5355
C95 K7
1909
ROZPRAVY ESKÉ AKADEMIE CÍSAE PRO
TÍDA
FRANTIŠKA JOSEFA
VDY, SLOVESNOST A
UMÉNÍ.
ÍSLO
III.
r
31.
"V
PRAŽSKÉ ASOPISY 1770—1774
A ESKÉ PROBUZENÍ. NAPSAL
ARNOŠT KRAUS.
v PRAZE.
NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ. 1909.
t\BRÁA>>^
G3 r
6
\A^^
Tiskl Alois Wiesner, knihtiska eské Akademie císae Františka Josefa, pro a umni a c. k. eské vysoké školy technické v Praze.
\dy.
slovesnost
UVO. O pedmtu
tohoto spisku, o asopisech ptiletí, pedcházejícího
první pubhkace „Soukromé spolenosti",
lenosti Nauk, jest
již
malá
První sestavil pražské asopisy professor f
e
1
str.
v
,,
d v prvním roníku nmeckého 14
—
29), aniž citoval
pedchdkyn
literatura, která je probírá J.
eské Sposouvislosti.
Helbling von Hirzen-
msíníku
pramen k údajm
Král.
v rzné
svým.
Djích Královské eské Spolenosti Nauk"
(1884)
musejního
(záí
1827,
Josef Kalousek na
str.
17
—
^23
rozebral
1890 upozornil jsem popisným
lánekem v ,, Politik" . 78 a 79 na týdenníky ,,Die Unsichtbare" a „Die „Sichtbare", z nichž první jsem tehdy ovšem znal jen z kusého exempláe knihovny universitní. ,,
Prager gelehrte Nachrichten";
r.
R. 1898 dr. Rud. Fürst napsal lánek ,, Böhmens erste kritische Wochenschrift" pro „Ein Wiener Stammbuch, Dr. Carl Glossy gewidmet" (Wien, Konegen, str. 173 178), který znamená jistý rekord; nebo nahromadit více nebo i jen tolik neporozumní, unáhlených úsudk a zmatk
—
na pouhých
šesti stranách,
toho už snad nikdo nedokáže.
že dle Fürsta ,,Neue Literatur" byla založena, protože
Staí, uvedu-li, ,,
Prager Gelehrte
Nachrichten" nemly pro divadlo zájmu. ,,So wurde denn gleichsam ein Ableger ins Leben gerufen ..." tato odnož vycházela o dva msíce než pe! Fürsta ovšem spletlo asi, že ml v rukou exemplá
díve
— pivázána
Historického Spolku nmeckého, v nmž ,,Neue Lit." je k ,, Prager Gel. Nachrichten". To však není nejhorší. Bohužel výsledkm Furstovým uvil A. Sauer a pijal je do VL svazku Goedekova „Grundrißu", ba* pešly i pozdji ješt do Nagl-Zeidlerovy „Deutsch österreichische Literaturgeschichte", zatím redaktor A. G. Przedak ukázal správný pomr v besed ,,Die ersten Prager Wochenschriften" ve ,, Wiener Zeitung" 1903, . 8 a poopravené ve své ,, Geschichte des deutschen Zeitungswesens in [Böhmen" [1904. Przedakova kniha liší se velmi neprospšn od svého vzoru ,, Geschichte der Wiener Journalistik von E. V. Zenker". Zenker svdomit udává, kde který starý asopis ješt lze nalézt, a odkud
a
má
své zprávy, kdežto Przedak zametává za sebou stopy a nikde nelze
rozeznat, kterou zprávu
má
z
pramen
a kterou z vlastní kombinace.
Na
nkteré jeho omyly a chybné údaje bude teba v této práci ukázat. Znovu probral „Prager Gel. Nachr." a jejich pomr k zaátkm Spolenosti Nauk po Kalouskovi Dr. Josef Hanuš v eském asopise historickém" r. XIV. Tento nabádavý lánek, plný zajímavých pozorování, byl pímo podntem k této mé práci, která poprvé se pokouší probrat pražské asopisy v souvislosti genetické a proniknout možná-li až k individualitám jejich spolupracovník. Docházím-li na této cest v dležitých vcech výsledk odchylných od Hanušových, nerad bych proto vzbudil zdání, jakobych chtl s ním jen polemisovat nebo jeho práci zlehovat. ,,
Leccos jsem o
má
udaném asopise
jeho práce zásluhu, že mi
již
neopakoval, co
znamenit
Hanuš
stížila práci
vystihl, jinde
moji, jak se sluší
a patí.
K
srdeným díkm
pi
této
práci
zavázal
mne
milý
pítel
a kollega Jaroslav Vlek, který se namáhal o vytištní lánku a s velkou trplivostí etl se mnou korrekturu jeho. prof.
V beznu
1909.
Zkratky dležitých U.
=
Die Unsichtbare, eine
asopisv
sittliche
a
pomcek.
Wochenschrift 1770 (bezen) až
1772 (únor). S.
=
NL.
Die Sichtbare. 1770 (kvten) až 1771 (kvten).
^
Neue Litteratur 1771
(srpen) až 1772 (únor).
= Prager gelehrte Nachrichten 1771 (íjen) až 1772 (záí). TW. = Theatralisches Wochenblatt, 1772 (ervenec —pros.). Luca = de Luca, Das gelehrte Österreich, ein Versuch. Wien 1776 PGN.
a 1778.
Koncem února nastává osmnácté
1770 oznamoval prospekt knihkupecký, že v Praze
r.
století.
Rozdíl literatury tohoto století proti pedešlému iní
v
s e c t
Na
o.
a s o p imísto uence, který pracuje osamle nebo pro úzký kruh
pouení o souasné Tento pechod dje ovšem v rzných místech rzn. R. 1665 poíná vycházeti dlouhovký
literárních spoleností, nastupuje spisovatel, hledající
vd v asopisech a tesoucí se ped jejich úsudkem. se
Journal
des
S9avans,
phical transactions,
r.
ješt téhož roku pidružují se anglické Philoso1668 Giornale dei letterati a r. 1682 následují Nmci,
nejprve latinskými Acta eruditorum, které se udržují celé století, a to po tri generace v rodin Menckeov. Ch. Thomasius, týž známý osvtovec, kterv první znesvtil universitní, zahájil
gespräche
1688 svými povstnými, duchaplnými
r.
(tak
nmeckou pednáškou posvátnou kathedru
Monats-
mnící se každým sešitem) uených asopis, které s nej-
se shrnuje jejich název,
slavn nekonenou adu nmeckých rznjšími názvy, jako Unterredungen, Auszug aus Büchern, Büchersaal, Bibliothek, Gelehrte Anzeigen, Zeitung von gelehrten Sachen (první vycházejí hlavn v Lipsku a Frankfurt. Všeobecné r. 1715 V Lipsku)
konen asopism
odborným, takže asopisy pežitky (Literaturzeitung, Zentralblatt). V malých literaturách nevykonaly ovšem ješt svého úkolu a sami nemžeme podnes oželeti svého Athenaea. tyto
recensárny ustoupily
toho druhu jsou nyní
Ješt na poátku o knihách,
tém
18. století existovaly jen
noviny politické a asopisy
by recense u Thomasia mívaly formu hovor a zabíhaly
i
jinam,
— podobn v prvním ueném asopise vídeském Das merkwürdige Wien, události ani na knihy 1727; — utvoit asopis nepoutaný ani na politické
vycházející
podailo
se
v
Anglii.
Povstný
spisovatel Robinsona stvoil
1704 ve vzení první Review, první politický asopis, který se nespokojil vypravovat noviny, nýbrž chtl býti vdcem veejného mínní, a z rubriky ,,Scandalclub" tohoto asopisu Defoeova vzal si vzor Richard r.
S
t
e e
1
e,
když
r.
1709 založil
svj asopis
The Tatler
brations of Isaac Bickerstaff Esqu. nalezený nedávno Swiftem, píše svží svoje Arnošt Kraus:
Pražské asopis/.
lánky
or Lucu-
Bickerstaff,
vy-
z nejrznjších míst: 1
z Whitovy okoládovny, divadelní a literární z kavárny Willovy,. vdecké zprávy z ecké, politické z Jamesovy kavárny, ostatní z vlastního bytu, neujala-li se slova za nepítomného nevlastní ieho sestra.
zábavné
V každý poštovní den, v úterý, tvrtek, sobotu, vycházela malá ísla Tatlera a nkteré asopisy toho druhu vycházely i denn; pece ujal se pro název týdenník, a to
n
mravních týdenník.
význam mají první ti týdenníky, psané mimo hlavn Addisonem Tatler, Spectator s osmi svazky, tolikrát
Je známo, jaký Steelea
—
•
vytištnými a peloženými, Guardian (poruník), v nmž znamenitý bdl nad mravy anglickými pro literární, politickou^ kulturní a mravní historii Anglie. Vyvolaly za krátkých pt let svého trvání hotový pevrat, mravní hnutí, které obrodilo anglickou spolenost a uplatnilo váhu mšanstva v ní.^) Mnoho znamenají pro vkus, nauily tenáe cenit Shakespeara, Miltona, píse prostonárodní, více pro umravnní. V literatue, v níž vládl ped tím pouze zetel k pusté šlechtické mládeži, reakce proti puritanismu, zavládla ctnost a literatura psobila zpt v život a stvoila nového Angliana: estného, obanského, domáckého,
—
Nestor Ironside
prudního. Slušnost se stala zábavnou,
ímž
byla dotud jen neest;
to je ne-
smrtelná zásluha Steelea, tvrce nového druhu, na který se vrhlo
nesetn
1804 ve svém ,, Essay biographical" atd. anglických napodobenin 227, M. Kawczyski,^) který otiskuje tento seznam, sestavil z jiných pramen, že bylo napodobenin francouzských 31^ hollandskj^'C-h 4, italské 3, polských 13, a ani Španlové jich nepohešovali. Kawczyski sice drazn vytýká, že Španlsko nemlo týdenníku žádného,
napodobitel.
N. Drake napoítal
r.
tená Goetha ClaCo je to vše proti záplav týdenník nmeckých! Na základ dvou seznam z 18. století napoítal Kawczyski 511 mravních asopis, poítal sice k nim asopis leckterý, který tam nepatil, na p. Gottschedovo ,, Neueste" nebo Wielandv ,, Deutscher Merkur"^ které jsou msíníky, ale naopak jeho seznamy byly zase mén úplné, než tušil. Neznal z vídeských týdenník ani Die Welt, ani onch 27 týdenník, které dle Sonnenfelsa r. 1766 byly ve Vídni založeny prbhem nkolika msíc a ovšem za krátko zase zanikly, není tam ani jednoho týdenníku pražského, chybjí línecký a prešpurský, schází ,,Der Philosoph ohne Zwang", kterého vydával J. F. Opiz r. 1767 ve Wetzlaru, frankfurtský Sichta iní z toho mravní dsledky, jakoby neznal každý
vijv
bare
,,Pensador".
a
Unsichtbare—
bychom smle mohli k onomu ješt bychom nedošli pravého potu, ale ovšem vidíme, že
íslu piísti stovku a se domnívat, že každý ten týdenník vycházel nerady, nkolika málo ísly. mnohé se spokojily,
nesmli bychom
aspo
rok;
a
—
Literaturgesch. d. 18. Jh. i, 246 1) Hettner, 265; A. Filon, Dje angl. lit., pel. V. Tille 181— 186. 2) Studien zur Literaturgesch. d. 18. Jh. Moralische Zeitschriften, Lipsko 1880^
Cím
Nmci
takovou horlivostí vrhli na anglickou myna které ekali? Nikoli. V Nmecku pes všechnu zkaženost v nejvyšších kruzích nebylo v obecenstvu, pro nž se psalo nmecky, té spustlosti mravní, která by byla vyžadovala stoletou námahu moralist. Anglické bujnosti restauraní nebylo, o to se postarali Španlé, Švédové, Francouzi, Chorvati, Valoni a nejvíce Nmci sami v ticetileté válce, útisk shora, úzkost a ubohost pomr, nelidovost církve úední a sladké kroužky pietist ani pro obrat vkusu nenadešla ješt doba, bylo naopak žádoucí, aby sprostý a nevzdlaný vkus nmecký byl vzat do školy formy a úcty ke klassikm; zkrátka vyjma nkolik málo míst nebylo pro nmeckého obana práv teba svtských mravních kázáníek vedle duchovních, která mu dosti zaže
to,
se s
Vyslovili Steele a Addison spasné slovo,
šlenku?
.
.
.
tápla.
mu teba zábavy,
Ale bylo
kterou by
mu
jeho hlídai a po-
malým štstím) týdenník. Na samých koncích protestantského Nmecka, v Hamburku a Curychu, vyšly první napodobeniny Lipsko se pidalo a v onom hned r. 1713 brzo nebylo tém msteka bez týdenníku. I nmeckým týdenníkm, aspo runíci
dovolili,
a proto chopil se (asto
s
—
—
hamburskému Der Gottschedovým Die vernünftigen Tadlerinnen, lže piznat jistý význam, zvlášt pro vychovatelství: pipravily pdu, v níž pak velké pedagogické reformy osmnáctého století se tak ujaly. ^) Ale tato dobrá doba týdenník nmeckých spadá v první polovici století a úastno jí bylo skoro jen Nmecko severní. V Gottschedov msíníku ,,D asNeueste aus der anmutigen Gelehrsamkeit" (XL, 829) vyítá Beck 182 týdenník, vyšlých do r. 1761, a z nich všech vyšlo na jihu Nmecka jen v mstech Erlangen, Bayreuth, Norimberku a Režn po jednom, z tch pak jediný týdenník ezenský ,,D er moralische Sternseher" vycházel v mst úpln katolickém; v soustátí habsburském nebylo vbec žádného. To se ovšem záhy zmnilo; r. 1762 založila první nmecká spolenost" ve Vídni týdenník Die Welt,^) pak Sonnenfels svými asopisy vdechl druhu na severu odumírajícímu takový život, že ve Vídni za jediné desetiletí bylo založeno málem pl sta týdenník, vtšinou nejlepším z nich, jako curyšským Discourse der Mahlern, Patriot,
,,
velmi krátkodechých.
O kládali ,,
jakosti svých i
týdenník
vi
francouzské a dánské) znalci mezi
Bibliothek
der
schönen
(peLipská
anglickýni, které pekládali
Wissenschaften"
Nmci
se neklamali.
(Mendelssohn,
Nicolai
atd.)
Dr. O. Lehmann, Die deutschen moraUschen Wochenschriften des 18. Jahrals paedagogische Reformschriften. Leipzig 1893. 2) „Die Welt" uvádí se jako dílo Saša Klemma, ale úastenství mladšího Rieggra a tím i nmecké spolenosti dosvdují de Luca (Gel. Österreich IL, 59) S. N. 1909 a J. F. Opiz (srv. moje vydání jeho vlastního životopisu ve Vstníku 1)
hunderts
.
na
str. 44,
pozn.
8).
1*
morahschen Wochenblätter, haben sie (Angliané) die Weltweisheit und Sittenlehre aus der Studierstube in die große Welt geführt, sie aus dem Staube hervorgezogen und ihr durch eine gewisse angenehme und gefällige Kleidung einen Zutritt bei Hohen und Niedrigen Wie viel sie aber zum Geschmacke bei ihren Landsleuten verschafft. beigetragen, läßt sich leicht aus dem Ansehen schließen, daß sie einem Dichter, wie Milton war, verschafften, der seit der Zeit der Stolz dei Nation ist, den Gelehrte und Ungelehrte auswendig können, da er vorher von
psala
(V.,
273):
„Durch
ihre vortrefflichen
den Zuschauer, den Aufseher, Schwätzer
u.
a.
wenig Kennern gelesen wurde, und mehr als ein geschickter Veiteidiger einer schlimmen Sache, als ein großer Dichter, von den meisten gekannt wurde. Wir Deutschen, die wir so gern nachahmen und wenn wir einmal angefangen haben, niemals wieder aufhören, mußten notwendig auch Wochenblätter schreiben und die Welt weiß, was für eine Überschwemmung Deutschland seit der Zeit davon gehabt hat. Alles, was gesunde Hände hatte und gern ein Autor sein wollte, schrieb ein Wochenblatt, und wir glauben gewiß, daß es für die neuen Schriftsteller solcher Blätter allezeit schwerer ist, einen Titel auszufinden, der nicht schon da gewesen ist, als ein Jahrlang alle Wochen ein Blatt mit einem mo-
—
A. Lessing, který kdysi sám psal tý Gewäsche anzufüllen." denníky a skvostn karakterisoval jejich autory v životopise Myliov, píše (Literaturbriefe, 48) v ervenci 1759, že si uinil zákonem, „unsere wöchentliche Morahsten ungelesen zu lassen."
ralischen
Jako v tolika ohledech jiných, i v tomto pípad Víde oživila pro kraj, na njž mla vliv, tedy nejen pro zem habsburské, nýbrž i pro Bavorsko a katolický jih vbec, zjevy, v Nmecku protestantském odbyté. Josef Sonnenfels, ve svém ,, Vertraute", který byl zakázán, pak v ,,Mann ohne Vorurteil" pro muže, v ,, Orakel" a ,,Theresie und Eleonore" pro ženy vedl zmužile boj za všechny ideály týdenník, za rozumné vychování, proti pepychu, a mimo to proti zvláštnostem vídeským od ponocných po improvisovanou komedii a francouzštní šlechty, a imponoval svou pímostí a zmužilostí i Lessingo vi. i) Záhy se Sonnenfels však soustedil na divadlo, psal asopisy kritické a penechal pole týdenník jiným.
Teprve koncem téhož desetiletí týdenníky dostaly se také do jiných v zemích ddiných. „Pressburg, sogar Linz hat ein Wochenblatt,*' teme v kvtnu 1769 ve Fidlerov Bibliothek der österreichischen Literatur, v onom rodák prešpurský, Windisch, bývalý spolupracovník prvního t^Menníku vídeského, vydával týdenník
mst
mst
g^'
1)
pímý psal
Dopis Nicolaiovi
25.
srpna 1769.
boj proti jezovitm, soudil
S.,
by v Berlín psát také
hati nesmí.
ovšem
dovolili, a
Nicolai, který
pohešoval u Sonnenfelsa
stízlivji, že takové všeobecnosti,
na
pomry
nejbližší že S. ani
jako ve Vídni sa-
„Der Freund der Tugend" psal
,,U
1767
—
69,
v tomto
piarista Uhlich
nterhaltungen für Freunde des guten
schmacks."
Ge-
Praha tenkráte týdenníku ješt nemla.
Ale v Praze psobil již podnikavý knihkupec František Aug. Höchenberger, který toužil dostat se z úzkého kruhu modliteb, písniek a historii o vraždách;
vnoval tehdy „prvotiny svého nákladu", peklad prostedního hrabti Kinskému, a r. 1770 vyšlo dne 10. bezna u nho
spisu italského,
první íslo týdenníku Die Unsichtbare.
Zpráva v NL., která mohla erpati z nejlepších pramen, pipisuje hlavní zásluhu o založení asopisu nakladateli. Týdenník je prý dílem nkolika per, která k tomu piml knihkupec, a bylo prý tisícero obtíží, aby se pohnulo nkolik lidí k práci, kdežto jinde by se byli hrnuli k nakladateli tak milosrdnému.
Jména spolupracovník aspo nejdležitjších známe, a po tom, co
jsme
práv
slyšeli,
jména
ty
úastník
nejsou tak nepatrnou
koistí.
nm
Meusel v GeGelehrtes Österreich a po Nunnovými. spisy mezi Unsichtbare Jan uvádjí Deutschland lehrtes tamtéž studoval Josef N u n n, narozený v Erfurt dne 24. ervence 1744, na jezovitském gymnasiu, meškal r. 1766 ve Vídni, kde patrn poslouchal Sonnenfelsa, vydal tu spis ,,Der christliche Weltweise in der Allgegenwart Gottes" (1769) a odebral se pak navždy do Prahy, kde vydával peklady francouzských dramat (Belisar, 1770, Diirimel oder die Einquartierung der Franzosen a Das unschuldige Fischermädchen 1771), pozdji vydal
De Luca ve svém
též vlastní drama.
Das Fräulein von Helmont
velké množství spis rozbíravých a modliteb
—
(1773),
mimo
to napsal
1772 sekretáem sekretáem konsistoe
stalte se
r.
1775 po Seibtovi nmeckým nkterá úední data o jeho osobních pomrech v letech pozdjších
arcibiskupovým,
r.
Przedak v uvedeném spise na str. 37, dle kdežto Helbling na uvedeném míst praví
koHka
nhož Nunn umel (r.
1827), že
r.
~
;
má
1826,
zemel ped n*
lety.
Je zvláštní, že Przedak ve svém dívjším lánku o pražských tý dennících nazývá v3/davatele S t u n n, podobn jako Helbling von
uvedeném sestavení asopis eských ho nazývá Stm. Je to náhoda? táž chyba tisková? nebo erpali Przedak i Hirzenfeld neznámého pramene, kde místo švabachem z téhož rukopisného psaného 91 snadno mohU ísti St? V „Geschichte" Przedak má již jméno Hirzenfeld v
mn
správné;
v Goedekov Grundriss VI., 693 opakuje Sauer po Helblingovi a klade jméno Nunn domnnkou. Je však de Lucou
jméno
Stm
dobe
doloženo.
6
Týmiž prameny dosvdena jest úast hlavního spolupracovníka. Meusel ve tvrtém vydání Gelehrtes Deutschland praví pi Trottmannovi „hatte starken Anteil an der 1771 in Prag gedruckten Wochenschrift Die Unsichtbare". Joh. Heinrich Trottmann narodil se v Karlových Varech dne 4. dubna 1745, studoval práva a byl prvním
nho uvedený peklad z ital„Abhandlung von Tugenden und Belohnungen" od Dragokterou opatil poznámkami, jako že kesanské ctnosti nepatí do
spisovatelem Hochenbergovým, vydalt u štiny
(176g)
nettiho,
toho pojednání, jednajícího o ctnostech politických, nebo že Bonneval, chtje zavést v Turecku politickou ctnost, byl by musil despotism narepublikou (podle Montesquieu). Jak nebezpené vci se mohly hradit
—
tisknout v Rakousku, nezapomnl-li autor na poklony pro
mocnáe
a
Nevím, zdali professor Seibt ve svém anonymním ,, Schreiben an den unbekannten Übersetzer der Abhandlung" atd., v nmž dle NL. 123 ,,s usmvavou tváí kritisoval mlkou filosofii a peklad, který ani pravopisn nevyhovoval", reagoval na tento tajný jed. (,, Neznámý" byl Trottmann, ponvadž se podepsal jen T**.) R. 1776 vydal pak latinskou dissertaci o manželském právu a r. 1778 stal se z advokáta konsistoe professorem na universit. Zemel dne 25. února 1788. Tetí spolupracovník byl Chr. L ö p e r, který dodal . 18 22 druhého roníku a o nmž promluvíme níže. Dále se dozvídáme z posudku v PGN., že pídavek k . 12., namíený proti Sichtbare a chtíi být ironickým, byl od nakladatele samého (psal prý jen ,,wenn sich seine Arbeiter ganz erschöpft hatten, und ihn die Not, sein Wochenblatt richtig zu liefern zum Schreiben zwang") a že poeta, t. j. básník veršovaných píspvk, pokud byly pvodní, už ,,ped nkolika lety uslyšel od nejpednjších kritik Nmecka Horaciovo ,Nonum prematur in annum', ale pestupuje je s železným elem". Byl to tedy I když J. J. E b e r 1 e, o nmž rovnž promluvíme v jiné souvislosti. v^elmože!
—
uvíme, že z obecenstva ani jeden tená si netroufal zaslati píspvek, pece už výet tchto spolupracovník staí na vyvrácení apodiktického tvrzení Przedakova, že
Nunn
ml jediného
spolupracovníka, Trott-
manna. Vydavatel ovšem ješt pi ukonení asopisu stžoval si na nedostatek spolupracovník. Se závistí hledl na Steelea, který nalezl svého Addisona, neptal se však, pokud sám se podobal Steeleovi. eho pak poskytoval obecenstvu?
Üvod v prvním peetši
ísle (prospekt se nezachoval) líí, jak vydavatelka,
Kulhavého dábla", usnula a ve snu vidla starého vousáe, kteiý Procitnuvši, nalezla ji udivena opravdu na svém stolku, jí dal lahviku. a jakmile si tinkturou z ní potela oi, prohlédla hned všechny myšlenky své komorné. Když pivonla k láhvi, mohla se penést neviditeln kamkoli. Navštvovala své známé a naslouchala jich monologm. O svoje zkušenosti na tchto výpravách chce se každou sobotu sdlovat s ooese zastydí censtvem; všichni, kdož te nebudou jisti ped pistižením, ,,
a
—
Vytknuvši takto hlavní úkol pravého mravního týdenníku, slibuje, že bude též bavit, že pipojí básn, zprávy o nových módách, ba že bude uveejovat i píspvky jiných, vše každou sobotu odpoledne na plarchu po tech krejcarech nebo jednom g^oši, celý roník za dva zlaté. Název asopisu nebyl nový a nesouvisel nijak s Petrašovou ,, Gesellschaft der Unbekannten" v Olomouci, jak míní Przedak. Po Gedanken der unsichtbaren Gesellschaft z r. 1741 a Der unsichtbare Kundschafter 1756 vycházel týdenník ,,D er Unsichtbare" r. 1765 vc' Frankfurt a r. 1769 vydával týdenník téhož jména v Mannheimu knihkupec Schwan, pozdjší nakladatel Schillerv; nevím, zdali Nunn tyto asopisy znal anebo pipadl-li sám na myšlenku, ne práv vzácnou. Zajisté „Neviditelná" rámce, který si vytkla, nezachovává; jen málo kdy nutí se sáhnout k lahvice, vniknout do bytu nebo sledovat cizí lidi a vyslecbnout jejich hovory; neb obyejn pohotové již náiní starších týdenník jí úpln staí: dopisy z obecenstva, které vyvolávají odpov a kritiku. Toho bych jí nevyítal jako velké provinní; Sonnenfels v úvod ke svému Mann ohne Vorurteil namáhá jakéhos divocha, aby se ví odkud a jak, nahý lidí, dostal pímo ze ,, stavu pírody" do Vídn a nevidv a po nkolika íslech je tento muž bez pedsudk stejn zapomenut jako tajná lahvika naší Neviditelné. asové a místní narážky nebo dokonce úvahy ustupují skoro zcela ped motivy starších týdenník. Hned v druhém ísle uhozeno na hlavní thema: jak mladé dívky mají volit své chot a jak se mají chovat. V tetím pak zaíná ada pedstíraných pípis z obecenstva: jistý muž hájí muže proti výtkám a poskytuje povahopisy, což bylo stálou rubrikou v týdenPašijový týden vyžaduje rozjímání náboženského; když pak po nících.
a
polepší.
bh
—
tém
tém
—
dlouhém post
konen
je zase
oteveno
divadlo, Neviditelná sleduje
koší provozování Diderotova ,,Pre de famille" a se shovívavostí
hranou
Hned
Ifigenii
(patrn Racineovu)
se ozval metakritik, jenž se
kritik (v
.
11) s
— první
roz-
divadelní kritika pražská!
nmeckých herc
ním polemisoval a
s
nmecky
(Brunianových) ujímal,
doufal, že brzo ve smyslu snah Lessin-
gových a Sonnenfelsových se zdvihne vkus tak, aby Zayra (Voltairova) a Minna (Lessingova) došly vtšího potlesku než Basilisko di Barnagasso (búrleskní fraška) nebo Burlin, jenž na stroji letí vzduchem. Je tomu málem pl druhého století a pražští kritikové vyslovují podnes podobné nadje. Též o duchovním koncertu referováno a výkony umlc v Myslivekov duchovní zpvohe nadchly referenta k veršm. (íslo 8.) Dochází na vychování dvat, následky špatného vychování illustrovány povídkou. Životem skuteným dýše líení lichváe, který pjuje na 4% (více dle zákona bráti nesmí), ale za polovici penz dá bezcenný brak. Malá povídka o dobrodružství na Malý-ch Benátkách (Steleckém ostrov) perušuje didaktiku, pak opsány odjinud humoristické inseráty, zodpovídá se (v . 16.) záporn dotaz dívky, má-li si vzíti pana von Krasowa; vypravuje se historie padlé dívky, k emu se voln pojí delší úvahy o the-
matu paedagogickém. V . 23. slyšíme z dopisu sleny, že se tší na den 20. srpna, kdy budou u Prahy vojenská cviení, a pak dochází na thema pro moralistu nevyerpatelné, na koketerii.
kterým dámy uvítaly pluky picházející do Prahy, nahlížíme do úžasn zetelných list poslaných do ležení, ale též do odpovdi, kterou mladý hrdina odmítá pijímati návštvy ve svém stanu; pánm dstojníkm satira vždy a všude byla krotká. Povra, vlastenectví, opatení dcer a niení rodin marnotratností vedou nás zase k vychovatelství. Slyšíme (. 38.) o visitkách, pro Prahu patrn nových, o ,,koterii" t. j. malé dvrné spolenosti a o pofrancouzštní. Zase dochází na koketerii a na mravné Slyšíme o nadšení,
s
vi
Do vyšší spolenosti nás uvádí jistý baron, který si dopisuje urozenou slenou; stžuje si na neúspchy nmeckého dramatu v Praze
chování. s
(str.
339) a chválí prof. Seibta, jehož pednášky poslouchá. Jistý pan v. M., který už dle . 44. zaslal redakci pipiš, jehož ze skrom-
nadšený dopis o vlastenectví, který pi rozlouení se tenái, nazývá Neviditelná tohoto ,, mladého uence" svým zetm a slibuje, že v druhém roníku mu dopeje též svých kouzelných kapek a že budou vydávati týdenník spolen, tak že on si bude všímat muž, ona žen a dle toho se
nosti neotiskla, posílá Neviditelné
otiskuje
také
v .
47.
V
ísle 50. a posledním,
zmní
nápis asopisu. Byl to Trottmann? Zdá se; ostatn U. i v tomto posledním ísle roníku vyzývá k spolupracovnictví, zdá se tudíž, že vzdor etným fingovaným dopism obecenstvo se k spolupracovnictví neodhodlalo. U. uvádí píklady Sonnenfelsa, ,,den alle, die ihn kennen, hoch schätzen," pak Angliany, že se nestydli proslavit se týdenníky; i zde je njmí ve všech oborech dost rozumných lidí, a co censura je v rukou muže, pedsudky nezaujatého (Seibta), lze též svobodnji m^^slet a psát ... To je zajímavý doklad, jak základem i nejnepatrnjšího pokroku bylo, že censura se odala jezovitm.
Die Unsichtbaren. s novým titulem vyšlo dne 23. února 1771; autor kriped týdnem titulní list prvního roníku, pedstavující starou
První íslo tisuje vyšlý
dámu v
prý píliš nádherném, bojí se výtek a pouští se tedy hned jemuž nikdo neujde, neb „nenarodil se lovk ten, aby se zalíbil lidem všem," koní eským citátem. Druhé íslo pekvapuje novým: kdežto Neviditelná se starala jen o mravnost v užším smysle, Neviditelní .lájí dležitost vkusu, persiflují staré pány, kteí opovrhují novými knížkami osmero ovými, jež zatlaují staré folianty. V tetím ísle mladý pan v. SL (takové zkratky stídají se te s eckými divadelními jmény pro kar akterisc váné osoby) je nadšen burleskou, chválí si W. (Víde), kde zelený klobouk Hanswuistv byl slavnostn povýšen na Parnas (Klemmem ve veselohe proti Sonnenfelsovi namíené), kdežto
do
okolí
sudilství,
ním
—
pan v. R. už ví o pochování Hauswursta v tomto mst; od 4. ísla zaínaje vypravuje kemnický dukát dlouze svj vlastní životopis, táhnoucí se nkolika ísly; v pašijovém témdni tentokrát teme kázání proti životu nekesanskému pi vnjší pobožnosti, a v sedmém ísle se vracíme k vychovatelství jakožto thematu, o nmž nelze nikdy psáti dost. Je ovšem podivuhodno, že všichni tito paedagogové kárají pedevším paedagogické chyby v rodinách vznešených a bohatých, jakoby se z tchto rodin doplovalo tenástvo týdenník. C. 9. vrhá se na misanthropy, které autor pokládá za zloince, další ísla útoí na vášn, na pravé a nepravé pátelství. C. 14 je nadepsáno ,,GriIlen der Verfasserin", ale nejedná o vrtoších, nýbrž práv naopak
o
vci velmi asové a všeobecn
jemuž je
dle
se
zajímavé, o hrozném nedostatku
prý nevyrovnala ani doba obležení
U. zavinna jednotlivci, lichvái, a
sýpky, jako iní
saští sousedé. C.
ped
14 lety.
Ta
v Praze,
velká drahota
bohái mají prý otevíti své Z ísel 18 22^
—
16 kreslí povahu poctivce.
kteiá dodal nový spolupracovník, Löper, zasluhuje povšimnutí zejména
.
pítomnost císaovny v Praze, kterou veškeren nedo(aspo dle prosaického i veršovaného líení autorova). Opt dostavují se staré výplky, dopisy z obecenstva. C. 26 zvstuje ponkud opoždn smrt slavného satirika Rabenera (22. 3. 1771) a k té zpráv se pojí satira, upomínající pímo na starý Brantv ,,Narrenschií'! Má se prý založit osada blázn na jistém ostrov, a práv pišel do msta komisa, aby pijímal vysthovalce; listina pijatých se pak otiskuje; pan radní Dickbauch, koketní panna Selinde, roztomilý pan Zierlich atd. atd. C. 35 poíná dle Rabenera vykládati písloví jakožto píspvek k poznání nmeckého jazyka, C. 40 (23. 11. 1771) je zase slavnostní, Josef mešká v Praze, a dle . 21 všechna bída byla zaplašena pítomností jeho vznešené matky, pece je ted zase msto, které od temných staletí dávalo zákony poslušným synm Slovan, zbaveno bývalého lesku, bídný pobyt nedostatku a nemocí. 21,
kde
se velebí
statek byl jakoby od vanut
a
Jistá slena ptá se o radu, který z jejích dvou milenc zasluhuje pednosti, a Neviditelná vzpomenu vši si zase na svou tinkturu, pozoruje je v skrytu a rozhodne. Vánoní svátky a Nový rok musí poskytovat
píinu k úvahám, vbec
vynalézavost ochabla, jde jen o
to,
aby
se jakž
takž vyplnila poslední ísla, a v 50 ísle Neviditelná, to jest zde Nunn, skládá péro s vtší rozkoší než se ho chopila. Piznává se, že vyjma zaslána
nadjného mladíka
dostala jen velmi málo
slibujícího
píspvk,
stejn mnoho
její
ze
obdržel
vdám
jako ctnosti
veejný úad (vlastn
Nunn sám, ale snad i Trottmann) a tak na ní spoívalo celé bím napsat týdn íslo, a škrtla-li censura stiánku, vyplnit ji znovu. Dne 17. února 1772 vyšel rejstík
s
dedikací,
a první týdenník pražský náležel minulosti.
asopis nebyl zábavný, moralisoval píliš suše, a v paedagogice a ethice nebyl pokrokový. Jak rázn v podobných pomrech kulturních po-
10
Dán Holberg na
stranu mladých! Nunn velebí sice „dobrý moderní spisovatele od starých uenc; divadlo jest mu dležito, není místo pouhého oddechu pi surové teba zábav, ale jinak chválí pobožnost, šetrnost, cudnost v šatu a chování, zdrželivost, skromnost, vesms vci dobré, ale navlas tytéž, které každý otec, každá matka, každá teta a každý kazatel hlásali bujnému mládí; na vyrovnání rozporu mezi dvma vky nemyslil. Nic neprozrazuje, že by toužil z jezovitské Prahy do zemí osvícenjších; zbrojnicí pro mladé pokrokové hnutí, dstojnou nástupkyní Sonnenfelsových týdenník, U. nebyla. stavil se kdysi
vkus",
to, co odlišovalo
Máme
skuten
svdectví, že U.
vzbudila zájem; jistý komorník
vracel z Prahy, kamž provázel 1770 svého pána, do Wetzlaru, pivezl ssebou nkolik ísel, která nadmíru za-
knížete Fürstenberga, když
se
r.
jímala družinu knížecí. Kancelista
haduje se autora,
novot pokusu,
jak
na který poukazuje
zjev,
Op
z
i
píše o
tom svému
píteli a do-
Ba i knihkupecký úspch, zdá se, dosvduje dlouhé pomrn trvání listu
ale špatn.^)
nalezla spolupracovník,
U., oznamujíc své zastavení: stžuje ale
odpovídal a
hlavn
si,
že ne-
nástupce a napodobitele.
Prvý tento napodobitel, jenž byl nakladateli tak protivný, nazýval se Die Sichtbare.
Ani tato myšlenka, užívat neomalen pímo nápisu konkurrenního asopisu, nebyla nová: ve Frankfurt vyvolal uvedený ,,Der Unsicht-
bare" v témž
roce
1765 konkurrenta
došel známosti a jisté slávy tím, že v
poprvé tištn; vyšla tu
báse
,,
,,D e r
Sichtbare",
nm se vidl Goethe
který
šestnáctiletý
Poetische Gedanken über die Höllenfahrt
Jesu Christi".
S upímností, kterou lze nazvat nestydatou, odvolává se prospekt „Vorrede einer neuen Wochenschrift, genannt: Die Sichtbare" na svj vzor. Poíná vtou, která jasnji než nejdkladnjší rozbor hlásá, jakého
ducha
—
je
vydavatel:
„Da
es
zur Sitte geworden, daß Frauenzimmer die Moral schreiben
und die Torheiten unserer Zeiten lächerlich zu machen denken mit einem Worte eine Wochenschrift zum Unterhalte (!) unserer Hauptstadt mit jedem Samstage auszugeben bemüht sind. Durch einige Sitten bessern
—
Wochen sehen wir das Beispiel Vru, le style, c'est Thomme,
der Unsichtbaren
und
lesen ihre Schriften."
ne-li la bete!
Po zetelných vtách úvodních oznamuje, že bude vycházet též Sichtbare, aniž se namáhá vylíením výhod osoby viditelné; slibuje
1)
že
jen,
Viz
J.
bude míti totéž písmo, formát a cenu jako
F. Opiz' Autobiographie,
str.
76
si.
U., ale že
11
nechce
polemisovat,
ní
s
jen
ji
pohádat.
,,Wäre die
Sichthare hoch-
mütig genug, sich auf Gelehrsamkeit zu brüsten, würde gleichen
Pro
um etc.
dem Felde der Wissenschaften zu balgen." S. uveejovat politische, philosophische,
sich auf
uence
kalische
es einer
chce
,,
Aenigmata
et
S.
(!)
—
ph^^si-
mohla by se pokoušet nalezla tenáe a píze, nazývá pisatel
Problemata,"
o jejich ešení. Svoji snahu, aby
Fehde
U.
,, vlasteneckou horlivostí". ,,Die Sichtbare" vycházela „in dem pragerischen Frag- und Kundschaftsamte auf der Altstadt hinter den PP. Domini-
canern unweit der eisernen Türe bei Johanna verwittibten Pruscbin". Jaký to byl ,,úad" a jaké dosavadní jeho publikace, ukazuje druhé íslo.
Lichvá Magersheim rovnává vách lze
koupil
si
oboje: Sichtbare a
zlostn, lituje groše daného za
je
se
list
,,
týdenní zprávy" a pi-
prvnjší.
V týdenních
zprá-
pece doíst:
O vcech, jež jsou v Praze na prodej. Co mimo Prahu je na prodej, O vcech, jež plus offerenti se prodají, Co kdo žádá koupit a co hledá atd. tedy byl to
výlun
mecku
r.
již
od
praktický
lístek obchodní, jaké existovaly
v
N-
1680.
O vydavatelích nemáme souasných svdectví. Przedak hádá na syna Pršové V. V. Pršu (nar. 1749) a V. Webla. Prusa r. 1777 rozšíil uvedené zprávy ,,Frag- und Kundschaftsamtu" na ,, Prager Intelligenzblatt", a Webel vydával rzné listy vletech osmdesátých. Je to u Przedaka pouhý nápad; prospekt a první ísla byla by mohla psát vdova Pršová sama, pak zdá se, že uenec, patrn knz, který psal latinské hádanky, latinský vSfinx ho nazvala NL. ujal se ízení též nmecké ásti a vtiskl jí tendenci.
tém
—
—
První íslo vyšlo dne 19. kvtna 1770, tedy zárove s 11. íslem U., a pináší hned také ,,d as erste der versprochenen Aufgaben", a ponvadž na U. jakožto dám prý nelze žádat, aby umla latinsky, pipojuje n-
mecký rýmovaný peklad. Na
toto veršované ,,Erotema scripturisticum"
odpov dodal teprve v ísle 36, tedy po osmi msících.
Dále je tu Problema meteorologicum, zda kométv vstí boue^ povodn, zemtesení? Druhé íslo pipíná se k druhému íslu Unsichtbare, tetí k tetímu, lííc následky špatného vychování.
V ísle 4. zodpovdna jest otázka po vlivu komet kladn, a páté pidává otázku, mohou-li zvstovat také války. I tato otázka dochází v píštím ísle latinsky a nmecky kladné odpovdi. V hlavní ásti pi tom stídají se obrazy dobrých a špatných manželství; píklady pro lásku manželskou a otcovskou shledává autor též v divadle, v dramat Stephanieov ,,Der Deserteur aus Kindesliebe", pak dochází na vychování; malá Klarka íká, hrza, že se chce vdávat a koho si vezme, ale kate-
12
chismii
ješt neumí, písný otec trestáním mrzaí své dti, jiný
je roz-
mazluje.
íslo i6 bere na mušku nevrce, kterého dle receptu Gellertova na víru obrací pudlík po tm; dlouhá historie jiná iní pak ze svobodomyslného syna hned vyvrhele a otcevraha.
Pítomnost Josefovu oslavuje . i8 špatnou básní, a skladatel hádanek pidává latinský anagram. A pak zase s nekonenou jednotvárností: na prvních sedmi stranách každého ísla karakteristiky rzných manžel nebo figurky žen, na osmé ubohé hádanky latinské s nmeckými peklady.
V
povánoním
ísle
horlí se kazatelsky proti
povrám, pojícím
se
k této dob, ale nenalézáme snad materiálu folkloristického, den novoroní oslaven íslem veršovaným. V mravouném kukátku dochází na zahalee a na pomlouvae, pi emž autor z píklad domnle moderních zabídá víc a více do povídek a povídaek starovkých, až na str. 375 zcela ustupuje Lukianovu hovoru mrtvých. Konen se ísla vyplují
mravounými
traktáty,
systematickými
a
nudnými
—
vydavatel, aby dodal slíbený a obecenstvem zaplacený soval
zdá
poet
se,
jakoby
ísel,
njakou uebnici. S. koní básnikou
opi-
o nkolika latinských leoninských hexametrecfc strunou prosou, která svádí špatný odbyt asopisu na zlé asy o veliké drahot toho roku sl3^šeli jsme v U. a hrozí, že, budou-li bohdá lepší, bude vycházeti zase, nalezši prý pochvalu, ne sice u všech, ale pece u mnohých. Totéž opakuje pak verši, a aby ješt zetelnji naznaila, jak tžko se jí umírá, píše na náhrobek svazku: ,,Ende des ersten Teil s." Nic plátno, byla mrtva a mrtva zstala. Málo kdo mimo nakladatelku asi uronil slzy pro asopis, jenž ml jedinou zásluhu, že snahy reakní bezdn sesmšnil.
a stejn
—
—
Praví-li Przedak (str. 40), že S. útoila na starší asopis, nedostala však Podle uvedeného místa v PGN. nakladatel nikdy odpovdi, je to omyl. Höchenbeiger sám byl pisatelem zvláštního listu, nadepsaného ,,Beytrag zum 12. Stück" a apostrofujícího ,, Madam Sichtbare" s vtší zlostí než vtipem a vybízejícího ji ironicky k skutenému závodní ve vlastenecké horlivosti, pi emž oste naiážel na anakreontský ráz básní v pevním ísle S. uveejnných a na latinskou uenost hádanek. S. napodobuje i to, pidává za týden ,,Beytrag zum dritten Stücke", nadepsaný „Madam Unsichtbare!", hájí se, že není anakreontikem a že miluje mír.
—
píše
U. dotýká se své sokyn ješt lehce na str. 117; na str. 340 baron K. B. prost, že vycházejí dva týdenníky, že jí posílá oba, patrn,
slen
Zejmé narážky na S. a její domov, insertní ústav, obsahuje též parodistický Intelligenzblatt", uveejnný na str. 118 124, ironisující její pomlky a její kazatelský tón. Tento nápad je cizí a dle
aby soudila sama o
nich.
—
,,
NL.
str.
67
vypjen
z lipského
týdenníku
Fidibus,
13
S.
ješt vycházela, když v dubnu 1771 objevil se nákladem tetí pražský týdenník:
M a n-
goldovým
Meine Einsamkeiten. Vyšel ho taktéž celý roník o 49 íslech nebo 400 stranách (Przedak praví, že jich bylo 34, ale to není než jedno z jeho
nedorozumní). Kritik
und asopisu Nutzen herausgegeben von Katholischem Patrioten", v Koburku, v i, svazku na Str. 102 sl. mínil, že autorem je S e i b t. Ale souasn v,. Gelehrtes Österreich" teme v životopise Bedicha Kepnera: ,, Hatte großen Anteil an der Wochenschrift ,Meine Einsamkeiten'"; a PGN. IL, 212 ujišují, že asopis po prvním roníku zanikl, ponvadž autor, jenž nechce býti jmenován, opustil Prahu. Tato ti svdectví mohla by se kombinovati tak, že Seibt byl aspo dležitým spolupracovníkem Kepnerovým, nebo koburský asopis píše vždy o Seibtovi, jakoby byl v pímém spojení s ním. Ale nahlédneme-li v exemplá, až na nkolik ísel cele zachovaný, v knihovn eského musea, shledáváme, že vydavatel, loue se s tenái, ujišuje, že všechny lánky jsou jeho vlastní prací, vyjma . 13 a 48, která jsou od „Literatur des katholischen Deutschland, zu dessen Ehre
neznámých
zasílatel, a
.
6 a
7,
za
nž
dkuje svému
,,verehrens werten
Freunde". To by mohl tedy býti Seibt, uitel Kepnerv, ale práv tento dialog je jazykov tak nedokonalý, že ho nelze pipsat uiteli nmeckého ani jazyka (unerwartlich nedokavv', weder bohemismy?).
=
=
—
Bedich K e p n e r, nar. v Brodswinden v Ansbašsku r. 1745, meškal od r. 1769 v zemích ddiných, studoval hornictví na pražské universit (od r. 1762 1772 byla zde první stolice hornictví v íši nmecké, dokud professor Peithner nebyl peložen do Šávnice), a stal se pak sekretáem hr. J. Colloreda ve Vídni. Pinesl si ssebou znalost klassických jazyk, anglitiny a francouzštiny, a piuil se v Praze
—
eštin
jako Nunn. Týdenník který se prodával za stejnou cenu jako jeho pedchdci, vycházel každý úterý, takže v sobotu docházel do Vídn. Hned v prvních íslech uhodil na oblíbenou strunu vy chovatelskou, a zvláštní náhoda nám dosvduje, že thema vzbudilo zájem: íslo tvrté a páté chybjí v musejním exemplái, patrn opravdu kolovala po Praze, jak to líí šesté. Milostivá paní nedovolí, aby se muž pletl do ženských záležitostí, k nimž patí pijímání eládky a rozumí se, také instruktora; jeho plat obnáší 3 zlaté msín; paní se hnvá, že dívjší instruktor nedovedl ani pohádku vypravovat, to je patrn pednost v oích osvíceného muže. asopis horlí (str. 67) proti pedsudku, že žena nepotebuje vyššího vzdlání. V ísle 15 uvažuje, jsme-li vždy povinni, íci svému píteli pravdu. Jde o pípad, že pítel dlá špatné verše, máme-li mu je hanti? A v podivuhodné shod se Seibtovou pozdjší „Klugheitslehre" dovozuje, že není v tomto pí-
pad teba
mluviti pravdu.
14
Hranice mezi ctností a neestí, pýcha, moudrost, samota, napodozpsoby uenc, hýskovství, novotáství, masopust, samovražda,
bivcst,
rozhovor samotáe. Vyítalo dobrou vli k tomu ml. Mluví (. 24) dost vtipn o návštvách, podle vzoru anglického Tatlera ustupuje nkdy své netei, která v . 33 pímo pekládá kus z ,, ddeka týdenník, Spectatora", celá ísla veršuje, pekládá Horacia, jedná mimo mravnost
škodolibost a pod. jsou dalšími thematy se
mu,
že není rozmanitý, zábavný, ale
.
též o
vcech vkusu, jako
to nedaí,
aspo
o antice a
pírod
(, 29),
.
.
nemže
za
to, že se
mu
nikdy k banálnostem, aby psobil žertovn. V ethice stojí na stupni mnohem pokrokovjším a vyšším než jeho pedchdcové a vyslovil toto své stanovisko mužn hned v prvním ísle. Pedstavuje se jako ,, kesan, stejn vzdálený volné myšlenky jako povry, který však touto pln opovrhuje, oné více lituje, ponvadž ji pokládá za schopnou polepšení." To rozvádí v . 8.: Volného myslitele je teba pesvdit, nebo jeho vada je rozumová, ale povru nelze napravit, je vždy též vadou srdce. Pro lidstvo povra na trn byla vždy záhubnjší, než když vládl volný myslitel. Julian spokojil se tím, že proti kesanm psal, ale nicmén dopál jim úasti na klidu a blahobytu ostatních poddaných za své jinak moudré a dobrotivé vlády (vzpomeme, jakou béte noire byl Julian u Klopstocka!). Co však dokáže fanatism na trn, ukázáno na Faraónovi, Antiochu, bartolomjské noci, kižáckých výpravách. Zatím co (. 47) volná myšlenka se potírá se všech kazatelen u je proklínána všemi, kdo ji znají a neznají, pokrytec zdvihá beztrestn zpupnou hlavu svou. Padlé dve (. 9) nevyskytuje se zde pouze jako odstrašující píklad, nýbrž je pedmtem soustrasti, nete samotáova tvrdí dokonce, že oklamaná ,, podržela svou ctnost"! Samoviaždami (. 42) není vinen rozkvt vd (pokrok), nýbrž pepych, který plyne z rozkvtu toho a množství poteb, jež jsou následkem pepychu. Z posuzovatel uvedený katolický asopis je s týdenníkem velice se nesnižuje
—
spokojen (byl ovšem sám dost pokrokový), pokládaje jej za dílo Seibtovo. PGN. posuzují oste první plroník, kárají, že zásady, spolené všem
týdenníkm, jsou hnány k tvrzení (v ísle nyní ztraceném), že dítneodkomatkou nemže ddit ctností svých vznešených pedk, jsouc díttem kojné, a haní rýmovaný peklad z Horácia; mnohem spokojenjší jsou s druhým plroníkem, z nhož otiskují novoroní úvahu o událostech r. 1771, zvlášt o drahot pražské a o pobytu Josefa II. v Praze. Dle této úvahy asopis pestal vycházeti, protože Kepner opustil Prahu. Zde mimo svj jené
adu povídek, jako r. 1771 ,, perskou historii Mondor", Moralische Erzählungen", v duchu Wielandov, jak praví Voigt,
asopis vydal ješt r.
1774
,,
dále adu peložených a pvodních dramat, která vyítá de Luca. Žil pak ve Vídni, r. 1779 stal se professorem vojenské akademie v Novém
Mst
Vídeském, byl
r.
1801 pensionován a zemel
r.
1820.
15
a
ne píliš dlouho, Tento týdenník pežil tedy oba své se upere, chvíli byla úloha týdenník v Praze dohrána, nebo Der Bienenr stock eine ökonomische Wochenschrift, který prý ,, vydával" HöchenbergeV íjnu 1771, není vbec asopisem pražským. V . 11 NL. (19. 10. 1771) nabízí jej Höchenberger mezi jinými spisy, asi vesms vídeskými, za cenu 12 zl., je to tedy asi dílo o nkolika ronících, totožné s vídeskV^m asopisem vycházejícím od r. 1761 u Tiattnera. K pražským týdenníkm patí práv tak málo j ako kniha peložená Die Bibliothek der Stutzer oder Nachrichten, um zur Geschichte des guten Tons und der außerordentlich guten Gesellschaft zu dienen. Aus dem Französischen. a pak na
Gröbel 1771 (NL. 233).
O
dva skoro roky pozdji, bez veškeré
pokusy pražskými,
založil
Ferdinand Opiz
souvislosti s
furstenbergský sekretá
nákladem
šlechtice z
a
tmito prvními
knihovník
Jan
Schonfeld týdenník
Wöchentlich Etwas. Opiz byl první vydavatel týdenníku, v Praze rodilý. Již dával ve Wetzlaru týdenník ,,Der O jeho zájm.u pro pražský týdenník.
r.
1769 vy-
Philosoph ohne Zwan g". ,,
který se obrací k
hrdým kráskám
pražským," sl3-šeli jsme již. Ted vydával týdenník sám, ale když si v dubnu jel do Wetzlaru pro ženu, kterou tam zanechal a po níž i v týdenníku vzdychá, znamenalo to zaniknutí asopisu, jehož první íslo vyšlo dne ísla byla celoarchová, po 7. ledna, poslední (12.) dne 25. bezna 1774. zavedla novotu, pátek a že cizí slova a jm^éna vycházela každý kr., 7 Tyto v^^kládána. poznámky ísla byly asto žerkaždého na konci bsla neznal, i v kostelech ho ho jmenují," ale tovné: „Voltaire, kdo by obyejn pedanticky uené: vykládaly pi Wielandovi, kdy byla založena erfurtská universita, pi Herakleovi všech jeho dvanácte prací, život Sokratv na tyech stranách; zaujímaly sotva kdy mén než tyi, ale nkdy sedm, v 7. ísle 8, v devátém 81/2 stránek, tedy více místa pro výklady než pro text!
lánky jsou podepsány rznými šiframi, které sestavil Sauer (Goedeke VI., 694), ale Opiz ujišuje ve své „Literarische Chronik", že všechny píspvky jsou od nho (F. U. N. G. je podivné heslo jeho: Frei und nicht Nikdo se tedy nepodrobil podmínkám, které stanovil spolupracovníkm. Po ti ísla táhne se yorickcvské povídání dnes nestravitelné „Der Philosoph in der Suppe", pak teme ti stati z theoretických úvah ,,Der
groß).
Tor" a „Philosophische Beiträge zur Geschichte unserer Zeiten", kteréi; oboje lze ísti v rukopise wetzlarského týdenníku, Philosoph ohne Zwang, psaném již roku 1767 68; jenom sedm ísel bylo tedy nov napsaných. I tento asopis byl dosti pochválen v uvedené Lit. d. kath. Dtschl.,
—
jenom
se kára pílišný
objem poznámek.
16
Pokus vydavatelv, ne práv obratný, aby vzbudil zájem Wielanse, protože Opiz se nepostaral, aby Wielandovi jeho asopis byl zaslán. Poslal totiž Wielandovi, vydavateli ,, Merkuru", svému vzoru, jehož stále chválil, dopis, jakoby mu psal pražský uenv sosák, a prosil ho, aby se ozval proti pražskému asopisu a nedal se nakloniti jeho komplimenty. Wieland dal se oklamati, otiskl komický dopis, parodoval mnohem skvostn ji jeho právnickou hantýrku a ujišoval, že se vynasnaží, aby asopis seznal. Dobrý pedsudek pro asopis byl tedy vzbuzen, ale v pozdjších íslech Merkuru není již zmínky o pražském
dv, nepodail
týdenníku, ani tak nepíznivé, jakou
Týdenník
bychom
ekali.
další
Meine Zweifel vycházel též
v
r.
1774,
ale
pestal archem tetím, jak vypravuje Voigt
,,Acta litteraria".
Rovnž hned ríímec
úvahy
po prvních arších uvázl týdenník, spadající
již
mimo
této:
Cosmica, die Alltagswelt, 1776 vydával a psal student práv Ant. Petr Pollinger, nar. v Praze o Štdrý den 1756, tedy tehda ješt ne dvacetiletý; Pollinger zemel již který
r.
v kvtnu
r.
1779.
Neúspch a suchopárnost prvních týdenník neodstrašily však Pražan od tení, jenom spekulace knihkupc na Pražanky selhala; týdenníky byly nahrazeny publikacemi, které se neobracely již k tenákám, nýbrž kladly vážnjší požadavky na tenáe. Nakladatel Höchenberger vydával po svazecích ,,N eue physikalische Belustigung e n", t. j. sebrané staré i nové, pvodní i peložené lánky pírodovdecké, vydával sborník lánk rzných autor Beiträge zur ,,
Wassergeschichte von Böhme n",
zkrátka dle slov Löperobylo v Praze hledat zvtšo-
vých: ,, kdežto díve spisovatele nmecky píšící vacími skly a asto i to marn, ted naopak lisy tiskaské se hýbaly nmeckými literami a vzdychaly brzo pod pekladem, pod komedií, románem, týdenníkem, tu a tam též pod spisem historickým nebo pírodovdeckým". Tento nevšedn rychlý vzrst moderního písemnictví v Praze dal vznik
smlé i
myšlence, provázet tuto produkci
kriticky.
To znamenalo zárove zmodemisovat asopisectvo pražské, nebc zde cítili, že týdenníky jsou nco zastaralého. Nový život rašil v aso-
na sto hon vzdáleny od onch Nachvon neuen Büchern und allerhand zur Gelehrsamkeit dienenden Sachen", jaké vycházely v prvních desetiletích století osmnáctého. Prošly školou týdenník. Msíníky hlásaly ve svých nápisech,
pisech, které byly sice kritické, ale richt
und
Urteil
,,
17
Že pinášejí „nejnovjší" nebo „zábavy", nebo „rozkoše"
des Witzes,
oné zvláštní schopnosti ducha v psychologii Wolffov, která
umem
a citem, v níž
básnictví a
je
domovem
umní. R. 1757
vkus,
jíž
založili Nicolai,
leží
mezi roz-
vynikají geniové, kde se rodí
Lessing a Mendelssohn v Lipsku
Bibliothek der schönen Wissenschaften und der freien Künste, která, když od ní odtáhli rukou svých, vycházela dále
vedením Weißeovym v dvanácti svazcích, pak od
Bibliothek
dále.
Bibliothek byla
r.
pední soudní
1765 jako
Neue
instancí kritickou,
pinášela hojn zpráv o výtvarném umní nmeckém, francouzském a anglickém a odvodovala své posudky filosofickými úvahami. A tchto obšírn odvodnných posudk lipských dovolává se od r. 1759 podnik nový,
který
nemá kdy
dít sedmileté války:
betreffend,
estetisovati; je
berlínské
útoný, bitký, husarský, pravé
Briefe, die neueste Literatur
tený, pokud je psán Lessingem. iní posudek dílem umleckým, jantar pežije jako hmyz, zachová potomstvu které asto knihu a nkdy, pamt ubohých dl, na nichž kritik cviil svj um. když se pežily o nkolik ze svých devíti svazk ,, Briefe" zanikly, a ztratily Lessinga; k nim mladý Herder pipínal své Fragmente, jako ony se pipínaly k Bibliothece. Nicolai pak založil r. 1765 velevýrobnu recensí, uených i umleckých, nesených písným duchem osvtáským: Marnivý berlínskou Allgemeine deutsche Bibliothek. Professor Klotz chtl jí elit svou Deutsche Bibliothek v Halle a shromáždil kliku ochotných recensent kolem sebe, kteí hlásali Ani posvátné jméno ,, Gei ve vážných vdách vládu ,, dobrého vkusu". lehrte Anzeigen" nechrání ted ped novým duchem; ve frankfurtském asopise toho jména v roníku 1772 pojí se krásní duchové Goethe, Herder, Merck a Schlosser, aby vrhli rukavici pedantství a orthodoxii, ale též osvtáství a všemu, co je v poesii malého a hravého; nejstarší útvar asopisecký je v letech šedesátých zase útvarem nejmodernjším. zemím rakouským nebyly Cechy o tohk opoždny, jako uvedenému vývoji v Nmecku severním. Nehled k vídeskému napodobení Thomasia „Das merkwürdige Wien" ak pedasnému plodu olomouckému, Petrašovým ,, Monatliche Auszüge alter Briefe uplatují
kritický asopis podnes
v
kritice vtip a letoru,
Vi
vi
und neuer gelehrten Sachen" z r. 1747—1748, jediná Víde mla r. 1755 — 60 své Wienerische gelehrte Nachrichten, týdn
o plarších velká, privileji zasypávaná všímal knih z celého Nmecka, pokud mu to ohledy na censuru dovolily. Prospekt sice pedstihoval rozkvt a v Rakousku, chtl si všímati hlavn dl dobrého vkusu, býti stedem mezi asopisem ueným a ,, msíníkem", ale proto pece nebyl které
vydávala dvakrát
firma Trattnerova.
asopis
si
vd
umn
než recensárnou pro díla theologická, theologickofilosofická, právnická e y d e n pidával se z plna srdce a ponkud též belletristická. Vydavatel ke Gottschedovi, což bylo pro Víde stanovisko dosti pokrokové, ale
H
.A.rnoit
Kraus:
Pražské asopisy.
vi
2
18
Nmecku pece
zastaralé. Hned v 8. ísle prvního roníku polemisuje básníkm nerýmujícím, t. j. hlavn proti Klopstockovi a proti veškeré vážné poesii té doby, v 48. proti hexametrm, proti Wielandovu
proti
nmecké. Nejvtším básníkem nmeckým jest mu aspo v Rakousku nejznámjší. Je významno, že v celém prvním roníku není posouzena ani jedna kniha v Praze tištná, v druhém roníku jen nkoHk tisk Trattnerových oznaených ,,Wien und Prag", a že teprve v tetím teme o spisku jezovity Semlera, který chce vábit k studiu etiny rozborem nápisu na pomníku ohlášení Dunciady
Geliert, který jist byl
církevnprávnické od Ruprechta, o církevní filosofii jezovity Sagnera, knihách vesms latinských, v pátém konen také o nmecké básni na obležení Prahy r. 1757 od J. J. E(berle). Collinov, o veliké knize
Pleyera a o
jezovity
ethice
A mnohem
bohatší nebyla
že
spis
tických asopisech vídeských z konce
z
let
Cech ani v modernjších
kri-
šedesátých, vzniknuvších po
Sonnenfelsových Briefe über die Wienerische Schaubühne (1767): Briefe über die neuere österreichische Literatur od Klemma (1768) a Bibliothek der österreichischen Literatur od Fidlera^)
(1769).
V
této Bibliothece
posouzeny a odsouzeny óda Seibtova na smrt Františka prvního a Eberlovy básnické „Versuche".
A pece
s
patrn zdálo zde býti plod prvodu.
perspektivy pražské se
že nelze se obejíti bez kritického
tolik,
Ephraim
První pokus v tom smru uinil cizozemec Wende, který snad do Prahy pišel s knížetem Fürstenbergem, povolaným z Wetzlaru za nejvyššího purkrabí. Životopisných zpráv o nemáme. Vydal
e „Böhmens
nm
glückliche Aussichten, oder die
der Wissenschaften unter
PGN.
kterou
^U
\.
(i, "ji)
dem
.
.
.
Aufnahme des Staates und
Fürsten Fürstenberg" na 3 arších,
oste odmítají.
téhož nakladatele, Gröbla v Karolinu, vydával
W^^
'
Briefe literarischen
Inhalts-
asopis ml ecké motto, což tenkráte znailo vysoký stupe skutené nebo pedstírané uenosti, a chtl býti Cechm, zaínajícím ísti rzné spisy, vdcem. Ale nakladateli došla brzy trplivost nebo autorovi X
gel. Zeitungen vyšlo jen pt ísel, dle PGN. obnášel „první díl" jen dva archy. Novotou, která však nebyla napodobena, bylo, že Wende podnikl práci ,,na útraty svého jména", ili, že se podepsal. Díky této odvaze jeho jméno žije v historii pražských asopis a jen v ní; jeho dvou arch v nové dob nikdo neetl.
dech; dle Hallische
Zenker v „Geschichte der Wiener Journalistik" pipisuje tento asopis je psán proti nmu, podobn nazývá vydavatelem vídeských „Gelehrte Nachrichten" de L u c a, kterému tenkráte bylo 9 let. Nepipomíná též, že mladiký Riegger byl už spolupracovníkem Nachrichten. 1)
Klemmovi,
a
19
Vážnjší pokus podnikl nakladatel Unsichtbare. Dne 17. ervence 1771, tedy krátce po zaniknutí Sichtbare, oznámil, že dá svému týdenníku kritického druha, rozhodiv toho dne: Ankündigung eines Wochenblatts mit der Aufschrift Neue
Litteratur.
I tento asopis ml vycházet každou sobotu, ale v íslech archových, tedy dvakrát tak silných a ovšem též dvakrát tak drahých jako U.; jednotlivá ísla se neprodávala, pedplatné na pl roku inilo dva zlaté. Tolik nakladatel; pak se v prospektu ozývá, a velice subjektivn, hlas vydavatele, nepodepsán, mluví v první osob jednotné. Tohoto vydavatele který, známe: jmenoval se Christian (Philipp Gabriel) L ö p e r.
a
Také tento muž, který Praze nadlil ti dležité asopisy, byl cizinec. Jeho životopis v pramenech je odbyt macešsky; slyšíme jen, že je narozen v Pomoanech, rodišt a rok nejsou udány. Soudíme, že se narodil r. 1744, že studoval (a to v Halle, týkají-li se jeho slova ,,ein Haller Student und gewesener Prager Gratulant" na str. 123 Thimovy „Untersuchung", o níž promluvíme níže), stal se ma'^istrem filosofie a vnoval se „kameraliínj" (vdám státním); byl hofmistrem, pravdpodobn ve Vídni, a poslouchal tam asi též Sonnenfelsa. Z Vídn odešel do Prahy, aby tu zahájil innost literární a pomáhal si snad nejprve skromnou a málo váženou živností skladatele blahopejných básní; že byl korrekterem v Hochenbergrov tiskárn, hádá Przedak pouze podle toho, že zastával toto místo pozdji v tiskárn Kurzbockov ve Vídni. Zajisté již ve Vídni sledoval s nejvtším zájmem mladý literární život, hlásil se k Sonnenfelsovi a zaujal nepátelské postavení ke Klemmovi, který v boji o Hanswursta v únoru r. 1768 pidal se k Sonnenfelsovým odprcm. Vidíme-li, jak povýšen mluví o zaátenících, o lidech „nikdy netištných," tušíme, že nkterá jeho práce byla už tištna v jednom z etných vídeských asopis. Slyšme, co o
W
i
e
1
nm
vypravují životopisné prameny:
a n d, Teutscher Merkur, VIJI., 194 (1774) v dopise z z. E. Löper
hat auch seine Scribler
Theater-Kalender
.
.
.
.
.
.
.
.
Vídn: Wien
.
auf das Jahr 1775. Gotha 122:
Löpper, Hofmeister bei
dem Grafen von Thun zu Wien.
(Totéž:
1776, 184).
De L u c a.
Gelehrtes Österreich (1776), I 300:
Loeper, Christian, Korrektor in der Kurzböckischen Druckerei in Wien.
Prager gelehrte Nachrichten, Prag 1772. Tarnt. IL, 457: 1772. Erste gelehrte Nationalzeitung zu Prag unter Titel
PGN. Herausgeber
Löpper. 2*
dem
20
Meuse
Gelehrtes Deutschland,
1,
vyd., II. (1783), 452:
4.
Löper Christian, Korrektor in der Kurzböckischen Buchdruckerei zu Wien, geboren in Pommern. Totéž.
I.
Nachtrag (1786):
Löper C. lebt Totéž.
2.
Nachtrag
Löper er
Totéž
4.
jetzt
zu Leipzig.
(1787):
C. ist nicht
mehr
1774 unter seinem
Nachtrag
Löper
in
Wien.
Namen
(!)
Den
,,
Christ
und Bürger" gab
heraus
(1791):
C. ist nicht
mehr
in Leipzig.
Nachtrag (1793): Löper C ist seit 1789 zu Schwerin.
Totéž.
5.
Totéž.
5.
vydání
Löper
IV., (1797):
C. privatisiert
seit
Zeitlang zu Leipzig
1789 zu Schwerin, nachdem er sich eine als Korrektor in Wien auf-
und vorher
gehalten hatte. Geb. zu ... in
.
.
.
Pommern.
Totéž. X. (1803):
Löper Christian Philipp Gabriel, Magister der Philosophie, Stadtrichter und Bürgermeister zu Gnoien im Mecklenburp-Schwerin'schen.
Rostocker
Zeitun^,.
1809.
„Sanft endete gestern, Morgens
um 5
Uhr, unser geliebter Gatte und
Vater, der Gerichtsrat Loeper, seine irdische Laufbahn.
Er starb im
65.
an einer völligen Entkräftung, der sichtlichen Folge seiner in den letzten Jahren gehabten übermäßige Anstrengung und Strapazen sowohl heischender als schmerzende Unannehmlichkeiten erregender Geschäfte. Tiefgebeugt zeigen wir diesen so herben Verlust unsern Verwandten und Freunden ergebenst an, überzeugt, wer uns kennt, wird seine herzliche Teilnahme nicht versagen der mit acht unversorgten Kindern hinter bliebenen, trauernden Witwe.
Jahre seines Lebens,
Gnoyen den Jeho spisy a asopisy jsou Zenkra a j.):
dle
Meusela
(s
20.
tituly
Mai
1809.1)
opravenými dle
Theatralisches Wochenblatt, Prag 1772. Die Staatsgründe, eine Erzählung, Wien 1773. Der Zeigefinger oder das Quodlibet, Wien 1773, týdeník. 1) Toto oznámení na mj dotaz vypátral pan Dr. K o h f e 1 d t, biblioteká v Roztokách, jemuž za srden dkuji; dle zprávy magistrátu gnoienského neuvitelným zpsobem o tomto purkmistru není tam žádných úedních zpráv.
n
21
Der Christ und der Bürger
in jedem Alter und in allen Ständen Wien 1774, týdeník. Handbuch zur Erziehung der bürgerlichen Jugend in Wien. Wien,
Ghelen 1774. Lies mich oder ich ein Potpourri.
dich;
fretí
die Quintessenz aller Wochenschriften,
Wien
1775, týdeník. Till Eulenspiegel. 1775, týd. Andächtige Betrachtung am Calvariberge.
