netoliko národu mého, ale celé Evropy, ano lidskosti a vzdě lanost i samé o•. Víte, která mocnost veškerý veliký východ našeho dílu sva­ ta má v držení; víte, že tato mocnost, již nyní vzrostsi u velikost ohromnou, ze stř ed u svého ven každého desetiletí vě tš í mě ro u se sílí a zmáhá, nežli toto jest a býti mů e ž v zemích západních; že jsouc ve stř ed u svém outoku každému skoro nepř ístupna , již dávno př ijal a zevnitř postavu hrozí­ cí, i ač kol i majíc také na pů lnoc i bránu otevř enou , že vždy př ece , př irozený m vedena pudem, zvláště na jih se roz­ šiř ovat i hledí a hledě i t bude; že každý krok, kterýž by na této cestě dále ještě uč inil a kupř edu , ve svém př ispíšen í zploditi a př ivést i hrozí no­ vu o b e c n o u s á m o ­ v i á d u, t.j. nepř ehledn é i nevyslovitelné zlé, neště st í bez míry a hranic, jehož bych já, Slovan tě le m i dušá, pro

Ně meck á historiografie uč inil a zadost svá povinnosti dolíč t i Karlovy zásluhy o duchový rozvoj ně meckéh o duchového života ř ado u publikací, zvláší známým cyklem "Vom Kittelalter zur Re­ formation", založeným Konrádem Burdachem. Č esk é dě jepisectv í se nemů e ž pochlubit žádným podobným monumentálním dílem« Vy­ dalo sice r. 1878 péčí Josefa Emlera soubor č eskýc h staroč es ­ kých př eklad ů literárních děl Karlových /"Spisové císaře Kar­ la IV«"/, vydalo v Pramenech dě ji n č eskýc h vlastní životopis Karlův ve zně í n latinském i ve zně í n č eském , vydalo ně kolikrá t legendu o sv. Václavu, vydalo /J«Cibulka/ jeho text koruno­ vač níh o ř ád u č eskýc h králů ­ ale k hlubšímu zač leněí n tě cht o památek, př ípadn ě jiných literárních kusů, vzniklých z popudu Karlova a na pů ě d či v souvislosti se životem jeho dvora, do proudu č eskýc h dě ji n duchových zatím nedospě lo . Práce J.B.No­ váka o národním cítě í n Karlově i náč t r literárních dě ji n do­ by Karlovy /č ásteč / něJana Vilikovského v doprovodu jeho an­ tologie "Próza z doby Karla IV." je vě u r malou splátkou za tento dluh. To pak, jak zapisují do dě ji n č eskéh o písemnictví literární dílo Karlovo a literární tvorbu vzniklou v ovzdu­ ší jím vytvoř ené m nové oficiální "Dě jin y č esk é literatury" /v 1. svazku z r. 1959/, nepostihuje ani toho, co podávaly komfesionelně podbarvené, positivisticky strohé a pro odliš­ ný svět stř edověukmálo smyslu projevující "Dě jin y literatu­

000000000000E00000000000000000000000000000000000000EE0000E00000 

r y  Č

eské " Jana Jakubce /díl 1. z r. 1929/»  Zájem o postavení literárního díla Karlova v č eské m písem­ nictví a jeho prostř ednictví m v duchovém životě č eskéh o náro­ da v XIV. století byl oslabován poukazem na to, že toto dílo je psáno latinsky a že i listinná pozů stalos t Karlova nevyka­ zuje žádných kusů psaných č esky . Ale to je pokrytectví, neboí nevadí­li latinský text kroniky Kosinový č eský m literárním hi­ storiků , m aby Kosmase nepostavili na významné místo ve svém vylíč en í osudů č esk é literatury, nemů e ž vadit ani latina Karlova jeho zař azen í do duchového vývoje č esk é minulosti ná­ rodní, Že Karel IV. dovedl dobře č esky , svě dč í výslovně jeho autobiografie, poznamenávajíc, že se po svém'návratu z Fran­ cie, kde svou mateř štin u zapomně , l oblomil vč eštin ě tak, že mluvil "ut alter Bohemus". A stejně není pochyby, že Karel ­ i když psal latinsky ­ si př ál , aby jeho'literární dílo ko­ nalo svoje poslání v národě č eském , což je př edpoklade m k tomu, abychom takové dílo mohli označ t i jako souč ás t č eské ­ ho písemnictví. V č esk é verzi tzv. kroniky Pulkavovy je ta­ to kronika označ en a jako dílo Karlovo, jež bylo prací Mistra Př ibík a Pulkavy z Radenína př eveden o "v hlahol č esk ý z latinského". Tuto poznámku je nepochybně nutnp př ijímat i cum grano salis. Posud j<|e o Karlovo autorství kroniky spor /ač otázka zů stáv á zatím otevř ená , dokud nebude proveden stylistický a vě cn ý rozbor latinského textu tzv. Pulkavy/

dobré lidské neméně tě žc e že­ lely byí i tato samovláda pro­ hlašovala se zvláště za slo­ vanskou. S tímž bezprávím jako v Ně mcíc h za nepř ítel e Ně mců v jmenují i pokládají mne mnozí v Rusku za nepř ítel e Rusů v . Nikoli, pravím toto hlasitě i zjevně, nejsem nepř íte l Rusů j v naopak pozoruji s radostným ouč astenství m každý krok, jejž tento veliký národ ve svých př irozenýc h mezích kupř ed u č i ­ ní po dráze vzdě lanosti : však ale při vší vř el é lásce k ná­ rodu svému vždy ještě výše ce­ ním dobré lidské i vě deck é nežli dobré národní, z té př ­ í č in y již pouhá možnost obecné samovlády ruské nemá žádného odhodlaně jšíh o protivníka i od­ pů rc e nežli mnej ne proto, že by samovláda tato byla ruská, ale že by byla obecná. Víte, ze na jihovýchodní straně Evropyj podlé hranic ř íš e ruské, př ebývaj í národové mnozíj pů vodem , jazykem, dě ji ­ nami i mravem znamenitě rozdíl­ ní , ...jižto žádný sám o sobě není dosti mocen, aby př emoc ­ nému sousedu svému na východě po vše budoucí č as y s prospě­ chem č init i mohl odpor$ totoí mohou jen tehdáž, když ge všecky v jedno spojovati bude ouzký a pevný svazek... Za­

23 

EEEEZBDEEEGEEEEEEESlEEEBEEHEHEBEnEEEEEBEEEBEEEEBEEEEEEESEíESBEEEB 

S3EEEEEEEEEEEEEEEEB0EEEEaEEEEB 

­  z­lo u..:azuje zř etelní , 2e v intelektuálních kruzích č eskác h v dob" Karlově nebo v dobách na ni tě sn ě navazujících žilo pově­ domí , že Karel IV. dával svoje latinské sepsání tlumoč t i do č eštiny . Nasvě dč í uj tonu ostatně i jiné okolnosti, o nichž bu­ de ještě ř a 5 níže. Je proto otázka pů soben í Karlova na lite­ rární a vů be c duchový život č esk ý v XIV. století opravdu nalé­ havá a nezájem o ni musí ustoupit. Je tř eb a ovšem př elevší m ohranič t i jasně, co tř eb a rozumět pod označ ení m literárního díla Karla IV. K nepochybným dílů , m k vlastnímu životopisu Karlovu /psanému ­ jak se zdá ­ jednak př í;,1 0 císař em , jednak pcdle diktátu/, k jeho legendě svato­ václavské, k jeho tzv. "Lloralitatec" /obsahujícím úvahy my­ thického krále Sedechiáše a rů znýc h mravně náboženských otáz­ kách, jejichž pů vodnos t není dosud náležitě prozkoumána/ a k jeho korunovač ním u ř ád u krúlů a královen č eskýc h /který bývá do tétc ř ad y stavě , n ač je to akt státní, př edpokládajíc í aspoň poradnou úč as t kompetentních rádců Karlových/ pokusil se nevě i j 3. Steinherz př ipoji t jako "Ein Fttrstenspiegel Karls IV." latinsky psaný traktát "de avaritia". ­ Toto roz­ hojně í n literárního odkazu velkého panovníka bylo však př ­ i jato 35 závažnými pochybami, a proto se jí™ jako dílem Kar­ la IV. zabývat ncbuJu. líe jzávažně jší z prací Karlových je pro nás ­ pokud chceme sledovat aspoň struč ě n jeho zásah do duchového života č eské ­

jisté, kdyby mocnář stv í ra­ kouského již dávno nebývalo, bylo by zapotř ebí , pro dobré Evropy, ano pro dobré lidské samé nyní bez prodlení je způ­ sobiti. Proč ale vidě i l sme tento stát, jenž od př írod y již i od dě jepis u povolán jest, aby byl záštitou a strážcem Evropy př d e asiatskými živly všeliké­ ho způ sobu , ­ proč vidě i l sme jej v rozhodném okamžení ve­ škerému návalu bouře všanc vy­ sazený, bez pomoci a skoro bez. porady? ­ Protože v nešíastném zaslepení již oddávna skuteč né ­ ho právního i mravního základu jsoucnosti své sám nepoznával a jej zapíral: základní totiž pravidlo, aby všecky pod žez­ lem jeho sjednocené národnosti i všecky vyznání víry požívaly vespolek cuplné rovnosti práva i vážnosti... Jsemí př esvě dč, že ani ještě nyní v ř íš i ra­ kouské pozdě není, aby se zá­ kladní toto pravidlo spravedl­ nosti, tato s a c r a á n ­ c o r a v hrozícím utonutí lodi, zjevně i bez tajení pro­ volalo a jemu skuteč ě n všude dů klad u a vážnosti dodalo: však ale každé okamžení jesti drahé, kýž se s tím probůh již ani hodinu déle neváhá... Koneč ě n ještě ze tř et í př ­ í

SŁ?íEEE3EEEEEEK5IEEEBEEHEEE3EnEEEEEEEESBEEEBEEEEEESBiIEEBEEEEEEEEB 

2h 

gggBJSSEHEHSHHEEEESEEaEEEEHaaEHEEEEECESEESEEEEEEEBaESEBBEEEEEEEE

HEHEHEEEEEEE­EESaEEEEEEEEEEEESE

ho ­ nepochybně Karlův vlastní životopis. Je zajímavý už v obecné latinské literatuře evropského stř edově , kukde proti po­ dobným "Zrcadlům knížecím" př edchozíc h dob /francouzského Lud­ víka VII., Sancha Aragonského/, zacíleným př edevší m k rů zný m víceméně schématickým doporuč ení m a př íkladů,m jak si má vésti dobrý panovník, vystupuje obraz dobrého vladaře s daleko osob­ ně jší m př ízvuke m a v daleko realistič tě jší m podání. Ale ještě výrazně i j se snad jeho význam obráží, zař adíme­l i jej do pano­ ramatu duchových a literárních dě ji n č eskýc h XIV. vě ku . Až do doby Karlovy je č esk á literatura př edstavován a pracemi vícemé­ ně utajovaných autorů. Jen z ně kterýc h narážek a znalostí mů­ žeme usoudit, kdy asi žil skladatel č esk é Alexandreidy, jen z ně kterýc h místopisných a rodopisných znalostí a pamě í t hádáme, odkud pocházel tzv. Dalimil, a ještě se výklady tě cht o zmínek rozcházejí tak daleko, že nedovedeme ani s urč itost í ř íci , byl­li autor naší rýmované kroniky kně znebo laik. Naproti tomu v autobiografii Karlově vyvstává př d e našima oč im a ­ po­ prvé v č eské m písemnictví! ­ autor nejen jako urč it á osoba a urč it é jméno, ale i jako hlavní osoba historie, kterou líč . í Nezanechává po sobě jen víceméně nezbadatelné stopy v roz­ lič nýc h bezdě kýc h a náhodou uniknuvších údajích o ně jaké m dě­ ji, ale staví se př d e nás ve svá reálné podobě, se všemi svý­ mi prožitky, a to i nechvalnými. Stačí tu zač ís t se jen do Karlova líč en í jeho pobytu v hýř iv é italské Lukce v době jeho

č in y zpoč ovat i se musím porad Vašich býti ouč asten : pokládám totiž všecky dosavadní projek­ ty, ř íš i ně meck é dáti nové zř ízen í na základě vů e l národ­ ní, u vykonání za nemožné a na dlouhé č as y za nestálé, ne­ chcete­ii se odhodlati ku pra­ vému lékař ském u prostř edk u života i smrti, — míním totiž provolání ně meck é republiky... Ode hranic ř íš e rakouské ale musím každou myšlenku o repub­ lice již např d e odhodlaně i noč ě n odvrhnouti. Poayslete si ř íš i rakouskou rozdě leno u na množství republik a republič ek , ­ jaký to milý základ k obecné ruské samovládě! Koneč ě n pak, abych zavř l e obšírné, avšak jen bě žně proho­ zené slovo své, musím př esvě­d č en í své krátce v ten snysl vy­ jeviti, že kdo žádá, aby Rakou­ sy /a spolu s nini x Cechy/ př ipojil y se národně k ř íš i ně­ mecké, myslí, aby s a m y s e b e z a v r a ž d i l y , což nemá nižádného morálního ani politického sayslu0.. Př ijmě , tepánové, výjev upř ­ í mné úcty i oddanosti mé. V Praze dne 11. dubna 1648 František Palacký.

25 

EEBBEEEHEBEEEEESEEEEEEEEEEEHEEEEEEEEEEEBHEEEEEEEEEBEBEEHEHBEHEE 

EBBEEBEEEBEEBEBEEBEBEBEBEEBEEB  clam­martinic

186018611860

nebo BEEEBEEBEEEBEHBEEEEEBBBHH  pů soben í co zástupce otcova v severní Itálii» Nebo noč í h scéna ve společ nost i pana Buška z Velhartic s podivně poskakujícími sklenicemi, zápis o pokusu otrávit Karla v Pávii a jiné scény podobné, s nimiž se v sepsání Karlově setkáváme. Jaký to roz­ díl proti fantastickým líč ení m takové Alexandreidy nebo z val­ né č ást i smyšleným historiím tzv. Dalimila! Autor nestojí mimo svoje líč ení , ale př edstavuj e se jako jeho jednající osoba a to v rysech co nejzř etelně jšíc h ­ bez,ohledu na to, že pravdi­ vým popisem tě cht o scén ruší zř eteln ě svůj zámysl podat ve své autobiografii př íkla d dobrého vladaře pro př íšt í pokolení,. Základní pů dory s Karlovy autobiografie byl dán svatým Augus­ tinem a jeho literárním dílem, jež Karel poznal pod vedením svého pař ížskéh o vychovatele Pierra de Rozieres /pozdě j i Kli­ mcnta IV./, který byl velkým ctitelem tohoto církevního uč i ­ tele, a k ně mu ž byl pozdě i j ještě více vnitř ě n př itaže n po­ divnými událostmi v Pavii, v tě sn é blízkosti svě tcov a hrobu. Ze svatého Augustina př ijím á Karel základní výměr vladař : e "Regnare est servire Deo". V tomto smyslu má jeho vlastní ži­ votopis podat př íklad , jak se snažil svou panovnickou č in ­ ností sloužit Bohu a jak Bůh za to /tu pokrač uj e právě uvede­ né Augustinova definice logicky dále/ ho chránil a poskytoval mu svoje požehnání. Jeho koncepce se kř íž í se zmínkou o lá­ kadle luckých lupanrů, o prohýř en é noci, o níž svě dč í prázdné sklenice á tě žká , nevystř ízlivěál hlava Karlova a pana Buška

ˇ5HKEEBBBEBBEBEEEEEBBEEHEEEBEHBEH0BKEBEEH0EEBEEEEEE0BBEEEEEEBEEB 

26 

schwarzenberg

186018611860

hhsiehsieehheebhbeeeeebeeíbeheheib 

Nechávám stranou nebezpeč , í která hrozí Rakousku zvenč j í nejnaléhavě jš í je to nebezpečí které mu hrozí zevnitř, nebez­ pečí rozkladu. Toto nebezpečí hrozí a/ se strany ně meckýc h demokratů, b/ se strany vě tšin y MaŠaru... Existuje v Rakousku č initel , který mů e ž paralyzovat ně meck é demokraty a maSarské ztř eště­n ce a odvrátit vlastenecké Mač aí ry od jejich snu... a př ivés t je k pevné federaci s ostatní­ mi země i m Rakouska, takže ten­ to federativní stát se jedno­ tou federace fakticky stane jednotným, i když nikoli jedno tvarým státem? Ano! ­ Č eš i /"Č echoslaven" / jsou tímto č initelem , i když dosud nikoli č initele m mocen­ ským. Všimneme­li si Č echůa jejich pů soben í blíže^ zjistí­ me..­., že jejich národní cítě­ ní je probuzeno stejně inten­ zívně, jako u M a S a r ů . že /jejich/ strana je sice schop­ na, vyvolat­ sama v Č echác h místní nepokoje a př ispě t k rozpadu Rakouska, že však není vů be c schopna /jak se to také v bachovském období ukázalo/

EBHHBESHEEESBEIJHEEEEíEEHEEfclEQHB 

z Velhartic a jiné podobné momenty, kde císař neskrývavě dozná­ vá svoje slabosti a prohř ešky . Ale i tu pomohl Karlovi svatý A u g u s t i n : což nebyl i velký uč ite l církevní ve svém mládí pod­ dán hř íchu , což nevyjádř l i ve své "Confessiones", jak mu na př ímluv u jeho matky Moniky­ Bůh pomohl hř ích y mládí př ekona t a nastoupit cestu svě tce ? Pod ochranou Augustinova př íklad u se Karel nemusí bát se př izna t otevř en ě ke své slabosti, naopak tato upř ímn á zpověS č in í jeho př íkla d úč inně jší m a Karel jako by si dával záležet, aby jeho líč en í v této vě c i bylo co možná realistické, protože tak na­ bývá na své opravdovosti a dů vě ryhodnosti » Svatý Augustin vskutku pronikl myšlením Karlovým až do jeho koř enů . Vidíme to i na dalším literárním díle Karlově, jeho le­ gendě svatováclavské, I její základní pů dory s je dán Augusti­ nem, v tomto př ípad ě př edevší m jeho slavným traktátem "De civi­ tate Dei", Karel pomíjí ř ad u podrobností, které mu nabízely staré legendy o svě tcíc h z rodiny jeho matky a soustř eSuj e ce­ lý děj v podstatě v jedinou základní polarizaci svě a t tě lesné ­ ho, vyznač ujícíh o se "cupido dominandi" ­ který odpovídá Augustinově vylíč en í "civitas terrena"; a svě a t prosvíceného Duchem, který netouží po vládě nad jinými, vě da , že veškera moc pochází z Boha a jen jím jest udě lována , chce vládnout v bázni Boží ­ repliky vlastní Augustinovy "civitas Dei". V tom smyslu jsou stylizováni v svatováclavské legendě Karlově svatý Bg g g g g Bg g g g g g g g BBBBBBg g Bg g g g g g g g g g g B

vzdorovat rakouské byrokracii, jakmile by tato byrokracie ne­ byla zamě stnán a a brzdě a n Ma­ č íar y a vrátila se ke své staré všemohoucnosti, že tato strana tedy není ještě schopna splnit výše uvedenou vznešenou úlohu ve prospě h c Č ec h a Rakouska. Mohou se Č eš i stát mocenským č initele m dostateč ě n silným, aby bylo dosaženo výše uvede­ ného cílefi,. »1 Ano!! ­ Prostř ednictví m koho? ­ Prostř ednictví m č esk é /"böh­ misch"/ šlechty!? Uherská šlechta od roku 1825 znovu volala P° madarském ná­ rodním cítě ní j č esk á Šlechta, která tu př icház í př íli š poz.­ dě, zatímco národní cítě í n se. už probudiloř by si ho mě l a tím více vážit, tím více je pě stovat j tak 3e také bude mo­ i ř ídi t a využít je pro dobro ech a Rakouska. Č esk á šlechta není zcela č esk é /"č echisch" / krve; kdo však č esk é krve je, necht si je vě do m svého pů vod u a je mu práv, kdo č esk é krve není, aí následuj e př íkladu , který dal v dř ívě jšíc h letech Lev Thun a j., protože bez znalosti ja­ zyka se národnost pě stova t ne­ dá. ­ S tím se nesmí otálet, neboí je pericula in moro, a nemů e ž a nesmí se č eka t na ná­

8

27 

Václav svě tl ý sjev, který nikterak nelpí na svém trů ě n a je ochoten kdykoli se ho zř íc i a ­ Boleslav, jehož temná, vášnivá vládychtivost vyúsíuje koneč ě n v bratrovraždu. Tř ebaž e tu in­ dividualita Karlova, jeho já, nevystupuje do popř ed í tak př ím o a tak otevř en ě jako v jeho autobiografii, nemů e ž ten, kdo se zabere trochu hloubě i j do č ten í života sv. Václava, nepostř eh ­ nout, že i tu se hlásí o slovo ­ svou osobní koncepcí celé historie, jež odpovídala jeho základnímu myšlenkovému posto­ ji ­ vyhraně á n osobnost daleko více, než v anonymních svato­ václavských legendách př edchozíc h i souč asných . Svatý Augustin byl rozmezný zjev na hranicích mezi svě te m antickým a svě te m tzv. stř edověuka jeho obnovující se kult v století XIII. a XIV. byl jedním ze signálů blížící se. epochy humanismu a renesance. Na bř eh u tě cht o nových proudů, jak zná­ me, stanul i Karel IV. Nevkroč l i do nich, odolávaje jak výmluv­ nosti patetického romantika Coly di Rienzo, tak svodům slávy, kterou mu nabízel Petrarka. Ale nezů sta l jimi také nedotč en . Sledovat doteky, kterými nová doba zasáhla vnitř í n život Kar­ lův a jeho okolí není jistě jen vě í c filologie, která bude rozebírat snahy Karlova kancléře Jana ze Stř ed y o "verbum pom­ patum" a jejich vyzně í n v literárních památkách doby Karlovy a dob následujících. Koř e n př íbuzenskéh o vztahu, který se zač l a vytvář t e mezi Karlem IV., jeho okolím a poč ínající m humanismem doby renesanč í n tkví př edevší m v dů razu , se kterým se v díle

28 

rodní vě dom í a jazykové zna­ losti pozdě jšíc h generací. Proto radím a/ pokusit se, zda by bylo možné spojit se silnou národní stranou /národ­ ní listy/, b/ Bude­li to možné ­ č estně , poctivě a dů sledn ě podporovat všechny náhodní snahy... /Z úvahy "Einige Worte über den böhmischen Adel und die č echoslavisch e Nationalpartei in Böhmen", kterou napsal Jindř ic h Clam­Martinic nebo Karel Schwarzenberg koncem prosince 1860 nebo zač átke m ledna 1861/ 80 deklarantů

186818681868 

Veleslavné presidium sně movní ! My, podepsaní poslanci, byv­ še pozváni na sněm do Prahy..., pokládáme za slušné, oznámiti veleslavnému presidiu, proč nám naň př ijít i nelze. Representujíce my všechny okresy národnosti č esk é v ze­ mi naší..., tudíž téměř dvě tř etin y všeho obyvatelstva království č eského , ...dů vě ­ ř ujem e sobě, že... právem mů­ žeme  v é 3 t i slovo ve jménu ce­ lého národa č eského . Ve svém protestu dne 13. dub­ na 1867 podaném, .»»vyložili

gBEEEBEEEa3EB3EBEBEE3SECEESCCCEUSEDDEEQE3EECŁEEEEE3E3B35EEBEEEE

EEEEEEEEEE3EEEEEHEEEEEBEEEDEEE 

a myšlení Karlově i jeho okolí, uplatň uj e princip osobnosti. individuality. Jeho svě dectví m jsou v č esk é literatuře a Seskán Životě duchovém netoliko vlastní díla Karlova, ale i popudy a podně ty , kterýai zasáhl do jejich oblasti. Projevují se př ede ­ vším v historických pracích vzniklých za panování Kcrloya. Xyto práce liší se dosti výrazně cd historické prcdukcc psané r.a pů­ dě č eskýc h zeoí v dobách př edchozích . 'Rozdíl tu vytváří právě ř ad a momentů glorifik&č ních , které se v historii doby Karlovy uplatň uj í veliiii hlasitě. I starší historická vypsání č esk á byla namnoze nesena snahou oslavit tu či cnu postavu eoskó mi­ nulosti* iv toe.u byly zacíleny plně např. legendy,­ př edstavu ­ jící okrajovou tvorbu historickou. Ale oslava jejich platila po výtce lidem, jež oslavil sám Bůh jako svě tce , a nevyboč ova ­ la tedy nikterak z jojich základního pojetí č eskýc h dě ji n jako ta De i per aalieiacs". U historických prací doby Karlovy je tomu jinak. Tu jsou (glorifikovány živá postavy, př edevší a sám Karel IV. Sač tete­l i se do známé kroniky 3iov.snr.iho Llarignolli­ hc, nemů žet e so ubránit vzpe. .ínce na .I­ .rlova c żenevaci starší­ ho souč asník a Cliovannihc Villaniho a jeho slavná "Crcnache fiorentine". Jaí: znái:.o, pedr^teu k napsání sc inu stala návště a v Ř ím a o żmilostném létě r. 130C* Při ní vznikla nyšlenka, že je­ ho rcdiStS, Florencie, vstupuje v dě dictv í stará Urbis a Le je proto 2ádcucí osvě tli t cesty, ji.i^ ce na toto vedoucí uísto v souč asné n evě o t doptala. U Liari^nelliho jo teiitd motiv modi­

jsae starodávný státoprávní poměr zemí koruny č eské , do­ kázali jsue, že práva země č eské , ač od Ferdinanda II. v ohledu ústavním jednostranně .. . súšena byla, př ec e co do poli­ tické samostatnosti a státní­ ho práva státu veškerého zů­ stala nezně ně j nadovedli jsn;e, že toto státní právo až do dnešních dob zachované nemů e ž po právu jinak zr.šniti se platně, leč obapclným svolením panovníka i národa. Ha základě tom ohradili jsme se proti vy­ slání poslanců do ř íšsk é rady, kteréž nemohli jsme př izna t právo, mě nit i v č emkol i státní právo koruny č eské , stvrzené smlouvami s nejjasně jší m do­ mem panovnickým, mnohými stát­ ními akty a př ísaham i takř a k všech králů č eských.. . Vzavše svě domit ě na uváženou právo, zdar vlasti naší,... pokládáme za povinnost svou, k národu svému a k legitimní­ mu panovníku vysloviti zjevné př esvě dčíen své v zásadách a vyjádř eních,je ž následují:.. I. Mezi jério c. a k. apoot. Velič enstvím , dě dič m ný krá­ lem naším spolu co represen­ tantem nejjasně jš í rodiny pa­ nující, a politickým národem č eský m jest poměr právní pro obě strany stejně závazný,

B5J2IíEEaEBEHE3EnaBEE3SE3EEEEBEEnEEECEEEEQEEEDBESBEEEE3D3ECEEECEE 

29 

EEEEEEEB0EEEEEKEBBBEEEEBBEEEEBEEEEEEEEBEEEEEEEEEEEE0EEEEEE0E0EB 

BEEBEEEEEHEEEEEEBEBBEEEEEEEEEB 

fikován tak, že v č el e lidstva se posunuje ř ízení m Božím národ a stát Karlův a kronikář chce vylíč t i jeho vzestupnou dráhu v rámci celých dě ji n svě tových , poč ínaj e Noemem. Ale v podsta­ tě se tu ozývá týž moment glorifikač ní , je tu uchován ve stej­ ném rozsahu, U dvorního kronikáře Karlova, Beneše 7/eitmile, je toto glorifikač í n úsilí vyostř en o př ím o adresně ve smyslu o­ sobnírn. Karel IV. je tu př edstave n jako vů dc e šíastně o h vzestu­ pu svého státu.a národa. To, že Karel IV. dal tomuto kronikáři k dispozici svůj vlastní životopis a patrně i ř ad u ústních in­ formací, svě dč í jasně, že individualita„ která pronikla do po­ př ed í v jeho autobiografii, cítila potř eb u jisté glorifikace naléhavě. Ale bezdů razn ě ukázal kdysi Jacob Burckhardt ve své klasické "Die Kultur der Renaissance in Italien", jak ideál slávy se stal jednou z hlavních opor kultu individuality v no­ vém duchovém svě tě , který se rozvě tvi l v Itálii XV. století.

založený smlouvou mezi národem tím a Ferdinandem I. za sebe a své potomky; kterýž pomě r.. . byl až do naší doby vždy obno­ vován korunovač í n př ísaho u králův našich a holdovací př í ­ sahou zákonných representantů země ooo 2. Země domu rakouského až do roku 1848 nebyly žádným jednotnýra, alebrz k dynastii v nestejných pomě rec h stojící­ mi státy, spojenými v jednu ř íš i na základě pragmatické sankce toliko společ no u ovšem dynastií... Zejména pak koru­ na č esk á se země i m svými neby­ la nikdy v reální únii s ně ja ­ kým státem rakouským, neř ku­l i cislajtánským,.. ...jakož také ani za absolutní doby nikdy a I od nikoho popíráno nebylo, že by království č esk é po vymř en í panujícího rodu nemě o l práva voliti sobě krále svobodně a i tudíž neobmezeně o . o a utvoř it opět stát samostatný.,.. 6. Nepř ísluš í nám popírati politickému národu uherskému odvě é k právo jeho, smluviti se s nejjasně jší m panovníkem o vlastním jeho právě státním a ústavním, jakož i smluviti se s jinými země i m ř íše ; avšak nemů žem e dopustiti, aby úmlu­ vami takovými se rozhodovalo zároveň o právech koruny č eské ,

Vlastní literární dílo Karlovo a životní postoj jím př edsta ­ vovaný, mě l y i př ím ý dopad v č eské m písemnictví a č eské m du­ chovém životě jeho doby. Životopisy Arnošta z Pardubic i Viléma z Kazmburka /Eerum BohenjLcarum I./ replikují motiv augustinských "Confessiones" z Karlovy bibliografie a vyprávě­ jí o tom, jak arcibiskupt tě šíc í se jinak pově st i skoro svě ts ­ ké, ve svém mládí vedl život tak lehkomyslný, že socha panny Marie v kostele kladském od ně o h jednou odvrátila pohoršené svoji tvář /episoda má oporu i ve vyznání samého Arnošta v je­

8E000B08Í500B0B00E0EEBEB0000B0K0ES0BB000BB0B0B0EB000EEEE0EB0E0BE  30 

SSEEBECaGEEEEEEEEEECEESCEDQEDE  ho fundaci hostelu kladskému!/« A tř et í nástupce Arnoštů v , sy­ novec Karlova významného rádce Jana Oč a k  z Vlajiae ­ Jan z jenStejna, líčí ve své náč rtov é autobiografii adresované be­ nátskému patriciovi Nicolovi de"Contareni, /Libellus de fuga saeculi/, jak po prohýř en á noci př ija l poselstvo, př inášejíc í hu zvě t s o jeho povýšení na biskupa míšeň skéh o se stejnou ren­ listič nost í a se stejnou spově dn í upř ímností , s jakou líč l i svoje mládí Karel ve své autobiografii« Tyto stc­py a odezvy duchového dě í n rozvinuvšího se v Karlovi IV« jsou př íznač « né Ukazují, že císař svým myšlenkovým svě te m nestál ve své době a ve svém prostř ed í osamě le . Arnošt z Pardubic, Jan z Janštsjna /a mohli bychom dodat, že i Jan ze Stř edy , tř ebaž e jeho postava patří do jiných souvislo­ stí, než jaká poskytuje naše vlastní thema/ byli př edstavitel é dvora Karlova. V to;uto dvoře si vytvoř l i Karel významné kul­ turní­ ohnisko, které nemalou morou napomáhalo pronikání jehc­ vlastních myšlenek a jeho duchového svě tc i do širších vrs­ tev č esk é společ nosti . To nebyla jen už "Burgkultur" z doby Václava II., ­jejíž ozdobou byl ně meck ý minnesang. Na Hradč anec h Karla IV. vznikla skuteč á n "Hofkultur". Jejím př edpoklade m byla ustálená panovnická residence, jež př estával a tě ka t z hradu na hrad a př s e všechny daleké cesty, vyvolávané .politickou aktivi­ tou císař ovou , byla jakýmsi tě žiště m a centrem ­ držav i pravo­ mocí a autoritativního pů soben í Karlova ­, a zároveň užší se­ &eEHEE8EBSaEBEEEEaEEEnafcSgS0HBES:ESnEEDE0BEHEEEEESEEEE!30EEEEESE&

a aby tak aspoň fakticky zba­ veno bylo království č esk é stojného a rovněž tak starého historického práva ssbourč on í v záležitostech svých státních i ústavních... 9« ...právní poměr království č eskéh o 1­: jiným zemím ř íš e a k nejvyšší dynastii, vů be c celé státní právo koruny č esk é mů­ že se upraviti trvale a pro blaho země i prospě h c dynastie bezpeč ně , jedině smlouvou me­ zi nejjasně jší m králem naším a politicko­historickým národem č eským , zastoupeným na zákla­ dě správném a spravedlivém. 10. 2a zastoupení spravedli­ vé pokládáme zastoupení zalo­ žené na volebním ř ád ě takovém, při ně mžby stejným všude uži­ tím týchž pravidel rovné právo obou národností na"í vlasti také prakticky provedeno bylo, a př ejem e si shodneuti ae s ně meckým i krajany svými o in­ stituce takové, kteréž by za­ bránily všelikému zkracování jedné nebo druhé národnosti zemské mocí pouhé vě tšiny.. . V Praze, dne 22.srpna 1868 František Palacký /a dalších 79 deklarantů/

31 

000E0ESE0EEB0E00BSBBfiEEEEEEE0BBEE000000BB0E0000BfíEEEEEEB0B00000 

EB EEECEEB EB EEEB B EEB B B B B B KEB EB B 

mattuš

18701870187018701870

EBB  E E S E S E E 0S E E 0E 0E E B E 00B E 00H B 0 

pě i t této residence s mě ste m pod ní se rozkládajícím. Pro­ stř ednictví m poč etnýc h dvorských osobností a zejména právě kléru, který vycházel namnoze z bohatých patricijských rodin pražských, oba tyto př edpoklad y /jež se Karel vě dom ě snažil umocnit jednak výstavbou skvě léh o paláce a katedrály na Hrad­ č anec h vyzvě dajíc í význam tohoto místa, jednak grandiózním plánem Nového mě st a pražského dovolujícím soustř edi t do sou­ mě st í pražského co nejvíce hospodář skéh o i kulturního ruchu/, umožň oval y znamenitě vyzař ován í kultury z okolí Karlova ­ ze dvora ­ do širších vrstev č esk é i celé stř edoevropsk é společ­ nosti. Císař sám sestupoval nejednou př ím o do pražských ulic, úč astni l se bohoslužeb a kázání v pražských kostelích, zakládal ve mě st ě chrámy a kláštery, všestranně podporoval zasahování svého okolí do prostř ed í pí* Slij skáho. Nejzř etelně jší m zrcadlem vysoké kultury Karlova dvora zů stáv á dodnes výtvarné umě ní , které př ežil o v Praze i jinde výbuch velké revoluce husitské. Jeho vě te v malíř ská , stejně jako vě te v sochař sk á a jeho architektura ukazují v podstatě totéž tíhnutí k vyjádř en í vlastního já, vlastní osobnosti, s jakým jsme se setkali v literárním díle a vů be c v duchovém životě Karla IV. Je jistě př íznač né , že nejvýrazně i j se projevuje individuali­ zač í n trend umě leck é tvorby z doby panování Otce vlasti v monu­ mentech, jež souvisely př ím o s prostř edí m dvorským. Tak např í ­ klad v známé portrétové galerii v hlavním Karlově mimopražském E 3E 2E E E E E E E S B 2B E E 0E 00E B B E B E E E B E E E 0000E 0E E E 0E B B B E E B B E E E E B 0B E HB E B 

32 

...Úř edn í hlasy, ústa která nás nedovedla jmenovati bez láni a hany,, volají k nám, abychom se stali loyálními a byli př edevší m Rakušany ­ te3, když již Rakouska není; hrozí nám, že rozpaane­li se Rakou­ sko­Uhersko, budeme jen pro­ vincií bu3 pruskou nebo ruskou, nevolníky .cizí politiky, pou­ hým materiálem. I z př átelskýc h úst slyšíme napomenutí, abychom při vší oposici př ilnul i k "Rakousku", jelikož nám nezbývá, než s "Rakouskem" žiti ve spojení neb utonouti v cizině. Tyto náhledy mají korrektury potř ebí...stá t č eský.. . č el í k federaci s ostatními státy pod žezlem habsburským spojenými; tuto státní formu posud hleda­ jí všichni č ešt í deklaranti a s nimi velká vě tšin a č eskéh o národu v Č echác h i na Moravě. Teprvé když by se ukázalo, že nemožno je dodě lat i se jí..., pak nastala by povinnost vzdá­ ti se federace. Je to zajisté nesmyslné do­ mýšleti se, že by země koruny č esk é mohly se státi provincií pruskou nebo ruskou. Možná, že by 3e to Prusům líbilo... však brání­li se Evropa, aby Francie př ipojila , si Belgii neb nepa­ trný Lucemburk, bude vzpírati

EEEBEEEEEEEBBEESHEEEEEOEGEEEEH  *ídle Karlštejně, jejíž tváře vyboč uj í výrazně z rámce schéma­ tiky staršího zpodobování svě tskýc h postav  a snažící se rozli­ git v dlouhé ř ad ě znázorň ovanýc h proroků  a svě tc ů jednotlivá' zjevy, nespokojuje se jen. s atributy odlišujícími bažně jed­ n o t l i v é služebníky  a svě dk y Boží, nýbrž snaží se vystihnout j e j i c h rů znos t  i odlišnými fysicgnoniemi odpozorovanými z reál­ né skuteč nost i životní. Nebo v monumentálním triforiu chrámu s v a t o v í t s k é h o , které dospívá  v e své individualizač i n snaze nejen k statickému rozlišení jednotlivých př íslušník ů dynastie lucemburské, vysokých církevních hodnostářů zasloužilých o stavbu katedrály a jejích stavitelů, ale i jejich zpodobením, zachycením v urč ité m č as e /např. s jistým sklonem hlavy, s jis­ tým úsmě ve m a vů be c  v pohybu/ dovršuje jejich jedineč nost . Nebo v architektuře augustiánského klášterního kostela * 

Na Karlově, vybudovaného Karlem IV., který ­ i když snad jeho podivuhodné zaklenutí nebylo provedeno v době Karlově, nýbrž až v dobách pozdě jšíc h ­ svou základní dispozicí se výrazně vymyká tvarům kamenické gotiky a prozrazuje zř etelně , že chtě o l jít svou vlastní cestou, podle diktátu vlastního stavitelova já. Napsal jsem kdysi ve svá knize "Triforium svatovítské", že soubor plastických portrétů triforia jo jakýmsi duchovým sig­ nálem revoluce husitské, že v něm se zrcadlící individualizač i n tendence př edznamenáv á boj o uplatně í n individuální osobní zbožnosti, osobního chápání evangelia proti jeho autoritativní­

ŁHEaEEEEHEHEBBBEEEEEEEEEEEEEBEBEEEEBEEBEEaBEEEBEEEŁEEEE.EEŁESEEE 

se ještě více, aby stát csta­ milionový nestal se č ást í Ně­ mecka neb Huška. Zejména Francie a Rusko co státy bez­ prostř edně s velkou ř íš í ně­ meckou sousedící jiti musí ve vě cec h ně meckýc h bezdě čěn jednou cestou; obě a m stejně záleží na tom, aby ř íš e ně mec ­ ká nezachutnala nade všechny ostatní, tím více tedy, aby Ně meck o n©pohlcovalo co vedlé zásady národnostní nikdy k ně­ mu nenáleželo... ...Dě jin y nám ovšem ukazují, že v jisté době malé státy zmizely ve velkých; stalo­li se však nabývání ř íš í spů sobe m nepř irozeným , pouhou nrubou mocí, nadešel zase č s a smě u r opač ného , že velké státy dro­ bily se v malá. Nyně jš í tvoř ­ e ní se velkých států zakládá se v idei národnosti a proto že ruská kmeny se spojily v rus­ kou ř íši , že Francie je jedno­ litá, ze italské státy zmize­ ly a Ně meck o jde sjednocení svému vstř íc , z toho všeho ne­ následuje ještě, že také Seč ko , Švédsko, Dánsko a jiné státy menších národností za své vezmou. Velké národnosti bez odporu tvoř it i budou v nej­ bližší budoucnosti velká stá­ ty, menší národnosti zase, která nejvíce na východě Evro­

33 

B0BBBB00000000BEEB0000EBBBE00000E0B00000B0E00000E0B0000E0E000055 

EEBEBBE0000BEEE0BEEEEBEEKEEBEE 

mu vykládání. Musím k toru však dodat, že k posílení individua­ lizaČ níc h sklonů a individualizač níh o procesu v duchovém životě č eské m nevedly jen cesty, jichž jsem se právě dotkl, tř ebaž e jejich skrytý význam by byl nepochybně vě tší , než dnes posti­ hujeme. Nemalý význam pro nový myšlenkový vývoj v č eskýc h ze­ mích /ale i mimo ně/ mě l a jistě např íkla d universita založená Karlem IV. v roce 1348. V ní se vytvář el o mohutné ohnisko Církve "uč ené" , jež stanulo jako nebezpeč á n protiváha proti autoritě Církve hierarchické a napomáhalo nemálo revoluč ní m zjevům vynoř ující m se jak v soudobé intelektualitě, tak v ši­ rokých vrstvách obyvatelstva v jejich boji o reformu nábožen­ ského života. Rovněž nová pražská universita vnitř ě n souvisela s kulturním životem Karlova dvora. Lituji velice, že moje práce "Ř d á kazatelský v poč átcíc h university Karlovy", kterou j3era př ipravi l k výročí Karlovy university roku 1948 a která byla tehdy už i vysazena v tis­ kárně, byla na zásah úř edn í rozmetána tak, že z ní ani korek­ tury a rukopis nezbyly. Poně ku d ji nahradila moje práce "Generální kapitula ř ád u dominikánského v Praze 1358". Ukazuji tu na velmi tě sn é styky Karla IV. s ř áde m kazatelským, jehož generál Simon z Langresu byl "consiliarus intimus", tj. č le n vladař sk é rady Karlovy a jeden z jeho hlavních vyjednavačů diplomatických. Dominikáni, kteří byli tehdy v dosti napjatém pomě r u s kurií, byli Karlovi oporou proti hrozícímu konfliktu E0EB0BHHBBBa®SSB0B!]2SE00E0B0EEB0EE00E0H000EEEEE0E00EBEEBB0B0EEB00

py sídlí, tedy Ř ekové , Albánci, Bulhař i , Srbové,­ Rumuni, dou­ fáme že i Poláci, budou skupe­ ním nenšícli států, takových, které nyní se nazývají moc­ nostmi druhé a tř et í tř ídy . Dů ležitos t tě cht o Menších stá­ tů př edevší m snad v tom záleže­ ti bude, že r.a hranicích vel­ mocí, tak jako Belgie a Švýcar­| sko, tvoř it i budou území ­ne­ utrální, dě líc í moci první tř ­ í dy a zamezující na ,moze strašné války, které až dcsuo mezi velkými se vedly a při tom malé nič ily . Nic pak brá­ niťi nebude, by menší státy sousedící s sebou tvoř il y spolky více neb méně tě sně í jš k uhájení své svobody, své celistvosti^ své nestrannosti. Protož mů žem e nejspíše hnutí nyně jš í definovati tak, že č el í k emancipaci národností velkých i malých. V tou pak leží záruka, že stát č esk ý i bez Rakouska nezahyne. /Z brožury Dr. IC. Mat tuše "Ně koli k myšlenek o č eské m státu", která vyšla v roce 1870/

3U 

0BB0BBBBEBE0BBBEBBBE0BBEEEE0BEB  palacký

18721872187218721872

BBEBEEB0EBE0BESEEESEBBEEBBBEBEB  ..»musím vyznati na místě tomto upř ímné , že již při prv­ ním vstoupení svém na dráhu

EB EEB EB B EEEEEB B EEEB EEEEEB EEEEB B B EEEEEEEEEB B EB EB B B EEEB EEEEB EEB EE 

EEEB EEEEEEEEEEB EEEEEEEEEEEB EEE 

s papežem, protože o jejich pravově rnost i /byli hlavními př ed ­ staviteli inkvizice/ nemohlo být pochyby a mohli dobře zaštítit císaře proti př ípadném u obviň ován í z kacíř ství , dolehnuvšího kdysi tak tě žc e na jeho př edchů e dc Ludvíka Bavora» A není proto nadarmo, že hlavním budovatelem nové university se stal domini­ kán Jan z Dombachu, autor jednoho z nejrozšíř enšjšíc h stř edově ­ kých traktátů "De consolatione theologie" a chráně ne c Karlů . v Jeho osobností se zapojilo nové vysoké uč en í pražské pevně do souvislostí hovorů a úvah, rozvíjejících se v kulturním ohnis­ ku pražského dvora.

politickou r. 1848 upadl jsem byl sám v omyl tě žk ý a osudný. V zápalu nabyté náhle svobody choval jsem byl do budoucnos­ ti vů be c dů věurhojně jší , než­ li slušeloj nepamatoval ani uvažoval jsem,* že lidé v kri­ sech velikých dají se voditi více popudy a vášně mi , nežli rozumem a pravdou^ a protož i k žádoucímu rozř ešen í nasta­ lých tehdáž oporův mezinárod­ ních nepostačí pouhé objevení aneb dů ka z pravdy i spravedl­ nosti... Každý to uzná, že ná­ silím nedodě lal i bychom se ni­ č eh o dobrého. Jest nás 5 mil­ lionů , v obklíč enýc h nepř átel i téměř odevšadj kdyby nás bylo 50 mill. a to svorných, nesměl bych ovšem tak mluviti. Hlavní má chyba byla, ­ ř ekn u to bez obalu, ­ dů věarv rozumnost a právotnost národu ně meckého . Pově stn é ně kd y slovo mé: "Kdyby Rakouska nebylo, muse­ li bychom př ič init i se co nej­ dř ív e o utvoř en í jeho", ­ pro­ neseno bylo za př edpokládáním , ba za nepochybnou dů vě rou , že ve spolku tom osvobozených ná­ rodův napotom panovati má i bude s p r a v e d l n o s t ... V oslavných oně h c dnech obnovené svobody jak bych mohl byl dbmýšleti se, že od Ně ­ m cův nám Slovanům bude souzeno

Byl bych velmi povdě čne osudu, kdyby skromné upozorně í n i to­ hoto mého krátkého náč rt u se stalo pobídkou badateli, vkrač ­ u jícímu v lákavý okruh duchové historie Karla IV., jeho okolí, jeho národa a jeho doby. 29. listopadu 1975

8EEEEHEEEHEHQEEEEEBEEEEEE0EEEBBEEEEEEBEEEBEEEEEEEEBEBEEEEBBEEEE 

35 

SSBEBEEB0E0EBEEBH0OEBBE0EEEEE000EEÍEEEEEBE00BEEEEOEESE00B0000EE0 i.: I 3 I H F I L O Z O F A EEEESE0EEES0EEESEEEEEEEEB2ÍEEEEEEBEEEEEDBEEEEEE0E0ESEEEEEEEE0E0E m i 1 a n u h d e Č esk ý filosof Karel Kosík př edloži l posluchač m ů na IV« sjezdu spisovatelů a potom č tenářmů1. č ísl a Literárních listů v roce 1968 svou variantu obrazu Jana Husa př d e kostnickým koncilem» Jeden teolog prý tehdy mistrovi ř ekl : Kdyby koncil prohlá­ sil, že máš jedno oko, tř eb a máš dvě, bylo by tvou povinností vyznati s koncilem, že tomu tak jest« A .mistr odpově dě:l I kdyby mi to tvrdil celý svě , t já, maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych to př ipusti t bez odporu svě domí » Rozbor sporu vede filosofa k jednoznač ném u závě ru : Nelze odluč ova t rozum od svě dom í bez tě žk é úhony na obojím, a nuti­ li ně kd o myslícího č lově , ka aby mezi nimi volil, staví ho př d e volbu mezi pravdou a nicotou» Rozhodnutí mů e ž být jen radikál­ ní. Obecně to platí» Otázka je, zda je tím př esn ě vyjádř n e mistrův konflikt s koncilem. V mistrově korespondenci se o zmíně né m rozhovoru s teolo­ gem doč tem e víc, než filozof uvedl. Teolog totiž vzápě í t sám. uznal svůj př ímě r za nesprávný a vzal jej zpě . t Duchovní otcové koncilu nebyli samí nevě domc i ani nihi­ listé. Nejlepší z nich kriticky posuzovali stav soudobé spo­

8SE0EEEEEEEEEEEBEEEEEBEBBBEEEBEEEEBEEE0EEEBEEEEHBEEEEEBEEE0EBEB  36 

BEEEBEEEEEEEE0SB00EEEEE0EOEEBE abychom z absolutismu panovč í ­ ho př ešl i jen zase pod absolu­ tismus ještě mnohem krutě jší, ­ pod diktaturu totiž nám nepř ­ á telského plemene? Kterak možné bylo př edvídati , že Ně mc i vzdě laní.. » velebiti budou prá va osob, ale práva národův šlapati nohama?.,. Zpozdilá by lo a jest jejich domně ní , že nám národnost vlastní nebude pokladem právě tak drahým, ja­ ko jim, a že ani litovati ne­ budeme, ba nepocítíme, vylou­ č en í jejího z života veř ejné ­ ho... Ale ­ Hochmut geht vor dem Fall!! ­ tak mluví Ně mc i sami, a zakusí toho jistě č ­ a sem svým... Já bohužel nyní již i sám pouštím nadě i j o tr­ valém zachování ř íš e rakouské: ne proto, že by ona nebyla žá­ doucí aneb sama v sobě byla ne možná, ale že Ně mců m a I.laSá­ rám dáno zmocniti áe panství a založiti v ní jednostranný despotismus plemenný... Vinou jejich, ježto /jako r. 1848/ již uprímo roztrhati usilují ř íši , ona octla se již tuze daleko na ploše šikmá, která vede do propasti. 0 národ svůj já při tom nebojím se př íliš . Tř eba s by mu souzeno bylo pod­ nilcnouti opět zkoušku ohněm i železem, chovát on v sobě již jádra živého a zdravého dost,

EEBEEBEBEEEEEEEEEEEEEEEEEEEBEEEEEEEBEEEEBEEEEEBEEEEGEBEEEEQBEBE 

BBBBEEEEEBBEEEEEBBEEEBEEEEEBEB 

leč nost i a církve a mnozí, např íkla d právě mistrovi př ím í soud­ ci jako Petr ď Aill y nebo Zabarella, př ijel i do Kostnice s upř ímný m př ání m započ t í s reformami. Př ípa d č eskéh o mistra př edstavova l podružný bod jednacího poř adu , Konciloví mluvčí mu vysvě tlovali , že reformy mů ž e navrhovat a provádět pouze koncil a vysoký církevní aparát, nikoli samozvaný jedinec. Pro toho měl naopak např íšt ě platit ř d á zvýšené kázně, jaký se vy­ hlašuje v armádě při př íprav ě tažení. Nejen papežské schizma, ale i spontánní kritické horlení drobných kazatelských oprávců bylo urč en o k likvidaci.

aby nezahynul v ní. ale vzkř ­ í sel se k životu č ilém u opě , t budiž to v okolnostech jakých­ kolio» o Zbývá mi ještě pronésti se o pomě ru , kterýž ode př áte l i ne­ př áte l č ast o bývá př ipomínán , a o kteréž i sám dal jsem př í ­ č in u k nedorozumě ní,,, : jest to mé smýšlení a chování se co do národu a státu ruské­ h o. Nejprve ve psaní do Frankfurta r, 1048 pravil jsem byl, že "již pouhá možnost uni­ versální monarchie ruské nemá odhodlaně jšíh o protivníka i od­ pů rc e nežli mne: ne proto, že monarchie ta byla by ruská, ale že by byla universální". Po­ tom v odpově i d r, 1863 dané "Boleslavanu" dotknul jsem se jen mimochodem, kterak carství v Rusích ustrojilo se ne na zásadách slovanských, ale na jistém amalganě zásad mongol­ ských i ně meckých . Obojí slovo pamatuje a př ipomín á se v Ru­ sích na nejednom místě i po­ dnes nemilcstivě, Naorcti tomu stojí zase známá pouí má do Moskvy r, 1867: i který Ně me c a IviaSar vzpomenul by jí, aby nekáral této zrady spáchané na západní civilisaci, ba na svo­ bodě a humanitě vů bec?,, .

Tě žk o vinit koncil, že ze svého hlediska neuč ini l dost pro smírné ř ešení . Poslední kompromisní návrh odvolací formule 3e snažil být vů i č mistrovu svě dom í co nejšetrně jší , Mistr směl prohlásit, že se mu podkládala ř ad a myšlenek, které nezastá­ val a jimž neuč il . Č lánků , které otcové označ il i za bludné, se měl ovšem bez výhrad odř íc i a rozpoznání správných a ne­ správných názorů ponechat na koncilu. Ty názory, rozumí se, nebyly ově ř iteln é empirickým žjiště ním . Zasahovaly sice denní skuteč nost , ale až v poslední instanci, ke které vedla dobová cesta skrze kř ehko u spekulativní problematiku, jejímž př ­ í znač ný m vrcholem byla např íkla d ''/iklefova interpretace promě­ ny chleba a vína v tě o l a krev Páně, Bojové shromáždě í n církevního štábu tudíž oč ekávalo , že se mistr podrobí veli­ telskému pouč en í jako ř adov ý voják, jímž se stal dobrovolně

BIHEEEBBEBBEEBEEEEEEEEBEEBEBBEEEEBEEEEEEEBSBEEEEHEBEEBBEEBEEEEEB 

Pokládám si to za nemalý zisk, že již nenacházím př íč­i

37 

B0EEEEEEEESEEEEEESSEESSEEEESEEEEEE5IEHESEEEEE0SESEESEG:EEEESEEESE 

BEE  G  EEEEEEEEE  S  O ESC  SESECEEEESEE

a v dospě lé m vě ku , vě do m si závazků spjatých s př íslušnost í k mocenská organizaci. Rozdílné chápání ně kterýc h základních pojmů se na koncilu vyjevovalo teprve postupně. Př d e generálitou církve stanul svo­ bodně rozvažující univerzitní uč ite l a uč enec . Jeho filozofic­ ká orientace tkvě a l sice hloubě i j v minulosti než vývojově pro­ gresivně jš í nominali­smus koncilových ideologů, k výkladu Písma však právě proto př istupova l s doslovností filozofa realisty, který už př d e ně kolik a lety př itaka l př ítel i Jeronýmovi při fakultní obhajobě existence takzvaných univerzálii. Př l á si být skuteč ě n pouč en , to jest nikoli se poddat obecnému autori­ tativnímu výroku, nýbrž podsLoupit uč eno u disputaci rovného s rovnými, v níž zvítě í z úč inně í jšargumentace, totiž argumen­ tace dů sledněij zakotvená v Písmu. liistrův požadavek otevř en é diskuse, jemuž koncil nechtěl vyhovět a v podstatě také nevyhově , l vyplýval z minulostně za­ cíleného, tvrdošíjně biblického př epis u pojmu církve. Podle mistra je tř eb a ji chápat jako ideální obec vě ř ících , kteří nejsou ve stavu smrtelného hř íchu . Její hlavou je Kristus a papeži i prelátům v ní náleží daleko jiné, služebně jš í posta­ vení, než jaké si osobují. Llají být chudí a prostř edk y k obži­ vě si vyprošovat od bližních. Kromě toho je spravedlivý výkon duchovních i svě tskýc h funkcí podmíněn životem prostým tě žkéh o hř íchu . Z toho mistr v duchu svého anglického inspirátora kon­

ny báti se budoucí ně jak é uni­ versální monarchie ruské. Kdo­ koli jen pováží, sa ˇjakými vý­ minkami by ona uskuteč nit i se dala, nebude se jistě diviti, a tím méně mně to zazlí, že spatř ova l jsem v ni, a spatř ­ o val bych i podnes, "zlé nevy­ slovitelné", "neště st í bez kon­ ce a míry" ata. Poně vad ž náro­ dová stateč í n všickni postavi­ li 'by 30 jí na odpor, ­ a to  3  nasazením posledního groše i poslední krápě e j krve, ­ nezna­ menala by ona nic jiného, nežli násilné př emožení , dokonalé po­ robení a zotroč en í celé vzdě­ lané Evropy, potlač en í všech svobodných a ušlechtilých my­ šlenek a snah v pokolení lid­ ském. Žádný universální monar­ cha, ruský neb jakýkoli, nemohl by ani při nejlepší vů i l státi se litem aneb xrajanem, proto­ že nekoneč é n a nesč ísln é tu i tam vypukající vzpoury a odbo­ je, co pokusy 1c opě tném u osvo­ bození sebOj donutily by i se­ be upř ímně jšíh o lidumila ko­ neč á n ku př ísnoste m a krutostem kterýchž by jinače i sám byl se zhrozil. Ale ukrátím rozjímání o tom tím radě ji , č m í lépe př esvě dč l i jsem se, že bylo by nemístným. Osvícení Rusové všichni, ­ a poč t e jich není chatrný, ­ nejen netouží po

38 

»BMBEESESBKaaBHanHacaEaazBBaBErBE­nEcnílsaBEaEBSsicaccsrssaaBínaE"

eeeeeeeceeeeese: 

kretně vyvozuje, že papež např íkla d nemá právo vást válku ani na ni vybírat penise, natož sa ně prodávat sdpuštoní hř íchů . ITsstií nikoho soudit ani exkoaurdkcvat, protožo pravomoc zavr­ hnout č lověak zů stáv á vyhrazena Bohu a poslednímu soudu. Hř íš ­ níka př estupujícíh o ustanovení Písma kně zpouze kárá, nabádá k lítosti a modlí se za jeho nápravu a spásu.

rozšíř en í hranic ř íš e své na západě, ale považovali by i za nehodu, kdyby k ně m u jakouko­ li př íč ino u donuceni byli. Nejen, že prostranství ř íš e jest již tak ohromné, že každé rozmnožení jeho př imnožil o by vládních nesnázíj ale i každé vtč len í nových živlů národních do Rus hrozilo by alt ar o vat i napotom charakter dě ^i n rus­ kých... Co ruští politikové ohledem k Tjuropě sobě př ejí , jest jen to, aby na západních konč inác h svých nestýkali se a nemě i l einiti sc státy tuze mocnými a jim nepř átelskými.. . • ..íek l jsem již, že nenadě­ ji se valné budoucnosti Ra­ kouska...: otázka tedy, co sta­ ne se vů be c se Slovany potud rakouskými a zvláště s Cechy, v tom ohledu není bez dů leži ­ tosti. Nepouště e j se do mož­ ností všelikých, jichžto př ed ­ vídá ti smrtelníku žádnému nel­ ze, povím z ouplného př esvě dč ­ e ní jen tolik, že Č echov é co ná­ rod, kdyby upadli ­v podrobonoet a v poddanství bu3to ruské ne­ bo pruské ř íše , nikdy by se ne­ spokojili s osudem svým; nikdy by jim nevyšlo z pamě ti , že clo práva mají odjakživa poddáni býti jen sami sobě, t. j. své vlastní vládě, svému vlastnímu panovníku. Prušáky, żvo jojich

Praktické dů sledk y takového pojetí dě lal y z mistra hereti­ ka, jak tomu označ en í rozumě a l pozemská církev v č el e a Petro­ vým námě stkem . To stanovisko mistr jen utvrdil, když pc ofici­ álním obvině í n z kacíř ství , tehdy ještě na pražské pů dě , adresoval svou písemnou obranu př ím o Kristu. La výstražný trest ­ zákaz slouč t i mše a podávat komukoli svátosti tam, kde pro­ vinilý mistr pobývá ­ reagoval zcela neslýchané: vyzval k uplatň ován í návodu z Písma, jak se mají chovat laikové postrá­ dající ve svém stř ed u kně ze . AÍ prý ti z nich, kdo jsou bez smrtelného hř íchu , posluhují ostatním a nahradí systemizované duchovní, kteří radě i j poslouchají pozemských, tudíž omylných rozkaz5 nehodného biskupa než pokynů Krista, jenž uložil apo­ štolům a jejich následovníkům sloužit svátostmi boz omezení. Ně kd o v tom mů e ž spatř ova t zárodek nové církve, jiný vzdá­ lenou př edzvěts dnešních pokusů oprostit kř esť anstv í od mo­ censké a institucionální zátě e ž a uč ini t je záležitostí niter­ ného dialogu lidská bytosti s Nejvyšším. Mistrův radikalismus l jednat jako podř ízen ý tu dosáhl krajního bodu. !Tistr př esta

39

HEE^EEBBEHBEEBHEEEEEaaEEBBBEHEEBBBEBBEBSBHHBB&BaEEEBEEEEBBEEHEBB 

BEBEEBBEBEEEBBBEBEBEBBBBEBEBBB 

církevní armády, teoreticky i prakticky se s ní rozešel a kon­ frontace s jejími vů dc i nemohla dospět ke shodě: obě strany mluvily rů zným i jazyky. Je možné, že si konciloví organizátoři a císař tuto skuteč­ nost do hloubky neuvě domovali , když mistra zvali do Kostnice. Pražští informátoři koncilu sice vylíč il i mistrovu č innos t v nejč erně jšíc h barvách, př ím í posuzovatelé však byli př ec e jen př ekvapeni . Zdá se, že ně kteř í z nich nechtě i l použít násilí. Smrt zř ejm ě nebyla př ede m jednomyslně plánována. Neustále  ob­ mě ň oval i své nabídky, posílali k mistrovi do cely nejrů zně í jš prostř edník y a zkoumatele, kteří využívali i zneužívali mistro­ vy ochoty diskutovat a př ito m stř ídal i prosby s hrozbami. Byli áclamáni a dotč eni , když mistr odmítl i zmíně no u smírnou for­ mulaci, a př emlouval i ho jě št ě na hranici. Ustoupit a vytvoř t i nebezpeč ý n precedens však nechtě li . Povinnost hubit kacíře vážila víc než všecky ohledy a víc než císař ov o slovo» Mimocho­ dem: Tradič í n č esk é hodnocení Zikmunda jako amorální ryšavé šelmy je sotva spravedlivé. Když se blíže obeznámil s mistrovým uč ení m a situací na koncilu,­ nemohl trvat na své zárucej mírný postup ztratil nadě i j na prosazení.

germanisač í n fúrii, nemohli by polcládati než za ouhlavní ne­ př átel y a vrahy národnosti své. Co do Rusův ale byl by ovšem pravý opak toho; tě mt o co př ­ i rozeným pokrevenců , m př átelů m a pomocníkům svým, stali by se nejvě rně jšími , ne poddanými, ale spojenci a dle potř eb y tř ­ e bas i př edvoj i v Europě .. . /Z doslovu F. Palackého k "Rad­ hoštu", dopsaného 31.7.1872/

Co si tedy sliboval mistr od veř ejn é rozpravy? Proč po ní tolikrát volal? Rozešel­li se s církví tak zásadně už př d e svo­ láním koncilu, proč vů b^ c chodil do Kostnice? Neobstojí domně nka , že podlehl nátlaku Václava IV.. Král

1+0

kaizl

18961896189618961896

BEEEBBEBBBBEEBBBBBEBEEBEEEBEBB 

.o. Po vydání ř íjnovéh o di­ plomu /1860/ probudil se nový život. Jaro národů to více ne­ bylOoo. Ve znamení politiky nastal obrat ode ideí Havlí­ č kovýc h a Palackého... a neo­ bešel se bez Palackého. To se stalo spojením s oligarchickou stranou šlechtickou, v ně ž m ona záhy nabyla vrchu,.• Program staroč eský.. . není výsledkem vzestupného vývoje, áLe plodem zř ejm é involuce. Trefný obraz programmového postavení strany podává Doslov Palackého k Radhoštu /1872/. Kolikrát jsem č et l tuto památ­ nou staí, nikdy neubránil jsem se pocitu, skoro bych ř ek l sklič ujícímu . Poznáš ovšem Pa­ lackého, jenž spolu pracovával

BBBBBBBBBHBBBBHBBBBBBBBEBBBBBBBgBBBBBBBBHBWBHHBrBSBBBBHHHBBBBBaH 

BBBBBBBBEEEBBBEEEEBBEBEBEEEBBB 

sice měl na mistrově úč ast i velký zájem, ale není zároveň dů vo d nevě řti Chlumovu ujiště í n kostnického auditoria, že on sám, ač ne zvláěí bohatý a mocný šlechtic, dokázal by mistra na svém hradě ochránit př d e násilným odvleč ením . Mistr měl takových př íznivc ů víc. Př d e koncil se zř ejm ě odebral dobrovolné.

s Havlíč kem.. . Leč šedé tóny upř ílišně néh o rozč arování t prudká rozezlenost a nadě e j sotva kmitající z vě šte b do ne­ dozírné budoucnosti ­ to všec­ ko tuze zastírá dů stojn ý klid a kř ištálov ě prů hledno u posi­ tivnost z prvé doby našeho Pa­ Př edstavova l si snad, že sbor kardinálů a prelátů př esvě dč ? ílackého, Spis je psán pod doj­ mem veliké ř ad y událostí, kte­ Nikoli, jeho kritika mravů vysokého kléru spoč íval a na pronika­ ré sotva více př ipouštěyl po­ vém poznání,rozkladu soudobé církve a nepř ipouštěal iluze, I chybnost o definitivní porážce dosavadní politiky šlechticko­ vyhlídku múč ednick é smrti měl mistr na zř eteli . Jeho př átel é mu staroč eské,» . ně kolikrá t př ipomně , li že se vydává do rukou tě ch , které sám ,,,Palacký svůj prvotný ústav­ tvrdě obžaloval. ní program nacionální opustiv zamě ni l za historicko­politic­ Co však jestli 3Í šel pro ortel programově? Nenasvě dč e uj ký. Leč ,. , nacionální stano­ tomu jeho odhodlání cestovat do Kostnice tř eb a i bez Zikmundo­ viště Doslovu,,, tě žk o se uvá­ dí v soulad s historicko­poli­ va prů vodníh o listu? Mistrova korespondence to nepotvrzuje, tickými individualitami, se státoprávní soubytností a sou­ I když zapř ísáhl ý pochybovač mů e ž lectterý její optimistický č innost í s Ně mci , ř áde k př ič t ís diplomatickým ohledů , m nevyvrátí úchvatný výraz Neméně tě žk o jest objeviti mistrova klidného př esvě dč , ení že jinak postupovat nemohl a souzvuk mezi pů vodn í odkrytou a dů sledno u humanitou.,• a me­ nemů že . zi hně vno u vášní, kterou dorá­ ží na Ně mce , Mafiary a Židy, Tu Je známo, že mistr do urč it é doby obsílku př d e papežský ozývá se duch Kollárův kolísa­ soud odmítal a oznamoval, že se bude odpovídat komukoli z ja­ jísí neurč it ě mezi humanitou a krajním nacionalismem, Rozhor­ kéhokoli obvině ní , ale pouze v Praze. leno3t ta odvádí Palackého od Co způ sobil o obrat? mírumilovné humanity,,, První př íč a in byla vně jší , Zikmundově diplomacii se poda­ Neméně pronikavý jest obrat, který se stal v nazírání na ř il o dosáhnout zrušení všech žalob a pů honů , kterými papežská Slovanství. Austroslavism ustou­ BBBBEHEHHBHgBHHBBBHHEggl^^glglgggBBWBBlgBBWWBCTWTO^aBlgBlgwwwiingwwwig pil, rusofilství zabírá celé

41 

EEEBBBBBE0EEBE0EB0BEEBEEE0EBEE  stolice mi3tra do té doby zahrnovala, takže raší vystoupit př d e koncilem opravdu jako ro'vný př d e rovnými, vyložit č em u uč il , vyslechnout námitky o v př ípad ě neshody se pod ochranou císa­ ř ov a glejtu vrátit domů« Tuto alternativu bral podle všeho váž­ ně, ale motivace jeho nového rozhodnutí se tím nevyč erpává . Druhá př íč a in byla poně ku d niterně jší . Jak zaznamenali mi­ strovi životopisci, pokus o bojkot papežského interdiktu skon­ č l i nezdarem, Všrní kazatelovi posluchači byli s ním, dokud pranýř ova l nepravost slovenu Když je však vyzval, aby ho násle­ dovali skutkem, to jest aby zpř etrhal i vazbu s církevní mocí a stali se sami sobě kně žím i a kazateli, ukázalo se, že mistrova radikalizace v tu chvíli povážlivě př edstihl a radikalizaci jeho obce. Nikdo ho neposlechl, lidé se radě i j snažili opatř t i si služby etablovaných knšží prosbou a úplatkem, vznikly ozbrojené srážky ­ a mistr odešel z Prahy, aby aspoň doč asn ě uvolnil ne­ ř ešiteln é napě tí . Když se pozdě i j vrátil rozlouč t i se př d e odjezdem na kon­ cil, doznal, že nejhorší období jeho venkovského pobytu nade­ šlo, když př esta l sloužit mši a kázat. Snad se zpoč átk u hleděl podrobit papežskému verdiktu. Nakonec si však ově ř , il že cesta zpět k poslušnosti pro ně o h vnitř ě n neexistuje. Pochopil, že kně žsk é a kazatelská poslání je mu osudem neboli, jak ř íká , př ­ í kazem Kristovým. Jak však měl toto své dozrání projevit, když jeho obec i oficiální církev mu to každá po svém znemožň ovaly ?

U2

popř edí . Ne že by ten obrat byl plný a dů sledný , ř ek l bych rozumem zosnovaný a uspoř ádan ý ­ způ sobuj e jej spíše cit, le­ da ně kd y taktická reminiscence politická,o. Proto že nenadě e j se valné budoucnosti Rakouska važuje, jak by bylo, kdyby echové upadli v podrobenost a v podánotví Pruska nebo Ruska,« Kdežto níže prohlašuje, že "i ku platonické lásce potř eb í jest aspoň dvou stran, ježto by mě l y se rády navzájem", tu­ to nevzpomíná, že i tenkráte jest potř eb í dvou stran, když "podrobený a poddaný" má býti "spojencem",., možností a tužeb je mnoho, ale podmínek a výhrad také. Je sjevno, že všude staré, kon­ krétné Č ešstv í ­ nikoli Slo­ vanství,­ abych po způ sob u Havlíč kov ě děl ­ ozývá a vzpí­ rá se a zatě žuj e politický let do Kollárovy romantická^země. Ale rozmach tu jest a póza a snad' i výhružná diverse taktic­ ká... Staré pevná pů a d opuště­ na, vlastní programm dů razn ě znejednocen a fantastickým kar­ tografům otevř en a závora.,, Jsou vě ci , které k demonstra­ cím neradno užiti. K nim nále­ ží probouzení tohoto politické­ ho naŁxrosto jednostranného ru­ sofilství. Ono nemohlo vásti k

3BHEE0ES00®BB00H00S2EaEEEEEHEHEE:SSEE0EBE0nEE0EB0E0SEEEESEEEB0E0EB

BBEEEEEESEEEEEEEEEBEEEEEEEBEEE 

Zač l a na Krakovci i na Kozím hrádku znovu vystupovat jako kněz ­ a pak se naskytla př íležitos t př edstoupi t př d e reprezenta­ tivní shromáždě í n kř esť anskéh o svě a t a př edloži t mu sebe sama.

jinému, než k výchově národní­ ho velxkášství, spoléhajícího ně ja k mlhavě na mohutném strý­ ci a tím k odvratu od reálných obtíží vlastního postavení, od vlastních sil a výhradně č eskýc h úkoluj náchylnost k abstraktnímu horování a jalo­ vému vyhrožování bývá snadno závě reoný n stupně a r takovéhoto strýč kovskéh o slavomanu.«. Mluvím o politickém ruoofil­ otví. Dobře poznávám a cením, co je dobrého, povznéaejícíno a užiteč néh o ve slovanském vě dom í a slavefilotví ­ v tako vám, v ně m ž ­ jakž už Havlíč e k a Palacký byli ř ekl i ­ př íze ň k lidu ruskému výborně se sná­ ší s př ízn í také k lidu pol­ skému. .. /Z Kaizlevých "Č eskýc h myšlé­ • i "i
Riziko násilná smrti bylo znač né , ale mistr je neprožíval i na jedné straně a králov­ poprvé o Když mezi ním a jeho př átel ským dvorem na straně druhé došle k roztržce ve vě c i prodávání odpustků, zasáhl král mocensky. Dal svolat č len y univerzity i duchovní, př eč ís t jim zákaz jakékoli kritiky papežského opatř ­ e ní a pod vojenskou asistencí si na místě vynutil slib loajali­ ty. Př ísahal i s jednou dvě a m výjimkami všichni, i. mistrovi stoupenci vč etn ě tě ch , kteří byli v'teoretických otázkách ra­ dikálně jš í než on, ale kteří ­ jako např íkla d 3tě p'á n z Pálče — pochopili, že rozpravy zaštiť ovan é dosavadní královou blaho­ vů í l skonč ily , že král obrátil a že jde do tuhého. Poprava tří mládenců, kteří v mistrově duchu i po zákazu veř ejn ě napadli mravní kramář e , a králův komentář k ní, že takto zlikviduje li­ bovolný poč t e viníka, a bude­li tř eba , pozve na pomoc katy z ciziny, dokonaly př evra t v mysli všech, kdo si vážili vlastní­ ho života víc než vlastní integrity, mistr, ač kol i musel být otř ese n tím, že v jeho zápase vykrváceli jiní, setrval na svém, Keni proč pochybovat o jeho opravdovosti, když za život tří mládenců nabízel jejich vě znitě lů m život svů . j Kostnická cdpo­ věc na pohrů žk u smrti se tody zrodila už tenkrát a neoslabila ji ani ně koliker á nemoc v koncilovém vě zení . Znalci mistrova

EEEEEEEEEnaanaazaaEacZEEEEEEEE  masoryk

JLC94lo^51b94lá> pió>4

... R e a 1 i s m má č eli t h i s t o r i s m u, histo­ rismu upř ílišenéiiu.. . ... uč enečít a žurnalistič t í zastáncové Rukopisů byli za­ stánci toho, v. nás až nezř íze ­ né  i io h ictor j. snu, h3. e d a jí č íh o základy našeho bytu a národní taktiky v minulosti, co možná nejméně známé. Naši starší fce000B00E0B000BB0E0BEEBE0EE0BE00EE00EEEEEEEBEEB0000Bn0E0E0BEE2E0 

0000BEE5I0E0B0EE00EB0000EE00000  myslitelského vývoje právem tvrdí, že se mistrovo smýšlení radi­ kalizovalo ve všech smě rec h postupně a povlovně, ale výsledky, kterých sc dobral, nikdy neopouště » l Kromě toho byl mistr nejen kněz a spisovatel» Vynikající strategie a taktika v boji o kutnohorský dekret ho charakteri­ zovala i jako politika® Plán opř t í se o svě tsko u moc a s její podporou nově vymezit roli její církevní konkurence, př evzat ý od 7/iklefa, sice nedošel sluchu, podle jedně h c pro neschopnost Václava IV., podle druhých pro objektivní př ekážky , nicméně byl založen se smyslem pro skuteč nos t a prakticky jej nakonec uplatnila politika husitů. Na mistrově rozhodnutí jít do Kostnice se tedy mohly podí­ let i pohnutky politikovy Spisovatel, kterému zakáží psát, píše z vnitř í n nutnosti dál. Kněz a politik v mistrově situaci, srovnatelné s šachovým patem, mohl být veden podobnou logikou. M u s e l využít koncilové tribuny. Jak jinak porozumět jeho vyznání vyslovenému v korespondenci jazykem vě ř ícího , který co koná, koná pro Krista a jeho slávu. Pro ně o h se chce stř etnou t s nepravdou tváří v tvář, a bu3 se vítě zn ě vrátit živ, nebo obstát jinak: př imě t koncil k násilné, tedy falešné a neúč inn é argumentaci a bojovat dál ­ svou smrtí. Měl mistr ještě jiné možnosti? Co kdyby např íkla d odvolal? Č esk ý filozof druhé poloviny dvacátého století si mylně př edstavova l toto fiktivní vyústě í n konfliktu s koncilem.

&0BBBBEBBSS8BB0BBBEBBBEEBB00B00BBBSBBBB0BBBEBBB0B0B000BBBBBEBBB0  Uh 

politikové dovedou např íkla d s nadšením deklamovat, že jsme mě l i právě ty Rukopisy v době, kdy sousedé Ně mc i požívali ža­ ludy, a ani jim na um nepř ijde , proč jsme nyní proti těm ža­ ludúř m u tak nepomě rn ě slabší právě v tě h c oborech, které si do minulosti př ipisujeme.. . Nová generace musí provést literární revolucí, podobně jako př edtí m Havlíč k e a vlast­ ně již i Dobrovský. Touto kri­ tickou revolucí musí se proti starším názorům způ sobi t dů­ kladná revise celého národního programu a konání... V prvé ř ad ě bě í ž o prohlou­ bení a doplně í n literárního, vě deckéh o a filosofického vzdě lání . Zde je hlavní úkol všem myslícím hlavám. Souvisí s protihistorismem, že realism pro doplně í n našeho vě deckéh o a filosofického vzdě lán í dbá více než doba př edchoz í př ­ í rodních věd a obzvláště věd sociálních. Posud právě mimo historii, mluvnictví a krás­ nou literaturu vě deck é pozná­ ní neznárodně lo.. . Realism je pokus znárodnit všecku vě u d a filosofii: ne­ zadávaje vě deck é př esnosti , realism chce vě u d uč ini t př í ­ stupnou všem vrstvám národa* Realism je protest proti mo­

Oficiální

mluvčí  n e s l i b o v a l i mistrovi zdaleka to, co 3ábel  K r i s t u ve scéně pokušení. Historikové mistrova osudu naznač ují , že neżpravdě podobně í jš perspektivou po odvolání byla doživot­ ní internace v ně které m zahranič ní m klášteř , e mluvilo se o úle­ vě v povinnosti napravených kacířů nosit na zádech potupný šedý kř íž , nic víc. Tím by se vlastně jen obmě ni l př edkoncilov ý pat.

nopolu vzdě lání , realism chce vě deck é a filosofické vzdě lán í socialisovat. Odtud i politický program realistický ­ př edevší m vydat­ né sociální reformy, práce kulturní, politika vnitř ní . Socialisace č esk á politiky je dů sledný m pokrač ováním , obroze­ neckých idejí: humanita se dnes Ba ani zachování života nebylo zaruč en o spolehlivě. Př ipo ­ musí pojímat méně abstraktně a meň e m historii Jeronýmovu: Objevil se v Kostnici, aby se soli­ extensivně, humanita dnes zname­ ná pracovat pro ty, které jsme darizoval s mistrem, ale jakmile rozpoznal nebezpeč í , utekl; posud z kulturní práce vyluč ­ o chycen nešíastně na č eskoně mecké m pomezí a zavleč n e zpátky do vali; dát jim pouze ně kter á práva je málo ­ myslit, praco­ Kostnice odvolal nakonec podle př edložen é formule, př est o však vat musíme s nimi a pro ně. se koncil rozhodl oč isti t ho ohněm ­ snad i proto, že př ítelo ­ ...sociální otázka jé povýtce také otázka č esk á ­ národ, jenž va krev byla již prolita a šlo o posílení exemplárního úč inu . vypracoval svou národní církev Jeroným pak stateč ě n vyrovnal př edchoz í zakolísání: litoval, bratrskou, jenž ústy vyznává tyto ideály velkých př edků , má že odvolal, a znovu se př ihlási l k mistrovi, v ř emen í sociální otázky veli­ Ivlistr př d e koncilem stvrdil svůj dosavadní život i své dílo. ký a ne^národně jš í úkol. V politice vně jš í je př iroze ­ Obě tyto hodnoty stejně nemohl pouhým  slovem změ nit , mohl od  ný a nutný program Palackého, nich jen ustoupit jako od ně č o eh cizího a stanout vů č i smrti program státoprávní. Podle hu­ manitního programu a podle hi­ jako nositel n i č e h o. Potud volil mezi sebou samým a ni­ storicky daných možností zname­ cotou. Netř eb a dodávat, že v nicotu by vedlo i odvolání neu­ ná program ten v dohodě s naši­ mi ně meckým i krajany uéilovat př ímn é a chytrácké. To platí pro každého, kdo svůj život i  o samostatnost v rámci ř íš e profesi pojal jako setrvání v poznané pravdě. rakouská. Prakticky se dá do­ hodnutí s Ně mc i provádět auto­ Č esk ý filozof druhé poloviny dvacátého  století podal v mi­ nomií ve smyslu selfgoverne­ strově obraze  zákonitě  i obraz sebe  sama a koncilu,  jehož byl  mentu co nejvě tší , aby každý ná rod rozhodoval ve vnitř í n po­

45 

E S E B E E a E E S a C C E S E E E E E O S E E E S E B C E 

.kdysi č inný m úč ast—íkem . vo úděl 'anchých, kteří Jako lidi společ ensk y kritič t í uvšř ili , že nastal č s a smšny č lověaka svě ta , spojili vlastní rosu.?, a svšdo...:í s tímto kolektivním i­ deáloa a zásadami mocenské organizace ustavené k jeho dosaže­ ní, a když pavoduí jednota acunesla všechnu prů vodn í proble­ ma ti ;u, jí", př edtí m nebylo nebo již nevidě li , a když_ chtě i l svůj vklad zpě , t koncil je obžaloval ż hereze. Ten koncil byl na rozdíl ­od mistrova pragmatič tě jší . 2 fi­ lo, cf ova  í­zu±zi plyne, že nutil popírat prostá, smyslově zjisti­ telná fakta, sliboval tom, kdo se podř ídí , že jim bude vše do­ voleno, a př etvářle je tak ke své podobě. Vhv'itluje se tím úplně, proč jo filozof hně vivě í jš a sche­ matič tě jš í než vyrovnaný a odpouště jíc í mistr? hyslíu, se i.o a le př íč in a nevě s í ani v pouhé odlišnosti mi­ strova kř estanstv í u filosofova dialektického a historického ma­ terialismu. Filosof sevř l e a zjednodušil mistrovo mnohaleté dra­ ma do závě rečén kostnické fáze nejspíš piloto, že sám v roce i>á7 prošíval spor s koncilem jako živý, bolestný a otevř ený . Zú­iil je, protože v tak zúženém dramatu tehdy sám vystupoval. Poušil zbraně aktuálně analogizující polemiky s protivníkem, je muž nesmiř iteln ě vyč ít á jeho "realiciuus", ale k ně mu ž je po zá­ konu polarizace poután př inejmenší m pocitem společ néh o výcho­ diska. histrovu vnitř í n svobodu jako by teprve hlodal. /Brno, č erve n 1976/

litice sám o sobě; to taká le­ ží v pojmu lidovosti, které se dovoláváme. CJo 3e týče po ­ě u r č eskýc h ze­1 mí k soustátí rakouskému, tedy pokládám Palackého ideu státu Rakouského př s e rů zn é ústavní př emšn y posud za bezpeč á n vo­ dítko; je litovat, že se Pa­ lacký... sám do jistá míry svá "Ideje" vzdával, doporuč uj e program více slovanský národ­ ní ­ tím, nechtě, posílil poli­ tické fantasty... • ».Muž e každému č lověukna­ stat doba, že proti násilí mu­ sí se bránit železem, netoli­ ko prací a rozumem. I národ č esk ý by tak uč inil , kdyby se mu sahalo na život, »*.ie tak tomu není ­ mluvení o iirobu a tak dále je eaaŠnou a ponižují­ cí frází. Pšrod náš, jako kaž­ dý, má v konstitucionalismu tř eb a nedokonalém tolik svo­ body, že př íčni k násilné tak­ tice nemá. Proto dnes volání po práci drobné je tak opráv­ ně é n ­ př ič iň e mse sami a ne­ č ekejme , že pro nás a za^nás pracovat bude vláda vídeň sk á a jiní. Kde vadí vláda a poli­ cie našim uč itelů,mnašim kno­ žím, našim advokátů , m našim lékař m ů a jiným všem, aby ne­ pracovali a' o pokrok lidu se starali?

H A V L Í Č K O VA P O L E M I K A »MMnBnmmmnaEBgmnBBraB^^

S

R A D I K Á L Y

PPI^IM M^lg^mraOTWWmraBninraWK M M MMHMHHUMatHMMWWWKWHHHlgagaHHMHHgMSaiaM Polemika Karla Havlíč a k s č eským i radikály a jejich duchovní­ mi otci spadá do období poč átk ů politické emancipace č esk é spo­ leč nost i ke konci první poloviny minulého století. Seská kultura se tehdy pokoušela o první samostatné kroky, o jejichž vyspě lost i se oprávně ě n pochybuje. Totéž se týká č esk é vě y d /až na výjimky, jakou byl např. Dobrovský/. Po dvousetleté č esúř e a postupné germanizaci, která se nikterak nevzdávala svých na­ dě jí , se není č em u divit. Př s e kř ehkos t a nezakoř eně nos t č esk é kultury, která takř íkají c vstala z mrtvých, se v Havlíč kov ě době dosti zř eteln ě rýsovala nejvýznač ně jším i č eským i obrozenci postulovaná a teoreticky vypracovávaná duchovní linie, jež v roce 1918 vyústila v samostatnost č eskoslovenskéh o státu. Jde o koncepci autonomie individuálního svě dom í vů i č insti­ tucionálním autoritám jakéhokoliv druhu, o nezastupitelnost individua jakoukoliv autoritou, o bohatství jedineč nosti , které nelze nič m í nahradit. Duchovním zdrojem této koncepce bylo pů vodn ě č esk é husitství, na jehož duchovní výboje navázal vě dom ě Luther, Tuto reformač í n tradici č ešt í obrozenci př ijal i v podobě díla Herderova, který mimo jiné postuloval nezastupitelnost jednotlivých národů jako jedineč nýc h útva­ rů a reprezentantů lidstva. Dů ležitý m př edstavitele m této BBa8IIHBiraHMMBBMailBHllBllBBBHH8HH»WMMH8reBlgBBlllM||BllBilMllílMMWIlBMWHWWH

lů  

Je holým neště stím , že si zvykáme oč ekáva t tolik od vlá­ dy, samoč innost i se vzdávajíce. To je ten krajní liberalism politický, ta neštastná víra v ­ policii. Př ispěilk tomu na­ ši buditelé a zejména Palacký svou historií. Je totiž osud­ ný klam myslit, že všecka naše historie není než ustavič ý n boj proti Ně mců m a proti vládě ­tak malí jsme nebyli a nejsme. Vyvíjeli jsme se i positivně, vývoj náš má obsah svůj a vlastní... /Z Masarykovy "Č esk é otázky", psané 1894 ­ 1895/ 5 sociálních demokratů

1897

Podepsaní sociálně demokra­ tič í t poslanci č esk é národnos­ ti prohlašují toto: Jako svých povinností vě do ­ mí zástupci č eskéh o lidu a ja­ ko sociální demokraté stojíme /společ ě n se sociálními demo­ kraty jiných národností v Ra­ kousku/ na pů ě d rovnoprávnosti všech národů. % protestujeme jako Cechové a jako sociální demokraté proti vyhrabávání zvě tšelýc h privilegií a doku­ mentů. Jsme syna dnešní doby a žádáme pro sebe a všechny národnosti v Rakousku institu­

gjpnanpngggnBaBminDgpmaB^ ce moderní» Žádáme také proto pro svůj národ odstraně í n všech privilegií rodových a majetkových. Protestujeme pro­ ti tomu, aby byl náš národ za­ slepován př edstírání m národ­ nostních a hospodář skýc h pro­ Havlíč kov y politické postoje, vč etn ě jeho polemiky s radi­ spě chů . Protestujeme proti to­ kály, vycházely z jeho základního politického východiska: mu, aby byla pozornost nejvě t ­ ší č ást i č eskéh o národa, utla­ "Každá dobře zř ízen á obec musí být ale jen založena na č ovanéh o politicky,hospodář sk y u ž i t k u a sice na užitku všeobecnénwTo jest každý jednot­ i kulturně, odvracována od své hmotné bídy a lákána na fantas­ livec musí z toho užitek míti, že v obci žije, sice je tato tické, státoprávní, bludné obec Spatná» Každá obec jest jakési obmezení svobody jednot­ cesty. Jsme př esvě dč , eni že pracující lid č eský , jakož i livců, č lově k právě tím, žs do obce vstupuje, k rozlič ný m po­ ně meck ý jest obě í t peně íolač ­ vinnostem üc zavazuje, které by sic jinak /jako pouhý č lově k ných buržoaků a vládychtivé feudální šlechty, dále víme, osamě ý l nebo v rodině živoucí/ nemel, a k tě mt o povinnostem že oba tito č initel é j^qu zavazuje se dobrovolně jen proto, že z toho spolku, od té ob­ nejvyšší př ekážko u politické­ ho, hospodář skéh o a kulturní­ ce za to vě tš í užitek oč ekává » /Nebereme zde užitek jen ve ho rozvoje našeho č eskéh o ná­ smyslu nejhrubším./o e • úč l e obce musí býti napomáhati,by každý roda. Koneč ě n prohlašujeme, že vymaně í n našeho národa z ne­ její obč n a skrze obec úč el e svého č iově č enskéh o snadně i j a co dů stojnýc h pout politickýcn, možná nejdokonaleji dosáhnul» Obec sama, jako obec, nemů e ž mít ze sociální poroby, z národní­ ho potlač ování , mů i; e být usku­ žádného vlastního úč ele , nýbrž jenom jednotliví oudové její teč něo n jenom vítě zství m so­ mají kaídý úč e l svů , j to jest, obec jest pro obč any , ne pak cialismu, ^emuž jsme oddáni jako synové své doby a svého ná­ obč an é pro obsc» Má­li se však zevrubně i j udati č učleobce, roda» snadno se ve tř ec h slovech zahrnouti mů že , kteréž  j 3 o u  /Izv.protistátoprávní prohlá­ j i s t o t a , p o k r o k a s v o b o d a o b č a n ů »»o šení 5 č eskýc h sociálních de­ mokratů ve vídenském' parlamen­ D u c h o b č a n s k ý, o b č a n s ké s m ý š l e n í tě 30» bř ezn a 1897/ duchovní linie byl ovšem i Havlíč k e ­ jako originálně č esk ý politický buditel s vychovatel probouzejícího se a dě tským i ne­ mocemi ohrožovaného národa, jako vychovatel, který vzhledem k naší souč asn é situaci dodnes neztratil svou aktuálnost»

1+9

strana realistická  chybí v takových obcích, ve kterých obč an é ve správě  obecní  žádného podílu a hlasu nemají, o zř ízen í a úč elec h obce nic ne­ vě dí , kde se správa veř ejn ě a všem př d e oč im a nekoná..«  Hlavní  základ  svobody a vů be c dobrého  zdaru obce  jest ve všem  v e­ ř e j, n o s t, kterážto všechny  jiné dobré ústavy za sebou brzy  př ivede » Pravda se svě tl a nebojí«..S v o b o d a  není snad  bezuzdná nevázanost, nýbrž př irozen á  duchu lidskému  samostat­ nost, aby se obec  bez potř eb y do osobních  záležitostí  obč an ů   svých nemíchala př ekážejí c  jim ve volném obcování." /Pražské  Noviny, listopad­prosinec  1846/  Z Havlíč kov a základního politického  východiska vyplývalo jeho  stanovisko k politickým zř ízení m a k politickým stranám:  "Každá vláda a každá politická strana mů e ž býti dobrá a také  špatná...hlavně  však podle  j e d n é '  vlastnosti, bez které  žádná vláda a žádná politická  strana, buá si její jméno sebe  krásně jš í a sebe módně jší , k platnosti národu není, a s kte­ roužto vlastností každá vláda  zem svou oblažiti mů že » Jes tit  to  p o c t i v o s t ,  totiž když vláda nestranně a spravedli­ vě všechno ř ídí , když vláda př edevší m  s v é  zákony  s a m a 

t a k é 

v l a s t n í 

zachovává a sama také všechno č iní , 

co jiným př edpisuj e  a nic takového  sama neč iní , co tresce na  obč anec h svých, opravdu blaho národu a ne jen svůj zisk a svá  pohodlí na zř etel i má, když vláda opravdu uznává moudrou onu  od mnohých dobrých mocnářů pronešenou zásadu, že jest vláda  MlMMUMMMimimMMIMllMMllllM^llIlM^l^milllH

50 

19001900 

Jako každý uvě doměý  l jedinec  chce být svéprávným, samostat­ ným a co možná nezávislým, tak  také uvě doměý národ snaží se  l být politicky  samostatným a  nezávislým, chce být svým pá­ nem vlastním»I vzniká  tudíž  pro každou č esko u stranu poli­ tickou otázka stě žejná : Muže  národ náš,pozbyvší své politic­ ké samostatnosti, být zase  po­ liticky samostatným? Do které  míry? A jakou politikou?  Palacký politickou  samostat­ nost  č eskéh o  s t á t u  ne­ pokládal už za možnou pro ma­ lost a pro polohu země pisno u  /vnitrozemskou/; spokojoval se  proto  f e d e r a c í  ra­ kouskou, zabezpeč ujíc í  všem  národům rakouským rovné právo.  Ale v tom již u Palackého  bylo  jakési kolísání mezi  po­ žadavkem  p o l i t i c k ý m  a  n á r o d n o s t n í m ,  mezi požadováním, politické  rovnoprávnosti  z e m í  č es ­ kých a kulturní, hlavní: jazy­ kové rovnoprávnosti  n á r o ­ d a  č e s ké  hoj tento roz­ por jeví se u Palackého v roz­ dílu pů vodníh o programu fede­ race  n á r o d n o a t n í ,  nešetř íc í daných historických  hranic zemských a pozdě jšíh o  programu  f e d e r a c e 

• • • • • WWM«HaWMMMMBMIIMWMMWW W  jjfjgf WlliaiaraaiMCiaflfMy MMWilglBiai MMW WBIGIBH WBHHBÜtMHBTMKH KMWMHMMM WMBHHIfBfBtttPdW pro národ, ne ale národ k vů i l vládě na svě tě , zkrátka, když  3ů u3  vláda rxvymiň uj e  z mravních zásad, které  i jednotlivců , m  i společ noste m o ď E o ha  vě č m zákonem př ný írod y př edepsán y  jsou."  /Pražské ˇTo  viny, leden 184­3/  Havlíč e k odmítá vycházet  z tradič níh o  politického  dě len í na  konzervativce, umírně é n  a radikály /pozdě i j  levice  a pravice/,  jež pokládá za demagogický  a zavádě jíc í koncept, který  je  tř e ­ ba nahradit mravním hlediskem bes ohlodu na stranické  tábory*  LIravní postulát  politické  poctivosti Havlíč e k doplň uj e  poža­ davkem rozumnosti  a tak se dostává ke kritice  radikálů:  "Aby byli poctiví lidé rozumní  žádáme proto, poně vad ž  nero­ zumní lidé č ast o a nerozumu proti svému nejlepšímu míně í n a  př esvě dčí  enjednají a dobré vě i c škodí»  Každý poctivý a spolu rozumný  č lově k  jest  liberální,  jest  demokrat,  tř eb a se ani sám za liberálního  a za demokrata  ne­ vydával; mnohý dobře  smýšlející, ale př ito m nerozumný  č lově,  k ač kol i se domnívá  býti liberální  a demokrat, př ec e  z nerozu­ mu č ast o demckratii  a liberalismu nevě domk y  škodí a př eká ­ ží... Eýti a nazývati  se radikálním  jest zrovna takový  nero­ zum jako býti a nazývati se konservativním  neb  moderadem0  A proě? Proto že rozumný  a poctivý  demokrat  a liberalista  mu­ sí být radikální, konservativní  i moderados  z á r o v e ň .  On totiž musí všechno,  co jest prospě šn o  liberalismu a demo­ kratii, všechno, co  jest rozumné,  poctivé  a demokratické, 

z e m í .  Tento rozpor  jeví se  ve vše ch. pos a  vadní ch progra­ me  o . .  Také my vě ř íme , že bývalá 'úplná státní saacslauicot ze­ mí č eskýc h je dnes nemožná; naše aepoč etnost , naše vnitro­ zemská poloha a fakt, že země č esk é obydleny jsou také Iíšnci /a Poláky/ abnutiiy a nutí nás k asociaci s národy resp. ze— v » •• #• mě rn í jinými» Vývoj politický  jak historie  uč í , vede k organisaci  s t á­ t ů  vě tšíc h a velikých; ale  právě  tím vývojem mů e ž se  za­ bezpeč t i  kulturní a národní  samostatnost  ná r o d ů  men­ ších»  P r o t o  j e  p r o ­ b l é m e m  p o l i t i k y  č e s ká  j a k  t u t o  k u l t u r n í  a  n á r o d ­ n í  s a m o s t a t n o s t  z a b e z p e č o v at  sa­ m o s t a t n o s t í  poli­ t i c k o u  a  o v š e m  d o  k t e r é  m í r y  t a t o  p o l i  tmi c k á  samo­ s t a t n o s t  a  nezá­ v i s l o s t  j e  m o ž n á »  Tou mě rou , kterou  se Evropa  kulturně , " hospodář sk y  a komu­ nikač ě n crganisuje  jednotně ji ;  tou mě rou , kterou př estáv á  bývalá nevraživost  států a ná­ rodů mezi sebou; tou mě rou ,  kterou národnost  stává  se kul— 

BWM»lMIIB»KMOTmniWlHI—i zachovat! a udržeti /conservovati/ a v tom jest konservativni} všechno, co, jest aristokratické, neliberální, nepoctivé, nero­ zumné musí hledět vypleniti a vyhubili a v tom je bučí radikál­ ní neb moderado jak toho kdy potř eb a žádá. Nebol nemáme vždy dostateč nýc h sil k tornu, co­ bychom uč init i za do'bré uznali a č lově,kjenž hlavou ze3 proraziti chce, mů e ž být sice nej­ poctivě jší , ale je jistě ­ nerozumný» Poctivý a rozumný demokrat tedy jest tenkrát radikální, když vidí, že jeho síly dostačí vykoř enit i ně o c aristokra­ tického, nepoctivého a neliberálníhoj kde ale toto jemu pro­ tivné v tak hrubé moci se jeví, že nemožno jest najednou a úplně tuto moc znič iti , tam jest mírný /moderados./, to jest, on se nepodrobuje této moci, ale hledí ji poznenáhla seslabi— ti a koneč ně , nad ní zvítě ziti , »»»Žádný demokrat a iiberalista nemů e ž se jinak spokojili, než úplnou demokratií a svobodouj on tedy nemů e ž jen. na polovi­ ci neb ně kter é č ást i př estati f ale on nemusí všechno chtíti najednou, když to není možné, nýbrž vždy jen tolik,..Oo. možná dostati a poraziti, a o ostatek opět dále se př ič iň j uje kdežto př epjatc i najednou všechno žádajíce, př eceň ujíc e sil svých č ast o všechno ztratí a nic z toho nedosáhnout, co si žádali. — Takovým způ sobe m musíme hledšti na politické sna­ žení našich č asů"./Národní Noviny, srpen 1348/ Íeští radikálové usilovali na rozdíl od Havlíč a k o okamži­ HHBfflamDSBBBBHMBBaBHaraBffl^^

52 

turní a politickca mocíj tou mě ro u koneč ně , kterou mxlita­ risrn př estáv á být hlavním pro­ jevem a strážcem č innost i ná­ rodní ­ tou mě ro u stává se kulturní a také politická svo­ boda národů menších možně jší » Arci že tato svoboda je re­ lativní právě proto, že podmí­ ně a n je asociací s národem ne­ bo s národy jinými ve vě tš í státní celek. Avšak nesmí se zapomínat, že rostoucí vzájem­ ností všech států a národů ta­ ké svoboda států samostatných je dnes relativní, jak vidíme z rů znýc h úmluv a smluv poli­ tických a hospodář ských » Do— dokonce pak ně kter é státy malé požívají vlastně jen samostat­ nosti podle jména,.» Svoboda politická musí se dnes více projevovat politikou vnitř ní , hlavně v politická svobodě obč anské , v dokonalosti a po­ kroč ilost i zř ízen í společ ens ­ kých. Politikové př ihlížejíc í k vě­ ci a ne ke jménu nebudou se spravovat prázdnými he&ly a ne­ budou se spokojuvat politický­ mi formalitami. Proto Lez oba­ lu př ipouštíme , že za pomě r ů dne ž n í c h samostatný s t á t č esk ý rázem uskuteč ni ­ talný není. Avšak nemáme prá­ va rozhodovat státoprávním pro—

gmra?rsaga a a s: s sssgggBassgrarggsaas KBZsrrsKgKRgB í bez té násilno outržcni Č ad:, oč tehdejšího Rakouského císař stv ohledá na nevyspě los ť č esk é společ nost i a bez př íslušnýc h vo­ jenských e finanč ě n materiálních př edpokladů .Př m ito poč ítal i s pORceí ně meckýc h decokratickfch radikálů, kteří si nejen ve avéir. naivním politickém poč ínán í nikterak nezadali se svými Sešlými protě jšky , nýbrž také fakticky odmítali jakoukoli sku­ teč no u svéprávnost č esk á společ nosti ® Bohorovné nerespektová­ ní okolností č eským i radikály Havlíč k e oprávně ě n odmítá jako politickou dštinskost, Právě tak posuzuje ruského profesionál­ ního revolucionáře Eakunina, duchovního kmotra našich radikálů a př ito m poukazuje na charakteristický rys revoluč níc h fanati­ ků, na jejich politickou tezchurakternost, jež prozrazuje vnitř í n spř ízně nos t politického radikalismu s despotickými for­ mami vlády: "Bakunin vydal, totiž ně mecko u brožurku Aufruf auf die Sla­ ven..., která by  3e mohla považovat za dílo 151etého v nadmo­ síč níc h ř íšíc h blouznícího studenta, o které se ale vším prá­ ve m ř íc i mů že : "Jů aoh o kř iku , málo vlny".».Pan Eakunin nežádá totiž v této své brožurce nic menšího, než abysme hned vy­ hnali všechny krále a mocnáře a nadě lal i v Evropě samé repu­ bliky 1 Kromě toho dovoluje si Bakunin v brožurce své dle hesla jezovitákého: "Úč l e s v ě tí p r o s t ř e d k y" také patrnými lžemi pů sobiti , a takové jednání nesrovnává se nikdy s charakterem rozumné a poctivé politiky o musíme  v e l i ­

gramem o budoucnosti pokolení př íštích . Národ šesti­, osmimilionový /se Slováky/ není. v ř Łd ě náro­ dů politicky samostatných nej­ mensí, národ, jenž už samostat­ ný byl, národ Husův a Komens.­ kého právo své existence, prá­ vo. svého jazyka, právo své spolupráce kulturní má a tím­ to právem vynutí si také v rů znýc h a stále se mě nícíc h po­ mě rec h politicích nutnou míru samostatnosti a nezávislosti politické..« ...Dohodnutí s krajaný ně­ meckými je historicky danou nutností tím vě tší , že se ná­ rod č esk ý a ně meck ý na roz­ sáhlém území a v dů ležitýc h místech velmi spletitě prostu­ pují... Př ejem e si dohodnutí tako­ vé, jímž zabezpeč en a bude úpl­ ná r o v n o p r á v n o s t , a jímž politická svoboda a zejména s a m p s p r á v a získá. Př ejem e si, aby všecky změ y n ústavní a státoprávní námi požadované se mohly dít v souhlase s našimi krajany ně meckými.. . Vývoj všech zř ízen í v ze­ mích č eskýc h odkazuje k n á­ r o d n o s t n í m u r o z d ě l e n í; jsme tudížvv zá­ sadě pro rozdě len í umožň ujíc í

53 

ce litovati, kdy?, demokratie k takovým prostř edků m sahá, kterých jaří despotické vlády užívaly a v ošklivost  33  3 nimi uvedly." /Národní Noviny, leden 1849/ Havlíč k e v této souvislosti upozorň uj e na bezcharakterní jed­ nání pozdě jšíh o konfidenta rakouské policie, radikála Karla Sabiny, který napsal proti vládnímu nař ízen í o př edbě á žn cen­ zuře tisku "...až k smíchu zuř iv ý Slánek... ve kterém p. Sabina již mluví, jakoby svoboda tisku byla zrušena: "Dr.es snad naposledy ř íc i exíme pravdu a opravdivost našeho postavení" atd., kdežto zatím všechna následující č ícl a jeho novin a všech jiných č asopis ů pražských jaou do očí pijícími dů kazy , že svoboda tisku ani za mák skrácena není ... než jak se za­ chovala slavná­ redakce Novin SI. Lípy po takovém kř iku ? Když všichni redaktorové na zlejší radnici voláni byli ... uvolil se redaktor Pan. Sabina dobrovolné je?tě víc než ministerstvo žá­ dalo ­ uvolil se, svoja noviny o hodinu dř ív e posílati! ... Co tomu ř íkáte ? Př d e svě te m a př d e svými č tenář i chce p. Sabina ministerstvo zrovna pohltit, a pak, když k Semu«př ijde , jest po­ tají poslušně jš í ovč iča kvíce než ministerstvo žádá! ­ Jest to politický charakter? — " /Národní Noviny, leden 1849/  Polemika s radikály se 3tala pro Havlíč a k př íležitfst í k tomu, aby veř ejn ě vyslovil své názory na to, jak jeho revoluč ě n fanatič í t protivníci chápali a plánovali revoluci, na sou­ vislost jejich pojetí revoluce s reakcí a na problém revoluce • »MaBaiMHMHWHttHaMaKMMBMKMMHMHMaaBMMMMM^

514 

tc, aby si každý národ spravo­ val záležitosti své sám a na odpově dnos t vlastní. Nevidíme v takovém rozdě lován í žádného porušování jednoty země, nao­ pak vidíme v něm teprve mož­ nost pravé organické souč innoa. ­ ti..../Z programu "realistická" strany, př ijatéh o na ustavují­ cím sjezdu 31.3. ­ 1.4.1900 a schválenému ve své podstatě i na 3. sjezdu 6. a 7.1.1912/ pi»a«B!iii>WHBMBmraaamaani!BWtT strana  1912  státoprávně pokroková 1912 «• «• • BBBBBBBamnnramBaKiaEBBWH i Základním úkolem strany jest usilování o provedení stáaií samostatnosti zemí č eskýc h na základě č eskéh o státního prá­ va. Při tomto svém úsilí opírá se strana o státní akty, zaru­ č ujíc í zvláštní postavení ko­ runy Č eské.. . Se základního svého stano­ viska státoprávního posuzuje 3trana také poměr náa k zemím a královstvím na ř íšsk é radě zastoupeným. Neuznává ústavy, které nedo­ stalo se sankce č eskéh o náro­ da a která byla udě len a bez ně o h a proti ně mu.. . Strana neuznává právnost existence ř íšsk é rady,jež dle úmyslů pokusů ústavních z

WBIUB^I WWW W W WWWBWBHÍW WHHHimBIHWHBIBIHmUHMMBMW

WimWIIWBHHHUBIIWMBMJaBBJBgBBBOT

r. 1861, 1862 a 1867 jest  vý­ razem a obráncem  ně mecko­cen —  "Kdo ale  jen ve  slepé  zuř ivost i myslí,  Se se hlavou zed  pro­ tralistické  myšlenky»..  Jazyku národa č eskéh o  náleží  razí a že snad  již všechno  dobře  poř ízen o  jest, když  se  jen  prvé místo  v zemích koruny  revoluce  poč ala ,  tř eb a bez dobrého vypoč tení , mů že­l i se vyhrá—  Č eské o  ­  Jazykům druhých národnosti,  ti: ten zasluhuje,  aby byl politován a do politického  blázince  ně meck é ve všech tř ec h  zemích,  zavř en . Revoluce  proti  despotům  jest krásná vě , c ale  jen když  a polské  ve Slezsku, př iznáv á  se rovné  právo.  se podaří  .»» Jest  to ovšem bolestné  postavení,  zvláště když  Práva  jazyka č eskéh o  jsou  vidíme,  z jakých př íčn se nám dostal»...zrušení  i našich  svobodj  odvě é k a domácího  pů vod u a ne­ mohou být upravována nikým a  a že nás nyní do nevole  př ivedl a právě  ta strana, která  v zas­ žádnou moci mimo  země  ty  sto­ lepenosti a př emrště nost i své o sobě myslí,  že jest ona hlavní  jící a proti vů i l národa  č es ­ kého» » »  podpora svobody. Nebot  si mohl každý rozumný  dobře  pomysliti,  Z historie  nabyla  strana  že vláda č ek á  jen na př íležitost ,  aby mohla Prahu Báti do sta­ př esvě dči  ena události  souč as ­ vu vojenského,  a aby se tak zbavila nepohodlné  opposice, kterou  né  je utvrzují,  že dobrovolný  smír mezi rt§mectvem a Slo­ nyní  skoro  jen Č e chové proti ni č init i mohli. Te3 dosáhla  vlá­ vanstvem  je nemožný»  S tohoto  da velmi lehce óuč el e  svého, a kdo  jí k tomu pomohl? ­ Strana  svě tovéh o nazírání  č esk á  otáz­ ka stává  se otázkou mezinárod­ slabounká ně kolik a  př emrště nců ,  tak že se ukázalo  opět  skuteč­ ní, která vyžaduje  také  stejně   ně to, co my vždy ř íkáme , že si totiž reakce a destrukce  ústa*  mezinárodního  pů soben í se  strany  zodpově dnýc h  č initelť k  vič ě n do rukou pracují a o svobodu nás př ipravují»»»tu í zapo­ č esk é  politiky.  tř eb í  jest poctivé  vů le , mnoho  práce a mnoho  schopností a  I bude  strana svě domitě   dbá—  ti o získání  sympatií všech  opatrnosti»  Proti  svobodě národů pracuje  se  nejchytř ejším i  evropských národů ,kteř í v zá­ prostř edky,nesm í  se tedy pro svobodu bojovati hloupé!».«Až  pase Slovanstva  a Ně mectv a  stojí proti myě léne e veIkoně—  posud  byly v Rakousku dvě svobodě konstituč í n  velice  nebezpeč­ vů bec : 

né strany, a sice  strana reakcionář sk á a strana př epjatců , proti kterým jsme vždy  zároveň bojovali. Obě tyto  strany  jsou 

mecké.»»

