Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava www.fbi.vsb.cz
Současné bezpečnostní hrozby /Systém ochrany obyvatelstva/
doc. Ing. David Řehák, Ph.D. Fakulta bezpečnostního inženýrství Katedra ochrany obyvatelstva +420 597 322 816
[email protected]
Osnova přednášky Vymezení pojmu bezpečnost Bezpečnostní hrozby Globální bezpečnostní hrozby Ozbrojené konflikty; Obchod se zbraněmi; Mezinárodní terorismus; Šíření chorob; Environmentální hrozby; Zdroje nerostného bohatství a vody; Organizovaný zločin
Bezpečnostní hrozby nemající globální charakter Atmosférické poruchy; Kosmické vlivy; Lesní požáry; Biologické hrozby; Zemětřesení a tsunami; Povodně; Technologické havárie
Použitá literatura 1. FILIPEC, J. a kolektiv. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. 6. vyd. Praha: Academia, 2001, s. 29. ISBN 978-80-200-1080-3. 648 s. 2. ZEMAN, Petr a kolektiv. Česká bezpečnostní terminologie. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita. 2003, s. 12 13. ISBN 80-210-3037-2. 186 s. 3. Bezpečnostní pojmy. [cit. 26. srpna 2010]. Ministerstvo vnitra České republiky. [on-line]. Dostupné z WWW:
4. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky. 5. Ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. 6. Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2013 s výhledem do roku 2020. Praha: MV – GŘ HZS ČR, 2008, 16 s. 7. KAPLAN, M., EXNEROVÁ, V., CHLEBEČEK, T. Globální bezpečnost a rozvoj. [cit. 27. srpna 2010]. Rozvojovka. [on-line]. Dostupné na WWW: http://www.rozvojovka.cz/globalni-bezpecnost-a-rozvoj_226_21.htm 8. ŘEHÁK, D. a kolektiv Vybrané aspekty soudobého terorismu. 1. vyd. Praha: Agentura vojenských informací a služeb, 2008. 143 s. ISBN 978-80-7278-443-1.
Úvod Bezpečnost je primárním pojmem bezpečnostní terminologie. Často se používá i v obecné mluvě, i v řadě oborů společenskovědních (politologie, sociologie, psychologie, ekonomie), přírodovědných (medicína, ekologie) i technických (strojírenství, informatika). Ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2009 je bezpečnost vymezena od přídavného jména „bezpečný“, jako synonymum se uvádí slovo jistota (resp. jistý). Bezpečný je tedy ten, kdo není vystaven nebezpečí (např. být bezpečný před nějakou hrozbou), popř. poskytuje ochranu před nebezpečím (např. bezpečný úkryt) nebo je nepochybný, zaručený, důvěryhodný (např. bezpečný zdroj informací).
Vymezení pojmu bezpečnost Podle M. Mareše lze bezpečnost vymezit jako stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby pro objekt (zpravidla národní stát, popř. i mezinárodní organizaci) a jeho zájmy a tento objekt je k eliminaci stávajících i potenciálních hrozeb efektivně vybaven a ochoten při ní spolupracovat. Současně tento autor uvádí, že pojem bezpečnost bývá doplňován i různými adjektivy, která se vztahují především k charakteru (původu). Proto je vymezována např. bezpečnost vojenská, ekonomická, ekologická, sociální, lidská apod. Především z hlediska objektu, jehož bezpečnost má být chráněna (doposud zpravidla národního státu), lze rozlišovat bezpečnost vnitřní (jdeli o existenci, potlačování a eliminaci hrozeb, které pochází zevnitř objektu) a bezpečnost vnější (jde-li o existenci, potlačování a eliminaci hrozeb, které mají svůj původ vně objektu).
Vymezení pojmu bezpečnost Ministerstvo vnitra České republiky uvádí, že bezpečnost je stav, kdy je systém schopen odolávat známým a předvídatelným vnějším a vnitřním hrozbám, které mohou negativně působit proti jednotlivým prvkům (případně celému systému) tak, aby byla zachována struktura systému, jeho stabilita, spolehlivost a chování v souladu s cílovostí. Je to tedy míra stability systému a jeho primární a sekundární adaptace. Vnější bezpečnost státu pak definuje jako stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby ohrožující stát a jeho zájmy zvnějšku a kdy je tento stát k eliminaci existujících i potenciálních vnějších hrozeb efektivně vybaven a ochoten. Hrozby mohou být vojenské nebo ekonomické povahy, mohou mít charakter migrační vlny apod. Je to také souhrn mezinárodněpolitických, ekonomických a vojenských vztahů státu s okolními státy a koalicemi, jejichž prostřednictvím prosazuje své státní zájmy.
