154
I t,aktonenívšak anthologiep' Procházkova nezajimavá, a listuje jí, poesie.Nejsou mimoděkjsi nucenpromyslit mnohoa mnoho z osud'rj' české jak je to ovšemvždycky myšlenky tak optimistické, projevuje pan po. Ťadatelv vodě, ale k zásadnískepsi nebo k zásad.nímudespektu není Jest možno sou}lasiti s p. poiadat,elemv tom, že koŤeny taképŤíčiny. poesiejsou zdravé,byť jsi je hletlal snad někdy jinde, nežje htedá české on. Nemálo lž1teélj,mdodatkem knihy jest velmi pracná a pečlivá bibliografie všechautorri v ČeskélyŤe zastoupenfch.
Několik doimri a rellexí iÚalskfeh
], It,alská, p da a pííroda Bylo by mně snad po soud'umnoh}ichzahá,jiti tyto Ťádky omluvou, píši o ltalii, o nížse tolik již napsalo,o Italii, která věru nenínovinou že jejižkažd! kout jest již několikráte popsán, ofotografován,okreslen, a opěn, slovem: d.ri}ladněvyssát. Á bylo by mně snail pŤipojiti omluvu novou' žepíšipo pobytu ne právě dlouhém:žebych potŤebovalk d kladnějšímupoznánísnad tolika měsícťr, kolik jsem měl tfclnri, a snad jsem tolika let, kolik měl měsícú.Ále neomlouvám se, nfbrž namítám: s Italií jest to věru zvláštní.Jsou lidé' jimž svěŤíza měsícvíc tajemství nežjinjm za rck.Závisíto na stupni vnitŤníhospŤíznění, na stupni vnitÍní pÍípravya zralosti. PŤemítavému duchu osvítíjejí slunce častonaráz, co unikalo mu doma v mlhy pochyb a nejistot. Stalo se jistě snad kaž. dému,kdo se trudil uměleckÍmi nebo básnickymi trudy, žepohledy na její věčnáarcid.íla,na zralou její krásu, na pŤísnfa logick chod jejích ťlějriuměleckfch, na clefinitivnívykvašenoujejich linii a formu obrátily trud' v rad.ost,pochyby v jistotu. Jsou polrledy, kteréjsou darem nebes; jsou po}rledy,kterélé tázem odměníza námahu dlouhé,trudnéa prašné cesty. Měl jsem několik takovfch šéastnfchchvil, dárkyí duševnípohody, v nížse rychleji myslí, dále vidí, vzrušeněji cití - slovem intensivněji žije,rcž jest jinak pravidlem; chvil, kdy cir"íš, že božstvo,jež kažďf z nás v sobě nosí, promluvilo, poněvadžjemu, jindy němému, otevňelarista shoda'pod'mínek,kterése náhle naplnily. V Italii vzrušovalaa jímala mne zvláštnímzprisobeměasto již pňíroda. Její charakteristikon jest, žejest mnohem méněpŤíroclou nežpŤí. roda naše;že jest mnohem civilisovanější,mnohem více d"ílemrukou lidsk1.chnežu nás. Italská krajina, alespoř krajina toskánskáneb um.
155
brická, toťprostě zahraďa;ne pole, ne les, zahraila.A sta veršriz básníkrl latinsk1ich,Ťeckiichnebo italskfch napaďá tě, viilíšJi jilmy, kolem nichž vine se bŤeěťan, rozkvetlévavŤíny,rozechvěnétichou včelíhudbou,révu girlandově rozvěšenoumezi dvěma stromy nebo tyěomi, nebo poslézo oranžovníkv loubí sklenutf a zplacoYauf. Tato pŤírotlajest, Ťeklbych, a lictštější nežu nás; ptocbázi častějilidskiima rukama a cosi ochočenější z nich ulpělo na ní' Tato prsébyla častějizpŤewacena,v pokoji i v boji, ělověkem a jsou chvíle,kdy ukazuje jakésiprvní stopy temnéhouvědo. mění;jsou chvíle,kcly se rozhoŤíodrazem duchovějšíhosvětla, nežjest pouhéfysické světlo slunečného poledne nebo zápaďu. Toskánská krajina prisobilana mne vžtlyckydojmemjevištěz Ťeckfch filosofick5ichrozhovorri peripatetickfch: butlí ilusi' že se ričastnív tvé myšlenkovépráci, žejí není lhostejn}ijejí v1islecleka směr' Italská zahtadajest proďlouženf drim a italská pŤírodaprodloužená zahrada - tak asi vystihnešnejlépepoměr těchto ritvarri k tvarrim našim. PŤekrásnéparky Ťímskfch vil nemají uic společného s t. zv. anglicky'rn parkem, oblíbenfm u nás i tam, kd.e jest zcela nesporně směšnfa absurdní,na pŤíklaďna uzavŤenfchmal)ichnáměstích.Římsk6 parky jsou vesměs zabtaďy architektonické,z nichžjest vyloučeuat,.zY. tázu, jako jest na pŤíklatlpark versailleskf : volná pŤíroda.Jsou t,éhož všudevláďne rozpočet,rimysl, zámét,logika.Všeckojest vypoěteno do os' soustred.ěnod.o velkfch jednotnfch mas, které sloužíperspektivě, uzaviraji pozaďi, pŤipravujínebo stupřují určitéprospektovéričiny. Myrty nebo vavŤínyjsou tak sestŤihánI,aby napodobily zďi; aleje clubrl zavítaji se v klenby; a celá plocha jest rytmicky rozdělena,zod.stavco. vána, prostouplá architekturou a plastikou. Řady cypŤišťr tvoŤíportiky; a park jest samá telasa, schoď, balustráda._ slovem upravonéjeviště pro spoleěenskoukomedii lidskou, vědomékulisy vědomfch a promyšle. nfch dramat. Takov1i jest v podstatě nejen proslulf park vily d'Este v Tivoli, takov;Íjest i park vily Borghese(tŤebaszt,tati|dnes mnoho po svémzlidovění),i vily Doria-Pamphili, takovf byli park zničenéďnes vily Ludovisi, která nadchla Goetha k obdivu. Á takovf byl i rázparku staroŤímského, zahrad' Lucullov1ich, které se prostíraly na dnešním Pinciu, zaltaď Sallustoqich a Maecenovfch, kberépovlékalysvou ky. Pivou nádherouQuirinala Esquilin. Ideálem zahrady bylo staroŤímskému
jako bys Ťekl 157 autorovi, když dalo se o ní Ťíci,,opus urbanissimum..; zlidštělépŤírotly. po česku:dílo civilisované,zušlechtěné, mrižeb}'ti po pŤípaclěčIo. parkem latinskj'rn takoqimto Procházka uspoŤáclanfa promyšlenf geometricky Takovf věku velkfm dobrodiním. park mrižebyti po pŤípatlěněm1rrna laskaqim d.ělníkem,kter}i ti vy. ji zvláštníharmonickou met,ez d'ušemnoho chaosu a zmatku a uspoŤád.á logikou v jasnf a píehleťlnfůtvar,v němžse r,7znáša kter1iovláďáš.Pro. jcteš.ličastějipozorně takov1imto parkem, není možné,abys bezděky neosvojil si něco z jehojasné,laskavémethody a nepienesl ji do svého Y takovfchto Ťímskfch duševníhohospodáŤstvínebo nehospodáŤství. parcích, v clílecharchitektri Ťímskfch ze seclmnáctéhoa osmnáctého .tol.tí, Maderny, Tugy, Borrominiho, Át. Álgarďiho, nalezl se Goethe, Goethe lfigenie, Goethebásník kulturní, jemužlogika a methodanebyly nepŤítelkynětvorby, nfbrž její pomocnicea sílitelky. Římská Campagna,Ager Romanus, nemá ovšemnic z opus urbanissi. mum' nic civi]isovanéhoa vzděIaného,alespoř nic na první pohled. Vztahy její ke kultuŤemusíšsi teprve lalézt,,ale nalezneš-lijich, pocho. hŤbitovliclskf' a nejvelkolepější píš,čímCampagnajest: nejnácthernější _ prostf světa tak pÍísnf a monumentálníjako žátlnf druhf hÍbitov všímalichernosti,všeholidskéhonevkusu, všíplanéa levnésentimentality. Kolébka i hÍbitov veliké a silnélictskékultury, jeďnéz největších, která kťtybyla. Místo, na němždvakrát se obrátilo kolo litlskfch clějri' aby stanulo v poloze' z nížvyšlo. ProcházíšJi se Ťímskfm n.orem,nalezneš(opravdu nalezneš,nebof jej musíšhledat, a pracně btedat) chrám Yestin, Aedes Yestae, vlastně jen chatrné stopy po něm: kruhové základy a kolem nich rozhozené trosky mramorovéhoklad.í,sloupú.,kasetovanéhostropu.'Jest to jedna z nejstarších x'ora. Jížza Numy Pompilia byl pr;i snesel} budov Ťímského posvátn1ivěčnf oheůse sousedníhoPalatina a usazen zde, vedle paláce Vestálek, Átria Yestae, a živen jimi ,,pia mente diebus noctibusque.. nepietržitěpo tŤinríctstolet,í,až bylzhašen navždy ke konci čtvrtého věku za císaŤeTheodosia.Tento chrámek Yestin byl snaclnejvíceuctí. vanym místemstaréhoŘíma. Shoiel několikrát za Republiky a napo. sledy byl restaulován Ju]ií Domnou, ženouSeptimia Severa. A tento cbrámek zachovával až do císaŤství svou primitivní kruhovou pod'obu
l58
s kuželovoustŤechou,jakou měl na počátku.YyjeťtešJisi d.nesdo hor Sabinsk ch, vidíšvšudenuznéstavby pastevc , kteréjsou téhožtypu jako chrámek Yestin; a podobnéprimitivní venkovskébuďovy nalezneš na starych pohŤebních urnách. StojíšpŤednejstarším a nejprimitivnujšímbytovfm ritvarem Latia; dnešnípastevci wáti]i se k formě, které uživa|ijiž skoro pŤedtŤemitisíci let. Kultura vrátila se zde tam, oďkucl vyšla.Pod dnešníbídou,primitivismem ležípohŤbenotisíciletínejnádher. nějšíhoa nejsmělejšíhorozpětí lidské energie:je.li kd.e monumentální a velik;i hŤbitov každouhrouďou, tož t,en zďe! Není divu, žekrása a sv&áz Campagnebyly tak pozd'ěnalezeny,tak pozdě oceněny. Řada velik).ch spisovatelri navštívilaŘím, prošlajeho Campagnía zristala nedotčenajejí ponurou, pŤísnou,stylovou velkostí: necítil jí ani Montaigne, ani Milton, ani Gray. Teprve Chateaubriand., velikf malíŤslovem, byl jat její velikostí a vyslovil ji v jejím svérázu, v její pŤísné zamlklosti a tragické nemluvné monumentálnosti. Jest zvláštnl,žeteprve romantism,kter1iobjevil v soběsmysl pŤírodní, objevil i historick1ía mravnísmysl iímskéCampagne,_ a pŤecejestli kcle,ietly zde tomu rozumíš, jak obojíspolusouvisíasepoitmiřuje. teďy zdechápeš, Á vedle Chateaubriandaz malíŤrlvelikf, drahf Poussin. Neznám lepšíhozasvěcenído Říma a jeho krásy pŤírodní- krásy stylové,kulturní a historické- nad' krajiny Poussinoi,y. Ty starénádhernéstromy, kteréSet)'čík nebi tak slavnostněa s takáv1imheroick;im pathosem,ten terén,nalit1ido linií tak šírfch,pokojn1icha rytmickych, ta kruhová města, z ntchžse nese dfm jako s kamennfc}r oltáiťr,ty skalníprorvy, z nicbžstŤíbrnounitkou pŤedese tenkf praméneka skan. duje ticho vytrvaljm a melancholickfm hexametremÝergiliovfm, _ to všeckojest jeviště, jeviště Ťírnskfchtraged.ií,jak je ,,y"ttlti Plutarch a Corneille sv1im velk m básnickfm orgánem.
