quL
PRO SKAUTY A WOODCRAFTERY
Vl
Ročník: Y-ryryryryl
1997
číslo4
cena 15 Kč
NEcxí
oBSAH
5. CERVEI\CE
i!lii;;od Stvořidly se Sázava zklidňuje iii"''" a volně plyne k Ledči. Poblíž Vilémovic její zákrut obepíná na levém břehu příjemnou louku s působivou historií. zde ve slunečnízátoce tábořila slavná pražská Dvojka v jejímž čele stál po dlouhá desetiletí Jaroslav Foglar -
Jestřáb. U příležitosti oslavy devadesátin autora řady věčných chlapeckých příběhůa legend byla na tomto památném místě odhalena prostá pamětní deska. Deska s totemem a malým Jestřábovým portrétem, vsazená ve velkém žulovémkameni, nese nápis: V těchto místech konal letní tábory v letech 1925-1945 nejstarší český skautský oddíl pražská Dvojka s vedoucím Jaroslavem Foglarem.
Obdivuhodně svěží devadesátník byI spolu s asi třemi stovkami příznivců přítomen odhalení desky. Malé a milé proslovy gratulantů zarámovaly vcelku skrovnou os|avu. setkání osobností známých ve íoglarovském světě bylo příležitostípozdravit staré přátele a potěšit se vitalitou legendárního spisovateIe. Přípravu oslavy a iniciativu vynaloženou na zbudování a usazení několikatunového pomníku vzalo na sebe především skautské středisko Ledeč, jmenovitě bratr Antonín Bay-Tony Malíři a grafikovi V|adimíru Pecharovi patří dík za autorství plastiky. Potěšitelná byla i účastmnoha malých skautíků,kteří přijeIi pozdravit osIavence Především pro ně ži| Jaroslav Foglar a bylo trochu sobecké od lovců íotograíických zábérů,že se během krátké slavnosti poněkud bezohledně nahrnuli dopředu, aby mě|i co nejlepšísnímek Co na tom, že ti ma|í nevidí Nejtrapnélšíchví|e přišla, když se ihned po ukončeníprogramu s|étl roj sběratelů autogramú, z nichž mnozí měli skautský kroj V nasta|ém shonu zce|a zanikla píseň ,My pluIi dá|", kterou svému Jestřábovi chtěli zazpívat gratuIanti SpisovateI je jistě ani nezaslechl a draví sršáni sice u|oviIi podpis, ale zato pokazili jedinou opravdu dojemnou chvíli malé sIavnosti SIunce zůsta|o tentokrát skryto za mraky, ale díky obětavým srdcím dobnich Iidí bude pro ko|emjdoucí pocestné toto místo už navždy SIunečnízátokou i za sebepošmournějšího dne. Alespoň na chvíli připomene jeho dětství a to je dobře, nebot' každý, kdo v sobě chová kus své Sluneční záIoky,je o něco bohaiší. Text a foto Jiří ČERV|NKA
Slovanské iamboree v Píaze
str. 3
Kocába'97
str. 5
v měsíěním údolí
str. 6
Znáš tu trat', co.,.
str. 9
Kolébkou trampingu byl skauting, str.9
ale...
V zajetí lrokézů- 4, část str. 12-14
zelená země
str. 16-17
lndiáni Guida Boggianiho str. 18 Prof. dr. Jindřich Uzel
příběh osamělého vlka
str.20 str.23
WAMPUM NESKENONU
1
Biba9ed kenro|ová skupina mladíků, kteří si říkají- Jedni
z tisíců.
o§fi9,ffiffin*
6.června uspořádal velešínský kmen LLM otyókwa v zasédací místnosti měŠtského úřadu přednášku prof. Zdeňka Sa|zmanna na téma
,, Zvot na Hadí řece (Kocábě), říčce uJévajícíse ve
stěchovicích do Velké řeky
§.a.
Y
PO.ÁDA u
hA,/,.?_á!'§ lÁ
rOcABE
sOBOíu 2E. ČER1NA l 9g7 u
19 h
::::: Y
(Vltavy), byl vždy nanejvý-
še romantický,
a
proto také
krásný. Nápor novych a no-
vých
trampů
se bral
smě-
rem ztracené
naděje a téměř vynechal tuto říčku, klikatící se mnoho mil v zášeří lesních veljkánů Až roku 1925 zavládl ruch v povodí Hadí řelcy. Cowboyové z Utahu opustili svůj stary tábor u ,,Honzy" ve Svatojánských proudech a odešli na Kocábu kterou přejmenovali na Hadí řeku Po 14 dnech láboření překročili ke stavbě chaty, která byla V tomlo povodí vŮbec první chatou! Nadšení starych táborníků bylo obrovske. Každý snašel to. co pokládal za nejlepší. Tenkrát,
úplně
nostech pruního patra severního zámeckého
kříd|a se můženávštěvník seznámit se stručnou
historií objevování Amazonie, s ukázkami rozmanitosti tamnějšífauny a flory a s životem ama1o1ský9h indiánů. Ne|ze se nezmínit o jménech E.S. Vráze, A.V.Friče a slavkovského rodáka Milana Hrabovského, kteryi podnikl něko|ik badatelských cest po Brazilii a Bo|ivii, Jsou zde také
sURUIUAL
pamatuji to jako dnes, jsem dělal s Frantíkem Pružinů v nadšeníželezná kamna, pří černžmě Frantík, zvaný Cíkán. chtěl ,.zabít' a lo jen proto, že jsem špatně píinytoval nohu. Chata, zrobená z prken. byla postavena v jednom týdnu i s vnitřním zařízením. Pracovalo se ve dne v noci a tak v sobotu již zavlála černa vlajka Utahu nad novym claimem a hromove "hura., zvěstovalo zrození haciendy, Zivot na
osadě kráčel věrně ve starych šlépějíchHrál se fatbal, při kterém šlo o život, anebo se fotografovaly výjevy ze zlatokopeckeho a ndiánského
ta Vašíková z moravského Vnorova vytvořila řa-
du portrétůza svého pobytu mezi indiány kmene Kamayuru. mž mottem je část
prostředí,,. Roku 1927 se dny na osadě Utah naplňova-
ly. Zlatokopové, caballeři i trappeři se množili v a prato samotářsky Utah vyslal novymi campy. Zvědove se a očímaod same radosti, neboť našli zemi zaslíbenou.,, Na místé,kde nechal Utah své vzpomínky, vyrostla osada HAVRAN, a to z osadníků,kteří se nemohli odtrhnout od míst, kde prožili tolik dobrého izlého. Na starém místě zůstali: cikán (Franta Pružina), Jirka Chrást, Kapusta, Kiňár, Keťas, Srdínko, Desátník a Zelenka... Ve sportu osada Havran zaznamenala skvě-
-,,Jsme děti prale-
pov s vratili
tane se totéžs náhraničních věcí ČFi íederativnírepubliky Výstava potrvá až dó po ce|ý týden mimo
a J 7 p
Divadlo Jiřího Grossmanna uvedlo 12. červ-
a
p a
Street, London WC N 3QL do Ve|ké Británie Te|:0O 44 171 242 1441 Jako člen budete do,]
slovo o vhodn
kovou. M|uvené pela Taxmeni, která
trampská kaoněkud hluč-
něji než bylo části večera vystoupiI herec Václav Vydra a vynikající roc-
2
wRtrlputvtNESKENoNU
Proč zde citu|eme z kiasické knihy Boba Huri-
éna Dějiny trampingú Protože osada
pod se k světu. V sobot chem připomněla, že tulantům, kteřídorazi v údolíHadí řeky
se připojule i Blahopřejeme!
Havran
í amá
potlaa graosad, redakce Wampumu Neskenonu:
ď\) ř--n
vyslovení jména kocába se většině čtenářů pravděpodobně vybaví počdtky trampingu, které daly podél jejích břehů vzniknout dnes již legenddrním osaddm jako je Utah či Havran. Pro jiné se tato říčka,zařeruívajícíse svými meandry do malebné krajiny středního povltavt, v předposledním červnovóm víkendu stala pravým českým Eldorddem. zde znchvdceni zlatou horečkou zkoušeli novodobí prospektoři a zlatokopové bez rozdílu věku a pohlaví v průběhu Mezinárodního mistrovství České a Slovenské republiky v rjžovdnízlata do sebe nasdt atmosfiiru zlatých boomů, jim tak důvěrně zndmých z Londonovský ch povúdek.
é
y k i-
v polské Spa|e - a pak přiš|a vá|ka, ted'to však začínáznovu Jako tei bájný Fénix, co pokaždése rodí znovu ze svého popela. Co na tom, že pan prezident, zavalen dů|ežitoustátní návštěvou z NATO, nemohI přijít. Alespoň nám pos|al příjemný dopis. Co na tom, že se televize neuráčilavzíIna vědomí přítomnost tak obrovského množství skautů na Hrau museli vy|ézt na temey ). My zatím jen obnovil tskými ideá|y, které se
( s poj
při devět py, za hradiš
svět rozešly spo|ečným
ni devět kdysi s
vujících n Évronského
Skončil Fénix 97 v Praze, at'žije Fénix gB ve slovenském Sitnu. Foto: z.
WAMPUM NESKENONU
or.9J3Í
Celou akci uspořádal Českýklub zlatokopů společně s Ceskou tábornickou unií v krásném přírodním prostředí u obce Malá Lečice. Na rozsáhlých loukách kolem prurvy Kocáby vyrostl během týdne pravý zlatokopecký tábor, ve kterém vedle závodních claimů nechyběl ani saloon a indiánské leženís nádhernými týpí. O stylovou atmosféru se ríznamnou měrou zasloužili zástupci mšenskéfirmy FAM, kteří kromě již zmíněných týpýček - postavili ukázky stanů používaných pnnínri pionýry divokého západll. Ačkoli termín mistrovství byl stanoven na čtvftek 19. až neděli 2] čenna. první nedočkavízlatokopové a soutěžícíse k radosti organizátoru začínaliobjevovatjiž ve středu. A od čtvrtka areál ožil vším, co k takor,éto soutěži již tradičně patří. Neopakovatelnými setkáními stanch kamarádů, kouřem táborových ohňů, zvuky kytar a zpěvem. \Iistrovství samotné zahájll v pátek po obědě pestrobarevný prurod l šech účastníkůzyelké Lečice na závodiště ke kocábě. v čele koně. za nimi vlajkonoši se státními vlajkami jednotlivých účastnic§ch zemí - mimochodem, přijeli k nám závodníci z Německa, Švýcarska Irálie. Rakouska, Polska a samozřejmě ze Slovenska - a pak stot kr z]atokopů a zlatokopek. Po nezbytném ceremoniálu slavnostního zahájení a složenízlatokopeckého slibu se již naplno rozběhly soutěžť r ďžování.
KúdÝ závodník měl
v řece vyhrazen vlastní soutěžní box. Od roz-
hodčíchobdrže1 desetilitrové vědro se sterilním pískem, do kterého bl 1 r ložen jemu neznámý počet přírodních zlatinek, plíškůzlata, ne r,ětšínež jeden milimetr. Současně soutěžilo 30 závodníků a pořadatelé r každémkole garantovali shodný počet zlatinek. Úkolem zlato-
kopa je reškery materiál vyrýžovaI co nejrychleji, za ztráfukažc]é z nich je pětiminutová penalizace. \'šechno r{astně začalo před více než dvaceti lety ve Finském Laponsku. kde si v městečku Tankavaara pár zlatokopů zorganizovalo pn,ní soutěž v ýžováni zlata, A protože zájemci pňbývalo, došlo k založení Sr,ětové asociace zlatokopů (World Goldpanning Associationt která r,současnédobě sdružuje kolem dvacítky členských zemí a je _rarantem každoročně pořádaných Mistrovství světa v nýžování zl ata. L n ás prvn í sou těž v ný žov áni zlaía zor ganizov al jlž v r oce I 97 9 tehdeišíUstřední ústav geologický u obce Slaník na Otavě. Že naši zlatokopor,é jsou více než důstojnými soupeň profesionálům z ce|ého s\,ěta. o tom svědčí tň zlaté medaile z loňského Mistrovství světa v kolébce zlatokopectví - v kanadském Dawson City, které domů přivezl z kate_eorie mužů- profesionálů František Hrala, v ženách - profesionáIkách z.viíézlla Veronika Štědrá a v dětské kategorii Tomáš Morysek- Vr soký kredit našeho ýžováni dokumentuje i to, že jsme jako pn,ní postkomunistická země byli Světovou asociací zlatokopů pověřeni organizováním Mistrovství světa v roce 1999, které neuspořádáme nikde jinde než na Kocábě.
cholením sobotního programu byla zcelajistě soutěž dětí do 10 let. Nejmladšízávodnici malé Anetce Moryskové, teprve čtyřleté,vědro
s pískem musel do boxu donést táta, celá se třásla zimou ve studené
vodě, ale přesto statečně bojovala o co nejlepšíumístění. Zatimco v podvečer na závodišti soutěžníblok zakončily soutěže říčlenných a pětičlenných smíšenýchdružstev, v areálu opět vystoupily country kapely. Zájem stovek diváků upoutal recitál Pacifiku a představil se Washboard Banjo Band, KníračiaZIaý orel. V nedělním finále již nešlo taktizovat, rýžovalo se na doraz stylem
bud všechno, nebo nic. To platilo především v profesionálních kategoriích, vždý jenom profesionálů mužůse do soutěže přihlásilo téměř 180. Většina medailí v těch nejprestižnějšíchkategoriích zůstala i letos doma. Mistrem republiky v soutěži mužů- profesionálů se stal Radim Brom z Prahy, ktený nalezl všech 11 zlatinek za 3 minuty 42vteíin, druhé místo obsadil Franco Ruggen zltálie a třetí byl Richard Kaňa ze Slovenska. Profesionální kategorii žen již potíeti vyhrála Anička Klimešová z Brnapřed Šárkou Hájkovou z Litoměřic, bronzovou medaili si domů na Slovensko odvezla Zuzka Gretschová. Nejlepším juniorem se stal Radek Chlad, vítězství v soutěži dětí pařilo Michalovi Režnému ze Slovenska. Zlato za vítězství v kategorii veteránů si do Německa vezl Werner Kurtz. Soutěž národních týmů vyhrály trenčínskéPiraně, A perlička nakonec - věkový rozdíl mezi nejmladšíúčastnicí
Anetkou Moryskovou a nejstarším účastníkemFerdinan-
dem Boeschem ze Svýcarska byl téměř osmdesát let.
To, že zlatokopové a příznivci těchto akcí jsou lidé, vážícísi přírody, se nám potvrdi-
lo i tentokrát. Ten, kdo přišel do místa miStrovství pár dní po je-
Sobota byla vrcholem mistrovství. Krásné počasípň-
lákalo do areáIlbezmáIa tři tisícovky lidí, kteří se zde opravdu nenudili. Kdo zrovna nesoutěžil, ten měl možnost si vyzkoušet své štěstív jackpotu, či se mohl pokusit nalézt zlato v písku, kter,ý připravili pořadatelé. A co teprve děti - od projížďky na koni to měly jenom kousek k lanovce, po které sjíždělyze skály nad Kocábou bezpečně jištěné partou nadšencůz Tábornické unie. Neměli ani čas se najíst, ale přesto dál neúnavnějistili
ho ukončení(a takových zvědavců nebylo málo), nevěfil, že se zde po čtyři dny bavilo kolem třech tisíc lidí. Odpadky odvezené, na ohništích zpátky drny a vše jak před jejich příchodem. Němým svědkem této červnové zlaté horečky se tak nechtěně sta1o snad jen těch pár gramů zlata, které uplavalo závodníkům v pru-
běhu soutěží a obohatilo
zlatonosné vody Kocáby.
Pavel
tva na západní polokouli připravují na rozbití 500 let trvajícího zdánlivého ticha a pokusí se zahájit záchranu Matky Země. ,,Člověk trpi rakovinou mysli a výsledkem je nekontrolovatelná produkce technologie a materiálních věcí, Vyzýváme člověka, aby se znovu dostal do rovnováhy s nebem a Matkou zemí a začal znovu tancovat vesmírný íanec,"prohlašuje Francisco Quiroga, organizátor desetidenní porady konfederace sdružujícívícenež 400 stařešinů a šamanů Jejich summit se konal 19 června v tradičnímobřadním dlouhém domě,,maloca" v odlehlé vesnici hluboko mbijské v rotože člověk vá být
p , se
h základn
smíru," říká
Quiroga. ,,Hlavním cílem setkání je mír. Ale nemůžeexistovat skutečný mír, dokud nenastane mír mezi člověkem a Matkou Zemí." Quiroga, který se narodi| a vyrůstal v kolumbijské metropoIi, sám sebe popisuje jako rasově smíšenéhose si|nou vazbou k posvátným cestám svých indiánských předků. lndiánští pohlaváři v něm vidí důležitéhovyslance, schopného překlenout propast mezi jejich
Bogotá (ČTK, Beuter) tradicemi a světem bíléhomuže, prostřednictvím nadace SENDAMA se sídlem v Bogotě, jejímž je nejvyššímpředstavitelem, se Quirogovi podařilo nashromáždit více než 300 000 dolarů na uskutečnění setkání množstvídomorodých skuptn ze všech koutů hemisféry včetně indiánů Hopi a Apačůze Spojených států, kanadských lnuitů (Eskymáků), brazilských Kaiapó a kolumbijských Kogiů v osadě Araracuara v provincii Amazonas ma jihovýchodě Kolumbie. Vesnice je spojena s vnějším světem pouze |abyrintem řek a,|ednou za týden zde přistává letad|o z hlavního města, ale místa v něm jsou zamluvena na několik měsícůdopředu, Ovšem pro setkání domorodců koIumbijské aerolinie vyčlenily dva obrovské letouny Hercules, které
LHOTSKÝ
(krdceno redakcí)
děti při jejich výstupech k lanovce. Diváckým vyvr-
:: l;33á|3"u
již tak
sem indiánské náčelníkydopravi|y z Bogoty Na závěr setkání domorodých stařešinů a kouzelníků Amerik mělo být vydáno komuniké, avšak kromě účastníků nemě| mít na náboženské obřady ani ostatní akce nikdo jiný přístup ,,Planeta byla a je devastována Stařešinové se domnívají, že doba pasivní resistence minula. Teď je čas zahájit akci na záchranu Matky Země Proroctví říkqí, že přišel čas nového svítání,"říká Quiroga a dodává,. ,,Stařešinové už 500 let nepozvedli svůj hlas. Nevím jak předají svoje poselství. Ale pokud vinou své arogance bílý muž neporozumí, bude muset trpět následky." V centru pozornosti setkáni nebyla témata, která by se dala očekávat, například rasová diskriminace, územnípráva a zachov ání jazyka a kultury, ,,Domorodé národy už nechtějí být zatahovány do západních schémat politiky a stávat se vysoce politizovanými, když bojují za specifická práva. Chtějí se vyhnout pádu do politické p asti," upozornil Quiroga Podobné setkání, i když v menším měřitku, se v roce 1995 uskutečnilo v Guatemale, tentokrát však byla vybrána Kolumbie, protože jedno z proroctví arizonských Hopiů říká: ,,Lidé středu musí spojit orla severu s kondorem z jihu " podle MF DNES
WAMPUM
NESKENONU 5
A kdyby jen osudů staveb - výsledků lidské práce. Daleko závažnější byly samozřejmě 1etech stalo?
pohnuté a tragické osudy režimu nepohodlných lidí, kterými byli i skauti. Pavel Kočís hrstkou věrných však přestáli do nové doby a začali znova. Podařilo se jim postavit nový srub, který již několik let sloužínejen místním skautům, ale i těm z Prahy a odjinud. Všichni jsou přece bratři V těchto dnech br.Kočíz pouhé radosti z práce přestavuje dosavadní,,kůlnu"na dalšíobytný objekt. Je příjemné podívat se na fortelnou práci a nadšení, které by staršímu muži mohl závidět 1eckterý mladík. Mimochodem, asi před dvěma lety si Pavel obnovil ústřední skautskou 1esní školu v Červeném Hrádku. kde se také blížeseznámil s Mirko Vo-
sátkou Vzpomínal,jakje Grizzlyučil malovatpří-
rodniny. Svěřil sejak ho potěšilo, když o vě|vičce s pnoucím se břečťanem známý skautský praktik a spisovatel prohlásil: ,,Tuhle kresbu 4bavuju, ta půjde do mé knížIq, kterou ch.l,sttím."