Wien
1775.
Der Christ (ne: Geist) in der Fasten. Dva díly. Wien 1775, týd. Aesop am Hofe. Aus dem Französischen frei übersetzt. Wien 1775. Naturgeschichte des Elephanten, Wien 1776.
Commerzialschema von Wien. W. 1780. Kinderkomödien von Löper und J. F. Schink. Wien 1781 (die Gödeke IV^., 350 pod heslem Schink). Etwas zur Lebensgeschichte des Herrn Nathanael Gottfried Leske, Professor der Kameralwissenschaft und der Oekonomie zu Marburg von C. P. G. L. Leipzig 1787. 32 str.
Z tchto asopis a spis oznauje se „Der Christ und der Bürger" v „Allgemeines Sachregister" nmeckých asopis z r. 1790 jako „Sehr praktisch und gut". Vidíme z titul jiných týdenník, že nአPomoan dovedl ve Vídni býti i dobrým katolíkem. Velký pak spis o vychování obanské mládeže vídeské zjevil se mi nestydatým plagiátem knihy „Erinnerung über einen wichtigen Gegenstand von einem chce mluvit o vychování mládeže mšanské a má na mysli i budoucí emeslníky, mluví mnohem více o hofmistrech než o veejné škole. hr.
Kinského:
Böhmen".
Plagiát je tak otrocký, že,
V Praze až 22 U.
poasí autor
si
se
(22.
Löper
ervna
vyjde za
te v
octl
a
na jae 1771, a jeho první práci teme v . 18 ervence 1771). Autor za pkného letního
až 20.
msto
a dohoní mladíka, který zahodí
zmakaný
papír;
nm a opisuje z nho úvahy o život a smrti, kteié mohl radji
napsati hned sám mladík vidí hlavn, jak bezbožní hrái se tásli pi boui; slíbeného pokraování vyznání mladíkových v píštím ísle není, :
zatlail je dopis urozené
paní
(Löper dbal rozmanitosti), která Nevidi-
telnou blahosklonn vybízí, aby se k ní obrátila, chce-li skandální historky, že
ji
zásobí.
V tetím sešit autor vzývá musu, jež nauila Demosthena enit
aby ho nadchla pi návštv císaknžna kyne a nedostatek se mní v hojnost. Tuto myšlenku vyjaduje též básní o tech strofách. Kancelista (,,ein Servus") píše v píštím ísle hrozivý dopis, že U. se dotýká osob, že bude soudn stíhána; autor si to klade za est, že kreslil podle skutenosti, a aby ukázal, že netrpí nedostatkem klep a nemusí reagovat na nabídnutí oné dámy, sestavuje jich adu: Pan von C. staví paláce, ale slena von S. je .; nemá penz, jak se íká; paní von A. klopí oi, ale a Sonnenfelsa
ovny, která
kreslit
obraz šlechty,
zachránila
msto od
hladu;
.
.
22
pronásledována pány, nemá však ženicha; pan Dr. C. je prý obratný advokát, ale ... atd. Slibuje pak, že v píštím ísle uveejní báse Weiße o v u, kde naši hrdinové jsou jinak nazváni. Skuten íslo 23, které stále
ostatn
již není od Löpra, otiskuje tuto slíbenou báse, ale spatujeme s podivením, že nešastník prost rozvedl jednotlivé strofy Weißeova kupletu,^ a ani se nedovedl emancipovat od jmen v nm. Strofy na p. zaínají:
Weiße.
L
kauft und baut Paläste
Crispus
.
zählt seinen Ehesegen Stax beweist aus vielen Fällen ....
Überall
verfolgt Selinden
A
Sachen
alle
e
r.
jaká je autorova vynalézavost a obratnost, takový je sloh: dlouhé
periody, do nichž se
nesprávné
nkdy
zamotává
tak, že
vyvázne jen anakoluthem,
rod, as, pád, spojek; vty nkdy naprosto nenemožná interpunkce, obrazy, jako Jüngling, der die mut-
užívání
srozumitelné,
Miene
willige
p
Herr von C. baut Herr von M. lobt Herr von Sta Fräulein von S. wird Herr C. JUDr
.
Mops
Cranter richtet
Ö
,,
eines
schlecht nachgeahmten
anakreontischen
Gedichts
severonmecké tvary jako Mädchens, Damens, výrazy jako lernen místo lehren, in Anspruch genommen werden místo zur Verantwortung gezogen werden; to dostaiž prozatím z pehojného materiálu tohoto ubohého slohového cviení. A tento muž pišel do Prahy, aby zde zasedl na soudcovskou stolici, nad slohem a jazykem, aby zde zahájil nový den v život literárním. hatte,"
Nadešla pozdji doba, kdy se vydavatel slavnostn zekl tohoto pí-
spvku a vydal jej posmchu, ale zdali smýšlel tak hned pi uveejnní onch pti ísel? Ani okolnost, že šestý píspvek nebyl již uveejnn, toho nedokazuje, a chování nakladatelovo mluví pro opak: zárove co
uveejoval ubohý píspvek Loperv,
ním vydávání kritického jeho provolání; a týden po uveejnní oné Weißeovy básn smluvil
asopisu,
tiskl
vyšlo
první íslo ,,Neue Literatur".
již
s
Akoli redaktor na prospektu není jmenován, pece, jak eeno, vystoupení jeho je hodn osobní; pirovnává se k nejslavnjším dosavadním vydavatelm kritických asopis (Lessing, Klotz, Weiße, Sonnenfels, Nicolai, Mendelssohn) a ujišuje, že je teba smlosti a obratnosti, Ale asopisu je prý teba, nebo mladý, starý, i dáma a slena, má te íst, nechce-li býti vazen mezi lidi bez vkusu, a je proto potebí tyto zárodky vzkvétající uenosti pstovat otcovskou rukou, ne dtkami satiry, jako rolník motykou okopává vzrstající trsy brambor, nýbrž jako má-li se odvážiti po nich toho podniku.
díky osvícené
dob
každý
—
—
•
pilný zahradník chrání útlé rostliny
ped
vtry,
jež jim škodí atd.
rovnání není ani tak jasné jako kulturn historicky zajímavé a pro poznání, jakého ducha je pan redaktor Nové literatury.
Pi-
pouné
aspo eského uvedením nejkrásnjších míst; jen pro možný pípad nedostatku látky takové slíbil vlastní láneky. Ješt velmi zídka založen asopis pro literaturu jediné ,, provincie", ale málokdo také má tolik vlastenectví (!), aby vzal na sebe tu práci a nevdk Každý týden
slíbil
dodati oznámení pražského nebo
spisu s rozborem, posouzením a
s ní
spojený.
Mimo z
vlastní
lánky chce uveejovati též zaslaná mu pojednání které uvádí v tomto poádku, projevujícím
nejrznjších odbor,
hlavní
smry
jeho studií: policie, obchod, hospodáství, pírodopis, mathe-
matika, fysika, morálka a
jiné.
Stejn nádhern se rozhoupává k velkému skoku v úvod k prvnímu íslu nadepsaném „An den Leser", kde mluví o smlém svém pedsevzetí pracovati ,,ped oima celého svta" jak skromnými jsme se stali za a vykládá, pro nelze stejné mítko pikládati k výrobkm jediné století! všech ,, provincií". Zde nedostává se volnosti, nejnevinnjší pravdy jest ale zamleti nebo tak zatemniti, že se stanou tém nepoznatelnými o povinnostech kritika on „i spolupracovníci" jsou dobe poueni. A po tomto dvojím pronunciamentu programovém jak žalostné vykonání! Dva týdny po vytištní prospektu nebyl Löper s to, aby dodržel Místo rozboru domácího spisu stojí i jen v jediném ísle program svj. za tímto úvodem návrh na vypracování policejního, nyní ekli bychom dle plánu cizího jejž autor, Löper, hodlal snad ,, obecního" ádu, vypracovati, bude-li o to požádán! Rozbor špatného pekladu z francouzi Lessing zahájil štiny netroufal si patrn postavit na pední místo,
—
—
—
—
—
,
a
Nelze
divadla.
peklad
rozbory špatných
Literaturbriefe
podobitelm svým si
—
poslední
tyi
a dal tím nejbohatší dar nastránky jsou vnovány posudku
smšnjšího pomru mezi úmyslem a prove-
myslit
dením.
A
o nic lepší není obsah dalších tí ísel.
V
druhém
došlo sice ko-
nen
na posudek dležité pražské knihy, z tiskárny Höchenbergrovy: Voigtova Listu o mincích nalezených u Podmokel v Kivoklátsku, knížky vlastn již pedhonné vyšlou zatím první ástí velké práce o eských mincích, ale pece dležité. Posudek nese pee Löperova ducha v tchto že vyhovl málo vkusu obecenstva. Kdyby slovích: ,,jsem pesvden ., byl peníze ty vydával za zlaté kuliky, zrozené v mracích a spadlé s deštm, nebo za misky duhové, a byl jim pipsal velkou sílu proti nehodám a ve.
lebil toho,
kdo
opsal Löper ze století!!),
kolik
je nalezl, str.
.
jako nejblaženjšího
lovka
(všechnu tuto uenost
lo posouzeného spisu, kde jsou citovány názory 16/17.
povrivých
za svou povinnost vyhubit
bylo
by
povru
mu
žehnalo! Ale pan Voigt pokládá
atd."
Jsme pisvdeni, že Löper se své výše osvícenské neprávem shlíží takto na vtšinu obecenstva, pro které Voigt psal. Komické jsou nVoigtov, již jinak velmi chválí, po které výtky, které iní školáku kára každý výraz ponkud z mezí obvyklosti vyboující
nmin
24
nmin
nebo pirovnání. Ml se radji od Voigta uit! V tetím ísle zase úvaha (z cizí knihy!) o zamilovaném studiu kameralií, pak posudek Peithnerova hornictví, ve tvrtém rozbor dvou belletristických maHkostí v Praze vyšlých a týdenníku „Die Unsichtbare", rozumí se, s velkou shovívavostí sláva prvním! a hned v ele listu delší citát ze Sonnenfelsa, hájící kritiku. Patrn Löper nkterými úsudky narazil, a ty mohly býti obsaženy jen v nejbohatší a nejpravidelnjší rubrice
—
—
•
asopisu, ve zprávách divadelních, prvních to pravidelných posudcích pražských pedstavení, nebo U. se spokojila jediným pokusem. Stanovisko k divadlu bylo pro autora dáno: jako žák a napodobitel Sonnenfelsv, který proslul svým bojem proti ,, zelenému klobouku" a jím se vyrovnal v oích nekritických posuzovatel domácích pímo dramaturgovi hamburskému, vystupuje proti ,,burlesce", které v Praze náležely ti,
nebo
nkdy
,,jen
dva" veery za týden, a
tragedie a slušné veselohry;
které nezasluhují, žádá na herci
a aby vložil do slov
sám,
frase
jako
cit;
,,Die
proti improvisované
rozebíraje díla herce Stephanie
vci samozejmé,
autorem tchto úvah
je
jako,
aby
s
he, žádá vážností,
uml
úlohu
nepochybn vydavatel
Sichtbare, ein seine Ewigkeit
bereits
überlebtes
Wochenblatt", perioda na str. 28, dem místo den na 29, nehled k jiným, nesou patrn ráz jeho péra. A zdá se, že herci a hereky spolenosti Brunianovy nebyli o nic mén nedtkliví, než bývali v témže desetiletí hamburští, kteí pipravili nmecké divadlo o Lessingovy posudky hereckých výkon. Dle 3. ísla pedstavitelka Lucindy (jména herc nejsou uvádna) mla hru a gesto,
e mla od pírody
vadu, a kouzelnici vytýkány chyby v pojetí ký div, že v ele tvrtého ísla bylo opsáno ze SonnenfelsovjT' dramaturgie (t. j, Briefe über die wienerische Schaubühne), že u národ, kde dobrý vkus teprve vypuel, jsou proti kritice zaujatjší než ale její
na
celé stránce:
jinde,
a chvála nemá váhy, není-li dovoleno též kárat.
V divadelní rubrice
pokrauje ve svém pedantickém rozboru (samostatném?) Gellertovy zpvohry, varuje herce, aby nepeceovali hmotné pochvaly desetikrejcarových uenc nahoe v ,,ráji" a dbali více o bílé ruce z loží. Tím je obsah prvních ísel vyerpán, náleží skoro celý Löprovi, vyjma snad posudek Peithnerových základ hornictví, a tím také koní Löprova sága v NL. Když posledního srpna pišli pedplatitelé do obchodu blízko mostecké vže malostranské, nedostali žádného ísla NL. a po týdnu zahájeno Spolenost zdejších uenc se 5. íslo opt oznámením ,,An den Leser". prý usnesla spolen pracovat o tchto listech, dosavadní vydavatel nebude míti na nich již žádného podílu. Hlavní zmna bude, že se nebude již jednati jen o nových, nýbrž též o starších spisech, pak budou tu zprávy o knihovnách, sbírkách, universitních pednáškách, promocích atd. Píiny lze snadno uhodnout; hlavním obsahem NL. byla dramaturgie a ta narážela na nespokojenost herc a hereek a jejich píznivc,
ty
25
pražští
odbyt
uenci nechtli asi též
se
snad dáti posuzovati od „sthöngeista" Löpra, oekáváním Hochenbergrovým, ký div,
—
sotva odpovídal
že byl rád nabídnutí a že se
dost oste posuzován.
zbavil Löpra,
jehož sloh asi
NL. vstupuje v novou
soukrom
byl
fasi.
a
uenc", nebylo tajno, v NL. samé to asopise Klotzov, Hallische N. Gelehrte Zeitungen (VL, Str. 751, 21. listop. 1771), byla korrespondence pražská, zvstující, že zde se objevily najednou ti uené asopisy; odsoudiv pak zaniklé Wendovy Briefe, dopisovatel pokrauje: „Unter dem Titel Neue Literatur fing ein gewisser Herr Leppert Kdo
byla ta „spolenost
nikdy nestálo.
V
Zeitung zu schreiben, die aber vom fünften Stück an andere Arbeiter bekam. Der P. Eberle, Dr. Groß, P. Rautenstrauch, ein gelehrter Benediktiner, und der Herr Professor Seibt, welchem Prag soviel zu danken hat und welcher mit Eifer und Geschmack die gleichfalls an, eine gelehrte
Literatur daselbst ausbreitet, arbeiten daran."
Známe
Johann Josef Eberle, kterého jsme seznali již jako poetu U., nebyl ovšem páterem, nýbrž c. k. gubemiálním koncipistou a (aspo r. 1764) dvorním sekretáem arcibiskupským. Nar. r. 1730 vystoupil jako básník r. 1757, kdy napsal „Ode eines Prägers über die preußische Belagerung von J. J. E."; r. 1761 vydal komickou epopeji „Der verlorene Hut", k níž pipojil peklady Horaciových ód; dne 12. kvtna 1764 uvítal tištnou básní nového arcibiskupa Píchovského; r. 1765 vyšly jeho „Oden und Lieder mit Melodien auf dem Flügel" u Breitkopf a V Lipsku, jež sám zhudebnil, a došly milosti berlínského kritika v Allg. dtsche Bibliothek 12, i, 295 (r. 1770), který ovšem mluvil výhradn o nápvech. • Ale pozdjší jeho Versuch in allerlei Gattungen tyto spisovatele:
,,
Deutscher Gedichte", L Band, vyšlý ve Vídni 1767, byl podroben velmi dkladné zkoušce v lipské ,,Neue Bibliothek" (V., 2, 346 351) r. 1767, kde autora chybn nazývají E b e r 1 e i n.
—
Kritik ovšem vyzbrojil se veškerou shovívavostí, která patila básním už pro vzácný pvod jejich ,,Ein Dichter, sláva prvním! der es zuerst wagt in einem Lande, das noch nie von dem Gott des guten Geschmacks ist besucht worden, aufzustehen ein solcher Mann muß nicht nur nicht abgeschrecket werden, sondern verdient Ermunterung." Chválí se pak Eberlova setlost, ale vykládá se mu za smlost, že po
—
—
.
.
.
Hagedornovi, Lichtwerovi píše bajky, kára se volnost jeho metriky, a seznav ukázku z pekladu Horacia, prosí kritik snažn, aby peklad nechal nkolik rok netištn, a vbec svj druhý díl vydal jen, poslechna rady Horaciovy ,,nonum prematur in annum". Velmi oste a hrub posoudil pak tyto básn Fidler ve své ,, Bibliothek der österreichischen Literatur" v sv. III. (1769): vytýkal mu školské chyby jazykové a radil mu, aby se nauil nmecky a nepomýšlel Gellertovi,
na peklad Horacia. Tohoto druhého hlasu, od soudce ostatn málo povolaného, se asi v Praze málo dbalo a Eberle tšil se tu zajisté nemalé sláv
26
jako uznaný básník, „první Cech, který historii"
(PGN. IL,
i6).
Groß a
básnmi dobyl jména v
literární
nazývá R. Fürst Seibtovým koUegou
Groß, který r. 1765 vydal 1771 nebyl ješt professorem na universit; stal se jím ovšem asi záhy potom, nebo r. 1778, postoupiv Trottz právnické fakulty, ale Dr. František Josef ,,Institutiones iuris bohemici",
mannovi professuru
r.
gerichts üblichen Rechtsgelehrsamkeit", stal se
,,der
professorem pandekt a trestního práva; k jeho životopisu prameny se ne-
zemským advokátem
zachovaly, byl asi
a býval snad Seibtovým poslu-
phaem.
„Uený
smšn
Benediktin"
P.
kterého
Rautenstrauch,
Przedak velmi
vídeským literátem toho jména, byl skuten uený Štpán R. nar. v Blatn r, 1734, pišel jako vokahsta do kláštera emauzského a vstoupil do ádu v Broumov, kdež se r. 1773 stal opatem; jeho spis o práv církevním, vyšlý r. 1767, hledl arcibiskup stotožuje
s
benediktin. Frant.
potlait, ale pozdji
dvr
chránil Rautenstraucha, který postupoval velice
v hodnostech a vlivu. Stal se r. 1774 editelem bohoslovecké fakulty: pražské, pak vídeské, a dvorním radou eské kanceláe. V dob josefínské byl vyzván, aby vypracoval plán theologických studií a generálních seminá, z nichž první byl proveden. Zemel v Jágru r. 1785, byv poítán k osvíceným knžím své doby. Vdím duchem svým prohlašuje NL. sama spolupracovníka naJindicha Seibta. Hned první íslo nového podivn, víme-li, že patil k skupin vydapozdji také Eberlovy básn na str. 353 oznámeny velmi
posled uvedeného,
smru zaíná vatelské, ale
—
prof.
— zní to
dosti
pochvaln posudkem jeho díla a uvádí jej slovy: „Professora Seibta právem mžeme pokládati za muže, který vkus náš jak ve vdách, tak zvlášt vzhledem k nmeckému jazyku a slohu uvedl na dráhu, jíž nám bylo jíti, abychom se nkdy vyrovnali svým sousedm. Smýšlení jeho opravdu vlastenecké, které projevil bezplatnými pednáškami v tomto oboru, konanými od r. 1764, nemohlo se minout cíle. Nmecký jazyk po jeho návodu i v perech našich krajan nabyl své krásy a plynnosti, kterými se honosilo kdysi zvlášt Sasko" atd. A nedosti na tom, v ísle 15. rozebíráno na šesti stranách (Eberlem) všech jeho
pt
dosud vyšlých po-
jednání a spiseck. Christian Heinrich S e
vd"
i
b
t,
od konce
r.
1763 professor „krásných
a morálky na pražské universit, byl jen poloviním cizincem.
proto, že pocházel z Horní Lužice, staré korunní
zem
eské, kdež
Ne
se na-
poddaným ženského kláštera Mariental (mezi Kamencem a Osticí), jehož abatyši po volb potvrzoval tehda ješt eský král, dle návrhu
rodil
—
opata oseckého, a že byl zrodu lužicko-srbského, nedávno ponmeného otec „Hanusch Seibt", jehož byl desátým díttem, byl fojtem a vdcem
— nýbrž proto, že vykonal studia gymnasij
ní u piana uniásten práva filosofii a i pak rist v Kosmonosích a studoval versit pražské. R. 1757 ovšem odebral se na universitu do Lipska, kdež
germaniso váných Srb,
27
pt
let
studoval
sml
a filologii, hlavn u Gottscheda a Gellerta, jazykm, pak navrátiv se, žádal za dovolení, aby krásných vdách", ímž se rozumly tenkrát:
filosofii
a nauil se moderním
pednášeti
o
,,
morálka, vychovatelství,
Byla
práv
nmecký
sloh a
doba, kdy privileje
a
se prolamovaly, a Seibt,
djiny
ád
literatury.
na rakouských universitách
protestovali proti jeho jmenování
jezovité,
mohl se ostatním kruhm církevním jeviti pomrn malým zlem. Dovedl s nimi pes protestantský a osvícenský základ svých pednášek dosti dlouho udržeti velmi dobrý pomr. R. 1766 stal se nmeckým sekretáem konsistoe arcibiskupské (byl tedy Eberlovi i úedn blízko) a uitelem djin církevních v arcibiskupském seminái. V dob, kdy vznikla NL., bylo ovšem po této shod veta. Seibt byl na základ zápis dvou poslucha obvinn z nebezpených nauk, musil v beznu 1771 odevzdati své pednášk}^ k prozkoumání, pi emž (ku podivu) zstal censorem, a trvalo léta, než vc byla urovnána tak, že Seibt pozbyl r. 1775 sekretáství (jeho nástupcem byl Nunn) a vyuování v seminái, na universit pak musil pedložit vlastní kompendium pednášek, dle nhož potom etl, a nesml ísti o ethice. Tyto pednášky mu však r. 1779 byly zase sveny, ba podržel je, i když na jeho místo byl r. 1785 povolán A. G. Meißner, k velkému zklamání kruh, které práv tyto pednášky si pály vidti v rukou protestanta a zednáe, Seibt jako professor filosofie stal se organisátorem gymnasií v Cechách, radou a šlechticem a zemel r. 1806. dosud jediní
držitelé fakulty filosofické,
Seibt nebyl básníkem; jako
uenec
18. století
a jaksi professor poé-
cítil ovšem povinnost skládati básn píležitostné a vydal smutení ódu na smrt Františka I., která je hotovým vzorníkem nemožných rým
seos
(Hütten wüten, geußt reißt, Freude Leide, Scene Töne, ach nach, Gott tot, hoch noch, Feind Freund, ist vergießt, entrissen fließen, höre Zähre, windt findt, vše v 16 strofách tyádkových) a banálních myšlenek; jeho jednoaktová tragedie „Gabriele Montalto" se nezachovala :
:
:
:
:
:
:
:
:
:
:
:
a jinak
Mus
nepokoušel.
Nebyl také vdcem, neml pvodních myšlenek, ani dkladnosti, klevetilo se dokonce o nm, že jako censor neítal rád latinských knih,^) ve svých akademických eech a programech, jediných svých plodech (mimo objemnou „Klugheitslehre", t. j. hodn svtskou a zábavnou morálku katolickou knihu modlitební) jeví se velmi závislým na Gellertovi a a Gottschedovi, veškeren jeho význam spoívá v jeho pímém vlivu na studenty a v horlivém jeho uení nmeckému slohu. Na tuto stránku obrácena nejnovji pozornost 2) a Seibtv význam pro djiny uitelství v Rakousku vbec je spíše zvelien než nedocenn.
—
,
^)
Opiz' Autobiographie,
str.
Wotke
51.
v knize „Vincenz Ed. Milde als Pädagoge" atd. 1902 (Beiträge zur österr. Erziehungs- und Schulgeschichte IV), str. 148 sl., pak V úvodech k vydáni ,,K. H. Seibt's Rede Von dem Einflüsse der Erziehung auf die «)
Prof. Dr. Karel
28
Seibt navádl své žáky, k nimž se pidávali též muži dosplí, zvlášt svtští knží, ke spisování dialog, karakteristik letor, dopis, povídek, tedy, nehled k povinné péi o sloh úední, práv takových lánk, o které
smrem
innost se všelijak stýká. Zastaly-li tedy týdeníky Prahu nepipravenu, byly-li co do píspvk odkázány skoro výhradn na cizince, nemly-li poskytovati obraz žalostný, byl v tom do jisté míry bankrot Seibtovy šestileté innosti, a pda byla jím pipravena jen potud, že v jeho cvieních slohových nauili se pražští studenti stydt za svou špatnou nminou a vážit si moderní nmecké literatury, hlavn asi Gellerta, jehož písn že doporuoval k domácí pobožnosti, bylo jedním ze Seibtových hích, pro které práv tehdy mu bylo týdeníky,
stály
s
jejichž
celá jeho
se ospravedlniti.
Nebyly-li však
úspchy Seibtovy doma
píliš velké, uznání, jehož
došel na vlivných místech, bylo tím vtší. ,,Neue Bibliothek" ho
tém
—
r.
1770
doby byl pro cizinu slavným 2, professorem Seibtem. Almanach der deutschen Musen" jakožto vydavatele NL jmenuje pouze jeho. Když v Praze vyšly básn nadepsané „Der objevila (sv. 10,
318
321) a
od
té
,,
dichtende Seibta,
Jüngling",
Kepnerv
soudil,
že
ten jinoch asi nechodil do školy prof.
týdeník v jiném asopise byl
mu
pipisován, v letech
sedmdesátých jakoby patilo k dobrému tónu pi zmínce o Praze poklonit se professoru Seibtovi; byl jaksi repraesen tan tem duševní Prahy, O vdím jeho postavení v podniku nelze pochybovat. Osobní zmna, odstoupení Löprovo, k zachránní NL. nestaila, bylo teba reformy i v programu. První ísla staila na dkaz, že nová literatura v Praze vycházející naprosto nevyžaduje kritického týdeníku, naopak z tch málo posudk, z tch lánk, psaných pro vyplnní prázdného prostoru, zela její chudoba. Musilo se piznat, že v Praze nebyl ješt nikdo nucen ísti sta arch bídných verš, než dostal se k archu prostednímu, jak pravil Löper, množství lesklých titul tená se nemusil ješt informovat, než nco koupil smšnost na smšnost!
vi
S tímto další
—
programem nebylo možná pracovat
plroník pináší ve svých
dále;
skuten
celý
21 íslech jen asi 20 oznámení knih
r. 1770), na ty nebylo teba týdeník, toho noví vydavatelé netajili a proto oznámili, že hlavní zmna nového
opravdu nových (vyšlých po si
smru
bude
posuzovat.
Seibtovu z
záležeti
v tom, že nejen nová díla, nýbrž istaršísi umínili hned v pátém ísle posoudili, jak eeno, knížku
A skuten, r.
1767, vyplujíce jinak íslo
rznými
—
,,
zprávami", hlavn
ad
akademických 135) a k a úvod, shrnutých pod názvem: ,,K. H. Seibt, Der erste Universitätsprofessor der deutschen Sprache in Prag, ein Schüler Gellerts und Gottscheds. Ein Beitrag zur Geschichte des Deutschunterrichts in Österreich," 1907 (tamtéž, IX., i 174)Starší literaturu o Seibtovi viz v Goedekov Grundriß VI. 714 si., kde chybí zajímavý, nekritický lánek anonyma (plukovn. Kopetz) v píloze ,, Bohemie", Glückseligkeit der Staates," 1906 (tamtéž VIII., 115
eí
—
a
1875, ís. 326
si.
29
akademickými. Ale tato revise spis z posledního desítiletí nestaila (takových spis oznámeno nco pes deset v dalších íslech). V šestém ísle však stojí nápis latinské knihy od barona Schleinice, spis, který, jak referent vykládá, je sice již z minulého století, ale vždy je to pkná vc, pouit se ze starších knih, o nichž NL. dle zmnného plánu smí referovat, o stavu uenosti v Cechách. ekli bychom málem, že tenáe moude pipravuje na to, eho se doví na stránce tetí: že poslední r. 1672! vydání pochválené knihy vyšlo v Praze u ernocha
—
Který milovník pravé uejemu snad dosud neznámém, by již za doby otc nebo praotc opustilo tiskárnu, než by etl recense román, básní, her, dramaturgií a jiných spis podobných, pro nho ne tak zajímavých? Tím zárove nabýváme schopnosti, abychom si uinili správnou pedstavu o stavu uenosti v Cechách, jaký byl za minulých as, a budeme se moci hájit proti opovržlivým a neoprávnným pedsudkm nkolika cizozemc, jakoby naší vlasti se nebylo dostávalo krásných duch a pravých uenc ..." Velmi pkn, jen kdyby se nad tím
Üvod k
referátu praví velmi
nosti neuslyší radji o
nešklebil nápis:
Neue
krásném
moude:
,,
díle,
Literatur.
Tento lánek nemá znaky, ani podpisu, teprve od sedmého ísla jsou posudky, a ne všechny, podepsány šiframi. Jsou to:
Graf von C**; dopis o pražské opee; Przedak praví, že je to gubemialní
hrab Clary, ale hrab Clary-Aldringen meškal od jara 1770 v Sedmihradsku, odkud se vrátil teprve v ervenci 1772 jako nejvyšší sudí moravský, nemohl tedy v íjnu 1771 posuzovat pražskou
rada,
operu.
Cz
je historik,
posuzuje Pubiku.
E
píše o Seibtovi (Eberle).
H
je
Hg
hudebník, píše o
Gluckov „Alcest"
(Eberle?).
právník (Groß?). Ch posuzuje eskou knihu pro dítky. ]e A. Voigt. je
K
Kr
píše o Sichtbare (Karl Seibt?).
N
je
O
píše o Farrago
medik.
Hodjovského (Rautenstrauch?).
St píše o pekladu z francouzštiny (Seibt).
Wa W* Wr
je
píše o divadle a o belletrii, též o
eském
„Knížeti Honzíkovi".
právník.
X je Voigt. Y
píše o spise
Z
je
právnickém a o Antidotum libertinismi moderní.
právník.
Soustava znaková, zdá se, není pevná; nkteré lánky jsou beze a ne každému písmeni odpovídá zvláštní spolupracovník, jako
znaek
30
zase
y mže
znait dva rzné autory.
Dosvdeno
je
vlastnictví šiiry
jediné, ale nejdležitjší.
PGN.
v posudku NL.: ,,Herr P. Voigt aus den hat nur solche Bücher angeführt und zergliedert, die unserem Vaterlande Ehren machen können; Eben diesem Gelehrten ist man die Beiträge zur Buchdruckerkunst in Böhmen und Mähren schuldig." Tyto píspvky k eské bibliografii jsou bud nepodepsány nebo mají šifry K a ast ji X. Týmž X jsou podepsány úvahy o Westonii 161, eské Kyrupaidii 183, Bohuslavu z Lobkovic 257 a 313. K druhé z nich hlásí se Voigt sám ve svých Acta litteraria, na str. 161: „Germanicam huius libri recensionem inseruimus ephemeridibus NL. 183" a lánek o Lobkovicovi se shoduje nkdy doslovn s životopisem ve Voigtových ,,Effigies". Adauctus Voigt, nar. r, 1753 v Horním Litvínov, studoval v Chomutov, pak v Slaném, kde se nauil eštin, vstoupil r. 1747 do ádu piaristského, byl kazatelem v Badensku, kdež se mnoho stýkal s protestanty, pak psobil na školách v Slavkov a Kosmonosích a byl práv toho roku povolán za vicerektora do Prahy. Konav studie v sbírkách biskupa litomického, hr. Waldsteina, vystoupil práv téhož roku na veejnost jako numismatik spiskem, v ervenci u Höchenbergra vyšlým, a prvními sešity svého velkého popisu eských mincí. Na asopisu ml asi sám úast, on asi radil skupin universitní, s níž ho sblížil snad ilý nakladatel, ke programu, která jemu poskytla píležitost uveejnit své studie o starší literatue (latinské a eské) v Cechách. Na tchto materiáliích pro literární djiny eské m,u záleželo tolik, že po zaniknutí NL. založil brzo své vlastní ,,A c t a litteraria", v nichž mluví tém výhradn o knihách starých a teprve (II.,
162) praví
frommen Schulen
.
.
.
.
,
.
.
.
.
.
.
.
pemn
zmn
ve tvrtém
díle též
o nových.
Tak tedy tenái NL., kteí se pedplatili, aby si panem Löprem dali raditi pi koupi nových knih, byli k svému velkému prospchu, ale snad velice proti vli své, pouováni o eských humanistech, o výtiscích eských biblí a vokabulá, o Levitiov ,,Eclipsium descriptio" z r. 1556, o Keplerov Stella nova" (1606) vesms asi zásluhou Voigtovou. Také onen programový lánek je nepochybn od nho, jak z celého slohu a tendence jeho jasn vysvítá. Pak je ovšem podivuhodno, že ho uvedená zpráva v asopise hallském nejmenuje, vždy vystupuje mnohem innji než všichni, kdo byli uvedeni. Snad by byl uveden býval, kdyby zpráva hallská byla vyšla hned v záí a ne teprve v listopadu, kdy nastaly rzné, ješt ,,
—
snad skryté, neshody mezi Voigtem a ostatními spolupracovníky, pro které o radji pomleli. Mimo tyto staré knihy posouzena ada spis z let šedesátých až k dob nejnovjší. Rozumí se, že zvláštní pízni se tšuy spisy, vyšlé nákladem Hochenbergrovým, jako Beiträge zur Wasser-
nm
geschichte, Physikalische Belustigungen,
schichte" a
j.
Pubikova „Chronologische GeBohá, Durich, Feigl,
Práce novjší (autoi jejich Becker,
31
Hansa, Herwig, Klinkosch, Peithner, Rambofski, Schrodt, Wells, Zauschuznávají se velmi zvun, jen sloh bývá šetrn doporuován vtší péi a výtky vbec pronášeny šetrn. Jezovita T h i m, který vydal roku 1773 v ,, Berlín" spisek proti PGN., vzpomínal (str. 5) na NL.: ,, Immer stellte sich meinem Gemüte jener sanfte Vortrag dar, in dem sich nie ein ner)
harter Ausdruck äußerte, es mochte was
man
das Urteil sprach." Rozumí její
für eine Schrift sein, der
pipouštla výjimky:
p. zasypána vším výsmchem, který zasluhovala
Sichtbare na host a
immer
že tato jemnost
se,
— híšné konkurrování •
s
její
ubo-
Hochenbergrovým podnikem. Nkolik
špatných peklad zasloužen odsouzeno, to po Lessingo vi bylo evyhnutelno v kritickém asopise, a v divadelní rubrice vedle zvuné chvály herc a editele je obas slyšeti ostrou výtku. Dle Przedaka byl pisatelem
tchto posudk H.
F.
a spisovatel nemeškal
Müller. To není možné, nebo známý tento herec vbec v Praze. Nový referent na rozdíl od Löpra
uvádí jména herc, tak že NL. se stává dležitým pramenem pro pražskou historii divadelní. Karakteristická dlouhá úvaha jeho, že herec, hrající kle-
ml
štnce v harému,
si
Mírnost a jemnost
obliej poernit, byla
posudk má však svj
sesmšnna v PGN.
rub. Mezi díly
posouzenými
významu pro eskou vdu nedá srovnat s Dobnerovým vydáním Hájka; NL. pináší úsudek o všech tech dotud vyšlých dílech
ani jedno se co do
—
jeho (1761 1765), který poíná: „Dieses in unserem Vaterlande so beliebte auch den Ausländern
Werk zeuget von einer großen Belesenheit und von einem noch größeren Fleiße seines Verfassers; denn billig sehen wir es als das eigene Werk des Herrn Ausgebers an, da nicht eben Hájeks Arbeit, sondern die Kommentarien das Verdienst desselben ausmachen sollten. Dieser würdige Alte hat für die Zeiten, in denen er lebte, immer viel geleistet; der damalige Zustand der Wissenschaften ließ ihm nicht zu, sich den Namen eines Geschichtschreibers zu verdienen; aber er hat uns doch brauchbare Nachrichten hinterlassen, xmd auch dieses forderte den Dank einer billigen Nachwelt. Ob indes der Herr P. Gelasius Dobner nicht unbekannte
des Mangelhafte durch seine Anmerkungen und Zusätze gehörig ergänzt habe? darüber sind die Urteile bisher sehr geteilt gewesen" atd. S nejsladšími ústy dlá se tu poklona Hájkovi, jehož Dobner sesmšoval, a vyslovuje se pochybnost o poznámkách, vlastní cenné ásti díla!
Na
prý tolik potírat mínní o echovi, když se místo toho dává ne nepochybné odvození jména.
chybnou
— Vyvrácená povst mla
etymologií!
býti
Slabost hypothesy o
,,
komepnsována Ziehen"
nepo-
vykoisovaná
ve prospch báje o praotci Cechoví tím smrem nese se celá recense, pisatel se perušuje vtami „Ähnliche Stellen übergehen wir, um nicht nebo ,,Doch es das Ansehen zu haben, daß wir aus Vorsatz tadeln war schwer, in einem so weitläuftigen Werke keine Nachlässigkeiten zu begehen. Der fleißige Herr P. Dobner hat sich durch diese mühsame Arbeit ." immer ein wahres Verdienst um die Nation erworben .
.
.
a
'
.
.
.
.
.
32
Jaká umírnnost, pi níž se Dobnerovi piznává, že je pilný muž poznámek bude moci užívati budoucí historik, kterého národ oekává ... to bylo píliš skromn eeno. Což nevyšly již a u Höchenbergra dva díly Pubikovy ,, Chronologische Geschichte Böhmens"? A což neužily dkladn Dobnera? NL. oznámila oba díly s velikou pochvalou, první posudek podepsal týž Cz, který posuzoval též Dobnera. Polemika o ,, echa", která rozvlnila stojaté vody první eské vdy, vznáší se i nad NL., jež si zvolila místo na stran tch, kteí sice neekli, že Cech žil, ale vrhali se tím osteji na toho, kdo to popíral, na stranu, která otázku chtla umlet jako nerozhodnutou. Na této stran stál Pubika a jeho ád, na ní uitelé universitní, a že jeho pracných
—
—
—
tím
vtrem
A historie
plula též
—
NL.
týž konservatism jako v otázce nejdležitjšího pokroku
eské
pozorujeme též v jiné dležité vci.
Vi Herwigovým spism proti volným myslitelm zmohl se referent Y k velmi tvrdým volným myslitelm. Pro nepítele boha, náboženství a lidského blaha není sice výrazu píliš tvrdého, ale nehled k tomu, že prudkými slovy se nikdo neobrátí, odporují také pespíliš náboženství, které hájí a jehož kulturní ráz tvoí mírnost a láska k lidem." To zní dosti osvícen, ale velice karakteristická jsou slova: Páli jsme si již asto, aby páni nevrci vbec ve vcech, které nesouvisí pranic s jejich symbolickými knihami, (!) nevtrušovali v neas a jaksi mimodk vci, které mohly odpadnout bez škody pro vc, a pece velkou ást jejich dl, jinak uených, iní pro nás nepotebnými nebo nepístupnými. Jestliže je nezdrží tolerance, kterou mají stále v ústech, ml by to init zájem jejich a jejich nakladatel. Cítíme vždy jakés spravedlivé rozhoení, jestliže uenec, jinak záslužný mezi nimi, jen aby udal vtipnou myšlenku, snižuje se k tomu, že sesmšuje uení a zvyky naší církve a tím nám rve na námitku:
výrazm
,,
Spisovatel dal se strhnout svou horlivostí
proti
,,
z
rukou knihu,
vné
jsme mohli míti prospch. Vyítají nám mže donucovat." skvostné: spisovatelé ,, osvícení" mají v odborných z níž
zapovídání knih a zárove iní vše, co nás k tomu
To
je
pímo
dobrovoln podrobovati požadavkm rakouské censury, aby tím bezpenji a urputnji mohla zemi uzavírati ped jejich nejvlastnjšími myšlenkami. Výhodno pro knihkupce by to bylo, to je zásada spisech se
jako ze Seibtovy pozdjší Klugheitslehre, a Seibt asi se shodoval recensí,
která
od nho, nýbrž
jakožto též
s
touto
posudek latinské a theologické knihy není snad
od Voigta.
Seibtova a jeho družiny tendence
je
odpoutat nový vkus od volné
myšlenky, referent o jeho spisech dobe vystihl tžké postavení jeho na str. 227: ,, Starý pedsudek proti spism jistého národa (Francouz? Sas?) ješt ped asi 16 (? nemá tu státi šesti?) lety kladl více než jednu pekážku, a bohužel množství nebezpených knih, které za poslední války
33
rzným zpsobem
vnikly do
lépe smýšlejícím vnuklo
zem,
nedvru
sloužilo
otcm
nemálo k tomu, aby syn.".
proti vdychtivosti
V
témž duchu opatrnictví, které se snáší s officiální církví a vdou by bylo moderní a osvícené, je veden celý asopis, vyjímajíc ubohé zaátky Loprovské. Kdežto v tchto osvícenec se kasal na to, aby protrhl tmy nad vlastí ješt ležící, onde se obhajuje vlast proti kivému osoení, jakoby nebyla dosti osvícena, jen co do slohu má se ponkud ídit podle saského vzoru a podporovat uitelské snahy Seibtovy. V tomto pocitu neuznané rovnoprávnosti osmluje se dokonce ozvati se proti chvále z ciziny, která více ponižuje než hana (str. 34): ,, Tento soud (opsaný z Allg. Dtsche Bibliothek) slouží panu Eberlovi tím více k chvále, že pochází od soudc, kteí nejsou práv zvyklí mluvit o eské Muse píliš laskav. Nebo mimochodem je to pece jen trochu neslušné, když tito páni nám echákm (uns guten Böhmen) kladou za zásluhu, máme-li lidský rozum. Což by lovk nemohl míti vkus a cit, i když se nenarodil v Berlín a (!) Lipsku anebo nebyl aspo tam tištn?" universitní, ale rádo
Tato výtka (nejspíše Seibtova) týká se Nicolaiovy Allgemeine Deutsche Bibliothek (XL, i, 329), kde teme skuten tuto vtu: „Es gibt Länder, wo Menschenverstand haben ein Verdienst ist, er gibt Konjunkturen, wo man ein starker Geist sein muß, um nicht unvernünftig zu handeln ..." A co bylo asi nejhorší pro ást spolupracovník NL: tím silným duchem, který má ohromnou zásluhu, že v Cechách má zdravý Gelasius Dobner! rozum, je
—
Neue Literatur se stala od pátého ísla pravými uenými novinami", asopisem professorským, se zprávami o zmnách na universit, seznamem pednášek atd., a slova, která odvodujíce pibírání starých knih, práv stála na osudném míst, kde bylo teba nejvtší opatrprozrazovala pisatele, jemuž veliká paruka allonžová padala nosti, pres oi: „o užiteném nebo krásném díle by vytištném za dob pradd bude prý milovník pravé uenosti ísti s vtším zalíbením, než o románech, básních, dramatech, dramaturgiích a jiných vcech podobných, pro nho To byla rukavice hozená celé generaci s cone tak významných." pánkem a kordiskem, která pokládala román, báse a dokonce drama nebo dramaturgii za vc stokrát záslužnjší a tžší než folianty latinské uenosti o vcech, do kterých pomalu nic nebylo nikomu, narážka na ,,
—
dramaturgii byla vyzváním všech ctitel dvou muž, jichž jména stála jako nedostižné vzory v pn/ním ádku prospektu NL., autor ,, dramaturgií": Lessinga a Sonnenfelsa.
uenosti" v dobách minulých, o víz mly úvahy zde zahájené podávat lepší obraz, neimponovaly generaci, která se nejradji neobírala minulostí vbec a chtla psobit na pítomnost;
Dkazy „eské
vi
této generaci
Neue Literatur inila
znak minulosti, Arnošt Kraus:
zastaralosti, Pražské asopisy.
vše,
aby eskému vlastenectví
pedantismu, to
i
vtiskla
U. byla modernjší. 3
;
^
34
dkazm uenosti a kulturní hledli na Neue Literatur kteí výše praotc, bylo zajisté též se stanoviska moderního, cítili její tendenci jako zpátenickou a libovali si ve vyhledávání slabých stránek jejích: to byl vystrený Löper sám, tu byl asi leckterý Schöngeist, kterému Sonnen feis více imponoval než opatrný Seibt: o nespokojence s NL. nebylo zle. A
byli-li
v Praze
lidé,
kteí se
tšili
lidí dost,
A
dobrého vkusu", nebyl vyvážen dkladnou ueností, výší vdeckou. I zde stála NL. na stran prohrávající. Velebila plody chatrné nebo bezduché uenosti jezovitské university, pochybné zboží, které sebraly Höchenbergrovy Physikalische Belustigungen, zvlášt z péra professora Zenona, jemuž sama, doporuujíc ho jinak ovšem k napodobení (str. ii6), vytýkala šetrn, co nejhoršího, tento nedostatek modernosti,
že žádá píliš
mnoho,
od každého,
,,kdo považuje
zkamenliny
moe, aby mu udal historika, zmnu zaznamenal," referovala vážn o spise, vykládajícím
moských zvíat který tuto
chce-li
,,
za
dkaz,
dvody pírodovdeckými
že zde bývalo
možnost dlouhého života patriarch,
atd.
Osudným se pak stalo pro list, že v historii stranil Pubikovi, s nímž ztotožoval jeho ád, proti Dobnerovi. Nebo tím si znepátelil nejseriosnjšího a nejhorlivjšího ze svých spolupracovník, A. Voigta, který hned v prvním svém spiseku projevil se rozhodným protivníkem echa a rád by pvodn své stanovisko byl uplatnil i v NL. Ctme v uvedeném pro-
se
gramovém lánku
(str.
83), že
dležitjšího
zásluhy Schleinicovy pochválí
díla
jeho.
Toto druhé
pi
rozboru
na jehož posouzení ovšem nedošlo, dle svdectví Voigt-Pelzlových ,, Abbildungen" IL, 13, byl netištný spis ,,Wandalo-Bohemia", namíený ásten proti
jiného
dílo,
slavným bratím echovi a Lechovi. Nesl-li Voigt tžce, že se dostal do okolí ,,echistického", což od . 10. bylo patrno, dokal se brzo ješt horší vci, kterou asi považoval za osobní urážku. Když v . 17 popsal ,,Farrago pomatum" Bohuslava z Lobkovic, pipomnl tím jinému spolupracovníku, snad uenému Rautenstrauchovi, spis téhož jména ,, Tertia farrago pomatum", tetí ze sbírek
básní z
od peetných humanist eských, vnovaných Hodjovskému V . 19 otiskl tento O. ukázky ze sbírky, odsoudiv zcela
Hodjova.
spravedliv bídné tyto píležitostní básn, jakožto „lauter elende Schmierereien", a vážil v nich pouení, „že i vkus má své revoluce a že jediné padesátiletí vidlo Lobkovice a jeho protinožce". Pisatel netušil zajisté nic zlého, ale Voigt se velice pohnval. Pro ? Že se upozoruje na vci, jako si dal pochválit v PGN. své vlastní píkteré vlasti nedlají est Nebo že se mm nkdo pletl do oboru? lovk, který o tchto spvky? plodech humanistických psal tak frivoln, bez úcty filologické a bibhoješt grafické? To asi byl pravý dvod, pro který NL. si Voigta, v . 22 uveejnil píspvek, snad díve zaslaný, uinila úhlavním ne-
—
^
—
a
pítelem.
35
Byl zde kontrast skupiny Seibtovy nejen k žákm Sonnenfelsovým, nýbrž též k solidním vdcm, pro které PGN. dávají nám na ruku jméno Dobnerian („so zuversichtlich man uns auch bald Dobnerianer, bald Sonnenfelsianer nannte"). Ale jméno bylo, nebo aspo se záhy našlo k vlastnímu píjemnému jiné, výstižnjší. Nalezl jsem doklad pro když vcn jsem si dávno byl vdom složení tchto ideových pekvapení, skupin, v zápiskách J. F. O p i z e, „Neue polygraphische Ephemeriden" (sv. VI. . 1556 ze dne 8. dubna 1797), pojících se k vzpomínkám z r. 1775 v pedešlém ísle, které konilo slovy: „Mangold war Verleger der Seibtianer, sowie Gerle Verleger der Bomianer war". Tato jména vykládá
n—
—
pak
velice
pouná
úvaha:
„Seibtianer und Bornianer. Von der große Mineralog Herr von Born, schaften
und Künsten
derjenigen Zeit an, als
aus heißer Liebe zu den Wissen-
eine kleine Patriotgesellschaft böhmischer Gelehrten
zusammenbrachte, deren Zweck hauptsächlich der war, Physik, Mineralogie, Natur- und Vaterlandsgeschichte durch gemeinschaftliche Kräfte zu befördern, fing man in Böheim an, Borns gelehrte Mitarbeiter und Anhänger von den Freunden und Anhängern des Hr. Professors, nun auch k. k. Rats, Karl Heinrich von Seibt, durch die Namen Bomianer und Seibtianer zu unterscheiden. Herr von Seibt war damal noch Professor der schönen Wissenschaften und Moral auf der Prager Universität; der Zweck seines Eifers war daher auch bloß die Aufnahme seines Lehrfaches, der schönen Wissenschaften und Künste, seine Anhänger bestunden meist aus jungen Leuten, die ehemal oder wirklich noch seine Zuhörer waren. Nur nach dem Ruhme der Schöngeisterei strebten sie. Jene, die Bomianer hingegen, strebten nach dem Ruhme gründlicher Gelehrten in ihren
Büchem.
Als k. k. Zensor konnte Hr. von Seibt seiner Partei
manchen
Vorschub leisten, aber in Hinsicht auf die Gegenpartei handelte er als Zensor nicht immer nach Pflicht." Neruím za pesnost strannické zprávy, ale jako projev muže, který v letech 1773
—1776
žil
v Praze,
má
jistou
váhu a bezpen nám
byli lidé, již prohlédli všechny slabé stránky
oznauje, v kterém kruhu NL., a jimž bylo jen teba podnikavého knihkupce, aby Höchenbergrovi Konvzrostla konkurrence, nebezpenjší než kdysi pi Unsichtbare. kurrent tu byl a tenkrát Hochenbergrv podnik jeho plodu nepežil. Dne 20. února 1772 vyšlo poslední (25.) íslo NL., obsíhující posudky tí spis, z r. 1606, 1766 a 1767 (dležitého vydání Kristiánovy kroniky od Athanasia a S. Josepho) a oznámení, že peruší vycházení na nkolik týdn. Šlo prý o zmnu plánu asopisu, a aby se ukázala vážnost toho úmyslu, oznámeno, že se pijímá i pedplatné na druhé pololetí. Ale k pokraování nedošlo, nikoli pro smrt Eberlovu (26. bezna 1772), jak míní Przedak, nýbrž pro nedostatek látky. asopis skonal na
svj
nápis a na své programy; chtl sledovat
a prozradil jenom
její
novou
eskou
literaturu,
ubohost, která naprosto nesnesla zvláštního kriti-
36
ckého asopisu, opovrhoval divadlem a dramaturgiemi a byl vyplován hlavn divadelními posudky, pro nž byl asi také nejvíce ten; aspo když zanikl, založil si Löper záhy divadelní týdeník. Ml svou cenu v láncích neaktuálních, v posudcích právnických a nejvíce v píspvcích si Voigt založil pak Voigtových k djinám knihtisku v Cechách. Pro
n
1774 svoje Acta litteraria, v nich pokrauje r. 1782 Dobrovský a r. 1795 K. Ungar pejal i titul jejich (Neue Beiträge zur alten Geschichte der Buchdruckerkunst in Böhmen). Ale nositelé vlastní moderní literatury v Praze, vychvalovaní Seibt a Eberle, ukázali se neschopnými sledovat a ídit literární hnutí moderní.
r.
S NL. ustupuje universitní a církevní družina s kolbišt literárního zárove s ní její nakladatel Höchenberger, nebo skoro
boje v Praze,
souasn
(dne 10. února 1772) pestala vycházet též
Odprci
—
eknme
tedy
okamžik, nýbrž byli dávno v na vlas stejn záhy jako kdysi
,,
Unsichtbare".
—
ovšem neekali na tento Konkurrenní podnik vznikl skoro Sichtbare". Dva msíce po vzniku NL., Borniani
poli. ,,
msíc po odstoupení Loprov od ní vyšlo (dne i. íjna 1771) první íslo nového ueného asopisu pražského, nazvaného Prager Gelehrte Nachrichten. ,,
Hallische gelehrte Zeitungen" pokraují na
uvedeném míst, po-
soudivše prvních 12 ísel NL., takto: „3. Hr. Leppert setzt seine angefangene Critik unter dem Titel Prager Gelehrte Nachrichten fort und wir
4 Stücke in Händen. Der Eingang ist ungemein schwerPGN. odkazují na tento posudek ve své recensi NL., aniž nco vyvracejí nebo opravují, není tedy tento druhý asopis pražský. pochybnosti, že Löper založil
haben
gleichfalls
fällig, die Recensionen selbst ausführlich."
i
Löprovo bylo tenkráte od samého zaátku zcela Wolfgang jiné než v prvních íslech NL. Vedle nho a nakladatele stála tenkráte skutená organisace spolupracovník, ne-li vbstní Gerle redakce. Píše-li Przedak na uvedeném míst: ,,Wie Dobrovský in seiner Böhmischen Literatur mitteilt, mißlang Löpers Versuch spiritus rector zu bleiben, auch hier, Richtung gab vielmehr der gelehrte Piarist Gelasius Dobner", nedovedu citátu nalézti; v ,, Böhmische Literatur" slova ta nebo podobná nestojí, ani jinde nejlepší znalci Dobrovského mi jich neAle postavení
—
—
dovedli ukázat.
Na pímý
dotaz
mj
odpovdl
p. red.
Przedak: „Über
das Zitat Dobro wskys kann ich Ihnen leider nichts mehr mitteilen. Ich habe die Zettel nach Vollendung meines Buchs verbrannt, da ich Platz
brauchte
—
Dobrovský o Löprovi nezmiuje
v Neuere Abh. d. kgl. ,,Die b. Ges. d. Wiss. II. (1795) praví ne o Dobnerovi ale o B o r n o v i Prager Gelehrten Nachrichten verdankten ihm ihr Entstehen." Podobn Helbling von Hirzenfeld v uvedeném sestavení asopis poznamenává: se nikde a
:
37
„Wurden von J. v. Born veranlaßt." Tohoto muže, o nmž se hallské noviny nezmiuií, musíme si vždy myslit vedle Löpra a jeho nakladatele a pochopíme, že se Löper tu neuplatnil tak, jak si snad pál: hrál ted úlohu odpovdného redaktora, který kryl spolupracovníky.
Born podobn jako Seibt nebyl v Cechách cizincem tou mrou jako Nunn, Kepner, Wende, Löper. Jako vlastník zemského statku Starého Sedlišt patil k domácí šlecht a na pražské universit studoval. A pilnul k zemi,
jež
ho píliš krátkou dobu
inorodou, takže za-
hostila, láskou
hanbil pravou domácí šlechtu svou štdrostí, která umožnila díla jako
Voigtovy Ef figies, Pelzlovy Abbildungen^) Voigto va Acta literaria teprve jeho vlivem skryté síly eské se projevovaly, takže de Luca mohl napsat ;
r.
1776 (Gel. österr.
,,Wenn Böhmen einen großen Teil der
I.,
in
str.
43):
Ausbreitung so vieler literarischen Kenntnisse
Erblande weit hinter sich läßt, wenn sie (!) so vortrefflichen Fortgang in der Bearbeitung ihrer Landesgeschichte, der Naturgeschichte ihrer Gegenden, der physischen und mathematischen Wissenschaften macht, so hat sie alles dieses Borne zum Teil zu danken. Die Abbildungen böhm. und mährischer Gelehrten und Künstler, die Abhandlungen einer Privatgesellschaft, die Acta litteraria Bohemiae et Moraviae würden vielleicht ohne Born nicht da sein." k. k.
Ignác šlechtic Born v Blehrad Karlovském; v
Síbini a Vídni, byl
z
ádu, práva v
r. 1742 v Sedmihradsku rodie, konal, ztrativ záhy gymnasijní studie
pak po 16
Praze,
kdež
msíc
hájil
finibus iuris naturae", ale byl
narodil se
jezo vitou a studoval, vystoupiv
pod
prof.
Schustrem dissertaci ,,De professora hornických
pedevším žákem
Vykonal pak velikou cestu po Evrop a stal se r. 1770 mincmistrovského písedícím úadu pražského. Podnikl cestu po Uhersku a Sedmihradsku, jejíž popis vydaný r. 1774 byl peložen do jazyka francouzského, anglického, italského, na níž si však uhnal v dolech nemoc, která ho donutila trávit tyi roky na Starém Sedlišti. R. 1776 byl povolán do Vídn, kde psobil do své smrti r. 1798, poádaje císaské sbírky pí-
vd,
Peithnera.
Zde dokal se pipravované jím doby josefínské, kterou pocítil nejprve tak, že podpora na vydání velkého jeho díla o konchyliích byla zastavena, kdežto ovšem za praktický vynález hornický byl bohat odtetinou ušetených tím penz. Osvícenství rodnické.
mnn
!
Mimo innost vdeckou ,,
liboval
Staatsperücke", tištná bez jeho
mu
muž
vtipný
si
vdomí
v uvedené korrespondenci Merkuru
.
.
též
a bez jména
v
satie; jeho
1772, vynesla název ,,Scribler", za to jeho r.
jsem poznal, že náklad na ,, Abbildungen" hradil Pel zel; první dva díly, což de Luca pipisuje Pelzlovi. Pravý pomr vysvítá z Acta litteraria I, 447: ,,versio germanica a Bornio, cuius auspicio ac hortatu opus hoc institutm est, adomata Pelzel sumtus editioni germa^)
Born
Za
tisku
peložil
,
nicae suppeditavit."
.
.
.
.
.
38
„Monachologia" z r. 1783, v níž klassickou latinou a skvostnou parodií stanoveny tídy mnich, patí k nejslavnjším spism toho druhu z doby josefínské. Se Sonnenfelsem pojilo ho pátelství; Sonnenfels mu vnoval velým pípisem r. 1767 druhé vydání svého týdeníku „Theresie und Eleonore", tedy spisu, který mu byl zvlášt drahý (Theresia bylo jméno jeho choti, Eleonore její sestry).
Tento muž, který spojoval ducha vdeckého s dobrým vkusem a bojovným osvícenstvím jako žádný jiný v tehdejším Rakousku, práv v as probouzejících se zájm literárních meškal, díky osudu, na krátko v Praze, k nemalému zisku eské vdy a literatury. V knihkupci Gerlovi a v Löprovi nalezl si vhodné nástroje. Sotva se klamal o schopnostech Loprových, ale mohl cenit jeho setlost a pracovitost, která dovedla hrav vyplovat celoarchová ísla týdenní.
a
Chceme-li poznati další družinu vydavatelskou, stojíme pi nejobtížnjším bod své práce, a musíme odbýti nkolik prpravných šetení.
Bornianm Voigta, Dobnera, Kinského a M. Pelzla. Z tchto dva jsou výslovn dosvdeni jako spolupracovníci PGN.: v Pelzlov životopise Voigta v Abhandlungen der böhm. Ges. d. Wiss. III. (1787) str. 17, teme na str. 20: „Er hat auch an den Prager Gelehrten Nachrichten, an der Neuen Literatur und an andern gelehrten periodischen Blättern Anteil," A Abhandlungen 1804, str. 60 zase dokazují úast Pelzla samého. Opiz na uvedeném míst poítá k
hrabte
Fr.
Ale když
horliv pro NL., v níž dne ledna 18. vyšel popis biblí Kralické 1772, „strana Bornian" nebyla tedy pi založení nového asopisu nikterak ješt hotova, teprve se tvoila; nelze tedy také a priori tvrdit bezpen úastenství ostatních, práv uvedených. list
se zakládal, Voigt pracoval
muž
A
byl-li
vbec
asopis
mluvím njaké kliky pražské? Neml mnohem dále? Co nám praví
své spolupracovníky po celých Cechách, ba o
tom asopis sám? Prospekt jeho (nezachoval
byl však
pi ukonení
prvního svazku od provolání NL., zní stejn bombasticky a dle nepopiratelných znaek je psán týmž autorem, Löprem. Tehdy sliboval, že nebude šlehat dtkami satiry, nýbrž šetrn ošetovat útlé rostlinky, vybízel k spolupracovnictví, ted hlásá pravý opak. K pedantovi, jenž zná cizí historii nebo pírodopis a domácí nezná, pirovnává ty, kdo studují literaturu, aniž znají uence vlasti své touto vlastí jsou ,,die verschiedenen Provinzen der österreichischen Erblande". Ona nedbalost je pak spolu vinna na opovržení ciziny, kteréž se hlavn jeví tím, že „k nejvtší necti národu každý pisálek, polobásník, každá bídná deklamace se v cizích žurnálech velebí jen proto, že autor bydlí se,
otištn znovu jako „Vorbericht")
liší
se
a
znan
—
u nás".
39
Tedy kousko
a
písn.
oproti
NL. rozšíen kruh posouzených autor na celé Ra-
hteratura jeho prohlášena byla za zralou, aby se posuzovala
Obojí
zmna
vzešla z téže pohnutky.
Eberle byl jakž takž pochválen v pátém svazku Neue Bibliothek, protože psal v Cechách, Seibt byl velice pochválen v desátém svazku téže Bibliothek („Der Fleiß
.
.
.
verdient
zumal
in
den dasigen
Gegenden
den größten Dank, die größte Aufmunterung") a byl odtud pro cizinu slavným professorem Seibtem. Také Pubika uvítán pochvalami rzných asopis, ponvadž jeho nakladatel se postaral o to, aby vyšel vkusn, t. j v tomto pípad slušnou nminou, na rozdíl od foliant Dobnerových, pístupných jen uencm a jenom jimi vyhledávaných. Ne Dobner, nýbrž Pubika byl pro širší vzdlané obecenstvo vynikajícím historikem eským. Takové pochvaly, udlované lidem prostedním, vypstují ovzduší neomylnosti a liché autority, spojených s úsluhami cizím soudcm; NL. a, jak jsme slyšeli, se ozvala jednou sama proti blahosklonnosti cizí kritiky, se zálibou otiskovala a uvádla cizí pochvaly Seibta, Eberla, Pubiky, ba .
i
o Zenovi, jezovitském professoru fysiky, konstatovala
(str.
ii6),
že
pimla je k pání, aby nalezl nakterémuž pání se NL. vele pipojila. Stalo se nkdy, že taková pochvala ciziny uhodila vedle; tak posuzovatel prvního dílu Pubikovy Geschichte v ,, Betrachtungen über die neuesten historischen Schriften IL", Altenburg 1770, upadl v nadšení nad krásou nminy. ,,Ist das ein Böhme?" zvolal, a divil se, že Cech takto dovede psáti. A Hallische Gelehrte Nachrichten" pochválily dne 14. listopadu 1771 Pubiku rovnž, nejen co do vci, nýbrž i jazyk jeho: ,, Selbst seine deutsche Schreibart war für uns ein unerwartetes Phänomen. Wo wir nicht irren, ist Herr Pubitschka der erste gute deutsche Geschichtschreiber von Böhmen, einige wenige Provinzialausdrücke ausgenommen ist wirklich der Stil gut und rein." Bylo zvlášt skvostné, že kritik ty provincialismy si nemohl odepít, a zatím Pubika psal latinsky a pekladatelem byl práv zákonodárce dobré míšeské nminy Adelung! Tomu se asi v Praze smáli, jedni hlasit, druzí rozpait. Zmínil jsem se již, že tato blahosklonná shovívavost zdála se nkdy i NL. urážlivou, pes to nesahal nikdo na tyto levné vavíny, ba nejen, že se jeden druhému vzájemn pro podivovali, cítili se i zavázáni té skupin, která pražské a ostatní rakouské veliiny vzala pod svou zvláštní ochranu, nebo asopism jejím. Proti tomu ozval se Löper nebo lépe jeho ústy Bom hned v prospektu na míst již uvedeném: „Jak urážlivo je pro nás, když se pochybuje, zda husté páry, zahalující naši uenost, naše obcování, naše smýšlení, budou kdy proraženy nejsilnjšími paprsky sluneními, kdj^ž s nejkrajnjším zneuctním národa každého písálka, každého polobásníka, každou bídnou deklamaci v cizích asopisech jen proto velebí, že pisatel bydlí u nás, asi jako se horlivost jeho došla uznání cizích a
podobitele, ke
,,
—
n
i
40
mluví s jakousi úctou o zkreslených obrazech egyptských jakožto prvních zaátcích umní ..." Mezi obma tmito stanovisky zeje propast, vydavatelé nového asopisu PNG. vystupují s úmyslem chovat se práv opan než NL. a posuzovat co nejosteji každou domácí slabou tvorbu, aby se tím zvýšila domácí úrove, a hrd odmítat veškeru shovívavost. Kdo to odnesl krvav na vlastním tle, byl nejprve ,,také vychválený" P. Zeno. Tak v samém prospektu objevuje se nejpíkejší odpor k NL., nejen jakou se stala pod opatrnickým vedením Seibtovým, nýbrž též jak ji chtl míti pisatel tohoto prospektu, Löper sám, když se zdráhal kopat do literatury jako rolník do bramboišt. a jak se v
nj
Jenže
posuzovat eské spisy
eské literatury uvrhla NL. Toto nauení nebylo objevilo
Nevíme,
slabost
písn,
bylo by ješt kiklavji
stupovalo ztraceno, na
smšnost, v kterou
a
literatue nebylo pomyšlení ješt skoro deset
nco
vdom
byl-li si rozdílu cele
vpravil.
zvláštní asopis o
let,
za to provedli autoi
smlejšího, netušeného.
Shlížela-li cizina (rozumj protestantská, severní Nmecko) smírným despektem na Cechy, sdílely se Cechy jenom zvýšenou
o osud celého katolického jihu a zvlášt Rakouska, ani
Když
ji
eské
byla založena první
,,
nmecká
Víde
s
ne-
mrou
nevyjímaje.
spolenost" ve Vídni, uvítala
ji
lipská
Wien? Bibliothek (9, 75 r. 1763) slovy: ,,Eine deutsche einem Orte, wo man noch einen geistlichen Tändelmark drucken und lesen kann, und der indessen, daß Leipzig, Berlin, Zürich, Kopenhagen und einige andere örter Deutschlands (!!) sich zu einem gewissen Grade des Ruhms durch ihren Geschmack emporgearbeitet haben, uns noch Gesellschaft in
keine ein/.ige Zeile zu lesen gegeben?"
vci ponkud zmnily, hlavn inností Sonneninné na severu Vídni hlavn pro rzné nadje, které se k ní pojily, skrývaly jen špatn povýšenost, To ovšem asi pece nevadilo, aby Víde neshlís kterou byly uinny. prožela zase s touž ne-li vtší blahosklonností na hteraturu a osvtu vincií". Opiz nám dosvduje, že Sonnenfelsovi se zdálo smlé, když se zakládala první vdecká spolenost rakouská v Praze! PCN. drsnou rukou smazávají tento rozdíl: veškerá rakouská vda, literatura, osvta dle nich trpí pod stejnou, urážhvou povýšeností ciziny. Proto pražští literáti zakládají svj asopis pro celé Rakousko, a takto zasedají smle na soudcovský stolec nad celou lite-
Od tch dob
felsovou, ale
pece
se
jen ústupky a poklony,
,,
raturou rakouskou, Praha vydává asopis, na jaký dle všech
zvyk
a
pedstav rakouských mla právo jedin Víde, jež však neblahými pokusy Klemma a Fidlera toho práva pozbyla. Že tak se skuten hledlo na poínání zakladatel PGN., dosvduje nám uvedená již ,, Untersuchung", která kontrastuje s nimi NL.: „eine Prager Wochenschrift, die sich nicht voreilig
in ihrer
Jugend
41
alle k. k.
Oesterreichischen Staaten, sondern nur
Böhmen,
ihr Vaterland,
zum Plane der Kritiken ausgezeichnet hatte." Neskromnost, pedasnost vyítá tento neblaho volný posuzovatel, nikoli snad ne vlastenectví nebo snižování Cech tím, že spisovatelé
zem
kery
rakouské.
dsledn
Nevíme ovšem,
rozšírili
výraz
byl-li
užívá v prospektu, volen pouze Löprem,
,,
pojem
vlasti
na veš-
Vaterland", jehož se
týmž Pomoanem, který
se
dva msíce pedtím u Höchenbergra chlubil svým (esko) vlasteneckým smýšlením, nebo pedepsal-li mu tak psáti Born, sotva se však ua tom usnesli všichni spolupracovní; jisto je, že užívali
slova Vaterland ve smyslu podnes
v
obvyklém
pak v recensích všichni
jen o Cechách, o
emž
níže
souvislosti.
Aby elili pedsudku proti všemu rakouskému, rozhodla se spoleuených muž oznamovat všechny spisy v rakouských státech vy,,
nost
cházející",
a
tito
spolupracovníci byli dle oznámení na konci prvního
Ctme tam: ,, Unsere gewöhnliche Erblanden werden ersuchet, ihre Zuschriften einzusenden. ZuWolfgang Gerle, unter der Aufschrift des schriften von andern aber, als diesen unsem bestimmten Mitarbeitern, werden nicht angenommen." Podobn na konci . 14. oznamují svým spolupracovníkm in den k. k. Erblanden, že se nemají již posuzovati ísla roztroušeni po celém Rakousku. Mitarbeiter in den k.
k.
Hm
knihy
starší
.
.
.
1770.
r.
k spolupracování a zasílání píspvk, PGN, si to zakazují, a- ukazují tím zeteln, že existovala skuten „spolenost" vydavatel. Tím nápadnji zní nám ono vyzvání. Kterak b}^ se za krátkou dobu jediného msíce záí pi tehdejších pomrech dopravních byli uenci z celé íše sezvali a byli již vyslovili svj
NL. (Löprova) vyzývala ve své
tísni
PGN. se chtí patrn vyrovnati severonmeckým ueným novinám s etnými jich korrespondenty a chtí se legitimovati oprávnnými k soudu o všech zemích ddiných. Ale v asopise takových korresponUntersuchung" nicmén hledá spolupracovníky dencí tém neteme a souhlas?