Vymezení pojmu bezpečnost Oproti tomu vnitřní bezpečnost státu definuje jako stav, kdy jsou na nejnižší možnou míru eliminovány hrozby ohrožující stát a jeho zájmy zevnitř a kdy je tento stát k eliminaci stávajících i potenciálních vnitřních hrozeb efektivně vybaven a k ní ochoten. Je to rovněž souhrn vnitřních bezpečnostních podmínek a legislativních norem a opatření, kterými stát zajišťuje demokracii, ekonomickou prosperitu a bezpečnost občanů, a jimiž stanoví a prosazuje normy morálky a společenského vědomí. Podle kompetenčního zákona (2/1969) je vnější bezpečnost v gesci Ministerstva obrany ČR a vnitřní bezpečnost v gesci Ministerstva vnitra ČR. V souladu s ústavním zákonem (110/1998) bezpečnost České republiky zajišťují ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, záchranné sbory a havarijní služby. Státní orgány, orgány územních samosprávných celků a právnické a fyzické osoby jsou povinny se podílet na zajišťování bezpečnosti České republiky.
Vymezení pojmu bezpečnost Současně je vhodné ještě upozornit na Koncepci ochrany obyvatelstva, která uvádí, že bezpečnou společnost ve vztahu k mimořádným událostem a krizovým situacím lze charakterizovat jako společnost, která má přijatý soubor právních, technických, organizačních, finančních, vzdělávacích a dalších ochranných opatření k minimalizaci, resp. k překonání následků mimořádných událostí a krizových situací a v praxi ho úspěšně realizuje. V praxi se setkáváme s různými druhy bezpečnosti, které jsou odvozeny od subjektu nebo objektu, ke kterému se vztahují, např. bezpečnost a ochrana zdraví, bezpečnost dopravy, bezpečnost ekonomická, bezpečnost environmentální, bezpečnost informačních technologií, bezpečnost internetová, bezpečnost jaderná, bezpečnost obyvatelstva, bezpečnost potravin, bezpečnost požární, bezpečnost práce, bezpečnost státu (vnitřní, vnější), bezpečnost technologií.
Bezpečnostní hrozby V současné době jsou podle charakteru rozeznávány dvě skupiny hrozeb, a to přírodní a společenské. První skupina představuje hrozby, které jsou velmi obtížně ovlivnitelné, poněvadž jejich vyvolání a průběh jsou založeny převážně na přírodních zákonech (např. klimatické změny). Ovšem oproti tomu aktuálnost společenských hrozeb je plně závislá na lidském faktoru, přičemž jejich významný nárůst v průběhu posledního století je možno připsat na vrub zejména vědeckotechnickému pokroku. V současné době lze, především ve vztahu k společenským hrozbám, hovořit o problematice globálních bezpečnostních hrozeb.
Bezpečnostní hrozby Mezi nejvýznamnější soudobé globální bezpečnostní hrozby patří především: válečné hrozby (globální a regionální válečné konflikty, proliferace ZHN, konvenční zbrojení), režimní hrozby (terorismus, extremismus, separatismus), kriminální hrozby (obchod se zbraněmi, organizovaný zločin), sociální hrozby (přelidňování, masová migrace), ekonomické hrozby, environmentální hrozby (energetické, surovinové apod.).
Bezpečnostní hrozby Vedle globální bezpečnostních hrozeb je však nutné hovořit také o bezpečnostních hrozbách na národní úrovni. Tyto hrozby můžeme členit následovně: meteorologické hrozby (jedná se o živelní pohromy, mezi které řadíme např. přirozené povodně, větrné smršti, sněhové kalamity, dlouhotrvající sucha nebo rozsáhlé požáry), geologické hrozby (zemětřesení, vulkanická činnost, sesuvy půdy), biologické hrozby (nákazy, toxiny) technologické hrozby (jedná se o technologické havárie, mezi které řadíme např. radiační havárie, úniky nebezpečných chemických látek, zvláštní povodně způsobené narušením vodních děl, rozsáhlé poruchy inženýrských sítí, havárie na vodovodních řádech a zdrojích nebo velké dopravní, železniční a letecké nehody), kriminální hrozby (terorismus, kriminalita, lokální ozbrojené konflikty).