Poridali jsme s Parlem Kočímz Měiičního
údolísnad dvě, snad tři hodiny: O ekologii, ochraně přírody, ale i generačníchproblémech skautské organizace a dalšíchvěcech. Provedl mě základnou a vyložiJ, kde stávala dvoupatrová kuchyně a ostatní táborová zaíizeni. A pak jsme si náhle oba uvědomili. že se už mu-
obota byla od časnéhoróna prostoupena sluncem. Připravovali jsme dřevo a kruh na večernísněm. K polednímu jsem si vyšel proti proudu říčky,směrem k jihu, Na blankytu nebyla jediná šmouha, stromy jeden přes ilruhého braly Zelený Šata ptóci se mohli zbllíznit samou radostí ze života. Nebýt louka zamokřenó, ňeba bych se do ní i rozvalil a přivoněl jak voní modré jaterníky, žlutépryskyřníky a bílérožce. Už jsem to zase stačil zapomenout.
Minul jsem
dře-
věnou lávku na pravý břeh a zamířil po táhló 1ouce k chatám
na jejím konci,
otevřená okna hlásila, že jsou doma, ale nikde nikdo. Až pak jsem si všiml, že staršímuž na žebříku za domem opravuje okap srubu. Seznámil jsem se s PAVLEM KOČÍM,poválečným skautem a živou konikou viašimskéhoskautingu. Vyprávěl rrri kdy tujejich základna ve 30.tých letech vznikJa, jak sem jeden z prvních srubů přijel ,,vysvětit" sám A.B.Svojsík, a že těch dřevěných kasavců ruzné velikosti tadyještě před válkou stálo celkem dvanáct Bez úhony přežily válku, nikov však komunismus. V 51 roce skautskou základnu ,,Měsíčníúdolí"museli předat Svazu m]ádeže, ale oni sem na štěstípřílišnejezdili. A když v 60 roce bylo
WAMPUM NESKENONU
někoLik okesů včetně v]ašimskéhospojeno do jednoho benešovského, využívalizde.jší základnu ješrě méně Na divočinu ,,Měsíčníhoúdolí"jŇobv se zapomnělo, Na neštěstí však ne tak úplně,
Někoho z mocných napadlo, že b1, starých skautských srubů, poctivě a fortelně stavěných, mohlo být využito k výstavbě soukromých chat
a objektů jinde. A tak benešovská vrchnost odprodala,.za babku" základnu svýrn kamarádíčkům.Ti jednoho krásného dne přijeli a většinu jich rozebrali na prkna a cihly, zbyJý rozbitý heraklit a thérový papír naházeli do studny a s naloženými náklad'áky odjeli, Jaká byla skautská základna, kde prý bývalo až 120 lůžek? Zůstal tu státjen první ,,Svojsíkův srub", na který se prý báli ,,zpiety" sáhnout ajeden menšíjako sk]adiště Mezi těmi zloději byl pr"ý totiž jeden přeběhlík a zrádce, který se o zachování nejstaršiho srubu nějak zasadil
Těch kásných dnů k likvidaci tak velkó zá-
kladny, bylo ale potřeba jistě více. Kolik podobných případů se asi v přešlých a už zapomenutých
síme roZejít. Den ještě zdaleka nekončil, ale vracel jsem se rychle, abych byl kamarádům na tábořištiještě užitečný. Tam, kde stromy ustoupí Z cesty a údolíse poněkud rozevře, stojí ve stráni na stráži osamocený srub, který mě až nyní více zaujal. Všiml jsem si dřevem přeplněného dvorku vybíhajícího do při]eh]é stráně rovněž poseté ,,dřevěnými ježky", ale také postavy. kteráještě s malým černým psíkem scbčhla ke lnně n:r pěšinu. A bez okolků,jakoby rně dorrční znal od narození, jak už to mezi trampy chodí. nlě doprovodil až do tábora. Byl to tramp penzrjního rěku z osady Marshal], v jejížprostoráchjsme se již dr a dny pohybovali, anižjsme měli příležitost m]uvit s domorodci. Tčžkojsem mohl odmítnout jeho společnosL. i když jseln vytušil konlplikace Jeho zr íře nám lezlo do zásob a pak se bez mrknutí oka poz\ al na večer k ohni. Pivko, naštěstí. že si dá předem. aby neurazil naše zásady Dor edete si asi představit ja1,1 mi bylo. když začal t r prár ět. že jeho srub stával kdysi dávno do]c r údo]í mezi těmi dvanácti. Dodal naštěstívčas. že on ten srub ale nestěhoval, protože teprve nedávno přemluvil původního majitele, aby mu ho prodal. Marshall už sem jezdí dobrejch 301et Anijsem neměl to srdce, abych mu vysvětloval, jak to s těmi původními majiteli vlastně bylo. Byljsem opravdu rád, že před nárrii nestojí dávný Jupič skautské základny, ale dobromyslný milovník tohoto kraje. Ve svém srubu tu pobývá od časného jara do pozdního podzimu a koncem minulého roku jej zahnaly dn cir ilizace až tňcetistupňtlré mrazy. Tramp MarshalJ se nakonec našeho sněmu ani nedočkal, protože začal ažíéměí k půlnoci. Bylo
to způsobeno hlavně recesí táborníků, kteří
se
smluvili, že po čtyřj dny táboření nechtějí nic vědět o jakékoli časomíře. A jak víte, v květnu je z večera lž dlouho vidět.
Bez návštěvy jsme ale nezůstali, protože na T.O,Marshalu končili svou Jřicetikilometrovou pouť dva mladí - již notně ušlímladíci z Vlašimi Domů dojít lž nezv|ádali a tak jsme je, podle nepsaného zákona 1esů, pozvali mezi sebe, jak se sluší.Bylo nám tu všem velice dobře. Vypravte se někdy do Měsíčníhoúdolína Blanici, možná Vás tu čekajípodobná setkání jako
HIAWATHA
Foto: Václav StÝba
T,náš
Gl í{
,) ( .-,
l":,
t'1.
lL.
tt !_-.
Nádraží v Bráníku, v Plzni, v Děěíně, v Brně, v Jindřichově Hradci a na mnoha dalších místech se každý pátek či sobotu zazelenaií mundúry, ueskami a obaly na kytary. Kamarádl nejrůznějšíhověku mířído sv,ých kempů, pod širák i do osad. Vandrování dvacátého století je úzce spjato it s vagóny a koleinicemi a málokdo zasvěcený jedno bez druhého. A přece je to možnost až ne
si
Úzkokoleikou do Nové Bystřice Počátkem roku 997 zastávka Kaproun a s ní i ce|á trať úzkokolejky osiřela. Provoz romantické železničnítratě by| dočasně zastaven za účelem technicky nezbytných oprav. Podivná oprava, na které se za půl roku ani nehnulo prstem, potvrzova|a obavy, že ve scénáři Českých drah je spi:še likvidace než hledání prostředků na opravu železničníhosvršku. Tentokrát však pesimistické předpovědi naštěstí nedošly naplnění 'l
Po dlouhých jednáních byla na jaře letošního roku zprivatizována první trat'v poválečné historii. Parla nadšenců aželezničářůuspěla v dlouhém boji právě o trat'Obrataň - Jindřichův HraNová Bystřice. Na že|ezničnímobzoru se po dlouhé době objevi|a jiná s|ova než út|um,
dec
-
ztrátovost, rušení. V hltrbokém lese putuje deštil]m odpolednem malá skupinka. Zmáčení kluci nástedují svého spíše staršílro kamaráda než vedoucího s clůvčrou,ale
clrlad a neustávající kaplq deště pomalu v},tlačují oblyklé legrác§ a dobrou náladu. Posttrpně se vkrádá maloml.slnost ,[lucL uydržte, na nádraží už je to jen kousek, tam si rozděláme na peróně obeň, obřejeme se a osušíme!" řeší situaci náčelník. Tázavé pohledy bourají netečnost Zbláznil se? Oheň na nádraží| Morá| se zno\-Ll navrací povzbuzen ner.l,slovenou otázkou. původníodevzdanost se rnčnína zvědavost Za neceté clvě hodinJ.1 se před nimi objerujl koleje nezr.ykle blizko u sebe, Úzkokoleika A.páftaží" sestávající z jediné cedule zavěšené na sloupku má opravdu připravené ohniště na svém
.,peróně". Zast|ll,kl Kaproun v hlubo§ch lesích splnillr slibované - na piipraveném ohništi se rozhořel oheň a s teplem se vrátila dobrá nílada: ,,I'o je íakt.iediry pořúdný nád.raží u tomble státě!" libují si kluci, když přesně s uhašením a upravením ohniště zahouká př,ijíždějícívlak
Pohnutá historie úzkokolejky pamatuje doby
s|í,.y i okamžiky těsně před zrušením Drama-
tičtějšíjsouosudy starší, jižníčásti tratě z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, která byla uvedena do provozu 1. |istopadu 1897 aza pár měsícůoslaví sté narozeniny Tady byl znát osud odsunutých Němců, blízkost ostře střežených hranic socialistického bloku a veIký zájem turistů a konec konců i trampů. O něco mladší severní větev úzkoko|ejky do Obrataně (otevřená
24. prosince 1 906) by|a od počátku podstatně klidnější regionální železnicíJestliže jaro 1997 znamená privatizaci, pak znamená i záchranu. Dalšíosud ojedině|é žeIeznice závisí nyní na schopnostech nového provozovatele - akciové společnosti Jindřichohradecké místnídráhy, kteprokličkoryi musí se zachráněnou úzkokoIejkou vat labyrintem ekonomické soběstačnosti. První krok byl učiněn v červnu 1 997 Na zarost|é trati se nece|ý pů|rok po zastavení provozu jen s obtížemišine první v|ak Veze nadšence, příznivce a i pouhé zvědavce. S|avnostní cesta s pozvanými novináři se brzy mění v boj s bujnou vegetací, Spousta trávy a rostlin-
stva způsobuje prokluzování ko| lokomotivy,
dobrovolníci sypou pod kola písek, a v|ak se jen s obtíženi sune vpřed. Titulky v novinách ,,VLAK DOJEL SE ZPOZDENIMť' naznačujíslabinu dnešníhotisku. Novináii nepochopiIi, jak důležité a převtatné událosť by|i účastníkya jak nepodsiatné bylo ono zpoždění dvou hodin Co úsilía energie se zrněniio v přih|ouplý titu|ek První neslální vlak há: obrovskou změnu v iejí záchrana
sledně nenávratný konec svěřené železnice Jindřichohradecká úzkokolejka takovým případem rozhodně není, ale co jinde? Celkem třetina tratí v Ceské repub|ice je navržena k likvidaci. Je pravděpodobné, že budou nabídnuty k privatizaci, ale dohodnuto zatím není nic. Jednáni dosud pokračují,ale téměř jisté je, že dalšítratě budou postupně uzavírány podIe osvědčeného scénáře oprava - neoprava. Od 1. července nejezdí vlak z Mělníka do Mšena. ltady bylo mezi cestujícímivždy hodně kamarádů trampů. Každý, kdo jezdí víkendovými lokálkami ví, jak často zněla a zní ve v|aku kytara. Nechce se věřit, že by na to|ika místech mě| vlak vyjet napo- '1t,, sledy.
moc se chce.vě. řit" né cesty k me nenl n8§§
1éá. A tak kých mi§tř] osiatníčh naději
laké
a
{
tvář,í
Záchrana úzkokolejky je jen prvním signá|em,
§ pavučinou místo kouře...
po kterém nastane snad nejtěžšíobdobí. Aby zůsta|a trať v provozu, nestačíjen nadšení a elán. To vše je jistě nezbytné, ale musí být podepřeno ekonomicky. To znamená obstát v konkurenci silničnídopravy, především ná-
i
kladní. Schopný management a dobrá znalost problematiky železnice. Odhlédněme nyní od romantické tratě a podivejme se dá|e. Ministerstvo dopravy neuvažuje, že by v podmínkách privatizačnísmlouvy malých tratí by|a zakotvena pod-
mínka zachování osobní že|ezničnípřepravy.
V horším případě pak ovšem můžepo privatizaci nastat rozprodávání |ukrativního majetku a ná-
i
V Analýze dopravní situace Ceských drah v plánech Ministerstva dopravy se hovoří jed-
notnou řečí.Železničnídoprava
1e
ztrátová a ná-
klady na provoz vysoké. Nelze je íinancovat z kapes daňových poplatníkůa proto navrhujeme radikálnízeštíhlení.Jak už by|o řečeno, uva-
žuje se o zrušeníči privatizaci téměř jedné třetiny ce|kové dé|ky tratí. Ztrátovost železnice neljinak jsou úředníky opominout, předkládána jen la čísIa,která se jim hodí do krámu. V uvažovaných nákladech se při porovnání
ze
ale
se silničnídopravou ,,náhodou" nikdo nebere WAMPUM
NESKENONU 7
v potaz, že silniční dopravci mají stavbu silnic
a jejich údržbuprakticky zdarma (hradí se z pe-
něz daňových pop|atníků), zatímco že|eznice si údržbuplatí sama. Nikdo nebere v úvahu náklady na škody způsobené nehodami (protože tu je nebetyčný rozdí| v neprospěch silničnídopravy, kteni také ,,někdo" musí zaplatit) a už vůbec nepadají v úvahu náklady na odstranění škod způsobených na životnímprostředí (ani tady se silničnídoprava nemá čímchlubit, a|e z toho už dnešníúředníky hlava bolet nebude) A konečně - nikdo 1iž nikdy nespočítá, kolik bude stát zanedbaná údržba tratí. Každý majiteI nemovitosti ví, jak rych|e chátrá to, co se neopravule Zprvu drobná oprava vzroste do statisíců či milionů během nesmírně krátké doby. Málokoho na Ministerstvu dopravy zajímá sIo-
vo ekologicky šetrná doprava. V tomto směru
snad a|espoň Středoevropská iniciativa, ke které jsme se na summitu v New Yorku v červnu 1997 přihlásili, přesvědčí suché úředníky o tom, že to nejsou prázdné pojmy. S jistotou to však říci nelze. Odjakživa platí, že spolehnout se člověk můžejen na to, co udělá sám. Má-li zůstat dráha dráhou, šínyšínamia veksle vekslemi, bude nutné se proti nesmys|ným krokům trochu pojistit, Spojit síly a ozvat se či alespoň oh|ídat nezbytnost učiněných kroků. Pro toho, kdo chce pomoci svým hlasem můžemenabídnout několik adres Občanské sdruženíza šetrnou dopravu, které stále více získává celostátní působnost, sídlínaadrese Horní3, 549 57 Tep|ice nad Metují Jindřichohradecké místnídráhy a,s. KosteIní 73ll, 377 01 Jindřichův Hradec jsme představili a konečně stáIá a velmi fundovaná je práce Hnutí DUHA, Jakubské nám7,602 00 Brno.
pokud se totiž věc že|eznice nestane věcí
obecnou, budeme moci o celé třetině tratí už brzy zazpíval známou písničku,která jakoby byla napsána minulý týden:
{ectrutt zct rc/l tottile, aaa zaáuú ta/?"ÁdtJbou
tnotlt,zžrcegfl l,e,zy'tily, a ó€,z /1šíh&, ÁOtb ďlirllu,
íďtd?
ý-
@:
fuÁ,,
000
znamenali byli skauti, nebo alespoň u nich začínali?Nahlédněme trochu do oné ilávné doby, abychom lépe rozuměli tomu, v čem a jak se dnes histoie skaatského hnutí u nds poněkud opakuje.
., Je příbaiwoodcraft,'-e tn to:díl od jiných organilací jako SokoL, DTJ a Orel, ttedol edl Rudan Noha před třiceti lety napsal:
1načné pro skauting,
ve svých řadtích udržet jinoch1, a'- do jejiclt tltttžných let. Yětšínouv dospívtiní opustili skautskě oddíLy í woodcrafterské kmeql a oddalí se tranrylittgu Jejich odchodu nezabrtinilo ani aal,edení l e sla_u tzv. oddílů roverů, klubů Old skautú a ttíbonlíkt1, to znamenrí skautů starších nad ] B i l,íce let " Demokrat Svojsík říkával prý svým spolupra
covníkům, kteří žádali tvrdý postup Srazu rúčl trampům: ,,To, ie dospívajícímltide|opottští tnše řady je naše vina. Nedovedeme ji udržet, :aujntolt pro pokračovdníve skautingu. Je nakonec lltoste_iné, zda nosí košiLe zelené nebo kostkot,ané, lllaltlě triboření a iivot v přírodě, To dob rě : na-
že pěstují
šívýchovy, v ní nav(dy zůstane."
VŠICHIII VLCI BUDOU MÍT REVNIA
Vypůjčilijsme si citát z Rudanových vzpomínek,,Odlesky táborových ohňů", které v roce 1969 vydalo Muzeum těžby a zpracování zlata v Jílovém u Prahy, a jejichž nejvyššívěrohodnost v předmluvě potvldi] F.A.Elstner. Rudan Noha vstoupil do družiny Tygru
junáckého oddílu, uprosřed l. světovó války. Měli klubovnu v Rytířské ul. na Starém městě pražském. tam, kde ve dvou skomných místnostech měl hlar ní stan i spolek ,,Junák - český skaut". V přední místnosti se konaly drr-ržinovéa oddílovéschůzk1 a v zadní místnosti se scházeli a pracovali A.B.Svo1síkajeho spolupracovníci, Tam Rudanpoznal osobně nejen Svoisíka, ale i ostatní četnéosobnosti českóho junáctví. Když byl jejich vedoucí Bedňch Dvořáček povolán na vojnu, byl přeřazen k JLC v]adimíru wildmannovi. mladému muži jndiánské ho typu, do 9.oddílu, ale ten po čase také tnuse] rukovat, A tak se nakonec ocitl V družině Kra}ujcu 5.oddílu, kteli vedl Jaroslav Novák-Braťka Rudan s hrdostí vzpomíná na slavnou maniíestaci 16. května 1918, v den 50 výročípoložení základního kamene Narodního divadla, kd1 pochodovali Prahou a zpívali hymnu ,,Hej Slované'. či historický den 28 ňjen 19J 8, kdyjako skauti konali kunýrní služby a staršíbratři i služb}, strážní s puškami na ramenou. Když ho viděl tatínek odcházet v klátkých kalhotách 2 l.prosince I 9 l 8 no slavnostni ur ítiní, prezidenta T.C.Masarykr z exilu do srohodne\ vlasti, prohodil prý:,,VšíchniVIci budou nít rel - | mrt!" Tim mysJel skauty a zálesáky.