/Z programu strany  státopráv­ ně pokrokové,  př ijatéh o  na  sjezdu 7. 4»  1912/ 

55 

aaatgsaasyBagjBsggsspssansnggagac sar^r v żobě slabé, ale jedna druhé pomáhá vždycky k vě tš í sí­ le... nojvě tš í č ás t obč an ů je liberální a pleje si slř obod u po­ ctivě; když ale př ílišn á zuíivost př epjatc ů nebezpeč m í lirozí a reakcs, poukazů jí c na to, do pléště poř ádku , bezpešrcsti a bia« holý tu z 4ou ošklivou hlavu zahalí, což divu, žc veliká č ás t liberálních, ale bázlivých e nezkušených zavést as dá n ve stanech reakce hledí útoč išt ě př ­s d zuř ivost í př epjatci ? Tak se t vím př e ­ ::íll reakce • no outraty liberální strany prostř ednic pjatců« 3 druhé strany zac, když reakce hrdě zvedá hlavu , a vláda sama k ní se kloníc svými bucL opravdu než zdánlivě svo­ bod? škodlivými kroky, budí všeobecnou nedů vě ru , což divu, že hlasy př epjatc ů u mnohých liberálních ­nalézají př íznivéh o slu­ chu, a zdržujíce je od dosavadní rozvahy, př eváděíj je do své­ ho táboru, č m í se sílí strana př epjatců . .« pravá liberální strana jak skrze reakci, tak skrze př epjť atos t mnoho zeslábla, z č eh o povstalo všechno neště stí . Nebot ani reakce, ani př e ­ pjatost nemů e ž nic trvalého a Sta ctného vyvě sti , a kdyby sobŁ zů staveny ; byly, stalo by se to, 'co vypravuje bajka o dvou bo­ jujících vlcích, z nichžto jeden druhého tok sežral, že jen ohony na bojišti zů staly . Tak by též reakcionáři a př epjatc i jedni druhé svě šeli , nebol beztoho si ustavič n ě šibenicemi jedni druhým hrozí. Liberální strano ale nedrží vů be c mnoho na šihenice a nepovažuje je nikdy za nástroj k politickému př esvě dč ení . Liberální  strana považuje i př epjatc e i reakcio—

56 

HajsmgOTTrgEiiEgHaiiBSffisa amas  g x 3 k "A  kramář  19131913191319131913  ..0 samostatném státu č es ­ kém ve stř ed u Evropy,na linii státní a hospodář sk é erpanse Germánstva nedovolují sx. v Č e ­ chách myslili než nanejvýše ­ nezralé politická dě ti . Svým geografickým položením & svým hospodář ský m významem je krá­ lovství Č esk é př edurč o en býti základným kamenem veliké moci, vlastní nebo cizí. Prvním ne­ dovedlo se udrží tioA poně vad ž náš národ v ř íš i trk rů znoro ­ dé, kus žádný druhý národ ne­ má př evážn é vě tšiny , nejvě tš í má možnost dcsíci nerušeného, svobodného rozvoje, a poně­ vadž v ř íš i takové mů e ž dokon­ ce doufati, že svou kulturní a hospodář sko u silou, svou po­ litickou potencí domuže se také vlivu na celou politiku státní, vnitř í n i vně jší , je docela př iroseno , že všecka č esk é politika vždy poč ítal a a poč ít á jen s jedním: s Ra­ kouskem, ovšem s jiným,lepšíc než je Rakousko s historickou polit i kouv ně meckou , zhoršenou ještě maď arský m násilnictvím proti národům slovanským v posledních 45 letech. Zde je nejtšžší problém politiky č esk é a ­ rakouské« Je vů be c možno  jej rozř ešiti,aneb o  jsme na vě y k odsouzeni k úžas­ nému rozporu mezi chtě ní m a 

• — • — •l M náře za užiteč á n a všímá si Jejich hlasu, nadadouc se oa nich ale vésti: př eapjatcov é jsou užiteč ý n kvas pokroku, reakcionáři jsou ušitecná uzda, aby se př íli š daleko nezabě hl o neště st í by byla ale jen tenkrát, kdyby byl sáný kvas aneb samá uzda." /Národní' Noviny, bř ezen , kvě ten , č ervene c 1845/ Politická bezcharaklernost radikálů, která je č in í faktickým spojencem reakce, má, jak Havlíč k e ukazuje,, své hluboká vnitř í n př íč iny : "Jakáž za tajnými spolč ením i aspoň na mnoze ukrývá se nedosta­ tek poctivosti a odhodlanosti k obě tem , rovněž je celkem, nevy­ hnutelná, že pak. potají a v ożrů zně , ní v samovolném spuště í n sa pospolitosti 3 národem a z osobivé dychtivosti po vlastnomoč ní m rušení jeho zákonů a stanovení jeho osudu, vyrodí se zpupný, sobě chtiv ý duch. kastový. Není potom nic nepř irozeného , že lid takovými úkazy, tím obyč ejný m nezdař ení m se tajných spiknutí a zoumysiných nastrojených revolucí a nebluhostí jejích násled­ ků zastrašený­, právě zdrží se od spolubojování pro svobodu." /Slovan, leden 1351/ Polemika s radikálními politickými odpů rc i př iměalHavlíč a k k tomu, aby se dů kladn ě zabýval problematikou revoluce: "Hlavní pravidlo při všech č i n e c h politických musí býti chladná, vší náruživosti prázdná rozvaha. Rozč ilen í jest dobrý pomocník, nástroj k provedení každé dů ležitě í jš vě ci , ale vždy skuio jest neště st í tam, kde ř ídit i chce. Př íklad y hMMMHSíaH^Hmr^RKMKMMMMMHMMMaaHMXKM^

cítě ní m národa a mezi snahami  a cíly ř íše , z které př ec e  ná­ rod. nechce ven a v která hledá  s neochvě jno u trpě livost í  svou  lepší budoucnost?  ...R kouska v zájmu své exi­ u  stence0musí se zbaviti nátě r ně mecko­madarského , musí svou  politikoutkázati, že chce svým  Slovanům dáti takovou možnost  svobody a rozvoje všeha národ­ ního života, jakou mají  jinde  —  jinak neubrání se nebezpečí  slovanské  otázky.  Po událostech na Balkáně   nelze jí více obejiti, nutno  jiti se Slovany, anebo ­ proti  nim, a vzít i na sebe všecky  dů­ sledky  takového  rozhodnutí...  Kdyby však naše všechny  nejpoctivě jš í  snahy a úmysly  byly marný, kdyby Rakousko  ne­ dovedlo se vymaniti ze své po­ litiky protislovanské,  pak at  neviní nespravedlivě  nás, že­ vě ř e v nezdolnou sílu a ži­ ím votnost svého národa a že také  nezoufáme nad budoucností —  Slovanstva.  /Z projevu K.Kramáře  "Problécy  č esk é politiky" z 11.1.1913/  BMlIBMBMIIIIflIMMTOTOBinraMBBMM« kramář  19141914191419141914  I. Slovanský Svaz nazývaný Slovanskou Ř íš í tvoř : í Ruska

57 

na to máme všude okolo sebe: náruživost, nadšení, dodává sice síly a vytrvalosti, ale zaslepuje a proto obyč ejn ě př emožen o bývá od chladné mysli, která dobře vidí okolo sebe prostř edk y a použiti umí každé cd náruživosti nepozorované okolnosti«.. Já  vů be c jsem veliký nepř íte l revoluce se zbraní a držím hlavně na revoluce ve hlavách a v srdcích. Ne snad prcto jsem nepř íte l tě cht o revoluc, jako ­bych neuznával právo národu se zbraní se oboř it i proti násilí a bezpráví, se zbraní si dobyti svou svo­ bodu.».. Vidíme, že skoro při všech nezdař enýc h revolucích obyč ejn ě vů dcov é a pů vodcov é jejich mají dobrou př íležitos t ještě v pravý č s a se odstraniti a ně kd e v cizí zemi všem ná­ sledkům nemilým pro osoby své se vyhnouti • • Revoluce se zbra­ ní nejsou nikdy tak nebezpeč é n pro osoby pů vodc ů svých, jako pro­národy, jest to hro v loterii s budoucností národu, a ne­ závidím. nikomu tu odvahu, která jej každou chvíli k. podobné loterii hotového najde... pouhá revoluce není postač iteln ý prostř ede k k dosažení svobody: ona sice, podař í­l i se, změ í n vládu, ale staré obyč ej e navrátí se brzy zase s novými osoba­ mi:» To. jest př irozen á a patrná vě c : nebot revoluce jest jenom prostř ede k ke zbavení se od špatné nenávidě é n vlády, ale ona ještě není sama v sobě prostř ede k k založení a udržení dobré vlády. Tu věc musíme míti př edevší m na zř eteli . Revoluce každá jest sama v sobě neště stí , ale tenkrát, když toto nevy­ hnutelné neště st í udě á l možnou cestu k budoucímu vě tším u

58 

Ř íše , Carství /království/ olské, Carství /království/ eské, Carství Bulharské, Krá­ lovství Srbské, Království • č ernohorské • ­ II» Císař Všech Slovanů a ce­ lé Rusi, Car Polský, Car^č esi^' , representuje Slovanskou Ř íš i př d e ostatními velmccemi,' vy­ hlašuje jménem ř íš e válku a uzavírá mír, spojenectví a smlouvy s jinými Velmocemi, jmenuje a př ijím á diplomatické zástupce^ jmenuje společ é n mi­ nistry války a námožnictví, a také ministra vě í c zahranič­ ních, který je souč asn ě ř íš ­ ským kancléř e^...Císa ř svolá­ vá a uzavírá Ř íšsko u Radu a Du­ mu» »» V. Ř íšsk á Rada sestává se zástupců č lenůSvazu. Ruské Ř íš e má na př. 25, Carství Polské 5, Carství Č esk é 4, Srbsko'4, Bulharsko 3 a Č ern á Kora 1 hlas.»» VII» Svazová státy mohou být donuceny k plně í n svých povin­ ností rozhodnutím vě tšin y Ř íšsk é Rady... ' VIII. Ř íšsk á Duma sestává z 300 č lenů , na př . : 175 z Rus­ ké Ř íše , 40 z Carství Polské­ ho, ­30 z Carství Č eského.. » /atd./ IX. Slovanská ř íš e př edsta ­ vuje jediné obchodní a celní

gtě stí , tentokráte musí každý moudrý tuto nehodu snésti trpě li ­ vě; v nadě j i onoho po ní následujícího blaha „».Také pak nebude nikdo moudrý dě l^t i revoluce pro revoluce samé, nýbrž jen pro­ to, aby na ně následovat! mohla dobrá vláda a kde nemám jistotu neb pevnou nadě ji , že by po provedené revoluci se mohla zař ídi — ti a udržeti dobrá vláda, tam jest hř íc h nad národem raditi neb pů sobit i k revoluci, neboí uvaluji se na národ jenom nehody re­ voluce, aniž mu mohou pojístiti jakých výhod z toho ... užitek z toho nemá nikdo jiný než ti, kteří se skrze revoluci k vládě dostali a nyní místo­ př edešlé , revolucí zrušené vlády, zase mo­ hou koř istit i z národu. J e n o m n á r o d z a c h o v a l ý a v z d ě l a­ n ý m ů že l i t i s v o b o d u a s p o j e n o u s ní d o b r o u v l á d u , tuto praviu^­které nás učí zkuše­ nost z dě jepisu,musím e vždy př edevší m na zř etel i míti.Národ ne­ vzdě laný , kdyby se celý zkrvácel samými revolucemi, nedocílí př ec e svobody a práva,nýbrž bude vždy zase brzy ošizen a do li­ hovlády nazpět vtlač en.Náro d mravně zkažéhý byt by i vzdě lá n b&ljpř ec e zase svou pokažeností plete vždy sám'na sebe metlu absolutie»».Kdo tedy chce dě lat i revoluce, musí dvě vě c i např d e povážit: p ř e d ně má—li pevnou nadě j i vyhrát, z a d r u h é má­li pevnou nadě j i po výhře ržravésti lepší svobodu a lepší vládu, než byla ta, piloti které revoluci způ sobil.» » Není nic snadně jšího , než způ sobit i revoluci u národa utlač e ­

území»». XVIII. Ve všech neruských zemích Svazu je povinné vyuč o ­ vání ruštině poč ínají c druhou tř ído u obecných škol... Na vy­ sokých školách musí býti sto­ lice ruštiny, ruských dě ji n a literatury. Př ednášk y z tě cht o oborů, př ednášen é rusky, jsou povinné pro všechny poslucha­ č e . X K . Vojenská služba je stej­ ijá pro všechny země Slovanské Ř íše...Společén výdaje na ar­ mádu a loástvo...,rozpoč ítáva ­ jí se podle poč t u obyvatel jednotlivých států. Carství Č esk é a Polské platí bě he m pr­ vních 25 let více než ostatní č lenov é Svazu... »».Velící.ř eč í v celé armádě a lodstvu Ř íš e je ruština. Všichni dů stojníc i jsou povinni znát rusky» Vojácij dů stojníc i a vojenští úř ednic i skládají př ísah u nejen panovníkovi dané země, ale i Slovanskému císa­ ř » i .. XX. Císař jako Car Polský a Č eský , jmenuje v obou carst­ vích námě stky , kteří za jeho nepř ítomnost i jsou náč elník y obč ansk é správy země .. » /Z návrhu "Ústavy slovanské ř íše" , vypracovaného podle vzb­ ru "Deutsche Bundesakte" KeKrarnář m e a př edan é v č ervn u

59 

nmBBaaamncBPnamMaaBanM níhcj ale ten má zásluhu, kdo př ived e onen národ do takového stavu, ve kterém schopen jest cizí libovů e l se sprostiti a svo­ bodu pravou si zař íditi . Jakým způ sobe m se pak toto osvobození stane, to jest věc lhostejná, nejlépe a nejzáslužně i j ovšem, když to jde beze všeho boje a beze krve» Jest patrno, 2e uti­ skovatelů jest proti velikému poctu utlač enýc h tak málo, še boj mezi nimi byl by asi jako boj mezi koč ko u a lvem a že by vlastně veliký poč t e utiskovaných jen vů i l svou dů razn ě proje­ ví ti potř ebova l a hned by př estát í musela všeliká libovů e l a útiskyo K tomu ale bylo by zapotř eb í takové vzdě lanost i a svornosti všech utiskovaných, která se zř ídk a kde najde, po­ ně vad ž je vždy hlavní péče utiskovatelů udržeti své poddané v nevě domosti , v pově rách , v nesvornosti, zameziti jim všelikou př íležitos t k srozumě í n a ko sjednocení® Proto také zř ídk a kde se svoboda vydobude zcela bez boje hmotného a bez krvepro— lití: neboz vě tšin a lidu zů stan e neutrální a nedbá o nic, a straně národu ­ a svobody milovné nepodaří se sebrat! takovou ~tOC, aby již při pouhém vystoupení její upustili utiskovatelé od svého utiskování, nýbrž zapotř eb í jest obyč ejn ě ve sku­ teč né m hmotném boji poraziti je a př inutit i k upuště í n oa ne­ spravedlivé vlády»..lehko jest o.sem tomu mluviti o zákonních cestách, kdo sám ve své moci a libovů i l má zákony a plete si z nich dle libosti karabáče a pouta na svobodu a právo; zkušenost celé historie nás uč í , že na tom nč í n možno vybojo—

111+ 

1914 ruské vládě prostř ednic ­ tvím V.P.Svatkovského/ BMMMBBainMmBannaMMnBn šmeral 19131913191319131913 ».»úvahy o existenč ní m osudu RaK.oueka~Unersi>.a nesmě í j ji? býti považovány jen za úplně abstraktní debatu. Stát sku­ teč ě n byl v nebezpečí nejváž­ ně jší m a to se mů e ž vrátit» Ovšem že za úplně pochybená, jak ještě dokáži, nutno pova­ žovati opatř ení , kterými vlád­ ní kruhy míní mu č eliti , ale fakt nebezpečí samého popíra­ ti neize. Za této situace jsme povinni varovně kostatovat, že mezi stále širšími vrstva­ mi obyvatelstva, ne jenom jed­ né tř íd y anebo nednoho. národa, stále všeobecně jš í se stává nálada úplné apatie, roz­ mrjclosti, z př edstav y zoufalé bezmocnosti_prý š tící nálada lhostejnosti vů i č státu.•• .»»též ve velké č ást i lidí č eskýc h nejsou zrovna nejjas­ ně jš í a nejoptimistič tě i js instinktivní city o pomě r u ku státu. ¿Aáriá z č eskýc h po­ litických stran nemá vyslo­ veně programové stanovisko, které by bylo v rozporu s ideou stái,u — státoprávní

gggnrarcraac vati na zákonní cestě srobodu, nýbrž jen na revoluč ní ; to by oě y l uvážiti všechny vlády, které svou libovů i l chtě í j ukrývati żo forem zákonnitosti." /Slovan, únor 1851/ Havlíč k e nepokládal revoluci za zjevení, které samo od sebe ˇżpů sob í svobodně jší , demokratič tě í jš uspoř ádán í společ nosti , př edpoklade m takového uspoř ádán í je mravnost a vzdě lán í obč anů , tedy vlastnosti, které nemů e ž nahradit žádná ż'evoluce. Teprve když jsou tyto nezbytná podmínky splně ny , lze skuteč ě n zodpově d ­ ně uvažovat o možnosti revoluce» Havlíč e k se př esvě dč l i o tom, *e v našem národě dosud neexistuji nezbytné mravní a vzdě lá — nostní podmínky pro demokratické společ ensk é uspoř ádán í a proto pokládal za nejdů ležitě í jš politicky úkol nikoli př íprav u revoluce, ż­ýbřž co nejširší mravní a vzdě lávac í pů sobení , tj. vytvář en í nezastupitelných podmínek pro politickou emantipaci č eskoslovensk é společ nosti : "Je3t ně o c na tom, když se ř íká , že lid ještě není k svobodě dospě ý l a zralý: neznamená to ovšem jako ř íkaj í reakcioná­ ř » i že by ně kter ý tř eb a sebe méně vzdě lan ý národ svobodu a právo jemu udě len é n e s n e s l , ale znamená to tolik, že lid nevzdě lan ý než málo vzdě lan ý nebo mravně kažený n e d o­ v e d e sobě srobodu a právo vydobýti aneb náhodou vydobyté z a c h o v a t i. v

Ze náš národ v tomto smutném stavu se ještě z vě tšin y nachá­ zí, není snad zapotř eb í ukazovati, nebot bohužel! smutná zku­

program už dávno u nich doznal omezeného, oportunistického výkladu» Ale jistá neurč itos t panuje a dě í d se od generace e generaci..» Proto jest v echách tak populárním každý č i n destruktivní č innost i v parlamentu, každé obsrukč í n gesto. I když nemá v rozhodu­ jící chvíli nedorozumě í n mass ztě žovat i reelní postup č esk é politiky.., jest potř eba , aby o pomě u r ke státu bylo úplné, všech pochyb prosté jasno» »»»př edložen á vám resoluce, kterou máte uč init i usnesením, vyslovuje př ímo , že v e l k ý s t á t n í o b v o d u p r o s t ř ed E v r o ­ py, j e h o ž d ě j i n­ n ý m v ý r a z e m jest fiakous ko­Uhers­ ko, j e s t jak s h l e d i s k a č e s k é h o, tak s h l e d i s k a n a š e h o , p r o l e t a ­ r i á t u p o t ř e b n ým a že tato potř eb a národa a proletariátu č eskéh o není v rozporu s opravdu životním zá­ jmem žádné z jiných národnos­ tí v tomto obvodu súč astně ­ ným... Rakousko­Uhersko jest potř e ­ bou pro Cechy. ...na úplnou samostatnost v rámci malého státu mohl mysliti č esk ý národ 111+ 

šenost ukazuje to nejjlépe. Tím ale se spolu sama sebou ukazuje povinnost naše, povinnost všech tě ch , kterým opravdu záleží na dobyti a udržení svobody, totiž abychom odstraň oval i všechny př ekážky , která v lidu samém dosáhnutí a udržení svobody v ces­ tě vadí, abychom hledě i l národ náš př ivést i na onen stupeň vzdě lán í jak duševního tak i srdeč ného , který lid schopný'č i ­ ní, vydobýt! a udržeti si svobodu a právní vládu.»» jedná se »•• hlavně o to, abychom pů sobil i na veliký poč t e tě ch, , kte­ ří buž jen z nerozumu podporují neliberální stranu bu5 docela se pas'sivně /trpně / chovajíce, takto udržovat! pomáhá'jí staré zakoř eněélnechvalitebné zvyky vždy sami sobě na škodu» Hlavní povolání strany národhě ­liberáln í musí tedy býti, aby otvírala oči tě mto , aby je vzdě lávala , uvě domoval a a tak je uč inil a místo slepého nástroje cizí libovů e l dů stojným i oudy státní společ nosti . ICdosi pravil velmi trefně a pravdivě, že lidé a obč an é pra­ žádných revoluc, pražádných bojů, pražádných nesnází nepotř e ­ bují k tomu, aby byli úplně svobodní a aby mě i l právní a dob­ rou vládu, že k tomu nic jiného zapotř eb í není, nežli aby každý ř ek l jen: to chci, to nechci. Aby ale toto bylo možné, musí ještě všeobecné vzdě lán í mnohem dále pokroč it i než nyní jest, kdežto pozorujeme, že lidé ze zaslepenosti bucl sami pro­ ti svému prospě ch u jednají neb dokonce nic neč iníc e 'a o své veř ejn é záležitosti se ani dost málo nestarajíce, podrobují se

111+ 

bez poškození svého prospě chu , pokud byl národem jenom, agrár­ ním, nic nedovážel, nic nevy­ vážel, vše vyrobil, co potř e ­ boval k svému jednoduchému ži­ votu, a vše spotř eboval , co vyrobil. Tenkrát státoprávnic­ tví, do nejč istšíc h dů sledk ů promyšlené nebylo anachronis­ mem» Dnes už jsme národem ob­ chodním a prů myslový m a v ob­ chodu a prů mysl u teprve náš č e ­ ká velká budoucnost.Ted nedá se ani myslit na národ sevř en ý do tě snýc h hranic, život národa by ochrnul, kdyby nežil ve vel­ kém státním a hospodář ské m obvodu» Jen př íklade m uvažte, co znamená dnes pro č esk ý ži­ vot na př»  Terst»..  Ně mc i v Rakousku musí se. rozlouč t i se sny, že by na tr­ valo udrželi zde výsady, gicfc! dosud mají» Ale vždyOky, i za úplné rovnosti, budou zde už následkem své poč etnost i první mezi rovnými» Co je s jejich stanoviska lepší, toto posta­ vení, anebo hrát úlohu pátého kola od vozu pod panstvím, pruským? Stejně jako pro nás, tak také pro ně mohlo by jed­ nou být Rakousko­Uhersko bra­ nou da hospodář skéh o i kultur­ ního uplatnování se na jih i jihovýchod 'Evropy» Rakousko­U­ hersk^ stát jest potř ebo u pro

Každému, kdo s nimi strká» Jista jest sice, že strana protiliberální, která bez libovol­ ná vlády obstáti nemů že , všechno nasazuje, aby zamezila vydatné vzdě lán í všeobecného lidu, že její první péče všude jest obmezi­ ti a do své moci př ivést i všechny nejhlavně jš í a nejrychlejší prostř edk y vzdě lán í lidu, jako jsou školy, knihy, č asopisy , schů zky , porady atd000. Př ec e ale jeden velmi dů ležit ý a velmi vydatný prostř ede k není jí nikde do moci dán, totiž společ ensk é obcování, a kdyby dovedla reakce z knih, z č asopisů , ze škol, ze schů ze k veř ejnýc h vylouč t i každou liberální myšlénku, není př ec e v stavu zameziti jednotlivým obč anů m soukromé mluvení a obcování mezi sebou a tím rozšiř ován í poznenáhle moudř ejšíh o a liberálního smýšlení». To zajisté zů stan e vždy straně naší co jistý prostř ede k k rozšiř ován í svých zásad a ke koneč ném u ví­ tě zství , budeme­li jehom míti dosti vytrvalosti a obezř etnost i v užívání tohoto prostř edku. " /Slovan, č erve n 1851/ Rozšiř ován í demokratického smýšlení v ovzduší politické ne­ svobody soukromým pů sobením , považuje Havlíč e k za podmínku pro vznik nenahraditelného př edpoklad u trvalého svobodně jšíh o politického uspoř ádání . Př edpokladu , který je osvě dč ení m sku­ teč é n zralosti každého národa pro svobodu. Tímto př edpoklade m je z á k o nn ý o d p o r ; "Zákonní odpor jest nejlepší prostř ede k k hájení svobod pro­ ti vě tš í moci, k povzbuzování zmužilého ducha v národu, zákonní ^«• aeai*»H««BB«agnHnWM«MBBggaBBattMM«BMHBMHggBBgHBgggB8WggB»Bag B

Č echy , není škodou pro Ně mce , i národnostní ideály Poláků a Jihoslovanů nemusily by pro něj znamenati nebezpeč í , ný­ brž naopak cenný prospě ch , kdyby se na dě jinn é chvíle je­ jich ř ešen í zavč s a př ipravil . Sjednocenost a opravdová sve­ boda jak Poláků, tak Jihoslo­ vanů nedá se myslit na konec jinak, než proti Rusku a kdy­ by Rakouskp­Uhersko dovedlo se př etvořti v demokratickou federaci autonomně skonstituo— váných národů, jak naše reao— luce žádá, co př ekáž í myšlen­ ce, že by jedenkráte všichni Poláci i všichni Jihoslovaňé mohli se o něj opírat, býti s ním spojeni, snad např d e celní a vojenskou jednotou, snad ale i užším společ enstvím ? To jsou možnosti, př d e které my, podvratníci, stavíme cti­ žádost státu.». Jinou dů ležito u okolností jest, že př ípadn é dě len í Ra— kousko­Uherska nedá se mysli­ ti bez hejhrozně jšíc h váleč­ ných hrů z , ne bez jedné, ný­ brž bez celého ř etěuz válek. A Č ech y by byly nejvíce je­ jioh jeviště m.. . Snad okamži­ té obtíže by mohly způ sobit , že by mezinárodním ř ešení m při prvém dě len í státu dosta­ lo se Č echá m i samostatnosti.

111+ 

odpor jest první a nevyhnutelný  stupeň k dosažení pravé  svobo­ dy* Pokud to národ nepř ived e  tak daleko, aby neohroženě  žádal  plně í n danýcjt zákonů, a zmužile  se protivil zákonními prostř ed ­ ky každému libovolnému a protizákonnímu kroku: potud  nedozrál  ke svobodě, nedozrál k tomu, aby si dobyl úcty u vládnoucích  mocností» Jest to vlastnost  bohužel skoro př irozen á každé  moc­ nosti, že hledí déle sahati nežli  jdou její meze; nenajde­li  v tom odporu, zmizí zajisté  brzy př d e ní všeliké zákony,  vše­ liká práva, a jenom vů e l  její bude  jediným zákonem.  Zákonní odpor a všeliké prospě ch y  z ně o h vyplývající  zakláda­ jí se na tom, Se v každém skoro č lověu  k jest  jistý vrozený, od  Boha daný cit pro spravedlnost,  pro právo. Každý nezkažený  č lově k rozmrzí se a naplněn bývá hoř kostí , kdykoli vidí, že se  ně kom u dě e j násilí a nespravedlivost,  cítí oě klivos t  ke každé­ mu, kteio vidí páchati ně o c násilného, nespravedlivého, ně c o  proti úmluvám; ně o c proti danému slovu; č lově k nezkažený  cítí  útrpnost  s každým, komu se nezákonitě, nespravedlivě  dě je .  Kdykoli se tedy od vládního ně kteréh o  úř edník a neb orgánu komu­ koli ně o c dě j e proti zákonů , m nemá nikdy tuto kř ivd u mlč k y  snáě et i a snad té pohodlné zásady se držeti  p r o t i  p r o u d u  t ě ž ko  p l o u t  i*, nýbrž má se vždy vše­ možně hájiti zákonným způ sobem , tř eb a i z toho vě tš í nepohod­ lí měl a Škodlivě jš í pro sebe následky, nežli kdyby byl utr­ pě nou , kř ivd u mlč y k snesl. Kdyby každý každou utrpě no u kř ivdu , 

6h

Takto ve chvíli katastrofál­ ních př emě n dosažení  "státní­ ho práva" není  vylouč eno .  Pro Cechy, jako národ i zem,  byla 'by to však možnost ne j­ horší. Etyli bychom  osamostat­ ně i n jen př echodn ě  jako  dnes  Albánie, abychom  zachováni  byli jako koř is t  pro př íšt í  mě ř í soupeř en ícíc h  sil.  K d y b y  Sakousko­Uhersk©  ne m ě lo  s e  u d r ž e  v z p l á l a  b y  n o v á  t ř i c e t i l e tá  v á l  k a  n a d  E v r o p o u  a  o p ě t  j a k o  p ř ed  m í r e m  w e s t  á l s k ý m  p r á v ě   e c h y  b y l y  b y  s t ř e d em utrpení.. ...zaslepeným  šílenstvím  jsou myšlenky, že by mechanic  ká síla militarismu byla s to  Rakousko  zachránit.  ...mili­ taristická  opatř en í státu  téměř všechny  smě ř í nyní  uj proti Rusku, Rusko  jest  č ty ­ ř icetkrá t vě tš í svým rozsahem  než oelá ř íš e ně meeká . Jak  ohromný rozvoj hospodář ský ,  finanč ní , lidnatosti, vojens­ ký, mů ž e prodě la t  tento  ko­ los, proti ně mu ž máme hranice  své otevř eny , za 10, 15 let.  Rakousko­Ohersko  nemá síly,  aby mechanickou silou vo­ jenství př d e nebezpeč m í  toho 

BaiMiiiii»BM»«»»iimiii«iii»imiiif

každé obejití neb zrušení zákona zcela pasivně a tišeaiesl, nebude za krátký č s q ani pocitu o zákonitosti a právě. Č í m vě t ­ ší ale hluk v zemi způ sob í každé jednotlivé zrušení zákonu, tím méně krát e se osmě í l orgány vládní takový krok uč initi . NeboS každá vláda byt by se i k tomu veř ejn ě nehlásila, př ec e potají velmi dobře o tom ví, že všechna moc vlastně leží v národu a že vláda jest jen zástupce, zosobně í n této národní moci. Vláda každá dobře o tom ví, že kdyby proti ní bylo smýšelní celého národu, neobstojí dlouho, a proto ae musí vždy varovati toho, v

aby celé veř ejn é smýšlení nebo alespoň př íli š velikou č ás t je­ ho nemě a l proti sobě. Každým krokem ale, kdežto zákony své ru­ ší, nevyhnutelně proti sobě popuzuje vláda veř ejn é míně í n a č m í více se tedy podobné č in y vládní do všeobecné vě domost i li­ du dostávají, tím více to škodí vládě. Na tom se zakládá ona nesmírná prospě šnos t zákonního odporu, zvláště v zemích, kde konstituč í n a právní vláda není posud ustálena. Dobrým a rozumně vedeným zákonním odporem proti ta­ kové vládě docílí se vždy, jestli nic více alespoň toho, že si vláda nedů vě řeujtak rychle a tak všeobecně nazpátek kráč eti , Se př ec e alespoň v ně čme aneb na oko zákonů šetří — veliké to již vítě zstv í pro budoucí svobodu. Př íklad y toho a dů kazy , že tociu tak jest^ Hiidime všude: jsou ku př. vlády, které se proti rozlič ný m svým provinciím zcela jinak chovají a sice tím spra­ vedlivě i j a tím šetrně ji , č m í probuzeně jš í jest národ, č m í dův

to rozvoje Ruska se trvale chránit. Jenom tím, když svým vlastním př etvoř ením , př e ­ stavbou své ústavy, poskytnu­ tím svobody samostatnosti a kultury všem svým národnostem dokáže, že jest nutností pro své národy, když mírumilovnou, konflikty umírnující, o uzná­ ní vlastní neutrality stále a stále usilující politikou do­ káže, že jest nutností pro. Evropu a její mezinárodní rov­ nováhu, jen tím zabezpečí svou existenci proti všemu, cp př — i jiti mů e ž ... / Z referátu Dr.B. Smerala na XI. sjezdu č eskoslovensk é so­ ciálně demokratické, strany dě lnické , který se konal 7. — 9,12.1913/ nwwww wwwwwBtwminaniwwwwBwHWWWBMgg. seton­watson 19U191419141914 MHBBBWKHHBHHHHHKHWHBHWHBBaaHliHl ...Zprávy o vzbouř en í kolu­ jící v zahranič ní m tisku jsou nesprávné. Nebylo výtržnosti v žádném způ sobu.. . Cechy se naprosto, nemohou hnouti, dokud nepř ijdo u Ruso­ vé, avšak je sotva nadsázkou, tvrdíme­li, že smýšlení je tak jednomyslně ve prospě h c spo­ jenců, že ve skuteč nost i i Č e ­ chové ve službě policejní sympatiaují v soukromí s Rus— 111+ 

W B W MBttMMMM MMM MBMMM B W.HBJ MMIBWMIKBB1BBIII ra^iéji jeví touilU po svobodě» Č ím . více se národ podrobuje ve všem do libovů e l vlády, tím nešetrně i j se o ním nakládá. Pro př íklad y nepotř ebujem e daleko chodit. Zákonní' odpor, má­li ale býti k ně č u emplatný, musí též mít i své pravé vlastnosti. Nesmíme se snad proti takovým vládám a jejich úř adů m chovati hrubě, lehkovážně, urážlivě, náruživě atd., nesmíme v nič e m si sami dovolovati př estoupen í sebe špat­ ně jšíc h zákonů: nýbrž musí se vždy s nejvě tš í chladnokrevností, 3 všemožnou vážností a úctou, ale také s všemožnou pevností a neústupností, kde zákon jest na naší straně, pokrač ovati » Zá— knnnŁ odpor nemů e ž také sahati až na násilí, to jest, když vláda neb její orgánové tř eb a v protizákonní vě ci , násilí hmot­ ného proti komu užívají, nemá již zákonní odpor jeho jiti až zas k násilí, aby snad svou mocí tě lesno u hájil své právo: ný­ brž kde síla a hmotná moc nastala, tam př esta l již zákonní odpor. Ale zanedbávali svého práva, nehlásiti se, kde se nám bez­ práví żgjg^ mlč enliv ě suášeti každou libovů li : to není dů stojn é pro ř ádnéh o obč ana , jenž povšdom sobě býti má, že není otrok v ně které m východně asiatské m pašalíku, nýbrž obyvatel svobodný zemí, které ř ízen y býti mají jen dle práva, a nic podle libos­ ti jednotlivců. Není tedy dobře myslili: Což bych docílil, kdybych se dále hlásil, co bych př emohl , co mi to bude plátno atd. Kdybys nic

111+ 

a a  M§j informátor peč liv ě zdů­ razň ova l hned na zač átku , že nezávislé Č echy , po jakých touží, př edstavuj í m a x i­ mální program a jsou na­ prosto nemyslitelné, jestliže a pokud nebude Ně meck o rozdr­ ceno. Mladší generace pevně vě í ř v možnost tohoto maxima.». Bez rozhodné porážky Ně mec ­ a nemů e ž býti nezávislých ech; avšak bude­li jednou Ně­ mecko poraženo, mohou být u— tvoř en y v maximálních hrani­ cích. V tomto př ípad ě správný postupvby byl obnovili histo­ rické Cechy, Moravu a Slezsko a př ipojit i k nim slovenské kraje uherské /Slovensko/».., kdežto Užhorcd, Mukač cv o a Marmarošska Sihot by oy]y př i — vtě len y k ruské ř íši . żodle jeho míně í n nový stát by mohl býti toliko královst­ vím,nikoli republikou; bylo by to př ání m rozhodné vě tšin y ná­ roda» V ­uájr.u budoucnosti a př ­ e devším v zajmu budoucnosti vztahů rusko­č eskýc h — na to kladl oilný dů ra z — bylo oy moudř ejš í neuvádě i t na trůn ru­ ského velkoknížeto,nýbrž radS— żi néjakehc západního priacc, neklepe aunskuiio nebo belgické­ ho» Je toho míně ní , že v tom př ípad ě dů vě é rn styky s Ruskem

ytysrcsTgisrsrM w m.m im w hmwwbh m mm wmm.kí^m.mwmmmwm.mm  whm1  w wmmw wm ww nedocílil právě v té vě ci , o kterou se jedné, př ec e alespoň jistě docílíš toho, že toto bezpráví, které se ti stalo, více povyku a hluku nadě lá , více k všeobecné vě domost i př ijde , docí­ líš toho, že tak snadně se zas nic podobného nestane, neb ale­ spoň. že se tak rychle pokrašovati nebude na cestě bezpráví» A tím'již dosti jest docíleno." /Slovan, srpen 1851/ Zákonný odpor je Havlíč kov i školou národů ke skuteč ném u ob­ č anství , ke skuteč é n svobodě» Jedině zákonným odporem se zís­ kávají obč ansk é ctnosti a jejich nositelé jsou ochotni je trvale prosazovat v jakýchkoli podmínkách. Jedině tak si náro­ dy skuteč ě n zasluhují svobodu, jedině tak ji skuteč ě n získáva­ jí. Pouze takovým způ sobe m se z obyvatelstva stávají obč ané . Cesta zákonného odporu se zásadně liší od revoluč ní : cesty, jak ji propagovali a dodnes propagují politič t í radikálové. Zákonný odpor je Havlíč kov i vě cný m dů kaze m v polemice s poli­ tickým radikalismem., Zákonný odpor je nič í m nenahraditelným základem, pro př ípadno u revoluci, která by skuteč ě n mě l a smysl, je živnou pů do u politické svobody: "Zjevný tento odpor svobodného slova, tento neobaleně proná­ šený náhled všeobecenstva tvoří živel, v jakém tyranství nemů­ že vydržeti. Toliko národ, který se nechá př inutit i k mlč ení , jest zralý pro porobu. Avšak národ, který neváhá své míně n í zř ejm ě pronášeti, jest nepř emožiteln ý i naproti nejmocnějšxmn  násilníku .... nevyhnutelně potř ebn ý jest odpor zákonný, pakli M»«ailHlia»ai«MM»II»»a»lgaMBIl»»B«ltMBIIIIia»BltMBMimMMlMMt

n a g n c n m » m n •  mm m r n n a n spí Setrvají ­ jakkoli se tŁ mů e ž zdát na první pohled pa­ radoxní ­ než v př ípad ě př ím é vlády ruského panovníka /"di­ rect Russian sovereignty"/, což by vedlo jen k tomu,že by vystoupila rů znos t názorů. Volba panovníka má však zcela zvláštní dů ležitost , jestliže má býti obnovenowhistorické. království; nebot pak by v něm byla významná menšina 3 až 4 milionů  Ně mců , kteří by př ija ­ li dánského, nikdy však ruské­ ho, knížete. Se zř etele m k tomu ř eb a poznamenat!, že Ně mc i z ech obracejí sice dnes zraky k Berlínu, avšak př estano u tak č initi , jakmile moc Pruska bu­ de jednou rozdrcena, zatím co č esk é menšiny v severních. Ce­ chách zvednou rázem hlavu aa nového režimu. Šetrná a umír­ ně n á správa pod 'knížetem peč li ­ vě zvoleným,ponechávající ná­ ležitou volnost školám a ústa­ vům ně meckým , avšak zároveň č inn á podporující č esk é menši­ ny, má vybudovati konsolidova­ né Cechy daleka dř ív e než by se Berlín, jestliže vů be c kdy, mohl opět státi hrozivým. Tento nový stát bude m í t i dva sousedy — autonomní Polsko a Rusko samotné; a páro zdar plánu je nezbytné, aby Rusko, hranič il o př ím o s Cenha—

111+ 

MWWaiBWWWMHHBWaHIHWWHWHWaKItHiaWWaHBWWHWBKWMHHHližHBWaBW« hrozí', nebezpečí svobodě národu a ... blahodě jn ě ouč inkuje , když lid aspoň poně ku d pocituje právo i miluje svobodu a je schopen č innéh o obě tovnéh o ouč ástenstv í ... jistě patrno že leniví, podlí a nemužní národové bez obecnomyslnosti a obě tovnost i pro vlasteneckou č es t a svobodu, snášející tiše všelikou urážku i všeliké oslabeni, ani nezasluhují ani nedobudou  svobodUo.Nejsou­ li TŠak schopni mravního povzbuzení a posilně í n za př íklade m obě tovnýc h bojů. zákonných, takovým násilná vzpoura ještě méně pomů že...o . všechna síla státu spoč ív á v národu .»•> nepbř íd í nic proti ně mu , pokud nikoli sobeckost, nýbrž mravní moc jej pohádá a ustanovuje ..o, pravá, trvalá svoboda /jak my jí rozu­ míme/, ca  do vnitř ní ' své bytosti spoč ív á na mravnosti, co do své zevně jš í povahy na svobodném souhlasení svobodných mužů svobodného národu» Také vzhledem na zachování neb obnovení panství svobody platí zásada, že panství musí býti drženo umě­ ním a silami takovými, jakými bylo prvně založeno» Zákonný však odpor č il i snažení zjevnými zákonnými prostř ed ­ ky obecnou svobodu a ústavu pojistiti neb obnoviti, ji př d e ublížením brániti, vyhoví obě a m těm základním silám svobody} tajné samovolné revoluč í n podnikání jim je navzder a na ško­ du »»» zákonná cesta pro boje obč an ů jest tím samým pro; lid, č m í je kázeň pro váleč é n vojska ...» na této zákonní cestě, tímto zř ejmý m poctivým obě tovný m bojem, obsaženým v tom vybí­ zení k stejnému mravnímu vlasteneckému snažení lze snadno své • • • ««»BMBttKMBMHHWMMWMKMMMM ^

111+ 

mi. Toho však mů e ž býti docí­ leno jen tehdy, jestliže ruská armáda obsadí celé území, o nSž bě ží , a bude je držeti do­ sti dlouho, aby bylo možno provésti př edbě žno u organisaci. hospodář sk á a správní stránka problému je krušně jš í než stránka politická jež závisí př edevší m na úspě ch u ruských vojsk. Na hospodář skýc h dů vo ­ dech zakládá můj informátor svůj hlavní argument pro to, aby bylo poč ítán o s ně meckým i kraji severních Č e ch,a ta jed­ nak se zř etele m ke skuteč nosti , že v tě cht o krajích, jsou prů­ myslová stř ediska , bez nich by Č ech y nemohly být sobě stač , né jednak proto, že bude nutno, aby nový stát př evza l znač no u č ás t rakouského dluhu,_ a v tom př ípad ě méně než kdy jindy mů­ že si dovoliti ztrátu ně kte ­ rých nejbohatších krajů země, tím méně, ž§ hospodář sk é podmínky,^at by byla hranice vedena jakkoli, budou nepo­ chybně dále pů sobit i vytrvalý př írů ste k č eskýc h prů myslovýc h menšin v severních krajích Cech... /Z memoranda, která na základě rozhovorů s T. G. Masarykem v Rotterdamu v polovině ř íjn a 1914 napsal R. W. Seton­Watao»n a př edl i je britskému a rus—

« M I M W I 1 I I I W I H M 1 B H M 1 M 

spoluobč an y sjednotiti, z nich spolubojovníky udě lati , bojovníky s nepř emožitelnými , silami mravními.. Jinač , e ovšem, naopak vypadá to při tajných spolč eníc h a spiknutích a při samovolném revoluč ní m zrušení zákonných, cest a pomě rů . Jakož ža tanými spolč eními , aspoň na mnoze ukrývá se nedostatek poctivosti a odhodlanosti k obě tem , rovněž je celkem nevyhnutelno, že pak potají a v odrů zně , nív samovolném spuště í n se pospolitosti s národem a z osobivé dyehtivosti po. vlastnomocním rušení jeho zákonů a stanovení jeho osudu, vyrodí se zpupný, sobě chtiv ý duch kaštový» Není potom nic nepř irozeného , že lid takovými ú­ kazy, tím obyč ejný m nezdař ení m se tajných spiknutí a zoumysl­ ných nastrojených revolucí a neblahostí zastrašený právě zdrží se od spolubojování pro svobodu. ZvláštS v bojích proti stá­ vající mocnosti, když vě tšin a bývá konservativní, jsou mírní mužové: pro věc svobody nejvě tš í zisk! Ti však nezískají se ni­ koli samovolným sobeckým rů zně m ní a nepovolaným diktátorová­ ním, nýbrž takovou mravní odhodlaností, jež rozhodování pone­ chává všeobecné vů i l národa ... tajná tovyryšstva rovněž jako absolutní knížata, dvoř an y a dvorské ministry potkává brzy tentýž osud jaký potkal Karla I. anglického a Ludvíka XVI. franocuzského; ony nemají stejné city, náhledy, potř eb a s ná­ rodem, od ně ho ž se zvláště v č asec h pohnutých více a více od­ C&znjí, takto pozbývají síly, kterou by naň ouč inkoval y a mou­ drosti, od níž by př ijíma l rady a výstrahy '».o zákonnou mravní

kému ministerstvu zahranič í / č esk ý komitét zahranič í n

1915

Vystupujeme na politickou veř ejnos t v okamžiku, kdy ú­ stup vítě zn é ruské armády od nepř áte l se využitkuje proti Rusku a jeho. spojenců » m Sta­ víme se. na stranu bojuji cích slovanských národů a jejich spojenců bez ohledu na úspě h c nebo neúspě ch , protože hájí právo... K našemu vystoupení nutí nás však také živý cit slovanské pospolitosti; vy­ slovujeme. bratř m í S r bům a Ru­ sům a stejně bratř m í Poláků , m válkou tak krutě postiženým, vř el é sympathie. Vě ř e ím v ko­ neč é n vítě zstv í Slovanů a spo­ jenců a jsme př esvě dč , eni že toto vítě zstv í Slovanů a spo­ jenců bude na prospě h c celé Evropy a lidstva.• » Č esk ý národ svobodnou volbou krále z rodu Habsburského, spo­ jil se s Uhry a ra^kouskými Ně mc i v soustátí rakouské; dy­ nastie však postupnou centra­ lisací a germanisací vytvář e ­ la jednotný stát absolutisti­ cký, porušujíc proti smlouvě samostatnost č eského , státu na venek i uvnitř. Č esk ý národ vysílen evropskou a habsburskou

111+ 

aaaPaBMIMMMBBBEIBMnHBggBMBKIggMBBBMBHMIBMMMWBMGBagBMaMPP

mmmmMmmmw, 

©posicí. odzbrojí  se i mravní  síla utiskující moci, kdežto  pro­ tozákonním, tajným, oukladným válč ení m  ještě vybízí a jaksi  ospravedlň uj í  se  její tyranské utlač ujíc í  prostř edk y  ..• kde si  však národ s dobrými př ípravam i  a s dobrou kázní na dů stojn é  cestě svobodu svojí  způ sobil , tam zajisté umí si ji také  pojis­ tit proti př irozen é reakci, proti novému despotismu.." 

protireformací dovedl tomuto násilí úspě šněij č eiit i tepr­ ve od svého obrození... Všecky strany domáhaly se samostatnosti národa posud v rámci Rakousko­Uherskaj prů­ běh bratrovražedné války a bezohledná násilí Vídně nutí nás domáhat! se samostatnosti bez ohledu na Rakousko­Uhers­ ko. Usilujeme o samostatný stát č eskoslovenský . ..Rakousko poraženo nejen Ruskem, nýbrž i tím malým, tak opovrhovaným Srbskem, a stalo se dependencí Ně mecka ; dnes pod vedením Berlína na' chvíli se zotavilo, ale to zoufalé napě í t sil nás nemýlí, jest jen dů kazem,ž e Rakousko­ Uhersko již abdikovalo. Ztra­ tili jsme dů věurv životnost Rakousko­Uherska, neuznáváme již jeho oprávně nost ; svou neschopností a nesamostatnos­ tí podalo celému svě u t dů kaz , že slovo, o nutnosti Rakouska je př ekonán o a právě touto válkou vyvráceno .Ti. kdo háji­ li možnost, ba nutnost Rakous­ ko­Uherska ­ a byl to jednu dobu sám Palacký ­ chtě l i fe­ derativní soustátí rovnopráv­ ných národů a zemíj avšak Ra­ kousko­Uhersko dualistické sta­ lo se potlač ovatele m ně meckýc h

Havlíč k e dále uvádí nejdů ležitě í  jš způ sob y  zákonného  boge:  " 1/  Zákonné odmlouvání a odpírání při bezprávných  poruč eníc h  a porušeních,  jakQŽ také žaloby, a stížnosti až k nejvyšším  místů ^ m  aby se bezpráví a právo objasň ovalo , |by vyšší ouř ado —  vé bud sami př iznal i bezpráví  a je odstranili, či aby  jeho  potvrz'ením sami museli slabochům  dobře  smýšlejícím  strhnouti  bě lm o S' očí nad pravým stavem  vě cí .  2/ Veř ejn é horlení  proti bezpráví a pro. právo na všeliké mož­ né právní  cestě, nejvíce  pomocí domácího  i zahranič níh o  tisku.  Musí se to však díti způ sobe m  takovým, aby pakli nastoupí pro­ následování  a odsuzování, toto nemohlo  se považovati  za zavině*  né, nýbrž aby v lidu co patrný  dů ka z despotického, násilí a bez­ práví,  též co muč ednick é utrpení pro svobodu rozSiř oval o  smysl  pr® zákonnou oposici.  3/ Vynalézání a užívání všelikých cest a prostř edků , kterými  by se pravda a př esvě dčí vlastenecké  en do lidu vště poval o a  kterými by se souhlasný výraz smýšlejícího  lidu poř d á více  zo­ becň ova l a sílil» Prostř edk y  takové  jsou: tisk, písemné  sdě lo ­ riMg^^

111+ 

vání, listy, demonstrace  t.j, projevování  smýšlení, př ípitky ,  schů zk y  a shromáždě ní ,  cesty, adresy, petice, podporování  żhudších vlastenců  zvláště pronásledovaných  atp,, kde by pak  nebylo mluvení vč s a a na místě, tu výrazně mlč ení ,  opominutí  holdování; zvláště  toto poslední bývá č ást o  jediným možným a  vhodným způ sobem , kterým se knížatům dá pově dít i pravda § vý­ straha do očí o.  4/ Rovněž dů ležit é  jest nepotlač iteln á  projevování  soucit­ nosti a ouč astenstv í  při veř ejné m ukř ivděí  n a bezpráví,  zvláš­ tě při procesech aj. Národ  dokavad  se mů e ž  pokojně  a mlč y k  dívati, když  jeho nejšlechetně jš í  mužové pro  jeho práva a bla­

a nemaSarských národů,  je př e ­ kážkou ­míru v Evropě  a zvrhlo  se v pouhý nástroj  dobyvač nos ­ ti Ně meck a na východ, bez  vlastního  positivního  cíle,  neschopno  vytvoř t i  organický  celek rovnoprávných,  scbod­ ných. a kulturně  pokrač ujícíc h  národů ,» »  V  Pař íž i dne  14,listopadu  1915  /Z prohlášení. "Č eskéh o  komité­ tu zahranič ního" ,  podepsaného  Josefem Dť lrichem , T• (ż• Masary ­ kem. a 11 př edstavitel i  Č ech ů   a Slováků,  šijících v Rusku,  USA, Francii a Anglii/ 

ho ve vě zeníc h hynou,  jest mlč y k  k hanbě a porobě  odsouzen» 

OTBHaKWHMgBfTOBBMMaWWMWMggaaiBB: masaryk  19151915191519151915  Kdo  se bojí na pravém místě promluviti,  ten at také mlč y k  snáší  re^TOCTBflrgm« aanBBBnaBMPBmmaBn; bezpráví» Bohužel! mravní zpodlení národů bývá ten nejžalost­ »»»Když  Anglič n a mluví  Q  n á ­ ně ji ! ouč ine k delšího potlač en í  svobody»  Pravý  muž musí míti  rodu /"nation"/,  ztotožň uj e  ně jaké , př esvě dčí  eni musí si troufat  je pronášeti i zastupova­ národ a stát» Ne tak Srb nebo  Č ech , protože  jeho  zkušenost  ti. o státu a národu není  totožná,  5/ Horlivé vlastenecké  ouč inkován í  a usilování ve spolku s  jeho. národ  je roztř íště n mezi  ně koli k států nebo  se dě í l o  ctihodnými spoluobč an y k vů i l všem tě mt o  ouč elů, také  m zameze­ stát s jinými národy»,.» Srov­ ní všeho rů zněí  n se dle  stavů a vzácnopanáč kován í  mezi  svobodo—  náváme­li národnostní  slože­ ní evropských států, uvě domu ­ milci jedné a též vlasti»  jeme si pozoruhodný  rozdíl  6/ Zvláště všechny korporace  /jako obecní rady ap./, co ne­ mezi východem  a západem Evro­ py.  smrtelné  ouč ely , mají dvojnásobnou př íč u a povinnost, aby  in Mluvíme­li  o východu a zápa­ všech slušných prostř edk ů užívaly, kterými  by se poř ídi l pravý  du Evropy a ř íkáme­li , že ty­ ta poloviny  nejsou ostř eíTohra —  trvanlivý  právní  stav obecních vě cí , Jejich kroky tím více  pů­ nič eny ,  objevíme zvláštní WllBBlBlllIlmBIlIMIimiUMllWMM——MMMMMM v

111+

• M M M M M a a n m M M t m n a E n D B M B Mi sobívají, oč vě tš í je mravní jejich vážnost a také poně vad ž na nich. nemů e ž lpíti podezř en í náruživosti a revoluč níc h zámě rů » Vě u r jest to smutné znamení mravního klesnutí, když takovým korporacím je jednostejno jakýkoliv je právní stav v jich vlas­ ti» Rozšafní, upř ímn í př átel é vlasti a její svobody i cti za­ jisté ani nedají se potupou a pronásledováním odstrašiti nebo vyznamenáním př ekoupit i od horlivého bojování pro věc vlasten­ skou, avšak také z druhé strany neopominou, aby svatou tuto věc svobody a národu č íř e zachovali a vinu docena na s tranu proti­ vníků uvalili» To však podaří se jistě co nejmožně jší m rozší­ ř ení m obecného politického a vlasteneckého smýšlení, vzdě lán í a horlivosti, pro svobodu», Tím buá revoluce stane se docela nepot>~ ř ebná , buá. zmenší se neř est i déspotismu, usnadní se nad ním vítě zstv í a zmírní se zhoubná vzteklost boje» Nejdů ležitě í však jest př jš .  i tom ctnost  ta, aby č lově k nedou­ fal a dobré vě i c své vlasti, aby podržel pevnou víru v její bu­ doucnost, ovšem radši spolu s ni.trpěl a podle možnosti  jí po­ máhal, nežli ji docela opustilo" /Slovan, leden 1851/  Způ so b Havlíč kov y slovní a č inn é polemiky s politickým radika­ lismem se neomezil na svou dobu. V tomto ohledu se Havlíč kový m pokrač ovatele m stal Masaryk. Jeho Realistická strana, př ím o vy­ cházející z Havlíč kovýc h politických zásad, se také stř etával a s politickými radikály ne nepodobnými Havlíč kový m oponentů . m V Masarykově době /a nejen v jeho/ se radikálové č ast o dovolá— • — I M U M M H I U W B M B O H W B a W W W B M » » » » » « « « « » » « «— 111+ 

ethnologické pásmo, kterému se č ast o ř ík á Stř edn í Evropa. Je tu vě tš í poč t e menších národů, které byly? a dosud jsou pod nadvládou Ně mecka , Rakouska, Turecka a Ruska. Toto pásmo, skládající se z Východního Pruska, Rakousko­Uherska, Bal­ kánu a západního Ruska, je sku­ teč é n a pravé ohnisko národ­ nostního antagonismu. Národ­ nostní otázka a otázka jazyko­ vá jsou tu politickou vis m e t r i x. Zde to bylo, kde vypukla tato válka. Z této oblasti vychází neustálý ne­ klid a nepokoje pro celou Evropu. Tato oblast je skuteč­ né jádro takzvané východní otázky} tato oblast dává nalé­ havý a kř iklav ý dů vo d k př etv o ř en í politické organisace Svro py. V této oblasti menší náro­ dy neustále usilují a bojují o svobodu a nezávislost. Tato oblast postavila evropské stá­ ty př d e problém malého náro­ da... Národy tohoto nebezpeč néh o pásma byly svobodné, ale poz­ byly nezávislosti} ně kter é jsou velmi vyspě é l a jejich rozloha je znač né , patří mezi malými národy k nejvě tším . Koneč ě n je nutno zdů razni t po­ zoruhodný fakt,že tři z tě ch ­ to) národů jsou rozdě len y do

TOMB—MM vali Havlíč a k jako př edstavitel e svého politického smě ru . To byl jeden z hlavních dů vodů , proč Masaryk napsal svoji knihu o  Havlíč kovi , v níž př esvě dčě ivdokazuje neoprávně nos t fekového e na aktuálnost Havlíč kov a př ivlastň ován í o Zároveň TGM upozorň uj politického postoje, ze'jména jeho stř etnut í s radikály. Masaryk nebyl pouze autentickým interpretem Havlíč a k lite­ rá rní:

formou. Zakladatel č eskoslovenskéh o státu byl autentic­

kým pokrač ovatele m ^avlíč kov y politiky zákonného odporu, jeho politického postoje. Podle okolností užíval Masaryk všech pro­ stř edk ů k zlepšování mravní a vzdě lanostn í úrovně č esk é společ­ nosti. Zejména se soustř edi l na politickou morálku a politické vzdě lávání . Tak jako Havlíč k e propagoval i Masaryk politiku poctivou a rozumnou, politiku, vycházející z úcty př d e demokra­ ticlQ'mi zákony bez ohledu na osoby, z pojetí státu jako nástro­ je společ nost i a nikoli naopak. Proto Masaryk tak jako Havlíč k e odmítal vycházet z tradič níh o politického dě len í a proto měl i stejné nepř átel e ... Masarykova pedagogická, literární a edič í n č innost , jeho volební projevy a vystoupení ve vídeň ské m parla­ mentě vycházela z pojetí demokracie jako nezastupitelnosti a nenahraditelnosti individuálního svě dom í jakoukoliv, byt sebe­ revoluč ně í jš autoritou. Tak jako Havlíč ek , odmítal i Masaryk pokládat revoluci za kulturní a politické zjevení — sledoval uplatň ován í prostř edk ů zákonného «siporu, jak je uvedl Havlíč ek . Masaryk je př esvě dč n e BHHHHKMMBMHHHHHagLBflMMHmamamsmK^

rů znýc h .států; Srbochorvati jsou rozdě len i do č ty ř států a sedmi administrativních celků, Poláci do tří států, Č e ­ ši a Slováci do dvou států .. * Jestliže: dě jin y ukazují, že malé státy a národy jsou po­ míjivé, prokazuje tot^ž o. vel­ kých státech — vzpomeň e m vý­ chodních ř íší , Alexandra Veli­ kého, Reky a Ř ímany f Franky, starou­Ně mecko u ř íši , Napoleo­ na ... Dě jin y jsou neustálým tvoř e ­ ním, avšak též neustálým roz­ kladem. Tento dvojí proces se projevuje jako zesílení indi­ vidualismu a souč asn ě rů s t kolektivisinn. Dě jin y netíhnou k jednotvárnosti, ale k rozma­ nitosti, k organisované rozma­ nitosti, která je č ast o mylně interpretována jako suchopárná:, monotonní, nerozlišující uni­ formita. Politicky ř eč o en jsou cen­ tralistické tendence v životě společ nost i stále vyvažovány usilováním o autonomii a fede­ raci v celé jejich rozmani­ tosti. Centralisovaný absolu­ tismus je všude brzděn svobo­ dou, centralisač í n tendence aristokracie jsou oslabovány individualistickými tendencemi demokracie. Tento dvojí proces proniká všemi oblastmi

111+ 

o perspektivnosti svého politického realismu: "Kde politika je založena na př esném , pozorování, na zkuše­ nosti pochopované rozume% poč ín á se př edvídat » Radikálové př edvídán í nahrazují podezř íváním » Havlíč k e pě kn ě to ř ekl : Ne­ dů věurmíti ostatně není podle našeho míně í n žádná bystroum­ nost, podezř ivos t není proroctví» Radikalism a reakcionář stv í jsou politickým diletantismem» Proti realismu, snažícímu se uč ini t z, politiky př esn é odbor— nictví, radikálové, a reakcionáři jsou tím, co mastič kář i jsou proti vě deck y vzdě laný m lékař ů,mMastič kář é ov konec konců ne­ jsou než odrů a d svíč kovýc h bab» Radikálové jsou v politice, co v poesii improvisátoři — v nejlepším totiž př ípadě } reakce má svou stálou oporu v slabosti rozumu a charakterů lidských» Radikalism historicky daný po> stránce filosofické je materia­ lismy To je jeho pravá podstata a odsud jeho víra v násilí a politiku pro okaložitý úspě ch » Odsud jeho revoluč í n romantika smrti a neumě í n žit plně, pilně, bez rozč ilen í a divadla de­ monstrač ního . ^avlíč k e hlásal realisticky: Jindy umírali mužo­ vé pro. č est , pro blaho, svého národa; my však z tétéž př íč y in budeme žiti a pracovati, — v tě h c slovech vysloven je všecek smysl realistického humanitismu: zbaviti se násilí, rozhojň u ­ jícího stále a stále v rů znýc h způ sobec h ř íš i smrti fysické a duchovní." /TGM: Karel Havlíč ek , 1920/ Masarykovo rozhodnutí pro násilný revoluč í n boj proti Ra— wmmmaMmmmmmmaammmmMmmmmmmmMBmmmmmmmBmmKammmmmmmmaammmmmm 

7U 

života společ nosti.. . Obrození č eskéh o národa je zvláště pozoruhodný př ikla d a potvrzení' všeobecného národ­ ního principu. Sociál ni jednotka uvě domě lýc h národůf která prolomila staré politic­ ké hranice, je reálnáj protože všezahrnující sociální jed­ no tkaj starý svět naopak je nástrojem politického a vojen­ ského výboje. Funkce státu se tedy změ nil a a změ nil a se v souladu s kulturním vývojem» Rakousko a Prusko jsou klasic­ ké př íklad y antagonismu mezi státem a národností. Stát je autokratický, usiluje o moc, o vládu, národ je demokratický^ spravuje se, vnitř ě n se vyvíjí. Státy se tedy musí př izpů sobi t národů . m Sě jin y dále ukazují,že sílí­ cí národní cítě í n nepř ekáž í rů st u internacionalismu a in— ternacionalisace. Nehraju si se slovy, když č iní m ostrý rozdíl mezi inter n a c i o ­ n a l i s m e m a inter e t a­ t i s m e m /doufám že mi fi­ lologové to slovo prominou/. Opravdový nacionalismus není v rozporu s internacionalismem, ale protiví se nám nacionalis­ tič í t hurá­vlastenci, kteří ve jménu nacionalismu potlač u? ­ jí jiné národnosti, a odmítáme

n m m m n n M H m m n n M Kou s k u

v  r . . 1914  b y l o 

r ozh od n u tím

ryze havlíč kovským . Vstup Ra­ a byl jednoznač ný m př í ­ k o u s k a ­ ­ U h e r s k a  d o  v á l k y  p o boku ě meck k l o n e m  k protidemokratickému dobyvač eném u pruskému politickému s mě r u obecně a proti oprávně ný m demokratickým nárokům slovana­ N

v

kých národů zvlášt. Všechny možnosti osvě tov é práce a dlouho­ dobého zákonného, odporu byly již uplatně ny . Revoluce se za této situace stala oprávně ný m prostř edkem , byla mravně ospravedlně­ na: "...je tř eb a zdů razni t pravidlo, že je oprávně á n teprve po provedení všech ostatních pokusů o reformu. A musí být př ipra ­ vena: Revoluce bez reformy je neospravedlně á n a je pouze násil­ ným č inem , podobným neospravedlně á n válce, č lově k nemá pro celý svůj život ­ a pro politiku žádné vyšší vodítko, než poz­ nání, že život a osobnost č lověakmusí být č lověuk svaté... Revoluce je oprávně a n jako nutná obrana} a její nutnost nastá­ vá, když všecky jiné prostř edk y jsou vyč erpány . 0 revoluci pla­ tí, co platí o válce: obrana je mravně dovolena. Revoluce je dovolena, hrozí­li, jak právě za svě tov é války, administrač í n a politický chaos: revoluce je oprávně na , je­li reformou, zdo­ konalením. ... to poslední rozhodnutí není toliko otázkou his­ torickou /je­li okamžik v dané chvíli správně volen/, nýbrž také otázkou svě domí . Otázkou svě domí , nebot rozhodnout pro revoluci, znamená rozhodnout nad životem a smrtí mnohých lidí. pro. toto poslední rozhodnutí není jiného pravidla, nežli že

onu formu internacionálního kosmopolitismu, který ve sku­ teč nost i uznává jen jeden, svůj vlastní národ, a utlač ­ u je druhé. Opravdový internacio­ nalismus není útlak, ale není to ani anacionalismus, ani antinacionalismus... Je. pravda,a dě jin y to potvr­ zují, že lidstvo spě e j k jed­ notě, avšak nespě e j k jedno­ tvárnosti. Svě tov á federace, nikoli svě tovláda . C o n­ s e n s u a g e a t i u m, nikoli otroctví národů a ras. Crgunisování, nikoli dobývání Evropy. Jestli se nemýlím., tato vál­ ka odhalila tuto historickou pravdu, Nikoli  H e r r e n­ volk, ale rovnost a rovno­ právnost národu. Liberté, Sva­ lité, Fraternitě národů jíjko jednotlivců. Tyta politická zásady proklamované ve Francii ve jménu lidskosti jsou zá­ kladem demokratických vztahů mezi státy a národy, základem demokratického internaciona­ lismu. .. Velká Britanie vstoupila do této války, aby chránila malou Belgii, a nyní je se svými spo­ jenci postavena př d e úkol háfr jit Srbsko. Tento vývoj války je téměř logický. Pro Ně meck o je a bylo cílem Berlín­Bagdad, 111+ 

«HHWMBWHggggBHHW^igwia^agaapsM: revoluce je skuteč ě n posledním a tudíž absolutně nutným pro­ stř edke m k obraně svobody a k vývoji dokonalejší budoucnosti »** /Př ítomnost , 31.1.1924} Svě tov á revoluce, 1230} Cesta demo­ kracie. I, 1933/ Při vší své nepopiratelně úspě šn é revoluč í n praxi byl TGM stále typicky havlíč kovský m kritikem revoluce a politického radikalismu: H I revoluci a revoluč nos t musíme př ekonat , tak jako milita­ rism — všecko prolávání lidské krve je údě le m staré doby} chceme stát, Evropu a lidstvo bez válek a tudíž i bez revolu­ cí. Jak válka tak i revoluce bude pravé demokracii šosáctvím, protože obojí je prostř edke m starým, prastarým. Demokracie je režimem, života a pro život, žádá práci a je režimem práce, a práce je klidem a zpravidla prací drobnou». Práce př ekon á ari­ stokratism i revoluč nost , práce hmotná a duševní revoluce jako. protest, trest a zastrašení nestačí ­ revoluce musí být konstruktivní, tvoř ící , musí nahradit správu starou správou novou. Takové revoluce nemusí být branná, musí být př ipraven a výchovou a vzdě lání m masy a vů dců , schopných provádět nové úkoly ... o radikalismu platí totéž, co ř eč o en o revoluci ... vytýkám tomu bě žném u radikalismu, že velmi, č ast o zneužívá prá­ va na politickou slepotu} radikál se jednostranně dovolává ci­ tu a instinktu, zamě ň e uj slabošské rozč ilen í a energií a chra­ brosti, schovává se za lid, národ, masu, církev ».» pochopil xkkmk  mtm^mmjmwmmmmnssmmas.  111+ 

využití národů Rakousko­Uhers­ ka jako bezmocných nástrojů a. podř ízen í malých národů, které, tvoří to zvláštní pásmo mezi západem a východem Evropy. Polsko,Cechy a Srbochorvatsko /jižní Slované/ jsou př irozen í protivníci Ně meck a a jeho D r a n g n~a c h 0 s t e. n} osvobodit a posílit tyto malé národy znamená jediný skuteč ý n prostř ede k k zadržení Pruska. Svobodné Polsko, Cechy a srbo­ chorvatsko budou tak zvanými nárazníkovými státy, jejich ustavení usnadní a bude podpo­ rovat vytvoř en í madarskoho stá­ tu. velkého Rumunska,Bulharska a Ř eck a a ostatních malých ná­ rodů. Má­li tato hrozná válka a její nesč etn é obě i t ně jak ý smysl, mů e ž jím být jen osvo­ bození malých národů .» . /Z př ednášk y T» G. Masaryka na londýnské universitě IS. 10. 1915 "The. Problém of Small Nations in the Europe cm Criais**/ masaryk 19171917191719171917 HMKK^MigHKmimH^íng^MMKigigia gjSgg ... Ve jménu Národní rady Č eských , sem! a mohu ř íc i jmé­ nem celého národa stavíme se na Vaší stranu­ve velkém díle, které konáte pro Slovanstvo a

jsem, proč /Havlíč k e ­ poan. a./ na prvním místě žádá revoluci hlav a srdcí, tedy revoluci v oboru vzdě lanosti , avšak i mrav­ nosti: pouhým násilím lze zamě nil i politickou moc, politický absolutism politickou mocí, politickým absolutismem jiným, ale násilí nezaruč uj e revoluci tvů rč í , reformní o Co ř ík á Havlíč k e o radikalismu a reakci, shoduje se a. jeho názorem, na revoluci: lidé v politice č inn í bez. politického vzdě lání , potácejí se zprava nalevo, zleva napravo proto, že nemají programu promyšlením propracovaného. Jsou diletanti praxe, nevě douc í co. č in í a č ini t mají. ICdo však. v politice pozoruje a př ítomnos t dovede chápat jako. následek minulosti, kdo se cítí odpově dn ý za své veř ejn ě jednání př d e Bohem a lid­ mi, ten se ustanoví na urč ité m programu a bude postupovat pod­ le ně o h o. Nebude slepým radikálem ani slepým reakcionář m e /slepý radikalism je také jen druhem reakce/, nebude hledat tak zvané zlaté prostř edn í cesty, nýbrž bude bez bázně pokra­ č ova t podle svého svě domit ě zbudovaného programu. Havlíč k e byl zásadním nepř ítele m vší politiky ode dni ke dni, snad od mi­ nuty k minutě, té strašné politiky konjunkturální, která prýš­ tí z nevzdě lanost i a strachu. Je to metla vší politiky, také demokracie. Politika, jakou žádá Havlíč ek , je mravním uvě do ­ mě ní m umožň ující m to jeho mužné: To chci ­ to nechci! Takovou musí být politika naše. Havlíč k e se odrakouštěl za Rakouska, jak č inil i všichni naši ^ˇaKa^B^BTl^BgagBlwmggHBiiia »«BBHH«MH» MBTOWHM MMMM MMMTsrwgTg^re^igBBrisríB

pro lidstvo.Rozř ešen í slovans­ kých otázek jest nyní zabez­ peč eno . S v cbodné Rusko má pl­ né právo osvobodili Slovany ze jha ně meckého , maď arskéh o a tureckého. Postavili jsme se v této válce na stranu na­ šich slovanských bratř . í Rakousko­Uhersko se krutě po­ mstilo .Avšak. naše mufiednictví je odmě ně ,novaší. skvě lo u re­ volucí, která znamená poř á ­ dek a vítě zství . Sjednocené Polsko, spojená se svobodným Ruskem, sjednocení Rusů halič ­ s kých. a uherských s Rusy v  Rusku, sjednocení Srboehorva­ tů se Slovinci a osvobození. Cech se Slovenskem uskuteč ně ­ no bude obrozeným Ruskem. Ne­ jenom Slované, nýbrž také ná­ rody latinské, Francouzi, Ita­ lové o Rumuni dosáhnou svých spravedlivých národních ideá­ lu. Svobodné Rusko jest ne.j­ strašně jš í ranou zasazenou prus iani sinu.. S ­ o bo dné Rus ko znamená smrt RStkousko­Uherska, tolioto pokryteckého a zrádné­ ho nepř ítel e Slovanů, svo­ bodné Rusko znamená upevně í n Dohody. Svobodné Rusko s Fran­ cií a Anglií, ^teřé jsou všechny zároveň velmocemi asijskými, rozř eš í starou o­ tázku východníj provedou orga­ nickou jednotu Evropy s Asií

111+ 

velicí buditelé. V toni nám s Havlíč ke m mohou být stálým vzorem." /Svě tová , revolucej Cesta demokracie Ij Národní osvobození,1926/ Havlíč kov a polemika s radikalismem byla dů sledke m jeho mužné vyrovnanosti, která se dů razn ě projevovala v jeho politickém vzdě lán í a č inech . Ferdinand Peroutka o tom píše: "Iv našich velmi změ ně nýc h pomě rec h nepř estáv á být Havlíč k e aktuální. Př edstavuj e asi nejvě tš í sumu politické vyspě losti , k níž to náš národ dosud př ivedl , a je vždy užiteč é n zkoumat, na č m e se tato vyspě los t zakládá ... byla v něm zejména vy­ vinuta ona vlastnost, již na pravém muži velebí anglický bás­ ník: Umět zachovat rozvahu, když všechno kolem tebs ji ztrácí, avšak haní tebe, že ty ji ztrácíšj umět snít, ale neudě la t sny svým pánem, umět myslit, ale neudě la t z. myšlení svůj cílj umět setkat se s vítě zství m i s porážkou a jednat s obě a m tě i m pod­ vodníky stejně. Všechno Havlíč kov o myšlení má mužný' charakter bez nervoznosti. Nikdy ani na okamžik neupadne do literární hysterič nosti , která je jednou z nejrozšíř eně jšíc h chorob našeho vě ku . Za vším, co napsal., stojí vyjasně ný , ovládající se muž." /Ferdinand Peroutka: TGM př edstavuj e plukovníka Cunninghama, Curych 1977/ Když TGU odcházel z politického života, zdů razni l svým násle­ dovníků , m že státy se udržují tě i m ideály, z nichž se. zrodily. Uplynulo­li "kulatých" šedesát let od vzniku samostatného č esko ­ slovenského státu, je namístě si tyto ideály př ipomenout . ^ y MHWMIlHMHHKaiMMISHHaBMHMMHKBH^^

111+ 

a Afrikou. Velká západní re­ publika /USA/ př ipoj í se k této svě tov é politice, jejímž cílem je př etvoř í ensvě a t a lidstva. I. G. Masaryk /Z telegramu ruskému ministro­ vi zahraničí 18.bř ezn a 1917/ č eskoslovensk á  191B19181918  národní rada  191819181918  HHHMKBUBKgMKMMMHHMMJilfliatMMPMM

V tétO' vážné chvíli, kdy Hohezollernové nabízejí mír, aby zastavili vítě zn ý postup spojeneckých armád a zabránili rozdě len í Rakousko­Uherska a Turecka a kdy Habsburkové sli­ bují federalisaci ř íš e a auto­ nomii nespokojeným národů m , podrobeným, jejich vládě, my č eskoslovensk á Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu č eskoslovenskéh o státu a národa? v plném souhlasu s prohlášením č eskýc h poslanců, uč ině m nýv Praze dne 6. ledna 1918 a vě dom i si toho, že fe­ deralisace a tím více autono­ mie neznamenají nič eh o pod habsburskou dynastií, č iním e a prohlašujeme toto naše pro­ hlášení nezávislosti. Č iním e tak, poně vad ž vě ř íme , že'žádný národ nemů e ž se volni

p fi J I N Y

A

„ J M 1 W W I I I 

S O U Č

A S N O ST

vyvíjeti v habsburské lži­fe­ deraci, která není než novou O T Á Z K Y A O D P O V Ž D I / A N K E T A formou odnárodň ujícíh o útisku, pod nímž jsme trpéli minulá tři století. Máme za to, že 1/ Uplynulo šedesát let od založeni Č SR . Co tě cht o šede­ svoboda jest prvním požadavkem sát let dle vás historicky znamenalo ve vývoji č eské ­ federalizace a jsme př esvě dč ­ e ho a slovenského národa? ni, že svobodní národové stř ed ­ ní a východní Evropy snadno u­ 2/ Naši př edkov é se př d e založením republiky dlouho tvoří federaci, jestliže to trápili tím, "jak se udrží národ malý". Myslíte, že  shledají nutným. je to i problém naší souč asnost i a budoucnosti? Nebo Č iním e toto prohlášení na jde spíš o to, "jak se udrží stát malý"? Mohou malé základě našeho historického a národy a státy žít — jak kdysi mnozí vě ř i il— v samo­ př irozenéh o práva,Byli jsme sa­ statnosti a nezávislosti? mostatným státem již od sedmé­ ho století a r.1526 jako samo­ 3/ Jak vaše generace, tak i vy sám osobně jste zanechali statný stát, sestávající z v šedesáti letech republiky své stopy. Snažíte se i Č ech , Ivloravy a Slezska, spoji­ dnes aktivně pů sobi t na národní život? Cítíte dnes li jsme se s Rakouskem a Uhra­ potř eb u ně jakéh o "národního programu"? Co dnes dle mi v obrannou unii proti tu­ vás potř ebuj e národní pospolitost nejvíce? reckému nebezpeč . í Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako sa­ mostatný státo,. /Na otázky odpovídají lidé rů znýc h generací, kteří se v Č SS R nemohou veř ejn ě vyjadř ovat . Odpově i d uvádí­ Př ijímám e ideály moderní de­ me bez jakýchkoli zásahů / . mokracie a budeme k nim lhouti, poně vad ž to byly ideály našeho národa po  s t a l e t í . Př ijímám e americké zásady, jak byly sta­ Vladimír Kadlec. 66 let, ekonom: noveny presidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, n rovnosti národů, a 1/ Demokratické, obč ansk é a politické svobody v první re­ skuteč é vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze sou­ publice byly dnešní generací šedesátníků pokládány za samozř ej ­ hlasu ovládaných. My, národ Ko­ most, a to trvalou,Naproti tomu naprost nevyř ešeným , palč ivý m menského , nemů e ž než př ijat i ty­ to zásady j V j r j á d ř e n é v americké

111+ 

TOWWWWWWWHHHHHBHHBBnBBHWWHHHaa problémem byla tehdy hospodář sk á krize a nezamě stnanost . To po­ znala tato generace v první polovině 30»let na vlastní oči a vlastní ků ži . Sociální bídu a společ ensko u degradaci neza­ mě stnanýc h nelze dnes vyč ís t ze žádných statistik. To musí č lo ­ věk mezi nezamě stnaným i žít. Nemohlo tedy uspokojit vysvě tlová ­ ní např .profesor ů národního hospodář ství , že krize a nezamě st ­ nanost př epad á společ nos t jako č lověak př epadn e nemoc nebo př í ­ rodní pohroma, že krizi lze léč it , ale ne vyléč it , že jí nelze zabránit, že je proto nutno se s ní smíř t i a poč kat , až sama př ejde . Naopak provokovalo to k kledání př íčni nezamě stnanost i a způ sobů , jak ji'odstranit, a usmě rnil o to tehdy mnéhé v je­ jich pozdě jšíc h politických názorech nebo i v jejich profesním zamě ř i enna ekonomickou problematiku. Dvě vě c i mi tehdy byly základním východiskem: jednak ^ s a r y — kův požadavek, že "hlavním a př ední m úkolem sociálního zákono­ dárství je odstraně í n nezamě stnanosti"/Sociáln í otázka, Praha, 1898 str.373/, jednak praktická zkušenost ze Sově tskéh o svazu, ­kde na rozdíl od všech zemí v Západní Evropě — nezamě stnanos t nebyla» Závěr v r.1945 byl pro mě pomáhat uskuteč ni t ekonomic­ ký systém,v ně ž m by byl klíč ov ý prů mys l a banky znárodně y n a v ně mž by pak bylo zavedeno celostátní plánování národního hospo­ dář stv í jako nezbytný př edpokla d plné a trvalé zamě stnanosti . Teprve po roce 1945 a ještě zř etelněijv roce 1948 vyvstala obava, aby KSČ při prosazování ekonomických a sociálních cílů

111+ 

deklaraci nezávislosti, v zá­ sadách Lincolnových a v pro­ hlášení lidských a obč anskýc h práv... Č eskoslovensk ý stát bude re­ publikou. Ve stálé snaze o po­ krok zaručí úplnou svobodu svě domí , náboženství a vě dy , literatury a umě níżslova,tis ­ ku a práva shromaždovacího a petič ního.. . Práva menšiny bu­ dou chráně a n pomě rný m zastou­ penímj národní menšiny budou požívati rovných práv 0 .. Vě ř e ím v demokracii, ­ vě ř­í me ve svobodu — a ve svobodu vždy vě tš í a vě tší . Dáno v Pař íži , dne 18. ř íjn a 1918. /T.G.Masaryk, Milan Ste­ fánik, Edvard Beneš/ masaryk 19281928192819281928 muuhb HBBiivmusBawmmEwsmrnttwmnia Náš stát byl obnoven, proto­ že naše státní právo bylo uzná­ no» »» »».Dnes není stát ně o c ^imo nás — a proti námj nám ted nic nebrání, abychom si jej zař í ­ dili co nejlépe. Máme zemi, kterou uč inil a bohatou a krás­ nou př írod a i lidská prácej máme národy nadané a dě lné , kteří se mohou druh od druha mnoho uč t i a kteří př írodo u

í k har­ nebo neodstranila demokratické svobody a instituce, mís­ a historií jsou urč en monické souč innosti , •, l\ch to aby je postupně prohlubovala. Pokládal jsem takové obavy za deset let klidného?silného vý­ voje ukázalo, Se si naše území pomluvy od tě ch , kteří byli tehdy proti národohospodář ském u postač , í že jeho obč anstv o má plánování, Tě h c bylo tehdy daleko víc, než by se dnes mohlo schopnosti k samoetatnému stát­ nímu životu... zdát. Osobně jsem byl v tom utvrzen i proto, že jsem tehdy měl NéŠ politický úkol je vybudo­ možnost poznat, i neformálně názory Gottwalda na tyto otázky ja­ vat republiku demokratickou.., ko pracovník v jeho národohospodář ské m odboru: např, jeho vý­ Jestliže odkazuji ke studiu ústav a politiky jiných zemí, roky, když odmítal ně kter é návrhy proto, že nechce dě la t ně co , zejména demokracií, nezapomí­ dokud o tom př ede m nepř esvě dče ím vě tšin u pracujících; jeho nám na rozdíly našeho státu, dané historií a př írodou.Př ede ­ podně ty , abychom požádali o kritiku, př ipomínky , konzultace ne­ vším padá na váhu, že jsme bo i o spolupráci odborníky, i když tito mají odlišné politické stát národně a jazykově smíše­ ný. Mají sice i jiné státy, názory /"mů žet e se poradit i s Englišem"/; jeho soukromé poznám­ vlastně státy všecky národní ky o nutnosti svobody kritických projevů a o nutnosti př esvě dč ­ e minority, ale u nás minority jsou jiného rázu. Není pro ř ­ e ni; jeho prohlášení v Národním shromáždě í n o "tajných volbách šení problému minoritního žád­ s pomě rný m zastoupením"; jeho soukromá poznámka, že to budeme né jednotné šablony, každá mi­ norita je problémem svým a dě la t jinak než Sově tsk ý svaz, a jeho známé veř ejn é prohlášení zvláštním, b nás bě í t v prvé o specifické cestě Č eskoslovensk a k socialismu apod.To vše mů e ž ř ad ě o poměr č eskoslovensk é ma­ jority k naším obč anů m ně mec ­ být dnes pokládáno jedně i m ­ s odvoláním se na koneč ý n výsledek kým. Vyř eší­l i se tento prob­ ­ za taktické /nebo/ neupř ímné . Mů e ž to však být jinými ­ např, lém, budou snadno ř ešen y ostat­ ní jazykové a národní problémy. s odvoláním na osobní styk ­ pokládáno za upř ímné, i když stát­ Osudem se otalo, že vedle Č ech ů nicky a politicky se to ukázalo nereálné nebo až naivní. Lze v a Slovéiků v našem státě již dá­ vno je znač ý n poč t e Ně mců ;jso u tom dokonce vidět i ně kter é prvky, které se pozdě i j objevily v celé státy, které nemají více programu eurokomunistů. obyvatelstva, a naši ně mě í č t spoluobč an é jsou na vysokém Jenže otázku speóifické cesty Č eskoslovensk a k socialismu stupni kulturním a hospodář ­ s kém. Mluvil a psal jsem o našem n e zúžila

111+ 

nerozhodoval Gottwald,ale Stalin. 2/ Prognózy o zachování malého národa a státu byly vždy obtížné a málo spolehlivé. Možnost omylu je zř ejm á i z toho, že sám Marx pokládal č esko u národnost za urč eno u k vymř ení,pr o ě esk é země vidšl jako jedinou možnost existovat jen jako sou­ č ás t Ně mecka , Palackého pokládal za národního př ebě hlíka , který neumí správně č esk y mluvit a má v č eštin ě cizí př ízvu k apod. Proto lze jen vě ř , itže i malý národ a malý stát se udrží, ne— ztratí­li vů i l př eží t a bude­li ochoten vzít na sebe urč it é obě ti ; bude­li vnitř ě n dost silný, aby chtěl svým národním př ­ í nosem př ispě t i k vývoji lidstva smě re m k sociálnínu pokroku, lc hospodář sk é prosperitě, k postupné demokratizaci a humanizaci establišmentu ak prohloubení dů stojnost i a seberealizace co nejširšího poč u t lidí. "Naše č esk á otázka je bucí otázkou svě to ­ vou, nebo vů be c není otázkou", "Musíme mít stále na mysli, že jsme malý národ v nepř íznivé m postavení země pisném . Prakticky nám to ukládá, abychom se mě i l víc k svě tu , víc myslili, víc do­ kázali než ti druzí'.' /T.G.M./ Pokud jde o samostatnost a nezávislost, je dnes ­ v zúženém ekonomickém pohledu ­ ekonomická samostatnost a nezávislost ma­ lého státu s velmi omezeným nerostným bohatstvím a s vnitř ní m trhem jen pro 15 miliónů obyvatel v době vě deckotechnick é revo­ luce jen utopií. Jde však o to, aby si to národ uvě domi l a ur­ č it á omezení své nezávislosti si sám dobrovolně uložil.

ně mecké m problému č astokrát , je právě z nejdů ležitě jšíc h problémů naší státnosti; dovo­ lávaje se toho, co jsem už ř ekl , opakuji a zdů razň i uji po válce,ze musí být vylouč n e z naší politiky všeliký šovi­ nism.Ovšem na stranách obou. Ne toliko naši Ně mci , nýbrž stegně všechny ostatní př ísluš ­ níci, tř eb a menší a malé mino­ r i t y , \jsou všichni ted našimi spoluobč an y a tudíž budou poží­ vat demokratické rovnoprávnos­ ti. Rozumí se, že kdo chce mít stejná práva, musí loyálně vy­ konávat i rovné povinnosti, musí respektovat ústavu i zá­ kony. Kdo se staví mimo a nad zákon, tomu se nemů e ž svě řt i spolu3práva 3 t á t u 0 , . V demokracii zastoupení mi­ norit je nutností. V každém př ípad ě je úkolem majority,dá­ vající podle demokratického principu majority státu svůj ráz, získat minoritu pro stát. Vstup dvou ně meckýc h ministrů do vlády pokládám za štastný poč áte k definitivního dohodnu­ tí ... /Z poselství presidenta republiky T.G.Masaryka k 10. výročí vzniku CSR/ HHggHOTWWHMHWMHHnWHHMWHHMWHHMMB kramář Í9281928192819281928 BBaBBBHBBBBHHBBBBEniSBHBgHBfWIHtK o o.pro nás nejvyšším ideálem

82

i

jBHHaSE.