Globální bezpečnostní hrozby Ozbrojené konflikty Obchod se zbraněmi Mezinárodní terorismus Šíření chorob Environmentální hrozby Zdroje nerostného bohatství a vody Organizovaný zločin
Ozbrojené konflikty Více než 90 procent ozbrojených konfliktů od roku 1945 probíhalo v rozvojových zemích. V současné době je kvůli aktivně probíhajícím ozbrojeným konfliktům situace nejsložitější v širším regionu velkých afrických jezer (Súdán, Kongo, Uganda, Rwanda, Burundi), v Jižní Africe (Angola, Zimbabwe), a v některých oblastech Asie (Čečensko, Palestina, Afghánistán) a Jižní Ameriky (Kolumbie). Mezistátní války byly v posledních dvou dekádách téměř úplně nahrazeny vnitrostátními ozbrojenými konflikty. V devadesátých letech minulého století proběhlo na čtyřicet ozbrojených konfliktů menšího rozsahu, v rámci kterých přišly o život více jak dva miliony lidí a které vyprodukovaly na dvacet milionů uprchlíků.
Ozbrojené konflikty Hlavním důsledkem těchto konfliktů je hluboká destabilizace celých regionů, bída a strádání desítek milionů obyvatel a v neposlední řadě také ohromující počty obětí na životech. Podle nezávislých odhadů například počet obětí v Angole dosahuje dvou milionů (od 1975), ve Rwandě milionu (od 1994), V Sudánu dvou milionů (od 1983) a v Kongu 3,3 milionu (od 1998). Důsledkem ozbrojených konfliktů je spolu se zhroucením zdravotnické, vzdělávací a ekonomické infrastruktury na konkrétním území také obrovské množství uprchlíků do okolních zemí. Téměř veškerá tíha těchto konfliktů přitom leží na bedrech civilního obyvatelstva.
Obchod se zbraněmi Jedním z hlavních problémů prevence ozbrojených konfliktů v rozvojovém světě je absence účinné kontroly exportu zbraní a jiného vojenského materiálu do těchto zemí. Některé z nejméně rozvinutých zemí se zároveň již po mnoho let pohybují na čelních místech v žebříčku nejvyšších vojenských výdajů jako podílu na hrubém domácím produktu (Severní Korea, Angola, Kolumbie). V praxi existuje mnoho příkladů, kdy vyspělé země prodávaly zbraně nedemokratickým režimům. Například Velká Británie vyvážela ruční zbraně a vojenské know-how do západní Afriky v době vrcholící genocidy v Siera Leone. Také Rusko uskutečnilo rozsáhlý zbrojní kontrakt s Etiopií přímo v průběhu jejího konfliktu s Eritreou a Čína nadále zůstává největším světovým vývozcem ručních zbraní do zemí třetího světa.
Mezinárodní terorismus V současné době se v Evropě, na půdě OSN, ale i v samotném rozvojovém světě hovoří o tom, že mezi příčiny mezinárodního terorismu, jehož důsledky postihují především rozvinuté země Západu, patří v méně bohatých zemích stále přetrvávající chudoba, nedostatečný přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Objevují se však i názory, že spíše než chudoba, mezi hlavní příčiny terorismu patří nedostatečná svoboda, chybějící politická práva a praktická nemožnost vést důstojný život. Tato diskuse probíhá v rámci snah o hledání pravých příčin terorismu (root causes of terrorism). Za jeden z hlavních motivujících faktorů pro současnou vlnu globálního terorismu je ovšem potřeba považovat i extrémní projevy politického islámu, který se stal mluvčím radikální menšiny v zemích.
Mezinárodní terorismus Dosah terorismu se ukázal 11. září 2001. Kromě ztráty na životech nastalo celosvětové snížení růstu, cen komodit, příjmů z turistiky. Snížení objemu prostředků na klasickou rozvojovou pomoc navíc podle odhadů způsobilo, že se 10 milionů lidí v rozvojovém světě dostalo pod úroveň extrémní chudoby (z nich polovina v Africe) a umřelo o 20 000 až 40 000 více dětí pod pět let důsledkem zastavení boje proti podvýživě a ostatním nemocem. Globální terorismus se tak přidal k vnitrostátním válkám a ozbrojeným konfliktům, jejichž společné destruktivní dopady na mír a civilní obyvatelstvo vyžadují globální řešení.