SlnužBtIíZÁr,EsÁKů
\ zílesáků. protože maji v na\í úva- ) ze důležitémísto. To j\ou lotiž oni nespokojení mladí vůdcové Zrslavme se led' u zmíněných
l
a skautj roverského věku. kteří
zakládali vlastní organizace, tak š.
WAMPUM NESKENONU
J
jak to ostatně kolem sebe viděli ve svobodné republice Jako houby po dešti totiž vznikaly, slučo-
r aly se a zanikaly (podle osobních ambicí či přání politických stran) různéskautské organizace jako například Bí Pí skauti, Halaburdovci (DTJ), Štychoyci (socjalističtí skauti a skautky), spartakovi skauti práce (komunistó), Junáci volnosti (čs. národní socialisté). Techeleth Lewan Modrobí]í skautl židovští,Děti Zivěny, Děti Svobody a další a další. Proč by své představy nerealizovali i oni? _\l]adÝm sběhům z Haiaburdových Spojených sboru junáků-skautů imponoval především Setonúr skauting. lákal je ryze zálesácký život, indiáni, dukladná znalost přírody, někdy jim i nějaký skaut,:ki papnka doce]a nonná]ně lidsky ukřivdii a oni :e rozhod]i. žc těll ze Svazu skautů ještě ukážíl \Iéli lice ještě nlálo zkušeností,ale vůle a chuť tvo-
tozhodující. Jejich heslem byplrti o tttltídí"I Rikali. že napodobují ame-
ři t not é br ]a t e]iká a
)o: Za
rickÝ lkauting a tak postupně vzniklo zá]esáků
r
i
Sdružení
repuErlice československé, které bylo trpenjunácttí než blJ ten svazový,
zaseiinim \-roce 19]_] napsal náčelník Zá]esáků L,Relich do ča:opi:u Skauting: ,,. Vlchoycíy,citte mlúdež :il oteltt t přírodě dle :cíklaclnícll směrnic E T.SerontL píi-ptlsobujíc je poměrům českosloí dosllělé
l
pltslr'llt
sdru'-ujente mlridež ye kmenech, které
tle.jsou -t'í:enl lojensxt\m způsoben a které mají nloattost krtírleti t,Lastní cestou, aby ukti7ctly vlast-
11í salllostltlllsí v myšlení". Zálesáci neuznávali slib. skautské zkoušky a odznaky (má se učit z popudu mravního, nikoliv proto, aby se mohl chlubit říkali) Oháněli se Setonetn, ale jeho apeJ na zdobení a malebnostjim unikal. Kmeny zálesáků or šem pojmenovávali podle severoamerických indiánských kmenů Dakotah, Oiibwei, Delaware, Seminol - a nosili rozdílně barevné šátky, ne však
ía )- --,,
znaku pro Lesní moudrost. Zálesáci přišli s vlasr ním desaterem a stanovilj si sVé tři Výchovné stupně vlčata, indiánskó hochy a zálesaky. Koedukace byla u nich povolena
§Y tŇ[
\
říkali, že isou apolitičtí, V rnce 1 Q?j hvl iciich
,,lsopis Totem ve svém sdružení Děti Přírody. Je:tr redaktorem byl i později slavný spisovatel Gézr Vče]ička.Tělovýchovný odbor v hlavním stanu Zálesáků vedl Josef Bena. vedoucí kmene Inků, r kterém budeme dále ještě mluvit, Díky jemu, Františku Zýkovi a jeho kmeni Dakotah, začalo
SdruženíE.Th Setonových skautů, jako první
, Čcchách, pěstovat závodní lehkou atletiku. Kmeny Žálesáků byly rozšířeny nejen v Če;hách, ale i na Moravě, kde se soustředovaly hlavrě v Brně a okolí. VedI je tu bt, Kúhne]. Svaz se však začal rozpadat už v letech 1925 926 A právě příčinyrozpadu Sdružení Zá]esáků rás zajímají, protože najejich kmeni Inků chceme Je monSLroVat
vznik tranpingu
KntpN hqxů
O historii kmene Inků cosi vílne od Boba Huniána (Joseta Peterky): Jeho vůdce Pepík Bena začal .kautovat r.1918 v učňovské besídce ve Vladislar or ě ulici v Praze, kterou vedJ známý Bohumír Halaburda, zakladate1 Halaburdových skautů, později pňjali název Spojenó sbory junáků skautů. Od nich pře.toupil k Prátelům pňrod1 a kLllž hratři Mágroré zrložili na Zižkove druZinu Kalnuíků přcšel k nirrr. Chodili sem i Franta Hanuš. Had Chme1 e Sláva Gotlieb, pozdější prukopníci tratnpingu Příliv nespokojených skautů ze Svazu i nováčku byl slibným předpokladem pro utvoření větší
organizace. Připoji]i se k nim i Iren Osendorf r podle tehdejšího Svojsíkova seznamu ved] roku 1914 táboL Svazu skautů u Lhoty) a Win|rop se sr
ýll
oddílem Červených rncdvědů.
Jezdili do struhařova u Mnichovic na tábořiště zrané pohanské obětiště. kde chtěli stavět chatu Bcna však hodlal stavět na sázavě. v kronice rkautské družiny čteme: ,,Dne 5.říýn ]9]9 ntís opět krdsné počasívylúkaLo do Poscízaví. Na zt'í,enině Hldsce se utrhl balvan, na němž sídlíd|a :ta:ot,í skauti a oba se lřítili do prohlubně. Na zbíLi hlavy." družina před vánocemi roku ]9l9
UžENíšKAUTůsr,roNovců.
později přejmenované na SdruženíE.TH,SETO-
\OVYCH SKAUTU. Vůdcell byl zvolcn Jan \1ágr, podvůdcerrr Robert Mágr, starostou \\'introp, zapisovatelem Bena ]9. iedna l920 sešlo se na schůzi 32 členůPřátel vatry. 16 členůPřá-
přírody z Libně, žádali Dělnické t Iren Osendoď je
proudů na velko lÝ předcházel nej§talší tramp§kó osaclě Ztracená
tože nemě]i klubor,rru.
Knen Inků jř
r.19 Zlenice. později přešli a ke sklonku ]étá 1920
hradu
Dubá
tudán-
kr v divoké rokli Údotí obrťr, kterou tak pojme-
nóva] Bob. V tu <]olru se už Franta Hanuš chystal tllt stavbu chali . V roce l923 se spojily Děti Přífod} s E,Th,Selonovými skauty ve ŠĎŘUžBNíZÁl'nSÁrů a ro
se stalo součástí Federace sklutů, která měla vytvořiL společensk roce přines1 čas zprívu. ve které stavbu chal a lyádi: ,,Kmen InbŮ dostavuje noji t halu y: Senohrabeth, jež budt jistě lqllrenl., jak z,ti, lestír,kéobydlí stavěno býtí tltti Přes všechny, překclžlq, p o d ař iI o s e oběí av m b r a r rů tn c h ý š í zb udo ),tíi a ji sobě zabezpečiti. Jejich příkladu ncisleclovli b), nňly příštítok veškeré kmetq, osílnú." MysJcli to jistě dobřc, a]e tim tomu dali. Kmen Inků ovšem chatu brzy nedostavil Na póh}ed byla hotova, alc vnitřek netlyl zařízen tak, jak kmerr chtěl, Neměli peníze. Stlvba trvala několik let, člcnstva ubývalo, až zůstal Bena, Hanuš y'
a.jcn několik chlapců. Vizl chatařeni obětovali vcškerý spolkový život, Sarni stavbou chaty, která
l-?í _/
SrnnÝ HunxÁn
Chata U Dobré vody pak měla mnoho trampských názvů. Když se roku 1926 Sdružení zálesáků rozpadlo. Pepa Bena vstoupit do A.C.Sparty a proslul jako význačnÝ český atlet V letech 1920 1938 zaběhl přes ,l0 rnaratonských běhů v Čechách. Rakousku. Rccku. Itálii a Německu, Po Benovi převzal vedcní Inků ma]íř Skuček, který byl také vydavatelern Totel-t-tu. Ten podobně jako listy jiných skautských spolků ,.držel" organizaci a vytvářeljejí image. Po rozpadnutí knene Inků nazval Fel ry Kitsch, který vedle zakladate]ů Beny a Grizzlyho Hanuše se na stavbě chaty nejvíce napracoval, celou lokalitu Starým Hurikánem. Byla základem osady Hurikán, jejímžprvnírn šerií'em se sta] skaut Josef Bena. Přechod od zálesáctví k trampingu by1 pozvolný, nenápadný, někdo by řekl až zákonitý. Nespočívávjakémsi ideovém vyzrávání, ale souvisí s dospíváním členůa měnícími se zájrny. Záiem Inků se kolem r. l923 upnul téměř výhradně na stavbu chaty. Zpočátku to byla speciální zálesácká technická zkušenost, která mohla být doporučována mnoha ostatním kmenům prostřednjctvím časopisu Totem. Po čase se postavila dnthá, třetí chata vznikla osada. co času a tím i odcizení vlastnímu programu skautů-zálesáků si takové akce vyžádaly se ukázalo teprve dodatečně Spolková výchovná činnost se ocit]a na okraji zá.jmů, až úplně vybled]a Veškerá činnost se soustředila do osady samé. To sice ved]o k častějšímvýletům do přírody tíln i většímu sepětí s přírodou a také ke zdání dokona-
Iejšíhoa jedinečného chápání zálesíctví - ale pozdějšímu trarnpingu. Podobná je historie
ik
Ojih a1. ze ktereho rzešel slavnj lrlmp B.Ccpelik-í an. Podobncjsou osud1 ijiných ktly-
knrenc
si slalných skautů - zálesáků. Sám Bob Hurikán začínaltaké jako skaut a vždy se k Lomu hrdě znal, Bylo to v roce 1 9 1 6, kdy je.i - kluka ulice * přivedl do Svazu skau(ů Jenda Kvapil, V roce l 92'l působil ve vedení 33. oddílu, zastával funkci podrádce družiny známého trampa Járy Krejčího ze Zla-
tého údo]í.po jehož odchodu se stal rádcem. V 36 oddíle dr. Lašťovičkyz,aloži] družinu roverů. z tlichž se postupem doby stali proslulí trampové
Jukon. Mandarín, olympionik Oskar Hekš.
-
ISAW A JAcK
LoN{ool,{ CLun Jinýn rluu'rOy,rr, respektive woodcraftetským
naLleje.
Belra redl oddíl INKU spolu s Frantou Hanttšem-Grizzlym. Scháze]i se pod širým nebem, pro-
l
si zřejrně vyžádala komě peněz všechen volný čas, ztratili zájem o činnost ve Sdružení a stali se tak vlastně rozkladným elementem Zálesáků. A,,nevhodným" příkladem ostatnínt.
proudcm. který obohacova1 trampské řady byla
rvoodcrafterská organizace ISAW. Vznikla v rocc 1927 v Praze a igjím ideovým vůclcemtryl mladý učitel Prokop Koudela" odcho, vanec Miloše Seilerla a svého časrr i náčelník Ligy lestrí moudrosti. V této odŠtěpené vétvi LLM se soustředili tzv. .,socia]ističtj woodcrafteři". inte}ektuálové a dělníci s větším sociálnim cítěním, které je nakonec zavedJo do víru politiky. l§AW vydávaJa časopis Slurlce. jehqž redaktory či spolupracov* níky byli básn_ík Jan Noha. Jmoslav Pikala,Japi, MUC Václav Cedík-Antar, ale takéjižzmíněný Rudan Noha. jehož poslcdní stanicí mezi skauty byl 24 rldLl. Slazu. :e klcrym se je(te v roce l922 Ličastnil Ceskóho ilrnboree na Ctrtařrkóm ostrovč v Prrze-Troji Tento oddíl, jak Noha nepsa}, vznikl z oposit,e celnye h junlktr.5. uddíltr JtrnáJ,ů protijelrn vůdci Jal,urlar u Novákovi. 81 l to první a snrd i puilcdnl skrut:ký c1 kli.tický oddil. Jcho členové ncngsili qpickó skaulrkti klohouk1 ale džokejske čapky ze šedčho mal]šestnr, ze stejné látky pak kár ké kalhoLy. khaki koši]c a modre šátky. Jeclinouje-
jich ozdobou v
b1,1y malé odznáčky- čtyřiadvacítka
kuhu. přišité na čapkách. Svýln způsobem to byl
eletní oddíl. proto se mu snad ocl náče]rrictva Jamboree doslalo cti míti svůj stan s podsadou a hangár ze stanových dílcůna svír kola, přímo u slavobrány
l1
\)/)
,(
tábora. Odtud tito skauti-cyklistó byli vysíláni po celé Prazejako kurýř-i Kromě pochval od činovníků Svazu. dostáva]o sejinr i výtek, že nenosí slibové lilie V jejich očícha republikánských myslích to však byly symboly tiancouzské bourbonské šlechty a tito chlapci je právě proto nenosili A tak pný došlo k jejich rozchodu se skautingem, napsal Rudan Noha. Po Jamboree byl jejich 24. odd, junáků vyřazen jŇo 10. klub Old skautů, ale ten byl pro většinu z nich jcnom přcchodem k tranlpi ngu. Svoji partu. později osadu na Kocábě, Hadí řece. po jmenovali KAT Klub amaterských trampů. Postavili sj téžsami na zlhradě jednoho žižkovského dornu i pěkrrou klubovnu, která ještě do ncdávna stála a lr-rožná že ještě stojí. ISAW postupně přestávala být organizací vý1učně woodcrafterskou, proto se přejmenovaJa esperantsky na ISAV - Intemacia socialista asocio vivo (Mezinárodni socialistická asociace života). Jejím předsedou se stal právč Rudan Noha. Zanikla na podzim ] 938 a její úlohu převzal Jack Lon don Club (JLC), který vznikl ve třiatřicátém. Jeho jednatel byl Rudan a činovníky vesměs tíampové z osady KAT, tedy bývalí skauti pražské Ctyřia-
dvacítky.
OPXaZ DNEŠKU
Proč nás však skauti-zálesáci a zvláště jejich splynutí s tt,ampingem zajimá í dnes'] Protože
i
v součsnédobě máme podobné problémy jako mělo skautské hnutí nedlouho po svém za]r:ženi, neboť i dnes odcház,i z junáckých řad mnoho nadějných mladých lidí s minimální šancíje udržet pro naše hnuLí. Co s tím hodlá dělat náš rovering? S nikým už nesvádíme politický boj o dětiv tom se snad doba zmčnila, Je ovšetl l,ajilavé, že clnes má největšíčlenskou záklaclnu Pionýr.
Málo
kdo se pozastaví nad tírn. že nikdo z politikťr si za eelý červnový týden nenašeJ chvíli. aby skauty na ieiichjamboree v Praze pozdravi1. případně dal najevo, že s ni mi - po jejioh už ťetínr zmrlvýchvstání - národ počítá.Není přece samozřejltó, žc fungují. Pociivejte se na Sokol, Ore1 a jiné organizace. kteró se takó snažily vstát z popela, ale asi ien skautskému Fénixu se to přece jen povedlo. Stále však je málo kva]itních vedoucích a roverrr. kteří hy chrěli naplňor at svou rkaulrkou služhtt Nic proti trampingu, naopak, tvrclíme, že díky jenu přežil téžká společenská období i skauting. Dlouhá léta jsme trampovali a činímetak i dnes. způsob fekrcace, ale většíspolesi tramping nečiní.Ml.rdí lidé by však měli o cosi usilovat, žítpro ideál osobrúho růstu a prospéšnosli jiným. Snažit se o službu společnosti- nabídnout se ochraně přírody, životnínru prostřcdí, ekologil. Odchod mezi tranpy je smíředím. s\,ým způsobem únikern, snad i resignací na jisté ideály. Skauting ť woodcraít nejsou a ncrnolr"u 1'i' i'n
rekl'eltcii
WAMPUM
lvan MAKÁSEK
NESKENONU 9
lV. Cesko§tovenský potlach '97 se bude konat v zářít,r, v režii dvou posázavských
osad, poblížLedče nad Sázavou na místě zvaném
Horky, 8 km od známých Stvořidel O zvadlo, kde budou podrobné údaje včetně mapky a přesného termínu, si pište na adresy: T.O.DIV|ZNA, lvan Filip -Kuchař, Bevol učn í 1 02O, Zr uč nad Sázavou, 285 22, nelo vÉ'{ruf,vEBnovEns bo na T.O. VENTUREB ROVERS, Barbora Holatová, Kouty 78, Ledeč nad Sázavou, 584 0,1 . Organizátoři prosí o zaslání ofrankované obálky s nadepsanou Vašíadresóu.
.
§AEz!Áil§KÉ DNADI0, Proho 8 18. ří|no l997 u a samozřejmě indiánské
literatury.
Poznamenejte si do diáře datum sobota 18. října. Tento den vypukne v saleziánském divadle y praze Kobylisích Literární den Wampurnu Neskenonu, setkání čtenářů,autorů, vydavatelů i distributorů, které chce zvýšit vzájemnou informovanost o všech zajímavostech i problémech v této oblasti, Warnpum připravuje pro své čtenáře na tomto setkání několik literárních lahůdek. Velkou událostí pro nás bude setkání s Vámi, našimi čtenáfi. K této příležitosti vydá naše redakce souhmné reedice pravidelných témat Wampumu Neskenonu Budete mít ojedinělou příležitostzískat kompletní seriály Potkášli Pc stary strom, Otstungo či Galerie junáckých osobností. Budou to starý vlastně xeroxové kopie stránek Wampumu Neskenonu spolené v jednu publikaci. Cena bude odpovídat počtu xeroxových kopií. Přímo na setkání bude k dispozici určitý počet těchto publikací, dalšíbudou namnoženy podle zájmu a počtu objednávek účastn účastníků setkání Zvláštní a zcela ojedinělou publikaci připravujeme o oddílech, o kterých jsme ve Wampumu Neskenonu psali v dvoustránkových repoííážichi katších zminkách. Obracíme se na všechny zmíněné 'alespoň
oddílys kratičko let staré
l. Trampkreslíř Mazy témai pro porotu musí být Kamaádi
soutěž o nejlepší kresby
s trampskou
kreslíře -amatéry, obrázky
formátu A 5. Uzávěrka soutěže bude koncem září, výsledky pak oznámí u slavnostního ohně v Ii-
stopadu Kresby zasílejte na jednu z těchto adres: David Mazák, ,l
gen.Janouška 897l2O, Praha g, 98 00, nebo Jiřímu Lipkovi, Těšnov
17,Praha,l , 110 00.
