2. vydání 22. 2. 2016
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. vás vítá po několikatýdenní pauze opět na ① VŠE. Největší novinkou je, že byl zvolen pan doc. Ing. ② Ph.D. do funkce ③! ④ období je konečně za námi a snad pro všechny úspěšně začíná ⑤ semestr. Nejen prváci se stále mohou s čímkoli obrátit na své ⑥, nebo s nimi jen tak zajít na drink. Těšte se také na akce pořádané prvním českým univerzitním sesterstvem, známé jako ⑦ Fí. Studujeme Vysokou školu ⑧ a zdá se, že předměty jako ⑨ s Pirožkem, ⑩ s Vinšovou či ⑪ s Vopátkem, jsou alfou a ⑫ úspěšného studia. Učení proto musí být poctivě prokládáno akcemi každé ⑬, naše hlava pročištěna jindřichohradeckým ⑭ za skvělou akční benzinkovou cenu. Máme za sebou první ⑮ spojený s půlením druháků. Nezbývá nic jiného, než se pořádně vyspat z ⑯ a chystat se na další párty v klubu ⑰ a nezapomenout si připravit tematické oblečení na ⑱, která je tématem dalšího bufetu.
1
Rozhodli jsme se, i po Vašem feedbacku na první vydání, představit členy redakce a vylíčit ve zkratce vznik Primetimu. Původní nápad založení fakultního časopisu měl Vojta Prchal a zároveň s ním to napadlo mě, Tomáše Daňka, a Dominiku Kováčovou. Domča už z loňského akademického roku věděla, že Vojta o časopisu mluvil, a tak jsme ho kontaktovali s tím, že bychom rádi psali. Vojta, sice časově vytížený člověk, ale neustále aktivnější a aktivnější, s nadšením souhlasil, zařídil veškeré záležitosti okolo a přibral do týmu Martina Boudu. Redakce pro první vydání byla sestavená. Po hodinách a hodinách sice vyčerpávající, ale radostné práce na prvním čísle nám došlo, že sice máme články hotové, ale stále nám chybí sazeč. Naštěstí Dominika dostala spásný nápad v podobě její „malé sestřičky“ Silvinky (nikdo jí neřekne jinak). Připojila se k nám a další hodiny a hodiny v časovém presu (proč dělat něco průběžně, když se to dá stihnout za dva dny) pracovala na grafické podobě časopisu a konečně mohl vyjít Primetime tak, jak ho známe dnes. Po poměrně hektickém 1. čísle jsme přibrali do týmu ještě Martina Prokeše, jehož článek si budete moci přečíst v tomto historicky 2. vydání. Tímto bychom chtěli poděkovat externím časopiscům, kteří měli zájem přispět a hlavně Vám, čtenářům, protože bez Vás by nemělo jakékoliv naše snažení smysl. Ačkoli některé články se mohou jevit jako „mírně pobuřující“, ukazují pouze na život takový jaký je a jak ho můžeme vidět. Jsme přesvědčeni o tom, ze pravda někdy bolí, ale budeme o ní psát, dokud nás bude okolní svět inspirovat. Takže pořád. Rádi bychom touto formou také poděkovali fakultně za vstřícný a pozitivní přístup. Zvláště potom kolegům Hajdíkovi, Přibilovi, Hejdovi a všem knihovnicím za ochotu a zpětnou vazbu, bez které bychom nebyli tam, kde jsme. Jsme tu pro vás, buďte s námi.
1 2
- Vaše redakce Primetime -
O sexu, vztazích, citech bylo napsáno a řečeno mnoho a mnoho. Tím čím se lidé po tisíciletí běžně setkávali a to co realizovali bez teoretické průpravy, vytvořilo v posledních desetiletích haldy odborných i méně odborných publikací, diskusních fór, tuny časopisových článků, množství televizních pořadů a poradenských pracovišť. Být dobrým teoretikem nemusí být vždy výhodou.
Český jazyk má mnoho krásných spojení s přeneseným významem, které popisují lidskou mysl. Proto mají někteří lidé „pod čepicí“ jiní „filipa“ a další třeba „brouka v hlavě“. Bohužel v životě nastávají situace, kdy je třeba brát některé spojení doslova.
ÚSPĚCH ROMANTIKA
BROUK V HLAVĚ
Než se jaro stočí k létu Chci dosáhnout nových hranic Dobýt další žití metu A nebýt nadále již panic
Kamarád má v hlavě Brouka těžko se mi na něj kouká.
Proto v louce plné květů Za zpěvu ptáků, hmyzu šumu Něžně sahám na Žanetu a věřím svému teoretickému umu Není běžným u mne zvykem V lukách dělat ze sebe vola Býti něžným romantikem Cesta zdolat zmrzlá sexu dívčí kola Odborníků rada říká Leptat dívčí mládí bázeň Umí luční romantika Zdolá výchovu a prý i kázeň Pozoruji jedním okem Průběh mého představení Nechci bráti věci skokem Při spěchu prý vrchol není Žanet sténá, modrá, bělá Husarský to bude kus Reakce Žanetina těla Už připomíná orgasmus Odborníci jsou jen lháři Ženský sex prý několik má fází Tohle nemám ve scénáři Vrchol tu je, další fáze jaksi schází
Brouk tam skočil celkem hravě takhle jednou při opravě. Kamaráda mysl prudil Fakt, že Brouk prý příliš čudil. Kdo čudí, je jistě šmejd Psali v kauze Volkswagen-gate. A tak on se díval zdola, Na motor a Brouka kola. Jeho opravářská mise Byla ztlumit zlé emise. Náhle Brouka trochu níže posunula zemská tíže. Gravitace, síla čistá Brouka rychlá změna místa. Výškovou on změnil sféru Sesunul se Brouk z hevéru. Kamarád má v hlavě Brouka těžko se mi na něj kouká. Zarmoutil on svoji ženu. Kvůli Brouku Volkswagenu.