2. Kouzlo
Říma
Řím neníměsto pÍístupné a líbivé:nevzdáváse snadno tvélásce, nepoclplácísi jí ničíma jest tŤebanámahy a d.uševní práce, a znaěléa opě. tovanéduševnípráce, abys vnikl v jeho chladné,abstraktnía objektivoé
jiná. 1 5 9 kouzlo. Za tvoa námahu odměřuje tě pozdě, ale trvaleji nežměsta a kďyž Kďyž čfuměst jin1ich již vyvanul jako vrině v tahu vzd'ušném si na rrěj abys pŤedstavivost, i a obraznost vrili všecku sbírat musíš teprve jeho zaéiná Říma čár obsalr' nějak a karakterisoval vzpomněl j1ž tě poutá &ži: pak té pusobit. Trvalo dlouho, nežlé pronilrnul, ale jemu, ani on tobě. jed; neuniknešjiž tak snaclnoani ty -jako siln1i Řim neucházíse tedy o tvou pi.ízeřjako lichotnéBenátky, cele maa nálaďové.Řím nesplácíti ani hned tvé lásky a neodměilujetvé líňské dobrévri]e jako Tlorencie, město plastickéa konkretní,město pevnych ale i prost/ch poměrťr,kterénese svou duši ne-li na d'lani, a pŤím1ich, tožalespoř na hrdéma jasnémčelerekri Donatellovfch a na vysokéváškupoli Brunelleschiho. Řím jest složitf a abnivě a riporně se t1ičící mají svéhogenia loci, Řím má víc: má a Benátky Tlorencie straktní. jest jeho zárover"rgeniem.-světovfm.Je-li síla místa genia orbis; genius Benátek v malbě, síIaFlorenoie v plastice,jest sílaŘíma v archit,ektuŤe, a v architektuŤeopravd'uarchitekturní,opravdu monumentální,a to znamená chlaďné,objektivné,abstraktní.Y architektuŤejest nesnadnoďinežv jinfch uměních,a piece v Římě jsi letovat, mnohem nesnadnější k tomu nucen;ačmášJi z Říma co mít,ačnemáš.liprojítjím bezužitku, musíšhledět vniknout v jeho architekturu,snažitse ji pochopit.Buď jist, žetoho nedovedeš,neboé,jak iekl mně správně mlaclf krajan, historik v)itvarnéhoumění,porozumět hlouběji ŤímskéarchitektuŤea pochopit ji, tcé kol na cel1iživot'Buď jist, ženejenprvď, ale i dalšítvépokusy ale to tě v tomto směru, a dlouho, budou pochybnéamožná i směšné; neoďstraš;.,Ří.ě platí:lépešpatuěporozumětineždáti se pouzelehce ďojmouti a náladově vzrušiti. Řim aaa od kažďého,kdo se mu chce pŤiblížit, byébyl to jen cestujícíamatérnebo tliletant, kus myšlenkové práce, a poí"u i,iloo a velmi opravdové.Řím nechceb1it požíván,Řím chce a musíbfti iešen. Řím hraje zvláštnírilohu v uměIeckémvfvoji: rilohu spotÍebovatele a dovršitele.Jinde dávali podněty, tvoŤili a vynalézali čleriya formy, Řim 1epŤejímáa dává jirn.smysla ričel,vtiskuje jim vfznam, kterého neměly, usoustaviiujeje a vytěžujeje. Řím jest v uměnívelikf ďovršitel a naplnitel' Dvakráte raadá rozhodnfm zprisobemv uměIeckf vfvoj, dvakráte jej naplĎuje a dovršuje.Po prvé vyvrcboluje antickéumění
160
pozdnímcísaiskírnuměním;po druhédovršujemod.erníobrozenérenesaněníhnutí kouzeln/m uměnímbarokním,tak častoa tak pošetilepomlouvanfm, jemužteprve nyní zaěinajíb1iti právi vftvarní historikové. Když jiná města již usínajía odumírají,Řím se teprve probouzí,ale pak pÍeclstihujerychle obŤímikroky všechenposavadnív1ivoj, dává mu teprve smysl, perspektivu' v,jznam. Yytěžuje poslednímožnostiukryté v tom kterémritvaru, rozpoutává cel1iorkestr sil a tvoŤísloŽitousoustal'u z jednotliv1ichrozpt len;ichčlánkria forem. BylyJi jinde pŤidíleintuice nebo vkus nebo cit, tvoŤilv Římě na uměnínejvíceintelekt, ale intelekt ten byl sám jen ve službáchčehosinejvzácnějšího, s čímnejÍidčejise setkávášv umění:vrile' Římskéumění,aéstaroŤímské imperátcrské,ať novoŤímské barokní,je v1irazemohromnévrile a eneTgie'vťrle,která si podrobila intelek! a učinilaz něho svrij nástroj' a naučilajej tančit,jak mu pískala.Y tom jest jedinečnostŤímského dívadla uměleckého,a kdo pochopil telto tilz jeho, nemrižese od.trhnoutod něho. Umění jest tu soustavouznak , jimž smysl a lozum d.ikbovalatvrd'á vrile, jedna z nejtvrdších,kterévyrostly kdy na tomto tvrdém,pevnémsvětě. Starf Ťím. skf verš,,Sicvolo, sic iubeo' sit pro rationevoluntas..jako by byl psán mottem k architektuŤeŤímské. Mrižeškritisovat jetlnotlivédetaily, po. chybovat o vlrusnosti nebo nevkusnosti někt.er ch prostiedk , vzpouzet se a zďráhat se pied zprisobem,jakfm jest užito jeclnotliv1ichčlenri, mluvit o znási]íovánía zvrili _ celeJctě strhne vždycky a postavísi tě tam, kde tě míti chce; na t,enbod, oďkuď vidíšnutnost všeho,kde se po. drobuješa vzd.áváš,poněvadžproti tobě stojíw&le,která si podrobila svět rozumu a obrátila jej v clialektickou soustavu, jež pracuje pro ni. Zďe cítíš,žerozum stačítak právě na to, aby byl ozvěnouvrile a d,okazoval, co ona mu pŤikazuje.Kdyby byl intelekt, kterf si poclrobilavrile, mal;i a nepatrnf, nedokazova]oby to ovšemnic a divadlo bylo by truďné nebo trapné;ale intelekt, jer zde stojívo službáchvrile, jest bohatf, mocnf a silnf _ v tom jest krása a velikost tohoto divaďla, v tom i jeho skrytá hrrila, kterou se mrj'žeš dáti plně prochvět jen zde. Pochopil-lis to jsi zde, pochopil i chod světa a dějri jeho v jejich ohromnéneracionálné nebo lépenadracionálnéopravdovosti. První má cesta na n'orum neplatila Ťímské architektuŤe,první má cesta na n'orum byla poněkuclpoclivná. Byla to jakási zbožnápoué:šel
isem tam za stopamí Julia Caesara, kterf je mrrě sám prototyp genia, ioho Julia Caesara, kter5i nežse stal diktátorem, byl catilinskou existencí, toho Julia Caesara, nad nímžkrčilj rameny rozšafní a opravd'oví tlacha. lové á la Cicero a jenž jest mně opravd.ovějšíi pÍi své toaletě, i kclyž si jen koketně zast'ira| pleš věncem, r'ež ter o senilní žvanivec ve všech svfch nejopravdověj šíchvážnostech a nejd stojněj šíchpÓzách, kt,etézabíral s driležitostí, jako by se v nich měl dát fotografovat pro ilustro. vany t/deník. Zbytky chrámu Saturnova zajíma|y mne jen t,ím,že zďe byl státní poklad, aerarium, a vzpomínkou na chlad.nou od.vahu, s níž se ho zmocnil Caesar, když po Rubikonu vstoupil do Říma; viclěl jsem mladého tribuna Metella, s ním'žse zde stietnul Caesat, prožíval jsem v duchu zr'o.va a znova scénu, jak ho zastrašil a zlomil. Nalezl jsem si Rostra, Rostra Julia, tribunu, kterou Caesar posunul od Comitia ke stŤedu Fora a kde pak byla vystavena jeho mrtvola, aby ji pátf nebo šest/ den po vražďě spálili u Regie na improvisované hranici, do níž v rozpoutaném šílenstvívmetal dav všecko, co mu pŤišlo do rukou, ve. teráni své zbraně a žely své závoje. Yyhledal jsem si i záklaťIy Regie (jediné,co z ni zbylo), bucovy, v níž bydlil Pontifer Maximus a kde byly chovány státní archivy. Zde bydiil také Caesar krátce pŤerl svou smrtí; sem pÍesídlil ze Subury (tento politik velkého stylu, stavící na liďu a jeho pŤizni, bydlil i mezi lidem, v starém měsíě, v Subuíe, rre na aristokratickém Palatinu), kilyž se byl dal zvolit pontifikem; odtud odešelráno 15. bi'ezna r. 44 do senátu, kterf telrcly seděi v portiku Pompejově; sem piinesli pak otroci rra ncsítkách z9, několik hodin v zmatku pobod.anou jeho mrtvolu. Nalezl jsem si i místo, kde za dvě léta po smrti Caesarové, tamtéž,kde mrtvola jeho byla spálena, postavili triumvirové chrám božskémuJuliovi, a piYešeljsem pak na jihozápaďní kout Iora, abych zde spatŤil, co viděti se dá z basiliky Juliovy, z basiliky, založenéCaesarem a d.okončenéÁugustem. Nevím, jak bych byl dlouho takto antikvaŤil, kclyby ke mně byla nepromluvila a tázem si mne nepod.manila basilika jiná, na opačnéstraně a v opaěném koutě x.ora, basilika Konstantinova, správně llIarentiova. Tu rázem stál jsem pŤed.mohutnfm, zral1im pozďním uměním Ťimsk)im, které mluví k tobě celému a rozech.,'ívátebe celé]rodnes, jako rozechví. valo Římana své doby. Tu jest umění Loho rázu, jak jsem o něrn právě
u
Kritlcké projevy 8
161
162
mluvil: umění intelektu a vrile, umění mohutnéa chladné,které jest zvykLéne okouzlovat a ne se vemlouvat, lj,b ovládat. Umění Ťímské v poslednímsr'émvfvojovém stad.iu,ale právě proto umění vrcholné, kteréshrnujea stupĎujev největšívzepétivšeckyěinitele' Yedle therem architektury. Caracallovfch a Diokleciánovfch vrchol Ťímské Basilika Maxentiova lišíse podstatně od starfch basilik. Stará basi. Iika na pŤ.Juliova byla kryta plošně,stropem, t'a zďe je kryba klenbou rozměrri rižasnfch.Římskéklenebnéumění učinilo oď Pantheonu, po. stavenéhov té formě, jak jej dosud.máme pŤeclsebou, za Haďtiána, ohromnf pokrok. Teprve zďe, v těchto pozdních stavbách Ťímskfclr osvoboďilase ťrplněklenba oďe všechrizkostlivostía rozpakri, kteréjsou patrnéještěna Pantheonu:sférickáplochajehokopule projevujese na. venek ještěvelmi slabě. Smělost tohoto novéhoklenebnéhouměnípochopíšnejlépe,uvědomíš-lisi, žestrop basiliky Julia byl nesensto čtrnácti podpěrami, kcležtopŤi basilice Maxentiově plocha ještěvětšíbyla pŤe. klenuta klenbami nesenj'rnijen tŤikrát čtyimi pilíŤia západnístěnou, jedinou uzavŤenoustěnou celéstavby: všecky ostatnístěny byly rozloženy ve veliká okna. Z celébudovy je zachována jen tŤetina:jen tŤi velkéklenby severníboěnílodi, ale i z téchchápeš,jaká směIávzd'ušnost a mohutná sjednocenostvyznaěovala tuto stavbu. Z uěleněníprostoro. basilikou, došIose zile k největšímožnéjednotě vého,pod.míněného prostorové.Á všeckoprochvěno světlem jako stŤíbrnoumelodií,o níž jen v Pantheoně, kde povznášítíhu hmoty si mrižešučiniti pŤed.stavu ji ode všehonahodiléhoaponechávázní do vfšky ažduchové,očišéuje jen sám zákots,y jeho klidně velebnéobjektivnékráse, spravedlivéke všemu,co jest poď ním' To je iímsk1i styl. Yelikost sama očiště l, až ďo duchovosti, až d'o a nevtíravé:uměníneosoo-ní abstrakce.Y tom jest kouzlo Říma, pŤísné a zákonné,a tím bylo školouvšech zralfclr duchú,toužícíchprisobiti čímsivyššímnežpouhou osobnízajímavostí,- aésluli již Michelangelo nebo Goethe.YšeckoosobnípŤeměnilose jen v nesmírnousoustŤeděnou k velikost,i:to jest posledníosobnínota, která smí vrili, vťili směŤující zde souzníti. jest toto umění:v tom jest jeho objektivné,neosobní,bezejmenné teprve,jak lhostejnéjest jméno,jak lhostejnf velkost a síLa.Zd'epochopíš
iest subjekt ve velkém umění. Zde porozurníš,proč na pÍíklatl lladrián, i17.i.cuPantheonu, vymaza| své jméno riplně ze svého díla a sYou novou stavbu postavil pod jména zakladatelťr, M. Ágrippy a Severa. Kažďé velké umění jest anonymní: jest dílem kohosi nebo čehosimnohem vět. šíhonež jednotlivec, a jednotlivec má zďe vědomí toho. Mizí za sv1im d.ílem.Porovnášli dnešní umění s tímto starfm uměním, vidíš, co mu scházi, Není to vkus, není to cit, není to koneěně ani drivtip, ani tozum, ani intelekt. Ale to všecko, citiš zďe,jsou podružnosti. Smyslu a v;Íznamu nab/vají, teprve jsouJi postaveny do služeb veliké nadosobní vrile, vú.le k velkosti, veliké energie, neuspokojené ničímjin)im než formou a záko. nem. Pronikati znovu a znoYu cestami hlubšími a hlubšími k tomuto poznáni, hle, toé nepomíjivé kouzlo Ř,íma.