,,
v Praze, a proto je tam budeme hledati s nejvtší pravdpodobností i my, dokud se nepesvdíme o úasti jiných. Snad tímto oznámením ml býti jen zmírnn vyzývavý fakt, že pražská spolenost se iní soudci nade všemi uenci rakouskými. Kdo byli tito soudcové, mlo ovšem zstati tajemstvím, nebo spolupracovníci uinili si prý bezvýjimeným zákonem tajit jména, tím mla býti zaruena nestrannost jejich; k jmenovanému kritikovi prý spisovatel se utíká s hotovými penzi nebo s kadidlem, to byl šleh po NL., která své spolupracovníky dala prozradit hallským novinám, a proti hallským
asopism samým.
— zajímavo že zde — obsahuje ješt dva dležité údaje. owhigsatories
Oznámení mimo tyto vyslovují frasí
Pedn
vyluuje
chopujeme;
ale
sliby objektivnosti
se bohosloví „aus wichtigen
musíme
si
uvdomit,
jak
je,
Ursachen".
mnoho místa
se
Ty píiny potehdejší uené
42
asopisy
plnily theologií;
asných „Frankfurter
uený
pohled na novotisk
i
gelehrte Anzeigen" nás o
hodn
moderních sou-
tom pouuje. Také
starší
asopis rakouský Wienerische gelehrte Nachrichten byl z velké
ásti naplnn úvahami o spisech theologických, PGN. tedy velmi rázn dokumentovaly svou pokrokovost. Dále vyluují divadlo, snad proto, že se mla nejdležitjší rubrika NL. odbýti s opovržením; Löper vzpomínaje mrzutostí, které snad ukonily jeho dráhu vydavatelskou zde
že jen Herakles by mohl vyk jeho minulosti v NL. a k jeho budoucnosti v TW., nepochybíme asi, když nepokládáme za dobrovolné jeho odhodlání nepsati o divadlech v provinciích". Jako list všerakouský by patrn musily psáti nejen o divadle pražském, nýbrž o rakouských divadlech všech! (Ve výraze provincie" nevzelo nic urážlivého, tak se nazývaly také nmecké suverénní státy vzhledem k Nmecku, ale ponkud vídeácky to zní pece.) Nejspíše byly hrozny kyselé; Born nedal tolik místa k disposici, kolik by divadlo bylo vyžadovalo, soud asi správn,
u Höchenbergra, zvolal istit ten
Augiášv
z plna srdce,
asi
ale hledíce
chlév,
,,
,,
že pražské divadlo za to nestojí.
PGN.
Jakožto nejnápadnjší rysy v karakteristice n. u. m. tyto:
,,
uvedl
J.
Kalousek
ve své
Kritický duch naší spolenosti zúplna po-
eeného
hyboval se v kolejích pozdji tak
josefinismu
...
Sonnen-
bývá v PGN. pipomínán toliko výrazy pemrštnými a zasyosvta asto a nadšen bývá slavena, jakožto vládnoucí chválami páván íels
.
.
.
.
.
.
jednak zase všeliké vci a ády bývají posuzovány podle užitku, státu pinášeti Není divu, že od osob jinak smýšlejících recensenti (roz.: belletrie) vydavatelé bývali nazýváni sonnenfelsiany byli zajisté nejlepšími znalci, jaké zem eská tehdáž vbec mla." Ale o témž asopise píše R. Fürst n. u. m.: ,,Sie war selbstverheslo,
jejž
mohou
.
.
.
.
.
.
Sonnenfeisisch und zwar mit herzlich geringer Zutat aus Eigenem waren und blieben die PGN. (sie) liegen vollständig in den Banden während ihres kurzen Lebens Gottschedisch, und noch dazu der Obersachsen. Es ist Gottschedisch, ständlich in deutscher Sprache abgefaßt.^)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
ganz veraltet, ist die banausische Geringschätzung alles Historischen, Neben der mehr schulmäßigen wie dies das 17. Jahrhundert aufbrachte Feindseligkeit, mit der sie Männer wie Voltaire bedenken, haben sie auch ihre rein persönlichen Abneigungen Was übrigens die klotzige Art der Kritik anlangt, so stehen die PGN. im rüden Ton keiner kritischen Zweit.
.
schrift des 18. Jh. nach.
.
.
.
Nur
.
.
.
.
Schriftsteller
von sozialem Range
er-
freuen sich besserer Behandlung und bevor der Prinz Jablonowski einer
geziemend Aus(Es) finden sich zwei Züge, die leider für den größten druck gegeben Teil der deutschen Literatur Böhmens im 18. Jh. charakteristisch sind: die sklavische Abhängigkeit von einem führenden Manne und jener
Verurteilung unterzogen wird, wird der Ehrfurcht .
1)
.
.
.
.
.
Jak „selbstverständlich" to
bylo, ukazují Voigtova
„Acta
litteraria".
43
Geist der Weltentfremdung, der in der veralteten Aesthetik Gottscheds noch ein Lustrum, nachdem jener verlassen und vereinsamt aus der Welt
Dogma
geschieden, ein
sieht."
A naproti tomu zase Hanuš v C. C. Hist. XIV., 144 si. praví: „Proítáme-li PGN., zdá se nám, jakoby dech mládí vanul na nás z jejich neuznávají žádných výsad rodu, stavu, hodnosti zpráv a recensí Nejhojnjší a nejvýznanjší jsou v PNG. zmínky o vdích osvícencích vídeských. Z nadsazené chvály jich, co chvíli stupované v obdiv, mžeme souditi, jak vídeské osvícenství mocn psobilo aspo v této dob na osvícence eské, ale zárove také, že PGN. tlumoí pouze offizajímavé výhledy ciální osvícenství vídeských dvorských filosof Mnoho pravdy mli ti, kdo PGN. otvírají do ideového varu své doby kritikm PGN. vytýkali, že jsou Sonnenfelsianer. Kdežto v osvícenství nuceny PGN. nepestaly ukazovati k Vídni, jako jeho ohnisku, ve .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
vd
jsou dáti pednost Praze."
Jak vysvtlit si úsudky tak velice se rozcházející? Ne-li tím, že asopis snad nebyl tak jednotný, jak se jeho posuzovatelm zdálo, a že nedojdeme správného názoru, dokud se nepokusíme jako pi NL. rozeznat, co v PGN. patí tomu a co onomu spolupracovníku. Snad obraz nebude pak tak ucelený, jaký nakreslili Kalousek, Hanuš a dokonce i Fürst, ale, mluví-li se tolik o duchu asopisu, stojí snad také za pokus pesvdit se, byl-li vbec takový duch spolený.
—
—
vnm
Pokus odvážný! Slib, daný v prospektu, že jména spolupracovník budou tajit, byl, aspo veejnosti, písn dodržen, a svdectví, která máme odjinud, jsou pranepatrná a neuritá. Jsme tedy odkázáni na dvody vnitní, a tyto dvody, vyžadují více práce, o tolik jsou
vi
se
o
mén
bohužel
spolehlivý než
dvody
vnjší.
1772 Frankfurter jehož autory byli hlavn Herder, Goethe, Merck,
R. 1883 znovu byl otištn celý roník
Gelehrte Anzeigen,
O takové
Schlosser.
individuality tu
badatele ne menšího, otisku, s
uritého,
než
byl
Šlo,
a pece, srovnáme-li
Vilém S
c
h
e r e
r,
vyslovené
domnnky v úvod
novou prací Morrisovo u,^) vidíme, jak pedstava o slohu sebe významnjšího spisovatele mže klamati. Pilná a bystrá
i
pozorování našeho dra O.
Fischera
o recensích Gerstenbergových^)
pesvdit Consentia;ai když se neobmíme touto velikou skepsí a uznáme ochotn výsledky onch srovnání, málo jsme tím získali pro pípad svj Onde celé svazky souasných dl Herdrových a dkladn nedovedla
.
probrané zaátky Goethovy, celé asopisy Gerstenbergem psané o týchž
vcech, v témž duchu. Zde neuritý poet neznámých spisovatel, ^)
Goethes und Herders Anteil an
lehrten Anzeigen.
—
dem Jahrgang
Morris. Stuttgart
und
1772 der Frankfurter Ge-
Berlin,
1909.
Gerstenbergs Rezensionen in der Hamburgischen Neuen Zeitung 1771. Herausgg. von O. Fischer. (Dtsche Literaturdenkm. 128) Berhn 1904.
")
1767
H. W.
Vom Max
jejichž
V.
44
pokud jsou
spisy,
posudky.
A
asov
blízké,
Vždy
jde o spisovatele téhož kraje, s
pohybují se na zcela jiných polích než
podobnými námohl uit od druhého a pejímat jeho obraty. Nejosobitjší výrazy shledáváme shodn u nejrznjších spisovatel, jak by bylo patrno, kdybych sml pedložit svj materiál.^) A jak dosvdí každý, kdo se kdy zabýval podobnou prací, vedle tvar, vazeb, výraz a všeho, co se dá mit a poítat, dležitý zstane celkový
vyky
sloh?
školními, z nichž jeden se snadno
dojem, subjektivní
pesvdení
citové, kterého nelze
vyjádit slovy, a které
pece má velký význam, pokud ovšem je získáno astým tením. Tedy podotýkám, že jde o první pokus, a že omyl není vylouen pes všechnu snahu moji. Doufám však, že v hlavních vcech jsem došel nkolika výsledk bezpených. Jednu výhodu máme ped tmi, kdo se namáhali rozešiti hádanku frankfurtskou: lánky pražského asopisu jsou skoro vesms oznaeny šiframi, ehož u frankfurtských nebylo. Jde ovšem o to vypátrat, mají-li tyto šifry skutený význam, i mají-li pouze klamat tenáe, jako v Opizov asopise „Wöchentlich Etwas", kde všechny lánky byly psány jím samým, bylo šifer plno. Skepticky o šifrách vyslovil se již první posuzovatel asopisu, Thim, ve své Untersuchung", mín:
a
,,
doch nicht gleich zu Prag 22 Hauptkritiker geben, ,, Vermutlich wird es sondern zween oder drey Buchstaben werden nur einen Rezensenten an33), a sluší míti na pamti, že Thim vdl více, než pímo anonymity recensent š e t í. Taková poznámka je tedy pímo svdectvím. Je-li na str. 224 dílu i. opraveno, ,,S. 106 muß am Ende der Rezension der Buchstaben N statt O stehen", soudíme, jednak že redakce dbala pesného rozeznávání znaek, jednak že chyby tiskové Naproti tomu nechceme-li se zbavit pevných základ, i zde jsou možné. nesmíme prozatím bráti v úvahu možnost, že redaktor lánek cizí opatil jazykovou formou nebo aspo pipojil poznámky, které pak nesou znak
deuten"
(str.
praví, že
jeho slohu.
A pece
je to
tak
pravd podobné.
posudky v PGN. jsou podepsány tmito znakami stránky, a sice stránky prvního dílu, není-li
Ab
—
•
oznaen
2 zprávy o Idelerov sbírce tolar: 286 a 390, o
v šachy"
znaí
,,
opravené
he
297.
— Historie: 104, 129, 302; 129, básni Ba — Logika: 305. Bt — Historie: 161, 254; Homiletika: B
(íslice
druhý):
65,
II.
248, 260, 350, 394; o latinské
33.
97;
II. 49;
o latinské básni 367;
II. 230.
Mj
^) lánek byl pvodn uren pro Listy filologické a tu ovšem bylo mi míti zetel k místu, kterého bych nebyl ml, kdybych byl vdl, že bude uve-
ejnn býti
v Rozpravách Akademie. Ukázky, mají-li býti pesvdivé, nemohou totiž pouhými úryvky, jak ukazují uvedené práce, Morrisova a Fischerova.
45
— Mathematika 122, 221, 296. — Chemie a pírodopis: 218, 234, 285, 311; iii, 124, 166, (dramata): D — vlasteneckém kázání o nmeckém 253, 256, 268; E — O Voigtov Popise eských mincí: 113, 289; F — 177, 184, 237, 273, 319, 327, 372;
Bz C
:
II. 5.
Belletrie
II.
11, 28, 78,
174, 188,
II.
149.
II. 65,
193.
II. 2, 20, 89, iio,
Belletrie: 8, 45,
populárn
114, 192, 204, 209, 225, 293, 299, 321, 342, 345; spisy filosofické a kritické: 49, 60, 75,
—
H
']'],
81, 112, 268, 342; II. 10, 23,
128, 161, 255, 257, 346, 385, 388; numismatika: 344; (chyba tisková místo E?).
Latinské básn: 193. Astronomie: 332; (Hl, H 1)
Gl
238,
— —
II.
190,
195,
353;
II.
12,
369
Homiletika:
II.
359, 388.
— K — Práva: L — Lékaství:
Belletrie (veselohry): 225, 228.
J
II. 306;
kde
M — •
je
182.
271; II. 42, 48, 76, 185, 273, 337 a
patrn také
I.
300,
pochopitelnou chybou tiskovou.
—
eské knihy:
Belletrie: 94, 183, 294, 394;
filosofie:
N
II.
Veselohry Stephanieovy: 20.
•
—
Mz
B
národní hospodáství
121, 391, 138; historie:
Uherské djiny:
43, 200, 321;
Nb — totéž: II. 277. O — Vdy pírodní, hornictví:
362; II. 81; populární
TI. 202, 236.
II. 44, 198, 323.
i, 7, 17,
40, 46, 47, 57, 60, 88, 145, 185,
186, 220, 346, 347, II. I, 97, 113, 177» 200, 233, 243, 251, 273, 349.
P
—
Belletrie: 31, 62, 124, 125, 154, 248, 354;
populární
II. 205, 366;
národní hospodáství: 206, chemie: 212, 372; 137 (chyba tisková místo
375; II. 168, 305;
filosofie, kritika: 308,
(Sonnenfelsiana) 209; II.
blízkého O?).
— Latinské ei: 378. — Paedagogika: 383. — Botanika: 182, 353; Tq — Ranlékaství 241. Ub — Církevní právo: 229, 337, 359; R S
-p
II.
93,
121.
:
W— X
—
II. 51,
235; ethika:
IL
17; historie
arodjnictví: II. 98. Lékaství: 108, 153.
Hospodáství a správa: 349, 356; mathematika a
335, 365, 374;
IL
14, 29, 126, 156, 227,
fysika: 23, 53; II. 246; filosofie, belletrie,
kuriosa: 15, 78, 348; II. 30, 82, 175, 241.
Xb — Mathematika: Z. — A. — Z— (Z. a,
a,
II. 263, 303.
Za)
— Polní hospodáství:
68, 239, 278; II. 26, 63.
znaky jsou jenom: Církevní právo: IL 13; populární filosofie: latinské ei: II. 158; veselohry Stephanieovy: IL 284 si.-
Beze II.
155;
pak polemiky:
II.
33, 144, 175 a
oznámení redakní.
46
Pokusíme-li se sestavit
posuzovatele nebo vlastn šifry dle odbor,
si
pak obdržíme: Mathematika a
fysika: Bz, Hl, O,
X, Xb.
Lékaství, chemie a pírodopis: C, L, O, T, Tq, W. Polní hospodáství, národní hospodáství (policie), populární
K, Mz, O, P,
sofie:
S,
filo-
Z—a.
Právo, historie právní, politika církevní: K, Ub.
Djiny eské, rakouské, Djiny uherské: N, Nb.
slovanské: B, Bt, Mz.
Numismatika: Ab, E, F. Logika: Ba.
Homiletika: Bt, Hl. Belletrie
vbec: D,
Poesie latinská:
ei
B.,
F, J, M, Mz, P, X. Gl.
latinské: R.
Knihy eské: Mz, Kuriosa, zprávy atd.: Ab, X.
Tento pehled pouuje pedevším o tom, že znaek se neužívalo v PGN. adu, upoutaných na uritý, asto úzký obor, aniž snad recense téhož odboru byly stejn oznaovány. Vždy
libovoln. Vidíme jich dlouhou
znaky
téže
užívá se
vda
tak vzdálené, jako
ovšem vzdálenjší v oích
homiletika, jež jsou zvyklé, že
nkdy pro vci
je
našich, než
a rozmanité úkoly bohoslužebné se pojily
a neznající ješt specialisace, ke které vývoj jednotlivých
astronomie a
v oné dob, v téže osob
vd
donutil
badatele a posuzovatele dob našich.
významu znaek jen zídka užívaných umní, pozdjší professor Ehemant; snad slavný vídeský astronom Hell, jehož recensent velice
Bylo by marno jako Gl a pod.
H—
'1
není
E
astronom, který si zvolil znaku na nho upop 1 i n g; znaka Tq upomíná na T e s á n k a, ale užívá jí více se o nich nedohádáme. také L, C je chemik
vynáší, nýbrž asi
knz
mínající, snad S t e
léka; léka
je
pátrat po
je asi historik
—
V jediném pípad máme bezpené svdectví o autorství recense. Recensent P. posoudil mezi jiným velmi oste první roník Unsichtbare stalo se to v ísle ze dne ii. února 1772, tedy práv ped ukonením roníku druhého a posledního tohoto týdeníku. U. za to mu ;
tento druhý svazek
vnovala pípisem
,,An den
Herm
Kunstrichter P."
Prozrazovala tu zlomysln zajímavou novinu, že písný soudce sám patil k mladým lidem, jež tak povýšen posuzoval, že napsal ísla 18 22.
—
na tuto odpovd reagoval posudkem druhého svazku na str. 375, piznal se k autorství tím, že pirovnává svoje verše ironicky k prose Nunnov. Spisovatel, který v oné dob pešel od podnik Höchenbergrových ke Gerlovým, nemohl ovšem býti jiný než Löper, redaktor PGN., a sloh nebo lépe nemohoucnost slohová v onch píspvcích U., ubohé P, který
47
lepení
zamotaných
period, a jazykové chyby, které jsme
nahoe
karakte-
domnnku.
risovali, potvrzují tuto
Je kratochvilné, že Löper tedy posoudil U. dvakráte: jednou na líc, jednou na rub; toho nepoznal Przedak, který praví vážn, že posuzovatel v NL. je spravedlivjší než v PGN. P je tedy Löper, a tento spisovatel nám i jinak usnaduje práci vyhledat jeho píspvky a odlišit je od vlastních posudk pražských. Známe ho z prací starších i novjších, a což zvlášt pekvapuje, Löper je
slohov neschopen vývoje.
Pes všechnu
híchy
setlost a stálé zamstnání
neumí rozeznávat dativu od akkusativu a zalézá se zalíbením do pasti periody, z níž pak živou mocí nemže ven. Tyto vlastnosti, které jsme pozorovali v pronunciamentech NL., jeví ješt jeho plagiát na hr. Kinském z r. 1774, kdy dávno opustil Prahu; ješt v této knize teme velkou periodu hned v úvod teme
s literaturou
páše tytéž
proti jazyku,
—
•
obraty jako: die zu bewilligen für Ihnen jederzeit rühmlich sein wird; Jeder natürliche und sittliche Mensch, zusammen genommen, kann .... nicht nach einerlei Regeln erzogen werden;
daß unregelmäßige Leidennoch ungeborenen Kinde einen Einfluß haben; das ihnen gewöhnlich gut kleidet; daß ich mich selbst widerspreche; durch engen und kleinen Beinkleidern; einen Tuch um den Hals, statt der Schnürbrust imd den Unterrock ein Mieder und Rock; ihre Affenliebe für einem Kinde; lange in die es gehen zu lernen Sonne, in hellen T'euer oder im Schnee sehen; keinen Abscheu für dem Wasser; ohne diesem Vermögen; man hält die Algebra vor schwer;
dem
schaften der Mütter auf
;
užívá
nadbyten
U
,,So gehts,
läßt"
zastaralého relativa
Nagl-Zeidlera
280
2,
teme
wenn man dem Gesinde
(hoch V nepítomnosti
rodi
s
o atd. atd.
též o jeho tragedii pro die Aufsicht über die pustil
sestice
dti
z
r.
1781:
Kinder über-
žilou), že sloh je
n
e-
m
o t o rn ý. Ve spise z r. 1787 jsem nenalezl nápadnjších neobratností, ale spis nepesahuje ovšem 32 stránek, a nedokazuje, že se spisovatel
opravdu si je
polepšil,
vždy
i
ohlášení úmrtní zní
nám
tak
povdom: nm.
bu
napsal Löper sám, nebo jeho rodina zddila sloh po
Opravdu shledáváme adu znaek Löprova slohu v láncích P podepsaných, a k úsudku opanému lánek nemá zvláštností Loprových, tedy není od Löpra, nejsme vždycky oprávnni, pedevším, jde-li o krátké úsudky, pohybující se v emeslných obratech recensentských, odpozorovaných vzorm, o láncích, které jsou výtahy a vypisují obraty své skoro zcela z posouzeného díla a pod. Negativn svých kriterií smíme vbec užívati jen s velkou opatrností a jen pi statích delších. Když Löper svou šifru vidl prozrazenu, jako by chtl zmizeti. Od :
stránky 375 svazku prvního do str. 168 svazku druhého neobjevil se tento jeho podpis, pak jej teme ovšem zase pod 6 referáty. Ale sotva pestal P na njaký as referovati, ihned objevil se nový referent D (IL 11) 13 referáty skoro
vesms
o dramatech; z nich 5 spadá do doby, než
P
48
znovu vystoupil. Tento jako vlastního
eracht,
(II.
epitheta
D
P
dovolává se referátu podepsaného
188), užívá jako
bündig,
ovšem nedokazovalo ješt, že „Der Stoff ist die Eifersucht
P
užívá nesprávn vazby je s
ním
(I.,
rád relativu so, spojky s
totožný. Ale
um,
— to
teme-li
354)
ohnvše
(II.
by 28):
Mylord Osery gegen seinen Bruder von einem Briefe erreget wird, den Lucinde, die Gemahlin des ersteren, an letzteren geschrieben. Die Auflösimg macht die sich aufklärende Unschuld der Lucinde, durch Beibringung der andern Hälfte des Briefes..." nebo (IL 112):,, Uns, denen der Ruhm unserer Nation so sel.r am Herzen liegt, muß es billig freuen, wenn wir die gelehrte Geschichte Deutschlands auch in dem Fache der dramischen (asi chyba tisková) Dichtkunst mit einem Böhmen vergrößert sehen ..." — to je Löpruv dráp, Ize-li tu mluvit o drápu. A všimneme-li si tetí skupiny posudk týchž obor, lánk, podepsaných F, tu shoda slohová je snad mén nápadná, také se užívá šifry této od samého zaátku vedle P a D, s nimiž se v obsahu posouzených dl a tendencí shoduje úpln. Ale lánky F jsou také zpravidla krátké, udávají velmi asto obsah knihy, nebo autor ustupuje úpln citátm, takže neml píležitosti k spletitým periodám. A zase zcela bez tchto period není, užívá rovnž aspo jednou relativa s o, užívá jako P adjektiva gern witzig", má tytéž zájmy vídeské, tytéž nepátele v Klemmovi ,, eines
Tryhall, die durch ein abgerissenes Stückchen
a Heufeldovi, zkrátka bližšímu šetení zjeví se
nepochybn,
že
i
F
je šifrou
Löprovou. Löper se patrn snažil znaky rozeznávat; F je Cech, D rovnž, P na to neklade drazu. Poet recensí takto mu pisouzených, 79 v padesáti íslech, a z nich mnoho kraounkých, nepesahuje naprosto míru, kterou lze pipsat emeslnému recensentu, ba zstává pod ní, i kdybychom mu pidali ješt dv recense podepsané J, ba i posudky veseloher Stephánieoyých (M I. 20, a nepodepsané II. 284 si.). Pisatel všech tchto posudk jeví se literátem více vídeským než pražským, nadšeným Sonnenfelsiánem, pedevším dramaturgem dle vzoru si na uence, který posuzuje obas latinské básn, a citáty Homera otiskuje po ecku, ale jak! Svoje vzdlání aesthetické vyetl hlavn z Lessinga a Sonnenfelsa, theoreticky stojí na stanovisku boje proti improvisaci, a netuší, že v shakespearismu je budoucnost nmeckého divadla (práv byl básnn Götz). To nebrání, aby zvlášt vi špatným básníkm byl dost vtipný a zastával stanovisko zdravého rozumu. Ale výlun belletristické recense nepispívaly valn k významu a cen PGN.,
svého, hraje z
—
—
jsou to recense, jakých po Lessingovi bylo plno v
nmeckých
asopisech,
a nepatí k lepším z nich.
Na šlechtice Borna hádáme podle obsahu a dobrého slohu lánku znakou O. A tato domnnka se stává jistotou, teme-li, že O. referuje o Bornov vlastním díle Index fossilium" (II. 97) a iní tak pouhým struným udáním obsahu zdržuje se naprosto všech chval, jež bychom ze
,,
49
jde-li o muže tak blízkého vydavatelm asopisu. Vždy vidíme píklad NL., jak neskrblila chválami, šlo-li o Seibta nebo Eberle, a na PGN. též z plných plic chválí Dobnera i Voigta, Borna však nikoli. Ve slohu, kterým Bom vysoce vyniká nad pražské spisovatele, nic neodporuje této domnnce a dosti vzácné ent übrigen teme v Bor-
oekávali,
nových Briefe über mineralogische Gegenstände (des Leucht jungen entübrigt, Str. 29) a v PGN. (den man doch hier anzuführen leicht hätte ent übrigen können,
str.
346),
A s lánky podepsanými O. shodují se nápadn posudky se znakami X. Oba užívají pídavného jména dasig (O: 5, 47; X: 228, 230), lenu denen (O: 147, 189; X: 28), aufgeklärt ve smysle pochvalném (O: 5; X: 2, 30), mimo to jen Ub (II. 99). Jako osvícenci chválí rádi vc jako nützlich a zvlášt se krásn shodují elegantním zpsobem, jak opravují chybu ve spise jinak pochváleném (O: Sand oder, wie er sich falsch ausdrückt, Kieserde 4; die stahlhaltigen
Dünste sind
ein kleines
Fleckchen, das der Herr Verfasser in einer künftigen Ausgabe leicht weg-
X: Falsch ist der Herr Professor imterrichtet worden, etl pojednání z Ruska de ortu metallorum (II. 236, tedy metallurg), ví, co se žádá na knzi v Švédsku (II. 357) a Bom
wischen könnte
daß ... je
5;
II. 230).
X
vnoval svj Index akademii stockholmské; o
O dlá
narážku na Bernardona
se týkalo
je-li
na
{y8), obé mathematice, mathematický referát omylem podepsán X místo Xb,
Bomova
(Xb) nebo
X
literaturu se starají málo,
(152),
pítele, Sonnenfelsa.
,,
Zelený klobouk"
Psal-li
Born
též o
nechci rozhodovat.
Ub a K. Oba rádi oznamují, co chtí dlat, podávají obšírné obsahy posouzených dl slohem dosti úedním. myslíme bezdn na Josefa Buka,^) professora vd kamerálních, uícího dle zásad Sonnenfelsových, jehož jméno v tch znakách vzí, a jemuž referáty K jsou odborn blízké. Ub pohybuje se na pd, Jakési nepatrné shody jsou mezi referáty
.
.,
zájmy církve a státu, jehož povýšenost rázn hájí. Ale blíže stojí Buckovi recensent spis o polním hospodáství Z a, který zaujímá zvláštní postavení tím, že nepatil k pvodnímu kruhu
kde
se stýkají
—
svj první píspvek pes zákaz redakní. lánek byl uveejnn úvodem redakním jakožto dílo eského uence, redakci neznámého,
a poslal s
pozdjší píspvky podepisuje vždy týmiž písmeny jako první, ale rzn psanými. Nebyl vzdlán jen odborn, nýbrž i literárn, rád cituje básníky, naráží na pražské týdeníky (sichtbare und unsichtbare Papierbekleisterer 69). Hraje si na venkovského šlechtice, který píše baronovi vtip^) Od Butschka znám pojednání ,, Versuch über die Absichten der Landesregierung bei Leitung der Landwirtschaft nebst angehängten Lehrsätzen atd. Prag, Klauser, 1768." Ve své práci o A. G. Meissnerovi (Athenaeum V, že vím jen o dissertaci, která vznikla pod jeho aegidou; T32) napsal jsem, neznal jsem tenkrát ješt rakouského zpsobu tehdejšího, že promovend dal tisknout a rozdávat pi promoci knihu cizí, nejradji ovšem uitelovu.
—
Arnošt Kraus:
Pražské asopisy.
^
50
kující
pozdji
dopis,
píše
vážn, pokrokov, o polním hospodáství a
spisech, jež je reformují.
m
A vtipný recensent S. aspo tvarem i h e se s ním (a také s Bukem) shoduje (Za: 278, 279; S: 384). Bucka píliš málo známe, abychom soudili, je-li nkterá z tch domnnek správná. Pod znakou Mz již Hanuš poznal Pelzla (Martin Franz), jehož úast dosvdují Abhandlungen CSN. 1804, str. 60 a to se dá prokázat s úplnou bezpeností i z posudk, k nimž Hanuš nehledl. Mz referuje o knihách francouzských pro mládež, tak zajímavých pro vychovatele
v šlechtickém dom, a posuzuje svdí nejen o témž postavení (II.
vhodnost pro mládež, což obé 138), nýbrž pipomíná nám francouzskonmecko-eskou knížku konversaní, kterou Pelzel vydal r. 1775- Do referátu o knize jednající o okování pouští se jako laik, který mnoho slyšel o tomto zajímavém themat, vždy ,, jeden z našich vlasteneckých ministr (v poznámce: Jeho Exc. pan hrab F. A. N o s t i c) dal zvlášt jejich
tlesného lékae, aby okoval jeho vlastní dti, a ani to pedsudkm našich krajan" (393). Zde se tedy pímo prozrazuje hofmistr u Nostic. V posudcích francouzské knihy historické a historie Slovan jeví se písným Dobneriánem, jinak posuzuje belletrii tymi referáty velmi strunými a bezbarvými. Nad všechnu dovolenou povolati
k.
c.
nepomáhá
proti
míru shovívav posoudil peklad mladého jezovity Schönfelda, nejspíše z osobního pátelství (94), a tím, jakož i chybou v latinském citáte (IL 202) dal kritikovi listu zbra do rukou. Jako dobrý znalec eštiny pak byl povolaným posuzova tlem eských knih ,, Kniha pro dítky" a Kníže Honzík", Šifrou N nebo Nb podepisuje se znalec ei a djin uherských, obrací se proti autoru hájícímu absopoliticky velice svobodomyslný se hlásí Cechem pi tom a Slovanem, je velký ,,antiechista" lutism mezi historiky eskými oné doby bychom marn hledali muže, který by spojoval tolik vzácných vlastností, ale ze spolupracovník, jež jsme dosud konstatovali, snadno se utvoí dvojice, která má žádané vdomosti a ,,
—
—
.
.
,
Born
vlastnosti:
a
Pelzel.
Totiž Pelzel psal,
Bom
radil; dasig
nmina
205
a II. 44
by svdilo
mnohem
chatrnjší Bornovy; jen Cech mohl napsat lobt und schändet
místo tadelt
spíše
(II. 281),
jen Pelzel se
všechny hlásky maarské
—
jemu než
—
Pelzlovi, ale Pelzlova
mohl
dovedeme vyslovit und eigentliche Slovany, že si pál p-
chlubit, že
wir, wohlverstanden, geborene
mohl jevit tolik zájmu o ostatní Böhmen (203) vodní znní chorvatské písn (II. 200) a ozýval se (II. 199) mínající na .
.
je
proti tvaru Sklaven
v tchto referátech se Pelzel tedy podepisoval znakou upojméno Bornovo (N nebo Nb), jeden byla podepsán O, jak
.,
nahoe zmínno (pouhou náhodou?)
a
jeden
B
(II.
260),
což
nebylo
opraveno.
B? .A kdo je Bt? Oba píší o djinách hlavn eských, zvlášt proti Pubikovi, oba mimo to posuzují latinské básn, a sice oba básn
Kdo
je
öl
Neandrovy, který
t.
j.
piaristy
Neumanna, pi
emž
Bt odvolává na slib, nach einem Addison, Liebling und Dichter der Könige uvádjí uence rádi jako: der ge-
B pi první recensi uinil. Oba citují Voltaira
Dryden, Voltair 34; Bt: Voltär, dieser in dem Tempel des Geschmacks 164),
se
(B:
lehrte
Piarist (B 259), dieser gelehrte Augustiner (Bt II. 131); není pochyby, že jsou touž osobou. Muž, skrývající se za obma šiframi, je dobrý historik, který pedevším byl dkladn informován o všech námitkách Dobnerových proti
útokm Pubikovým
a jeho pívrženc, neúprosný kritik Pubiky, týž, jejž poznáváme v nepodepsané polemice. Jen na ti lze myslet: Dobnera, Voigta a Pelzla. Oba první jsou v láncích velice vychvalováni (Voigt 266, Dobner asto), Dobncrv sloh (v pojednáních Soukromé spolenosti) je mnohem starobylejší než v tchto referátech, Voigt by se sotva dovolával Voltaira. Voigt také nebyl ve Vídni, jak o
sob
praví
B
(106),
a lze
si
by Voigt od samého zaátku pracoval pro PGN. a souasn pro NL.? Že by se mu to v uvedené „Untersuchung" nevyítalo? A spisovatel má na Bt spadeno a míní, že ho zná. Voigtovi vyítá na str. 31, že se „als Rezensent von der Neuen Literatur zu den Gelehrten Nachrichten wendet", ne že psal do obou zárove. Hledáme-li však mezi lidmi známými, docházíme zkrátka zase jako pi N k spolené jakési firm, k lánkm inspirovaným a redigovaným u piarist a psaným Pelzlem. Motiv (dost nebezpený), že na tom, pocházíme-li od echa nebo Zich, nic nezáleží, nalézáme též v láncích Mz podepsaných. Nedivíme se již, že se pod takovým vedením referent pouští i do dl duchovního enictví. Vidíme takto vyhraovatse spolenost uenc v ddiných státech", myslit,
že
,,
která dle prospektu se spojila k posuzování všech rakouských spis.
Je
podivuhodn malá.
Naše akademie usedla pohodln na tech židlích: v právo Pelzel (Dobnerianer), v levo Löper (Sonnenfelsianer) a uprosted na štstí pravý vdí duch listu, Born, pítel Sonnenfelsv a pítel Dobnerv ale povznesen vysoko nad písnou observanci svých druh, vdec a osvícenec.
Nejpodivnjší je pi tom, že pro Voigta nám tém nezbývá lánku, který bychom mu pipisovali. Byl patrn více inspirátorem, hlavn Pelzlovým a snad i Loprovým, když se spolenosti piblížil a opouštl NL. Psal-li vbec pro PGN., nebylo toho asi mnoho. Byl píliš zabrán svými plány, které pomocí Bomovou a nákladem Gerlovým konen mohl provést: Acta litteraria a Effigies, na nichž pomáhal již také Pelzel, jsou vlastn pokraování ve Voigtov innosti v NL. Mimo to pokraoval ve své práci o velkém díle: Popisu eských mincí, které v prosinci 1771 rovnž pešlo v náklad Gerlv. A stejn se nám vede s Dobnerem; ten nepsal patrn ani ádku pro PGN. ale byly pro nho proto veledležité; opatuje materiál k obranám svého díla zvykal patrn teprv myšlence psáti po nmeku. Ani hrab K i n s k ý asi nepsal pro pražský asopis, neshledávám aspo shod mezi ;
i*
52
slohem jeho „Erinnerung" a njakým posudkem, pi nmž bylo by lze hádat na nj. „Spolenost uenc" se takto v Praze teprve tvoila kolem PGN., o spolupracovnících pak mimo Prahu nebo dokonce mimo Cechy nelze vbec mluvit, to byla fantasmagorie pro dobromyslné obecenstvo. K pražskému kruhu patí ada uenc, pírodozpytc, získaných Bornem, ale nevíme, zdali patili k užší redakci asopisu. Tendence této spolenosti, které lze sledovat pes osobní rznost referent, jsou nkolikeré.
Pedevším ne práv dležitou,
ale
rázn provádnou
tendencí
znaku Höchenbergrovu. Löper si úet a Born ml dvody vcné. Tak
bylo
ním
snižovat všechno, co neslo
takto
vypoádal svj osobní
tedy odsou-
s
zeny dva svazky Unsichtbare Löprem, Born rozebírá Beiträge zur Wasser-
Böhmens a Physikalische Belustigungen i s pochváleným V cizin Zenonem Citoval mu dokonce žádaného historika, který ví o moi v Cechách: Shakespearovu Zimní pohádku. Dobneriáni pak vrhli a sesmšnil Zauschnera, který psal se na Pubiku a jeho pívržence, Z Bibl. Buckovi (Allg. Dtsche proti 14, 618 jednala s ním mnohem šetrnji), Pelzel vytýká chyby v obou eských knihách, Höchenbergrem vydaných. geschichte
—
Nemén
zetelná
je
tendence proti NL.; z vydavatel jejích Rauten-
a
zmínni mezi slavnými Rakušany, Eberle, zeteln oznaen a musí pykat za pochvaly jemu v cizin
strauch ani Seibt nejsou není jmenován,
je
udlené. Teprve po smrti se mu dostalo chladného nekrologu, soukrom ovšem pronásledovali ho ješt dále: ,,Ich erkundigte mich auch nach Eberle," píše Born Voigtovi dne 29. kvtna 1775 po své návštv v íši mrtvých, ,,und erfuhr, der sitze in der Hölle und müsse durch die ganze Ewigkeit mit einem zentnerschweren Maßstab Silben messen. Eberl und
Mayentraums sagen sich wechselseitig Gedichte und Schul übimgen vor und zanken sich über Silben und Worte. Recht so den Sächelchenschreibern schrie Baibin und fluchte dabei auf gut böhder
Dichter
des
misch." i)
—
s velkou pochvalou Voigta ovšem — asopis sám posouzen oste, dílo po posudku v NL., jist een o opak toho, nkteré a doŠlo-li na
nm
co onde.
Dálp má Löper svj zvláštní ohníek, aby mu ne vystydla vídeská Nezapomíná, že patí do literárního cechu vídeského, získává si zásluhy o pátele a hledí býti hrozný odprcm. Pochvaly Sonnenfelsa, odLöpra. Hned které Kalousek konstatoval v PGN., jsou v prvním ísle reprodukuje vídeskou knížeku, mrskající odprce Sonnenkaše.
vesms
felsovy, referuje o Sonnenfelsových
k
vlasti,
drtí
cejní,
1)
eech:
o urbanit
umlc,
o skromnosti v pronášení mínní, o obrazu šlechty,
pamflet proti Sonnenfelsovi ,,Ich
Mähr. Mag., v
Brn
1789
p. 319. srv.
mag
kein Patriot
Kalousek,
o lásce
vd
Dje KSN.
poli-
sein,"
str.
25*.
53
potírá Fidlerovu „Bibliothek der österreichischen Literatur", akoli mu vnukla myšlenku NL., a sesmšuje jeho báse „Josephs Reise zum König von Preussen" (velmi vtipn), polemisuje proti „Theaterkalender von Wien", a
autorm
jeho
Klemmovi
zeitung, která sledovala
a Heufeldovi, proti
podobné
hry tam oste posouzené (IL
meckem
cíle
jako
PGN„
Klemmov
k.
k.
Real-
a ujímá se proti ní veselo-
366). Ale lichotí se
k uznanému celým
N-
Denisovi a chválí jezovity Mastaliera a Regelsbergra.
Rozumí
se též, že se neobejdeme bez malých protekcí; Martin Pelzel mladšího bratra Josefa Bernarda, sekretáe u hrabte Cobenzla (pozdji byl úedníkem berním a od r. 1796 administrátorem bankálního úadu v Linci a vládním radou), který robí veselohry a tragedie;
má mnohem
nic není spravedHvjšího, než že spolupracovník
P nadjnjším hry, jako
D
vychvaluje tyto veselo-
pochválil tragedii krajanovu, a nazýval Pelzla dokonce nej-
nemá na tchto báse mladého jezovity F. E.
z celé básnické generace vídeské.^) Pelzel
chválách úasti, za to sám zase vychvaluje
Schönfelda, pozdjšího professora poesie v Praze, omlouvaje velice shovívav jeho nedostatky. Je dále v poádku, že páni piaristé se tší zvláštní protekci, Neumann-Neander, kterého zle zkritisoval Klotz, za latinského Miltona dochází nejvtší chvály od referenta B, a 1' získává si podobné zásluhy o Uhlicha, který napsal
nmecké
epos prosou: Die Troiane-
rinnen.
Nehled však k tmto vcem celkem vedlejším, vidíme PGN. dovat ve vážných vcech vážný smr, který pln opravuje jejich stenci, a sledovat jej rázn a svže.
sle-
exi-
jsou to Bornovy referáty pírodovdecké, které list Born zahajuje asopis pochvalným posudkem Josefa Trnky, echa, a cituje významn jeho slova proti procesí o déš; sesmšuje vídeský cestopis; upozoruje na knihu Podovu o šávnických strojích,
Pedevším
vyznaují.
kterou
sám
vydal, a vyslovuje se tu
i
pi druhém
spise
Podov
proti taj-
nstkárství v hornictví (57, srv. II. 246). V posudku Bernardiho soustavy barev (145) jeví se stejn dobrým filologem jako pírodopiscem a skvostn rozebírá Zenonovy úvahy o ,, zemtesení v Cechách". Posmch, kterým zahrnuje Kuttnerv alchymický spis (II. 200 a též I. 137, je-li tento posudek od nho), ukazuje nám, že Bom i ve svém zednáství zachoval si zdravý rozum a nevil v tajné síly, jako nkteré odrdy zednáské toho vyžadovaly. Ve všech tchto posudcích jevily se PGN. asopisem, jemuž
—
co do solidní vdeckosti nebylo
v Rakousku rovného. 2)
Považme, že v NL. byl vážn posouzen lékaský spis, který uvažoval o dlouhém život patriarch, že nejen v Praze, nýbrž i v cizin tšil se P. Zeno jistému uznání, a všimnme si skvostné ironie, kterou zde rozebrán 1) Sluší však poznamenat, že i A. D. Bibliothek geniem, ovšem naprosto nevycvieným. «) Srv. XIV., 314 si.
H.
(17.
212)
nazývá Pelzla
54
jeho
lánek o domnlém zemtesení v Cechách
má
Born
(i86).
vdu svou nejvlastnjší, nýbrž též o veejné, vítá každý pokrok v hospodáství a v správ. široký, zajímá se nejen o
Výborn dáství;
a
záležitosti
postaráno o referáty z oboru práva a národního hospouž k recensentm patil Buek (s nímž se shodovali v nazírání je
národohospodáském; stejn jako Trnka
mého
rozhled
fysiokrata francouzského a je
vbec
rád uvádí Mirabeaua, znápívrženec tohoto smru), nebo
(6)
Ub pímo jsou pedzvstmi josefínských reforem.^) odbory ideji zastoupené, všimneme si lánk, jimiž
nepatil, zajisté posudky Pomíjejíce
se jeví dležitým dokumentem jovným orgánem ,,antiechist".
asopis
i
v historii. PGN. byly bo-
Všechen hnv proti Dobnerovi, který vlastn platil niiteli autority Hájkovy, vybil se v desetiletí ped tím v boji za praotce echa. A proti odprcm zaujatým a nespravedlivým nenalezl Dobner zastání ani u vdecké ciziny, dosti nepedpojaté. Slyšme jen, jak chladn byl posouzen ve zmínném již referáte v Allg. dtsche Bibl. (ii, I. 326 331), který je sám zajímavým dokumentem. Ctme tu mezi jiným: „Der Herr Pater Gelasius Dobner zeigt sich durchgängig als einen überaus fleißigen und seiner Landesgeschichte kündigen, dabei auch in andern Teilen der Geschichtswissenschaft belesenen und daher seiner Arbeit ziemlich gewachsenen Mann. Aus der Vorrede zum ersten Teile Er spricht von Wahrlernen wir seinen historischen Charakter kennen. heitsliebe, er beweist, daß Hájek, wie alle Menschen Lügner seien, er meldet, daß seit Hájeks Zeiten sich die Geschichtswissenschaft sehr verbessert habe und man folglich nun eine bessere böhmische Geschichte schreiben könne, als der selige Domprobst etc. Lauter unstreitige Wahrheiten, die man anderswo nicht zur historischen Kunst rechnet, sonder.i für Maximem hält, die der Bonsens und die gesunde Vernunft einen jeden lehrt. Allein es gibt Länder, wo Menschenverstand haben ein Verdienst ist. Es gibt Konjunkturen, wo man ein starker Geist sein Sein Buch ist keine muß, um nicht unvernünfig zu handeln Böhmische Geschichte, dazu fehlt ihm Methode, Ordnung und Licht, auch kein Böhmisches Jahrbuch, ungeachtet es auf dem Titel so heißt, denn Hájek, der junge Hájek ist kein Annalist sondern ein ungelehrter Kompilátor. Es ist ein Chaos ohne Form, ein Magazin von den vornehmsten Materialien, aus denen mit der Zeit eine schöpferische Hand eine böhmische Geschichte bilden kann. Herr Dobner hätte dies selbst tun können, noch
—
.
.
.
mehr, er hätte dabei die Hälfte Zeit und Mühe erspart, allein der böse Hájek, diese unglückliche Grundlage, hat alles verdorben. Nun müssen (Dobner wir ihm bloß für seinen Fleiß und seine Kollektancrn danken .
ml
.
.
prý vydat všechny prameny eských djin.) Doch wir wollen immer Den Ursprung mit dem zufrieden sein, was uns der fleißige Pater liefert .
1)
Hanuš V
CH.
XIV., 312
sl.
.
.
55
der
Böhmen oder Tschechen
holt er sehr
her und glaubt gut Rudbekkisch,
Stammväter
seiner Vorfahrer.
imnatürUch vom Schwarzen Meere
die Ziehen
der Byzantiner seien die
Kein einziger historischer Beweis unter-
stützt diese pure etymologische Grille ..."
Tato nadmíru skrovná pochvala, udlená „pilnému páterovi", staila ovšem, aby se z domova mobilisovalo vojsko klotzovské, které proti Nicolaiovu asopisu táhlo tím ochotnji, že se mohlo takto zalichotit skutenému knížeti ímské íše. V Halle a Lipsku byl odtud hlavní tábor j.echist", tam byl Pubika, když zaujal postavení své k echovi, nejslavnjším historikem eským.
Na Pubiku PGN. dlouho neútoily pímo; dne byl první
díl
12.
jeho historie velice pochválen, a o více než
íjna v NL.
msíc pozdji
pinesly PGN. posudek Ayrerových ,,Animadversiones ad historiam Lechi" a Moszczenského ,,Stricturae", vyšlých patiskem v Praze. Úvodem se karakterisuje Schlötzer, který dokázal jednou neexistenci a po druhé ve smyslu vypsané ceny možnost Lecha. Po tomto historickém úvod oste odbyt Ayrer, který sám se piznává, že neumí slovansky a pece pronáší etymologické blábolení. ,,Wie? kein Wort von einer Sprache verstehen, und doch über die Richtigkeit oder Verfälschung derselben so entschlossen raisonniren Nein! das ist (26. II. 71)
—
zu arg!" Ješthenež Ayrer, jehož práce pravý nebo domnlý Polák.
O
dva týdny pozdji útoí
starší se
aspo
—
uznávají, dopadl
na spis ,, Lechi et Czechi vindiciae", od knížete Jablonowského samého psaný nebo aspo (dle II'. 35) jeho jménem vydaný. Ironick}^ se klanjí ped Jeho Osvíceností a gratulují Dobnerovi ke cti, že bude skolen rukou knížecí, první v tomto Ale o dv stránky dále zbavují se této masky hluboké úcty století. (Fürsta oklamala!); v kritice jako v ,,íši mrtvých" není hodností jiných, než které udlují zásluhy, a proto chtí mluvit jen o spisovateli. A ten ovšem nepinesl nic nového, nic, co by nebylo dávno vyvráceno bývalo Dobnerem. Na osmi skoro stranách se pak podrobn odmítají námitky jednotlivé, a konen referent Bt vyzývá Dobnera, aby na tento spis neodpovídal, nýbrž aby pracoval dále o tvrtém svazku svých se
Annales.
Na Pubiku
pímý
boj
s
došlo dne 14. ledna,
Dobnerem
proti autorství jistých
(dne 11. ledna);
leták ve
náhodou práv, když NL. zahájila v pedešlém ísle se bránily PGN.
mst
na
jejich
Pisatel obšírného referátu, Bt, nikterak nešetí
úkor rozšiovaných. Ukazuje, jak
Pubiku.
v letopotu, na kterém si pece hlavn zakládá, a jak nedbale cituje; dokazuje pak obšírn, že užíval Dobnera, jehož slovem nezmiuje, na každé stránce, a ptá se, nemohl-li býti žalován ,,de furtis". Krátké djiny ve kolísá
dvou mírných svazcích osmerkových dle vzoru Hausenova byly by užitenjší než velká Pubikova kniha (Hanuš pipomíná, že tato poznámka
56
psobila na
Pelzla,
aby požadavku vyhovl;
není-li to spíše
programové
prohlášení Pelzlovo?).
ublížil:
ted v podezení, že
Na
str.
si
344 referují
píše podruhé), jen
nmin
pak jedná o Pubikov; každému z nich bude psáti dobrou nminou, upadne hrza! dal pomáhat
Obšírn a malichern
eskému autoru prý
se
kdo
—
PGM.
o
Voigtov prvním spisku (Löper
aby mohly otisknouti
z
nho
místo
o
nm
proti Cechoví.
Nemén dkladný
je posudek druhé ásti Pubikova díla, vyšlý Pubika prý nevypravuje, nýbrž disputuje, a referent o nkolika místech pronáší své skromné myšlenky. Pubika konen jednou se ozval proti Dobnerovi pi letopotu Boivojova ktu, však
dne
26.
kvtna
ejhle, jeho
1772.
dvody
jsou zase
dání Kristiána a zase toho
vypjeny
od bosáka Athanasia
z jeho
ueného augustina nejmenuje. Ukazuje
se,
vyjak
Pubika rokem 937, kdy pestávají Dobnerovy poznámky, stává se tak struným a chudým, že se vyškytají mezery nkolikaleté, eho díve není.
O
Pubikov v
znalosti
dílo Voigtovo.
chatrným
(byl
mincovnictví nejednají PGN., majíce už v rukou
Peklad nmecký tenkrát dílem Nunnovým), a konen
jako lipský posuzovatel, jako chválí
PNG. uené
jezovity Tesánka, Würze,
Steplinga, Johna, Denise, Mastaliera, Schönfelda Již
ped
tímto
o deseti stránkách v
posledním
elo ísla
3.
chybným a by ho rády chválily
shledávají velice ujišují, že
.
.
.
referátem odpovídaly
PGN. lánkem
druhého svazku položeným na reakci,
kterou vyvolala jejich rázná obrana Dobnera v témž klotzovském asopise hallském, z Již
nhož máme zprávy
o vydavatelích pražských list kritických.
ony zprávy ukázaly, jak dobré spojení
ml
kruh NL. (tehdy
již zaniklé)
Ted v . 19 (2. bezna 1772) v rev PGN. tak píke odsouzené, obrátil se asopis pímo proti PGN. takto: ,,Než skoníme, chceme ješt promluviti nkolik slov s pisatelem jistého cizího asopisu, který se vyznamenává
s
Hallische neue gelehrte Zeitungen.
feráte o knize Jablonowského,
kivými úsudky,
strannickostí a domýšlivostí
ped mnohými
jinými.
Už
nkolikrát zachtlo se nám dáti nkolik dobrých pravidel pisatelm PGN., asopisu mimo Prahu zcela neznámého, ale zdržela nás myšlénka, že snad ve své vlasti by mohly pispívati ponkud k šíení literárních vdomostí. I ted bychom ješt mleli, kdyby nezbednost recensenta pojednání práv uvedeného neurážela všechna pravidla zdravé kritiky zpsobem nesvdomitým. Pater' Dobner prohlásil, jak známo, ve svém novém
tém
echa bajkou. Náš nejjasnjší spimladý recensent pražský, který se nezdá vdti více ani mén o celé historii než purkmistr Xantenský o tragedii a opovažuje se veejn íci, že nejvtší uenci se shodují s P. Dobnerem ." Na to rozebírá nkolik námitek a jeho dvody že jsou nevývratné a koní: Doufáme, že recensent pražský nás nedonutí obranou, abychom oznámili jeho jméno a obšírnji pojednali o tchto pkných posudcích."
vydání Hájka celou
historii
Lecha a
sovatel vyvrací ho, a tu pichází
(
.
,,
.
!
!)
57
Odpov
pražská není
mén
ostrá; obrací se proti bujnosti a hru-
bezvýznamných kritikastr, kteí „naši neurážHvou recensi s nezbedností, možnou jen u strannického kritika, napadli a místo vyvrácení
bosti
naházeU prázdná slova beze všeho lidského rozumu". Vidíme, že PGN. hrubý pytel šily hrubou nití. Vracely jim dokonce výtku bezvýznamnosti .,0d smrti pana Klotze se tyto listy beztoho již tolik netou jako drive." Vyvracejíce pak námitky, prozrazují, že by mohly povdt, že spis, kterému kníže dal své jméno, napsal Cech, který se dal k té práci Konen zapísahají dobrosolské noviny pi jejich cti, pi najmouti úct k stínu Klotzov, aby nepijímaly každou zaslanou mazanici, aby neprodávaly každému své pochvaly za peníze, aby dokazovaly své výtky a upravily své posudky na rozumný zpsob. hrozb že uveejní jména, upozorují PGN., že to se už v 94. ísle minulého roku stalo. V onom ísle je však jmenován pouze „Leppert" nemínili to inspirátoi hallských novin jinak? Nechtli poukázat výše? na lidi stojící za Löprem, kteí i pi tomto lánku, jejž. Löper asi spolu stilisoval, opatovali ást vcnou? Bohužel se to ne-
dvrn
.
.
.
Vi
—
stalo.
Pelzel,
Thim
hádal, že
lánek
psali Bt,
O
a jistý hallský student (tedy
Born, Löper?).
Klotzovská strana i v Rakousku pozbývala úcty, to poznáváme zvlášt ze skvostného obratu, že nebožtík Klotz dobyl hallským novinám té cti, že smly polemisovat s (Nicolaiovou) Allgemeine deutsche Bibliothek! I v tom ohledu zaujímají PGN. stanovisko z této polemiky,
—
správnjší a vyšší než ostatní Rakušané, kteí práv tenkráte si povolali Klotzovce Riedla z Erfurtu, a jejichž vdce, Sonnenfels, se zle kompromitoval,
cht
býti práv Klotzovi a Lessingovi zárove.
PGN.
mly ovšem
k tomu píinu, nejen pro útok ze stediska klotzismu, z Halle, nýbrž též pro horší útoky z jeho expositury lipské. ,,Cechisté" dle všeho udržovali styky s jedním z nejdležitjších stoupenc zlopovstné kliky hallského professora. Byl to lipský professor. poesie B é 1. Dne 18. února 1772 (336) PGN. oznamují, že nízcí lidé roztrušují paskvil s podpisem slavného hpského dvorního rady Dr. C. A. B., úctyhodného uence. Mají prý jistou zprávu, že uvedený uenec zle nese toto zneužití svého jména pod bídáckou šartékou a chce zabránit nejmenšímu podezení. K tomuto obhájení eeného uence nemly PGN. práva, bylt skuten pisatelem paskvilu, jak ukazuje tón, na který PGN. pozdji uhodily proti jeho autoru, když fikce se nedala již udržeti. C. A. B., t. j. Karel Ondej Bél (1717 1782), rodák prešpurský, syn Matje Béla, eskoslovenského spisovatele a uence (o J. Vlek v Djinách eské literatury, II., i, 112), studoval v Altdorf, Jene a Strassburku, provázel hr. Harracha do Paíže, stal se od r. 1756 ádným professorem poesie v Lipsku a vydával od r. 1754 staré lipské asopisy: ,,Acta eruditorum" a „Neue Zeitungen von gelehrten Sachen", S ddinými zemmi, zvlášt s Uhrami, byl patrn v stálém spojení, a vydal
—
—
nm
58
historika
uherského Bonfinia.
Belianum
in aeterna gloria fóre".
Klotz o
nm
napsal velké slovo: ,,nomen
PGN.
poznaly, že ignorováním a popíráním autorství Bélova si neprospjí a proto útoily na nho pímo. Klotz zemel dne 31. prosince r. 1771, ,,der so große und berühmte gelehrte Herr Professor Klotz", oznamovala NL., a jeho strana nebyla již tak mocná. Tak tedy hned str. 382 pášou PGN. proti Bélovi vtip, který skuten není zlý. Bl ve svých ,, Gelehrte Zeitimgen" konil zprávu o úmrtí Klotzov slovy:
na
,,Lugete Musae!"
A PGN.
rýmují:
An Klotzens Grab erscheint Der Dichtkunst Lehrer Bell und ruft: Ihr Musen, weint! Die Musen lassen sich in ihrer Lust nicht stören. Denn sie sind nicht gewohnt, auf seinen Ruf zu hören. Na
místo té zlomyslnosti nastupuje v druhém svazku hrubá stelba
Na str. 38 pi velkém útování píší PGN., že mohou dokázat pvod Kosmova líení zlatého vku z Boethia, ale ovšem nemohly by svého tvrzení dokázat, kdyby byly napsaly, že jistý prosnižování a opovržení.
fessor opisoval
ponvadž
básn, jež Klotz pro nj skládal, a pedítal je poslucham, pouhá gemeine Sage" všech lipských a hallských
to byla
,,
student (Informace Löprova?).
Skuten teme
Bahrdtov
seines Lebens" (I. ,, Geschichte berühmte Professor der Dichtkunst kündigte uns (t. nové magistry) in einem Programme der Welt als die gelehrtesten Männer an, erzählte unsere Lebensläufe und besang Gott weiß was in den schönsten lateinischen Versen, welche ihm der Geheimderat Klotz gemacht hatte, denn er selbst verstand nicht eimal die Prosodie, geschwe'ge daß er hätte Verse machen können, ob er gleich alle Tage ein Paar Flaschen des besten Ungarweins zu sich nahm" atd. Bahrdt je ovšem pramenem kalným, ale není pochyby, že PGN. aly do živého svým obvinním, kterého nepronesly. Na str. 144 v polemice s Klemmern PGN. pomíjejí, co Klemm citoval z oné brošury, ,,weil man nur ein Bell sein muß, um so etwas gegenBezahlungzu schreiben, und ein Klemm, um es nachzuschreiben" na str. 277 284 pak rozebírají velmi dkladn a nemilosrdn Bélovo vydání Bonfiniových djin uherských, za nž Nb mu slibuje pece jen ,, vtší slávu než za ubohé obhajování echa a Lecha", kterých se patrn ujal v oné brošue. V pedmluv k druhému dílu konen, v tomto závrném slov redakce, pražským ,,echistm", kteí na jmén a významu Bélov si zakládah, vytas 1 se redaktor s nejsilnjší zbraní: ,,Jen s opovržením a odporem shlížíme na jistého cizozemského uitele poesie a hamižného kritika, který je dost nestydatý, že na veletrhu vymáhá nové knihy na knihkupcích hrozbami a sliby (informace Gerlova!). Ale eho se
v
233, 1790): ,,Herr Hofrat Bel als der
—
—
—
vi
59
také nadíti jiného od muže, který píše paskvily za peníze a pod jménem zpsobem nikdy ješt neslýchaným tupí uence, jenž daleko výše než on?" stojí To bylo zlé obvinní proti Bélovi (R. Fürst velmi komicky vztahuje ta slova na Klotze, dávno mrtvého, o nmž by za živa nikdo v Rakousku takto nebyl sml psáti). Po smrti Klotzov professor Hausen, jehož si, jak jsme poznali, historikové PGN. vážili, vydal životopis jeho, který
Fuhrmann
se stal
povstným recensí kvtnu 1772, v
zeigen" v
Goethovou níž tento
ve
,,
Frankfurter Gelehrte An-
odprce
Klotz, in welcher erbärmlichen Gestalt wirst
Klotzv zvolal: „Armer du vors Publikum hingelegt!"
To cítili také pívrženci Klotzovi a z jejich kruh vyšla ošklivá parodie Klotzens" pod názvem Leben, Hausönova „Leben und Charakter Taten und Charakter Herrn C. R. Hausen" atd. entworfen von Herrn Fuhrmann, ehemaligen Bedienten und Archivarius des Hr. Hausen". Je to podle Allg. deutsche Bibliothek (19, 168) dílo lovka, který pozbyl poslední špetky citu poestnosti. Bývalému sluhovi dává prý vypravovat o Hausenovi rzné kousky, za nž akademické vrchnosti trestávají nezbedné studenty. Autorem této nepkné odvety, který veejnosti znám nebyl, oznaují PGN. Béla!! Zda by to byly mohly dokázat? Ke kruhu, .
.
,,
.
,,
z
nhož
pamflet vycházel, zajisté patil.
Zatím Pubikovi samému vydaly PGN. už v ervnu (IL 175) prože je jim líto, pokládá-li posudek sotva zcela dobrovoln, hlášení druhého dílu za naknutí sebe a á d u svého; posuzovaly ho prý jen jako historika a jeho zásluh nechtly zmenšovat, tím mén zásluhy Spolenosti, která i ted má v Cechách slavné uence Steplinga, Tesánka, Linka, Holzäpfla, Krammera, Diesbacha urážlivé uvedení mladého básnílka Schönfelda mezi ozdobami ádu ted odpadlo. Toto prohlášení, k nmuž v posudku samém nevidíme píiny, osvtluje nám bleskem postavení PGN. v Praze: proti jezovitm! Další fronta bojovného asopisu pražského byla obrácena proti
—
—
^
—
—
Vídni.
Tam
vycházela
—o
rok díve než
PGN.
—
,,k.
k. privilegierte
Realzeitung der Wissenschaften, Künste und Commerzien", které bylo
dopáno
pežíti pražský asopis o trnáct let, a získat si slávu ,, nejlepšího vídeského v 18. století". (Tak Zenker, který nazývá prvním redaktorem Borna V prvním roníku stály tyto noviny bezpen hluboko pod PGN., které je podrobily posudku (IL 82), vytýkajíce jim hlavn též, že jejich posudky jsou vždy velkými chválami, mohly by prý prost b)ýti otištny tituly bez posudk! Hned na str. 144 musí se PGN. hájit proti obran redaktora Realzeitung, K 1 e m m a, ne však pro kritiku listu
—
!
!)
nýbrž proto, že mu prý kiv pisoudily autorství bídné básn a divadelního kalendáe. Klemm vyítal PGN., že je píše jediný muž, a opisoval leccos z brožury Bélovy. V témže asopise hájil se Rigler (dle str. 304) proti kritice v PGN. 'bylo tedy patrno, že oba asopisy na sebe soily, ale smle lze tvrdit, že pražský asopis vysoko stál nad vídeským. listu,
—
—
60
PGN.
neobmezovaly na Cechy, ale všímaly si nejvíce spis zde spis z Cech, z nichž ke 20 bylo oznámeno též. echám iní dokonce výjimku od svých zásad a oznamují v NL. spis theologický od Pannicha, rodilého Srba lužického, a latinské ei píležitostné, kteréž posudky asi st lisoval také Löper. V druhém svém svazku mohly PGN. již oznamovat díla, která mla svj vznik v spolenosti, utvoivší se kolem nich a jimi: Voigtovy a Pelzlovy Effigies a Abbildungen, dílo, kterým Cechy pedily se
vycházejících, oznamují 59
Vi
ostatní
zem ddiné;
autor
,,
Gelehrtes Österreich", prvního sestavení
souasných spisovatel rakouských" (byl by bez PGN. si tolik všímal ,,pro vincií" a hlavn Cech?) d e L u c a praví o tomto díle ve svém vlastním životopise: ,,Nach der Art, wie Voigt und Pelzel die böhmischen Gelehrten und Künstler zum Drucke gaben, denkt er die Staatsbiographie zusammenzustellen". A na P' N., nikoli na rzné ,,Bibliotheky" vídeské nava,,
zuje,
když zakládá pozdji
r.
1777 ve Vídni: asopis
chische gelehrte Anzeigen. Ovšem
österrei-
v pokraování
jeho, v lineckém asopise téhož jména (1779 80), chlubil se, že nebyl ped tím asopis, který ,,sich einzig und allein mit der Literatur der sämtlichen
—
Pes všechen universalism tedy PGN. k. Staaten abgegeben hätte". zstaly pro Vídeany asopisem provinciálním. PGN. zstávají svží do poslední chvíle a niím neprojevují^ že se blíží jejich konec. Poslední íslo hájí oste sloh Voigtv v Effigies proti výtkám, kolportovaným patrn v malé Praze ústn nebo rukopisna pocházejícím z koleje jezovitské; koní posudek Wurzovy rhetoriky a B pochutnává si znamenit na díle cisterciáka Petraše z Plesu, pravém opoždném plodu 17. století. Ješt pedmluva k druhému svazku dýšé k.
—
životem, a
málem
brali
bychom vážn
prohlášení, že chtí vycházení sve
s rokem obanským a p r o t o perušit je na 3 msíce, kdybychom nevdli, že takové perušení se nedje nikdy bez píin. Tak tomu bylo i zde: PGN. tehdy snad ješt doufaly, že odvrátí
vyrovnat
svou smrt, ale marn. Byla to smrt estná. Na str. 348 prvního svazku posoudil X dv knihy Linnéovy, tištné u Trattnera ve Vídni. ,,Oba spisy jsou pa tisky, poádané proti vli Linnéov. Nemají pednosti ped pravým vydáním, než že jsou otištny na špatnjším papíe s nkolika tiskovými chybami na víc a že jsou trochu levnjší. Takové zasahání v práva nakladatel dá se povrchn hájit tím, že peníze za knihy zstanou v zemi. Pihlédneme-li však blíže a uvážíme-li, že knih i obratem knihkupeckým lze nabýt bez hotových penz a že každý knihkupec bude odstrašen vésti náklad na
dílo,
které jiný, nezaplativ autorovi práci,
mže
beztrestn patisknout a proto levnji prodávat, vidíme, že vda pi tom KoUkrát již se Trattnerovo knihkupectví, které nám kdysi dodalo trpí. díla Gellertova, Rabnerova, Gleimova, Kleistova, Geßnerova a j. na špinavém pij avém papíe a s rozplizlými písmeny, v kusých vydáních, dopustila toho híchu proti
uencm
a nakladatelm?"
61
Co
slovo, to rána
kyjem do zhýkané dvorní
firm}', privileji zasy-
pávané, která tyla z merkantilistických zásad rakouských financí za Marie Teresie a zvlášt potom za Josefa II. Je podivuhodno, jak v nkolika ádcích celá otázka, tolika uencm a finanníkm tak záhadná, je roz-
ešena, ponvadž uenci evropského rozhledu byla zcela jasná. Jaký pokrok by byla udlala kultura v Rakousku, kdyby rozhodující kruhy byly pochopily jednoduchý ten kalkul: ,, knihu za knihu" a nebyly z dvod fiskálních zatarasily vstup knihám, upravujíce takto reakci cestu, politických! Ale kdo mohl chtíti uplatovat aby jej zabraovala z takové zásady proti firm Trattnerov, kterou r. 1756 navštívili ti mladí arcivévodové a podivovavše se sázení a tištní literami nmeckými, latinskými, eckými, hebrejskými, francouzskými, eskými, chorvatskými,
dvod
vlastnorun francouzský
Vídn? lával
pipravené
v3'tiskli
—
•
(viz
Wiener,
listy
gel.
holdovací
Nachr.
.
II.
—
•
nmecký,
34), která
latinský,
byla pýchou
!
Toho se mohl odvážiti jen Bom, který ješt v prosinci 1781 dovopoestse v list k Trattnero vi proti projektu patisku ve velkém ,,
nosti, kterou
pobouíonenbídník, jenž navrhl tuto loupež zneucující naši
vlast!"
Ale Trattner byl píliš
mocný
in svých —
mly PGN.
a proto
tuto recensi
—
odvolat. Jednání trvalo dlouho, od února do záí, pak nezbývalo patrn než podrobit se nebo zaniknout, zaniknutí. Dosvduje to svdek nad jiné nea Bom s Gerlem volili pochybný. Dobrovský praví v životopise Bomov (Neuere Abh. d. k. b. Ges. d. W. II., 1795): „Die PGN. verdankten ihm ihr Entstehen. Das erste Stück kam den i. Oktober 1771 heraus und mit dem 25. und letzten des II. Bandes hörten sie den 15. September 1772 schon wieder auf, weil der Verleger wegen einer scharfen Rezension des Trattnerischen Nachdrucks von Linnés Systema naturae zum Widerrufe verurteilt wurde, weshalb man die Fortsetzung lieber unterließ." A že to není snad omyl,
jeden z nejkrásnjších
•
—
zavinný ti a dvaceti lety mezi tím uplynulými, toho je dkazem, že Dobrovský týž dvod udává také v úvod k Literarisches Magazin", mluv o píinách, pro eské asopisy dosavadní mly tak krátké živobytí. ,,Bald war es der geringe Wert einer oder der andern Zeitschrift selber, bald die Bequemlichkeit oder das Unvermögen der ,,
Verfasser, bald die beleidigte Eigenliebe eines Professors, eines Gelehrten,
oder auch eines Buchdruckers, imd zur Chikane
ihre Zuflucht
nahmen
die
sich
rächen
wollten,
..."
Narážka na professora týká se Dobrovského samého, jehož „Böhmische Literatur" byla zakázána po žalob prof. Voldicha.i) Konservativní strana nevila v smrt P'^N. nebo nepokládala ji za dostatený trest, nebo s vroením 1773 vyšel v Berlín (! -- rozumí
bu
*)
Viz Listy
fil.
XXXIII.,
269.