A tak v lukách plných květů Dobyl já jsem lehce metu Cítím se já králem světů Ukojil jsem já Žanetu. Nebo se jen trochu pletu? A tak v lukách, kde to kvete Žaneta se v křeči svíjí Sténá, pláče, srdce tepe Ne vzrušením – na pyl silnou alergií Poučení: Romantika a sex v louce Někdy nejdou ruku v ruce Dále se drž od té ženy Kterou vzruší jen a pouze alergeny
3
- Ing. Libor Sláma, Ph.D. -
5:55. Budík nemusí být nutně špatná věc. Většinou díky němu zjistíte, že žijete. Scházím dolů po schodech. V psím pelechu pod schody je plno. Jedna spí, druhý divoce mlátí ocasem. Předpokládám, že se mi směje, že musím do práce. Sprcha. Zuby. Snaha nepodívat se do zrcadla. Kalhoty. Batoh. Odcházím. 6:55. Už není tma, i když drobné mince bych za tohoto osvětlení hledat taky nechtěl. Poblíž bývalé židovské synagogy pes značkuje na patníku smutnou připomínku včerejšího souboje neznámého člověka s žaludkem. Pokrčím rameny a jdu dál. Pokladní projíždí čárovým kódem jedenapůllitrové lahve přes čtečku. „12 korun prosím.“ Mám 11. Tak je to vždy. Vždy mi chybí jedna koruna. Asi proto, že je nikdy nechci hledat a vymlouvám se na šero. S laskavostí sobě vlastní zařvu „No nic, dáme velkou, co se dá dělat, viďte!“ Prodavačka si pomyslí pravděpodobně něco o vtipné kaši a motorové pile. Odcházím. Pohybové čidlo na vstupních dveřích zaznamenává mou přítomnost a vpouští mě do budovy. Bezmála 14 let. Opravdu jsem tu tak dlouho? Asi ano. Bezmyšlenkovitě se podepisuji do docházkového sešitu. 14 let? To znamená, že jsem se tu mohl podepsat přibližně třitisícekrát. Přivolávám výtah. Je zajímavé, že když jste někde 14 let, poznáte spoustu kolegů i podle čichu. Výtah přijíždí a otevírá se. Když jste někde 14 let, poznáte spoustu kolegů i podle čichu. Bohužel. Stojím před kanceláří a dívám se zamyšleně na ohmataný klíč. Pokud jsem se třitisícekrát podepsal, kolikrát jsem mohl odemknout? Nevím. Vcházím. Pokud se chcete nezbláznit, je dobré vytvořit si systém rutin. Otevírám poštu a první, na co se dívám, je sestava o zabraných skříňkách. „Kdyby si někdy někdo přečetl řády a návody, třeba by věděl, že skříňku přes noc nemá mít zabranou“, honí se mi hlavou. Beru do ruky kleště, klíče a odcházím rutinně otevřít těch pár darebáckých skříněk. U výtahu se zastavuji a dívám se na kleště. Proč jsem si je vzal, nevím. Protože si ale před sebou nechci připadat jako nesvéprávný, zhusta přikývnu, kleštěmi zamávám jako mečem a jdu dál. Ještě že je mám. Kdyby se objevil problém, můžu kleště hodit na zem a utíkat. Šatna. Vytahuji z kapsy telefon, kterým skříňky otvírám. Vcházím. 7:55. Ve dveřích se objevuje kolega. Z katalogu svých osmnácti pozdravů vytahuje číslo šestnáct. To už dlouho nebylo, oceňuji. Sedá si na židli, chvíli loví něco pod monitorem. Podává mi disk se slovy „Pikvicid, naipluj mi tam ždimidž.“ Když jste někde 14 let, je dost pravděpodobné, že si vytvoříte vlastní slovník. Beru disk a klonuji na něj obraz operačního systému počítačové učebny. Co dál? Aha, rutina. Kontrola webových stránek. Novinky. Televize. „Nakreslit“ upoutávku na následující akci. Zanést ji do všech informačních kaná – zvoní telefon. Od té doby, co displej ukazuje, číslo a jméno volajícího už to není taková zábava. Vždycky si představuju, jak to asi vypadá, když mě někdo pozoruje u telefonování. Řada „ehe, ehe, hm, ehe, ééééééjo“ je obvykle zakončena slovy „Vítecojátamzajdu.“ Dnes tomu není jinak. Odcházím. 8:55. Vtipy o pracovnících v IT obvykle distribuují myšlenku „have you tried turning it off and on again?“ Je to děsná sranda. Tedy do okamžiku, kdy si uvědomíte, že to tak doopravdy je. Přicházím na učebnu, mačkám jedno tlačítko, vyučující se chytá za hlavu a bere jméno boží nadarmo. „Jééééžiš, vidíte, to mě nenapadlo udělat!“ Usmívám se, porozhlédnu se po učebně. Studenti v zadních lavicích vypadají, jako kdyby je někdo mučil spánkovou deprivací, zřejmě někde večer divoce diskutovali. Ze sloupu stojícího u katedry se z posilovny ve sklepě line kombinace power-metalu a hekání posilujících. „Crowned by God not by the church, as my power is divine.“ Odcházím. 9:55. „Chceš ubalit cigáro?