3. Po stopá,ch starokíesťanskjch l{a Esquilinu a Coeliu bydleli první kieséanéa v tétokončiněmusíš takéhleďat, pokud nechcešpŤeclbrány městské,jejich nejstaršíarchi. tekturu. Á opravdu, tento kraj je poset starokŤeséanskfmi basilikami. Dvě největšíz nich stojí na obou návrších:na Coeliu lateránskf San Giovanni, chrám privilegovan! mezi všemiostatními,,,omnium ecclesia. rum urbis et orbis mater ac caput.., biskupskf titul papežriv,basilika' která odvozuje svrij privod od' Konstantina, jenžji dal zbutlovativ zá,chvatech kajícnosti, když, obt,ižen1i zločiny všeho druhu, mimo jiné i vražďousvéženy,svéhosy'naa svéhotchána, prodlévalr. 326 v Římě, hledajezd'esmírus bohem - všejedno _ aéstarfm aénov1im,ať polransk5ímať kŤesťansk1im; na Áventinu lib.eriánská basilika Sta Maria Maggiore,pŤestrojenáze statéprostémonurientality v takovf dekorační luxus a rozklad',žeji Stendhal nazval pÍípadněne chrámem,n1ibržsalonem: tolik náboženské v1isostnostizt,tat,i|av těchto metamorfosách. PŤed Esquilinem ležíYiminal, dnes smeten1ijiž skoro a srovnan;i s planinou.Jen jdešJiulicíDepretisoYou'poznášpo prutlkémspádu, žetu ;sou posledníjeho zbytky. Á sem do ridolímezi Yiminal a Esquilin, kterym protékaldruhdy potok, klade legendaPetrovo obydlí v Římě pŤed ]erlo smrtí. Pry senátor Pud'ens na pŤímluvudcer svfch Pudenziany
163
16,! a Praxedy poskytl mu rítočiště ve svémpuil"i. Je-li co na tétolegendě nebydleli jistě v palá. pravd'ivé,neníto jistě terrtopalác. Prvuí kŤeséané cích'ani v palácíchsvfch pŤíznivcri,a samomísto,patrně vlhkéa temné, nasvědčujespíšeťrkrytuv nějakéstaré,zpustlébudově nežv senátor. asi jen u chudáka sobě po. skémpaláci. ŽI.li zde Petr, nalezl pŤístÍeší ještě, jak}tch vrstov rekrutovali se první kíeséané. z rlobného;uvidíme Ále Pudenzianě a Praxeťlějest zasvěcenopo malébasilice a Pudenziana má nadto v apsidě krásnou mosaiku z konce IY. století.Na vfchodním svahu Esquilinu IežíS. Pietro in Vincoli, basilika postavenár. 442 Euclo. restaurovaná;ale ještěnyní má xií' ženouYalentinianaIII., a renesančně dvacet krásnfch dorskfch sloupri. Na x'oru, vedle basiliky l\faxentiovy, Kosmy a Damiana, architektonicky ne. stojíchrám arabskfch mučeníkri všedně zajímav1i,z poěátku VI. století; jest o jednéloďi, která končí se apsidou a má vestibulem rotundu, postavenou na celo někdejšího chrámu antického.Na ripatí Palatinu Sta Maria Ántiqua z polovice IY. století,jejížfasáda hraničilas Yia Nova u chrámu Áugustova a v jeAna jíchžfreskách jest klíčk pochopeníceléhostaréhovyvojemalíŤského. chrám kde stával na místě, a pustém Aventinu, teskném sousedním Dianin, Santa Sabina, klidná trojloilní basilika, za|oženáCelesl,inemI. roku 425. A mezi Coeliem a Esquilinem, blízko Colossea,nejjímavější ze všech,basilika sv. Klimenta. Zde, umíš.liviclět a citit, a nejpoučnější Sv. Kliment pochopit opravdu něco z ducha starokŤeséanského. mťržeš jest chrám dvojitf : pod vrchním,mladším,leží starší,privodníbasilika, postavená kolem r. 360 a znič,el v XI. stoletíza vpádu normanského. Bylo to r. 1084.ŘehoŤeVII. obléhaltehdy císaŤJind.ŤichIY. v Andělskémhradu. Tísněnf papežvolá na pomoc Roberta Guiscarda' Normané pŤijdouz Kalabrie; císaŤustoupí.Ale osvobocliteléa spojenci ved'ousi jako nepŤátelé. TŤi dny pálí, plení,vraždi, akdyž se vracejí domri, od. kterépro. vádějí s sebou několik tisíc zajatcri' obyvatelstva Ťímského, dají pak na Sicilii, když byli dŤíveženyznásilrrili, ,,mulieres prius violenter oppressas...Tenkrát byl zničenzejménakvetoucí Coelius, kterf se nikdy nevzpamatoval již z lan nolmanskfch; tenkrát byla zniěena i basilika Klimentova, tehdy z nejbohatšíchchrámri Ťímsk/ch.V násle. clujícímstoletípostavili nad ní basiliku dnešní,a|e ba zajimá nás jen tím' co pŤeneslido ní z basiliky staré.
musíšsestoupitdo tétostaré 1 6 5 Chcešli porozumětstarémukieséanství, ještě stavbou pohanskou, nacl starší, v nížviclí svatyni Stojí basiliky. jest nejstarší pod chrám dnes riplně vodou. To poví ti tento Mithrovu; jakém jest terénuzde stojíš.Tato prida nezdravábažina, dost. Viďíš'na kteŤíobfvali tato místamezi lezdtavá dnes ještě.Á lidé,staŤíkňeséaué, Coeliem a Áventinem, nebydleli zde jistě z Tozmatu;byďeli zďe z pÍi. nucení:byli to chuďasovéa jejich čtvrt byla čtvrt,íchudiny. A mezi svfmi piíbytky, v těchto bažinnfch a zimničnfch místech,vystavěli si chrám, kďyž směli na slunce boží. Starf císaisk1iŘím byl ukrutnf k chudině.ZIe sejí zďe žtlo,právě j ako velkoměstech,v PaŤíži, v Lond'fně,ve veleměstechamerickfclr. v dnešních bylo málo a vykorYiséovalo se jí do krajnosti: musily b1it Pridy stavební které zakazovaly stavěti pies určitouvfšku. vydávány edilrty císaŤské, častozoufal/. Musil bys vidět, byéjen Činz"uyty ohromné,živott,éžkj,, nebo londjnskou, abys zpovzďá,|i,plavou velkoměstskoubídu paŤížskou pochopil zoufalství,které se zmocřuje iluše i srdce takto mučenjch. Není náhoda, žejedinéhnutí, v němžcítímdnes vlát ještě jakfsi dech náboženskf,hnutí Ármády spásy, vzeš|oz tohoto velkoměstskéhozoufalství' Budiž sebepitvornější a grotesknější, budiž nám sebevzd.álenější svfm americkfm rázem a svfmi americk mi zvláštnostmi,|oto hnutí má v sobě víc náboženského ducha nežvšechnyďnešníoficiální církve, tyto klidné a spoŤádané instituce spoÍádanfch,najedenfch, umyt/ch, vyholen ch a vyžehlenfchkŤesťanri, kteŤíšestclnív tftlnu lhou, klamou, poclvádějí,dělají politiku a noviny a sloužítakto státu a trrinu, aby sedm1iden věnovali oltáŤi se stejn1im hereck1imtalentem, utvrzenfm v dílední pňettešl ch. Jako d.nesArmáda spásy v malém,tak tehcly kŤesťanství ve velkérrr bylo v1ikiik zbidy, hrrizy, tísuěa muky dobové,protest zoufalstvíproti mrar'r]'ímu positivismu, mravní stíízlivosti,mravnímu sobectvía napo. sleďy cynismu. Stačíčístibez pÍedpojetíŤímskoupoesii, pt6zu,filosofii, studovati Ťímské právo a v}itvarnéumění Ťímské, abys pochopil, jak hotoaé v dobrémi ve zlémbyly všeckytyto kulturní ritvary. CeIá Ťímská kultura vywcholila do dokonalosti, geniáln1imzpťrsobemopravd'u,základní egoism antického človělca.Římsko právo právě jako limská poesiea iímskévftvarné umění zná jen jednotlivce, jen soukromníka.