Fotosoutéž- ttD§KÉ PRA§E
v pŘíRoDĚ
vyhlašuje Petr Vránek-Rysák. Fotit můžeteosobní i nákladní auto s jeho SPZ, 1ak vykládá komunální odpad či odpad z domácností mimo skládku odpadů. V lese, na
okraji louky,
v
remízku či jinde
vrHLÁ3!Jl PoTosoljŤaŽ LlD5d rfusÉ\ eŘiRoDi .!b
r|ho
sPz
]ú Ý/k{!i
okr.jl 6ul} Ý totlu,d 6ldn m jn"i !n! do6ílN i, onpu údl
i lypin!
nl&
boídd
vyíoht _ níon -Mlhi h
F,tldo
sú.inn ilpnt uli díěq 6 iob ed. úít, bdl llío rnoiróio r p6n 2oiE!!
nb Y
!o
v přírodě! Nezapomeňte uvést na rub fotografie, kde byla pořízena a kým, tedy celou Vašíči kamarádovu adresu. Uzávérka soutěže je 'l . listopadu t r,, zasílejte na adresu: Petr Vránek, Na Švihance 5, Praha 2,12O OO, Řl §ix
Trampský §oták'97
10
wAMpUM NESKENoNU
aby ešní asný
iž několik
y tyto oddíly budou mít příležitost prezentovat na Literámím dnu svoji činnost. Protože nemáme k dispozici adresy všech oddílů, ozvěte se redakci co nejdříve, abychom vám mohli poslat podrobné informacel Máte příležitost být v almanachu ve vybrané společnosti slavných oddílů novodobé i starší historie českéhoskautskébo, u oodcrafterského i tábomického hnutí. Dalšípříležitostí Literámího dne bude setkání s autory nám blízkých knížek. V současné době jednáme o jejich účastia v příštím číslese dozvíte, kdo nám účastpňslíbil. S hosty bychom si rádi krátce popovídali, příležitost klást otázky budou mít i účastníci setkání. A samozřejmě pro zájemce bude možnost získat podpis do některé ze zakoupených knížek. Většinu vystavovaných knih bude totiž možno si i zakoupit. Program setkání doplní lrystoupení hudebních hostů Literámího dne. V současné době jednáme s Mirko Vosátkou. Milošem Zapletalem, Bedřichem Moldanem, Jáchymem Topolem. Miloslavem Simkem, Otakarem Leislým, Karlem Cemochem a dalšími. Literární den Wampumu bude také příležitostí k uvedení některých novinek na trh. Doufáme, že se nám podaň zajistit opravdu zajímavý proglam a pňspět tak k povznesení literatury blízkénašemu časopisu. Především se ale těšíme na setkání s Vámi, našimi čtenáŤi. Opravdu doufáme, že bude možnost se vzájemně lépe poznat a do budoucna ještě víc přiblížit Wampum Neskenonu Vašim představám a přáním. A to užje snad opravdu všechno. Není toho málo, ale bude to určitě zajimavá práce a my se na říjen už ted docela těšíme.
vaše redakce Seznam oddílů, které prošly stránkami Wampumu Neskenonu v ročnících1992-1996, a které prosíme o kontakt s redakcí: Gingko, Čeplaghani, Junáci lé,sní moudrosti, Bílý Orel (DDM) Praha, aha. Konestosa. ga, rygiici Tvsříci HOBŘ HOBR Praha_ Praha Iiobři Bohfi Praha, Oswego Praha, Pardubice. RS Seneka Vyškov. Tatankaska Břeclav. Thompsonovi vlci (CTU) Kostelec n. Órlicí, Orlicí. Kluci od Rvsí řekv (DUHA) íDIlHA) ysí řeky 1ČTU; Kostelec Moravská Třebová, Šavani, Modrá hvězda H. Branná, Sosna, Oglala Fnýdek, Kaughnawaga, Mamuti (DDM) Praha, khúti, 99 odd. vodních skautu Plzeň, Tekakwitha, Neskenon (LLM) Praha, Stopaň Zábřeh, Seneka Vyškov, Liščístopa Žatec, KLM ATOM Roudnice, KLM Delaware Třebíč,Sisseton (LLM) Praha.
hromu, za to, že chrání své vnuky od všeho zlého a posílá jím déšť.Děkujeme slunci za to, že se na zem dívá blahosklonným okem, Děkujeme Velkému Duchu, kter.j,
SuáteŘ ze[ené ŘuŘuřice
-
(Ah-dake,-wa-o)
,,.],,i.li dyžseda|akukuřicejíst,nasta| čashojnosti lrokézovéměli opětdostateč-
::á
ný důvod k poděkování Velkému Duchu, a|e i k pohoštění a
zábavě Tato
p|odinaproněby|avelmi dúležitá Péstovalijí,starali seonístejnějakooíazo|e a dýně ještě před vznikem |igy Umění pěstovat kukuřici se předáva|o od dávných dob pověstí. Podle legendy vyrostla kukuřice z lůna matky Ve|kého Ducha po jejím pohřbení Tyto tři p|odiny měly společný název De-o-ha-ko, znamená Náš život nebo Naši pomocníci (viz WN 3/97). Název tohoto svátku je odvozen od sIova ,,hodování" Původně trva| čtyři dny, později pouze tři a od jiných svátků se lišil jen v detailech Jako obyčejně strážce víry vhodi| něko|ik listů tabáku do ohně a pronesl řeč: ,,Vellaj,Duchu, vyslyš naše slova. Sešli jsme se, abychom splnili svůj posvátný dluh, jak jsí nám přikázal. Tento zvyk nám předali otcové Děkujeme Tí za to, že jsí ochránit mnohé z nás a my se můžeme účastnit tohoto svátku Velký Duchu, slyš Cále, Děkujeme Ti za to, že jsi povzbudil Naše žívitele vydat plody v hojném množsťví,Velký Duchu, naše slova plynou k Tobě (Vhazuje tabák do ohné \ Ochraň nás před nebezpečím. Ochraňuj naše matky Ochraňuj naše válečníky Chraň naše děli Dej moudrost našim strážcům víry, aby vedlí tyto oslavy správně Na-ho," Po sIavnostních projevech následovaI veIký tanec pera. Dřive, než |idé začali ho-
dovat, se hrály hry, které byly neodmys|ite|nou součástí tohoto svátku Druhý den zača| proslovem, zaklerym následoval tanec podobný tanci pera. Rozdíl spočiva| v tom, že mezi písněmi, doprovázejícími tanec, se vedly promluvy Písně mě|y děkovný obsah, zpívaIi je vybraní zpěváci, kteří udávali takt pomocí chřestideI z želvích krunýřů, Každá píseň trvala asi dvě minuty, během ktenich skupina tančila s velkým zaujetím. Když píseň skončila, tanečnici chodili kolem poradního domu O tomto svátku se během děkovného tance pronášely děkovné řeči, ,,Přinášíme poděkování Našim živitelům, kteří nás živí,Děkujeme řekám a potokún, které nás obdarovávají vodou,Děkujeme všem travám, které nám dávají léky na vytéčenínašíchneduhů Přinášíme poděkování kukuřici a jejím sestrám, fazolím a dýním, které nám dávají život Děkujeme křovinám í stromům, které nás zásobuji plody. Děkujeme větru, ktery přináší vzduch a odhání nenocí, Děkujeme měsíci a hvězdám, které nám svítí,když odejde slunce. Děkujeme našemu dědu, Duchu
:i
11
Il
l/
iI
b \, \ .( l
_\,
--*<'.
se stará o blaho svých dětí,' Po ukonóení tance následovaly další a den se opět zakončil pohoštěním Třetí den předznamenaI děkovný koncefi ah-do"-weh, kteryi byI hlavním rituálem dne Než se začalo zpívat, by|o proneseno něko|ik děkovných projevů K písnímse přidávali přitomní a vytvořili jakýsi ,,pochva|ný hymnus" V písních se zdůrazňovala příroda, která přináše|a všem hojnost Vyprávěly se o ní příběhy, které trvaly až dvě hodiny a by|y neměnné. Ctvtlý den byl zakončen hrou s broskvovnj,mi peckami (gus-ga"-a), po nž samozřejmě následovaIo pohoštění, Tradičníoblíbenéjídlo se připravovalo z kukuřice, fazolí a dýní v poradním domě a roznáše|o se do domů, kde ho jedla každá rodina u svého ohniště. Nebylo zvykem, aby jedli Iidé spo|ečně, ale občas se to stalo. V tomto případě bylo ke společnému jídlu určeno obdobísoumraku. Ohromné kotle po|évky, kukuřičné kaše či pokrmu ze ze|ené kukuřice, íazolí a masa se přines|y doprostřed shromáždění od kouřicího ohně lrokézovó se nikdy nezapomně|i před jírd|em pomod|it Jednalo se o prostý obřad, kteni byl plně v harmonii s jejich vkou.
Lívia šAVELKoVÁ
čdst t,- Dobré síly rokézové věřili v existenci Velkého Ducha - Ha-wen-ne"-yu (dialekt Seneků, znamená vladař). Ten byl vládcem dobnich si|, Vedle Velkého Ducha existova| l.ini také představitel z|ých si| - Ha-ne-go-ate"-geh. Každý byI nezávislým vládcem své říše Pod|e lrokézů Ha-wen-ne"-yu stvoři| zemi, zdroj všeho života, z matčina mrlvého tě|a - hvězdy, |\4ěsíc, oblíbená zvířata a vypěstova| pruní obilí. Ha-ne-ga-ate"geh věři|, že zničívšechno, co bratrvytvořil, atak rozděli| zemi zemětřesením, přivo|a| bouřky, stvořil všechny příšery, jedovaté plazy, škodlivé rost|iny a na západě necha| zapadnout s|unce Ha-wen-ne"-yu veškerou škodu okamžitě napravi| Toto tvoření aničenítrvalomnohoměsícú.Konečněsebratřidohodli,žeseulkají Kdo znichzvílězí,stanesev|ádcemnadzemí Ozbrojeni ostryími větvemi zohromnéjabloně, bojovaIi několik dní Nakonec Ha-wen-ne"-yu zvítězil a poslal svého zlého bratra do podzemí. V myto|ogii Irokézů by|y známy ijiné nadpřirozené bytosti By|y pomocníky a podřízenými Velkého Ducha, Jedním z nich by| He"-no, Duch hromu. Mstil z|é skutky, dával déšt'asesí|a| hromy a b|esky He"-no mě| podobu vá|ečníkaNa h|avě jej zdobilo kouzelné pero, které jej činilo nezranite|ným proti útokůmzlých sil Na zádech nosi| nůšinap|něnou ú|omky horniny zvané rohovec, které vrha| na zlé duchy a čarodějnice, jakmi|e je
spatřil během svého proháněnív mřacích He"-no dostal od Ve|kého Ducha tři bezejmenné pomocniky, aby mu pomáhali v boji proti z|ým silám. He"-no obýval jeskyni pod Niagárskými vodopády Aby se lrokézové ještě více zalíbili Duchu hromu, označova|i jej za svého děda a sami se cítili jeho vnoučaty Považova|i jej za pravou ruku Velkého Ducha. Ge"-oh, Duch větrů, by| da|ším ze zástupců dobnich si|. lrokézové si jej představovaIi jako starce sedícího na osamě|ém místě, obk|openého znesvářenými větry a stá|e nevrlého z jejich omezování. Sí,C|iI ve Ve|kém domě větrů (Da-yo-de"-do-go-wa), kteryi se nacháze| v nebesích směrem na západ Ge"-oh stá|e s větry pořád zápasí Ve|mi hezké pojetí v mytologii lrokézů má vztah tří sester - Ducha kukuřice, Ducha fazo|e a Ducha dýně Byly známy pod souhrnným názvem De-o"-ha"-ko, což by se da|o přeložit jako Náš život nebo Naši pomocníci Podle představ lrokézůto byly překrásné a milu.|ícíženy, jež měly radost z toho, že mohou žítspo|ečně Houcha mě|y vyrobeny z listů svých rost|in lrokézové věřiIi, že rostliny, které tyto tři bytosti chránily, by|y zv|áštním darem Ve|kého Ducha De-o"-ha"-ko během období, kdy rost|iny rostou a dávají plody, navštěvují po|e a pobývají mezi nimi. lrokézovévyprávěli, že kukuřice krásně rostla a dávala mnoho o|eje. Avšak Ha-ne-9o-ate-geh, bytost závistivá a nepřející, vyše| do polí a napad| je snětí Od té doby se pěstování kukuřice sta|o těžšía bylo méně úrody A tak když vítr v|ní listy kukuřice, je pný s|yšet, jak Duch kukuřice op|akává své napadené rost|inky. K nadpřirozeným bytostem patřil také Duch medicíny, Duch ohně, Duch vody, duch každého druhu stromu, každého druhu ovocné křoviny a různých bylin a rostlin. Tak tedy byl Duch dubu, Duch boleh|avu, Duch borůvky, Duch maliny, ale také máty peprné a tabáku Vě,tšina přírodnin měla svého ochranného ducha. Někteří z nich byli poznate|ní
smyslyproto,žeužívalitě|esnoupodobu Většinaznichvšakvidite|nánebyla.Někteří mě|i zvláštní úko|yjako napřík|ad Duch studánek nebo duchové ovocných stromů |rokézovéuctívali Velkého Ducha ajeho pomocníky pod souhrnným označením Ho-no-dne-no"-keh. Na-ho, Lívia ŠlvelxovÁ
WAMPUM NESKENoNU 11
VANÍ
ilvem Nflelkásclk 1
:
+.
čÁsr
vÝ--vvJ,
--:-
ijšxa ochnusa marně žáiIá svobodu
lřesto, že se Thomasovo postavení mezi indiány značnézlepšilo, pobýval často sám v lesích a přemýšlel nad svým osudem i budoucností. Přestal véht,že by se někdy
zase setkal se svými bílými příbuznými
dočkal se svobody, Až jednou se dověděl, že se Senekové chystají na výpravu do pevnosti. Naléha], že půjde s nimi, ale oni se nemohli dlouho dohodnout, jestli ho vemou sebou. Konečně svoli]i. Před odchodem ještě dlouze tančili, Na cestě sejim dostalo požehnánív podobě uloveného jelena, jehož skolil po několika dnech hladovění právě Thomas Peart, pro kterého v té době měli už jméno Ochnusa-Stnýc. Proč právě to a kdo mu jej dal ani nevěděl. A bylo mu to ostatnějedno. Lovecký úspěch mu nijak optimismu a
nepřidal.
Jakmile dorazili do pevnosti požádal britské důstojníky o svobodu, ale ti údajně pro něj nemohli nic udělat, Zklamán, snědl aspoň několik slanýchjídel, najejichž chuť dosud nezapoměl, a které neokusil od své-
12
wAMpUM NESKENoNU
hozajeti. Dostavily se jen žaludečDiobtiže, protože slané stravě už odvykl. Když jim pevnost opět zmizela z očí,beznaděj se k němu Vrátila ještéSilněji. vraceli se slusherskou stezkou, vzhůru podél pobřeží jezera Erie a pak dál proti proudu Bůvolíhopotoka (Buffalo creek), Zásoby, které si vezli domů zahrnovaly mimo jiné i rum, sůl a munici. Cestou lovili ryby. Aniž to mohl Thomas tušit, procházeli místy, kde žila mezi indiány jeho švagrová Elizabeta a šestnáctiletá sestra krásná Rebeka.
seúkání s lrílou indiánkou Ze svého celkového napětí a nervového
rozpoloženi se Thomas dostáva] postupně a těžce. Pomohla mu bílá žena, která byla mezi Seneky již několik let provdána a sta]a se už indiánkou. Jak mu vyprávěla zajali ji členovésenecké válečné skupiny při napadení Dygartsbushe, nedlouho po kapitulaci gen. Burgoyneho u Saratogy, Jejich usedlost tehdy stála na nejzasši západnívýspě poblížMalých jezer, nedaleko Mohawského údolí. Muže jim pobili a je odvlekli až sem na horní Genesse, jako Gilbertovi. Jmenovala se tenkrát Delia a byla čerstvě provdána za Joltna Borsta. Podobně jako Abigail Dodsonová, napadlo ho. Kde její asi ted konec?
Delia přežila, Po čase ji adoptovali Senekové ve vsi Onnodarha a byli na ni veli-
ce vlídní.Myslela si, že podstupuje obřad, při kterém se stane dcerou náčelníkaGasoteny - Vysoké trávy. Až pozdé zjtstlla, že to byl obřad sňatku. Utekla sice, a]e co si měla počítsama v zimě v lesích. Ani ji nehledali, byla ráda, že se mohla vrátit. Bába Ucsote ji tenkrát poradila, aby se neprotivila vůli Boha Ataentsic a vyprávěla jí svůj
životní příběh plný pokory, Přesvědčila ji, žítvždy teď a naplno. Její vnuk Gasotena nebyl zrovna mlád, ale stále byl zdráv a silný, aby se o ní postaral a dal jí zdravé děti, Vše zá7eželo jen že je dobře
na ní.
Co tehdy poradila Uscote Delii, doporučila ona ted Thomasovi, Není dobré se trá-
pit věcmi, které nelze změnit, život je dlou-
hý a má-li se tak stát, jistě se jednou k bílým vrátí za píiznlvéjšíchokolností. Delia už se vracet nebude, má tu své děti a těšíse pohledem na ně. V nich se naplnil její život. Co více můžeod života chtít žena? Ale Thomas tu nezakotvil a nemínil v divočině zůstat. Gasotena -Vysoká tráva, náčelník sene-
cké vesnice Onondarha byl významný
mlž. Když tehdy přiběhli béžciz Canadasaga od britského plukovníka Butlera, že postupuje proti americké armádě na Sus-
quehanně ažežádáposily od Seneků, Gasotena nezaváhal a svolal sněm. Bylo to těžkérozhodov ání, když kukuřičnéstvoly na polích byly již vysoké a brzy měla být sklizeň. Byla v sázce potrava na zimu, ale s vědomím toho, že by ji už nikdy nemuse-
li
potřebovat, vyšel před sněmovní dům vydal válečný pokřik. A pak začal tančit válečný tanec, aby na jeho konci zatal do a
válečného sloupu svůj tomahawk a po něm
i
ostatní válečníci,Mllži z Onondarhy se vypravili do války!
Co však mohli zmoci proti tisícůmvojáktr a milice, vyzbrojeným děly už víme. Delia vyprávěla, že jejich senecké město bylo bez mužůjak po vymŤení. Několik starých bojovníků rybařilo a starší chlapci lovili jeleny, Ale masa bylo málo. Ženy. sbíraly boruvky a brusinky, sušily dozráva-
jícídýně, Uběhl první týden, ale
žádné
zprávy z východu nepíícházely. Konečně přišla tlupa od města na Alleghaně, které nazývali Oheeyo a oznámili jim jeho vypálení americkou armádou. Někteří z nich se hlásili ke klanu Volavek a proto je ubytovali ve svých zdejších domovech. Ve tvá-
řích se jím zračílabeznaděj a
smutek.