MHHSKHBHSHjmHEBafiHtlBHHfrKHHSHH

3/ Teze "od demokracie politické k demokracii hospodář s ­ ké a sociální" /T.G.M./ byla v 50.létech uskuteč ň ován a při acela nesprávném významu př edložk y "od". Proto Akč í n program 1968 smě ř ova l k obnovení demokratických osobních a oolitických svobod v duchu historických tradic národa. Sociálně a ekono­ micky v něm 31o o socialistický model pro prů myslov ě vyspě ý l stát, kde by již byla odstraně a n kapitalistická tř íd a a v ně ž m plánovaný rozvoj národního hospodář stv í měl být ř íze n odborně, vě deck y a za maximálně možné úč ast i pracujících. To, že Akč í n progr m byl tehdy př ija t jednomyslně Ústř ední m výborem KSČ a že souč asn ě s jeho hlavními cíli souhlasilo ­ podle prů zkum ů veř ej ­ ného míně í n ­ př s e 80% obyvatelstva, bylo dů kazem , že vyjadř ­ o val zájmy a př án í národa. Lze př edpokládat , že i dnes ně kter é jeho cíle zů stávaj í v mysli vě tšin y národa národním programem.

je národní stát č eskoslovenský . Neř íkám e to pro potlesk, tím žijeme, to chceme, toho nikdy neopustíme. A jestliže jsme proti své vů li,kdy ž toho vyža­ dovaly zájmy státu, vstoupily do /pfdrlamentní/ vě tšin y s ně­ meckými krajany, pak úkol náš, hájiti nekompromisní národní ráz reoubliky je tím nesnad­ _ v­ y *  "  nejsi... o,.Ohromná vě tšin a národa si nedovede př edstavi t náš stát jinak než jako stát náš, č esko ­ slovenský a my, kteří jsme si svou svobodu vybojovali a jsme a chceme být­ státním národem naší republiky, nedovedli jsme ani deset let ndržeti č esko ­ slovenskou vě tšinu . A také si neamíme zapírati, že ve chvílích, kdy myslíme na rostoucí moc I.ě mecka . * »ne­ ubráníme se pocitu, že bez slovanského Ruska nemů žem e mí­ ti pocit oné vnitř í n i vně jš í zabezpeč enosti , jehož jo to­ tiž zapotř eb í ke klidnému roz­ voji našeho státu. A kdo má ten náš stát opravdu rád,musí si př áti , aby za deset let, až zase budeme vzpomínati obnovy samostatnosti našeho otátu, Rusko bylo své a bylo národní a slovanské, a my abychom ni­ č m í nezkalili svůj ponrě 'l k ně mu.. .

Životní tom, že by kratických kat př ito m tom, že se vě domi .

omyl mnoha př íslušník ů dnešní naší generace nebyl v si nebyli vě domi , že se u nás bez tradič níc h demo­ svobod dá jen obtížně ř ídi t stát a ekonomika a zís­ souhlas a podporu vě tšin y národa. Jejich omyl byl v domnívali, že i naši politici si toho budou vžd7

Pokud jde o dnešní angažovanost ekonoma, je velmi omezena. Na rozdíl od období 1965­7 lze jen tiše analyzovat základní a odvozené př íč y in dnešních rostoucích a prohlubujících se dis­ proporcí, deformací, /zbyteč ných / škod o ztrát, které brzdí náš ggHREggg&BiglggWtgftBrH BH11« fr

111+ 

HHHHHHSEHHHHHHE&EHHKHHEHHSÍI0HÍJ ekonomický rozvoj, diskreditují plánování a do urč it é míry i socialismus a šíří demoralizaci. Ještě tišeji lze pak analyzo­ vat způ sob y a orostř edky , jimiž by mohly být dnešní neracionál­ nosti odstraně ny . Jde tedy o úvahy, jaký ekonomický model by odpovídal potř ebá m našeho ekonomického a společ enskéh o rozvoje. I z dů vod ů př íznivéh o vlivu na ekonomiku se ekonom mů e ž př ipo ­ jit k úsilí Charty 77o

...bude­li zase vzkř íšení m Ruska k novému života ozdrave­ no všecko Slovanstvof pak bu­ deme moci s plným klidem a dů­ vě ro u doufati, že bude vždycky národ náš.,» áncm svého svobod­ ného samostatného státu! /Z orojevů K.Kramáře k 10.výro­ čí CSR/

"ííárodní program" dnes již existuje0 Zatím jen v tom, co nárou nechce o To je sice málo, ale je to i hodně, je­li o tom shoda v téměř celém národě. Masarykova téže, že "pravá demo­ kracie neoude jen politická, nýbrž také hospodář sk á a sociál­ ní" by dnes mohla být programově aktualizována tak, že hospo­ dář sk é a sociální demokracie nelze dosáhnout bez politické demokracie. Bez ní nelze vyvolat živý zájem o vě c i veř ejn é ani plně využít ekonomických potenciálních př ednost í socialis­ mu. 

HB®B35HHHHHHHEÍB!aEEHHS[HHHEEnaE]SHTS rádi 192819281928192819281928

Milan 8«. 50 let, historik: 1/ Oně h c 60 let je př íli š bohatých na závažné události a jednotlivá období jsou př íli š odlišné, než aby bylo možno se k nim vyjádř t i jako k celku. Omezím se na sám fakt vzniku republi­ ky. V novodobých č eskoslovenskýc h dě jinác h je 28.ř íje n 1918 významným mezníkem. Tehdy ­ po 300 letech ­ jsme opět vytvoř il i W»ll«MBBai»MgBiiH»aiiiiiiaaiuiBBBM»M»Biimiiiti>ya»BBiw«^inniyiiBpiBM

8U 

..oČ eskoslovensk ý stát byl založen jako stát G e chů a Slo­ váků s velkými minoritami Ně ­ m ců a Madarůj Ně mc ů jest o tř ­ e tinu víc, než Slováků a jsou hospodář sk y a kulturně mnohem silně jší : Madarů jest asi po­ lovic tolik jako Slováků. Ten­ to č íseln ý poměr však neměl významu 3e kmenové koncepci č eskoslovenskéh o státu:Ceši a Slováci jsou podle této ­kon­ cepce jedním kmenem /"národem" podle domácí terminologie/, protože patří oba k severní vě tv i západních Slovanů, mají podobnou ř č e a kulturu. Podob­ nost tato jest prý však poruše­ na tím, že oba kmeny rostly ti­ síciletí oddě len y od sebe... Na této ideologii jest vy­ stavě a n organisace č eskoslo ­ venského státu. S^át jest kme­

vlastní samostatný stát. Napadá nás otázka: byla to náhoda? By­ ly to př ízniv é vně jš í okolnosti /t.j. válka, mezinárodni situa­ ce, ale i schopnostftafcousko­Uherska vyř eši t národnostní problé­ my ř íš e /či vnitř í n př íč iny / t.j. vnitř í n potř eb a národa vytvo­ ř t i vlastní stát a úsilí jeho i jeho reprezentace smě ř újíc í k dosažení tohoto cíle/, které vedly ke vzniku samostatné repub­ liky? Jako historik si myslím, že odpověd najdeme jak v minu­ / 

losti, tak i v událostech po 28, ř íjnu . Již první vystoupení novodobého č eskéh o národa v r. 1848 ukázalo, že centrem pozornosti buditelů byl národ, nikoli stát, Č eš i na rozdíl od jiných rakouských národů byli tehdy silou dostř edivou , t.j. jejich programem bylo zachování rakous­ ké monarchie, V 70«letech 19,stol. se pak č esk á politika fak­ ticky vzdala boje za t.zv. č esk é státní právo, t.j. federaliza— ci Rakouska a autonomii č eskýc h zemí v jeho rámci, I když je slovně stále hájila, jejím hlavním cílem byl boj "o lepší místo na rakouském slunci", a to bud př ímo u úč ast í ve vládě nebo v opozici, S výjimkou bezvýznamných státoprávních radikálů, nikdo z č eskýc h politiků nepostavil jako cíl vytvoř en í samostatného č eskéh o státu. Nevytvoř l i se a ani nemohl vytvoř t i v národě pocit statnosti. Ani v době 1.svě tov é války jsme nebyli svě dky , na domácí frontě, ně jakéh o masově jšíh o úsilí o vybojování vlast­ ního státu. Lidé doma bojovali př edevší m proti hladu, za zvýše­ ní mezd, proti válce. A č ešt í politikové, téměř až do skonč en í

nový /"národní"/, jsa státem jednoho kmene "Č echoslováků," taj. sjednocených Č echůa Slo­ váků; tento kmen jest "státo­ tvorným národem"; jeho jazyk "č eskoslovenský " jest státním jazykem; jména "Č eskoslovensk á republika" a "č eskoslovensk ý národ" označ uj í právě státní a kmenovou orgmisaci tě cht o spo­ jených  Č e c h ů a Slováků. Podle toho pojetí jest každému Č e chu a Slovákovi /i Ně mci/,jasné , že Ně me c není ovšem  " Č e c h o 3 l o ­ vákem" ani č lene m "č eskoslo ­ venského národa", nýbrž jest př íslušníke m minority,obývají­ cí tuto republiku... Toto pojetí č eskoslovenskos ­ ti, v podstatě rasové,narazilo však v pozdě jším vpolitickém vý­ voji na obtíže. Č eskoslovens ­ ký stát nepovstal totiž orga­ nicky, jak žádá Herderova theo­ rie; nepovstal vývojem kmenové­ ho uvě domě ní... v uvě doměýl kmen státně organisovaný; nepovstal pouhým př írodní m procesem. Č eskoslovensk á republika po­ vstala ve válce podle programu, za který bylo tř eb a agitovat; povstala z č ást i mocí,vyjedná­ váním, smlouvami a pokud jde o Č ech y a Slováky, uvě domě m lý spojením dvou kultur, celé ti­ síciletí odlouč ených.o . Č ech y a Slováky drží pohromadě ústava,

111+ 

války, vů i č Rakousku byli velmi loyální. Pojem stát, státnost nepronikl do širokých mas, jak o tom svě dč í př íkladn ě i památné heslo z l.máje 1918: Socialistický národ /nikoli stát/«, Teprve po 14.ř íjn u se stal problém samostatného státu záležitostí mas,  A samozř ejm ě pak 280ř íjna , kdy ovšem se realizoval hlavně odstraň ování m rakouských orlíč ků , tedy jen symbolů. Pouze v emigraci Masaryk a legie vedlf aktivní a krvavý boj za samostat­ ný č esk ý stát. Avšak legie po návratu domů nesehrály politickou roli a jejich tradice se staly pouze formální či literární zá­ ležitostí. A sám Masaryk neměl př íli š významný vliv na vnitř í n politiku, ktará byla více v rukou "mužů 28.ř íjna " a sil, které př edstavovali , Takto nepř ipraven é a vlastně ani vnitř ě n nepř esvě dčé en o nut­ nosti samostatného státu byly č esk ý a nyní i slovenský národ a jejich reprezentace postaveny př d e složitý úkol tento stát vy­ budovat, vytvoř t i z obyvatelstva na tomto území integrální jednotku, která by byla zainteresována na jeho existenci. Ř eši t tedy "č esko u otázku" v kvalitativně odlišných podmínkách, tío se v té době dě je ? Př edevší m se vyř izuj í úč y t s Ně mc i /př íležitos t se naskytla i dík^ jejich odboji proti novému státu/ jejich vzájemný poměr se obrátí: nyní se. Č eš i stanou vládnoucím náro­ dem. Oklamou se Slováci. Vytvoří se falešná idea "č eskoslovens ­ kého národa", jejíž úč elovos t byla zcela zř etelná . Mě a l dokázat oprávně nos t Č echů , jichž byla menšina, vládnout. Uspokojí se • MHMe»WBn»W»HBHMB»HHHMKBHHHH«MHHMH M

111+ 

zákony, vláda, úř ady , nikoli instinkty — a př ívrženc i roman­ tického pojetí národa se proti této vládě rozumu bouř . í V Č ­ e chách bylo kmenové pojetí ná­ roda rychle př ekonáno , aspoň v tomto ohleduj ukazuje se na to, že "národ č eskoslovenský " není jen instinkt, nýbrž ideál, program pro budoucnost, že bu­ de tř eb a tento národ teprv vy­ tvoř it i cílevě domo u spoluprací Č ech ů a Slováků. Slováci však pokládají tuto cílevě domos t za násilí; trvají na národě v po­ jetí Herderověj žádají, aby se rozeznával zvláštní národ slo­ venský a národ č eský ; ukazují na velké rozdíly jazykové,kul­ turní, náboženské mezi Č ech y a Slováky a bojují v dů sledcíc h toho za slovenskou autonomii,e* Ideologie o "menšinách" vedla edy k následující koncepci: z  echů a Slováků ,kmenov ě př íbuz ­ ných, bude vytvoř n e jeden národ, jenž jest vládcem Č eskoslovens ­ ké republiky; jeho č lenov é jsou "Č echoslováci",Vedl e nich žijí ve státě "obyvatelé jazyka ně­ meckého madarského, národnosti židovské" atd. Jest patrno,jak Herderovo pojetí státu jako vy­ vrcholení kmenového vě domí,jes t základem této koncepce; jest však také patrno, jak uvě doměél spojení Č ech ů a Slováků v jeden

j^MM WM^WIgW^maMtmgglgWKtrBM WaWHMiiHHMgHMHHMMHHWWBlIBBHyMBMHHMHMBHBOOl

• HBHBHMHHBHBBHHHBHBHHHHHHBHHg g

tř ídn í zájmy př edevší m č esk é buržoazie, která se snaží vytlač t i

"národ" př ekroč e ujmeze tohoto pojetí. Otázka jest nasnadě: 'estliže jest vhodné spojovati e chy a Slováky v jeden národ, národ politickýř proč nebýti dů sledn ý a spojiti v jeden po­ litický národ všechno obyvatel­ stvo Č eskoslovenska ? Jestliže národ ­č eskoslovensk ý zabezpeč u ­ je kulturní individuálnost Č ­ e chů a Slováků ,js a povznesen nad rozdíly mezi nimi, pigoč se nepovznese ještě o stupen výš a nezabezpečí také kulturní individuálnost Ně mc ů a Maáarů? Př íkla d s "jazykem č eskoslo ­ venským" nám ob jasní, žer tento dů slede k není paradoxní, jak se zdá č tenář,izvyklému na tř edoevropsk é pojetí národa, stava naše praví, že "jazyk č eskoslovensk ý jest státním ja­ zykem republiky". Ustavní vý­ bor měl však obtíže, ř íci , který .jest to riaz.yk, "Ustavní výbor výslovně prohlašuje, že užitím názvu toho nikterak ne­ chtěl zaujmouti stanovisko ke sporu literárnímu a filologic­ kému, zdali č eštin a a slovenš­ tina jsou samostatnými jazyky,", t,j,, náš stát má dva státní jazyky, a to jest výslovně pro­ hlášeno, že jest vedlejší, jsou­li to jazyky či nář eč,í jinými slovy: neexistuje žád­ ný "zvláštní jazyk č eskoslo ­

ně mecko u buržoazii i z ekonomických pozic /mě nov á reforma, nostrifikace akcií atd./0 Cítí se potř eb a uspokojit i ně kter é požadavky dě lnictv a /8hod. prac. doba, zvýšení mezd, závodní rady/. Uspokojují se stavovské zájmy ně kterýc h vrstev rolnictva /pozemková reforma, která byla také využita k oslabení pozic jinonárodní šlechty/» Ano, Č eš i se zmocnili moci a vlády, ale změ nil o se ně o c

podstatně? Vznikla nová politika, která by se

podstatně lišila od politiky provozované za Rakouska? Vytvoř l i se prostor pro alternativy č esk é politiky, která se(_by v rů znýc h aspektů pokoušela ř eši t základní problémy společ nost i v tomto , Slováci a komunisté př inesl i jiné alternati­ státě? Jen w ě mci vy® Byla tedy schopna reprezentace č eskéh o národa vytvoř t i ideu státu č eskoslovenského ? Tvoř il y její základ ona opatř ení , o nichž jsme se zmínili? Či co bylo její podstatou? Jakým poutem byla tato idea a jak silný byl pocit státnosti v národě, když krátce na to se opakovaně vzdal svého státu, své státní suvere­ nity? Ano, 28,ř íje n 1918 byl jistě výzriamným mezníkem: Slováky zachránil př d e pomaSarště ní m a Č echů m jejich vlastní stát umožnil rozvoj ve všech oblastéch života. Ale jak př ispě l k to­ mu, aby při první vážně jš í krizi nebyla ohrožena nejen stát sám, ale i integrita národa? 2/ Jen ně koli k poznámek či spíše otazníků k 2,otázce. Co je to vů be c malý národ? Je urč e n poč te m obyvatelstva, či rozlo­ lim8MIHMWMUIimHHIHIllllllHIIHHHHIIIIipil||HlfHI|f

Ž

§

111+ 

H n HttMHsrawfrmrgrangKH hou země? Nebo poč etnost í armády a kvalitou její výzbroje? Či je jeho charakteristickým znakem závislost na jiném státě? í\lení malý ten, kdo se cítí malý, kdo si staví malé cíle, kdo potř ebuj e ně jakéh o ochránce, kdo však sám není ochoten bojovat za své základní zájmy a  p o ž a d a v k y ? Takový národ, který bojuje za svou svobodu nebo ji všemi prostř edk y hájí, žije i tehdy, když př ijd e o svou suverenitu. Jsou v dě jinác h př íklad y malých národů, které po mnoho staletí nemě y l svůj vlactní stát, př ec e však při první př íležitost i byly schopny jej vytvoř it . Není te­ dy problém jen v tom, zda je možno udržet samostatnost malého národa, ale př edevší m v tom, aby takový národ měl urč ito u "ideu", která je jeho tmelem, která udržuje jeho integritu i za nepř íznivýc h podmínek. Petr Pithart, j7 let, theoretik státu a práva 1/ Za posledních šedesát let procítili jsme mnohé nadě e j a prožili mnohá zklamání. Jen výjimeč ě n mohli jsme si dopř t á př epyc h klidné práce a vzrušení stř ízlivéh o myšlení, sebevě dom ě rozkroč enéh o na pevné zemi. Nevím, pochybuji, zda jsme toho také tolik poctivě promysle­ li. Č astěij se chtě o l proklínat a zatracovat: myslet by se muselo také na č etn é zbyteč é n iluze a sebeklamy, na nejedno selhánío

111+ 

venský" a Slováci právem proti takovému označ en í protestují. V ústavě mě o l býti správně i j ř eč o en "jazyky č eskoslovenské" } ale snaha zastř ít i co možná rozdíly mezi Slováky(a Č ech y a vytvoř it i jeden národ vedla k názvoslovíj které neodpovídá skuteč nosti « Je­li tedy možný fiárod č eskoslovenský", _ který má dva státně uznané jazyky, proč by nebyl možný národ ces­, koslovenský s jazyky tř emi , č tyř ? miPojmu národa, jak jest vidě ti , mnohojazyč nos t neodpo­ ruje. Z tě cht o dů vod § se domnívám, že význam slova Č echoslovák , jaký mu dali jeho tvů rci,jes t skuteč ným i pomě y r př ekonán i ale toto slovo má př irozen ý obsah, označ ují c obč an a Č 0 sko­ slovenské republiky, tedy je­ dině státní př íslušenství , bez ohledu na př íslušnos t kmeno­ vou... Jest v státním zájmu dobré, aby státní obč anstv í mě­ lo zvláštní jméno. Stejně dvojsmyslné jest jmé­ no "č eskoslovensk ý národ".V de­ mokratickém zř ízen í jest lid tohoto státu č eskoslovenský m národem^dě í l se na kmeny č esk ý a slovenský,sobě blízce př íbuzné , a na ně meckýjmaáarsk ý a židovs­ ký.Tato terminologie odpovídá západnímu užívání slova "národ"}

^ ^ • • WHKMHlIBHMIllWMWWMMHHlBWHMBMlIH^WtraWWBTIfmggHH g

BBBBKBB

SHÍSHHHHHSHEHHaHHEKHKSHHHSHSíJHH

j;.;stliže Č eskoslovensk á repub­ lika byla vytvoř en a politiky provincialismu ­ to všechno tvoří pak dosti vágní obsah naší /a nevznikla jako polní kvítí/ a je­li uznaným jejím úkolem národní a státní identity. Kdo vlastně po tě h c šedesáti letech národ č eskoslovensk ý teprve vy­ jsme? A jací jsme? tvoř it i v budoucnosti, jakým demokratickým právem z tohoto Tolik se o tom všem už namluvilo a napsalo, že se mě tu chce grogramu vyluč ujem e Ně mc e a Ma­ skepticky př ipomenou t jen jednu okolnost, možná však, že nikoli Dary? Proč nemáme také z nich vytvoř it i č eskoslovensk ý národ, nedů ležitou : tato země žila v míru a zároveň nerozervávána když jej mů žem e vytvoř it i z Č e ­ vnitř ním i konflikty snad jen v druhé polovině dvacátých let. Jen chů a Slováků? Jestliže v tom­ to č eskoslovenské m státě má ně koli k let relativně klidného vývoje,,. ř č e 2,000,000 Slováku, kulturně Co tedy mů žem e ř íc i o posledních šesti desetiletích, když ne vždy zcela rozvinutých, to­ též právo jako č eština , proč mimoř ádnos t holé moci tak č ast o patrolovala po ulicích v uni­ nemů e ž býti národ č eskoslovens ­ formách všednosti a všednost smysluplné práce byla zážitkem ký trojjazyč ný ? Č eš i tuto argu­ mentaci nechápouŁ Slouváci jim spíše sváteč ním ? totiž vytýkají, ze rovnopráv­ Tě cht o posledních šedesát let nemohlo než odhalit to, co by nost slovenštiny s č eštino u nemyslí doopravdyf že v praxi klidně jš í doba nejspíše skryla, ba snad i zacelila: nezakotve­ myslí jen na č eštinu, o níž dou­ nost národa v dlouhé, či alespoň delší a př ito m klidně, sebe­ fají, že č ase m slovenštinu po­ vě dom ě reflektované minulosti a tedy nedostatek solidních tradic, hltí. Vmysleme se však do mysli Slováka, jenž chce opravdovou vratkost mnohých duchovních rádoby základů našeho společ néh o rovnoprávnost slovenštiny s č eštinou ; jak potom tento Slo­ bytí, sklon k extrémům či př inejlepší m k dezorientaci v okamži­ vák odů vodn í demokraticky ne­ cích krizí»Vyjevila, že tento národ /mluvím o nás, o Č eších / rovnoprávnost ně mč iny ? je tuze mladý, ba že je výtvorem umě lým . Vždyt jinde daíy zcela Dolší vývoj tohoto 3tátu zá­ visí na tom, aby jednak bylo bezdě čěn vzniknout národům dlouhé tradice státního života v státní vě dom í co nejvíce posilo­ v váno, jednak uvnitř státu pro­ onom štastném rozpě í t mezi nevynucenoji loajalitou na jedné a ko­ vádě a n co nejsvobodně jš í národ­ nec koiiců uznaným právem na protest na druhé straně ­ a nikoli nostní autonomie. Autonomie slo­ » » • « » • • • » • « » • y i W m M M I l H H i m i l i m M l l W I W H l B M I fi^ l M Uvenská /což nemusí být totéž Veliká rozpě í t ideálů a zklamání, slov a Sinů, evropanství a

111+ 

sebesladší, sebezpě vně jš í meteř štiny o Př íliš velká doba to byla tě c h šedesát let. V menší době snad lépe by se nám dař ilo « Taká bychom na sobe vě děil méně špatného a naše sebevě dom í bylo by jisto o hlavu vě tší . Př estál á strasti posilují zpravidla jen silný organismus, jen jedince s nasyceným pově domí m tradic, s pevnou jistotou identity. A př ec e asi nezbývá, než riskovat zbylé duševní a fysické zdraví a ř íka t pacientovi pravdu do očí — jako by byl zdravý, jako by žádná traumata nevytrpě l . Nezbývá totiž, než př edpokláda t vů l i k regeneraci, sílu k úzdravě. Nezbývá než bezohledná stsrostlivost, krutá láska. 2/ Nejsem si jist, zda problém udržení samostatnosti, nezávislosti národa či státu spoč ív á př edevší m či jen v jeho malosti. Spoč ív á snad více v jeho nepolitič nosti j a tou rozhod­ ně však nerozumím zpolitizování miliónů , « Naši př edkov é v minulém století národ myšlenkově fundovali a prakticky vytvář el i prostř edk y kulturními spíše v užším než

jako autonomie Slovenska/ zna­ mená př irozen ě oslabení kmeno­ vého významu slov "Č echoslo ­ vák" a "č eskoslovensk ý národ"j znamená také př irozen é posílení Ně mců o všichni rozumní lidé u­ znávají, že kulturní autonomie Ně mců jest nevyhnutelná; až se vzpamatují Madaři v soused­ ním státě, bude nutno i našemu maď arském u obyvatelstvu povo­ litf i jest rozumná politika ta, která, př edvídají c tento nutný vývoj, pamatuje na to, aby vě dom í státního obč anstv í bylo co nejintenzivně j i pě sto ­ váno. Jednotné jméno pro všech­ ny státní obč an y jest k tomu také prostř edkem ; jméno "Č echo ­ slovák" a "Č eskoslovensk ý ná­ roda at má pgdobný význam jako Švýcar,­ Kanadan, Belgiean, ná­ roda australský... /Z knihy E. Rádla "Válka Cechů a Ně mci" , která vyšla v 'Praze v roce 1928/

širším slova smyslu a př edevší m to se ukázalo osudové. Jazykové pojetí národa bylo užiteč ný m stimulem právě .jen v době obroze­ necké, ale naprosto nestač ilo , když bylo tř eb a starat se o

gottwald

19291929192919291929

stát, v ně m ž mimo jiné polovina obč an ů mluvila jinak než č esky 0 Č ešstv í bylo tuze málo tam, kde chybě l a integrující státní idea, obč ansk é sebevě domí , zkušenosti 3e zacházením s mocí, obrácenou dovnitř i vně státu. Národ či stát se mů e ž udržet /stále jen

111+ 

...je nutno ujastfnit si, jak vznikl č eskoslovensk ý  st á t ,  kde stála jeho kolébka, % jsme dosud myslili, mě l i jsme mylný názor, že Československo vzniklo jako výsledek nacionál­

g i a ^HHXMHMannMMatxBHMraMHHEŚE5cnOTaMeraaM

umírni

mů že! / toliko jako pospolitost lidí, kteří mají živý, odpově dn ý vztah k obci, k poliš, k politice, jako ke sféře tvorby obecné vů le « Jen politický národ mů ž e dnes udržet jistou nezanedba­ telnou míru samostatnosti, nezávislosti® Dodnes vidím doklad naší nedostateč n é politič nost i a vů be c jakési nešínstné nezralosti v tom, jak stereotypně poukazujeme na jednotlivé národní tragedie či nezdary jako na dů kaz y fata­ lity našeho údě u l a jak při tom zpravidla nejsme s to či vů be c ochotni kriticky zkoumat míru našeho vlastního zavině ní : co př edcházel o tě mt o tragédiím či nezdarů m ? Jak jsme si poč ínali , dokud jsme ještě nemě l i sváznné ruce? Jinobytím téhož alibismu je ohýbání př d e odpově dností , která nás teprve č eká : když na to př ijde , dovedeme se zasmát a př ed ­

ně buržoasní revoluce. To není pravda. Č eskoslovensk o vzniklo jako výsledek imperialistické války. Je zř ejmo , že je státem imperialistickým, vykazuje všechny hlavní znaky imperia­ listického státu. Je dů ležité , toto konstatovat proto, aby bylo v naší straně zúč tován o s názorem, že Č eskoslovensk o je kolonií, že č eskoslovensk o je utlač ovano u kolonií velkých imperialistických států. Kdy­ bychom setrvali na tomto názo­ ru, muselo by to vést nevy­ hnutelně k heslu "obrany vlasti".,, /Z projevu K.Gott­ walda na V.sjezdu KSČ v únoru 1929/ 

stavit si budoucnost jako velmi svě tl/ío u a najednou př ito m tuší­ me, že svět zů otan e nad tím dílem č eskýc h hlav a rukou v úžasu

ksC 

192919291929192919291929 

stát. Ale jsou to právě jen sny, zavě šen é na pápě ř:í č esk é pro­ gramové myšlení zpravidla není zakotveno ve skuteč nosti , nevy­ chází z je ího kritického porozumě ní . Souč asn ý stav společ nost i zpravidla pokládá za cosi banálně samozř ejmého , za ně co , co není tř eb a zkoumavě ově ř ovat , problematizovat• Slepota k tomu, co stvoř il o dnešek, jak my sami jsme se na jeho tvorbě podíle­ li, nevšímavost k jeho podstatným urč ením , nemů e ž skonč t i jinak, než jak skončí hrad, postavený z písku. Projekt je o to krásně jší , oč ubožejší improvizací bude výsledek,,. To je velmi

,,,Ač koli v na utvoř en í č es ­ koslovenského státu mě l o vliv i velké masové linutí, které ve svých dů sledcíc h vedlo k roz­ bití r kousko­uherské monar­ chie, je Č eskoslovensk o př eváž ­ ně produktem imperialistické války, U jeho kolébky stála imperialistické válka, vítě zn ý dohodový imperialismus a tímto imperialismem diktovaný násil­ nický mír. Mírovým diktátem vítě znéh o dohodového imperia­

111+

lismu byla č esk é buržoazii př i ­ ř č a envelká území obývaná ne­ č eským i národnostmi» Opírajíc se o "právo" dané mírovými smlouvami, př edevší m však o finanč í n a vojenskou pomoc Do­ hody, anektovala č esk á buržoa­ Také tradič ě n malý zájem o naše bezprostř edn í sousedy je sie dotyč á n území: Ně meck á území, výrazem politické nezodpově dnosti : hledáme mocné ochránce, aby Tě šínsko , Slovensko, Zakarpats­ ko a okrajové oblasti maď ars ­ nás opě tovn ě zklamávali, ale nevidíme, že ti si mohou dovolit ké, Jej^m cílem bylo rozšíř t í vě rolomnos t či agresivitu také proto, že se nedokážeme domluvit vykoř istovatelsko u základnu př s e rámec "vlastního" náro­ se sousedy a vů be c o národy a státy ve stř ední , východní a ji " da na pracující masy národů hovýchodní Evropo, že se málo vzájemně známe, že chováme jedni jiných,«, o o.Na základě praktických k druhým leckdy až trapně primitivní př edsudky 0 zkušeností v boji mas za je­ Ilikoli tedy národ či stát malý, ale nezralý, nedospě ý l ­ to jich denní požadavky musí stra­ je náš problém« Dospě los t je, tuším, nejobecně i j definována jako na objasnit pracujícím vrstvám potlač ovanýc h národů, že heslo ochota a schopnost př ebíra t odpově dnos t za sebe i druhé a to do autonomie, kulturní autonomie a pod, je namíř en o proti jejich posledních dů sledků . My jsme však mistři pě vc i v melodramatizo­ vlast ím zájmů , m znamená pro­ vání a lyrizování našeho neštastného údě lu : puberta zmalátně é l dlužování jejich národnostního rozcitlivě lost i na jedné a cýnijnnu "realistických" gest na dru­ útlaku do nekoneč a n a zachování dnešního kapitalistického č esko ­ hé straně trvá nám už povážlivě dlouho« slovenského státu. Na základě tě cht o praktických zkušeností 3/ Nemyslím, že ze vše o nejvíce dnes potř ebujem e "ná­ musí také strana ukázat pracu­ rodní program"; rozhodně nepotř ebujem e projekty, které jakýkoli jícím vrstvám, že národnostní útlak je č ást í sociálního a ideální, ale i jen lepší stav, než dnešní, spojují s př edpokla ­ politického potlač ován í pracu­ dem změn ve sféře moci, změ , n jejíž nemů žem e ovlivnit. Takové jícího lidu kapitalismem a že revoluč í n osvobození proleta­ programy nejsou č ast o nič m í jiným, než alibistickým osvě dč ením : riátu ze sociálního područ , í Hle, jak dobře to myslíme, máme však svázané ruce! Jsou formou svržení kapitalistického poř ádku , zř ízen í diktatury HHHiggHHHHBBHHBHHHmragHBHiraHgBrmggHHHMM

nemužné a nepolitické poč ínán í a souvisí to ne s tím, že jsme malí, ale s tím, že nejsme dospě lí » ­ Málo si všímáme i všeho toho, co vytváří globální tendence ve "velkém" svě tě , naopak soudíme, že svět by si měl více všímat nás»

111+ 

př íjemnéh o sebeklamu: My jsme dobř í , oni oškliví, hloupí a sobeč tí . Dokud tu budou, je všě chn o př ede m ztraceno... Kdyby k ně jaký m i př evratný m změ ná m došlo, stejně bychom pak dokázali uskuteč ni t jen a jen to, co už př edtí m uzrálo nám v hlavách, co se prosadilo v našich životních postojích, co už dř ív e zač al o platit jako normy profesionální etiky. Změ y n na mocenských postech samy o sobě neř eš í docela nic...Snadsbychom proto radě j i př ipustili , že souč asn á moc nám není jen vnucena, že nefunguje vždycky jen proti naší vů li . Nebot míváme př inej ­

proletariátu je nemožné, bez spojení pracujících vrstev potlač ovanýc h národů v Č esko ­ slovensku. Boj za sebeurč en í národů až k úplnému odtrženi od č eskoslovenskéh o státu je tudíž organickou č ást i vše­ obecného boje proletariátu za svržení mě štáckéh o poř ádku,z a diktaturu oroletariátu... /Z "Politických thesí" V.sjez­ du KSČ, který se konal 18. — 23.února 1929/

menším dvojí vů li : jednu, kterou manifestujeme víceméně stereo­ typními lamentacemi a pak druhou, již dnes a denně osvě dč ujem e

gottwald

19361936193619361936

všude tam, kde jednáme jako obč ané , lidé pracující, jako rodi­ če nebo "jen"

jako lidé. Bohužel nejsme zdaleka vždycky tak 

nároč í n na sebe, jako na "ty nahoř e" . Obcházíme své obč ansk é povinnosti, př ede m rezignujeme na svá práva, na kvalitu vlastní práce, na lidskou spolehlivost a slušnost a stáváme se tak bez nadsázky vů č i moci ­ konformními. A vymlouváme se, že za tako­ vých pomě ů r nomá smysl o cokoli se snažito Potř ebujeme­l i př ec e jen ně jak ý program, pak tedy takový netradič ní , který by nás dokázal znovu a znovu př esvě dč t ova proč a jak je tř eb a si poč ína t pokud možno vždycky a váude jako sebevě dom í a zodpově dn í obč ané , spolehliví profesionálové ve svých zamě stnáních , jako dobří otcové a matky» jako slušní lidé. A to dokonce i tehdy, když z našeho obč anstv í zů stáv á torzo,

...Je potř eb í velmi jasně a nedvojsmyslně prohlásit: Posi­ ce komunistické strany ve voci ohrolení é skosíovenskaThxtle­ rovskvm faSisraem je posici obrany Č eskoslovensk a proti Hitlerovi, obrany Č eskosloven ­ ska proti fašismu. ­Proč .isme"* tak nemluvili, ř ekně , mepř d e č tyřimlety a proč mluvíme dnes o obraně republiky proti fašismu? Inuj prostě z toho. dů vodu , že př d e č tyřim lety Č eskoslovensk o zahranič ní m fa­ šismem ohroženo nebylo...Př d e č tyřim lety ještě Francie a s ní Č eskoslovensk o stály ve frontě tě ch , kteří př ipravova ­ li úklady a útpky na Sově tsk ý 111+ 

HHKKKBHHHaK0EHHHBB.«HHa®H®W'»WHÍÍH když leckdy pracujeme zař azen i hluboko pod své možnosti, když naše dě i t drží stát jako rukojmí naši poslušnosti, když s námi jedná v rozporu i s vlastními zákony. To není kř eč ovit á morál­ ka á la Tolstoj, to je postoj prozíravě politický. Je to postoj v 

svaz... Samozř ejmě , že tehdy, za takové situace, komunistic­ ká strana nemohla stavět otáz­ ku obrany republiky... /Z projevu Gottwalda na VII. sjezdu KSC v dubnu 1936/

skuteč ě n opozič ní , př ipustm e koneč ně , že tahle naše moc nesedí jen na bodácích, či jak by se dnes ř eklo , na pancíř íc h tanků, že ji nechrání jen policie, ale že je mocně podpírána také lajdáctvím, nepoctivostí a povrchností myšlení. Že je prostě podporována všeobecným úpadkem obč anských , profesionálních a lidských ctností. ..odpírají se vlastně navzájem: úpadek a moc. Podpírejí se v upadání a tak stojí, żosti pevně, ř ek l bych. ż"okud jde o to povrchní myšlení: i nekoníormní č ešt í inte­ lektuálové mají kupř íklad u ještě daleko k

stř ízliv é sebe­

kritič nosti . Víme toho dost o tom, jaká je moc, jak hanebné jsou její praktiky a jak lživá je její ř eč » Mnohem méně víme toho o tom, y cení a proč jsme dosud nedorostli oné zralé odpo­ v

vě dnosti , která by už dř ív e mohla založit alespoň č ástečěn realizovatelnou alternativu nezodpově dn é zvů li . "obuieme­li při vší lidská a obč ansk é solidaritě sami k sobě mnohem kritič tě jší , budeme­li se navzájem šetř t i jen proto, že "po nás jdou" oni, pak se vystavujeme riziku opě tovnéh o selhání: budeme mít Pravdu, ale nebudeme nikomu k užitku. Bude to potom ještě ta pravda, kterou lidé vzdě lan í dluží národu? Národní program mů e ž tedy být jen př esvě dč , ivé morálně osvo­

9k

aaaBaaaaaaaaaaaaaaaaHaaixaaaxaa ksč 193619361936193619361936 BM88SB881iM>MMnMBBBMgBBlIBM

...Komunisté jsou př esvě dč ­ ni, že sově tsk á moc, jak to ukazuje př íkla d Sově tskéh o svazu, odstraní jakýkoli národ­ ní útlak, dá všem národům je­ jich národní práva, zajistí jejich národní svobodu, plný kulturní rozvoj a podmínky bratrské spolupráce s národy jinými. Avšak už nyní možné docílit, aby demokratickou ná­ rodní politikou, uskuteč ně m ní národní rovnoprávnosti ve všech smě rec h byly vykonány minimální př edpoklad y pro normální soužití všech národů Č eskoslovensk a a př ekoná n ten krajně nebezpeč ý n stav, kdy celé pohranič í n oblasti stá­ vají se obě í t agentů zahranič­ ního fašismu a iredenty. Kgmu­ nisté jsou proti anšlusu byt i jedné vesnice k Hitlerovu • Ně mecku , horthyho Maď arsk u ne­ bo k pilsudč ikovském U iolsku. Avšak klamná víra fašismem a

bozující, lidsky např imujíc í a zcela konkrétně užiteč é n myšleni a jednání, s nímž se mů e ž zač t í všude a bez prodlení. V tomto smyslu musí být způ sobil é bojovat s celkovou rezignací. Všechno ostatní je jen platonické politikař ení , slovní radikalismus, jakási pošetilá mánie vystavovat si osvě dč í envlastní kvality. Negativně nám tohle všechno moc vždycky ochotně potvrdí, tím, že nás potrestá, když se s ní dostaneme do konfliktu. Na tohle si však dejme ze všeho nejvíce pozor: takové potvrzení mů e ž být zatraceně ošidné. A oř est o vábí právě snadností, s jakou se dá opatř t i vlastně i bez jakéhokoli pozitivního úsilí. Ba dokonce i bez jediné kloudné myšlenky. Národní program mů e ž tedy být jen myšlenkovým a praktickým úsilím, zamě ř ený m proti všeobecnému úpadku, č ast o skrytému pod hladinou nepolitické všednosti. Politická moc je pak ona č ás t ledovce, která nad hladinu vyč nívá . Kdybychom nezneili dynamiku pomě ů r např, v sousedním Maď ars ­

a šovinigmem svedených ně mec ­ kých, madarských a polských mas mů e ž být př ekonán a jen te­ hdy? bude­li uč iněon zadost jejich oprávně ný m požadavkům a právů m.. . Je zkrátka tř eb a u­ skuteč ni t rovnoprávnost neč es ­ kého obyvatelstva ve všech otázkách: sociálních a hospo­ ář ských , v oblasti politic­ kých práv, v oblasti školské, jazykové, kulturní atd, VII, sjezd KSC zdů razň uje , že za př edpoklad u plné rovnoprávnos­ ti všech národů Č eskoslovensk a vedlo by uznání práva na ná­ rodní sebeurcení, jehož se KSČ nevzdává, jen k zesílení bratrského svazku národů Č es ­ koslovenska a ke zvýšení jeho odolnosti vů i č zahranič ním u fašismu.,. /Z usnesení VII. sjezdu KSČ, který se konal 11, ­ 14. dubna 1936/

ku, kde jsou také cizí tanky a také policie, dynamiku, smě ř ují ­ cí k všeobecné kvalitě, váhali bychom ukonč t i

tyto ř ádk y suges­

beneš

19361936193619361936 

tivní otázkou, nebo? by docela jistě byla označ en a za nepř ­ í pustnou demagogii. Zde jest: která č ás t ledovce nese kterou?

V této zemi žijí vedle sebe Č eš i a Ně mc i od staletí. Ve válkách husitských a ve válce tř icetileté , jež způ sobil y po­ suny v osídlení obou národů u nás, šlo více o otázky nábo­ ženské a sociální, méně o

111+ 

WWnreWgBgyWHWaigHIHBBIBiaBHWtlWWMBI« Josef Dubský, 40 let, historik: 1/ Č eš i a Slováci ustavili po ddsetiletích ne př íli š úspě šnýc h politických snah vlastní nezávislý stát, a to za specifické situade ve stř edn í Evropě, která se vytvoř il a poráž­ kou obou hegemonů v tomto prosotu ­ Ně meck a a Ruska, Další pod­ statný fakt: nový stát vznikl díky pohybům tě h c či oně h c arffiád na vzdálených frontách, díky iniciativě a schopnostem ně kolik a málo exilových politiků, kteří dokázali ovlivnit jiné politiky v cizích kabinetech a na rozhodujících konferencích /tím nechce­ me jejich obrovské dílo bagatelizovat/ a zajisté i díky celkové dezintegraci konzervativních sil ve stř edn í a východní Evropě» Masa národa ­ odmyslíme­li legie ­ nemusela hnout pro jeho vznik prstem. Nezávislost nám byla

u d ě

l a n a , tyto skuteč­

nosti poznamenaly celý dosavadní vývoj Č eskoslovenska , Nebráně­ ní republiky o 20 let pozdě ji , okupace a v podstatě č ekán í na o s v o b o z e n í ,

které př iSl o z Východu, nemožnost prosadit

vlastní cestu dalšího vývoje ­ at už Béhešem nebo Gottwaldem ­, ostudná padesátá léta, neschopnost radikálně jš í destalinizace a romantický pokus o socialismus s lidskou tváří ústící v jinou okupaci, deset let normalizace — to není zvlášt povzbudivá bi­ lance k 60,výročí republiky. Nutí k zamySlení nad př íč inami , k sebereflexi, pouč ení , nikoliv ale k flagelanství nebo masochismu.

111+ 

otázky národnostní. Teprve 19. století př inesl o k nám s vývo­ jem ideje národní národnostní boj v moderním toho slova smys­ lu, Vedle ideových politic­ kých kampaní byl to př edevší m posič í n boq o duše. Bylo by zajímavé zjistit, jaký výsle­ dek měl tento bo$ v jednotli­ vých periodách»Sotva se mýlím, tvrdím­li, že v posledních de­ setiletích poč t e skuteč ě n poč eště ných ^ či poně mč enýc h ne­ ní takový, že by z ně o h mohly být vyvozovány ně jak é daleko­ sáhlé závě y r pro celkové posice obou národů u nás, .., oba naše národy jsou dnes tak vyspě lé , že se odnárodnit ne­ dají»,, »».Č eskoslovensk é země jsou ve dvou posledních stoletích klasickou zemí sporů národ­ nostních, Hlavně proto, že sousedí se státy, v nichž všu­ de národní uvě doměín a formo­ vání národních uvě domě lýc h celků ve srovnání s Evropou západní se dě o l o ně koli k sto­ letí pozdě ji , vlastně teprve bě he m 18, a 19,století. Srov­ návat tudíž nás v tě cht o vě­ cech se Západem pftně nelze» Proto nepokládám za správné chtít na naše pomě y r uplatnit tu nebo onu hotovou formulku»»• Nepř ijímá m tudíž ani hesla au­

2/ Mů e ž se zdát, že problematika malého národa a státu je v době atomového patu supervelmocí, ekologické krize, roz­ porů vyspě lýc h prů myslovýc h zemí a zemí tř etíh o svě a t a kosmic­ kých letů jen potahýra ­ a odvrženíhodným ­ reliktem 19.století. Ale otázky existence malých národů nebo atátů nebyly tě mit o problémy právě zde, ve stř edn í Evropě, sprovozeny ­ bohužel ­ ze svě ta , opíše naopak. Letopoč y t 1948, 1953, 1955, 1956, 1968, 1970 dokazují, že národy této oblasti, na rozdíl tř eb a od Dánů, HolanSanů nebo Švýcarů nepovažuji tuto problematiku, za vyř eše ­ nou. Záleží na každém jednotlivém národu zvlášt a na všech v této oblasti dohromady, kolik prostoru pro národní a státní svébytnou existenci a jakými adekvátními prostř edk y si vydobyli a vydobudou. Poznat shodné dě jinn é trendy a vývojové tendence ve sféře "mezi Ně mecke m a Ruskem" a zároveň rozdíly a specifič­ nosti jednotlivých národů a států v ní, spolu se znalostí fe­ noménu "Ruska, byzantstvi, pravoslaví", zakomponovat je do obecného vývoje evropské a svě tov é politiky ­ to je úkol pro myslivou a nezávislou inteligenci tě cht o zemí,vč etn ě naší. Kon­ krétně pro nás ­ porozumět př edevší m sobě, ale i Poláků , m Ma~ áarů , m Rumunů m , Rakušanů m,Finů,mJugoslávců ­ spíše než se zajímat o země Beneluxu, Irsko, Portugalsko, ale i Francii nebo Anglii. 3/ Mě kteř í z naší generace se aktivně i j nebo méně aktiv­ ně i j nebo méně aktivně podíleli na kulturně politickém životě BMMnumiiiiimiiiiiiHiiiiMniiMimpiiiiHfnnMinpi

tonomie a ně jakýc h federativ­ ních tendencí, ani tendence, jež by vycházely z uplatně í n zásad fašistií!kých| totalit­ ních nebo komunistických. Chtěl bych nechat stranou všecky neplodné teorie, dokt­ ríny a formulky a hledat, co si žádá správná životní praxe, správná, úč inn á a rychlá admi­ nistrace a moderní technika, K tomu máme u nás jedinou theoretickou basi{ na níž se výluč ě n mů žem e všichni  3 e j í t :  Naše ústava je tok liberální, že stačí na všechny tyto pro­ blémy. Naší politickou filoso­ fií e morálkou je demokracie, která nám dává klíč k ř ešen í všech našich problémů ,poně vad ž klade za základ všech politic­ kých jednání­ respekt lidské osobnosti a plnou obč ansko u rovnost aí náleží kterékoliv tř ídě , národnosti nebo nábo­ ženství. Platí­li u nás ně ja ­ ká všeobecná formule, jako vý­ vojová tendence, je to ta,jíž  jsem už dř ív e ně kolikrát e zdů­ raznil: Jsem pro zásadu rozum­ né decentralisace s úč elný m hospodář ský m a administrativ­ ním regionalismem. Vím, že tyto názory jsou dnes ně kterým i politickými č ­ i niteli pokládány za zastaralé nebo př ekonan é a že se hledají 111+ 

MMwmiWHmmHHatuuRKMuuma republiky koncem šedesátých let. Opět v rů zn é míře tak č in í dnes, př edevší m svojí obč ansko u aktivitou. Formulovat *národní program" ­ to je v souč asnýc h pomě rec h nad sílu a možnosti jednotlivců. Snad jen vytýč t i okruhy /viz výše/, kam by se mě o l orientovat úsilí iniciativních a myslících lidá. Co bychom nej­ více potř ebovali ? Plné vě domí , že: 1. jsme v období stabilizace státu quo, které bude trvat dlouho, 2. nespoléhat na nikoho jiného než na sebe, 3. že mohou být proti nám použity jakékoli

základny jiné, spoč ívajíc í na totalitních př edstavác h o ná­ rodě a státu. Jsem však v té vě i c klidný, mně stač , í že jsou skuteč ě n lidské, a že tudíž př etrval y a př etrvaj í všecky, «a nich ostatně .. . stojí celý náš stát,. S nimi stojí a s ni­ mi padá... /Z ně meckéh o pro­ jevu presidenta republiky E.Beneše v Liberci 19.srpna 1936/

metody a prostř edky , kfofta

rawasiioisiwniwm 19371937193719371937

Josef L.. 35 let, filosof: 1/ Historický význam uplynulých šedesáti let existence č eskoslovenskéh o státu se z hlediska vlivu na vývoj obou našich národů dě í l na č tyř i hlavní období: a/ 191S­1938

Prvních dvacet let Č eskoslovensk é republi­

ky se zakládalo na politické demokracii. Došlo k ne­ vídanému posílení národního a státního sebevě domí , které se opíralo o demokratické ideály. Př s e všechny stinné stránky oné doby lze v r.1978 bez váhání pro­ hlásit první republiku za dosud nejsvobodně jš í období vývoje našich národ4. b/ 1938­1945

Rok 1938 způ sobi l př ijetí m mnichovského

diktátu mravní rozpad, z ně ho ž se oba naše národy

111+ 

v dě jinác h našich zemí Ně mc i sehráli úlohu nadmíru  vý­ znamnou, Př ispěil zajisté ve­ likým a cenným podílem k je­ jich hospodář skému,sociálním u a kulturnímu pokroku a č ase m mívali i nemalý vliv na jejich osudy politické. Ale,,.nebyli tu v minulosti nikdy živlem urč ující m směr jejich dě jin ? vtiskujícím jim jejich  o s o b i t ý  ráz...,nebyli v starém  č e s k é m  státě, založeném od Č echů , živlem duchovně, mravně a po­ liticky vedoucím,,, A jako starý č esk ý stát byl př s e vše" chny mocné vlivy ně mecké,, , státem č eskéh o národa, výrazem jeho vů e l k životu a nástroje® plně í n jeho dě jinnéh o posláni»

• l « l l » » M I I I » i r o i M W » » i M M Mm dosud nevzpamatovaly» Proti vů l i vě tšin y obč an ů tehdy demokracie kapitulovala př d e totalitním režimem. Charak­ ter našich národů byl tě žc e zasažen morálním úpadkem, pramenícím z intenzivního pocitu bezmocnosti a hanby. Dvě vrstvy č eskéh o národa, jež tomuto vlivu nepodlehly, inteligence a vojáci z povolání, byly bě he m ně meck é oku­ pace z velké vě tšin y decimovány. e/ 1945—1968

Strach a př izpů sobivos t jsou urč ující^ m

jmenovatelem vývoje našich národů v tomto období. V šedesátých letech postupně č ás t inteligence a politiků narovnává páteř a odhodlává se k riziku č inu , který navazuje na naše demokratické tradice. Když obč an é zjistí, že nejde o pouhý palácový př evrat , ale o uvolně í n prostoru pro uplatň ován í základních lidských práv, s nadšením vstupují na jeviště a obnovují své téměř znič en é národní a státní sebevě domí . Tak jako v r.1938, i v r,1968 jsou naše národy na principiálně vyšší úrovni, než jejich reprezentace, která se sklání př d e druhým Mnichovem0 d/ 1969­ T  Pomnichovský rozpad morálních hodnot  se po­ stupně  obnovuje  opě . t Totalitní moc se snaží  likvido­ vat  zdroje  demokratických  tradic našich národů, kul­ turu a vzdě lanost . Odpor proti potlač ován í  základních  lidských práv vyúsíuje v obč ansko u iniciativu Charta 77,  liM«M«lll»H«nMWMHlMIM»a»lWIWmH»IBI»IIIIW«l»Hllllll

má Č eskoslovensk á republika podobný význam pro č eskoslo ­ venský národ. Efyvši vytvoř en a př íslušník y č eskoslovenskéh o národa..,, jest urč en a př ede ­ vším k tomu, aby jim dala mož­ nost žiti plným životem národ­ ním, To jim dává jistě zvlášt­ ní práva na tento stát a v tom­ to státě, práva, na něž nemohou míti nárok př íslušníc i jiných národů, kteří zč ást i žijí na tomto území,,, Není­li možno,,. uznati, že poměr našich ně meckýc h krajanů k tomuto státu je docela stej­ ný s pomě re m naším, tř eb a v zájmu našeho společ néh o státu upř ímn ě usilovati o to, aby se podař il o uvésti plně opráv­ ně é n snahy našich ně meckýc h spoluobč an ů o udržení vlastní národní individuality a ducho­ vní i kulturní souvislosti s ně mectví m v soulad se skuteč­ ností, že žijí ve státě v , ně ž m č eskoslovensk ý národ,., je ná­ rodem vedoucím,,, ... možno a priori za zhola nemožné prohlásiti ř ešení , ostatně u nás nikým ani z Ce— chů a Slováků, ani Ně mc ů nena­ vrhované a nedoporuč ovan é ř ­ e šení, po ně ž m nepochybně asi nikdo z nich nijak netouží: odtržení tě h č č ást í č eskoslo ­ venského státního území, na 111+ 

mirairaBMM  m m m m snrsnasrarM  sngg^sra  w  srar která se setkává se všeobecnými sympatiemi® 2/ Nejsme malý národ. Co do poštu je např. svédský národ menší než národ č eský » avšak je mnohem významně jš í v kulturním, ekonomickém a politickém ohledu® Naše malost spoč í ­ vá v mravním úpadku, jehož dů sledke m je nedostatek vytrvalosti a dů slednost i při prosazování tě h c ideálů, z nichž se zrodila naše státnost a kterými ji lze obnovit a udržet. Naši př edkov é se nejen trápili problémem udrženi tehdy malého národa. Oni také vypracovali koncepci jeho smysluplného života a v praxi ji uskuteč ň ovali . Skuteč nost , že státní reprezentace vě tšino u zklamala v tě c h krizových chvílích, kdy bylo na č as e hájit smysluplnou existenci našich národů železem, není v žádném př ípad ě argumentem proti této koncepci, Má­li náš př ítomn ý a budoucí život mít smysl, jě tř eb a obnovit naši charakterovou a vzdě lanostn í celistvost. Stát je politickou formou, vyrů stajíc í ze snah národních individualit. Stát se udržuje tě i m ideály, z nichž se zrodil. Nositelem a tvů rč í silou tě cht o ideálů jsou národy. Malé národy a státy mohou být samostatné a nezávislé pouze tehdy, jsou­li jejich obč an é lidmi samostatnými a nezávislými, tudíž tehdy, chtě|í­li být bytostmi za sebe zodpově dným i a podle toho také jednají® 3/ Moje generace a já sám osobně se aktivně zapojila do demokratického hnutí v r. 1968. Vzhledem k našemu tehdejšímu

111+ 

nichž obyvatelstvo ně meck é má rozhodnou př evah u nad č eský m od našeho státu a jejich př i ­ pojení k jednomu z obou sou­ sedních států ně meckých.. . Stejně nemožné a proto prak­ ticky bezvýznamnéo..bylo by ř ­ e šení ně meck é otázky v tomto státě prostým odnárodně ním,po ­ č eště m ní jeho ně meckéh o obyva­ telstva. Ani nejvášnivě jš í na­ cionalisté mezi Č ech y nic ta­ kového nehlásali­a nehlásají®,. Tě m , kdo znají pojetí národa a národnosti rozšíř en é ve všech téměř státech západních,,, podle ně ho ž národem jsou tam prostě všichni př íslušníc i té­ hož státu, at jejich etnický pů vo d a jejich rodný jazyk je jakýkoli, a národnostní /nacio­ nalité/ se rozumí státní př í ­ slušnost, mohlo by se jevit možným a žádoucím, aby také u  nás poměr našich Ně mc ů a ovšem i jiných národností,,, byl u­ praven na tomto základě :vytvo ­ ř ení m jediného státního národa ze všech obč an ů tohoto  3tátu,,#  Ale tř eb a jasně si uvě domit , že ono státní pojetí národa a  národnosti, bě žn é ve velikých státech západních a uplatnovaná tak tvrdým způ sobe m v Uhrách starých i dnešních^ bylo a je našemu národu úplné cizí® Jsme zvyklí pokládati za národ

vě u k nikdo z nás tenkrát nezastával odp^ě dn é funkce a nenesl proto zodpově dnos t za katastrofu demokratické obrody společ­ nosti. V souč asn é době to však již tvrdit nelze. Moje gene­ race 3e dě í l na lidi zkorumpované a nezkorumpovatelné. Srov­ návám tuto naši situaci se situací jiných generací souč asnost i

v 

a zjištuji, že na tom relativně nejsme nejhů . ř Snažím se posilovat naše národní a státní sebevě dom í pou­ kazováním na jeho zdroje. Národní program je nezbytným př ed ­ pokladem naší samostatnosti. Snažím se upozornit na nut­ nost kontinuity, na potř eb u návaznosti na náš pů vodn í humanit­ ní program, vycházející z demokracie jako ukázň ujícíh o mravní­ ho názoru na život. Pospolitost našich národů nyní nejvíce potř ebuj e vlastní kultixru a vzdě lanost , protožě tyto nezbytné př edpoklad y samo­ statné a nezávislé existence jsou ji téměř deset let systema­ ticky odpírány a znehodnocovány. T p to tendence není nič m í ji­ ným, než skrytou národní genocidou. Dále je zapttř eb í skuteč é n obč ansk é iniciativy, vycházející z principu základních lidských práv. TTrto tři elementy národní svébytnosti, z nichž jedině mů e ž vyrů t s hodnotný státní útvar, již existují. Je však tř eba , aby se staly samozř ejmo u národní potř ebou , bez niž život nemá smysl a bez niž jsou veškeré materiální snahy vlast­ ně nevýhodné.

nikoli všechny obyvatele nebo př íslušník y jednoho státu, nýbrž soubor lidí stejného ma­ teř skéh o jazyka,., Jistě právě to nemálo pomohlo nám Cechům zaiíhovati svou národnost v do­ bě, kdy jsme nemě i l samostat­ ného života státního,,,A také směr i ráz našich politických zápasů ve staré monarchii habsburské i našeho posledního velkého boje, z ně ho ž se zro­ dila č eskoslovensk á republika, byl urč ová n př edevší m tímto pojetím národa... ...Proto skoro př ekvapuje,ž e se u nás př ec e dosti brzy ob­ jevují ně kter é nábě y h k takové­ mu vývoji. Cteme­li na př. v známé kronice zbraslavské..., M ě r o u/ v prvé polovici XIV. století napsal ně meck ý opat fcláštera zbraslavského Petr żitavský,projevy vpravdě dojem­ né lásky k Č echám , je nám to dů kazem , že mezi tehdejšími, Ně mc i usedlými v č eských ,z mích, vznikalo cosi jako­č esk é /bflhmisch/ vlastenectví ve smyslu státním nebo zemském. Vrstevník Petra Žitavského, ne­ známý ně meck ý př ekladate l kro­ niky Dalimilovy, naplně é n tak silným duchem protině meckým , dokonce rozeznává ^ě mc e cizí, /f^emd, fremgeboren/ od Ně mc ů v Č echác h zdomácně lých , stíhá 111+ 

HHHHBHHH­SHHHaHBaHHBjSHHHHHEšíaHHEÍ František Žamallk, yJ leíí v ­ tik státu a ­>ráva: 1/ Uplynulých Seat .'ˇesetiletí až rozmař il e plýtvalo dramatickými akty, jimiž se naše národy podílely na zauzlinách evropských a svě tovýc h

rouúů a smě rů , nejsme proto chudí ani

na výsledky /či vymoženosti/, ani na zkušenosti, ża nejdúleži­ tě jš í považuji: a/ ustavení demokracie a její udržení v chaosu meziváleč nýc h sociálních i nacionálních srážek a bujících autoritativních i fašizujících nálad v Evropě a domaj b/ nezdar v hlubší duchovní a politická integraci "státního lidu" prostř ednictví m demokracie a ­ vů i č slovenskému národu ­ kon­ cepce č echoslovakism u /jež ovšem neznamenala jazykovou "č echizaci " a nepochybně urychlila rozmach slovenská kultury/; c/ selhání spojenecko garanč í n západní orientace ­ a ještě víc: sobecké .odvrácení univerzálnosti západní demokracie, jež umožnilo a dovolilo Mnichov. Pro nás to znamenalo rozpad státu i ztrátu státní samostatnosti a to vše se odehrálo vlastně jen na poli diplomacie /podepř en é ovšem mocenskými tlaky a sociál­ ně egoistními výpoč ty/ , bez vážného pokusu o energický odpor, který byl ostatně zproblematizován už vnitř ní m vystupň ování m desintegrač níc h snah. paradoxně právě v tě cht o chvílích dosahu­ je historicky nejméně zakotvená č ás t státu vlastní, ovšem jen formální, nicméně i aktivní státnosti; d/ okupač í n teror vynu­ cující výkonnost a vně jš í loajalitu,, odboj vrcholící v MflBgHggBgggBBHBgBggBBgBHBggBKBggBHBBBBRBggBMgBmBBgBgBHl^gglUtgg 111+ 

ony cizí *­ě mc e hně vem , neméně prudkým než sám Dalimil, ale domácích ^ě mc ů se ujímá velmi vř ele.....tent o vývoj byl té­ měř nadobro zaražen národnost­ ními spory mezi č eský m a ně mec ­ ký© obyvatelstvem našich zemí, které vyvrcholily za válek hu­ sitských a nepř estál y až do tiílé hory... ...pozdě ji ^ v době kdy  do  Cech víc a více pronikaly ně­ mec é duchovní vlivy,které tak mocně př ispěyl k_, pro buzení ná­ rodního vě dom í Č ech ů a Slová­ ků, ... objevuje"se dokonce myšlenky zastávaná zejména vy­ nikajícím filosofem Bolzanem, že Č eš i a Ně mc i v Č echác h ma­ jí  3pl ynout i , i když by mluvi­ li dvě a m rozlič ným i jazyky, v jednu jedinou č esko u národnost, " č esk ý národ. "Cechové a A,ě mci ­ volal Bolzano v exhortě z r. 1810  ­   " vy musíte tvoř t i jeden národ, vy mů žet e být 3ilni jen když se >ř átelsk y sjednotíte, jak bratří musíte na sebe po­ hlížeti a se objímati; jeden uč se ř eč i  dr uhé ho;   s dě l uj   bratrsky druhému své pojmy a poznatky." A podobně v jiném kázáni z r. 1816 mluvil Bolzano o  " obou národních kmenech naší země"  j a ko  o  dvou  s l ož ká c h jed­ noho národa. Uznával  j e j i c h  rozdílnost v ř eč,ivzdě lán í a

OTraHHHHmMmmgresrcratmHKKMwgiii Slovenském národním i pražském povstání a nakonec obnovení Č eskoslovenskéh o státu, znovu jako výsledek svě tov é války.  Všechny tyto okolnosti vedly k relativně rychlému rozpadu buržoazní státnosti vč etn ě její demokratické formy, k formová­ ní socialistického systému i k novým spojeneckogaranč ní m svaz­ ků , m Př ito m mů žem e tuto socialistickou fázi rozč leni t na  "neúprosnou", "umírně nou " /rozhraním je XX,sjezd KSSS/ a koneč­ ně "reálnou", Nepochybně jsme tu na vrcholcích svě tovýc h dě ji n — jednou jako iniciátoř , i jindy vleč en i událostmi dalecí údolíč k e provincialismu. Reakce na tyto události mů e ž být ovšem provinciální či jednostranná, mů e ž ustrnout na izolovaném problému nebo se zastavit u ně jak é č asov é meze. Národní peda­ gogika, opř en á o výklad, osvě tlen í a zhodnocení národních zkušeností /vě da , literatura, umě ní , publicistika/, to nemá lehké, chce­li se vyhnout prostoduchosti a zaujatosti. Nadšení se v nich mě í n v zklamáni, svoboda v porobu, porážka ve vítě z ­ ství, spojenectví v izolaci, izolace ve spojenectví, západní orientace ve východní, otevř enos t svě u t v uzavř enos t př d e svě­ tem, buržoaznost v socialismus, pluralita v monolit$st, disku­ se v monolog,,» Nejsou to intenzivní, nároč né , vysilující a unavující dě jiny , které tu máme v č asové m rozsahu jednoho lidského živo­ ta? S^ává se, že teprve ztráta nám objeví hodnotu ztraceného, • «BWBBBMBBBBBBBgBBBBBHMBEBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBlIBBBBBBMMIBB B

provaze, ale hlásal,že rozdíl­ nost nemá být dů vode m rozkolu. Naopak myslil, že právě to, že Cechy jsou složeny z tak nesourodých prvků, mghlo by je uč ini t jednou z nejštastně ­ j ších zemí Evropy, pokud by se tu podař il o potlač it i ducha stranictví. t,j, uč ini t z Č e ­ chů a Ně mc ů jeden národ. Pozdě jš í vývoj vě í c v Č e ­ chách pohř bi l takř a k doc§la my­ šlenku možného splynutí Č ech ů a Ně mc ů v národ jediný, když na obou stranách opanovalo po­ le organické, nestátní pojetí národa, i dnes u nás obecně u­ znávané,Pů sobil o proto dojmem úplného anachronismu, když vy­ nikající č esk ý filosof prof.Em, Rádlj známý hlasatel snášenli­ vosti mezi národy, vystoupil r. 1928 s touto myšlenkou,,,Óprav­ du nenašla myšlenka Rádiová nikdej ani u Č e chů ani u Ně mc ů př íznivéh o ohlasu,,. Spíše se tu a iam objevuje názor,že by se Č eskoslovensk o mě o l př etvořti ae státu národ­ ního, jímž bylo při svém vzni­ ku a je posud, ve stát národ­ nostní po způ sob u švýcarském, o»e>ani pro toto ř ešen í není u nás nezbytných podmímek.Nelze prostě změ ni t dě jinno u skuteč­ nost, že byl to č esk ý národ, který dvakrát /po druhé společ­ 111+ 

že vě tš í díl jednoho nám nenahradí  to, co se zmenšilo nebo co  vů be c  zaniklo. Extrémní př eryv y a změ y n oč ištuj í  a prově ř í  uj elementární  životní hodnoty, př ikazuj í  orientaci na sebe a blí­ zké, ale nakonec  se v našich národech vždy našli lidé velké  é k neutuchajícím pokusům prol­ mravní a duchovní  síly, potř ebn nout  dě jinn á dramata svou vů lí , zmocň ova t  se jich, ztvárň ova t  je. Jeden  ze dvou nejvýznamně jšíc h  č inů   posledních  šedesáti let  /za druhý  považuji socialistickou  orientaci/, demokracie, byl  zpochybň ová n  z levých pozic  pro buržoaznost. ále tento.rys mezi­ vál.šné demokracie  je sotva  jediným a hlavním dů vodem , proč  ne­ došlo k tvoř iv é  a organické  syntéze  demokracie  a socialismu.  Dů kaze m  je i to, že v pováleč é n době nedošlo  ani k dů sledn é  úpravě vztahů mezi č eský m a slovenským národem. A tak se stalo,  že zrušené či nedostateč ě n uznané hodnoty  prokázaly  svou svě­ žest v široké  i chaotické  snaze o tuto syntézu a o rovnost  obou  národů ve federaci. Z nejasnosti a ppletenosti  jazyků se prodí­ rala ke svě tl u základně tendence našich dě jin : sociálně spraved­ livá společ nos t  rovnoprávných  a smosprávných  národů.  2/ Problém  "malého národa" v nqšem,  stř edoevropské m  př ípadě ,  je problém  "malosti" v historicky  zhuště ném , dynamic­ kém prostoru, v ně ž m souhra i protihra velmocí,  "pě č ujících " o  rovnováhu /daném, novém či obnoveném/ potř eboval a  i malé státy  a národy  jako př ívážk y  a dovažky. Mohla  je př ivtě t  li sem či  tam, zbavit  je státnosti nebo  je vybavit  státností, rozšíř t i  či 

111+ 

ně se Slováky/ vytvoř l i tento  stát  svou vů i l a úsilím, a že  stejně  jako v minulosti  dě ji ­ nám této země dával  jejich  směr a ráz, naplň ova l  je svým  duchem a svými skutky, tak i  dnes a budoucně  osud  tohoto  státu závisí př edevší m na vů»  li a schopnostech  č eskoslo ­ venského národa,  jehož životn  osud  je naopak nerozluč é n  spjat s trváním a zdárným roz­ vojem č eskoslovenskéh o  státu.  Nic  takového není ve Švýcars­ ku, kde  žijí společ ně  ­malé po­ mě rn ě zlomky  tří veliých náro­ dů , . .  Trváme­li  v  tomto smyslu na  č eskoslovensk y  národním rázu ,  našeho státu, neznamená  to,že  bychom  tu chtě i l býti a zů stá ­ vati  jediným národem státním, 1 jemuž by ostatní národy v na­ šem státě zastoupené  byly pod­ dány  jako svému pánovi,,,  ,,,nevzdávám  se nadě je , že  ně mečí spoluobč t an é  anebo  jejich př evážn á vě tšin a uvede  v soulad  své  jistě oprávně é n  snahy, smě ř ujíc í k udržení  vlastní  individuality  a ducho­ vní i kulturní  souvislosti s  ně mectvím , s tou skuteč ností »  že žijí ve státě, který je  svým celým bytím č esk o slovena­"  kým národním státem,,» Je k  tomu tř eba,,.,ab y  se tu př ede " 

gaamaHBHHeeMHMBHHmnaDrara

BDEmnamnmnp

zmenšit jejich území nebo je rozdě li t jako posvícenský koláč. ú

a všecky at 3louží př íkla d trojího rozdě len í mezi Prusko, Ra­

kousko a Rusko ­ Polska. "Malí" tu tedy mě l i jako celek pevné mícto, ale každý "malý" sám o sobě mal postavení velmi vratké, T e hdy ovšem ještě vládl dynastický princip, moderní pojem národ­ nosti se teprve rodil a musel nejdř ív e projít nepř íjemno u a diskriminující hierarchizací na národy historické a nehistoric­ ké, to jest národy s právem na stát a národy, jež toto právo nemají. Tato diskriminace ostatně urychlila zrod práva každého národa na sebeurč en í /není­li sporné právo, mů e ž být ovšem 1  sporný jeho subjekt/. Dynastická a velmocenská rozpínavost však vždy př erů stal a intenzitu a šíři kulturní expanze a pokud obja­ la národ vě domí m a kulturou už zcelený, potud ani dynastický /nebo velmocenškoasimilač ní / princip nepř eváži l národnostní: Č eš i a Slováci jsou klasickým dokladem, Zvláště XX. století revi' duje národnostním právem politické útvary, které na ně nebraly zř etel * Pro naše první buditele byla ovšem tato budoucnost v nepro­ niknutelné mlze, jasná byla státotvárná a státonič itelsk á mánie Napoleona a poté svatoalianč í n antidě jinn á energie. Nebylo bezpeč né , zda záměr a vů le , jež jsou u zrodu Thámových bás­ nických sebrání, př edstavuj í vážný a neznič iteln ý pohyb k národnímu uvě domě ní , sjednocení a samosprávě. Trápení nad tím, jak se udrží malý národ, se tak v rů znýc h dfcbách týkó tů zn é

W M B l B B M E B M g g B B BDBBMBM M M M M w ft vším sami pokládali za národ státní, t.j. za národ, který má zájem o trvání a rozvoj ná­ šeho státu... ...i my, př íslušníc i národa č eskoslovenského , máme za svou povinnost č elit i nebezpeč , í které by mohlo vyplynouti z trvalého nesouladu mezi jejich / př íslušnost í /č eskýc h i5Íě mců národní a státní. Vě douce , že tento nesoulad nelze odstrani­ ti mocí, jsme odhodláni praco­ vat o jeho vyrovnání jednak ro­ zumnou a spravedlivou politi­ kou národnostní uvnitř tohoto státu, jednak upř ímno u snahou o zachování dobrého pomě u r k obě a m sousedním státům ně mec ­ kým.Úspě h c této snahy nezávisí ovšem 3011 na ^ás, nýbrž také na tě ch , kdo ř íd í politiku obou tě h c států ,, , ,,.Nepř ipouště jíce­ja k pro­ hlásil president B e neš v Liber­ ci ­ aby kterýkoli stát cizí zasahoval do našich vnitř níc h pomě rů , sami uč iním e všey aby naši nemeč í t krajané, pokud v tomto státě vidí také stát svů , j svůj trvalý domov, svou vlast,..mohli zde žít štastně a spokojeně bez obavy o ssou bu­ doucnost.,, /z př ednášk y ministra zahraničí K.Krofty "Ně mc i v č eskoslovenské m stá­ tě , " vydané v únoru 1937/ 111+ 

BnBBEB^gg^HHHgBgBO^lSEBn^EBgHBEEíHBEgEBBE^BiEHEH BEBggggKBggBfflEg  lOSBBM*•  

skuteč nosti . Jungmanova a Kollárova generace má př d e sebou národ malý nejen kvantitativně, nýbrž i kvalitativně. Je to národ bez státu, bez velké a autonomní soudobé kultury, národ ži­ , jejichž politická, hospo­ jící v historických hranicích s Ně mci dář sk á a kulturní hegemonie byla nepochybná, národ s ještě ne­ rozvinutou odpově dnost i vů i č sobě a svému osudu, to jest národ bez zralých tř d í a skupin, které by byly zdrojem a oporou této odpově dnosti . Schauerovy skeptické otázky jsou položeny y situaci daleko př íznivě í jšo nemů žem e si je odmyslet od dobové nacionálně imperialistifké expanze a frazeologie velkých národů. Ptal se po ceně a smyslu "národní svébytnosti", která v koncertu vzepjjaté evropské a kolonizač í n politika je stejně odsouzena k podružným úlohám. Tázání tohoto druhu zajisté musí vyústit v program prohloubení národního života, je­li národ už hotovým faktem, a není náhodou, že Schauer kladl tyto otázky v Masarykově č asopisu . Nová vlna skepse, vyvolaná Mnichovem, výrazně i j položila otázku hodnoty a pevnosti svě tovéh o ř ádu . Sotva lze pochybovat, že minulá trápení a skepse se dosud houževnatě vzpě č e ujmumifikaci. Trápení buditelů /a tím se li­ šíme od ř ad y jiných malých evropských národů a států, jejichž národní život nepodlehl takové dekadenci jako č esk ý a slovens­ ký/ zů stáv á jako problém mravní, duchovní a hospodář sk é intenzity národního života, Schauerova skepse jako úkol dobývat univerzál­ ní, všelidsky významné hodnoty a č in y z bytí vlastního

111+ 

ně e m cko, spojené království, francie, itálie

19381938 19381938 19381938

BBBBBBHHBBBHBBBinnMBBBBTBBIBBTnnBB Ně mecko , Spojené království, Krancie, Itálie se shodly se zř etele m k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo o odstoupení sudetoně meckéh o území, na tě h c to podmínkách a způ sobec h to­ hoto odstoupení a na opatř ­ e ních, jež je tř eb a proto uč i ­ nit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednoxli­ vě odpově de n za kroky, které je tř eb a uč init , aby bylo za­ jiště o n její provedení. 1, Vyklizování započ e n 10 ř íjna , 2, Spojené království, Fran­ cie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10,ř íjna , a to bez nič en í jakýchkoli existujících zař ­ í zení, a že č eskoslovensk á vlá­ da je odpově dn a za to, že vy­ klizení bude provedeno bez po­ škození uvedených zař ízení , 3, Podmínky vyklizení po­ drobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Ně mecka , Spojeného království, Francie, Itálie a Č eskoslovenska , 4o Postupné obsazování př e ­ vážně ně meckýc h území ně mec ­ kými oddíly započ e n 1, ř íjna . Č tyř i územní úseky, označ en é na př ipojen é mapě, obsadí ně­

p B B n n o i n i n i m m m m národa, mnichovský zážitek jako vů e l po svě tové m ř ádu , zreálnu­ jícím mírové projekty krále Jiř íh o a Komenského. Kvantitativní malost národa /poč t e obyvatelstva s rozsah území v pomě u r k jiným/ mů žem e mě ni t jen zcela nepatrně» Je to ostatně relativní pojem ­ srovnává s vě tší m a nejvě tším , A je to i otázka výhodnosti a nevýhodnosti, bezpeč nost i a nebezpeč­ nosti být sám sebou nebo unikat malosti státním sjednocením malých národů. Ze zvážení tě cht o alternativ vyrů stal o dř ívě í jš • rakuě egiství " př esvě dčí en o vě tš í výhodnosti a bezpeč nost i vě tšíh o státního celku /je to koneč ě n i jádro "č echoslovkis — mu"/» Na levici zů sta l tomuto pojotí vě rn ý i za války Šmcrul, na pravici Kramář, který ovšem tě žišt ě velké ř íš e př enes l z Rakouska na Rusko» Rakouská orientace mě a l ovšem úskalí v tom, že velký celek, myšlený jako záruka, tvrdošíjná libkoval národ­ ní svéprávnost a rovnoprávnost» Obdobné bylo postavení Slováků v Uhrách» Svě tov ý ř d á v nalém měl prostě tytéž neduhy jako velký svě , t takže být sám sebou, př evzí t tíži a odpově dnos t samostatnosti, bylo pro národ dů stojně jší , mravně jší , plodně ­ j ší. Takový je smysl "Masarykovy akce". Udržet "malý stát" js zř ejm ě obtížně jš í než udržet "malý národ", aspoň v Evropě» Aby se znič l i stát, stačí znič t i ně ko ­ lik institucí, porazit vojsko, dosadit nová úř edníky , podrobit národ dozoru, zastrašit ho. Aby se znič l i národ, musel by se znič t i jazyk lidí, knih, písní a modliteb, jazyk jako médium

mecká oddíly v tomto poř ad íi úsek označ en ý I. ­ X. a 2,ř íj ­ nuj úsek označ en ý II. ­ 2. a 3.ř íjna , úsek označ en ý III, ­ 3,, 4, a 5»i'íjna, Usek označ ­ e ný IV, ­ 6, a 7,ř íjna , 5. mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tuto území budou až do skonč ­ e ní lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způ sob , jakým se má lidové hlasováni provést, př ­ i č em ž bude vycházet ze způ sob u hlasování v Sársku. Výbor sta­ noví rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat: tento den nesmí být pozdě jší , než konec listopadu, 6. Koneč é n vymezení hranic provede/i mezinárodní výbor,Ten­ to výbor je oprávněn doporuč t i č tyřmevelmocem — Ně mekkUjSpo ­ jeriému království, Francii a Itálii ­ v urč itýc h výjimeč­ ných př ípadec h menší odchylky od př ísn ě etnografického stano­ viska pásem, jež mají být př e ­ jedena bez lidového hlasová­ ní, 7. Zavede se opč í n právo pro př esídlen í do odstoupených území a pro vystě hován í z nich,Opce musí být provedena bě he m šesti mě síc ů od dne uzav­ ř en í dohody. Ně mécko­č eskoslo ­ 111+ 

národních dě jin , národního ducha, který ostatně mů e ž př eží t i ztrátu jazyka /ánglizovnní Irové a Skoti/, Bez fyzické likvida­ ce je to v našich č asec h nemyslitelné a pokud existuje národ, má v sobě i své instituce, svůj stát0 Víc než udržení "malého národa" je tedy problémem to, jak malý národ v nepř ízniv é si­ tuaci udrží živou vů i l po tom, č eh o ještě nedosáhl nebo co mu bylo odň ato . Co mů e ž být pro malý národ horší,než je­li sražen i k malosti chtě í n a vů le , k lhostejné neodpově dnost i vů i č své­ mu osudu, k volní, mravní a duchovní př ízemnosti ? I velký národ a velký stát mů e ž poklesnout ke kvalitativní malosti, ale u ně o h je tato trapnost př ec e jen ně ja k vyvážena jeho velikosti a sebevě domím , které se z ní živí. Protože "malé národy" nelze ani zvě tši t ani zrušit, zbývá jim jedno: žít jako národ, jako autonomní celek, samostatně a v

v

nezávisle at ve svém státě, at v širším společ né m útvaru. Vů e l žít takto a právě takto je složkou i tvorbou svě tovéh o ř ádu , spojeneckého systému nebo společ néh o státu, tě fiht o forem, jimiž národy násobí svou jistotu a bezpeč nost . Bez vzájemného pocho­ pení a respektování to budou prázdné formy pro jedny a nástroje dominance pro druhé. Kdo mů e ž př edvídat , co bude zítra reál­ ně jš í _ "supervelmoci" nebo ř d á rovnosti všech státůT Co z obo­ jího bude v mezních situacích víc vážit? Souč asn ý svě tov ý ř d á má stále daleko k tomu, aby každému a př ede m zaruč ova l život v "samostatnosti a nezávislosti". To se ovšem týká státnosti,

111+ 

venský výbor určí podrobnosti opce, uváží způ sob , jak usnad­ nit výmě u n obyvatelstva, a vy­ jasní základní otázky, které z této výmě y n vzniknou, 8, Č eskoslovensk á vláda pro­i pustí ve lhů ě t č tyř týdnů ode dne uzavř en í dohody sudetské N mce, kteří si toto propuště­ ní př ejí , ze svých vojenských a policejních jednotek, V téže lhů ě t propustí č eskoslovensk á vláda sudetoně meck é vě zně , kteří si odpykávají tresty od­ ně t í svobody za politické a trestné č iny , Mnichov 29,září 1938 A.Hitler, Ed,Daladier, Musso­ lini, Nevile Chamberlain Dodatek k dohodě. Vláda Jeho Velič enstv a ve Spojeném králov­ ství a francouzská vláda se př ipojil y k této dohodě s tím, že stojí za návrhem obsaženým v § 6 anglo­francouzských ná­ vrhů z 19,zář , í týkajících se mezinárodní záruky nových hra­ nic č eskoslovenskéh o státu roti nevyprovokovanému útoku,

Sakmile bude upravena

otázka polských a madarských menšin v  Č eskoslovensku , dají Ně meck o a  Itálie Č eskoslovensk u záruky ze své strany. Doplň ujíc í prohlášení, Č tyř i př ítomn é hlavy vlád se shoduji

nebot duchovní a mravní samostatnost a nezávislost si každý musí dobývat a udržovat sám. Bř ím ě rizika i bř ím ě nezralosti svě tovéh o ř ádu , jeho nevypoč itatelnosti , musí na sebe vzít kaž­ dý národ, nebot každému národu stejně jako každému č lověukje všeobecně př iznán a svoboda« 3/ Moje generace, ta, která dospě a l za války, zanechala stopy rozkolísané a ně kd y nihilistické /myslím na její vztah k tradici a kulturnímu dě dictví/ , hlavně pro neúmě rn ě široké a mechanické pojetí buržoaznosti a lidovosti. Zároveň však tato generace sama a iniciativně zač al a práci na korektuře svých č in ů a její sebekritika se musela stát společ ensko u kritikou. Zproblematizovala mechanickou př ímoč aros t její konfrontací s dů sledky , jež mě a l pro individuální a společ ensk ý život. Nebyl to prostý konjunkturální obrat ani č n i špatného svě domí , nýbrž akt, jímž si uvě domoval a novou skuteč nost , kterou spoluutvoř ­ i la. Ten, kdo cítí a vidí nekonč íc í svár mezi ideálem a jeho realizací, mezi mechanizmy a životem, kdo není lhostejný, snaží se spoluutvář t e národní život i tehdy, není­li k tomu oficiálně povolán. Samozř ejm ě si uvě domuj e potř eb u "národního programu", t.j, souhrn, směr a postup toho, co národ ve svých složkách a ve svém celku potř ebuje » Myšlení o tě cht o potř ebác h je všeli­ č ím s podmíně o n a ovlivně no , takže není daleko od pravdy rč en í "sto lidí — sto názorů " , ? této vě i c však nejde o prchavou myšlenku, kterou v^zópě í t sami zapomeneme, nýbrž o pevné,

v tom, že mezinárodní výbor př edvídan ý dnešní dohodou bude složen ze státního sekretáře ně meckéh o ministerstva zahra­ nič níc h vě cí , z anglického, francouzského a italského vel­ vyslance akreditovaných v Ber­ líně a z jednoho zástupce jmenovaného č eskoslovensko u vládou. Doplň ujíc í prohlášení. Všechny otázky vyplývající z postoupe­ ní území podléhají př íslušnos ­ ti mgzinárodního výboru. Doplň ujíc í prohlášeni. Hlavy vlád Č ty ř mocností prohlašují, že nebude­li do tří mě síc ů problém polských a maď arskýc h menšin v Č eskoslovensk u vyř e ­ šen mezi zainteresovanými vlá­ dami cestou dohody, stane se tento problém př edmě m te další­ ho jednání hlav vlád č tyřmoc­ ností, které jsou zde př ítom ­ ny. • • • • • • • • • • • • • • HyyW č eskoslovensk ý rozhlas 1938 |MÍII»««MMIIMlMlllllHIIMmM» Svolání konference př edsta ­ vitelů č ty ř nejvě tšíc h evrops­ kých mocností ukazovalo ihned, že rozhodnutí bezprostř edn ě nastává a že ­ nedojde­li ješ­ tě k nepř edvídaný m událostem ­ bude provádě o n společ ně , sou­ 111+ 

»HHBHEiSfflfilBaaaHHHHHHfíHEíBKHHHMUra soustavně promýšlené a ­ˇrově ř ovan é orientač í n body a smě ry , které lze eač leni t do duchovní národní kultury. Politika je př edevší m proces, v ně ž m z fragmentů tohoto myšlení krystalizu­ je "národní program", żroto také nejde jen o potř eb u "národní­ ho programu", nýbrž i o potř eb u takového myšlení, jež muž v každé chvíli muže dodat potř ebno u látku. Hloubka a všestrannost tohoto myšlení podmiň uj e intenzív­ nost, plodnost a hloubku národního života, pokud ovšem nezů stá ­ vá "č istý m myšlením" at z vlastní viny nebo pro vně jš í př ekáž ­ ky, jež brání tomu, aby slovo bylo uč iněon tě lem . Toto uvolně í n myšlenky a č in u a jejich sjednocení v "národním programu", v praktických postupech, je dnes pro naše národy možná nejvýznam­ nojší. .en tím se uvolní cesta k zintenzívně í n národního živo­ ta, k znásobení výsledků národní energie. Netýká se to výhradně ekonomické oblasti, v níž jsou možnosti extenzívního rů st u vcel­ ku vyč erpán y a v níž práce musí b;'t podepř en a soudobě jš í vě dec ­ kotechnickou základnou a organizací. Jde o všechny oblasti, o politiku i kulturu, o vě u d i mravnost, o vě tš í soudržnost a lidskost společ enskýc h vatahů, o odpově dnos t za postup lidskos­ ti, o plodný a kritický vztah ke svě tu , o spolupráci při tvor­ bě svě tovéh o ř ádu .

MBMBBBHHMMHgMgMMBIlg8IHWBltllll»lllB)iaMMllM»»Hg»aMIIII»ll»H»— 111+ 

ruč enstvím , jež ř ad u let 3e rýsovalo na obzoru, pro jodny jako slib trvalého míru, pro svobodu a rovnost malých náro­ dů však spíše jako hr ozba,t.j. tak zvaným paktem č tyř . V kali­ chově scházela se vč er a pravá nová konference mírová s tím rozdílem, že tentokráte sc ta­ to konference ustavuje již př d e válkou, místo po ní. Tato okolnost vysvě tluj e nám poně­ kud rozsah a dosah toho,co se tu provedlo s nárokem na abso­ lutní autoritu, jakou mě a l právě jen mírová konference r. 1919» Vysvě tluj e se nám tím snad také poně ku d způ so b a smysl toho, co bylo provedeno. ...závratná př edstav a nedo­ hledných hor mrtvých a ještě snad vě tšíc h ztrát a zmatků, jež následovaly no osudných váleč nýc h letech 1914­1918, př iměalpatrně státníky brits­ ké a francouzské k tomu, aby smě ř oval i stůj co stůj 1: doho­ dě, od níž si slibují ­ bu­ doucnost ukáže jakým právem ­ trvalý užitek pro svě tov ý mír. ..."emů žem e se zde zabývati arci hlediskem citovým, v ně ž m mezi Č ech y nemů e ž býti pochyb­ nostij ani jakýmikoliv rozdíly v míně ný , jde o tvrdé skuteč­ nosti. Č tyř i velmoci ustavily společ ý n výbor a jsou jednotný

Pana Horáková. 32 let, filosofka: 1/ Znamenalo toho tolik, že za zajímavě jš í považuji to, co neznamenalo. Myslím tedy, že mě o l znamenat, ale dosud neznamená

stř ízliv é zproblematizování novodobé orientace naše­

ho národa na národ

mluvící bratskou slovanskou ř eč.íTato

orientace byla v jádře inspirována a zorganizována /nikoliv pod­ míně na / romantickou jazykově dou . Nicméně naši obrozeneč í t filo­ logové nepochopili, že jazyk sousedícího národa koř en í v oblas­ tech výrazně neevrpských, ze je prosáklý atmosférou byzantské vize politické jednoty svaté ř íš e a imperiální církve. V pravo­ slaví, kde už od poč átk ů 4.století církevním sně mů m př edsedal i císaři "vojenského pů vodu" , a kde byl problém pravdy, spravedl­ nosti a dokonce spásy otázkou nekompromisní mocenské př evahy , se nemohla prosadit ani západokř estanská , v jádře ambroziánsko­ augustinovská koncepce dvou meč ů , ani pojetí pravdy, spravedl­ nosti a spásy jako zálešitosti jednak panovníkova rozhodnutí, ale souč asn ě jako př edměut právních a mravních norem, výchovy a vzdě lanosti . Z tradice, naroubované ideou dvou rovnomocných, stř etávajícíc h se a vzájemně se tvoř ivě podmiň ujícíc h sil,však odborně i lidsky č erp á generace, která republiku př ipravila . Mohlo znamenat, a do jisté míry už také znamená

kritickou

revizi osvícensky horlivého programu pouze hovorové jednotky všech Slovanů. Tento program místo aby zrodil hospodář sko­kul ­

v provedení toho, na č m e se shodly. Č eskoslovensk o se oci­ tá dnes př d e návrhy..., pod­ píranými autoritou britskou a francouzskou, stejně jako ně­ meckou a italskou. Sově tsk ý svaz zaujímá od poč átk u stano­ visko podobné, jako Spojené státy americké. Je pro kolek­ tivní mezinárodní akci, pro svolání širší konference nežli byla konference č tyř , ale ten­ to návrh nemá žádné vyhlídky na uskuteč ně , ní jednak už pro nedostatek č asu , gednak z &oho dů vodu , že právě rohhodující mocnosti v Evropě a ve Společ­ nosti národů — Anglie a Fran­ cie ­ se už dohodly s Ně mecke m a Itálií a spolu s nimi vzaly věc do svých rukou bez dalšího dotazování vlády č eskoslovens ­ ké. Okamžité mocenské vojens­ ké zakroč en í v náš prospě h c ne­ lze odnikud oč ekávat . /Z relace, kterou vysílal č eskoslovensk ý rozhlas souč as ­ ně s oznámením, že vláda se rozhodla podrobit se mnichovs­ kému diktátu Č ty ř mocností./ 111+ 

turní organismus, potratil loutku, mnoho loutek, které dodnes luští své sice osobité, ale právě jen soukromé hlavolamy. Idea panslovanského meganároda, navazující na zkušenosti mnohonárod­ nostní východoř ímsk é ř íše , rozdrolila poslední zbytky spontánní náklonnosti jednotlivých slovanských národů i států, a jejich souč asn á soudržnost je stejně vratká, jako je umě lá . Šedesátiletá historie naší státnosti však pro mne znamená př edevší m toto: z centra nás samých jsme se ocitli na periferii suverénního kolosu, který už z pouhé podstaty své živelné a fyzické síly zř ejm ě nevidí jinou možnost, než ignorovat, anebo př eválcova t veškeré pouze evropsky civilizač í n poč ínání . Kromě toho ze sebe chrlí despotické, z hlediska jeho vnitř níh o uspo­ ř ádán í př irozen é opovržení vů i č všem pouze doč asným , promě nli ­ vým a svým způ sobe m tedy př ebyteč m ný jednotlivinám — a to ve jménu jakési nadindividuální, nadhistorické a posléze vše — smírné vě č nosti , kterou zde na zemi zastupuje božsky jednotný a jediný celek. Byzantská metafyzika v rukou politika k nám tedy dodnes promlouvá ř eč í až hmatatelně srozumitelnou, i když je jazykem, kterému díky svým autentickým tradicím a evropanským dě jiná m nikdy neporozumíme.

/pokrač ován í na str.199 • W I i m M I M a M M l M H M l H H M I M I M I I M i M I W M I M M M M W M — TO

111+ 

BHMMWBWWWWWHMWW«MWWWW»ai»M^ beneí 19381938193819381938 BMHBMIIIHlllllllllBWWWBMBf^^f

...Ale ovšem naše tě žk á his­ j torická posice se znovu jako vždy ve všech tě žkýc h dobách našich dě ji n ukázala.Naši si č ast o neuvě domují,ž e národ, který v historii měl a má své tě žk é ú§ty s Ně meckem , Rakous­ kem, Madarskem a i Polskem, který je sám př íli š malý,aby byl dosti silným a pro kterého­ koli souseda rozhodujícím spo­ jencem proti těm všem druhým — a př ito m je slabším nežli jeho odpů rc i — že národ ten si„je­ jich př átelstv í nebo aspoň neu­ tralitu nemů e ž vykoupit v ­tě ­ ž kých chvílích své historie ji­ nak, nežli č ástm i svého tě la . A i pak to zů stan e pochybným, poně vad ž takto vykoupenou poli­ tiku soused př irozen ě sám nik­ dy nepokládá za upř ímno u a jistou... /Z dopisu E.Beneše dr.L.Rašínovi z listopadu 1938/

KA­ř ffL  i SIKTAira  tanec smrti aneb ještě pámbu ne umře 1

/Úryvky z básnické skladby/

111+ 

Bůh

spí

Stů ! j Stár už Pámbu, ze sna kř ič í a patama se vzpírá v písku.