Za výklad
kuji koUegovi, prof. dru J. Jakubcovi.
této
druhé narážky
srden d-
62
se, že
v Praze) spisek o 128 stranách:
,,
Untersuchung, ob die Verfasser
der Prager Gelehrten Nachrichten in ihren Wochenblättern Wissenschaft, Redlichkeit und Sittsamkeit geäußert haben?"
svdectví Pelzlova spisu jezovita, narozený v Hostinném r. 1747. Byl v od r. 1763 a r. 1772 byl mladým uitelem grammatiky, po zrušení ádu šel s vyslancem Kounicem do Madridu; po svém návratu se posadil znovu do škamen: úastnil se slohových cviení Seibtových, který ve své ,, Akademische Blumenlese" r. 1784 uveejnil dva dialogy Thimovy (55 67 a 108 116), z nichž jeden dokonce má ostrou pointu proti staromilcm a proti respektu k zddným názorm! Byl tedy josefinismem skuten osvobozen. Spisovatelem této metakritiky byl
,,Grelehrte
aus
dem
Jesuitenorden" Josef
dle
T h m, i
ád
—
Thim
jeví se ve své
—
úvaze velmi
ueným
pánem,
a pravdpodobn
lenové ádu ho podporovali, hlavn v historické ásti. Vyhledává hned z poátku místo, kde PGN. byly nejvíce zranitelný; Löper na str. II. 160 kižo vniku Liebeczkému vytýkal, že otiskl ecký citát tak chybn, že to opravuje k podezení, jakoby ani slovu z nho nerozuml. Thim
i
jiní
si
otiskuje ten citát, který je dle staršího
zpsobu
pízvuk, ale ecké z PGN., z
bez
jinak
nichž bezvadný. Naproti tomu otiskuje Thim 4 citáty nejvíce kompromittující jsou z referát Loprových, ostatní u Borna, a sestavuje vtipn celou mluvnici etiny PGN. Pak útoí na latinu Dobnerovu, kterou PGN. hájily, a podává skvostné doklady loprovské
nminy.
Dále odsuzuje píznivou kritiku latinského Miltona od piaristy Neandra, který Klotzem byl odsouzen, a Pelzlovy kompromittující posudky
Schonfeldových
peklad
Úvaha o recensi Pubiky je hotový Pubiky, jím samým pímo inspirovaná.
a básní.
traktát polemický, obrana
Mnohem kratší jsou stati o poctivosti a slušnosti; ujímají se též hlavn Pubiky a jeho strany, pak Béla, a koní úsudkem echa (sám se autor
— psaným latinsky. slovo — kritický asopis
tváí býti cizincem),
Thim
ml
poslední
pražský náležel mi-
nulosti.
Bylo by
lze
namítat, že odvolání, které
pece tenái v dob censury
aby se vzkvétající asopis žádané odvolání bylo do jisté míry záminkou pro zaniknutí hstu. Možná, a pak bych uhodl dvod, pro který rozhodující lidé volili radji estnou smrt. Snad Born, Pelzel a s nimi Voigt, Dobner, Tesánek, Stepling a j. se svými snahami pouze vdeckými mli Löpra dost belletrie, spor s Klemmem, zájmu o vídost, nebo eknme deské komedie a zpvy bard, a tak podivná spolenost, kterou svedly PGN., se pirozen rozešla. Dobner pracoval zase o svých Annales, Voigt se vrátil ke svým starým eským knihám, Löper dokonil TW. a šel do Vídn, kam ho táhlo srdce, a rozvinul innost hbitého literáta,. Born léil se na svém Starém Sedlišti, kde se zahloubal do tiché práce dovedli
pro
n
správn
ocenit, nebylo tak velikou obtí,
zniil, a že
mH
63
vdecké,
Pelzel se zcela
vnoval
pracuje nejprve o ,,Effigies"
historii,
a o svých krátkých djinách.
Souasn
s
asopisem naším vycházel ve Frankfurt roník Frank-
furter Gelehrte Anzeigen, který je tak dležitý,
PGN.
že byl
po více než sto
nelze pirovnat k
tomuto vrstevníku, leda pro onu svžest a mladistvost, který je vyznamenává stejn, se jeví v jiných odborech (tam kde FGA. nejvíce vynikají, v aesthetice, jsou PGN. ubohé); ale vzhledem k svému významu pro historii vdy a vdeckosti v Cechách zasloužily by si podobného vzkíšení. Dech mládí cítili všichni povolaní posuzovatelé z tchto list; je tu skuten a je v nich dosti mladistvé neuritosti a nejapnosti, zavinné podivným spežením rzných individualit, ale celkový dojem zstává utšený. Cítíme tu van mládí vlastního, národního. PGN. byly mrtvy, ale kritická innost v Praze pro zánik jejich neutuchla ihned; pedevším Löper již za posledního tvrtletí PGN. vrátil se k staré své náklonnosti, a mezeru vzniklou, když zánikem NL. v únoru 1772 pestala v Praze divadelní kritika, vyplnil. Založil totiž zvláštní divadelní týdeník, který vycházel od konce ervna do konce prosince 1772, obvyklými 25 ísly, u Mangolda. Tento tetí pražský asopis kritický letech otištn znovu.
a
nazýval se Theatralisches Wochenblatt,
a že jako oba pedešlé byl založen Löprem,
dosvduje de Luca,
jak
nahoe
uvedeno, a též mluvnice, sloh a fraseologie nejen neodporují, nýbrž
nasvdují tomu a
j.),
teme
otcovství jeho.
Nechybí dem
setzt keinen Ehrgeiz in
relativní s o (154),
dámy
(str.
pímo
75, 156, 231
nechtí ihre Fisch-
beinröcke entsagen (133), unverbesserlich užívá se ve smysle dobrém jako j.), teme: sich an das Spiel ergötzen, mir irremachen
superlativ (156, 170 a (41),
für einen Jahr (70), herec, oznamuj e-li
nco,
tritt
das Publikum tritt vor einer
vor
anebo auf (57) Nalézáme perly slohové: Eine schöne Handlung, die um so mehr den ganzen Dank des Publikums verdient, da sie demselben (t. j. panu z Hennet!) zu keiner geringen Last gereichen muß (29), nebo tém dvojsmysln: So hauchte zu den goldenen Zeiten der römischen Republik der Patriotismus der römischen Damen jeden jungen Helden zu ihm würdigen Taten an und mit neuen Kräften beseelt riß sich der Mann aus den Armen der Wollust (31). A dokonce pouhým zmatkem slohovým se udílí herci výtka zcela pevrácená: Herr Christ, der ungemein leicht deklamiert, wenn er anders seine Rolle auswendig gelernt hat, ein Fehler, den ich ihm um seines eigenen Besten, um seines Ruhmes willen, abzulegen recht freundschaftlich raten wollte (42). To mohl napsati jenom Löper. Sonnenfels je i zde jmenován a citován jako autorita (32, 173, 225), naráží se na jeho boj s Bernardonem (13), ale hlavním vzorem uinil si in
einem ganz
Gesellschaft mit
andern Verhältnisse
Anstand
(tamt.).
,
64
Hamburgische Dramaturgie;
Löper
vypjenými
frasemi
uvádi a napodobuje
ji
zpsobem posudk a hlavn tím, že nedbaje prodlévá pi starších pedstaveních. Dne 27. ervna (87),
doby práv uplynulé, vyšlo první íslo; v pátém dochází konen na první pedstavení saisony, kterému umle dodává významu podobného, jako zahajovacímu pedstavení hamburskému. Toto pedstavení bylo dne 21. dubna a posudek vycházel do 15. srpna; dne 5. záí konil referát o pedstavení druhém, slibuje, že (ponvadž lidé tak chtí), dá samá krátká oznámení, dokud nedohoní pedstavení, ale nedostál slovu. Dne 3. íjna je teprv u 30. dubna, pak otiskuje návští, že podá jen krátký rejstík pedstavení, aby se dostal hned na dobu nynjší. Ale zase bylo tlo slabo; dne 11. prosince jsme teprv u II. íjna a pak ovšem v posledním ísle dodán pouhý seznam kus a hlavních pedstavitel (tím se stává TW. jako NL, dležitým pramenem pro divadelní historii pražskou). Potom Löper skládá péro, jelikož zamstnání ho odvolává z Prahy. Slíbil prý udat své jméno (patrn se tak stalo v prospektu ztraceném), ale když nemohl dodati roník celý, zamlel je radji. Víme, že k p. De Lucovi nebyl tak úzkostlivý. I
hledí
vi
zde naráží na Schönaicha (226), hájí právo kritiky tm, kteí zákaz její (41), což je patrná narážka na jeho osud s NL.
zpsobit
na místo Bernardoniád nastoupila posudek PGN., aby si je to posudek podepsaný šifrou D, kterou jsme poznali ušetil práci Chválí- !i na str. 143, že serail v Favartov „Solimanu" za Löprovu vypadal hodn turecky a že Kislar aga se zcela správn obarvil na emo, vzpomínáme na posudek v PGN., který divadelního referenta NL. sesmšnil, že tuto vc s velikou dležitostí herci vytýkal, a poznáváme, že mluví ironicky, což by nás jinak nenapadlo. Chlubí se vlastní zásluhou o operetta
(157), cituje
— —
to,
že
o dramatiku Henischovi
.
V
prvních
tyech
íslech pedeslal Löper jakousi historii pražského
divadla od
r. 1690 do r. 1772. R. 1690 prý pitáhl první vlašský hans,, Hanswurst (Harlekin) do Prahy, ten byl zatlaen prvním nmeckým který zanechal memoiry. Tento žvast bere wurst der Große" zvaným
—
—
skutenou historii a snaží se vypátrat, kdo asi byl ten v Praze. ^) Dokumentární ceny tato historie ovšem nemá, leda že je tu reprodukována zajímavá scéna Bernardonova v celé své ubohosti a sprostot. Je pi tom zvláštní, že Löper, který kdysi v NL. napomínal herce, aby dbali více na potlesk bílých rukou než na galerie, tenkrát dává pi hodn neslušném míst tleskat galerii o minutu mén, nkolika ložím však o nkolik vtein déle než pízemí. Teuber a
jiní
za
první italský harlekin
Exemplá TW.
se
nezachoval, ale Löper shrnul zbylé archy bez
nápis v knihu nadepsanou ,,Über 1773), která jej úpln nahrazuje.
das Prager Theater" (Prag, Mangold
^) Ukázal jsem lichost takového názoru již Puppenspiel vom Doktor Faust" na str. 197.
r.
1894 ve
svém spise
,,Das böhmische
65
Voigt, kterému program
posudcích ,,
starých
PGN.
neumožnil, aby pokraoval ve svých
knih a v knihopise eském, založil
zbytk
Bibliothek", a zbaviv se posledních
ducha, psal
ji
allur
pouze pro uence, po latinsku. Acta
si
svoji vlastni
moderního krásného
Jsou to
litteraría,
dokonený 1775, náleží v kruh asopis našich. Tžce prý nesl, praví v pedmluv, že-v etných cizozemských biblio-
jejichž první svazek, fc^
grafiích není
tém zmínky o knihách v Cechách nebo na Morav tištných.
dv: neznalost našeho jazyka, jímž vtšina jich je psána, a nedostatek styk našich uenc s cizími. Tuto mezeru chce podle rady pátel vyplnit. Nebude psáti recense v obvyklém smysle, nýbrž popisy knih. Hlásí se jako autor všech recensí, které uveejní, vyjma popis Sarepty Matthesiovy, který peložil z nmeckého rukopisu pítelova. Pítel byl nepochybn Born, jejž hornická kázání jáchymovská z 16. století
Píiny
jsou
ovšem zajímala,
ale
lánek v A.
L.
uveejnn
sura vychvalování díla lutherského
nebyl.
kazatele
Pro?
Bránila cen-
a pítele reformátorova?
Bylo by to aspo pochopitelnjší, než že v druhém ísle lánek o J. V. Dobenského latinském spise „Praeservativum universale" byl z exemplá vyíznut a nahrazen zprávou zajisté nebezpenjší: o Ondeje z Habernfeldu Bellum bohemicum. Z eských knih popsána tu Dalimilova kronika, eský Kato, uvedená již pi NL, Kyrupaidie, Lupáova kronika, a z latinských vybírány se zálibou spisy dávných „echist" a ,,anti-
V
echist".
šestém
díle
konen strun
menájiy, knihy nové, vyšlé
Duchem
a
obsahem
r.
posouzeny, vlastn jen zazna-
1774 a 1775.
jeví se
AL.
pímým pokraováním
NL.,
ale,
vzpomeneme-li, že Born, jemuž kniha jest vnována, byl i vyhlédnut za spolupracovníka, že na str. 100 vydavatel vzpomíná pomoci P e 1 z1 o v y, vidíme, že jsme neopustili kruhu P<"N. trojici vidíme v Effigies- Abbildungen, které vycházejí po tvoí tak jakýs asopis, podobný do jisté míry AL. Vru nad
Tutéž sešitech a
hrobem PGN.
A
raší život positivní práce.
byla to práce spolená, Bornovi se podailo pekonat uzavený,
„kontinentální" ráz eské vdy, o nmž mluví ješt Goethe, a spojit vdce k sdílnému spolupracování. Není pochyby, že vzrušené chvíle, kdy se chystaly výpravy proti scholastm a pijímaly se s veselostí jejich odpovdi, žily v jejich vzpomínkách; Voigt v úvod k prvnímu dílu Effigies brojí proti Seibtovcm a v Acta proti „echistm", jako v PGN., není
—
Voigt r. 1774 navštívil pochyby, že v dopisech a pi osobních stycích s Bornem Sasko, zvlášt Lipsko a Halle (Luca IL, v životopise Voigtov) k tmto vzpomínkám družily se úmluvy, jak vzkísit PGN. nebo vytvoit si nový orgán práce spolené. Výsledkem tchto porad byly Abhand•
—
lungen einer Privatgesellschaft. Arnošt Kraus:
Iraiské asopisy
.
5
66
Souvislost se
soukromou spoleností, matkou
byla vždy známa; nejstarší historie Spolenosti
Kandida (Kalousek
str. 2)
— v Abhandlimgen
král. Ces. Spol.
— nehled
d. b.
k zpráv
W.
G. d.
Nauk,
z
r.
P,
1785,
vypravuje se zejmými zmatky v letopotech, že Soukromá spolenost byla založena r. 1769 a vydávala v roce po tom ,, známé a se všeobecnou pochvalou pijaté" PGN. Pro obtíže censurní byly zastaveny a krátce potom vyšly na svtlo vlastní, úelnjší práce spolenosti. Vidli jsme, že nejen spolenost nevznikla tak záhy, nýbrž že vbec nevznikla ped PCN., že se teprve kolem nich soustedila, ale není pochybnosti, že t á ž spolenost, která. se kupila kolem PGN., když Löper se z ní vylouil, tvoila základ Soukromé spolenosi. Born, Dobner, Voigt, Pelzel píší pojednání v prvním svazku jejím, vedle nich jezovité, v PGN. pochválení: Tesánek
Steplingv Strnad a hrab Kinský, jejž, 1775 poítali k Borniánm. Seibt není lenem spolenosti PGN. a nestane se lenem Spolenosti Nauk. Lze si myslit užší souvislost? Lze ekat authentitj šího dokladu? Ale máme i ten: Úvod k prvnímu svazku Pojednání nevzpomíná starších schzí a ovšem se vyhýbá zmínkám o PGN., které by byly budily u ásti ueného obecenstva nemilé vzpomínky na nedávné spory; za to hledá vzory v dávné historii vd v Cechách kdo by nepoznal, že vlastním autorem je Voigt? Voigt, který též v Acta litteraria se vyhýbá vzpomínkám na PGN. a nechce býti kritikem? Praví: ,,Wir erinnerten uns an die Gattung von gelehrten Zusammenkünften, die Lobkowitz von Hassenstein um sich versammelte, an die Sammlungen der böhmischen Dichter, welche durch H o d o vs k ý aufgemuntert, die Farragines poetarum mit vereinten Kräften bekannt machten und verschiedene gute Gedichte, die ihren Zeiten und Böhmen Ehre machten, aufbehielten, imd wir faßten endlich mutig den Entschluß, diesem Beispiel unserer Vorfahrer zu folgen und unsere Arbeiten gemeinschaftlich mitzuteilen." A Waldstein, jehož obraz pitiskl svazku, je prý své vlasti tím, ím byl Bohuslav z Lobkovic, Jan zHodjova, Žerotín, Sporck a j. S Farragines Hodjovského setkali jsme se v historii NL. a v historii PGN. jestli teprve ony odtrhly Voigta od spolenosti Seibtián a pipojily ho trvale k Borniánm, pak jejich významu nepecenil, dávaje jim místo v historii spolenosti. NL. ješt po smrti ucítila, jakého híchu se dopustila, tupíc Hodjovského a nebráníc práv Voigtových. Ale když Farragines, ty slavné Farragines, takto vykonaly svou povinnost, pak mohly jíti, jako onen povstný mouenín, a Voigt je takka kopl, aby jim pomohl na cestu. Na konci svého pokusu o historii pírodních vd v Cechách, kterým se ucházel o cenu Spolenosti Nauk, otištného v Abhandlungen der böhm. Ges. d. Wiss. L (1783), velebí zásluhy Bomovy tmito slovy: ,, Fürwahr, Hr. von Born hat sich durch a Stepling, k
tomu
jak jsme vidli,
se druží
již r.
.
—
—
j
—
—
die Veranlassung dieser gelehrten Anstalten ein viel rühmlicheres in der literarischen Geschichte
Böhmens
gestiftet, als
Denkmal
ehemals der so ge-
67
böhmische Mäzenat, Hodiejowsky, unter dessen Schutze sich vo Poeten hervortat, die ihre Gedichte in den sogenannten Farraginibus der Welt mitteilten. Denn zu geschweigen, daß unter diesen Gedichten viele mittelmäßige und zum Teil sehr elende sich befinden, so wird wohl niemand leugnen, daß die Naturkunde, die Geschichte, die Mathematik weit edlere und für den Staat ersprießlichere Gegenstände sind, als leidige und antäubende Quakereien hungriger Poeten." Obsah prvních svazk spis Soukromé spolenosti rovnž navazuje na PGN. Vojna s „echisty" vede se vesele dále, Voigt se o echovi zmiuje priesene
eine Gesellschaft
a
Dobner potírá Pubiku, jde o zakládací listinu kláštera bevno vského, a o markrabství moravské nebo o korunu Vladislava II., Dobrovský navazuje na práce Voigtovy, vyšlé sice v NL., ale v PGN. pochválené — Pelzel provádí, co žádal v PGN. II. 237: dokazuje lépe, co tvrdil Gerken, že Samo sídlil v Cechách, a hájí mínní, že nebyl kupcem. Všude jeví se zprávy Soukromé spolenosti jakýmsi volnjším eištm, v nmž tekou vody PGN. pomaleji, nesouce mén rmutu ssebou. Nic nenasvduje tomu, že by mezi obma zjevy literárními byl zvlášt, že by rozpor mezi nimi byl vzhledem k eskému njaký pelom národnosti. eské vlastenectví a k
s opovržením,
-
—
se mají k otázce vlastenectví eského a vzkívelmi dležitá pro nás, nebo tím pomrem
Otázka, jak naše asopisy šení
eského jazyka
—
je
pestávají býti zajímavý jen pro historii literatury nmecké a zaujímají probuzení. místo v djinách Jsme zvyklí hledt na dobu projednanou jako na zaátky jeho, vztapozorujeme, vyciujeme je ve všem, eho se z ní dovídáme, na hujeme všechny jevy. Podle toho, jak psobily na n, urychlujíce nebo
eského
n
zadržujíce, posuzujeme jejich hodnotu,
Kterak bychom jinak hledli na pod tímto zorným úhlem!
ba
historii
mravní výši jejich pvodc. asopis let sedmdesátých než i
Jen dovedeme-li se stíci jednoho, abychom vztahm, pro nás nejdležitjším nepipisovali tentýž význam i pro vrstevníky, abychom nesoudili a priori, že oni nutn vidli vše ve stejném svtle jako my, že táž fakta uvolovala tytéž pocity, by slabší mrou! To rozlišovati není vždy snadné, nesmíme se však proto vyhnouti dležité otázce: jak hledí teresiánské asopisy na eskou vlast a eský jazyk? „Unsichtbare" ví, že vychází ve mst, ,, které za starodávna dávalo zákony poslušným synm Slovan", a vzpomíná si na to, aby proti tomu stavla bídu hladového roku; ale jinak Erfuran ítil se v Praze patrn jako doma a nepozoroval zvláštního njakého rozdílu. Nikde v dopisech, karakterech, obrazech ze spolenosti se neklade draz na rozdíl jazykový, nezmiuje se o jazyku vbec. Ve všeobecné úvaze ovšem
Nmm
jest si autor, který se
jeho
významu v
historii
eštin piuil,
existence
vdom: „My Cechové,"
eského jazyka a hlavn píše
(II. 254).
,,0
d
n-
kolika století
jsme pokládám za ást
nmeckého
jazyk tak nás spojuje s tmito našimi bratry, že podíl na cti, že jsme se piinili o zvelebení
pece zstane „jazykem
vlasti" ten, jímž
i
národa.
bavtšinoui
podnebí, jedna hlava, jeden zájem, jedny zákony,
Jedno jeden
my právem žádati mžeme
nmeckého jazyka." Proto koní úvod k prvnímu íslu
druhého roníku: ,,Wird er selbst vom Tadel getroffen, so weiß er sich gleich mit dem auch in unserer vaterländischen Sprache vorhandenen Sprüchworte zu trösten: '
Cžlowk
Nenarodil se
^
'
I
ftaí^
I
Tedy
!'
M oni
,,
aby
se zaljbyl
Böhmen", kteí „meistens" mají
a jsou hrdí na pokroky jeho, mají též
u
ten,
Lidem wffem."
svj
s
Nmci
spolený jazyk
vlastenecký jazyk,
jehož
tená
svých pedpokládá, nic se nad tím nezastavuje; žije. A tak tedy je to dávný zjev v Cechách, pi kterém se zcela vydavatel U. uvdomuje si cit národnostní jenom tehdy, jde-li o literárn známý pípad: nmina proti francouzštin. Není tím eeno, že stanovisko Nunnovo bylo jediné možné; kdyby nebyl lpl tak nesamostatn na nejbližších svých vzorech, byl by mohl snad o tomto jazyku nco zajímavého vypravovati. ,,Der nordische Aufseher", který vycházel od r. 1758 v Kodani, všímal si literatury dánské, pinesl otisk a peklad Tullinova „Májového dne" a tím upozornil své tenáe v Nmecku na tuto literaturu a založil slávu básníkovu. A pece to byli cizinci jako Nunn, ani neumli dobe dánsky. Lessingv posudek v Literaturbriefe zvnil pekladatelovu chybu: místo Stimme (rozumli: znalost autor
pkn
Ruhm
Ros
místo
Ovšem eská
r.
Rost). literatura
dánská stála
1770. Ale což nemohl
si
r.
1758 mnohem,
mnohem
dle vzoru anglických
výše než
týdeník všímat
prostonárodní
literatury, na niž upozornily Literaturbriefe, otisknuvše peklady htevských d a i n o s ? Jak vdní byli bychom Sichtbare, kdyby byla aspo pekladem reprodukovala nkterou z tch milostných písniek eských, o nichž se zmiuje v tetím ísle (,, ungeachtet wir auf allen Wochenmärkten deutsche und böhmische Lieder von der Liebe
singen hören"). Ale
S.
nemá pro
to smyslu, a mluví-li
(str.
317) o lidech,
kteí nemluví správn „ihre mit der Muttermilch eingesogene Sprache", autor tento jazyk snad ani sám nessál z matermíní tím asi nminu, ských prs. Tato nevšímá vost k eskému jazyku v prvních týdenících nevyluuje toho, co bychom nazvali eským vlastenectvím. Tomu vlastenectví ovšem chybí vzhledem k našemu nejen pilnutí k jazyku, nýbrž i jeho
a
opposinost, pocit vzdoru,
vdomí malosti
lásky k ní a zvlášt k lidu, k nižším vrstvám.
vlasti a
práv
proto zvroucnné
V týdenících vládne královské
eské úední vlastenectví, loyální cit k eskému království, jež pes spojení eské kanceláe s vídeskou existuje dále, je nejvyšší státní formací
—
69
pražská universita je královská, náklad na ni hradí páni stavové eŠtí, zákoník eský se liší od rakouského, i vyznání se na eském zloinci vynucuje jinými muidly než na rakouském, arcivévodové jsou královské výsosti atd., ba i jazyk eský než slyšme o tom svdectví souasné
—
r.
1775).
O
eským
Gazyku.
Co to máte za Knjhu? Gest eská Grammatika.
Tííý mne welice, že se tu Rže vjte. Raibych íe francaufky, nebo englicky vil. Werte mn, že eíká Rže pro wáís Staw gest tak potebná, gako francauíká.
To nemohu witi.
Dte na Trch, za Bránu, aneb do prwnj Wíy, a vwhte tomu. Tam hned potkáte Lidi, ktej neginá než esky mluwgj. Slaužjcý bude mjíto mne mluwiti. Wííak gest lepííý, když mžeme íamý s Lidmi mluwiti. Geíít gíau ^inííý Vžitkowé, který z té Ržei mjti mžete. Gaký pak, rádbych ge wdl. Mžete nkdy býti negwysííým Auedlnjkem w Králowítwj eském. Snad gako Pán Táta. Owííem. Pi korunowánj krále, na Snmtx muíý esky eeno býti. To gíem ne wdl. A tu gíme ginííým k Posmchu, když nevmjme Rže Wlaíti naííe. Neradbych byl, aby íe wyfmáli. Mjmo toho budete mjti eíký Podaný atd. atd.
Mg
—
mg
mn
Tak pouuje svého vychovance Pelzel v ,, Handbuch zum Gebra^iche der Jugend bey Erlernung der deutsch-französisch- und böhmischen Sprachen". Udiven se ptáme, byl-li ješt kdy a kde na zemkouli jazyk, bylo teba znáti, za prvé: když lovk zabloudil na trhu nebo ve mezi sprosté lidi a neml svého sluhu ssebou, aby s nimi mluvil, za druhé: pi korunování krále, na snme zemském, v shromáždní nejvznešenjším! Vidíme však, že i jazyk eský byl rovnoprávný s nmeckým, "ba více než rovnoprávný. jejž
vsi
,,
j
j
j
v Cechách vždy, praví správn Mrko, a i jezovitští professoi byli svým zpsobem dobrými Cechy a vlastenci. Ale ovšem osmnácté století pojímá vlastenectví v první jako cit oddanosti k mocnái; a U. (. 28) volá pi návštv Josefa IL, že málem by se bylo vlastenectví pokládalo za ctnost bývalou, ale návštva císaova a jeho píklad je vzbudily, tak že se projevuje dobroinností k hladovým. F. v. M. (Trottmann?) píše lánek ,,Dulce est pro patria moi", v nmž tlouzní o inech Horatia Cocla a jiných hrdin starovkých, a ujišuje, že Vlastenci byli
ad
70
i jeho vlast má muže, kteí se nestali jen vojáky, aby se nazývali dstojníky > nýbrž aby opravdu bojovali za vlast U. moude dodává, že není sladko jen pro vlast umít, nýbrž i pro ni ž í t vlastenectví se dle ní projevuje v „landeskindliche Treue und Ergebenheit" a horlí proti fraším, jimiž se každý chlubí obtmi, které pinesl vlasti. Za takových názor pochopíme, že se nerozeznává pesn, co v císai-králi patí císai a co králi» a pojem vlasti se vztahuje na veškeré soustátí, pro které se na místo úedního názvu c. k. ddiných zemí ujímá jméno vládnoucího domu, ba i na velkou íši, jejíž je mocná viditelnou hlavou a repraesentantem národním. Proto mohla Sichtbare v novoroní básni pti: .
.
.
;
—
Ein treuer Wunsch glüht fröhlich auf:
O Ostreich!
Zierde
deutscher
Häuser!
Es zeichnen deiner Herrschaft Lauf: Ölzweige, Palmen, Lorberreiser; Des Jahrs beglückter Anbeginn Fleußt noch auf goldne Jahre hin. Die Zeit In
soll
süße Lust entdecken. königlicher Flur
Böhe ms i
Sollst du, o
Schöpfer der Natur!
Den Lesern neues Glück im neuen Jahr erwecken. Vice než jeho
pedchdcové pemýšlel o otázce
vlastenectví
Kepne
r,.
Jeho lánek (str. 76 si.) jeví se reakcí ne-li pímoU., tedy jist proti Abbtovu pojednání „Vom Tode fürs Vaterland", o nmž i Löper píše (PGN. L 81), že vzbuzuje lásku k vlasti jen k tomu úelu, aby vlastenec ochotn za vlast, za mocnáe i mladý Herder umel, a proti slepému pejímání zásad antických, ale jeví psal v Rusku sta ,, Haben wir noch das Vaterland der Alten?" všecku bezradnost doby osvíceného absolutismu v této otázce. Vlastenectví je prý pouze pro národy bojovné; pro hrdiny ve svt skuteném není již místa. Hlavní povinností dobrého poddaného k vlasti je v stát dobe spoádaném neinnost (li). Musí sob i jí dopáti klidu, nechtíti jí prokazovat služeb, kterých od nho neeká. Ani státník nemá míti tak velého srdce pro ni, jako staí repubhkáni; dstojník své ctnosti válené nemá dodávat smšnosti a nebrat si hrdiny ecké a ímské za vzory. ." neplete se do jejího zamstnání se za vládu modlí, ale Církev Vidíme, že Kepner nemyslí zcela jasn; mluví vlastn o t. zv. „vlasteale zcela
proti
abstraktn.
onomu lánku v
—
a
a
.
nectví" (Hurrahpatriotismus), ale odsuzuje vlastenectví celé, k
.
nemalému
zdšení Löpra, velkého eského a rakouského vlastence. Kepner praví pi té píležitosti, že dobí vladai vyvolali rozkvt za to dobyvateli Alexandrovi Augustus a Ludvík XIV.! básnictví takto národy. Iropomstil kadidlo a obtoval Chaerilus jen bídný pání, aby z tolika vnuká mi nicky dodává autor: ,,Mé vlastenecké srdce
—
—
71
—
Schönaicha, nenovodobých bojovník každý našel Schön a ich a" šastného konkurrenta Klopstockova, poteného a sesmšnného Kästnerem a Lessingem. Tomu vtipu Löper v uvedené recensi neporozuml a zvolal zdšen: ,,Nur Gottschede können Schönaich für einen Dichter halten." se mu piuil. Je podivuJazyka eského si Kepner nevšímá, hodno, že v oné dob tolik cizinc cítilo potebu osvojit si tehdy opovržený jazyk; v té píin jsme pokrok neuinili, naopak. Jen na str. 67 nevzdlaná Agreste karakterisuje se sama takto: ,,Mein Herr Vater dachte hierüber ganz anders: ein Mädchen braucht nur ein Gebetbuch, und wenn sie böhmisch und deutsch spricht, und ihre Wirtschaft versteht, so weiß Heutzutage muß ein Frauenzimmer französisch reden" atd. sie genug. Umt nmecky bylo tedy minimum vzdlání, které i tento zpátenický
a
otec uznal
nutným pro svou
dceru.
esky uml od malika, nemá ve svém zmínky o eštin. Na str. 78 uvažuje velmi zbyten o píinách, pro jeho týdeník se nevyrovná Wielandovu Merkuru. Nmecko je vtší než Praha, Merkur má slavné spolupracovníky a posléze: v N-
Op
i
z,
rodilý Pražan, který
týdeníku
mecku skoro všude mají výhodu, že píší svým mateským jazykem, zde (das Reindeutsche) lze se nauit jen z knih. A jak však isté asto i tomu, emu ses nauil z knih, mezi lidmi se zas odnauíš! Kdo vbec smí mluvit istou nminou? Domácí lovk, rodilý Cech, až píliš je v nebezpeí, že bude pokládán za koketního a affektovaného. Vždy nesmíš ani vždy a všude psát ist nmecky." I dkuje Seibtovi, že potírá tento pražský pedsudek. nmecky se nemluvilo ani jinde Opizova sta není jasná, jen Lipští se tenkráte domýšleli, že ssají istou nminu s mlékem materským, Wieland mluvil švábsky, jeho spolupracovníci se musili odnauovat rozdíl byl ten, že v Praze nmina nejrznjším dialektm byla cizím jazykem. Toho rozdílu však Opiz nedomyslil, nebo nmecky
nmin
—
ist
—
se
v Praze mluvit smlo,
Ani Opiz tedy
míst o
si
vbec
•
jen výslovnost saskou
nesml lovk
affektovat.
eštiny zvlášt nevšímá a nemluví bohužel na tomto
ní.
Pomoan Löper Böhmen") a
visované frašce,
„bald
als ein
pedstavuje se v prospektu NL. Cechem („wir vlastenectvím. Na str. 29 vytýká improže každý herec mluví svým asto prabídným náeím,
chlubí se
Wiener,
svým
als ein
Böhme,
als einer
aus diesen
(
!)
oder jenen
Winkel Schwabenlandes und des Reichs". Rozumí se, že ta eština, která je tu uvedena mezi nmeckými dialekty, není slovanská, nýbrž že je to
nmecký Zdá
dialekt pražský.
také Löper se piuil
eštin jako Nunn
a Kepner;
1774 aby dali své dti uit nkolika jazykm navrhuje vídeským najednou, a jako nejužitenjší navrhuje vlašský, francouzský a eský (str. 157); žádný z nich není nutný, ale každý je užitenjší než mrtvý latinský. Do sedmého roku každé dít se snadno mže tem jazykm nase, že
mšanm,
r.
7-2
uit
v Cechách, kde nejen vtšina syn šlechtických, nýbrž též synové a dcery bohatých se vyjadovali již v sedmi letech zcela hbit esky, nmecky, francouzsky, asto též latinsky." Celá myšlenka patí ovšem k plagiátm z knihy hr. Kinského a dkladnjší znalosti eštiny neprojevuje. Nemenším eským vlastencem je Löper (o jehož smýšlení v PGN. bude ješt e) i ve svém ,, Theatralisches Wochenblatt". Ale více než kde jinde ignoruje zde existenci eského živlu národního; národnost cítí jen jako otepaný kontrast mezi francouzštinou a nminou. spolenosti francouzských herc (známe je z kritiky v U.) probouzí se dle (str.
i6i); „pozoroval jsem to s radostí
mšan
Vi
jeho vypravování vlastenectví slavné
eské
šlechty.
Pry
s
cizozemci!
svých krajan. Máme živit pedsudek, že není nic krásného, co není zrozeno sto mil odtud? ,,Wir, die wir den Eingebornen Stand, Güter und Würden zu verdanken haben? Nein der so mit betropfter Stirne für unsre Notdurft und Bequemlichkeit sorgt, der sei auch der Gefährte unserer Vergnügungen!" (26). Poznavše toto vznešené smýšlení šlechty, francouzští herci se po masopust 1771 volá.
Nezneuznávejme
déle zásluhy
—
poroueli.
Tedy eská šlechta, poznavši, ím je povinna domorodcm, kteí zpoceným elem se starají o její poteby, a chtíc je uinit úastnými svých zábav, na místo francouzských pedstavení podporuje nmecká!! Jako by Löper byl psal na msíci, jakoby nebyl žil v skutených Cechách, v té Praze, v níž Brunian dal r. 1771 hráti eské drama! Také když navrhuje zrušení balletu, doufá ve vlastenectví se
—
šlechty a zase je to vlastenectví tischen Gesinnungen
und
nmecké.
die Vaterlandsliebe
,,Wer kennt nicht die patrioder Ersten unserer Nation!
Der übrige Teil des Publikums (pražského!) wird sich aus einem den Deutschen angebornen Hang zur Nachahmung dasjenige gefallen lassen, was der erstere für recht hielt " (54). Patriotisch oder deutsch denken je mu totožné (87) ted v dob lepšího vkusu vzniká vlastenecká myšlenka v mnohých, ,,že je pece jen
—
—
•
(str.
svj mateský
milovat
lépe,
104)
— ten jazyk
Vrame Od .
se
je
jazyk,
svou vlast a vlastenecké mravy"
ovšem nmecký.
však k NL.! Ta pod novou správou se zcela zmnila. eské dostává vztah k staršímu
6 zásluhou Voigtovou vlastenectví
uenost pedk, a že tito pedkové byli Slované, obšírn otištných a pro tenáe ei neznalé do nminy peložených (latinské citáty se nepekládaly). Slyšme jen slova o bibli Kralické: ,, Jelikož tato biblí je zaízena a peložena zcela v duchu protestantském, nemže ovšem žádným katolíkem býti tena a upotebena. Ale nelze upít, že nehled k chybám proti naší soustav víry, eský jazyk v ní je tak ryzí, výraz tak svérázný a sloh tak úhledný, že stží peklad biblí do kteréhokoli jazyku lze srovnat s tímto." stavu
zem,
chválí se
ukazují tituly
knih
S vlasteneckou úastí Voigt etl v životopise Westonie též o uených Ba na str. 187 ujišuje, jak dobe se shoduje eská Kyrupaidie s eckým originálem: „Man hat schon sonst bemerket, daß unsere böhmische Landsprache wegen ihrer Fruchtbarkeit und Mannigfaltigkeit an Mittel-
•eškách.
wörtern,
und sonst wegen
Übereinstimmungen mit der griechischen
vieler
Sprache, vorzüglich geschickt
sei,
griechische Schriften in dieselbe glücldich
zu übertragen." Tento eský zemský jazyk nazývá referent W. na str. 355 Landsprache vbec a na str. 374 Ch. jej nazývá prost jazykem mateským.
Tím podivnjší nové
spisy, které
jest,
že
tento výborný jazyk vykazuje jen dva
asopis posuzuje.
Na prvním míst je to „wesela Cžino-Hra od gedneho Zátahu, z Nmeckého wzata", Knjže k, za kterýž peklad Krügrova ,, Herzog Michel" Praha vdí snaze nakladatele NL., ,,der Nation
Honzy
Schauspiel
ein
W,
in
Sprache zu verschaffen". Referent v intencích pekladatele zde nejmenovaného, eigenen
ihrer
mluví vlastn
který
aby dokonil svj eský slovník), výrazem pimenjší jazyku rolníka (veselohra odehrává se mezi sedláky) než v originále, a chválí práci, kterou si dala Brunianova spolenost s pedstavením. ,, Obtíže výslovnosti, obtíže nepekonatelné pro cizozemce, ovšem odstrašily od dalších pokus, a tak je kus ten jediný, jenž v zemském jazyku pišel na jevišt. Litujeme právem, že tato okolnost brání pekladateli obohatit vlast ješt dalšími stejn zdailými peklady ..." ale
známého
(Zeberera, jehož vyzývá,
chválí peklad, který je prý
h a pro d í t k y", druhý eský spis zde posouzený, byla peložena francouzského spisu^) dkanem v Branné, Antonínem Seelisko (Želízko?), na popud ,, mladé dámy znamenitých vloh, jejíž síla v mateském jazyku je dnes stejn chvalitebná jako vzácná", téže sleny, které nmecký pekladatel, Brand ve Vídni, vnoval peklad nmecký. Peklad referent Ch velice chválí, peje si, aby i jiní podobnými pokusy pispívali ponkud k vzdlání prostého muže. Jelikož tato užitená kniha je nyní upravena k nejvýhodnjšímu užívání naší venkovské mládeže, obecenstvo rádo bude souhlasiti se spravedlivým páním, aby byla zavedena za všeobecnou ítanku, aby dtem tím se vpravily pojmy pimji k cíli vedoucí o nejdležitjších povinnostech lovka, obana a kesana." Nakladatel byl by prý ochoten vydat i nmecký peklad k poteb nmeckých venkovských škol. ,,K n
-Z
i
nmeckého pekladu
,,
Pojmy o významu eštiny se tedy u obou posuzovatel rzní. Ch v ní patrn prostedek, aby rolník nabyl pojm dležitých pro život, shledává v poádku, aby byla uvedena i na jevišt, nedbaje toho, že Praha mla svj National-Schauspiel, jehož zlepšení si pál referent NL. vidí
W
')
Nagl-Zeidler, Deutsch-össterr. Literaturgesch. II., 270 tedy
Buch für Kinder
chybují, zdali X francouzštiny, jak
správn
tušil
vyšly r. 1764 ve Vídni Goehring.
je
neprávem po-
skuten pekladem
74
„mit patriotischem Eifer", Ale žádný z obou ne vrhá
a že toto
národní jevišt bylo
— jak bychom
—
dle
nmecké
nynjších svých
(str.
384)^
pojm pede-
vším oekávali lítostivý pohled na vládnoucí postavení nminy, a akoli oba referenti, i Ch, tedy uznávají, že jazyk eský je vlastním. jazykem domácím, je mateským jazykem, zemským jazykem, etli tolikrát, jak výborný je ten jazyk, jak se hodí k pekládání atd. je to pra pece jen jazyk lidu nevzdlaného, zvlášt venkovského. Psáti esky má smysl jen, pokud se tím povznáší úrove lidu. Ale aby se povznášela zvlášt vysoko, o to není zájem práv živý. Aby také vyšší kruhy, aby mšané pražští napodobili píklad oné venkovské šlechtiny, na to Ch ani nepomýšlí. Ctme u nho: „Musíme k tomuto pekladu býti spravedliví, a iiznáme-li, že dopadl pesn, jadrn a ryze je to hanebná pohlovina, pravý „böhmisches Ungeheuer"), tedy skuten mže sloužit za vzor tm, kdo smýšlejí snad dosti vlastenecky, (ekali bychom: aby cítili ponížení jazyka domácího, aby hledli jej povznést, uvést v bývalou platnost ale místo toho teme:) aby jinými podobnými pokusy pispli ponkud k pouení našeho prostého muže (unseres gemeinen Mannes),, který, rozumí se, pirozenému jazyku svému dá pednost pede všémi-
W
—
a
n
!
(
—
—
cizími."
A
co
máme
íci spolupracovníkovi, který v
a rozená Anglianka,
.
pece
ii rozebírá „Parthe-
poítá k chloubám v Praze. Umla ozdobn mluvit anglicky, ecky, nmecky, vlašsky, esky a latinsky, a z její knihy seznáváme ješt dv uené ešky rodUé, rovnž etných jazyk znalé. ,,Snad našemu století," pokrauje referent, ,,je souzeno zvtšit tento malý ješt poet uených ešek. Nejsme však tak staromódní a neslušní, abychom chtli na našich kráskách, by se uily latinsky, ecky nebo dokonce hebrejsky, ne, pejeme si jen, aby si kladly za est, mluvit dobe (aspo tak dobe, jak asto mluví francouzsky), rozumly ponkud krásnému písemnictví, mly vkus a brousily svj vtip tením dobrých knih." To a nic více, nic, co by se týkalo také eského jazyka, nežádá na eských mšanských a šlechtických pannách pisatel tchto ádk. A kdo je to? Nikdo jiný než Pater Adauctus Voigt a Sancto Germano, buditel eského národa! To se dlo na dev zeleném. Vidíme, že pisatelé NL. byli skuten velmi dobrými vlastenci, že však NL. pojem toho vlastenectví neobohatila, vyjímajíc lánky, kde seznamovala se starou eskou literaturou, kde tedy zase sesilovala dojem, že doba této literatury je ním odbytým, minulým. Tak eské vlastenectví jevilo se v zrcadle NL. nemoderním, neosvíceným. Vidli jsme, že PGN., založené pod dojmem porážky specieln eského nicon" Westonie,
jež,
se
Cech, protože žila
nmecky
programu,
se ohlašují jako list všerakouský, že zahrnují literaturu zemí,
které nazývají
landen", nebo
,,die
verschiedenen Provinzen der österreichischen Erb-
„Böhmen und
österreichischen Staaten"
—
die
übrigen k. k. Erbländer", nebo „die
die ísla 12. bylo jim
vytýkáno, že neíkají
75
správn které,
„die
a
k.
man
|',,Wenn
o desetiletí
versteht
Österreich besitzt, Österreich gelehrte
asi
der österreichische Staat",
sagt,
pouuje ješt
tém
Anz. 1780, str. 135) Dobrovského, Cech nehledáme v Rakousku", allgemein alle die Länder darunter, die das Erzhaus mithin geht es sehr wohl an, daß man in gelehrtem
uence
man
konen jménem krátkým, vehce od poslední války: Österreich.
österreichischen Staaten",
pozdji de Luca
který pravil, že ,,so
k.
neúední, vzmáhalo se
(Ost. gel.
II.,
„ueném
z
Böhmen
sucht".
Toho Dobrovský nevdl! Jeho starší pátelé neekali na pouení Lucovo a užívali nebo nechali klidn užívat moderního jména soustátí, aniž se starali o dsledky státoprávní. Snad to bylo dsledkem jejich svobodného myšlení, které tíhlo k útvarm asovjším spíše než ke zkostnatlým útulkm feudalismu a klerikalismu. PGN. jsou nadšenými stoupenkynmi reformující císaovny a tuší budoucí velké reformy Josefovy. Hlavní z nich toleranci, svobodu tisku, rušení moci papeže a ád,
—
zrušení nevolnictví
—
troufají
si
pímo
žádat
s
odvahou, která nás velice
pekvapuje v dob bdlé censury, za trvání ádu jezovitského a jeho moci neztenené tém n? školách vysokých a stedních. Tyto ideály bylo lze provádti jenom v rámci Rakouska; ale pi tom, jak nahoe vyloženo, smlý úmysl, povznésti se na soudce veškeré vdecké produkce všech rakouských zemí, tento eský zájezd neznamenal nikterak, že by
lenm ety pražské se byl pocit zemského a národního vlastenectví ztratil v pojmu všerakouského státního patriotismu Také pisatele PGN. lze nazvati dobrými Cechy, aspo velkou vtšinu jejich; ovšem zase ne snad se stanoviska dnešního vlastenectví a sebevdomí národního, ale s hlediska doby, pro kterou pojem vlasti a národu se teprve rodil, pro generaci, kterou ani desetiletí nedlilo od sedmileté války, jež zrodila vlastenectví nmecké. .
Podle prospektu Löprova v
.
.
naší vlasti
žije
sto uenc, pracu-
osvt našeho národu. Z nich Vídni, není-li mínn Riegger), Martini
vyteni: Rieger (jezovita, fysik ve (slavný právník vídeský), Schrodt (professor práv v Praze) Kollar (jezovita z Trenína, filolog klassický a orientalista) Dobner, Voigt, Swieten (organisátor universit rakouských), Mygind (?), Jaquin (professor chemie a botaniky ve Vídni), Krantz (?), Scopol! (mineralog v Uhrách), Podá (botanik z Vídn), Peithner (professor hornictví v Praze, pozdji v Šávnici), Koczian (?), Trnka (léka z Tábora, jiný Trnka, rodilý z Jindichova Hradce, byl pochválen na str, i), Stepling (hvzdá pražský). Hell (slavný hvzdá vídeský), Biwald (knz, pírodopisec v Št. Hradci), Sonnenfels. Denis, Mastalier, Wurtz, ti vídeští jezovité a básníci, koní tento pestrý seznam, v nmž pírodní vdy mají velikou pevahu. jících o
,
Ale
v
díle
samém
tento
ustupuje jednak mezinárodnosti
pojem
pospolitosti s
vdy, jednak
rakouskými uenci
vlastenectví
eskému.
7
ö p e r, rozumí se, nikomu nezadává co do ešství: Wende je mu cizmec, der uns Böhmen lehren wollte. (60), a akoli v úvod pojem
|L
.
.
na celé Rakousko, pece mluví-li o ,,naší vlasti, našich krajanech, našich vévodách, potomcích", míní tím Cechy (F I. 50, 112, 344; II. 163, 260, 370, 387; D. II. 112, 188, 268) a tší se velice z eského básníka: ,,Uns, denen der Ruhm unserer Nation so sehr am Herzen liegt, muß es billig freuen, wenn wir die gelehrte Geschichte Deutschlands auch im Fache der dramischen Dichtkunst mit einem Böhmen vergrößert ." (II. 112); nikdy tak nepíše P, ponvadž Löper chtl své dv sehen šifry patrn rozeznávat. To ovšem nevadí, aby i F se cítil Nmcem a Rakušanem; Rakousko mže býti hrdo na zásluhy Sonnenfelsovy (I., 53), je potšitelno, že i na universit freiburské (byla tehdy rakouská) poíná se psát nmecky, Mastalier vyniká mezi rakouskými básníky (II. 89), pražský jezovita Schönfeld patí k lepším básníkm Nmecka (II. 226); P mluví o státech naší nejmilejší mocnáky (II. 206), vlast Sonnenfelsova bude ho dlouho jmenovat (213); Sonnenfels zdvoile ekl našim vlasti rozšíil
.
.
vdn
nmeckým sousedm, že nejen oni, nýbrž m y (tedy Rakušané) jsme již nco dokázali ve vdách (II. 378), a D míní, že výhodou rakouských ." (II. 11). dramatik je pouze, že znají ,,die Sitten unserer Nation i
.
.
Nmec,
Tyto ti pojmy. Cech, Rakušan, se nevyluovaly pro pisatele tchto statí, ani pro jeho tenáe, aniž proto pojem echa ml snad zbarvení echa nmeckého. Born se tak velice cítil Cechem (Kalousek i. 25), že mu nebylo teba ešství affektovati. Hned na první stránce asopisu oznamuje s jakousi hrdostí dílo, které patí k nejlepším svého oboru a jehož autorem welches je Cech (Trnka z Jindichova Hradce), opravuje (48) tvar O r ž e, O h r ž e, von O h r ž i t wärmen, heißen soll und wovon das Wort O e g e r, wie es die Alten schrieben (?), abstammet". Nebe nás chra, aby v naší ,,
vlasti zase povstali
mluví
Balbínové
(v
pírodopise ovšem! 187), o
,,naší vlasti"
347, 201.
I.
AX
(II. 85) se tší, že
ve vídeské Realzeitung ,,unsre
Nation
die einzige war, die alle ihr vorgelegten Fragen gründlich aufgelöst hat".
Cech a vlastenec je E, mluví o našich pedcích, pál by si dramatu o Betislavovi a Jitce (II. 70 si.), a ví, že naši pedkové se neradi uili cizím jazykm (II. 69). Z-a se nazývá Cechem (71), a mluví-li o ,, österreichischer Bauer", míní tím sedláka dolnorakouského nebo hornorakouského (II. 27). Nejráznji pak se ozývá ešství ve smysle kmenovém a jazykovém z
píspvk Pelzlových. V láncích (s Bornem spolených?)
podepsaných N nebo Nb hlásí echa" (204); Sainovics tvrdil, že laponský a majsou totožné a odvodoval to mimo jiné i tím, že Laponci slova maarská zcela správn vyslovovali. Na to odpovídá Nb:
pímo za arský jazyk se
nejtžší
,,
„Wenn Herr
vlastního
P. Sainovics unserer
böhmischen oder wenigstens der mit
77
ihr verschwisterten slavonischen
Sprache kundig wäre, so würde es ihm
nicht unbekannt sein, daß wir (wohl verstanden geborne
Böhmen)
Worte
die Schweresten
und eigenthche
seiner Landessprache ebenso eigenthch
ausdrücken, ja nach unserer Schreibart noch kürzer und genauer bezeichnen können, als die Ungern selbst. Weil dem Recensenten die ungerische Sprache nicht unbekannt ist, so wird man vielleicht nicht ungern sehen,
wenn
er dieses mit Beispielen erläutert.
wir Senceg schreiben,
.
.
.
Laute, verschiedenen Zischen, und,
Das ungerische Szentsség würden u. s, w. und mit eben dem
aogo
tsatsogo
wenn
ich so sagen darf, verschmelzen
aussprechen, die einem Deutschen so schwer
fällt.
Auch haben
die Fran-
zosen im letzten Successionskriege 1742 nicht ohne vergnügende Verwun-
derung wahrgenommen, daß ihre französische Zärtlichkeiten in dem Munde imserer böhmischen Schönen ebenso naiv und artig geklungen, als wenn sie dieselben von gebornen Französinnen gehört hätten. Und dennoch wird daraus niemand schließen, daß unsere Muttersprache eine Verwandtschaft mit der ungerischen oder französischen habe .... Die Art Verkleinerungen zu machen findet sich auch in andern Sprachen, und ist hierin unsre böhmische der ungerischen ganz ähnlich. Also, was der Unger Leánka, Leáncsa, Leánocska nennt, das heißt bei uns Böhmen ." oder auch Dwka, Dweka, Dwátko Bojí se, aby píbuzenství s Laponci neuráželo Uhry tak, jako uráží mnohé Cechy, chce-li jim kdo vnutit dávné ,, Zechen, Ziehen oder Zinchen" za praotce. Kereliovi vytýká (II. 199), že Slovany „aus einem alten Vorurteil und aus Mangel an genügsamer Bekanntschaft mit der Schreibart der mittlem Schriftsteller beständig S c 1 a v e n nennt ..."
Dwika
B
(Bt) jest
eský
.
.
vlastenec. Schrötter, který píše o základech
Ra-
kouska (arcivévodství), získal si zásluhy o svou vlast; kéž i naši eští krajané svou práci vnují služb vlasti (66). Pi tom kára Schrötterovu nminu; zakládá si na znalosti svého zemského jazyka (wir Böhmen in unserer Landessprache, 133), ale nezáleží mu na tom (jako jistým vlastencm), pochází-li od echa nebo od Zech (173). Sbírka dopis Rudolfa II. je pro eského vlastence již proto zajímavá, že jsou vyhotoveny na královském zámku pražském a že tam lze nalézti zprávy, které (II. 250). Naproti tomu vlasti a zvlášt národní šlecht jsou ke cti ješt na poslední stránce asopisu zapísahá cisterciáka PetraŠe, aby vydávaje svou knihu, dbal více své cti a cti našeho národa. Nejvíce si ovšem všímá eských vcí v posudcích podepsaných Mz. .
Vlastenecká tendence
je táž,
zasloužil o vlast tím,
zykem
že
by
Mz peje
.
aby nkterý knihu o okování
sepsal
pimeným
.
si,
náš
léka
slohem
se
a ja-
Je to jazyk eský? Patrn nebo v posudku ,, Knížete Honzíka" praví, že pekladatel byl by pro^ kázal službu ,,svým krajanm a jiným eským kmenm bydlícím na kdyby nepekládal nmeckých dramat, nýbrž Morav a v Uhrách, Gellertovy bajky. Gellertovy bajky, Geßnerovy spisy a j. podobné". pro rolníka
.
.
.
.
.
.
(394).
—
78
na kterých
mén
bychom
souhlasili s
nmecké uily
íst básn, jsou voleny dobe; ešti ováci byli by se volbou druhou:
se nejširší vrstvy
ovákm
a pastýkám Geßnerovym smáli.
O eském jazyku má Mz mnohem více vdomostí a vyšší pedstavu než posuzovatelé v NL. Odsuzuje právem pohlovinu v Knize pro dítky (II. 8i), pi emž ovšem též na základ svého Rosy proti pirozenému í-*^
..
A
v druhém posudku (363) ví, že eský jazyk mezi slovanskými dialekty patí k nejstarším, „nejuritjším" a nejryzejším, že n á š národ byl mezi Slovany první, u nhož mravy, vládní útvar, básníci a uenci jazyk vzdlali a uinili jej již ve stedovku ueným. ,,Když polský a ruský jazyk ješt vzely v barbarství, ba citu kára tvar „z smrtelného".
i
francouzský a
již
nmecký
byly velmi kostrbaté a neurité
peklady Plutarcha, Xenofonta
a jiných, které podnes
teme
s
(Voigt na tento
(?!),
mli jsme
peklad upozornil v NL.)
Dvody, pro od pldruhého ásten uený Schlözer. Ale zdá
rozkoší.
jazyk tenupadl v neinnost, udal ješt vlastenci, kteí hledí zabránit úplnému úpadku materského jazyka, jenž má svou jadrností tolik spoleného s etinou" (i to jsme
století
se, že jsou
tli u Voigta) ...
Pekladatelé Knížete Honzíka chválí, že si vynalezl výrazy, kterých ale neml psáti ,, rýmo vanou prosou", nebo eštin nebylo ., verše to prý nejsou, nýbrž ml básnit asomrn dle Rosy, Neml napodobovat Dalemila, vždy také mezi Nmci nyní žijícími není, kdo by napodoboval Hans Sachse nebo Bertholda von Brandenburg."
v
staré
.
.
Mimochodem eeno, tato tiráda je dvojnásob nešastná. Nejen pozdji Gleim Dobrovský vítzn obhájil pízvuk proti asomíe, íile z skuten již napodoboval minnesängry, které zde repraesentuje neexistující Berthold von Brandenburg (Ota Braniborský? nebo které jiné jméno z Bodmerova vydání si to Pelzel mátl?); a netrvalo ani dva roky, a Goethe napodoboval i Hans Sachse.
Nmc
Ale konec
konc
jaký
je
význam, jaká
je
budoucnost toho eského
nmeckému
a francouz-
chodí do divadla,
patrn umí
jazyka, kterému se zde pipisuje starší kultura než
skému? Nemají
nmecky!
se jím psáti dramata.
Spisy pro lid pište:
„Was
Kdo
für eine angenehme Überraschung
würde es für die sein, die noch nicht deutsch lesen; vielleicht vergäße mancher dabei seiner hussitischen Bücher, die er größtenteils nur aus langer Weile, und weil sie in seiner Muttersprache geschrieben sind, liest." Tedy na vlas jako referent NL. i Pelzel, který ani ješt v úvod ke svým krátkým djinám nechce „dem schönen Geschlechte zumuten, daß sie böhmische oder höchstens in einer veralteten deutschen Sprache geschriebene Folianten und Quartbände durchlesen sollen"; chce eský jazyk pstovat jen potud, aby sloužil vzdlání a povznesení vrstev, které nejsou ješté zasaženy kulturou nmeckou, aby lidu odvykal knihy, lateinische,
které byly zakázány a
uvádly ho ve
spor
s
vrchností.
79
pi této skromnosti nelze již pochybovat, že PGN. pes široký program svj byly asopisem eským, neseným duchem vlasteneckýmI
Pozorovali jsme to dopodrobna na píspvcích tí hlavních spolupracovník.
Snad
si právo neuvádt jich, nýbrž svj asopis za první rakouské kritické noviny. eské vlastejazykové, které v NL. se jevilo starožitnictvím, v PGN. vystupuje
proto napodobitel jejich de Luca bere
prohlašuje nectví
ve spojení
s
nejmodernjším osvícenstvím.
PGN. repraesentuje nám nejvyšší míru sebevdomí a požadavk eských, jaké byly formulovány vdom nevdom v oné dob a jaké asi byly schváleny všemi leny spolenosti bez rozdílu Stanovisko Pelzlovo v
i
pvodu.
—
Takový byl stav eského probuzení
r. 1771 72, takové byly jeho Stav nízký, cíle malé, snahy skromné, ale cesta správná. se vrstvy nminou nenasáklé vzdlávaly a hmotn i duševn povznášely, vzkísil se i jazyk a hlásil se sám k vyšším výkonm, než mu
snahy a Tím, že
cíle.
pvodn
ureny. Blahodárným úinkem této skromnosti bylo, že se spolenost vzdlanc nerozštpila píliš záhy na dva tábory národnostní. Vlastenecké požadavky byly tak mírné, že žádný ,,Cech", a uml esky nebo neuml, nemohl jim dvodn odporovati. Proto neslyšíme o úšklebku nad snahami vlasteneckými z kruh intelligence; v eských vlastencích není toho vzdoru, který v nich hledáme, a v Nmcích není citu opovržení nebo strachu, který jim pipisujeme. Tato skromnost nmecky vzdlaných a nmecky myslících milovník eského jazyka vysvtluje nám též, pro nikdo nepipadl na myšlenku, polepšovat mravy Ne, že by nikdo nebyl týdeníkem. uml psáti esky; tiskly se eská kázání a eské modlitby, eské knihy lékaské a pod., esky se mluvilo v Praze pro by se nebylo mohlo, jak byly skrovné požadavky správnosti jazykové, psát cokoli? Ale vrstvy, které mluvily esky, to jest celý venkov, byly tenkráte ješt pod úrovní byly
eským
—
Pro rolníky se spisovaly tehdy ,,Landkatechismy", knihy o dobrých faráích a rádcích obce, knihy urené intelligentm venkovským, aby dle nich pouovali, ale nikoli týdeníky. V PGN. (383) posmívá se referent se znakou S Riglerovi, který chtl -Zavésti do obecných škol mimo tení a psaní též logiku, poty, zempis, djepis, mravouku, náboženství, rolnictví, djepis vlasti (tedy vci, kterým se nyní venkovská mládež skuten uí skoro všem), že z tak vzdlaných lidí dlá pak sedláky, kdežto hoch selský, který poslouchal tolik vd, nebude chtít mlátit ani pást radji mén škol, ale dobrých, mén žák v nich, ale dobe vyuených Píliš skvlým si osvícenci patrn to vzdlání eským jazykem nepedstavovali. Od vzdlání eského jazyka tedy nehrozila nmeckému ujma; titéž muži, kteí si nejvíce váží jazyka eského, zakládají si zárove na své a pokládají za urážku, pochybuj e-li nkdo o tom, že ji ovlá•toucího obecenstva.
ústn
.
.
.
.
nmin
.
.
80
stejn dobe jako
—
jiní Nmci. Slyšeli jsme, jak zazlíval kritik Bt Pubikovi (267), že si dal pomáhat Adelungem. Pubika tím ublížil všem autorm eským, nebo bude-li psáti nkdo z nich dobrou nminou, vzbuS podezení, že užíval též cizího péra! A zatím patrn Cechové nmecky umjí a není jim teba, aby professor Seibt si o získával zásluhy, o nichž mluvila NL. na str. 68. Pelzel vypravuje ve Voigtov životopise, že „když tenkráte v Praze nkolik krásných duch tvrdilo, že v Cechách dotud nekvetly vdy a
dají
n
umní, náš si,
s
Voigt, jsa
že vyvrátí
pesvden
nevdomé
pomocí jiných vydání
o opaku, se vlastenecky rozhorlil. Umínil
uspoádal Že však eské kultue
karatele a zachránil slávu vlasti tím, že Effigies ... a
Voigt ovi nešlo jen o vyvrácení
vydal Acta
pedsudk
litteraria
proti
—
staré
.
.
.''.
nýbrž že neuvitelným pro nás zpsi též zakládal na dobré sobem a nechtl dopát Seibtovi, cizinci, té slávy, že ji zlepšil, vidíme zcela zeteln z úvodu jeho k první ásti Eífigies, zvlášt z jeho nmeckého znní v ,, Abbildungen". Tam teme, jaké vdomosti mli dávní Cechové v jazycích klassických, (o
té nikdo nepochyboval!),
—
naež
nmin
autor pokrauje
(str.
XXXV):
,,
Selbst die deutsche Sprache, so
wenig auch derselben unsre alten Böhmen geneigt schienen, war unsem Vorfahren nicht unbekannt. Unsre Herzoge, Könige und der größte Teil des Adels sprachen deutsch, ja wir haben von ihnen sogar mehrere deutsche Werke, die für die Zeit, in welcher sie geschrieben worden, schön und eben so gut deutsch sind, als diejenigen, welche man damals in Deutschland selbst herausgab. Wer wird sich daher nicht wundern, daß einige Leute im wissend genug sind, sich für die ersten zu halten, die uns die deutsche Sprache und Schreibart zugeführt haben,, und eine erst itzt ausgegebene deutsche Übersetzung für ein Wunderding ansehen, dessen Entstehung sie ihren Bemühungen für die deutsche Sprache und, wie sie sich ausdrücken, für die Verbreitimg des Geschmackes zuzierlich genug, ja
Diese guten Träumer, die vormals die Mittagshöhe des Greschmacks bewohnt zu haben glauben, scheinen in der Literargeschichte unseres Vaterlands noch ziemlich unbewandert zu sein; da sie die schönen deutschen Übersetzungen französischer Bücher, die die Gräfinnen von schreiben.
Sporck, Franziska Eleonora und Aloysia Cajetana, schon lange vor der dieser deutschen Sprachenmeister in Böhmen verfertiget haben,
Ankunft
nicht kennen."
Kam povdl na že
tená
ovšem tajno, a proto odpražský dopisovatel ve Wielandov Merkuru (bezen 1774) „dobrému piaristovi" nemá za zlé, horlí-li proti zanedbávání eského tato slova míila, nebylo
n
jazyka, jakkoli se zdá opovrhovat
Nmci
a
tmi
krajany svými, „die
sich der teutschen Sprache befleißen", ale že jsou to
vývody nepromy-
mnohem ryzejší nynjší nmina a ušlechtilejší, než když eští vévodové a šlechtici mluvili nmecky (to je komtesek Sporckových !) pochybno, a ostatn Voigt mluvil o šlené;
Voigt prý zapomnl,
že naše
je
nmin
91
pan S
a že tudíž
e
i
b
t
a
jiní
zásluhy o své krajany, že jim chválí lépe vzdlanou
Tyto musí Cechové studovati,
díla její.
ovšem
dobra a krásna
znalci
chtí-li
e Nmc
si získají
a mistrovská
dnes dosíci místa a hlasu
na parnase." Vidíme, že posuzovatel mate pojmy, a odmítal-li Voigt samozvané apoštoly
dobré nminy,
Nmcm
v Cechách.
iní
z
toho odpor proti
nmin
vbec
a proti
Ale ovšem ani Voigt nemyslí jasn: výtky proti
odráží hájením dávné vzdlanosti eské, jako by ta v nynjším zápolení kulturním. Les sing, který napsal er schrieb sein Trauerspiel ebenso (1767) slova pro nás tak bolestná: „. oder Spawenig für jene Zeiten, als er es bestimmte, in nien gespielt zu werden. Der gute Schriftsteller hat immer die Erleuchtetsten imd Besten seiner Zeit und seines Landes in Augen"
nynjším echám byla
nco platná
.
.
Böhmen .
.
.
—
byl by se usmál,
kdyby
mu nkdo
byl zaslal opravu, že Cechy
byly
Nepochybuje nijak o tom, byl by zstal s politováním pi tvrzení, že Cechy jsou zemí povrivou a temnou. V takové rozlišování se Voigt pouštt nechtl a nemohl; byl by se octl pi otázce, co zavinilo ten rozdíl mezi osvícenými echami minulosti a temnými v pítonmosti, a tomu se vyhýbal zdaleka. Celou svou snahou, jak ji poznáváme v NL. a v Acta litteraria, je nástupcem vlasteneckých knží, jako Balbína a Pitera, kteí spojovali lásku k eskému jazyku se smýšlením protireformaním. Napsal-li Pelzel v úvod ke své „Kurzgefaßte Geschichte" (1774): Sollte wohl ein Böhme nicht auf den Heldenmut seines Ž i ž k a oder Prokop stolz sein dörfen? Freilich waren sie leidige Hussiten, sie glaubten aber doch an Christum, verehrten seine heilige Mutter" atd., nebo ujal-li se hr. Kinský ve svém spise tupeného Václava IV., tu vidíme otvírat se propast mezi nimi a Voigtem, peklenutou jen spoleným vkdysi zemí vysoce osvícenou a pokroilou.
,,
domím národním. v „Merkuru" svým zbjrteným dodatkem o budoucnosti pvodn jíti zamýšlel. V úvod k druhému dílu nejen rázn hájil prvenství Cech v osvt (Lobkovicem a Vsehrdem), a bránil se proti výtce, že se hnvá na Nmce dobe píšící, vždy píŠe po nmeku Popis" a i Nmci chválili jeho sloh, a ukázal správn, že referent neporozuml jeho slovm o dobré v Cechách. Ale pak pokraoval: Endlich ist ganz lächerlich, wenn der Merkur den Böhmen Sitz und Stimme auf dem Pamasse abspricht, wenn sie nicht irgendwo einen deutschen Sprachmeister mieten, und zu ihm in die Schule gehen würden. Also ist wohl auch den Engländern, den Franzosen, den Wälschen und andern Völkern, die nicht die Werke der sogenannten schönen Geister und Belletristen in Deutschland studieren, der Zutritt zum Pamasse Kritika
dohnala Voigta dále, než
,,
nmin
,,
—
Mich däucht, jede Nation habe ihren eigenen Platz auf Apoll und die Musen verstehen alle Sprachen. Den Zutritt auf den Pamass mit Ausschluß aller andern Nationen nur einer
versaget?
dem Pamasse; und Arnoit Kraus:
Pražské asopisy.
ß
82
einzigen einräumen zu wollen,
ist ein unerträglicher vStolz, dessen Herr Wieland, der den Zustand der Literatur der meisten Nationen kennet, nicht fähig sein kann ..."
Tato slova jsou ovšem psána r. 1775, tedy o tri roky pozdji; v dob PGN. nebyl by Voigt tuto myšlenku samostatné eské literatury snad ješt pojal a vyslovil.