“ hlásí se ve dveřích známý hlas, zatímco se snažím šroubovákem vrátit poslední šroubek na své místo v notebooku. Tohle šroubování není pracovní povinnost, jenže…to máte tak. Povinnosti jsou povinnosti, ale když náhodou přijde někdo se zoufalou prosbou, byť by nespadala do naší pracovní náplně, snažíme se pomoci. Dnes tu sedí chlapec. V jeho věku jsem měl spoustu vlasů a v zimě nosil jenom svetr. Podařilo se mi zachránit mu data z disku. Diplomová práce, fotky, dospělácké audiovizuální materiály. Nevím, co tam všechno měl. Po diskotéce barev v jeho obličeji se mu na líce vrací taková ta běžná středoevropská růžová. „Nechci, vždyť víš, že od vánoc nekouřím.“ Stojím na dvoře, zapaluji ubalenou cigaretu a dívám se přes bleděmodrý dým na psa, který jako vždy sedí na kompostu sousedícím s fakultním dvorem a při zahvízdání začne vrtět ocasem. Dnes pro něj nemám piškot. Odcházím. Procházím dvoranou. Sedí tu hromady mladých, krásných a chytrých lidí. Dívají se skrze mne. Kolik jich pozdravilo? Jeden? Dva? Je docela klidně možné, že neexistuji. Že jsem se prostě ráno probudil mrtvý…ne, blbost, nejsem mrtvý, fotobuňka ve dveřích ráno přeci zjistila mou přítomnost. Šroubky jsem zašrouboval. To duchové neumí. „No co, tak prostě nejsi ten typ, který by rád někdo zdravil“, racionalizuji si své úvah. Přijíždí výtah. Vcházím. 10:55. V ruce držím tužku a papírek. Procházím si úkoly, které jsem chtěl dopoledne udělat. Škrtám všechny z nich. Muchlám papírek, odcházím na chodbu a vyhazuji jej do tříděného odpadu. Sedám si a píšu si další úkoly. Musím si je psát, jsem starší člověk. Poznámky jsou důležité. Pokud se jich nedržím a zazvoní telefon, přijde nějaký šikula, že si zabouchl kartu ve skříňce či na mě promluví někdo z kolegů, okamžitě ztrácím nit. „Dobrý den, já jsem si zabouchla kartu ve skříňce“, hlásí postava ve dveřích. Šikula. „Tahni to odevřít, ať to stihneš, pudem žrat“, laskavě mi připomíná kolega, že přišel čas na menzu. Mávám na studentku, aby mne následovala. Odcházím. Skříňka zabzučí a její dvířka se otevírají, což mne trochu překvapí. „Já jsem fakt blbá, se nezlobte.“ „Klid, nejste blbá, dneska je vás hodně, co jste si zabouchli kartu. Vy jste třetí. Asi tady máte někde hnízdo, co?“ Vtip jak ze třetí třídy pomocné školy. Trénoval jsem ho celou noc před zrcadlem, ale evidentně blbě. Slečna si pomyslí něco o vtipné kaši a cirkulárce. Zdvořile se usměje a odchází. Odcházím. Když jsem mluvil o těch rutinách, je na čase si říct, že pracovní dobu si musí člověk rozdělit do rozumných systematických celků. Celky jsou v první úrovni dva. Ten první spočívá v tom, že se těšíte na oběd. Ten druhý v tom, že půjdete domů. Dá se to členit i složitěji, ale tohle je základ. Šála. Sako. Lžíce. Vidlička. Tác. „Mohu omastiti?“ „Nestyďte se a nandejte mi.“ Můžeme tomu říkat závodní stravování. Házím do sebe jídlo jako o závod. Zalít čajem, utřít způsobně koutky úst ubrouskem. Vracím tác. Odcházím. Nemalou část denní pracovní náplně tvoří požadavky studentů. Ten první je „mi nejde internet, to neumím nastavit“, ten druhý je „jsem ztratil heslo, se nemůžu přihlásit“. Vlastně je mi docela líto, že už se dnes nikdo nesnaží nějak víc vymlouvat na to, proč něco nejde. Co bych dal za to, kdyby někdo přišel a řekl „Dobrý den, pes mi sežral údaje pro přihlášení. Víte, on doma honil myš a pak si ji spletl s okurkou, a jak běžel s tou okurkou v hubě kolem kuchyně, tak…“ Dnešek není výjimkou. Wi-Fi na telefon. Bum. Kolejní síť. Prásk. Nastavit heslo. Kaboom. Hloučkem po pomoci lačnících studentů se kachním krokem prodírá proděkan pro pedagogickou činnost. „Jdeš na kafe?“ hypnotizuje kolegu. Ten sáhne pohotově pod monitor, vytáhne kovovou padesátikorunu a řekne „Můhem!“ Sedím a nastavuji připojení na telefonu další studentce. „Zkoušela jste si aspoň přečíst návod, když už vám je všechny píšu?“ „Ale jo, zkoušela, ale já jsem prostě antitalent, hihi.“ Zvoní telefon. „Ehe, ehe, éééééjo, jdu tam.“ Dokončuji nastavení připojení k internetu. Konečně bude Facebook fungovat, pomyslím si. Odcházím. 16:55. Den za dnem, rutina za rutinou. Občas narušeny něčím neobvyklým, požárním poplachem kupříkladu, se dny mění jeden ve druhý. Je na čase dát si za odměnu bonbon a popřemýšlet, co nakoupit cestou domů. Housky. Uzenina. Pivo. „57 korun, prosím.“ Mám jen 56, překvapivě. Platím kartou. Odcházím. 22:55. Dívám se do stropu a matně se snažím přemýšlet nad vším, co musím zítra udělat. „Ráno skříňky, jasně. Potom…ale vždyť já si na to vzpomenu, až budu sedět na svém místě.“ Myšlenky zpomalují. Ne snad že by přes den byly čilejší, ale teď ve tmě, se táhnou jako asfalt. Rozsvěcím telefon, nastavuji budík. 5:55. V lehkém příšeří vidím na nočním stolku jednu korunu. Usmívám se. Usínám.