Zde tento spící, bezbranný je Bů . h Zde tyto slzy, co se smě jí ,

Jak by chtěl vesmír srazit hlavu. Jak by chtěl skoč t i

jsou jitř í n hvě zdy , Agnus Deil Svítá.

111+ 

u Brandýsku. Zlý sen.

Slyšeti hlínu, jak se hýbá. Slyšeti rosu, samý korál.

Zde v dů lk u u pat božích dál kysne kmín a slzí vláha.

Tř es e 3e listí. Tře se ryba.

By se meh stař c e usmát ze sna.

Pasti sám nář ek .

By nerušena

Ol sám chorálo

rovnováha.

Zem č pí . Myš polní v krvi metá a lep se z olší líně lije. Jediný kohout na půl svě ta .

Zde tento spící, bezbranný je Bů h . Zde tyto slzy, co se smě jí , jsou jitř í n hvě zdy . Agnus Deil

Nádherná lidská mizérije. Psům tě žk á srst. A zmijím ků že . Rotí se proutí, plné píštal. Krev z loň skýc h kř iv d už barvi rů že o Hř mí , skř íp á zuby č esk ý kř išíál .

111+ 

I. Hr obni c e !  

Zvoní !   J á   t o  vě dě al  ­ l í t a l a   t u  a ova c   Ně čí   duš e   be z   t ě la   s t oj í   u  hř bi t ova!  

Už   mu  s t e l ou,   s t r á ž c i   s t á da   ­ co  z a ví r a l   bl i ž ní m  hubu,   a by  j e   mo h  s pa s i t i .  

Smr t :  

Už   s e   modl í ,   u ž   s e   c hys t á o  Ud ě l ej   mu  kous e k  mí s t a !  

Ač   j e n  pa s t ýř ,   v  ovč í   ví ř e   s t a l o  s e   z   n ě j   bož í   z ví ř eo  Ci z í   r u k o u  h r a b a l   z l a t o,   Ci z í   r u k o u  dě l al   kř í ž» 

Chor :  

Už   s e   už  s e  už   ho  ps í ho  Zbyl o  a   pá r  

Te S  s e  dušuj!  Te3 si spílej!  iCmén, š pí no  s ně hobí l e ji   BU3  t i   z e mě   l e hká   z a   t o  ž e s   j í   be j va l   n a   obt í ž * 

modl í ,   c hys t á ,   vě t ou,   Kr i s t a !   z   n ě j   pá r   z l a t e j c h  z ubů   u z l ů  n a   n i t i .  

Už   j e   bos .   Už   r ovná   z á da 0 

BU3 ti země lehká  za to  žes jí bejval na  obtíž. 

B ů h 

r o z d ě

l á v á 

o h e ň  

. Tř eš tí   dým.   A  s l e pý  Pá mbu,   z t r a t i v  z e mi   s   oč í,   po  pa mě ti   s a há   do  kl e š í ové   n ů š e.  

Sr š í   l ouč  o  A  s r š í   ve s mí r »  To  s e   č e š ou  s va t í .  

Ab y  mo h l i   z dř í mnout   n a   k o z l í k u  koč í.  

To  s i   Má ř í   Ab y  odpoč a ly  př es   pr s   t á hne   upl a ka né   š a t y.   J e č mí ne k,  

n a   r o z c e s t í c h  duš e .   Kde c o  p l á   ­

vous   po  z e m,   s t é ná ,   ž e   ne bude   kr á l e nu  Ob l a k a   j dou  pr os t ř ít   k  t a bul ové   h o ř e.  

a   j e   t u  z i ma   j a ko  ve   ps í   boudě .   Ka ne   z   ohně   s mů l a,   ka ne   j a ko  z   r á ny.  

A  mý m  z pr a hl ým  Č e c h á ,m  by  ne z de c hl y  ž a l e m,  

Na   n e b i   š um  kř í del   j a k  o  bož í m  s oudě .  

s t oj í   bl í z ko  h l a v y 

Na d  z e mí   š um  dr a vc ů  

ve   v ě d ý r ku  mo ř e.  

j a ko  n a d  Luč a ny,  

111+ 

• ICl ne   Bů h,   A  z ha s i v  kř i kem  ohe ň,   kt e r ý  s e be ,   buš í   h o l o u  pě s tí   clo  r a j s ké ho  s t r omu.   Zbě ř   s e   dol e   vr a ž dí   pr o  pa bš r e k  ne be .   Bi j e ,   modř e   t i j e   do  Pa us t ova   donu.   Kouř í   č a j,   A  s t a ř ec   z ml ká .   Ne bol   na pa dne   ho,   že   co  zr ni l ováno,   da r mo  pr okl í ná t i ,   že   t o  vš e c ko  dol e   dl e   obr a z u  j e ho.   Na   koni c ko  mys l   ­ u  pope l a   pa t y.  

111+ 

Sr š í   t r oude.   A  s r š í   ve s mí r .   To  s e   č e š ou  s va t í .   To  s i   Má ř í   př es   pr s   t á hne   upl a ka né   š a t y.  

B ů h 

s e

m  y  j   e  

Te S  ­   co  d e n  ­ to  z pevnin č í p j a k  z   v y k ř i č e n ýh  c domů.   St r mí   t r os ky z  moř í,   h l a d o v ý c h  j a k  c hr t i .  

Sv l é k á   s e   . . .   A voda  c hr s t á   Te d  s i   kde kdo  c hodí   do  ne c i č ek  Pá ně .   Tr n o u 

do  s va t yň jak  domů.   Te3 má kdekdo hř bito v

lodi  l e t a dl ové   v  Ti c hé m  oc e á ně .   Dř ív  s i   hr á l .  

z   t ě c h,   c o  doi i nal   k  s mr t i ,   i   Tř e   s i   t vá ř  

Dř ív  c ht i vě   l e z l   n a   h ř b et   ka ž dé   vl ny  ­ a   j a k  v o d a   t e kl a   z   ne s t oudné ho  r á na ,  

A  hr oz í z  vody  p t á k ů m  n a   út ě ku,   j a ko  by  ho  z na l i ,   když   be j vá va l   ml a d š í .  

oc e á n  byl   po  žer a   dí vč í ch  ň a der   pl ný 

Na hý  s t a r ý  č l ověk  s á m  s obě   a ž   k  vz t e ku.  

a   z e mě   j a k  s ukně  

Na hý  s t a r ý  Pá mb u 

k ň adrů m vykasaná.

s á m  s obě   a ž   k  pl á č i.  

111+ 

.Te3 už ví,  ž e   v š e mo h o u c n o s t ,   c o  k d y  p ř e ž ít   c ht ě l a,   s a ma   s obě   k r o u t í   n a   v ý s o s t e c h  s myč ku«  Že   j e   i   s t r a c h  z   moc i «  Kt e r ý  duš i   z   t ě la   z o b r a c í   t i   n a r u b  j a ko  r uka vi č kuo  Po k l e k á ,   a   v  p a t á c h  z a   n í m  z ml ká   s ouš   i   moř e«  Vš i c h n i   c ht ě jí   s l yš e t ,   j e s t l i   j e š t ě   dýc há .   St á r ,   p ř e ml o u vá   Pá mb u  i   s vé   v l a s t n i   hoř e«  Al  s e   j e š t ě   z dr ž í ,   Aí   t a k  ne pos pí c há © 

111+ 

. . Couvá   z   v l n   0  o o  A  v o d a   p r ý š t í   z pod  n e c i č ek  Pá ně „   Tr n o u  l o d i   l e t a dl ové   v  Ti c h é m  oc e á ně « 

I Xo 

Soudce. :  

Smr t :  

Ne umí t e   č í s t?   J e n  do  t r i i  

Ne ví m,   pa ne .   Mn ě ,   c o  r á n o ,   or t ýl ků  pá r   s hů ry   dá no  ­ j a ko  vá m.   Ta k  pr oč   s i   š kodi t ?  

Př e s l e c hnou  ho!   Př i j dou  j i ní   ­ r oz kr oč í   s e   v  s oudní   s í ni ,   s e j mou  z   ně ho  ve l e z r á du,  

Smr t :  

J d u  vá s   j e nom  dopr ovodi t . . .  

ne ž   s e   v  z e mi   ot oč í!  

J d o u  j e n  kl i dně ,  

Spě jí   kl i dně ,   pa ne   r a da .   Svě t   ­ j e n  dl ouhá   pr ome ná da !  

Hodi nka   n á s   n e r o z k mo t ř í.   Ch ó r :  

Soudc e :  

Už   j e   poz dě !  

Smr t :  

Al e   n e n í . . .  

pa ne   s udí ,   t a m  j i c h  ni kdo  ne z vos t udí   ­ t a m  j e   ni kdo  ne vos oč í  

Spr a ve dl i vos t   t a k  t u  z ř e j má,  

Soudc e :  

J mé no,   pr os í m!   Na r oz e ní !  

z   j us t i č ní ho  omyl u!  

ž e   n á s   bi j e   do  oč í.  

Le da ,   ž e   by 

Spr a ve dl i vos t   t a k  t u  Zř ejmá , 

Smr t :  

Zuba t á » 

Jsem stará panna»  Soudc e :  

K  vě c i:   pr oě   j s t e   př e dvol a ná?  

ně kde   bl í z ko  ne vi nné j   kdo  mě l   t o  š t í s ko  z vě dět   a s poň  př es   hr obe č e k,   pr oč   byl   t r e f e n  do  t ýl u.  

ž e   n á s   bi j e   do  oč i» 

111+ 

B ů h 

n a s l o u c h á 

s v ě

t u 

Spr os t ný  dě j   . . .   Bů h,   kl opýt a j e   př es   voj a ns ká   pol e ,   r oz s vě c uje   hr oby  u t o n u l ý c h  z   l á s k y .  

Sl yš e t   hr om,   A  kr á l í č ky  dva ,   j a k  s e   k o u š o u  v  noř eo  Sl yš e t   l á s ku  ­

Šva r nýc h  dů s t oj ní č ůk   j a ko  p s ů  t a m  dol e .   Al e   dů s t oj nos ti  

s r s t   a   s e no  s ně ží   po  vš e m  dvoř e.   Sl yš e t   kr e v,  

111+ 

č ubkám  po  podvazky«.   Se m  t a m 

j a k  r oz ma z a ná   po  kř e pe l čí   t r á vě ,   ma z l i vě   s e   l e pí   s t ř e l c ům  me z i   pr s t y.  

z von 0   A  kl e t ba   z a   h r o b .   V  z á de c h  š pi c l y,   š l e j š ky,   vybě hne   vs t ř íc   Smr t i   pot ř e š t ě ý  n ž e ni c h!  

Sl yš e t   pr oná r ody.   Bi t y  po  l vi   h l a v ě ,  

Zbude   po  n ě m  h v ě z d a.   Pa dne   n a   s ní h  z   ve j š ky,  

š i l ha j í   j a k  koně  

j a k  by  c ht ě la   z l í ba t  

po  c ukř í č u  k v  h r s t i .  

pr a por   př e mož e nýc h.  

. Skví   s e   r e z „   A  k d e s i   bl í z ko  z a č li   š kuba t   p á v a   ­ p r š í   p l á č   a   p e ř í   z   Ku n ě t i c ké   h o r y 0  Na   p r o s t ř e d ku  s vě t a,   t a m  s e   t ě ž ko  s pá vá .  

­ Sl yš e t   h r o m.   A  k r á l í č ky  dva ,   j a k  s e   k o u š o u  v  n o ř e.   Sl y š e t   l á s k u  ­ s r s t   a   s e no  s ně ží   po  v š e m  d v o ř e.  

Ze m  t u  s a mý  k á me n .   J a k o b y  n a v z d o r y .   Da r mo  b d í t .   A  kř i vé   s l ovo  da r mo  č i nit   t ě l e m .  Sl e p é ,   z   k v ě tu  n a   k v ě t   l e t í   mr a č no  z   ú l u .   Na   h r d l e   v š e c h  s v a t ý c h  v i s í   z uby  š e l e m.   Va ř í   s i   z e m,   v a ř í   p r a v o v ě r n ou  s mů l u.  

/ u v e ř e j n ě o  n be z   v ě d o m í   a ut or a /  

123 

u m 

D t J I N Y ,  B Á S N Í K

A  M Í I O 

l u n u r a i m n i i r a n i a n r a i n i i m n a K n u a n s

Karlu Šiktancovi k 50. narozeninám  I.

Historie, k níž již tradič ě př n ipojujem e emo­ tivní epíteten "tragická", obrací se ke všem  lidem, kteří žijí pod jejím znamením, nezú­ č astně u nebo nepř no átelsko u tvář , udiv z  í tak  zjevné nemilosrdná«ti vede nutně ke skepsi,  nikoli však k únavě z dě jin . Naopak ­ nutí  každého, aby se s obecným, jež tak citelně   poznamenalo jeho osud, ně jaký m způ sobe m vy­ rovnal. Způ so b "vyrovnání" je zř ejm ý již se  slovníku, z hojné frekvence ně kterýc h slov,  signalizujících urč it ý postoj. Dobová oblíbe­ nost sleva "reálný" /tj. skuteč ný , stř ízliv ě   rmktický, proveditelný, vě cný / není náhodná,  t patrné a jakou pe­ Í když z výč u synonym je  strou škálou významů se setkáváme. Nicméně   všem zúč astně m slevo signalizuje, že  ný nežijí  dofea nadě íj a patetického nadšení, dů vě ř ivéh o  • ptimisM u a otevř enýc h možností uplatnit svo­ bodnou lidskou aktivitu. Nelze nevidět /odtud  pramení ona "stř ízliv á praktič nost"/ , že na­ stal Sas krajní formalizace a schematizace  lidského živeta; mchli bychom ř íci : č s  a př ­e hlednosti, snadné zvládnutelnosti a manipu­ lovatelnosti č lově . Neexistence ideologic­ ka kých modelů, které by byly schopny problema­ tizovat souč asn ý stav poukazem k budoucnosti,  je dalším dů vodem , aby pouze "skuteč né " bylo  okládáno za základ každé úvahy. A právě v  éto dě jinn é realitě, kdy je č lově k beznadě ­j Íně pohlcován horizontálními vztahy,  nutno  znovu opakovat, že básnictví je jedním z fe­

12U 

noménů, vtiskujících životu perspektivu, jež  př esahuj e uvádě ý rozvrh.  n Společ ensk é systémy  se ovšem pro jedny stávají př edmě m  tekritické  analýzy, která odmítá tézi, že dě jin y jsou  samy "nejvyšším soudcem lidských č inů, "pro  druhé př edmě m apologie. "Reálné" je  te apolo­ gií sankcionováno jako všeobecně platné  /znovuvzkř íšené : "co je, je rozumné"/, histo­ ricky oddů vodně , a  né proto oprávně é  n vytvá­ ř t Soubor všeplatnýeh norem.  e Nereálné je po­ tem TŠe, co se s nastolenými normami rozehází.  0 skuteč ě platné normě však  n mů žem e mluvit  jen tehdy, "jde­li o cíle obecně uznávané,  vzhledem ke kterým se hodnota pocituje jako  existující nezávisle na vů il individua a na  jeho subjektivním rozhodování..." Tímto smě­ rem se apologetika také ubírá: všemi pro­ stř edk y usiluje, aby byly stav a cíle "obecně   uznávané" jako jedině mežné nebo alespoň   jako optimální. Normy lze mocensky prosadit  téměř ve všech sférách obč anskéh o života, ob­ tížně i se  j však realizují v tě chckruzíc h  lidské aktivityj která je bezprostř ední m vý­ razem tvoř ivost i č lověa a je cele závislá  k na jeho vů i a subjektivním rozhodování.  l V  tomto poli lidské č innost i byly normy úč inn é  jen tehdy, když mě y sakrální povahu,  l když  byly zakotveny v nadosobním imperativu idejí  filosofie nebo vě dy , konceptů svobody č lověa k a lidské kolektivity, projektů sociální spra­

GGSBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBSBBBBBBBBBBBBBBBB

BBBBBBBBBBBB8 BBBSBBBBBBBBBBBB8 BB8 8 3 BBCBBBBBBBV

vedlnoeti nebo nacionální svébytnosti atp..  Intenzita pů soben í v rů znýc h dobách byla ur­ č en a pevností vazby individua a obecných  postulátů. Norma, která usiluje sankcionovat  problematický výklad "reálného", nemů e  ž niko­ ho inspirovat. Také norma, která naznač uj e  nebo př ím o vyslovuje, že v samotných dě jinác h  /tj. ve výsledku dě jin / spoč ív á ^ejí zdroj, se  pohybuje na nejisté pů dě . Historie vždy ochot­ ně poskytne dů vod y pro stanovení nejprotiklad­ ně jšíc h norem.  Apologetika by však nebyla apo­ logetikou, kdyby neusilovala totalizovat svůj  koncept. Heálné musí být glorifikováno a po­ depř en o také historickou argumentací. Dě in a  fakta, která by ruSila ideální obraz, musí  být ovšem odklizena. Doba vyprazdň ován i ne­ dávné i př ítomn é historie je dobou kř eč ovito u  a vnitř ě nejistou.  n Kolik energie je tř eb a vy­ naložit na dokazování neexistence existujícího  a existence neexistujícího, kolik musí zmizet  dě jinnýc h události, osobností a dě .l Tento pro­ ces nemá konce. Vyluč ovan é jevy se nechovají  stejným způ sobem . Ty, které maji v urč ité m  kontextu schopnost aktualizace nebo ty, jež  jsou aktualizovány nešikovností a hrubostí mo­ ei, jsou pochopitelně aktivně jší , než jevy,  jeaichž reaktivnost musí být složitě i  j zpro­ stř edkována . Zamlč ovan é a popírané skuteč nost i  jsou př et e př s  e vSeehna opatř en í rušivým mo­ mentem v procesu ustalování "reálná" př ítom ­ nosti a musí být neustále vytě sň ován y a nego­ vány. Př d kriticismem se  e otevírá rozsáhlá po­ le pů sobnosti .  Mejrevoluč něi se  j však v tomto  procesu chová umě ní . Oproti aktivitám, př eko ­

návaným v č asov é posloupnosti, se umě i  n vrství,  nesmě ř e od  uj nižšího do vyššího stadia a již  tím se nejaktivně i brání vně j jší m tlaků .  m Umě leck á tvorba př icház í s modelem $ivota, je­ hož jedineč nos t a svébytnost znemožnuje, aby  mohl být podř íze n apologetice. Pokusy aprior­ ně postihnout, byi rámcové, tuto jedineč nost ,  se mohou zdař t jen za cenu likvidace  i umě í  n jako specifického fenoménu.  Téměř tř icetilet á  historie č eskéh o umě í  n dokládá, že rozpor me­ zi vně jší m normativním úsilím a orientaci umě­ ní k normám specifickým /tř eb a cestou prokla­ mované denormativnosti/ nabývá nejrů zně í  jšpo­ doby, které nelze př ede m př edpokládat . Ke jen  apologetika, ale mnohdy i kritika zbavuje ne­ dávné dě jin y jejich složité pretikladnosti.  Haše doba, nesená deziluzi a "reálným" uvažo­ váním, nachází jen obtížně porozumě í pro  n do­ by opač néh o charakteru. Také nyně jš í rozště­ pení č esk é literatury na tři vě tv e /literatu­ ra vznikající jlmo oficiální sféru, literatu­ ra oficiálně vydávaná a literatura vydávaná v  zahranič / svádí př í edstavitel e rů zn é ideové a  odborné provenience k interpretaci vývoje ja­ ko č ernobílýc h ř ad . S oblibou je např íkla d  problematika díla př eváděa do roviny  n autor­ ského subjektu, který je klasifikován podle  př ede m daných mravních mě ř ítek . A kriticis­ mus stejně jako apologetika se s oblibou  orientují k etickým kritériím všude tam, kde  jimi mehou podepř t í své pojetí př edmě . Umě­ tu ní je však zakotveno ve skuteč nost i zcela ji­ ným způ sob« .  Vztah básníka a vládnoucí ideolo­ gie se nemusí pohybovat pouze v poli podř ­ í

125+ 

StSHHXHXHHSKSXXSSSHXBÍHHHHXHSSSaHSHKHSHKSÍHBIHHSaQ

SSHHHXXXKaaiaHiaaaOQSSfíiSSHCSXXXiíSHBaHHKHSiSSSBHBHHB

z e nos t i   a   di r e kt i vi t y.   Umě l ec   s e   mů že   i de nt i ­ f i kova t   s   vl á dnouc í   i de ol ogi í   a   oc hot ně   př i j í­ ma t   j e j í   nor my  a   př e ce   v  j e ho  dí l e   doc há z í   k  r a di ká l ní   z mě ně   di me nz í   a   hor i z ont ů  pů vodní ch   výc hodi s e k,   Mů že   s e   t a k  dí t   dokonc e   i   t e nkr á t ,   když   v  z á j mu  j e dnoz na č nos ti   s e   bá s ní k  dobr o­ vol ně   vz dá vá   s a mot né ho  umě ní.   Dos t oj e vs ký  př i   ps a ní   r omá nu  Bě si   ně kol i kr át   pr ohl á s i l ,   že   " i   kdyby  byl a   z t r a c e na   př i t om  má.   umě l e c kos t ",   i   kdyby  " vz ni kl   pa mf l e t "   mus í   s e   domi na nt ou  dí l a   s t á t   př í moč aár  t e nde nc e .   Ta koví   s poj e nc i   vš a k  u  c hyt r ýc h  i de ol ogů  vz buz uj í   j e n  a   j e n  s t r a c h.   Dos t oj e vs ký  c ht ě l   va r ova t   př ed  bl í ž í ­ c í m  s e   r oz kl a de m  a   popr vé   f i xova l   j e ho  vš e o­ be c nos t   a   hl ubi nné   př í č i ny ,   us i l ova l   br á ni t   vl á dnouc í   i de j e   a   odkr yl   j e j i c h  pr ohni l os t ,   i de á l e m  mu  byl   obr a z   i nt e gr á l ní ho  l i ds t ví   a   obj e vi l   mnohovr s t e vna t ou  dyna mi c kou  s t r ukt u­ r u  s ubj e kt u.   Te nt o  pr oc e s ,   kdy  j e dnor oz mě r né   s e   u  s kut e č né ho  umě l ce   pr omě ň uj e   na   mnoho­ di me nz i oná l ní ,   ne ní   př í z na č ý  n pouz e   pr o  mi nul os t .   Pr o  a pol oge t i ku  j e v i de á l ní   t a kové   umě ní,   kt e r é   mů že   být   us mě r ň ováo n a   ř í z e no,   kt e r é mu  l z e   vyme z i t   hr a ni c e   j e ho  pů s obnos t i.   Od  j i nýc h  pr oj e vů  s e   ovš e m  ne l i š í   pr i nc i pe m  obj e vu,   pů vodnos ti   pr oj e kt u,   z huš t ě ním  výz na ­ mů,   ne z a mě ni t e l ným  a   ne př e ve di t e l ným  obr a z e m  s ubj e kt u,   a l e   oz dobnos t í ,   be l e t r i z a c í .   oz vl á š t ­ ně ní m ,   t j .   použ i t í m  ne š kodnýc h  pos t upu,   po­ kl á da nýc h  z a   " umě l e c ké"   / j de   o  t r a di č ní,   . ově­ ř e né   a   z na č ně   j i ž   opot ř e bova né   pr os t ř e dky  výs t a vby  t e xt u/ .   Pot om  s i   mů ž e m e   poc hva l ova t ,   že   č e š tí   bá s ní c i   " vyz dobi l i "   " vybr a nými   š pe r ­ ky  s výc h  me t a f or "   t y  č i   ony  hi s t or i c ké   udá ­ l os t i .   J e s t l i ž e   s e   ně kdy  pr ot e s t uj e   pr ot i  

oz době   a   de kor a c i ,   i hne d  s e   vyt yč uje   pož a da ­ ve k,   a by  s e   umě ní   s t a l o  s i l ou  " z kr á š l uj í c í ,   z l i dš t uj í c í ,   oz dr a vuj í c í " ,   t j .   a by  s e   z t ot ož ­ ni l o  s   i de ol ogi c kou  i nt e r pr e t a c í   t ě c hto  s l ov.   Č áts   č e s ké   l i t e r a t ur y  mů ž e m e   s kut e č ně   z kouma t   z   hl e di s ka   pr omě n  a pa r á t u,   kt e r é ho  s e   použ í vá   k  vyj á dř e ní   dobovýc h  s c hé ma t   a   konve kc í .   Obr a t nos t   s e   př e z va la   na   " umě l e c ké   mi s t r ov­ s t ví " ,   ne obr a t nos t   j e   oml ouvá na   pot ř e bnos tí   t é   č i   oné   l á t ky,   t é ma t u.   Pods t a t ně j ší   vš a k  j e ,   že   s e   ne us t á l e   pr os a z uj e   s na ha   vt i s knout   umě l e c ké m u  pr oj e vu  domi na nt nos t   e s t e t i c ké   f unkc e .   To  z pů s obuje   pe r ma ne nt nos t   konf l i kt u  me z i   s t á l ým  t l a ke m  of i c i á l ní c h  nor e m,   z ba vu­ j í c í c h  ve   s výc h  dů s l e dc í ch   pr oj e v  j e ho  s vé ­ byt nos t i ,   a   umě ní m ,   kt e r é   ne c hc e   př e s t at   být   umě ní m .   Mů že   s e   pr ot o  dos t a t   do  r oz por u  s   j a ­ kýmkol i   pos t oj e m,   pr o  ně jž   j e   př í z na č án  úz ká   va z ba   me z i   " r oz umě t"   a   " pů s obi t ".   Umě ní   z ne ­ pokoj uj e   z e j mé na   t í m,   ž e   uni ká   vš e m  s na há m  i de nt i f i kova t   j e   s   " r e á l ným"   poj e t í m,   kt e r é   s e   má   s t á t   z á kl a de m  l i ds ké   a kt i vi t y.  

1 2 6 + 

II.   Bá s ni c ké   dí l o  Ka r l a   Ši kt a nc e   vz ni kl o  v  pos l e d­ ní c h  t ř i c e ti   l e t e c h.   Be z pr os t ř e dně   t e dy  vyr ů­ s t a l o  z   r ů z ných   podob  konf l i kt u  me z i   i de ol o­ gi c kými   nor ma mi   a   umě l e c kou  t vor bou.   Ni kdy  s e   s i c e   ne t ě š i lo  ve l ké   of i c i á l ní   př í z ni,   a l e   pr vní   s bí r ky  j s ou  dos t a t e č ným  s vě de c t vím  o  a ut or ově   s na z e   vyj í t   vs t ř íc   vně j š ím  pož a da vkům  ne bo  ­   př e s ně ij   ř e č eo  n ­   s na z e   na l é z t   r ovno­ vá hu  me z i   vl a s t ní m  i nkl i nová ní m  k  obr a z ům  ha r moni z ova né   r e a l i t y  a   dobovou  " pot ř e bou"   poe z i e ,   j ež   s e   podí l í   na   ut vr z ová ní   z á kl a dní c h 

g SBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBm aBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB

BBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBB

hodnot vznikající socialistické společ nosti ,  pro ně koli k dalóích Šiktancovýoh sbírek je  př íznačé úsilí modifikovat vně n jš í kritéria,  uč ini t je pružně jš í a př ijatelně jší . Pozdě ij  je básník již cele soustř edě n k vybudování  svébytného básnického prostoru, k tvorbě bo­ hatě zvrstvených obrazů základních konstant  lidského bytí.  Zdánlivě je toto vývojové sché­ ma platné pro př evážno u č ás t č esk é literatury  padesátých a šedesátých let. Jen pro ně koli k  aálo autorů však byla tato cesta, provázená  mnoha zvraty, organickým procesem, v ně ž  m by­ ly dů sledn ě rozvíjely základní dispozice umě­ leckého talentu. Vývojové tendence, které do­ minují v urč ité m č ase , mohou být naturelu za­ č ínajícíh o básníka velmi blízké. Jestliže však  teto smě ř ován í je v př íkré m protikladu k dis­ posicím, nalézá autor jen velmi obtížně mož­ nosti realizace své osobitosti. Např íkla d  období proletář sk é poezie a poetismu bylo mla­ dému Halasovi, jakkoli se snažil tvoř t jako  i jeho vrstevníci, v podstatě cizí. Podobně   tě žkopádněvpod tlakem rezvíjejícího se  , rea­ lismu a oslň ujíc í č echovsk é perifráze, se  orientoval Václav Jebavý, který z periferie  epigonů odešel teprve na poč átk u devadesátých  let. Postavme však proti této Halasově a  Bř ezinov ě obtížné orientaci jistotu prvních  knížek Wolkerových, Seifertových, Nezvalových,  Hrubínových atp.. Tady nic nevysvě tl í poukazv  k psychologii individua; plodná zů stáv á pou­ ze analýza konkrétního stavu literatury, s  nímž se zač ínajíc í autor setkává, a rozbor  jeho tvů rč o  íhtypu.  Šiktane byl a zů sta l bás­

sníkem oelistvého, kontinuitního, smysluplné­ ho svě ta . Jen zdánlivě se mohl ve svých po­ č átcíc h opř t o tradice dvacátých a  í tř icá ­ tých let /Hora, Seifert, Halas, Orten, Ho­ lan aj./, o obrazy "ztracených rájů ," o obra­ zy vzájemně se prolínajících mnohovrstevnatých  dě ní . Neměl nic z obratnosti a virtuozity  dlouhé ř ad y debutantů, kteří již od konce dru­ hé svě tov é vólky aplikovali poetiku př edchů­ d ců na novou tématiku. Také poezie, která tehdy  programově rozbíjela zharmonizovaný prostor  básně, zů stal a Šiktaneovi cizí. V této tvorbě   dominují obrazy fragmentárního, diskontinuit­ ího svě ta , ironizované peeudocelistvosti.  lověk a vě i c se oddě lili , vše je vykolejeno  z tradič níc h vazeb, plurálně probíhající pro­ cesy se vzpírají jednotnému rámci. Poezie ci­ vilistního a depatetizovaného výrazu /Kolář,  Kainar, Mikulášek, Blatný aj./ úzce korespon­ dovala 8 Halasovým ­ "velikost obav spíš než  malost jistot".  Šiktane nebyl sám, který se  tehdy ­ na samém zač átk u své tvorby ­ octl v  jakémsi vzduchoprázdnu. V duchu doby, která  zač ínal a jako by od zač átku , vytvář le si ta­ ké Šiktane s mladistvou dů vě ř ivost i a naivním  romantismem svůj koncept poezie bez př ím é  konfrontace se soudobou lyrikou. Jeho první  básně svě dč í o tom, že se snažil o ř emesln ě   octivě udě lan ý verš, že utlumoval svůj sklon  idylismu horováním o vydobývaném ště stí , že  se pokoušel tehdy bě žn á témata modifikovat  akcentem na prožívající subjekt. Vznikla tak  jednoduše osnovaná citová poezie, která stála  v hlubokém stínu polemiky agresivní  lyriky. 

S

ř

127+ 

081855333333303303380003330300033233303333003003

33333331:333333333 3 3 3 3 3 3 3 3 0 0 3 3 3 0 3 3 3 0 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3 3

Př e r va nó  kont i nui t a   č e s ké   poe z i e   umož ni l a   s i c e ,   a by  ne z r a l é   kní ž ky  s pa t ř i ly  s vě t lo  s vě t a,   a l e   ne be z pe č ně   z poma l i l a   h l e d á ­ ní   vl a s t ní ho  výr a z u.   Po  d v o u  t ř e ch  kní ž ká c h  mus e l   Ka r e l   Ši kt a nc   z a č í nat   z novu  a   od  z a č á t ku.   Ne j pr ve   odvr hl   i dyl i c kou  l yr i ku  a   pokouš e l   s e   " udá l os t i "   z a č l e ň ova t   do  l yr i c ké ho  kont e xt u.   Dř í vě j íš  ha r moni c ké   t e nde nc e ,   kt e r é   s upl ova l y  bá s ni c ké   uc hope ní   s kut e č nos ti   v  j e j í   r oz por né   c e l i s t vos t i ,   j s ou  pos t upně   r oz r uš ová ny  v  r o­ vi ně   ml uvč í ho,   bá s ni c ké ho  s ubj e kt u.   Dů vě ř éi  v poj e t í ,   v  době   pá du  i l uz í   a   i de ol ogi c kýc h  kons t r ukc í ,   j e   ne gová no  č a s to  a ž   vol unt á r ně .   Akc e nt   j e   kl a de m  n a   vni t ř ní   s f é r u.   Aut os t yl i z a ­ c e   s vě dčí   o  i ns c e nová ní   konf l i kt ní ho  pos t oj e   di va de l ně   r oz má c hl é ho.   Dě je   s e   ode hr á va j í   v  pl á nu  dr a ma t i c ké   a kc e .   Ani   t e hdy  s e   vš a k  bá s ní k  ne z ba vi l   dř í vě j íš  c hor oby:   př í l i š né   v ě ­ douc nos t i .   Dě j e,   do  ni c hž   vs t upuj e ,   j s ou  a pr i ­ or ně   r oz vr ž e ny,   z á kl a dní   ge s t a c e   s e   opí r á   o  z me c ha ni z ova né   pos t upy.   Ni c mé ně   pr á vě   konc e m  pa de s á t ýc h  l e t   s i   Ši kt a nc   popr vé   ově ř i ,l   ž e   b á s e ň  j e   s vé byt ný  út va r ,   ž e   i nt e gr i t a ,   be z   ní ž   ne mů že   e xi s t ova t ,   ne ní   ni kdy  d á n a   z vně j š ku,   a l e   mu s í   být   vydobývá na   s pe c i f i c kou  výs t a vbou  t e xt u,   ž e   poe z i e   j e   t a ké   c e s t ou  k  s obe   s a mé mu,   k  z mi z e l ým  ­   a   nyní   t a k  pot ř e bným  ­   kons t a nt á m  vl a s t ní   e xi s t e nc e .   Př e vr at   s e   ovš e m  ne s t a l   ze   dne   n a   de n.   Nový  konc e pt   byl   dl ouho  vs kr yt u  př i pr a vován  a   popr vé   ús pě š ně   r e a l i z ová n  v  obr a ­ ze   l i di c ké   t r a gé di e ,   ve   s kl a dbě   He i novs ké   noc i .   Pr ol nut í m  ne s oumě ř i t e l nýc h  s f é r   vyt voř il   bá s ní k  kont e xt ,   e vokuj í c í   s ouvz t a ž nos t   j e dnot ­ l i výc h  os udů  z   r ů z ných   č a s ových  hor i z ont ů.   Si t ua c e ,   vys t a vě né   z e j mé na   z   ve nkovs kýc h  r e á ­

l i í   a   de t a i l ní c h  z á bě r ů,   mont ova nýc h  t e c hni kou  f i l mové ho  s t ř i hu,   s e   oc i t a j í   ve dl e   pr os t é ho  kons t a t ová ní   ne bo  pouhé ho  výč t u,   mot i vy  s e   n a ­ vr a c e j í   v  r ů z ných   výz na movýc h  kont e xt e c h,   s t ř í dá   s e   konkr é t ní   de t a i l   a   kont ur ovi t é   v y ­ z na č e ní   obr ys u,   t r a di č ní   l yr i c ká   s i t ua c e   a   dokume nt .   J e   pa r a doxní ,   ž e   pr vé   odpout á ní   s e   od  poe z i e ,   kome nt uj í c í   hi s t or i c ké   dě ní,   s e   ode hr á l o  v  r ovi ně   hi s t or i c ké ho  t é ma t u.   I   po  He i novs kýc h  noc í c h  s e   obj e vova l y  t e nde nc e   k  e pi c e   t r a di č ní ho  t ypu,   k  poi nt ova ­ ným  př í bě hů,  mk  di va de l ně   e f e kt ní mu  i ns c e nová ­ ní   konf l i kt ů,   k  s e nt i me nt á l ní mu  t r a kt ová ní   t é ­ ma t u  a t p. .   A  t a ké   obj e v  boha t ě   z me t a f or i z ova ­ né ho  kont e xt u  ne pů s obil   vž dy  podně t ně:   z á l i ba   v  or na me nt á l nos t i   a   př í l i š né   z dobos t i   os l a ­ bova l a   mnohý  Ši kt a nc ův  pr oj e v.   Vz dor   t ě mto  n á ­ vr a t ům  j e   t vor ba   z   š e de s á t ýc h  a   s e dmde s á t ýc h  l e t   vz á c ně   kompa kt ní .   Ši kt a nc   komponuj e   s vé   s bí r ky  j a ko  vni t ř ně   př e s ně   z or ga ni z ova ný  c e ­ l e k;   c ykl i c ký  út va r   s e   s t á vá   na pr os t o  př e va ž u­ j í c í   f or mou  j e ho  bá s ni c ké ho  pr oj e vu.   Zc e l a   z j e vná   j e   t a ké   t e nde nc e   k  di a l ogi č nos t i.   Ne j de   j e n  o  př í m é   pr oml uvy,   s a ma   a ut os t yl i z a c e   j e   ur č ová na   na pě t ím  me z i   ml uvč ím  a   be z pr os t ř e dně   př í t omným  ne bo  my š l e n ý m  pa r t ne r e m.   Tyt o  s na d­ no  pos t i hnut e l né   vně j ší   r ys y  j s ou  výr a z e m  r a di ká l ní   vni t ř ní   pr omě ny  Ši kt a nc ova   bá s ni c ké ­ ho  s vě t a.   Sl ovo  a   me t a f o r a   s e   pr o  ně ho  s t a l y  kl í č e m ,   kt e r ý  ot ví r á   t r s y  z a s ut ýc h  a   pol oz a po­ me n u t ý c h  př e ds t a v,   ve douc í c h  k  z á kl a dní m  k o n ­ s t a nt á m  l i ds ké ho  byt í .   Č a ,s   v  ně m ž   s e   ode hr á ­ v á   dr a ma   č l ově ka ,   ne ní   č a s em  hi s t or i c kým,   a l e   č a s em  c ykl i c kým,   č a s em  vě č nýc h  ná vr a t ů,   j e ž  

128+ 

isnniixKiiiinnsKniiimmiiiiiisiiiunnniiB

ISISBIEHBaiIEliaSBIlSIBIBBBIBIIUBaBaBBIKnaiIBBBISiBE

jsou výrazem sepě ít s tradicí a př írodní m  dě ním .  Sbírku Artézská studna tvoří devět  básní, provázených rámcovým př íbě hem , symbo­ lizujícím zkušenost ně kolik a generací a pra­ covní Č innos t jako rituální úkon. Také jedno­ tlivé básně jsou obdobně zacíleny: jde buá o  symbgly nebo venkovské obř ad y /Krev, Víra,  Pamě ,t Vě č nost , Šílenství, Masopust, Odvody  atp./. Sbírka Zař íkáyán í živých shrnuje tř ­i náct básní shodného útvaru. Sbírka Adam a Eva  je rozč leněa podle šesti dnů stvoř n en í /mimo  doprovodných veršů , / př ič ž biblické  em verše  z první kapitoly Genese tvoří motta a tituly  jednotlivých básní. Č esk ý orloj obsahuje  dvanáct rozsáhlých básní, nazvaných podle  jednotlivých mě síců . Tanec smrti tvoří sled  shodně komponovaných dialogů /s ústř ední m ak­ térem ­ Smrtí/ a reflexí. Sbírka tedy není  pouhým souborem básní z urč it é doby, kterým  autor ex post vtiskne jednotu rozč leně m do  ní ně kolik a oddílů. Pro Šiktance je sbírka cel­ kem, v ně žm jednotlivé č ást i spolu bezpro­ stř edn ě souvisejí; jejich význam je dán teprve  ve vzájemných korespondencích, jež jsou zdů­ razň ován y obdobnou výstavbou textu, leitmoti­ vy, refrény atp.. Báseň se tak zbavila tra­ dič í n uzavř enosti , odkazuje za hranice "ly­ rického" v tradič ní m slova smyslu. Nejde jen  o tématický plán, ale o souladnost mezi básní­ kovým pojetím skuteč nost i jako cyklického pro­ cesu s vně jší m rámcem, jež je tomuto mýtické­ mu rozvrhu zcela adekvátní.  První Siktancovy  sbírky se opíraly o zautomatizovanou veršovou  intonaci, která zbavovala jednotlivá slova vý­

znamové samostatnosti. Splývavost intonace,  která vše srážela do jedné sémantické roviny,  mě a l za následek monotónnnst projevu. Veršově   schéma znemožň oval o významově dynamizovat  kontext. Siktancovy pokusy o volný verš se dá­ ly proto ve znamení osvobozování slova. Ode­ dávna sice vnímal slovo jako klíč k trsu vý­ znamů, jež se s ním kdysi spájely? ale způ so b  zač áteč nickéh o veršování mu umožnil zacházet  se slovem jen ve slovníkovém významu /ozvlášt­ ně ín se dálo ponejvíce př ívlastkem , opisným  komentář em , př irovnání m atp./. Koncem padesá­ tých let zač l ­  a mluveno s Halasem ­ potě žká ­ vat a kř ísi t slova, které dosud spala, slova  opuště á a zasutá, k novému životu.  n "Hledání  tě cht o slov je jeho osudem i slávou, hoř me i  radostí..." V básni Dolores Halas pojmenovává  "slova Souloživá Tě kav á Stenavá Palič at á Si­ rotčí Zárodeč á Koč n ič í Nedomrlá Troufalá".  Jeho touha "strhnout slovem lavinu" se stala  blízká i Siktancovi. Halas však dobýval slo­ va z existenciální úzkosti, chtěl se jimi pro­ lamovat k skrytosti souvislostí. Šiktanc měl  a má př d sebou slovo jako konkrétní dě e ní ,  slovo zaklinadlo, evokující nebo vytvář ejíc í  ztracený svět ř ád u a harmonie. Píše o tom:  "Vzpomínky z dě tstv í jsou mi spjaty s každým  slovem, s každou melodií, s každou hrou. Když  slyším slovo zapadlé ve mně kdesi v dě tství ,  odkrývá se mi najednou celý trs souvislostí,  yytváří samo celek ­ nebot je v tomto dosud  neurč ité m celku zafixované, mé sílu vylamovat  ze zasutého prázdna celé balvany výmluvného  ticha. Je to pak dobrodružství př enáše t tyto  uhranč ivé , neviditelné hory do dneška."  Nejprve 

129+ 

mrasaraaxiUHBiBaBinBBaHBBBBHmMBiiBBBBBBa se shledáváme se snahou vytrhnout  slova z kon­ textu, osamostatnitvho  jako rytmický  celek.  Využíváno  je zároveň napě í t mezi slovem osa­ mostatně lý m a slovem ve vě tné m kontextu. Slo­ vo, metafora, báseň se stává jakýmsi magickým  zaklínadlem. Šiktancovo dílo poskytuje mnoho  př íklad ů  jak rytmická organizace, rozložení rý  mů, paralelismy  a opakováni veršů, motivů, vět  i strof, kompozič í n symetrie a její rozrušová­ ní» napě í t mezi veršovou a vě tno u intonaci pod  minuje bohatě rozvinutou významovou  instrumen­ tacl textu.  Zvlášt významnou roli urč l i básník  organizaci hláskového materiálu, eufonii. Šal­ dovo konstatování, že hudebně harmonické  zř et e  le u Máchy urč uj i a ř íd í logiku výbě u r př ed ­ stav, bychom mohli opakovat  také u Siktance.  Podstata  jeho snahy vytvář t e /tak č ast o a ob­ jevně/ obrazné spojení slov eufonicky  podo­ bných  je dána úsilím nalézt ve vzájemném  zrca­ dlení, v obohacování  "o trsy př edstav , jež ne­ jsou vlastni žádnému z nich,  je­li ho použito  mimo dané euř onick é  spojení", mýtickou, rituál  ní platnost  slova. Vzájemná konfrontace rů zn ě   ry  tmizováných eufonických celků tvoří z proje­ vu jednou "zaklínání", podruhé  "zař lkávání" ,  potř et í "hru", poč tvrt é  "modlitbu"  atp..  Báseň je vždy vzrušenou promluvou, obrací  se k posluchač , i jeho vztah vů i č mluvč ím u  je zcela výjimeč ný . Je soudcem a zároveň plný  porozumě ní , je krutý  a zároveň  spravedlivý,  je blízký  a zároveň nedosažitelný. Proto je  projev /vlastně dialog/ č ast o provázen ex­ klamacemi, imperativy, apely, otázkami, samo­ statnými odboč kami . Drobné nebo obšírně i j roz­

130+ 

vedené výjevy, filmové  zábě y r př inášej í další  konfrontace mezi vlastní promluvou a př edpo ­ kládanou odezvou. Jindy  se sám mluvčí  stává  pouze  jedním  z rozmlouvajících  a dialog se  stává uzlovým bodem básně. Z Šiktancovy  poe­ zie je zř ejmé , že promluva  se dě e j v č ase ,  kdy  3SOU zborcený  jakékoli pevné vazby  č lově ­ ka a svě ta , č lověa  k s č lově kem , v době ne­ existence všeobecně  platných hodnot, v době   vyprázdně é n  smysluplnosti lidského bytí. Z  tohoto  zdroje prameni onen vzrušený  rozhovor,  v ně ž m nejde o nic  jiného, než o znovunaleze­ ní ztracené celistvosti. Existenciální úzkost  je u siktance spiše patetizována, ale podstat­ né je úporné, neúplatné  smě ř ován í k obrazu  smysluplného svě a t hodnot. Konstanty,  č erpan é  ponejvíce  z venkovského mýtu,  transponují  subjekt  do souvislosti  tradic a cyklického,  nedě jinnéh o  č asu . V poli vlastních  autentických  zážitků  je vydobývána  integrita č lověa a svě­ k ta, v dů vě ě  rn zř enýc h konkrétních reáliích by­ ly nalezeny  transcendentálnl vazby a významu­ plnost lidských č inů . Promě nlivos t  temporality  drobných dě ni , projekce  torzovitých reálií do  cyklického kolobě hu , promě a n  individuálního  v obecné vtiskuje  stále nové podoby  Šiktancovu  zápasu o znovuvytvoř en í  svě a t vzájemné  spja­ tosti všech jevů, svě a t ř ádu , jenž je dán sa­ motným př írodní m dě ním . V tradič ní m systému  hodnot, které básník kř ís l k novému životu,  byl objeven svě , t který  č esk á poezie dosud ne­ poznala. Již tím vlastně konstatujeme, že  Karel Siktane patři k nejvýznamě jší m  tvů rců m  č esk é poesie po druhé svě tov é válce.  J I Ř Í 

B R A B E C 

ggMBBBlgBggiraiMgfiraWWBraglgBBiraBgBMgHBBBggg^ kovi byli oba puzeni od poč át ­ ku své myslitelské  existence»  Kde Masarykovi  odporují, cítíš  za tím prodě lan ý boj« Jejich  MBBBBBBBBBBBBBBnBBBBBBBBBBBBB  slova tím dostávají  zvláštní  váhu. která nedovoluje  jejich  V osudových uzlech našich  nejnově jšíc h dě ji n vždy znovu  kritiku Masaryka  zneužít pro  vyvstává jako př ítomn á postava  satisfakci té či oné skupiny,  která se s Masarykem  v n i ­ Masarykova. Nic př ekvapivéh o  tedy, že poslední dílo, na  t ř ně  nesetkala. V tom též  které ještě stač l Jan  i Patoč ak  obtížnost recenze pro recen­ vložit definitivně svou ruku,  zenta: když se vynoř li z rodi­ jsou jeho Dvě studie o Masary­ nou zprostř edkovan é  atmosféry  kovi /Pokus o č esko u národní  masarykovského kultu /jedeš  filozofii a jeho nezdar. Kolem  z jeho nejsilnSjších dě tskýc h  Masarykovi filozofie nábožen­ zážitků byl Magarykův pohř eb/ ,  stvl/, Edice Petlice, Praha  zač l a se vyhránovat  smě re m  1977» Ni© př ekvapivéh o ani v  zcela mimomasarykovským, Ně­ tom. že vzápě ít se objevuji  kolik  m a s a r y k o v c ů   Václava Č ernéh o Dvě studie ma­ znamenalo však pro ně oh tolik,  sarykovské /Podstata Masary­ že konfrontace s jejich mi­ kovy, osobnosti a č m nám zů í ­s strem •# pozdní a vnitř ě n o btává, Mě koli k poznámek o Masa­ tížná ­ už nešla odkládat.  rykovi a moderním pocitu nábo­ Jestliže byla v poslední fázi  ženském, 8 dodatkem K výročí  zprostř edkován a  recenzovanými  smrti T» O. Masaryka/, Edice  publikacemi, celá věc se  Expedice^ Praha 1977» Od obou  vlastně zjednodušila: odpadly  našich vů dč h duchovních  íc pra­ ně kter é polemiky?, př ekonan é  covníků jsme tato díla mohli  vnitř ní m pohybem samotné dneš­ právem oč ekávat .  ní  m a s a r y k o v s k é  Patoč ak i Seraý se v prů bě ­ linie»  hu své práce k Masarykovi  Spolu s Václavem Navrátilem  mnohokráte vracejí a v jejich  položil jednou Jan Patoč ak  zamýšleni nad Masarykem je  otázku /Kritický mě síč ní k  SBBBBBBBBBBBBBBBBBSBBBBBBBBBBB

­jiří ně me c  2x2 STUDIE O MASARYKOVI 

zř eteln á kontinuita. K Masary­

1938» 350/t "Kde jsou du­

chově  dné koř en y Masarykových  názorů, jak př esně  a na svě to ­ vé mapě duševní definovati  jeho pozici?" Ovšem již př ed ­ tím, než byla tato otázka vy­ slovena, vyšlo ně koli k pronika­ vých studil, které př inejmen ­ ším k jejímu zodpově zen i míř ­ i ly. Patoč ak sám publikoval v  30» letech srovnání Masaryka  8 Husserlem /společ ý jim  n mo­ tiv svě tov é teleologie sa  znovu vrací jako př edmě t kri­ tiky v Patoč kovýc h Dvou stu­ diích/» I Rádlovo srovnání  Masaryka s Nietzschem je zno­ vu vytě žen o v Patoč kov ě po­ sledním spise» Patoč ak se však  nezmiň uj e o monografii J. L»  Hromádky z r. 1936» která ne­ ztratila dosud na významu» Ci­ tovat Hromádku dnes ja tě žk é  bez delšího vysvě tlování , ne­ hodícího se do recenze. Př est o  však budiž ř eč eno , že je to  práce neobyč ejn ě zdař ilá »  jakýsi "Masaryk v kostce".  Odvahou k otázkám i vykř ič ­ní a. jinak  kům rozhodně pře  vy  Sun  užiteč én pokasar o př iblížen í  Masarykovy osobnosti a jeho  názorů z pera Emila Ludwiga a  Karla Č apka .  Patoč ak svou poslední kni«  hou dává odpověd na otázku z 

131+ 

roku 1938. Odpovëâ struč no u a  jasnou: M a s a r y k  j e  p ř e d k r i t i c k ý.  Mez­ níkem myšlení je Kant. Masaryk  stojí př d kantovským  e polože­ ním otázek, výslovně je nekla­ de a položit neumí. Blok staré  metafyziky s racionálním odvo­ zením cíle svě a z  t nutivé  teleologie objektivního uni­ verza je jeho útoč iště m v zápa­ se s Humovou skepsí /to v  mládí/ i jeho útě cho u tváří  v tvář smrti« Př est o ­ dovozu­ je Patoč a př k esvě dčě ­  iv žipe  v Masarykovi také problematika  kantovskó: akcent na teleo­ logii  m o r á l n í ,  opouště­ jící antinomie objektivní sku­ teč nosti * Masaryk by rád za­ chránil  o b j e k t i v i t u ,  př itom^j e však stržen proudem,  zdů razň ující m  o s o b n í ,  morální zaujetí, dopínajíci se  tam, kam skepse nedosáhne.  Patoč a nenechává na  k pochybách,  že ani morální teleologie se  v zásadě nevymyká novově kém u  schématu subjekt ­ objekt,  které neposkytuje nic, č m  í by  bylo možno vyslovit drama lid­ ské existence. Byl­li Masaryk  tolik zaujat básníky a zejmé­ na pak oním nesrovnatelným  výzkumníkem lidského osudu 

1 3 2 + 

Dostojevským, nedospě a  l jeho  fascinace touto sférou př imě ­ ř en é pojmovosti: jeho referáty  a analýzy z této oblasti utkví­ vají v rámci empirických vě . d  Př est o jeho zájeia, který mu  nedal klidu, míří jinam: k ži­ votnímu uchopení nejcitlivě ­g ších bodů obratu lidského ži­ vota, které  v y s l o v e n y ,  daly by jeho usilování základ,  jejž jeho celoživotní dílo  postrádá a jejž se pokouší v  návaznosti na hermeneutickou  tradici a její poslední radi­ kální metamorfozu ­ filozofii  existence a myšlení bytí  /Heidegger/ ­ zformulovat  Patoč a sám*  k Dostojevskij,  intuitivní zachytitel^existen­ ciální sféry a zároveň ten,  kdo vniveč obrací argumenty  Kantovy morální teleologie  /ústy Ivana Karamazova, jak  dovozuje detailně Golosovker  a sumárně uvádí Patoč ka/ , j.e  tak bodem, k ně mu ž Masaryk jen  míř , í od ně ho ž se však nové  myšlení odráží ­ vyslovujíc  pojmově, i když neschematicky,  v pouhých možnostech ­ celou  novou myšlenkovou oblasto Bri­ lantní konfrontací s Nie­ tzschem rozšiř uj e pak Patoč a  k záběr Doetojevského do pů vod ­

ního horizontu Masarykovy  "svě tov é revoluce". Existen­ ciélní analýzy nalézají tak  místo v svě tové m celku, k ně­ muž se ovšem nedostaneme jinak, než že jej spatř ím e na tom  místě, kde stojíme a bojujeme.  Revoluce je  e v r o p s k ý  pojem ­ a osud: Evropa sama  sebou ztracená a snad i nale­ zená? K tomuto tématu mluví  Patoč a ve svém  k př edposlední m  díle. Kacíř skýc h esejích o fi­ lozofii dě jin 0 V kontextu Dvou  studií o Masarykovi ukazuj»  z této problematiky aspoň to­ lik, že si Masaryk fixaci na  své vývojové schéma zápasu de­ mokracie s teokracií a zákoni­ tého vývojového trendu k demo­ kracii zastř l pohled na  e smysl  1. svě tov é války i vývoje po  ní.  Václav Č ern ý je si ve svých  Dvou studiích masarykovských  obzvláště vě rný . Nejen tím, že  tu př etiskuj e a rozvádí své  úvahy o romantickém pojetí  Boha z Essai sur le titanisme  ... /1936/. Jako tehdy, i v  tomto recenzovaném díle, ob­ hajuje  p r o,t i  Masarykovi  romantický titanismuso Ten  totiž mů e ž být z Masarykových  východisek opravdu úspě šn ě há­

g f l t g g g g g g g g g g g g ag g g g g g g Mg g g g g g g g g g g ag g g Bg a&g Mg g g g g Bg g g g g g g g g g Bg g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g g

e také vnitř í n  im­ jen« A to  n  itakán í Masa­ rykovi i tam, kde ho vlastně   kritizuje. Paradoxie  této po­ zice se projasnuje a nabývá  systematického místa ve vývo­ jové logice idejí,  povšimneme­ li si Patoč kov y poznámky na  okraj vydání zmíně néh o  Eseje  /Č n i 1936, 100/:  "Titanism  ,,, je na př echod u od  tradič­ ního  syntetického a teocentrio*  Icého názoru k modernímu  otevř eném u a personalistické­ mu; je to fenomén  emancipač ní ,  je to morální  experimentování  s lidskou svobodou:  zkouška,  lze­li  smysl života nalézti  v něm samém a za jakých pod­ míneko" č ern ý u př íležitost i  př ihlášen í k Masarykovi  pro­ klamuje  své názory na teologii,  svůj vztah k Bohu ­ je to jeho  status confessionis: Dixi et  salvavi animam meam. Byl­li  Masarykovi Bůh bratrem,  ba ­ jak ř ek l při  jedné př íle ­ žitosti ­ kamarádem,  byl­li  zkrátka Masaryk  synergistou,  jde č ern ý  v  t o m t o  s m ě ru  dál: Bůh  p o t ř e­ b u j e  č lověa nejen jako  k protě jše k  své lásky /což jsou  tradič í n  kř esíansko­mystick é  motivy/, ale  také proto, aby  "  Cerne  pe   tus i  ho př

se vů be c  jako Bůh udržel, aby  svou funkci Boha vů be c mohl  splnit. Bez lidského  intelek­ tu, nalézajícího  cestu v laby­ rintu nemě nnýc h př írodníc h zá­ konitostí, by boží láska ne­ triumfovala /v nekoneč né m  progresu, př edznač ené m  postu­ látem kantovského mravního  cíle univerza/. Osvobozující  se č lově, podávající Bohu po­ k mocnou ruxu, je na krok od  svého dovršení, A Č ern ý neváhá  udě la t  teč u k nad  i„ Co  zname­ ná spása? Ježíš  se př ec e  zbož­ nil sám! Je tř eb a mít odvahu  k sobě  o,o  Za tak jasná slova  je tř eb a být č erném u vdě č ,  ni A př ece : Není ­tu ně jak á  ž e  u 1 o  n á m e z.  jejíž  p ř i jj ee ttí  považuje  i  í Č ern ý  za smysluplné? Cituji:  • 'Smr t je peč et í a výkupným0  *  v y š š í  e x i s t e n c e ,  ř  e  d  j  a t  negace  života,  p  á  v o,, životě,  je korunou vý­ jimeč néh o úspě chu.,," o V Č er ­ ného metafyzické  spekulaci mé  však tato mez nejasné  postave­ ní, Nicméně  se o ni láme hlad­ ký chod  jeho uvažování. Kdyby  Č ern ý vzal vážně Heideggerovy  ­ Patoč ko u rozvinuté ­ úvahy  o ontologické  diferenci /kte­ ré ve své  studii  ironizuje/, 

dostal by se blíž k jádru vě ci ,  které  je jen zastíráno  jeho  duchaplnými  šlehy o filozofic­ ké  "dernière heure" /tou  byla př ec e  svého č as u Bergso­ nova filozofie  také/0  Myšlen­ ka ontologické  diference vrhá  svě tl o i na pojetí lásky.  Č ern ý vnáší s masívním antro­ pomorfismem  erotické drama  i  do pomě u r č lověa  k a Boha,  Patoč a k ­ jdoucí v tom dál,  než Heidegger ­ se ale ptá:  Není nám v lásce dán jen feno­ mén  o t ř e s u,  z ně j ž plyne  otevř enos t pro druhého a pro  svě , t na jehož horizontu snad  lze spatř t i  záblesk božství ­ ovšem  jen tak, že sami ustou­ píme se svými nároky do poza­ dí? Jinými slovy: Žádný impe­ rialismus lásky, ale uvolně ý n  prostor, jejž poskytuje  bytí  pro  jsoucna  tím, že se samo  skryjeo  Není pak láska právě   tímto sebezapíravým  bytím?  Není láska a bytí totéž? A do­ dejme tvrdě: má­li pro nás vů­ bec pojem boha ně jak ý  smysl,  pak ne snad právě  tím, že na­ vazuje na onu mez, př d e níž  i  Václav Č ern ý skiání hlavu?  Místo  či trůn boží, obsazený  nebo /pro ateisty/  n e o b ­ s a z e n ý ,  dává tak samou 

1 33 

pojetí vě y d a jeho  objektivis­ svou prostou př ítomnost í na­ mu 0  Ten ovšem Patoč a k  prů bě­ž jevo: Není to místo  tvoje»  Ty  ně rozebírá a kritizuje. Ne­ pánem nejsi*  Tak si lze rozu­ ukazuje však vů bec ,  jak byl  mět s oně i m ateisty, kteří vě­ tento postoj ke svě u t se všemi  dí: bylo by to skvě lé , kdyby­ svými konstrukcemi a  schema­ chom se mohli poklonit  ryzí  tizací svě tovéh o vývoje pod­ svobodě, dobrotě a lásce*  Kdy­ míněn a posilován Masarykovým  by to nebyly jen postuláty,  typem náboženského  aktivismu*  jež jsme si vyvzdorovali na  Masaryk  je totiž př ím o vzoro­ absurditě  života0 Ale my nic  vým př ípade m  oné puritánské  takového bohužel nevidíme*  Ne­ religiozity, která byla hyb­ stavíme však také na ten trůn  nou silou vzniku moderního  ani _>ystém, ani č lově , ani  ka prů myslovéh o  státu* Masarykovy  sebe, ani umě í n atd* A tím se  rysy asketického  organizátora  také vracíme ke  skuteč ném u  Masarykovi*  Ten totiž trval na  rostly ovšem  z hloubky, Z pro­ žité, odpově dn é víry a citli­ tom, že č lově k pánem není*  . Měl  Jestliže vidí Václav č ern ý nej­ vého mravního  svě domí nejen odvahu ř íc i veř ejn ě prav­ vě tš í Masarykův význam pro  du ­ Rukopisy,hilsneriádal  ­ dnešek právě v jeho  n á b o­ ale také organizovat  úč inn ě   ž e n s k o s t i ,  bylo nutné  boj za její prosazení. Nicméně   se u tě cht o vě í c pozdržet*  Masarykovo  zúžené pojetí ná­ Váží­li recenzent  závě y r  boženského  aktivismu se obrá­ Patoč kov y  i Č ernéh o práce,  ží v nepochopení  nejrů zně jšíc h  chtěl by ještě podtrhnout ně­ "neutilitárních"  sfér lid­ které body. které  zů stal y u  ského života ­ v jeho maceš­ obou autoru naznač en y  jen vel­ ském vztahu k umě n í a ve vě ě d   mi obrysově. Př edevší m  se mu  k hermeneutickým  disciplinám  zdá nesporné, že naprostá ne­ vů bec ®  Také v jeho typu zbož­ př ítomnos t  centrálního nebez­ nosti nenacházíme  např íkla d  pečí dneška v Masarykově  zor­ vů be c momenty lítosti a poká­ ném poli ­ totiž panství  tech­ ní, z č eho ž si lze vysvě tlit ,  niky spolu se vznikem a upev­ ně ní m  totalitárního  státu ­ je  proč historicky odepsal kato­ licismus a pravoslaví.  nutným dů sledke m  Masarykova 

134+ 

Bylo by velice ošidné  vidět  v Masarykovi př edchů e  dc exis­ tenciálního myšlení ­ i kdy­ bychom  je s Milanem Machovcem  /viz jeho Tomáš G, Masaryk,  Melantrich, Praha 1968/ redu­ kovali na postulát  "opravdo­ vosti lidské  existence".  Nejde  totiž jen o to, co na:  okraj této knihy  poznamenává  Patoč ka :  "Masaryk  *** filozo­ fii smyslu života, vybudovanou  kolem myšlenky mravního  dile­ matu víra ­ nevíra, naprosto  zesociologizoval* Je proto  podle našeho názoru nesprávné  považovat  jej za myslitele  existenciálního nebo za př ed ­ chů dc e tohoto způ sob u myšlení".  Mnohem povážlivě jš í  totiž jc,  když Machovec, poté  co vyre­ klamoval pro Masaryka  titul  filozofa existence, v samém  závě u r své knihy ř íká : "V zá­ kladech  jeho úsilí nebyly nik­ dy tradič í n otázky svě tonázo ­ rové, filozoficko­dě jinn é  či  politické. Jeho  základním pro­ blémem je vždy bez výjimky  otázka autentič nosti ,  živosti,  mravní opravdovosti vnitř í n  lidské osobní  existence, at už  žije v jakýchkoliv  struktúrách  vztahů a pojmů ... Č lově k po­ i  tř ebuj e filozofii lidské  exis­

8^333330333333333338233333833883333332333033233383283333300333333323333323033233383333333332333

tence, ale stejně závažná je pro něj i filosofie dě jin , za­ chycující to obecné, to zobec­ nitelné v lidských zápasech, generací, epoch, tř ídníc h bojů, cesty nejen č lověak k "sobě samému", ale i cesty lidstva k sebedotvoř ení , k odlišení fenoménu č lověakv př írod ě a nad př írodo u ... Ve společ nosti , rozdě len é na sta "pozic", jistě nesta­ čí nastavovat zrcadlo exis.ten­ ciální kritiky jedné každé z nich, ale nutno usilovat i o reálné cesty př ekonán í tohoto sta vu". Zde nejde jen o omyl ohledně samého Masaryka, kte­ rému samozř ejm ě šlo o všechny ty Machovcem mu upírané otáz­ ky /a to teoreticky i prak­ ticky/, př ič ž em bychom snad nemě i l zapomínat ani na jeho základní program k o n k r é t n o s t i ! Hlubší omyl spoč ív á v oné př edstav ě "mravní opravdovos­ ti" oproti "reálným cestám př ekonáni " urč itéh o spole­ č enskéh o stavu. Zde jsou totiž petrifikována Masarykova ne­ vyř ešen á dilemata subjektu a objektu pomyslnou "syntézou", která už vů be c nedovoluje jakoukoli orientaci.

Kritikou Masarykova pokusu o č esko u národní filozofii ne­ podává Patoč a k ně jak ý zajíma­ vý, ale nezávazný př íspě k vek dě jiná m idejí. Je to podle recenzentova soudu naopak nez­ bytný krok smě re m k místu, na ně mžby mohla stát nejen au­ tentická existence, ale utvá­ ř t e se i autentické lidské společ enství . Č ernéh o studie zase koriguje Masaryka daleko otevř eně jší m uchopením speci­ fič nost i sféry umě í n a nábo­ ženství. Zdá se, jako by Č ern ý ř íka l pozitivně daleko víc, než neustále analyzující a diferencující Patoč ka . Př est o si recenzent myslí, že právě dnes, kdy jsme zavaleni mate­ rializacemi spekulativních konceptů novově é k filosofie, vě y d a politiky, je nám tako­ vé uvolň ujíc í č innost i tř eba . Ta nachází v tomto svě tě me­ zery, jimiž lze ještě dýchat, dává zaznít pů vodní m myšlen­ kám v jejich č istot ě a př ipra ­ vuje nenápadné cesty vzniku skuteč é n nové POLIŠ.

888883888888888388883388838388

NA OKRAJ "OSMAŠEDESÁTÉHO" BBSB 333383333333338333333333333333 josef vohryzek 8388888383888 888888888888888388388888338888

V souč asn é době koluje v Praze samizdatový text anonym­ ního autora s výmluvným náz­ vem "Osmašedesátý", který po­ dává ucelenou kritickou ana­ lýzu č eskoslovenskéh o experi­ mentu. Jistě si zaslouží odborně jš í komentář, než na jaký se zmů u ž já. Koneckonců však vyzývá k diskusi, která ­ alespoň za ideálních podmí­ nek ­ patří i na ulici,"tj. vybízí k diskusi každého, koho věc zajímá. Nebudu se tedy pokoušet o spravedlivé zhodnocení "Osmaš*edesátého", to př ísluš í povolaně jším . Ne­ budu se ani šíř t i o pasážích, které se alespoň mně zdají ob­ jevné a vynikající, jako např. ty o Slovensku, o Mnichovu, o posrpnové kápitulaci atd. Ome­ zím se jen ná ně keli k autoro­ vých soudů, které mě provokují k nesouhlasu. Zač u n trochu demagogicky, tj. citací úvahy na okraj ­ ale jen proto, že mě př ived e k problému, který okrajový

888888888888888888888883888888888888888888888888888838388888838388888888838888838838388838388388

A  —  r~  ' 

není. Na str. 70 autor ř íká , že v prů běuh roku 1968 "...re­ dakce ně kterýc h novin a č aso ­ pisů otevř en ě vypově děyl ja­ koukoli poslušnost vů i č vyda­ o vatelů . m .. a více méně př ím ř ekly , že sdě lovac í prostř edk y budou např íšt ě ř ízen y samo­ správou novinář . ů Ale to př ec e není natrvalo možné!" Proč by to nemě o l být natr­ valo možné? Já si dokonce ve vší skromnosti dovoluji tvr­ dit, že to byl požadavek př ­ i rozený a nutný. Pokud př ed ­ stavoval cosi nového nebo ne­ obvyklého, pak to snad svě dč í v jeho prospě ch , a ne naopak. Ostatně, tak docela nové a ojedině é l ř ešen í to nebylo a rozhodně nebylo ani neúnosné, ani nereálné. Pro starého nepř ítel e bur­ žoaznosti je to sklič ujíc í zkušenost, stále znova se př ­ e svě dč ova t o tom, jak se bez buržoazních precedentů poli­ tiků . m a politologům skoro ni­ kdy nedaří zjistit, co se vlastně mů že , či ca by se mě­ lo smět a kam až mohou sahat rů zn é svobody, aniž se zboří svě . t Nezávislost novinových redakcí na vydavatelích se vy­ skytuje a vyskytují se i po­

drobné smlouvy? které brání jakémukoli ovlivň ován í redakcí ze strany vydavatelů. Jako laikovi mi snad bude prominuto, uvedu­li jen jeden př íklad . I kdyby jich víc nebylo, jako argument o možném by postač il . Z textu "Osmašedesátého" je zř ejmé , že autor je politolog mimoř ádnýc h kvalit, necht se tedy po dalších př íkladec h pí­ di sám. Redakce nejvě tšíh o skandi­ návského deníku, švédského Da­ gens Nyheter, má se svými vy­ davateli podrobnou smlouvu, která vyluč uj e jakékoli zasa­ hování do redakč níh o vedení a obsahu listu, at už ze strany správní rady nebo majitelů rozhodujícího balíku akcií. Spolumajitel podniku nebo č le n správní rady nesmí vykonávat vliv na obsah listu, nesmí svo­ lat schů i z či poradu redaktorů a nesmí na vlastní pě t s a pres hlavy redakč níc h orgánů, odbo­ rů atd. př ipravovat , či navrho­ vat personální změ ny . Pro ilu­ straci: stane se, že spolumaji­ tel listu pozve pár vedoucích redaktorů, s nimiž se desítky let osobně zná, na soukromou več eř i a pozvání je odmítnuto, protože by mohlo jít o maskova­

HBBBBBBBBBSBBBSBBlSlgBBlSBBBSBlSlSBBBBBEBiaBB^

1.30

nou poradu, jakou smlouva v ta­ kovém složení vyluč uje . Dále: Jednotlivé rubriky uvnitř lis­ tu nemají jednotný politický či ideologický profil. Zpravo­ dajský materiál je redigován levicově i j než úvodníky a ko­ mentář e , a ještě mnohem levi­ cově jš í je profil kulturní rubriky, obsahující hodně po­ liticky výbušných př íspě vků . Šéf úvodníkové stránky však nezasahuje do kulturní rubriky atd. A šéfredaktor? Tě c h má Dagens Nyheter ně kolik , vě tši ­ nou č tyř.iJsou to právě šéfo­ vé nejdů ležitě jšíc h rubrik či redakč níc h oddě lení . Spolu s podř ízeným i redaktory tvoří tedy znač ě n autonomní celky, a s ostatními šéfy zase tvoří orgán, který list kolektivně ř ídí . Tito šéfredaktoři mezi sebou mnohdy netáhnou za jeden provaz, ale kvalita a pozice listu tím netrpí. Nad sebou nemají nikoho kromě ř editele , který se stará výhradně o eko­ nomii a administrativu a do redakč í n práce nemluví. Výkř k i autora "Osmašedesáté­ ho" /"to př ec e není natrva­ lo možné!1'/ obsahuje nevyslove­ ný př edpoklad , že každá pracov­ ní hierarchie musí pokrač ova t

až   na hor u,   ž e   ka ž dý  mus í   ně ko­ ho.  pos l ouc ha t ,   ž e   vš e   mus í   pod­ l é ha t   ně j a ké m u  moc e ns ké mu  v r ­ c hol u,   kt e r ý  s e   n a   vě ci   ne podí ­ l í   j i na k  ne ž   pr á vě   j e n  j a ko  mo ­ c e ns ký  vr c hol .   Výkř ik  " t o  př e­ ce.  ne ní   na t r va l o  mož né ! "   na z na ­ č uje   j a kýs i   hor r or   vacr ui ,   dě s   z   pr á z dna ,   kt e r ý  j e   s t r a c he m  ze   s vobody.   Svoboda   t ot i ž   vž dy­ c ky  vyt vá ř i   ur č i tá   va kua .   J s o u  t o  moc e ns ká   va kua   a   j e   n a   s vo­ bodnýc h  l i de c h  hl í da t ,   a by  z ů­ s t a l a   pr á z dná .   V  " Os ma š e de s á t é m"   j e   vys l o­ ve na   myš l e nka ,   že   t l a k  t i s kui   t e hdy  pos t r á da l   pr ot i t l a k  v  podobě   pol i t i c ké   moc i .   To  j e   pr a vda   j e n  pot ud,   že   pol i t i c ká   moc:  t e hdy  č as t o,   ne př e dkl á da la   a l t e r na t i vy,   ž e   s e   v  ně kt e r ých  kl í č ových  s i t ua c í c h  vyhýba l a   r oz hodnut í m,   a by  pa k  ne mus e l a   t r va t   n a   pos t oj í c h,   kt e r é   by  z.  t é   č i   oné   s t r a ny  na r a z i l y  n a   odpor .   Ti s k  t e dy  ne mě l   pr ot i ­ hr á č e,   ve ř e j ná   de ba t a   pos t r á ­ da l a   j ednoho:   z.  nut nýc h  pa r t ne ­ r ů,   j í mž   j e   vl á dnouc í   moc e ns ká   š pi č ka^  př e s t ože   t a ková   vl á d­ nouc í   š pi č ka   e xi s t ova l a   a   pů­ s obi l a  «  7  " Os ma š e de s á t é m"   j s ou  vš a k  por ů z nu   r oz t r ouš e né   f or mul a c e   na s vě dč uj ííc  t omu,   ž e   pol i t i c ­

ká   moc   mě la   ná t l a kům  ze   s t r a ny  t i s ku  pos t a vi t   hr á z ,   že   s vobo­ da   t i s ku  byl a   př í l iš   ne ome z e ná ,   že   s i   t i s k  ve dl   ne z odpově dně,   ne j e n  v  t o m  s mys l u. ,   ž e   novi ná ­ ř i   ne poc i t ova l i   dos t   hl uboko  s vou  obč a ns kou  odpově dnos t,   a l e   že   ne byl i   vol á ni   k  odpově d­ nos t i .   Ovš e m  t a kovou  odpově d­ nos t ,   t j .   odpově dnost   vů či   ně ­ j a ké mu  t r i buná l u,   př e ce   s vobo­ da   t i s ku  vyl uč uj e!   A  vyl uč oval   j i   i   t i s kový  z á kon  z   r o k u  1968,   kt e r ý  pa k  poc hopi t e l ně   př e s t al   pl a t i t ,   a l e   s vým  z pů s obe m ,  pl áš­ t i   dodne s ,   t a k  j a ko  z r uš e né   z á kony  mo h o u  " pl a t i t " ,   j e s t l i ­ ž e   do  vývoj e   vne s l y  t r va l ou  hodnot u.   Svoboda   t i s ku  z na me ná ,   ž e   j e j í   hr a ni c e   ne vyme z uj e   moc ,   a l e   z á kon.   Svobodný  novi ná ř   t e ­ dy  mů že   být   p o t r e s t á n  j e di ně   t í m,   že.  j e   ve ř e j ně   u s v ě d č n  e z   ne pr a vdy  nebo­   z   hl oupos t i .   A  j e di ným  př í pus t ným  t r e s t e m  j e:  pokl e s   č t e ná ř s kéo  h z á j mu  ne ­ bo  obe c ný  de s pe kt .   Žá dné   j i né   " dů s l e dky"   s voboda   t i s ku  ne př i­ pouš t í .   Aut or ­   " Os ma š e de s á t é ho"   dá l e   vyt ýká   t i s ku,   ž e   vys t a vova l   va ­ dě ní   s t á l e   vě t š í m u  t l a ku^  že;   na s t ol ova l   " t y  ne j obt í ž né j š í   ot á z ky" ,   a l e   n a   dr uhé   s t r a ně   ne pr oj e vi l   vů li   k  obr a ně   a   n e ­

i nf or mova l   ve ř e j nos t,   o  h r o z í ­ cí m.  ne be z pe č í.   Abs e nc e   a ut oc e n­ z ur y  pr ý  z pů s obi l a,   že   t i s k  po­ ž a dova l   v í c   a   ví c ,   a   př e s t al   my s l e t   n a   obr a nu.   Ne na s t ol a va t   " ne j obt í ž ně j ší   ot á z ky"   by  ovš e m  byl o  znamena. ­ l o  t a kové   ot á z ky  z a ml č ova t.   Podř i z ovat   s e   f unguj í c í   c e nz u­ ř e,   kt e r á   nut í   t i s k  t o;  č i   o n a   z a ml č ova t,   j e   z   hl e di s ka   novi ­ ná ř s ké   e t i ky  pr obl e ma t i c ké .   Za ml č ovat   ně co  i .  t e hdy,   když   c e nz ur a   ne e xi s t uj e ,   j e   s   t a ko­ vou  e t i kou  v  n a p r o s t é m  r oz por u.   Lz e   ovš e m  na mí t nout ,   ž e   s e   vy­ s kyt uj í   s i t ua c e ,   kdy  s d  s vobod­ ný  novi ná ř   ukl á dá   r e z e r vu,   a b y  ne vyvol a l   ř e t ě z ov é   r e a kc e ,   kt e ­ r é   by  mohl y  v e h n a t   s pol e č nost   do  ka t a s t r of y.   V  r oc e   1968  s i   a l e   t i s k  t a kovou,  r e z e r vu  č i   a ut oc e nz ur u  ukl á da l   pr á vě   ve   vě c e ch  obr a ny  a   a ut or   " Os ma š e ­ des át ého. ' 1   mu  t eá.   z a   t o  př e dkl á­ dá   úč e t.   Vyt ýká   t i s ku,   kt e r ý  na   ve de ní   s t á t u  vyví j e l   t l a k  v e   s mě ru  de mokr a t i z a c e ,   ž e   s e   pr ot i   t omut o  ve de ni   ne vz bc uř il   v e   vě ci   obr a ny.   J e ­ l i   př í kr ost   j e ho  s oudu  opr á vně ná,   ne dove du  pos oudi t ,   a l e   z a r á ž í   mě   nes oi x­ l a d  me z i   t í mt o  s oude m  a   ně kt e­ r ými   j i nými   s oudy,   kt e r é   ma j í   v  j e ho  c e l k o v é m  pos t oj i   r oz ­

137+ 

hoduj í c í   výz na m.   Aut or   pokl á dá   pr ogr a m  de ­ mokr a t i c ké ho  s oc i a l i s mu,   t a k  j ak  byl   v  r oc e   1968  obe c ně   c há ­ pá n,   z a   pr ogr a m  r e f or mní c h  ko­ muni s t ů,   kt e ř í   k  t é t o  a l t e r na ­ t i vě   i nkl i nova l i   pr ot o,   že   odpoví da l a   j e j i c h  z á j mům  a   j e ­ j i c h  i de ol ogi c ké mu  z á z e mí .   Zá j mům  vš e c h  by  pr ý  byl   l i p  po­ s l ouž i l   " ná r odní   komuni s mus " ,   t j .   opa t r né ,   ne ná pa dné ,   ne j vyš ­ š í m  s t r a ni c kým  ve de ní m  ř í z e né   os a mos t a t ň ová ní   s t á t ní   pol i t i ­ ky,   pr ová z e né   obe z ř e t nou  l i be ­ r a l i z a c í ,   př i   ní ž   l z e   " vys oko  t ř í mat   pr a por y  ma r xi s mu­ l e ni ­ ni s mu  a   pod  ni mi   pokud  mož no  s l uš ně ,   nor má l ně   ž í t . "   Ne mys l í m,   že   s e   v  " ná r odní m  komuni s mu"   dá   s l uš ně ,   nor má l ně   ž í t .   Ná r odní   komuni s mus   z na me ­ ná   a ut okr a t i e kou  s t á t nos t   a   done dohl e dna   udr ž ova né   r oz dě l e­ ní   obyva t e l s t va   na   ka t e gor i i   obč a nů  a   podobč a nů  s   obč a s ný­ mi   vl na mi   l i be r a l i z a c e ?   podmí ­ ně ným i   t i s í c e r ými ,   r a c i oná l ně   ne ovl i vni t e l nými   okol nos t mi ,   hl a vně   bl a hovů lí   a ut okr a t ů  a   j e j i c h  pos koků,   vl na mi ,   kt e r é   a ž   k  podobč a nům  ne j č a s t ě ij  a ni   ne doš pl í c hnou.   V  r umuns ké m  mo­ d e l u  " ná r odní ho  komuni s mu"   t y­ t o­  l i be r a l i z a č ní   vl ny  kr omě  

t oho  ž á dná   pr oni ka vě j ší   uvol ­ ně ní   ne př i ne s l y.   Ma ň a r s ký   mo ­ de l   " ná r odní ho  komuni s mu" ,   kt e ­ r ý  a ut or   " Os ma š e de s á t é ho"   vy­ z dvi huj e   j a ko  ne j pe r s pe kt i v­ ně j š í,   z a s e   př e ds t a vuje   j en.   výc hodi s ko  z   nouz e ,   z vol e né   až   po  por á ž c e ,   a   t o  výhr a dně   š pi č ­ kou  s pol e č e ns ké   pyr a mi dy:   obč a­ né   a   podobč a né   s e   př e ce   k  vě ci   ne vys l ovi l i ,   ha   ne dos t a l i   s e   a ni   na   oka mž i k  do  s i t ua c e ,   kdy  by  př ed  ně j a kou  vol bou  s t a l i   a   kdy  by  s e   ně kdo  vá ž ně   z a j í ma l   o  t o,   j a k  odpově dí.   " Os ma š e de s á t ý"   j e   vl a s t ně ,   j ak  a ut or   poz na me ná vá ,   kr i t i c ­ kou  s e be r e f l e xí   r e f or mní ho  ko­ muni s t y.   Aut or   j í m  s á m  byl   a   j e ho  kr i t i c ká   a na l ýz a   j e   o  t o  r oz: j i t ř eně jíš  a   be z ohl e dně j š í,   že   ne ní   út oke m  z ve nč í,   a   j e   t e dy  pr os t a   z á br a n  č i   ohl e dů   k  f a i r   pl a y,   j a ké   by  s i   t ř e ba   ukl á da l   a ut or ,   j e hož   výc hodi s >  ka   by  byl a   j i ná .   Ně kdy  a ut or o­ vi   a s i   pr á vě   t a t o  okol nos t   ka l í   z r a k.   Vyt ýká   r e f or mní m  komuni s t ů m ,   ž e   pr o  ně   ná r odní   komuni s mus   ne byl   dos t   a t r a kt i v­ ní ,   že   s e   r oz hodl i   pr o  de mokr a ­ t i c ký  s oc i a l i s mus ,   pr ot ož e   j i m  š l o  v í c   o  s oc i a l i s mus   ne ž   o  s t á t .   Cí t i l i   pr ý  vě t ší   odpově d­ nos t   z a   i de ol ogi i   ne ž   z a   c e l ou 

HHHBHKBBHHHKHHBBKKHKBHBHBBtBKHHEBnaBKBHHHHHHStHHHaHEH^

138+ 

s pol e č nost   a   ná pr a vě   s oc i a l i s ­ mu  př i kl á da li   ve t š í   výz na m  ne ž   ná pr a vě   vě cí   obe c nýe h.   Domní vá mv s e ,   že   s e   a ut or   mýl í   a l e s poň  ve   dvou  bode c h.   Za pr vé   ne byl   pr ogr a m  de mokr a ­ t i z a c e   s oc i a l i s mu  výhr a dně   po­ ž a da vke m  či   i ni c i a t i vou  r e f or m­ ní c h  komuni s t ů,   a l e   vz e š e l   z   kl i ma t u,   kt e r é   s e   už   od  konc e   50.   l e t   z a č í na lo  ut vá ř et   mi mo  obl a s t   s t á t ní   pol i t i ky  a   pr ot i   ni ,   a   t o  v  kul t ur ní   s f é ř e.   Ma*­ l á   di va dl a ,   č e s ká   f i l mová   vl na ,   dí l a   " š upl í kovýc h"   a ut or ů,   mu­ s i c a   nova   a t d.   vyt vá ř e ly  di f e ­ j r e nc ova ný  kul t ur ní   ž i vot ,   kt e ­ r ý  s t á t ní   i de ol ogi i   a   of i c i á l ­ ní   kul t ur u  vyhodi l   ze   s e dl a   a   us vě dč li  z   t ot á l ní   ne pl odnos t i . '   Re f or mní   komuni s t é   t e hdy  z a uj í ­ ma l i   pos t a ve ní   j a ké s i   i nt e l e k­ t uá l ní   e l i t y  s t ř ední ho:   a   vyš š í ­ ho  s t á t ní ho  úř e dni c t va.   Pr o  t a ­ kové   " t ř í dy"   j e   kul t ur ní   pr e s ­ t i ž   s t e j ně   ne pos t r a da t e l ným  " dopl ň ke m "   j a ko  t ř e ba   kor uno­ va č ní   kl e not y  ne bo  na dhodnot a .   Ně kt e ří   r e f or mní   komuni s t é   z   t é t o  pr ot i of i c i á l ní   t vor by  č e r­ pa l i   j a ké s i   podně t y,   j i ní   j i   vní ma l i   j a ká   ne př á t e l s kou  po­ ml uvu,   kt e r á   s e   a l e   kupodi vu?   dobř e   pos l ouc há ,   j i ní   z a s   j í   vů bec   ne r oz umě l i,   a l e   vš i c hni  

B B H B B E E E B E B B E E B E E B E E KB E B B E E E E B B E E B H B S E E S E E E B E E E E B E B B B E E 0E B E E B E E E 8KE B E E E B S B E B E E E 0B B B E E E E XE E B S E E E S 

s e   kol e m  t é t o  t vor by  houf ova l i   j ako  pos e dl í .   Pohybova t   s e   v  t é t o  s f é ř e,   př i t a ká vat   j í ,   vni ­ ka t   do  j e j í c h  va z e b,   př í pa dně   z í s ka t   j e j í   uz ná ní ,   t o  z na me ­ na l o  r e s t i t uova t   vl a s t ní   pr e s ­ t i ž .   I mpul s y,   kt e r é   s i   odt ud  r e f or mní   komuni s t é   př i ná š e l i,   j e   s mě r em  k  ná r odní mu  komuni s ­ mu  r oz hodně   ne or i e nt ova l y.   Vyt vá ř e ly  na opa k  kl i ma ,   v  ně m ž  mohl a   obs t á t   j e di ně   de mokr a t i ­ z a c e .   Pr o  t ut o  a l t e r na t i vu  s e   t e dy  r e f or mní   komuni s t é   ne r oz ­ hodova l i   s a mi !   Aut or ovým  dr uhým  omyl e m  j e ,   z dá   s e   mi ,   j e ho  t i c hý  př e dpo­ kl a d,   ž e   r e f or mní   komuni s t é   pohr dl i   ná r odní m  komuni s me m,   pr ot ož e   ne vyhovova l   j e j i c h  s ku­ p i n o v ý m  z á j mů m .   Př i t om  ve l mi   c i t l i vě   r oz poz ná vá ,   že   s e   s vé ­ ho  výs a dní ho  pos t a ve ni ,   kt e r é   de mokr a t i z a c e   ohr ož ova l a ,   dobr ovol ně   ne vz dá va l i .   J e j i c h  r e f or mnos t   byl a   př e ce   z poč á t ku  mí ně na   j e n  j a ko  kr i t i c i s mus   uvni t ř   ne dot č e né   t ot a l i t y.   Ná ­ r odní   komuni s mus   by  t e dy  byl   j i mi   pož a dova né   ná pr a vě   s oc i a ­ l i s mu  pos l ouž i l   da l e ko  s pol e h­ l i vě ji   ne ž   de mokr a t i z a c e .   Aut or ovy  z á vě ry  ze   z t r os ko­ t á ní   č e s kos l ove ns ké ho  e xpe r i ­ me nt u  vyús t uj í   v  př e kva pi vě  

vypj a t ý  e t a t i s mus .   Se l há ní   v ů ­ z   poč á t ku  50.   l e t .   l e   k  obr a ně   ne vi dí   j a ko  s e l há ­ Z  kombi na c e   komuni s t i c ké   ní   de mokr a t i s mu,   kt e r é   na s t a l o  s i ngul a r i t y  a   e t a t i s mu  ne mů že   ve   c hví l i ,   kdy  ve de ní   s t á t u  a   vz e j í t   ni c   j i né ho  ne ž   vš e mu  ve ř e j nost   v  s r pnu  r e a gova l y  na dř a z e ná   f or mul e   " vš e   pr o  na pr os t o  opa č ně,   a l e   a ut or i t a   s t á t " .   Byl   by  t o  ovš e m  s t á t   ve de ní   t í m  z ů s t a la   ne dot č e na.   pr o  ni koho,   l e da   pr o  s t á t ní ky.   Vi dí   j e   výhr a dně   j a ko  s e l há ní   J e di nou  výhodou  t a kové ho  poku­ s t á t nos t i .   Té   ovš e m  ma j í   ne j ­ s u  by  byl o,   ž e   by  ne z t r os kot a l ,   pož e hna ně ji   Rumuni .   A  j s ou.   na   pr ot ož e   by  s e   o  ž á dnou  de mokr a ­ t om  hůř   ne ž   my !   U  ná s   př e ce   v  t i z a c i   v ů b ec   ne pokus i l .   60.   l e t e c h  o  ma á a r s ké   ve r z i   ná r odní ho  komuni s mu  ne mohl a   být   ř e č.   Mohl o  j í t   j e di ně   o  E E E E E B S E E B E S E B B B B B E E B B B E E B E B E B  modi f i ka c i   r umuns ké ho  mode l u,   0  KULTURNÍ   ODKAZ  B B B E B B B E B B B B B  t e dy  o  s ys t é m  z a l ož e ný  na   na ­ STŘ EDN Í   EVROPY  B B B B B B HB B B B E B B B  c i oná l ní   a ut okr a c i i ,   opí r a j í c í   B B B B B B B B B B B B B B B B B B B E E B E B E B B B B B  s e   o  uz a vř e nou  j e dnot ně   ř í z e­ m i l a n  k u n d e r a   B EEH  n o u  vr s t vu  uká z ně ných  l i be r a l i ­ B B B B E B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B  z á t or ů.   Ka ž dý  pr ogr a m  j e   odpo­ vě dí   n a   ot á z ku,   kdo  s e   na   ně m  Ada l be r t   St i f t e r ,   ne j vě t ší   bude   s mě t   podí l e t ,   k a ž d á   z mě na   r a kous ký  s pi s ova t e l   19.   s t ol e ­ di kt uj e   výbě r   t ě c h,   kdo  j i   bu­ t í ,   ne byl   ve   Fr a nc i i   t é mě ř   vů­ dou  pr ová dě t.   V  Č e s kos l ove ns uk  b e c   př e l ož e n;   v ů b ec   mě   t o  ne ­ př ed  de s e t i   l e t y  by  byl   ná r od­ př ekvapuj e.,   j e ho  i dyl i c ký  di ­ ně   komuni s t i c ký  e t a t i s mus   z na ­ da kt i s mus   by  t u  k  s mr t i   nudi l .   me na l   vys t ř í dá ní   Novot né ho  a   J e h o  z c e l a   j e di ne č né   dí l o  ne má   j e ho  e ki py  ne j r á z ně j š í mi,   ne j ­ ni kde   na   s vě tě   obdoby,   až   na   e ne r gi č t ě j š íim   s kupi na mi   uvni t ř   Č e c hy .   Duc hovní   s e s t r ou  mu  j e ,   e s t a bl i s hme nt u,   pe t r i f i ka c i   b a ­ z a kl a da t e l ka   č e s ké   mode r ní   pr ó­ r i é r y  me z i   obč a ny  a   podobč a ny,   zy  Bo ž e n a   Ně mc ová   ­   s t e j ný  t j .   komuni s t y  a   ngkomuni s t y,   s kl on  povz ná š e t ,   s t e j ná   i dyl a. ,   pot l a č e ní   z ne kl i dň uj í c í ch   t l a ­ s t e j ný  de kor   z á mku  a   ve s ni c e   ků  z   kul t ur ní   s f é r y  a   r e ne s a n­ / poz dě ji   t a k  dr a hý  Ka f kovi / ,   c i   ná r odove c t ví   a   š ovi ni s mu  s t e j né   poe t i c ké   kouz l o,   j ež   j e  

B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B E B B B B B E B 

139+ 

jinde stě í ž pochopitelné. A př ec e se tito dva souč asníc i neznali, za vzájemnou podob­ nost vdě í č pouze stejnému kul­ turnímu klimatu. Nebylo totiž nic: platné, že se všechny ty rozdílné národy stř edn í Evropy, po staletí uzavř en é do jediné ř íše , navzá­ jem nesnášely a handrkovaly, př est o všechno vytvoř il y /do­ konce: i proti své vů li / kultur­ ní jednotu, jež se vyznač ovala ; stejným vývojovým tempem, stej­ nou dě jinno u zkušeností, stej­ nými obsedantními př edstavami , i společ ný m kulminač ní m bodem ve 20. století. V tomto údobí odkázaly svě­ tové kultuře př inejmenší m č ty ­ ři nesmírné impulzy: psychoana­ lýzu /Vídeň : / $ovou románovou estetiku /Vídeň a Praha/; dode­ kafonii /rovněž Vídeň , / jejímž pendantem byl Béla Barták /v Budapešti/; a koneč ě n Struktu­ ralismus, żehož metropolí byla od konce, dvacátých let až do války Praha. Nacionalistická hlediska /jimž se dostalo od historiků všeobecného uznání/ rozbila tuto velkou nadnárodní jednotu a, rozdě lil a to, co až dosud tvoř il o jeden celek. Následkem

1Z+0

toho se tř eb a /jeden př íkla d za všechny/ Jaroslav Hašek a jeho Švejk studují jakožto slo­ vanská literatura, a Franz Kaf­ ka jako literatura ně mecká . Nikdy už se nebudou moci set­ kat, př estož e prožili celý ži­ vot ve stejném mě st ě a ve stej­ né době, a stvoř il i tu každý dílo, které se př s e zdánlivou rů znorodos t navzájem doplň uj e a osvě tluj e jedno druhé. TONKA A SVČT GIZOSTI "Tonka" Roberta Musila je báječ á n novela. Nabízí se srov­ nání s jiným slavným portrétem služky ­ Flaubertovým "Prostým srdcem". Zatímco však Félicité je prů hlednos t sama, Tonka je • velk á záhada a její milenec nikdy nepochopí, s kým to vlastně zil. Musil totiž př ­ e vrací bě žn ý vztah ­ složitost je u něj zcela pochopitelné, kdežto jednoduchost se stává neproniknutelnou. Prostá a př ito m neuchopitel­ ná žena je erotickou obsesí li­ teratury stř edn í Evropy. Román Maxe Broda z roku 1909, jehož hrdinka Pepi je  j e d n í m z př ed ­ obrazů Tonky, se jmenuje "Č es ­ ká služka". Název výborně uka­ zuje, jak ten téměř archetypic­

ký obraz nerozluštitelné pros­ toty tkvěl svými koř en y ve zce­ la reálné situaci ­ č esk á služ­ ka /všeobecně známá postava vídeň skéh o i pražského mě šť ­ an ského života/ tu rozrušila ži­ vot mladého Ně mce . Mluvila ji­ ným jazykem, patř il a do jiného svě ta , byla snadno dosažitelná a př ito m zcela neuchopitelná, byla jeho prvním seznámením s erotikou a zároveň i jeho prv­ ním setkáním se svě tem , cizosti. Cizost tedy nepř icházel a odjinud, z č ehos i nezvyklého, byla př ítomn á vždy a všude, by­ la každodenní zkuseností stř ed ­ ní Evropy, kde vedle sebe žily v jedné ulici či v jednom bytě rů zn é národy, jež byly vzájem­ ně pro sebe svě y t banálnosti i záhad, svě y t dů vě ě rnznámými i nepř átelskými . Z tohoto každodenního zá­ žitku se zrodil př ízra k beze­ jmenného mě sta . První vě to u svých "Zmatků chovance TOrles­ se" ­ "Malé nádraží na trati vedoucí do Ruska" ­ zbavil Mu­ sil jedním rázem moravské mě ­ s to Hranice, jež sám dobře znal, veškerého př ídech u známosti, odsoudil je: do anonymity a zar­ sadil kamsi na okraj pouště. Nebo Praha ­ v "Sjezdu abitu­

gSíXBBBSEBBBBBBBaBBaBaaBBaBaaaaBaBBasaBBEBBaaBBaBaBaEBBaaEEaBBaBaBSBBHaaaaEBBaBHaBBaHBQKBHBaHEaBB rientů" Franze Werfela je ano­ nymní a plná př izrač nosti , v Kafkově "Procesu" postrádá nejen jméno, ale i pamět a krásu. Vždycky stojím v údivu př d e utajenou logikou č asovýc h shod. Albert Camus zažil poprvé svůj gok z cizosti /jenž jé podsta­ tou zkušeností pro jeho filo­ sofii/ v Praze. Noč í n bozi Kafkova mě st a tu trpě liv ě vyč kával i na náhodu jeho př ­ í jezdu. NEMÍ STNÍ   SMÍ CH  Bez ustání se opakuje, že první svě tov á válka zrodila u všech velkých evropských spisovatelů bojovný naciona­ lismus. Př eč tě e t si však Kaf­ kův "Deník": "Ně meck o Vyhlási­ lo válku Rusku. Odpoledně plo­ várna." Nebo ­ po osudném atentátu na následníka trů u n v r. 1914 ř ík á paní Mttllerové Švejkovi: "Tak nám zabili Fer­ dinanda. .." "Kerýho Ferdinan­ da. .." ptá se Švejk, "...já znám dva Ferdinandy. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Prů i š a vypil mu tam jednou omylem láhev ně jakéh o mazání na vlasy, a potom znám ještě Ferdinanda Kokošku, co sbírá ty psí ho­

ví nka. .." Dostateč ě n se nedocenilo, že nejznámšjší humoristický ro­ mán našeho století je také ro­ mánem váleč ným . Tato jednota vypadá skandálně, a právě ve skandálnosti spoč ív á radikální podvratnost "Dobrého vojáka Švejka": antiteze mezi vážností tragič a n a nevážností komič a n tu je zrušena, neboi vážnost opustila definitivní svě . t Velké národy mají hluboce zakoř eněén pově domí , že utvá­ ř ej í dě jiny . Takový Rus, atsi je i antisově tský , je ve svém nitru vždy hrdý na to, že patři k velkému národu, který změ ni l běh svě ta . To však ne­ platí o malých národech stř ed ­ ní Evropy. My jsme Dě jin y ne­ tvoř ili , Dě jin y tvoř il y nás. Nemáme je rádi, protože ani ony nemají rády nás. Nepř iz ­ náváme jim žádnou velikost a nebereme je ani vážně. Humor, který je výsledkem takového postoje, je zcela je­ dineč ný , bud je př íli š diskrét­ ní /'a téměř neviditelný vedle smutku, který jej doprovází/, nebo zase př íli š zlomyslný /nebcí, se nezastaví př d e nič ím / Smě jem e se, když se to nemá a když prý to není slušné, jak

jsem slyšel na adresu filmu, který mém moc rád a o ně ž m si myslím, že je č ist ě stř edoev ­ ropský, filmu "Hoří má panen­ ko", natoč ené m v r. 1967 Milo­ šem Formanem.. Po svém podivném zatč en í je Josef K. př edvolá n k soudu. Př estož e výslech, nebyl stano­ ven na př esno u hodinu, on, hor­ livý obžalovaný, bě í ž mě stem , aby se vč s a dostavil. Jeho běh je gagem, a dalším gagem je je­ ho ospravedlně ní . "... z jaké­ hosi vzdoru se K. nemohl odhod­ lat, aby k soudu jel... neměl nejmenší chut ponížit se př d e vyšetř ujíc í komisí tím, že by byl př íli š dochvilný." Avšak ve francouzském př eklad u K. ne­ bě ží , pouze spě chá . Př eklada ­ tel peč liv ě bdí nad Kafkovou vážností i nad nedotknutelnou tragič nost í K. Diskrétně sma­ zává komiku, jež je př íli š zř ­ e telně nemístná, aby se snad č tená ř nesmál tam, kde se to nemá. Francouzi, kteří byli v Pra­ ze bě he m ruské invaze, se mi svě ř ili , jak byli př ekvapen i nepochopitelným výbuchem smí­ chu, vtipů a humoru, vyvolaným tak tragickou událostí. A na­ opak já jsem se po př íjezd u do

E B B B E B B B E B B B S B B B B B B B B B E E B B B B E E B E B B B B B E B E B B B B B S B B B B B B E B B E B B B B B E E E E Q E B E E B E E E S B B E B B S E E B E B S E B E E B E B S E 

11+2 

0XSa0S0SE00000aa8B0EíE0000S0000E00aB0E0S0H0aEK0000000EH0BB0aSB0B0BK0EÍ0BaB0BB0BBBBaBEEBBB0BB!8BBB0H Fr a nc i e   br z y  na uč i l,   že   j s ou  vě c i,   o  ni c hž   s e   t u  ne ž e r t uj e .   Vi dě l   j s e m,   ž e   má m  da l e ko  ví c v  s mut ku  ne ž   Fr a nc ouz i   a   z á r ove ň   i   da l e ko  mé ně   vá ž nos t i ,   j i nými   s l ovy,   ž e   j s e m  ne vyl é č i t e l ný  St ř e doe vr opa n.   POSEDLOST  KONGEM  Národy stř edn í Evropy ne­ prožívaly své dě jin y synchron­ ně. V době, kdy Jaroslav Hašek dezertuje z rakousko­uherské armády, vě nuj e se Robert Musil s vla­steneckcu horlivostí re­ digování vojenského deníku. V době, kdy Hugo von Hofmanns­ thal melancholicky pozoruje pád císař ství , vře č esk á kul­ tura nadšením z vlastního ne­ závislého státu. Radost Č ech ů však nemě a l nikdy dlouhého trvání a Rakušané, i v době své nejtužší nadvlády, byli pouze dvojnásobnou menšinou ­ uprostř d e vlastní ř íš e i uprostř d e oceánu ostatních Ně mců . Př ízra k nebytí tedy pro­ následoval stejným dílem všech­ ny národy, a životy rakouských, polských, maSarských i č eskýc h intelektuálů jsou už půl sto­ letí poznamenány stejným pro­ kletím ­ Franz Werfel, Robert Musil, Josef Roth, Hermann

Eroch, Stefan Zweig, Sigmund Freud, Arnold SchSnberg, Béla Bartók, Bohuslav Martinů i Wi­ told Gombrov/icz zemř el i v emi­ graci. 3runo Schulz a Vladis­ lav Vanč ur a byli zabiti. Jan Mukař ovsk ý odvolal pod ždanov­ skou hypnózou celé své velko­ lepé strukturalistické dílo. Tibor Déry ztratil léta života ve vě zeních , Vladimír Holan se dobrovolně uzavř l e ve svém pražském bytě a už tř ice t let z něj nevyšel. Od roku 1917 je umě í n Ruska pohlceno vášní Velkého Poč átku . Zatímco umě í n Západu si kompen­ zuje frustrující*neexistenci společ enskýc h změn teoretickým a estetickým radikalismem, je stř edn í Evropa až dodnes zasle­ pená vidinou konce ­ konce svých států a jejich kultury, svých národů a jejich snů, a dokonce i jejich individuál­ ních životů, jež klesly na ce­ ně. Robert Musil staví svého "Muže bez vlastností" na jed­ nom ohromném vtipu ­ jedna po­ č etn á státní komise př ipravuj e na rok 1918 velkolepý svátek Rakouské ř íše . Všechny oči se upínají k budoucnosti, která se nebude konat. Tímto rozč ­ a

rovaným vidě ní m se liší umě leč ­ tí novátoři stř edn í Evropy od svých západních kolegů, kterým uč aroval o opě vova t zítř ky . Pro to byl Kafka dlouho viděn pou­ ze jako alegorický myslitel, zatímco jeho modernost. zů stá ­ vala bez povšimnutí ­ neubíra­ la se totiž smě re m revoluč níc h iluzí /estetických či politic­ kých/ západní avantgardy. Arnold SchSnberg a jeho vídeň sk á škola nezamě nil i prostě jedno slohové období jiným, ale tím, že odstranili vnitř í n hierarchii dvanácti tónů, na níž spoč íva l tisíci­ letý vývoj evropské hudby, po­ prvé postavili /at už vě dom ě či nikoli/ umě í n př d e myšlenku" vlastního konce. K tomuto dopo­ sud nemyslitelnému č in u došlo ve stejné době, kdy se objevi­ lo vě domí , že každý pramen jednou vyschne a vše* jednou po­ mine ­ tonální systém zrovna tak jako národ či kultura či dokonge samo lidstvo. "Budoucnost je pohř ben a krKavci ji už obírají", napsal Karl Kraus. Paradoxní však je, že ti co byli posedlí myšlenkou na budoucnost, která nebude, nám nevě domk y zanecha­ li dílo vě šteck é hodnoty, za^

BB8BBBBBBBBBBBBBEBBBBBBBBBEBBBB000030Q0BA00Q0N0Q00OQ000A0BBBBBHBBBBBBBBBBBBBBBBBBBBEBHBBÍSUÍY&BHBHB

11+2 

tímco umě í n snažící se uchopit budoucnost, a dě jinno u perspek­ tivu nám odkázalo pouze naivní ideologický projekt. První uteč enc i z Rakouska, kteří se uchýlili koncem tř icá ­ tých let do Francie a Anglie, byli ohromeni bezstarostnou lhostejností svých hostitelů a mě l i pocit, že díky svým zá­ žitkům př edbě i hl Západe o; celou jednu generaci. My, kteří jsme; unikli z laboratoře Dě jin , kte­ rou je stř edn í Evropa, máme stejný dojem i dnes. SÁZKA Rozmary politiky rozdě lil y Evropu násilně na dvě č ásti , a: tím také i stř d e Evropy. Za­ tímco západní č ás t ztrácí krok za krokem svoji originalitu, jeho východní č ást , pojmenova­ né ohyzdným označ ením : Východní Evropa, je pod mocným vlivem Ruska* Jaká bude asi budouc­ nost této kulturní tradice, jež př išl a o domov? V knize Tibora Déryho "Niki, př íbě h psa" z; roku 1957 se ja­ ko leitmotiv objevuje: "Šel do ulice Visegradi, pozdě i j ulice Josefa Kise, kterou; pak znovu př ejmenoval i na Visegradi."