Zatím
hrab Kinský
již
byl vydal
svou „Erinnerung über einen
wichtigen Gegenstand von einem Böhmen." (,,Von einem Böhmen, aber
einem scharfsinnigen Böhmen" podotýká skvostn „Literatur des kath. Dtschlands" IL, 237), v níž se odvážil slov, rovnž pedtím neslýchaných: ,seiner eigenen Sprache' hätte ich bald hinzugesetzt: ,,Bei dem Worte nämlich der böhmischen. Ich gestehe, daß ich als ein guter Abkömmling der Slaven das Vorurteil mitgeerbt habe, es müsse, wenn die Muttersprache eines Franzosen die französische und eines Deutschen die deutsche
solches für einen Böhmen auch die böhmische sein" § 79) a ,,nach meinen sla vischen Vorurteilen kann ich mir nicht anders einbilden, als daß ein Böhme auch die böhmische Geschichte am ersten wissen sollte"
ist,
(
(§114).
by dobe peceovati význam tchto výrok; hrab s mínním opaným, doporuuje eský se jazyka nmeckého proti ped-
Ale nebylo
Kinský v téže knize kompromisuje jazyk jako užitený, a ujímá
sudkm:
kommt wohl
,,Das Vorurteil wider die deutsche Sprache
sächlich daher, daß
wenn
die
Fremden
haupt-
sich bestreben ihre eigene Landes-
sprache gut zu sprechen, wir (Nmci!) die Sprachen aller Nationen wissen wollen, und nur die unsrige vernachlässige i" (§ 149). Tento rakouský
Nmec zárove; Voigt, jenž je tak hrd na dobrou nminu v Cechách, rovnž. Byl velmi vzdálen Thima, který nazývá nminu milou mateštinou, za jejíž pstní musí Cechové býti vdní, ale diametráln se s ním nerozcházel. generál je Slovan, Cech a
Pes všechno uvdomní kmenové nebylo ješt v rozdílu co do pojetí píslušnosti k
k výroku,
jejž
nmeckému
teme v Nagl-Zeidlerov
geschichte" (IL 358): Anschluß der
,,
Durch ihn
,,
(Seibta)
und
so
onoho
Deutschösterreichische Literatur-
Deutschen Böhmens
ihrer Nation wieder hergestellt
intelligenci
národu, který by opravoval
wurde der lang unterbrochene an
alle geistigen
Erzeugnisse
das Bewußtsein wieder rege in
ihnen, einem großen Kulturvolke anzugehören". Seibt toho
významu nemla ke kulturnímu
protestantskému, lnuli stejn
Osmnácté jeho byl ohlášen
století
Nmci
oznamovalo
i
se
životu severonmeckému,
Cechoslované.
v Praze velmi pozd,
rznými pedzvstmi. Jednak do
ale
píchod
cel kláštert^ích
vniká
83
nová historická vda,^) která nastupuje na místo uenosti jezovitské a jejíž obtí stává se nejprve Hájkova kronika, na níž Jezovité budovali svou soustavu historickou. A s druhé strany sedmiletá válka privádi do Cech vojska s živly zcela jinými, než které znala starší soldateska. Za ty husy a slepice, které jedni z tchto Brandeburk Drali dle svdectví národní písn, pnnášeli jiní v kapsách svých dlouhých kabát vci cennjší, nebo je vozili za nimi pes hranice, nestežené již ped váním ducha: knížky v osmerce a dvanácterce, vtipné, uhlazené, plné jedu kacíství anebo nevry. Když v Praze zaali též psáti, neopomenuli obas vyslovit svj povinný odpor proti nim. ale nepopírali, že je tli, to bylo zapovdno, naopak citovali je se zálibou a smlostí vtší a vtší a vzncovali touhu seznati je bud jak bu., Nastalo všeobecné probuzení, jehož píznaky a prostedky jeví nám souvislá ada asopis, vycházejících v Praze v prvních letech sedmdesátých. Jedny se brání novým proudm, jiné je hledí smíit s duchem starým, což se dje s vtším nebo menším úspchem, až vrcholí snahy osvícenské a vdecké v témž asopise, spojujícím díky geniálnímu Bomovi jedinenou mrou písnou vdeckost a smlou útonost revoluní.
a
Probuzení dlo se
souasn jazykem francouzským
nmeckým;
a
jazykem protireformace byla mrtvá a umrtvující latina, jazyky živé sníženy na prostedky prostého života denního a pobožnosti neuených. Šlechta si asi nejprve opatovala moderní spisy ve svém obcovacím jazyku, ale psobení jejich zstalo obmezeno na úzký kruh zasvcenc. Tak tedy vlastním orgánem probuzení širších tíd je „Nmecké spolenosti" jsou nositeli pokroku, že první taková spolenost byla na Morav, na to je i Pelzel hrd. (,,Die Mährer haben den Ruhm, daß sie in den österreichischen Erblanden die ersten waren, welche eine deutsche Gesellschaft zur Aufnahme der Wissenschaften errichtet und eine gelehrte Wochenschrift herausgegeben haben." Abh. e. Privatges. 3, 188.) A Löper praví na str. 23 TW. ,,Wem der Zustand der schönen Wissen-
nmina.
:
schaften überhaupt, sonderlich aber das
schen Sprache
in
Böhmen
Aufkommen
nur etwas bekannt
der deut-
der wird mit uns eingestehen müssen, daß die letztverflossenen zwei Jahre sonderlich der Zeitpunkt sind, von dem man den Wachstimi derselben, ist,
insbesondere in Prag, zu berechnen anfangen könne."
A
podivuhodn záhy k tmto jazykm
družil se ''tetí: starý offi-
jazyk zemský dle jména, vskutku stlaený na mluvu selskou nebo na kuchyskou hatmatilku. ciální
Týž ilý knihkupec, který na místo
—
eských
i
nmeckých
—
písniek, vražd, kouzel a modliteb si troufal vydávat nmeckým jazykem knihy vdecké a asopisy, hned na to vydává knihy eské,fo sob nešastné a ubohé, ale nedocenitelné jako píznaky doby. Totéž> divadlo, 1)
J.
Hanuš, Poátky historického djepisu v echách, v
H. XV., 6*
277
si.
8é
nmina, iní hned na to pokus s espokus nešastný a ubohý, ale cenný z téhož dvodu. Dležitjší jest, že též intelligence, zvlášt pokud vyšla z lidu eského, uvdomuje si svou píslušnost kmenovou a chystá se k práci pro lid. I tato snaha vrcholí v nejpokrokovjším asopise a zvlášt sotva je pro vážné hry opanovala
kým pedstavením,
v osob Pelzlov, za inné podpory prozíravého Borna. Nmina i eština stály njakou chvíli v stejné ad, elem Obracela-li se
latin.
nmina
proti
podle literárních vzor; sta vela -li se
bezdné.
asné
a
které
Nmce
novám
causa, quae
Voigt odsuzoval
podráždilo inde
(„mallem
proti
francouzštin, bylo to pouhé opiení eština proti nmin, bylo to pedvydání Balbínovy Apologie Pelzlem, totius nationis Bohemicae eum .
.
.
Germanorum invidiam
facile subire potest
.
.
.
Pelzel neml ohled, snad litt. I., 456). velkým pessimismem na osud eského jazyka v Cechách, domnívaje se myln, že lid obyejn pijímá náboženství, mravy a jazyk vladav; útchou byla mu velká Slavie, která to, co ztrácí na západ,
mansisse vulgo ignotum", Acta proto, že hledl
s
získá na
východ,
teprve
1774.
r.
Tolik
v Sibii
(Kurzgef. Geschichte 620).
znamená krátká doba, o
buzení národní. Jsme-li zklamáni,
níž jedná tato práce, pro
psáno
eské
pro-
snad vina na nás, že jsme oekávali
mnoho.
píliš
síc,
je
I to je
mní
m-
za lustra, jinoch za léta, ale dít je jiné za málo mladší je tvor. I národní je tím rychlejší,
Muž
se
ne-li
týdn, vývoj
ím
ckých
dob teresiánské se mní rok od roku. Vlastenc z historiromán bychom na poátku posledního desetiletí teresiánského
marn
hledali, nenalezli
probuzení v
fínských a z
svj
as
bychom
ani vlastenc
skutených z dob joseKaždá doba má
ranní nebo pozdní romantiky eské.
ráz a každá vyžaduje zvláštního studia.
Mn
pak
šlo
práv
jen o
význam
té
doby,
ocelkový snad neuvádím míst
nikoli
nebo výklad eského probuzení. Proto také rozboru ve Vlkov ,, eské Uteratue XIX. století" ani z Vlkových ,,Djin eské literatury" nebo ze spis o probuzení vbec. K polemice nemám zpravidla píiny a konstatovat s potšením, kdykoH novými fakty potvrzuji starší rozbory, bylo by vyžadovalo odkaz píhš mnohých. Jiný byl ovšem"^dvod, pro jsem neuvedl pi obraz
z
Jakubcova
pojednání Brafova'^v Almanachu eské Akademie (1907); seznaljsem je teprve za tisku této úvahy.
Buckovi (na
XVII
str. 49)
REJSTÍK. Abb!
Drake N.
70.
Addison 2. Adelung 39. Athanasius a Seto Josephe Ayrer 55.
Durich 56.
2.
30.
Eberle
J.
J.
Ehemant
18,
6,
35,
33,
Einsamkeiten, Meine 13
Bahrdt
58.
Baibin
52, ?i, 84.
Becker
30.
Favart 64. Fidler
Fuhrmann
75.
53.
59.
Fürst R. 42.
58.
Geliert 18, 24, 60,
30.
Born 35—38, 65
sl.,
48
42,
sl,
50,
53,
57,
59,
sl.
Gerken
6j.
Gerstenberg 43.
76, 84.
sl.,
Geßner 60, 78. Gleim 60, 78. Goethe 10, 17,
Bráf 84.
Brand 'ji. Brunian 72. Butschek 49
'j']
Gerle 35, 41, 58.
Bonfinius 58. 61
25, 40,
78.
Boethius
Bohá
18,
5,
Fischer 43.
Berthold von Brandenburg 78.
Bodmer
— 15.
Feigl 30.
Bei 57—59, 62. Beraardi 53.
Biwald
39,
46.
sl.,
Gottsched
54, 84.
Groß 25
3,
43, 59, 65, 78.
18, 71.
sl.
Clary-Aldringen 29. Clavijo
2.
Habernfeld 65.
Collinus 18.
Hagedorn 25. Hájek 31, 54. Hanuš 42, 50, Hansa 31. Hansen 59.
Consentius 43.
ech
34,
54,
56, 67.
Dahmil 65, 78. Defoe 2. Denis 56, 75. Diesbach 59.
Dobner
31
sl.,
Hell 46, 75. ,
i
75-
65.
Dobrovský
36, 61,
t
Herder 17, Herwig 31 Heufeld
36. 39. 49, 51. 54, 62,
Dobenský
83.
66,
43, 70. sl.
53.
Heyden 17 sl. Hodjovský 34, (^ Höchenberger
67.
Holzapfel 59.
5
—6,
sl.
12,
52,
83
52.
Jablonowski 42, 55
Mrko
si.
Josef II.
69.
Mygind
Jakubec 84. Jaquin 75. John 56.
75.
Nagl-Zeidler 47. 15, 61, 69,
12,
9,
Neander (Neumann)
75.
Nicolai F. 4,
Kalousek 42,
Kandid
52, 66.
Nunn
56, 67, 71.
5,
2.
Opiz
F.
J.
3,
70
si.,
si.
66, 72, 8 1
51,
Klemm
t8, 40,
9,
4,
Klinkoscb
53.
58
si.,
62.
31.
—
59.
Pleyer
Podá
75.
18.
75.
PoUinger
16.
Prokop Pruscha Przedak
11.
Krantz 75. Krüger 72. Kuttner 53.
Pubika
30
»j
83
56.
34,
Lessing
4,
si.,
17, 22.
si.;
31, 33, 48,
57,
64, 68, 71, 81.
Levitius 30.
36,
46
až 72, 75, 83. 37, 60,
j, 39,
55 sL, 59, 67, 80
si.,
34,
52.
—
48, 66, 70
78.
Rudolf II. 77. Ruprecht 18.
75, 79.
Sachs 78. Sagner 18.
65.
Mangold 35. Maria Theresia
Sainovics 76.
Meißner 27, 49. Mendelssohn 17, 17, 43.
Milton 62. 54.
Morris 43.
Moszczenski Müller 31.
55.
Samo
9.
Martini 75. Mastalier 56, 75 Matthesius 65.
Mirabeau
si.,
si.
Rabener 9, 60. Rambofski 31. Rautenstrauch 25
Rosa
81.
— 24,
19,
35.
Riegger 75. Rigler 79.
Link 59. Linné 60. Lobkovic 34, 66, Löper 6, 16, 19 4,
81.
Riedel 57. Rieger 75.
Lichtwer 25. Liebeczky 62.
Merck
35, 40, 44, 71-
Piter 81.
Kosmas 58. Krammer 59.
Lupá
si.,
až 84.
Klopstock 18. Klotz 17, 22, 57 Koczian 75.
Luca
15
Pannich 60. Peithner 24, 31, 37, 75. Pelzel 37, 50 si., 52, 53, 57, 60—63. Petras 17, 60, 65—67, 69, 76—79, 80
si.
Kleist 60.
Lech
10,
30.
Kepner jj Kinský 47,
KoUar
33.
71.
Kawczyski Kepler
53, 62.
22,
Nostic 50.
66.
Kästner
17,
5,
6^.
Scherer 43. si.
Schleinic 29, 34.
Schlosser 17, 43. Schlötzer 55, 78. 22.
Schrodt
31,
Schrötter
75.
']'].
Schönaich 64, Schönfeld 50, Schuster 37. Scopoh 75. Seelisko 73.
71. 53,
56,
59. 02,
76.
Seibt 13 52,
80
si.,
Semler 18. Sporck 66. Sporck hrabnky Steele
26—28,
18.
14,
si.,
65
32,
35, 39,
Voltaire 15.
Voldhch 61. Všehrd 81.
82.
si.,
80.
Webel Weiße
2.
Sterling 46, 56, 59, 62, 66, 75.
Wells
Swieten 75. Sonnenfels 3,
Wende 4,
57. 63,
75
52,
18,
21
33, 40,
si.,
49,
si.
'
Tesánek 46, 56, 59, 62, 66. Thein 19, 31, 44, 62, 82. Thomasius i. Trattner 17, 60 si. Trnka 53 si., 75 si. Trottmann J. H. 6 10, 69.
Zauschner
53.
si.,
Xenofon
31,
60, 62, 65
78.
81.
29
Želízko y^. si.,
32, 34, 36, 51
71, 80, 82.
.
Zeberer 72.
57, 84.
Voigt 23
27.
Zeno 52—53.
Václav IV.
Vlek
j8, 75.
Wurtz'^56, 60, 75.
Tullin 68.
5,
31.
Westonia 74. Wieland 18, 19, Windisch 5.
Wotke
—
Uhlick
II.
22.
si.,
56,
—67, 72 — 75, 78, 80—82, 84.
Žerotín 66.
Žižka 81.
52.
OBSAH. Strana
O asopisech i8. století i, mravni týdeníky 2, týdeníky rakouské Die Unsichtbare 5, Josef Nunn s, J- H. Trottmann 6; obsah bare 7. Die Unsichtbaren 8, zájem o tyto asopisy Die Sichtbare 10, polemiky obou asopis
Meine Einsamkeiten mnlé asopisy
13,
B.
Kepner
13,
,4 Unsicht10 12
jeho stanovisko ethcké 14. Do-
pražské
Wöchentlich etwas
15 15,
J.
F. Opiz a
Wieland
16
Meine Zweifel a Cosmica, die Alltags weit 16; periodická díla jiná 16. Nový druh asopis 17; eské spisy ve vídeských asopisech kritických 18
Briefe kritischen Inhalts, Ephraim Wende Neue Litteratur 19, Löper, jeho životopis podle pramen 19, jeho spisy 20, jeho písp ek do Unsichtbare 21, prospekt N. L. 22; obsah prvních ísel pevrat v N.
L. 24: no\í vydavatelé: Eberle 25,
31;
Groß 26, Rautenstrauch v programu 28; šifry 29; A. Voigt 30; tendence asopisu jeho nedostatky co do vkusu 33 a do vdeckosti 34; Seibtiáni a Borniáni
35;
konce N.
23;
zmna
26, Seibt 26;
L
35
Präger Gelehrte Nachrichten covníci 38; stanovisko rakouské 40.
stv
42,
Pelzlv
18
Hanušv
Born ^y; spolupraÚsudky o PGN. Kalouskv, 42, Fúr-
43. Šifry 44; podíl
Voigtv a Dobnerv
36,
Löper
Loprv
46;
36;
Bornv
48;
Buckv?
49;
Tendence spolenosti: proti Höchenbergrovi 52, proti Neue Literatur 52; Löprovy 52, malé protekce 53; vlastní tendence: v pírodních vdách 53; právech 54, v historii: PGN. orgánem ,,antiechist" 54. Boj s ,,echisty" 55; s Pubikou 55; s HaUische neue 50;
51.
gelehrte Zeitung 55; Nicolaité proti Klotzovcm 57; Bél 57; proti jesuitm 59; proti vídeské Realzeitung 59. Zaniknutí PGN. 60; boj s patiskem 61; Thimova kritika PGN. 61; byla-li píina zániku pravá nebo pedstíraná .61
Theatralisches Wochenblatt
63;
autorství
Löprovo 63
;
vzor
a obsah asopisu 6^; historie divadla pražského apokryfem
Acta litterariaós;
Autorem posudk
Voigt,
Bornv píspvek
64 nebyl
otištn
65
Effigies jakým
asopisem;
Soukromé spolenosti
život
nad hrobem
PGN
.65
PGN. 66; význam Farragines .66 Unsichtbare 67 a Sichtbare 68, nevšímají si eského jazyka; eské úední vlastenectví 68; platnost jazyka eského 6c Kepnerovy pochybnosti o vlastenectví 70; Opiz a istá nmina 71. Löpejako vlastenec v N. L. 71, v T. W. 72;. Vlastenectví v N. L. po odchodí Loprov dostává vztah k minulosti a k eskému jazyku 72; celková bilance N. L. 74. echy a Rakousko v PGN. 75; Löprovo eské vlastenectví v PGN. 76; stanovisko Boraovo 76; Pelzlovo 76; význam eštiry u nho 78. Stai' eského probuzení r. 1772 a výhody z nho plynoucí 79; pro asi nebvlo eského týdeníku? 79,* Voigt háji dobrou nminu 80; dospívá k my)2 šlence samostatné literatury eské 8i; uvdomní slovanské a jeho meze Souhrn; všeobecné probuzení v echách: ti živé jazyky svorn proti latin 82.
Založení
asopisy
a
65; její souvislost s
probuzení
66:
;
•
ech
.
Závr
.
8a
ROZPRAVY ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA
JOSEFA
PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ V PRAZE. RONÍK
TRIDA
VI.
ÍSLO
I.
1.
píspvky K DJINÁM SFXSKÉHO LIDU Z OKOLÍ
HLL\SKA V XVUL VEKU.
SEPSAL
JUD-^:
KAREL
PEDLOŽENO DNE
V.
4.
ADÁMEK.
LLSTOPADU
1896.
V PRAZE. NÁKLADEM ESKÉ AKADEMIE CÍSAE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VDY, SLOVESNOST A UMNÍ. 1897.
Tiskl Alois "Wiesner v Praze
UVO. Obíraje látku k podrobnému a soustavnému vylíení národopisných národohospodáských pomr lidu východoeského, seznal jsem, že jest velice dležito a pímo nezbytno, aby byl souasn prostudován zvlášt vývoj jejich v XVII. a XVIII. vku a v 1. polovici XIX. vku, a pemna a
jeho v stav nynjší.
Za tím úelem jsem
též
nkolikrát
navštívil
již
v
letech
1880tých
bývalé archivy vrchnostenské panství rychmburského, chroustovického a košumberského na Rychmburce uložené. Po marném pokusu bývalého konservátora, prof. p. Jos. Štpánka, jenž se nabízel správ velkostatku litomyšlského,
že
uspoádá tamní
a za lhostejnosti jeho
archiv,
nástupce
píin
tchto všech archiv, zaaly se roku 1894, jak se též zástupce zemského archivu p. Ign. Kollmann pesvdil, konati pípravy ke skartování dležitých archiv na Rychmburce v Litomyšli. ást archivu litomyšlského získalo museum království eského, novji též museum litomyšlské. v
i
Na podnt
poslance
p.
Karla
Adámka
bylo vyjednáváno
s
ústední správou
velkostatk kn. Thurn-Taxisa v Režn, jež povolila okresnímu výboru
hli-
neckému prohlídku a výbr akt z rychmburského archivu vyadných. Neprodlen jsem jel na zámek a pesvdil jsem se, že mnohé dležité (urbá, ást akt archiválie, jež ješt v letech 1880tých v archivu byly o blouznivcích, nkteré listiny Berk z Dube z XVI. vku, dopisy Slavat z Košumberka, Evy Hieserlové a j.), již tam nebyly, byvše nejspíš do Rezna jiných a j. odvezeny. Za ochotné pomoci nkolika úedník zámeckých podailo se mi pi trojí návštv prohlédnouti spoustu svazk listin a knih, vyznail jsem z nich vše, co mlo nebo mohlo jež mly býti znieny, míti pro djepisné a statistické badání njakou cenu avšak byla pak vydána jen ást všeho toho do Hlinská a ást do Skute. Ostatní bylo vadno do nejvtšího podílu, jejž si koupil a na nkolika vozích odvezl papírník i
i
;
z
Cikánky, zavázav
se,
že vše rychle zpracuje. 1* I.
jsem sepsal dle svých výpisk z rzných archiv, zejména rychmburského, z archiv hlineckých a z nkterých památních knih, jež jmenuju na píslušných místech. Též sem použil nkterých zajímavých a dležitých listin, jež se podailo v ásti do Hlinská vydané zachrániti, takže ve spisu tomto, vyjma nepatrné vý-
Tento
z
spis
bývalého vrchnostenského archivu
jimky, líím vše dle archivních
V
pramen dosud
nepoužitých.
Hlinsku, v íjnu 1896.
Dr. Karel V.
Adámek.
Akoliv rzné
svdí zejm, nicmén pece
byl
vku
zjevy a události v hnutí selského lidu v XVIII.
že nevzešlo jen z
podnt
smutný hospodáský
a
stav
píin národohospodáských, poddaných jednou
njších a nejzávažnjších pohnutek tehdejších nepokoj,
nejel-
z
stížností a
bouí
selských.
Poddaní
byli petíženi
robotami a jinými povinnostmi a platy rozmani-
tými, takže nemohli vnovati
svým hospodástvím
tolik
asu, práce a ná-
kladu, mnoho-li by bývalo žádoucno. Živnosti hynuly. Vzpomene-li se ješt
svízel a škod, jež obyvatelstvu vzcházely v letech válených,
lze zajisté
poddaných v celku pokládati za správné a spravedlivé. Nepíznivý tento stav hospodáský doléhal zvlášt tžce a krut na obyvatelstvo ddin horských a stupoval se astými neúrodami, zvlášt pak v letech 1770tých, když nastala veliká bída a hlad. »Nedej ti to vševe zápiscích mohoucí doekati,« stýská kroniká hlinecký svých o r. 1770, »co sme my museli dokat, my ubozí lidé, že sme museli za velké peníze všecko kupovat. Jak sme na to pomyslili, jak bude dál, tak s námi se hlava toila, a div nás všecko nepominulo lítostí Byla drahota velká a neslýchaná v r. 1770. Mnozí lidé jedli trávu, zavaovali ji s ledaím, jedli záboje ... a to se v nich speklo, a potom, když co lepšího sndli, tak potom usnuli a v tom meli náhle Moc lidu šlo po žebrot. Bylo to v r. 1770, a to trvalo 3 léta« od r. 1768 1771. V prostedním roce bylo nejh, pak zas oblacinlo. »R. 1770 bylo veliké vyhynutí žita«, zaznamenal »R. 1771 strhlo se z jara draho ... K tomu také byl jiný souasník.!) takový nedostatek v celém eském království, takže z jiných zemí Josef II. takové obilí voziti dal proti záplat, kdež ale my sme sob museli fry (pro obilí) do Prešpurka jednati. Pes to pedce takový byl hlad, takže byli lidé pinuceni mlet od pily drtiny, hlávkový plevy, lnné zadní semeno a záboje, pejí ezali a mleli, a z toho sob chleby pekli.« Herálecký sedlák v památní knize dosvduje, že zvlášt též roku 1771 bylo veliké draho stesky a stížnosti
Bh
.
.
.
.
.
.
—
a
z
toho
penz, za
*)
žená
r.
vzešly
nž
veliké
nemoci,
by zásoby potebné
Hlinecká kniha zápisní X.
ponvadž byli
díl 83. list.
lidé
pro
—
obilí
Pamtní kniha obce Herálecké
1795, jež jest uložena nyní v moravskoherálecké rycht.
I.
nedostatek
a
mohli doplniti, museli se spokojiti
zalo-
Adámek: Píspvky k djinám selského
6
ledajakou výživou.
na cest
lovk
Jedli všelijaké trávy,
a
lidu.
potom meli, takže »ledaskde
umrlý nalezen byl a žádný ani
z
nmu
pátel se k
ne-
hlásil«.
Podrobný obraz povinností robotních a
j.
lidu
poddaného
Hlinecku nelze sestaviti, ponvadž staré urbáe pohešují. Nicmén lze si dosti dobe uiniti úsudek na
tchto r.
z
rozliných jiných archivních zpráv,
z
ped
r.
1775
1564 a 1713 se
r.
o druzích povinností
zvlášt též
1751 podávaly nkteré obce panství rychmburského
memoriál,
z
jež
kommissi. Dle
král.
pamtního obce Perálecké a j. byli poddaní povinni vrchnosti na jae ourokem svatojirským z živnosti jezdcí po 1 rýnském, z pší po 30 kr. v podzim ourokem svatohavelským z živnosti jezdcí 1 rýn. 30 kr., z pší 45 kr. Každý soused, jenž ml živnost, musel robotovati týdn po 3 dnech od vánoc do sv. Jana, celý týden od sv. Jana do sv. Václava, a zase bytn po 3 dnech od sv. Václava do vánoc. Z pší živnosti mli posýlat eledína spisu
týmž zpsobem na robotu, a sice od vánoc do sv. Jana 3 dny týdn, od sv. Jana do sv. Václava celý týden, od sv. Václava do vánoc zas týdn museli z živnosti dlati pivovarských dev ouroních 3 dny bytn. 4 sáhy, anebo, když je nemohl povinní k dlati, musel zaplatit vrchnosti po 10 kr. za 1 sáh dev od díla, Robotník musel drva odvézt do pivováru. Stejné množství bylo vybýváno i pšími živnostmi. Dále bylo ron hamerského díví úhrnem 30 více sáh dobe postavených z živnosti, a 15 sáh z pší živnosti. Vrchnost platila poddaným od 1 sáhu po 5 kr. Poddaný, jenž nemohl díví udlati, musel dát vrchnosti od dlání dev po 10 kr. za 1 sáh. Sousedé ze živností museli odvézti k panské pile po 2 kládách, Poddaný, jenž nemohl klády dovézti, z pších živností po 1 klád ron. ponvadž na p. neml dostatených potah a j., musel dáti vrchnosti po 30 kr. za 1 nedovezenou kládu. Panské prádlo muselo být bráno a zdarma pedeno. Každý soused musel zdarma napíst po 6 štukách dlouhé píze, z poloviní živnosti po 4 štukách. Když se mu suroviny nedostalo, musel pidati ze své zásoby nebo pikoupit. Nkdy vrchnost nedala prádla, nýbrž pímo prodala len. Tu musel každý potažník, jak si na p. Pustokamenití
Ron
i
stžovali,
roce
dáti
vrchnosti
nemusel píst.
1
rýn.
12
chalupník 48
kr.,
Když nedala vrchnost dlat
kr.
za
plátna
a
to,
že v
tom
prodala pízi
pímo, takže poddaní nemuseli na blišti, kde se bílila plátna panská, hlídat, museli v tom roce ve žních krom obyejné roboty ješt po 1 dnu robotovati. Za poncku bylo z celé živnosti z pší živnosti po 1 dnu, a ješt platili povinníci po 14 kr. na ponocné, »co panské klenoty v noci ponocujou«. Za letiny robotovala každá živnost ve žních po 1 dnu. Celá živnost odvádla ron 2 korce popela, a pší živnost 1 korec popela do panské »flusovny«. Vrchnost platila r. 1750 za 1 korec po 9 kr., zajisté velice málo, uváží-li se, že nkteré obce nemly les, a mnohá obec byla od panských i
hor (les v horách) peníze.
znan
vzdálena a musela tedy kupovat díví za hotové
Poddaní museli odbírat panskou koalku (soused
majitel poloviní živnosti 6 žej.
po 6
kr.),
ryby
(libra
byla v
ron I.
pol.
12
žej.,
XVIII.
vku 1
po 4
IV2
kr.
sýr
d.),
strychu 3 vrtelích
v Pusté Kamenici po 7
V
XVII.
(Ib.
z celé
ospu ovesného 1564 — 1731.
Promna
Povinnosti poddanské.
po 2
Ovsa dávali v
kr.).
po
živnosti,
potažník, po 5
v.
chalupník a
v.
poátku XVIII. vku byly
ron
Perálci
poloviní
z
v.
1
str.
1
7
po
živnosti,
j.
poddaných piTak na p. v Pusté Kamenici platili podle starých urbá 13 rýn. 7 kr. 3 d. ourok, v letech 1750tých však po 17 rýn. ron. Zvlášt sporný byly výše a vznik dávky ouroního ovsa. Ze sporu tohoto vzniklo pozdji vzbouení selské. Pi této dávce lze srovnati i) pomr starého urbáe z r. 1564 a novjšího urbare z r. 1731: Ves Lažany odvádla roku 1564 ouroního ovsa 7 str. 2 v. (r. 1731: 12 str. 3 v.); Zbožnov r. 1564: 12 str. (1731: 10 str. 1 v.); Lhota 25 str. 2 v. (12 str. 3 v,); Kamenicky 13 str. 2 v. (14 str. 3 v.); »Janovice nyní Doly« 7 str. 1 v. (7 str. 3 v.); Brdo 25 str. (13 str. 2 v.); Zho v
i
povinnosti
tuženy hlavn zvýšením plat a povinností ouroních.
17
2
str.
(10
v.
8
str.
1
3
v.)
Lešany 7
;
Kutín 1
v.
(5 Str.);
v.
3
str.
Dolany 8
str.
2
v.
2
v.);
1
str.
(8 str.
(25
str.
1
Hnvtice
v.);
(11
(3 1
Rybná
Ddova
v.);
str. str.
11
10 2
str.
v.)
7
;
str.
str.
1
2
str.
v.);
v.
(14
2
str.
Míetín 10
str.
Perálec a Hluboká 7 (51
v.
1
(14
v.
v.); 1 v.
str.
Chlum (23
(23
str.);
v.);
Voldíš 18 str. 2 v. (13 str.); Rychnov 23 str. (31 str. 2 (63 Pustá Kamenice 14 str. 2 v. (25 str. 2 v.), Mokrejšov 1 str. 1 v. (3 2 v.); Ranná 43 str. 3 v. (33 str. 2 v.); Voldetice 25 str. 3 v. (15 2 v.) Pokikov 47 str. 2 v. (35 str.) Vojtchov 52 str. 2 v. (44 str. 2 ;
Vitanov 11 16
str.
3
(26
str.
(19
v.
2
str.
1
str.
v.);
Studnice 21
Hamry
v.);
str.
Perostlé
3 7
(28
v.
;
Kladno 17 str. Krouna 37 str. 1 v. 3
str.
Str.);
;
str.
str.)
str.
3
3
str.
(13
v.
v.);
v.); str. str.
v.)
;
Blatný 3
str.
v.);
Jeníkov 13 str. (21 str. 2 v.); Chlumtín 7 str. 1 v. (10 str. 2 v.) Svratouch 44 str. (35 str. 3 v.); Štpánov 1 str. 2 v. (15 str); Žárec 50 str. (24 str. 1 v.) Raice 42 str. (25 str.) Malinný 2 str. (8 str. 1 v.) Leštinka ;
;
;
17
str.
3
(12
v.
Skutíko 33
Str.);
;
str.
(22
str.
3
v.);
Rabou
(5 str.);
Rva-
Otradov (34 str.) Pustá Rybná (3 str.) Herálec '10 str.); Holetín (46 str. 3 v.); Mrákotín (34 str.); Oflenda (7 str.) Prasetín (17 str. Obce posléze uvedené nedávaly dle urbáe 1 v.); Kižánky (3 str. 2 v.). z r. 1564 ovsa. Ve mnohých obcích je obnos dle urbáe z r. 1713 vyšší, povinník nepibylo, spíše ubylo (na p. než dle urbáe z roku 1564, v Lažanech bylo r. 1564: 10, r. 1731 9 povinník, v Kamenikách r. 1564: 10, r. 1731: 9, v Kroun 44, pak 42; v Herálci 11, pak 10; v Holetín
sice (2
str.
2
v.);
;
;
;
a
:
30,
pak 29 a
ve Vitanov
j.),
vChlumtín 6 13, 1713:
v
Hamru
a
j.).
nkterých obcích poet povinník i
V
nezmnil (na p. v Jeníkov 14, nkolika obcích pibylo povinník (v Kladnu r. 1564: 1731
:
16, v
Blatném
13, v
se
Ddové
8,
Rann
1564: 21, 1713: 22, v Studnicích 1564: 16, 1713: 17, Perostlém 1564: 7, 1713: 9, ve Svratouchu 1564: 17, 1713:23, 15,
v Kižánkách
^)
a v
1564
r.
na
r.
1564 nebyl žádný povinník,
r.
1713:
2,
a
j.
V nkolika
Pehled tento jest sestaven dle tabulky vrchnostenského úadu piložené s poddanými o oves ouroní v letech 1780tých.
ve sporu vrchnosti
I.
aktm
Adámek: Píspvky k djinám selského
8
urbáe z r. 1713, než dle urbare 1564, ponvadž povinník ubylo (na p. Brdo mlo r. 1564 povinník 1713: 8, Zho r. 1564: 8, 1713: 7, Vojtchov r. 1564: 29, r. 1713: r.
obcích z
r.
10,
28, a
k
lidu.
byl
celkový obnos
menší
dle
j.).
Mimo dávky vrchnostenské mli poddaní rzné dávky jiné, zvlášt farám a j. Tak na p. v Perálci odvádli desátek administrátorovi rychm-
burskému ze ovsa a
1
dávali z
po 2 v. žita a po 2 v. ovsa, z pší živnosti po 1 v, r. 1730 takové povinnosti byli tam prosti. Za letníky téže obce ze živnosti po 12 kr., z pší po 6 kr., dev I/2 sáhu ze v.
živnosti
žita.
Ped
I/4
sáhu ze živnosti pší, másla 1 žejdlík ze živnosti, V2 žejdlíku zeleného tvrtka ze živnosti 6 vajec, z pší živnosti 3 vejce. pší Též dávali z každé živnosti (i z pší živnosti) po jedné slepici ron. živnosti, z
živnosti,
Vesnice farnosti hlinecké dávaly v žitného
obyeje« na
faru:
I.
polovici XVIII.
vku
»podle staro-
Dávky k
fae.
—
Robota po roce
1775.
10
Adámek: Píspvky k djinám selského
lidu
Roboty rustikalist,
Ve
Svratouchu
a dva, kteí robotili
domká
a dominikalist po 1775.
11
ješt dva, kteí robotili pší robotou po 15 dnech, pší robotou po 89 dnech.
byli
Chalupník, kteí robotovali ron po 13 dnech, bylo dle téhož seznamu v Blatnu 32 (s celoroním úhrnným potem dn 416), v Brdu 5 (65), v Ddové 50 (650), v Dolu 8 (104), v Dolanech 5 (65), v Hamrech 33 (442), v Hamíku 2 (26), v Herálci 48 (624), v Hluboicích 2 (26), v Hluboké 6 (78), v Hnvticích 12 (156), v Holetín 69 (897), v Chlumu [u Skute] 7 (91), v Chlumtín 32 (416), v Jeníkov 50 (650), v Kamenici Pusté 68 (884), v Kamenikách 72 (936), v Kladnu 29 (377), v Koutech 6 (78), v Kroun 114 (1482), v Kuchyni 1 (13), v Kutín 12 (156), v Lažanech 11 (143), v Lešanech 6 (78), v Leštince 22 (286), ve Lhot 8 (104), v Malinným 8 (91),
Míetín 18 (234), v Mokrejšov 10 (130), v Mrákotín 31 (403), lend 2 (26j, v Otradov 41 (533), v Perálci 31 (403), v Pokikov 44
v
v Prasetín 23 (299), v Rabouni 3 (39), v Raicích 25 (325), na
Rybné eské 69
Rybné Pusté 15
v Of(572),
Ran
35
Rychnov
3 (403), ve Rvasicích 1 (13), ve Skutíku 18 (233), ve Studnicích 55 (715), ve Svratouchu 87 (1131), ve Štpánov 21 (273), ve Vitanov 29 (377), ve Vojt-
(455), v
(897), v
(195), v
chov
38 (494), ve Voldeticích 15 (195), ve Voldíši 13 (169), ve 12 (156), ve Zhoi 15 (195), ve Žd^rci 31 (403). Dominikalisté robotovali
celoron nejmén po
84 dnech, jakž ukazuje následující tabulka:
Dominikalisté
Zbožnov
13 dnech, nanejvýš po
12
Dominikalisté
Adámek: Píspvky k djinám
selského lidu.
úrok
jirský a havelský
;
nájem
z
panských chalup,
Celkový souet svatojirského úroku: 685 úroku 800 zl. 36 kr. 3 d. tehdejších penz.
zl.
13
mlýn kr.,
atd.
13
svatohavelského
Palivní inži platili nkteí chalupníci po 30 kr., nkteí po 20 kr., po 15 kr. tak z Medkových Kopc 3 po 30 kr., z Chlumtína 2 po 30 kr., 4 po 15 kr., z Cikánky 9, z Kižánek 16, z Humperek 6, z Cachnova 7, vesms po 30 kr., z Milov 3 po 1 zl., 10 po 30 kr., 1 po 15 kr., ze Svratoucha 14 po 20 kr. a 21 po 15 kr., z Jeníkova 11 po 15 kr., z Kameniek 7 po 15 kr., z Blatná 5, z Hamr 10, z Herálce 14 chalupník, vesms po 15 kr. atd., takže celkem z tchto z ostatních osad, v nichž byli poplatníci takoví, bylo celoron 132 zl. 40 kr. tehdejších penz tohoto ;
i
úroku.
tvrtletní obnos
úroku v
osad
Adámek: Píspvky k djinám selského
14
tvrtletní obnos
úroku v osad
lidu.
Rozmanité platy poddaných k vrchnosti.
Dle konsignace
15
1799 sestavené byly tu tyto platy: inže z chalup, zl. 58 kr. 2^/^ d.), stálé úroky svatojirské 1800 (1459 zl. 21 kr.}, rustikální inže (188 zl. 23 kr.),
r.
luk a pastvin panských (3463
polí,
a svatohavelské pro
r.
obchodová a obydelní (50 zl.), pohodenská peka (27 zl. 20 kr.), z krám maszl. 10 kr.), mlynáská inže (841 zl. 30 kr.), hospodská (242 zl. 20 kr.), popeláská (131 zl.), úrok z pastvin (8 zl. 32 kr.), z rybník (181 zl. 17 kr. 3 d.), inže ze dvoru libeského (303 zl. 45 kr. 1 d.), herálcckého (430 zl. 7 kr. 4 d.), ddovského (1780 zl. židovská ochranná (12
zl),
hliník (6 zl. 34 kr.), od ných (82 zl. 38 kr.), od ková (42 (25
zl.),
41
kr.
34
kr.
z
Ihotského (519 zl. 17 kr. IV2 d-)> hamerského (745 zl. blského (696 zl. 47 kr. 4 d.) a dolského (448 zl. 33 kr. 41/4 d.), ddiná inže ze zakoupených stavení vrchnostenských (353 zl.), takže bylo na r. 1800 celkem vypoteno 11439 zl. 51 kr. 51/4 d. Že vrchnosti rády pesunovaly aspo ást daového obnosu, jejž podle snesení snmovních mly samy platiti, jest známá vc, jež byla písn v patentech zakazována. Patent z r. 1680 naizoval, aby vrchnosti platily da na pipadající ze svého sáku a aby nezvyšovaly dan poddaným, chtjíce tak sob uleviti. Znova poukazoval obnovený patent robotní z r. 1738, že nemá vrchnost ukládati na poddané, co sama dle snmovního snesení má z vlastního mšce platiti. Aby poddaní vdli své povinnosti kontribuní aby mli pehled 41/4 d.),
41
2
d.),
n
i
eském
zavedeny
1710 a v markrabství moravském r. 1714 (dle resoluce ze 7. záí r. 1730) tištné berniné knížky, v nichž se každé obci zaznamenala celoroní povinnost od msíce k msíci a splátky od asu k asu inné. Obnovený robotní patent z r. 1738 obnovil naízení toto a uložil, aby také každému poplatníku byly dány obzvláštní rejstíky, do nichž by se mu jeho povinnost a splátky zapisovaly. V XVII. století byla inna msíní rozvržení od krajských hejtmanv dle prošlé disposice mezi poddané »na zapravení a kontentýrování kvóty«, o splátkách, byly v království
r.
na p. na msíc listopad 1659 bylo takto (až do 26. listopadu) rozvrženo 294 rýn. 31 kr. 3 d., na ouad krajskohejtmanský chrudimský 26 rýn. 30 kr., na 31. den íjna (nebylo pedešle rozvržení vyneseno) 11 rýn. 30 kr., na exekuci outraty vzešlé pro termín
msíce íjna 25
rýn.,
outrata na mistra
popravního, »co se v Hlinským pitrefilo skrze dívku vobšenou«, 36 rýn. (neinilo se o tom v
ádném
rozvržení »pivrhnutí«),
srážka skutecká po-
Mokrejšovského od soused Mokrejšovských, Mrákotínských a Prasez Kutínského od mlynáe 4 zl. 16 kr., z Tribouna od Pokikovských 11 zl. 39 kr., z Kluikovce od Lažanského 2 zl. 15 kr., z Chochola od Jeníkovského 5 zl. 32 kr. 3 d., z Brdského 3 zl. 32 kr., celkem 181 zl. 17 kr. 3 d. Ddinou inži pronajatých polí, stavení a z obasn spachtovaných polí a pastvin, a mli z též na robotních penzích platit v tvrtletních lhtách anticipaních dle smluv familiant 17 z dvora Libeského (nynjší osada Zalíbený m Studnic), z dvora Heráleckého 20 familiant a spolen obec, 48 Filipovských a obec a ze spolených grunt, a Blští Ddiní pachtýi platili za koupená stavení žid ze Skute a žid ze Svratky emfyteuti. po 110 zl.; žid v Rychmburce 75 zl., hamerský lazebník 35 zl., pachtý v Blatnu 15 zl. a pachtý v Lanech 8 zl. 24
zl.
3 kr.,
tínských 110
z
zl.,
ddin
—
:
I.
Adámek: Píspvky k djinám selského
16
hoelých aby kujíc jedno k
101
4
skuten
rýn.
10
kontribuce hlavní
kr.,
lidu.
potích vynajde: 12 rýn., a tak »prosteddruhému, aby vynésti a vše se vypraviti mohlo, poítajíc na osedlé poddané, iní se rozvržení na jednoho usedlého po vynesla, jak se v
což vynese 420 rýn. 50
snmem
Commissi
K
kr.
zapravení tehdejšího
svolené z panství rychmburského
Visitationis z 519^/4
po
1
rýn.
mlo
— 519
rýn.
pijíti
45
termínu
3.
dle uznání
v
kr.,
píin
odvádní a zapravení téhož termínu do kassy krajské outraty 15 rýn., v píin pohoalých skuteckých 18 rýn. 15 kr., kterážto kontribuce aby zapravena byla, na 101 poddaných »rozvrhujících« pijde po 5 rýn, 31 poddaného.
Pišlo dáti dle rozvržení
kr.
z
jednoho
Repartice daní zemských
r.
17
1659, 1751, 1758.
doplnní restantv 40 rýn., rozliné outraty 6 rýn. 30 p. regenta na vosk 4 rýn. 30 kr., suma 404 rýn.«
K
pomr
veejnohospodáských
charakteristice
kr.,
do kanceláe
XVIII.
po-
století
staí ze spousty ísel subreparticí vrchnostenských vybrati nkolik údaj souhrn vrchnostenské subrepartice kontribuní o nkterých obcích
ze
Hlinecká. 1)
r.
ílykontribuovatij Ö'
1751
1751.
r.
^
i
r.
mly kontribuov ati
175S
l2
C
'3
li
o
0°3
1758.
r.
o
> S
1° TD
u.
.2
Osada OJ
c
T3
Cu
5
>o
!=
o
"V
'^
(U
o
n
^1^ zl.
Svratka
Kladno
Ddova
.
.
.
.
.
.
Svratouch Herálec .
Kamenicky Chlumtín Jeníkov
Hamry Blatno Studnice Vitanov
4
—
Ikr
zl.
23%4 '2«/gJ,l52, 3^^^/r.4
1
ikr
zl.
[50166
1^%4 il'%4,105
33 352,44!;22
2"/64 !344/6jr221
2"/64 3
%2 187 40
-Ill90:40:!ll
29135
1*V6423V64! 150! 8
24j|15232!ll 48124|24| 9
2'%4 Í2i%^iil33 1^%4 |159/6,115
4^:13
H2*%l!165
6'145| 8i 8
.|1'%4 82 2 120 ,1
166 84
.
.
.
.
.
5V64I2 %4l 122 36 3 %4'3*V«,I 224 46 2 'W2-'%i 143| 2 3»^/r.4Í2'5V64
5%4 .
5
17817 30016 29617
33|'232
7
19
39jÍ241
11 40II334 36 14
7
3-487jl423
533/g>330
6,352|28::17
339/6J215
30;:518 20Ü26
92%4l8-^%J 51050
1758 budiž k
Materiál berniní
z
7
24218 58
pipojeno ex personali 56 od 217 ^0/^^ usedlých,
kr.
msín
XVIII. století je znaný,
Ukázky podané postaí k
5
40;:424 40! 12
'416
Hararm
celého panství rychmburského
vyerpati.
120
21Í3003815
8 48011| 5-^%4 34722
'5%4
6 16 10
16jll6 9|105
20'il21
48;305
6
.
3'27
4:!l8
5l!Íl81i
4%4
.
7;12
310
2'll 3!l5
5^%4
.
.
18:;228;
kr.
2 15 204 10 106 27 223
32Vfi4'|202
3^%45-^tí 34711
.
1)
zl.
Ikr.l
12i266 56Jil5 24,152:32!l0
Holetín
vesms
zl.
.
.
r.
|kr.
57;196
Vojtchov Ranná
K Z
197 262 150
íl.
.
.
.
kr.
ly.^
po 5
d. zl.
však bylo by zde bezúelno jej tamního venkova
charakteristice
pomr
v oboru tomto. R. 1751 bylo k Hlinsku (lS^^/^^ usedlostí berních) poteno pi milit. ordin. ex rurali 1011 zl. 33 kr. ješt ex fíctitio (z prázdných domk) 12 zl. 9 kr., ex personali (»z person a jaký obchod mác) 67 zl. 33 kr.; na extra vydání 16 zl. 40 kr. po 5 zl. tehdejších) bylo pro r. 1751 Z celého panství (od 217-^%4 usedlých
msín
militare ordinarium 13066
zl.
53
kr.,
dále na extra-výlohy, na plat
dchodnímu, kance-
láské a cestovní výlohy 200 zl. Když se extra-dávky nevyerpaly, zbyly kontribuentm na píští repartici. R. 1758 (od 168 ^7/^4 usedlých po 5 zl. 3 kr. 2 d.) bylo militare ordinarium 10.124 zl 3 kr. 41; d, extra-výlohy 112 zl. 29 kr. IV2 d-. celkem 10236 zl. 33 kr. Dle obcí byly pak na panství sepisovány podrobné subrepartice, v nichž byly celkové výmry pozemk dle kultur (polí, luk atd.), gruntovní výnosy a pipadající da, cel kove souty výnos všech kategorií a dan pipadající i s pirážkou a vedlejší platy, rozvržené na domy, mlýny a živnosti, souty dan gruntovní s vedlejšími platy, zvláštní výdaje a celkové úhrnky. Vrchnost rychmburská (na p. r. 1772) platila in militari ordinario 181 zl. 30 kr. IV2 d., extra vydání 1 zl. 50 kr., celkem jen 183 zl. 20 kr. l'/2 d. Rozpravy: Ro. VI. T. I. C. 1. i
I.
Adámek: Píspvky k djinám selského
18
tehdejších, bylo pro
lidu.
1751 militare ordinarium 13066
zl. 53 kr., dále na na plat dchodnímu, kanceláské a cestovní výlohy 200 zl. Roku 1758 bylo od 16847/g_^ usedlých po 5 zl. 3 kr. 2 d. militare ordinarium 10124 zl. 3 kr. 4V.2 d., extra výlohy 112 zl. 29 kr. IV2 d-, celkem r.
extra-výlohy,
10236 zl. 33 kr. Robotní patent z r. 1738 naizoval podrobn též o rozdlení povinnosti daové na poplatníky. Ku kontribuci náležela bemena, jež byla od zem in militari ordinario rozvrhována, a »co pod tím in camerali, fortificatorio a sice obsaženo jest, též v rekrutním a rimontním požádání, neb jiných
snmovních
svoleních, jakož
i
in
domestico, na outraty k vychování
neb naskrz pochodujícího vojska, a vesms ve obecných zemských dležitostech, na poddaného se rozvrhuje«, pak plat nebo pispní pro kontribuního písae, placení krajských posl v poddaných dležitostech. Do kontribuce nesmly býti poítány a zapovídaly se pemra pi vychování vojska, která se píila naízením z 20. íjna 1733 a 9. bezna 1735, outraty pi kontribuním outu, plat neb vychování pro vrchnostenské sloužící (úedníky a zízence), jiné outraty, jež píslušejí vrchnosti, ruení za »vrchnostlivé sloužící«. Z kontribuce se nemla zapravovati vydání v zemi v kvartýru ležícího
všech i
sice jinak slušná,
»masitý krejcar« uložený na porážky,
hospodské domky, v kterýchž se muzika
mly
drží.
Sirotí ouadní outraty
mly
ze sirotí pokladny, nikoliv z kontribuní pokladny, z kteréžto ne-
bráti
se
tanení impost na
také býti vzaty
jisté platy gruntovní,
strážné a jiné, jimž byly
tebas
obce neb spolení poddaní podrobeni dle urbáv, smluv a vejpovdí, nebo platy takové mly se obzvláštn a skrze jiné zpsoby vybírati. Vrchnost mla kassu kontribuní míti oddlenu od ostatních penz, a mla obnos daový, jejž byli poddaní povinni, subrepartovati. V subrepartici nebo kontricelé
buním
rozvržení
msín i
z
neb
mla
vrchnost poznamenati, jak
týdn každé poddané msto neb
obyvatel takové obce a poddaný. r.
rých
1738
k resolucím
smrech
7.
I
a
obec,
platiti
tolikéž
odvolával se obnovený robotní patent
záí 1730 a
se dovolovala úleva
mnoho dan má vesnice
13.
záí 1731
bemena daového,
prošlým.
V
nkte-
a sice bylo dovoleno,
aby v téže obci bylo peneseno od chudých na možnjší anebo z jedné obce na druhou podle slušného a mírného uznání. Výjimka platila o stech poddaných, pi nichž dovolovala se úleva jen mezi jednotlivými poi
m-
platníky.
statku k
Také nebylo lze penášeti úlevu daovou od jednoho druhému panství, když taková panství neb takové
žely jedné vrchnosti.
i
Pi
jenž mohl kontribuovati
sestavování
daové
subrepartice
a kontribuní grunty užíval,
panství
nebo
statky nále-
neml
býti nikdo,
(snad k rozmnožení
panských dchod) šeten, nýbrž ustanoveno, aby »každého dle slušnosti do všeobecného pispní potáhli, a mezi tím také zvlášt na ty, kteí dobytek držejí a obecní pastvy a tak neho kontribuního spoluužívají, by by žádných grunt nemli, dle proporce užívané pastvy, nikoliv nezapomenuli.« Bylo znova a znova doporuováno, aby vrchnosti »držely své poddané kesansky, dobrotiv a víceji takmé otcovsky,« a aby s nimi zacházely.
Nkteré pedpisy robotního patentu
>by oni spolu
1738.
19
dtmi a eládkou také obživeni a k prozachováni býti mohli, a tak skrze to ze všech
svými ženami,
s
spchu všeobecného dobrého
zem
stran Božské požehnání a
prospšnost se zejskala a pevné ustanovila«. povinnosti, aby byly patenty zachovávány, a nemli teprv vykávati žalob. Panské sloužící, kteí jednali proti patentm, mli pokutovati krajští úadové. Vrchnosti byly pokutovány guberniem. »A ponvadž také astji panští regenti, inspektoi, puchhaltei a vrchní hejtmani skrze jich zleradní k takovým obtížnostem píinu dá-
mli
Krajští hejtmani
vají
;
proež
také, a
dbáti z
úední
pro obyejné hospodáské sloužící vysazená penžitá pokuta
ta
raditele, nemén i na všechny jiné, jenžby mli, se srozumívá.« »Kdyžby ale takový píbh byl,
ješt vtší, na podobné
na takové neslušnosti
díl
kdežby vrchnost neb také sloužící tak dalece se stratil, žeby ta vc njaký ouinek ukrutnosti sebou pinášela, a tak s penžitou pokutou dostaten potrestána býti nemohla tehdy má se respectu vrchnosti od píbhu k píbhu« králi k rozeznání a potrestání oznámiti, provinilí pak sloužící mli býti královským krajským úadem potrestáni dle velkosti provinní vzením v železích a poutech, také po pípad obecným dílem. ;
srocení a pozdvižení poddaných po pípad na život. Krajský úad musel oznámiti každý »píbh veejný neb trestní« guberniu, jež pak záležitost trestní odevzdalo královské appelaní komoe, by ji vyšetila. Poddaní mohli a mli si stžovati zákonným poadem. Pisatelé takových stížností nemli býti pronásledováni ani zaneprázdnni, že stížnost psali. Pokutováni byU Tvrdošíjnost,
mlo
svev'olnost,
nepokoje,
se trestati trestem na tle,
jen skladatelé a pisatelé nepravdivých a nesprávných stížností.
i
Mnohdy zapomínaly vrchnosti a jejich úedníci, l) mnohdy zaponiínali poddaní na ponauení a napomenutí patent starších, tak patentu roboi
') Sousedé obce Pusté Kamenice si stžovali 9. listopadu 17.01 na vrchnostenského hejtmana: »Když v roce 1722 naše bejvalá ddiná milostivá vrchnost slavné pamti nebožtík Štpán Kynskej dal vyzvihnout pi naší osad šmelcovnu aneb vysokou pec na železo, teda nynjší náš urozený pan hejtman dal nám udlat ve vsi 3 rybníky z kruntu nový« (=: docela nové) »a tak nám dal náves všecku s tma rybníky splundrovat, takže nemáme hrub ani kde drubee vyhnat. My když sme se o to k naší
milostivé vrchnosti ucházeli, slavné
pamti k
nebožtíkovi Štpánovi Kynskému, milosti-
nám odpovdl Ponvadž nám trojnásobn nahradilo a za ty místa od panského jinší pdy a místa aby se nám daly. A nynjší náš urozený pan hejtman nám sme se o to u našeho urozeného pana taková místa ml vykázat. My od tch hejtmana tyikrát pihlašovali, on ale nás vždycky odbejval a nic nám za to dát nechtl. Ješt nám povídal, že nás dá bít. My sme se ale o to letošního roku ucházeli k slavnému královskému krajskému ouadu. Na to když sme byli ped slavný krajský vému pánu našemu,
toto
že
máme
skrze to veliké skrácení, on
k jeho užitku poruil, aby
:
se
as
naším urozeným panem hejtmanem, a slavný krajský ouad ráil s náma dokonalé porovnání udlal, a to v brzkém ase; on ale odpovdl, že je chce s náma udlat. A když sme pišli dom, on poslal robotu a u tch dvou rybník dal hráze rozkopat a trouby vysekat, a tak nám (na) živnost dal píkop nadlat. A ten tetí rybník je až posavad v celosti,
ouad
citýrovaný
i
s
naídit našemu urozenému panu hejtmanu, aby on
a tak
máme
náves, íkaje, v nic uvedenou.
A
když rybníky rozkopali, tu sme se museli 2*
I.
Adámek: Píspvky k djinám selského
20
tního z r.
1738.
r.
1771
bylo
Znova pak
zakazováno
byli
lidu.
pouováni a napomínáni. Na p. 2. srpna poddaných pod fochem penžité
»protulování
zbírky aneb jiné námitky co nejdotisklivji«,
ponvadž
poddaní, kteí po-
pomoci a mli oprávnné stížnosti, mli se toliko na krajské úady obrátiti. Téhož roku zase v patentu z 10. íjna o plnní dlužných robot a o potrestání odporujících poddaných a ustanovení zvláštní
tebovali
vskutku
urbariální dvorní komise, znova bylo vytýkáno, že v
eského poddaní svých
lovství
rzných
krajinách krá-
vrchností neposlouchají a nerobotují. Byla tedy
komise ustanovena pro království eské, aby vyšetila, mají poddaní plniti, a aby zídila nové urbáe.
zvláštní urbariální
jaké roboty a povinnosti
Buiové
podncovatelé mli
soudu odejako rebellové a rušitelé veejného pokoje dle zemvzdáni do vyšetování, k práci veejné, k stavb ských zákon potrestáni a dle zloin svých na pevnostech, vyhnání z domu, do káznice a k jiným citelným trestm písnji potrestáni. tlesným odsouzeni nebo a
býti jati a nejbližšímu trestnímu
i
bu
i
Když
byl vydán obnovený robotní patent
obce ve východních Cechách
tmto novým
r.
1738, vzepely se
mnohé
naízením, avšak vzbouení
i)
pomoci vojenské potlaeno a pvodcové byli potrestáni. 2) Všedo ddin na Hlinecku a letního asu nabyla obecná nespokojenost zasáhla povážlivjších rozmr. Ani pší ani potahové roboty nebyly vybývány, takže zemská vláda 30. srpna uložila královskému krajskému hejtmanovi, by na panství vykonal místní šetení. Naízení zemské vlády nebylo vykonáno, ponvadž, jak krajský úad chrudimský v list z 17. záí 1738 hospodáskému úadu rychmburskému píše, pomry se zmnily. Podrobnji zpsob zmny této není naznaen, ale hledí-li se k jiným zprávám (na p. z 22. záí r. 1738), lze souditi, že vzbouení vypuklo dív, nežli mohly býti ojedinlé ze zprávy, že v záí pípady vyšeteny a potrestány. To vysvítá nepímo
toto bylo za
i
i
když sme se tam postavili, tu náš urozený pan hejtman byli od celé vbce k slavnýmu krajskýmu ouadu o to vyslaný, po 50 ranách vytáhnout, a tak dokonalých, že až posavade pi svým zdraví, jak náleží, nejsou, a snad do smrti památku toho bití mít budou, a takové porovnání s náma uál. Jakož ješt štvrtý soused ze strachu a lítosti, jak dom pišel, dala se do nho natká (nátcha), který hrub posavad ze stavení nemže. My ale po tch ranách sme (si, zacházeli zase k slavnému královskému krajskému ouadu, a slavný krajský ouad naíditi ráil ponva nás neprav dal bít, aby nám za jednu každou ránu dáno bylo po kop. Což sme my za až posavade nic nedostali.« Taktéž jim dal hejtman vrchnostenský zdlat na drva kus obecního lesa, jejž mli pi vesnici, a drva spálit na uhlí k hamrm. V obci nemli pak kde poleno dev vzít, nebo hejtman jim les zniil a vrchnost pak nedovolila, aby si jeli do vrchnostenských hor pro poleno dev. Odjinud sousedé jinak zase si stýskali. 1) Nejstarší zachovaná zpráva o pozdvižení sedlák na Hlinecku jest ze XVII. vku.
na kancelá všichni dal
tm tem
postavit, a
sousedm, který
:
n
Když
švédští vojáci udlali v Hlinsku velkou škodu, nejvtší v celé krajin,
zdvihli se
Švédové byli od sedlák 1 míli od Hlinská u Sloupného >pobiti a svj konec vzali i s svým králem,« dí zápisní kniha hlinecká X. 10. Patrn padl v boji tom nkterý vdce, nikoliv král. Viz též Karla Adámka Chrudimsko, str. 77. ^) Jos. Svátek, Culturhistorische Bilder aus Böhmen, str. 189. lidé,
a
Nepokoje na Rychmbursku 1738 a 1751.
21
hrabtem z Kaysersteinu na panství rychmburském, protože ješt po 30. srpnu sedláci nerobotovali. i) bylo oddlení vojenské vedené
Po nkolik
let
zdánlivý a doasný,
postavení
a
zlepšiti,
dlouho jež
tajný.
nebo
se
daly
lid
všeobecný
byl jen
klid,
stále uvažoval, jak
Obas
i
tiše
však se
vždy uritji svdily,
nenápadn a tak zstávaly úadm dosti projevily pece zde onde známky a úkazy,
a
že se
východoeskými, zejména
A
Byl-li
by mohl své že byly konány pípravy, by pípadný odpor vrchnosti proti snahám tmto byl tebas mocí pekonán. že
je jisto,
úad
a vrchnostenských
Pípravy takové
nebylo pak pozdvižení.
též
nco
chystá
a
osnuje mezi poddanými
na Hlinecku, Litomyšlsku
a v jiných kraji-
úadové snažili na venek zachovati druhdy lhostejnost a nevšímavost, nicmén již všímali si všelikých známek a stop takových. Vysvítá to z rzných zpráv hospodáského úadu rychmburského, jenž mimo jiné nách.
se
na p. 25. února 1752 poukazoval výslovn, že byly již v listopadu 1751 po ddinách posýlány noního asu listy, dle nichž sedláci mli psát memoriály, a že byly obce vyzývány, aby posýlaly své zástupce s memoriály ke krajskému úadu. Rychmburský úad pozoroval, že úelem celého jednání tohoto bylo vybavení poddaných z povinnosti ouroního díví, klád a j.
Memoriály byly podány Krounou, Perálcem, Pustou Kamenicí a jinými obcemi. Krounští poslali nkolikrát obžník po ddinách, jež podaly memoriály. 2)
1)
Z
listu král.
Fr. V. Kordulí ze
krajského
úadu
z
17.
záí 1738 v Medlešicích daného hejtmany sv. p. z Vernieru vysvítá, že po delší
Sloupna a Václavem Ignácem
dobu lid poddaný nerobotoval nebo již 30. srpna 1738 podal vrchnostenský hejtman seznam poddaných neposlušných, a hejtmani krajští žádali jej zase o nový soupis, kolik osob z které obce nerobotuje, a sice kteí v posledních týdnech zanechali robot, o zprávu ;
i
o vdcích
bui
a jich chování a
eech
odbojných. Dle
listu
hejtman krajských
da-
záí 1738 lze souditi, že nabylo hnutí v záí na že muselo býti vojsko tam vysláno, a zajisté panství rychmburském povážlivého rázu (dle listu onoho) v týž den tam dorazilo. Tehdy byl hejtmanem vrchnostenským na ného
in
commissione v Cholticích
22.
i
Rychmburce Václav
Grigar.
Dle záznamu purkrabím Jiím T. Králem 24. února 1752 uinného podali zprávy o vrchnostenských »pímncích« na purkrabský kancelá nkteí sousedé z Chlumu, Pokikova a Prasetína, že se vozejí ouroní klády a díví dílem na 50 let a dílem i na 60 let, a že již takto za pátou vrchnost konají. Prádla že dostávali a brávali po 2, 3 2)
i
po 4 štukách, jak
Z tohoto záznamu výše
se len vrchnosti podail.
cituju
svdectví
hospodáe bezdckého a zmínku o Jiím Zykuškovi. — V pípisu, jejž poslali 25. února 752 z Rychmburka král. krajskému úadu, výslovn se viní Krounští, že od nich byl zaátek konspirace záijové »a oni vyslané vyslali, jakoby od královského krajského úadu 1
mnozí za to mají a se odvolávají, a to tím spsobem jim formuláe okna dát kázali?), dle kterého by sob memoriály uinit nechali a do krajského úadu ihned se s nima dostavili«. >Item Krounští sedláci a
se to stávalo,
noního asu
:
vyslali a (skrz
chalupníci vrchnostenské prádlo až posavade, 4 štuky a ostatek podruzi vzali,
pohromad
krom
12 štuk, z kterých jeden chalupník
a písti nechtjí. Jakož taky na odvádt mající ouroní díví a klády dílem tetinu, dílem tvrtý díl odvedené mají z vtšího ale a ty nejsilnjší vesnice po jedny a po 14 sáhách z celé osady odvedly«. Již
tehdy byly njaké spory o ouroní oves, I.
zachovávají
nebo upozoruje
Jií Král, ž^ »tejkajíc
Adámek: Píspvky k djinám selského
22
lidu.
Roku 1752 nechtli poddaní voziti klády a drva *) a nechtli pro vrchTak když žena Jos. Otradovského, podruha krounského, prádlo
nost písti.
od rychtá
nesla, Jií Zikuška, jsa
k rychtái hnal
veír
s
tmi
Chrudim.
z
na svém dvoe,
ji nazpátek s prádlem ho naspátek. My sme pišli ho brát nebudem.« Rozhorlená slova
nes
»Šlaku,
slovy:
Sakramente,
my
sousedova jsou vysvtlena vyznáním hospodáe Krounští pipisovali
ouroního
poty
ourok, jakož
ovsa,
bzdského,
jenž udal, že
tohoto pozdvižení »Jeho Milosti panu krajskému
pímnky
on jim etl patenty, že ty a takové
tak, že
se
pvod
i
dokázalo, že to od starodávna
to se
prádla, je.«
pestati mají,
a tak
pi slavným krajským ouadu
Zajímavo
jest,
že tu ješt
skrz
v letech 1750tých
úedního eština vytlaena. Jií Král koní list charakteristickou posedlák bylo by mnoho k pipamatování. Za mejch 25 let knim taky luteránští praedicanti picházívali, a vypuíc« (dialekticky místo: vypjíc) »sob kalich z kostela, pod obojím pijímávali, dále pi vyšlých robotních patentích jakož protivníci slušn a zasloužile skrze krajský ouad veejn trestáni byli, nebyla
z
jednání
známkou:
»Strany Krounských
pi pedešle pominutých vojanských asích odpírajíc vší jejich povinnosti, vtším dílem as po lesích než doma pi svých živnostech strávili.« Krounští psali purkrabímu mimo jiné: »Pochválen bu Ježíš Krystus. Pozdravuje celá obec Krownská vzáctného pana purkrabího, a k tomu se piznáváme, že í)ivovarské díví a též klády nevezem, a též panského prádla ješt až posavade nevzali, a to proto: Co se dotýe (klád a) pivovarského díví, pedešle se dlávaly a vozily z Vochoze a okolo Krowny nejdále klády tím zpsobem, a nyní v nov, kdež jakživo nebylo, se nám vykazuje, kde se nikdy neály a tam odtud nevozily, a tak se na nás nesnesitedlné bemeno Ponva se nám zrušilo dle pedešlého obyeje a lásky vrchnoukládá. Za druhé stenské, že k správ kruntu díví zadarmo jednomu každému se pálo, k emeslu také
jakož taky
:
i
k (s)vtlu za slušné peníze prodávalo, a k palivu, co beze škody, bráti dovoleno bylo, a nyní dokonce nic ani za naše peníze prodati se nám nechce. Tak ale my, chcem-li živi býti, její milosti královské i taky své milostivé vrchnosti právi býti, musíme u cizí vrchnosti takového díví pohledávati a kupovati.« Placení kontribuce se neprotiví a písti budou, jako dle vyznání rychtá rybenského a rychnovského i bývalého rychtáe (krounského) Burse u krajského úadu uinného bývalo, po 2 štukách potažník a po 1 štuce chalupník, bude-li jim vrchnost jako k vrným poddaným naklonna a {lOpeje-H, jako dív, zase od svých hor takového deva jim k jejich poteb. 1) Z Krouny »všem obcem aneb vesnicím publice se dává, který obzvlášt memoriály k slavné král. dvorské komisi zadaly, k dodání brzkému«. »Pochválen Ježíš Krystus« (to byla dosti astá úvodní formule, zavedená zajisté la. protireformace). »Pozdravují vás všech rychtá i soused, obzvlášt který ste memoriály k té slavné kiál. dvorské komisi zadali, že bez tohoto potvrzení nyní býti nemže. Tak jak od nás spatu(V) který vesnici nejní rychtá, jete, tak se každej rychtá jako náš podepsati máte. je konšel. Ten se podpise. Kde nejni ale konšel, tedy dva sousedi, a každý svj obecní pecžoflft pitisknete, ale kde pecžoflftu nejni, tehdy takové znamení dlejte: anebo takové®.« Obžníku tomuto pipojili zajisté plnou moc pro své vyslané, již výše uvádím. Byli podepsáni na ní Simon Ryšavý, rychtá krounský, Tomáš Vondráek, rychtá mrákotínský, všichni sousedé rychty mrákotínské za jednoho, Karel Zach, rychtá prasetínský, všichni sousedé celé obce, Tomáš Uchytil, rychtá ranský, všichni sousedé, celá obec, Matj Bohá, rychtá vojtchovský, všichni sousedé, celá obec, Jozef Pejcha,
bu
@
konšel holetínský, všichni sousedé, celá obec,
Matj
sousedé, celá obec, konšel studniky, celá obec.
Pochválen
bu Ježíš Krystus.
psaných, že
na to
pedce
Zelenda, konšel vitanovský, všichni
— V ervnu 1752 zase
:
»Dáno v Krauný.
Povdomost se dává všem sousedm vesnic tch z vrchu pichází, že zase ke dvoru královskému se jíti I.
Píiny
a projevy nespokojenosti
je proti vrchnosti pozdvihnouti
a tak zase vrchnost proti
ml, nyní
(r.
rychmburském »h'stky pobuující«. Krajský úad pátral po jejich pvodci.
Nkteré obce
1752) zase, že ne (-pestávají),
V beznu
nim pozdvihnouti ml. «
Nkolik
panství
23
1752.
r.
objevily se na
bylo
jich
zachyceno.
psaly purkrabímu, že nevezou pivovarská drva ani klády,
protože jim tato povinnost byla pitužena, když se lidem ukládalo, aby dlali
drva na místech neobvyklých, a protože vrchnost zrušila
starý obyej, že k správ stavení poddaní dostávali zdarma díví, k emeslu i také k svtlu se za slušné peníze díví prodávalo, a k palivu, co beze škody, bráti dovoi
leno bylo, a tu že oni (poddaní)
u
právi býti,
Oznámily,
ani
za peníze se jim
díví takového
vrchnosti
cizí
bude-Ii jim jako
že,
úadem
krajským
prodati nechce, takže chtjí-li
býti a Její Milosti královské
živi
i
také své milostivé vrchnosti
musí pohledávati a kupovati.
vrným poddaným
díví pro jejich potebu, budou, jak
její
1
již
nkteí
již
vrchnost
páti od hor
ped
rychtái
královským
2 štuky a chalupníci po S tím »vzácného pana purkrabího obec Krounská v milost a ochranu
štuce.
Boží porouela«.
V
téže
vyznali, bráti a písti potažníci
V
dob
beznu znova
vypravili
psala obec purkrabímu. i)
poddaní poselstvo do Vídn. V ervnu 1752 do Ddové, Kladna, Chlumtína,
se chystali vypraviti poselstvo znova. Byl
Kameniek, tína a
j.