4
BE PINK! Protože už i nám se dostalo nabídky napsat si krátký „sloupek“ ve stylu The New York Times, a zapsat se tak do historie fakultního časopisu Primetime, nemohly jsme odolat. Proto nám je teď ctí, že si můžete přečíst pár slov od růžového komanda. Nejsme si úplně jisté, jak moc často sledujete náš fejsbůček, insta a nebo jestli vůbec víte, že vedeme webové stránky, tak jsme se rozhodly, že začneme „krátkým“ shrnutím našich akcí za předchozí rok. MILUJI, PROTO DARUJI Letní semestr již každoročně začíná v upírském stylu, darujeme krev. Pro slabší povahy to moc není, ale i přesto se najde pár jedinců, kteří se pro pocit konání dobré věci jdou doslova obětovat na nemocniční lehátko. Nechají ze sebe vysát půl litr krve a pak motavou chůzí a s běloskvoucím obličejem alá Edward, avšak s úsměvem na tváři, hrdě odchází z Jindřichohradecké polikliniky s dobrým pocitem. Naštěstí jedinců s efektem „zbělení“ se nalézá čím dál tím míň a my jen hrdě můžeme prohlásit, že se naše fakulta stává doslova krvavými odborníky! Darování krve s podtitulem: „Miluji, proto daruji“ se koná i tento semestr a vy se můžete registrovat na našich facebookových stránkách facebook.com/alfasestry, kde se dočtete i veškeré potřebné informace. NEJ ŠATY FAKULTY Minulý rok naše aktivita pokračovala soutěží na fakultním plese o Nejkrásnější šaty fakulty a stejně tak tomu bude i letos. Jedná se o krátké zpestření již tak nabitého programu. Porota (my :D ) vybere přímo na plese tu pro nás nejkrásnější. Co je ale napínavější, je pak hlasování na našem facebooku, kde o královně plesu rozhodujete vy sami. Jsme doslova nadšené z toho, že jste si loni našli čas mezi sdílením fotek z bufetů, výsledky fotbalových zápasů, rozhodováním mezi modrými nebo zlatými šaty či sledováním Nafrněné a dali jste hlas své favoritce. Celkem se osmnácti kandidátkám rozdalo 509 hlasů, z čehož máme skutečnou radost a doufáme, že i letos se do hlasování zapojíte s vervou. SBÍRÁM, SBÍRÁŠ, SBÍRÁME Dál se semestr vedl ve stylu sbírek. V dubnu potravinová sbírka, jejíž součástí byla soutěž na futsalovém zápase, při které se povedlo vybrat celkem 45 kg potravin v hodnotě přibližně 3 400 Kč. Pokračováním byla prvomájová akce Alfa Fí pro Kuře. Zábavné odpoledne spojené s dražbou prvního výtisku kalendáře Fakulty managementu a zároveň s vybráním přibližně 7 500 Kč pro nadaci Pomozte dětem. LEDOVÝ BOJ Během letního i zimního semestru jsme společně s hokejovým týmem pomohly uspořádat zápas fakulty proti ČPP. Domníváme se, že jste se museli skvěle bavit nejen kvůli dokonalým výkonům našich hokejistů, ale také díky zajímavému doprovodnému programu a popcornu, který, a to Vám chceme touto cestou velmi poděkovat, jsme musely zametat. Děkujeme! :D UČEBNICE „POTŘEBNÝM“ Pak nastala všemi milovaná letní pauza, kdy nastal čas oddychu od školy, zkoušek a spolužáků… A hned na začátku zimního semestru jste mohli vystavovat svá opálená těla na burze studijních materiálů. Dobře, těla jste možná nevystavovali, ale knih se podařilo prodat a koupit celkem dost. Pokud budete mít zájem, akce se samozřejmě bude opakovat i nastávající zimní semestr, ostatně jako každý rok. ALFA RUN V říjnu jste si mohli díky nám zaběhat ve jménu dobré věci. Ačkoli musíme konstatovat, že tak třetina běžců si náš běh doslova prošla, nevadí! Dvě třetiny je pořád převaha a to nás těší. Za uplynulé dva ročníky se podařilo vybrat přibližně 13 000 Kč. RŮŽOVÁ V KAUFLANDU V listopadu, ač jste to dost možná nezaregistrovali, jsme se zúčastnily Národní potravinové sbírky, konané v Kauflandu. Růžovým Alfa sestrám se podařilo vybrat šest plných nákupních vozíků, což si myslíme, je krásné a fakulta na nás může být náležitě hrdá. VÁNOČNÍ „KYNUTÍ“ Za poslední akci loňského roku by se dal počítat tradiční růžový stánek na Vánočních trzích. Pro Váš dobrý pocit ze začátku vánočního zhřešení Vás chceme informovat, že jste zkonzumovali celkem 5 kg cukroví obsahující růžové sněhové pusinky, růžové kokosové kuličky a marcipánové brambory. Aby toho nebylo málo, přidalo se k tomu 6 litrů vaflového těsta. Nás to těší a budeme se na Vás těšit i tento rok. NA CO SE TĚŠIT? A co Vás čeká tento semestr? Již zmiňované darování krve startující 24. února a trvající do konce března. Dále pak pochod Přímo za čumákem na podporu opuštěných pejsků a kočiček a také sbírka bot Shoes4life. Rozhodně se máte na co těšit, tak prosím sledujte náš facebook, protože právě tam Vás budeme o nadcházejících událostech informovat. Mějte se rádi, žijte a studujte fanfárově a nezapomeňte na růžovou!
ALFA MĚSÍCE ALFA MĚSÍCE KÁJA Je nováčkem v řadách růžových Alf. Spolu s jejími schopnostmi pro organizaci a vymýšlení sněhového protiútoku na pachatele, vás dozajista dostane svým temným hlasem. MOJE NEJ MÓDNÍ ZNAČKY: Guess, ale žádný fake made in China DEKORATIVNÍ KOSMETIKA: Dermacol, protože na něj dělá reklamu Táňa Kuchařová. PLAYLIST: Pop a Drum n´bass FILMY: Filmy jsou pro dospělý, ale když už tak komedie KNIHY: Romány (Alfa pozn.: Rosamunde Pillcher) DESTINACE: Španělsko, především kvůli strýci z pátého kolene jménem Pedro de la Vedro CO MĚ INSPIRUJE: Moji rodiče JAK RELAXUJI: Nerelaxuji, ale když musím, tak s knihou. ŽIVOTNÍ MOTTO: „Vždycky by mohlo být hůř“
- Vaše Alfa Fí -
5
CO JE PĚT P?