4

A o ně o c dále: "Šla do pletař­ ské dílny na Ferdinandově ná­ mě stí , budoucím Námě st í úderní­ ků " , a ještě dále: "Dům č. 60 na Andrassyho tř ídě , pozdě i j př ejmenovan é na Stalinovu". Takový realistický detail sou*­ č asn é Budapešti není zdaleka bez významu: neustálým př ejm§ ­ nováváním ulic se stírá pamět mě sta , proplachuje se mu mozek, dokud se nestane kafkovským mě ste m bez vzpomínek, př ízra ­ kem anonymity, pouhým "malým nádražím na trati vedoucí do Ruska". Ano, konec Evropy zač l a mož­ ná v Praze:, možná v Budapešti, možná v Polsku. Př est o však mám dojem, že právě tady si kultura stř edn í Evropy tvrdošíjně ^zacho ­ vává svoji identitu, nebot právě tady je nucena volkynevolky mo­ bilizovat všechny síly své pa­ mě t i proti násilnému, nucenému zapomně ní . Politická moc ji po­ pírá, avšak podivným způ sobe m ji zároveň potvrzuje a aktuali­ zuje. Cizos.t, na níž tu č lově k naráží, je cizotou, kterou; už dlouho tušila ve vlastních př edstavác h a fantasmech. Její starý duch ne­vážnosti tu do­ chází ospravedlně í n č m í dál

dusivě jš í vážností ideologie. ,V suverénním popisu vlastní agónie prožívá tato kultura., jež byla vždy poznamenaná po­ sedlostí koncem, své paradoxní a vě čén vzkř íšení . Kdo tedy zvítě zí ? Ti? kdo mě n í jména ulic, nebo ti, kdo v nigh žijí a neztrácejí pamě t ? V tom je celá sázka. /př eložen o z "Les Nouvelles Littéraires" 22 ­ 29/6 1978/ 

1U3 

•  

•  

<•   ;   •  

.'.V '..':

•  

• 

V­.'

...  . A.­r, 

v;:',v;"­ 7"

..,.. . :,;,:.;,.

•  

kXXXXXJGQOXXXXXXX^ DOPISY TOBĚ XXXXXXXXXXXX)QCXXXXK^ XXXXJOOOQÍXXXXXXXX^^

stř ed a 11.1^.78 več r e kolem osmé, impasse des Arts př ec e jen patř m í k té atomické generaci, když i já na ty ještě nejmenší č ástk y beru chi­ rurgický nůž o Jazyk. Tak ten jazyk do mě vstoupí, trochu probádanéjší, do deseti let, ne do jednoho či do tř . í Uranovský, doslovně uranický as­ pekt. V jazyce znamená tenhle fysikalistický př ístu p ohromné zdržení, veliké neporozumě í n pro vznikání jiných vě í c než tě h c nejpř imě­r ně jších . Rozdrob to, co už je rozdrobeno, Na mysli stále dvojku máš, jednoduchou, pra­ mennou dvojku, která tlačí na mozek jako ra­ kovinový nádor, silný zachmuř en ý brouk, který nedá pokoj, dokud cítí jen sebenepatrně jš í zbytek sentimentu. Nedá pokoj, dokud tam je jen stopový prvek jiného pomě ru , chce ř ešen í sebe v nejč iř ejš í podobě, snad v podobě kovu, krystalu, chladného vakua. Odporný opač ý n uranovský aspekt chce mě tefi strašit ř ad u let. Místo vě zen í tam jsem zvo­ lil úpornou dř in u se sebou tady0 Vzdal jsem se zevně jš í podoby svě a t ­ pro svou svým sobě záhadným problémem rozbola­ vě lo u a hluboce ochoř elo u hlavu. Ne, že by tu nebyly zevnosti. Jsou a v první chvíli jich je zde víc, než naposledy jich by­ lo tam. Jenže tam zač al y na mne doléhat, poma­

lu ale jistě, a zvláší v posledním roce, už tyto př ísn é uranismy, kterým jsem se při své povaze tak jako tak nemohl vyhnout. Měl jsem, snad naště stí , alternativní volbu. Ta jedna byla ­ zů stat . A ta druhá: postupně, ale jistě ­ zů sta t víc se sebou. Je to odhad dlouhodobý, zato první cías je zř eteln ě nemilý. Byl by i tam, ale tam by mě nejspíš vrhl do prostor, které by právě perspektivně byly vě tší m bloudě ní m v labyrintech událostí, než co lze po č as e dost jednoznač é n tíže došiti /na cestě své/ zde. Astrál? Po rodič íc h se ně kterém u nevyhneš, po zrození jakbysmet. Př d e urč itý m dopadem není, prostě není východisko ­ cosi a jaksi dopadnout, př ijít vprostě musí. Zdů razň uji , že je to můj prostor. Nikomu jiné­ mu nepatří a nepř ísluš í a nikomu jinému ho také nedoporuč uji . Seším svůj problém, ř eší m sebe. A to, do jaké míry to ge obecné, se neodvážím uhadovat a tak také ani ř íct . Jisté vě i c na mě dopadnou ještě i tady. A jak už to tak v mém př ípad ě bývá ­ budou tvrdé. Musím, ano musím oč ekáva t údery, mám ale'také právo, být na tu iracionalitu př íchozíh o zla trochu př ipraven . Jiné aspekty mé mysli, spjaté s intuicí, mi tu pomoc, nezbytně po­

11+5 

t ř e bnou,   na bí z e j í .   J e   t o  i   v  t om,   c o  t u  ř í ká m .   Pí š u.   Že   dove du  př e dem  c os i   t uš i t   o  s vé m  os udu.   Put ová ní   v  pr os t or u.   Ne j s me   t u,   a byc hom  n a   s obě   ne poc í t i l i   kompo­ s i c i   f ys i c ké   t í ž e   s vě t a.   Ba   ­   t e pr ve   v  pr oj i ­ t í   t oho  j e   ur č i tá   mož nos t ,   ur č i tá   na dě j e.   Ne l z e ,   ne l z e   uhnout   př ed  z de j š í m  ž i vot e m,   př ed  por oz umě ním  i   t ě m  t í ž i vým  t l a kům  a s pe kt u  ži t í .   Za kl e t i ?   Za j a t i ?   No  a mo :   s a mi   v  s obě   z pr opa de ně   z a mot á ni .   Te 5  j de   o  t o,   z da ­ l i   ge   c e s t a   ve n.   Mnoho  v e n  už   j s me   z a ž i l i ,   a l e   t ot o  v e n  j e š t ě   ne .   V  mé   ot á z c e   i   v  mé m  s t a nove ní   c í l e   j e   s a mo­ zř ej m ě   i   odpově S.   J e nomž e   ­   z a t í m  —  ve   s t a vu  kukl y,   ve   s t a vu  ne kompr omi s ní   a   há da nkovi t é ,   ně kdy  výs mě š né,   ně kdy  hr oz né   hr oz i vé   hr oz í c í   Sf i ngy.   Vypr ovokuj   h r u  s e   z á ha dou  s vě t a,   udě l ej   t o  ­ a   uvi dí š ,   co  t o  s   t e bou  udě l é0  S  ne j vě t ší   pr a vdě podobnos tí   t ě   t o  z a kl e j e   v  s obě   s a mé mo  J e dna   c e s t a   ve de   k  š í l e ns t ví ,   dr uhá   ke   s mr t i   a   t ř e tí   ­   ně kde,   ně j ak  ­   j e   ř e š e ní m .  J e   t e dy  j a s né ,   ž e   ne mohu  dá va t   odpově di,   že   n e mo h u  j e dnoduš e   s oudi t .   To,   co  j a ko  vys l ove ní   vě ci   s e   j e ví   j e dnodu­ c hé ,   uka z uj e   s e   z á hy  j a ko  z pr opa de ně   ne j e dno­ duc há ,   j a ko  j e š t ě   s t á l e   poř á dně   z a r ot ova ná   a   vá ž ná ,   s i l ná   vě c.   Ne j s e m  v  pods t a t ě   t r udnomys l ný,   a l e   ně kt e ré   dopa dy  j s ou  dr t i vé ,   ž e   by  j e   už   s na d  a ni   t a   ne j t e nš í   pl a c ka   ne s ne s l a . ­ Pr obl é m  j e   i   v  t om,   že   z ů s t at   ve   vá ž nos t i   s vé   a   dá va t   t o  j e š t ě   na ve ne k,   j e   ne mož né   i   s t upi dní .  

11+6 

Př e s to  vš a k  j e   mi   t ř e ba   vyř knout   t u  t r udno­ mys l nos t .   Sna d  j e n  č l ově u k j s ou  dá ny  pl ody  duc ha .   Zna ­ me n á   t o,   že   buá t o  z pl odí š   ně co  t udy,   a ne bo  j i nudy.   Vž dyt   z ná me ,   j a k  u  ná s ,   c t i ž á dos t i výc h,   j e   t a hl e   t ouha   na bi t á ,   j a k  s i l ně   s e   c hc e ,   byí   př es   vš e c hny  mož né   i   ne mož né   z pr os t ř e dkova­ t e l e   / z vykl i   j s me   s i ,   že   a by  mě l   výs l e de k  c e nu,   mus í   mí t   publ i kum,   t o  j e   na př í kl ad  t o,   co  mys l í m  z pr os t ř e dkova t e l e m .  Sl ož i t á   h r a   o  t om,   j a k  mě   kdos i   kone č ně   uz ná ,   j a k  mě   poc hvá l í ,   j a k  mi   z a t l e s ká ,   j a k  mě   oc e ­ ní ,   j a ké   pokud  mož no  ve l ké   Ano  z a hl a hol í   a   vypš   j e   n a d  výt vor e m  mým/ .   Ne bo  t o  z na me ná ,   v  př í s ně j šm í   z or né m  úhl u,   když   už   s e   do  t oho  pohl e du  ně kdo  dos t a ne ,   že   kr omě   t oho  j s o u  os t a t ní   pl ody  mé ně   dů l e ž i t é,   ne bo  ne dů l e ž i té   ne bo  ne pods t a t né   ne bo  dokonc e   vů bec   ne ma j í   c e nu.   Ono  j e   t o  opr a vdu  t a k,   pr o  l i di ,   kt e ř í   s e   pr obdě li   k  ž i vot u  s   př í l iš   s i l ­ n ý m  hl a hol e m  vni t ř ní ch  z vonů.   J s o u  l i dé ,   kt e ř í   s e   mo h o u  c e l ý  ž i vot   pá s t   / a   my  j i m  t o  z á vi dí me / ,   kt e ř í   mo h o u  ve ge t ova t   be z   új my  n a   duc hovní m  z dr a ví   / a   t o  j e   mož né   t a ké   z á vi dě t,   a l e   j e   t o  mož né   i   př á t /,   t o  v e ­ ge t ová ní   z   mor á l ní c h  dů vodů   / pů vodně   t voř e­ n ý c h  pr o  ma s y  l i dí ,   poz dě ji   l i du/   na z ýva j í   pr a c í   a   buduj í   k o l e m  t oho  obr a nný  va l   nut nos ­ t i ,   ne bo  j e di né   nut nos t i ,   a   když   s e   t o  ně kdy  z a   ur č i t ých  okol nos t í   n a   c hví l i   p o v e d e ,   j s ou  v  t om  us poř á da ně   s pokoj e ni ,   když   t r a uma   o  nut ­ n é m  př e odě il   do  me c ha ni c ké ho.   Duc hovní   ovoc e   j e   vš a k  vš e c hno  j i né ,   qe n  ne   me c ha ni c ké .   Zde   j e di né   z a me š ká ní ,   j e di né   ne poz or nos t   a   c e l á   vě c   j e   v  t r a pu.   A  c opa k  j s me   t o  my ,   t a k  dokona l í ?   Ne ,   už   dá vno,   už   ve l mi   dá vno  j s me   u  úl i t e b  a  

t a k é  t o  máme  z a  d o b r é ,  p a k l i ž e  s e   nám  i  s  t í m ,  j a k ž t a k ž ,  s l u š n ě   d a ř í .  D u c h o vn í  p l o d y  j s o u  v š a k  v š e c h n o  j i n é ,  n e ž  j a k é k o l i v  j i n é  p l o d y .  D ě t i  n a p ř í k l a d  ­  n e j s o u  p l o d y  d u c h a ,  p l o d y  z e m ě . 

a l e 

Vz da l i   j s me   s e   j i c h  s na d  pr ot o?   Ovš e mž e   ne .   Duc hovní   pl ody  ma j í   dvoj í   podobu  ­   j e dna k  j s ou  t o  t a   s t voř e ní,   kt e r á   ně co  dá va j í   c i vi ­ l i z a č ní m u  t oku,   a ne bo  t a ,   kt e r á   dá va j í   Sobě .   Pos l e dní   vě c í,   kor unou  duc hovní ho  j e   Duc hovní   dí t ě ,   t o  j e   t o,   kde   s e   č l ověk  v  c e l ku  s e t ká   a   s poj í   v  j e dno  s e   s vým  duc hovní m  dvoj ­ ní ke m.   To  j e   z ná mý  pr i nc i p  l á s ky,   hl e da j í c í   s e   a ž   ke   s t a vu  a bs ol ut ní ho  bl a ha .   Co  oc e ň uje   Ze mě   n a   l i de dh,   na   č l ově u k c oby  t vů r c i,   j e   t Oj   co  kor e s ponduj e   s e   z á ha dou  e xi s t e nc e   s   př e va hou  j e j í c h  r ys ů.   Ka ž dý  ž i ve l   j e   ž á dos t i vý  s e be .   Duc hovní   dí t ě   j e   vš a k  kr omě   ž i vl ů,   př e s t ož e,   ne bo  pr á vě   pr ot ož e   s poj uj e   vš e c hny  v  doko­ na l ou  ha r moni i .   Což pa k  mo h u  c ht í t   od  l i dí ,   a by  r e s pe kt ova l i   t ut o  hr u?   Ne mů žu   a   a ni   ne c hc i ,   dokonc e   a ni   ne s mí m.   Tr pí m  vš a k,   že   j s e m  s a m  ne dokona l ý.   Pr obl é m  dvoj ní ka .   J e   t o  t é mě ř   t ot é ž ,   j a ko  j á   a   ge ni us ,   j á   j s e m  ge ni us   a   j á   a   můj   ge ni us .   Už   j s me   o  t om,   Ka r ol e , ml uvi l i .   Př i kl á ním  s e   ke   s kut e č nos ti   t é   t ř e tí   a l t e r na t i vy.   K  s pl ynut í   obou  doc há z í   v  t a j e mné   i nt i mi t ě .   J i na k  s e   ­   vš ude   a   vž dyc ky  n a   Ze mi   ­   t y  dvě   vě c i,   j á   a   můj   ge ni us ,   nut ně   j i s t ým  z pů s obem  r oz c há z e j í .   Sna d  pr ot o,   a by  mohl i   s pol u  hovoř it   a   vyt vá ­ ř et   t y  ne j r ů z ně jí š  duc hovní   dvoj i c e ,   vě t š i nou  š í l e né ,   vz hl e de m  k  t omu,   co  s e   c hc e   v  t a kz va ­

né   r e a l i t ě   ž i vot a .   / Vi z   L. Kl í ma :   Ut r pe ní   kní ­ ž e t e   St e r ne nh/ .   Kde j a ká   s c hí z ka   j e   pr á vě   pr obl é m  dvoj ní ka   a   vyt vá ř e ní   j e ho  n a   ně j a ké   f a l e š né   bá z i ,   po­ dobně   j a ko  pa r a noi a   j e   na   ně j a ké   ve dl e j š í   c e s t i č ce   l a byr i nt u  bl á z ni vé   s pl ynut í   č i   s pl ý­ vá ní   s   ní m.   Ne :   č i s t ota   duc ha   ne ní   mož ná .   To  ne ní   hr a ,   t o  j e   ut r pe ní   pr o  Skut e č ný  c e nt r á l ní ,   t e dy  vni t ř ní   pr obl é m.   Mů ž ou  s e   na j í t   j e dnot l i vc i ,   v  t ě ch  ž i vot e c h  mi l i a r d  / dne s   už   t ol i k? / ,   kt e ř í   j i na k  ne mo­ hou.   Ta m  ovš e m  ka ž dý  kr ok  s t r a nou  j e   c e s t a   do  z á huby,   A  c opa k  t o  dne s ka   j de ,   c opa k  t o  š l o  ně kdy,   j í t   ne c hybuj í c í   c e s t ou?   Ne :   t o  byl   j e nom  mo ž ­ n á   př e l ud,   t o  byl   a s i   j e n  bl á z ni vý,   bl ouz ni ­ vý  s e n. . .   Pa k  j e   a l e   č l ověk  ze   z ví ř e t e,   s t á l e   z   ně j   vy­ r ů s tá   a   poma l ouč ku,   ve s mě s   be s t i á l ně ,   s e   z   ně j   vyš kr a bá vá ,   j a ko  t a   ne j l í ně j ší   r os t l i na ,   co  z a s pí   r a nní   ús vi t .   Ne ,   s   č l ově ke m  j e   t o  j i na k:   ne dá   s e   t o  a ni   k  r os t l i ně   př i r ovna t.   J e dná   s e   o  t o,   že   č l ověk  j e   t o,   co  ne př í l iš   r oz dí l ně   od  os t a t ní c h  s t voř e ní   př e kr oč i o  l ně kde   r oz me z í ,   vs t oupi l   z a   z r c a dl o  a   a s i   s e   pot om  z a č al   v i ­ dě t   t a modt ud,   od  bohů.   Za s e   s e   t o  t e dy  vr a c í   k  pů vodní   l á t c e   / j e   t ř i č t vrět   n a   dva ná c t / .   Byl   t o  z á s a dní   obr a t ,   byl o  t o  z á s a dní   r oz me z í .   Př e kr oč ti   j e j   a   vr á t i t   s e   z pě t   / ne bo  být   vy­ hoz e n,   j a k  j e   l i bo;   ­   Ada movo  vyhná ní /   z na ­ me ná   a l e   být   v  t om  z a kl e t .   Tuhl e c t u  novou  r e f l e xi ,   t uhl e c t u  vyš š í   s e be ­ r e f l e xi   vybl í t   č i   vyvr á t i t   ne mů ž e m ,   t o  by­ c hom  už   mě li   ne poc hybně   vě dě . t  Č l ově k   už   a ni   ne ví ,   j a k  s e   z   ne be   dos t a l   ve n,  

1U7 

t o  by  pa k  mo ž n á   mo h l   na s t oupi t   z pá t e č ní   c e s t u.   Za t í m  s e   t e dy  v z h ů ru  s na ž í ,   c oby  l i ds t vo,   dos t a t   c i vi l i z a c í .   Te n  pr oc e s   už   s e   dě je   s t ol e t í ,   t e n  pr oc e s   už   s e   dě je   t i s í c i l e t í   c e l á ,   n a   t o  by  s e   t a ké   ne mě lo  poz a pomí na t .   J e   t o  ­   př i   vš e c h  t ě ch  h r ů z á ch  n a   okr a j i   ­   kont i nui t á l ní   ús i l í   a   j e ,   ­   už   ^e   t o  t a k,   ve de no  c e l ke m  s l e pě .   Cos i ,   c os i   př e ce   j e nom  ve de   v  ž i vot ě   k  t omu,   že   ně kdy  poc i t uj e me ,   i   my ,   kt e ř í   t í m  p o h r d á ­ me ,   j a koby  z výš e ní   ne pa t r né ,   když   s e   c i vi l ,   t e c hni k  a   or ga ni s á t or   n o n  pl us   u l t r a   v y ­ š vi hne   ke   s vým  výš t i č ká m .   Zdá nl i vě   z a t í m  n e ­ má   c e nu  o  t ě c hhle   v ě c e ch  vypr á vě t,   pr ot ož e   c í t í me ,   že   kr a c hy  j e š t ě   budou  a   že   j e   t o  vš e c hno  j e š t ě   př í l iš   vz dá l e né .   Tu  br z du,   k t e r o u  poc i t uj e me ,   t u  mo ž n á   i   s po­ l uvyt vá ř í m e   nyní ,   když   j s me   př e kr oč i il   p ě t a­ t ř i c í t ku  a   j e š t ě   n á m  ne ní   n i c   j a s né .   J e   obt í ž né   s e   s a mot ou  pr obe l há va t   k  s obě ,   i   když   t o  v  j i s t ýc h  vě c e c h,   a   v  j i s t ýc h  c hví ­ l í c h  už   ur č i t ě,   vů bec   j i na k  ne j de .   A  př i t om  v  ne us t á l é m  o b k l o p e n í ,   st á: Je   o k u p o ­ v á n  v  t om  ne ma s t né mne s l a né m  b l o k u  l i dí ,   s p o ­ l e č nos tí   a   nor e m,   kt e r é   př e ce   j e nom  a   z dá nl i ­ vě   / ve   s kut e č nos ti   s e   dá   poc hopi t ,   ž e   i   t ohl e   s i   př i pr a vuji   s á m/   mě   udr ž uj í ,   j a ks i   t a ks i ,   př i   j a ké ms i t a ké ms i   a l e s poň  veget at i vní m, ' . ' pr i   ž i vot ě o  Ná m  vž dyc ky  bude   l í z t   kr ke m  s pí š   ne ž   c o  j i ­ né ho,   dne s   už ,   po  z kuš e nos t i   t a modt ud,   t upý  a   s vé hl a vý,   s vé vol ný  a   s ve ř e pý  or ga ni s á t or   i de í   n a   úr ovni   v y š š í c h  a pa r á t ni c kýc h  mo n s t e r .   J a k  j e   t o  vš e c hno  kr á s ně   s r os t l é   s e   z e mí !   Pr os t ě   ř e č e n:o  dos t a l   j s e m  s e   př í l iš   do  hl oubky  a   t a   ne dovol í   vypl out ,   dokud  s e   n e d o ­ ví ,   j a k  s e   n a   ni   odpoví .  

11+8 

Ot á z k a   j e d n o u  pol ož e ná   Sf i nz e   s i   h l e d á   odpo­ vě ď,   ž á dos t i vě   ž á dá   a   na j de   s i   t ě ,   i   kdybys   p ř ed  n í   c ht ě l   s kr ýt   h l a v u  s vou  j á ne ví mka m.   Odpově S  j e   vz dá l e ná ,   pr ot ož e   j s me   t upí .   Tupí   j s me ,   ot upě l í,   dl ouhým  z ouf a l s t ví m,   bř e­ me no  na r ů s t a l o,   a ni ž   j s me   s i   uvě domi li   s vůj   podí l ,   a ni ž   j s me   v i d ě l i,   j a ký  n á k l a d  už   dá vno  ne s e m.   Bude me   j e š t ě   dl ouho  hl e dě t   do  s e be ,   ne ž   s i   vz pome ne me , ka m  s e   t o  d í v á me .   My ,   j á   kr á l ,   a.   mí   z ouf a l í   podda ní .   Me n t a l i t a   z e mě .   Ze mě   páchne,   t ouhou  mí t   n á s   vě č ně ,   a t   j s me   kde kol i v,   mí t   ná s   z a   mr a ve nc e .   Č m í   dá l   od  Evr opy,   t í m  hů ř.   Dne s   s e ,   a   j e š t ě  I   na dl ouho,   t e n  v í r   us a di l   z de .   Ani   t a   mo c n á   Ame r i ka ,   a ni   t a   ve l ká   Č í an  a   As i e   o  t om  n e ­ r oz hoduj í .   Tr a di c e   z a hl e dě ní   s e   dne s ka   v  j á dr u  j e š t ě   do­ c e l a   dobř e   dr ž í   z de .   A  kone c konc ů  mi   ně kdy,   j a ko  t ř e ba   t e 5,   doc e l a   s t a č í,   ž e   s i   da l a   s c hů z ku   s e   mn o u .   Zde   a   n y n í .   J e š t ě   j i na k  ř e č eo  n ­   j á ,   a t   j s e m  kde kol i v,   n e s u  s i   t o  s e   s e bou.   Ovš e mž e   p ř ed  s e bou  ne ut í ká m»  Ně kdy  j e   vš a k  nut ný  odc hod,   c oby  j a kýs i   ob­ c hva t ný  ma né vr ,   kt e r ý  má   dá t   dů kaz   o  š í ř ce   pr os t or u,   ž e   s e   v  n í   ne mýl í m,   ž e   t o  j e   t a k»  A  j e   t o  t a k.   Ne mýl i l   j s e m  s e .   Zá kl a dní   vkl a d  e xpe r i me nt u  s e   z da ř il   c oby  dů­ k a z ;   o  š í ř i   pr os t or u  j s e m  s e   dově děl   t o,   co  j s e m  u ž   pos l e pu  vě dě . l  A  z á r ove ň  t o  s t a č í   i   k  t omu,   a by  mě   t o  t u  udr ž e l o.   Cí t í m,   ž e   mě   t o  t u  udr ž í .   Mu s e l   j s e m  s i   j e š t ě   v  Pr a z e   dá t   ve l i kýho  ba ­ c ha ,   a byc h  r oz poz na l ,   c o  by  byl o  ú t ě k em  př ed  s e bou  / a   t a kovýc h  vě cí   j e   vž dyc ky  n e má l o ,   na př í kl ad  pr obl é m  s   ma t k o u  ­   t o  j e   ovš e m  pr o­ bl é m  j a k  hr om,   a   p o t o m  i   moj e   z ouf á ní   uvni t ř  

gevní prázdnoty atakdál atakdál/, a co je prostě jednoznač ný m odchodem s dokladnou vzpomínkou na to, ve mně silně zakoř eně nou . Kdo z našich by v sobě neměl kus Exodu, to jest v první ř ad ě jít, ještě jít /a pak ­ to ovšem skrytě ji , zato však nejsilně ji­ / ­ hledat svou zem, svou ztracenou pů vodn í pů du . Zásadně nejsem ani ekonom nebo politik nebo sociolog a nemám lidem, co do bytování v sociální podmínce či jak co ř íct . Svůj svět nosím s sebou. Je to ­ dnes téměř nepř ípustn ý subjektivismus. Vím, že jsem vě tšin ě lidi kdekoliv na svě tě , který je po­ vrchem země, vlastně nepř ijatelný . Snad právě proto, že mám svůj svě . t Zatímco oni ho nemají ­ oni cítí svůj svět ještě jen ve společ nost i dalších rozkouskova­ ných. Pro ostatní lidi vyznívám navenek př ­ í liš suverenně a rozporně a oni to prostě po č as e nesnesou. Ně kteř í ihned, ně kteř í za chvíli. Oni, oni, oni. Jsem nesociální ­ což ovšem dneska je hř íc h nad hř íchy , za to se platí téměř vyvržením. Nejsem asociální ve smyslu, že bych lidem ne­ př ál , aby se mě i l jinak, tř eb a lip. Je mi ale vcelku lhostejně, pakliže z toho dě laj í ­ a to je př evážn á vě tšin a lidí dnes ­ problém č ísl o jedna. Samozř ejmě , že mi je to vnitř ě n úplně lhostej­ né, zatímco ti ostatní, Jcteří v sobě nic ne­ mají, chápu, že se zabývají jenom tím, to je zevností. Lidé mi dávají najevo svůj odpor tím nej­ sprostším darebáctvím. Stávají se kolikrát, nejspíš tedy pod mým vlivom, zlobnými, škodolibými dě tič kami , kte­ ré jak vycítí slabý místo, tak seknou. Kdyby to byly dě ti , no prosím, ale to jsou

dospě li , tedy vě ke m zralí. Zraň ova t znamená být zakoř eněě nzraně ? n Co je to za odplatu, co je to za pomstu, co je to za zatraceného drásavého démona? Taková malá mrška, zakousnutá, zač atá , nevi­ dě ná . To jsou trable povrchu, které te3 útočí té­ měř nesnesitelně, tím spíš, že zde ze zač átk u potř ebuj i ně jak á zázemí a ne zas ně jako u klukovskou konkurenč í n rvač ku . Hovoř m í př erývaně , ale snad si z toho ně o c vybereš. Posílám nezř eděé nně jako u č istkou , takže jak­ si i a pomě rn ě velkým podílem nepř ehlednosti . Hemá pro mě cenu, abych ti popisoval zemi, lidi, i když možná pro tebe by to smysl mě lo . Já to ale neumím ­ brzo bych propadl roman­ tismu popisu. A př ito m mi vyhovuje zhuště nos t a nakupenoat, popis vně jšk u považuju za zevnost, i když to možná tak"n<3ní. Píšu to, co mi napadá. Jen o Francii a o Francouzech: všechno, co qsem o tom kdy č etl , bylo nepř esn é a zavádě­ jící. Teči se mi zdá, že o téhle zemi ještě nikdo nio poř ádnéh o neř ek . Tkví to asi v úplné novosti mnou bez výhrad př ijatéh o men­ tálního aspektu zdejšího ovzduší. V tu chvíli jsem nebyl nic jiného, než př ­ í znivě zrozený Francouz. V tu chvíli jsem se bez výhrad stal francouzským nacionalistou ­ odpově děo lmi to vcelku velmi př íznivě . Bylo to prvních pár dnů pobytu zde. Nassál jsem do sobe zdejší základní látku jistoty, do niž se tu lidé rodi, jako malé dítě, velice vzru­ šivé, ale nesmírně nebezpeč é n ­ snad i proto potom reakce rovnající se téměř zhroucení. Snad to o sobě ani nepř ipouštěí joni, Fran­ couzi, ale jejich nyně jš í historie a i skrz

149+ 

j e j i c h  j a z yk,   j e   na př a ž e na   doda l e ka   z pě t,   z   t ohodl e   z á z e mí   s e   dne s   s a moz ř e j m ě  ži j e  po­ mě r ně   s ná z e ,   ne ž   když   s e   t r udně   uva ž uj e   o  obr oz e ne c kýc h  oc hot ní c í c h  ně kde   j e n  p ř ed  pá r   ge ne r a c e mi o  Do  ú v a h  a   p o p i s u  s i t ua c e   t a t o  vz dá l e nos t   a l e   v ě t š i n ou  ne pr oni ká .   J á   j s e m  vš a k  poc í t i l ,   ž e   t e n  s podní   ví t r   z   da l e ké ho  a   dá vné ho  j i hu  j e   pomě r ně   ve l mi   č e r s t vý  i   nyní .   Fr a nc ouz i   j s ou  obr odi vý  n á r o d ,   s e be obr odi vý.   Fr a nc out i   j s ou  na c i oná l ně j š í,   n e ž   j a k  by  s e   n a   Łr vní   pohl e d  z dá l o.   A  t o  j e   dobř e,   a l e ­ s poň  mě   t o  vyhovuj e   a   mě   s e   t o  l í bí .   Oni   s e   s i c e   n a   t e be   vypr dnou,   ovš e m  dobř e   t a ki   s e be   ma j í   r á di ,   s e be   ma j í   r a dš i o  Kone c konc ů:   s e be   ma j í   ne j r a dě j i,   a ?   už   —  z   bů hví j a kých   d ů v o­ d ů  ­   t vr dí   c os i   j i né ho;   ­   má m  doj e m,   ž e   k d y ­ by  doš l o  n a   na e i ona l i t u,   s c uknou  s e   a   ne da j   dopus t i t .   To  j e   ovš e m  ne z byt ný  r ys   pomě r ně   dobř e   u s t r o ­ j e nýc h  n á r o d ů .   Pr o  mě   j e   nové ,   c o  j e   pr o  ně   s a moz ř e j mé:   z vyk  n a   ná r odní   ve l i kos t .   Boha t á   hi s t or i e ,   ve l ké   úz e mí ,   mnoho  l i dí .   Ne   vš e c hny  vá l ky  n e ú s p ě š­ n é .   At a kdá l e   a t a kdá l e .   To,   c o  s e   dne s   kol i kr á t   už   ne nos í ^  c o  a l e   t voř í   ne z byt ný  f unda me nt ,   a by  mo h  n á r o d  d o ­ c e l a   s l uš ně   e xi s t ova t .   Ty  pr vní   dny  byl y  s l a dké   i   pr o  s l unc e .   Tě S  j e   t u  už   od  př e dvá noc   j a ks i   z a t a ž e no,   a   t a k  č l ověk  s komí r á   v  s obě   a   v  n o c í c h  a   v  t e s k n o ­ t á c h.   Tohl e   j e   j i ž ní   ná r od,   t a dy  s e   t a ky  č e ká,   a ž   z a s   př i j dou  t e pl e j š í   a   j a s ně j ší   dny.   Bl í ž   n a h é mu  dni .   Podl e   r á di a   b y c h  ř e k,   ž e   v  Br a z í l i i   s e   p r á ­ vě   koná   ka r ne va l .   Uj í má   s e   ně c o,   c o  b y c h  na z va l   Dopi s   t obě .  

150+ 

Ne dbá m  of cš em  n a   us poř á dá ní   ­   př í čí   s e   t o  c ha r a kt e r u  mé ho  myš l e ní .  

ne dě le   ve č e r,   po  os mé  

Chc i   t eči   o  s vé   kva l i t ě .   Že   j s e m  z vl á š t ní   č l ově , k  o  t om  vů bec   u ž   n e ­ p o c h y b u j u.   Cí t í m  a   ž i j u  na př í kl ad  úpl ně   z ř e t e l ně   s vé   r oz dě l e ní   n a   dvě   pol ovi ny,   s t r a nové   r o z d ě l e­ ní ,   oč i,   uš i ,   dvě   nos ové   dí r ky,   hl a va , r uc e ,   n o h y  a   s a moz ř e j m ě   kul ky®  I   t a dy  j s e m  bl á z e n,   ž e   i   z de   mu s í m  u s i l o v a t   o  r ovnová hu,   o  udr ž e ní   j e j í .   J s e m,   i   j á   s á m,   o d  h l a v y  a ž   k  pa t ě   r oz dě l e n,   př e s t ože   z ů s t á­ v á m  j e de n.   Př í l iš   / ? /   s i   s e be   uvě domuj i,   j s e m  př í l iš   s e bou.   Ví m  o  i nt ui c i   už   na t ol i k,   že   t vr dí m,   ž e   j e   c e nt r e m  č l ově ka ,  ž e   ,~je   vl a s t ně   pods t a t ou  a   ž e   j e   vl a s t ně   pods t a t ou  a   c e nt r e m  v š e h o .   To  j e   s pí š   z a s e   pr o  Ka r l a   V. ,   ne bo  pr o  Li d u  č i   pr o  Da nuš ku.   I nt ui c e ,   t o  j e   z á kl a dní   vl a s t nos t »  J í   s e   vš e c hno  ř í dí   a   když   s e   j í   t o  ne podř í dí,   t a k  t o  kol e m  n í   z ouf a l e   a   hl t a vě   ne t r pě l i vě   s pě c há^  povykuj e ,   vi br uj e ^  ž á dá .   J e   t o  ž á dos t   o  moc ,   o  t r os ku,   t a ké ,   z   t é   j e j í   mo c i .   J e s t l i ž e   i nt ui c e   s pí   / t o  j e   ne j č a s t ě jíš  s t a v  dne š ní ho  s vě ta   a   u  d n e š n í c h  l i dí / ,   pa k  os t a t ­ n í   č á s ti   duš e   p e r o u  s e   / v e l mi   č a s to  ve l mi   n e ­ v y b í r a v ě /   o  mo c   me z i   s e b o u .   Zná m  z a t í m  j e n  t ř i   da l š í   obdobně   / j a k  i nt ui c e / »  c o  do  š í ř ky  ve l i ká   s vě t ová   ne bo  duc hovní  

c e nt r a .   J e   t o  r oz um  / r a c i ona l i t a / ,   c i t   a   pud,   l é pe   ­ r oz umy,   c i t y  a   pudy.   I nt ui c e   ni c   ne ž á dá   a   ni c   ne be r e .   J e   t o  ne j hor š í   s t a v,   když   ni c   ne ž á dá   a   ni c   ne be r e ,   př e s t ože   j e ,   př i   t om,   že   j e .   J e   t o  s t a v,   kt e r ý  kone c konc ů  obr á t í   n a   s e be   poz or nos t ,   dě l ej   c o  dě l e j.   I nt ui c e   c oby  poz or ­ nos t   t kví   upr os t ř ed  hl a vy,   t a m  ž i j e   j e j í   oko.   Když   j e   ot e vř e né,   a   t o  z á l e ž í   n a   podmí nká c h,   t a k  z a   ur č i t ých  podmí ne k  j e   s   t o  s poj i t   s e   a   poz or ova t   t a   mí s t a   v  kos mu,   v  kos mi c ké m  p r o ­ s t or u  a   v  kos mi c ké m  ž i vot ě ,   kt e r á   j s ou  pr á vě   v  podmí nc e   na poj e nos t i   poz or ova t e l ná .   To  j e   dá no  hi s t or i c ky  a   j e   v  t om  z a š i f r ová no  poz ná ­ ní   o  c e l ku  vš e ho,   o  s mys l u  byt ová ní   a   o  úl oz e   č l ově ka ,   kt e r ý  mů že   být   nos i t e l e m  i nt ui c e   ž i vé .   Cha mt i vos t   ná s   v š e c h  j e   ne př e be r ná,   t o  z na me ­ ná ,   že   vš e mi   mo ž n ý mi   a   ne mož nými   z pů s oby   u p a ­ dá me   dol ů,   že   ne s l ouž í me   c e nt r á l ní m  mot i vů m ,  a l e   vl a s t ní   ne us poř á da né   j e š i t nos t i ,   že   n e t o u ­ ž í me   po  ve l ké m  poc hope ní ,   a l e   v  r á mc i   s l a s t i   / a   bol e s t i /   po  p o c h o p e n í c h ,   a l e   s pí š   u c h o p e ­ n í c h  ma l ýc h  a   t e dy  r e l a t i vní c h  a   t e dy  ní z kýc h.   Ne j s e m  mor a l i s t a ,   i   když   t a ké   t r pí m  hor e č ka m i  mo r a l i t   / j a kbyne ,   když   j s e m  t a k  dl ouho  t r č el   v  ná r uč í   dr uhýc h/ .   I   t a dy  už   mě   př e vá l c ova la   t e mná ,   š pi na vá   s í l a ,   ř e kl   byc h  š pa t ný  a   l oupe ž i vý  ma gi c ký  vl i v  dr uhýc h,   kt e ř í   aí .   z bl í z ka   č i   z da l e ka ,   r oz hodl i   s e ,   pl ni   e ne r gi e   po  mo c i ,   vyvá l e t   vš e c hno  ve   s výc h  ni ž š í c h  poz e mc í c h.   Touha   po  moc i . . .   j e   vž dyc ky  ně j ak  l i c há ,   j e ­ s t l i ž e   t o  ne ní   t ouha   po  moc i   u  s e be   a   n a d  s e bou.   A  kdo  z   ná s   už   s i   ne ž á da l   dr uhýc h?   Vr c hol e m  Sá be l s ké   s ml ouvy  j e   ups á ní   duš e .   Vl a s t ně   t o  z na me ná   ode vz dá ní   s vr c hova né mu  kr á l ovs t ví   s vě t lé   moc i   mo c i   t e mné .  

>To  ne z a vi ni l   novově k,   t o  už   s e   s t a l o  dř í v,   popr vé   s na d  pr á vě   t e nkr á t ,   když   č l ověk  z á pa du  obj e vi l   vni t ř ní   j a s   a   i hne d  s   ní m  ne na l ož i l   dobř e.   J s me   s t í há ni   dé mony,   s t voř e ným i   z   t oho  obr á c e né ho  č i nu,   z   t é   vi ny.   Na š e   s vě ty  ne j s ou  dobr é ,   pr ot ož e   t o  ne umí me .   Na š e   s e t ká ní   v  Se mi ná ř s ké   byl a   mi   ne j bl í ž e   t omut o  obj e vu,   i   když   s   c e l ou  t ou  vě cí   n e b u d u  j e n  t a k  br z o  hot ov.   J e   t o  př í l iš   s l ož i t ý  j e v.   A  o  t obě   j s e m  a ž   do  t é   doby  byl   s i   s kut e č ně   j i s t ,   že   t o  má š   v  hl a vě   poř á dně   z a š modr c ha né .   Vů bec   ­   na š e   vz á j e mné   ne dor oz umě ní   byl o  poz o­ r uhodné ,   i   když   s e   ne c hc i   vr a c e t   k  s t ar ým;   vě c e m o  Hl a vně   s e   t o  ne t ýka l o  Z. ,   j a k  by  s e   mohl o  z dá t ,   a l e   už   t e hdá   př e ds t av  o  s vě tě   a   konc i ­ pová ní   t oho.   Ne ní   vš a k  č as   z dů r a z ň ováí n  n ě j a­ kýc h,   mož ná   j e n  dř í vě j š í h  c r oz dí l ů.   Sna d  s pí š   č as   dá va t   s í l u  k  ot e vř e ně j š í u  m s vě t u.   A  ne konf r ont uj u  s e   s   t e bou,   a l e   s e   s e bou  a   s e   s vou  nově   vz ni kl ou,   mn o u  c ht ě nou  s i t ua c í .   Už   byc h  a s i   da l š í   t e mnou  z i mu  v  Pr a z e   n e p ř e­ ž i l ,   dopa dl o  t o  t a m  n a   mně   už   t a k  dos t   a   dos t   ze   vš e c h  s t r a n,   t e n  dr a vý,   obr ovi t ý  d r á p ,   ž r out   mys l i   j i nýc h  a   př i t om  ž r out ,   kt e r ý  be r e   ne z da ně né,   kt e r ý  pr os t ě   j e nom  kr a de   a   vykr á dá   a   př i t om  z hol a   n i c   ne vr a c í ,   j e n  obč as   ně j a kou  t u  r á n u  bi č e m .   Co  t o  j e ,   co  t o  j e ,   pr obů h.,   z a   s vě t?   Ta kové   z t e mně ní,   kt e r é   j e   oc hot no  pr ohl a š ova t   s e   z a   ne j vě t ší   r oz koš .   Ne j e n  s vým  s oupe ř ů ,m  a l e   i   s vým  s oukme novc ům  t o  us e ká va l o  hl a vy  a   t o  doc e l a   t a kovým  z pů­ s obe m,   že   s i   j e   s a mi   z pů s obně   nos i l i   n a   š pa ­ l e k.   Fuj   kr e a t ur a !   Poz or :   vž dyc ky  s e   t e n  pr a s á k  mů že   v  t é hl e   p o ­ době   vr á t i t ,   má   k  t omu  i nkl i na c i !   Ta ková   c ha mr a S!  

151+ 

Co  j e   č í ábel   u  s vě t s kých  moc í ?   Zdů vodně í n  p r a ­ s e c kos t i   c oby  s va t é ho  pr á va »  A  t o,   a t   j e   t o  kde kol i o  Ně kdy  už   i   j á ,   že   př i pouš t ím  j i s t é   f or my  n e ­ ná vi s t i ,   z l oby,   j a ko  byc h  pode pi s ova l   i   pr á vo  n a   t e r or .   Ne j s me   už   i   my  př i pout á ni   t ou  f a s c i nuj í c í   a   oc e l ovou  myš l e nkou,   t ouhou  z a bí j e t   s e   a   v r a ž ­ di t ,   vyvr a c e t ,   ne ná vi dě t   myš l e nky?   Mu s í m  povol i t .   Ce l ý  mů j   př í s t up  mi   př i pa dá   j a ko  umě lá   k o n ­ s t r ukc e .   Vyvi nut a   z   mu s u  udr ž e t   s e   a s poň  t r oc hu  př i   s obě .   J a kmi l e   j s e m  z ne c huc e n  vl a s t ní   kons t r ukc í ,   p o ­ k o u š í m  s e   podvol i t   č e mukol i,   c o  pot ká vá m  n a   z e mi .   Pa k,   když   t o  j de ,   k l o u ž u  v  h o r k é m  p r a ­ c hu  z e mě   a   j e   mi   doc e l a   dobř e^  ne mys l í m  n a   ni c   a   j e n  j du,   doc e l a   ní z ko  pr i   z e mi .   Zá vi dí m  l i de m,   kt e ř í   umě jí   a   kt e ř í   dě l a jí   a   kt e ř í   mo h o u  dě l at   s voj i   pr á c i .   Vi dí m  v  n i c h  ná dhe r né   t va r y  umu,   př i pa da jí   mi   os voboz e ně j­ š í .   Pot í   s e ,   pá c hnou  a   s na ž í   kol e m  s vé ho  př e dmě u  t z á j mu  a   j e   j i m  s a mot ným  dobř e   ve   vl a s t ní   dove dnos t i ,   kt e r ou  dos t   č a s to  mě ří   h n e d  hot ovým  výs l e dke m.   Al e   udě l a li   ho  s a mi ,   z na j í   t o  s   n í m.   Hr ů za   s pe c i a l i s a c e   ­   š t í t i l   j s e m  s e   j í   dos t   dl ouho,   a byc h  j i   pa k  na kr á t ko  mohl   obdi vova t   j a ko  mn o u  s kor o  ne dos a ž i t e l nou  a   z á ha dnou  s na d  i   vě c.   J e   t o  j a k  z de :   pos l ouc há m  ne z ná mou  ř e č,   n e r o ­ z umí m  j í   a   i   když   s e   a s i   hovoř í   o  ba na l i t á c h,   př i pa dá   mi ,   že   s e   ml uví   o  s va t os t i ,   z dá   s e   mi   ve   vš e c h  ohl e de c h  ná dhe r né .   Ne dos a ž i t e l ná .   Ne bo  a s poň  z a t í m,   a   t o  na dl ouho  j e š t ě ,   ne do­ s a ž e ná .   Pě k n é.  

152+ 

V  pr vní c h  dne c h  j s e m  vů bec   ne vi dě l,   že   by  byl a   Pa ř íž   š pi na vá ,   byl   j s e m  okouz l e n  j e j í   z á kl a dní   l á t k o u  a   t a ké   ka me ne m,   z   ně hož   j e   vys t a vě na.   Br z o  t o  bude   už   j e n  ve l i ká ns ké   mě s t o,   kt e r é   mě   z a t í m  / r a dě j i/   j e š t ě   úpl ně   ne př i j a l o.   Al e   t a ké   úpl ně   ne odmí t l o.   Mě s to  v  pr vní   c hví l i   ne odmí t á   č l ově u k vs t up.   Te pr v  a ž   poz dě ji   s e   mů že   l e da c os   s t á t .   Ne c hc e š   s e   mn o u  n a   s kl e ni č ku?   / Pr á vě   j s e m  d o ­ č e tl   j a kous i   Ha vl ovu  a bs ur di t ku. /   Se š   z t ř e š t ě ý  n bl á z e n,   že   s i   mě   ne ve z me š !   Kone c konc ů  ­   kdo  má   ví c   r ozumu, ,   t e n  má   ví c   s oudů.   J a ko  když   hr a j e š   š a c hy  ­   á   dvě   t ř i , v á   dvě   t ř i   ­   Or l ov  a   Ti t z   odc há z e j í   z á r ove ň  z   j e ­ vi š t ě ,   oba   opa č ným  s mě r e m .   Ob a   opa č ným  s mě ­ r e m.   Se i z e   qui nz e   qua t or z e   t r e i z e   douz e   onz e .   Le   monde .   Vů bec   t omu  ne r oz umí m.  

STANISLAV MAREŠ ­ prozaik, básník a př ekladatel . Narodil se 25. 3. 1934 v Praze. Pochá­ zí ze zemenské rodiny. Po maturitě vystř ída l ně koli k zamě stnání , absol­ voval Vysokou Školu ekonomickou, byl zamě stná n v literární agentuře DILIA, poté pů sobi l jako př ekladate l z povo­ lání. Od roku 1967 byl zástupcem šéfredaktora č asopis u Sešity. V roce 1968 emigroval, nyní žije v Austrálii, kde př ednáš í na univerzitě. Debutoval koncem 50. let př eklad y z anglič tiny , spolupracoval s č asopi ­ sy Svě tov á literatura, Host do domu a Sešity. Př ekláda l anglickou a ame­ rickou poezii /K. Fe ar m g : Manhattan, R. Duncan:Potrava pro požár, Ch. Olson, L. Hughes aj./ a prózu /E. Hemingway:Pohyblivý svátek, T.Capote:Chladnokrevně, G. Greene ­ Mareš měl mj. od roku 1968 ř ídi t vydávání jeho vybraných spisů . / S Janem Zábranou př eložil i a uspoř ­ á dali antologii nových amerických bás­ níků Obeznámeni s nocí /1967/, k realizaci obdobného výboru z poezie anglické již nedošlo. U ně kolik a po­ sledních př ekladů , vydaných po roce 1968, bylo zamlč en o jeho jméno. Bibliografie: Č s a milosti /prózy, 1965/ Báje z Nového svě a t /Toronto 1973/

153+ 

stanislav mares

B Á J E

Z

N O V É H O

Své ženě

True patriots we, for, be it understood, We left our country for our country s good. /Anon® convict, 1810/ Že praví vlastenci jsme my, to pochopíte vráz: pro blaho vlasti naší my opustili vlast. /Anon. odsouzenec, 1810/

158+ 

I.

S V Ě

TA

Tityre, rozvalený tam, kde stín, tam kde vánek a tráva, píšlalou rákosovou pě stí š si náklonnost Múz. Nám bylo opustit vlast; ty, Tityre, v chládku se válíš jak krotký a bachratý Pan, jak vepř k í v osení. Cizí a podivný kraj nás č eká ; ty tiše si pískáš, opatrnosti prý jednomu nezbývá. Pod dubem, za dubem, tam, kde jedna dvě mě a l a nemá, zdáš se tak zaujat hrou pro tě h c svých kozič k e pár. Dlouhá je únava cest; ty dlouhou chvíli si krátíš: dlouhé je živoř en í a krátký je veškeren kumšt. Nám př išl o opustit vlast a bez pě i t švestek se vydat v cizí a podivný kraj, kde nestojí o naše písně tamě jšíc h pastevců sbor, ani tě h c kozič k e pár.

Že v chládku se pískalo lip? Že bylo tu aspoň to stádo? Že Augustus Oktavián vždy k pásáč ků m uznalý byl? Tityre, na hlavě nech, vždyt on ti tu lehárnu nedal pro nic a za nic, jen tak, tvůj mecenáš, vladař a pán» /Nebo jsi zapomněl už, jak tehdy nám vykázal z mě st a př ítel e Publia? A Publius, chudák, pak z Mostu bláboly v dopisech psal. A to byl nejlepší z nás!/ Tityre, na hlavě nech, vždyt víme, že pro tebe císař vždycky tak trochu byl bů . h Tě h c ků zlat , můj milý, tě h c  ód! 

To se to vykládá, vi3, a to se to odchází, ř íkáš , když ně koh o nedrží nic, ani tě h c kozič k e pár. To se to opouští vlast, když ně kom u kde nic a tu nic, píšíala praskle mu zní a ků zlat a sežral mu vlk. Př íteli , dobře to vím, vždyí byli .isme př ivykl í pískat, jak zákony kázaly nám. /Tě c h ků zlat , můj milý, tě h c ód!/ A on by te3 beránka chtě ? l Z ovč ín a zplundrovaného? Dlouho jsem neř íka l nic, ale ně kd e je jaksi mez. Tityre, nemám to rád, když oltář tak nasládle páchne, jak stydne a zasychá krev, a mimo to líto mi jehň at . Tak dlouho jsem císaři dával všechno, co jeho kde jest, a všechno, co prohlásil za své, že už mi nezbylo nic než holé a chatrné tě lo . A duše, kam padl mi stín. Stín na duši pasáč a k koz. Málem bych zapomněl ř íct : Ještě mi píšíala zbývá. Sám jsem ji ř eza l a sám jsem ji otlcukal, sám na ni hrával, zlý abych odehnal sen a odvahy abych si dndal, př išla­l i zvlč il á noc a stádo se plašilo ze sna: Dobře ho, Tityre, znáš, ten tenký a varovný tón0 Nezapomněl jsem ji vzít, místo tě h c patero švestek, v cizí a podivný kraj. A v cizím a podivném kraji, at napraskle, bude mi znít. A jeden z mých synů ji zdě dí . Dosud ji, Tityre, mám a ještě si, př íteli , pískám, ač jinak jsem nepobral nic. /Ani tě h c kozič k e pár./

155+ 

Cí s a ř i   c í s a ř ovo,   vš a k  t r vá m,   ž e   bohe m  mi   ne ní »  Ta kt o:   On  mů že   být   bů h.   J e ­ l i   bů h,   Me l i b o e u s   ho  n e z n á .   Ta kt o:   On  mů že   být   bů h.   A  pot om  c hc i   r a ne c   a   h ů l.   A  z ná m­ l i   j e n  boha ,   c o  dá l ?   Kdy,   k o mu  a   na kol i k  pí s ka t ?   Ti t yr e ,   c ht ě l   bys   mi   ř í c t?   Coby  Ř í ma ,n  c o  p i š t e c ,   c o  pa s á k?   Pá c hne ­ l i   j e hně čí   kr e v  h ů ř   ne ž   pá r   pout ni c kýc h  bot ?   Po d  dube m,   z a   d u b e m,   t a m,   kde   j e dna   dvě   mě la   a   ne má ,   t a m,   kde   j e   vá ne k  a   s t í n,   pě s t íš   s i   ná kl onnos t   Mú z .   Vš e   pr o  t ě ch  koz i č ek  p á r .   Co  z bývá ,   j e   nuda   a   r á k o s .   Dl ouhé   j e   ž i voř e ni   a   kr á t ký  v e š k e r e n  kumš t .   Na s t a l a ,   př í t e l i,   noc ,   k d y  s t á do  s e   dě s í vá   z e   s n a ;   J e š t ě   ho  z pa mě ti   z ná m:   Te nký  a   va r ovný  t ón.   A  pr ot o  buč í,   Ti t yr e ,   z dr á v.   Z  c i z í c h  a   podi vnýc h  k r a j ů   / kr á t ký  j e   c í s a ř ův  s t í n/ ,   a   př es   r o z d í l   ř e či   a   mr a v u ,   př es   vodu,   př es   s uc hou  z e m  a   př es   vě ky,   Ti t yr e ,   br a t ř e   př i j m i   mů j   pa s t ýř s ký  hvi z d.  

11+2 

Pař í ž nám nebyla jenom to babí léto a č ern ý tabák s bledým vínem u ř eky ; svoboda, jaké víckrát nepoznáme: Spálených mostů. Adresa, rue du Cherche Midi, mluvila za své. Tak pojclme hledat poledne, a proč ne? Jednou jsem smažil v železň ák u frltes a vroucí olej mi cákl na nohu; ponožka př ischla . Poně ku d v ků i ž svatých muč edník ů belhal jsem po Pař íži : Ste Chapelle, Louvre a St Germain ^#Auxerrois ­ /Valená klenba na mě doléhá ještě dnes, ó Pane, a chrlil bych./

II.  Prý téžlío vlátoeut národu, který má tři sta drmhů sýre. Takový národ ovšem neumírá, potom co umře Generál.••

A tehdy na Montraertr« Colette a Lucien trvali na svém proletář ské m právu poruč t i šampaň ské . Ptanmikéř nám ochotně hrál áe e*i£la  Oči č o r n y j e, že Slovan vš ud e bratry mé. 

157+ 

Tr i kol or u  z a s t upova l a   t ř í ba r e vná   koč ka   n a   s c hode c h  do  ml ýni c e   v  Ha me a u.   V  ř í j novém  s l unc i   s pa l a   upr os t ř ed  s é vr e s kýc h  kvě t i ná čů   s   mo n o g r a me m  ml a dé   kr á l ovny.   / Ta dy,   mě li   j s me   poc i t ,   t a dy  t o  c e l é   ně kde   z a č a l o.   Che r c he   Mi d i . /   A  n a   ve č e ři   s   br a t r y  ka t ol í ky  r oz pa ky  n a d  z mí nkou  pos l e dní   e nc ykl i ky;   dyc ht i vos t   ml oč í:   Tr pě li   j s t e   ve l mi ?   / J e j i c h  odl ož e ný  š a t   mě   dodne s   ha l í   ví c   ne ž   mé   ml č e n í ./   Al e   má   dc e r a   s e   popr vé   po  dl ouhé   době   s má l a   ha nba t ým  opi č kám  v  J a r d i n  de s   Pl a nt e s .  

158+ 

Sv o b o d a ,   j a ké   u ž   l odní   l í j a ko  po  / Ta k  t o 

v í c k r á t   n e p o z n á me :   V  k a p s e   s t e k  do  Tr a mt á r i e   a   v  d u š i   v e l k é m  p o ž á r u  mě s t a®  byl   Ka r l ů v  mos t ®  Šk o d a   t ě ch  v a j e c ®/  

Tě ž ko  j e   v l á d n o u t   n á r o d u ,   kt e r ý  má   t ř i   s t a   d r u h ů  s ýr a ®  Ná m  v ě z el   v  p a mě ti   t e n  k o u s e k  t a v e n é h o ;   n a š e   d c e r a   h o  s v í r a l a   v  p ě s t i,   s p i n k a j í c   v  k o č á r ku  n a   d l a ž b ě   St a r é h o  mě s t a,   š t o s   i l e g á l n í c h  n o v i n  p o d  z a dke m®  J a k o  t o  č e s ké   j a r o,   b y l a   k r á s n á   a   s mr dě l a®  / Va l e n á   k l e n b a   n a   mě   d o l é h á ,   ó  Pa n e ,   a   c h r c h l i l   byc h®  Šk o d a   t ě ch  v a j e c ®/   Pa ř í ž i,   a ž   t ě   n e b u d e ,   / j s a   j e n o m  v ů l,   Ev r o p u  n e u n e s u  do  ž á dné   Tr a mt á r i e   d u  Mi d i / ,   a ž  a ni   t e be  ne bude ,   k a m  s e   p a k  v r t n o u t   č l o v ě k, u  Fr a n c i e   s l a d k á ?   Al b i o n  s e   h r d ý  j e n o m  mi h l   z a   v o d o u .  

159+ 

Zvě ř   n o č ní   co  j e nom  z a   s o u mr a k u  pl a š e   A  ml á 3 a t a   p ř e n á š et   ve   v a k u  že   t a dy  j e di ně   p ř e n o š e n ec   obs t oj í  

III.  Co  ne ní   mi mo s a   j e   e u k a l y p t   Pu s t á   a   n e s l i č ná   j al c   o d j a k ž i v a   Na d  č ím  s e   ­ t o  t u  vz ná š e l   Bož í   Du c h  Co  z a   s ouš   Vy d ě l il   t a dy  z   v o d  a   p r o č   Co  zěr   z e m  t u  z   hoř e   t vor by  uz na l   z a   d o b r o u  t a k  pr o  va č na t ce  

160+ 

/ Ne b l á z n i   ř í kal   j s e m  t i   t e nkr á t   v  hol a nds ké m  př í s t a vě   s a mo l i b ý c h  k u p c ů  z a t í mc o  dé s í   n á m  n a   pos l e dní   ve č er   mr h o l i l   Ne b l á z n í   dr a há   J a k é p a k  s ymbol y  o p o u š t ě t   Ev r o p u  n a   ř e c ké   l o d i   l á s ko  mo j e   Ko l í b k a   c i vi l i z a c e   n a š í   a l e   odkdy  s e   Ac h a j c i   vyz na j í   v  mo ř e p l a v b ě?   0  J a s o n o v i   l é pe   p o ml č et   a   c hyt r á k  i t ha c ký  k r á l   s e   c e l ý c h  de s e t   r o k ů   z   o s t r ů v ku  n a   os t r ů vek   pl á c a l   v  Ege j s ké   l ouž i   mi l á č ku  Co  p o t o m  oceány?  J e š t ě je  č as poj3  n e n a s t o u p i t jinak kdoví   ka m  n á 3  t e n  k o r á b  n a k o n e c  dopl a ví   a   j e s t l i   s e   z   n á s   j e š t ě   n e s t a n o u  p r a s a t a   A  v s k u t k u  má l e m/  

J e s t l i   s i   k a ž d á   z e m  č l o v ě ak  p ř i z p ů s oíb  k e   s v é mu  o b r a z u  v i d í š   n á s   d n e s k a   h o p k a t   z a   s o u mr a k u  p l a š e   Po z o r u j   k t e r a k  n á m  mo r á l n í   k ý t y  mo h u t n í   a   p ř i t om  d u c h o v n í   r u č ky  k r n í   Mě l nám  d á t   Pá n b ů h  p y t e l   n a   d ě ti   / J e š t ě   ž e   t y  J e š t ě   ž e   z á z r a k  l á s k y  t v o j í   Ch l á d e k  a   v e j s l u n í /   Co  n e n í   mi mo s a   j e   e u k a l y p t   St r o m  p o s mě ch  p o j mu  s t r o m  Ne s c h o p e n  s t í n u  t o l i k o  v ů ně   v  l i s t í   p o v i s l é m  Se m  u v n i t ř   z p r a h l á   j a k  h r d l o  t r e s t a n c o v o  Vš e c h n y  t o k y  s e   ř i n ou  d o v n i t ř   v š e c h n y  v o d y  t a m  Ta m  u p r o s t ř ed  j e   mo ř e   p ř í s a h a li   p r v n í   c e s t o v a t e l é   No v ý  J i ž n í   Ka s p i k  Zv u č e lo  t e mně   t a j n ý  b o l   j e z e r o  s ol né   v  k ř o v í ch  n e h o s t i n n ý c h  A  t a d y  n a   p e r i f e r i i   Ti c h o mo ř í   Ve l k o l e p ý  Az u r   c h u d á k ů   Tě lo  n a   t ě le   v  p í s e c k u  p l á ž í   s i l n i c e   c o  g u ma   g u mu  mi n e   mu š k á t y  z a   p l o t e m  ř ev  ž á c í c h  s t r o j k ů   mo d l í c í c h  ml ý n k ů  z d e j š í   n e d ě le   161+ 

/ Ne mě j   i   z a   zl é   ma t u­ l i   Bl oudí me   v  l e s e   š ka t ul í   Gr e t c he n  a   Ha ns e l c he n  v  pa punde kl ové m  l e s e   Ška t ul e   ne s t ů j te   š ka t ul e   he j be j t e   s e /   Co  ne ní   mi mos a   j e   e uka l ypt   St oupá ­ l i   vl hkomě r   k  č í s l i ci   de va de s á t   noc   pr obz í ka ná   hl á s ke m  komá r a   j a k  ha dr   po  vyt ř e ní   koupe l ny  j s me   k  r á nu  dr a há   Tvr dne   ve   mně   š pí na   v  hor ku  dní   kor na t í   huba   ne vymá c ha ná   Ta j e   v  t už c e   t uha   Vypa ř í   s e   z   l á hve   l í h  / As poň  že   t y  As p o ň  že   vá ha   l á 3ky  t voj í   ne bo  byc h  vz l í na l   ' l uf t em  t e t e l i vým  Č l ově e č  j e di ná /   Co  t e dy  c hc e š   t í m  l i he m  omá me n?   Chc i   kos u  a by  pa dl a   na   ká me n  Ne   ká me n  domor odýc h  kr e s e b  a l e   kr ypt   Co  ne ní   mi mos a   j e   e uka l ypt   Kuž e l ky  ne koul í m  a   moř s ké   vl ny  j s ou  pr o  mě   na vž dy  z á l e ž i t os t   na j á d  Ma r no  j e   mí č ek  po  t r ávní J cu  honi t   z a hnut ou  h ů l k ou  z   j a mky  do  j a mky 

162+ 

Ta k  p r ý  s e   p o z n á   j e s t l i   č l ověk  s t á r ne   Ta k  Pa r u m  a f f i n i s   pr a má l o  p ř í b u z ný  t omut o  r o d u  / c o  An g l o s a s   t o  b e z t a k  mo d r o o k ý /   p a r a f i n  n e   t e n  p r a v ý  v č e lí   a l e   j a k  v o s k  t ě   c ht ě jí   h n í s t   / J e j i c h  j e   d í l n a /   A  j e s t l i   s t e j ně   u h o ř í v ám  a s p o ň  p l á p o l   a   č oud  mů j   č l ově eč  p l á p o l   a   č oud  Co  n e n í   mi mo s a   j e   e u k a l y p t   Ni k d y  j s e m  n e mě l   r á d  mí c h a n é   n á p o j e   a ne bo  me t a f o r y  Ně k de   vš a k  p o c h o p í š   ž e   v k u s   j e   má l o  n ě k de   t u  doc há z í me   k  s a mé   č á ře   h r a n i c   ně kde   j e   b o d  z a   k t e r ý m  k a ž d ý  n á ř ek  p ř e c h á zí

v  ó d u  Óda   v  l a me n t a c i  

a   oboj e   z a kl á dá   r i t u á l   be z   n ě h ož   n e l z e   Ta k  s e   uč m e   z dvi ha t   z e l e ný  h r á š e k  n a   b o d c í c h  obr á c e né   v i d l i č ky  Pr o t o ž e   j s me   Ni k o l i v  mi mo :   Za   Co  n e n í   e u k a l y p t   j e   mi mo s a  

1 63 

Okol o  l e s a   pol e   l á n  a   j e dou  j e dou  z   l e s a   t a nky  To  s e dl á k  s e dl á k  ve l ký  p á n  Po n ě k ud  pus t o  n a   t om  na š e m  dvoř e   Už   kr omě   v r a n  ni c   a ni   kuř e   ne kr á kc ř e   Vi t ouš e k  Go g h  t a m  oř e   Uc ho  v  r uc e   / Ta k  dl ouho  do  s t udé nky  r e vol uc e /   Da r mo  t y  mů j   mi l e j   V  kr a j i   mé   ma t k y  h o r a   Dž b á n  / vš a k  kr ups ké   pi vo  pa ne   c hc a nky/   Vi t o u š k u  r oz mi l e j  

I V.   V  kr a j i   mé   ma t k y  h o r a   Dž b á n  Ta k  dl ouho  c hodí š   do  s t udá nky  a ž   ne z bude   ne ž   v  r uc e   uc ho  / A  v  b o t á c h  voda   j e ­ l i   s uc ho/  

ve   vz dá l e ný  a   ne př í s t upný  l á n  hl uboko  z a or e j   n a v ě ky  uc ho  Pa l a c h  J a n  A  t a k  j dou  vě ci   do  l e ge nd  ne ­ l i   už   pr á vě   do  č í t a nky  V  kr a j i   t vé   bá by  h o r a   Dž b á n  A  j e de   j e de   z   l e s a   Pá n 

Po k u d  j de   o  v a v ř í ny  n e t ř e ba   n á m  o b a v  Za h r á d k a   o b r ů s tá   z a hr á dka  pr ona j a t á  J e   u t ě š e ně   a č k o l iv  u ž   a ni   n e má   k u d y  s e   t r i u mf á l n ě   b r á t   o j e t ý  v ů z   Po k u d  j de   o  b o b k o v ý  l i s t   mn u t   s uš e   p r a s k á   má me ­ l i   ma s o  my  s e   a l e   má­ i e   Dů v o dů  n e n í   k  o b a v á m  A  c o  s e   t ýč e   s l á vy  K  r á n u  s e   mo ř e   z ve dá   j a k  l a č ný  ž a l u d e k  j a k  p o t o p e n ý  z v o n  Že r o u c   p í s e k  ř i n či   t v r d á   v o d a   l í cpr avi l   p ř e ce   ř T a   t om  p í s k u  s d ě l ám  Bů h  s y n  mě l   r o z u m  oba v  n e t ř e ba   a s p o ň  co  do  v ě n č eín  h l a v y  J e   u t ě š e ně   a č k o l iv  St a t k y  z   v ý p r o d e j e   h ř i v nu  p o d  p a c h t e m  v i d ě ní   z   dr uhá   r u k y  mi l o s t   n a   uvě z1   a   s voj i   n a d ě ji   s v ů j   s e n  p ř e d s t a vu  o  Kr á l o v s t v í   Bo ž í m  z   dr uhé   r u k y 

165+ 

Kd e   odkud  s e   t u  p o ř ád  be r e   j a ká   k t e r á   č í   a   k u d y  dr uhá  r uka ?  Za h r á d k a   o b r ů s tá   a   p o d  o k n e m  t i   ř i nčí   t v r d á   v o d a   Už í r á   p í s k u  k a c h n í   ž a l u d e k  Ob mě k č n  e ka ž dé   r á no  s t a r ý  k o n t i n e n t   n a   h o d i n u  ml a d ý  ur oní   k r ů p ěj   v a v ř í n ům  a č   j i na k  t vr dš í   n e ž   v o d a   k d e j a k ý  k á me n  ř e že   p o d e š v e   J e   ut ě š e ně   a č k o l iv  s ůl   v o d y  p í s e k  h l o d á   Ho s t   ne bo  r u k o j mí   p o s l é z e   s ůl   t a ké   bude š   t o mu  p í s k u  Ta dy  j s i   z p l o d i l   s yna   t a dy  p ř e j el   p s a   a   t a uy  má l e m  p o c h o v a l   d c e r u  t r p ě l i v o st   t i   z á hy  opa t ř í   domovs ké   pr á vo  n a   h r o b e č ek  š e s t   k r á t   t ř i   Po k u d  j de   o  va vř í ny  z   dr uhé   r u k y  n e t ř e ba   ž á d n ý c h  oba v  př á t e lé  

166+ 

LADISLAV KLÍMA /   22. 8.  1878 ­ 19. 4.  1928  /   Zkoumajíce pojem Boha najdeme jakožto v l a s t n í jeho j á d r o a p o d­ s t a t u ­ p o c i t s v é h o Bož­ ství ... Bůh spoč ív á zcela v cítě í n se Bohem ­ tot jeho nejvnitrnéjší tajemství. A dojde se k výsledku: pravda pravd nespoč ­ í vá v myšlence "jest Bů h" , nýbrž "Jsem Bů h" : velmi dů ležit á to distinkce, ­ velké smíř ­ e ní myšlenky a cítě í n /i vů le/ , theorie a praxe, objektivity a subjektivity... Filosofické listy 1939, str. 59 Vážnost jest omezená, matkou její animální P a n i a /= bída ­ pozn. autora násl. sta­ ti/, animální PANIA je matkou pravdy. H R A jest jedinou možnou č innost í Boha, jedině h ř í č k uo mů e ž být vše, s č m í je mu jed­ nat. Absolutním plasmatem, nekoneč é n elas­ tickou gummou, poddajným plamenem, nič m í co by kladlo jakýkoliv zdánlivý odpor, vzduš­ nostmi, obláč ky , aetheriky, stíny, fantomy... skupenství pevné jest jen illusivní ohradou jíž opevnilo se zvíře proti obklopujícímu je moři aetheru, lenost bála se aetherové vol­ nosti, aetherové rychlosti, aetherové ab­ surdity, aetherové Kry a tance. ­ Bohu je co č init i jen s psychiky. Ale Psýché = svě , t ale svít = Bů , h ale Bůh = Já. S v ět je abso­ lutní hř íč u komé absolutní Vů le , tot nejvyš­ ší ze všech poznání. ... Absurdita je postu­ látem Boha, je jeho praedikátem. Vše božs­ ké smrdí v lidské hubě, a vše co v lidské hubě smrdí, je božské. Teprve kde č lově k se všemi svými svátostmi a svatostmi, prav­ dami zapadl, vychází Bů . h Traktáry a diktáty: Absurdita a absolutnost

s l a v n o s t ZDENĚK NEUBAUER

­

hra

­

s u b j e k t i v i t a

"Um die Erfinder von neuen Werthen dreht sich die Welt: unsichtbar dreht sie sich..." /Nietzsche: Zarathustra I, S. 73/ V roce 1978 jsme mě i l př íležitos t oslavit padesáté výročí smrti a stoleté výročí narození č eskéh o filosofa Ladislava Klímy. Tyto př íležitost i k slavnosti ­ naše př íležitost i ­ jsme ovšem zcela pominuli. Nemyslím jen na veř ejn á fóra a sdě lovac í prostř edky . Myslím na jednoho každého z nás, jemuž myšlení a kultura vlastní tradice a minulosti nejsou lhostejné. Každého, kdo se vě dom ě vztahuje k tomu, co dostal, č m í je: k n á r o d n í m u vě u n v nejširším slova smyslu, Neboí n á r o d je všechno to, co souvisí s naším vlastním rodem, zrodem, př iro ­ zeností, Myslím tedy na každého, komu není lhostejné,jeho vlast ní bytí, jeho nyní a zde, ­ Ladislav Klíma měl onu nemódní a smě šno u vlastnost, že byl horoucím vlastencem! ­ Mlč en í veř ej ­ ných fór a tribun má ovšem také s naší lhostejností nemálo společ ného : tyto instituce jsou př ec e "od toho", aby nás pouč ­ o valy, vše nám sdě loval y a př ipomínaly . Informač í n prostř edk y nás mají v nejširším smyslu slova in­formovat, tedy u­tvář t e ­ a tak nás zbavovat zodpově dnost i za náš vlastní tvar, za sebe­ uchopení a sebepochopení. /Odtud jejich funkce pro "formování společ enskéh o vě domí"! / Př enesení m zodpově dnost i za svou infor­ movanost, ba dokonce za své vzdě lán í atd. na veř ejn é instituce

168+ 

*********************+*+**Ł**** ladislav klíma **************** ********************+*4>*****+** MOJE FILOSOFICKÁ KONFESE... *** ******************************* B i o g r a f i c k á d a t a Nar. 22. srpna 1878 v Domažli­ cích. Otec tehda úř edník ; sluš­ né finanč í n pomě ry . Na domaž­ lickém gymnasiu, stále s vyzna­ menáním a s nejlepší známkou z mravů, V septimě vylouč n e ze všech rakouskách škol. Touže dobou zemř el y v ně kolik a mě sí ­ cích jeho matka, babič a k a po­ slední sestra. Po pů llet é pau­ se do gymnasia záhř ebského ; za půl roku je sua sponte opustil, vida, že ve škamnech musí zblb­ nout každýy kdo blbec ještě ne­ ní, a rozhodnut, že do žádné školy chodit, žádnému "povolá­ ní" vě nova t se nebude. Od 1896 do 1900 v Modř anec h s otcem, 181etý_zplnoletě , n obdržel ma­ lé dě dictv í po matce a sestř . e Př edsevzal , že s ním vydrží 8 let; což se i stalo. 1900 ­ 1903 v Plzni, Eisensteině, Cu­ rychu, tyrolském Landecku; je­ .likož druhá žena jeho otce vše potř ebn é v domácnosti obstará­ vala, žil beze všeho styku s lidmi; jeho milostnými spo­ leč ník y jen koč ky , hory, mraky. 1904 na Smíchově, kde povstal téhož roku publikovaný spis

jsme se postupně zř ekl i sebe i skuteč nosti . Nefunkč nos t tě cht o institucí je pak pro nás pouze osudem, tvrdou realitou, které se opět pasivně a odevzdaně podrobujeme» Tento povzdech noní př edbě žno u aktuální glosou, je úvodem k setkání s Ladislavem Klímou: celý jeho život byl strašlivě dů sledným , heroickým odpoutáním se ode vší duchovní i tě lesn é závislosti, odvislosti, podmíně nosti . Klíma nám zjevuje kon­ krétní podobu svobody, o jaké se nám ani nesní: protože po ní netoužíme, nestaráme se o ni. Oč ekávám e a nanejvýš vyžadujeme, aby i artikl avobody nám zaruč il y a zajistily instituce! Oslava, sláva, slavnost a svátek jsou významnou výchozí zku­ šeností pro konfrontaci s Klímovým myšlením. My již dávno ani nevíme, co znamenají. Odnauč il i jsme se svě ti t př ítomnos t po­ svátného. Posvátné je ale všechno to, co ukazuje za fatální danost a podmíně nos t konkrétní př ítomnosti . Necítíme však potř eb u sváteč níh o prožitku, sváteč níh o vztahu ke Skuteč nosti . To ukazuje, jak jsme vzdáleni Klímovu poselství. Pokusme se to napravit, pokusme se tuto zkušenost posvátného, které v nás dosud dř íme , slavnostně př ipomenout , zpř ítomnit ! Slavnost dává vstoupit do prostoru svobody: ukazuje, že skuteč nos t b y t í př ekrač e uj pouhou realitu jsoucna. Právě oslava výročí je svobodným vztahem k minulému, jeho zpř ítomně ­ ním a znamením, že minulé, ač nepř ítomn é v konkrétnosti, není ipso facto nejsoucím. Slavnost dává prožít skuteč nos t jako opravdový prostor skutku, svobodného č inu . Slavnost zpř ítom ­ ň uj e božství svě ta , totiž jeho smysluplnost. Zpř ítomněín zde znamená jak uvě doměín si, tak uskuteč něín/srv. anglické "to realize"/.

"Svět jako vě dom í a nic". 1905­6 Zábě hlic e u Zbraslavi a Vinohrady, 7­10 Modř any . 1909 zemř l e otec. Zdě di l po něm dva baráky, prodal je 1910, stržil za ně tak polovici jejich ceny, protože se o ně ale absolutně nic nestaral. Do 1914 ve Vršo­ vicích, 15 v Horoušankách, to­ ho roku v č ervenc i bez peněz do Vysoč an , hotel Krása, kde bydlí dodnes. Za tě cht o devět let měl tři profese, trvající vždy jen ně koli k mě síců : byl ř idičmeparního stroje, při jisté regulaci, hlídač m e fa­ briky, nepracující a zcela prázdné, a výrobcem tabákové náhražky spolu s výborným ř íšský m Germánem. Vesměs far9es: první omezovalo se na hraní si, kdy se mu zlíbilo, druhé na teplé bydlení, tř et í na pití. 1922 vyšel spis "Traktáty a Diktáty", a byl též ÍMárodním divadlem provo­ zován "Matěj Poctivý", vznik­ lý spoluprací s Ar. Dvoř ákem . ­ Jsa nejchudším, zů stáv á stá­ le nejneodvislejsím, quasi poustevnicky žijícím č lově kem . Jeho biografii lze shrnout: Dovedl, od svého 17. do  46.  roku, 1 dokud měl peníze, i když neměl nict žít bez ob­ č anskéh o povolaní, svobodný, eremitsky jen sám sobě.

169+ 

Pravá slavnost, jako úč as t na božském životě, je př edevší m h r o u , tedy hudbou, tancem, zápolením, divadlem, dovádě ním , mumrajem. Hra je totiž způ so b života bohů, života v bezsta­ rostném nadbytku a svobodné vládě. Proto k slavnosti náleží hojnost a pitvání. Plýtvání statky, energií, Č asem , fantasií. Náleží k ní hostina, opojení, dary a obě ti . Př edpokla d a nala­ dě í n každé hry je plnost a darmost, př ebyte k bytí a bujnost života. Hra zjevuje a ztě lesň e uj svobodu tím, že udě luj e smysl a význam bez ohledu na to, "jak se to ve skuteč nost i mé"j ve hře se vě i c a lidé stávají tím, co př edstavuj i a osvobozují se tak od fatality svého urč ení . Hra znevažuje všechnu vážnost, př evra ­ cí hodnoty: šašek se stává králem a král šaškem, nejvyšší po­ vstává z nejnižšího, krása je pitvoř en a atd. Hra, plnost bytí jako podoba svátku odhaluje pravou tvář skuteč nosti , tu tvář, kterou starosti všedního dne zahalují ­ tvář jejího božství. Hra zjevuje, jaká skuteč nos t "ve skuteč nosti " je. Sváteč í n zkušenost hry je tak zkušeností b y t í , tedy ontologickou zkušeností! Hru hraji tím lépe, č m í více ji prožívám, tj. č m í více se v ní ztrácím a zapomínám na svět ­ na jeho všednodennost, sta­ rosti, danost; zapomínám však i na sebe ­ na vlastní vážnost, dů stojnost , dů ležitost . V tomto vzdaní se hř , e ve ztracení se sobě a svě tu , prožívám osvobození od svě a t a od sebe para­ doxně v harmonickém splynutí o tě le m a s okolím: jsem zcela prostoupen smyslem hry, ale jakožto hryl Tak ve hře pinč nalé­ zám sebe saraa, plně prožívám, plně j s e m , bezprostř edn ě Č iní m zkušenost vlastního bytí. Tato ontologická zkušenost mi

170+ 

F i l o s o f i c k ý vý­ v o j . Stejně prostý a jed­ notný jako biografie: Odlepo­ vání spousty hadrů, v něž zaba­ lila lidská societa můj základ­ ní stav: J s e m a b s o ­ l u t n í : jen strhávání pout s mé základní propriety: Abso­ lutní vů le , stále sebeobjíma­ jící a vše absolutně k vů i l komandoýání komandující. Analysuji­li své nejraně jš í vzpomínky, nalézám na dně kaž­ dé neuvě domě , lý ale distinkt­ ní pocit, ­ s p o č í v á ní ve své J r ů l i, s myš­ lenkou: vše teS dovršeno, pro­ tože chci, ­ a pocit své f a k t i c k é všemoci, ab­ solutní, ne ubohé, ve smyslu Napoleonova: "slovo nemožnost mě o l by být vyškrtnuto z lexi­ konu". Hypertrogie vů le , ­ ne­ chalo by se to nazvat vě decko u hantýrkou. Tato metafysická má pradisposice je tíže ode mne oámyslitelna než můj trup. Vy­ jímal jsem se s ni ovšem po­ divně v tomto svě tě , a on ve mně. Žil jsem v myšlení, sně í n a jednání jen v "nemožnostech", neč in ě však, co by mně znač­ ně i j škodilo: s mou fundamen­ tální nerozumností, recte nad­ rozumností, je v rovnováze př íšern ě zdravý opatrný in­ stinkt sebezachování; způ sobi l nejen, že dosud žiju, ale i že nepř ihodil a se mně nikdy vě tš í nehoda. ­ Pasivní strán­

př ito m zjevuje, že neč nosti , v př ísn é v ztrácení e sobě v sounáležitosti s

bytí jsoucna nespoč ív á v jeho .koneč é n jedi­ odlišnosti a v sebeuchování, ale naopak samotnému, v otevírání oe živé skuteč nosti , tím, o co jedině jde ­ o hru samu.