Jeníkova,
Hamr,
poátkem ervna
musí ke dvoru královskému musí, a tam na udlaný rýn.
l.óO
A
Mrákood Krounských soused, že se zase aby sousedé na sbírku pispívali. -) Že nešlo
Studnic, Vitanova, Blatného, Holetína,
poslán jít,
list
outraty« (i: udlání outrat) jistou
tak jedenkaždý soused povinen
jest,
ponva
se
sumu ti
složiti se
musí, a to
páni a to sice pro celé
sumu peníze pomáhati, a tam všechny naše outraty písebn tm císaským a králo-dvorským dodati se také mají, a oni závazek uinili, že na jejich istou a drahou písahu podle dobrého svdomí k našemu dobrému dlati budou, však ale do soboty takové peníze shledati se mají.« Na rubu: »Náleží do Ddovy a Kladnýho, do Chlumtína, do Kameniek, Jenikov, Hamry, Studnice a Vitanov, Blatný, panství zaujali, na tu
pánm
Holetín, Mrákotín se dod(á). Cito. Cito. Cito.« ')
Dne
16.
bezna
1752
obdržel
purkrabí:
»Pochválen
bu
vzáctný Pane Purgkrabí, ponížen žádáme, aby vzáctný Pan nemli
Pán Ježíš. Mnoho nám v tom za zlé, obcí. Proež my se
nám to velice divný, že se Pán ujali potvrzení našich poctivých k vám o to ucházíme, aby nám to bylo vydáno. Jestli že nám toho Pán nevydají, co z toho pi Jejich Milosti Královské pojde? toho my vdti nemžem. Tak vám povdomost dáváme, vydáte-li nebo ne? Obec Krouna-. ^) V naízení král. repraesentace z 14. ervence 1752 se te: »aus den Creys Ambtl. Berichten haben wir dan noch weithers umbständlich wahrgenohmen, wie unruhig und aufrührisch sich die Richenburger Unterthanen und besonders die Krauner Bauren zeithero bezeiget, auch sogar bey der Commissionaliter vorgenohmenen Confrontirung ad passum der obrigkeitlichen Schuldigkeiten mit insultuosen und frechen Reden herauszubrechen sich nicht gescheuet, nicht minder verschiedene Collectas, ohne sich behörig anzumelden, auf die nöthige Auslaagen für die nach Wienn abgeschickte Deputirte auszuschreiben, und durch Ausstreuungen zerschiedener Convocations-zetteln zu einem fast baldigen Aufruhr Anlass zu geben sich erkühnet hatten ...» A dále: ». nicht nur, wie vorerwähnt, Deputirte nach Wienn abgefcrtiget, und hierzu dreymahlen Collectas ausgeschrieben, sondern sogar der Dorffs Mrakotiner Richter sothanc
je
.
.
.
.
.
I.
.
.
Adámek: Píspvky k djinám selského
24
jen o poselstvo k
úadu
nkterému královskému úadu
lidu.
v zemi, vysvítá
vrchnostenského z 25. ervna 1752, v níž
si
úadu, že opt koluje obžník mezi sedláky, aby rýnských na výlohy, jež vzniknou poselstvu do
ze zprávy
i
tento stžuje krajskému sebrali
mezi sebou
Vídn opt
150
chystanému.
úad zvdl, že se tikráte sbíralo v té dob pro úel práv zmíRann a v Mrakotín byla práv vojenská exekuce, aby vymáhala
Krajský
nný. Na
daové
nedoplatky. Purkrabí rychmburský udal, že rychtái ranský a mráko-
tínský vymáhali touto exekucí též
píspvky na
výlohy, jež Krounští sedláci
ve Vídni zpsobili. Lid poddaný stále ješt nevozil úroního díví.
Nebyl dáván popel do »flusovny« panské, a poddaní neodvádli prádla. Žádala tedy vrchnost usilovn o úední zakroení. Této žádosti vrchnostenského
úadu
bylo vyhovno. Dne 14. ervence 1752 naídila zemská vláda krajskému úadu chrudimskému, by zakroil proti tamním poddaným, kteí byli spurní a pi jednání úedním, jež o povinnostech poddanských bylo konáno, zbujn si poínali a drze mluvili, a také bez povolení rzné sbírky
na nutná vydání poselstva do
po ddinách
zasluhují sice trestu,
vahy
(!),
Vídn
vyslaného vypisují, a rozmanité lístky
roztrušují a tak opovažují se chystati vzbouení.
nemli
ale
ponvadž
takto jednají z nerozumu
Tito poddaní (!)
a bez roz-
tentokráte potrestáni býti trestem zaslouženým, nýbrž naí-
aby královský krajský hejtman vytekl zbjníkm dtkliv varoval, by zejména peníze mezi sebou nezbírali, a aby je napomenul, aby poslouchali vrchnost a naízení plnili, sic že budou písn a citeln potrestáni, aby podávali své žádosti zákonit a nevydávali zbyten peníz na sbírky, jimiž »chudý poplatník velice se obtžuje«. Zárove bylo naízeno vyšetování udaných rychtá dila král.
repraesentace,
in
trestnost jejich
a aby je
i
rannského a mrákotínského. býti
Dopustili-li se
in,
nichž byli vinni,
z
mli
na 6 nedl uvznni.
Po celý rok úadové zabývali se šetením o záležitostech tchto i o píinách nespokojenosti selského lidu, nebo rozhodnutím svým z 23. srpna 1752 nerozhodla
král.
na poátku chrudimský vozili
díví,
r.
repraesentace v
1753
12.
král.
píin
nesrovnalostí kontribuních.
repraesentace rozhodla,^)
i
Konen
oznámil krajský
úad
února 1753, že byla uznána povinnost poddaných, aby
ponvadž od nepamti poddaní
tuto robotu vybývali, majíce
od
dn
mzdy, a zase na jae 8 dn a na podzim 8 z roboty za to prominuto. Bylo však zakázáno, aby žádný sedlák nemusel ron více než 30 sáh takového díví na robot udlati. Vrchnost mla
vrchnosti za
1
sáh po
poddaným
dávati
1 kr.
zase za
sáh po 5
1
kr.
a
ron jim po 16 dnech roboty ron 2 klády po 7 loktech,
zase za to prominouti. Poddaní, kteí dováželi
Collectsgebühr mittelst
der Execution
die zur Entrichtung des monatl
zu diesem straffmessigen
:
einzutreiben,
und der Dorffs Ranner Richter dem Jakob Talatzko eben
currentis abgeführte Gelder
Ende abgezohen
.
.
.«
Krajský hejtman Záruba oznámil listem z 12. února 1753 rozsudek královské repraesentace rychmburskému vrchnímu V. F, Grigarovi. 1)
I.
Rozhodnutí vlády zemské
mli
dále tolikéž voziti. Který
i
hradou
1
robotní den konati.
r.
poddaný nechtl odvádti
Hlavní
25
1753. Další nespokojenost.
vdce
ml
prádlo,
ná-
nespokojených poddaných a
Zikuška, pvodce vzbouení, byl odsouzen na 1 rok do vzení zosteného a ml dostati, když nastupoval trest, a pak každého tvrtletí po 25 ranách. Rychtái ranský a mrákotínský byli odsouzeni na 6 nedl do vzení, ostatní (Otradovský, Kyncl, Pavlík, Halamka,
jeho soudruzi byli odsouzeni.
Dak, Jií Hubený) na 6 nedl na panskou práci. Brdíko, hlavní pomocník Zikuškv, byl odsouzen na 3 msíce do káznice a ml dostat, když nastoupil a když si odbyl trest, po 12 ranách. Odsouzenci mli nahradit obnosy od poddaných vybrané. Krajský úad naídil vrchnostenskému úadu 12. února 1753, by uinil potebná opatení, aby odsouzení
Tomáš
byli dodáni.
Nepodailo se rozsudkem tímto zatarasiti zdroj nespokojenosti poddaných a další snahy mezi lidem selským potlaiti. Pomry neutšené nabádaly a vedly znova k pokusm, aby bemena a povinnosti poddaných byly zmenšeny nebo vbec odstranny. Neúrodná léta a svízele tehdejších dob válených piostovaly smutný stav Hdu poddaného vždy více a více, zvlášt pak když v letech 1770tých asto v mnohých krajinách se neurodilo a z nouze vznikl hlad a vypukl mor.
Ponvadž zaaly
rzných místech
se na
osteji a zetelnji
opt
jeviti
upozorovala zemská vláda do Vídn, že by poddaným rychle uleviti a tak zameziti boui. Byla pak zízena
stopy chystaného vzbouení, se
mlo
zvláštní urbární komise,
ného k vrchnostem, vinnosti, dokud tyto
mla
jež
a byli
vyšetiti
a upraviti
pomry
poddaní napomenuti, aby zatím
podda-
lidu
své po-
plnili
nebudou vyízeny. Roku 1773 byl vydán poddanských novými urbái, ale když provedení jeho potkalo se s velkými pekážkami, vláda jej opt odvolala. Ale práv touto nerozhodností vznikl opaný úinek, než jaký byl zamýšlen, nebo rozšiovalo se tajn mezi poddanými, že byl vydán patent o zrušení roboty a že jej vrchnosti zadržují. Tak došlo k selské vojn r. 1775. regulativ k urovnání
Již
díve
záležitosti
pomr
práv v letech 1770tých venkov a znanji šíily se
rozmanitá proroctví, ale
šíila se
kolovaly usilovnji rozmanité takové zvsti po
mezi lidem poddaným, jehož mysl neblahými hospodáskými
chvnou ješt z
více
rozncovaly a rozrušovaly.
nich zde povšimnuto
si
Doklad
jest
zajímavé prostonárodní divadelní hry
pomry dosti. i)
roze-
Budiž
o selském
patrn ve východních Cechách vznikla a též (na p. v Ústí nad Orlicí) se provozovala. Jednotlivé osoby hry tlumoí pípadn toto tehdejší smýšlení: »Dle proroctví Sibylly až pej se budou psát léta lichou«, (totiž: íslicí), »bude nadje ke svopozdvižení, jež za posledních let vlády Marie Terezie
bod
a robota pomine«.
')
»Než nám pídou ti sedmiky«
(totiž
r.
1777),
zpvy »Selská rebellie« byla složena mezi r. 1775 až 1780. Poprvé upozornil na zajímavou tuto divadelní hru K. Adámek,
Divadelní hra se
Skladatel není znám. jenž podal
z ní
obšírný výtah v svém spisu »Z
I.
vku
roboty« (Polika, 1888j
str. 48.
— 69.
Adámek: Píspvky k déjinám
26
»potrefí nás
asy praví
mnoho
»K
:
selské
vojn bez meškání
císa vydal
tenty, co
»Dyž pej tom nastane
zlýho«.
a soužení pídou, v
ped
vobdail nás všechny hojn.
štyrma
Má
se
selského lidu.
budou psát
se dostavte
.
.
nám
dyž
lety,
léta lichou,
nejhorší
Rychtá v téže he Taky chceme mít pa-
vojna.«
selská
bejt svoboda.
.
numera
^) k vojn, nevydá se nám Já
dal
Pro
.''
jsem jenom sprostej rychtá, vím, co nám ulevil císa. Pro nám to zadržuje kancelá?« Konel dokládá: »Dyž nco dobrýho pro nás do rukou
píd, nám to vrb ukazujou
vrchnosti
Rychtá pisvduje: »Dycky nám
nikdá nedají.« nás darebn
Vodvárka vysvtluje poínání vrchnosti takto: »Bude vona vrchnost, jak íkáme, metlu sama na sebe vytahovat a poddanejm proti sob do rukou dávat « Harapát: »Já sem hned u mýho ddka ítával to proroctví Slepýho mládence, ^) pak tej Sibylly, a dobe se pamatuju, že tam stálo, až pej se budou psát léta straku na
lichou,
že
a
konfessírujou«.
bude nadje k svobod a robota že pomine.
A
ten
as
je už
Tak taky myslím, že se nám to proroctví, dyž až dosud trefovalo, To já se bojím dycky, než nám pídou ti sedmiky, potrefí nás mnoho zlýho, nejni k voekávání co dobrýho.« Konel: »Já sem taky mnoho proroctví peet, ani jich nevím poet: Sibyllino, Slepýho mládence, tomu žádnej knz vit nechce. Dyž pej se budou psát léta lichou, nejhorší
zde.
vyplní.
pídou, v tom nastane selská vojna, ^) ta nebude pánm praví Harapát správcovi: »My dobe víme, že mandát vyšel, že sme roboty fraj. Pro vy nám ho zadržujete?« Správec ovšem jej chlácholí: »Až to pijde od císae, dostanete z kanceláe nové
asy
a soužení
hojná«.
1)
V
jiném výstupu
Patent o domovních íslech byl z
takže hra zcela
urit
15.
týká se selské vojny
z
prosince 1770, byl tedy r.
provádn
r.
1771,
1775.
byla též tiskem vydávána i v opisech byla rozšiována. Na p. gednoho slepého mládence, který od nározenj slepý gsa, a duchem prorockým od Boha naplnn byl, když ale Karel 4tý, král eský a cýsa jmský, ze spaniš Niderlandu do ech se navracoval, byl k tomu ctnému mládency pjweden, a tam gemu mnohé wcy o nassj mjli wlasti bylo (!) pedpowdno léta Pán 1362. Wytisstné roku 1735«, (má 24 stránky) na str. 22. prorokuje o selské vojn, že se »lid eský selský v hromadu srazí«, a na str. 23. praví, »že sedláci eští do Prahy se shrnou a napoád nmce mordovati budou, tak že víc než pl Prahy dom prázdných bude, a krev od Strahovské brány až dol k velkýmu mostu potee«. I jiná proroctví pro rokovala o sjíždní se lidu u Prahy, na p. proroctví o Marokánovi králi, jež také v 2. pozdji (r. 1801) tiskem polovici XVIII. vku v letech 1770tých mezi lidem kolovalo vydáno bylo, a S) Oselské vojn z r. 1775 viz K. Adámka: Doba poroby a vzkíšení, str. 22 a další, téhož: Z vku roboty, str. 35 a další, jos. Svatka: Culturhistorische Bilder aus Böhmen, I ped touto vojnou selskou byly Str. 190. a další. Fr. Slavíkovu sta v »Osvt« 1875 a j. rozšiovány podncující lístky od Jos. Tšitele (viz »Doba poroby a vzkíšení« str. 22. Nepochybn lid poddaný na panství rychmburském a vkolních se zúastnil a j.) tohoto hnutí a vzbouení. — Karel Adámek v »Dob poroby a vzkíšení« str. 23 výslovn pipomíná, že byly r. 1775 na Chrudimsku organisovány etné povstalecké sbory, jimiž zejména též katolické duchovenstvo byly ohrožováno, a že ety tyto táhly k Labskému Týnci, k Podbradm a odtud ve dvou oddleních v potu as 1300 ku Praze. -)
Proroctví
»Proroctvvj
;
i
j.
—
—
i
I.
Proroctví a divadelní hra o selské vojn.
Rychtá neví jeho »tšínským jablkm«
urbáe.«
nám
dejte
nm
Josefa patent z guberny, jasným,
podepsaný.
nemže.«
Musí nám
Harapát
vydaný!
bejt
podporuje:
jej
»Mnozí
praví:
sedlákm
sice
dobrej den
»Puncto.
hojná
ta vaše
Ba,
nám
naše
privileje,
že
jiném míst této hry se
že Sibylla chybila,
že
nám
vru, nechybila.« Toto místo upomíná na »Kterak vám
hloupá vojna
Až pjdete na
»Vy-
císa na Poddanost býti
dejte!
píse uvedené o sedlské svobod«
sloku »Spásovné noviny v
byla
Dejte
Na
pravjí a tomu se divjí, slíbila.
a znova žádá:
ryzím zlatem psaný,
Svobodu
slujem svobodníci, naše kolena a potomci.«
27
Sli
.-^
jste
:
podle Sibylly a kterak
jste
vemte do rance!« Tak posmívá se poraženým sedlákm zámecký písa, jenž »Spásovnou no-
chybili...
vinu«
šance, to Sibyllino
proroctví
složil.
poddaný na Hlinecku zdráhal se již díve, plniti nkteré povinnosti, zejména káceti a dovážeti úroní drva a klády. Když byl patent vydán, nechtli poddaní vybývati povinnosti v lánku 1. §u 17. obsažené. Tvrdili, že oni nemusí krom penžních úrok plniti žádné povinnosti naturáln, a že tento § patentu se jich netýká, bysi byly zaznamenány takové povinnosti Bylo
již
poukázáno, že
než byl robotní patent
z
lid
1775 vydán,
r.
v urbái.l)
•) Ve zpráv, kterouž sepsali dne 14. února 17SJ vrchnostenští úedníci panství rychmburského, aby pesvdili královský krajský úad, že byli poddaní na tomto panství již po mnoho let nepokojní a »špatn smýšleli«, tu: Im Jahre 1775 haben die hierortige unruhige Bauern gewaget, eine Zusammenrottung zu machen, und deren über 700 Persohnen nach Richenburg zu kommen, den dermahligen Amts Director Gottlieb Frantzl auf die Amtskanzley abzufordern. Dies geschah auch, dass der besagte Director in die Kantzley erscheinen musste als dann fingen die Baurn an mit einer rauhen Stimme einhöUig von ihm Freyheits Patent abzufordern, denselben von Früh bis Abend mit ihren unablässigen Beharren, groben Reden zu martern, und in eine ;
solche
Enge zu
treiben, dass er
gezwungen war seine Retirade unter
ein
beym Fenster
stehendes Tischl zu suchen. Bey diesem Auftritte waren sie so ungehalten, dass sie in der Amtscantzley mit aufgesetztfen Hüthen Taback rauchten und die Stühllfüsse zu einer in Sinn geführten Schlägerey abgebrochen haben, und überdies, da der Director bey Mittag Stunde speisen wollte und
um
seine Entlassung sie gebetten hat,
sagten sie in
»Wir haben noch nicht geessen, so kannst du auch nicht fressen«. Bey ihrem abendlichen Abmärsche sagten sie einhöllig: »Wenn wir zur Verrichtung der Roboth von euch angehalten werden sollen, so werden wir wider kommen euch zu besuchen, und wenn wir den Renntmeister Jacob Tschulik auf die Kanzley bekommen könnten, so wollen wir von ihm das Ingeweid und die Därmer ausdrücken,« und hierait gingen sie fort. Pak se zmiuje zpráva tato o výstupech krounských a jz r. 1781 a 1782. O srocení v lednu 1776 nic neobsahuje. Popis vzbouení z r. 1775 se podobá v lecems zpráv, kterou r. 1776 direktor krajskému úadu podal, nicmén nelze pokládati, že by popis o r. 1775 ze zprávy i4. února 1783 sepsané výše citovaný vlastn se vztahoval na zbouení lidu poddaného na panství rychmburském r. 1776. subductis:
Roku 1775
šlo
o
domnlý
patent, jímž robota je zrušena a o
jest lidu zatajován (»zlatý patent«), v
podepsán Zürchauer, jenž
zpráv
z
r.
též
za
r.
boue
1783 se praví výslovn,
nmž
se šíily pov.sti. že
zpráv jest též Rychmburce psobil, nicmén ve
1776 šlo o jednotlivé dávky. Na r.
1776 na
že jest popisovaná událost z
I.
r.
1775.
Že zpráva se
Adámek
28
Když
Píspvky k djinám
:
selského lidu.
práv
byl 10. ledna 1776 královský krajský hejtman
sekretáem na Rychmburce na
jakési komisi, stžoval
si
mu
s
krajským
vrchnostenský
poddaní díví ouroní dlati a dovážeti, a žádal jej, aby sám krounskému rychtái a nkolika pítomným sousedm vyložil obsah zmínného ustanovení patentu robotního z r. 1775. Hejtman vyhovl mu, a direktor panství se rozhodl, že záhy obešle všechny rychtáe na zámek direktor,
že nechtjí
rychtáe krounského
a že jim u pítomnosti
Pi veejné správ dne
povinnosti.
vyloží,
jaké mají dle patentu
ledna 1776 oznámil
13.
a uložil,
aby
dne 15. ledna pišel každý rychtá s jedním nebo dvma svými sousedy do úadovny na zámek. Rychtá pišlo jen málo, za to však skoro všichni sousedé. Poínali si odbojn, natlaili se do kanceláe a hlun protestopovinnostem robotním, jež jim byly písemn udány. Inspektor šl. Ziirchaueru byl s direktorem Boh. Frantzlem a temi úedními písai
vali proti z
hledl sousedm po dobrém vc vyložiti a je odbýti. Vyzýval i aby jen sekali, že vrchnost i krajský hejtman jist pijedou na panství, aby vc vyšetili a vyídili avšak zástup hluel tak, že nebylo inspektora
v kancelái je,
;
Mezitím
slyšet.
tlaenice.
lidé
jiní
ješt do zámku picházeli.
V
kancelái nastala
Inspektor seznav, že nic nepoídí, odešel radji
z
kanceláe.
Již
jen stží se protlail ven. Pak direktor oznámil, aby poddaní vykali, až pi-
jede vrchnost a krajská
Záhy
úední komise,
i
vybízel
byl tak obklíen, že musel za stl ustoupiti.
nepustili a také jej ven nepustili.
nejen v kancelái, ale
na stoly a na direktor,
musíte
aby
jíst«,
lavice, jej
i
Zástup
na schodech a v
i
na kamna. Po
pustili
odpovídali
k obdu.
mu
3.
vzrostl,
V
síni.
by zatím šli dom. Nikoho sedláci k nmu
je,
takže
již
bylo plno lidu
kancelái vystoupili
hodin odpolední marn
»My jsme
nkteí
se snažil
taky nejedH, tak vy taky ne-
ze zástupu a nechtli odejít,
dokud jim
neslíbí
písemn, že poddaní nemusí klády vozit ani inžovní díví kácet ani vozit a také ani popel dávat. K jeho námitkám poukazovali, že jinde toho lidé dosáhli; a když pak je vyzýval, aby byli pokojní a dom šli, sic že pitáhne vojenská posádka a pokoj zjedná, strhl se veliký hluk. Nkteí kiMy sme všichni samí vojáci. Nám je všecko jedno, eli: »Ej! Co vojáci asi umeni dnes nebo zejtra. Však uvidíme, kdo by tím získal!« Konen .f'
jim oznámil direktor, že
nemže vyhovt
jejich
požadavkm,
a že musí tedy
mezi nimi rozhodnouti tetí osoba, protože oni nechtjí poslechnouti, a aby tedy sekali, až pijede vrchnost a až pak královský krajský úad rozhodne spor.
Vtšina
nesouhlasila,
ale
nkteí
rychtái a
starší
sousedé sami za-
ali ostatním domlouvat, aby nyní šli dom. Teprv o 1/2^- hodin veerní se dostal direktor z kanceláe, a též sedláci se zaali rozcházet, takže, když
pak pišla eta vojenská na Rychmburk, nikoho z nich již nezastihla. Tehdy zúastnilo se vzbouení pes 700 osob. Nkteí odešli, hrozíce, že zas pijdou na návštvu do zámku, budou-li nuceni, aby robotovali. z r. 1776, lze si vysvtliti tím, že patrn chtli úedníci nkolik píklad o bouení se poddaných anebo že chtli pipomenouti jen nkteré pípady, jež krajskému úadu byly málo známy nebo vbec neznámy.
nezmínila též o vzbouení uvésti jen
I.
Nepokoje na Rymbursku 1776.
29
úadu prbh vzbouení tohoto.^) Dvorz 22. ervna bylo naízeno, aby byli hlavní vinníci 1776 dekretem ním vypátráni a aby se vyšetilo, jaké nepístojné a opovážlivé ei se mluvily. Naízením královského krajského úadu z 23. ervence 1776 bylo ustanoDirektor oznámil krajskému
veno vyšetování, avšak záhy direktor Bohumil FrantzI zemel a tak ubyl
svdek. Nový direktor Jií Tadyáš Král oznámil 14. srpna 1776, že podízení úedníci nebyli tehdy pítomni, nebo byli jinde »hospodáskou inností zamstnáni,« a že sedláci hledí zase své tehdejší zloiny spíše utadoznati, takže zapoaté a konané vyšetování nemá žádoucího jiti nežli výsledku. Upozornil též, že ve zpráv nebožtíkov, jak se tehdejší písa rychmburský pamatoval, již jsou udáni hlavní vinníci, a že direktor FrantzI byl tehdy ochoten, že stvrdí písežn obsah své zprávy o lednovém vzbouení (z 15. ledna 1776). Vyšetování bylo skuten zastaveno, nebo bylo dvorním dekretem ze 14. srpna 1776 rozhodnuto, aby byli tamní poddaní vbec oste pokáráni a písn ponaueni, že by byli nejcitelnjšími tresty stížení, kdyby dále odporovali. V pípisu krajského úadu z 9. íjna 1776, jímž oznámil direktorovi rozhodnutí zemského gubernia, bylo poukázáno, hlavní
že se zastavilo
ence
jmenoval,
úad nemohou
vyšetování, zatím
ponvadž vrchnostenský
direktor,
jenž vzbou-
zemel, a ponvadž ani nový direktor ani krajský
vyzkoumati a podrobn
zjistiti,
kdo jak
se súastnil shluk-
nutí tehdejšího.
Klid nenastal mezi poddanými,
nebo
již
na zaátku srpna 1776 žádal
úad nevyhovl mu pokládal, že dostaí, když povolá direktor rychtáe neb jednoho i dva sedláky z vesnic, jež se vzpírají robotovati, a když jim pete i. III. § 10. robot-
direktor Král o vojenskou assistenci. Krajský
ního patentu.
Kdyby
to
Ml je
též
i
napomenouti, aby robotovali, a pohroziti jim trestem.
bylo bezúinno,
ml
hospodáe
vinné
dle i. VIII.
§u
7.
dáti
karabáovými. Krajský úad si vyžádal zprávu, kdyby vzpurni, by mohla býti uinna další opatení. i pak dále byli poddaní Mínní krajského úadu se patrn neosvdilo. Stýskal si direktor v list potrestat 10 ranami
ij Zevrubná zpráva tato o vzbouení z 15. ledna 1776 byla zapsána v rychmburské >Kreyß Amts Prothocollum über die von 1. Januarii bis ultima Decembris 1775 abgegebene Berichte.« Udává, že tchto excess se zúastnili skoro všichni sedláci panství a že již více než rok ani nekáceli ani nepiváželi urbární inžovní díví a klády a j., a že i po vyhlášení robotního patentu ze 13. srpna 1775 se zdráhali plniti povinnosti v i. I. § 17. uvedené, i že udávali, že krom penžních úrok nemají plniti žádných praestací naturálních a že jim nic není po §u 17. lánku I. Pipomenuta byla tato renitence poddaných specialiter in puncto urbárního inžovního díví a klád krajskému hejtmanovi, když byl dne 10. ledna 1776 na komisi s krajským sekretáem na Rychmburce, i byl požádán, aby sám vysvtlil pítomnému rychtái krounskému Ant. Sodomkovi a dvma sousedm Matji Halamkovi a Matji Otradovskému obsah §u toho, ponvadž poddaní nechtjí vit ani hospodáskému úadu ani nejvyššímu patentu. Pak byli na den 15. ledna pi veejné správ dne 13. ledna konané svoláni ostatní rychtái, jimž direktor chtl oznámiti u pítomnosti krounského rychtáe dle patentu jejich povinnosti. Zpráva vyliuje obšírn události, jež se dne 15. ledna 1776
na Rychmburce udaly. i
Adámek
30
z
ledna 1777, že
18.
:
Píspvky k djinám
selského lidu.
nemže pimt poddané
ani
dobrou domluvou
nejostejším napomenutím, aby odvádli urbární a v dominikální
zané a tedy dle i.
§u
1.
patentu
17.
ani
vyká-
Dovdl
povinné ovsy ouroní.
odporu raický sedlák
že utužil sousedy v jejich
fassi
se,
dne 30. prosince 1776 *u pítomnosti mnohých zachovalých lidí« z Krouny a j. nepístojn mluvil: »Dyby nkdo po mejch humnech voves ouroní vez' vodvádt, já mu ho vemu, prodám ho a ty peníze propiju, a ešt mu vyflákám«, a že též ujišoval, že jsou všechny »pímnky« (inže) krom penžitého ouroku zrušeny. Též prý vybízel nkteré rychtáe, aby obecní outy, jak bylo vysokým naízením uloženo, neskládali, dokud se jim neekne, pro se úty poDirektor oznail výklady Kafkovy za
žadují.
svou žádost, v níž žádal krajský sedláka rebellanta. Krajský
úad
úad
Fr. Kafka, jenž
nebezpené
a
o milostivou assistenci
zdvodnil jimi i
o potrestání
rozhodl dne 22. ledna 1777, aby byl Kafka
na Rychmburk pedvolán a aby byl tázán po
tch eech,
a dozná-li je
nebo
bude-li usvden, aby byl potrestán dle i. VIII. § 7. robotního patentu nového patnácti karabáovými ranami. Kafka byl na 1. únor pedvolán, ale odepel pijít, dodal, až všichni sedláci pjdou na kancelá, tak že tam také s nimi pjde. Ve vzkazu tomto i v jiných projevech a událostech jest patrný doklad, že po boulivém výstupu lednovém r. 1776 nenastal i
klid mezi
mly
poddaným
lidem,
nýbrž že dále se chystaly nové projevy, jež
vhodnou záminkou pi nejbližší píležitosti v novém vzbouení vrcholiti. Znova dne 13. února 1777 stžoval si vrchnostenský úad, že nechtjí lidé vybývati tídenní robotu, nýbrž jen robotují 2 dny, aby tedy krajský úad dal »rilostivou a spravedlivou assistenci«. Znova a znova byli rychtái upomínáni, by roboty z jejich ddin byly ádn plnny a aby za
poddaní vybývali robotu tídenní, kterouž sob zvolili a kteráž byla již stvrzena c. k. komisí, a aby tetí den robotovati neopomíjeli, sic jinak »aby si
rozvážili,
že
samo
c.
k.
poruení opovrhujou
nost nic jiného nepinese než trest nejtžší«.
nebo patrn
a že jim jejich neposluš-
Upomínky takové úinkovaly
poddaní umluveni, že nebudou tetí den vybýraického rychtáe dne 25. ervence již po tetí, a dne 13. srpna 1777 opt dával podobná naízení rychtám do Žárce, Raic, Krouny, Voldetic, eské Rybné, Míetína, a jindy jinam, aby tímálo,
byli
Direktor vyzýval
vat.
denní dlužná »jízdcí« (potahová) protivení se
nouti
robota
byla konána,
sic
»nižádným zpsobem jim
jinak že jejich
dobe
vypad-
nemže«. I
r.
nejvyššímu poruení
1776
na vkolních panstvích se šíilo
dovdl
se direktor panství
hnutí mezi poddanými.
V
srpnu
rychmburského, že neznámý sedlák byl
u celoláníka Jiího Netolického v Otradov a tam
bouliv
mluvil a ujišoval,
do lágru odtáhnou, panství lanškrounské a pak litomyšlské povstanou a že také pro rychmburské poddané pijdou, protože jim bude docela jiná robota vymena.« A tu ve své zpráv ze 17. srpna r. 1777 direktor dodává, ze mezi zdejšími poddanými pozoruje, že se mezi robotním lidem selským nco osnuje, nebo oni hned tehdy, když že
»jak slavné regimenty
i
I.
Neposlušnost a neochota k robotám 1777.
novou robotu
byla robotní komise, -
zvolili,
si
a
pece
31
ji
vybývají tak ne-
po 6 nedl v dob, kdy je mnoho nutné práce polní, dluhují 2401,0 dne potahové roboty a 350 Vo dne roboty runí, a nedbají ani písemných ani ústních rozkaz. Ze schzek poddaných vypátral schzky konané v Raicích v . 26. u celoláníka Fr. Kaflcy. Též sedláci prý sbírali mezi sebou njaké peníze, a tento prý od sedlák je k sob pijal. Nejzpurnjšími dle mínní vrchnostenského úadu rychmburského byli raický Fr. Kafka a krounští Václav Sodomka a Václav Zikuška. Tento Sodomka dbale,
že
dne
pozdržel
srpna 1777,
8.
pes
robotníky v lese
když
na robotu k ddovskému
jeli
poledne, a pak je pemluvil, aby se
dvoru,
Direktor
vrátili.
rychmburský se domníval, že sedláci v ddinách okolo Hlinská a Skute njakou zprávu o chystaném povstání lanškrounských a litomyšlských sedlák, i doporuoval, aby byli onino nejzbujnjší sedláci pro nerobotování sebráni a krajským úadem potrestáni. Sám si netroufal, aby je pomají
Direktor se zajisté nemýlil,
trestal.
tušil-li,
že jest
mezi sedláky rzných
njaké spojení k souasnému pozdvižení smující. V srpnu 1777 piln po stycích tchto pátráno. Z výslechu krounského rychtáe
panství
bylo
V.
Sodomky
(23.
panství sedláci
byv
ostatními
s
odvtil
:
»Kdo
srpna 1777)
nco od ví,
osnujou.
nho
vystihoval
Sodomka
direktor panství, potvrdil,
že
i
na tomto
že krounský Jos. Pešek,
servusem vyzván, aby tetí den robotní vybyl,
budem-li
budoucn
i
taky dva dny vybejvat«.
Z ddin
na Hlinecku vybývaly tehdy tetí den roboty potahové pouze obce Vitanov
Všechny ostatní obce zase neplnily tetí den potahové roboty. pobuujícího zosnovati zamýšlejí«. Vrchnostenský úad pozoroval
a Holetín.
»Nco
a shledával
pi rzných
vání se poddaných.
hlavy
dohromady
píležitostech doklady jakéhosi tajeného dorozumí-
Rychtái pi úedním jednání
23. srpna
1777
»strkali
a šuškali mezi sebou«.
Krajský úad znova (pípisem ze 23. srpna 1777) uložil direktorovi rychmburskému, aby písn napomenul liknavé robotníky, by robotovali, sic že bude oznámen odpor jejich c. k. dvorské komisi a že vdcové nebo nejvtší vinníci budou potrestáni káznicí. Úad vrchnostenský ml svými dvrníky pozorovati, nekonají-li se po ddinách podezelé schzky a nepicházejí-li na panství Hdé
cizí,
kteí se nemohou náležitými prkazy
mla
legiti-
oznámena ihned krajskému
Každá podezelá úadu. Na 28. srpen byli pedvoláni nkteí rychtái na vrchnostenskou kancelá k panu krajskému. Byly žn robotníci liknav robotovali, nebo sedláci, kteí byli povinni 3 dny potahem robotovati, zanedbávali své povinnosti tak, že (jak dne 29. záí úad vrchnostenský si stžoval) od 6. ervence do 28. záí za žní a setí zanedbali 470 dvojspežních a 692 runích okolnost
movati.
býti
;
dn
robotních,
a ješt
musela
ímž
byla vrchnost poškozena,
znaný obnos
nebo
mén
ve žních vytžila
zjednaným pracovníkm za mzdu. srpna 1777 písn napomenula sedláky,
zaplatiti
Akoliv komise krajská dne 27. by plnili roboty, a akoliv pohrozila liknavým robotníkm ustanovenými, sedláci se nepolepšili.
Opt
tresty v patentu
žádal direktor o assistenci kraj-
Adámek: Píspvky k djinám selského
32
lidu.
Konen dne 30. záí vyhovl mu krajský úad a oznámil, aby 20 muž od pluku barona Fabrise vyslaných bylo rozdleno po vzpurných obcích. Poddaní pak zaali svou tídenní dlužnou robotu vybývati a zanedbanou robotu doplovati, robotujíce každý týden více o jeden den, takže nebylo dále potebí již vojska proti nim. Za to mlo býti položeno do mst ského úadu.
a
mstys
a
j.
na vymáhání kontribuce pro vojenský rok 1777.
Válené píbhy utlumovaly snahy
odbojné.
asté pochody
vojska
každý takový pokus ihned potlail brannou mocí, jež práv operovala a pochodovala ve východních Cechách. Sedláci museli dojíždti s rznými pedmty za vojskem na mnoho mil cesty až do severovýchodních ech a j. Nkteí poddaní museli vypomáhat pi stavb
umožovaly, by
krajinou
se
pi rzných píležitostných opevovacích pracech Chrudim a j.). V jiném smru, jak již bylo naznaeno, práv válené píbhy a všeliké svízele a strasti s nimi spojené piostovaly bídu poddaných a tak psobily, že optná kolise zájm poddaných a vrchností jen díve a rychleji zase pi nejbližší píležitosti vypevností (Josefova a
1778
(r.
j.)
a
Tí Bubn
u
nedaleko
pukla v pozdvižení.
Rozruchu váleného používali rzní
cizinci,
zejména emigranti, k návšt-
vám eských kraj. Mnohá naízení úadní (na p. kraj. úadu chrudimského z 25. srpna, 13. záí 1779 a j.) svdí, že piln pátrali krajští úadové zvlášt po tch cizincích, kteí z Nmec (Pruska) picházeH. Z korrespondence arcibiskupské konsistoe jest známo, že tato dala vikái bedliv stopovati, zdali
obvodech píchozí Slované z Uher, zejména též kazatelé evangeHtí, kteí na oko za obchodem svým po krajin jdouce, nepozorovan v uení svém utvrzovali lid a mezi ním nenápadn šíili spisy nekatolické. V naízeních a ediktech král. krajských úad též dosti asto byly zakazovány nkteré knihy a spisy jiného než náboženského obsahu, pro názory a zásady, jež o veejných, zvlášt též o národohospodáských
se neobjevují v jejich
záležitostech a otázkách šíily.
Nepochybuju, že kvašení, jež prudce vyvelo vylíeným shluknutím a vzbouením Udu poddaného dne 15. ledna 1776 na zámku rychmburském,
a
dle úedních a padných a význaných doklad
postupovalo,
j.
a
zpráv nelze
zjistiti
njakých zvlášt ná-
projev.
Brzy naskytla se píležitost, jež zavdala bezprostední podnt k novým nespokojenostem, jež projevily se vzbouením lidu poddaného na Hlinecku v
r.
1783. Spor vzešel o
Dne Fr.
21.
ledna
Kafka raický,
P"r.
ouroní
1780
oves.
podali
^J
deputovaní
Hubený krounský
a Jan
Jan
Pelz
pokikovský,
Peška mokrejšovský jme-
1) V žádosti, kterouž podali dne 21. ledna 1780 všichni poddaní panství rychmburského krajskému úadu, se praví, že hr. Berka za svého panování všem poddaným oznámil, aby mu prodávali pro jeho hebinec oves za hotové a že jim bude jej o 3 kr. na strichu dráže platiti. To trvalo tak dlouho, až konen se vyvinula dávka bezúplatná,
jež byla
r.
1731
pi
mení
selských
grunt knihovn jako I.
stálá gruntovní
inže
vlo-
Odpor
nem poddaných
proti
ouronímu ovsu
1780.
33
panství rychmburského královskému
úadu chrudimskému
kterouž jim psal chrudimský
žádost,
syndikus
štni povinnosti ouroního ovsa, jenž z
1777 a
r.
po 3
již
legátu 18.000
zl.,
uinila nebožka
i
J.
žádán proti smlouv
vrchností
jest
dáván nebyl,
léta
jejž
Melhardt, aby byli spro-
aby jim bylo vydáno zútování
knžna
Odvodovali
Kinská.
svou
Dube kupoval od svých poddaných oves pro kon, jež ml ve svém hebinci. Dodávky tyto trvaly tak dlouho, až se konen zmnily v píspvek poddaných, za njž jim vrchnost pak již nedávala žádné žádost tím, že Berka z
úplaty a jenž
1731, když
r.
odmovány
byly
selské grunty, byl zapsán každý sedlák dávati vrchnosti ron 1777 byly u královského úadu krajského
ml
jako stálá inže gruntovní, takže 7
vrtel
Ale když
ovsa.
r.
inny
smlouvy o robot a gruntovních ourocích, vbec o ouroním ovsu nezmínno nic, a po 3 léta nebyl oves dáván, až tu zase vrchní zaal upomínat, aby poddaní dávali ouroní oves. Druhý požadavek komissionaliter
žadatel
vle nebožky knžny Kinské, jež jako bývalá poddaným tohoto panství 18.000 rýn. Z obnosu
poslední
se týkal
odkázala všem
vrchnost
tohoto byla splacena ást do kontribuní pokladny, ale zbytek 10.000 rýn. nebyl do té doby uhrazen. Byla sice
1771 za poddané zaplacena tvrt-
r.
kontribuce, ale pak prý se na nich zase žádala.
letní
Krajský žádosti.
úad
vyžádal
Direktor Král
si
dne
snažil se
22. ledna
(ve své
od direktora vy.svtlení o této z února 1780) vyvrátiti
zpráv^)
ron
žena do knih, tak že ml dávati každý sedlák 7 vrtel ovsa vrchnosti. V r. 1777, když byly u krajského úadu v píin robot a gruntovních inží commissionaliter sepisovány smlouvy a stalo se konené ujednání o všech gruntovních inžích, o oné
domnle
dlužné dávce ovesní nestala se ani nejmenší zmínka.
»Od
té
doby na vrchno-
stenské sýpce neukázalo se ani zrnko ovsa, jež by bylo od poddaných dáno«. R. 1780
zaínal se 3letý dluh vymáhati a hrozilo se exekucí. ^) Ve své zpráv (z února r. 1780) lituje direktor Král, že si iní poddaní nepotebné výloh]j za nepatiné stížní spisy, a že pominuvše úad hospodáský a vysokou hrabcí vrchnost, úadu krajskému je podali a svými nepravdami jej »o as, jehož by k užiteným služebním jednáním užiti mohl, pipravují.« Direktor Král se dovolává
út
urbá, pak
z
r.
1718, 1719, 1721 a
Vykáváním
a dávnou dávkou urbární.
vi
»všem
domnlým
tního patentu (z dávali
pomrn
r.
vdt, kontribuního útu nné.
—
že jest oves stálou
má
dle i.
I.
17.
bylo jen vyrovnání o tehdejší inži,
R. 1731
17 75).
fasse,
jež ona nového robo-
mén. Celkový obnos
nebyl
zmnn.
—
nebo nkteí Krajský
úad
cum eo, quod interest, a dato confirmati testamenti do útuje každoron. Oba požadavky poddaných jsou neodvod-
že legatum se
úad
rychmburský pro krajský úad doklady, a doby Zdeka Berky z Dube. — Ve zpráv kvtna 1780 dokazuje direktor Král optn povinnost poddaných, aby dá-
Dne
22.
února 1780 piložil
urbáe
též se dovolával starého
ze dne 2«.
pak dominikální
nepraejudikovalo právu vrchnosti,
praeskripcím melhardovským«
více a jiní zase
prý by mohl
j.,
se
z
r.
1564
z
mezi povinností dle urbáe z r. 1564 a z r. 1,731 usedlých individuí, že byla iure dominicali od dávna mírná inže novým usedlíkm ukládána, a že také pibyl obnos na udržování kon pro felara (26 strych). Dokládá se urbarem z r. 1564, dominikální fassí z r. 1749. Mže S2 prý tedy vrchnost dovolávati i patentu robotního z r. 1738 i. I. §u 17. patentu z r. 1775 a oekávati, že bude zamítnuta stížnost poddaných. I kdyby byla vali
tím,
úroní
oves, a vysvtluje rozdíl
že pibylo
orných
pozemk
i
i
Rozpravy: Ro.
VI.
T.
I.
.
3
1.
I.
Adámek: Píspvky k djinám selského
34
dvody
lidu.
doporuil zamítnutí žádosti, o níž pak požadavky poddaných, ješt po delší dobu se jednalo, nebo ješt 29. kvtna direktor vysvtloval rozdíl mezi údaji urbáovými z r. 1564 a z r. 1731 a j. Resolucí 22. ervna i
i
1780 byla tato žádost zamítnuta. i) poddaní vypravili se zase do Chrudim k syndikusovi, jenž Spolu s právním pítelem Janem Melhardtem ohlásili Václav Pavlík z Krouny, Jakub Kosa z Pokikova a Karel Pavlík z Ranný rekurs proti této resoluci i žádali, aby zstal status quo až do vydání další resoluce tak, aby v té dob nemuseli oves odvádti. Nepo-
Nkteí
jim poradil, aby rekurovali.
chodili,
nebo
poddaní do
8
úad
krajský
dn
oznámil
a die intimati
prosince
(4.
chtíti
odvádti
1780), oves,
nebudou-li
že,
se jim jako
uloží
protivníkm nejvyšších naízení vojenská exekuce. Gubernium zemské rozmá královský krajský hejtman poddané odmrštiti. Dne 21. února 1781 bylo oznámeno rychmburskému úadu rozhodnutí o stížnosti poddaných. Resoluce'-^) zemského gubernia byla 24. února 1781 všem rychtám pi úedním shromáždní petena. hodlo, že
skuten pi úprav
r. 1777 o tomto ovsu se nezmínila, stalo se tak, nýbrž (dle mínní direktorova) hlavn o roboty, a že se regulovaly jen ty inže, které nebyly jako inžovní oves dle i. 1. §u 17. patentu robotního z 1775 kvalifikovány. Za války nebyl sice od poddaných ouroní oves vymáhán, aby se nepekáželo dodávkám ovsa a j. v zemi tehdy vypsaným. Shovívavost
vrchnost
roboty
že se jednalo tehdy nikoliv o inže,
tato byla z milosti vrchnosti, a nikoliv 1)
Pípisem
protože (jak v z"r.
z 22.
ervna 1780
dvodech
ex defectu
tituli.
zamítl královský krajský
úad
stížnost
udává) vyšetil, že na panství rychmburském
1564 vrchnost od poddaných žádala ovesní úrok,
poddaných,
urbáe pi
dle
již
a že tento úrok byl
r.
1731
vyrovnávání na selské grunty pomrn rozdlen, a in re tributaria autorizovaná dvorní komise neshledala žádné závady, že ve vrchnostenské fassi z r. 1749 inžovní oves 1036 str. 3 vr. jest udán, takže i z toho jest patrno, že tento oves jest starou urbární inží, jež
nemže
býti dle robotních generalií z
odpíráno. Legát 18000 zlatých
ádn
se
r.
1738
i. 20. a z
r.
1775 i.
I.
útuje v kontribuních útech roních,
§ 17.
jež se
královské guberniální útárn ad revisionem pedkládají. »Prázdné a nezralé« žádání poddaných se zamítá, a poddaným se ukládá, aby dávali oves, sic že budou trestáni. Poddaní oznámili 2. záí 1780 direktorovi, že »proti této resoluci míní uchopiti další ponížený recurs a dle nejvyššího dvorskýho naízení ve vši poníženosti ádn a právn též pokojn v tom pokraovati v oumyslu jsou, aby ten odvod ovsa až do další resoluce in statu quo ostal.« Krajský hejtman dne 4. prosince 1780 oznámil direktorovi, že se uloží vojenská exekuce poddaným jako protivníkm nejvyšších naízení, nebudou-li chtíti odvádt oves, a dne 14. prosince naídil k rozkazu zemského gubernia direktorovi, aby podal z nového urbáe z r. 1731 individuální konsignaci o ovse ouroním s autentickým opisem fasse dominikální s originálem urbáe z r. 1564 a 1731. Direktor vyhovl dne 9. ledna 1781, a zárove podobn, jako v pípisu z 29. kvtna 1780, vysvtloval odchylky údaj obou urbá i upozornil ješt na rozdíl mr r. 1564 a r, 1731, a znova poukazoval na neoprávnnost žádosti poddaných.
—
—
—
V
rozsudku zemského gubernia ze dne 1. února 1781 se píše: »Urozený, Ze zprávy od 22. tohoto msíce Februarii a c vyskytuje se, že Richenburský Podaný ouroní oves s niemním pedestením qvaestionirují, jako by jim od pedešlých známo bylo, že za panování pana hrabte z Berky takový oves pro jeho v štítu mající híbata každej strich o 3 kr. vejše placen, a po ase ten ^)
zvlášt milý pane a píteli
:
!
asv
I.
:
Rozepe
o oves ouroní 1780
— 1781.
35
Poddaní pece nedávali ovsa ouroního. Zaátkem bezna 1781 oznápro poddaní nechtjí dávati ouroní oves. Blatenští se neprotivili, ale již nemli ovsa. Ddova odpovdla nerozhodn. Holetínští se dovolávali výroku hejtmanova, že mají dávat jen to, co on jim napíše do rejstíku, a psali, že oni se v niem neprotiví, ale nyní nemohou si k ovsu pomoci. Chlumtínští a jiní již nemli ovsa. Kižánkovští slíbili odvod ovsa. Ranští se rozhodli, že nic nedají, protože v patentu není o mili rychtái,
nm
zmínka, že
i
žádali,
budou oves
oves jeno.n
z
by
budou-h
dávat,
lásky dáván,
vinost 'iveden byl.
Od
pece
jich to
jiné
a v roce 1731
starej
oznámily,
obce také odvádt. i)
teprva
pi vyrovnání kruntv v stálou pourbáe od roku 1564 se
strany ale vrchnosti skrze extrakt
dokazuje, že poddaný hned tenkráte
ouroního ovsa v
Nkteré obce
minouti mohlo.
eskej
míe
ped
226 lety 960
sipati povini
str.
byli,
3 vr. 1 m.
inžovního neb napotom zase
která povinnost
v roce 1731 v nový urbá s 1036 str. 3 v. 3 m., následovn o 76 str. 1 m. více, vtažena byla, která ale nynjší vtší povinnost proto taky místo míti mže, ponvadž stará eská míra ped dvouma sty lety mnoho vtší, nežli nyní po ase reducirovaný pražský strich je, bejvala. Pi takových okolostojinostech královský pan hejtman opáeny poddaný s jejich stížností tím slušejc odmrští, ponvadž taky ten inžovní oves s
1036
str.
poddaným
exeqvatorium dominicalním fatirovaný jest.« druhýho punktu strany od nebožky knžny Augustiny de Kinsky
3 v. 3 m. nyní taky v
»Co se
ale
testamentarie legírovaných 15000
zl.
dotíe, strany toho
a
tm
se na následující
resoluci nejvyšší poukážou.«
»Ostatn a
konen
královský pan hejtman chrudimského právního pítele Meltej bezkruntovní stížnosti podvedl (pozdji jinou rukou je pepsáno: zavedl), a je jedin na njakou ex traditione a beze všeho jiného a dokonalého dkazu slyšenou pražnou povídaku upevnil, a starý urbarium v pirovnaným harda, který
opáeny poddaný k
toho, že u Skuteckých
ezníkv
plat s
krmného dobytka vyzdvižen
vrhnouti chtl, s tím doložením ostrou domluvu dá, že ty posledn
byl,
dokonce
za-
opáený skuteckým
ezníkm pes
vli uvržené a skrze nejvyšší císa-královský generalie zapovzené k prodání mající dobitek aneb toho reluice k tejto reální povinnosti ouroního ovsa nikda k pirovnání není. Dáno na hradu Pražském dne 1. Februarii 1781. N. N. Jejich Císaské Královské ímské Majest. Nejvyšší Purkrabí, Praesident a Rada zemského gubernium v Království eském.« Rozhodnutí toto sdlil krajský úad v pípisu z 21. února 1781 direktorovi Královi, aby je poddaným oznámil.
—
h z rychtáských zpráv, jež byly v beznu 1781 o ovsu podány direktorovi, pro zajímavost jejich i na doklad smýšlení poddaných tuto se pipojuje nkolik doslovných ukázek »S ponížeností prosím, urozený pane Director, stranu toho ouroního :
by
mn
za zlý nemli. Moji sousedi povídají, že oni pokraují tak, jak jim slavná královská komis v Chrudimi na veejným inku oznámiti ráila, co jim naízeno bylo a patent vypovídá, to všeckno poslušn a 'poddan že zachovají a dávati a vybejvati
ovsa,
chtjí a budou. Na to všeckno sousedstvo
jménem svým a též celá obec se podpisuje. Marty 1781. Anton Hanuš, Rychtá Vojtchovský.« »Ves Raná a Voldetice. Poslušnou správu dávám urozenýmu panu derektorovi, jak sobotního dne porueno bylo na kancelái stranu toho ouroního ovsa, by se s toho písebná správa dala od každý obce, tak sem já jim oste porouel, by, dá pán bh, píští štvrtek jeden každý takový oves odvedl: velký sedlák 3 mice a malej V/^ všichni takovou Tak oni
—
5.
mn
m.
odpov
dali,
že urozenýho pana za milostivé
za zlý nemli, že oni se domnívají, nejní,
kterej
odpuštní
ponvadž v
od milostivýho nejvyššího Pana
žádají a prosejí,
Patente o
Zem
nm, takovým
vydaný
mají,
aby jim v tom ovse, zmínka
tak že oni ponížen 3*
I.
Adámek: Píspvky k djinám selského
36
Ve
zpráv
lidu.
10. bezna i 781 radil hospodáský úad rychmaby nebyli poddaní píliš písn nuceni k odvodu ouroního ovsa. Filip hr. Kinský uložil (dopisem z 12. bezna 1781), aby poddaní z krajin úrodnjších byli pidrženi k odvodu ovsa a by poddaným chudším bylo poshovno. Úad hospodáský vyídil rozkaz ten oznámením z 16. bezna, v nmž psal krajskému úadu o assistenci, protože nkteré
své
z
biirský majiteli panství,
vesnice nedbaly guberniální resoluce. Tento ustanovil ízení
nmuž
bezna
s
rychtái a sou-
nkteí z Krouny, Vojtchova, Ranný, Pokikova, Raic a Žárce. Jednalo se o odvodu ovsa. I bylo J. Pelzem z Pokikova poukazováno, že neodvádjí ovsa, ponvadž o nic v pasedy, k
31.
se dostavili
nm
pi komissi v Chrudimi žádná zmínka dlána nebyla. Z Vojtchova Martin Syta pravil, že nedává ovsa, protože není zapsán tentu nestojí, a též
v
kontribuenských
knížkách,
Rannští, Krounští a
j.
a
dáti,
slíbili
nebudou oves dávat. Z nkterých obcí sousedé ani
sousedé
také
že
dají-li jiní.
nepišli.
Ze
nepodailo dohodnutí, ukazuje nejlépe seznam o restech na úadu z 20. února 1182 za léta 1777 1781 sestavený,
se
—
krajského
rozkaz
kdyby
pece
Však ale mne, urozený pane, neráej za takovou správu dávám. Dne 5. martyus 1781. Tomáš Bureš, Richtá Ranský.« — »Ves Mrakotín. Poslušnou správu dávám urozenýmu panu deletorovi strany toho ouroního ovsa, tak sousedi žádný nechce íci, že dá, ani že nedá, a dílem že stodoly prázdný mají. Dne 8. iVlartj R. 1781.« »Poslušnou správu dávám urozenýmu panu derektorovi stranu ouroního ovsa, že s ponížeností žádají, aby urozený pán tak mnoho dobrotivý byli, že oni te už ho nemají, tak že ho te nemžou dáti, a že by na to nebyli nechali pijíti, že by se tak zarestýrovali, ponvadž u slavný komissi nebyl jmenovaný, že ho mají dáti, anebo ne pi tom tak že oni zadali supliku na slavnej královskej ouad, tak že žádají urozeného pana derektora, aby tak mnoho dobrotivý ráili bejti, co jim pišlo od slavnýho královskýho ouadu dekretací, aby to ráili ped sebe vzíti, a byli tak mnoho dobrotivý, aby jim byla publicírovaná. Dne 8. bezna 1781 Václav Kyncl, rychtá krounský.« Dle pípisku direktorova ze 17. bezna 1781 byla resoluce zemského gubernia z 24. února 1781 všem rychtám pi úední správ publikována a v opisu rychtái krounskému Rychtá pokikovský r. 1781 psal: »Ves Pokikov. Poslušnou správu dávydána. váme urozenému panu direktorovi stranu toho ouroního ov.sa, ponvadž pi slavný komissi v Chrudimi na veejným place zmínka o nebyla, a též v Patente nestojí, však ale v (sedumnáctým) lánku stojí naturální a penžitý ouroky, dle dobrého narovnání a dobrého rozsudku vrchnost s podanejma umluviti se má, aby kontribenti petahováni nebyli, u pítomnosti všech soused.« »Žárec a Malinný. Poslušnou správu dávám urozenýmu a mnoho vzácnýmu panu derektorovi stranu vovsa ouroního, po-
žádají,
Jak
zlý mít.
jich to
mn odpov
minouti mohlo.
dali,
—
vím
;
—
—
nm
mst
—
vídaj
všichni
nebyl.
Dne
sousedi, 8.
bezna
že v patente R.
1781.
nejni, a
peklad resoluce zemského gubernia a etl v
nm ml
že by se trügen),
i
podepsaná
—
že
jmenovaný
Syndicus Melhard vidl
eský
dubna 1781 u pokikovského Jakuba Pelze »podvedl.« Psal hned oste dne 3. dubna direktorovi rychmburskému, písa nauit lépe pekládat, když >verführen« pekládá »podvésti« (be-
že on syndicus dokázal asi
co byli u slavný komissi,
Rychtá žárecký.«
15 rychtái a
vedl-li sedlák instance, tím spíše
suppliku se jednalo
r.
ped
mnohými
— tak
2.
krajským
úadem
punkta, jež
mu
dali
poddaní,
konšely, a dle nichž on pracoval stížnosti. Podpíše
1779 ve žních.
I.
-
mohl podvésti prokurátora.
— O první
Nové zákony
nhož
bylo do
1777 restu 3074
1781.
mic
37
2^ o
^n., na r. 1778 bylo odvedeno jen 469 mic 1 v. 2Y2 m-, takže bylo restu 1306 mic V2 r^i-, na r. 1779 bylo odvedeno 1699 m. 3 v. 1/2 ni-> restu bylo 75 mic 1 v. 2^2 m.; na r. 1780 bylo odvedeno jen 6 mic, restu bylo 1769 mic 1 v, 1 m., r. 1781 nebylo nic dáno, restu bylo 1775 mic 1 v. 1 m. celkem vetn do r. 1781 bylo restu 8000 mic 3 v. 31/2 rn. Poddaní neodvádli.
dle
r.
3
v.
;
konil dležitým
R. 1781
inem
zákonodárství. Patentem z
zrušeno bylo nevolnictví lidu selského. Lid selský mohl se
v zemi, jsa vázán jen pravidly o vojenské konskripci,
i
mohl
1.
záí 1781
voln sthovati emeslu
se uiti
nebo jiný obor si zvoliti, nemaje potebí listu zhostného. Krom robot nemuseli poddaní konati jiných služeb. K satkm stailo pouhé oznámení vrchnosti, a Již
Uinn
též patent z 15. ledna 1782).
(srv.
j.
za Marie Terezie
poalo
o zrušení robot in natura.
se uvažovati
nkterých místech soustavou Raabovou. Dvory panské byly emfyteutisovány. Na jednotlivých ástech byli usazeni osadníci, by tu hospodaili. Byli povinni platiti penžitý úrok vrchnosti. Zvýšila se lidnabyl pokus v
tost velmi proídlá,
vadž zrušením
i
docílila se
vtší a
dvor pominula poteba
lepší
výnosnost hospodáství.
žitou (srv. též patent z
1.
bezna
1777).
toho
asu
pi pen-
roboty, kterouž poddaní museli
dvorech konati, mohla býti robotní povinnost jejich za panování Marie Terezie na statcích
Pon-
zmnna
v dávku
Tímto spsobem pokraováno bylo státních,
nacházely se ve správ státní;
jesuitských
i
jiných, jež
též obce mstské byly puzeny
dvoích provedly soustavu Raabovu, a nkteré vrchsoukromé inily dobrovoln pokusy v témž smru, však zídka. Za císae Josefa II. tu a tam sice v tom bylo ješt pokraováno, ale vláda ústední nejevila k tomu již bývalé horlivosti, ponvadž panovník ten pojal plán jiný, všeobecný, aby všechny roboty a dávky naturáln všude a jedním rázem promnily se v platy penžité. Dne 1. listopadu 1781 bylo naízeno o odevzdání gruntovního vlastnictví. »A již díve o této vci rozliní rozkazové prošli, však pedce jejich cíl a konec až dosaváde vesms podosáhnouti se nemohl.« Uznána byla dležitost takového odevzdání v této dob, kdy již byla vyzdvižena tlesná poddanost, nebo bylo odevzdání takové prospšno poddaným, a vzešel vládou, aby ve svých nosti
z
toho užitek též vrchnostem v
vlastnictví,
piinlivosti
podle
a
libosti
daní
i
v
píin
té,
k obzvláštnímu vyhledávání svého užitku.«
že »gruntovní pilnosti,
Poddaní mohli
grunty takové bez újmy vrchnostenského gruntovního práva
užívati, zastaviti, prodati,
dom.
za jiné grunty smniti. Byly vyjmuty z této volné
domm
patily, nebo nemohly býti prodány samoNezakoupení poddaní nemohli býti od vrchnosti nuceni,
disposice grunty, jež k
statn bez
píin
bez jejich zkrácení, znova bude vzbuzovati poddaného k
aby grunty zakoupili, a
j.
gubernium zemské poslední lhtu šestimsíní poddaným, kteí si vyvolili nové roboty dle robotního patentu z r, 1775 a tímto »vyvolením nových povinností k vyšším vykonávajinostem
Dne
16.
listopadu
1781 povolilo
Adámek: Píspvky k djinám selského
38
pivedeni
»k jejich pedešlým
aby
byli,«
lidu.
povinnostem
spátky
vykroiti«
mohli.
Rok 1781 tem
13.
z
zstavil po
sob
dležitou památku též toleranním paten-
eském dne 30. íjna 1781 vypoddaného nový rozruch, jejž arci
íjna 1781, jenž byl v království
Patent tento vnesl v život lidu
hlášen.
strun Nicmén budiž
nenáleží v rámci tohoto spisu v celém rozsahu stopovati, nýbrž jen
potud,
pokud
se
nm
v
vztahy
jeví
k
pedmtu
našemu.
zde poukázáno, že nesprávnému pojímání nkterých míst patentu tole-
již
ranního
na HHnecku a
jest piítati, že
ženské sekty adamitské,
objevily se stopy zvláštní nábo-
j.
pívrženci, domnívajíce
se, že se na jich názory onen patent vztahuje, již nezstávali v bedliv tajeném ústraní a neváhali veejn projevovati názory své, z nichž nkteré pímo dsledn k neplnní
rozkaz jiných
vrchností
povinností
jejíž
pozemských, lidských, cílily
a
Však
elily.
i
zejména
k nevy bývání
mezi poddanými
i
robot a
tolerovaných
náboženských vyznání nastal nový rozruch. Otázka víry se posunula zase do popedí. I v bouích selských se jeví a proniká vedle stránek národohospodáské a j. též moment náboženský, jak patrn svdí pípad hlinecký z
1781.
r.
Toho roku na den Mláátek pišli z Holetína lidé evangelického vyneobyejným zpsobem a hmotným více kikem nežli zpvem«
znání »jindy
do Hlinská k
pohbu malého dítte, jež na tamní hbitov nesli a sami je Donhammer uslyšev, co se dje, vyšel na hbitov
pochovali. Hlinecký fará
a »káral je z takového
ale
zaplatili,
on chtl, aby
domovní požehnání. o víe.
Nkteí
iní
pány pátery mordujou. a zaali
pospíchal
kteí
»uslyšel, že
v bázni a
strachu
stáli
Tm
se vedlo
Holetínské za Hlinsko.
ped
kancelái, s
i
kaplany.
V
tom
se lidé ze všech
pohbu
Záhy
mst
i
hádka
nastala
nemyslili jina,
stran sbíhat, hrnuH se
Jiní evangelíci skryli
he. Nkteí
od
po-
proskoila povst, že
již
a »ránami dliti«.
Ponvadž pak
dáleji
odešel konat v
kik
farou, slyšeli
násilí.
do
Fará odbýval koledu
by ve fae páni pátei do fary. Knží zaali
Holetínské ve fae pichránili.
Tom. Pantka.
pi
hovoili
kaplanm Zaali
mu
šlo za
zaplatili
evangelíky jímati
mst. Když
po
mu
vc
pipomenul, že on bude tu faráem do fary, aby
i
Evangelíci
katolíci,
než že Holetínští
fary
násilí,«
Nkolik Holetínských
hledávati.
již
zmordováni
lid
krotiti,
a
byli,«
nkteré
se zvlášt u evangelíka
rozvášnní Hdé pronásledo-
by Holetínští k pomst mezi sebou mli, byla v Hlinsku silná stráž po nkolik nocí konána. Vše bez neštstí tu odbhlo. Pouze tyi vinníci byli vali
njaké
se proslýchalo, že
spiknutí
vzením
potrestáni, l)
') Zápisní kniha hlinecká X. 138., K. Adámek: Chrudimsko str. 88. Ve zpráv rychmburských úedník ze dne 14. února 1783 se poukazuje na zprávu téhož úadu ze dne 31. prosince 1781., jak uspoádali Holetínští sedláci nezákonn do Hlinská
poheb
nkterými obyvateli hlineckými podnt dali. Souasník hlinecký soukromé kronice »o bitv s evangelíky r. 1781 ve fae hlinecké« »Bylo menovit na mláátka. Mli tu áký knihy Holetí sedláci ve fae. Dyž ale pišel a k bitce s
píše ve své to
:
Boue
náboženská
28.
39
prosince 1781.
V prosinci téhož roku a pak v msících roku dalšího docházelo jinde po okolí k hluným výstupm. V prosinci r. 1781 a v lednu r. 1782 sešli se sedláci u krounského Václava Bureše a za nedlouho opt mli schzku. Pak pi obecní hromad u katolického rychtáe zpívali evangelické písn. i
Nkteí
že jako
pravili,
zajde. Sbírali mezi
byla víra
meem
katolická
meem
dobyta, tak
sebou peníze na cestu do Vídn, posýlali rzné posly
Ran
Kroun
asto v lednu a od r. 1782 sousedé rotili. Umluvili prý se, nho knihy, jež již dávno jim byly odaty, budou žádati, a pak že pjdou si pro svobodu na kancelá. Takové zvsti uvádly »dobe spoádané obyskutecké a rychmburské po nkolik dn v nepokoj.« Ani vatele vesnické ve Skuti ani na Rychmburce ouedníci a jiní obyvatelé nespali, a na mnohých stranách rozestavli mnoho hlídek, by tyto jim rychle o hrozícím pepadnutí oznámily, i) a pijímali od cizích jízdní posly.
I
na
i
v
že nejprv
se
pepadnou knžstvo
i
V tch dobách stále ješt se jednalo, korrespondovalo a sporu v píin ouroního ovsa. Zemské gubernium psalo dne
o
1782 krajskému
úadu rychmburskému mimo
as
že
jiné,
mly
hovoilo 8.
února
býti nedoplatky
od poddaných vymáhány, požadovalo seznam rest a od kdy které Vyhovuje naízení krajského úadu (z 20. února), podal direktor panství rychmburského soupis, v nmž vykázal dle let celkový dluh ouro3 v, SVo ti. ního ovsa. Poddaní dluhovali vetn do r. 1781 8000 v
i
jsou.
:
m.
kdo chce jaký víe bejt, sjednotili se ale ti vesnice. Holetí tu byli s funusem Tu šli do fary pro knihy. Pan kaplan nechtl jim je dát. Tu bylo relmo ve fae. Jeden kiel, že hoí. Druhej kiel, že bijou pana pátera. Dyž se lidi zbhli a tomu vyrozumli, jak je to, tak ty sedláky bili napoád. Kde kerýho dopadli, tu ho bili.« patent,
helvickým.
úadu
krajskému úadu z 3. prosince 1781. Zpráva ze Decembri und A. 1782. in Januario haben die hierSie haben bey dem Krouner Wentzl ortige Baurn folgende Frevvelthaten begangen Buresch eine Zusammenrottung gehalten, kurtz darauf die vorige Zusammenrottung widerhoUet, bey der richterlichen Zusammenkunft oder sogenanten Hromada bey dem 14.
1) Zpráva rychmburského února 1783: »Im Jahre 1781.
in
.
.
.
katolischen Richter, mithin in einer ungehörigen Stelle,
die Helvetische Lieder unge-
der katolische Glauben mit Schwerd erobert worden, und wider mit Schwerd sein Ende nehmen wird, zur Annahme des Helvetischen Glaubens gezwungen; eine Geldsamlung zu einer nach Wien gemachten Reyse vorgenohmen und zerschiedene Bothengänge gemacht, und von der Fremde auch reitende Bothen zu sich kommen liesen.« ... »Im Januario 1782 in Dorf Ranna und Krouna sind häufige Zusammenrottung geschehen, und da haben sich die hierortige Baurn unterredet, dass sie erstlichen die Geistlichkeit überfallen, von selbten die ihnen schon vorlängst abgenohmene Bücher abfordern, und hiernach über die Wirthschafts Beamten gehen wollen, und von selbten ihre Freyheit verlangen werden. Bey diesem Fall waren nicht nur die gut geartete Unterthanen viele Tage unruhig, in ihrem Nahrungs Trieb gestöhret, sondern auch die gantze Stadt Skutsch und Orth Richenburg Tag und Nacht in der Bewegung und in solcher Unruhe, dass die Beamten und übrige Inwohner nicht geschlafen, und an viele Orthen, um von dem Überfall auf das geschwindeste benachrichtiget zu werden, eine Menge der Wächter anhalten abgesungen;
die Katholiken mit Bedrohung,
stellen musten.«
I.
dass
Adámek: Píspvky k djinám selského
40.
Z
jara
r.
1782 byli poddaní znova upomínáni, by dávali oves.
1781
vbec
nic nebylo dáno, takže dluh
m.
Iv.
m.
a
1
lidu.
Ale
i
ponvadž poddaní
r.
1782 zstaly pece
také
úmysln
V
roce
jediného toho roku inil 1775
z
ponvadž byly zlé asy Zemské gubernium naídilo
resty,
neplnili.
aby se stal pokus smíru slevou rest ouroního ovsa. Krajský úad (6. kvtna) pipomenul úadu vrchnostenskému, že by se muselo s poddanými jednati dle nového patentu z 1. záí 1781, kdyby se nezdail pokus smírný. Byli tedy poddaní znova vyzváni, aby dali oves.
dubna
(26.