Program Pět P je nestátní sociálně preventivní volnočasový program. Název Pět P je zkratkou pěti klíčových slov, a to: PŘÁTELSTVÍ POMOC PÉČE PODPORA PREVENCE Program je založen na vzájemném přátelském vztahu dobrovolníka a dítěte, kteří se pravidelně schází a věnují se různým aktivitám.
KOMU JE PĚT P URČENO?
Program Pět P je pro děti školního věku, tedy od 6 do 15 let, které mají nějaký sociální či zdravotní handicap a jsou proto více či méně izolovány od zbytku společnosti.
KDO JE DOBROVOLNÍK?
Dobrovolníkem se může stát každý člověk starší 18 let, který má chuť věnovat část svého volného času někomu jinému. Dobrovolník musí projít základním výcvikem, který je zaměřen na poznání programu, seznámení se s motivy pro zapojení do programu, ale také poznání sebe sama a svých možností.
JAK PĚT P PROBÍHÁ?
Potenciální dobrovolník projde výcvikem a je zařazen do databáze. Dobrovolníkovi poté vybere koordinátor do dvojice dítě podle podobných zájmů, zálib a přání jak dobrovolníka, tak i dítěte. Dvojice se poté schází pravidelně jednou týdně na 1,5 – 2,5 hodiny. Dobrovolník se také účastní jednou za měsíc pravidelných supervizí. Supervize je společná schůzka všech dobrovolníků, kdy si mohou vyměnit vzájemně zážitky, případně se svěřit se svými obavami či problémy. Tyto schůzky probíhají pod odborným dozorem supervizora. Program je veden koordinátorem, který má na starosti získávání dětí i dobrovolníků, výcvik dobrovolníků, rozdělení do dvojic, rozhovory s dětmi a rodiči a pravidelný kontakt s institucemi a všemi účastníky programu.
CO PROGRAM PĚT P PŘINÁŠÍ?
Pro děti: • Zmírňuje izolovanost • Získání nového kamaráda • Zvýšení sebevědomí, samostatnosti • Posílení individuality • Prevence kriminality a drog • Nová volnočasová aktivita • Možnost získání nových zážitků •Zapojení do širší společnosti Pro dobrovolníka: • Zajímavá položka v životopise • Náhled do managementu dobrovolnictví • Nový zdroj témat pro diplomové a bakalářské práce • Nový pohled na život • Smysluplné využití volného času • Nové zážitky a zkušenosti • Hledání motivace pro sebe i dítě • Možnost stát se vzorem • Naučení se zodpovědnosti • Stát se součástí nového kolektivu • Možnost účasti na psychologickém výcviku
PROGRAM 5P V SOUČASNOSTI
V současné době máme 5 fungujících dvojic a 2 nové dvojice se připravují. Celkově tedy máme 7 dobrovolníků, z nichž 4 jsou studenty FM. Náš program úzce spolupracuje s fakultou a samotná koordinátorka programu je taktéž z řad studentů. Naše práce je pro děti a jejich rodiny velkou pomocí, ale to a i mnohem víc Vám přiblíží příběhy samotných dobrovolníků v dalších dílech studentského deníku. Kontakt: Koordinátor programu Pět P: Denisa Pernicová Tel.: 774 942 394 Email:
[email protected] Konzultace kdykoli pomocí mailu či telefonu
6
FUTSAL TABULKA FUTSALOVÉ LIGY PO 10. KOLE POŘADÍ TÝM 1 Nanosekundy 2 Drým-Tým 3 P.O.R.N.O. 4 Rychlé Šípy 5 FK Férovci 6 FK Pochopoušové 2015 7 Oddíl 69 Bejků 8 Dárci
Z 10 10 10 10 10 10 10 10
V 8 8 8 5 3 3 2 0
P 1 1 2 4 5 6 8 10
R 1 1 0 1 2 1 0 0
SK 66:19 58:7 42:15 41:39 31:39 25:46 24:45 14:88
B 25 25 24 16 11 10 6 0
INDIVIDUÁLNÍ STATISTIKY PO 10. KOLE POŘADÍ JMÉNO HRÁČE 1 Jaroslav Hartman 2 Lukáš Stuchlík 3 Tomáš Beránek 4 Jakub Průša 5 Filip Sebera 6 Jan Dvořák 7 David Helma 8 Jakub Šefránek 9 Luboš Králíček 10 Michal Volfel
TÝM Rychlé Šípy Nanosekundy Drým-Tým FK Férovci Nanosekundy Nanosekundy Rychlé Šípy P.O.R.N.O Drým-Tým Drým-Tým
GÓLY 16 16 14 16 14 9 11 9 11 9
ASIST 10 10 11 6 8 12 8 9 6 8
BODY 26 26 25 22 22 21 19 18 17 17
Zdravím všechny příznivce fakultní futsalové ligy. Chtěl bych Vás touto cestou pozvat na jarní část naší soutěže, která zajisté nabídne nespočet dramatických soubojů. Do konce základní části zbývají odehrát čtyři kola. Poté se tabulka rozdělí na první a druhou čtyřku, kde budou mít všechny celky poslední tři zápasy na to, aby si co nejvíce vylepšily pozici do vyřazovacích bojů. A pak to začne. Play off. Soutěž, ve které se mažou dosavadní výsledky, a vyhrát může s mírnou dávkou nadsázky opravdu každý. Povede se Nanosekundám zlatý hattrick? Nebo se po dvou letech dočkáme jiného vítěze? Opravdových kandidátů na titul najdeme v tabulce skutečně hodně. Např. Drým-Tým aspiruje letos rozhodně nejsilnějším kádrem a případné třetí finále v řadě by chtěl konečně prolomit ve vysněný triumf. Také tradiční výběr Porna bude mít ambice nejvyšší a parta okolo kapitána Šefránka si už třetích míst užila dost. Nesmíme zapomenout také na mistra z roku 2013 - Rychlé Šípy, nebo na Férovce, které jsem před sezónou pasoval do role černého koně celé soutěže. Ať už to dopadne jakkoliv, jedno je jisté. Půjde opět o velmi zajímavou podívanou a já bych byl moc rád, kdybyste byli u toho. Ondřej Duchoň Organizátor futsalové ligy