166
sobeckéindividuum samo sobě stačící,samo sebe milující,samo sebe neustále zdokonalující.Římsképrávo jest egoism uved'en1iv geniálnou soustavu; iímská lyuka zná jen hnutí egoistické,nechce se nikdy ani v eroticevcítiti nebo vmysliti v milujícíďušiženinu;at,otéž osamocení, táž touha po odloučeď a životě soběstačném hovoŤík tobě, dovedeš-li naslouchat,i z Ťímského uměnítvárného:v Ťímské malbě stojí všecky figury pro sebe,uzavŤené v sobě,bez soucítěnís prostorem,bez kontaktu s ním.Vidíša poznávášmimo každoupochybu, žese zdeclowšilclokrajnosti jedinf princip a ževydal všeckymožnosti,kterév něm byly ukryty. A chápešzátoveťt,žebylo tŤeba,aby se dostal k slovu p'i""ip opačnf, aě neměl-li svět ustrnout,v téžeposici; již jen pro prost dalsi choď svutov/ bylo tŤebarevolty. Římská císaŤskákultura byla dovršenáne forma, n1ibržformalism' Egoistick1i ideál sebezdokonalováníbyl veden do krajnosti, která by se nám zďáLašílenstvím, ačkolivbyla jen smrtí'Takov1iŤímsk1i císaŤmud'Ťec měl ráno vypočtenkažd! i nejmenšíkrriček,kter uďělá ve dne. Řimstí fi]osofovéa rétorovéve sv1ichlistech pietŤásaliformalistickésubtilnosti, kteréunikají dnes nám barbarrim; kažď! vyznam slova, každ'ámožnost pŤed'stavivostia obrazrrostibyla vymezena a spoutána. Byla tu touha dokonálosti,kult dokonalostine snatljižani ewopsk1i,nj,b čínsk1i. Nyní pŤišlokieséanství, ne jako náhoila,n-lbtžjako clějinnánutnost,a projevilo se zároveĎ jako revolta i jako reakce; revolta citová a reakce formová návratem k primitivismu. Bylo tŤebazískati novévj'vojovéprvky umění vytvarnému,vtěliti v ně novéorgány, a to bylo možné,jenzačalo-lise ab ovo. Kažď!,vidí hrubost na pŤ.reliefri starokŤeséansk1ich, ale málokdo chápe, žepŤestoznamenajíproti vyspělémuuměníiímskémuvyvoj, poněvadžpojímá se tu již jinak prostor, poněvadžpŤestáváosamocenost a uzavŤenostfigur. Dlouho nedovedli si vysvětliti logickou vj'vojovou nutnost tohoto umění,dlouho nedovedli dobu od IV. do IX. stoletív1i. vojově učlenit;doby té nebylo pro všeobecné dějiny v tvarné. Mluvilo se o ripad'ku,jakožělověk se svéhokrátkozrakéhostanoviska rád vidí ve všemrípadek,co neod.povídápŤedstavám,kteréon si utvoŤil o cestě,kterou má se bráti vfvoj; a primitivism starokŤeséanského umění vysvětloval se rťrzněa ovšemr,'nějškověa pochybeněna pŤíkladtim, že prf to byly práce barbarsk1ichnárodťr.Mluvilo se o ripaďku a konci tam,
již jest Ťečeno: 167 kce byl počátek čehosi nového; ovšem poěátek, a tim nijak ne. Umění starokieséanské drsného, tvrdého. cosi primitivní}ro, nedalo se zd'e mluviti; o kráse harmonii Ťímské; odpovídalo klasické jen jakási karakterná ošklivost' byloJi tu co hodného povšimnutí, byla to Ale časempŤišlose jí na chué.A dnes vid.íme,ženutno pojem krásy roz. šíiit,itak, aby objala každou vj'vojovou nutnost, kažclév1'vojové stadium v jelro typičnosti' Jest krásnou zásluhou Wickhoffovou a Rieglovou, d.vou geniálních historilrťt uměleckfch, žc enklávu pozd'rrího Ťímského a počáteěnéhokŤeséanskéhoumění vtělili ve všeobecnévfvojové drama umělecké a rkáza|í: ne ripadek, nlWž poč,át'ekvěcí nov ch; ne zrťrd.a a nedoved.nost technická, nj,btž vfvojová nutnost' snad oklika, ale nuttrá, neboť jen takto mohly bfti získány umění prvky posuď mll cizi. Reakčnost tohoto umění byla jen zďán|ivá; jen postavil.lis se na nízlré stanovisko umění Ťímského,mohls tak soudit; vystoupilJis rra dosti vy. soky bod vj'voje celkového, vysvitla ti historická nutnost novélro umění, jeho poslání a rikol. Mod'erní malba, jak dnes rozumíme tomu slovu, nemohla vzniknout, kdyby byl v1'voj ustrnul na stanovisku umění Ťímského;moderní malba cítífiguru jen jako atom prostorovf, figura o&áži zďe a prostŤedkuje prostor _ cosi samym principem sv1im zcela cizího umění Ťímskému' A obdobně má se to s Ťímskouliteraturou. Kažď-!, kdo četl pozorněji s myslí umělecky vnímavou Ťímskéklasiky-prozatéty, vi, že sama komposičnírnethod'a jejich jest zce|a jiná, zce|a cizí našim prozatérťrm'Yěta žije u Římana životem zcela jinak samostatn)im než u nejlepšíchautorri našich; poďŤizuje se mnohem méně celku než u nás. Římská perioda jest samostatnf, velmi složit1i ritvar, hotová pevnost, která, žije osamoceně častov kapitole a trhá celou stránku. I tu bylo tňeba nejprve reakce spisovatelrj'kŤeséansk1ich,bylo nutno projít zdánlivou jejich bezformovostí, než byl získán hovf princip komposiční, kter1i má mnohem větší zŤetel k celku; vykupuje jej ovšem t,ím, že ruší nebo alespoĎ velmi obmezuje staré složitéumění stavby periodické. Ále ovšem: uvaž t,aké,jak ďlouho vzdorovala tato nádherná pevnost Ťímskéformy! Jak dlouho mělo všecko, co bylo proti ní podnikáno, v sledky jen negativné! A jak ožila zase za lenesance a v klasicismu! A jak i dnes záklaďní buřka její žije jal
r68
Ále jedna Íímskáforma vzdorovala více než všecky jiné novému kŤeséanskému duchu a nepodlehla, piesně mlu.leno,na Ťímsképriclě nikdy: architektura' Kristus napomínalsice svéučeníky:Nelijte nového vína do starfch uádob, - ale kŤeséané v Římě stavěli hlrrbokodo stŤedo. věku jen pohansky,jen Ťímsky.Tu je poučné divadlo, na néžjest,tŤeba upozorniti všecky podceřovatele formy v umění.KieséanstvípŤirrášelo nov1iživotníobsah,nov1iduchov kvas, nenípochyby, ale kvas ten byl bezmocn1iproti uměleckéfornrě, na niž pracovaly a kterou vytváŤely věky a věky; a nakonec pŤizprisobilse on jí, ne ona jemu. Yšecky ty starokŤeséanské basiliky, které jsem jmenoval na počátku dnešního feuilletonu a k nimžjest nutno pŤipojitipŤed.branami alespoĎSv. Pavla a Sv. Vaviince, jsou jen pozměněnéodrúdybasiliky Ťímské, profánního antickéhotypu stavebního,jak jej zttámez basiliky Julie a Ulpie nebo z obytnébasiliky x'laviovskéhopaláce na Palatinu. Yšechny mají spoleěnés basilikou Ťímskoučleněnípoclélného prostoru ve tŤi nebo v pět lodí,všechnyjako ona vyvyšujíširší loď stÍední,aby piivedty d'ochrámu pŤímosvětlo pobočnímiokny podstŤešními. Á tak ovládala tato stará iímská forma architekturná Řim, že zďe ani nevznikly pokusy o originální Ťešení stavebníchrikolri chrámovfch v novémducJru.Daleko oď Říma, kde netížilajeho tradice, na obvod'u někdejšíhoimperia Ťímského, mezi barbary povstává styl románskf agotick1i,vnichžorganisujese po prvénovf duch a nov1iobsah.Aledo Říma nenalezneskoro pŤístupu'Řím má \eď'in1jgotick1rkástel, Stu Marii sopra Minerva, a ten jest ještěflorentskéhop vodu. A jak běďná jest to gotika, jak odmocněná,jak zakŤiknutá, jak bez vlastního vz|etu abez každésmělosti!
