Poděkování Ráda bych poděkovala svému vedoucímu práce Prof. PhDr. Bohumilu Nuskovi, CSc. za odborné vedení, podporu a trpělivost. Zároveň bych chtěla poděkovat svému konzultantovi PhDr. Janu Mohrovi za spolupráci a rady, jeţ mi pomohly při zpracovávání mé diplomové práce.
Anotace Tato diplomová práce se zabývá umělecko-historickým rozborem raně gotického kostela sv. Štěpána v Kouřimi. Samotná práce je rozdělena do několika tematických částí a je doplněna obrazovou dokumentací. Nejprve se věnuje historii Kouřimi, dále stavebním slohům, které ovlivnily podobu kostela, stavebně historickému vývoji, současné podobě a mobiliáři kostela. Práce se zaměřuje i na způsob vyuţití kostela v současnosti a na moţnosti pedagogického vyuţití v rámci občanské výchovy.
Klíčová slova: Kouřim, kostel sv. Štěpána, zvonice, kaple sv. Kateřiny, nástěnné malby, andělský chór, interiér kostela, mobiliář, raná gotika
Annotation This diploma thesis focuses on artistic and historical description of early gothic church of Saint Stephen in Kouřim. The work itself is divided into several thematic parts and provided with pictorial documentation. Firstly, it is focused on history of Kouřim; next it deals with architectural styles that influenced appearance of the church, architectural and historical development, current appearance of the church and furniture of the church. The thesis also focuses on use of the church at present and on the possibilities of pedagogical use during lessons of Civics.
Key words: Kouřim, the Church of St. Stephen, the bell tower, the Chapel of Saint Catherine, wall paintings,
Angel
chorus,
interior
of
the
church,
furniture,
early
gothic
Obsah Úvod................................................................................................................................ 11 1
2
3
4
Historie Kouřimi ...................................................................................................... 13 1.1
Úvod ................................................................................................................. 13
1.2
Název města ..................................................................................................... 13
1.3
Přehled dějin..................................................................................................... 14
Stavební slohy, které ovlivnily podobu kostela sv. Štěpána v Kouřimi .................. 24 2.1
Románský sloh ................................................................................................. 24
2.2
Gotický sloh ..................................................................................................... 24
2.3
Barokní sloh ..................................................................................................... 26
2.4
Historismus ...................................................................................................... 28
Stavebně historický vývoj kostela sv. Štěpána ........................................................ 30 3.1
Zaloţení kostela ............................................................................................... 30
3.2
Středověk.......................................................................................................... 31
3.3
Období reformace............................................................................................. 32
3.4
Baroko .............................................................................................................. 33
3.5
19. století .......................................................................................................... 35
3.6
20. století .......................................................................................................... 36
3.7
Osobnosti podílející se na úpravách kostela .................................................... 40
3.7.1
Josef Schulz .............................................................................................. 40
3.7.2
Josef Mocker ............................................................................................. 41
3.7.3
Kamil Hilbert ............................................................................................ 43
Současná podoba kostela ......................................................................................... 45 4.1
Hlavní loď ........................................................................................................ 46
4.2
Chór .................................................................................................................. 47
6
4.3
Kněţiště ............................................................................................................ 48
4.4
Kaple sv. Kateřiny............................................................................................ 49
4.4.1
Legenda o Sv. Kateřině ............................................................................. 49
4.4.2
Funkce kaple ............................................................................................. 51
4.4.3
Výzdoba kaple .......................................................................................... 51
4.4.4
Nástěnné malby......................................................................................... 53
4.4.5
Andělský chór ........................................................................................... 54
4.5
Severní a jiţní loď ............................................................................................ 59
4.6
Sakristie ............................................................................................................ 60
4.7
Bývalý hřbitov .................................................................................................. 61
4.8
Zvonice ............................................................................................................. 64
5
Mobiliář kostela ....................................................................................................... 66
6
Vyuţití kostela v současnosti .................................................................................. 70
7
Pedagogické vyuţití................................................................................................. 72
8
Závěr ........................................................................................................................ 85
9
Seznam literatury ..................................................................................................... 87
10
Seznam zdrojů – obrázky..................................................................................... 89
10.1
Internetové zdroje obrázků ............................................................................... 89
10.2
Ostatní zdroje obrázků ..................................................................................... 91
11
Seznam příloh ...................................................................................................... 95
Příloha 1 – Obrazová dokumentace ................................................................................ 96
7
Seznam použitých zkratek a symbolů Abakus - krycí deska, spočívající na hlavici nebo konzole Antependium - oltář Arkáda - oblouk na svislých podporách (sloupech, pilířích) Balustráda - zábradlí z kuţelek (baluster) Dřík - svislá část sloupu, polosloupu, pilastru mezi patkou a hlavicí Filiální kostel - v územním členění římskokatolických farností je vedlejším kostelem v rámci farnosti, jejímţ centrem je farní kostel Hlavice - horní zakončovací část sloupu, pilíře, pilastru nebo přípory Chór - prostor určený původně pro kněze, zpěvácký sbor (chór), a v klášterních kostelech pro mnichy nebo jeptišky, oddělený od lodi triumfálním obloukem a u katedrální dispozice obklopený ochozem s věncem kaplí Klenba - Architektonický útvar, který uzavírá shora prostor a nese sám sebe. Klenební ţebra - útvary tvořící klenbu Konzola - Architektonický nosný článek, vystupující ze stěny a nesoucí klenební ţebro, sochu, římsu nebo balkón. Kruchta - tribuna o patro vyvýšená nad podlaţím kostela, určená pro varhany a pěvecký sbor, hudebníky a umisťovaná v lodi nejčastěji protilehlé k hlavnímu oltáři Kruţba - souměrný obrazec vyplňující nejčastěji oblouky oken a arkád Krypta - polozapuštěný, na sloupy nebo pilíře klenutý prostor pod kněţištěm kostela Lucerna - část cibulové helmice věţe, opatřená kolem dokola otvory Menza - obětní stůl Pastoforium - volně stojící nebo přístěnná kamenná schránka na nádobu s hostiemi
8
Pilíř - svislá zděná nebo z jednoho kusu zhotovená podpora čtyřúhelného, kruhového i jiného průřezu buď s patkou a hlavicí, nebo bez nich Plektrum - trsátko Portál – architektonické nebo plastické orámování otvoru dveří nebo vrat Predela - malovaná deska nebo vyřezávaný reliéf umístěný na kamenné desce oltářního stolu Přípora - podporovací článek gotických klenutých ţeber při stěně nebo pilíři, buď tvaru tříčtvrtečního válce se soklíkem, patkou a hlavicí nebo o profilu hruškového nebo vydlabaného ţebra, sbíhající bez hlavice k zemi Purismus - směr při obnově architektonických památek v 2. pol. 19. stol, usilující o dosaţení slohové čistoty i za cenu odstranění hodnotných částí jiného slohu a nahrazení tvary původního slohu. Reliéf - sochařské dílo v ploše, více či méně vystouplé, vyvolávající dojem trojrozměrnosti objemu, hloubky, prostoru Replika - blízká obměna uměleckého díla, z níţ je patrno, které dílo bylo vzorem, ale lišící se - na rozdíl od kopie - různými odchylkami. Sakristie - prostor určený k ukládání liturgických rouch, knih a nádob a místo pro převlékání kněze Sanktuárium - kamenicky ozdobně řešený uzavíratelný výklenek pro nádobu s hostiemi v levé straně presbyteria Sedile - výklenek určený k sezení, s lavičkou, sedadlem a obloukovitým záklenkem Svorník - kámen ve vrcholu nebo dalším kříţení nebo větvení ţebrové klenby, obvykle v základě kruhový, buď hladký anebo reliéfně zdobený Špaleta - svislé plochy v síle zdi kolem otvoru okna nebo dveří Triumfální oblouk - v kostelním interiéru oblouk, oddělující hlavní loď od presbyteria
9
Vitrail - zasklení oken nebo stěn do olověných pásků, které proti světlu vytváří ornament nebo kontury zobrazených postav či jiných předmětů Vlys - střední část kladí mezi architrávem a římsou
10
Úvod Královské město Kouřim, které v dřívějších dobách patřilo k významným střediskům českého království, si do současnosti uchovalo atmosféru dob minulých a je tak vyhledávaným místem příznivců památek. Přestoţe původní význam a sláva tohoto města upadla v zapomnění, od devadesátých let 20. století se pomalu dostává do povědomí ostatních lidí a to i díky kostelu sv. Štěpána, který je hlavní dominantou města. Právě svatoštěpánskému chrámu jsem se rozhodla věnovat v této diplomové práci, jejímţ cílem je podat umělecko-historický popis kostela sv. Štěpána v Kouřimi za vyuţití dostupných zdrojů. Samotná práce je rozdělena celkem do sedmi částí. Nejprve se věnuji historii Kouřimi a uvádím zde, kromě původu názvu města, jeţ je spjat s legendou o praotci Lechovi, stručný přehled dějin. Dále se zabývám jednotlivými charakteristikami stavebních slohů, jeţ poznamenaly současný vzhled kostela. Mezi tyto stavební slohy patří románský sloh, který ovlivnil počátek stavby především svou mohutností. Gotický sloh, ve kterém byl kostel vystavěn. A zmiňuji i barokní sloh a historismus, jeţ zásadním způsobem ovlivnily pozdější přestavby interiéru i exteriéru kostela. Další kapitola popisuje stavebně historický vývoj kostela od jeho zaloţení aţ do 20. století. V rámci této části uvádím krátké ţivotopisy tří architektů, kteří se podíleli na rekonstrukci kostela a významně tak ovlivnili dnešní podobu svatoštěpánského chrámu. Mezi tyto architekty patří Josef Schulz, Josef Mocker a Kamil Hilbert. V páté kapitole, která je zároveň hlavní částí práce, popisuji současnou podobu kostela, přičemţ se zaměřuji především na kapli sv. Kateřiny, která je díky jedinečnému klenebnímu systému a nástěnným malbám, nejcennější částí kouřimského chrámu. V rámci této kapitoly se věnuji i bývalému hřbitovu, z něhoţ se dochovalo mnoţství mramorových náhrobků, nebo zvonici, ve které jsou zvony zavěšeny unikátním způsobem – srdcem vzhůru. Šestá kapitola je věnována mobiliáři kostela a sedmá kapitola pojednává o tom, jak je kostel vyuţíván v současné době. Přestoţe byl kostel v dřívějších dobách
11
důleţitým kulturním, náboţenským a poutním centrem, v současnosti slouţí především jako turistické a kulturní místo. V závěru diplomové práce se zabývám praktickým vyuţitím v pedagogické praxi a uvádím celkem čtyři plány hodin pro občanskou výchovu na druhém stupni základní školy. Jednotlivé plány hodin jsou vypracovány pro šestou, sedmou, osmou a devátou třídu. Nedílnou součástí práce je i vlastní fotodokumentace kostela sv. Štěpána, jeţ je umístěna v samotném závěru práce v přílohách.
Obrázek 1: Letecký pohled na historické jádro Kouřimi
12
1 Historie Kouřimi 1.1 Úvod Historická oblast Kouřimska se nachází ve středočeském kraji, přibliţně 30 km východně od Prahy na území okresu Kolín. Od středověku aţ do poloviny devatenáctého století byla jádrem Kouřimského kraje, jenţ zabíral více neţ čtvrtinu středních Čech. Současný kouřimský region se rozkládá na nevelkém území na přechodu Posázavské pahorkatiny do Polabské níţiny. Jeho přirozené hranice jsou vymezeny od jihozápadu kopcovitou zalesněnou oblastí s tzv. Kouřimským zlomem a od severovýchodu rovinatou krajinou. Říčka Výrovka tvoří přírodní osu území a během své cesty od pramenů pod vrchem Březina aţ k soutoku s Labem u Nymburka mění svoje jméno z Anenského potoka na Vavřinec, Kouřimku a nakonec Výrovku. V současnosti má Kouřim rozlohu 1440 ha a ţije v ní přibliţně 1900 obyvatel.
Obrázek 2: Pohled na Chrám sv. Štěpána od Lechova kamene
1.2 Název města Název města se v průběhu staletí postupně měnil a tak se v dobových dokumentech můţeme setkat jak s latinskou, německou i českou formou. V listinách 12. století je Kouřim uváděna jako Churim či Curim. V období kolem 14. století to je jiţ Kurzym a v 15. století Gurym, Kúřim nebo Curzim. V 16. století se lze setkat s formou Kaurzim, Kauřym nebo Kauřim. Pouţití pro nás známého tvaru Kouřim se objevuje
13
teprve v 17. století. Václav Hájek z Libočan, tvůrce Kroniky české, vysvětluje vznik jména města Kouřimi prostřednictvím následující pověsti o bratru Čechovi a Lechovi. „... Lech kníţe, mladší bratr Čechuov, maje veliků čeled pod svú správú, umínil se osaditi na východ slunce a té vší krajiny bratru svému staršímu postúpiti. Oblíbiv sobě místo jedno, od bratra i ode všech odpuštění vzav a přátelsky se s ními rozţehnav, tam se obrátil. Oni pak, ač nerádi, jej sú propustili, snáţně jeho prosíce, aby daleko od ních neodcházel proto, jestliţe by kdy ruka nepřátelská chtěla jím uškoditi, aby jim jako své rodině pomocníkem byl. A on k ním pověděl: „Bratři milí i všickni přátelé, třetího dne, dřív neţ dennice vzejde, vstupte na Zřip a já toho času v lese oheň nesmírným učiním, a kdeţ uzříte blesk ohně a dýmu kouření, tu znajte mé osazení.“ A tu hned toho času počal jest města stavěti a velikými valy kázal osypati a od toho kouření dal jemu jméno Kouřim.“1
1.3 Přehled dějin V takzvané staré sídelní oblasti Čech, v místech bohatého pravěkého osídlení, vznikla
historická
Kouřim.
Početnými
archeologickými
nálezy,
prováděných
od padesátých let 20. století předním českým historikem a archeologem Milošem Šollem, bylo zjištěno, ţe počátky osídlení sahají aţ do mladší doby kamenné na počátku 4. tisíciletí př. n. l. Na tomto území tehdy byla kultura lidu s lineární, vypíchanou a šňůrovou keramikou, která byla na konci eneolitu vystřídána kulturou s keramikou zvoncových pohárů. Po vyspělé únětické kultuře ze starší doby bronzové následovala středodunajská
mohylová a později knovízská kultura. S nejcennějšími památkami
bylanské kultury, bohatými kníţecími pohřby na vozech, se setkáváme právě na území Kouřimska v období 800-550 př. n. l., které bývá označováno jako halštatské období. „Mladší doba ţelezná s tzv. kulturou laténskou (450-50 let př. n. l.) probíhá ve znamení přílivu keltských obyvatel z oblastí Francie a Německa, které zaznamenali antičtí historikové. Nově příchozí označují jako Bóje a naše území pojmenovávají Boiohaemum (Bohemia).“2
Období mezi 50 lety př. n. l. a obdobím kolem roku 395 n. l. je
1
HÁJEK Z LIBOČAN, V. Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských kníţatech. Praha: Kočí, 1917. S. 7. 2 MAZAČ, Z. et al. Průvodce muzeem Kouřimska v Kouřimi: katalog k expozicím. Kolín: Regionální muzeum v Kolíně, 2008. ISBN 80-86403-15-1. S. 12.
14
označováno jako doba římská a nese se ve znamení příchodu a vlády germánských kmenů. V 5. a 6. století dochází ke stěhování národů, které se projevilo i na území Kouřimska a došlo tak k výrazným změnám osídlení, jeţ bylo doprovázeno příchodem Slovanů do této oblasti. Slované zakládají na Kouřimsku první hradiště jiţ v 7. století. Jedno z nejvýznamnějších a rozsahem největších hradišť v Čechách bylo vybudováno v lokalitě Stará Kouřim, která se nachází jihovýchodně od města Kouřim. „V 1. polovině 9. století bylo nad meandrem říčky Kouřimky v jiţní části akropole vybudováno jako sídlo místní nobility malé jednoprostorové hradiště, které se postupně rozrostlo na trojdílné hradiště členěné dřevohlinitou hradbou o celkové rozloze 44 ha. V jeho opevněném prostoru se pohřbívalo a prováděly se kultovní obřady.“3 Obyvatelé Kouřimska byli v této době značně ovlivňováni křesťanstvím, které se ale stále ještě mísilo s pohanskými rituály. Hradiště zaniklo v druhé polovině 10. století a jeho zánik je spojován s úsilím Přemyslovců o ovládnutí celých Čech.
Obrázek 3: Hradiště Stará Kouřim
Hradiště Stará Kouřim bylo opuštěno nejspíše jiţ v poslední třetině 10. století a centrum osídlení se přesunulo na sousední ostroţnu U sv. Jiří. Zde bylo vybudováno nové hradiště menších rozměrů, které mělo správní dvorec a dále dva kostely – sv. Jiří a sv. Klimenta. „Jiţ v tomto období se začínalo formovat území kouřimského 3
MAZAČ, Z. et al. Průvodce muzeem Kouřimska v Kouřimi: katalog k expozicím. Kolín: Regionální muzeum v Kolíně, 2008. ISBN 80-86403-15-1. S. 16.
15
arcidiakonátu (pozdějšího arciděkanství), jehoţ představitel sídlil při některém ze zdejších kostelů.“4 Kromě dvou dříve zmíněných kostelů se Kouřim mohla pochlubit ještě dalšími sakrálními stavbami a to kostelem sv. Vojtěcha a patrně i předchůdcem dnešního chrámu sv. Štěpána. Pravděpodobně v poslední třetině 12. století se území Kouřimska stalo údělným kníţectvím Děpolticů. V roce 1189 se vlády ujímá kníţe Děpolt III., který se snaţí zasahovat do sporů s Přemyslovci a chce získat titul moravského markraběte. Toto úsilí vygradovalo v roce 1223 ozbrojeným střetem s králem Přemyslem Otakarem I. a došlo k vyvrácení kouřimského hradiště. K obnově děpoltického kníţectví jiţ nedošlo a svatojiřské hradiště tak ztratilo význam hlavního správního centra. Nové správní centrum bylo vybudováno patrně jiţ ve druhé čtvrtině 13. století na místě staršího osídlení v severozápadním sousedství vypleněného hradiště. Středověké královské město bylo zaloţeno Václavem I., ale přesné datum jeho lokace není známo, protoţe nejstarší písemná zmínka o Kouřimi pochází aţ z roku 1261. Velkorysá půdorysná dispozice nasvědčuje, ţe Kouřim měla v tehdejší době mimořádný význam. Ihned po zaloţení města bylo budováno nákladné městské opevnění, jeţ bylo dáváno za příklad i ostatním městům, a začala výstavba chrámu sv. Štěpána. „Současně s novým městem zde bylo zaloţeno probošství sedleckého kláštera cisterciáků, které se stalo důleţitým střediskem řádových drţav na Kouřimsku.“5 Pro významná královská města bylo obvyklé, ţe v nich byl postaven mendikantský (minoritský, dominikánský) klášter, k čemuţ ale v Kouřimi nedošlo a to patrně kvůli vlivu cisterciáků. Cisterciácké probošství s kostelem sv. Martina bylo zaloţeno v severozápadním koutě města u hradeb kolem roku 1250. Ke konci 13. století byl zaloţen nový kostel sv. Máří Magdaleny spolu se špitálem P. Marie před městskými hradbami. „V návaznosti na zaloţení města zaniklo původní přemyslovské hradiště, na jehoţ místě přetrvaly pouze obě raně středověké svatyně, z nichţ kostel sv. Jiří měl aţ do počátku 15. století farní funkci.“6 Ve druhé polovině 13. století došlo k zaloţení
4
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 4. RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 15. 6 RIŠLINK, V., pozn. 5, s. 15. 5
16
hradu v Kostelci nad Černými lesy a to kvůli nezbytné ochraně Kouřimi. Hrad zároveň slouţil jako středisko loveckého revíru panovníka. Městské jádro Kouřimi, které mělo tvar písmene D, bylo chráněno dvojitou hradební zdí s parkánem, dále příkopem a vnějším valem. Do města bylo moţné vstoupit čtyřmi hlavními branami (Praţskou, Kolínskou, Malotickou a Olešeckou) nebo menší „Katovou“ fortnou. Na rozlehlé náměstí, které slouţilo jako hlavní trţiště, navazovala ještě další malá trţiště, jeţ byla specializovaná na prodej koní, dobytka, drůbeţe a hrnčířských výrobků. Hlavní dominantou města byl arciděkanský kostel sv. Štěpána, obklopený hlavním městským hřbitovem, na nějţ navazovaly budovy fary a farní školy (doloţena v roce 1377).
Obrázek 4: Městské jádro Kouřimi
V období vlády krále Jana Lucemburského došlo k částečnému omezení městských pravomocí ve prospěch vlivného cisterciáckého řádu a šlechty. „Roku 1325 předal panovník patronátní právo ke svatoštěpánskému chrámu sedleckému klášteru, a v témţe roce postoupil černokostelecký hrad Ješkovi z Náchoda. O třináct let později pak předal kouřimský špitál do správy řádu křiţovníků s červenou hvězdou.“7 Nepříznivá situace byla završena ničivým poţárem města roku 1334, ale ještě 7
RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 16.
