PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY
POSLANECKÁ SNĚMOVNA VI. volební období
630/0 Návrh poslanců Lubomíra Zaorálka, Bohuslava Sobotky, Jeronýma Tejce, Jaroslava Krákory a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
Zástupce předkladatele: Zaorálek L. a další Doručeno poslancům: 15. března 2012 v 13:05
ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne ...……………….. 2012, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky: Čl. I Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., ústavního zákona č. 300/2000 Sb., ústavního zákona č. 395/2001 Sb., ústavního zákona č. 448/2001 Sb., ústavního zákona č. 515/2002 Sb., ústavního zákona č. 319/2009 Sb. a ústavního zákona č. 71/2012 Sb., se mění takto: 1. V čl. 62 se písmeno g) zrušuje. Dosavadní písmena h) až k) se označují jako písmena g) až j). 2. V čl. 63 odst. 1 písm. j) zní: „j) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení,“. 3. V čl. 66 větě druhé se slova „a k)“ nahrazují slovy „a j)“. Čl. II Účinnost Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 2012.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA Obecná část Zhodnocení platného právního stavu Podle platného znění ustanovení čl. 62 písm. g) Ústavy České republiky prezident republiky odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem (agraciace), nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice), a zahlazuje odsouzení (rehabilitace). Pro platnost těchto rozhodnutí prezidenta republiky, která jsou tradiční součástí prezidentova práva udělovat tzv. milost, nevyžaduje platné znění Ústavy ČR spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. Prezident tedy tato rozhodnutí vydává zcela dle své vlastní úvahy, aniž by byl při jejich vydání vázán na součinnost jiného ústavního orgánu, resp. ústavního činitele. Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný (čl. 54 odst. 3 Ústavy), přičemž za jeho rozhodnutí podle čl. 62 vláda neodpovídá. Novelou Ústavy ČR provedenou ústavním zákonem č. 71/2012 Sb. dojde s účinností od 1. října 2012 k přesunutí práva udělovat abolici do výčtu těch rozhodnutí prezidenta republiky, která ke své platnosti vyžadují kontrasignaci předsedy vlády či jím pověřeného člena vlády (viz nové ustanovení čl. 63 odst. 1 písm. j/ Ústavy ČR). Za udělení abolice bude tudíž po spolupodpisu člena vláda odpovídat vláda (čl. 63 odst. 4, čl. 68 odst. 1 Ústavy ČR). Právo milosti, které se dosud spravovalo jednotným režimem, tak bude zčásti vykonáváno s kontrasignací člena vlády (abolice), zčásti bez ní (agraciace a rehabilitace). Pro tvorbu Ústavy ČR byla nejvýznamnějším inspiračním zdrojem československá ústavní listina z roku 1920 (č. 121/1920 Sb. – dále jen „ú. l.“). Srovnáme-li platnou ústavní úpravu, jakož i ústavní úpravu účinnou od 1. října 2012 s úpravou obsaženou v ú. l., je ihned zjevné, že uvedená prvorepubliková ústava v duchu důsledného uplatnění zásad parlamentní republiky vyžadovala k platnosti jakéhokoli presidentova úkonu moci vládní nebo výkonné spolupodpisu odpovědného člena vlády (§ 68 ú.l.). To platilo i pro právo milosti ve všech jeho uvedených formách (§ 64 odst. 1 bod 11, § 103 ú. l.). Shodná úprava byla obsažena i v Ústavě z roku 1948 (§ 74 odst. 1 bod 11 ústavního zákona č. 150/1948 Sb.). Za platnosti uvedených ústav (tj. mezi lety 1920 až 1960), které ve vztazích mezi ústavními orgány koncepčně vycházely z uplatnění dělby státní moci v podmínkách parlamentní republiky, tedy prezident republiky nemohl udělovat milost v žádné z jejích forem pouze sám, ale byl v důsledku principu jeho neodpovědnosti z výkonu funkce vždy odkázán na kontrasignaci člena vlády. Toto pojetí prezidentských milostí, resp. prezidentových pravomocí vůbec, se změnilo s Ústavou z roku 1960, která institut kontrasignace prezidentových aktů nepřevzala v důsledku zavedení odpovědnosti prezidenta republiky parlamentu - Národnímu shromáždění (čl. 61 odst. 2 ústavního zákona č. 100/1960 Sb.). Ústava z r. 1960 totiž opustila model dělby státní moci a vycházela z koncepce jednoty státní moci koncentrované v parlamentu, formálně označeném za nejvyšší státní orgán. Ústava ČR pro výkon prezidentových pravomocí zvolila úpravu, která principy parlamentní republiky důsledně nesleduje, když v čl. 62 vymezuje „autonomní“ rozhodnutí prezidenta republiky vydávaná bez spolupodpisu člena vlády, za něž však prezident zásadně neodpovídá (vyjma ústavního deliktu velezrady a po 7. 3. 2013 též hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku) a za něž neodpovídá ani vláda.