Dne a
1782),
8.,
Hamr
nechtli
že se neprotiví,
^)
kvtna
10.
a v nejbližších dnech odpovídali rychtái. í)
oves dát, protože nestojí v patente.
díve dávali
že
oves,
Z kvtnových zpráv rychtá:
direktoroji stranu toho
ouroního
ovsa.
ale
»te
Z Blatná
Vitanovští odvtili,
že zstávají na milosti Boží.«
»Poslušnou zprávu dáváme urozenému panu Sousedi tázáni všichni byli. Tak oni povídají,
Dne 12. máje 1782. Rychtá Blatenský a souHerálecký rychtá Jozef Filip oznámil 11. máje 1782, že »sousedi niemu se protivit nechtjí, však ale te takový oves odvádti nemžou pro malou ourodu, tak že v patentu oves nestojí, že ho nedají.
sedi.«
že sami sotva zaset
mžou,
vím
dílem k
setí
—
kupovat musej.«
»Ves Holetín. Po-
dávám urozenému panu derektorovi strany ouroního ovsa, ode všech soused odpov na poruení urozenýho pana, jakýho mínní sou, tak odpovdli, slušnou správu
že z naší vesnice se tak dávno nedával, rolí,
a
ped mením
noho zrna
;
1731, to jest od mení žádnýho ovsa ouroního ani jed-
jen teprva od roku
že se nedávalo z naší vesnice
a tak taky se toho držej, že to nejní
od starodávna
;
na to že voni se
cí-
saskýmu patentu neprotivj, protože v nm žádnej oves nestojí, a taky že dávat nemínj žádnej oves, totiž se na to podpisujou (Podpisy sedlák, plník a chalupník.) Dne 10. máje 1782. Martin Mládek, richtá holetínský.« — »Jeníkov. Já níže podepsaný rychtá Jeníkovský poníženou správu dávám skrze povolání všech soused dohromady, aby dali jedenkaždý odpov strany tch ouroních ovs skrze poruení kanceláský. Na to jeden každý, celá obec odpov dává, že skrze krajskej ouad, že takový ovsy pestanou se odvádt, (bylo oznámeno), tak že oni se toho držeti budou; a pi tom .
.
ješt že jim bylo pedneseno, co nebudou mít psáno v ervených rejstíkách, toho aby nezastávali. Však ale že oni své milostivé vrchnosti se v niem neprotiví, že sou po všechny asy své milostivé vrchnosti vrný poddaný.« Jan Bartunk, rychtá Jeníkovský, Martin Heyduk soused. - Již dne 26. listopadu r. 1776 tentýž rychtá (a zajisté jiní) oznamovali, »že budou ouroní oves dávat, až ho budou mít psaný v lejstíkách kontribuních, že jsou jej povinni dávat, ale dív že nebudou dávát.« Ves Kamenicky oznámily 10. máje 1782 (Ant. Adámek, rychtá), »že se neprotivjí milosti i
—
—
císaský ani milostivý vrchnosti, ale dále že zstávají na milosti boží.« Pokikovští dali psát, že dokonce oves dávat nebudou, ponvadž není v patentech. Taktéž i Mrákotínští a jiní. Ves Raice (11. kvtna 1782) se rozhodla, že »žádný soused nedá ani zrna, ponvadž pi slavný Comysi v Chrudimi Jejich milosti ekselenczi Pan Walys prohlásil, že všecky zvršky zhozené jsou, a v patentu žádnej voves jmenovanej nejní a taky nestojí. Co je jmenovaného, že to dávají a konají. K odpovdi jeden
—
mst
—
Hnvtití soukaždý sám za sebe se postaví, kdež by toho poteba následovala.« asy budoucí, oves dáti se odchylují.« — Obec Doly, Rabou, Rvasice, Dolany a Chlum (u Skute) »na budoucí asy jej dávati se neuvolujou.« Rychtái pustokamenický a eskorybenský (11. kvtna) odpovdli jako rychtá raický. Z Krouny psal rychtá V. Sodomka, že nemohou oves dáti, ponvadž jest pozdní as napotom oves po zasetí a oves nemohou dostati, a že sousedé se speujou hned sedé »jak nyní, též na
i
dáti. Jiní
podobn
psali.
I.
Odpor
proti
ouronímu ovsu
žádný oves.
dávati
r.
Ranná
patentu oves nestojí.«
s
41
žádná starodávná povinnost, a že se díve
Holetínští odepsali, že to není
nedával oves, ale teprva od
robote 1782.
i
1731, a že nestojí v patentu, a proto že nemíní
Voldeticemi
též poukazovala,
Kladenští se zaíkali, že
ani zrna
že »v
žádném
ponvadž jim eeno,
nedají,
»pi slavné komissi v Chrudimi bylo Stejn psali Vojtchovští. Ddova oznámila, že bude dlat, »jak budou jinší dlat.« Svratouští a Heráletí oznamovali, že ovsa nemají, tedy nedají a nebudou dávat. Studnití »císaské vci se neprotivjí, ale že oves nedají.« Kamenicky »niemu se neprotivjí, v patentu nic
nestojí, a že
že všechny svršky shozeny jsou.«
ale
zstávají na
nemohou
Chlumtínští
milosti Boží.«
eeno
na krajském
ouad,
nic dát.
Jeníkovští
pestanou takové ovsy odvádt, že tedy oni se toho drží, a též co nebudou mít v ervených rejstíkách psáno, toho aby nezastávali. Kižánetí odvádli a jiní poukazovali, že jim bylo
že se
jinak psali.
Ze zprávy hospodáského úadu rychmburského seznal krajský úad, Naídil dne 20. kvtna že se spor tento nevyídí dosavadním postupem. 1782 do Rychmburka, by bylo uinno summarium do konce srpna 1782 a aby byl vypoten 61etý, respektive lOletý prmr persessí, a dle toho aby bylo repartováno. V summariu ml býti napsán obnos daní, jež má povinník platit, a obnos, jenž každému poddanému pak zbude, když se odpote onen obnos. Poddaní mli býti donuceni, aby dávali ouroní oves, avšak vrchnost
k
mla
krajskému
Vc
i
oznámiti,
si
úad
krajský
chce-li
neíkajíc
prominouti,
se nevyídila hladce, jak
stále odporovali, takže
mu
úadu
nco
nezámožnosti
jejich
krajský
úad
z útrpnosti
nic
sliboval,
seznal ze zprávy, jež
byla podána, že poddaní vzpírají se
robot
vzhledem
o tom poddaným.
nebo poddaní
dne
1.
záí 1782
ze »zbujnosti a bezprostední
Nicmén nepokládal za vhodno, aby byli vtšími prostedky donucovacími pinuceni, dokud by se nepsobilo díve zákonitými opate-
neposlušnosti.«
píinou odporu poddaných jsou z Malinného Tomáš Malinský, z Holetína Václav Vokál, z Krouny Matj Otradovský a z Pokikova Jakub Kosa. Tito mli býti vyzváni úadem ními a jednotlivými píklady.
Mínil, že hlavní
hospodáským, aby konali robotní povinnosti, jak jsou uloženy v patentech, a mli býti k povolnosti pohnuti vyhržkou zostenými tresty. Všem rychtám a jimi všem poddaným ml úad rychmburský jménem královského hejtmana
krajského
zení, sic
že
velmi nemilé. kládal,
svdí
písn vyzývá, aby plnili robotní pokaždá obec má, a dle nejvyšších naídonucovacích prostedk, jež jim budou
oznámiti, že je
vinnosti dle robotních
seznam,
úad
krajský
Že krajský doslov jeho
jež
užije
úad
již
vážnou a napjatou pozáí 1782, by mu oznámen 4 sedlák a kdyby se snad
situaci za velmi
pípisu ze dne
byl výsledek, a zvlášt též o chování se
2.
onch
poddaní zbouili. Václav Vokál se vbec nedostavil. Matj Otradovský, Matj Drahoš a Tomáš Malinský byli potrestáni, ale trest tento neúinkoval mnoho na n, nebo pak neplnili roboty. Krajský úad vytýkal, že nebyli i
pro další
odpor osteji
dle patentu
z
1.
záí 1781
potrestáni,
nebo
»za
Adámek: Píspvky k djinám selského
42
lidu.
takových okolností musí arci robotní dluhy vzrstati, když proti poddaným se nepoužije ani mírných trest.« Dne 30. záí pijel krajský hejtman na
zámek, aby renitenty
z
bludu jejich vyvedl, ale celé jednání bylo bezúspšné.
Mnozí poddaní vbec ani nepišli, a z mnohých obcí pišel jen nepatrný poet soused. Nkteí pítomní prohlásili, že nebudou robotovati. Jiní uvádli rzné pekážky, jiní se dovolávali ostatních, jak ti se zachovají, a vbec se vyslovili neurit. Nkteí poukazovali, že jest povinnost jejich pílišná, druzí zase se uvolovali, že budou plniti. Jen málo poddaných slíbilo bezpodmínen, že budou robotovati. Když zvdlo zemské gubernium, že tito poddaní odpírají robotu, naídilo, by byla vc vyšetena v Rychmburku, i aby poddaným bylo vysvtleno, že jest jejich názor nesprávný, aby tedy robotovali; svolovalo, aby se užilo proti vojenské pomoci. Skuten pak bylo posláno 30 jezdc 1. karab. pluku na panství. Když pak tito byli komandováni na Moravu, požádal dne 7. íjna 1782 krajský úad o pomoc vojenskou velitelství pluku Fabriského, jež svilo velení nadporuíku Pauerovi a pidnkolika mužích z garnisony poliské, z Litomyšle, Mstce a lilo mu po Chrudim. Tato vojenská exekuce byla ponechána, dokud by direktor neoznámil krajskému úadu, že již poddaní se utišili a robotu náležit vybývají. Akoliv pak v listopadu slíbili poddaní, že budou robotovati, pece rychmburský úad vrchnostenský žádal dne 30. listopadu 1782, aby byla vojenská exekuce ponechána ješt tak dlouho, až »si zase poddaný navykne pesnjšímu plnní povinností.« Dne 5. prosince 1782 a optn 8. prosince 1782 byla lhta pvodní vždy o dalších 8 dn prodloužena v nadji, že konen poddaný bude poddajným. V listopadu a v prosinci 1782, dílem dne 2. ledna 1783 prohlásili Holetínští, Krounští, Chlumtínští, Otradovští, Raití, Míetínští, Voldišští,
buim
i
že chtjí roboty vykonávati
nedoplatky vybývati,
Malínští,
Dolanští
a žádali,
aby tedy byla exekuce vojenská vyzdvižena.
a
j.,
i
pomry
Ale
záhy
vyvinuly se jinak.
Když v
píin ovsu
o z
totiž
kterou
supplika,
i
poddaní podali zemskému guberniu
rozhodnutí královského krajského
ouroním, byla zamítnuta, šU zase
úadu
kova, Josef Netolický dali
nco
ovsa,
z
protože
Raic k panu
ob
z
Fr.
Ranný, Jan Pelz
syndikusovi.
suppliky jsou
první stížnosti
února 1783
9.
Krouny, Fr. Suchý ze Svratoucha, Josef Zach
o jejich
Když jim
zamítnuty,
šli
se
Hubený z
Pokiaby
pravil,
pak poptat
ke krajskému úadu; tam je krajský hejtman napomínal, aby oves dávali dle možnosti,
protože oves je v urbái zapsán
a protože
i
podle patentu
mají tuto povinnost, ale že se nebude žádat vše najednou, a tedy že
po
V4,
V2> 'V4
i
také po
1
mici
dávat.
mohou
Vyslaní vyídili sousedm, jak
poídili. 1) ')
povdl,
»Abych vám ale zaátek Jan Pelz pokikovský, byv vyslýchán, odpovídal tak je to tak Pišel do naší vesnice Fr. Hubený a Matj Otradovský a ne:
:
chtli se 2 dny od nás hnout, abychme se ujmuli strany toho ovsa, a pobídli mne, že
I.
Robota
Krounský úastník krajský povídal, záležitosti,
oves vymáhány exekucí 1782—1783.
i
^)
poslal
že se musí
a tu Václav
43
pro nkteré sousedy a ekl jim, co pan Uvažovali a hovoili pak o této
si
oves dávat.
Halamka
navrhl,
aby napsali do vesnic cedulky, co
do Chrudimi. Tak já šel k panu syndicusovi Melhartomu sem mu doložil, aby nás s naší vrchností v nepokoj neuvedl, pokudž že myslí, že by naše žádost místo nemla. On ale se mne vyptával na zaátek, jak ten oves povstal já povídal, že nevím, že toho pamtník nejsem, však ale že .sem z daleka slyšel, že nebožtík pan kníže Štpán Kinský ml njaký híbata a neurodil se oves on poddaný žádal, aby mu prodávali oves, že zaplatí korec o 3 kr. dráže než jiní, a tak snad že ten oves odtud povstal. A povídal sem mu, že já dokonce nechci, aby naše panství proti vrchnosti popudil, pokudž že sob netroufá vyhrát, že já to dávám na nj jako na rozumnýho, uenýho a v právách zbhlýho muže. A on povídal, že on bude peci dlat suppliku, a za tu suppliku jsme mu dali 6 zl. A když sme po té supplice nic nepoídili, tak sme šli po druhý k panu Melhardovi a dali sme mu na tu první suppliku obdržený rozsudek od si. král. ouadu krajského. On povídal, že to nedlá nic, že bude psát zase na vysoce si. gubernium, a tak dlal zase suppliku, my sme mu dali od ní 10 zl. Jakub Kosa z Pokikova ty peníze mu sám vyplácel. Byli sme pítomni Fr. Hubený z Krouny, Jan Pelz, Jan Peška z Mo(Melhard o honorái jinak psal rychmburskému krejšova a Fr. Kavka z Raic« úadu, doznávaje, že jen za prvou žádos byl honorován). Dále vyznal Pelz »Však ale sousedi z panství nám zase udlali sbírku po V[^ kr. a po 1 kr. Kdyby nebylo pana Melharda,« — vymlouvá se Pelz — »my bychme byli všichni dávali oves, ale on nám jsem
nejstarší soused,
dovi a povídal sem
abych
mu
to,
šel
a k
;
;
:
povídal, že v patente
není,
ten druhý memoriál; od
nco
ovsa
dali.«
si.
—
a že ho nemže nikde nalízt a po obdržení resoluce na gubernium pan Melhard nám teprva povídal, abysme ;
.
.
.
Fr. Hubený z Krouny byv vyslýchán dne 25. února 1783 na zámku, udal »Když pan vrchní ten ouroní oves upomínal, tak pišel na mne z Krouny Václav Halamka, Václav Zikuška, Matj Otradovský a nedali pokoj, abych já šel do Chrudim ke krajskému ouadu na doptání, zdaliž nám ten oves práv patí dát neb ne. A skázali sme do Svratouchu pro Fr. Suchýho, a v Pokikov sme se stavili, a pišel tam z Raic Josef Netolický a z Ranný Zach Josef. A šli sme k panu sindicusovi, po1)
:
mn
nva
že ten oves nebudeme dávat tak vám nám Tak sme šli na kancelá k panu krajskému a dotazovali sme se; tak von nám odpovdl, to že nám nemže pomoct, že ten oves musíme dávat, ponvadž je zapsanej v urbaru, a skrze patenty že nám taky patí, a že
nás prve na to postavil a
povdl,
ujistil,
;
že do toho nechce mít nic.
se na nás taky všechen na jednou
bh
nebude
žádat,
že
mužem
dát po
y^,
Y^,
^|^
a taky
toho dluhu polehky pomže. A když sem tam vocat naspátek pišel, poslal sem pro krounské V. Zikušku, V. Halamku, pro Joz. Brdíku a V. Czacha, a ek sem jim to, co nám pan krajskej povídal, a ješt sem doložil, že juž pomoci nejní, jen že ten oves musíme dávat. A skácel sem se na lavici
po mici, tak že nám Pán
z
A kdyby nebylo Václava Halamky, voni by takový rznice nikdy nebyly, nebo von je zaátek všeho. A když sem já spal, von dal psát ceduli do Ddovy, do Kamenice, do Rychnova, a do eskýho (Rybnýho) poslal oustn Václava Hubenýho O tom já nevím, jak byli mezi sebou umluveni, nebo oni mli všelijaké schzky u K. Drahoše a u V. Halamky, nebo ten as, co sem já v Chrudimi byl, voni i mnoho jiných vesnic u Karla Drahoše sjití mli.« Fr. Suchý ze Svratoucha vypovídal »Fr. Cách dostal z Krouny cedulku v pátek« (7. února ped onou nedli, kdy byli deputovaní naposledy v Chrudimi) »a chtl na mne, abych šel do Chrudim a já nechtl. A když mne pece k tomu dostali, tak mi povídal, abych šel do Krouny k Fr. Hubenýmu a s tímto do Chrudim strany ouroních ovs. Stavili jsme se pro raického Netolického a ranského Jos. Zacha v Pokikov. Byli jsme u p. sindikusa, jenž pravil a usnul sem.
.
—
.
:
;
Adámek: Píspvky k djinám selského
44
lidu.
budou tamní sousedé dlat, a aby se šlo v té vci na zámek. Václav Halamka zaal poizovati cedule do Ddové, Pusté Kamenice, eské Rybné, Rychnova a j. Nkteré cedulky psal V. Bureš. Stálo v nich: »Dobrej den
vdomost vám dáváme strany toho vovsa, aby dycky na Krounu vodkaz nebyl. Toho vám ite nám, hned vodpov dejte.« Do Rychnova ne-
vinšujem, sousedi (Kamenití),
ho dáte nebo známost iníme; a vy
jestliže
ne,
bylo vzkázáno, protože
rychtáovi a ješt posel
i
již
Do Pusté Kamenice poslali cedulku aby ouroního ovsa nedávali, že ho
oves odvedli.
ml
vyídit,
Krouna také nedá. Do Ddové nesl cedulku Jií Svoboda k Jos. Buršovi. Znla: »Skazujou vás krounští sousedi pozdravovat, vdomost vám dáváme stranu
toho ovsa,
budete-li vy
ho dávat nebo
ne.«
Cedulku po petení
Ddovští vrátili a vzkázali, že se budou ídit podle Krounských. Servus pak obcházel po lidech, a u konšela se radili, mají-li jíti na zámek v píin ouroního ovsa. Ddovský Jan Pešava poslal svého syna Václava s > poštou«, aby šli nkteí sousedé z Kameniek do Krouny, že tam již
povdí jim, jak v Chrudimi poídili. Václav Pešava a Václav Kameniek k J. Dvoákovi, aby pozdržeh odvod ovs, aby tamní sousedé poslali nkoho do Krouny na pezvd, jak poídili
mají resoluci a Spilko a
šli
v noci do
tam Jan Adámek mladší a pinesl vzkaz, aby se sousedé dlat, a aby oznámiU své rozhodnutí Kroun.ským Pozdji zase pišel ddovský Jan Pešava do Kameniek, aby šli strany ouroního ovsa na Rychmburk. Rozšiovalo se mezi lidem, že tam bude pan krajský dlat narovnání stranu ovsa. Z Kameniek poslali J. Gregor, v Chrudimi.
srozumli,
Sel
jak
hodlají
nám nemže pomoct, že byl tenkrát pelhanej od Pelze, a že ten oves musíme ponvadž je v poruení od císae pána. Šli jsme k p. krajskýmu, a on taky ekl, a dá, kdo co dle možnosti mže dát. Z Pokikova dal nám Peltz 47 kr., z Vojtchova 39 kr., z Raný 27 kr., z Voldiše 15 kr. na cestu.« — Josef Netolický z Raic vypovdl: »Z Voldetic pišel podruh Václav Mundil ke mn, že jsou tam od hor sousedi, abychme šli buto nkerej do Chrudimi nebo abysme poslali nco penz na cestu ... Já jsem šel s nima do Chrudim strany toho ovsa ... k p. syndikusovi Melhardovi na radu, protože nás díve ubezpeovat. On nám ale povídal, abychme pomalu ten oves dávali. Tam odtud sme šli na krajskej ouad na doptání; tam nám že on
dávat,
abychme dávali oves podle možnosti po 2 v., 1 v., že smc ho sem taky doma sousedm povdl.« — Josef Zach z Ranný ». Šli jsme k p. sindikusovi Melhardovi na radu, ale on povídal, abychme šli pry, že nechce s tím nic mít. A tam odtud sme šli k p. krajskýmu, a pan krajskej nám povídal, že nám pomoct nemže, že sme ho povinni dávat, tak jak kdo mže, po 1 mici, 2 v. a 1 v. Serbus z Voldetic pinesl skázání, že u Štpánka ve Voldeticích eká Fr. Suchý ze Svratoucha a Fr. Hubený z Krouny, abychme nkerej šli do Chrudimi nebo na cestu jim peníze poslali. A já sem povídal, že tam beztoho chci jet strany kštele, a tak sem šel, a dali So'/, kr., zbírali po IV., kr. a po 1 kr.« ... Dne 3. bezníi 783. dovdl se z Krouny úad, že »Joz. Brdíko chodil po panství a vybral peníze, že pjdou do Vídn k císai strany desátku a ouroního ovsa a týž Brdíko chodil do Perálce k nejakýmu vojákovi, že on tam pjde, že on jest tam dole povdom. A tak hned od sv. Václava peníze zbírají, a v Pokikov jsou peníze, deset nebo dvanáct renckých, není-li víc, a tak ty sbírky lidu dlají skoro polovinou konpovídal pan krajskej,
povinni dávat .
;
a
to
:
.
.
.
.
bu
—
mn
1
;
trybuci.«
I.
Pípravy ke zljouení
Dvoák
J.
—
12.
února 1783
45
Vašek Tomáše Zavela s »poštou« o ovsu do Jeníkova. veer poslali sousedé jeníkovští Václava Bohatého do Krouny, se tam u V. Cacha s hamerským zástupcem J. Bouškou.
a Vojt.
Již v úterý
jenž
10.
setkal
byla u Brdíka, jenž jim ekl, že byli u nho také Blatenští, a on aby všichni šli na Rychmburk, že uslyší, jak s p. vrchním budou jednat ti, kteí pišli z Chrudim. Totéž skázal po jeníkovském zástupci do Jeníkova. Sousedé jeníkovští sešli se u Fr. Pešavy, aby vyslechli, jak poídil Bohatý v Kroun. Vyídil jim, že »mají dobe« stranu ouroního ovsa, a že mají jít všichni ve tvrtek na Rychmburk, »že se to tam bude vyhledávat,« protože ekl krajský ouad Krounským, že se mohou strany toho
Schzka 1) že skázal,
mli jít pes Blatno. Kdo nepjde, tomu ješt k tomu že »bude takový od Krounských nešastný«. Také z Kameniek vzkázali ve stedu na noc po Tomášovi Vodehnalovi k Tomášovi Laštuvkovi, aby šel celý Jeníkov na Rychmburk kde chtjí,
ovsa,
má
že se
Jeníkovští
hlásit.
rozházet, a
chalupa
a aby poslali z Jeníkova vzkaz zase do
Lašvkové
Hamr. Tam
Jeníkova Václava Navrátila
poslali
Tom.
a Jos.
k
J. Bouškovi staršímu, by byli posláni do Krouny dva sousedé, a aby Hamerští ovsa nedávali, protože
z
Krounští poídili šel
dobe vc
svou v Chrudimi.
Ve stedu
ráno k polednímu
Hamerským, aby ve tvrtek ráno vyšli na zámek Hamerští poslali do Krouny J. Boušku mladšího, jim tam nco dobrého povdí. Do Studnic se vypravili
zase týž vyizovat
ouroního
strany
ovsa.
když jim vyídil, že J. Pešek
Jan Petr a
pjdou na zámek
z
Hamr
k
Adámkovi. Vypravovali, že Hamerští jedné strany a Krounští zase druhou stranou panství, ze Studnic ješt téhož dne do Vitanova. Pak ješt z
Jos.
by poslali pišli Jan Bouška mladší a Fr. Petr z Hamr a pochodili po staveních. Jos. Adámek poslal do Vitanova se vzkazem, aby se pichystali na tvrtek. Ve Vitanov již nkteí sousedé slyšeli na hlineckém jarmárce, že se hodlají i
naídili,
Poslové studnití Vosmík a Nejedlík byli na noc ve dva do Krouny, kdež jim povdí, jak se poídilo strany ouroního ovsa, dovdli se Vitanovští, když ve stedu s ovsem jeli skrz Studnice. Cešík jim íkal, aby nedávali ovsa, a tak oni, mli již fry zdvihnout.
sedláci
Vitanov. Aby
šli
a
s
ovsem v Hamích, nedali
nic a zas vezli oves zpátky.
Tak konaly se podle promyšleného plánu pípravy k pozdvižení po ddinách na Hlinecku, mezitím co zase na druhé stran se šíilo povstání k
Ran
a Vojtchovu. Pokikovské pozdvihl V. Hrbek, když pijel od V. Zacha z Krouny, kdež se dovdl o zámyslu tamních soused. Ze Svratoucha byl Fr. Suchý v deputaci poddaných, která byla v Chrudimi, vyídil sousedm, že krajský hejtman jim odpovdl, aby si šli i
•) Sousedé scházeli se k úradám v Kroun i v jiných ddinách. Mušketýr Navrátil udal, že byl na outerek na noc (z 10. na 11. února) v Kamenikách u hajného,
tak tehdy byla v
ddin
kova,
z Blatná,
z
Krouny
Holctína, .
.
.
té
»schzka z
Hamr
celou noc hluk byl a od
ze všech stran, z Jeníkova, se
ps
do Kameniek scházeli štkání.«
I.
z
Kladna,
a »tam
z
odtud
Pokišli
do
Adámek: Píspvky k djinám selského
46
k vrchnosti v
píin
ovsa, jejž mají dávati.
pjdou
lidu.
Umluvili
se
tedy
nkteí
ve
vrchním vyjednávat, ponvadž bylo toho roku zle. tam rokovalo o této záležitosti. Byli tam také z Kladna v nedli ún.) se (9. Již a j. v církevním shromáždní u svratoušského Kosteleckého. V noci na
Svratouchu, že
tvrtek
strojili
s
se též Kladenští a
j.
Ve Vojtchov
na zámek.
stál
v
ele
hnutí Jií Urban. Posýlal po sousedech a celou ves pozdvihl.
Ve schzce
Rychmburk
strany ovsa.
u Jana Jelínka rokovali Vojtchovští o cest na
Z
dolního konce ddiny, kdež oba
tito
sousedé
bydleli,
>
pišlo ponuknutí«.
Na veer ped odchodem pišel do Vojtchova ješt ranský Jan Zach. Ve stedu na noc vzkázal Tomáš Bureš ranskému V. Burešovi. Též k Jišli Ranští na Rychmburk. Tento zase od soused poslán do Holetína k Václavu Vokálovi, by také šli tamní sousedé. Holetínský V. Vokál zase vybízel u mrákotínského J. Navrátila tamní sousedy, i radili se s Voldetickými, jimž též Krounští vzkázali, aby se postavili na Rychmburk a aby nedávali ovsa. Chystali se též Voldišští,
íkovi Hrníkovi »pišla cedule«, aby
byl
Míetínští a
O snad
jiní.
pípravách
se
nepovdlo
nco neopatrn
nkterým mladým hospodám, aby
vše
nevyzradili
ped
lidmi
bala se poselstva, jež mezi
rznými ddinami
konšelm. inovník.
se
Nkteí
Tato opatrnost
zprávy,
Též vyhý-
rychtám
a
zakládala v postavení tchto venkovských
eskorybenští sousedé se poptávali v
povinností robotních. nici
nespolehlivými. nosila
Byli vyzváni,
aby
šli
Kroun
v
píin
ve tvrtek na Rychnov,
Pustou a ke Kroun. Oni odepeli a vše
plnní
Kame-
doma povdli.
—
V noci ze stedy na tvrtek (12. 13. ún.) konaly se poslední pípravy k zbouení. Téže noci v 10 hodin pišel k vrchnímu na Rychmburk jeden lovk z eského Rybného. Pravil, že jej posýlá tamní rychtá, aby prý vyídil, že »je zle, že se celé panství zdvihá msta, že jsou už pipraveny vesnice v horách a celé panství k vzbouení, a že vzbouenci chtjí s sebou vzít i podruhy, a že všem, kteí by nešli, zapálejí chalupy mocí a kvaltem«. Rychtá se prý omlouval, že by sám byl pišel aneb že by byl poslal serbusa, však ale se bojí, aby ho nkdo nevyzradil, a písemn že nemohl i
neml
k tomu kdy. Posla prý vyzval, aby se vždy vyhnul, kdyby slyšel njaký hluk. Poslal-li skuten eskorybenský rychtá posla, není jisto. Možná, že lovk tento jen tak pedstíral. Vrchní však hned dát
nic,
protože
do eského Rybného poslal vrátného zámeckého pro hodinu s plnoci pišel. Rychtá byl vyzván, aby povdl, ví-li nco o vzbouení. Musel tedy svditi. Dovdl se o vzbouení od dvou soused, kteí mu vypravovali, že se má jít ves ode vsi na zámek. Napomínal prý je, aby nikam nechodili, nebo nejsou nikde pronásledováni, a doložil prý jim, by se šli do Krouny poptat. Tam jim ekli, aby šli na Rychnov a na Pustou Kamenici, a aby s sebou vzali tamní sousedy, a že Krouna eká na Svratouch a j., a že »budou celé panství zajímat, a Hlinsko, taky na Sku že dojde, a kdyby mlo to cyry dny trvat, že ?>e z Rychmvyslechl
posla,
a
rychtáe, jenž v
1
Vzbouení na Rychmburce
února 1783.
13.
47
burka nehnou, dokud se celá vc neskoní«. Musí se to stát ve tvrtek, jinak prý bylo by již pozd. Když tito dva sousedé odcházeli dom, »bylo již
v
Kroun
zle«.
Na horním
konci Krouny byli
Svratouští.
již
ddinách Brzo ráno ve tvrtek 13. shromažovali a dali se v zástupech nkolika proudy na pochod k Rychmúnora 1783
se
již
sousedé po
burku. Vitanovský soused, jda k jednání na Rychmburk, vypravoval
Hamr
sedláci ze Studnic, z šel skrz
mu
Rannu, povídal
a z Blatnýho na
Rychmburk jdou
a
již,
že,
že
když
jeden chlapík, že se Ranští už scházejí a také
pjdou. šli všichni pes Blatno, kdež u rychtáe pro Blatenské. Záhy také se vydali na cestu Kameniovští. U Rychmburka zstali stát a ekali na ostatní vesnice. Nkolik jejich soused se opozdilo. Ti již ped Rychmburkem u kamenného kíže
Jeníkovští shromáždili se u Fr. Pešavy a
se stavili
dovdli, že »už stili do rebelije.« se
Ve
tvrtek
je
na Rychmburce
také
šla
zle,
že
na zámek.
rekruta
lidi
s
panem vrchním
Nkteí
sousedé
z
se pu-
Hamr
a
Mnozí po vyízení rekrutní záležitosti zstali na Rychmburce. Svratouští dorazili do Krouny, byli již Krounští pry. ráno stavili se Krounští pro sousedy Otradovské a j. Nkteí Hamerští byli pro Studnické a j. Poddaní jdoucí od Ddové, Svratoucha a z vkolí, také pibírali sousedy jiných ddin. Z Rychnova a z nkolika obcí nešli, protože již oves odvedli. Sli-li lidé z nkterých vzdálenjších vesnic pi pomezí eskomoravském ležících, nedá se uritými doklady doložiti, ponvadž patrn pro velikou vzdálenost cesty již ani ve tvrtek na zámek nedošli, nebo ve všeobecném rozruchu se nezjistilo jejich úastenství, nebo se vypravili teprv nazejtí v davech na výšiny u Ovína a Daletic.
jiných
ddin Když
šli s ní.
asn
Ze svdectví rzných úastník aby
si
ujednali o ovsu
ouroním
s
jest jisto,
panem
že poddaní
šli
vrchním, a že chtli
na zámek,
vc
vyídit
pak teprv tebas po zlém. »Kdybychme tady mli 4 dny stát, tak se nehneme,« povídal sedlák z Pokikova. V Ddové se mluvilo, že jest na Rychmburce pan krajský a že jej budou prosit o ouroním ovsu. V Kamenikách slyšeli, že »bude pan krajský dlat narovnání stranu ovsa«. Neodejdou, »dokud jim nedá pan vrchní dekretaci neb písemnost, nejprv po
dobrém
a
že nemusejí dávat oves.«
i
Jiní zase
mluvili
cestou,
mu
že
»udlají kvalt a že
budou na tlo klást a z nho ten oves vytloukat«. »Když se na pana vrchního pustí hrza, však on poví, zdali budou poddaní odvádt ovsy.« »Oves nemáme,« povídali nkteí, »leda bysme ho z pana vrchního namlátili.« Již tu také proskoila povst, že mají rychtái a vyslaní darmo díví za upomínání ovsa. V. Halamka krounský pravil: »Sedm let jsem nedával ouroní oves, tak jsem pišel na zámek, abych, když to bude od císae pána naízeno, sob strany toho promluvil a to abych ujednal.« »Co není v patentech, nedáme!« ozývali se jiní sedláci. Povst šla, že budou po vsích lidi zajímat, a kdo nebude chtíti jít, tomu že roztlukou okna a rozboí stavení. Ve Vojtchov
budou panu vrchnímu oves
splácet na záda, že
jej
Adámek: Píspvky k djinám selského
48
»sejde-li se
si
povídali,
s
panem vrchním
ped
Franzlem, když
Nkteí šli,
sedmi
lety
že budou panem direktorem ho budou makat, «i)
a nepoídí-li nic v dobrot,
lidu
jako
zacházet,
s
nebožtíkem že
ta rebelije byla,
sousedé omlouvali se sousedm, kteí je vyzývali, aby také co tam
poukazovali,
i
mnoho
tak
lidu.
nco
nebo dva jdou o
budou
platni.
Tito
když jeden Bylo
upozornili,
je
že je tam bude mluvit a rozprávt s panem vrchním Vysvítá to z rzných zpráv sedlák samých. Když
nechávají ve vzení.
na zámek,
ujednáno, že jen nkolik jich
ouroního
strany
ovsa.
pi takové
''^)
rzné názory
o postupu násiln jednati. Doznal na p. studniky Matj Zavel pi vý.slechu, že nkteí Hamerští povídali, aby oves povídali, že ert robotu ouroní nedávali. »A já sem chtl jet na robotu. Voni vokna neveme, abych nechodil nikde, nýbrž že musím jít sebou, a jesli nepudu, že a kamna rozházejí. A dyž sme šli cestou, tak povídali, že budou spíš žádat v dobrým, 1)
Jest
události
zcela
Jedni chtli jednati mírn.
jednání.
vysvtlitelno,
Jiní
že byly
se nerozpakovali
i
mn
mn
a dyby to nepoídili, že musejí »Lidi mezi sebou povídali,
na
abychme
p.
z
vrchního hurtem.«
Rychmburka
Václav Pánek pokikovský:
neodcházeli, že
nech
je,
jak chce,
teba tady 4 dni zstali; však ale na dobrý jsme nevyšli.« — Josef Tlustý z Vojtchova doznal pi výslechu, že Jií Urban vojtchovský povídal »Uhlídáte, jak já budu s panem vrchním mluvit.« A týž a Jan Jelínek prý vypravovali, sejde-li se na Rychmburk mnoho zacházet, lidu, »jestli nepoídjí nic v dobrot, že budou s panem vrchním tak :
jako
nebožtíkem
s
p.
budou makat.« Že
i
direktorem Franczlem,
když
ped
7 lety ta rebelije byla,
jinde se uvažovalo o této eventualit, vysvítá
i
z
že ho
výslechu svra-
Ducheka
z 19. února 1783, že ve tvrtek, jak táhli na zámek, povídali když již se šlo nedaleko krounského dvora, že »dív budou prosit o ten oves, a jestli pan vrchní jim ho nepoká, že mu budou dlat tak, jak nebožtíkovi direktorovi Franzlovi.« Skuten pak vypovídali nkteí vyšetovanci, že bylo svrchním násiln nakládáno. Tak na p. Josef Sahula z Kladna »Pišli na mne z Ddovy, abychme šli na Rychmburk, že jsou tady zadrženi lidi, a šli sme do Vojtchova, na Ránu a do Voldetic, odtud sme se vrátili, že jdou vojáci naproti nám. ... A poVojtchovští, že popadli pana vrchního dva za krk, a že ho hodili do vídali .« houfu Též Fr. Bureš z Kladna »slyšel« od ženy a od jednoho souseda, »že popadli p. vrchního za krk a že ho hodili do houfu«. Jan Pešava z Kladna vypovídal: »Z Vojtchova jsme šli do Raný a pak sme šli všichni do Voldetic. A pak pišli k nám dva, který byli na post« (stráži), »kladenskej Jan Zvara a pokikovskej Jozef Nosal, abychme se vrátili, že je zle, že jdou vojáci; a. povídali, že se pana vrchního chopili krku a že ho striU do houfu.« Naproti tomu však se ani vrchní ani osoby úední nezmiují o násilí takovém, takže ona zpráva jest asi pemrštna. Nadporuík Pauer podal písemní svdectví dne 14. února 1783., že dne 13. února 1783., »když mnoho set sedlák rychmburského vrchního ped jeho píbytkem obklíilo, mezi jinými vojtchovský Jií Urban nejvíce kiel a hrub mluvil, ale také pstí blízko nosu p. vrchsondern auch mit der Faust nahe der Nase des Oberamtmann ního pohyboval (. herum gefahren .).« Totéž potvrdil tehdejší pensionovaný purkrabí o Jiím Urbanovi, a oznail též Jos. Hrbka jako jednoho z hlavních zbjník, jakož i že neznámý mu sedlák, když se chtl vrchní dostati z kola, jež tvoili kolem nho rebellové, a pro patenty si jíti, dvée držel, až vrchním od dvéí byl odtržen.
toušského
nkteí
Jos.
sousedé,
:
mn
.
.
.
.
.
.
pípravách k vzbouení o vzbouení samém píšu vesms dle pvodních úpln neznámých, zejména dle výpovdí tém 200 sedlák, beznu 1783 vyslýcháni, a dle species facti kteí byli pi vzbouení zajati a v únoru rychmburského vrchního Fr. Em. Plotnýho z 11. bezna 1783. Dle této species mohu ^)
pramen
O
i
archivních dosud
i
I.
Vzbouení na Rychmburce
13.
února 1783.
49
V. Halamka vyzýval krounského Václava Danka a tento se
co ta^n
ptal,
bude dlat, odvtil mu onen, že co on bude tam mluvit, musí také mluvit. Fr. Bouška z Kladna vdl, že >je lovk na panství, který se postaví ped
panem vrchním
za celé panství.« Soustružník
ddovský
vykládal v
nickách: »Jen vy pojte na Rychmburk, však vy nebudete
enit
Käme-
nic,
jsou
na to jinší lidé.« Z výpovdi V. Navrátila z Jeníkova lze uriti mínnou osobu: Václav Halamka z Krouny i) íkal prý, že bude na Rychmburce za všechny mluvit, že byl v Chrudimi, že se postaví za všechny.
Na zámek
pišlo
dopoledne
již
Vrchní Fr. Plotný k nim
Obklíili
vyšel.
pes 600 sedlák.
února 1783
13.
jej
ped
jeho
bytem.
Krom
Mezi jinými vojtchovský Jií Urban nejvíce kiel a oste mluvil, »a pstí blízko nosa pán vrchního mával.« Jemu pizvukoval pokikovský Josef Hrbek. Žádali, aby byli všichni spro-
Krounských
i
jiní
»vedli hlavní slovo«.
štni povinnosti ouroního ovsa. Direktor se vyprostil ze zástupu vzbouenc a chtl si jít pro patenty. Tu mu jeden sedlák cestu zastoupil a dvée
zavené
držel.
jej odtrhl od dveí a vešel pro patenty. Peetl jim 1775 a hledl jim dokázati, že jest odvodnn poža-
Vrchní
robotní patent z
r.
davek ouroního ovsa a že nebyla povinnost tato vylouena patenty. Píkladem ze zízení pro zemskou eládku v Cechách, Morav a Slezsku z 30. záí 1782 vysvtloval jim význam slova »naturalie«. lu patrn též že bylo o žádosti poddaných v píin ouroního ovsa pece ješt nejvyšším rozhodnutím rozhodnuto záporn, a že bylo tyem zástupcm poddaného lidu toto rozhodnutí oznámeno dne 9. února 1783 v Chrudimi. Ze dne 12. na 13. února 1783 byla svolána schzka z ddin do Krouny, a tam bylo, jak udává vrchní, oznámeno zástupcm zúastnných ddin, aby se rebellové rozdlili na dva oddíly a aby postupovali dvma proudy na zámek, bouíce všechny ddiny, jimiž pjdou, a pibírajíce
še domnívati,
z nich posily.
soused krounský, jejž vrchní pokládal za hlavního vdce 1) Václav Halamka, povstalc, byl vyslýchán dne 14. února 1783 u pítomnosti královského krajského hejtmana, krajského sekretáe a vojenských dstojník. Že na Rychmburk pišel dne 14. února, >to jest ta
píina: Ponvadž.
to od císae pána naízeno,
povinnosti pišli se tázat,
.
.
již
sob
sedm
ponvadž
ti,
nedával ouroní oves, tak aby, když bude promluvil
kteí v krajském
písemn
krajskej jim povídal, že to na kancelái
mn
let
strany toho
a
to
aby ujednal.
ouad
byli,
Strany té
povídali, že
odeslal, že ten oves dávat
pan
nemáme
a
když tam ponejprv byli, jim to pan krajskej Fr. Hubený, že nyní jim pan krajskej povídal, abysme milostivou povídal. ekl vrchnost žádali jako pána našeho, co možná bude, že nám vrchnost udlá, a když taková neúroda je, tak že se to na nás žádat nebude.« »Já sem jenom našim krounským ekl, že sme oves ješt nedali a nedáme, sedlákm dnešního dne, ve tvrtek, u tak abysme šli všichni.« Na umluvení, jež uinili v Kroun se svolanými zástupci jiných ddin, nemohl se upamatovat. Též neví o poselství, jež bylo vysláno do Jeníkova v noci a mlo vyídit, že Krounští pjdou ve tvrtek na Rychmburk, a že ze dvou stran panství všechen lid, jejž doma zastanou, s sebou vezmou, a že tomu, kdo nebude chtíti sice, že jest naízeno v patentech, aby chodili se jít, chalupu obrátí na opak. žádostmi jen ti nebo tyry sousedé, ale »ponvadž již tak umluveni byli, šel sebou.« Odpovdi, kterou jim tehdy vrchní dal, porozuml, ale »taky s ostatními na Rychm-
nebudeme
.
.
Fr.
Hubený
povídal, že
mn
mn
Vdl
burce zstal, ponvadž se to neskonilo.« Rozpravy: Ro. VI. T. I. . 1.
4 I.
Adámek: Píspvky k djinám selského
50
lidu.
eledínském zízení formulá, podle nhož elední knihy mly býti vedeny, kdež se rozeznává mzda v penzích a mzda v naturálních vcech. Zástup hluel a odporoval mu. Tak to trvalo až do jim ukazoval v tomto
4 hodin odpoledne. I když jim direktor ohlásil patent, zstali pohromad, protože bylo umluveno, že pece nebudou oves odvádt. Tu již pišli vojáci,
kteí
Mnozí
ubytováni ve Skuti, a zaali jímati sedláky.
byli
sedláci
Bylo asi 120 sedlák zateno. Obávaje se nového vzbouení a domnívaje se dvodn, že vzbouenci na zejtí budou pokraovati, nepokládal direktor, že by vojáci, kteí ze
již
odešli.
Skute
Snad také
ml
Po plnoci o
úspšn
od svých
3.
odporovati
a eliti
odbojným sedlákm.
lidí z vesnic zprávy, z nichž soudil, že nelze
rozboueného
se utišení
díti
mohli
pikvaili,
lidu.
hodin ráno
14.
na-
Požádal rychle o vtší vojenskou pomoc.
února pitáhl hejtman
p.
z
Recu
se svou
kompanií na zámek.
—
14. ún.) byla Jako ze stedy na tvrtek, tak ze tvrtka na pátek (13. po ddinách neklidná noc. Rychle se rozlétla zvst o událostech na zámku a i
o zatení nkterých zajatých.
vzbouenc. Sousedé
sedláci chystali na zámek.
ddinách
se radili a chystali
na vysvobození
Zase pecházeli v noci poslové mezi ddinami se vzkazy, aby se
Ráno na úsvit
uvznné
Chtli vymáhat
14.
února sedláci zaali se po
rychmburského vzení. Lid selský blížil se v tlupách a hloucích k Rychmburku. Sousteoval se nedaleko Rychmburka u Bezdského Ovína, a nkolik set sedlák bylo shromáždno ^) u Dolivky, aby udeili na zámek a vyprostili zajaté sousedy. Netušili asi, že v noci pitáhla vojenská posádka s hejtmanem p. z Recu do zámku. Sedlák pibývalo, takže se poítalo pes 1000 lidí, a ješt bylo vidt s vyvýšeniny, na níž Bezdský Ovín stojí, jak od hor sbírat.
se scházeli sedláci.
kolonách proti
lidu.
Od Rychmburka Nkteí poddaní,
sousedy
blížilo
se
z
vojsko
;
postupovalo ve 2
došedše k Daleticm, vidli
již
vojáky.
když vojsko udeilo k Hesinskému lesu. Kobyl lid zatlaen a rozprášen. Tináct zajatc uvznno na zámku. V pohorských ddinách, zvlášt v Bezinách a j., ješt dlouho bylo
Vrátili se tedy. Jiní prchali,
nen
pozdvižení.
Na Rychmburce
bylo piln vyslýcháno za pítomnosti
dstojník vydatným pispním
krajských a vrchnostenských
i
úedník
vojenských. Pokládaje, že
již jest
úpln utišeno a udušeno, 2) odejel krajský hejtman dne 17. února do Chrudim, naídiv, aby byl urychlen výslech bui a aby úad hledl vypátrati vdce vzbouenc. vzbouení chytrým a
vojska
si krajský úad zprávu každodenní Ze pisuzoval velice dležitého významu z jeho píkazu. akci poddaných a vyšetování vzbouenc, vysvítá
Znova dne
18.
února
1783 vyžádal
o chování se vzpurných sedlák. celé
i
1)
asi
Dle jiné zprávy souasné (viz str. 56.) bylo dne 14. února 1783 na zámku Zajalo tedy vojsko jen a dne 15. února 1783 sešlo se 1200 sedlák
700 sedlák,
vdce
a hlavní ^)
mluví vzboueného
List krajského hejtmana
lidu.
chrudimského
burce daný.
I.
J.
Ducheta
z 16.
února 1783 na Rychm-
Shluk
aby také o dnech, v nichž
14.
února 1783; výslechy.
se neudalo nic zvláštního, byla
podána. Zakázal však vojenské vymáhání
Dne poruík
18.
s
mu pece
dluh ouroního
února 1783 objíždli vojenský hejtman
Paueru
z
51
p.
zpráva
ovsa. z
direktorem vrchnostenským po panství.
Recu a naddo ohnisk
Jeli
do Krouny a do Ddové. V Kroun naídil hejtman, aby z každého stavení pišla jedna osoba do rychty. Tu se pak otázal, dostali-li sousedé povstání,
patent, že nemají
že mají
hromadn
poukázal na jejich zloin a vali,
se svými žádostmi
tyi
jen dva neb ti, nejvýš
jít
nebo by
písn
s
picházet na kancelá, nýbrž
takovou žádostí. Pisvdili. Pak
aby
naídil,
byli pokojní
se s nimi jako s rebelly jednalo a vojsko
a se nesroco-
by zakroilo. Stejn
hejtman vykládal v Ddové, i)
Dne
19.
února 1783 se zase vyslýchalo.
Bezinský myslivec pišel
k vrchnímu se zlou novinou, že »to tam u nich špatn dopadá«, že jsou sedláci ješt nepokojní.
zinách rychtá a konšel.
»To ešt není zdvihne,«
i
nic, tohle
Nejvtším
buiem
Tamní konšel
je,
tak pravil myslivec, na
Luáek
prý
mu ekl
17.
Be-
února:
Jen co bude po vejslechu, všecko se
vzbouení.
meem
dokládal prý, že »katolická víra
zavedená bude
meem
Tu vrchní ve zpráv své ze dne 19. února poukazuje, že vzbouení nevzniklo jen pro oves ouroní, nýbrž z dvod náboženských. ^j Od vojenští dstojníci, že na motéhož myslivce se dovdl vrchní Plotný ravské stran všude sedláci mluví o vzbouení. Hejtman p. z Recu pokládal svou posádku za slabou proti Bezinským, protože jsou Beziny na 2 míle vzdáleny a na moravské hranici.-') vyhlazena«.
i
i
Zpráva rychmburského vrchního z 19. února. 1783. Vrchní Plotný psal ve své zpráv z 19. února 1783, že z Bezin nejsou povinni dávat ouroní oves, a že se pece také Bezinští vzbouili, i soudil z pípadu toho, že byla píina tehdejšího vzbouení jiná, než spor o ouroní oves. »Dieses Dorf« [Beziny] »schüttet keinen Zinshaber, mithin ist der klare Beweis da, dass der ')
^)
Aufruhr
was anders zum Grunde
V zámeckém
habe.«
archivu rychmburském byl chován ješt
r. 18S7 též svazek listin »Akta der Religionschwärmer,« v nmž však byly též nkteré zajímavé doklady o náboženských pomrech vbec z r. 1780 a jiné. Pi tehdejší návštv, jsa studiem jiných listin zaneprázdnn, nemohl jsem jej excerptovati podrobn a úpln. Když pak k píkazu Rezenské správy velkostatk knížecích ml mi svazek ten býti dodán k podrobnému studiu, nebyl nalezen. Ze struných tehdejších svých poznámek uvádím zde nkolik dat: R. 1782 bylo jednáno mezi krajským úadem a hospodáským úadem rychmburským o knihách, jež druhdy byly lidem skonfiskovány. Po vydání toleranního patentu žádali nekatolíci z panství, aby jim byly vráceny knihy eské, jež byly jim ped lety odaty. Krajský úad naídil dne 5. listopadu 1782, aby hospodáský úad vyzval žadatele, by oznámili poet i druh knih, jež pak ihned v Praze u guberniálního registrátora Helferta budou vyzdviženy zvláštní píležitostí. V aktech byl seznam knih, který náležel patrn k této záležitosti. Dále byl piložen seznam otázek, jež na panství rychmburském byly dávány poddaným pi píjmu prohlášení náboženských: »1. Odkud jste? 2. Jak se jmenujete, ženatej neb neí 3. Jaké víry byli vaši rodiové? 4. V jaké víe jste vy byl vychovanej? 5. Zdaž až dosavade tu víru vyznáváte? 6. Pro se od víry katolické kesanské odluujete? 7. Kdo vás navedl, abyste od víry katolické od-
3)
4* I.
Adámek
52
Píspvky k djinám
:
selského
lidu.
Vrchní dal rychtáe konšela z Bezin pedvolati na Rychmburk, ale onen utekl kamsi na Moravu. Konen dne 22. února byl Luáek vyslýchán. Tvrdil, že nic nepovídal o víe katolické ale bezinský hajný Jan Vosmík mu mluvil do oí, že tak ekl, a pipomenul, že konšel Luríáek se ptal co ti sedláci na tom Rychmburku dlají, a když mu myslivec odi
i
;
stoupil.? 8. I
jakýma slovy
a
pohržkama
njakou pochybnost u víe znávati chcete?
Pro.?
11.
vyznati chcete? 13.
12.
Na uinný
vás od katolického náboženství odvedl
ervence
9.
Máte-li
10.
.í"
nemáte, co odpovídáte, chcete-li k víe katolické pistoupit?« 8.
.í"
Jakou víru neb náboženství budoucn vyMáte-li dokonalou povdomost lánk té víry, kterou nyní výklad víry katolické, ponvadž víry povdomost
katolické
Direktor pipsal
1782, že tyto otázky pominuly, a zapsal tyto 3 otázky:
1.
Odkud
si
ste,
dne jak
Vyznáváte víru katolickou? 3. Jakou víru vyznáváte? — V letech 1780tých bylo hovoíváno mezi lidem o otázkách víry zvlášt živ a asto. Není divu, že i nkdy dozvuky hovor takových lze stopovati v protokolech o trestním vyšetování. Na p. r. 1782 byl udán Josef Kostelecký, peka ze Svratoucha, in puncto criminis laesae majestatis, z Bezin Jan Kaplan a Jan Teplý ex capite blasphemiae. Ant. ádek z Cikánky Moravské udal bezinského Jana Kaplana, s nímž se seznámil o krtinách a radovánkách u svého zet, a též do všelijakých eí se dostal, až také strany víry, že jej chtl Kaplan odvrátiti od katolické víry a pemluviti k nekatolické víe. Týž Kaplan prý schvaloval, že ze udlal dobe, že se dal zapsat do té nové víry, nebo ti, kteí v ní nejsou, že budou pykat, a že »jejich nová víra je dobrá, ert že vezme papeže s ímem, a že (katolíci) zstanou bez církve.« Dále prý mluvil o svátosti oltání vytýkal, že »knzi podle ustanovení Krysta neinjí.« »Povídal taky, že on byl taky horlivým katolíkem a chodil na pou i do Mariecel, ale jednou že doma na postel .sedl, a tu že k nmu pišel Krystus Pán s 12 apoštoly a s knihou, a hned v tom že taky pišel papež se svými apoštoly a s knihou, svatí apoštolé že z svý knihy tli, a apoštolé papeže taky ze svý knihy; tu že se mu zdálo, jako by mu do srdce nkdo stelil, a on již od tý doby že skrze 11 aneb 12 let víru katolickou zavrhl a pidržel se písma jejich, a u žádný zpovdi v tom a.se že nebyl.« Veejnou zpov vychvaloval, víru katolickou tupil a hanl, až (ádkoví) »vlasy vzhru stály,« knžím katolickým že ps nadával, ale že oni (nekatolíci) mají v písmách svých pravdivé
se jmenujete?
2.
i
i
—
Pi výslechu 10. ledna 1782 prohlásil Kaplan, že tak nemluvil. Kosteleckého bylo udáno, že mluvil u rychtáe svratoušského pi shromáždní lidu ke katechismu tam pítomného, že se domnívá, že proto víra jeho je dobrá, že a
slovo Boží.
jisté
Na
Jos.
císa ství,
toho náboženství. Kostelecký
je
že dvorním dekretem z 11.
zjevno
knz
z
jej
u pítomnosti celé
eem
svedl,
ale
Ml
Jana Kaplana obvinil sice
ádek
i
zet
krajský oznámil dne 30. dubna 1782,
dubna 1782 jest rozhodnuto, že o Josefu Kosteleckém jest výpovdí svdk katolických, kterak »svratecký obce vyzval a svými nájezdy k onm lehkomyslným
proti generaliím zprotivil.
jej
úad
jeho výslechu inkvisiního a z
a nerozvážným
kové
ekl, že »jest pející tomu nábožen-
tvrdil, že jen
protože ty patenty vydal«. Chrudimský
zcela relevovali, a
a jiných
dvou sám
svdk
že nebylo jinak
tedy jen býti
dobe
pro rouhavé
ponvadž >ádek
dokázáno, že by se byl Kostelecký varován a z vzení ihned propuštn«.
ei tuto
proti katolické církvi, ale
žalobu
dle jeho
ze záští a spíše z náboženské horlivosti
vlastní
špatn
ti svd-
výpovdi pojaté
uinil, ml býti ádek varován, aby proti svým bližním kiv nevypovídal, nebo by se tim trestného inu dopustil, a žádné zásluhy by si u Boha nezískal«. Tak psal doslovn královský krajský úad v pípisu ze dne 30. dubna 1782. Jan Teplý, jenž asi byl udán pro domnlé výroky své o pohebních obadech katolických, byl patrn také osvobozen, nebo v ervenci se jednalo o žádosti tchto tí oban za náhradu zameškání jim vyšetovací vazbou vzniklého. Žádost všech tí byla dvorním dekretem ze dne 13. ervence 1782 zamítnuta.
I.
Vzpoura vyšetována v únoru
povdl,
že se mají
niného,
byl
konfrontován
Také
Luákem
s
1783.
53
brzo a jenom hladjí«, a pak
že »zaínají
dodal,
zle,
že mluvil o vyhlazení katolické víry.
beznu
a
Ant. Troegner, myslivec z Hra-
a potvrdil,
že tento ekl,
že
»ti
kteí jsou v arrestu na Rychmburce, jen pány lehtají,« a že po»Pokejte, až jenom léto bude,« ímž asi na nové vzbouení po-
sedláci, hrozil:
mýšlel.
Vzbouenci
v únoru
zajatí
byli
vznni
v
zámku
a
také
po jiných
staveních v Rychmburce, kdež byla v únoru ponechána posádka vojenská, ítající
krom
2
dstojník 91 voják. Dne
úad, aby poddaní
po výslechu hned
z
25.
února 1783 naídil krajský
vazby propouštni a aby zstali
vdcové vzbouenc. Dkladn mly se vyšetiti píiny vzbouHospodáský úad oznámil ihned, že téhož dne nebo 26. února 1783
uvznni ení.
byli
jen
budou výslechy
Dne
5.
již
skoneny.
bezna 1783 podal
vrchní Fr.
Plotný krajskému úadu zprávu
o výsledcích vyšetování. Pokládal sice za vinné všechny, kteí dne 13. února r.
1783 »v
potu nezákonném« na Rychmburk
a »jemného
pišli
a lidu-
patenty jim pedítal a vyCelkem bylo vyslechnuto 150 rebell. Z jich výpovdí soudil, že jedním z hlavních stediš tohoto vzbouení byla Krouna. Tamní osadníci a pak ti, kteí se dne 14. února 1783 opt shlukli, aby
milného tonu«, jímž ložil,
nedbali a
vysvobodili
s
nimi on tehdy mluvil a
zbujn
uvznné
hlueli.
sedláky
z
vrchnostenského vzení,
byli
dle
mínní
byl hlavním buiem Václav chrudimský syndikus p. Melhard.« Jako další vdce vzbouenc jmenuje tatáž zpráva^) Fr. Hubeného, V. Bureše, Jana Brdíka (chalupníka), Josefa Brdíka, Václava Cácha, Václava Zikušku vesms z Krouny, zejména též Jiího Urbana z Vojtchova, Jana Peška neb Cešíka, Jana Petra, Fr. Petra z Hamr, Josefa
direktorova nejtrestnjšími
;
a sice
Halamka, a »druhou píinou
v
Kroun
té rebellie byl
Pytlíka z Pokikova, Václava Hrbka a Josefa Nosala. Vrchní sestavil též pehled sedlák, kteí zakazovali dávat oves ouroní, pak tch, kteí hrozili rozbitím stavení soused nevzbouených, a kteí chodili s poselstvím a j. Dodaten ješt pipojil dne 10. bezna 1783 mezi vdce vzbouenc Jiího
Skálu z Kladna a Josefa
vzení vrchnostenském
již
Sodomku jen 16
z
byli dle
naízení krajského liadu ze
puštni.
Dne
6.
bezna
Ddovy. Na poátku bezna bylo ve vzbouenc. Ostatní zajatí úastníci dne 5. bezna zatím na svobodu pro-
vdc
tázal se krajský
vzbouení, a mže-li tedy
velitelství
úad,
nehrozí-li
plukovní mužstvo
^)
nebezpeí nového z panství zase
od-
Plotný krajskému úadu dne 5. a 10. bezna 178;i, uvznných vzbouenc. 2) Byli tam dstojník a 36 muž, aby dohlíželi na 16 vdc rebell (pipiš kraj. úadu ze 6. bezna 1783). — Dne 18. února 1783 oznámil krajský úad na Rychmburk resoluci, dle níž vojákm denní plat 3 kr., jejž od toho dne teprv bráti mohli, nehradil 1)
Obšírnou zprávu podal
Fr.
v níž sestavil výsledky vyšetování
rozpoten na odbojné poddané, kteí byli píinou, že vojsko zakroilo. Pedhradští podali soupis outrat s militární kommendaci tam ležící od 13. února do 10. bezna vzniklých. Z exekuních penz 226 zl. 3 kr. se z kontribuní pokladny, nýbrž byl
Adámek Píspvky k djinám
54
:
Odpov
volati.
žádal,
aby 12
není známa,
muž,
ale z jiných
kteí dosud
byli v
selského
lidu.
doklad
Kroun
že vrchní
lze souditi,
ubytováni, bylo peloženo
do Skute (snad k zabezpeení rychlé pomoci, kdyby njací vzbouenci na do Vysokého Mýta zámek udeili, anebo k doprovázení transportu posýlaných). Krajský úad svolil dne 8. bezna 1783, aby ona eta se vyžádal si zprávu, budou-li dle naízení téhož dne odebrala do Skute,
vz
i
došlého
buii dodáni do Vysokého Mýta
k specielní
také o zízení trvalé posádky vojenské na panství.
Jednalo se
inkvisici.
Téhož dne
zvdl
ho-
spodáský úad rychmburský,
že gubernium zemské (z 26. února) naídilo, aby byli vzbouenci dodáni k specielní inkvisici magistrátu vysokomýtskému. do Vysokého Mýta. Zárove byl naízen Schystán byl transport 15 výslech bezinského konšela Luáka. Vrchnostenský úad (v odpovdi své ze dne 9. bezna 1783) vyžádal (totiž ve Skuti) zstal dstojník si, aby v bezprostedním sousedství jeho
vdc
býti posláni na Rychmburk. Dne 11. bezna Em. Plotný »s gratulací srdenou« magistrátu vysokomýtskému, že appellaní komora ze zvláštní dvry naídila, by byli dodáni buii k specielní inkvisici do Vysokého Mýta, ujistil, že bude jeho vrchnost jist tímto rozhodnutím potšena. Poslal též speciem facti o vzbouení z 13.
30 muži,
s
pospíšil
si
z nichž
nkteí mli
vrchní Fr.
i
a 14.
února 1783,
v níž
(v
praeliminaru)
urbarní povinnost ovsa ouroního,
poukázal,
až prý na
podnt
že
poddaní
syndika
p.
plnívali
Melharda
odepeli tuto naturální dávku, nedbajíce rozhodnutí královského krajského
ouadu
a zemského gubernia, ani nejvyšší c. k. dvorní sentence, jež uznaly, dávka tato jest oprávnna. Poddaní zstali dlužni 9916 mr. »A úad vrchnostenský lidumiln jednal, tak že sám od restantiár, kteí po 22, 26 že
mrách
nynjšek á conto žádal jen odvod po ^j^, V2 ^ V4 dolnorakouské míry, oni zaslepeni Melhardovskou radou odepeli a se vzbouili«. I vykládal dále vrchní ve svém spisu, že se sešli rebellové
a 36
v
Kroun,
dluhovali, pro
že také dne
9.
února svými
tymi
deputovanými se dovdli
u krajského úadu, že byla uznána tato povinnost nejvyšším rozhodnutím.
Pak
svolali z
ustanovili se,
mnohých že
v noci
obcí k z
12.
sob do Kroun schzi na
vesnicích sedláky pibírati budou,
13.
února
dvma
vyslanými posly a
proudy vyrazí a po
hrozíce každému, kdož by s nimi nešel,
mu
stavení rozboí a rozházejí. Dne 13. února shromáždilo se u zámku 600 sedlák. »Sel jsem mezi n« (píše po nmeku vrchní) »obklopili mne a žádali mne, bych je sprostil povinnosti ouroního ovsa. Peetl jsem jim robotní patent z r. 1775 a vyložil, že tato urbární ovesní inže byla schválena královským krajským úadem, zemským guberniem a císaem. »Ha!«, kieU sedláci, »tmto patentm a naízením jsme už po sedm let
že
asi
jež byly od poddaných pijaty, bylo dle výkazu z 31. prosince 1783 splaceno exekuních groš vojenskému Fabriskému velitelství na Rychmburce 153 zl. 33 kr., za kriminální výlohy soudu vysokomýtskému 30 zl., takže, pipotou-li se zvláštní vydání (svtlo, díví, sláma, dieta, oves a seno), bylo celkem vydáno 210 zl. 22 kr. tehdej-
tehdejších,
ích penz. I.
Vzpoura vyšetována v beznu až ervnu
nechtli rozumti, tak jim také dnes nesrozumíme ukazuje jim patent o eledi v níž jest ustanovena
ele
pro
záí 1782 a
z 30.
mzda
v
55
1783.
«
nm
»Nuže,«
ekl jsem,
tabulku pipojenou, a vykládal jsem jim
v naturaliích,
srozumiteln, že naturaliemi se rozumí vše, vyjma hotové peníze, tak obuv,
eledínu se dává, nebo lnné semeno, oves, jež mu zasejou. Ptal jsem se pak jednotlivých, zdali mi rozumjí. Pisvdili jednotlivci, ale celý houf volal: >My to nepochopujem.« Nkteí kieli: »Syndikus Melhard nám sloužil v této vci a ten nás ujišoval, že svou pomocí nás této dávky ouroního ovsa sprostí.« Odpovdl jsem jim: »Vskutku-li tomu tak, tedy sem syndikus pijde a vám pravdu ekne.« To nic nepomohlo. Konen plátno, Jež
a
pišel též nadporuík
Paueru, na
z
nhož
sedláci hledli velkomocné, brzy
Skute. Zástup se rozprchával. Pece bylo 120 sedlák zateno. Dne 14. února o 3. hodin po plnoci pitáhl hejtman p. z Retzu se svou compagnií na Rychmburk. Sedláci nevdli, že pišlo v noci vojsko. Shromažovali se u Dolivky a u Daletic. Chtli uvznným zjednati násiln svobodu. Hejtman z Retzu vytrhl proti nim ve dvou kolonách se svými vojáky. Tináct sedlák zajal, ostatní rozprášil.« Tak referoval Fr. Em.
pak
pišli vojáci ze
Plotný ve
své species facti z 11. bezna 1783 krajskému úadu. Dle rozhodnutí zemského gubernia oznámil dne 28. bezna 1783 vysoko-
mýtský magistrát do Rychmburka, že nkteí vzbouenci posud uvznní, Jan Brdíko, Josef Brdíko a Václav Cách z Krouny, Jan Petr, Fr. Petr a Jan Bouška z Hamr, Josef Nosal z Pokikova, Jií Skála z Kladna a Josef Sodomka z Ddovy se propouštjí dom, a že byU písn napomeby
nuti,
se vystíhali
oekávali
všelikých
svj zloin.
trest za
trestných
V
kvtnu
štvanic byli z
a shluknutí
i
aby doma
vazby na revers de iudicio
propuštni Václav Bureš a Václav Hrbek, takže zstalo ve vazb ješt 6 poddaných. Pedvolán byl Jakub Luáek na 21. kvten k výslechu o svých boulivých eech, jež mluvil k sedlákm, ale nedostavil se ani
5isti
4.
ervna.
Aby
vyšetování co nejdíve skoneno,
bylo
vysokomýtský dne
ervna 1783
žádal
magistrát
ty
vojtchovských soused Matje Jelínka mladšího, Josefa Tlustého, Jana Jelínka a Tomáše Hubeného a hamerského Jana Boušky mladšího již inkvirovaného. Vrchnímu úadu zdál se asi postup vyšetování zdlouhavým, nebo 2.
obeslání jeho a
:
ervna 1783 oznámil krajský úad, že se nic nenamítá proti žávrchního úadu, jež byla k appellaci podána, a že zemské gubernium
-dne 14.
dosti
byli odevzdáni nkteí vzbouenci ve Vysokém do Poliky, nikoliv však do Hory Kutné, ponvadž magistrát kutnohorský již jest velmi zamstnán rebelly žehušickými a podhoanskými. Z jednání, jež pak konal vrchnostenský úad s magistrátem poliským, vysvítá, že byla asi ješt jiná píina, pro se tak stalo nebo v dopisu z 22. ervna 1783 se poukazuje, že appellace naídila, by dodáni byli nkteí sedláci do Poliky, proto aby bylo urychleno dosavadní .(ze
7.
ervna)
Mýt uvznní
svoluje,
k
aby
inkvisici
;
vyšetování, a že »ješt
srden
vrchní gratuluje,
nco že
ve
Vysokém
Mýt
appellaní soud
tomu podnt
má k
dalo;«
a zase
magistrátu poliskému
Adámek: Píspvky k djinám selského
56
dvru. Plotný z
poslal
podrobnou speciem
facti
lidu.
o únorové
rebelii,
výtah
výslech, jež byly u pítomnosti krajského hejtmana, krajského sekretáe,
komisae Brauna, hejtmana z Retzu, nadporuíka z Paueru, podporuíka Hembizi a mnohých poddstojník s vyšetovanci ve vrchnostenské kancelái sepsány, též výslechy Jana Pelze z Pokhkova, Fr. Hubeného z Krouny, Jana Peškáe z Mokrejšova, Fr. Kafky z Raic, Jakuba Kosae z Pokikova, vyžádal si zprávu, kdy by ml poslat tchto 5 sedlák, kteí ad arrestum nenáležejí, avšak po výslechu mohou propuštni býti, ponvadž nemli podstatného podílu na rebelii. Magistrát poliský v své odpovdi (28. ervna) poukázal, že »neodkladné záležitosti nedovolují, aby pedrahé povinnosti od vysokých míst uložené ihned vyhovl a pípravné vyšetování provedl«. Znova byl (29. ervna) upozornn, že appellaní soud již akta brzy požaduje, aby mohl sentenci vynésti. Dne 3. ervence požádal tedy, by bylo na 7. ervenec »prvních 5 individuí« posláno, a 7. ervence další transporty na 10. a následující dny ervencové. Na urychlení naléhal rychmz
i
burský
úad
Dne
zajisté
i
29. srpna
appellace v
proto,
aby vše pede
žnma
se odbylo.
1783 oznámil magistrát vysokomýtský, že od královské 17 rebell, kteí pi právu vysokomýtském byli
píin onch
vyšetováni a za kauci zatím propuštni, »dokroila sentence, jež se 2. záí r. 1783 v dom radním publikovati bude,« i vyzval, aby byli dostaveni
Václav Bureš, Václav Halamka, Václav Hubený, Václav Zikuška, Josef Jií Urban, Jan Pešk, Jan Brdiko, Josef Brdiko, Jan Petr, Fr. Petr, Václav Zach, V. Hrbk, Josef Nosk, Jií Skála, Josef Sodomka a Pytlík,
Jan Bouška.
Rozsudek znl ad opus publicum. i) Náklad exekuce vojenské za rok 1783 pšího pluku barona Fabrise a jiné výlohy byly rozvrženy na úastníky v Kladnu, Hamrech, Otradov, Perálci, Rann, Vitanov, Studnicích, Raicích, Ddové, Míetín, Vojtchov, Svratouchu, Kroun, Mrákotín, Voldíši, Jeníkov, Pokikov, Voldeticích, Kamenikách, Holetín a j.