17
ve stejném roce Kouřimi značně pomohl Janův syn Karel (pozdější císař Karel IV.). Patronátní právo ke kostelu sv. Štěpána bylo řádu cisterciáků odebráno aţ v roce 1340, kdy jej Karel IV. navrátil pod přímou pravomoc českých králů. V letech 1402-1403 byla celá oblast Kouřimska těţce postiţena drancováním uherského vojska, kvůli sporům mezi českým králem Václavem IV. a jeho bratrem, uherským králem Zikmundem Lucemburským. Těchto nepokojů vyuţili někteří členové kouřimské šlechty k loupeţím a násilnostem. Královské město Kouřim bylo po celé období pozdního středověku nejvýznamnějším kulturním a hospodářským střediskem regionu. Počátek 15. století se nesl ve znamení příklonu k novým reformním myšlenkám, které byly v Kouřimi prosazovány význačným vzdělancem a přítelem Jana Husa, děkanem Křišťanem z Prachatic a Štěpánem z Pálče. Přesto si kouřimští obyvatelé uchovávali zdrţenlivý postoj vůči radikálnímu reformnímu hnutí, které v Čechách vypuklo po Husově upálení. Roku 1420 husité zvítězili nad císařem Zikmundem, čímţ byla otevřena cesta k vojenské expanzi, které podlehla všechna královská města ve středních a východních Čechách.
V roce 1421 Praţané spolu
s jejich spojenci dobyli Český Brod a císařkou posádku a některé měšťany upálili v kostele sv. Gotharda. „Tento krutý činy vyděsil kouřimské radní natolik, ţe se raději bez boje vzdali husitskému vojsku.“8 20. dubna 1421 byla Kouřim obsazena a zdejší cisterciácké probošství zničeno. „Po přistoupení ke čtyřem artikulům praţským se Kouřim stala husitským městem, začleněným do praţského svazu.“9 Celé Kouřimsko přijalo utrakvismus, jehoţ výrazná převaha je zde aţ do protireformace v 17. století. V roce 1424 byla Kouřim obsazena Ţiţkovým vojskem a město se potom na další desetiletí stalo členem táboritského svazu. Panská koalice definitivně porazila radikální táborsko-sirotčí vojsko 30. května 1434 v bitvě u Lipan. Kouřimští byli vyčerpáni dlouhými útrapami husitských válek, a tak se ochotně vzdali lipanským vítězům. Po smrti císaře Zikmunda v roce 1437 se zde plně projevily spory o následovnictví na trůn. Roku 1439 Albrecht Rakouský náhle zemřel a Kazimír Jagellonský následně zrušil svoji kandidaturu na trůn. V Čechách tak nastalo bezvládí a území království bylo rozděleno podle jednotlivých krajů na správní celky, 8 9
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 7. RIŠLINK, V.,pozn. 8, s. 7.
18
tzv. landfrýdy, jeţ byly spravovány volenými hejtmany.
Jiţ v roce 1440 došlo
ke spojení kouřimského landfrýdu s podobnými seskupeními pro Čáslavský, Hradecký a Chrudimský kraj a hejtmanem pro nový východočeský landfrýd byl Hynek Ptáček z Pirkštejna. „Od roku 1444 byl hejtmanem východočeského landfrýdu mladý Jiří z Poděbrad, který se po osmi letech stal zemským správcem, a v roce 1458 po krátké vládě Ladislava Pohrobka českým králem.“10 Po období husitských válek došlo k výrazným změnám majetkových poměrů. Duchovní řády a další církevní instituce ztratily svou rozhodující roli. „Sekularizován byl majetek sázavských benediktýnů i skalických a sedleckých cisterciáků, který si mezi sebou rozdělilo město Kouřim a šlechtické rody v okolí.“11 Nové hospodářské zdroje Kouřimi dopomohly k nebývalému hospodářskému rozkvětu, jenţ vyvrcholil na konci 15. a na začátku 16. století, v době vlády krále Vladislava Jagellonského. V roce 1477 panovník město vyuţil jako zázemí při svém taţení proti uherskému králi Matyášu Korvínovi, načeţ se stal velkým příznivcem Kouřimských a udělil jim řadu výnosných privilegií. Na konci 15. století tak v Kouřimi působilo třináct řemeslných cechů. Třicetiletá válka představuje krutý předěl v dějinách kouřimského kraje. Po prohrané bitvě na Bílé hoře byl Kouřimi zkonfiskován veškerý majetek za to, ţe se město v roce 1618 nepříliš ochotně zapojilo do stavovského povstání proti císaři Ferdinandu II. Od dvacátých let 17. století Kouřimsko trpělo válečnými kontribucemi, verbováním a častými průchody císařských vojsk, které tuto oblast drancovali. Největší tragédie pro město přišla v prosinci roku 1639, kdy Švédové město těţce zpustošili. „Toho dne /1.12.1639/ přitrhly k městu od Nymburka tři pluky jízdy švédské. Všecko obyvatelstvo domácí i mnoho přespolních s manţelkami a dítkami vyšlo za bránu Praţskou mezi dvory a kleknouc na kolena, s mnohým slz vylitím a rukou spínáním za milost prosilo. Důstojníci slíbili, ţe se mu nic státi nemá. Avšak rozloţivše se na půl dne po městě, Švédové jak dobytky tak nábytky všecky pobrali, komory a truhly loupali, muţe do naha a ţeny a děti do sukní, a co kdo dobrého na sobě měl, svláčeli, chrám
10 11
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 7. RIŠLINK, V., pozn. 10, s. 8.
19
i radnici vydrancovali.“12 Vpády cizích i domácích vojsk pokračovaly aţ do roku 1648, kdy v kraji jiţ nebylo co ničit a loupit, coţ lze vyčíst z dobových písemných pramenů. Změna náboţenských poměrů se na Kouřimsku projevila dramatickým způsobem. Roku 1627 bylo vydáno Obnovené zřízení zemské, které ustanovovalo katolické náboţenství jako jediné povolené vyznání v českých zemích. To zapříčinilo odchod protestantských kněţí a řady svobodných obyvatel do emigrace. Roku 1625 byl na kouřimské obyvatele dosazen cisterciácký kněz Šimon Eustach Kapihorský, jenţ měl velmi rozporuplnou pověst, a velmi brzy přinutil všechny osoby z farnosti k přijetí katolické víry. Po odchodu nekatolických kněţí, spousta farností zůstala dlouho neobsazena, a tak byly svěřovány do rukou cizích administrátorů. Právě náboţenský útisk byl jedním z důvodů velkého selského povstání, které se roku 1626 vyhrotilo výtrţností na posvícenském jarmarku v Kouřimi. Sedláci tehdy vyplenili nejen samotné město, ale i svojšický zámek. „Po skončení třicetileté války patřilo Kouřimsko k nejvíce postiţeným krajům českého království. Značná část města leţela v sutinách, a počet jejích obyvatel se sníţil přibliţně na čtvrtinu předválečného stavu.13 Město bylo zbaveno téměř veškerého majetku a jeho úpadek byl dovršen sérií velkých poţárů v letech 1670, 1687 a 1692. Roku 1680 na Kouřimsku vypukla velké morová epidemie, které padlo za oběť stovky lidí. Z tragických událostí minulých desetiletí se Kouřimsko začínalo zotavovat aţ na počátku 18. století. Přestoţe Kouřimi bylo uděleno několik výnosných privilegií Leopoldem I., město trpělo ekonomickou stagnací a uţ nikdy nedosáhlo bývalého významu a ani bohatství. K nebývalému rozkvětu náboţenského ţivota na Kouřimsku dochází v souvislosti s rozvojem barokní kultury a lidové zboţnosti. Kouřimský kostel sv. Štěpána se opět stal poutním místem poté, co byl objeven soubor svatých ostatků v roce 1668. „Zvláště po morové epidemii v roce 1680 prodchnul atmosféru města duch katolických církevních slavností, poutí a procesí, jejichţ působivost umoţňovala s generačním odstupem zapomenout na zlověstný průběh někdejší protireformace.“14
12
RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 25. RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 9. 14 RIŠLINK, V., pozn. 13, s. 10. 13
20
V roce 1781, době osvícené vlády císaře Josefa II., byl vydán patent o zrušení nevolnictví, coţ výrazně omezilo nepokoje poddaných, které se na Kouřimsku nepříznivě projevovaly celé 18. století. Další velkou změnou byly i církevní reformy. Vydáním tolerančního patentu roku 1781 došlo k omezení výsadního postavení katolické církve v zemi, čehoţ vyuţilo mnoho kouřimských obyvatel a konvertovalo k evangelickému vyznání. V tomto období byly rušeny a bořeny veškeré nadbytečné katolické svatyně, jeţ neměly přímý vztah k farní správě. V Kouřimi tak zanikly dva starobylé kostely sv. Vojtěcha a sv. Máří Magdaleny.
Obrázek 5: Krajské dělení Čech v době Josefa II.
Na počátku 19. století docházelo k postupnému rozvoji královských měst v regionu, ale Kouřim stagnovala. V roce 1811 město navíc postihl poslední velký poţár, kterému padlo za oběť děkanství a šedesát domů směrem k Malotické bráně. Kouřim měla nadále titul svobodného krajského královského města, ale její pozici tradičního střediska oblasti začal ohroţovat Kostelec nad Černými lesy, který v té době dosahoval velkého hospodářského rozkvětu. „Poslední ránu upadajícímu významu
21
Kouřimi přinesla reforma územně správního uspořádání českého království v roce 1850, v jejímţ rámci byl po několika staletích existence zrušen Kouřimský kraj."15 Historické území Kouřimska bylo nelogicky rozděleno nově vzniklými okresy na několik dílů a město Kouřim, jeţ se stalo správním centrem, zabíralo pouze východní polovinu oblasti. V roce 1868 bylo území Kouřimska trvale připojeno ke Kolínsku a Kouřim přestala být střediskem samostatného okresu. První polovina 19. století byla dobou změn i v oblasti hospodářství. Zemědělství bylo zaměřeno především na pěstování řepky a ovoce. Ve třetí čtvrtině 19. století tak na Kouřimsku začaly vznikat první cukrovary a továrny ke zpracování ovoce. V letech 1843-1845 byla vybudována ţelezniční trať, která vedla z Prahy, přes Český Brod a Kolín, do Olomouce. Tato trať výrazně ovlivnila hospodářský vývoj oblasti. „Zřízení dráhy olomoucko – praţské povaţovala města Kouřim a Kostelec nad Černými lesy za váţné ohroţení jejich hospodářství, a proto jiţ brzy po roce 1850 uvaţovala o výstavbě další ţelezniční trati, která by umoţnila jejich přímé spojení s Prahou.“16 Stavba ţeleznice byla zahájena teprve v roce 1881, byl však realizován pouze úsek z Peček do Kouřimi, ale nejdůleţitější úsek přes Kostelec nad Černými lesy do Prahy nebyl z ekonomických důvodů dokončen. Přestoţe Kouřim byla v druhé polovině 19. století dávno za zenitem své slávy, počet obyvatel dosahoval kolem 3300 osob a ve městě působilo mnoho spolkových a dalších zájmových organizací.
Obrázek 6: Slavnost Boţího těla na náměstí v Kouřimi (konec 19. století) 15 16
RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 31. RIŠLINK, V., pozn. 15, s. 32.
22
Kouřimsko zůstalo poklidně a spokojeně ţijící venkovskou oblastí aţ do roku 1914, kdy propukla první světová válka, a mobilizační rozkaz císaře Františka Josefa I. způsobil odchod všech zdejších branců na srbskou a italskou frontu, odkud se jich mnoho nikdy nevrátilo zpět. „Rovněţ obyvatelstvo, které zůstalo, trpělo v době války nedostatkem základních materiálních prostředků a nuceným omezením veškeré spolkové činnosti. Konec války a vyhlášení samostatné Československé republiky 28. 10. 1918 proto naprostá většina občanů Kouřimska přijala s nadšením.“17 První roky po vzniku samostatného státu nebyly nejlehčím obdobím a sloţitá ekonomická situace vyústila na počátku dvacátých let k nepokojům a stávkám zaměstnanců v několika zemědělských podnicích. Ve dvacátých letech proběhla pozemková reforma, při níţ došlo k rozdělení šlechtických velkostatků na Kouřimsku mezi drobné rolníky a zbytkové statky. Období druhé světové války bylo pro Kouřimsko dobou strádání a útlaku. Mladší generace obyvatel byla nasazována k nuceným pracím do Říše a zdejší ţidovská komunita našla smrt v koncentračních táborech. Ve dnech 5. – 8. května 1945 domácí odboj přinutil ustupující německou
posádku
ke
kapitulaci
a
téměř
šestiletému období utrpení nastal konec. Po únorovém převratu v roce 1948 nastaly na Kouřimsku dalekosáhlé změny. Došlo k zestátnění veškerého pozemkového majetku a vlastníky větších nemovitostí postihly ostré perzekuce. Byly zlikvidovány i všechny tradiční zájmové spolky a
Obrázek 7: Památník obětem 1. a 2. světové války
organizace, působící zde jiţ od 19. století jen s krátkými přestávkami své činnosti. Druhá polovina 20. století vyvrcholila dlouhodobým úbytkem obyvatel, kteří odcházeli do větších měst za prací.
17
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 15.
23
2 Stavební
slohy,
které
ovlivnily
podobu
kostela
sv. Štěpána v Kouřimi 2.1 Románský sloh Románská architektura, jeţ je právem označována jako první postantický stavební sloh, měla téměř výlučně sakrální charakter. Nový západoevropský styl vznikl v oblastech dnešního Německa, Francie, Španělska, Itálie a Anglie. Od 11. století do poloviny 13. století se s románským slohem setkáváme i u nás. V tomto období vznikaly impozantní a reprezentativní církevní stavby, při jejichţ zřizování se nešetřilo ani penězi ani námahou, protoţe měly být vybudovány ke slávě boţí a slouţit k jeho uctívání. Společným znakem románských staveb jsou silné zdi a půlkruhový oblouk, který slouţil při řešení statických problémů. Novinkou té doby byla kamenná klenba, jeţ příznivým způsobem ovlivnila akustiku. „Při konstrukci stropu se pouţívala klenba valená, polovalená, kříţová ţebrová a kříţová hřebínková.“18 Stavebním materiálem, který byl pro románskou architekturu většinou pouţíván, byly místní horniny. Na okna, portály a další ozdobné prvky byla často pouţívána dobře opracovatelná opuka.
2.2 Gotický sloh Jiţ ve 12. století se ve Francii projevily počátky nového gotického slohu. Roku 1114 byl dostaven klášterní chrám St. Denis, jenţ je povaţován za první gotickou stavbu. Gotický sloh byl pojmenován aţ později v renesanční Itálii, kde lidé tuto tvorbu odmítavě a posměšně označovali jako dílo severských barbarů (Gótů). „Vzrůstající moc Francie od konce 12. století byla důleţitá pro dějiny gotické architektury a vytvořilo základ k tomu, aby se Francie pro další století stala vedoucí zemí celé kulturní oblasti.“19
18
HOFFMANN, T. R. Umění románské. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Kniţní klub, 2006. ISBN 80-242-1742-2. Str. 20. 19
STAŇKOVÁ, J. et al. Architektura v proměnách tisíciletí. Praha: Sobotáles, 2005. ISBN 80-86817-10-5. Str. 108.
24
Do
českých
zemí
přišla
nová
gotická
tvorba
s poměrně
velkým
zpoţděním. „V průběhu 14. století u nás byla vybudována řada velkých gotických klášterních komplexů, městských farních kostelů a nespočet farních kostelů, kaplí a špitálů ve městech. Nejpozději na konci 14. století začíná kamenná, pochopitelně gotická výstavba městských domů, stavěny jsou radnice s vysokými věţemi, opevnění s věţemi a branami.“20 Období gotiky tak proměnilo českou zemi k nepoznání. Stavební a umělecká činnosti byla na několik desetiletí přerušena husitskými válkami, během kterých docházelo ke kulturním ztrátám značného rozsahu. Zaniklo mnoho panských sídel, gotických hradů a došlo ke zničení klášterů, kostelů a především jejich vnitřního vybavení. Stavební činnost u nás byla obnovena aţ ve 2. polovině 15. století, kdy u nás došlo ke zklidnění poměrů. Tato pohusitská architektonická tvorba je označována jako pozdní gotika. V českém kontextu je ještě pouţíváno označení vladislavská nebo jagelonská, podle vlády dvou jagelonských panovníků na českém trůně, Vladislava II. a Ludvíka. „Pozdně gotická architektura a umění zapustily hluboké kořeny, takţe u nás přeţívaly hluboko do 16. století a často můţeme domácí gotické tradice sledovat souběţně s pronikající renesancí.“21 Typickými znaky gotiky, jsou především vertikalita, opěrný systém, lomený oblouk a ţebrová klenba. Obvodové zdivo bylo minimalizováno a obvodové stěny byly nahrazeny okny. Na stavbu byly pouţívány různé materiály. Jednak to bylo dřevo, které slouţilo ke stavbě především obytných a hospodářských stavení, ale i významných světských a církevních staveb. Dřevo se uplatňovalo zejména v interiérech při obkládání stěn nebo na konstrukci trámových stropů. V oblastech, kde byl nedostatek stavebního kamene, se rozvinula výstavba z cihel. Nejtypičtějším materiálem pro gotiku byl ovšem kámen, ať uţ lomový nebo tesaný. Stavby z lomového kamene bývaly zpravidla omítány. Kámen byl pouţíván jednak v konstrukci stavby, ale i na plastickou výzdobu, která byla důleţitou součástí stavby.
20
POJSL, M.; LONDIN, V. Dvanáct století naší architektury. 2. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-163-2. S. 54. 21 POJSL, M.; LONDIN, V., pozn. 20, s. 54.
25
2.3 Barokní sloh Barokní sloh se zrodil v Itálii a odtud se rozšířil do ostatních částí Evropy. „Vznikl v 16. století z vyčerpané pozdní renesance a v různých proměnách trval aţ do druhé poloviny 18. století.“22 Barokní sloh byl oblíbený zejména v katolických zemích (Itálii, Španělsku, Portugalsku atd.), ale rozšířil se i do zemí protestantských (severní Evropy, Skandinávie), a dokonce i do pravoslavné Rusi nebo díky zámořským objevům do Jiţní Ameriky. „Jeho pojmenování (zprvu posměšné) vzniklo z italského barocci, tj. podivný, kterým byly označovány odchylky a zvláštnosti v některých dílech italské renesance druhé poloviny 16. století.“23 Do Čech se baroko dostává v první třetině 17. století v podobě manýrismu. Rané baroko se u nás prosadilo aţ ve druhé polovině 17. století, protoţe česká země byla suţována třicetiletou válkou (1618-1648) jeţ nepřála architektuře a umění. Vrcholné baroko se uplatňovalo od devadesátých let 17. století aţ do čtyřicátých let 18. století a po něm následovalo období pozdního baroka (1740-1780), jehoţ závěrečná etapa je označována jako rokoko. Ani jedna z vývojových fází baroka není slohově stejná nebo naprosto čistá. Mnoho směrů a jednotlivých tendencí vytváří obrovskou bohatost a mnohotvárnost tohoto slohu. „Po celé barokní období se vedle sebe uplatňovaly dva hlavní směry: klasicizující baroko, které v zásadě zachovávalo i monumentalizovalo tektonické vazby známé z renesance, a baroko dynamické či radikální, charakterizované dynamickým prostorem vzniklým pronikem válcových či jiných útvarů.“24 Konvexně konkávní křivky a plochy vyjadřují pohyb, vzrušení a vnitřní neklid, jeţ se projevuje nejen v architektonických detailech, ale i v plochách fasád, v půdorysech staveb a v jejich interiérech. „Zámecké, ale zejména kostelní interiéry, doplňuje bohatá výzdoba sochařská, štukatérská, malířská, řezbářská, mramorářská, stejně jako časté zlacení ornamentální dekorace a řada dalších rafinovaných uměleckých technik.“25 Baroko přejalo všechny známé a vhodné stavební techniky z minulosti. Pouţívány byly cihly a malta. Zdi byly bohatě prohýbány, členěny
22
POJSL, M.; LONDIN, V. Dvanáct století naší architektury. 2. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-163-2. S. 99. 23 STAŇKOVÁ, J. et al. Architektura v proměnách tisíciletí. Praha: Sobotáles, 2005. ISBN 80-86817-10-5. S. 143. 24 STAŇKOVÁ, J. et al., pozn. 23, s. 145. 25 POJSL, M.; LONDIN, V., pozn. 22, s. 99.
26
i prolamovány (nikami) a omítky zdobeny architektonické články a štuky. Oblíbeným tvarem baroka byl ovál. Kromě kleneb pouţívaných v minulosti vznikla nová baldachýnová klenba, jejíţ provedení mohli zajistit pouze velmi zkušení stavitelé. Monumentalita architektonických forem s bohatou výzdobou silně působila na city lidí. Zatímco jedny obklopovala přepychem a rozmařilostí, středním a niţším vrstvám společnosti ukazovala předobraz nebeského ráje, který je čeká po těţkém ţivotě. Barokní umění a katolická víra se navzájem silně ovlivňovaly a umocňovaly své projevy. Jedním z hlavních projevů barokní zboţnosti byly především poutě a procesí, které měly kromě náboţenského významu také význam sociální, společenský a kulturní. Vrcholné baroko u nás zcela zdomácnělo a dosáhlo evropské úrovně. Mezi přední barokní tvůrce patřili Kryštof Dienzenhofer, Giovanni Battista Alliprandi a Jan Blaţej Santini. „Vedle vrcholně barokních realizací vytvořil Santini svérázný a u nás zcela specifický projev barokní gotiky, kterou uplatnil jak při přestavbách středověkých klášterních kostelů, tak při novostavbách.“26 Renesanční tendence jsou dále rozvíjeny barokem v urbanismu měst, zámeckých, klášterních a poutních areálech, jejichţ součástí se stávají volné plastiky, sousoší, morové sloupy a kašny. Zámecké areály se neobešly bez okolních parkových ploch, kterým byla věnována pozornost jednak po stránce dendrologické, ale zvláštní důraz se kladl i na sloţité obrazce stříhané zeleně, vodní toky a plochy, fontány, kašny, mosty a mnoho dalších uměleckých či architektonických doplňků. Ani klášterní areály jsou
nemyslitelné
bez
okrasných
parků
a šlechtěných zahrad, okrasných nebo uţitkových.