4, Za Ťeckou krásou Řím stal se točištěma skoro druhou vlastí ieckéhoumění a Ťecké kultury. YplynulJi do Říma poslézecel starověk/ svět, Řecko bylo první,ježobjal Řím, a jeho mediemmrižeš posudleccosvidět a pochopit ze staréHellady. Y Římě jsou tedy cest,yza Ťeckouplastikou áprávně. nějšínežkde jinde; svádík nim všecko;chápeša cílíš,že zďejest její
lupiěství Ťímské 169 druhf domov. oct II. století p-ŤedKristem pŤenášelo pŤedKristem I. století až do a od Y. do Říma skulpturu soustavněŤeckou jejich rikoly pro umělecké pŤímo žákri pracovalaŤailaŤeckfchumělcriv a iímské. potlÁ Ťeckáskulptura, jakmile jednou vkročila d'o bran Ťírnsk1ich, a není, nebylo Římu provždycky. V pťrdu riplně a Ťímskou si manila piesně mluveno, jinéplastiky nežplastika íecká. Nebylo jiné skulptury ve starověku, neníjiné skulptury ani za renesance,kcly poslednítrosky Ě,eckavynesli z podzemi.Jak podivné,žeŘím, kter1i má architekturu opravdu nanejvfševfznamnou a svotl' pridě mnohem více vlastní, než se posud'piizlává, nebo tuší,nemá svéskulptury ve vyššímsmyslu.Jest zdusilovšeckyzárodky tomu tak, jako by vyspěléa vÝsostnéuměníŤecké divadlo jako by se opakovalo za renesance. domácíhovfvoje. A' t,ot,éž V Římu pracovali Lombarďanéjako Bregno, Toskanci jako Pollajuolo, Mino da X'iesole,Michele Marini, Bandinelli, Montelupo a j., ale iimsklch sochaŤriv renesanciskoro není: Řím zrodil v XV. stoletíjetlinéhovfplastika, Paola Romana. A po něm v baroku stejná poušť. znamnějšího oba velicí mistŤi barokního stylu, Michelangelo a Bernini, nejsou Ří. mané. Nikde posud nevzrušilamne tak iecká plastika jako v Římě. Á piitom tňebavědět, žeŤímskámuseajsou spíšesklaclištinežsbírkami.Yěci bezveclle uměleckfch arciděl a musíš vfznamné a bezcennéležípéle-méle spolykat mnoho plev, neždostanešse k zrnu; po věďeckémuspoŤádání nenívětšinou ani potuchy a Řím nemrižese po tétostránce ani zdaleka vftvarné měrYits musei německfmi, která b1ivajíčastonejmethoďičtější dějiny, které znám. Galerie Ťímskémají skoro vesměsráz starfch soukrom1ichsbírekamatérskfch;v tom jest jejich kouzlo, ale častoi obtíž, neboépodávají ti soukromou libristku a malichernou zajímavostnebo historickou anekdotu se stejnou pretensíjako jeclinečn,!zázrakvelikého, posvěceného umění. Ale to nenívšecko.Uvaž vedle toho, ženikde neŤádililibovolněji stupiďnějšírestaurátoŤinežv Římě' Ántická díladochovalase nám většinou v kopiích a častov kopiích zplošéujících a zhrubujících;a tyto kopie staly se ještěkoi'istí nedoukri stejně troufal1ichjako bezďuch1ich,kteŤí necítiliani špetkouvlastní v)isostnéharmonie Ťecképlastiky a potvoŤili
170 klidně dílajejído nejpošetilejších p6z a thea. triviálností,do nejdutějších trálností.Avšemunavzdorya pŤece: tato stará Ťeckákrása jest neumoŤi. telná. Triumfuje nade vším;nad neďostatečn1imi a ned.oveďnfmikopisty i nad tup1imirestaurátory; nad filologick1imivykladači,kteŤíti ji chtěli zošklivit bín^, žeji mělce objasřovali a viclěli konec tam, lrclebyl teprve začátektajemství;nad pedantick mi estetiky a snobistnímiestéty,kteŤí z ní chtěli vyvod.iti dogmata a kodexy, kdežt'oona jest stále nová, stále se obrozující,volná a nepod.danáničemurcž záklaďni mechanicekrásné a zďtavéliďské fysis a psyche. Á triumfuje hlavně a pŤeďevším nad tebou: nad tvou vlastní malostí,malou věrou. Yčera nevěŤi]sještě,že jest možnotakové umění; a rryní stojí pŤerltebou a ty clěsíšse jeho samozŤejmostijako největšíhotajemství. Á nejsi dalek pravdy: jeho prostota jest opravdu posled.níslovo uměleckésíly i moud'rosti. Hellado! Kdo všeckohleďal a ukazoval nám cestu k toběl Četlijsme Lessingaa četlijsme Winckelmanna,a těm byla jsi chlad'noua lozumnou harmonií,ušlechtilouakad'emickouabstrakcí,symbol jejich víry v moc. nost rozumu nad všíčinnostílidskou. Ale Goethe viclěl tě j1žjinakv zá. blescích své jasnovidnosti: tušil již v tobě spodní dramatické kieče a víry, uhodl v tobě velikou, poseďloupŤebytkemvlastní energietauečnici' vybíjejícív tanci svéšílenství.A pŤišelHtjlderlin a vyěetl z tebe podobenstvítragickéhoŤkosti,osud'ustále hotovéhopŤepadnouta znié\t člověka,jak jen se Zapomenea sejdese strážestiízlivéopatrnosti.A pŤišel jsi povoln1imechem,lhostejná,nad' Nietzsche a i k jeho hlasu od.povíclala liďsk)i písek vzt1ičenásfingo! Yložil tlo tebe filosofii svého dionyství a pŤestavěltvrij pantheon v pand.aemonium,o jehož stěny oďrážejíse skŤekyvšechvášní.A piišli filologové,jako Wilamowitz, a korigovali jeho jednostrannost jed'nostrannostíjinou; a piijttou jirtt a cit,ím,že všichni měli částpravdy a nikdo neměl pravd.ucelou, žejsi všecko,co o tobě Ťíkali,a mnoho nad.to ješiě _ a ušec|co nad' to ještě,Ó ironie! Hle, co rriznéhonalezli v tobě básníci!Chénierměkkou melodii smyslné melancholiea Leconte de Lisle chladn1i resignujícípesimism; Keatsovi' dítěti severníchmlh, bylas naplněnímjeho touhy po krásnéformě zpi vajícív plném,jasnémslunci; Shelleyovi hrtl;im ztělesněnímposlední a rrejvyšší svobody litlské; a Swinburnovi tvrd5im ostnem obraznosti romantickyroznéžné|éa smyslně zemďlelé.Jeden viděl a uctíval v tobě
I71 Palladu, ťlruhf Kypridu. A stejně z myslitelri každ! klacll těžištěv něco jeden v tvé umělecké stáŤí; jeden druhf v tvé v tvémláďí, jinéhov tobě: a v tvéinstinkty tvrirčí,druh1iv bolestnoupráci tvéhouvěďo. ooctvěďomí mování mravního a rozumového. A čímvícese od tebe vzdalujeme,tím vícenás poutáš,tím více ovlá. našiobraznost:drikaz, jak jsi silná, jak jsi dášnašimyšlenkua clrážtlíš silná! Záhactakultury vyvstává pŤeilnámi zÍ}oyaa zlova Y době mechanismu,utilismu a filantropie a cítíme:v tobě jest klíčk ní, v tobě, která jsi stvoÍilatolik tvrircri. organisovalatolik intuice, vyvolala tolik sílyinvenční;v tobě, která jsi tak nízkocenila bolest a tak vysoko tvrirěí šílenství,jež ďává zapomenouti na ni; v tobě, která jsi učila zabíjet v tragedii s jasnj'rn čelema hrd rrr směvem;v tobě, která jsi se smála a myslila jásáním a vfskotem; v tobě, která jsi pŤebíjelačinčinem kŤečí každ'ou otázkt odpovídalauměleckfm dílem;v tobě, jejížst,yl měI a rra první na světě logiku nutnosti. Á tvoje plastika! Soud o ní měl stejnéperipetie jako soud o tobě a tvémrázu celkovém.Winckelmannové,kteŤíneznali skulptur parthe. nonskfch, kladli nejv}išeněkterá hladká a chladná díla pozdější'ježnás Pozitěji teprve byly poznány vrcholy vfvoje dnes tolik nerozehÍívají. kráse primi. sochaŤského ve Ticliovi a pŤišlose na chuécudnéa clrsnější tivri, dil m z konce doby archaické.Ale ani to není stadium koneěné. Dnes nepohrdá se ani díIytvéhoodpoleďnea večeta,a s ričastívm1išlíme se v osud'nouchvíli, kťly vznikala: kdy vfvojové možnostibyly vyčer. pány a kdy vj'vojová logika hnala umělce na cesty kŤivolakénebo bez.i')ichodné.
Čeho všeho nenapovídali se nám naši profesoŤi o Ťecképlastice! Jak se jí dost nenapomlouvali, byé bezilěky. Řecká plastika bj'vala natážena na brd.o chlad'ného,stŤízlivéhoakademismu, rozumné a rozšafnéšablony, a zatím není umění volnějšího a nespoutanějšího, než jest ona. StvoŤila clíla,jež jsou sám vat a kvas, tlíla vášnivého, až kŤečovitéhopohybu, těla pohnutá, vzrušená a rozechvěná do posledního nelvu. Yezmi si Niobovnu nedávno objevenou. Y šileném běhu poklesla, byvši zasažena do zacl šípemArtemidin1im; oběma rukama chytá se zamisto, kam vnilrl. Prud. k5im nárazem spadl s ní lehk1i šat a jako květ z obalu vystŤelilo z něho těIo, pŤísnéve své tvrdé panenské kráse. IJtrpení není soustŤeděno do
172
tváÍe, celétělo trpí násiln1im, zlomen;ímdramatickfm rytmem. Nebo povšimnisi hocha ze Subiaka Y museu delle Terme. Tělu hochor.u scházi hlava a polovina pravé ruky a skoro celá ruka levá. A motiv joho? Y širokémrozběhu poklesá k zemi, takže|evékoleno dotfká se skoro země; t,ělonese však posud'pravá noha o ko]eně silně ohnutém;kyčlo jsou vypjaty naplavo a trup pro rovnováhu chflí se nalevo' Pohyb jest tak složitf i vášniv/ zároveř',žemarně jest se posud ďohadováno.ičelu, k němužjest podnikán. To všejest prav opak harmonickéhoa klidného umění,jak b1tvá Ťeckáskulptura karakl,erisována.Naopak: uměnívríš. nivéa rozbouŤené máš pŤeďsebou,kterése odvažujese zvláštnírozkoší na tělovou dramatiku. Á pŤitom:jaká noblesa formová a stylová! Jak stq,pěnnjest taková socha!Jakii svět tvar geometrickyv sobj uzar,ŤenÍ, jak1i krystal vykvašen1ichforem! Neklammežse: daleko máme d'o vrcholri antiky. .IižŘímanrim bylo wcholnéklasickéŘecko, Řecko x'idiri, Sofokleri,Perikleri, skoro mythemn jako nám jest mythem rene'ance. Jen nejsilnějšíz našich moderních duchri mohli se oďvážiti pŤeplavbyk němu; jen nejsilnějšímz našich básníkri a umělcri bylo opravdu k zisku a užitku. doethím, Htilclerlinrim, Shelley m, NietŽschťrm'Rodinrim. ostatní, a těoh jest legie, po. škodilo,nezničilo-lijich zce|a.Z t,éh,ož poháru, z nébož siiní pijí zclraví a sílu, dopíjejíse malí a slabí ďŤímotya smrti. Procházel jsem iímsk1imigaleriemi a nemohl jsem nemysliti na ty'to běďnétroseěníkyumělecké'Byla jich legie. Uctávajísamu míru mod'er. níhočlověkaljsou prriměr. A nad tímto prriměremtyčilose několik soch Ťeckychjako velehory nad' rovinou: d.aleké,jakoby clechnuténa obzor. A vfsostná čelajejich unikala do mrakú.