A pak dostali z.ačátkem září strašnézprávy. Skoro celé město se nacpalo do sněmovního domu, aby naslouchalo o bitvě na řece Chemungu, kde byli indiáni rozprášeni dělostřeleckou palbou a armádou 4x většínež bylo Britů a indiánů dohromady. Nedalo se jim vůbec odolat. Kde zůstaljejich Gasotena, nikdo nevěděl, Britský plukovník Butler den za dnem
ustupoval k severozápadu a vracel se do Niagary. Pronásledovalaho ve]ká americká síla šířící všeobecnou zkázu v irokézské zemi. Do Genesee Castle pňše1 tehdy pokyn vydat se k západll. Nechtělo se jim, ale když pak děla střílela přes Genesee na senecký hrad Gathsegwarohare, ohlašujícípŤícbod útočícíkontinentální armády gen. Sullivana, indiáni věděli, že už není naděje ani pro Chenandoanes - Velké Seneca Castle. S prvním ranním světlem se pak začali stěhovat z města, podél Buffalo Creeku směrem na Niagaru, doufajíce, že jim Britové dají dost potravy, aby přežili zimu. Byli tu i bojovníci, kteří sloužili u plukovníka Butlera, beznadějně věřící přes celé léto, že naleznol způsob, jak zastavit valící se armádu nepřítele. Sifuace byla zoufalá! Gasotena, ktery se přece jen vrátiJ, přešel zpět do Onondarhy s hladovými, napůl šílenýmimuži, Rozhodl se, že počkají.Dostal totiž přesnější zprávy, že se vojáci nahJe obrátili k severu na Catherine-
Delia vyprávěla, že nevěděla co se s ní děje. Nejdříve ve válce viděla svou naději, cestu ke svobodě. Nemohla však náhle přát Gasotenovi a jeho lidu smrt. Bojovali za své přežití, bránili jen svůj životní prostor.
Díky uprchlíkůmspotřebovali polovinu
úrody jakmile byla sklizena, S novým rokem už byl takový nedostatek, že ce]é město žilo na příděly. Ke všemu byla z7á zima ajeleni se přestěhovali daleko do hor, tedy špatný rok i pro lov, Přesto se De]ia držela dobře a když nadešel v únoru její čas porodila Gasotenovi zdravého syna, kterého on pokřtil Haace = Panther. Tak se z Delii stala indiánka.
Na dlouhé
lovecké výpravě Bílá indiánka doporučila Thomasovi při-
jmout pozvání Seneků na loveckou výpravu, Souhlasil tedy a celá indiánská rodina se s ním vypravila na cesfu. Když procházeli Caracaderou. informoval ho Josef, že se chystá na cestu do Niagary. Thomas se pochlubil, že íam jížby), ale svobodu se mu získat nepodaňlo. Josefa to nijak neodradilo, protože doufal, že bude mít většíštěstí. Toprhomase však v příštíchdavdu nech opustilo. Na Genesee se sice podaňlo Senekům ulovit jelena, ale Thomas, nešťastně poraněný zvéíise výpravě ztratll Zpét ho přivedli nějací jiní indiáni, úplně vyčerpaného. Protože
sejim však zasvézpoždénine-
i když vylíčilco se stalo, pokračovali následující den v pochodu, omluvi],
aniž měli k jeho stavu ohled. Jelikož jim
chtěl stačit, pfivodil si záchvat horečky. In-
diáni ho ovšem i za této sifuace lhostejně opustili. Jsa sláb nemohl s nimi držet krok, ale dokázal je sledovat podle jejich stop, Rudochům opět docházalo jídlo, protože byli v 1ovu neúspěšní.Zvěř vlivem velikého horka zmizela neznámo kam. Živili se tedy divokými třešněmi a nedobré vyhlídky do budoucna snášeli se stoickým klidem, byt byli 100 mil od domova. Thomas však klidný nebyl, snad žádný běloch by se tak neoddal svému osudu.
Konečně jedenz lovců zkolil nádhernéUž dlouho si přáli takového ulovit, má výborné maso. Brzy se jim však začalo teplem kazit, protože neměli sůl. ho losa.
TŤicátý den výpravy obrátili indiáni
směr pochodu a zamiílti zpět k domovu. Postupovali pomalu, neboť se snažiJi za pochodu stále lovit. Thomas, který se mezi tím uzdravil ze zranéni i horeček, chtěl se
vracet rychleji, protože doufal, že bude v Nundowě jídla více. Indiáni mu nebránili, dali několik rad na cestu, malý díl zásob a
onje skutečně opustil.
Ačkoliv byl stále ještě sláb vycházel
a celý den udržoval přibližně směr na severozápad. Sel jakmu síly dovolovaly přes velké potoky, bažiny, divoké
vždy brzy ráno
hory a když nadešla noc rozdělal malý oheň. Cítil se zcela vyčerpán. Padl na zem
a spal velmi tvrdě. Ráno pak opět pokračoval v cestě. Když si uvědomiljak obrovskou vzdá]enost má překonat, téměř bez jídla, upadal do malomyslnosti. Měl stavy halucinací, ale opět vstával a šel dál, Jedl pozemní želvy, nějaké kořínky a divoké třešně. Přežil a do svého indiánského domova skutečně došel, a to o celých 10 dní dříve, než jeho rodina s hlavní výpravou, pokračovtínípříště
stown a on usoudil, že 6 měst na homím a tím i ušeřeno
Genesee zůstane neobjeveno
útoku, A měl pravdu! Senekové v Onondarze zůstali, aniž museli podstoupit fu strastiplnou pouť do Niagary, ale strádání hladem a zimou se stejně nevyhnuli, Vyplašená zvěř z celé krajiny zmize7a, pole zpustla, vyspělý a dobře organizovaný život šesti spojených krnenů se rozpadl. ;#)-H*
WAMPUM NESKENoNU 13
ULCVTE Sl SVŮJ
,
VYDÁVÁ LIGA LESNÍ VOUDROSTI , ať užjednotlivce,
oddíly. kmeny či rody. Objevíte zde pravidelné lidem, jejich způsobu života a jejich dovednostem. Všechny jsou ázeji v Bizoním věttu rozll,čnéčlánky, počínajehrami a hádankami V každémčíslese objeví i reportáž z cest, článek, týkajíci se příroě jako rubrika obřadnictví. návod na výrobek, tip na činnost nebo umění. |íslo 3 je letošnínovinka - speciál věnovaný táborům, jejich přípravě, vedenÍ, námětŮm k táborovým hrám a dalšímčinnostem a vůbec všemÚ, co s tábory souvisí. Ťoto číslomá 6b sían formátu A5. Jed_ no ČÍsloBY stojí 18,- KČ * Při objednávce celého ročníku(6 čiset) hrádí poštovné LLM, Platit můžete složenkou, přeP§!9"_n9_3150. vodem nebo osobně v kanceláři LLM (každou sůedu od 15 do 18 hodin). Vyžádejte si předplatní lístek!
Zauialy mě informace o Bizoním větru a žádám
D o zaslání jednoho výtisku zdarma D o zaslání iníormacío předplatném D jiné informace, napište které!
Adresa LLM: Liga lesní moudrosti, Senovážné nám.24. 116 41 Praha 1 (budova AGM, 5. patro).
14
WAMpUM NESKENoNu
Jméno: Adresa:
Pošlete na adresu LLM!
§-
KslGUDáN
obdivuje ínotýlv Dalšíredakčnívýprava za Ksigudanem by-
la poznamenána novou lišákovou zábavou
Když jsme se opět po delšídobě spolu viděli, vyprávěl mi, jak celé hodiny ležel za stanem dvou entomologů, kteří se objevili z ničeho nic poblížKsigudanova revíru, A co sly-
- dorostlá housenka si najde vhodné místo na zakuklení. Připraví upevnění a naposledy se svlékne Kukla
šel, to mu učarovalo. Pryi si v jednom kuse
tiše ležel a poslouchal. Ksigudan si snad poprvé blíževšiml třepotavého letu a krásných barev motýlích křídel Lišákovy odposlouchané vědomosti byly po-
se na mne
,,Vezmi si jako příklad oTAKÁRKA FENvKLovÉHo. Jeho život je jako pohádka o zakleiém
princi. Narodí se jako ošklivá housenka a skončíjako pohádkově krásný princ. Ale
vezměme to popořádku.
Vajíčko- nejprve naklade samička kolem sto padesáti vajíček.Vajíčkoje varovně zbaweno kombinací žluiočerných kontrastních vzorů, které případného predátora informují o tom, že vajíčkoje nepoživatelnénebo dokonce jedovaté.
rNi \,\ -
měř všechno
odpovídá
pravdě, přece jen
jsou ve vyprávění
tři lišákovy jak se říká boudy, pastičky či bulíkv.
si
z kůžezakuklení
trvá
u první generace zhruba tři týdny, u druhé několik měsíců,protože kukla přezimuje. Uvnitř probíhá ne-
obořil
s otázkou, zda vím, kolikrát motýl měnípodobu. Vysvětlil jsem mu, že to s lidmi není tak zlé a že většina ví o úžasnérozmanitosti motýlího života už ze školy a ti co pozapomenou, že majídost příležitostísi vědomosti obnovit, Na mé poznámky Ksigudan nic nedal a začal nadšeně vyprávět:
\\
svléká z kůže- to se na chvíli přestane cpát listy hostitelské rostliny, usadí se na stonek a připřede se k němu vláknem Za hlavou jí praskne stará pokožka a housenka se svlékne jako had z kůže.
vyprávěli o motýlech a to tak zajímavé,žejen
zoruhodné a dokonce
t
smírně složitá
přestavba.
Poté obal kukly praská a vylézá dospělý jedinec, kteni po
několika minutách odlétá jako nádherný pestrobarevný motýl.
lmago - dospělý otakárek fenyklový ani moc nepřijímá potravu. Sem tam si sosne sosáčkem, ale jinak je jeho hlavním úkolem připravit další pokolení motýlů. Jak už bylo řečeno, otakárek má v létě v našich podmínkách dvě generace. První se líhne v dubnu až červnu, druhá v červenci až srpnu. Tak vidíš,tak opravdu jde o pohádkovou přeměnu. A otakárek fenyklový patří k nejhezčímmotýlům. Však si ti dva moji informátoři libovali, že pryi se v jejich lepidopetroIogickém klubu má vypsat soutěž, kdo chytí nejkrásnějšího otakárka, a oni, že vědí o místě, kde jsou pryí opravdu obrovští jedinci Byl bych poslouchal ještě dál, ale z ničeho nic se přihnala bouřka s takovým vichrem, že se jim
ten jejich stan složil jako deštník.A pak už
-
zpočátku černá s červenými hrbolky a bílou skvrnou na hřbetě, později zbarvená do zelena s černým kroužkováním a šesti žlutočervenými tečkami v každém
Housenka
kroužku Housenka se většinou
Soutěž .ro
čtyřikrát
měli jiné starosti, než si vyprávět o motýlech."
Ksigudanovo povídání bylo docela zqímavé a vy už jistě víte, proč jsem vám ho vyprávěl dočista celé. Dodnes nevím, jestli si ho Ksigudan vymyslel, nebo jestli opravdu něco podobného zažil. Jisté však je, že i když té-
Soutěž
.io
Správné vyl uštěnísoutěže Ksigudan má rodinu
o malou knižní prémii
Soutěž .ro Soutěž .ro Knihu V Zemi zeleného rákosí posíláme
zdeňkovi
Medvěd - 1 medvěd hnědý, 2 muflon Jezevec - 1 ježek západní,2 jezevec lesní ,l Rys - prase divoké, 2 rys ostrovid Tchoř - 'l tchoř tmavý, 2 veverka obecná Zajíc polní - 1 králík divoký, 2 zajíc polní 2. Zeměpisnou chybou bylo uvedení medvěda, který nežt;e.
Dnešnímvašímúkolem je odhalit v Ksigudanově vyprávění alespoň dva ze tří bulíků. Správné odpovědi, které nám dojdou do uzávěrky dalšího číslaWampumu, to je asi do poloviny září, zařadíme opět do s|osování
voráčovi
do Brna
A nakonec ještě jeden vzkaz pro Ksigudanovy přátele. Podle posledních zpráv přestál lišák motýlí horečku bez následků a vede se mu v jihočeských lesích dobře
na Sumavě
Podle Ksigudanova vyprávění zaznamenal
Jiří cervinka WAMPUM NESKENoNU 15
Jsou ještě místa, hde řád Přírod,y dosud, aítězí nad, zhoubným alil:em postupující ciailiza,ce. Nazuali jsme je Zelená Země a na stránkách Wampumu Neskenonu chcemc pomáhat při hled,ání cesty k nim. Čímuíce Zelených Zemí bud,e, tím uětší nad"ěji na záchranu Přírod,y mlÍ:me do bud,oucna,, Každý z nás můžepřispět saým d,íIem, jednou z cest je i hleilárú Zelené Země u každóm z nás. Chceme požád,at o spolupráci ašechn1, skauty, trampy a u;ood,cra,{tery, Polnozle nám hledat a chránit Zelenou Zem. DŮleŽitá je ka,Žd,á drobnost, která můžepomoci ostatním najít ulastní cestu. A my bud,eme tyto d,robnosti, nápadry a náměty přináŠet pro ašechny, kteř,í se ayd,ali na. cestu a hled"ají Zelenou Zem ae suém okolí i u sobě samám.
Lišejník O tajemné rostlině, časténa povrchu
skal, jistě každý slyšel, ale málokdo ví o ní více. Tu jsou sporé kožovité stélky podobné miniaturním keříkům, jinde poknývají kolonie povrch skal korovitým povlakem tak pevně, že rostlinu nelze mnohdy ani
rozpoznat. Vždyťtéměř přirozeně souvisí
s kamenem a jen zblízka poznáme, že jde o živý organizmus. Lišejnk je zvláštnítím,
Průřez stélkou lišejníku
_2 -3 _2 -3 skalní svět Osamělá skaliska, skalní výchozy, skalnaté srázy i stěny zrušených lomů, to jsou místa zvláštního kouzla, kde si člověk plně uvědomuje prostor a nachází vlastní pokoru. Svět skal ,je místem, kde rostliny i živočichovémusí tvrdě bojovat o svůi životní prostor. Nikde |inde však není současně tolik při ležitosti snít, obdivovat se kráse přírody a mohutnosti přírodních sil. Pohled ze skaliska na vrcholky stromů přináší velké zážitky a nejednou se člověku zachce roztáhnout ruce a snášet se pomalu dolů jako pták. Vždyť vše je na dosah. Ale opojný pocit pomine a jen ptáci vědí, zda je let opravdu tak úžasný, jak se zdá nám, kteří křídla nemáme.
Ale skalní svět není pro to o nic chudší. Pojd'me se na dnešnívýpravě do Zelené Země vydat právě sem, do skalní říše. Nakresli oblíbenou skálu, skalní stěnu či jen nevelkou skalku a svůj obrázek nám pošli,
16 wnvpuH,t NESKENONU
-4 l plodonosná vrsťva. 2 houbová vlákna .3 iednobuněčné řasy. 4, spodní kůra
Poznáš, zda na obrázku je důlkatec plicní, štěrbovka skalní nebo mapovník zeměpisný?
vrátí se sokol? Jeden z nádherných obyvatel skalních
stěn a srázů, hrdý a dokonalý letec, sokol stěhovavý po mnoha letech opět vloni zahnízdil na území našírepubliky. Bylo by krásné, kdyby se navrátil do svých dávných hnízdišť.Sokol stěhovaqi je totiž
opravdu obdivuhodný letec. Jako dravec nenapadá svoji kořist na zemi, alevždy za letu. Po kořisti pátrá ve velké výšce a když se rozhodne zaútočit,zcela změní svůj poklidný let. Složíkřídla tak, že jejich vr-
že jde o ukázku symbiózy řasy a houby
a některé druhy současně jsou také důležitým bioindikátorem čistoty ovzduší. Všimni si blížepropojeníhoubovrich vlá-
ken a řas na obrázku průřezu stélkou li-
šejníku. Spodní kůra není vyvinuta vždycky, ale na druhou stranu můženěkdy
chránit celý povrch rostliny,
A na závěr
máme připraven malý testík. Důlkatec
plicní, štěrbovka skalnía mapovník zeměpisný jsou rostliny známé ze skalních terénů.Dokážeš poznat, které dva z těchto podivuhodných názvů patří lišejníkům, kteryi mechu akIerý z nich je nakreslen na následujícímu obrázku? Rozluštění je na konci dvoustrany,
Sokol stěhovavý má nápadně kratší
ocas
choly ležína okraji ocasu, shrbí ramena a střemhlav se řítídolů rychlostí, která
podle některyích údajůpřesahuje 300 km za hodinu. Těsně za kořistí roztáhne sokol křídla a mírným zpomalením letu zabrání vlastnímu zranění. Když přilétá k hnízdu, shodí úlovek z výšky samici, která za letu bravurníotočkoukořist zachytídrápy a odletí zpět na hnízdo. Sokol stěhovavý je jed-
ním z králů leteckého světa.
Skalní kapradina
Mnohem hojnějšímobyvatelem skal než sokol stěhovavý je typická skalní kapradina, sleziník červený. Elipsovité listy jsou na nápadném, červe-
nohnědém řapíku
a neusychají ani přes
zimu. Kapradiny jsou vůbec zajímavérostliny a stojíza povšimnustále zelená skalni kapradina sleziník červený ,{t r|;
.$
§§,
t# # ..8 #
,{3í §s
tuto drobnou skalní kapradinu na svých cestách a pošli Zelené Zemi nákres uspořádánívýtrusnic na spodní straně listů sleziníku červeného.
kámen kamarád Hra pro radost je dnes opět pro osamělé hledače Zelené země. Již vícekrát jsme spolu poznávali nové přátele a kamarády v zelené zemi. l tentokrát bude naše hra mít něco společnéhonovým pohledem na přírodu, pozveme totiž na návštěvu k sobě nejhezčíkámen či spíše kamínek, kteryi na výpravě potkáme. Velmi důležité,ba nejdůležitějšíje tu slovo návštěva. Naši dávní předkové nepovažovali kameny za neživévěci. A tak hra pro radost bude hrou na návštěvu malého ka-
mínku u nás doma. Poté, co se Vza|emne potěšíme,odne-
od té chvíle budeme
Jak se stát členem klubu?
Klub Zelené Zemé je volné společenství pro ty, kteří se občas vydávajíji hledat. Je ti 15let nebo o hodně víc či méně a máš chuť se s námi podělit o své zážitky? Napiš nám o splnění alespoň jednoho úkolu tučně vytištěnéhona našídvoustraně (pozor, tentokrát jsou to úkoly z minulého čísla),Zakaždý úkol můžešzískataždva body na své konto i do soutěže o prémii s podpisem autora, Knihu Karpatské hry získá, kdo první dosáhne či o větší počet bodů přesáhne hranici devíti bodů,
Prémie Karpatské hry je po minulém
kole (WN 2197)velmi vyrovnaný. Do úkolů z čísla3/97 však nemile zasáhly povodňové katastrofy a nebylo by správné uzavíraI
s ;;: ti }ir
Nová prémie Protože je jisté, že prémie Karpatské hry
bude udělena již za posunuté úkoly z mi-
na chvíli zamyslíš, i ty oceníš jak z{ímavou a novou zkušenost ti naše hra přinesla.