Obrázek 8: Socha sv. Jana Nepomuckého
Sv. Jan Nepomucký se stal nejfrekventovanějším světcem českého baroka a byly mu zasvěcovány kostely i kaple. Dále byly zřizovány svatojánské oltáře, pořizovány obrazy a sochy ztvárňující tohoto světce. 26
POJSL, M.; LONDIN, V. Dvanáct století naší architektury. 2. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-163-2. S. 100.
27
2.4 Historismus „Historismus je obecný pojem pro jev v architektuře a umění, který vychází z dřívějších, tedy historických forem.“27 Lze se s ním setkat ve všech obdobích i slozích, ale většinou to je jen v malé či ojedinělé míře. Ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století je historizující architekturou chápán všeobecný návrat k historickým slohům. Sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století jsou mezníkem mezi dvěma typy historismu, a to přísným a pozdním. Zájem o historické slohy se objevuje jiţ v období romantismu, kdy byl oţiven vztah ke gotice a celkově ke středověku. Pro rozvoj historismu byla velkým impulzem snaha dokončit některé středověké katedrály ve Francii a Německu. Úsilí o restaurování středověkých staveb vedla k odstraňování všech mladších dostaveb a úprav. Touto metodou měla být stavba očištěna od dodatečných zásahů, a proto se hovoří o puristickém přístupu nebo o purismu (lat. purus - čistý). Nejednalo se ovšem o restaurování památek v dnešním pojetí, puristické rekonstrukce měly často drastické následky. Od druhé poloviny 19. století probíhala v Čechách řada historizujících dostaveb a rekonstrukcí. V tomto období probíhala například dostavba chrámu sv. Víta, rekonstrukce hradu Karlštejna a restaurace řady kostelů, přičemţ se na spoustě těchto akcí podílel významný představitel novogotiky Josef Mocker. V novogotickém stylu byla přestavěna katedrála sv. Václava v Olomouci a katedrála sv. Petra a Pavla v Brně. Došlo i k puristickým přestavbám středověkých hradů Bouzova a moravského Štemberka. Historismem nebyly ovlivněny jenom rekonstrukce a dostavby, ale vznikaly i nové objekty v novogotickém pojetí. Zájem se neobracel pouze ke gotice, ale také k ostatním slohům z dob minulých. K restauracím puristického charakteru docházelo i u románských památek a občas vznikaly i pseudorománské novostavby. Z románských architektonických prvků se uplatňoval především obloučkový vlys, římsy a okna. Co se týče městské výstavby,
27
POJSL, M.; LONDIN, V. Dvanáct století naší architektury. 2. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-163-2. S. 161.
28
tak byla s naprostou převahou pouţita inspirace renesančním slohem. Napodobováno bylo ovšem i baroko a rokoko. Dlouhou dobu byla historizující architektura vnímána negativně. „Tvorba 2. poloviny 19. století se hodnotila jako netvůrčí napodobování a bezduché přejímání historických vzorů. Tento příkrý odsudek je však jiţ překonaný a období historismu se chápe nejen v širším kontextu vývoje evropské architektury a umění, ale jsou vnímány i pozitivní a přínosné tendence.“28
Obrázek 9: Fotografie severní boční lodi z počátku 20. století
28
POJSL, M.; LONDIN, V. Dvanáct století naší architektury. 2. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-163-2. S. 161.
29
3 Stavebně historický vývoj kostela sv. Štěpána 3.1 Založení kostela Dějiny chrámu sv. Štěpána sahají aţ do samých počátků historie města Kouřimi. Skutečná doba zaloţení není ovšem dodnes známa. Před časem byly ve zdivu zjištěny pozůstatky druhotně pouţitých románských kvádrů. Ty pravděpodobně pocházejí z objektu staršího kostela, který existoval ještě před vznikem středověkého města. V druhé polovině 13. století byl vybudován dnešní raně gotický chrám, který vznikl v souvislosti s výstavbou nového královského města Kouřimi, o němţ se nestarší písemná zmínka dochovala z roku 1261. „Zakladatelem a stavebníkem kostela byl s největší pravděpodobností král Přemysl Otakar II., neboť čeští panovníci vystupovali jako patroni chrámu nepřetrţitě od středověku aţ do zániku monarchie v roce 1918.“29 V padesátých letech 13. století byla zahájena samotná stavba dnešního svatoštěpánského chrámu. „O výstavbu nejstarších sakrálních staveb brzy po zaloţení města kolem poloviny 13. století se zaslouţil řád cisterciáků, usazený u nás v r. 1142 v Sedlci u Kutné Hory. Sedlečtí cisterciáci stojí v samém počátku stavby hlavního kouřimského kostela sv. Štěpána i kostela sv. Martina, kde tento řád měl tehdy své filiální probošství.“30 Svatoštěpánský chrám se vyznačuje základními stavebními rysy cisterciáckých staveb. Jednak je v něm vybudován dlouhý presbytář určený pro mnichy, dále je typický arkádami trojlodí, kaplí s hvězdicovým zaklenutím i samotnou klenbou. Na začátku stavby byl nejprve zaloţen polygonální hlavní závěr s kaplí sv. Kateřiny a dále severní boční loď. Stavba hlavní lodi a následovně jiţní lodi byla v úplnosti dokončena po roce 1270. Ke vztyčení nejvyšších pater obou věţí došlo patrně aţ na přelomu 13. aţ 14. století. Královská huť, jeţ stavbu po celou dobu vedla, byla ovlivněna jednak tvorbou cisterciácko-burgundského, dále severofrancouzského, ale i saského prostředí. Kouřimský svatoštěpánský chrám je tak povaţován za jednu z nejvýznamnějších památek středoevropského stavitelství rané gotiky. „...v krajině, která hodnotou a početností své stavební činnosti středověké můţe soutěţiti s Ile de France /.../ musíme se pozorně zastaviti u chrámu sv. Štěpána v Kouřimi. Nikde není 29
30
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 23. ŠOLLE, M. Po stopách přemyslovských Děpolticů. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 80-7021-343-4. S. 109.
30
snad lépe vyjádřena tehdejší úroveň naší architektury farních kostelů a prostupování staré tradice s novými prvky.“31 Prvomučedník sv. Štěpán byl odedávna povaţován za velmi významného světce a v období středověku patřil k jednomu z nejvíce uctívaných. Právě tomuto mučedníkovi byl kouřimský kostel zasvěcen, stejně tak jako mnoho jiných kostelů na českém území. Ţivot Sv. Štěpána je zachycen pouze v jediném dokumentu a tím jsou Skutky apoštolů. Štěpán byl prvním následovníkem Jeţíše a jeho horlivost ho vedla aţ k vydání svědectví krve o spasiteli Jeţíši Kristu. Štěpán byl ukamenován za hradbami Jeruzaléma kolem roku 35, poté co byl ţidovskou radou označen jako rouhač. Tento
Obrázek 10: Sv. Štěpán
světec je patronem kameníků, zedníků, pracujících s koňmi a krejčích a jeho atributem jsou kameny.
3.2 Středověk Kvůli nedostatku zachovalých písemných pramenů nejsou středověké dějiny kostela dostatečně známy. V roce 1334 byla stavba poškozena poţárem, který zachvátil celé město, a právě z této doby pochází nejstarší zmínka o kostelu. V době poţáru byl kostel jiţ devět let v patronátu cisterciáckého kláštera v Sedlci, kterému král Jan Lucemburský postoupil spravování děkanství v Kouřimi, jako odměnu za poskytnutou půjčku. V roce 1340 markrabě Karel Lucemburský (později císař Karel IV.) toto rozhodnutí svého otce změnil a patronát svatoštěpánského chrámu byl znovu navrácen do královské pravomoci. „Teprve poté mohla být uskutečněna vrcholně gotická oprava poškozené budovy, při níţ byla k jiţnímu průčelí přistavěna boční kaple, uţívaná dnes jako sakristie.“32 Kouřimský kostel sv. Štěpána byl v té době oficiálním sídlem arciděkana, avšak neplnil pouze funkci důleţitého náboţenského místa.
V období
středověku byl kostel vyuţíván i ke konání některých výročních jednání městské rady a byly zde vyhlašovány nové panovníkovy zákony a nařízení. 31
LÍBAL, D. Gotická architektura v Čechách a na Moravě. in RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 82. 32 RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 23.
31
V tomto období při zdejším kostele působilo mnoho významných kněţí. Z nich si zaslouţí zmínku například Jakub, bývalý kaplan krále Václava II. (v letech 1268 – 1299), dále Konrád z Písku (v letech 1374 – 1395), jenţ byl písařem královny Alţběty Pomořanské, a obzvláště Křišťan z Prachatic, který svou funkci děkana vykonával v letech 1395-1407. Křišťan z Prachatic byl lékařem, matematikem, astronomem a botanikem a krom toho byl také univerzitní mistr a oddaný přítel Jana Husa. Dále v Kouřimi působil Štěpán z Pálče (v letech 1407 – 1410), nebo Jan Vinkler, který byl písařem kanceláře císaře Zikmunda Lucemburského.
3.3 Období reformace Město Kouřim se po obsazení vojskem Praţanů v dubnu roku 1421 přiklonilo k husitské reformaci. To vyvolalo radikální změnu tehdejší duchovní atmosféry a prakticky přestal existovat kouřimský arciděkanát a s ním i titul kouřimského arcijáhna (arciděkana). Kvůli zachování funkčnosti byl arciděkanát v Kouřimi nahrazen tzv. Kouřimskou konsistoří, ve které byli sdruţení utrakvističtí kněţí z bývalého arciděkanátu. Samotní kouřimští děkanové byli aţ do konce 16. století utrakvistického vyznání a později se přikláněli k luteránství. Jednou z významných osobností byl učenec a luteránský teolog Jiří Tesák Mošovský, který v Kouřimi působil v letech 1608 - 1610. Svatoštěpánský chrám se tak na dvě století stává utrakvistickou svatyní. Patrně v souvislosti s touto změnou byl upraven gotický kostelní mobiliář a byl přizpůsoben novému chápání husitské liturgie a věrouky. „Vzrůstající obliba sborového chrámového zpěvu v 15. a 16. století vyvolala nebývalý rozkvět zdejšího literátského bratrstva, jehoţ existenci dodnes připomínají skvostné liturgické zpěvníky – pozdně gotický graduál z roku 1470 a renesanční adventní kancionál z roku 1581.“33 Mimořádný hospodářský vzestup města umoţnil provést pozdně gotickou přestavbu svatoštěpánského chrámu. Přestavba byla provedena v první čtvrtině 16. století a spočívala zejména ve zřízení nové hudební kruchty a rozměrných oken bočních lodí, které byly vybaveny kompozičně sloţitými kruţbami. V roce 1525 byla v blízkosti kostela postavena samostatná zvonice, jeţ částečně převzala funkci 33
RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 77.
32
nedostatečně stabilních chrámových věţí. V roce 1570 byla zvonice přestavěna italským mistrem Filipem a získala tak podobu trojpodlaţní hranolové věţe. Kromě kostela, se tak i zvonice stala novou dominantou Kouřimi. O jedenáct let později byly v interiéru kostela provedeny nové nástěnné malby, které ovšem naprosto zmizely během pozdějších úprav. Nejspíše ve stejné době došlo i k vytvoření nového renesančního mobiliáře, v němţ vynikalo pět oltářů, které měly náročnou sochařskou i malířskou výzdobu. Všechny ze zmíněných úprav patrně souvisí s obnovou areálu kostela, která následovala po poţáru v roce 1567. Na přelomu 16. a 17. století se svatoštěpánský chrám stal reprezentativním pohřebištěm členů místních měšťanských rodů, jejichţ mramorové náhrobky patří k cenným ukázkám českého funerálního sochařství v období renesance.
Obrázek 11: Kouřim kolem roku 1600 - veduta Jana Willenberga
3.4 Baroko Období třicetileté války bylo pro Kouřim značně nepříznivé a po dobu bezprostředně následujících desetiletí výrazně zasáhlo do dějin města i zdejšího děkanského chrámu. „Po zahájení protireformace, vyvolané poráţkou českých stavů v bitvě na Bílé hoře, byl roku 1621 z města vypovězen poslední protestantský kněz Jan Lunacius Domaţlický. Jeho místo zaujal katolický děkan Šimon Eustach Kapihorský (do roku 1630), jenţ v letech 1626-1627 provedl v Kouřimi několik inkvizičních procesů.“34 K ustálení nových poměrů došlo aţ po roce 1633. V té době byl odvolán
34
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 25.
33
třetí pobělohorský kněz Bernardo Zottines de Veglia, řeholník chorvatského původu, který se dopouštěl celé řady výtrţností a násilných skutků. Válečné nepokoje přicházející doby se nesly ve znamení zmaru, bídy a utrpení. Svatoštěpánský chrám byl vyloupen a zpustošen nejen švédskými vojsky, ale dokonce i vojsky císařskými. Zkáza byla dokonána několika poţáry, které stavbu postihly v letech 1659 a 1670. Následně došlo ke zřícení klenby hlavní lodi a zdivu horních pater jiţní i severní věţe. Většina gotického a renesančního mobiliáře padla taktéţ za oběť ničivému ţivlu.
Obrázek 12: Barokní průčelí svatoštěpánského chrámu
Nedostatek finančních prostředků způsobil, ţe poválečná rekonstrukce kostela probíhala se značnými obtíţemi. „Jiţ krátce po druhém největším poţáru v roce 1670 si tehdejší kouřimský děkan Matyáš Karel Kottecius vyprosil u císaře Leopolda I. příspěvek na opravu zpustošeného chrámu, díky němuţ mohla být opětovně zaklenuta hlavní loď, zřízeny nové krovy nad celou stavbou a obnovena těţce poškozená zvonice.“35 Barokním mobiliářem byl interiér kostela vybavován postupně v průběhu poslední čtvrtiny 17. a na počátku 18. století. V roce 1744 byla provedena další úprava 35
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 25.
34
kostela, kdy došlo k zakrytí sníţených věţí mansardovými střechami s osmibokými lucernami. První
kroky
k rozkvětu
barokní
lidové
zboţnosti byly učiněny jiţ za děkana Kottecia. V roce 1668 byl objeven soubor svatých ostatků, jenţ byl ukryt ve sklepení pod sakristií. Ostatky pocházející pravděpodobně z předhusitských časů se v následujících
desetiletích
staly
předmětem
neobvyklé úcty. Kostel sv. Štěpána díky tomu byl oblíbeným poutním místem, jímţ zůstal aţ do konce 18. století, kdy byly provedeny josefínské reformy.
Obrázek 13: Barokní cimbuří na jiţní věţi kostela
Za doby působení zdejšího děkana Antonína Jana Marsche se chrám stal pravým střediskem náboţenského dění. Velkého rozkvětu dosáhl především v letech 1707-1728, kdy tento děkan pořádal velkolepé barokní církevní slavnosti a doplňoval kostel umělecky hodnotným chrámovým mobiliářem. V tomto období proţívalo nový rozvoj své činnosti i literátské bratrstvo, které tehdy mělo téměř tři sta členů. V jeho prostředí vznikaly působivé hudební skladby, které dokreslovaly atmosféru tehdejších bohosluţeb ve svatoštěpánském chrámu.
3.5 19. století Rozkvět náboţenského dění ve městě byl rázně ukončen reformami císaře Josefa II. na konci 18. století. Přicházející období chladného racionalismu, které nebylo nakloněno duchu barokní zboţnosti, zapříčinilo postupné vyhasínání tradice kostela sv. Štěpána jako významného duchovního centra a poutního místa. Po polovině 19. století byl význam Kouřimi jako střediska církevní správy navíc omezen tím, ţe se město a jeho bezprostřední okolí stalo součástí kolínského vikariátu. Ještě sto let poté lidé pouţívali k označování zdejších duchovních děkanského titulu, které tak mělo jen formální význam, vycházející z historické tradice. V první polovině 19. století byly prováděny pouze minimální zásahy do vzhledu svatoštěpánského areálu. Nejnutnější úpravy se týkaly jen vnitřního zařízení, to se ale
35
změnilo v době, kdy do funkce zdejšího děkana nastoupil obrozenecký spisovatel Antonín Ladislav Dlask (1818-1894). Mezi nejširšími vrstvami tehdejší společnosti se začalo prohlubovat povědomí o nebývalém historickým a uměleckým významu kostela v Kouřimi. „Právě z iniciativy děkana Dlaska byla v letech 1876-1877 v puristickém duchu provedena první „památková“ obnova zchátralého kostela, uskutečněná dle plánů známého architekta Josefa Schulze.“36 Během této přestavby bylo ovšem nenávratně zničeno mnoho cenných architektonických detailů. Například bylo sneseno zbarokizované západní průčelí, které bylo následně nahrazeno rekonstrukcí středověkého stavu. Tato rekonstrukce se ovšem jevila jen jako nepříliš přesvědčivá. V roce 1890 byla uskutečněna další poměrně necitlivá pseudogotická přestavba zvonice. Tu uskutečnil architekt praţské katedrály sv. Víta Josef Mocker.
3.6 20. století Další architektonická přeměna svatoštěpánského chrámu byla vedena druhým novodobým stavitelem svatovítského chrámu Kamilem Hilbertem v letech 1903-1910. Hilbertovi se sice podařilo zmírnit působení některých zásahů Schulze, ale ani on neobnovoval kostel ve smyslu pietní památkové péče. Největší změny byly provedeny v interiéru kostela, ve kterém vznikly nové nástěnné malby v historizujícím stylu, který byl ovlivněn secesí. Ve stejném období byl do chrámu umístěn i nový pseudogotický mobiliář, jeţ nahradil stávající starší vybavení interiéru. Byly tak zničeny především cenná díla z období baroka. Úpravami v době kolem roku 1900 získal kostel podobu, která se dochovala aţ do dnešní doby. Chronologický popis jednotlivých úprav provedených v první polovině 20. století: 1900 – Snesení kamenného kříţe z průčelí kostela. Část kříţe se odlomila a hrozilo jeho zřícení. 1901 – Pořízení nového lustru na dvacet čtyři světel v pseudogotickém stylu. Lustr byl vyroben v Hradci Králové. 1903 – Oprava vnitřní klenby a ţebroví, jeţ bylo nutné zpevnit, architektem Kamilem Hilbertem. 36
RIŠLINK, V. Kouřim: Průvodce po kulturních památkách. Kouřim: Město Kouřim, 2011. ISBN 978-80-260-10920. S. 27.
36
1904 – Provedena nová výmalba interiéru kostela malířem Františkem Frolichem. Pořízení nových oken s rostlinnými motivy v dílně praţského malíře Františka Urbana. 1905 – Zhotovení nových oltářů podle návrhů profesora Jana Kastnera. Vznikl tak hlavní oltář s námětem Učení a ukamenování sv. Štěpána a menší oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. 17. 9. 1905 došlo k vysvěcení oltářů biskupem Františkem Kráslem. Do oltářů byly uloţeny ostatky sv. Urbana a sv. Viktorie. 1906 – Zhotovení oltářů P. Marie a sv. Anny. Oltáře byly zhotoveny Š. Zálešákem a V. Mrázem podle návrhu Jana Kastnera. Provedení úpravy jiţní strany budovy, zesílení zdi u sakristie a opravení části střešní krytiny. 1908 – Provedení nutné opravy zdiva severní věţe. Došlo k odstranění staré omítky, vyspárování zdiva a dále zde byla zasklena okna. Zasazení trámů do krovu hlavní lodi a provedení úprav krovů v kaplích sv. Jana a P. Marie. 1909 – Pokračování opravy severní lodi. Zasklení oken v obou věţích. 1912 – Opravení střešní krytiny na severní i jiţní věţi. 1917 – Provedení oprav zdiva na budově zvonice. Zavedení elektrického osvětlení do kostela. 1919 – Výměna starých píšťal za nové u varhan v kostele. 1924 – Opětovná oprava zdiva zvonice. 1926 – Bronzová socha Srdce Jeţíše Krista od sochaře Čeňka Vosmíka byla věnována kostelu darem. 1927 – Oprava hlavních vchodových dveří dle původního návrhu Kamila Hilberta. 1931 – Renovování zvonu Štěpán. 1932 – Oprava stropu a nainstalování nového okna s figurálními výjevy sv. Ludmily a sv. Václava. Dále byly zrestaurovány sochy v kapli sv. Kateřiny. 1934 – Oprava střechy severní boční lodě. 1936 – Provedení nátěru kopulí severní i jiţní věţe kostela. Provedena elektrifikace osvětlení obrazů zobrazující Kříţovou cestu. 1938 – Pořízení reflektorů k osvětlení oltářů.