5. Ře
í primitiuoaé
V paláci konservátorskémmají archaickou v!ěici, z reproďukcí vše. obecně známou kapitolskou vlčici, symbol staréhoŘíma. Rozkročeno stojí na desce zvíŤehrozivého vzezÍeni.Hlava se vzt!.ěenj.mi sluchy obrácenajest na obranu ve stranu, otlkutl r'ětií nepŤítete neuo iine nebez. pečídvěma dětem,kterékojí;ty, ježvidíšďnes poá ní,jsou ovšem pozclní
doplněk ze XVI. století,ale i privodněasi již vzpínali se k jejímuvemenl r73 pozlacenihoši,alespoĎpo svědectvíCiceronově'Hlava jeji za nmová,na jest archaickÍ'mkrulrcm twdě stylisovanfch srstnfch chuchvalri,a právě tím jsou akcentovány v pofivnou vfraznost i hrozivf pohled,i vyceněné brvy... celésoustŤeďěné napětítohoto zvíiete.Twdě zuby, i st,ažené jej tím od trupu; a plece pokrfvá srst a dloulrf krk oďděluje stylisovaná odlučujeod huben1ichžebetzase archaickf vlnitf věnec pravid.elného vzorku a zase sv5im zprisobemoďstavcuje plastick1i rytmus celékom. posice. Není zcela jist1iprivod tétopráce; dojista nepocházizLalia, kterév tu dobu _ jsme na sklonku VI. stoletípÍedKristem - bylo posudumělec. kou pouští.Nejvíceilrivoclrisvědčípro tc, žemášpŤedsebouclíloŤeckého privodu, práci st,aroionskou.Byla postavena v chrámě Jovově na Kapitolu asi v době,kcly oďstranili v Římulrrálovládu;r,i,kdožji tamvztfěili, chtěli tím patrně poručitimladou republiku zvláštnípÍíznibohri a nej. více pŤízniMartově. Dlouho nemohl jsem se od.ervatiod tohoto díla; tclikvelkosti, tolik monumentalityjest v něm. Toto zvíŤejest clémoničtější nežvšechnymo. d'erní,v potu tváŤelátanésatanismy;a jest monumentálnějšínežobtazy všechmod'erních vlátlcri a božstevdohromady.Ne určitéjednotlivézvíŤe, ne individuum máš pÍedsebou,nfbrž sám typ síIy,ostražitostia pŤecl. vídavéodvahy. Chceš-lisi uvěd'omit,na kteréformovézásaďy jest'vázán tento jedinečnfdojem síly a velkosti, dojdešk tomu, že zďe k pozorování pŤírodnímu- a odpozorovány jsou jednotlivéčásti,na pŤ.hlava, nohy, žebra,celf postoj, s ťt.žasnou bystrostía hotovostípostÍehovou_ pŤistupujeještě jakési plus: plincip archit,ektonickf, princip celkové stavby, princip vyššírytmiky. oďpozorovanédetaily stňídajíse s částmi, které vědomě jsou pongchány ve staršímvytazovém stavu, ve stavu archaickém;tím jsou detaily ty i zpŤizvuéněny ve svévfrazové novotě i včleněnyve vyššícelek, kterf nechce poclati otisk skutečnosti,nfbrž rytmickou stavbu, jež platí sama sebou. Ye Vatikáně v Galleria dei canďelabri mají mlamolovou ženskoufi. garu, Zfusdkyni u bělt,u,d'í.i'kutvrdé panenskékrásy, lehynce a krátce oděnou,s obnaženfmanohama,podobu běžkyně,kie zvit,éz1|av zá,vo. dech konanfch na počestněkterébohyně; o takovfch svátcích běhala
I74
t'oLižo závoď i děvčata.Vatikánská socha jest mramorová kopie bronzovéhooriginálu z konce doby archaické.Těžkojest povědět svěžígracii, rosn)i, chlad.n1ipúvab t,étofigury. Podána jest chvíle velmi nesnaďná, již bylo těžko sochaŤskykarakterisovati: d.ěvče,pŤipravené k rozběhu, očekává znameni,kdy vyrazit. Jako by lehynké,uih,a,'i, v okamžiku zkrocené,proběhloprávě mlad1im,štíhl1im, such rn tělem, jemně a jasně učleněnm: trup slabě stočenf budí tento dojem o"pokoj"' Á pŤitom oděv a hlava, traktované archaicky, váži celou figuru v sepjatou pŤísnost a povznášejído vyššístylovésféryto, co by se mohlo jinak zttáti studií mžikovéhopohybu. SnažíšJise zričtovatisi kouzlo této dívky, shledášnakonec, žejest t,éhož rázujako kouzlo Det,|ického aozata,je: kouzlo květu pŤeďrozpukem, kouzlo poupěte pŤedrozvitím. cítíš,že zďejest pŤi práJi mnohem více posaď ilurh a mys|,nežruka. Ruka není posud paní svéhoumění: duch urikl již, směl ilobyvatel, v zaslíbenouÁmi, ale ruka sleduje jej posuct váhavě a tápavě. Poclává se ti tu ryzí intuice, ryzi tvfuči čin,nezatížely posud.hmotou, technikou, method.ou.Ža,anarutina, žáďná technika ne. postavila se posud rušivěmezi tebe a umělce; činjest posud jeďineěnj, neni z něho od.vozenamethoda, pravidlo, zásad,a. Y t'émže museu nalezneši dvě kopie Penelopiny, obě bezhlavé;do. plníšJije hlavou, kterou má museum v thermách Ďiokleciánovfch, dostanešpráci plnou piísnékrásy, relief ženycele soustŤeděné d.osmutku a vzpomínek;jest tu vniternost, kterébys nečekalv době tak staré* i zde jsme na sklonku doby archaické-, a piitpm stylová pÍísnost, která vyluěuje všechnointimní zdrobněnív každou seotimeniální měkkost a mělkost. Á zase: táž hoŤká,nezvét,ta|á, chladná vťlnějitŤníovane tě z tohoto reliefu jako z Dí,aky-běžkyně a jako z Yozatail' Cítíš:jsi na risvitě velkéuměleckédoby. x'orma jest tu svinuta po.od .,,sebe;možnosti, ježjsou v ní ukryt,y, chrání žárlivé,a co jí ooiká, jsou jen první nápověďi a tuchy pŤíštího vj'voje. o něco mladšíjest proslul/ Spinario v paláci konservátorském. Hoch, ce]ea naivně zahloubanf do truďnéhodíla:vytahuje trn, kter1imu uvízl v levé noze. Kolik tvaru, kolik pohybu jesj tu oápo,o,o.,á,,o pŤírodě! Jak vyniká hŤbetv ohnut1ichnapjatfch záďech;jak ruce a prst1chápou se zraněnénohy a uvízléhotrnu; jak se vrásěípŤedníčástlrupu; jak se
_ to všeckojest zachyceno s velikou ritoč- 1 7 5 laklání soustŤeděnáhlava plastická ností a rozhodnostípozorovatelskéhozraku. A pŤecenenítu se do nevtírá zdrobůujícího a žánrově zdrobnělého nic ani momentka; jest vlasy archaická: krystalu těchto forem. Hlava piísnéhouzavŤeného nfbrž iakloněné lebky proti vší pravděpodobnostinespadajído čela, splfvají po ní, jako by hlava byla v poloze vodorovné.Tato richylka od sílu; a bližšístudium zušIechéující jevovéskrrteěnostimá zde ťržasnou jest jsou to richylka uvědoŽe juky* ti, ukáže podány vlasy, zprisobu, mělá, dcera záměru a rimyslu uměleckého. po. Y museu delle Terme mají nejkrásnějšídílo ieckého sochaŤství, kuct je zastoupenov Římě: tak zvan! trú,nA|roilitin.I t,at,opráce jest z doby primitivistické; i ona pocházíz konce doby archaické.Tyto tŤi kouzelnéreliefy nejsouostatně dnes pokláctány,jako byly nedávno ještě, za opěradlotrťlnuKypridina; pendant k nim, kterf se chová v Bostoně, ložeLftoďiukázal mimo každoupochybu, žejďe o pe|estmramorouého tina a Adonova, jak stávala ve chrámech i jinfch bohyř a jak jich bylo užívánok ričelm kultickfm' Na jetlnépelesti byl vypoclobněn spor mezi Persefonoua Áfroditou o Ádonise' spor' jenž byl skoncován tak, žeo krásrréhojinocha roztlělily se obě bohyně: ěást roku trávil Átlonis v pod.světí,druhou částna zemi u Afroclity. Shletláníse obou milencri. na ozďobenémmramolovémloži bylo právě vrcholem zvláštníchslav. ve stÍed'. nostíKypridinjch. Pelest tohoto ložev Římě chovaná pŤeclváclí ním reliefu ztozeni Afroditino: dvě mlacléclívky v poďkasanémŤasném roušezd'r'ihají z voďy ženu,která se jich zachycuje rozepjat/mi lameny. Podivuhodnf jest rytmickf paralelism obou figur, Hor: prochvivá a toz. chvívá celou plochu jako hlubokf akord. Nalevo nahá dívka sedícína polštáŤipíská v d.vojitouflétnu;a zasei nelze d'osti oceniti, jak jest vyplněna plocha tímto tělem a jakf silnf' pregnantnírytmus váže léIotétofigury s jejím okolímv krásny, uza. vŤen v1itr'arn)iorganism.Napravo pendantemk dívcenahéd'ívkazahalená v téžepÓze sype zrníkaďiďlovéna uhlí;a t,fžproblémformovf, zne. snadněn1izďe ještě závojem,v nějžse kuklí ažpo tvá tato krásná jepje se stejnfm tiška bezejmerrného iádu a jen tušenébolesti, rozŤešen mistrovstvím. PŤehlížím v duchu znovu a znovu tato primitivistická díla a snažím
176 se zodpovědětisi otázku,'kterousi po tolikátéjiž kladu: o
primitivismu jest dnes jinii; jest věcn1i,beze líáš poměr k Ťeckému všechsmyslov1ichdrážclidela nervovfch paradoxri. Jest čistší. ricty, jest poznáni, Co nás dnes láká k němu a co nás nutí do zbožné že zďejestuzavŤenaopravdová nezvětralá síla,celá a ryzí forma; že zďe k nám hovoŤíumělecká statečnost,která právě proto musila SeZasnoubiti s vysokou uměleckou moudrostí.