Hra tedy není jen pů vodn í podobou .svátku. Platí též, že svátek je ne jpů vodně jší m výrazem posvátné úcty ke hř , e která zjevuje, že bytí spoč ív á v jevení. Bytí samo je ilusí /srv, latinské in­ludo ­ vstupuji do hry/, jeoním svobodným "jen tak", jež hra staví proti fatálnímu "tak a nejinak" normál­ ního života, který se nachází v poutech př íč , indů vod ů a úč elů , života všednodennosti, kde je vše pomě ř ován í hoky­ nář ský m koeficientem, tj, pomě re m vydání a zisku. Slavnost, které poskytneme od všedního dne odlišný prostor, č s a a smysl, ukáže, že skuteč nos t není kompaktní "tvrdou realitou", tedy ně čm íod hry naprosto odlišným a popírajícím její pravdivost. Slavnost, které si na svě ě t nachází místo, zjevuje zároveň tento svět jako jeviště ­ místo svobodného zjevování. Domnívám se, že prožitek slavnosti jako svátku, tj. theo­ fanie Bytí ve h ř e je př edpoklade m a cestou k porozumě í n filosofii Ladislava Klímy. Nebo ­ což je totéž ­ že svě dectv í Klímovo je zjevením tohoto pů vodníh o ontologického prožitku a tedy př íležitostí , aby tento prožitek, tato zkušenost nám všem vlastní, byla př iveden a k probuzení, k sebeuvě domě , nítj, k zpř ítomně . níKlímův život byl jediným zář ivý m vtě lení m božské Hry, její suverenity nad vládcem tohoto svě a t ­ duchem tíže, tj, nad objektivní realitou podmíně nosti , starosti a potř eb . Památka Ladislava Klímy by mě a l př ipomínat , že hra,

ka svě a t byla mně ně čmíne­ stravitelným; nesč etn á slova jako musit, smě , t trpě , t úraz, vě zen í plnila mne až fysickým odporem ­ zbledl jsem zlostí, slyšel­li jsem je jen. Zevní svět byl mně v hloubi protiv­ nou quantité négligeable, lu­ zovskou rebelií proti mně. Nej­ více jsem opovrhoval lidmi, s hnusem: stač l i dotek jejích těl i šatu, aby se mně obrátil žaludek. Tím více, č m í bližší mně byli, př íbuzné , hlavně sou­ rozence, nejvíce rodiče ­ jen proto, že jsou ke č lověuk v tak absurdně tě sné m vztahu: mimochodem, moji rodič , e oba nezvykle moudř , í vycitovali znač ě n moje intimissima a bra­ li na ně ohledy — nemě i l na př. nic proti tomu, když jsem, 121etý už, trávil celé noci v lesích. Nenávidím dodnes nejvíce své rodné místo, Cechy, souč asno u dobu, Tellus. Jaké­ koli religiosní a sociální cí­ tě í n bylo mně ode vždy zhola neznámo; stač il o slyšeti slovo Bůh nebo mravnost, abych utekl jako č er t př d e kř ížem . A priori opovrhoval jsem všemi lidskými vírami, mravy, úsudky; stač ilo , aby ně kd o ně o c tvrdil, abych to považoval za nesmysl; uč ite l a idiot byli mně synonyma. Jen z tohoto metafysického nepř ­ á telství rozbíjel jsem v noci okna, zapaloval snopy, kladl kameny na koleje; dospěv ne­

1 71 

v našem životě scvrklá na chvilky rozpač it é slabosti, na nostal­ gickou vzpomínku či př edmě t shovívavosti, na vzácné sváteč í n chvíle, tato hra, že je zjevením bytí, které v Klímově životě bylo plně zde mezi námi. ­ Klímovo výročí nám však nestálo ani za krátkou slavnostní chvíli, jeho dílo je nám pak nanejvýš právě jen nostalgickou vzpomínkou a př edmě m terozpač it é shovíva­ vosti. "Máme své starosti ­ to se mu to tehdy žilo!" ­ nechceme, nedovedeme př ipustit , že na rozdíl od nás "se mu nežilo" ­ tento modus naší pasivity, skrývané za zvratným slů vke m "se", Klíma neznal: ž i l , plně, zář ivě , aktivně, neurvale; svět /"teh­ dejší pomě ry" / našemu mysliteli hotový tvů rč í prostor nepo­ skytl, to Klíma uč ini l ze svě a t tvárný materiál a jeviště vlastního zjevu, vtiskl svě u t slavnostní prostor a č w a zjevují­ cí se vě č nosti ! Odcizeni slavnosti a hře je výrazem našeho odcizení životu: nejen život př írody , ale i náš vlastní život, tedy samo naše bytí, jsme redukovali na pouhou danost ­ na pasivně fungující trvání. Teoretický vztah k živým bytostem jako k fungujícím systémům sebeudržování a praktický vztah k nim jako k výrobním prostř edků,mvýrobků , m či k využitelnému "př írodním u bohatství" vycházejí ze stejného koř ene , jako redukce vlastní existence na př edmě ý tnvýskyt: č lově k je redukován na myslící věc XY, zař ­ a zenou do pracovního procesu a vydanou péči a moci společ enskýc h institucí. Tímto koř ene m je pochopení skuteč nost i jako objek­ tivní reality, tedy jako ně č eho , co prostě, temně, pasivně ­ tak a nejinak ­ j e s t . Dokonce i logické a mravní normy, etické či estetické hodnoty atd. jsou garantovány svou

1 72 

konal jsem zloč inů , považuje je? vč etněválku, za pouhé ulič nictví . ­ Zvíř at a jsem vlastně nemiloval ­ vyjma tro­ chu koč kovit é dravce a dravé ptáky ­ ale měl s nimi vždy eliormní soucit ­ korrelát mého naprostého nedostatku soucitu s^lidmi. Když mě liylo 8 let, štouchal chlap železnou tyčí surově do tygra; ten strašně ř val . Odcházeje šeptal jsem si, omámen vztekem a bezmocí? "jen poč kej , můj andílku, uvidíš, že ti tu mrchu jednou př edhodím , uvidíš!" Nepochybo­ val jsem, že se to stane ­ a nepochybuji. Č tyř i hlavní př edpoklad y má moje dispozice: nutno být r o z e n ý m immoralistou, skeptikem, berkeleystou, im­ mortalistou. ­ Nikdy jsem ani nemohl zapochybovat o své vě ­ č nosti. Že v ni téměř nikdo vskutku nevě ř,ípoeitováno mnou vždy jako nejpř íšerně í jš lidský dokument. ­ Když jsem, jedenáctiletý, po prvé č et l o skepsi sofistů a pyrrhoniků, ř k e jsem si jen: "koukejme, tihle Rekové byli jiní chlapí­ ci než tihle lidé kolem mne"; ­ a vskutku, nic karakteris­ tič tě jših o pro poslední stale­ tí, než, že nevydala, Nietzjjfchea trochu vyjma, pravého skeptika. ­ Stydím se, že myšlenka: "zevní svě " t jsem veskrze já ­ zazář il a ve mně teprve jasně

i

objektivní platností, tj. opět fatální, absolutní daností! Vláda "ř íš e platnosti" tak omezuje, ochuzuje, popírá lidský givot možná ještě více než př edsude k objektivity hmotné, jak­ koliv uznávání "vyšších pravd" dodává č lověukpravé dů stoj ­ nosti a vážnosti, jež jsou nutné k jeho dýchavič ném u sebe­ potvrzování, kterým se snaží kompenzovat stínovitost a bez­ duchost vlastni existence, zacházející na úbytě života. Ve svě ě t objektivity není místa pro svobodu, neexistuje zdroj bohatství pramenící z duše, života, hry. Svět objektivní reality nezná ­ ex definitione ­ bezprostř edn í evidence sub­ jektivity, jako jsou vě domí , vů le , já atd, Z hlediska př ed ­ sudku objektivity ztotožň uj e novově ý k č lově k ­ "realista" ­ skuteč nost , tj. pravdu se starostí, tíží, vážností, strasti­ plností, anaonymní všednodenností, zatímco ve hř , e radosti a zábavě vidí její protipól. "Realistická" pohled na skuteč nos t jako objektiní danost musí zcela ignorovat zkušenost, že č lo ­ věk plně a doopravdy šije teprve v "nepravdivé" svobodě hry a že právě ze hry ­ z "pouhé hry" ­ se rodí každé nové poznání a každá hodnota! ve hře je kolébka vší tvů rč í aktivity, pro­ tože teprve hra poskytuje všemu novému prostor, místo mezi tím,co už zde je. Realista př ehlíží , že právě ze hry a její tvů rč í plodné svobody vů i č svě u t vzešly všechny myšlenky, př edstavy , př edměyt a "obejtky", z nichž se skládá jeho svě , t a na nichž se zakládá i jeho př edsude k objektivní reality! Protože nepochopí, že celý svět je výrazem hry, hry poznání, života, bytí, nemů e ž být vů i č svě u t svoboden, cítí se jím omezen, zař azen , urč en , vržen. Není mu nápadné, že právě hra

na podnět Č e t by pě i t slov, summujících berkeleysmus. Omlu­ vou mně, že blesk, jímž jsem byl nad tě mit o ně kolik a č erným i skvrnami zasažen, byl, možná dost, zář ně Í jŠ a hrů zně jší , než koncepce pana biskupa samotného, dále, že jsem si hned ř ekl : je nesmysl, že by pár č ernýc h skvrn nebo zvuků mohlo d á t myšlen­ ku; koneč ně , že jsem ihned procí­ til závratné konsequence berke­ leysmu ­ hlavně "solipsismus". Od toho dne jsem srdcem egoso­ lista; celou bytostí objal jsem jej teprve v 31. roce. ­ Immora­ listou byl jsem 16 let už př d e tím, než jsem č et l jméno Nietzsche; mravného slova nikdo nikdy ode mne neslyšel; když jsem, 161etý, č et l titul "Jenseits von Gut und Bose", jen na základě jeho vykonstruoval jsem si v podsta­ tě nietzscheovskou ethiku ­ sku­ teč nost i dosti odpovídající. Má P r o p r i e t a žila př s e to až do 16. roku životem snovým. Probuzení bylo náhlé a strašné. Jednoho letního odpo­ ledne byl jsem na procházce př ­ e paden drakem: prvotní fasí př emýš ­ lení, poháně néh o absolutně ko­ mandující vů lí . M u s í se tu n á s i 1 ně př emítat , se straš­ nou námahou, o vě cíc h neuchopi­ telných, ne;jšeře jších nuancích duševních stavů, o setinách mili­ metrů a vteř in... , m u s í tu být vždy ně ja k zvítě zeno , vylou­ č en o odejít s nepoř ízenou , roz­

173+ 

je plností života, zatímco vežkorá vážnost, starost a stř íz ­ livost "skuteč néh o života" tospě lýc h je protikladem života, jeho selháním, rezignací. Právě tento protiklad vážnosti a hry nám nejlépe pomů e ž porozumět myslitelskému odkazu nejvě tšíh o č eskéh o filosofa Ladislava Klímy. ­ N e j v ě t š í ho filosofa? Nepř ehání 7 me, užíváme­li toto epitheton? Všichni, kdo byli Klímovým dílem pozitivně osloveni, jistě shodně uznávají, že Klíma je zjevem mimoř ádný m a to zejména jako osobnost. Jeho výstř edn í život mnohým imponuje, jeho neméně výstř edn í myšlenky a způ so b je­ jich podání jsou jistě pozoruhodné, v lecč em s podně tné , nutí­ cí k zamyšlení atd. Jejich hodnota je však shledávána př ede ­ vším v originalitě, v odvaze hyperbolické absurdity, v zálibě v paradoxech, v nezvyklé drsnosti a neomalenosti. To všechno jistě č in í na první pohled z Klímova díla svého druhu ojedině­ lý zjev, A př est o je nám zatě žk o považovat je za filosofii v silném slova smyslu, Vždyt od "cilné" filosofie vyžadujeme právem vážnost, systematickou a metodickou nároč nos t a př ede ­ vším pak zodpově dnos t k pravdě a skuteč nosti , jak k nám pro­ mlouvají, jak je vždy už známe a chápeme v naší živelné, prak­ tické zkušenosti. Hic se však nezdá být vzdáleně jš í tomuto nároku na filosofii, jako zprostř edkovatelk u porozumě í n naší zkušenosti, než Klímův myšlenkový svě . t Háš filosof programově boř , í ruší, odmítá všech a kriteria správnosti a pravdivosti: jeho "metalogismus" a "metafilosofie" popírají jak pravidla myšlení a poznání, tak samu skuteč nost , jeho "e^odeismus" a "egoeolismus" pohrdají jakýmkoliv nárokem na všeobecnou

178+ 

dě lat , odložit; každý pokus ší­ lení toto zarazit končí myšle­ ním ještě bě sně jším;­snáz e dos­ tat se z Maelstromu. Tehdy drže­ la mne tato kř eč zbytek dne a vě tšin u nocij aby mne druhý den zase zachvátila a nikdy již zce­ la neopustila. Považoval jsem tento č ern ý květ Vě č néh o Vítě ­ z ství, př esazen ý s nebe do zemsk< ho bláta, dlouho jen za nemoc, psychiatři budou č ini t stejně ­ co s cizohlavci, kteří nemají potuchyj že svéhlavost, t, j. v hloubl "volo, quia volo", je o nejbožště jš í v č lově ku,, , ekl jsem k ně u m plně ano teprve po 201etých nepopsatel­ ných bojích, kdy každou vteř in u hrozila katastrofa, ­ když jsem jej definitivně dotud ovládl, že pozbyl, snad pro vždy, svou smrtelnou hrozivost, ovšem aby uč ini l místo vyjasně ně jším , ale neméně hrozivým formám Absolut­ ní Vů le . Tento den byl i poč átke m mého autonomního vývoje^ jdoucího vě dom ě za cílem: uč ini t ze sebe co nejvíce. První fase byla desperátní: na infernum, v ně ž m jsem se octl, reagováno anar­ chismem, nihilismem atd,; sně o n stále o pUmách, rozhazovány ravacholské letáky a p. Vypl­ nilo to svou úlohu: osvobodilo od školy. Hned poté nechal jsem politického neř ád u a diktovaly že budu se vě nova t nejinterně jš í mu. Pololetní prázdniny ztráve­

pl a t nos t   vl a s t ní ho  pos e l s t ví .   J a k  t o,   c o  Kl í ma   př e dkl á dá   ve   s výc h  s pi s e c h  f i l os of i c kýc h,   t a k  t a ké   t o,   co  l í č í   ve   s vé   be l e ­ t r i i ,   j e   př e ce   z á mě r ným ,   t r uc ovi t ým,   a d  a bs ur dum  dohna ným  p o ­ př e ním  vš í   l i ds ké ,   b a   vš í   m o ž n é   z kuš e nos t i !   ­   A  t a k,   i   když   mnoz í   př i pouš t ě j ,í   že   me z i   Kl í movými   i nkohe r e nt ní mi ,   ve l i ­ ká ns kými ,   pr ot i ř e č í c í im  s i   výkř i ky  l z e   obj e vi t   vyni ka j í c í   p o ­ s t ř e hy,   b a   ná z na ky  t oho,   co  ná s   pr á vě   dne s   v  s ouč a s né   f i l o ­ s of i i   ne j ví c e   os l ovuj e ,   vz buz uj í   pr á vě   t yt o  s t ř í pky  s pí š e   d o ­ j e m  út r ž kovi t os t i ,   ž i ve l nos t i   na dhoz e nýc h  č r t,   ne ž   ná r oč né,   z á va z né ,   domyš l e né   s ous t a vy.   J a ko  c e l e k  ne l z e   Kl í mův  a bs ur d  ní ,   obr a z obor e c ký  i l us i oni s mus   br á t   vá ž ně .   Pů s obí   s pí š   j a ko  pol e ­ mi ka   c yni c ké ho  r e s e nt i me nt u  out s i de r a   pr ot i   e t a bl ova né   t r a di c i   a ka de mi c ké ho  myš l e ní !   Zkr á t ka   ­   př i z ne j m e   s i   t o  ­   Kl í ma   s e   j e ví   i   pr ogr a mově   s ympa t i z uj í c í mu  pohl e du  j a ko  na da ný  di l e t a nt ,   pě s t uj í cí   j a ké s i   " na i vní   umě ní"   f i l os of ova t ,   kt e r é   dove de   os l o­ vi t   pr á vě   j e n  vyt ř í be ný  vkus   e xpe r t ů.   Mys l í c í   ve ř e j nos ti   ­ na vz dor y  ně kol i ka   módní m  vl ná m  oc e ně ní   ­   z ů s t al   t é mě ř   ne z ná m.   A  i   pr o  odbor ní ky,   do  j e j i c hž   obl a s t i   z á j mu  z   t oho  Či   onoho  dů­ vodu  z a pa dá ,   j e   j e n  hi s t or i c ky  vz á c ným,   kur i os ní m,   a vš a k  př e ce   j e n  vaakoncem  l hos t e j ným  e xe mpl á ř e m .  U  př í l e ž i t os ti   ne us kut e č ně nýc h  os l a v  l e t oš ní c h  pa má t nýc h  v ý ­ r oč í   ge ni á l ní ho  č e s ké ho  mys l i t e l e   kos mi c ké ho  výz na mu,   obj e vi t e ­ l e   HRY  La di s l a va   Kl í my  s i   zde   dovol uj i   ­   s l a vnos t ně   a   na vz dor y  vš í   obj e kt i vní   r e a l i t ě   a   obj e kt i vně   pl a t ným  hodnot á m  ­   pr ohl á ­ si t   ­   že   j e   j e dní m  z   ne j vě t š í ch  z j e vů  dě j in  myš l e ní :   j e ho  dí l o  j e   f i l os of i í   v  ne j s i l ně j š í m ,   ne j z á va z ně j š ím  s l ova   s mys l u,   s pl ň uj í cí   ne j vyš š í   ná r oky na  pods t a t né a  pr a vdi vé   myš l e ní ,  

ny, ovš e m  hl a vně   j e n  di vými   r e ­ f l e xe mi ,   odkud  vyj í t   a   p.   Al e   s voboda ,   na pr os t á   s a mot a ,   p o ­ byt   c e l é   dny  z a   ka ž dé ho  poč a sí   s ub  c oe l o  pů s obi ly   l é č i vě.   Spá c ha l   j s e m  hl oupos t   s vol e ní m  k  nové mu  hni t í   v  z á hř e bs kých  š ka mne c h.   Ná s Mk y  s e   dos t a vi l y;   kdys i   n a   př .   po  j a ké ms i   z á ­ c hva t ku  mr t vi c e   mohl   j s e m,   bí l ý  j a ko  c ukr ,   c hodi t   po  t ýde n  j e n  r yc hl os t í   1  km  z a   hodi nu.   Pr á š ­ i l   j s e m  t í m,   vr á t i l   s e   do  e c h.   Ně kol ik  s l ov  pos t a č i lo  k  dohodě   s   mý m  ot c e m,   n  e   j   ­ o p r a v d o v ě j   š í m  v  hl oubi   f i l os of e m,   j a ké ho  j s e m  os obně   poz na l . . .   Od teS  byl   vývoj   můj   t voř en  výhr a dně   mý m  myš l e ní m,   pone j ­ ví c e   vů lí   t e s a ným;   z e vní   př í ho­ dy  a   ž i vot   c i t ový  ne mě ly  n a ň   z na t e l né ho  vl . i vu,   ­   oboj í m  vž dy  př í l iš   opovr hová no.   Vyz na č uje   j e j :   us t a vi č ná   di vá   i e f e ns i va   pr ot i mé  Abs ol ut ní   Vů l i,   a ,   s t ř í dá na   s   ní   s t á l e ,   ví t ě z ná   of e ns i va   pr ot i   ní   pomoc í   j í . . . ,   až   s e   na kone c   s t a l   z   dr a ka   oř ,   kt e r ý  mne teS  dos t i   dobř e nese. Dá l e :   č i ře   pr a kt i c ký  j e ho  r á z :   vž dy  š l o  mně   j e n  o  t o,   j a k  j e dna t ,   r e s p.   hl a vně   mys l i t ,   ­ n e   c o  mys l i t ;   ne f i l os o­ f i c ké ,   vz hl i z e j í c i   poj my  " po­ z ná ní " ,   " pr a vda "   a t c .   byl y  mně   vž dy  j e n  ma t e r i á l e m,   j e n  pl a s ­ ma t e m  s hl í ž e j í c í ho,   de s pe kt u­ j í c í   vů l e,   ­   i nt e l l i ge nt i a   a nc i l l a   Vol unt a t i s . . .   175+ 

co. takové, jež proniká k podstatě naší zkušenosti a pouka­ zuje k nejtemně jší m hlubinám tajemství bytí, ­ že k ztě lesně ném u zjevení tě cht o tajemství nut š náleží odmítnutí, ignorování a znehodnocení zdvoř ilým , shovívavým oceně ním ; ke Klímově osobě a dílu neoddě liteln ě patří jejich skrytost svě u t v živoř ící m podnájmu kulturní tradice malého národa. Ono "navzdory vší objektivní realitě" je nejdů stojně í oš oslavou památky Ladislava Klímy, Neboí nejvlastně jš í Klímovo svě dectv í se nedá dokazovat, ani hájit, dokonce s ním nelze ani polemi­ zovat; lze mu však př itaka t slavnostní apoteózou ­ rozverným, nesmyslným napsáním tě cht o ř ádků , jež není zavě šen o na žádném dů vod u či úč elu . Č etb a Klímova díla dává zakusit plnost bytí, zakusit bytí jakožto Hru. Klíma je vtě lení m Hry a sdílí s ni její osudovost a jevovou stránku. Klíma živoří na svě ě t jako Hra, ze které celý svět pochází, ale svět pro ni nemá místo, nepoznává ji, Klíma však o ní podal svě dectví . I hra a její nevážnost se ovšem v dnešní době mohou stát módním př edmě m te vážného zájmu a studia: veškeré jsoucno ­ od chemie po myšlení a ekonomiku ­ je dnes popisováno a poznáváno pomocí "teorie her", i hra sama jako zajímavý biologický, psychologický a kulturní fenomén je vě deck y studována, jistě tedy o ně čme vypovídá, "není to jen tak"! A tak existují i vynikající po­ kusy vzít vážně také Klímu, První krok k zpř ítomněínKlímovy filosofie musí však podle mého názoru spoč íva t v tom, že vezmeme na sebe právě její nej­ vě tš í kámen úrazu, totiž že Klímovu filosofii ­ tak,jako hru ­ 176+ 

Šestnáctiletá nepř etržit á prax« filosofická nebyla př ec e jen marna, a tř eb a jsem si dlouho,, ­ nedosáhnuv všeho, ­ ř íkal : nedosáh jsem nic, ­ dosáhl jsem leccos. Plátno nic, ­ žiji ted, chtě i nechtě, každý okam­ žik ve zcela vě domé m Sebeobjetí a já př ešl o v Já...; a v podrofc nostech pokroč il a deanimalizace znatelně. Co jsem? Už skoro jen stálé práskání bič m e Vů le , ­ a zbě silý , "nerozumný", ale vždy dostateč ě n poslušný rej všemožných mentalit pod tímto komandem; donquixoterie, jaké hned tak není rovno, ­ nejvě ­ t ší rozumnost vedle nejvě tšíh o blázně ní . Není afektu, jenž by měl moc nade mnou. Býval jsem t velmi vzteklý, ­ tea zlobím se leda, uvazuji­li si obojek na krk. Bojím se leda toho, že chci­li býti sám, srazím se s ně který m známým. Vynoř í­l i se ve mně př ání , žádost..., pono­ ří se zas ve vteř ině ; platí i I o starostech... Dovedl jsem si ovšem zař ídi t vše po svém, nedbaje, co ř ek ­i nou opič ky : spojil filosofický život s praktickou užiteč ností « Na př. je mně jedno, jaký hadr mám na sobě; po 9 let jsem si I doma vů be c nezatopil, v tu­ hých mrazech lehal hodiny den co den na sně hu ; jedl a pil schválně vě ci , po nichž by mnozí mě i l smrt; delší doby živil se jen syrovou moukou,

a

skuteč ě n n e l z e brát v á ž n ě ! Každý takový vážný, seriózní pokus se nutně mine s její podstatou! Klímova filosofie ­ tak jako hra ­ o nič m e nevypovídá: HVěe je hra", znamená, že vše vypovídá o hř , e vše je projevem hry, vše je hrou zjevování jsoucna jakožto hry! Zdá se, že jde jen o starou banalitu: vše je jen hra, svět je pouhé divadlo. Jenmože v ontologické zkušenosti hry není žádných "jen" a "pouze" relativizujících jsoucno vů i č po­ myslu ně jak é absolutní skuteč nosti . Nebo lépe: ono "jen" a "pouze" hry není skeptickou rezignací, výrokem o nesmyslnos­ ti všeho, ale radostnou zvě st í o smysluplnosti jsoucna, zje­ vujícího se ve hravé svobodě "jen tak". V á ž n o s t je mírou pravdy pouze v gravitač ní m poli "ducha tíže" ­ vlád­ ce svě a t objektivity: v oblasti upadlosti, padání /"na nižší energetickou hladinu"/ musí být vše jsoucí svázáno kauzálními ř etě zci , zavě šen o na př íč inách , dů vodech , úč elec h a jiných formách hokynář skéh o koeficientu, musí být závazné! Jen z hlediska objektivity lze vážnost, závažnost a závaznost ztotožň ova t s opravdovostí! Není však tomu tak ve svě tl e hry, v níž bytí zakoušíme jako plnost života a vě domí , jako ně co , co není cizí, "objektivní", ale ně co , co je radikálně vlastní, s u b j e k t i v n í . Ve svě tl e hry je skuteč nos t subjek­ tivitou: v á h a v ní není hodnotou a nemů e ž být mírou bytí: svě tl o neváží! Kritériem bytí je ve svě tl e hry naopak l e h ­ k o s t , projevující se jako svoboda, zábavnost, radost! Kritériem pravdy je proto v z n e š e n o s t ­ opak vážnosti! V př ekypujíc í hojnosti /superabundanci/ bytí, jíž

namoč ený m zrním, syrovým masem, beze vší př íprav y i soli, syro­ vými vejci, syrovou zeleninou a ovocem, zdráv jsa při tom merveileusně. Nemocen nebyl jsem nikdy, ale malič kost i jako rýma, zuby zlobívaly ně kdy ; bě he m po­ sledního roku neměl však nejmen­ ší indispozice, ­ jedinou boles­ tí tlač en í bot. Blahoslavený al­ kohol má velký podíl na tomto ideálním zdraví tě la ; jinak ovšem po dlouhém jeho abusu stane se č lově k pitomý jako psychiatr; ale.to je právě dob­ ř , e hloupost je zdravá, ­ Dobrý podíl na toi^ že žiji a takto si smím vést, má ovšem i můj dobrý daimon. Zdá se, že mne chce v tomto snu ještě delší dobu udržet, ač v podstatě vše do­ vršeno. Jsem zimní strom: v hlavním hotový; patře na vše myslím, že Pravů e l chce jej zde ještě obalit poně ku d listy, kvě ty , plody. N á s t i n f i l o s o f i e . Je stejně jednoduchá a jednotná, jako vnitř í n vývoj, jako život vně jší . S p o č í vá z c e ­ l a ve: J s e m A b s o 1 u t n 1 . /S/; sive v Božím Stavu. ­ Všechny další mé the­ se jsou jen konsekvencemi S.; př edevším : pravdou je to? co kdykoli pravdou míti Chci, S. je posledním l o g i c ­ kým resultátem myšlení a jest, ono jen, odstraně ní m do­

177+ 

je Hra zjevující, př ekrač ujíc í sama sebe /odtud její nad­byteč­ nost a z­byteč nost/ , není koneč é n míry: místo mírnosti, smíř­ livosti má zde místo nesmírnost, místo opatrnosti odvaha. ­ V ontologickém ř ád u Hry již nelze Moudrost ztotožň ova t s opatr­ ností a zdrženlivostí, s oním MÉDEN AGAN /nič eh o př íliš! / an­ tických mudrců, kteří chtě i l vě dě,tjak se to se svě te m má, aby se v něm mohli zabydlet! Filo­sofia Ladislava Klímy je spíše láskou k Moudrosti Boží, k té, která "byla ustanovena př d e po­ č átkem , prve než byla země, když ještě nebylo propastí" /Př ísl . 8,23­24/, která "si stále hraje př d e Bohem i na okršlku země" a jejíž "rozkoše jsou se syny lidskými /v.30­31/. "Blažený, kdo jí naslouchá" /v, 34/ ­ tj, ten, kdo sebe nesty­ lizuje do "moudrosti" podle svých př edsta v a své zkušenosti, ale kdo v hlase Moudrosti samé zaslechne echo základů vší zkušenosti, které se ozývá ve vzpomínkách na zkušenost dě tsk é hry, v níž pů vodně , bezprostř edn ě bylo zakoušeno, uskuteč ň ová ­ no vlastní bytí. Moudrost Boží není moudrostí tohoto, našeho /tj. objektivního/ svě a t ­ její hlas volá ke vzpomínce na zku­ šenost, jež zde byla dř íve , než povstala má koneč nos t a má př d e stava "tohoto svě ta" , kdy ještě nebylo propasti mezi mnou a svě tem , mezi vě domí m a jsoucnem, mezi subjektivitou a objek­ tivitou ­ mezi hrou a vážností! V nejpů vodně í jš dě tsk é hře /k níž náleží i hra sebeutvář en í poč atéh o zárodku/ spoč íval y poznávání a život v prostém, bezstarostném, dů vě ř m ivé hraní si na svět ­ v suverénní božské hře kosmogonie, kdy jev a jsoucno, vě cnos t a tě o l byly bezprostř edn ě sjednoceny v životě významu, udíleném a vtě lované m hrající si Vů lí , zjevující se ve vě domí .

1 7 8 + 

savadní fundamentální nejisto­ ty, př ekonání m skepse, Nad­ pravdou; a nejvyšším poznat­ kem, jenž je zároveň nejsub­ j  jektivnijším praktickým sta­ j vem ­ : Co je "pravda"? Odů vodně nost, I Dů vod , má­li být dů vodem , mu­ sí mít zase dů vod , ten zase svůj atd. in infinitum, ­ t.j, na konec není vů be c dů vodu , vše, nepodepř eno , kašparsky visí ve vzduchu, a pravda uká­» že se lží. Tot k o n t r a ­ d i k c e ; a kontradikcí končí vše. Všechny základní these smě šn ě si odporují. "Jsoucno je causa sui": "Proč mlč íš , Mař ko? " "Proto". "Jsoucno neexistuje": smrad nesmrdí. "Existuje jen apa­ rentní jsoucno": suchá voda, "Vím jen, že nic nevím": tedy to nevím. "Vše je klam": tedy klame tato vě a t = není vše klam, "Pravda je v pocitu; nebo v mystickém mimorozumo­ vém poznání": jelikož však tyto these jsou naprosto rozu­ mové, lžou. "Poně vad ž tedy vše si odporuje, je pravdou de­ nique ­ kontradikce": tedy od­ poruje si i tato these, t.j, je lží. ­ Vše se rodí mrtvé,_ vyvrácené, vše je pravdy stej­ ně vzdáleno. Nutná konsekven­ ce, kterou si z této př íšern é skuteč nost i vyvodit musí kaž­ dý č istý j nad "praktickými" potř ebami , nad "životem" sto­

Tato pů vodn í zkušenost není ani mýtickou př edstavou. , ani speku­ lativním postulátem: je prostě v z p o m í n k o u , zkuše­ ností vlastní každému z nás. Tato zkušenost je nám ostatně na­ bízena stále, v každé hř , e jíž se plně a opravdově /svátostně/ otevíráme, jsme­li ovšem schopni a hodni takové dů vě řé iv bez­ starostnosti, tj. není­li to pod naši dů stojnos t a nejsme­li na to již př íli š vzdě laní , zkušení a stař ! í Tak zkušenost nejhlubší ­ primordiální vzpomínka, zkušenost nejbozprostř edně í jš ­ život a vě domí , a koneč ě n zkušenost nejbanálně jš í ­ pouhá, obyč ejn á hra, všechny zpř ítomň í uj ta­ jemství, jež zjevila Klímova filosofie a jsou tak klíč m e k jejímu pochopení. Aby nám Klímův svět vystoupil př d e oč im a celý, boze zbytku /a nikoliv jen jako námi vybraná hrst líbi­ vých stř ípků,/ve vší ontologické opravdovosti, naléhavosti, smysluplnosti, je tř eb a oč isty . Tato oč ist a by mě l a spoč íva t v dů sledné m př ekonán í př edsudk u objektivity, který nás odci­ zuje bezprostř edním u zakoušení a prožívání vlastní subjektivi­ ty a tím znemožň uj e plný prožitek hry a slavnosti jako zkuše­ ností subjektivity svě ta . Nejde však o ně jak é odkrytí "pole subjektivity", nebo o subjektivitu jako č istý , transeendentál­ ní postulát a východisko! Jde o znovunalezení schopnosti bez­ prostř edn ě prožívat vlastní .subjektivitu, které není ně jaký m /objektivním/ polem či schopností, ale je n á,m'i , zjevuje pů vodn í "jsem, jsme" první osoby! Jako subjektivita však nejsem pouze myšlením a vnímáním, ale také ­ a př edevší m ­ tě lem , ci­ tem, vů lí , zkušeností, vzpomínkou atd. Jádrem subjektivity není reflexe, ale svoboda a radost; reflexe je pouze jedním

jící, t. j. t e p r v e fi­ losofický duch: je, i prak­ t i c k y , zcela lhostejno, je­li tvrzení logické nebo absurdní, protože logika je nelogická, beze smyslu smysl, protože mezi pravdou a absur­ ditou zmizel kaŁdý rozdíl. Vyšel jsem, ­ dnes se smíchem, vážně kdysi, z kritiky pojmu pravda. Směl jsem? Bylo to o­ dů vodně ? noStejně odů vodněon je, vyjiti z prathese: vrabec je zelenina, jako z these: existuji. T u t o však, ­ nehledě k její, komicky ze vzduchu vzaté, hrubě animální lživosti, př edcház í č asověi smyslově: hledám smysl svě ta . Avšak ­ jak jsem k ní př išel ? vím, že existuje smysl? svě ? t spojitost mezi obojím? a že se má hledat? Ale př edcházel a otáz­ ka: co chce filosofie? Ale, k č ertu , co je to ta filoso­ fie? na stoznač né m slovíč u k basovat má vše? Ne ­ první po­ situm : co vů be c chci? Ne! o co vů be c jde? Ale proč by mě o l o ně o c jít?... Tedy co tu zá obludné praX, ­ je­li tu ­ tu... Atd. Ř esultát , že nedr­ žím na konec vů be c nic, ­ ba ani to ne; že je tu jen jakási ne­ snesitelná, šílená, duává, bahnitá díra jako jakási věc o sobě; svět změ ni l se ve vě č ­ ně otevř enou , hnisající ránu. Potíž roste však ještě tím, že

179+ 

z nesč etnýc h projevů této svobody. Subjektivita je totožná s pro žíváním svobodného života jejích obsahů; toto prožívání, zpř ­ í tomň ován í je zintenzivň ován o spíš hrou a hravými stránkami naše­ ho prožívání, než sebeuvě domování m a reflexivním myšlením. Př í ­ tomnost subjektivity nemá povahu jevícího se jsoucna, ale zje­ vujícího se b y t í s "cogito" je př edevší m a radikálně "sum", nikoliv partikulární obsah mého vě domí , dokazující mou existen­ ci! Takové subjektivita, osvobozená od referenč níh o rámce objek­ tivity, je tím, co staří nazývali d u š í . Tento pojem v pů­ vodním výzhamu vypovídal o ontologické subjektivitě, tj. subjek­ tivitě jako nekoneč né , vě č , nénedě liteln é a neohranič ené . Duše je př edevší m duši svě ta , duší universální /PSÝCHÉ TÚ KOSMŮ, TÓ HOLÚ, tj. anima mundi/! Jejím jevištěm je vě domí . Duše však ne­ ní ně co , co se teprve ve vě domí , v mém vě dom í jeví, nýbrž co je cele tímto jevením a co je plně př ítomn o ve svých projevech: "esse est percipi" /Býti je býti vnímán/ ř ík á Berkeley, jehož se Klíma dovolává. Oč isti t subjektivitu od př edsudk u objektivi­ ty znamená pochopit právě toto! Znovunalezení svě a t subjektivity nám opět otevírá svět magie a pohádek, svět oživlý ­ ne naplně ý n jsoucny, ale zabydlený mluvícími bytostmi, tj. takovými, jež svým bytím sdě luj i svůj smysl a sdílejí společ ý n smysl s námi. /Toto byl samozř ejm ý svět našeho dě tství , dokud nebyl odkázán z hlediska př edsudk u objektivity do oblasti "pouze subjektivních" př edsta v a iluzí!/ Oč istn é znovunalezení subjektivity je právě oním "nalezením" duše, o ně ž m mluví Písmo jako o vykoupení, vysvobození. Až budeme vysvobozeni ode vší objektivity jako nevyhnutelný da­ nosti, od fatality zákonů tíže a hokynář skéh o koeficientu, 180+ 

nemoha být bez pevné pů dy , Jis­ toty, ­ jež je totéž, co Sou­ verainneta, nemohl bych jí po­ tř ebovat , protože je otroctvím a smrtí ­ opakem souverainne­ ty; a že potř ebuj e vě č u no Ne­ jistotu, podmínku souverainne­ ty, udusil bych se v ni, nemít vě č u noJistotu. Musím mít svě , t který by byl absolutní Jistotou a^absolutní Nejisto­ tou zároveň ­ proti principu contradictionis... Ale co zde možno ještě ztratit? Bě ž í o problém problémů, bez jehož rozluště í n je vše méně než nic, svět nejstrašně jš í pessimum. Pro nedostatek místa mohu zde podat jen ně kter é resultáty svého pochodu, malé jen rozve­ dení náznaků v Traktátech a Diktátech, str. př edposledn í a poslední. Nutně ř ekn e si teS č lově:k "Budu dě lat , co budu chtít, vždyt je všechno jedno. Libo­ volně ponovat cokoli jako prv­ ní jistotu. Je tovsice akt zoufalství, ale at už! Aspoň dosadím na místo intelektu faě conového ­ "vů li" . A teči co př irozeně jší , jjež že prvním verdiktem vů e l bude statuovat jako Jistotu ­ sebe samu: P r a v d o u je t o , ­ b u d i ž to, co v ž d y k á ž u , aby jí b y l o . . . Není zde koneč ě n spása? Omámí zprvu ta­ to myšlenka ­ blízká Nejvyšší­ mu, hned však zasyčí to vě č : né "Mrtvě narozena, pouhou svou

budou zde opět vě ci , tytéž vě i c ­ ale nikoliv již jako pouhé př edměytnšeho vnímání a zacházení: bytí tě cht o jsoucen bude v jejich jevu plně př ítomno , budou jevením závažným, podstat­ ným /wesentlich/ ­ budou b y t o s t m i /Wesen/, Tehdy také každá "danost" se stane skuteč ě n d á v a n o u , d a r e m , tedy ně čmí zdarma, bez zásluhy a bez povinnosti, svobodnou, obohacující nabídkou, setkáním, př íležitost í k hraní! ­ Nelí­ č ím e vysně ý n svě : t je to svět našeho vnímání, myšlení, ř eč,i svět našeho zde a nyní, svět h r y , pokud a dokud tomu vše­ mu nepodkládám žádnou objektivitu a ani nic za objektivitu ne­ pokládám. Proto mů e ž Klíma označ t i subjektivitu, tj. duši za vě­ d o m í , za EGO. Odtud se nám též Klímovo svě dectv í i ve svých nejextrémně jšíc h podobách jeví jako stř ízliv á samozř ej ­ most, jeho "ludibrionismus" a "egosolismus" jako př ísn á ontolo­ gie v silném slova smyslu. Je to však ontolo/qe subjektivity. tj. zjevení př ekypujícího , př etékajícího , sebepř ekrač ujícíh o bytí ­ našeho bytí. Tímto naším konkrétním prožitkem bytí mu­ síme Klímovu ontologii chápat, nikoliv ji pomě ř ova t ně jako u naší objektivní p ř e d s t a v ou o jsoucnu! Jen ve svě tl e živého bytí, ve svě tl e "jsem" a nikoliv "jest" lze pochopit Klímův egosolismus jako deoesenci, ono tajemné "S", kterým tento, myslitel ve svých denících označ uj e nevýslovnou totož­ nost vě dom í s duší, se svě tem , s Bohem. Výrok "jsem Bů " h nelze transformovat na slabomyslné tvrzení, že Ladislav Klíma je Bůh ­ a to proto, že podobná transformace je př ípustn á /lo­ gická/ pouze v rámci ontologie objektivity, tj. pouze ve vý­

existencí vyvrácena, nebot ten­ to diktát vů e l je stále logic­ kým sive alogickým soudem". ­ Hebot duch lidský, otrocký a klaně jíc í se od poč átku , vidí až dotud v okovech logiky, pravdivosti svého Pána, Boha. V zoufalství si tea ř ekne : ne­ vloudil se do mých soudů př ec e jen fatální omyl?... Obrací vše sem tam, zkoumá všechny possi­ bility, ­ až vzejde myšlenka: Má these v s k u t k u že ­ vyvrácena? Svou identitou s o­ pakem svým ovšem, ale není opakem tohoto opaku zas resti­ tuována? a zas vyvrácena a zase vztýč en a ­ in infinitum? Nelze mluvit tedy ani.o vyvrácení, ani o dokázání. Logické soudy nic n e v y v r a c e j í , nic n e d o k a z u j í , qsou m i m o obojí. Myšlení je mimo p r a v d u a lež. Je V e r t i u m . Jaké? Pů a d pode mnou zmizela. Není jiného závě u r než: to ter­ tium je c o k o l i , je q u o d l i b e t , je Všemož­ né; ně co , s č m í mohu č init , co c h c i , ­ plasma mé jen ­ hrač ka , h ř í č k .a ­ Komplement Hř íčyk je Hrající si; celek Hra. Myšlení s i v e vše je H r o u s i v e sou­ verainním Rozkaováním. J e s t jen H r a , s i v e má H r a . Tato these však, z vnitř u k neodvozeně skuteč­ nostně vidě na , zní: Jsem abso­

181+ 

r oc í c h  o  j s ouc ne c h  j ako  obj e kt e c h.   Avš a k  pr o  pa na   Kl í mu  j a kož ­ t o  j s ouc no  ne j e nž e   ne pl a t í ,   že   j e s t   Bohe m,   al e   ani   o  Bohu  n e ­ pl a t í   ž á dné   " j e s t " ,   pr ot ož e   pr á vě   ne ní   j s ouc ne m;   z   hl e di s ka   př e ds udku  obj e kt i vi t y  j e   t e dy  pr a vdi vý  výr ok  " Bůh  ne ní " ,   pr o­ t ož e   ne vyhovuj e   obj e kt i vní m  kr i t é r i í m  e xi s t e nc e   ­   j e nomž e   v  t a kové m  boha pr á z dné m  s vě t ě,   s vě tě   obj e kt i vní   r e a l i t y  ne má   pa k,   j a k  j s me   vi dě l i,   mí s t o  a ni   ž á dné   j á ;   c ož   opě t   ne ní   ž á dný  a bs t r a kt ní   f i l os of i c ký  z á vě r,   al e   pr os t á   kons t a t a c e   hi s t or i c ké   r e t r os pe kt i vy  vývoj e   od  poč á t ku  novově ku  k  pot l a č ová ní   s vé byt ­ nos t i   č l ově ak  v  s ouč a s nos t il   Ve   s vě t le   s ubj e kt i vi t y,   popí r a j í c í   a   r oz pt yl uj í c í   t e mnot u  obj e kt i vi t y,   l z e   por oz umě t   Kl í movu  vá š ni vé mu  popí r á ní   pr a vdy  / r oz umě j:   obj e kt i vní ,   ne z á vi s l é   n a   ná s ,   pr a vdy  s a my  o  s obě /,   popí r á ní   l ogi ky  / t j .   vě č né ,   a bs ol ut ní ,   na de   vš í m  s t oj í c í   pl a t ­ nos t i   j e j í c h  nor e m/ ,   j e ho  odmí t á ní   s vě t a,   hmot y  a   j s ouc nos t i   / Kl í movy  výr a z y  pr o  obj e kt i vní   r e a l i t u/ ,   a   l z e   př i j mout   j e ho  t vr z e ní ,   že   j de   o  s mě š né,   ne s mys l né ,   s e be vyvr a c e j í c í   s e   pr o­ t i ml uvy.   Al e   j e n  ve   s vě t le   s ubj e kt i vi t y!   Na dě je   n a   por oz umě ní   s e   hr out í ,   opus t í me ­ l i   s ubj e kt i vi t u  j a ko  ž i t ou  z kuš e nos t   " j s e m"   a   z a l ož í me ­ l i   Kl í movy  výr oky  t ypu  " ne ní   j s ouc no"   na   pouhé   l ogi c   ké   ne ga c i ,   po  ní ž   z bude   nons e ns :   " obj e kt i vní   ni c ot a " ;   ve dl e   ni   ná m  pa k  z bývá   dr uhý  nons e ns :   s ubj e kt i vi t a   j a ko  j e di ná   " ob­ j e kt i vní   r e a l i t a " ! ! !   ­   Zde   j s ou  vs kut ku  s a mot né   Kl í movy  v ý ­ r oky  č a s to  z a vá dě j í c í:   a l e   ani   on,   a ni   my  ne má me   ne ž   t e nt o  j a ­ f c yk,  j a z yk  obj e kt i vi t y,   j i mž   s e   s na ž í me   vs t oupi t   n a   pů du   n e ­ vys l ovi t e l né ho .   Př i   z dů r a z ň ováí n  ž i vé   z kuš e nos t i   " j s e m"   j a ko  výc hodi s ka  

182+ 

l ut ní   Lude ns ,   t .   j .   J s e m    !   a b s o l u t n í   .   ­ ­   Te dy: " Pr a vda " ,   " J i s t ot a " ,   t í m  o d ­ byt y  j a ko  me t a f ys i c ké   Pa ni ;   vyká z á ny  n a   s ubor di nova nou  r o­ l i   ma l ýc h  r e l a c í ,   n a   ř e t í z ky  ne   už   n a   r uc e ,   al e   v  r uc e   I m­ pe r a nt i s ,   Lude nt i s ,   j i mi ž   di ­ r i gová ny  vě c i č y k s i ve   myš l e nky,   N a d ř a d ě n  j i m  poj e m  Hr y.   Na   ka ž dou  ­   ovš e m  hl uboc e   myš l e nou  ot á z ku:   J e   t o  pr a vda ?   l e ž ?   nut no  vž dy  gr a ndi os ně   odpo­ vě dě : t  j e   t o  H r a !   vš t í pi t   s i ,   že   poj e m  Hr a   j e   ne podmí ­ ně n  t ě mi to  dvě m a   s vými   s l uhy,   že   z a   vš e c h  okol nos t í   obs t oj i   s á m  o  s obě .   Ve l ká   r e vol uc e   v  noe t i c e . . . ;   a e ony  budou  nut ­ ný  k  odna vyknut í   poj mu  a bs o­ l ut ní   pr a vdy,   t ohot o  s t r a š né ho  a bus u  " pr a vdy  r e a l t i vní " ,   po­ dr uha ,   z ba bě le   a   z   b  y  t   e   č ­ n  ě   kdys   povýš e né ho  na   Ca e s a ­ r a .   B ů h  j e   vl á dc e ,   ne   l o­ gi ka ,   ­   r a r á š e k  pos a z e ný  ne j ­ f a t a l ně j š í m ,   l udi br i s t ní m  qui   pr o  quo  na   pr e s t ol   J e ho.   St a r é   z a s yč e ní:   " t vá   t vr z e ní   j s ou  vyvr á c e na   už   s vým  pos t a ve ní m"   ­   z t r á c í   t u  s mys l :   t ečí   j e   vyvr á c e ní   " vyvr á c e no" .   The s e   " Vš e   j e   má   s ouve r a i nní   Hr a "   qe   mi mo  pr a vdi vos t   a   l ž i vos t   ­   j e   s a ma   j e n  Hr ou,   pr i ma r i um,   Bůh  be z   koř e nů  a   z á kl a dů  a   ohr ož e "   nos t i   a   ne př á t e l,   ­   vš e c hny  út oky  pr ot i   ní   vpl ynou  j e n,   ví t á ny,   do  j e j í ho  moř e,   t ř e ba  

k pochopení Klímovy ontologie ­subjektivity se však vystavujeme riziku jistého nedorozumě ní : mohl by vzniknout dojem, že jde o výzvu k jakési introspekci, tedy k sebeanalýze, omezené na zkoumání obsahů vě domí . Je­li tím myšlena zpř edmě tň ujíc í re­ flexe na obsahy našeho vlastního "nitra", pak má taková intro­ spekce s výzvou k znovunalezení subjektivity jen málo společ­ ného: takový postup se vztahuje opět k objektivnímu poznáni jako vzoru "př ísn é vě dy" . Avšak i tehdy, máme­li na mysli skuteč é n žité zpř ítomněín naší niternosti, je "introspekce" jen jednou z poloh, v nichž mů žem e subjektivitu odhalit. Ta­ kové zjevení v sebeoč ištován í mů e ž nastat zcela mimo sféru "psychiky". Chceme to osvě tli t poukazem na zjevování subjek­ tivity poznávaného jsoucna v samotném lů ě n př írodově , dy zejmé­ na fyziky, jehož jsme v dnešní době svě dky . Novově á k vě da , jak víme, se konstituovala právě na př edpoklad u objektivní reality, tj. př edstav y skuteč nost i jako inertní pasivity hmot­ ných jsoucen vně jšn ě se př emísť ujícíc h navzájem vně jší m pohy­ bem, jež zaujímají prostor a trvají tak a nejinak, nezávisle na samotném procesu poznání; na této nezávislosti, objektivitě existence zkoumaného jsoucna spoč íva l ideál objektivního po­ znáni. A právě na tento ideál objektivity však př írodověad v našem století postupně resignuje. Př edn ě hmota sama již ne­ ní pasivní inercií, ale ukázala se svébytně se projevující aktivitou, jako č ist ý pohyb a změ na : př edstav u rozprostraně nýc h temných mas ­ objektů spojených v mechanismy nahradila př edsta ­ va vlně ní , pole. Dále: je př ím o vě decký m postulátem, že o jsouc nu jako př edměut poznání má smysl hovoř t i jen potud, pokud se

huč el y sebe strašákovitě ji . Do nekoneč nýc h zde detailů pouš­ tět se nemožno. V thesi té dochází duch koneč­ ně plného uspokojení. Proč? Kuriosní: že našel v ni Jisto­ tu, Pravdu, Odů vodně nost . Jen pomocí dř ívě jšíh o popř en í je­ jich. Výsledék tento, jindy smě šný , nyní nejen že je lhos­ tejný ­ odpor už nevyvrací, ale affirmuje Hru, jsa právě s jejím karakterem v neobyč ej ­ ně krásném souhlasu ­ odpor je nezbytné ingrediens Hry. Tečí mohu hravě ř íci , že nalezena ve Hře absolutní Jistota, a z á r o v e ň ponovat př edpo ­ klad její: absolutní Nejistotu; a zdá­li se mně, z logického zvyku, že jsem př ec e jen tís­ ně n , každý okamžik mohu hladce vklouznout do bezpeč néh o př ­ í stavu: co pravda, co nepravda!: H r a to je! a nastane Jistota, s jejíhož hř bet u mohu zcela libovolně komandovat vě čénNejistotě, co chci. Uve­ denéhovpostulátu: aby svět byl zároveň Jistotou a Naprostou Nejistotou, t í m d o s a ­ ž e n o , a svět se stal do­ konalým. Všechny útoky, mnou proti to­ muto resultátu prudce Vgd en é vždy smě šh ě ztroskotaly. Zovu jej Metalogismem ­ hlavní jeho podstatu Imperatismem ­ : krajním negováním logiky, prav­

183+ 

j e v í , pokud se mů e ž stát př edmě m te pozorování, mě ř í en atd. Pro vě u d neplatí žádné "an sich": nic zásadně nepozorova­ telné neexistuje! To však znamená, že ve vě decké m př ístup u k svě u t byl vidy už zahrnut dlouho nevyslovený př edpoklad , že bytí je totžné se schopností projevu, tj. že jsoucno je ve svém projevu plně př ítomn o 1 Jeho poznatelnost vypovídá o jeho vlastnostech! Ukázalo se však, že to, jak se jsoucno jeví ­ a tedy jaké jest ­ záleží na způ sob u našeho př ístupu : výchozí porozumě ní , metodu pozorování a mě ř ení , použitý matematický aparát a způ so b interpretace n e l z e od pozorovaného jevu oddě lit ! Tak i vě a d postupně nahlíží, že bytí jsoucna spoč ív á v jevení, toto jevení je výrazem jak aktivity poznávaného, tak aktivity poznávajícího! Vě deck ý poznatek má tudíž neoddě litel ­ nou "subjektivní" komponentu. Vě deck é poznání není tudíž su­ chou konstatací, odkrýváním, jaká skuteč nos t sama o sobě je, jak nám to líčí ideál objektivní vě dy . I vě deck é poznání spo­ č ív á v partnerském, vzájemném setkání se skuteč ností , má spíše povahu hry, je "dobrodružstvím poznání". Toto tušení o sounále žitosti subjektivity a svě ta , o jednotě bytí, jeveni, pozorová ní a rozumě í n sc zrodilo z lů a n samotné objektivní vě dy . To proto, že si sama postupně zvyká provádět vlastní oč istu : uznává, že není absolutní, bez př edpokladů , jak re domnívala, a snaží se tyto svoje základy, východiska, svou podmíně nos t a omezenost brát na sebe. ­ Lze tedy hovoř t i o oč ist ě samotného vě deckéh o poznáni, oč istě , v niž se také zjevuje ontologická zkušenost subjektivity. Př ito m se toto vše dě e j celé "ve svě tě " a nemá co č ini t s introspekcí, s nitrem individuálního 188+ 

dy, jistoty cestou logickou dojde se, sublimně ludibrijně, ! !k logice vyšší, ne Již alogic­ ké, k Nadpravdě, Nadjistotě. Vyvrácením Hry by bylo, kdyby nebyla ně čmíextremně kompliko­ vané groteskním. ­ "Vesměs so­ fismata, pojmové kejklíř ství , které nemá se životem nic spo­ leč ného " ­ ř ekn e se dnes o­ becně: ­ mně teprve z d e za­ č ín á Život a vážnost a pravá moudrost. ­ ... Mimo mé vě dom í neexistuje nic; jsem Jediné a Vše; Egosolismus, Egodeismus. Je nutným dů sled ­ kem, ­ i př edpoklade m ­, Abso­ lutnosti: plyne hladce z toho, co jediné pevno: z mé Nadjisto­ ty: S. I s nižších hledisek vše má pro sebe, vyjma jedině otrockou zbabě los t ­: já, ­ "mé já" je pleonasmus, jako "tvé já", "jejich já" blbost ­, je jediné datum, a je "aspoň" nevě deck é klást mimo ně, ­ bez nutnosti, jíž zde je méně než kdekoli jinde, ně jak é dom­ ně losti... ; ale jak nezmě rn á je č istot a lidského ducha, možno se na egosolismu ohromu­ jícím způ sobe m př esvě dč it.. . Spadá cele nebo z č ást i v jed­ no s pojmy jsoucnost, vě domí , vů le , cena, síla, já. Je tím nejsvů dně jší m a nejbožště jším , ­ dostateč ý n dů vod , aby animál­ kové mě i l z ně o h strach jako ze Satana, Smrti, Volnosti a

vě domí * Tato krátká zmínka o př ekonáván í př edsudk u objektivity ve vě­ dě má př edevší m sloužit jako ilustrace k pochopení, Se subjekti­ vita, o které zde hovoř íme , není totožná s individuální psychi­ kou. Avšak domníváme, se, že tento proces v souč axn é vě ě d má hlubší souvislost s Klímovým gigantským úsilím o vyjádř en í zku­ šenosti bytí jako vě dom í Já a o dů sledn é žití v jednotě s touto zkušeností. Klímova filosofie je tak prvním plným zjevením nastá­ vající události v dě jinác h Bytí, jejímž je transformace vě y d pro­ jevem. Vě a d vždy platila za nejsilně jš í baštu objektivistické on­ tologie a je nejpádně jší m argumentem pro př edsude k objektivity. Nyní se však sama stala jevištěm problematizace tohoto př edsud ­ ku: základ novově é k metafyziky praská ve švech! Událost smrti Boha, kterou tato metafyzika vě decko u a technickou civilizací do­ vršila, je tak záhy následována Jeho zmrtvýchvstáním. Zatím se však souč asn á evropská filosofie, hluchá k této události, snaží sama vyprostit alespoň č lověakze zajetí objektivního jsoucna úpornou resuscitací jeho "transcendentální subjektivity", vyme­ zuje jeho "pobytovost" vů i č "pouze výskytovému jsoucnu", tahá ho za pač es y z tmelu anonymní objektivity do "existence", na níž č lověukzjednává monopol /!/ a odívá ho abstraktní dů stojnost í humanity, vybavené abstraktními právy ­ za výsmě šnéh o smíchu vládců tohoto svě ta . V konfrontaci se souč asno u filosofickou an­ tropologií neváhám Klímu označ t i právě za apoštola ­ svě dk a a hlasatele vzkř íšen i Boha samotného a z vlastních sil! /V této perspektivě se nám též osmyslní jeho pohrdání č lově m ke a lids* tvém na jedné straně a jeho záj em o duši, národ, př írodu , vesmír

ostatních nádherných vě cí . Č i ­ ní teprve možným vyvrcholení temného dosud S. v Deoessenci, skuteč é n bytí Bohem, již zde, dokonale, qualitativně, tř eb a ne dosud quantitativně. Vše zř ízen o jen ad maximám Dei gloriam: vrchol kladu, optimismu. ­ Vše jen tvárným tě ste m rukou Božích, ­ pro po­ divuplný fakt kontradikcionis­ mu. Jsoucnost redukovatelna na Boha, Bůh je prius, onen korrelát pravdy posterius, hle­ dání dů kazůBoží existence absurdní. Substantia cogitans neboli vě­ domí uveditelna na ideální plasma pro Všemoc, ­ Bůh je jen Svým plasmatem! Stálost ­ na uchopitelnost plasmatu, lo­ gika, kausalita, pravda na otě e ž Boha. Cas a prostor jsou jen chtě ný m znekoneč ně m ní ato­ mu, zvaného př ítomnost , a ato­ mu, t. zv. hmotného, nekoneč­ nost jen Bů , h viděn ze zadu... ­ fině touc í č innos t Boží mů e ž být jen Hrou; Hra = Souverain­ nost, vážnost dcerou penie, ­ en passant, vše, co mů e ž proti mně zdvihnouti hlavu, jest je­ jí dcerou. K umožně í n toho, jak vyvozeno, je myšlení mimo prav­ du a lež: míč em.. . Hra však ne­ myslitelná beze Smíchu: plai­ santerií, šklebů, posmě chu , šaškovin: svět je bouffonerie; poznat žert na dně každého je­ vu znamená teprve uzř ít i jeho

1 85 

na straně druhé// Ladislav Klíma svým dílem svě dč í o tom, že okovy objektivity a zákonitosti již dávno praskly, že vládce tohoto svě­ ta je již odsouzen, svět vykoupen, zbaven živoř en í koneč néh o trvá­ ní a př ivede n do svobody př ekypujíc í hodnoty bytí ­ Života vě č ­ né ho. ­ Co na tom, že lidstvu tato kosmická skuteč nos t dosud "nedo­ šla", že lidé mají oči a g.evidí, mají uši a neslyší, protože chtě­ jí vládnout a nechtě í j být svobodní, chtě í j být manipulováni, aby nemuseli být sami sebou, že nechtě í j být vyvedeni z otroctví spo­ kojené zajiště nost i egyptských hrnců objektivity do zodpově dn é své­ bytnosti živé subjektivity? Nedávno byla vyslovena otázka, zda vů be c lidstvo stačí př ipra ­ vit svou př ipravenos t k př ípadn é boží záchraně, ­ Jak by mohlo snést Klímovu radostnou zvě st , že tato záchrana, spása, kterou se lidstvo musí teprve uč t i oč ekávat , aby ji poznalo, kdyby př išla , je již dávno zde? ­ Proto musí Ladislav Klíma zů sta t neznámý, být bezvýznamným, okrajovým zjevem evropského myšlení, v nenápadném podnájmu malého národa v srdci Evropy. ­ Vždyč život spoč ív á př ec e v sebezáchově, v úspě šnost i trvání. Všechny radostné zvě st i mají však tu smů lu , že tvrdošíjně hlásají opak, Co na tom ­ quieta non movere... Requiescat in pace, on, jeho dílo i jeho tě lesn é pozů ­ s tatky, v nenápadnosti, v zapomně ní , v podnájmu... V Praze na_Malvazinkách, na hř bitově při levém okraji hlavní cesty sa kostelem, na hrobě v poř ad í sedmém, jehož náhrobek nese jméno Marie Švagrovcové a č len ů rodiny Lososovy, lze spatř t i mra­ morovou knihu s nápisem FILOSOF

1 86 

teprve Boží podstatu ­ divi­ na comoedia je pleonasmus, komedie vyšší nad tragedii, dceru penie. Tuto stránku své filosofie zovu ludibris­ mus; protože slovo to značí zároveň hř íčuk a šaškovství. ­ Aby byla Hra nejsublim­ $ě jš í a nejmagič tě jŠí , umož­ ň uj í efforencence metalogis­ mu, Umbrismus a Féerismus. Umbrismus, tento jedině mys­ litelný nxhilismus, je ultra­ abstraktní, jen v pojmových stínech tanč íc í aspekt svě­ ta, jenž neguje a vesele prakticky ignoruje každou, i nejideově jší , destilova­ nou existenci, jemuž jest jedinou, stínově stínovou jakousi — , zde scházejí slo­ va i symboly, smysl ­ , d o d r ž e n í a kon­ s e n s u s S m y s l u , ­ hloub: souverainní posluš­ nost myšlenek. Smě e j se nad­ souverainně pouhé otázce po immortalité, po jsoucnosti jiných já, ­ "což existuju t e d ? což existuje já? Nesmím být ostouzen ze "so­ lipsismu"... Př ístupn ý téměř jen tušením, "země, po níž chodí bohově "­ : nekoneč ně ­ krát do vě č nost i destilován, vede, teprve skuteč ý n Duch, proti hibridu z hmoty a ducha, jímž byl duch dosud, teprve k nejohromně jší m výbojů , m ale i k nepř edstaviteln é Bo­ ží Lhostejnosti...­ Féerismus,

... Requiescat in pace!... In saecula saeculorum, na vě y k vě ků ! Věk se totiž ř ekn e latinsky saeculum, což zároveň též znamená století a svě . t Takové jedno saeculum saeculi, věk svě ta , se obrátilo. ...Still dreht sich die Welt, unsichtbar dreht sie sich... V Praze, na Dušič y k L.P. 1978

spektrismus: vlastní Cena spoč ­ í vá v "Kráse", t. j. Zář , i ­ neb i jen vzdáleném vyzař ován í ­ Bo­ žím. Krása však v Č arovnosti ; č arovnos t ve strašidelnosti, strašidelnost ve jsoucnosti to­ ho, co není, — v kontradikci: kontradikce je zř ídl o veškeré poesie, ­ na př. kouzlo živé vzpomínky, v níž snad tkví kaž­ dá poetič nost , možná celé tajem­ ství hudby, není než mystérium živého mrtvého. Tento svě t­př­í zrak je ideální strašidlo: od­ tud jeho nejvyšší cennost. ­ ­ Co mů e ž chtít ­ Bů ? h Jedině ­ v š e . Tedy dosáhne ve vě č nos ­ ti všeho myslitelného ­ i ne­ myslitelného, ­ na př. je nyní mnou..o Omnismem nazývám tuto panrealiaaci... Bůh chce vše: postač ujíc í glorifikace všeho "zla", at to utrpení nebo špí­ na nebo slabost nebo malost: a vů be c všeho. Bůh se chce centi­ lionkrát jakožto brouč k e udusit ve hnojnici: postač iteln é odby­ ti nízkosti, zvané pessimismus. Jsoucnost neskonalého zla dů ka ­ zem je právě heroického, orgias­ tického, Božího optimismu. ­ Maskeráda "zevního svě ta" , v niž se Mu ve mně teä právě zlíbilo zakuklit, je mně umbristně sot­ va tertiární fikcí, kterou, na rozdíl ode všech filosofií, ny­ ní bezmála už nebudu ani vidě t.. , Má však respektabilní zákonnost a exaktnost, jdoucí až do ato­ mů, protisnovou, protože prosaic­

1 87 

kou, plazíc! se. Nevypoř áda t se s ní nebylo by zrovna velkým neště stím ; lépe uč init i to. Toto vypoř ádá ­ né s realitou, jak ovšem na­ zvána nejvě tš í šalebnost, je "vě da" , ­ lucus a non ­. Má fi­ losofie dovede se, chce­li, vzorně realistický otáč et i ta­ ké zde, v této truhlář sk é díl­ ně, kterou se zlíbilo Bohu vsunout, pro okoř eně , nído skleně néh o zámku na slepičí noze, jímž je Vše.­ Hlavní doktríny této tertiární fikti­ vity:Každá "zevní" "vě " c jest o sobě vě domím, ­ vě dom í su­ perordinováno jsoucnosti ­, "vesmír" jest jen vzájemné pů soben í na sebe mentálních stavů, vyvolávajících mentál­ ní stavy, zvané smyslové vjemy, není otázkou, existují­li pou­ zí duchové,­ jen oni existují; vesmírové dě í n je jen myšlení, ­ "psychický chemismus": to psychikon sloučí se s tím psy­ chikem vždy ve vesmíru, které je mu právě smyslově nejbližší, t.j. nejpř íbuzně jší , prostoro­ vá blízkost jen objektivací jediné reality: logické spoji­ tosti,­ vesmír jen viditelný pochod Vševů le. ­ Nesmrtelnost duše resultuje sama sebou, ostatně je pro ni spousta dů­ kazů i v nižších regionech; tak: pouhá existence "aetheru", ­ č esk y duše; "okultní" zjevy, ­ jako by "skuteč nost " nebyla occultissimum; f a k t u m ,že život jest sen, že tedy enun­ 188+ 

ciace snu, hrubě, zdánlivě proti nesmrtelnosti mluvící, nemají významu; má pokud vím, nová a dů ležit á theorie, nepř ­ i pouště jíc í pohybnosti: že já je vždy tam, kde je znač á n smyslová affinita psychických stavů ­ ne naopak, a že tedy, poně vad ž dostavování se tě cht o affinit ve vě č nost i a nekoneč­ nosti je samozř ejmé , má já je pro vždy garantováno. Uvnitř této celé tertiální fingova­ nosti jsou fingovanosti pod­ vodně jš í a stále podvodně jší , od fysiky př s e právnictví k r e l i g i o s i t e j e ž tvoří vlast­ ní obsah kultury . i filoso­ fie... ­ A e t h i k a této maskerády? Neomezená volnost akce! Bezectné je jen kles­ nout v morálku. Neslušné jen, nejednat po svém, být opici. A jak jsem napsal: vše, co pla­ tí lidstvu za dobré, je špatné ­ a naopak... Když to vše...diktováno, mohu tea beze všeho každý diktát obrátit v jeho opak a v opaku opak a vů be c dě la t se vším absolutně cokoli... Kdyby v jednom jen př ípad u to mohlo selhat ­ Bohu byl by zlámán vaz... Nadpravda Diktátů tím netrpí, naopak umbristně zesí­ lena. Mohu negovat i základ me­ tafysiky, S.,­ posadit opět pravdu na trůn Hry,­ t e d snesou se tam dívenky dobře pospolu. Dokonce stanovit ma­ terialismus, dokonce i morálku. Prostě: v š e je v mé filoso­

fii zahrnuto, není doktríny, která by nebyla její souč ást í ­ na rozdíl od ostatních, vždy kusých filosofií ­ i z této př íč y in zovu ji Omnismem. Nemá nepř átel , ­ jak mohlo by je mít ­ Vše? není nic mimo ni, je víc než "filosofií", je Mun­ dus... Každá námitka proti ní je př ede m bezpř edmě tná , útok smě sností , kritika používáním mikroskopu k pozorování hvě zd.. , a všechny tyto a nesč etn é jiné pojmy jsou v ní beze smyslu, z ní essentiellně vylouč eny , ­ nebývalé, fundamentální zvrá­ cení noetických "hodnot", scil. otrockých vě r!.. .

Absolutismus ­ tak zovu svou filosofii, př iléhavěijTheolo­ gii ­ nemů e ž v dohledných do­ bách na lidstvo znatelně pů so ­ bit; nepů sob í př íli v a odliv Sirius. Jest jen můj ­ pro mne jedině možný ­ modus vivendi cum vita, ­ moje privatissi­ mum... ­ a to takového druhu, že nemů e ž mít nyní pravý vliv ani na vzácné jednotlivce... "Proč tedy to vše?..." V mládí jsem si ř ekl , že, vydám, jako př edsokratikové , v stáří jen jednu jedinou knihu... pozdě ji , že zanechám po sobě ­ nanej­ výš ­ jen rukopisy. Zevní okol­ nosti chtě y l jinak... Když už se stalo, nemá smyslu mlč et . ] A božsky lhostejno, co se dě á l a dě je ; tak jako tak stane se dř ív e či pozdě i j vše.

191319191920192119221923192419 251926192719281 2 193019311932 19331934193519 71938193919 40194119 194 19 45 461947 194819 01 19 31 419 551956195 81 60 96 962 196319 196 196 1 6919 70197 1975 61977 197719 61 75197 31 72 97119 70196919681 641963 1962196119 1 957195619 551954 3 521951 9491948 194719 6 19441 1 194119 4019391 81 3719361 19341933 193219311930192919281927192619 251924192319221921192019191918

1918  Národní Politika: 28»X. o «.• Odpovíd á jí c na notu pana presidenta Wilsona z lS.t.m., zaslanou vládě rakouskp­uhers­ ké , a ve smyslu rozhodnutí pana presidenta projednati od­ dě len ě s Rakousko­Uherskem v otázce př íměířa míru, klade si rakousko­uherská vláda za č es t prohlásiti, že stejně jako s dř ívě jším i projevy pana presidenta souhlasí také a jeho. názorem, obsaženým v  poslední note v právech ná­ rodů rakousko­uherských, zej­ ména a právech Č echoslovák ů a Jiho3lovanů.

190+ 

1923

1928 

Rudé Právo: 28.X.

Rudé Právo: 25.X.

. . .Široké masy pracujícího^ obyvatelstva pro samé exis­ tenč í n starosti nemohou se od­ dati upř ímn é radosti, žijí v republice, ale kdykoliv se qedná o vážné otázky, dotýka­ jící se jejich života, vždycky cítí vládu proti sobě .». , Kde jsou stopy socialisace... Kde jest př ekonán í militaris>­ mu, milice, sociální pojiš­ tě ní.. . odluka církve od státu... kde je právo inicia­ tivy a referenda, odstraně í n tajné diplomacie, svoboda slova, tisku, smýšlení, kde je právo shromažáovací a petič ní ? Kde jest vše co považovali za samozř ejm é i nejúmírně ně í jš so­ cialisté, dě lníci.. . .... ve skuteč nost i nám vládne pomě rn ě malá skupina uchvati­ telů moci, až na malé vyjímky lidé bezideoví, mravně prázd­ ní, prů mě í rna podprů mě rní.. . Uvě domujíc e si dnes, v č m e byli zklamáni, chudí dě lníci , malorolníci, státní zamě st ­ nanci, inteligenti i drobní př íslušníc i stř edníc h stavů, oživí v sobě odhodlání dále pracovati a bojovati, aby dnešní vládní soustava, vláda dravé menšiny byla př ekonán a a aby opravdu lid vzal d® svých rukou svůj vlastní osud.

V den desítiletého výročí Č SR , v den oslav mě štáck é republiky dostaví se dě lnictv o a pracu­ jící lid Velké Prahy na tábor Lidu, který svolává Komunis*­ tická strana Č eskoslovensk a do stř ed u Václavského námě st í o 10. hodině dopolední. Rudé Právo: 26.X. ...Pokryteckými frázemi s® oslavuje desetileté trvání tzv. demokracie, kdežto v praksi je tu už fašismus Nikdy nebyly tak nestoudně šlapány poslední zbytky tzv. demokratické svobody, jako právě nyní. Byly utvoř en y právní př edpoklad y k tomu,aby komunistický tisk, v ně ž m je beztak potlač ová n každý svo­ bodně jš í projev, mohl být kaž­ dým okamžikem zastaven®»0 urady zakazuji libovolně a bez udání dů vod ů projevy a schů ze.Odborovým , a kulturním dě lnický m organisacím se hro­ zilo; rozpuště ním,jestliž e se odváží hájiti proletář sk é záj­ my. . .Buržoasii nestačí její ozbrojená moc, tvoří si fa­ šistické masové organisace, aby mohla, až to; bude považo­ vat za vhodno, korunovati

praktické provádě i n fašistic­ kých metod, otevř ený m zř ízení m fašistické diktatury. Za tě cht o okolností se nelze di­ viti, že jubilejní komedie amnestie je zde ještě ubožej­ ší a podlejší, než v jiných kapitalistických státech» /sně movn í ř š e posl. Sterna/

Lidové Listy: 27.X. Vojáci! Př d e 10 lety byl obno­ ven náš stát o Oslavujeme 28, ř íje n jako veliký historický den, kdy boje za naší samos­ tatnost vyvrcholily spraved­ livým vítě zství m a kdy všem obě anů m CSR nastal nový a od­ pově dn ý úkol, vybudovat a upevň ova t náš obnovený stát. Ceskosí. branná moc př ekoná ­ vala úspě šn ě po celé deseti­ letí obtížné př ekážk y svá or— anisace| byla v každém ckam­ iku a. při každé př íležitost i př ipraven a k uhájení svobody a samostatnosti. To je zás­ luhou Vgšich velitelů a Vás ­ Vojáci!Naše armáda má úkoly jen obranné;bude vždy zárukou klidného o nerušeného státního vývoje... vynaložíme všecky síly pro blaho a rozkvět CSR. Armádě Ceskoslovenské republi­ ky Nazdar! /armádní rozkaz pre­ sidenta republiky T.G. Masaryka/

f

Lidové List;/: 27.X.  Př evra t postavil náš stát př d e ohromné úkoly sociálně ­poli ­ tické. Z osvobození radující se obč anstv o trpě o l podvjíživou, ba znaě á n č ás t hladově a l a bylo nutno opatř it i jí laciné potraviny. S^ály zde desetitisíce váleč nýc h poškozenců, z nichž mnozí byli úplně bez prostř edk ů a kterým bylo tř eb a okamžitě pronikavě po­ moci. Prů mysl , kterého nám z bývalé ř íš e zbyla vě tšina , byl za­ ř íze n na váleč no u výrobu, neměl dostatek odbytu a následkem toho stála zde statisícová armáda nezamě stnanýc h dě lníkůa i o ně bylo nutno se postarati. Krise bytová ř ádil a se všemi dů­ sledky a bylo jasno, že bez zákroku státu pomoženo nebude. Vál­ kou podlomené zdraví národa volalo po vybudování veř ejn é péče léč ebn é a zdravotních opatř ení . A koneč ě n celé sociálně politic­ ké zákonodárství, jak bylo z Rakouska př evzato , neodpovídalo jak potř ebám ^ tak ani sociálnímu cítě í n národa. — B e z př eháněínmožno tvrditi, že za uplynulé desítiletí stát splnil plně svůj úkol a oč ekáván í v tomto smě u r na stát kladené způ sobem , že mů žem e dnes i mnohému z velkých států Evropy býti dobrým př íkladem.. » Stát vybudoval podporování váleč nýc h poškozenců a podle ně o h ještě dnes platí stát podpory pro více než 400 000 invalidů, vdov, sirotků a pozů stalých . Vedle tě cht o podpor v peně zíc h jest vybudována, znač á n péče ústavní a léč ebná.; . Jedním z prvých zákonů republiky byl zákon o osmihodinové době pracovní, o jehož významu netř eb a se šíř iti . V něm obsaže­ ny př edpis y o době pracovní, ale i př edpis y hygienické, o nedě lní m klidu, o práci noč ní , o ochraně mladistvých dě lník ů a žen. Do této kapitoly spadá i zákon o placených dovolenýciu Zákonem o závodních výborech uč ině n pokus spoluúč ast i dě lnictv a na správě závcdůo Krise bytová nebyla snad štastně ř ešena.. . Ale př ec e jen státním zákrokem nastavě o n tisíce domů a umožně­ no tisícům rodin bydlení. Zákon o sociálním pojiště ní ? Jest to ím jeden z nejvě tšíc h zákonů státu nageho a 3 splně o n dávné volá­ ní dě lnictv a po zabezpeč en í ve stář i.„ . Nelze v krátkém č lánk u rozepsati se o všech dů ležitýc h záko­ nech. Jisto všaŁ, že stát vykonal ohromný kus práce. Socia­ listé rádi obvinují dnešní vládní vě tšinu , že jest vládou so­ ciální reakce. S ačí však poukázati na fakta, aby tato obvi­ ně í n se rozprchlo jako dýni... /poslanec Alois Petr/

191+ 

Lidové Listy: 27.X. 7 jisté' č ást i tisku vyskyt­ la se zpráva^ Se komunistická strana má v urayslu rušiti hrubými nepř ístojnostm i prů­ běh oslav 28. ř íjna . Podle Štvaní komunistického tisku je to docela pravdě podobné . Poč ínán í takové bylo by ovšem nutno nejrozhodně i j odsouditi a doufáme, že úř ad y budou mí ti dosti ráznosti a prostř edků , aby podobné nepě kn é úkazy na místě znemožnily a proti ru­ šitelům energicky zakroč ily . Rudě Právo: 27.X. "...Pracující lid nemá př íč­i nu k oslavám 28«ř íjna . Osla­ vovati mohou pouze ti, jimž dnes jako dř ív e patří banky, továrny, doly, velkostatky, všechno tohoto státu!" /poslankyně Landová­Stychová/

kteří na oklamání policie a veř ejnost i mě i l na kabátech č ervenobíl é karafiáty. Posla­ nec Jílek vystoupil na tribu­ nu, ale již po ně kolik a slo­ vech, jimiž chtěl sahájiti stvavou ř č e proti republice, byl stržen a zbit... Lidové Listy: 30.X. Zemská' správa politická opí­ rajíc se o právoplatný nález zemského trestního jako tisko­ vého soudu v Praze ze dne 27.č ervn a 1928 nař ídil a výno­ sem ze dne 29 .X.1928 podle ustanovení §34.č ís.I , odst.3 zákona na ochranu republiky ze' dno 19.bř ezn a 1923 č ís.5 0 Sb.z. a n. zastavení denníku "Rudé Právo" a denníku "Rudý' veSerník" na dobu jednoho mě­ síce. 1936

Pondě ln í Več ern í List: 29.X. PráVo lidu: 25.X. Krásný slunný den vytáhl do ulic nesč etné ' davy obecen­ stva, které: bud zúč astnil o se též jednotlivých prů vod ů nebo v hustých a dlouhých špalírech př ihlížel o slavnostem* Př d e pů . l II. hod. vmísily se do­ davu hlouč y k komunistů,

192+ 

... Tento dvacátý osmý ř íje n odporuje jistě  vš e m př edsta ­ vá m, které  j 3me si $ něm ještě letos uč inili . Vždyt není ani jisté, zdali to není poslední dvacátý osmý ř íje n se starým jménem Č eskoslovensk é republi­ ky!

... První republika ­ snad i 3e starým svým jménem, jež si vydobylo ve všem svě e t tak dobrého zvuku ­ patří minulos­ ti. Našemu lidu jest vybudová­ vat.svou vlast na užší základ­ ně a za pomě ů r svízelně jšíc h ne ž př ed * dvaceti lety, kdy Jsme mě l i po boku mocné' př á ­ tele... Q^ďe jistě tř eb a ješ­ tě více práce, ještě více zna­ lostí a vě domostí , ještě více poř ádk u a ještě více ukázné­ nosti, rozvahy, rozmyslu a opatrnosti ne z při kladení' zá­ kladů a budování' republiky první..." /Josef "artínek/ Lidové Listy: 29.X. "...Oslavujeme­li svůj národ­ ní svátek prací, dáváme tím najevo, jak "si všichni vážíme oné tiché a nenároč é n č innost i milionů, z nichž se skládá, národ, a jak jí dáváme př ed ­ nost př d e vně jš í okázalostí a sebepevyšováním. Dnes je tř eb a více šít a pracovat v dílnách a kancelář ích,ne ž na veř ejnýc h prostranstvích... Láska k práci je láskou k ro­ zumu a ke klidné rozvaze. A toho je nám dnes př edevší m za­ potř ebí.. . Práce je nejen prostř edke m obživy pro toho,, kdo ji vykonává, ale zároveň naplně ní m smyslu jeho živa­'

6 

ta»»* Musíme si uvě domit , Se politika je vlastně méně dů t­ leŽitá pro národ, než si oby­ gejní lidé myslí. Politikové se mají starat o to, aby lide mohli v klidu a nerušeně pra­ covat..­. Nehledejme své po­ slání' v ně jakýc h neuskuteč ni ­ telných ideálech^ ale v t9k stř ízlivýc h a při tom trvalých hodnotách, jako jsou dokonalé výrobky, bezvadné silnice a železnice, či krásná umě leck á díla... V práci e v jejích výsledcích nachází č lově k pra­ vé uspokojení, mužné sebevě­ domí a nejkrásně jš í lidskou radost — radost z dobře vyko­ naného díla... /generál. Syrový ­ 28.X. 1533/

ústavně právní základnu. Eylo by v rozporu s touto základ­ nou kdyby byl podržen onen vně jš í ráz 23.ř íjna , jaký 1939  př edvídal a dř ívě í jš zákonná ustanovení. Urč it é dě jinn é zá­ žitky nelze vykláliti z mysli Poledni Lirty: 26.X„ a srdcí žádným zákonem a př í ­ Bratř ! i ... Č iním , tak z vlast­ kazem. Nikdo toho po Vás,* dra­ , ani nežádá. ního rozhodnutí, nikdo k tomu­ zí spoluobč ané Je ovšem na druhé straně nez­ to projevu mne nenutí. Obra­ bytně nutné, aby národ č esk ý ceje ce k Vám s touto výzvou, se vnitř ě n vyrovnal 3e sbě ­ h konám jen svou povinnost o lými skuteč nostmi , aby se ne­ V tomto mě síc i bylo uveř ej ­ oddával neplodné sentimenta­ ně o n vládní nař ízení , která litě .. . Každý pů jd e v tento pozmě nil o zákon o svátcích a den za svou prací, jca př e ­ památných dnech. Mezi památ­ svě dč , en že takto koná nej— nými dny není uveden 28.ř íjen . lepší službu svému národu».». Události z bř ezn a letošního roka nás postavily na novou /Dr»Antonín Zelenka/

1943  Rudé' Právo: ř íje n /ilegální/ Slavný 28»ř íje n 1918 splnil odvě é k naše tužby a př ines l č esk é zemi i národu osvobozeni..».Prv­ ní svě tov é válka smetla Rakousko» Masaryk Osvoboditel a jeho lid zvítě zil i nad č ernožlutý m orlem. Padesát let touženého míru bylo by naší drahou Č R S trvale zabezpeč ilo . Dvacet let jsme ji radost­ ně budovali, ale pět let již zase novopohanští Germáni vraždí nejlepší naše hlavy a rabují vše, co nsše pilné ruce nehospodař ily.»»Marné ' však jsou jejich vzteky»Pravda vítě zí»Velká , bratr­ ská, svatá Rus rozdrtila ně meck ý furor» Za hranidemi Beneš ObnoVifel vítě zn ě hájí Masarykův od­ kaz.». o Bohatýr Stalin slibuje nám pomoc celé svaté Rusi pro obnovení staré sl'ávy 'Č SR.».Znovu.» . se otvírá Blaník, a burcuje všechny vě rn é Č ech y proti Ně mců m ­ vrahů , m jejichž pád bude strašli­ vý... »myslíme na náš 28»ř íje n a př ipravujem e nový den svobody Č R S a všeho Slovanstva. Bude to den odplaty a úč tován i za celých uplynulých tisíc let. 193 

Př ítomnost : l.X. • o» Vymyslil si /pozn. ­ mirien T.G.M./ tehdy nový národ "Č echoslováků " a touto cestou se podař ­ i la př s e 2 miliony Slováků př ipoji t k č eském u státu. Poně vad ž Slovensko nemě o l rovnobě žkovýc h komunikací, vySebrali jsme na Spojencích při jižní slovenské jazykové hranici území, osídlené 3/4 milionu MaSarů. Chtě i l jsme mít hranici společ no u s Rumunskem» Jako pří vážek nám Dohoda proto vě novala'Podkarpatsko u Rus s více než 1/2 milionem Rusínů, Židů a Macíarů . .Neuvě domoval i jsme si, že zašlá republika nebude postavena ani na právu sebeurč én í národů, ani na právu histo­ rickém, nýbrž na bezpráví, které bylo ve stř edn í Evropě vytvoř en o z titulu tak. zvaného britsko­ francouzského vítě zství . /Emanuel Moravec/

1948

audě Právo: 28.X. ­ 0 o 0!'éně si však náš lid uvě do muje, jaký význam mě a l země Sově ů t pro samotný 28.ř íje n 1918. Buržoazie se pokusila se zdarem vytvoř t i legendu, jako by neše osvobození 1918 bylo dílem vítě znýc h západních mocností. Potř eboval a takto falšovat historii, aby zakry­ la mohutný vliv Velké ř íjnov é revoluce... Osvobození" nepř išl o odnikud zvenč . í Byl to nás lid, který svrhl habsburské pn.nství... /SudoIf Slánský /

194+ 

Lidové neviny: 28.X. ...Trvalo to právě jeden rak, než se ovzduší v Č echác h napl­ no elektrisovalo, ­a než nas­ tal ten spontánní lidový vý­ boj, jenž 14o ř íjn a panstvím monarchie v č eskýc h zemích otř ásl , a o č trnác t dní' poz­ dě i j je docela rozvalil..lid, jehož jemný sluch nemohl př e ­ slechnout signál historie, se vyvalil do ulic, lid ve svém masovém náporu republika pro­ volal a uvedl ve skutek.»« tp jen komicky samolibí "mu­ w se mohli poše­ žové 28.ř íjna tile­ domnívat, žorevolu č í n př evra t způ sobil i svým pobí­ háním od místodržitele do Pe­ presentač níh o domu a naopak... /Jan Drda/

Rudě Právo: 30.X.

"Obč an é a obč anky,soudruz i a soudružky, bratři a sestry!i Zdravím vás u př íležitost i na­ šeho­ velkého svátku ­ u př — íI ležitosti 30.výročí vzniku Č SR o Č eskoslovensk á republika se zrodila př d e 30 lety na konci první svě tov é války a jakožto výsledek bojového hnu­ tí našeho lidu doma i za hra­ nicemi, pod vedením presidenta Osvoboditele T.G.Masaryka. U 1 kolébky republiky stála však I '­ j také' ­ a v. neposlední ř adě TSIká ř íjnová'socialistick á rovoluce z roka 1917=... /ELoment Gottwald/

I 

1998  sudé Právo: 28.X. Právě př d e č tyř icet i lety vstoupily vznikem samostatného č eskoslovenskéh o státu naše národy do nové dů ležit é etapy m svého vývoje o Jasným svě tle f lké ř íjnov é socialistické revoluce probuzený lid vybo­ joval si republiku. Ale plodů jeho boje se tehdy zmocnila buržoasie.vTvrdě a nemilosrdně zač a l upevň ova t svou moc, vě n ­ č c í se heslem "Pravda vítě zí" . Vě šel a je lidem př d e oči stá­ le, každodenně, napsala je všude, kde to jen bylo možné — od prů č í elparlamentu až po č ítank y školáků .. . Sudé Právo i 29.X. • . o Podstata tě cht o storů spo­ č ív á v tom, že reakč í n falšo­ vatelé historické pravdy se snaží namlouvat, jako by usku­ teč něinč eskoslovensk é státní samostatnosti v ř íjn u 1918 bylo dílem osvoboditelské úlo­ hy západních mocností — zvítě— zivších v roce 1918 nad Ústř edním i mocnostmi, a jako by se o> vytvoř en í CSR na spo­ jení se západními mocnostmi zasloužili tzv. osvoboditelé XftQ.Masaryk, Eduard Beneš, Bostislav Stefánik...

... vrač e m se však k úloze T.G.Masaryka, jemuž se dosta­ lo titulu "osvoboditele"... Jak lze tvrdit, že č innos t Masarykova v zahraničí mohla mít vliv na osvobození č s.li ­ du v ř íjn u 1918, když hnutí za národní svobodu se doma rozví­ jelo masově již od roku 1917 a^rozvíjelo se pod vlivem idejí Velké ř íjnov é soc. revoluce, př ot i jejímuž dílu Masaryk za­ tím v Rusku kontrarevoluč ě n vy­ stoupil? /Václav Kopecký/

1968  Budé Právo: 28.X.

o.. Vě nc e presidenta republi­ ky a ústř edníh o výboru NF po­ ložila krátce po 14.hodině de­ legace Národní fronty k hrobu prvního presidenta Č eskoslo ­ venské republiky T.G.Masaryka v Lánech. Č lenov é delegace ­ př edsed a OV NF E.Erban, př ed ­ seda ÚRO K.Poláč ek , př edsta ­ vitelé stran a dalších organi­ zaci NF ­ spolu se stovkami obč an ů tak uctili památku státníka, který měl na vzniku samostatného státu Č echůa Slováků rozhodující podíl. Ještě celé odpoledne ­př icházel i dal­ ší obč ané , aby př ipojil i své kytice kvě tůi tiché vzpomínky. Ke hrobu druhého presidenta č eskoslovensk é republiky dr.E.Be­ neš c ­v Sezimově Ustí položil ­v nedě i l odpoledne za vojenských poct vě nc e z pově ř í enpresidenta L.Svobody a ÚV NF jeho př ed ­ seda E.Erban...

Rudé Právo: 29.X0 Vytvoř en í samostatného státu, Č eskoslovensk é republiky, je jedním z vrcholů novodobých dě jin­obo u našich národů ...Zápa s o samostatný stát, vedený v široké národní a sociální jednotě doma i za hranicemi, má v sobě nejen politické, ale i vpravdě lidské kvality, jejíchž mravní poslání daleko př esahuj e rámec tehdejších let. Kvglity, k nimž s úctou a obdivem mugí hledět kterákoli doba, byt jakkoli vzdálená a odlišná. Vždyt hodnoty lidské cti, stateč nosti , odvahy a obě tován í ve prospě h c celku, hodnoty, v jejichž znamení tato republika vznikla, jsou hodno­ tami a vzory trvale platnými, vč er a i dnes stejně jako zítra. ? samostatné CSH došlo naplně í n národní obrození C e chů a Slo­ váků, uskuteč nil y se sny a tužby generací obě tavýc h a nadšených 195

vlastenců ». • Pro Šechy znamenalo Č eskoslovensk o navázání na starou tradici č eskéh o stř edově kéh o království. Pro Slováky bylo Č eskoslovensk o po tisíci letech prvním krokem k vlastní státnesti. v Po léta se uplatň oval y při osvě tlován í vzniku republiky na­ ciondlrě velni omezená' př edstavy . Oddě lovaly ­ vytvoř en í Č esko ­ slovenska od oné Široké mezinárodní fronty, která mě a l pod­ statný podíl na rozkotání tehdejšího uspoř ádán í stř edn í a vý­ chodní Evropyo Byl to zápas potlač enýc h národů tehdejší Evro­ py ­ Poláků ,Srbů ,Chorvatů ,Rumun ů a dalšídh. Bez tě cht o zápasů, která vyvrcholily Velkou ř íjnovo u socialistickou revolucí, ne­ mohl. vzniknout nový, pováleč ý n obraz tohoto kontinentu..oStej­ ně tak historicky a vě cn ě nesprávné je i opač é n chápání vzniku republiky, které jen v rů znýc h podobách odvozovalo utvoř en í Č eskoslovensk a př evážn ě z vlivů vně jších . Tak tomu bylo u le­ gend o takzvané osvoboditelské roli Dohody a západních mocnos­ tí, anebo u jiných zjednodušených př edsta v z let padesátých..» Padesáté výročí vzniku republiky zavazuje nás vzdát č es t a hold tomuto dílu mnoha generací. S úctou 3i př ipomínám e gména Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše i Milana Stefámka, s: nimiž je nerozluč ě n spjato založení samostatného ­státu. /Ludvík Svoboda/

Vznik Československé repub liky př d e 50 lety byl výsled­ kem zákonitého a historického vývoje. Č eskoslovensk á repub­ lika i při svém buržoazním tř ídní m profilu znamenala pro slovenský národ, jeho národní záchranu a splně í n mnoha tu­ žeb. Soužití v zač átcíc h spo­ leč é n republiky za pomoci č es ­ kého lidu pozvedlo slovenský národ duchovně i hmotně a zař ­ a dilo ha. na dů stojn é místo mezi kulturními národy../J.Mjartan/ 196 

1275

Rudé Právo: 12.VI.

/"Hospodař il i jsme úspě šně/" ...V dalším bodu schů e z mi­ nistr práce a sociálních vě í c Č SS R I.lichal Stance1 oiů vcdni l vládní návrh'zákona, kterým se mě í n zákon Č .93A95 1 Sb. o státním svátku, o dnech pra­ covního klidu a o památných a významných dnech. Uvedl,že 23®ř íje n se zař azuj e mezi vý­ znamné dny Č SS R a jako Den znárodně í n má mít pracovní charakter se všemi z toho vy­ plývajícími dů sledky . "Úč eln á úprava volných dnů , " ř ek l dále, "má kromě raciona­ lizace využívání pracovní doby mimoř ádn ý význam i pro plynulé a bezporuchové zásobo­ vání obyvatelstva..."

1978  gudé Právo: 28.Xo  28»ř íjn a 1918 ­ po stale­ tích nesvobody a národnostního  útlaku ­ získali Č eš i a Slová­ ci opět  svou státní  samostat­ nost» K novému státu bylo  Versailleskými  dohodami umě e l  a v rozporu se zájmy jejího li­ du přič leněo  n i území zakarpat­ ské Ukrajiny»  Vznik Č eskoslo ­ venské republiky  provázela ř a ­ da legend, které buržoazie  vy­ tvoř il a a zámě rn ě  šíř ila , aby  zakryla pravý stav vě cí.. »  Halasně proklamovaná  poli­ tická práva byla jen formálně   rovná pro všechny«  Je dobře  známo, jak bylo obratně "využí­ váno všech prostř edk ů a mož­ ností k manipulaci veř ejný m  míně ní m alk šíř en í ideologie  a morálky  vládnoucí tř ídy » A  je také dobře známo,jak hlasy,  které nezapadaly do tohoto rá­ mce,byly  soustavně a bezohled­ ně umlč ován y cenzurou a jiný­ mi represivními opatř ením i  buržoazního státu»0»  Č ast o  je vyzdvihována  sku­ teč nost , že Č eskoslovensk o z  hlediska ekonomické vyspě lost i  patř il o ­v období mezi válkami  k př ední m státům jak v evrops­ kém, tak i svě tové m mě ř ítku »  Nepochybně  tomu tak byloo  Nel­ ze tu však pominout, že již za 

lakousko­Uherska  př edstavoval y  č esk é země ekonomicky  nejvys—  pě lejš í č ás t monarchie»»»  Tato politika, poslušně a  dů sledn ě provádě á n  tzv» muži  28oř íjna , byla souč ást í  širo­ ké mezinárodní  protikomunis­ tické koncepce»»»  Ve svém souhrnu př edstavo ­ val© kapitalistické  hospodář­ ství obrovské plýtvání  produk­ tivními silami a tvoř ivost í  našich dě lníků , rolníků, tech­ niků, vě dc ů a vů be c  lidí č in ­ ných v duchovní sféř » e Kolik  tvů rč í práce, kolik energie,  vzepě í t ducha zmař il a zištnost  buržoazie,  jakou devastaci  hodnot znamenala hospodář sk á  krize» o 0  Po vzniku republiky byli  vysíláni na Slovensko  expo­ nent! č esk é buržoazie, vyko­ navatelé  státní moci ­ č et —  nič í t velitelé, vysocí poli­ cejní úř edníci , soudci, pro­ kurátoři a vládní úř edníci »  A je dobře  známo, že se zdo  vládlo velmi tvrdou rukou» Na  tom nic nemě í n skuteč nost , že  na Slovensko př icházej í  i po­ krokově orientovaní  č ešt í  uč itelé , stř edoškolšt í  i vy­ sokoškolští profesoř , i lékaři  i jiní odborníci. Ti pomáhají  od základu budovat slovenské  školství, osvě tu , zdravotnic­ tví, .o  I když př edmnichovsk á re­

publika ani zdaleka nesplnila  nadě je , které vkládal lid do  jejího zrodu, za dvacet let  gejí existence vytvoř il i naši  pracující mnohé hodnoty, kte­ rých si naše národy právem  vysoce váží» Vynikající  prů­ myslové výrobky, ř ad a skvě lýc h  děl č esk é a slovenské kultury,  špič kov é stavby našich archi­ tektů a mezinárodní uznání  výsledků č eskoslovensk é vě y d ­ to vše  je dů kazem , že to byly  široké vrstvy, které dokázaly  tvoř iv ě využívat  i tě h c  omezených možností,,jež  jim  buržoazní stát  poskytovalo00  /Lubomír Strougal/ 

9 9  36193  42  3  4419  19  9195  9511952  5  95  7195  95919  1  11  64  519661967  8 9  1197219731974  197  7  9  4197  9  1  9671966196519  601959 9581  195 19  19501  4 1945  943 94?  93  9  935 

197 

j^ggggHgKaayraHaBaaaaaaBaBBaaaagBBMBB pokrač ován í ze str.112  BBaMaHHBaaagawHM»x WHsrgBBmHBBEBHBrKEB 2/ Myslím, že na takto formulovanou otázku nechci odpovídat, už také proto, že odpově í d není tolik a jsou notoricky známé: od švýcarské alternativy po modely balkánsko­dunajských federací« Problém je jinde» Ptát se dnes tímto způ sobe m je sice ušlechtilý, ale př edevší m stej­ ně pošetilý výkon, jako tř eb a šetř t i na fiakr, abychom se v něm mohli povozit po dálnici. Závažně jš í než dotaz sám mi tedy př ipad á skuteč nost , že tato otázka vů be c byla položena. Otázky stárnou spolu s myšlenkami, a pokud se po šedesáti letech ptáme už nikoliv na totéž, ale poř d á stejně jako naši dě dové , svě dč í o tom, že kdesi v nás tvrdošíjně př etrváv á starost o to, "jak to s náma probůh dopadne". S námi, malým nárů dke m v srdci Evropy, na kř ižovatc e solných cest. A právě tato úzkostná starost nás usvě dč e uj z tradič ního , a už tolikrát zprofanovaného i zkarikovaného Č echocentrismu , kterým sami sebe v pravidelných intervalech vyř azujem e  z ohnisek svě tovéh o politického dě í n i technicko­kulturního podnikání. Dů sledk y takto do  s e be svinutého myšlení jsou zř ejmé . Dokud se tedy nezbavíme jalového př emílán í ­coby­kdyby­ a neohlédneme k nám domů s od3tupu problémů aktuálních a př edevší m planetárních, budeme  s e   s t á l e zoufaleji propadat na úroveň bezvýznamné partikularit y,

jejíž'existence má sice jakés­takés ospravedlně ní , ale jen

a jen  s kr z e svou vazbu k mohutnému celku. A tak jako vyč leněán jednotka pohranič í n oblasti, do únavného vyč erpán í zamě stnávan á starostmi už nikoliv o ducha, kulturu či tradici, ale prostě jenom o obživu, dobrovolně př istupuj e na roli, kterou nám vnutila autorita, o jejíž legitimitě už dávno víme své, ale př est o se jí napoř d á zabýváme. Dne3 už skuteč ě n nejde jen o nás. Jenomže dokud nám Samotným pů jd e právě jen o nás, nikdy z nás moc nebude. A utrápíme se. Úvahy, ladě é n podobnými otázkami, mi ostatně př ipomínaj í emancipač í n hnutí žen. Ženy, které za to stojí, o to nestojí, protože se emancipují samy a to více méně bezdě ky , př irozeno u cestou. Nicméně tě m , které 3e upachtě ě n angažují, těm emancipace nepomů že , ani kdyby ji do svých

199+ 

W t l f T T * 

pevných rukou koneč ě n vzali muži sami a rozdě loval i krásu všem ženám bez výjimky, podle potř eb , 3/ Nesnažím se aktivně pů sobi t na národní život, nemám potř eb u národního programu, při slově "pospolitost" se mi vybaví Jirásek, plesající obrozonci a teskná houfy Sirotků na Slovens­ ku, Zato mám utkvě lo u a č m í dál tím urputně jš í potř eb u pracovat co nejsoustř edě ně i j ve svém oboru, nenechat se př ipravi t o schopnost srovnávat s tím, jak v něm pracují jiní lidé, snažím se neztratit soudnost, nezvyknout si na ř ad u absurdit a zbyteč ností , kterým musím vě nova t tolik č asu , energie a č ast o i dobrou náladu, proč ž e si myslím, že národ ­ či spíše tě h c ně koli k př ­ á tel a známých, kteří mi ho konkretizují ­ potř ebuj e totéž0 Dě la t co nejkvalitně ji , myslet co nejstř ízlivěij a soudit vše, vč etn ě sebe, co nejobjektivně ji , A filozof je zř ejm ě za kvalitu této sebereflexe, č il i za hodnotu tázání po smyslu bytí i existence, závazně odpově dný , Ivan Kadleč ík , 38 letf spisovatel: Šesídesiatroč á n republika prichádza v poslednom č as e so mnou do najciteínejšieho styku najmfl skrze otázky /a triky/ jej konfekč ne j policie, preto pociť uje m nechuť k akýmkoívek otáz­ kám, aj k tým anketovým a priateíským. Výroč a i ma už dávno nenadchýnajú, ba ani př íležitosti , pretože odpovedať si sám sebe na otázky je př íležitos t č astejši a než denná. No tak či onak je tu př íležitos t výroč a i a otázky ankety, trochu patetické, trochu nudné. Nuž teda sumárně a osobné, lebo výpoveá o mojom položení je do istej miery aj výpoveáou o stave republiky ­ štátu, Cítim sa ­ sturč e n — akoby som bol celý Achillovou ^pfltou, zranitelný a obnažený ako anténa a ako č lově k všade tam, kde "z moci plynie právo a nie je len jeho nevyhnutnou ochranou, všade, kde revolucionizujúce úsilia spoloč enské , kultárne i morálně možu byť bezbranným terč m o útokov preto, leto im útoč iac i nerozumejú, alebo preto, lebo im dobré rozumejú ­ či už z pohodlnosti » ^ • « » • • • • • • » i H l l l l l l l l M I l I H M H l I í m i l I l l l M « ! « « ! » » » « « » » ! » « « » ! ! « ! » ! » « ! ! ! » » » ! « ! « « ! » « ^ ! « « « ! ! ! 