37
1940 – Opravení a nátěr střechy kostela. 1943 – Vytvoření nového okénka v kapli sv. Kateřiny. 1945 – Pořízení dvou nových soch sv. Josefa a sv. Judy. 1950 – Renovování střechy kostela. 1953 – Oprava místních varhan.
Financování oprav bylo povětšinou hrazeno z příspěvků různých organizací a nebylo ani neobvyklé uspořádání sbírky. Dle farní kroniky, ve které jsou první záznamy jiţ z roku 1830 a poslední 1953, kostel například podporovala kouřimská Občanská záloţna. Aţ do roku 1945 přispívala kaţdoročně 500 korun. Na provoz kostela přispívala i Jednota k podporování chudých kostelů nebo sami farníci, ať uţ peněţními nebo věcnými dary. U oprav většího rozsahu přispívalo i samotné město Kouřim. Po nástupu komunistického reţimu v roce 1948 se na osudech kouřimského kostela plně projevil odpor k církevním památkám. Od sedmdesátých let probíhala velká inventarizace a byly plánovány další opravy, ke kterým ale většinou vůbec nedošlo. Pokračovalo se akorát v opravě varhan a všechny dveře kostela byly odborně přelakovány. Kvůli nedostatku finančních prostředků, chrámu chyběla náleţitá údrţba, a tak došlo k rychlému chátrání této stavby. Teprve v roce 1989, kdy došlo ke změně společenských poměrů, mohla proběhnout postupná oprava chrámu, během které byla vyměněna střešní krytina, opraven interiér a sgrafita zvonice, zrestaurován severní portál a odkryty a zrestaurovány unikátní gotické nástěnné malby v kapli sv. Kateřiny. Nejdůleţitější restaurátorská práce na přelomu 20. a 21. století byla renovace kaple sv. Kateřiny. Restaurátorské práce zde vedl Jan Bradna spolu s restaurátory a odborníky na gotickou malbu, Tomášem a Vlastimilem Bergerovými. Nejprve byly vyměněny prasklé kamenné bloky klenby za nové. Dále byly prozkoumány a otestovány svorníky, u nichţ se neprávem domnívalo, ţe nejsou původní. Protoţe bylo v kapli příliš velké vlhko, bylo nutné provést vysušení prostoru. Poté se uţ restaurátoři pustili do odkrývání jednotlivých vrstev omítky. Malby zůstaly právě díky dvanácti vrstvám pozdějších nátěrů ochráněny a tak se do dnešní doby zachovaly v poměrně dobrém stavu.
38
Od devadesátých let probíhá postupná rekonstrukce váţně narušených fasád kostelních věţí a trojlodí. Přestoţe byl kostel původně omítnutý, současné tendence je ponechat zdivo bez omítky. Pouze na místech s váţně narušeným kamenem, bylo při rekonstrukci provedeno částečné omítnutí, čehoţ si lze povšimnout na severní straně jiţní věţe. V roce 2014 proběhla oprava severní části severní věţe a v následujícím roce se bude pokračovat další stranou.
Obrázek 14: Zrestaurované nástěnné malby v kapli sv. Kateřiny
Do dnešních dnů nedošlo k plnohodnotné obnově církevního ţivota. Po smrti posledního kněze trvale sídlícího v Kouřimi, Jaroslava Holuba (1997), je zdejší farnost spravována duchovními ze sousední farnosti v Kostelci nad Černými Lesy. V roce 2005 Arcibiskupství praţské administrativně připojilo chrám sv. Štěpána k Římskokatolické farnosti Kostelec nad Černými Lesy. Bývalý arciděkanský kostel se tak stal pouhým filiálním kostelem. Dne 3. 5. 1958 byl kostel sv. Štěpána zapsán do Ústředního seznamu kulturních nemovitých památek ČR pod číslem 46168/2–806 a je tedy kulturní památkou.
39
3.7 Osobnosti podílející se na úpravách kostela 3.7.1 Josef Schulz Josef Schulz se narodil dne 11. dubna 1840 v Praze. Začal nejprve studiem na praţské polytechnice a od roku 1861 studoval, stejně tak jako většina jeho současníků, na Akademii výtvarných umění ve Vídni. V letech 1865-1868 působil jako asistent architektury Josefa Zítka na české polytechnice v Praze. Poté podniká dvouletou studijní cestu po Itálii. Roku 1871 se z Itálie vrací a stává se samostatným architektem, současně ale působí i jako odborný učitel na zlatnické škole a od roku 1878 řádný profesor architektury
Obrázek 15: Josef Schulz
na České technice v Praze. Schulz patřil k nejznámějším architektům novorenesance v Čechách. Tento architekt byl velkým obdivovatelem italské, ale i české, renesance a renesanční prvky aplikoval v mnoha jeho stavebních návrzích. „Jiţ od počátku vynikaly jeho stavby promyšleností prostorového uspořádání a konstrukčním řešením, ale současně mnohem uţším lpěním na inspiračních zdrojích neţ tomu bylo v případě výtvarně neobyčejně invenčního Zítka.“37 Bezprostředně spolupracoval s Josefem Zítkem na stavbě Národního divadla. Poté co Národní divadlo v roce 1881 vyhořelo a Zítek odstoupil, Schulz poměrně v krátkém čase stavbu dokončil. Spolupráce se Zítkem pokračovala i v dalších letech, kdy společně provedli návrh budovy Rudolfina. V roce 1885 bylo Rudolfinum otevřeno a byl zahájen provoz nejvyhledávanějšího koncertního sálu v Praze. Budova Rudolfina je povaţována za jednu z nejkrásnějších staveb architektury 19. století v Čechách a zároveň je Schulzovou nejpůsobivější stavbou. Schulz za ní byl dokonce roku 1884 vyznamenán řádem Františka Josefa. Mezi další stavbu, kterou Schulz navrhl, patří budova Národního muzea v Praze. Schulz tuto budovu postavil podle vzoru paříţského Louvru a vídeňských muzeí. Tato skutečně impozantní stavba, která je nezaměnitelnou dominantou Václavského náměstí, 37
STAŇKOVÁ, J. et al. Architektura v proměnách tisíciletí. Praha: Sobotáles, 2005. ISBN 80-86817-10-5. S. 186.
40
není ovšem z prostorového hlediska příliš funkční. Schulz své dílo završil stavbou Uměleckoprůmyslového muzea v Praze v letech 1897-1899. Kromě novostaveb se podílel na rekonstrukcích více neţ desítky staveb a také jako restaurátor, kdy upřednostňoval puristické pojetí oprav památek. Mezi jeho díla patří například rekonstrukce sgrafitových fasád Schwarzenberského v Praze, restaurování gotického kostela sv. Štěpána v Kouřimi a dále oprava kostelů v Uherském Hradišti nebo Maršově. Věnoval se i obnově zámků Vrchlabí, Stránov nebo rekonstrukci Valdštejnského nebo Buquoyského paláce v Praze. Roku 1911 odešel do důchodu a angaţoval se jako člen kuratoria Uměleckoprůmyslového muzea. Tento významný český architekt a restaurátor zemřel 15. července 1917 v Praze a byl pochován na vyšehradském hřbitově. 3.7.2 Josef Mocker Josef Mocker, český architekt a puristický restaurátor památek, se narodil 22. listopadu 1835 v Citolibech na Lounsku. Svá studia zahájil na reálném gymnáziu v Litoměřicích a následně Praze. V Praze pokračoval na stavovském Polytechnickém ústavu jednooborovým studiem stavitelství. V roce 1962 odešel studovat do Vídně na Akademii výtvarných umění, kde byl nejvíce ovlivněn rakouským
architektem
Friedrichem
von
Schmidtem. Po půl roce studia na vídeňské akademii, Mocker přestoupil ze třídy profesorů Nülla
Obrázek 16: Josef Mocker
a Siccardbourga, právě do Schmidtovi třídy, která byla specializována na středověkou architekturu. V tomto období se dále vzdělával na studijních cestách po Bavorsku, Rakousku i Uhrách a během těchto cest vytvořil mnoho kreseb, které později pouţil v návrzích k rekonstrukcím, ale i pro svou vlastní tvorbu. Spolu se Schmidtem se podílel na opravě svatoštěpánského kostela ve Vídni, coţ u něj vedlo k celoţivotní úctě ke gotice. Schmidt si Mockera oblíbil a tak ho od roku
41
1864 nechal vést dostavbu věţe tohoto chrámu. Jiţ v této době Mocker začal připravovat své plány na opravu hradu Karlštejn. V roce 1865 Schmidt doporučil Mockera pro dostavbu chrámu sv. Víta v Praze, ten se ale stal stavitelem dómu aţ v roce 1872, po smrti předešlého vedoucího přestavby, architekta Víta Krannera. Osmdesátá léta byla dobou, kdy vyvíjel nejvíce pracovních aktivit a v této době byl i nejvíce ceněn. Mocker přednášel ve Spolku inţenýrů a architektů, posuzoval urbanistické plány a věnoval se rekonstrukcím, opravám, dostavbám i novostavbám. Vrcholem jeho tvorby byly velké rekonstrukce v puristickém pojetí. Patří sem například oprava přízemí Velké jiţní věţe katedrály sv. Víta v Praze, rekonstrukce kostela sv. Bartoloměje v Kolíně, zahájení oprav paláce a Velké věţe hradu Karlštejna, přestavba zámku Konopiště, oprava chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, Zelené brány v Pardubicích a hlavní fáze oprav Prašné brány v Praze. Mocker se snaţil, aby současníkům zprostředkoval obraz památky středověku. Nešlo ovšem pouze o obnovu středověké podoby, ale o zvýraznění typických prvků středověkých staveb dle dobové neogotické estetiky. „Vědecká fundovanost, smysl pro velké měřítko a nepochybné architektonické schopnosti z něho dělají jednoho z nejvýznamnějších představitelů neogotiky ve střední Evropě.“38 Kromě toho Mocker byl příznivcem památkářského purismu. Dle tehdejších zvyklostí se snaţil, aby památky uvedl do původní podoby. To ale vedle k tomu, ţe v rámci puristické rekonstrukce odstraňoval pozdější stylové vrstvy, které byly mnohdy velmi cenné. Přestoţe byl v osmdesátých letech za svou práci ceněn, v devadesátých letech nastává obrat v přijímání jeho díla i výsledků jeho rekonstrukcí. V dnešní době jsou jeho zásahy mnohdy povaţované za bezohledné, pravdou ovšem zůstává, ţe se Mockerovi podařilo zachránit mnoho památek, které byly ve velmi špatném stavu či dokonce před zhroucením. Josef Mocker se plně věnoval práci na rekonstrukci Katedrály sv. Víta, Karlštejna, ale i dalších staveb aţ do své smrti, jejíţ příčinou byly nemocné ledviny. Zemřel dne 15. listopadu 1899 v Praze a pochován byl na Vyšehradě. Roku 1999 se v Praze ve Starém královském paláci uskutečnila výstava s názvem „Stavitelé katedrály“, která 38
STAŇKOVÁ, J. et al. Architektura v proměnách tisíciletí. Praha: Sobotáles, 2005. ISBN 80-86817-10-5. S. 147.
42
připomínala dvě osobnosti podílející se na stavbě svatovítské katedrály, Petra Parléře a Josefa Mockera. Výstava připomínala celé dílo Mockera, tedy nejen katedrálu sv. Víta, ale i Prašnou bránu, Karlštejn a další stavby. Největší kritiku Mockerovi práce vyslovil ve 30. letech 20. století Zdeněk Wirth, který Mockerovy přestavby naprosto odsoudil. V současnosti uţ není odpor k puristickým rekonstrukcím tak silný, i kdyţ převládajícím názorem je, ţe Mocker zašel v některých případech přestaveb dále, neţli měl. 3.7.3 Kamil Hilbert Kamil Hilbert se narodil 2. února roku 1869 do rodiny advokáta a legendárního nejdéle úřadujícího starosty Loun Petra Pavla Hilberta (1834-1906). Petr Hilbert byl advokátem spíše z donucení, a proto nechtěl, aby ho některý ze synů následoval. Jeho nadšení pro techniku se odrazilo i na jeho synech, kteří si zvolili víceméně technická povolání. Nejstarší z bratrů Karel vystudoval chemii a zabýval se barvivy. Julius byl inţenýrem v Lublani a nejmladší Jaroslav strojníkem v ČKD. Jaroslav tohoto zaměstnání, ale záhy zanechal.
Obrázek 17: Kamil Hilbert
Začal se věnovat umělecké činnosti a stal se úspěšným spisovatelem a dramatikem. Kamil Hilbert zahájil svá studia v Plzni, kde absolvoval Vyšší průmyslovou školu. Následně šel studovat do Vídně, kde byl ţákem profesora Maxe Fleischera. Pak vstoupil na vídeňskou Akademii výtvarných umění a studoval v ateliéru profesora Viktora Luntze, který se zaměřoval na obnovu památek. Během studií se mu podařilo v roce 1893 získat Haffermülerovu a o rok později Schmidtovu cenu. V roce 1893 podnikl studijní cestu po Evropě, během které se zajímal výhradně o gotickou architekturu. Během svých cest pořizoval detailní skici, u nichţ uváděl vţdy nejen datum, ale i popisky. Do Prahy se navrátil v roce 1895 a o rok později do rodného města Louny, kde si otevřel vlastní architektonickou kancelář. Doba pro návrat do Loun byla velmi příznivá, protoţe na konci 19. století zde probíhala rozsáhlá výstavba. Podle Hilbertových
43
projektů tak byly postaveny hned tři školy a sokolovna, které byly umístěny v nové ulici Jiřího z Poděbrad. V Lounech dále podle jeho návrhů vznikla i řada obytných domů a vil. V roce 1899, po smrti Josefa Mockera, byl Hilbert pověřen dostavbou katedrály sv. Víta. Do Loun se však vracel a dokončil zde rekonstrukci kostela sv. Mikuláše, kterou v letech 1884 aţ 1892 prováděl Josef Mocker. Přestoţe během celé jeho profesní kariéry trvaly práce na dostavbě svatovítského chrámu, Hilbert zvládal zrealizovat velké mnoţství dalších projektů z památkářské oblasti, ale i z oblasti novostaveb a uţitého umění. Mezi jeho nejvýznamnější novostavby patří pravděpodobně secesní kostel sv. Jana Nepomuckého ve Štěchovicích. Hilbert se podílel také na restaurování četných sakrálních památek, mezi něţ patřil i kostel sv. Štěpána v Kouřimi. Obnovu chrámu sv. Víta v Praze dokončil teprve v roce 1929 a za tuto zdařilou dostavbu získal čestný doktorát ČVUT v Praze a byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění. Hilbertův zdravotní stav se začal od druhé poloviny dvacátých let v důsledku cukrovky zhoršovat a v roce 1931 se přidaly další zdravotní komplikace. V posledním roce ţivota se stáhl do soukromí a vůbec nevycházel ze svého domu. Tento význačný architekt zemřel 25. června 1933 a o tři dny později byl pochován na vyšehradském Slavíně.
Obrázek 18: Zvonice a kostel sv. Štěpána kolem roku 1900
44
4 Současná podoba kostela Kostel sv. Štěpána je umístěn v jihovýchodním koutě náměstí. Tato poloha byla ve středověku obvyklá pro farní kostely královských měst, které byly zaloţeny v době vlády posledních Přemyslovců. „Stavba se dodnes zachovala v relativně autentické podobě, která napovídá mnohé o charakteru středoevropského raně gotického stavitelství.“39 Současná romantická podoba celého areálu vzešla z úprav na přelomu 19. a 20. století. V tomto období byla postavena nová ohradní zeď na východní straně kostela, zvýšena zvonice a průčelí kostela byla zbavena historických omítek. „Vzhled chrámového komplexu byl tudíţ bezohledně k veškerým pozdějším zásahům přizpůsoben dobovým představám o původní
podobě
gotických
staveb.
Čtyři
století
Obrázek 19: Půdorys kostela sv. Štěpána
nepřetrţitého architektonického vývoje, jeţ následovala po ukončení pozdně středověkých stavebních úprav, tak připomíná pouze barokní zastřešení z roku 1744, které jako zázrakem přečkalo trojí regotizaci v letech 1876-1910.“40 „Sv. Štěpán je krátká trojlodní bazilika, koncipována ještě s románskou hmotností, zakončená delším, pětiboce uzavřeným presbytářem, provázeným rovněţ polygonálně ukončenými kratšími bočními chóry, nad nimiţ vyrůstají dvě masívní věţe.“41 Věţe byly původně o jedno podlaţí vyšší a byly zakončeny štíhlými gotickými střechami. Severní věţ byla propojena s jiţní věţí spojovacím můstkem, který se ovšem do dnešní doby nedochoval. V severní věţi je zavěšen zvon sv. Jiří, který kaţdý den zvoní klekání a o nedělích svolává lidi do kostela na bohosluţbu. Budova kostela je vystavěna z lomového kamene, ale na některé význačné části (opěráky, nároţí) byly pouţity tesané kamenné kvádry. Ve zdivu severního bočního chóru jsou pouţity kvádříky, které pocházejí z nějaké starší stavby, patrně románského původu. Kostel není 39
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 26. RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 81. 41 LÍBAL, D. Gotická architektura středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1983. S. 8. 40
45
jednolitým dílem, ale je naopak poznamenán uţitím bohatých forem severofrancouzské klasické gotiky. „V tomto duchu byla zahájena i výstavba severní arkády trojlodí, kde byl zaloţen příporami provázaný pilíř pro její východní oblouk. V témţe duchu vyrostla i severní obvodová zeď trojlodí, v níţ jsou na rozhraní klenebních polí zapuštěny od země stoupající přípory.“42 Jinak tomu ale je u pilířů trojlodi, které mají uţ pouze kubickou formu. Klenba v severní lodi je nesena válcovými příporami, zatímco v lodi jiţní jsou uţ jen jehlancové konzoly s polygonálními abaky. Do interiéru kostela se vstupuje hlavním portálem v západním průčelí, jenţ bylo výrazně přestaveno v sedmdesátých letech 19. století a na počátku 20. století kvůli váţným
statickým
poruchám.
Interiér
chrámu dodnes vyzařuje atmosféru druhé polovinu
13.
století
a
to
navzdory
pozdějším úpravám. Vnitřní prostory, působící zejména svou monumentální mohutností,
jsou
zahaleny
mírným
Obrázek 20: Západní portál
příšeřím. Je to způsobeno tím, ţe bazilikální okna hlavní lodi jsou v duchu románské tradice poměrně úzká a nepropouštějí tak dostatek denního světla. Potemnělý prostor prozařují pouze ornamentální vitraje a pestré dekorativní malby se zlacenými detaily od malíře Františka Urbana, které pocházejí z počátku 20. století.
4.1 Hlavní loď Hlavní loď je ve výšce šestnácti metrů uzavřena kříţovou ţebrovou klenbou z 19. století, která je jen volnou rekonstrukcí nezachovalého středověkého klenutí. U triumfálního oblouku je klenba nesena válcovými příporami. „Na rozhraní východního pole hlavní lodi s polem sousedícím s ním na západě byly jako nosníky kleneb uţity zkrácené přípory, na ostatních pak jsou nepříliš hmotné jehlancové konzoly.“43 Po obou stranách se hlavní loď čtyřmi páry arkád otevírá do niţších bočních lodí. „Oblouky mezilodních arkád jsou s výjimkou východního v severní arkádě hrotité, 42
KUTHAN, J. Česká architektura v době posledních Přemyslovců: Města - hrady - kláštery – kostely. 1. vyd. Vimperk: Tina, 1994. ISBN 80-85618-14-1. S. 211. 43 KUTHAN, J., pozn. 42, s. 208.
46
nesené těţkými hranolovými pilíři. Jsou jimi podloţeny masivní hranolové pásy, které spočívají ve východní části trojlodí na od země stoupajících válcových příporách, přiloţených k pilířům. Naproti tomu v západní části mezilodních arkád jsou uţity jako nosníky pásů jen přípory zkrácené.“44 Původní raně gotické
klenební
konzoly
s vegetabilním
reliéfem byly částečně doplněny historizujícími sádrovými doplňky. Západní straně vévodí pozdně gotická kruchta z počátku 16. století, na které jsou umístěny varhany z roku 1879. Ze stejného období pochází i pseudogotické zábradlí tribuny, na němţ je motiv slepých kruţeb a vyobrazení městského znaku. Obrázek 21: Hudební kruchta s varhany
4.2 Chór Z hlavní lodi se po několika stupních vchází do prostranství presbytáře, jehoţ podlaha je zaloţena mnohem výše neţ v hlavní lodi. Presbytář je tvořen z chóru o dvou obdélníkových polích, která mají kříţové klenutí, a kněţiště, jeţ je zakončeno pětibokým závěrem. „V obou obdélných polích člení severní a jiţní zeď chóru řada slepých arkád s trojlistými záklenky, které spočívají na sloupcích. Jejich převáţně kalichovité hlavice zdobí rostlinný dekor.“45 Tyto slepé arkády zde tvoří osm párů raně gotických sedilií (výklenkových sedadel) z druhé poloviny 13. století. Sedilia patří díky své bohaté reliéfní výzdobě Obrázek 22: Sedilia
s rostlinnými
architektonické
detaily
motivy
mezi
kouřimského
nejcennější chrámu.
Ve středověku tato výklenková sedadla patrně slouţila 44
KUTHAN, J. Česká architektura v době posledních Přemyslovců: Města - hrady - kláštery – kostely. 1. vyd. Vimperk: Tina, 1994. ISBN 80-85618-14-1. S. 208. 45 KUTHAN, J., pozn. 44, s. 205.