Voda je živel Je dobře mít svoji skutečnou Zelenou
zem, kam se uchyluješ pro pohodu a radost. přináší Ti mnohé radosti a zasluhuje Tvoji pomoc. Někdy však přijde chvíle, kdy je třeba pomoci jinde. Katastroía vodních záplav v polovině července byla takovou chvílí.Potěšilo nás, že lidská solidarita je dosud mocnější, než vlastní prospěch. Na mnoha místech republiky přicházeli lidé s pomocí těm, kdo ji potřebovali. A tak to má
být. Psali-li jsme
v
prvním letním
násob. Věříme však, že po každénoci vyjde opět slunce, a že i téžcepostižená Morava
bude opět onou přívětivou ze-
4É;i
mí dobrých lidí, jak jsme ji vždy
ze-
mít v
znali,
lii i.i * ,& at ,+
.% ťe lF
s ,#
t+ 4,F
prémii, o nížpůjde v dnešních úkolech. Další prémiíZelené Země je kniha Jaroslava Foglara poklad cerného delfína samozřejmě s autorovým podpisem. A protože oblíbené čísloJaroslava Foglara je 13, bude na její zisk třeba 13 bodů!
+f {it {+ t{e {t t*
q;
potěšilo, že jsem zís-
kala prémii Zelené
Země," píšeZuzka.
,,Splnil se mi tak můj dávný sen, mít pode-
psaného Jaroslava
Foglara, kterého sl velmi vážím," Dodá-
4x4
Bez započítáníúkolůz
6,9"
kách klubu zelené Zemé. ,,Vehi mne
nulého čísla,vyhlašujeme novou
me, že to potěšilo i nás
a děkujeme Zuzce za
3.
zaslanou íotografii.
číslaby se tabulka nezměnila a proto ji otiskneme Laké až v dalšímčísle.
Vyluštění Opakujeme olázky
Představujeme členy klubu
z minulého čísla,které ,(r) rozhodnou o vítězi pré- o Y mie, a které prodlužuje-
Zuzka Jalůvková je v Klu-
|h
me do 15.9. (Ti, kteří již tr o své zprávy Zelené Zemi poslali se mohou * v klidu věnovat novým úkolům.)
soutěž bez možnosti rovné účastivšech členůklubu. Proto jsme se rozhodli posu-
nout uzávěrku úkolůz čísla3/97 až do dalšíhočísla,tedy do 15, září, A dnešníúkoly spolu s dlouhodobým budou také posunuIy, až do konce října. Bude tak více času na jejich klidné splnění při některé ze zářijouých či ř[nových výprav. Pořadí tří nejlepšíchpro získání knihy Karpatské hry s podpisem autora po čísle 2197: 1. Káňata, Velešín 6b 2. Roman Svačina, Karviná 5b 3, Zuzka Jalůvková, Kopřivnice 5b
lené Zemi už navždy dobrého známého
a možná i přítele a kamaráda. A pokud se
//
seme kámen zpět na místo, odkud k nám přišel.
{* ]ii *, .§ JT tir
klub zelené zemé
Bo| o knihu
tí, Přinášejí vždy tajemnou, velebnou náladu a vlídnost do míst, kde rozprostírají své lesnímu šperku podobné listy. Najdi
a
,E
ochrana. zuzka
získala první pré-
mii našízelené Země, kreslený seriál Jaroslava Foglara a Káji
saudka Modrá rokle s podpisy
obou
autorů.
prozradíme
ještě, že vede
i v dlouhodobých tabul-
1 . Napiš nám, jak je zbawen blešivec 2. Vyhledej rašeliník v přírodě a jednu ma- §§ lou stélku nám pošli. o Y 3, Která studánka či pramen je ti nejmilejší t
o
Nové úkoly z tohoto číslaplatné do kon-
ce října
1. (z minula) 2. Nakresli oblíbené skalisko
3. Zakresli uspořádání r4í,trusnic sleziníku
červeného
G
a<
tr
o ,o
\ §§
.,h
V malém kvizu je na obrázku lišejníkdůl-
katec plicní, mapovník zeměpisný je také lišejník a štěrbovka skalní je mech.
WAMPUM NESKENoNU17
,3 §G
9
a
iihoameričtí indiáni nejsou u
nds
eičtí
ců. Alberto Vojtěch Frič deset let po něm už na vlastní oči viděl rozpad starobylých kmenových tradic a kultumí agónii se všemi neblahý-
mi průvodními znaky překotného vpádu bíló civilizace (alkoholismus, infekční nemoci, prostituce atd.). Francouzský badate1 Claude Lévia argentinské divočině. Nebyla to sice léta nikterak idylická (povíme si o tom v některjch z přfrtích číselWampumu), ale ovlivnila Friče na celý život. je odlišuje od všech ostatticlt kmenů na stejné ývojové Líroltti l c,elo-
Během neskutečně obtížnÝch dvou měsícůroku 1904, kdy vše živéprchalo před řekou Paraguay. hrozivě vystupujícíz břehů a rozli tou desítky kilometru do rovin Gran chaca, se také setkal s indiány Čamakoko Tumrahá, kteří před třemi lety zabili jeho předchůdce, italského cestovate]e. .
malíře Guida Boggianiho
(186l 1901).
Boggiani
se
roku 1901, po šestiletém pobytu, těsně před odjezdem do Evropy, ještě vypravil do paraguayského Gran Chaca po stopách ta-
světovém měřítku "
Tato expedice znanlenala
pro Boggianiho rrchoJ jeho
' §,,,
:il
iii;;,, tické záznamr. unikátní
!' kolekci
keramik1 a jiných erno_lraílk a foto-
grafie. jinriž znásobi]
hodnotu rědeckého ma-
teriálu,,.Ie-li lísledek
ttlk
řen žádným bě]ochem
spoJečník,
italští usedlíci
z Asunciónu pátrací výpravu. Nalezli jasné stopy a nakonec roztříštěnou lebku a kosti, které po okolí roznesly šeJmy a supové. Jeho smrt se nikdy nepodařilo přerně_vysvětlit. a to ani Fricovi. který s jiy6kými Camakoky v exlrémních podrnínkich povodně, ohrožujícíživot všech lidí bez oh]edu na odlišnézvyky, tradice, názory. uzavŤel přátelství na život a na smft aieště několikrát se později mezi ně vrátil. Guida Boggianiho Čamakokové a jejich tradičnínepřátclé Kaduveové na protějším břehu řeky Paraguay v Mato Gfosso také velmi nadchli. Vystudoval v rodné ItáJii výtvarnou akademii a byl ve své clobě uznávaným ma]ířem krajinářem. Oceňoval proto velice jcjich uměleckou a řemcslnou dovednost - zpracování barevného papouščíhopeří do rozmanitých ozdob. dřevořezby, kovotepectví, keramickou výrobu, malované barevlré olnamenty na všemožných předmětcch i lidských tělech. Z amatérskóho sběratcle hezkých přednlětů se sanostudiem a odvážnými terénními výzkumy vy pracoval na předního světovóho odbomíka etnograía, znalce indiánských jazyků, geogfaťa, kter,ý přispěl k poznáni tehdy jcšLě bílých míst na lnapě JižníAmeriky. Při své druhé výplavě do hlavního sídla indiánů kmene Kaduveo, osady Nabileke, v roce l897, si sebou nesl také íbtoaparát, aby mohl doplnit a zpřesnit svá předchozí pozorování, ,,Pokud snúnky vyjdou, což,si přeji a v což douftim, " zapsal si dtl cestovního dcnikl, ,,bude to,jeden 1 největších tíspěchťt, jakých byLo v etnogrctfii kdy dosaieno: Nejen proto, že ttcltoytittt pro budouctlost tlnlropologickyJ tvp příslušníkůjednoho 7 nejz.ajímavěj,ííchkn.enů, který je předurčen k zríniku, aIe také jako dokument jejich vÝjimečných utněkí c h,s
18
c
ho pno
s
t
ív
d
e
ko ra liv ttím umě n í, kl
WAMpUM NESKENoNU
dobň, pak
l šechttv- ty
sírasíi a oběri. kreré típraýa od cesto\,0íele krontě trpělivosti, t,Lile a yýdrže 1,1:ža-
Když se po půl roce nevrátil
l.e c
ere ho
pecil1 . řll:l'l, hmyzu ii:;,iiliil., i;:. a plazri. cenné geogra,,, i!cke poznatkr. lingvis-
:i
který nebyl do té doby spat-
uspořádali
pou\tu
ff
.jemného kmene Maro,
ani on, ani jeho
dvanáctileteho pob} tu \ |()vodí horního toku řeky
e
ré
duje, všec,hnl n úttapl ttelnamenají vlastně tric. " rekapituloval sklomně po návratu do :r é donlovské osady Obtíže, ktelé muse] nadto r dir očině překonávat cestovatel-fotograf před sro letr. si dnes umítne už jen stěžípředstar it .\parát byl objemný a nepohodlný, skleněné dcsk1, těžké a křehké. Součástí výbavr museJr být i chemikálie, protože exponované negatir r se lnuseJy zpracoval n:r místě, ve vodě pJné nlikoorganismů, v horku a vlhku, kteró nejen nal,ušuje citlivou emulzi dcsek, ale škodíi dřer u fotopřístíoje. Dalšímnebezpečímjsou ternliti. kteří sežerou, na co přijdou, včeLně rlěchor,óho zařízení kamery. Přesto tyto sto let staró záběr1, rnají tak
překvapivou kvalitu rechnickou i urněleckou, že jsotL plně srovnatelné s clnešnírliobrazovými výpovědmi o cxo[ickích končinách ajcjich obyvatclích Současrii autoři nlqí sice k dispozici to rrejmodernější fotoaraíickéi cestovatelské vybavení. ale přicháze.jí Jeckdy k ,,divclchům" pouze jako porrchní ]ovci atraktivního materiálu pro titulní stránkr exkluzivních žurnálů. Málokterý íepofiér se odhodlá vzdát se na dlouhé měsíce, nebo dokonce rokv civilizačních požitků. ab1, uprostřed života v drsné přírodě usiloval o pochopení životního způsobu dornorodců. Milnořádná síla Boggianiho fotografického díla, které r znika]o běhern posledních pěti 1et nrinLrlého století, spočíváprávě v jeho hJuboce lidském r,hledu clo života přírodních národů, které se ocitly na osltdové hranici svého vývojc. Fotograf a etnograf Boggiani přišelještě včas (během svých dvou pobytů v letech 1887 l893
a ] 896-190l), aby zachytil původníkulturu in-
diánů této části jihoamerické oblasti. minimálně poznamenané rnisijní činnostía téměř nedotčcnou dtavou kolonjzací ewopských přistěhoval-
Strauss se setka] ve 30. letech už jen asi se tře-
tinou někdejšího obyvatelstva, poi,ažovaného místnírni osadníky za lenochy a degenerované tvory, zloděje a opilce, které je třeba brutálně
zahnat, objeví-li se najejich pastvinách. Nicménějeho expedice ke Kaduvejům i pozorování brazi]ského etnografa Darcy Ribeira
o 15 let později potvrdila, že se jednalo, jak Boggiani již na konci 19. století rozpoznal,
o mimořádně zajímavý národ, jakousi šlechtu mezi ostatními indiány, s propracovaným kastovním společenským systémem (měli například otroky z válečných výprav - ti ovšem měli v kmenu dosti výhodné postávení, které při-
pomínalo spíšadopci, a zajišťovalo jirn
existenci i ochranu přecl jinými nepřátelskými sousedy) a s neobyčejně vyspělou uměleckou tvorbou, která nemá v předkolumbovské Americe, ani vjiných částech světa obdoby, Boggianiho svědectví se jako zázrakem dochovalo do dnešních dnů díky fotografickým negativům, které spolu s jeho deníky a dalšími písellnostmi zachránil a roku 1905 přivezl do Evropy právě A.V. Frič Po devadesáti letech vznikly z velice poškozených skleněných negativů nové fotografie, které tvoří obsah krásnó obrazové monografie s názvem ,,Guido Boggiani, fotograf,, (vydalo nakladatelství Titanic, Plzeňská 222, I50 00 Praha _5) a které můžetev originále vidět na výstavě, putující republikou (od 8. srpna do'7. záíi v Praze na Novoměstské radnici, ocl října do ledna l998 v muzeu v Uherském Brodě). Fotograíie byly také digitálně zaznamenány na CD-ROM (vydala firma CD-FOTO Bler), a zůstanou tak zachovány pro budoucnost, přestože negativy rok od roku očividně chátrají a nejsou finanční prostředky na jc.jich záchranu. Budeme se tedy moci stále vracet , jako po mostě časem a prostolem, do JižníAmeriky, na konec minulého sto]etí. do drsného života mezi dobrodruhy ze všcch končin světa, ko]onisly, lovce .jaguárů a hlavně nezi indiány, kLeří ,,vymřeli,
jak čest a zákonl,kázaly.jim..." Yvonna FRIČOVÁ
a
K
Bazar
?a"aar,ru
Z našíIistárny
N
Z našílistárn}í
X
aáo qaanan
Vpřed-l.roč.,č4 - 3 roč., kompletní,
nevázaný
(u č.1 a 45 poškozená stránka)
-
5.roč., komp|etní, nevázaný
Vpřed pionýři, komp|etní, nev ázaný Výměna jen za věci, které majísouvislost s J.Foglarem Adresa: lvan Adamuška, Rozkvět č 704, Broumov 763 31
Kor,tfírro Videokazetu ,,Přetrhané řetězy", která 1eště nedávno by|a a snad dosud je k disposici v obchodech, kterou ovšem nemohu sám sehnat. Rok výroby 1 994 Jedná se o životopisný snímek mohawského náčeIníka Josefa Branta, vlastním jménem Tha]endanegea Za zprostředkování prodeje jsem ochoten připlatit k uvedené ceně Na signál či zásilku se těšílvan Makásek, pište do redakce na známou adresu uvedenou v tiráži, či telefonujte na číslo:6731 01 00, eventuelně nechte vzkaz na záznamníku. Děkuji!
(-
Redakčnígonio
Réklama (Ť
1
, 1
!
j 1
{
?oo*i
?laa,P"t"t,l
Poslednídobou stá|e rozšiřuleme prodej Wampumu Neskenonu
v tábornických
pěti
\
isů se náš zaměřením. na pultě, dejte nám vědět Poskytujeme samozřejmě běžný rabat a navíc jsme schopni pomoci s propagací Již jsme o tomto prob|ému psa|i ve WN 2197 aod té doby se prodej rozrostl o několik prodejen Díky za každý dobryi tip.
Sáil/íá Sťáaarh Pomalu se nám v redakci scházejí vy|uštěnísoutěže Skrytá Stínadla o knihu Tajemství Ve|kého Vonta podepsanou Jaros|avem Fog|arem, Připomínáme, že uzávérka soutěže je až 31, srpna a že tedy ještě máte možnost se zúčastnit|
Od444ědl
a.a. d.ata5q
i
j
čas é
r*ě:/r,
\
? Pačíq
Josef Sedláček z Míchova se zalímá o osud rekreačního střediska Kevina Kostnera Zatím nemáme zpráuy, jak spor dopad|, jakmile se dozvíme více, dáme vědět. Už jsme několikrát psa|i o tom, že nálepky Wampumu Neskenonu jsou již rozebrané, a tedy je bohužeI nemůžeme posílat
?k, rraZn
é
Pžrie/"í.aí/a
Dostali jsme milý dopis od Ladislava Fuska-Šamana s krásnou graíikou a s přísÍibem daišítvorby pro Wampum, Ve|ice si Šamanovypřízně vážíme a těšíme se na da|ší spolupráci
ť ž
\
q,
}
}
,{
§
ť
l
I
}
,\r
,.
i
ř
Ť
F
/
ť
!
,;;
,iai\^__r',**
\__--""o.....- --*^
'r"
i ._"l
WAMPUM NESKENONU 19
téžněmeckým filosofem Liebni zem, farářem-|éčitelem Rudensteinerem z Jindřichova Hradce a především syým důkladným pozorováním přírody, vytvořil originální a i z dnešníhohlediska moderní fi-
Galerie junáchých osobností
Jindřich Uze\ rl
868 -1946)
Jméno profesora Jindřicha Uzla je dnes prakticky zapomenuto. A jestli ho několik lepších encyklopedií uvádí jako význačnéhočes-
kého vědce, mají sice pravdu, ale ne celou. J.Uzel se narodil 10.3.1868 v Chomutově. Studoval přírodní vědy na univerzitách v Praze a Berlíně a r. 1896 se stal na Karlově univerzitě doktorem filosofie (obory zoologie, fyzika a filosofie), načež se soukromě věnoval vědeckému bádání a odborné činnosti spisovatelské. Poté, co na počátku století (l90l) působil jako vědecký asistent Královské botanické zahrady na Ceyloně a vrátil se zpět do vlasti, stal se r. 1903 přednostou dvou qízkumných stanic při Českémvysokém učenítechnickém Praze zůstal zde pedagogické a qlzkumné činnosti věrný až do odchodu do důchodu (1938). Věnoval se zejména chorobám hospodářských zvííata kulturních
v
a
rostlin, zvláště cukrovky, dále ovocnářství; vyučoval entomologii a zoologii obecnou, zemědělskou i lesnickou. Byl autorem několika set odborných prací i populárních článků a členem Královské spo-
lečnosti nauk a řady dalšíchučených rad a komisí. Jeho činnost byla oceňována nejen doma, ale i v zahraničí, o čemžsvědčím.j, fakt, žebyl pozván do Berlína a jmenován vrchním entomologem německé Východní Afriky (ale zdravotní stav mu nedovolil odjet do tropů). Snad čtenáře nyní napadne, proč o takovém člověku psát v junácké galerii. Ale jak jsem se zmínil výše, vědecký profil byl jen jedním a z našeho pohledu ne nejzajímavějšímrysem Uzlor,y osobnosti. Jestliže se např. o dr. Thomayerovi říká, že byl ,,českým Thoreau", nebo jestli nedávno byl v této galerii stejně označen S.Vodička, pak o Uzlovi lze íícitotéž.,/dá se, že mu bgl stálý stgk s žiuou přírodou - a to zcela o samotě - žiuotnínezbgtností; zamítal ušechno, co bg ho mohlo u tom zdržouati a nějak obmezouati," napsal o něm jeho kolega ažák dr. Čermák. Jeho nejmilejšími místy bylo Polabí a okolí Hradce Králové a předevšímpak Jirenský les u Prahy, kam se r. 1929 odstěhoval s rodinou na samotu nedaleko Újezda nad Lesy. Kdy jen mohl, procházel sám lesy, filosofoval a meditoval. A také pečlivě pozoroval a tak hlouběji a hlouběji pronikal do přírodního řádu. Během svých pobytů v Indii a na Ceyloně (1901-2, 1019-10) se také důkladněji seznámil s indickou filosoíií,zvlášté buddhismem, kteryí ho rnýznamně ovlivnil. Jako jeden z prvních v Čechách veřejně hlásal myšlenku reinkarnace, čili nesmrtelnost lidské duše, která v rámci svého l}voje se opakovaně vtěluje na Zemi. Uzel však nepřijal východní íilosofii slepě a bez výhrad. Ovlivněn
20
wAMpUM NEsKENoNU
losofickou nauku, kterou shrnul ve své knize Příroda evangeliem
(vydal B.Kočí,1926). ,,,,.Než se tou uěcí budeme podrobně zabýuati, musíme napřed objasniti, co pod slouem příroda ulastně rozumíme, Rozumíme tím ústředí, ue kterém žijeme, se uším,co u něm jest a co se u něm děje, také nás samé neugjímaje a ušechng tuorg uůbec, ale téžnaše a ušech tuorů nitro, tedg nejen hmotný suět, nýbrž téžduchouní. Dále dlužno se přesuědčiti, zdali je příroda opraudu takouou dokonalou autoritou, aby mohla slouti euangeliem zdrauí, krósy, suobodg atd. A tu uidime zřetelně, že příroda sama není dokonalá, uždgť se k ní ušude shledáuá uýuoj od zcela nedokonalých stauů k dokonalejším, že ušak naprosto dokonallj jest způsob, jakým jest příroda řízena, a ten nazýuóme řódem přírodním. Tento řád jest našíautoritou! Jednejme ue ušem dle něho!,.. A kdo jedná podle toho řódu dobrouolně a uuědoměle, toho jednríníjest nejen přirozené a tudíž spróuné, nýbrž také morólní.... Kdo se často láskgplně a pokorně zaměstnáuá s přírodou, tomu se oteurou její pokladg, lhostejným skrgté; rozum se mu osuítí, srdce naplní radostí a nic už jiného nebude chtíti, než abg bgl u souhlase (J.Uzel, l934) s řádem u přírodě panujícím...'