6. Z Ťeckéhosournraku V bráně hellenistickédoby stojí figura Alexand.rova,figura ne již smyslu, nfbrž celéhoboha ve smyslu asijském. reka a polobohav l''eckém stará Hellas a ztrat1lase sobě samé;dobyla světa, vyšla Touto branou aby v něm utonula; vylila se široko daleko ze svfch bÍehria zbahnila a zvétta|ave svévlastní síIe.Kdo nám dá Álexandra a jeho dobu, její nahnívajícíbohatst,ví?Jakf ťrkolhoitnf velkého básníka, zďvojeného velkÝm kulturním psychologem,rikol pro druhéhox.lauberta!Wassermann stačilna něj sotva s prili. Jaká protikladná figura jesbjižAlexandr! Jaké trhliny prostupujíjiž tímto nádhernym sloupemt Žil v Áthénách a napojil se zde vrchem vší staroukrásou a harmoniíattickou. Aristotelesbyl jeho učitel,Aristcteles, posleďníklasickÝ filosof a první scholastik. (První tichounkf let kÍíďel sovy Athéniny slyšíš, ktlyž obracíšjeho listy; a sova Áthénina' jak zná'mo, vylétá za soumraku.)Mladf makedonskf barbar postevsn byl náhle pňedvykvašenou,dlouho a dlouho ztajicíkulturu athénskou;jak;i iliv' ženedostalse k ní v poměr vnit,rnf' ženestala se mu nikdy vnitiní zkušenostía pravd'ou a byla vždy jen vnějšímdekorem a romantickfm ostnem.opájí se hellenskouminulostí,ale jest to opojeníjiž hašišové; umělé naďšeníz minulého zlatého věku na věky ztraceného;elegie; archeologickf ideál' Alexandr necítíhellensky: žák Aristotelťrvdává se zbožĚovatpo asijskémmravu a zp sobu, kumuluje v sobě moc kněžskou s mocí r'lad.aŤskou a vojenskou - cosi zcela ciziho staréHelladě, ježneznala zástupcri božichna zemi a jejížbozi nebyli nic nežnejclokonalejšía nejušlechtilejší licté.Tam bozi, kteŤívzali na sebe podobu lid'-
l3 lftltlcké projevy 8
178 skou, zde člověk,kterf se zveličovala uměle strojil v rozměry božské: tak lze změŤitipropast, která se tu otevŤela. A pŤitomta směs barbara a romantika: dá zboŤit Théby, ale meči a ohni káže stanout pied domem Pindarovfm. A jeho v/pravy válečné maji již episody moderní sentimentálníturistiky psychologické:hrob Áchilleťrv,chrám Dia Amona. Tuto zvláštnísměs barbara a dekad'enta, sensualistickéhovášnivce i sentimentálníhoepigona vycítil v něm nejvíce Sodoma, žák Vinciťrv;proto jeho alexandrovskéfresky ve Tarne. apotheosaÁlesině jsou nejen nejlepšíjeho ďílo, ale i nejkouzelnější j xand.raa eho doby. Jest tu vzácná harmoniemezi látkou a vnitŤníformou, která se pŤevedlav dílo beze zbytki: Sodoma sám byl z téhožtésia: i pŤílišmlad1i i pŤílišstar;i; i smyslník i sensitiv; barbar vášnivě vpŤed se deroucíi nrěkk1imelancholik, zaja|,ecvlastní smyslnosti. Všeckypodoby, kterése nám dochovaly i o nichžjen čteme,idealisojeho zjev; tak mimo jiné díla Lysippova valy Alexandra, zbožšéovaly pokoji, kcle mají Umíraji i Ápellova. V kapitolinskémmuseu, v t,émže cího Galla, jest také takovf idealisovan1iportrét. Všecko směiuje tu k tomu, stupřovati co nejvícevnějškoÝfdojem;kučeryprisobíjiž parukově, z celéhovyrazu mluví theatralistika' Pozorn1i divák spatŤíještě díry, v nichžbylo zasazenosedm zlat)ich paprskú,neboťAlexandr vyst,upovalzďe jako brih slunečnf,jako dárce a tvrirce novéhojasu a světla - myšlenkajiž čistěimperátorské,Ťímské apotheosy. Srovnej s tímto portrétemAlexandrov}im portrétPerikleriv ve Vatikáně a pochopíšrozdíl věkri. I tento portrét,kberf se dá svéstv originál I(resilasriv,vznikšíještěza život'aPerikleova, málo má rysri intlividuálních,pťrvodněsnad jen lehképozdviženía nachflení hlavy nalevo. Ále jaká opravclovár'nitiní noblesa rcz|ítajest po tétotváŤi;jaká sebevlád.a' kteréjest cizí všechensebeklam,právě jako snaha klamati jiné! Jaká krásná, stŤízlivávěcnost! Na hlavě má terrto zral5i, klidnf muž jen helmu _ a je t'o zasevěcné.Stojí pŤeclnámi voják, vrchní velitel athénskf, kterf ovláďal svou obec ne naposledyproto, žezastával |étaa|éta riŤadvojevridcovsk . Ale otrava asijská vniká v tělo iYeckého umění zvo|ta, zvolna. Jaké silnékoieny mělo toto umění,rozumíšplně teprve nyní, kcly odevšad pŤikládajíse sekyry, aby bylo skáceno.Pozorovat tento zápas, sleďovat
jeho postup i peripetie, hle, v.tom bylo pro mne kouzlo ptocbázelr za 1 7 9 Leilenistiok1imsochaŤstvímv Římě i jincle. ?ovaž,žeztét,odoby jest na pŤ.Yenušez Melu v Louvtu, dílo,o němž se ti těžko véŤi,že jest z II. století pŤedKristem: tolik staroŤeckého dtcha z ní dfše! Tolik kliilu, tolik pokojného,plnéhodechu životního, tolik slavně klenutéhorytmu! Zďe žtješještě starou rYeckouvěrou, že dokonalf člověkdosahujesám sebounesmrtelnosti;vnitiní rovnováhou sv/ch sil žejest již obtazembožim.Uvaž,žez poěátku III. stoletíjest Niké ze Samothrake,clílo,v němžobjaly se vzlet a sílaa splynuly v jeili. némpolibku; socha,jejížperutě rczehtáyá ještědnes siln1imoŤskf vítr: vyposlouchat ještědnes z roucha pŤilnulého vzďorn'oupíseĚjeho mťtžeš tak těsně k nadliďskékráse riilri. Povšimni si, žerra pŤechoduze IV. do III. stoletívzniklo kouzelnétorsohochaze SubiakaY museudelleTerme; že z III' stoletíjest v témžemuseu Pěstní,ztipasník,jehožnaturalism jest až děsivě monumentálni; že o málo staršíasi jest Derrt,ost|rcnes ve Vatikáně, špatně cloplněná kopie bronzovéhooriginálu, kter vzt;ičili rcku 280 Áthéřanésvémumrtvému spoluobčanu.Tent,oDemosthenes jest nov1ipiíklail vzácnéhoumění,vlastníhoi pozďnímŘekťrm,jak ďo. veďli se vyhnouti pŤinejvětšíživotnívěrnosti všemuzmalicherřujícímu a jak doveďli i z Ťadyodpozorovan ch realisticky věrn1ichiletailri uěinit nositele a pomocníkymonumentality. Tento Demosthenesnení tělesn1i bohatfr: vychuďlf, zanedbanf, netvosní'Ťeklbych mod'ernívelkoměstskf člověkjako by stál pÍecltebou. Ramena jeho jsou hubená, pleť zvad.lá,tělo v pasu plnéjako u staršíchmužťr; postoj pril neclbalf, pril trapně rozpaěitf, jako b1ivá u liclí, kteŤímusili ďlouho pŤekonávatnedostatky pŤíroďnía nahradili je jen neríplnědílen vrile a síly duševní. I oblečenjest tento muž s jakousi ned'baloujednotvárnostía nudnou chud'obouinvence: pIášéjeho jest složenv Ťad.ustejn1ich,nudnfch záhyb , jest nabrán kolem životav jakousi tučnoubufnu a spaclá jaksi žalostněa bezradně cípem pŤeslevé rameno. Niktle vnějškovékrásy a jasnosti.A piece: celek jest irnposantní.Yšechnavťrle,všechnasíla, všechnonapětí soustŤed.ilo se do lrlavy, zv|áét,ní, zatrpklé,:nyšlenkami jako jizvami posekanéhlavy. A podivně znetvoÍenárista jako by napo. vídalavšem,co pŤírodaodepŤelatomuto mužia čehomusil si tlobr't vrilí: cítíš,to zcle jest soustŤed'ěnost energie,která by dala vyrťrsti novfm
1 8 0 orgán m. Všechnosloužíkarakteristice, všechnoukazuje na velikf ty.
pickf osud, i sepětírukou, které jímá zďe svou tesknou v1imluvností, kďežtovšudejinde odpuzovalo by svou pošetiloubezrad'nos1,í. Změnu směru a vkusu viclíšpatrněji nejclŤívena obrazec]rbožstov z té|n doby. Zt,racenajest prostá ěestná naivnost, klidná vfsostnost věiícíholiitskéhosrd'ce,která clňívebyla zile pÍi díle.Cítíšz pohleduna tato díla, ževetajest již po odtlanévíŤe,kterénevadilo,vittělaJi pŤeclmět svéhozbožněníi lidsky obmezenf. Citíš,žejsmo již v době nábožensky skeptické:proto jest nutno podtrhovati velikost, moc, nádheru, sílubožstva, proto jest nutno haliti je ve vnějškovf pathos,oddalovati je pozorovateli a posuzovateli' povznášetije do oblak a tlfmu kaclidlového,z né. hožprobleskujíjen sumárníobrysy. Povšimni si Zeoa z otricoli ve Vatikáně, jehož pťrvodcemjest asi Rhoďan Bryaxis. Rysy jsou poďivně jakási smyslná melancholie kryje zde stopy d.uševměkké,až zďuŤe|é; čelem; pod nizk!.rn t,éžkj,m ních otŤesria trudri; oko jest vlhce zastŤené zemská tíha a obmezenostmarně touži zďe, aby byla vykoupena velikosvobody, vzletu srdce, rysou velebou. A cítíš:to není dílo náboženské jen pŤekonávajícího tíhua mezehmoty; zde hovoŤí velkéhmotnémistrov. ství a hovoŤítak hlasitě, poněvadžmusí cosi pŤehlušit;a toto cosdjest trapnéa bolestně neodbytné. Nebo postrij piect Ápollinem Belvederskfm. Winckelmannem a jeho vrstevníkynav/sost vynešenásocha byla později oclbfvána velmi chlad. ně; neztotožřuješse nijak s těmito naturalistickfmi od.piirci;jímá tě boha, ale postavíš-li vyrovnaná harmonie a tanečnálehkost slunečného si jej vedle wcholnfch děl z iloby x.icliovy, nemrižešnevidět ribytku vnitiních sil tvťrrčích,nerlostatku vnitŤního zážilka: Tento brih není iiž bťIhsíly,jest to búhvnějškovéelegance.A to stojíšpÍeclďílemještě z doby květu ňeckého,pŤeddílem Leocharov1im. Á tak rozcházíšse i jinde se soudemracionalistickfch estetikri empi. rovfch, na pÍ. pietl proslulou Junonou LwJoaisi, Není to dílo iecké;po. z clobyjuliovské,ale umělecměl tu vzolem díIapraxitelovská. Jest chá,,zí to karakteristická a krásná práce novoattické,klasicisujícíškoly,která Ťímskfch.Tato kvetla v I. stolgtípŤedKristem a v časechprvníchcísaŤťr klasicistická školastojíza povšimnutí,jest to iypickf zjev dobovf. Když byl proběhnut kruh akďyž bylo dosaženokrajníchmezíbouÍlivépohnu.