47
sboru duchovních kouřimského arcidiakonátu, později tzv. Kouřimské konzistoři. V 17. aţ 19. století byly sedadla určena jako čestné lavice pro konšely. Prostor chóru je zakončen kopií původní gotické klenby z 19. století.
4.3 Kněžiště Vlastní prostor kněţiště, v němţ se do současnosti zachovala řada původních architektonických detailů, je oddělen historizující balustrádou z počátku 20. století. Prostor kněţiště se stává z pětibokého závěru, který je paprsčitě sklenut. V severozápadní a jihozápadním koutu závěru spočívá klenba na jednoduchých válcových příporách. V ostatních koutech závěru je klenba nesena trojdílnými svazkovými příporami s válcovými dříky a kalichovitými hlavicemi, které jsou ozdobeny rostlinným dekorem. Ve středu klenby závěru je umístěn kruhový svorník, jenţ je ozdoben rostlinným reliéfem. V závěru kněţiště jsou vysoká, štíhlá, raně gotická okna s kruţbami. „Nejnáročněji řešená je kruţba ve východním okně. Oba díly jejího vzorce končí trojlistými obloučky, které nesou do okenního záklenku vloţený kruh s vepsaným pětilistem.“46 Na vnější straně zpevňují zdivo presbytáře masivní opěrné pilíře, které vrcholí sedlovými stříškami. Celému prostoru kostela vévodí pseudogotický hlavní oltář, jenţ částečně zakrývá výklenkové sanktuarium z druhé poloviny 14. století, které slouţilo jako schránka pro úschovu hostie. Sanktuarium je opatřeno bohatým členěným ostěním a originální mříţkou. Ke stejnému účelu se pouţívalo také honosné arkýřové pastoforium z 16. století, jeţ je připojeno k severní stěně kněţiště. Schránka pastoforia je opět uzavírána původními pozdě gotickými mříţkami, které jsou ozdobeny jemnými rostlinnými reliéfy s motivem Kristovy tváře. Horní část pastoforia má podobu sloţité gotické fiály a je teprve novodobým doplňkem z počátku 20. století. Na protilehlé Obrázek 23:Sanktuárium
stěně kněţiště se nachází rozměrné dvojdílné sedile, jeţ
46
KUTHAN, J. Umění doby posledních Přemyslovců. Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum; Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1982. S. 242.
48
bylo údajně určeno přímo pro patrona kostela. Tím mohl být buď český král anebo jeho zástupce. Dvojdílné sedile pochází z druhé poloviny 13. století a tvoří jej dvě části, ukončené trojlistými záklenky, jeţ v ose spočívají na sloupku s kalichovitou hlavicí. Nad sloupkem je umístěn kruţbový kruh s vloţeným trojlistem.
4.4 Kaple sv. Kateřiny 4.4.1 Legenda o Sv. Kateřině Kaple svatoštěpánského chrámu je zasvěcena svaté Kateřině. Legenda o svaté Kateřině je jednou z nejznámějších a také nejbarvitějších. V období středověku Svatá Kateřina
Alexandrijská
dokonce
patřila k nejoblíbenějším
světicím
v Evropě.
Sv. Kateřina byla společně se sv. Barborou, Markétou a Dorotou řazena mezi čtyři hlavní panenské mučednice tzv. Virgines Capitales. Byla zároveň jednou ze čtrnácti svatých pomocníků v nouzi a po staletí ji lidé uznávali jako patronku panen, učenců, studentů a filozofů. Tato světice ţila v období vlády římského císaře Marca Aurelia Valeria Maxentia na počátku 4. století. Po druhém vatikánském koncilu v letech 1962–1965 byla ovšem vyňata z oficiálního seznamu světců římskokatolické církve pro svou historickou nedoloţitelnost. Legenda popisuje ţivotní příběh neobyčejně krásné a moudré dcery kyperského krále Kosta, jejíţ jméno v řečtině znamená „vţdy čistá“. Převáţná část děje se odehrává v Alexandrii, kde královská rodina nalezla útočiště před intrikami císařského dvora. Princezna Kateřina zde vystudovala svobodná umění na vysokém učení a byla přesvědčena, ţe je nejmoudřejší a nejkrásnější dívkou Obrázek 24: Sv. Kateřina Alexandrijská
na
světě.
Dále
získala
přesvědčení,
ţe manţelství vzdělanou ţenu uvrhne do poroby a odmítla tedy nabídku císaře Maxentia k sňatku.
Nakonec na matčino naléhání ustoupila ze svého přesvědčení, ale stanovila podmínku, ţe si vezme pouze toho nejkrásnějšího, nejurozenějšího, nejbohatšího a nejmoudřejšího muţe na světě. Legenda se tímto způsobem stala předobrazem pro mnoho středověkých
49
rytířských románů i pohádek, které se následně rozvinuly v lidové slovesnosti. Kateřina nemohla nalézt ţádného ţenicha dle jejích poţadavků, a proto se vydala za moudrým křesťanským poustevníkem. Ten jí sdělil, ţe jediným ţenichem pro ni je Jeţíš Kristus a vysvětlil jí podstatu křesťanského učení. Kateřina opustila svou předešlou pýchu a při druhém setkání s poustevníkem přijala z jeho rukou křest. Po smrti matky se ujala vlády a stala se moudrou a spravedlivou křesťanskou panovnicí.
Obrázek 25: Modlící se sv. Kateřina u mučícího nástroje
Pro svou víru se dostala do sporu s králem Maxentiem, jenţ byl zarytým odpůrcem křesťanství. Císař se ji snaţil přimět k uctívání pohanských boţstev a nechal svolat sbor padesáti pohanských filosofů. Ti ovšem Kateřinu v učené disputaci nepřesvědčili a naopak je přivedla k přijetí křesťanství. Císař nechal filozofy upálit a Kateřinu krutě zbičovat a uvrhnout do ţaláře. Kateřinu ale v ţaláři navštěvovali andělé a všechny rány ji vyléčily. Císař nechal pro Kateřinu připravit ještě horší muka a chtěl její tělo nechat roztrhat na stroji se čtyřmi koly opatřenými hřeby. Mučící stroj byl ovšem zničen andělem po tom, co se Kateřina pomodlila. Úder blesku stroj zničil a pobyl navíc čtyři tisíce pohanů. Právě zlomené kolo je atributem sv. Kateřiny. Nakonec císař nechal Kateřinu stít, ale z její šíje nevytékala krev, nýbrţ mléko jako symbol panenské čistoty. Andělé tělo mučednice odnesli na horu Sinaj, kde se dle tradice nachází její hrob.
50
4.4.2 Funkce kaple Kaple sv. Kateřiny bývá velmi často nesprávně označována jako krypta. Tento prostor ovšem nikdy, navzdory svému umístění pod hlavním oltářem,
neslouţil
jako
krypta,
tedy
místo
určené
k pohřbívání významných osob. Pravděpodobně tato kaple slouţila jako sanktuárium neboli pokladnice svatých ostatků. Tomuto vyuţití odpovídá jednak náročná umělecká výzdoba kaple a především dvojice samostatných vchodů, umoţňující průchod i větším skupinám poutníků. Zda je tato teorie správná nelze ovšem s jistotou říci, protoţe není podloţena ţádnou zmínkou v dobových písemných pramenech.
Obrázek 26: Vstup do krypty ze severní boční lodi
Vstupem v úrovni podlahy na západní straně, lze sestoupit po několika stupních do drobné prostory, jejíţ vyuţití nelze opět s přesností určit. Tato malá prostora byla vyhloubena pod podlahou kostelního chóru a byl zde zřejmě ve velikonočním čase upravován symbolický Boţí hrob. Další interpretací tohoto prostoru je, ţe to byla pouze chodba vedoucí do podzemních prostor. Pod kouřimským náměstím se nachází spleť podzemních prostor, dodnes neznámých rozměrů. Tento vstup do podzemních chodeb tak mohl být moţnou záchranou v době nebezpečí. Dalším moţným vysvětlením, k čemu mohla být tato prostora vyuţívána, je svatá studna. Za předpokladu, ţe se zde vyskytoval vodní pramen, mohlo toto místo slouţit jako zdroj pitné vody v dobách, kdy se kostel stal útočištěm pro obyvatele města. 4.4.3 Výzdoba kaple Kaple sv. Kateřiny z 13. století se nachází pod kněţištěm kostela sv. Štěpána a je povaţována za jednu z nejcennějších památek raně gotické architektury v Čechách. Do kaple se sestupuje po dvou úzkých schodištích vedoucích ze závěrů bočních lodí chrámu. Při vstupu do kaple si lze povšimnouti dvojí tváře této stavby. Upozaděná tvář v podobě románských oken a ta
Obrázek 27: Lomené okno vedoucí do kaple sv. Kateřiny
dominantní v podobě raně gotického klenutí. „Osmibokou centrální prostoru ze 60. let 13. století kryje pozoruhodná hvězdicovitá klenba, spočívající na středním svazkovém
51
pilíři. Jedná se zřejmě o nejstarší zachovalou ukázku uţití trojpaprskového klenebního systému ve střední Evropě.“47 Kaple je sklenutá trojdílnými klenbami, v jejichţ středech se nachází kruhové svorníky, které jsou pokryty rostlinným dekorem. Hranolová klenební ţebra mají vyţlabené hrany. Klenební ţebra se sbíhají doprostřed na jediném
prostory
kaple
svazkovém
a
spočívají
pilíři,
k jehoţ
válcovému jádru se pojí osm válcových přípor, které jsou ukončeny kalichovitými hlavicemi.
Hlavice
jsou
ozdobeny
naturalistickým dekorem, který je ovšem Obrázek 28: Kruhový svorník s rostlinným dekorem
dílem novodobé obnovy. Světlo do kaple vstupuje v pěti bocích malými, půlkruhově
klenutými okny se špaletami, jeţ jsou široce rozevřené na obě strany. Kalichovitá hlavice je přikryta abakem, na který dosedá samotné ţebro. To je cisterciáckoburgundské pojetí typické náběţnými štítky, jenţ rozšiřují dosedovou plochu ţebra na abak a tím zajišťují stabilitu a statické jištění. V obrazci klenby lze spatřit motiv hvězdy, jeţ vychází pravděpodobně z christologické a mariánské symboliky. „Kristus je označován jako „jasná hvězda jitřní“ (Zj 22,16), P. Marie jako „hvězda mořská“ (stella maris). Hlavice středového pilíře a plocha svorníků nese raně gotický reliéfní dekor s motivy úponků vinné révy, které vyjadřují Kristovo podobenství o vinném kmeni (J 15,1-17).“
48
Celkové
uspořádání prostoru kaple připomíná Strom ţivota, jenţ byl ve středověku symbolem víry. Jediný pilíř v prostoře symbolizuje kmen stromu a ţebroví je jeho korunou. S tímto podobenstvím se můţeme například setkat v kapitulní síni cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě.
47
RIŠLINK, V.; KRČEK, J. Kouřimská kaple sv. Kateřiny a její andělský chór. Kouřim: Památky pro ţivot, 2009. ISBN 978-80-254-6366-6. S. 12. 48 RIŠLINK, V.; KRČEK, J., pozn. 47, s. 12.
52
Od druhé poloviny 17. století kaple slouţila k pravidelným poboţnostem a scházelo se zde „Bratrstvo pod titulem sv. Kateřiny, panny a mučednice za šťastné na světě obcování a šťastné skonání“. Právě toto bratrstvo pravděpodobně nechalo zhotovit na své náklady dodnes zachovalý oltářní retábl, jako poděkování za odvrácení morové epidemie. Retábl byl zhotoven na počátku 18. století a zdobí ho glazované
a částečně
polychromované
terakotové
plastiky sv. Kateřiny, Rocha, Šebastiána a Rozálie. Plastiky sochařství
jsou
pozoruhodným
a uměleckého
dílem
hrnčířství.
na
pomezí
Antependium,
pojednané jako malba na plátně s motivy květů, náleţí k výbavě
oltáře.
Původní
součástí
středověkého
Obrázek 29: Plastiky sv. Rocha, Rozálie a Šebastiána
vybavení kaple je zděná oltářní menza, která pochází nejspíše jiţ z poloviny 13. století. 4.4.4 Nástěnné malby Na stěnách a klenbě byly pod vrstvou pozdějších nátěrů objeveny unikátní gotické nástěnné malby z doby kolem roku 1410. V letech 1999 aţ 2007 byly tyto malby odkryty a zrestaurovány. Nad vchodem se nachází výjev Ukřiţování s truchlící pannou Marií a svatým Janem Evangelistou. U paty kříţe klečí dva donátoři – pravděpodobně Petr ze Všerub a jeho příbuzný Jakub. Vzhledem k tomu, ţe se nezachovala barevnost polí erbů, tak se nabízejí i jiné interpretace. „Skutečnost, ţe malba Ukřiţování byla viditelná ještě na počátku 17. století, dokládá dodatečný nápis „Hic fuit Joannes /…/ 1612“.“49 Malba na této straně kaple byla těţce poškozena pekováním během nanášení pozdějších vrstev omítky. Na jihozápadní stěně kaple je vyobrazen zázrak sv. Kateřiny Alexandrijské. Tato světice, jeţ svou modlitbou docílila zničení mučícího stroje s koly opatřenými hřeby, klečí v popředí se sepjatýma rukama. V pozadí stojí císař Maxentius se svým rádcem, který mu našeptává. Pod mučícím strojem leţí pohané, kteří byli pobyti, kdyţ anděl rozbil stroj úderem blesku.
49
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 31.
53
Na severozápadní stěně se nachází výjev Stětí sv. Kateřiny, jenţ se do dnešní doby dochoval pouze ve fragmentech. Zdivo bylo jednak poškozeno dlouhodobými statickými poruchami, dále pekováním pro nanesení pozdějších vrstev omítek a v neposlední řadě kulovým bleskem, který zasáhl do kaple v roce 1811. Malba znázorňuje klečící sv. Kateřinu a kata, jenţ za ní stojí s napřaţeným mečem. Kromě fragmentu kata, jenţ je viditelný pod vrcholem klenební kápě, jsou dále viditelné fragmenty přihlíţejících postav. Na východní straně kaple, byla v průběhu restaurování nad oknem objevena raně gotická nástěnná malba, která vyobrazuje motiv rostlinného ornamentu. Tento pozůstatek malby z druhé poloviny 13. století vznikl před vytvořením dnešních figurálních maleb s motivy andělského kůru, Ukřiţování a legendě o sv. Kateřině. 4.4.5 Andělský chór Na klenbě kaple je jedinečné malířské vyobrazení andělského kůru. Čtyřiadvacet andělů hrajících na rozmanité hudební nástroje zde oslavuje Ukřiţovaného Krista a sv. Kateřinu. „Kromě umělecko-historické hodnoty maleb se jedná o jedinečný ikonografický dokument k dějinám české hudby v období vrcholného středověku. V rukách andělů tak můţeme vidět vyobrazení tehdejšího portativu, fiduly, loutny, ţaltáře, českého křídla, trumšajfu, harfy, violy, trubky, flétny, dud, zvonků, bubnů a trianglu.“50 Plocha stropu je rozdělena klenebními ţebry do osmi protáhlých kosočtvercových polí, na nichţ jsou hlavami k sobě umístěni dva andělé, a na osm trojúhelníkových polí, kde je v kaţdém z polí vţdy jeden anděl. Andělé byli namalováni s lehce nakloněnými hlavami, coţ symbolizuje lidskou přívětivost. Kaţdý z andělů má jemný aţ dívčí obličej, z něhoţ vyzařuje potěšení a radost. V kosočtvercových polích jsou andělé zpodobněni jako celé postavy vznášející se na obláčcích. V trojúhelníkových polích jsou andělé ztvárněni pouze do půli těla a taktéţ vystupují z mraků. Pozadí, na němţ jsou andělé namalováni, je červenohnědé. Přesto strop nepůsobí tíţivým dojmem a to díky světlému provedení andělů. Andělé jsou oděni do splývavých světlých rouch 50
RIŠLINK, V. Kouřim: Průvodce po kulturních památkách. Kouřim: Město Kouřim, 2011. ISBN 978-80-260-10920. S. 33.
54
různých barev, kdy převládá kombinace bílé barvy spolu s modrou, červenou či oranţovou. Autorovi malby se podařilo zachytit záhyby rouch, jeţ jsou vykresleny s obrovskou pečlivostí. Vlasy andělů, jejich svatozář a nástroje jsou vyvedeny v různých odstínech okrové barvy. Černé linie zdůrazňují kontury šatů, nástrojů a křídel andělů. Autor anděly umístil vţdy do středu jednotlivých polí a namaloval je s rozepjatými křídly, čímţ dosáhl vyváţenosti vyobrazení. Anděl se zvonky je vyobrazen, jak drţí v kaţdé ruce jeden zvon. Sady zavěšených zvonků, jsou na středověkých obrazech, které zachycují hudebníky, znázorňovány poměrně často. Zvony na tomto výjevu mají srdce, ale obvyklá byla i varianta zvonů bez srdce, na něţ se hrálo pomocí paličky. Výjev anděla s trianglem byl bohuţel váţně poškozen prasklinou. Přesto je ale hudební nástroj velmi dobře zřetelný. Triangl je dalším nástrojem, který byl v minulosti značně oblíben. Anděl drţí triangl ve své levé ruce a v pravé ruce má pravděpodobně paličku, kterou pouţíval k rozeznění trianglu. Zvuk trianglu nemá určitelnou výšku, protoţe vydává zvuk sloţený z několika desítek disharmonických tónů a díky tomu lze triangl vyuţít v jakékoli harmonii. Na spodní straně trianglu jsou zavěšeny čtyři masivní krouţky. Ty ve středověku nebyly ničím neobvyklým, naopak hudebníci na triangl zavěšovali jeden či více krouţků a při rozeznění nástroje tyto krouţky drnčely. Další vyobrazení anděla není příliš čitelné, a proto lze s jistotou vyvodit pouze to, ţe se jedná o dechový nástroj. Tento nástroj by mohl být identifikován jako píšťala nebo šalmaj. Píšťala patří k nejstarším a také nejrozšířenějším nástrojům, které lidstvo pouţívá. Šalmaj je dechový nástroj vyrobený ze dřeva, s dvojitým plátkem a kónickým vývrtem. Je předchůdcem anglického rohu a hoboje. Do současnosti tento nástroj přetrval v rozličných podobách a je pouţíván především v tradiční lidové hudbě. Tři z andělů jsou vyobrazeni, jak hrají na psalteria. Psalterium, neboli ţaltář, je středověký strunný trsací nástroj, jenţ byl původně určen pro doprovod zpěvu ţalmů. Struny byly kovové a byly rozeznívány plektrem (trsátkem), jeţ bylo vyrobeno z dobře seříznutých ptačích per. Zajímavý je způsob hry na tento nástroj. V Evropě bylo psalterium drţeno tak, ţe struny byly kolmo k ose hráče. Český způsob hry na psaltérium byl ale odlišný. V kapli je tento způsob hry velmi dobře zřetelný. Všichni
55
andělé jsou vyobrazeni, jak drţí nástroj tak, ţe struny jsou téměř ve stejné linii s osou hráče. Anděl hrající na bubínek drţí v pravé ruce paličku, kterou pouţívá k rozeznívání
tohoto
nejstaršího
hudebního nástroje. Bubínek se skládá nejméně z jedné membrány, která je nataţená na rezonátoru. Na malbě je zřetelné i šněrování, jeţ spojovalo kůţe na
obou
stranách
nástroje.
Toto
šněrování mělo dokonce i praktickou funkci, kdy se jím pomocí převazů
Obrázek 30: Hudoucí andělé – uprostřed je anděl hrající na bubínek
mohly zvyšovat, či sniţovat tóny. Bylo dokonce obvyklé to, ţe přes bubínek byla nataţena struna, která při rozeznění drnčela. Tři andělé hrající na loutnu, drţí tento drnkací nástroj v levé ruce a v pravé mají plektrum, jímţ rozeznívají struny. Loutna je oválného tvaru s krkem a vydutým tělem. Zdobená rozeta je umístěna ve středu loutny pod strunami a většinou se do nástroje dolepovala aţ dodatečně. Kolíčník loutny mívají převáţně zahnutý kolmo dolů – stejný způsob umístění kolíčníku je i na všech třech vyobrazeních andělů s loutnou. Do Evropy loutna dorazila pravděpodobně přes Španělsko z arabských zemí a byla oblíbeným nástrojem aţ do 18. století, kdy zájem o loutnu začal postupně upadat.