Šíření chorob Vážným rizikem pro globální bezpečnost je v současné době také šíření chorob, zejména pak pandemie HIV/AIDS. V celosvětovém měřítku byl v roce 2007 počet lidí nakažených virem HIV odhadován na 30 až 36 milionů. Nejpostiženějším regionem je v tomto směru zcela jednoznačně celá oblast subsaharské Afriky, jejíž podíl na počtu infikovaných v celosvětovém měřítku v současné době převyšuje 67 procent. Nejvážnější je situace v jižní Africe (Namíbie, Botswana, Zambie, Zimbabwe, Malawi, Mozambik, JAR), ve střední Africe (Středoafrická republika, Kamerun) a ve východní Africe (Keňa). Znepokojující je však především skutečnost, že hlavním ohniskem šíření HIV/AIDS se v dlouhodobé perspektivě stávají i jiné regiony (Indie, Čína, Rusko, Východní Evropa).
Environmentální hrozby Zatímco ozbrojené konflikty, šíření zbraní hromadného ničení, organizovaný zločin a terorismus patří k tradičnímu chápání bezpečnosti, šíření chorob jako HIV/AIDS dokazuje, že v dnešním světě je třeba hrozby chápat mnohem šířeji. Do stejné kategorie patří i environmentální hrozby neboli hrozby způsobené degradací životního prostředí. Jedná se zejména o: čerpání neobnovitelných zdrojů energie, úbytek ozónové vrstvy, zvyšování emisí skleníkových plynů, globální oteplování, klimatické změny.
Zdroje nerostného bohatství a vody Jednou z dalších významných příčin konfliktů mohou být zdroje nerostného bohatství a vody. Na počátku 90. let byly populární teorie, které předpokládaly, že soupeření o zdroje přírodního bohatství se stane jedním z nejdůležitějších faktorů mezinárodní politiky. Tyto předpovědi se však nevyplnily. Ani regionálně velmi omezené zdroje pitné vody (Blízký východ, africký roh, jižní Afrika) se zatím, navzdory mnoha předpovědím, nestaly důvodem vzniku nových ozbrojených konfliktů - častěji jsou jejich hlavní příčinou dlouhodobě neřešené politické problémy.
Organizovaný zločin Mezinárodní organizovaný zločin představuje stejně jako terorismus další bezprostřední bezpečnostní hrozbu pro mnoho zemí nejen rozvojového světa. Nejdůležitějšími fenomény v tomto směru jsou ilegální organizovaná migrace, komerční sexuální zneužívání dětí, prostituce, snahy o legalizaci příjmů pocházejících z kriminální činnosti, obchod s vojenským materiálem a technologiemi dvojího použití (civilního i vojenského) a globální obchod s narkotiky. Nejkritičtějšími regiony na poli obchodu s tvrdými drogami jsou stále střední Asie (Afghánistán) a Jižní Amerika (Kolumbie). Pěstování rostlin používaných k produkci drog ve velkém je totiž v místních podmínkách čistě tržní chování chudých rolníků, pro něž je nejen ekonomicky mnohem výhodnější, než běžná zemědělská malovýroba, ale mnohdy je i jediným způsobem uživení rodiny.
Bezpečnostní hrozby nemající globální charakter Atmosférické poruchy Kosmické vlivy Lesní požáry Biologické hrozby Zemětřesení a tsunami Povodně Technologické havárie
Atmosférické poruchy Mezi nejvýznamnější atmosférické poruchy patří: bouře a silný vítr - vichřice, orkány, tornáda, tropické cyklony (hurikány), teplotní extrémy - sucho, extrémní chlad či vedro, přílišné dešťové či sněhové srážky. Dopady atmosférických poruch: ohrožení životů a zdraví obyvatelstva, vyvrácené stromy, polomy, poškozené budovy, stavby, vyřazené elektrické a telefonní linky, narušená doprava.