Tyto myšlenky pakUzel nejen hlásal, ale především žil. Propa§oval abstinenci a zdravý životnístyl. Ač univerzitní profesor, žil se svou rodinou (manželkou a dcerou) dobrovolně na hranici chudoby -vzdával se honoráře za většinu výuky a naopak ze svých skromných prostředků si platil všechny služebnívesty, zaíizoval a vydržoval chod svých laboratoří; v letech 1918-38 neměl žádnou dovolenou. Y roce |922 věnoval ČWT celou svou odbornou knihovnu a všechny přístroje. Svůj domek poskytl zdarma škole jako ,,Biologickou stanici". Většinu svých spisů (i odborných) vydával vlastním nákladem. Byl vynikajícím preparátorem a jeho herbáře a sbírky hmyzu jsou dnes v Národním muzeu vpraze, v přírodovědeckém muzeu ve vídni apod, Když sebral nějakou tematickou sbírku, udělal výstavu a pak jí zd,arma někomu věnoval. Uzel však nebyl s junáctvím spojen jen ,,duchovně", ale i fyzicky. V roce 1926 se totiž stal členem Ligg pro uýchouu přírodou - Moudrosti Lesa (LPVP), kterou založil v polovině 20.1et Miloš Seifert poté, co odešel z Ligg lesní moudrosti (LLM) . Lze předpokládat, že po Wdáníknihy Příroda euangeliem byl Uzel Seifertem osloven (pokud se neznalí 1iž dříve) a nabídku vstoupit mezi woodcraftery přijal. M.Seifert o knize Příroda euangeliem nadšeně píše: ,,To, o čem mg mgslíme, na čem stauíme, ueliká sgnthesa filosofte a nóboženstuí přírodg, to našeho českéhoučence, profesora zoologie na českétechnice přiuedlo k napsání této knihy. I kdgbg se nebyl přihlásil k nóm - čehožsi tolik uóžíme - bgl bg naším bratrem touto knihou, těmito mgšlenkami, Nám je příroda euangeliem!" (Hlasatel LPVP č.I l 1927 ) Po sloučení ZPVP a LLM se užUzel zÝejmě nestal formálně členem nové Ligg čs,woodcrafterri, ale nadále, až do své smrti, s ní udržoval přátelský kontakt a přispíval do ligoyých i kmenových časopisů. Jako přítel P.Pittra přispíval i do jeho duchovního časopisu Sbratření. Když v roce 1936 vydal (německy) druhé, rozšířenévydání své známé knihy Příroda euangeliem a do Prahy přijel E.T.Seton, poslal zrovna nemocný Uzel po mladém woodcrafterovi tuto knihu Setonovi s věnováním a upozorněním, že ho v ní uvádí jako stoupence reinkarnace.
Jindřich Uzel neboli Star{ medvěd, jak se sám nazýva| abyl znám mezi junáky, zemřel v Baxově sanatoriu v Praze ve věku 78 let
(19.5.1946). A když krátce na to zemřela i jeho manželka, jediná dce-
ra s vnučkou brzy po roce 1948 emigrovaly a now íežimposelství evangeliu přírody rozhodně nepřál, hvězda tohoto hlasatele vysokých ideálů zapadla. Není sice momentálně ze Země vidět, ale Uzlův vklad do duchovního v}voje lidstva je věčný, jak byl o tom i sám pevně přesvědčen.
František KOZISEK
ttrlm, tmehili! část
Za památnými stromy Náchodska 2.
Minule jsme naše putování ukončjli pod starou suchdolskou pou, odtud také naše dnešní putování pokračuje. Vydáme-li se na okružní procházku ze Suchého Dolu po
abezmáiavšechnostromovi _ -- \l \/ l./
l
to te
\'1 '.\ lI ./
_*\\ § $q_ \
věJý kmen koup|
l
na vodní koryto.
,",.--t,
t!,je
otvor asi ve výši dvou meirů. Otvo]ry rem pod kořeny je možnédostat se do prostorné dutiny ve kmeni a při jedné vycházce se sem prý panu uci- ,, |e]i dokonce schovala celá třída - 29 žákůB-10letých! V pamětech sousedního statku pověst, že si se také d]ouho
,
]í-
ffi
9:]":i Ale Slezané je pronásledovali i sem. Mnoho bezbranných i,ftí,1",'JJ"-H:il ???i'": í::lí:'[TJ,iI],,;ií]B:§;l;]lJiJ
Obdobné st9py lidské krutosti byly nalezeny i na starých lípách v Lachově, Ceské Metuji a na Upicku. Záhy poté přitáhl Zižka se svým vojskem na Broumovsko a navštívi] se svými
S,ffi ffiffi
W
aizden
ffi%
O.'''.,35§lzaOstašíieCeská jednoz
-.'."o# př
\iP.--1
J&'#i
elikou lípu, která tu stouj.rkýry údolím jako Je-
Xn ('), ll:' ,
l; /\
*óFffiW
jak se pod ním pohybuje a kolébá postel. To se napínaly koieny
podrostlé pod obydlím. V pozdějších časech stál pod lípou vceli ú]. Dnes má tento pamětník událostí Machovska na obvodu bez několika centimetrů'plných šest metrů. Obdobným velikánem by)a i mohutná lípa pokácená roku 1B94 u severní zdi machovského hřbitova. Jejího pádu želel tehdy mladý-To básník S. Bouška v básni ,,PadJa lípa". se již opět vracíme z okružníprocházky zpět k Polici, aby-
chom pokračovali dále ,ve směru naši trasy. První obcí, kterou navštívime za Pdici, ie ZCiár nad lvietují. Zde se k obdivu nabízí
',' \
/ která jJ nynějšími majíteli přilehlé bývalé zemědělské used]osti sveden z okapů do trativodů směřujících do kořenového systému lípy. Podle výpovědi
místního starousedlíka, který pod touto lípou vyrŮstal a žije zde podnes, se její stav za posledních 70 let ni... jak nezměnil, Pouze několikacentimetrová trh]iny ve kmeni, do které se dříve zahazovaly nepotřebné věci, nyní zcela Zarostla zarostla a dnes rlnec po nn ní ní zhrrla ian zacelená zaeplpnÁ jizva. iizlta zbyla jen - Věci uvnitř ukryté jsou jako v přírodním trezoru. Před několika tety do lípy uhodil b]esk a od té dobyjedna z větvl PostuPne zasychá, kúra na ní rok od roku více praská a opadává. Přesto lipa nad metujským údolím vypadá zdravě a majestátně. K naŠemu dalŠÍmuzastavení v Adršpachu nás čeká asi desetikilometrova cesta z Česke Metuje kolem Teplických a Adršpašských skal. Přjbližně v polovině cesty procházíme nad obcí HorníVerneřovice. V minu]osti zde rostly natolik zajímavé a letité stromy, že si cestou o nich mŮžeme povědět několik epizod z jejich životních příběhŮ.
b mezi aké košatá a velmj stará ]í obce HorníVerneřovice
nad ním budovou průměru ylc9 jak dva metry a místníobyvatelé stáří lípy odhadova]i asi na 600 let. Její mohutná koruna mě]a takový přesah dolních větví, že
n
kde stála na dvoře
lípa srdčitá s obvodem kmene 490 cm, ale daleko zajímavějši lipu nalezneme na nedalekém, pověstmi opředeném vrchu Ostaš (dříve Ostach, podle jména sv. Eustacha či Eustachiuse, patroní na lovcŮ). Pod touto lípou, známou téžjako lípa Husitská nebo začalo-Iipr d Žjžkova, si můžeme chvilku odpočinout a vyslechnout pověst držely tam ví podloženou historickými událostmi. Ta vypráví o místnímdře- bleskem a vorubci, který někdy koncem minulého století na Ostaši praco- utrpěla lípa natolik, Že se zaČa]o uvaŽovat o jejím poražení. Strom val právě v době, kdy tato lípa kvetla. Vylezl do koruny košaté se vŠakzaČal znovu zotavovat a z nově vyrŮstajících větví renovolípy, aby si natrhal léčivýJipový květ. Přitom ho zaujaly nápad- vai chybějící Části koruny. Asi v roce 1965 však sedl ohnivý kohout na sousední stavení znovu. Tentokrát byla lípa požárem natolik zané, různě ve]iké boule (zbujelá růstová pletiva) a v nich ještě patrné pozůstatky zarostlých dřevěných k]ínůa chomáče v]asŮ. Pů- saŽena a poŠkozena, že musela být záhy poražena. Příběhem o košaté lípě se dnes roz]oučíme,ale do Verneiovic se vod těchto záhadných anomálií prý sahá až do roku 1421 , kdy do města Police vpadlo katolické_slezské vojsko, které v tu do- jeŠtějednou vrátime, vyslechneme příběh o veliké jedli a naše pubu stálo na straně Zikmundově. Ceštíobyvatelé, kteří se hlási]j tování po Náchodsku dokončíme. Petr HNYK-MOFI k učeníHusovu, hledali úkryt ve skalním labyrintu v neda]ekém WAN/PUM NESKENoNU 21
Do HnHoVnv
-
B€C€nz€
Děti opeřeného hodo 1ity, legendy a pohádky mexických
Ladislav Rusek:
ZELENY DENIK (Zápisky zlet7984-94) 68) Teprve v stáří, když už zpravidla není dost sil ani času ,,před námi", poznáváme rozsáhlost všeho, co by stálo zapoznání...
příroda! Jen studium mechů nebo trav mělo-Ii býtjen trochu podrobnější, zabralo půl by života - a co teprve studium a poznání hmy zu, ptáků, zvííat, květin, nerostů
Šiijsme většinu života slepí a hlušíke všem těm přírodním jevům a krásám. Většinou neznáme ani jména rostlin, keřů, kamenů,
po kter,ých šlapeme! Ale co víc a co hůř: nevíme nic - nebo takřka nic - o jejich smyslJ, ve světě, o jejich místě ve velkém kruhu
Zivota, o jejich možnostech pro nás lidi.
A tak zůstává Lesní moudrost vlastně pořád
jen Snem, ideálem, nikoliv plně osvojenou Moudrostí. Lesní moudrost je takto celoživotním, neukončitelným úkolem. 69) Odkud začít,není-li zcela pozdě, s učením se Lesní moudrosti? Především: i když
jsme uspěchanou,,cestou do stáří" mnoho, velmi mnoho promeškali, zcelapozdé není
nikdy. Zachyťme aspoň zlomek té velké nauky!A začněme hned: shýbněme se k prv-
ní rostlince u cesty, k prvnímu terči lišejníku, k prvnímu kamenu, vydrolenému ze svahu. Ted'. Hned. A potom už vždy a všude.
(Max Svabinský, velký znalec a citlivý znalec přírody, napsal na okraj jedné své kresby: ,,Přírodu obdiuuj uždg a ušude!") 70) Pobyt v přírodě můžebýt jen pouhým ,,pobytem na čerstvémvzduchu", ničímvíc. Můžese však stát něčímnesmírně významným pro člověka. Školou. Návratem. Zkouškou. Léčbou.Bohoslužbou...
7l) Naprostou většinu knih, které jsem v životě přečetl, bych mohl s klidem, ba s užitkem postrádat. Avšak velkou knihu přírody, tu jsem, zdá se mi, jen načal -
přál bych si dožítse sta let, abych z nípŤečetl (avyčetl) víc. Nyní slabikujijenjejí prva
ní slova...
22
WAMpUM NESKENoNU
indiánů přeložil Oldřich Kašpar. Kniha vyšla v nakl LN v roce 1966, jejích ,l64 stran stojí 145 Kč Podle odvěké moudrosti umění a mýty jsou nejmocnějším výrazem skutečnosti. Avšak racionální moderní člověk průmyslové civilizace se odcizením od přírody této schopnosti bezpostředního vnímánínatolik vzdálil, že tento rozměr mu připadá nepochopitelný, ne-li iracionální. Zcelamu uniká smysl mytho|ogických dějin nejen kmenů a etnik od něho časově vzdálených, ale i jeho v|astních předků, Iakže zlrácí klíčk sobě samému Hispanista a etnolog Kašpar patří k nevelkému počtu badatelů jako Zimmer či Campbell, kteří nepokládají mllty za smyšlenky či pověry a snažíse proniknout do jejich logiky a zákonitosti. Společně s doc Vrhelem vydali 3 svazky - Texty nativní lberoameriky (1978-84), kde nás seznámili s literárními skvosty Aztéků, Mayů a dalších předkoIumbovských indiánských kmenů, které se uchovaly navzdory christianizaci. O jejich záchranu se zasloužili františkáni. Toríbio de
Benavente, kteryi v Mexiku dokonce přijal aztécké jméno Motolínia, je autorem Dějin lndiánů Nového Španělska. Kosmogonické mýty jsou pod záhlavím Zrození světa bohů a světa lidí (s.7-86). Podle základního mýtu ,,O čtyřech sluncích a jednom navíc" byl svět už čtyřikrát zničen a znovu obnoven. Nejdůležitějšíze čtyřech bohů byl QuetzaIcóat|-0peřený had, výrazný kulturníhrdina. Variací na biblický motiv je příběh ,,Jak se na světě objevili černoši,indiáni a míšenci" (s.86). Příběhy - Ze světa zvířaI - mají málo společného s euroasijskými bajkami, které známe z Ezopovy verze.rak člověka stvořil chytni kojot a dal mu nejlepši vlastnosti všech zviřat. Žábamá širokou papulu, protože v ní přenášela oheň. Z řady nápadníků své dcery si opossum vybralza zetě opičáka. Sup si zaslouží opovržení, protože se živi mrlvolami. Ješterka ukradla jaguárovi oheň, proto žere maso syrové, Lovec přelstil aligátora, vrazil mu do tlamy jako roubík kámen a vyřízl jazyk. Pásovec našel před č|ověkem útočištěv noře. Kojot se bojí vody, protože chytrá želva ho vlákala do řeky lovit ryby a on se málem utopil. Křepelka se ptá Stvořitele, proč stvořil člověka, který je nepřítelem jelena i všech zvířat Stejný je výklad jako v lndii, proč netopýr létá jen v noci: vyvrhli ho zvířaIai ptáci během boje o nadvládu, protože nevěděl, kam patří. Hlubší zájemce o témaiiku přivítá Dodatky (s 129-56) s poznámkami k jednotlivým textům. Rada textů je důležitá pro poznání tzv. folk-katolicismu 16. a 17. století.
Boris MEBHAUT
. .1.
čÁs.T
FnnNrtšBr KožíšBr ď) l/ror"
1994 oznámil časopis Tramp. že jako stejnojmenné nakladatelství vydává 8. svazek své edice,,Knihy táborových ohňů"
-
knihu L. Sekery Příběh Osamělého vlka Kniha byla inzerována jako ,,vyprávění o nestolovi čS. ffampingu a příteli tuláka Sida Z.M.Kuději a o tom, jak spolu prošli Amerikou a spřátelili se s E,T.Setonem,..", Tato anotace
-
byla poněkud zavádéjicí a právě proto vzbudila můj zájem. Kniha, bohužel, nikdy vydána nebyla, ale počínaječísleml třináctého ročníku (1996) byla na pokračování otiskována v časopise Tramp. Jde o poutavě napsaný životní příběh tulákaze Šumavy - Karla Kajetána Urkse, mezi trampy známého pod přezdívkou Osamělý vlk. V celé knize, která vyšla v deseti pokračováních (Tramp č. 1-10/1996) a jejimž autorem je Urksův synovec Leopold Sekera, se dočtete o jiném známém tulákovi Zdeňku Matěju Kudějovi (podle Sekerovy knihy byl o 9 let staršínež Urks, což je poněkud zvláštní, protože podle Sekery se Urks narodil r. t882, zatímco Kuděj - podle všech oficiálních pramenů - jen o rok dříve, 1881), avšak o Setonovi nenajdete ani zmínku. Roz]uštění pfineslo až poslední pokračování, resp. k němu připojený doslov autora knihy, ze kterého vyplývá, že se Setonem se nesetkal K.K.Urks Osamělý vlk, ale sám autor knihy L.Sekera Osamělý vlk. Autorova vzpomínka je tak pozoruhodná, že ji zde celou uvádím:
-
PÁR SLOV AUTORA KE KNIZE ,,PŘíBĚH osAMĚLÉHo VLKA"
Vdžený čtendři, tak jako ktlždi kluk ruí svůj vzor, měI jsem ho i jtí. Byl to můj strjc ,,OsaměIý vlk", ktery mě zasvěcoval do tctjů tdbornického života a naučil mě chtípat dobrodružsnív fum nejkrdsnějšímslova smyslu. ChtěI jsem být samozřejmě jako on, Přev7al jsem v obměně jeho jméno ja-
ko Vlk Samotdř a navíc jsem si přtil prožít
všechna ta dobrodružsní,o kterych dovedl tak kouzeLně vyprávět. ByI to můj klukovslqí, sen. Tenkrtít jsem oyšem ani ve snu netušil, že budu patřit mezi ty vyvolené, kterym se sen vyplní ai po okraj. Chci se o tom s vdmi, mými čtentíři, podělit, Kamarcíd z vrillq, kanadský letec, kterj poněkud zveličil mojí 1tisluhu o 7áchranu jeho iivota, mě pozval k sobě do Kclnády. Společně jsme 7ačclli uskutečňovat můj ,,klukovslcj, sen". Viděl jsem sochu Svobody, Niagaru, Velktíjezera, některé nrírodníparlq, Vellq kaňon, pa-
mdtník Buffallo Billa, Skalisté hory, prérie i pouště, místa dostupnd každému turistovi, místa na které se rridi v7,pomíná, ctLe časem přece jen v7pomínlcy vyblednou. Jtí však zažil dvě udcílosti, které nejsou běžné a které mrjm dnes í po 45 letechv paměti tak, jakoby se staly včera.