7
PROGRAM PRAVIDELNÝCH AKTIVIT USK
V průběhu semestru si každý člen může vybírat z tohoto seznamu sportovních aktivit. Každý sport má svoji záložku, kde se dozvíte více a naleznete tam také kontakt na příslušného lektora/trenéra/manažera… Je nutné se registrovat na všechny sporty mimo ty, které jsou označeny hvězdičkou! Sporty označené dvěma hvězdičkami jsou doplňkem a je nutné doplácet, více informací na stránkách daného sportu. Rezervaci sportů můžete provést na http://usk.fm.vse.cz/sporty KAŽDÝ DEN • Fyzická kondice (7:00 − 22:00, posilovna FM)* • Stolní tenis (7:00 − 22:00, herna stolního tenisu FM)* NEDĚLE • Futsal (20:00 – 21:00, Sportovní hala VT), Vojta Prchal PONDĚLÍ • Aerobic (17:00 – 18:15, Aula FM), Dominika Vlčková • TRX (18:15 – 19:15, Sportcentrum Meldy), Martin Luštický • Florbal − AFbHL (19:00 − 21:30, ZŠ Na Hvězdárně), * Jarda Hartman • Krav-Maga (18:30 – 20:00, ZŠ Na Hvězdárně), Adam Talafous ÚTERÝ • Fitbox (15:45 – 16:45, Sportcentrum Meldy), Míša Dvořáková • Step Aerobic (18:00 – 19:30, Aula FM), Dominika Vlčková • Spinning (18:15 – 19:45, Fitko Eden), Pavel Vlnas • Volejbalový trénink (19:30 − 21:30, Sportovní hala MT), Standa Tripes • Sálová kopaná − AFHL (19:30 − 22:00, Sportovní hala VT)*, Ondra Duchoň • Tabata cross (19:30 – 21:00, Aula FM), Michal Zdráhala • Zumba (19:30 – 20.30, Cyklosport Hájek) Kholodnaya Antonina STŘEDA • Alpinning (15:45 – 16:45, Sportcentrum Meldy), Míša Dvořáková • Plavání (18:00 − 20:00, bazén JH), Jirka Dvořák • Jumping (20:15 – 21:15, Fitko Eden), Lucie Loubová ČTVRTEK • Zumba (19:00 – 20.30, Aula FM), Kholodnaya Antonina NEPRAVIDELNÉ AKTIVITY • Turistické a cyklistické výlety do okolí Jindřichova Hradce i jinam, Standa Tripes • Domácí utkání BK LIONS J. Hradec, Radim Valcha** Další sporty jsou možné, záleží jen na zájmu.
8
- horekvolitebe -
Vyjdu si tak do školy, Koukám – všude noviny. Článek jeden kontroverzní, Přečti si ho, pak se ozvi. Pocity jsou velmi různé, Statusy však dosti nuzné. Pipiny dvě článek píší, Kontroverze má tu říši. Kam odešel nadhled? Celkem fajn je scarlet. Vezmu tužku, vezmu brk, Snad tu chybí jenom ***. Já též v článku sebe vidím Ale rumu si spíš hledím. I když pravdu špatně snáším, Radši snad už jenom mlčím. Tímto končím mé velké dílo, Beru tepláky, jdu na pivo. Koukám, že je ze mě hater Třeba jednou napíšu zas… Latter. - My dva a čas -
Jedna z nejhezčích volnočasových aktivit pro pasivní i aktivní vyžití studentů tady v Hradci je místní futsalová soutěž. Úchvatné akce, vytříbené kličky, milimetrové přihrávky a tvrdé projektily z dílny šikovných kopáčů… Nikoliv! Tenhle stereotyp už dávno omrzel, správný fanda chodívá na něco zhola jiného, aniž to vždy ochotně přiznává. Jde mu o ty nádherné emoce, které při odhození hávu fádních zapšklých univerzitních studentů tečou palubovkou jako dravá bystřina. Stačí ostatně jeden zdánlivě poškozující verdikt sudího a onen fanoušek si může blahem mlaskat v prostředí ukňouraných uřvaných přisprostlých hovad s momentální cerebrální absencí. Co na tom, že rozhodčí soudcuje s nejvyšší svědomitostí, stejně je častován přívlastky, jež by nevymyslel ani léty praxe ověnčený dlaždič. Ozdobí-li to ještě některý z aktérů bryskní kosou, je to pastva pro oči. Těžko se ale chlapcům divit, vždyť je v sázce fláša rumu a diplom. Když vám navíc odmala vtloukají do hlavy, jak výjimečně sportovně nadané dítko jste, při sebemenší křivdě, neúspěchu a nactiubrání se pochopitelně musíte rozohnit. Profilování takto vyhroceného individua by každopádně po freudovsku vydalo za slušnou porci normostran s odérem testosteronu. V tomto kontextu nás fandy zamrzí snad jen některá mužstva, která se zmíněných aktivit vesměs zdržují. Možná by stálo za to zvážit, zdali není nutné separovat je do oddělené soutěže sportovních pacifistů. Tahle emoční pasivita a introverze totiž není vodou na mlýn atraktivnímu diváckému zážitku, po kterém každé úterý vlhce prahne pravidelné publikum. Co na tom, že si jdou jen zakopat a pobavit se? Dobrá, občas zadržují nervy neúspěšně jako kvadruplegik urinu, ale i tak jde o slabý odvar ve srovnání s těmi futsalovými aspiranty na Jiráskův Hronov. Ba právě dají-li si na palubovce signál nějakým tím peprným výrazem či prasáckým zákrokem, rozjede se nespoutané varietní číslo. Zbývá tedy jen apelovat: Pokud vás trápí pocity méněcennosti a nádavkem syndrom vyhoření, přijďte si zvýšit sebevědomí s počátkem jarní fáze soutěže! PS: Kdo se zhlédl v tomto láskyplném fejetonu, mohl by ho s opovržlivým hodnocením zasdílet na facebookových stránkách fakulty. Pevnou ruku, ostrou žiletku a díky za kladné vyřízení mé prosby! - Deprimovaný dálkař Student, 24 let -