Atmosférické poruchy Bouře je přírodní silou vyskytující se častěji v horských oblastech než-li v nížinách. Ve střední Evropě bývá průměrně 30 bouřkových dnů v roce. Rakousko je jednou z bouřkově nejaktivnějších evropských zemí (cca 8 až 15 tisíci blesků v jediném roce). Bouře bývá doprovázena některým ze svých doprovodných projevů: elektrickými výboji (blesky), srážkami (přívalové deště, krupobití), prudkým větrem či jeho nárazy (tornáda). Sucho je období nedostatku vodních srážek. Rozeznáváme tři základní typy sucha: meteorologické (nedostatek srážek), hydrologické (pokles dodávek vody vlivem zvýšené poptávky), zemědělské sucho (nedostatek půdní vlhkosti).
Kosmické vlivy Mezi nejvýznamnější kosmické vlivy patří: Pády meteoritů (meteorit je nebeské těleso, které neshoří v zemské atmosféře a dopadne na zemský povrch. U větších meteoritů vzniká při dopadu exploze, kráter a uvolnění značného množství tepelné energie a oxidu uhličitého), Kosmické záření:
dochází k působení škodlivých druhů záření na lidský organismus, faunu a floru, následkem je zvýšený onemocnění kůže či očí,
výskyt
zhoubných
nádorů
a
prokázán i negativní vliv na stupeň fotosyntézy zelených rostlin.
Lesní požáry Požár je nežádoucí, neovládané a zpravidla již neovladatelné hoření. Představuje jeden z nejničivějších živlů a často je druhotným účinkem jiných katastrof. Ke vzniku požáru jsou zapotřebí tři základní faktory: hořlavý materiál, dostatek kyslíku či jiného oxidačního činidla, vhodná zápalná teplota. Příčiny lesních požárů mohou být vyvolány přírodními jevy. Všechny zjištěné příčiny můžeme zařadit do těchto skupin: vliv stanovištních podmínek a klimatu, vliv lesního porostu, vliv lidí a klimatu.
Lesní požáry Z klimatických podmínek mají nejdůležitější význam tyto: množství srážek a jejich rozložení (vlhkost vzduchu), směr, síla, rychlost větru a jejich četnost, délka působení a intenzita slunečního záření. Vysoké teploty a menší množství srážek v letním období obvykle zvyšují riziko vzniku lesních požárů a vůbec požárů v přírodním prostředí. Rychlost postupu požáru pak závisí na: hořlavosti prostředí, na atmosférických vlivech, denní a roční době, tvaru terénu.
Biologické hrozby Mezi nejvýznamnější biologické hrozby patří: Epidemie (hromadný výskyt infekčního onemocnění, šířící se ze společného zdroje), Pandemie (epidemie šířící se rychle po všech světadílech – mor, cholera), Epizootie (hromadné nakažlivé onemocnění zvířat, šířící se rychle i mimo původní ohnisko), Epifytie (hromadné nakažlivé onemocnění rostlin). Biologické hrozby mohou být buď přirozené v souvislosti s nízkým hygienickým standardem nebo v případě nějaké přírodní katastrofy a uměle vytvořené, zpravidla v důsledku sabotáže nebo biologického útoku. Nízký hygienický standard, může sehrát v případě epidemie rozhodující úlohu. Většinou se jedná o populaci s určitým rizikovým chováním bezdomovci, narkomani, migranti, atd.
Zemětřesení Zemětřesení je náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí a představuje jednu z nejzávažnějších živelních pohrom v oblasti počtu obětí, škod, velikosti zasaženého území a obtížnosti ochrany. Dělí se podle hloubky ohniska na: mělké (55-70 km), střední (70-240 km), hlubinné (240-300 km). Mělká zemětřesení vznikají narušením zemské kůry, střední a hlubinná pohybem litosférických desek, tzn. jejich podsouváním, narážením či třením. Česká republika je seizmicky klidný region, možnými zdroji zemětřesení jsou Český masív, Karpatská soustava a oblasti mezi Trutnovem a Náchodem.
Tsunami Tsunami je jedna nebo několik po sobě jdoucích vln na hladině moře, které vznikají při silném zemětřesení pod hladinou moře, podmořském sesuvu nebo dopadu meteoritu do moře nebo jeho blízkosti. Na volném moři není tsunami nápadná, protože dosahuje pouze několik desítek centimetrů, nejvýše metrů. Samotná ničivá vlna vznikne až nárazem na mělký mořský self, po tomto nárazu se vlna zvedne na ničivou vodní stěnu, která zničí téměř vše, co se jí postaví do cesty. Než přijde hlavní vlna, přijde silný odliv, poté je pobřeží zaplaveno menší vlnou a po nějaké době se dostaví vlna s hlavní ničivou silou ve formě vodní stěny. Vlna může být jen jedna, ale mohou následovat i další.