200+ 

a lenivosti myslieť, či z dobrého uváženia ochránil nespravodlivé výsady a koristnícke možnosti", povedal v roku 1964 Ladislav Novomeský na medzinárodnej konferencii antifašistických spisova­ teíov. Č lově k sa od rána do več er a iba bráni. Angažujem sa teda tak ­ to je dnes moj súkromný národný program — že sa z celej zvyšnej sily usilujem neangažoval výhodné negatívne; to je mini­ mum a moja malič á k stopa v republike, žiaí, Aj táto pasívna obrana je už aktívnou tvorbou a jej zmysel je i nadosobný, azda. Naviac sa utešujem, že som — pre tento národ? ­ napísal pflt—šesť pravdivých a krásných viet a možno ešte štyri napíšem a možno ich raz aj publikujem, ak pánboh dá a strana dopustí, ako vravia íudia. Lebo "Slovák ustavič é n hundre na beh č asov , no nehíadá spojivá, kterými by sa napojil na ženúcu sa loá pokrokov íudských a národných. Preto nemože dojsi k významně jší m spoloč enský m výsledkom. Chýba povetrie, z ktorého by č erpal i posilnenie lepší duchovia žertvujúci 3a národnému dobrobytu. Len máloktorý vlastenec vydrží to naše Kocúrko­ vo, tú našu pokútnu krpatosí a klebetnú neč innosío. « Slováci okamžitými síubmi zisku dajú sa odviesí aj od svojho najlepšieho priateía", napísal pred vyše sto rokmi ten tvrdý, nezlomný 3ozef Hurban. No dnes to už nie je celkom tak, aj váaka relatívne /a to stále/ samostatnej repu­ bliko a socializmu. Slováci sú tuč í n a sebavedomí, nikdy sa nemali tak dobré, zdá sa, Chladnič­ ky — trezory plné mfisa tak íahko nedobyje intelekt, mravnosí, vnútorná kultúra ­ s výnimkou Ženy za pultom a podobných klabiet, zvaných dnes umenie. Slováci sú veími velkorysí ­ dnes aj v mrhaní svojích telentov, no to vrchnosí robí aj v šporovlivejších Č echách . A naše neveselé za­ žívanie bravč ovin y a piva je schutnené policajno—byrokratickým koř ením . Taký je vývin a pouč eni e z neho. A predsa pri zrode tejro republiky — lakmusového papierika Európy — stáli ideály masarykovsko­štefánkovskej humanity, íudskej dostojnosti, slobody, nezištného intelektu, odvahy a vole, obete. No už vtedy: kým dr0 Štefánik ­ ako metafora ­ mrzol a chorobné odpadával v sibírskom vagóne, doma sa rozdě loval i trafiky, mdsiarstvá a krč my , ako o niekoíko rokov neskor až podnes mototechny, ministerstvá, riaditeístvá a generálne riaditeístvá, Nie, nenásledujme

201+ 

Masaryka ani Štefánika, lebo to boli muži 19.storoč a i a boli dost omylný, ako uč a i dě jiny . Ale v

v

je škoda, ak sa zabúda na ideály, ktoré ich vlieklij ved nie je rieka, čo si nepamátá pramen, aj kecí sa do nej lejú vydatnéjšie kanály, Zahatat sádobé kanály hrubosti, poníženosti, podlosti strachu, korupcie, bezcharakternosti, zúfalstva, zištnosti, vyč isti t rieky je to, čo ludstvo a "dle tebe /vás/ potřr  ebuj e národní pospolitost nejvíce" , povedané ústami ankety. Tu, a nikde V  Ur  v  inde, chcel by som si zanovito zachovat svoju malú ludskú tvář, aj ked neviem prečo a nač o , Moa no to budem vediet, keč bude mat babič a k sedemdesiat a jej vnuč a k Fedorka Dubč ekov á dvadsat ro­ v kov; ak všetci dožijeme akom­takom zdraví, opýtajte sa ma, A to je zároveň aj vinš k jubileu, Vratislav Effenberger. 53 let, estetik: 1/ Domnívám se, že pojem "národ", který byl odedávna zakotven ve sféře demagogického ilusionismu, ztratil př inejmenší m v posledních šedesáti letech i tuto svou funkč nost , a to zce­ la obecně vlivem zuř íc í vě decko­technick é revoluce. Indium jazykového společ enstv í nestačí př ­ e klenout tendence k universalitě a k internacionalisaci životního slohu v jejich positivním i negativním smyslu. Z tohoto hlediska zdá se mi anachronismem uvažovat o vývoji č eskéh o a sloven ského národa. Dě jin y této země od roku 1918 ve všech svých klíč ovýc h bodech př esvě dčěivdokumen tují nemohoucnost nacionalismu jako reálné politické síly. To, co má př edpoklad y stát se kolek­ tivním vě domím , zakládá svazky pronikající např č í národnostními a státními hranicemi, 2/ Jestliže se "naši př edkové " trápili otázkou existenč níc h možností "malého národa", rozhodně se nevyznamenali jejím ř ešením . Dodnes tato země sklízí plody'jejich politického dile­ tantství.Stačí si př eč t ís Masarykovu Novou E v ropu, aby bylo zř ejmé , že už v roce 1918 bylo hes­ lo sebeurč ěín národů pouze jednostranným nástrojem mocensko­politické propagandy /znárodně í n státu,zestátně í n menšin,požadavek koridoru k moř i/.Krut é historické zkušenosti nepř ipouštěíjuž a m m á n uma a naNMANMNPMABaHgataogHBHHraraBHrogroraKTOtramiraNMMMANAAAMMMMAAONMBMBMBBMB<

202+ 

jggg^gggggisMgMaHimgggiaggHHggggggHaHa^ dnes  iluse  o  "samostatnosti  a nezávislosti"  malých  3tátů. 

3/ Šedesát let republiky ovládaných tradič ní m č eský m pragmatismem př edstavuj e terén už hodně sešlapaný od K. Č apk a př s e J.Drdu k B.Hrabalovi a taky ­ k undergroundu. Ale ani toto folklórní jeviště duchovní pospolitosti, na ně ž m si př edávaj í slovo č ipern ý vypravěč s pivním recesistou a pouč en ý modeman s farář em , neusiluje o "národní" jednotu či program, nýbrž dnes spíš o umístě í n na zahranič ní m trhu. Bezpochyby právem, nebot nejširší lidové vrstvy jsou zamě­ ř en y př evážn ě k fotbalu a k hokeji a zbytek pozornosti pohltí vozidlo a chalupa. Byl bych velmi sklíč en , kdybych nalezl stopy toho, č eh o si vážím, na tomto udusaném úhoru. Myslím, že formalisace sociálních a kulturních funkcí, k níž dospě a l pragmatická konsumní společ nos t i ve své retardované podobě, je nutným prů vodní m zjevem agónie jednoho civilisač níh o cyklu. Př ipad á mi užiteč ně í jš hledat na jejím rubu, tř eba s dalších sto let, strukturní prvky př íštího , než jakkoliv galvanisovat mrtvolu nacionalismu. Jano Mlynář ik . 44 let, historik: 1/ To predsa jasné povedali režimoví historici v referátoch č initelov . Ja, ako historik by som mal na to odpovedaí životným, či dokonca celoživotným dielom, ak so'm naviac historik no­ vých č eskoslovenskýc h dejín. Ale z tejto funkcie som sa vyakč nil , sám od seba som nebral v úvahu realitu, a tak bolo celkom správné, že ma vyhnali z katedry, archívov, knižnic a př idě lil i mi funkciu pri lopatě v rámci vládnucej triedy. Vlastně som povýšil. A z tejto toč y k zrenia sa udivené dívám na protesty intelektuálov, že naši riadne, takmer na 100 % zvolení poslanci odhla­ sovali zákon o tom, že derí Republiky bude pracovným dň om , a nie žiadnym sviatkomj nechápem inte­ lektuálně skuhranie nad tým, že na den Republiky sa neschádzajú obč ani e na Veíkom námě st í a že nestrielajú rachétle. To sa predsa má a musí na iný sviatok, významně jší , bez ktorého by sme

203+ 

neboli: ani Stát, ani my. Štát predsa nemohol vzniknát bez metropolitněj revolúcie, tam sa zač al i dě jin y a tak aj dě jin y Republiky, bez tejto iniciativy by nás boli vynubili /či "chceli vyhubit"? ­ to je detail/, a bez pozdejšej pomocnej ruky by sme sa utopili vo vlastnej krvi. Vonkoncem neviem, že prečo sá ludia tak nevdač í n a nechápaví: hierarchia hodnot bola stanovená a požiadam č initelov , aby obnovili starý dobrý zvyk /zrušený za neblahej Novotného éry/ př ida t k hymne Republiky ako logická súč as t spev prvej, hlavněj iniciativy, Považujem to za prežíva­ jáci oportunizmus, kterého aj po tolkom Vyuč en í eště je prebohato, Ludia si májá vážit to, z č oh o vzošli, a podia toho zdobit aj výklady: je hlavný sviatok, potom vicesviatok, potom ešte menší až do naroderiín obč ana , čí jeho menín. Navštívil som dnes sídlisko a videi som zokol vokol obkolesený malý domč k e vznosnými typizo­ • 

v 

vánými č inžiakmi . Povedali mi na stavbě, že domč k e padne za obet výstavhe a jeho majitelov pre­ w 

' 

v 

stahuju do č inžiakov . Prial som ím v duchu, aby sa ím to stalo aspoň v tom mieste, kde stál kjíedysi ich dom. v 2/  My sme taký nespratný, hašterivý spolok: bývali sme predsa vo velkom dome, ale za­ chcelo se nám malého,»  ale svojho. Tak sme si ho postavili. Ale zabudli sme, že dom postavit je V  ­J  v  v  ,  lahč ie , ako ho udržat. "aši velkí sásedi sa vtedy doma hádali a tak nám dali pokoj. Ked si da­ li veci do poriadku,'č s a od č as u nám sem stahuju ozbrojených podnájemníkov. Tak sa nám z nášho malého, ale nášho domč ek u stal "prů choď ák". ' Dobré nám tak. Dediííč ia , čo neudržia dom, rnali by ho predai a odstahovat sa inam ­ to je predsa v ludskej prirodzenosti. Alebo sa vzdat majitels­ kých práv aj de jure a zbavit sa koneč e n ilúzií o vlastníctve. iuapokon: čo sme si vybojovali,' to máme o V krč e m na Kampe vravel istý muž: "Za slobodu sa neplatí peniazmi, ale krvou," A tento spo­ lok už polstoroč a iv č aká , že zaň preleje krv niekto iný: Američ an , Rus. Kecí by šlo o jeho krv, hnedv povie?"Promiň, jdu na ležák!". Myslím, že v spotrebe toho ležáku sme prví.

Ten muž sa nezmienil ešte o jednom: o slobodě darovanéj, A to je ten fenomén»  Darovaná  slobo­ da predsa najsladšie  chutí: ani sa za ňu nemusí platit. Keby boli druhý prezident Si štvrtý ta­ jemník vyzvali národ k obrané, neboli by tu ani naši otcovia a možno ani my. A takto sme spokoj­ né všetci po desatroč a i na ten ležák chodili, úplné sa divím íuáom, který sa divia, že dárca  slobody č s a od č as u pripomenie  svoj dárok| v slušnej spoloč nost í  sa to nerobí, ale čo sa dá  robit ­ iný kraj, iný mrav. A tak si dárca vymáhá úrok, vdaku, posluSnost, Divíme se mu? Vobee  nie: ak je ně jak ý spolok tak lenivý, že si nezachrání dom pred povodň ou , tak predsa u nikoho  nemože mat vážnost. On ten ležák sa nedá donekoneč a n pii a takisto revolúcio, robené so suchým  salámom, iba s lalíváč m o /bez toč eného / vypadajú prapodivné.  Pre pijákov ležáku, a tak náruživých, otázky v tomto bode nepripadajú v úvahu. Na to se bude  tř eb a spýtat kohosi iného.  3/ Vtedy, ke3 som bojoval za nejhumánnejší  společ ensk ý poriadok, bol som takmer sám a  dívali sa na mna ako na blázna. Teraz oň bojujú oni a takisto sa ja dívám na ich. Lenže vtedy  som to robil za modrú košelu a súkenné gaiky, dnes sa to robí za bakšiS. A je ich z mojej generá­ cie podstatné viacej. Ani neviem, kde sa ich tolko vzalo. Ale majů celkom pravdu, ak mi to teraz  vytýkajú: to nahánanie do zvfizu, do družstiev, na stavby, to íavič iarstvo . Ja si to vytýkám tiež,  lenže týmto niet čo vytknut: sú tak perfektní a nezranitelní, že ich obdivujem. Lenže mám citli­ vý žalúdok a nemožem všetkó zjest. Pokazil som si ho na tých brigádách, kde šlo aj o č est . Oni  si ho zachovali zdravý. Takže teraz, keď  oni bohato papajú, mne sa robí zle.  Zatial čo oni teraz projektujú velké veci, ja si len u lopaty koksu a starej BS 4 uznalivo  spomínam na ich varovanie: dojde ti dych. Ale aj tak som platný č le n spoloč ností , či nie? ludia  potrebujú aj velké projekty, aj teplo. Skúste sediei v kaviarni, keď vám bude tiahnut na nohy  aj mozog. Čo vyprojektujete? Tak sa na tom všetkom váač e n podielam, vě dom ý si, podia'vedomia  Sinitelov, že už sa na viacej nehodím.  nBBMHBMaWHHMHflHaWMWOHMMHHSWHaSMBBMMBBBMHMMBra lémiif imiMlilJliuMiHtmiiHB

205+ 

IWWWB

MBIWMHH»MWWB»WI»MWW8lllBIWMMaillMMMWHMMMMWHMHMllllMWWMe»WBiaiHllit

Celkom s porozumě ní m som vzal na vedomie, a aj osobné to kvitujem, kecí to vidím, že v našich i archívoch študujú dnes americkí a ruskí historici, zatiaí čo mne podobní merajú vodu v maringotkách, radostné pracujú v skladoch či kotolniach, č isti a papalášom hajzle a okna. Oni, tí potomkovia dárcov, študujú nároky úrokov, čo bude tř eb a př edložit . %

už nemáme č o . v

A potř eb a programu? Spýtaj aa, priatelko, ř ímskéh o páriu, ako projektuje budúcnost ř ímskéh o ý ležákl impéria 1 Č au!Namiesto tohto meditovanie poáme radšej na ten toč en Karel Smrč ina . 39 letn lékař : ­ 1/ Co znamenalo šedesát let Č eskoslovensk a pro vývoj slovenského národa, to si netroufám ř íci . %slím, že otázku i aflpověá bychom mě l i ponechat Slovákům samotným. Pokud jde o č esk ý národ, znamenala tato léta ­ s výjimkou prvního dvacetiletí ­ vesměs ř ad u zkoušek a strádání, aa něž nebyl př iprave n a v nichž neobstál, i když tu obč s a byl kus dobré vů le . Nově nabytá státnost /tzv. první republika/ znamenala nikoli snad dovršení, ale alespoň dílčí realizaci ně kterýc h

1 sympatických možností, vytvoř enýc h př edchozí m vývojem, zejména na poli kultury. Uspokojivé ř eše­

ni sociální otázky bylo objektivně znemožně o n všeobecnou krizí kapitalismu, Nebylo ani dosaženo I uspokojivého ř ešen í vztahů č eskéh o národa k národům sousedním, tj, a/ k Ně mců,mb/ Slovákům a c/ národům evropského stř edovýchodu , s nimiž nás po staletí pojí podobnj* osud, což jsme si dlouho nedokázali uvě domit . V tomto ohledu se snad mohlo uč ini t více než dosud, pokud jde o so­ ciální otázku. ­ Od roku 1938 př evažuj í ve vývoji č eskéh o národa regresivní tendence, takže v souč asn é době se lze dů vodn ě př t í o to, zda tu ještě je ně jak ý č esk ý národ, anebo zda jde už jen o č esk y mluvicí obyvatelstvo.

2/ Starosti př edk ů o to, jak se udrží malý národ, jsou dnes mnohem dů vodně jší . ż«ejen protO: že 36 "centralizace svě ta" , jak ji svého č as u vytušil Palacký, stále zrychluje, tj. že vývoj

206+ 

spě e j stále rozhodně i j k vytvář en í stále vě tšíc h celků, ale zejména proto, že síly, které si ji vynucují, jsou lhostejné /ba dokonce nepř átelské / k existenci individuality, at jde o lidského jedince nebo o společ enství , jakým je národ. Není­li existence malého národa nadána alespoň ně kterým i atributy státnosti, je jeho zánik neodvratný. I malý národní stát je ohrožen, nebot se ocitá tak či onak mezi žernovy supervelmocí, konkurujících o vedoucí roli při dovršení zmínoné centralizace svě ta . Malé národy a státy mohou dnes žít "v samostatnosti a nezávislosti", která je více méně omezená, a to jen potud, pokud se jim daří využívat nahodilé a stále skrovně jš í př ízn ě osudu. ­ Snad nejvě tší m kamenem árazu je fakt, že všechny soudobé masové ideo­ logie, nekriticky př ejíman é širokými vrstvami a stejně nekriticky rozvíjené jejich intelektuál­ ními elitami, spolupracují s tvárnými /a v jiném ohledu destruktivními/ silami "svě tov é centra­ lizace" a jsou př ito m považovány za "pokrokové"® 3/ Má generace /tj. lidé kolem č tyř icítky / spatř il a svě tl o svě a t už v č ase , který se stal sesuvem. Nezažila hmotnou nouzi, nevidě a l však nic dobř éh o a pokud si chtě a l udě la t jasno, byla odkázána sama na sebe. Podle toho to také dopadlo. Jen nakrátko si zkusila brousit drápky v osmašedesátém, jehož neblahý konec jí napově dě,l že je lépe zapomenout. Je to generace skeptiků, kteří si nechtě í j špinit ruce, pokud to není nezbytně nutné, A pokud se to nutným zdá, pak radě i j v podobě drobných svinstvíč ek , jejichž konformita př íli š nezatíží svě domí . Ne­ psaným generač ní m programem je konzum a únik do soukromí. Je to generace stále méně schopná př ípadn é mravní regenerace, Zasloužila se svým postojem o morální marasmus tě cht o let svou pa­ sivitou, zejména neodporováním drobnému, ale všudypř ítomném u zlu. ­ Sám se samozř ejm ě snažím pů sobi t na národní život ze všech sil, pojímám však realisticky vlastní akč í n rádius, který nepř esáhn e okruh lidí, s nimiž se stýkám tváří v tvář. Snažím se, aby svinstvo souč asnéh o svě­ ta neprocházelo mýma rukama dál a aby se tedy zastavilo u mne. Cítím naléhavě potř eb u národníhc M programu, který by měl být nikoli nacionalistický, ale protitotalitární, ěl by proklamovat aaaMMmaamHBKiraHagBgaMMggggHgOTBMB

207+ 

to, co národní pospolitost potř ebuj e nejvíce, t.j. životní sloh, ř ízen ý imperativy př irozen é etiky a obnovené zbožnosti, k č emu ž by nám mohla být ku pomoci anticko—židovsko­kř estansk á tradice nebožky Evropy© Karel B^rtoSik. 48 let, historik: Odpově i d na otázky by potř eboval y nejeflnu knížku, studie, eseje. Budiž mi odpuště no , že budu heslovitý a nebudu mluvit o vě cech , o kterých bych také mluvit měl a chtě o l 1/ 60 uplynulých let má z hlediska historického vývoje č eskéh o národa /omezím se na ně j / nesmírný význam, hlavně z tě cht o dů vodů : a/ Ve vnitř ní m životě zemí koruny č esk é došlo k definitivnímu rozchodu s Ně mci , s ně mec ­ tvíra. Po dlouhá staletí žil tento prostor ve "stýkání a potýkání" slovanského a ně meckéh o obyvatelstva _ v tom byla jeho dramata, dynamika, inspirace — bez ohledu na nacionalistické vášně atd.jO nichž dobře víme. "Č echy " /Bohéme, Bflhmen/ byly hlavně č esko­ně mecko u historickou kolektivitou, bez této dimenze nelze pochopit žádný závažně jš í problém minulosti, od slavného husitství, př s e popravu č eskýc h pánů na Staromě stské m rynku /z nichž byla vě tšin a "č eskýc h Ně m ­ ců " / a baroko, v jehož kulisách a "duši" chodíme, po slavnou "literární Prahu" či dě lník y za­ stř elen é č etník y /hlavně v ně meckýc h oblastech éeských zemí/ v prvních desetiletích 20. stole^­ tí ­ abych uvedl alespoň ně koli k př íkladů . Za "stýkáním a potýkáním" č eskéh o a ně meckéh o živlu na území č eskýc h zemí ­ které bylo sou­ č asně stýkáním a potýkáním dvou kultur ­/i — jak se dnes č ast o ř ík á — civilizací/, v ně ž m se č ešstv í vyrovnávalo jak s katolicismem,tak s moderní prů myslovo u technologií ­ udě lal o posled­ ních 60 let definitivně teč ku . Namísto ně o h nastoupilo "stýkání a potýkání" s jiným civilizač­ ním okruhem, jinou kulturou, formovanými Byzancí a pravoslavím, ovlivně no u bolševickou

208+ 

ggggHgBHgHgHBBHggaMBaaammMMwm interpretací socialistické doktríny — "Ruskem", př ítomným i dnes ve vnitř ní m životě č eskýc h zemí každodenně a ne v malém mě ř ítk u i fyzicky. Zatím lze tě žk o ř íci , jaká dramata, dynamiku, inspi­ raci tato konfrontace ­ bez ohledu na nacionalistické vášně, dobové ideologie zakrývající pod­ statu jevů atd. — př inese . b/ Tě cht o šest desítek let př inesl o konkrétní, hmatatelnou zkušenost národního kolektivu s vlastním státem. Taková zkušenost je z hlediska dě ji n vždy nesmírně dů ležitá , nezbytná pro zrání národů k dospě losti , pro zrání jejich tř d í a vrstev, pro formování a osud individuí ­ vč et ­ ně toho /i právě proto?/, že víme, jak státní samostatnost byla nesamostatností, nezávislost závislostí atd. Se "samostatným" /Chcete­li/ státem byl a je spjat rozvoj nové společ ensk é struktury, národní Dsychologie ­ v národním životě se např íkla d objevili č ešt í vojáci a vojáctví /at už selský rozum — "folklor dě jin " ­ i jiná myšlení chápou jejich úlohy jakkoli sarkasticky, musí se k této nové vrstvě národního života vymezovat!/, poč etn é vrstvy "národních" podnikatelů nebo moderních technokratů, př íslušník ů správního či represivního aparátu, "dvů " r kolem nejvyšší­ ho z vládců, se svými intrikami a vraždami, básníky, šašky i favoritkami, atd. ­ to vše uč inil o č esko u společ nos t historicky bohatě jší , košatě jší , bez ohledu na to, jak úlohu jednotlivých no­ vých vrstev a jevů posuzujeme a budeme posuzovat. Tato léta př inesl a navíc — i v tom jsme histo­ ricky bohatší ­ v krátké době zkušenost s dvojí koncepcí státu a státnosti, inspirovanou rů zně , západní a východní Evropou, rů zným i kulturami a ideologiemi. To mů e ž usnadnit velmr. plodné hle­ dání nových koncepcí státu a státnosti v tomto geopolitickém prostoru, historicky př ekona t nega­ tivní zkušenosti malého státu nalezením nových forem soužití s jinými "malými a slabými", tako­ vých, jež nebudou ani otrocky závislá na vně jš í inspiraci, ani omezené nacionalistickou zaslepe­ ností. c/ Tě cht o 60 let umožň uj e ­ i právě vzhledem k existenci státu — vidět v celé nahotě č esko u politiku i obč anství . T p to politika jako tvorba, jako spravování vě í c Obce se nemohla

209 

v minulých staletích rozvinout ­ teâ ano» Při vší omezenosti vně jším i vlivy se už nemů e ž /i když se tak snaží dě lat / vymlouvat j'en na jiné, na "cizí vládu", vzhledem k minulým dě jiná m je to ona sama, kdo spravuje, rozhoduje, myslí — a je její historickou povinností, aby vně jš í síly a vlivy do své č innost i zahrnovala: Mnichov i rok 1968 jsou historicky našim problémem« Ze studia této politiky, a aniž chci podléhat módním kocovinám Si ně jak é nadř azenost i př ihlí ­ žejícího "specialisty", si myslím: jako významná souč ás t národního života, kultury, prokázala tato politika nezralost, č ast o až sterilitu, neschopnost k originalitě myšlení i č in u ­ vzácné výjimky /mezi ně poč ítám , kdo se diví, at se diví, Klementa Gottwalda v letech 1945­48/ jen po­ tvrzují tento závě » r d/ Kolektivita mluvící č esk y nepochybně udě lal a dů ležit ý krok od dě tstv í k dospě losti , 60 let je doba krátká a zanedbatelná,mě ř o en dě jinam i od prehistorického č lověak­ v tom má Lévi­Strauss pravdu. 60 let je doba historicky dlouhá pro národ, který ještě př d e stoosmdesáti lety ř ádn ě nevě dě,lže je národ. Jako jiní, i lidé

mluvící a myslící č esky , potř ebuj í č as ,

aby dospě i l a uzráli, aby př esn ě /nebo skoro př esn ě / vě dě , likdo jsou, aby si i v tě h c osvíce­ ně jšíc h hlavách uvě domili , kde jsou jejich iluze a mýty, aby opravdu pochopili, že cesty ke svo­ bodě a rovnosti jsou cestami obě tí , bojů, života nelehkého» V tomto smyslu je č s a

krátkých,

ale zatraceně dramatických dě jin , př ítelem . 2 a/ "Jak se udrží národ malý1?

není v našich nedávných dě jinác h ani v souč asnost i mrtvou

vě í c ­ je problémem politiky, psychologie politiků i národní psychologie, i když politika s od­ pově í d na tuto otázku možná pracovala hlavně jako s prostř edkem , umožň ující m snadně jš í manipu­ lování 3 lidmi a zdů vodň ujíoí m nerozhodnost, neschopnost či zbabě lost ; i to ovšem historickou existenci tohoto problému potvrzuje. "Hrozba vyhlazení" silně pů sobil a ve dnech Mnichova, v letech 1941­43» v srpnu 1968. Nemyslím, že problém naší fyzické existence patř í,je n dě jinám , at už dě jiná m obluzování lidí

210+ 

ggapMan^gMMMMMBaMBmaCTmaMM^^ gi nacionálně sentimentálního uvažováni. Dne 3.1istopadu 1978 napsalo Rudé právo v komentáři "Sas neč eká " také tyto vě ty : "Ve stř edn í Evropě je nyní nejvě tš í svě tov á koncentrace vojsk, zoraní a bojové techniky. Jsou zde desetitisíce tanků, děl a bojových letadel a také, a to je nejzávažně jší , v arzenálech leží tisíce nukleárních zbraní." Na jiném místě komentáře se píše, že koncentrace vojfck a výzbroje ve stř edn í Evropě je "nejvě tš í v historii kontinentu"0 Jak známo, ř esk á země jsou srdcem stř edn í Evropy. Kolik z "tisíců nukleárních zbraní" je na našem území? Co se stane, když se stane? Nejsem př ítele m apokalyptických vizí, které č lověak odzbro­ jují, ale... Nemě i l bychom v této reálné dimenzi svě a t myslet a jednat? b/ Samostatnost a nezávislost malých národů a států, vidě á n oč im a 19.století, je iluzí /i v něm byli mnozí, kteří ji nemě li/ . Dnes touto iluzí netrpí ani politické myšlení "velkých" /kdysi/ ­ např íkla d Francie či iinglie. Ekonomické dů vod y jsou zde asi rozhodující _ sobě stač ­ nost /a ne ještě úplná — viz kolonie/ byla možná v době koč ár ů a malých ř emeslnickýc h dílen. Ekonomická a politická integrace je "objektivní historickou tendencí" ­ problém je jinde: v jejím obsahu. Souč asn ě s touto tendencí pozoruhodně kvete nacionalismus, i uvnitř starých národních států /Baskové, Bretonci aj./. P r oč? Jen z módy či př ežitků ? Národní citlivost malých i vě tšíc h je ve století "objektivní integrace" zraň ován a urážlivým a ponižujícím jednáním ještě vě tšíc h a velkých ­ národní omezeností jiných. Víme a cítíme, že národní př ecitlivě los t je v č eskýc h zemích neobyč ejn ě silná ­ ani ji nelze vysvě tli t "módou" či "př ežitky" 0 Lze ji považovat za rozumovou i citovou slabost — tehdy, kdy je nacionální omezeností, kdy nehledá a nevidí spolubratry v nouzi ve svém sousedství i ve svě tě , s nimiž se mohla a mů e ž spojovatj tam, kde se opájí iluzemi z národní mytologie /o veledemokratických a podobných tradicích/ a nemů e ž pochopit př ednost i i skuteč é n slabosti jinýchj atd. /už jsem o tom koncem šedesátých let dost psal/« c/ Malé národy a státy mají v souč asné m svě ě t ještě hodně možností a prostoru k samo­

211+ 

• • • i»iHiMH»arBH«gHHWBrHWBHHaaMEaaaBBaaftiHHawriifB«WHBmai«MTB—gaaB a statnému a nezávislému rozvoji, př s e všechna existující "objektivní" omezení. Ně kter é to doka­ zují ­ disponují relativně plně svým národním dů chode m a bohatstvím /do ně ho ž nikdy nepatř il a jen "př íroda" , ale i invence, práce všech ochotných a schopných, a její pě stován í vládci, atd./ A co "Č eši" ? Vů l i k př etrván í a př ežit í mů e ž provázet vů e l k zápasu /byt k "drobnému"/ o na­ plně í n možností a prostoru k samostatnému a nezávislému rozvoji, jakkoli v tomto století "relativnímu" ­ nebo budou bezbranným "králíč ke m mezi nohama zápasících slonů , " abych si znovu vypů jčlimetaforu Jana Masaryka. Malý národ s psychologií "bezbranného králíč ka " mů e ž být zašlápnut či zle pošramocen — a pak, ně kd e odkopnut ve ztracené brázdě dě jin , ještě chvíli žalostně vzdychat a vydávat zvuky, jež budou vzdáleně př ipomína t jeho kdysi bohatý jazyk. Je takováto perspektiva tendencí dě jin , v níž se prosadí univerzální "nadnárodní" lidství? 3 a/ Jsem č ást í generace, která zač al a dospívat na konci 2.svě tov é války — jsem stále př esvě dč,en že váleč ý n zážitek či ne­zážitek je základní generač í n př edě:lti, jimž bylo ten­ krát o 3­4 roky více, jsou jinou generací. Jsem č ást í generace, která v šestnácti letech vstu­ povala do KSČ, byla postupně zfanatizována stalinskou ideologií, postupně prohlédala a v šede­ sátých letech hrála nemalou úlohu v našem životě; která je dnes /už dlouho/ generací intelektuá­ lů ­dě lníků . Tato č ás t generace mě a l vždy potř eb u upř ímn ě se angažovat "aby svět byl lepší" ­ a má ji i dnes, kdy se blíží vě u k starců. Co mů e ž udě la t hlavně? Analyzovat _ myslím teď vzhledem k jiným, mladším generacím ­ naši generač í n zkušenost, ve všech možných rovinách a všemi možný­ mi formami ­ od románu po historické studie. Mém radost, že se tak dě je » Kunderův Život je jinde budiž uveden jako jeden z prvníoh př íkladů . Mluvím o č ást i generace. Zatímco já jsem byl stalinským práč etem , hladověl můj generač í n druh, Karel Pecka spisovatel, ve stalinském lágru, kde odseděl deset a půl roku. Co je však /a snad i historicky/ pozoruhodné — už ř ad u let se vzájemně poč ítám e mezi nejlepší př átele , je př ítele m nejen mým, ale j jiných "demokratických komunistů . " Nevadí nám, že on je ­ mohu­li to

212+ 

ipBMaraggaiaiaaBMgHMgigrogiraiggira schematicky charakterizovat ­ kř estanský m humanistou, liberálem, a  já vyznavač m e starého komu­ iS| nistického ideálu, ě kd y si s úsmě ve m ř íkáme , že př edjímám e "národní usmíř ení" , které je v této malé, tolik zraň ovan é zemi tak potř ebné » A ještě k mé generaci a jejich stopám: jen mizivě málo jmen jejich př íslušník ů nalezneme dnes v naší domácí oficiální kultuře ­ od literatury až po tzv. společ ensk é vě dy « Po dlouhém př emýšlen í jsem shledal jen pár jmen. Proč je tomu právě tak? b/ Co je "národní program?" Je—li to univerzalistieký projekt svobodné, sociálně spra­ vedlivé, rovnoprávné atd* společ nosti , schopný a mající integrovat vů i l vě tšin y ovládaných atd., neomezený národními humny, ale reagující na kř eč e civilizace /daleko strašně jš í než např. v "drogách", ale v každodenním umírání miliónů lidí hladem atd,/, projekt, který není hotovým receptem, ale otevř eno u výzvou k hledání, ke sporu svobodných obč an ů — pak jej potř ebu ­ jeme, a nejen my, co mluvíme a myslíme č esky . Uvedu jen jeden př íklad , který by v tomto progra­ mu dle mě neměl chybě : t uskuteč ň ován í nádherné Marxovy koncpce arušeni státu a vytvář en í svo­ bodné kolektivity svobodných lidí. Co všechno by se mohlo nabídnout č estným , př emýšlivý m lidem, mladým i starým, dě lníků m i intelsktuálů l m Jak by se moc lidí např emýšlel o a natrápilo tím, že bychom se — zatím — tř eb a chtě i l dostat k dvanáctimě síčín povinné vojenské služhě, k 35 hodino­ vému pracovnímu týdnu, ke zrušení politické policie»«» c/ Jestli se angažuju "v tomto smě ru" ? Nemohu už být — budu­li zdravý — jiný. Píšu málo, i když slibuji /sobě i jiným/, že bych ještě ně o c napsat mě l . Č ast o se spokojuji prostším programem; že jsem tady a ne jinde, že chci mít a snažím se mít svě domí , že se nechci hrbit a ř íka t co si nemy.slím /fro společ nos t tragedie zač ín á tehdy, kdy lidé zač no u psát a mluvit to, co si nemyslí — tak ně ja k to ř íkal'Vercor s při naě m e posledním setkání v Praze v roce 1969/, že se snažím pomáhat tě , m kdo si nemohou pomoci sami, atd, — to jest, že se snažím jednat» "Č in y — č iny " parafrázoval Bgmosthena v jednom okamžiku svého života ve svém c(eh*ku

213+ 

gatataaggscragaaaaHgaagTgtjgaraai a a M B H H aaaca

«BaBwwaaaAgiraamMBgaganiMBtBgma^aHHggagg^

tyron, když zavrhoval psaní jako hlavní způ so b své existence... d/ Nevím a vím, co "národní pospolitost" dnes potř ebuj e nejvíce, bylo by to př íli š dlouhé  a snad jsem to trochu naznač l i v př edchozíc h ř ádcích . V žádném př ípad ě to nevymyslí ani geniální jedinec, ani skupina chytrých lidí, ale permanentní ­ celonárodní ­ "velká defcata", jíž se ­ doufám ­ ještě za svého života doč kám . Prozatím skonč m í tím, co mi nedávno napsal můj generač í n druh, ostravský dě lní k /"opravdový", dlouholetý a kvalifikovaný/: Zdravím vás s dě l ­ nickým pozdravem "Vydržaíl", Ludvík Vaculík. 52 let, spisovatel: Uhranč iv á otázka /O státu a národu/ 1/ šedesát let uplynulých od vzniku Č eskoslovensk a př inesl o hlavně zkušenost, že ř ídi t a udržet stát je tě žší , než se možná č ekalo . Otázku nezávislosti nechávám stranou, protože ­ .státy našeho č ísl a dnes všude dě ravě . jíDržme se otázky národa. 2/ Práce "našich př edků " vložená do udržování národního vě dom í a budování státu je zá­ vazek i pro nás. Odpově dn ý č lově k nemů e ž ani nepochopitelný př íko p v krajině zahrnout bez úvahy, co asi sledoval ten, kdo ho kdysi zř ídil , a co neznámého se stane, když př íko p zrušíme. Národ je dílo národa, odkazované vždy další generaci, aby si je promyslela znovu, opravila je ­ anebo je zrušila. Nemáme právo udě la t pro budoucí nad národem kř íž j žádná generace nebude mít to právo, nýbrž bude povinna všemi silami odsouvat svobodu takového rozhodnuti na ty př íští . Ovšem stágá­li se tak o vlas a se strašlivou únavou, umírá př edávajíc í generace možná ráda. 3/ Jistě e ž i my jsme zanechali v šedesáti letech republiky svou stopu. Nad tou svou osobní, když už je tu na ni výslovně otázka, musel bych se zamýšlet jinde a dů kladně . jiTeď jen tolik: Už jako kluk cítil jsem př íslušnos t a odpově dnos t k národu, ba dokonce dě tsko u lásku

214+ 

k ně mu , ­ Tu mám př íležitos t zmínit se o své úč ast i na lapání špióna v roce 1938, což byl prostě cizí chlapik, který kráč ej e po silnici ptal se nás, pasáků koz, jak je dlouhý ten tunel, co jsme u jeho díry sedě li , a když jsme mu to ř ekl i a pochlubili se, že máme v Brumově ještě jeden, delší, chtěl vě dě,t jak ten je dlouhý, a več r e mě vlast zavolala na č etnicko u stanici, kde jsem spolu s kamarády měl identifikovat špióna, jehož zajímala ta délka tunelů, a byl to ten chlapík. Nevím, kdo ho udal, tehdy jsem se cítil dů ležitým , byl jsem však vůl a ten č etní k také. ­ Ač kol i jsem tedy v dě tstv í kladl národ vysoko, vů be c jsem nepomyslel, že bych i já byl v jeho výšio Rozporný pocit, že jsem č lene m dů stojnéh o celku a zároveň nepatrný v ně , m se mnou rostl a vyvinul se ve zvláštní formu žárliveckého i uctivě zdrženlivého chování k národu: Všecko, co se ho týká, mě zasahuje, osobně rozč iluj e a mobilizuje, ale vě dom í mé malé váhy v ně m , a zpoč átk u i př edsudečán úcta k pojmu Národa, ř ídil y mě, abych všecko, co o národu či "k národu" ř íkám , podával jen jako osobní minku, pocit a zkušenost. Proto mluvím nejvíc za sebe, podtrhávám subjektivnost svého postoje, A když se blížím k tématům národa, potř eb a odpatetizovávat svou ř č e svádí mě k žertovným výrazů , m že však jsem stejně hloupý jako všichni, že to vím, a že tudíž mů u ž ř íc t všecko a nebude to vypadat jako vyvyšování, Z toho však para­ doxně vzniká ně kd y dojem ­ dovtípil jsem se toho až podle reakce okolí, např íkla d č tenář stv a že já si národ a jeho témata naopak svévolně př ivlastň uju , mluvím o nich opovážlivě, ale s výhodou, že mě nelze chytit za slovo, dě lá m podle svého uznání, zatímco národ dě lá , co se mu porouč , í zkrátka že se povyšuju a vů bec . To tedy nechci, bohužel ale zároveň vidím, jak stárnu, že národ zas není ně o c tak moc velikého, a kdo to vlastně je? Oč mu jde? Co dě á l krom výroby, v níž není žádné originality? Co zvláštního dovede, když domy mu sem mohou př ije t postavit i Švédi či Taliáni, př ís t a tkát mohou př ije t i Polky, kanály koppu Romové a tě žk é otázky vyř eš í nejlíp sově tšt í poradci? ­ A už tu máme neslavnou otázku: mé národ ještě ně jak ý další úkol než existovat? Rozpaky se vleč ou , a zatím Národ se chvě e j na okraji existence.

215+ 

Tím jsem struč ě n a s nechutí odpově dě l na př edepsan é otázky. Mé vlastní otázky nad náro­ dem jsou jiné. Je dnešní národ kategorie jenom olitická a kulturní či jaká ještě umě á l ­ anebo také ně ja k př írodní ? Zarážející je, že když v jedné generaci ně jak ý národ zanikne, př íšt í jeho pokolení žijí už bez bolesti v tomto bodě. Takové poznání př ines l jsem si z Lužicej to je ovšem už dávno a tečí nikam nesmím. Př estaňet lidi neurotizovat př ipomínání m jejich národnosti, a budou žít v teple a milosti. Je nutno být zvláštním národem? Má­li to být jen podnik búditeloké skupiny literátů, umě lc ů a politických opozič níků , pak je to brzda př irozenéh o vývoje, ztráta č asu , sil a peně , z nesmysl, Jaroto bych uvítal /! ­ vykř ič k nímů j/ , kdyby národnost byla v č lověuk vázána na n­co př irozeně jšího , co se nedá nakonec opravit státní výchovou tak snadno jako menšinový mateř sk ý jazyk. Svou domně nk u i nadě ji , že národnost je svázána s tkáně i m tě la , opírám o zkušenost: Zatím nikdy mě v noci nevzbudil strach z mé osobní smrti, ale protitl jsem v hrů ze , že máme snad být znič en i jako národ, iíeř íkám , že se pro nás ně o c takového chystá, ale odkud takový strach plyne, když př ec e víme, že je to bolest na jednu či dvě generace, a je pokoj? ˇíechci ani šíř t i takové nálady, protože jo sám povážuju za škodlivé. Č lověukvšak musí být dovoleno př emýšle t ně kd y o všem na svě tě : pochybujeme dokonce o stabilitě Slunce a Galaxie, proti nimž ovšem jsou i silné národy a státy, není­liž pravda, nic! Myslívám proto i takto: Jestliže by bylo spolehlivě odhadnuto, že vývoj Evropy a svě a t míří ke smazání národností, neuč in í rozumně a s užitkem pro své lidi ten, kdo vč s a tento vývoj př ijm e a vtiskne mu svou stopu? Povinnost obracet otázky i takto cítil jsem už v roce 1945, pak 1948... a tato povinnost mě i dnes brzdí, abych nemyslel jen v nejhorších výrazech o nyně jš í vládě. Úkoly lidí spravujících vě tš í celek jsou pě tě žké j ř ídi t na osobní odpově dnos t stát, musí ně kd y vě u r být práce pro vraha! mgggCTgaMgBraHMgMBMHgmgroiaMraramgTOHM&BgMB^

Ně kteř í č tenář i mi teď zazli mravní relativismus a demobilizující politickou shovívavost, odborník nalezne prostě udivující změ tení . Tak proč ten č lově,kř ekno u si všichni, celý č s a dě lá , jako by mu na národu záleželo, když takto myslí? Minulé století hledalo smysl národních existencí v ně jaké m vysoko vytyč ené m kolektivním úko­ lu pro blaho lidstva. Uhranutí touto otázkou proneslo so do století našeho. Mezitím otázka s naléhavostí nabyla i podezř el é vů ně : ně kter é národy už si urvaly př íležitos t obštastnit svou ideou širší okolí, ale okolí vě tšino u bylo málo rádo. Podle mého názoru srnysl existence zrovna č eskéh o národa není žádný. Tím smě re m bych už nic nehledal a netrápil svě domitě í jš lidi mezi námi. Ohroženy dnes nejsou jenom národy, ale i lidé. Č lově k jako druh i každý z nás jako jedineč á n osobnost. Osud lidského druhu nechám bokem, s otázkou našeho národního úkolu př ím o nesouvisí a krom toho my s ním pohneme nejmíň, fciluvím o lidském individuu, jež je jednotkou př enášejíc í geny druhu, ale i nadbiologickou informaci o lidstvu, jeho kultuř , e síle a ­ poslání na zemi /? ­ otazník mů j/ . Př d e ně kolik a lety se hlavní mě st o Praha náhle rozšíř il o tím, že jednoduše anektovalo území mnoha okolních obcí. Nevím, jakou formu mě a l jednání o tom, ale nemám k nim dů vě , rukterou bych mě , l kdyby bylo známo, že ně kter á z dotč enýc h obcí aavzdorovala, ubránila se, i kdyby za to byla zesmě šň ován a primátorem Prahy, jenž by ale víc než to proti ní udě la t prostě nemohl. Ale prošlo to jaksi v úř ední m tichu, ani lidi jsem o tom neslyšel moc mluvit. Na mne to pů sobi ­ lo hrozně. Zas jakési váŁné hospodář ské , technické a správní potř eb y brutto­kolektivu př eváži ­ ly nad úhrnem netto­ceny lidských osobností na dotyč né m území. Př ipojení m např íkla d Radotína k Praze klesl význam Pražáků i Radotíň anů . Ano, je jisté, že Praha má veliké potř eb y a právo ně o c žádat. Ale místo aby se o tom musela s okolím domlouvat, všecko ted mů e ž nař ídi t a oznámit. Nikdy se nemá silnému jen tak ustoupitI Jenom odpor, který malí kladou velkým, zušlechť uj e lidstvo.

217+ 

BaBattgBB8BBBBB8BHHSB8HHBg8BBHHHBHB&HHBggBgSBBLHHHHHHHB8BBBBBHHWWiragBBBBgBBB Už vidím, jak to bude např íkla d se studnami: Společ á n voda bude č m í dál horší, ale v ně kte­ j rých obcích budou Č ist é prameny. Tu př ijd e Veliká obec, a mluvíc v kolektivním zájmu, bude rekvírovat č ist é prameny pro společ ý n vodovod, Tehdy bude patř t i hhát ji klackem od branky! iiebot síla Veliké obce má být obrácena lepším smě rem : at vyč ist í pů vodn í vody; a když by k tomu v bylo tř eb a zastavit ně jak é prů mysly , at je zastaví; a když by následkem toho musela obyvatelst­ V

vu ř íct , že nebude mít všecko, co mají jiní ve svě tě , at mu to Veliká obec silně ř ekne ; a když i se proto budou muset změ ni t rů zn é mezinárodně kramář sk é dohody, tak at to Veliká obec uč iní ! ­ ť ř esn ě obráceně má Veliká obec laskavě např t í své úsilí respektive upř t í své násilí, než kam to jde tak snadně, když v obcích upadá vě dom í obce a v národu vě dom í národa. Myslím tedy, že národ nemá dnes jiný smysl, než chránit vů be c princip odlišnosti pro lidi. Klást př ekážk u centralistických snahám, bránit místní zvyky, názory a práva. Smyslem národností Je jejich rozlič nost , protože ona ztě žuj e vládnutí celými kontinenty. Ha prostoru své odlišné národnosti mů e ž č lově k ještě vést osobní obranu. Jestliže by se muži a ženy v této zemi ­ dě i t se rády př idaj í ­ chtě i l postavit proti všem ­kladům poř d á horšího svě ta , proti těm hrubým i proti líbezným, mají tu národ jako hotový, po ruce jsoucí prostř ede k vhodný ke kruhové obraně, Museli by se ovšem mnohého

vzdát, méně jíst, chodit v př ešitém , méně kupovat, aby nemuseli to­

liklik prodávat. Mně osobně to mů e ž být jedno,já si dě lám , jak chci, a potom umř . u żle vím, že obyvatelstvo bez národnosti bude jednou i se všemi svými hadry a krámy př emetáván o po prostoře jak smetí a proč, protože to bude diktovat ně jak ý transkontinentální systém pro spádový oBvod hoven lidstva nebo stavba ně jakýc h blbáckých koamodromů. Kruci, jak já se v poslední době vždycky naštvu! Ale nejvíc při př episován í nač isto . Tu poslední vě u t př edchozíh o odstavce jsem tam pů vodn ě vů be c nemě . l Č láne k měl konč t i takto? Jest­ liže by 3e tedy už zase hledal smy3l existence č eskéh o národa a ně kd o se mě na to ptal, tedy pro svou osobu bych myslel, že se nemá hledat nijak vznešeně vysoko a daleko, nýbrž zoufale níži ko a nepř íjemn ě blízko.

A

28. ř íjn u 197S|

I M M M l M K M l l l l K M O M l H m M l M K U M B í K K g  I M I I l l I M M U M l l l l M M l I l I f a M K a O M H M g B J M M H H H H U U > M 

Syě tlan a Richtová. 35 let, pedagog: 1/ Z oně h c 60 let existence republiky si nejvíce cením prvních dvou desetiletí vypjaté hospodář ské , ale př edevší m kulturně ­politick é výstavby» Chápu je jako období morálně ­intolek — tuálních a politických zápasů, které svou otevř enost í vů i č svě u t a zodpově dnost í vů i č myšlence demokracie vytvoř il o společ ensk é klima, z ně ho ž vyrostla generace tvů rč h íca sociálně ­poíLtick y aktivních lidí všech tř íd , povolání, vě u k atd. Vztah jedinec­stát .neznamenal ještě ono totální zasažení č lověakv jeho potř eb ě žit v souladu se sebou samým institucemi, jež nedávají nejmenší prostor pro uplatně í n osobní tvoř ivosti , ini­ ciativy a produktivní vů le . Tímto se nevzdávám kritického vidě í n základních sociálních a politických zel oné doby. Oceň ­ u ji ale její vnitř í n dynamiku, t.j. intenzitu usilování a práce jednotlivců a skupin na cestě ke společ ě n sdílenému sroyslu» Isinichovem pro mne zač al o období tragedií a proces destrukce ř ad y základních kulturních a so­ ciálních universálních a specificky národních hodnot, který neustále pokrač uje . Nicméně urč it ý základ orientace jednotlivců i celku byl zformován a k ně u m je tř eb a se stále vracet, 2/ Vě ř , ímže malé národy /státy/ mohou žít v samostatnosti a nezávislosti, což ale má v moderní době nový obsah, Postupující sjednocování hospodář ské , kulturní a sociálně ­politick é v

ovlivň uj í např, evropskou scénu do té míry, že žádný národ /stát/ nemů e ž být uzavř eno u jednot­ kou z hlediska obsahu i forem svého života. Vě ř , ímže lze žít samostatně a nezávisle, t.j, svébytně, ale př edevší m ve spolupráci s ná­ ú rody celého svě ta . e­li ale živá tkáň společ enskéh o organismu soustavně ochromována jedno­ stranným tokem cizích "látek" př icházejícíc h z prostř ed í zcela odlišného, př ípadn ě méně vy­ spě lého , pak Z nelze hovoř t i o tom, zda malý národ /stát/ bude žít, ale zda ještě kulturně a

219+ 

ramoHE

[BBBBHBBBSBBBBHKEHgflKBHa

a politicky žije. 3/ V životě mé generace samozř ejm ě zanechaly nejvě tš í stopy ony poslední 2 ­ 3 desítky let. Už jako dítě mne př ím o dusila atmosféra nejistot, obav a úzkostí svě a t dospě lých , č ast é vý­ roky typu "To př ec e není možné, aby tyhle pomě y r vydržely" ve mně vytvoř il y pocit, že je kdesi cosi zásadně v nepoř ádku , ale že je nutno o nič m e nehovoř it , aby se ně kd o z blízkých také nedo­ stal do ně kteréh o z lágrů. Jako prudká reakce na ovzduší strachu a oficiálních polopravd vznikla ve mně touha, žít plně i v podmínkách nouze ­ ale teprve v posledních letech, kdy definitivně padly poslední masky a fasády "kvalitativně nového, lepšího, humánně jšíh o atd.", se mi toto zač ín á dař it . Cítím proto potř eb u jasného národního programu nesmírně silně. Za úspě h c považuji zrod a rů t s každého vnitř ě n sjednoceného č lově , kakterý se nenechá lámat či korumpovat pokleslou morál­ kou veř ejnýc h institucí a jehož prožívání svě a t není podryté bezprávností a bezmocí vě tšin y sa­ mostatně a kriticky uvažujících obč anů . Zajímají mne otázky rodinné a školní výchovy a vů be c cesty společ ensk é obnovy z iniciativy jednotlivců. Je­li oblast vně jšíc h aktivit ze sféry osobní zodpově dnost i vylouč ená , nezbývá než soustř edi t se na vlast í život, t.j, na citové, mravní, estetické a j. hodnoty, pro jejichž kultivaci je rodina pů do u naprosto rozhodující. Proto vidím v utvář en í a udržování rodinně ­př­á telských společ enstv í jednu z dů ležitýc h cest př ežíván í národa. Rodina je jedině prostř edí , které zmírň uj e a efektivně filtruje totální politické a ekonomické tlaky státu vů i č jednotliv­ ci. Je­li rodina narušována, je č lově,ka zvláště mladý č lově,kvystaven v plné obnaženosti od­ cizujícím tlaků , m které mu nedovolují se samostatně sebeutvář t e a postupem č as u ho zavádě í j bu3 do rezignace či neadekvátních revolt. Jinými slovy: vidím potř eb u neustálého pozvedávání mezilidských vztahů do roviny vzájemného uznání, podpory, př átelstv í a lásky v zemi, kde je lež a násilí bě žno u společ ensko u normou, ivíyslím, že naše národní společ enstv í potř ebuj e hlavně du­ • BHHMMIIWBOTMWBgMBHMHHHHTOmraaWHggBMaMHaMMBaMIIMg B KKBMBHHBWHH8IHHH • BaaBKMBHHEnraHgBHHBgaaH&Hg »

224+ 

r 

jpggjBMgggHggMBaaKHgHHMimHggaglggag^ chovní obnovu ­ vždyt smutku a beznadě e j z vně jšíc h i vnitř níc h nesvobod už snad ani nemů e ž být více. Domnívám se, že je v silách každého, aby k dílu národní obnovy ně ja k př ispě l ­ hlavně tím, že splní základní podmínku své i všeobecné existence: že se totiž bude stávat stále více č lo ­ vě kem . V tomto smyslu je každý autentický lidský prožitek č inem , který je ve svých dů sledcíc h poli­ tickým č iaem . Tak se zároveň vyslovuji pro t.zv. nepolitickou politiku, ve které vidím, za sta­ vu všeobecné duchovní a kulť urně ­politick é nouze, cestu pro oba naše zkoušené a ohrožené národy. Šárka Rybáková. 53 let, pedagog: 1/ Politické osvobození národa mě o l př edevší m velký smysl mravní. D a lo satisfakci stale­ tému zápasu Č e chů a Slováků o hodnoty, které se v prů běuhhistorického vývoje prokázaly jako specificky č esk é a př ito m všelidsky platné: Boj o pravdu, o sociální spravedlnosti a lísilí o zdokonalené lidství. Toto uskuteč něínnaší svobody a postup uvedených hodnot po první svě tov é válce byl spojen s osobností wíasarykovou a jeho opravdových stoupenců. Je ovšem tř eb a konstato­ vat, že národ ve své vě tšin ě tuto skuteč nos t nedocenil ani v dimensích buržoasní demokracie a že se jí č astěijzpronevě ř oval . K vypoř ádán í se s residui "pobě lohorštiny " v národním charakte­ ru bylo by potř eb í delší doby pokojného demokratického vývoje a pozvolné socialisace, než bylo dvacetiletí první republiky, naplně é n nad to ještě sobeckými zájmy a konflikty buržoasních stran. Je potř eb í si uvě domit , že vliv Masarykův byl oslaben i skuteč ností , že př d e př íchode m prvního presidenta byla ustavena republika francouzského typu, kde presidentova pravomoc je vel­ mi oslabena ve srovnání s typem americkým, který si pů vodn ě Masaryk př ál . Př s e mnohé př ekážk y a sociální rozpory se př ec e ponenáhlý postup uvedených hodnot projevovalo MHymilU MM MgWBBIÍSngBBgMUWMMMMMMM^MM MM MM MM M ^IMigrMmflM MMM M MMMMMM glfl MW W M M WMMMMM MK W WjQWyWgWMWMMMSQMMWBTČ graif f

¿21

ypyrarnrnrayygrBfnra­gynfm nt si si ^pnranrsrwig a^aiiTriraraaaiFara aaasiaMMaaaaa aairapra www« MM a MtiM wwwwgBrgamawwn wta­w M M «1 Do popř ed í vystoupily mnohé problémy, jmenujme zde př edevší m vztah Č ech ů a Slováků /Slováků tehdy poprvé v dě jinác h osvobozených/. Politické osvobození č eskoslovensk é bylo realizováno ve jménu plné č eskoslovensk é jednoty. Pakt opoždě néh o národního uvě domován í Slováků, zpravidla spojovaného s roakč í n politicko­náboženskou orientací politické strany ludové způ sobi l ř ad u krisových jevů, prohlubovaných skuteč ností , že z č esk é strany se č ast o neprojevovalo dostateč é n pochopení úkolů, plynoucí ze vztahu k Slováků . m Mnohé zavinil nedostatek historického myšlení v

na obou stranách. Historie dostateč ě n prokázala, že Ceši a Slováci dokázali v dě jinác h nejvíce, kdykoli postupovali jednotně a sjednoceni vnitř ě n ve službě shora uvedených hodnot /č eskoslo ­ venská reformace, uchovávání hodnot č esk é reformace na Slovensku v době pobě lohorskéh o útisku v č eskýc h zemích ­ Slovensko v rámci uherského království mě o l specifické postavení,, habsburské protireformač í n zásahy tam nepů sobil y v té míře jako v č eskýc h zemích. Slovensko uchovalo hodno­ ty č esk é reformace v daleko širší míře až do národního obrození, vč etně díla Komenského apod,; společ á n úč as t Č ech ů a Slováků v č eské m národním obrození koncem 18. a poč átke m 19» století, podobně na Slovensku v boji proti maSsrisaci, zejména koncem 19.století, tj. již po odluce Stúrově, vspoleč ý n boj Č ech ů a Slováků za Slovenského národního povstání a v něm poč átečín ini­ "i • '• . ciativa Cechů ap./. °ednotu č eskoslovensko u udržovali na Slovensku tak jako dř ív e i za první č s . republiky hlavně potomci č eskoslovensk é reformace, kdežto u katolické vě tšin y př evládal y tendence separatistické, až vyvrcholily ludáckou zradou po Mnichov* a po okupaci č eskýc h zemí. Smysl politického soužití Č ech ů a Slováků v dnešní době je podmíněn vývojem k osvě dč é en společ­ né tradici humanitně sociální a duchovní. Jinak smysl tohoto soužití je vážně ohrožen. Tak jako v č eskýc h zemích dů sledk y pobě lohorštiny , je i na Slovensku potř eb í se vypoř áda t s dů sledk y Slo­ venského štátu. Opravdové úsilí o humanitní, demokraticky založený socialismus by mohlo opět Č ech y a Slováky sjednotit. 2/ ^alé národy mohou žít ve svobodě a nezávislosti, ale v souč asn é době svě tovéh o vývoje «graraMgmraBBarCTiuLj^MMm^ 222+ 

ve funkč í n souvztažnosti v oblasti mezinárodní. Z tohoto hlediska je zdů vodněanfederace mezi­ národní, která by však zaruč oval a naprostou suverenitu i národů malých. Z hlediska našich _ č eskýc h a slovenských ­ historických zkušeností mě o l by být naší podmínkou, abychom nebyli za­ č leněindo federace pouze stř edoevropské , nýbrž do federace širší, nejlépe snad celoevropské, 3/ Samozř ejm ě se snažíme aktivně pů sobi t na národní život svou prací, kterou bychom/chtě­ li př ispíva t národnímu programu, jak byl vyznač n e v bodě 1/, Uvě domování m o obsahu, funkč nost i a závažnosti oně h c hodnot pro budování socialistické společ nosti , výchovou k tomu, aby se národ uč l i myslit historicky při plně í n aktuálních úkolů souč asnost i a se zř etele m k vývoji i budou­ címu atp., snažíme se v tomto smě u r angažovat. Nelze př ito m zapomínat na prvoř ad ý úkol pů sobi t takto př edevší m na vlastní dě i t a na náplň rodinného života0 Národní pospolitost potř ebuj e nejvíce mravní obrodu, př ekonán í 3lužebnické závislosti na ci­ zích mocnostech, také však př ekonán í sklonů a projevů defétistických, pesimistických, nihilis­ tických. Stálou výchovou k integraci jedince a národního kolektivu, výchovou k úctě k životu, k stálému celoživotnímu zdokonalování všech i všeho, vždy ve službě výše uvedeného.historického od­ kazu a programu ­ je při ustavič é n sebevýchově možno národní pospolitosti platně př ispívat , Eliška Razimová. 20 let, studentka 1/ Snad si alespoň ně kteř í uvě domili , že s takovými vztahy, jaké jsou mezi Č e chy a Slová­ ky dnes, nemů žem e jako stát dospět dál, než k pokrač ován í kruhu Mnichov­Srpen, 2/ Snad by to vyř ešil a myšlenka presidenta Masaryka, totiž solidarita a lépe organizovaná spolupráce více malých států. I když k tomu v nejbližší budoucnosti tě žk o dojde, považuji to pro malé národy za jedinou možnost, jak se nestat pouhou jednotkou velmocenského bloku. V dnešní situaci mohou malé národy tě žk o probojovat svou politickou cestu bez souhlasu velmocí. Př est o

2 2 3 + 

aBamraaraaaMmapnaraiflBí^^ v možnost svobodného malého státu vě ř « ím Pokud lidé malého státu dosáhnou trvající jednoty, nevě ř , ímže by bylo možné trvale jim upírat svobodný vývoj. Vlastně mohu tuto otázku zodpově dě t dvě a m citátys "Žádná moc tohoto svě ta , i kdyby se s celým peklem spojila, neudrží národa vzdě laného , ušlechtilého, stateč néh o v poddanosti a otroctví«" /T«G0Masaryk/ "Nezahyne národ, ve kterém se každý dovede ř ídi t jak svým rozumem, tak svým svě domím. " /A.Dubč ek / 3/ ř atř í m ke generaci, která zažila rok 1968 jako dě ti « Dgti malé na to, aby si v té do­ bě tvoř il y názor na události nezávislý na názoru rodič , ů iile dě i t dost velké na to, aby pochopi­ ly, že se ně co.stalo . %slím ale, že nejvíc na nás zapů sobil y ne srpnové události samy, ale to, c® po nich následovalo. Nadšení, které jsme si živě pamatovali z dě tství , rychle vyprchalo0 Úmě rn ě s naším vě ke m a zráním rost i stereotyp, který se z č eskéh o života stával. Stereotyp př etvář , ekstereotyp myšlení, stereotyp omezené touhy a stereotyp lhostejnosti k tomu všemu, A př est o tady existovala jiskra vzpomínky, že to tak být nemusí, vzpomínka na naši vlastní zku­ šenost, ale vzpomínka dě tská , a snad i pohádková« Uniknout té vzpomínce a stereotypu ­ č lově k chtěl ně o c opravdového, ně o c intenzivního* plného. Vgtšina z nás unikla do výstř ednost i v zába­ vě, v oblékání, v sexu0 Qyl to únik do nového stereotypu ­ stereotypu výstř edností , A kdo si nový stereotyp uvě domil , pro toho už č ast o zbýval jen ten únik poslední... Ř íkán í se nám rozmař il á generacéo Úsudky o nás nejsou vě tšino u pochvalné, snad právem. Vyč ít á se nám nároč nost , že si č ast o stě žujeme , zatímco nám nic nechybí a nic jsme nepř ožili . Ano, starší generace prožily válku, my nevíme co je válka, co je bída, co je hlad. Ale nevíme také, co je to nadnšené vítání osvoboditelské armády, svobodné diskuse tří pováleč nýc h let a  opr a vdový  elán mnohých  v našich komunistických zač átcích . Ify víme, co je to destruktivní nevíra v nic. Nic neznáme tak dobř , e Destruktivní veř ejn ý

228+ 

LaMMBmpmDMc

• n w » M m > » i i mi

život 7o.let formoval naše mládí a jsme jím poznamenáni stejně hluboce, jako starší válkou. Nechci tím naši generaci omlouvat. Chci jen vysvě tli t naše chování, protože chceme­li se se staršími dorozumě , t nesmíme se dát odradit a vysvě tlován í se bát. A nezů sta t jen na vysvě tlování . Naopak se domnívám, že právě my mů žem e př ispě t k realizaci nového národního programu, za ně ž j považuji vytrženost z lhostejnosti, duchovní obrodu a jednotnost. První a nejtě žš í krok je př esta t unikat. Je k tomu zapotř eb í hodně vů le , protože ono to unikání je př íjemn ě pohodlné Totiž ně kdy , do urč it é hranice. Pak mu č lově k buď podlehne, nebo se ho vzdá. Musíme se ho umět vzdát. Žít život bez každodenních vzrušení. Poctivě pracovat. Nepř esta t myslet. Být vytrvalý. A př ito m umět být štastný. To je ně kd y možná tě žš í než hlasitý protest. Jen ti silně jš í z nás to dokázou0 Prosím vás, otcové a matky, nesuď e t př íli š tvrdě ty, kteří tu sílu v sobě nenajdou. Dominik Tatarka. 65 let, spisovatel: 1/ Mám 65 rokov. V prvej triede ludovéj školy, církevnej, moj prvý uč ite l Mikuláš Littera sa rozplakal, keď sme prvý raz spfevali hymnu tejto Republiky. Ja osobně som sa s nou stotožnil. Nazývam ju odvtedy Moja Republika, Naša Republika, i keď som poznával, že nie je dokonalá, keď som manifestoval, nástojil na tom, že musí sa naplnit v plnšej miere spravodlivost. Nikto mi nemože vyč ítat , že som uhýbal, keď bolo tř eb a priniest obete. Bojoval som za ň u , př d e ústím tan­ kov som povedal: Sem strielajte, že ja nie som č ís i nepriatel, ak zúfalo bránim suverenitu Svo— jej Repuuliky. Zostavám v presvedč ení , že Moja Republika by ma neuvrhla do doživotného vfizenia administratívnych opatř ení , keby si bola udržala suverenitu. Nezabili ma. Ale nech ma zabijú, I na popravišti, pred bielou stě no u múru poviem: Moja Republika. Znamená velký výbuch tvoř ivýc h sil mojho národa č eskéh o a slovenského. Nijaké ludské dielo nie je dokonalé, Neidealizujem si ju0 Zostávam v presveč ení , že v našich silách bolo a je zdokonalit ju, stvoř t i v nejvfitší

225+ 

priestor prejavit sa př ežíva t sa pre každého» 2/ Mojmu národu č eském u a slovenskému dnes hrozí vStšie nebezpeč enstv o než gyjadrujú tieto otázky ­ vyjadrujúce obavy našich predkov a nás súč asnlkov,S ú ohrozené stratou osobnej a nadosob­ nej pamSti, sú ohrozené zmasovenlm, stratou a zatemnením osobného a nadosobného poslanie indivi­ duálnej národnej osobnosti. Např íkla d slovenský národ je zatláč an ý do položenia ludu, ba dokonca položenia etnickej skupiny v mene internacionalizmu, hoci už samotný pojem internacionalizmus př edpoklád á rozvinuté, tvorbou utvrdzované národné individuality.Fojem národ udržava sa iba v po­ j menovaní "Slovenské národně povstanie". Ináč existujeme už iba jako lud , lebo národ bol vyhlášený za pojem buržoázny, pojem historicky minulý a pominuvší.Našou internácionálnou povinnostou, tak sa to př edstavuje,j e splývat s kýmsi, aby bol pokoj, zriekat sa svojej, našej osobnej individuali­ ty, našej pamSti, osobnej, národnej, etnickej, indoevropskej. "Cesta spiatky nemožná,např d e sa 1st musí"» Naša osobné i národná pamflt, pamSt našej ř eč,inie iba pamSt slovnej ř eč,iale památ nášho telaj obsahuje celý vývin íudstva.Tvorba i sen sú obnovením pamfiti /i zodpovednosti­i osudovosti/« Moje zúfalsík/optimizmus sa zakladá na neznič itelnost i č lovečjepamSti. ^emožem predsa zne­ smyslnit obetu svojej matky, obetu boje svojich predkov» Ale naopak ozmyslnit nezmy^Lné, Moj ná­ rod č esk ý a slovenský nemože sa zrieknut svojej pamSti, svojej súvislosti stvorenia. Vedomie spo­ loč nost i národov př etrvává , ujasnieva sá, transgraduje, stává sa princípom. Je nevyhnutné usporia­ daí svet tak, aby národy tvoř il y spoloč nost , obec. A^y všetky národy obcovali spolu, Keď e z každé společ nos t udržiava sa bbetami nechže údržíava sa i spoloč nos t národov obetami, no nie tak, že iba tzv. malé národy obetujú séba, zrieknu sa svojej osobnosti, prestanú byt subjektom dejín a budú iba masou dejín, materiálom dejín velkých.národov. Moje vlastenectvo, moj nacionalizmus nechce byt egoistický,vý,luč ný,nežnášenlivý . Malé národy sa udržia prejavujúc sa, vyjádrujúc seba v ludskej reČi gesta, obleč enia , stavebníctva, slovesnosti, hudby, Š^ét _ každý malý ako velký štát, jé pre V

, 

, 

y 

ima informativnym strediskom, informatívnym a koordinatívnym, je mozgom ludského i národného orga­ nizmu. Ak prichádzame z ekologického

226+ 

napr.

hladiska, že nemožeme a nesmime vynič t i moř sk é orly,

nesmieme na masu rozvarit, rozpustit ani malé národy, ani malé štáty, ktoré sú nervovou sústavou, centrem malých národov. Moja Republika, Č eskoslovenská , nervová sústava zeskupenia národov na tomto urcitom území mu­ sí byt obnovená. Existuje aj vě dn á oblast, která sa volá informatika, ktorá o tom vie povedač záv&zňé súdy0 3/ Moja generácia bola historicky nezkúsená, doverč ivá , málo sa starala o to, ako zaistit suverenitu Republiky, vyslovit a formulovat pozitivně zmysel a program, univerzálny ludský pro­ gram, našej socialistickéj republiky. Ano, cítim potř ebu , aby sme si formulovali, dohodli sa a plnili svoj národný program. Svoj, historicky daný /presumé, précongu/. Kaše národy masovéjú,strá­ cajú svoju historickú památ, svoje sebavedomie, najmá národ slovenský. Málo nám pomože žalovat sa na medzinárodnom fóre, že sa nám deje kř ivda . Musíme si povedaí, ako sme si presrali nezávislost a slobodu. Prvým krokom k národnej renezancii vidí sa mi obnova našem pam&ti. Ak chcem niečo uro­ bit, musím sa

rozpomenút, kto, čo som, odkial pochodím. Vám Č echo m to iste nemože vadit, že ja

sa cítim ako karpatský pástier, že som determinovaný v detstve ludovou piesnou. Moja dusa je du­ Sou pastiera. Slobodný som sa cítil v spoloč enstv e zvierat a pastierov, rolriíkov. Potrebujem ales­ poň trochu možnosti vyjádř t i sa, vyjádř t i nie nenávist, ale lásku, svoju zbožnost® Že nehladím na svět ako turista, voyer, ale úč astné , nié utilitárně ale zbožné. Maše národné spoloč enstv o potř ebuj e nevyhnutne slovné sa vyjádř it , formulovat svoj program, de­ finovat sa Kto sme, odkial sme, že sa chceme vyjadř ovat , robotník př áv e tak ako družstevný rolník, ako inteligent, S v ojho č as u i poddaný slovenský lud sa vyjadř ova l a stvoř l i ludovú architekturu, V 

/ 

umenie, piesen. Dnes sa.nevyjadř uje • Dnes ahobý v jeho zastúpení vyjadř uj e sa iba hrstka špecia­ listov v umě n í a literatáre. Dnes nástojím najprv na tom, aby sa náš národ č esk ý a slovenský vy­ jadř oval , zakúšal rozkoš vyjadř ovani a sa a tvorby.

BBBEBBBBBBBBBBBBSBaZBEBBBBBBBBBBBBSBBBBBBBBBBBBBH BBBBBBBBBBBBBBBBBBBSBH ESBBBBBBBBBBBBBBBBBBBaBBBB

Dva fotografové. Oba zač ínaj í na "K". Ten první se jmenuje Koudelka, ten druhý Krč il.Ob a žijí v ně jak é té zemič e c za rozvadovským př echodem . Ten první utekl slovenským ciká­ nů , m ten druhý karlínským a mně. Obdivuju knihu č eskýc h foto­ grafií a anglického textu toho prvního a dopisy toho druhého. To mi př ijd e poštou rozlepe­ ná a erárním špagátkem př ­ e vázaná krabice od fotopapírů Kodak nebo Agfa, já r.ozšmo­ drchám erární uzel, odklopím víko a položím vedle krabice. Do rozklepaných prstů beru fotonádheru za fotonádherouj. Nejdř ív e si dlouho prohlížím líc, tu lesklou stranu. K erárním otiskům palců př ipo ­ jím svoje. Fotografie otáč m í a č u t si rub. "Trh v Tunisu 76", je tam tužkou napsáno. Mebo "Afgánis­ tán, výroba marihuany 78", nebo "Pař íž , výlet 77". A tak beru z krabice stránku foto­ dopisu za stránkou, prohlížím, obracím a kladu je na záda do víka. Až donedávna jsem na tyhle do­ pisy odepisoval tužkou nebo psacím strojem. Také jsem zkoušel popsat svoje "výlety".

228+ 

At už masochistický výlet na prvoméjový prů vod , nebo výlet př s e Staromě stsk é námě st í ke Zlatému tygrovi. Jenže,popiš­ te prů vo d lidí a transparentů na Letné nebo Staromě stsk é ná­ mě st í — "Za šíastnou budouc­ nost" ­ tak, aby si je č lově,k který už deset let neviděl Letnou ani orloj, mohl dnes př edstavit . Já díky př ítelový m dopisům vím docela př esně , jak vypada­ jí tuniské Kotce, jak se va­ ří marihuana v Afgánistánu, ani v Pař íž i bych nezabloudil. Jenže, co on? Co mů e ž vě dě t z mých dopisů o radostné svá­ teč í n náladě v únorových, má­ jových a listopadových prů vo ­ dech? Jak mů e ž vě dě t,c o ^oká­ že plzeň sk á dvanáctistupň ov á mař en a a srpnové slunce "za štastnou budoucnost" u Husova pomníku? A tak, abych se mohl jaksepatří revanšovat, zkusil jsem to také,Pů jčli jsem si fo­ toaparát,za patnáct korun kou­ pil špulku filmu a šel na vý­ let. Nefotím ani výrobu mari­ huany, ani orientální tržiště, takže nemám potíže s popisová­ ním zadní strany fotografií. Na všechny, do jedné,píšu je­ dinou vě tu : "Č eskoslovensk o ke konci dvacátého století". Celý syůj fotodopis vsunu do

žluté obálky od fotopapírů "Brom" anebo do žluté obálky od papírů "Neobrom" a jdu na poštu vsadit obálku do lote­ rie. Buá anebo, negativ dopi­ su zbyde tak jak tak. Va bank. Chtěl jsem se o krásu př ítelo ­ vých dopisů s ně ký m podě lit . Vybral jsem na padesát lesk­ lých stránek, zabalil je, dal pod paži a objížděl kluby a divadýlka, ve kterých jsem př d e č ase m obč s a hrával. ­ Jé! ­ ř íkali , mnuli brady a pokyvovali hlavou, — To bude krásná výstava! ­ ­ Že, — ř íka l jsem na to já. ­ Př ijd e Mistr na vernisáž? ­ ptali se oni, a jé už vě dě,l co př ijde . Zabalil jsem opět tě h c na padesát fotografií, dal je pod loket a jel to zku­ sit do dalšího klubu nebo di­ vadýlka, kde se odehrálo stejné divadýlko. Když jsem se vrátil z posled­ ní derniéry domů, otř l e jsem flanelem z př ítelovýc h foto­ grafií jejich př iposran é o­ tisky palců, popadl vypů jč ý en fotoaparát a šel do ulic na­ psat dopis, ve kterém jsem mu zkusil vysvě tlit , proč výstava  zatím nebude. v.

t ř

e š n ák

HKH 

j a n  l opa t ka  

S HE 

pt a j í   s e ,   j á   s e   kr out í m,   j ak  mů ž u,   a l e   na kone c   s t e j ně   vypoví dá m 

HHKHH 

/ pe t r u  l a mpl ovi /   Se dm  ná s l e duj í c í c h  ot á z e k  mi   dos l ova   ni kdo  ne kl a dl , př est o se ­ at už  vys l ove na nebo i mpl i c i t e   ­   vě t š i na   z   ni c h  obj e ví   pr a vi de l ně   vž dyc ky,   když se setkám  s e souč asno u  pr odukc í .   Vyc há z e j í   z   pr ů bě žén  z kuš e nos t i   s   l i t e r a t ur ou;   t í m  s na d  t a ky  mohu  č á s t e č ěn  oml uvi t ' ,   že   ne j s ou  s ys t e ma t i c ké ,   a l e   e mpi r i c ké ,   ne vyc há z e j í   z   j a ké hokol i v  pr ogr a mu,   a l e   z   pr ů bě ž néo h č t e ní.   1.   Sa mi z da t ,   př e s ně ij   ř e č eo  n i ne di t ní   l i t e r a t ur a ,   ne bo  i   l i t e r a t ur a   dr uhé   kul t ur y,   t o  j s ou  poj my,   s   ni mi ž   s e   s e t ká vá me   v  pos l e dní m  de s e t i l e t í   ví c   ne ž   kdy  j i ndy.   Dá   s e   v  kr á t kos t i   f or ­ mul ova t ,   c o  j e   pods t a t ou  t é t o  obl a s t i ,   j a k  a   kdy  př e de vš ím  vz ni ká ?   Ne má m  na   mys l i ' t e c hni c kou  s t r á nku  t ohot o  t ypu  pí s e mni c t ví ,   l a vi novi t é   š í ř e ní   opi s ů,   kt e r é   s vými   pa r a me t r y  hr y  a   os obní   a kt i vní   úč a s tí   a nonymní c h  č t e ná řů  n a   š í ř e ní   l i t e r a t ur y  vyvol á vá   t ol i k  obdi vu.   V  obs a hové   s t r á nc e   vě ci   byc h  př e de vš ím  z dů r a z nil   z á kl a dní   r ys   pos l e dní ho  de s e ­ t i l e t í   ­   kva nt i t a t i vní   př e s un  od  pů vodní ho   výz na mu  s a mi z da t u,   t j .   př e de vš ím  t e xt ů  pol i t i c kýc h  a   publ i c i s t i c kýc h,   j ak  př e vl á da ly  v  pů vodní   vl a s t i   t ohot o  z pů s obu   š í ř e ní   l i t e r a t ur y,   př e s un  i   k  t e xt ům  l i t e r á r ní m  v  už š í m  s l ova   s mys l u.   J e   t e dy  pods t a t nou  ot á z kou,   pr oč   t a kt o  ­   j e n  mi mo  of i c i á l ní   s t r ukt ur y  ­   e xi s t uj e   t a ké   be l e t ­ r i e ,   kt e r á   a ni   ne z a vdá vá   ve r bá l ní   př í č i y  n k  z á ka z u,   a ni   a ut or   ne ní   ni j a k  z vl á š t   na   i nde xu.   Pr oč   s e   ­   s hr nut o  ­   do  t é t o  obl a s t í   dos t á vá   l i t e r a t ur a ,   kt e r á   t yt o  be z pr os t ř e dní   va z by  k  r e ­ ž i mu  v  už š í m  s l ova   s mys l u  ne mí vá ?   Má m  z a   t o,   ž e   dů vod   j e   t u  z á s a dní ,   pl ynouc í   z   pods t a t y  umě l e c ké ho  dí l o.   To  s e   s vou  s c hopnos ­ t í   t r a ns c e ndova t ,   s vou  ot e vř e nos t i,   s c hopnos t í   na býva t   v  konkr é t ní   s ouvi s l os t i   vž dy  novýc h  výz na mů,   kr a j ně   vymyká   ně kt e r ým  t ypům  moc e ns kýc h  pomě r ů,   kt e r é   une s ou  pouz e   vě ci   j e dnoz na č ně   a   de f i ni t i vně   vyl ož i t e l né ,   be z e   z byt ku  r e kons t r uova t e l né ,   hot ové ,   ne ž i vouc í :   pr ot o  j e j i c h  t o­ l e r a nc e   mus í   konč it   z hr uba   u  kýč e   v  umě ni   a   u  i de ol ogi e   myš l e ní ,   j a ko  u  z á kl a dní c h  de r i vá t ­ ní c h  s t r ukt ur .   Za   t out o  hr a ni c í   t ol e r a nc e   z ů s t á vá   c e l á   š ká l a   kr e a t i vi t y  ­   od  z dá nl i vě   e z ot e ­ r i c kýc h  e xpe r i me nt ů  a ě   po  dů s l e dné   r e a l i s t i c ké   výpově di   / t y  pos l e dní   z vl á š t / . Je  s a moz ř e j mé,  

230+ 

že mi jde o př evažujíc í tendence na obou stranách ­ v úř edn ě tiště é n literatuře a v textech ineditních ­ pochopitelně se mohou objevit na obou stranách opač é n výjimky, př esněij ř eč o en spíše v oblasti samizdatu než v oficiální. 2. Dá se mluvit o specificky č eskýc h dů vodech , které vymezují ráz č esk é ineditní literatury? Ně o c mů e ž napově dě t malá př ipomínk a z prehistorie tohoto pobytu písemnictví "mimo rámec" : Ze starších autorů jde př edevší m o Jakuba Demla /1878­1961/, Jaroslava Durycha /1886­1962/, Ladislava Klímu /1878­1928/; z mladších je to např. Jiří Kolář /nar. 1914/, Bohumil Hrabal /nar. 1914/, Jan Hanč /1916­1963/, č le n surrealistické skupiny Karel Hynek /1926­1953/, dále deníkové dílo výtvarníka Vladimíra Boudníka /1924­1968/, Egon Bondy /nar. 1930/, publikující ineditně od roku 1950 a další a další. Až dosud jde o autory, jejichž dílo ­ nebo č ás t díla ­ existovalo pouze ineditně do konce šedesátých let. Do té doby také bylo možné hovoř t i o tom, že př inejmenší m kvantitativně hlavní proud literatury ­ jakýsi tok bez vě tšíc h extrémů ­ se ně kd y s vě tším , jindy i s menším prodlením nakonec č asopiseck y i knižně realizuje. Stranou zů stával y texty autorů na první pohled extrémně jších , bud celé dílo autora nebo jeho zdánlivě obtížně i j zař aditeln á č ást . Tento, stav mů žem e /zde o tom pochopitelně hovoř m í jen v př íležitostné m krátkém náznaku/ sle­ dovat jako jednu tenkou problematickou nit vývoje moderního č eskéh o písemnictví od zač átk u 19. století. Tedy od doby, kdy se datuje vznik Č esk y psané literatury v rozvinutém osvícen­ ství a poč ínající m romantismu, literatury už málem úř edn ě č eské , které je dílem a konsekvent. ním výsledkem fantastického etonu č eskéh o jazykového obrození, a tím ovšem i literaturou, která se od zač átk u zbavuje svých zdánlivě obtížně jšíc h a hů e ř vychovatelných či katalogi­ zač ě n zař aditelnýc h nezbedných dě tí . Tak se stává, že č esk ý rytíř, př edn í osobnost č eskéh o osvícenství, č eln ý funkcionář zednář sk é lóže a jeden z hrdinů Jiráskova pě tidílnéh o F.L.Vě a k Jan Jeník z Bratř c i se dosud po málem dvou stoletích nedoč ka l ř ádn é publikace peč liv ě zazna­ menané a notami opatř en é č esk é lidové poezie pozdního baroka /nepoč ítáme­l i tzv. studijní

text s př íznač m nývyteč kování m z r. 1959/. Stejně je tomu s deníkem superklasika Máchy, ko­ respondencí Ně mcov é apod. V posledním desetiletí však došlo i k posunu kvantitativnímu. V katakombách už neexistuje jen literatura extrémně př edbíhajíc í do budoucnosti, literatura inspirující, ze zač átk u zdánlivě nepochopitelná, exoterická, literatura jen "pro literáty". Do katakomb se odstě ho ­ vala vě tšin a písemnictví, a to nejen v subjektivně kvalitativním osobně kritickém pohledu, ale i zcela bě žn ě statisticky mě ř eno . Literární prů zku m /veř ejný ? neveř ejný ? co: ř ekno u so­ u roku 1977 ukázal, že po odeč ten í autorů žijících v emigraci a po ode­ ciologové?/  z , poč átk č ten í doma žijících autorů, jímž by jakkoliv společ ensk y mohlo uškodit zveř ejněínv tako­ vémto seznamu, zů stáv á cca 200 autorů /jen v Č echác h a na Moravě, tedy č esk y píšících/, kte­ ří žijí v pově dom í ineditní literatury. Tedy více než je č len ů souč asn é oficiální spisova­ telské organizace. Jde o autory kolujících pů jč ovanýc h rukopisů, anonymně opisovaných i o autory formovaných a profilovaných ineditních edic. V úhrnu je známo více než 400 autorů tohoto typu. Vnitř í n literární exodus, jako by bylo možno označ t i tento jev, nemá v posled­ ních dvou stoletích obdoby a bude nutno se jím dále vě cn ě zabývat. 3. Dá se už dnes ně o c ř íc i o celkových dů sledcích , které tento stav ve vývoji písemnictví má? Č ast o se mluví o kladech: jednak o př irozené m výbě u r daném tím, že si každý dobře rozmyslí, aby opisoval vě .c hloupou, bezobsažnou, zbyteč nou . Mů žem e tu i př ipomenou t výrok z díla už uvedeného J. Hanč , e který mluví o tom, že od literatury v tě cht o podmínkách "odpadnou všich­ ni, kteří ji nenosí v hrudi jako jediný dů vo d své existence". Za podstatný klad lze snad pokládat i nematoucí a jasné odlišení obou poloh. Migrace mezi nimi znamená vě tšino u velice jasný př echo d autora a ne př ízna k jejich sbližování. Neoauem si ovšem vů bec , jist prvním z; uvedených kladů. Obávám se naopak, že tento nucený stav právě ve sféře ineditní kultury mů e ž č ast o vést k nerozlišování, k zámě ná m př án í a skuteč nos ­ ti, ke ztotožně i n pretence /pozitivní vů le / autora a výsledného textu. A obecně? Ř íkáv á se

232+ 

sice, že literatuře a umě í n vů be c prospívá.spíš ujař men í než volnost. Obávám se však, že tato zjiště i n jsou vzata zpě tn ě ze studia literární historie a je vždy krajně nebezpeč é n a ošidné provádět na základě takovýchto zjiště í n dodateč no u extrapolaci do budoucnosti. Dostáváme se tu vů bec : k pů vod u a smyslu tvorby, př edevší m z toho hlediska, kdy je tvorba jed­ nou; z mála lidských aktivit, které zlidštují č ast o podivné zákruty v osobních motivacích autorů, př ivádě !j.je do svě ta , socializují. Každé omezení možností komunikovat je proto ome­ zením této nejpodstatně jš í osvobozující vlastnosti, která př edevší m ospravedlň uj e existenci písemnictví. Samosta tný život, díla ve svě ě t je pozitivní, nechává lehce zapomenout na lidsky profánní pod­ ně y t vzniku, rozšiř uj e dobré ve svě tě . Proto všechny omezující systémy př ispívaj í k hromadě í n zla i v této oblasti lidské kreativity. 4. Co se dá označ t i jako př evažujíc ! v tvorbě, s kterou se setkáváte? Mů žem e shrnout př edchoz í tak, že ­ jen zdánlivě paradoxně ­ vyluč uj e úř edněvydávaná litera­ tura texty, které ma jí realistické ctnosti. Není divu, že tím vyluč uj e podstatné tendence, nebol posun k dokumentu, záznamu, šň ů m rámikropř íbě , hů superrealistickýrn výsekům je; patrný nejen vr literatuř e: , ale i dalších výrazových oblastech. Mám na mysli ně kter é projevy u nové í nebo i. př ízračýndokumentarismus Šafránků , v tolik př ipomínajíc í pointo­ figurace v/ malíř stv h textů. vané digrese: nejvýrazně jších souč asnýc Mohu­li se: pokusit formulovat obecný poznatek o posunu v generač ě n nejmladší literatuř e. , myslím., že se v poezii dá pozorovat posun k př ímému , nemetaforickému vyjádř ení , at už jde o: poetický deník s ultrarealistickými mikrovstupy, o drobný lyrický útvar písň ový , a drobné gnómické veršovánky; v próze o v posledních letech zvláší oblíbené rámcové vyprávě ní , zahrnu­ jící všechny tyto polohy. Takový literární názvuk není pro nás neznámý. Ozývá se ve vzpomenutém výč u t autorů na zač át ­ ku tohoto rozhovoru. Co je: vesměs spojuje a.co jé: tím podstatným, které nenechalo tě mt o

233+ 

textům zahynout navzdory výraznému dobovému odporu? Domnívám se, že tu nejde jen a jen o změ u n literárního vkusu, která způ sobila , že se v Evropě od konce 20. let ohlašuje posun li­ terárního; zájmu od tzv. centra k periferii0 Tedy od toho, co autor proklamativně adresoval okolí jako definitivní, "propracované"dílo, k tomu, co. tvoř l i mimochodem, pro sebe, pro své nejbližší. Autoř , i které jsem uvádě , l tvoř il i č ast o už rovnou v této druhé poloze. To, že mů žem e pozorovat málem znárodně í n tohoto obyč eje , př edstavuj e podle mne jeden z nejpodstat­ ně jšíc h posunů v našem písemnictví posledního desetiletí. Autoř , i které jsem uvedl, nevolili totiž tuto výrazovou polohu pro svou kratochvíli. Volili ji bezdě y k jako možnost lidí zahna­ ných do kouta /nemám př ito m na mysli jen vně jš í okolnosti publikač ní/ , možnost udě la t s tou­ to zahnaností vše, co je v moci zahnaného č lově . kaPř ím é nemetaforické vyjádř ení , stř ídan é s cudností, následované sprostotou., propuknutím bolesti, pomlkou, rehabilitovaným lyrismem, t v r d o u úvahou, hř íč kou , mystifikaci, únikem v neč ekan é chvíli, to jsou č ast o jediné, ovšem ne zanedbatelné zbraně bezbranného. Chci tedy ř íci , že stále bezbranně jš í č lově k si v ně kterýc h okamžicích uvě domuj e zbě silos t okolí, na které naráží a pro které je stále méně vybaven. V šíastném literárním př ípad ě mu ně kd y č el í zbraně i m zdánlivě zcela beznadě jnými : láskou., pravdomluvnosti, hrou, vrtochem, podivem, ironií., bolestným furianstvím a hlavně na zač átk u i konci bolestí, ně kd y náhle pro­ 1 í de­ jevenou, obvykleji nedokonale. skrývanou. Odtud i literární útvar ­ polymorfní, nekonč íc ník, drobná lyrika, lyrika s ironickou daní, hř íč . kaJe to zdánlivě nemožná zbraň, ale právě ona př edstavuje , např. pro mne, docela hmatatelnou formu nadě je . 5. Zdá se vám to skuteč ě n tak všeobecně platné? Dá se to prokazatelně konkrétně doložit? Všeobecně platné? Samozř ejm ě s př irozený m omezením. To. plyne jednak z. toho, že mám. na mysli vě ci , které mě zaujaly v poslední době, a to jistě ovlivň uj e celkový pokus o výklad. To je takř íkají c subjektivní č initel . Kromě toho se hlásí o slovo č inite l osobní. Ten se stará o to, že. ve známém technickém stavu vě í c znám ze souč asnéh o písemnictví jen to, s č m í jsem se

náhodou mohl setkat. Nevyluč uj i  mož nos t ,   že   mi nebyly pů jč y en texty, o kterých bych soudil zcela jinak. Pokud  j de   o  t y,   kt e r é   j s e m získal, mají hned trojí osud: buá jsem si je př eč l et a zč ást i  mě dovedly k tomu,  co  t u bylo ř eč eno , nebo si je tě sn ě př d e tím př eč tení m ně jak ý lajdák ode mne pů jčlia nevrátil, nebo  mi   j e zbylá č ás t národa doma rozházela a já nechal zaprotokolovat, že nerozházela. Jako o bezprostř edníc h př edchů dcích , musí být ř č e př edevší m opět o Bondym, Boudníkovi a Hra­ balovi z poč átk u 50. let, jmenovitě z období "totálního realismu", samozř ejm ě o Kolář ovýc h Dnech v roce /1946­47/ a Prométheových játrech /1950/, zč ást i už i o prvním sešitu Hanč o: ­ vých událostí /1948/. Jejich zásluha ­ př edevší m Bondyho ­ je tu v radikálním generač ní m poznání úskalí metaforiky, př esněij její linie kultivované v poetikách od konce 90. let po: surrealismus. Vnitř í n př esvě dčí en o ztrátě její pravdivosti a mravnosti, rozpoznání jejího krajního dobovéito nebezpeč , í spolu s novým ironickým užitím dads, zlehč ení m ortodoxního surrealismu a "pádem" do plebejské polohy mě stskéh o folklóru, tato zásluha bude hmatatelně i j pozorovatelná až s dostateč ný m odstupem. Volba nemetaforického ř ešen í znamenala prvotní otevř en í situace př edevší m pro ty, kteří taKto volili. Zároveň ,. znamenala př inejmenší m stejné otevř en í situace pro ty, kteří takto nevolili. ­ Bylo: na nich.., aby buS tento, paralelní č n i reflektovali a pracovali dále. s metaforickým, instrumentem, obohaceni o tuto zkušenost; nebo aby udě lal i to bohužel č asto , ne jobvyklejší ­ aby slepí a hluší k této výzvě vpluli do teprve, teň a takto zformované a dovršené degradace metaforického nástroje, tj. do jeho použití jako nástroje úhybu, lži, mravní výmluvy a konec­ konců do stavu, kdy ­ jak se ř ík á ? jazyk /metafora/ básní sám. Nemusím snad př ipomínat , že formuluji tuto historickou př íhod u jako systémovou konstrukci a. že je samozř ejmé , že nikdo, ze tří uvedených modelových aktérů tohoto dramatu tropik takto odhaleně koncepč ě n nepostupoval. Proto taky mohlo jít o skuteč ě n vážnou vě , c zhodnocenou tím, že prvotní akt byl u všech tří spontánní a záleželo na tom, co si kdo s ním. poč ne , jakmile ho nazře jako objevivší se ve svě tě .

235+ 

U Bondyho jde nejen o tuto zásluhu.klasika, př istupuj e i vyústě í n jeho tvorby v posledním desetiletí, neméně výrazný č n i prorážení cest v tvorbě univerzálního deníku jako ustalujicí se výrazové polohy, deníku tzv. básnického či tzv. prozaického. Bondy do tř etic e reprezentu­ je i osvobození výrazu, ai už elementárně lyrického ­ písň ového , či lyrismu, získaného trpce a draze za cenu cynické hř íč . ky Zvláštní polohu tvrdohlavě stejného psaní, orientovaného na př ím o vě cný , stylizovaně jakoby pseudoodbornický vztah k jazykovému výrazu, v kterém pracu­ je, př edstavuj e Stankovič. K citovaným autorům se ř ad í obecně ­ agresívním zdů razň ování m dnešní lichosti př evládajícíc h poetických principů zhruba první poloviny tohoto století. Co je radostným faktem /troufám si ř íci , že dokonce radostně jší m než ten, kdy se Šaldovi zazdálo, že Wolker u nás dokonale zlidově l/ , jsou autorky ně kolik a krásných lyrických básni­ č ek : Benetková /1945/, Ně mcov á /1952/, Plíšková /1936/. Kdyby se mne moc ptali, o č m e jsou, musel bych ř íci , že o bolesti ­ starosti, a to, myslím, dost hovoří o základní lyrické dispozici /v Staigerov.ě rozlišení/. Koneč ě n bych nechtěl zapomenout na ně kter é z próz: Bondyho Leden na vsi, Tř ešň áků v Jeden den, který otř ás l mnou a Jana Beneše Zelenou nahoru /vydalo Torontě . / Jde o vypravě č sko u konstruk­ ci, spojující reálie, př íbě , hypseudopř íběyh /u Bondyho i nezbytnou a všudypř ítomno u didak­ ticky cílenou úvahu filosofickou a politickou/, dokumenty, falešné dokumenty, chlapáctví, hru, haurství a bolest z bezmoci. Jde tu o to katartické, že muž se musí z bolesti, selhání a zhanobení vypovídat /nemě o l by nás mýlit, mluví­li zrovna o ně čme jiném/, prostě proto, že nemů e ž podstatnou lyrickou dispozici jen ohlásit jako žena. Musí si to takř íkají c odpraco­ vat,' musí svůj lyrismus bolesti a pokoř en í odmluvit rozsáhlejší prací ­. takovop, která má nejrů zně í jš zákruty chlapáctví, hry, mystifikace. Č m í vyhraně ně í jš jsou.,tyto digrese, tím jsou i ­ jen zdánlivě paradoxně ­ hravě jš í a zábavně jší . Tento způ sob , jak č eli t stavu vě cí , se dá z trochu starších textů pozorovat u Grušova Dámského gambitu /1972/ a možná by mohl být i úč inný m klíč m e k Vaculíkovým Morč atů.m

236+ 

6. Není trochu za vlasy př itažen ý pokus vytvoř t i tě žkopádno u konstrukci nad ně kolik a náhod­ nými verši nebo periferním deníkovým záznamem? Jde tu snad nejspíše o otázku postič nost i náhodné triviality a periferních improvizací. Zdá se např. zcela samozř ejmé , že ně koh o napadla tř íveršov á hloupů stk a ­ at nejdu daleko ­ např. Plíškové Sluníč o k nebo Lamplův Vodník. Jak to ale, že to zrovna nikoho nenapadlo do té chví­ le, než to bylo takto zformulováno? Je to samozř ejm ě trochu; demagogicky vyhroceno, ale domní­ vám se, že k obecnému psychologickému stereotypu bezprostř edníh o vztahu ke každému novému setkání s lyrikou; elementárních útvarů patří prvotní obecné schéma tohoto typu: "to je př ec e samozř ejmé" . Samozř ejm é je to ovšem až tehdy, kdy to uzř m í hotové. To je obecná otázka ele­ mentárních nutkavých lyrických útvarů ­ jakmile jsou, př ipadaj í samozř ejmé . Př d e jejich vzni­ kem: je nevydupeme ze; země žádnou extrapolací, př edstavuj í vždy nový existenciální útvar. Je paradoxní zkušeností, že č lově k je s to vymyslet si nepř ebern é množství hř íč , ekale. kupodivu nikdy ne tu, kterou až když živoucí spatř , í označí v pochopitelné prvotní obraně zpravidla jako takovou;, která je nasnadě. 7. Pokus: o výklad posunu metaforiky jako historické změ y n forem př ipomín á ně kter á z výcho­ disek ruských formalistů. Není s tím v tozporu etické chápání tohoto posunu nebo koneč ě n i pokus o výklad, významu deníkového­ tvaru jako jakéhosi "antropomorfního" př íznaku ? Snad to ani tak disparátní není. Snad by byl klíč v tom, že takto rfežná mluvíme o dvou rů ­ z ných. vě cech : žánry a polohy se stř ídaj í podle svých imanentních rytmických pravidel, nicméně podrobně jš í vhled do jedné takové situace;, do jednoho takového stř ídán í a změ y n rolí ř ekn e i ně co ; o tvaru jako: šifře lidského existování. Trojí způ so b ř ešen í metaforické obraznosti, který např. uvádím, př edstavuj e pokus o existenciální rekonstrukci jednoho z; dostupných a "dohiédnutelných" př ípad ů změ y n forem. Nejde tedy snad ani o to, že by nutně vyhroceně muse­ la tato dvě stanoviska zápasit o prioritu, ale. daleko spíš o dva komplementární způ sob y za­ bývání se př edmě tem . Nedalo by se to takto šalamounsky odbýt?