9
Další zkouškový je zase u konce a mně v hlavě neustále rezonuje kontrast tědlech dvou živočichů, co se na vysoký škole vyskytují. Znáte to všichni, prokrastinátor versus aktivka, zevlák versus pilná včelka, prostě šprt versus flákač. Kontrast mezi dvěma lidmi, kterej pozná každej, kdo se rozhodne vkročit na akademickou půdu. Každej jsme někoho takovýho znali, známe a asi ještě i poznáme. Moc dobře víme, do jaký skupiny se řadíme my sami, naši kamarádi či spolužací kolem nás. Těžko vlastně říct, kdo je v přesile. Nakonec je to asi stejně jedno, všichni máme každej semestr stejnej cíl – dostat se do toho dalšího pokud možno bez psychické újmy na zdraví. I přes ten rozdílnej přístup mezi náma spolu vlastně dost často spolupracujeme a žijeme v určitý symbióze. Obávám se ale, že flákači moc výhodnou spolupráci nabídnout nemůžou. Sorry. A vám za všechny ty časy, co jste nás vytáhli z brindy moc díky. Asi jste poznali do jaký skupinky bych zařadil sám sebe. Ale zase takovej flákač bejt nemůžu, když píšu do toho časáku ne? Nicméně i tak mě někdy mrzí, jak se na ty hodně aktivní, vzorný a najetý studenty kouká, a že se kolikrát stávají terčem nevkusnýho posměchu. „Jó ty vole, viděl si, jak dneska na cviku se tamten furt jen hlásil a dělal chytrýho ve všem“ „Né asi, hrozný, nechápu“. Takovýhle rozhovory jsem slyšel a dokonce i vedl už mnohokrát. I když někdy taková ta přehnaná aktivita a zapálenost během hodiny je pro ostatní flegmouše dost nepřirozená a otravná, tak je třeba si uvědomit, že pro spoustu lidí je naopak přirozená a do tý školy nechodí jenom pro docházku. Taky si nemyslím, že se šprtíci a poctivci neumí bavit a jen sedí doma na zadku. Jasně, většinu jich na tradičním pondělním, úterním a středečním pivu prostě neuvidíte, ale víte, co se říká – tichá voda a tak dál. To potom člověk zajde na bufet nebo Jitřenu a ze spořádanýho intelektuála se najednou stal diskotékovej démon, co tam klopí jeden tuzemák za druhym a nakonec skončí do půl těla tancem u tyče. Tyhle lidi to možná neukazujou často, ale když už, tak pořádně. Potenciál tam určitě je, a kdyby si někdo myslel, že se neumí bavit, tak to není pravda. Jednoho takovýho kamaráda taky mám. Sice půl večera vypráví o stavění mikroskopů, gravitačních vlnách a nanočipech, ale někdy po půlnoci se transformuje v dokonalýho svůdníka místních žen a, řekněme, průměrného tanečníka, což je povětšinou v převážně mužské společnosti stejně výhra. Nejdřív je práce, potom zábava. Bez práce nejsou koláče. Nejdřív je trénink a potom ženy a show. No prostě chápete, co chci říct. Jestli jsem se něco naučil tak to, že 90% mých studijních neúspěchů způsobil můj přistup a flegmatismus. Pro mě, stejně jako pro spoustu jiných lidí, známky nebyly, nejsou a nebudou prioritou. Je pravda, že v životě se na nějaký známky stejně nehraje a hlavní je mít kde bydlet, mít zdravou rodinu, bejt šťastnej, lízt po horách, pít dobrý víno, číst dobrý knížky, pomáhat slabším, najít životní lásku, souložit a tak, ale to všichni víme. Na druhou stranu neznám nikoho, koho nepotěší dobrá známka, povedená prezentace nebo odpuštěný přijímačky díky dobrýmu průměru. Říká se, že kdo je připraven, není překvapen (vlastně to teda říká asi jenom moje máma), ale už jsem se mnohokrát přesvědčil o tom, že to je pravda a o zkouškovym a ve škole dvojnásob. Snažím se tak trochu apelovat na vás a vlastně i na sebe. Možná by stálo za zvážení najít nějakou rovnováhu mezi bezstarostným přístupem a přehnaným šprtěním a anti-socializováním se od okolního světa. Přes den aktivky a večer králi bufetů. Hlavně teda my flákači si větší připraveností odpustíme ty neskutečný stressy, shánění materiálu pár dní před testem a hlavně – to štěstí není nekonečný, což je dobrý vědět. No a nakonec uděláme radost i těm učitelům, maminkám, babičkám a přiznejme si, i sobě. No a poctiváci a poctivky? Vy zůstaňte stále stejní, když na to přijde, je s váma i sranda a nespočetněkrát jste nám ve studiu pomohli. Především jste do studia vkročili správnou nohou, tak kráčejte dál. Možná jenom na těch hodinách občas zavřete hubu…
- Proca$h -