Tak skonila
a
boue z 13. a 14. února 1783. Klid nenastal, Oves ouroní také se nescházel, nebo jen velmi málo, nebo roku 1784 byl rest ouroního ovsa 9829 mr, r. 1787 koncem prosince 6072 m.r 2 v. 31/4 m. lid
zjevn
selská
se nebouil.
V
chronologickém pehledu o jednání ve sporu vrchnosti rychmburské proti skuteckým jest r. 1783 poznamenáno: Dne 14. února 1783 bylo pokraování v tomto sporu o úrok z masných krám perušeno, ponvadž as 700 sedlák vzbouených navštívilo na Rychmburce vrchního, jejž chtli rozmakat nebo nohama rozdupat nebo mu oves ze zad vymlátit, bude-li dále na nich požadovat, aby odvádli ouroní oves. Toho dne bylo 125 vzbouenc uvznno, dne 15. (února) zase 13 z onch 1200, kteí u Daletic na návrší se shromáždili, aby uvznné vyprostili. Vdcové tohoto vzbouení byli ve Vysokém Myt vyslýcháni a appellaním vrchním soudem s ostíhanými hlavami na dílo veejné odsouzeni (von einem hochlöbl. Appellations-Obergericht mit abgeschohrenen Köpfen ad opus publicum condemnirt). ')
ezníkm
I.
Buii
57
potrestáni 1783. Další nespokojenost.
Poddaní neupustili od domáhání se úlev povinností. Ješt téhož roku 1783 proskakovaly zvsti, že na panství litomyšlském a novohradském »se rotují njací zbjníci, chtíce též na rychmburském panství nevole provozo»Akoliv sice nemožno jest, aby rotování darebný sloty,< psal dne vati.« 19. prosince
1783 vrchní rychmburský
rychtám do
prchod naleznouti mohlo z píiny, že vojsko všudež na pohotov jest, a dle patent naízeno má, buie nic však
mén
uvádím:
1.
vám,
rychtái,
následující
Jak brzy soused kterýkoliv
domost by ml, že
se
njaký
»njaký hned
blízko rozložený
bez odkladu zasteliti,
lánky k pozorování na z vaší
rotování
dje, je zavázán vám o tom správu
okolí Hlinská,
lidu
rychty dosti
bu
ve
vsi
pam
malou pov-
neb v sousedstvu
po pedcházejícím vyšetení sám osobn na kancelá pijde, neb písebné oznámení uiní. 3. Neoekávaje na poruení z kanceláe, rychtá všechny sousedy rychty jemu svené dohromady povolá a všem oste naídí, by jeden každý hotov
stál,
buie
a rušitele pokoje,
dáti.
2.
Rychtá
dle možnosti
kdykoliv by se k vesnici
Žádnému dovoleno
blížili,
ode-
do píbytku svého pijmouti,
není, nepokojný lid takovému jakou potravu poskytnouti. Kdo by proti tomu peinil, rovn tak jako skuten dopadený bui nejcitelnji trestán bude. Ten trest se na šenkýe neb hospodské vztahuje, pokudž by se osmlili nepokojným rotovníkm nápoj neb stravu dávati neb je dosti krátký as okamžení, když rychtá u sebe bez oznámení pechovávati. 5. V tom na kancelá zprávu dává, pošle do nejbližších vesnic schvální posly, aby okolní rychtáové v.šem zbjníkm záhy na odpor se postaviti mohli, a tudy bouení lidu pokojného zamezeno zstalo. 6. Stalo-li by se proti lepšímu doufání, že by boulivá rota v nkteré vesnici obstoj našla, nebo po domích se rozložila, to bude patrné znamení, že jak rychtá, tak všichni obyvatelé se k ní pipojili, následovn všichni ne jinae, než jako rušitelov veejného pokoje trestáni budou. 7. Naproti tomu který rychtá, která vesnice dokáže, že se boulivým zbjníkm na odpor postavili, je od vesnice pry zahnali, schytali nebo nkteré z nich jali a na kancelá pivedli, a tudy nepokojné bouení lidu petrhli, ten rychtá, ta vesnice dozajista znamenitou odmnu podosáhnouti má. 8. Urlaubníci, totiž vojáci na uritý as propuštní jsou písahou zavázáni neb nejbližšímu vojenskému kommandu neb na kancelái bouení selské bez odkladu vyzraditi.« Bylo již poukázáno, že práv v tchto dobách adamitská sekta i) vystoupila na veejnost, domnívajíc se, že pro ni toleranním patentem byla dána volnost a svoboda. Není zajisté nahodilým zjevem, že práv v Ddové a Svratouchu a nkolika jiných osadách, v nichž byla stediska hnutí, jež zpsobilo selskou boui na Hlinecku v r. 1783, byla hlavn sídla této hnati. 4.
aniž
i
i
i
—
1) O Adamitech viz etné zprávy v K. Adámka Chrudimsku str 89. 94., téhož poroby a vzkíšení, str. 83. 88. a v jeho stati: »K djinám sektáství v echách« (v Podipanu 1876), K. V. Adámka: Pamti o školách v okresu hlineckém str. 83. Helfertovu sta v asopisu musea království eského 1877, A. Rezkovy Djiny prostoJ. národního hnutí náboženského a j. :
Dob
—
1.
:
Adámek: Píspvky k djinám
58
selského
Nechci íci a nemíním, že by snad
sekty.
a vlastními
pvodci boue
selské,
byli
lidu.
pívrženci
nicmén pokládám,
ale
její
že
jedinými
vliv
názor
adamitských nebyl tu bez úinku, nebo i mezi vzbouenci byli mnozí z rodin názorm tmto oddaných. Jinak pak moment náboženský bylo lze stopovati ze vztahu vyznava evangelického vyznání a katolického vyznání, jak
na p. pípad
Luákv
a
j.
ukazují.
Adamité uznávali jen jedinou vrchnost: Nejvyššího. Otec nebeský jest hlava. Ten všem vládne. Jej pijali, a proto se nechtli podrobit žádné jiné moci na
svt. Svt nemohli
poslouchat, nechtli poslouchat a neposlouchali. Jen
jednomu pánu mohou prý
býti
vrni a poddáni,
jejž
nikdy neopustí, ponvadž
rozhodnou on také neopouští. Zákon jen vli Nejvyššího. Dle eí jejich byly vrchnosti zvoleny lidmi, aby lidi chránily a neutiskovaly, a vrchnostem mli sloužiti »synové lidští«. O sob tvrdívali, že jsou z ducha a v duchu a že jsou Nejvyššího. »Všechno jsme opustili, nedbali, protože pokládali pro sebe za
co jest porušitelné.
ím.
Majetek
Sprostili se všeho,
niím
si
nepoítáme.«
nevládli.
Da
Povinností neplnili, nemajíce
nechtli
platiti,
protože »otec
nebeský žádnou da od nich nežádal«. Robotu nevybývali, ponvadž »všechny zemské vci opustili«. Mínili, že »se má chodit na robotu jenom k otci nebeskému, ke které on je vyvolil,« a že duch pravdy jim brání robotu vybývati, a káže jim, by jenom matce života byli poddáni. Milosti pokoje sob žádali >hned od toho asu, co jest se srdce« jejich »otevelo a za
pozdji jeden z pívrženc sekty této: »Já nebo já jsem prohlásil svobodu všem, poddanosti a také žádné nežádám.« Nechci míti žádné všudy a vbec. Tmito názory Adamité picházeli mnohdy v konflikt s úady, jejichž roz-
tu milost pokoje žádalo«. Pravil
nejsem k tomu, abych
kaz
nechtli
násilí inil,
plniti.
Nejprve úad si nevšímal této sekty. Také bylo duchovenstvu z KráHradce naízeno, by nerozmlouvalo s Adamity a po jejich zásadách nepátralo. Záhy bylo zanecháno této passivity. R. 1783 byli sektái sepisooznámeno jim rozhodnutí z 10. února 1783, že se nemže sekta váni lové
i
jejich trpti.
Adamité
byli také
valn rozšíeni na
Rann
a ve
Vojtchov. Nkteí
zejména Jan Zach (Cách) z Ranný a Jan Hejduk z Vojtchova. i) Krajský úad oznámil úadu vrchnostenskému dne 19. února 1788, že zemská vláda dne 31. ledna 1788 rozhodla, aby hospodáství ranského Jana Zacha, jež on a jeho dcera nechtjí spravovati,
odpírali vybývati jakékoliv dávky,
vojtchovského Jana Hejduka bylo odevzdáno nejbližším píbuzným jejich dcera jeho mli býti ponebo jiným zdatným mužm ve správu. Zach necháni svému osudu, ponvadž vbec nechtli hospodaiti. Jan Hejduk a jeho manželka v únoru 1788 byli odesláni do pracovny gubernijním radou svob. p. z Lamothu ízené, a z výnosu hospodáství mli býti vyživováni. i
i
27.
1) Dle dekretu gubernia z 19. února 1788 byli Jan Hejduk a jeho žena dne února pijati do pracovny v Menším pražském.
mst I.
Adamité na Rychmbursku 1783-1791.
59
Zárove naizoval krajský úad, aby ostatní sektái, jichž dle udání jest v tamní krajin znaný poet, nebyli vyšetováni pro náboženství, nýbrž aby bylo dle generalií naloženo s tmi, kteí neplnili dan a roboty, jako se zbujnými poddanými. Mlo býti též pozorováno, aby se nescházeli ani v noci ani ve dne.
V opaném pípad
since 1785 trestáni
24 ranami
holí
mli
býti dle naízení ze 27. pro-
jako zjevní
úední, toho a nejblíže píštího roku o
úhrad
deisté.
Z korrespondence
výživy Hejdukových konané,
dob stále snahy vrchnosti a aby lid utišili a k pokojnému stálému plnní povinností poddanských pimli, namnoze na piano vyznívaly. Poukazuju zvlášt na odvodnní rychmburského úadu ze dne 3. ervna 1789, jenž vzpíral se naízení, by dávala vrchnost 121 zl. 40 kr. tehdejších penz na výživu Hejdukových, ponvadž tato nemohla býti uhrazena z výnosu jejich hospodáství. Kdyby prý vrchnost mla všecky takové osoby vydržovati, sotva by na to staily dchody celého panství, nebo se roku 1788 k deismu od rychtá v okolí Ranný, Vojtchova a j. dalo pihlásiti ke 300 osob, jež v blouznní náboženském onm manželm se vyrovnají, a-li jich nepedstihují, a tak by potvrzuje se zajímav mínní, že ješt v této
úad,
nikoliv r.
trestáni,
dom
niem
odmnou
nýbrž ješt
1791 byli Hejdukovi
z
Prahy jako
denní
propuštni.
Šrtky menší a výstupy byly obyejný. Tak Dne 29. záí 1788 veer pišel adamita
budiž jeden píklad ješt
zmínn.
Kosa 1) ped
stavení, v
nmž
—
vás,
plém
svdí
jak oni
Beliášovo,
a chalupník
prvý fará ranský
rátorem, kapucínem Paschalem Štípkem bydlel.
ozbrojen
odmováni. Konené
byli
bludu vyléení« zemským guber-
»z
—
okno
vytloukl
musím vykoenit.«
P.
ranský Jan s koope-
Matj Prokop
Kosa,
jejich
jsa
obydlí
kosou a cepem a zvolal:
výtržník zatknut a svázán. Odvedli jej na úad, odkud pak byl do vazby odevzdán a 16 nedl vznn.-)
1)
Památní kniha katolické fary ranské
»Já
Lidmi, jež kooperátor svolal, byl
z
r.
trestní
1836, str. 81.
Ve Skuti, »když tli naízení takové o robot, to peskoili,« tu nkteí Skutetí si žádali, aby se tlo všechno, že oni jsou také pod robotou na velkou louku. »Tak potom všechno petli, že desátky a roboty pestávají«. V eské Rybné íkali si nkteí, že nepatí dávat faráovi letníky, že »co se z lásky zaalo, to pestává,« a že »píjminky odpadnou.« I jinde se mluvilo, ^)
R. 1787 šíila se zvst,
že pestávají desátky a roboty.
že jest robota zrušena, tak v záí 1787 pátralo se zpráv.
—
v pípisu
V
r.
z 26.
1792 patrn
žádal
bezna 1792
se dotazoval
panství vojsko posláno
a zdali se nepozorujou mezi
koje a tajné schze. Krajský
nepokoje,
i
úedn
úad krajský úad
vrchnostenský
úad
pátral též
po
známo úadu vrchnostenskému o tom,
pvodu tchto
pro má
nebo
na tamními nekatolíky njaké nepo-
pvodu
žádal zprávu o obžníku, jenž byl poslán
po vzniku a
za vojenskou assistenci,
chrudimský, zpráv,
býti
že nekatolíci zamýšlejí
do vesnic k Nymburku, a co
že jest 20 tisíc kopí
jest
mezi lidem schystáno a
Zprávy tyto kolovaly zajisté též v krajin zdejší, nebo krajský úad chrudimský psal dne 26. bezna 1 792 hospodáskému úadu rychmburskému » ... ist hier nothwendig zu wissen, von wem diese anher angezeigte Nachricht wegen der angesinnten Unruhen der Akatholiken und des in die Dörfer um Nimburk ausgeschickten Zirkulars, dann der über 20000 verfertigten Spiesen ursprünglich herkomme? Daher ukryto.
:
I.
Adámek: Píspvky k djinám selského
60
lidu.
Vzmáhajícím se sektástvím zanikl sbor evangelického vyznání reformovaného r. 1783 na Rann zízený, a teprv zase r. 1871 byl obnoven. Není pak nezajímavo, povšimneme-li si strun nkterých zpráv o etb
Adamit
oblíbené nebo aspo nalezené. Spisy takové byly u nich po pedcích chovány ješt v polovici XIX. století. Velmi si vážili »circulare do všech kraj«, nebo »co císa Josef vydal, všecko svaté jest«. Nkteí Adamité mli rozmanité písniky (zvlášt »Píse o vyhnání a vyhnaných z vlasti«), bibli a j. Zvláštní váhy pisuzovali proroctví o králi
u
oblíbeny a
Nepochybn proroctví toto vzniklo v mimo jiné o provolání Marokána krále,
Marokánovi. se v
nm
chnm
potenciím tak,
král v evropských
že
již jest
zemích
o sjíždní se lidu u Prahy
as
psáti,
ze sna
toleranc
a o shledávání
letech 1780tých. jež
r.
by v svém
vstáti,
Praví
1781 uinil »vše-
prohlásit dal.«
lidu
každý
Proroctví jedná
»znamenaných«
i
jak
lid
vící
shromáždí pod bílým praporcem. Proroctví toto bylo pak r. 1801 tištno (v neznámé tiskárn) jako »Pjse o napomenutj wsseho množstwj k radostnému potssenj prawým Evangelium sw. milov/njkm, kteráž oznamuge swtu se
zatwrzelému dokonánj ssestého Soudu, od Boha wloženého a pjsmi Ewangelium s'vateho skrze proroky oznámeného
uloženému pospjchagjcýho Soudu.« (53
Ješt v
století
XIX.
nechtjíce robotovati a
syny své k odvodu Jan již
Záchov odložili.
Naši synové
vzpírali se
dan
dáti.
a
nynj
giž
k
cýli
od Boha
sloky).
asto Adamité rozkazm úedním,
tu
nebo zase dti do školy posýlati neb Žádali pokoj. íkali pi výslechu r. 1828 Fr. a platiti,
ze Svratoucha: »Nejsme
Nemáme pozemských nám nenáležejí.«
z
tohoto svta. Toto vše jsme dávno
statk, jichž
bychom potebovali
hájiti.
Pi odvodech mívali úadové mnoho potíží. Mladý lid jim utíkal z ddin do les. Krajský úad vyšší úadové asto a dtkliv naizovali vrchnostenským úadm, aby dodali povinný poet rekrut. Nezbývalo, než aby byli chasníci tajn chytáni. Krajský úad chrudimský naizoval 23. ledna r. 1797 dvrným sdlením vrchnostenskému úadu, jak má dát schytat v noci z 30. na 31. ledna rekruty, jichž dle dvorního dekretu z 21. prosince 1796 bylo rozvrženo 14 na panství. Znova docházela naízení o nové rekruty. Téhož roku zprotivili se chasníci v okolí svrateckém a nechtli jít na vojnu. Shromáždili se do les a chodiH na myslivce, brali jim zbran. Rekrutu jdoucí na Rychmburk vzali k sob na lesy. Též z jiných panství chasa se bouila a do les utekla. V kvtnu 1797 se jednalo o prohHdce les a schytání vzbouenc. Také bylo naízeno, aby se zjistilo, zdali se rekruti jimi vzatí dom navrátili. Rekruti byli doma nalezeni a dne 12. kvtna vyslýcháni, kde se nejspíš zdržuje »banda zbjnická« a co je to za lidi. Bylo zjištno, že uprchlíci jsou nejvíce v lesích panství poliského okolo Pusté Rybné a Telecího a na i
hat das Wirtschaftsamt
sich
die
Mühe
zu nehmen,
Zeitung anher anzuzeigen.«
T.
und den ersten Urheber dieser
ped odvodem
Uprchlíci
jimramovském panství okolo Spilkova novomstských les, na obyvatelstvo
1797.
61
a Krásného, a že
nkdy
chodí až do mléko a brambory zastelením hrozí tomu, kdo jim nechce vyhovti. Byli je žádají a zabitím ozbrojeni a mli dosti steliva. Vrchnostenský úad oznámil vše dne 18. kvtna krajskému úadu. Sousední panství byla dožádána, aby se zúastnila lesní vypadají, o chléb,
i
aby šli myslivci, hajní a jiní zruní stelci. Každé panství mlo dne 15. kvtna vyslat svou etu na svou hranici, a v 9 hodin ráno mla najednou ze všech 4 stran poít prohlídka. Záhy bylo 13 chasník vidno na jimramovské stran u Spilkova. Ti pak pebhli na eskou stranu, a hned prohlídky
i
pomocí nkterých pustorybenských poddaných, kteí k nim pispíšili se stelnou zbraní, do les poliských chtli pejíti. Tam byl poliský polesný s lidem. Jak jej poznali, hned sedm chasník namíilo proti nmu stelnou zbra. Polesný rozhodl se, že jim stelí po nohách, než aby vykal ránu jejich,
kvapí
i
mínil, že
mu
pi-
kteí se úastnili prohlídky, uslyšíce ránu,
na pomoc. Stelil a poranil na noze selského synka Makovského
z Pusté Rybné.
vyhledat, ale tu
ranami
poddaní,
jej
odzbrojili.
Z lidí polesného nikdo se neokázal. Chtl tedy polesný je Makovský a pustorybenský Srouba stelili po nm, dvma
ranili,
a když klesl k zemi,
Poboní zbra mu
nevyrvali.
s
jinými piskoili k
Ponvadž
se
již
blížil
nmu, aby
jej
zástup rychm-
do poliských les a na mo-
burský, opustili zbojníci polesného a uprchli
ravskou stranu k Jimramovu, takže, akoliv se hlídky, nebyl
patrn
že
se,
asi 1500 lidí úastnilo prochycen ani jediný vzbouenec. Vrchní rychmburský domníval
zbjníci
byli
z
tamní krajiny a že se poschovávali po staveních
v Pusté Rybné, Telecím, Betlém, Spilkov a Krásném, anebo že bylo obyvatelstvo se
zbjníky srozumno
ránu polesného,
ševše
opustili své stanovišt,
veera po v
hospod
slyšel,
nešli
a
lesní prohlídce
se
pak
;
mu asi
nebo
sedláci
na pomoc,
z
poliského
nýbrž se
25 zbujných chasník
a
bylo ješt
zcela
téhož
Betlém (u PoUky) hospod v Betlém nocoval,
ve Spilkov (u Jimranova)
stelnou zbraní. Noclehá, jenž v
panství, usly-
rozprchli
i
v
jak vystelili stelnou zbra, a byl prý mezi nimi též postelený Ma-
brali zbra Hraniném a za nepítomnosti myslivce vzali mu dv pušky. Myslivcovi v Sv. Katein vytloukli okna, zle s ním nakládali a pobrali mu všechnu zbra Po tchto zprávách, jež byly 18. kvtna 1797 krajskému úadu ozná-
kovský.
a
jí
se
Zbjníci pepadali samoty, hlavn myslivny, lesníkm
ozbrojovali.
meny, referoval týž
Dne
16.
kvtna pepadli myslivnu
kvtna zemské vlád,
v
neprodlen ujednala s genez Králové Hradce a 60 muž jízdy z Vysokého Mýta a Bohdane se do Chrudim vypravilo. Ihned byly vykonány potebné úední pípravy, a dstojníci byli poukázáni na krajského hejtmana chrudimského, jemuž zemská vláda dne 20. kvtna naídila, aby vojsko neprocházelo hned znova lesy a nevnikalo násiln do stavení, nýbrž aby obsadilo ddiny, kteréž s tmi lesy sousedí, a vchody lesní a píchody cesty ddin, a aby též byly rozestaveny hlídky jízdní. 19.
rálním velitelstvím vojenským, aby 400
jež
muž
pchoty
i
Z
obyvatelstva
ml
býti
pidlen
pimený
poet dvrník. Tak
se
ml
Adámek: Píspvky k djinám selského
62
dovdti
icrajský
úad, kdo
lidu.
mli
a zbjníci
je ze vsí v lese,
býti nouzí a
nedostatkem pinuceni k návratu. Muselo se státi dohodnutí mezi krajským úadem chrudimským a sousedními úady moravskými o spoleném postupu,
aby se neudaly »špatné píhody« a také »aby nebyla dstojnost a vážnost vojska nijak v nebezpeí kompromitování.« Zemská
vážnost akce
i
vláda pokládala
toto
vzbouení za velmi vážné, nebo
si
vyžádala,
byly dávány zprávy nejen v každý poštovní den, nýbrž dle
poteby
aby jí hned
i
estafetou.
Dne
kvtna 1797 konala
20.
zbjníkm
stupu proti
se na
Rychmburce spolená porada o pokomisae a editel hospodá-
u pítomnosti krajského
ských jako zástupc panství rychmburského, chrasteckého, poliského, svoja-
Pi porad této Pesný poet tchto nedal se zjistiti
novského, bysterského, košumberského a novohradského. byly oznámeny
rzné zprávy
o zbjnících.
ponvadž mnili svj pobyt. Po vsích se objevovali v tlupách po 5, 10, 15 a 20. Také pytlaili a pijímali k sob chasníky, kteí »pro odvod a z
jiného zlého úmyslu« k nim pešli. Poliský direktor
že jsou
J.
Zákrejs upozornil,
hned na eské stran, hlavn u Pusté Rybné, Betléma, Borové a
Bezin, hned zapadají na moravskou stranu ke Krásnému, Spilkovu a
Dako-
poboní zbraní, také velkými noži dvojmo broušenými. Ponvadž zbjníci vzali zbra jen rannému polesnému a dvma myslivcm, soudilo se, že mli zbroj svou asi schovánu, a že též dostali od jiných lidí zbran. Stelivo nakupovali v mstech a mstekách. Úastníci schze se umluvili, aby dne 23, kvtna ráno konala se lesní prohlídka. Vojsko mlo dne 22. kvtna nocovat na Rychmburce, a o 1 hodin v noci již pochodovala polovina na Svratouch a polovina na Pustou vicím. Byli ozbrojeni puškami,
Pak
Kamenici.
mlo
Prvnímu oddlení
se vojsko rozdlilo.
osob a druhému 400 osob, a zárove
mlo
se
pidat 400
také 12 myslivc a hajných
jíti
asi 250 osob, mlo s naby nikdo neunikl, mezitím co prvý a druhý oddíl bude z dvou stran lesy procházeti a u poliské a jimramovské strany se spojí. V poliských lesích mlo se shromážditi oddlení 130 osob u Sv. Kateiny. K nim mli se pipojiti lidé z novohradského panství, Prosetí a hajní a myslivci tamní, celkem 135 osob. Druhé oddlení poliské mlo se shromáždit u rozdleného dvora v Telecím (130 osob), a tu mli se pipojit myslivci, hajní a jiní lidé z panství bysterského (162 osoby), pak ze svojanovského, s myslivci a hajnými 46 osob, mli obsaditi telecký les, vykati
z panství
rychmburského. Tetí oddlení, ítající
kolika myslivci krýt
hranici,
i
i
píchodu rychmburského oddlení liský
les až
Mimo
to
ml
lesy,
s
ním
se
míti
chrastecký direktor
v nichž
a obsaditi
spojiti,
k ece Svratcav, kdež se setkají
burského forštmistra. tamní
a
s
a myslivce
lidi
celý po-
oddlením jimramovským. »extra« u rychm-
Košumberský správce ml téhož dne propátrat ráno nkolik loupeží, a pak se svými hajnými,
udalo se
myslivci a jinými lidmi (140 osob)
stát
pi
hranicích
panství,
aby chytal
uprchlíky z les, a mohl je po rychlém a krátkém výslechu dále do Chru-
dim
posýlat.
S prvým oddílem vojenským
a
zárove
s
vojenským dstoj-
Zbojnictví uprchlík
ml
ped odvodem
63
1797.
s druhým oddílem první krajský koúedm' direktor, s tetím oddílem polesný rychmburský. Z poliské strany mla býti pi jednom oddílu magistrátní osoba, pi druhém oddílu zpsobilý, nebojácný representant a zpsobilý hospodáský úedník. S novohradským zástupem ml býti tamní úední písa. Též pro ostatní oddíly byli ustanoveni vdcové. Za heslo, jímž by se blížící se oddíly seznali, zvoleno bylo »Lišno«. Též byli dožádány krajské úady v Brn a v Jihlav, by naídily na 23. kvten 1797 prohlídku lesm' na Jimramovsku a Novomstsku. Vykonány byly tedy velmi rozsáhlé pípravy, avšak výsledek prohlídky nebyl úplný. Nikdo se tomu nepodiví, kdo zná horské lesy za Hlinském
níkem
misa
k
jíti
lesmistr rychmburský,
a rychmburský
Žáru a Police. Nkteí zbjníci
pšího pluku
Jos.
byli již
hr.
v
kvtnu pochytáni
CoUoreda od
velitelství
a
s
vojenskou hlídkou
Pusté Rybné
z
kvtna
31.
zabavenou zbrojí transportováni.^) zbojník, Jana MakovTéž bylo vydáno popsání 4 hlavních ského z Pusté Rybné, Kašpara Melichara (jinak Janko) z Pusté Rybné, Jana erného z Pusté Rybné, Ferdinanda Vítka z Pusté Rybné. i
se
vdc
Nkteí
otcové nedopadených
zbjník
byli
vznni.
K
dotazu vojen-
ského
velitele, hejtmana Vilímovského (z 10. ervna), dán byl iusticiárem rychmburským D. Zvinou ihned poukaz, aby byli na 8 dn propuštni Makovský, Vítek, erný a Vodika, ale aby zstalo jmní jejich pod peetí. Pro vtší draz bylo patrn otcm syn uprchlých a pi zbjnících se zdržujících pohroženo ubytováním vtšího potu voják. Nkteí vzbouenci ^) se pihlásili sami vojsku, též dva z vdc. Kašpar Melichar, jenž dne 15. kvtna byl v et, jež stelila na poliského polesného a zle s ním nakládala, a Jan erný, pak jiní též z Bezin. Byli dne Ponvadž vzení 17. ervna posláni ke krajskému úadu do Chrudim.
chrudimského kriminálního soudu nestaila,
aby pojala všechny úastníky
vzboueneckého zástupu, naídila zemská vláda, aby bylo 20 zbjník dodáno do vzení k jinému trestnímu soudu. Z listu krajského úadu z 20. ervna vysvítá, že již byla schytána vtšina lesních uprchlík, a že zbývající zbjníci nebyli již
tak nebezpeni,
nebo
se jejich
vdcové sami
zavraždili.
*)
nkteí
Dne
17.
ervna
spolu s hlavními
1797 byli posláni do
pedáky Makovským
Chrudim nkteí a Vítkem
žili
po
chycení zbjníci, lesích a jako
z
nichž
vdcové
zbojník zatykaem byU stíháni. Kašpar Janko (Melichar) a Jan erný, oba z Pusté Rybné, úastnili se dne 15. kvtna 1797 ptky s polesným poliským. Jakub Portl z Pusté Rybné byl mezi moravskými uprchlíky, ozbrojen kopím, a ukrýval se celý týden v skalní sluji spolu s bezinským Jos. Teplým. Fr. Madra z Bezin nebyl spaten mezi srocenými, ale provinil se, že za odmnu oznámil moravským uprchlíkm, že budou vedeni dne 24. dubna 1797 z Bezin a Pusté Rybné rekruti, naež uprchlíci rychtám bezinskému a pustorybenskému odali násiln ti rekruty: Jos. Kašpara, Václava Kašpara a Jana Chválu. U Brokl v Mrhov se shromažovali moravští uprchlíci. ^) Dle nkterých zpráv byl poet uprchlík udáván 400, dle jiných jen 150 osob.
Adámek: Píspvky k djinám
64
Jednalo se ješt, jak dlouho
ervna
selského
má posádka
v
lidu.
krajin zstat.
Ku
konci
aby eta husar jinam ervna do Bohdane dorazila. Díve již odjeli kyrysníci. Komisa krajský propustil jen ást posádky husarské, ponvadž dle ohlášky komisse moravské dle oznámení heráleckého skláe byla eta ozbrojených zbjník blízko Hut herálecké pozorována, a komisa již neml jiných jízdných voják v krajin. Dosud nenavrátili se tehdy nkteí chasníci na panství litomyšlské a lanškrounské, kteí pi vzbouencích patrn byli. 1797
r.
dostal husarský rytmistr rozkaz,
již
odjela a dne 28.
i
Komisa
pokládal, že jest nezbytno, aby novou výpravou do les byla kra»vyištna« a zbjníci pochytáni, poukazoval, že jest v tamní krajin »ješt sedlák málo prací zamstnán a rekrutování dosud trvá,« nepokládal za vhodno, aby vojsko bylo odvoláno z krajiny, dokud není lid »vázán zimou na dm, nebo až napadne sníh, nemohou zbjníci v lesích setrvati, a podaí se srocování úpln zameziti.« ást vojska mla již odejíti, když tu nenadále narazila hlídka husarská u Hut herálecké na zbjníky. V noci dne 25. ervna 1797 se objevilo nkolik muž, patrn moravských uprchlík, u Hut herálecké, blízko obydlí Hafenbredlova. Šramotem a štkotem domovních ps byli probuzeni dva husai, kteí tam bytovali, vyšli ven a pozorovali, že naproti stavení u konírny hoí ohe, a že u nho jest nkolik muž. Rychle vzaU si z domu zbran a bželi na neznámé. Tito nedbali výstrah a utíkali. Husar stelil
jina
i
i
po nich. Zbjníci utíkající se zastavili a také vystelili, ale zasáhli jen pláš husarv, pak prchali smrem k Chlumu a nkteí na moravskou stranu ke Záru. Cachnovský inspektor požádal, aby byli ubytováni nkteí vojáci z Chlumtína a Svratoucha v Herálci. Krajský komissa vyzval vojenského hejtmana Vilimovského, aby zatím odložil odjezd husarv, a aby poslal nkolik husarv a pších voják do Hut herálecké. Posádka ze vsi Korouhve
mla
býti odvolána,
Hamry, Chlumtín Zdálo se
již,
poet osob po kteí
chasníci,
Chlum u
a
že nastane
jak
ale
nkteí
Mínilo
se,
^)
Pi
27.
u Studnic,
že jsou
sice
nicmén pece ješt byli na lesích nkteí a jiní nkteí lidé, a picházeli si obas i
vojsku odporovali.
ervna 1797 krajskému úadu
Nkteí
se ob-
referoval,
u He-
pak zase nkolik zbjník se nkteí z Moravy (z Krásného)
piblížilo k Huti.
mezi nimi
prohlídce 21.
ped
nové píhody ukázaly, že se
ped odvodem,
komisa dne
rálce,!)
Studnice,
Hlinská.
mezi obyvatelstvo o potravu, a zbraní jevili,
obsaditi stanice Vitanov,
se
pokoj,
zmenšil,
lesích
utekli
mly
a
i
z
Cech
ervna 1797 komisí konané oznámil herálecký domká
Fr.
heráleckém 6 mužských ozbrojených, jak leželi u ohníka na zemi, majíce nedaleko sebe pušky dohromady postavené. Ptali se ho, co jest slyšet o rekrutýrce. Odpovdl jim, že je pokoj a že žádného neberou na vojnu. Pak se dali smrem ke Svratce. Jak z výslech jiných je zejmo, skrýval se Makovský, když pitrhlo vojsko, u V. Krejsy v Hluboké na panství košumberském spolu s F. Vítkem, Kašparem Janko a Janem erným. Tento poslední byl pak ukryt po lY^ týdne u vejmnkáe Slezáka ve Džbánov na panství litomyšlském. Major, že vidl
14
dny v obecním
lese
I.
65
Zbojníci zjímáni 1797.
(z
Litomyšlska
i
z
Lanškrounská).
hned opouštl své stanovišt a
zahoukla rána,
velmi bojácn, a jakmile sbíhal se
Lid se choval pi lesních prohlídkách
dohromady, a tak mohli zase zbjníci uniknout.
Pchota mla
ddinách dvou dstojník
do schytání ozbrojených zbja 100 neb 80 muž odejít. Jízda ník, pak mla krom mla zstat, dokud nenastane zima, a také proto, že pšáci byli rekruti. Tmto komise nedvovala mnoho, aby se nesplnila slova Makovského, že rekruti rádi se s ním spojí, aby se dostali z vojny. Na ervenec se chystala nová výprava na zbjníky, kteí dosud byli po lesích. zstati po
až
Charakteristická jest zmínka, již uinil chrudimský komisa ve své zpráv ze 27. ervna 1797 o posledním svém setkání s moravským krajským komisaem; od nho se dovdl o výslechu Bernarda Süsse, kterýž u krimi-
nálního soudu jihlavského
podzim
r.
odpovdl,
pi vyšetování
udal, že byl u nich v
horách na
1796 bohatý pán, jenž se ho ptal, co jest nového. Když mu že v Jihlav verbujou s muzikou, ekl prý mu onen pán, »že
se nemají nechat klamat, protože císa nechce,
aby oni
byli vojáky.
Vrch-
vyprávl) chtjí vojnu, že lidu škodí, protože psobí vojna porobu, jež jim prospívá. Vrchnosti a katolickému duchovenstvu prý záleží na tom, aby bylo zbraní odporováno Francouzm, kteí chtjí
nost a
duchovenstvo (tak
obecnému
pomoci,
lidu
a
tomuto
že
odporu obtují mnoho
lidu
sel-
ského.«
Komisa moravský
upozornil,
nebylo možno vypátrat mezi lidem
že
Chrudimský komisa taktéž soudil, že se vyšetováním tentokrát nic neobjeví, oznámil onu okolnost jen, aby vdla zemská vláda, že zajisté byli na venkov emissai, že jest potebí, aby bylo toto zlo zamezeno tím, že by opatení, jež doporuil r. 1795 o udílení pas chasníkm emeslnickým, se rozšíilo i na jiné lidi, kteí cestují mimo obvyklých silnic, a vbec aby »vážná individua pasem opatená, jež se dávají s lidem vesnickým do zbytených rozhovor«, beze všeho byla od rychtá dodána úadm vrchnostenským, jež by je teprv dále pustily nebo by je, když shledají nco podezelého, krajskému úadu, akoliv pasy mají, dodaly.
stopu tohoto neznámého pána.
i
i
i
Hejtman Vilímovský oznámil krajskému komisai dne
28.
ervna, že
byly stanice vojskem dle píkazu již zaujaty, ale že tam posádky jsou slabé, v Kamenikách a Chlumtín dostatené. Do Hutí poslal nkolik husar
a pší. Téhož dne bylo
velitelství
vojenské poukázáno, aby rozložilo mužstvo
ve Vitanové, Jeníkov, Studnicích, Hamrech,
Chlumtín, Svratouchu, Svratce Pusté Rybné a Bezinách. Po »uleveny, a-li
i
Kamenikách, Ddové, Kroun,
a Herálci, dále pak na druhé stran vTelecím
zbjník mly
býti ostatní stanice
dále celá posádka v krajin zstane.«
Sesílena byla jízda
ztrestání
husarská nkolika poddstojníky
z
Bohdane.
Vojsko zstalo v krajin
hlinecké do podzimka. Zemská vláda svolila dne 27. srpna 1797 k žádosti Svrateckých, aby byla vojenská assistence v záí odvolána. Rozpravy: Ro. VI. T. I. . 1. 5
Adámek: Píspvky k djinám selského
66
Zbouenci
byli schytáni všichni,
Tito dva
a Ferdinanda Vítka.
krom
zastelení
dvou
lidu.
vdc,
chasníci byli
Jana Makovského na návsi své obce
od voják pochováni.
»Mnoho
lidu bylo bito a souženo, a bylo o málo, že
mli
být všichni
reformitského náboženství jedné noci zmordováni, tak jako za Asvera krále (v knize Ester, 3. kap. 9. verš), naež také byl pan superintendent lidé
jimramovský
poznamenal
mocn si
do Jihlavy a dále, a potom byl puštn,« Damašku do jedné své knihy.
vzat a vezen
písmák
z
do okolí Svratky v roce 1831 a j., když odev Bezinách, Kižánkách a j. plniti povinnosti a platiti
Znova vojsko pitrhlo peli dominikalisté
')
1) Beziny, Milovy, Kižánky, Pustá Rybná, Františky, Cikánka, Karlštejn a Humperky odporovaly tvrdošíjn proti úedním rozkazm a neplnily povinné dávky, takže musel krajský úad povolat vojenskou assistenci. Dominikální pozemky byly v tchto osadách, pi prodeji panství Filipem hr. Kinským Karlu Alexandrovi z Thurnu a Taxisu, ve vlastnictví vrchnosti rychmburské. Osadníci užívali je za inži, a ješt krátce
ped
tím, než se
bylo jim
zmnil
vyhovno pi
vlastník panství,
zmn
aby novou inži zavedla.
vrchnosti,
ddiný prodej, ale v tom nevrchnost pokládala za pimenjší, ale již mezi tím poali se dominikalisté
se ucházeli o
nebo nová
Bylo vyjednáváno,
kteí mli pozemky propachtovati, museli ped náKižánek ustoupiti a do úedního místa prchnouti. Mezi renitenty psobili rzní podncovatelé, jichž oni poslouchali, takže vlastnické právo vrchnosti k dominikálním gruntm popírali a též se zdráhali Krajský úad prostedkoval mezi vrchností a vzbouenými poddanými. dávky platiti Také dominikalisté v Cachnov a Rud k celé držebnosd, a dominikalisté v Herálci, Filipov a Zalíbeném k jednotlivým pastvinám doasn spachtovaným si stejn osobovali držbu a bouili se. Od r. 1823 1826 byla tísnna vrchnost od renitent. Dne 30. ervna 1826 se stalo narovnání, jímž nabyli dominikalisté podstatn vlastnictví grunt dominikálních, normována stálá inže, reluice naturálních robot, domovní inže a reluice prádla, závazek poloviního píspvku k reluici dodávkové a povinnosti kácení díví za pimenou odmnu. Smír tento se týkal i achnova, Rudy, Herálce, Filipova a Zalíbeného. Brzy zase zavrhli dominikalisté toto narovnání, jež však bylo potvrzeno po rekursu gubernijním dekretem z 18. ledna 1827 . 64169 a nejvyšším dvorním dekretem z 23. ervna 1831 . 13002 Odpor dominikalist byl stále povážlivjším. Komisi se podailo utišiti jen obce achnov, Rudu, Filipov, Herálec a Zalíbený. Ostatní osady odpíraly dále, a vedeny zbouenými dominikalisty Bednáem a Kaštánkem z Bezin, tak »renitovaly, že ani své požadavky již neudaly, nýbrž v úplnou anarchii jiní doasní pachtýi na panství pipojili, nechtjíce inži pachtovní pešly;« k nim se platiti, zejména ve Svratouchu, Cikánce, Chlumtín a Kamenikách. R. 1831 byla tu husarská posádka jejíž velitelství bylo (toho roku v ziir.) na Kižánkách. Použití pavzpírati a bouiti, takže komissai,
silným shluknutím dominikalist v širém poli u
i
,
—
i
tentu trestního ani vojenská assistcnce
podávali
vdce
rozmanité stížnosti
úadm
nemla úinku a chtli,
Dominikalisté byli vytrvalí. Stále
jak oznámil
úad
vrchnostenský,
své
do Vídn. R. 1834 neplatili již skoro nic. Tyto pomry trvaly u vtšiny po nkolik let. Emfyteuti z Kižánek, Milov, Bezin, Damašku, František a Humperek si stžovali (též v žádosti z 29. záí 1846, v níž žádali o bezprostední udlení gubernijního rozhodnutí z 13. dubna 1829 o inži z pozemk emfyteutických), že byli r. 1832 pi komisi v Rychmburku nuceni bitím, aby kontrakty ze 7. ervna 1832 podepsali. — R. 1840 bylo po krajin rozloženo vojsko. Dle zprávy ze 16. prosince 1840 bylo hlavní stanovišt vojenské ve Svratce. Kompanie velícího hejtmana Bartoška byla též rozložena v Cikánce, Karlštejn, Milovech, Kižánkách a Humperkách. Jiná kompanie poslati
I.
Vzpoury dominikalist 1824—1840.
67
odpor vzbouených dominikálních vesnic. Tato vzpoura vznikla ze sporu vrchnosti rychmburské s dominikalisty o pozemky, a zvlášt v zim r. 1840 nabyla povážlivého rozsahu mezi dominikalisty po ddinách panství rychmburského v okolí svrateckém. Toto pozdvižení bylo posledním vtším pozoruhodným projevem snah po naprostém vybavení se poddanských, jež ped lidu poddaného na Hlinecku ze svazk a
dan, aby
utišilo
pomr
rokem 1848
lid
tísnily.
byla ubytována na Františkách a v Damašku,
tetí kompanie na Bezinách.
obcích tchto bylo 26 husar, jejichž nadporuík byl na Bezinách.
since 1840.
str.
123.)
520
muž
14.
Po všech a 15. pro-
komisai ustanoveni. Bylo tu (dle památní pších a 30 jízdních, a zstali do 31. pro-
since byla tato assistence zavedena a politití
knihy fary svratecké
Dne
OPRAVA: Na
Str.
29 v
ádku
1.
shora
má
býti:
na Rychmbursku
—
místo na Rymbursku.
UKAZATEL JMEN. Adámek Antonín 40. Adámek Jan 44. Adámek Josef 45. Adámek Karel 20, 25, Bartošek hejtman
Bartnk Bedná
Daletice 14, 47, 50, 55, 56.
Damašek
Dank
Dak
Tomáš Dakovice 62.
26, 38, 57.
Ddova
66.
Jan 40.
14, 21, 22, 50.
Blatné
7-9,
11-15,
17,
Bohdane
J.
50, 55.
38.
Josef 48.
Džbánov
50.
44, 45.
J.
64.
13.
Fabris baron 32, 45,
55;
Filip Josef Francouzi Jan
25, 45;
53, 55, 56;
42, 54, 56.
Filipov 11, 15, 66.
Jan
56.
44, 53, 55,
14, 40.
Dvoák
61, 64, 65.
starší 45.
Brdíko
Doly
Dachet Josef
45.
Borová u Poliky 62. Bouška Fr. 49; Jan mladší
Braun
13, 14,
7,
12, 40, 42.
11,
DoHvka
Ducheek
22.
Boek 11. Boek Pední
17, 23, 31, 35, 41,
Drahoš Karel 43, Matj 41. z Dube Berka Zdenk 3í;-34.
23,
35, 40, 45, 47.
Bohatý Václav
12, 15,
13, 15. 9,
Donhammer
Blatný,
Bohá Matj
7-9, 11,
Dol 9, 11, Dolany 7,
66.
13, 15.
Blatno,
25.
43, 44, 47, 49, 51, 53, 55, 57, 65.
Berka viz z Dube. Betlem u Poliky 61, 62. Bezd, ovín u Rychmburka
Blá
11, 66, 67.
V. 49.
40.
65.
Františky 11, 13, 66,
Josef 43,
67.
Franzi (Frantzl) Bohumil 27, 29,
56.
Brdo 7-9, 11, 12, 15. Beziny 11, 13, 14, 50-52,
Gregor
54, 62, 63, 65-67.
J.
44.
Grigar Václav 21,
Brno, 63.
48.
24.
Brokl 63.
Bureš František 48; Josef 44; Tomáš 46; Václav 39, 44, 46, 53, 55, 56.
Hafenbredl
36,
Halamka
Bystré 62. Fr. 43;
Jan 58; 55; srv. Zach.
Cikánka
eská
Matj
29; Václav 43, 44, 47,
49, 53, 56.
Hamry Cách
64.
25;
Václav
hrab
45,
53,
Moravská
7-9,
11-15,
53, 55, 56, 64,
Hamík
11, 13, 14, 66;
Colloredo Josef
43,
17,
23, 40,
11, 13.
Hanuš Ant. 35. Harapát, jméno smyšlené
52.
63.
I.
45, 47, 48,
65.
26, 27.
Ukazatel jmen
70
Hejduk )an 58, 59; Martin Hejduková 58, 59. Helfert
Kaplan Jan
40.
Karel IV.
Karlštejn 11, 14, 66.
51.
J.
Kašpar Josef 63; Václav 63 Kaštánek 66. Kateina Svatá, u Poliky 61, 62. Kinská Augustina knžna 33, 35. Kinský Filip hrab 36, 66; Štpán Kladno 7-9, 11, 12, 16, 17, 23, 41,
Helfert Jos. Alex. 57. z
Hembizi
56.
{})
eský
Herálec
5,
5,
8,
11-17, 40, 41, 64, 65.
7, 9,
Herálec Moravský Hesiny 12, 50. Hlinsko
5.
12-17, 20,
21, 31, 32, 38, 45,
46, 57, 63, 64.
Hluboice 11, Hluboká 7, 9,
Hnvtice
Korouhev
11, 40.
16,
17,
22,
Kosa
23, 31, 35,
62, 63.
;
;
56.
Krejcar
59.
46, 52.
35.
64.
Kristus Ježíš 52.
Kižánky 7, 9, 11-14, 35, 41, Krouna 7, 9, 11-14, 16, 21-24,
14, 64, 65.
Hyndrák rybník
Jan
34, 41, 43, 56;
13.
Krejsa V.
56;
;
herálecká
Jakub
Košumberk 62, 64. Kouty 9, 11. Král Jií Tadyáš 21, 22, 29, 33, Krásný na Morav 61, 62, 64.
58, 61.
Hraniný u Kižánek 53, 61. Hrbek Josef 48, 49 Václav 45, 53, 55, Hrníko Jií 46. Hubený František 32, 42-44, 49, 53, Jií 25 Tomáš 55 Václav 56. Humperky 11, 13, 14, 66.
Fr. V., hejtman 21.
64.
Kostelecký Josef
38-42, 45, 46. 56.
Hradec Králové Hrady Nové 57,
15.
Kordule ze Sloupna
12, 64.
11,
Holetín 7-9, 11-14,
Hu
19, 43.
45, 46,
48, 49, 53, 55, 56.
Kluikovec
13.
9,
7,
52.
26.
14.
66.
28-32, 34, 36,
39-49, 51, 53, 55, 56, 65.
Kyncl 25; V.
Cblum u Hlinská 64. Chlum u Skute 7, 9, 11-13, 21, 40. Chlumtín 7, 9, 11-13, 17, 23, 35, 41,
Kuchy 42-
36.
11.
Kutná Hora
55.
Kutín
11, 12,
9,
7,
15.
64, 65, 66.
Chochol
15.
z
Chrast
62.
Chrudim
15,
20,
22,
24,
32-36,
Janko
Janovice
Lažany Lešany
63.
Melichar.
viz
7-9,
11-13, 15,
Tomáš
;
7,
9,
11-13, 15.
9,
11,
7,
9,
55.
17, 23, 40, 41, 45,
47, 49, 56, 65.
45.
12.
11-13.
Lhota u Rychmburka Lhoty u Hlinská 15. Líbený, Líbená, Libná
7.
Matj
45
7,
Leštinka
Jelínek Jan 46, 48, 55;
Jeníkov
58.
30, 31, 64, 65.
Lašvka Josef Lázn 15.
40-42, 44,
45, 49, 50, 52, 60-63.
Chvála Jan
Lamothu
Lanškroun Lány 15.
Choltice 21.
7,
9,
12,
11-13.
14,
15,
Jihlava 63, 65, 66.
Litomyšl
21, 30, 31, 42, 57, 64, 65.
Jimramov
Luáek
Jakub 51-55,
Josef
II.
viz též
Zalíbený.
61-63.
58.
27, 37, 60.
Madra
Josefov 32.
Fr. 63.
Major Fr.
Kafka František
z Kaisersteinu 21.
Kamenice Pustá
6-9,
Malínský
7-9,
61, 63-65.
Tomáš
MaHný, Malinné
11-14, 16, 19, 21, 40
43, 44, 46, 62.
Kamenicky
64.
Makovský Jan
30-32, 43, 56.
Malínský rybník 11-14,
16,
17,
23,
41. 7,
Mariecel 52.
40, 41,
45, 47, 49, 65, 66,
Marie Terezie I.
9,
14.
37.
11,
12, 36, 41, 42.
Ukazatel jmen.
Marokán král '26, 60. Medkovy kopce, chalupy, Medky Medlešice
21.
Melhardt Jan
33, 35, 36, 43, 44, 53, 54.
Melichar Kašpar, jinak Janko
Mstec
Pokikov
63, 64.
Mrhov
10-
8,
7,
Mýto Vysoké
Praha
6,
10,
7,
Prešpurk
11,
12,
Hamry
Prose
62.
Prusko
62.
54-56, 61.
Rabou
7,
ádek
Ant. 52.
{- Nosal?) Josef
O-
Obora
Recu 50, Rezek Ant.
Ochoz
Rybná Pustá
Rychmburk
Oldíš 7, Otradov
10-12, 30, 35, 41, 44, 46, 48, 56.
7,
10-14, 16, 30, 42,
Otradovská 22. Otradovský 25; Josef 22 Otrok 14.
Ovín
;
-17,
Matj
39,
Pauer
29, 41-43.
6,
Rvasice
7,
Skála Jií 53,
48.
Slezák 64.
22.
Pelz Jakub 36; Jan 32, 42—44, 56. 8,
10-13,
Pešava František
;
Jan 44, 48
;
Vác-
45, 53, 56; Josef 31.
Peška Jan 32, 43, 56. Petr Fr. 45, 53, 55, 56 Pláavy Plotný
55,
Sloupne
20.
Slované
32.
Sodomka Antonín
lav 44.
Pešek Jan
12,
13.
Fr.
Em.
Podbrady Podhoany
;
Ped-
46, 47.
25, 26, 27. 56.
3
1
,
35, 39, 46, 50, 54-56, 59.
ze Sloupna viz Kordule.
16, 21, 44, 56.
45, 47
27-34, 36,
48.
1
Slavík Fr. 26.
7,
16.
20-24,
22, 43, 44,
16,
Skute, Sku 12- 6, Skutíko 7, 10-12.
51, 55, 56.
Pejcha Josef
6,
7,
13-17,
8,
prorokyn
Pavlík 25; K. 34; V. 34.
Pcrálec
30, 40, 43, 44,
10-12, 40
Sahula Josef
T. 38.
42, 48,
14,
41, 42-56, 60-63, 66, 67, viz též
Sibylla
Pantek
12,
10-14, 60 63, 65, 66.
7,
Rychnov 7, 10-13, Ryšavý Simon 22.
56.
47, 50.
Pánek Václav
11,
hradí.
10-12, 42, 44, 46, 56. 7,
10,
Rybné, Rybný, Rybná
22.
Oldetice
17, 22, 2(,
46, 59.
10-12.
8,
16,
57.
Ruda 12, 66. Rybná eská
Vo-
7,
14,
51, 55, 56.
z
63.
14.
Oflenda
10-12,
7,
25, 34-36, 39, 41-48, 56, 58-60.
59.
viz též
10-13, 30-32, 36, 40, 42-44, 56.
Raná, Ranná
56.
57, 62, 63.
61,
37.
10-14, 40.
7,
Raice
Nymburk
7.
P. 59.
Netolický Jií 30; Josef 42-44. Nosal Josef 48, 53, 55,
Nové Hrady Nové Msto
u Hlinská
5.
Nejedlík 45.
Nosk
12, 13, 16. 53.
Pytlík Josef 53, 56.
44.
46; V. 45, 49; mušketýr 45.
J.
21, 22.
15,
13.
Prokop Matj
22-25, 36, 40, 46, 56.
41-45,
63.
Perostlý, nyní 43, 56.
36,
26, 35, 51, 58-60.
Raab, jeho soustava Navrátil
34,
21,
55, 61-63.
Pední Boek
46, 56.
63.
Mundil Václav
15,
Pedhradí, nyní Rychmburk
66.
Míetín 7, 10-12, 14, ,30, 42, Mládek Martin 40. Mokrejšov 7, 10-12, 15, 32, Morava 42, 51, 52, 61-64. Mrákotín
Polika 42, Portl Jakub Prasetín
42.
Milovy 12-14,
10-12,
7,
47, 48, 53, 55, 56.
12, V\.
Jan 45, 53, 55, 56.
29;
Václav 31, 40. Soustružník 49. Spilko Václav 44. Spilkov 61, 62.
Srny
8.
26.
Stan
8.
55.
Strahovská brána
48, 49, 51, 53, 54, 55, 56.
26.
Josef 53, 55,
6;
Ukazatel jmen.
72
Studnice
7,
10-12, 15, 17, 22, 23, 41, 45,
8,
Syta Martin Suchý
65.
Svratka 12-17,
Svratouch
61, 62.
6"^,
Vodehnal Tomáš
45.
52, 64-67. 17, 41-48,
52, 56, 57,
10-12,
8,
Vokál V. 41, Voldetice 7,
Voldíš
20.
Talácko Jakub
35, 36,
46, 58, 60; Josef.
42-44;
Karel 22; Václav 43, 45, 56; srv. Cách.
Teplý Jan 52 Josef 63. Tšitel Josef, jméno smyšlené 26. z Thurnu a Taxisu Karel 66.
Zalíbený
Tlustý Josef
Záruba
;
48, 55.
Triboun rybník
22.
45; Jan 52.
Zach Frant. 60; Jan
24.
Telecí 60-62, 65.
15.
Zachová Zákrejs
58. J.,
62.
12, 14, 15, 66, viz
z
Hustian
32.
Zavel Matj 48 Tomáš Zbožnov 7, 10-12. Zelenda Matj
53.
Zho
Tschulik Jakub 27. 26.
z
7,
8,
22.
Zürchaueru
27, 28.
Jií 21,
31, 43, 53, 56.
Zvara Jan
22.
Urban Jií 46, 48, 49, Ústí nad Orlicí 25.
53, 56.
Zvina
Žár
48.
Daniel 63.
63, 64.
Valis, Wallis 40.
Žárec
Vašek Vojtch 45
Žehušice 55.
7,
45.
10-13.
Zykuška, Zikuška 25; 32.
Libený.
24.
;
Chrudim
Tomáš
22,
10-12, 42, 44, 46, 56.
7,
Vosmík
Uchytil
17,
10-12, 13, 30, 35, 41, 42, 44,
Švédové
Uhry
14,
26.
46, 48, 56.
Vondráek Tomáš
Týnec Labský
66
46.
Štípek Paschal 59.
Troegner Ant.
64,
41, 45-48, 53, 55, 56, 58, 59.
Šrouba 61. Štpánek 44. Štpánov 7, 10-12.
u
31, 40,
63.
Vochoz 22 Vojtchov 7,
60, 62, 64-66.
Ti Bubny
17, 22, 23,
Vodvárka, jméno smyšlené Voflenda 8, viz: Oflenda.
62.
10-14,
7,
14,
Vítek Ferdinand
Vodika
44.
Svojanov 62. Svratcava eka
21.
23-25, 39, 44, 66,
45, 47, 56, 64, 65.
Svatá Kateina u Poliky Svátek Josef 20, 26.
Svoboda Jií
Vernieru Václav Ignác
Vilimovský 63-65. Vitanov 7, 8, 10-12,
36.
Fr. 42-45,
Süss Bernard
z
Víde
47, 56, 64, 65.
10-13, 30, 36.
22;
Václav
UKAZATEL VCNÝ. Adamitská etba 60; sekta 38, 57-60. Apoštolov Kristovi 52, papežovi 52.
Dny
Archivy
Dominikalisté
3,
4,
51.
robotní 9-12.
Dodávky ovsa
34. 12, 66, 67.
11,
Dominikální pozemky
Banda zbjnická Blidlo
Bern
Domovní
60.
Dovolenci
Berniní knížky
Drahota
15.
Bitva 20.
Blouznivci 51, 57-60.
náboženská selské
5,
21-24, 28, 29.
17, 18.
26, 39, 58, 65.
Dstojníci vojenští
26.
Dvrníci úadu
Dvr Circulare
do všech kraj 60
Císa
44, 52, 54, 60, 65.
26,
podezelí
;
viz
Obžník.
;
37
23, 44. ;
v
Blé 15 ddovský IT, ;
;
;
Emfyteuti
32, 65.
15,
dolský ir> hamerský 15 herálecký 15 krounský 48; Ihotský 15; libeský 14, 15. 31
17, 18.
49, 51, 53, 55, 56, 61-63.
31.
královský 22,
Dvory panské
Cedule, cedulky 43, 44, 46.
Cestovné,
20; sáhové 8; stavební
6,
23.
Duchovenstvo
57.
Cizinci
5.
Dchodní
38, 39.
20-67.
Brána Strahovská
Bun
22,
35, 36, 40, 41.
57.
Drva ouroní 6, Díví hamerské
Bílení pláten 6.
Boue Boue
rychtá
Dopisy
6.
15-18.
66.
ísla domovní.
ísla, viz:
15, 37, 66.
Emigranti 32.
ele
Emisai
49, 50, 55.
eština 22. inže, viz Úrok, Pímnky. ísla domovní 26.
32, 65.
Evangelický kazatel 32 sbor 60 Exekuce vojenská 24, 42, 56. ;
Exekuní
15-17, 58, 60; jich
Fará
;
;
viz
:
8.
8,
38, 52, 59;
Fasse dominikální
Deputat krajských hejtman 16. Deputovaní 32, 45, 56 viz Poselstvo. Desátek 8, 59. Dílo obecné 19, 56. Direktor chrastecký 62 poliský 62 rychmburský 27-31, 33-36, 39, 40, 43, 48-52, 56, ;
7,
Familianti 15.
8.
Deisté 59.
63
Vrchní.
Divadlo 25-27.
39.
pesunutí a roz-
vržení 15.
Dávky
písn
groš 53.
Extravydání
Dan
;
:
Felar
píjmy
8.
33.
33.
Fictitium 17.
Flusovna panská
Formuláe
6,
24.
21, 22.
;
Grunty
33,
37.
Gubernium zemské
19, 20, 23-25, 29, 34-36,
39, 40, 42, 43, 51, 54, 55,
58-62, 65, 66.
74
Ukazatel vécný.
Hamry
Len
železné 20.
Hejtman krajský
16, 20-22,
15,
24, 28, 31,
34, 35, 41-45, 47, 49, 50, 56, 61, 62.
Hejtman vojenský Hlad 5, 25.
fO, 51, 55, 56, 63, 64, 65.
20, 22.
Lesní prohlídky 60-63. Letiny
Lichá
63.
Hliníky 14.
6.
59. 25.
léta 25.
Lístky pobuující
Hory panské
Hra divadelní o
Hebinec 32, Hrníi 14.
14, 18, 57.
13,
selské
vojn
Magistrát kutnohorský 55
25.
Máslo
(sklárna) 64
67.
Mení Míra
stará
13,
17.
Mládenec slepý
15.
Mlynái
11,
7,
Mor
5,
32, 33, 40.
35.
26.
13, 14, 15.
25.
Myslivec živnost
8,
Most pražský 26. Mušketýr 16, 45. Muzika 18, 65,
Impost tanení 18. Inspektor panský 28.
Jezdcí
14, 51, 53, 61, 62.
6.
Jízda 42, 61, 64, 65, 66, 67.
Náboženství
Justiciár 63.
Naturalie 37, 49, 50, 55.
Neúroda Kalich
Kancelá,
17,
27, 28, 30, 39, 56, 57.
18,
6,
;
26.
Odkaz Odvod
26, 38, 39, 52, 59.
32, 38, 39, 60;
skonfiskované 51
Kolání peníze
Komisa
;
památní
zapovdné
32.
6,
20,
25, 30, 31,
32.
33, 34, 35.
60.
Ordinarium militare Ourok viz Úrok.
Ovák
8.
krajský 63-67.
Komise dvorská urbární
14.
Obchodníci podezelí
6.
Knihy nekatolické 5
Nmci
Obchod
32.
21, 22, 23, 24, 29.
Klenoty panské
Knzi
25.
5,
38, 39, 59.
Kazatelé 22,
Klády
38, viz: Víra.
Nevolnictví 37.
22.
Kaplani
55, 56.
56.
grunt
selských
eská
Chalupy panské 13, 14, Chytání na vojnu 60.
6,
poliský
8.
Masné krámy 13, 14, Masový krejcar 18.
železná 19.
;
;
63; vysokomýtský 54, 55, 56.
33, 43.
Hromada obce 39. Husai 64, 65, 66,
23, 24, 26.
Lišno, heslo 63.
20, 23.
6,
Hospody, hostince
€halupníci
8.
6, 6,
Letníky 8, Lichá ísla
Hlídka viz Stráže. Hlídky vojenské 61,
Hu
Les
17, 18_
14.
Oves ouroní 7, 21, 30, Oves pro farské kon
32-36, 39-49, 54, 56. 8.
35, 36, 40, 41; visitaní 16.
Komora appellaní Konšel
32.
Koalka panská Kovái 13, 14.
eský
15, 36, 40.
ddiní
Papež ímský Pastva
14,
18. 65.
Patent robotní
Dvr
královský.
8,
15, 18-20,
Patent zlatý 27.
Krávy 14. Kvóta krajská
Pec vysoká (železná) Peeti obecní 22.
Lázn
15.
27-29. 33, 37,
Patent toleranní 38, 51, 52, 60.
Král švédský 20. 15.
15.
52.
15,
Pasy cestovní
6.
19, 23; viz:
;
Panství 30, 31, 57, 61, 62, 64.
22, 26, 36, 46, 51, 52, 54.
Kontribuenské knížky
Král
Pachtýi 66
19, 54-56.
Konsisto arcibiskupská
Pekai 13, 14. Pší živnost 6.
19.
Ukazatel vcný.
Pevnost
Rychtái
32.
panská Písmák 66. Pila
Písn
6.
Rychty
7,
51, 52,
16.
Plátno
Sbírky penžité poddaných 20, 23, Sbor evangelického vyznání 60.
6.
Pivovarská drva
22, 23.
6,
Serbus (servus)
6.
Pohoelí
Poheb
Schzky Sklárna
Snm
Stráže 38, 39, 48.
Subrepartice
Pole panská 13, 14, 66. Polesný 61.
18.
17,
66.
Syndikus 33, 34, 43, 44, 54, Sýpka vrchnostenská 33. Sýr panský 7.
15.
14,
daová
Superintendent
6.
Popeláská inže
26.
15, 18.
Stížnosti 19, 20, 21, 33, 34, 35, 42, 49.
krajská 15,
33, 53;
sirotí 18.
Popravní mistr
18.
14, 64.
Slepý mládenec
15, 16.
Pojezdy 16. Pokladna kontribuní
41. 39, 45, 49, 59.
.^8,
Sirotí pokladna
38, 52.
16, 33;
31,
39, 43, 44.
31, 44.
Seznamy robotní
37, 53.
7,
Pod obojí pijímáno 22. Podncovatelé 20, viz: Emisai. Pohodenský úrok 15.
Popel
16, 22-31, 34-40, 44, 46, 4
57, 59, 65.
39, 60.
Pivovar
Platy
75
Svtlo
15.
55.
23.
Poselstvo selské ke dvoru 22-24, 44, 66.
Poslové
Šafá
39, 42-46, 49, 50.
Poslové jízdní 39. Potah 6, 8, 9, 10. Potažník
Toleranní patent
7.
6,
Povinnosti poddaných
6,
Požehnání domovní 38. Pracovna 58. Prádlo panské 6, 21, 22, Pijímání pod obojí 22.
Pímnky, píjminky Piznání náboženská Prokurator 36.
7,
Útárna
Urbáe Úrok
21, 30.
Sibyllino 25,
Rekruti
15
34.
Robota janská
9,
6,
9,
Robotní peníze
Roboty
dvor
15;
z
z
6,
luk 15;
z
obchod
14, 15;
obydelní
ochranný
14,
dovský
23, 24.
14,
15
;
palivní
peka
13,
13, 14,
14
;
15;
krajský
8,
Rozvrh daový Rybníky 14, 15,
10; jízdní
Úad 6, 9, 10,
6.
15;
ži-
15, 19-21, 25, 27, 29-36, 39-43,
vrchnostenský hospodáský
10,
11,
20, 24, 27, 30-32,
15, 16, 17, 18.
25,
30,
20,
10, 20, 31.
19.
13,
49-63, 66.
31, 33, 34, 36, 39-43, 54-61, 65, 66.
Úedníci vrchnostenští 17
14, 15. 9,
12,
15.
Usedlí, usedlosti 17, 18.
37, 58, 59.
Ryby panské
krám mlýn
z
62, 63. 5,
15; z hlinník
chalup panských
13, 14, 15; z
pastvin 14, 15; od
Úad
ezníci 35, 56. ízení úední 31,
6,
15; ze
havelský a svatojirský
47, 60, 63, 64, 65.
pší
20, 25, 27, 33, 34, 35, 43.
ddiný
14, ;
30.
pohodenský 15; z polí 13, 14, 15; popeláský 14, 15; z rybník 14, 15; svato-
52.
17, 19.
Repraesentace královská
31;
:
hospod 15; 13, 14, 15; od ková masných 13, 14, 15; 13,
26.
8,
7,
obecní Komise.
18, 33, 34;
15; z
14,
51, 52, 59.
z
Radovánky
60.
gubernijní 34.
kontribuní,
Urbární komisse, viz
66.
o Marokánovi 26; 26, 27; Slepého mládence Purkrabí 21-24, 48.
38, 51, 52,
8.
Úty
Proroctví
Regent
14.
Škola 60.
Verbování
60, 65.
Vzení 50, Viká 32.
53, 55.
19,
27-29,
39,
76
Ukazatel vécný.
Víra
Vlastnictví gruntovní 37.
Zbjníci 57, 60-66. Zelený tvrtek 8.
Vojsko
Zjevení 52.
38, 39, 51, 52,
otázky o ní
51.
20, 21, 28-30, 30, 32, 42, 48, 50, 51,
Zpov
53-55, 61, 64-67.
Vrchní 19, 20, 21, 23, Vrchnost 6, 15, 17-19, 46, 58, 65, (6.
24, 45-47, 49-57, 61.
23,
24,
28,
Záboje
5.
Zbra
63.
59, 62.
52.
49.
33-37
Žádosti poddaných 32, 33, 34, 42, Židé
Zatyka
veejná
Zízení pro zemskou eládku
14,
15.
Zito desátkové
8.
Živnost jezdcí 6
;
pší
6.
43, 49.
OBSAH. Strana
Úvod Hospodáský
3-4
•
stav lidu selského na Hlinecku v XVIII.
vku
a jeho píiny.
Léta
neúrodná, vojny, hlad a mor
5
Povinnosti poddanské na Hlinecku
ped
r.
1775,
pitužení
jich,
promna
ospu
..6-8
ovesného
dávky a povinnosti lidu selského, zvlášt pro duchovenstvo Povinnosti poddanské na Hlinecku po r. 1775, roboty rustikalist,
8
Jiné
dominikalist
domká
a
8-12
•
Úrok svatojirský a svatohavelský, nájem z panských chalup, mlýn a jiné platy poddaných k vrchnosti 12-15 Rozvrh daní na poddané (1659, 1751, 1758; 15-18 Rozmanitá naízení o pomru poddaných k vrchnostem, zejména nkteré pedpisy .
.
.
•
robotního patentu (1738)
18-20
Odboj sedlák ve východních echách
Píiny
(1738)
20-21
•
a projevy dalších nespokojeností (1751, 1752)
21-24
Poselstvo selské z Hlinecká ke dvoru, rozhodnutí zemské vlády (1753)
24-2 5
Proroctví a divadelní hra o selské vojn, proroctví o Marokánovi, Sibyllino a sle-
pého mládence Nepokoje na Rychmbursku (1775, 1776) Neposlušnost a neochota k robotám (1777) •
•
•
25-27
.
27-29 30-32
Odpor proti ouronímu ovsu (1780) a rozepe poddaných s vrchností Nové zákony (1781): Zrušení nevolnictví, patent toleranní ... Rozruch ve vcech víry mezi lidem. Boue náboženská v Hlinsku dne •
.
32-37 •
.
.
.
.
since 1781 a jiné projevy
38-39
robot a proti dávce ovsa ouroního (1782) Robota i oves vymáhány exekucí vojenskou (1782, 1783) Pípravy na Hlinecku k vzbouení v únoru r. 1783 Pochod sedlák na zámek a vzbouení na Rychmburce 13. února Další odpor proti
39-42
42 43-46
.
Shluk
1783.
února 1783 u Daletic a Ovína Vzpoura vyšetována od února až do ervence r. 1783 Rebellové potrestáni (1783) Naízení proti dáno rychtám a všemu lidu Adamité na Rychmbursku, názory této sekty lidu selského 14.
•
.
.
.
.
56
buim
57 57-60
.
proti
ped odvodem ped odvodem (1797)
odvodu. Chasa
Zbojnictví uprchlík
47-52 53-55
•
Odpor
37-38
28. pro-
na lesy uprchlá (1797)
60 60-61
Prohlídky les. Vojenská výprava proti zbojníkm na Hlinecko a Polisko. Zbojníci zjímáni
vojskem
Vzpoury dominikalist na Hlinecku a Polisku Ukazatel jmen Ukazatel
vcný
61-66 r.
1824-1840
•
.
.
.
66-67 69-72
•
....
73-75
PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET UNIVERSITY OF
TORONTO LIBRARY
v ''""ÍWWlIir'
19'?'^'