Komplexní řešení tohoto systémového deficitu platné Ústavy by si ovšem vyžadovalo její zásadnější revizi. Poslední novela Ústavy ČR z r. 2012, která byla zmíněna výše, pouze v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta republiky občany toliko - v duchu zásad parlamentní republiky, v níž je vrcholným orgánem výkonné moci vláda - dílčím způsobem posílila postavení vlády coby vrcholného orgánu výkonné moci přeřazením abolice mezi kontrasignovaná rozhodnutí prezidenta. Toto řešení však nelze považovat za dostačující. To platí tím spíše, když se v poslední době v hromadných sdělovacích prostředcích objevily různé informace a podezření o tom, že prezidentovy milosti, konkrétně agraciace, jsou udělovány za okolností vzbuzujících závažná podezření z korupce. Tato podezření přitom nebyl ochoten rozptýlit ani samotný prezident republiky Václav Klaus, který patrně chápe právo milosti jako jakousi osobní prerogativu hlavy státu, jejíž užívání nemusí ve smyslu neodpovědnosti z výkonu své funkce nikdy a nikomu jakkoli zdůvodňovat. Hlavní principy navrhované právní úpravy Hlavním cílem předložené novely Ústavy ČR je zavedení jednotného režimu pro udělování všech druhů milostí, který bude spočívat v tom, že vedle abolice bude mezi kontrasignovaná rozhodnutí prezidenta republiky zařazena i agraciace a rehabilitace. Tato ústavní změna sjednotí režim pro udělování milostí tak, že k nim bude vždy vyžadován spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády (místopředsedy vlády či ministra). Současně se touto změnou výrazně sníží korupční potenciál, který v sobě obsahuje platná ústavní úprava, zejména pokud jde o praxi odpouštění a zmírňování trestů. Soulad s ústavním pořádkem a s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR Předložený návrh novely Ústavy zachovává zásady parlamentní republiky, na nichž je vybudováno současné ústavní zřízení státu. Princip parlamentní republiky posiluje tím, že prezidenta republiky neodpovědného z výkonu své funkce omezuje zavedením podmínky spolupodpisu člena vlády k prezidentovu rozhodnutí o agraciaci či rehabilitaci. Návrh novely Ústavy se nedotýká podstatných náležitostí demokratického právního státu. Návrh ústavního zákona neodporuje ani žádné mezinárodní smlouvě, jíž je ČR vázána. Hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet, rozpočty krajů a obcí Navržená ústavní změna nevyvolá žádné přímé dopady na příjmy a výdaje státního rozpočtu, ani rozpočtů krajů a obcí. Nebude přinášet žádné hospodářské a finanční dopady ani pro další subjekty. Zvláštní část K čl. I K bodu 1 Z čl. 62 Ústavy se vypouští písm. g), upravující právo prezidenta republiky odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem a zahlazovat odsouzení, a to bez spolupodpisu člena vlády.
K bodu 2 Do ustanovení čl. 63 odst. 1 písm. j) se včleňuje dosavadní úprava obsažená v čl. 62 písm. g), tj. právo prezidenta republiky odpouštět a zmírňovat tresty uložené soudem a zahlazovat odsouzení. Včleněním těchto pravomocí prezidenta republiky do čl. 63 Ústavy bude k udělování všech forem milosti nutný spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády a za takové rozhodnutí bude pak odpovídat vláda. K dobu 3 Změna v čl. 66 Ústavy ČR je jen legislativní úpravou, která souvisí s navrženým zrušením ustanovení čl. 62 písm. g) – viz bod 1. K čl. II Účinnost předloženého ústavního zákona se navrhuje k 1. říjnu 2012, tedy ke dni, kdy nabudou účinnosti ta ustanovení poslední novely Ústavy ČR (ústavní zákon č. 71/2012 Sb.), která právo udělovat abolici podřazují pod výčet kontrasignovaných rozhodnutí prezidenta republiky. V Praze dne 13. března 2012 Lubomír Zaorálek, v. r. Bohuslav Sobotka v. r. Jeroným Tejc v. r. Jaroslav Krákora v. r. Jan Hamáček v. r. Cyril Zapletal v. r. Josef Smýkal v. r. Václav Klučka v. r. Roman Váňa v. r. Pavel Holík v. r. David Rath v. r. Pavel Ploc v. r. Ladislav Šincl v. r. Dana Váhalová v. r. Břetislav Petr v. r. Václav Zemek v. r. Ladislav Velebný v. r. Adam Rykala v. r. Alfréd Michalík v. r. Vítězslav Jandák v. r. Jan Babor v. r. František Bublan v. r. Karel Černý v. r. Pavel Antonín v. r.
Stanislav Křeček v. r. Stanislav Huml v. r. Jan Látka v. r. Hana Orgoníková v. r. Václav Votava v. r. Milada Emmerová v. r. Josef Novotný v. r. Jaroslav Vandas v. r. Antonín Seďa v. r. Miroslava Strnadlová v. r. Jiří Krátký v. r. Jiří Zemánek v. r. František Novosad v. r. Jan Chvojka v. r. Miroslav Váňa v. r. Roman Sklenák v. r. Jiří Petrů v. r. Ivan Ohlídal v. r. Jiří Koskuba v. r. Josef Tancoš v. r. Jaroslav Foldyna v. r. Miroslav Svoboda v. r. Vladimíra Lesenská v. r.
Platné znění Ústavy České republiky s vyznačením navrhovaných změn
Čl. 62 Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny, c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu, d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády, e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení, h) g) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, i) h) podepisuje zákony, j) i) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, k) j) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky. Čl. 63 (1) Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, c) je vrchním velitelem ozbrojených sil, d) přijímá vedoucí zastupitelských misí, e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí, f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu, g) jmenuje a povyšuje generály, h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán, i) jmenuje soudce, j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, j) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo, a zahlazuje odsouzení, k) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády. (4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.
Čl. 66 Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle čl. 63 odst. 1 písm. písm. a) až e) a h) až k) a čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62 písm. a) až e) a k) j) a dále čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Senátu; uvolní-li se úřad prezidenta republiky v době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší výkon těchto funkcí předsedovi Senátu, kterému též přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkce prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 písm. f), jde-li o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny.