237+ 

Vlastimil tř ešná k * den, který otř ás l mnou /úryvky/ ­   Ne bude š   na hr á va t   z a s e   ně j a kou  de s ku?   ­ optal  s e   mě   J a r ouš e k  po chvíli. Vyvalil jsem na něj oč , i ­ Co?... no to víš že nebudu! A  pr oč ?   ­ J a r ouš e k  s e   r oz kuc ka l smíchy  a ř ekl , ­ No já jen že nemám  co  kouř i t!   ­ Teá jsem  s e rozř ehta l já, ale vidím, že s vámi to ani nepohnulo! /No to bylo tak... já jsem také to, č em u se ř ­ í ká "písnič kář. "T.j. 3kládám písně a zkouším je hrát./ Do roku 1974 jsem to dě la l dokonce profesionál­ ně.  T. j . veř ejn ě a za peníze. Jenže pak v šílenství nejrů zně jšíc h prově re k a č iste k jsem ně kom u nepropadl sítem. Takže teá hraju tajně a za buř y t s cibulí. Ně jak ý č s a př d e tím, než jsem uvízl v oku síta, si národ­ ní podnik Supraphon proč et l texty mých písnič k e a pokýval nad nimi moudře hlavou. Hlavoun. Dva texty se mu zalíbily tak, že se na mne dokonce usmál a pustil mne do studia, že natoč ím e desku. A náhoda chtě la , že jeden z tě h c textů byl o Jarouškovi. Ano, o tom Jarouškovi, který mi do kapsy př d e chvílí nacpal domácí anglickou sla­ ninu. Písně se natoč il y a já ten den pošeptal več r e Jarouškovi radostnou novinu, ­ Budeš na desce! ­ Jaroušek chodil mě sí c s nosem nahoru, v každý hospodě se nechal obdivovat a hostit /Jé, von bude na desce!/. No a za mě sí c mi poslal národní podnik líbez­ bríf, že ehm ehm, at se nezlobím, ale... uvá­ žili jsme, deska nebude! No a je to!

238+ 

Koupil jsem krabič u k cigaret Start, po špič kác h došel za Jarouškem a tu radostnou novinu' mu po­ šeptal, ­ Deska nebude, ­ a nacpal mu do kapsy cigarety. ­ Nebudeš nahrávat zase ně jako u desku? ­ optal se mne Jaroušek, ­ Víš, já nemám co kouř t i1 ­ usmál jsem se tomu i teň, odložil ště te c i plechovku latexu na stůl a mezitím, než plátno uschlo, si uvař l i co nejsilně jš í č j a a zapálil co nejsilně jš í cigaretu. Kubánskou. Tmavý, č er ­ ný tabák. Na plotnu jsem položil č erno u vrásč ito u pala­ č ink u s dírkou uprostř ed . Weather Report ­ Black Market. Poslouchám ryk afrického tržiště, př ikusuj u ci­ garetu a horkým č aje m napájím zuř ivéh o karatis­ tu, který trénuje v mém bř iše . ­ Je zdravé se zapotit! ­ ř ík á japonštinou, do rukávu kimona si otírá č el o a se šíleným ř eve m se vrhá na stě u n žaludku. Malíková hrana, kopnutí chodidlem. A žaludek, můj malý scvrklý žaludek nař ík á a kruč . í Můj žaludek bude rozsekán na bachor, knihu a č epici . Odkážu jej př átelů vm, aby si z něj po mé smrti navař il i kastrol drštkové po­ lévky. A tehdy se i o n i stanou pravými kanibaly. ­ Syne Nipponu! Spáchej harakiri! Jinak budu muset navštívit ně jak é zdravotnické zař ízení , jelikož v blízkosti není žádná cikánská osada, jelikož v blízkosti není žádný hladový pes! ­ Nerozumě ? t Vysvě tlím ! • Dávno, nedávno, bylo, nebylo... V př ekrásn é vesnič e c na jižní Moravě, v lů ě n

panenské př írody , vprostř d e náruče štavnatých pálavských kopců jsem byl krutě bit, rozcupován a zdecimován místními rozjař eným i šohaji. Zř ej ­ mě se nudíce, nevě díc e koho zbochat, zbóchali mne. Jestli ^sem zavdal př íč inu , nechám na vaší fantazii. ­ Tož, kemo, když já př ind u do , Brniska, tak se máznu k Brychtovi na Č esko , tam si pisknu tři č tyř i dvanáctky, zbalim sajtnu maníků, máznem se na šmirgl do Bystrca ke Lvo­ vi, tam pisknem pět šest desin, př eplave m špe­ ladu a zme ve zlatě! Hodíme tam auglšpíz, ešli je tam volné ponk a dáme tam sedlmajera! A kdybys to chtě , l pistolníku, recitovat, nebo ň áke j kopirajt, tak, kemo, bachai Rozumě no , cajzi?! ­ tak ně ja k hovoř l i nejvě tš í ze šohajů, Velký Šohaj. ­ Hm, ­ ř ek l jsem a č ekal , že každou chvíli výakne a plácne dlaní do naleště é n holinky, až se mu péro na klobouč u k roztomile zatř epotá . Plácl dlaní, plácl, až se mi hlavinka roztomile zatř epotal a a pan Sušil se obrátil v hrobě. ­ Do hrobu tě pošlém, č ížku ! ­ posílal mne nej­ menší ze šohajů, Malý Šohaj, za panem Sušilem. K ránu na místním nádražíč ku , kde jsem si celou noc lízal rány, se z prvního dě lnickéh o vláč u k vyvalila horda cikánů a cikánek ve strakatých auknlch, rance na zádech s kuframa v rukou. ­ Hej, ty vyzeráš! ­ př edstavil a se nejtlustší ze ženských a urč it ě by spráskla ruce, kdyby v nich nemě a l dva špagátem př evázan é kufry. Vedle ní se zastavil cikán s rukama v kapsách s cigá­ rem pod knírkem. Pošeptal cosi cígoě e c a kývl na mne. ­ Av arde!! ­ Umím cikánsky aai tak jako Eobertek, ale tako­ vé IT arde, Lovina, Namište nebo galantní Sar­ sal zvládnu. Pomocí tě cht o slov a jedné ruky,

kterou jsem mohl hýbat, jsem jim vysvě tlil , co a jak. Cikánka koukala dírou v mých kalhotech na mé koleno. V odř enin ě bylo plno škváry a písku, kterým byly cestič y k ve vesnici rozto­ mile vysypány. Dopadlo to tak, že mi cikánka dala nést kufr a popoháně a l př s e celou ves, kolem hospody a agitač níh o stř ediska , až tam ně ka m za humna, kde konč il a stavení a zač ínal o prostranství poseté maringotkami a boudami ze dř ev a a dehtového papíru. ­ Tak jsme doma, ­ ř ek l mi cikán, možná. Možná mi ř ek l ně o c docela jiného, nevím. ­ Aha, ­ ř ek l jsem já, to vím zcela urč itě . Cikánka mne zavedla do jednoho z papundeklových okálů, vysvě tlila , že tu takhle žijí, protože' chlapi stavěj nedaleko most př s e potok. Až ho postavě , j pojedou jinam, kde budou bydlet po­ dobně a chlapi budou nedaleko stavět most př s e potok. Baráč k e mě i l vevnitř vyzdobený, vytapetovaný fotografiemi zpě vák ů a herců. Takové malé Kar­ lovy Vary, Cannes, PFP, FFPC. Cikánka mi poruč il a "zdě lat * kalhoty, ale ne­ př ijd e to, na co č ekát e a č eh o já se bál. Vy­ vedla mne, jen tak v trenýrkách, na námě stíčok uprostř d e gipsy­osady SOS, tam jsem musel pokleknout na zdravé koleno př d e psí boudu, ze které na mne ustrašeně civěl hubený pes. Neunesl by na krku ani psí známku, kdyby ji mě . l ­ Tak, ­ cikánka sáhla do tajné kapsy kvě tova ­ né sukně a vytáhla štráfek špeku. ­ Je domácí, ­ ř ekla . Pes zašmejdil nosem a pokusil se zavrtět oca­ sem. Jenže ta pochoutka nebyla ani pro ně j , ani pro mne. Cikánka mi špekem namydlila poraně é n

239+ 

koleno, až se celé lesklo jako koleno namydle­ né špekem.

­ Ted tu kleč, Sašlik vyleze, ­ ř ekl a a odešla  na špeku usmažit vajíč ko .  Kleč le jsem na zdravém koleně jako rytíř př d  e tím, než se jeho ramene dotkne královnin meč.  Pes v boudě pozoroval mne a já jeho. Polykal  lač ě sliny,  n kň učl a stéle se bál vylézt  e z  chajdy. Ale nevydržel. Popolezl ještě o pár  centimetrů, vyplázl jazyk a prvně, nesmě le , se  jím dotkl mého namaště néh o kolena. Jaj, chut­ nalo 1  ­ Jen si vem... Sašliku, ­ ř ek l jsem masochis­ tozoofilsky a popolezl blíž.  Šašlik se naposled podíval do tváře bílého č o  l víč ka , který klečí na jednom koleně př d jeho  e

boudou a druhé, voň av é koleno mu nabízí. Už se  nijak neupejpal, vylezl, sedl si na ocas, la?­ bužnicky př imhouřl oči a  i půl hodiny mi olizo­ val sádlo z kolena. Se sádlem také vylízal  všechnu škváru a zrníč a písku, kterým byly  k tak  roztomile vysypány cestič y v nedaleké vesnici.  k Když už nebylo na dně mého kolena nic, Šašlik  otevř l oč e , olízl si  i mordu, zavrtěl ocasem,  jako by dě kova l a zalezl do chajdy trávit.  Koleno jako panenka, ř ekl a mi cikánka a šoupla  př ed e mne otluč eno u pánev se smaženým va­ 'íč kem . 

Í ehdy jsem se stal dokonalým kanibalem. Vajíč ok  usmažené na špeku z mého kolena. Podě kova l jsem  a chroupal zrnka písku, kterým byly tak rozto­ mile 

Marie Benetková * lil  JI 

Markéta Ně mcov á 

Tiše velice tiše, snad od hlavy př icház í  hebká a jemná sjíždí s ramen dolu  dolů až klín ztě žkn e a naplní se.  Bezmocné stvoř en í  s ní  proti ní  bezmocná anebo mocná  jedině v tom místě mezi nohama  tam s vyceně ným i zuby  s vlhkým lesklým jazykem  v př ilnavé m teplém doteku 

Saně

SSEí i už není jiného místa na svě ě kromě  t ní  ona je celé místo  do č as u  Než odejde, snad hlavou odkud př išla . 

2U0 

Bolest rodí jen bolest.  Jak ř ek l Platón:  kde jsou hadry, tam jsou i myši.  Už odkvetly fialky.  Broč k zalezl,  e už neště ká .  Nic se nikdy nevrátí.  Díky.  Dala jsem ti jablíč o  k mandragory.  Mám obavu; tys mi dala víc.  Obavu?  Díky.  Kolem př eše l cizinec  a Breč k zavě e třl svým krásným  i nosem. 

S  vě š á ku  j s e m  s unda l   bundu,   na s ouka l   j i   n a   s e be .   kol e m  kr ku  omot a l   š á l u  a   do  ka ps y  da l   i ge l i t ový  pyt l í k  s   ba r e vným  ná pi s e m  J i t e x  Pí ­ s e k.   Vyš e l   j s e m  z   byt u  a   z a mkl   z a   s e bou  n a   dva   z á pa dy.   Za   s ous e dní mi   dve ř m i   ž i l ,   t e d  z ř e j m ě   s pa l ,   t e n  j e hož   př e ds t a vova la   z l a t a   vi s a č ka   př i š r oubova­ n á   t i t ě r ným i   š r oubky  pod  t l a č í t ko  z vonku:   I ng,   f .   Ki r s e hne r .   Sedmasedmdesátiletý dě douš , jehož na ně jak é  domovní schů i z zvolili za požární hlídku, a on  chudák, to vzal vážně.  •   př í z e mí,   pod  ka s t l í ky  n a   dopi s y,   umí s t i l   be dnu  s   pí s ke m,   kt e r ý  mu  pos t upně   vybr a l a   ba b­ k a   Se dl ma ye r ová   pr o  s vou  Mi c i nku  a   domovní   dů­ vě r ní k­ a kva r i s ta   J .   Nová k  pr o  s vé   r ybi č ky.  A  t a k  s i   do  pol opr á z dné   be dny  s c hová va l i   kl uc i   t a š ky  s   uč e ní m ?   když   mí s t o  do  š kol y  ut í ka l i   dopol e dne   do  ki na .   I ng.   W.   Ki r a c hne r   š e l   ve   s vé   f unkc i   t a k  da l e ko,   ž e   z a ka z ova l   ve   s kl e pě   us kl a dň ovat   uhl í ,   j e l i kož   j e   hoř l a vé.   Al e   pr oč   v á m  a   ně m  vypr á ví m. . .   Vž dy,   ka ž dým  r e ke m,   j a kmi l e   z a č a la   t opná   s e z óna ,   př i va z oval   n a   š pa gá t e k  kus   s l a ni ny  a   t u  vě š el   n a   s t r om  př ed  mý m  $kne m.  A  j á ,   ka ž dor oč ně,   když   z a č a la   t opná   s e z óna ,   mu  z   t é   kr yc hl i č ky  domá c í ho  Spe ku  už di bova l   kous í č ek  a   n a   ně m  s i   us ma ž i l   va j í ž ko.   Vž dy  j e n  kous e k,   a by  t o  I ng.   ne po­ z na l .   J i na k  by  mož ná   s l a ni nu  ot r á vi l .   I   když   poc hybuj i ,   mohl   by  s e   t ot i ž   omyl em,   ot r á vi t   i   ně j a ký  pt á č ek  z pě vá č e k.. .  Špe k  j s em:  pa nu  i ngé ni e ur ovi   kr a dl   v  z i mě   73,  

ce   byl y,   a l e   vys t a vova l y  s e   obr a z y  vys okýc h  pe c i   a   pe c nů  c hl e ba . . .   Vyš e l   j s e m  z   byt u  a   z a mkl   z a   s e bou  na   dva   z á pa dy,   pr oš e l   t i š e   kol e m  dve ř í   I ng.   W.   Ki r s c hne r a ,   ve   t mě   s e   vyhnul   be dnou  s   t r oc hou  pí s ku,   a   domovní mi   dve ř m i   vyš e l   n a   c hodní k.   Vš ude   kol e m  pr a podi vné   s vě t lo  výboj e k,   odr á ž e j í c í   s e   od  j i nova t ky  a   t i c ha .   Od  pr ot ě j š í ho  c hodní ku,   až   me t r   př ed  dve ř e   mé ho  domu  s e   t á hl   c opá ne k  č e r s t výc h,   ne ­ z a vá t ýc h  pt a č í ch  s t op.   Me t r   př ed  dve ř m i  konč i l y,   pt á k  s e   buci   vz ne s l   ne bo  z mi z e l   ne bo  s e   po  s výc h  s t opá c h  vr á t i l   z pě t.   ­   Zř e j m ě   ně j a ký  r oz e s pa l ý  kos ,   ­   na pa dl o  mně   j e di né .   Pos t r a nní mi   ul i č ka m i   j s e m  doc hř upal   k  ne j bl i ž š í   ml é ká r ně   a   vmá č kl   s e   do  vý­ kl e nku.   He byl   j s e m  t u,   pr oz r a z ova l   mě   pouz e   obl é č ek  pá r y  u  ús t .   Roz hl é dl   j s e m  s e   na ­ pr a vo,   na l e vo.   Mi kde   ni kdo  ni c   t i c ho  a   t i c ho.   No  t akt   Z  ka ps y  j s e m  vyt á hl   pyt l í k  J i t e x  Pí s e k  a   př i­ s koč il   k  na s kl á da ným  be dná m  s   l a hve mi   ml é ka .   Do  ka ž dé   ka ps y  j e dnu  a   na vr c h  dvě   s kl e nky  j o­ gur t u.   / J ogur t   voní   podobně   j a ko  l a t e x. /   A  ot oč ka   dol e va ,   á ,   dva   t ř i,   ke   koš ům  s   pe č i­ ve m,   kde   j s e m  s i   vybr a l   t y  ne j z r a l e j š í   r ohl í ky.   ­   Smí m  pr os i t ?   ­ ­   A  úkr ok  doz a du,   dva   kr oky,   t eál   ­   t a ne č ní   mi s t r   t l e s kl   dl a ně m i   a   j á   z mi z e l   ve   výkl e nku,   kde   j s e m  s i   ná kup  ul ož i l   do  i ge l i t u,   a   vyr a z i l   k  domovu,   k  ma mi nc e ,   k  t a t í nkovi .   Doc hř upal   j s e m  z pá t ky  př ed  dů m .   Ma   s t r omku  př ed  mým  okne m  s e   pohupova l   z mr z l ý  kous e k  š pe ku,   a l e .  

241+ 

PRO

P O S L E D N Í

P Ř

Í Š TĚ

To když jsi př iše l v č ervn u v noci když v kvě tn u ráno a s př ísaham a ve tř ič tvrtě napě t Pokaždý je to naposled to je jasný že tohle je zrovna poslední z naposled Tak jsem ti dala všechno na hromádku To tu ještě nebylo a bylo toho dojemně pomálu deštník jedny šaty župan a ta př íšern á bundič a k a holení a navrch trumpetka tu ti jednou rozšlapu když ne votluču vo hlavu spíš ale rozšlapu protože tu nebudeš a zase: ráno jsi hrdě hrdě sprostě smutně

S L U N Í Č

KO

by mě o l svítit spíš v noci ve dne je i tak dost svě tla .

A jestli se ti už stalo aby ses bál být sám aby ses bál když hraje rádio aby ses bál zhasnout Ale co ty víš to jenom já teá pláču a ty seš zrovna teá ně kd e vtipnej A VŠICHNI SE SMĚ JO U

zase nic neř k e a jak sis to zač l a peč liv ě skládat a jak sis to seř adi l na posteli tak to bylo úplně jasný hned mi bylo úplně jasný že mě máš zase v hrsti 21+8 

n a á a

p l í š k o v á

vs unul   j s e m  j í z de nku  do  s t r oj e č ku  př i š r ou­ bova né ho  na   s vi s l é   t yč i,   j í z de nku  de f l or ova l   a   uve l e bi l   s e   na   č e r ve ném  s e da dl e ,   kt e r é   s l e dova ­ l o.  t va r   t ě la   a   pá l i l o  do  z a dku.   Ml a dá   t r a mva j a č ka   z a f ouka l a   do  mi kr of onu  a   oz ­ ná mi l a ,   ž e   j s me   u  J i ndř i c ha.   Ně kdo  vys t oupi l ,   ně kdo  na s t oupi l .   Tr a mva j a č ka   c i nkl a   z vone č kem  a   vyr a z i l i   j s me .   Na   Gor ké ho  ná mě s t í,   t a m  kde   s e   pot ká va j í   t r a m­ va j e   ve   t ř e ch  s mě r e c h,   j e   kol e j ni c ový  t r oj úhe l ­ ní k,   n a   kt e r é m  j s e m  poc hopi l   pa na   Pyt ha gor a .   Na š e   pa t ná c t ka ,   koč í r ova ná   na č e s a nou  t r a mva j a č ­ kou,   z a mr ka l a   s vě t l ome ty  na   pr ot i j e douc í   j e d­ ni č ku,   kt e r á   z a hýba l a   dol e va .   J e nž e   v  j e dni č ce   s e dě l   s t e j ně   e l e ga nt ní   ř i dič   a   pr ot o,   z a mr ka l   na   j e dna dva c í t ku,   kt e r á   s e   k  ně m u  bl í ži l a,   z l e va .   Fe š á k  v  j e dna dva c í t c e   z a mi ga l   r ukou  na   na š í   na č e s a nou  t r a mva j á č ku,   us má l   s e   " že   j ako  má   j e c t " ,   a t   j e   na   kone č ný  pr vní .   Pa t ná c t ka   t e dy  popoj e l a ,   a l e   j e n  kous í č e k;   s t á l a   t ot i ž   př ed  ní   na š t or c   pr á vě   t a   j e dni č ka,   kt e r á   dá va l a   př e dnost   j e dna dva c í t c e   a   ne mohl a   j exst   dá l e ,   pr ot ož e   př ed  ní   s t á l a   pr á vě   t a   j e d­ na dva c í t ka ,   kt e r á   dá va l a   př e dnost   na š í   pa t ná c t ­ c e .   J e nž e   pa t ná c t ka   s e   ne dos t a l a   dé l   ne ž   na   půl   me t r u  od  z a dku  j e dni č ky,   kt e r á   s t á l a   na   půl   me t r u  od  z a dku  j e dna dva c í t ky,   kt e r á   s t á l a   na   půl   me t r u  od  z a dku  pa t ná c t ky,   pi l ot ova né   na č e s a nou  kr a s a vi c í .   Souč et   č t ve r ců  na d  odvě s na m i   s e   r ovná . . . ?   Vš i c hni   t ř i,   oba   ř i di či   a   na š e   na č e s a ná,   s e   j e š t ě   us mí va l i .   Pr vní   z ne r vóz ně l   t a t í k  v  j e d­ ni č c e.   Koul e l   oč i m a   do  z r c á t ka   a   t uka l   s i   na   č e­ l o.   Na š e   ř i di č ak  z a pomně la   vypnout   mi kr of on  a   t a k  vš i c hni   c e s t uj í c í   v  pa t ná c t c e   mohl i   s l yš e t   j e j í   j a dr né   ­   Ty  vol e   s t a r e j ,   t a k  uhni l   ­ J e nž e ,   ka m  t e n  s t a r e j   vůl   mohl   uhnout ?   Opa t r ně ,   a by  ne l í z l   vl e č ň k á j e dna dva c í t ky,   popoj e l   o  t ř i c et   č í s e l.   Ani   f r á j a   v  j e dna dva c í t c e   ne mohl   popoj e t   o  v í c   ne ž   t ř i c et   c e nt i me t r ů,   ot e vř el  

dve ř e   a   na   c e l é   Gor ké ho  ná mě s tí   s e   r oz l e hl o  j e ho  ­   Vy  bl bc í !   Že   vá s   vů bec   pouš t ě j   z   voz ov­ ny! !   ­   A  t o  ne mě l   dě l a t!   Ta t í k  v  j e dni č c e,   t e n  kt e r ý  mu  př ed  c hví l í   l a s ka vě   umož ň ova l,   pr oj e t   na   be z pe č nou  kř i ž ova t ku  j a ko  pr vní mu,   r oz r a z i l   l okt y  př e dní   dve ř e   s vé ho  vl a ku,   uká z a l   kos t na ­ t ým  pr s t e m  na   na š i   ř i di č u  k a   ř val   j ako  na   l e s y,   ­   Co  t a   ž e ns ká   bl bne !   Ta   pa t ř í   k  pl ot ně   a   né   do  t r amvaj e. ­ ,   dů r a !­   ­ Ne ne c ht e ­   s i   t o  l í bi t ,   p a n í , %­ he c ova l a   na š i   na č e s a nou  dá ma   s   ve l kou  ná kupní   t a š kou,   s e dí c í   na   mí s t ě   pr o  i nva l i dy.   ­   To  ne ne c há m!   ­   Ot e vř e la   po  vz or u  s výc h  kol e gů   l okt y  dve ř e,   popot á hl a   a   z a č a la   na dá va t   obě m a  ř i di č ů,  mna   kt e r é   př ed  c hvi l kou  s vů dně   mr ka l a   s vě t ýl ka m a   a   mi l e   s e   us mí va l a .   Když   s e   dos yt os ­ t i   vyhul á ka l a ,   z a l e z l a   z pě t   n a   s vou  ž i dl i č ku  z a   pá č ka m a   a   knof l í ka ma   pa l ubní   de s ky.   ­   Ta k  uhni ,   t y  pa pr i ko!   ­   z a vř í s ka la   na   t at í ka.   z   j e dni č ky.   ­   Až   vodpr e j s kne   t e n  nouma !   ­   kř i kl   t a t í k  a   uká z a l   na   j e dna dva c í t ku.   ­   Vy  s i   do  t ě ch  r ukou,  na s e r t e !   ­   ul e vi l   s i   j e d­ na dva c í t ká ř ,   pl i vl   na   z e m,   z a l e z l   do  s vé   t r a m­ va j ky  a   popoj e l   pě t,   š e s t   c e nt i me t r ů.   Tí m  uvol ni l   t a k  pě t,   š e s t   c e nt i me t r ů  pr o  j e dni č ku,   t a\  popoj e l a   a   uvol ni l a   pě t,   š e s t   c e nt i me t r ů   na š í   pa t ná c t c e .   Ta   popoj e l a ,   č í m ž   uvol ni l a   j e d­ na dva c í t c e   pě t,   š e s t   c e nt i me t r ů,   t a   popoj e l a ,   t a kž e   j e dni č ka   mohl a   hr dě ,   s e   vz t yč e nou  hl a vou  odj e t   k  hl a vní mu  ná dr a ž í .   ­   Ta k  už   j e ž ,   pr oboha !   ­   kř i kl   ř i dič   j e dna dva ­ c í t ky  na   na š i   pa t ná c t ku.   ­   Tr hni   s i !   ­   odpově dě al  na č e s a ná,   z a c i nka l a   a.   odj e l a   s mě r em  k  ná dr a ž í   Pr a ha   St ř e d.   ­   No,   ­ vi dě l   j s e m  př es   s kl o,   j a k  s i   f r á j a   v  j e dna dva ­ c í t c e   odde c hl   a   odj e l   s mě r em  k  ná dr a ž í   Pr a ha   Br a ní k.   U  ná dr a ž í   Pr a ha   St ř ed  j s e m  vys t oupi l   a   v  duc hu  podě koval   z a   z a j í ma vé   r á no.  

2U3 

A N D Ě

LÉ

Andě é l svatí, nutno se ptáti, proč dívky nesmě é l sedají v kostele. Andě é l svatí, tř eb a se ptáti, proč dívky nesmě é l lezou nám v postele. Andě é l svatí, dlužno se smáti té vaší plešič ee , co máte na ě išce .

P T Á C I

V O D N Í K

Padají ptáci do krásný vesnice Koukaj na ně pitomý slepice. Vy krásný ptáci, padejte pomalu, jako ty hvě zdy , co mě y l vodvahu. Až jednou nakonec spadne i slavíč ek , př ijdo u ty slepice klofnout mě do vič ek ?

Blbeč ku , blbeč ku , máš dušič u k v hrneč ku .

p e t r

1 a m p 1

ggBBBgBBBHBBBBBBBBBB18BBBBggB8aB8BBBBBBBBBBi3B3BBa3BBBBBBBBBgBa8BBBBBBgiaBaBHB83BB8BHHH ř rantiěk ePánek *

S R D C E

Jediné srdce jsme na svě ě t mě i l jež dovedlo nás milovat, kdybychom láskou ho vzbudit chtě i l neozve se nám vícekrát. Odešlo, ztichlo, šlo k Bohu spát a tak tu blbnem na kvadrát

Charlie Soukup

* O S L Á T K O

Nebudu vyvádět mláctata z hnízd Nebudu prodlužovat dálku Nebudu kovat tisíc př il b a rozně cova t válku tišeji než stín se rozjedu na oslátku

.... Admirál si z knížeč y k vypíše potř ebn é úda­ je, adresu,  jméno, jméno matky, č ísílk a knížeč­ ky, č ísl o bot. Naposledy  se podívá na fotogra­ fii a knížeč u k uloží do své zásuvky. Namísto ní  pů jč í oč íslovaném u brigádníkovi  speciální kar­ tič ku .  Bez fotografie, avšak s nápisem, že nositel  této kartič y k  je na den zamě stná n u poč išiovač ů   a jeho rudá knížeč a k odpoč ív á v zásuvce stolu  Admirála, a tak dále... To pro př ípad , kdyby si  chtěl ně kd o  jiný bě he m dopoledne  také vypsat  z vaší knížeč y k  č ísl a a jména...  ­ A kde  jste zamě stnán ? ­ podÍTal se na mne pan  vedoucí­Admirál a poškrábal se vě č u reklam­ no ní tužkou na skráni.  ­ Já... já mám  svobodné povoláni! ­ ani jsem  moc nezalhal, ­ Hudebník! ­ Chlapík  zavrtěl hlavou. ­ Tam  se př ec e rejžuje!  V oč íc h se mu zajiskř ilo , hodil hlavou k bod­ ně rozhlasu po drátě.  ­ No  jak kde a jak kdy... ­ pokrč l i  jsem rameny  a stiskl palec, v dlani. ­ Proboha, vem mě! ­ kř ičl  e jsem v duchu.  ­ No dobrá, ­ odpově dě l Admirál, jako by  zaslechl mou nevyř č eno u prosbu a ukázal tužkou  ke dveř m í v rohu místnosti. Nevě dě l  jsem, proč   a noměl jsem č s a optat  se. Př d e  stůl př edje l  další zájemce o padesát korun. Šel jsem tedy  ke dveř ím , otevř l e  je a byl jsem doma. Skř ínk y  polepené  fotografiemi polonahých žen a polona­ hých fotbalistů. Na dlouhých lavicích posedá­ vali polonazí chraplaví a neholeni  chlápci.  Svlékali ze sebe umaště é n manšestráky  a štruk­ sáky a namísto nich si oblékali umaště é n  štruk­ aáky a manšestráky.  ­  Se nepř evllkneš ? ­ chlapík popotáhl, upustil  na zem zelenou slinu a rozkašlal se.  ­ Ani né... ­ odpově dě l  jsem tak, jako bych se 

pů vodn ě př evléknou t  chtě , l ale na poslední  chvíli si to rozmyslel.  ­ Hm, ­ chlápek zapnul poslední a jediný knof­ lík u poklopce  a soukal na sebe oranžovou vestu  s odrazovým  sklíč ke m na zádech. ­ Ale tohle si  vzít musíš. Kvů i l bezpeč nosti ! ­ ř ek l vážně,  tak vážně, že jsem sáhl do hromady  oranžových  vest v koutě na podlaze a vybral si tu nejse­   4  praně jší . Móda  je móda. Padla mi.  v ­ Už aby padla! ­ další chlapík, př d e  skř ínko u  č ísl o 36, se protáhl, sáhl do kapsy kalhot a  vylovil flaštič u k Francovky  Alpy. Masáž, po­ myslel  jsem si.  Chlapík si podal hrdélko lahvič y k ke rtům a  svlažil hrdélko.  ­ ż...i  ­ pochválil a krkl.  ­ Ř íh a  se menoval! ­ rozchechtal  se vyhublý  dě dou š se špač ke m balenika na spodním rtu.  Na to se rozř ehtal a celá ztroskotaná šatna,.  A tak zač ínal o každé ráno.  ­ Ř íh a se menovalI ­ ­ Prometeme se ke kótě  "P"! ­ ř ek l Francovka  a ukázal koncem bř ezovéh o koště e t kamsi do  mlhy.  ­ Rozkaz, generále! ­ zachraplalo mužstvo a  vyrazili  jsme.  Qeherál Francovka, to byl asi pě tapadesátilet ý  chlápek. Alkoholik, že by mi ho závidě o l i  Hrdlič kov o muzeum č lově .  ka Ve válce  se mlátil ně kd e v lesích na Moravě,  po válce ho mlátili ně kd e na Borech a ted se  mlátí smíchy v kostrbaté ulič e c na Josefově.  ­  ...a já mu ř íkám , ty vole, to snad není mož­ ný. Tohle né! Chál Proboha, tohle není možný! ­ př esta l a sehnul se pro vajgla, který se  zapř iSi l v mř ížkác h kanálu.  ­ A von to fakt  tornu architektovi nakázal? ­ optal  se nevě ř ícn ě mládenec  s tetováním pod 

2U5

okem a úč ese m jako James Dean. V duchu jsem si ho pojmenoval Romance pro kř ídlovku . Svě tskéj . ­ No  áy i ti to ř íkám I ­ Francovka zarachtal krabič ko u sirek, ­ Povídám mu, pane architekte, Když si teda mů u ž ten družstevní byt zař ídit , jak chci, tak mi, prosím vás, obývací pokoj kolem dokola, do výše pasu naasfaltujte a u podlahy, taky kolem dokola, udě lejt e žlábek ...ch, cháI ­ Kř ídlovka­Svě tske j se smíchy prohnul a praštil do zad posledního č len a naší roty. Eě lovlaaéh o muže, sotva padesát, který stále mlč l e a pomalu se loudal za námi. ­ No není to prdel, ProfesoreJ ­ ­ Ano, ­ ř ek l Profesor. To bylo vše. Stále mi nešlo do hlavy, kam jdeme, kam se pro­ metáme. Mikdo z naší roty, v duchu jsem ř íka l "z mojí roty'', nevě nova l sebemenší pozornost papírkům na ulici a smetí na chodníku. /Krom delších špač ků/. Jako uč eň , jako elév, jsem byl pově ř , enabych tlač l i dvojkolák, na kterém byly naházené lo­ paty a koštata. Zbraně naší roty. Bylo mi zima na ruce a tak jsem stř ídav ě tlač l i pravou a le­ vou ruku si hř l í v kapse, a stř ídavě . ..ale vždyt víte. ­ Ukažte, pomohu vám. ­ Profesor, zř ejm ě znalý vě ci , byl vybaven pletenými rukavicemi. Popadl vozík a tlač l i jako soumar. ­ Dě kuj i vám. ­ Trochu mě př ekvapil o jeho vykání, no ale co. Za družného a př átelskéh o hovoru v,př átelské m prostř ed í jsme se prometli až ke kótě "PF, což byl do tmy zář íc í obchod Potraviny. Mohlo být ně o c po šesté a vevhitř už č il e pobíhala proda­ vač a k v bílém plášti. ­ Vítám, pánové! ­ zívla a stavě a l na pult lahvové pivo a rohlíky. Všichni pě šác i z mé roty ř ekl i svůj tradič í n

246+ 

pozdrav. ­ Brýtro milostivá, jakpak jsme se vy­ spali? A kolikrát? Č es t vaší práciJ ­ Jen já a Profesor jsme se spokojili s klasickým Dobré ráno. Generál Francovka si zpoza pultu podal prázdnou basu od piva, usadil se na ni a sáhl za košili pro otvírák. Visel mu na krku na ušmudlaném provázku, ale leskl se jako Koh­i­noor. Zř ejm ě byl vyleštěn č astý m užíváním. Postupně jsme k Francovkovi se svým pivem všichni odešli př edklonil i se a pivo jeho drahokamem otevř eli . Př ipadal o mi to jako klaně í n tří králů, jako ranní mše. Když se i Baltazar poklonil a ozvalo se takové to pssst, co vyfoukne z láhve, podí­ val se Francovka na své pivko proti svě tl u a př iloži l láhev ke rtů . m Všichni jsme ho napodo­ bili a Potraviny se promě nil y ve zkušebnu praž­ ských pozounérů. Dotroubili jsme, kapelník Francovka ř ek l pijácké "Á..!" a postavil prázd­ nou láhev na pult, kam už př d e tím postavila paní v bílém plášti plnou. ­ Dneska vám ně ja k chutné! ­ ­ Po práci mi vždycky chutná, ­ ř ek l Francovka a sáhl za košili pro svůj Koh­i­noor. Vojáci z mé roty se s pivem tumlovali, ^en co je pravda. K tomu svorně př ikusoval i rohlíky a ro­ madů . r Já se spokojil pouze: s tím jedním lahvo­ vým a k ně u m jsem př ikuř ova l už doopravdy poslední cigaretu. Na že by«h si drze zapálil hned, jak jsme př išli,kdepa k 1 Ale až poté, co generál zašmátral v kapse saka a z plechové krabič y k od doutníků vytáhl špač a k cigarety s filtrem. Labužnicky př ivoně l a škrtl zápalkou. Všiml jsme si, že filtr byl umazán od rudé rtě nky . Nepř l á bych svému nadř ízeném u nic ošklivého, ale jestliže toho vajgla zvedl př d e Šmelhauzovou vinárnou Narcis, nebo ně kd e v oko­ lí Perlové ulice, pak nevím, nevím...

Do obchodu postupně př icházel i a odcházeli nejdř v í mužskej v umaště né m overalu, ten př ­ i vezl mléko. Po něm vpochodoval mladič k e v dlouhé plátě é n zástě ř.eV ní měl narovnány šišky chleba. Oba hmátli do kapay pro papír "doJák", paní vedoucí v bílém plášti hmátla do kapsič y k na levém prsu pro tužtič u k a obdarova­ la oba autogramem. A tak se č s a pomalu vlekl, až se dovlekl k osmé hodině .. . V osm nula tři tleskla paní vedoucí dlaně mi , až se z pecnů chleba naskládaných na polici zvedl obláč k e mouky. ­ Budeme stř ídat J ­ ř ekl a jako trenér hokejo­ vého mužstva. My se pomalu zvedli ze stř ídač , ky z prázdných bas od lahvového piva. Zaplatili a kývli na pozdrav. Nad dveř i m zacinkala zvonko­ hra a ve dveř íc h jsme se srazili s dalším týmem hokejistů. V zelených vatovaných dresech se hrnulo dovnitř sedm stateč ných . ­ Dobrý den, ­ pozdravil ve svém jazyku ten první, chlapík obleč en ý jen ve flanelové koši­ li. Vaíák si nesl př ehozen ý př s e ruku. Př s e oko měl č erno u pásku. Žižka. Jan Žižka, Bajan Žižka. Moše Dajan Žižka. Stateč í n sáhli pro ještě teplé basy od lahvové­ ho a rozaadili se jako dvanáct mě síc ů bez led­ na, února, bř ezna , dubna a kvě tna . Mezi nimi poskakoval malinký dě douě , listopad. Vysokým hlasem zakř ičlena paní vedoucí ­ Já ne dva­ náctku! Já ne dvanáctku!! ­ Paní vedoucí ř ekla , že stejně dvanáctku nemá a at jí tu neř ve . Malinkéj si to zř ejm ě vzal k srdci. V př íští m okamžiku zař val , ­ To byla šupal To byla šupal! ­ Jaká šupa to byla, nevím, protože za mnou zaklaply dveře s nápisem Prodejní doba Odpev. vedoucí.

Venku na chodníku př d e obchodem si nás Genera­ lissimus seř adi l a velel ­ Rozchod! A v půl jedný v kasárnách, chlapi! ­ ­ Ty to ně ka m zaparkuj, ­ ř ek l a kopl do pneu­ matiky vozíku, který jsem koč íroval . Mrkl na nás, zasalutoval a odešel smě re m ke kopci, na kterém stála př d e lety socha jiného Generalissi­ ma. Ostatní z mužstva, tedy Kř ídlovka­Svě tskej , odešel takě a jen Profesor s raneč ke m oranžové vesty v ruce zů stal . ­ Dejte to tady do dvora, ­ ukázal do tmavého prů jezd u vedlejšího domu. Zajel jsem tam, zato­ č l i k popelnicím a u krajní zaparkoval. Profesor stále př ešlapova l na chodníku. ­ Tak kam? ­ optal se. ­ Do půl jedné je spous­ ta č asu . ­ ­ T o je, ­ ř ek l jsem a pokrč l i oranžovými rame­ ny. x ­ Tak se pojaté ohř át , ­ pan Profesor hodil hlavou smě re m k Vltavě a já šel... na cíl se ptát nechtě . l S otázkami jako Kudy? Kam? Proč? jsem málokdy pochodil. Tu naposled jmenovanou jsem vypustil z úst př d e lety kolem tř et í hodiny ranní př ed e dvéř ­e mi našeho domu na chodníku zavátém jinovatkou a propleteném copánky otisků, ptač íc h tápot. Všechny ně kd e konč ily . • eby l jsem tam sám, stáli jsme tam č tyř.i ­ Podě kuj i ­ ř ekl i a já se optal, ­ Proč? ­ a dostal jsem poprvé. ­ Podě kuj! I ­ ř ekl i s dvě a m vykř ič ník y a já se eptal už bez otazníku,­ Proč ­ a dostal jsem podruhé. Pak už neř ekl i nic, bylo ticho a promluvil jsem já. ­ Dě kuji , ­ zašeptal jsem a rozbreč l e se, re^­ ř ezva l na celé kolo. We př d e nimi. nahlas, ale v duehu. Rvalo to vnitř nosti , bušilo to platě­

2k 7 

nými palič kam i do bránice, jako potrhlý bubeník  při tuši ke konci př edehry .  Zasmáli se, naskákali do automobilu a edjeli.  Ještě chvíli jsem bez hnutí stál, na tři kroky  ode dveří domu. Chtěl jsem vypadat hrdě, nezlo­ mené. Jako kormidelník  s dýmkou v ústech, za  bouře na horní palubě .. .  Možná jsem tak i vypadal.  Otoč l i jsem se a po svých vlastních šlápotách  ve sně u h se vrátil do bytu, kde jsem opř l e č el o  o zed a ř ek l Robertkovi to, co jsem právě za­ žil. Robertek je má zed nář ů k a já jeho.  ­ Cože? ­ Ř ek l jsem mu to podruhé,'hlasitě ji .  ­ Cože? ­ Ř ek l jsem mu to ř evem , který př ehluši l víř en i  kotlů, do kterých bušil šílený bubeník ve mně.  /Př ehluši l jsem svým ř eve m i bušení pantofle  Ing. V. Kirschnera­požámí hlídky. Mlátil  botkou do stě y n a kř ičl na celé kolo, tř e ice t  centimetrů od mého ucha. ­ Ten cvok už zase trpí  samomluvouI ­ Robertek si dal hlavu do dlaní./  ­  ...př d e domem je ve  sně u h copánek lidských  stop. Konč , í jako by č lově} kco je zanechal,  zmizel, vzlétl nebo se vrátil ve svých stopách  zpět na místo odkud vyšel, ­ ř ek l jsem, ale by­ la to pravda neúplná. Stopy konč il y u chuchval­ ce sně u h a bláta, které tam zanechaly  troje 

21+8 

vysoké boty mužů z automobilu,  jenž zastavil,  tě sn ě u chodníku. Sně žn í muži ­ yeti.  ­ ? ­ optaly se prvé boty.  ­  I ­ druhé  zavř eště .  ly ­ ?! ­ zasyč el y  tř etí .  Krč l i jsem rameny a v kapse drtil igelitový  pytlík s natiště ný m nápisem Jitex Písek.  ­ A co je tohle! ­ zavř eštěy  l troje boty uniso­ no a troje rukavice  zalomcovaly př ívě ske m na  mém krku.  Ten př ívě k jsem dostal do muže, jenž vyuč se ova l  na bohoslovecké fakultě. Pozval mne, abych ky­ tarou a šeptem vyprávěl a zpíval na téma Jak to  vidím já. Po posledním potlesku mně jako hono­ rář dal př ívě sek , kterým tecí lomcují tři páry  kožených rukavic.  ­ A co je tohle!I ­ Jsou to dvě ebenová dř ívk a př ipevněá na sebe  n de tvaru kř íže . Na nich tř em i hř ebíčy př k ipev ­ ně á n soška č lověa s rozpř k eženým i rukami a  zkř íženým i nohami.  Jedny kožené rukavice cukly př ívě ske m silně ji ,  druhé pevně stiskly gumový  obušek  s  pružným  ocelovým drátem uvnitř a tř et í ř ekly , ­ Podě kuj i  a já se optal, ­ Proč? ­ a dostal jsem  poprvé...  /Toto  je pravda, samá pravda, konec obelisku...  Pamatujete pánové?/  /1978/ 

ESEJ

O

Ž I V O T Ě

V

G H E T T U

Na poč átk u by mě a l být alespoň př ibližn á definice místa. Ghetto je uzavř en á společ nost , podstatně omezená ve styku s vně jší m svě tem . Hranice mohou být viditelné i neviditelné, na tom tecí tolik nezáleží. V druhé polovině 20. století se dají dě la t hotové zázraky, ale dů le ­ žité zů stává , že lidé uvnitř jsou nesvobodní. Život v ghettu je jiný než v normálním svě tě . Pro nedostatek volnosti a pohybu je všechno zhuště o n a př etvoř o endo zkratky. Je to zvláštní mikrokosmos detailů, který nepostrádá gro­ teskní rysy. Vě i c mají jiný význam a slova také. Tlak útlaku posunuje logiku do oblasti absurdity, humor se stává č erný m humorem a fantasie smě ř e ujaž k extasi, fámě, mýtu, haluci­ naci a fantasmagorii. Ghetto je fenomén nejen sociální, ale také psychopatologický. Healitou prochází sen, který umocň uj e všednost na nevšední zážitky. Od č lověa kz ghetta nemů žet e č eka t konvenč í n reakce ­ jé to podivín, trochu vyšinutý, plný humoru a zároveň nešíastný, unavený banalitou a př est o nenapravitelný fantasta. Jeho vlastnosti jsou zvláštní a rozporné, č ast o výluč né , př ehnan é a na první pohled nepochopitelné. Protože je ghetto zbaveno možnosti př irozenéh o rů stu , vyvíjí se jen smě re m dovnitř. Pro­ hlubuje se zázemí, nesč etn é př epážky , ale i př ekážky , č len í prostor. Nekoneč no , které jinak leží ně kd e na horizontu, je te<3 vtaženo dovnitř struktury. Každé ghetto, aí už jsou jeho hranice viditelné či nikoliv, má podobu labyrintu. Ostatně ghetto vypadá jako č lově,kkterý v něm žije. Existuje mezi nimi hluboce dů vě ý rn vztah. Celé prostř ed í je antropomorfisováno, č lově k mu př ipisuj e své vlastnosti, osobní zkušenosti a pocity a nakonec i svůj osud. Imaginární dialog se táhne jako č erven á nit la­ byrintem. Celé ghetto je nabito lidským tajemstvím. Ve výjimeč nýc h chvílích sblížení á

250+ 

vzájemného prostoupení se zdá, že neživý inventář ožívá, že vě i c mají svoji moc, domy lid­ skou podobu. Na opršelých zdech ghetta je napsáno ně jak é záhadné poselství, ně jak á výzva ke svobodě. Mezi vně jške m a vnitř ke m není v ghettu zrcadlový vztah, Z vně jšíh o chování nemů žem e usu­ zovat na vnitř í n stav. Č lově k z ghetta si vynahrazuje svoji nesvobodu hlubokou niternou svobodou, svůj stísně ý n život citlivým vnitř ní m životem. Nikdy nemů žem e tušit, co se opravdu dě e j v jeho duši. Vně jš í projevy č ast o vů be c nesouvisí s tím, co se odehrává uvnitř, A tak jsme najednou svě dk y promě ny , kdy se nezajímaví lidé stávají básníky, cynici moralisty, mluvkové cílevě domým i osobnostmi. Protože chybí př irozen é rovnováha mezi vně jške m a vnitř kem , leží tě žišt ě existence mimo její normalitu. Poselství z hloubky, projevy citu a podobná hnutí nepř icházej í souvisle, ale dostávají se na povrch v kř eč.iJsou to č ast o prapodivné projevy, zmatené a nesouvislé útržky, hádanky, ale i násilnosti, trapnosti a nevhodná slova. Nic není normálního, všechno je asymetrické, alogické, diskontinuitní, absurdní. Chybí zde př irozen ý běh života, plynulý tok dě í n v otevř ené m prostoru a č ase . Také my žijeme v takovém ghettu, v Praze sedmdesátých let. Je to manýristické mě sto , kterému labyrint není tak docela cizí. Neviditelné hranice probíhá nejen mě stem , ale také lidmi, rozdě luj e samotného č lově , Ze3 ka neobepíná jen domy a ulice starého Josefova, ale každého z nás. Jsme srozumě i n s touto situací, ale uvnitř sníme o svobodě0 Každý z nás má své ghetto, svůj tě sn ý prostor, každý z nás je tak trochu žid. Nálada uvnitř je velmi promě nlivá . Žijeme v extrému a banalitě, žijeme v absurditě a ilusích. Žijeme ze dne na den, prodíráme se labyrintem, ve velké perspektivě dě jin .

251+ 

'Ť TTTT+TTTTTft+TTftT+r+Ť ^

Jestliže chcete poznat duchovní základy této doby, musíte sestoupit do pražských sute­ rénů, Mýtus mě st a se zrodil právě zde, v dislokovaných místnostech s provlhlými stě nam i a špatným svě tlem . Zde, právě v tě cht o místech vzklíšil mýtus jako staré brambory na jař . e Jeho klíč y k prorů staj í zdivem a ženou se vzhů u r ke svě tlu . Je to záležitost ryze biologická, bytí a nebytí, Z katastrofální bytové nouze se př estě hova l mýtus př ím o do ulic. Jeho př ítomnos t je si­ ce neviditelná, ale je ve vzduchu, je souč ást í pražské atmosféry. Dnes už suterénní mýtus zachvátil celé mě sto . Je souč ást í kolektivní fantazie, vymýšlí fámy i anekdoty, podílí se anonymně na našem životě, aniž bychom to tušili» Ně kteř í prů zkumníc i podzemí dokonce tvrdí, že pod prvním suterénem je ještě druhý, mno­ hem prostorně jší . Mnohé tomu nasvě dč uje , ale zatím je to spíše legenda, o jejímž pů vod u se moc neví. Je pravda, obč s a ně kd o zmizí, ztratí se př átelů m a známým z dohledu, a nikdo ne­ ví kam. Vzkazy zů stávaj í bez odpově di , telefon protivně zvoní, ale ten č lově k je prostě k nenalezení. Je to jedna ze záhad Prahy, Mýtus se pustil do ulic a jeho první zastávka je pochopitelně v hospodě. Kdo z nás by neznal tento veř ejn ý kout, toto zátiší, tuto prodlevu vě č néh o chodce na cestě mě stem . Kdo z nás by neznal hospodu u Svitáků, tu společ no u jámu. Kdo z nás neprošel touto č erno u dírou» Všichni to místo dobře známe. Kdo jednou prolétl komínem č ernéh o humoru, pohybuje se už v jiném č asoprostorové m rozmě ru . Je navždy poznamenán cejchem existence, absurditou a gro­ teskností. Hospoda už leží na úrovni mě sta , ale a podzemím má dobré spojení» Tam se dovíte tolik vě cí , vyslechnete tolik historek a historií! Mýtus je zde jako doma, až máte podezř ení , že

je to jeden z hostů» Stačí si zajít do Zelené, do Brč álky , Pod památník, do Krušovické nebo "k háku", fíenech­ te se zmýlit, je to opravdu stále stejná hospoda, jedna jediná. Všechno je totiž jedna hospoda a v hospodě je všechno jednoo Všichni jsme si rovni, všichni ve všem. Všechno je jedna zkušenost, nesdě liteln á i nedě litelná . Všechno je fakt a proti realitě není žádné odvolání. Všechno je naléhavě skuteč é n a všechno skuteč é n je tak neskuteč né . Žijeme ve svě tě , kde je od všeho ke všemu stejně daleko. Totalita nerozlišuje, všechno je jeden knedlík, jedno sousto či jeden velký lok. Zkušeností se myslí vždycky ně o c špatné­ ho, takže všechno špatné je nakonec dobrou zkušeností. Každý z nás mů e ž být rád, že se ho skuteč nos t ně ja k dotkla. Zkušenost je všechno, co projde hrdle», ř ík á Evžen. Tedy všechno, co č lově k mů e ž spolknout. Suterénní mýtus Prahy př icház í do života mě st a z lidského podvě domí . Rodí se ze: společ­ ného pocitu sounáležitosti, ze společ é n zkušenosti. Protéká ulicemi jako ř eka , šumí jako plynoucí ř eč . Má zazrač no u moc, bez odporu proniká hmotou, zatéká do všech spár a trhlin. Mýtus je nekontrolovatelný, nepostižitelný, př d e pronásledovateli se beze stopy rychle vy­ paří do vzduchu. Proti mýtu není obrany, je to zákon silně jš í než vů e l jednoho č lově . kaCelé mě st o je pod mocí mýtu, plaveme v něm jako ryby ve vodě, vdechujeme ho na každém kroku. Dokonce i naše šaty jsou nač ichl é touto neopakovatelnou atmosférou sedmdesátých let. Z manýristického labyrintu Prahy není úniku, není kam. Vě čý nchodec je ztracen v rozho­ zené síti suterénů, rozkopaných ulic, hospod a bufetů, pasáží a refýží. Vysoko nad celým mě ste m se klene nebeská kopule jako ideální skleně ý n poklop. Ale i sem unikají exhaláty a

253+ 

zamoř uj í poslední místo vyhrazené transparentní transcendenci neboli sně ní . Žijeme ve mě stě , které se nazývá srdce Evropy. Ale podrobně jš í lékař sk é vyšetř en í odha­ luje skryté vady« Je to př etížen é srdce se sklonem k infarktu» Zažilo už mnoho šoků a zkla­ mání« Tluče poně ku d nepravidelně, místy se ozve skř ípo t pracující pumpy. Všichni dobře zná­ me tyto vnitř í n zvuky, které nám zašifrovaně cosi sdě lují ® Mýtus nemá cíl ani zámě > r je neurč it ý jako sen. Ale i př s e tuto fiktivní existenci má své významové jádro. Mýtus není zprávou, ale poselstvím, není informací, ale symbolem<> V každém mýtu je př ítomn o jakési oslovení, jakási výzva, která usmě rň e uj chování a jednání č lověa ki masy. Ně o c je v mýtu nedoř eč o enaž do konce, ně o c zů stáv á tajemstvím. Mýtus je výzva, ale i odkaz, jakési zprostř edkován í ně č o ehně č , ímje to poselství, které se př edáv á dál. Mýtus se projevuje v první ř ad ě v jazyku, vždyt právě zde dochází ke slovu a k výrazu. Prorů st á slovníkem i stavbou, postupně si podmaň uj e celou strukturu jazyka a př izpů sobuj e ji svému bytí. Mýtus vytváří novou souvislost faktů, preferuje urč it é formy a funkce ­ na­ př íkla d paradox, anekdotu, horror či epos... Velmi frekventovaným slovem ve slovníku Prahy je slovo "strašný''. Pomocí tohoto adjek­ tiva se bě žn ě vymezuje ně jak á situace, ř ík á se "to je strašné", aniž by se tím myslil ně­ jaký konkrétní projev hrů zy . Označ uje­l i se takto osoba, ř ík á se "ten je strašný", pak se jedná spíše o reakci než charakter. Př íklad y jsou rů zné , ale dů ležit ý je společ ý n způ so b negativního vymezeni. Svět se nahlíží z druhé strany. Chce­li se vyjádř t i pozitivní kvalita, př ipoj í se ke slovu "strašný" tř eb a slovo "pě kný" , takže vznikne paradoxní spojeni dvou protikladů: "strašně pě kný" , které nezapře

258+ 

SBK835HEES82ÍE8E] TTIMFTTTTTTTTIF' 

bytostný sklon k absurditě. Odpor k pozitivní formě je př irozený , jeho vlastní př íč ino u je nedů věar k př ehnaném u hodnocení, k patosu, ke stylisaci a estetice, ke všem těm pozitivním ilusím dobra a krásy. Pozitiv už nemů e ž stát sám o sobě, ale musí být spojován s negativem, aby se stal vů be c př esvě dč m ivý faktem. Jistou zvláštností je i použití superlativu, asi nejpů sobivě í jš jazykové formy. V situa­ cí ghetta je ovšem tato vysoce emotivní a dramatické záležitost groteskou. Jirka T. ­ je­ dnič a k a hvě zd a ­ hlavní př edstavite l tohoto nadsazeného př ednes u používá superlativy na­ prosto soustavně a dů sledně . S naprostou jistotou a bez rozpaků vám ř ekn e př ím o do oč : í "Ta ryba je tak dobrá, že nemá ani ků stky" . Všichni ostatní vybírají peč liv ě rybí kostič­ ky, kladou je na okraj talíř , e ale Jirka polyká celá sousta s klidem a chutí. Jirkův jazyk se promě ň e ujv absurdní loutkové divadlo, v dramatické opojení. Slova do­ plň uj í pohyby, fakta se prodlužují v gesta. Každý detail je náležitě zvě tše n a ještě př e ­ zvě tše n v nové optice poznání. A jestliže se jedna věc zvě tší , pak se zákonitě druhá zase zmenšuje, takže vznikají nepomě y r a z jazyka se musí stát guma. Jirka ji dovede mistrně napnout, je mistrem slovního napě tí . Všichni prožívají zvláštní pocit vzrušení, že jsou také v tom. Jirka není možná nic jiného než nekoneč ý n dialog, permanentní diskuse na cestě Prahou. Je otevř en ý rozhovor, který volně plyne mě stem . Jirka je katalysátor, bez ně ho ž by život V ghettu stagnoval. Jeho dramaticko­expresivní projev dovede strhnout ostatní hráč , e ma­ gicky si je podmanit a vtáhnout do média společ néh o rozhovoru. Jazyk ghetta je náchylný k provokaci a mystifikaci. Toho prvního způ sob u oslovení, kde nechybí č ast o agresívní př ízvuk , používá s oblibou Peíka Ch. Nic mu není svaté, s velkou

255+ 

rTTTTTT

Mmmewmw 

r T T Ť Tl 

c hut í   na pa dá   s vé   ne j bl i ž š í   př á t e l e,   z kouš í   j e   a   pokouš í .   J e   t o  z kouš ka   i   kř e s t.   Pě t ka   s i   l i buj e   v  a bs ur di t ě ,   v  ne hor á z nýc h  pr a vdá c h,   v  pr a s á e t ví ,   v  bi ol ogi i   a   pa t ol ogi i , , ,   S  ve l kým  umě ním  dove de   Pě t ka   pr os t opá š ně   vypus t i t   ve   s l uš né   s pol e č nos ti   pr d,   ur a z i t   či   z e s mě š ni t,   Obě t   j e   obvykl e   t á k  š oková na ,   že   s e   a ni   ne vz mů že   na   odpor   a   ve   z ma t ku  vykl í z í   pol e .   Po  út oku  na s t á vá   t r a pné   t i c ho,   kt e r é   mus í   vypl ni t   bl á bol   hos pody.   Al e   j i na k  dove de   být   Pě t ka   t í m  ne j l e pš í m  s pol e č ní kem  ve č e r a,   or i gi ná l ní m  pr ů vodc em  v  l a byr i nt u  Pr a hy,   J e ho  př í bě y  h s e   odví j e j í   př í m o  z   kl ubka   mý t u ,   s r š í   pe př em  a   s ol í ,   dove dou  i   ne č e ka ně   doj mout .   K  dr uhé mu  z pů s obu,   t ot i ž   mys t i f i ka c i ,   s e   hl á s í   z c e l a   ne pokr yt ě   Evž e n  B.   Kdo  ne z a ž i l   j e ­ ho  ve ř e j ná   vys t oupe ní   v  ně j a ké   pr a ž s ké   vi ná r ně ,   ne má   př e ds t a vu  o  t om,   v  č em  s poč í vá   j e ho  i nt e l e kt uá l ní   pa t a f ys i ka .   J e   t o  opr a vdu  pe r f e kt ní   kouz e l ni c ko­ ve r bá l ní   výs t up  s   hr a c í mi   ka r t a mi   a   vě j í ř e,m  kt e r ý  s e   dove de   v  j e di né m  oka mž i ku  r oz e vř ít   a   př e kva pit   me t a mor f os ou.   Evž e n  j e   ne dos t i ž ný  kome di a nt ,   j e   t o  l há ř ,   kt e r ý  ř í ká   pr a vdu.   J e ho  š a r á dy  s e   pohybuj í   a ž   v  obl a s t e c h,   kt e r é   t ě s ně   s ouvi s í   s   ne z ná me m  a   ne podl é ha j í   už   bě ž né   l i ds ké   z kuš e nos t i .   Tyt o  vyhr oc e né   mys t i f i ka c e   na   pome z í   r oz umu  a   ne r oz umu  s e   už   vymyka j í   j a ké kol i v  kont r ol e .   Ve l i c e   ná z or ným  př í kl a dem  j e   Evž e nova   l a t i ns ká   poe s i e .   Ano,   poe s i e   t o  be z poc hyby  j e ,   a l e   j e   t o  vů bec   l a t i na ?   Kdo  z   ná s   ­   ve   s t ol e t í   vš e obe c né ho  ba r ba r s t ví ,   ovl á dá   mr t vou  ř eč   e vr ops kýc h  vz dě l a nc ů?   Ke ni   pods t a t a   t ohot o  ž e r t ová ní   hl ubš í   ne ž   by  bá s ní k  s á m  př i pus t i l?   Ke ni   t o  z a s e   j e de n  pa ­ r a dox  ghe t t a ,   j e dna   j e ho  a bs ur dní   de mons t r a c e ?   Pr oč   j e   Evž e nova   i ma gi na c e   t a k  s t r mé ,   pr oč   uni kl   a ž   do  t ě c hto  ne pos t i ž i t e l nýc h  konč in  de ma t e r i a l i z ova né   poe s i e ?   J e dna   ot á z ka   ná s l e duj e   dr uhou,   " ne s r oz umi t e l nos t "   t é t o  poe s i e   opr a vdu  pr ovokuj e .   Co  vl a s t ně   z na me na j í   t yt o  gr ot e s kní   bá s ně   o  č í ns kém  z e l í   č i   nové   ve s t i č c e?   Sl ovům  s i c e   ne r o­

256+ 

TttŤ +f '

z umí me ,   a l e   r yt mus   ná s   vt a huj e   dovni t ř ,   už   t o  n e j s o u  j e n  s l ova ,   a l e   s mys l   uni ve r s á l ní   ř e č ,i   ve r ba l i s ova ný  pr oud  byt í »  J e   t o  z a s e   ně j a ká   ne z ná mé   pos e l s t ví   mýt u,   l a t i na   s pí š e   ne ge r s ká   ne ž   huma ni t ní «,   Tut e   t ut o  t ut e r i s   t ut um  t ui   t ube r i s   t a m  t um  t a nt um  put e r i s   t ut a me nt um  pube r i s   Ev ž e n  j e   l e ge ndá r ní   pos t a vou  pr a ž s ké ho  ghe t t a .   Ve l i c e   s i   z a kl á dá   na   t om,   ž e   už   s a mo  j e ho  j mé no  j e   e r be m  i nt e l e kt uá l ní   kva l i t y:   Eu  ­   ge ni us !   J e   t o  t a k.   Vž dyí   j e ho  e xi s t e nc e   z a ne c há ­ vá   v  t e r é nu  ne s ma z a t e l né   s t opy.   J e   mi mo  j i né   a ut or e m  č e t ných  př e z dí ve k,   s t a č í   j e n  př i pome­ nout   Bl e dul i ,   Br una ,   Gd a ň s k é ho  koz l a   č i   " s t a r ou  p r o p i s o v a č k u "0 . 0  J a z yk  ghe t t a   j e   ve l ké   dobr odr už s t ví .   Č a s át   f r e kve nc e   s l ova   " f a nt a s t i c ký"   na z na č uje   s kr y­ t ou  př í t omnost   mýt u.   Ř í ák  s e   " t o  j e   f a nt a s t i c ká   vě c ",   t o  j e   " f a nt a s t i c ká   hol ka " ,   " t o  j e   f a nt a s i e " ,   " t o  j e.  f a nt a s t i c ký  f i l m" ,   a č kol iv  f i l m  ne pa t ř í   do  ka t e gor i e   s c i ­ f i .   Oz na č uje   s e   t a k  pouz e   hodnot a ,   j i ný  s mys l   s l ovo  ne má .   Vš e c hno  j e   ne s kut e č né   a   s nové ,   ne uvě ř i t e l né ,  ohr omuj í c í   pr á vě   s voj í   s kut e č nos t í.   S  j a z yke m  ghe t t a   s ouvi s í   j e dna   c ha r a kt e r i s t i c ké   i nt e l e kt uá l ní   de f or ma c e .   J e   t o  s oc i á l ­ n í   he be f r e ni e ,   vpods t a t ě   ne š kodný  ps vc hopa t ol ogi c ký  pr oj e v,   kt e r ý  s e   vyz na č uje   z výš e nou  upoví da nos t í ,   j a z ykovým  vz r uš e ní m,   bl á bol e m  a   ž va ně ní m ,   z vl á š t ní   s l ovní   pos e dl os t í ,   h ř í­ č ka mi,   pr ů poví dka m i   a   v t i p y .   Ps yc hoa na l ýz a   s e   j e š t ě   z mi ň uje   o  " ne us poř á da ných  bl ude c h" ,   pol ymor f i i ,   z á l i bě   v  ne ol oe i s me c h,   upoz or ň uje   na   i nt e l e kt uá l ní   p s y c h ó z u  a   i mpul s i vní   c hová ní o 

257+ 

MiEZS!liSSnfflEH8BSBBll5®$M  TTtTTTTTfTTTfTTfTTTTŤT

Jedná se o fenomén znač něrozšíř ený , všeobecně uznávaný a dokonce pě stovaný . Celé ghetto je zapojeno do tohoto jazykového šumu, všichni brebentí jako na več írk u maturantů. Hebefre­ nii považuje psychoanalýza za poruchu dospívání, což je pochopitelné právě v ghettu. V intelektuální deformaci mů žem e spatř ova t zastavení normálního vývoje ve chvíli dospě­ losti, kdy dochází k poznání pravého stavu skuteč nosti . Život nachází jen a jen omezení, nemů e ž se svobodně vyvíjet, př ekročtihranici ghetta. Mladý č lově k ztrácí př irozen ý rozlet a hledá první náhražky sebeuspokojení. Protože se nemů e ž aktivně uplatnit, rozptyluje se do jazykaf uskuteč ň e uj se uvnitř* když se nemů že : projevit navenek. Nikoliv č iny , ale jazyk je pravým životem ghetta. Všichni jsme tak trochu posedlí hebe­ frenií, i ti nejmlč enlivě í jš/Olaf H.?/ zač no u být výmluvní, dostanou­li se ke slovu. Ve všech z nás zů stáv á ně o c z puberty, všichni trpíme komplexem nedospě lost i a všichni vě ř­í me, že život je klubíč ko , které se kutálí př d e námi« Jazyk je labyrint jako ghetto. Jazyk je chaos a protoplasma. "Nietzschemu už nerozu­ mím," ř ík á malíř Rudolf N. Jazyk je jímka veškeré pamě ti , je to mycí houba nacucaná lid­ skou zkušeností. Jazyk je parazit v kožichu ghetta, jazyk je hmota pro hrnč íř.eJazyk je nasycený roztok, jehož odpař ení m vznikají fantastické krystaly. Všichni jsme v tomto aspi­ ku, všichni jsme v tom. Jazyk je událost, první událost ghetta. Dokonalým krystalem koncentrovaného jazyka je anekdota. Zbyteč á n voda se odpař il a a na dně alchymistické banky zů sta l vzácně nevšední útvar, který udivuje stavbou hran a plošek, prů hlednost í a vtipem. Každý krystal ovšem trochu mate a zkresluje, prostě lže, i když je ideálem pravdy. Žádný krystal není objektivní, nebol paprsky, které jím procházejí, se lo­ mí a vytvář ej ! efekt ironie»

258+ 

WBMWCCMKi

Nejdokonalejší anekdoty jsou prosté, jednoduché a prů zračén jako diamant. Lehce proř ezá ­ vají smíchem vzduch jako sklo. Bystrý hrot se zař ezáv á jemně do zrcadla skuteč nost i a zane­ chává letmou, ale trvalou stopu, V žádném př ípad ě není anekdota metaforou, nikdy by nemě a l takovou sílu. Nejč astěijmá anekdota podobu krátké historky či historie. Př íbě h se rozvíjí postupně, z jednotlivých nití se utká i goblén. Událost se pomalu obaluje zkušeností, až se nakonec sálá sně hov á koule promě í n ve smě šnéh o sně hulák a s koště te m a mrkvovým nosem. Př íhod y a př íběyh se neustále opakují, omílají a vylepšují, kolektivní fantasie pracuje na dvě smě y n ­ ve dne i v noci. Tak jako existuje sen, na ně mž se ve spánku podílíme, aí chceme či nechceme, tak existu­ je i společ é n nevě domí . Jak jinak si vysvě tli t existenci anekdoty, když se k tomuto dílu radě i j nikdo nehlásí. Ten, kdo zač e n dů sledněijpátrat po pů vod u anekdoty, musí se zákoni­ tě dostat až sám k sobě. Tak jako nikdo neručí za své sadisticko­erotické sny, kterých se v bdě lé m stavu zř íká , tak právě nikdo neví, co dě á l ve společ né m nevě domí , jakou daň zde odevzdává. Ghetto je plné historek a historií, jejich vyprávě i č mají úctu proroků. Kolik je zde básníků, kteří ani nevě dí , co vlastně ř íkají . Kolik je zde anonymních tvů rců , jejichž celo­ životní dílo zů stan e navždy neviditelné, neznámé a patř íc í všem. Anekdota není možná nic jiného než způ so b veř ejnéh o př eř eknutí . Je to společ ensk é nedo­ patř ení , naprosté faux pas, uklouznutí ve chvíli, kdy bdě los t polevila. Všichni si to myslíme, ale nikdo nemá odvahu to ř íci . Pak př icház í anekdota a vnitř í n napě í t hned povo­ lí, Zač ín á se nenápadně otázkami, na ř ad u př ijdo u paradoxy a nakonec i č ern ý humor.

259+ 

m

m

m

m

m

m

m

m

m

z

m

m

m

w

m

m

m

m

m

m

m

m

m

m

m

w

m

m

m

^

^

^ 

V nejtě žšíc h chvílích č ekán í se v ghettu zjevuje Golem, Fáma se brzy rozletí mě stem . Kdo je vlastně Golem? Strašidlo nebo miláč e k fantasie, bytost trestající či osvoboditel? Obojí je pravda, nebot skuteč nos t se spář il a se snem jako pes s koč kou » Golem se od dob Meýrinkových v Praze neobjevil, ale č s a od č asu , téměř s pravidelnou jistotou, jako že jednou za rok musí př ijí t jaro, se vynoř uj e fáma o mě nov é reformě® Má nejrů zně jš í podoby, ale* dů ležit ý je vždy ně jak ý dů vě ryhodn ý detail. Např íkla d fáma z tiskárny, kde se již tisknou nové obaly na cukr s novou cenou je všeobecně známá» Fáma  je zatím nedoložená pravda, k pravdě  ji chybí docela málo. Ale to ještě nestač í , aby př esvě dč ila , př esvě dč t i mů ž e jedině konkrétním detailem. Sim naturalistič tš jší  je ten­ to detail, tím lépe. Znám jednu fámu o mě nov é reformě, která s'e podobá horroru: Na silnici se objeví postarší muž, který stopuje auta. Koneč ě n jedno z nich zastaví a vezme stopaře sebou, U cíle podě kuj e stopař ř idič i a táže se ho, zda nechce vyložit z ruky. Ř idi č se pohrdavě zasmě e j a odbyde neznámého muže ně jako u poznámkou o šarlatán­ stvi. A stopař se urazí. "Tak dobř e , vy mně nevě ř íte , ale já vám ř íkám , že vy ještě dnes povezete v tomto autě mrtvolu, a v kvě tn u bude mě notf á reforma." Netrvalo dlouho a auto zastavila policie:.na silnici se stala nehoda a ř idi č byl požá­ dán, aby odvezl jednoho č lověak do nemocnice. Zraně ý n ovšem cestou zemř el . Celé dramatic­ ké vyprávě n í však není dů ležité , je to jen př edehr a k mě síc i kvě tnu . Mrtvola v autě má zde jen poslání vě rohodnéh o detailu. j o s e f

260+ 

k.

262+ 

Nar.1945. Autorka lyrické poezie a deníkových záznamů. Žena' Vra­ tislava Brabence, č len a skupiny Plastic People. Vyuč il a se pekař­ kou, prošla rů zným i zamě stnáními . Její texty jsou zastoupeny v ine­ ditních sbornících.

Marie BENETKOVÁ

Nar.1929. Od 1951 publikuje v oblasti literární historie a kri­ tiky; editor č esk é literatury; př edsed a redakč níc h rad č asopis ů Kvě te n a Orientace. 1955­71 od­ borný, pozdě i j vě deck ý /od ,1962 kandidát vě d / pracovník v Ústavu pro č eskou , literaturu Č SAV . Í969­70 úř adujíc í místopř edsed a Svazu č eskýc h spisovatelů. V pos­ ledním desetiletí pracoval v od­ dě len í divadelních, biletář , ů ja­ ko strážný, hlídač, topič.

Jiří BRABEC

Nar.1942. Studoval ekonomii a fi­ losofii v Praze, University Colle­ ge v Londýně. Organizátor praž­ ských happeningů z konce 60. let, autor jejich libret. Napsal ně ko ­ lik sbírek no.volatinské poezie, tlumoč íc í v neoklasické formě volné kreace i ironické parafrá­ ze v duchu autorova intelektuál­ ního magismu. Jeho mýdlový muzi­ kál "Hello Fellaw ­ Ave Clave" /hudba: Plastic.'People/, insce­ novaný 30. 3. 1979 byl př eruše n bezpeč ností .

Eugen BRKCIUS

War.1948.Zkusil studovat práva,poté vystř ída l ně koli k dě lnických , zamě stnáni.Auto r lyrické a epigramatické poezie prezentované v inedit­ níeh. sbornících vzešlých př edevší m ze svébyt­ né society nepř esně označ ovan é jako "under­ ground".Z jejích kulis a person, č erp á i D.co­ micsavé libreto.

Jiří DANÍČ K E

Kar. 1900.Studoval historii,dě jin y výtvarného umě n í a další obory mj. u profesorů J.Pekař e , J.Bidla­, aj. 1933 se habilitoval na Karlové universitě pro obor č eskýc h dě jin.1945­4 8 př ednáše l jako docent na filosof.fakultě KU. 1951 zatč en , a odsouzen k 15 letům žalář e.I96 0 propuště n. , 1966 rehabil i to ván. 1968 jmenován mimař .prof.dě ji n na KU,ale k př ednášká m už nedošlo.Č le n mnoha zahranič níc h vě dec..společ ­ ností. Př ispíva l do č asopis ů Kmen., Č er v en, Ruch, Den,Host,Lumír,Č esk ý č asopis , historický aj. Autor,poezie /prvotina: "Ráj srdce","Vlajky"/, č etných , historických prací /"Mládí Humprechta Jana. Č ernín a z Chudenic"ż"Bohuslav Balbín", "Josef Pekař ","Stručén dě jin y č eskoslovenské" , "KarelIV.","Č esk á barokní gotika a její žáár­ ské ohnisko"/,esejů a vzpomínek /"Kamarád Wol­ ker" ,"Tváře ve stínu"/,př eklad ů /Apollinaire/.

Zdeněk KALISTA

Nar.1929.Básník /prvotina "Č lově k zahrada ši­ rá" ,"Poslední máj","Monology"/,dramatik/"Maji­ telé. klíč ů ","Ptákovina"/,esejist a /""Jmě í n ro­ mánu"/, př ekladatel,próz a ik /povídkové soubory "Smě šnýc h lásek",romány "Žert"a v zahraničí vydané "Živct je jinde" a "Valč k í na rozlouí­ č enou";n a rok 1.^79 ohlásilo nakl.Gallimard vy­ dání souboru próz "Oratorium.Ha ­téma Prahy,za<­ pomně n í a 3míchu"/.K.byl od 1975 hostujícím profesorem na franc.université v Rennes ^nyní žije trvale v Pař íži. K č etný m cenám,které obdr­ žel v Č eskoslovensk u do konce. 60.let,př ibyl y v době jeho zahranič .pobytu . Prix Medicis Etran­ ger /1973/ a ř ímská : cena. ital.kritiky /1978/.

Milan KUNDERA

e €5 

268+ 

Kar.1930,zemř l e  1978. Zvaný Peták. Autor krátkých: lyric­  kýcft. útvarů. Pro rteári jaký pů vo d vylouděn v době ně meck é  okupace z obecného vyuč ování . Stud. na YŠ chemicko«­tech­ nologiaké, vyuč ova l na chemické prů myslovce , pracoval  jako; vývojový  technolog v oboru chemie, zámě rn ě ř ič , hasič   v dů stojnické m  sboru preventistů /1967­68 stuď. Politech­ nič eski j institut požarnoj techniki v Leningradě . / Kon­ cem 50. let. č le n tvů rč í  skupiny  Šfridrů, koncem 60. let  spolupracoval  a Kř ižovnickau i školou č istéh o humoru bez.  vtipní. 

Petr  LAMPL 

Kar.1940. Literární kritik, editor. Vystudoval bohemia­  tiku. Pracoval, ve stů dijní m add. 8s, rozhlašuj pak jako  nakl. redakter­, nyní  jaká technik, úzce spolupracoval  a  č asopise m Tvář /soubor jeho; statí shrnula v roce 1978  edioe: Expedice pod názvem  "Př edpoklad y  tvorby;**/. V SOUH  č aan é době vě nuje : svůj odborný  zájem zejména literární  tvorbě , . která bývá nazývána • periferní " a která  je hlott­ bě i j charakterizována  uveř ejně m  ný autointerview. 

Jan  DDPATKA 

Kar.1956. Nejstaršl dcera Jiř íh o Ně mce . Studovala obor  geologie na př írodově deck é  fakultě Karlovy university  /studium nedokonč ila/ , pracovala jako myč k a  laboratorní­ ho: skla, uklízeč k a aj., nyní v zahradnictví. Poesii píše  pří  leži t ©stně. 

Markéta  NĚ MCOV Á 

Mař .1932 . Zač a i studovat na lékař , e fakultě KU, studia,  ukonč l i na filosof, fakultě KU v oboru zdravotní psycho­  logie /1958/. Od té: doby až do ř. 1977 jak® klinický  psycholog; na ř oaiatrick é  klinice. Od 1966 dopisujícím  č lene m Vídeň skéh o kruhu pro hlubinnou: psychologii. Btyní  pracuje  jak® hlídač. Úč astni l se práce v Ekumenickém  ˇsemináři př . i Komenského: evangelické bohoslovecké  fakultě   ai w Díle Koncilové obnovy /1968 místopř edsed a  celoatát­ mUs® př ípravnéh o výboru/. Publikoval umě leckově ,  d.filo­ sast,  a teologie, esej i štiku v č as * Kř  satanská revue,  Svě tov á literatura, Duchovní pastýř, Via, v krakovském  Znaku, a jj., úzu® spolupracoval s č as . Tvář. Významné żsou:  jeh® př eklad y  a poř adatelsk á práce na sbornících /Teil­ hard de Chardin, Hlondel, Heideggear; sborníky  "Kř eata» ­ stvi dinss^, "Bolest a naíšje* aj./ 

Jiří  NĚ ME C 

Haiti, 1949. Prošel rů zným i dě lnickým i a pomocnými zamě stnáními . Debu­ toval. poezií v ineditním sborníku' "Invalidní sourozenci" /1975/ a pokrač ova l i ve sbornících, které následovaly. Ně kter é jeho texty zhudebně y n undergroundovou skupinou: Plastic People. Kar.1934. Žena výtvarníka Karla Nepráše.­ Studovala Akademii výtvar­ ných umě í n v Praze., lipskou Hochschule fttr Graphik und Buchkunst. Grafič ka , vystavovala však i kresby, sochy, keramiku ­ od 1967 osm samostatných výstav /též NSR, Kanada/, úč astnil a se na výstavách skupinových v/ Polsku, Jugoslávii, NSR, Pař íži , Norsku, Belgii, USA, Novém­ Zélandě aj. Zastoupena, v domácích i zahranič níc h galeriích. Autorka­poezie^ a prózy ­ její texty żsou mj. v ineditním sborníku "Invalidní sourozenci" /1975/.

František PÍ

Nadě žd a P L Í Š K O V A 

Nar.1951. Na soukromých koncertech zpívá s kytarou své vlastní pís­ ně. Prošel rů zným i zamě stnáními , př evážn ě dě lnickými . V bř ezn u 1976 zatč n e a vě zně n v souvislosti s~ procesem s hudebními underground č ­i vými skupinami.

Karel. /Charlie/ w » UKUP Ov

Nar.1948. Autodidakt, autor osobitýcn, groteskně dokumentárních obrazů, vystavovaných v Č SS R vě tšinou : stranou oficiálního zájmu ­ poslední př ipravovan á veř ejn á výstava­ /v Galérii Č . a spisovatele Brno. 1977/ už nebyla na zákrok úř edníc h míst instalována. Od té do­ by vystavoval, pouze v soukromých bytech. Jeho obrazy jsou zastoupe­ ny v Slovenské národně galérii, v ně kolik a oblastních galériích, v. malých galériích, v NSR á FrancdLI. a jsou hlavně v soukromých majet­ cích. 15. 5. 1979 se vystě hova l z Č SSR .

o an , "­.nr­; 5 f re ' i ú/il

Nar.1928. Jeho básnické tvorbě se vě nuj e stat J. Brabce uveř ejněán v sousedství Š. poezie.­ Absolvoval uč itelsk ý Institut, poté př eše l na Vysokou školu pedagogickou. 1950 ­ 60 redaktor Č . s rozhlasu. Od 1960 ved. redaktor a ad 1963 šéfredaktor nakladatelství Mladá fron­ ta ­ do, 1971, kdy musel z MF odejít. Př edseda l urč it ý č s a redakč ní m radám č asopis ů Kvě te n a Orientace.

Karel ŠIKTÁNC

Nar. 1950. Autor a Interpret písní zpívaných, a kytarou, rů zných , pro­ zaických útvarů .»Vychová n dě deč m ke a babič kou , prošel asi tř icet i zamě stnáním i /na hř bitově , pomocná práce u divadla, v pivovaře aj./ Úč inkova l v Kohoutově, inscenaci' "bytové" Shakespearova Macbetha. Ve Švédsku je př ipravován a gramof. deska s jeho písně mi. .

\r  i a• st mi. • v  * _ 

265+ 

fí ar. 1936. Absolvoval na filosof, fakultě brně nsk é university /č eština­ruština / se specializací literárně vě dnou . 1958­70 redaktor č asopis u Host do domu. Externě vy­ uč ova l navdivadel. katedře Janáč kov y akademie múzickýcli umě n í v Brně. Autor básni, pro®, písň ovýc h textu, divadel, montáží, filmových scénář ů, .úvah. a kritik /oblast literatury, divadla/; zvlášt významná je jeho dramatická tvorba ­ televizní, roz­ hlasové a divadelní hry /"Král­Vávra", "Dě vka . z mě st a Théby"/. Hry z posledního desetiletí nebyly realizovány, vyšly pouze v "petlič ních * vydáních /div. hra "Hra na holuba" aj./

Milan UHDE

Nar.1926. Za v.álky a v pováleč nýc h letech:, žil ve švédsku /byl zde země dě.ldě lní ­ kem, soustružníkem, č istič , emoken, pracoval v lodě nici , jako závozník aj./. Po ná­ vratu do; Č eskoslovensk a vystudoval filosof, fakultu: KU. 1959 mu byla. znemožně a n literární č innos t / jeho: prozaická prvotina *Chodec" vyšla; až 1964/. Stal se př ek ­ ladatelem. z povolání, v knižních vydáních, i např. v č asopis e Svě tov á literatura trvale zpř ístupň ova l švédskou literaturu klasickou /Strindberg;, • Almquist/ i moder­ ní /Dagerman, Ahlin, Johnson aj./. Pů sobi l rovněž jako kritik. Vydání jeho knihy vě novan é Švédsku bylo zastaveno ­ od 1972 je opět poštov. doruč ovatelem , skladní­ kem aj., nyní jako noč í n hlídač.

Josef VQHRÍZ1K

266+ 

. 

•  

: i .• •

< 

•  

:

o b s a h  * k.šiktanc * ř íje n  *  j. malina * vznik samostatná č .s.r . a lidská práva  * bejvávalo /sobě sla v I., j.a.komenský/...  * z. kalista * karel IV. v Č eskýc h dě jinác h duchových  * zrcadlo let 1848 ­ 1939 v dokumentech  * m. uh.de * filozof a mistr  * /t./ * havlič kov a polemika s radikály a t.g.m  * dě jin y a souč asnos t /anketa/:  /v. kadlec, milan s„, p. pithart, j. dubský, josef 1., f. aamalik,  d. hoř áková /  * k. šik  tane * tanec smrti aneb ještě pámbu nezemř l e  * j. brabec * dě jiny , básník a mýtus....  *  j. ně me c * 2x2 studie o masarykovi....  * j. vohryzék * na okraj "osmašedesátáho"  * m. kundera * o kulturní odkaz stř edn í evropy  * dopisy tobě  * s. mareš * báje z no váho svě a t  * z. neubauer * slavnost—hra—subjektivita  * 1. klima * moje filosofická konfese  * panorama č s % tisku  1918 ­ 1978  * dě jin y m souč asnos t /pokrač ován i ankety/:  /d. hoř áková , i. kadleč lk , •. effenberger, j. mlynář ik ,  k. smrč ina , k. bartosek, 1. väcullk, s. richtová,  s. r^báková, e. razimová, d. tatarka/  * v. trešň k á * /o fotografováni/...'....  * j. lopatka * ptají se, já se kroutím, jak múzu, ale nakonec stejně vypovídám  * literární př íloh a k autointerview  j. lopatky:  v. tř esná k * den, který otř l á mnou.  m. benetková * má ji  .<»  m. ně mcov á * daně  .....'.  n. pllsková* jro poslední př íště ; sluníč ko ; a jestli se ti už stalo  p. lampl * andelá; ptáci; vodník  f. pánek * srdce  ch. soukup * oslátko  *  josef k. * esej o životě v ghettu  * kdo je kdo 

1  7  »19  20  ...20  36  o48 

79  113  124  131  135  139  .145  153  168  168  190 

199  228  230  ż38  240  240  242  244  244  244  250  dále za str.262 

p ř í l o ha * e. brlkciua * comics jako zrcadlo obe«  * j. dasa * conspa v harému? /comics/ 

p o u ž i t é 

270  271 

f o t o g r a f i e 

* z cyklu "mistr jan" /aator neznámý/  *  "z jiného cyklu" /autor neznámý/  * v. tř esňk * "č á eskoslovensk o ke konci dvacátého století"  * portrét 1. klímy  * hrob 1. klímy 

.....2, 47 a 261  198  229 a 249  167  189 

EUGEN RRIKCIUS  BEB

COMICS JAKO ZRCADLO OBCE  HEBE® 

JEDEN Z PŘ EDNÍC H COMICSOVtC 5MICSOVYCH LIBRETISTO DNEŠKA JIŘÍ DANÍČ EK/1 / CHARAKTERIZUJE COMICS JAKO "MĚ­ SOUŘ ADNICÍC H A KTERÉ VE SVÝch NEJZDAŘ ILEJŠÍC H EXEMPLÁŘ ÍC H NA­ BÍVÁ DIMENZÍ Č IRÉH O UMĚ NÍ" . ZA­ SVĚ CEN É NEPŘ EKVAP Í A POTĚ ŠÍ , ŽE SE TAKTO POJATÝ COMICS DEFINIČ­ NE KRYJE SE SLAVÍKOVOU ZADOV­ KOU/2/ ­ S TÍM ROZDÍLEM, ŽE ZA­ DOVKA MÁ KOLÉBKU A DOMOVSKÉ PRÁVO V KULISÁCH HOSPODY I KDYŽ TOTO TERITORIUM TRIUMFÁLNĚ PŘ EKRAČ E UJKAMKOLIV DO SVĚ TA . NAD ZPLANÝROVANÉ GRÓ BALASTU OSTATNÍCH REÁLIÍ POVYŠUJE OBA TYTO FENOMÉNY JEJICH UNIVERZÁL­ NOST, UNIVERZÁLNÍ POTENCIÁL SDĚ LENÍ ; ZADOVKA PŘ EC E VE SVÉM PRAPOČ ÁTK U MĚ A L VYPROVOKOVAT "JINÉ MYŠLENKY" A DODNES JÍ ŽÁDNÁ MYŠLENKA NENÍ CIZÍ. A CO­ MICS PŘ EC E NENÍ ANI DYNAMICKÝM ROZPARCELOVÁNÍM FÁDNÍ PLYNULOS­ TI FILMOVÉ PROJEKCE, ANI ANIMA­ CÍ 1CÉNÁŘE POTENCIÁLNĚ OBSAŽE­ NÉHO V TOPORNĚ .ARCHAICK É LITE­ RÁRNÍ FORMĚ. VŮ BE C UŽ SE PAK NEJEDNÁ O MECHANICKOU KOMBINA­ CI LITERÁRNÍHO A VÝTVARNÉHO PROJEVU. V OBOU PŘ ÍPADEC H JDE O TEHCNIKU UMOŽŇ UJÍC Í SDĚ LEN Í Č EHOKOLI V S TAK VYČ ERPÁVAJÍCÍ M REJSTŘ ÍKE M VARIANT, ŽE NA MAPĚ OBCE NEZŮ STÁV Á ŽÁDNÉ MÍSTO BÍLÉ. Vizte: SV.FRANTIŠEK HÁZÍ MINCI NA HNOJÍŠTĚ A DOHLÍŽÍ NA TO,JAK JI PENĚZ LAČ Ý N BRATR SBÍRÁ

V UŠTECH...  OTAKAR SLAVÍK UŠTĚ DÉUJ E PŘ D E ZRAKY KONSTERNOVÁNÍCH HOSTU SVÉ POCTĚ É N OBĚ I T ZADOVKU... MLČ ÍC Í BÝK SE JDE ZA CHICHO­ TU DOMINIKÁNSKÝCH SPOLUBRAT­ ŘI PODÍVAT Z OKNA, JAK VENKU LÍTAJÍ KRÁVY... DLOUHÉ BIDLO SE RADUJE NAD v , ZDÁNLIVÉ USPANÝMI RYCHLÝMI ŠÍ­ PY A DO BUBLINY MU FIŠER PODLE FOGLAROVA LIBRETA VEPISUJE "SÍ­ PÁCI HLUPÁCI"... NIKOLAJ STANKOVIČ /3 / DEKLAMUJE TŘ ET Í ZE SVÝCH MAXIM "NIKDY NEULÉHEJ OPILÝ POD TISEM"... VERBÁLNĚ PROJEVENÁ RADOST DLOUHÉHO BIDLA A NIKOLAJOVO KÁZÁNÍ NÁM OVŠEM SVÝM VNĚ JŠ ­ KOVÝM ZÁZNAMEM PŘ IPOMÍNAJÍ , 50VEHC  NENÍ M02N8 BEZ SPASNÉ ROLE JEHO KLÍČ OV É KOMPONENTY ­ BUBLINY. NÁSTĚ NN É KRESBY TEOGLODYTA A MEDIEVÁLNÍ MÉ­ DIUM "BIBLE PRO CHUDÉ" BYLY JEŠTĚ BEZ BUBLINY, AVŠAK OHEC SI JI ­ A ZCELA REZOLUTNĚ ­ JAKO SPRAVEDLIVOU DAN KULTU SLOVA VYŽÁDALA POZDĚ JI . DLOUHÉ PASÁŽE USTUPUJÍ Y DURAZU KLADENÉMU NA STRUČ NO U SDĚ LNOS T A UDERNOST BUBLINO­ VÉHO OBSAHU, JENŽ JE KORUNO­ VŽN VYNÁLEZEM CITOSLOVCE. ZRCADLOVOU REFLEXÍ DEGENERU­ JÍCÍ OBCE SE PAK STÁVÁ CO­ MOCSOVÝ ROZHOVOR POD VODOU S BUBLINAMI BEZE SLOV. DOCHÁ­

ZÍ K TRAGICKÉ ENTROPII BUBLINY;'  DO KTERÉ SE NEDAŘÍ PROPLOVAT  ANI V TOMTO KONTEXTU ZCELA  LEGITIMNÍ CITOSLOVCE. K RESTAU­ RACI BUBLINOVÉHO OBSAHU DOCHÁZÍ  TEPRVE, KDYŽ SE PRŮ KOPNÍKŮ M  SE VSÍ VEHEMENCÍ PODAŘÍ OTEXTO­ VAT VYGUMOVANÉ BUBLINY. MLČ ÍC Í  COMICS, KTERÉMU LECKDY ODEBRALI  I BUBLINY PRÁZDNĚ. SE TAK VRACÍ  DO SVÉHO PŘ IROZENÉH O BĚ HU .  ZRESTAUROVANÝ "COMIC STRII  S POPSANÝMI BUBLINAMI ZDE OV£  NESVĚ DČ Í O UTĚ ŠENÉM . ST  AVU OBCE,  ALE O NEOHROŽENÉM PŮ SOBEN Í PIO­ NÉRU DANÍČ A K A ŠAFRÁNKA, K^EŘÍ  PŘ EDSTAVUJ Í JEJÍ OČ ISTN É SILY.  OSTATNĚ I TOMUTO KOMENTÁŘI  BY SLUŠELO, ABY ZAČ ÍNA L V LEVÉM  HORNÍM ROHU COMICSOVÉ STRÁNKY  V ÚSTECH KOMENTÁTORA, PROBÍHAL  TITÁNSKY  M  VALNĚ ZAKR1  A KONČ L I V  OPĚT V ÚSTECH KOMENTÁTORA.  /L/VIZ "KDO JE KDO" /POZN.VYÜ./ SE OPTICKY JEVÍ, __ ______ _ __ C, ARTIFSX MAGNI­ CUS ZÁVĚ SNÉH O OBRAZU. UŠTĚ DŘ E UJ OBĚ I T HERDU,VE SKUTEČ NOST I JDE O KOMUNIKAČ Í N GESTO... DOKO­ NALOST KONCEPTU ZADOVKY A MI­ STROVSTVÍ JEJÍHO PROVEDENÍ Z NÍ Č IN Í CHOREOGRAFICKÝ ARCHE­ TYP MÝTICKÉ HOSPODSKÉ SITUACE /POZN.AUT./ /3/BÁSNÍK A HOUBAŘ /POZN.VYD./ • ż70 

rŁ 3 jd M  DfíseuT^se srtv»co i „ v6Tfz'C0HW snftwrtfžrfwsí'**tmSum*f*i,ŁsíJu\" , ^^żfl TVHVW"­  ,  „^Su> HCíhHir*  ceVA  ví  jmu  *oc>'TOL  PO  KCO"Y­ • fč íuť ríco  uť itvpSn  ccvspY po nové­ rio^aů N, Tf)K uezvrKUbo ŁivoT/f,se  SJ a,ih> JW  vpvt" srec^i   u&Bfíl­ i,re*n * e>ť i h&TlUitci  ř OÍÍLJJIL btUEOiXJWKOV  f l  ¿vé­ 2ntí/so w j p w V í PIJI KOM  (ZlL íŁ KlfíCm ftíSltLÓtl sŁ %\/4rf TRPÍPE­ efit­rp/r reruiJLre*d ecoeéHt neertvcjc^o  HlM' pm'L  jŁ>  ^^  ^kn než­ r  p m ° H u  oorofihr veaezpsú'  iMexuoúcirJtLr. Pcteej, nemrur  Ň Oi'' * ' wteoxu f cuetMurzn^  «/W&vt/se  SGCXOV 

R n? um  xrorn ř euoe  ue  m&ť ra­ 0/1A POtlCC ti  V  fsfEZí&twŽ PÍI­ pte ř cew'u/é  «• rterď ,L4 vř uevac,  /4i6  SUŠEN*.  vier imopvč tfoMjruTcr^jjf  zmtsv/sst  íicf>r o v* roi 2^iWt.c.  ř ortítri L>C.~&*>6'  ,  l JfÚtfLs/Ě    rtérrsn,  pciueptj''¿Cvič e  fť &ir 1 vYfwéČ * vMrQL* LHYtíe, trezč se.  \ HCíriVíK^ rout  • z&if hvorti  \6ťt wcfA' eortiAr i pevuvviť rvs*ov 

zmizely 

ŽENSKÝ PERSOWft.

co si pßEJETZ, Pńmen 

CotiSř JY PUißflßö.^LTistc.ftJĘDMń KUFRT* J RYCHLEJI?»HOC* W ]

2H\¿BUtZMˇZELtJj KPYßY SE VŠŁCHUY \IÉCJ STńLjDińEn  íkozezmi BY JŁ A/gc/J"

PORRA  č ov nui   I PRTSTE  ) — *