Varování! Čtete bulvární článek. Neinscenuje zde žádná konkrétní postava. Pokud vaše tělo zvládne tento článek bez zvýšeného srdečního tepu, potu na čele a pohoršení, gratulujeme! Dokážete brát věci s nadhledem, neřešíte zbytečnosti, víte, co je sranda a i po přečtení článku můžete v klidu dojíst oběd a strávit hezký zbytek dne. Pokud ne (haha, překvápko), obraťte list a jděte zkoumat třeba nesmrtelnost lidské existence (popřípadě nesmrtelnost chrousta, definici nekonečna nebo konec vesmíru). Netřeba sdělovat, pro kterou z možností jste se rozhodli. Nikde. (Jakože ani na oficiálních stránkách fakulty – my víme, že je to teď nový trend, ale prosím, zkuste to bez toho :-*).Máme za sebou první bufet letního semestru. A že to tedy byla podívaná! Nejsme si zcela jisté, zda je to vinou blížícího se jara nebo čerstvě ukončeným zkouškovým, nicméně se zdá, že se většina přítomných pánů rozhodla utratit své těžce vydělané peníze (byly Vánoce a babička přilepšila) za ty z dam, které oplývají skvělým smyslem pro humor, inteligencí a charismatem (čtěte prsa, zadek, boky). Snaha upoutat nějaký ten objemnější dekolt panákem za 40 korun nejednomu z pánů vyšla (musím se přiznat – taky jsem se nechala pozvat, ale v rámci snahy hrát si na nedostupnou jsem nakonec vyloudila panáky dva…a co si budeme povídat, 80 Kč v Jindřichově Hradci je vlastně docela slušné rande). Některým pánům stačilo málo a byla ruka v rukávě (každý tomu říkáme jinak), byli ale i tací, kteří i přes veškeré své snahy nakonec dostali jen perfektně mířenou facku (viděla jsem dvě – k nezaplacení).Jako na každém bufetu, i zde jsme se mohli několikrát pokochat pohledem na nekonečnou frontu na dámských záchodcích. My chápeme, milé dámy, že v případě největší nouze se návštěva pánského záchodu může zdát jako menší zlo, ale věřte – není (ano - víme to z vlastní zkušenosti, ano – jsme si vědomy toho, že na pánských záchodech mají vždycky toaleťák, ano – pánové mají opravdu většinu času problém se zkrocením těch „anakond“, ano – můžete tomu rozumět tak, že je načůráno i na zemi, ne – opravdu si neděláme srandu, ne – nechoďte tam……pro vaše vlastní dobro). » Malá rada pro pány. Žádnou ze slečen ve skutečnosti nepřitahuje představa uvěznění na pánském záchodku s partou upocených a potřebu konajících týpků. Zkuste jiné místo, kde se slečny mile zeptat, jestli s vámi půjde domů. Třeba když s ní hrajete na rally simulátoru zběsilou jízdu – vy řadíte manuálně, ona jen mačká plyn – a stejně vám natrhne zadek (jasně, že ji chtěl nechat vyhrát, bla bla bla) A ještě jedna věc na závěrJe až neuvěřitelné, co s celou fakultou udělá jeden jediný článek. Že se rozdělíte na dvě poloviny, jedna recesi pochopí a zasměje se, druhá nepochopí (a to jsme si naivně myslely, že jsme na vysoké škole) a zhejtí každý řádek, to jsme čekaly. Ale že se mezi Vámi najde tolik lidí, nezávisle na sobě, kteří se našemu článku nejen zasmějí, ale kteří budou také chtít, abychom pokračovaly, článek prodloužily a že nám dokonce někteří (!!!!!!!) budou sami od sebe posílat „drby“, to by nás ani ve snu nenapadlo. Každopádně těch, co Scarlet letter chtěli, bylo více, a proto jsme se rozhodly pokračovat (třikrát hurá – jednou za nás, jednou za vás a jednou za všechny ty suchary).
- xo xo -
10
DAROVÁNÍ KRVE – více info na Facebooku (fakultním nebo spolku AlfaΦ) 24. 2. 2016 2. 3. 2016 9. 3. 2016 16. 3. 2016 REPREZENTAČNÍ PLES FM VŠE 19.3. 2016 - XXII. KDE? KC Jitka KDY? 20:00 VELETRH PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOSTÍ 22.3. 2016 KDE? Dvorana FM VŠE KDY? 10:00 – 17:00 DĚKANSKÝ DEN (VOLNO!) 24.3. 2016
Zamysleli jste se někdy mezi přednáškami, psaním semestrálních prací a brigádami, kam povedou vaše kroky po ukončení studia? Hledáte praxi, kontakty nebo vás zajímají nároky potenciálních zaměstnavatelů? Odpovědi nejen na tyto otázky se nejlépe hledají na pracovních veletrzích. Jeden takový jsme se už tradičně rozhodli uspořádat i na naší fakultě. I když se naše fakulta co do počtu studentů řadí k těm menším, rozhodně máme co nabídnout. Nejen díky tomu se týmu realizátorů povedlo přilákat velice zajímavé firmy. Účast přislíbily Škoda Auto, Kooperativa, Profesia, 3M, Tesco, MetLife, Camp Leaders, ExxonMobil, E.ON, Ekoma, Okénko a tím výčet zdaleka nekončí. Firmy se vám představí nejen prostřednictvím reprezentativních stánků, ale také skrze zajímavé prezentace a workshopy. Detailní seznam účastníků a přesný program prezentací a workshopů včetně přihlašování bude zveřejněn na stránkách události. Ta se začátkem března objeví na webu a facebooku fakulty. Budeme se na vás všechny těšit 22. března 2016 ve dvoraně Fakulty managementu na Veletrhu pracovních příležitostí!
- Váš organizační tým VPP -
Chcete něco sdělit světu? Myslíte si, že máte čím přispět? Zažili jste něco, o čem by měli vědět ostatní? Napište na
[email protected] a i váš příspěvek se může objevit v příštím čísle!
Nemá CENU obětovat ČAS tomu, co DĚLAT nechcete. Pokud vás to neposune BLÍŽ tomu, co OPRAVDU chcete.