Obrázek 31: Andělé hrající na loutny
56
Dva z andělů drţí portativy, přenosné píšťalové nástroje, které jsou označovány také jako přenosné varhany. Portativ je osazen řadou labiálních píšťal, do kterých je přísun vzduchu zajišťován pomocí ručního dmýchání. Portativy na stropních malbách mají dvě řady píšťal po sedmi v kaţdé řadě. Na portativ se nehrálo pomocí kláves, ale kolíčků a to pouze jednou rukou, protoţe druhá ruka musela stlačovat měch. Nezáleţelo na tom, kterou rukou se na portativ hrálo. Tento fakt je viditelný i na malbách, kdy oba andělé hrají na tento nástroj jinou rukou. Vyobrazení anděla hrajícího na české křídlo je poškozeno prasklinou. „České křídlo bylo středověkým více strunným drnkacím nástrojem, jehoţ původ bývá spojován s českými zeměmi.“51 Křídlo má dvojí systém různě dlouhých strun vyrobených ze střívek. Dva andělé hrají na nástroje, které jsou podobné loutnám, jejich tvar je ovšem uţší a jsou celkově menší. Tyto nástroje arabského původu se nazývají kvinterny. Ty byly obvykle dlabané monoxyly (tedy vyrobeny z jediného kusu dřeva). Kvinterna je středověký drnkací nástroj, jenţ má plochou zadní desku, tři aţ čtyři střevové struny často ve zdvojeném taţení a praţcový hmatník. Byla oblíbená a zřejmě nejvíce rozšířena ve 12. aţ 15. století. Později její obliba klesala, ale její název se i tak pouţíval pro jiné nástroje z kytarové rodiny. Další tři malby znázorňují anděly hrající na fiduly. „Fidula je středověký smyčcový nástroj, od něhoţ vede – přes staré violy – přímá cesta k houslím.“52 Tento nástroj evropského původu se skládá ze třech částí, které jsou spojeny pomocí lubů. Na fidulu se hrálo pomocí smyčce, který byl ale na rozdíl od dnešních smyčců lukovitě prohnutý. Anděl hrající na dudy vypadá, jakoby seděl v tureckém sedu. Dudy drţí ve svých rukou, přičemţ má měch pod levou paţí. Anděl hraje oběma rukama melodii na píšťalu, druhá z píšťal vedoucí k ústům anděla neslouţí na hraní, ale k nafukování měchu. Dudy
51
RIŠLINK, V.; KRČEK, J. Kouřimská kaple sv. Kateřiny a její andělský chór. Kouřim: Památky pro ţivot, 2009. ISBN 978-80-254-6366-6. S. 41. 52 RIŠLINK, V.; KRČEK, J., pozn. 51, s. 38.
57
pravděpodobně vznikly jiţ před 4 000 lety v Egyptě a Asii, odkud byly postupně díky pastýřům rozšířeny do Evropy, kde vzniklo mnoho modifikací tohoto nástroje. Anděl s trubkou je vyobrazen, jak drţí tento nástroj pouze v pravé ruce. Způsob drţení nám prozrazuje, ţe se jedná o trubku, které hraje jen přirozené tóny. Jiný typ trubky je nazýván sniţcový a muselo se na ni hrát oběma rukama, aby se vysouváním či zasouváním mohly měnit tóny. Trubku, kterou anděl drţí, je na jednom konci rozšířená a skládá se z několika dílů. Trubka má svůj původ v hraní na zvířecí rohy nebo duté zvířecí kosti, ve středověku byly trubky vyráběny ze dřeva, mědi či stříbra. Trubka, latinsky tuba, měla důleţitou úlohu především při rytířských turnajích či oslavách. Na další malbě je moţné spatřit anděla, který hraje na trumšajt, coţ byl jednostrunný nebo dvoustrunný nástroj pouţívaný od 14. století. Tento nástroj se drţel uţší částí k tělu a hrálo se na něj pomocí smyčce drţeného v pravé ruce. Levá ruka nástroj jednak podepírala a zároveň hrála melodii. Rezonanční skříň je čtyřboká a v horní části zastupuje krk i hmatník dohromady. Výjev anděla s harfou je vyobrazen nesprávným způsobem. Jednak tento nástroj odpovídá tvaru harfy pouze v případě, pokud ho přetočíme vzhůru nohama, dále skutečnosti neodpovídá ani způsob drţení či úpon strun. Struny by měly vycházet z rezonátoru, kdeţto zde to vypadá, ţe jsou připevněny na sloupek harfy, coţ není moţné. Harfa patří mezi strunné nástroje a má velmi starý původ. Princip harfy byl pravděpodobně objeven, kdyţ lidé brnkali na tětivu luku. Nástroje podobné harfě jsou známé jiţ v Egyptě nebo Mezopotámii v roce 3000 př. Kr. Na sever se harfa dostala pomocí Keltů a do Evropy se později rozšířila ze Skotska a Irska. Na posledním vyobrazení lze spatřit anděla hrající na neobvyklý nástroj, jeţ je nazýván chordofon. Tento nástroj je velmi podobný citeře a měl jednu aţ šest strun napjatých mezi dvěma body. Chordofon, který anděl drţí, má tři struny, jeţ jsou upevněny pomocí tří kolíků. Dále jsou na vyobrazení patrné dvě rozety. Na chordofon se hraje pomocí paličky či paliček, v tomto případě anděl v rukou nic nedrţí a malba tedy opět neodpovídá skutečnosti.
58
4.5 Severní a jižní loď Severní i jiţní boční loď je rozdělena do čtyř polí, ty jsou svou delší osou orientovány na východ a západ. V severní boční lodi se dodnes nachází raně gotická ţebrová klenba na masivních válcových příporách ze třetí čtvrtiny 13. století. Klenutí severního bočního závěru ovšem původní není. Jedná se o volnou rekonstrukci původního stavu a pochází z let 1876-1877. „Přízemky hranolových věţí po obou stranách presbytáře jsou sklenuty kříţovými klenbami. Na západě se otvírají do příslušných bočních lodí, na východě do pětibokých, paprsčitě zaklenutých závěrů,“53
Obrázek 32: Rozetové okno umístěné v severní věţi - pohled zevnitř
Obrázek 33: Rozetové okno umístěné v severní věţi - pohled zvenčí
V severní zdi severní věţe je umístěno rozetové okno s ostěním, v němţ je novodobá kruţba, zhotovená snad podle původního vzoru. Kruţba má motiv tří kruhů, mezi nimiţ jsou kapkovité útvary. Portál s obloučkově vykrajovaným tympanonem, je umístěn taktéţ v severní boční lodi. „V severní obvodové zdi je situován portál, jehoţ ostění člení pravoúhlé ústupky, kam jsou vloţeny sloupky se štíhlými dříky a kalichovitými hlavicemi pokrytými rostlinným dekorem. Vnitřní strana ostění přechází nahoře ve vlys konkávních obloučků, vloţených do hrotitého portálového záklenku.54
Obrázek 34: Severní portál
53
KUTHAN, J. Umění doby posledních Přemyslovců. Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum; Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1982. S. 242.
59
V jiţním i bočním chóru jsou umístěna schodiště, která vedou do kaple sv. Kateřiny. Jiţní boční loď je opatřena originální raně gotickou ţebrovou klenbou. Ta na rozdíl od klenutí v severní boční lodi spočívá pouze na konzolách s reliéfním dekorem. „Ve východních koutech jiţní lodi spočívá klenba na příporách, jinak zde byly v jiţní zdi osazeny konzoly ve tvaru obrácených jehlanců s houbovitě podvinutými polygonálními abaky.“55
4.6 Sakristie „Po severní straně jiţní boční lodi se připojuje sakristie o pětibokém závěru a lehce obdélném kříţovém poli s klínovými, po stranách vyţlabenými ţebry, jeţ zabíhají přímo do stěn.“56 Sakristie byla k chrámu přistavěna aţ dodatečně v poslední třetině 14. století a pravděpodobně slouţila jako boční kaple. Vstupuje se do ní z jiţní lodi okovanými dveřmi z 16. století, jeţ jsou osazeny ve vrcholně gotickém portálu z poloviny 14. století. Prostor kaple je uzavřen dvěma poli gotické ţebrové klenby. Na jihovýchodní stěně se dochovalo původní sanktuárium s gotickou kruţbou, které je uzavřeno barokními dvířky.
Obrázek 35: Ţebrová klenba stropu sakristie
54
Obrázek 36: Vstup do sakristie - dveře ze šestnáctého století
KUTHAN, J. Česká architektura v době posledních Přemyslovců: Města - hrady - kláštery – kostely. 1. vyd. Vimperk: Tina, 1994. ISBN 80-85618-14-1. S. 207. 55 KUTHAN, J. Umění doby posledních Přemyslovců. Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum; Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1982. S. 243. 56 LÍBAL, D. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 1. vyd. Praha: Unicornis, 2001. ISBN 80-901587-8-1. S. 200.
60
Pod sakristií se nachází sklepení, jeţ je v současnosti
nepřístupné.
Toto
sklepení
od středověku slouţilo jako kostnice, ve které byly umisťovány ostatky zemřelých vyzdviţené ze zrušených hrobů na přilehlém hřbitově. V dnešní době lze do kostnice nahlédnout pouze malými okénky, vedle kterých je viditelné pouze klenutí bývalého vstupu do sklepení.
4.7 Bývalý hřbitov Celý
kostel
je
obklopen
prostorem
bývalého hlavního městského hřbitova. Jeho
Obrázek 37: Sakristie s kostnicí
ohradní zeď byla zachována jen na východní straně v podobě úpravy z počátku 20. století. Toto pohřebiště slouţilo svému účelu od poloviny 13. století aţ do konce 18. století. V roce 1836 bylo pohřebiště u chrámu sv. Štěpána z hygienických důvodů definitivně zrušeno a hlavním městským hřbitovem se stal hřbitov u kostela sv. Trojice, jenţ byl zaloţen jiţ v 16. století. Následně došlo k vydláţdění západní poloviny bývalého hřbitova a prostor byl spojen se zbylým prostorem náměstí. Z původního hřbitova se kromě fragmentu východní zdi do současnosti dochoval ještě soubor šestnácti renesančních náhrobků z druhé poloviny 16. a počátku 17. století. Rozměrné desky původně zakrývaly hrobky významných měšťanů a niţších šlechticů, které se nacházely pod podlahou uvnitř kostela. Patrně od 18. století byly tyto hroby rušeny a náhrobky z růţového mramoru nebo různobarevného pískovce byly pohozeny na hřbitově. Aţ do roku 1905 byly kameny vystaveny nemilosrdnému působení povětrnostních vlivů. Teprve poté došlo alespoň k částečnému zabezpečení osazením náhrobků na jiţním a severním průčelí chrámu, kde se nacházejí aţ do dnešní doby. Reliéfy desek patří k cenným památkám českého renesančního sochařství a zachycují ve většině případů celé postavy zesnulých se zvláštním smyslem pro realistické zobrazení detailů. Mezi umělecky nejhodnotnější na jiţní straně kostela patří náhrobky manţelů Jiřího a Kateřiny Pirynových z let 1614 a 1600 (Jiţní a západní
61
průčelí sakristie). Dále náhrobek konšela Jana Bakaláře pocházející z doby kolem roku 1600 (jiţní průčelí sakristie) a neznámé měšťanky s růţí, jejíţ náhrobek byl zhotoven přibliţně ve stejném období (západní průčelí sakristie). Ve zdivu točitého schodiště jiţní věţe se nachází pískovcový kříţ s reliéfem lebky, jenţ pochází ze třetí čtvrtiny 18. století a býval podle nepodloţené romantické tradice označován jako náhrobek kouřimského kata. Kříţ je zajímavou ukázkou funerálního sochařství z období rokoka a původně pravděpodobně označoval některý z hrobů na zdejším hřbitově. Za kněţištěm kostela je umístěn cihlový pilíř, na němţ jsou osazeny další ze souboru náhrobních desek.
Obrázek 38: Náhrobek měšťanky s růţí
Nahoře je osazen náhrobek Doroty a Marty Chotkových z Chotkova z roku 1852 a dole je náhrobek s latinským nápisem Petra Milnera z Mühlhausenu z doby kolem roku 1580. Na druhé straně pilíře byl pískovcový náhrobek, který je dnes naprosto zničen povětrnostními vlivy. Náhrobek patřil vdově Regině a vznikl v druhé polovině 16. století. „V bezprostřední blízkosti východní zdi chrámového závěru se nachází prostý kamenný kvádr, označující hromadný hrob vojáků padlých v bitvě u Kolína, která se mezi vojsky císařovny Marie Terezie a pruského krále Fridricha II. odehrála 18. června roku 1757. Toto místo posledního odpočinku desítek obětí bitvy je jedním z mnoha podobných, rozesetých po celém území Kolínska.“57 Severní strana kostela je osazena zbývajícími renesančními náhrobními deskami, z nichţ si pozornost zaslouţí obzvláště zajímavý náhrobek synů a synovců Jiřího Piryna z roku 1606 jenţ je umístěn na severním průčelí věţe. Severní stranu dále zdobí náhrobky Anny Koţešnice z roku 1602 (vlevo od třetího východního pilíře boční lodi) a manţelů Jakuba a Ludmily Polentových z let 1615 a 1619 (první a třetí náhrobek od severozápadního nároţí kostela).
57
RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 90.
62
K prostoru bývalého hřbitova se pojí i jedna z četných legend. Ta zachycuje historicky doloţenou osobu fratera Bernarda Zottinese de Vegla, který kouřimskou farnost spravoval v letech 1630-1634. Dobové kroniky ho popisují jako osobu divných mravů a nevalné pověsti. Zottines se dokonce nezdráhal vykrást chrámový mobiliář a ostatní občany ohroţoval zbraní. To nakonec vedlo k jeho zatčení a vyhoštění do jeho rodného Vlámska. „O slavnosti Dušiček časně z rána, ještě neţ se rozednilo, vstoupil duch s fakulí do pokoje fratera Bernarda, děkana kouřimského, a vyzýval ho, ţe jest jiţ čas na mši. Byl však hrubě odbyt a odešel s nepořízenou. Po hodině přišly dva duchové s pochodněmi a naléhali, aby vstával a dal sezváněti, ţe mnoho duší čeká vysvobození na jeho mši. Zottines však proseb jejich nedbal a lál jim, aby šli ke všem čertům. Konečně přišli tři duchové se světly, vešli zavřenými dveřmi do pokoje, obstoupili loţe děkanovo a zle se naň obořili, aby ihned vstal, jinak ţe zví, co se mu stane. Tato pohrůţka pomohla. Mlčky vstal, oblékl se a šel s nimi do starobylého chrámu sv. Štěpána. Kdyţ došel ke stupňům, kde se na kůr chodí, ohlédl se a podivil, jak mnoho duchů všude uhlídal. Ti k němu přistoupili a obnaţivše jej, ukrutně zedrali tělo jeho „disciplinami“ jak si zaslouţil. Poté jej pustili řkouce: „Mluv pravdu, kaţ pravdu!“ Zottines vešel do sakristie, oblékl kostelní roucho, a kázal sezváněti. /..../ I shromáţdili se věřící v hojném počtu v chrámu Páně, aby obcovali sluţbám boţím a obětovali modlitby za své duše v očistci a na památku zemřelých. Děkan vstoupil na kazatelnu a promluvil k přítomným, kterak mnoho duší dnes k vysvobození přijíti má jejich modlitbami, a jak netrpělivě a nedočkavě čekají na spásu svých duší, on ţe pro neochotu a neposlušnost od nich zle zmrskán byl. Na podiv všem lidem ukázal své zmučené tělo a horlivě vybízel přítomné k zboţným modlitbám a pokání.“58
58
SCHNEIDER, J. Staré pověsti a báje zlické in RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. S. 79.
63
4.8 Zvonice V severozápadním nároţí tehdejšího hřbitova byla roku 1525 postavena zvonice, která částečně převzala funkci nedostatečně stabilních kostelních věţí. V roce 1570 byla přestavěna italským mistrem Filipem do renesanční podoby. Vznikla tak trojpodlaţní hranolová věţ s dřevěným zvonicovým patrem a cibulovitou bání s lucernou. Roku 1670 byla zvonice poškozena poţárem, a proto byla uskutečněna oprava ve stylu raného
baroka.
Další
úpravy
zvonice
byly
provedeny architektem Josefem Mockerem v roce 1890. Mocker nahradil někdejší dřevěné zvonicové patro
zděnou
sdruţenými
nástavbou
okny
a ciferníky
s pseudogotickými hodin.
Dnešní
jehlancovité zastřešení se čtyřmi vikýři a štíhlou Obrázek 39: Renesanční zvonice
vrcholovou věţičkou bylo zřízeno ve stejné době. Roku 1959 byla provedena volná rekonstrukce
renesanční podoby zvonice. K další obnově renesanční podoby průčelí s psaníčkovými sgrafity došlo v roce 1992. Tentokrát byl plně respektován původní stav z roku 1570. Během poslední rekonstrukce byl v přízemí věţe odhalen a konzervován zachovalý zbytek původní vnitřní omítky z 16. století. Přízemí je osvětleno hrotitým pozdně gotickým okénkem z první etapy výstavby v roce 1525. Nejvyšší podlaţí, ve kterém jsou zavěšeny dva barokní zvony, je zpřístupněno dřevěným schodištěm s šedesáti čtyřmi stupni. Zvony, zvané Štěpán (1250kg) a Marie (700kg), zhotovil
roku
1671
mladoboleslavský
mistr
Jan
Pricquey. Ten byl autorem i dalších dvou zvonů, Václava a Apoleny, které se ovšem nezachovaly do dnešní doby. Zvon Václav patřil mezi největší kovolitecká díla v Čechách, ale roku 1808 byl tento zvon prodán do Chrudimi k přelití, protoţe byl poškozen. V souvislosti s rekvizicí v období první světové války
64
Obrázek 40: Zvon Marie
byl zničen i menší zvon Apolena. Roku 1725 byl do východního okna druhého patra zvonice osazen malý zvon zvaný „Umíráček“. Ten se rovněţ stal obětí válečné rekvizice z roku 1916. Způsob zavěšení zvonů je zaloţen na principu vysokého točení. Tato technická kuriozita se do dnešní doby zachovala pouze ve dvou obcích, v Kouřimi a v Rovensku pod Troskami na Semilsku. Přestoţe tento způsob upevnění zvonů patří dnes
mezi
pozoruhodnosti,
dříve
byl
uţíván
na
řadě
míst
ve
středních
a severovýchodních Čechách. Zvony jsou zavěšeny v poloze srdcem vzhůru a do pohybu jsou uváděny šlapáním na pedály. Dnes se zvony rozeznívají pouze několikrát v roce při svátečních příleţitostech. Způsob zavěšení kouřimských zvonů se dle pověsti vztahuje k období vlády krále Ferdinanda I. Habsburského. Město Kouřim se v roce 1547 zapojilo do stavovského povstání proti panovníkovi. Král kouřimské potrestal, protoţe mu odmítli poskytnout vojenskou
hotovost,
a
tak
jim
zkonfiskoval
veškerý
pozemkový
majetek
s hospodářským zázemím. Dále stanovil pokutu ve výši dvou tisíc kop grošů míšeňských. Kdyţ panovník nedlouho poté projíţděl Kouřimí, hrdí konšelé mu nedali vyzvánět kostelními zvony. Král toto povaţoval za uráţku svého majestátu a prohlásil, ţe kdyţ zvony mlčely při jeho příjezdu do Kouřimi, tak ať mlčí navţdy. Dále nařídil obrátit zvony srdcem vzhůru. Měšťané se ale nenechali odradit a dali zvonici přestavět tak, aby se na zvony dalo zvonit obráceným způsobem.
Obrázek 41: Způsob zvonění na zvon obrácený srdcem vzhůru
65
5 Mobiliář kostela V prostoru hlavní lodě jsou umístěny raně barokní lavice z doby po roce 1670. Ty jsou pouze jedním z mála zbytků starého chrámového mobiliáře, jeţ přečkal puristickou úpravu na počátku 20. století. Dalším chrámovým vybavením jsou nevelké pseudogotické oltáře, které jsou přiloţeny k pilířům mezilodních arkád. Tyto oltáře byly podle návrhu Jana Kastnera zhotoveny Štěpánem Zálešákem a Václavem Mrázem v roce 1905. Oltář, který je umístěný na jiţní straně (vpravo) je zasvěcený P. Marii Bolestné. Zdobí jej socha Piety z druhé poloviny
Obrázek 42: Raně barokní lavice
19. století, která je doplněna plastikami sv. Terezie z Lisieux a sv. Aneţky České, jeţ vytvořil František Charvát ve 30. letech 20. století. V predele tohoto oltáře je osazen drobný reliéf P. Marie Staroboleslavské, tzv. Paládia země české, z poloviny 19. století. Na straně severní (vlevo) se nachází historizující oltář sv. Anny z počátku 20. století. Ten je doplněn drobnými barokními plastikami sv. Františka z Assisi a sv. Terezie z Avily, jeţ byly vytvořené po roce 1700 v dílně kutnohorského sochaře Ondřeje Eiglera. Plastiky byly součástí původního barokního oltáře sv. Anny, který v těchto místech stával aţ do počátku 20. století. V zasklené skříňce na menze stojí kopie známé sošky Praţského Jezulátka. Jedním z pozůstatků svatoanenského oltáře je barokní akantový rám, v němţ je osazen obraz P. Marie Mantovské z 18. století. Tento obraz je umístěný na druhém severním pilíři a jedná se o kopii milostného mariánského obrazu, který byl uctíván od roku 1680 v kostele P. Marie Vítězné v Praze. Naproti obrazu P. Marie Mantovské, na druhém jiţním pilíři, je zavěšen drobný lidový obrázek z doby kolem roku 1800, na kterém je vyobrazen sv. Vojtěch. Pseudogotická kazatelna pouţívaná i v dnešní době byla pořízena ve druhé polovině 19. století. Kazatelnu zdobí nejen sloţité architektonické řezby, ale i deskové malby evangelistů. Velký barokní krucifix, který je osazen na břevně triumfálního oblouku, je zdařilou prací neznámého
66
sochaře z první poloviny 18. století. Na hudební kruchtě jsou umístěny pouze varhany, vévodící celému prostoru, od Karla Shiffnera z roku 1879. V prostoru kněţiště se rozprostírá pseudogotický hlavní oltář, který byl zhotoven v roce 1905 podle návrhu profesora praţské uměleckoprůmyslové školy Jana Kastnera. „Oltářní retábl, vycházející ze tvaru středověké archy, nese kromě další řezbářské výzdoby reliéfy s výjevy ze ţivota a mučednické smrti sv. Štěpána.“59 Předchozí raně barokní hlavní oltář se stal obětí necitlivých úprav prováděných po roce 1903 a byl bohuţel zničen. V prostoru chóru jsou zavěšeny pouze čtyři obrazy z cyklu Kříţové cesty od Ludvíka Bernarda, namalované Obrázek 43: Obraz Kříţové cesty
kolem roku 1860.