3 Posvátný oheň musel být zažehnut pLclmenem rozžatym třením dřev na vedlejším mcllém ohništi.
1. Tři hořícídřívka jsem musel přenést asi
20 m ke krbu. 5. Třemi dřívlcy zapdlit přípravenou hraničku.
6. E.T.Seton s přdteli 7a1pívctli při zapalovtíní indidnskou píseň míru. 7. Černý vlk a Nopah Lo ztlpcílili dimku přísahy tt dclli kolovaí. B. V kouři dýmlcy jsem pronesLformuLi přísahy. Pn-ní věta se t:jkala ochrrnly přírody - divočiny, druhti věčrtého přdtelství se všemi intliáns,bými kmeny tl třetí ochrany slabších. 9. Na stvrgní přísahy byLa ohňovd zkouška. Třikrtit jsem obkroužil holou rukou plameny v krbu tak, že ruka na okamžik prošIa plamenem.
]0, E.T.Seton mi polo|,il. ruce na ramena a po přijímacíformuli jsem byl přijctt do ,,kmene Vlků" s právem používat za podpisem Vlk Samotdř
Ta první: Moji pt'dtelé tlti toltoltili pobyt l krají je:ertt Athabascy. B_vlo to l50 tlil od lleibližšíl1osollseda u jezera Sttěžltélttl práka bl _jsenl íOn1 na svou vlastní žcídostacela sdttl ot1 jartt přes ceLé léto, Tam l, sel,entí Ktlttctdě isent ttct ylastní
y tnalém loyecként sroubktt
kůžipoznal oprtndotott dhrlčitttt. se:ntímiL se důvěrně s panenskou přírodott se :lířctfy, inditíny i lovci Doslra .isettt l:claítnl lšec:hnu tu krtísu a lelebttosr kattaLlskélto praIesa, o kterém se nejett píše.ale kten' oprat,duvoní praskyřicí. Doslttt jsenl rakě lchutntLl tu obrovskort tíhu sctltton a nestltrttích aj děsivých prostor této yelké :ettlě 7llo lttě jako kluka z malé země až ltepředsral itelltích. A jen dík .l,si,1 sAaIit_sA,á rrantpské a |oddcké přípravě, cítil jsen se Llr:o jako dotlta ntezí no-
yými přáíeli kctnadskou pěnkavott počínaje a tnedvědent a losetn ktlnc'e. Zil isent tatn v kraědu :cela stíttt a ještě clnes mo-
ji čemýcll medl
hu upřímně prohltísir -e _ísetlt se tcmt cílil bezpečněji než tečer t prtt:-sLíclt u]ícíchZ tohoto pobytujsem nallsal asi dtě desítl-r iajírucných pov íde k, 1, 41l ottt ít e k o p o s[ ře 11ú Druhýnt nej s i l n ěj š ú t p r o -i tke t tl b1,1 o s e tkíní s E T.Setonent - Cenlnt l lketl l Seton Village na haciettdě Cos Cob l \-oléttt Me.tiku ve SkcLt
t
listých hordcll -círydttě od Satltct Fe v krcljině s krásnýnt špttttělskíttt illtéttetll Stutta Sebastictna ýargas Grande Btlo lo 5 óe^na ]916 na, štěstí ještě ttěl:olik měsícLi před Setonovýnt odchodent do l,ěčttýclt lol išt po3ídaI jsem setona o svolení pott'-Ílat aa srrill poclpisen,t Setonoýskou ,,vlčítlapku )íusel jsem však neidříve být př,ijtlt do Setonol a ., kltelte Vlků" a jako každý podstot4lit slrl-iŇ obřad, job,si ritudL. Ten probíhal u slalttostltílto ohně y zahradním krbu upro stře d 3ípl al: ttot otn e rit: kých květů. Obřad po-úsrólal 3 :apálení ohně třením dřívek, oltňoyé :iolrítr, n-ojsložkovéhoslibu
a vyko uřen í dÝt tt kl Svědlc_v
p t'í
sall.
obřatfu bl li přítonmí přátelé E.T.Se-
tona: MUDr Joltn King, ptlt,odem zkmene Jicaril\.o Apctches. ůtd. jntéltem Nopah Lo, jinak
lékař ve nlěstě fiera Atltrillo, Robert Lucien Band, spisoltttel. Frattk Arnau, archeolog,
Anya Seton Clttse, dcera E,T.Setona, spisolatelka a kctpitritl Joltn Bruce, můj kamartid a průvodce Atnerikou Ritutíl pro bílt u l ttcí s l e dovně : l . Byla ni :.apujčeno |esfu a čapka zvlčíkůže
2 V krbtt jsent 1lostttl,i] hraničku k lapcílení slavnostttího ohttě.
gamení vIčítlapky.
V závěrečnébesedě jsem byl seuámen s historií ,,lllčítlaplq", kterri mri téntěř dvě stě letou
tradici, počítdno k současnosti. Pnním zndmým nositelent tohottl znamení a pravděpodobným ,,vynúle1cem" a zakLadatel.em byl šaman inditínskéhokmene CernonožcůMalý Vellcr3 vlk (Little Big Wol.f) někd1* na počátku ]9.stoLetí. Pťtvodně to b y-la stopa na kůžia nosiLa se zttyě-
šenti n.a krku jako medicincl cl jclko takol,d se předtívala z ,,vlka" ncl ,,vlka" po celé generace. E.T.Setonovi
ji předával. jeho přítel průvod-
ce kanadskou divočinou AIl Doye - Sedý VIk a indidnkaTeka-Hion-Wak-E zkmene VIků Za
téměř jedno století se kůžeznehodnotiLa a stopa vybledla, proto Seton přenesL tuto značku ztl svůj podpis, A tak ji dosud používtímí jó, Vlk San,tottíř, užjako poslední v řadě. Vlk Samotriř, V Týně nad Vltavou, ]992 (Trarnp č. 10/}996, str }9)
Kdyby uvedené bylo skutečně pravda, ptrvažolal bych to za jedno z nejsenzačnějšich svědectví o kontaktu Čechůse setonem. Ncdalo mi to a na autora jsern se písemně obrátil s Ťadou dotazů.
Nejdříve však sručně
o autoru samotnóm,
se mi podaŤilo zjistit: narodil
co se
stě tambyla. Nepokltidal jsem zavhodné se těch důstojných starých pcínůvypttivttt na účeljejich
pobytu. Byl jsemprotinimmladej kluk. DIe mého byli to Setonovi přdtelé, kteří hrl v době jeho
nemoci navštívili. S paní Julií jsem se nesetkaL. Přezdívku ,,Vlk Samotdř" jsem měl ui dřív. .Iinak bych se nebyl odvtížil požrídato jeho znamení stopy. Jinak by to byla jen přdtelskd návštěycl.
Jiné příslušníky,,Seíonovskéhokntene vlků" jcí ro7troušení po ,,světě", v pamětní knie. Kapitán Bruce od KrcíIovskéhokanadského
neznám, jsou jctko ale jsem podepsán
letectva byl můj kamarríd z
tíLx1\. S e S etone m se
K dalším otázkám toto. Knihu s podpisem Setona máme ze šestatříctitého.Je nyní ve vlastnicní mého vnuka, kterj, žije v Kanadě a jde po stopách svých předků. Můj sírjc KclreL Kajetrin Urks se narodil l882, jeho příběh jsem s,epsal podle jeho vyprtívění, kterri přesně nedatoval, V Americe byl dle mého v Létech ]B95-]9]2. Shodou okolností tam byl ý těch lélecl1 i ntůj otec, ale nesetkali se, neznali se. Poznali se ažv Cechdch. Můj hlavní uijem nebyly Sttity, ale Kanada, Byl jsem tam někoLik let ý rezeruaci ,,Bearskin" severně od Athabasky, kde jsem pokraČoval v díLe svého otce ý pozorovcÍní Životct a 1yků černých medvědů. Sepscll jsem o tom
příběh pod ttcízyem "V kraji černých medvědů,, Je to takové povíddní o čcístimého pobytu v divočittě, kde jsem mimo jiné llychovcíval dvě osiřeltí medvíd'ata do doby, nei mohlct b.y*t vypuštěna do volrté přírody. Měla to být původně knížka,podobně jako Příběh Osamělého vlka, ale zůstane to v šuplíku, protože už nemdm síIu ani chut' hledat nakladateLe V dnešnídobě je to velmi tělké a pro mě už nemožné Túnto bych končil. Snad Vdm. moje vysvětle-
postačí,když ne tak zas na tOm toLik nezcíLeží a není třeba z toho děl.at ,1ědu". Tctkových jako i,sem jcí je hodně. Není to nic světobot,ttét,tí
ho.
."
(z dopisu Leopolda Seken,
21 II.1920 v Týně nad Vltavou, kdysi (podle
F Kožíškovidct-
toyaného v Táboře 10.
jeho slov) býval instruktolem Zemské lcsní
školy Junáka a vůdcem Jihočeské lesní školy. Později se stal a dodnes je čIenem trampské osady Samotáři v Týně nad Vltavou. Po delšídobě jsem se dočkal odpovědi na můj dopis plný dotazů. Z něho cituji: ,,...A ted' k Vaíim otrizkcím, které mě přizndvtím z pnu poněkud rozrušily. Totii krcítce po ndýratLl 7 Amerilq ,jsem byl zatčen, tvrdě v y-,slýchcín a věznál. Přesto Vtínt odpovítlritn, abych Vcis přesvědčiL, že to, co považujete za neuvěřitelné a velmi složité,bylo vlastně velmi jeclnoduché. Můj otec s,e narodil y Kanadě a než se přestěhoval do Cech do vlasti svých rodičů,btl zttměstnancem u tehdej šíhoLoveckého úřadu strítu ontário jako strdŽce v obLttsti Nipigonu, kam Seton často jeldíval a otec býval jeho průvodcem. V šestatřicdtém se v Praze jako staří přcítelé setkali a Seton si dokonce vyšetřil čcls na krátkou tttívšíěvunaší rodiny, kd, si s otcent v klidtt popovídaLi o stclrých čclsech. Ntl tttto udtílost sí Seton ještě v7pomněl a byl potěšen mou ntíyštěvoua že se ani po toliktt letech ncl něj v Čechtich nezapomnělo, Ta společnost, která u toho tehdy byla? Pro-
v
dříve neznal. Běhent cesty po Sttítech jsem si děLaI jen pozncimlq, které jsem zpracoval až mnohem později a připouštím některé nepřesnosti, Jsou to jen moje vzpomínlq, nepsaL jsem ío jako dokument.
1. ]
997
).
Protože dopis, ke kterému byly přiloženy
ještě dva články L. Sekery o kanadské divočině ze Skauta-Junáka, spíšepočet mých otázek rozmnožil než zmenšil, popfosiljsem pana Sekeru o osobní rozhovor na dané téma s odůvodněním na SVůj špatný zdravotní stav odmítl a nechtěl již o tómatu,,Seton" komunikovat.
Proto jsem se musel spokojit s uvedenými
tcxty, jejichž pravdivostjsem se rozhod] prově-
řit,,nepřímo", konftontací s doleženými fakty. Jakým briiantním způsobem Vyvrátii
MUDr
František Kožíšekncuvěřitelnou mystifikaci Osamčlého vlka si přečtěte v dalším čísle Wampumu Neskenonu, nebo jeho Dodatcích I. knihy Seton v Ptaze. Vyšly sice.jen v počtu 4 výtisků, ale jsme pro vás schopni se souhlasem autora - pořídit na vaŠepřání xeroxové kople.
Dodatky I. - Seton v Praze, rozsah 50 stránek. zašleme za 100 Kč na Vámj uvedenou adresu do l4-ti dnů.
redakce
WAMPUM NESKENONU 23
ffiW
#
ffiffi ffi p#
plERnE EJPiRIT nEDIýJON
|ÍnÉDmDťí//ilumíDE GROJEILLIEW Od Nicoletovy cesty roku 7634 se do neznámých oblastí na 1ápad od Huronského
jezera odvdžili jen dva Francouzi Médard Chouart, sieur de Groseilliers a jeho švagr Pierre Esprit Radisson. Oba ,,bratři'', jak sami sebe nazývalí pronikli dál na západ než kterýkoli běloch před nimi. Mnohd dobrodrufutví zažili už před tím, než se vydali
ffiffiWffi;Wp- ffiffi# WffiW
Nakonec přece od indiánů uprchl, byl znovu za.jat a pak šťastně vykoupen na řece Hudsonu Holandany, kteří ho poslali zpět do Francie. Tam mu však život připadal tak nudný, že se v toce l654 vrátil do Kanady, aby se věnoval objevům a obchodu v hraničářském kaji kolem Velkých jczer. Neváhal se opět s jezuity vypravit na území Irokézů.Po návratu z téLo cesty se potkal poprvé z Groscilliersem, ktcrý už tři roky obchodovll re vnit1,ozetní s kožešinami. V roce ] 656 přivedli do Montreálu obchodní floti]u Ottawů v počtu 50 kanoí, naložených kožešinanli.Dobře tyto indiány znali a rozpoznali jejich obchodní talent. Radisson jc nazýval ,,Cheveux Re]evés" neboli,,Vztyčenévlasy'', protože jejich skalpovací kadeř měla podobu ,,rybího hřcbenc". Ve svých ,,Voyages" o nich napsal:,,. Jsott nejzcesíovaněj,íí, nejneschopnějšía nejzbaběIe.jší z. ntírodů,které jsetn navšíívil."Zdáli se mu brutální, neboť.jedli živó ryby Piene pronikl až do Zeleného zá]ivu v zi padní části Michiganského jezera a prozkoumal ob]ast kolen Sault Sairrte Marie (s vodopády trrezi Huronským a Hořejším jezerern) Už přcd rokem l658 měli oba vědomosti o ottawech na Lac Couít Oreil]es. V Chequamcgon se scšli s Kríji, kteří s nimi sem přišli ochotnč obchodovat. Na podzim l658 nedaleko postavili pevnůstku Point Saintc Esprit, podle které se pak Radisson přezdíval. Později, když si sem našli ceslu ze svých vesnic i Siouxové, s kterými už před rokem l6-58 otevřeli obchod, sta]o se z tohoto bodu velice významné obchodní centrum Radisson znal také situaci mezi kmeny na řece Fox, ve svých poznámkách píše o Mascoutenech a Miamijích na honím Fox Riveru, kde napočítalaž 40 jejich vesnic. V povodí téžeřeky poznal rovněž početnéPotawatomije (odhadl jich na 8000 duší), které roz]išovali od Illinojů Misie Chaquarnegon prospelovala asi 10let, přišli sem i uprchlí Hrrroni od Černéřeky
(166l).
Do Kanady přišel Radisson r l 651 a usadil
se na řece sv Vavřince, kde ho o rok pozttěji
zajali v sevcrním New Yorku Irokézové z kmene Mohawků. Bylo mu tehdy 16 tet.
Adoptovali ho
a ži] mezi nimi dva roky. StaI se úplnýnr dítětern divočiny. Své bílékrajany, je-
jichž vychloubačnost byla většínež úsilíptoniknout kanadskými pralesy, Radisson odsu-
zoval: ,,Je snad na světě něco lepšíhonei chut' k jítlLu, zvldště když se člověk dívtíntt kouř
z vklstttího komínu nebo když nůževe yolné
chvíIi líbat svoji ientt nebo {enu svého sousecltl? AIe je něco 7ceLa jiného, když nemtíte clostcLtek potťdyin, když ntusíte ceLé dny a noci ttY'_ce rtncovat a spcit na nrdč :emi, Čluvik b|vtj tctké někdll celým udkem ve votlě, úlrol:;y se
ntu svírají strac,hem, má prá7,dný žaludek, unavené kosti a ,sptínek se mu ro2lé4i po ceLém těle A k tomu všemu musí ještě ,st.ttíšet špatnépočctsí,proíole nic vtís před nin neuchrání."
24
WAMpU|v NESKENoNu
rijními indiány, Potom zamířili k severu a pokračovali pěšky a na kanoích až k Hudsonovu zálivu Několik let po návratu z této neobyčejné průzkumné cesty se Radisson a Gtoseilliers nepohodli s francouzskými úřady. Byrokratický guvernérjim dokonce zabavil jednu z flotil kanoí. To je tak lozlobilo, žc vsLoupili do služeb prozíravě.jšíchAngličanů,kteří se rozhodli využít jejich zkušeností a roku 1668 vyslali do Kanady dvě lodě. Jednu pod vedením Radissonovým, ta však pro bouři nedopluJa k cí]i, druhé velel Gloseilliers, jenž s ní koncem slpna doplul do Jamesova zálivl Byla to od doby Hudsonova tragického skonu první lod, která přeplula záliv po něm pojmenovaný. Pod patronací anglického krále Kar]a IL podnikli oba sieurové mnoho obchodnich cest do oblasti
Hudsonova záliw, jež, vyvrcholily roku 16]0 založenim nesmírně úspěšnó anglické
Společnosti Hudsonova zálivu, která rnčla významné místo v dějinách Kanady. K zlosti Francouzů ovládala obchod s kožešinamidatších200 let a funguje do dnešníchdnů. O dlouholetých výzkumech napsal Pierre Radisson knížku,,Voyages of P.E.Radisson... v letech 1 652 1684". Adams Arthur T. o něm napsal v roce 1934 ,,The Radisson Probletns", Holand, Hjalmar R. v roce l930 ,,Radisson's Two Western Journeys". p
o
d.le
l i
te
rtí rníc h p ramenů
sesravil
na společnécesty.
,,,1
4. čáSt
Oba mladí mlž| jež spojila láska k divočině, se v roce l659 vydali na další výpravu do ChaqualTegonu tentokíát po j i žnímokraj i Hořej šího jezera. Vrátili se v srpnu 1660 s konvojem 360 kanoí plných kožešin, které dopravili do Montreá]u. Představovaly nemalé jrnění Příští rok se vydali na cestu znovu, tentokrát aŽ k z,ápadnímu konci Hoře.jšího jezera. Odtamtud šli dál po souši a stali se prvními bělochy, kteří se v dnešní Minnesotě setkaji a obchodovali s pré-
HIAWATHA
1
2 3
4
- Lužicko-srbští skauti
- Káča tiskne symbol Fénixu na trička
- ohníčkypřátelství
-
Vlče na slovanském
hradišti 5 - Polštíharceři
Foto: A. lda Velichová