jako Laokoon 181 tosti, vnějšídramatičnostia technickévirtuosity v ťlílech nebo x.arnesk)'b}'k, nezb}ivalpež obrat a návrat. Návrat ke klasikrim z nich, k Praxitelovi. AIe co tam bylo a pŤedemnávrat k nejlíbeznějšímu ěiny, tleclukuje se z nich zde rozumově tvťlTěími zdrivodněno vnitŤně a uvádí v soustavu pravidel: na\ézáse schematisujícímethoda, sesta. vuje se a zdrivodřuje se Tozumověiďeál krásy. Tito staŤíŘekové a Římané mají k Praxitelovi t1ižpoměr jako naši akademičtíeklektikové XVII. ažXIX. stoletík Raffaelovi;jest jim mrtvfm kánonem absolutní d'okonalosti,ne živfm, karakteristicky vymezenfm tvrircem litlskévíry' krásy a síly. lj,znamléjest i, žetato novoattická školačasemráda archaisovala; lidé,kteŤíztratili riplně uměleckounaivnost, tvoŤili si ji uměle a ričelně. Stará spoutanost formová byla nyní cítěna a hledána jako smyslnf osten; a zďá se i, želidé víry prostí, skeptikovéa indiferentisté,bud.ili v soběrádi ilu si,žecit,ínábožensky,zahloubalili se do díIa,kterénapodo. bilo zcela nebo částeěněuměníz dob staroŤeckfch,z dob silně a naivně Teily forma estétnísentimentality, která napovídá,žese sgše. věŤících. Ťilo;žekulturní forma se vyžív&.Takovérafinovanédílo jest na pŤ.tak zv' Esquilinskti Venuševe Yatikáně, která má autorem Pasiteb, Řeka z dolníltalie, jenžse stalv I. stoletípied Kristem Ťímskfmměšťanem. Jest to d'ívka,která si váževlasy po lázni. Hlava i hruď jest riplně archa. ická, abstraktní,ale ostatní trup a nohy pracovány jsou se zvláštním a ostrÝm naturalismem po živémmod'elu.Nohy jsou pŤitištěnyk sobě d'ílojest rafipoďivně pŤiostÍenfm,zce|ajeďinečnfmzprisobem.Cít,íš: novaná rimyslnost sama. }Iá svépŤednosti,ale jsou vj'vojově osudné: neležínic za nimi. Jeho sílajest krátkotlechá. Smyslovéstimulans vítězí rrad uměleckou formou. 7. Hailrián
a staroŤímsk! barok
Z Ťímskfchnezbytnostíturistickfch jest i v1ilet clo vily Haclriánovy v Tivoli' Vflet ten mrižeti pÍinéstichvíle opravdu kouzelnéza jetln6 podmínky:žese vzdáš pŤedzŤíceninamipalatia Hadriánova dobrovolně všelrokoketovánís archeologií,žepŤestaneš hledět na starézdi vědecky
182
a zah]edíšse na ně prostě malíŤsky,bez kažďétendencea intence. Ále nevěŤilby člověk,kdyby toho nezŤelna vlastní oči,jak málo lidí doveďe naplniti tuto prostou podmínkp.Všutle potkáváš ud1rchané a upocené turisty, posedléfilologickou a archeologickouzďivostí, kteŤízaboieni do knížeklov-íodtud velmi pochybnoua málo jasnou,většinouněmeckou vědu a otupenipak již zcela,s vypoulen ma oěima,hledía nezŤí.Krátkozrace oěeniohávajímrtqi detail, kde záchvěv duševnímrižeti dáti jen velikf odstup ztakov,! i duchovf, jen to, co d.oveďezharmonisovat mrtvou ziíceninu s věčněživou pŤírodoua okňídlitdušiv let dosti vysok1i,aby zaslechla něco z rytmu šumícíchvěkri. Krása vily Hadriánovy jest nejprve ve volbě místa_ mimochod'em Ťečeno, kus tajemstvíkaždétlobréarchitektury, kterébude unikat vždycky stŤízliv}imrozumáiťt'm.Když byl dokonal svou cestu po celéŤíši, vybral si Hadrián místok odpočinku,k sněníi k rneditaci na ripatíhor Sabinskfch. Staveništěmjeho vily jest posledni vlbéžek toho1o piekrásnéhohorského tvaru, veliká plošina,položenáněkolik metrťr'nad' nzkjm, i1dolím'Sabina lišíse velmi jasně oď hor Albanskfclr; má svrij wfznaěn! rys. Albanskéhory jsou vulkanickéhopťrvodua ráz jest podlo toho měkká ledvinová linie, kotlinná prohlubeř' rozprysklá bublina. Sabinskéhory jsou ritvar čistěvápenn1i'Mají pŤíkr1i spád a karakter zŤejmě ďivaďelní,romantickf; viďíšto z toho již, že zďaji se vyšší,nežvpravd'ě jsou. K tomu pŤistupujejedinečnáhra světelná,proměnlivost barwn/ch tÓn na jejich tvarech. T6ny ty nejsounikterak měkkéa laskající,nfbrž tvrdéa pŤíkré. Jest to zŤejmápŤíroďní romantika; jest jí zcleprávě tolik, kolik jí snesejižnísrdce' positivnější nežsrdce naše. Tyto hory Sabinskéjsou tedy kulisou vily Hatlriánovy, romanticlrorr složkoujejíhoričinu.A pÍeťlní melancholická rovina Ťímské campagne vážeji klidn;im,pŤísn1im akorďem,tvoŤífermatu celého tvaru. Na hranici obou stojíkomplex asi d'vacetibud'ov,velmi málo spolu souvisících; kažďábudova žijepro sebea na svrij vrub, nestará se mnoho o souseďlru _ i tu je patrn1iantickf indiviďualism a atomism. Buďovy spojenyjsou mezi sebou častcjen poďzemnímigaleriemi a st}ikajíse rihly ostr1imi nebo tup1imi, zastiraji se a krájejí se navzájem s plavou Ťímskouilisonančností' Jest známo místoze Spartiana, životopiscecísaiova,kde vypravuje,
jménaproslulych budov 183 iak Hadrián dal jeclnotliv)imčástemsvéstavby prytaneum, Canoakademie, pŤ. lyceum, na a míst antickéhosvěta, tak poďjak, ,,abynio nescházelo,napodobili Ťíši pus,stoapoikilé,Tempe,a nežvykládat ďoslova toto místoa impu. ivětnou... Nic nenípošetilejšího jemnému císaŤi absurdní sen, hoďn1i nějakéhoprovzdělanému, tovat jako chtěl napodobit ve svévile všecko, moderního, by covskéhobankéŤe co kďy našelna svfch cestáchkrásnéhonebo jen kuriosního.Uvidíšilnes ovšemve vile Hadriánově ještěCanopus,jakousi vodnínádržzachycenou pŤím1imizďmi, jež byla uzavŤenavfklenkovou stavbou; a|e že stavba ia byla zmenšenoukopií dolnoegyptskéhoměsta, prosluléhosv1imkul. jest více nežpochybné,právě jako jest skoro jisté, tem Serapidov1im, Jména,která žepoikilé nebyla napod.obeninouprosluléstoy athénské. dával císaÍsvfm stavbám ve vile, nebyla nic nežhra ducha melancho. lickéhocliletanta,kterf alespoó ve vzpomíncechtěl ještěslyšetzpěvné slabiky míst, jež kdysi na chvíli zajala jeho nekliďnéhoducha. Jakf zvláštníduch byl tento llatlrián a jak pňíznačnfcelésvédobě a jejímu unění! ŠpaněIprivoďem,byl místodržitelemv Syrii, zat'im co Trajan bojoval s Party a pronikal tlo bájného orientu. Nebylo věd.y, nebylo umění, nebylo kultu, kterf by ho nezajímal; sám navrhoval stavby, stavěI po celémokrsku zemskémv rozměrech piedtím nevíd'an)ich. Y Athénáchpostavil chrám Jova olympského,největšíchrám na priďě Hellady, kterf svou velikorysou baroknostírozrušiluzavŤenouharmonii staršíchAthén;v Thrakii za|ožilHadrianopolis a v Egyptě Anti. noopolis;proti Piktťtma Skotťrmv Britannii vybudoval vallum Hadriani; na priclě zboŤeného Jerusalema chtěl postavit novou čtvrt a na místo chrámu Jahveho chtěl vztfěiti chrám Jovriv a vyvolal tak posle.lníodboj Židriv pod Bar-Kochbou. V Římě samotnémjest jeho dílemkromě Pantheonu chrám Yenery a Romy, chrám l\farta Ultora a mausoleum jeho, Moles Had.riani, dnes Andělsk)i hraď. Staěíti zahledětise do zbytkri chrámu Romy a Yenery nebo popatŤiti na mohutnésloupy s klad.ím,zby|éz chrámu Marta Ultora, abys pocho. pil, žestojíšpied pozďnímuměním,kteréchtělo stupřovati ťrčiny v obrovitost. StojíšpŤedpoěátky Ťímského baroku. Jest lhostejno,odkuď pŤišel' jeJi privodu d.omácíhoa vyrostl-li z pridy Ťímské, nebo jsouJi zile vlivy orientální,totižsyrské.Jsou badatelé,kteŤíuváttějítrrtonovoufáziumění
184
Ťímskéhov pÍímou spojitost se Syrií, s jejím uměním klenebn1im; proti nim stojí názot, žejďe zde o logickf v)ivoj umění domácího. Budiž tonu tak, budiž jinak: pro mne jest zde dúležito,že Hadriánem počínáse nová epocha Ťímskéhoumění, umění, které se dovrší v thermách Cara. callov1ich a Diokleciánov1ich. Ve vile Hadriánově jest zvláštní stavba, které Ťíkajímálo piiléhavě natatoriura neba teatro nl,aritimo. Je to kruhov;i prostor o prťrměru asi čtyrYicetimettovém,kter)i obklopovala pieklenutá síí o čtyŤicetiionskfch sloupích. UprostŤed byla vodní náďtžka a v ní kruhovf ostrov; a na něm stála zv|áébnistavba s Ťad'ousloupťl dovnitŤ zaobloučenfch' o rriz. n1ích komnatách' Stačí ti pohled na tento prid.orys, abys pochopil barckli ráz této budovy, která byla snaď letním tricliniem. Touha po masivnosti v obrysu a složitost pridorysú hovoií k tobě pii stavbách Hadriánovfch Ťečívelmi určitou: staroŤímsk1ibarokl Ať je privcdu d.cmácího, al ciziho, vše jedno: ukazuje rozhod.ně, že starf typ lrel]epské krásy, typ statické rovnováhy a uzavŤené harmonie, jest opuštěn a že se z temné rizkost,i a nutnosti doby touží po kráse složité a dynamické, vybičované k největšímu rozpětí sil, k polyfonii všechněch členri. Yšecky funkce jsou rozšíŤenya nově zhodnoceny, neboé lačnost smyslri je vystupĎována jako nikdy pŤedtím. cítíš, že umění snaží se udržeti stejnf krok se životem, kter1i vystoupil z bŤehri a vŤe temnfmi bolestn1imi tuchami jako záhadn)im utrpením; staré umění abstraktní, které bylo mezi život,u, ustupuje všude umění novému, jež chce bfti jeho ostnem a vybouŤiti v něm všecko v uvěd'omění, co spalo věera ještě naivním snem šéastnéhopodvědomí. Řím podléhá orientu. Žaa byt jen vnějškovou náhod.ou,Že stár""to noucí Had'rián zahloubává se víc a více do orientální mystiky. Ale jest v tom pŤecehlubší smysl: neboé lid propadl jí již dávno a na císaŤidovršuje se jen osud' všeobecnosti. Řím hemžíSe mágy' kouzelníky, hvězdopravci; a Zoroaster má zďe četnéuěeníky, jako je rná nauka Isidina a Serapidova. Na v1išinách pěstuje se sice ještě staroŤímská ctnost, ale jako divatllo, ěistě dekoračně; život, kterf šumí kolem ní, jest temnf a mučivy a vŤe jin1im kvasem. Á jako vždycky, kďyž umírá krása, vycházejí i nyní mniši na rozcestí lapat ďuše, a nejen mniši kiesťanští,n;ibrž i pohanští.opravďov1i mnicb
hlÁ- 1 8 5 do slova a d.opísmenejest lid.ovf filosof stoickf, oťlěnfv haďry a spína holé zemi,živi se pracírukou svjch, učíchudobě, sajíoíoďŤíkání; bostejnosti k štěstía osudu, ritěku od světa a kažclésmyslnosti. Jest vážnf soupeŤkňeséanria jako oni pracuje vtipem, ironií, sarkasmem: dušeiovecjako oni. Neboéku podivu: dušetrpí a sténá.Svět jest,pacifi. ŤímskáutvoŤilahmotnou cir'ilisaci tak dokonalou, kován; světová Ťíše jak jí posud nebylo; o tělesnou stránku člověkajest postaráno,jako posuď nebylo; věděnía umění,dovednostii Ťemeslajsou zďe snesenaa nakupena do vfše, žedávno pŤedtímnebylo takovédosaženoa nebude jí dosaženodlouho potom, _ a hle, dušetrpí a zmfuáa sohne oď koÍeue, raněna jsouc jakousi tajemnou nemocí,která nemá jména. neporazilo Ťímskf svět kulturní, padl podryt z vnitra; KŤeséanství churavěl léžcejtž dŤíve,než došlok rozhodnémuzápasu. Antická filo. sofie došlaze sebek témužskoro vfsledku, jako jej poclávalokŤeséanství: k odvrácení se od životníplnosti, k rozrušeníživotnínaivnosti. Není které nenávidělo veškeréfilosofie antioké,učináhodné,žekŤesťanství, nilo vfjimku se Stoou;poznaloztle vnitŤníspiíznění.Tertulian, origenes, sv. Augustin a sv. ŘehoŤ Naziánskf mají pro Epikteta slova poďivu a ricty. Á jeho Encheiridion, jeho Piíručkamravníchnaučeníbyla jednu dobu d'okoncečetboumnišskou!Svatf Nilus, poustevníkzeIY. století, upravil poněkuď text po stránce dogmatickéa vložil ji pak kliťlně do rukou mnišskfch: cítil ducha Epiktetova jako ducha kŤeséanského. Nad tímto faktem měli by se zamyslit všichni, kdož odvozují pácl Nikoliv, antická filosofie sama Ťímské kultury z vnějška:kŤeséanstvím. ze sebe došIak v1isledkťrm,jež mohli pŤijmouti mniši a poustevníci kŤesťanští.