Dominantou severní lodi je pseudogotický oltář P. Marie z roku 1905, který byl zhotoven podle návrhu Jana Kastnera. Na pravé straně od oltáře, na jiţní stěně podvěţí, je pověšen veliký obraz sv. Štěpána, na němţ si lze povšimnouti siluety města Kouřim. Tento obraz je dílem Josefa Vojtěcha Hellicha z roku 1856 a původně byl osazen na barokním hlavním oltáři, který byl ale na počátku 20. století odstraněn. Z vybavení v severní boční lodi stojí za zmínku zejména renesanční malovaný epitaf Jana Lana z Varvaţova z roku 1598. Obraz, který je zavěšen na pilíři severního podvěţí, znázorňuje rodinu objednavatele pod krucifixem. Poblíţ epitafu, který je
Obrázek 44: barokní cínová křtitelnice
nejstarší součástí chrámového mobiliáře, je umístěna cínová křtitelnice z roku 1734. Křtitelnice byla přelita ze starší, jeţ byla poškozena poţárem v roce 1670. V severní lodi jsou dále zavěšeny některé obrazy kříţové cesty z doby kolem roku 1860, které namaloval Ludvík Bernard. Mimo vánoční období zde bývá uloţen skříňový kostelní betlém, jenţ byl vytvořen podle návrhu Jana Kastnera
59
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 28.
67
a je působivou řezbářskou prací z počátku 20. století. Pod kruchtou je umístěn raně barokní obraz sv. Václava mezi anděly, jenţ pochází z druhé poloviny 17. století. U prvního pilíře stojí kamenná kropenka z konce 17. století. Na pilíři mezilodní arkády se nachází obraz Příbuzenstva páně, který je z doby kolem roku 1700. Vedle vstupu na kruchtu jsou osazeny dva renesanční náhrobky vyrobené z mramoru. Jeden z nich má na sobě latinský název a je Petra Milnera z Milhausu z doby kolem roku 1580. Druhý z náhrobků je z roku 1582 a náleţel Dorotě a Martě Chotkovým z Chotkova. Dominantou jiţní lodi je také pseudogotický oltář z roku 1905, který je zasvěcen sv. Janu Nepomuckému. Tento oltář byl taktéţ zhotoven podle návrhu Jana Kastnera v dílně řezbářů Zálešáka a Mráze. „V menze tohoto oltáře je umístěn Boţí hrob s hodnotnou barokní plastikou leţícího Kristova těla, jeţ byla do Kouřimi přenesena na konci 18. století z karmelitánského kostela v Praze na Malé Straně. Socha je
sv. Josefa
pravděpodobně dílem Matouše Václava Jäckela z doby kolem roku 1700.“60 Obrázek 45: Oltář sv. Jana Nepomuckého
Na jiţní straně lodi je umístěna další část obrazů znázorňujících Bernarda.
Pod
kříţovou nimi
cestu stojí
zpovědnice z konce 19. století.
z 19. dvě
století
od
pseudogotické
Na jedné z nich je
zavěšen barokní obraz sv. Antonína Paduánského z poloviny 18. století. Na druhém pilíři jiţní lodě se nachází drobný lidový obrázek sv. Prokopa z období pozdního baroka. Obrázek je drobnou replikou tzv. pravé světcovy podoby ze Sázavského kláštera. Obrázek 46: Pseudogotická zpovědnice
60
RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-260-2466-8. S. 32.
68
V jiţním podvěţí jsou pověšeny tři obrazy, které pocházejí z původního vybavení kostela z doby před puristickou úpravou. Na jiţní stěně jsou zavěšeny barokní obrazy sv. Barbory ze třetí čtvrtiny 17. století a obraz Setkání sv. Václava se zlickým kníţetem Radslavem z doby kolem roku 1800. Na protilehlé severní stěně se nachází umělecky hodnotný obraz z počátku 18. století, který nese název „Umývání nohou učedníkům“. Tento obraz pochází z bývalého cisterciáckého opatství v Klášterní Skalici a je povaţován za dílo Petra Brandla. Bezpečné připsání autorství tomuto slavnému baroknímu malíři bude moţné aţ po provedení restaurátorských prací. V současné době je sakristie vybavena především mobiliářem z poloviny 18. století. V prostoru sakristie jsou umístěny pozdně barokní skříně, které doplňují soudobé skříňové hodiny a raně barokní křeslo z druhé poloviny 17. století. Plastika sv. Anny s P. Marií z konce 17. století, která byla původně součástí svatoanenského oltáře z hlavní lodi, je umístěna u východní stěny sakristie. Mezi okny je zavěšen portrét kouřimského děkana Antonína Ladislava Dlaska, jenţ byl ve druhé polovině 19. století iniciátorem historizující rekonstrukce zdejšího chrámu.
Obrázek 47: Barokní křeslo
69
6 Využití kostela v současnosti V současné době je kostel sv. Štěpána spravován Římskokatolickou farností Kostelec nad Černými lesy. Ta zajišťuje i pravidelné bohosluţby, které se tu konají dvakrát týdně. Přestoţe dříve byl kostel centrem dění, v současnosti lidé navštěvují kostel pouze příleţitostně. Jedinou výjimkou je půlnoční bohosluţba, kdy se kostel zcela zaplní lidmi, kteří do kostela pravidelně nechodí. Kromě náboţenské funkce, kostel v dnešní době plní především funkci kulturní. Kaţdoročně je v kostele pořádáno několik akcí, z nichţ jsou oblíbené zejména koncerty. Mezi nejoblíbenější patří Kouřimské hudební slavnosti, které se kaţdoročně konají v době předposledního červnového víkendu. Pořadatelem této akce je občanské sdruţení Kouřimské hudební slavnosti, dále Město Kouřim a Římskokatolická farnost Kostelec nad Černými lesy. Poprvé byla tato umělecky i společensky významná událost uspořádána v roce 1999 a od té doby Kouřim navštívila
řada
vynikajících
interpretů.
Z nich lze jmenovat například houslistku Gabrielu
Demeterovou,
harfistku
Janu
Bouškovou, kytaristu Jana Raka, Vlachovo kvarteto,
Český
komorní
orchestr
nebo soubor Schola Gregoriana Pragensis pod vedením Davida Ebena. Mluveným
Obrázek 48: Kouřimské hudební slavnosti
slovem tuto událost doprovázeli kupříkladu Jana Štěpánková, Otakar Brousek, Alfréd Strejček, Jiří Suchý, Pavel Kříţ, Martin Stropnický a jiní. V červnu 2014 byly Kouřimské hudební slavnosti součástí regionální akce s názvem Podlipanské kulturní slavnosti. Tyto kulturní akce jsou velmi přínosné nejen pro lidi, ale i pro samotný kostel. Díky výtěţkům z hudebních slavností a také příspěvku sponzorů se mohla uskutečnit generální oprava varhan a restaurování renesančního epitafu rodiny Jana Lána z Varvaţova.
70
Další oblíbenou událostí je Sen noci kouřimské, jeţ je pořádán v rámci akce Dny evropského dědictví. Lidé mají moţnost prohlídnout si památky Kouřimi a zúčastnit se bohatého doprovodného programu. Kromě akcí, které se tu pořádají, je kostel zpřístupněn od dubna do října široké veřejnosti. Zpřístupnění kostela a zvonice jsou mimo dobu bohosluţeb zajišťovány prostřednictvím Muzea Kouřimska v Kouřimi, jeţ je součástí Regionálního muzea v Kolíně, příspěvkové organizace Středočeského kraje. V rámci prohlídky s průvodcem lidé mohou navštívit svatoštěpánský chrám, ale i zvonici. Nepřístupné pro veřejnost jsou pouze věţe kostela a dále drobná prostora pod úrovní podlahy v kapli sv. Kateřiny. Přestoţe Kouřim patřila k zapomenutým městečkům, v dnešní době je poměrně často navštěvovanou turistickou lokalitou.
Obrázek 49: Sen noci kouřimské
71
7 Pedagogické využití Kostel sv. Štěpána je významnou dominantou Kouřimi a je neodmyslitelnou součástí ţivota kouřimských občanů. Tato památka, která přečkala období rozkvětu i strádání, nám poodhaluje doby minulé. Jakoţto nejdůleţitější historická památka, která je i cenným dílem architektonickým a uměleckým, si zaslouţí, aby jí byl vyhrazen prostor v hodinách občanské výchovy, ale i jiných předmětech. V pedagogické části diplomové práce uvádím příklady vyuţití Kostela sv. Štěpána v praxi. Vytvořila jsem celkem čtyři plány hodin pro šestou, sedmou, osmou a devátou třídu základní školy. Tyto plány hodin jsou nejčastěji zařazeny do oblasti člověk ve společnosti - ţivot v obci a kulturní ţivot. Plány jsem sestavila takovým způsobem, aby
u
ţáků
byly
rozvíjeny
klíčové
kompetence
a
zároveň,
aby
došlo
k mezipředmětovému propojení. Jednotlivé hodiny se odehrávají buď v prostředí školní třídy, anebo přímo ve svatoštěpánském chrámu, kde lze uspořádat školní exkurze. Součástí plánů jsou videoukázky o kostelu, které byly vytvořeny Českou televizí v rámci projektu Toulavá kamera. Ţáci tak mohou shlédnout unikátní způsob zvonění na kouřimské zvony umístěné ve zvonici srdci vzhůru. Přestoţe lze zvonici navštívit, tak zvonění samotné je přístupné vţdy pro pár osob a to po domluvě se zvoníky. Proto je toto video skvělým způsobem, jak ţákům přiblíţit tuto náročnou činnost.
72
1. hodina Název hodiny: Kulturní život v našem městě Třída: 6.A Téma: Naše obec a Kulturní ţivot Očekávané výstupy: Zhodnotí nabídku kulturních institucí a cíleně z ní vybírá akce, které ho zajímají. Cíl hodiny: Na konci hodiny budou mít ţáci povědomí o kulturních akcích a památkách v jejich městě. Klíčové kompetence: pracovní, komunikativní, sociální a personální Pomůcky: tabule, fixy, informační letáky, nůţky, lepidlo, papír, pastelky, pero, tuţka Metody: didaktická hra – šibenice, brainstorming, práce ve dvojici Čas: 45 minut …………………………………………………………………………………………
ÚVOD přivítání ţáků MOTIVAČNÍ AKTIVITA – ŠIBENICE
ţáci se snaţí objevit téma hodiny z této hry
nejprve hádají písmena, která utváří dané slovo
po uhodnutí všech písmen, zjistí téma hodiny – „Moje město“
BRAINSTORMING
uprostřed tabule je napsáno téma hodiny – „Moje město“
ţáci říkají své myšlenky, které je napadají k tomuto tématu
učitel zapisuje nápady dětí na tabuli a kriticky je nehodnotí
73
po vyčerpání nápadů, můţe učitel jednotlivé myšlenky rozřadit do kategorií, které slouţí ke shrnutí daných postřehů
8 minut HLAVNÍ ČÁST HODINY ÚVOD DO AKTIVITY
učitel rozdá ţákům různé informační letáčky z jejich města pro inspiraci k aktivitě, která bude následovat
ţáci mohou také vyuţít předešlý brainstorming, ve kterém jiţ shrnuli různé kulturní aktivity obce
PRÁCE VE DVOJICÍCH – VYTVÁŘENÍ INFORMAČNÍHO LETÁČKU
učitel sdělí ţákům, ţe pro danou aktivitu mají k dispozici 25 minut a v tomto čase musí vytvořit informační leták, týkající se kulturního ţivota v obci (zmínka zajímavých kulturních památek, kulturní či sportovní akce)
ţáci si leták sami vymyslí a graficky zpodobní
v této fázi mají ţáci několik moţností, které si volí dle svého uváţení 1. koláţ 2. vyprávění 3. kresba
po uplynutí 25 minut, učitel ukončuje činnost ţáků
27 minut ZÁVĚR ZHODNOCENÍ AKTIVITY SPOJENÉ S REFLEXÍ HODINY
učitel se ptá ţáků na jejich postup
ţáci ukazují své návrhy a komentují je
následuje zhodnocení aktivity - reflexe
10 minut 74
KOMENTÁŘ K PLÁNU ČÍSLO 1 Tento plán je vytvořen pro ţáky šestých tříd základních škol. Hodina má název Kulturní ţivot v našem městě, který je součástí většího celku Naše obec a Kulturní ţivot dle ŠVP pro celek Člověk ve společnosti. V úvodu proběhne motivační hra, která ţáky po přestávce zklidní a která je připraví na téma hodiny. Po této krátké hře následuje brainstorming, který slouţí k ucelení jiţ získaných znalostí o kulturních památkách a vyţití v obci. Zároveň se jedná o motivační aktivitu, při které se ţáci učí prezentovat své nápady. Jelikoţ učitel jednotlivé nápady kriticky nehodnotí, sniţuje se tím tak obava a strach ţáků promluvit a říci svůj názor či nápad. Hlavní část hodiny je věnována tvorbě informačního letáku, kdy učitel přináší do školy nashromáţděné broţury z informačního centra. Ţáci mohou leták vyuţít jako zdroj inspirace pro svou aktivitu. Práce ve dvojicích podněcuje spolupráci, komunikaci a zlepšuje vztahy ve třídě. V závěru hodiny se učitel ţáků ptá, zda se jim aktivita a tvorba letáku líbila. Ţáci stručně sdělí ostatním spoluţákům, jakou památku či akci si zvolili. Následně jsou všechny letáky posbírány učitelem a vyvěšeny na nástěnce.
Obrázek 50: Muzeum a informační centrum v Kouřimi
75
2. hodina Název hodiny: Kostel sv. Štěpána – architektonické prvky Třída: 7.A Téma: Člověk a hmotné kulturní dědictví Očekávané výstupy: Pozná a identifikuje jednotlivé architektonické slohy a jejich nejtypičtější znaky. Cíl hodiny: Na konci hodiny budou ţáci schopni popsat určité architektonické prvky na kostele sv. Štěpána, které byly teoreticky probrány v minulé hodině. Klíčové kompetence: pracovní, komunikativní, sociální a personální Pomůcky: kříţovka, pracovní listy, pero, tuţka Metody: kříţovka, skupinová práce Čas: 45 minut …………………………………………………………………………………………
ÚVOD přivítání ţáků MOTIVAČNÍ AKTIVITA - KŘÍŢOVKA
učitel ţákům rozdá kříţovku, na které je 6 obrázků zachycujících určité architektonické prvky kostela sv. Štěpána
dle znalostí z předchozí hodiny vyplní ţáci kříţovku
učitel ukončí aktivitu a společně s ţáky projde jednotlivé obrázky a také řešení tajenky – „kostel“
5 minut
76
HLAVNÍ ČÁST HODINY SKUPINOVÁ PRÁCE
učitel rozdělí ţáky do skupin po třech, případně po čtyřech
učitel ţáky informuje, ţe se v kostele a jeho okolí nachází deset stanovišť, která musí jako skupina projít
jednotlivá stanoviště jsou vţdy označena číslem a obsahují otázku či úkol
ţáci vyplňují pracovní list, do kterého vpisují své odpovědi
učitel ţáky průběţně monitoruje
čas je omezen na 35 minut, ve kterém se ţáci snaţí nalézt všechna stanoviště a vymyslet odpovědi na zadané otázky
po uplynutí stanovené doby, učitel oznámí konec aktivity
35 minut ZÁVĚR REFLEXE
učitel si od ţáků vybírá pracovní listy
ţáci hodnotí danou aktivitu, obtíţnost úkolu a spolupráci ve skupině – reflexe
výsledky a správné odpovědi se ţáci dozvědí v příští hodině, po které můţe následovat diskuze a konečné završení tématu
5 minut
77
KOMENTÁŘ K PLÁNU ČÍSLO 2 Tento plán hodiny je zaměřen na procvičení nabytých znalostí z předchozích hodin občanské výuky. Časový plán počítá pouze s aktivitou samotnou, nikoliv s přesunem ze školy a do školy. Přesun ţáků můţe být proveden v rámci přestávek, případně pokud je hodina občanské výuky poslední v rozvrhu, mohou ţáci odcházet po této hodině domů bez návratu do školy. Úvodní aktivita, kříţovka, je motivační částí hodiny, která slouţí ke stručnému zopakování látky z předešlé hodiny. Na tuto část pak plynule naváţe část hlavní. Ţáci budou seznámeni s pravidly chování v kostele, s jejich úkolem a budou také rozděleni do skupin po třech či čtyřech. Kaţdá skupina pak obdrţí pracovní list s čísly od jedničky do desítky, na který budou zapisovat své odpovědi. Cílem aktivity je zvnitřnění tématu, které se probíralo v minulé hodině. Tato aktivita by také měla ţákům pomoci k lepšímu zapamatování si daných pojmů, jelikoţ si mohou kaţdý detail prohlédnout na vlastní oči. Vzhledem k časovým moţnostem budou výsledky a závěrečné shrnutí provedeno aţ v hodině následující. Učitel, po celou dobu aktivity, funguje jako rádce, který zároveň aktivitu směřuje a usměrňuje případné nevhodné projevy ţáků.
78
3. hodina Název hodiny: Kostel sv. Štěpána v Kouřimi Třída: 8.A Téma: Naše obec Očekávané výstupy: Zhodnotí a vybírá z informací ty, které jsou podstatné. Kriticky přistupuje k mediálním informacím a vyjádří svůj postoj k nim. Cíl hodiny: Ţáci budou schopni vybírat z textu důleţité informace, které poté shrnou. Zároveň si doplní znalosti o jejich městě. Klíčové kompetence: komunikativní, k učení, sociální a personální Pomůcky: interaktivní tabule, pero, tuţka, papír, pracovní texty Metody: video, skupinová práce – pětilístek, didaktická hra - soutěţ Čas: 45 minut ……………………………………………………………………………………………
ÚVOD přivítání ţáků přechod do učebny s interaktivní tabulí MOTIVAČNÍ AKTIVITA - VIDEO
učitel pustí dvě krátká videa o městě Kouřim a také o zvonech
učitel na tabuli napíše 4 otázky vztahující se k videu, na které mají ţáci odpovědět po zhlédnutí videí
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera/7599regiony/?r=498&o=503&strana=5
po skončení videí následuje krátká diskuze o tom, jak se ţákům videa líbila a zda dobře prezentují jejich město
15 minut 79
HLAVNÍ ČÁST HODINY SKUPINOVÁ PRÁCE
učitel rozdělí ţáky do pěti skupin po čtyřech
kaţdý ţák ve skupině obdrţí určitou část textu, která je odlišná od částí jejich spoluţáků
pro kaţdou skupinu má učitel připraveny čtyři části textu, které jsou očíslovány
kaţdý ţák si přečte svůj text a změní skupinu dle čísla svého textu, tudíţ se utvoří nové skupiny, jeţ mají stejnou část textu
v těchto skupinách si ţáci sdělí obsah textu a krátce jej prodiskutují
poté se ţáci vrací zpět do svých původních skupin a shrnou ostatním svou část textu
DIDAKTICKÁ HRA - SOUTĚŢ
učitel má připravených 6-10 otázek (záleţí na čase) týkajících se znalostí získaných z textů
učitel pokládá otázky a kaţdá skupina se musí během 30 sekund domluvit na správné odpovědi a tu pak poznačit na kus papíru
po vypršení limitu ţáci ukáţí učiteli své odpovědi a ten je vyhodnotí
na tabuli se výsledky poznačí a určí se vítěz této aktivity
skupina, která získá nejvíce bodů, obdrţí motivační jedničky
27 minut ZÁVĚR REFLEXE
ţáci se vyjádří k didaktické hře pětilístek a k soutěţi
učitel tím tak získá zpětnou vazbu na připravenou hodinu
3 minuty
80
KOMENTÁŘ K PLÁNU ČÍSLO 3 Úvodní část hodiny je věnována sledování dvou krátkých videí, které prezentují město Kouřim. Tato část hodiny počítá s vyuţitím moderních informačních technologií s přístupem na internet. V případě, ţe jsou ţáci v učebně, která nemá interaktivní tabuli a přístup na internet, musí učitel zajistit přemístění ţáků do takové učebny. Úvodní část hodiny má ţáky namotivovat na další aktivity. Po zhlédnutí videí se učitel ţáků ptá, co si o videích myslí, zda se jim líbila a zda je takováto forma prezentace jejich města vhodná. V hlavní části hodiny pracují ţáci ve skupinách. Ţáci jsou rozděleni do pěti skupin po čtyřech osobách. Kaţdý ţák od učitele obdrţí očíslovaný text, který si kaţdý individuálně přečte. Po prvním přečtení se ţáci spojí s těmi, kteří mají stejná čísla jako oni. Nově utvořené skupiny tak diskutují o své části textu – zajímavé informace, co je podstatné, co je zaujalo či jak text pochopili. S takto ujasněnými informacemi se vrací zpět do své původní, kmenové skupiny. V rámci své skupiny kaţdý ţák shrne svůj text. Tato aktivita slouţí k rozvíjení schopnosti pracovat s textem a ústně prezentovat obsah textu. Po této aktivitě následuje didaktická hra – soutěţ, ve které mají ţáci získat motivační jedničky dle jejich úspěšnosti. Učitel si připraví 6 – 10 otázek, které obsahují informace z textů. Ţáci musí v rámci svých skupin, co nejdříve správně odpovědět na dotazy učitele. Jednotlivé odpovědi si ţáci zapisují na papír, který poté ukazují učiteli, který ţákům ihned sdělí, zda je odpověď správná či špatná. Po ukončení této aktivity je zvolena vítězná skupina, která dostane jedničky. V závěru hodiny proběhne krátká reflexe, kdy se ţáci vyjádří k jednotlivým aktivitám, čímţ učitel získá zpětnou vazbu na tyto aktivity. V návaznosti na tuto hodinu lze pokračovat projektem, kdy ţáci vytvoří vlastní video o svatoštěpánském chrámu, zvonici a dalších významných památkách v Kouřimi. Cílem tohoto projektu bude poukázat na historické památky v rodném městě takovým způsobem, aby oslovil především vrstevníky ţáků a ukázal jim, v čem spočívá význam kulturních památek. Tento projekt závisí na časové dotaci, protoţe se bude odehrávat v rámci několika hodin, a zároveň na technické vybavenosti školy.