Následky tsunami představují desítky až tisíce mrtvých, zdevastování krajiny a velké materiální ztráty.
Povodně Povodněmi se rozumí přechodné výrazné zvýšení hladiny vodních toků nebo jiných povrchových vod, při kterém voda zaplavuje území mimo koryto vodního toku a může způsobit škody na majetku, ekologické škody či oběti na lidských životech. Povodní je i stav, kdy voda může způsobit škody tím, že z určitého území nemůže dočasně odtékat. Povodeň může být způsobena přírodními jevy (táním, dešťovými srážkami nebo chodem ledu) nebo jinými vlivy (porucha vodního díla či protržení).
Povodně Velikost a doba trvání povodně závisí na: tvaru povodí – protáhlé povodí je příznivější, povodeň nebývá tak velká, protože povodňové vlny z přítoků se dostávají do hlavního toku postupně; povodeň je menší než u povodí vějířovitého, velikosti povodí – čím je povodí větší, tím je menší specifický odtok a tím menší by měla být povodeň na hlavním toku, intenzitě a době trvání deště – krátké dešťové přívaly jsou pro povodně nebezpečnější než mírné dlouhotrvající srážky, propustnosti půdy – čím propustnější půda je, tím více vody do ní může infiltrovat a povodeň je menší, rozsahu a druhu porostu – hustá vegetace může zadržet více vody a brání povodni, velikosti zátopového území – může-li se řeka rozlít po údolní nivě, zadrží se část vody a povodňová vlna je menší, přítomnosti přirozených a umělých nádrží – zachycují vodu a zmenšují povodňovou vlnu.
Povodně Druhy říčních povodní: Bleskové povodně – vznikají po krátkých dešťových přívalech a jsou typické pro suché pouštní či polopouštní oblasti. Můžou být všude, kde je nedostatečné vsakování vody, např. města s ucpanou kanalizací. Jednoduché povodně – způsobují je krátké a vydatné deště o intensitě několika set mm za několik dnů. Složité povodně s několika vrcholy – mohou trvat několik dní i týdnů. Dojde k nim, pokud srážky trvají delší období a mění-li se jejich intenzita. Sezónní povodně – jsou spjaty s pravidelnými změnami podnebí, táním sněhu, monzunovými dešti a jinými sezónními událostmi.
Technologické havárie Technologická havárie neboli havárie s únikem nebezpečných látek je mimořádná, částečně nebo zcela neovladatelná, časově a prostorově ohraničená událost, která vznikla nebo jejíž vznik bezprostředně hrozí v souvislosti s užíváním objektu nebo zařízení, v němž je nebezpečná látka vyráběna, zpracovávána, používána, přepravována nebo skladována, a která vede k bezprostřednímu nebo následnému závažnému poškození nebo ohrožení života a zdraví občanů, hospodářských zvířat, životního prostředí nebo ke škodě na majetku.
Technologické havárie Charakteristika technologická havárie: projevuje se únikem nebezpečných látek, požárem nebo výbuchem během výroby a skladování chemických látek, přičemž je ohroženo obyvatelstvo, více než 500 000 chemických látek představuje nebezpečí, přičemž tyto látky se dělí na hořlaviny, výbušniny, toxické látky, žíraviny a dráždivé látky, co se týče chemických látek, zranitelné vůči nim je přírodní prostředí a lidé, kontaminována může být pitná voda a potraviny, rozsah technologické havárie závisí na charakteru uniklé látky: plyn (rozptyl), kapalina (průsak a odtok), evakuace se někdy provádí i z důvodu předběžné opatrnosti.
Technologické havárie Únik nebezpečných látek při přepravě: kromě obecné zranitelnosti přírodního prostředí, závisí také na trase a typu přepravy (silnice, železnice), šíření uniklých látek může zasáhnout větší oblast než je místo dopravní nehody, závažné nebezpečí je však v kontaminaci městské kanalizační sítě, půdy, vody apod.
Fakulta bezpečnostního inženýrství Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava www.fbi.vsb.cz
DĚKUJI ZA POZORNOST doc. Ing. David Řehák, Ph.D. Fakulta bezpečnostního inženýrství Katedra ochrany obyvatelstva +420 597 322 816 [email protected]