81
4. hodina Název hodiny: Kostel sv. Štěpána a jeho využití Třída: 9. A Téma: Kostel sv. Štěpána a čtení pro specifickou informaci Očekávané výstupy: Vybírá informace, které jsou důleţité a nezbytné, a přistupuje kriticky ke zdrojům. Cíl hodiny: Na konci hodiny budou ţáci schopni vybírat důleţité informace z textu a svými slovy shrnout, čím se text zabýval. Klíčové kompetence: pracovní, komunikativní, sociální a personální Pomůcky: tabule, fixy, texty, papíry Metody: brainstorming, diskuze, práce s textem, didaktická hra Čas: 45 minut …………………………………………………………………………………………
ÚVOD přivítání ţáků MOTIVAČNÍ AKTIVITA – BRAINSTORMING VE DVOJICÍCH
ţáci jsou rozděleni do dvojic, ve kterých mají za úkol vymyslet co nejvíce pojmů, které je napadnou k tématu „Kostel sv. Štěpána“
časový limit jsou dvě minuty
poté kaţdá dvojice zapíše jeden aţ dva body ze svého brainstormingu na tabuli
MOTIVAČNÍ AKTIVITA – DISKUZE
učitel pracuje s jednotlivými návrhy ţáků, které napsali na tabuli
probíhá společná diskuze, učitel doplňuje potřebné informace
10 minut
82
HLAVNÍ ČÁST HODINY PRÁCE S TEXTEM (SE ZDROJI)
učitel rozdá ţákům rozdílné texty týkající se kostela sv. Štěpána a rozdělí ţáky do 5 skupin
ţáci si přečtou text v rámci svých skupin a domluví se, jaké informace budou důleţité pro vytvoření kvízu
10 minut PŘÍPRAVA KVÍZU
skupina se společně domluví na formě a zaměření kvízových otázek a sestaví je
kaţdý kvíz musí obsahovat alespoň čtyři otázky a ke kaţdé z nich musí být uvedeny alespoň tři odpovědi
učitel aktivitu uzavře a dá pokyn k výměně kvízů mezi jednotlivými skupinami
15 minut VYPLNĚNÍ KVÍZU
kaţdá ze skupin vyplní kvíz od skupiny jiné
po vyplnění kvízu jej posílají zpět skupině, od které kvíz obdrţeli
skupina, která kvíz připravila, musí kvíz i vyhodnotit
hodnocení poté sdělují učiteli
8 minut ZÁVĚR REFLEXE
ţáci sdělí své pocity a dojmy z hodiny
2 minuty
83
KOMENTÁŘ K PLÁNU ČÍSLO 4 Tento plán je vytvořen pro ţáky devátých tříd základních škol. Hodina má název Kostel sv. Štěpána a čtení pro specifickou informaci. Brainstorming a diskuze v úvodu hodiny slouţí k ucelení jiţ získaných znalostí o kostelu sv. Štěpána v obci, a rovněţ napomáhají učiteli zjistit, co vše ţáci vědí a znají. Hlavní část hodiny je věnována četbě textu o zmiňovaném kostelu. Tato aktivita má studenty nejenom obohatit o nové poznatky o hmotném kulturním dědictví v obci, ale i naučit je různým druhům čtení. Jako první si studenti text ve skupinách přečtou, aby získali všeobecné povědomí, o čem článek vypráví. Poté následuje jedno krátké čtení, ve kterém studenti vybírají konkrétní informace, na které budou připravovat kvíz v další aktivitě. Studenti pracují ve skupinách, coţ podněcuje spolupráci, komunikaci a zlepšuje vztahy mezi nimi. Skupiny obdrţí různé druhy textů. Didaktická hra úzce souvisí s předchozí aktivitou. Na základě informací ze článku se studenti ve skupině dohodnou, jaké informace by chtěli pouţít na kvíz. Poté vymyslí otázky, kterými budou testovat znalosti svých spoluţáků. Jako podpora budou slouţit tři moţné varianty odpovědí, ze kterých jedna je vţdy správná. Vzhledem k časovým moţnostem si kvízové otázky promění dvě skupiny mezi sebou. V závěru hodiny se učitel ţáků ptá, zda se jim aktivita líbila, jak obtíţná pro ně byla četba, spolupráce ve skupině a jak úspěšní v kvízu byli, popřípadě jaké informace si o kostelu pamatují. Dále s ţáky probere, kdo jakou roli v rámci skupiny zastával, zdali se aktivně zapojil do tvorby kvízu nebo byl naopak pasivním členem skupiny.
84
8 Závěr Cílem diplomové práce s názvem Kostel sv. Štěpána v Kouřimi bylo vypracovat umělecko – historicky koncipovaný rozbor této památky. Zároveň tato práce měla prokázat schopnost samostatné práce a syntézy informací, získaných z dostupných materiálů, a vypracování důkladné bibliografie. Úvodní část práce se zabývá stručným přehledem dějin a nejdůleţitějších událostí, které ovlivnily další vývoj města Kouřimi. Počátky osídlení na území Kouřimi sahají aţ do 4. tisíciletí př. n. l., na počátku 9. století zde bylo vybudováno jedno z největších hradišť v Čechách a na počátku 13. století jiţ vzniká samotné královské město Kouřim. Zaloţení města Kouřimi se úzce pojí se stavbou svatoštěpánského chrámu, který se stal dominantou města. Ve třetí kapitole jsou popsány charakteristiky čtyř slohů, které v průběhu století nejvíce ovlivnily vzhled kostela. Jednak se jedná o románský sloh, gotický sloh, barokní sloh a historismus. Čtvrtá kapitola se věnuje stavebně historickému vývoji kostela. Postupně od jeho zaloţení, přes středověk, období reformace, baroko aţ do 19. a 20. století, popisuje jednotlivé historické události, které měly přímý vliv na kouřimský chrám. Na přelomu 19. a 20. století, kostel prošel sérií rekonstrukcí, které v duchu historizujících úprav změnily jeho podobu do současnosti. Na těchto přestavbách se podíleli ţáci vídeňské akademie - Schulz, Mocker, Hilbert - a právě jim je věnována podkapitola seznamující v krátkosti s jejich ţivotopisy. Hlavní část práce se zabývá současnou podobou kostela. Hlavní důraz je kladen zejména na popis kaple sv. Kateřiny. Ta je unikátní prostorou nejen v Čechách, ale i ve střední Evropě, a to díky jedinečnému klenebnímu systému, jenţ je snesen na centrálním pilíři. Navíc je kaple doplněna cennými nástěnnými malbami, které vyobrazují dvacet čtyři andělů hrající na rozličné středověké hudební nástroje. Kromě kostela je v této části diplomové práce věnován i prostor popisu renesanční zvonice, která byla vybudována kvůli nestabilním kostelním věţím. Zvonice je podobně jako kaple dalším unikátem a to pro své specifické zavěšení zvonů srdcem vzhůru.
85
Neopomenutelnou částí chrámu je i mobiliář, kterému je věnována šestá kapitola. Původní mobiliář se do dnešní doby díky přestavbám, ale i častým poţárům nezachoval, a tak je kostel vybaven především barokním a novogotickým mobiliářem. Sedmá kapitola, jeţ uzavírá teoretickou část diplomové práce, se zabývá tím, jak je kostel vyuţíván v současné době. Přestoţe svatoštěpánský chrám neplní stejné funkce jako v dobách minulých, je stále důleţitým místem a symbolem Kouřimi. V závěru práce se nachází kapitola, jeţ se věnuje praktickému vyuţití této památky v pedagogické praxi. Jsou zde uvedeny celkem čtyři plány hodin, které jsou zaměřeny na občanskou výchovu pro základní školy. Tato kapitola je zároveň poslední kapitolou a dále se nachází uţ jen zdroje a fotodokumentace. Hlavním přínosem této diplomové práce je zejména vlastní fotodokumentace, která zachycuje aktuální podobu této důleţité kulturní památky. Fotografie jsem pořídila i na místech, které nejsou přístupné veřejnosti. Zároveň jsou zde propojeny informace, které podávají umělecký i historický přehled o této stavbě. V neposlední řadě, jsou přínosné i plány hodin, jeţ lze vyuţít v rámci výuky občanské výchovy.
Obrázek 51: Kouřimské panorama
86
9 Seznam literatury ATTWATER, D. Slovník svatých. 2. revid. a dopl. vyd. Vimperk: Papyrus; Rudná u Prahy: Jeva, 1993. ISBN 80-85776-06-5, 80-901365-7-5. BENEŠOVSKÁ, K. a kol. Velké dějiny zemí Koruny české: Architektura. 1. vyd. Praha: Paseka; Litomyšl: Artefactum, 2009. ISBN 978-80-7432-001-9; 978-80-86890-21-0. BENEŠOVSKÁ, K. Deset století architektury: Architektura gotická. 1. vyd. Praha: Správa Praţského hradu, Dada, 2001. ISBN 80-86161-36-6. CRAGOE, C. D. Abeceda architektury: Průvodce základními pojmy a stavebními slohy. Praha: Nakladatelství Slovart, 2008. ISBN 978-80-7391-074-7. DVOŘÁČEK, P. Architektura českých zemí Gotika. Praha: Levné knihy, 2005. ISBN 80-7309-273-5. GYMPEL, J. Dějiny architektury: od antiky po současnost. Praha: Nakladatelství Slovart, 2013. ISBN 978-80-7391-783-8. HÁJEK Z LIBOČAN, V. Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských kníţatech. Praha: Kočí, 1917. HEROUT, J. Slabikář návštěvníků památek. 4. vyd. Praha: Národní památkový ústav, Územní odborné pracoviště středních Čech, 2011. ISBN 978-80-86516-40-0. HILBERT, J. Dům na náměstí. Praha: 1922. HOFFMANN, T. R. Umění románské. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Kniţní klub, 2006. ISBN 80-242-1742-2. JELÍNEK, Z. a kol. Kouřim. 3. opr. a dopl. vyd. Kolín: Regionální muzeum, 1989. JELÍNEK, Z; HELFERT, Z. Kolínsko 1. vyd. Praha: Středočeské nakladatelství a knihkupectví, 1990. ISBN 80-7057-025-3. KOCH, W. Evropská architektura: Encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. 3. vyd. Praha: Euromedia Group - Kniţní klub, 2012. ISBN 978-80-2423657-5. KUTHAN, J. Česká architektura v době posledních Přemyslovců: Města - hrady kláštery – kostely. 1. vyd. Vimperk: Tina, 1994. ISBN 80-85618-14-1. KUTHAN, J. Umění doby posledních Přemyslovců. Roztoky u Prahy: Středočeské muzeum; Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1982. LÍBAL, D. Gotická architektura středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1983.
87
LÍBAL, D. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 1. vyd. Praha: Unicornis, 2001. ISBN 80-901587-8-1. MAZAČ, Z. et al. Průvodce muzeem Kouřimska v Kouřimi: katalog k expozicím. Kolín: Regionální muzeum v Kolíně, 2008. ISBN 80-86403-15-1. POJSL, M.; LONDIN, V. Dvanáct století naší architektury. 2. upr. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-163-2. RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000. RIŠLINK, V. Kouřim: Průvodce po kulturních památkách. Kouřim: Město Kouřim, 2011. ISBN 978-80-260-1092-0. RIŠLINK, V. Památky Kouřimska. 1. vyd. Vladimír Rišlink, 2010. ISBN 978-80-2602466-8. RIŠLINK, V.; KRČEK, J. Kouřimská kaple sv. Kateřiny a její andělský chór. Kouřim: Památky pro ţivot, 2009. ISBN 978-80-254-6366-6. SAGNEROVÁ, K. Umění gotiky. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Kniţní klub, 2005. ISBN 80-242-1520-9. STAŇKOVÁ, J. et al. Architektura v proměnách tisíciletí. Praha: Sobotáles, 2005. ISBN 80-86817-10-5. ŠOLLE, M. Kouřim v průběhu věků. 1. vyd. Praha: Academia, 1981. ŠOLLE, M. Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-200-4. ŠOLLE, M. Po stopách přemyslovských Děpolticů. Praha: Vyšehrad, 2000. ISBN 807021-343-4. ŠOLLE, M. Staroslovanské hradisko. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1984. VŠETEČKOVÁ, Z. Gotické nástěnné malby v kryptě sv. Kateřiny v kostele sv. Štěpána v Kouřimi. Umění, roč. 56, č. 6, 2008, s. 483-503. ISSN 0049-5123. Kroniky: Farní kronika kouřimského arciděkanství z let 1830-1953 Městská kronika města Kouřimi z let 1904-1957 Časopisy: Zprávy památkové péče, ročník 63, číslo 2, 2003.
88
10 Seznam zdrojů – obrázky 10.1 Internetové zdroje obrázků [1] Cesty a památky: Kouřim [online]. URL:
[cit. 2014-6-30] [2] Cestování – iDNES: Kouřim [online]. URL: [cit. 2014-7-3] [3] Geocaching: Kouřim [online]. URL: [cit. 2014-6-30] [5] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Historie krajů v Česku [online]. URL: [cit. 2014-6-4] [6] Muzeum Kouřimska v Kouřimi [online]. URL: < http://www.muzeumkourimska.cz/> [cit. 2014-6-4] [7] Hrob František Olivieri, František Tuček / Spolek pro vojenská pietní místa [online]. URL: < http://www.vets.cz/vpm/16661-hrob-frantisek-olivieri-frantisek-tucek/> [cit. 2014-7-3] [9] Od 19. století do současnosti - historie - Kostel sv. Štěpána v Kouřimi [online]. URL: < http://www.kostelkourim.cz/obsah-kategorie/historie/od-19-stoleti-dosoucasnosti//> [cit. 2014-7-3]
89
[10] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Svatý Štěpán [online]. URL: [cit. 2014-7-1] [15] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Josef Schulz [online]. URL: [cit. 2014-7-1]
[16] Wikipedie: Otevřená encyklopedie: Josef Mocker [online]. URL: [cit. 2014-7-1] [17] Kamil Hilbert - Prostor [online]. URL: [cit. 2014-7-1]
[18] Ze starého fotoalba [online]. URL: [cit. 2014-7-3]
[24] Ţena – IN – Svatá Kateřina, křesťanka a mučednice [online]. URL: [cit. 2014-7-3]
[41] Cesty a památky: Kouřim [online]. URL: [cit. 2014-7-1]
[48] Kouřimské hudební slavnosti - Kostel sv. Štěpána v Kouřimi [online]. URL: < http://www.kostelkourim.cz/obsah/kourimske-hudebni-slavnosti/> [cit. 2014-7-3] [49] Sen noci kouřimské – léta páně 2006 – blog.cwok [online]. URL: < http://blog.cwok.cz/393253-sen-noci-kourimske-leta-pane-2006.php> [cit. 2014-7-3]
90
[50] Muzeum Kouřimska v Kouřimi - Muzeum Kouřim [online]. URL: [cit. 2014-7-3] [51] Sen noci kouřimské – léta páně 2006 – blog.cwok [online]. URL: < http://blog.cwok.cz/393253-sen-noci-kourimske-leta-pane-2006.php> [cit. 2014-7-3]
10.2 Ostatní zdroje obrázků [8] Autorova tvorba [11] RIŠLINK, V. Kouřim: Průvodce po kulturních památkách. Kouřim: Město Kouřim, 2011. ISBN 978-80-260-1092-0, s. 23. [12] RIŠLINK, V. Kouřim: Průvodce po kulturních památkách. Kouřim: Město Kouřim, 2011. ISBN 978-80-260-1092-0, s. 31. [13] Autorova tvorba [14] Autorova tvorba [19] LÍBAL, D. Gotická architektura středních Čech. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1983, s. 10. [20] Autorova tvorba [21] Autorova tvorba [22] Autorova tvorba [23] Autorova tvorba [25] Autorova tvorba [26] Autorova tvorba [27] Autorova tvorba [28] Autorova tvorba [29] Autorova tvorba [30] Autorova tvorba [31] Autorova tvorba [32] Autorova tvorba
91
[33] Autorova tvorba [34] Autorova tvorba [35] Autorova tvorba [36] Autorova tvorba [37] Autorova tvorba [38] Autorova tvorba [39] Autorova tvorba [40] Autorova tvorba [42] Autorova tvorba [43] Autorova tvorba [44] Autorova tvorba [45] Autorova tvorba [46] Autorova tvorba [47] Autorova tvorba [52] RIŠLINK, V. Kouřim a okolí: Průvodce po kulturních památkách. 1. vyd. Kouřim: Město Kouřim, 2000, s. 30. [53] Autorova tvorba [54] Autorova tvorba [55] Autorova tvorba [56] Autorova tvorba [57] Autorova tvorba [58] Autorova tvorba [59] Autorova tvorba [60] Autorova tvorba [61] Autorova tvorba [62] Autorova tvorba
92
[63] Autorova tvorba [64] Autorova tvorba [65] Autorova tvorba [66] Autorova tvorba [67] Autorova tvorba [68] Autorova tvorba [69] Autorova tvorba [70] Autorova tvorba [71] Autorova tvorba [72] Autorova tvorba [73] Autorova tvorba [74] Autorova tvorba [75] Autorova tvorba [76] Autorova tvorba [77] Autorova tvorba [78] Autorova tvorba [79] Autorova tvorba [80] Autorova tvorba [81] Autorova tvorba [82] Autorova tvorba [83] Autorova tvorba [84] Autorova tvorba [85] Autorova tvorba [86] Autorova tvorba [87] Autorova tvorba
93
[88] Autorova tvorba [89] Autorova tvorba
94
11 Seznam příloh Příloha 1 – Obrazová dokumentace
95
Příloha 1 – Obrazová dokumentace
Obrázek 52: Kouřim na počátku 19. století - vedutaVincence Morstadta
Obrázek 53: Pohled na kostel od Kouřimky
96
Obrázek 54: Kostel - pohled ze severovýchodní strany
97
Obrázek 55: Kostel - pohled ze západní strany
Obrázek 56: Kostel - pohled ze severní strany
98
Obrázek 57: Oltář sv. Štěpána
99
Obrázek 58: Jednodílné sedilie
Obrázek 60: Dvojdílná sedilie
Obrázek 59: Pastoforium
100
Obrázek 61: Novogotická kazatelna
101
Obrázek 62: Hlavní loď a hudební kruchta s varhany
Obrázek 63: Barokní krucifix osazený na břevně triumfálního oblouku
102
Obrázek 64: Severní boční loď
Obrázek 65: Pseudogotický oltář P. Marie v severní lodi
Obrázek 67: Kříţová klenba v severní lodi
Obrázek 66: Renesanční malovaný epitaf Jana Lána z Varvaţova
103
Obrázek 68: Raně gotická ţebrová klenba v jiţní lodi
Obrázek 69: Boţí hrob v jiţní lodi
104
Obrázek 70: Kaple sv. Kateřiny - centrální svazkový pilíř s rostlinným dekorem
105
Obrázek 71: Kaple sv. Kateřiny - hudoucí andělé
106
Obrázek 72: Kaple sv. Kateřiny - výjev anděla s loutnou a svaté Kateřiny
107
Obrázek 73: Kaple sv. Kateřiny - pohled z jiţního vstupu
Obrázek 74: Dekor vinné révy na svazkovém pilíři v kapli sv. Kateřiny
108
Obrázek 75: Výjev ukřiţování Krista v kapli sv. Kateřiny
Obrázek 76: Vitraj s vyobrazením sv. Ludmily a sv. Václava (zhotovena v roce 1932 v praţské dílně Josefa Vlasáka)
109
Obrázek 77: Ornamentální vitraj (dílo malíře Františka Urbana)
Obrázek 78: Sakristie s pozdně barokními skříněmi
110
Obrázek 80: Lustr v hlavní lodi
Obrázek 79: Noční osvětlení hlavní lodi
Obrázek 81: Krovy nad hlavní lodí
111
Obrázek 82: Vstup do jiţní věţe
Obrázek 83: Hlavní vstup do kostela
112
Obrázek 84: Opěrné pilíře
113
Obrázek 87: Sakristie
Obrázek 88: Kostel sv. Štěpána se zvonicí
114
Obrázek 89: Zvonice zdobená psaníčkovými sgrafity
115
